Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Kolektivizace na Třebíčsku Na příkladu čtyř zkoumaných obcí (magisterská diplomová práce)
Bc. Petra Horká
Vedoucí práce: Brno 2014 Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D.
Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny.
Datum:…………………………… Podpis:……………………………
Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní Mgr. Denise Nečasové, Ph.D., vedoucí mé magisterské práce, za cenné rady, ochotu a podnětné připomínky. Dále děkuji pracovníkům archivů města Třebíče, Znojma a Moravských Budějovic. Mé rodině a přátelům za podporu při tvorbě této práce. Největší díky patří samotným respondentům, bez nich by tato práce nemohla vzniknout.
Obsah 1. Úvod ...... 5 2. Zpracovaná literatura ...... 7 3. Metodologický postup ...... 10 3.1. Uţité metody ...... 10 3.2. Pamětníci ...... 10 4. Poválečné období v Evropě ...... 12 5. Československo a rozhraní dvou historických epoch ...... 12 5.1. Počátky míru a období mezi lety 1945-1946 ...... 12 5.2. Konfrontace a přelomový rok 1948 ...... 14 6. Zakládání JZD v Československu ...... 16 6.1. Růst napětí ...... 16 6.2. JZD I. - IV. typu a jejich hlavní rozdíly: ...... 17 6.3. Pojmenování nepřítele ...... 18 7. Kolektivizace Třebíčska ...... 20 8. Agitační snahy a jejich dopad na moţnost vzdělání pro děti velkých sedláků ...... 24 9. Historie obcí ...... 27 9.1. Rouchovany ...... 27 9.2. Šemíkovice ...... 27 9.3. Slavětice ...... 27 9.4. Přešovice ...... 28 10. Počet dotazovaných ...... 28 10.1. Jak dlouho hospodařili ...... 29 10.2. Co dělali v roce 1945 – 1948 ...... 29 11. První vlna zakládání JZD ...... 30 11.1. Průběh fungování prvních JZD a místní agitace ...... 31 11.2. Agitační snahy ...... 33 11.3. Působnost JZD ...... 41 12. Předsedové...... 45 13. Ţeny v JZD ...... 47 14. Vzdělání ...... 48 15. Shrnutí samotných respondentů ...... 50 16. Závěr ...... 52 17. Přehled pouţitých zkratek ...... 55 18. Seznam pouţité literatury a pramenů ...... 56 18.1. Prameny ...... 56 18.2. Literatura ...... 56 19. Obrazová příloha ...... 58
1. Úvod
S nástupem roku 1948 se v Československu udály velké změny. Tyto změny proběhly především v politické sféře, sociální a hospodářské oblasti. Z hospodářské oblasti se obměna reţimu dotkla v prvé řadě zemědělství. Zemědělská práce patřila jiţ od dávných dob k hlavním zdrojům obţivy obyvatel. Lidem takto pracujícím byla a je připisována řada vlastností, ať uţ kladných nebo záporných. Mezi vlastnosti vystupující do popředí se řadí především konzervatismus, který se v období po skončení druhé světové války ze své podstaty mění. Mezi roky 1945 a 1948 zaznamenal československý venkov mimořádně rušné časy. Tyto nově vyvstalé skutečnosti v uvedeném období vedly k bouřlivým diskuzím a to nejen mezi obyvateli venkova. Jedním z nejdiskutovanějších témat se stala otázka udání dalšího směru soukromého hospodářství na území Československé republiky. Avšak v roce 1948 byl konec veškerých debat a snah o diskuzi a přišlo období diktátu. Záměrem předkládané práce je popis procesu kolektivizace z historického hlediska na území pěti vesnic dříve leţících v okresu Třebíč1 a Moravské Budějovice2, dnes kraj Vysočina. Zkoumanými obcemi jsou Dukovany, Rouchovany, Šemíkovice, Slavětice a Přešovice. Tyto obce měly nejdříve svá samostatná Jednotná zemědělská druţstva (dále v textu jiţ jen JZD) a postupně byly sloučeny v jedno společné JZD. Časové období začíná rokem 1945 a končí počátkem 70. let. 20. století. Mapuje etapu přechodu z poválečné euforie, přes vzrůstající obavy aţ ke konečné deziluzi. Vyústění událostí této dějinné fáze vnímali lidé rozdílně a tak v některých případech euforie neustala. Dále zahrnuje období, které směřovalo k procesu kolektivizace a následně i proces samotný. Před samotným zaloţením JZD na území výše zmíněných obcí probíhaly přesvědčovací kroky ze strany státu, o nezbytnosti zaloţení a následného vstupu samostatných zemědělců do JZD. Agitační postupy a metody probíhaly v jednotlivých obcích různou formou. V práci by měly být zachyceny a osvětleny různé podoby vnímání tohoto procesu ze strany hospodářské a sociální. Stejně jako zrekonstruování událostí, které ovlivnily opatření vedoucí ke vniku jednotlivých JZD. Při zjišťování skutečností budu vyuţívat archivní fondy, v nichţ je proces kolektivizace zachycen. Jedná se o fondy Místních národních výborů (dále v textu jiţ jen
1 Okres Třebíč je součástí kraje Vysočina a celý leţí na území Moravy. Jako správní jednotka vznikl v roce 1855. Později, roku 1868, byl v Třebíči zřízen okresní úřad. 2 K 1. 7. 1960 byl tento okres zrušen. 5
MNV) příslušných obcí a fondy Okresních národních výborů (dále v textu jiţ jen ONV). ONV Třebíč, ONV Moravské Budějovice, ONV Moravský Krumlov.3 Podstatnou část diplomové práce věnuji spolupráci s pamětníky těchto událostí, kteří zkoumanou dobu zaţili, a byli součástí etapy našich dějin. Události této éry jsou naší nedílnou součástí. Hýbaly a formovaly náš národ po mnoho let a vliv je patrný do dnešních dnů. Nesmíme na tyto skutečnosti zapomínat. Hlavním cílem celého výzkumu a celé práce je vytáhnout důleţitý kus historie těchto obcí z pomyslných zaprášených polic, abychom věděli, ţe kaţdá doba má svoje světlo i stín.
3 Fond ONV Třebíč: obec Slavětice po roce 1949 do roku 1960; Fond ONV Moravské Budějovice obec Přešovice po roce 1949 do roku 1960; Fond ONV Moravský Krumlov obce Rouchovany a Šemíkovice do roku 1960. 6
2. ZPRACOVANÁ LITERATURA
Rok 1989 znamenal obrovskou změnu na poli tohoto bádání. Přinesl příleţitost nahlédnout i do věcí, kam dříve nebyl umoţněn přístup. Otázkou kolektivizace a věcí s ní spojených se začala zabývat řada autorů. K velmi výrazným osobnostem této generace náleţí historik Karel Jech. K jeho dílům patří mnoho odborných studií a monografií na toto téma. K nejvýznamnějším patří Soumrak selského stavu.4 Autor se zabývá situací sedláků po 2. světové válce a obdobím padesátých let. Na toto dílo plynule navazuje jeho další práce nesoucí název Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy.5 V této publikaci rozšiřuje a doplňuje informace o kolektivizaci v Československu s důrazem na širší souvislosti. Snaţí se osvětlit děj událostí na souvisejících kontextech. Akce „K“ („kulak“) se stala centrem jeho výkladu. Jeho celoţivotní dílo je symbolem jednoho z nejváţnějších svědectví o době jiţ minulé. Stojí v popředí, jako věčná připomínka průběhu totality u nás. Díky jeho práci se nám naskytuje pohled, jak vypadala modernizace venkova v Československu a proč byla tahle část mnohdy velmi trnitá a zhoubná. Součástí literatury, která se zabývá tímto obdobím, je také kolektivní monografie několika autorů Akce „K“.6 Jedná se o ucelený pohled na nejradikálnější projev kolektivizace na venkovech. Vymezuje dále také obecný politický rámec kolektivizace po roce 1948 v Československu. Věnuje se popsání proměn stavů institucí. V této práci je nám celkově přiblíţen pohled na tuhle situaci. Součástí monografie jsou také studie, které se blíţe věnují situacím ve třech tehdejších okresech (sedlčanský, jindřichohradecký a jičínský). Celkový pohled je zároveň dokreslen i autentickými vzpomínkami lidí, kterých se nastolená situace přímo týkala. Ceněná je i příloha knihy, kterou tvoří seznamy vystěhovalých selských rodin. Tyto seznamy byly pro tento účel zkontrolovány a opraveny. Uvedená kolektivní monografie byla součástí grantového projektu. V jeho rámci byla zkoumána kolektivizace v Československu. Zmapování se týkalo událostí v letech 1948 – 1960. Zahrnuty byly i středoevropské souvislosti. O rok později byl vydán i sborník Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středověké souvislosti.7 V rámci projektu se v září roku 2007
4 JECH, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2001, 252 s. 5 JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, 331 s. 6 BLAŢEK, Petr, JECH, Karel a KUBÁLEK, Michal a kol: Akce „K“: vyhnání sedláků a jejich rodin v padesátých letech: studie, seznamy a dokumenty. Praha: Pulchra, 2010, 635 s. 7 BLAŢEK, Petr. KUBÁLEK, Michal (eds.): Kolektivizace v Československu 1948-1960 a středověké souvislosti. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Dokořán, 2008, 359 s. 7 uskutečnila i mezinárodní konference.8 K dílům zabývajícím se tímto tématem dále patří i část Zemědělské druţstevnictví: kolektivizace zemědělství – vznik JZD 1954, připravila jej Jana Pšeničková.9 Vyšla i další díla na téma kolektivizace, která se týkala situací v různých regionech.10 Závěrečné fázi kolektivizace se plně věnuje publikace od dvou autorů Vladimíra Drdy a Jiřího Pernese. Jejich společné dílo nese název Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství.11 Kniha je zaměřena na završení procesu kolektivizace u nás ve druhé polovině 50. let 20. století. Neodmyslitelnou sloţkou jsou i díla, která se zaměřují na konkrétní osudy rodin z tohoto období. Během těchto let se stala spousta událostí, která v mnoha případech negativně ovlivnila osudy rodin. Mezi tyto publikace náleţí například dílo od Miloslava Růţičky Vyhnanci: akce „Kulak“.12 Autor zde zachycuje příběhy rodin, které postihlo násilné vystěhování a ztráta jejich majetků. Jsou zde zachyceny i tvrdé postupy komunistického reţimu proti těmto rodinám. Práce je ceněná také díky konkrétním příkladům. Publikace je doplněna dobovými fotografiemi, včetně dobových dokumentů a je zde k dispozici i seznam odsouzených sedláků a osob, které byly určeny k vystěhování. Jeho práce se dočkala i pokračování, které stejně jako první přináší příběhy rodin doplněné dobovými fotografiemi, dokumenty. I v tomto případě jsou zde seznamy odsouzených osob.13 K novějším dílům na poli tohoto bádání, patří kniha od autora Jiřího Urbana, Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního „kulackého“ procesu.14 Dílo je z Novopackého prostředí, které detailně na základě podrobné analýzy pramenů, přináší obraz o tehdejších postupech proti neţádoucím. Měli jednoduchou úlohu, měli slouţit, jako odstrašující příklad pro všechny.
8 Mezinárodní konference se uskutečnila pod názvem: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. 9 PŠENIČKOVÁ, Jana: Zemědělské druţstevnictví: kolektivizace zemědělství - vznik JZD 1954. Vyd. 1. Praha: Národní archiv, 2008, 259 s. 10 BUREŠOVÁ, Jana: Zemědělství olomouckého kraje na přelomu 40. a 50. let 20. stol. In. AUPO Historica č. 27 (1998), s. 103 – 115, STEHLÍK, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948 – 1960. In. Dačický vlastivědný sborník, č. 4 (2007), s. 211-224. 11 Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství v Československu, 1957-1960: sborník příspěvků. Vyd. 1. Editor Vladimír Březina, Jiří Pernes. Brno: Stilus, 2009 12 RŮŢIČKA, Miloslav: Vyhnanci: akce „Kulak“. Zločin proti lidskosti! Havlíčkův Brod: Miloslav Růţička, 2008. 479 s. 13 RŮŢIČKA, Miloslav: Vyhnanci II. : akce „Kulak“. Zločin proti lidskosti! Havlíčkův Brod: Miloslav Růţička, 2011. 432 s. 14 URBAN, Jiří: Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního „kulackého“ procesu. Praha: Vyšehrad, 2010. 303 s.
8
Kniha, která přináší konkrétnější pohled na kolektivizaci přímo na třebíčském okrese je od autorky Evy Nováčkové.15 Vyšla v roce 1979. Údaje v ní obsaţené jsou ovlivněny dobou, pro kterou tato práce vznikla. Měla ve své době slouţit k lepší informovanosti tehdejší společnosti, a ku prospěchu všech, aby nedošlo ke ztrátě podvědomí o nějaké existenci JZD na třebíčském okrese. Zpracování této publikace proběhlo na základě poţadavku historického pracoviště Západomoravského muzea. I v tomto případě, byly údaje získané ze zpracovaných údajů z archivů a následně porovnány se samotnými výpověďmi pamětníků oné doby. U několika obcí se však archivní materiál nedochoval, bylo proto vyuţito poznatků od zakládajících členů samotných druţstev a získané informace byly následně porovnány s údaji Podnikového rejstříku Městského soudu v Brně.
15 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, 47 s. 9
3. Metodologický postup
3.1. Užité metody
U této práce jsou stěţejní tyto zdroje informací. Dostupná literatura na téma kolektivizace, zápisy z kronik, dochované archiválie poskytnuté přímo samotnými pamětníky a také zpracované a přístupné fondy ONV zkoumaných obcí. Z této skupiny se podařilo získat velice málo potřebných informací. Stěţejní pro cíl mé práce se tedy stala metoda orální historie. V této diplomové práci byla vyuţita metoda strukturovaného rozhovoru. Na základě předem pečlivě vybraných otázek probíhaly rozhovory s respondenty. Během rozhovorů byly připravené otázky doplňovány podle aktuální potřeby. Při rozhovorech vyplouvají na povrch velice cenné informace. V tomto směru spatřuji jednu z mála výhod tohoto způsobu. Podstatné je nezapomenout klást velký důraz na objektivitu. Tohoto si musí být tazatel vědom, aby ve svých otázkách i závěrech, které z toho vyvodí, neztratil potřebný nadhled nad získanými informacemi. Orální metoda má také svá negativa. Odpovědi respondentů jsou velice často citově zabarveny a je potřeba na tuhle skutečnost brát zřetel. Neocenitelné se při tomto postupu stávají jejich neverbální projevy. Pomohou nám, kdyţ se komunikace začne ubírat nesprávným směrem. I v případě kdy se rozhovor přesune na slepou kolej nebo do míst, která chtěla být raději zapomenuta.
3.2. Pamětníci
Zvolení respondenti dali ve všech případech souhlas, aby rozhovor s nimi byl nahráván na diktafon a následně uloţen pro potřeby této diplomové práce. Rozhovory u některých respondentů probíhaly i v několika fázích a v časovém rozpětí od srpna 2013 do dubna 2014. Z kaţdé vesnice se mi podařilo sehnat dva i více respondentů. Svědky těchto událostí se mi podařilo dát dohromady hlavně díky milé pomoci samotných respondentů. Celkem bylo tedy vyzpovídáno jedenáct respondentů. Na základě výpovědi pamětníků je sestavena samotná kostra i vyústění této práce. Ve všech případech byli velice milí, vstřícní a ochotni mi pomoci se zvládnutím tohoto tématu. Ve většině případu jsou to přímo potomci kulaků, ale zahrnula jsem i závěry z povídání se syny malých rolníků.16 Poskytli mi nezbytný pohled na situaci i ze strany jakoby zdola. Měli na probíhající události pohled rozdílný. V tomto případě se jedná o pamětníky
16 Panu Františku Blaţkovi je jiţ 92 let, rozhovor tedy probíhal za laskavé asistence jeho syna Františka Blaţka. 10 z obce Přešovice. V práci jsou pouţity i závěry z rozhovoru s dvěma ţenami mého tématu. Zbytek respondentů v této práci jsou muţi. Pro zkoumané téma se respondenti stali neocenitelným zdrojem informací, jelikoţ u uvedených obcí po roce 1989 došlo ke zničení všech dostupných informací. Majetky byly rozděleny a dokumentace o vývoji těchto zemědělských druţstev byla zničena rukou JZD likvidátora pana Mana.17 Rozšiřující informace se tedy daly získat pouze z těchto uvedených zdrojů.
17 Pan Miloš Šťastný, kronikář obce Rouchovany, uvedl, ţe archiv JZD zkoumaných obcí uloţený v bývalé škole v Šemíkovicích, byl zlikvidován panem Manem a jeho zbytky byly vyvezeny na kopec za obec Rouchovany, kde byl materiál rozebrán většinou pro účely sběren papíru. Těmito kroky došlo k nenávratnému zničení historicky cenných informací. Vít Man pochází z obce Rouchovany. Dva jeho bratři mají současné bydliště v obci Rouchovany. Vít Man se bohuţel odstěhoval a nepodařilo se mi sehnat vyjádření k jeho podniknutým krokům. 11
4. Poválečné období v Evropě
Po ukončení druhé světové války se Evropa potýkala s všelikými problémy. Následky války byly hrozivé. Největším problémem se ukázal velký úbytek obyvatel vzhledem ke ztrátám milionů lidských ţivotů. Tyto ztráty se podepsaly spíše na muţské populaci a to v oblasti tzv. produktivního věku. Tento válečný důsledek byl pociťován i na venkově, kde znatelně poklesl počet rolníků. Velkým trendem evropského obyvatelstva se stalo opouštění venkova a stěhování do větších měst. Během chaosu poválečných let došlo k určitému povolení vazeb mezi státem a rolníky. V průběhu války totiţ rolníkům nezbývalo nic jiného neţ se spolehnout sami na sebe. Odpovídala tomu i jejich určitá učiněná rozhodnutí. Tento jev byl patrný na většině území tehdejší Evropy. Zhoršila se také kvalita potravin. U rolníků se určitým způsobem samovolně předpokládalo, ţe se uţiví sami.18 V mnohých oblastech velký úbytek práceschopných rolníků vedl ke katastrofálním následkům. Klesla pracovní síla, tím se také zmenšil výnos obdělaných polí. Kromě těchto povinných odvodů tíţila rolníky i fiskální19 a cenová politika států.
