Výkonnostní Vývoj V Desetiboji

UNIVERZITA KARLOVA

FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Výkonnostní vývoj v desetiboji

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval:

PaedDr. Jitka Vindušková, CSc. Bc. Hynek Chalupníček

Praha

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne

……………………………

podpis studenta

Evidenční list

Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

______

Poděkování:

Velké poděkování patří PaedDr. Jitce Vinduškové, CSc. za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi byly velkým přínosem při zpracování této diplomové práce.

Abstrakt Název: Výkonnostní vývoj v desetiboji

Cíle: Hlavním cílem této diplomové práce bylo zjištění vývoje výkonnosti v atletickém desetiboji v letech 2009-2016 na základě výsledků světových soutěží a variability bodové struktury jednotlivých závodníků desetiboje. K tomuto záměru sloužila dostupná data ze světových závodů, ve kterých jsem porovnával výkonu vítězů a ostatních závodníků.

Metody: V této diplomové práci byla použita metoda komparace a analýzy. Metoda komparace byla použita při porovnávání nejlepších výkonů s průměry hodnot výkonů prvních pěti nejlepších desetibojařů. K hodnocení práce byla použita data shromážděná prostřednictvím metody analýzy dokumentů.

Výsledky: Na základě výsledkové části této práce jsem došel k závěru, že vývoj výkonnosti ve sledovaném období se nijak výrazně nezměnil. Stejně jako v minulých letech, tak i v současnosti se prosazují hlavně atleti s vynikajícími sprintersko-skokanskými výsledky bez zřetelných bodových ztrát ve vrhačských disciplínách. Vývoj výkonů v desetiboji byl mírně ovlivněn díky vysokým výkonům Ashtona Eatona a Treye Hardeeho, jejichž výkony překonaly hranici 8700 bodů. Z individuálního vývoje výkonu amerického vícebojaře Ashtona Eatona se potvrdila vysoká efektivita jeho nejlepšího výkonu ve sledovaném období. Bodové hodnoty výkonu mezi vítězi závodů a ostatními desetibojaři byly podobné a vykazovaly vysokou vyrovnanost závodníků. V závěru diplomové práce bylo zjištěno, že pořadí jednotlivých disciplín desetiboje podle nejvyššího bodového zisku z celkového součtu bodů je následující: 1. 110 m překážek; 2. skok daleký; 3. skok o tyči; 4. 100 m; 5. 400 m; 6. skok vysoký; 7. hod diskem; 8. hod oštěpem; 9. vrh koulí; 10. 1500 m.

Klíčová slova: atletika, desetiboj, výkonnost, vývoj

Abstract

Title: Decathlon performance development

Objectives: The aim of this thesis was the evaluation of the performance development in combined events during the period of 2009-2016 based on the results of world competitions and variability of the point structure of the individual decathlon. For these purposes were used data from world competitions that were afterwards compared in the way of winning performances and other atheletes.

Methods: In this thesis was used the method of comparison and analysis of the best performances with the averages of the performance values of the first five best decathletes.

Results: The results of this work concluded that the development of performance in the monitored period did not change significantly. As in previous years, athletes with outstanding sprinter-jumping results dominate in combined events, without obvious point losses in throwing disciplines. The development of performance was significantly influenced by Ashton Eaton and Trey Hardee, whose performance exceeded 8700 points. From the individual performance development of American decathlon athletes, Ashton Eaton confirmed the high efficiency of his best performance progress during the followed period. The difference in point scoring between the winners and other athletes were similar that showed high evenness of competitors. Finally, it has been found out that the ranking of individual disciplines decathlon acoording to the highest point contribution on the total is in the following order: 1. 110 m hurdles; 2. long jump; 3. pole valut; 4. 100 m; 5. 400 m; 6. high jump; 7. discus throw; 8. javelin throw; 9. shot put; 10. 1500 m.

Keywords: Atletics, decathlon, performance, development

Obsah

1 Úvod ...... 14

2 Teoretická část ...... 15

2.1 Atletika ...... 15

2.2 Charakteristika vícebojů ...... 16

2.2.1 Historie vícebojů ...... 17

2.2.2 Současnost vícebojů ...... 17

2.2.3 Složení mistrovských vícebojů ...... 19

2.3 Charakteristika desetiboje ...... 20

2.3.1 Historie desetiboje ...... 22

2.3.2 Charakteristika jednotlivých disciplín v desetiboji ...... 24

2.4 Bodovací tabulky a systém bodování v desetiboji ...... 31

2.4.1 Jak používat bodovací tabulky ...... 34

2.4.2 Teoretické procentuální rozdělení bodů mezi disciplíny ...... 35

2.5 Struktura sportovního výkonu ...... 36

2.6 Faktory ovlivňující výkon ...... 37

2.6.1 Faktory kondiční ...... 38

2.6.2 Faktory somatické ...... 42

2.6.3 Faktory techniky ...... 43

2.6.4 Faktory taktiky ...... 44

2.6.5 Faktory psychické ...... 44

2.7 Vývoj výkonnosti ...... 45

2.8 Efektivita závodního výkonu ...... 45

3 Cíle a úkoly práce ...... 46

4 Metodika práce ...... 48

4.1 Popis zkoumaného souboru ...... 48 7

4.2 Použité metody ...... 48

5 Výsledková část ...... 49

5.1 Olympijské hry 2012 - 2016 ...... 49

5.1.1 Londýn (Spojené království) 2012 ...... 49

5.1.2 Rio de Janeiro (Brazílie) 2016 ...... 52

5.1.3 Projev nezvládnuté techniky na OH 2012-2016 ...... 55

5.2 Mistrovství světa 2009-2015 ...... 56

5.2.1 Berlín (Německo) 2009 ...... 56

5.2.2 Tegu (Jižní Korea) 2011 ...... 59

5.2.3 Moskva (Rusko) 2013 ...... 62

5.2.4 Peking (Čína) 2015 ...... 65

5.2.5 Vývoj výkonů desetiboje - Mistrovství světa 2009-2015 ...... 68

5.2.6 Projev nezvládnuté techniky na MS 2009-2015 ...... 69

5.3 Mistrovství Evropy 2010-2016 ...... 70

5.3.1 Barcelona (Španělsko) 2010 ...... 70

5.3.2 Helsinky (Finsko) 2012 ...... 73

5.3.3 Curych (Švýcarsko) 2014 ...... 76

5.3.4 Amsterdam (Nizozemsko) 2016 ...... 79

5.3.5 Vývoj výkonů desetiboje - Mistrovství Evropy 2010-2016 ...... 82

5.3.6 Projev nezvládnuté techniky na ME 2010-2016 ...... 83

5.4 Bodové pořadí disciplín v desetiboji ...... 85

5.5 Vývoj výkonů v desetiboji ...... 86

5.5.1 Americký desetibojař Ashton Eaton – vývoj výkonů v desetiboji ...... 93

5.6 Věk desetibojařů ...... 95

6 Shrnutí výsledků ...... 98

7. Diskuze ...... 102

8. Závěr ...... 104

Seznam literatury ...... 105

Elektronické zdroje ...... 108

Seznam tabulek

Tab 1. Desetiboj: přehled výkonů – 100 bodové rozdíly ...... 34 Tab 2. Konstanty a, b, c pro výpočet bodových hodnot v desetiboji pro muže ...... 35 Tab 3. Koncepční model založený na motorických pohybových faktorech pro jednotlivé disciplíny desetiboje ...... 38 Tab 4. Vymezení vytrvalostních schopností podle aktivace energetických systémů ...... 41 Tab 5. Somatické údaje nejlepších desetibojařů ...... 42 Tab 6. Somatické předpoklady pro vícebojaře ...... 43 Tab 7. Ashton Eaton - Londýn 2012 ...... 50 Tab 8. Trey Hardee - Londýn 2012 ...... 50 Tab 9. Leonel Suárez - Londýn 2012 ...... 51 Tab 10. Hans Van Alphen - Londýn 2012 ...... 51 Tab 11. Damian Warner - Londýn 2012 ...... 52 Tab 12. Ashton Eaton - Rio de Janeiro 2016 ...... 52 Tab 13. Kevin Mayer - Rio de Janeiro 2016 ...... 53 Tab 14. Damian Warner - Rio de Janeiro 2016 ...... 53 Tab 15. Kai Kazmirek - Rio de Janeiro 2016 ...... 54 Tab 16. Larbi Bourrada - Rio de Janeiro 2016 ...... 54 Tab 17. Projev nezvládnuté techniky prvních pěti závodníků z OH 2012-2016 ...... 55 Tab 18. Trey Hardee - Berlín 2009 ...... 57 Tab 19. Leonel Suárez - Berlín 2009 ...... 57 Tab 20. Aleksandr Pogorelov - Berlín 2009...... 58 Tab 21. Oleksiy Kasyanov - Berlín 2009 ...... 58 Tab 22. Aleksey Sysoyev - Berlín 2009 ...... 59 Tab 23. Trey Hardee - Tegu 2011 ...... 59 Tab 24. Ashton Eaton - Tegu 2011 ...... 60 Tab 25. Leonel Suárez -Tegu 2011 ...... 60 Tab 26. Aleksey Drozdov -Tegu 2011 ...... 61 Tab 27. Eelco Sintnicolaas -Tegu 2011 ...... 61 Tab 28. Ashton Eaton - Moskva 2013 ...... 62 Tab 29. Michael Schrader - Moskva 2013 ...... 63 Tab 30. Damian Warner - Moskva 2013 ...... 63 Tab 31. Kevin Mayer - Moskva 2013 ...... 64 10

Tab 32. Eelco Sintnicolaas - Moskva 2013 ...... 64 Tab 33. Ashton Eaton - Peking 2015 ...... 66 Tab 34. Damian Warner - Peking 2015 ...... 66 Tab 35. Rico Freimuth - Peking 2015 ...... 67 Tab 36. Ilya Shkurenev - Peking 2015 ...... 67 Tab 37. Labri Bouraada - Peking 2015 ...... 68 Tab 38. Projev nezvládnuté techniky prvních pěti závodníků z MS 2009-2015 ...... 69 Tab 39. Romain Barras - Barcelona 2010 ...... 71 Tab 40. Eelco Sintnicolaas - Barcelona 2010 ...... 72 Tab 41. Andrei Krauchanka - Barcelona 2010 ...... 72 Tab 42. Mikk Pahapill - Barcelona 2010 ...... 73 Tab 43. Hans van Alphen - Barcelona 2010 ...... 73 Tab 44. Pascal Behrenbruch - Helsinky 2012 ...... 74 Tab 45. Oleksiy Kasyanov - Helsinky 2012 ...... 74 Tab 46. Ilya Shkurenev - Helsinky 2012 ...... 75 Tab 47. Mihail Dudaš - Helsinky 2012 ...... 75 Tab 48. Gaël Quérin - Helsinky 2012 ...... 76 Tab 49. Andrei Krauchanka - Curych 2014 ...... 77 Tab 50. Kevin Mayer - Curych 2014 ...... 77 Tab 51. Ilya Shkurenev - Curych 2014 ...... 78 Tab 52. Eelco Sintnicolaas - Curych 2014 ...... 78 Tab 53. Arthur Abele - Curych 2014 ...... 79 Tab 54. Thomas van der Plaetsen - Amsterdam 2016 ...... 80 Tab 55. Adam Sebastian Helcelet - Amsterdam 2016 ...... 80 Tab 56. Mihail Dudaš - Amsterdam 2016 ...... 81 Tab 57. Oleksiy Kasyanov - Amsterdam 2016 ...... 81 Tab 58. Ashley Bryant - Amsterdam 2016 ...... 82 Tab 59. Projev nezvládnuté techniky prvních pěti závodníků z ME 2010-2016 ...... 83 Tab 60. Podíl bodových zisků jednotlivých disciplín v celkovém součtu, průměr pěti nejlepších výkonů desetiboje ...... 85 Tab 61. Bodové rozdíly medailistů z OH 2012 a OH 2016 ...... 86 Tab 62. Bodové rozdíly vítěze z OH 2012 a OH 2016 Ashtona Eatona ...... 88 Tab 63. Bodové rozdíly vítězů z MS 2009-2015 ...... 89

Tab 64. Bodové rozdíly vítězů z ME 2010-2015 ...... 90 Tab 65. Vítězové desetiboje z MS, ME a OH v období 2009-2016 ...... 92 Tab 66. Bodová struktura desetibojaře Ashtona Eatona ...... 95 Tab 67. Věková kategorie desetibojařů ve sledovaném období 2009-2016...... 96 Tab 68. Pořadí dílčích disciplín podle bodového zisku v celkovém součtu v mužském desetiboji z průměru padesáti výkonů v letech 1985-1994 a pěti výkonů v letech 2009-2016 ...... 103

Seznam grafů

Graf 1. Porovnání bodových zisků vítězů z MS s průměrnými hodnotami pěti nejlepších desetibojařů na MS 2009-2015 ...... 68 Graf 2. Vývoj výkonů desetiboje na ME 2010-2016 ...... 82 Graf 3. Výkony vítězů z OH, MS a ME od roku 2009 do 2016 ...... 91 Graf 4. Porovnání vítězných výkonů s průměrnými hodnotami pěti nejlepších výkonů desetiboje na OH, MS a ME v letech 2009-2016 ...... 92 Graf 5. Vývoj výkonů desetibojaře Ashtona Eatona ve sledovaném období 2009-2016...... 94 Graf 6. Procentuální zastoupení věkové kategorie prvních pěti desetibojařů 2009-2016 ...... 96

1 Úvod

Více než jedno století je atletický desetiboj jednou z nejatraktivnějších a zároveň nejobtížnějších disciplín atletiky. Atlet podává maximální výkon během dvou dnů v každé disciplíně desetiboje, což se odráží v jeho výkonnosti a celkovém bodovém hodnocení. Výkonnost atletů je však klíčová pro samotné nastavení tréninkového programu a zaměření se na jeho slabé disciplíny. Výsledky z jednotlivých disciplín odráží samotnou výkonnost desetibojaře, kterou se budu dále zabývat.

V diplomové práci s názvem výkonnostní vývoj v desetiboji jsem se zaměřil na výkony ze světových soutěží, konkrétně olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy. V teoretické části jsem se zabýval charakteristikou vícebojů a jednotlivých disciplín mužského desetiboje. Dále jsem se věnoval historií vícebojů a desetiboje, vývoji bodovacích tabulek a systému bodování jednotlivých disciplín. V poslední kapitole teoretické části byly zmíněny faktory ovlivňující výkon a vývoj výkonnosti v desetiboji.

Obsahem praktické části je vývoj výkonů v mužském desetiboji v letech 2009 až 2016 ve světových soutěžích. Výzkum zahrnuje výkony prvních pěti atletů jak z olympijských her, tak z mistrovství světa a mistrovství Evropy. Výsledky těchto atletů byly jednotlivě analyzovány a porovnávány prostřednictvím tabulek a grafů. Bodové struktury vítězů byly porovnány s průměry pěti nejlepších výkonů desetiboje ve sledovaném období.

Ve výsledkové části jsem pomocí analýzy dosažených bodových výsledků jednotlivých atletů vytvořil pořadí disciplín podle nejvyššího bodového hodnocení. U vybraných desetibojařů jsem zohlednil jejich věk a faktory, které by mohly mít celkový vliv na výkonnost.

Na závěr praktické části jsem se zaměřil na vývoj výkonu držitele světového rekordu v desetiboji Ashtona Eatona se vzorcem efektivnosti nejlepšího vícebojařského výkonu a bodovou strukturou nejlepšího vícebojařského výkonu.

Očekávaným přínosem této práce je přehlednost a podrobné zpracování výkonů ze světových soutěží ve sledovaném období 2009-2016 a následné porovnání výkonů z jednotlivých závodů desetiboje.

2 Teoretická část

2.1 Atletika

Atletika je jedním z nejstarších sportů, který provází lidstvo od nepaměti. Již od okamžiku, kdy se homo sapiens postavil na nohy, musel běhat, skákat a házet, aby přežil (Folprecht, 1988).

Atletika je nazývána královnou sportu a patří mezi nejstarší sporty a tělovýchovné činnosti lidstva. Patří mezi nejstarší a nejrozšířenější sportovní aktivity. Mezinárodní asociace atletických federací – IAAF sdružuje nejvíc federací ze všech světových sportovních, společenských a jiných organizací, v současnosti je to 214 členských zemí (Jeřábek, 2008).

Atletika má mezi sporty výlučné postavení. Pohybové činnosti jsou tvořeny přirozenými pohyby, které dělíme do jednotlivých skupin disciplín na běhy, chůzi, hody a vrhy, skoky a víceboje, které se uplatňují v celé řadě ostatních sportovních odvětví (Choutková, 2003).

Lehká atletika jako kultura přirozených pohybů člověka je sportovním odvětvím, které rozvíjí fyzické i duševní schopnosti člověka, jeho zdraví a přispívá tak k všestrannému rozvoji (Kněnický, 1974).

Atletiku řadíme mezi sportovní odvětví výkonnostního charakteru, jejímž cílem je dosahování individuálně nejvyšších výkonů na základě dlouhodobé, systematické přípravy sportovního tréninku.

Svou rozmanitostí patří mezi nejvšestrannější a nejzajímavější sporty. Od ostatních sportů se atletika především liší svojí individuálností. Výkony v daných disciplínách jsou objektivně měřitelné a lze je poměrně snadno porovnávat. To vede k možnosti průběžně kontrolovat vlastní výsledky, hodnotit je a dávat do vztahu k úsilí vynaloženému v tréninku (Jeřábek, 2008).

Podle Vandrolové (2003) se za výsledný projev výkonnostního rozvoje sportovce považuje sportovní výkon, ve kterém se promítají: vrozené dispozice (nadání, vlohy a talent), vlivy sociálního a přírodního prostředí a vliv tréninkového procesu.

2.2 Charakteristika vícebojů

Víceboje mají v atletice výsadní postavení. Jsou specifickou součástí atletiky, vyžadují tedy specifický přístup a jako celek specifickou přípravu. Pomocí přirozených cvičení – běhu, skoků a hodů rozvíjí víceboje harmonicky celé tělo a mají velký význam pro všestranný tělesný rozvoj. Pro úspěšné absolvování vícebojů je nutná dobrá úroveň základních pohybových vlastností: rychlosti a síly, obratnosti a vytrvalosti (Vančura, 1974).

Jednotlivé disciplíny mají své specifické nároky na přípravu, kterým musí být uzpůsoben i trénink jedince s přihlédnutím k jeho dovednostem a schopnostem.

Víceboj můžeme uvést jako určitý celek složený z různých disciplín. Pro zvládnutí závodu víceboj vyžaduje všestranné atlety, kteří chtějí dosáhnout maximálního výkonu v každé disciplíně. K vysoké úrovni víceboje přispívá hlavně kvalitní technická úroveň v jednotlivých disciplínách. Závod je složen z několika disciplín a výkony vyžadují také vysokou koncentraci a psychickou odolnost. Proto je velmi důležitá příprava na všechny tyto disciplíny, ať po stránce technické, psychické, tak i kondiční, sociální a organizační (Ryba, 2002).

Víceboje jsou jedinými atletickými disciplínami, ve kterých se výkon vyjadřuje v bodech. Výkony v jednotlivých disciplínách příslušného víceboje jsou bodovány podle tabulek IAAF a v závodě vítězí ten závodník, který dosáhl v součtu všech disciplín nejvyššího počtu bodů. Oficiálním vícebojem v programu olympijských her, mistrovství světa, mistrovství Evropy mužů je desetiboj, který závodníci absolvují během dvou po sobě následujících dnů v určitém pořadí (Koukal, 1985).

Jak uvádí Vindušková (2007), tak vývoj výkonů ve vícebojích je podmíněn mnoha faktory, za nejpodstatnější můžeme považovat:

 Společenské podmínky (profesionalizace a komercionalizace sportu, změny v postavení žen ve společnosti, atd.).  Rozšíření závodního programu na národní i mezinárodní úrovni.  Materiálně technické podmínky (umělé povrchy drah a rozběžišť, doskočiště, skokanské tyče, oblečení a obutí).  Vývoj tréninku.  Změny v bodování.

2.2.1 Historie vícebojů

Podle Ryby (2002) víceboje měly ve vývoji lidské civilizace dokazovat v kulturních i společenských modifikacích především harmonický růst osobnosti.

Jak popisuje Čilík (2013) kořeny vícebojů mají dlouhou historii a sahají až do starověkého Řecka. Antický pětiboj (pentatlon) byl jednou z nejpopulárnějších disciplín starověkých olympijských her.

Již ve starém Řecku probíhaly společné soutěže v uměleckých a fyzických disciplínách. Historicky doložené závody tohoto typu byly zaznamenány z indických kultur. Jednalo se o desetiboj, pět vědních a pět tělesných disciplín. Mezi tělesné disciplíny byl zařazen také např. skok do dálky či víceskok (Harris in Ryba, 2002).

Mezi řeckým bronzovým a klasickým obdobím nebyla zřetelná hranice skutečnosti a mythu. Z tohoto období (podle řecké mytologie) zakládá myšlenku víceboje v téměř atletické podobě Iasón, který chtěl dát svým bojovníkům základ všestrannosti. Kalaias a Setes byli nejlepší ve skoku a v běhu. Telamon byl nejlepší v disku, zatímco Synkeus v oštěpu. Druhým nejlepším ve všech disciplínách byl Peleus a mohl všechny porazit v zápase. Iasón spojil všechny disciplíny dohromady, aby umožnil Peleovi zvítězit, a tím zdůraznil myšlenku všestrannosti. S tímto cílem zřejmě vznikl první víceboj (Young, 1984).

2.2.2 Současnost vícebojů

Podle Lease (1990) je desetiboj jako „mít rodinu deseti dětí.“ Máte je rádi a v rámci jedné rodiny pro každého chcete jen to nejlepší. Vyváženost vede k harmonii, nespravedlivé rozložení končí narušením harmonie a hořkostí.

Podle Krnáče (2002) kořeny novodobého desetiboje je potřeba hledat v USA. Američané vypisovali mistrovství ve všestrannosti v deseti disciplínách už v roce 1884. Desetiboje, které se podobají dnešnímu desetiboji, se začaly objevovat v Evropě nejprve ve Švédsku a Německu (Čilík, 2013).

