MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky

Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ

Diplomová práce

Brno 2009

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc. Michaela Kňavová

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne………………………..

……………………... podpis

Poděkování

V úvodu své práce bych chtěla upřímně poděkovat paní PaedDr. Bohumíře Šmahelové, CSc. za vedení, ochotu, trpělivost a konzultace při vypracování této diplomové práce.

Dále bych ráda poděkovala pracovnici muzea paní Marcele Jeřábkové za pomoc, cenné připomínky, informace a rady při vypracování diplomové práce.

Obsah

Úvod ...... 7 I. TEORETICKÁ ČÁST ...... 9 1. Vymezení základních pojmů ...... 10 1.1. Region ...... 10 1.1.1. Mikroregion ...... 11 1.2. Regionalismus ...... 12 1.3. Regionální prvky ...... 12 1.4. Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ ...... 15

2. Regionální údaje...... 15 2.1. Pardubický kraj ...... 15 2.1.1. Základní údaje ...... 15 2.1.2. Historie kraje ...... 16 2.1.3. Administrativní členění ...... 16 2.1.4. Přírodní podmínky ...... 17 2.1.5. Historické a kulturní památky ...... 18 2.1.6. Hospodářství a průmysl ...... 19 2.1.7. Školství ...... 19 2.1.8. Kulturní ţivot v regionu ...... 20 2.2. Region Holicko ...... 20 2.2.1. Hospodářství ...... 21 2.2.2. Školství ...... 22 2.2.3. Doprava ...... 22 2.2.4. Historické a kulturní památky ...... 23

3. Město Holice...... 24 3.1. Základní informace ...... 24 3.2. Přírodní podmínky ...... 25 3.3. Historie města ...... 26 3.4. Znak a prapor města ...... 28 3.5. Občanská vybavenost ...... 28 3.5.1. Školství ...... 29 3.5.2. Zdravotnictví ...... 30 3.5.3. Další sluţby, významné podniky a spolky ...... 31 3.6. Doprava ...... 32 3.7. Kultura ...... 33 3.8. Sport ...... 33 3.9. Historické památky a pozoruhodnosti ...... 35 3.10. Významné osobnosti ...... 37

4. Dr. Emil Holub...... 38 4.1. Ţivotopis ...... 39 4.1.1. První africká cesta ...... 40 4.1.2. Druhá africká cesta ...... 43 4.1.3. Poslední léta ţivota ...... 45 4.2. Přínos dr. Emila Holuba ...... 45 4.3. Dr. Emil Holuba a Holice ...... 48

5. Muzeum a společnost...... 51 5.1. Muzeum a škola ...... 52 5.2. Památník Dr. Emila Holuba ...... 54

II. PRAKTICKÁ ČÁST ...... 58 6. Úvod do praktické části ...... 59 6.1. Projekt „Putování Afrikou s dr. Emilem Holubem“ ...... 60 6.2. Stručná charakteristika školy a třídy ...... 64

7. Realizace projektu...... 66 7.1. První blok – Projektové vyučování s vyuţitím interaktivní tabule ...... 66 7.1.1. Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí ...... 67 7.1.2. Vyuţití výukového materiálu v praxi ...... 81 7.2. Druhý blok – První cesta do muzea (projektový den) ...... 82 7.1.1. Vlastní realizace projektového dne ...... 82 7.3. Třetí blok – Příprava záţitkového programu ...... 88 7.3.1. Postup výroby dešťové hole ...... 90 7.4. Čtvrtý blok – Vlastní záţitkový program (druhá cesta do muzea) ...... 92 7.4.1. Stanoviště první – Archeologický koutek ...... 92 7.4.2. Stanoviště druhé – Cestovní kufr ...... 94 7.4.3. Stanoviště třetí – Poznej více a jinak ...... 96 7.4.4. Stanoviště čtvrté – Stavba domorodé vesnice ...... 98 7.4.5. Stanoviště páté – Osahej si jiné ...... 99 7.4.6. Stanoviště šesté – V rytmu africké hudby ...... 100 7.4.7. Stanoviště sedmé – Výroba korálků ...... 101 7.4.8. Následné aktivity po záţitkovém programu ...... 103 7.5. Pátý blok – Zakončení projektu (netradičním předávání vysvědčení) ...... 105 8. Hodnocení projektu...... 107 8.1. Hodnocení ţáků ...... 107 8.2. Hodnocení ostatních návštěvníků ...... 107 8.3. Hodnocení ze strany muzea ...... 108 8.4. Vlastní hodnocení ...... 108 8.5. Hodnocení ze strany médií ...... 108 Závěr...... 109 Resumé Seznam použité literatury a zdrojů Seznam použitých obrázků Seznam příloh Přílohy ÚVOD

„Kaţdé poznání vychází ze srdce, kaţdé vzdělání ze ţivota.“ (Hebbel)

Naše společnost prochází v dnešní době mnoha změnami. Výchova a vzdělání by měly reagovat na tento vývoj, přizpůsobovat se a vycházet z aktuálních potřeb dětí. Posláním školy je rozvíjet schopnosti a nadání kaţdého ţáka, utvářet charakterové vlastnosti a postoje. Dítě stráví téměř polovinu svého dne ve škole, a proto by v ní mělo být takové prostředí, které by respektovalo jeho individualitu, rozvíjelo tvůrčí schopnosti, myšlení i jednání, a tím se podílelo na utváření jeho osobnosti. Vzhledem k současnému trendu na našich školách, který vychází z rámcových vzdělávacích programů (RVP) a podle nich vytvořených školních vzdělávacích programů (ŠVP), by mělo být učení zaloţeno na proţitku, experimentu a vytváření vlastních postojů a hodnot. Ţák by měl chápat nové informace v širších souvislostech a dokázat je aplikovat v běţném ţivotě. Škola a muzeum jako vzdělávací instituce mají společného jmenovatele, kterým je poznávání. I do muzea totiţ zveme děti, aby poznávaly a učily se. Ze své dosavadní pětileté praxe učitelky na 1. stupni základní školy, jsem došla k závěru, ţe dnešní děti chápou návštěvu muzea jako nezbytnou povinnost a odcházejí z ní často s minimálním mnoţstvím informací, bez jakéhokoliv proţitku či nadšení. Proto mne při výběru diplomové práce oslovilo téma Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ. Cítila jsem zde jistou výzvu přiblíţit svým ţákům muzeum našeho regionu v Holicích, ke kterému mám sama vřelý vztah. Památník Dr. Emila Holuba je hojně navštěvován dětmi všech věkových kategorií, a proto se domnívám, ţe právě interaktivní program a proţitek dětí, je to, co muzeu dosud chybělo. Cílem mé diplomové práce se tedy stalo vytvoření interaktivního programu pro ţáky 1. stupně ZŠ v Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích. Diplomová práce je členěna na dvě části – teoretickou a praktickou. Teoretickou část tvoří pět kapitol. První kapitola obsahuje základní pojmy, definice, klasifikaci regionálních prvků a zabývá se také jejich uplatněním ve výuce.

7 Ve druhé kapitole uvádím informace o Pardubickém kraji a podrobněji se zaměřuji na region Holicko, ve kterém ţiji. V následující třetí kapitole jsem shromáţdila konkrétní informace vztahující se k městu Holice. Čtvrtá kapitola je věnována dr. Emilu Holubovi, jako nejvýznamnější osobnosti nejenom města Holice, ale i celého regionu. V poslední kapitole teoretické části, se zaměřuji na význam muzeí a jejich moţnosti spolupráce se školou a naopak. Součástí této kapitoly jsou podrobné informace o Památníku Dr. Emila Holuba, který se stal stěţejním místem pro praktickou část diplomové práce. Praktická část je členěna do třech kapitol, v diplomové práci označených jako kapitola šest, sedm, osm. Šestá kapitola zahrnuje úvod, kde je charakterizován projekt, jeho cíle, organizace, metody práce aj. Podkapitolu této části tvoří i stručná charakteristika školy a třídy, na které byl projekt realizován. Sedmá, stěţejní kapitola praktické části, je členěna do pěti bloků a je věnována vlastní realizaci projektu. Zahrnuje vyuţití interaktivní tabule, dále projektový den spojený s exkurzí do muzea, tvorbu záţitkového programu a jeho uvedení v praxi, prezentaci projektu pro rodiče a širokou veřejnost. Závěrečná, osmá kapitola, se zabývá celkovým zhodnocením projektu ze strany ţáků, pedagogů, pracovníků muzea i veřejnosti. V neposlední řadě zde uvádím i ohlas médií. V samotném závěru práce je uveden seznam literatury a ostatních informačních zdrojů, ze kterých jsem při zpracování diplomové práce čerpala a seznam pouţitých obrázků. V přílohách jsou pak uvedeny ukázky pracovních listů, fotografie dokumentující průběh projektu a další materiály spojené se záţitkovým programem i celým projektem.

8

I. TEORETICKÁ ČÁST

9 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Tato práce se zabývá vyuţitím regionálních prvků ve výuce na 1. stupni základní školy. Nejprve je tedy nutné vymezit některé pojmy z dané oblasti – region, mikroregion, regionalismus a regionální prvky. Součástí této kapitoly je i pohled na důleţitost a moţnosti vyuţívání regionálních prvků na 1. stupni základní školy.

1.1. Region

Slovo region má svůj původ v latinském slově regio. Výraz regio je pak překládán jako „kraj, krajina, provincie“. (Ottův slovník naučný, 1904, s. 405)

Dle Slovníku cizích slov je region definován jako „určitá vymezená oblast, kraj“. (Klimeš, 1986, s. 597)

Podobné vysvětlení pojmu nám poskytne i Slovník cizích slov, kde je region uváděn jako „krajinný celek různého řádu; správní celek, okrsek“. (Slovník cizích slov, Encyklopedický dům, 1998, s. 289)

V Akademickém slovníku poté najdeme následující definici pojmu region: „geologicky vymezená oblast, kraj, území“. (Petráčková, 1995, s. 653)

Obsah hesla region v Geografickém terminologickém slovníku je následují: „vymezený územní komplex krajinné sféry s určitou jednoduchostí vybraných sloţek. Rozeznáváme dva základní typy:  region homogenní – vyznačuje se stejnorodostí svých vlastností  region heterogenní – kvalitativně nestejnorodý, s funkční jednotností“.

10 Dále rozlišujeme region jednoduchý, sloţený, integrální, administrativní, přirozený, plánovací, podle rozlohy to pak můţe být makroregion, mezoregion, mikroregion. (Havrlant, 1982, s. 187)

„Region je tedy dnes mnohovýznamové slovo obecně vyjadřující ohraničenou část určitého území a jistý druh organizace a správy. V uţším slova smyslu bychom mohli chápat region jako územně správní jednotku, která představuje obecnější výraz pro jednotlivé druhy a typy těchto jednotek, jako v českém jazyce obvod, okrsek, okres, oblast, kraj i země. Výraz region je třeba chápat spíše v širším významu, tedy jako územně ohraničenou prostorovou jednotku zemského povrchu, a zároveň jako obecnější výraz pro různé druhy územně vymezitelných jednotek, včetně jednotek správních.“ (Bartoš, Sedláček, 1981, s. 113)

Všechny uvedené definice jsou originální, avšak mají společný základ. Podle mého názoru a na základě poznatků, které jsem získala při studiu literatury, bych si dovolila zjednodušeně shrnout pojem region asi takto: Region je určité vymezené území krajinné sféry.

1.1.1. Mikroregion

Stručný etymologický slovník definuje pojem mikroregion jako „dobrovolný svazek obcí umoţňující členům společně prosazovat a realizovat záměry, které překračují rozsahem a významem moţnosti jednotlivých obcí, v názvech, např. Mikroregion Pardubicko“. (Holub, 1982, s. 163) Stručně řečeno mikroregion je sdruţení několika obcí za účelem dosaţení společného cíle.

11 1.2. Regionalismus

Pojem regionalismus je dle Slovníku cizích slov definován takto: „1. hnutí, úsilí zaměřené k poznání a povznesení urč. kraje jako zvl. celku, kraj. hnutí 2. regionální jev, prvek, zvl. jazykový (slova rozšířená na větší oblasti, u nás nejčastěji slova uţívaná jenom na Moravě nebo jenom v Čechách, např. kytka = květina jen v Čechách)“. (Klimeš, 1986, s. 597)

Malý encyklopedický slovník vysvětluje tento pojem jako „hnutí, které usiluje o zachování krajové svébytnosti, a to jak po stránce hospodářské, tak i po stránce kulturní“. (Malý encyklopedický slovník A-Ţ, 1972, s. 992)

Nejpřesněji působí však definice z Pedagogického slovníku: „Regionalismus (lat. regio – kraj, území) je společenská činnost, která se zabývá studiem určitého kraje (území) po stránce přírodopisné (geologické, botanické, biologické apod.), ekonomické, historické, sociálně-politické i kulturně-historické.“ (Pedagogický slovník, 1967, s. 93)

1.3. Regionální prvky

Pojem regionální prvky opět čerpá z jiţ zmiňovaných definovaných pojmů. Podívejme se tedy, jak regionální prvky definuje F. Povolný: „Regionálním prvkem rozumíme doklad společensko-ekonomického dění spolu s přírodními jevy, jeţ blíţe charakterizují a dokumentují zvláštnosti určité oblasti.“ (Povolný, 1968, s. 1-2) Tato definice je rozvedena v článku Regionální prvky ve vyučování v 1. aţ 5. ročníku: „Regionálním prvkem rozumíme doklad společensko-ekonomického dění spolu s přírodními jevy, jeţ blíţe charakterizují a dokumentují zvláštnosti určité oblasti. Regionální prvky můţeme členit na:

12 - geografické, mezi které řadíme geomorfologické útvary, terénní zvláštnosti, strukturaci říční sítě a vodstva, přírodní útvary, druhy půd, rozvrstvení porostů, výskyt druhů rostlinstva a ţivočišstva, zejména v porostech chráněných lokalit. V dokladovém materiálu jsou to náčrtky terénních útvarů, situační kresby, krajinné malby, fotografie aj. - sociální, zahrnující sociální zvláštnosti geografické oblasti, kterými se od sebe liší oblasti průmyslové a zemědělské (charakteristické stavby, objekty, zařízení, terénní úpravy) - populační, které souvisejí s hustotou osídlení a znaky, jeţ s sebou nese tato skutečnost: sídlištní síť, katastrální plány, plány obcí, mapy okresů, stavební aglomerace - ekonomické, informují o hospodářském potenciálu oblasti - komunikační a kulturní, které podávají svědectví o mezilidských vztazích a bohatosti národní, lidové kultury.“ (Hradil, 1975, s. 228)

1.4. Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ

Regionální prvky mají ve výchovně vzdělávací práci nezastupitelné postavení. Ve škole je lze vyuţít ve všech fázích výuky. Regionální prvky působí také jako výchovný prostředek. Podporují lásku k vlasti, vlastenectví – to však vyrůstá jen z poznávání vývoje národa, duchovní i hmotné kultury, z vědomí svébytnosti národa a jeho místa ve světě. Tato nelehká cesta za poznáním začíná u rodiny, rodné obce, rodného kraje a dále od postupného poznávání domova k poznání vlasti a světa a nakonec k vědomí, ţe patříme k jistému společenství. (Cuřín, 1977, s. 8) Díky regionálním prvkům se děti postupně a důkladně seznamují se svým bydlištěm, jeho okolím, historií kraje, společenským děním a s ţivotním prostředím. Prohlubují tak pozitivní vztah k místu, ve kterém ţijí. Zájmem učitele by měla být snaha docílit toho, aby děti co nejvíce poznatků o svém bydlišti získaly vlastním úsilím (vyhledávání na internetu, v encyklopediích,

13 mapách, kronikách…). Velmi důleţitá je i návštěva historicky a společensky významných míst města a jeho okolí pod vedením učitele. Učitelé mají v dnešní době obrovské moţnosti jak kreativně přistupovat k výuce a hledat cesty, jak nejlépe ţáky motivovat a povzbudit je v jejich práci. Učitelé, a to nejen zeměpisu, vlastivědy a přírodovědy, by měli být znalci příslušného regionu. Proto je nutné, aby se učitelé připravovali, jak po stránce teoretické, tak i po stránce praktické. (Šupka, Hofmann, 1990, s. 17-18) Uplatnění regionálních prvků ve výuce plně odpovídá poţadavkům na moderní a efektivní výchovně vzdělávací procesy v současné škole. Regionální příprava by se měla stát samozřejmou součástí přípravy učitele na vyučování. (Fabiánková, 1996, s 26)

14 2. REGIONÁLNÍ ÚDAJE

2.1. Pardubický kraj

Obr. 1: Mapa Pardubického kraje (www.risy.cz) 2.1.1. Základní údaje

Pardubický kraj se nachází ve východní části Čech. Katastrálním územím Velká Morava, Červená Voda, Šanov, Moravský Karlov, Bílá Voda, Mlýnice, Mlýnický Dvůr, Cotkytle, Stráţná, Tatenice, Krasíkov, Lubník, okolím Svitav a Moravské Třebové zasahuje i na historické území Moravy. Polohu kraje dále určují sousedící kraje – Středočeský, Královéhradecký, Olomoucký, Jihomoravský a Vysočina. Část severovýchodní hranice kraje je zároveň i státní česko-polskou hranicí, odtud je kraj ohraničen jiţní částí Orlických hor a nejzápadnějšími svahy Hrubého Jeseníku. Jih a jihovýchod je lemován vrchovinnými oblastmi Ţďárských vrchů a Ţelezných hor, střed a západ kraje je tvořen úrodnou Polabskou níţinou.

15 Svou rozlohou 4 519 km2 (5,7 % rozlohy ČR) je Pardubický kraj pátým nejmenším krajem ČR. Podle statistické bilance ţilo na území Pardubického kraje k 1. lednu 2009 celkem 515 185 osob.

2.1.2. Historie kraje

Vznik současného Pardubického kraje má svou historickou kontinuitu. Poprvé se o něm hovoří v 19. století, kdy bylo Království české rozděleno na 7 oblastí. Krajský úřad tu sídlil především z důvodů přímého ţelezničního napojení na Prahu a Vídeň. Systém krajských vlád ale brzy přestal vyhovovat a jiţ roku 1855 byla státní správa reorganizována. Podruhé byl jedním z 19 krajů v letech 1949 aţ 1960. Dnešní Pardubický kraj vznikl ústavním zákonem 1. 1. 2000.

2.1.3. Administrativní členění

Pardubický kraj je sloţen ze čtyř okresů – Chrudim, , Svitavy a Ústí nad Orlicí. Začátkem roku 2003 však zanikly okresní úřady a samosprávné kraje se od té doby pro účely státní správy dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností. Kromě krajského města Pardubice a okresních měst vykonávají rozšířenou působnost státní správy na území kraje ještě tyto obce: Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Polička, Přelouč, Vysoké Mýto, Ţamberk. Tyto správní obvody se dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem. V kraji je 451 obcí, z toho 15 obcí s rozšířenou působností a 26 obcí s pověřeným obecním úřadem. Z celkového počtu obcí jsou 34 města a 6 městysů. Sídelním městem kraje je statutární město Pardubice.

Obr. 2: Mapa okresů Pardubického kraje (www.czso.cz)

16 Mikroregiony Pardubického kraje se liší svou velikostí i zaměřením. Nezahrnují všechny obce a naopak některé obce jsou součástí dvou či více mikroregionů. V současné době se zde nachází 29 mikroregionů. Činnost takovéhoto mikroregionu je zaměřena především na společné řešení dopravní obsluţnosti, budování infrastruktury a také na řešení problematiky propagace.

2.1.4. Přírodní podmínky

Pro krajinu a přírodu Pardubického kraje je typická rozmanitost a kontrasty. Reliéf se zvedá z úrodné níţiny Polabí aţ k Orlickým horám a Králickému Sněţníku, třetí nejvyšší hoře České republiky (1423 m n. m.), který bývá nazýván „střecha Evropy“, protoţe se tu nachází hlavní evropské rozvodí. Celá oblast Králického Sněţníku byla po právu vyhlášena národní přírodní rezervací. Pardubický kraj patří mezi hospodářsky nejrozvinutější části republiky, přesto si však dokázal uchovat své přírodní bohatství. Rozsáhlé krajinné oblasti, přírodní rezervace a přírodní památky – ochrana přírody patří mezi priority Pardubického kraje a má zde dlouholetou tradici. Nachází se zde jedna z prvních rezervací v Čechách, vyhlášená v r. 1884, Buky u Vysokého Chvojna. V současné době jsou na území Pardubického kraje tři chráněné krajinné oblasti, které reprezentují rozsáhlé území s harmonickou krajinou a významnými ekosystémy: CHKO Orlické hory, CHKO Ţďárské vrchy, CHKO Ţelezné hory.

Obr. 3: Králický Sněţník Obr. 4: CHKO Ţďárské vrchy (www.botany.cz) (cestovani.infocesko.cz)

17 Území Pardubického kraje se rozkládá v nadmořských výškách od 200 m n. m. (Labe u Kojic) aţ po nadmořské výšky 765 m n. m. (Adam v Orlických horách), 958 m n. m. (Buková hora) a 1423 m n. m. (Králický Sněţník). Vzhledem k členitosti a rozsáhlosti území jsou v něm zastoupeny téměř všechny půdní typy. Největší zastoupení mají podzolové půdy a hnědé lesní půdy níţin a pahorkatin. Následují hnědozemě, půdy nivních oblastí, hnědé horské lesní půdy a černozemě.

2.1.5. Historické a kulturní památky

Stejně jako v jiných oblastech naší země snoubí se i v Pardubickém kraji přírodní krásy se stavebními a sochařskými památkami, které jsme zdědili po mnoha generacích svých předků. Pardubický kraj je na památky mimořádně bohatý. Na jeho území bylo 2 056 staveb a sochařských děl prohlášeno za kulturní památky, nejvýznamnější mají status národní kulturní památky: státní zámek Litomyšl a Slatiňany, státní hrad Kunětická Hora, hřebčín v Kladrubech nad Labem, dále pietní místo Leţáky a Zámeček v Pardubicích. Litomyšlský zámecký areál je navíc zapsán v seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako jedna z nejvýznamnějších renesančních architektur ve střední Evropě. Město Litomyšl je téţ rodištěm Bedřicha Smetany.

Obr. 5: Zámek Litomyšl (památka UNESCO) Obr. 6: Státní hrad Kunětická Hora (www.zssudice.cz) (www.zamky-hrady.cz)

18 Další dominanty kraje tvoří středověké hrady, které od 13. století vyrůstaly na příhodných strategických výšinách: Litice, Rychmburk, Svojanov, Lichnice, Kunětická Hora, Košumberk, Brandýs nad Orlicí, Oheb a také zámky: Slatiňany, Nové Hrady, Choltice, Chrast a Zdechovice. Rezervací lidové architektury je Betlém v Hlinsku, tvořící spolu s lidovou architekturou na Veselém Kopci Soubor lidových staveb Vysočina. Vesnickou památkovou zónou jsou Svobodné Hamry. O nesmrtelný odkaz kraje se také postarala řada známých osobností, ať jiţ průkopník létání u nás Ing. Jan Kašpar, geniální architekt Josef Gočár, vynalézaví zemědělci bratranci Veverkové, světově pozapomenutí „krotitel blesků“ Prokop Diviš či autor lodního šroubu Josef Ressel a řada dalších.

2.1.6. Hospodářství a průmysl

Nejsilnějším odvětvím je všeobecně strojírenství, dále i průmysl textilní, oděvní a koţedělný. Nejvyšší podíl na celostátní produkci má v Pardubickém kraji průmysl chemický (Paramo Pardubice, Synthesia Semtín…). Významný je ale i zemědělský sektor. Vţdyť z celkové rozlohy kraje zaujímá zemědělská půda 60,75 %, lesy 29 % a vodní plochy 1,35 %.