5. Československo a rozhraní dvou historických epoch
5.1. Počátky míru a období mezi lety 1945-1946
Předválečné i poválečné Československo mělo sice společnou platnou ústavu z roku 1920, ale prakticky se jednalo o zcela jiný dokument. Nová republika neměla s tou předválečnou ani shodné státní hranice.20 Po skončení války situaci trochu uklidnil odsun německého obyvatelstva a uvolnění jejich půdy, jednalo se o 1,65 milionů hektarů zemědělské půdy.21 O tuto nově uvolněnou půdu mělo zájem velké mnoţství obyvatel slovanského původu. Zemědělská politika se tedy po roce 1945 zaměřila na zkonfiskované
18 BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal: Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Editor BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal: Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2008, str. 68. 19 Fiskální politika je součást hospodářské politiky státu. Ovlivňuje vývoj ekonomiky a je nástrojem státu pro zasahování do hospodářství. 20 Tamtéţ, str. 78. 21 KABRHEL, Jaroslav a kol: Boj KSČ o socialistickou vesnici. Praha b. d. str. 30. 12 zemědělské usedlosti, které byly zabaveny Němcům. Tento konfiskát se stal hlavním zdrojem při přidělování pozemkových a majetkových přídělů v kategorii malých hospodářů.22
Během přidělování půdy je zaznamenána četná aktivita ze strany komunistické strany a hlavně aktivita jejího předsedy Júlia Ďuriše23. Noví majitelé zemědělské půdy Ďuriše i stranu vnímali jako hlavní iniciátory těchto událostí a jejich vděk za nový majetek směřoval právě jejich směrem. „Vedení naší strany si plně uvědomovalo, ţe zápas o socializaci zemědělství se neobejde bez získání masy rolníků. Proto jeho politika směřovala k soustavné podpoře potřeb a zájmů drobných a středních rolníků.“24 Strana vystupuje v této problematice velice aktivně a svými kroky se snaţí získat i rolníky. Po letech nutného mlčení tedy venkov zaţívá mezi roky 1945 a 1948 rušné časy. Volby, které se konaly v roce 1946, plně ukázaly, ţe Komunistická strana Československa (dále v textu jiţ jen KSČ) dokázala na své voliče zapůsobit. V pohraničních oblastech, které byly čerstvě osídleny, získali podporu okolo 60% aţ 70% voličů.25 Volby dokázaly, ţe venkovské obyvatelstvo z pohraničí volilo komunisty ve větší míře neţ obyvatelstvo v jiných částech státu. Zvolené strany jsou vázány dohodnutými vládními programy. I přes tyto jasně daná pravidla se právě v poválečné době v Československu objevují tendence tyto mantinely posunovat. Postupně tedy dochází ze strany komunistických představitelů k překračování rámce předem sjednaných dohod.26 Jako další politické změny na poli hospodářském byly vyvstalé spory o tzv. novou pozemkovou reformu, která by odstranila soukromé vlastnictví nad 50 hektarů. „ (…) ministerstvo zemědělství trvá na tom, aby v právě připravované nové ústavě naší republiky bylo ústavně zajištěno vlastnictví půdy do 50 ha. Tím skončí zneklidňování, ţe chceme dělat kolchozy (…).“27 Vyjádření ministra zemědělství Julia Ďuriša ze dne 4. dubna 1947. Jednalo se zejména o obyvatelstvo ţivící se zemědělstvím bez vlastnictví své vlastní půdy. Nastala tedy situace, jeţ jistým směrem pomohla k určitému odlehčení. Ale do budoucna přinášela četná rizika. Problematickou se staly otázky, kterým směrem se bude vyvíjet soukromé hospodářství, jak se dokáţe udrţet střední soukromý stav v zemědělství limitován stropem 50 hektarů a v neposlední řadě jak se spolu popasují vztahy
22 JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, str. 44. 23 Slovenský a československý politik, člen KSČ. Během jeho úřadování na postu ministra zemědělství se aktivně podílel na pozemkové reformě a kolektivizaci v Československu. 24 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 5. 25 Tamtéţ, str. 43. 26 VÁCLAVŮ, Antonín: Ke sporům o zemědělské druţstevnictví a kolektivizaci v Československu str. 48. 27 Tamtéţ, str. 43. 13 mezi soukromým, státním a druţstevním hospodářstvím. KSČ se drţí jisté politické strategie a dochází k jejich opakovanému ujišťování, ţe kolchozy v Československu nebudou.28
5.2. Konfrontace a přelomový rok 1948
Ve výše přiblíţeném období mezi léty 1945-1948 se KSČ snaţila získat podporu hlavně drobných a středních rolníků. Své podniknuté kroky podporovala především prosazením radikální pozemkové reformy. Její Hradecký program, který jasně vytyčil heslo „Půda patří těm, kdo na ni pracují“, ale o kolektivizaci blíţe nehovořil.29 Program poţadoval dokončení revize I. pozemkové reformy, uskutečnění II. pozemkové reformy za účelem oslabení moci velkostatkářů ad.30 Komunisté chtěli vyuţít skutečnosti, ţe na venkově stále ještě zbývalo 14 000 velkostatků. Tyto velkostatky měly být rozparcelovány a následně rozděleny. Na veřejnost se program dostal v dubnu v roce 1947. Za cíl si kladl získat podporu ze strany rolníků a to bez jakýchkoliv ohledů na jejich stranickou příslušnost. Jednalo se i o bývalé přívrţence Agrární strany.31 Rokem 1948 zcela převzala KSČ tvorbu nejen zemědělské politiky. Nekomunistické strany byly zbaveny jakéhokoliv podílu na politické moci. Po změně kurzu na poli politickém došlo k urychlení schválení výše zmíněných tzv. Ďurišových zákonů32 a Hradeckého programu z dubna 1947. Urychlení schválení těchto zákonů a programu proběhlo opět za účelem posílení komunisty získané moci a k získání co největšího počtu rolníků na jejich stranu v boji proti soukromému vlastnictví.33 Na Václavském náměstí se konal sjezd rolnických komisí. Ze dnů 28. a 29. února 1948 se do podvědomí dostalo hlavně volání rolníků „Dvacet, dvacet!“ Jasně tímto křikem dávali najevo, ţe navrhovaných 50 ha, se jim zdá málo a ţádali tímto další radikální sníţení ha.34 Ústava datována ke dni 9. května roku 1948 v článku 158 a 159 jasně stanovila, ţe přípustná výše výměry půdy, která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce, spoluvlastníků nebo hospodařící rodiny, je pouze 50 ha.35 Ústavou z roku 1948 byla tedy
28 VÁCLAVŮ, Antonín: Ke sporům o zemědělské druţstevnictví a kolektivizaci v Československu, str. 43. – 44. 29 VYKOUPIL, Libor: Slovník českých dějin. 2. přep. a dopl. vyd. Brno: J. Zirkus, 2000, str. 263. 30 JECH, Karel: Soumrak selského stavu, 1945-1960. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2001, str. 13. 31 Tamtéţ, str. 13. 32 Hlavní zásady nových zákonů připravených ministrem zemědělství. Praha, Svoboda, 1946. 33 JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, str. 51. 34 Tamtéţ, str. 83-84. 35 Tamtéţ, str. 53. 14 uţ zcela jasně stanovena výše výměry osobního vlastnictví půdy. Při praktické realizaci se jasně ukázalo, ţe především státní podpora míří do budoucího kolektivizačního záměru. Následně bylo docíleno revize pozemkové reformy. Byla uskutečněna, tak jak byla původně zamýšlena. Týkala se 966 714 ha zemědělské půdy, z níţ bylo 227 025 ha půdy orné. Středním rolníkům bylo přiděleno přibliţně 127 000 ha půdy. Další půda v podobě lesů připadla téměř bez výjimek státu. Zbytek půdy se dostal pod správu národních statků.36 Součástí těchto kroků se tedy stalo omezení výměry na 50 ha zemědělské půdy a likvidace vlastnictví spekulační půdy37. Tyto postupy zvyšovaly uţ tak stále stoupající oblibu KSČ. Na venkově to bylo způsobeno jejich přičiněním a přikloněním se na stranu malých a středních sedláků vedoucí s velkostatkáři letité boje. U ostatních obyvatel tyto podniknuté kroky vedly k přesvědčení, ţe se něco děje, ţe slíbená demokratizace a nacionalizace vesnice zdárně postupuje kupředu. Události, dovolující převzít komunistům moc, byly podpořeny i ze strany dělnictva i značnou částí zemědělců.
Dne 14. října 1948 se konalo před veřejností utajované jednání předsednictva ÚV KSČ. Cíle jednání byly jasné. Zcela se zaměřily na zemědělskou situaci a řešení této problematiky.38 Zápisy z těchto později mnohem četnějších schůzí byly zveřejněny aţ po mnoha letech. Tyto vlastní poznámky si z citované schůze udělal historik Antonín Václavů. „Primitivnost diskutujících je přímo otřesná. Jediný, kdo byl schopen uvaţovat v politicko- hospodářské úrovni, byl Gottwald. Ďuriš, ač ministr zemědělství, nebyl schopen podat jediný objektivní návrh. Gottwald zde v podstatě říká, co řekl pak na zasedání ÚV KSČ v listopadu. Základní myšlenka: o kolchozech nebudeme mluvit, budeme je dělat.“39 Z těchto poznatků je patrné, ţe zúčastnění těchto schůzi věděli o katastrofálních důsledcích sovětské kolektivizace. Poznatky, ze kterých mohli čerpat, získali ze svých častých návštěv v Moskvě. Z povinné loajality o této situaci pomlčeli a sovětská kolektivizace se tak stala vzorem pro československé hospodářství, které bylo ve všech směrech vyspělejší.40 Následující události dokázaly, ţe podniknutí těchto kroků mělo za následek fatální důsledky pro české hospodářství. Pod dohledem komunistické strany byla zaváděna
36 PELIKÁN, Josef: Třídní rozklad vesnice. Praha 1950, str. 85. Srov. KABRHEL, Jaroslav a kol: Boj KSČ o socialistickou vesnici. str. 30. 37 Spekulační půda: označení určené pro půdu, na níţ vlastníci přímo sami nehospodařili, ale například ji pronajímali. 38 JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, str. 55-56. 39 Tamtéţ, str. 56-57. 40 Tamtéţ, str. 57. 15 velkovýroba. Ta zcela rozrušila tradiční způsob ţivota a hospodaření na venkově. Konečná bolševizace našich zemí má své kořeny v nadšené poválečné levicové orientaci většiny lidí u nás. Politický systém v poválečném období de facto povoloval existenci jen několika málo stran. Na základě obvinění z Košického vládního programu jim byla upřena moţnost podílet se na chodu státu. Byli obviněni z kroků proti zájmům republiky a národa.41
6. Zakládání JZD v Československu
6.1. Růst napětí
Dobové publikace přinášely informace o roztříštěnosti druţstevní činnosti v zemědělství. Ubezpečovaly o dobrovolnosti při zakládání JZD. Vše za cílem dosaţení prospěchu všech pracujících zemědělců.42 Velmi brzy po únorovém převratu se začaly prosazovat linie ve výstavbě socialismu na vesnici. „Vyvrcholením těţkých a sloţitých třídních bojů v letech 1945-1948 bylo přijetí nejrevolučnějšího zákona o půdě, o socialistickém druţstevnictví v naší vlasti, zákon č. 69/Sb. z 23. února 1949 o jednotných zemědělských druţstvech.“43 Národní shromáţdění přijalo dne 23. 2. 1949 zákon o JZD a téměř okamţitě se přistoupilo k jejich zakládání. Kolektivizace zemědělství byla součástí plánovaného přechodu k tzv. socialistické ekonomice. Navazovala na znárodnění průmyslu a obchodu. Kolektivizace zemědělství si kladla za cíl jasné a definitivní zlikvidování selského stavu a následné podřízení vesnice kontrole centrálních úřadů. Těmito podniknutými kroky měla také kolektivizace zemědělství zajistit volnou pracovní sílu pro těţký průmysl.44 Jak měl správně vypadat a postupovat přechod k socialistickému hospodaření dokládají nejlépe čtyři typy druţstev. Jejich hlavní rozdíl spočívá hlavně ve výši míry jejich společného hospodaření na majetku.
41 JECH, Karel, Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, str. 57. 42 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 6. 43 Tamtéţ, str. 6. 44 VYKOUPIL, Libor: Slovník českých dějin. 2., přep. a dopl. vyd. Brno: J. Zirkus, 2000, str. 263. 16
6.2. JZD I. - IV. typu a jejich hlavní rozdíly
U JZD I. typu bylo pravidlem, ţe výrobní prostředky45 zůstávaly v soukromém vlastnictví kaţdého člena nově vzniklého JZD v obci. Společné uţívání prostředků bylo moţné tehdy, kdyţ se jich uţívalo podle cíleného plánu.46 V tomto případě I. typu JZD se tedy jednalo spíše o jakési sbírání zkušeností se společnou prací na obhospodařované půdě. Následná sklizeň se rozdělovala podle skutečných nákladů a také podle výměry půdy jednotlivých členů JZD. Vyúčtování probíhalo na základě zápisu nákladů kaţdého člena na obrábění půdy a příjmů za splněnou práci. Ţivočišná výroba u tohoto typu druţstva byla samostatná. V tomto případě se ještě nejednalo o diskriminaci velkých vlastníků půdy. Brzy bylo od státu nařízeno upouštění od tohoto typu JZD a k přechodu k novějšímu typu. U JZD II. typu došlo k několika změnám. Rostlinná výroba se pro členy druţstva stala jiţ společnou. Ţivočišná měla zůstat i nadále individuální. Byla provedena hospodářsko-technická úprava půdy47. Na počátku roku 1950 rozhodlo předsednictvo ústředního výboru KSČ o zrychlení zakládání JZD. Byla spuštěna masová kampaň za přechod k novějšímu typu druţstva na základě společného obdělávání půdy a společné ţivočišné výrobě. JZD III. typu měla tedy jiţ společnou rostlinou i ţivočišnou výrobu. Práce byla organizována ve společných skupinkách. Všechny hlavní výrobní prostředky, které člen vlastnil při vstupu do JZD, byly společné.48 Druţstevníci byli z větší části odměňováni na principu tzv. pracovních jednotek49 vykonaných pro JZD a pouze minimálně podle vlastnictví půdy. JZD IV. typu se lišila hlavně v tom, ţe za vloţené pozemky neměli členové jiţ ţádný příjem. Odměňováni byli jen pouze podle vykonané práce. Výsledek společného hospodaření se mezi členy vyplácel aţ po splnění státních dodávek v penězích i v naturáliích.50 Přechod JZD na vyšší typy bylo provázeno nucenými výkupy strojů, svodů dobytka do společného ustájení, scelování pozemků a zároveň vytváření velkých lánů pro účely druţstev atd.
45 Výrobní prostředky: materiální statek poţívaný při výrobě zboţí. Hmotně nepřechází do produktu a je ve výrobním procesu nasazován opakovaně. Jedná se např. o budovy továren, nástroje, stroje a přístroje. 46 Vyuţívali se při polních pracích a společném osevu půdy patřící k I. typu JZD. 47 HTÚP - rozorání a scelování společných pozemků. 48 Výjimku tvořili pouze záhumenky. Ty zůstávaly v soukromém vlastnictví. 49 Pracovní jednotka: nejednalo se o mzdu, nýbrţ šlo o míru práce a účasti člena na výsledku společného druţstevní hospodaření. Měla vyjádřit, ţe člen druţstva nebyl jeho zaměstnancem, ale jeho spoluvlastníkem výrobních prostředků a zároveň také podílníkem na budoucím důchodu, na základě ze společného hospodaření. Hodnota pracovní jednotky proto nebyla u všech druţstev stejná, záleţelo na výsledcích v hospodaření. 50 Ústav totalitních reţimů [online] Typy JZD [citováno 18. 11. 2014] dostupné z WWW
V roce 1949 bylo v soukromém sektoru v zemědělství cca 60 000 námezdních pracovníků. Hospodářské výsledky vzniklých prvních typů JZD byly často neuspokojivé a zcela nedostačující. Rolníci je tedy hned při první příleţitosti opouštěli.51 Na konci ledna roku 1951 bylo v Československu 7110 JZD včetně jiţ zaloţených přípravných výborů, z nich bylo 2026 II. typu, 1688 III. typu a 154 IV. typu.52 Po smrti Josifa Vissarionoviče Stalina roku 1953 nastalo utišení situace, které se také projevilo na vesnici. Počet druţstev ke konci roku 1954 tedy klesl z 8000 na 6502. Nová vlna byla zahájena v letech 1955-1958. Na konci této nové vlny byla JZD téměř v 80% vesnic. Obhospodařováno bylo 84% výměry zemědělské půdy. Poměr drobných a středních rolníků v celkovém počtu obyvatelstva klesl podle oficiálních statistik v porovnání s rokem 1948 v Čechách a na Moravě z 15,7 % na 2,1 %. Na Slovensku z 32,2 % na 6,8 %. Celkový počet druţstev dosáhl počtu 12 56053. Druţstva se v následujících letech začala spojovat do větších celků. Navzdory všem těmto číslům se hospodářská výkonnost zvyšovala jen velice pomalu. ČSSR zůstala i nadále závislá na dovozu potřebných potravin. V poslední fázi vznikaly megalomanské plány, které soustřeďovaly JZD do střediskových obcí obrovských celků. To mělo za následek, ţe se tyto kolosální celky stávaly ekonomicky nezvladatelnými. Následoval rok 1989, který s sebou přinesl politický obrat a spolu sním jasné odmítnutí kolektivního hospodářství. Výsledek: zemědělství bez silného selského stavu a i bez funkčních druţstev.54
6.3. Pojmenování nepřítele
Kroky podniknuté KSČ byly vedeny zcela pragmaticky. V honbě za podporou od rolníků, bylo potřeba dát jejich snahám konkrétní obraz. Vytyčit jim společný cíl. Spojit poţadovanou skupinu pod jedno společné. Jiţ během setkání v říjnu, kde debatovali o situaci na venkově, byly patrné snahy pojmenovat nepřítele. Snaha získat podporu proti drobným rolníkům, byla také zcela pragmatická. Na venkově byla patrná nejistota z budoucnosti a sílící obavy z kroků, které budou podniknuty. KSČ vyuţila napjatého ovzduší a nejistým obavám dodala konkrétní obraz. Nenáviděným nepřítelem drobných rolníků se měli stát sedláci.
51 BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal: Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Editor BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal, Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2008, str. 11. 52 Ústav totalitních reţimů [online] Typy JZD [citováno 18. 11.2014] dostupné z WWW
Došlo k hledání přesného a úderného pojmenování pro původce všeho zlého na vesnici. Vzrůstaly spory právě o přesnost označení. Do nich svým přispěním vstoupil i Klement Gottwald, který se přimlouval za označení „vesnický boháč“.55 Samotné slovo kulak zaznamenalo ve svém přesném vyloţení do našeho jazyka postupný vývoj.56 Oba výrazy kulak a vesnický boháč se v budoucnu projevily a plně ukázaly sílu tohoto pojmenování. Staly se dostatečně hanlivými pro veřejnost. A ona jej následně začala hojně pouţívat. K jejich rozšíření a následnému osvojení došlo i díky reţimu poplatné propagandě. Lidé označení tímto hanlivým pojmenováním představovali pro širokou veřejnost nepřítele kolektivizace. Neodvratně následovaly i spory o přesné vymezení tohoto pojmu. Kdo je vlastně nepřítelem: ten kdo vlastní více hektarů nebo ten kdo má nad 15 hektarů. Odpovědi na ně se mnoţily. K typickým patří vymezení od Antonína Zápotockého57, podle něj byl totiţ kulak kaţdý, kdo neodváděl povinné dávky.58 Vedoucí zemědělského oddělení stranického sekretariátu, Václav Sova, na první místo stavěl vykořisťování pracovních sil a na druhém místě bylo podle něj vlastnictví mechanizačních prostředků. Podle jeho názoru se vlastnictví traktorů dalo přisoudit pouze kulakům.59 Ve výčtu sporů zaměřujících se na tento problém by se mohlo pokračovat i dále. Důleţitým ale zůstává fakt, ţe se pojmenování vesnický boháč a kulak plně vţily do uţívání všech sociálních vrstev. Pod těmito názvy vycházela i dobová literatura, jeţ měla osvětlit příčinu nezdarů. Vycházela díla typu Vesnický boháč – pijavice vesnice60, a další Vesnický boháč, nepřítel drobných a středních rolníků 61.
