Analýza Plavecké Techniky Na Základě Speedometrie

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra gymnastiky a úpolů

Analýza plavecké techniky na základě speedometrie

Magisterská práce

Vedoucí magisterské práce: Mgr. Miriam Kalichová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Nikodém Janypka

Obor Aplikovaná sportovní edukace bezpečnostních složek

Brno, 2019

Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma analýza plavecké techniky na základě speedometrie vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v referenčním seznamu.

Datum: Podpis:…………………………..

Bc. Nikodém Janypka

Poděkování:

Tímto bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce, Mgr. Miriam Kalichové, Ph.D. za poskytnutí odborných rad, veškeré konzultace a vedení magisterské práce, své rodině a všem, kteří mě v průběhu studia a psaní závěrečné práce podporovali.

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Bc. Nikodém Janypka

Název magisterské práce: Analýza plavecké techniky na základě speedometrie

Pracoviště: Katedra gymnastiky a úpolů

Vedoucí magisterské práce: Mgr. Miriam Kalichová, Ph.D.

Rok obhajoby magisterské práce: 2019

Počet stran: 67

Anotace: Magisterská práce se zabývá analýzou plavecké techniky motýlkového stylu. Pomocí měřícího systému speedometrie byla získána požadovaná data, která byla následně zpracována a hodnocena. Byly zjištěny hlavní momenty ovliňující průměrnou rychlost plavců. Tyto momenty byly následně detailně popsány a porovnávány.

Klíčová slova: plavání, motýlek, analýza plavecké techniky, speedometrie

Bibliographical identification

Author’s first name and surname: Bc. Nikodém Janypka

Title of master's thesis: Analysis of swimming technique based on speedometry

Department: Department of Gymnastics and Combatives

Supervisor: Mgr. Miriam Kalichová, Ph.D.

The year of presentation: 2019

Number of page’s: 67

Abstract: The master's thesis deals with the analysis of butterfly-style swimming technique. Using the speedometer measuring system the required data were obtained, which was subsequently processed and evaluated. The main moments affecting the average speed of swimmers were identified. These moments were then described in detail and compared.

Key words: swimming, butterfly stroke, analysis of swimming technique, speedometry

1 Obsah 2 Úvod ...... 8

3 Teoretická část ...... 9

3.1 Obecná charakteristika plavání ...... 9

3.2 Základní pojmy plavání ...... 10

3.2.1 Plavecký způsob ...... 10

3.2.2 Plavecká technika ...... 10

3.2.3 Plavecký styl ...... 10

3.2.4 Propulze ...... 10

3.2.5 Plavecký cyklus ...... 10

3.2.6 Frekvence pohybů ...... 10

3.2.7 Plavecký krok ...... 10

3.2.8 Prokluz ...... 11

3.3 Fyzikální zákonitosti plavání ...... 11

3.3.1 Hydrostatika ...... 11

3.3.2 Hydrodynamika ...... 12

3.3.3 Odpor ...... 13

3.3.4 Hnací síly ...... 14

3.4 Motýlek ...... 14

3.4.1 Charakteristika plaveckého způsobu motýlek ...... 14

3.4.2 Historie plaveckého způsobu motýlek ...... 15

3.4.3 Pravidla ...... 17

3.5 Současné techniky plaveckého způsobu motýlek ...... 18

3.5.1 Poloha těla, pohyb dolních končetin a trupu ...... 18

3.5.2 Pohyby paží ...... 19

3.5.3 Dýchání a souhra pohybů končetin ...... 19

3.6 Měřicí systémy analýzy plavání ...... 20

3.6.1 Kinematické ...... 21

3.6.2 Dynamické ...... 24

4 Praktická část ...... 27

4.1 Cíl práce ...... 27

4.1.1 Výzkumné otázky ...... 27

4.2 Úkoly práce ...... 27

4.3 Metodika práce ...... 27

4.3.1 Design práce ...... 28

4.3.2 Výzkumný soubor ...... 28

4.3.3 Metody sběru dat ...... 29

4.3.4 Metody analýzy dat ...... 30

4.4 Výsledky ...... 31

Fáze záběrů ...... 32

4.5 Diskuze ...... 50

VO1: ...... 50

VO2: ...... 56

4.6 Závěr ...... 61

4.6.1 Doporučení do praxe ...... 62

4.6.2 Doporučení do teorie ...... 62

4.7 Referenční seznam: ...... 63

5 Referenční seznam obrázků a tabulek ...... 66

2 Úvod Hlavní důvod, proč jsem si pro svoji magisterskou práci zvolil téma zaměřující se na analýzu plavecké techniky je ten, že již druhým rokem pracuji jako instruktor plavání na plaveckém bazéně ve svém bydlišti.

Od mládí jsem se rád pohyboval ve vodě. V předškolním věku se jednalo především o různé hry ve vodním prostředí a skoky, následně plavecké kurzy na základní škole a povinný plavecký kurz na střední pedagogické škole. Následovala příprava na příjímací zkoušky na vysokou školu, a po přijetí a úspěšném absolvování, také výuka plavání pod vedením PaedDr. Miloše Lukáška, Ph.D. To mi přineslo do té doby jednoznačně nejlepší informace o plavání a také trénink umožňující velký progres v mé plavecké výkonnosti a technice V průběhu bakalářského studia jsem si postupně způsobil zranění kolenních vazů, a to na obou nohách. Na doporučení lékařů jsem jako sport doplňující rehabilitaci zvolil právě plavání, které mi umožňovalo uvolňování zkrácených svalů a šlach způsobených operací a zároveň posílení oslabených svalů. Díky tomu jsem si názorně uvědomil, jak blahodárně působí plavání a celkově vodní prostředí na lidi všech věkových kategorií, dále na lidi s nejrůznějšími handicapy. Od pooperačních stavů, přes osoby s velkou nadváhou, znemožňující jim jiné pohybové aktivity, až po lidi na vozíčku neschopné chůze. Po bakalářském studiu jsem se tedy rozhodl, že se chci plavání i nadále věnovat. A po absolvování instruktorského kurzu jsem začal vyučovat povinné školní plavecké kurzy a také dobrovolné volnočasové lekce pro mládež.

Ve své výuce se zaměřuji především na nácvik základních plaveckých stylů, kterými jsou prsa, kraul a znak. Tyto plavecké styly také sám nejvíce využívám. Analýzu plaveckého stylu motýlek jsem si tedy vybral především proto, abych se o této technice dozvěděl více odborných informací, které bych následně rád využil ke zlepšení své dovednosti v této technice a samozřejmě také ve vyučování zdatnějších žáků v plavecké škole.

3 Teoretická část

3.1 Obecná charakteristika plavání Pokud se zaměříme na pojem plavání z nejužšího možného hlediska, jedná se o pohyb ve vodě, který se skládá z pohybů horních, dolních končetin a trupu, s primárním cílem dostat se z jednoho místa na druhé a překonat tak určitou vzdálenost. (Čechovská a kol., 2003). V současné době je ale možné díky technologiím jako je například protiproud provozovat také plavání na místě.

Pojem plavání v sobě zahrnuje poměrně velmi širokou oblast různorodých pohybových aktivit prováděných ve vodě, na hladině nebo pod ní v různých polohách, ať už s pevnou oporou nebo bez ní. Díky šetrným vodním podmínkám umožňujícím nadnášení lidského těla je plavání vhodné pro lidi všech věkových kategorií, od kojeneckých let po seniory. Plavání je rovněž velmi vhodnou, odborníky často doporučovanou rehabilitační a poúrazovou aktivitou. Vlivem těchto pozitivních vlastností se plavání pravidelně umisťuje na předních příčkách při volbě preferovaných pohybových aktivit.(Frömel a kol., 1999)

Téměř všechny vodní sporty mají též svoji soutěžní podobu. Soutěžní disciplíny v plavání jsou pravidelným sportem od prvních novodobých olympijských her konaných roku 1896 v Athénách. Postupem času se k plavání v různých disciplínách přidávaly na olympiádu další vodní sporty: skoky do vody, vodní pólo, synchronizované plavání, známé i jako umělecké plavání nebo závody akvabel a dálkové plavání. Mezi další olympijské sporty, jejichž součástí jsou plavecké disciplíny, patří tzv. víceboje, triatlon a moderní pětiboj.

Dále existuje mnoho vodních, zatím neolympijských sportů, využívajících plavecké lokomoce ve kterých se pořádají soutěže na národních a mezinárodních úrovních. Mezi ně bez pochyby patří zimní plavání, sport vodních záchranářů a další víceboje zahrnující plaveckou část jako například kvadriatlon, vojenský víceboj nebo ironman. V neposlední řadě nemohu nezmínit kolektivní vodní sporty, kromě výše zmiňovaných, také podvodní hokej a podvodní ragby využívající plavecké pomůcky jako jsou šnorchly a ploutve. Tyto a jiné pomůcky se dále využívají i v dalších vodních sportech. (Čechovská a kol., 2012) Plaveckých ploutví využívá také další, dnes čím dál více populární sport freediving.

3.2 Základní pojmy plavání

3.2.1 Plavecký způsob Je určen plaveckými pravidly. Vymezuje lokomoci plavce ve vodě.

3.2.2 Plavecká technika Obecný způsob řešení daného pohybového úkolu člověkem na základě jeho předpokladů v souladu s mechanickými zákony a pravidly závodění.

3.2.3 Plavecký styl Představuje individuální zvládnutí plavecké techniky daného plaveckého způsobu.(Pokorná, 2006)

3.2.4 Propulze Pojmem propulze lze označit také hnací sílu plavce vytvářenou pohybem jeho končetin a umožňující tak pohyb vpřed. (Polach, 2014)

3.2.5 Plavecký cyklus Jedná se o jeden soubor neustále se opakujících pohybů. Celková doba cyklu se mění s intenzitou plavání. Každý cyklus se dále dělí na jednotlivé fáze. Za začátek cyklu se zpravidla považuje taková poloha, kterou lze z optického záznamu jednoznačně určit. U motýlka se jedná o moment protnutí vodní hladiny nataženými pažemi současně s pokrčenými nohami chystajícími se k provedení kopu. (Čechovská a Miler, 2008)

3.2.6 Frekvence pohybů Činí ji počet pohybových cyklů za minutu.

3.2.7 Plavecký krok Tvoří vzdálenost, o kterou se posune těžiště plavce směrem vpřed za jeden pohybový cyklus daného plaveckého stylu. Délka plaveckého kroku tedy určuje účinnost plavecké techniky. Čím je plavecká technika účinnější, tím delší je i plavecký krok. Naopak při špatné technice se plavecký krok zkracuje. (Polach, 2014)

3.2.8 Prokluz Tímto pojmem je označována vzdálenost, o kterou se ruka plavce při záběru posune proti směru lokomoce. Stejně tak jako u plaveckého kroku, také prokluz umožňuje určit účinnost plavecké techniky, v tomto případě techniky horních končetin. (Hofer a Ferglová, 2011)

3.3 Fyzikální zákonitosti plavání Znalost fyzikálních zákonitostí v průběhu plavání může významně podpořit nácvik a provedení jednotlivých plaveckých technik.

3.3.1 Hydrostatika Popisuje zákonitosti související s vodorovnou polohou těla na vodě, umožňující tak vznášení.(Čechovská a Miler, 2008)

Hydrostatický tlak je ovlivňován hloubkou vodního prostředí díky působení hmotnosti vodního sloupce. Výsledkem všech hydrostatických sil působících na objekt vzniká hydrostatický vztlak. Ten je popisován Archimedem tak, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná tíze kapaliny tělesem vytlačené.

Na polohu těla ve vodě má dále vliv:

- hustota vody – mořská voda má díky vysokému obsahu soli větší hustotu, tělo je zde mnohem lépe nadnášeno nežli ve sladké vodě a je zde tedy mnohem jednodušší dosáhnout správné splývavé polohy - poměr a rozložení tuku – tuk má menší hustotu nežli kosti a svaly, lidé s větším podílem tuku jsou tedy v těchto oblastech lépe nadnášeni - svaly – svaly mají větší hustotu než voda, proto více osvalení jedinci zejména v oblasti dolních končetin mají problémy s větším ponorem nohou ve splývavé poloze - kosti a jejich stavba – kosti mají také větší hustotu nežli voda, zde hraje roli i věk, pohlaví a zatížení. S přibýváním věku totiž v určité chvíli začne docházet ke snižování hustoty kostí. Naopak s velkým zatížením například u vzpěračů dochází díky tendenci kostí přizpůsobovat se zatížení ke zvýšení hustoty a hmotnosti kostí. - pohlaví – anatomická rozlišnost mezi mužským a ženským tělem dává zpravidla lepší podmínky ke správné poloze ženám, díky většímu poměru tuku a menšímu poměru svalů a kostí oproti mužům

- věk dané osoby – dětské tělo svojí stavbou umožňuje lepší podmínky pro správnou polohu oproti dospělým - těžiště – gravitační síla působící v těžišti plavce a hydrostatický vztlak určují výslednou polohu těla ve splývavé poloze Spojení těchto faktorů určuje výslednou polohu těla ve splývavé poloze. Tato poloha totiž dále ovlivňuje velikost vznikajícího odporu.

3.3.2 Hydrodynamika Velikostí působícího odporu na plavce a dalšími silami, které na něj působí se zabývá hydrodynamika.

Pohyb plavce ve vodním prostředí se řídí dle Newtonových zákonů:

1) Zákon setrvačnosti Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.

2) Zákon síly Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.

3) Zákon akce a reakce Proti každé akci vždy působí stejná reakce. Vzájemné působení dvou těles jsou vždy stejně velká a míří na opačné strany.

Správnou, pokud možno vodorovnou polohou těla s hladinou, může plavec odpor vody snížit. Základní technikou při nácviku správné polohy je splývání. Správně se provádí ve vzpažení rukou s dlaněmi u sebe nebo na sobě v hloubce asi 20 – 30 cm pod vodní hladinou. Trup plavce by se při splývání neměl prohýbat v oblasti beder.