Po hrách V. olympiády ve Stockholmu byla 17. července 1912 založena Mezinárodní amatérská atletická federace (IAAF). Byla sjednocena pravidla závodění a schválena první oficiální listina světových rekordů (Folprecht, 1988).

Ve 20. letech víceboji dominovalo převážně USA a Švédsko. Ve 30. letech dominovalo převážně USA. V letech 1940 a 1944 byly olympijské hry zrušeny kvůli druhé světové válce, ale i v těchto letech se ukazovali talentovaní atleti. Současné atletické víceboje, jak v mužském tak i v ženském provedení, reprezentují mimořádnou atletickou všestrannost, i když v rozdílné podobě.

Mužský desetiboj je v porovnání s ženským sedmibojem obtížnější především svojí skladbou druhého dne. Poslední disciplína běh na 1500 m již vyžaduje specifickou přípravu.

Ženský sedmiboj je charakteristický menším zatížením druhého dne oproti mužskému desetiboji. Poslední disciplínou v ženském sedmiboji je běh na 800 m, který není typickým vytrvalostním zatížením. Vhodnou kombinací běžeckého tréninku se lze na tuto disciplínu připravit bez speciálního tréninku.

Podobné disciplíny obou vícebojů mají mnoho společných podmětů a tréninkových, metodických i organizačních požadavků. Mezi tréninkové požadavky řadíme charakteristiku a funkci zatížení. Mezi metodické požadavky řadíme zásady stavby tréninkového procesu a jeho řízení a mezi organizační požadavky např. týmovou spolupráci trenérů.

Zásadní rozdíl v pojetí sportu mezi muži a ženami vychází z rozdílného životního principu. Všichni víme, že muži i ženy vnímají svět odlišně.

Ještě nedávno se muži bili kordy a kolem cupitaly ženy drobnými krůčky. V současnosti ženy nosí džínsy a vrhají koulí za 20 metrů. Muži se shlédli v kulturistice, nošení náušnic a návštěv v kosmetických salonech. Ani to nevnímáme, ale žijeme ve dvojím světě. Muži i ženy musí spolu spolupracovat nejen v zaměstnání, manželství, ale i stále více ve sportu. Ženy stále častěji pronikají do oborů, které byly doménou mužů. Maratón, hod kladivem, trojskok apod. jsou již samozřejmě i ženské disciplíny. Průlom do původních mužských povolání a sportovních disciplín je vykoupen tím, že ženy jsou často nuceny akceptovat mužské hodnoty (např. náročnost tréninku) i nazírání na onen svět.

Mužské myšlení je velmi často orientováno na dosažení určitého cíle, úspěch bývá odměněn a neúspěch zase potrestán. Osobní kariéra je rozhodující a zvažuje se poměr zisku a vydání. Ženské myšlení zdůrazňuje etickou stránku jednání a předpokládá kooperaci. Jak je

18 zřejmé, tak v těchto dvou světech existují mocenské asymetrie. V ženském světě je nahromaděno méně než v té mužské (Ryba, 2002).

Ovládání teoretických znalostí z mnoha oborů, uplatnění znalostí v praxi a zvládnutí toho neobtížnějšího je jedním znakem úspěšného trenéra. Tyto vlastnosti našim trenérům nechyběly. To dokazují v mužských vícebojích výsledky práce Jiřího Čecháka, Pavla Čecháka, Ladislava Koštejna, Rudolfa Chovance, Antonína Litery, Petra Krátkého, Boleslava Patery, Martina Kunce, Miloslava Vlčka, Zdeňka Váni, Dalibora Kupky, Josefa Karase, Pavla Svobody, Luďka Svobody a dalších. Na rozvoji ženského sedmiboje se podíleli mimo dalších Pavel Čechák, Robert Černý, Jiří Cikán, Zdeněk Holler, Konstantin Gemov, Jiří Jón, Petr Jeřábek, Jiří Kadla, Jaroslav Siblík, František Neckář, Jan Kucharčík.

Velkou mírou, vedle trenérů specialistů, přispívali k volbě vhodné tréninkové strategii také statistici Milan Urban, ing. Václav Klňava a ing. Michal Buzek. Také teoretické a metodické práce Ladislava Koštejna, Svatopluka Vlasáka, Česlava Vančury, Jaroslava Koukala, Petra Krátkého, Olgy Davidové, Anny Plškové, Dany Klimešové, Petry Šebelkové, Jitky Birnbaumové, Marcely Neckářové, Zuzany Valentové, Elišky Klučinové, Michaely Trkalové, Jitky Vinduškové znamenaly značný přínos pro praxi. S vícebojařskými soutěžemi všech věkových kategorií a základy tréninku vícebojů nás přehledně seznamují práce Vinduškové a Koukala (2003) a Ryby (2002).

2.2.3 Složení mistrovských vícebojů

Desetiboj – muži, junioři, dorostenci:

1. den – běh na 100 m, skok daleký, vrh koulí, skok do výšky, běh na 400 m.

2. den – běh na 110 m překážek, hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem, běh na 1500 m.

Devítiboj – starší žáci:

1. den – běh na 100 m překážek, hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem.

2. den – běh na 60 m, skok daleký, vrh koulí, skok vysoký, běh na 1000 m.

Pětiboj – mladší žáci a mladší žákyně:

V jednom dni – běh na 60 m překážek, hod míčkem, běh na 60 m, skok daleký, běh na 800m.

Sedmiboj – ženy, juniorky, dorostenky:

1. den – běh na 100 m překážek, skok vysoký, vrh koulí, běh na 200 m.

2. den – skok daleký, hod oštěpem, běh na 800 m.

Sedmiboj – starší žákyně:

1. den – běh na 100 m překážek, skok vysoký, vrh koulí, běh na 150 m.

2. den – skok daleký, hod oštěpem, běh na 800 m.

Halový sedmiboj – muži:

1. den – běh na 60 m, skok daleký, vrh koulí, skok vysoký.

2. den – běh na 60 m překážek, skok o tyči, běh na 1000 m.

Halový pětiboj – ženy:

1. den – běh na 60 m překážek, skok vysoký, vrh koulí.

2. den – skok daleký, běh na 800 m.

(Trkal, 2003)

2.3 Charakteristika desetiboje

Desetiboj je unikátní atletický závod složený z deseti odlišných disciplín, které musí vícebojař absolvovat v průběhu po sobě následujících dní v předepsaném pořadí. Výkony v každé disciplíně jsou hodnoceny podle bodovacích tabulek. Vítězem desetiboje se stává atlet, který dosáhne nejvyššího součtu bodů ze všech disciplín (Vančura, 1974).

O desetiboji se říká, že je korunní disciplínou královny sportu. Úděl desetibojařů představuje absolvovat během dvou dní náročných deset závodů „na doraz“, bez meziběhů a kvalifikací. Však také ti nejlepší jsou pasováni na „korunní prince“ atletiky, protože jsou nejlepšími, a protože je jich v atletické rodině pochopitelně nejméně (Folprecht, 1988). 20

Díky vysoké psychické a fyzické námaze desetiboje závodníci méně často startují. Za sezónu desetibojaři zvládnou 3-5 startů na soutěžích. Po splnění požadovaného limitu vypsaného světovou atletickou federací IAAF může závodník startovat na mezinárodních soutěžích jako jsou: mistrovství Evropy, mistrovství světa, olympijské hry a jiné. Existuje také vícebojařský Callenge Cup, který se řadí mimo hlavní sezónní závody. Do Callenge Cup se řadí nejslavnější mítinky mezi které řadíme: rakouský Göetzis, francouzský Talence, jihofrancouzský Arles a německý Ratingen. V zimním období vícebojaři závodí ve zkráceném sedmiboji a pořádají se halové mistrovství Evropy a mistrovství světa.

Složení desetiboje a sled disciplín:

1. den – 100 m, skok daleký, vrh koulí, skok vysoký a 400 m.

2. den – 110 m překážek, hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem a běh na 1500 m.

Jednotlivé disciplíny mají své specifické nároky na přípravu, kterým musí být uzpůsoben i trénink jedince s přihlédnutím k jeho dovednostem a schopnostem.

Podle Koukala (1985) je výkon v desetiboji závislý v podstatě na čtyřech faktorech:

 Na úrovni rozvoje potřebných pohybových schopností (rychlosti, síly, vytrvalosti a obratnosti).  Na úrovni rozvoje techniky (disciplín, které jsou do desetiboje řazeny).  Na schopnosti závodníka zvládnou psychicky závod (zvládnout závod fyzicky a psychicky až do konce).  Na systému bodování (přizpůsobení obsahu tréninku k disciplínám, které jsou zvýhodněny či nezvýhodněny v systému bodování).

Desetiboj nesmíme brát jako součet deseti po sobě nezávislých disciplín, ale jako jedinou náročnou disciplínu složenou z deseti částí. Proto je důležité dosáhnout tzv. speciální desetibojařské vytrvalosti, která je charakterizována co nejmenším rozdílem mezi součtem bodů dosažených v desetiboji a součtem bodů za nejvyšší individuální výkony v jednotlivých disciplínách (Vančura, 1974).

2.3.1 Historie desetiboje

K obnově tradice vícebojů došlo až v polovině 19. století v Anglii. Z tohoto období jsou také zprávy z Německa. V Americe kolem roku 1880 pravděpodobně začaly první moderní vícebojařské závody.

Švédsko se v roce 1910, jako pořadatel pátých Olympijských her ve Stockholmu v roce 1912, rozhodlo zařadit pětiboj a desetiboj do programu olympijských her. Po krátkém experimentování bylo pořadí disciplín v pětiboji následující (skok daleký, hod oštěpem, běh na 200 m, hod diskem a běh na 1500 m) a pořadí disciplín desetiboje bylo zvoleno v následujícím sletu (100 m, dálka, koule, výška a 400 m) jako disciplíny prvního dne a (110 m překážek, disk, skok o tyči, oštěp a běh na 1500 m) jako disciplíny druhého dne. Kvůli velkému počtu startujících v desetiboji se závod protáhl do tří dnů s výměnou pořadí mezi hodem diskem a během na 110 m překážek (Trkal, 2003).

Stometrová trať jako první disciplína desetiboje byla oficiálně představena na Olympijských hrách v roce 1895 v Aténách v Řecku. V úvodním závodě zvítězil americký atlet Thomas Burke s časem 12,00 sekund a byl jediný sprinter, který startoval z nízkého startu (Majunder, 2011).

Ve Švédsku byly vytvořeny bodovací tabulky, které vycházely ze světových rekordů z roku 1908. Jelikož po olympijských hrách bylo mnoho rekordů překonáno, tabulky musely být upraveny. Ve Švédsku proběhlo několik desetibojů už před rokem 1912 a závody probíhaly v jeden den. První závody byly zaznamenány již 15. října 1911 v Göteborgu. Ve stejný den se konal i desetiboj v Německu (s použitím jiných bodovacích tabulek). První desetiboj měl tedy dva vítěze. Švéda Karla Wieslandera a Němce Karla Rittera von Halta. Karlovi Wieslanderovi byly později uznány čtyři světové rekordy (Ryba, 2002).

Kongres IAAF v roce 1914 schválil původní sled disciplín mužského desetiboje a dodnes zůstal nezměněn.

Ve dvacátých letech dvacátého století v desetiboji dominovali především Švédové a Američané. Od roku 1920 se v USA začal konat každoroční závod v desetiboji. Na Olympijských hrách v Antverpách roku 1920 vyhrál Nor H. Lövland se ziskem 6804 (5704) bodů a o dva roky později Estonec Alexandr Klumberg vytvořil první světový rekord Mezinárodní atletické federace výkonem 7481 (6087) bodů.

Na Olympijských hrách v Paříži roku 1924 Američan Harold Osborn vytvořil nový světový rekord 7711 (6476) bodů. Kromě nového světového rekordu vyhrál i skok vysoký s výkonem 198 cm. O několik měsíců dříve vytvořil ve skoku vysokém nový světový rekord 203 cm. Vzhledem ke druhé světové válce musely být olympijské hry v letech 1940 a 1944, které se měly konat v Tokiu nebo v Helsinkách a v Londýně, zrušeny (Ryba, 2002).

Prvním skutečně králem v desetiboji byl bezesporu Robert Mathias. Teprve sedmnáctiletý americký atlet musel mít doprovod matky na hrách XIV. olympiády v roce 1948 v Londýně, aby se jich mohl zúčastnit. Desetiboj vyhrál a svůj triumf zopakoval i za čtyři roky v Helsinkách. Byl dlouho jako jediný, kdo na olympijských hrách triumfoval dvakrát za sebou. Mathias ukončil svojí kariéru už v 21 letech.

Od roku 1936 patřili američtí desetibojaři mezi nejlepší na světě. Získávali zlaté olympijské medaile a pouze oni zlepšovali světové rekordy. Až v roce 1958 a 1959 jejich dominantnost narušil Vasilij Kuzněcov a roku 1963 tchajwanský atlet Yang Chuan-Kwang. Na hrách XVIII. olympiády v Tokiu roku 1964 se nejvíce radovali evropští desetibojaři, kteří obsadili všechna medailová místa v čele s Willym Holdorfem z NSR.

Koncem šedesátých let patřil mezi nejlepší světové rekordmany olympijský vítěz z Mexika americký atlet William Toomey, který dokázal zvládnout i devět kvalitních desetibojů za jednu sezónu. Na hrách XX. olympiády v Mnichově roku 1972 se triumfu konečně dočkala sovětská desetibojařská škola. Nikolaj Avilov se stal nejvšestrannějším atletem a dosáhl nového světového rekordu.

Vítězem na Olympijských hrách v Montrealu roku 1976 se stal americký atlet Bruce Jenner. Nikdo nepochyboval, že i další medailisté Guido Kratchmer (NSR) a olympijský vítěz z Mnichova Nikolaj Avilov (SSSR) si své medaile zasloužili. V roce 1980 patřil mezi nejlepší desetibojaře anglický atlet Daley Thompson (juniorský mistr Evropy 1977, druhý na ME v Praze a vítěz na XXII. olympiádě v Moskvě). Až do roku 1986 vyhrál všechny soutěže a znovu zvítězil na olympijských hrách 1984. Získal dva tituly mistra Evropy 1982 a 1986 i titul mistra světa. Vyrovnal všechny historické rekordy a není divu, že šest let figuruje mezi nejlepšími sportovci světa (Folprecht, 1988).

2.3.2 Charakteristika jednotlivých disciplín v desetiboji

100 m

První disciplínou atletického desetiboje mužů je běh na 100 m. Desetibojaři běží pouze jeden běh rovnou na čas bez rozřazovacích běhů. Krátké, hladké běhy řadíme do skupiny cyklických tělesných cvičení vykonávaných maximální intenzitou. Cílem sprintera je zaběhnout trať v co nejkratším čase. Do energetického krytí při svalové práci tohoto charakteru vstupuje proces anaerobně alaktátový a anaerobně laktátový. U krátkých běhů vzniká kyslíkový dluh, který může dosáhnout až 95 % kyslíkové poptávky (Hlína, 2001).

Z biomechanického hlediska závisí maximální rychlost na optimálním vztahu mezi délkou a frekvencí kroků (Dostál, 1985).

Pohybová struktura běhu má cyklický charakter, je zcela automatizovaný a téměř stabilní. Sprinterský běh po technické stránce je možno považovat za relativně nenáročný. Výsledný čas v této disciplíně je určen startovní reakcí, akcelerační a maximální rychlostí a vytrvalostní rychlostí (Hlína a kol., 2001).

Držitelem světového rekordu na trati 100 m je jamajský atlet Usain Bolt s výkonem 9,58 s (přesně 9,578) z roku 2009 na Mistrovství světa z Berlína (Barrow, 2012).

Nejlepší desetibojaři současnosti na trati 100 m dosahují výsledků do 11 s. Nejrychlejším desetibojařem a držitelem světového rekordu na trati 100 m je kanadský atlet Damian Warner s výkonem 10,15 s z roku 2016.

Skok daleký

Skok daleký je druhou disciplínou desetiboje a řadíme jej mezi rychlostně silovou disciplínu. Předpokladem dobrého výkonu je rychlost a síla, která spočívá na rozvoji pohybových koordinačních návyků, svalové uvolněnosti a kloubní pohyblivosti. Pro dosažení maximální rychlosti rozběhu je klíčovým momentem dosažení vysoké počáteční rychlosti vzletu při odrazu (Vacula, 1975).

Jak uvádí Gemov (1984) v horizontálních skocích jde o dosažení co největší vzdálenosti mezi odrazovou čarou a místem doskoku v písku. U skoku dalekého mezi největší

24 obtížnost spočívá vykonat odraz v maximální rychlosti z přesně určeného místa (odrazového prkna).

Výkon v této disciplíně závisí na úhlu a rychlosti vzletu těžiště skokanova těla, na účelnosti jeho pohybů v letové fázi a na činnosti doskoku (Dostál, Velebil, 1992).

Podobně jako u skoku vysokého je tato disciplína velmi dobře bodována. Výkonem ve skoku dalekém můžeme při dobrém výkonu dosáhnout mimořádného bodového přínosu, ale také i mimořádné bodové ztráty při neúspěchu.

Ve skoku dalekém k získání nejlepšího výkonu jsou pouze tři pokusy. Proto je stěžejní pokud možno nepřešlapovat. Atletům je doporučován pevný výběh (Ryba, 2002).

Držitelem světového rekordu ve skoku dalekém je americký atlet Mike Powell s výkonem 8,95 m z roku 1991. Mike Powell se dokonce přenesl i přes hranici 9 m, ale z chybějícího údaje z větroměru výkon nebyl uznán. Nejlepší desetibojaři současnosti dosahují výkonů okolo 8 m. Držitelem nejlepšího výkonu v desetiboji ve skoku dalekém je americký desetibojař Ashton Eaton s výkonem 8,23 m z roku 2012.

Vrh koulí

V pořadí třetí disciplínou prvního dne je vrh koulí, který patří mezi nejmladší vrhačskou disciplínu, ale do programu novodobých olympijských her byl zařazený mezi atletické disciplíny hned od jejich vzniku v roce 1896. Vrh koulí je ve skupině vrhačských disciplín jedinou disciplínou, kde dochází k vrhu náčiní. Od hodů se liší tím, že vrhačova síla působí ve směru dráhy letu náčiní, a ne kolmo na ní (Čilík, Rošková, 2013).

Pro vrh koulí je potřeba vyvinout vysokých hodnot výbušné a maximální síly. Celý proces trvá zlomek sekundy a je potřeba k dosažení prudkého zrychlení. Podle pohybového průběhu vrhy rozdělujeme na posuvné-přímočaré a otáčivé-rotační (Šimon, 2004).

Vrh koulí tvoří v systematice atletických disciplín samostatnou skupinu technických disciplín. Technika vrhu u špičkových sportovců představuje velmi stabilní motorickou dovednost vypracovanou na základě stereotypně se opakujících podmětů za dobu několika let. Individuální technický styl je značně podmíněn tělesnými dispozicemi sportovce. Vrhač by měl mít sílu jako vzpěrač, obratnost jako gymnasta a startovní rychlost jako sprinter. Tělesná výška s tělesnou váhou (tvořenou především svalstvem) přispívá k lepšímu výkonu (Šimon, 2004). 25

Držitelem světového rekordu ve vrhu koulí je americký atlet Randy Barnes s výkonem 23,12 m z roku 1990. Nejlepší desetibojaři současnosti dosahují výkonů okolo 15 metrů. Držitelem nejlepšího výkonu z desetibojařů ve vrhu koulí dominuje švýcarský atlet Edy Hubacher s výkonem 19,17 m z roku 1969.

Skok vysoký

Čtvrtou disciplínou prvního dne je skok vysoký, který řadíme mezi nejstarší atletické disciplíny. Za více než sto let historie této disciplíny došlo ve skoku vysokém k výraznému zlepšení výkonu, které ve velké míře podmínilo postupné zvyšování efektivnosti techniky skoku. V žádné z atletických disciplín se nezaznamenalo takové výrazné změny v technice. Skokani mají na každé výšce tři pokusy a laťka se zvyšuje vždy o 3 cm. Skokanské disciplíny jsou bodově velmi dobře hodnoceny, a proto je nutné si zvolit bezpečnou základní výšku.

Vývoj techniky začal skoky skrčmo, poté střižnými pohyby „nůžkami“ až po dokonalé způsoby jako „hurl“, „sweeney“ a „horinu“, valivým způsobem obkročmo, t.j. „straddlu“ a končí v současnosti „flopu“. Každý nový způsob techniky přispěl vždy ke zlepšení výkonu skokana, tak i ke zlepšení rekordů. „Flop“ je v dnešní době nejčastější metoda skoku, kterým skáčou nejen začátečníci, ale i vrcholoví sportovci (Čilík, Rozim, 2013).

Skok vysoký charakterizujeme jako rychlostně-silovou atletickou disciplínu, která využívá koordinační pohybové schopnosti. Cílem této disciplíny je snaha překonat co nejvýše položenou laťku. Snaha o vynikající výkon může být úspěšná, pokud atlet má patřičnou úroveň pohybových schopností, temperamentu a dalších předpokladů. Některé musí být vrozeny, jiné se dají rozvíjet tréninkem (Velebil, 2002).

Držitelem světového rekordu ve skoku vysokém je kubánský atlet Javier Sotomayor s výkonem 245 cm z roku 1993. Nejlepší desetibojaři současnosti dosahují výkonů pohybujících se okolo 205 cm. Držitelem nejlepšího výkonu z řad desetibojařů ve skoku vysokém jsou němečtí atleti Rolf Beilschnidt a Christian Schenk s výkonem 227 cm (The New York Times, 1977). Christian Schenk dosáhl světového rekordu v roce 1988 pomocí způsobu „straddlu“.

400 m

Běh na 400 m ukončuje skupinu disciplín v prvním dni desetiboje. Varga (1986) charakterizuje běh na 400 m jako „nejnáročnější atletickou disciplínu, kde je pohybová činnost vykonávána submaximální intenzitou.“

U této disciplíny je u atletů rozhodující schopností speciální maximální rychlost a vytrvalost. Na této trati je potřeba, aby atlet správně rozložil své síly ke zvládnutí setrvačného způsobu běhu, udržení délky a frekvence kroků i ve stádiu dosažení únavy. Náročnost běhu na 400 m spočívá v tom, že je běh absolvován v anaerobním režimu, kdy dochází k podstatným změnám vnitřního prostředí organismu. To znamená, že 80-90 % energetické spotřeby výkonu je kryto anaerobně (Dostál, 1985).