55 JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, str. 59. 56 Tamtéţ, str. 60. 57 V této době působil ve funkci předsedy vlády ČSR, do které byl jmenován 15. března 1948. 58 Tamtéţ, str. 60-61. 59 Tamtéţ, str. 61. 60 MEZULIÁNIK, Miloslav: Vesnický boháč – pijavice vesnice. Praha: Brázda, 1951. 61 VOLAVKA, Antonín: Vesnický boháč, nepřítel drobných a středních rolníků. Praha. Brázda, 1951. 19
7. Kolektivizace Třebíčska
V letech 1945-1948 vznikla na Třebíčsku celá řada typů druţstev. Na rozdíl od minulosti ale měla slouţit drobným a středním rolníkům a to na základě kolektivní spolupráce. Na kolektivní přístup a přínos tehdejší společnosti byl kladen potřebný důraz a tento jev byl všude tehdejším vrstvám společnosti neustále prezentován. Byl brán jako fakt a jiné vysvětlení nebylo pro veřejnost vůbec přípustné.62 K nejrozšířenějším druţstevním organizacím na území obcí Třebíčska v tomto období, patřila zemědělská strojní druţstva (dále v textu jiţ jen ZSD) a druţstevní prádelny. ZSD si kladla za cíl umoţnit drobným rolníkům pouţívání nákladných mechanizačních prostředků, jeţ by si v této době nemohli sami dovolit. Těchto mechanizačních prostředků bylo v této době i na trhu velmi málo, KSČ proto těmito opatřeními podporovala myšlenku společného hospodářství. V publikaci Evy Nováčkové je také uváděno, ţe do strojních druţstev na území třebíčského okresu vstupovali i vesničtí boháči, a následně je ve většině případů zcela ovládli.63 Specifickou částí se stala Zemědělská výrobní druţstva (dále v textu jiţ jen ZVD). Jedno z prvních ZVD je z roku 1947 v Okříškách a po roce 1953 pozvolna přešlo do nově zaloţeného IV. typu JZD.64 Další změny postihující třebíčský okres, byly výsledky listopadového zasedání ÚV KSČ z roku 1948. Vyhlásilo linii pro postupné zdruţstevňování vesnic.65 Toto zasedání také postihlo situaci kolem velkostatkářů na vesnicích v třebíčském okrese. Byl zde projeven poţadavek na diferenciaci v přístupu k jednotlivým vrstvám společnosti na venkově. Jednalo se o izolaci a ztrátu vlivu venkovských boháčů. Následovaly kroky ze strany KSČ, nastiňující běh událostí, které se neodvratně blíţily. Dne 23. února roku 1949 schválilo národní shromáţdění návrh zákona o JZD.66 Zamezit se mělo hlavně ovládnutí JZD velkostatkáři. Zákon pamatoval i na tuto problematiku. Ústřední rada druţstev tudíţ vydala v tomto roce vzorové závazné stanovy pro všechen typ druţstev. Stanovy zahrnovaly mimo jiné také podmínku, aby alespoň tři čtvrtiny
62 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 10. 63 Tamtéţ, str. 10. 64 Tamtéţ, str. 10. 65 Teoretickým východiskem se stal Leninův druţstevní plán. Zakládal se na tvrzení, ţe podle něj jsou druţstva nejpřístupnější a nejpřijatelnější forma socializace zemědělské malovýroby. 66 Podle druţstevního zákona měla být dosavadní roztříštěná druţstva sloučena a přetvořena v druţstva výrobního typu. 20 předsednictva tvořili drobní a střední rolníci.67 Snaha zamezit vlivu sedláků byla skutečně zřetelná ze všech stran. IX. sjezd KSČ, se také dotkl kolektivizace na Třebíčsku, vymezil generální linie budování socialismu v Československu. Součástí této generální linie byla jasně daná socialistická přestavba vesnice. Tato opatření byla vedená jako nezbytná a nutná ke zvýšení socialistické úrovně obyvatelstva, odstranění nedostatku potravin a ke zrušení přídělového zásobovacího systému.68 Všechny kroky jasně naznačovaly, kam a jakým směrem se hodlá ubírat KSČ za účelem vybudování socialistických JZD na vesnicích v ČSR.
Územní reorganizace proběhla v roce 1960 a zasáhla větší počet obcí, nejen na třebíčském okresu. Do onoho roku patřilo 33 obcí k okresu Velká Bíteš, 70 k okresu Moravské Budějovice, 12 k okresu Velké Meziříčí, 6 k okresu Moravský Krumlov a 2 k okresu Třešť. K tehdejšímu okresu Třebíč náleţelo 82 obcí. Po roce 1960 patřily uvedené počty obcí nově k tehdejšímu třebíčskému okresu. Celkem se tedy jednalo o 215 obcí plus 12 osad.69
První přípravné výbory se na okrese Třebíč začaly tvořit jiţ po vydání zákona o JZD.70 K roku 1949 vznikla první druţstva a to I. typu, v nichţ se ještě silně uplatňoval faktor soukromého vlastnictví půdy. Významněji se ani nezměnil způsob práce malovýrobní.71 Na Třebíčsku to byla JZD: Pokojovice, Rokytnice nad Rokytnou, Opatov, Kněţice, Koněšín, Dalešice a na Moravskobudějovicku to byly obce: Mladoňovice, Kdousov, Lesná, Udeřice, Třebelovice, Radkovice u Hrotovic, Police a Budkov.72 Stanislav Caha73 uvádí, ţe k výraznému postupu v kolektivizace na území třebíčského okresu došlo aţ po maďarských událostech v roce 1956. Jako první bylo za těchto podmínek zaloţeno JZD ve Slavicích. V letech 1957-1960 byla provedena územní reorganizace třebíčského okresu a téměř dokončena socializace. V obcích náleţejících pod tento okres, byl ustanoven socialistický
67 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 11. 68Tamtéţ, str. 11-12. 69 Tamtéţ, str. 11. 70 Národní shromáţdění přijalo dne 23. 2. 1949 zákon o jednotných zemědělských druţstvech viz poznámka číslo 27. 71 Tamtéţ, str. 11. 72 Tamtéţ, str. 11. 73 Předseda ONV v Třebíči. 21 sektor, JZD nebo hospodářství státního statku. Do kolektivního hospodářství bylo v dané době začleněno jiţ 95% půdy.74
Nárůst počtu JZD obcí na Třebíčsku:
1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 17 49 11 35 21 0 3 38 44 14 2 -
(Pozn: údaje získané z publikace: Nováčková, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 11.)
V průběhu let 1949-1959 bylo zaloţeno celkem 235 JZD. Následně se ve 25 obcích okresu zaloţená JZD dlouho neudrţela a rozpadla se. Buď byl později učiněn pokus o jejich restauraci, nebo byly převedeny do státních statků. Z uvedené tabulky je patrné, ţe největší nárůst zakládání druţstev na okrese proběhl v roce 1950. Rok 1951 bývá označován jako rok přechodu druţstev na modernější typ. V témţe roce bylo na třebíčském okresu 7 JZD, odpovídající normám pro modernější III. typ druţstva. Mezi sedm modernějších patřilo i JZD v obci Slavětice75. Na Moravskobudějovicku bylo v témţe roce uvedeno 9 JZD, rovněţ odpovídající poţadavkům III. typu druţstva.76 Jako první váţné problémy v procesu kolektivizace na třebíčském okrese byly uváděny chyby v oblasti politiky, zkušeností a v neposlední řadě také porušování zásady dobrovolnosti při vstupu do JZD.77 Potíţe byly s třebíčským okresem spojeny jiţ v roce 1951, v samotných začátcích kolektivizace. Za její brzdy byl v této době uváděn, jako jeden z hlavních problémů, sílící třídní boj78 na vesnici. Jako výstraţný problém je uváděna teroristická vraţda tří členů MNV v Babicích.79 Reakcí KSČ na situaci byl následný zákaz přijímání kulaků do nově vznikajících JZD. Přechod na vyšší úroveň typu druţstev se ukázal
74NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 8. 75 K modernějšímu III. typu JZD dále náleţely obce Dalešice, Hrotovice, Opatov, Rokytnice, Stříteţ a Týn. 76 Tamtéţ, str. 12. 77 Tamtéţ, str. 12-13. 78 Třídní boj: pouţíván jako výraz napětí mezi třídami. Výraz byl v minulosti pouţíván hlavně socialisty. 79 Babice, malá obec leţící v okresu Moravské Budějovice, jsou dodnes synonymem třídního boje, který proti občanům v padesátých letech KSČ vedla. Aţ po roce 1989 byly oběti babického případu rehabilitovány. Není úplně objasněno pozadí některých událostí tohoto zločinu a není zcela jasná činnost a pozadí událostí kolem Ladislava Malého. Bylo uváděno, ţe díky řízení zahraničního agenta a pomocí nepřátel lidu, byli zavraţděni tři komunističtí funkcionáři: předseda VO KSČ a předseda MNV v Babicích soudruh Tomáš Kuchtík spolu s dvěma členy rady národního výboru, soudruzi Netolička a Roupec. Ústav pro studium totalitních reţimů [online] Případ Babice [citováno 28. 9. 2014] dostupné z WWW
80 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 12. 81 Tamtéţ, str. 13. 82 Tamtéţ, str. 12. 83 Tamtéţ, str. 13. 23
8. Agitační snahy a jejich dopad na možnost vzdělání pro děti velkých sedláků
Práce při kolektivizaci venkova v ČSR se ukázala jako mnohdy velmi sloţitá. Chyběly potřebné zkušenosti, spoléhalo se pouze na dílčí poznatky ze Sovětského svazu. „O to přesvědčivěji jsme tyto zkušenosti a poznatky pouţívali v naší agitační práci a k argumentaci.“84 Byla potřeba nutná změna. Agitačního úsilí se vyuţívalo jiţ před první vlnou kolektivizace obcí v ČSR. Ukázala se jako nedostačující. Po odhodlání KSČ k započetí druhé vlny zakládání druţstev na vesnicích v ČSR, se přistoupilo k větší intenzitě agitačních snah. „Kaţdodenní agitační práce mezi bezzemky, drobnými a středními rolníky, jejich přesvědčování, přece jen pomalu zapouštěly kořeny; získávali se postupně i ti, kteří kolísali, upevňovala se víra a jistota zakládajících členů.“85 Slova Klementa Gottwalda na IX. sjezdu KSČ, kdy hovořil o tom, ţe v ČSR nebude potřebného socialismu právě bez potřebného přechodu vesnice k němu. Zdůraznil, ţe bez svazku dělnické třídy a masou drobných a středních rolníků to nepůjde. Slova vyřčena na tomto sjezdu se pro další snahy a práci KSČ ve věci kolektivizace vesnic stala heslem plně naplňovaným stranickými organizacemi ad.86 Byla uváděna nutnost, ţe pro dobré zakládání JZD v jednotlivých vesnicích je nutná a více neţ nezbytná dobrá práce v politické sféře komunistů na vesnici. Jako kladný bod ve svých agitačních pokusech, hodnotí komunisté i zaloţení strojních traktorových stanic. Slouţily k soustředění většiny mechanizačních prostředků na okrese určených pro práci právě jen v zakládaných JZD.87 Po zahájení přestavby československého zemědělství na vzorový socialistický velkovýrobní způsob, sehrály další významnou úlohu rolnické komise88 a vesnické organizace KSČ. „Byla to léta těţkých třídních zápasů, neúnavné politicko- organizátorské práce stranických a státních orgánů a celé národní fronty, která měla jediný cíl: poloţit základy k vybudování socialistické zemědělské velkovýroby.“89 Svoji úlohu v třebíčském okrese také sehrály rolnické komise a vesnické organizace.
84 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 7. 85 Tamtéţ, str. 8. 86 Tamtéţ, str. 11. 87 Tamtéţ, str. 11. 88 Rolnické komise: orgány bezzemků, drobných a středních rolníků. V ČSR působily hlavně v letech 1945- 1948. Podílely se na revizi první pozemkové reformy, při prosazování Hradeckého programu a nové pozemkové reformy. Významnou úlohu sehrály i při únorových událostech. Svoji činnost ukončily po uskutečnění pozemkové reformy. 89 Tamtéţ, str. 3. 24
Tehdy nebyl problém uvolnit několik desítek dostatečně uvědomělých dělníků-komunistů, jeţ po krátké instruktáţi, jak na to, byli vysláni na pomoc do vesnic. Pomáhali při zakládání přípravných výborů90 JZD na vesnicích.91 „Z kaţdé získané přihlášky do JZD jsme měli upřímnou radost a přesně jsme znali kaţdý den, jaká je situace v jednotlivých obcích, jak se vytváří veřejné mínění u jednotlivých skupin občanů.”92 Během průběhu kolektivizace na území Třebíčska byla zdůrazňována a agitačním úsilím podsouvána široké veřejnosti činnost třídních nepřátel znemoţňující svými skutky hladký průběh akce.93 Základní metodou politiky KSČ na vesnici se stala metoda názorného přesvědčování. Nezbytnou součástí byla poţadována aktivní účast širokých vrstev malých a středních rolníků.94 Rozvíjející se velkovýroba zemědělská ukázala, ţe je zapotřebí odborných pracovníků. Jako takový byli bráni třídně a politicky uvědomělý lidé. K docílení jejich správného postoje k nutné socializaci venkova v ČSR, byla vyuţita cílená agitace ve vzdělávacím systému. „Proto je třeba, aby v zemědělských školách byla vychovávána mládeţ vyšlá z dělnické třídy a drobného a středního rolnictva.“95 Na přelomu let 1951 a 1952 přijali stranické a státní orgány země patřičná opatření za účelem eliminace dosud samostatně pracujících rolníků. V této neklidné době byl komunisty hojně uplatňován tzv. princip kolektivní viny96. Z tohoto důvodu se komunistické postihy nevyhnuly ani rodinám soukromých rolníků. Na jaře roku 1951 proběhlo první kolo vylučování dětí vesnických boháčů na popud ministerstva zemědělství. Tento proces eliminace proběhl na zemědělských školách a to ze čtyřletých oborů. Zemědělské oddělení sekretariátu ÚV KSČ se o celé akci dozvědělo aţ v jejím samotném průběhu. Proti celé akci mělo spoustu výhrad a námitek. Akci kritizovali za její strohý mechanický přístup. Za špatné informování veřejnosti a za nedostatečnou podpůrnou kampaň těchto podniknutých kroků. Z těchto příčin docházelo k nepotřebným jevům ve společnosti. Děti drobných a středních rolníků soucítily se svými vyhozenými spoluţáky a stavěly se tak na jejich stranu, coţ komunistická propaganda
90 Přípravný výbor: jedná se o uţší sbor, do něhoţ jsou voleni nebo jmenováni členové ze širšího vedení organizace. 91NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 7. 92 Tamtéţ, str. 7. 93 Viz poznámka číslo 65. 94 Tamtéţ, str. 6. 95 NA, f. 02/5 (Politický sekretariát ÚV KSČ 1951-1954), sv. 29, arch. jedn. IOI, bod 27, Návrh zásad k provedení očisty zemědělských škol od dětí vesnických boháčů v době prázdnin, II. 6. 1952. 96 Jedná se o představu, podle níţ je na místě přičítat pochybení orgánů nebo jednotlivých členů určitého kolektivního útvaru, např. státu, národa, města nebo obce, školní třídy atp., všem jeho členům a to bez jakéhokoliv rozdílu. Na principu kolektivní viny byl zaloţen i poválečný "odsun" sudetských Němců, kteří byli potrestáni odnětím státního občanství, vyhnáním z vlasti a konfiskací majetku za zločiny, jichţ se dopustil německý stát. 25 nemohla potřebovat. Celá akce tak tedy byla hodnocena jako kontraproduktivní a více uškodila, neţ přinesla.97 Jako vzorová akce tohoto nesmyslného postupu mělo slouţit vyloučení ţáků v Táboře. Tato akce se však záhy zvrhla v ostudu. Pověření pracovníci společně s vedením školy totiţ dokázali za jedno odpoledne vyloučit 32 studentů. Během této katastrofální akce se dopustili také velké řady omylů a chyb.98 Jejich počínání mělo za následek celkový opad nálady u studentů a depresivní postoje k této špatně cílené a provedené akci. Akce zde vyvrcholila i protestní akcí coţ bylo přímo nemyslitelné. Řešení situace bylo naprosto nezbytné. Vyhození studenti se vrátili do školy, alespoň na chvíli. Ředitel školy byl o prázdninách vyměněn. Sami pracovníci komunistického aparátu čin následně označili za ,,šlingovštinu.99. V průběhu těchto událostí se uţ připravovala akce na očištění škol od neţádoucích dětí. Cílem akce bylo zabránění pozdější moţnosti dětí dostat se do vedoucích pozic. Komunistický aparát je chtěl převychovat k obrazu svému. Čistka měla tentokrát proběhnout lépe připravená a dostatečně podpořená agitací v řadách studentů. Odhalení špatných studentů mělo probíhat na konkrétních faktech. Vyloučení bylo zaloţeno na záporném poměru k republice, nevhodné studijní morálce, špatné a nemorální chování studentů ad.100
97 BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal: Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Editor BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal, Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2008, str. 197. 98 Došlo k vyloučení studenta Praţmy, který měl podle komunistického aparátu být synem vesnického boháče s 19 ha. Ve skutečnosti měl, ale jeho otec pouze 9 ha. Byl vyloučen i přesto, ţe jeho otec byl veden za pokrokového a úplně se rozešel s rodiči pro svůj kladný poměr k JZD. NA, fond 28, sv. 27, arch. jedn. 278, Správa pro krajský výbor KSČ České Budějovice, 27. 4. 1951. 99 Otto Šling (1912-1952) – byl vedoucím tajemníkem krajského výboru KSČ v Brně. Byl odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským a následně byl popraven. 100 BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal: Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Editor BLAŢEK, Petr a KUBÁLEK, Michal, Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2008, str. 197. 26
9. Historie obcí
9.1. Rouchovany
Nejstarší historické doklady o obci pochází z roku 1243. Dokazují, ţe Rouchovany byly statkem zeměpanským101. Historický pramen z roku 1353 mluví o obci jako o městečku102. Z toho je patrné, ţe k povýšení Rouchovan na městečko došlo jiţ před tímto uvedeným rokem. Obec prošla dlouhým vývojem v majetku mj. pánů z Perštejna, pánů z Lipé a kníţat z Lichtenštejna. Byla suţována několika, v řadě případů opakujícími se, pohromami. Objevila se neúroda a sucho, velký poţár a cholera103. Obyvatelstvo Rouchovan bylo vţdy převáţně zemědělské. Nejstarší záznam, z něhoţ můţeme posoudit stav zemědělství v obci, je z roku 1672.104 Po roce 1945 je v obecní kronice zachycen příchod Sovětů. O dalším vývoji kronika přináší pouze kusé informace.105
9.2. Šemíkovice
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358.106 V 70. letech byla obec Šemíkovice vedena z hlediska územní správy, jako osada Rouchovan. Od roku 1890 aţ do konce existence okresu Moravského Krumlova107 je obec vedena přímo, jako jeho součást.108 Od roku 1968 je obec Šemíkovice vedena jako součást obce Rouchovany.109
9.3. Slavětice
Jméno údajně obec dostala podle rodu Slavatů110. Ve 12. století byly z větší části v majetku světských pánů. Část Slavětic ale patřila klášteru třebíčskému a část dalešickému.