Pokud chce plavec dosáhnout maximálního výkonu, musí za soustavné práce nohou, paží, trupu a správnou polohou svého těla zmenšovat působící odpor vody. (Motyčka, 2001)

3.3.3 Odpor Objekt pohybující se v jakémkoli hmotném prostředí musí toto prostředí ze své dráhy odtlačit. Tímto způsobem vzniká čelní nebo také frontální odpor. Ten je nejvíce ovlivněn rychlostí a velikostí plochy nastavené proti tomuto prostředí.Další odpor vzniká třením mezi vodou a povrchem (pokožkou) objektu. Sportovní plavci se tento odpor snaží co nejvíce eliminovat vyholením celého těla a volbou materiálu plavek. Jednotlivé druhy odporů vidíme znázorněné na obrázku č.1. Při jednotlivých záběrech nohou a paží se plavec snaží co nejvíce zvětšit plochu, kterou se odráží od vody. Práci s tímto druhem odporu nazýváme tzv. cit pro vodu. Za tělem plavce vznikají vlivem dané plavecké techniky, rychlosti a velikosti plavcova těla vodní víry. Tyto víry vytvářejí podtlak působící na plavce podle třetího Newtonova zákonu stejnou velikostí jako síla pohánějící plavce. (Giehrl a Hanh, 2005)

Obrázek 1 druhy odporů, působících na tělo plavce

Svým pohybem při plavání na hladině plavec vytváří vlny před sebou a okolo sebe čímž zvyšuje působící vlnový odpor. Při plavání v hloubce tento odpor výrazně klesá. Důsledkem toho je plavec schopen vysoké rychlosti pod vodou i s omezením hnací síly paží v případě motýlového, nebo znakového vlnění. V případě plaveckého stylu prsa je rychlost ještě vyšší než při plavání na hladině. (Motyčka, 2001)

3.3.4 Hnací síly Hnací sílu plavce vytváří souhra pohybů nohou, paží a trupu během záběrových fází. Maximální rychlosti lze dosáhnout správnou technikou záběrů, jejich načasováním a polohou těla, vytvářející co nejmenší odpor vody. Průběh působení hnacích sil se v plaveckém cyklu mění a vytváří tak změny rychlosti. Tyto změny jsou u každého plaveckého stylu odlišné díky rozdílné technice záběrů.

Pro kraul a znak platí, že zde dochází k nepřetržitému hnacímu pohybu nohou za pomoci překrývavého působení paží. U prsou se jedná o mohutnější záběry nohou i paží téměř stejnou silou s přerušením hnací síly mezi jednotlivými záběry. Plavecký styl motýlek využívá kromě práce nohou a paží také práci trupu tzv. vlněním. Každý druhý pohyb nohou je doprovázen záběrem paží. (Giehrl a Hanh, 2005)

3.4 Motýlek

3.4.1 Charakteristika plaveckého způsobu motýlek Motýlek je momentálně nejnovější, druhý nejrychlejší a vizuálně nejatraktivnější plavecký styl. Nácvik i následné provedení motýlka je ze všech plaveckých stylů nejnáročnější jak z hlediska plavecké souhry, tak z hlediska energetického výdeje. Z tohoto důvodu je motýlek nejméně využívaným plaveckým stylem mezi rekreačními plavci. Ze soutěžních disciplín lze motýlkem plavat na tratích 50, 100 a 200 m. Horizontální a frontální pohled na polohu plavce v průběhu plaveckého způsobu motýlek můžeme vidět na obrázku č.2. (Kučerová, 2013)

Obrázek 2 Horizontální a frontální pohled, na polohu plavcova těla v průběhu plav. způsobu motýlek (Asociace plaveckých škol ČR)

Do současné podoby se vyvíjel od 30. let dvacátého století z prsařského plaveckého způsobu. První změnou bylo přenášení paží vřed nad hladinou. To je také důvodem pro vznik oficiálního názvu této plavecké techniky – motýlek. Následně byl změněn také prsařský kop, který byl nahrazen vertikálním kraulovým kopem obou nohou současně doprovázený vlnivým pohybem celého těla. Podobnost tohoto pohybu dal za vznik také dalšímu termínu označující tento plavecký styl jako „delfín“ nebo pouze „delfínové“ vlnění. (Čechovská a Miler, 2008)

Podrobněji bude vývoj této techniky popsán v následující kapitole.

3.4.2 Historie plaveckého způsobu motýlek Plavecký styl motýlek je ze všech 4 základních plaveckých způsobů plavání ten nejmladší.

Samotný vznik motýlkářské techniky procházel postupným vývojem a zásluha o vznik je různými autory přisuzována různým osobám. Hofer a kol. (2011) přisuzuje hlavní zásluhu o vznik této techniky německému prsaři E. Rademacherovi, který začal využívat ve své době neobvyklé provádění obrátek. Před obrátkovou stěnou natáhl záběr pažemi až do oblasti kyčlí a přenos rukou provedl nad hladinou, kde se dotknul stěny bazénu. Tato technika nebyla v této době pravidly nijak limitována, a protože se projevila jako efektivnější, začali ji přebírat i ostatní prsaři a využívat přenosu paží nad hladinou i v průběhu samotného závodu. Tato technika se začala nazývat „motýlek“. (Hofer a Ferglová, 2011)

Zahraniční autoři považují za zakladatele motýlka převážně amerického trenéra plavání Davida Armbrustera. Armbruster podrobnou analýzou prsařského záběru paží zjistil, že prsařský přenos paží vpřed pod vodní hladinou není dostatečně efektivní. Tuto techniku vylepšil o přenos paží vpřed nad hladinou vody a roku 1934 jí rovněž začal vyučovat své studenty. S další inovací přisel Armbrusterův žák, Jack Sieg, který se rozhodl vylepšit pohyby nohou. Sieg začal po vzoru ocasní ploutve ryb kopat současně oběma dolními končetinami ve svislé poloze na boku. Poté tento kop převedl do prsařské polohy těla a společným propojením s Armbrusterovými záběry paží a jejich přenosem nad hadinou vody vznikla nová technika charakteristická vlnivým pohybem těla dnes známá také jako delfín. (Pavlíček, 1978)

Takto upravený prsařský způsob byl ve 40. letech 20. století využíván velkým množstvím tehdejších prsařů. Zdolávání prsařských tratí bylo v té době možné dosáhnout oběma styly nebo jejich kombinací. Motýlkářský způsob je svým provedením sice efektivnější, avšak náročnější na techniku a zároveň dochází u tohoto stylu k rychlejšímu úbytku energie. Z tohoto důvodu byl dříve využíván především na kratší tratě. Překonáním světového rekordu Johnem Higginsem v disciplíně na trati 100 m prsa motýlkářskou technikou a uznáním tohoto rekordu mezinárodní plaveckou organizací FINA, dochází následně k zaměření velkého počtu prsařů na trénink této techniky. Cílem je dosažení ideální techniky a schopnosti uplavat touto technikou i delší vzdálenosti. K největšímu střetu mezi oběma plavanými technikami ve stejné disciplíně došlo na olympijských hrách v Berlíně roku 1936. Všechny medailové pozice tentokrát obsadili plavci aplikující tradiční prsařskou techniku. Nejlépe z motýlkářů skončil tehdy Higgins na čtvrtém místě. V následujících letech byl rozvoj motýlkové techniky pozdržen druhou světovou válkou. Po válce byla tréninku motýlkářské techniky opět věnována větší pozornost a docházelo k velkému zlepšení. Na následujících olympijských hrách v Londýně roku 1948 již nad prsaři dominovali plavci využívající techniku motýlka. Prsařská technika začala pomalu upadat a na následujících OH v Helsinkách roku 1952 již prsařské disciplíny kompletně převzali motýlkáři. Do finálových kol se nedostal ani žádný z prsařů. Důsledkem toho přišlo již delší dobu očekávané rozhodnutí. Ihned po skončení her od sebe FINA oddělila tyto dva způsoby a oficiálně vzniknul nový plavecký způsob motýlek. Následující olympiády už se soutěžilo v disciplíně na 200 m motýlkem a roku 1968 byla do programu přidána také trať na 100 m. (Kučerová, 2013)

Svoji finální podobou se motýlek svými pohyby paží i nohou od prsařského stylu velmi odlišoval a čím dál více se napodoboval kraulu. Svým zdokonalováním se začal kraulu přibližovat i svými časy. Na základě rychlého vývoje a velkého posunu ve výkonosti se dalo očekávat, že by mohl motýlek rychlostně předčít i nejrychlejší plavecký styl kraul. Postupem času se ale ukázalo, že především vlivem velké energetické náročnosti tohoto stylu, způsobované intenzivní prací břišních a zádových svalů a současným záběrem paží dochází v průběhu tratě k většímu kolísání rychlostí než u kraulu. Teoreticky tak z tohoto důvodu motýlek nemůže svou rychlostí překonat kraul. (Hofer a Ferglová, 2011)

Další možností, jak zlepšit celkový čas na závodních tratích se ukázalo být vlnění pod vodou při startu a při obrátkách. To je způsobeno snížením vlnového odporu vznikajícím při plavání na hladině. Roku 1996 na OH v Atlantě vyhrál rus Denis Pankratov trať na 100 m, kdy po startu využil vlnění pod vodou na vzdálenost více než 25 m. Následně bylo rozhodnuto organizací FINA, že musí dojít k přeformulování pravidel a od roku 1998 vyšlo v platnost novelizace pravidla

SW 8.5. „Při startu a obrátkách může plavec provést jeden nebo více kopů a jeden záběr pažemi pod vodou, musí se však jimi dostat zpět na hladinu. Plavci je dovoleno být zcela ponořen během obrátky a do vzdálenosti 15 metrů po startu a po každé obrátce. Po dosažení této vzdálenosti musí hlava protnout hladinu vody a plavec musí zůstat nad hladinou až do další obrátky nebo dokončení závodu.“ (Lukášek, 2013)

Další vylepšení motýlkářské techniky se zaměřilo na problematické nádechy. Analýza nádechů ukázala, že boční nádech, podobný kraulovému, tolik nenarušuje proudnicovou polohu těla plavce, tudíž se nezvětšují odporové síly tak jako u nádechů vpřed. Nádechy na stranu se rychle rozšířily mezi přední závodníky, ale jen několik z nich bylo a je schopných techniku bočních nádechů provádět ideálním způsobem. To je způsobeno velikou náročností na kloubní pohyblivost v oblasti krční páteře. Ideálně je tedy tuto pohyblivost a její rozsah trénovat již před započetím nácviku této techniky.

V dnešní době se plavci nadechují pravidelně v každém druhém pohybovém cyklu. Nežádoucí narušování ideální proudnicové polohy těla způsobené předními nádechy se sprinteři snaží eliminovat snížením nádechů na minimální počet. To je ovšem možné pouze na krátké sprinterské tratě. (Hofer a Ferglová, 2011)

3.4.3 Pravidla - SW 8.1 Od zahájení prvního záběru paží po startu a po každé obrátce musí tělo plavce zůstat v poloze na prsou. Kopy nohou pod vodou v poloze na boku jsou povoleny. Je zakázáno v kterékoli fázi se přetáčet na znak. - SW 8.2 Plavec musí přenášet obě paže vpřed nad vodou a vést je vzad současně po celou dobu závodů s výjimkou pravidla SW 8.5. - SW 8.3 Všechny pohyby nohou nahoru a dolů musí být současné. Nohy nebo chodidla nemusí být ve stejné rovině, ale nejsou povoleny střídavé pohyby. Prsařský kop nohama není dovolen.

- SW 8.4 Při každé obrátce a v cíli závodu se plavec musí dotknout stěny oběma rukama současně na hladině, nad ní nebo pod ní. Ramena musí zůstat ve vodorovné poloze až do okamžiku dohmatu. - SW 8.5 Při startu a obrátkách může plavec provést jeden nebo více kopů a jeden záběr pažemi pod vodou, musí se však jimi dostat zpět na hladinu. Plavci je dovoleno být zcela ponořen během obrátky a do vzdálenosti 15 m po startu a každé obrátce. Po dosažení této vzdálenosti musí hlava protnout hladinu vody a plavec musí zůstat nad hladinou až do další obrátky nebo dokončení závodu. (Lukášek, 2013)

3.5 Současné techniky plaveckého způsobu motýlek

3.5.1 Poloha těla, pohyb dolních končetin a trupu Vlivem neustálého vlnění plavcova těla se současnými pohyby horních a dolních končetin dochází k proměnám polohy těla i hlavy plavce.

Podle Motyčky (2001) je tento vlnivý pohyb zásluhou tří hlavních faktorů:

- Svislé kopy nohama směrem dolů, přičemž dochází ke zvednutí boků. - Přenos a dopad paží na hladinu před tělem, který vyústí k zanoření hlavy a ramen. - Začátek záběru paží, který zastaví ponoření ramen a trupu a navrací tělo k hladině. Delfínové vlnění způsobuje především pohyb dolních končetin. Ten je prováděn současně oběma nohama pohybem vycházejícím z kyčelních kloubů. (Motyčka, 2001)

Delfínový kop, začíná v kyčlích, pokračuje přes kolena až k hlezenním kloubům a je složen ze dvou částí:

- Pohyb nohou směrem vzhůru k hladině tzv. „upbeat“ - Pohyb nohou směrem dolů tzv. „downbeat“ V současné podobě plavci vykonávají vždy dva kopy během každého pohybového cyklu. (Maglischo, 2003)

„Downbeat“ je přibližně dvakrát rychlejší než „upbeat“, paty jsou při pohybu vytočeny vně a kolena dovnitř. Záběrem nohou dolů se zvedají boky a klesají ramena. (Motyčka, 2001)

Dolní poloha nohou je způsoben zvednutím pánve a snížením ramen. Následuje pohyb natažených nohou směrem vzhůru až na úroveň hladiny se současným klesáním pánve. Pohyb nohou směrem dolů probíhá s mírným pokrčením kolen způsobovaným vlivem tlaku vody. Tento pohyb je v nejnižší poloze dokončen ploutvovým pohybem nártů. (Čechovská a Miler, 2008)

3.5.2 Pohyby paží Stejně jako u pohybů nohou, tak i pohyby paží jsou podobné kraulovým záběrům, provedeným současně. Jeden cyklus se skládá z kruhovitého záběru paží pod hladinou a jejich následný přenos vzduchem vpřed. Cyklus začíná s poloze v předpažení. Natažené paže vstupují do vody na šíři ramen dlaněmi vně.

