Instalace a konfigurace Linuxu

Tomáš Davídek Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK, Praha

(poslední aktualizace dne 29. května 2007) Abstrakt

Tento spis původně vznikl shrnutím znalostí, které jsem získal v průběhu roku 1997 při instalaci Debian Linuxu (distribuce 1.3) na různá PC. Chtěl bych proto poděkovat svému kamarádovi Jiřímu Mašíkovi, expertovi na tento operační sys- tém, který mě zasvětil do tajů Linuxu, pomáhá mi řešit nové dosud neznámé problémy a svými postřehy přispěl i ke zpřesnění níže uvedených údajů. Od té doby doznaly tyto stránky řady změn. Na podzim roku 2000 se stala stabilní distribuce Debianu 2.2 (potato), v roce 2002 se stala stabilní distribuce 3.0 (woody), na podzim roku 2005 se stala stabilní distribuce 3.1 (sarge). Ne- dávno — o velikonocích 2007 — se stala stabilní distribuce 4.0 (etch), pracuje se na testovací distribuci lenny. Vývojářská, tzv. nestabilní distribuce se jmenuje sid, je však určena především pro vývojáře a opravdové experty. Jak se vyvíjí systém, mění se i názvy a umístění konfiguračních nástrojů, vylepšují se použí- vané nástroje a mění se i hardware, se kterým pracujeme. Proto jsem se snažil poznámky týkajících se starších distribucí (slink, potato, woody) aktualizovat tak, aby odpovídaly distribucím sarge, případně etch. Z historických důvodů jsem ponechal poznámky týkající se distribucí potato a woody, uživatelé těchto verzí je najdou v příloze. Jak se vyvíjí Debian, vyvíjejí se i jádra Linuxu. Jednotlivé postřehy a po- známky jsou nyní aktualizovány tak, aby odpovídaly jádrům typu 2.4 a 2.6. Zvláštní kapitola je věnována instalaci Debian Linuxu na notebooky. Dů- vodů je několik: někteří výrobci nepodporují a proto občas bývá problém zprovoznit nějaký hardware. Na druhou stranu, na novějších modelech se uži- vatelům používající jádra 2.6.XX otevírají nové možnosti (škálování výkonu a spotřeby proudu, monitorování stavu baterií, hibernace atd). Do této kapitoly jsem přesunul i poznámky týkající se zprovoznění sítě pomocí PCMCIA karet či bezdrátového internetu (WiFi). Údaje se snažím pravidelně aktualizovat a doplňovat s ohledem na neustálý vývoj jak hardware a jeho podpory, tak i jednotlivých softwarových částí (ba- líčků) Debianu. Pokud najdete nějakou chybu či nepřesnost, budu vděčen za upozornění a podniknu kroky k nápravě. Obsah

1 Novinky v různých verzích Debianu 1

2 Základní instalace 2 2.1 Rozdělení disku ...... 2 2.1.1 Geometrie disku ...... 3 2.2 Instalace modulů ...... 4 2.3 Bootování Linuxu ...... 5 2.3.1 Linux Loader ...... 5 2.3.2 GRUB ...... 6 2.3.3 Pomocí WinNT boot-manažeru a LILO ...... 7 2.3.4 Pomocí Loadlin ...... 8 2.4 Instalace balíčků ...... 9 2.4.1 tasksel ...... 9 2.4.2 ...... 9 2.4.3 -get ...... 10 2.4.4 ...... 12 2.5 Linux ...... 13

3 Zprovoznění dalšího hardware 14 3.1 Připojení sítě ...... 14 3.2 Připojení modemu ...... 15 3.3 Tiskárna ...... 16 3.3.1 lprng ...... 17 3.3.2 CUPS ...... 18 3.4 SATA disk ...... 20 3.5 CD, DVD ...... 20 3.6 Digitální fotoaparát či přenosný USB disk ...... 22 3.7 ZIP drive ...... 23 3.7.1 Externí ZIP drive ...... 23 3.7.2 Interní ZIP drive ...... 24 3.8 Zvuk ...... 24 3.9 UPS ...... 25 3.10 Web-kamera ...... 27