101 Statek zeměpanský: majitelem veškeré země byl kníţe , zeměpán. 102 Roku 1486, za vlády Matyáše Korvína, jsou Rouchovany opět povýšeny na městečko s vlastním znakem a právem dvou výročních trhů. Matyáš Korvín svým privilegiem dává Rouchovanům do znaku „štít na štítu v zeleném poli snop přenice a ruku po loket šerou barvou přikrytou, v níţ srp pod snopem drţí.“ 103 Kronika se o epidemii cholery zmiňuje nejméně třikrát. 104 Tímto rokem byla ukončena rektifikace katastru Krumlovského panství, k němuţ Rouchovany patřily. SOkA Třebíč, fond: Archiv městečka Rouchovany, Obecní kronika Rouchovany, fol. 32. 105 SOkA Třebíč, fond: Archiv městečka Rouchovany, Obecní kronika Rouchovany. 106 Obec je zmiňována v souvislosti s Louckým klášterem, jenţ zde drţel lán. 107 Moravský Krumlov byl okresem do roku 1960. 108 HAŇÁK, Vilém: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Mor-Krumlovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1913. 109 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar Vladimír; Havel Radek; Křídlo Josef; Pavlíková Marie; Růţková Jiřina; Šanda Robert; Škrabal Josef. Svazek 2. Praha: Český statistický úřad, 2006, str. 517. 110 Jako drţitelé obce jsou uváděni jiţ v roce 1181. 27
Později docházelo k častému střídání majitelů111. Vţdy se však jednalo o obec se zemědělskou tradicí, a to vzhledem k poloţení obce v krajině, kde se střídají pole, lesy, rybníky a ostatní vodní toky.112 K obci patřil i mlýn na samotě.113
9.4. Přešovice
Paměti uvádějí zaloţení obce Přešovice k roku 1088 a jméno dostaly podle zakladatele Přecha. Avšak první písemná zmínka o obci pochází z roku 1273, kdy český král Otakar II. daroval Přešovice kostelu v Rouchovanech. V dalších letech ji v drţení Zbraslavský klášter. Následně patřila obec pánům Jankovským z Vlašimě114, dále pánům z Lipé a kníţatům z Lichtenštejna115. I zde, stejně jako v Rouchovanech, se během dlouhého vývoje obce objevila epidemie cholery, mající vliv na počet obyvatelstva. Z období ke konci války je zde zaznamenána událost, kdy v obci dne 7. května 1945 došlo k bombardování sovětskými vojáky. Důvod není dodnes znám. Škola, zaloţená roku 1794, byla počátkem 70 let 20. století zavřena a děti školou povinné začaly navštěvovat školu v Rouchovanech. Další propojení s obcí Rouchovany nastalo v roce 1972, kdy byla přesunuta přešovická školka a v těsném závěsu následuje sloučení JZD a MNV.
10. Počet dotazovaných
Při vlastním výzkumu za pouţití metod orální historie bylo dotázáno jedenáct respondentů. Z toho bylo devět muţů116 a dvě ţeny. Výzkum probíhal v obcích Rouchovany (3 dotazovaní), Šemíkovice (3 dotazovaní), Slavětice (3 dotazovaní) a Přešovice (2 dotazovaní). V plánu práce byla i obec Dukovany, toho času součástí sloučeného JZD, avšak ţádný z oslovených pamětníků nechtěl spolupracovat. Proto je obec Dukovany vyřazena z výzkumu. Získané informace zmíněné v této kapitole se týkají jen a pouze dotazovaných ţen a muţů a nelze tyto skutečnosti aplikovat na širší obyvatelstvo obcí Rouchovany, Šemíkovice, Slavětice a Přešovice.
111 Jednalo se o majitele např. Smil z Dúbravice a Osova, Ctibor z Arklebic, pánové z Náchoda, pánové z Thurnu ad. 112 Obecní kronika Slavětice. 113 Do doby vybudování Dalešické přehrady v letech 1970 – 1978. 114 V majetku v letech 1502 – 1593. 115 V majetku od roku 1625. 116 Z důvodu nemoci pana Františka Blaţka byl u rozhovoru přítomen jeho syn František Blaţek, narozen v roce 1954. Podílel se na doplnění cenných informací, ale není zahrnut v celkovém počtu respondentů. 28
10.1. Jak dlouho hospodařili
Z celkového počtu bylo 72,73% soukromých hospodářů vlastnících k roku 1948 celkovou výměru dědičné půdy nad 15 hektarů. 9,09% uvádí, ţe v roce 1938 koupili zbytkový statek117 na území obce Slavětice. Zbývajících 18,18% patřilo k malým rolníkům. Jedná se o dva občany obce Přešovice.
10.2. Co dělali v roce 1945 – 1948
Po skončení druhé světové války vzrůstal vliv Sovětského svazu. Občané Československa toto ale zprvu nevnímali jako útlak nebo případnou hrozbu. Naopak obecně převládal názor označující vojáky Rudé armády jako osvoboditele našeho národa a nejen je, ale celý sovětský národ. Stejný způsobem smýšlel i jeden z narátorů, který o těchto událostech vypověděl tohle: „(…) lidi byli nadšeni z Rudé armády, která tady prošla. Různé náhledy na ni byly. Nikdo tady neřekl, ţe tady taky válčili Američani, to se lidi dozvěděli aţ později. Nikdo nevěděl, ţe byli v Plzni, a ţe mohli jít do Prahy. Vlivem komunistického reţimu to bylo utajovaný (…) a tak i ty volby v tom roce 48 byly ovlivněny vítězstvím tý Rudý armády.“118 Co bylo sovětské, bylo dobré a šlo příkladem ostatním. Toto období nadšení a pocitu štěstí trvalo u zemědělců velice krátce. Po generace těţce budované československé zemědělství bylo za dlouhá léta vysoce rozvinuté a stabilizované. Zemědělci se oprávněně začali obávat postupného zavedení sovětských způsobů a stylu obhospodařování půdy, které bylo ve srovnání s československým značně zpátečnické. V pozůstalosti pana Františka Kudery z Přešovic se zachoval opis119 příspěvku přednesený na Sjezdu Rolnických komisí Praze s názvem Vzpomínky na Vítězný únor. „Na přeplněném Václavském náměstí začala velká historická manifestace. Venkovský pracující lid projevil svoji sílu. (…) Sjezd dal lidu hodně. Lid si vymohl zákony, cestu k opravdovému znárodnění všeho kapitalistického, vybojoval cestu ke skutečnému socialismu (…) po návratu domů jsme povzbuzovali spoluobčany a nebojácně jsme vystupovali proti reakci.“120 Rok 1948 zastihl dotazované ve věku povinné školní docházky a zároveň pracujících na polích rodičů. Výjimkou je pan František Blaţek, který se jako nejstarší z nich v tomto roce ţenil.
117 Zbytkový statek: v literatuře bývá definován, jako dvůr, jemuţ i po parcelaci má zbýt tolik půdy, aby budovy a ostatní inventář pro výrobu ve větším měřítku nebyly hospodářsky znehodnoceny. 118 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 119 Opis není datován, z textu vyplývá, ţe byl napsán v roce 1978. 120 Výňatek z textu opisu příspěvku Františka Kudery – k výročnímu sjezdu Rolnických komisí v Praze. 29
11. První vlna zakládání JZD
Rozdělování půdy a zakládání JZD probíhalo v jednotlivých obcích v různou dobu. Přešovice rozdělovaly spekulační půdu121 do vlastního uţívání nájemníkům jiţ v roce 1948. Nájemníci zde byli Kočí, Fukal, Kudera, Diviš, Nováček a Křivánek – malorolníci s majetkem 2 – 9 hektarů.122 Zůstalo nerozdělených asi 7 hektarů půdy a ty daly v roce 1950 podnět k zaloţení prvního typu JZD v obci Přešovice123. Vzhledem k tomu, ţe na tomto kusu půdy pracovali všichni společně, přešly Přešovice jiţ 6. dubna 1950124 pozvolna k II. typu JZD se čtrnácti členy a 70125 hektary půdy. Prvním předsedou se stal František Kudera.126 Ve Slavěticích probíhala první vlna zakládání zemědělských druţstev rovněţ v roce 1950. Z výpovědi pana Adolfa Mytísky o počtu prvních zakládajících: „(…) kolem deseti, víc jich nebylo (…)“.127 V obci také působil přípravný výbor128 v čele s předsedou Stanislavem Knotkem.129 Vznik I. typu JZD je podle respondentů kladen k roku 1950.130 V této obci bylo první druţstvo zaloţeno z podnětu státu a učinili tak malorolníci a bezzemci.131 Na některá
121 Spekulační půda: byla v majetku vlastníka, ale ten ji sám neobhospodařoval. 122 Příjmení nájemníků jsou ze vzpomínek respondenta pana Karla Kočího. 123.NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese II. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. Členové přípravného výboru JZD zde byli: Antonín Kočí (zároveň i jeho předseda), Karel Palát, Tomáš Palát, Antonín Buchtela, Karel Kočí, Karel Křivánek, Leopold Svoboda, František Bělohrad, Leopold Pavlíček, Josef Fiala, František Fiala, František Křivánek, Karel Síč a Jaromír Šťastný. 124 Datum 6. dubna 1950 uvádí František Kudera, stejně jako jeho otec František Kudera, mj. kronikář obce Přešovice od roku 1940. Rozpor nastává v údaji „červen 1950“ uvedeným NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 125 Respondent František Kudera uvedl, ţe výměra půdy byla cca 70 hektarů, ale výměru půdy „asi 100 hektarů“ uvádí NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 126 Další členové tehdejšího představenstva: Leopold Svoboda, František Kuţel, Antonín Kočí, František Bělohrad, Karel Kočí, Jaromír Šťastný a František Horák. Jména členů představenstva jsou z pamětí Františka Kudery a shodují se s údaji NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese II. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 127 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 128 Viz poznámka č. 90. 129 NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 19. Další členové přípravného výboru v obci: Jakub Pospíšil, Stanislav Urban, Jan Otoupal, Jan Juránek, Karel Juránek, Leopold Paseka, Marie Knotková, František Vítamvás a Boţena Urbanová. 130 Informace byla ověřena v místní kronice, která dále uvádí, ţe v čele I. typu druţstva na pozici předsedy byl Stanislav Urban, účetní agendu měl na starosti místní ředitel školy Jan Konvalina a pokladníka zastával Jan Otoupal. Obecní kronika Slavětice fol. 100. 131 Obecní kronika Slavětice fol. 100 uvádí i jména členů prvního druţstva v obci. Jednalo se o: Knotek Stanislav s manţelkou, Sobotka Václav, Juránek Jan, Juránek Karel s manţelkou, Teplan Jan s manţelkou, Honsová Marie, Potůček František s manţelkou, Potůček Jaroslav, Vítámvás František s manţelkou, Nečas Václav s manţelkou, Otoupal Jan s manţelkou, Pelán František s manţelkou, Kočí Jan s manţelkou. 30 jejich jména vzpomíná i pan Mytíska „Palát Rudolf (obuvník), Pospíšil Jakub (1ha), to byli ti menší.“132 Při první vlně zakládání byl vystěhován otec respondenta pana Adolfa Mytísky, taktéţ Adolf Mytíska, i s rodinou. Byly jim zabaveny nemovitosti133, avšak v jejich drţení zůstaly nadále pole a další pozemky bez budov. Dobytek vystěhovaný z budov jim prozatím zůstal v soukromém vlastnictví.134 Nově vzniklé JZD potřebovalo budovy pro své kanceláře, zázemí aj. Respondent vzpomíná na vystěhování takto: „(…) přišli ze dne na den, do 48 hodin nás vystěhovali (…).“135 Vysídlená rodina zůstala v obci Slavětice.136 V obci Slavětice přešlo druţstvo od I. typu ještě téhoţ roku k typu II.137 V obci Rouchovany došlo rovněţ k zaloţení JZD I. typu. Druţstvo bylo zaloţeno aţ v roce 1954. Do této doby byli v obci soukromí vlastníci půdy. I v tomto případě se jednalo o zaloţení ze strany drobných zemědělců.138 První předseda druţstva byl pan Julius Novák.139 V obci Šemíkovice, jako v jediné ze zkoumaných obcí, vlna zakládání I. typu JZD neproběhla. Společné druţstvo bylo zaloţeno aţ v roce 1958, ale v tomto případě se jednalo jiţ o novější typ. Jaroslav Dobeš vzpomíná na počátky takto: „U nás nebylo ţádné druţstvo, aţ s nástupem roku 1957 to vzali hákem a začali přesvědčovat.“140
11.1. Průběh fungování prvních JZD a místní agitace
V obci Rouchovany bylo JZD nestabilní a hospodářsky velice slabé. Došlo k jeho rozpadu do dvou let po jeho samotném zaloţení.141 V Šemíkovicích, jak je uvedeno výše, JZD I. typu nevzniklo.142 V obci Slavětice přešlo druţstvo od I. typu ještě téhoţ roku k typu II.143
132 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 133 Jednalo se o nemovitosti, leţící na pozemcích zakoupených jiţ otcem pana Mytísky v roce 1938. 134 JZD I. typu - pozemky a dobytek velkým statkářům nezabavovala. Viz kapitola č. 135 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 136 Vrátili se do domu dědečka respondenta Adolfa Mytísky č. p. 6. obec Slavětice, jak uvádí pan Adolf Mytíska. 137 Stalo se tak dne 16. srpna 1950. Informaci uvádí respondent pan Josef Vala. Údaj je shodný NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč, Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 19. 138 Publikace NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, se o této existenci I. typu druţstva zmiňuje pouze okrajově poznámkou, ţe se brzy rozpadlo. Údaje o prvních členech zde zcela chybí. 139 K zakládajícím členům podle výpovědi pana Františka Ludvíka patřili: Pavka, Bohumil Fukal, bratři Urbánkovi, Blatný, Kristýna Bojanovská a Procházková. Údaj se nedá ověřit z dostupné literatury, ani z přístupných pramenů uloţených v příslušných archivech. Tento seznam zakládajících členů zmiňují tři respondenti obce Rouchovany a to nezávisle na sobě. 140 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor – duben 2014. 141 Tuto informaci uvádějí respondenti František Severin a František Ludvík nezávisle na sobě. 142 Informaci shodně uvádějí respondenti z Rouchovan nezávisle na sobě. 143 Viz poznámka č. 137. 31
Od března roku 1951 působí JZD v obci podle řádu III. typu.144 Obecní kronika přináší zprávu ze dne 16. 4. 1951 o slavnostním svodu dobytka do JZD. Převedlo se do adaptované145 budovy č. p. 27.146 Kronikář ji líčí jako slavnostní událost, jeţ se zúčastnili zástupci ONV v Třebíči a z Krajského národního výboru (dále v textu jen KNV) v Jihlavě. K datu 30. 9. 1951 informuje obecní kronika o události, kdy dva občané obešli vesnici a obeznámili všechny zemědělce o nutnosti zvýšení dávek. Kronikář uvádí odhlasování zvýšení dávek obilí o 114 q samotnými občany. U obce Přešovice všichni respondenti uvedli, ţe nově zaloţené druţstvo svoji působnost zvládalo velmi dobře. K jeho rozpadu nedošlo a postupně přešlo v II. typ JZD.147 JZD v Přešovicích se sice nerozpadlo v první vlně, ale dodávky se začaly zpoţďovat a i zde byla nutnost změny vedoucí k přechodu na II. typ.148 Na tomto se shodují všichni narátoři.
Stát nově zaloţená JZD ve všech zkoumaných případech daných obcí podporoval různými subvencemi149.150 Myšlenka kolektivizace byla jasně stanovena, ale bez pomoci majetků, pozemků a zkušeností velkých sedláků se reálně nedala uskutečnit. Důkazem tohoto nedostatku byl pokles tempa v zakládání prvních JZD a z toho vyplývající jejich následné rozpady.151 Někteří ze zakladatelů záhy druţstva opustili a vrátili se ke své práci.152 I přes počáteční obavy z další vlny zakládání, byla pozvolna ze strany KSČ zahájena druhá vlna kolektivizace vesnic v Československu.153 Těmto zvoleným postupům předcházely cílené agitační snahy. Agitace měla pomoci nové vlně v rozvoji a rozšíření. Stala se součástí těchto událostí. Jednalo se o promyšlenou akci ze strany státu za účelem dokončení plné kolektivizace všech obcí v nejbliţší moţné době. Navenek promyšlená agitace měla přesvědčit zbytek sedláků o nezbytnosti vstupu do JZD. Formy přesvědčování byly rozdílné a rozdílně byly také i vnímány.