V první fázi zabírá plavec do strany a snaží se tak tzv. „vyhmátnout“ vodu. Dále lze cyklus rozdělit do dvou fází. Obloukový záběr směrem dovnitř neboli přitahování, následuje fáze tzv. odtlačování, které spočívá v postupném natahování paží směrem vzad a vzhůru ke stehnům, až do připažení. Zde končí záběrová fáze a paže plavce jsou švihem nad hladinou vody přeneseny zpět do předpažení. (Čechovská a Miler, 2008)

3.5.3 Dýchání a souhra pohybů končetin Tak jako u ostatních plaveckých stylů, kde je nutné provádět výdechy do vody i u motýlka proces vdechů omezuje optimální techniku a zpomaluje tak maximální možnou rychlost plavce. U motýlka je vdech poměrně obtížný vlivem záklonu hlavy, omezuje optimální přenos paží, a tak i plynulost pohybu. Provádí se na konci záběrové fáze a na začátku přenosu paží vpřed. Podle délky trati lze nádechy provádět v každém prvním, druhém, nebo třetím cyklu. Některým plavcům také spíše vyhovují vdechy stranou, které jsou opět podobné kraulovým.

Jak je již výše uvedeno, optimální souhra mezi záběry horních a dolních končetin spočívá v jednom záběrovém cyklu paží na dva záběrové cykly nohou. První kop nohama směrem dolů je prováděn ve chvíli, kdy paže pronikají do vody. Ve fázi přitahování paží se nohy zvedají nahorů k hladině a druhý kop je prováděn současně s odtlačováním pažemi a končí vytažením paží nad hladinu. Při přenosu paží vpřed se nohy opět zvedají k hladině a následuje další cyklus. Správně zvládnutá technika, souhra a frekvence záběrů umožňují plavci nižší kolísání jeho rychlosti.

Ke zvládnutí optimální techniky záběrů paží je zapotřebí velké mobility ramenního kloubů.

Před každým nácvikem této plavecké techniky je zapotřebí důkladného rozcvičení v plném rozsahu a rychlosti a uvolnění ramenních kloubů. (Čechovská a Miler, 2008)

Jednotlivé fáze plaveckého způsobu motýlek v závislosti na čase jsou znázorněny na následujícím obrázku č.3.

Obrázek 3 Schématické vyjádření jednotlivých propulzních momentů během plaveckého způsobu motýlek (Giehrl a Hanh, 2005)

3.6 Měřící systémy analýzy plavání Plavání lze podle Guignarda a kol. (2017) analyzovat pomocí tzv. parametrů chování nízkého a řádu. Parametry nízkého řádu obecně odkazují na povrchové aspekty pohybu jako jsou poloha vysokého plavce, rychlost a zrychlení. Parametry vysokého řádu zachycují dynamiku koordinace pohybu. Pro posouzení vodního chování člověka byly oba typy obvykle zkoumány pomocí více kamerových systémů, protože nabízejí vysokou trojrozměrnou prostorovou přesnost. (Guignard a kol., 2017)

Jinak lze měřící systémy rozdělit také jako:

- Kinematické měřící systémy zkoumají průběh pohybu v prostoru a čase bez ohledu na jeho příčiny (síly). - Dynamické měřící systémy naopak měří působení sil, které jsou příčinami změn pohybu. (Kovařík a Langer, 1994)

3.6.1 Kinematické

Tachograf – měření rychlosti plavání Analýza rychlosti pohybu je v cyklických sportech významným a zároveň také objektivním měřítkem techniky, pakliže vycházíme z teorie, že čím menší je kolísání hodnot ve vysoké rychlosti, tím dokonalejší je technika plavce. V roce 1970 byl na univerzitě VUT v Brně vyvinut autory Vlkem a Motyčkou přístroj na měření rychlosti přímočarého pohybu objektu nebo osob s názvem „tachograf“. Společně s tachografem bylo vyvinuto také zařízení, které tachograf rozšiřuje o synchronní videozáznam.

V současné době se měří zároveň dvěma tachografy. První měří rychlost na každém prvním a následujících všech lichých úsecích. Druhý tachograf měří rychlost na druhém a následně každém dalším sudém úseku. Spolu se záznamem rychlosti se pohyb plavce pod vodou zaznamenává čtyřmi videokamerami. Vyhodnocování plavecké techniky se provádí za pomoci software Swim Data Viever V3.0. U každého z měřených plavců se vyhodnocuje plavání souhrou, jen pažemi a pouze nohama. Tato měřením získaná data jsou následně předávána trenérům, kteří mají spolu se záznamem z videokamer možnost lépe sledovat a hodnotit techniku daného plavce. (Flemr a kol., 2013)

Flume Flume je vodní trenažér fungující na principu protiproudu. Komplexně se jedná o malý bazén vybavený průhlednou stěnou, protiproudem a odsávacím kanálem nasávajícím proudící vodu a zabraňující tak zpětné cirkulaci. Součástí je také ovládací panel umožňující nastavení rychlosti proudění. Flum je trenéry často využíván k rozboru správné plavecké techniky. Díky průhledné boční stěně je možné pozorovat a zaznamenávat pohyb plavce bez voděvzdorného zařízení. Nevýhoda flumu spočívá v poněkud pozměněných podmínkách plávání, kdy voda protéká okolo plavce, ale ten plave stále na místě. (Cagaň, 2012)

Optický bezdrátový komunikační systém Většina analýz plavání založených na snímačích vyžaduje po skončení plavání následné zpracování údajů o plavání. Optický bezdrátový komunikační systém umožňuje plavci zpětnou vazbu a možnost upravit svoji rychlost a délku záběrů přímo v průběhu plavání.

Rychlost plavce může být stanovena časovým trváním a metrickou délkou jednotlivých záběrů. Zařízení se skládá z akcelometru připevněného na zápěstí plavce, který je bezdrátovým komunikačním přenosem propojen s prímačem na brýlích plavce. Přenosová rychlost systému je 2,4 kbps. Systém využívá viditelného světla v zeleno- modré vlnové délce a zahrnuje rušení bublin a silného světla pozadí. Protože maximální vzdálenost mezi zápěstím a brýlemi plavce je připližně 1 m, musí komunikační systém dosahovat minimálně této délky. Konečným výsledkem je zařízení za nízkou cenu s nízkou spotřebou energie a malou velikostí. (Hagem a kol., 2013)

Malá velikost, nízká spotřeba energie a vysoký standard komfortu jsou pro měření elitních sportovců velmi důležité. Lecoutere a Puers (2016) popisují zařízení šetřící spotřebu energie tím, že optimalizuje náklady na energii zpracování signálu a použití senzoru na malém a pohodlném systému. Vestavěný algoritmus využívá data senzorů, aby předpověděl, které informace jsou cenné pro posouzení pohybu sportovce v reálném čase. (Lecourete a Puers, 2016)

3 D kinematická analýza Jedná se o analýzu pohybu ve třech dimenzích. K natáčení je nutné mít minimálně dvě synchronizované vysokofrekvenční videokamery. Osy obou videokamer by měly být v úhlu mezi 60 až 120 stupni. Dále je nutný kalibrační systém, který je vytvořen prostorovým 3D objektem (např. kvádr, krychle), pozice rohů tohoto 3D objektu musí být známá. (Sebera a kol., 2007)

3D analýza umožňuje sledovat jednotlivé body, spojnice bodů, těžiště. Tyto body je následně možné spojit a pozorovat, jak se mění v průběhu pohybu. Pro hodnocení se využívá zobrazení modelových dat v libovolné ose x, y, z. Výsledný 3D model pohybu umožňuje náhled z jakékoliv perspektivy, výpočet těžiště, rychlostí a možnost vyhodnocení jednotlivých segmentů těla. Za nevýhodu se považuje malý rozměr snímaného prostoru, kde lze často vyhodnotit pouze jeden plavecký cyklus. Dalšími nevýhodami této metody jsou rovněž časová a materiální náročnost. Ke kvalitnímu záznamu je často za potřebí většího počtu videokamer kvůli problémům s viditelností sledovaných bodů, které mohou být skryty například ve vzduchových bublinách nebo některou z částí plavcova těla.

Speedometr Přístroj Speedometr umožňuje měřit dopřednou rychlost plavce. Funguje na principu rychlosti odvíjení lanka připevněného za pás plavce, blízko jeho těžiště a odvíjení z měřícího přístroje upevněného na startovním bloku. Nutností tohoto systému je snímání pohybu plavce pouze směrem od cívky. Lanko svírá s hladinou úhel asi 4 až 6 stupňů. Uvnitř přístroje se nachází brzdící elektromotor, který lanko stále dopíná a hlídá tak, aby nedocházelo k nepřesnému měření vlivem setrvačného odvíjení lanka při prudkých pohybech. Cívka uvnitř přístroje je propojena s tachodynamem. Tachodynamo reaguje na změnu otáček cívky změnou napětí, které se přenáší přes analogově-digitální převodník, kde jsou naměřená data uložena a následně pomocí programu vyhodnocována a zpracovávána v grafech. V kombinaci s možným videozáznamem pod vodou umožňuje názornou, přehlednou analýzu změřeného pohybu. Výhodou speedo-metru je podle Barbosy a kol. (2010) snadnost používání, dostupnost na trhu a možnost propojení hardweru a softweru umožňující tak získávání dat online. Speedo-metr je aparatura, která se snadno používá, méně nákladná a data jsou získávána on-line. (Barbosa a kol.,2010)

Nevýhodami speedometru jsou částečné pohybové omezení, nutnost překonávání odporu vznikajícího prací elektromotoru, nemožnost provádět měření se startovním skokem a výše zmiňovaná nutnost měření pouze směrem od měřícího přístroje. (Minář a kol., 2017) Znázorněný speedometr vidíme na následujícím obrázku č.4.

Obrázek 4 Názorný příklad speedometru (Fetoisa a kol., 2013)

3.6.2 Dynamické

Akcelometrické systémy Akcelerometry, senzory pro měření statického nebo dynamického zrychlení, jsou vhodné nejen pro měření odstředivých a setrvačných sil, ale i pro určování pozice tělesa a jeho naklonění nebo vibrací. Kromě akcelometrů jsou v těchto systémech využívány také gyroskopy. Podle Lukáška a Vychodilové (2016) se využití akcelometrie zdá být optimální a pohodlné v terénním výzkumu, kde se zdá, že použití jiných metod je poměrně obtížné, komplikované a časově náročné. (Lukášek a Vychodilová, 2016)

Výhodou těchto systémů jsou relativně malé rozměry bez nutnosti spojování plavce lankem nebo kabelem záznamového zařízení a vysoká citlivost v jednotlivých plaveckých cyklech. Za jejich nevýhodu lze považovat nižší přesnost při měření delších úseků, kde může docházet k nepřesnostem ve střední rychlosti a jejímu průběhu. (Šťastný, 2016)

Metoda asistovaného tažení (ATM – Assisted towing method) Metoda ATM spočívá ve využívání tažného systému, který byl vyvinut v Nizozemí. Tažné lano je propojeno s tenzometrem, který snímá sílu plavce při jeho pohybu vpřed.

Plavec je měřen v daném úseku nejprve bez dopomoci tažení. Poté je připojen lanem na tažné zařízení a změřen na stejném úseku s dopomocí tažného lana. Tažný systém plavce táhne o 10% rychleji, než byla nejrychlejší naměřená hodnota v předchozím měření bez asistence zařízení. Rychlost o 10 % vyšší dovoluje plavci udržet korektní techniku záběru a zároveň vytvářet propulzní sílu. (Williams a kol., 2006) Nevýhodou této metody se zdá být možnost toho, že plavec se nebude schopen přizpůsobit nové rychlosti a tím bude narušena jeho koordinace a technika.

Metodou ATM se dále zjišťují odpor vody při různých rychlostech pohybu. Tyto hodnoty se získávají měřením plavce v několika různých variantách a to:

- pasivním tažením plavce ve splývavé poloze - pasivním tažením plavce v různých pozicích - při plaváním v maximálním úsilí horních končetin, dolních končetin a jejich souhrou (Šťastný a kol., 2016)

Na základě rozdílu velikostí odporů zjištěných při vlečení ve splývavé poloze a velikosti odporu při plavání za pomoci ATM, lze vypočítat sílu, kterou plavec působí.

MAD systém (Measuring active drag – měření aktivního odporu) Systém MAD – measuring active drag byl vymyšlen a zkonstruován Hollanderem a kol. v roce 1988. Tento systém je tvořen několika lopatkami připevněnými k tyči pod hladinou. Tyč je namontována asi 0,8 m pod vodním povrchem a připojena ke snímači síly, což umožňuje přímé měření síly při každém zdvihu. Rozmístění lopatek je rovnoměrné po celé délce bazénu. Znázorněný příklad MAD systému vidíme na obrázku č.5. Ke zvolení správné vzdálenosti lopatek je zapotřebí několika zkušebních testů, aby výsledné rozestavení co nejlépe stimuloval rytmus plaveckého pohybu plavce. Ten se snaží pomocí odrazů od lopatek přitahovat přes celou délku měřeného úseku.

Obrázek 5 Názorný příklad MAD systému (Toussaint, 2002)

Tímto stylem nedochází mezi paží měřeného plavce a vodou k prokluzu. Pohyby dolních končetin plavce nejsou u měření v tomto systému nijak využívány, ale pouze táhnuty za sebou za pomoci plavecké pomůcky, která je nadnáší a stabilizuje. U měření systémem MAD dochází k narušení plavecké techniky plavců a jejich naučeného pohybového stereotypu což představuje jeho nevýhodu. (Dostálová, 2015)

Dynamometr Přístroj dynamometr umožňující měření síly při brzdném plavání a měření velikosti odporu vody byl v roce 1978 přihlášen a zaveden na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Motorem poháněná cívka podle nastavení buďto navíjí nebo odvíjí ocelové lanko na jehož konci je přes karabinu a pás připojen měřený objekt. Na tomto dynamometru je možné snímat velikosti síly, pomocí měřícího snímače. Plavec může takto svoje výkony zlepšovat díky překonávání vyššího odporu vody na jeho tělo, při vyšší rychlosti nejen tréninkem techniky plavání, ale rovněž tréninkem dynamické vytrvalostní síly. Získané informace o velikosti síly a odporu vody na plavcovo tělo jsou významnou informací, se kterou může trenér dále pracovat. (Motyčka, 1979)

Brzděné plavání 30 s Metoda brzděného plavání je známá již od 70. let 20. století. Tato metoda spočívá v měření propulzivní síly plavce v co nejpřirozenějších podmínkách. Měření probíhá tak, za pas měřeného plavce je připojeno lano napojené na tenzometr. Plavec se snaží v časovém úseku 30 sekund dosáhnout maximálního úsilí, které je následně změřeno za pomoci tenzometru. Test 30 s brzděného plavání se skládá z jednoho úseku o délce 30 sekund. V průběhu testování je měřena vyprodukovaná síla pomocí tenzometru. Ten zaznamenává sílu jednotlivých záběrů plavce. Po 30 sekundách je test ukončen domluveným znamením. Touto metodou je možné zjistit hodnoty maximální, absolutní a průměrné síly, které je následně možné porovnávat s hodnotami z předešlých měření a hodnotami ostatních měřených plavců. (Morouço, 2009)

4 Praktická část

4.1 Cíl práce Na základě speedometrického měření analyzovat rychlostní průběh motýlkového plaveckého cyklu a určit rozdíly techniky související s rychlostními změnami.