2.1.7. Školství

V současné době v kraji působí velké mnoţství mateřských, základních i středních škol s různým oborovým zaměřením. Nachází se zde také 11 škol poskytujících vyšší odborné vzdělání. Ke školství v kraji neodmyslitelně patří Univerzita Pardubice, která je jedinou vysokoškolskou institucí univerzitního typu v tomto kraji. V současné době zde existují jiţ čtyři fakulty s různými obory, především z oblasti přírodních a technických věd. V Pardubickém kraji můţeme také nalézt školy speciální – nejvýznamnější školou regionu je Základní škola a Praktická škola SVÍTÁNÍ, o. p. s. v Pardubicích. Tato instituce byla zaloţena roku 1992 rodiči postiţených dětí.

19 2.1.8. Kulturní život v regionu

Pardubický kraj je také krajem bohaté kultury. Širokou nabídku kulturních aktivit poskytují obyvatelům zdejší muzea, galerie, divadla a hudební soubory. Jedním z nejprestiţnějších kulturních stánků kraje je Východočeské divadlo, které se nachází ve městě Pardubice. Dále stojí za zmínku Východočeské muzeum Pardubice, Východočeská galerie, Muzeum historie ţeleznic a MHD, Muzeum řemesel Letohrad a mnohá další. Pardubický kraj se můţe také pochlubit pořádáním různých sportovních akcí. Jednou z nich je nejstarší světový překáţkový dostih – Velká pardubická steeplechase, která se kaţdoročně uskutečňuje v krajském městě Pardubice. Další významnou sportovní akcí je Zlatá přilba. Jedná se o nejznámější plochodráţní motocyklový závod, který je díky svému systému více jízd povaţován za nejspravedlivější na světě. Kvalitní plochodráţníci se do Pardubic sjíţdějí pravidelně koncem září nebo počátkem října.

2.2. Region Holicko

Region Holicko leţí na severu Pardubického kraje a svojí severní částí sousedí s obcemi Královéhradeckého kraje. Východní hranice jej odděluje od správního území Vysoké Mýto, malou částí na jihu hraničí s Chrudimskem a ze západní strany je obklopen obcemi Pardubicka. Rozprostírá se na ploše 21 364 ha s průměrnou nadmořskou výškou 300 m n. m. Z hlediska územního členění patří region k Pardubickému kraji a zasahuje do 2 sousedících okresů – Pardubice a Ústí nad Orlicí. Počátkem roku 2000 byl ustaven „Regionální svazek obcí Holicka“, sdruţující obce východní části okresu Pardubice. Tento spolek byl však z administrativních důvodů 21. března 2002 převeden na „Dobrovolný svazek obcí Holicka“. Region Holicko tvoří v současné době 17 obcí: město Holice, Dolní Roveň, Horní Jelení, Ostřetín, Býšť, Horní Ředice, Dolní Ředice, , Vysoké Chvojno, , , , Poběţovice u Holic, Jaroslav a od roku 2007 ještě nově Týnišťsko, Radhošť a Dobříkov. V celém regionu ţije více neţ 16 000 obyvatel.

20 Hustota osídlení je však podprůměrná – 78,4 obyvatel/km2 . Téměř čtyřicet procent obyvatel ţije v sídle správního obvodu – městě Holice.

Obr. 7: Administrativní mapa správního obvodu Holice (www.pardubice.czso.cz) 2.2.1. Hospodářství

Vzhledem ke klimatickým podmínkám a kvalitnímu půdnímu fondu je prakticky celé území intenzivně obhospodařováno. Oblast je charakterizována jako obilnářsko-bramborářská. Půdy jsou hnědozemní, orná půda tvoří 75 % celkové výměry zemědělské půdy regionu. Primární sektor je zastoupen převáţně zemědělstvím s podílem lesního hospodářství. Pěstují se zde převáţně obiloviny, okopaniny a krmné plodiny. Chová se hovězí dobytek a drůbeţ. Sekundární sektor je především soustředěn do strojírenství, textilního, oděvního průmyslu a dřevovýroby. Terciární sektor všeobecně představuje obchod a sluţby.

21

Obr. 8: Správní obvod Holice (www.pardubice.czso.cz)

2.2.2. Školství

Mateřské školy jsou zachovány v polovině obcí regionu. Kompletní základní školy (1.–9. ročník) najdeme pouze ve 4 obcích. V obcích Dobříkov, Dolní Ředice, Horní Ředice a Ostřetín je provozován pouze 1. stupeň základní školy. Zvláštní škola, Základní umělecká škola a Dům dětí a mládeţe se nacházejí v Holicích. Střední školství je zastoupeno v Holicích gymnáziem a Střední školou automobilní.

2.2.3. Doprava

Základní dopravní osu tvoří silnice I/35 (E 442) − Svitavy − Hradec Králové mezinárodního významu pro spojení Německa s jihovýchodní částí Evropy. Silnici I. třídy doplňuje silniční síť II. a III. třídy umoţňující propojení cílů významu regionálního.

22 Velkou událostí bylo nedávné otevření čtyřproudé silnice pro motorová vozidla R35. Blízkost obcí regionu k tomuto mezinárodně významnému dopravnímu koridoru pro ně vytváří ideální předpoklady nejen pro další rozvoj bydlení, ale především pro dlouhodobý rozvoj četných podnikatelských aktivit.

2.2.4. Historické a kulturní památky

Nejvýznamnějšími historickými a kulturními památkami jsou v obcích dotčeného regionu: tvrz Valy, Klofáčův památník v Dobříkově; kostel sv. Kateřiny a přírodní lokalita Amerika v Dolní Rovni; památník a muzeum cestovatele dr. Emila Holuba, kostel sv. Martina z 18. stol. v Holicích; kostel s farou a morový sloup v Horním Jelení; památník padlým a památník J. A. Komenského ve Chvojenci; kostel v Ostřetíně; kostel sv. Mikuláše a zvonice ve Velinách.

Z přírodních památek k regionu neodmyslitelně patří přírodní rezervace Ţernov v Horních Ředicích; rybník Šejval v Radhošti; rybník Lodrant v Trusnově; a rezervace Buky.

Obr. 9: Dřevený kostel sv. Mikuláše a zvonice ve Velinách (www.veliny.cz)

23 3. MĚSTO HOLICE

„Zahledíme-li se z kterékoliv vyvýšeniny k městu, zaujme náš pohled plocha rozlehlého náměstí co centra města, z něhoţ rozbíhají se bílé silnice, jako široké stuhy, spojující je s přilehlými osadami… Celé panorama skýtá uklidňující pohled tiché, skromné osady. Sem tam vyčnívající nad horizont průměrných staveb tovární komíny hlásají tu vítězství zprůmyslnění. Větší budovy vedle továren jsou školy, chrám a výstavnější domy na náměstí.“ (ŠAFAŘÍK A., POSPÍŠIL, O. Holice – obraz vývoje a současnosti. 1911)

3.1. Základní informace

Město Holice se rozkládá ve východní části pardubického okresu v údolí potoku Ředička, které chrání z obou stran návrší mírně vystupující nad širokou úrodnou rovinu. K jádru města přiléhají Staré Holice. Severně na návrší jsou rozloţeny osady Koudelka a Kamenec. K blízkým lesům sahá osada Podlesí, k sousedním Ředicům pak stará osada Podhráz. Na jiţním okraji se rozkládá osada Roveňsko. Město tedy zahrnuje sedm výše zmíněných místních částí, ve kterých ţije 6 250 obyvatel. Průměrný věk obyvatelstva je 38,2 let. Nadmořská výška v katastru o rozloze 1969 km2 je 245 m n. m. Jiţ od středověku jsou Holice přirozeným střediskem východní části Pardubicka a není tedy divu, ţe se jako bývalé okresní město staly v novém systému veřejné správy obcí s rozšířenou působností.

Obr. 10: Satelitní snímek města (www.mapy.cz)

Holice

24 3.2. Přírodní podmínky

Holice jsou poloţeny v mírně zvlněném terénu, obklopeny na severu návršími chvojnovským (303 m), poběţovickým (307 m), návrším u Kamence (328 m) a Koudelky (327 m), na východě Velinským kopcem (326 m), návrším Na Hradcích (335 m) a Vinicí u Horního Jelení (328 m). Na jihu je to níţina podél obcí sdruţených pod Dolní Rovní, na západě planiny v okolí Ředic směřující k Polabí. Z hlediska geomorfologického se Holice nacházejí v provincii Česká vysočina – soustava České křídové tabule – podsoustava Polabská tabule. Krajina je mírně členitá, plochého pahorkatinového rázu. Jedná se o klimatickou oblast mírně teplou, mírně vlhkou s převaţující funkcí bydlení a s intenzivním vyuţíváním zemědělských půd. Vodní toky jsou omezeny pouze na protékající „Ředický potok“ (téţ „Ředičku“). Okolí Holic je rovinaté s četnými lesy, které lákají k procházkám, houbaření a cykloturistice. Holicemi procházejí dvě turistické trasy. Modrá vede z Horního Jelení na Suté Břehy – písník, chatový tábor, řeka Orlice, ţlutá značka vychází z holického nádraţí a krásnými lesy vede přes Suté Břehy do Třebechovic pod Orebem. Celkovou kvalitu ţivotního prostředí lze hodnotit jako vysokou. Oblast je okrajově zasaţena zplodinami z chvaletické elektrárny, coţ se nepříznivě projevuje zejména na lesním porostu. V Holicích a blízkém okolí nejsou ţádné velké podniky a těţební závody, které by výrazně zhoršovaly ovzduší. Specifickou formou znečištění je znečištění prachem z ošetřování polí chemickými přípravky a hnojivy a organoleptickými emisemi z ţivočišné výroby, které se vyznačují zvýšením obsahem mikroorganismů, prachem a zápachem. V oblasti nerostných surovin stojí za zmínku těţba cihlářské hlíny v Holicích. V těsném sousedství města, v lokalitách navrţených k ochraně, se vyskytují vzácné a ohroţené druhy rostlin, např. zvonek klubkatý, vemeník zelenavý a dvoulistý. Okolí Ředického rybníka je chráněnou ornitologickou lokalitou. V blízkých lesích najdeme místa s bohatým výskytem přesličky obrovské (Studená Voda), starý porost smíšené dubohabřiny s podrostem vzácných rostlin (Ţernov) nebo přírodní rezervaci Buky u Vysokého Chvojna (Homole).

25 3.3. Historie města

První písemná zmínka o Holicích (osadě uváděné jako Ekleinsdorf) pochází z roku 1336, kdy český král Jan Lucemburský zastavil městečko Chvojno a několik vesnic, mezi nimi i Holice, Pertoltovi, proboštu vyšehradskému, a Janovi a Jindřichovi z Lipé. Roku 1340 získal chvojnovský majetek včetně Holic Jindřich z Lichtenburka se svými syny Václavem a Čeňkem. Z roku 1349 také pochází první zpráva o kostele v Holicích a osada se poprvé nazývá českým jménem Holicz (latinsky Eklinivilla). V polovině 14. století přešlo celé panství na pány ze Šternberka, jejichţ větev se po nově zbudované tvrzi počala psát Holičtví ze Šternberka. Za těchto majitelů se stávají Holice trţním centrem širokého okolí a jsou povýšeny na městečko. Blízkost významných husitských center a aktivita Aleše a Smila Holických ze Šternberka nasvědčují tomu, ţe husitských válek se zúčastnili i jejich holičtí poddaní. Po skončení jejich vlády nastaly změny ve vlastnictví statků a od r. 1481 se drţitelem Holic stává Neptalim z Frimburka, který se stal dobrodincem městečka. Zbavil obyvatelstvo daní a robot, udělil jim řadu výsad (mimo jiné i právo várečné) a obci daroval popluţní dvůr. Kromě pivovaru byla zřízena škola, obecní lázně a snad postavena i radnice. Městečko bylo obehnáno ohradou s dvěma bránami (od Vysokého Mýta a Hradce Králové). Pochopitelně, ţe Neptalim z Frimburka byl drţitelem rodového erbu. Na něm je znázorněna na zlatém štítě černá oslí hlava s vyplazeným jazykem, nad štítem helmice se zlatými křídly a se zlatou korunou, mezi křídly opětovně černá oslí hlava.

Obr. 11: Rodový erb Neptalima z Frimburka (www.mestoholice.cz)

26 Po smrti pána Neptalima z Frimburka přešlo „zboţí Holické“ v roce 1493 na Hynka Bradleckého z Mečkova, který městu udělil téţ určitá privilegia, mimo jiné i právo odúmrtí. To znamenalo, ţe zemřel-li někdo bez dědiců, přešel jeho majetek na obec, nikoli na majitele panství, jak tomu bylo dosud. Popularity předchozího pána však Hynek Bradlecký z Mečkova nedosáhl. V roce 1507 koupil majetek pan Vilém z Pernštejna. V kupní smlouvě je prvně jmenováno „městečko Holice“ a „ves Holice“ (nynější „Staré Holice“). Od té doby sdílejí Holice osudy s pardubickým panstvím, které r. 1560 odkoupil od Jaroslava z Pernštejna král Ferdinand I. pro svého syna Maxmiliána. Při české komoře zůstalo panství aţ do poloviny minulého století. Slibný rozvoj Holic byl často přerušován válečnými událostmi. Ať to jiţ bylo za třicetileté války, kdy byly Holice r. 1645 vypáleny švédským vojskem, či za častých válek v době panování Marie Terezie. Holicím se nevyhnuly ani válečné události roku 1866, ani poslední fáze druhé světové války, kdy při květnovém povstání 1945 padlo 58 muţů. K výrazné změně, podmiňující další rozvoj Holic, došlo po revolučním roce 1848, kdy zde byly zřízeny úřady s okresní působností a město se stalo sídlem soudního okresu. To vedlo k rychlému rozvoji dopravy, průmyslu, společenského a kulturního ţivota. Z průmyslu to byly zejména obuvnické továrny, které pokrývaly větší část trhu rakousko-uherské monarchie a expedovaly své výrobky i na Blízký východ a do zámoří. Ke zlepšení dopravy přispěla v roce 1899 otevřená ţelezniční trať Chrudim– Holice s výhodným napojením na hlavní trať v nedalekých Moravanech. Do dějin dopravy se zapsalo město Holice 13. 5. 1908, kdy byl zahájen provoz na první autobusové lince v Čechách na trati Holice–Pardubice–Bohdaneč. K dalším změnám došlo po roce 1948. Holice se na jedenáct let staly opět okresním městem, závody zaměřené na tradiční výrobu spotřebního zboţí byly vesměs přeměněny na strojírenské podniky, v okrajových částech byla provedena kolektivizace zemědělství. Listopadovým převratem v roce 1989 začala nová éra rozvoje města. Snahu městské samosprávy o všestranný rozvoj města dokumentuje plynofikace, výstavba nového areálu Gymnázia Dr. Emila Holuba, modernizace polikliniky, jakoţ i podpora občanských aktivit v oblasti společenského, kulturní i sportovního ţivota.

27 3.4. Znak a prapor města

Znak města tvoří zlato-modře polcený štít, v jehoţ pravém poli vyniká ze spodního okraje stříbrná kvádrovaná studna s dřevěným okovem přirozené barvy. Vlevo vyniká z levého okraje štítu na černé skále stříbrná kvádrovaná budova s černými dveřmi a třemi okny a červenou valbovou střechou. Prapor města tvoří ţluto-modře šikmo dělený list. Ve ţlutém poli šikmý černý pruh vycházející ze sedmé osminy ţerďového okraje do sedmé osminy horního okraje listu. V modrém poli šikmý bílý pruh vycházející ze druhé osminy dolního okraje do druhé osminy vlajícího okraje listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Barvami města Holic jsou ţlutá (zlatá) a modrá.

Obr. 13: Prapor města Holice

Obr. 12: Znak města (cs.wikipedia.org) Holice (cs.wikipedia.org)

3.5. Občanská vybavenost

Město Holice je územní samosprávné společenství občanů, vymezené katastrálními hranicemi města. Je spravováno jedenadvacetičlenným zastupitelstvem, to volí starostu, místostarostu a členy rady. Starosta Mgr. Pavel Hladík, zastupuje město navenek. V sedmitisícovém městě s průmyslově-zemědělským charakterem má sídlo městský úřad, finanční, pracovní a sociální úřad, poliklinika s pohotovostní sluţbou, poštovní úřad, městský hřbitov, policejní a hasičská stanice.

28 Potřebnou úroveň doplňuje síť obchodů, drobných ţivností, rozmanitých sluţeb, restauračních a ubytovacích zařízení, větších firem, peněţních ústavů, školských kulturních a tělovýchovných institucí. Je zde vlakové i autobusové nádraţí. Město má čistírnu odpadních vod a ve všech částech je provedena plynofikace.

3.5.1. Školství

Předškolní vzdělávání je ve městě zastoupeno třemi mateřskými školami, které jsou v současné době plně obsazeny. Mateřské školy zajišťuji nejenom běţnou výchovnou činnost, ale i rozšířenou výchovu v oblasti dramatické, hudebně-pohybové, výtvarné a jazykové. V oblasti základního vzdělávání zde působí kromě dvou základních škol i základní umělecká škola. Posláním této školy je poskytovat odbornou výuku v oboru hudebním, tanečním a výtvarném. Vzdělávání je zaměřeno na rozvíjení talentu s cílem připravit ţáky k cílevědomému prohlubování dispozic. Další sektor vzdělávání je zastoupen Střední školou automobilní. Tato instituce poskytuje svým ţákům přípravu na povolání jak v teoretické výuce, tak i ve výuce praktické v studijních i učebních oborech. V současné době má škola celkem 510 studentů. V oblasti školství se město můţe pochlubit také Gymnáziem Dr. Emila Holuba. Škola byla zaloţena v roce 1954. 1. září 1999 se však přestěhovala do nového areálu. V roce 2004 oslavila škola 50. výročí vzniku a při této příleţitosti jí byl propůjčen název Gymnázium Dr. Emila Holuba. Dnes studuje na gymnáziu 349 studentů ve čtyřech třídách čtyřletého a osmi třídách víceletého studia.

Obr. 14: Gymnázium Dr. Emila Holuba Obr. 15: Logo gymnázia

(www.gymnazium.holice.cz) (www.gymnazium.holice.cz)

29 Další školskou institucí působící v Holicích je dětský domov. Jedná se o zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy dětí a mládeţe s normálním tělesným a duševním vývojem, případně s lehčím stupněm mentální retardace. Děti a mládeţ jsou zde ve věku od 3 do 18 let, případně do 19 let nebo do ukončení přípravy na povolání. Kapacita domova je 36 svěřenců. V současné době zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce, která by měla být dokončena v létě roku 2009.

Obr. 16: Rekonstrukce dětského domov (r.2009 2009) (ddholice.rajce.idnes.cz)

Z této oblasti bych ještě ráda zmínila Dům dětí a mládeţe Holice, který nabízí dětem mnoho zájmových krouţků a aktivity z nejrůznějších oblastí (dţezgymnastika, basketbal, florbal, fotbal, nohejbal, posilování, aerobic, kulečník, paličkování, rybářský krouţek a řadu dalších). Organizuje téţ letní tábory a pobyty pro děti s rodiči.

3.5.2. Zdravotnictví

Zdravotnictví ve městě reprezentují sluţby polikliniky a Záchranná zdravotní sluţba Pardubice, středisko Holice. Většina ostatních oddělení je zastoupena soukromými ordinacemi praktických, dětských a zubních lékařů. Působí zde zubní technika, interní ambulance a diabetická poradna, ordinace oční, ušní, krční a koţní, ortopedie, chirurgie, odborná ţenská ordinace, plicní oddělení, laboratoř a dopravní zdravotnická sluţba. Zdravotní úsek doplňují dvě lékárny a dva oční optici. Zdravotně-sociální sluţbu poskytuje Centrum sociální pomoci OÚSS Pardubice, pečovatelská sluţba Holice. Ve městě je téţ v provozu Veterinární ošetřovna.

30 3.5.3. Další služby, významné podniky a spolky

U většiny průmyslových podniků města převaţuje kovovýroba (brousící stroje, pásky a balicí stroje, vzduchotechnika, kafilérie, řetězárna, drobná kovovýroba, servisní technika, elektrotechnika, automobilní technika, výroba součástek), oděvní průmysl, výroba obuvi, speciální provozy (stavební materiály, dřevovýroba, drogistické a hygienické prostředky). Výrazně zde figurují firmy Agrostav Pardubice a. s. , středisko Holice, BV elektronik s. r. o., Feifer-kovovýroba s. r. o., Hendrych – oděvní výroba – Holice, Ikaros (kovovýroba), BSH Holice a. s. , MMF Holice s. r. o. (pila), Mode-Stefi, s. r. o. a Penta – servis s. r. o. Zemědělství v rukou soukromníků se uplatňuje pouze v okrajových částech města, z větších celků zde působí pouze zemědělské sdruţení Holas a. s. Holice. Ostatní sluţby zahrnují síť potravinářských obchodů a obchodů s ostatním sortimentem, restaurační zařízení, ubytovací zařízení, trafiky a prodejny tisku, sluţby fotografické a propagační, autodopravní sluţby, dvě čerpací stanice pohonných hmot, autoškoly, řemeslné a opravárenské sluţby, sběrny druhotných surovin, pohřební sluţba. V provozu jsou sluţby poradenské, právnické, notářské, projekční. Finanční sluţby zajišťuje Česká spořitelna, Komerční banka a Československá obchodní banka, pojišťovací sluţby jsou v rukou České pojišťovny a Kooperativy. Své místo ve společenském ţivotě mají ale i občanská sdruţení a spolky, které, ač nemají mnohaletou tradici, uspokojují široké zájmy veřejnosti a v nejednom případě propagují město Holice. Ráda bych zmínila alespoň některé z nich: Junák, Kynologický svaz, Český svaz chovatelů, Český zahrádkářský svaz, Sbor dobrovolných hasičů, Klub důchodců, Svaz postiţených civilizačními chorobami, Myslivecké sdruţení, Český rybářský svaz, Divadelní soubor Kulturního domu, Český svaz včelařů či Automotoklub Holice. Významným spolkem, který má za sebou v Holicích jiţ 160 let činnosti, jsou také holičtí ochotníci. První ochotnické představení bylo údajně sehráno roku 1843. Velkou tradicí a stálou aktivitou se můţe pochlubit i dechová hudba KD Holice. Zaloţil ji jiţ v polovině 19. století kapelník František Horyna a poté ji vedli Čeněk Holub a jeho syn Jan Holub, oba slavní kapelníci regionu.

31 3.6. Doprava

Město Holice leţí při hlavní silnici mezi Hradcem Králové a Svitavami. Velmi dobrými silničními spoji lze dosáhnout všechna okolní centra – Pardubice, Hradec Králové, Rychnov nad Kněţnou, Vysoké Mýto. Proto je město i důleţitou křiţovatkou dálkových autobusových spojů. Hromadnou autobusovou přepravu zajišťují linky ČSAD BUS Chrudim, a. s. a ČSAD Ústí nad Orlicí a soukromí autobusoví dopravci. Stanice českých drah zajišťuje spojení na hlavní tratě v Moravanech a Borohrádku. Městem Holice prochází málo frekventovaná jednokolejná ţelezniční trať č. 015 Borohrádek–Holice–Moravany. Tato trať má význam pouze pro osobní dopravu, nákladní doprava je realizována velmi málo. Základní dopravní osu tvoří silnice I/35 (E 442) Olomouc – Svitavy – Hradec Králové mezinárodního významu pro spojení Německa s jihovýchodní částí Evropy, která donedávna procházela přímo centrem Holic. Narůstající provoz dopravních prostředků, který se z původních pěti tisíc vyšplhal na cifru přesahující dvacet tisíc vozidel za den, vedl město k vytvoření projektu a vybudování obchvatu. Obchvat má zcela pochopitelně také svoji historii. Jiţ v šedesátých letech minulého století byly učiněny kroky k lepší průjezdnosti města. Byly zbourány provozu vadící domy v Holubově ulici a na křiţovatce dnešní Nádraţní ulice, vybudován podchod v budově záloţny na náměstí, silnice I/35 byla částečně rekonstruována. To vše však nestačilo vzrůstajícímu provozu, který ničil centrum města zvláště po roce 1990. V důsledku těchto událostí došlo v roce 2006 k předání stanoviště a jiţ v roce 2007 byly zahájeny vlastní práce. Slavnostní otevření obchvatu města Holic na silnici I/35 se uskutečnilo 3. prosince 2008. Celá trasa, jejíţ délka

činí 4 220 metrů, zahrnuje 4 mostní Obr. 17: Holický obchvat na silnici I/35 objekty, 4 protihlukové stěny a opěrné zdi. (www.rsd.cz)

32 3.7. Kultura

Kulturní program ve městě poskytuje převáţně Kulturní dům města Holic, jehoţ součástí je městské kino, městská knihovna, půjčovna krojů a kostýmů a Památník Dr. Emila Holuba (ten je nejznámější kulturní památkou města a věnuji mu samostatnou kapitolu). Kulturní dům také pořádá akce ze všech oblastí dramatického, hudebního i literárního umění, kurzy, výstavy a mnohé další společenské akce.

