UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOV ĚDECKÁ FAKULTA Katedra geografie

Lenka BADINOVÁ

HISTORIE A SOU ČASNOST ČESKÉHO RYBNÍKÁ ŘSTVÍ

Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Aleš LÉTAL, Ph.D.

Olomouc 2007

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci řešila sama a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu.

Olomouc, 18. kv ětna 2007 …………………………………

Podpis

2

Cht ěla bych pod ěkovat JUDr. Václavu Jelínkovi a Ing. Václavu Putschöglovi za jejich ochotu a poskytnuté informace. Také mé pod ěkování pat ří vedoucímu diplomové práce RNDr. Aleši Létalovi, Ph.D. za cenné rady p ři zpracovávání práce.

3

OBSAH

1. Úvod 6

2. Cíl práce 7

3. Metody práce 8

4. Historie českého rybníká řství 10

4.1. Po čátky budování rybník ů 10

4.2. Zlatý v ěk rybníká řství 15

4.3. Doba úpadku 23

4.4. Renesance českého rybníká řství 25

4.5. Rybníká řství v období první republiky 29

4.6. Rybníká řství v éře Státního rybá řství 31

5. Sou časnost českého rybníká řství 35

5.1. Zm ěny po roce 1998 35

5.2. Sou časný stav rybni ční plochy 36

5.3. Produkce ryb 40

5.4. Sou časné funkce rybník ů 43

5.5. Problémy českého rybníká řství 45

5.6. České rybníká řství v rámci Evropské unie 49

6. Poho řelická rybni ční soustava 50

6.1. Vymezení a charakteristika zájmového území 50

6.2. Historie poho řelických rybník ů 60

6.3. Poho řelická rybni ční soustava v sou časnosti 68

6.4. Rybníká řství Poho řelice a. s. 70

4 7. Záv ěr 74

8. Resumé 75

9. Seznam literatury 77

Přílohy

5 1. ÚVOD

Rybníky jsou už více než 1000 let nedílnou sou částí české a moravské kulturní krajiny.

Rybni ční soustavy České republiky p ředstavují celoevropský technický a p řírodov ědný unikát.

Hlavním posláním rybník ů byl původn ě chov ryb, který má u nás dlouhou tradici a proto české rybníká řství disponuje souborem poznatk ů týkajících se chovu ryb, které jsou historicky ov ěř eny. Tyto chovatelské technologie se staly vzorem i pro n ěkolik dalších evropských zemích, kde se rybníká řství také rozvinulo.

České rybníká řství prošlo kolísavým procesem svého rozvoje. V historických etapách docházelo k budování i rušení rybník ů v souvislosti s aplikováním inovací, vývojem zem ědělství, vývojem populace a mnoha dalšími faktory. Tímto historickým vývojem se zabývá kapitola Historie českého rybníká řství.

Dnes plní rybníky krom ě chovu ryb řadu dalších funkcí, p ředevším jsou významným stabiliza čním prvkem krajiny. Ve specifických přírodních podmínkách České republiky, jíž prochází hlavní evropské rozvodí a v ětšina vody odtéká z našeho území, mají rybníky velký význam pro zadržování vody v krajin ě. Funkce rybník ů, hlavní problémy rybníká řství a sou časný stav zachycuje kapitola Sou časnost Českého rybníká řství.

Třetí část práce se zam ěř uje na Poho řelickou rybni ční soustavu, jednu z mála rybni čních soustav na Morav ě, které byly v minulém století obnoveny.

6 2. CÍL PRÁCE

Cílem této práce je zhodnotit vývoj české rybni ční soustavy, technik chovu ryb a význam pro krajinu a hospodá řství v minulosti i v sou časnosti, dále zachytit významné mezníky a technologie českého rybníká řství. T ěžišt ěm práce je tedy p řehled vývoje rybniká řství a zhodnocení vlivu tohoto vývoje na sou časnou situaci. D ůraz je kladen na postihnutí této problematiky z geografického hlediska.

Krom ě p řehledu vývoje za celé území bude proveden detailní rozbor poho řelické rybni ční soustavy, která se nachází na jižní Morav ě v povodí řeky Jihlavy. Sou částí tohoto rozboru bude fotodokumentace, která zachycuje sou časný stav této rybni ční soustavy.

Textová část práce bude vedle již zmín ěné fotodokumentace dopln ěna částí grafickou, především tabulkami, grafy a mapkami.

7 3. METODY ZPRACOVÁNÍ

V diplomové práci bylo použito více metod zpracování. Vzhledem ke zvolenému tématu byla nejv ětší část práce zpracovávána metodou studia a rešerše dostupné odborné literatury. Historické údaje jsem čerpala p ředevším z prací R. Hurta a J. Andresky, kte ří se zabývali problematikou historického vývoje rybníká řství. Statistické údaje a zejména kvalifikované odhady vým ěry rybník ů a produkce ryb byly získány od Rybá řského sdružení České republiky. Zdrojem informací o sou časném stavu rybníká řství byl z velké

části Odbor vodního hospodá řství Ministerstva zem ědělství, který od roku 1997 každoro čně publikuje Zprávu o stavu vodního hospodá řství České republiky. Z Odboru vodohospodá řského rozvoje Ministerstva zem ědělství jsem vycházela i p ři vymezování hlavních rybni čních soustav České republiky. Za řazeny byly soustavy rybník ů situované na tocích nebo v jejich okolí tvo řící vzájemn ě provázané vodohospodá řské soustavy, jejichž vým ěra p řesahuje 10 ha.

Část práce týkající se poho řelické rybni ční oblasti byla zpracována díky konzultacím s odborníky, zejména JUDr. Václavem Jelínkem, ředitelem spole čnosti Rybníká řství

Poho řelice a Ing. Václavem Putschöglem, členem p ředstavenstva akciové spole čnosti

Rybníká řství Poho řelice. Cenné informace poskytla také Ing. Ludmila Prokešová z odboru

životního prost ředí Městského ú řadu v Poho řelicích. P ři rekonstruovaní vývoje poho řelické rybni ční soustavy jsem vycházela z informací poskytnutých ředitelem spole čnosti

Rybníká řství Poho řelice, JUDr. Václavem Jelínkem a publikace M. Juráka.

Byly vytvo řeny t ři mapy. Mapa sou časných rybni čních soustav v České republice vychází z Odboru vodohospodá řského rozvoje Ministerstva zem ědělství. Mapa poho řelické rybni ční soustavy v historii byla sestrojena na podkladu 1. vojenského

8 mapování, druhá mapa zachycující sou časnost má jako podklad Základní mapu ČR

1:50000.

Další použitou metodou byl terénní výzkum, který probíhal na podzim 2005 a dubnu

2007. Hlavním výsledkem je fotodokumentace poho řelické rybni ční sít ě a zjišt ění sou časného stavu technických za řízení, tok ů napájejících rybníky i samotných rybník ů.

V rámci fotodokumentace jsou za řazeny i letecké snímky území získané od Michala

Mechy Eliáše.

Diplomová práce byla zpracována v programu v programu MS Word. Dopl ňují ji tabulky a grafy zpracované v programu MS Excel.

9 4. HISTORIE ČESKÉHO RYBNÍKÁ ŘSTVÍ

4.1. Po čátky budování rybník ů

Etap ě budování rybník ů předcházel lov ryb v řekách. Podle J.Andresky (1997, str. 8) se rybolov rozvinul v mezolitu, protože se podnebí ve st řední Evrop ě oteplovalo a ustupovaly ledovce. To zap říčiňovalo mizení lišejník ů, které byly hlavní potravou sob ů. Lidé tedy nem ěli k dispozici velká stáda lovné zv ěř e a proto se vedle sb ěru plodin snažili zajistit obživu také rybolovem. Potvrzují to nálezy nástroj ů sloužících k lovu ryb a také nálezy mikrolit ů. V ětší akumulace se nacházejí v místech p ředpokládaných tábo řiš ť mezolitických lidi. Ty se vyskytují se ve v ětší mí ře tam, kde se pravd ěpodobn ě vytírali lososi (nap ř. na březích bývalého Komo řanského jezera v Pooh ří, na b řezích Otavy na Strakonicku a

Horaž ďovicku, na b řezích Tiché a Divoké Orlice, p ři dolních tocích jiho českých řek jako je

Blanice, Zlatý potok, Voly ňka, Lužnice, Skalice, Lomnice, Malše). Již v tomto období můžeme hledat první snahy tehdejších lidí o soust řed ění ryb na jednom míst ě. Jak potvrzuje mj. i J. Andreska (1997, str. 9), vytvá řeli pro lov lososa systém kamenných hrází, v nichž pak byly ryby loveny.

Více informací máme o rybá řství v 8. a 9. století na území Velkomoravské říše díky archeologickým nález ům na zaniklém hradišti v Mikul čicích. Nálezy týkající se lovu ryb shrnuje J. Andreska (1997, str. 11): „Byly zde nalezeny doklady všech čty ř základních princip ů st ředoevropského říčního rybá řství – osti, udice, vrše a sít ě.“ To dokládá, že se zde ryby lovily rozli čnými zp ůsoby. Pomocí ostí se lovily ryby v noci nebo na po čátku zimy, kdy se ryby uložily k přezimování. Rozší řené bylo pravd ěpodobn ě chytání na primitivní udici, protože bylo nalezeno velké množství há čků. Používání rybá řských sítí dokládají sí ťovací jehly a závaží k sítím. Velmi vzácnými nálezy jsou vedle t ří monoxyl ů

10 zbytky n ěkolika rybá řských vrší. Oblast jižní Moravy, kam zasahovala na našem území

Velkomoravská říše, byla zaplavována častými povodn ěmi na řece Morav ě a Dyji.

V bažinatém terénu s velkým množstvím komá řích larev vytvá řeli tehdejší lidé prohlubn ě, do kterých stekla voda a stahovali se tam písko ři pruhovaní z okolního bahna. Do tohoto

„rybní čku“ byla pak umíst ěna vrš, do které se písko ři zavrtávali a tak byli loveni. Zde se tedy také setkáváme s lidskou činností, zajiš ťující snadné slovení ryb.

Vedle již zmín ěných písko řů , kte ří byli oblíbenou pochoutkou, se tenkrát v řekách lovily stejné ryby jako dnes. S výjimkou kapra, jež se do našich vod dostal asi ve 2. nebo 3. století p řes Dunaj ze svého p ůvodního domova, kterým bylo povodí Černého a Kaspického mo ře a Aralského jezera. V návaznosti na Dunaj se u nás vyskytovali navíc vyza velká, některé druhy jeseter ů, hlavatka a ostroretka. Nejv ětší význam a také mnohem v ětší zastoupení než dnes m ěli lososi. V našich řekách se vyskytovali od kv ětna do října, kdy se vytírali a vraceli zpátky do mo ře.

Znalosti o zakládání rybník ů se na naše území ší řili pravd ěpodobn ě zásluhou Říman ů, kte ří již v prvním století našeho letopo čtu budovali um ělé vodní nádrže jako sou část vodovod ů a využívali je také k chovu ryb. Zkušenosti s odvod ňováním mo čál ů a budováním rybník ů si ze své domoviny p řinesli také Slované (J. Čítek, 1998, str. 11). Další možný zdroj znalostí o rybnících uvádí J. Andreska (1997, str. 67): „V sousedním

Bavorsku m ěli rybníky pro chov kapr ů již za vlády Karla Velikého, který panoval v letech

747-814. Odtud k nám pozd ěji p řicházelo k řes ťanství, znalost písma, staveb a také mnoho hospodá řských novinek. Je zcela p řirozené, že práv ě z této blízké zem ě k nám zavítaly i první poznatky o rybnících a kaprech.“

Existuje n ěkolik hypotéz, pro č se s budováním rybník ů u nás v ůbec za čalo. M. Jurák

(1998, str. 9) se p řiklání k tomu, že sloužily pro vytvá ření zásob. „ Vznikající složit ější a

11 náro čnější hospodá řské pom ěry vyžadovaly, aby (rybá řství – pozn. aut.) se zdokonalovalo a rozši řovalo svoji základní formu. Aby ryby ulovené v řekách a jezerech, byly chovány i na období, v nichž byla po nich v ětší poptávka, zejména na období církevních p ůst ů.“

Podle této hypotézy p řešlo postupn ě t ěžišt ě z lovu ryb v řekách, p řes p řechovávání na dobu spot řeby v sádkách, dříve nazývaných vivaria piscinum, k chovu v rybnících. Takže hlavní příčinou byly ryby samotné. Tento názor s ním sdílí i V. Krupauer (1988, str. 11), který tvrdí, že rybníky, tedy um ělé vypustitelné nádrže, byly v ětšinou budovány s hlavním posláním chovu ryb.

J. Čítek (1998, str. 10) naopak p ředpokládá, že rybníky sloužily p ůvodn ě k jiným

účel ům než je chov ryb. „Chov ryb nebyl jejich ú čelem, nebo ť sladkovodních ryb bylo tehdy v potocích, řekách a jezerech dostatek.“ P ůvodním ú čelem m ělo být zadržování vody, zásobování vodou, zp řístupn ění mo čálovitých území, protože hráze rybník ů tvo řily pevné cesty a také k uchování ryb než se spot řebují. St ěžejní kámen tohoto tvrzení, že ryb bylo tehdy dostatek, však n ěkte ří auto ři, mezi nimiž je nap ř. K. Kulík (1984, str. 6) nebo

Berka (1985, str. 11), zpochyb ňují. J. Andreska (1997, str. 9) popisuje zdroje obživy během roku. S rybolovem se za čalo na ja ře p ři t ření štik. V ětší intenzity však dosáhl rybolov až v souvislosti s připlutím losos ů, tzn. od kv ětna do října. V ostatních obdobích byly v řekách jen místní ryby, které nebylo tak snadné ulovit a také jich nebylo velké množství, protože hlavní obživu zajiš ťoval nejv ětší m ěrou lov zv ěř e. Tuto teorii také popírá fakt, že první rybníky se na našem území stav ěly v krajích chudých na vodu, kde byl mén ě vydatný říční rybolov (Hurt, 1960a, str. 19).

Ryby byly v této dob ě jednou ze základních složek potravy. Je více pravděpodobné, že prvotním zájmem bylo obstarávání potravy. Hladoví lidé mohli zpo čátku t ěžko stav ět rybníky plnící jiné funkce.

12 První um ělé nádrže mohly být v českých zemích podle historik ů budovány již v 8. a 9. století. Jak již bylo řečeno výše, šlo p ředevším o sádky na ryby, latinsky vivaria piscium, předch ůdce dnešních rybník ů. Staro česky se nazývaly také stavy nebo stávky a p ůvodn ě sloužily k p řechovávání ryb pro dobu spot řeby. Podle R. Hurta (1960, str. 15) je jejich existence doložená až listinou z roku 1078, o dvou sádkách na statcích kláštera Hradišt ě u

Olomouce, jejich názvy byly Vydoma a Tekalec.

Všeobecn ě se má za to, že budování prvních rybník ů a primitivní chov ryb u nás probíhalo od 11. století, protože první zmínky o zakládání rybník ů pocházejí z období od po čátku 11. do konce 13. století.

Úpln ě nejstarší zpráva o rybníce pochází již z konce desátého století. „…Tehdy existovala poblíž Prahy osada zvaná Rybní ček. Její jméno, které se p řipomíná dokonce již roku 993, se zachovalo podnes v názvu ulice Na rybní čku poblíž Karlova nám ěstí.“

(Andreska, 1997, str. 68). Další písemné zprávy jsou v Kosmov ě kronice, kde je záznam z roku 1034 o p ředání rybníka Sázavskému klášteru p ři nástupu knížete B řetislava I. na tr ůn. Podle R. Hurta (1960a, str. 15) je první doklad o rybníce se stálým p řítokem a odtokem vody, do n ěhož se dávaly ryby na odrost a mají tedy už chovatelský význam, z roku 1227, kdy P řemysl Otakar I. dovoluje správci bítovské provincie prodej újezdu

Lov ětína u Jihlavy louckému klášteru, s doporu čením zakládat na ploše tohoto újezdu rybníky a mlýny.

Většina písemných zmínek o rybnících pochází ze zpráv o klášterních majetcích. Za prvotní rozvoj budování rybník ů vd ěč íme z řejm ě práv ě klášter ům, protože disponovaly příd ěly majetku od panovník ů, kde mohly rybníky zakládat. Ur čité vysv ětlení angažovanosti klášter ů lze hledat také v tom, že ryby byly podle k řes ťanské církve postní jídlo.

13 Od 12. století zaznamenáváme v ětší rozvoj budování rybník ů. P říčinou bylo zvyšování po čtu obyvatel a také jejich životní úrovn ě. Zp ůsobilo to v ětší poptávku po rybách, kterou nedokázal pokrýt rybolov v tekoucích vodách. Vedle církevních řád ů za čínají čím dál ve větší mí ře stav ět rybníky také sv ětští feudálové a nov ě zakládaná m ěsta. Drobná venkovská

šlechta buduje rybníky sloužící mj. k napoušt ění obranných p říkop ů svých tvrzí vodou. Rybníky se objevují u mlýn ů, hamr ů a dalších za řízení.

Rybníky byly v této dob ě budovány na celém území Čech, Moravy i Slezska.

Konkrétní zmínky máme o rybnících v okolí Prahy, Brna, Plzn ě, St říbra, Tachova,

Rokycan, Pod ěbrad, Da čic, Tel če, Hustope čí, Židlochovic, Poho řelic, také na T řebo ňsku,

Blatensku, Jind řichohradecku, Vod ňansku, Netolicku a Hané. Jednalo se však zatím o ojedin ělé rybníky.

Metodu používanou v této dob ě k chovu ryb dnes nazýváme kumulativní. Rybník se nasadil mate čnými kapry, kte ří se vyt řeli a z ůstali v rybníce s pl ůdkem asi 5 – 6 let, do jeho vysp ění. V rybníce se tedy vyskytovaly r ůzné ro čníky kapra, které si konkurovaly v nárocích na potravu. Což spolu s přítomností plevelných ryb zp ůsobovalo špatný r ůst kapra. Tento problém řešili nasazováním štik. Nezabývali se tím, jaký by m ěl být optimální po čet štik. Proto se často stávalo, že štiky tvo řily polovinu nebo dokonce p řevládly. To bylo nežádoucí, protože kapr byl už v těchto dobách pokládán za mimo řádn ě chutnou rybu.

Tento fakt byl ješt ě umocn ěn kap ří vitalitou, dobrými rozmnožovacími schopnostmi, adaptací na prost ředí a odolností p ři odlovu a p řeprav ě.

Pro vy číslení celkové vým ěry rybník ů v tomto období chybí i nejzákladn ější podklady, jsme odkázáni na pouhé odhady. Pro konec tohoto období, tzn. kolem roku 1380, se většina autor ů shoduje na hodnot ě zhruba 75 tisíc hektar ů. Pokud bychom p řijali tuto hypotézu, dopln ěnou o p ředpokládanou hektarovou produkci (Rybá řské sdružení ČR,

14 2000,str. 4), pak české zem ě mohly koncem 13. století produkovat ro čně mezi 200 tunami až 300 tunami ryb, p řevážn ě kapra.