4.1.1 Výzkumné otázky V01: Které sledované rychlostní proměnné mají významný vliv na výslednou hodnotu průměrné rychlosti plavání u plaveckého způsobu motýlek?

VO2: Jaké časoprostorové změny pohybové struktury záběru souvisí s nežádoucím poklesem rychlosti plavání u plaveckého způsobu motýlek?

4.2 Úkoly práce - Nastudování rešerše týkající se tématu plavání, plaveckého stylu motýlek a měřících systémů - Výběr výzkumného souboru - Vytyčení cíle - Měření vybraných plavců - Převedení dat do statistických programů - Práce na zpracovávání dat a videozáznamu plavce - Analýza zjištěných extémních hodnot - Vyhodnocení výsledků a výzkumných otázek - Vyvození závěru

4.3 Metodika práce K získání potřebných dat byla zvolena metoda speedometrie a přístroj SWIM SPEEDO METER. Oba vybraní plavci byliměřeni stejnou metodou. Samotné měření plavců se konalo v jejich domovských klubech, a tedy v prostředí, na které jsou oba zvyklí. Sběr potřebných dat probíhal v období od podzimu 2017 dojara 2019. Poté následovalo převedení dat do počítače, jejich zpracování, analýza a zhotovení výsledků a závěru.

4.3.1 Design práce Jedná se o empirický výzkum kvantitativního charakteru. Blíže jej můžeme specifikovat jako případovou studii, průřezově-korelační, ve které sledujeme průběh a aktuální vztah plavecké techniky a vztahy mezi jednotlivými proměnnými.

4.3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor pro tuto práci tvoří dva mladí sportovci. Jedná se o jednoho plavce a jednu plavkyni. Oba patří mezi nejlepší členy svých klubů a mezi špičku motýlkářů ve svých věkových kategoriích. Oba mají několikaleté zkušenosti z národních soutěží, kde si svými výbornými výsledky zasloužili také místo v juniorské reprezentaci ČR. Podle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), je zachována anonymita obou plavců. Dále jsou tedy popisováni jako plavec a plavkyně.

Plavec – ročník narození 2001

Je dlouholetým členem a jedním ze zástupců oddílové reprezentace klubu plavecké školy Krokodýl Brno, z.s. Mezi jeho největší úspěchy z posledních let patří:

- trojnásobný mistr ČR a bronzový medailista na Letním MČR dorostu a dospělých v Českých Budějovicích - zařazen do SCM I. stupně plavání v sezóně: 2019-2020 - dvojnásobný Mistr ČR a několikanásobný medailista na Zimním MČR dorostu a dospělých v Plzni - 3x stříbrá medaile v kategorii staršího dorostu na Letním MČR v Praze - zařazen do juniorské reprezentace ČR a SCM II. stupně plavání v sezóně: 2018 - 2019 Plavkyně – ročník narození 2000

Dlouholetá a jedna z nejlepších členek oddílu TJ Lokomotiva Trutnov, z.s. Mezi její největší úspěchy z posledních let patří: - nejlepší sportovec města Trutnova do 18 let - nejlepší mládežnický sportovec města za rok 2017 - semifinále Mistrovství Evropy juniorů v Netanye - zařazena do reprezentace ČR juniorů - medailistka MČR dospělých ve štafetách - finalistka MČR dospělých

4.3.3 Metody sběru dat K získání dat pro tuto práci jsme využili kombinaci dvou způsobů.

- záznam dopředné rychlosti - kinematický záznam

Pro měření rychlosti plavců jsme využili přístroj „SWIM SPEEDO METER“ od firmy SWIMSPORTEC, který vidíme na obrázku č.6.

Samotné měření probíhalo tak, jak je popsáno v kapitole Měřících systémů – Speedometrie. Přístroj Swim–Speedo–Meter jsme umístili na blok dráhy, ve kterém probíhalo měření. Kolem boků měřeného plavce byl připevněn speciální nepružný pás. Tento pás je lankem spojený s cívkou uvnitř přístoje. Cívka s lankem se s pohybem plavce postupně odvíjí. Elektromotor uvnitř přístroje brzdí lanko, aby při průdkých pohybech plavce nedocházelo k samovolnému odvíjení. Cívka je dále napojena na tachodynamo uvnitř přístoje, změnou Obrázek 6 přístroj Swim speedo meter napětí reaguje na změnu rychlosti otáček. Naměřená data byla následně převedena do počítače, kde byla dále zpracovávána a hodnocena.

Pohyb plavce byl souběžně zaznamenáván na podvodní kameru. Spojení těchto záběrů s hodnotami rychlosti plavce/plavkyně umožnuje názorné zobrazení plavcova těla v jednotlivých rychlostních momentech, které lze déle porovnávat s momenty v jiných cyklech nebo s jinými měřenými plavci.

Měřením plavce jsme získali dohromady 13 plaveckých cyklů. Tento vzorek byl získán ze dvou jednotlivých měřeních (6+7) ve stejném období. Všechny zaznamenané cykly byly v případě plavce vykonány s nádechy po každém plaveckém cyklu. Měření plavkyně probíhalo v jednom dni a bylo zde naměřeno 18 plaveckých cyklů ve dvou měřeních (9+9). Tento vzorek byl dále rozdělen na 10 cyklů s nádechem a 8 cyklů bez nádechu.

4.3.4 Metody analýzy dat Naměřená data byla převedena a dále zpracována pomocí deskriptivní statistiky v programech Statistica 12, a Microsoft Excel. Pro plynulejší charakter rychostní křivky jsme, tak jako Lukášek (2014), přistoupili k úpravě křivky matematickou metodou tzv. „klouzavého průměru“, extrémní výchylky rychlosti jsou zde zachovány ale nevýznamné kolísání způsobující kostrbatou linii křivky bylo potlačeno. Jednotlivá měření byla rozdělena na několik samostatných plaveckých cyklů, ke kterým byly vypracovány kinogramy extrémních momentů v průběhu každého cyklu. U plavkyně jsou zvlášť hodnoceny cykly vykonané bez nádechu a zvlásť s nádechem. Na základě normálního rozložení získaných dat byla ke zjištění vztahu mezi jednotlivými proměnnými použita metoda Paersonovy korelace. Vysledné hodnoty jsou okomentovány a znázorněny v tabulkách, grafech a kinogramech. Vždy je popisováno zvlášť měření plavce a naměřené cykly plavkyně nejprve bez nádechu a následně s nádechem.

4.4 Výsledky V této kapitole budou níže popsány výsledky jednotlivých měření. Jedná se o tři měření zaznamenané ve třech podkapitolách. Jako první jsou popsány výsledky plavce v průběhu třinácti plaveckých cyklů, prováděných s nádechem. Ve druhém měření se jedná o výsledky plavkyně v průběhu 10 plaveckých cyklů, prováděných bez nádechu. V posledním měření se jedná o 8 plaveckých cyklů, které plavkyně vykonává s nádechem.

V jednotlivých měřeních je pro lepší vizualizaci vždy znázorněn ilustrativní kinogram plaveckého cyklu s průměrnými hodnotami v daném měření. Následuje popis fází záběrů v daném plaveckém cyklu. Dále je přiložena tabulka naměřených hodnot a popis nejvýznamnějších výsledků. Každou podkapitolu zakončují dva krabicové grafy znázorňující průměrné hodnoty i směrodatné odchylky jednotlivých sledovaných proměnných.

Ilustrativní kinogram – plavec, všechny plavecké cykly s nádechem Na obrázku č. 7 je znázorněn ilustrativní kinogram plavce. Průměrná rychlost tohoto výzkumného souboru i tohoto plaveckého cyklu (č.11) je identická s hodnotou 1,65m/s.

Obrázek 7 ilustrativní kinogram plavce 1

Fáze záběrů Zaznamenaný záběrový cyklus plavce se vyznačuje třemi rychlostními minimy a dvěma rychlostními maximy. První minimum je zde rovněž posledním minimem předchozího plaveckého cyklu. Všechny cykly v tomto souboru jsou vykonávány s nádechem a byly zaznamenány ve více měřeních.

V1 Min. (viz. obrázek 6a) - zachycuje první rychlostní minimum tohoto plaveckého cyklu a zároveň také poslední rychlostní minimum cyklu předchozího. V tuto chvíli se paže nacházejí nad vodní hladinou, těsně před vstupem do vody. Hlava je již ponořena. Nohy jsou pokrčené a pohybují se směrem vzhůru k vodní hladině. Tento pohyb nazýváme „upbeat“. Pokles rychlosti na toto minimum je tedy důsledkem vytvoření vodního a vzduchového odporu způsobeného především pokrčením nohou a pažemi nad vodní hladinou.

Pohyb paží pokračuje vstupem natažených rukou do vody s dlaněmi vytočenými vně. Z pokrčených nohou u vodní hladiny začíná pohyb směrem dolů tzv. „downbeat“. Tento pohyb začíná v kyčlích, pokračuje přes kolena až k hlezenním kloubům a je dokončen pohybem nártů. Vlivem tohoto pohybu je prudký nárůst rychlosti.

V1 Max. (viz. obrázek 6b) - zachycuje moment prvního rychlostního maxima. Paže jsou stále natažené, připravené na obloukový záběr. Ramena se v tuto chvíli nacházejí v poloze nad hlavou, která je mírně zanořená. Přibližně v tuto chvíli probíhá výdech plavce. Trup je lehce prohnutý. Pánev je zvednutá u vodní hladiny. Nohy jsou v tuto chvíli maximálně propnuté po dokončení mohutného kopu. Nárůst rychlosti na první maximum v tomto cyklu je tedy důsledkem především práce dolních končetin.

Pohyb paží dále pokračuje nejprve směrem do strany se snahou „vyhmátnout“ vodu a následně obloukovitým pohybem směrem dovnitř. Tuto fázi záběru paží nazýváme tzv. přitahování vody. Z propnutých nohou plavec pokračuje pokrčením a pohybem opět vzhůru k vodní hladině. Pohyb nohou směrem vzhůru je asi 2x pomalejší než pohyb nohou směrem dolů. Vzniká při něm poměrně velký odpor vody a rychlost plavce tedy opět klesá.

V2 Min. (viz. obrázek 6c) - v tuto chvíli jsou paže pokrčené pod tělem plavce a vykonávají záběr. Hlava je lehce zakloněná a nachází se již nad vodní hladinou. Trup je vyrovnaný. Nohy jsou pokrčené u vodní hladiny po dokončení „upbeatu“. Rychlostní minimum tuto chvíli způsobují pokrčené horní i dolní končetiny a hlava nad hladinou.

Pohyb paží pokračuje v obloukovém pohybu a dostává se do druhé fáze tzv. odtlačování vody, které spočívá v postupném natahování paží směrem vzad a vzhůru ke stehnům, až do připažení. Současně s odtlačováním vody probíhá také druhý downbeat. Kombinací současného záběru horních i dolních končetin opět dochází k nárůstu rychlosti.

V2 Max. (viz. obrázek 6d) - při druhém rychlostním maximu tohoto cyklu jsou plavcovy paže již po dokončení své záběrové fáze a švihem přecházejí vpřed v obloukovitém pohybu nad hladinou. Plavcova hlava je také stále nad hladinou, v mírném záklonu a vykonává nádech. Trup je lehce prohnutý. Pánev je oproti předchozímu downbeatu v nižší poloze. Nohy jsou propnuté, ale ne maximálně. Druhé rychlostní maximum se v tomto případě nachází po dokončení záběrového cyklu paží, současně při dokončování druhého downbeatu v tomto plaveckém cyklu.

Paže dokončují svůj přenos nad hladinou. Hlava se ponořuje do vody a nohy se pohybují opět směrem vzhůru.

V3 Min. (viz. obrázek 6e) - poslední fáze tohoto cyklu je téměř totožná s první fází a začíná zde opět nový plavecký cyklus.

Tabulka hodnot V následující tabulce č.1, můžeme vidět naměřené hodnoty plavce, v průběhu 13 plaveckých cyklů. Jedná se konkrétně o hodnoty třech minimálních a dvou maximálních rychlostních momentů v průběhu jednotlivých cyklů, hodnoty růstů a poklesů rychlosti, hodnoty průměrných rychlostí jednotlivých cyklů (m), časová délka jednotlivých cyklů (s) a délka uplavané vzdálenosti v daném cyklu (m/s).

Plavecké cykly v tabulce nejsou seřazeny podle toho, jak šly za sebou, protože nebyly naměřeny v rámci jednoho záznamu. Pro lepší přehlednost byly seřazeny podle průměrné rychlosti vzestupně od nejpomalejšího po nejrychlejší.

U každé skupiny hodnot je na konci tabulky barevně vyznačena směrodatná odchylka, průměrná, minimální a maximální hodnota.