Obr. 18: Kulturní dům města Holice a Památník Dr. Emila Holuba (www.holice.cz) 3.8. Sport

Sportovní a tělovýchovnou činnost v Holicích zajišťuje několik sportovních klubů a tělovýchovných jednot, např.: Dělnická tělocvičná jednota, Horolezecký a turistický klub, Tělovýchovná jednota Jiskra, Tělocvičná jednota Sokol, Basketbalový klub, Sportovní klub – kopaná, Tenisový klub, Taneční studio Hana Fleková či Taneční klub APEL Holice. Dalším ze spolků je Automotoklub Holice, který se stará o motoristickou činnost města. Po více neţ pět desetiletí šíří dobré pořadatelské jméno motokrosovým závodem mistrovství světa „O štít města Holice“. Členové klubu mají ve svých řadách i aktivní motokrosové jezdce, kteří dosáhli na nejvyšší mety ziskem dvou mistrovských titulů, Michala Votroubka a Petra Michalce.

33 Výše zmiňovaným motokrosovým závodem se město zapsalo do povědomí sportovní veřejnosti. Je prakticky nejdéle pořádaným závodem tohoto typu na světě. Jezdí se v přírodní kotlině u Poběţovic nepřetrţitě jiţ od roku 1951. Roku 1956 se konal jiţ oblastní závod, o dva roky později mistrovství republiky. Popularita závodu stoupala a na trati se objevovala mezinárodní konkurence. V roce 1963 se splnil tajný sen pořadatelů a závod se zapsal poprvé do historie motokrosového mistrovství světa. Velice kvalitní trať, přehledná po celé délce ze všech míst, je tedy pravidelně svědkem velkých bojů. Konalo se zde jiţ devětadvacetkrát mistrovství světa a do listiny vítězů se zapsali a dodnes zapisují nejslavnější jezdci tohoto sportu. Dalším klubem je Radioklub Holice, který v současné době připravuje vybudování nového vysílacího střediska v Holicích. Radioklub OK1KHL kaţdoročně pořádá tradiční Mezinárodní setkání radioamatérů v Holicích. V posledních letech se tohoto setkání zúčastňuje jiţ více neţ 4000 radioamatérů nejenom z České republiky, ale také z další desítky evropských zemí i ze zámoří. Ke sportovnímu vyţití občanů slouţí stadion, sportovní hala, sokolovna, fotbalový stadion či tenisové kurty. Chystá se i výstavba umělé ledové plochy. Rekreační moţnosti pro naše i zahraniční turisty nabízí Autokempink Hluboký, který se nachází vedle stejnojmenného rybníka na okraji hlubokých lesů. Návštěvníkům poslouţí moderně vybavené chatky, obytné "sudy," prostranství pro stanování a karavany, kompletní sociální zařízení, klubovna, kavárna, herny, prodejna, restaurace, písečná pláţ s tobogánem, volejbalovým hřištěm a minigolfem.

Obr. 19: Autokempink Hluboký Obr. 20: Sokolovna Holice (www.camp-hluboky.cz) (www.holice.cz)

34 3.9. Historické památky a pozoruhodnosti

 Kostel sv. Martina patří k panoramatickým dominantám města a k jeho pozoruhodným objektům. První zmínka se datuje k roku 1350. Kamenný kostel byl postaven v barokním slohu v letech 1736 aţ 1739 podle plánů dvorního stavitele Tomáše Haffeneckera. V následujících dvou stoletích byl chrám zvelebován, velká rekonstrukce kopule a fasád byla provedena v osmdesátých letech tohoto století. Nepřehlédnutelná je vnitřní výzdoba, především hlavní oltář s obrazem

sv. Mikuláše a kamenná i cínová křtitelnice ze 16. století.

 Budova sokolovny upoutá svým pozoruhodným stavebním stylem. Silná místní obec sokolská počala uvaţovat o výstavbě vlastního domu jiţ v roce 1905, kdy zakoupila potřebné pozemky. Objekt byl vystavěn podle návrhů a plánů architekta Otakara Novotného, základní kámen byl poloţen v srpnu 1912, slavnostní otevření se konalo při ţupním sokolském sletu v srpnu 1913. Budova slouţila ve svém počátku i jako kulturně-společenské středisko, dnes patří výhradně tělovýchově a sportu pro místní školy a kluby.

 Sousoší obětem války a odboje z roku 1988 od akademického sochaře Josefa Malejovského v sokolském parku.

 Kaplička sv. Jana Nepomuckého v ulici Komenského pochází z roku 1855.

Obr. 21: Kostel Sv.Martina Obr. 22: Sousoší obětem války a odboje (www.mestoholice.cz) (www.holice.cz)

35  Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Holicích na hřbitově z roku 1857.

 Budova kulturního domu z roku 1962 podle návrhu Ing. arch. Štefana Imricha.

 Památník Dr. Emila Holuba z roku 1964 postavený podle návrhu Ing. arch. Štefana Imricha – obsahuje exponáty ze sbírek afrického cestovatele a další památky.

 Kamenný kříž na náměstí T. G. Masaryka z roku 1803.

 Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Holicích na hřbitově z roku 1857.

 Socha dr. Emila Holuba od akademického sochaře Jindřicha Soukupa, odhalena roku 1949.

 Nově vybudovaná kašna na náměstí v místech, kde v roce 1888 vrtal Julius Thiele z Oseku na ţádost radních studnu. Vrtáno bylo do hloubky 299,5 m avšak voda se vţdy hned vytratila.

 Památník obětí povstání z května roku 1945 na místním hřbitově s pomníkem z roku 1949, autorem je Josef Malejovský.

Obr. 23: Kamenný kříţ (www.holice.cz)

36 3.10. Významné osobnosti

Sborník „HOLICE – historický lexikon 1336–2001“ obsahuje stať Miloslava Kmenta „Kdo je kdo“, ve které je uvedena zhruba stovka jmen pozoruhodných osob, které se v Holicích narodily, zde působily nebo jsou s městem nějakým způsobem spjaty. Ve svoji práci uvedu pouze některé z nich:  BALÍK JINDŘICH – úředník, básník, pohádkář a textař, který publikuje zvláště v dětských časopisech, např. Mateřídouška. Je autorem pohádek, básní a říkanek pro děti, např. Pohádky pro všední den (1987).

 HLAVÁČEK LEOŠ – reprezentant ve sportovní střelbě (střelba na skeet), trojnásobný účastník olympijských her (1988, 1992, 1996), mistr světa.

 HOLINKA JAN – akademický sochař, malíř a kreslíř, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, věnuje se prostorové plastice a restaurátorství památkových objektů v regionu, autor plastik na holickém kulturním domě, autor busty dr. Emila Holuba na objektu jeho památníku v Holicích.

 KAČER JAN – divadelní, filmový a televizní herec i reţisér (např. filmy „Smrt si říká Engelchen“, „Kaţdý den odvahu“) recitátor v rozhlase a televizi, působil v Činoherním klubu, ve Státním divadle v Ostravě, ve Vinohradském divadle, poté v Národním divadle v Praze, organizuje charitativní nadace (Adventní koncerty), čestný občan města Holic (1996), nositel státního vyznamenání „Medaile za zásluhy“.

 SEDLAŘÍK JOSEF – hudební pedagog, koncertní umělec, dlouholetý ředitel Lidové školy umění v Holicích, sbormistr pěveckého sboru Hlahol, v koncertní činnosti patřil k průkopníkům hry na elektronické varhany.

Bezpochyby nejvýznamnější osobností města Holice je dr. Emil Holub, kterému věnuji následující samostatnou kapitolu.

37 4. Dr. EMIL HOLUB

Obr. 24: Emil Holub (www.hka.cz)

„Již od mládí svého toužil jsem a stále si přál, abych přispěl nepatrnou hřivnou k velikému dílu, jímž má se objeviti a vyzkoumati Afrika. Když pak jsem se za studijních let, čta cestopisy o tmavé pevnině, jen velmi zřídka dočítal jmen rakouských cestovatelů, tu rozvrhoval jsem zevrubněji a zevrubněji cestu svou, a když se roku 1872 již již vyplňovalo mé nejvřelejší přání, rozhodl jsem se nezvratně. Jižní Afrika byla kraj, v němž doufal jsem, že budu s to, abych platně posloužil vědě a vlasti své. “ dr. Emil Holub (HOLUB, E. Sedm let v jiţní Africe. 1. díl. Praha: 1880)

38 4.1. Ţivotopis

Rod cestovatele dr. Emila Holuba pochází ze Šťáhlav u Plzně. Převáţná většina předků Emila Holuba se ţivila truhlářstvím, aţ jeho otec František Holub se rozhodl pro lékařské povolání. Vystudoval praţskou univerzitu, brzy se oţenil a odstěhoval se se svou ţenou do Holic, kde se stal městským lékařem. Dne 7. října 1847 se Holubům narodil syn, později pokřtěný na Emilána Karla Jana. Přestoţe dítě bylo velmi slabé, podařilo se zachovat ho při ţivotě a zůstalo jediným dítětem Holubových. Rodiče dbali o dobrou výchovu syna, brzy v něm začali probouzet zájem o přírodu. V Holicích navštěvoval Emil Holub obecnou školu a patřil k nejlepším ţákům. Byl horlivým čtenářem, stejně jako otec nejraději četl cestopisy. Kdyţ bylo Emilovi deset let, přestěhoval se s rodiči do Pátku u Loun, kde se jeho otec stal panským lékařem. Tento bohatý kraj umoţňoval Emilovi dále rozvíjet jeho zájem o přírodu. Roku 1858 začal studovat na gymnáziu v Ţatci. Po celou dobu středoškolského studia, ale hlavně o prázdninách, si prohluboval své přírodovědné znalosti a rozšiřoval své sbírky. Po absolvování gymnázia se Holub rozhodl pro studium lékařství. Toto povolání se mu zdálo být nejvhodnější vzhledem k zamýšlené cestě do Afriky. Na podzim roku 1866 vstoupil na půdu fakulty lékařství Karlovy univerzity. Mezi jeho učiteli byla řada významných osobností – Purkyně, Stein, Kosteletzky, Zepharovich, nezanedbatelné jsou i kontakty s odbornými pracovníky praţských muzeí. Holub pilně studoval a velmi často navštěvoval Náprstkovo muzeum. Upřímnými přáteli snaţivého mladíka se stali František Beneš a Vojta Náprstek. Opatřovali mu literaturu o africkém kontinentu, dopomohli ke členství v muzeu, poskytli cenné rady a zkušenosti. V roce 1872 byl promován doktorem lékařství. Výhodné místo, které mu bylo nabídnuto, nepřijal, protoţe měl v úmyslu uskutečnit co nejdříve svůj dávný sen vydat se do Afriky.

Obr. 25: Mapa Afriky (www.nkp.cz)

39 4.1.1. První africká cesta

S velice chudou výzbrojí a nepatrným finančním obnosem vydal se dr. Emil Holub dne 18. května 1872 na svou první cestu do jiţní Afriky a dne 1. července dorazil do Kapského Města. Byl to tehdy velice odváţný krok. Cestovatel neznal dobře anglicky ani holandsky. O to větší však bylo jeho nadšení. Po krátké prohlídce Kapského Města pokračoval Holub kolem mysu Dobré naděje do Eliščina Portu. Zde se nakrátko ocitl zcela bez prostředků, ale brzy začal provozovat lékařskou praxi a jeho finanční situace se zlepšila natolik, ţe si mohl nakoupit zbraně, střelivo, léky a jiné potřebné věci na svoji první cestu do vnitrozemí. Spolu s obchodníkem Michaelisem vydal se přes Grahamstown Cradock a Philipopolis k diamantovým polím. Usadil se v Dutoitspanu a začal zde provozovat své lékařské povolání, ve chvílích volna podnikal výlety do okolí města. V únoru 1873 se vypravil s malým doprovodem na první větší cestu do vnitrozemí, která trvala dva měsíce. Holub na ní sbíral hmyz a přírodniny, lovil zvěř, konal přírodovědecká a etnologická pozorování. Výprava směřovala přes Vaal do Lekatlongu na soutoku Hartovy řeky s Vaalem. Nedaleko odtud objevil hluboký kaňon, který pojmenoval „Holická rokle“. Dále postupoval směrem na Mamosu a přes pohoří k městečku Bloemhofu, k řece Makvasi aţ do Potschevstroomu a ke slujím a jeskyním u Wounderfontienu. Odtud se vrátil zpět do Dutoitspanu. Účel této cesty byl spíše informativní, Holub poznával ráz africké krajiny, klimatické podmínky, nahlédl do ţivota domorodců. Výsledkem této cesty bylo na 1500 usušených rostlin, 300 nerostů, 200 hadů, 3000 kusů různého hmyzu, kůţe savců a jiné. Tuto sbírku poslal Vojtovi Náprstkovi do Prahy a byla z ní uspořádána výstava na Staroměstské radnici. Ve své době vzbudila nečekaný zájem. Po návratu z první výpravy Holub zůstal šest měsíců v Dutoitspanu a věnoval se lékařské činnosti. Tehdy se zlepšila jeho finanční situace a 3. listopadu 1873 zamířil do nejsevernější osady mamuských Korannů. Tato výprava trvala šest týdnů a Holubovi se podařilo rozšířit si svoje sbírky o předměty jako válečné sekery, pánve, dřevěné lţíce a jiné. Cestou byl Holub stiţen silným záchvatem malárie, ale přesto byla cesta opět velmi úspěšná a jejím výsledkem bylo kromě národopisných předmětů i mnoţství hmyzu, rostlin, pavouků a zkamenělin.

40 Opět bohatší o další zkušenosti a poznatky vrátil se cestovatel do Dutoitspanu a jeho úspěchy přinášejí první ovoce. Články, ve kterých popisuje ţivot v jihoafrickém vnitrozemí i vlastní cestovatelské záţitky, se často objevují v časopise „Světozor“ i v mnoha jihoafrických odborných a populárních časopisech. Africký cestovatel dr. Emil Holub se stává známou sledovanou osobností. V březnu 1875 zahájil třetí výpravu se dvěma průvodci a deseti tahouny. Tentokrát chtěl probádat jiţní část střední Afriky a západní pobřeţí Atlantického oceánu. Přestupním místem byl Šošong, kam dorazil při minulé cestě. Nyní pokračoval neznámými končinami územím Bamangvatů, kolem solných jezer Karri Karri a Soa přes Pandamatenku aţ do oblasti řeky Zambezi, o které snil jiţ za dob studií. V této oblasti bohaté na faunu a flóru se rychle rozrůstaly Holubovy sbírky, rovněţ etnografické. Holub navštívil Maruckého panovníka Sepopa a ten rozkázal kmenům usedlým na Zambezi, aby Holuba a jeho průvodce zásobily potravinami. Koncem srpna se výprava vydává zpět. Zastavila se u bájných Viktoriiných vodopádů.

Obr. 26: Mapa kreslená podle kompasu dr. Holuba (www.national-geographic.cz)

Holub byl tímto jevem zcela fascinován: „Bylo 17. září 1875, když již za časného rána jsme vyšli z tábora, abychom ještě téhož den dospěli slapů. Od rána bylo slyšet temný hukot, podobný vzdálenému rachotu hromu… Konečně o čtvrté hodině jsme dospěl k lesnatému návrší a prodrav se křovinami, stanul jsem na pokraji propasti, do níž se veletok řítí. Nikdy nezapomenu tohoto pohledu. Zdrželi jsme se u vodopádů tři dny a přesto, že jsem zakoušel velké bolesti s rozedranýma nohama, čítám tento pobyt k nejuspokojivějším celé doby své cesty v jižní Africe.“ (HOLUB, E. Sedm let v jiţní Africe. 2. díl. Praha: 1880)

41 V prosinci se expedice vrací z krajiny vodopádů zpět do Pandamatenky. Holub opět navštěvuje přátelského krále Sepopa, který ho varuje před plavbou po Zambezi. Zde se však projevuje několik z mála negativních prvků Holubovy povahy. Je sice cílevědomý, avšak někdy aţ příliš umíněný. Nedá na rady domorodých náčelníků, riskuje a v peřejích ztrácí podstatné části sbírek a dokumentů. Navíc si při těchto nehodách zbytečně zhoršuje zdravotní stav. Z této cesty, která trvala 21 měsíců, se Holub vrátil nemocný a bez peněz. Aby si pomohl z finanční tísně, uspořádal v lednu 1877 v Kimberley výstavu svých sbírek, která sice vzbudila velký zájem, ale finanční tíseň nevyřešila. Musel tedy začít opět pracovat ve svém lékařském oboru. Přes tyto problémy lze ovšem zcela jednoznačně konstatovat, ţe právě poslední výprava patřila z hlediska sběratelského i vědeckého k nejvýznamnějším. Nyní se Holub touţil navrátit do vlasti, aby si odpočinul a načerpal síly pro další cesty. Po sedmiletém pobytu v jiţní Africe se tedy vracel domů. Nadšeně ho cestou vítali Londýňané i obyvatelé českých měst. Nejvřelejší však bylo Holubovo přijetí v Praze, a to 18. října 1879. Radost z návratu mu kazila pouze zpráva o úmrtí otce. Nyní Holub soustředil veškeré své úsilí k uspořádání sbírek, a tak jiţ 23. listopadu 1879 mohla být na Střeleckém ostrově otevřena výstava. Vzbudila obrovský zájem a vynesla cestovateli přes 20 000 zlatých. Kdyţ úspěšná výstava skončila, nabídl Emil Holub větší část sbírek tehdejšímu zemskému muzeu v Praze. Bohuţel tento vskutku královský dar byl odmítnut! Holub v roztrpčení, ţe se mu nepodařilo uskutečnit plán vybudovat v Praze vědecký ústav světové pověsti, rozdal většinu sbírek školám, muzeím a obcím. Zkušenosti z cest po Africe zveřejňoval v českých, anglických a německých časopisech. Své poznatky o Africe šířil Holub také prostřednictvím přednášek, které pořádal nejen v Praze, ale i v jiných městech. Přednášková činnost byla také v té době hlavním zdrojem Holubových příjmů. V roce 1879 při uskladňování sbírek v Rotundě vídeňského Prátru se seznámil s mladičkou Rosou Hoffovou. Svatba se konala 2. listopadu 1883 a Rosa převzala české jméno Růţena Holubová. Obr. 27: R. Holubová (www.radio.cz)

42 4.1.2. Druhá africká cesta

Na druhou cestu do jiţní Afriky se dr. Emil Holub připravoval svědomitě a odjíţděl s novomanţelkou Růţenou a šesti muţi, které si vybral z více neţ 700 nabídek. Výprava, vybavena mnoha doporučeními, financemi i bednami a balíky potřebného materiálu, nastoupila 22. listopadu 1883 na loď v Hamburku a za měsíc přistála v Kapském Městě. Tady ji čekalo nepříjemné zjištění. Kdyţ Holub odjíţděl před čtyřmi lety d Evropy, dostal slib, ţe při návratu do Afriky ho bude kapská vláda hmotně i mravně podporovat. Od té doby však nastoupila vláda nová, která mu odmítla poskytnout jakoukoliv podporu. Expedice se vydala na sever a zastávka patřila kraji colesberskému, následoval Svobodný stát Oranţský a na podzim 1884 dosáhla výprava oblasti dnešní Jihoafrické republiky. Zde Holub získal početnou sbírku křováckých rytin. Několik týdnů se chtěl zdrţet u Linokany, kde shromáţdil mnoţství cenného materiálu. Výpravu však zachvátilo onemocnění malárií, navíc došlo k úhynu několika tahounů. Teprve v červenci 1885 dorazil Holub do Šošongu, kde se členům výpravy dostalo velmi přátelského přijetí, zároveň však důrazného varování před další cestou na sever k řece Zambezi. Emil Holub nedbal těchto výstrah a o to rozhodněji chtěl jít dále za svým cílem. Nebezpečnost a obtíţnost záměru se záhy potvrdila, výprava se dostala do velmi neschůdných oblastí a musela se trasou místy doslova prosekávat. Navíc došlo ke zcela kritické situaci, kdyţ taţný dobytek poţil jedovaté rostliny a značná část z něj uhynula. Ani to Holubovy plány nezměnilo a pokračoval k Viktoriiným vodopádům a poté k obchodní stanici Pandamatenka. Zde se výprava zdrţela do listopadu 1885, za coţ byla alespoň částečně odměněna bohatým sběratelským materiálem. Problémy výpravy narůstaly i v následujícím roce, téměř všichni členové byli váţně nemocni, chvílemi zcela v ohroţení ţivota. Dva členové výpravy zemřeli, třetího nemocného poslal Holub raději zpět do Evropy. Značné potíţe se objevovaly při najímání nosičů, kteří se báli jít do nebezpečných oblastí. Koncem června 1886 navštívil Holub mocného matockého náčelníka Siecetema, který výpravu přijal, podpořil, avšak důtklivě varoval před cestou do říše Mašukulumbů. V tomto směru byl však Holub neústupný, ţádných rad nedbal a 17. července 1886 vstoupil jako první Evropan na území Mašukulumbů.

43

„Území Mašukulumbů jest nejzajímavější, ale také nejtrpčí oříšek na trati transzambezijské – a proto jsem si jej zvolil. Konečně tedy kynul nám kraj, v němž naše dlouholeté snahy a tužby měly dojít svého splnění! Myšlenka tato zapudila vzpomínky na všechny útrapy, kterých jsme po cestě zažili. Nyní nastala doba, v níž jsem doufali sklízeti vavříny slávy cestovatelské, pro kterou jsme již tolik obětí přinesli.“ (HOLUB, E. Druhá cesta po jiţní Africe aneb Z Kapského Města do země Mašukulumbův. 2. díl. Praha: 1890).

Brzy se však přesvědčil o nepřátelském smýšlení těchto lidí, kteří povaţovali výpravu za vyzvědače maruckého krále. Své sehrála i vzájemná neznalost řeči a i nešťastná událost prvního kontaktu, kdy domorodci zkonzumovali nadměrné dávky léku, po kterých dostali křeče a vykládali si to jako pokus otrávit je. Nesnáze vyvrcholily 2. srpna 1886 u vesnice Galulonga, kde byl tábor přepaden a vypleněn. Zahynul další účastník výpravy, zničena byla většina zásob a vědeckých přístrojů. Tragická událost rozhodla o dalším osudu výpravy, poněvadţ nebylo ani pomyšlení na další postup. Pokud si chtěli členové Holubovy druţiny zachránit ţivoty, museli urychleně opustit Galulongu. Bylo nutné dostat se včas na druhý břeh řeky Luenge. Ale úplného bezpečí nabyli aţ v Gazungule, kde se na tři měsíce usadili, aby si důkladně odpočinuli a zotavili se. Holub zde významně obohatil své sbírky. Dále se výprava vydala na cestu do Šošongu. Pochod trval více neţ dva měsíce a byl o to těţší, ţe většina členů výpravy zápasila s nemocemi především malárií či úplavicí. V Šošongu se v krátké době zotavili, dostalo se jim zde přátelského pohostinného přijetí. Po necelém měsíci pokračovali v cestě do Kimberleye. V Linokaně se Holub dozvěděl, ţe „Výbor ku podpoře dr. Emila Holuba“ mu zasílá značnou finanční částku. Byla to zpráva velice radostná, Holub mohl vyrovnat různé závazky a měl zabezpečen návrat do vlasti. V srpnu 1887 se tedy cestovatel rozloučil s Kapským Městem a přes Hamburk se vrátil do rodné vlasti, kde byl srdečně přivítán.