I když dominantn ě sloužila produkce ke spot řeb ě uvnit ř vlastního spole čenství, které ryby produkovalo, existují také zmínky o zavedení dan ě z dovozu a prodeje českých ryb na

území Rakouska (Rybá řské sdružení ČR, 2000, str. 3). Takže už i v této dob ě se, i když omezen ě, s rybami obchodovalo.

4. 2. Zlatý v ěk rybníká řství

Zlatý v ěk českého rybníká řství je vymezen obdobím od poloviny 14. století do konce

16. století. I když n ěkte ří auto ři za řazují zlatý v ěk až od druhé poloviny 15. století, bylo v této práci zahrnuto do období zlatého v ěku i p ředcházející století, protože tehdy došlo v rybníká řství k několika zlom ům. Jednak v souvislosti s vále čnými výpravami Jana

Lucemburského se k nám dostal ze západoevropských zemí obecn ě technický pokrok ve stavebnictví, díky n ěmuž se u nás za čaly budovat v ětší a stavebn ě náro čnější rybníky.

Druhý zlom p ředstavoval zm ěnu v chápání hospodá řského významu rybník ů. O rybníky, jako o d ůležitý prvek hospodá řství, se za číná zajímat šlechta a nahrazuje tak dominantní roli klášter ů.

Od poloviny 14. století tedy zaznamenáváme významnou rozvojovou etapu rybníká řství, která souvisí s panováním Karla IV. Do své úsp ěšné hospodá řské politiky za řadil i rybni ční hospodá řství. Na řizoval šlecht ě a m ěstům stav ět rybníky a sám z řídil mnoho rybník ů z prost ředk ů královské komory (nap ř. Velký rybník u Doks, dnes Máchovo jezero). Ve druhé polovin ě 14. století byly vybudovány mj. rybníky Dvo řišt ě, Holná,

Bošilecký nebo Záblatský. Karel IV. vedle produk ční schopnosti oce ňoval i meliora ční

15 funkci rybník ů, sv ědčí o tom jeho mnohokrát citovaný Majestát m ěst ům a stav ům

(Krupauer, 1988, str. 35):

„Všem stav ům a m ěst ům na řízení dávám poln ě stav ěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro potravu lidu, dále pak, aby se voda z bahnisek a mo čál ů v nich mohla nashromáž ďovati, za ú činku slunce a teplých v ětr ů odpa řovati a jako vodní pára blahodárn ě p ůsobila na okolní rostlinstvo. Mimo to má rybník ješt ě úkol v dobách rozlití vod trvalými dešti nebo táním sn ěhu velkou část vody zadržeti a tím náhlým povodním v krajinách níže ležících zabrániti.“

V této dob ě intenzivní stavební činnosti jsou chovatelské postupy stále primitivní.

Novým prvkem bylo letn ění rybník ů za ú čelem zvýšení jejich produktivnosti. Pr ůlom nastal pravd ěpodobn ě na p řelomu 14. a 15. století. Na konci 14. století se podle R. Hurta

(1960, str. 48) množí zmínky o malých a v ětších rybnících. Z roku 1411 se zachoval doklad, že byl rybník nasazen t říletou násadou kapra. To znamená, že byly známy dva stupn ě chovu kapra. V malém rybníce byla odchována násada a ta pak byla p řevezena do většího, sloveného rybníka, kde nebyly plevelné a dravé ryby.

Ve 14. století však rybníká řská stavební činnost nezasáhla do oblastí, které se pozd ěji proslavily jako hlavní rybníká řské oblasti, tzn. Pardubicko, Bud ějovicko a T řebo ňsko.

Rybníky vznikaly zpo čátku čast ěji v pahorkatinách. Díky vhodnému terénu a množství potok ů bylo možné budovat rybníky v údolích pouhým p řehrazením tok ů. V pahorkatinách ale bylo možné umístit jen menší rybníky, které byly hlubší, chladn ější a ryby v nich rostly pomaleji.

16 Rozvoj rybníká řství ovlivnilo v pr ůběhu 15. století husitské hnutí. Zp ůsobilo to stagnaci rybníká řství. N ěkteré rybníky nebyly nahnány a část jich byla zpustošena. Ale již na konci husitských válek byl obnoven pravidelný prodej českého kapra z Třebo ňska a

Jind řichohradecka do Vídn ě a dalších rakouských m ěst (Rybá řské sdružení ČR, 2000, str. 7).

O p ůl století pozd ěji od zavedení dvoustup ňového hospoda ření na rybnících p řišlo další zdokonalení. Tím byla t řístup ňová metoda. Spo čívala v rozd ělení rybník ů na t ři skupiny.

Malé, trdelní rybníky, sloužily pro výt ěr kapra a odchov ro čního pl ůdku. V ětší rybníky, ur čené na výtah, produkovaly dvouletou násadu. V nejv ětších rybnících na výrost zůstávala odrostlá násada dv ě nebo t ři léta a pak byla odlovena. Tento postup, používaný i dnes, vznikl podle J. Andresky (1987, str. 39) na Morav ě, protože první zpráva z roku 1465 se vztahuje k obhospoda řování rybník ů na Vyškovsku.

Třístup ňová metoda se odrazila na vzr ůstající produkci. Vyžadovala v ětší po čet r ůzn ě velkých rybník ů k hospoda ření, což odstartovalo éru budování rybni čních soustav.

Z ekonomického hlediska byly výsledky chovu ryb stabilní. Proto šlechta i n ěkterá m ěsta považovali rybníky za lukrativní zhodnocení vložených pen ěz a zisk znovu vkládali do staveb a nákupu rybník ů. B ěhem padesáti let, na konci 15. a na za čátku 16. století, tak bylo vybudováno, jak uvádí Andreska (1997, str. 75), kolem 25 000 nových rybník ů o vým ěř e asi 77 000 ha.

Na rozvoj budování rybník ů m ělo vliv i celkové oteplení a vysušování krajiny v celé

Evrop ě, které spolu s částe čným vykácením lužních les ů p řisp ěly k nepravidelnostem v přítoku a odtoku. Ve snaze zachytit nenadálé p řívaly vod, byly rybníky rozši řovány.

Jejich úkolem tedy byla regulace odtoku a odvracení nebezpe čí zátop osad a polí.

17 Stavba rybníka vyžadovala nasazení velkého množství pracovních sil na ur čité místo v ur čitém čase. Pot řeba této mobilizace vedla již od st ředov ěku k zavád ění roboty, která se v tomto období výrazn ě zvýšila. Výstavba velkých rybník ů a p ředevším rybni čních soustav byla navíc finan čně náro čná a stav ěly se na majetkov ě ucelených oblastech, p ředevším na panstvích šlechtických rod ů. Budováním rybník ů se zabývali Pernštejnové, Rožmberkové, páni z Hradce, Tova čovští z Cimburka, páni ze Švamberka, z Rožmitálu, z Brní čka,

Záb řehu a další. Hodn ě rybník ů vystav ěla také drobná šlechta a pozadu nez ůstala ani města, nap říklad Hradec Králové, Jind řich ův Hradec, Kou řim, Pelh řimov, Blatná.

Pernštejnové získali sv ůj majetek p ředevším zásluhou Viléma z Pernštejna (1435-

1521), který zastával vysoké státní funkce. Byl také dobrý hospodá ř a na všech panstvích, které postupn ě skupoval, dbal o rozvoj rybníká řství, pivovarnictví a hornictví.

Na Morav ě mezi jeho nejv ětší panství pat řila Helfštýn, Lipník, P řerov, Hranice, Nové město, Kojetín, Tova čov, Židlochovice a Kunštát. Vilém ův bratr Vratislav založil rybníky u Bu čovic a u Hodonína a Vilém ův syn Jan zam ěř il svoji pozornost na statky v moravských úvalech. Vybudoval soustavu rybník ů v okolí Hrušovan nad Jevišovkou.

Jeho dílem byla také soustava poho řelických rybník ů, dobudoval rybni ční soustavu na

Sokolnicku, rozší řil rybni ční soustavu na Tova čovsku a Kojetínsku a postavil n ěkteré rybníky na Vyškovsku a P řerovsku.

Vilém z Pernštejna koupil roku 1491 pardubické panství a sousední velkostatek

Kun ětickou Horu, kde už v té dob ě byly starší rybníky. Nechal zv ětšit Bohdane čský, Starý,

Sop řečský, Živanický a další rybníky. Z bývalých mo čál ů okolo Labe vybudoval více než

250 rybník ů, nap ř. rybník Velká Čeperka, Semtínský, Novo černský, Ždánický, Jezero a mnoho malých t řecích rybník ů a výtažník ů. Svou práci završil v roce 1513 vybudováním

34 km dlouhé Opatovické stoky a Pod čapelské stoky, které p řivád ěly vodu z Labe. Položil

18 tak základy soustav ě, která se stala ve své dob ě nejv ětší a nejvýznamn ější v zemi.

Dostav ěli ji jeho synové v polovin ě 16. století.

Ve východních Čechách Pernštejnové vlastnili a budovali rybníky ješt ě v panstvích

Týnec nad Labem, Potštejn, Litice, Rychnov nad Kn ěžnou a Nový Bydžov. Další panství pat řící Vilémovi z Pernštejna, na n ěmž vybudoval významnou rybni ční soustavu byla

Hluboká. Získal ji v roce 1490, tehdy zde byla řada velmi starých rybník ů z doby předhusitské, nejstarší Bavorovický rybník z roku 1355, hlubocké sádky a rybník

Podhradský zmi ňované roku 1387. Vilém z Pernštejna nejd řív p řestav ěl a zv ětšil Bezdrev na dnešní vým ěru tém ěř 500 ha. Soustavu dobudoval jeho syn Vojt ěch. K hlubockému panství p řipojil další území, na nichž budoval rybníky. Tak vznikla dív čická, zbudovská a

čejkovická soustava rybník ů.

Rozvoji rybníká řství se v ěnoval také rod Rožmberk ů na T řebo ňsku. V ětší rozmach rybníká řství na tomto panství nastal až na p řelomu 15. a 16. století, kdy se zde za čala budovat nejv ětší jiho česká rybni ční soustava. Velkou zásluhu na ní m ěl Št ěpánek

Netolický. Vypracoval návrh rybni ční soustavy v Třebo ňské pánvi. Založil zde řadu mělkých rybník ů, vhodných pro chov kapra. Zavedl mnoho zlepšení ve zp ůsobech obhospoda řování rybník ů, nap ř. komorové rybníky k přezimování ryb, rozší řil letn ění a zimování, zavedl po čítání obsádky na kusy místo dosavadního m ěř ení na džbery. Ale jeho nejvýznamn ějším dílem byla Zlatá stoka. Stav ěla se v letech 1508-1518 a je dlouhá 48 km.

Odd ěluje se od Lužnice u Chlumu u T řebon ě, napájí rybníky Ká ňov, Velký Tisý, Koclí řov,

Záblatský, Pon ědražský a Horusický a pak se blízko Veselí nad Lužnicí vrací zp ět do

Lužnice. P řesto, že byly všechny zkušenosti v oblasti rybníká řství do této oblasti p řeneseny z Polabí, Zlatá stoka naopak dala inspiraci k vybudování Opatovické stoky na Pardubicku.

19 Na dílo Št ěpánka Netolického ve službách Rožmberk ů navázal Jakub Kr čín z Jel čan

(1535-1604) tím, že uskute čnil mnohé z jeho nerealizovaných plán ů na T řebo ňsku.

V letech 1584-1590 nechal vybudovat rybník Rožmberk o katastrální vým ěř e 711 ha. Jeho ochranu p řed p řívalovými vodami z povodí Lužnice zajiš ťuje um ělá stoka mezi Lužnicí a

Nežárkou dlouhá 13,4 km, zvaná Nové Řeky. Kr čín stav ěl rybníky také na Krumlovsku a

Netolicku.

Dalším významným stavitelem rybník ů v jižních Čechách je Mikuláš Ruthard z Malešova. Jeho zásluhou byla v 16. století vybudována výnosná rybni ční soustava v okolí Chlumu u T řebon ě.

Důležitou rybníká řskou oblastí bylo okolí Jind řichova Hradce, kde se o kolonizaci i výstavbu rybník ů zasloužil řád n ěmeckých rytí řů a pozd ěji zde vybudovali rybni ční soustavu páni z Hradce. V roce 1604, kdy tento rod vym řel, pat řilo k jejich panství 400 rybník ů (Andreska, 1997, str. 95). K zakládání rybník ů byla velice vhodné Vod ňansko.

Zde byl v roce 1528 postaven m ěstský D řemlinský rybník a D řemlinská stoka, dlouhá

7 km, sloužící k napájení rybníka. K Vod ňanskému m ěstskému rybá řství pat řilo asi 20 rybník ů. Rybníky budovalo také m ěsto Písek. Hospoda řilo p řibližn ě na 50 rybnících.

V povodí Lomnice byla v období vlády Zde ňka Lva z Rožmitálu (1470-1535) vybudována blatenská a lná řská rybni ční soustava. Odsud byly ryby vyváženy p řes Cheb do N ěmecka.

Na p řelomu 15. a 16. století byla vybudována další soustava v Polabí, na komorním panství Pod ěbrady. Osou pod ěbradské rybni ční soustavy je um ělá stoka nazývaná Sánská, která odbo čuje z Cidliny u obce Sány. Napájela n ěkolik p řilehlých rybník ů, p ředevším v té dob ě nejv ětší český rybník Blato, m ěř ící tém ěř 1000 ha.

20 Panství Chlumec nad Cidlinou se proslavilo odvážnou stavbou Žeh ůň ského rybníky, jehož hráz zadržuje celý tok řeky Cidliny. Hospoda řilo se zde na 416 rybnících.

Vznik velkých úvalových rybník ů m ěl velké hospodá řské d ůsledky. Ryby zde m ěly hodn ě živin, tepla i dostatek vody. Velký plošný rozsah t ěchto rybník ů produkoval tolik ryb, že zatla čil do pozadí starší rybníká řské oblasti ve vyšší polohách. To vedlo ke specializaci v rybníká řství, která byla více patrná na Morav ě. Rybníky na Českomoravské vrchovin ě se soust ředily na výrobu rybího pl ůdku. Velké moravské rybni ční soustavy situované v úvalech se zam ěř ily na odchov vážné ryby. Specializace se objevila i z hlediska druhu ryb p ěstovaných na rybnících. V okolí tok ů pat řících do pstruhových vod existovaly od konce 15. století pstruhové rybníky, v některých rybnících se chovaly štiky.

Jak uvádí R. Hurt (1960a, str. 212), objevují se ojedin ělé zprávy o vlivu úvalových rybník ů na zm ěnu mikroklimatu v nejbližším okolí. P ředevším šlo o zmínky o vlivu na zvýšení hladiny spodní vody a na zmírn ění denní amplitudy teplot. Velké rybníky také

často propoušt ěly vodu, což zap říčiňovalo vznik bahnitého luhu a vznik kv ěteny odlišné od okolí. Patrné to bylo zejména na jižní Morav ě, kde bývalo sušší podnebí. Specifická byla i fauna v blízkosti rybník ů. Ptactvo se rozlišovalo na užitkové, jako nap říklad kachny a husy, které byly na podzim loveny. Ptáci živící se rybami (kormoráni, rohá či, pochopi, vzácn ě pelikáni a orli) byly považováni za neužitkové. V účtech m ěsta Olomouce se zachovala informace, že byly vypláceny peníze na vrub odm ěny za hubení tohoto ptactva.

V okolí rybník ů se podle dochovaných záznam ů vyskytovali také bob ři, vydry, lišky a kuny. (R. Hurt, 1960a, str. 213)

Informace o stavu rybníká řství z této doby nám podávají dva zdroje. Na obou mají zásluhu Pernštejnové. Statistické informace byly zapisovány do evidence zavedené

21 Vilémem z Pernštejna, nazývané rybni ční registra. Metody a postupy v chovu ryb se dochovaly v rybni čních instrukcích, které sestavil Vojt ěch z Pernštejna.

Poznatky z rybni čních instrukcí spolu se svými bohatými zkušenostmi v rybníká řství soust ředil Jan Skála z Doubravy a Hradišt ě, známý také jako Dubravius (1486-1553) do své latinsky psané knihy De piscinis (O rybnících). Tato kniha vyšla v roce 1547 a představovala mezník v rybni čním hospoda ření. Byla hojn ě p řekládána a českému rybníká řství tak p řinesla mezinárodní proslulost.

Plocha rybník ů kolem roku 1585 dosahovala 180 000 ha, tedy více než trojnásobku sou časné plochy. Z rybni čních register vyplývá, že p řepo čtená ro ční hektarová produkce tržní ryby se pohybovala od 40 do 60 kg, v závislosti na kvalit ě rybníka. Jako výjimku uvádí (RP studie, str. 8) rybník D řemliny na Vod ňansku, který m ěl výnosy okolo 100 kg z hektaru za rok. Velmi hrub ě se pokouší Rybá řské sdružení ČR (2000, str. 8) rekonstruovat i celkový objem produkce tržních ryb. Pokud vezmeme v úvahu, že z celkové vým ěry 180 000 ha mohlo na hlavní rybníky p řipadnout 60 %, tak p ři pr ůměrné hektarové produkci uvedené výše se celá ro ční produkce českého rybníká řství mohla pohybovat mezi 4000 až 6000 tunami ryb, hlavn ě kapra. Zna čná část tohoto objemu byla exportována do zahrani čí.

Cílem vývozu bylo p ředevším Rakousko a N ěmecko v čele s Bavorskem. Pro obchod s Německem byla vytvo řena trhová st řediska, z nichž nejvýznamn ější postavení m ěl Cheb.

Silnice vedoucí z Českých Bud ějovic p řes Vod ňany, Písek, Blatnou, Lná ře, Nepomuk a

Plze ň do Chebu se nazývala až do p řelomu 19. a 20. století silnicí rybá řskou.

22 4.3. Doba úpadku

Časov ě toto období datujeme od po čátku 17. století do poloviny 19. století.

Po čátkem 17. století, kdy je éra budování rybník ů a rybni čních soustav uzav řena a rybni ční plocha dosáhla své nejv ětší hodnoty, zasáhla na naše území t řicetiletá válka (1618-1684).

Vedle ztráty na životech zp ůsobila zhroucení celého hospodá řského systému. V ětšina rybník ů byla zpustošena táhnoucími vojsky, pro které bylo prokopání hráze a slovení ryb zp ůsobem snadné obživy. Materiální škody na rybnících byly zp ůsobeny také jejich využitím pro obranné ú čely, nap ř. v roce 1623 byly kv ůli zvýšení hladiny v řece Morav ě vypušt ěny rybníky kolem Olomouce a Tova čova. Docházelo ke konfiskacím majetku, mnoho rybník ů z ůstalo nenahnáno. S tím vším upadala odborná úrove ň a systém odchovu ryb, vycházející z pevných pravidel byl zásadn ě narušen. D ůsledkem byl pokles produkce následovaný postupným zanedbáváním chovatelských zásad.