Jak uvádí Langer (2009) trať na 400 m je „lineární“ běžeckou tratí, kde sprinter běží naplno a zůstává izolován ve své dráze, odkázán sám na sebe a své síly bez jiného dalšího zdroje.

Rozhodující pohybovou schopností pro běh na 400 m je speciální vytrvalost. Z biomechanického hlediska je pro atlety výhodná nadprůměrná tělesná výška. Z psychologického hlediska je důležitá psychická odolnost na stavy momentálního vyčerpání, charakterizované intenzivními až bolestivými pocity. Pro optimální rozložení sil na trati je důležitým předpokladem vyvinutý odhad tempa (Dostál, 1985).

Držitelem světového rekordu na trati 400 m je atlet Wayde van Niekerk z Jihoafrické republiky s výkonem 43,03 s z roku 2016. Nejlepší desetibojaři současnosti na této trati dosahují výkonů 48 s. Světový rekord v desetiboji na trati 400 m drží americký atlet Ashton Eaton s časem 45 s z roku 2015.

110 m překážek

První atletickou disciplínou ve druhém dni desetiboje mužů a celkově šestou disciplínou desetiboje je běh na 110 m překážek. V kategorii mužů a juniorů je výška překážek 106,7 cm a překážek je na trati celkem 10. První překážka je umístěna ve vzdálenosti 13,72 m od startovní čáry. Mezi dalšími devíti překážkami je rozestup 9,14 m a poslední překážka je umístěna 14,02 m před cílovou čárou. Překážkový běh je technicko- sprinterská disciplína, kde se nejvíce na výkonu podílí běžecká rychlost a technická dovednost, která zahrnuje start s náběhem na první překážku, přeběh překážky, běh mezi

27 překážkami a doběh do cíle. Desetibojaři by měli zvládnout především pravidelný rytmus běhu mezi překážkami a přeběh překážky.

Sprinterské překážkové běhy tvoří skupinu náročných atletických disciplín. Laczo (1976) uvádí, že překážkové běhy s trojkrokovým a vícekrokovým rytmem patří mezi technicky složité atletické disciplíny. Jejich náročnost spočívá v tom, že přeběh překážek probíhá ve vysokých rychlostech.

Tak jako u hladkých sprintů, tak i zde je cílem disciplíny dosažení co nejrychlejšího času. Sprint u disciplín s překážkami je charakterizován jako kombinace cyklického a acyklického pohybu. Běh mezi překážky je považován za pohyb cyklický a přeběh překážky je považován za pohyb acyklický (Millerová, 2001).

Podle Čilíka (2013) výkon ve sprinterských překážkových bězích závisí na schopnosti akcelerace, maximální rychlosti, kloubní pohyblivosti, odrazové připravenosti, techniky překonávání překážek a předpokladů pro rytmické vykonávání pohybů.

Držitelem světového rekordu v běhu na 110 m překážek je americký atlet Aries Merritt s výkonem 12,80 s z roku 2012. Nejlepší desetibojaři současnosti v běhu na 110 m překážek dosahují času okolo 14 vteřin. Nejrychlejším desetibojařem a držitelem světového rekordu na trati 110 m překážek je kanadský atlet Damian Warner s časem 13,44 s z roku 2015.

Hod diskem

Druhou disciplínou ve druhém dni a celkově sedmou disciplínou v desetiboji je hod diskem. Tato disciplína je poměrně velmi koordinačně náročná. Vzhledem k relativně nízké hmotnosti náčiní a dlouhé dráze zrychlení, je rychlost náčiní v době vypuštění vysoká (u špičkových výkonů 24-27 m/s). Na výkon má vliv kromě počáteční rychlosti také úhel vypuštění náčiní, rychlost rotace, úhel položení a náklon disku a z vnějších faktorů především síla a směr větru (Dostál, Velebil, 1992).

Podle Vomáčky (1974) je pro tuto disciplínu charakteristickým prvkem uvolněná, natažená házející paže v loketním kloubu v průběhu celé otočky i vlastním hodu.

Technika této disciplíny vyžaduje velkou pružnost, pohyblivost, sílu trupu, sílu dolních končetin a pletence ramen. Odrazová síla dolních končetin je hlavní hnací silou otočky. Během odhodové činnosti jako hlavní pracovní zátěž spočívá v natahovačích nohou, rotátorech a vzpřimovačích trupu, svalech pletence pažního a prsních svalech. Pro otočku a 28 vlastní odhodovou činnost je nutné protažení svalů před odhodem a velký rozsah pohybů během pokusu (Šimon, 2004).

Držitelem světového rekordu v hodu diskem je německý atlet Jürgen Schult s výkonem 74,08 m z roku 1986. Nejlepší desetibojaři současnosti dosahují výkonů přes 40 m. Držitelem světového rekordu v desetiboji v hodu diskem je americký atlet Bryan Clay s výkonem 55,87 m z roku 2005.

Skok o tyči

Celkově osmou disciplínou desetiboje je skok o tyči. Jako jediná atletická disciplína, ve které se výkon dosahuje pomocí nářadí a která patří mezi jednu z nejvíce technicky náročných atletických disciplín. Skok o tyči zařazujeme mezi rychlostně-silové. Za nejdůležitější část se považuje fáze vlastního skoku (Krška in Čilík, 2013).

Podle Koštejna (1974) je samotný běh s tyčí u skokana velmi důležitým aspektem rozběhu, který je potřeba trénovat už od úplného začátku skákání. Primárním úkolem rozběhu je také dosažení velké horizontální rychlosti. Délka rozběhu se razantně liší v dospělých a mladších kategorií. V dospělých kategorií se pohybuje mezi 18-20 rozběhovými kroky (35-40 m) a u mladších kategorií se délka rozběhu pohybuje mezi 10-12 kroky.

Charakteristika disciplíny klade vysoké nároky na všestrannost skokana a proto je pro dosažení vysoké výkonnosti důležitá široká škála schopností jako jsou akcelerační a maximální běžecká rychlost, výbušná síla dolních končetin, dynamická síla celého svalstva, apod. Důležitým předpokladem pro dosažení vysoké výkonnosti je vyvinutí co největší rychlosti rozběhu, zakončení výbušným odrazem a racionálním přechodem na laťku (Krška, in Čilík, 2013).

Držitelem světového rekordu ve skoku o tyči je francouzský atlet Renaud Lavillenie s výkonem 6,16 m z roku 2014. Špičkoví desetibojaři současnosti dosahují ve skoku o tyči výkonů přes 5 m.

Držitelem nejlepšího výkonu v desetiboji ve skoku o tyči je německý atlet Tim Lobinger s výkonem 5,76 m z roku 1999 (Zarnowski, 2008).

Oštěp

Předposlední disciplínou desetiboje ve druhém dni je hod oštěpem, který řadíme mezi rychlostně silové disciplíny. Hmotnost oštěpu v desetiboji činí 800 gramů a jako jediná z vrhačských disciplín se neprovádí z kruhu, ale z přímočarého rozběhu v oštěpařském sektoru. Patří mezi atletické disciplíny náročné na koordinaci pohybu a načasování odhodu. Nezbytnou výbavou výkonnostního oštěpaře pro podání nejlepšího výsledku je rychlost, dynamická explozivní síla, flexibilita, speciální vytrvalost, dobrá pohybová koordinace a cit pro rytmus (Langer, 2009).

Náročnost techniky vyplývá z provedení složitých pohybů rychle jdoucích za sebou, které musí být spojeny v jeden nepřerušený rytmický pohyb začínající rozběhem a končící odhodem oštěpu. Desetibojaři mají opět jen tři pokusy v závodě, a proto je nutná koncentrace již v prvním pokusu.

Provedení těchto pohybů vyžaduje vysokou pohyblivost ramenních, hlezenních a kyčelních kloubů a pružnost páteře. Rozhodující jsou především silová rychlost a reakční rychlost. Účelné zkrácení doby odhodu závisí na specifické schopnosti vrhače postupně a koordinovaně zapojit svalový systém těla od velkých a silných svalů nohou a trupu až po malé skupiny svalů s velmi rychlou kontrakcí (Šimon, 2004).

Držitelem světového rekordu v hodu oštěpem drží Němec Uwe Hohn 104,80 m z roku 1984. Z důvodů bezpečnosti (přehození fotbalového hřiště Hohnem) se v roce 1986 IAAF rozhodlo posunout těžiště oštěpu o 4 cm dopředu, což způsobilo kratší vzdálenosti hodů asi o 10 %. Velký problém nastal i v méně platných pokusů, kdy oštěp nezanechal stopu při dopadu, což se hlavně stávalo u začínajících desetibojařů při špatně zvládnuté technice. Nejlepší desetibojaři současnosti dosahují výkonů přesahujících přes 65 m. Držitel nejlepšího rekordu v desetiboji v hodu oštěpem je německý atlet Peter Blank s výkonem 79,80 m z roku 1992.

Českým držitelem světového rekordu je Jan Železný s výkonem 98,48 m z roku 1996, kdy překonal svůj vlastní světový rekord o 282 cm. Házel novým americkým oštěpem s označením OT (Jirka, 1997).

1500 m

Jako poslední a závěrečná disciplína desetiboje je běh na 1500 m a je považována za nejobtížnější disciplínu, jak z fyzického, tak i z psychického hlediska a to z mnoha důvodů. O výkonu na 1500 m rozhoduje hlavně úroveň speciální vytrvalosti, která je rozvíjena z určité zásoby rychlosti, která se označuje jako tempová rychlost a zásob vytrvalosti označované jako vytrvalostí tempovou. Velikou roli ve výkonu zde hraje úroveň obecná vytrvalost. Běh by se měl vyznačovat především uvolněností, lehkostí a ekonomičností (Ihring, 1979).

V poslední disciplíně je možné ještě změnit konečné výsledky soutěže, jedná se o lépe hodnocenou disciplínu než jsou hody a vrhy. Jde spíše o závod na čas než závod o pořadí. Před startem na 1500 m se ještě velmi často pracuje s bodovacími tabulkami, kdy je potřeba zjistit, kolik je potřeba získat bodů na daný výkon ve víceboji a jak rychle je potřeba běžet, aby atlet porazil soupeře v celkovém pořadí. Jedná se o vytrvalostní disciplínu, kde energetická spotřeba výkonu je kryta především aerobně čili bezkyslíkovou formou (Jón, Ryba, 2002).

Držitelem světového rekordu na trati 1500 m je marocký atlet Hicham El Guerrouj s časem 3:26,00 min. z roku 1998. Mezi desetibojaři nebývá tato poslední disciplína mezi oblíbenými. I když se jedná už o poslední disciplínu, je možné občas ještě zamíchat celkovým pořadím v závodu. Nejlepší desetibojaři současnosti dosahují výkonu okolo 4:30 min. Nejrychlejším desetibojařem na této trati je americký atlet Robert Baker s časem 3:58,70 min. z roku 1980.

2.4 Bodovací tabulky a systém bodování v desetiboji

Bodovací tabulky mají určitý význam pro přípravu tréninku pro vedení desetibojaře v průběhu závodu (Ryba, 2002).

Hodnocení desetiboje prošlo už řadou změn. Od roku 1911 bylo pro hodnocení vícebojů používáno šest druhů bodovacích tabulek. Těchto šest druhů tabulek mimo své výhody obsahovalo velmi mnoho chyb a různých zavádějících výroků, které se postupem času upravovaly.

Před V. olympijskými hrami ve Stockholmu roku 1912 experimentovalo s bodovacími tabulkami nejméně šest států. Americká AAU vytvořila rovnoměrnou tabulku hodnocení vícebojů v roce 1983. Finové, Dánové, Švédové, Němci a Norové vycházeli z výkonnostních lineárních tabulek. Světové a národní rekordy v jednotlivých disciplínách byly většinou použity jako základ k vytvoření těchto tabulek.

Tabulky 1912

Tabulky byly připraveny švédskou olympijskou radou pro desetiboj na V. olympijské hry ve Stockholmu. Jednalo se o rovnoměrný lineární systém, ve kterém bylo uděleno 1000 bodů za olympijský rekord. Američané v roce 1915 opravili tabulky z roku 1912, ve kterých změnili původní olympijské rekordy. K rekordům přiřadili 1000 bodovou hodnotu. V roce 1921 IAAF tyto tabulky formálně přijala a používaly se na OH v letech 1920-1932 a při prvním mistrovství Evropy v roce 1934 v Turínu.

Tabulky 1934

Finové, kteří vytvořili tuto verzi tabulek, vynechali všechna desetinná místa. Posuzovací škála byla založena na subjektivním posouzení a pohybovala se v rozmezí 0-1150 bodů. Tyto tabulky přijal kongres IAAF v roce 1934 a používaly se do roku 1952.

Tabulky 1950-1952

V roce 1946 kongres IAAF vytvořil komisi, která provedla revizi tabulek z roku 1934. Výsledkem revize byla vzestupná tabulka s horní hranicí 1500 bodů. Provedená úprava v bodovacích tabulkách byla kritizována z důvodu toho, že světový rekord byl dvakrát překonán během devíti závodů. Tato skutečnost mohla být však způsobena tím, že v tomto období došlo ke změně pravidel a technického vybavení, jako bylo použití laminátových tyčí.

Tabulky 1962

Pracovní skupina pod vedením A. Jorbecka připravila nové tabulky, které vycházely ze základních principů Dr. Ulricha z Rakouska. Byla použita vzestupná tabulka pro technické i běžecké disciplíny. Tato tabulka obsahovala již jistě vědecký a zároveň statistický přístup. V tabulkách byl určený nejnižší a nejvyšší možný výkon, který vycházel ze značného množství dat. Tabulky byly považovány za velmi objektivní a oficiálně se poprvé použily až před zahájením olympijských her v roce 1964. Zavedením elektrické časomíry došlo

32 v sedmdesátých letech k mírné úpravě tabulek. Časy v bězích se upravovaly na setiny sekundy.

Tabulky 1985

V roce 1982 IAAF ustanovila pracovní skupinu pod vedením Dr. Trkala, která zavedla nové tabulky. Kongres IAAF v Los Angeles v roce 1984 přijal bodovací tabulky pro víceboje mužů a žen, které se začaly používat v roce 1985. Především americkým atletickým akcionářům se tyto tabulky nezdály dost objektivní a spolehlivé. Hlavním důvodem bylo neseznámení se s matematickými, vědeckými a statistickými základy tohoto hodnocení. Tabulky obsahují bodování automatického i ručního měření časů (Ryba, 2002).

Podle Trkala (2003) tabulky přijaté komisí musí splňovat určité požadavky:

 „Tabulky mají sloužit pouze pro hodnocení vícebojů.  Výsledky v různých disciplínách, které jsou ohodnoceny přibližně stejnou bodovou hodnotou, mají být srovnatelné co do kvality a obtížnosti jejich dosažení.  Tabulky mají být ve všech disciplínách buď: o modifikací stávajících tabulek, o lineární ve všech disciplínách, o velmi lehce progresivní ve všech disciplínách.  Tabulky musí umožňovat jejich použití pro víceboje jak začátečníků a juniorů, tak i špičkových závodníků.  Odlišné tabulky pro muže a pro ženy.  Tabulky musejí vycházet ze statistických údajů vícebojařů s přihlédnutím ke statistickým údajům specialistů.  Tabulky mají být použitelné v současnosti i v budoucnosti.  Je žádoucí, aby součet bodů u špičkových závodníků zůstal přibližně stejný jako u tabulek současných, tzn. 8500 bodů u desetiboje mužů a 6500 u sedmiboje žen.  Pokud to jde, vyloučit možnost, aby specialista v jedné disciplíně mohl v ní získat tolik bodů, aby tím překonal ztrátu ze svých slabých disciplín a porazil všestranné atlety.“

Tab 1. Desetiboj: přehled výkonů – 100 bodové rozdíly

Body 400 500 600 700 800 900 1000 100 m 13,41 12,81 12,26 11,75 11,27 10,82 10,39 sekundy Dálka 5,09 5,59 6,06 6,51 6,98 7,36 7,76 metry Koule 8,56 10,24 11,89 13,53 15,16 16,79 18,14 metry Výška 1,52 1,65 1,77 1,89 2,00 2,11 2,21 metry 400 m 60,40 57,57 54,98 52,58 50,32 48,19 46,17 sekundy 110m př. 19,38 18,25 17,23 16,29 15,41 14,59 13,80 sekundy Disk 26,68 31,78 36,80 41,72 46,60 51,40 56,18 metry Tyč 3,18 3,57 3,94 4,30 4,64 4,97 5,29 metry Oštěp 37,06 43,96 50,74 57,46 64,10 70,68 77,20 metry 1500 m 05:29,96 05:10,73 04:53,20 04:36,96 04:21,77 04:07,42 03:53,79 minuty (Ryba, 2002)

Je také potřeba znát srovnání poměru bodů v rozmezí od 600-800 tabulkových bodů v jednotlivých disciplínách. Pro získání 50 bodů v jednotlivých disciplínách desetiboje je potřeba se zlepšit v průměru v jednotlivých disciplínách takto:

100 m Dálka koule Výška 400 m 110 m př. Disk Tyč Oštěp 1500 m 0,25 s 22 cm 82 cm 5-6 cm 1,20 s 0,53 s 2,45 m 17-18 cm 3,30 m 7-8 cm

2.4.1 Jak používat bodovací tabulky

 „V tabulkách nalezneme bodovou hodnotu odpovídající danému nebo horšímu výkonu v dané disciplíně.  Provede se výpočet s použitím vzorců: Základní vzorce jsou: pro běhy: B = a (b-V) c

pro ostatní disciplíny: B = a (V-b) c

Do vzorců dosadíme konstanty a, b, c a výkon V a provedeme výpočet. Výsledek za desetinnou čárkou nezaokrouhlujeme, odsekáváme vše za čárkou“ (Trkal 2003).

Tab 2. Konstanty a, b, c pro výpočet bodových hodnot v desetiboji pro muže

100 m a = 25,4347 b = 18,0 c = 1,81 400 m a = 1,53775 b = 82,0 c = 1,81 1500 m a = 0,03768 b = 480,0 c = 1,85 100 m překážek a = 5,74352 b = 28,5 c = 1,92 výška a = 0,84650 b = 75,0 c = 1,42 dálka a = 0,14354 b = 220,0 c = 1,40 tyč a = 0,27970 b = 100,0 c = 1,35 koule a = 51,3900 b = 1,5 c = 1,05 disk a = 12,9100 b = 4,0 c = 1,10 oštěp a = 10,1400 b = 7,0 c = 1,08 (Trkal, 2003)

2.4.2 Teoretické procentuální rozdělení bodů mezi disciplíny

Ve vícebojích existují čtyři přirozené oblasti rozdělení, pokud bychom získané body rozdělily vyváženým způsobem, konečné procentuální skóre by se přiblížilo k níže uvedenému:

DESETIBOJ

Sprinty (100 m, 400 m, 110 m překážek) 30 %

Vrhy a hody (vrh koulí, hod diskem, hod oštěpem) 30 %

Vytrvalost (1500 m) 10 %

(Lease, 1990)

V desetiboji jsou nejlépe bodované oba sprinty (100 m a 110 m překážek). Po sprintech jsou dále dobře bodované skokanské disciplíny (skok daleký a skok vysoký). Poté následuje běh na 1500 m a na konci jsou vrhačské disciplíny.

2.5 Struktura sportovního výkonu

Dovalil (2008) popisuje sportovní výkon jako: „vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů, jednotlivé prvky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického, psychického apod.“

Sportovní výkon je jednou z hlavních kategorií (základních pojmů) sportu a sportovního tréninku. K výkonu ve sportu se soustřeďuje pozornost nejenom sportovců a trenérů, ale i dalších odborníků. Struktura sportovního výkonu charakterizuje výkon vždy jako určitý celek, ve kterém na sobě vzájemně závisí všechny faktory, které na sebe působí, podmiňují se a často se vzájemně kompenzují. V praxi slouží rozbor struktury jako orientační model ukazující vztahy jednotlivých částí obsahu výkonu. Struktura je obecný model, ve kterém parametry porovnáváme s parametry jiného jednotlivce, které mohou poskytovat cenné informace o limitech sportovce a o výkonnostních předpokladech (Choutka, 1991).

Sportovní výkon je uskutečňován prostřednictvím sportovní pohybové činnosti zaměřené na dosažení maximálního výkonu. V průběhu tréninku se tato činnost osvojuje a zdokonaluje jako dovednost. Sportovní dovednost je chápána jako určitý soubor, který je získaný tréninkem výkonových předpokladů sportovce řešit účinně a správně úkoly, dané sportovní specializace (Dovalil, Choutka a kol., 2002).

Podle Vinduškové (1984) je struktura sportovního výkonu tvořena pěti relativně samostatnými částmi – faktory, které se vzájemně prolínají, vylučují nebo kompenzují, spolupůsobí nebo ohraničují. Jedná se o faktory: somatické, kondiční, psychické, techniky a taktiky.

Sportovní výkon a změny ve výkonnosti je potřeba chápat jako výsledek dlouholetého působení nerůznějších vlivů (tréninku, prostředí, dědičnosti, materiálních podmínek apod.).

Výsledkem dlouholetého působení je určitá skladba dovedností, schopností, vlastností, vědomostí atd., která umožňuje sportovci podat sportovní výkon.

Potvrzuje se, že čím lepší má být sportovní výkonnost (dispozice opakovaně podávat výkon), tím větší bude optimální skladba činitelů podmiňující tuto výkonnost (Dovalil, Choutka, 2002).

2.6 Faktory ovlivňující výkon

Faktory ovlivňující výkon můžeme chápat jako činitele určitého děje. V souvislosti struktury sportovního výkonu faktory samostatnou součástí sportovních výkonů. Faktory kondiční, somatické, technické, taktické a psychické faktory mají společný znak a jsou ovlivnitelné tréninkem, tj. trénovatelné. Co celkového výkonu se zapojují všechny uvedené faktory sportovního výkonu. Mezi hlavní faktory patří faktory kondiční a technické (Dovalil a kol., 2002).