44 4.1.3. Poslední léta života

Po návratu z druhé africké cesty rozvinul Emil Holub bohatou přednáškovou činnost. Věnoval se téţ usilovně přípravě rozsáhlých výstav. Výstava ve Vídni byla otevřena v místnostech Rotundy v Prátru 16. května 1891 a stala se velkolepým obrazem Holubovy sběratelské a badatelské práce. Tuto výstavu navštívilo více neţ 175 000 návštěvníků. Dne 30. dubna 1982 byla uspořádána výstava v Praze. Slavnostnímu otevření byli přítomni místodrţitel hrabě Thun, praţský starosta s náměstky, mnozí profesoři vysokých škol, spisovatelé, umělci i zástupci města Holic. Výstava vzbudila velký zájem a navštívilo ji 188 416 návštěvníků. Holub zamýšlel upořádat ještě třetí výstavu, a to v roce 1894 v Berlíně, která se však jiţ neuskutečnila. V roce 1894 byl pozván Holub zeměpisnou společnosti ve Washingtonu, aby přednášel v některých amerických městech. Pozvání přijal a ještě téhoţ roku odjel s chotí do Ameriky. Po návratu byl jeho zdravotní stav velmi váţný. Trpěl následky malárie, byl zasmušilý a nespokojený. Poslední léta svého ţivota hmotně strádal, a pokud mu nemoc dovolovala, vydělával si na ţivobytí přednáškami. Jeho zdravotní stav se však stále zhoršoval. Tehdy jiţ věděl, ţe Afriku více neuvidí. Dr. Emil Holub zemřel 21. února 1902. Byl pochován na vídeňském ústředním hřbitově.

4.2. Přínos dr. Emila Holuba

Dr. Emil Holub se výrazně zaslouţil o poznání jiţní Afriky. Ve svých cestopisech zmapoval přírodu, obyvatelstvo, tamní ţivotní podmínky a poměry tak, ţe slouţí dodnes jako významný pramen o stavu této části Afriky v 70.–90. letech 19. století. Jeho sbírky stále podávají svědectví o zvířeně, která jiţ v případě některých druhů vyhynula, či o domorodých kmenech, vesnicích, které jiţ nenajdeme v terénu ani mapách.

45 Dr. Holub jako lékař Jako lékař mohl proniknout do soukromí afrického obyvatelstva. Získal zde lékařskou praxi – léčil nejrůznější nemoci (úplavici, nemoci ţaludku, zarděnky, střevní tyf, plicní tuberkulózu, oční nemoci a řadu dalších). Za hlavní příčiny nemocí v této části světa povaţoval neznalost základních hygienických zásad a poţívání závadné vody. Své lékařské zkušenosti shrnul v přednášce pro Spolek českých lékařů.

Dr. Holub jako etnograf Díky svému povolání lékaře poznal Holub způsob ţivota a myšlení, problémy a kulturu četných jihoafrických kmenů, a získal tak mnohé etnografické informace. Zaměřil se na Maruce, Hotentoty, Mambundy, Koranny, Barolongy a Křováky. Zajímal se také o jejich zbraně, výrobu, společenské zřízení aj. Mnoho času a úsilí věnoval zkoumání kmene Mašukulumbů. Do Evropy zaslal velmi cenný etnografický materiál – nejrůznější výrobky a nástroje jihoafrických kmenů. Jiţ ve své době byl Holub jako etnograf vysoce ceněn a stal se předním odborníkem na jihoafrický národopis.

Dr. Holub jako zoolog Holub popsal stovky druhů jihoafrických ptáků, uvedl údaje, které jsou důleţité pro určování jejich druhů. Do Evropy ze svých cest přivezl některé ţivé ptáky – pštrosy, rajské jeřáby, orly, pávy. Kromě toho nashromáţdil velké mnoţství ptačích koţek. Jeho preparátorská práce je dokonalá, měření a pozorování přesná.

Dr. Holub jako geolog, paleontolog, speleolog I v této oblasti výzkumů jiţní Afriky nelze dr. Emilu Holubovi upřít jeho zásluhy. Jeho geologické a paleontologické záznamy z oblasti Viktoriiných vodopádů byly na konci 19. století povaţovány za nejdokonalejší. Ohromně cenná je sbírka skalních rytin Křováků. Holub byl téţ badatel v krasu. Jako třetí Evropan prozkoumal Wonderfontein, coţ česky znamená Zázračný pramen. Byl nadšen skalními jeskyněmi a krápníky. Dodnes patří dr. Holub mezi významné jihoafrické speleology.

46 Dr. Holub jako zeměpisec Výsledkem jeho práce v této oblasti byla dokonalá, dlouho nepřekonaná mapa Viktoriiných vodopádů, kterou nakreslil v září 1887. Je doplněna mnoha přírodovědeckými a etnografickými poznámkami. Podobně podrobnou mapu zhotovil také pro dlouhý úsek řeky Zambezi.

Dr. Holub jako spisovatel Mezi největší literární díla patří dva rozsáhlé, jiţ uvedené cestopisy „Sedm let v jiţní Africe“ a „Druhá cesta po jiţní Africe aneb Z Kapského Města do země Mašukulumbů“. Psal téţ mnoho článků o Africe, které vycházely v řadě časopisů a novin. Cestopisy a některé příspěvky byly také přeloţeny do němčiny, francouzštiny a angličtiny. Holub je autorem i celé řady dalších literárních děl, např. „Kolonisace Afriky, Černý ráj, Viktoriiny vodopády“ aj.

Dr. Holub jako poradce pro africkou problematiku Za 11 let svého ţivota v Africe se stal dr. Holub dokonalým znalcem afrických poměrů. Byl neobvykle všímavým a pečlivým pozorovatelem a zajímal se o širokou škálu vědních oborů. Za Holubem přicházelo mnoho diplomatů a novinářů, kteří se zabývali otázkou Afriky a Holub s radostí předával své informace a zkušenosti. Velkou škodou pro vědu bylo, ţe Holub ve své době nefotografoval.

Dr. Emil Holub byl velice odváţný a pracovitý člověk, který měl nadšení a sílu poprat se se všemi nesnázemi a vydat se do neznáma, poznávat a objevovat.

„ Toužil jsem prospěti vědě a vlasti své.“ (dr. Emil Holub)

47 4.3. Dr. Emil Holub a Holice

I kdyţ Holice dr. Holub roku 1857 opustil, jeho vztahy k rodišti zůstaly stále vřelé a Holub udrţoval s holickými občany nadále styky. Rodné město afrického cestovatele na svého rodáka nezapomnělo. Doklady o tom jsou četné i věcné, počínaje oslavným uvítáním a udělením čestného občanství po první africké cestě v roce 1880 a konče otevřením jeho památníku v roce 1966. Dlouholetým snem příznivců a obdivovatelů cestovatele bylo postavení jeho pomníku, na kterém by byla Holubova osoba zpodobněna. Po roce 1918 přišel s touto snahou místní studentský spolek. Druhá světová válka tyto akce přerušila, ovšem brzy po vysvobození se přihlásil tehdy vzniklý Klub rodáků a přátel města Holic v Praze. Po jednání s představiteli města a po získání podpory na ministerstvu informací a osvěty se došlo k cíli. Akademický sochař Jindřich Soukup je autorem pomníku, který město zdobí dodnes. V neděli 16. října 1949 byl pomník za velkého zájmu veřejnosti a přítomnosti paní Růţeny Holubové slavnostně odhalen.

Obr. 28: Pomník dr. Emila Holuba (www.holice.cz)

48 Stojí za zmínku, ţe i tento pomník trochu cestoval. Původně bylo vybráno místo na náměstí. Důvody byly jasné: náměstí tvoří centrum města, navíc se Holub narodil v budově na náměstí stojící radnice. Zanedlouho se však ukázalo, ţe výběr místa nebyl nejšťastnější. Mnohem vhodnější místo, kde stojí pomník doposud, bylo vybráno na trojúhelníkovém trávníku před budovou pošty na křiţovatce Holubovy a Hradecké ulice. Dr. Emil Holub zde vítá všechny návštěvníky, ať jiţ přicházejí od Hradce Králové, Litomyšle či odjinud. Socha, kterou do pískovce vytesal sochař Otakar Velinský, představuje dr. Holuba v cestovním oděvu, ve vysokých botách a s tropickou helmou na hlavě. V levé ruce, opřené o bok, drţí zápisník (cestovní deník) a u nakročené levé nohy leţí kámen, na němţ je křovácká skalní rytina zobrazující antilopu. Socha je umístěna na vysokém podstavci, na jehoţ čelní straně je jednořádkový nápis DR. EMIL HOLUB. Na zadní straně záznam o tom, kdo se o postavení pomníku zaslouţil. Holubův pomník není jedinou památkou na slavného cestovatele. Na jeho památku byly umístěny na dvou místech pamětní desky. První z nich byla instalována na rodném domě dr. Holuba, na holické radnici. K její výrobě byl osloven vynikající akademický sochař, kreslíř, medailér, profesor a rektor AVU v Praze, Jan Štursa. Pamětní deska – bronzový reliéf – zpodobňuje figurínu ţeny (Evropy), drţící na klíně černošské děcko (Afriku). Níţe je zobrazen portrét cestovatele. Deska je doplněna nápisem „Zde se narodil dne 7. října 1847 africký cestovatel dr. Emil Holub“. K slavnostnímu odhalení došlo dne 10. října 1909. V květnu roku 1945 vypuklo ve městě povstání proti nacistickým okupantům, při kterém byla budova radnice zničena. Deska byla naštěstí jen lehce poškozena průstřelem, celkově však zachována. Při demolici budovy byla sejmuta a dána do depozitáře s tím, ţe bude vyhledáno místo pro její instalaci. To se naskytlo při výstavbě objektu muzea. V roce 1964 byla deska umístěna do vstupního prostoru dokončené budovy Památníku Dr. Emila Holuba (více o tomto objektu v kapitole páté). Druhá pamětní deska se nachází na budově školy ve Starých Holicích, kde začal Emil Holub chodit do školy. Roku 1952 měl v holickém kině premiéru ţivotopisný film „Velké dobrodruţství“ reţiséra Karla Makovce věnovaný Emilu Holubovi.

49 V roce 1997 proběhly v Holicích oslavy 150. výročí narození dr. Emila Holuba. Zastupitelé města rozhodli, ţe v rámci oslav bude odhalena cestovatelova busta na průčelí budovy muzea. Dílo bylo zadáno akademickému sochaři Janu Holinkovi, taktéţ holickému rodáku. V průběhu okázalých oslav byla hned první den 3. října 1997 odhalena bronzová busta na čelní stěně pod označením památníku. Pracovní model této busty byl od autora taktéţ zakoupen a zdobí jedno z odpočívadel na schodišti holické radnice. Město Holice i nadále vzpomíná na svého rodáka při mnohých příleţitostech. 1. února 1999 bylo holickému gymnáziu propůjčeno jeho jméno. V únoru 2002 byly v Holicích připraveny vzpomínkové oslavy 100. výročí jeho úmrtí. V této souvislosti se v Kulturním domě v Holicích konala odborná konference s mezinárodní účastí. V listopadu 2003 byla zahájena výstava k příleţitosti 120. výročí druhé africké expedice. 4. října 2008 se při příleţitosti 50. výročí úmrtí Růţeny Holubové konalo 16. africké sympozium v prostorách Kulturního domu Holice. V roce 2010 město Holice připravuje jiţ 17. sympozium a ještě v říjnu tohoto roku zde proběhnou slavnosti s názvem Holubovy Holice.

50 5. MUZEUM A SPOLEČNOST

Muzeum jako instituce i jako duchovní hodnota je zcela jedinečným kulturním a společenským jevem dnešní doby. Dle definice naučného slovníku Diderot z roku 1999 je muzeum „veřejná sbírka uměleckého, kulturně historického, přírodního a jiného materiálu a zároveň instituce, která tento materiál sbírá, uchovává, zpracovává a výstavami, popř. tiskem a přednáškami, zpřístupňuje veřejnosti“. Ţádná instituce tohoto muzejního typu však dnes nevystačí s pouhým budováním sbírky a prezentováním dokladů naší minulosti. I historická muzea koncipují svou práci jako dialog minulosti a současnosti, jako dialog se soudobým světem. (BRABCOVÁ, A. Brána muzea otevřená, Náchod: 2003, str.132 – 134)

Prostředí muzea je tedy zcela osobitým místem, kde je moţnost vidět skutečnou, nikoliv jen zprostředkovanou, reprodukovanou nebo virtuální podobu předmětů, dokumentů a uměleckých děl. Současně zde můţeme pracovat s obrovským mnoţstvím dalších informací, které nám význam, hodnotu a působení vystavených exponátů mohou obohatit, upřesnit a zařadit do souvislostí. Dnešní společnost je kulturně pestrá nejen tím, jaké národy, etnické, náboţenské a jiné společenské skupiny, menšiny či přistěhovalci v ní právě ţijí. V kulturních institucích jako muzea jsou shromaţďovány materiály, jeţ vypovídají o kulturní pestrosti, která nám není dostupná kaţdodenně – jednak vzhledem k umístění státu a jednak tím, ţe hovoří o kulturách, národech a způsobech ţivota, jeţ tu byly dříve. V České republice mají muzea více neţ stoletou tradici a jejich počet se v posledních letech neustále zvyšuje. Ve městech, ale i mnoha menších obcích se stala a dále stávají organickou součástí regionální kultury a často jsou aktivními činiteli společenského ţivota. (BRABCOVÁ, A. Brána muzea otevřená, Náchod: 2003, str.86 – 88)

Mnohá dnešní muzea bývají odtrţena od ţivota lidí právě v místech svého působení. Avšak některá muzea, která chtějí do společného prostoru vstoupit s vlastní nabídkou, poskytují naopak mnoho kulturních a historických příleţitostí.

51 Obliba místních slavností ukazuje, ţe se lidé potřebují setkávat při společných příleţitostech, kdy jsou spojeni např. místní historií nebo tradicemi. Zde mohou muzea hrát významnou roli. Vytvářejí spolu s ostatními institucemi další prostor a tak zdůrazňují hodnoty lidské vzájemnosti a slušnosti. Důleţité je pochopit, ţe mají-li se změna a následný proces oţivení stát stálými, musí zahrnovat komunikaci mezi místními osobnostmi a institucemi, nové pohledy na místní témata, nové definování potřeb v regionu a vést otevřenou diskusi o procesech vedoucích k změně působení muzeí v dané oblasti. Pak nebudou lidé raději zůstávat u televizorů a počítačů, ale budou vyuţívat aktivit, které jim jejich region nabízí. (BRABCOVÁ, A. Brána muzea otevřená, Náchod: 2003, str.32 – 37)

5.1. Muzeum a škola

Jedním z hlavních úkolů pro současná muzea je jejich začlenění do vzdělávací soustavy. Muzea mohou odpovědět na měnící se potřeby lidí tím, ţe naleznou své místo v učící se společnosti 21. století, v níţ se vzdělávání a informace stávají klíčovým kapitálem. Muzea by se měla stát centrem celoţivotního vzdělávání. Je třeba vyjasnit, zda a za jakých okolností budou moci školy spolupráci s muzeem vyuţívat ve školních vzdělávacích programech. Jednou ze vzdělávacích oblastí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je Člověk a jeho svět (pro ţáky 1. stupně ZŠ) a Umění a kultura (ţáci 2. stupně ZŠ). Právě tyto oblasti nabízejí širokou škálu vyuţití regionálních prvků ve vyučování a zde se přímo nabízí spolupráce školy s muzeem, galerií a ostatními kulturními institucemi. Na druhé straně je třeba, aby spolupracující muzea tvořivě reagovala jak na principy rámcových vzdělávacích programů, tak na konkrétní školní vzdělávací programy, a umoţnila, aby do nich byla jejich nabídka integrována v těsném propojení s cíli a očekávanými kompetencemi. Otevřený dialog mezi muzeem a školou tak můţe nabídnout reflexi priorit vzdělávacích programů zúčastněných institucí a výrazně ovlivnit spoluúčast na tvorbě kulturních hodnot. Předpokladem pro rozvoj vzdělávacích programů v muzeu je hledání vyhovujícího vztahu muzea a školy, zaloţeného na oboustranné profesionalitě,

52 vstřícnosti a na vytváření nových strategií vzájemné spolupráce. Při vzájemné spolupráci je třeba, aby škola objevila a rozpoznala vzdělávací a výchovnou hodnotu muzea pro své vzdělávací záměry a návštěva muzea byla tak zahrnuta do výukového programu školy. Kaţdá návštěva by pak měla být předem koncepčně připravena a po jejím skončení by měly následovat aktivity ve škole, zamyšlení nad smyslem návštěvy a škola by měla poskytnout muzeu zpětnou vazbu. Muzea mohou také změnit postoj učitelů k návštěvě tím, ţe jim umoţní, aby se z pouhého doprovodu změnili na partnera či aktivního člena výpravy. Z pohledu pedagogické psychologie školu a muzeum spojují poznávací cíle. Ve škole se analyzuje a plánuje učivo a způsoby jeho předání. Ani v muzeu při práci v expozici nechybí rozvaha nad obsahem výstavy a způsob interakce s exponáty. I do muzea totiţ zveme děti, aby poznávaly a učily se. A často máme na mysli další pedagogické cíle: chceme u ţáků navodit nebo změnit postoje, hodnotové orientace, dovést je ke kritickému myšlení, analyzovat apod. Poznávací činnost, která muzea a školy spojuje, má velmi podobné funkce jako vyučování. V muzeu by se však měly odehrávat aktivity, které škola nemůţe sama nabídnout či zajistit. Je jistě zajímavé, vyvést děti do muzea, dovolit jim osahat si exponáty a „aktivně“ vyplnit ze školského hlediska neobvyklé úkoly v pracovních sešitech nebo vytvořit vlastní průvodce expozicí. Jestliţe však děti nebyly vyvedeny ze svého navyklého přístupu k historickým artefaktům, jde jen o vítanou změnu. Činnosti v muzeu jsou vhodné jen tehdy, jsou-li přiměřené věku dětí a umoţňují jim proţitek. V současné době se vzdělávacím procesem v muzeích zabývá obor zvaný muzejní pedagogika. Řeší zvláště otázky specifických forem a metod práce s veřejností a aspekty stimulující učení muzejního publika. K předním českým muzejním pedagogům neodmyslitelně patří doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc. (BRABCOVÁ, A. Brána muzea otevřená, Náchod: 2003, str.65 – 85)

53 5.2. Památník dr. Emila Holuba

Zajímavě architektonicky řešený objekt Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích byl postaven v letech 1962–1966 svépomocí podle projektu Ing. arch. Štefana Imricha z Bratislavy. Pro všechny obdivovatele slavného holického rodáka nastal velký okamţik 30. dubna 1966. V tento den byl otevřen Památník Dr. Emila Holuba v podobě, jak jej s malými změnami známe i dnes. Tento počin byl také nejvýznamnějším oceněním ţivota a díla velkého afrického cestovatele. Celková výstavní plocha tohoto objektu je 425 m2 a je rozdělena do tří sálů. Vstupní místností je hlavní sál – přírodopisné oddělení. Nejdříve však návštěvníci shlédnou ţivotopisné oddělení vlevo ve směru prohlídky. Zde jsou umístěny unikátní památky na ţivot a dílo cestovatele, písemný a obrazový matriál, původní kresby, fotografie, diplomy, projevy, uznání, jakoţ i pozoruhodná cestopisná díla, knihy a publikace. Součástí oddělení je původní Holubova pracovna – stůl, knihovna, vitrína, cestovatelovo úmrtní loţe, obrazy, osobní památky, lovecké trofeje, domorodé zbraně, pušky, lodní kufr, cestovní brašna a dva páry rozedraných bot.

Obr. 29, 30: Památník Dr. Emila Holuba – Holubova pracovna (www.kd.holice.cz) V přírodopisném oddělení je instalována stálá expozice, nazvaná „Africkou přírodou“. Je zde k vidění výběrový soubor trofejí zvěře, ptactva, ryb, plazů, motýlů, brouků a mořské zvířeny, rovněţ ukázky hornin, minerálů, dřevin a zkamenělin, různé druhy semen a plodů. Nejvýznamnějším exemplářem této expozice je kapský lev. Dále je zde umístěna sbírka domorodých hudebních nástrojů a části rituálního oblečení. Na

54 mapě jsou znázorněny Holubovy cesty, k vidění jsou zvětšeniny ilustrací z Holubových cestopisů, které nás přenesou do africké krajiny.

Obr. 31: Památník Dr. Emila Holuba – Kapský lev (zpravy.idnes.cz)

V etnografické části zaujme návštěvníky scenérie domorodé vesnice, znázorňující způsob ţivota původních obyvatel Afriky. Je to připomínka úspěšných a nikdy neopakovatelných Holubových jihoafrických výstav ve Vídni a v Praze. Tato expozice i v dnešní době vyvolává neobvyklý zájem malých i dospělých návštěvníků.

Obr. 32 : Památník Dr. Emila Holuba – domorodá vesnice (www.vitejte.cz)

Pro návštěvníky je zde zaveden také prodej suvenýrů – turistické známky, pohlednice, leporelo, odznaky aj. Protoţe památník nelze vytápět, je otevřen jen část roku, a to od 1. dubna do 30. října denně, mimo pondělí, od 8 do 12 hodin a od 13 do 16 hodin, v letních měsících do 17 hodin. Kaţdoročně navštíví muzeum v průměru 12 000 návštěvníků.

55 Expozici můţe návštěvník shlédnout několika způsoby: individuálně bez průvodce, individuálně s jednoduchým tištěným průvodcem (v jazyce českém, ruském, německém, anglickém, francouzském, španělském a polském), ve skupině s jednoduchým průvodním slovem (nahrávka průvodního slova je v českém jazyce, ruštině, němčině, angličtině a francouzštině), ve skupině s průvodcem. Nově byla v tomto roce zavedena prohlídka s interaktivním programem pro ţáky 1. stupně ZŠ. Výše vstupného je stanovena takto: děti do 3 let zdarma, děti od 3 do 18 let 10 Kč, dospělí 20 Kč, důchodci 15 Kč, průkaz ZTP 10 Kč, poplatek za fotografování 20 Kč, výukový program pro školy 40 Kč. Příjmení Holub a Holubová mají mimořádnou slevu 50 % z ceny vstupného a návštěvníci jménem Emil Holub či Růţena Holubová mají vstup zcela zdarma. Památník Dr. Emila Holuba je součástí Kulturního domu města Holice, jehoţ ředitelem je Mgr. Vítězslav Vondrouš. Muzeum velmi úzce spolupracuje s Náprstkových muzeem v Praze, s Národní knihovnou a Univerzitou Hradec Králové. Vlastní provoz muzea zajišťuje Jitka Koudelková a Marcela Jeřábková. Památník Dr. Emila Holuba se na podzim roku 2008 podílel na organizaci padesátihaléřové sbírky, která probíhala na několika místech ve městě Holice. Organizátoři předpokládali, ţe vyberou dostatečné mnoţství peněz na preparaci nového exponátu (čáp marabu). Výsledek ovšem předčil všechna očekávání a na speciálním kontě se nashromáţdilo 46 252 Kč. Z této částky byla kromě jiţ zmiňovaného exponátu nakoupena velkoplošná obrazovka s DVD přehrávačem. V současné době se muzeum dále snaţí nabídnout svým návštěvníkům zajímavé a netradiční programy. Jedním z nich, kterého jsem se i já sama zúčastnila, byla dne 12. června 2009 poutavá akce s názvem „Noc v muzeu“. Setkala se s velkým ohlasem návštěvníků všech věkových kategorií a předčila veškerá očekávání pořadatelů. Další vítanou aktivitou v muzeu je interaktivní program po ţáky 1. stupně, který se začal vyuţívat letošní návštěvní sezónu. Více se tomuto programu věnuji v praktické části diplomové práce. V únoru roku 2010 bude znát město Holice výsledek svého několikaletého usilování o finanční garanci projektu z EU. Tento pilotní projekt, jehoţ předmětem je celková vnitřní rekonstrukce objektu, zahrnuje veškeré úpravy interiéru nezbytné pro vytvoření nové expozice. Autorem projektu je architekt a herec David Vávra.