Po skon čení války, od druhé poloviny 17. století, se za čaly rybníky opravovat a obnovovat, p ředevším v místech, kde se to vyplatilo a práce nebyly p říliš nákladné. Tím se

úpadek částe čně zbrzdil. Chovatelské technologie ale zaostávaly za p ředchozím stavem.

Jako p říčinu uvádí Rybá řské sdružení ČR (2000, str. 10) narušení p ředchozího dualitního systému jednostrannou orientací na panské velkostatky. V. Putschögl (2007, osobní sd ělení) považuje za hlavní p říčinu úpadku rybníká řství rušení klášter ů, které p ůvodn ě vlastnili celou řadu rybník ů a mimo to p ředstavovaly také hlavního odb ěratele ryb.

Po čátkem 18. století vzrost po čet obyvatel. Bylo nutné zv ětšit zem ědělskou produkci.

Úhorový systém byl nahrazen pravidelným st řídáním zem ědělských plodin. P řem ěna polí ležících ladem v ornou p ůdu omezila možnost pastvy hospodá řských zví řat. Proto byl zaveden stájový chov a chlévský hn ůj byl používán na hnojení polí. Toto zintenzivn ění

23 zem ědělství m ělo negativní vliv na rybníká řství, protože rozsáhlá vým ěra rybník ů byla chápána jako rezerva a za čalo docházet k rušení rybník ů.

Nejprve byly rušeny jednotliv ě a p řem ěň ovány na pole a louky. Týkalo se to hlavn ě mělkých rybník ů zar ůstajících vodní vegetací, jejíž odstra ňování bylo časov ě náro čné a neefektivní. Rušení rybník ů bylo nerovnom ěrné, ovlivn ěné v první řad ě p řírodními podmínkami. Nedocházelo k n ěmu tam, kde byly rybníky vybudované na zamok řených a mén ě kvalitních p ůdách, nebo kde se nerozvinuly ostatní složky hospodá řství, p říkladem jsou jižní Čechy. V úrodn ějších oblastech nebylo z ekonomického hlediska výhodné rybníky zachovat.

Koncem 18. století zmizela v ětšina rybník ů na Morav ě a na Českomoravské vrchovin ě.

V Čechách zmizely rybni ční soustavy v Polabí a na Pardubicku, Pod ěbradsku, Opo čensku,

Jind řichohradecku, Bydžovsku, Chlumecku a rybníky v okolí Prahy, Plzn ě a v Pooh ří.

Od soustavného celoplošného rušení se brzy upustilo, protože vyšlo najevo, že i p ři sníženém odbytu jsou rybníky úrodn ější než zamok řené a kyselé louky. Často však docházelo k do časnému rušení rybník ů a stále více rybník ů bylo letn ěno, čímž se zmenšoval výnos.

Navzdory skute čnosti, že se rybní registra vedla velmi nesystematicky, se Rybá řské sdružení (2000, str. 12) pokouší alespo ň o velmi hrubé hodnocení výlovk ů ryb:

„Vezmeme-li v úvahu, že z existujících 35 000 ha rybník ů sloužilo zhruba 60 % (20 000 ha) jako rybníky hlavní, pak, p ři tehdejší produkci na úrovni 50 až 60 kg ryb z hektaru, se můžeme dostat na ro ční výrobu dosahovanou v českých zemích, pohybující se v mezích

1000 až 1200 tun tržních ryb.“

24 4.4 Renesance českého rybníká řství

Období znovuprobuzení českého rybníká řství časov ě za řazujeme do doby od poloviny

19. století do vzniku československé republiky v roce 1918.

Obrat v postoji k rybníká řství byl podmín ěn řadou nov ě se uplat ňujících skute čností.

Hlavní byl r ůst po čtu obyvatelstva, který zap říčinil r ůst spot řeby potravin a tím i oživení poptávky po rybách. To umožnilo producent ům ryb zvýšit ceny a získat tak více prost ředk ů pro rozvoj rybníká řství. Také se ukázalo, že zdaleka ne všechny rybni ční plochy využívané pro rostlinou výrobu, dokázaly p řevýšit možný p řínos z prodeje ryb.

Potvrzuje to Rybá řské sdružení (2000, str. 13) na p říkladu schwarzenberského panství z 30. let, kdy vypušt ění rybník ů neznamenalo získání plnohodnotné zem ědělské p ůdy.

V západní Evrop ě se v této dob ě zm ěnil postoj širší ve řejnosti k rybá řství zejména zásluhou nových v ědeckých poznatk ů v tomto oboru. Jak uvádí R. Hurt (1960b, str. 162), vznikl v roce 1852 ve Francii u pevnosti Hünningen velký ústav pro chov ryb, zam ěř ující se mj. na um ělý výt ěr ušlechtilých ryb. U nás se tento v ětší zájem o ryby projevil zakládáním rybá řských spolk ů. Mezi prvními byl Brn ěnský spolek pro p ěst ění ryb, který se ustavil na základ ě stanov chválených moravským místodržitelstvím v roce 1878. Byl rozd ělen na dv ě skupiny, na skupinu pro rybá řský sport, která se omezovala na říční rybá řství a na skupinu pro chov ryb, kterou rozší řili svou p ůsobnost i na rybníká řství.

Podobné spolky vznikaly v Pood ří, ve Znojm ě, Olomouci a dalších m ěstech a v ěnovaly se zakládání líhní pro pstruhy a lososy, odchov kap řích pl ůdk ů, pokusy s krmením kapr ů apod.

Roku 1898 bylo zahrnuto rybníká řství do sféry zájmu České zem ědělské rady, kdy byl vytvo řen zemský rybá řský komitét. To dokládalo, že rybníká řství za čalo být op ět chápáno jako nedílná sou část zem ědělského celku.

25 Nové sm ěry, které vedly k zefektivn ění rybníká řské produkce vycházely v zemích

české koruny ze dvou st ředisek, z Těšínska a T řebo ňska. Na T řebo ňsku to bylo rozsáhlé rybni ční hospodá řství knížete Schwarzenberka a na T ěšínsku statek t ěšínské komory.

Na T ěšínsku p ůsobil Tomáš Dubisch (1813-1888). Jeho zásluhou, krom ě vyšlecht ění nové kap ří rasy, k řížence dunajského kapra s domácí východoslezskou rasou, bylo především objev zrychleného chovu kap řího plodu. Spo čívalo to v častém p řesazování kap řího plodu b ěhem prvního roku, protože podle jeho zkušeností „… čím mladší je ryba, tím má lepší chu ť k žrádlu a tím lépe roste.“ (R. Hurt, 1960b, str. 181).

Významn ější objevy však u činil Josef Šusta (1835-1914), který se rybníká řství odborn ě věnoval jako ředitel t řebo ňského panství. Vy řešil dlouho spornou otázku, co je vlastn ě potravou kapra. Šusta mikroskopickým vyšet řením obsahu trávicího ústrojí ryb zjistil, že kapr se neživí ani bahnem, rostlinnou stravou či larvami hmyzu a červy, jak se d říve předpokládalo, ale vodní mikrofaunou, jako jsou perloo čky, buchanky, larvy hmyzu dvojk řídlého apod. Svou potravu kapr p řijímá hromadn ě a pak po filtraci propouští vodu

žábrami. Po tomto zjišt ění se Šusta v ěnoval pé či o rozvoj mikrofauny, které prospívá letn ění či zimování rybník ů, da ří se jí spíše v menších a ne moc hlubokých rybnících, zavedl také vývoz bahna z hlubin vypušt ěného rybníku a rozvoz po m ělčinách b řeh ů a provád ěl prohnojení rybníka vápnem a fosforem. Zdvojnásobil produkci ryb v rybnících a za jeho p ůsobení bylo z řízeno 36 rybník ů o ploše 413 ha. Dbal také na rozší ření chovu vedlejších ryb v rybníce, zejména dravých a zavedl metodu výt ěru candáta v sádkách, chov okounka pstruhovaného a černého. V některých rybnících choval také sumce velkého, lososa amerického, hlavatku a marénu velkou (síh severní maréna). Těmito, i mnohými dalšími zdokonaleními, m ěl Šusta rozhodující význam pro další rozvoj rybníkářství a dal mu také v ědecký základ. Metody, které zavedl, se využívají dodnes. K dalším osobnostem,

26 které se zasloužily o pokrok rybá řství, pat ří prof. Antonín Fri č, členové na T řebo ňsku proslulého rodu Horák ů, Teodor Mokrý, Pavel Morcinek a mnozí další.

Produk ční vývoj na t řebo ňských rybnících koncem 19. a za čátkem 20. století, je typický pro nástup obrozeného českého rybníká řství. Dokládá ho následující graf.

Graf 4.4.1: Pr ůměrná ro ční produkce tržních ryb na T řebo ňsku v letech 1880-1916

400

350

300

250

200

150 produkcet v ryb tržních

100

50

0 1880-1886 1887-1894 1895-1899 1900-1909 1910-1916

Zdroj: Rybá řské sdružení ČR

Od 70. let 19. století byly obnovovány n ěkteré p ředtím zrušené rybníky a v menší mí ře i budovány nové. I když nebyly rybníky obnoveny v původním rozsahu, hlavní zásluhu na rozvoji rybníkářství v tomto období m ělo zintenzivn ění a zavedení nových postup ů a metod, což vedlo k produkci srovnatelné se stavem v období zlatého v ěku, by ť na menší ploše. Také situace na trhu ryb se stabilizovala.

Z celkového výlovu byly tém ěř dv ě t řetiny prodávány do zahrani čí, p ředevším do

Rakouska a N ěmecka. Vývoz zna čně zlevnilo a zrychlilo p řepravování ryb po železnici ve

27 speciálních vagonech, které nahradilo d řív ější p řepravu povozy taženými ko ňmi.

Vybudováním železni čního spojení Víde ň – Bud ějovice – Plze ň – Cheb se intenzita obchodu s kaprem zvýšila. Živé ryby bylo možno exportovat bez mezi článku v Chebu a tak význam chebského trhu pozvolna klesal. Naopak tém ěř výsadní postavení pro stanovení vývozních cen m ěla chot ěbuzská rybá řská burza. Chot ěbuz, ležící v centru saské rybníká řské oblasti, byla st řediskem trhu s rybami pro celou východní část N ěmecka.

Do za čátku 20. století tak vstupuje české rybníká řství jako hospodá řsky konsolidované odv ětví, produkující ro čně v pr ůměru kolem 2500 tun tržních ryb s pr ůměrnou hektarovou produkcí kolem 70 kg, výjime čně i 120 kg. I když úrove ň rybníká řství byla v různých oblastech zna čně rozdílná. Stav rybníká řství v tomto období ilustruje tabulka 4.4.1, která vychází z oficiální víde ňské c. k. statistiky z roku 1904.

Tabulka 4.4.1: Rybníky a jejich produkce v českých zemích roce 1904 Po čet Vým ěra v Vyprodukované Výnosnost rybník ů ha tržní ryby v ha v kg/ha Čechy 8 606 35 754 2 058 79,9 Morava 2 119 5 078 278 54,7 Slezsko 1 091 3 102 2 94 94,8 Celkem 11 816 43 934 2 659 60,5 Zdroj: Rybá řské sdružení ČR

Nastupující úsp ěšný rozvoj českého rybníká řství zbrzdila velice výrazn ě první sv ětová válka. Podle odhad ů uvádí Rybá řské sdružení ČR (2000, str. 14) pokles produkce tržních ryb o 40 až 60 %. Hlavní p říčinou bylo snížení intenzity p řikrmování obsádek a zanedbání pé če o obhospoda řované rybníky jako d ůsledek nedostatku pracovních sil. To všechno bylo navíc, pod tlakem um ěle udržovaných nízkých cen ryb na trhu, znevýhod ňující pro chovatele ve srovnání s producenty ostatních potravin a zap říčiňujících i ztrátovost některých rybochovných hospodá řství. První sv ětová válka také zp ůsobila naprosté přerušení vybudovaných obchodních kontakt ů pro český vývoz kapra do N ěmecka.

28 4. 5 Rybníká řství v období první republiky

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 došlo ke zm ěnám v půdní držb ě.

Majetek Habsburk ů a dalších šlechtických rod ů p řešel do vlastnictví státu. Rybni ční plochy byly za člen ěny do vzniklého podniku Státní lesy a statky. Pozemkovou reformou ve 20. letech vzrostla plocha rybník ů ve správ ě státu až na 11 500 ha v roce 1938. Z toho 11 033 ha obhospoda řovalo ředitelství Státních les ů a statk ů v Třeboni, které m ělo správy státních rybník ů v Třeboni, Jind řichov ě Hradci, Protivín ě a Chlumu u Třebon ě. Zbytek rybník ů, tj. asi 39 000 ha, z ůstalo po pozemkové reform ě v soukromých rukou. M ěsto České

Bud ějovice obhospoda řovalo 680 ha rybník ů, velkostatek Lná ře 980 ha, v ětší plochy rybník ů byly také v majetku m ěst Blatná, Písek, Vod ňany či Tábor. Podle statistických přehled ů činila celková plocha rybník ů v roce 1925 v ČSR 49 045 ha, z toho 20 577 ha v jižních Čechách.

Rozvoj rybníká řství byl až do roku 1926 omezován zákazem vývozu ryb za hranice.

Vláda navíc provedla snížení ceny kapra na jednu t řetinu p ředchozí hodnoty za ú čelem stabilizace na domácím trhu. To vyvolalo pokles výroby na rybnících o 40 až 60 % v porovnání s předvále čnými lety.

Velkou konkurencí u nás byly ryby z Jugoslávie a Ma ďarska, kde byly náklady na výrobu kapra ve srovnání s ČSR podstatn ě nižší díky levn ějšímu krmivu i pracovní síle.

Podle Rybá řského sdružení ČR (2000, str. 17) k nám bylo dovezeno 175 tun kapra z Ma ďarska a 168 tun z Jugoslávie. Hrozilo i nebezpe čí dovozu levných ruských ryb. Proto byly vládou ustanoveny maximální dovozní kvóty.

Po zrušení omezení p řišla na krátkou dobu konjunktura, která umož ňovala provád ění nezbytných investic. Opravovaly se a obnovovaly dosloužilé rybni ční výpusti, rozší řila se

Dubischova metoda, stav ěly se t řecí rybní čky, bylo vychováno n ěkolik zušlechtěných krajových linií kapra. Po vále čné p řestávce se rybá ři vrátili k přikrmování kapr ů. Velká

29 pé če se také v ěnovala rybni čním melioracím. Po p ředchozím snížení se produkce op ět zvýšila a v roce 1929 dosáhla 3200 t ryb.

Snahy organiza čně a odborn ě posílit československé produk ční rybá řství se projevily obnovením Zemské jednoty rybá řské, která fungovala již p řed válkou, pod názvem

Československá úst řední jednota rybá řská. Její hlavní p řínos spo číval v promyšlené propagaci spot řeby ryb. P ředevším díky ní velmi vzrostla domácí spot řeba ryb. Což bylo pozitivní, protože se tím snížil dovoz ryb ze zahrani čí.

Významnou událostí bylo v roce 1920, po dlouholeté snaze odborné ve řejnosti, byla založena rybá řská škola. Ministerstvo zem ědělství rozhodlo o jejím z řízení ve Vod ňanech.

V roce 1924 zahájila Státní rybá řská škola vyu čování ve vlastní budov ě. Vysokoškolská výuka byla zavedena roku 1919 v Brn ě a 1923 v Praze. V roce 1920 byl také založen

Výzkumný ústav rybá řský a hydrobiologický v Praze. Ústav pracoval v oboru ichtyologie, um ělého chovu ryb, hnojení, meliorací, nemocí ryb, znečiš ťování vod, chovu kachen na rybnících, mechanizace, v krmivá řských otázkách a na využití údolních nádrží k chovu ryb.

Koncem 20. a za čátkem 30. let činil podíl vývozu českého kapra p řibližn ě 20 % z celkové domácí produkce (p řed válkou to bylo 60 %). Z našich ryb se krom ě kapra nejvíce vyvážel lín p ěstovaný hlavn ě na Ostravsku. Jeho tém ěř výhradním odbytišt ěm bylo

Německo. Podle odhad ů jej bylo v druhé polovin ě 20. let ro čně vyprodukováno mezi 50 až

80 tunami, za čátkem 30. let se jeho produkce zvýšila na 120 tun. (Rybá řské sdružení ČR,

2000, str. 18).

Před druhou sv ětovou válkou se chovaly ryby na 46 000 ha a ro ční produkce tržních ryb se pohybovala na úrovni mezi 2500 až 3500 tun.

30 4. 6 Rybníká řství v é ře Státního rybá řství

Záborem pohrani čních území v roce 1937 a pozd ěji vznikem Protektorátu Čechy a

Morava bylo české produk ční rybá řství, které se za čalo slibn ě rozvíjet, zna čně postiženo.

Byla narušena jeho organiza ční struktura. Po čínaje rokem 1940 byly ryby zahrnuty do tehdejšího řízeného hospodá řství. Snahou n ěmeckých okupa čních ú řad ů sice bylo udržet předchozí produkci ryb v Čechách a na Morav ě, ale za podmínek jejich úsporných opat ření se to nemohlo poda řit. Navíc rybníká řství trp ělo velkým nedostatkem krmiv. Údaje o produkci ryb za druhé sv ětové války se nezachovaly, podle odhad ů Rybá řského sdružení

ČR (2000, str. 22) klesla na 50 % oproti stavu p řed válkou.

Po skon čení války v roce 1945, kdy byly hlavní vále čné p říčiny zbrzd ění produkce odstran ěny, byla tradice vysoce kvalifikovaného chovu obnovena. Velmi rychle za číná vznikat nová hospodá řská a organiza ční struktura.

Prob ěhly zm ěny ve vlastnictví p ůdy, 21 832 rybník ů o celkové vým ěř e 40 810 ha připadlo státu. Pozd ěji tato hodnota vzrostla a pohybovala se kolem 42 000 ha rybník ů. Od za čátku roku 1952 se na základ ě státního usnesení stávají rybá řské podniky samostatnými celky s ozna čením Státní rybá řství, n. p. pod vlivem krajských správ státních statk ů.

Až roce 1955 se poda řilo dosáhnout ustavení samostatné hlavní správy státních rybá řství,

čímž skon čila etapa r ůzného organiza čního experimentování a za čala éra centráln ě

řízeného státního rybá řství. V roce 1967 byl vytvo řen oborový podnik Státní rybá řství

České Bud ějovice, který se pozd ěji stal státním podnikem. Jeho závody obhospoda řovaly

40 327 ha z celkové vým ěry 53 200 ha rybník ů v celé ČSSR.

31 Graf 4. 5. 1: Organizace hospoda řící na rybnících v ČSSR v roce 1970

jednotná zem ědělská družstva, místní národní výbory a ostatní organizace 13% Rybá řská škola Vod ňany, Český rybá řský svaz a výzkumný rybá řský ústav Vod ňany 7%

Státní rybá řství 80%

Zdroj: Ministerstvo zem ědělství

Státní rybá řství m ělo za úkol rychle zvýšit produkci ryb, protože v povále čných letech byl nedostatek masa. Zapo čal se proces intenzifikace, ke kterému sm ěř oval svými výzkumy už Josef Šusta. Intenzifikace spo čívala v hnojení, p řikrmování ryb, vyhrnování rákosin, zahuš ťování obsádek a jednohorkový systém. Výroba tržní ryby se tak zkrátila z 4

– 5 let na 2,5 roku.

