Únor 1948 a jeho důsledky v chomutovském regionu
Bakalářská práce
Studijní program: B1801 – Informatika Studijní obory: 1802R023 – Informatika se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: David Podskalan Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Portmann, Ph.D.
Liberec 2019 Technick6 univerzita v Liberci Fakulta plfrodovddn6-humanitnf a pedagogickd Akademicky rok: 2OL7 /2OLB
ZADANI BAKALARSKE,Y,, PRACE (PROJEKTU. UMELECKEHO OflA, UMELECKEHO VVKONU)
Jm6no a pirjmeni: David Podskalan Osobni cfslo: P15000713 Studijni program: B1801 Informatika Studijni obory: Informatika se zam6ienfm na vzd6l6v6ni Historie se zamdienfm na vzddl6vdnf Nii,zev t6matu: (Jnor 1948 a jeho drisledky v chomutovsk6m regionu
Zaddvajici katedra: Katedra historie
Zdsady pro vypracov6ni:
Cilem bakal6isk6 prdce je na zhkladd analyzy a komparace pramenri (piedev5im materi6ly ulo- Len6. v St6tnim okresnim archivu Chomutov se sidlem v Kadani a v Archivu bezpednostnich sloZek, rozhovory veden6 za pomoci metody or6lni historie) s poznatky ziskanfmi studiem odborn6 literatury, zpracovat piisp6vek k irnorovym ud6lostem roku 1948, konkr6tn6 se za- mEiim na oblast Chomutovska. Krom6 procesu samotn6ho pievzeti moci KSC v regionu bude zvl{Stni pozornost v6novd,na i analyze s tim souvisejicich spoledenskych zm6n a jejich dopadu na b6Zny Zivot obdanri Chomutovska. Rozsah grafickych praci:
Rozsah pracovni zprfvy:
Forma zpracov 6ni bakal6isk6 pr6ce: tiStEn6/elektronickd Seznam odborn6 literatury: viz pifloha
Vedouci bakal6isk6 pr6ce: Mgr. Kateiina Portmann, Ph.D. Katedra historie
Datum zad6,ni bakal6isk6 pr6ce: 30. dubna 2018 Termfn odevzddni bakal6isk6 pr6ce: 30. dubna 2019
Dr. Jan Picek, CSc. doc. PhDr. Jaroslav PaZout, Ph.D. vedouci katedry
V Liberci dne 30. dubna 2018 Pirloha zaddni bakaldiske prd,ce Seznam odborn6 Iiteratury:
BINTEROVA Zdena. DEjiny Chomutova Il.Chomutov: Mdstsk;i riiad' 1997.
BINTEROVA, Zdena. D6jiny Chomutova I. Chomutov: Mdstskf friad' 1997.
HAVIAR, Jakub. Osidlovdni Chomutovska v letech L945-1952' Praha, 2009' s. 104. Univerzita Karlova v Praze Filozofickri fakulta, Ostav hospodriiskfch a socidlnich d6jin.
KAPLAN, Karel PALECEK, Pavel. Komunistickf reZim a politick6 procesy v Ceskoslovensku. Brno: Barrister & Principal, 2OO1.253 s. Pozndvdni komunistickd minulosti. ISBN 80-85947-75-7.
KAPLAN, Karel. Nrirodni fronta 19481960. Praha : Academia, 2OL2- 9O7 s. ISBN 978-80-200-207 4-t.
KAPLAN, Karel. Nebezpednd bezpednost. Brno: Dopln6k, 1999. 289 s' ISBN ao-7235-024-4.
KAPLAN, Karel. Nekrvavd. revoluce. Praha: Mladd fronta, 1993. ISBN 8020401458. .
KAPLAN, Karel. Porinorovf exil 194849. Liberec : Dialog, 2OO7.199 s. ISBN 978-80-86761-69-5.
KAPLAN, Karel. Strit a cirkev v Ceskoslovensku v letech 19481953. Brno: Dopln6k, 1993.44O s. ISBN 80-85270-22-6.
KAPLAN, Karel. Pdt kapitol o tnoru. Brno: Dopln6k, 1997. 557 s. Knihy dokumenty. ISBN 80-85765-73-X.
RAK, Petr. Chomutov 1252 2OO2t Vybranri data ze 750 let historie m6sta. Chomutov:Albis internatioral, 2OO2.
ULC, Ota. Komunistickd justice a tiidni boj, nakladatelstvi Stilus Press spol. S r. o., ve spolupr6ci s Vojenskfm historickjm fstavem Praha, 2O161 254 str.,, ISBN 978-80-87 r22-99-O
VANEK, Miroslav MUCKE, Pavel. Tieti strana trojrihelniku: teorie a praxe orrilni historie. 2. vydrini. Praha: Karolinum,2015. 326 s. Ordlni historie a soudob6 dEjiny. ISBN 978-80-246-2931-5.
ZABRANSKf, FlantiSek. Chomutov - Historickf prrivodce a zajimavosti mdsta, Chornutowo 1978 Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
25. 3. 2019 David Podskalan Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval Mgr. Kateřině Portmann Ph.D., která mne po celou dobu tvorby této bakalářské práce vedla. Bez jejího odborného vedení by tato práce nemohla vzniknout. Dále bych chtěl nesmírně rád poděkovat všem pamětníkům za trpělivost a ochotu, se kterou mi poskytovali rozhovory. V neposlední řadě bych rád poděkoval své úžasné přítelkyni za podporu při psaní této bakalářské práce a pomoc při bádání v archivu. Anotace: V poválečném Československu začal postupně sílit vliv Komunistické strany Československa, jež si započala svou aktivní politikou budovat pozice k převzetí moci v republice. KSČ v pohraničí politicky využila problémů s odsunem Němců a znovuosídlením kraje k vítězství ve volbách v květnu 1946 a celkovému ovládnutí pohraničních regionů. Ústavní krize v únoru 1948, kterou vyvolala demise dvanácti demokratických ministrů Gottwaldovy vlády, se stala signálem k odstranění zbytků opozice v celém Československu.
Cílem bakalářské práce je analyzovat příčiny a důsledky únorových událostí v pohraničním městě Chomutov a jejich vliv na občany města. Vůbec poprvé pak budou události detailně zpracovány v souvislém textu
Klíčová slova: únor 1948, únorové události, Chomutov, Komunistická strana Československa, Klement Gottwald, Edvard Beneš, Josef Pavlík, Adolf Kořínek, volby 1946, akční výbory, ONV Chomutov, generální stávka, lidové milice, Bohumil Hrachovec Annotation: In post-war Czechoslovakia, the Communist Party of Czechoslovakia began to wield ever-growing influence. It used its active policy to start preparing the ground for seizure of power in the country. In border areas, it took political advantage of the problems connected to the expulsion of Germans and the resettlement of the area to win the May 1946 elections and to gain overall control over the border regions. The constitutional crisis in February 1948, triggered by the resignation of twelve democratic ministers in Gottwald’s government, was used to eradicate the remnants of opposition in the whole of Czechoslovakia.
The Bachelor thesis analyses the causes and consequences of the February 1948 events in the border town of Chomutov and their impact on the town’s citizens. It presents the first detailed and coherent account of the events.
Keywords: February 1948, February events, Chomutov, Communist Party of Czechoslovakia, Klement Gottwald, Edvard Beneš, Josef Pavlík, Adolf Kořínek, 1946 elections, Action Committees, Chomutov District National Committee, general strike, People's Militias, Bohumil Hrachovec
Obsah
1. Seznam tabulek...... 9 2. Seznam použitých zkratek...... 10 3. Úvod...... 11 4. Kritika pramenů a literatury...... 13 4.1. Prameny...... 13 4.2. Literatura...... 15 5. Cesta k únoru 1948 v Československu...... 18 5.1. Zrod Komunistické strany Československa...... 18 5.2. Benešova rozporuplná rozhodnutí...... 22 5.3. Poválečná Evropa...... 29 5.4. Volby v roce 1946...... 30 5.5. Výsledky voleb a jejich vliv na únorové události...... 33 5.6. Vliv voleb na vyvolání krize...... 36 5.7. Marshallův plán...... 37 5.8. Důsledky nepřijetí Marshallova plánu...... 40 5.9. Únorová ústavní krize...... 42 5.10. Průběh a řešení krize Edvardem Benešem...... 45 6. Cesta k únoru 1948 na Chomutovsku...... 53 6.1. Stručná charakteristika chomutovského regionu...... 53 6.2. Stručná historie regionu...... 53 6.3. Poválečný vývoj na Chomutovsku...... 58 6.4. Tzv. divoký a tzv. organizovaný odsun...... 61 6.5. Problémy osidlování Chomutovska...... 64 6.6. Problémy s volyňskými Čechy...... 65 6.7. Volby v roce 1946 a politický vývoj na Chomutovsku...... 66 6.8. Náznaky prvních neshod mezi stranami NF...... 72 6.9. Únorové události na Chomutovsku...... 74 6.9.1. Ustanovení Lidových milicí...... 75 6.9.2. Generální stávka v největších podnicích...... 76 6.9.3. Ustanovení akčních výborů NF...... 77
7 6.10. Pronásledování a perzekuce občanů...... 81 7. Závěr...... 85 8. Použité prameny a literatura...... 88 8.1. Prameny...... 88 8.1.1. Archiv...... 88 8.1.2. Rozhovory (metoda orální historie)...... 88 8.1.3. Vydané prameny...... 88 8.1.4. Noviny...... 89 8.2. Literatura...... 89 8.3. Závěrečné práce...... 91 8.4. Příspěvky na webových stránkách...... 92 9. Přílohy...... 93 9.1. Seznam příloh...... 93
8 1. Seznam tabulek Tabulka 1: Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 v českých zemích...... 34 Tabulka 2: Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 na Slovensku...... 35 Tabulka 3: Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 v okrese Chomutov...... 69 Tabulka 4: Zastoupení jednotlivých členů rady ONV...... 70 Tabulka 5: Zastoupení členů v plénu ONV Chomutov...... 70 Tabulka 6: Zastoupení jednotlivých členů rady MěstNV...... 71
9 2. Seznam použitých zkratek
ČSDSD – Československá sociálně demokratická strana dělnická ČSL – Československá strana lidová ČSNS – Československá strana národně socialistická ČSR – Československá republika ČSSD – Československá sociální demokracie DS – Demokratická strana KSČ – Komunistická strana Československa KSS – Komunistická strana Slovenska MěstNV – Městský národní výbor MSK – Místní správní komise NF – Národní fronta OAV – Okresní akční výbor ONV – Okresní národní výbor OSK – Okresní správní komise ROH – Revoluční odborové hnutí SNB – Sbor národní bezpečnosti ÚRO – Ústřední rada odborů SSSR – Svaz sovětských socialistických republik StB – Státní bezpečnost UNRRA – United Nations Relief and Rehabilitation Administration ÚNS – Ústavodárné národní shromáždění USA – United States of America
10 3. Úvod 25. únor 1948, známý též jako „vítězný únor“, se zapsal do dějin Československa jako den, kdy Komunistická strana Československa uchopila na dlouhých 41 let moc do svých rukou a nastolila vládu jedné strany, která byla ukončena až tzv. sametovou revolucí roku 1989. Únorové události se podle mého názoru staly nevyhnutelným důsledkem válečné a poválečné politiky Československa, světového geopolitického uspořádaní a touhy obyvatel tehdejší tzv. třetí republiky po změně předválečných poměrů. Mnoho lidí žilo v domnění, že KSČ nabízí nejlepší alternativu pro život, a proto nadšeně aplaudovalo při demonstracích únorových dní, mnoho lidí naproti tomu bojovalo různými formami proti vzrůstající moci KSČ, ale mnoho lidí si vlastně ani neuvědomilo, že se stali svědky rozhodujícího historického okamžiku a žili si spokojeně svůj život1. O lidech, kteří prožívali únorové události na Chomutovsku, je tato práce. Při volbě tématu bakalářské práce jsem se zaměřil na odborně nezpracovanou část dějin svého rodného města, Chomutova. Svou roli při volbě tématu hrál nesporně také můj zájem o dějiny 20. století ve všeobecném kontextu a zájem doplnit si znalosti historie města v poválečném období. Dalším impulsem pro výběr tématu byla skutečnost, že mohu při psaní využít vzpomínek pamětníků, kteří v Chomutově žili nebo se do města přistěhovali a jejichž nenahraditelné vyprávění se stalo svědectvím doby, o které tato práce pojednává2. Události února 1948 jsou však pouze vyvrcholením postupného procesu uchopení moci KSČ, který započal již dlouho před tím3. Snaha zdokumentovat nejen ony krizové únorové dny na Chomutovsku a jejich dopad na život běžného občana, nýbrž také období vzrůstajícího vlivu KSČ, jež únoru
1 O tématu více například v ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ. 1948: Vítězný únor: Cesta k převratu. Brno: CPress, 2012. 152 s. ISBN 978-80-264-0089-9. 2 Rozhovor s manželi Květou a Josefem Hruškou. 21. 12 . 2018. Chomutov, rozhovor s manželi Jiřinou Tomáškovou a Petrem Tomáškem. 22. 12 . 2018. Chomutov, Rozhovor s Evou Baschovou. 3. 1. 2019, Chomutov, rozhovor se Zdenou Kolářovou. 20. 1. Chomutov, rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov. 3 O postupných krocích KSČ při přebírání moci ve státě více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0957-4.
11 1948 předcházelo, se pro mne stala výzvou, kterou jsem se rozhodl velice rád akceptovat. V celostátním měřítku je téma, především díky dílům Karla Kaplana4, velmi dobře zpracované. Deficity vykazuje spíše analýza únorových událostí na regionální úrovni. To platí i pro město Chomutov, kterému je tato práce věnována. Cílem mé bakalářské práce se stala analýza příčin a důsledků únorových událostí v tomto městě. Při zpracování textu jsem využíval základních metod historika, analýzy, syntézy a komparace pramenů s poznatky z odborné literatury. Struktura textu je chronologicky členěna do posloupných kapitol věnujících se nejprve obecným událostem, jež se podle mého názoru nejvíce podílely na posilování moci KSČ. V další části práce je pak proces přebírání moci KSČ zúžen v regionálním kontextu pohraničního města, které po 2. světové válce čelí specifickým problémům se správou, s odsunem německého obyvatelstva a přílivem přistěhovalců do pohraničí. V neposlední řadě tato práce vznikla z důvodů prozaických. Jako patriot města budu rád, přispěje-li tento text k zpřesnění či doplnění výkladu místních i obecných dějin a poslouží tak budoucím badatelům k objevování historických souvislostí města Chomutov.
4 Karel Kaplan, historik specializující se na soudobé dějiny Československa druhé poloviny 40. let až 60. let.
12 4. Kritika pramenů a literatury 4.1. Prameny Od událostí února 1948 uplynulo již 71 let, a proto je možné dnes již s patřičným historickým odstupem při studiu problematiky února 1948 využít nejen materiálů uložených v depozitářích Státního okresního archivu Chomutov se sídlem v Kadani (SOkA), ale i písemně vydaných pramenů různých autorů, novinových článků a rozhovorů s pamětníky.
Hlavním zdrojem pramenů, z něhož jsem čerpal informace při tvorbě textu práce, se staly především archiválie SOkA, fondu Okresní národní výbor, číslo kartonu 210, 604 a 5795. Při studiu pramenů tohoto fondu mi tak prošly rukama stovky listin, z nichž většina obsahovala informace ne příliš použitelné pro tuto práci. Přesto fond obsahoval i několik zajímavých dokumentů, jako například korespondenci adresovanou předsedovi ONV Josefu Pavlíkovi, záznamy o schůzkách odborových a zaměstnaneckých rad s předsedou ONV, udání a stížnosti zaslané Josefu Pavlíkovi a rezignace členů ONV po 25. únoru 19486. Nejdůležitějším přínosem pro tuto práci však bylo nalezení dokumentů z prvního a druhého jednání akčního výboru v Chomutově7, ze kterých lze fakticky vyčíst, jakou moc výbory měly a jakým způsobem chtěly naložit s lidmi, již jsou nespolehliví.
Informace ke studiu problematiky perzekuovaného učitele Bohumila Hrachovce a ostatních odvolaných chomutovských učitelů mi poskytly fondy SOkA Státní reálné gymnázium Chomutov, číslo kartonu 18 a fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, číslo kartonu 19. Fondy obsahovaly dokumenty o zastavení činnosti pro Bohumila Hrachovce a další učitele vydané akčním výborem. Na každém dokumentu byl napsán také důvod, proč byl daný učitel odvolán. Studiem těchto pramenů jsem získal poznatky o praktikách akčních výborů ve městě a osudu obviněných lidí.
5 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, 604, 579 6 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210 7 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210 8 SOkA Kadaň, fond Státní reálné gymnasium Chomutov, karton č. 1 9 SOkA Kadaň, fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, karton č. 1
13 V Okresním muzeu Chomutov se mi podařilo nalézt unikátní dokument, jež vydalo ministerstvo vnitra a který obsahoval pokyny, jak mají národní výbory spolupracovat s nově vzniklými akčními výbory. Dokument potvrzuje faktické předání moci do rukou akčních výborů.10
Velmi důležitým písemným pramenem regionální části práce se staly zápisy do kroniky města Chomutov, které dodatečně na základě pramenů z SOkA setřídil historik Petr Rak. Ty jsou v digitalizované podobě dostupné na webových stránkách města Chomutova a obsahují chronologicky zařazené události z let 1945 -1948.11 Asi nejzajímavějšími informacemi z těchto zápisů jsou údaje o zastoupení rady a pléna ONV a MěstNV, vzniklých po volbách v květnu 1946 , a kusé údaje o změnách ve vedení města.