 Faktory kondiční – jedná se o soubor pohybových schopností (rychlostní, silové, vytrvalostní a kondice).  Faktory somatické – jsou faktory zahrnující konstituční znaky jedince, vztahující se k příslušnému sportovnímu výkonu (tělesná výška a hmotnost, délkové poměry a rozměry a tělesný typ).  Faktory techniky – souvisejí s technickým provedením a specifickými sportovními dovednostmi.  Faktory taktiky – tj. tvořivost jednání jedince (řešení pohybových úkolů a vzorců a účelné využívání techniky).  Faktory psychické – zahrnují kognitivní, emoční a motivační, volní procesy vycházející z osobnosti sportovce (Dovalil a kol., 2009).

2.6.1 Faktory kondiční

Kondičními faktory se rozumí úroveň rozvoje pohybových schopností. Ve všech pohybových činnostech, které tvoří obsah sportovních výkonů, vždy nalezneme projevy rychlosti, síly, vytrvalosti, koordinace a pohyblivosti. Podle pohybových úkonů se liší jejich poměr. Kondiční pohybové schopnosti rozlišujeme na rychlostní, silové a vytrvalostní (Dovalil, 2002).

Převažující pohybové schopnosti pro výkon v desetiboji a sedmiboji jsou: maximální rychlost, výbušná síla a rychlostní vytrvalost.

Tab 3. Koncepční model založený na motorických pohybových faktorech pro jednotlivé disciplíny desetiboje

obecná Relativní Běžecká Výbušná Disciplína Obratnost Pohyblivost síla síla rychlost síla 100 m střední střední vysoká vysoká vysoká vysoká skok daleký nízká vysoká vysoká vysoká vysoká vysoká vrh koulí vysoká vysoká střední nízká střední vysoká skok vysoký nízká vysoká vysoká vysoká vysoká vysoká 400 m nízká nízká vysoká vysoká střední nízká 110 m střední vysoká vysoká vysoká vysoká vysoká překážek disk vysoká vysoká střední nízká vysoká vysoká skok o tyči střední vysoká vysoká vysoká střední střední oštěp střední vysoká vysoká nízká vysoká vysoká 1500 m … … nízká nízká … … (Heazlewood, 2014)

Faktory kondiční obsahují:

 rychlostní schopnosti  silové schopnosti  vytrvalostní schopnosti

Rychlostní schopnosti

„Rychlostní schopnost je soubor předpokladů vykonávat pohyb bez vnějšího odporu v maximální rychlosti, s maximální intenzitou a maximálním volním úsilím. Největší stupeň dědičnosti se projevuje u rychlostních schopností. Rychlostní schopnosti jsou podmíněné kvalitou práce nervosvalového systému, a to jak na úrovni CNS (dráždivost, vzrušivost, vodivost), tak i kvalitou a rychlostí přenosu nervových vzruchů do svalu. Z morfologického hlediska vyšší úroveň pohybové schopnosti má na starosti vyšší podíl rychlých svalových vláken“ (Dovalil a kol., 2002, In Chalupníček, 2014).

Dovalil (2002) rozlišuje rychlostní schopnosti na:

 rychlost reakční

 rychlost acyklickou

 rychlost cyklickou

 rychlost komplexní



V desetiboji je rozvoj rychlostních schopností, stejně tak i silových schopností, velice důležitý. V desetiboji neuplatňujeme pouze rychlost běžeckou, ale také rychlost komplexní. Rychlost je nejvíce potřebná v první disciplíně desetiboje v běhu na 100 m, kde je důležitá reakce na startovní povel a poté akcelerace až do maximální rychlosti. Dále je rychlost také důležitá ve skokanských disciplínách, kde rychlost hraje velmi důležitou roli pro dosažení maximální horizontální rychlosti a poté se rychlost přenese do odrazu a následného skoku. U běhu na 110 m překážek se spojuje rychlost běhu s technickým přeběhem překážky. Mezi překážkami v cyklickém pohybu se atlet snaží o co největší frekvenci pohybů. U vrhačských disciplín je důležitá rychlost v návaznosti a v co nejrychlejším provedení sledu pohybů.

Silové schopnosti

„Silové schopnosti jsou komplex schopností organismu, který umožňují překonávat nebo udržovat odpor pomocí svalové činnosti.

Odporem může být: gravitace, odpor vnějšího prostředí, odpor partnera, hmotnost břemene, setrvačnost jiných těles atd.“ (Dovalil a kol., 2002, In Chalupníček, 2014). 39

V tréninku vícebojů je potřeba se hlavně zaměřit na rozvoj dynamické, rychlé a výbušné síly. Je nutné rozvíjet sílu všech svalových skupin. Už od mladších věkových kategorií je potřeba klást důraz na správné držení těla a rovnoměrně rozložené posilování svalových skupin, aby nedocházelo k jednostrannému zatěžování a svalovým disbalancím.

„V souvislosti s rychlostí pohybu a velikostí odporu můžeme dynamickou sílu rozdělovat na:

- Výbušná síla: je charakterizovaná maximálním zrychlením a nízkým odporem - je využívána při odrazech, hodech, skocích apod. - Maximální síla: je charakteristická v nejvyšším možném odporu a vyznačuje se malou rychlostí. Někdy hovoříme o vlastních silových schopnostech - je využívána v zápasech, vzpírání. - Rychlá síla: se provádí vysokou až maximální rychlostí s překonáním nemaximálního odporu - využívá se např. při běh přes překážky. - Vytrvalostní síla: je charakteristická svojí nevelkou a stálou rychlostí, téměř bez zrychlení při vysokých odporech - je využívána např. při veslování, cyklistice“ (Dovalil a kol., 2002, In Chalupníček, 2014).

Vytrvalostní schopnosti

„Vytrvalostní schopnost je soubor předpokladů vykonávat pohyb s určitou intenzitou co nejdéle bez snížení intenzity. Dlouhotrvající vykonávaný pohyb svojí jednotvárností, nepříjemnými pocity, dostavením se únavy a později vyčerpáním, vyžaduje velikou vůli. Pouze sportovec, který má tyto vlastnosti, bude v tréninku i závodě schopen i při nepříjemných pocitech pokračovat dále ve výkonu. Nástup únavy je ukazatel pro posouzení vytrvalostní schopnosti. Vytrvalostní schopnosti můžeme dělit na obecnou vytrvalost a speciální vytrvalost dle charakteru vykonávané činnosti.

První hledisko dělení vytrvalostních schopností je velikost odporu a doba trvání: (rychlostní, krátkodobá, střednědobá nebo dlouhodobá), např. koordinační vytrvalost, herní vytrvalost, silová vytrvalost“ (Dovalil, 2008, In Chalupníček, 2014).

Tab 4. Vymezení vytrvalostních schopností podle aktivace energetických systémů

Převážná aktivizace energetického Vytrvalost Doba trvání pohybové činnosti systému

Dlouhodobá O2 přes 10 min.

Střednědobá LA-O2 do 8-10 min.

Krátkodobá LA do 2-3 min.

Rychlostní ATP-CP do 20-30 sec.

(Dovalil, 2008)

Podle Dovalila (2008) vytrvalost dělíme do 4 kategorií:

 „Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat určitou pohybovou činnost déle než 10 minut, způsobem energetického krytí je aerobní úhrada energie. Aerobní procesy kryjí vysokou část celkového energetického výdaje. Dlouhodobou vytrvalost nazýváme také jako obecnou vytrvalost.  Střednědobá vytrvalost je činnost střednědobé až mírné intenzity. Způsob

energetického krytí je glykogen a tuky za přístupu O2. Celkový energetický výdej obstarávají aerobní i anaerobní procesy.

 Krátkodobá vytrvalost je pohybová činnost vykonávaná s co možná nejvyšší intenzitou v rozmezí 2-3 minut. Způsob energetického krytí je anaerobní štěpení glykogenu bez využití kyslíku.

 Rychlostní vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost nejvyšší intenzitou co možná nejdéle, do 20-30 sec. Způsob energetického krytí je ATP-CP systém, anaerobní štěpení kreatinfosfátu“ (Dovalil, 2008, In Chalupníček, 2014).

2.6.2 Faktory somatické

Dovalil (2002) uvádí, že somatické faktory, které jsou ve velké míře fanaticky podmíněné, hrají významnou roli v řadě sportů. Mezi tyto faktory řadíme podpůrný systém těla (kostra, svalstvo, šlachy, vazy), které se podílejí na využití energetického potencionálu pro daný sportovní výkon.

Mezi somatické faktory řadíme:

 tělesnou výšku a hmotnost těla

 délkové rozměry a poměry segmentů těla

 tělesný typ

 složení těla

Tab 5. Somatické údaje nejlepších desetibojařů

Národnost Osobní rekord Rok Tělesná výška Tělesná hmotnost

Ashton Eaton USA 9045 2015 185 cm 84 kg Roman Šebrle CZE 9026 2001 186 cm 88 kg Tomáš Dvořák CZE 8994 1999 186 cm 90 kg Dan O´Brien USA 8891 1992 188 cm 84 kg Daley Thompson GBR 8847 1984 183 cm 92 kg Kevin Mayer FRA 8834 2016 185 cm 75 kg Bryan Clay USA 8832 2008 178 cm 84 kg

Ve skokanských disciplínách mají určitou výhodu vícebojaři vyššího tělesného vzrůstu, protože mají těžiště těla výše postavené. Toho lze také vhodně využít v běhu na 110 metrů překážek. Ve vrhačských disciplínách využívají vzrostlí vícebojaři své délky jednotlivých segmentů těla a působit déle na náčiní.

Tab 6. Somatické předpoklady pro vícebojaře

Muži Ženy

Tělesná výška 185-190 cm 170-180 cm Tělesná hmotnost 82-90 kg 60-72 kg Rozpětí paží 190-200 cm 175-190 cm (Vindušková, Koukal, 1987)

Tělesná hmotnost u vícebojařů je také nepostradatelná. Vícebojaři s vyšší tělesnou hmotností nemají převážně problémy s vrhačskými disciplínami, zato jsou často limitováni v běžeckých a skokanských disciplínách. Vícebojaři s nižší tělesnou hmotností mají problém převážně v hodu diskem a vrhu koulí. Sportovce pro víceboj je spíše nutné hledat mezi vysokými, štíhlými a obratnými atlety s dostatečnou genetickou výbavou rychlých svalových vláken (Ryba, 2002).

 2.6.3 Faktory techniky

Techniku chápeme jako nejvhodnější způsob řešení pro pohybový úkol z hlediska funkčních možností organismu a hlediska mechaniky, v souladu s biomechanickými zákonitostmi, v souladu s pravidly a pohybovými možnostmi sportovce. V technice se také využívají faktory kondiční, somatické, techniky, taktiky a faktory psychické (Dovalil, 2002).

V žádné jiné sportovní aktivitě není tolik rozdílných technik tak jako ve víceboji, proto jsou pro víceboj požadavky mimořádné. V provedení pohybového úkolu lze porovnat dovednost začátečníka a pokročilého atleta. Pro nacvičení sportovní techniky používáme základní znaky, jako jsou: rychlost provedení, způsob provedení, plynulost, kvalita a ekonomičnost (Ryba, 2002).

Dokonalé zvládnutí techniky ve všech disciplínách ve víceboji je pro závodníka i v tréninku velmi náročné. Každá disciplína ve víceboji má svoji charakteristiku provedení a pro dosažení nejlepšího výkonu je potřeba, aby každá technika byla provedena správně. Nácviku správného provedení je potřeba se věnovat v tréninku už od začátku učení, aby nedocházelo k nesprávnému naučení, to může vést až k poškození organismu. 43

2.6.4 Faktory taktiky

Perič (2010) definuje taktickou přípravu jako „Proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupů, které umožní sportovci vybírat v každé sportovní situaci optimální řešení a toto řešení úspěšně a prakticky realizovat“.

Do oblasti taktiky ve víceboji zahrnujeme řadu věcí, které vedou k dosažení nejlepšího výkonu. Jedná se o rozcvičení před závodem a mezi disciplínami, zajištění prvního pokusu (dálka, koule, disk, tyč, oštěp), volba náčiní a základních výšek (skok vysoký a skok o tyči), odpočinek mezi disciplínami v závodě, znalost pravidel, bodovacích tabulek nebo znalost startovních listin. V průběhu samotného závodu je potřeba znát svoji úspěšnost pokusů či šetření sil pro další disciplínu.

2.6.5 Faktory psychické

Dovalil a Choutka (2002) psychické faktory rozděluje na:

 Schopnosti senzorické – jsou založené na smyslech člověka (úrovni jeho čití a jeho vnímání). Sportovní trénink je „tréninkem smyslů“ a prostorem pro kultivaci „specifických vjemů“.  Schopnosti intelektuální – ovlivňují výkon ve všech jeho oblastech. Jedná se o pohybovou inteligenci (učenlivost pohybů). Zahrnuje zde i hráčskou inteligenci jako „umět vnímat prostor/pole“, s nímž se slučuje řada dalších schopností, např. předvídání, sociální a emoční inteligence a rychlost přemýšlení.  Motivace – se interpretuje jako podněcující příčina chování. Rozhoduje o vzniku, směru a intenzitě jednání člověka. Rozhoduje o dynamice chování člověka.

I během závodu mezi disciplínami se musí desetibojaři umět přizpůsobit přicházejícím změnám. Během závodu postupně narůstá fyzická i psychická únava, která může způsobit obavy z neúspěchu či celkový neúspěch (Dale, 2000).

2.7 Vývoj výkonnosti

Atletika je jeden z objektivně měřitelných sportů, který nám velmi jasně ukazuje dynamiku vývoje výkonnosti ve sportu. Jednoduchost a přesnost měření výkonů nám umožňuje porovnávání výsledků různých závodů, jak současných, tak i historických (Tilinger, 2004).

Vývoj výkonnosti v jednotlivých atletických disciplínách byl ovlivněn mnoha faktory. Významným faktorem byla změna atletických pravidel, vývoj a používání materiálů a technologický pokrok, nové progresivní tréninkové metody, povolené i zakázané podpůrné látky a úroveň „antidopingových“ kontrol apod. V současnosti i přes „stabilizaci“ těchto faktorů dochází ke stálému zvyšování výkonnosti a posouvání rekordů (Broďani, 2013).

2.8 Efektivita závodního výkonu

Každý desetibojař sní a touží o tom, že dosáhne deseti nejlepších individuálních výkonů „osobních rekordů“ v rámci jednoho desetiboje. Toho je v praxi možné dosáhnout spíše v nižších výkonnostních úrovních u závodníků, kteří systematicky postupně zlepšují svojí výkonnost. U vrcholných výkonnostních úrovní se desetibojaři snaží dosáhnout nejlepších individuálních rekordů v jednotlivých disciplínách desetiboje bez výpadků a bodových ztrát.

Pro zjištění efektivity závodního výkonu (EZV) je potřeba znát nejlepší výkony „osobní rekordy“ jednotlivých disciplín v desetiboji.

K výpočtu (EZV) se používá vzorec:

závodní výkon (desetiboj) 퐸푍푉 = X100 (%) součet nejlepších výkonů v jednotlivých disciplínach

Do vzorce se dosazují nejlepší výkony „osobní rekordy“ z jednotlivých disciplín desetiboje dosažených před posuzovaným závodem (Krátký, Vindušková, 2002).

3 Cíle a úkoly práce

Hlavním cílem této diplomové práce bylo zjištění vývoje výkonnosti v mužském desetiboji v letech 2009-2016 na základě výsledků vrcholných soutěží a bodové struktury jednotlivých výkonů desetiboje.

V práci jsem analyzoval výkony nejvyšších soutěží z (olympijských her, mistrovství světa, mistrovství Evropy) ve sledovaném období 2009-2016. K praktické práci byly vybrány dva závody olympijských her, čtyři závody mistrovství světa a čtyři závody mistrovství Evropy.

V práci jsem postupně řešil tyto úkoly:

 Prostudovat odbornou literaturu související s daným tématem.  Zpracovat teoretickou část z odborné literatury.  Stanovit si cíle a úkoly práce.  Stanovit si metodiku práce.  Shromáždit a zpracovat podkladové materiály z olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy desetiboje (z období 2009-2016).  Zpracovat výsledky jednotlivých závodníků, kteří se umístili do pátého místa v mistrovských soutěžích.  Vytvořit profily prvních pěti nejlepších desetibojařů v daném závodě a vypočítat bodové rozdíly pomocí mezinárodně uznávaných bodových tabulek pro víceboje.  Vytvořit grafy vývoje výkonu z mistrovství světa (2009-2015) a z mistrovství Evropy (2010-2016) a porovnat je s průměrnými hodnotami pěti nejlepších desetibojařů.  Vytvořit tabulku pořadí jednotlivých disciplín desetiboje z průměru pěti nejlepších závodníků z olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy v letech 2009- 2016.  Vytvořit tabulku věkové kategorie všech sledovaných vícebojařů.  Výsledky interpretovat v diskuzi.  Stanovit závěr.

V práci jsem si položil tyto výzkumné otázky:

 Zlepšila se výkonnost v mužském desetiboji ve sledovaném období?  Které disciplíny mají největší podíl na celkovém bodovém hodnocení v desetiboji?  Je výkonnost v desetiboji ovlivněna věkem?  Kteří vícebojaři nejvíce ovlivnili vývoj ve světové špičce a je něco zajímavé v jejich bodové struktuře výkonů?  Ve kterých skupinách disciplín dochází k projevu nezvládnuté techniky?  Ve kterých skupinách disciplín dochází k nevyrovnanosti?  Jaký byl výkonnostní vývoj držitele světového rekordu Ashtona Eatona?

4 Metodika práce

4.1 Popis zkoumaného souboru

Do zkoumaného souboru jsem zařadil 10 světových závodů (olympijské hry, mistrovství světa a mistrovství Evropy) ve sledovaném období 2009-2016.

První skupinou závodů byly olympijské hry (Londýn 2012 a Rio de Janeiro 2016).

Druhou skupinou závodů bylo mistrovství světa (Berlín 2009, Tegu 2011, Moskva 2013 a Peking 2015).

Třetí skupinou závodů bylo mistrovství Evropy (Barcelona 2010, Helsinky 2012, Curych 2014 a Amsterdam 2016).

4.2 Použité metody

Ke sběru dat jsem použil analýzu dokumentů. Pro zpracování a vyhodnocení práce jsem zvolil metodu komparace a predikce na základně retrospektivní analýzy dokumentů. V práci jsem porovnával desetibojařské výkony jednotlivých ročníků olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy. Porovnávání jsem také používal u hodnocení bodové struktury prvních pěti desetibojařů z nejvyšších míst v dané soutěži.

Pro plnění dalších úkolů jsem použil metodu retrospektivní analýzu dokumentů. Těmito metodami jsem porovnával prvních pět nejlepších výkonů z jednotlivých závodů. Zaměřil jsem se na období od roku 2009 až do roku 2016. Ke sběru dat jsem použil analýzu dokumentů. Data jsem shromažďoval z atletických zdrojů z jednotlivých závodů, z tabulek výkonů a z webových stránek IAAF (www.iaaf.org). Běžecké disciplíny byly měřeny elektronicky, skokanské a vrhačské disciplíny byly měřeny měřidly pro délky a výkony byly hodnoceny podle mezinárodně uznávanými bodovacími tabulkami pro víceboje.

5 Výsledková část

Ve sledovaném období, tj. od roku 2009 do roku 2016, se v atletice uskutečnily dvoje olympijské hry, čtyři mistrovství světa a čtyři mistrovství Evropy.

5.1 Olympijské hry 2012 - 2016

5.1.1 Londýn (Spojené království) 2012

XXX. olympijské hry pořádalo hlavní město Spojeného království. Hry byly zahájeny 26. července a ukončeny 12. září 2012. 1. místo - Ashton Eaton 8869 b. 2. místo - Trey Hardee 8671 b. 3. místo - Leonel Suárez 8523 b. 4. místo - Hans Van Alphen 8447 b. 5. místo - Damian Warner 8442 b.

Ashton Eaton

Zlatou medaili vybojoval 24letý americký desetibojař Ashton Eaton v celkovém součtu 8869 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 3006 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2890 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2252 bodů. Průměr: 1002 : 963 : 751. 1. den: 4661 bodů. 2. den: 4208 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 453 bodů.

Tab 7. Ashton Eaton - Londýn 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.35 8.03 14.66 2.05 46.90 13.56 42.53 5.20 61.96 4:33.59 1011 1068 769 850 963 1032 716 972 767 721 8869

Trey Hardee Stříbrnou medaili vybojoval 28letý Američan Trey Hardee v celkovém součtu 8671 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2933 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2585 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2479 bodů. Průměr: 978 : 862 : 862. 1. den: 4441 bodů. 2. den: 4530 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: -89 bodů.

Tab 8. Trey Hardee - Londýn 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.42 7.53 15.28 1.99 48.11 13.54 48.26 4.80 66.65 4:40.94 994 942 807 794 904 1035 834 849 838 974 8671

Leonel Suárez Bronzovou medaili vybojoval 24letý Kubánec Leonel Suárez v celkovém součtu 8523 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2577 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2665 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2537 bodů. Průměr: 859 : 888 : 846. 1. den: 4265 bodů. 2. den: 4258 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 7 bodů.

Tab 9. Leonel Suárez - Londýn 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.27 7.52 14.50 2.11 49.04 14.45 45.75 4.70 76.94 4:30.08 801 940 759 906 859 917 782 819 996 744 8523

Hans Van Alphen

Čtvrté místo obsadil 30letý belgický desetibojař Hans Van Alphen v celkovém součtu 8447 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2566 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2669 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2417 bodů. Průměr: 855 : 890 : 806. 1. den: 4342 bodů. 2. den: 4105 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 237 bodů.

Tab 10. Hans Van Alphen - Londýn 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.05 7.64 15.48 2.05 49.18 14.89 48.28 4.80 61.69 4:22.50 850 970 819 850 853 863 835 849 763 795 8447

Damian Warner

Rozdíl pět bodů posouvá 22letého Kanaďana Damiana Warnera v celkovém součtu 8442 bodů na páté místo.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2805 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2614 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2277 bodů. Průměr: 935 : 871 : 759. 1. den: 4386 bodů. 2. den: 4051 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 330 bodů.