Produkce se rychle dostala na p ředvále čnou úrove ň a její r ůst trvale pokra čoval. Vyšší intenzita s sebou jako i d říve v historii p řinesla nutnost z řizovat t řecí rybní čky a výtažníky, bylo také vybudováno mnoho nových sádek. Rychlost podpo řilo zavedení moderní techniky do rybníká řství, p ři meliora čních pracích se používaly buldozery a bagry, k vysekávání vodních porost ů motorové seka čky, mechanizace se uplatnila také p ři výlovech, rozvozu hnojiv a krmiv na rybnících.

Tato opat ření, zejména vápn ění, hnojení statkovými hnojivy, fekáliemi a fosforečnými hnojivy a p řikrmování, se projevila zvýšeným výskytem plovoucí zelené řasy, tzv. kvetení vody. Z důvodu zhoršující se kvality povrchových vod p řitékajících do rybník ů se

32 do rybni ční vody dostaly chloridy a dusi čnany, vysoký byl také p řísun anorganického dusíku, fosforu a draslíku.

Vyhrnování rákosin m ělo negativní vliv na faunu a flóru v okolí rybník ů. Spolu s rákosím zmizela z naší p řírody v ětšina pob řežních ost řic a skoro všechny druhy vzácných vodních rostlin (leknín ů, stulík ů, štípatek, plavín ů). Z fauny se to dotklo rákosního strnada, buka če velkého, ch řástal ů a rákosníka. Místo nich se po vyhrnování rákosin objevily hromady p řebytečné bahnité p ůdy a slatin, ozna čované deponie.

Od roku 1951 byl Státním rybá řstvím zaveden na rybnících chov hus a kachen.

Předpokládalo se, jak uvádí J. Andreska (1997, str. 147), že ryby zužitkují zbytky krmiv po kachnách a husách a naopak jejich trus pom ůže p ři hnojení. Po revoluci se však ukázalo, že tento chov byl dotován pouze ze státního rozpo čtu a byl nerentabilní. Navíc jejich chov zp ůsobil zna čnou devastaci rybník ů a okolí, nebo ť narušovaly travní porosty na b řezích, následovala eroze a zabah ňování rybník ů.

Zm ěnila se také skladba chovaných ryb. Vzrostl po čet kapr ů šupiná čů , kte ří lépe odolávali nešetrnému zacházení, když byly p řírodní materiály používaných nástroj ů vym ěněny za plastické hmoty a železo. P řestaly se chovat mén ě odolné odr ůdy hladkých kapr ů a lysc ů. Z velké části zanikly i chovy dravých ryb, štik a candát ů, kte ří nedorostli za jeden rok, proto nebyli vhodní k chovu v jednohorkovém systému. Nicmén ě v 60. letech byla v důsledku zájmu konzument ů o t ěžkého kapra v ětšina rybník ů p řevedena zp ět na dvouhorkový systém, který prosp ěl i chovu štiky a candáta. Po roce 1960 byly dovezeny nové druhy ryb, v roce 1961 amur bílý, po roce 1965 tolstolobik bílý a tolstolobec pestrý, v roce 1970 došlo k dovozu jiker síha peled ě a v 70. letech rostla i produkce lína. P řes problémy s kvalitou vody a krmiva rozvíjelo i pstruha řství.

V 70. letech byla tehdejším ministerstvem zem ědělství a výživy p řipravovány koncepce rozvoje produk čního rybá řství sahající až do roku 1990. Nepo čítala se zvýšením

33 vým ěry rybni ční plochy, m ěl však mimo řádn ě vzr ůst výlov tržních ryb. V plánu bylo do roku 1990 zdvojnásobení výlovu ryb. Výlov v těchto letech byl okolo 13 000 t, takže v roce 1990 plánovali výlov 26 000 t ryb. To by znamenalo zvýšit pr ůměrnou hektarovou produkci v rybnících na asi 650 kg. Našt ěstí se tyto plány nepoda řilo splnit. Skute čnou produkci ilustruje graf 4. 5. 2.

Graf 4. 5. 2 Výroba tržních ryb Státním rybá řstvím české Bud ějovice

20000

18000

16000

14000

12000

10000 hmotnost v t 8000

6000

4000

2000

0 1970 1975 1980 1985 1990

Zdroj: J. Čítek, 1998

Evidence produkce ryb v 60. až 80. letech byla p řesn ě zaznamenávána Státním rybá řstvím. Mimo p ůsobnost Státního rybá řství však z ůstávalo n ěkolik tisíc hektar ů obhospoda řovaných rybník ů, které často nebyly do statistik zahrnovány. Často byla navíc sm ěšována produkce ryb s výlovem ryb ze sportovního rybolovu. Graf 4. 5. 2 shrnuje tyto statistické údaje Státního rybá řství.

Z hlediska územní struktury se hospoda řilo na rybnících obnovených za první republiky, tedy p ředevším v jižních Čechách. Obnovování v tomto období probíhalo v oblastech neperspektivních pro ostatní složky zemědělské výroby. Výstavba nových rybník ů byla minimální.

34 5. ČESKÉ RYBNÍKÁ ŘSTVÍ V SOU ČASNOSTI

5. 1 Zm ěny po roce 1989

Po roce 1989 došlo i v rybníká řství k výrazným zm ěnám. Mnoho rybník ů bylo vráceno původním majitel ům a v ětšina závod ů Státního rybá řství byla privatizována, situaci dokresluje graf 4.7.1.

Graf 4.7.1 Rozd ělení majetku p ůvodních státních subjekt ů zabývajících se produk čním rybá řstvím v roce 1989

2%

48% 50% transformováno do akciových spole čností

předm ětem p římého prodeje p ředem ur čenému vlastníkovi

ve řejné dražby, ve řejné sout ěže a bezúplatné p řevody na obce

Zdroj: Ministerstvo zem ědělství

Vznikaly nové právní subjekty jako jsou akciové spole čnosti a spole čnosti s ru čením omezeným a zna čná část t ěchto podnikatel ů v rybá řství založila v roce 1992 profesní organizaci Rybá řské sdružení se sídlem v Českých Bud ějovicích. Základním posláním bylo p ředevším udržení a další posílení pozic českého produk čního rybá řství v souladu s ekologickými podmínkami a pot řebami, orientace na produkci nutri čně a zdravotn ě hodnotných ryb a rybích výrobk ů. Rybá řské sdružení se už v roce 1996, jako v ůbec první

35 zástupce rybníká řské postkomunistické zem ě, stalo členem Evropské federace chovatel ů ryb (FEAP), jednoho z nejrespektovan ějších mezinárodních odborných orgán ů z oblasti akvakultury, majícího p řístup do oficiálních rybá řských orgán ů Evropské unie. V roce

2005 m ělo Rybá řské sdružení ČR zaregistrovaných 63 člen ů. Zastoupeny jsou mezi nimi tém ěř všechny rozhodující rybá řské subjekty České republiky v četn ě rybá řského výzkumu,

školství i rybá řských národních svaz ů.

5.2 Sou časný stav rybni ční plochy

V sou časné dob ě v České republice probíhá chov ryb na 24 000 rybník ů o celkové ploše asi 52 000 ha. Tyto rybníky umož ňují zadržet objem vody kolem 625 milion ů m 3, vlivem zazemn ění je však tato kapacita snížena tém ěř o t řetinu. Nejvýznamn ější podíl rybník ů je momentáln ě soust řed ěn do 24 hlavních rybni čních soustav České republiky.

Jejich p řehled a mapka je v příloze. Tento výb ěr nejvýznamn ějších rybni ční soustav byl po řízen Odborem vodního hospodá řství Ministerstva zem ědělství a vychází z Generelu rybník ů a nádrží. Řada dalších soustav je situována na Karlovarsku, Jihlavsku, Tel čsku,

Třebí čsku, Lanškrounsku, D ěč ínsku, Ostravsku a v okolí Prahy.

Nejv ětší a nejvýznamn ější soustavou je v sou časnosti bezesporu t řebo ňská rybni ční soustava. Dnes tvo ří zdejší rybníky 16 vodohospodá řských soustav spádovaných p řevážn ě do povodí Lužnice a Nežárky. Objem zatáp ěných prostor ů pod vtokem Nežárky do

Lužnice je asi 390 mil. m 3 a je možno jej zvýšit o 50 mil. m 3. Tento objem mimo jiné chrání T řebo ňsko p řed povodn ěmi.

Rozsáhlé rybni ční soustavy s pob řežními spole čenstvy se staly evropsky významným hnízdišt ěm i migra ční zastávkou vodního ptactva. Oblast vyniká bohatostí mok řadní a

36 vodní vegetace. K nejcenn ějším biotop ům T řebo ňska pat ří rozsáhlá p řechodová rašeliništ ě se zachovalými rostlinnými spole čenstvy a na n ě vázanou faunou bezobratlých. Zachovány zůstaly z velké části i p ůvodní meandrující toky řek s pravideln ě zaplavovanými nivami a zbytky lužních les ů i extrémn ě suché lokality vátých písk ů. Jsou tu vyhlášeny dva mok řady mezinárodního významu chrán ěné Ramsarskou konvencí (T řebo ňské rybníky, T řebo ňská rašeliništ ě). Rozsáhlý komplex zarostlých zátok, mo čál ů, ostrov ů a ostr ůvk ů pat řících k rybník ům Velký a Malý Tisý, tvo ří nejvýznamn ější ornitologickou rezervaci v Evrop ě.

Okolí T řebon ě bylo v roce 1979 prohlášeno za Chráněnou krajinnou oblast a dva roky předtím bylo T řebo ňsko za řazeno i do mezinárodního systému biosférických rezervací

UNESCO .

Do této soustavy pat ří i patrn ě nejv ětší český rybník Rožmberk, jehož rozloha činí

489 ha. Jeho hráz je dlouhá 2430 m, až 10 m vysoká a u paty 55 m široká. Ší řka koruny je

11 m., porostlá 150 až 400 let starými duby. Rybník m ěl p ůvodn ě rozlohu asi 1060 ha, zaplavoval louky až na okraji T řebon ě. Protože se ale rybám da ří spíše v m ělkých vodách, bylo rozhodnuto hladinu snížit. Povod ňové vody Lužnice odvádí Nová řeka. Objem zadržované vody je p řibliž n ě 6,2 mil. m 3. Při povodních v roce 2002 Rožmberk zachytil desetinásobek (asi 70–75 mil. m 3) svého objemu, rozlil se na plochu 2300 ha, ale uchránil povodí Lužnice od v ětších škod. T ěleso hráze vyvázlo bez poškození, poni čen byl bezpe čnostní p řeliv mimo hráz. Kv ůli čistot ě vody v Lužnici se rybník nesmí hnojit, jeho

úrodnost je proto nižší, a tak se zde loví zpravidla ve dvouletých cyklech.

Mezi další velké rybníky této soustavy pat ří rybník Sv ět, Opatovický rybník,

Sta ňkovský rybník, Hejtman, Koclí řov, Malý a Velký Tisý, Velká Holná, Horusický rybník, Dvo řišt ě, Záblatský rybník a mnohé další.

37 Třebo ňské rybníky, krom ě jiných, spravuje Rybá řství T řebo ň a.s. Je nejv ětším výrobcem sladkovodních ryb v České republice i v Evrop ě (podíl na celkové produkci ryb v ČR tvo ří cca 15 %). Spole čnost hospoda ří na 7 426 ha rybník ů (378 rybník ů), z čehož v jejím vlastnictví je 6 867 ha a zbývající plochu si firma pronajímá od m ěst, obcí a soukromých majitel ů. Ro ční produkce ryb činí cca 3 000 t, z toho je 95 % kapra a 5 % vedlejších druh ů ryb (lín, candát, štika, amur, tolstolobik, bílá ryba a okoun).

Obrázek 5.2.1 Mapka rybni ční soustavy u T řebon ě

Zdroj: Československá vlastiv ěda (p řevzato)

V minulosti byla nejvýznamn ější soustavou Pardubická rybni ční soustava. Kv ůli své poloze p říhodné pro zem ědělství nebyla obnovena v původním rozsahu. Vývoj této

38 soustavy zachycují mapky 5.2.2, 5.2.3, 5.2.4, kde jsou černými plochami vyzna čeny rybníky a vodní plochy. Šedý rastr p ředstavuje lesní plochy.

Obrázek 5.2.2 Rybni ční krajina Pardubicka v roce 1688

Obráze5.2.3 Rybni ční krajina Pardubicka v roce 1788

39 Obrázek 5.2.4 Rybni ční krajina Pardubicka v roce 1950

Zdroj: Löw, J., Míchal, I. (p řevzato)

Nejv ětší po čet rybník ů se zatopenou plochou nad 1 ha je v Jind řichohradecké rybni ční soustav ě. K nejv ětším zdejším rybník ům pat ří rybník Hejtman a Holná.

Tabulka 5.2.1Po čet rybník ů v České republice podle zatopené plochy

Zatopená plocha Po čet rybník ů > 50 ha 110 10 - 50 ha 668 5 - 10 ha 940 < 5 ha více než 20000

Zdroj: Ministerstvo zem ědělství

5. 3 Produkce ryb

Ro čně se v České republice vyprodukuje kolem 20 tisíc tun tržních ryb. Tento objem je nastaven na reálný požadavek domácího i exportního trhu, na zahrani čních trzích se uplatní zhruba polovina produkce. Ryby jsou exportovány p ředevším do N ěmecka, Polska a

Slovenska.

40 Graf 5. 3. 1 Vývoj produkce ryb v ČR v letech 1991 až 2005

25

20

15 v v tis. t

10

5

0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Zdroj: Ministerstvo zem ědělství

Hlavní rybou českého produk čního rybá řství je tradi ční kapr, jeho ro ční produkce je kolem 17 000 tun. S velkým odstupem ho následují býložravé ryby tolstolobik a amur bílý

(ro čně kolem 1 tisíce tun). Následují lososovité ryb, p ředevším pstruh duhový a siven americký, nicmén ě v posledním p ětiletí dochází k jejich poklesu. Je to odraz silného konkuren čního tlaku dováženého pstruha kombinovaného nar ůstajícími domácími výrobními náklady. Z dalších chovaných ryb m ůžeme zmínit candáta obecného, štiku obecnou, lína obecného a sumce velkého. Jejich procentuální zastoupení je znázorn ěno v grafu 5.3.2

41 Graf 5.3.2 Druhová skladba ryb chovaných v České republice roce 2005

3% 4% 1% 5%

Kapr

Býložravé ryby (amur bílý a tolstolobici) Lososovité ryby (pstruh duhový, siven americký) Candát obecný, štika obecná, lín obecný Sumec obecný a další ryby

87%

Zdroj: Ministerstvo zem ědělství

Kapr z České republiky je považován za vysoce kvalitní rybu jak na zahrani čním, tak domácím trhu. Jeho jakostní zárukou je p řid ělená ochranná zna čka Český kapr. Pod touto zna čkou kapra dodávají členové Rybá řského sdružení České republiky, od nichž pochází

85 % veškerého vyprodukovaného kapra.

Obrázek 5.3.1

Zdroj: Rybá řské sdružení České republiky (p řevzato)

42 Typickým požadavkem domácího trhu je kapr ve stá ří t ři až čty ři roky a individuální hmotnosti mezi 2,5 až 3 kg. V exportu i na domácím trhu dominuje živý kapr. Je to dáno tradicí i stravovacími zvyklostmi. Zpracované tržní ryby p ředstavují asi 10 % všech vyprodukovaných tržních ryb a zájem o n ě vzr ůstá. Jednozna čně se ukazuje, že b ěhem uplynulých patnácti let se v českém produk čním rybá řství výrazn ě zm ěnila manažerská situace. Oproti minulosti, kdy v centru pozornosti byla zejména chovatelská technologie, dnes jsou prioritními řídícími hledisky ekonomika chovu ryb, marketingové otázky a v rybníká řství pak problémy vycházející z mimorybá řských tlak ů a z multifunk čního postavení rybník ů.

Na území ČR je evidováno 90 um ělých líhní a odchoven. Asi 30 z nich však pracuje jenom krátkodob ě. Zabývají se chovem druh ů, které by v sou časné dob ě nem ěly podmínky k přirozené reprodukci a postupn ě by z většiny dnes užívaných biotop ů vymizely. Část násad se vyváží do zahrani čí, nap ř. násady pstruha obecného, lipana podhorního, štiky obecné a candáta obecného. Jako násady do tekoucích vod se však vyváží i u nás b ěžné ryby jako perlín ostrob řichý, bolen dravý či plotice obecná nebo hrouzek obecný.

5. 4 Sou časné funkce rybník ů

Rybníky dnes slouží krom ě chovu ryb k mnoha dalším ú čel ům. Jak uvádí Ministerstvo zem ědělství (2006, str ), p ři zp ůsobu obhospoda řování vodních ploch jsou zohled ňovány požadavky ochrany p řírody a respektování mimoproduk čních funkcí rybník ů.

Hlavní ú čel, který je rybník ům p řisuzován, je ú čel krajinotvorný. Rybni ční soustavy

České republiky, které vznikaly od 12. století p ředstavují celoevropský technický a přírodní unikát. Rybníky pat ří po staletí neodmysliteln ě k české krajin ě a jsou jedním ze základních prvk ů tvo řících její obraz.

43 Ve specifických p řírodních podmínkách České republiky, kde naprostá v ětšina vody odtéká územím a jediným primárním zdrojem vody jsou atmosférické srážky, mají rybníky spolu s vodními nádržemi nezastupitelný význam pro akumulaci vody a řízenou regulaci odtoku. Další funkcí je lokální dotace zásob podzemní vody. Rybníky jsou také stabiliza čním prvkem krajiny se schopností chránit území p řed povodn ěmi. Nap říklad v pr ůběhu povodní v roce 2002 jen samotné t řebo ňské rybníky zadržely více než dvojnásobek vody ve srovnání se t řemi nejv ětšími jiho českými p řehradními nádržemi

Lipnem, Orlíkem a Římovem.

Z hlediska ochrany p řírody a krajiny jsou cen ěnými funkcemi zejména vytvá ření prost ředí pro vodní, mok řadní a pob řežní druhy rostlin a živo čich ů a jejich biologická

úprava vody, ekologicky stabilní prvek krajiny, vytvo ření obvodového vegeta čního lemu nádrže a navazujícího p řírodního území. Některé rybníky nebo jejich části jsou prohlašovány za rezervace, v ětšina t ěchto rezervací je ur čena k uchování vodního ptactva.

Mezinárodn ě známé rezervace jsou nap ř. Malý a Velký Tisý na jih od Lomnice nad

Lužnicí, Novozámecký rybník nedaleko Máchova jezera a lednické rybníky.

Další d ůležitou a n ěkdy opomíjenou funkcí rybník ů je jejich využití jako biologická

čistírna odpadních vod. Nap říklad D řemlinský rybník čistí odpadní vodu z Vod ňan. Čistící schopnost rybník ů potvrzují mj. lednické rybníky. Rybníky situované v dolní části jsou mnohem čist ější než horní.