Rozhovory s pamětníky února 1948 byly vedeny metodou orální historie. Návod, jakým způsobem vést rozhovory, mi poskytla kniha Miroslava Vaňka Orální historie ve výzkumu moderních dějin12. Kniha obsahuje pokyny k vedení rozhovoru, ale také pro jeho přípravu. Debaty s pamětníky probíhaly vzhledem k jejich věku převážně v domech s pečovatelskou službou Merkur a Pod Břízami v Chomutově, kam jsem pravidelně docházel na schůzky se sadou předem připravených otázek. Tímto způsobem jsem vedl řízené rozhovory s manželi Hruškovými13, Tomáškovými14 a paní Zdenou Kolářovou15. Debata s Jiřím Rothem16 a Evou Bashovou17 probíhala odlišným způsobem. Oba pamětníci vzpomínali především na vyprávění svých rodičů, kteří již nežijí.
V obecné části práce jsem v převážné míře pracoval s tištěnými prameny přímých účastníků únorových únorových událostí. Problematiku vzestupu KSČ ve své biografii Vzpomínky popisuje Marie Švermová18, manželka předního
10 Okresní muzeum Chomutov. Oběžník ministerstva vnitra 11 RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta 12 VANĚK, Miroslav. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2004. 175 s. Hlasy minulosti, sv. 1. ISBN 80-7285-045-8. 13 Rozhovor s manželi Květou a Josefem Hruškou. 21. 12 . 2018. Chomutov. 14 Rozhovor s manželi Jiřinou Tomáškovou a Petrem Tomáškem. 22. 12 . 2018. Chomutov. 15 Rozhovor se Zdenou Kolářovou. 20. 1. Chomutov. 16 Rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov. 17 Rozhovor s Evou Baschovou. 3. 1. 2019, Chomutov. 18 ŠVERMOVÁ, Marie. Vzpomínky I-III, Futura. Praha 2008, 325 s. ISBN 978-80-86844-33-6.
14 funkcionáře strany Jana Švermy. Její zapálenost pro komunistické ideály a vystřízlivění po únoru 1948 se staly výborným svědectvím vývoje KSČ. Důležitým zdrojem pro pochopení poválečné doby Československa jsou vzpomínky Edvarda Beneše19, biografie Ladislava Karla Feierabenda20 a kancléře Jaromíra Smutného21, z nichž jsem čerpal informace k vytvoření obrazu klíčových událostí tzv. třetí republiky. Nejdůležitějším pramenem pro pochopení krizových únorových dní se stala kniha Viléma Přečťana a Pavla Horáka Únor očima poražených22, jež mi poskytla unikátní přepisy rozhovorů londýnských exulantů po únoru 1948, ve kterých účastníci analyzovali své chyby vedoucí k mocenskému převratu.
K dotvoření obrazu poválečného Československa a politické rivality stran Národní fronty počínající volbami v roce 1947 přispěly dobové stranické noviny, Rudé právo23, Svobodné slovo24 a Národní obroda25. Z článků těchto periodik je jasně patrné, jakou taktiku strany volily při soupeření o voliče a jakými názory působily na veřejné mínění čtenářů. Je samozřejmé, že informace v novinách i písemných pramenech je nutné přijímat s kritickým odstupem dnešní doby.
4.2. Literatura Období února 1948 na Chomutovsku je zpracováno v odborné literatuře jen velmi skromně26. Jisté zmínky o událostech můžeme nalézt v dílech předních
19 BENEŠ, Edvard. Paměti II. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 476 s. ISBN 9788020015297. 20 FEIERABEND, Ladislav Karel. Politické vzpomínky III. Brno: Atlantis, 1996. 503 s. ISBN 80-7108- 125-6. 21 SMUTNÝ, Jaromír. Svědectví prezidentova kancléře. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 339 s., rejstř. ISBN 80-204-0567-4. 22 HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, 288 s. ISBN 978-80-7422-623-6. 23 Rudé právo, květen 1946 – únor 1948 24 Svobodné slovo, květen 1946 – únor 1948 25 Národní obroda , únor 1948 26 Rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov. Jiří Roth, narozený v roce 1940 v Pardubicích, který se do Chomutova dostal krátce po válce, když se jeho otec jako voják aktivně podílel na osvobozování Chomutova a později se ve městě i usadil. S Jiřím Rothem jsme diskutovali o problému nedostatku písemných pramenů a odborné literatury, o osídlování Chomutovska a v neposlední řadě i o jeho dětských letech strávených v měšťanské škole v Husově ulici v Chomutově. Jiří Roth vzpomínal na své působení v Sokolu, účasti na všesokolském sletu v roce 1948, ale také například na své básně věnované prezidentu Gottwaldovi. Jeho vzpomínky mi poskytly jiný úhel pohledu na poválečnou situaci v Chomutově, a to z pozice malého hocha.
15 regionálních historiků. Jde především o monografii Petra Raka Chomutov 1252 – 2002. Vybraná data ze 750 let historie města27. V této knize můžeme nalézt velmi stručný popis nejdůležitějších dat týkajících se předúnorové doby v chronologické posloupnosti. Díky nim a komparaci mnou nalezených zpráv v SOkA Kadaň jsem tak mohl sestavit popis klíčových událostí únorových dní na Chomutovsku.
Monografie Zdeny Binterové Dějiny Chomutova28 popisuje historii města od jeho založení až do roku 1948, a představuje tak významný zdroj informací při tvorbě stručné historie města. Zdena Binterová se stala významnou regionální historičkou se zaměřením na severní Čechy. Její díla jsou provázena řadou obrazových materiálů a také stručným popisem událostí jednotlivých historických období. Ve své práci jsem tuto monografii využil především ke studiu poválečné doby na Chomutovsku.
K dokreslení situace v poválečném pohraničí jsem použil monografie Tomáše Staňka, který se ve svém díle věnuje především otázce odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Ve svých monografiích Odsun Němců z Československa 1945-1947 a Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–195129 popisuje proces, který byl typický pro celé československé pohraničí a který ovlivnil jeho další budoucnost. Detailně také popisuje excesy Čechů na německém obyvatelstvu v průběhu poválečných let v Chomutově. Dílo Tomáše Staňka přispělo významným způsobem k pochopení obrovského transferu lidí na tak malém území, jakým je Chomutov.
Při studiu odborné literatury obecného charakteru jsem často narazil i na zmínky o událostech na Chomutovsku, a proto jsem z ní čerpal a využíval informace také pro doplnění textu regionální části práce. Cennou literaturou se
27 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, 195 s. ISBN 80-86067-63-7. 28 BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. 113 s. ISBN:80-238- 1756-6. 29 STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa 1945-1947. 1. vyd. Praha: Academia, 1991. 536 s. ISBN 80-200-0328-2. a STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. 329 s. ISBN 978-80-86057-68-2.
16 pro mne staly především monografie Karla Kaplana, předního českého historika specializujícího se na soudobé dějiny Československa v rozmezí od druhé poloviny čtyřicátých let až po léta šedesátá. Pro pochopení fungování sboru bezpečnostních složek jsem využíval především jeho monografii Protistátní bezpečnost30. Kniha popisuje budování pozice KSČ v bezpečnostních složkách až po jejich celkové ovládnutí. V této monografii jsou uváděny také monitorovací zprávy regionálních poboček státní bezpečnosti, které popisují události i na Chomutovsku. Dalším významným zdrojem informací se stala monografie Karla Kaplana Nekrvavá revoluce31, jež mi významnou měrou pomohla zorientovat se v postupném procesu uchopení moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948.
Odlišný pohled na dějiny KSČ a její cesty k moci mi poskytla monografie předního francouzského specialisty na dějiny střední a východní Evropy Jacquese Rupnika Dějiny Komunistické strany Československa32. Toto dílo významnou měrou přispělo k zmapování mezinárodního komunistického hnutí, jehož vrchním představitelem se stal i budoucí prezident Klement Gottwald, který se až do své smrti nedokázal z područí vlivu Sovětského svazu vymanit.
Ostatní faktografická literatura sloužila jako doplňující zdroj k vytvoření celkového obrazu doby a událostí, o kterých tato práce pojednává a bez nichž by výsledný celek nebyl úplný.
Celkový seznam pramenů a literatury je uveden na konci práce.
30 KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. 490 s. ISBN 978-80-259-0364-3. 31 KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993. 447 s. ISBN 80-204-0145-8. 32 RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0957-4.
17 5. Cesta k únoru 1948 v Československu V této části práce bych rád stručně nastínil klíčové události, které únorovému převratu předcházely a byly rozhodující při postupném převzetí moci Komunistickou stranou Československa. Cesta k Únoru 1948 byla velmi dlouhým řetězcem událostí lemovaným zajímavými osobnostmi a rozhodnutími, která ještě dnes budí v československém kulturním povědomí rozpaky a pohoršení a stávají se mnohdy objektem vášnivých diskusí historiků, ale i laické veřejností.
5.1. Zrod Komunistické strany Československa Komunistická strana Československa (KSČ) vznikla na počátku dvacátých let 20. století, když po volbách do poslanecké sněmovny v roce 1920 vypukla v tehdejší Československé sociálně demokratické straně dělnické (ČSDSD) názorová krize, část strany se pod vedením Bohumila Šmerala radikalizovala, a vytvořila tak frakci, která chtěla vytouženého socialismu dosáhnout sovětskou cestou, tedy revolucí, jež v Rusku proběhla v roce 1917. Na sjezdu strany konaném ve dnech 25.-28. září stranická krize vyvrcholila odštěpením levicového křídla sociální demokracie od konzervativní části. Ta poté obsadila jeden ze symbolů strany - Lidový dům.33 Na základě soudního rozsudku z 9. prosince museli rebelující členové strany dům vyklidit a rozhodli se vyzvat masy dělníků ke generální stávce, která měla být startem československé socialistické bolševické revoluce. V následujících dnech se na mnoha místech státu konaly veřejné demonstrace, tvořily se revoluční rudé gardy, jejichž úkolem bylo obsadit klíčové instituce a továrny v místech svého působení a přebrat tak moc do svých rukou. Tato bolševická revoluce v režii levicové frakce sociálních demokratů však skončila fiaskem, protože pro zjednání pořádku byla na postižených místech nasazena policie spolu s četnictvem. Ty pokus o revoluci potlačily, přestože na mnoha místech se bolševikům moc do svých rukou skutečně podařilo převzít, jako
33 Rozkol a vliv Kominterny v ČSDSD na vznik levicové frakce je obšírněji popsán v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 20 -24. ISBN 8086515133.
18 například na Kladně, kde převrat vedl klíčový muž únorových dní 1948, Antonín Zápotocký.34 I když se tento pokus o násilný převrat podařilo rozdrtit hned v zárodku zejména díky neochotě většiny Čechů, ale i Němců, podílet se na nastolení tzv. diktatury proletariátu35 podobné sovětské, ukázal, že s komunisty jako s revoluční silou je třeba počítat i do budoucna. Je s podivem, že tresty, které soudy vynesly za tuto protistátní činnost, byly až směšně nízké a hlavní organizátor akce Antonín Zápotocký strávil ve vězení pouhý rok. Snahu o uklidnění situace můžeme snad připisovat i tomu, že se mladá republika potýkala s mnoha jinými problémy a neměla snahu sociální situaci ve státě ještě zhoršovat.36 Vyvrcholením zmíněných nepokojů se tak stal sjezd levicové frakce sociální demokracie konaný 14.-15. května 1921, na kterém se strana vymezila a přejmenovala se na Komunistickou stranu Československa. Legální existence strany v období tzv. první republiky znamenala, že stát mohl kontrolovat její činnost a snad i z tohoto důvodu její činnost povolil. KSČ však byla v tomto období považována za stranu nestátotvornou, zejména po V. sjezdu konaném 18.-23. února 1929, kdy se do čela strany postavil Klement Gottwald, který prosazoval bolševizaci strany a kritizoval dosavadní vedení za nečinnost.37 Strana poté plně podléhala diktátu moskevské Kominterny a v době hospodářské krize vyvolávala v lidech pocit, že jediným řešením je nastolení
34 Antonín Zápotocký a 13 dalších kladenských soudruhů mělo být původně odsouzeno za velezradu, později však byl trestný čin překvalifikován na rušení veřejného pořádku a trestný čin veřejného násilí, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 24-25. ISBN 8086515133. 35 Pojem diktatura proletariátu poprvé použil Karel Marx ve svých spisech jako termín popisující fázi přechodu mezi kapitalismem a komunismem, fázi vedoucí k bezprostřední revoluci, kdy na sebe veškerou moc převezme dělnická třída. Více o pojmu diktatura proletariátu v LUKEŠ Pavel, Diktatura proletariátu – Jak přišel Marx ke svému proletariátu a proletariát ke svému Marxovi[online].Brno, 2012. Disertační práce. Masarykova Univerzita v Brně. Filosofická fakulta. Školitel prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc. Dostupné z https://is.muni.cz/th/pm88v/Jak_Karl_Marx_ke_svemu_proletariatu_prisel.pdf 36 Všichni obžalovaní z prosincových událostí byli u veřejnosti velmi oblíbení, byly jim posílány souhlasné zdravice, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s.25. ISBN 8086515133. 37 Kominterna stále dohlížela na činnost KSČ, v Moskvě sídlila stálá delegace strany a vybraní činitelé KSČ se do Moskvy jezdili školit, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 57 -69. ISBN 80-200-0957-4.
19 sovětů a pomoc Sovětského svazu, který vyvážel miliony tun obilí do západní Evropy. Komunistická propaganda tvrdila, že SSSR je jediný stát, ve kterém není hlad ani nezaměstnanost38. Těmito výroky KSČ našla podporu především u méně vzdělané části obyvatelstva. Zamlčela však před veřejností, že obilí pochází z Ukrajiny postižené hladomorem, protože se Josif Vissarionovič Stalin rozhodl potrestat vzpurné Ukrajince, kteří odmítají kolektivizaci, tím, že jich milióny nechá zemřít hladem.39 To, že s Gottwaldem není možné spolupracovat, dokreslil i jeho památný projev při zvolení poslancem v roce 1929, kdy pronesl tato slova: „My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!"40 Útoky na ostatní parlamentní strany vyvrcholily v roce 1934, když se Gottwald postavil demonstrativně jako jediný protikandidát T. G. Masarykovi při prezidentských volbách. Tyto volby byly provázeny obstrukcemi a provokativním skandováním hesla komunistických poslanců „Ne Masaryk, ale Lenin“. Následnému trestnímu stíhání unikl Gottwald a další tři komunisté emigrací do Moskvy.41 Těžce nemocný T. G. Masaryk abdikoval na funkci prezidenta v roce 1935 a bylo více než patrné, že chce zajistit volební podporu Edvardu Benešovi, který by mohl i nadále pokračovat v politice hradu zavedené Masarykem. K tomu ovšem bylo zapotřebí i hlasů komunistických poslanců, protože proti Benešově kandidatuře se postavila nejen německá SdP, ale i část Agrární strany. To vedlo k politice smíru Beneše a komunistů stíhaných v Československu i v exilu, byla jim přislíbena prezidentská amnestie podepsaná na 14. prosince 1935 odstupujícím Masarykem. Edvard Beneš byl zvolen 18. prosince 1935 za
38 RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí.Praha: Vyšehrad, 2013, s. 430. ISBN 978-80-7429-387-0. 39 V roce 1933 umíralo kvůli Stalinovým zásahům na Ukrajině 10 000 lidí denně hlady, bylo to vyústění pětiletky, která měla za úkol zavést kolektivizaci v zemědělství, které se však rolníci bránili, více v knize SNYDER, Timothy. Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Praha: Paseka, 2013. s. 42 – 73. ISBN 978-80-7432-254-9. A. 40 Zprávy o schůzích poslanecké sněmovny 1929-1935, 21.12. 1929, Schůze 7., [online] dostupné z http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/007schuz/s007003.htm 41 V roce 1935 dochází k obratu v politice KSČ, která na žádost Kominterny podpořila ve volbách Edvarda Beneše, tato podpora byla velmi důležitá pro SSSR, protože porážka Beneše by mohla vést k vítězství pravicového bloku a proněmecké politice, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 132 – 135. ISBN 80-200-0957-4.