V1 V1 pokles V2 V2 pokles V3 t d min růst 1 růst 2 Vavg PLAVEC cyklus max 1 min max 2 min cyklu cyklu (m/s) (m/s) (m/s) (m/s) (m/s) (m/s) (m/s) (m/s) (m/s) (s) (m) (m/s)

1 9 0,72 2,13 2,85 1,83 1,02 1,56 2,58 1,74 0,84 1,69 1,05 1,77

2 10 0,84 1,86 2,7 1,66 1,04 1,51 2,55 1,73 0,82 1,69 1,05 1,77

3 7 1,02 1,03 2,05 0,81 1,24 1,33 2,57 1,75 0,82 1,68 1,03 1,73

4 12 0,73 1,99 2,72 1,64 1,08 1,37 2,45 1,59 0,86 1,68 1,04 1,74

5 3 0,91 1,72 2,63 1,66 0,97 1,29 2,26 1,24 1,02 1,66 1,13 1,87

6 13 0,86 1,72 2,58 1,54 1,04 1,5 2,54 1,66 0,88 1,66 1,1 1,82

7 4 1,02 1,38 2,4 1,36 1,04 1,38 2,42 1,52 0,9 1,65 1,14 1,88

8 11 0,82 1,82 2,64 1,69 0,95 1,59 2,54 1,81 0,73 1,65 1,06 1,74

9 5 0,9 1,75 2,35 1,32 1,03 1,19 2,22 1,27 0,95 1,64 1,15 1,89

10 6 0,95 1,4 2,35 1,31 1,04 1,19 2,23 1,23 1 1,64 1,2 1,97

11 8 0,82 1,84 2,66 1,64 1,02 1,33 2,35 1,63 0,72 1,64 1,03 1,69

12 1 0,99 1,26 2,25 1,32 0,93 1,43 2,36 1,38 0,98 1,62 1,11 1,79

13 2 0,98 1,5 2,48 1,47 1,01 1,06 2,07 1,16 0,91 1,6 1,16 1,85

Směrodatná 0,1 0,3 0,21 0,25 0,07 0,15 0,16 0,22 0,09 0,03 0,05 0,08 odchylka

Průměr 0,89 1,65 2,51 1,48 1,03 1,36 2,4 1,52 0,88 1,65 1,1 1,81

Minimální 0,72 1,03 2,05 0,81 0,93 1,06 2,07 1,16 0,72 1,6 1,03 1,69 hodnota

Maximální 1,02 2,13 2,85 1,83 1,24 1,59 2,58 1,81 1,02 1,69 1,2 1,97 hodnota

Tabulka 1 naměřené hodnoty plavce

Směrodatná odchylka

Hodnota směrodatné odchylky je zajímavá, protože vypovídá o podobnosti, konzistenci dané sledované proměnné v rámci všech měřených cyklů. V této podkapitole jsou vždy popsány nejnižší a nejvyšší hodnoty SM v daném souboru.

Nejnižší hodnotu směrodatné odchylky 0,03 vidíme u průměrné rychlosti. Ta se v průběhu měření příliš nelišila. Rychlostní rozpětí je pouhých 0,09 m/s mezi hodnotami 1,69 v devátém a desátém cyklu s nejvyšší průměrnou rychlostí a 1,6 m/ve druhém nejpomalejším cyklu.

Nejvyšší hodnota směrodatné odchylky 0,3 je zaznamenána při prvním rychlostním růstu mezi V1 min. a V1 max. Hodnoty rychlostí se zde pohybují v rozmezí 2,13 v devátém cyklu a 1,03 m/s v sedmém cyklu.

Rychlostní minima

Nejnižší minimální rychlosti zde můžeme vidět ve dvou případech. Jedná se o hodnotu V1 min. (0,72 m/s) v průběhu devátého cyklu a hodnotu V3 min. (0,72 m/s) v průběhu předchozího osmého cyklu. Jedná se zde tedy o stejný moment rychlostního minima ve dvou cyklech na sebe navazujících.

Rychlostní maxima

Nejvyšší maximální rychlosti bylo dosaženo u prvního maxima (V1 max) v devátém cyklu. Zde dosahovala momentální rychlost hodnoty 2,85 m/s. Vidíme tedy, že v devátém cyklu bylo za sebou dosaženo rovněž nejnižšího minima (0,72 m/s) a nejvyššího maxima (2,85 m/s). Mezi těmito hodnotami je tedy rovněž nejvyšší změna rychlosti – v tomto případě se jedná o nárůst o 2,13 m/s.

V přiložených krabicových grafech na obrázcích č. 8 a 9 můžeme názorně vidět průměrné hodnoty i směrodatné odchylky jednotlivých sledovaných proměných.

Obrázek 8 graf minimálních a maximálních hodnot plavce Největší rozptyl naměřených hodnot (SM) a rovněž i nejvýšší prům. hodnoty vidíme u prvního rychlostního maxima (V1 Max.)

Obrázek 9 graf nárůstů a poklesů rychlosti plavce Velký rozdíl rozptylu naměřených hodnot (SM) i průměru vidíme u hodnot mezi prvním a druhým růstem rychlosti. Hodnoty poklesů jedna i dvě jsou si zde velmi podobné.

Ilustrativní kinogram – plavkyně, všechny plavecké cykly bez nádechu Na obrázku č. 10 je znázorněn ilustrativní kinogram plavkyně v průběhu plaveckého cyklu (č.3) bez nádechu. Průměrná rychlost tohoto výzkumného souboru i tohoto plaveckého cyklu je identická s hodnotou 1,38m/s.

Obrázek 10 ilustrativní kinogram plavkyně, nenádech

Fáze záběrů Na rozdíl od prvního měřeného plavce se plavecký cyklus druhé plavkyně vyznačuje čtyřmi rychlostními minimy a třemi rychlostními maximy. Všechny cykly v tomto souboru jsou vykonávány bez nádechu a byly zaznamenány ve více měřeních.

V1 Min. (viz. obrázek 9a) – zachycuje opět první rychlostní minimum tohoto plaveckého cyklu. V případě plavkyně se její paže nacházejí ve chvíli prvního rychlostního minima již pod vodní hladinou. Zbytek těla je v tuto chvíli v podobné poloze jako u prvního plavce v předchozím případě. Hlava je již ponořena. Nohy jsou pokrčené a pohybují se směrem vzhůru k vodní hladině (upbeat). Příčinou aktuálního rychlostního minima jsou pokrčené nohy vytvářející větší množství vodního odporu.

Nyní následuje první downbeat tohoto cyklu, mohutný kop současně oběma nohama způsobuje zrychlení po hranici nadcházejícího maximálního momentu rychlosti.

V1 Max. (viz. obrázek 9b) – jak už je výš zmíněno moment první maximální rychlosti tohoto cyklu, je způsoben téměř pouze záběrem dolních končetin. Při pozornějším pohledu si ale můžeme všimnout, že nohy v tuto chvíli ještě nedosahují maximálního propnutí. Paže jsou stále natažené s dlaněmi vytočenými vně, nyní již připravené k záběru. Tak jako v případě plavce se ramena v tuto chvíli nacházejí v poloze nad hlavou, která je mírně zanořená. Trup vyrovnaný. Pánev je lehce zvednutá u vodní hladiny.

Dolní končetiny dokončují downbeat. Současně s tím dlaně zabírají nejprve do strany kvůli „vyhmatnutí“ vody.

V2 Min. (viz. obrázek 9c) – ve chvíli druhého rychlostního minima jsou dolní končetiny v úplném propnutí a pohybují se směrem vzhůru. Ramena jsou v tuto chvíli asi na úrovni hlavy. Paže jsou lehce pokrčené a způsobují tak zvětšení vodního odporu, tudíž i snížení rychlosti na toto minimum.

Propnuté nohy se s pokrčením pohybují stále směrem vzhůru. Záběr paží nyní pokračuje pod plavcovým tělem v obloukovitém pohybu a přitahuje vodu. Tím vzniká nový nárůst rychlosti.

V2 Max. (viz. obrázek 9d) – v momentu druhého rychlostního maxima jsou horní končetiny již po dokončují upbeat a chodila se nacházejí u vodní hladiny. V případě nádechu by se hlava v tuto chvíli již zvedala nad hladinu. V tomto případě je stále pod

38 vodou v prodloužení páteře. Paže jsou v tuto chvíli po první fázi svého záběru, důsledkem čehož plavkyně dosahuje druhého rychlostního maximum v tomto cyklu.

Horní končetiny se připravují na následující downbeat. Paže jsou nyní v jakési mezifázi mezi přitahováním a odtlačováním vody a plavcova rychlost zpomaluje.

V3 Min. (viz obrázek 9e) – třetí rychlostní minimum je zachyceno ve chvíli, kdy dolní končetiny teprve začínají zabírat. Paže jsou nyní téměř přesně v 90° úhlu s tělem plavkyně před začátkem fáze odtlačování vody. Hlava je na hladině vody, přičemž temeno hlavy je nad vodní hladinou a obličej je pod ní.

Nohy pokračují ve vykonávání druhého záběru směrem dolů v tomto cyklu. Paže se postupně natahují až do připažení ke stehnům a odtlačují vodu směrem od sebe. Tělo plavkyně tak získává opět vyšší rychlost.

V3 Max. (viz obrázek 9f) – Plavkyně nyní dosahuje třetího a zároveň také posledního rychlostního maxima v tomto úseku. Dolní končetiny jsou propnuté, po dokončení záběru. Celý trup i hlava jsou v rovině na hladině vody. Paže jsou již také po dokončení záběru a švihem se přenášejí nad hladinou vody vpřed.

Paže dokončují svůj přenos nad hladinou, natažené se opět noří do vody. Dolní končetiny se s postupným pokrčením pohybují směrem vzhůru.

V4 Min. (viz obrázek 9g) – poslední fáze tohoto cyklu je tak jako v případě prvního plavce téměř totožná s první fází a začíná zde opět nový plavecký cyklus.

Tabulka hodnot V následující tabulce č.2, můžeme vidět naměřené hodnoty plavkyně, v průběhu 10 plaveckých cyklů. Jedná se konkrétně o hodnoty čtyř minimálních a tří maximálních rychlostních momentů v průběhu jednotlivých cyklů, hodnoty růstů a poklesů rychlosti, hodnoty průměrných rychlostí jednotlivých cyklů (m), časová délka jednotlivých cyklů (s) a délka uplavané vzdálenosti v daném cyklu (m/s).

U každé skupiny hodnot je na konci tabulky barevně vyznačena směrodatná odchylka, průměrná, minimální a maximální hodnota.

V1 růst V1 V2 růst V2 V3 růst V3 V4 t d PLAVKYŇE min 1 max pokles min 2 max pokles min 3 max pokles min Vavg cyklu cyklu NENÁDECH cyklus m/s m/s m/s 1 m/s m/s m/s m/s 2 m/s m/s m/s m/s 3 m/s m/s m/s (s) (m)

1 1 0,91 0,83 1,74 0,52 1,22 0,57 1,79 0,38 1,41 0,50 1,91 0,76 1,15 1,50 0,89 1,34

2 6 0,90 0,62 1,52 0,18 1,34 0,38 1,72 0,53 1,19 0,74 1,93 0,90 1,03 1,43 1,09 1,56

3 7 0,89 1,07 1,96 0,91 1,05 0,62 1,67 0,38 1,29 0,62 1,91 0,81 1,10 1,42 1,17 1,66

4 8 0,79 1,15 1,94 0,90 1,05 0,54 1,59 0,19 1,40 0,39 1,79 0,76 1,03 1,41 1,12 1,58

5 2 0,92 0,87 1,79 0,71 1,08 0,67 1,75 0,48 1,27 0,56 1,83 0,78 1,05 1,40 1,17 1,64

6 3 0,89 1,19 2,08 0,92 1,16 0,59 1,75 0,62 1,13 0,66 1,79 0,80 0,99 1,38 1,21 1,66

7 4 0,78 1,02 1,80 0,82 0,98 0,52 1,50 0,20 1,30 0,49 1,79 0,87 0,92 1,36 1,23 1,66

8 9 0,91 0,69 1,60 0,45 1,15 0,34 1,49 0,24 1,25 0,45 1,70 0,77 0,93 1,34 1,15 1,54

9 5 0,76 0,92 1,68 0,70 0,98 0,39 1,37 0,32 1,05 0,68 1,73 0,98 0,75 1,26 1,26 1,58

10 10 0,77 0,92 1,69 0,57 1,12 0,18 1,30 0,18 1,12 0,48 1,60 0,71 0,89 1,26 1,16 1,46

Směrodatná odchylka 0,06 0,18 0,16 0,23 0,11 0,14 0,16 0,15 0,11 0,11 0,10 0,08 0,11 0,07 0,10 0,10

Průměr 0,85 0,93 1,78 0,67 1,11 0,48 1,59 0,35 1,24 0,56 1,80 0,81 0,98 1,38 1,14 1,57

Minimální hodnota 0,76 0,62 1,52 0,18 0,98 0,18 1,30 0,18 1,05 0,39 1,60 0,71 0,75 1,26 0,89 1,34

Maximální hodnota 0,92 1,19 2,08 0,92 1,34 0,67 1,79 0,62 1,41 0,74 1,93 0,98 1,15 1,50 1,26 1,66

Tabulka 2 naměřené hodnoty plavkyně, bez nádechu

Směrodatná odchylka

Nejnižší hodnotu směrodatné odchylky 0,06 vidíme v tomto případě u prvního rychlostního minima V1 min. Rychlostní rozpětí je zde pouhých 0,16 m/s mezi hodnotami 0,92 m/s ve druhém cyklu a 0,76 m/s v pátém cyklu.

Naopak nejvyšší hodnota směrodatné odchylky 0,23 je zaznamenána při prvním rychlostním poklesu mezi hodnotami V1 max. a V2 min. Rychlostní rozpětí v této kategorii činí 0,74 m/s. Hodnoty rychlostí se zde pohybují v rozmezí 0,92 m/s ve třetím cyklu a 0,18 m/s v šestém cyklu.

Rychlostní minima

Nejnižší minimální hodnotu v tomto souboru, můžeme vidět ve třech případech s identickou rychlostí 0,18 m/s. Jedná se o případy v kategoriích rychlostního prvního poklesu rychlosti, druhého růstu rychlosti a druhého poklesu rychlosti. V obou těchto případech se jedná o stejný cyklus, v pořadí desátý měřený a také nejpomalejší v tomto souboru. Nárůst i pokles rychlosti před a po dosažením maximálního momentu rychlosti V2 max byl v tomto cyklu identický.

Rychlostní maxima

Suverénně nejvyšší maximální hodnoty rychlosti bylo dosaženo u prvního maxima (V1 max) ve třetím měřeném cyklu. Zde dosahovala momentální rychlost plavkyně hodnoty 2,08 m/s. Z hodnot zapsaných v tabulce také vidíme, že svých maximálních hodnot v tomto cyklu dosáhl také předchozí nárůst (1,19 m/s) a následný pokles (0,92 m/s) rychlosti.

V přiložených krabicových grafech na obrázcích č. 11 a 12 můžeme nárorně vidět průměrné hodnoty i směrodatné odchylky jednotlivých sledovanýchproměných.

Obrázek 11 graf minimálních a maximálních hodnot plavkyně, bez nádechu Velikost nejvetšího rozptylu (SM) naměřených hodnot je v tomto souboru identický u kategorií V1 max a V2 max. Nejvyššího průměru zde ale dosahují hodnoty v kategorii V3 max. Naopak nejnižšího rozptylu i průměru zde dosahují hodnoty kategorie V1 min.

Obrázek 12 graf nárůstů a poklesů rychlosti plavkyně, bez nádechu (obr. č. 11 – graf nárůstů a poklesů rychlosti plavkyně, bez nádechu)

Tak jak je již výše zmíněno, zde můžeme názorně vidět největší rozptyl naměřených hodnot (SM) tohoto souboru u kategorie poklesu rychlosti 1. Nejvyšší průměr má první rychlostní růst.