V celospole čenské sociální vazb ě pak produk ční rybá řství ČR nabízí více než 2000 pracovních míst na plný úvazek, a to p ředevším v oblastech, kde jinak není dostatek pracovních p říležitostí.

44 5. 5 Problémy sou časného českého rybníká řství

Zabahn ění

V důsledku intenzivní zem ědělské výroby (zvyšování podílu orné p ůdy, vytvá ření velkých p ůdních blok ů, velkoplošné p ěstování erozn ě náchylných plodin, nesprávná agrotechnika, zvýšené používání pr ůmyslových hnojiv a ochranných látek) docházelo a stále dochází k nadm ěrné vodní a v ětrné erozi a následn ě ke kumulaci sediment ů v rybnících. Ty jsou ve velkých objemech do rybník ů transportovány podle charakteru a stavu říční sít ě a zejména hospodá řské činnosti v povodí. Při snížení průto čné rychlosti v nádržích dochází k sedimentaci p ůdních částic v nádržním prostoru s řadou negativních dopad ů na nádrž a kvalitu vody jak v nádrži, tak i v toku pod hrází. Zabahn ění p ředstavuje v sou časnosti nejv ětší problém vodohospodá řský a i z hlediska technického stavu. Třetina rybník ů v České republice vykazuje nadm ěrné zatížení sedimenty. Celkov ě je v rybnících v České republice uloženo asi 197 mil. m 3 sediment ů. Následující graf porovnává objem usazenin podle t říd naléhavosti v rybni čním dn ě a okrajích.

Graf 5.5.1 Odhad objemu usazenin v rybnících v ČR podle naléhavosti odstran ění v roce 2000

160000

140000

120000

100000 3 ě 80000 nejnaléhav jší

v tis. m tis. v naléhavé 60000 přijatelné 40000

20000

0 rybni ční dno rybni ční okraje

Zdroj: Generel rybník ů a nádrží

45 Noví vlastníci nejsou v sou časné dob ě schopni bez finan ční podpory státu nápravu tohoto stavu řešit, a proto v řad ě p řípad ů uvedené problémy na malých vodních nádržích přetrvávají nebo se dokonce prohlubují. Zanášení rybník ů sedimenty p řináší další negativní důsledky jako je zar ůstání ploch usazenin obnažených p ři poklesu vody v nádržích vegetací, která p ři op ětovném zvýšení hladiny odumírá, rozklad hmoty vede ke kyslíkovému deficitu a navíc dochází postupn ě k zazemn ění plochy. Dalším d ůsledkem je devastace cenných biotop ů p říb řežní zóny rybník ů ukládáním vyt ěženého rybni čního bahna vyhrnováním do b řehové zóny nebo nutnost ukládání kontaminovaného rybni čního sedimentu do skládek ve smyslu zákona o odpadech.

Technický stav

Na základ ě pr ůzkumu, který provedla organizace Vodní díla -technickobezpe čnostní dohled a.s. na tém ěř 500 malých vodních nádržích, vyhodnotila tato organizace sou časný technický stav hrází a funk čních objekt ů. Tém ěř u 40 % nádrží byl zjišt ěn špatný stav výpustných za řízení, u 35 % nádrží neudržovaná vegetace na hrázi, u tém ěř stejného po čtu zamok ření podhrází, u 30 % pr ůlehy na korun ě hráze, u cca 25 % nádrží špatný stav bezpe čnostního p řeliv, deformace svah ů hráze a porušené opevn ění návodního svahu. U přibližn ě t řetiny sledovaných nádrží bylo zjišt ěno, že hráze nejsou dostate čně zabezpe čeny proti p řelití vodou p ři pr ůchodu povodn ě. I když je velká část hrází a technických objekt ů v různém stavu porušení, v ětšina je zatím funk ční, ale se zhoršující se tendencí.

Ekologie

Z ekologického hlediska pat ří k nejzávažn ějším otázkám kvalita vody, problematika eutrofizace nádrží, ochrana flory, fauny a ekosystém ů. Velice významný je p říklad st řetu dvou problém ů na rybnících. P říb řežní m ělké pásmo nazývané také litorální zar ůstá velice

46 rychle vlhkomilnou vegetací, která jednak zvyšuje výpar, jednak zmenšuje rozlohu vodní hladiny a objem zadržené vody v nádrži, což je hlediskem negativním. Na druhé stran ě toto pásmo je stanovišt ěm r ůzných druh ů živo čich ů, v n ěkterých p řípadech chrán ěných. V sou časné dob ě vyžadují zástupci ekologických aktivit p ři úpravách vodního prostoru nádrže ponechání litorálního pásma o rozloze cca 15 % plochy nádrže.

Velkým problémem z pohledu producent ů ryb je působení rybožravých predátor ů, zejména kormorána velkého, vydry říční, norka amerického a volavky popelavé. Stejn ě jako ve v ětšin ě zemí EU, i v České republice tito predáto ři devastují rybí obsádky a populace. Škody zp ůsobené v chovech ryb predátory mají v posledních letech rostoucí tendenci, v roce 2005 dosáhly 896 mil. K č.

Řešení problém ů

Příprava koncep čního materiálu, který by posloužil ke komplexnímu řešení problematiky související s rybníká řstvím, je hlavním cílem Generelu rybník ů a nádrží ČR.

Jeho zpracování bylo zahájeno v roce 1995 z iniciativy Ministerstva zem ědělství. Krom ě věcné části poskytující ur čitou koncepci možného řešení je jeho hlavní sou částí informa ční základna. Jedná se o pr ůběžn ě napl ňovaný informa ční systém, který by m ěl ve své finální podob ě soust řeďovat v širokém spektru hledisek pot řebné údaje o jednotlivých rybnících a celých rybni čních soustavách. Na základ ě t ěchto informací lze hodnotit situaci a stanovit priority a zp ůsob postupu v práci s rybníky.

Finan čním zdrojem pro zlepšování stavu rybni čního fondu je program Obnova, odbahn ění a rekonstrukce rybník ů a vodních nádrží. Cílem tohoto programu Ministerstva zem ědělství je zlepšení vodohospodá řské a mimoproduk ční funkce rybník ů a malých vodních nádrží, s důrazem na posílení reten čních schopností a bezpe čnosti provozu. V rámci tohoto programu bylo podle Ministerstva zem ědělství čerpáno z finan čních

47 prost ředk ů 206,6 mil. K č. K akcím s nejv ětším objemem prost ředk ů státního rozpo čtu v roce 2005 pat řila obnova rybníka Novosedelský Horní a obnova hráze rybníka Rožmberk.

Povodn ě v srpnu 2002 zp ůsobily na rybnících zna čné škody. Záplavy postihly celou jižní polovinu Čech, ve které je rybníká řská infrastruktura nejrozsáhlejší. Bylo zdevastováno

1 % rybni ční plochy, zejména byly poškozeny hráze, výpusti, splavy a rybníky byly siln ě zaneseny splachy. Srpnové povodn ě zp ůsobily zna čné škody i na rybí obsádce. Škody zp ůsobené na obsádkách pl ůdk ů a násad se nep řízniv ě odrazily v tržní produkci v následujících letech. Odstra ňování škod probíhalo i v roce 2005 v rámci podprogramu

Odstran ění škod na rybnících a vodních nádržích po povodních v srpnu 2002. Mezi nejvýznamn ější akce financované z podprogramu v roce 2005 pat řila obnova rybníka

Šternberk, rybníka Labu ť a oprava hrází a objekt ů Buzického rybníka. V rámci akcí za řazených do programu a dokon čených v roce 2005 bylo vyt ěženo 1 499,2 tis. m 3 sediment ů, rekonstruováno nebo nov ě vybudováno 31 bezpe čnostních p řeliv ů či bezpe čnostních za řízení a rekonstruováno 19 výpustných za řízení.

Na návrzích řešení problém ů souvisejících s rybníky se podílí i řada výzkumných pracoviš ť. Nejv ětším pracovišt ěm rybá řského výzkumu v České republice je Výzkumný

ústav rybá řský a hydrobiologický (VÚRH) ve Vod ňanech, který je od roku 1996 sou částí

Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích. Ústav byl založen v roce 1921 a zam ěř uje se zejména na aplikovaný výzkum v oblasti chovu ryb v četn ě šlechtitelských metod, řízené reprodukce a také diagnostiku rybích onemocn ění a jejich prevence. Dalšími významnými pracovišti rybá řského zam ěř ení jsou v Akademii v ěd České republiky Hydrobiologický

ústav v Českých Bud ějovicích a Ústav ekologie obratlovc ů se sídlem v Brn ě. Výzkumnými pracovišti zabývajícími se problematikou rybníká řství z hledisek vodohospodá řských a ekologických jsou Výzkumný ústav meliorací a ochrany p ůd v Praze – Zbraslavi a dále

Výzkumný ústav vodohospodá řský v Praze – Podbab ě. Krom ě uvedených ústav ů je

48 vědeckovýzkumná činnost zabezpe čována na pracovištích vysokých škol, p ředevším na

Přírodov ědecké fakult ě Univerzity Karlovy v Praze a České zem ědělské univerzity v Praze.

5.6 České rybníká řství v rámci Evropské unie

Produk ční rybá řství ryb Evropské unie je zam ěř eno na chov lososovitých ryb a chov probíhá ve specializovaných hospodá řstvích nebo plovoucích klecích. Rybníky našeho typu zde nejsou b ěžné, krom ě n ěkterých region ů N ěmecka, Rakouska a Francie, a nep řikládá se jim velký hospodá řský význam. Produkce kapra v západoevropském prostoru je zanedbatelná, celkem asi 20 tun ro čně,a je srovnatelná s produkcí České republiky. Rybníká řství dominující v produk čním rybá řství ČR je typickou disciplinou zemí st řední a východní Evropy. Mezi tradi ční producenty ryb v rybnících pat ří Polsko a

Ma ďarsko. V Ma ďarsku je objem chovaných kaprovitých ryb mén ě než polovi ční ve srovnání s ČR a polská produkce je zhruba na naší úrovni.

Kapr má jako dominantní česká ryba má v Evropské unii pozici regionálního produktu.

Z tohoto d ůvodu je výkon rybá řství na tuzemských vodách ponechán v kompetenci národní legislativy. Ze stávajících p ředpis ů se díl čím zp ůsobem rybníká řství dotýkají p ředpisy, které stanovují zejména spole čnou organizaci trhu s produkty akvakultury.

49 6. POHO ŘELICKÁ RYBNI ČNÍ SOUSTAVA

6.1 Vymezení a charakteristika zájmového území

Zájmovým územím druhé části této práce je oblast poho řelické rybni ční soustavy, tedy

územím spadajícím pod správní obvod obce s rozší řenou p ůsobností Poho řelice. Území poho řelické rybni ční soustavy je vymezeno katastrálními územími obcí, Poho řelice,

Cvr čovice, Iva ň, Přibice, Vlasatice. Zájmové území má rozlohu 94,4 km 2 , žije zde 7457 obyvatel. Území se nachází v jižní části Jihomoravském kraji, od 1. 1. 2007 v okrese Brno- venkov (d říve území pat řilo k okres ům B řeclav, Brno-venkov a Znojmo).

Tabulka 6.1.1 P řehled obcí Název obce Rozloha v ha Po čet obyvatel Cvr čovice 929 560 Iva ň 1176 695 Poho řelice 4302 4409 Přibice 739 994 Vlasatice 2294 799 Zdroj: ČSÚ, 2005

50 Obrázek 6.1.1 Vymezení zájmového území v rámci územního obvodu obce

s rozší řenou p ůsobností

Zdroj: ČSÚ

V roce 1999 bylo založeno Sdružení obcí čistá Jihlava, do kterého pat ří všechny obce zájmového území. Hlavním motivem vzniku tohoto sdružení se stala snaha obcí o zlepšení životních podmínek v tomto území a jeho hospodá řskou prosperitu. Jednou z cest, jak jí dosáhnout, je i rozvoj ekonomického odv ětví cestovního ruchu. Zakládajícími členy byly obce Cvr čovice, Iva ň, P řibice a m ěsto Poho řelice. V roce 2000 k tomuto sdružení přistoupila obec Vlasatice. Dalšími členy sdružení jsou Pasohlávky, Vranovice Šumice,

Lod ěnice, Odrovice a Malešovice.

51 Obrázek 6.1.2 Sdružení obcí čistá Jihlava

Zdroj: Sdružení obcí čistá Jihlava (p řevzato)

Obec Cvr čovice leží na pravém b řehu řeky Jihlavy, v rovinaté krajin ě se zbytky lužního porostu. Nachází se v nadmo řské výšce 182 m. Samostatnou byla obec do roku l976, poté byla p řičlen ěna k Poho řelicím. Od roku l990 mají Cvr čovice op ět samostatnost a svou samosprávu. Cvr čovice jsou vesnicí koloniza čního p ůvodu a první písemná zmínka je datována rokem l276 jako ves jménem Vrspitz. Dominantou obce a kulturní památkou je farní kostel sv. Jakuba, jehož dnešní podoba pochází asi z roku l690. Regionální cyklotrasa je vedena od Poho řelic podél řeky Jihlavy p řes Cvr čovice do Smolína a dále sm ěrem do Ivan čic. Část katastru obce Cvr čovice se nachází v zátopovém území řeky

Jihlavy.

Obec Iva ň leží na levém b řehu řeky Jihlavy nedaleko severního b řehu II.

Novomlýnské nádrže, v říční terase soutoku Jihlavy a Svratky. V bezprost řední blízkosti se zachovaly poslední zbytky kvalitních lužních les ů. Obec se rozkládá v nadmo řské výšce l72 m. Na katastru obce Iva ň se nacházejí archeologické poz ůstatky

52 římského tábora s ojedin ělou vstupní branou. Od roku 1976 m ěla obec spole čný místní národní výbor s obcí Vranovice a P řibice se sídlem ve Vranovicích, od roku l990 je Ivaň op ět obcí samostatnou. Kulturní památkou Ivan ě je kostel svatého Bartolom ěje, který byl postaven na základech p ůvodní kaple z roku 724. Rovn ěž barokní fara, kamenný k říž, boží muka sm ěrem na Vranovice, kapli čka P. Marie sm ěrem na P řibice a socha sv. Jana

Nepomuckého u kostela jsou zapsanými kulturními památkami. Od roku 2000 byl pod správu obce Iva ň p řeveden kostel sv. Linharta, p ůvodn ě stojící v obci Mušov. Svou historickou i stavební hodnotou s románským jádrem a gotickou p řestavbou se řadí k nejstarším a vzácným kulturním památkám na jihu Moravy. Obcí prochází regionální cyklotrasa od Nového P řerova p řes Pasohlávky, Iva ň sm ěrem na Židlochovice a Brno.

Pla čkův les v severovýchodní části katastru obce je vyhlášen pro své hodnoty přírodní rezervací, ostatní zele ň je p řevážn ě hodnotný zbytek lužních les ů. Rekrea ční potenciál se nabízí rovn ěž podél b řeh ů řeky Jihlavy i Dyje, jejíž vody jsou zadržovány v um ělé

Věstonické nádrži. Turistickou atraktivitou je každoro ční výlov rybníka Vrko č. V okolí obce jsou vinice.

Město Poho řelice leží na pravém b řehu řeky Jihlavy v severozápadní části mikroregionu. Historické jádro m ěsta se vyvinulo p ři brodu p řes řeku na severojižní cest ě z

Brna do Znojma a do Vídn ě. Jeho rozloha v rovinatém terénu s velmi úrodnou černozemí se zbytky lužních porost ů je 2919 ha bez území jeho místních částí Nová Ves a Smolín, nadmo řská výška je udávána l8l m. P ůvodn ě se obec jmenovala Borlitz, pozd ěji se vyvinul název Poho řelice, n ěmecky Pohrlitz. První písemná zmínka je z roku 1222, kdy byly do osady p řivedeni n ěme čtí kolonisté. Jejich poloha strategicky významného královského města jim p řinášela zájem panovník ů i strádání p ři p řechodu vál čících vojsk. V období l6. a 17. století se v Poho řelicích usadili novok řtěnci, ale i po četná a pozd ěji ekonomicky významná židovská obec. V po čátku l6. století, kdy se již z m ěsta s jeho právy staly

53 pouhým m ěste čkem, byly v okolí položeny základy poho řelicko-vlasatické a židlochovické rybni ční soustavy, existující dodnes. Významnou architektonickou a kulturní památkou je gotický kostel sv. Jakuba Většího s pozd ějšími p řestavbami, dále fara v centru m ěsta, tzv.

Paar ův zámek na nám ěstí, sochy sv. Vendelína a Jana Nepomuckého a boží muka.

Zapsanou kulturní památkou je i komplex staveb statku ve Velkém Dvo ře. Židovská synagoga a valná v ětšina staveb židovské obce v jádru m ěsta stejn ě jako židovské obyvatelstvo nep řežily likvidace za druhé sv ětové války, památkou na tuto komunitu je pouze židovský h řbitov. Poho řelicemi vedou cyklistické stezky Brno - Laa a.d. Thaya.

Výhodná je poloha m ěsta na významné silni ční komunika ční trase R52 mezi Brnem,

Mikulovem a dále Vídní. Poho řelice jsou p řipojeny na železni ční sí ť p řes P řibice a

Vranovice na mezinárodní sí ť Brno – B řeclav - Bratislava – Víde ň.

Nová Ves , p ůvodn ě Mariahilf, je místní čtvrtí Poho řelic. Rozkládá se na ploše 759 ha v rovin ě p ři b řehu Novoveského rybníku, který však náleží vlasatickému katastru.

Kulturní památkou obce je kaple Panny Marie Pomocné a socha sv. Jana Nepomuckého.

Obec nemá objekty ob čanské vybavenosti, krom ě prodejny smíšeného zboží a pohostinství.

Obec Smolín , d říve Mohleis, je také místní částí Poho řelic. Poprvé byla písemn ě zmín ěna v roce 1353. Také majetek smolínského n ěmecky mluvícího obyvatelstva byl po druhé sv ětové válce zkonfiskován a obec byla dosídlena, čtvrtina nových obyvatel p řišla z ruské Volyn ě. Obec má rozlohu 624 ha, leží na svažitém terénu na severovýchod od

Poho řelic. Památkov ě chrán ěnými objekty jsou kaple sv. Cyrila a Metod ěje, kapli čka a poklona sv. Anny, Kaple Panny Marie a dv ě sochy sv. Jana Nepomuckého.

Obec Přibice leží na levém b řehu řeku Jihlavy jako druhá nejbližší obec od ústí řeky k soutoku se Svratkou a Dyjí v Novomlýnské nádrži. Leží ve výšce l80 m n.m. Obec byla v minulosti často poni čena táhnoucími armádami, od Tatar ů po čínaje p řes vojska husitská až

54 po t řicetileté vále čné období, kdy byla obec podle dochovaných zpráv zpustošena ze všech obcí židlochovického panství nejh ůř e. Neopominutelným obdobím obce bylo tém ěř sto let přítomnosti novok řtěnc ů - habán ů, jejichž minulost zde ilustrují časté stopy archeologických nález ů ve vsi, zejména habánské keramiky. Farní kostel sv. Jana K řtitele byl p ůvodn ě románského slohu asi ze 13.století, dokladem je románský portál na pravé stran ě chrámové lodi, v sou časné dob ě jsou patrny zejména barokní p řestavby objektu. Do seznamu kulturních památek je zapsána i socha sv. Jana Nepomuckého u kostela a kapli čka s pramenem zvaná Apoštolka. V okolí obce jsou vinice. V P řibicích je sídlo Sdružení obcí

čistá Jihlava.