20 přispění hlasů komunistů. Prezidentské amnestie využili i běžní členové KSČ, kteří měli nastoupit trest za protistátní činnost. Marie Švermová vzpomínala: „Pod amnestii spadali jen ti, kteří byli toho času ve výkonu trestu. A tak byly před volbou prezidenta věznice plné komunistů: ředitelé věznic se divili, že se komunisté sami hlásí tak masově k nástupu trestů. Já jsem také sama šla sedět: měla jsem za svá vystoupení na schůzích trest půl roku v Praze a půl roku v Brně. Když jsem v zimě 1935 dobrovolně nastupovala trest, byla ve mně stejně jako u mnoha jiných malá dušička – co kdyby Beneš nedodržel své slovo.“42 Komunisté vyšli z této politické hry vítězně. Mnoho stoupenců strany se mohlo vrátit z exilu či ilegality a Edvard Beneš mohl i díky komunistickým hlasům zastávat funkci prezidenta v republice, jež čelila vzrůstajícímu nebezpečí nacionálně-socialistického režimu, který nastolil v sousedním Německu Adolf Hitler a jejž následovaly tisíce Němců žijících v Československé republice. O tom, že přestal komunisty vnímat jako nebezpečí, svědčí i podepsání spojenecké smlouvy se Sovětským svazem v témže roce. Komunistická strana se etablovala v stranu hájící české zájmy, stranu nekompromisní k německým požadavkům týkajícím se emancipace německé menšiny žijící v Československu. Bylo to poprvé, kdy se životní cesty Gottwalda a Beneše zkřížily a měly naznačit, že se osudy obou politiků v budoucnu opět protnou, tentokrát však za jiných okolností a v jiné úloze.43 Mnichovská dohoda podepsaná 30. září 1938 Hitlerem, Mussolinim, Daladierem a Chamberlainem znamenala pro republiku zlom, který významně otřásl důvěrou Československa v západní mocnosti, jež podlehly nátlaku Adolfa Hitlera a prostřednictvím pasivní politiky appeasementu darovaly pohraniční území republiky německé říši, přestože Československo hodlalo čelit tomuto
42 Marie Švermová líčí stíhání komunistů v tzv. první republice a jejich politickou aktivitu, více v ŠVERMOVÁ, Marie. Vzpomínky I-III, Futura. Praha 2008, s. 126. ISBN 978-80-86844-33-6. 43 V roce 1935 moskevská Kominterna nechává KSČ podporovat Edvarda Beneše, který se pomalu začíná obávat válečného konfliktu s Německem a v Sovětském svazu hledá případného spojence, Klement Gottwald v roce 1938 ujišťuje prezidenta slovy, že Sovětský svaz určitě přijde v případě napadení Československu na pomoc, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 130 – 134. ISBN 80-200-0957-4.
21 bezprávnímu kroku dokonce vojenskou cestou spoléhajíc na Spojeneckou smlouvu s Francií a Sovětským svazem.44 Tohoto aktu se neúčastnil žádný zástupce Československa, přestože byla vládní delegace v Mnichově přítomná již od 29. září. Beneš však tušil, že spojenecká smlouva s Francií není již nikterak zárukou, že Československo nebude obětním beránkem, jejž západní mocnosti předhodí Hitlerovi jako úlitbu za příslib evropského míru, a kvůli jeho frustraci můžeme vycítit postupné přeorientování z tradičních západoevropských vazeb na zahraniční vazby se Sovětským svazem. Mnichov a ztráta důvěry ve státy západní Evropy byly jednou z klíčových příčin budoucího převzetí moci komunistickou stranou v únoru 1948, i když ne jedinou.45 Edvard Beneš abdikoval 5. října, odletěl nejprve do Londýna a později do Spojených států amerických. Komunistické straně Československa byla zakázána činnost ještě 10. října 1938, a přešla tak do ilegality. Klement Gottwald a jeho muži odešli do exilu v Moskvě. 15. března 1939 skončilo období druhé republiky obsazením zbytku okleštěného Československa nacistickými vojáky.46Současně byl již den předem vyhlášen slovenským sněmem tzv. Slovenský štát.
5.2. Benešova rozporuplná rozhodnutí 2. světová válka vypukla 1. září 1939 napadením Polska německou armádou a Hitlerova agresivita nezůstala bez odezvy. 3. září vypověděly Německu válku Anglie a Francie. Zvláštní roli ve válce sehrával dosud neutrální Sovětský svaz, který 17. září napadl Polsko z východu. Později se ukázalo, že tajný dodatek tzv. paktu Molotov-Ribbentrop, smlouvy o neútočení mezi
44 Edvard Beneš si o Stalinovi dělal spoustu iluzí, že se časem přiblíží evropským demokraciím, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 114 – 115. ISBN 8086515133. 45 Klement Gottwald 22. 9. na demonstraci u Rudolfina před davem lidí ostře odmítl Mnichovskou dohodu a vyzýval Edvarda Beneše k utvoření vlády lidové fronty s KSČ v čele, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 116 – 118. ISBN 8086515133. 46 Skupina moskevských komunistů v čele s Klementem Gottwaldem zahájila odbojovou činnost, ale zcela jistě nebyla obeznámena se spojeneckou smlouvou Molotov – Ribbentrop, která vyvolala mezi komunisty zmatek, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 150 – 155. ISBN 8086515133.
22 Sovětským svazem a německou říší, rozděluje území východní Evropy do sfér vlivu obou zemí. Záhy po podepsání paktu sovětští komunisté přestávají agitovat proti nacistickému Německu a doporučují na přímou žádost Kominterny zastavit dosavadní protifašistickou rétoriku i pro soudruhy v západních zemích.47
Edvard Beneš ihned po vypuknutí války zahájil kampaň za obnovu Československa v předmnichovských hranicích. Po vstupu SSSR do války po boku Německa však utrpěl další diplomatickou prohru. SSSR nebyl ochoten akceptovat Benešovy požadavky na případnou obnovu Československa, a zatímco nově vzniklou Slovenskou republiku Sovětský svaz mezinárodně uznal, českému diplomatu Zdeňku Fierlingerovi v Moskvě byla doručena zpráva, která obsahovala informace o zrušení československého velvyslanectví. SSSR nepočítal s obnovou Československé republiky.48
Beneš nenašel zpočátku podporu pro svůj program znovuobnovení ČSR ani v Londýně, kam se přesunula po porážce Francie prozatimní vláda. Neville Chamberlain, který pro Benešovy snahy neměl pochopení, byl nahrazen novým britským premiérem Winstonem Churchillem, jenž s politikou appeasementu naopak nikdy nesouhlasil a veřejně odsuzoval Mnichovskou dohodu.49
Postoj Sovětského svazu k republice se rázně změnil 22. června 1941. Německo napadlo SSSR a dosavadní mezinárodní smlouvy přestaly platit. Tento diplomatický veletoč nahrál do karet Benešovu plánu. Kominterna a komunisté z celé Evropy náhle odsoudili zbabělý útok Německa a vzkřísili tak protinacistickou rétoriku. Komunisté v protektorátu dostali nové příkazy napřít
47 Jediným komunistou, který veřejně odsoudil smlouvu mezi Německem a SSSR byl Slovák Vlado Clementis, který pobýval v exilu ve Francii, později byl popraven ve vykonstruovaném procesu, kde jeho postoj ke spojenecké smlouvě posloužil jako důkaz pro obžalobu, vice v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 154. ISBN 8086515133. 48 Uznání Slovenského Štátu představovalo poslední krok ústupu od antifašistické politiky KSČ, více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 155 – 158. ISBN 80-200-0957-4. 49 Edvard Beneš se v této době stal nežádoucí osobou, protože nebylo v zájmu mocností obnovit Československo v předmnichovských hranicích, o tématu více v knize RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí.Praha: Vyšehrad, 2013. s. 469 – 470. ISBN 978-80-7429-387-0.
23 všechny síly k boji s okupanty, čehož později významně využili v upevňování své pozice v poválečném Československu, ale i při sestavování poválečné vlády.50
Válečná mašinerie Německa se na přelomu let 1942/1943 zadrhla ve vleklých bojích se Sověty, a to především v bitvě u Stalingradu, po které bylo zcela zřejmé, že Německo bude poraženo. Nastala potřeba vyřešit poválečné uspořádání v Evropě. Londýnská vláda, kterou uznaly všechny významné mocnosti včetně Sovětského svazu, a prezident Beneš postupně přešli do ofenzivy v diplomatické rovině. Po návštěvě prezidenta Roosevelta ve Washingtonu se významným činem Benešovy diplomacie stala oficiální návštěva Sovětského svazu v prosinci 1943. Beneš spolu se Stalinem asistovali51 podpisu smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR. Edvard Beneš byl akční politik a potřeboval oporu světové mocnosti pro svůj jediný úkol – obnovu Československa. Snad i kvůli liknavému postoji Velké Británie svůj zájem upřel na východ. Mnichovská zrada zanechala v mysli prezidenta doživotní trauma, a právě proto se snažil o to, aby po válce získal oporu a rovnocenného partnera v Sovětském svazu.52 Československo se mělo podle jeho názoru stát mostem mezi Východem a Západem, ale bohužel k uskutečnění této vize nikdy nedošlo, protože Sovětský svaz měl se střední a východní Evropou své vlastní plány. 53
50 Změnu v postoji SSSR k Benešovi a Československu dokládá oznámení sovětského velvyslance Majského, který Benešovi sdělil, že si Sovětský svaz si přeje, aby bylo Československo nezávislé. Toto zpráva vzbudila v Benešovi radost a naději, že světová mocnost uznává londýnskou vládu. Komunisté okmžitě obnovili odbojovou činnost v Československu, více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 164 – 168. ISBN 80-200-0957-4. 51 Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik, Signatáři smlouvy se stali ministr zahraničí Vjačeslav Molotov a velvyslanec Zdeněk Fierlinger, Stalin a Beneš pouze dohlíželi na podpis předem projednané smlouvy, která byla rozdělena do šesti článků podle kategorií spolupráce, více o smlouvě NĚMEČEK, Jan, Československo-sovětská smlouva 1943. Řada A, ; sv. 55 ISBN:978-80-7286-237-5 52 O traumatu E. Beneše z Michovské dohody více v BENEŠ, Edvard. Paměti II. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. s. 293. ISBN 9788020015297. 53 Beneš při moskevských jednáních v roce 1943 a rezignoval na prosazení poválečné Československé federace, dokonce se distancoval od polské vlády v Londýně a hanlivě se vyjadřoval na účet Maďarska, Rumunska a Jugoslávie. Z jednání jasně vyplynulo, že se poválečné Československo bude orientovat na východ, více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 168–171. ISBN 80-200-0957-4.
24 Tak, jak se chýlila válka ke konci, vzrůstalo napětí mezi spojenci, kteří osvobozovali dobytá území. Na Jaltské konferenci 4.února 1945 spojenci horečně diskutovali o poválečném uspořádání Evropy, odsouzení válečných zločinů a společném boji proti nacismu. Zpočátku zástupce demokratických zemí udivovala Stalinova vstřícnost, když potvrdil, že na dobytých územích povolí svobodné volby a nebude zasahovat do jejich vnitrostátních záležitostí. Obávali se totiž toho, že se bude ve východní Evropě opakovat situace z Polska, kde SSSR záhy po osvobození dosadil do čela státu loutkovou vládu 54 a de facto přebral moc ve státě. Po skončení konference se však vztahy mezi spojenci výrazně zhoršily. Navzdory slibům a ujištěním Sovětský svaz na jím dobytých územích nepřipustil svobodné volby a komunistická ideologie se postupně rozšiřovala po východní Evropě.55
Edvard Beneš a Londýnská vláda samozřejmě nechtěli připustit, aby se v osvobozeném Československu opakovala stejná situace jako v Polsku, a protože již bylo víceméně jasné, že ČSR bude osvobozena Rudou armádou, jejich cesta zpět domů musela vést přes Moskvu. V SSSR působilo za války i ústředí KSČ v čele s Gottwaldem, které organizovalo odbojovou činnost v protektorátu, a 1.československý armádní sbor pod vedením plukovníka Ludvíka Svobody. Autorita komunistické strany jako jednoho z největších bojovníků proti nacismu prudce stoupala a Beneš si nemohl dovolit ignorovat Gottwalda a jeho soudruhy. Sociálně demokratický ministr pozdější Gottwaldovy vlády Václav Mayer v exilu vzpomínal: „Tehdy bylo dr. Benešovi a všem nám, kteří jsme byli v Londýně, jasné, že jednání v Moskvě budou nutně vedena pod určitým tlakem komunistů, pod tlakem celé sovětské politiky, a že tudíž jednat o vládě v Moskvě bude velkou nevýhodou pro
54 Lublinská vláda, neboli Lublinský výbor byla prozatimní polská vláda, která vznikla ihned po osvobození města Sovětskou armádou, byla složena výhradně z komunistů a představitelů ostatních socialistických stran. Byla plně podřízena sovětskému vedení a vznikla navzdory mezinárodně uznávané exilové vládě Polska v Londýně. 55 Sovětský svaz ovlivňoval v jím osvobozených zemích politiku a nedopustil demokratické změny. Například v Maďarsku po listopadových volbách, kde komunisté zcela propadli, vyhrála Strana nezávislých malorolníků. SSSR nepřipustila samostatnou vládu a doplnila vládu komunisty, kteří drželi klíčové pozice ve státě. Podobným postupem ovlivňoval SSSR politiku i v jiných státech, více v knize KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum, 2004.s. 98–120. ISBN 80-246-0655-0.
25 demokratickou koncepci československé politiky“56. I přesto byli 9. března 1945 do Moskvy vysláni zástupci exilové vlády z řad národních socialistů, lidovců, sociálních demokratů, Slovenské národní rady a dva dny nato i delegace s nemocným prezidentem Edvardem Benešem.
Po jednání se sovětskou stranou o otázkách týkajících se úpravy dosavadních mezinárodních smluv následovala klíčová jednání o vnitropolitickém uspořádání osvobozeného Československa mezi exilem londýnským a exilem moskevským. Klement Gottwald na začátku jednání představil vizi, že by strany měly spolupracovat na obnově Československa na bázi tzv. široké Národní fronty, ze které by měly být vyloučeny podle jeho názoru kolaborantské předválečné strany agrární a Národně demokratická. Londýnská vláda byla proto 2. dubna rozpuštěna a v Moskvě započala jednání o vládním programu a složení vlády nové. Komunisté byli na jednání velmi dobře připraveni a přednesli své podmínky na účasti ve vládě s velkou sebedůvěrou. Podle Václava Mayera: „Měli svůj plán připravený skutečně do podrobností a chtěli nám ho nadiktovat a také za dané situace nám ho nadiktovali.“57
Ve vládním programu se projednávala především otázka nového způsobu řízení země pomocí národních výborů, otázka znárodnění klíčových podniků a bank, pozemkové reformy, ale také orientace zahraniční politiky na Sovětský svaz. Československá armáda měla být podle nového vládního programu vyzbrojena, cvičena a organizována stejně jako Rudá armáda. Nekomunističtí delegáti se při jednání s ambiciózními komunisty nezmohli na významnější úpravy vládního programu a až na nevýznamné změny ho přijali.
56 Jaroslav Stránský a Václav Mayer na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 v londýnském exilu diskutují o poválečných jednání v Moskvě a polemizují o chybách ve strategii vyjednávání, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 47. ISBN 978-80-7422-623-6. 57 Václav Mayer na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 v londýnském exilu vzpomínal na moskevská jednání a důvody, proč se prezident rozhodl do Moskvy jet, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 50. ISBN 978-80-7422-623-6.
26 Mohla tak začít vyjednávání o složení vlády. Komise složená ze zástupců šesti stran Národní fronty předložila návrh na obsazení jednotlivých ministerstev společně se zavedením funkce státního tajemníka neboli v dnešním kontextu funkce prvního náměstka, který má právo účasti ve vládě. Tento krok byl chytrým tahem komunistů jak si zajistit vliv i na ministerstvech, která nemají pod svou kontrolou. Návrh byl bez větších výhrad přijat, ne však rozdělení jednotlivých resortů.58
Národní socialisté ostře nesouhlasili s tím, že pod svůj vliv dostanou komunisté klíčová ministerstva vnitra, obrany, zemědělství a informací. I přes nesouhlas všech demokratických stran s obsazením ministerstev byl druhý den návrh s malými ústupky lidovcům schválen. Dalším rozporuplným bodem na pořadu vládního vyjednávání byla osoba předsedy vlády. Komunisté navrhovali Zdeňka Fierlingera, sociálního demokrata, který za 2. světové války zastával post velvyslance v Moskvě a o němž bylo známo, že chová ke komunistům a Sovětskému svazu velké sympatie. Václav Smutný vnímal jednání o vládě následovně: „Hlavní slabinu, kterou jsme při jednáních měli, vidím v tom, že proti nám, proti jednatelům, kteří jsme přišli z Londýna, stáli nejen komunisté moskevští se svou koncepcí, ale také sociální demokraté jako Fierlinger, Laušman a Patzak“.59 Dosazení Fierlingera do čela vlády bylo dalším chytrým politickým tahem komunistů, neboť navenek se zdálo, že sociální demokrat ve funkci předsedy vlády je další z ústupků KSČ, i když v praxi se jednalo o dalším posílení komunistického vlivu, jak se jasně potvrdilo v únoru 1948.
Edvard Beneš, jenž se jednání přímo neúčastnil, údajně nesouhlasil s volbou tohoto člověka, který byl pouhou loutkou komunistů. Prezidentova reakce po schválení Fierlingera jako předsedy vlády šestkou politických stran zrcadlila jeho názor.
58 Moskevská jednání mezi stranami Národní fronty byla formálně ukončena jmenováním nové vlády v Košicích. Exilová vláda podala demisi přímo ve vlaku po překročení hranic se Slovenskem, více v RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. 1.vydání. Praha. s. 491- 494. ISBN 978-80-7429-387-0. 59 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o postavení londýnských ministrů při jednání s komunisty, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 53. ISBN 978-80-7422-623-6.