56 Základ nové expozice by byl z velké části posazen na stávajících exponátech, doplněný 3D modely a replikami, umoţňující na rozdíl od originálu dotek a hru. Jednou z dominant by měl být i model Viktoriiných vodopádů a venkovní africké vesnice s audiovizuální projekcí. Památník Dr. Emila Holuba je nejenom významnou pamětihodností města, ale také velmi navštěvovaným místem regionu.

Obr. 33: Pozvánka na akci s názvem „Noc v muzeu“

57

II. PRAKTICKÁ ČÁST

58 6. ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI

Praktická část mé diplomové práce se zabývá projektem s názvem „Putování Afrikou s dr. Emilem Holubem“. Ţáci v jeho průběhu vytvářeli záţitkový program pro ţáky ostatních škol v Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích. Ke splnění tohoto cíle se však museli sami seznámit s velkým mnoţstvím informací o dr. Emilu Holubovi, Holicích i Africe. Celý projekt je rozdělen do pěti bloků, které probíhaly od dubna do června 2009. Dlouho jsem se zamýšlela nad způsobem motivace a uvedením tématu projektu do praxe. Vzhledem k tomu, ţe je naše škola zapojena do projektu „Učení můţe být příjemnou hrou“, rozhodla jsem se vyuţít právě interaktivní tabuli pro motivaci ţáků. Cílem zmíněného projektu „Učení můţe být příjemnou hrou“ je vybavit přihlášené pedagogy znalostmi a dovednostmi pro práci s interaktivní tabulí a jejím vyuţitím ve výuce. Tato nabídka mne velmi oslovila, neboť jiţ druhým rokem máme ve škole k dispozici SMART BOARD a vyuţívání interaktivní tabule ve svých hodinách spatřuji jako velký přínos. Přijala jsem tedy příleţitost zdokonalit se ve vytváření výukových materiálů pro ţáky 1. stupně a na jaře 2009 jsem absolvovala vzdělávací semináře k rozvoji potřebných znalostí a dovedností pro práci s interaktivní tabulí. Začala jsem tak vytvářet vlastní interaktivní materiály pro výuku ve všech vzdělávacích oblastech RVP pro 1. stupeň. Jedním z nich je i výukový materiál „Putování Afrikou“, na kterém je zaloţen první blok projektu. Druhý blok je zaměřen na vlastní návštěvu Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích. Ţáci zde absolvovali klasickou prohlídku, která se stala podnětem k dalším aktivitám a zamyšlení nad moţnostmi změn v muzeu. Součástí tohoto bloku jsou i další činnosti mimo muzeum v rámci projektového dne v Holicích. Třetí blok zahrnuje především tvůrčí aktivity, které probíhaly ve škole. Společně s ţáky jsme hledali a vymýšleli zajímavé aktivity pro interaktivní program a vytvářeli pomůcky pro návštěvníky muzea. Další blok byl vyvrcholením celého projektu, neboť ţáci navštívili muzeum podruhé a prakticky si jako první vyzkoušeli záţitkový program. Byli cíleně vedeni ke zhodnocení programu, akceptovány byly jejich připomínky a návrhy ke zdokonalení.

59 Pátý blok uzavíral celý projekt a byl veden ve slavnostním duchu. Ţáci se mohli pochlubit s výsledkem projektu nejenom svým rodičům, ale i zástupcům města, vedení školy a dalším pozvaným hostům. Součástí programu bylo předávání vysvědčení a dalším kulturně doprovodný program. V poslední kapitole praktické části se věnuji zhodnocení celého projektu ze strany ţáků, pedagogů, pracovníků muzea i veřejnosti.

6.1. Projekt „PUTOVÁNÍ AFRIKOU S DR. EMILEM HOLUBEM“

„Projekt má zaměstnávat srdce, hlavu – myšlení i ruce.“ (Kratochvílová, J., 2006, s. 39)

Dříve, neţ se budu věnovat konkrétnímu projektu, ráda bych objasnila pojem projekt. Existuje velké mnoţství definic, avšak mnohé mají společné charakteristiky. Při studiu literatury o projektech jsem dospěla k definici, která je dle mého názoru výstiţná: „Projekt je komplexní úkol (problém), spjatý s ţivotní realitou, s nímţ se ţák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného ţádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehoţ obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti.“ (Maňák, J., Švec, V., 2003, s. 168)

Typ projektu „Putování Afrikou s Dr. Emilem Holubem“: Podle účelu: konstruktivní Podle délky: dlouhodobý (3 měsíce) Podle navrhovatele: vytyčený po vzájemné spolupráci učitele se ţáky Podle prostředí: kombinace školní a mimoškolní Podle počtu zúčastněných: společný třídní Podle organizace: vícepředmětový Podle navrhovatele: kombinace ţákovského a uměle připraveného Podle informačních zdrojů: kombinace volného a vázaného

60 Smysl projektu:  vytvoření záţitkového programu pro ţáky 1. stupně ZŠ v Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích  získání nových poznatků o ţivotě a sbírkách Dr. Emila Holuba a jeho význam pro region Holicko  utřídění a sestavení informací do společné knihy „Putování Afrikou“  prezentace výsledku projektu veřejnosti

Výstup:  záţitkový program pro ţáky 1. stupně ZŠ v Památníku Dr. Emila Holuba  kniha „Naše putování Afrikou“  pomůcky pro návštěvníky muzea  prezentace vlastního kulturního programu pro veřejnost

Cíle: a) Kognitivní Ţák:  vyhledává informace z různých zdrojů  roztřídí získané informace  uţívá v mluveném projevu správné gramatické tvary  uspořádá informace do logického sledu  navrhuje časový plán a organizaci činností  sdělí základní informace o Dr. Emilu Holubovi  plánuje postup výroby knihy a pomůcek  diskutuje o podobě programu v muzeu  uplatňuje získané poznatky pro tvorbu programu b) Afektivní Ţák:  zodpovědně a pozorně provádí své úkoly  dodrţuje předem dohodnutá pravidla chování  spolupracuje s ostatními

61  nebojí se prosadit svůj názor  plní úkoly systematicky dle plánu  aktivně se zapojuje a zvládá samostatně pracovat  provede hodnocení práce na projektu c) Psychomotorické Ţák:  vyhledává potřebné informace v knihách a encyklopediích  při tvorbě programu projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti a záţitky  vytvoří jednotlivé výrobky, které budou součástí záţitkového programu  vytvoří listy knihy  v muzeu se pohybuje tiše a neruší ostatní d) Sociální Ţák:  spolupracuje se spoluţáky ve skupině  rozvíjí schopnost naslouchat druhým, je empatický  dokáţe se shodnou na jednom řešení  vyjadřuje své názory a ostatní akceptuje  rozdělí se do potřebných skupin a respektuje role ve skupině  dokáţe sdělit ostatním svůj vlastní proţitek

Předpokládané činnosti:  práce s interaktivní tabulí  brainstorming  vyhledávání a třídění informací  exkurze do muzea  práce na tvorbě záţitkového programu  výroba pomůcek pro návštěvníky muzea  prezentace získaných informací a projektu rodičům  výroba knihy  dotazníkové šetření

62  příprava kulturního programu pro rodiče  skupinová práce s plněním zadaných úkolů  prezentace projektu spoluţákům a veřejnosti v místě bydliště  zhodnocení záţitkového programu i celého projektu

Organizace projektu:  práce v muzeu  práce ve třídě  práce v počítačové učebně, v učebně s interaktivní tabulí  práce mimo školu  individuální práce  práce ve skupinách  práce ve dvojicích

Předpokládané metody práce:  metody slovní – vysvětlování, dialog, diskuse, brainstorming, výklad  metody práce s textem – knihy, turistické propagační materiály, zpravodaje, mapy, regionální noviny, encyklopedie, internet  metody praktické – grafické a výtvarné činnosti, pracovní činnosti, výroba knihy, nácvik dovedností (práce s interaktivní tabulí, hra na netypické hudební nástroje, jemná motorika – přesnost při sestavování celku)  metody řešení problému  metoda průběţné kontroly a slovního hodnocení

Předpokládané pomůcky:  knihy, propagační materiály, encyklopedie, regionální tisk, fotografie, mapy  PC s přístupem na internet, interaktivní tabule, digitální fotoaparát  materiál pro výtvarnou a pracovní činnost, psací potřeby, pracovní texty

Způsob prezentace projektu:  nástěnka v ZŠ, webové stránky školy  vývěsní skříňky v místě bydliště

63  záţitkový program vyuţívaný ostatními školami v Památníku Dr. Emila Holuba  slavnostní program pro rodiče a představitelé města Holice s kulturním vystoupením dětí a prezentací celého projektu  zveřejnění projektu v tisku – MF DNES, Právo, Holický zpravodaj  spolupráce s médii – Rádio OK, Český rozhlas  zveřejnění výukového programu pro interaktivní tabuli „Putování Afrikou“ na serveru www.veskole.cz

Způsob hodnocení:  hodnocení v průběhu projektu a na závěr kaţdého bloku učitelem i ţáky  hodnocení projektu pracovníky muzea  hodnocení záţitkového programu návštěvníky muzea  hodnocení rodičů a veřejnosti

6.2. Stručná charakteristika školy a třídy

Celý projekt jsem realizovala na Základní škole Hrochův Týnec, okres Chrudim, kde jiţ pět let působím jako učitelka 1. stupně. Tato škola má v současné době 271 ţáků. 1.−3. a 6.−8. ročník plní program ŠVP, ostatní ročníky se vzdělávají dle osnov Základní škola, č. j. 16847/96-2. Pro realizaci projektu jsem měla původně v úmyslu vybrat skupinu ţáků třetích aţ pátých ročníků, kteří by o toto téma měli zájem a dobrovolně na něm pracovali. Kdyţ jsem však ve třídách, ve kterých učím, krátce představila projekt, zájem dětí byl tak obrovský, ţe jsem musela projekt omezit pouze na určitý ročník. Vzhledem k tomu, ţe jsem třídní učitelkou pátého ročníku, dala jsme tedy přednost této věkové kategorii. Před samotným projektem jsem ţákům rozdala souhlasy rodičů se zapojením jejich dítěte do projektu a stručným seznámením se zamýšlenými aktivitami. Páté ročníky mají celkem 30 ţáků (5.A – 13 ţáků, 5.B – 17 ţáků). Tyto třídy se vyučují odděleně, ale vzhledem k nízkému počtu dětí jsem moţnost zúčastnit se projektu nabídla oběma paralelním třídám.

64 Domnívám se, ţe tato volba byla správná, neboť mezi dětmi vznikla nová přátelství, zlepšily se mezitřídní vztahy a vymizela vzájemná rivalita. To vše je dobrý začátek pro příští školní rok, kdy tyto třídy budou v šestém ročníku spojeny. Sloţení pracovních týmů bylo vyrovnané, neboť z celkového počtu 30 ţáků bylo 14 chlapců a 16 dívek. S organizací projektu nebyly ţádné zásadní problémy, protoţe obě paralelní třídy mají velice podobný týdenní rozvrh a pro spolupráci se nadchla i třídní učitelka 5.A, Mgr. Jana Pecinová. Velice si váţím spolupráce i s ostatními pedagogy naší školy, kteří mi nabízeli se svými ţáky pomoc, podněcovali mé nápady a podporovali mě při zpracování tématu diplomové práce.

65 7. REALIZACE PROJEKTU

7.1. První blok Projektové vyučování s vyuţitím interaktivní tabule

Vzhledem k tomu, ţe stěţejní didaktickou pomůckou prvního bloku projektu je interaktivní tabule, ráda bych zde nejprve uvedla několik základních informací. Interaktivní tabule jako nový didaktický prostředek ve výuce se v České republice objevila po roce 2000. Na první pohled vypadá zcela nenápadně, podobně jako bílá keramická tabule. Její zásadní rozdíl je však v připojení k počítači. Jde o univerzálně vyuţitelnou pomůcku shrnující v sobě moţnosti všech projekčních ploch. Stručně řečeno, interaktivní tabule je velká odolná zobrazovací plocha reagující na dotyk, propojená s počítačem vybaveným příslušným softwarem. Obraz počítače je prostřednictvím datového projektoru přenášen na tabuli. Učitel či ţák pak můţe jednoduše pouhým dotykem na povrch tabule ovládat počítačové aplikace a psát poznámky, kreslit, přesunovat objekty, zvýrazňovat… Psát či kreslit můţe buď přímo prstem, nebo popisovačem. Na našem trhu jsou k dostání dva druhy interaktivních tabulí Smart Board a Activ Board. Smart Board je finančně dostupnější a pro učitele i jednodušší na obsluhu. Jako software se k této tabuli pouţívá program Smart Notebook. Active Board je určena spíše starším ţákům a klade větší nároky na učitele při její obsluze. Interaktivní tabule jako pomůcka vyučovacího procesu můţe svým způsobem nahradit všechny dříve uţívané pomůcky – „černou“ školní tabuli, magnetické tabule se sadami tematických obrázků, počítadla apod. nebo alespoň oţivit průběh vyučovacích hodin. Interaktivní tabule je výkonný pomocník při vyučování, který zaujme kaţdého ţáka i s individuálními odlišnostmi, vzhledem k jeho potřebám. Nezanedbatelné je motivační působení interaktivní tabule. Umoţňuje pestrou a originální práci, zaujme děti pro jednotlivé učební činnosti, přispívá i k efektivitě výuky. Vzhledem k tomu, ţe na naší škole vyuţívám interaktivní tabuli Smart Board jiţ druhým rokem a pro ţáky je velmi atraktivním zpestřením výuky, rozhodla jsem se díky

66 znalostem z absolvovaného projektu „Učení můţe být příjemnou hrou“, vytvořit výukový materiál, zaměřený k tématu diplomové práce a vyuţít ho tak v prvním bloku svého projektu. Tato část probíhala v měsíci dubnu na mé kmenové škole. Ţáci pátých ročníků se shromáţdili v učebně interaktivní tabule, kde strávili čtyři vyučovací hodiny a pracovali dle níţe popsaného výukového materiálu.

7.1.1. Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí

List č. 1, 2, 3 – Úvodní strany Na prvním listu jsou uvedeny základní informace o autorce projektu a tématu. Na listu č. 2 je u obrázku ţiraf odkaz na hudbu. Záměrně je dán v příloze, aby bylo moţné listovat stranami a zároveň mít zvukový doprovod. List třetí obsahuje cíle a zaměření projektu.

Obr. 34: List č. 1

Obr. 35: List č. 2

Obr. 36: List č. 3

67 List č. 4 – Obsah Stručný interaktivní obsah jednotlivých stran formou otázek a úkolů pro děti. Odkazy jsou provázané v obou směrech. To znamená, ţe se z obsahu dostaneme na zadanou stránku a na této stránce se nachází odkaz zpět na obsah prostřednictvím ikony – slona.

Obr. 37: List č. 4

List č. 5 – Vyluštíš křížovku? Na tomto listu děti vyluštěním kříţovky zjistí, kdo je bude Afrikou provázet. Ţáci chodí na tabuli vyplňovat správné řešení (popř. je moţné dát ţákům nejprve prostor pro samostatné vyluštění). Vpravo nahoře se nachází zmíněná ikona slona, která nás vrátí zpět na obsah.

Obr. 38: List č. 5

68 List č. 6 – Kdo jsem? Na této straně se Holub ţákům představuje jejich průvodce. Nejprve si ale ţáci ověří správné vyřešení tajenky smazáním prostoru mezi gumami (tzn. ţák vezme houbičku a maţe v tomto prostoru tabuli). Poté odkryjeme roletu, kde máme ukryty základní informace o našem průvodci. Společně s dětmi je přečteme a kliknutím na fotografii se nám rozsvítí podobizna (pod šipkou se skrývá odkaz na internetové stránky s dalšími informacemi o dr. Emilu Holubovi).

Obr. 39: List č. 6

List č. 7 – Kam jsem toužil cestovat? Další list slouţí pouze jako průvodní k dalšímu úkolu. V průběhu celého projektu „promlouvá“ dr. Emil Holub k dětem a zadává jim úkoly. Je na vyučujícím zda slovo dr. Holuba bude číst vţdy on či bude vyvolávat ţáky k hlasitému čtení (doporučuji druhou variantu). Ţlutá šipka nás odkazuje na zadaný úkol, tj. na další stranu.

Obr. 40: List č. 7

69 List č. 8 – Najdeš správný světadíl? Tato aktivita upevňuje a procvičuje orientaci v mapě. Ţáci pojmenovávají světadíly nejprve ústně, kontrolu provedou kliknutím na červené pole, kde se jim objeví správný název světadílu. Je třeba, aby si děti uvědomily, kde vůbec Afrika leţí.

Obr. 41: List č. 8

List č. 9 – Znáš údaje o Africe? Tento list odhaluje dětem některé základní informace o daném světadílu. Doporučuji pouţít formu skupinové práce a dát dětem nejprve moţnost vyuţít vytištěný list z přílohy (Text o Africe), kde jsou dané informace uvedeny. Ţáci ve skupinách údaje vyhledají, popř. podtrhnou. Poté své nalezené informace porovnají s odpovědí schovanou v domečku (kliknutím na zadání se dům otočí a objeví se správná odpověď). Moţno vyuţít i encyklopedií.

Obr. 42: List č. 9

70 List č. 10 – Trefíš správný balónek? Na této straně ţáci trefují balónky s názvy pohoří. Úkolem je trefit pouze balónek (balónky) s pohořím leţícím v Africe. Moţno vyuţít atlasy a dále určovat, ve kterém světadílu leţí ostatní pohoří. Z písmen, která se skrývají pod správnou odpovědí, sloţí děti název nejdelší řeky Afriky – NIL.

Obr. 43: List č. 10

List č. 11 – Pomůžeš mi sbalit kufr? Tato strana je opět pouze průvodní k následujícímu úkolu, na který nás odkazuje modrá šipka. S dětmi můţeme ještě předtím diskutovat, co asi v té době nemohli lidé mít a co naopak potřebovali.

Obr. 44: List č. 11

71 List č. 12 – Co jsem nemohl vzít s sebou? V této aktivitě děti „pomáhají“ balit kufr na cesty. Uchopením dané věci a jejím přetaţením do spirály třídí předměty. Některé věci jsou sporné a je třeba dětem vysvětlit důvod – např. zimní čepici sice mohl mít, ale v teplém africkém počasí by ji určitě nevyuţil…

Obr. 45: List č. 12

List č. 13 – Jak jsem mohl cestovat? Po přečtení textu ţáci diskutují o tom, jak v té době mohl dr. Holub do Afriky jet. Kliknutím na mapu se objeví správná odpověď – vlakem a lodí.

Obr. 46: List č. 13

72 List č. 14 – Jak dlouho jsem jel? Na této straně se skrývá slovní úloha. Ţáci zde počítají, jak dlouho Holubovi cesta trvala. Musí si uvědomit kolik dní má květen a červen (moţno vyuţít kalendáře) a poté sečíst dny. Následně je převést na týdny a hodiny. Správné odpovědi jsou ukryty pod obdélníky. Je moţné slovní úlohu rozšířit a počítat zvlášť hodiny na lodi a ve vlaku, popř. převádět na vteřiny.

Obr. 47: List č. 14

List č. 15 – Která zvířata jsem viděl? Tato osmisměrka skrývá dvanáct afrických zvířat. Doporučuji ji dětem vytisknout (je uloţena v příloze) a dát nejprve samostatně vyluštit – formou soutěţe (kdo ji vyluští nejdříve). Poté zvířata zaškrtáme i na tabuli.

Obr. 48: List č. 15

73 List č. 16 – Hledal jsi správně? Zde se nachází řešení osmisměrky a hledaný název afrického státu, kde jsou velké národní parky – TANZANIE.

Obr. 49: List č. 16

List č. 17 – Umíš pojmenovat anglicky? Na tomto listu průvodce upozorňuje na nutnost znalosti cizího jazyka. Ţáci přiřazují názvy zvířat k obrázkům. Jako odměnu za správné řešení si mohou pustit zvuk, který dané zvíře vydává.

Obr. 50: List č. 17

74 List č. 18 – Umíš pojmenovat i tato zvířata? Strana je pokračováním předcházející. Opět přiřazujeme názvy zvířat a zvuky. Je moţné zvuky vyuţít také k poznávání. Tabuli zmrazíme a ţákům pouštíme pouze zvuky a oni hádají (česky nebo anglicky), které zvíře je vydává.

Obr. 51: List č. 18

List č. 19 – Znáš tuto písničku? Další list slouţí opět pouze jako průvodní k následujícímu, na který nás odkazují zelené šipky.

Obr. 52: List č. 19

75 List č. 20 – Jedem do Afriky? Pod obrázkem YO YO BAND se skrývá odkaz na hudební klip k písni Jedem do Afriky. Nejprve si s dětmi píseň poslechneme. Poté můţeme rozdat nakopírované texty (text uloţen v příloze) a společně píseň zazpívat. Je moţné se k písni později vrátit.

Obr. 53: List č. 20 List č. 21 – Četl jsi můj deník? Průvodní list k dalšímu úkoly doplněný fotografiemi z Afriky. Šipka odkazuje na zápis z deníku (nejedná se o skutečný zápis z Holubova deníku, jde o text P. Jazairiové: Sahara všedního dne).

Obr. 54: List č. 21

76 List č. 22 – Co víš o životě domorodců? Ţáci si přečtou pozorně text o africkém obyvatelstvu. Doporučuji samostatné tiché čtení. Modrá šipka nás odkazuje na úkoly k textu. S textem je moţno dále podrobněji pracovat, ţákům ho můţeme vytisknout (uloţen v příloze) a zadat další úkoly pro domácí přípravu (rozbor vět, určování slovních druhů, převyprávění…).

Obr. 55: List č. 22

List č. 23 – Četl jsi pozorně? Tato strana obsahuje tři otázky k přečtenému textu. Pod ovály se skrývají správné odpovědi. Jako odměnu za správné zodpovězení otázek si ţáci mohou pustit zvuk – GOOD JOB.

Obr. 56: List č. 23

77 List č. 24 – Zvládneš tento úkol? List se opět váţe k přečtenému textu. Ţáci mají v tabulce čtyři úkoly, které mohou vypracovávat buď samostatně, nebo společně. Kontrolu úkolu provedeme přetaţením zadání do ţlutého pole.

Obr. 57: List č. 24

List č. 25 – Slyšel jsi už tradiční africké rytmy? Strana je opět průvodní k následujícímu úkolu – výrobě náhrdelníku. Pod kaţdým z černoušků se skrývá odkaz na hudbu, kterou můţeme během navlékání korálků dětem pustit. Šipka nás odkazuje na pracovní postup, tzn. na následující stranu.

Obr. 58: List č. 25

78 List č. 26 – Dokážeš vyrobit africké korále? Tento list popisuje výrobu papírových korálků. Ţáci si mohou vyrobit různé náramky, náhrdelníky či jiné drobnosti. Doporučuji vyuţít reklamních barevných letáků. Hezké výsledky jsou však i z obyčejného novinového papíru. Je moţné rolovat i z rovně ustřiţených pruhů papíru. Hotové korálky můţeme nabarvit a přestříkat bezbarvým lakem, lépe vypadají a zvýší se jejich odolnost.

Obr. 59: List č. 26

List č. 27 – Víš o mém muzeu? Tato strana stručně představuje ţákům Památník Dr. Emila Holuba v Holicích. U loga muzea se nachází odkaz na internetové stránky muzea. Fotografie, uvedené na tomto listu, byly do výukového materiálu přidány dodatečně, po ukončení projektu.