Obec Vlasatice se rozkládá na západ ě mikroregionu a jeho významnou část 214 ha tvo ří

Novoveský rybník a K řížový rybník, které jsou napájeny Olbramovickým potokem a

říčkou Miroslavkou. Nadmo řská výška obce je l83 m n.m. Mezi kulturní památky pat ří fara, zmi ňovaná již ve 13. stol, kostel sv. Jana K řtitele a socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána z doby baroka. Do seznamu je zapsána rovn ěž kapli čka sv. Antonína sm ěrem na Poho řelice. Kdysi hospodá řskou prosperitu Vlasatic dokládá i záme ček, který byl původn ě tvrzí majitel ů ze 16. století s barokní sýpkou a sklepem ze 14. století. Většina ekonomicky aktivního obyvatelstva vyjíždí za prací mimo obec a jenom malá část je zam ěstnána v kdysi rozvinuté zem ědělské výrob ě.

Geologické pom ěry

Území leží na styku Českého masívu a Vn ějších Karpat. Zasahuje do oblasti karpatské neogenní p ředhlubn ě, která jak uvádí Demek (1992, str. 70) p ředstavuje systém n ěkolika díl čích pánví, které vznikaly postupn ě v neogénu p řed čelem flyšových p říkrov ů. Osa pánví se v důsledku horotvorných pohyb ů b ěhem neogénu postupn ě p řekládala sm ěrem k západu. Tento prostor byl v neogénu, zejména v jeho spodním oddílu miocénu,

55 vypl ňován mocnými sedimenty písk ů, jíl ů a slín ů. Z hlediska kvartérních pochod ů představuje v ětšina území denuda ční oblast. Kvartér pokrývá v ětšinu plochy území, podél

řeky Jihlavy je zastoupen aluviem v ší řce asi 3 až 4 km a starším deluviem po obou stranách aluviálních usazenin. Na rozhraní t ěchto pásem na levé stran ě řeky Jihlavy po celé délce vystupují na povrch deluviální písky a št ěrky v nichž jsou miocénní ostr ůvky.

Geomorfologické pom ěry

Území poho řelických rybník ů pat ří k Západním Karpat ům. Nachází se v subprovincii

Vn ěkarpatské sníženiny. Celé území leží v celku Dyjsko-svrateckého úvalu, který tvo ří jihozápadní část oblasti Západní Vn ěkarpatské sníženiny. Západní část zájmového území vypl ňuje podcelek Rajhradská pahorkatina (okrsek Olbramovická pahorkatina), východní

část podcelek Drnholecká pahorkatina (okrsek Iva ňská plošina). Tyto dv ě pahorkatiny odd ěluje podcelek Dyjskostvratecká niva.

Částí ploché a nížinné Drnholecké pahorkatiny je Olbramovická pahorkatina, což je také nížinná pahorkatina se sklonem k jihovýchodu. Je rozd ělena nivou Olbramovického potoka, v níž se nacházejí velké rybníky Čahoun a Novoveský. Nadmo řská výška je okolo

175 m n. m.

Rajhradská pahorkatina je nížinná pahorkatina ve st řední části Dyjsko-svrateckého

úvalu, formovaná p řevážn ě na vyšších terasách Jihlavy a Svratky. St řední výška

Rajhradské pahorkatiny činí 175,2 m n.m. Pahorkatinu ze západu, východu a jihu vymezují nižší polohy podcelku Dyjsko-svratecké nivy, který je tvo řen údolím Jihlavy, Svratky a soutokovou oblastí obou řek. Terén okrsku Iva ňská plošina je rovinný s mírným spádem k jihovýchodu. Nadmo řské výšky se zde pohybují okolo 206 m n.m.

56 Hydrologické pom ěry

Území náleží k úmo ří Černého mo ře. Náleží do hlavního povodí řeky Moravy, díl čího povodí Dyje. Území odvod ňuje řeka Jihlava, která se t ěsn ě p řed ústím do Dyje vlévá do

Svratky. ( československá vlastiv ěda) Jihlava je dlouhá 184,5 km a její povodí má rozlohu

3117 km 2. Pramení pod masivem Javo řice. Svou stromovitou říční sítí odvod ňuje jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny, kde má otev řené široké údolí na žulovém podkladu. Protéká T řebí čskou pahorkatinou a na rozsáhlejší Nám ěšťské plošin ě vytvá ří několik meandr ů. V Oslavanské brázd ě p řijímá Oslavu a Rokytnou. Za Bobravským masivem vstupuje do Dyjsko-svrateckého úvalu, kde její sklon klesá. V dolním úseku se

Jihlava dostává do širokých nivních poloh v prostoru Poho řelic, kde dochází k velkoplošným inundacím zejména levob řežním. Spád řeky Jihlavy je 492 m, sklon 2,67 ‰, pr ůměrný pr ůtok p ři ústí 11,6 m3/s a pr ůměrný specifický odtok 3,86 l/s/km 2.

U obce Cvr čovice byl vybudován splav na řece Jihlav ě na 18,4 km. Délka p řepadové hrany je 94 m, spád 4 m. Nepohyblivé jezové t ěleso je tvo řeno systémem betonových komor vypln ěných kamením a št ěrkem. P říčný tvar má podobu pultové st řechy 1:5.

Přelivovou plochu tvo ří betonová deska o tlouš ťce 30 cm. Pr ůměrný ro ční pr ůtok 10,4 m3/s. Pr ůměrné ro ční srážky 591 mm. Pr ůměrná ro ční teplota vody 11,9 °C. Maximální zjišt ěná teplota vody 28 °C. Minimální zjišt ěná denní teplota vody 1 °C. Pr ůto čná ší řka je

3x1.8 m.

V b řehové části mezi Mlýnským náhonem a řekou Jihlavou je umíst ěna malá vodní elektrárna. Elektrárna je samostatný blok 6x8 m. s instalovaným výkonem 80 kw.

Elektrárna je napojena na ve řejnou sí ť.

Sou částí splavu je vtokový objekt sestávající ze 3 stavidel do Mlýnského náhonu, který se p řed splavem se od řeky Jihlavy odd ěluje. U obce Iva ň op ět ústí do Jihlavy. Plocha jeho povodí je 196,9 km2, délka toku 12,2 km a pr ůměrný pr ůtok p ři ústí 0,19m 3/s.

57 V Poho řelicích se do Mlýnského náhonu vlévá Šumický potok. Od Mlýnského náhonu se u Velkého Dvora odd ěluje Hornoleský náhon, který odpadním kanálem odvádějící vodu z rybník ů. Dalším tokem protékajícím zkoumaným územím je Olbramovický potok, do kterého se ve Vlasaticích vlévá Miroslavka. Olbramovický potok ústí do Novoveského rybníka.

Klimatické pom ěry

Území se nachází v nejteplejší klimatické oblasti T, v klimatické jednotce T4, která je charakterizována velmi teplým,dlouhým a suchým létem. P řechodná období podzim a jaro jsou velmi krátká. Zima je krátká, mírn ě teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sn ěhové pokrývky.

Tabulka 6.1.2 Klimatické charakteristiky jednotky T4 Charakteristika T4 Po čet letních dní 60 – 70 Po čet dní s pr ůměrnou teplotou 10 °C a více 170 – 180 Po čet mrazových dní 100 – 110 Po čet ledových dní 30 – 40 Pr ůměrná teplota vzduchu ve °C v lednu -2 – -3 Pr ůměrná teplota vzduchu ve °C v červenci 19 – 20 Pr ůměrná teplota vzduchu ve °C v dubnu 9 – 10 Pr ůměrná teplota vzduchu ve °C v říjnu 9 – 10 Pr ůměrný po čet dní se srážkami 1 mm a více 80 – 90 Srážkový úhrn ve vegeta čním období 300 – 350 Srážkový úhrn v zimním období 200 – 300 Po čet dní se sn ěhovou pokrývkou 40 – 50 Po čet zamra čených dní 110 – 120 Po čet jasných dní 50 - 60 Zdroj: E. Quitt (p řevzato)

Příznivé teplotní pom ěry zájmové oblasti jsou ur čovány p ředevším vysokými ro čními

úhrny globálního zá ření. Podle J. Demka a V. Nováka (1992, str. 129) dosahuje jeho pr ůměrný ro ční úhrn hodnoty vyšší naž 4000 MJ/m 2. Vysokým hodnotám globálního zá ření odpovídá i vysoké pr ůměrné denní trvání slune čního svitu a ro ční režim obla čnosti.

58 Podle po čtu hodin slune čního svitu 1664 hodin za rok pat ří zájmové území mezi nejp řízniv ější v České republice. Území je charakterizováno ro čními pr ůměrnými teplotami vzduchu kolem 9 °C. Pr ůměrné m ěsí ční teploty vzduchu v lednu se pohybují kolem -1,5 °C a v červenci tém ěř 20 °C. Pr ůměrná relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v teplém pololetí zhruba v rozmezí 67 – 75 % a v chladném pololetí v rozmezí 74 – 85 %.

Pr ůměrné ro ční srážkové úhrny se pohybují v zájmové oblasti kolem 500 mm a jsou výrazn ě nižší, než by m ěly podle nadmo řské výšky být. Z mezoklimatického hlediska je zájmové území díky vlivu georeliéfu za řazena do zóny s prom ěnlivým vlivem na charakter proud ění.

Velké vodní plochy tvo řené rybníky Novoveský, Starý a Vrko č p ředstavují pro okolí mohutný tepelný zdroj, který se projevuje nejvíce na ja ře a na podzim. V tomto období reagují na nár ůst nebo pokles teploty, což vede ke vzniku místních mlh.

Pedogeografie

Podle morfogenetického klasifika čního systému se v řešeném území vyskytují p ůdy za řazené do skupiny p ůd nivních (fluvizem ě) a skupiny p ůd molických ( černozem ě).

Fluvizem ě se nachází v okolí vodních tok ů, vznikají na plochách pravideln ě podléhajících záplavám. Mají velmi p říznivý vodní režim a jsou vhodnými zem ědělskými p ůdami také pro výskyt zdroj ů závlahové vody ve své blízkosti. Černozem ě se tvo ří v nejteplejších a nejsušších částech našeho území. Jsou také agronomicky velmi p říznivé p ůdy.

Biogeografie

Podle biogeografického člen ění se území řadí do Panonské podprovincie, nivní části pat ří k Dyjsko-moravskému bioregionu a vyšší části k bioregionu Lechovickému. Faunu lze charakterizovat jako siln ě ochuzenou nížinnou faunu panonského p ůvodu. Potenciální

59 přirozená spole čenstva náleží k dubovému vegeta čnímu stupni. Lesní plochy tvo ří však jen velice malou plochu. Dominují zde pole tvo řící velké celky, které jsou od sebe odd ěleny větrolamy tvo řenými často nep ůvodními cizokrajnými d řevinami (topol černý, o řešák královský, akát bílý) nebo zarostlými meliora čními kanály. Tyto plochy zarostlé d řevinami tvo ří spolu se zbytky lužních les ů nejcenn ější biotopy v dot čeném území.

Ráz krajiny

Toto území lze charakterizovat jako plochou polní krajinu na okraji otev řeného

úvalového údolí Jihlavy. Málo členitý reliéf a vhodné p řírodní prost ředí umož ňují dlouhodob ě intenzivní zem ědělskou činnost. Krajinná matrice je v důsledku dlouhodobého zem ědělského využívání roz člen ěna na plošn ě velké celky orné p ůdy a rozsáhlé rybníky.

Přírodn ě cenn ější ekosystémy jsou vázány na linie v ětrolam ů a doprovodnou vegetaci vodních tok ů a rybník ů. Podél vodních tok ů protékajících územím prochází biokoridory.

6.2 Historie poho řelických rybník ů

Ko řeny rybníká řství v oblasti Poho řelic sahají až do 12. – 13. stol. Z roku 1396 se dochovala písemná zmínka o oprav ě rybníka M ěnínského (též Nesytu) markrab ětem

Joštem. Skute čný rozmach rybníká řství na Poho řelicku nastal koncem 15. a v první polovin ě 16. století, kdy se o výstavbu rybník ů v oblasti Poho řelice se zasloužil rod

Pernštejn ů. Vilém z Pernštejna, který vybudoval také pardubickou rybni ční soustavu, se stal v roce 1508 vlastníkem židlochovického panství a rozhodl se ho hospodá řsky meliorovat výstavbou rybni ční soustavy. Židlochovicko se ale nejevilo p říliš vhodným. I když zde vedle nejv ětšího moravského rybníka, zvaného M ěnínský, existovalo n ěkolik menších rybník ů, byly tím vhodné lokality vy čerpány a budovat rybníky v zalesn ěném a mo čálovitém terénu kolem řeky Svratky, proslulé jarními povodn ěmi, bylo vylou čené.

60 (Jurák, 1998, str. 57). Proto Vilém z Pernštejna zam ěř il svoji pozornost na Poho řelicko.

Základním p ředpokladem zde bylo vykoupení pot řebných pozemk ů, nebo ť okolí Poho řelic bylo v 16. století rozt říšt ěno do n ěkolika tém ěř nebo úpln ě opušt ěných vsí.

V roce 1517 získává pan Vilém od Dominikánského řádu ves N ěmčičky v místech dnešního Velkého Dvora, kupuje pusté Narvice v prostoru dnešního Horního lesa a od

Brn ěnské kapituly sv. Petra získává další opušt ěnou ves Borovsko jižn ě od P řibic. V roce

1518 byla k panství p řipojena ves Prehersko u Poho řelic. Jako poslední byly v roce 1520 odkoupeny od řádu Maltézských rytí řů P řibice. V roce 1516 uzav řel Vilém v Pernštejna s kounickým klášterem smlouvu o p řevád ění vody, p řepadající p řes stavy u Smolína na

řece Jihlav ě, do vedlejšího ramene řeky u Cvr čovic. Jako d ůvod udal nedostatek vody pro zamýšlený mlýn na vedlejším rameni. Ve skute čnosti však cht ěl tímto oprávn ěním získat vodu pro rybníky, které hodlal p řipojit pod Poho řelicemi k již existujícímu rybníku

Starému, jehož vznik Hurt (1960, str. ) datuje kolem roku 1520. V letech 1527-1528 byly k rybníku Starému, který vznikl pravd ěpodobn ě kolem roku 1520 (Hurt, 1960, str. ), rybníky Starosta, P řibyl, Netušil a Nadýma č se všemi strouhami a stavidly a byl vystav ěn mlýn. Pot řeba vody p ři výstavb ě však p řesáhla p ůvodn ě uvažovaný p ředpoklad, čímž vzrostl objem odb ěru vody z řeky.V d ůsledku toho netekla v řece žádná voda, mimo období povodní. To vedlo ke sporu s pány z Lichtensteinu, kte ří tím byli poškozeni.

Pernštejnové museli zachovat v řece dosta čující pr ůtok. Další spory nastaly, když po zrušení kounického kláštera získal pozemky a rybníky u Lenovic Ji ří Žabka z Limburka. O toto území m ěl p ůvodn ě zájem i Jan z Pernštejna, který po otci zd ědil sousední

židlochovické panství. Ten navíc čerpal velkou část vody z Jihlavy do pernštejnské strouhy, která p řivád ěla samostatn ě ke každému z poho řelických rybník ů vodu. Tím tedy omezoval p řítok vody na území Ji řího Žabky z Limburka, jenž zde také usiloval o vybudování rybni ční soustavy. Situaci se snažila urovnat smlouva uzav řená v roce 1536 na

61 kounickém zámku. Obsahovala celou řadu opat ření a podmínek, kterým musely ob ě strany vyhov ět, když cht ěly pokra čovat s budováním rybník ů. Mj. byl z řízen nový stav u

Cvr čovic. Ale tyto úpravy se ukázaly být nedosta čujícími a s problémem nedostatku vody se v této oblasti po celou dobu existence rybník ů.

Zásluhou již zmi ňovaného Ji řího Žabky z Limberku byly vystav ěny rybníky Lenovický

(dnes Novoveský) roku 1536 a Vrko č v roce 1552. Pozd ěji, v roce 1574, byly dokon čeny rybníky K říž (dnes K řížový) a Šlojí ř ve Vlasaticích. Jako poslední rybník v této oblasti nechal Fridrich ze Žerotína pravd ěpodobn ě v roce 1567 postavit na míst ě vsi Borovsko rybník Nový.

Poho řelicko leží v rovinatém terénu, takže výstavba rybník ů byla nákladná a komplikovaná. Bylo nutné vedle čelních hrází i hráze bo ční, sloužící také k ochran ě proti vn ějším vodám p ři povodních. Dalším problémem zde byl už zmi ňovaný nedostatek vody.

Přes svou rozsáhlost byla poho řelická rybni ční soustava závislá na jediném napájecím zdroji. A tato situace byla komplikována vlastnickými pom ěry vodních d ěl.

Výhodou poho řelických rybník ů byla poloha v klimaticky p říznivé oblasti a jejich dobrá produk ční kapacita. Proto bylo velmi výhodné využít výnosnosti velkých rovinných kaprových rybník ů k odchovu hlavn ě vážné ryby, i na úkor rybí násady. Dochovala se informace (M. Jurák, 1998, str. 71), že Ji ří Žabka z Limburka dával do svých rybník ů pouze koupenou násadu, což sv ědčí o tom, že svoje rybníky využíval jako rybníky na odrost. M ůžeme p ředpokládat, že i Pernštejnové, díky rozsáhlosti svého majetku i v jiných oblastech, chovali násadu ve výše položených lokalitách a rybníky židlochovického panství nasazovali ze svých zdroj ů také pouze na odrost. V množství vysazovaných ryb jednozna čně vedl kapr, který byl oblíben nejen u nás, ale byl i žádoucím zbožím pro export do alpských zemí. V oblib ě mu konkuroval jesen, zájem byl i o štiku a dr ůbež, což byly

62 ryby menších rozm ěrů, p ředevším karas, okoun, plotice a lín. Za zmínku stojí i zdejší chov

želv. V některých rybnících byla chována dravá vodní želva evropská.

Obrázek 6.2.1 Poho řelická rybni ční soustava v 16. století

Zdroj: Část historické mapky z kroniky Johanna Edra (p řevzato)

Třicetiletá válka znamenala dlouhodobý úpadek rybníkářství, i v okolí Poho řelic, přestože se zprvu zdálo, že tato oblast bude vále čných událostí ušet řena. V roce 1641 sem přišla švédská vojska v čele s generálem Torstensonem a v Židlochovicích se usadily ruské pluky pod vedením olomouckého arcibiskupa Leopolda Viléma. Poho řelice a okolní vesnice byly úpln ě vypáleny. Následovala morová epidemie v roce 1645. Ze 122 obyvatel

63 Poho řelic, kte ří p řežili vál čení, jich z ůstalo 44 (M. Jurák, 1998, str. 78). Završením zkázy byl vpád Kumán ů a Tatar ů na jižní Moravu, kte ří Poho řelice znovu vyloupili a vypálili.