27 Beneš říkal: „Pane kolego, já už vím, je to prohrané, Laušman tady byl a sdělil mi, že souhlasíte s tím, aby byl Fierlinger předsedou“.60 Jaroslav Stránský dále vzpomínal na Benešova slova: „Já Fierlingera akceptovat nikdy nebudu.“61 Již při těchto jednáních měl E. Beneš nezáviděníhodnou roli poradce a ochránce demokratických principů budoucího osvobozeného Československa a jak je patrné, delegáti nekomunistických stran mu tuto roli nikterak neulehčovali. Přes veškeré námitky, které Edvard Beneš proti první poválečné vládě měl, ji on sám jmenoval 5. dubna v Košicích a noví členové tak mohli do jeho rukou složit slib o dodržování vládního programu, kterému se podle místa vyhlášení bude říkat Košický vládní program.
Mnozí účastníci košického jmenování vnímali vládu jako komunistickou, vedenou sociálním demokratem a někteří se nemohli ubránit dojmu, že vláda v čele s prezidentem Benešem je v Košicích odloučena od celého světa a spojení s vlastí je realizováno pouze přes Moskvu. V klíčových dnech Pražského povstání62 byla vláda v Košicích izolována a ochraňována Rudou armádou. Václav Stránský vzpomínal na situaci v Košicích: „Když si to uvážíme, prezident byl vězněn Rudou armádou, já když jsem k němu chtěl jít, musel jsem projít přes tři kordony ruských vojáků“.63 Jediným spojením se světem byla rozhlasová stanice, ve které měli projevy členové vlády i prezident. Slovenský voják obsluhující stanici prozradil, že vysílání je limitované. „Já vám něco řeknu, ale prosím vás, neprozraďte to na mne, to, co vy jste říkal, je slyšet tak nejdále 40km od Košic“, ptal jsem se „Ani když mluví prezident?“ „Ani prezident“64.
60 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o názorech Edvarda Beneše na průběh a výsledky jednání, do nichž sám nezasáhl, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 53. ISBN 978-80-7422-623-6. 61 Viz poznámka výše. 62 Více o Pražském povstání a situaci v květnových dnes 1945 v knize KOKOŠKA, Stanislav. Praha v květnu 1945 : historie jednoho povstání. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-740-7 63 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o izolaci vlády v Košicích, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 54. ISBN 978-80-7422-623-6.
28 Dne 10 . května se vláda vrací do osvobozené Prahy a Klement Gottwald se ocitá v úplně jiné roli, než v jaké republiku opouštěl, v roli vítěze. 16. května se triumfálně vrací také Edvard Beneš, muž, který svou autoritou drží na uzdě vzrůstající moc KSČ ve státě, muž na jehož diplomatických schopnostech bude později záviset osud Československa a který věří, že tzv. Třetí republika vezoucí se na vlně socialismu musí být jiná než ta předválečná, ale za každou cenu demokratická. Moskevská jednání však rozdala karty tak, že všechny trumfy drželi v rukou komunisté v čele s Gottwaldem.
5.3. Poválečná Evropa Evropské státy se po 2. světové válce snažily co nejrychleji obnovit zdevastovanou ekonomiku svých zemí a využívaly proto zahraniční pomoci, zejména americké. Ihned po osvobození začaly do Evropy proudit dodávky potravin, šatstva, léků a dalších potřebných věcí prostřednictvím organizace United Nations Relief and Rehabilitation Administration, zkráceně UNRRA, založené 9. listopadu 1943. Bylo ale zřejmé, že bez finančních a materiálních půjček bude obnova ekonomiky velmi pomalá a svízelná.65
Vítězné mocnosti nechtěly,aby se opakovala situace, která nastala po 1.světové válce. Tehdy se poražené Německo ocitlo v pozici poníženého státu zmítajícího se na vlně ekonomické krize způsobené především placením obrovských válečných reparací a později světovou hospodářskou krizí. Tato nestabilita státu a jeho sociální politiky se později stala živnou půdou pro nástup extrémistů v čele s Adolfem Hitlerem.
V historickém kontextu bylo třeba urychleně postavit Evropu zpátky na nohy. Sovětský svaz, Francie a Velká Británie, vítězové druhé světové války, byly válkou zasaženy fatálně, a proto musely spoléhat na mocnost, která vyšla z druhé světové války nejlépe a můžeme i říci, že na válce ekonomicky vydělala –
64 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o podmínkách, ve kterých vláda pod sovětským dohledem působila, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 54. ISBN 978-80-7422-623-6. 65 Více o činnosti UNRRA v Československu v SOMMER, Karel. UNRRA a Československo. Opava: Slezský ústav AV ČR, 1993.
29 Spojené státy americké. Snaha USA o obnovu Evropy jistě pramenila také z obavy přesunutí hospodářské krize na území Ameriky a z obavy, že by se zničená Evropa mohla stát živnou půdou pro komunismus šířící se ze Sovětského svazu. Jaltská konference a dohody o poválečné spolupráci rozdělily Evropu na dva odlišné tábory, mezi nimiž to začalo povážlivě skřípat. Obavy z toho, že mezi ideologicky odlišnými válečnými spojenci není něco v pořádku, projevil již 5. března 1946 Winston Churchill ve své slavné fultonské řeči66, v níž vyzval západní státy ke spolupráci a kritizoval vůdce Sovětského svazu, který nedodržoval Jaltská ujednání a zcela bez rozpaků zasahoval do politiky východoevropských států.67
5.4. Volby v roce 1946 Československo se sice po válce dostalo do sféry vlivu Sovětského svazu ale přesto si zachovalo některé demokratické principy. Předně to byla možnost konání voleb, tedy politické soutěže stran a nezpochybnitelná autorita prezidenta Edvarda Beneše, kterého uznávali představitelé stran napříč politickým spektrem. Podle Košického vládního programu měly strany spolupracovat na bázi Národní fronty a soupeřit o hlasy voličů prostřednictvím svého programu. 16. ledna 1946 na poradě předsednictva Národní fronty představitelé všech stran diskutovali o termínu konání prvních poválečných voleb. Klement Gottwald pronesl návrh, že by se volby do parlamentu měly konat v neděli 26. května 1946, s čímž ostatní strany nakonec souhlasily.68
Odstartovala volební kampaň, která měla probíhat podle pravidel, na nichž se v březnu téhož roku strany Národní fronty dohodly, na přání prezidenta Edvarda Beneše, který vyslovil požadavek, aby se volby vedly ve slušném duchu.
66 Fultonský projev – zásadní projev, který pronesl W. Churchill na fultonské univerzitě a v němž vyslovil myšlenku rozdělení světa na východ a západ za pomoci „železné opony“, více v NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003. ISBN 80-7254-327-X. 67 Svět se po roce 1945 rozdělil na dvě ideově rozdílné části, východní a západní blok. Názorové, ideologické a hospodářské rozdíly vyústily v tzv. Studenou válku, která významně ovlivnila celý svět, přestože k válečným konfliktům docházelo jen lokálně, více v NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003 .s. 12 – 45. ISBN 80-7254-327-X. 68 O přípravě voleb, programovém vymezení a členské základně více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 37 – 57. ISBN 80-04-25699-6.
30 Proto se jednotlivé strany domluvily, že vytvoří předvolební dohodu o svorné spolupráci před voliči. Ta obsahovala následující pro dnešního člověka nepochopitelné body:
1. „Strany Národní fronty se zavazují, že svou předvolební agitaci v tisku i na schůzích povedou v souladu se zásadami Košického vládního programu, budou se kladně vyslovovat pro ústavní zakotvení všech vymožeností naší národní a demokratické revoluce“.
2. „Strany národní fronty se zavazují, že před svými voliči ponesou svorně odpovědnost za politiku a činnost vlády. Všechny politické strany jsou odhodlány i po volbách spolupracovat a znovu vytvořit vládu Národní fronty“.
3. „Strany a listy Národní fronty budou svůj volební program rozvíjet pozitivně a zdrží se nezásadních polemik a osobního osočování“.
4. Všechna porušení těchto ujednání, jakož i sporné otázky projednají předsedové stran Národní fronty“.69
Člověku žijícímu v 21. století a zvyklému na předvolební klání plné kontroverzních debat, vzájemného osočování a vytahování kostlivců ze skříní může tato dohoda připadat velmi úsměvná, protože v zásadě omezuje svobodnou politickou soutěž stran. Bylo zcela jasné, že i po volbách bude pokračovat vláda Národní fronty, a proto se strany zaměřily pouze na získání co největšího počtu hlasů, aby posílily svůj vliv uvnitř Národní fronty. Přestože strany uzavřely výše zmiňovanou dohodu o předvolební slušnosti, vynikal ve volební kampani především souboj mezi komunisty a národními socialisty. 70
1.máj 1946 se pak stal dnem masových propagací všech stran v celém Československu. V Rudém právu vyšel článek s projevem K. Gottwalda, který v předvolebním duchu nabádá k ještě větší budovatelské práci a varuje před 69 Svobodné slovo, Volební zápas bez hádek, 26.3.1946, č. 72, s. 1. 70 Již v lednu 1946 strany Národní fronty rozhodly, že po volbách v květnu opět obnoví stejnou vládní koalici. Ač byly volby svobodné, výsledek byl již tedy předem znám. Rupnik se domnívá, že v poválečném Československu neexistovala parlamentní demokracie v pravém slova smyslu, více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 198–201. ISBN 80-200-0957-4.
31 reakcí, jež boří úsilí pracujícího lidu: „Není tajemstvím, že temné reakční síly se nevzdaly naděje na zvrat našich politických, hospodářských a sociálních poměrů a že v tomto smyslu kují velezrádné pikle“71. Vedle toho se v předvolební agitaci angažují i slavné osobnosti, jako například básník František Hrubín ve své básni Májové slunce72. Naproti tomu ČSNS ve svém listě Svobodné slovo zveřejnila decentní projev svého předsedy Petra Zenkla, který nabádá ke spolupráci všech lidí při obnově republiky a kritizuje agitační hesla s třídním podtextem v článku „Všem lepší plody práce“73.
Ústřední volební komise pro parlamentní volby 1946 přidělila kandidujícím stranám do voleb tato čísla:
1. Komunistická strana Československa – komunisté byli s tímto číslem velmi spokojeni s a patřičně ho využili i v předvolební agitaci „Volte č. 1“74
2. Československá strana lidová
3. Československá sociálně demokratická strana dělnická
4. Československá strana národně socialistická
Na Slovensku kandidovaly další 4 strany, z nichž první dvě měly nejvýznamnější potenciál: Komunistická strana Slovenska, Demokratická strana, Strana sľobody a Strana práce.75
Za zmínku jistě stojí několik zajímavých předvolebních agitací, které lákaly občany vtipnými, ale i údernými hesly. Komunisté využili slogany k propagaci budovatelského nadšení „Republice více práce, to je naše agitace“ nebo varování před reakcionáři „Na hřebíček palička, na reakci jednička“.
71 Rudé právo, K 1.máji 1946, 1. 5. 1946, č. 103, s. 1. 72 Rudé právo, K 1.máji 1946, 1. 5. 1946, č. 103, s. 1. 73 Svobodné slovo, Všem lepší plody práce, 1. 5. 1946, č. 102, s. 1 74 Volební hesla a slogany politických stran „zdobily“ všechny možné plakátovací plochy, ploty, domy, tramvaje a třeba i výlohy, více v ČAPKA, František. 1948: Vítězný únor : cesta k převratu. 1. vyd. Brno: CPress, 2012, s. 74. ISBN 978-80-264-0089-9. 75 Strana sľobody měla ustavující sjezd 1. dubna 1946 a Strana práce 20. ledna 1946, první měla za cíl zlákat nespokojené voliče DS, druhá vznikla jako výsledek protestu lidí, kteří nesouhlasili se sloučením sociálních demokratů s komunisty. Ve výsledku tedy měla oslabit slovenské komunisty, více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 46 – 49. ISBN 80-04-25699-6.
32 Lidovci vytáhli do předvolebního klání se sloganem nepřímo namířeným proti KSČ „Totalita bude bita“, „K lepším zítřkům buduj spojku, demokrat jsi, volíš dvojku“. Sociální demokraté vyšli do voleb s heslem „Občane, věř jenom na 3 a všem to natři, jak se patří“ a nakonec národní socialisté se svými slogany „Pojďte s námi, s námi nezabloudíte“ nebo „Do urny když čtyřku dáte, totalitu pochováte“.76
Z předvolebního boje bylo jasně patrné, že mezi stranami Národní fronty panuje napětí z rostoucího vlivu komunistů, kteří masově nabírali do svých řad nové členy a svou populistickou politikou ovlivňovali občany poválečného Československa. Každá ze stran se v předvolební agitaci angažovala, jak nejlépe dokázala, a pomýšlela na volební vítězství. Především ČSNS, která do svých řad přijala představitele zakázaných agrárníků, pomýšlela sebejistě na volební vítězství. Voliči však rozdali karty podle svého uvážení a rozhodli o novém uspořádání Národní fronty.77
5.5. Výsledky voleb a jejich vliv na únorové události 26. května odevzdali voliči hlasy a rozhodli o obsazení jednokomorového ústavodárného shromáždění. 300 mandátů bylo poměrně rozděleno mezi 4 strany české a 4 strany slovenské. Nesouhlas s kandidáty Národní fronty mohli voliči vyjádřit vhozením bílého lístku do urny. V českých zemích naprosto drtivou většinou zvítězili komunisté, druzí skončili národní socialisté, na třetí místo se pak dostali lidovci. Volební výsledky vedly k vnitřní sebekritice stran a hledání chyb v předvolební taktice. Nejhůře dopadly volby pro sociální demokraty, kteří netajili své rozčarování z posledního místa a volební krach připisovali především spolupráci s komunisty a nevymezení se ČSSD vůči KSČ. Tento otřes se stal impulsem pro definitivní ukončení spolupráce s komunisty a zapříčinil rozkol mezi prokomunistickým křídlem vedeným Zdeňkem
76 Více o agitačních heslech jednotlivých stran v předvolebním klání v STUPKA, Jiří. Parlamentní volby v roce 1946 – odraz na stránkách ústředních tiskových orgánů politických stran [online]. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce František ČAPKA. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/cmcr6/Parlamentni_volby_v_roce_1946_- _odraz_na_strankach_ustrednich_tiskovych_organu_politickych_stran_Diplomova_prace.pdf 77 Více o volbách v Československu v KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. 1. vyd. v ČSFR. Praha: Mladá fronta, 1993. s. 57-65. ISBN 80-204-0145-8.
33 Fierlingerem a konzervativními sociálními demokraty. To vedlo k pozdějšímu vyloučení Fierlingera z vedení strany v roce 1947.78
Na Slovensku skončily volby diametrálně odlišně, přesvědčivým vítězstvím Demokratické strany. Slovenští komunisté obsadili až druhé místo s propastným rozdílem 30% hlasů. Strana práce a Strana sľobody do volebního výsledku zasáhly jen symbolicky. Slovenské výsledky voleb se tak staly jediným problémem v jinak dokonalém potvrzení vůle lidu, aby komunistická strana vedla další dva roky Československo z pozice vítěze potvrzeného volbami79. V následných přehledných tabulkách je uveden přesný podíl obdržených hlasů a mandátů v Ústavodárném Národním shromáždění.
Tabulka 1: Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 v českých zemích80
Název strany Počet hlasů v % Počet mandátů KSČ 40,2 93 ČSNS 23,7 55 ČSL 20,2 46 ČSSD 15,6 37 Celkem mandátů 231 bílé lístky 0,3
78 Výsledky voleb způsobily v ČSSD velkou vnitrostranickou krizi, vedení strany bylo osočováno, že je pouhým přívěškem komunistů. Nové vedení se stranu snažilo vymezit vůči komunistům, ale i národním socialistům. Zdeněk Fierlinger zastával stále názor na spolupráci s komunisty, více v knize KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 50-52. ISBN 80-04-25699-6. 79 O vítězství Demokratické strany na Slovensku, více v knize RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992. Vydání ve Vyšehradu druhé. Praha: Vyšehrad, 2015, s. 44- 45. ISBN 978-80-7429-631-4. 80 Český statistický úřad. Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 na území České republiky[online]. Praha Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20536128/422008k018.pdf/0e71fa93-c8e0-479a- 9644-11d34f80f014?version=1.0
34 Tabulka 2: Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 na Slovensku81 Název strany Počet hlasů v % Počet mandátů DS 62,0 43 KSS 30,4 21 Strana práce 3,1 2 Strana sľobody 3,7 3 Celkem mandátů 69 bílé lístky 0,8
Na bázi výsledků voleb se mohla začít sestavovat vláda, která dovedla Československo k únorové krizi a upevnění moci Komunistické strany. Povolební vyjednávání trvala přes měsíc a začala diskusí stran Národní fronty o postu ministerského předsedy. Zpočátku na něj byl navrhován sociální demokrat Zdeněk Fierlinger, zřejmě z mezinárodních důvodů, ale později se jako vítězové voleb o funkci předsedy vlády přihlásili komunisté a prosadili do čela vlády Klementa Gottwalda.82
Sám Gottwald povolební vyjednávání vedl a mnohdy se dostával do sporů o obsazení jednotlivých ministerstev. Zvláště úporné bitvy se vedly o funkce nestranických ministerstev, a to zahraničí a obrany. Výsledky jednání vyústily v konečnou podobu vlády, ve které komunisté získali 9 členů, národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté 4 členy a sociální demokraté 3 členy. Počty získaných ministerstev v 26 členné vládě hrály později velkou roli při vyvolání únorové krize a jejím řešení prezidentem Edvardem Benešem.83
81 Statistická příručka Československé republiky [na rok] 1948. V Praze: Státní úřad statistický, 1948. Statistické přehledy. Československo. 82 První povolební spory se vedly také o funkci předsedy Národního Ústavodárného shromáždění, národní socialisté nakonec do čela parlamentu prosadili svého zástupce Josefa Davida na úkor jednoho místa ve vládě, více v knize KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 55 – 56. ISBN 80-04-25699-6. 83 Dalším sporným bodem vyjednávání bylo obsazení ministerstev obrany a zahraničí. Gottwald nekompromisně trval na obsazení těchto funkcí nestraníky generálem Svobodou a Janem Masarykem, z nichž každý měl reprezentovat symbolicky svou orientaci na východ a západ, více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 56-57. SBN 80-04-25699-6.