144 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 19. 145 Adaptace: přizpůsobení, úprava něčeho k něčemu, úprava pro jiné vyuţití. 146 Podle informací kronikáře obce, Jana Konvaliny, se jednalo o dvůr rodiny Mytískových, kteří jej dobrovolně postoupili ku prospěchu potřebám JZD. 147 Na výpovědi se shodují všichni respondenti obce Přešovice, nezávisle na sobě. 148 Rozhovor s Karlem Kočím 14. 3. 2014. 149 Subvence: systematická a hmotná podpora z veřejných prostředků. 150 Shoduje se výpověď všech dotazovaných respondentů. 151 Viz více kapitola Kolektivizace na Třebíčsku. 152 Jak tomu bylo např. v obci Slavětice - bezzemek Rudolf Palát po rozpadu opět obuvníkem – ze vzpomínek slavětického respondenta Adolfa Mytísky. 153 Viz více kapitola práce Kolektivizace v Československu. 32
11.2. Agitační snahy
V Rouchovanech bylo úsilí ze strany státu zaznamenáno. V obci se objevily agitační plakáty jiţ před důleţitými volbami v roce 1948. Pan František Severin na první přesvědčovací pokusy vzpomíná takto: „(…) jak je ta zeď okolo fary, směrem ke zdravotnímu středisku dnes, tak tam bývala vysoká zeď a ta byla celá aţ k pomníku polepená předvolebníma heslama typu komunisté a křesťané, komunisté a ţivnostníci a také tam bylo komunisté a zemědělci. Tam všude bylo napsáno, ţe nebudou rušit zemědělce, ţe JZD nebudou a ani slovo nesplnili z toho (…).“154 Po první vlně zakládání docházelo k zintenzivnění úsilí. V obci byly opět na stejném místě, jak vzpomíná pan Severin, rozvěšeny agitační plakáty s podobnými hesly volebního roku 1948. Další forma přesvědčování byla v podobě návštěv v domovech konkrétních sedláků155, jeţ dosud do JZD nevstoupili. V patřičných okresech stát, respektive příslušný ONV, vybral úředníky do tzv. výjezdní skupiny156. Úkolem skupiny bylo navštívit vybrané obce. Její činnost byla vedena v několika fázích. Četnost návštěv byla vysoká a probíhala v dosud nevstoupivších rodinách. O výjezdních skupinách mluvil i pan Severin: „(…) já si vzpomínán, jak do Rouchovan přijelo nákladní vozidlo a tady rouchovští straníci je rozeslali, kam musí chodit přesvědčovat do druţstva (…).“157 Na události kolem přesvědčovacích skupin vzpomíná i druhý z respondentů pan František Ludvík: „My jsme spadali pod Moravský Krumlov, formy byly různé, verbování probíhalo i ze strany učitelů. Učitelé byli poplatní reţimu, byl to stranický úkol“.158 Ujišťování se opakovalo v různých nepravidelných intervalech a úředníci obcházející domovy soukromých zemědělců se střídali. U rodiny Ludvíkových se např. nikdy nejednalo o tatáţ osobu.159 Naopak rodina Severinových měla na návštěvě ve většině případů pana Halámka.160 Pan Severin jej sám charakterizoval, jako slušného člověka, se kterým se dalo domluvit. Tato agitace neprobíhala formou nátlaku. Spíše inklinovala k podobě neustálého přesvědčování a ubezpečování o moţnostech získání výhod při vstupu. Za podepsání byly slibovány i různé funkce a dary. Pan Severin úsměvně vzpomíná, jak mu pan Halámek
154 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 155 Ze vzpomínek narátorů nelze konkretizovat. 156 Výjezdní skupina: skupina vybraných lidí, kteří měli za účel přesvědčit ty, kteří ještě nevstoupili do JZD. 157 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 158 Rozhovor s Františkem Ludvíkem srpen 2013 – leden 2014. 159 Rozhovor s Františkem Ludvíkem srpen 2013 – leden 2014. 160 Ze vzpomínek Františka Severina. Bliţší upřesnění ohledně jména a odkud pocházel pan Halámek, se bohuţel nepodařilo dohledat. 33 sliboval, za svůj souhlas se vstupem do JZD Rouchovany, poukaz na Spartaka161. Za podpis mu byla nabídnuta i moţná funkce na předních pozicích druţstva.162 Větší sedláci163 v obci, i přes veškerou snahu výjezdních jednotek, do JZD nevstoupili. Reakcí státu na vzniklou situaci bylo zvýšení intenzity agitace výjezdních skupin na potenciální členy druţstev. Znásobil se interval návštěv v nepřesvědčených rodinách. Tlak na plnění dávek se zvyšoval, ale zároveň docházelo k znemoţňování jejich plnění. Znemoţňování plnění povinných dávek zpočátku spočívalo v přerozdělování polí. Sedlákům, kteří nechtěli vstoupit, byla přidělena horší půda, mnohdy i na špatně dostupných místech.164 Respondenti vzpomínají na rapidně se zhoršující přesvědčovací metody, vyvíjející se, aţ k silnému nátlaku. Nastoupila další fáze agitace v této obci. Docházelo k nucení pod pohrůţkou. Rodina Severinova pocítila tlak. Tchán pana Severina byl veden jako kulak.165 Od začátku snah o kolektivizace v obci Rouchovany, byl na něj a jeho rodinu vyvíjen nátlak v podobě plnění dávek, soustavných kontrol, pokut, zadrţování potravinových lístků166 a šatenek167.168 Paní Jaroslava Severinová169 vzpomíná, ţe tatínka označili jako kulaka. Psali o něm v novinách jako o nepříteli státu, a to z důvodu jeho negativního postoje k reţimu a procesu zdruţstevňování. Vzrůstající tlak v podobě navyšování a znemoţňování plnění dávek neunesl.170 Zůstala po něm vdova s dcerou. Na hospodářství působily ony dvě společně s panem Severinem aţ do 1. října roku 1954171. Byly jim naměřeny vysoké dávky. Maminka paní Severinové musela k soudu do Moravského Krumlova. Byla obviněna z neplnění předepsaných dávek. Vězení se jí vyhnulo z těchto důvodů podle pana Severina: „(...) dali jí
161 Spartak: automobil Škoda 440, lidově nazývaný Spartak se začal vyrábět v roce 1955. 162 Nebyla mu nabídnuta ţádná konkrétní funkce. František Severin měl dokončené vzdělání a potřebné znalosti i zkušenosti. Byl tedy velice cenný pro restauraci druţstva. 163 Podle údajů získaných od Františka Severina se jednalo o sedláky: Pachr, František Růţička, Josef Pošvař, Josef Veselý, Josef Šabata, Texl a František Konvalina. Všichni vlastnili nad 20 ha a byli vedeni jako kulaci. Ve výpovědi se shoduje s respondentem Františkem Ludvíkem. Ten dále doplnil seznam sedláků v obci vlastnících tehdy nad 15 ha. Jednalo se o: Nováček Jaroslav, Josef Ševčik, František Černý, František Valach, František Severin, František Ludvík, Karel Nováček, Karel Šťastný, Oldřich Šťastný, Josef Veselý, Josef Papula, Cydrich, Peterka, Kopuletý a Růţička. 164 Z výpovědi respondentů Františka Severina a Františka Ludvíka. Oba se v uvedených informacích shodují nezávisle na sobě. 165 SOkA Znojmo, fond ONV Moravský Krumlov - ve zpřístupnění části nebyl seznam kulaků nalezen, nelze tedy informaci potvrdit. 166 Potravinové lístky: byly obdobou platidla a vyuţívaly se pouze pro nákup jídla. Vydávány byly obyvatelstvu příslušnými úřady na základě předem daného klíče. 167 Šatenky: poukázka na zakoupení jistého mnoţství textilu a textilních výrobků. 168 Rozhovor s Jaroslavou Severinovou 13. 3. 2014. 169 Rozená Valachová, manţelka narátora Františka Severina. 170 Zemřel na mozkovou mrtvici v roce 1954, ve věku nedoţitých 54 let. Hlavní vina za tuto smutnou událost je rodinou připisována napětí a tísni vyvolanými přístupem KSČ. 171 František Severin byl k tomuto datu odvelen na vojnu. 34 z milosti podmínku, ale jen proto, ţe to byla ţenská a ukázala jim revma a ruce celý oteklý (...).“172 Dostala tedy podmínku na 2 aţ 4 roky. Této skutečnosti bylo vyuţito proti panu Severinovi právě při druhé agitační vlně. I přes nabídky nesporných výhod, zde výše uváděných, pan Severin nechtěl podepsat. Jenomţe pan Halámek dal této rodině jasně najevo moţnost vyuţití podmínky tchyně pana Severina. Ta by tím pádem musela nastoupit výkon trestu, pokud by pan Severin vstup do JZD neodsouhlasil svým podpisem.173 Rodina Severinova vlivem těchto událostí se vstupem nakonec souhlasila. Jednalo se o první větší sedláky v Rouchovanech, kteří do JZD vstoupili. Následně 1. března 1957174, po získání drtivé většiny souhlasů soukromých zemědělců, bylo zaloţeno JZD III. typu.175 Jiţ v první vlně zakládání III. typu vyuţil výbor strany v případě pana Ludvíka, jako staršího ze dvou synů, moţnosti zákazu studia. Na zákaz, který mu znemoţnil vyšší vzdělání, vzpomíná takto: „Já jsem vycházel školu a tatínek nechtěl jít do druţstva, a to schvaloval výbor strany, kdo kam půjde do školy nebo koho kam pustí. Já jsem neměl dovoleno jít studovat, musel jsem zůstat v zemědělství.“176 Jeho tatínek právě v první vlně nevstoupil. Pan Ludvík tak zůstal u zemědělství a do ţádné školy nenastoupil. Situace se později v souvislosti s druhou agitační vlnou v obci opakovala. Tentokrát u mladšího ze synů Lubomíra Ludvíka. Úředníci výjezdního výboru pouţili argumentaci typu, ţe syn je chytrý na matematiku a byla by škoda mu nedovolit jít studovat. Otec pana Ludvíka v reakci na to podepsal. Jeho rodina vstoupila do III. typu druţstva. Oběma synům bylo nakonec studium povoleno. Straší z nich, respondent pan Ludvík, však do školy uţ nenastoupil, zůstal u zemědělství. Všem z respondentů se vybavují i vzpomínky na občany Rouchovan, kteří i nadále přes vzrůstající tlak odmítali vstoupit. Pan Josef Šabata odolával aţ do konce roku 1957 a pan Karel Šťastný byl ze svého domu dokonce vystěhován177. Agitační úsilí se nevyhnulo ani obci Šemíkovice, v ten čas postrádající druţstvo I. typu a přesvědčování zde probíhalo znatelněji déle a o to důsledněji. Rok 1957 byl v této oblasti zlomový, mělo být zaloţeno druţstvo178, kterého byla tato obec zatím prosta. I zde
172 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 173 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 174 NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 49. 175 JZD mělo 17 zakládajících členů. První představenstvo bylo tvořeno: Julius Novák (ten byl i jeho předsedou), Josef Šabata, Jan Veselý, Jan Urbánek, Antonín Buchal, Antonín Mastný a Kristýna Bojanovská, in. NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 49. 176 Rozhovor s Františkem Ludvíkem srpen 2013 – leden 2014. 177 V jeho domě byl následně umístěn druţstevní „šroťák“, vyuţívaný pro potřeby JZD. 178 Mělo být zaloţeno druţstvo I. typu, ale z důvodu pozdějšího vývoje obce byl zaloţen jiný typ. Vzhledem ke způsobu hospodaření zaloţeného druţstva a výzkumu ohledně zakládání JZD se jednalo o III. typ. 35 probíhaly osobní návštěvy v rodinách sedláků, odmítajících vstoupit. Pan Dobeš na průběh těchto akcí v roce 1957 vzpomíná takto: „Chodili domů, prostě byli nekompromisní, čekali, aţ jsme se vrátili z pole. Zavíraly se vrata, nepóštěli se. Oni chodili i zahradama no prostě nevodbytní!“179 Ani v této obci nechodili místní občané, ale opět lidé z výjezdní skupiny ONV Moravský Krumlov.180 Princip zůstával nadále stejný, ujistit a následně přesvědčit o důleţitosti vstupu do druţstva formou odměn a slibů. Pan Dobeš vzpomíná na faktický slib směřovaný jeho mamince, kdy úředníci přikládali velkou váhu tomu, ţe se maminka nebude muset tolik dřít jako doposud.181 Přes veškeré snahy agitačních pracovníků otec pana Dobeše v první vlně zakládání JZD nepodepsal. Spolu s rodinou Pruškových182 čekali na arondace183 od státu. Pozemky byly vyměřeny a otec pana Dobeše si připustil, ţe na takových pozemcích se nedá vůbec hospodařit. Před vstupem měl ale jednu podmínku. Bratr pana Dobeše byl v té době na vojně. Jeho otec chtěl, aby po svém návratu mohl působit v průmyslu184. Na základě těchto okolností a přislíbení moţnosti studia pro staršího syna, podepsal. Rodina Pruškova taktéţ podepsala, ale stále jim hrozila moţnost vystěhování a následného uvěznění.185 Lidé rozhodnutí nepodepsat v obci stále zůstávali.186 Posléze byli k souhlasu a podpisu donuceni všichni. Dohnala je k tomu v první řadě neschopnost plnění vysokých dávek. Pan Dobeš vzpomíná na nucené a nesplnitelné dávky takto: „(…) dodávky byly velký a nestačilo se to, protoţe voni prostě čím víc hektarů, tak tím byla větší dodávka na hektar (…).“187 O výši dávek rozhodoval příslušný ONV. Na obec byl od státu doručen přípis188. Ten byl následně od obce rozdělen podle jednoduchého klíče. Nejvíce odváděl ten, kdo měl nejvíce hektarů. Pan
179 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor – duben 2014. 180 U rodiny Dobešů nechodil stále tentýţ člověk. Na jejich konkrétní jména si respondent nevzpomíná. 181 Situace po zaloţení JZD ovšem ukázala, ţe opak je pravdou. Ţeny pracovaly za mnohem ztíţenějších podmínek neţ muţi. Mimo jiné veškerou práci, z nedostatku pracovního nářadí, byly nuceny vykonávat holýma rukama. 182 Rovněţ obyvatelé vesnice Šemíkovice. Patřili k velkým sedlákům ve vesnici. Narátor obce Šemíkovice František Blaţek uvádí, ţe v téhle době rodina Pruškova vlastnila cca 25 ha. Také, jako rodina Dobešova, prozatím nesouhlasili. 183 Arondace: scelování, dělení a uspořádání hranic pozemků. 184 Bratr Jaroslava Dobeše se následně vyučil vodoinstalatérem a nastoupil k stavební firmě Lesostavby v Jaroměřicích nad Rokytnou. 185 Otec i syn Pruškovi byli v jiţ v roce 1953 zavřeni, z důvodů nepovolené zabíjačky a neodevzdání zbraně příslušnému úřadu. Oba byli označeni jako „návrat neţádoucí“. Amnestií, udělenou po smrti prezidenta ČSR Klementa Gotwalda dne 14. března 1953, byl pan Pruška propuštěn na svobodu. Syn byl odsouzen na 6 měsíců, po jejich uplynutí se vrátil do Šemíkovic. Informace jsou z osobního archivu písemností Františka Blaţka. 186 Josef Novák, Radislav Hrůza, František Novák, rodina Urbánkova a pan Šabata ze mlýna. Ve všech případech se jednalo o malé rolníky. Nejvíce měl pan Šabata 12 ha, ale jeho pozemky byly daleko na hranicích katastru obce. 187 Rozhovor s Jaroslavem Dobšem únor – duben 2014. 188 Přípis: celková povinná suma dávek. 36
Dobeš uvedl, ţe největší problém s plněním bylo odevzdávání mléka.189 Výše dávek se stala neúnosnou pro většinu obyvatel vesnice. Došlo proto k jejich podepsání a vstoupení do druţstva. Pan Blaţek byl v roce 1955 propuštěn z vězení, kde strávil rok za majetek.190 Rodina o obvinění dodnes mluví jako o nepodloţených, zaloţených pouze na lţivé výpovědi jednoho člena rodiny, jenţ sám byl komunista.191 Pan Blaţek vzpomíná na příjezd výjezdní skupiny ONV Moravský Krumlov útrţkovitě: „(…) přijeli a všechno prohledali, i kontrola na půdě byla, hledali zazděnou televizi, a kde máme jaké majetky (…).“192 ONV Moravský Krumlov si hlídal plnění dávek rodiny. Kontrola z okresu přijela po ţních a zabavila Blaţkům vše z jejich sýpky. Rodina neměla čím následně zasít, ale to nebylo bráno v potaz.193 Povinné dodávky z tohoto důvodu nebyly následující rok splněny. Pana Blaţka za nespolupráci čekaly 3 měsíce v Brně „natvrdo“. Po odpykání trestu před ním stály povinné práce při stavbě letiště v Náměšti nad Oslavou194. Pozemky mu byly druţstvem zabrány a ze začátku je obhospodařovala traktorová stanice lidově zvaná jako „estéeska“195. Po zaloţení druţstva v Šemíkovicích byl propuštěn, a protoţe heslo znělo „dal jsi pozemky, tak musíš“, byl tímto donucen do druţstva vstoupit. V rodině Veselých návštěvy z ONV Moravský Krumlov probíhaly také. Pan Veselý uvádí, ţe jeho tatínek byl veden jako kulak196 a s jako takovým s ním bylo i zacházeno. Rodina společně s výše zmíněnými rodinami Prušků a Blaţků patřila k největším soukromým zemědělcům v obci.197 Otec pana Veselého byl na základě udání povolán k soudu do Moravského Krumlova.198 Obavy Veselých z toho co bude, byly rozptýleny s příchodem amnestie199, díky níţ se prohřešek pana Veselého neřešil s takovou důrazností.200
189 Plnění dodávek mléka bylo spojeno s obtíţemi. Vzhledem k vysokým dávkám bylo nedostatku krmení pro krávy. Právě nedostatek potřebné výţivy se projevil na produkci mléka. 190 Rodiny Blaţkova a Pruškova patřily k největším sedlákům v obci Šemíkovice. Vlastnily přes 25 ha společně s lesy. 191 Podle výpovědi rodiny Blaţkovy se nejednalo o pouhého sympatizanta komunistického reţimu, ale přímo o člena KSČ. 192 Rozhovor s Františkem Blaţkem 1. 8. 2013. 193 Rozhovor s Františkem Blaţkem 1. 8. 2013. Uvedenou událost má v ţivé paměti i druhý z respondentů pan Jaroslav Dobeš, sám ji popisuje, jako cílený tlak, kterému bylo ze strany rodiny těţko odolat. Události okolo rodiny Blaţkových shodně popisují i všichni respondenti z obce Rouchovany a Slavětice. 194 Náměšť nad Oslavou je město kraje Vysočina. Letiště zde bylo otevřeno roku 1956. 195 Státní traktorová stanice. Dílčí stanice byly vlastníky traktorů, neţ tyto stroje přešly do individuálních druţstev. O pozemky Františka Blaţka se starala traktorová stanice v Lipňanech, jak on sám uvádí. 196 Viz poznámka č. 165. 197 Josef Veselý uvádí, ţe jeho tatínek v této době vlastnil aţ 26 ha půdy společně s lesy. 198 Udání a následná obvinění se týkala zavedení elektřiny bez patřičného povolení, kterou otec respondenta Josefa Veselého potřeboval k provozu vlastních strojů. 199 Viz poznámka č. 185. 200 Rozhovor s Josefem Veselým 16. 3. 2014. 37
Rodina vlastnila dobytek, který vlivem vysokého objemu dávek neměla čím krmit. Nastolené dávky jim v závislosti na výměře jejich pozemků byly zvýšeny, a ty se jim nedařilo plnit. Byli nuceni, jako jedni z prvních v obci, vstoupit do druţstva. Pan Veselý na události týkající se vstupu jejich rodiny vzpomíná: „Můj otec podepsal to druţstvo ze zoufalství, bylo to takový hodně špatný, nikdo tam nechtěl, ale v roce 1957 jsem leţel na gauču u bábičky a pamatuju si, jak otec třem lidem z Šemíkovic říká, tak já vám to tedy podepíšu. A oni jako, ţe to nebudou nikde říkat, ale stejně řekli, ale to uţ bylo jedno (…).“201 Rodina Veselých působila v JZD od jeho počátku v srpnu roku 1958.202 Agitační snahy v obci Slavětice podle respondenta pana Mytísky byly, alespoň co se týče jeho rodiny.203 V první fázi zakládání jim byly zabaveny některé budovy. Mytískovi byli nuceni se přestěhovat do domu svého dědečka204, objem vyměřených dávek se pro ně ale nezměnil. Rodině se i přes veškeré snahy plnit nedařilo. S pozemky, které jim první vlna nezabavila, se různě handlovalo. Pan Mytíska na agitaci u jejich rodiny vzpomíná takto: „Oni nás ani nepřesvědčovali, nedalo se to prostě utáhnout, pozemky nám neustále handlovali, národní výbor viděl, ţe neplníme, no prostě nám nic jiného neţ vstoupit ani nezbylo.“205 Neschopnost plnění výše dávek dovedla následně otce pana Mytísky k tomu, ţe v roce 1955 podepsal a stal se členem III. typu JZD206 v obci Slavětice.207 Pan Mytíska dále vzpomíná i na osud svého bratra, jeţ se v obci Slavětice oţenil a měl své hospodářství. Následně byl označen jako syn kulaka a poslán do ostravských uhelných dolů.208 Pod nátlakem okolností a situace, v níţ se nacházel nakonec i on přihlášku do JZD v obci podepsal.209 Další z respondentů pan Josef Vala má na agitační úsilí v jeho obci jiné vzpomínky. V roce 1949 zemřel jeho otec. Na hospodářství, čítající v té době cca 15 ha, zůstali sami s matkou. Před jeho odchodem na vojnu v roce 1957 byli nuceni vstoupit do JZD Slavětice. Pan Vala uvádí důvod, ţe výše dávek byla jiţ pro ně dva neúnosná. Vzpomíná i na návštěvy