Tab 11. Damian Warner - Londýn 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.48 7.54 13.73 2.05 48.20 14.38 45.90 4.70 62.77 4:29.85 980 945 712 850 899 926 785 819 780 746 8442

5.1.2 Rio de Janeiro (Brazílie) 2016

XXXI. olympijské hry pořádalo hlavní město Brazílie Rio de Janeiro. Hry byly zahájeny 5. srpna a ukončeny 21. srpna 2016. 1. místo - Ashton Eaton 8893 b. 2. místo - Kevin Mayer 8834 b. 3. místo - Damian Warner 8666 b. 4. místo - Kai Kazmirek 8580 b. 5. místo - Larbi Bourrada 8521 b.

Ashton Eaton

Druhou zlatou medaili z Olympijských her si odvezl 28letý Američan Ashton Eaton v celkovém součtu 8893 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2990 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2830 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2284 bodů. Průměr: 997 : 943 : 761. 1. den: 4621 bodů. 2. den: 4272 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 349 bodů.

Tab 12. Ashton Eaton - Rio de Janeiro 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.46 7.94 14.73 2.01 46.07 13.80 45.49 5.20 59.77 4:23.33 985 1045 773 813 1005 1000 777 972 734 789 8893

Kevin Mayer Stříbrnou medaili vybojoval 24letý francouzský desetibojař Kevin Mayer v celkovém součtu 8834 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2771 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2835 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2454 bodů. Průměr: 924 : 945 : 818. 1. den: 4435 bodů. 2. den: 4354 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 81 bodů.

Tab 13. Kevin Mayer - Rio de Janeiro 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů 10.81 7.60 15.76 2.04 48.28 14.02 46.78 5.40 65.04 4:25.49 903 960 836 840 896 972 804 1035 814 774 8834

Damian Warner

Bronzovou medaili si odvezl 26letý Kanaďan Damian Warner v celkovém součtu 8666 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2993 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2636 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2259 bodů. Průměr: 998 : 879 : 753. 1. den: 4489 bodů. 2. den: 4177 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 312 bodů.

Tab 14. Damian Warner - Rio de Janeiro 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.30 7.67 13.66 2.04 47.35 13.58 44.93 4.70 63.19 4:24.90 1023 977 708 840 941 1029 765 819 786 778 8666

Kai Kazmirek

Na čtvrtém místě se umístil 25letý Němec Kai Kazmirek v celkovém součtu 8580 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2777 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2788 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2279 bodů. Průměr: 926 : 929 : 760. 1. den: 4500 bodů. 2. den: 4080 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 420 bodů.

Tab 15. Kai Kazmirek - Rio de Janeiro 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.78 7.69 14.20 2.10 46.75 14.62 43.25 5.00 64.60 4:31.25 910 982 741 896 971 896 731 910 807 736 8580

Larbi Bourrada

Na pátém místě se umístil 28letý Alžířan Larbi Bourrada v celkovém součtu 8521 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2782 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2626 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2264 bodů. Průměr: 927 : 875 : 755. 1. den: 4378 bodů. 2. den: 4143 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 253 bodů.

Tab 16. Larbi Bourrada - Rio de Janeiro 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.75 7.52 13.78 2.10 47.98 14.15 42.39 4.60 66.49 4:14.60 917 940 715 896 910 955 713 790 836 849 8521

5.1.3 Projev nezvládnuté techniky na OH 2012-2016

Jak uvádí Ryba (2002) pokud je ve skupině sprinterské, skokanské nebo vrhačské větší rozdíl než 200 bodů mezi minimálním a maximálním výkonem, jedná se podle expertů o projev nezvládnuté techniky. Dále je znakem nevyrovnanosti výkonů rozdíl větší než 250 bodů.

Tab 17. Projev nezvládnuté techniky prvních pěti závodníků z OH 2012-2016

max. x̄ x̄ x̄ max. rozdíl max. rozdíl Jméno rok Výkon rozdíl běhy skoky vrhy běhy skoky vrhy Ashton OH 2012 8869 1 002 963 751 69 218 53 Eaton Trey OH 2012 8671 978 862 862 131 148 41 Hardee Leonel OH 2012 8523 859 888 846 116 121 237 Suárez Hans Van OH 2012 8447 855 890 806 13 121 72 Alphen Damian OH 2012 8442 935 871 759 81 126 73 Warner Ashton OH 2016 8893 997 943 761 20 232 43 Eaton Kevin OH 2016 8834 924 945 818 76 195 32 Mayer Damian OH 2016 8666 998 879 753 88 158 78 Warner Kai OH2016 8580 926 929 760 75 14 76 Kazmirek Larbi OH 2016 8521 927 875 755 45 225 123 Bourrada

Z výsledků je patrné, že projev nezvládnutí techniky se nejčastěji objevuje ve skupině skokanských disciplín. Druhou nejčastější skupinou jsou disciplíny vrhačské. U běžeckých disciplín není zcela žádný výskyt. Nejvyšším bodovým rozdílem ve vrhačských disciplínách dosáhl kubánský desetibojař Leonel Suárez 237 bodů (OH 2012). Nejvyšším bodovým rozdílem ve skokanských disciplínách dosáhl na obou olympiádách americký desetibojař Ashton Eaton 218 bodů (OH 2012) a 232 bodů (OH 2016). 55

Znakem nevyrovnanosti a rozdílem více než 250 bodů na OH v Londýně a OH v Riu de Janeiru nikdo nedosáhl.

5.2 Mistrovství světa 2009-2015

Ve sledovaném období se uskutečnila čtyři mistrovství světa v atletice.

5.2.1 Berlín (Německo) 2009

XII. mistrovství světa pořádalo hlavní město Berlín. Mistrovství bylo zahájeno 15. srpna a ukončeno 23. srpna 2009. 1. místo - Trey Hardee 8790 b. 2. místo - Leonel Suárez 8640 b. 3. místo - Aleksandr Pogorelov 8528 b. 4. místo - Oleksiy Kasyanov 8479 b. 5. místo - Aleksey Sydoyev 8454 b.

Trey Hardee

Zlatou medaili vybojoval 25letý americký desetibojař Trey Hardee v celkovém součtu 8790 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2883 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2783 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2499 bodů. Průměr: 961: 928 : 833. 1. den: 4511 bodů. 2. den: 4279 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 232 bodů.

Tab 18. Trey Hardee - Berlín 2009

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.45 7.83 15.33 1.99 48.13 13.86 48.08 5.20 68.00 4:48.91 987 1017 810 794 903 993 830 972 859 625 8790

Leonel Suárez Stříbrnou medaili vybojoval 21letý kubánský desetibojař Leonel Suárez v celkovém součtu 8640 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2658 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2687 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2532 bodů. Průměr: 886: 896 : 844. 1. den: 4320 bodů. 2. den: 4320 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 0 bodů.

Tab 19. Leonel Suárez - Berlín 2009

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.13 7.24 15.20 2.11 48.00 14.45 44.71 5.00 75.19 4:27.25 832 871 802 906 909 917 761 910 969 763 8640

Aleksandr Pogorelov

Bronzovou medaili vybojoval 29letý ruský desetibojař Aleksandr Pogorelov v celkovém součtu 8528 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2624 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2751 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2526 bodů. Průměr: 875: 917 : 842. 1. den: 4375 bodů. 2. den: 4153 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 222 bodů.

Tab 20. Aleksandr Pogorelov - Berlín 2009

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.95 7.49 16.65 2.08 50.27 14.19 48.46 5.10 63.95 4:48.70 872 932 891 878 802 950 838 941 797 627 8528

Oleksiy Kasyanov

Čtvrtou příčku vybojoval 24letý ukrajinský desetibojař Oleksiy Kasyanov v celkovém součtu 8479 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2779 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2709 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2210 bodů. Průměr: 926: 903 : 737. 1. den: 4555 bodů. 2. den: 3924 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 631 bodů.

Tab 21. Oleksiy Kasyanov - Berlín 2009

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.63 7.80 15.72 2.05 47.85 14.44 46.70 4.80 49.00 4:24.52 945 1010 834 850 916 918 802 849 574 781 8479

Aleksey Sysoyev

Pátou příčku vybojoval 24letý ruský desetibojař Aleksey Sysoyev v celkovém součtu 8454 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2593 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2546 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2603 bodů. Průměr: 864: 849 : 868. 1. den: 4207 bodů. 2. den: 4247 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: -40 bodů.

Tab 22. Aleksey Sysoyev - Berlín 2009

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.85 6.87 16.17 2.02 49.32 14.97 53.03 5.10 64.55 4:34.7 894 783 862 822 846 853 934 941 807 712 8454

5.2.2 Tegu (Jižní Korea) 2011

XIII. mistrovství světa pořádalo metropolitní město Tegu. Mistrovství bylo zahájeno 27. srpna a ukončeno 4. září 2011. Počet startujících závodníků bylo 1945. 1. místo - Trey Hardee 8607 b. 2. místo - Ashton Eaton 8505 b. 3. místo - Leonel Suárez 8501 b. 4. místo - Aleksey Drozdov 8313 b. 5. místo - Eelco Sintnicolaas 8298 b.

Trey Hardee Zlatou medaili vybojoval 27letý americký desetibojař Trey Hardee v celkovém součtu 8607 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2832 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2593 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2537 bodů. Průměr: 944: 864 : 846. 1. den: 4393 bodů. 2. den: 4214 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 179 bodů.

Tab 23. Trey Hardee - Tegu 2011

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.55 7.45 15.09 2.02 48.37 13.97 49.89 4.80 68.99 4:45.68 963 922 795 822 891 978 868 849 874 645 8607

Ashton Eaton

Stříbrnou medaili vybojoval 23letý americký desetibojař Ashton Eaton v celkovém součtu 8505 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2938 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2537 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2211 bodů. Průměr: 979: 846 : 737. 1. den: 4446 bodů. 2. den: 4059 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 387 bodů.

Tab 24. Ashton Eaton - Tegu 2011

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.46 7.46 14.44 2.02 46.99 13.85 46.17 4.60 55.17 4:18.94 985 925 755 822 959 994 791 790 665 819 8505

Leonel Suárez Rozdíl 4 bodů posouvá 23letého kubánského desetibojaře Leonel Suárez v celkovém součtu 8501 bodů na bronzovou pozici.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2635 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2653 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2430 bodů. Průměr: 878: 846 : 810. 1. den: 4202 bodů. 2. den: 4299 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: -97 bodů.

Tab 25. Leonel Suárez -Tegu 2011

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.07 7.33 14.54 2.05 49.17 14.29 46.25 5.00 69.12 4:24.16 845 893 761 850 853 937 793 910 876 783 8501

Aleksey Drozdov Na čtvrtém místě se umístil ruský desetibojař 28letý Aleksey Drozdov v celkovém součtu 8313 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2330 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2766 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2548 bodů. Průměr: 777: 922 : 849. 1. den: 4257 bodů. 2. den: 4056 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 201 bodů. Tab 26. Aleksey Drozdov -Tegu 2011

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.34 7.45 16.17 2.14 51.35 15.35 50.29 5.00 64.80 4:41.73 786 922 862 934 753 791 876 910 810 669 8313

Eelco Sintnicolaas Na pátém místě skončil 24letý nizozemský desetibojař Eelco Sintnicolaas v celkovém součtu 8298 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2728 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2595 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2200 bodů. Průměr: 909: 865 : 733. 1. den: 4166 bodů. 2. den: 4132 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 34 bodů.

Tab 27. Eelco Sintnicolaas -Tegu 2011

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.76 7.29 14.13 1.93 48.35 14.42 42.23 5.20 61.07 4:25.40 915 883 736 740 892 921 710 972 754 775 8298

5.2.3 Moskva (Rusko) 2013

XIV. mistrovství světa pořádalo hlavní město Ruska. Mistrovství bylo zahájeno 10. srpna a ukončeno 18. srpna 2013. Počet startujících závodníků bylo 1974. 1. místo - Ashton Eaton 8809 b. 2. místo - Michael Schrader 8670 b. 3. místo - Damian Warner 8512 b. 4. místo - Kevin Mayer 8446 b. 5. místo - Eelco Sintnicolaas 8391 b.

Ashton Eaton

Zlatou medaili vybojoval 25letý americký desetibojař Ashton Eaton v celkovém součtu 8809 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 3029 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2634 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2330 bodů. Průměr: 1010 : 878 : 777. 1. den: 4502 bodů. 2. den: 4307 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 195 bodů.

Tab 28. Ashton Eaton - Moskva 2013

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.35 7.73 14.39 1.93 46.02 13.72 45.00 5.20 64.83 4:29.80 1011 992 752 740 1007 1011 767 972 811 746 8809

Michael Schrader

Stříbrnou medaili vybojoval 26letý německý desetibojař Michael Schrader v celkovém součtu 8670 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2785 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2726 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2384 bodů. Průměr: 928: 909 : 795. 62

1. den: 4427 bodů. 2. den: 4243 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 184 bodů.

Tab 29. Michael Schrader - Moskva 2013

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.73 7.85 14.56 1.99 47.66 14.29 46.44 5.00 65.67 4:25.38 922 1022 763 794 926 937 797 910 824 775 8670

Damian Warner

Bronzovou medaili vybojoval 23letý kanadský desetibojař Damian Warner v celkovém součtu 8512 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2861 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2607 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2299 bodů. Průměr: 954: 869 : 766. 1. den: 4381 bodů. 2. den: 4131 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 250 bodů.

Tab 30. Damian Warner - Moskva 2013

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.43 7.39 14.23 2.05 48.41 13.96 44.13 4.80 64.67 4:29.97 992 908 742 850 889 980 749 849 808 745 8512

Kevin Mayer

Čtvrté místo obsadil 22letý francouzský desetibojař Kevin Mayer v celkovém součtu 8446 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2594 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2757 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2318 bodů. Průměr: 865: 919 : 773.

1. den: 4145 bodů. 2. den: 4301 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 156 bodů.

Tab 31. Kevin Mayer - Moskva 2013

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.23 7.50 13.76 2.05 49.53 14.21 45.37 5.20 66.09 4:25.04 810 935 714 850 836 948 774 972 830 777 8446

Eelco Sintnicolaas Páté místo obsadil 26letý nizozemský desetibojař Eelco Sintnicolaas v celkovém součtu 8391 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2742 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2798 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2071 bodů. Průměr: 914: 933 : 690. 1. den: 4318 bodů. 2. den: 4073 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 245 bodů.

Tab 32. Eelco Sintnicolaas - Moskva 2013

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.85 7.65 14.08 2.02 48.25 14.18 39.21 5.30 56.75 4:24.64 894 972 733 822 897 951 649 1004 689 780 8391

Jak hodnotí světoví trenéři desetiboj na Mistrovství světa v Moskvě?

Americký trenér Harry Marra, trenér Ashtona Eatona a Brianne Theisen-Eatona (se kterým dříve spolupracoval) hodnotí MS v Moskvě za velmi kvalitní a dobře vedenou soutěž. „Když se podíváme na výkony ve skoku o tyči, byla to jedna z nejlepší podívané, co nám mohla Moskva nabídnout. Dnešní desetibojaři jsou v podstatě mnohem lepšími atlety než jejich soupeři v minulosti.“ Jitka Vindušková hodnotila desetiboj v Moskvě jako jednu z nejkvalitnějších soutěží ve světové historii. Sedmnáct desetibojařů získalo více než 8000 bodů, v první dvacítce padlo 64 deset osobních rekordů, světový rekord a dva národní rekordy. „Osobně si vážím sportovců, kteří se mohou na velkých soutěžích přiblížit nebo získat osobní rekord. Nejsme si jisti, jestli je to trend, ale domníváme se, že se bude postupně zvyšovat počet desetibojařů, kteří dosáhnou nad hranici 8000 bodů.“ Erki Nool je estonský desetibojař a Olympijský vítěz z roku 2000, Mistr Evropy za rok 1998 a halový Mistr Evropy z roku 1996. „Mám dojem, že vidíme silnou novou generaci desetibojařů. Na prvních třech nebo čtyřech místech může dojít k malé stagnaci. Musím říct, že jsem ohromen nárůstem německých sportovců. Z technického hlediska jsou výsledky v technických disciplínách stabilnější, zejména ve skoku o tyči, ale současně průměrná výkonnost na 400 m není tak vysoká, jak byla před 10 lety“ (Dick, 2013).

5.2.4 Peking (Čína) 2015

XV. mistrovství světa pořádalo hlavní město Číny. Mistrovství bylo zahájeno 22. srpna a ukončeno 30. srpna 2015. Počet startujících závodníků byl 1931. 1. místo - Ashton Eaton 9045 b. 2. místo - Damian Warner 8695 b. 3. místo - Rico Freimuth 8561 b. 4. místo - Ilya Shkurenev 8538 b. 5. místo - Labri Bouraada 8461 b.

Ashton Eaton

Zlatou medaili vybojoval 27letý americký desetibojař Ashton Eaton v novém světovém rekordu a celkovém součtu 9045 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 3115 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2770 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2286 bodů. Průměr: 1038 : 923 : 762. 1. den: 4703 bodů. 2. den: 4342 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 361 bodů.

Tab 33. Ashton Eaton - Peking 2015

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.23 7.88 14.52 2.01 45.00 13.69 43.34 5.20 63.63 4:17.52 1040 1030 760 813 1060 1015 733 972 793 829 9045

Damian Warner

Stříbrnou medaili vybojoval 25letý Kanaďan Damian Warner v celkovém součtu 8695 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2986 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2661 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2313 bodů. Průměr: 995: 887 : 771. 1. den: 4530 bodů. 2. den: 4165 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 365 bodů.

Tab 34. Damian Warner - Peking 2015

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.31 7.65 14.44 2.04 47.30 13.63 44.99 4.80 63.50 4:31.51 1020 972 755 840 943 1023 767 849 791 735 8695

Rico Freimuth Bronzovou medaili vybojoval 27letý Němec Rico Freimuth v celkovém součtu 8561 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2877 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2544 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2441 bodů. Průměr: 959: 848 : 814. 1. den: 4406 bodů. 2. den: 4155 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 251 bodů.

Tab 35. Rico Freimuth - Peking 2015

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.51 7.51 15.50 1.95 47.82 13.91 50.17 4.80 60.61 4:37.05 973 937 820 758 918 986 874 849 747 699 8561

Ilya Shkurenev

Čtvrté místo vybojoval 24letý Rus Ilya Shkurenev v celkovém součtu 8538 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2713 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2803 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2244 bodů. Průměr: 904: 934 : 748. 1. den: 4338 bodů. 2. den: 4200 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 138 bodů.

Tab 36. Ilya Shkurenev - Peking 2015

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.01 7.50 14.09 2.10 47.88 14.27 44.53 5.20 60.99 4:24.98 858 935 734 896 915 940 757 972 753 778 8538

Labri Bouraada Pátou příčku obsadil 27letý Alžířan Labri Bouraada v celkovém součtu 8538 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2769 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2803 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2203 bodů. Průměr: 923: 885 : 734. 1. den: 4345 bodů. 2. den: 4116 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 229 bodů.

Tab 37. Labri Bouraada - Peking 2015

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.83 7.51 13.73 2.07 47.60 14.26 41.53 4.80 63.82 4:16.61 899 937 712 868 929 941 696 849 795 835 8461

5.2.5 Vývoj výkonů desetiboje - Mistrovství světa 2009-2015

Graf 1. Porovnání bodových zisků vítězů z MS s průměrnými hodnotami pěti nejlepších desetibojařů na MS 2009-2015

Desetiboj MS 2009-2015

9045

8790 8809

8607 8660

8578 8566 8445

MS 2009 MS 2011 MS 2013 MS 2015

Horní křivka ukazuje bodový vývoj vítězů z mistrovství světa ve sledovaném období. Spodní křivka ukazuje průměry výkonů prvních pěti závodníků. Obě přímky dávají najevo rozdílnost výkonů, ze kterých je patrné, jak moc se liší bodový výkon vítěze s průměrem. Největším bodovým rozdílem bylo Mistrovství světa v Číně 2015 s rozdílem 385 bodů. Na Mistrovství světa v Číně Ashton Eaton dosáhl světového rekordu, proto byl rozdíl tak markantní. Nejmenšího rozdílu bylo dosaženo na Mistrovství světa v Tegu s rozdílem 162 bodů. Během mistrovství panovalo v Tegu velmi horké počasí, které mohlo mít za následek nízkou výkonnost u závodníků.

Ve sledovaném období můžeme říci, že vývoj výkonnosti na mistrovství světa má progresivní charakter (pomineme-li výkon v Tegu).

5.2.6 Projev nezvládnuté techniky na MS 2009-2015

Tab 38. Projev nezvládnuté techniky prvních pěti závodníků z MS 2009-2015

max. max. max. x̄ Jméno rok Výkon x̄ běhy x̄ vrhy rozdíl rozdíl rozdíl skoky běhy skoky vrhy Trey MS 2009 8790 961 928 833 90 223 49 Hardee Leonel MS 2009 8640 886 896 844 85 39 208 Suárez Aleksandr MS 2009 8528 875 917 842 148 63 94 Pogorelov Oleksiy MS 2009 8479 926 903 737 29 161 260 Kasyanov Aleksey MS 2009 8454 864 849 868 48 158 127 Sysoyev Trey MS 2011 8607 944 864 846 87 100 79 Hardee Ashton MS 2011 8505 979 846 737 35 135 126 Eaton Leonel MS 2011 8501 878 846 810 92 60 115 Suárez Aleksey MS 2011 8313 777 922 849 38 24 66 Drozdov Eelco MS 2011 8298 909 865 733 29 232 44 Sintnicolaas Ashton MS 2013 8809 1010 878 777 4 252 59 Eaton Michael MS 2013 8670 928 909 795 15 228 61 Schrader Damian MS 2013 8512 954 869 766 103 59 66 Warner Kevin MS 2013 8446 865 919 773 138 122 116 Mayer

Eelco MS 2013 8391 914 933 690 57 182 84 Sintnicolaas Ashton MS 2015 9045 1038 923 762 45 217 60 Eaton Damian MS 2015 8695 995 887 771 80 132 36 Warner Rico MS 2015 8561 959 848 814 68 179 127 Freimuth Ilya MS 2015 8538 904 934 748 82 76 43 Shkurenev Labri MS 2015 8538 923 885 734 42 88 99 Bouraada

Z výsledků je patrné, že projev nezvládnutí techniky se nejčastěji objevoval ve skupině skokanských disciplín. Druhou nejčastější skupinou byly vrhačské disciplíny. U třetí skupiny běžeckých disciplín není zcela žádný výskyt. Nezvládnutí techniky ve skokanských disciplínách dosáhl Trey Hardee s 233 body, Eelco Sintnicolaas s 232 body a Michael Schrader s 228 body. Ve vrhačských disciplínách nejvyššího čísla dosáhl Kubánec Leonel Suárez 208 bodů.