35 Vláda byla jmenována 2. července 1946 prezidentem Benešem na Pražském hradě a Klement Gottwald jako předseda vlády mohl vyhlásit u příležitosti svého prvního projevu v ústavodárném shromáždění vládní Dvouletý hospodářský plán, v němž se zaměřil především na stabilizaci hospodářství a schválení nové ústavy do roku 1948.84
5.6. Vliv voleb na vyvolání krize Klíčem k úspěchu komunistů ve volbách se stala jejich aktivní a populistická politika. Komunisté deklarovali například prosazení tzv. pozemkové reformy, která měla přerozdělit půdu odsunutých Němců a kolaborantů zkonfiskovanou na základě dekretů prezidenta a rozdělit ji obyčejným rolníkům. Mistrně tak začali v složité poválečné době hrát na nacionální a zároveň sociální strunu. Lidé v poválečném Československu byli zvláštně opojeni socialismem a uvěřili komunistickým slibům. V pohraničí se komunisté angažovali v přerozdělování zkonfiskovaného majetku a organizovali brigády k obnově zdevastovaného hospodářství. Všechna tato aktivita byla patřičně prokládána propagandou, zejména prostřednictvím Rudého práva, v neposlední řadě nesmíme zapomínat, že roli sehrála i vděčnost obyčejných lidí sovětským, tedy komunistickým vojákům za osvobození Československa.85
Vzestup preferencí komunistické strany můžeme samozřejmě přičíst i zklamání občanů z předmnichovské politiky, zrady mocností a sociální nerovnosti. Lidé se po válce nechtěli vracet do zaběhlých kolejí politických tahanic první republiky a hledali jinou alternativu, spravedlivější pro všechny.86
84 Velká část československého průmyslu byla po roce 1945 na základě Benešových dekretů znárodněna a v podnicích byla zavedena státní správa. To znamenalo, že podléhaly plánovanému hospodářství. Po volbách roku 1946 byl vytvořen plán hospodaření na dva roky, jež byl vyhlášen novou vládou. V podnicích, které byly pod správou státu také významně rostl vliv odborů, spojených do tzv. Revolučního odborového hnutí (ROH) a vedených Ústřední radou odborů. V nich měli významný vliv především komunisté, více v RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. 1.vydání. Praha. s. 507-509. ISBN 978-80-7429-387-0. 85 Komunisté ovládali ministerstvo zemědělství a významnou měrou se angažovali v osídlení pohraničí. V jejich kompetenci bylo přerozdělovat půdu nově příchozím osídlencům. I přes mnohé manipulace a zneužívání informací tento fakt hrál významnou roli při vytváření voličské základny, která byla vděčná komunistickým funkcionářům za lehce nabytý majetek. Více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 206-207. ISBN 80-200-0957-4.
36 Volby v roce 1946 všechny frustrace lidí proměnily na drtivé vítězství KSČ, a mohli bychom tedy paušálně vyslovit domněnku, že politický kurz Československa nastartovali sami občané. V každém demokratickém státě však jeho vývoj závisí na pluralitě názorů a politické soutěži. Systém Národní fronty zamezoval demokratickým stranám naplno rozvinout politickou soutěživost a nahrával právě komunistům, kteří využili pasivity demokratických stran a potichu krok za krokem obsazovali klíčová ministerstva, rozšiřovali členskou základnu a dosazovali prověřené lidi do klíčových funkcí státu. Nesmíme zapomenout na to, že komunisté již od první poválečné vlády ovládali prostřednictvím Václava Noska ministerstvo vnitra, jehož přičiněním vznikla Státní bezpečnost, tedy složka Sboru národní bezpečnosti plně podřízená KSČ. Její informace nashromážděné v prvních letech po válce posloužily komunistům při stíhání lidí a čistkách poúnorových dní a staly se páteří represe režimu vůči opozici.87
Jiskřičku naděje pro demokratické strany v Gottwaldově vládě představovala autorita Edvarda Beneše a také matematická menšina Gottwaldových ministrů ve vládě. Nekomunisté tak doufali, že komunisty mají ve vládě pod kontrolou a časem se jejich radikální názory otupí. Bohužel první náznaky toho, že se demokracie chýlí ke konci, přišly v souvislosti s další historickou událostí, která Československo posunula blíže k únoru 1948 s odmítnutím účasti na Marshallově plánu.
5.7. Marshallův plán Rozdělení Evropy do sfér západního a východního vlivu značně komplikovalo obnovu poválečných ekonomik. Většina evropských států potřebovala s nastartováním ekonomiky pomoci, ale převážně státy střední a východní Evropy musely akceptovat výsledky jaltských a postupimských dohod, při kterých se vyprofilovaly dvě poválečné supervelmoci, Spojené státy
86 V celé poválečné Evropě a také v Československu je možné sledovat politický posun k levicovým hodnotám a socialismu. Více o náladě ve společnosti v ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ. 1948: Vítězný únor: Cesta k převratu. Brno: CPress, 2012. s. 28-29. ISBN 978-80-264-0089-9. 87 O složkách SNB, jeho výstavby a činnosti více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945- 1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 11-50. ISBN 978-80-259-0364-3.
37 americké a Sovětský svaz. Obě ideově i hospodářsky odlišné, USA jako bohatý kapitalistický stát s tržní ekonomikou a SSSR jako zbídačený komunistický stát s plánovaným hospodářstvím.88
Když 5. června 1947 ministr zahraničí USA George C. Marshall na Harvardské univerzitě vyhlásil plán dlouhodobé finanční a hospodářské pomoci evropským státům,89 stalo se přijetí Marshallova plánu jistým kontrolním ukazatelem svobody a nezávislosti všech zemí, které se ocitly v bloku pod kontrolou Sovětského svazu. SSSR totiž reagoval na vyhlášení plánu velmi rozpačitě, protože se obával ekonomického ovlivňování zemí, jež se k programu připojí. SSSR nepotřeboval bohaté státy se spokojenými občany, nýbrž státy, ve kterých budou moci komunisté naplňovat svou ideologickou taktiku proletářské revoluce. Ministři zahraničí Francie a Velké Británie se dokonce na schůzce v Paříži snažili přemluvit ministra zahraničí SSSR Vjačeslava Molotova, aby přesvědčil Stalina k přijetí plánu, ale ten měl jasné instrukce, odmítnout. V Sovětském svazu následně odstartovala propaganda, která označovala Marshallův plán za protisovětský a fašistický.90
7. června 1947 Československo jako stát východního bloku nejprve projevilo zájem o účast na konferenci v Paříži, kde se měla projednávat realizace plánu, předtím bylo ale nezbytně nutné znát stanovisko Sovětského svazu k případnému připojení ČSR k Marshallově plánu. Proto se již 9. června vydala do Moskvy delegace vedená Klementem Gottwaldem a ministrem zahraničí Janem Masarykem, aby přijetí Marshallova plánu obhájila. Edvard Beneš dokonce sepsal pro jednání memorandum, ve kterém vylíčil Stalinovi nutnost účasti na Pařížské konferenci slovy: „Hospodářská situace našeho státu s celou 88 O situaci v poválečné Evropě a vztazích SSSR a USA více v NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003. s. 15-18. ISBN 80-7254-327-X. 89 Ještě dříve, než Spojené státy Americké vyhlásily a schválily Marschallův plán, byla v USA 12.3. 1947 vyhlášena tzv. Trumanova doktrína, jež měla zadržovat rozšiřování komunismu v evropských zemích, které byly válkou vážně poškozeny a staly se tak zeměmi se živnou půdou k bolševické revoluci. Vyhlášení doktríny bylo spojeno s žádostí řecké a turecké vlády o ekonomickou a finanční pomoc od USA, naproti tomu SSSR se snažil uplatnit vliv v těchto zemích pomocí komunistických revolucí, více v NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003. s. 18-20. ISBN 80-7254-327-X. 90 Rozpolcenost evropské politiky v poválečném období a vztazích SSSR, USA a západních evropských velmocích popisuje K. Kaplan v KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. 1. vyd. v ČSFR. Praha: Mladá fronta, 1993. s. 65-76. ISBN 80-204-0145-8.
38 jeho činností závisí nejméně ze 60-80% na pomoci ze strany západních států a od vzájemné součinnosti a hospodářské spolupráce s těmito státy.“91 Ve své vizi doufal i v to, že SSSR nakonec přehodnotí svůj postoj a plán přijme. „Věřím, že v té či oné formě a dříve nebo později i Sověty budou postupovat tak, aby se do této spolupráce mohly zapojit.“92
První se jednání v Moskvě zúčastnil sám Klement Gottwald, který měl postoje ČSR hájit jako předseda vlády. Z jednání se však vrátil rozčarován a patřičně rozladěn. Kolem jedenácté hodiny večer pak byla přijata celá delegace, za českou stranu vyjednávali Gottwald, Masaryk, Drtina, Heidrich a Horák, za sovětskou pak Stalin, Molotov a Bodrov. Čeští politici, zejména pak Masaryk, se snažili přesvědčit sovětskou delegaci o tom, že účast na Marshallově plánu je pro ČSR potřebná a že v žádném případě neznamená akci namířenou proti Sovětskému svazu.93
Výsledkem jednání se stalo ultimátum, že pokud se Československo nezřekne účasti na Marshallově plánu, bude tento akt považován za nepřátelský čin vůči Sovětskému svazu. Klement Gottwald ihned po jednáních zaslal do Prahy telegram, ve kterém nařídil vládě získat souhlas Edvarda Beneše s odmítnutím plánu. V té době však Beneše postihl další ze záchvatů mrtvice, a proto již 10. července na zasedání vlády Československo účast na jednání v Paříži odmítlo.94
91 Více o Marshallově plánu v DEJMEK, Jindřich - LOUŽEK, Marek - KLAUS, Václav. Marshallův plán: šedesát let poté : [sborník textů][online]. Jindřich Dejmek, Marek Loužek (eds.) ; [předmluva Václava Klause]. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 187 s. (Ekonomika, právo, politika ; č. 61/2007) ISBN:978-80-86547-72-5 . Dostupné z http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbor61.pdf 92 Více o Marshallově plánu a pařížské konferenci v DEJMEK, Jindřich - LOUŽEK, Marek - KLAUS, Václav. Marshallův plán: šedesát let poté : [sborník textů][online]. Jindřich Dejmek, Marek Loužek (eds.) ; [předmluva Václava Klause]. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. s. 161. (Ekonomika, právo, politika ; č. 61/2007) ISBN:978-80-86547-72-5 . Dostupné z http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbor61.pdf 93 Stalin na moskevských jednáních vysvětlil československé delegaci své stanovisko k Marshallově plánu slovy, že jde o průlom do fronty slovanských států a čin namířený proti SSSR. Doporučil účast na konferenci odvolat, více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991. s. 82-87. ISBN 80-04-25699-6.
39 5.8. Důsledky nepřijetí Marshallova plánu Dnes již slavný výrok Jana Masaryka po návratu z jednání „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“95 charakterizuje pocity československé delegace po návratu ze SSSR. Československo dostalo od Stalina výchovnou lekci a ujištění, že o zahraniční politice již nebude rozhodovat jako nezávislá země, nýbrž jako stát plně závislý na vůli SSSR.96
Na schůzích poúnorových exulantů v Londýně slovenský demokrat Blažej Vylím vylíčil svůj názor na odmítnutí Marshallova plánu pregnantními slovy: „Od doby Marshallova plánu začíná vlastně dělání pořádku ze strany SSSR v celé střední Evropě. Myslelo se, že ČSR je suveréním státem. SSSR zasáhl do našich věcí, poněvadž věděl, že mu bude vyhověno.“97
Londýnský exil se také zamýšlel nad příčinami moskevského nařízení a vysvětluje si ho obavami o osud zemí střední a východní Evropy ve srovnání se zeměmi západními těmito slovy: „Věci vypadají tak, jako by SSSR z naší účasti na pařížské konferenci měl obavy o naši svobodu. Já se domnívám, že opravdu tehdy v roce 1947 došlo k zjevnému obratu v sovětské politice, pokud jde o státy střední a východní Evropy. To vyplývalo ze zklamaných nadějí SSSR v poválečný vývoj.“98
94 Názor Jaquese Rupnika, že Moskva vyžadovala naprostou kontrolu nad všemi zeměmi svého vlivu, a proto vůbec nepotřebuje demokratické politiky, korespondovala s názorem všech nekomunistických politiků, kteří tak rázem ztratili možnost rozhodovat o své vlastní zemi. Když nejsou za potřebí demokraté, může přežít demokracie? Více o tématu v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 220-222. ISBN 80-200-0957-4. 95 Ladislav Karel Feierabend, Politické vzpomínky III. Brno: Atlantis, 1996, s. 356. ISBN 80-7108- 125-6. 96 Průběh moskevských jednání a postoj československé delegace a vlády popisuje historik Jindřich Dejmek. Více v DEJMEK, Jindřich - LOUŽEK, Marek - KLAUS, Václav. Marshallův plán: šedesát let poté : [sborník textů][online]. Jindřich Dejmek, Marek Loužek (eds.) ; [předmluva Václava Klause]. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. s. 11–29, dostupné z http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbor61.pdf 97 B. Vilím hovoří na jedenácté schůze konané 10. ledna 1949 v Londýně o zasahování SSSR do československé politiky, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. s. 143. ISBN 978-80-7422-623-6. 98 Účastníci schůze konané 10. ledna 1950 polemizují o postojích SSSR k Marshalově plánu, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. s. 144. ISBN 978-80-7422-623-6.
40 Sovětský svaz sázel na jistotu, že svět po 2. válce bude velmi nestabilní, a lidé se tak budou snadno upínat k myšlenkám komunismu. Například poválečný vývoj ve Francii či Itálii nevedl k očekávané bolševizaci společnosti, ale spíše ke stabilizaci, což se nesporně odrazilo v obratu politiky SSSR vůči svým satelitním státům. Zákaz přijetí Marshallova plánu se stal tedy Stalinovou pojistkou proti oslabení pozice komunistů v Československu a ztráty vlivu na dění v regionu. Marshallův plán Sověty znejistěl a oslabil jejich pozici světové supervelmoci, kterou si ve druhé světové válce za cenu mnoha lidských obětí vydobyli. Současně vyvolal zmatek ve všech evropských komunistických stranách.99
Postoj SSSR k Marshallově plánu vystihl bývalý kancléř prezidenta Beneše Jaromír Smutný svým komentářem, kde označil skutečného viníka únorových událostí: „Epizoda o Marshallově plánu je velmi příznačná a z hlediska únorového puče jedna z nejdůležitějších, protože ten zmatek, který způsobila mezi komunistickými stranami, že najednou Moskva musela richtovat Poláky, nás, Rumuny a Jihoslovany, vedl k založení Kominformy, a ta je přímo náš únorový vrah“.100
Odmítnutí Marshallova plánu mělo pro Československo dalekosáhlé důsledky, protože tak přišlo o ohromné prostředky na potřebnou obnovu a rozvoj hospodářství. Prostřednictvím Marshallova plánu byla Evropě poskytnuta mezi lety 1948 -1952 pomoc v celkové výši 13 miliard amerických dolarů, kterou Sovětský svaz nebyl schopen adekvátně nahradit. Daleko zásadnější je však fakt, že nepřijetím Marshallova plánu se Československo dostalo pod přímou kontrolu SSSR, který nařízením nepřijetí vyslal jasný vzkaz, kam Československo patří a kam bude směřovat.101
99 O postoji Sovětského svazu k Marshallově plánu a jeho postavení v Evropě v MICHÁLEK,Slavomír. Odmítnutí Marshallova plánu. Dějiny a současnost. 2007. č .7 [online] , dostupné z http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/7/ 100 Jaromír Smutný se na jedenácté schůze konané 12. listopadu 1949 zamýšlí nad příčinami zmatku v komunistické straně, způsobených nejednoznačnou interpretací KSSS, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 144. ISBN 978-80-7422-623-6. 101 Důsledky odmítnutí Marshallova plánu shrnuje Jacques Rupnik v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 222- 224. ISBN 80-200-0957-4.