Obr. 60: List č. 27

79 List č. 28 – Rozloučení Zde se průvodce s dětmi loučí a jako odměnu jim věnuje cestovní list, na který odkazuje modrá šipka.

Obr. 61: List č. 28

List č. 29 – Cestovní list Tato strana poskytuje náhled cestovního listu. Doporučuji toto osvědčení dětem vytisknout na barevný papír jako odměnu za absolvování tohoto projektu.

Obr. 62: List č. 29

80 List č. 30 – Použité zdroje a odkazy Na tomto listu se nachází zdroje a odkazy pouţívané v této práci.

Obr. 63: List č. 30

7.1.2. Využití výukového materiálu v praxi

Ţáci po celý den pracovali s velkým zaujetím, byli aktivní a nadšení. Netrpělivě vţdy očekávali další úkol, který jim bude průvodcem zadán. Průběţně byli schopni monitorovat a porovnávat výsledky své práce. Ţáci kladně hodnotili pracovní aktivitu – výrobu korálků, které si odnesli domů a mohli se jimi pochlubit ostatním. Děti pracovaly nejenom s interaktivní tabulí, ale i materiály, které jim byly předem předtištěny, rozdány a jsou součástí příloh mé diplomové práce. Začleněny byly všechny předměty a je zde patrná mezipředmětová vazba. Cílem tohoto dne bylo podnítit u ţáků zájem o dané téma a získat základní informace a vědomosti pro další realizaci projektu. Domnívám, ţe se mi tento cíl podařilo naplnit a ţáci s nadšením uvítali termín exkurze do muzea, který byl stanoven na 24. 4. 2009. Uvedený výukový program byl vytvořen pro účely projektu „Putování Afrikou s dr. Emilem Holubem“ v rámci mé diplomové práce, ale zároveň je i umístěn pro potřeby jiných škol na serveru www.veskole.cz.

81 7.2. Druhý blok První cesta do muzea (projektový den)

Tato akce se konala dne 24. 4. 2009 v rámci dopoledního vyučování, tj. od osmi do dvanácti hodin. Zúčastnilo se jí 28 ţáků pátých ročníků a 2 pedagogičtí pracovníci. Doprava byla organizována osobním vlakem z Hrochova Týnce do Holic.

Pomůcky: Obálky, lístky s názvy zvířat, jednotlivé části puzzle, mapky města, tvrdé podloţky, kompas, nakopírované palety, atlas rostlin, nůţky, lepicí páska, kreslicí kartony (A4), lepidlo, barevné lístečky se slovy, velký arch papíru, fixy, fotoaparát, dotazníky, psací potřeby.

7.2.1. Vlastní realizace projektového dne

Rozdělení do skupin Po příjezdu do Holic se ţáci rozdělili do skupin, ve kterých pracovali po celý den. Dělení probíhalo tak, ţe děti pantomimou předváděly zvíře, které si vylosovaly na lístečku. Beze slov pak vytvořily skupinu stejného afrického druhu zvířete (slon, krokodýl, ţirafa…). Kaţdá skupina, která takto vznikla, si rozdělila své role – časoměřič, zapisovatel, mluvčí, zásobovač, tišitel. Zásobovač pak obdrţel obálku pro jednotlivé dílky puzzle zvířete, které bude kaţdá skupina získávat za splnění úkolů v průběhu celého dne. Počet dílků byl pro všechny skupiny stejný, avšak lišil se druh zvířete.

Práce s mapkou města Holice Zásobovač kaţdé skupiny obdrţel kompas, mapku města a tvrdou podloţku. Úkolem ţáků bylo zorientovat jednoduchou mapku Holic, určit světové strany a zakreslit místo, kde se právě nacházíme. Po splnění tohoto úkolu měli určit směr, kterým se vydáme k Památníku Dr. Emila Holuba a cestu zakreslovat.

82 Známe přírodniny? Cesta od nádraţí vedla do parku, kde na ţáky čekal další úkol. V časovém limitu patnácti minut měly skupiny za úkol vytvořit dvě palety. První paleta měla obsahovat deset ukázek rostlin s určením jejich názvu (moţnost vyuţití příručního atlasu rostlin). Na druhé paletě si měli ţáci vyzkoušet, jak dané přírodniny malují, jakou barvu, stopu a linii zanechávají na bílém papíru. Po skončení činnosti kaţdá skupina prezentovala své výtvory, děti se vzájemně slovně hodnotily a za splněné úkoly obdrţely od učitele určitý počet dílků puzzle. Tuto aktivitu ţáci vykonávali poprvé a mnozí byli velmi udiveni, ţe přírodninami lze kreslit na papír.

Obr. 64: Práce s mapkou města

Obr. 65: Malujeme přírodninami

Obr. 66: Hledání ztracených slov

83 Hledání ztracených slov Jeden člen skupiny si vylosoval barvu svého týmu pro následující aktivitu. Časoměřič hlídal stanovený limit deseti minut, ve kterých všichni členové skupiny hledali po parku lístečky své barvy. Na kaţdém z dvanácti lístečků bylo napsáno slovo. Po nalezení všech slov ţáci sloţili větu a nalepili ji na připravený karton. Znění věty: „Autorem pomníku dr. Emila Holuba v Holicích je Jindřich Soukup.“ Kaţdá skupina byla opět odměna částí puzzle.

Pomník Dr. Emila Holuba Ţáci se přemístili k soše, která je v těsné blízkosti parku. Prohlédli jsme si podobiznu dr. Emila Holuba a našli nápis, který je z části shodný s větou, kterou skupiny skládaly ze slov. Na přání dětí jsme zde vytvořili i společnou třídní fotografii.

Obr. 67: Společná fotografie u Pomníku Dr. Emila Holuba

Brainstorming Dle mapky města jsme došli k našemu cíli, tj. k Památníku Dr. Emila Holuba. Ještě před vstupem do muzea měly děti krátkou činnost – brainstorming. Ţáci dostali klíčové slovo Afrika a ve skupinách diskutovali a zapisovali asociace k tomuto pojmu. Obr. 68: Brainstorming

84 Prohlídka muzea Po krátkém občerstvení jsme byli přivítání v muzeu paní průvodkyní Jeřábkovou. Zde následovala klasická prohlídka muzea s výkladem z kazetové nahrávky. Při pozorování ţáků bylo patrné, ţe mnozí výklad nevnímají a nepostupují podle slova, ale podle svého zájmu. Většinu upoutala zejména expozice zvířat a nikoliv historická část, kterou prohlídka začíná. Jako pedagog jsem měla moţnost usměrňovat děti pouze v oblasti chování, nebylo reálné udrţet děti v pozornosti a zajistit tak vnímání nových informací, jejich třídění a zobecňování. Průvodce byl naprosto pasivním článkem, zajistil pouze spuštění kazetové nahrávky. Celá prohlídka trvala přibliţně 25 minut, avšak mnozí ţáci jiţ po 10 minutách chtěli odcházet z muzea se slovy „ţe vše uţ viděli“. Po prohlídce muzea následovaly kontrolní otázky ke slyšenému výkladu ze strany pracovnice muzea, na které děti odpovídaly nepřesně, byly pasivní a bez zájmu.

Obr. 69: Výklad v muzeu

Dotazníkové šetření Při této činnosti pracoval kaţdý ţák zcela samostatně. Připravený dotazník, který je součástí příloh diplomé práce, se skládal ze dvou částí. První obsahuje osm otázek, ve kterých ţáci zakrouţkovali svůj souhlas či nesouhlas. Druhou část tvoří pět nedokončených vět Odpovědi z první část dotazníku jsem graficky zpracovala a byly pro mne vodítkem pro další práci na projektu. Celkový počet dotazovaných ţáků byl 28, z toho 14 chlapců a 14 dívek.

85 Vyhodnocení dotazníku – první část: 1. Jsem v tomto muzeu poprvé 21 x ANO 7 x NE 2. Výklad mě bavil a zaujal 3 x ANO 25 x NE 3. Dařilo se mi po celou dobu výkladu udrţet pozornost 2 x ANO 26 x NE 4. Při výkladu jsem všemu rozuměl/a 6 x ANO 22 x NE 5. Cítím se tu příjemně 14 x ANO 14 x NE 6. Proţil jsem tu nějaký příjemný záţitek nebo pocit 7 x ANO 21 x NE 7. Dozvěděl jsem se vše, co mě zajímalo 9 x ANO 19 x NE 8. Cítím se tu lépe neţ ve škole 26 x ANO 2 x NE

28 24 20 16 12 Ano 8 Ne 4 0 Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka č.1 č.2 č.3 č.4 č.5 č.6 č.7 č.8

Graf č.1: Dotazníkové šetření před tvorbou programu

Na první pohled je z grafu zřejmé, ţe se nenaplnilo očekávání ţáků a změna, kterou jsem v muzeu společně s dětmi chtěla provést, je tou správnou cestou. Tento dotazník jsem dětem zadala i se záměrem porovnání jejich odpovědí před a po realizaci interaktivního programu. Porovnání uvádím v kapitole 7.4.8. V druhé části dotazníku byly dětem nabídnuty nedokončené věty. Uvádím vţdy čtyři nejčastější odpovědi dětí řazené dle jejich opakovanosti. Tuto formu dotazníku není moţné graficky zpracovat či jednoznačně vyhodnotit, ale i přesto můţe být velmi cenným ukazatelem. 1. V muzeu se mi nejvíce líbí… „vycpaná zvířata, černoši, lev, stánek se suvenýry“ 2. V muzeu mi chybí… „WC, hry, zvuky zvířat, automat na pití“ 3. V muzeu bych si přál … „sahat na vycpaná zvířata, více zábavy, aby se zvířata hýbala, více vyprávění“

86 4. Chtěl bych si tu vyzkoušet… „pohladit exponáty, ţít jako Emil Holub, nějakou práci, hrát na africké nástroje“ 5. V muzeu bych se chtěl proměnit… „v černošku, v průvodkyni, v dr. Emila Holuba, ve lva“ Při této aktivitě neměli ţáci stanoven ţádný časový limit, kaţdý pracoval podle svého individuálního tempa. Rozdíly mezi ţáky byly poměrně velké. Na samostatné vyplnění dotazníků navazovalo ještě společné hodnocení. Ţáci zábavnou formou vyjadřovali své odpovědi pohybem ruky (palec nahoru – souhlas, palec dolu – nesouhlas). Při této formě práce seděli ţáci v kruhu a otázky jim kladl nejenom učitel, ale i pracovníci muzea. Otázky byly většinou cílené a vedli především ke zjištění pocitů v muzeu. Jiţ při této aktivitě bylo mně i pracovníkům muzea zřejmé, ţe dětem zde něco chybí, ţe čekaly větší zábavu, kontakt i jiný způsob předávání informací.

Nápady na zlepšení

Ţáci společně s učitelem zapisovali na velký formát papíru vše, co by chtěli v muzea zlepšit nebo co jim zde chybělo. Ţákům byla nabídnuta také moţnost dopisovat další návrhy na zlepšení muzea ve třídě po dobu následujícího týdne. Všichni jsme se rozloučili a odcházeli z muzea plni nápadů. V průběhu celého dne se podařilo puzzle sloţit všem skupinám. Vydali jsme se tedy na zpáteční cestu do Hrochova Týnce. Úkol změnit muzeum ţáci přijali za svůj a byli hrdi, ţe to jsou právě oni, kdo můţou k této změně přispět. 7.3. Třetí blok Příprava záţitkového programu

Činnosti, které uvádím v této kapitole, probíhaly v měsíci květnu a prolínaly různými předměty. Ţáci projevovali velký zájem a neustále se doţadovali dalších aktivit

87 Obr. 70: Zapisování nápadů Obr. 71: Společné hodnocení týkajících se projektu. Jiţ při našem prvním setkání po návštěvě muzea vznikl ze strany ţáků úţasný nápad na vytvoření vlastní knihy. Jednotlivá témata týkající se světadílu Afrika, cestovatele dr. Emila Holuba či města Holice si děti rozdělily dle svého zájmu. Stanovili jsme si datum „vydání knihy“ a její podobu. Kaţdý ţák měl poté za úkol samostatně zpracovat jeden list knihy doplněný obrázky či kresbami. Informace ţáci vyhledávali v mnoha zdrojích v rámci domácí přípravy. Společně jsme nazvali knihu, která obsahuje 21 stran, „Naše putování Afrikou“. Kniha se setkala s velkým ohlasem nejenom ze strany rodičů, ale i vedení školy a města Holice, které poţádalo o její věnování do muzea. Ukázky stran knihy jsou součástí příloh mé práce. Další podněty pro tvorbu záţitkového programu přinesla diskuse o moţnostech změn a jejich praktického provedení v muzeu. Vzhledem k tomu, ţe ţáci jiţ předem pracovali na daném tématu s interaktivní tabulí, vybavila se jim aktivita „balení kufru pro dr. Emila Holuba“ a navrhli ji přenést do prostor muzea. Zcela spontánně přinášeli předměty, které si s sebou dr. Holub na cestu do Afriky mohl či nemohl vzít. Tato aktivita se následně stala jedním z článků interaktivního programu. Další činností, kterou děti z výukového programu převzaly, byla výroba korálků. Některé ţáky mrzelo, ţe si nemohli z muzea nic vzít s sebou, proto navrhli tuto aktivitu zařadit a tím zajistit, ţe si kaţdý účastník záţitkového programu z muzea něco odnese. Během prvního týdne jsme měli připraveny dvě stanoviště a ţáci velmi aktivně přicházeli s dalšími nápady. Pro zpestření prohlídky navrhli vytvořit zábavné pracovní listy, kde by zejména v části zoologické poznávali určité druhy zvířat a mohli se tak zde volně pohybovat dle svého zájmu. Ujala jsem se této myšlenky a vytvořila pracovní list, kde ţáci podle charakteristiky hledají určitou informaci a jednoduchým způsobem označí vţdy správnou odpověď. Z dotazníkového šetření a opakovaných diskusí s dětmi bylo dále zřejmé, ţe je třeba zapojit do programu i hmat. Ţáci stále vyjadřovali potřebu sahat v muzeu na exponáty a další předměty, coţ jim nemůţe být umoţněno (exponáty jsou chemicky ošetřeny). Proto jsme navrhli vytvořit tzv. „tajemné skříňky,“ které by byly umístěny v prostoru muzea a byly v nich uschovány předměty vztahující se k Africe (např. kokosový ořech, dráp, ošatka…). Návštěvníci by pak měli moţnost spolu s pracovním listem hádat podle hmatu, co je ve skříňkách ukryto. Vstoupila jsem v jednání

88 s vedením muzea, které zajistilo osm dřevěných skříněk s předměty a instalovalo je v prostoru zoologické expozice. Pracovní list jsem vytvořila na stejném principu jako list předcházející. Oba pracovní listy jsou součástí příloh mé diplomové práce. Zejména dívky upoutala etnografická část muzea, ve které je umístěna domorodá vesnice. V této fázi projektu přišly tedy s návrhem vytvořit pomůcky pro stavbu africké domorodé vesnice přímo v muzeu. Pro tento účel jsme vyrobili při pracovních a výtvarných činnostech postavy černošských rodin z papíru, chýše ze slámy či stromy z kamene. Dřevěná zvířata zajistilo muzeum. Byla zhotovena dřevěná deska, na které by bylo moţné tyto stavby vytvářet. Nejdůleţitější pro ţivot domorodců – vodu, ţáci znázornili modrou stuhou. Na ohniště jsme pak připravili drobný přírodní materiál. Pro tvorbu těchto pomůcek se nadchli i ţáci vyšších ročníků a dobrovolně pomáhali v hodinách výtvarné výchovy. S vyhotovenými pomůckami si ţáci vytvářeli různé stavby jiţ ve škole a podněcovalo je to k vzájemným dialogům o způsobu ţivota.

Obr. 72, 73: Výroba pomůcek pro záţitkový program

Po celou dobu vyrábění jsem dětem pouštěla nahrávky africké hudby a spontánní reakce dětí byly velmi silné. Proto jsem do hodin tělesné výchovy zařadila tanečně pohybovou improvizaci na africké rytmy. Tato aktivita nás přivedla k nápadu vytvořit si jednoduché africké hudební nástroje pro zvýraznění rytmu. S pomocí internetu jsme si vyhledali postup výroby dešťové hole a podařilo se nám několik kusů tohoto hudební nástroje vyrobit. Pro ţáky to byla nesmírně zajímavá činnost, neboť objevovali neustále nové zvuky, nové moţnosti i způsoby hry na tento nástroj. Dále byla vytvořena dřívka

89 z bambusových tyčí. Vyrobené nástroje se opět staly součástí záţitkového programu přímo v muzeu

7.3.1. Postup výroby dešťové hole

Pomůcky: Papírová trubka, hřebíky, kladivo, kousek látky, cokoliv na přesýpání (rýţe, drobné kamínky…), izolepa, pytlovina, provázek.

Postup výroby: 1. Na trubku si předkreslíme místa pro hřebíky, které budeme natloukat do spirály. 2. Zatlučeme hřebíky. 3. Na jeden konec trubky napneme látku a okolo ji oblepíme izolepou. 4. Dovnitř nasypeme hrstku kamínků, popřípadě rýţi, čočku… 5. Druhý konec utěsníme stejně jako první. 6. Omotáme pytlovinou a pevně provázkem převáţeme.

Obr. 75: Konečná podoba dešťových holí Obr. 74: Dešťová hůl před omotáním pytlovinou

V našem regionu se nachází mnoho archeologických nalezišť a v nedávném období zde probíhaly i rozsáhlé archeologické vykopávky. Proto skupina chlapců přišla s návrhem zrealizovat archeologické naleziště v Památníku Dr. Emila Holuba, neboť se při návštěvě muzea dozvěděli, ţe cestovatel byl i významným archeologem. I v tomto případě nám vyšlo muzeum vstříc a nechalo vyrobit malé pískoviště, kam měly být zahrabány díly rozbité vázy. Ty byly vyrobeny v keramické dílně a měly svou podobou

90 odpovídat originálním domorodým vázám. Úkolem návštěvníků by poté bylo nalezení jednotlivých částí, očistění a slepení v jeden celek. Téměř po měsíci práce na záţitkovém programu pro Památník Dr. Emila Holuba jsem cítila potřebu ţáky za jejich svědomitou práci odměnit. Proto jsem uspořádala „tajný výlet“, jehoţ cílem byla ZOO Praha. Tuto tematickou exkurzi jsme směřovala zejména k poznávání ţivota afrických zvířat. Ţáci ve skupinách vypracovávali přímo v ZOO pracovní listy o jednotlivých druzích afrických zvířat. Skupiny si poté vzájemně prezentovaly svoji práce a předávaly vědomosti. Bylo velmi zajímavé pozorovat, ţe děti zcela přirozeně v zoologické zahradě vyhledávaly zvířata ţijící v Africe a dokázaly své dosavadní znalosti zobecňovat.

Obr. 76: Exkurze ZOO Praha

Průběţně jsem spolupracovala a naše návrhy konzultovala s vedením muzea. Všechny mé poţadavky na daná stanoviště záţitkového programu byly akceptovány a ve velmi krátké době zajištěny. Po dohodě s průvodkyní jsme přizpůsobily i mluvené slovo (výklad), které by mělo vést ţáky nejenom k získání potřebných informací, ale obsahovalo by i instrukce k záţitkovým aktivitám, které budou v muzeu nově instalovány. Byl dohodnut termín první návštěvy muzea s interaktivním programem, který vyzkoušejí právě ţáci pátých ročníků. 7.4. Čtvrtý blok Vlastní záţitkový program (druhá cesta do muzea)

V plném počtu třiceti ţáků jsme se dne 1. června opět vydali do muzea. Doprava byla zajištěna autobusem a celá akce probíhala opět v rámci dopoledního vyučování, tj.

91 od osmi do dvanácti hodin. S paní průvodkyní Jeřábkovou bylo předem domluveno, ţe můj úkol bude sledovat především potřebný čas na jednotlivé záţitkové aktivity a reakce dětí na nové podněty. Ţáci věděli dobře, co pro muzeum připravili, ale netušili, jakým způsobem budou jejich návrhy a nápady začleněny do programu. Velkou nachystanou změnou bylo i to, ţe výklad ţákům nebude pouštěn z kazetové nahrávky, ale bude předáván osobně průvodkyní muzea. Dále bylo dohodnuto, ţe po ukončení záţitkového programu, dostanou ţáci „cestovní list“, který jim bude slouţit jako osvědčení o absolvování programu v muzeu. Dětem byla také zdůrazněna důleţitost toho, ţe oni jsou první, kdo tento program vyzkouší. Na tomto místě uvádím přesný postup prohlídky s průvodcovským slovem a popisem záţitkových aktivit, doplněný fotografiemi a vlastními postřehy.

7.4.1. Stanoviště první – Archeologický koutek

Po pozdravu a přivítání v muzeu se ţáci posadili na připravené polštáře v historické části muzea, kde začínal výklad.

Průvodcovské slovo „Dr. Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích, v rodině městského lékaře. Jeho rodným domem byla radnice. Základní školu navštěvoval v Holicích, dále pak studoval na gymnáziu v Praze a Ţatci. Byl velmi dobrým ţákem, o čemţ svědčí výpis z třídní knihy na stolcích. Lékařskou fakultu vystudoval v Praze. Jiţ za studií chodil s otcem do přírody, cvičil se v přírodovědě, kreslení a archeologii. Zkusme se tedy i my procvičit v archeologii jako dr. Emil Holub.“

Zážitková aktivita Ţáci dostali úkol hledat v pískovišti střepy dvou váz, barevně od sebe odlišených. Sami si vytvořili dvě skupiny a s velkým zájmem a nadšením se pustili do práce. Zcela přirozeně si zde rozdělili role, při kterých se i střídali. Někteří hledali v pískovišti, jiní čistili připravenými štětečky nalezené střepy, další pak vázu průhlednou izolepou z jednotlivých dílů slepovali.

92

Fotografie

Obr. 77 78, 79, 80: Stanoviště první – Archeologický koutek

Hodnocení Při pozorování ţáků u této aktivity jsem viděla nadšení a zájem u všech dětí. Nebyl stanoven ţádný časový limit, neboť nebylo cílem soutěţit, ale aktivitu si proţít. Jedné skupině se podařilo slepit vázu úplně celou. Jako pozitivní vidím, ţe děti nemusely slepenou vázu opět vracet po částech do pískoviště, ale mohly si nechat výsledek své práce po celou dobu návštěvy v muzeu. V závěru, při volné chvilce, se někteří ţáci ještě vraceli ke své váze, hodnotili, co se jim povedlo a jak pracovali. Domnívám se, ţe pískoviště bylo velmi dobře umístěno, neboť k němu ţáci měli přístup ze všech strana a i stolečky, na kterých vázu slepovali, si mohli umístit do prostoru tak, aby měli dostatek místa pro vlastní práci.

7.4.2. Stanoviště druhé – Cestovní kufr

93 Ţáci se opět posadili na zem na polštáře.