Ilustrativní kinogram – plavkyně, všechny plavecké cykly bez nádechu Na obrázku č. 13 je znázorněn ilustrativní kinogram plavkyně v průběhu plaveckého cyklu s nádechem. Pro tento kinogram jsem vybral cyklus č.5 s průměrnou rychlostí 1,38 m/s. V průběhu tohoto cyklu není dosaženo žádných extrémních hodnot ať už minimálních nebo minimálních. Průměrná rychlost tohoto souboru je však o něco nižší 1,35 m/s.

Obrázek 13 ilustrativní kinogram plavkyně, nádech

Fáze záběrů Stejně tak jako tomu bylo u cyklů prováděných bez nádechů i všechny plavecké cykly s nádechy se zde vyznačují čtyřmi rychlostními minimy a třemi rychlostními maximy. Mezi jednotlivými minimy a maximy jsou opět zaznamenány i dané nárůsty a poklesy rychlostí.

V1 Min. (viz. obrázek 12a) – poloha plavkyně při prvním rychlostním minimu je téměř identická s předchozím znázorněným cyklem bez nádechu. Její paže se nacházejí ve chvíli prvního rychlostního minima již pod vodní hladinou. Trup je vyrovnaný na vodní hladině. Hlava je již ponořena. Nohy jsou pokrčené a pohybují se směrem vzhůru k vodní hladině (upbeat). Příčinou aktuálního rychlostního minima jsou pokrčené nohy vytvářející větší množství vodního odporu.

Pohyb dále pokračuje stejně jako u plav. cyklu bez nádechu. Následuje první downbeat tohoto cyklu, mohutný kop současně oběma nohama způsobuje zrychlení po hranici nadcházejícího maximálního momentu rychlosti.

V1 Max. (viz. obrázek 12b) – v případě prvního rychlostního maxima vidíme oproti předchozímu cyklu změnu v pozici nohou. Ty jsou v tuto chvíli již propnuté po dokončení prvního downbeatu v tomto cyklu. Zbytek polohy plavkyně je opět téměř totožný s předchozím příkladem. Paže jsou stále natažené s dlaněmi vytočenými vně, nyní již připravené k záběru. Ramena se v tuto chvíli nacházejí v poloze nad hlavou, která je mírně zanořená. Trup vyrovnaný. Pánev je lehce zvednutá u vodní hladiny. Rychlostního maxima je zde dosaženo především záběrem dolních končetin.

Dolní končetiny se nyní pohybují směrem vzhůru a paže začínají svůj záběr. Hlava plavce se začíná pomalu vynořovat nad vodní hladinu.

V2 Min. (viz. obrázek 12c) – ve chvíli druhého rychlostního minima nyní vidíme další změny v poloze plavkyně. Dolní končetiny jsou stále propnuté, tentokrát ale výš oproti minulému případu, až na hladině vody. Trup je naopak více prohnutý. Ramena jsou již v pozici pod hlavou, která se postupně začíná vynořovat nad hladinu. Paže jsou v podobné pozici jako tomu bylo v předchozím případě, lehce pokrčené před začátkem fáze přitahování vody pod svým tělem. Jejich pokrčení opět způsobuje zvětšení vodního odporu, tudíž i snížení rychlosti na toto minimum.

Dolní končetiny nyní začínají zabírat ve druhém downbeatu tohoto cyklu. Hlava se vynořuje více nad hladinu vody a začíná nádech plavkyně. Paže pokračují v záběru a přitahují vodu pod svým tělem. Vzniká nový nárůst rychlosti.

V2 Max. (viz. obrázek 12d) – zachycený moment polohy plavkyně v průběhu druhého rychlostního minima je velmi podobný předchozímu příkladu bez nádechu. Malý rozdíl v tuto chvíli vidíme ve větším pokrčení nohou, ale především ve vynořené hlavě provádějící nádech. Paže jsou v tuto chvíli opět po první fázi svého záběru, důsledkem čehož plavkyně dosahuje druhého rychlostního maxima v tomto cyklu.

Následný průběh pohybu je opět téměř totožný s průběhem v předchozím případu. Horní končetiny se připravují na následující downbeat. Paže jsou v mezifázi mezi přitahováním a odtlačováním vody a plavcova rychlost opět zpomaluje.

V3 Min. (viz obrázek 12e) – také v momentě třetího rychlostního minima vidíme velmi podobnou, téměř totožnou polohu těla plavkyně. Dolní končetiny teprve začínají zabírat, paže jsou nyní opět téměř přesně v 90° úhlu s tělem plavkyně před začátkem fáze odtlačování vody. Rozdílnou pozici stále zaujímá hlava, která stále provádí nádech.

I následný průběh je téměř totožný s předchozím příkladem. Nohy pokračují ve vykonávání druhého záběru směrem dolů v tomto cyklu. Paže se postupně natahují až do připažení ke stehnům a odtlačují vodu směrem od sebe. Hlava je stále nad hladinou vody v průběhu nádechu. Tělo plavkyně tak získává opět vyšší rychlost až po dosažení posledního maxima v tomto cyklu.

V3 Max. (viz obrázek 12f) – při dosažení posledního rychlostního maxima je hlava plavkyně ještě stále nad hladinou vody. Ostatní části těla zaujímají opět téměř totožnou pozici jako v předchozím případě. Dolní končetiny jsou propnuté, po dokončení záběru. Paže jsou již také po dokončení záběru a švihem se přenášejí nad hladinou vody vpřed.

S přenosem paží vpřed nad hladinou a jejich následným ponořením do vody se opět zanořuje i hlava plavkyně. Dolní končetiny se s postupným pokrčením pohybují směrem vzhůru. Vzniká vetší množství odporu a tělo plavkyně opět zpomaluje.

V4 Min. (viz obrázek 12g) – poslední fáze tohoto cyklu je tak jako v obou předchozích případech téměř totožná s první fází. Začíná nový plavecký cyklus.

Tabulka hodnot V tabulce č.3 můžeme vidět naměřené hodnoty plavkyně, tentokrát v průběhu 8 plaveckých cyklů. Jedná se konkrétně o hodnoty čtyř minimálních a tří maximálních rychlostních momentů v průběhu jednotlivých cyklů, hodnoty růstů a poklesů rychlosti, hodnoty průměrných rychlostí jednotlivých cyklů (m), časová délka jednotlivých cyklů (s) a délka uplavané vzdálenosti v daném cyklu (m/s).

U každé skupiny hodnot je na konci tabulky barevně vyznačena směrodatná odchylka, průměrná, minimální a maximální hodnota.

V1 růst V1 V2 růst V2 V3 růst V3 V4 t d PLAVKYŇE min 1 max pokles min 2 max pokles min 3 max pokles min Vavg cyklu cyklu NÁDECH cyklus m/s m/s m/s 1 m/s m/s m/s m/s 2 m/s m/s m/s m/s 3 m/s m/s m/s s m

1 6 1,10 0,80 1,90 0,79 1,11 0,51 1,62 0,33 1,29 0,47 1,76 0,97 0,79 1,40 1,25 1,72

2 2 1,05 0,76 1,81 0,72 1,09 0,44 1,53 0,34 1,19 0,61 1,80 0,91 0,89 1,38 1,26 1,74

3 5 1,03 0,84 1,87 0,83 1,04 0,54 1,58 0,35 1,23 0,54 1,77 0,88 0,89 1,38 1,20 1,66

4 1 1,15 0,53 1,68 0,65 1,03 0,59 1,62 0,46 1,16 0,71 1,87 0,95 0,92 1,36 1,25 1,70

5 3 0,99 0,86 1,85 0,93 0,92 0,77 1,69 0,74 0,95 0,90 1,85 1,07 0,78 1,34 1,27 1,71

6 7 1,03 0,85 1,88 0,79 1,09 0,40 1,49 0,22 1,27 0,33 1,60 0,69 0,91 1,34 1,26 1,69

7 8 0,93 0,81 1,74 0,60 1,14 0,44 1,58 0,52 1,06 0,56 1,60 0,83 0,77 1,32 1,20 1,58

8 4 0,92 0,85 1,77 0,47 1,30 0,19 1,49 0,30 1,19 0,34 1,53 0,77 0,76 1,31 1,29 1,69

Směrodatná odchylka 0,07 0,10 0,07 0,14 0,10 0,16 0,07 0,15 0,11 0,18 0,12 0,11 0,06 0,03 0,03 0,05

Průměr 1,03 0,79 1,81 0,72 1,09 0,49 1,58 0,41 1,17 0,56 1,72 0,88 0,84 1,35 1,25 1,69

Minimální hodnota 0,92 0,53 1,68 0,47 0,92 0,19 1,49 0,22 0,95 0,33 1,53 0,69 0,76 1,31 1,20 1,58

Maximální hodnota 1,15 0,86 1,90 0,93 1,30 0,77 1,69 0,74 1,29 0,90 1,87 1,07 0,92 1,40 1,29 1,74

Tabulka 3 naměřené hodnoty plavkyně, s nádechem

Směrodatná odchylka

Nejnižší hodnoty směrodatné odchylky (0,03) vidíme tentokrát ve dvou případech. Prvním je průměrná rychlost v průběhu jednotlivých cyklů. Rychlostní rozpětí v tomto souboru je pouhých 0,09 m/s mezi hodnotami 1,40 m/s v nejrychlejším šestém cyklu a 1,31 m/s v nejpomalejším čtvrtém cyklu. Druhým příkladem je časová délka trvající po každý jednotlivý plavecký cyklus. Časové rozmezí zde činí opět 0,09 s mezi hodnotami 1,20 v pátém a osmém cyklu a 1,29 s ve čtvrtém cyklu.

Nejvyšší hodnota směrodatné odchylky (0,18) v tomto souboru vidíme v kategorii hodnot třetího růstu rychlosti mezi V3 Max a V3 min. Rychlostní rozpětí zde činí 0,57 m/s mezi hodnotami 0,90 m/s ve třetím cyklu a 0,33 m/s v sedmém cyklu.

Rychlostní minima

Nejnižší minimální hodnota v tomto souboru 0,19 m/s byla zaznamenána u druhého rychlostního růstu ve čtvrtém plaveckém cyklu. V předchozím třetím cyklu byla v této kategorii zaznamenána naopak nejvyšší rychlostní hodnota tohoto souboru (0,77m/s).

Rychlostní maxima

Nejvyšší maximální hodnota rychlosti byla dosažena opět u prvního maxima (V1 max) tentokrát v šestém cyklu. Zde dosahovala momentální rychlost plavkyně hodnoty 1,90 m/s. V průběhu tohoto cyklu byla rovněž zaznamenána nejvyšší průměrná rychlost v tomto souboru.

V přiložených krabicových grafech na obrázcích č. 14 a 15 můžeme opět názorně vidět průměrné hodnoty i směrodatné odchylky jednotlivých sledovaných proměnných.

Obrázek 14 graf minimálních a maximálních hodnot plavkyně, s nádechem Největší rozptyl hodnot (SM) zde vidíme u třetího rychlostního maxima (V3 max). Jenom nepatrně menšího rozptylu zde dosahuje kategorie hodnot třetího rychlostního minima (V3 min). Nejvyšší průměr vidíme u kategorie prvního rychlostního maxima (V1 max).

Obrázek 15 graf nárůstů a poklesů rychlosti plavkyně, s nádechem Nejvyšší rozptyl hodnot (SM) vidíme u třetího rychlostního růstu, jak již bylo výše zmíněno. Jen o málo nižší rozptyl vidíme u předchozích kategorií druhého rychlostního růstu a druhého rychlostního poklesu. Nejvyšší průměr má tentokrát kategorie hodnot třetího rychlostního poklesu.

4.5 Diskuze Výzkumné otázky jsou vyhodnoceny v jednotlivých podkapitolách, postupně za sebou vždy nejprve cyklus plavce, následně cyklus plavkyně bez nádechu a nakonec cyklus plavkyně s nádechem.

VO1: Které sledované rychlostní proměnné mají významný vliv na výslednou hodnotu průměrné rychlosti plavání u plaveckého způsobu motýlek?

Tomandl:

Ke zjištění, které proměnné nejvíce ovlivňují hodnotu plavcovy průměrné rychlosti, jsem vypracoval tabulku s hodnotami Pearsonových korelačních koeficientů (r). Hodnoty korelačních koeficientů se pohybují v rozmezí od -1 do 1, kdy -1 ukazuje na vztah nepřímo úměrný a hodnota 1, na vztah přímo úměrný. Nejvýznamnější hodnoty jsou zvýrazněny červeně. Tabulka č. 4 je rozdělena na dvě na sebe navazující poloviny kvůli lepšímu grafickému znázornění.

Průměry Směrodatná V1 min růst 1 V1 max pokles 1 Proměnná odchylka

Vavg 1,65 0,03 -0,53 0,39 0,37 0,18

Proměnná V2 min růst 2 V2 max pokles 2 V3 min Vavg

Vavg 0,46 0,60 0,79 0,69 -0,32 1,00

Tabulka 4 korelace mezi hodnotami Vavg a ostatních proměnných, plavec Nejvyšší hodnotu korelačního koeficientu (r) s průměrnou rychlostí plavce vidíme u proměnné V2 max. Hodnota V2 max poukazuje na druhý maximální moment rychlosti plavce v průběhu daného plaveckého cyklu. Na následujícím obrázku č. 16 je zachycena poloha plavce v průběhu 10. měřeného cyklu v momentu V2 max při rychlosti 1,69 m/s. Hodnotu V2 max nejvíce ovlivňuje hodnota předchozího růstu rychlosti 2 a následujícího poklesu rychlosti 2. Čím vyšší je V2 max, tím vyšší jsou i okolní hodnoty. Z výsledných hodnot lze usuzovat, že plavcovu průměrnou rychlost nejvíce ovlivňuje především druhá fáze cyklu, tedy nárůst rychlosti na V2 max a následný rychlostní pokles. V2 max je téměř ve všech případech pomalejší než V1 max.

Obrázek 16 rychlostní moment V2 max v průběhu 10 cyklu, plavec

Následující bodový graf na obrázku č. 17 ukazuje vztah mezi proměnnými Vavg a V2 max v jednotlivých pokusech. Regresní křivka ukazuje trend v posloupnosti bodů, což znamená, že je křivkou, která se nejlépe hodí k specifickému typu posloupnosti bodů.