41 Nutno říci, že českoslovenští komunisté, před jednáním v Moskvě sebevědomá strana, dostali od Stalina lekci v poslušnosti, protože i oni doufali, že vývoj v Československu povede českou cestou socialismu a uchopení moci bude vycházet z rukou českých komunistů. Nezávislé chování komunistů střední a východní Evropy Sovětský svaz rázně ukončil v září 1947 vytvořením komunistické centrály – Informbyra.102 Jejím prioritním úkolem bylo stabilizovat komunistické strany ve střední a východní a Evropě a důsledně kontrolovat dění v daných zemích. Slova kancléře Smutného v této souvislosti dostávají zcela zásadní význam.
Vinu za nepřijetí Marshallova plánu však nenesou pouze komunisté, ale i zcela pasivní představitelé demokratických stran. Přestože Jan Masaryk v Moskvě přesvědčoval o nutnosti účasti na pařížské konferenci, vláda, složená i z představitelů demokratických stran, přesto schválila odmítnutí bez větších komplikací. Z toho je patrné, že devótní uctívání Sovětského svazu jako nejbližšího spojence a rádce přijímala i většina demokratických politiků. Sovětský svaz ještě do konce roku 1947 prostřednictvím Informbyra postupně zvyšoval úsilí, aby v sovětských satelitních zemích byla co nejrychleji uskutečněna komunistická revoluce. Cesta k únoru 1948 tak byla otevřená.103
5.9. Únorová ústavní krize Z předešlých odstavců je jasně patrné, že českoslovenští komunisté na doporučení Informbyra zvýšili své odhodlání chopit se moci ve státě. Do karet jim v tomto směru hrálo především to, že přestože měli v Gottwaldově vládě menšinu, drželi ve svých rukou klíčová ministerstva, především ministerstvo vnitra pod vedením Václava Noska. Komunisté se snažili zcela ovládnout státní
102 Imformbyro – sovětská odpověď na Marshallův plán a Trumanovskou doktrínu. Vice o tématu v článku KOLENOVSKÁ, Daniela – SMETANA, Vít. Kominforma – její založení a cesta k únoru 1948 [online].Československé dokumentační středisko. Dostupné z: http://www.csds.cz/cs/4361- DS/4456-DS.html 103 Sovětský svaz reagoval na zmatek v středoevropských komunistických stranách založením Informačního byra komunistických a dělnických stran v září 1947. Jeho prostřednictvím řídil činnost komunistů v celé Evropě. Zároveň tak reagoval na vyhlášení Trumanovy doktríny a Marshallova plánu. Založeno bylo na konferenci v polské Szklarské Porebě 22.-27. září, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 225-228. ISBN 80-200-0957-4.
42 bezpečnostní složky, proto začali na klíčové posty dosazovat spolehlivé a prověřené lidi v součinnosti se Státní bezpečností, kterou kontrolovali.104
Dalším krokem nutným k uchopení moci bylo neustálé oslabování pozic ostatních stran a s tím související patřičná propaganda. Prvním pokusem o zdiskreditování se stalo obvinění slovenské Demokratické strany ze spolčení s bývalou Hlinkovou Slovenskou ludovou stranou, která výrazně spoléhala na hlasy katolických voličů. Demokratická strana, jež se deklarovala jako strana protestantská, uzavřela s katolíky před volbami 1946 dohodu o spolupráci – dubnovou dohodu. Díky této taktice na Slovensku ve volbách zvítězila. Komunisté a stejně tak i všechny strany NF požadovali, aby se slovenští demokraté očistili od ľudáků zřeknutím se dubnové dohody. Nátlak KSČ na Demokratickou stranu pokračoval i po vypovězení dubnové dohody při procesu s dr. Jozefem Tisem, když komunisté obvinili demokraty ze schvalování milosti před jeho popravou. V tu chvíli bylo již zcela jasné, že se komunisté snaží oslabit pozice Demokratické strany na Slovensku a způsobit tak politickou krizi, pomocí níž by vyřešili pro ně nepříznivou povolební situaci na Slovensku.105
Rudé právo cituje:„Demokratická strana má na vybranou - buď skoncuje rázně a nekompromisně s luďáctvem, jak to žádá československý lid, nebo s ním bude i nadále spolupracovat a tím přestává být stranou státotvornou.“106
Ostatní demokratické strany však postupně zjišťovaly, že otevřený útok na DS je jen plánovanou akcí na ovládnutí pozic na Slovensku, a pomalu se přikláněly na stranu DS.
104 Z údajů ministerstva vnitra vyplývá, že v letech 1945 -1948 bylo do SNB přijato 25000 pracovníků bývalých policejních sborů. KSČ se podařilo, aby do bezpečnostních složek přišlo více jak 14000 lidí, z nichž byli mnozí komunisté. KSČ se však zaměřovala především na obsazování klíčových velitelských míst, např. hlavního velitele a zemské a oblastní velitele SNB, velitele StB a ZOB. Více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 17-50. ISBN 978-80-259-0364-3. 105 Na Slovensku komunisté neměli takovou podporu veřejnosti jako v Čechách a na Moravě, proto se snažili zdiskreditovat Demokratickou stranu tím, že vytvoří účelově negativní propagandu o spojení DS s bývalou ľuďáckou stranou, později se snažili destabilizovat sbor pověřenců podáním demise – neúspěšně. Více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 299-350. ISBN 978-80-259-0364-3. 106 O roztržkách stran Národní fronty ( především však KSČ a ČSNS) referovala pravidelně periodika těchto stran Rudé právo, Může být Demokratická strana považována za státotvornou? 26. 4. 1947, s. 1
43 Výsledkem zvýšené aktivity KSČ, neustálých hádek a osobních útoků mezi stranami na přelomu let 1947-48 bylo vytvoření dvou bloků Národní fronty, komunistů jako zastánců levicových ideí a členů demokratických nekomunistických stran. Zvláštní postavení v tomto seskupení hráli sociální demokraté, kteří se nechtěli přidat ani k jedné ze zmíněných stran a představovali tak pomyslný jazýček na vahách mezi oběma bloky. Zajímavostí je, jak oba tábory přistupovaly k řešení této situace. Zatímco komunisté aktivizovali své členy na všech úrovních, zvyšovali členskou základnu a varovali před reakcí, demokratické strany pasivně přihlížely a snažily se problémy řešit ústavně. Bylo jen otázkou času, kdy nesváry v Národní frontě přerostou ve vládní krizi.107
Pomyslnou rozbuškou rozkolu ve vládě se stalo únorové odvolání osmi nekomunistických pražských velitelů Sboru národní bezpečnosti zemským velitelem Janem Dybalem.108 Vláda měla na svém zasedání 13. února 1948 za úkol projednat běžnou agendu a na popud ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny také takzvaný krčmaňský případ109, neboli přípravu komunistického atentátu na ministry Petra Zenkla, Jana Masaryka a Prokopa Drtinu.110 Předseda vlády Gottwald se za každou cenu snažil vyhnout projednávání případu, který by usvědčoval komunisty z trestné činnosti, což se mu nakonec podařilo i díky nepřítomnosti Václava Noska, naproti tomu se ale podařilo do zasedání vlády
107 Od léta 1947 se spory uvnitř Národní fronty vyhrotily, zvláště kvůli dvěma aférám zinscenovanými komunisty. První z nich byla krčmaňská aféra, zkráceně Krčmaň. Třem ministrům Gottwaldovy vlády (Zenklovi, Drtinovi a Masarykovi, všichni odmítali tzv. milionářskou daň) byly doručeny krabičky od parfémů s diletantsky nastraženými výbušninami. I přes liknavý postoj SNB se prokázalo, že tuto provokaci vykonstruovali členové KSČ na Olomoucku a to s vědomím pražského vedení. Komunisté chtěli obratně aféru využít pro diskreditaci národních socialistů a obvinili je z přípravy atentátu a reakční činnosti proti KSČ. Druhým případem byla tzv. mostecká aféra, neboli akce Sever, akce komunistů na vytvoření ilegální skupiny se dvěma centry v Mostě a Praze ovládanou provokatéry z StB. Skupina se snažila zdiskreditovat politické odpůrce z Národně-socialistické strany a vedla ke změně nekomunistických velitelů SNB, Více o obou případech v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 275-292. ISBN 978-80-259-0364-3. 108 O odvolání pražských velitelů více v KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993. s. 119-133. ISBN 80-204-0145-8. 109 Svobodné slovo, Pokus o atentát na dr. Zenkla, dr. Drtinu. 11. 9. 1947.r. 3, s. 1 110 Rudé právo, Provokace, 11. 9. 1947, str. 1
44 prosadit usnesení o zákazu a neplatnosti personálních změn ve Sboru národní bezpečnosti.111
Bylo již zcela jasné, že komunisté mobilizují své členy SNB a připravují se na uchopení moci ve státě. Na schůzi vlády 17. února 1948 dr. Zenkl položil předsedovi vlády dotaz, zda je usnesení vlády z 13. února plněno. Gottwald opět argumentoval nepřítomností ministra vnitra Noska, po hádce mezi představiteli vlády obvinil demokraty z přípravy převratu na základě jejich odhodlání podat demisi pro neplnění usnesení o zneužívání bezpečnostních sborů a odjel referovat o situaci prezidenta Beneše. Prezident na jednání Gottwalda ujistil, že vládní převrat nepřipustí a vládu bez komunistů v žádném případě nepodepíše. Po návratu schůzi ukončil a ještě téhož dne informoval předsednictvo KSČ o své schůzce s Benešem. To vydalo prohlášení, které mobilizovalo bezpečností složky i nově utvořené sbory Lidových milicí a vybízelo pracující lid k ostražitosti před projevy reakce.112
Situace ve státě se náhle vyostřila, protože na večerních schůzích ČSNS, ČSL a DS byl odsouhlasen úmysl podat demisi ministrů těchto stran, pokud nebude vládní stanovisko z 13. února splněno. Podáním demisí nadpolovičního počtu ministrů by se vláda stala neusnášeníschopnou a podle ústavy by musel prezident Beneš jmenovat novou vládu nebo vyhlásit předčasné volby. Ty však komunisté nehodlali připustit, protože průzkumy ukazovaly, že by pro ně volby nemusely dobře dopadnout. Únorová krize odstartovala.113
5.10. Průběh a řešení krize Edvardem Benešem Ve středu 18. února se sešla komise národní fronty za účelem projednání vnitřních problémů a vládní krize. Ministři demokratických stran se usnesli bojkotovat zasedání vlády, dokud nebude usnesení vlády z 13. února splněno.
111 Prokop Drtina, ministr spravedlnosti od voleb v roce 1946 a politik, který se stal nepohodlným pro KSČ i kvůli úspěšnému vyšetřování atentátu na demokratické ministry, tzv. krčmaňského případu, zinscenovaného komunistickou stranou, více v DRTINA, Prokop. Československo můj osud: Kn. života čes. demokrata 20. stol. Sv.2. Kn. 2, Rok 1947-únor 1948. 1. vyd. (repr.) v Melantrichu. Praha: Melantrich, 1992. ISBN 80-7023-114-9. 112 O vzniku Lidových milic a jejich roli v Československu více v BAŠTA, Jiří. Lidové milice – nelegální armáda KSČ. Paměť a dějiny. 2008, roč. II, čís. 2, s. 99–109. ISSN 1802-8241 113 O příčinách vládní krize více v KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. s. 53-55. ISBN 978-80-7557-116-8.
45 Edvard Beneš toto rozhodnutí podporoval a zároveň neoficiálně podpořil ministry demokratického bloku v úmyslu podat demisí. Později však svou podporu změnil spíše na varování, jak dokládají jeho slova při telefonickém hovoru s dr. Zenklem, který mu úmysl podat demisi tlumočil. „Pozor, abyste nesklouzli“.114
Komunisté při řešení krize hledali podporu v nerozhodnutých sociálních demokratech a snažili se je přesvědčit o výhodách vytvoření vládní koalice, avšak jednání, která proběhla 19. února mezi KSČ a ČSSD, ztroskotala. Jediným zastáncem spolupráce s KSČ byla skupina kolem Z. Fierlingera, avšak většina sociálních demokratů spolupráci bez ostatních stran odmítla. Klíčovým dnem únorových událostí se měl stát pátek 20. února, kdy mělo proběhnout jednání vlády. Na schůzce předcházejícího večera se ministři tří stran dohodli na společném postupu na tomto zasedání. Pokud nebude splněno usnesení z 13. února, ministři podají demisi.115
V pátek 20. února se uskutečnilo klíčové zasedání vlády, na které se dostavili pouze členové komunistů a sociálních demokratů. Klementu Gottwaldovi byl na začátku jednání předán dopis dr. Zenkla s dotazem o plnění usnesení z 13.února. Gottwald reagoval tak, že odkázal dotaz na ministra vnitra Václava Noska a dále se jím nezabýval. Posléze dr. Zenkl dopisem svůj dotaz opakoval a následně svolal schůzi nekomunistických ministrů, na které byl definitivně schválen úmysl dvanácti ministrů Gottwaldovy vlády podat demisi.116 Prezident Beneš byl o úmyslu telefonicky informován ve 12 hodin Petrem Zenklem117.
114 Na patnácté schůzi v Londýně konané 21. února 1950 bývalý kancléř Smutný líčí Benešova slova při telefonickém rozhovoru, v němž mu Dr. Zenkl oznamuje úmysl podat demisi, HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 187. ISBN 978-80-7422-623-6. 115 Komunistické vedení 19. února ještě nepočítalo využít vládní krizi k rozhodujícímu mocenskému střetnutí a orientovalo se spíše na volby, které se měly stát bojem o moc. Ještě téhož dne do Československa přiletěli americký velvyslanec L. Steinhardt a náměstek ministra zahraničí V. Zorin, který přivážel Gottwaldovi Stalinův vzkaz, aby neoddaloval rozhodující střetnutí. Více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945- 1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 147-150. ISBN 80-04-25699-6. 116 O podání demise a klíčových jednáních pátečního dne více v KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. s. 66-85. ISBN 978-80-7557-116-8.
46 Edvard Beneš za asistence svého kancléře Smutného telefonickou zprávu se Zenklem dlouho nekomentoval, pouze se ohradil slovy „Až ten dopis dostanu.“ a „Co mu mohu telefonicky říci, přece musí vědět, že nás poslouchají“.118
V 15:45 doručil kancléři Smutnému písemnou demisi národně socialistických ministrů prof. dr. Krajina. Čtvrt hodiny nato se dostavil k prezidentovi Klement Gottwald s delegací ministra vnitra a generálů a jednal s prezidentem do 18:25. Informoval prezidenta o tom, že by měla být demise přijata a vláda doplněna novými ministry podle jeho návrhu. Během schůze s předsedou vlády byla do rukou kancléře předána písemná demise ministrů za Demokratickou stranu. Po odchodu předsedy vlády byla prostřednictvím ministra Hály ústně podána demise ministrů za Československou stranu lidovou.119
Ministr vnitra Václav Nosek v reakci na události pátečního dne vyhlásil okamžitou pohotovost 2000 příslušníků pražského SNB a aktivizoval i další podpůrné složky, které měly situaci monitorovat i v dalších městech nebo případně posílit pražské sbory. Klement Gottwald a vedení KSČ vycítili, že nastal okamžik rozhodujícího střetu o moc, a rozhodli se svolat na Staroměstské náměstí příštího dne obrovskou lidovou demonstraci na podporu požadavků KSČ.120
V sobotu 21. února se konala za účasti asi 40000 lidí velká demonstrace, na které zazněl známý Gottwaldův projev. V něm představil komunistické řešení 117 Kancléř J. Smutný popisuje podrobnosti komunikace se zástupci stran Národní fronty ve své knize SMUTNÝ, Jaromír. Svědectví prezidentova kancléře. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 21-53. ISBN 80-204-0567-4. 118 Kancléř J. Smutný vzpomíná na patnácté schůzi konané 21. února 1950 na Benešovu reakci při telefonickém hovoru a spekuluje o významu jeho slov, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 187. ISBN 978-80-7422-623-6. 119 O pátečních událostech více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 238-240. ISBN 80-200-0957-4. 120 Z usnesení předsednictva ÚV KSČ vyplývá, že komunisté přešli do protiofenzivy. Václav Nosek měl povinnost zařídit vyhlášení okamžité pohotovosti všech formací a členů SNB, obsadit strategická místa (pošty, rozhlas, telefon). Tato opatření měla být provedena na území celé republiky. Více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 434-435. ISBN 978-80-259-0364-3.