I 4 Instalace a konfigurace dalšího software 29 4.1 Diskové kvóty ...... 29 4.2 X-windows ...... 30 4.2.1 Podpora myši ...... 32 4.2.2 Podpora více myší ...... 34 4.2.3 Direct Rendering ...... 35 4.2.4 Hotkeys ...... 36 4.3 Display Manager ...... 37 4.4 X-konzole ...... 39 4.5 Úprava textové konzole ...... 40 4.6 Server ...... 41 4.7 Automounter ...... 42 4.8 Samba ...... 42 4.9 Editor Emacs ...... 44 4.9.1 Některá globální nastavení ...... 44 4.9.2 Podpora zdrojových textů ...... 45 4.9.3 Podpora češtiny ...... 46 4.9.4 Úprava menu ...... 48 4.10 Český TeX a LaTeX ...... 48 4.11 Pine a editor Pico ...... 49 4.12 OpenOffice ...... 49

5 Debian na notebooku 51 5.1 Podpora PCMCIA ...... 51 5.2 Wireless karty ...... 52 5.3 Infračervený port ...... 55 5.4 Power Management ...... 57 5.4.1 APM ...... 57 5.4.2 ACPI ...... 57 5.5 Škálování frekvence procesoru ...... 60 5.6 Hibernace ...... 60 5.7 Rozlišení v X-windows ...... 63 5.8 Externí monitor ...... 63 5.8.1 Problémy s rozlišením ...... 63 5.8.2 Výstup na externí grafické zařízení ...... 64

6 Kompilace jádra 66 6.1 Nastavení parametrů jádra ...... 67 6.2 Vlastní kompilace jádra ...... 158 6.3 Instalace balíčku jádra ...... 158

7 Používání vybraných programů 159 7.1 Debugger ...... 159 7.2 Konverzní utility ...... 160 7.2.1 Konverze souborů mezi různými operačními systémy . . . 160 7.2.2 Konverze kódování češtiny ...... 160 7.3 Secure shell ...... 161

II 7.4 Screen ...... 163

8 Čeština v X-windows 165 8.1 České fonty ...... 165 8.2 Zavedení české klávesnice ...... 165 8.3 Počeštění některých aplikacích ...... 166

9 Linux a bezpečnost 169 9.1 TCP-wrappers ...... 170 9.2 IP-tables ...... 170

10 Konfigurace Firewall a Gateway 171 10.1 Zprovoznění dvou síťových karet ...... 171 10.2 Napojení privátní vnitřní sítě ...... 172 10.3 Firewall – strážce vnitřní sítě ...... 172

11 Některé problémy a jak na ně 173 11.1 USB disky ...... 173 11.2 Tisk z Mozilly ...... 173 11.3 Podezřelé parametry disku ...... 174 11.4 Pomalé síťové spojení ...... 175 11.5 Nefunguje výpis souborů na síťově připojeném disku ...... 175 11.6 Neúplná cesta při spojení pomocí ssh ...... 175 11.7 Podpora NTFS ...... 176 11.8 Zhroucení / file-systému ...... 176 11.9 Přepínání z grafického režimu X-windows do konzole ...... 177

Přílohy 178

A Instalace Linuxu z disket 178

B Vytváření vlastních modulů 179 B.1 Instalace modulů jádra ze zdrojových balíčků ...... 179 B.2 Vkládání externích modulů ...... 179

C Kompilace překladačů gcc a g77 181

D Jak to bylo v distribuci woody 182 D.1 Instalace ...... 182 D.2 X-windows ...... 182 D.3 Český TeX a LaTeX ...... 183

E Jak to bylo v distribuci potato 184 E.1 X-windows ...... 184 E.1.1 Zavedení české klávesnice ...... 184 E.2 Automounter ...... 185 E.3 Český TeX a LaTeX ...... 186 E.4 Pine a editor Pico ...... 186

III E.5 Přechod z potato na woody ...... 186

IV Kapitola 1

Novinky v různých verzích Debianu

Ještě než se podíváme na vlastní instalaci Debianu a konfiguraci jednotlivých komponent, pokusím se stručně shrnout nejdůležitější výdobytky v jednotlivých verzích Debianu1. Distribuce sarge (3.1) obsahuje oproti distribuci woody (3.0) (viz. příloha D) mj. tyto novinky:

• Modernější instalační CD, tzv. Debian installer (viz. odstavec 2), které má v sobě např. jádro typu 2.6. Díky tomu lze Debian jednoduše instalovat i na novější hardware.

• Integrovaná podpora pro český TEX a (pdf)LATEX přímo v balíčcích typu tetex.

• Knihovny CERNLIB existují jako standardní debianní balíčky.

Další vylepšení přinesla distribuce etch (4.0):

• Nová verzi X-windows (viz. odstavec 4.2), kde XFree86 bylo nahrazeno dlouho očekávanou verzí Xorg.