Obrázek 17 bodový graf korelace Vavg a V2 max, plavec

Šimanová nenádech:

Plavecký cyklus plavkyně obsahuje oproti plavcovu cyklu o jeden maximální rychlostní a jeden minimální rychlostní moment více. Následující tabulka č.5 s hodnotami Pearsonových korelačních koeficientů je opět rozdělena na dvě na sebe navazující poloviny kvůli lepšímu grafickému znázornění.

Průměry Směrodatná V1 růst 1 V1 max pokles V2 min růst 2 Proměnné odchylka min 1 Vavg 1,38 0,07 0,67 -0,05 0,21 -0,07 0,47 0,67

V2 max pokles 2 V3 růst 3 V3 max pokles V4 min Vavg Proměnné min 3

Vavg 0,90 0,41 0,76 0,00 0,87 -0,21 0,93 1,00

Tabulka 5 korelace mezi hodnotami Vavg a ostatních proměnných, plavkyně nenédech V případě plavkyně vidíme podle velikosti korelačního koeficientu více momentů, které zásadněji ovlivňují její průměrnou rychlost. Jedná se zde o hodnoty V2 max, V3 min, V3 max a V4 min s nejvyšším korelačním koeficientem 0,93. Všechny tyto důležité rychlostní momenty se odehrávají zhruba od poloviny a ve druhé polovině plaveckého cyklu plavkyně. Dále podle rychlostní křivky a hodnot rychlosti v předešlých tabulkách vidíme, že na počátku mají plavecké cykly vzestupnou tendenci rychlosti, ale postupně se tento vzorec mění a po V1 max je V2 max vždy nižší a na V3 max je opět vyšší, často nejvyšší ze všech tří rychlostních maxim v cyklu. Na následujícím obrázku č. 18 vidíme zachyceny všechny 4 výše zmiňované rychlostní momenty v průběhu prvního a zároveň nejrychlejšího cyklu s rychlostí 1,50m/s. Z hodnot korelačního koeficientu v tabulkách lze usuzovat, že průměrnou rychlost plavkyně nejvíce ovlivňují tyto čtyři momenty rychlostních maxim a minim, nejvíce pak poslední hodnota V4 min.

Obrázek 18 rychlostní momenty V2 max, V3 min, V3 max, V4 min v průběhu 1 cyklu, bez nádechu Následující bodové grafy na obrázcích č. 19 a 20 ukazují vztah mezi výše zmiňovanými proměnnými v jednotlivých pokusech. Regresní křivka ukazuje trend v posloupnosti bodů, což znamená, že je křivkou, která se nejlépe hodí k specifickému typu posloupnosti bodů.

Obrázek 19 bodové grafy korelace mezi Vavg aV1 min, Vavg a V2 max, plavkyně nenádech

Obrázek 20 bodové grafy korelace mezi Vavg aV3 min, Vavg a V3 max, plavkyně nenádech Šimanová nádech:

Plavecký cyklus s nádechem má v případu plavkyně stejný počet rychlostních maxim a minim. Následující tabulka č.7 s hodnotami Pearsonových korelačních koeficientů je rozdělena na dvě na sebe navazující poloviny, kvůli lepšímu grafickému znázornění.

Průměry Směrodatná V1 růst 1 V1 max pokles 1 V2 min růst 2 Proměnné odchylka min

Vavg 1,35 0,03 0,76 -0,24 0,44 0,52 -0,39 0,37

V2 max pokles 2 V3 růst 3 V3 max pokles 3 V4 min Vavg Proměnné min

Vavg 0,29 -0,21 0,48 0,14 0,65 0,45 0,43 1,00

Tabulka 6 korelace mezi hodnotami Vavg a ostatních proměnných, plavkyně nádech Jednoznačně nejvyšší hodnotu korelačního kvocientu vidíme v tomto případě plavkyně bez nádechu u proměnné V1 min zachycující obrázek č. 21. Jedná se tedy o první zaznamenaný rychlostní moment v daném plaveckém cyklu. Pokud se podíváme do předchozích tabulek s naměřenými hodnotami rychlostí uvidíme, že V1 min v cyklu s nádechem je vždy vyšší než V1 min v cyklu bez nádechu. Rychlost 0,92 m/s je nejnižší V1 min ze všech plaveckých cyklů s nádechem a zároveň nejvyšší V1 min z naměřených cyklů plavkyně bez nádechu. To je patrně způsobeno tím, že v průběhu předchozího plaveckého cyklu, který byl proveden bez nádechu nedošlo k tak velkému poklesu rychlosti plavkyně.

Následující rychlostní maximum v navazujícím plaveckém cyklu s nádechem má tedy z pravidla stále vyšší rychlost, nežli je tomu v opačném případě. Největší vliv na hodnotu průměrné rychlosti plavkyně při cyklu s nádechem má tedy první minimální rychlostní moment V1 min, který je ale vždy ovlivněn vyšší rychlostí z předchozího cyklu provedeného bez nádechu.

Obrázek 21 moment V1 min v průběhu nejrychlejšího cyklu č. 6, plavkyně s nádechem

Následující bodový graf na obrázku č. 22 ukazuje vztah mezi proměnnými Vavg a V1 min v jednotlivých pokusech. Regresní křivka ukazuje trend v posloupnosti bodů, což znamená, že je křivkou, která se nejlépe hodí k specifickému typu posloupnosti bodů.

Obrázek 22 bodový graf korelace Vavg a V1 min, plavkyně s nádechem

VO2: Jaké časoprostorové změny pohybové struktury záběru souvisí s nežádoucím poklesem rychlosti plavání u plaveckého způsobu motýlek?

Tomandl – V2 max

Na následujícím obrázku č. 23 vidíme v levé části zachycenou polohu plavce, dosahujícího V2 max v průběhu 10. cyklu s nejvyšší průměrnou rychlostí 1,69 m/s. V pravé části vidíme naopak moment V2 max v průběhu nejpomalejšího cyklu č.2 s rychlostí 1,60m/s. Obě fotografie zachycují stejný rychlostní moment, ale v rozdílném plavecké cyklu. V obou případech zde můžeme vidět poměrně odlišnou polohu plavcova těla. V prvním případě jde o dokonalejší polohu, díky správné technice plavce v tomto cyklu. Dolní končetiny jsou propnuté po vykonání „downbeatu“, paže jsou zhruba v upažení po dokončení druhé fáze odtlačování vody. Ve druhém případě vidíme naopak poměrně velmi nedobrou polohu těla plavce v momentě V2 max. Tato poloha je způsobena špatnou technikou, v tomto případě především souhry horních a dolních končetin, kdy dolní končetiny dokončí svůj „downbeat“ o něco později, než by bylo třeba. Ve druhém případě se tedy jedná o chybnou techniku souhry horních a dolních končetin, což je hlavní příčinou nižší rychlosti plavce v tomto momentu.

Obrázek 23 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V2 max, plavec Šimanová nenádech – V2 max, V3 min, V3 max, V4 min V případě analýzy plaveckého cyklu plavkyně bez nádechu bylo zjištěno více faktorů zásadněji ovlivňujících výslednou rychlost plavkyně. Všechny tyto momenty budou níže popsány a znázorněny na přiložených obrázcích.

V2 max – cyklus č.1 a č.10

Na následujícím obrázku č. 24 je zachycen první významný moment zásadněji ovlivňující rychlost plavkyně v plaveckém cyklu bez nádechu. Jedná se o druhé rychlostní maximum cyklu (V2 max) v průběhu prvního a desátého cyklu. Už z prvního pohledu jsou zde opět patrné velké rozdíly mezi nejrychlejším a nejpomalejším momentem V2 max. V první případě vidíme dokonaleji zvládnutou techniku plavkyně. Oproti plavecké technice předchozího plavce vidíme, že rychlostní křivka plavkyně dosahuje v každém cyklu o jedno rychlostní maximum a minimum více. To je dáno odlišnou technikou. V případě plavkyně je prvního a druhého rychlostního maxima vždy dosaženo po skončení první fáze záběru paží tzv. „přitahování“ vody. Po této fázi vždy vznikne vlivem polohy plavkyně větší množství vodního odporu a rychlost opět klesá. Největší rozdíl mezi níže znázorněnými momenty vidíme u polohy dolních končetin. V prvním cyklu jsou nohy plavkyně stále nataženy. Naopak v desátém cyklu vidíme, že ve stejný rychlostní moment jsou nohy plavkyně již pokrčeny. Další rozdíl vidíme také v pozici paží. V prvním cyklu jsou paže ještě stále ve fázi přitahování vody, lehce před tělem plavkyně. V desátém cyklu vidíme, že paže jsou pod tělem plavkyně po fázi přitahování. Jako hlavní příčinu poklesu rychlosti tedy vidím odlišnou techniku plavkyně způsobující, rozdílnou polohu těla vytvářející větší množství vodního odporu než v prvním cyklu. Tak jako popisuje Lukášek (2013), čím technicky vyspělejší plavec, tím později během záběru kop vykonává. Za lepší techniku by se v tomto případě dalo považovat protažení „upbeatu“ s nataženými nohami a jejich pokrčení a následný „dovnbeat“ začít až po dokončení první záběrové fáze paží (přitažení vody).

Obrázek 24 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V2 max, plavkyně nenádech

V3 min – cyklus č.1 a č.5

Druhým významným momentem ovlivňujícím rychlost plavkyně je moment následujícího rychlostního minima V3 min. Poloha těla plavkyně v obou případech na obrázku č.24, je téměř identická. Jako hlavní příčinu rozdílu V3 min mezi 1,41m/s v prvním cyklu a 1,05 m/s ve druhém cyklu zde vidím velmi rozdílnou rychlost předchozích maxim. V prvním cyklu rychlost plavkyně totiž dosahovala rychlosti 1,79 m/s, kdežto v pátém cyklu pouhých 1,37 m/s. Následující moment rychlosti byl tudíž také velmi rozdílný i přes stejnou techniku a polohu těla plavkyně.

Obrázek 25 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V3 min, plavkyně nenádech

V3 max - cyklus č.6 a č.10

Dalším významým momentem ovlivňujícím rychlost plavkyně je následující maximum v tomto cyklu třetí a poslední. Na následujícím obrázku č. 25 vidíme, že poloha plavkyně v obou případech cyklů šest a deset je opět téměř identická. Přesto i zde je poměrně velký rozdíl momentální rychlosti. To je patrně způsobeno špatným záběrem paží u V2 max v desátém cyklu. To je ostatně dobře vidět na rychlostní křivce v obrázku. Kombinace poměrně standartního kopu se špatným záběrem paží pak způsobuje tuto nízkou rychlost V3 max v desátém cyklu.

Obrázek 26 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V3 max, plavkyně nenádech

V4 min – cyklus č.1 a č.5 Posledním důležitým momentem cyklu plavkyně bez nádechu je konečné rychlostní minimum cyklu V4 min na obrázku č. 26, které je téměř vždy zároveň i prvním rychlostním minimem cyklu následujícího. Velikost tohoto minima je poměrně zásadně ovlivněna časovou délkou cyklu. Dalo by se říci, že pokud plavec prodlužuje dobu mezi jednotlivými záběry v cyklu, dochází i k vetším poklesům rychlosti a menším hodnotám V min. To lze ostatně dobře vidět na následujícím příkladu. Časová délka prvního cyklu je nejkratší s časem 0,89 s, ale hodnota V4 min 1,15 m/s je nejvyšší. Celý tento cyklus dosahuje zároveň nejvyšší rychlosti ze všech naměřených cyklů bez nádechu. Naopak nejdelší cyklus č. 5 trvající 1,26 s dosahuje v momentu V4 min nejnižší hodnoty ze všech cyklů bez nádechu pouze 0,75 m/s a průměrná rychlost je zde ze všech naměřených cyklů nejmenší. Časová délka jednotlivých cyklů se v průběhu měření lehce prodlužuje. Toto prodlužování lze pravděpodobně připočíst k postupnému úbytku energie vlivem dvou měření v rámci jednoho tréninku. Zvýšením fyzické kondice plavkyně by mohlo přispět k vyrovnanějším rychlostem plavkyně a délkám jednotlivých cyklů v průběhu měření.

Obrázek 27 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V4 min, plavkyně nenádech Šimanová nádech: V1 min - cyklus č.1 a č.4 (poslední minimum předchozího cyklu s nenádechem)

Nejvyšší hodnota korelačního kvocientu s rychlostí plavkyně v průběhu plaveckého cyklu s nádechem byla zjištěna u proměnné V1 min. Tato hodnota i moment je téměř vždy totožný s posledním rychlostním minimem předchozího cyklu. Tento případ by se dal tedy popsat asi takto:

(V1 min prvního cyklu s nádechem = V4 min prvního cyklu bez nádechu 1,15 m/s) a (V1 min čtvrtého cyklu s nádechem = V4 min čtvrtého cyklu bez nádechu 0,92 m/s)

Hodnocený moment na obrázku č. 27 je tedy téměř totožný s předchozím hodnocením V4 min v prvním a pátém cyklu bez nádechu. Po pátém cyklu bez nádechu v tomto měření již nenásleduje žádný cyklus s nádechem, proto nejnižší hodnotu V1 min s nádechem vidíme u předchozího čtvrtého cyklu bez nádechu. Rychlostní rozdíl zde ale není tolik patrný a podle obrázku lze usuzovat, že je způsoben opět odlišnou polohou těla plavkyně zvětšující vodní odpor ve druhém případě. Vystavením těla plavkyně vodnímu odporu po delší dobu vzniká i vetší propad rychlosti.

Obrázek 28 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V1 min, plavkyně nádech Srovnání jednotlivých cyklů mezi měřeným plavcem a plavkyní nehledě na pohlaví není dost dobře možné z několika důvodů. Jak je již výše zmíněno, výzkumý soubor plavce byl získán ve dvou měřeních, ale ne ve stejný den. Jeho rychlostní křivka se skládá převážně ze třech rychkostích minim a dvou rychlostních maxim. Při všech měřených cyklech dochází k nádechu plavce. Naopak plavkyně byla naměřena dvakrát ve stejný den. Z tohoto důvodu by bylo možné přihlížet na vznikájící únavu ve druhém měření vlivem úbytku energie, jak popisuje Polach (2016). To je ostatně dobře vidět z hodnot v předchozích tabulkách. Technika plavkyně i průměrné rychlosti cyklů jsou ve druhém měření znatelně horší. Naopak u plavce vidíme, že ve druhém měření dosahoval vlivem lepší techniky i vetších průměrných rychlostí. Rychlostní křivka dosahuje v jejím případě o jeden maximální a minimální rychlostní moment více. Při měřeném výkonu jsou střídány cykly bez nádechu a s nádechem. Je zde tedy velmi důležité vždy brát v úvahu návaznost těchto cyklů a jejich provedení. Z výsledných hodnot jsme zjistili, že oba měření jedinci mají individuální styl přikládájící větší důležitost v jiné části plaveckého cyklu.