47 vládní krize a požadavek, aby byla vláda doplněna novými lidmi, kteří nezradili ideu Národní fronty. Zároveň nabádal k vytváření Akčních výborů Národní fronty, jež měly potlačit jakýkoliv odpor opozičních sil a zamezit tak jejich případnému úspěšnému převzetí moci.121 Okamžitě začaly vznikat jednotky Lidových milicí, pro něž měl Václav Nosek zajistit dostatek zbraní, bylo rozhodnuto i o vzniku Ústředního akčního výboru Národní fronty122 a na mnoha místech republiky se konaly masové demonstrace. V této situaci se zachovaly demokratické strany podivně. Na svých jednáních se zavázaly zatím nepodnikat ani nepřipravovat žádné veřejné akce, dokud prezident o demisi nerozhodne. Celá tíha únorových dní tedy ležela na rozhodnutí nemocného muže na Hradě, který se pod tlakem veřejnosti, Gottwalda a odborových organizací měl stát klíčovou figurou politické partie rozehrané komunisty.123
22.února se v Praze konal sjezd závodních rad, na který se dostavilo 8000 delegátů a na němž svůj životní projev pronesl Antonín Zápotocký, předseda odborového hnutí, a Klement Gottwald. Prioritním požadavkem sjezdu bylo znárodnění podniků s více než 50 zaměstnanci, uzákonění nové ústavy, národního pojištění, pozemkové reformy a úprava platů. Rezoluce, která de facto znamenala znárodnění většiny majetku v Československu, byla přijata v poměru 7900 ku 10 hlasům. Pro podporu požadavků byla na 24.února ohlášena generální stávka, které se zúčastnilo mezi 12:00 a 13:00 na 2,5 milionu pracujících.124
V kolotoči jednání nebylo stále jasné, k jakému z táborů se přikloní názorově roztříštěná a dosud nerozhodnutá sociální demokracie. Na jednání
121 O tématu pojednává také KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993. 447 s. ISBN 80-204-0145-8. 122 Ústřední akční výbor Národní fronty byl ustaven 25. 2. 1948 v Praze na Perštýně za účasti Klementa Gottwalda a jeho úkolem bylo zastřešovat činnost akčních výborů na všech úrovních. Prvním předsedou se stal předseda ÚRO Antonín Zápotocký, na post místopředsedů ÚAV byli dosazeni generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, ministr průmyslu Zdeněk Fierlinger, ministr pošt A. Neumann a ministr zdravotnictví P. J. Plojhar. Více v článku Národní obroda, Ústřední akční výbor Národní fronty. 1948, 27. 2. 1948, roč. 4 č. 68, s. 1. 123 Více o sobotních událostech v KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. s. 85-108. ISBN 978-80-7557-116-8 124 O nedělní odborové stávce, projevech politiků a protiopatření demokratů více v KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. s. 108-132. ISBN 978-80-7557- 116-8
48 Gottwalda s B. Laušmanem byl předseda této strany postaven před hotovou věc. Buď půjde ČSSD s komunisty, nebo může počítat s totálním rozkolem své strany.125 24. února bylo na nátlak vedení levicového křídla, které za pomoci dělníků obsadilo Lidový dům, rozhodnuto dohodu s komunisty přijmout a připojit se k vznikajícímu akčnímu výboru strany.126 Nicméně členové ČSSD Václav Mayer a František Tymeš demisi podali. Ve chvíli, kdy byla doručena demise i sociálně demokratických ministrů, měl E. Beneš postupovat ústavně a nechat rozpustit vládu, protože podala demisi nadpoloviční většina ministrů127.
Ve víru událostí těchto krizových dní však již nic nemohlo zabránit převratu a Edvard Beneš to věděl. Přesto ještě 23. února ujišťoval členy Československé strany národně socialistické, že požadavkům KSČ neustoupí. Téhož dne byly provedeny razie v sekretariátech národně socialistické strany. Bezpečnost provedla domovní prohlídky, při kterých ohlásila, že našla zbraně.128
Na Slovensku začali komunisté přebírat pověřenectva vedená členy Demokratické strany, což zde situaci značně přiostřilo. Množily se dotazy řadových členů DS, jestli mají, či nemají vstupovat do vzniknuvších akčních výborů. Akční výbory NF na ministerstvech vyzvaly ministry k opuštění jejich rezortů.129
125 Podle Jacquese Rupnika lze únorovou krizi shrnout jako boj o sociální demokracii a prezidenta Edvarda Beneše za pomoci lidových mas, odborů, akčních výborů a složek SNB a lidových milic, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 240-243. ISBN 80-200-0957-4. 126 V15:05 asi 12 příslušníků SNB obsadilo sekretariát ČSSD, Václav Mayer se dožadoval rozhovoru s ministrem vnitra, když ho chtěl upozornit, jaké „lotroviny“ se v Praze dějí. Ministr odpověděl, že se nejedná o obsazení nýbrž ochranu budovy s příkazem nezasahovat do vnitřních záležitostí strany, více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 446-447. ISBN 978-80-259-0364-3. 127 O ústavnosti Benešových kroků v době krize, více v SMUTNÝ, Jaromír. Svědectví prezidentova kancléře. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 105-113. ISBN 80-204-0567-4. 128 V tento den začaly policejní prohlídky ve všech sekretariátech národně socialistické strany v celém Československu. V Praze odstartovala razie ve 12.00 a trvala asi 4 hodiny. Milada Horáková a Václav Krajina volali na úřadovnu StB a stěžovali si na nezákonnosti. Začala také první vlna zatýkání jejích členů státní bezpečností. Více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 442-445. ISBN 978-80-259-0364-3. 129 Prokop Drtina vzpomíná ve svých pamětech na bezradnost ministrů v demisi. Drtinovi byl odepřen přístup na ministerstvo spravedlnosti, ve kterém se již 24. února 1948 ustanovil akční výbor, více v DRTINA, Prokop. Československo můj osud: Kn. života čes. demokrata 20. stol. Sv.2. Kn. 2, Rok 1947-únor 1948. 1. vyd. (repr.) v Melantrichu. Praha: Melantrich, 1992. s. 157-161. ISBN 80-7023- 114-9.
49 24.únor se stal pro nekomunistické strany dnem bezradnosti a pochyb o vítěství nad rozjetým vlakem komunistických akcí. Ve vedeních stran začaly spontánně vznikat akční výbory a jejich vedoucí představitelé začali pomalu ztrácet kontrolu nad svými sekretariáty. Výnosem ministerstva vnitra byla uvalena na tiskárnu Melantrich nucená správa, jež zamezila vydávání národně- socialistického Svobodného slova. Po nátlaku na sociální demokracii, kterou komunisté za přispění Zdeňka Fierlingera pod hrozbami donutili souhlasit se spoluprací s KSČ a paralyzováním vedení národních socialistů a lidovců tak zbývala jen jedna překážka k uchopení moci - prezident Edvard Beneš.130
K ovlivnění názoru prezidenta na přijetí demise využila KSČ lidových mas při generální stávce, která probíhala mezi 12. -13. hodinou odpoledne. Stávky se zúčastnilo přes 2,5 milionu pracujících, z nichž většina souhlasila s prosazením komunistických požadavků. Neúčast na generální stávce byla později použita akčními výbory jako usvědčující důkaz reakčního chování lidí a ovlivnila tak negativně osudy mnoha občanů Československa.131
Edvard Beneš stále trval na tom, aby vládní strany i nadále spolupracovaly v Národní frontě, ta však již neexistovala a Klement Gottwald požadoval na prezidentovi přijetí vlády obrozené Národní fronty, doplněné o Gottwaldem pečlivě vybrané lidi sympatizující s politikou KSČ. O tomto tématu jednal večer Gottwald s prezidentem a po skončení schůzky se vedení KSČ rozhodlo ukončit vládní krizi následující den. Dalším prostředkem nátlaku na prezidenta se stalo nařízení o zasílání rezolucí z výrobních závodů po celém Československu. KSČ připravovala pro případ prezidentova odmítnutí generální stávku. Edvard Beneš pod tíhou Gottwaldových požadavků nakonec rezignoval.132
130 Více o přebírání moci lidovými milicemi a složkami SNB v sekretariátech a Melantrichu v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 446-453. ISBN 978-80-259-0364-3. 131 Generální stávka probíhající ve většině československých závodů se stala mocným propagandistickým a zastrašujícím nástrojem při přebírání moci KSČ, více v KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. s. 171-200. ISBN 978-80-7557-116-8 132 O nátlaku komunistů na prezidenta Beneše více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, s. 152-153. ISBN 80-04-25699-6.
50 Ráno 25. února prezident požádal svého tajemníka, aby připravil dopisy, kterými by přijal demisi dvanácti ministrů. V jedenáct hodin dopoledne dorazila k Benešovi komunistická delegace v čele s Gottwaldem a naléhala na rychlé rozhodnutí. Události nabraly rychlý spád. Přestože ještě téhož dne podali demisi i dva sociálně demokratičtí členové vlády, Beneš oznámil Gottwaldovi krátce po čtvrté hodině, že přijímá demisi nekomunistických ministrů a souhlasí s doplněním vlády podle Gottwaldova návrhu.133
Gottwaldova cesta z Hradu vedla nejprve na ústředí právě vzniknuvšího ústředního akčního výboru, kde přijali zprávu s ohromným nadšením a poté se vypravil na Václavské náměstí, kde ho čekal mnohatisícový dav. Zaplněné náměstí si poté vyslechlo jeden z nejslavnějších projevů 20. století, který se díky tomu, že komunisté ovládali ministerstvo informací, dostal do všech měst a závodů a stal se tak symbolem dne, který KSČ slavila dlouhých 40 let – Vítězný únor.134
Ještě téhož dne se ve stejné době, kdy probíhala manifestace na Václavském náměstí, shromáždil další mnohatisícový dav na Karlově náměstí. Byli to studenti pražských vysokých škol, kteří svým pochodem na Pražský hrad chtěli vyjádřit podporu prezidentu Benešovi, aby neustupoval komunistickým požadavkům. Nevěděli však, že o osudu Československa je již rozhodnuto. Pětičlenná delegace, která byla přijata na Hrad, se však setkala jen s nemocným a zlomeným mužem, který i přes svou autoritu nemohl zabránit komunistickému převratu. Dovršením ztráty svobody a demokracie na další desítky let se stala zpáteční cesta studentského průvodu. Na studenty čekaly nenávistné komentáře, obušky a pažby pušek členů SNB a lidových milic, kteří
133 Popis prezidentova středečního dne podává kancléř Smutný v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 318-319. ISBN 978-80-7422-623-6. 134 Státní bezpečnost si vedla podrobný popis o shlukujících se davech v Praze a v součinnosti s dalšími složkami SNB rozháněla protikomunistická shromáždění. Manifestaci na Václavském náměstí naopak organizovala. Více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s 453–457. ISBN 978-80- 259-0364-3. nebo KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. s. 200 -236. ISBN 978-80-7557-116-8.
51 průvod rozprášili. Symbolicky tak odstartovali éru násilí a strachu – komunistickou diktaturu.135
135 Během demonstrací a průvodu 25. února bylo zatčeno celkem 118 osob. Z nich trestní rychlosenáty potrestaly 107 osob vězením v trvání od 48 hodin do 14 dnů. Většina vysokoškoláků byla později ze studia vyloučena. Více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 455. ISBN 978-80-259- 0364-3.
52 6. Cesta k únoru 1948 na Chomutovsku 6.1. Stručná charakteristika chomutovského regionu Okresní město Chomutov leží v severozápadních Čechách na úpatí Krušných hor a okraji Severočeské hnědouhelné pánve. Spolu s městem Jirkov tvoří hlavní centrum okresu Chomutov, který svou rozlohou 936 km2 náleží mezi středně velké okresy a zaujímá třetí příčku Ústeckého kraje. Na rozdíl od rozlohy zaujímá svou hustotou zalidnění 133 obyvatel na 1km2 až páté místo v kraji. Okres je v současné době rozdělen na 36 obcí, z nichž 7 obdrželo status města, ke dni sčítání 26. března 2011 dosáhl chomutovský okres počtu 124 979 trvale přihlášených obyvatel.136
Svou dnešní podobu získal okres v roce 1960 sloučením bývalých okresů Chomutov a Kadaň a připojením města Vejprty. Na severovýchodě hraničí s okresem Most, na jihovýchodě s okresem Louny a na západě s okresem Karlovy Vary. Krušnohorský hřbet vytváří přirozenou přírodní hranici se Spolkovou republikou Německo.137
Chomutov je významným dopravním uzlem a hospodářským centrem Krušnohoří. Kříží se zde dvě hlavní dopravní tepny, silnice 1/7 s hlavními směry Chomutov – Praha – Hora sv. Šebestiána a silnice 1/13 Karlovy Vary – Chomutov – Děčín. Okres Chomutov proslul především těžkým průmyslem, energetikou, hutnictvím a těžbou hnědého uhlí, ale po restrukturalizaci podniků v roce 1991 a omezení těžby byla řadou podniků ukončena činnost a Chomutovsko tak pravidelně obsazovalo jednu z prvních příček žebříčku míry nezaměstnanosti v celé ČR. V současnosti se ale situace v této oblasti značně zlepšuje.138
6.2. Stručná historie regionu Kdy přesně vzniklo na území dnešního Chomutova trvalé osídlení, není možné přesně určit. Jisté však je, že tudy vedla od nepaměti důležitá obchodní stezka ze Saska do vnitrozemí Čech, a logická úvaha napovídá, že si obchodníci 136 Obce v číslech. Chomutov: Okresní oddělení ČSÚ, 1991, s. 5 137 Obce v číslech. Chomutov: Okresní oddělení ČSÚ, 1991, s. 5 138 Obce v číslech. Chomutov: Okresní oddělení ČSÚ, 1991, s. 7
53 po náročném překonání Krušných hor museli někde odpočinout. Navíc se v místech dnešního Chomutova sbíhaly kromě cest ze Saska a z Prahy také cesty z Kadaně a Mostu.
První písemná zmínka o Chomutově pochází z roku 1252, kdy Bedřich Načeradec z Chomutova daroval Chomutov i s okolními vesnicemi Řádu německých rytířů139. Osada byla v listině označena termínem oppidum, tedy slovem označujícím ranou formu městského zřízení. Zda se jednalo o město, však nelze přesně určit, protože písař, pražský dominikánský mnich, který smlouvu vyhotovil, jistě nepocházel z Chomutova, a okolí tak neznal.140
Král Přemysl Otakar II. se nebránil přílivu německých kolonistů doprovázejících řád z druhé strany Krušných hor, přesto se potvrzení smlouvy o darování dočkali až za 9 let. Němečtí rytíři se snažili co nejvíce rozšířit své panství, získali například vesnici Droužkovice, Blatno, Běšice a vybudovat v Chomutově stálé sídlo řádu. Tak započala stavba komendy a na ni navazující stavba kostela svaté Kateřiny. Řád postupně rozšiřoval své panství o další obce, a tak se za vlády Jana Lucemburského může Chomutov již oficiálně nazývat městem. Vláda, kterou rytíři německého řádu nad Chomutovem vykonávali, byla královským privilegiem osvobozena od vlivu zemských úředníků.141
Oficiálním vládcem města byl tedy komtur, bratr Mikuláš, ale je jisté, že již před rokem 1376 měl Chomutov svého rychtáře. Tím byl jistý Mertil, kterému zemský komtur Albrecht z Dubé a chomutovský komtur dali rychtu do dědičného užívání. Chomutov získal práva na konání trhu, právo hrdelní, soudní a právo užívat městskou pečeť. Roku 1397 se Chomutovu v listině vydané zemským komturem povoluje obchod se solí, který měl zajistit potřebný zisk. V téže listině však můžeme již dohledat zmínku i o městských konšelech, jejichž přítomnost svědčí o slábnoucí moci rychtáře.142
139 Více o založení města Chomutov v BROŽOVSKÝ, Karel. Chomutov. Historický průvodce a zajímavosti města : Průvodce městem a okolím. Chomutov: Městský národní výbor, 1978, s. 8 140 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 7. ISBN 80-86067-63-7. 141 Více o Chomutovu v 13. století v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 8. ISBN:80-238-1756-6.
54 První městská radnice sídlila v domě č.p. 4, stojícím na rohu náměstí naproti městské věži. Část tohoto domu sloužila jako městská radnice až do roku 1629. Týdenní trhy se pak v Chomutově odbývaly každé pondělí na prostranství před budovou komendy, pozdějšího zámku.143 Chomutov získal také právo na stavbu městského opevnění, které bylo rovněž realizováno během druhé poloviny 14. století. Udělená privilegia a výnosy, které řád městu poskytl, a také právo tržní míle, udělené králem Václavem IV. roku 1399, přispěly k velkému rozmachu Chomutova v regionu. 21. září 1411 Král Václav IV. využil celkového mocenského oslabení Řádu německých rytířů po bitvě u Grünwaldu a donutil jej, aby mu postoupil chomutovské panství. Královským purkrabím v Chomutově se stal Štěpán Harnušmeister z Kobsheinu.144
Zdálo se, že Chomutov má před sebou úžasnou budoucnost, ale nestalo se tak. 10. srpna 1418 Chomutov zachvátil velký požár a pak přišel 16. březen 1421, kdy husitské vojsko po dvou dnech obléhání Chomutov dobylo a téměř zničilo. Za husitských válek pak město sloužilo jako útočiště pražanů vedených Janem Želivským, po bitvě u Ústí nad Labem pravděpodobně Chomutov obsadil husitský šlechtic Jakoubek z Vřesovic, kterému císař Zikmund zastavil Chomutov dědičně. Vlastnické právo na Chomutov poté přechází na krále Ladislava Pohrobka, jenž městu roku 1454 městu potvrdil všechna dosavadní privilegia. Totéž učinil i král Jiří z Poděbrad roku 1466 a Vladislav II. Jagellonský roku 1475. Vlastnící Chomutova se během 15. a 16. století neustále střídali, dokud 3. května 1571 nekoupil panství rod pánů z Lobkovic, za jejichž spravování se město přiklonilo k protestantismu. 1. prosince 1588 byla uzavřena smlouva mezi Jáchymem Hasištejnským z Lobkovic a Jiřím Popelem z Lobkovic o výměně panství za Mladou Boleslav.145
142 Více o městských právech v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 9. ISBN:80-238-1756-6. 143 BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 9. ISBN:80-238- 1756-6. 144 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 10. ISBN 80-86067-63-7. 145 Více o Chomutovu v 15 – 16. století v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 13-16. ISBN:80-238-1756-6.