Nevyrovnaností výkonů dosáhl Ashton Eaton ve skupině skokanských disciplín s 252 body (ME 2013). Znakem nevyrovnanosti výkonů ve skupině vrhačských disciplín dosáhl největšího rozdílu Oleksiy Kasyanov s rozdílem 260 bodů.

5.3 Mistrovství Evropy 2010-2016

Ve sledovaném období se odehrála čtyři mistrovství Evropy v atletice.

5.3.1 Barcelona (Španělsko) 2010

XX. mistrovství Evropy pořádalo španělské město Barcelona. Mistrovství bylo zahájeno 27. července a ukončeno 18. srpna 2010. 1. místo - Romain Barras 8453 b. 2. místo - Eelco Sintnicolaas 8436 b. 3. místo - Andrei Krauchanka 8370 b.

4. místo - Mikk Pahapill 8298 b. 5. místo - Hans van Alphen 8072 b.

Romain Barras

Zlatou medaili vybojoval 30letý francouzský desetibojař Romain Barras v celkovém součtu 8453 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2680 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2637 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2381 bodů. Průměr: 893: 879 : 794. 1. den: 4244 bodů. 2. den: 4109 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 135 bodů.

Tab 39. Romain Barras - Barcelona 2010

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.09 7.24 15.15 2.04 48.33 14.22 44.51 5.05 65.77 4:28.43 841 871 799 840 893 946 757 926 825 755 8453

Eelco Sintnicolaas

Stříbrnou medaili vybojoval 23letý nizozemský desetibojař Eelco Sintnicolaas v celkovém součtu 8436 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2773 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2754 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2166 bodů. Průměr: 924: 918 : 722. 1. den: 4219 bodů. 2. den: 4217 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 2 bodů.

Tab 40. Eelco Sintnicolaas - Barcelona 2010

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.71 7.54 13.12 1.95 47.88 14.33 42.43 5.45 62.57 4:30.31 926 945 675 758 915 932 714 1051 777 743 8436

Andrei Krauchanka

Bronzovou medaili vybojoval 24letý běloruský desetibojař Andrei Krauchanka v celkovém součtu 8 370 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2613 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2822 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2234 bodů. Průměr: 871: 941 : 745. 1. den: 4309 bodů. 2. den: 4061 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 248 bodů.

Tab 41. Andrei Krauchanka - Barcelona 2010

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.26 7.76 14.32 2.10 49.01 14.21 45.48 5.05 58.05 4:36.66 804 1000 748 896 861 948 777 926 709 701 8370

Mikk Pahapill

Čtvrté místo obsadil 27letý estonský desetibojař Mikk Pahapill v celkovém součtu 8298 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2556 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2740 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2315 bodů. Průměr: 852: 913 : 772. 1. den: 4260 bodů. 2. den: 4038 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 222 bodů.

Tab 42. Mikk Pahapill - Barcelona 2010

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.18 7.76 14.93 2.07 50.13 14.38 46.79 4.95 59.23 4:38.99 821 977 785 868 809 926 804 895 726 687 8298

Hans van Alphen

Pátou příčku obsadil 28letý belgický desetibojař Hans van Alphen v celkovém součtu 8072 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2521 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2415 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2332 bodů. Průměr: 840: 805 : 777. 1. den: 4034 bodů. 2. den: 4038 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: - 4 bodů.

Tab 43. Hans van Alphen - Barcelona 2010

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.20 7.26 15.08 1.89 49.44 14.89 47.67 4.75 58.47 4:21.06 817 876 795 705 841 863 822 834 715 804 8072

5.3.2 Helsinky (Finsko) 2012

XXI. mistrovství Evropy pořádalo hlavní město Finska. Mistrovství bylo zahájeno 27. června a ukončeno 1. července 2012. 1. místo - Pascal Behrenbruch 8558 b. 2. místo - Oleksiy Kasyanov 8436 b. 3. místo - Ilya Shkurenev 8370 b. 4. místo - Mihail Dudaš 8298 b. 5. místo - Gaël Quérin 8072 b.

Pascal Behrenbruch

Zlatou medaili vybojoval 27letý německý desetibojař Pascal Behrenbruch v celkovém součtu 8558 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2713 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2536 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2591 bodů. Průměr: 904: 845 : 864. 1. den: 4291 bodů. 2. den: 4267 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 24 bodů.

Tab 44. Pascal Behrenbruch - Helsinky 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.93 7.15 16.89 1.97 48.54 14.16 48.24 5.00 67.45 4:34.02 876 850 906 776 883 954 834 910 851 718 8558

Oleksiy Kasyanov

Stříbrnou medaili vybojoval 27letý ukrajinský desetibojař Oleksiy Kasyanov v celkovém součtu 8321 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2810 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2584 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2200 bodů. Průměr: 937: 845 : 733. 1. den: 4352 bodů. 2. den: 3969 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 383 bodů.

Tab 45. Oleksiy Kasyanov - Helsinky 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.57 7.49 14.38 2.00 48.07 14.23 47.75 4.80 52.37 4:32.66 959 932 752 803 906 945 824 849 624 727 8321

Ilya Shkurenev

Bronzovou medaili vybojoval 21letý ruský desetibojař Ilya Shkurenev v celkovém součtu 8219 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2627 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2722 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2128 bodů. Průměr: 876: 907 : 709. 1. den: 4110 bodů. 2. den: 4109 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 1 bodů.

Tab 46. Ilya Shkurenev - Helsinky 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.98 7.32 13.16 2.06 49.92 14.24 44.82 5.20 56.70 4:30.41 865 891 677 859 818 944 763 972 688 742 8219

Mihail Dudaš

Čtvrtou příčku obsadil 23letý srbský desetibojař Mihail Dudaš v celkovém součtu 8154 bodů.

Sprinterské disciplíny (100m, 400m, 110m překážek): 2687 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2525 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2181 bodů. Průměr: 896: 842 : 727. 1. den: 4193 bodů. 2. den: 3961 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 232 bodů.

Tab 47. Mihail Dudaš - Helsinky 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.81 7.36 13.64 1.97 48.02 14.78 43.55 4.80 59.98 4:27.54 903 900 706 776 908 876 737 849 738 761 8154

Gaël Quérin

Pátou příčku obsadil 25letý francouzský desetibojař Gaël Quérin v celkovém součtu 8098 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2649 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2636 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 1983 bodů. Průměr: 883: 879 : 661. 1. den: 4118 bodů. 2. den: 3980 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 138 bodů.

Tab 48. Gaël Quérin - Helsinky 2012

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.17 7.56 13.05 1.97 48.20 14.37 40.32 5.00 53.60 4:17.29 823 950 670 776 899 927 671 910 642 830 8098

5.3.3 Curych (Švýcarsko) 2014

XXII. mistrovství Evropy pořádalo hlavní město Švýcarska. Mistrovství bylo zahájeno 12. srpna a ukončeno 17. srpna 2014. 1. místo - Andrei Krauchanka 8616 b. 2. místo - Kevin Mayer 8521 b. 3. místo - Ilya Shkurenev 8498 b. 4. místo - Eelco Sintnicolaas 8478 b. 5. místo - Arthur Abele 8477 b.

Andrei Krauchanka

Zlatou medaili vybojoval 28letý běloruský desetibojař Andrei Krauchanka v celkovém součtu 8616 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2532 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2920 bodů.

Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2480 bodů. Průměr: 844: 973 : 827. 1. den: 4363 bodů. 2. den: 4253 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 110 bodů.

Tab 49. Andrei Krauchanka - Curych 2014

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.31 7.63 15.19 2.22 50.53 14.20 47.46 5.10 68.11 4:39.39 793 967 801 1012 790 949 818 941 861 684 8616

Kevin Mayer Stříbrnou medaili vybojoval 23letý francouzský desetibojař Kevin Mayer v celkovém součtu 8521 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2627 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2757 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2354 bodů. Průměr: 876: 919 : 785. 1. den: 4271 bodů. 2. den: 4250 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 20 bodů.

Tab 50. Kevin Mayer - Curych 2014

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.10 7.65 15.14 2.01 49.23 14.28 44.53 5.20 64.03 4:24.16 838 972 798 813 850 939 757 972 799 783 8521

Ilya Shkurenev Bronzovou medaili vybojoval 23letý ruský desetibojař Ilya Shkurenev v celkovém součtu 8498 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2668 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2803 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2321 bodů. 77

Průměr: 889: 934 : 774. 1. den: 4283 bodů. 2. den: 4215 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 68 bodů.

Tab 51. Ilya Shkurenev - Curych 2014

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.05 7.50 14.20 2.10 49.00 14.14 46.04 5.20 63.58 4:35.89 850 935 741 896 861 957 788 972 792 706 8498

Eelco Sintnicolaas Čtvrtou příčku obsadil 27letý nizozemský desetibojař Eelco Sintnicolaas v celkovém součtu 8478 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2730 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2820 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2190 bodů. Průměr: 910: 940 : 730. 1. den: 4301 bodů. 2. den: 4177 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 124 bodů.

Tab 52. Eelco Sintnicolaas - Curych 2014

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.90 7.65 14.28 2.01 48.44 14.12 42.56 5.40 59.37 4:30.95 883 972 745 813 888 959 717 1035 728 738 8478

Arthura Abele

Rozdíl pouze jednoho bodu posouvá 28letého německého desetibojaře Arthura Abeleho v celkovém součtu 8477 bodů na páté místo.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2797 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2551 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2320 bodů. Průměr: 932: 850 : 773. 78

1. den: 4310 bodů. 2. den: 4167 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 143 bodů.

Tab 53. Arthur Abele - Curych 2014

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.90 7.55 15.39 1.98 48.59 13.55 43.25 4.70 62.45 4:20.37 883 947 814 785 881 1033 731 819 775 809 8477

5.3.4 Amsterdam (Nizozemsko) 2016

XXIII. mistrovství Evropy pořádalo hlavní město Nizozemska. Mistrovství bylo zahájeno 6. července a ukončeno 10. července 2016. 1. místo - Thomas van der Plaetsen 8218 b. 2. místo - Adam Sebastian Helcelet 8157 b. 3. místo - Mihail Dudaš 8153 b. 4. místo - Oleksiy Kasyanov 8072 b. 5. místo - Ashley Bryant 8040 b.

Thomas van der Plaetsen

Zlatou medaili vybojoval 26letý belgický desetibojař Thomas van der Plaetsen v celkovém součtu 8218 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2496 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2901 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2119 bodů. Průměr: 832: 967 : 706. 1. den: 4146 bodů. 2. den: 4072 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 74 bodů.

Tab 54. Thomas van der Plaetsen - Amsterdam 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.23 7.64 13.17 2.10 50.50 14.64 44.32 5.40 57.23 4:37.84 810 970 670 896 792 894 753 1035 696 694 8218

Adam Sebastian Helcelet Stříbrnou medaili vybojoval náš 26letý český desetibojař Adam Sebastian Helcelet v celkovém součtu 8157 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2555 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2468 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2444 bodů. Průměr: 852: 823 : 815. 1. den: 4017 bodů. 2. den: 4140 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: - 123 bodů. Tab 55. Adam Sebastian Helcelet - Amsterdam 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.07 7.07 14.94 1.95 50.36 14.49 47.12 4.90 67.24 4:38.39 845 830 786 758 798 912 811 880 847 690 8157

Mihail Dudaš Velmi těsným rozdílem (pouze 4 bodů) se 27letý srbský desetibojař Mihail Dudaš v celkovém součtu 8153 bodů řadí za Adama Sebastiana Helceleta až na třetí místo.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2628 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2552 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2234 bodů. Průměr: 876: 851 : 745. 1. den: 4199 bodů. 2. den: 3954 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 245 bodů.

Tab 56. Mihail Dudaš - Amsterdam 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.90 7.44 14.24 2.01 49.45 14.55 45.65 4.70 58.19 4:30.90 883 920 743 813 840 905 780 819 711 739 8153

Oleksiy Kasyanov Čtvrté místo obsadil 31letý ukrajinský desetibojař Oleksiy Kasyanov v celkovém součtu 8072 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2755 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2552 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2037 bodů. Průměr: 918: 851 : 679. 1. den: 4234 bodů. 2. den: 3838 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: 396 bodů.

Tab 57. Oleksiy Kasyanov - Amsterdam 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

10.79 7.43 14.51 1.98 48.97 13.93 42.46 4.80 48.23 4:32.56 908 918 760 785 863 984 715 849 562 728 8072

Ashley Bryant

Páté místo obsadil 25letý britský desetibojař Ashley Bryant v celkovém součtu 8040 bodů.

Sprinterské disciplíny (100 m, 400 m, 110 m překážek): 2531 bodů. Skokanské disciplíny (dálka, výška, tyč): 2445 bodů. Vrhačské disciplíny (koule, disk, oštěp): 2345 bodů. Průměr: 844: 815 : 782. 1. den: 4009 bodů. 2. den: 4031 bodů. Rozdíl 1. – 2. den: -22 bodů.

Tab 58. Ashley Bryant - Amsterdam 2016

110 m Součet 100 m Dálka Koule Výška 400 m překážek Disk Tyč Oštěp 1500 m bodů

11.12 7.56 13.74 1.89 50.15 14.68 43.62 4.60 70.37 4:33.88 834 950 712 705 808 889 738 790 895 719 8040

5.3.5 Vývoj výkonů desetiboje - Mistrovství Evropy 2010-2016

Graf 2. Vývoj výkonů desetiboje na ME 2010-2016

Vývoj výkonů desetiboje na ME 2010-2016 8616 8558 8453

8518

8326 8347 8218 8128

ME 2010 ME 2012 ME 2014 ME 2016

Horní křivka grafu ukazuje bodový vývoj výkonu vítězů z mistrovství Evropy ve sledovaném období. Je patrné, že první tři mistrovství (ME 2010, ME 2012 a ME 2014) vykazují progresivní charakter vývoje. Rozdílnost ME 2010 a ME 2014 je 163 bodů. Na MS v Amsterdamu prvních pět soutěžících mělo velmi nízkou rozdílnost bodování (8040 pro páté místo a 8218 pro první místo).

Spodní křivka ukazuje průměry výkonů prvních pěti závodníků. Bodová rozdílnost vítěze a průměru byla velmi podobná, až na Mistrovství Evropy 2012 v Helsinkách, kde rozdílnost dosáhla 211 bodů. Nejnižší rozdíl byla dosažena na ME 2016, kde rozdíl byl pouze 90 bodů. Za zmínku stojí, že na ME 2016 skončil na druhém místě náš úspěšný český desetibojař Adam Sebastian Helcelet.

5.3.6 Projev nezvládnuté techniky na ME 2010-2016

Tab 59. Projev nezvládnuté techniky prvních pěti závodníků z ME 2010-2016

max. max. max. Jméno rok Výkon x̄ běhy x̄ skoky x̄ vrhy rozdíl rozdíl rozdíl běhy skoky vrhy ME Romain Barras 8453 893 879 794 105 86 68 2010 ME Eelco Sintnicolaas 8436 924 918 722 17 293 102 2010

ME Andrei Krauchanka 8370 871 941 745 144 104 68 2010 ME Mikk Pahapill 8298 852 913 772 117 109 78 2010 ME Hans van Alphen 8072 840 805 777 46 171 107 2010 ME Pascal Behrenbruch 8558 904 845 864 78 134 72 2012 ME Oleksiy Kasyanov 8321 937 845 733 53 129 200 2012 ME Ilya Shkurenev 8219 876 907 709 126 113 86 2012 ME Mihail Dudaš 8154 896 842 727 36 124 32 2012 ME Gaël Quérin 8098 883 879 661 104 174 29 2012 ME Andrei Krauchanka 8616 844 973 827 159 71 60 2014 ME Kevin Mayer 8521 876 919 785 101 159 42 2014 ME Ilya Shkurenev 8498 889 934 774 107 76 51 2014

ME Eelco Sintnicolaas 8478 910 940 730 76 222 28 2014 ME Arthura Abele 8477 932 850 773 152 162 83 2014 ME Thomas van der Plaetsen 8218 832 967 706 102 139 57 2016

ME Adam Sebastian Helcelet 8157 852 823 815 114 122 61 2016 ME Mihail Dudaš 8153 876 851 745 65 107 69 2016 ME Oleksiy Kasyanov 8072 918 851 679 121 133 47 2016 ME Ashley Bryant 8040 844 815 782 81 254 183 2016

Z tabulky je patrné, že projev nezvládnutí techniky se nejčastěji vyskytuje ve skokanských disciplínách. Druhou nejčastější skupinou jsou vrhačské disciplíny. U běžeckých disciplín není zcela žádný výskyt. Nezvládnutí techniky ve skokanských disciplínách dosáhl Eelco Sintnicolaas s rozdílem 222 bodů (ME 2014). Ve vrhačských disciplínách toho dosáhl Oleksiy Kasyanov s rozdílem 200 bodů (ME 2012).

Znakem nevyrovnanosti výkonů ve skupině skokanských disciplín dosáhl Eelco Sintnicolaas 293 bodů (ME 2010).

5.4 Bodové pořadí disciplín v desetiboji

Bodové pořadí disciplín jsem určil podle průměru každé disciplíny prvních pěti desetibojařů v celém sledovaném období (v letech 2009-2016). Dále jsem určil celkové pořadí disciplín podle průměru pořadí ze všech závodů ve sledovaném období.

Tab 60. Podíl bodových zisků jednotlivých disciplín v celkovém součtu, průměr pěti nejlepších výkonů desetiboje

Skok Skok 110 m Skok o 100 m Vrh koulí 400 m Disk Oštěp 1500 m daleký vysoký překážek tyči MS Berlín 2009 906 923 840 850 875 926 833 923 801 702 4 2 7 6 5 1 8 2 9 10 ME Barcelona 2010 842 934 760 813 864 923 775 926 750 738 5 1 8 6 4 3 7 2 9 10 MS Tegu 2011 899 909 782 834 870 924 808 886 796 738 3 2 9 6 5 1 7 4 8 10 ME Helsinky 2012 885 905 742 798 883 929 766 898 709 756 4 2 9 6 5 1 7 3 10 8 OH Londýn 2012 927 973 773 850 896 955 790 862 829 736 3 1 9 6 4 2 8 5 7 10 MS Moskva 2013 926 966 741 811 911 965 747 941 792 765 4 1 10 6 5 2 9 3 7 8 ME Curych 2014 849 957 780 864 854 967 762 948 791 744 6 2 8 4 5 1 9 3 7 10 MS Peking 2015 958 962 756 835 953 981 765 898 756 775 3 2 9 6 4 1 8 5 9 7 ME Amsterdam 856 918 736 791 820 917 759 875 742 714 2016 4 1 9 6 5 2 7 3 8 10 OH Rio de Janeiro 2016 948 981 755 857 945 970 758 905 795 785 3 2 10 7 4 1 9 5 8 6 Celkové pořadí 4 2 9 6 5 1 7 3 8 10

Celkové pořadí disciplín: 1. 110 m překážek; 2. skok daleký; 3. skok o tyči; 4. 100 m; 5. 400 m; 6. skok vysoký; 7. hod diskem; 8. hod oštěpem; 9. vrh koulí; 10. 1500 m.

Po celou dobu sledovaného období bylo pořadí disciplín desetiboje velmi rozdílné. Z tabulky je patrné, že první tři disciplíny, které jsou náročné převážně na techniku (110 m překážek, skok daleký a skok o tyči) jsou pro desetibojaře velmi důležité. Výkony v těchto disciplínách

85 jsou velmi dobře bodovány a desetibojaři se snaží podat velmi dobrý výkon, aby z těchto disciplín získali co nejvíce bodů. Skok daleký se v pořadí disciplín často pohybuje na druhém místě. Na třetím místě se převážně objevuje skok o tyči, která je dobře bodovaná. Na čtvrtém a pátém místě desetiboje převážně pohybuje 100 m a 400 m. I v těchto disciplínách se dá získat velmi mnoho bodů do celkového součtu. Na šesté pozici dominuje skok vysoký. Na sedmé, osmé a deváté příčce se zařadily vrhačské disciplíny (vrh koulí, hod diskem a hod oštěpem) a nachází se ke konci celkového pořadí disciplín. Poslední místo v celkovém pořadí obsadila poslední disciplína desetiboje 1500 m.

5.5 Vývoj výkonů v desetiboji

Tab 61. Bodové rozdíly medailistů z OH 2012 a OH 2016

Ashton Trey Leonel Ashton Kevin Damian Jméno Eaton Hardee Suárez Eaton Mayer Warner OH OH OH OH Rio de OH Rio de OH Rio de Místo, rok Londýn Londýn Londýn Janeiro Janeiro Janeiro 2016 2012 2012 2012 2016 2016 Pořadí v 1. 2. 3. 1. 2. 3. závodu Věk 24 let 28 let 24 let 28 let 24 let 26 let Výkon 8 869 b. 8 671 b. 8 523 b. 8 893 b. 8 834 b. 8 666 b. 1. den 4 661 4 441 4 265 4 621 4 435 4 489 2. den 4 208 4 530 4 258 4 272 4 354 4 177 Rozdíl 1. a 2. 453 -89 7 349 81 312 den Sprinty 3 006 2 933 2 577 2 990 2 771 2 993 Skoky 2 890 2 585 2 665 2830 2 835 2 636 Vrhy 2 252 2 479 2 537 2 284 2 454 2 259 Max rozdíl 754 384 128 706 317 734 1500 m 4:33.59 4:40.94 4:30.08 4:23.33 4:25.49 4:24.90

V následující tabulce jsem vybral a porovnal první tři medailové pozice z OH v Londýně a z OH v Riu de Janeiru. Věkový rozdíl závodníků se pohybuje mezi 22 a 28 rokem.