201 Rozhovor s Josefem Veselým 16. 3. 2014. 202 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okres I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 50. JZD Šemíkovice mělo první představenstvo sloţeno z těchto členů: Jaroslav Šlapák (předseda), Vratislav Veselý, Vratislav Severin, Růţena Dobešová, Antonín Cafourek, Jarmila Suchánková a Rudolf Traxler. 203 Otec respondenta Adolfa Mytísky, rovněţ Adolf Mytíska, byl veden na seznamu vesnických boháčů. In. SOkA Třebíč, fond Obec Slavětice, Z27, pod číslem 238., ostatní jména jsou na seznamu jiţ nečitelná. 204 Stěhování proběhlo v rámci katastru obce Slavětice. 205 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 206 NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 19. Na III. typ JZD přešlo druţstvo v březnu roku 1951. 207 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 208 V dolech strávil pět let s klasifikací „E“ jako návrat neţádoucí, uvedl respondent Adolf Mytíska. 209 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 38 z ONV Třebíč na jejich hospodářství: „Přišel k nám zase Veiser210 z Hrotovic, a nakázal mi, ţe zítra do 9:00 hod do výkupu v Hrotovicích přivezu metrák obilí, pokud ne, čeká mě kriminál za neplnění. Vzal jsem vidle, a kdyby neutekl (…).“211 V roce 1957 odešel na vojnu a jeho máma do JZD ještě téhoţ roku vstoupila. Pozemky z jejich vlastnictví byly převedeny do společného uţívání ve prospěch druţstva. Do společného vlastnictví se dostala i technika do té doby v majetku rodiny Valových.212 Na otázku zda si pamatuje agitační plakáty, odpověděl kladně. Uvedl, ţe visely na mnoha místech v obci a na nich byla různá hesla, která měla přesvědčit lidi o výhodách, kdyţ budou volit KSČ.213 Jeho ţena Marie Valová214 má na agitační úsilí v obci také své vzpomínky. Uvedla, ţe k nim do rodiny chodili přesvědčovat lidé z MNV Slavětice neustále. Otec paní Valové jim to dlouho nechtěl podepsat. Docházelo tak k neustálému zvyšování povinných dávek. Paní Valová vzpomíná na události okolo podpisu jejich rodičů takto: „Prostě přišli, všechno si prošli, sepsali seznam, co se má odevzdávat a bylo. Nedívali se na nic, jestli vám něco zbylo nebo vůbec nic. Kaţdej se prostě bránil, dokud to vůbec šlo.“215 Za neplnění předepsaných dávek hrozila neplničům pokuta. Pod vlivem tohoto opakujícího se tlaku, rodiče paní Valové v roce 1958 souhlas se vstupem do JZD následně podepsali. Ze začátku pracovali hlavně na pozicích nutných zaplnit.216 Poslední ze zkoumaných obcí byla obec Přešovice. Podle respondentů nebylo ani potřeba velké agitační snahy vyvíjet.217 Probíhaly zde stejně, jako v předchozích vesnicích. Ze strany ONV Moravské Budějovice byly nastaveny vysoké dávky218, pan Kočí uvádí: „Těma dodávkama musel vstoupit kaţdej, neměl třeba obilí a byl nucenej vstoupit do druţstva, ale tam na tu dobu bylo všechno, to bylo podporovaný a prostě tam bylo vše.“219 První JZD zde působnost neskončilo. Přešlo k II. typu a na základě jeho zásad začalo i hospodařit.220 V souvislosti s přechodem na II. typ JZD respondenti neuvedli ţádné velké komplikace.221 Během probíhajících agitačních aktivit, byla z obce Přešovice vystěhována paní Marie
210 Jméno uţ si Josef Vala nepamatuje. Podařilo se jej dohledat, jednalo se o tajemníka MNV Jana Veisera z Hrotivic. Dohledáno bylo v Obecní kronice Slavětice, fol. 111. 211 Rozhovor s Josefem Valem listopad 2013 – leden 2014. 212 Jednalo se o mlátičku, lis a výfukovou řezačku. Řezačka byla původně schována u příbuzných, ale po udání jim byla rovněţ zabavena. Josef Vala uvedl, ţe všechna zabavená mechanizace byla brzy po zabavení zničena. 213 Rozhovor s Josefem Valem listopad 2013 – leden 2014. 214 Za svobodna Šabatová původem ze Slavětic. 215 Rozhovor s Marií Valovou listopad 2013 – leden 2014. 216 Rozhovor s Josefem Valem listopad 2013 – leden 2014. 217 Jedná se o respondenty pana Karla Kočího a Františka Kudery, obec Přešovice. 218 Rozhovor s Františkem Kuderou 14. 3. 2014. 219 Rozhovor s Karlem Kočím 14. 3. 2014. 220NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese II. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 221 Sdělené informace se v tomto případě podařily ověřit v podobě v archivním fondu ONV MB. 39
Urbánková, rozená Ludvíková domem č. p. 28 obec Přešovice.222 Rodina byla vystěhována dne 16. 6. 1953.223 Vystěhování celých rodin na okresech ČSR mělo jakýsi právní základ ve směrnicích, samozřejmě přísně tajných, ministra národní bezpečnosti, ministra spravedlnosti a ministra vnitra, známých jako „Směrnice tří ministrů“. Podepsána byla 20. října roku 1951. Jednalo se o upravení poměrů rodinných příslušníků odsouzených vesnických boháčů. Výstiţnou se stala hned jedna z úvodních vět: „Rodinným příslušníkům vesnických boháčů odsouzených soudem nebo národním výborem, jimţ byl mimo jiné uloţen trest propadnutí celého jmění, bude určeno pracovní místo a místo pobytu mimo obvod obce dosavadního bydliště.“224 Tato směrnice byla na okrese Moravské Budějovice, kam patřila obec Přešovice do roku 1960225, hojně a důsledně dodrţována, na rozdíl od okresu třebíčského.226
222 SOkA Třebíč (pracoviště Moravské Budějovice), fond ONV MB, kart. 396, inv. č. 341 konfiskace usedlostí Na základě rozhodnutí OSMB 6/11, 1952, zákaz pobytu v obci navţdy. Bylo jí odebráno 27 ha. 223 Spolu s ní byla vystěhována dcera Marie 1933, bratr Josef Ludvík 1899, matka Anna Ludvíková 84 let na ČSSS Královice, provozovna Ptyč, obec Hlince, okres Plasy, v roce 1964 došlo k návratu rodiny. GREGOR, František, JÍČÍNSKÝ, Petr: Zákazy pobytu uloţené tzv. kulakům v padesátých letech 20. století v okresech Moravské Budějovice a Třebíč. In. Západní Morava: vlastivědný sborník. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2008, str. 191. 224 Tamtéţ, str. 167. 225 Počátkem dubna roku 1960 došlo ke schválení Národním shromáţděním zákona o novém územním uspořádání státu. V platnost vstoupil 1. července roku 1960. ČSR byla rozdělena do deseti krajů se sto osmi okresy plus hlavní město Praha. Právě v rámci této územní reorganizace zanikl správní okres Moravské Budějovice, který působil jiţ od roku 1896. Obec Přešovice se tímto rokem stává součásti okresu Třebíč, jako ostatní zkoumané obce. In. GREGOR, František, JÍČÍNSKÝ, Petr: Zákazy pobytu uloţené tzv. kulakům v padesátých letech 20. století v okresech Moravské Budějovice a Třebíč. In. Západní Morava: vlastivědný sborník. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2008, str. 143. 226 Informace, na níţ se shodují všichni respondenti obce Rouchovany, Šemíkovic a Slavětic. 40
11.3. Působnost JZD
Rouchovany První druţstvo v obci nemělo dlouhou ţivotnost. Po vytrvalých agitačních snahách došlo k zaloţení nového druţstva a to na principech III. typu.227 Vlivem cílené agitace do onoho druţstva, jako první z velkých sedláků, vstoupila rodina Severinova. K rozvoji tohoto druţstva bylo zapotřebí zkušeností převáţně od velkých sedláků.228 Nové druţstvo se ze začátku svojí působnosti potýkalo s velkými problémy i přes veškeré snahy MNV Rouchovany. Chyběla potřebná mechanizace. Druţstvu scházely rovněţ prostory pro dobytek, pro skladování, pro kanceláře aj. Zabavené věci sedlákům, bez náhrady, nestačily pokrýt potřeby druţstva.229 Mechanizace chyběla v této době i jiným druţstvům. Pan Severin s úsměvem vzpomíná na projevy svazu mládeţe vůči velkým sedláků: "V Třebíči byla továrna u Marešů, tam se navezla skoro všechna zabavená mechanizace. Svaz mládeţe vzal kladiva a šel dělat brigádu proti kulakům. Mechanizaci zničili a bylo to povaţováno za hrdinskej čin. Potom přišli na to, ţe udělali druţstva a ţe nemají mechanizaci.“230 Situace v druţstvě však úsměvná nebyla. Jednotka231 v druţstvu platila za 10 Kčs. Respondenti přirovnali pro příklad situaci v rouchovanském druţstvu k tehdejšímu špatně osídlenému pohraničí.232 K roku 1958 JZD hospodařilo na 209 hektarech zemědělské půdy a mělo 17 členů.233 Pan Severin po nástupu do JZD v roce 1958 začal pracovat s koňmi a později jezdil s traktorem. Změnu druţstvo zaznamenalo aţ po příchodu ing. Jaroslava Horkého.234 S jeho nástupem do funkce předsedy druţstva začala výstavby nových, tolik potřebných, prostor.235 Pan Severin uvádí i informaci, ţe druţstvo v Rouchovanech bylo po celou dobu svojí působnosti závislé na dotacích od státu. Největší rozlohy236 dosáhlo v roce 1960. Od roku
227 Viz poznámka č. 175. 228 Většina z nich podepsala v průběhu roku 1958, jak uvádí respondenti František Severin a František Ludvík. 229 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 230 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 231 Jednotka: na jejím základě byli odměňováni druţstevníci. 232 Shodují se František Severin i František Ludvík. 233NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 234 Do jeho nástupu ve funkci působil Julius Novák. Respondenti obce Rouchovany uvádí rok jeho nástupu 1958. V dostupných materiálech nebyly nalezeny informace potvrzující tento údaj, kdy přesně se v JZD ujal funkce. 235 Areál druţstva byl vystaven za obcí Rouchovany. 236NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. JZD Rouchovany hospodařilo na 778 hektarech zemědělské půdy a mělo 160 členů. 41
1966237 se stalo sídlem sloučených druţstev. V roce 1973 k němu přibyly obce Slavětice a Přešovice a sloučené druţstvo hospodařilo na 2465 hektarech zemědělské půdy.238
Šemíkovice Druţstvo bylo zaloţeno v roce 1958. V prvních letech působnosti strojově vypomáhala jiţ zmiňovaná traktorová stanice v Lipňanech.239 Další potřebné stroje byly zabaveny sedlákům z Šemíkovic.240 Místní JZD se řídilo, bez zbytečných otázek, podle nařízení z vyšších míst. Proto moţná v obci pěstovali i len, který je pro zdejší území podle pana Dobeše naprosto nevhodný: „(...) přišel předpis na len, ten se musel prostě zasít a musela jste to splnit prostě. Jeden rok jsme tady měli i cibulu! Přišla i kontrola a hlídala, jestli jsme zaseli na předepsanou plochu.“241 K pěstování lnu se váţe vzpomínka, která přímo zachycuje samotnou sadbu. Tenkrát bylo moderní napodobovat vše, co bylo činěno v Sovětském svazu. Tento jev se dotkl i malé obce Šemíkovice. Přišel příkaz na zasetí lnu. Splnili jej podle tehdy moderního kříţového setí. Pan Dobeš s úsměvem vzpomíná na toto počínání: „My jsme to zaseli a měli jsme málo, tak jsme to zaseli ještě jednou, aby nebyly hlávky v sobě. Razilo se kříţový setí, byl to tenkrát ohromný hit jako hrom, kdyţ to můţe brát Rusko, tak to můţe být i u nás. A zaseli jsme to ještě jednou příčně. Vše dobrý, ale pak to vyrostlo, kdyţ trháte po řádku, tak dobrý, ale my měli zaseto moderně (…).”242 Pan Dobeš dnes tuto vzpomínku povaţuje za úsměvnou, tehdy jim však do smíchu nebylo, vzpomíná, ţe to byla strašná práce. Po vstupu do JZD působil pan Dobeš u koní, jezdil s nimi stejně, jako jeho otec v této době.243 Jeho matka působila v JZD téţ, i přesto, ţe přihlášku nepodepsala.244 V JZD byla vedena jako brigádnice. Pan Dobeš s úsměvem vzpomíná: „Maminka byla celou dobu přesvědčená o tom, ţe je to její.“245 Na samotné začátky v JZD vzpomínají respondenti
237 Jednalo se o sloučená druţstva obcí Rouchovany a Šemíkovice, Ke sloučení došlo na základě usnesení členské schůze z 8. srpna 1966. NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 50. 238 NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 239 SOkA Znojmo, fond ONV Moravský Krumlov, zemědělský odbor. Roku 1959 byla zrušena a její stroje a nářadí kupovaly okolní druţstva, mezi nimi i JZD Šemíkovice. 240 Např. rodině Veselých byly zabaveny jejich mlátičky pro potřeby nově vzniklého JZD v Šemíkovicích. 241 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 242 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 243 Na této pozici působil aţ do roku 1965, kdy nastoupil funkci zootechnika, v níţ zůstal aţ do samotného rozpadu společného druţstva. 244 Půlka společného majetku manţelů Dobešových byla paní Dobešové. Ta jej povaţovala stále za svůj, nechtěla o něj přijít a přihlášku nepodepsala. Majetek jí byl přesto zabaven a dán do uţívání druţstva. Brali jej jako společný majetek a od manţela paní Dobešové potřebný podpis měli. Ona tuto skutečnost nikdy nepřijala. 245 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 42 se zasmušenou tváří. Práce byla těţká, chyběla potřebná mechanizace, zkušenosti a chuť pracovat. Vznik JZD v této obci byly krutý.246 V roce 1958 se začal svádět dobytek pod společný majetek. JZD nemělo potřebné prostory, docházelo proto k umístění jednoho druhu dobytka k některým členům JZD. U rodiny Dobešů bylo ustájeno 25 býku a na území jejich pozemků byl pro ně vytvořen výkrm. U rodiny Veselů byly ustájeny jalovice a prasata, rodina Blaţkova měla na svém dvoře stáje pro koně. V obci probíhaly potřebné adaptace. První adaptovaná stavba proběhla na pozemků rodiny Prušků. Jednalo se o přebudování stodoly na nový druţstevní kravín. K vystavění areálu247, v němţ později sídlilo celé druţstvo, došlo aţ v roce 1960. Ten byl vybudován svépomoci samotných členů, vzpomínají všichni z dotazovaných respondentů. Umístěním dobytka do nového areálu došlo k jeho centralizaci. Očekávané uvolnění dvorů některých členů ale neproběhlo.248 Práce se tímto však zjednodušila, proto sami členové urgovali dostavbu areálu. Šemikovské druţstvo během své působnosti doplácelo na malou výměru pozemků.249 Nemělo potřebný kapitál na nákup chybějící mechanizace. Po stále sílícím napětí shora došlo ke spojení s JZD Rouchovany. Sloučení vstoupilo v platnost dne 1. 1. 1967 na základě příslušnosti k Třebíčskému okresu a společných hranic katastru obcí.250
Slavětice V obci Slavětice druţstvo hospodařilo251 samo s částečnou podporou od státu.252 Podle údaje od respondenta pana Valy byla jednotka253 tehdy 14 Kč.254 I v této obci, stejně jako v obci Šemíkovice a Rouchovany, došlo k vybudování nových prostor potřebných nejen pro
246 Na informaci se shodují respondenti Jaroslav Veselý a František Blaţek nezávisle na sobě. 247 Areál druţstva byl postaven na pozemcích rodiny Veselých, kterým jim byl zabaven v důsledku pravidel hospodaření typu druţstva. Budovy zde stojí do dnešního a od roku 1992, kdy došlo k rozdělení sloučených druţstev, slouţí potřebám ZD Šemíkovice. 248 U rodin Veselových a Dobešových zůstalo i nadále pár kusů dobytka. Adaptovaná stavba u rodiny Prušků se vyuţívala i nadále, jako moţná karanténa pro zvířata, nebo pro nově přivezené kusy. 249 V roce 1960 obhospodařovalo půdu o rozloze cca 270 ha zemědělské půdy. NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 50. 250 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 251 Druţstvo v roce 1950 začínalo hospodařit na 80 hektarech zemědělské půdy, zmiňuje NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 19. 252 Na informaci se shodují všichni respondenti obce Slavětice nezávisle na sobě. 253 Viz poznámka č. 231. 254 Zálohově bylo propláceno 10 Kč a zbytek byl doplacen na konci roku. Později v sedmdesátých letech došlo k navýšení této jednotky i na 18 Kč. 43 ustájení druţstevního dobytka.255 V roce 1952 byla vystavěna společenská místnost v budově JZD.256 Obecní kronika dále obsahuje informaci ze stejného roku o získání nových budov pro druţstvo.257 V roce 1955 je v ní i záznam o vstupu nových členů do druţstva včetně Adolfa Mytísky č. p. 6.258 Pan Mytíska zde pracoval u stavební skupiny dělníků. I v tomto druţstvě byla většina práce hlavně v letní sezóně259. Údaj z roku 1958 přináší další jména nově přistoupivších.260 Následujícího roku přibyli členové další.261 Největší rozlohy dosáhlo druţstvo roku 1960.262 Z roku 1961 jsou v obecní kronice dochovány i statistické údaje o členech stávajícího JZD.263 I v tomto případě došlo ke sloučení druţstev264. JZD Slavětice bylo sloučeno s JZD Rouchovany k 1. 1. 1973.265 Argumenty byly uváděny následující, zvětšení výměry druţstevních pozemků, větší zisky a moţnost nákupů potřebné těţké mechanizace.266 Po sloučení došlo ke změnám i v samotné obci. Zabavené majetky se staly nepotřebnými a byly navráceny původním majitelům. Rodině Mytísků bylo dovoleno vrátit se do jejich původního domu267. Pan Mytíska vzpomíná na tuto událost takto: „Tak jak přišli, tak i odešli. Vše tady zanechali tak. Místo domu jsme měli kulturák i s jevištěm společně s kancelářemi minulého JZD. Vše jsem si spravil do původní podoby sám.“268
255 V obci Slavětice byl postaven nový kravín, vepřín, drůbeţárna a také nový skleník. K začátku výstavby došlo jiţ po přechodu na II. typ druţstva. Na těchto informacích se shodují všichni respondenti obce Slavětice nezávisle na sobě. 256 Viz poznámka č. 146. 257 Pan František Čapoun odevzdal do uţívání MNV 10 ha a hospodářské budovy. MNV toto dále postoupilo darem JZD. Obecní kronika Slavětice, fol. 107. 258 Dále pak to byli tito členové: František Vala, František Hájek a Cabejšek Jaroslav, tyto informace podává Obecní kronika Slavětice, fol. 116. 259 Po dobu zimní sezóny si pracovníci druţstva vybírali dovolenou nebo pomáhali tam, kde bylo zrovna potřeba, uvádí respondenti nezávisle na sobě. 260 Jaroslav Hons, Rudolf Potůček, Jan Mytíska, Václav Plíšek, František Kratochvíl, Josef Kovář a Svoboda Josef viz více Obecní kronika Slavětice, fol. 127. 261 Ladislav Vítámvás, František Šumpela, Leopold Maštera, Ladislav Maštera, a Vladimír Juránek, tyto informace podává Obecní kronika Slavětice, fol. 130. 262 NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 19. 263 JZD má 115 členů, z toho 100 pracujících. Jednalo se o 49 muţů a 51 ţen viz více Obecní kronika Slavětice, fol. 140. 264 Tamtéţ, str. 19. Ke sloučení došlo na základě usnesení členské schůze z 27. prosince 1972. 265 V této době se jednalo o sloučená druţstva obcí Rouchovany a Šemíkovice. 266 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2013. 267 Viz poznámka č. 146. 268 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2013. 44
Přešovice V obci Přešovice JZD svůj provoz nepřerušilo. Bylo podporováno státem. Přesto bylo přikročeno ke stejnému způsobu přesvědčování jako v ostatních zkoumaných obcích.269 JZD v obci přešlo roku 1950270 k II. typu druţstva. I v tomto případě bylo druţstvo podporováno státem. Pan Kočí uvádí, ţe byl státem zakoupen např. potřebný kombajn. Se vstupem velkých sedláků271 začala výstavba velkých objektů nezbytných pro nový typ druţstva.272 V roce 1952 usnesením členské schůze ze dne 8. srpna přechází druţstvo na provozní řád III. typu JZD. Největší rozlohy273 dosáhlo v roce 1959. I tato obec se v roce 1973 stala součástí sloučených druţstev pod obcí Rouchovany.274 Argumentace o vstupu byla shodná jako v ostatních zkoumaných obcích.