• Balíčky openoffice.org verze 2, které představují velký pokrok směrem k plné kompatibilitě s programy MS-Office.

• Jednotlivé balíčky a jejich seznamy jsou nyní podepsané pomocí GPG- klíče. Toto bezpečnostní opatření významně snižuje pravděpodobnost, že při upgrade systému nainstalujeme „podvrženýÿ software.

1Přiznávám, že jde o subjektivní pohled.

1 Kapitola 2

Základní instalace

Debian Linux můžeme instalovat různými způsoby — z disket, z CD, z pevného disku, přes NFS atd. Podrobnou dokumentaci nalezneme na stránkách

http://www.debian.org

Nejběžnější je použití instalačního CD s moderním instalátorem Debian Linuxu, tzv. Debian-installerem. Najdeme jej na adrese

http://www.debian.org/devel/debian-installer

Tento instalátor je stále ve vývoji, oproti klasickému instalačnímu CD (viz. pří- loha D.1) však obsahuje novější jádro a větší škálu ovladačů. S výhodou ho pou- žijeme, máme-li v počítači relativně nový hardware (např. SATA disk — viz. od- stavec 3.4) nebo chceme-li používat jiný file-systém než ext2/ext3 (např. XFS) Linux lze samozřejmě instalovat i z disket, což je sice zastaralé a časově náročnější, ale stále funkční řešení. Popsáno je příloze A. Při instalaci postupujeme po jednotlivých krocích, které instalátory nabízejí. Zde jsou uvedeny jen některé důležité operace.

2.1 Rozdělení disku

Na disku musíme vyhradit minimálně jednu část pro vlastní systém typu Linux native1. Dále je vhodné vytvořit na disku část pro swapování (řádově takové velikosti, jakou činí množství operační paměti) Linux Swap. Máme-li dostatečně velký disk, je vhodné oddělit uživatelská data (budoucí adresář /home) od sys- témové části disku. Dále můžeme vytvořit samostatný prostor pro velké datové soubory používané celou skupinou uživatelů, oddělit od systémové části adre- sáře /tmp, /var či /usr nebo vytvořit část pro jiný operační systém (Win95, WinNT, OS/2 atd). Není-li disk již rozdělen z jiného operačního systému, lze použít program cfdisk. Každý disk lze rozdělit na nejvýše 4 primární části. Další možností je vytvoření logických disků, pak ale můžeme mít nejvýše 3 primární části. Pozor

1Linux může fungovat i na jiných file-systémech, např. XFS. Instalace je pak ale trochu složitější, zde se tedy budeme držet původního file-systému ext2 a jeho inovace ext3.

2 — zde se mohou vyskytnout problémy. Rozdělíme-li nový disk v Linuxu a potom na příslušnou část nainstalujeme DOS, může se stát, že po naformátování DOS- disku se tento tváří býti veliký jako je původní kapacita celého pevného disku. Takto se ale chová jen příkaz dir a format, zatímco fdisk udává správnou velikost jednotlivých částí, stejně jako cfdisk v Linuxu. Řešení je následující (podrobně viz. man fdisk): po rozdělení disku pomocí cfdisk spustíme příkaz dd if=/dev/zero of=/dev/hda1 bs=512 count=1 Poté se již disk v DOSu naformátuje správně. Před rozdělením disku bychom si měli ujasnit, jakým způsobem budeme operační systém Linux zavádět neboli bootovat (viz. odstavec 2.3). Zvolíme-li LILO (odstavec 2.3.1) nebo GRUB (odstavec 2.3.2), bootable flag pak nasta- víme na tuto část disku. Máme-li naopak disk již rozdělen na několik částí (Linux Native, Linux Swap a další části pro jiný operační systém) a rozhodneme se některou ne-linuxovou část používat výhradně v Linuxu2, lze tuto část zformátovat příkazem

mke2fs - /dev/hda1 (případně mkfs.ext3, viz. odstavec 2.5). Pokud se nejedná o rootovský disk, lze přidat ještě volbu -m 0, v tomto případě se nevytvářejí rezervní bloky (ty může využít jen root) a disk je tak efektivně větší.3 Automatické mountování disku pak docílíme přidáním příslušné položky do souboru /etc/fstab. Pokud máme počítač už s nainstalovaným jedním operačním systémem a potřebujeme změnit rozdělení disku při zachování určité oblasti, můžeme využít utilitu PartEd. Tento progra