OH Londýn - Eaton dominoval převážně ve sprinterských a skokanských disciplínách. Leonel Suárez spíše dominoval ve vrhačských disciplínách a v poslední disciplíně běhu na 1500 m. V bodovém rozdílu mezi prvním a druhým dnem měl Eaton 453 bodů, druhý den se nejspíš projevila únava po prvním dni. Eaton měl i největší maximální rozdíl mezi sprinterskými a vrhačskými disciplínami, což vypovídá o tom, že Eaton nemá vrhačské disciplíny technicky dobře zvládnuté. Trey Hardee měl lépe bodově hodnocený den druhý o 89 bodů. Leonel Suárez bodový rozdíl mezi 1. a 2. dnem měl pouze 7 bodů. Leonel Suárez a Threy Hardee mají lépe zvládnuté technické disciplíny než Eaton.

OH Rio - Ashton Eaton měl největší bodový rozdíl mezi 1. a 2. dnem, což se projevilo i o 4 roky dříve na OH v Londýně. Kevin Mayer má z medailistů nejlépe bodově hodnocené skokanské a vrhačské disciplíny a nejmenší bodový rozdíl mezi 1. a 2. dnem. Také získal nejvíce bodů ve druhém dni. Damian Warner získal nejvíce bodů ve sprinterských disciplínách a rychlost mu není cizí. Zato ve vrhačských disciplínách ztratil mnoho bodů, a proto má nejvyšší maximální rozdíl mezi sprinty a vrhy. Výkony všech medailistů v Riu na poslední trati na 1500 m jsou lepším průměrem.

Podle hodnot z tabulky vidíme, že rozdíl více než 200 bodů převažuje u většiny desetibojařů ve vrhačských disciplínách až na (Leonela Suáreze), který měl bodový rozdíl minimální. Vrhačské disciplíny jsou druhou nejčastější rozdílnou a nevyrovnanou skupinou. U běžeckých disciplín je tato rozdílnost minimální. U Ashtona Eatona a Damiana Warnera nalezneme největší rozdílnost, která dosahuje více jak 700 bodů.

Tab 62. Bodové rozdíly vítěze z OH 2012 a OH 2016 Ashtona Eatona

Jméno Ashton Eaton Ashton Eaton OH Rio de Janeiro Místo, rok OH Londýn 2012 2016 Pořadí v závodu 1. 1. Věk 24 let 28 let Výkon 8 869 b. 8 893 b. 1. den 4 661 4 621 2. den 4 208 4 272 Rozdíl 1. a 2. den 453 349 Sprinty 3 006 2 990 Skoky 2 890 2830 Vrhy 2 252 2 284 Max rozdíl 754 706 1500 m 4:33.59 4:23.33

V obou OH se stal olympijským vítězem americký desetibojař Ashton Eaton. Bodový rozdíl výkonů na OH je pouze 24 bodů. Z výsledků je patrné, že Eaton si v obou závodech vedl velmi podobně, s minimálním rozdílem, až na poslední disciplínu 1500 m, kde na OH v Riu běžel o 10 vteřin rychleji. Na OH v Londýně měl lépe hodnocené sprinterské a skokanské disciplíny. Rychlost je Eatonova silná stránka a je patrné, že dokáže vytěžit ze sprintů mnoho bodů. Co se týče bodů z prvního dne, Eaton vždy získal více jak 4600 bodů. Bodový zisk ve druhém dni je spíše průměrný. Eatonova slabší stránka je ve vrhačských disciplínách, 2200 bodů je spíše slabší průměr mezi desetibojaři. Maximální bodový rozdíl mezi sprinterskými a vrhačskými disciplínami je vždy více než 700 bodů. Vysoká bodová rozdílnost je výsledkem špatné připravenosti na skupinu vrhačských disciplín.

Tab 63. Bodové rozdíly vítězů z MS 2009-2015

Jméno Trey Hardee Trey Hardee Ashton Eaton Ashton Eaton Místo, rok Berlín 2009 Tegu 2011 Moskva 2013 Peking 2015 Pořadí v závodu 1. 1. 1. 1. Věk 25 let 27 let 25 let 27 let Výkon 8 790 b. 8 607 b. 8 809 b. 9 045 b. 1. den 4 511 4 393 4 502 4 703 2. den 4 279 4 214 4 307 4 342 Rozdíl 1. a 2. den 232 179 195 361 Sprinty 2 883 2 832 3 029 3 115 Skoky 2 783 2 593 2 634 2 770 Vrhy 2 499 2 537 2 330 2 286 Max rozdíl 384 295 699 829 1500 m 4:48.91 4:45.68 4:29.80 4:17.52

Trey Hardee se stal dvakrát Mistrem světa a získal zlaté medaile v roce 2009 a 2011. V roce 2012 získal stříbrnou medaili na OH v Londýně. Z následující tabulky je patrné, že Trey měl větší bodový zisk vždy první den. Jeho silnou stránkou byly sprinterské disciplíny. I ve svých 28 letech na OH v Londýně dokázal zlepšit svoje rychlostní schopnosti. Ve skoku o tyči se Trey na MS 2011 zhoršil a jeho bodové ohodnocení kleslo. Ve vrhačských disciplínách se neukázaly významné rozdíly. Závěrečná disciplína 1500 m je výkonově spíše podprůměrná.

Ashton Eaton jako dvojnásobný Mistr světa z MS 2013 a 2015 drží momentálně světový rekord. Už v roce 2012 při kvalifikaci na OH dosáhl rekordu 9039 bodů, který v roce 2015 vylepšil na 9045 bodů. Silnou stránkou Eatona je rychlost a jeho sprinterské a skokanské disciplíny. Každým závodem se Eaton dokázal zlepšovat. Vrhačské disciplíny má oproti soupeřům slabé, což nic nemění v celkovém součtu bodů. V poslední disciplíně na 1500 m má spíše lepší výsledky než jeho soupeři.

Při porovnání celkových součtů výkonů, byl nejlepší Ashton Eaton, druhým nejlépe hodnoceným se stal Trey Hardee. Věkové rozmezí desetibojařů ve sledovaném období bylo od 21 let do 27 let. Co se týče součtu výkonů z 1. dne, tak nejlépe na tom byl Eaton, hodnot přes 4500 bodů předvedl i Hardee. Druhý den byl na tom lépe taktéž Eaton. Rozdíl mezi prvním a druhým dnem se pohyboval v průměru okolo 200 bodů.

Tab 64. Bodové rozdíly vítězů z ME 2010-2015

Pascal Andrei Thomas van der Jméno Romain Barras Behrenbruch Krauchanka Plaetsen

Místo, rok Barcelona 2010 Helsinky 2012 Curych 2014 Amsterdam 2016

Pořadí v závodu 1. 1. 1. 1. Věk 30 let 27 let 28 let 26 let Výkon 8453 b. 8 558 b. 8 616 b. 8 218 b. 1. den 4 244 4 291 4 363 4 146 2. den 4 109 4 267 4 253 4 072

Rozdíl 1. a 2. den 135 24 110 74

Sprinty 2 680 2 713 2 532 2 496 Skoky 2 637 2 536 2 920 2 901 Vrhy 2 381 2 591 2 480 2 119 Max rozdíl 299 122 440 782 1500 m 4:28.43 4:34.02 4:39.39 4:37.84

Z tabulky vítězů z ME ze sledovaného období 2010-2016 je patrné, že rozmezí věku se pohybuje mezi 26-30 lety. Výkon všech vítězů přesáhl bodovou hranici 8200 bodů. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším vítězem ME je 398 bodů. Nejlepšího výkonu dosáhl Andrei Krauchanka s výkonem 8 616 bodů. Andrei dosáhl také nejvyššího bodového hodnocení za první den. Nejlépe bodově hodnocený druhý den měl Pascal Behrenbruch, který dosáhl nejnižšího bodového rozdílu za 1. a 2. den. Pascal také dosáhl nejvyššího součtu bodů za sprinterské disciplíny, ve skokanských a vrhačských disciplínách neměl zásadní rozdíl a vrhačské disciplíny umí dobře zvládnout. Andrei Krauchanka nejlépe zvládnul skokanské disciplíny a v ostatních byl průměrný. Thomas van der Plaetsen dosáhl nevyššího bodového rozdílu mezi skupinami disciplín a nemá dobře zvládnutou techniku vrhačských disciplín. Bodová rozdílnost dosáhla 782 bodů. Nejmenší bodovou rozdílnost skupin disciplín dosáhl Pascal Behrenbruch, který dosáhl 122 bodů.

Graf 3. Výkony vítězů z OH, MS a ME od roku 2009 do 2016

Vývoj výkonu desetiboje od 2009-2016 9200 9045 8893 9000 8869 8809 8790 8800 8600 8607 8616 8400 8558 8453 8200 8218 8000 7800 MS ME MS OH ME MS ME MS ME OH 2009 2010 2011 2012 2012 2013 2014 2015 2016 2016 MS ME OH

Z grafu je patrné, že výkony vítězů z MS, ME a OH v desetiboji se pohybují převážně nad hranicí 8400 bodů. Bodové výkony vítěze na MS mají převážně progresivní vývoj (až na MS 2011 v Tegu, kdy byl bodový výkon nejslabší) a pohybují se mezi 8607 až 9045 body, což je rozdíl 438 bodů. Na MS v Tegu byla výkonnost negativně ovlivněna horkým počasím. Na MS 2015 v Pekingu dosáhl Ashton Eaton světového rekordu 9045 bodů.

Bodové výkony vítězů na ME byly taktéž převážně progresivní a bodové hodnocení se pohybovalo mezi 8616 body (ME 2014) a 8218 body (ME 2016). Rozdílnost nejlepšího a nejhoršího výkonu na ME byla 398 bodů, což je menší rozdíl než u bodového vývoje na MS, kde byl rozdíl 438 bodů. Výkon 8218 bodů stačil na ME 2016 v Nizozemsku na zlatou medaili.

Za celé sledované období se pořádaly pouze dvě olympijské hry. Lépe bodově hodnocenou se stala Olympiáda v Riu de Janeiru. Bodová rozdílnost obou olympiád dosáhla pouze 24 bodů. I tak je podle grafu patrné, že bodový vývoj vítěze byl progresivní.

Tab 65. Vítězové desetiboje z MS, ME a OH v období 2009-2016

Soutěž Jméno Body MS 2009 Trey Hardee 8790 ME 2010 Romain Barras 8453 MS 2011 Trey Hardee 8607 OH 2012 Ashton Eaton 8869 Pascal ME 2012 8558 Behrenbruch MS 2013 Ashton Eaton 8809 Andrei ME 2014 8616 Krauchanka MS 2015 Ashton Eaton 9045 Thomas van ME 2016 8218 der Plaetsen OH 2016 Ashton Eaton 8893

V dané tabulce jsou uvedeni vítězové všech závodů ve sledovaném období. Tabulka je dále převedena do grafické podoby spolu s průměrnými hodnotami prvních pěti nejlepších závodníků všech závodů.

Graf 4. Porovnání vítězných výkonů s průměrnými hodnotami pěti nejlepších výkonů desetiboje na OH, MS a ME v letech 2009-2016

Výkony vítězů a průměrné výkony desetiboje OH, MS, ME 2009-2016

9045 8893 8790 8869 8809 8607 8558 8616 8453 8218 8578 8590 8660 8699 8445 8566 8518 8326 8347 8128

MS 2009 ME 2010 MS 2011 OH 2012 ME 2012 MS 2013 ME 2014 MS 2015 ME 2016 OH 2016

Horní křivka grafu představuje vítězné výkony z jednotlivých soutěží. Na mistrovství světa 2009 předvedl americký desetibojař Trey Hardee úctyhodný výkon nad 8700 (8790) bodů. O rok později na mistrovství Evropy dominoval francouzský desetibojař Romain Barras s výkonem 8453 bodů (o 337 bodů méně než Hardee). Na Mistrovství světa v Tegu opět 92 vyhrál Američan Trey Hardee s výkonem 8607 bodů (o 183 bodů méně než před dvěma lety na MS v Berlíně). Na mistrovství světa v Tegu panovalo velmi horké počasí, které mohlo mít vliv na výkony desetibojařů. Na OH v Londýně, OH v Riu, MS v Moskvě a MS v Pekingu americký desetibojař Ashton Eaton překonal hranici 8800 bodů a jeho výkony se staly vítěznými.

Spodní křivka představuje průměr výkonu pěti nejlepších závodníků. Hodnoty rozdílů mezi bodovým hodnocením bych rozdělil do 4 různých kategorií:

1. kategorie: do 100 bodů

2. kategorie: do 200 bodů

3. kategorie: 200-300 bodů

4. kategorie: nad 300 bodů

Do první kategorie spadá Mistrovství Evropy (Curych 2014) s rozdílem 98 bodů a Mistrovství Evropy (Amsterdam 2016) s rozdílem 84 bodů.

Do druhé kategorie spadá Mistrovství Evropy (Barcelona 2010) s rozdílem 127 bodů, Mistrovství světa (Tegu 2011) s rozdílem 162 bodů a Olympijské hry (Rio de Janeiro 2016) s rozdílem 194 bodů.

Do třetí kategorie řadíme Mistrovství světa (Berlín 2009) s rozdílem 212 bodů, Olympijské hry (Londýn 2012) s rozdílem 279 bodů, Mistrovství Evropy (Helsinky 2012) s rozdílem 211 bodů a Mistrovství světa (Moskva 2013) s rozdílem 243 bodů.

Do čtvrté kategorie spadá Mistrovství světa (Peking 2015) s rozdílem 385 bodů. Velký bodový rozdíl byl ovlivněn světovým rekordem, kterého dosáhl Ashton Eaton.

5.5.1 Americký desetibojař Ashton Eaton – vývoj výkonů v desetiboji

Pro zajímavost se chci v mé diplomové práci zmínit o americkém vícebojaři Ashtonu Eatonovi (21. 1. 1988). Eaton vymazal ze světových tabulek rekord desetibojaře Ronama Šebrleho, který jako první desetibojař překonal magickou hranici 9000 bodů.

Eaton se stal dvojnásobným olympijským vítězem z (Londýna 2012 a Ria de Janeira 2016), dále je držitelem světového rekordu v desetiboji (9045 bodů) a halovém sedmiboji (6645 bodů). Titulem Mistra světa se Eaton může pyšnit dvakrát, na Mistrovství světa z Moskvy (8809 bodů) a Pekingu (9045 bodů).

V roce 2017 Ashton Eaton ukončil kariéru. Osmadvacetiletý vícebojař prý už dosáhl všeho a ztratil tak motivaci dále závodit.

Graf 5. Vývoj výkonů desetibojaře Ashtona Eatona ve sledovaném období 2009-2016

Vývoj výkonů Ashtona Eatona v desetiboji 9045 8869 8809 8893 8505

8061

MS 2009 MS 2011 OH 2012 MS 2013 MS 2015 OH 2016

Vývoj výkonu v desetiboji má progresivní směr. Na Mistrovství světa v Moskvě 2013 výkon lehce klesnul. Nicméně výkon měl progresivní vývoj a postupoval stále výše. V roce 2015 v Pekingu atlet dosáhl světového rekordu 9045 bodů.

závodní výkon (víceboj) EZV = ------x 100 (%) součet nejlepších výkonů v jednotlivých disciplínách

9045 EZV = ------x 100 (%) 9407

EZV= 96,15 %

Efektivita nejlepšího vícebojařského výkonu Ashtona Eatona v roce 2015 dosáhla 96,2%. Silnou stránkou Eatona v desetiboji byla rychlost a celkově jeho sprinterské disciplíny. Skokanské disciplíny měl oproti soupeřům nadprůměrné a každým závodem se Eaton dokázal zlepšovat. Součet bodů ve vrhačských disciplínách se Eatonovi pohybovalo okolo 2200 bodů, což je podprůměrný výkon oproti desetibojařské konkurenci.

Tab 66. Bodová struktura desetibojaře Ashtona Eatona

Jméno Ashton Eaton Ashton Eaton Ashton Eaton Ashton Eaton Ashton Eaton OH Londýn MS Moskva OH Rio de Místo, rok MS Tegu 2011 MS Peking 2015 2012 2013 Janeiro 2016 Pořadí v závodu 2. 1. 1. 1. 1. Věk 23 let 24 let 25 let 27 let 28 let Výkon 8505 b. 8 869 b. 8 809 b. 9 045 b. 8 893 b. 1. den 4446 4 661 4 502 4 703 4 621 2. den 4059 4 208 4 307 4 342 4 272 Rozdíl 1. a 2. 387 453 195 361 349 den Sprinty 2938 3 006 3 029 3 115 2 990 Skoky 2537 2 890 2 634 2 770 2830 Vrhy 2211 2 252 2 330 2 286 2 284 Max rozdíl 727 754 699 829 706 1500 m 4:18.94 4:33.59 4:29.80 4:17.52 4:23.33

5.6 Věk desetibojařů

V následující tabulce jsou uvedeni desetibojaři, kteří se umístili do pátého místa. Jedná se o všechny závody (olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy) ve sledovaném období 2009-2016. Jestliže se závodník zúčastnil závodů vícekrát, má zastoupení ve více skupinách.

Tab 67. Věková kategorie desetibojařů ve sledovaném období 2009-2016

21 let 22 let 23 let 24 let 25 let 26 let 27 let 28 let 29 let 30 let 31 let

Warner Barras Suárez MS Sintnicolaas Kasyanov Hardee Schrader Pahapill ME Alphen ME Pogorelov Kasyanov OH ME 2009 ME 2010 MS 2009 MS 2009 MS 2013 2010 2010 MS 20009 ME 2016 2012 2010

Mayer Shkurenev Eaton MS Sysoyev MS Warner Sintnicolaas Hardee MS Drozdov Alphen MS ME 2012 2011 2009 MS 2015 MS 2013 2011 MS 2011 OH 2012 2013

Suárez MS Krauchanka Bryant Plaetsen ME Behrenbruch Krauchanka

2011 ME 2010 ME 2016 2016 ME 2012 ME 2014

Dudaš ME Sintnicolaas Quérin Helcelet ME Kasyanov Hardee OH

2012 MS 2011 ME 2012 2016 ME 2012 2012

Warner MS Eaton OH Eaton MS Warner OH Sintnicolaas Abele ME

2013 2012 2013 2016 ME 2014 2014

Mayer ME Suárez OH Kazmirek Eaton MS Eaton OH

2014 2012 OH 2016 2015 2016

Shkurenev Shkurenev Freinuth MS Bourrada

ME 2014 MS 2015 2015 OH 2016

Mayer OH Bouraada

2016 MS 2015

Dudaš ME

2016

Graf 6. Procentuální zastoupení věkové kategorie prvních pěti desetibojařů 2009-2016

30 let 4% 2% 21 let 4% 29let 2% 22 let 4% 21 let 28 let 14% 22 let 23 let 14% 23 let 24 let 25 let 26 let 27 let 18 24 let 16% 27 let 28 let 29 let 30 let 26 let 10% 25 let 12%

Podle výsledků z tabulky a grafu je patrné, že nejvyšší zastoupení mají desetibojaři ve věku 27 let. Druhou nejvyšší skupinou mají zastoupení desetibojaři ve věku 24 let. Třetí skupinou jsou desetibojaři ve věku 23 a 28 let. Čtvrtou a pátou skupinou jsou desetibojaři ve věku 25 let a 26 let. Poslední skupinou bylo zastoupení 4 % a 2 %, což odpovídalo počtu dvou a jednoho atleta z celkového počtu 50 závodníků. Největší věkový rozptyl závodníků se pohyboval kolem 25. a 26. roku. Celkově desetibojaři dosahovali nejlepších výkonů v závodech mezi 23. a 28. rokem.

6 Shrnutí výsledků

V této práci jsem si položil několik otázek, na které si nyní odpovíme.

 Zlepšila se výkonnost v mužském desetiboji ve sledovaném období?

Sledované období zahrnovalo Mistrovství světa v Berlíně v roce 2009 až Olympijské hry v Riu de Janeiru v roce 2016. Vývoj výkonů v desetiboji měl progresivní směr, postupně se začal zlepšovat na Olympijských hrách v Londýně 2012 a Mistrovství světa v Moskvě v roce 2013. Svého úplného vrcholu dosáhl v roce 2015 na Mistrovství světa v Pekingu, kde na tom měl největší zásluhu současný držitel světového rekordu v desetiboji Ashton Eaton. Na tomto mistrovství bylo dosaženo největšího bodového rozdílu mezi výkonem vítěze a průměrem pěti závodníků. Nejmenšího bodového rozdílu bylo dosaženo na Mistrovství Evropy v Amsterdamu.

 Které disciplíny mají největší podíl na celkovém bodovém hodnocení v desetiboji?

Pořadí disciplín desetiboje podle bodového přínosu do celkového výkonu v letech 2009- 2016 bylo v tomto pořadí: 1.110 m překážek; 2. skok daleký; 3. skok o tyči; 4. 100 m; 5. 400 m; 6. skok vysoký; 7. hod diskem; 8. hod oštěpem; 9. vrh koulí; 10. 1500 m. Z pořadí disciplín je patrné, že převážně dominují sprinterské a skokanské disciplíny. Vrhačské disciplíny a běh na 1500 m se řadí až na poslední místa.

 Je výkonnost v desetiboji ovlivněna věkem?

Z každého závodu ve sledovaném období bylo vybráno prvních pět desetibojařů, kteří byli rozděleni do věkových skupin. V celkovém součtu padesáti závodníků bylo nejvíce zastoupenou skupinou atleti ve věku 23 a 24 let a dále 27 a 28 let. Nejmladší desetibojaři dosáhli věku 21 let. Nejstarší desetibojaři dosáhli 31 let. Z (tab. 66) je patrné, že největší rozptyl úspěšnosti atletů byl kolem 25-26 roku. V této otázce je potřeba také zohlednit zkušenosti desetibojaře, které hrají velmi důležitou roli pro další závod.

 Kteří vícebojaři nejvíce ovlivnili vývoj ve světové špičce a je něco zajímavé v jejich bodové struktuře výkonů?

Nejčastější jména, které se často objevili v první pětce, byly hlavně tyto jména: Američan Ashton Eaton, Američan Trey Hardee a Kubánec Leonel Suárez. Pomocí bodových struktur výkonů těchto závodníků jsme mohli porovnat závodníky mezi sebou.

Na stupně vítězů se poprvé Ashton Eaton postavil v Tegu na Mistrovství světa 2011 a odvezl si stříbrnou mediali. Poté si Eaton zlato odvezl z Olympiád v Londýně 2012 a Ria 2016, z Mistrovství světa v Moskvě 2013 a Pekingu 2015 (kde dosáhl světového rekordu s celkovým součtem 9045 bodů). Eaton své body za výkony těžil hlavně v běžeckých a skokanských disciplínách, vrhačské disciplíny byly jeho slabší stránkou výkonů, ale i tak se držel v průměrných výkonech.