Poho řelické rybníky byly koncem 17. století porušené vále čnými událostmi a poškozeny dlouholetým nehospoda řením.

Obrat nastává na p řelomu 17. a 18. století, kdy si šlechta uv ědomila, že vzk říšení rybník ů m ůže být rychlou a pom ěrn ě nenáro čnou cestou k zajišt ění obživy. P řednostn ě se věnují obnov ě rybník ů a chov ryb se znovu stává nejlukrativn ější činností na

židlochovickém panství. Dokládají to dochované soupisy a odhady výnos ů jednotlivých odv ětví hospoda ření velkostatku. Jak uvádí M. Jurák (1998, str. 81), výnos rybník ů v roce

1723 na židlochovickém panství bylo 17 463 zlatých. Pro srovnání, výnosy z dalších lukrativních odv ětví, pivovar ů a vina řství byly po 10 000 zlatých, celkové výnosy byly

71 602 zlatých. V následujících letech m ělo rybníká řství čím dál menší výnosy, p řestože si ješt ě udržovalo prvenství asi do poloviny 18. století.

Vzr ůstající náklady na údržbu rybni čních staveb jejich stárnutím, omezení roboty po roce 1775 a rušení klášter ů po roce 1782 m ěli negativní ekonomický dopad na rybníká řství. Vzr ůstající po čet obyvatel vyžadoval vyšší produkci živo čišné výroby a tím větší spot řebu píce a sena. Nové louky tedy vznikaly vysoušením rybník ů. Na Poho řelicku byla zlomová 80. léta 18. století, jednak v souvislosti s rušením klášter ů a p řevahou nabídky ryb nad poptávkou. Druhým d ůvodem byla smrt Karla Maxmiliána Dietrichstein, kterému panství pat řilo, a který chápal rybníká řství jako prioritu v hospodá řském podnikáni. Do této doby byly vysušeny menší t řecí a výtažné rybníky, což byl d ůsledek toho, že zdejší rybníky sloužily p ředevším na odrost. Pozd ěji zanikají i v ětší rybníky. Na po čátku 19. století zanikají Nový a Fridrich, roku 1818 Šlojí ř a K řížový, 1819 Starý a

Netušil. V letech 1823-4 zaniká M ěnínský rybník. Roku 1832 byl zrušen rybník Lenovický

64 (Novoveský) a jako poslední byl zrušen rybník Vrko č. Tím na více než jedno století zcela zaniká rybníká řství v okolí Poho řelic.

Tyto vodohospodá řské úpravy m ěl na starosti šlechtic Wittman, který provedl mnoho zm ěn v dosavadním hospoda ření. Kultivovaly se louky, z nichž část byla za řazena do st řídavého travopolního systému. Nov ě získané plochy umožnily zvýšit stav ovcí. Podél nových polních cest se vysazovaly ovocné stromy, založily se lesní školky. Velké polní komplexy byly člen ěny okrasnými alejemi z estetických d ůvod ů i jako v ětrolamy. Celý hospodá řský systém byl sjednocen. Uskute čnění t ěchto zm ěn však p ředpokládalo zvýšení vým ěry zem ědělské p ůdy. K tomu nesta čilo pouze zkultivování ploch ležících ladem, takže rušení rybník ů bylo nasnad ě.

Obrat nastal po skon čení druhé sv ětové války. Na Poho řelicku , kde p řevažovalo obyvatelstvo n ěmecké národnosti, docházelo k dosidlování. Mnozí zájemci o zdejší zem ědělské usedlosti však p řišli z hornat ějších oblastí a nem ěli proto zkušenosti, se zdejšími specifickými zp ůsoby využití p ůdy – vina řstvím, sada řstvím a zeliná řstvím.

Hospodá řskou situaci ješt ě ztížila nadm ěrná sucha. Kv ůli dalším problém ům, jako byl nedostatek pracovník ů v zem ědělství a nízká produktivita v rostlinné a živo čišné výrob ě, se za čalo znovu uvažovat o zavodn ění nezužitkované plochy a osazení rybami. Vý čet dalších argument ů, které tenkrát hovo řily pro výstavbu rybník ů uvádí M. Jurák (1998, str.

121): „Rybníky zvednou hladinu spodní vody a ovlivní mikroklima vodními výpary, které zvlh čí ovzduší a nepochybn ě zp ůsobí i čast ější deštné srážky. Vzniknou žádoucí lokality pro letní i zimní sporty.“

Původn ě m ěly být podle M. Juráka (1998, str. 122) rybníky jedním z nástroj ů, jak dokumentovat sep ětí národa s novým lidov ě demokratickým programem a dokázat, jak dokáže tento politický režim uvolnit a využít velký elán a pracovní potenciál ob čan ů.

Cht ěli docílit, aby byly rybníky budovány dobrovolnými brigádami obyvatel obce.

65 Spoléhali na to, že řada obcí bude chtít vlastnit rybník, když jim stát finan čně p řisp ěje.

Obcím sta čilo p ředložit zám ěr s jednoduchou dokumentací na výstavbu nebo obnovu rybníka. Stavební řízení bylo pouze formální, nezkoumala se odborná způsobilost dodavatele stavby a opomíjelo se vypo řádání vlastnických vztah ů. Po dvou letech se provád ěla revize a zjistilo se, že ani jedna stavba nebyla dokon čena a velká část toho, co bylo postaveno, bylo nutné znovu odborn ě p řestav ět. Dostavby zde byly provád ěny pod přímou kontrolou krajských a okresních národních výbor ů.

Povále čná obnova poho řelických rybník ů je spojena se jménem dr. Ing. Jana Hubá čka.

Jeho funkce se m ěnila v souladu s organiza čními zm ěnami popsanými výše, hlavní úkol ale z ůstával stejný, dohlížet na obnovu zaniklých a výstavbu nových rybník ů. V okolí

Poho řelic byla obnova pom ěrn ě rychlá. Stav v roce 1950 dokumentuje tabulka.

Tabulka 6.2.1 Pr ůběh obnovy poho řelických rybník ů Rok stavby Katastrální území Název rybníka Vým ěra 1 v ha

1948 Nová Ves Novoveský (p ůvodn ě Lenovický) 210,00 1949 Vlasatice Křížový 32,99 1949 Poho řelice Netušil 2,00 1949 Poho řelice Potm ěšil 0,60 1949 Poho řelice Starý 186,00 1949 Poho řelice Vydýma č 0,90 1950 Nová Ves Vrko č 210,00 Zdroj: M. Jurák, 1998

Ne všechny naplánované rybníky ale byly vybudovány. P říkladem je Hornoleský rybník, který m ěl být situován částe čně na poho řelickém a částe čně na iva ňském katastrálním území a spojovat rybník Starý a Vrko č. Po čítalo se s vým ěrou 112 ha, m ěl být napájen vodou z rybníka Starého a odpadní voda by byla odvád ěna strouhou do řeky

1 V mnoha p řípadech došlo následovn ě ke snížení vým ěry v důsledku nedostatku vody.

66 Jihlavy. K jeho výstavb ě však m ěli námitky obyvatelé Ivan ě, kte ří požadovali tyto pozemky jako náhradu za území zaplavené p ři regulaci Svratky.

V roce 1952 byla dostav ěna soustava výtažník ů nad rybníkem Starý a sádky ve Velkém

Dvo ře. O deset let pozd ěji jsou ve výtop ě Vrko če postaveny t ři výtažníky Zarostlý,

Nohavice a Rýžovišt ě. Obnova poho řelické rybni ční soustavy kon čí v roce 1970 stavbou rybníka Čahoun v Nové vsi.V letech 1967 až 1978 byly rozd ěleny 3 výtažníky ve Velkém

Dvo ře na soustavu 17 speciálních komor a v letech 1975-1976 se uskute čnila celková rekonstrukce sádek.

Co se tý če vlastnictví, byla po válce v ětšina pozemk ů na Poho řelicku sou částí

šlechtických velkostatk ů. V rámci konfiskace lichtensteinského panství byly plochy rybník ů vyjmuty ze statkového komplexu a p řid ěleny do správy Státních les ů a statk ů v Hodonín ě, jako zem ědělsky nejbližšího podniku. To se ale ukázalo jako nevyhovující z hlediska odbornosti. Proto z n ěho k 1. 1. 1949 vzniká Rybá řství Hodonín. Od 1. 1. 1951 je z řízeno Rybá řství v Hrušovanech u Brna, které za čalo hospoda řit krom ě poho řelicka na všech rybnících tehdejšího brn ěnského kraje. O rok pozd ěji vzniká Státní rybá řství v Brn ě, národní podnik, které n ěkolikrát m ění sídlo a k 1. 1. 1965 se trvale p řesidluje do Poho řelic pod názvem Státní rybá řství Poho řelice, národní podnik. V roce 1967 se stává jedním ze 17 odšt ěpných závod ů oborového podniku Státní rybá řství v Českých Bud ějovicích. Tyto organiza čních zm ěny p řibližuje následující tabulka.

Tabulka 6.2.1 Organiza ční zm ěny ve správ ě poho řelických rybník ů Název organizace Sídlo Vznik Státní lesy a statky, odd ělení rybá řství, Hodonín Hodonín 1945 Rybá řství v Hodonín ě Hodonín 1. 1. 1949 Rybá řství v Hrušovanech u Brna Hrušovany u Brna 1. 1. 1951 Státní rybá řství v Brn ě, národní podnik Brno 1. 1. 1952 Státní rybá řství Poho řelice, národní podnik Poho řelice 1. 1. 1965 Státní rybá řství Poho řelice, státní podnik Poho řelice 1. 1 1991 Zdroj: M. Jurák, 1998

67 Ke dni 1. 1. 1991vzniká samostatný státní podnik Státní rybá řství Poho řelice. V zá ří

1992 je založena akciová spole čnost Rybníká řství Poho řelice, která se po privatizaci ke dni

1. 4. 1994 ujímá státního majetku, mj. všech rybníků v okolí Poho řelic.

6.3 Poho řelická rybni ční soustava v sou časnosti

Poho řelickou rybni ční soustavu je v této práci vymezena rybníky napájené převážn ě vodou z řeky Jihlavy. Výjimkou je rybník Novoveský, který je napájen vodou z Olbramovického potoka, ale leží v blízkosti takto vymezené soustavy a tvo ří s ní související celek. Soustava má dv ě části, rybník Starý s řadou menších rybník ů ležící jihovýchodn ě od Poho řelic blízko Velkého Dvora. Druhá část leží jižn ě od Poho řelic, v blízkosti obce Nová Ves, a je tvo řená rybníky Novoveský, Vrko č a dalšími menšími rybníky. Poho řelická rybni ční soustava se skládá z 20 rybník ů, sádek, manipula čních bazén ů a 17 speciálních komor. Jejich seznam je uveden v tabulce v příloze.

U obce Cvr čovice se od Jihlavy odd ěluje Mlýnský náhon. Na úseku pár desítek metr ů je jeho tok veden pod povrchem, protéká Cvr čovicemi, Poho řelicemi, Velkým Dvorem,

Novou Vsí a vlévá se zpátky do řeky Jihlavy. Napájí rybníky Čahoun, Nohavice,

Rýžovišt ě, Vrko č a Zarostlý. Na Mlýnský náhon je napojen také rybník Novoveský, který je zásobován vodou z Olbramovického potoka. U obce Iva ň Mlýnský náhon op ět ústí do

Jihlavy. Od Mlýnského náhonu se u Velkého Dvora odděluje Hornoleský náhon, který

Odvádí vodu z rybník ů Starý, Družba, Májový horní a dolní, Mírový, Pionýr, Revolu ční, U dubu horní a dolní, Úderník, Únorový a Vydyma č nacházející se jihovýchodn ě od

Poho řelic u Velkého Dvora. Hornoleský náhon se vlévá zp ět do Jihlavy p řed obcí Iva ň.

Nejv ětším rybníkem soustavy je Vrko č. Rybník Vrko č je bo čním rybníkem, nemá vlastní povodí. Napájen je výhradn ě z Mlýnského náhonu. P ůvodn ě byl vybudován v

68 dobách zna čného rozmachu rybníká řství u nás v 15. – 16. století. Po zrušení rybníka v 19. století a po zavedení ú činných odvod ňovacích systém ů byla plocha rybníka obhospoda řována jako výnosné louky a sady. Soustava odvod ňovacích kanál ů byla napojena na Mlýnský náhon a pomocí stavítek byla p řizp ůsobena sou časn ě k závlaze

území. Ve snaze obnovit rovnováhu v p řírod ě v prostoru jižní Moravy bylo p řikro čeno po roce 1948 k obnov ě rybníka. Obnova Vrko če se uskute čnila na základ ě vodohospodá řského vým ěru bývalého ONV v Židlochovicích vydaného v roce 1949.

Kolaudace se uskute čnila v roce 1953. P ři všeobecn ě malé hloubce docházelo již v prvních letech po napušt ění k zarostení horní partie rybníka tvrdými porosty. Rybník byl p ůvodn ě obnoven na rozloze 209 ha. V letech 1961-1962 byly zadní partie rybníka odbahn ěny.

Vyt ěžený materiál byl použit k odd ělení nejm ělčích částí rybníka, tím vznikly 3 výtažníky

– Nohavice, Zarostlý a Rýžovišt ě o celkové vým ěř e 28 ha. V roce 1972 byl p řistaven ješt ě rybník Čahoun. Dnešní vým ěra rybníka je 156,1 ha. Obsah vody v rybníce je 1 736 394 m3, pr ůměrná hloubka je 1,1 m. Doba napoušt ění se řídí množstvím vody v náhon ě a činí asi 5 týdn ů. Doba vypoušt ění trvá 17 dn ů. Normální hladina je 172,96 m n.m. Rybník je prakticky celý ohrázován. Délka hrází je 5 km. V posledních letech bylo provedeno nové opevn ění hrází v délce 1,9 km. Napoušt ěcí objekt byl rekonstruován p řed p ěti lety a nachází se 2 km od hráze pod obcí Nová Ves. Pro ú čely odb ěru čerstvé vody je vybudováno p řivád ěcí potrubí vody z náhonu. Rybník je proti nadbytku vody vybaven jalovým p řelivem. Lovišt ě rybníka má plochu asi 0,2 ha. P ři obnov ě rybníka byla p ůvodní výpus ť zrušena a postavena nová – betonová. Výpus ť je hrazena stavidlovou tabulí.

Kvalita vody v náhon ě je pro chov ryb velmi dobrá.

Poho řelická rybni ční soustava je využívána pro chov ryb Rybníká řstvím Poho řelice a. s. Je zde aplikován polointenzivní systém výroby. Základem potravy ryb je p řirozená rybni ční produkce, ryba je jen v n ěkterých obdobích roku p řikrmována, z 95 % drcenými

69 obilninami, zejména kuku řicí. Krmné sm ěsi se používají ve velmi omezené mí ře. Pouze v prvním roce odchovu jsou v p řípad ě pot řeby k p říkrmu používány kompletní krmné granulované sm ěsi od certifikovaných výrobc ů. Od druhého roku stá ří ryby jsou k p říkrmu využívány obilniny výhradn ě od místních zem ědělských producent ů. Již n ěkolik generací ryb je praktikován uzav řený výrobní cyklus, který zaru čuje absolutní nezávislost na okolí v produkci všech kategorií ryb. Vlastní výrobní cyklus trvá 3 až 4 roky, v závislosti na požadované velikosti tržních ryb. Reprodukce probíhá um ělým výt ěrem ryb v řízených podmínkách.

Hnojení rybník ů se provádí také pouze v menší mí ře. Používá se chlévská mrva nebo samotná sláma. K letn ění velkých rybník ů nedochází z důvodu p řípadného zarostení, které pak není možné odstranit. Podloží t ěchto rybník ů totiž neunese traktory nebo jinou techniku. Menší rybníky, zejména pl ůdkové, se letní pouze částe čně, tzn. po jarním výlovu se nechají pár m ěsíc ů nenahnané. Naopak časté je ozdravování rybník ů zimováním.

Poho řelické rybníky postihly povodn ě v roce 2002. V důsledku toho bylo nutné zpevnit hráz rybníka Vrko če a provést stavební úpravy na rybnících u Velkého Dvora.

6. 4 Rybníká řství Poho řelice

Akciová spole čnost hospoda ří na 1614 ha rybník ů, z toho 1228 ha je vlastních a 386 ha pronajatých. Využívá také V ěstonickou nádrž pro extenzivní hospoda ření ovlivn ěné statutem p řírodní rezervace. Rybníky jsou v p ůsobnosti 11 pov ěř ených obcí na B řeclavsku,

Znojemsku, Vyškovsku, Brn ěnsku a Blanensku. Stálých pracovník ů je 80, na pracovní

špi čky pomáhá řada p říležitostných pracovník ů, v ětšinou z řad sportovních rybá řů .

Organiza čně je spole čnost člen ěna na výrobní st řediska Poho řelice - V. Dv ůr,

Hlohovec a Jaroslavice. Dalším st řediskem je zpracovna ryb v Mušov ě - zabývající se i odlovem ryb na st řední nádrži. Jako 5. st ředisko je st ředisko správní.

70 Objemem výroby se firma řadí mezi p řední producenty v republice, je na 2. míst ě mezi rybá řskými firmami v ČR. Vd ěč í za to p ředevším p říznivým klimatickým a p ůdním podmínkám.

Rybníká řství Poho řelice a.s. je zam ěř eno na produkci sladkovodních tržních ryb.

Hlavním výrobním programem je chov kapra, který tvoří asi 85 % celkové výroby. Dále firma chová a do tržní sít ě dodává p ředevším amury, tolstolobiky, líny, štiky, sumce a candáty a také násadové ryby výše uvedených druh ů ryb. Odchovávají všechny ro čníky násadových ryb z vlastního chovného materiálu. Ve vlastní líhni ro čně produkují kolem 20 mil. ks vá čkového pl ůdku kapra, 10 mil. ks vá čkového pl ůdku býložravých ryb (amur, bílý a pestrý tolstolobik ), 500 tis. ks sumce, 5 mil. jiker candáta a 0,5 mil. ks vá čkového pl ůdku štiky.

Dalším výrobním programem firmy je chov okrasných druh ů ryb. Jako p řísp ěvek k ochran ě p řírody a zachování jejího bohatství firma rozvíjí program chovu ohrožených a reofilních druh ů ryb, jako je jelec jesena, pisko ř pruhovaný, ostroretka st ěhovavá a bolen dravý. Ve svém speciálním za řízení se snaží o um ělé rozmnožování, odchov a následn ě vysazení do tok ů s vhodnými podmínkami.

V letech 1952 – 1997 se firma zabývala také výkrmem jate čné dr ůbeže (kachny, husy, ku řata). Pro ztrátovost této výroby ji ukon čila.