Průvodcovské slovo „Dr. Emil Holub ţil ve 2. polovině 19. století, coţ představovalo jiný způsob ţivota, neţ známe dnes. Zejména bylo sloţitější cestování, nebyly letadla ani automobily. Velký problém byl s přepravou a uchováváním vody a potravin. I dokumentace byla v této době obtíţná, fotografovalo se jen minimálně, upřednostňoval se záznam slovem a kresbou. Dr. Emil Holub touţil po Africe, chtěl ji však pouze poznávat, ne ji dobývat a kolonizovat. Po ukončení studií odjíţdí v roce 1872 poprvé do Afriky. Usadil se v nejjiţnějším cípu, poblíţ Kapského Města, kde provozoval lékařskou praxi. Kdyţ vydělal nějaké peníze, podnikal badatelské výpravy do vnitrozemí. Během svého prvního pobytu v Africe uskutečnil celkem tři takovéto výpravy. Sbíral zde hmyz, přírodniny, lovil zvěř, prováděl přírodovědná pozorování, zeměpisná měření a opravoval chyby v mapách. Významným objevem byly skalní kresby původních afrických obyvatel, které sejmul a dovezl do Evropy. Postupně se seznamoval s ţivotem domorodců, léčil je a jejich domorodé předměty od nich získával výměnou za plátno a korálky. Splnil se mu jeho sen, protoţe se mu podařilo dojít aţ k řece Zambezi a Viktoriiným vodopádům, které ho naprosto okouzlily. Své sbírky průběţně odesílal do Evropy, začínal publikovat v časopisech a stával se tak světově známým. Ze své první cesty, která končila v roce 1879, přivezl na 30 000 sbírkových předmětů, mezi nimi i největší vycpaninu expozice muzea v Holicích, buvola. Z cesty se roku 1879 vrátil jako uznávaný cestovatel, byl bouřlivě vítán, znám po celé Evropě, přednášel a vystavoval. Napsal také dvoudílný cestopis Sedm let v jiţní Africe. Zároveň se však také připravoval na další cestu do Afriky. Zkusme mu společně pomoci sbalit kufr.“ Zážitková aktivita Při této aktivitě pracovali všichni ţáci společně. Od průvodkyně dostali cestovatelský starý kufr a spoustu drobných předmětů, které měli roztřídit na základě získaných informací o ţivotě dr. Emila Holuba. Do kufru tak měli umístit pouze ty předměty, které si mohl Emil Holub v době, ve které ţil, s sebou sbalit na druhou cestu (např. plechová nádoba na vodu, korálky, zápisník, obyčejná tuţka…). Tím vytřídili

94 předměty, které nemohl či nepotřeboval mít s sebou (např. zimní čepice, fotoaparát, disketa, mobilní telefon…).

Fotografie

Obr. 81, 82, 83, 84: Stanoviště druhé – Cestovní kufr

Hodnocení Po ukončení této aktivity ţáci společně s průvodkyní o všech předmětech diskutovali, zda jsou správně zařazeny či nikoliv, coţ bylo pro kaţdé dítě určitým způsobem vlastního hodnocení. Při této činnosti jsem u ţáků pozorovala velmi bouřlivé diskuse o některých předmětech, které ţáky dále vedly k vlastní argumentaci, obhajobě a zdůvodnění svého názoru. Ukázalo se zde také, ţe tato aktivita pomáhala dětem utřídit informace z výkladu a vyuţít je v praxi. Pro některé děti bylo velmi silným záţitkem ohmatat si neobvyklé předměty (např. podkovu koně). Proţitek u této činnost byl nevšední pro všechny ţáky.

7.4.3. Stanoviště třetí – Poznej víc a jinak

95 Ţáci se usadili zpátky na polštáře a pokračovalo průvodcovské slovo.

Průvodcovské slovo „Na druhou cestu do Afriky se vydal dr. Emil Holub se svou manţelkou Růţenou Holubovou a šesti průvodci. Jako první člověk na světě chtěl projít Afriku z jihu na sever. Odjíţděl vybaven lékařskými pomůckami, kompasem, měřicími přístroji a materiálem k výměně zboţí. Výpravu však od začátku pronásledovala smůla. Taţná zvířata se otrávila bylinami, téměř všichni členové výpravy onemocněli malárií, dva průvodci zemřeli, třetí se vrátil nemocen do Evropy. Váţně onemocněl i dr. Holub a jeho ţena. Přes varování místních domorodců cestoval však neschůdnými oblastmi dál. Jako první Evropan vstoupil na území Mašukulumbů, kde byla jeho výprava u vesnice Galulonga přepadena. Byl zabit hlavní průvodce a Holub v boji přišel o mnoho přístrojů, zásob, ztratil deníky a bylo tedy nutné vrátit se zpět. Tato cesta se uskutečnila v letech 1883–1887. Přes neúspěch a nesnáze dovezl do Evropy velké mnoţství dokumentů a sbírkových předmětů. Po návratu napsal svůj další rozsáhlý cestopis Druhá cesta po jiţní Africe: Z Kapského Města do země Mašukulumbův. Pořádá výstavy ve Vídni i Praze, některé své sbírky Holub i rozdává. Do vytouţené Afriky se jiţ více nepodíval, neboť na sklonku ţivota trpěl mnohými chorobami a 21. února 1902 umírá. Pohřben je na ústředním Vídeňském hřbitově. Z jeho cenných sbírek máme některé exponáty i v našem muzeu. Přejdeme tedy do další expozice, kde jsou vystaveny velcí savci, ve vitrínách drobní ţivočichové a ptáci. Nyní si vyzkoušíte svůj postřeh a paměť s pracovními listy a poté se sami zhodnotíte na Listině pravdy.“

Zážitková aktivita Kaţdý ţák obdrţel jeden výtisk pracovního listu s deseti kvízovými otázkami. Správnou odpověď ţáci označili otočením příslušného okénka. Otázky se týkaly nejenom vystavených exponátů, ale i informací, které zazněly ve výkladu. Dle popisu pak museli ţáci daný exponát či informaci vyhledat a označit správnou odpověď. Na zadní straně pracovního listu jsou umístěny zábavné omalovánky s africkými motivy.

96 Po zodpovězení všech kvízových otázek si kaţdý ţák přiloţil svůj list na Listinu pravdy, na níţ se dozvěděl, zda jsou jeho odpovědi správné či nikoliv a podle počtu správných odpovědí si pak mohl přečíst stručné zábavné hodnocení.

Fotografie

Obr. 85, 86, 87: Stanoviště třetí – Poznej více a jinak

Hodnocení Ţáci uvítali tuto aktivitu, neboť se mohli volně pohybovat v prostoru muzea, nebyli organizováni ani průvodcem, ani učitelkou. Zcela spontánně se shlukovali a vzájemně si při plnění úkolů pomáhali, radili se a diskutovali. Proto se domnívám, ţe by bylo moţné pro tuto aktivitu zvolit i formu skupinové práce. Pro děti byla tato činnost zajímavá a byly velmi pobaveny hodnocením, které si přečetly na závěr.

7.4.4. Stanoviště čtvrté – Stavba domorodé vesnice

Ţáci přešli společně s průvodcem do etnografické části muzea, kde vyslechli další část výkladu.

Průvodcovské slovo

97 „V naší vesnici vidíte zástupce několika afrických kmenů – Křovák, bečuánská ţena s dětmi, mankojští bojovníci, ti sedící jsou Mašukulumbové. Domy a chýše vesnice jsou uspořádány do kruhu, uprostřed je ohniště. Nezbytnou podmínkou ţivota byla blízkost vody, a to jak pro lidi, tak i pro dobytek. Divoká zvěř pak k vodě chodí také pít a domorodci mají moţnost lovu. Ve vesnicích si domestikovali ovce, kozy a prasata. Je třeba si uvědomit odlišné klima a kulturní prostředí, jiné přírodní podmínky i odlišný způsob ţivota neţ který známe my. Zkusme se tedy přenést do Afriky a postavit domorodou vesničku tak, aby byla funkční a odpovídala té skutečné.“

Zážitková aktivita Na připravené dřevěné vyvýšené ploše měli ţáci poloţeny předměty – dřevěná zvířata, modrá stuha, drobný přírodní materiál, stromy, členy černošských kmenů, z nichţ měli za úkol vytvořit africkou vesnici. Ţáci začali diskutovat, domlouvat se a výsledkem jejich práce byla jedna velká vesnice, která plnila veškeré funkce (stavby do kruhu, blízkost vody…).

Fotografie

Obr. 88, 89: Stanoviště čtvrté – Stavba domorodé vesnice Hodnocení Tato činnost byla pro děti inspirující a často během ní kladly otázky týkající se způsobu ţivota domorodců učiteli i průvodkyni. Při praktické činnosti přemýšlely o různých souvislostech a chtěly znát odpovědi. Radostné zjištění pro ţáky bylo, ţe při této aktivitě vyuţívají vlastní výrobky, které pro muzeum vytvořili (poznali své černošské postavy, stromy…). Protoţe je zde dle mého názoru dostatečně velký prostor,

98 bylo by moţné postavit i více vesnic najednou, coţ by opět nabízelo vyuţití skupinové práce.

7.4.5. Stanoviště páté – Osahej si jiné

Ţáci se shromáţdili u největšího exponátu muzea, buvola, a poslouchali zadání dalšího úkolu.

Průvodcovské slovo „Uměl bys ţít v jihoafrické vesnici? Poznáš, co je tam k jídlu a co na práci? Pokus se rozluštit tajemství skříněk a uvidíš… Vyhledej skřínku s příslušným obrázkem, vsuň do ní ruku a poznej, co se v ní ukrývá. Správnou odpověď označ otočením příslušného okénka v pracovním listu. Aţ budeš mít osmkrát otočeno ANO, přiloţ si svůj list opět k Listině pravdy a dozvíš se, jak jsi uspěl.“

Zážitková aktivita Kaţdý ţák obdrţel jeden pracovní list a mohl se volně pohybovat po prostoru, ve kterém bylo umístěno osm tajemných skříněk. Děti si mohly vybírat volně kteroukoliv z nich a podle svého hmatu určovat ukrytý předmět. Správnou odpověď pak označily opět otočením příslušného okénka, musely však dodrţovat znak tajemné skříňky (opice, slon, krokodýl, lev…). Zhodnocení provedly opět přiloţením pracovního listu na Listinu pravdy. Tento pracovní list je doplněn nejenom omalovánkami, ale i receptem na tradiční africký pokrm „placku Injera“.

Fotografie

99

Obr. 90, 91: Stanoviště páté – Osahej si jiné

Hodnocení U tohoto stanoviště byl nejvíce patrný proţitek dětí. Některé děti se nejprve bály sáhnout do neznámé krabičky, hledaly odvahu a podporu u kamarádů. I přesto, ţe někteří ţáci prozradili ostatním, co je v tajemných skříňkách ukryto, kaţdý se chtěl přesvědčit sám a do skříňky ruku vstrčil a osahal předměty. Tato aktivita, která nebyla řízena ze strany dospělých, byla pro děti jednou z nejzábavnějších.

7.4.6. Stanoviště šesté – V rytmu africké hudby

K další proţitkové činnost se ţáci sešli u expozice hudebních afrických nástrojů.

Průvodcovské slovo „Zde si můţete prohlédnout tradiční africké nástroje. Na tyto originály hrát nemůţeme, přestoţe vím, ţe zejména bubny by Vás velmi lákaly. Proto jste si ale vyrobili vlastní hudební nástroje, na které si teď budete moci zahrát při poslechu africké domorodé hudby. Někteří si můţete i zatancovat nebo jenom zadupat do rytmu.“

Zážitková aktivita Průvodkyně pustila nahrávku afrických rytmů a ţáci volně improvizovali a doprovázeli hudbu hrou na tělo, dupali, ke zdůraznění rytmu vyuţili dřívka z bambusových tyčí i dešťové hole, které sami vyráběli.

Fotografie

100

Obr. 92: Stanoviště šesté – V rytmu africké hudby

Hodnocení Do této činnosti se nezapojily všechny děti, některé z nich hudbu pouze poslouchaly a sledovaly ostatní. Pro ţáky bylo toto stanoviště příjemným uvolněním a zejména děvčata si odnesla velký tanečné proţitek. Na rozdíl od předcházejících aktivit bylo toto stanoviště poměrně hlučné.

7.4.7. Stanoviště sedmé – Výroba korálků

Na poslední proţitkovou aktivitu se ţáci přesunuli k připraveným stolečkům s potřebným materiálem.

Průvodcovské slovo „Stejně jako dr. Emil Holub ukončil po sedmi letech svoji první cestu po Africe i my ukončíme naše ‚putování Afrikou‘ sedmým stanovištěm, ve kterém si podle návodu vyrobíte dle své fantazie malý náramek, náhrdelník či ozdobu, kterou si budete moci odnést domů. Dříve, neţ se však spolu rozloučíme, dovolte mi, abych Vám všem poděkovala za návštěvu muzea a předala Vám na památku Cestovní list úspěšného afrického cestovatele.“

Zážitková aktivita Ţáci si dle předtištěného postupu vyráběli papírové korálky, ze kterých dále vytvářeli drobné ozdobné předměty – náhrdelník, náramek na ruku či na nohu. Všechny potřebné pomůcky byly pro ţáky připraveny a byly hrazeny muzeem. Při této činnosti ještě sálem muzea zněla africká hudba. Děti, které se do této aktivity nezapojovaly, si mohly zakoupit další drobné suvenýry.

101

Fotografie

Obr. 93: Stanoviště sedmé – Výroba korálků

Hodnocení Vzhledem tomu, ţe tuto aktivitu vymýšleli a vyzkoušeli si ţáci jiţ ve škole, zapojil se minimální počet dětí. Ostatní ţáci se ještě volně pohybovali po prostoru muzea a vraceli se k různým stanovištím i exponátům. Program byl tímto ukončen a trval přibliţně jednu hodinu a třicet minut. Cena celého programu na jednoho ţáka, včetně pracovních listů, cestovatelského listu i pomůcek na výrobu korálků, byla stanovena na 40 Kč. Ţáci pátých ročníků však měli samozřejmě vstup zdarma.

7.4.8. Následné aktivity po zážitkovém programu

Ţáci se po krátkém občerstvení a přestávce v blízkém parku vrátili do muzea a posadili se na připravené polštáře. Kaţdému jsem rozdala jeden dotazník, který byl totoţný s dotazníkem, který ţáci vyplňovali jiţ při první návštěvě muzea. Mým cílem bylo porovnat odpovědi dětí u vybraných otázek a zjistit tak, zda se změnil pohled dětí na expozici muzea a vnímání informací. Celkový počet dotazovaných ţáků byl 30.

102 Vyhodnocení dotazníku – první část: 1. Jsem v tomto muzeu poprvé 0 x ANO 30 x NE 2. Výklad mě bavil a zaujal 26 x ANO 4 x NE 3. Dařilo se mi po celou dobu výkladu udrţet pozornost 27 x ANO 3 x NE 4. Při výkladu jsem všemu rozuměl/a 28 x ANO 2 x NE 5. Cítím se tu příjemně 27 x ANO 3 x NE 6. Proţil jsem tu nějaký příjemný záţitek nebo pocit 28 x ANO 2 x NE 7. Dozvěděl jsem se vše, co mě zajímalo 24 x ANO 6 x NE 8. Cítím se tu lépe neţ ve škole 30 x ANO 0 x NE

30

24

18 Ano 12 Ne 6

0 Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka Otázka č.1 č.2 č.3 č.4 č.5 č.6 č.7 č.8

Graf č.2: Dotazníkové šetření po tvorbě programu

Porovnáním odpovědí z dotazníků před (viz.kapitola 7.2.1, str.86) a po realizaci programu bylo na první pohled patrné, ţe téměř u všech ţáků došlo k pozitivním změnám. Ţáci si uvědomovali nejen smysl své několikaměsíční práce, ale i to, ţe v muzeu proţili něco neobvyklého, nového a zajímavého. V druhé části dotazníku byly dětem nabídnuty nedokončené věty. Uvádím opět vţdy čtyři nejčastější odpovědi dětí řazené dle jejich opakovanosti. 1. V muzeu se mi nejvíce líbí… „tajemné skříňky, pískoviště, Listina pravdy, vycpaná zvířata“ 2. V muzeu mi chybí… „zvuky zvířat, WC, automat na pití, počítač“ 3. V muzeu bych si přál … „ţivá zvířata, občerstvení, více suvenýrů, WC 4. Chtěl bych si tu vyzkoušet… „přespat, pohladit zířata, dělat průvodce, pohrát v africké vesničce

103 5. V muzeu bych se chtěl proměnit… „v průvodkyni, v dr. Emila Holuba, ve lva, v buvola“

I z této části dotazníku bylo zřejmé, ţe děti po interaktivním programu nepostrádaly v muzeu zábavné a hravé aktivity. Nad větami někteří ţáci tentokrát dlouze přemýšleli a některé věty zůstaly i nedokončeny. Zajímavé bylo, ţe po absolvování této prohlídky by se nejvíce ţáků nejraději proměnilo v průvodkyni.

Tato dvě dotazníková šetření, která jsem provedla v průběhu realizace projektu mě usvědčila v tom, ţe vytvoření interaktivního programu byla správná volba provnání výsledků obou dotazníků tomu ansvědčiovaly.

Poté následovala volná diskuse i s pracovníky muzea o pocitech dětí, o jejich proţitku a vnímání celého záţitkového programu. V diskusi převaţovala především kladná stanoviska. Na závěr celého dne pracovnice muzea paní Jeřábková poděkovala dětem za jejich spolupráci, za předměty, které vyrobily pro muzeum, za jejich nadšení i elán. Pro vzpomínku kaţdému věnovala lasturu. Ţáci se s muzeem rozloučili, avšak netušili, ţe se zde setkají ještě jednou při slavnostním zakončení projektu spojeným s netradičním předáváním vysvědčení.

7.5. Pátý blok Zakončení projektu (netradiční předávání vysvědčení)

Po druhé návštěvě muzea bylo zřejmé, ţe většinu dětí mrzí, ţe celý náš projekt jiţ skončil. Proto jsem se zamýšlela, jak se do muzea se ţáky ještě jednou vrátit. Vzhledem k tomu, ţe v pátém ročníku končí svoji školní docházku na prvním stupni ZŠ, nabízela se moţnost netradičního předání vysvědčení, a to právě ve spojení s projektem. Navázala jsem tedy opět spolupráci s muzeem a připravila pro děti i jejich rodiče celé slavnostní odpoledne.

104 Při samotné organizaci mi muzeum vyšlo opět vstříc. Zajistilo občerstvení pro děti i rodiče, ţidle k sezení, volný vstup do muzea i moţnost bezplatného parkování. Ţákům věnovalo turistické známky dr. Emila Holuba a zdarma zapůjčilo kostým slavného cestovatele. Spolu s ostatními sponzory se tak i finančně podílelo na zabezpečení celé akce. Ţáci se o připravované akci dozvěděli v polovině měsíce června a začali si s velkým elánem připravovat své vystoupení. „Den s velkým D“ nastal 25. června, kdy se v Památníku Dr. Emila Holuba shromáţdili ţáci, jejich rodiče i prarodiče, veřejní činitelé města Holice, pracovníci muzea, kolegové ze ZŠ Hrochův Týnec a v neposlední řadě i pozvaní redaktoři z médií – Rádio Ok, Český rozhlas, MF DNES, deník Právo, Holické listy. V 16 hodin přivítali ţáci všechny hosty krátkým kulturním vystoupením. Pohybová improvizace na text písně Jedem do Afriky od skupiny Yo Yo Band dokonale navodila příjemnou atmosféru. Program dále pokračoval předáním průvodcovského slova ţákům, kteří měli připraven svůj výklad a předvedli se rodičům v roli průvodců muzea. Tento záţitek byl ještě umocněn parukou, kterou měli všichni průvodci a tradičním africkým hudebním nástrojem, který si předávali. Poté jsem vyzvala rodiče, aby si společně se svými dětmi vyzkoušeli záţitková stanoviště, na jejichţ tvorbě se právě jejich děti podílely. Současně probíhala na velkoplošné obrazovce prezentace fotografií z celého projektu doplněná africkými rytmy. Po krátké přestávce pokračovala druhá slavnostní část odpoledne. Jako první vystoupili opět ţáci pátých ročníků a celým sálem muzea se nesly zvuky nejrůznějších hudebních nástrojů, kterými ţáci doprovázeli píseň Afrika černá. Další program byl překvapením i pro samotné děti, které se usadily na polštáře a sledovaly společně následující vystoupení. Pozvání přijaly děti z Výchovně léčebného ústavu Přestavlky pod vedením pana Dostálka, které v krátkém programu předvedly své umění na africké bubny. Po tomto vystoupení přišel mezi děti „sám“ dr. Emil Holub (pedagog naší školy v kostýmu), který dětem přinesl ze svých cest „kouzelné svitky“. Praktické cestovatelské balení, které bylo označeno pečetí afrického muzea, obsahovalo závěrečné vysvědčení.

105 Po tomto slavnostním aktu následoval poslední blok kulturního programu, kdy se všem zúčastněným představila tanečnice s hady a ještěrem. Po jejím vystoupení měli všichni přítomni moţnost sáhnout si na zvířata i se s nimi v prostředí afrického muzea vyfotografovat, coţ byl záţitek nejenom pro děti, ale i pro mnohé rodiče. Celá slavnost byla zakončena poděkováním ţákům a rodičům za jejich aktivní přístup a spolupráci v průběhu celého projektu. I ţáci poté za podpory svých rodičů vyjádřili poděkování pracovníkům muzea i pedagogům a předali květiny. Akce se zúčastnilo přibliţně 100 návštěvníků a trvala téměř dvě hodiny. Po jejím skončení byla moţnost občerstvení a volné prohlídky muzea. Rodiče spontánně vyjadřovali své pocity, poděkování a odcházeli s nevšedními záţitky. Toto nezvyklé místo předávání a netradiční forma byly poděkováním ţákům za spolupráci na tvorbě a realizaci záţitkového programu v Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích.

Obr. 94: Slavnostní předávání vysvědčení 8. HODNOCENÍ PROJEKTU

8.1. Hodnocení ţáků

Jiţ v průběhu projektu uvádím průběţná hodnocení ze strany ţáků. Po návštěvě muzea se záţitkovým programem ţáci vytvářeli myšlenkové mapy a zaznamenávali tak všechny své asociace k pojmu AFRICKÉ MUZEUM. Velice mne těšilo, ţe často

106 uváděli právě záţitková stanoviště (krabičky s předměty, slepování vázy, korálky, povídání s průvodkyní…). Při rozhovorech s dětmi na toto téma jsem kromě kladného hodnocení záţitkových stanovišť zaznamenala i to, ţe ţáci ocenili změnu ve způsobu předávní výkladu. S průvodkyní nyní mohli diskutovat a dle svého zájmu získávat další informace, coţ jim předcházející způsob prohlídky neumoţňoval. Dále byli potěšeni moţností sezení na polštářích i volným pohybem s pracovními listy po muzeu. Jako nedostatek v muzeu poukazovali pouze na chybějící toalety a moţnost občerstvení z automatů (nápoje). Ţáci zjistili, ţe nejenom ţe vytvořili záţitkový program pro ţáky ostatních škol, ale sami měli moţnost dozvědět se spoustu zajímavostí a nevšedních informací, které by se o Africe a ţivotě dr. Emila Holuba třeba nikdy nedozvěděli.

8.2. Hodnocení ostatních návštěvníků

Po uvedení záţitkového programu do praxe byl umístěn v muzeu u vchodu sešit, do kterého mohli návštěvníci zapisovat svá hodnocení. Objevovala se hodnocení dětí, rodin, škol i jednotlivců. Školních výprav, které si objednaly záţitkový program, bylo jenom za měsíc červen 25. Téměř všechny pak zapsaly svá hodnocení, která byla pozitivní, oceněny byly proţitkové aktivity pro ţáky, dostatek pomůcek pro činnosti i zajímavě přizpůsobený výklad. V přílohách své práce uvádím některá hodnocení ze strany návštěvníků.

8.3. Hodnocení ze strany muzea

Po celou dobu vytváření i realizace záţitkového programu pro ţáky prvního stupně v Památníku Dr. Emila Holuba jsem cítila velkou podporu ze strany vedení muzea. Velice úzkou spolupráci jsem navázala s průvodkyní muzea paní Marcelou Jeřábkovou. Ve svém hodnocení, které je součástí příloh, popisuje naši spolupráci jako velký přínos pro muzeum.