12. Předsedové
Respondenti z obce Rouchovany shodně uvádějí, ţe si nejvíce a zároveň nejlépe vzpomínají na předsedu pana ing. Jaroslava Horkého. Do funkce nastoupil v roce 1958.275 Pro JZD Rouchovany to znamenalo velké změny. Začalo se s výše zmíněnou přestavbou. Do této doby platila zásada, ţe kdo měl doma společný dobytek, tak se o něj sám staral.276 Za jeho působení ve funkci stoupla hodnota jednotky z původních 14 na 35 Kč.277 Období, kdy byl v čele JZD v Rouchovanech a následně i v čele spojených druţstev, je všemi respondenty bez výjimky označováno jako „zlatá éra“ JZD v obcích.278
269 Viz kapitola práce Agitační snahy. 270 V červnu roku 1950 mělo JZD 14 členů a cca 100 ha půdy uvádí NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese II. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 271 K 1. 1. 1951 mělo JZD jiţ členů 53 a hospodařilo na 76 hektarech zemědělské půdy, více viz NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese II. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 272 Objekty se nacházejí na konci obce. K dnešnímu dni tam sídlí ZD, které vzniklo rozdělením sloučeného druţstva v roce 1992. 273 JZD hospodařilo na 522 hektarech zemědělské půdy a čítalo 94 členů, více viz NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 274 Ke sloučení došlo na základě usnesení členské schůze ze dne 25. srpna 1973, více viz NOVÁČKOVÁ, Eva. Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 35. 275 Rodák z obce Rouchovany více viz poznámka č. 237. 276 Druţstvo v obci rokem 1957 hospodařilo na základech III. typu JZD, ale potřebné prostory pro ustájení společného dobytka v obci nebyly. 277 Informaci uvádějí všichni respondenti obcí Rouchovany a Šemíkovic nezávisle na sobě. 278 V pozici předsedy byl pan ing. Jaroslav Horký aţ do osudného roku 1968, kdy odmítl podepsat souhlas se vstupem sovětských vojsk na naše území. Z funkce předsedy byl proto odvolán v roce 1969 a jeho další činnost mu byla všemi prostředky ze strany KSČ znemoţňována. Nesměl být nikde zaměstnán. Pan ing. Jaroslav Horký, ten který se zaslouţil o rozkvět místního JZD, skončil jako kůţkař na okrese. Informace potvrzená respondenty všech zkoumaných obci nezávisle na sobě. 45
V obci Šemíkovice, od vzniku druţstva v roce 1958 aţ do jeho sloučení s Rouchovany v roce 1966, působil ve funkci předsedy pan Jaroslav Šlapák279. Po sloučení JZD funkce předsedy v Šemíkovicích zanikla či se spíše dostala pod hlavičku předsedy druţstva v Rouchovanech280. Pan Dobeš i ostatní respondenti z Šemíkovic o společném předsedovi mluvili velice pozitivně. Především jako o rozumném člověku, který své práci rozuměl a působil tedy na správném místě.281 Ze vzpomínek pana Dobeše: „Udělal pro Róchovany hrozně moc, protoţe, kdyţ on tam přišel, tak neměli ani budovy (…) postavil tam ve středisku dvě kólny a sušičku a díky němu to šlo (…) bohuţel jemu ublíţel osmašedesáté rok (…).“282 Ve funkci předsedy byl krátce vystřídán Josefem Smičíkem283. Za jeho působení prosperita JZD značně klesla.284 V budoucnu ve funkci předsedy sloučených druţstev působí Miroslav Nejedlý.285 Spojení do jednoho druţstva Šemíkovicím pomohlo. Došlo k promíchání pracovníků a přesunu některých kusů dobytka. Pan Dobeš se k tomuto vyjádřil následovně: „(...) v Róchovanech nebyl nikdo, kdo by chtěl krmit velký bejky, odvezli je tedy sem k nám (…) později došlo zase k jejich navrácení v souvislosti s problémy s dojičkami(…).“286 V obci Slavětice, jako v jediné z probádaných obcí, pozici předsedy druţstva zastávala ţena. Jednalo se o Elišku Vítamvásovou.287 Ve funkci byla vystřídána Stanislavem Urbanem.288 Koncem padesátých let a počátkem šedesátých let se na postech předsedy druţstva vystřídalo několik členů. Během roku 1955 Urbana nahradil místopředseda Josef Smičík. Ten byl ve funkci do nástupu Jana Juránka v roce 1956. Následujícího roku funkci předsedy zastával František Hájek289. Smičík se na místo předsedy vrátil roku 1959 a post zastával do roku 1963, kdy odchází do JZD Hrotovice290. Krátce působil ve funkci předsedy291 sloučeného JZD Rouchovany. 292 Na jeho místo nastoupil ONV v Třebíči
279 Rodák z obce Šemíkovice. 280 Byl jím ing. Jaroslav Horký. 281 Stejný názor sdílí všichni respondenti ze zkoumaných obcí nezávisle na sobě. 282 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 283 Pocházel ze Slovenska. Do obce Slavětice se přiţenil a jiţ zde zůstal. Před vstupem do druţstva se ţivil jako dráteník. 284 Informace, na které se shodují všichni z dotazovaných respondentů nezávisle na sobě. Bliţší určení, kdy a na jak dlouho zastával tuto funkci, se nepodařilo v dostupných materiálech dohledat. Respondent obce Rouchovany František Ludvík uvádí, ţe J. Smičík byl následně odvolán a ing. Jaroslav Horký se do funkce předsedy sloučeného JZD vrátil. J. Smičík odešel do JZD Hrotovice. 285 Rozhovor s Františkem Ludvíkem srpen 2013 – leden 2014. 286 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 287 Do funkce byla zvolena jiţ v první vlně zakládání druţstev. Působila 1952-1955. Obecní kronika Slavětice, fol. 116. 288 Kronika uvádí rok 1955. Obecní kronika Slavětice, fol. 116. 289 Ve funkci působil 1957-1958. Obecní kronika Slavětice, fol. 121 a 126. 290 Zde opět předsedou druţstva. Obecní kronika Slavětice, fol. 130 a 149. 291 Viz text výše, kapitola Předsedové. 46 dosazený ing. František Novotný293 z Hrotovic. Léta 1965-1974 jsou v kronice obce popsány velice stručně.294 Právě v této stručné části se objevuje zmínka o sloučení JZD Slavětice a JZD Rouchovany.295
13. Ženy v JZD
Jejich postavení bylo jednoznačně těţké. Jak jiţ bylo řečeno, v prvních vlnách zakládání chyběla nově vzniklým druţstvům potřebná mechanizace. Všechna práce se dělala holýma rukama včetně hnojení polí. Tíha tohoto způsobu práce leţela především na ţenách. Pan Dobeš z obce Šemíkovice uvádí: „Ţeny to v těch druţstvách měli těţký a pak ještě po dřině přišli domů a vona musela vařit, děcka a tohle, krutý moc krutý to měly.“296 Kdyţ byly v rodině děti, ţenám většinou kvůli neexistenci školek nezbývala jiná moţnost, neţ jít k ţivočišné výrobě.297 Tato varianta jim sice umoţnila starat se o děti, ale zároveň přinášela i svá úskalí. Dobytek musely krmit třikrát denně a neexistoval pojem volný víkend nebo svátek, aj. Po spojení JZD Rouchovany a JZD Šemíkovice byly právě do Šemíkovic, podle nového nařízení, přesunuty všechny jalovice a to znamenalo starost navíc.298 Jedna z manţelek respondentů na svoji působnost v JZD vzpomíná i teď po letech s velkou nechutí. Po skončení povinné školní docházky pomáhala rodičům v jejich hospodářství, jak bylo tehdy slušností a zvykem. Po podpisu rodičů působila v JZD Slavětice v rostlinné výrobě299, po roce 1969300 začala pracovat v druţstevním kravínu. Paní Valová vzpomíná: „Vše se na polích muselo dělat rukama, i samotné hnojení. Byla to strašná doba a já na ni nerada vzpomínám.“301
292 Do své funkce byl navrţen, ne zvolen. Informace je ze vzpomínek respondenta Františka Ludvíka z obce Rouchovany. 293 Inspektor zemědělských škol v okrese Třebíč. Ve funkci od roku 1963. Kdy v ní skončil, kronika neuvádí. Obecní kronika Slavětice, fol. 149. 294 Důvodem je zranění kronikáře Jana Konvaliny. Kronikářkou se stala Marie Baštová, místní občanka a důchodkyně. 295 Stalo se tak v roce 1973. 296 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 297 Jaroslav Dobeš uvedl, ţe do práce k ţivočišné výrobě chodily ráno na čtvrtou a kolem půl sedmé byly ţeny doma. 298 Jaroslav Dobeš uvádí, ţe u jalovic velice často docházelo k těţkým porodům i v noci. 299 Rozhovor s Marií Valovou listopad 2013 – leden 2014. 300 V tomto roce si Marie Valová vzala za manţela Josefa Valu, oba rodáci obce Slavětice. 301 Rozhovor s Marií Valovou listopad 2013 – leden 2014. 47
14. Vzdělání
Respondent pan Severin z Rouchovan části o vzdělání věnoval v rozhovoru spoustu místa. Jeho cesta za vzděláním v této době byla těţká. Po skončení povinné školní docházky nastoupil na střední zemědělskou školu v Třebíči. Během svého studia na škole pocítil neblahé důsledky tehdejšího postoje k dětem rodičů, kteří vlastnili zemědělskou půdu ve výměře nad 15 ha. Z domněnek pana Severina vyplývá fakt, ţe dobře vedená agitace zaměřená správným směrem, nesla svoje ovoce v podobě eliminace dětí kulaků na okraj studentské společnosti ostatními dětmi bez stigmat daných reţimem. Současně vzpomněl např. na zákaz vstupu dětí velkých sedláků do školní jídelny. Zákaz pocházel z předpokladu bohatství sedláků a tak si děti měly přinést vlastní jídlo z domovů. Podle hypotéz systému měly děti velkých sedláků všeho nadbytek, nebylo proto zapotřebí je ještě více podporovat. Pan Severin s úsměvem dodává, ţe sice nemohl do školní jídelny, ale své výhody to mělo: „My jsme neměli peníze, nic, nesměli jsme tam jít, tak já jsem to dělal tak, ţe já jsem jezdil do tý školy a tam jsem měl skříňku a tam jsem měl povidlí a moučkový cukr (...) a cukroval jsem (...) a měnili302 se mnou, protoţe dostávali chleba s máslem a salámem dennodenně.“303 Uvádí, ţe během jeho studia třetího ročníku, přišel do třídy ředitel školy společně se školníkem304, všem studentům, jejichţ rodiče vlastnili nad 15 ha, oznámili bezvýznamnost jejich studia a s tím spojené jeho ukončení s platností od následujícího dne. Pan Severin měl i přes tuto nepříznivou skutečnost štěstí. Následující den se sice do školy nevrátil, ale na základě dobré rady pana Fišera305, nastoupil na školní statek306. Tato rada mu pomohla studia zachránit a získat vzdělání.307 Za těchto podmínek se mu podařilo odmaturovat. O podání přihlášky na vysokou školu se ani nepokusil. Uvádí: „Ten kdo nebyl ve svazu mládeţe, já jsem nebyl, nesměl si podat přihlášku na vysokou školu. To byl prostě takový postih.“308 Pan Severin střední školu absolvoval. Po souhlasu jeho otce se vstupem začal pracovat v JZD Rouchovany.309 Ostatní, pro reţim nepotřebné, studenty čekal ve většině
302 Spoluţáci (pozn. autora). 303 František Severin říjen 2013 – březen 2014. 304 Konkrétní jména si jiţ respondent nepamatuje. 305 Poradil mu tehdejší předseda závodní rady pan Fišer. Jeho vlastní jméno si jiţ respondent, pan Severin, nepamatuje. 306 Jednalo se o Valdštejsnský statek, který patřil tehdy ke škole. Slouţil k vykonávání praxe studentům. 307 Společně s panem Fišerem se domluvili, ţe si vezme neschopenku a jeho místo péče o koně dočasně zastane právě František Severin. Pan Fišer věděl o rodině Severinových, jejich vlastnictví a kladnému vztahu ke koním. Rovněţ z předchozí praxe Františka Severina věděl o jeho schopnosti zacházet s koňmi. 308 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 309 Nemoţnost studovat pocítila rodina Severinova znovu v případě dvou dcer Františka Severina. Oběma bylo bráněno ve výběru středních škol. V tehdejší době nebyla přípustná návštěva výuky náboţenství. Obě dívky jej přesto navštěvovaly. Bez vydatné pomoci známých rodiny by starší z dcer nevystudovala cizojazyčnou 48 případů Státní statek v Albrechticích. Vzpomíná na studenty, jeţ se při obdrţení propustky domů museli hlásit na příslušné stanici Státní národní bezpečnosti a při svém odjezdu z domova se na stanici hlásili ještě jednou. Na statku jim následně museli jejich příchod potvrdit. Pobyt zde byl často brán jako konečné umístění310. Pan Severin sdělil, ţe studovat bylo v té době prostě těţké. Stejně jako v případě mechanizace, byla komunisty zjištěna potřeba, resp. nezbytnost, středoškolsky i vysokoškolsky vzdělaných lidí.311 Pan Dobeš si školu dodělal aţ po ukončení povinné vojenské docházky. Na ni odešel v roce 1959 v délce trvání 28 měsíců. Po návratu z vojny se vrátil do druţstva312. V zimě nebyla práce. Přihlásil se tedy ke studiu na mistrovské škole v Jaroměřicích nad Rokytnou313. Škola fungovala na principu zimního turnusu, byla dvouletá a ukončená výučním listem. Výuka probíhala od listopadu do března. V letním období měli studenti za povinnost plnit provozní praxi314. Rovněţ povinná byla i přítomnost na seminářích. Ty se konaly jednou za dva měsíce. Na nich probíhalo doškolení studentů. Pan Dobeš školu zdárně absolvoval a poté nastoupil v JZD na pozici zootechnika315. Měl v plánu ve studiu pokračovat, ale skrz změnu v jeho osobním ţivotě316 se záměr neuskutečnil. Pan Blaţek je z respondentů nejstarší. Po skončení výkonu trestu nastoupil hned do práce v JZD Šemíkovice. U něj ţádné problémy se studiem ze strany státu nenastaly. 317 Omezení se tak týkala aţ jeho dětí. Jeho jediný syn pan František Blaţek ml. vystudoval střední zemědělské učiliště Třebíč. Nebyly mu kladeny ţádné překáţky. Studoval obor, který mu byl jako synovi velkého sedláka dovolen. Pan Blaţek vzpomíná: „Syn mohl, jeho vzdělání bylo potřebné pro JZD. U dcer to bylo bohuţel horší. Bylo jim dáváno najevo, ke které skupině lidí patří.“318 Panu Veselému bylo v době zakládání prvního druţstva v obci Šemíkovice pouhých devět let.319 Zákaz studia, v rámci agitačních snah, nebyl v jeho případě vůbec pouţit. U pana Veselého totiţ nastala situace zcela jiná. Do školy šel v době, kdy uţ druţstvo bylo zaloţeno.