Firma vlastní zpracovnu sladkovodních ryb, kde dochází k zpracování celého sortimentu sladkovodních ryb. Ro čně tudy projde asi 270 tun ryb.

Krom ě výroby a zpracování ryb se organizace zabývá i obchodem s rybami. Ryby jsou dodávány do sít ě obchodních dom ů Tesco, Spar a Makro, ale i velkoodb ěratel ům, kte ří ryby dál distribuují. V malém objemu se ryby prodávají celoro čně p římo sádkách, nebo sezónn ě na výlovech a p ředváno čních trzích. Tímto zp ůsobem se prodá ro čně víc jak 70 t ryb. Množství vylovených tržních ryb pokrývá nejen pot řebu regionu, ale zna čný podíl, asi

71 40 % produkce, je exportováno do zahrani čí. Nejv ětším odb ěratelem je Slovenská republika, dále Rakousko, Ma ďarsko, Itálie, Francie, N ěmecko. Ryby se vyváží i do

Belgie, Anglie a Polska aj.

Hnojení rybník ů je provád ěno na základ ě ud ělených výjimek vodoprávním ú řadem a jeho cílem je dodání živin do rybni čního ekosystému v optimálním vzájemném pom ěru.

Ke krmení se spot řebovávají p ředevším celé zrniny v tomto po řadí - pšenice, triticale, je čmen, žito. Asi 5 % krmiv se podává ve form ě kompletních granulovaných sm ěsí. Trvale je sledován zdravotní stav obsádek. Kontrolní odlovy jsou provád ěny u pl ůdkových výtažník ů 1x za 14 dní, u starších ryb 3x za vegeta ční období.

Obrázek 6.4.1Zna čka Poho řelický kapr

Zdroj: Rybníká řství Poho řelice (p řevzato)

Firma je oprávn ěna užívat zna čku Poho řelický kapr. Oblast Poho řelic poskytuje jedine čné p řírodn ě klimatické podmínky pro rybá řskou produkci – zásadité vápenaté podloží, dna rybník ů tvo řená úrodnými černozem ěmi s vysokou mineralizací vodního systému. Ty v kombinaci s klimatickými faktory (vysoká pr ůměrná ro ční teplota ovzduší, teplota vody, dlouhé vegeta ční období) vytvá ří výborné podmínky pro tvorbu dostate čného množství kvalitní p řirozené potravy v rybnících, následn ě i pro vlastní produkci ryb.

72 Použité plemeno kapra nemá zásadní vliv na kvalitu výsledného produktu. Rozhodující vliv na kvalitu produkce má souhrn místních p řírodních podmínek. Celý výrobní proces od výt ěru ryb, p řes jejich r ůst až po vlastní výživu ryb probíhá pouze ve vymezené geografické oblasti. Rovn ěž zpracování ryb probíhá v míst ě. Poho řelický Kapr se vyzna čuje výbornými r ůstovými schopnostmi a jate čnou výt ěžností minimáln ě 58%. Této jate čné výt ěžnosti je z pohledu stavby t ěla dosaženo velmi dobrou zmasilostí ryby, vysokoh řbetostí a malou hlavou. Živé ryby se vyzna čují vitalitou, odolností a výborným zdravotním stavem. Jedno z rodi čovských plemen, Poho řelický lysec, není chováno

žádným jiným producentem ryb mimo vymezenou zem ěpisnou oblast.

73 7. ZÁV ĚR

Cílem práce bylo zhodnotit vývoj české rybni ční soustavy, techniky chovu ryb, jejich význam pro krajinu a hospodá řství a podrobn ěji se zam ěř it na poho řelickou rybni ční soustavu.

Historický vývoj rybníká řství v rámci celé České republiky, resp. Českých zemí, byl náplní první části práce. Vývoj vým ěry rybník ů m ěl kolísavý charakter. St řídaly se období mohutné výstavby rybník ů s obdobími útlumu. P říčinami byl soubor mnoha faktor ů, p řesto lze hledat ur čité souvislosti. Rozvoj tohoto odv ětví v ětšinou souvisel s novými poznatky nebo objevenými technologiemi, naopak útlum byl často provázen vále čnými událostmi a s ním souvisejícími zm ěnami v po čtu obyvatel.

Z hlediska významu pro krajinu, m ěly rybníky v historii nepochybn ě pozitivní vliv.

Obrat nastal po roce 1945, kdy se za čal uplat ňovat pr ůmyslový chov ryb. Negativní důsledky jsou popsány v záv ěru první části práce, v kapitole o hospoda ření Státního rybá řství.

V sou časné dob ě jsou velice cen ěny mimoproduk ční funkce rybník ů. Národní legislativa čím dál více omezuje hospoda ření na rybnících ze strany životního prost ředí a vodního hospodá řství. Stále více rybník ů se stává sou částí chrán ěných oblastí.

Druhá část práce je v ěnována poho řelické rybni ční soustav ě. Tato část vedle stru čné charakteristiky území zahrnuje historický vývoj této oblasti zam ěř ený p ředevším na rybníká řství. Je dopln ěna dv ěma mapkami. Sou časný stav zachycuje fotodokumentace.

Poho řelická rybni ční soustava, tedy rybníky spolu s meliora čními kanály, má jednozna čně pozitivní vliv na jinak suchou a intenzivn ě zem ědělsky využívanou oblast.

74 8. RESUMÉ

This dissertation analyses the development and current situation of ponds and fish- pond farming in the Czech Republic and especially in the district of Poho řelice.

The first written documents about pond foundation and fish-pond farming come from the 11th century. The beginning of the 15th century meant a qualitative break-point in fish- pond farming. A method of separate culture of fingerling, stock carp and market-size carp came into practice which brought a noticeable increase of production per hectare. The

Golden Age of pond farming started at the end of the 15th and lasted during the 16th century in the Bohemian countries. An intensive building of new ponds started in this period (at the end of the 16th century, altogether about 25 thousand ponds of total area of

180 thousand hectares existed here). Vilém of Pernštejn, Št ěpánek Netolický, Mikuláš

Ruthard, and particularly Jakub Kr čín belonged to the most prominent personalities of pond building and fish farming at that time. Another well-known personality was the bishop Janus Dubravius, the author of the book On ponds (written in 1535-1540) which became - in many translations and editions - the first European pond-farming textbook. At the beginning the Thirty Years´ War (1618-1648), the fish-pond farming dropped down into a decadence. Its renaissance came again in the second half of the 19th century. In the period of the first Czechoslovak Republic (1918-1939), the pond farming developed very well, and specialized fish-farming school together with research institute of fish farming were founded. This positive development was discontinued by the World War II. Not long after the war, all ponds were nationalized by the state out a new national company of Státní rybá řství (The State Fishery) was formed as a monopolized producer of fish. After 1989, the state company of „Státní rybá řství“ was privatized and new private fish farming companies or farms were established.

75 At present, there are about 42 thousand hecaters of ponds which are utilized for fish farming. About 20 thousand tonnes of market-size fish (carp represents 85 %) is produced annually. In the Czech Republic, production of fish is well balanced.

Fish farming in Poho řelice district has its roots in the 12th and 13th centuries. This district underwent a genuine expansion at the end of the 15th century and in the first half of the 16th century following the construction of a flume which fed existing and newly emerging pond with waters from the River Jihlava. The largest ponds include Starý

(around 1520) Lenovický (or Novoveský, 1536) and Vrko č (1552). The subsequent period saw the stagnation and gradual decline of fish farming. A marked turning point occurred only after the Second World War, in 1945. The ponds were reconstructed and replenished.

At present, these ponds are owned by a company Rybníká řství Poho řelice a. s.

76 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Andreska, J.: Lesk a sláva českého rybá řství. Nuga, Pacov, 1997.

Andreska, J.: Rybá řství a jeho tradice. Státní zem ědělské nakladatelství, Praha, 1978.

Berka, R.: České produk ční rybá řství. Rybá řské sdružení České republiky, České Bud ějovice, 2000.

Berka, R.: Vod ňanská rybá řská minulost a p řítomnost. M ěstský národní výbor ve Vod ňanech, 1985.

Culek, M.: Biogeografické člen ění ČR. Academia, Praha, 1996.

Čítek, J.: Rybniká řství. Informatorium, Praha, 1998.

Demek, J.: Zem ěpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 1981.

Demek, J., Novák, V.:Vlastiv ěda moravská. Neživá p říroda. Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 1992.

Dubravius, J.: O rybnících, Nakladatelství ČSAV, Praha, 1953.

Haubelt, J.: Jakub Kr čín z Jel čan. Rodi če, Praha, 2003.

Hurt, R.: D ějiny rybníká řství na Moravě a ve Slezsku I. Krajské nakladatelství v Ostrav ě, 1960

Hurt, R.: D ějiny rybníká řství na Moravě a ve Slezsku II. Krajské nakladatelství v Ostrav ě, 1960b

Jurák, M.: M ůj táta rybá řem byl. Rybá řství Poho řelice, Poho řelice, 1998

Kratochvíl, A.: Vlastiv ěda moravská. Místopis Moravy – Poho řelský okres. Musejní spolek v Brn ě, 1913.

Krupauer, V.: Zastavení na b řehu. Jiho české nakladatelství České Bud ějovice, 1988.

Kuklík, K.: České a moravské rybníky. Pressfoto, Praha, 1984.

Šálek, J.: Rybníky a ú čelové nádrže.Vutium, Brno, 2001.

Vl ček, V.: Zem ěpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia, Praha, 1984.

Löw, J., Míchal, I.:Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 2003.

Odbor vodohospodá řského rozvoje Ministerstva zem ědělství: Zpráva o stavu rybá řství a rybníká řství České republiky. Lesnická práce, Praha, 2001.

77 Úsek vodního hospodá řství Ministerstva zem ědělství: Zpráva o stavu vodního hospodá řství České republiky k 31. 12. 2001, Lesnické práce, Praha, 2002.

Úsek vodního hospodá řství Ministerstva zem ědělství: Zpráva o stavu vodního hospodá řství. České republiky k 31. 12. 2002, Lesnické práce, Praha, 2003.

Úsek vodního hospodá řství Ministerstva zem ědělství: Zpráva o stavu vodního hospodá řství. České republiky k 31. 12. 2003, Lesnické práce, Praha, 2004.

Úsek vodního hospodá řství Ministerstva zem ědělství: Zpráva o stavu vodního hospodá řství. České republiky v roce 2004, Ministerstvo zem ědělství, Praha, 2005.

Odbor státní správy ve vodním hospodá řství a správy povodí : Zpráva o stavu vodního hospodá řství České republiky v roce 2005, Ministerstvo zem ědělství, Praha, 2006.

Mapy:

Geologická mapa ČR 1:50000. List 34-12 Poho řelice. Úst řední ústav geologický, 1989

Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR, 1 : 500 000, Geografický ústav ČSAV, Brno, 1975.

Základní mapa ČR, 1:50000. List 34-12 Poho řelice, Český ú řad zem ěměř ičský a katastrální, 1997.

st Mapy 1. vojenského mapování. [online] List 102. © 1 Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna, © Laborato ř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyn ě - http://www.geolab.cz, © Ministerstvo životního prost ředí ČR - http://www.env.cz .[cit. 2007-04-23]. Dostupné z

Internetové zdroje:

Letecké snímky pohořelických rybník ů [online]. [cit. 2007-05-07] Dostupné z

Třebo ňsko. [online].[cit. 2007-04-18] Dostupné z

Portál ve řejné správy České republiky. [online]. [cit. 2007-05-02] Dostupné z

Český statistický ú řad. [online]. [cit. 2007-04-18] Dostupné z

Sdružení obcí čistá Jihlava [online]. [cit. 2007-04-18] Dostupné z

Město Poho řelice. [online]. [cit. 2007-04-18] Dostupné z

78

PŘÍLOHY

Seznam příloh:

1. Fotodokumentace – Pohořelická rybniční soustava

2. Přehled hlavních rybničních soustav ČR

3. Přehled rybníků Pohořelické rybniční soustavy

4. Odhadovaná výměra rybničních ploch v českých zemích od konce 13. stol. do 20. stol.

5. Odhad výlovu ryb v českých zemích od konce 13. stol. do 20. stol.

6. Pohořelická rybniční soustava v 18. století

7. Pohořelická rybniční soustava v současnosti

Příloha 1. Fotodokumentace – Poho řelická rybni ční soustava

1.Splav na řece Jihlav ě u Cvr čovic

2. Splav na řece Jihlav ě u Cvr čovic

3. Malá vodní elektrárna na Jihlav ě

4. Řeka Jihlava u Cvr čovic

5. Mlýnský náhon ve Cvr čovicích

6. Mlýnský náhon p řed Poho řelicemi

7. Mlýnský náhon u Poho řelic

8. Sádky, rybník Starý a další rybníky u Velkého Dvora

9. Sádky u Velkého Dvora

10. Částe čně letn ěný rybník U dubu horní

11. Hráz rybníka U dubu dolní

12. V ětrolam za hrází rybníka U dubu horní

13. Meandr Jihlavy mezi P řibicemi a Poho řelicemi

14. Řeka Jihlava mezi P řibicemi a Poho řelicemi

15. Hornoleský náhon

16. Hornoleský náhon napájející rybník U dubu horní

17. Soustava rybník ů severozápadn ě od Poho řelic

18. Soustava rybník ů severozápadn ě od Poho řelic, v pozadí Pavlovské vrchy

19. Sádky ve Velkém Dvo ře

20. Sádky ve Velkém Dvo ře

21. Mlýnský náhon ve Velkém Dvo ře

22. Olbramovický potok u Vlasatic

23.. Novoveský rybník

24. Novoveský rybník

25. Novoveský rybník a vesnice Nová ves

26. Rybníky Novoveský, Starý a Vrko č

27. Rybník Vrko č

28. Rybník Vrko č

29. B řeh rybníka Vrko če

30. Rybník Vrko č

31. Výlov rybníka Vrko če na podzim 2006

32. Výlov rybníka Vrko če na podzim 2006

33. Slovený Vrko č na podzim 2006

34. Výlov rybníka Vrko če v roce 1998 35. Výlov rybníka Vrko če v roce 1998

36. Výlov rybníka Vrko če v roce 1998 37. Výlov rybníka Vrko če v roce 1998

38. Mlýnský náhon p řed Vrko čem

Příloha 2. Přehled hlavních rybni čních soustav ČR

Po čet rybník ů Číslo Název soustavy Oblast - území soustavy soustavy v ětších než 1 ha 1 Třebo ň Veselí nad Lužnicí - Chlum – Suchdol nad Lužnicí - Lišov 393 2 Jind řich ův Hradec Kardašova Řečice - Po čátky - Nová Řečice - Stráž nad Nežárkou 437 3 Hluboká nad Vltavou Vod ňany - Kamenný Újezd – Netolice 264 4 Nové Hrady Borovany 141 5 Blatná Žinkovy - Nalžovské Hory – Strakonice - Čimelice 375 6 Tábor Kostelec nad Vltavou - Obrata ň – Deštná - Sob ěslav 316 7 Benešov Neveklov - Dublovice - Sedl čany - Votice - Postupice 100 8 Dob říš Příbram 27 9 Rokycany Rožmitál pod T řemšínem – Ho řovice 52 10 Holýšov Stod 32 11 Bor u Tachova Tachov – Chodová Planá - Teplá - Černošín - Semn ěvice 143 12 Mšec Řevni čov 43 13 Doksy Česká Lípa – Krava ře 20 14 Dymokury Rož ďálovice - Libá ň - Kopidlno - K řínec 111 15 Be čváry Uhlí řské Janovice - Muka řov – Pla ňany 28 16 Lázn ě Bohdane č Přelou č 33 17 Skute č Hlinsko - Nasavrky – Chrast 25 18 Žďár nad Sázavou Ždírec nad Doubravou 35 19 Litomyšl Vysoké Mýto - Ústí nad Orlicí – Svitavy 28 20 Přerov Dub nad Moravou - Tova čov – Chropyn ě 10 21 Poho řelice Židlochovice - Vranovice – Branišovice 18 22 Břeclav Lednice - Sedlec – Valtice 10 23 Hodonín Dub ňany - Mut ěnice – Lužice 19 24 Křižanov Nové M ěsto na Morav ě – Bohdalov 164

Zdroj: Odbor vodohospodá řského rozvoje Ministerstva zem ědělství

Pozn.: Číslování rybni čních soustav v tabulce byl použito p ři tvorb ě následující mapy.

Příloha 3. P řehled rybník ů Poho řelické rybni ční soustavy

Název rybníka Katastrální území Vým ěra v ha Čahoun Nová Ves u Poho řelic 10,40 Družba Poho řelice 2,83 Májový dolní Poho řelice 1,83 Májový horní Poho řelice 1,29 Mate čný I. Poho řelice 0,21 Mate čný II. Poho řelice 0,15 Mírový Poho řelice 2,55 Nohavice Nová Ves u Poho řelic 8,37 Novoveský Vlasatice 138,66 Pionýr Poho řelice 4,22 Revolu ční Poho řelice 4,85 Rýžovišt ě Nová Ves u Poho řelic 1,97 Starý Poho řelice 130,71 Úderník Poho řelice 0,88 U dubu dolní Poho řelice 8,69 U dubu horní Poho řelice 5,15 Únorový Poho řelice 2,78 Vrko č Nová Ves u Poho řelic 156,08 Vydyma č Poho řelice 1,07 Zarostlý Nová Ves u Poho řelic 20,97 Speciální komora I. Poho řelice 0,22 Speciální komora II. Poho řelice 0,22 Speciální komora IIIi. Poho řelice 0,20 Speciální komora IV. Poho řelice 0,15 Speciální komora V. Poho řelice 0,13 Speciální komora VI. Poho řelice 0,12 Speciální komora VII. Poho řelice 0,42 Speciální komora VIII. Poho řelice 0,44 Speciální komora IX. Poho řelice 0,46 Speciální komora X. Poho řelice 0,47 Speciální komora XI. Poho řelice 0,54 Speciální komora XII. Poho řelice 0,56 Speciální komora XIII. Poho řelice 0,47 Speciální komora XIV. Poho řelice 0,41 Speciální komora XV. Poho řelice 0,36 Speciální komora XVI. Poho řelice 0,39 Speciální komora XVII. Poho řelice 0,37 Manipula ční bazény Poho řelice 0,06 Sádky Poho řelice 1,03

Zdroj: Rybníká řství Poho řelice a. s. Příloha 4. Odhadovaná vým ěra rybni čních ploch v českých zemích od konce 13. století do 20. stoleté

200

180

160

140

120

100 tis. ha tis.

80

60

40

20

0

0 l. l 0 0 85 to 40 04 18 25 3 40 55 60 70 8 90 95 to 8 9 9 stol. s 1 19 19 19 19 1 19 19 19 19 1 19 138 6. s 15 8. u 1 13. oku m ek m rok t m r e čá e a ol z ol 80. léta 1 konce k k Příloha 5. Odhady výlovu ryb v českých zemích od konce 13. století do 20. století

25

20

15 v v tis. t

10

5

0 koncem polovina polovina za čátek 1925 1930 1945 1950 1955 1960 1970 1980 1989 1990 2000 13. stol. 16. stol. 19. stol. 20. stol.