107 8.4. Vlastní hodnocení

Svá hodnocení průběţně uvádím jiţ v popisu vytváření a realizaci programu. Musím přiznat, ţe práce na celém projektu mne velmi nadchla a obohatila mne o mnoho nových zkušeností při práci se ţáky. Posun jsem spatřila i v chování ţáků k sobě navzájem, v komunikaci a pocitu sounáleţitosti celé třídy. Všichni společně jsme byli podporováni i ze strany rodičů, kteří velmi kladně hodnotili celý projekt, byli aktivní a rádi, ţe právě jejich děti měly moţnost něco takového proţít. I ze strany vedení školy jsem byla pochválena a kladně hodnocena. Dle mého názoru se celý projekt i záţitkový program nadmíru vydařil. Byla mi nabídnuta další spolupráce s muzeem a rozšiřování záţitkového programu pro jiné věkové skupiny (mateřské školy, ţáci druhého stupně ZŠ i střední školy). Uvědomuji si, ţe práce na celém projektu i programu byla velkým přínosem nejenom pro ţáky samotné, ale i pro mne a širokou veřejnost.

8.5. Hodnocení ze strany médií

Vzhledem k realizaci záţitkového programu v Památníku Dr. Emila Holuba byly pozvány vedením KD veřejná média. Na závěrečný akt přijalo pozvání Rádio OK, jehoţ redaktor byl přítomen po celou dobu slavnosti, natáčel rozhovory s rodiči, dětmi, vedením muzea i se mnou jako organizátorkou záţitkového programu. Jako další hosté byli přítomni redaktoři z následujícího tisku: MF DNES, Právo, Regionální noviny Holicka a Holické listy. V přílohách své práce uvádím některé jejich příspěvky.

ZÁVĚR

Téma diplomové práce, které jsem si zvolila, bylo pro mne po celou dobu zpracování velice zajímavé a nabízelo stále nové podněty, informace i způsoby práce. Studium literatury a dalších materiálů mne obohatilo o mnoho poznatků nejen z pedagogické teorie a praxe, ale umoţnilo mi i pochopit region, ve kterém ţiji, v širších souvislostech. Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe návštěva muzea ve školních letech byla i pro mne spíše nudnou činností, která byla povinností, nikoliv zábavou a zdrojem informací.

108 Jsem ráda, ţe se mi podařilo změnit nejenom svůj postoj k muzeu, ale dokázat i dnešním dětem, ţe muzeum poskytuje velké mnoţství informací a zároveň nabízí i hru, zábavu a hlavně proţitek. Od začátku jsem pevně věřila, ţe naše společná práce s muzeem bude mít smysl a stane se tak jeho trvalou proměnou. Podle slov průvodkyně si těchto změn všímají nejen malí návštěvníci, ale i dospělí, kteří se někdy velmi rádi zapojí do nabízených proţitkových aktivit a společně se svými dětmi si nevšední program vyzkoušejí. Jsem potěšena, ţe ještě v měsíci červnu tento záţitkový program v Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích vyuţilo 25 škol z celé České republiky. Jejich kladná hodnocení mi byla odměnou za odvedenou práci. Vţdy upřednostňuji práci, která má smysl a která je přínosem nejenom pro mne, ale i pro ostatní. Velmi si váţím nabídky muzea k další spolupráci. Společně bychom chtěli rozšířit záţitkový program tak, aby ho v příští návštěvní sezóně mohli plně vyuţívat i děti mateřských škol, ţáci druhého stupně i středoškoláci. Domnívám se, ţe současný trend proměny muzeí je tou správnou cestou k získání větší návštěvnosti a navázání spolupráce se školami všech typů. Cíle, které jsem si stanovila, byly splněny, coţ potvrzuje i provedené dotazníkové šetření. Celá realizace projektu byla pro mne obrovskou zkušeností. Nevšední proţitky se ţáky, jejich nadšení a aktivita, mě utvrdily v mém přesvědčení, ţe takovýto způsob práce je pro ţáky přirozeným osvojováním nových poznatků a umoţňuje chápání informací o daném regionu v širších souvislostech. Celé vytváření a realizace projektu byly umocněny velkým proţitkem dětí a stala se tak motivací pro moji další pedagogickou práci RESUMÉ Ve své diplomové práci se zabývám otázkou vyuţití regionálních prvků na 1. stupni ZŠ. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části vysvětluji pojmy týkající se problematiky regionálních prvků, dále uvádím charakteristiku Pardubického kraje, regionu Holicko a samotného města Holice. Podrobněji se věnuji dr. Emilu Holubovi jako nejvýznamnější osobnosti regionu. V poslední kapitole se zabývám postavením muzea v dnešní společnosti a jeho moţnostmi spolupráce se školou.

109

Praktická část obsahuje tři kapitoly. První z nich stručně představuje projekt „Naše putování Afrikou s dr. Emilem Holubem“, který absolvovali ţáci pátých ročníků ZŠ Hrochův Týnec. Cílem tohoto projektu bylo vytvoření a realizace záţitkového programu v Památníku dr. Emila Holuba, který by byl vyuţíván i ţáky ostatních škol. Součástí druhé kapitoly je i popis aktivit, které souvisely s celým projektem. V závěrečné kapitole uvádím hodnocení projektu i záţitkového programu.

RESUME In my diploma work I engage in a question of usage of regional elements in 1st grade classes of primary schools. My diploma work is divided into two parts.

In the theory part I explain concepts concerning problems of regional elements, including the characteristics of Pardubice district, the Holice region and its town Holice. I explain in detail dr Emil Holub as the most significant person from that region. In the last chapter I engage in the situation of the museum in today's society and its posibilities of co-operation with schools.

The practical part has three chapters. The first one briefly introduces a project „Our wandering in Africa with dr Emil Holub“, which was attended by the pupils of Year 5 of Hrochuv Tynec Primary School. The aim of the whole project was to create and realise an experience programme in memory of dr Emil Holub, which would be used also by pupils of other schools. There is also a description of the activities as a part of the second chapter, which were related to the whole project.

In the closing chapter I mention evaluation of the whole project and also the experience programme in the museum.

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

1. BARTOŠ, J., SEDLÁČEK, s. K významu výrazu region a regionální. Olomouc : Universita Palackého, 1981. 2. BAUM, J. Holub a Mašukulumbové. Praha : ČSAV, 1955. 127 s. 3. BRABCOVÁ, A. Brána muzea otevřená. Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Náchod : JUKO, 2003. 583 s. ISNB 80-86213-28-5.

4. BRONCOVÁ, D. Kniha o městě Pardubice. Praha : MILPO MEDIA s. r. o., 1999. 238 s. ISNB 80-86098-12-5. 5. CUŘÍN, F. Regionální prvky ve vyučování českému jazyku. Praha : SPN, 1977. 51 s. 6. FABIÁNKOVÁ, B.; HORKÁ, H. Náměty do prvouky. Brno : Paido, 1996. 7. HAVRLANT, M., BUZEK L., WAHLA, A., VENCÁLEK,J. Geografický terminologický slovník. 1. vyd. Ostrava : Pedagogická fakulta, 1982. 8. HLADÍK, P., KMENT M. Holice – historický lexikon 1336 – 2002. Holice : Město Holice, 2002. 125 s. 9. HOLUB, E. Druhá cesta po jiţní Africe. Z Kapského Města do země Mašukulumbův. 10. HOLUB, E. Sedm let v jiţní Africe. 1. a 2. díl. Praha : J. Otto, 1880. 11. HOLUB, J., LYER, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 2. vyd. Praha : SPN, 1982. 527 s. 12. HORÁČEK, R. Galerijní animace a zprostředkování umění. Olomučany : Cerm, s. r. o., 1998. 142 s. ISBN 80-7204-084-7. 13. HRADIL, F. Regionální prvky ve vyučování v 1.−5. ročníku, Komenský, 1975/76. č. 4. 228 s. 14. JŮVA, V., Dětské muzeum : Edukační fenomén pro 21. století. 1. vyd. Brno : Paido, 2004. 270 s. ISBN 80-7315-090-5. 15. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. Praha : SPN, 1986. 816 s. 16. KMENT, M. Africký cestovatel Dr. Emil Holub. Holice : Kulturní dům města Holic, 2002. 38 s. 17. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno : MU Brno, 2006. 160 s. ISBN 80-210-4142-0 18. KUNSKÝ, J. Čeští cestovatelé. 1. a 2. díl. Praha : Orbis, 1961. 19. LANGEROVÁ, B. Pardubický kraj. AČR Alfa, s. r. o., 2004, 321 s. ISNB 80- 86408-12-4. 20. Malý encyklopedický slovník A–Ţ. Praha : ACADEMIA, 1972. 1455 s. 21. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. ISBN 80-210- 1549-7.

22. MERTOVÁ, V. Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ : diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2008. 149 l., 33 l. příl. Vedoucí diplomové práce PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc. 23. Ottův slovník naučný (21. díl). Praha, 1904. 24. PASCH, M. et al. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: jak pracovat s kurikulem. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 416 s. ISBN 80-7178-127-4. 25. Pedagogický slovník. Praha : SPN, 1967. 407 s. 26. PETRÁČKOVÁ, V., et al. Akademický slovník cizích slov – 2. díl, 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 827 s. ISBN 80-200-0523-4. 27. POSPÍŠIL, O., ŠAFAŘÍK, A. Holice – obraz vývoje a současnosti. Holice, 1911. 28. POVOLNÝ, F. O regionalismu, Brno : Sborník KKS, 1968. 65 s. 29. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha : Portál, 1998. 328 s. ISBN 80–7178–252-1. 30. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. 2. vyd. Praha : VUP, 2006. 92 s. ISBN 80-87000- 02-1. 31. Slovník cizích slov. Praha : Encyklopedický dům s. r. o., 1998. 366 s. ISBN 80- 90-1647-8-1. 32. STREIT, V. Osud jménem Galulonga. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov s. r. o., 2003. 79 s. ISNB 80-86559-26-2. 33. ŠUPKA, J., HOFMANN, E. Vybrané kapitoly z didaktiky regionální geografie. Brno : Masarykova univerzita, 1990. 65 s. ISBN 80-210-0182-8. 34. VOSÁHLOVÁ, M. Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2007. 126 l., 28 l. příl. Vedoucí diplomové práce PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc.

Odkazy na internetové zdroje:

http://cs.wikipedia.org http://www.botany.cz

http://www.esfopvk.zskrouna.cz/ http://regiony.ic.cz http://slovnik-cizich-slov.cz http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pardubicky-kraj http://cestovani.infocesko.cz http://www.czso.cz http://www.gymnazium.holice.cz http://www.google.cz http://www.holice.cz http://www.holicko.cz http://www.kd.holice.cz/pamatnik_emila_holuba/ http://www.kraj.iipardubice.cz http://www.mestoholice.cz http://www.national-geographic.cz http://www.nkp.cz/vystavy/holub/emil_holub.htm http://www.radio.cz/cz/clanek/70927 http:// www.risy.cz http://www.veskole.cz http://www.virtualtravel.cz http://www.vuppraha.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_Holub http://zajimavostizholic.pise.cz http://www.zoopraha.cz/cs/ http://www.zssudice.cz http://www.zamky-hrady.cz http://pardubice.cszo.cz http://www.veliny.cz http://www.mapy.cz http://ddholice.rajce.idnes.cz http://www.rsd.cz

http://www.camp-hluboky.cz http://www.hka.cz http://www.nkp.cz http://www.radio.cz http://zpravy.idnes.cz http://www.vitejte.cz

Turistické broţury a letáky:

Regenerace prostoru – Pardubický kraj. 86 s., ISNB 80-86165-86-8 Navštivte Pardubický kraj. Pardubice : Pardubický kraj, 2002 Průvodce Pardubickem. 59 s. Holicko. Ústí nad Orlicí : Dobrovolný svazek obcí Holicka ve spolupráci s OHGS s. r. o, 2003 Holické listy. Zpravodaj města Holic, ročník IV., říjen 2008 Holické listy. Zpravodaj města Holic, ročník IV., listopad 2008 Holické listy. Zpravodaj města Holic, ročník V., únor 2009 Holické listy. Zpravodaj města Holic, ročník V., červen 2009 Holice. Holice : Město Holice, 2007

SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŮ

Obr. 1: Mapa Pardubického kraje ...... 15 Obr. 2: Mapa okresů Pardubického kraje ...... 16 Obr. 3: Kralický Sněţník ...... 17 Obr. 4: Chráněná krajinná oblast Ţďárské vrchy ...... 17 Obr. 5: Zámek Litomyšl (památka UNESCO) ...... 18 Obr. 6: Státní hrad Kunětická Hora ...... 18

Obr. 7: Administrativní mapa správního obvodu Holice ...... 21 Obr. 8: Správní obvod Holice ...... 22 Obr. 9: Dřevený kostel sv. Mikuláše a zvonice ve Velinách ...... 23 Obr. 10: Satelitní snímek města Holice ...... 24 Obr. 11: Rodový erb Neptalima z Frimburka ...... 26 Obr. 12: Znak města Holice ...... 28 Obr. 13: Prapor města Holice ...... 28 Obr. 14: Gymnázium Dr. Emila Holuba ...... 29 Obr. 15: Logo gymnázia ...... 29 Obr. 16: Rekonstrukce dětského domova (r. 2009) ...... 30 Obr. 17: Holický obchvat na silnici I/35 ...... 32 Obr. 18: Kulturní dům města Holice a Památník Dr. Emila Holuba ...... 33 Obr. 19: Autokempink Hluboký ...... 34 Obr. 20: Sokolovna Holice ...... 34 Obr. 21: Kostel sv. Martina ...... 35 Obr. 22: Sousoší obětem války a odboje ...... 35 Obr. 23: Kamenný kříţ...... 36 Obr. 24: Emil Holub ...... 38 Obr. 25: Mapa Afriky ...... 39 Obr. 26: Mapa kreslená podle kompasu dr. Holuba ...... 41 Obr. 27: Růţena Holubová ...... 42 Obr. 28: Pomník dr. Emila Holuba ...... 48 Obr. 29, 30: Památník Dr. Emila Holuba – Holubova pracovna ...... 54 Obr. 31: Památník Dr. Emila Holuba – Kapský lev ...... 55 Obr. 32: Památník Dr. Emila Holuba – domorodá vesnice ...... 55 Obr. 33: Pozvánka na akci s názvem „Noc v muzeu“ ...... 57 Obr. 34: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 1 ...... 67 Obr. 35: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 2 ...... 67 Obr. 36: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 3 ...... 67 Obr. 37: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 4...... 68 Obr. 38: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 5...... 68 Obr. 39: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 6 ...... 69

Obr. 40: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 7 ...... 69 Obr. 41: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 8 ...... 70 Obr. 42: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 9 ...... 70 Obr. 43: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 10 ...... 71 Obr. 44: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 11 ...... 71 Obr. 45: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 12 ...... 72 Obr. 46: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 13 ...... 72 Obr. 47: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 14 ...... 73 Obr. 48: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 15 ...... 73 Obr. 49: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 16 ...... 74 Obr. 50: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 17 ...... 74 Obr. 51: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 18 ...... 75 Obr. 52: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 19 ...... 75 Obr. 53: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 20 ...... 76 Obr. 54: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 21 ...... 76 Obr. 55: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 22 ...... 77 Obr. 56: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 23 ...... 77 Obr. 57: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 24 ...... 78 Obr. 58: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 25 ...... 78 Obr. 59: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 26 ...... 79 Obr. 60: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 27 ...... 79 Obr. 61: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 28 ...... 80 Obr. 62: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 29 ...... 80 Obr. 63: Výukový materiál pro práci s interaktivní tabulí – List č. 30 ...... 81 Obr. 64: Práce s mapkou města ...... 83 Obr. 65: Malujeme přírodninami ...... 83 Obr. 66: Hledání ztracených slov ...... 83 Obr. 67: Společná fotografie u Pomníku dr. Emila Holuba ...... 84 Obr. 68: Brainstorming ...... 84 Obr. 69: Výklad v muzeu ...... 85 Obr. 70: Zapisování nápadů ...... 87 Obr. 71: Společné hodnocení ...... 87

Obr. 72, 73: Výroba pomůcek pro záţitkový program ...... 89 Obr. 74: Dešťová hůl před omotáním pytlovinou ...... 90 Obr. 75: Konečná podoba dešťových holí ...... 90 Obr. 76: Exkurze ZOO Praha ...... 91 Obr. 77, 78, 79, 80: Stanoviště první – Archeologický koutek ...... 93 Obr. 81, 82, 83, 84: Stanoviště druhé – Cestovní kufr ...... 95 Obr. 85, 86, 87: Stanoviště třetí – Poznej víc a jinak ...... 97 Obr. 88, 89: Stanoviště čtvrté – Stavba domorodé vesnice ...... 98 Obr. 90, 91: Stanoviště páté – Osahej si jiné ...... 100 Obr. 92: Stanoviště šesté – V rytmu africké hudby ...... 101 Obr. 93: Stanoviště sedmé – Výroba korálků ...... 102 Obr. 94: Slavnostní předávání vysvědčení ...... 106

SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ

Graf č.1: Dotazníkové šetření před tvorbou programu ...... 86 Graf č.2: Dotazníkové šetření po tvorbě programu ...... 103

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Výukový materiál pro interaktivní tabuli – Text o Africe Příloha 2: Výukový materiál pro interaktivní tabuli – Osmisměrka Příloha 3: Výukový materiál pro interaktivní tabuli – Text písně Jedem do Afriky Příloha 4: Výukový materiál pro interaktivní tabuli – Text – Obyvatelstvo Afriky Příloha 5: První cesta do muzea – Puzzle (slon) Příloha 6: První cesta do muzea – Mapka města Holice Příloha 7: První cesta do muzea – Paleta z přírodnin

Příloha 8: První cesta do muzea – Brainstorming Příloha 9: První cesta do muzea – Dotazník Příloha 10: Ukázky některých dalších fotografií z druhého bloku Příloha 11: Kniha – titulní strana Příloha 12: Pracovní list ZOO Praha – Ţirafa Příloha 13: Pracovní list ZOO Praha – Gepard Příloha 14: Pracovní list ZOO Praha – Velbloud Příloha 15: Pracovní list ZOO Praha – Hroch Příloha 16: Pracovní list ZOO Praha – Kopytníci Příloha 17: Ukázky některých dalších fotografií z třetího bloku Příloha 18: Pracovní list – Poznej víc a jinak Příloha 19: Listina pravdy – Poznej více a jinak Příloha 20: Pracovní list – Osahej si jiné Příloha 21: Listina pravdy – Osahej si jiné Příloha 22: Cestovní list úspěšného afrického cestovatele Příloha 23: Ukázky některých dalších fotografií z pátého bloku Příloha 24: Hodnocení projektu a záţitkové programu ţáky Příloha 25: Hodnocení ostatních návštěvníků muzea Příloha 26: Hodnocení ze strany muzea Příloha 27: Novinové příspěvky – deník Právo, MF DNES

PŘÍLOHY

Příloha 1

AFRIKA

Afrika je třetí největší kontinent. Má rozlohu 30 065 000 km², coţ představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi. Afrika má více neţ 960 miliónů obyvatel (2007), coţ je jedna osmina celkové populace Země. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří pouţívali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra

(„země Aferů“). Slovo Afer můţe být arabského původu („afer“ = prach); můţe jít také o pojmenování kmene Afridi, který ţil v severní Africe okolo Kartága. Afrika převáţně leţí na africké litosférické desce a menší východní část na somálské litosférické desce. Povrch obou desek se výrazně liší, na africké desce jsou převáţně tabule obklopené pánvemi a na pohyblivější somálské desce je povrch hornatý s mnoţstvím sopek (s nejvyšším horským masívem sopkou Kilimandţáro). Hranice mezi deskami tvoří středoafrická příkopová propadlina a v ní jezera Malawi a Tanganika. Třetina povrchu Afriky jsou bezodtokové pánve. Nejvodnatější a zároveň druhá nejdelší řeka je Kongo. Další velké řeky jsou Niger a Zambezi. Jsou zde i velká jezera, např. Viktoriino jezero (největší jezero) a jiţ zmíněné Malawi a Tanganika. Jsou zde koryta řek, které jsou po většinu roku vyschlé a aţ v období dešťů se zaplňují. Takovým korytům říkáme vádí. Obyvatelstvo Afriky jsou převáţně černoši. Zimbabwe a Jihoafrická republika si udrţují malé, ale významné menšiny bělochů a Asiatů. Státy v severní Africe mají arabské většiny. Afrika je domovem celé škály různých náboţenských skupin. Křesťanství a islám jsou výrazně zastoupeny v mnoha zemích, zatímco další země si udrţují regionálně jedinečné kmenové zvyky a obyčeje. Afrika má bohaté zásoby dřeva a nerostných surovin: zlata, fosfátů, uranových rud a diamantů a mnoho ještě neobjevených.

Příloha 2

A P O L I T N A

N Ň Ů K A P F G

E N Á I V A P A

Y Z E B R A U Z

H T A I U N S E

Z A Ž S N V E L

I N O L S E O A

P E L I K Á N L

Příloha 3 JEDEM DO AFRIKY

Jedem do Afriky Jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu Špatně to nedopadne To co je před náma Lechtá nás u pupku Mám strach že skončím Něčemu v žaludku ó jé

Krokodýl zelený fláká se po pláži Lehce se usmívá – vo něčem přemejšlí Krokodýl zelený fláká se po pláži Co asi vymyslel že na nás doráží

Jedem do Afriky – jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu – špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím něčemu v žaludku

Zebry a žirafy nemaj co na práci Honěj se se lvama – maj z toho legraci Když je lvi dohoněj tak je pak sežerou Oni se nezloběj – souhlasej s přírodou

Jedem do Afriky – jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu – špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím někomu v žaludku

Náčelník Bokassa chytne tě do lasa Nacpe do lednice – masa jak u rasa President Francie tam taky večeřel Když slyšel co tam je div z toho neumřel

Jedem do Afriky – jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu – špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím někomu v žaludku

Jedem do Afriky – jedem do Afriky Jedem do Afriky – jedem do Afriky Jedem do Afriky – jedem do Afriky Jedem do Afriky – jedem do Afriky

Jedem do Afriky – jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu – špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím něčemu v žaludku Příloha 4

Obyvatelstvo Afriky

Život na vesnici je velmi prostý a jednotvárný.

Ráno kolem šesté odchází rolník na své políčko, v devět hodin mu žena přináší čaj a teplou kaši, pak zůstane a pomáhá mu. V poledne spolu snědí další dávku kaše. Odpoledne se muž vrací na pole a žena buď jde s ním, nebo doma šije, pere, seká zelené klasy pro zvířata, připravuje jídlo, mele zrní, doplňuje zásobu dříví nebo sbírá divoké obilí v suchých korytech. Polník se vrací domů před západem slunce, vypije svůj večerní čaj, pomáhá ženě semlít zrní mezi dvěma kulatými kameny nebo roztlouci proso ve velkém dřevěném hmoždíři. Když je vše hotovo, scházejí se muži u posledního čaje, a druhý den začíná vše nanovo.

Příloha 5

Příloha 6

Příloha 7

Příloha 8

Příloha 9 DOTAZNÍK

Zakroužkuj odpovědi:

Chlapec Dívka

1. Jsem v tomto muzeu poprvé ano ne

2. Výklad mě bavil a zaujal ano ne

3. Dařilo se mi po celou dobu výkladu ano ne udrţet pozornost

4. Při výkladu jsem všemu rozuměl/a ano ne

5. Cítím se tu příjemně ano ne

6. Proţil jsem tu nějaký příjemný záţitek ano ne nebo pocit

7. Dozvěděl jsem se vše, co mě zajímalo ano ne

8. Cítím se tu lépe neţ ve škole ano ne

Dokonči věty:

1. V muzeu se mi nejvíce líbí………………………………………………………………

2. V muzeu mi chybí………………………………………………………………………

3. V muzeu bych si přál……………………………………………………………………

4. Chtěl bych si tu vyzkoušet………………………………………………………………

5. V muzeu bych se chtěl proměnit………………………………………………………

Příloha 10

Příloha 11

Příloha 12

Příloha 13

Příloha 14

Příloha 15

Příloha 16

Příloha 17

Příloha 18

Příloha 19

Příloha 20

Příloha 21

Příloha 22

Příloha 23

Příloha 24

Příloha 25

Příloha 26

Příloha 27