4.6 Závěr V teoretické části této práce jsme se zabývali nejprve charakteristikou plavání jako takového a popisovali jsme základní pojmy pro lepší pochopení a orientaci čtenáře v textu. Dále jsou rozebrány a stručně vysvětleny fyzikální zákonitosti, které na plavce ve vodě působí. Poté jsme se zaměřili na plavecký styl motýlek, ve kterém je v praktické části provedeno měření. V následujících kapitolách zmiňujeme charakteristiku tohoto plaveckého stylu, historii vývoje motýlka až do současné podoby a současná pravidla.

Druhá část praktické části je věnována výčtu nekolika měřících systémů umožnujících analýzu plavců. Tyto systémy jsou rozděleny podle jejich zaměření na kinematické a dynamické.

V praktické části jsme na základě stanoveného cíle vypracovali dvě výzkumné otázky. K měření vybraných plavců jsme použili výše zmiňovanou metodu Speedometrie přístrojem SWIM SPEEDO METER.

Na základě zjištěných výsledků jsme zjistili, které proměnné nejvíce ovlivňují průměrnou rychlost plavců v průběhu jednotlivých cyklů. Tyto důležité momenty jsme následně porovnávali mezi sebou v konfrontaci nejrychlejších a nejpomalejších naměřených hodnot s přiloženým záznamem plavce v aktuální poloze.

4.6.1 Doporučení do praxe U plavce bylo zjištěno, že průměrnou rychlost v průběhu jeho výkonu nejvíce ovlivňuje nárůst rychlosti na druhý maximální rychlostní moment v cyklu a jeho následný pokles. Tento moment je charakteristický natažením horních i dolních končetin plavce, kdy se nachází po dokončení záběru paží a a záběru dolních končetin „downbeatu“. Hlava plavce se v tento moment nachází nad hladinou vody a vykonává nádech. Následný pokles rychlosti je způsobený přechodem paží nad hladinou vody. Na tuto část plaveckého cyklu by bylo dobré se dále více zaměřit a sledovat ji s přibývájící únovou plavce.

U plavkyně bylo v cyklech bez nádechu zjištěno více důležitých momentů. Nejdůležitějším je ale poslední rychlostní minimum cyklu, které je zároveň i prvním minimem následujícího cyklu s nádechem. Je tedy důležité brát v úvahu návazost těchto cyklů na sebe a zaměřit se o co největší vyrovnání rychlosti. Tento moment je charakteristický splývavou polohou těla plavkyně. Ruce jsou v předpažení v momentě vstupu do vody. Hlava se nachází v prodloužení páteře mezi nataženými rukami. Trup je narovnaný. Nohy jsou pokrčené pohybující se směrem k vodní hladině a připravující se na následný „downbeat“ a nárůst rychlosti. Tak jako u plavce i u plavkyně by bylo dobré zaměřit pozornost trenérů na tuto část plaveckého cyklu a sledovat techniku plavkyně v průběhu přibývající únavy.

4.6.2 Doporučení do teorie Tyto získané poznatky by bylo dále zajímavé porovnat s výsledky ostatních plavců stejné věkové kategorie ve stejném plaveckém stylu a zjistit, jestli jsou hlavními příčinami poklesu jejich rychlosti stejné proměnné nebo nikoli. Zjištěné výsledky by bylo rovněž dobré názorně předvést a vysvětlit sledovaným závodníkům. To jim může poskytnout zpětnou vazbu ke svým předvedeným výkonům a rovněž hlubší teoretické poznatky, ohledně průběhu pohybu v rámci jednotlivých cyklů jejich specializovaného plaveckého stylu.

4.7 Referenční seznam: BARBOSA, Tiago, José Silva SILVA, António Malvas REIS, Nudo GARRIDO a Fernando PILICARPO, 2010. Kinematical constrictions swimming front Crawl and Breaststroke with the Aquatrainer® snorkel. European Journal of Applied Physiology [online]. 2010. ISSN 1439-6327. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s00421-010-1459- x

CAGAŇ, Štěpán, 2012. Aplikace CSS (Critical Swimming Speed) v plaveckém trenažéru [online]. Praha. Bakalářská práce. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130063401

ČECHOVSKÁ, Irena, Daniel JURÁK a Jitka POKORNÁ, 2012. Plavání: pohybový trénink ve vodě. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1948-4.

ČECHOVSKÁ, Irena a Tomáš MILER, 2008. Plavání. 2. vyd. Praha: Grada. ISBN ISBN 978-80-247-2154-5.

ČECHOVSKÁ, Irena, Hana MILEROVÁ a Viléma NOVOTNÁ, 2003. Aqua-fitness: plavání, aqua-gymnastika, aqua-aerobik. Praha: Grada. ISBN 80-247-0462-5.

DOSTÁLOVÁ, Sabina, 2015. Komparace testů tělesné zdatnosti v plaveckém tréninku [online]. Praha. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/66720

FETOISA, Wellington G., Mário Jorge Nunes COSTA, Jorge E. MORAIS, Nuno Domingo GARRIDO, António José SILVA, Augusta LIMA a Tiago m. BARBOSA, 2013. A mechanical speedo-meter to assess swimmer’s horizontal intra-cyclic velocity: validation for breaststroke and butterfly stroke [online]. 2013. B.m.: XXIV CONGRESS OF THE INTERNATIONAL SOCIETY OF BIOMECHANIC. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/A-mechanical-speedo-meter-to-assess- swimmer’s-for-Feitosa-Costa/6fbe07182e4ec9601c0c58e05cbfb807d1064b90

FLEMR, Libor, Jiří NĚEMEC a Ondřej NOVOTNÝ, 2013. Pohybové aktivity ve vědě a praxi. Praha: Karolinum. konferenční sborník u příležitosti 60. výročí založení Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.

FRÖMEL, Karel, Zbyněk SVOZIL a Jiří NOVOSAD, 1999. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého. monografie pro studijní účely. ISBN 80-7067-945-X.

GIEHRL, Josef a Michael HAHN, 2005. Plavání. České Budějovice: Kopp. ISBN 80- 7232-268-0.

GUIGNARD, Brice, Annie ROUARD, Didier CHOLLET a Ludovic SEIFERT, 2017. Behavioral Dynamics in Swimming: The Appropriate Use of Inertial Measurement Units. Frontiers in Psychology [online]. 2017. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5348530/

HAGEM, Rabee M., Steven G. O’KEEFE, Thomas FICKENSCHER a David Victor THIEL, 2013. Self Contained Adaptable Optical Wireless Communications System for Stroke Rate During Swimming [online]. 2013. B.m.: IEEE SENSORS JOURNAL. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/abstract/document/6515615/authors#authors

HOFER, Zdeněk a Ivana FERGLOVÁ, 2011. Technika plaveckých způsobů. 3. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1908-8.

KOVAŘÍK, Vladimír a František LANGER, 1994. Biomechanika tělesných cvičení I. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-0838-5.

KUČEROVÁ, Klára, 2013. Historický vývoj plaveckých způsobů [online]. Brno. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/i7tvg/

LECOUTERE, Jeroen a Robert PUERS, 2016. Tracking elite swimmers in real time with wearable low-power wireless sensor networks [online]. 2016. B.m.: Elsevier Ltd. Dostupné z: https://core.ac.uk/display/82662535

LUKÁŠEK, Miloš, 2013. Teorie a didaktika plavání. Inovace SEBS a ASEBS [online]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/didaktika- plavani/plavani/motylek

LUKÁŠEK, Miloš a Renáta VYCHODILOVÁ, 2016. Accelerometry in sport [online]. 2016. B.m.: University of Alicante. Dostupné z: https://rua.ua.es › jhse_Vol_11_N_proc1_S125-S136

LUKÁŠEK, Robin, 2014. Analýza plavecké techniky na základě analýzy kolísání rychlosti plavce v jednom plaveckém cyklu - prsa [online]. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/259770/fsps_m/

MAGLISCHO, Ernest, 2003. Swimming fastest. Champaign, IL: Human Kinetics. ISBN 0-7360-3180-4.

MINÁŘ, Michal, 2017. Analýza plaveckého zařízení prsa pomocí speedometru [online]. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/soisw/

MOROUÇO, Pedro, 2009. Force production in Tethered Swimming and its relationship with performance. A new approach to evaluate the anaerobic capacity of swimmers? [online]. 2009. B.m.: ReserchGate. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/40005779_Force_production_in_tethered_s wimming_and_its_relationship_with_performance_A_new_approach_to_evaluate_the_ anaerobic_capacity_of_swimmers

MOTYČKA, Jaroslav, 1979. Kinetická a dynamická analýza plavání a veslování. B.m.: Vojenská akademie Antonína Zápotockého.

MOTYČKA, Jaroslav, 2001. Teorie plaveckých sportů: plavání, synchronizované plavání, vodní pólo, skoky do vody, záchrana tonoucích. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-2711-8.

PAVLÍČEK, J., 1978. Plavání. 1. vyd. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. ISBN 55-026-78.

POKORNÁ, Jitka, 2006. ÚVOD DO PŘEDMĚTU - PLAVÁNÍ I. In: Lekce č. 1 [online]. prezentace. KPS UK FTVS. Dostupné z: https://view.officeapps.live.com/op/view.aspx?src=http%3A%2F%2Fweb.ftvs.cuni.c z%2Felstudovna%2Fdownload.php%3Fdir%3D.%2Fobsah%2Fplavjedna%2Fpres%26s oubor%3DLekce_c._1_-_prezentace.ppt

POLACH, Marek, 2014. Analýza techniky plavce-kraulera na základě záznamu dopředné rychlosti [online]. Brno. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/l9djj/

POLACH, Marek, 2016. Technika plaveckého způsobu motýlek a její změny vlivem zatížení [online]. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií. Dostupné z: https://theses.cz/id/bvbdea/

SEBERA, Martin, Stanislav JOUKAL a Martin ZVONAŘ, 2007. 3D biomechanická analýza v atletice [online]. 2007. B.m.: Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Sportovní gymnázium Brno. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/fsps/e- learning/2D-3D-analyza-po/pdf/simi-3D-biomechanicka-analyza-v-atletice.pdf

ŠŤASTNÝ, Jan, 2016. Analýza plaveckého způsobu kraul měřícím systémem Tachograf [online]. Brno. Disertační práce. Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/irus9/

TOUSSAINT, H. M., 2002. Measurement of active drag in swimming. Measurement of active drag in swimming [online]. Dostupné z: https://www.noldus.com/events/mb2002/program/abstracts/toussaint.html

WILLIAMS, Benjamin K., Peter J. SINCLAIR a Margy GALLOWAY, 2006. CHANGES IN STROKE KINEMATICS DURING RESISTED AND ASSISTED FREESTYLE SWIMMING [online]. 2006. B.m.: XXIV ISBS Symposium. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/CHANGES-IN-STROKE-KINEMATICS- DURING-RESISTED-AND-Williams- Sinclair/6714bf6cfab14a077b8b41a2aafd67ae66e608c5

4.8 Referenční seznam obrázků a tabulek Seznam použitých obrázků

Obrázek 1 druhy odporů, působících na tělo plavce ...... 13 Obrázek 2 horizontální a frontální pohled, na polohu plavcova těla v průběhu plav. způsobu motýlek ...... 14 Obrázek 3 Schématické vyjádření jednotlivých propulzních momentů během plaveckého způsobu motýlek ...... 20 Obrázek 4 názorný příklad speedometru ...... 23 Obrázek 5 názorný příklad MAD systému ...... 25 Obrázek 6 přístroj Swim speedo meter ...... 29 Obrázek 7 ilustrativní kinogram plavce 1 ...... 31 Obrázek 8 graf minimálních a maximálních hodnot plavce ...... 36 Obrázek 9 graf nárůstů a poklesů rychlosti plavce ...... 36 Obrázek 10 ilustrativní kinogram plavkyně, nenádech ...... 37 Obrázek 11 graf minimálních a maximálních hodnot plavkyně, bez nádechu ...... 42 Obrázek 12 graf nárůstů a poklesů rychlosti plavkyně, bez nádechu ...... 42 Obrázek 13 ilustrativní kinogram plavkyně, nádech ...... 43 Obrázek 14 graf minimálních a maximálních hodnot plavkyně, s nádechem ...... 49 Obrázek 15 graf nárůstů a poklesů rychlosti plavkyně, s nádechem ...... 49 Obrázek 16 rychlostní moment V2 max v průběhu 10 cyklu, plavec ...... 51 Obrázek 17 bodový graf korelace Vavg a V2 max, plavec ...... 51 Obrázek 18 rychlostní momenty V2 max, V3 min, V3 max, V4 min v průběhu 1 cyklu, bez nádechu ...... 53 Obrázek 19 bodové grafy korelace mezi Vavg aV1 min, Vavg a V2 max, plavkyně nenádech ...... 53 Obrázek 20 bodové grafy korelace mezi Vavg aV3 min, Vavg a V3 max, plavkyně nenádech ...... 54 Obrázek 21 moment V1 min v průběhu nejrychlejšího cyklu č. 6, plavkyně s nádechem ...... 55 Obrázek 22 bodový graf korelace Vavg a V1 min, plavkyně s nádechem ...... 55 Obrázek 23 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V2 max, plavec ...... 56 Obrázek 24 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V2 max, plavkyně nenádech ...... 57 Obrázek 25 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V3 min, plavkyně nenádech ...... 58

Obrázek 26 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V3 max, plavkyně nenádech ...... 58 Obrázek 27 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V4 min, plavkyně nenádech ...... 59 Obrázek 28 nejrychlejší a nejpomalejší momenty V1 min, plavkyně nádech ...... 60

Seznam použitých tabulek

Tabulka 1 naměřené hodnoty plavce ...... 34 Tabulka 2 naměřené hodnoty plavkyně, bez nádechu ...... 40 Tabulka 3 naměřené hodnoty plavkyně, s nádechem ...... 47 Tabulka 4 korelace mezi hodnotami Vavg a ostatních proměnných, plavec ...... 50 Tabulka 5 korelace mezi hodnotami Vavg a ostatních proměnných, plavkyně nenédech ...... 52 Tabulka 6 korelace mezi hodnotami Vavg a ostatních proměnných, plavkyně nádech . 54