korespondenci v Brně. V případě mladší se o její dostudování zaslouţil ředitel gymnázia v Moravském Krumlově. 310 Byly zde výjimky. Chlapců se týkala povinná vojenská sluţba. Díky ní statek opustili a ve většině případů se sem jiţ nevrátili. U ţen byla moţnost sňatku a následné opuštění statku. 311 Na základě jeho maturity mu byla slibovaná funkce v nově vznikajícím druţstvu na území obce Rouchovany. 312Před vojnou spolu s otcem jezdil s koňmi a po maturitě pracoval jako zootechnik. 313 Město je součástí kraje Vysočina. 314 Jaroslav Dobeš uvádí, ţe se sice jednalo o povinnou praxi, avšak nebylo potřeba provádět práci navíc. Museli však zaznamenat, co vykonávají přes letní turnus, v rámci práce pro druţstvo. 315 Rozhovor s Jaroslavem Dobešem únor 2013 – duben 2014. 316 V roce 1964 oţenil. Zůstal i nadále v působení JZD. 317 Úspěšně dokončil studium na střední hospodářské škole v Rouchovanech, ještě před příchodem roku 1948. 318 Rozhovor s Františkem Blaţkem 17. 8. 2013. 319 Ten je z respondentů naopak nejmladší. 49
Jeho volba byla ovlivněna nařízením z MNV, kdy byl do učení v podstatě vyslán.320 Pan Veselý vzpomíná: „To jsem musel, protoţe jsme měli ty polnosti, a aby to tady někdo dělal. Vţdycky někdo musel jít z rodiny učit se pro druţstvo. To byla dost dlouho taková povinnost.“321 Po skončení studia nastoupil praxi v Rouchovanech, jelikoţ v druţstvu v Šemíkovicích nebyla dílna. Opraváře zemědělských strojů dělal však pro obě druţstva, jak pro šemíkovské tak pro rouchovské. V roce 1967 odešel na povinnou vojenskou sluţbu. Po návratu z vojny fungovala druţstva sloučená322. V novém, spojeném druţstvě pracoval opět v dílně v Rouchovanech.323 Respondentům v obci Slavětice ve studiu bráněno nebylo. Například paní Valová, uvádí, ţe u ní, jako u holky se vůbec o moţnosti nějakého studia ani neuvaţovalo. Pochází ze tří dcer, ona je prostřední a v té době bylo samozřejmostí, ţe holky zůstávaly doma a pomáhaly rodičům v zemědělství. Na otázku, zda tehdy chtěla jít studovat, odpověděla zcela jasně. Takovou moţnost si vůbec ani nepřipouštěla.324
15. Shrnutí samotných respondentů
Na otázku jak by hodnotili tuhle dobu ze svého pohledu. Odpověděl pan Severin zcela jasně: „Tahle doba se dá prostě těţko vysvětlovat. Byl to teror. Násilí na lidech. Kdo měl nad 15 ha, tak to měl těţký. Ale nejtěţší to měli ty děcka ze škol.“325 Ţena pana Severina na tuto dobu vzpomíná nerada. Tehdejšímu reţimu dává za vinu smrt svého otce. Nemůţe jim zapomenout nátlak, který byl také vyvíjen na její matku. Jako pozitivní stránku manţelé shodně uvádějí, ţe se našli lidé, rozhodnutí bojovat a reţimu neustoupili, i kdyţ je to stálo mnoho. Pan Ludvík mluvil ve stejném duchu o těţké době, která prostě byla taková, jaká byla. Člověk se v ní musel naučit ţít. Hovořil o době plné ironií, pro dnešního člověka mnohdy k nepochopení. Pan Veselý dnes, kdyţ se ohlédne, vzpomíná na největší útrapy způsobené jeho rodině, ze strany ONV Moravský Krumlov a komunistů v obci. Jim všem uţ jeho otec odpustil. Pan Veselý vzpomíná: ,,Největším paradoxem je, ţe největšímu komunistovi v obci
320 V Šemíkovicích v druţstvu chyběl opravář druţstevních strojů. Přišlo mu nařízení, aby se šel učit pro druţstvo. Takţe nastoupil v Třebíči do oboru opravář zemědělských strojů. 321 Rozhovor c Josefem Veselým 16. 3. 2014. 322 Viz poznámka č. 237. 323 Rozhovor s Františkem Severinem říjen 2013 – březen 2014. 324 Rozhovor s Marií Valovou listopad 2013 – leden 2014. 325 Rozhovor s JosefemVeselým říjen 2013 – březen 2014. 50 chodím spravovat hrob já, kdyţ na něj jeho děcka kašlou. Byla to prostě taková doba a tak se to bralo. Nejhorší pro mě, ale bylo, kdyţ nám odváděli koně, to jsem i plakal (…).“326 Pozitivní stránku celé to dění ale také mělo. Po zaběhnutí JZD v obci se pořádaly kulturní akce a zájezdy. V Rouchovanech byla vybudována společná jídelna. Do práce v JZD byli přijímáni i mladí lidé, kteří s původním zemědělstvím v obci neměli nic společného. K práci v JZD jim byl přidělován i druţstevní byt.327 Dochází k rozvoji zemědělství na území sloučených druţstev.328 Pan Mytíska ze Slavětic na kolektivizaci neshledává vůbec nic kladného. Za pozitivum pouze uvádí práci doma, bez dojíţdění, a nakonec byl vlastně rád, ţe má nějakou práci. Na otázku zhodnocení sdělil: „Co to přineslo? Pro nás vůbec nic, nakonec jsme tam stejně museli vstoupit. Kdybychom vstoupili hned, ušetřili jsme si trápení a trable.“329 Pan Vala ze stejné obce uvádí, ţe v JZD zůstal aţ do svého důchodu a zhodnocení provedl těmito větami: „Můj pocit je jednoznačný, rodiče se na to nadělali a všechno vniveč. Vládl tady všude strach a kaţdej prostě radši vstoupil. Byla to prostě taková doba. Kaţdej si prostě nakonec zvykl“330 Jeho ţena na tuhle dobu vzpomíná nerada: „Doteď nemohu jíst chleba s margarínem, vţdy si vzpomenu, ţe nic jiného nebylo a maminka kolikrát plakala, ţe ani ten chleba nemáme.“331
326 Rozhovor c Josefem Veselým 16. 3. 2014. 327 Pod podmínkou práce v JZD. V obci Šemíkovice došlo k výstavbě těchto druţstevních bytovek v letech 1972- 1973. 328 Rozhovor s Josefem Veselým 16. 3. 2014. 329 Rozhovor s Adolfem Mytískem 15. 2. 2014. 330 Rozhovor s Josefem Valem listopad 2013 – leden 2014. 331 Rozhovor s Marií Valovou listopad 2013 – leden 2014. 51
16. Závěr
V Košickém vládním programu332 byla zakotvena zásada - půda patří těm, kteří na ni pracují.333 Dne 4. dubna 1948 byl vyhlášen komunistickou stranou tzv. Hradecký program. Tento program přímo nařizoval odebrání půdy rolníkům vlastnícím nad 50, ale i pod 50 hektarů, pokud na ní sám vlastník přímo nepracoval. Toto, ale i další opatření podniknuté komunistickou stranou, znamenaly de facto úplnou změnu v třídním rozloţení vesnic. Nastalo zlikvidování velkého pozemkového vlastnictví velkostatkářů.334 KSČ se svými postupy snaţila dosáhnout kolektivizace zemědělství za pomoci zdruţstevňování. Na podporu svých činů komunisté uvádí - na našem venkově se jedná o tradici, která zde byla jiţ dříve hojně rozšířená. Došlo ke sníţení cen za zemědělské produkty. Daňová zátěţ, ale přetrvávala z let válečných. Nic nedokázalo odvrátit rozevírání nůţek mezi rostoucími cenami a stagnujícími platy středně a nízko příjmových skupin. Transformace měla na venkově nastat aţ po úplném podrobení vesnice. Bolševici vesnici přisoudili jednoduchou roli, měla slouţit jako zásobárna potravin, surovin a levné pracovní síly. Československý venkov se tak v padesátých letech 20. století stal dějištěm velkého experimentu v podobě socializace. V případě venkova je přesnější, jiţ tolikrát zmiňovaný výraz, kolektivizace. Faktem zůstává, ţe lidé jiţ dříve sami tvořili různá druţstva v podobě strojních, skladištních ad. Tato druţstva byla ale tvořená na principech potřebnosti, poznatelnosti a nejdůleţitější je znak dobrovolnosti od vzájemně si vypomáhajících spoluobčanů. JZD byla naopak zakládána na principu sílícího tlaku shora a na základě zákona z roku 1949. Direktivní řízení se však nijak neosvědčilo a na fungování JZD to mělo často negativní dopady. Do společného druţstevního uţívání a rozhodování se sedláci, zvyklí hospodařit na svém, nijak zvlášť nehrnuli. Jako řešení vzniklé překáţky v rádoby hladkém průběhu kolektivizace bylo povaţováno odstranění nesouhlasící a odmítající skupiny lidí. Konkrétně to byli sedláci vlastnící největší výměry zemědělské půdy. Jednalo se o tzv. kulaky. Právě ty se reţim snaţil odstranit z vlivu na vesnici. V druhé polovině padesátých let začala odeznívat ostrá etapa kolektivizace vesnic v ČSR. Vládnoucí komunisté nabyli totiţ přesvědčení, ţe venkov v nové podobě výrobních vztahů je jiţ získán. Usoudilo se, ţe je potřeba dále bojovat o smýšlení lidí, aby socialismus
332 Schválen 5. dubna 1945 na zasedání v Košicích. 333 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, str. 10. 334 Tamtéţ, str. 10. 52 ve státě zvítězil v celém rozsahu. Zemědělská politika uplatňována národními výbory a ostatními orgány, měla dvě tváře: vstřícnou a sankční. Kolektivizace zemědělství přinesla mnohé změny, které neznamenaly jen likvidaci selského stavu jako takového. Jednalo se i o rozpad tradičního hodnotového systému na vesnici. Tyto změny měly konfliktní a v některých případech i tragický charakter. Od 60. do 80. let jednotlivá druţstva dosáhla, dalo by se říci i jisté prosperity, zajišťující potřebnou politickou stabilizaci venkova. Navzdory všemu se, ale většina tamních obyvatel s reţimem neztotoţnila. Jisté zlepšení ţivotní úrovně je prostě s nastolenou situací, opět by se dalo říci, tak nějak smířilo. V úvodní kapitole je jako cíl práce uvedeno přiblíţení kolektivizace pěti obcí na Třebíčsku. Jednalo se o obce Rouchovany, Slavětice, Přešovice, Šemíkovice a Dukovany. Avšak u obce Dukovany se vynořila překáţka v podobě neochoty tamních lidí ve formě odmítnutí rozhovorů či neposkytnutí dokumentů k nahlédnutí. Z těchto důvodů je diplomová práce postavena na svědectví a pamětech respondentů pouze čtyř obcí. I přes velký časový odstup od dob kolektivizace do dnešních dnů, kdy uplynulo téměř 60 let, si respondenti na mnohé vzpomněli. Další bariérou, při zpracovaní tématu, byla neúplnost, anebo nepřístupnost pramenů v archivech. V drtivé většině nejsou archivní materiály zpracované a z toho důvodu do nich nelze nahlíţet. V dalších případech byly situace, kdy uloţení archiválií nesouhlasilo s údaji zanesenými v inventáři. Nelze však za tento stav útočit na pracovníky archivů. Naopak jsem se shledala s jejich velkou ochotou. Mám za to, ţe problém je v nízkém stavu archivních pracovníků. Coţ je velká škoda, protoţe pamětníků ubývá a neţ budou archivní materiály zpracovány, nebude uţ nikdo vědět co s tím a obávám se, ţe majoritní část, byť obsahující důleţité informace, bude skartována. Neméně podstatnou zábranou bylo údajné zničení kroniky obce Šemíkovice. Měla shořet při poţáru archivu v Moravském Krumlově. Informace, zda tomu tak určitě bylo, se nepodařily dohledat. Výraznou překáţkou, se stala moţná ztráta kroniky obce Přešovice. K datu dokončení této práce se ji stále nedaří nalézt na místech, kde by údajně měla být toho času uloţena. Výraznou pomocí se stala, ale kronika obce Slavětice uloţená v obecním archivu a zachycuje potřebné informace o kolektivizaci v obci, jako jediná. Neodmyslitelně důleţitou je literatura335 váţící se k tématu. Na téma kolektivizace bylo napsáno mnoho publikací, avšak k bádané oblasti pouze dvě z nich.336
335 Viz seznam literatury. 53
Během tohoto historicky krátkého období dějin došlo k velkým změnám. Událo se tak na poli hospodářském, sociálním a politickém. Důsledky zmíněných událostí dolehly i na zkoumané obce. Leckdy byly tvrdé a těţko pochopitelné. Touto cestou jsem se snaţila, alespoň drobnou měrou, přispět k poznání této doby a událostí, které formovaly čtyři vesnice na území tehdejších dvou okresů. Vzhledem k současnému stavu poznání a zejména stavu dochovaných pramenů pro oba zmiňované okresy, není výčet úplný. Snad je patrný alespoň částečný úspěch vzhledem k podmínkám výzkumu, resp. daným překáţkám. Nicméně je tato diplomová práce jediným z nejucelenějších a nejkompletnějším zdrojem informací týkající se zadaného tématu právě zkoumaných čtyř obcí. Závěrem je důleţité vzpomenout na pana Františka Blaţka, který se dokončení této práce jiţ nedoţil.
336 NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese I. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, a 54
17. Přehled použitých zkratek aj. – a jiné, a jiní ad. – a další č. – číslo č. p. – číslo popisné ČSR – Československá republika ČSSR – Československá socialistická republika fol. – folio ha - hektar HTÚP – Hospodářsko-technická úprava půdy inv. č. – inventární číslo JZD – Jednotné zemědělské druţstvo KNV – Krajský národní výbor KSČ – Komunistická strana Československa ml. - mladší MNV – Místní národní výbor např. - například ONV – Okresní národní výbor s, str. - strana WWW –World Wide Web ZD – zemědělské druţstvo ZSD – zemědělské strojní druţstvo ZVD – zemědělské výrobní druţstvo
55
18. Seznam použité literatury a pramenů
18.1. Prameny
SOkA Třebíč, fond Archiv městečka Rouchovany SOkA Třebíč, fond ONV Třebíč, Obec Slavětice SOkA Třebíč (pracoviště Moravské Budějovice), fond ONV Moravské Budějovice, Obec Přešovice SOkA Znojmo, fond ONV Moravský Krumlov NA, f. 02/5 (Politický sekretariát ÚV KSČ 1951-1954), sv. 29, arch. jedn. IOI, bod 27, Návrh zásad k provedení očisty zemědělských škol od dětí vesnických boháčů v době prázdnin, II. 6. 1952.
18.2. Literatura
BLAŢEK, Petr, JECH, Karel a KUBÁLEK, Michal a kol: Akce ,,K“: vyhnání sedláků a jejich rodin v padesátých letech: studie, seznamy a dokumenty. Praha: Pulchra, 2010, 635 s. BLAŢEK, Petr. KUBÁLEK, Michal (eds.): Kolektivizace v Československu 1948-1960 a středověké souvislosti. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Dokořán, 2008, 359 s. BUREŠOVÁ, Jana: Zemědělství olomouckého kraje na přelomu 40. A 50. let 20.stol. In. AUPO Historica č. 27 (1998), s. 103 – 115, STEHLÍK, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948 – 1960. In. Dačický vlastivědný sborník, č. 4 (2007), s. 211-224. HAŇÁK, Vilém: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Mor-Krumlovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1913. JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008, 331 s. JECH, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2001, 252 s. NOVÁČKOVÁ, Eva: Počátky Jednotných zemědělských druţstev na třebíčském okrese. Třebíč: Západomoravské muzeum, 1979, 67, 51, 47 s. PŠENIČKOVÁ, Jana: Zemědělské druţstevnictví: kolektivizace zemědělství - vznik JZD 1954. Vyd. 1. Praha: Národní archiv, 2008, 259 s. RŮŢIČKA, Miloslav: Vyhnanci II. : akce ,,Kulak“. Zločin proti lidskosti! Havlíčkův Brod: Miloslav Růţička, 2011. 432 s.
56
RŮŢIČKA, Miloslav: Vyhnanci: akce ,,Kulak“. Zločin proti lidskosti! Havlíčkův Brod: Miloslav Růţička, 2008. 479 s. URBAN, Jiří: Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního ,,kulackého“ procesu. Praha: Vyšehrad, 2010. 303 s. Závěrečná fáze kolektivizace zemědělství v Československu, 1957-1960: sborník příspěvků. Vyd. 1. Editor Vladimír Březina, Jiří Pernes. Brno: Stilus, 2009
Seznam respondentů Rouchovany František Severin František Ludvík Jaroslava Severinová Šemíkovice František Blaţek Jaroslav Dobeš Josef Veselý Slavětice Adolf Mytíska Josef Vala Marie Valová Přešovice Karel Kočí František Kudera
57
19. Příloha
Příloha č. 1. Jmenný seznam respondentů
Rouchovany František Severin František Ludvík Jaroslava Severinová
Šemíkovice František Blaţek Jaroslav Dobeš Josef Veselý
Slavětice Adolf Mytíska Josef Vala Marie Valová
Přešovice Karel Kočí František Kudera
58
Příloha č. 2 – Část areálu s budovami bývalého JZD Šemíkovice Foto: Petra Horká
Příloha č. 3 – Část areálu s budovami bývalého JZD Slavětice Foto: Petra Horká
59
Příloha č. 4 – Areál s budovami bývalého JZD Přešovice Foto: Petra Horká
Příloha č. 5 – Budova bývalého JZD Rouchovany Foto: Petra Horká
60
Příloha č. 6 – Část areálu s budovou bývalého JZD Rouchovany Foto: Petra Horká
Příloha č. 7 – Areál s budovami bývalého JZD Rouchovany Foto: Petra Horká
61
Příloha č. 8 – Vzorové stanovy JZD z roku 1957, vydané Ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství Foto: Petra Horká
62
Příloha č. 9 - Vzorové stanovy JZD z roku 1957, vydané Ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství Foto: Petra Horká
63