Dalším desetibojařem, o kterém bylo hodně slyšet, byl Trey Hardee. Trey se stal dvojnásobným Mistrem světa v letech 2009 (v Berlíně) a 2011 (v Tegu). Olympijské stříbro si odvezl z Londýna v roce 2012. Trey byl všestranným desetibojařem, který neztrácel body ani ve vrhačských disciplínách jako většina jeho soupeřů. První den závodu podával lepší výkony díky sprinterským disciplínám.

Třetí atlet, o kterém se často mluvilo, byl Kubánec Leonel Suárez. I když nikdy nezískal zlatou medaili, často se objevoval na medailových pozicích. Na Mistrovství světa v Berlíně si odvezl stříbro, v Tegu vybojoval bronz a z Olympijských her v Londýně si odvezl bronzovou medaili. Zajímavostí u Suáréze byla vyrovnanost součtu bodů z obou dnů závodu. Hodnoty sprinterských, skokanských i vrhačských byly velmi podobné. Suárez byl jeden z mála desetibojařů, který dosahoval takto vysokých bodových zisků ve vrhačských disciplínách. Jeho silnou stránkou byla vytrvalost, kterou využil v poslední disciplíně na 1500 m. Slabší stránkou Suáréze byly rychlostní schopnosti a s tím spojené výkony ve sprinterských disciplínách.

 Ve kterých skupinách disciplín dochází k projevu nezvládnuté techniky?

Pokud je ve skupině disciplín větší rozdíl než 200 bodů mezi minimálním a maximálním výkonem, jedná se podle expertů o projev nezvládnuté techniky.

Na olympijských hrách se nezvládnutí techniky nejčastěji projevovalo ve skupině skokanských disciplín. Největším bodovým rozdílem dosáhl Ashton Eaton v Londýně 2012

(218 bodů) a v Riu 2016 (232 bodů). Druhou nejčastější skupinou byly disciplíny vrhačské, ve kterých neslavně zabodoval Leonel Suáréz na Olympijských hrách v Londýně s rozdílem 237 bodů. Ve třetí skupině sprinterských disciplín nebyl zcela žádný projev nezvládnuté techniky.

Na mistrovství světa se projev nezvládnuté techniky taktéž objevoval nejčastěji ve skupině skokanských disciplín. Největší rozdíl 233 bodů dosáhl Trey Hardee (MS 2009), o bod méně s rozdílem 232 bodů následoval Eelco Sintnicolaas (MS 2011) a následně Michael Schrader s 228 body (MS 2013). Druhou skupinou byly vrhačské disciplíny, kde Leonel Suáréz dosáhl 208 bodů (MS 2009). Ve sprinterských disciplínách nebyl žádný projev nezvládnuté techniky.

Na mistrovství Evropy bylo pořadí stejné jako na olympijských hrách a mistrovství světa. Ve skokanských disciplínách největšího rozdílu dosáhl Eelco Sintnicolaas s rozdílem 222 bodů (ME 2014). Ve vrhačských disciplínách dosáhl Oleksiy Kasyanov rozdílu 200 bodů (ME 2016).

 Ve kterých skupinách disciplín dochází k nevyrovnanosti výkonu?

Podle expertů znakem nevyrovnanosti dochází při větším rozdílu, než je 250 bodů mezi minimálním a maximálním výkonem.

Znakem nevyrovnanosti výkonu a bodovým rozdílem větším než 250 bodů na (OH Londýn) a (OH Rio de Janeiro) nikdo nedosáhl.

Znakem nevyrovnanosti výkonu na mistrovství světa dosáhl Ashton Eaton ve skupině skokanských disciplín s 252 body (ME 2013). Znakem nevyrovnanosti výkonu ve skupině vrhačských disciplín dosáhl nejvyššího rozdílu Oleksiy Kasyanov s rozdílem 260 bodů (MS 2009).

Znakem nevyrovnanosti výkonu na mistrovství Evropy dosáhl ve skupině skokanských disciplín Eelco Sintnicolaas s rozdílem 293 bodů (ME 2010) a Ashley Bryant s 254 body (ME 2016).

 Jaký byl výkonnostní vývoj držitele světového rekordu Ashtona Eatona?

Vývoj výkonu Ashtona Eatona měl progresivní směr. Na Mistrovství světa v Moskvě (2013) výkon mírně klesnul. Eaton svého vrcholu dosáhl na Mistrovství světa v Pekingu

100

(2015), kde vytvořil nový světový rekord. Od olympijských her v Londýně po současnost jeho výkonnost vždy dosahovala přes 8800 bodů. Jeho slabší disciplíny byly vrhy, ale i tak byl schopný v celkovém součtu nasbírat dostatečný počet bodů.

závodní výkon (víceboj) EZV = ------x 100 (%) součet nejlepších výkonů v jednotlivých disciplínách

9045 EZV = ------x 100 (%) 9407

EZV= 96,15%

Efektivita nejlepšího vícebojařského výkonu Ashtona Eatona v roce 2015 dosáhla 96,2 %.

Nejsilnější disciplíny Ashtona Eatona jsou: 100 m, 400 m a 110 m překážek. V porovnání s výkony atletů světové špičky jsme zjistili, že významnou ztrátou pro Eatona jsou vrhačské disciplíny.

101

7. Diskuze

Ke sběru dat jsem použil analýzu dokumentů. Pro zpracování a vyhodnocení práce jsem zvolil metodu komparace a predikce na základně retrospektivní analýzy dokumentů.

Své výsledky práce jsem mohl porovnat s prací (Krátký, Vindušková, 2002), ve které se zaměřili na vývoj výkonnosti v desetiboji v letech 1985-1994. Data čerpali z údajů světových tabulek desetibojařských výkonů. Práce zahrnovala údaje padesáti nejlepších výkonů v každém roce. V celkovém součtu se tedy jednalo o 500 výkonů. 311 výkonů pokořilo hranici 8000 bodů a světový rekord byl jednou překonán (O´Brien, 8891 bodů).

V této diplomové práci jsem si vybral deset světových soutěží, ve které jsem vybral prvních pět desetibojařů. Dohromady se jednalo o 50 desetibojařských výkonů a všechny výkony dosáhly hranice 8000 bodů. Jediný výkon překonal magickou hranici 9000 bodů, jednalo se o světový rekord Ashtona Eatona z Mistrovství světa v Pekingu. Dospěl jsem tedy k závěru, že se významný vzestup výkonnosti v desetiboji nekonal. Vyšších výkonů (nad 8700 bodů) dosáhli pouze tři desetibojaři. Ashton Eaton (OH 2012, OH 2016, MS 2009, MS 2013 a MS 2015), Kevin Mayer (OH 2016) a Trey Hardee (MS 2009), kteří zvýšili hodnotu průměru.

Stejně jako v minulých letech, tak i v současnosti se prosazují závodníci s mimořádnými výkony ve skokanských a sprinterských disciplínách.

Pořadí dílčích disciplín desetiboje podle jejich bodového zisku v celkovém součtu jsem porovnal s pořadím dílčích disciplín z práce (Krátký, Vindušková, 2002).

102

Tab 68. Pořadí dílčích disciplín podle bodového zisku v celkovém součtu v mužském desetiboji z průměru padesáti výkonů v letech 1985-1994 a pěti výkonů v letech 2009-2016

Pořadí Průměr 50 Průměr 5 nejlepších disciplín nejlepších výkonů v výkonů v letech letech 1985-1994 2009-2016 1. Skok daleký 110 m překážek 2. 110 m překážek Skok daleký 3. 100 m Skok o tyči 4. 400 m 100 m 5. Skok o tyči 400 m 6. Skok vysoký Skok vysoký 7. Vrh koulí Hod diskem 8. Hod diskem Hod oštěpem 9. Hod oštěpem Vrh koulí 10. 1500 m 1500 m

Z tabulky je patrné, že při porovnání pořadí dílčích disciplín je pořadí velmi podobné. Na prvním a druhém místě je běh na 110 m překážek se skokem dalekým, pouze v opačném pořadí. Skok o tyči byl posunut na třetí příčku v celkovém pořadí disciplín. Běh na 100 m a 400 metrů se posunul na čtvrtou a pátou příčku. Skok vysoký zůstal na šesté pozici. Vrhačské disciplíny mají lehce pozměněné pořadí a jsou ke konci tabulky na sedmém až devátém místě. Závěrečný běh na 1500 m zůstal nepozměněn na posledním místě.

Efektivita výkonu Ashtona Eatona v porovnání s českými desetibojaři vypovídá o tom, že Ashton Eaton měl v efektivitě výkonu při světovém rekordu 96,15 % ještě rezervy. Efektivita výkonu Romana Šebrleho při světovém rekordu překonala stoprocentní hodnotu 100,33 % a efektivita výkonu Tomáše Dvořáka při světovém rekordu činila 99,89 %. Z porovnání bodové struktury (tab. 66) můžeme konstatovat, že Ashton Eaton nejvíce těžil ze sprinterských a skokanských disciplín. Nejlepší bodové podíly v celkovém součtu výkon měl Eaton u disciplín: 100 m, skok daleký a 400 m.

103

8. Závěr

Tato diplomová práce se zaobírala tématikou výkonnostního vývoje atletů v disciplíně králů, atletického desetiboje. Cílem bylo nejen analyzovat a zpracovat dostupná data z jednotlivých závodů světové úrovně, ale i zodpovědět výzkumné otázky práce. Následující řádky dokazují, že záměr celé práce byl splněn.

Jedním z hlavních témat bylo zaměřit se na vývoj výkonnosti desetibojařů na základě zpracovaných údajů. Během sledovaného období jsem dospěl k závěru, že vývoj výkonnosti vybraných atletů zůstal nezměněn. Lze konstatovat, že i nadále se v desetiboji prosazují převážně atleti s vynikajícími sprintersko-skokanskými výkony, bez výrazných bodových ztrát ve vrhačských disciplínách.

Za nejvýraznější proměnlivé faktory vývoje křivky výkonnosti považujeme atlety, jejichž bodové hodnocení znatelně převyšuje bodové hodnocení ostatních závodníků. Výsledky průměrů pěti nejlepších desetibojařů v období 2009-2016 nevykazují výrazné změny vývoje křivky výkonnosti, zatímco v letech 2012-2016 (OH 2012, MS 2013, MS 2015 a OH 2016) se výkony nejlepších desetibojařů a průměry výkonů zvýšily. Velkou mírou se na tom podílel rekordman Ashton Eaton spolu s dalším významným desetibojařem Treyem Hardeem. Ve všech sledovaných závodech oba tito atleti překonali hranici 8700 bodů, což zásadně ovlivnilo bodový rozdíl mezi nimi a ostatními závodníky, kteří zaostávali i o 200 bodů. Z tohoto můžeme vyvodit, že se jednalo spíše o nevyrovnanost soupeřů.

Pomocí analýzy dosažených výsledků atletů jsem dospěl k závěru, že dalším významným faktorem výkonnosti je sled jednotlivých disciplín desetiboje. Nejvyšší bodové hodnocení získávají desetibojaři v disciplínách dle následujícího pořadí: 1. 110 m překážek; 2. skok daleký; 3. skok o tyči; 4. 100 m; 5. 400 m; 6. skok vysoký; 7. hod diskem; 8. hod oštěpem; 9. vrh koulí; 10. 1500 m. Z tohoto pořadí vyplývá, že se bodově nejvíce prosazovali atleti s vynikajícími výkony ve sprinterských a skokanských disciplínách. Proto atleti dosahující skvělých výsledků ve vrhačských disciplínách a v běhu na 1500 m mají malou šanci se v desetiboji prosadit.

104

Seznam literatury

1 Atletika: pro trenéry III. třídy. Praha: Olympia, 1976.

2 BARROW, J. 100 essential things you didn't know you didn't know about sport. London: Bodley Head, 2012. ISBN 978-184-7921-642.

3 BROĎANI, J. Vývojové trendy a prognózy v atletických disciplínách do roku 2016. Vyd. 1. Nitra: Univ. Konštantína Filozofa Pedagog.fak.-katedra tělesnej výchovy a športu SR, 2013. ISBN 978-80-8141-048-2.

4 ČILÍK, I. Teória a didaktika atletiky: (vysokoškolská učebnica). Vvd. 1. Banská Bystrica: Belianum, 2013, 237 s. ISBN 978-80-557-0554-5.

5 DALE, G. A., Distractions and coping strategie sof elite decathletes during thein most memorable perfomances. The Sport psychologist. 2000, roč. 14, č. 1, s. 17. ISSN 08884781.

6 DICK, F. NSA Roundtable Combined Events. Overview. Minichello, Marra, Vinduskova, Nool. NSA 28:3/4; 2013. s. 7-18.

7 DOSTÁL, E., VELEBIL, C. Didaktika školní atletiky. Praha: Univerzita Karlova, 1992. ISBN 80-7066-257-3.

8 DOSTÁL, E. Sprinty. [1. vyd.]. Praha: Olympia, 1985.

9 DOVALIL, J. Lexikon sportovního tréninku. 2. upr. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 313 s. ISBN 978-802-4614-045.

10 DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., HOŠEK, B., PERIČ, T., POTMĚŠIL, J., VRÁNOVÁ, J., BUNC, V. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-760-5. 11 DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009. ISBN 978-80-7376-130-1.

12 FOLPRECHT, V. Světová atletika v obrazech. [1. vyd.]. Praha: Olympia, 1988. Sport v obrazech.

13 GEMOV, K. Skok daleký – ženy. In Skok daleký – muži, ženy. (Základní programový materiál pro oblast vrcholového sportu). Praha: ÚV ČSTV, 1984.

105

14 HEAZLEWOOD, I., GAHREMAN, D., LEE, J. The factor structure of the decathlon and heptathlon: Implications for training strength, power, speed and endurance. Journal of Australian Strength and Conditioning 2014, vol. 22, Issue 5, s. 161-166.

15 HLÍNA, J. KAPLAN, A., KORBEL, V. In MILLEROVÁ., Běhy na krátké tratě. 1. vyd. Edice Atletika. Praha: Olympia, 2001. s. 150 - 197, ISBN 80-7033-570-X.

16 CHALUPNÍČEK, H. Porovnání přípravy v ročním tréninkovém cyklu u vybraných závodníků sprinterských disciplín. Liberec, 2014. 60 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, fakulta přírodovědně – humanitní a pedagogická, katedra tělesné výchovy. Vedoucí práce Mgr. Petr Jeřábek.

17 CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink. Druhé rozšířené vydání. Praha: Olymia, 1991.

18 CHOUTKOVÁ, B. Historie atletiky. In VINDUŠKOVÁ, J. Abeceda atletického trenéra. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 283 s. ISBN 80-7033-770-2.

19 IHRING, A. IGRING, P. Atletika – viacboje. Bratislava: Šport, 1979. s. 116.

20 JEŘÁBEK, P. Atletická příprava: děti a dorost. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 190 s. ISBN 978-80-247-0797-6.

21 JIRKA, J. Sto let královny. Praha: Česká atletika, 1997. ISBN 80-85893-11-8.

22 JÓN, J., RYBA, J. II. část – Sedmiboj. In RYBA, J. Atletické víceboje. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-584-x.

23 KNĚNICKÝ, K. Technika lehkoatletických disciplín. 2. uprav. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. Učebnice pro vysoké školy.

24 KOŠTEJN, L. Skok o tyči. In KNĚNICKÝ, K. a kol.: Technika lehkoatletických disciplín. Praha: SPN, 1974. s. 185 – 216.

25 KOUKAL, J. Základní programový materiál Atletika: desetiboj. Praha: VMO ÚV ČSTV, 1985, 95 s.

26 KRÁTKÝ, P., VINDUŠKOVÁ, J. Performance Development Trends in the Decathlon [Tendence ve vývoji výkonnosti v desetiboji]. In VINDUŠKOVÁ, J. (editor) Combined Events [Víceboje]. High Level Coaching Seminar. Prague 27-30 September 2002. Praha: ČAS, 2002 s. 43-50.

106

27 KRNÁČ, L. Tisíc hviezd: Svetová atletika – muži. Bratislava: Timy, 2002, 254 s. ISBN 80-8065-023-3.

28 LANGER, F. Atletika 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. Skripta. ISBN 978-80-244-1785-1.

29 LACZO, E., Teória športového tréningu: učebné texty pre školenie trénerov II. a III. triedy. Bratislava: Šport, 1976. Učebné texty.

30 LEASE, D., Combined events. Birmingham: British Amateur Athletic Board, 1990, 52 s. ISBN 0-85134-094-6.

31 MILLEROVÁ, V., HLÍNA, J., KAPLAN, A., KORBEL, V., Běhy na krátké tratě. Praha: Olympia, 2001 ISBN 80-7033-570-X.

32 NOVÁK, A., ŠIMON. J. Hod oštěpem. In KNĚNECKÝ, K. a kol. Technika lehkoatletických disciplín. Praha: SPN, 1974.

33 RYBA, J., Atletické víceboje. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-584-x.

34 ŠIMON, J. Atletické vrhy a hody. 1. vyd. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-815-6.

35 TILINGER, P. Prognózování vývoje výkonnosti ve sportu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Karolinum, 2004. 167 s. ISBN 80-246-0766-2.

36 TRKAL V. Bodovací tabulky pro atletické víceboje. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003. ISBN 80-7033-794-X.

37 VACULA, J., Trénink lehkoatletických disciplín. 2. upr. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975.

38 VANČURA, Č. Pětiboj dorostenek. [Praha: Ústřední výbor České tělovýchovné organizace], 1974.

39 VANDROLOVÁ, D., Základy atletického tréninku mládeže. In VINDUŠKOVÁ, J., Abeceda atletického trenéra. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 283 s. ISBN 80-7033-770- 2.

40 VARGA, I., P. GLESK, J. KOŠTIAL, J. NAGY a E. LACZO. Atletika: behy. Bratislava: slovenské tělovýchovné nakladatelství, 1986.

41 VELEBIL, V. Trénink skoku vysokého. In VELEBIL, V., KRÁTKÝ, P., FIŠER, V., PRIŠČÁK, J. Atletické skoky, Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-769-9.

107

42 VINDUŠKOVÁ, J. Sedmiboj ženy. Základní programový materiál pro oblast vrcholového sportu. Ústřední výbor ČSTV: Praha, 1984.

43 VINDUŠKOVÁ, J., KOUKAL, J. Trénink vícebojů. In VINDUŠKOVÁ, J. Abeceda atletického trenéra. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 283 s. ISBN 80-7033-770-2.

44 VINDUŠKOVÁ, J. Repetitorium atletika. Praha. Učební text. FTVS, 2007.

45 YOUNG, D. C. The olympic myth of Greek amatuer athletics. Areas publishers, Chicago, 1984.

Elektronické zdroje

46 All athletics records [online] [cit. 2017-06-02]. Dostupné z:

http://www.all-athletics.com/en-us/all-time-lists

47 Damian Warner [online] [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.damianwarner.ca/world-results.html

48 European Athletics Statistics [online] [cit. 2017-06-02]. Dostupné z: http://www.european-athletics.org/records/

49 International Association of Athletics Federations, 2009, Dostupné z: http://www.iaaf.org

50 Jürgen Schult [online]. [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: https://www.globalthrowing.com/node/409 51 MAJUNDER, S., ROBERGS, R., A., International journal of sports science & coauching. The Science of Speed: Determinants of Performance in the 100 m Sprint, [online]. 2011, pp. 479-493, [cit. 2017-06-02]. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/action/doSearch?AllField=The+Science+of+Speed%3A+ Determinants+of+Performance+in+the+100+m+Sprint&SeriesKey=spoa

52 Metodologie bakalářské a diplomové práce [online] [cit. 2017-06-02]. Dostupné z:

http://www.ftvs.cuni.cz/FTVS-161.html

53 Profil atleta: Aries Merritt [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/united-states/aries-merritt-200563

54 Profil atleta: Ashton Eaton [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z: 108

https:/www.iaaf.org/athletes/united-states/ashton-eaton-231489

55 Profil atleta: Bryan Clay [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/united-states/bryan-clay-182513

56 Profil atleta: Damian Warner [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/canada/damian-warner-263031

57 Profil atleta: Edy Hubacher [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.revolvy.com/main/index.php?s=Edy%20Hubacher&item_type=topic

58 Profil atleta: Hicham El Guerrouj [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/morocco/hicham-el-guerrouj-9824

59 Profil atleta: Christian Schenk [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.revolvy.com/topic/Christian%20Schenk&item_type=topic

60 Profil atleta: Jan Železný [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/czech-republic/jan-zelezny-3207

61 Profil atleta: Jürgen Schult [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

http://www.all-athletics.com/node/40607

62 Profil atleta: Mike Powell [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/united-states/mike-powell-2319

63 Profil atleta: Peter Blank [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/germany/peter-blank-279

64 Profil atleta: Randy Barnes [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/united-states/randy-barnes-181

65 Profil atleta: Renaud Lavillenie [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/france/renaud-lavillenie-238646

66 Profil atleta: Robert Baker [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/united-states/robert-baker-250235

67 Profil atleta: Rolf Beilschmidt [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

109

https://www.revolvy.com/main/index.php?s=Rolf+Beilschmidt&item_type=topic

68 Profil atleta: Tim Lobinger [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/germany/tim-lobinger-9123

69 Profil atleta: Usain Bolt [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/jamaica/usain-bolt-184599

70 Profil atleta: Wayde van Niekerk [online] [cit. 2017-06-02] Dostupné z:

https://www.iaaf.org/athletes/south-africa/wayde-van-niekerk-255162

71 THE NEW YORK TIMES: E. Germany Beats U. S. In Track [online]. New York: The New York Times Archives, 1977, page 15 [cit. 2017-06-12]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1977/09/05/archives/e-germany-beats-us-in-track-injury- fells-parks.html?mcubz=0&_r=0

72 ZARNOWSKI, F., Media guide/handbook. Southeastern conference track & field championshipsAnd 34th sec conference decathlon. May 14-15, 2008. Hutsel, Alabama. [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://decathlonusa.typepad.com/deca/files/Decathlon2008SEC.pdf

110