55 Jiří Popel z Lobkovic se stal jedním z nejvýznamnějších majitelů chomutovského panství, protože jeho pokusy o rekatolizaci města za pomoci jezuitského řádu významně ovlivnily současnou podobu historického středu města. Po odsouzení Jiřího Popela k smrti a konfiskaci veškerého jeho majetku se tak stal vlastníkem Chomutova císař Rudolf II. Ten stál o prodej města v královském držení, a proto se měšťané 19. prosince 1605 vykoupili z poddanství. Chomutov se stal svobodným královským městem, nepodléhajícím žádné feudální vrchnosti, nýbrž pouze králi. V dalším průběhu 17. století se dovršil proces rekatolizace, který zbrzdil začátek třicetileté války a neustálých vpádů protestanských vojsk.146
Vývoj města v dalším období však byl velmi pozvolný. Významnou měrou se na rozvoji města,a to zejména školství, podíleli jezuité. Jejich zásluhou byla v Chomutově otevřena jezuitská kolej, která poskytovala vzdělání nejnadanějším studentům z celého okolí a vychovala mnoho významných osobností, jako byl například František Josef Gerstner147. Po zrušení řádu Josefem II. a odchodu jezuitů pak město zažívalo čas stagnace.148
Až na konci 19. století Chomutov zažívá prudký rozvoj díky rozhodnutí o stavbě železnic. Ty se měly v Chomutově sbíhat tři. První trať spojila Chomutov 8. října 1870 s Ústím nad Labem, druhá roku 1874 s Prahou, tato trať pak byla prodloužena až do Chebu a stala se tak třetí tratí. Díky výstavbě železnice se opět probudila stagnující ekonomika, což dokládá i prudký nárůst počtu průmyslových podniků, jako byly Mannesmanovy železárny, které ihned po odkupu zahájily výrobu bezešvých trubek, nebo papírny Dechtochema. Mnoho podniků si zajišťovalo dodávku uhlí pro svůj provoz z nedalekých dolů, jejichž počet neustále narůstal.149
146 Více o vývoji města před třicetiletou válkou v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 30. ISBN:80-238-1756-6. 147 Více o chomutovském rodáku Františku Josefu Gerstnerovi v STREIT, Jiří. F.J. Gerstner. 1.vyd. Praha: Orbis, 1947. 148 O stagnaci města a vzdělávání elit jezuitským řádem v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 36-37. ISBN:80-238-1756-6. 149 Více o rozmachu průmyslových podniků na Chomutovsku, např. Mannesmannových závodů v knize BROŽOVSKÝ, Karel. Chomutov. Historický průvodce a zajímavosti města : Průvodce městem a okolím. Chomutov: Městský národní výbor, 1978, s. 11
56 Začátek 20. století zastihl Chomutov jako úspěšné a klidné město, kde občas docházelo k demonstracím za zlepšením pracovních podmínek a pracovního prostředí, ale vesměs zde žili lidé spokojeně. Až po 1. světové válce se naplno začaly projevovat problémy soužití německé většiny a české menšiny, které v období před druhou světovou válkou vygradovaly v otevřenou nenávist. Po nacistickém převratu v Německu v roce 1933 se národnostní problémy značně přiostřily a otevřeně přerůstaly v tvrdé střety. Volby v roce 1935 jasně potvrdily národnostní dominanci německého obyvatelstva, když Henleinova Sudetoněmecká strana získala 60 procent všech hlasů. Henleinovi stoupenci i nadále stupňovali provokace a násilnosti, které vyvrcholily 19. května 1938 rvačkou několika desítek henleinovců s šesti českými vojáky, při které byl jeden z vojáků těžce raněn. V reakci na předchozí událost se v Chomutově odehrávala řada rvaček mezi policií a příznivci Konráda Henleina.150
Po podepsání mnichovské dohody 29. září se život pro českou menšinu stal neúnosným a vedl k hromadnému opouštění pohraničí. Německá armáda obsadila Chomutov 8. října 1938 1. tankovým plukem z Erfurtu a byla většinou obyvatel151 nadšeně vítána. Ihned po obsazení města vešly v platnost říšské zákony152 diskriminující Čechy, ale také Židy, kteří z osobních důvodů nemohli nebo nechtěli opustit své domovy. Pronásledování židovského obyvatelstva vyvrcholilo 9. listopadu 1938 tzv. Křišťálovou noci, při které byla v Chomutově vypálena židovská synagoga. Za války se stalo město důležitým centrem říšské válečné výroby a Mannesmannovy závody a Poldina huť se přeorientovaly na výrobu součástek pro německé tanky. V továrnách nejprve pracovali němečtí muži, po odvelení na frontu jejich roli zastoupily ženy a nakonec byly do podniků umístěni totálně nasazení Češi, váleční zajatci a dělníci z obsazených zemí ve východní Evropě.153 150 Více o Chomutovu na počátku 20. století a česko-německém soužití v Chomutově v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 59. ISBN:80-238-1756-6. 151 V Chomutově žili také němečtí sociální demokraté a komunisté, kteří z obsazení pohraničí nadšeni nebyli. 152 Chomutov se stal po obsazení německými vojsky součástí říšské župy Sudety. 153 Více o provozu v Mannesmannových závodech, zajateckých táborech, německých uprchlících a tzv. pochodu smrti v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta, - dodatečný zápis z roku 1945
57 Válečná léta Chomutov přečkal bez vážnějšího poškození a spojenecké nálety se městu vyhýbaly. Na sklonku války 16. dubna 1945 se však Chomutov stal cílem spojeneckého bombardování a na město bylo shozeno 300 pum. O tři dny později bylo na město svrženo 3000 těžkých bomb za účelem přerušit krušnohorské komunikace. Vážné poškození tak utrpělo vlakové nádraží, Poldina huť a řada obytných budov ve městě. Při leteckém bombardování přišlo o život mnoho lidí, převážně z řad válečných zajatců a vězňů, kterých bylo město plné, stejně jako německých uprchlíků, jenž ustupovali před postupující Rudou armádou.154
6.3. Poválečný vývoj na Chomutovsku První sovětské jednotky projely Chomutovem 8. května 1945 ve večerních hodinách, ale nezdržely se tu, neboť pokračovaly dále ku Praze. Ráno 9. května pak Chomutov obsadila jednotka 13. armády 1. ukrajinského frontu. Velitelem města se stal major Nosov a své ústředí si zřídil v nynější kavárně Hradčany v centru města. Chomutov byl tedy osvobozen až na úplném konci války, kdy většina Evropy již slavila porážku Německa.155
Ihned po osvobození města se v Chomutově ustanovil dvanáctičlenný Československý národní výbor, jehož předsedou byl zvolen Josef Černý, a začal okamžitě řešit problémy s potravinami a bezpečností, které s ukončením války vyvstaly. Národní výbor však množství problémů s organizací města nezvládal, a tak se obrátil o pomoc do Loun, odkud posléze dorazila skupina 29 partyzánů, kterým spíše než o pomoc výboru šlo o vlastní prospěch a zisky a kteří započali terorizovat zdejší německé obyvatelstvo.156
15. května 1945 byl proto Československý národní výbor zrušen a ustanoven nový Český revoluční národní výbor. Ten měl již 33 členů,
154 Více o válečných letech v Chomutově v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 78. ISBN:80-238-1756-6. 155 Více o historii prvních dnů po osvobození na Chomutovsku v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997.s. 79. ISBN:80-238-1756-6. 156 Více o násilnostech prováděných na německém obyvatelstvu v STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. s. 148-153. ISBN 978-80-86057-68-2.
58 předsedou se stal Emil Jung a v jeho řadách působilo dokonce i 10 německých antifašistů157. V této nepřehledné době si spousta Čechů začínala vyřizovat účty s Němci, tak jak to například dokládá vzpomínka Zdeny Kolářové: „před válkou nám říkali český svině a po válce jsem jim připomněla a křičela na ně, že chtěli do říše, tak ať jdou.“158 Pořádkovou službu v této době zajišťovalo 150 členů revoluční gardy, z nichž 110 bylo místních Němců159, a bezpečnostní službu vykonávali lounští partyzáni.160
Odpoledne dorazilo do Chomutova 35 mužů asistenčního oddílu 1. Československého armádního sboru v SSSR. Ti ihned odzbrojili německé příslušníky revolučních gard a dále i všechny obyvatele. Oddíl převzal zodpovědnost za pořádkovou i bezpečnostní službu, čímž se situace ve městě výrazně zlepšila. Stále však bylo potřeba více lidí na udržení chodu města, zvláště pak četníků a vojáků. Ti do Chomutova dorazili 17. května 1945 obrněným vlakem „Železo“ pomocí opravenou železniční tratí. Zprovozněním zmíněné trati přestal být Chomutov odříznutý od světa.161
Vlakem kromě čtrnácti četníků a sto třiceti mužů československé armády přijel i Dr. Miroslav Rödling, který se stal prozatímním vedoucím Okresní správní komise (dále jen OSK). O dva dny později dr. Rödling za pomoci ppor. Miroslava Nuce zorganizovali na městské schůzi vznik Revolučního národního výboru v Chomutově, z něhož byli předem vyloučeni všichni Němci. Na protest proti tomuto nařízení všichni Němci schůzi opustili. 18. května1945 začal
157 BROŽOVSKÝ, Karel. Chomutov. Historický průvodce a zajímavosti města : Průvodce městem a okolím. Chomutov: Městský národní výbor, 1978, s. 206 158 Rozhovor se Zdenou Kolářovou, 20. 1 . 2019, Chomutov. Zdena Kolářová, narozena v Bílenci u Chomutova v roce 1928. Tato dáma byla tedy jediným pamětníkem, který se narodil na Chomutovsku. Paní Kolářová však neustále kladené otázky stáčela k válečnému období, které pro ni bylo traumatem. Vzpomínala na razii německých vojáků v jejich domě v roce 1945, kdy jeden voják mířil samopalem na hlavu jejího otce. V rozhovorech byla patrná obrovská nenávist k Němcům, která trvá dodnes. Přesto mi poskytla pamětnice náhled na to, jak probíhal život v poválečné vesnici na Chomutovsku. 159 I když byli Němci v bezpečnostním oddílu k dispozici revolučnímu národnímu výboru, nikdo by si v té době nemohl dovolit poslat německé ozbrojence na pomoc Čechům, proto byla účast Němců v RG jen symbolická. 160 Více o zajištění bezpečnosti na Chomutovsku v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky- mesta – dodatečný zápis z roku 1945 161 Více o zajišťování bezpečnosti také v JEŽIL, František. Chomutovsko po pětačtyřicátém. Nástup. 1992, 30. 4 .1992. s. 3
59 v Chomutově vyhláškou nařizující vystěhování všech osob německé národnosti do Německa tzv. divoký odsun. Činnost lounských partyzánů byla ukončena na Chomutovsku dne 20. května. 1945. Členové této skupiny byli na příkaz posádkového velitele zatčeni a převezeni zpět do Loun. Ukázalo se, že v tomto oddílu působilo mnoho lidí trestaných již za první republiky pro nejrůznější delikty.162
Hlavní problémy Chomutova v prvních měsících po válce způsobovali hlavně členové partyzánských oddílů a váleční zajatci, kteří byli soustředění do deseti zajateckých táborů na území Chomutovska. Zajatci začali rabovat obchody a domy, zřejmě, aby si vynahradili léta válečného strádání. Do zajateckých táborů byly postupně přemísťovány německé rodiny a jejich byty dávány k dispozici českým osídlencům. Němci se po 20. květnu povinně účastnili odklízení trosek, zprovozňování železnice a práce v zemědělství a průmyslu.163
19. května 1945 byly podniky a obchody dle dekretů prezidenta republiky o národní správě majetku Němců, Maďarů a kolaborantů ještě téhož dne převedeny pod národní správu. V největších průmyslových podnicích, Válcovnách trub a Poldině huti, probíhala výroba s menším počtem dělníků bez přestání a stejně tak i v ostatních městských podnicích s národní správou. Přesto se nedostávalo kvalifikovaných dělníků a bylo potřeba doplnit stavy pracovníků novými pracovními silami z vnitrozemí.164
Takovým způsobem se do Chomutova dostal například pan Josef Hruška, původem z jižních Čech, který byl jako devatenáctiletý mladík totálně nasazený v Německu a po návratu domů přijal místo strojvedoucího v Chomutově. Měsíc poté ho následovala jeho žena Květa Hrušková, která vzpomíná na první dny osvobozeného Chomutova slovy:
162 O založení OSK v Chomutově více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta– dodatečný zápis z roku 1945 163 Více o přeplněnosti města uprchlíky i zajatci po válce a trestné činnosti s tím spojené v JEŽIL, František. Chomutovsko po pětačtyřicátém. Nástup. 1992, 6. 5 .1992. s. 3 164 Více v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997.s. 79-80. ISBN:80-238-1756-6.
60 „Bydleli jsme v drážním patrovém domě, a i když tu byla spousta volných domků po Němcích, my jsme žádný nechtěli, co kdyby se vrátili. Taky jsme věděli, co obnáší za starosti mít domek.“165
Koncem května začala probíhat repatriace válečných zajatců a nuceně nasazených osob. Chomutov opustili angličtí a francouzští zajatci, kteří byli odvezeni na nákladních autech směrem na Karlovy Vary166. Zavlečení zajatci ostatních národností, především italské a španělské, spolu se zajatci z balkánských oblastí odjeli zvláštním vlakem, stejně jako nuceně nasazení Poláci. Celkem se jednalo o 1325 osob.167 O sovětské zajatce se postarala sama Rudá armáda a po důkladném prošetření jejich zajetí je odvezla zpět do vlasti. Ze vzpomínek Evy Baschové se můžeme dozvědět, jaký strach měli starousedlíci ze zajatců, ale i zajatci z místních:
„Těsně po válce jela moje maminka na kole a nedávala pozor, narazila do francouzského vojáka a zlomila si ruku. Nastala panika a křik mezi místními. Voják se nezmohl na slovo, maminka také ne. Druhý den jí voják přinesl čokoládu, do dneška nevím, kde ji sebral.“168
6.4. Tzv. divoký a tzv. organizovaný odsun Pro další pochopení vývoje chomutovského regionu je potřeba zmínit klíčovou událost, která výrazně ovlivnila skladbu obyvatelstva v celém pohraničí a jeho změnu v sociální struktuře. Touto událostí byl odsun německého obyvatelstva z území Čech, do konce roku 1945 neorganizovaný a od roku 1946
165 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. Rozhovor s manželi Hrušovými byl pro tuto práci asi nejpřínosnější. Oba manželé pocházejí z jižních Čech z městečka Kardašova Řečice. Květa Hrušková se narodila v roce 1929 a Josef Hruška v roce 1926. Po válce, jejíž část strávil jako totálně nasazený dělník v Německu, přišel Josef Hruška do Chomutova pracovat jako strojvedoucí a po krátkém čase ho do Chomutova následovala i jeho žena Květa, která se starala o domácnost. Zajímavé je, že oba manželé zpočátku sympatizovali s politikou KSČ. Květa Hrušková se aktivně zajímala o politiku a na pokládané otázky odpovídala přesně, neodbíhala od tématu a naopak doplňovala svého manžela, který si již na podrobnosti nevzpomínal. 166 BROŽOVSKÝ, Karel. Chomutov. Historický průvodce a zajímavosti města : Průvodce městem a okolím. Chomutov: Městský národní výbor, 1978, s. 206 167 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 114. ISBN 80-86067-63-7. 168 Rozhovor s Evou Baschovou, 3. 1. 2019, Chomutov. Eva Baschová, narozena v Chomutově roku 1959, vzpomínala na vyprávění své maminky Elfriedy Rohrové narozené ve Vejprtech roku 1930, která pocházela ze smíšeného manželství. Její vzpomínky přispěly k dotvoření celkového obrazu poválečné situace v Chomutově.
61 pak organizovaný a právně zajištěný. Od května roku 1945 do listopadu 1946 bylo z území Chomutova odsunuto téměř 47 000 Němců.169
Když uvážíme, že v květnu 1945 žilo v Chomutově odhadem 60 000 lidí, z toho pouhých 80 Čechů, kteří zde směli zůstat po odstoupení pohraničí Říši v říjnu 1938, jedná se o obrovskou změnu struktury obyvatelstva města, majetku a hospodářského zázemí, jež měla klíčový vliv i na tom, že pohraničí později zcela ovládla komunistická strana, která problémy spojené s pohraničím úspěšně využila v politickém zápase o moc. Tato ztráta lidského potenciálu musela být v dalších letech nahrazena plánovaným znovuosídlením pohraničí a přebudováním základu fungování města.170
Tzv. divoký odsun německého obyvatelstva odstartoval ihned po osvobození a provázela ho násilí a zvěrstva, kterých se dopouštěly samozvané jednotky partyzánů a revolučních gard.171 Po celém okrese vznikaly internační tábory, do kterých byly soustřeďovány osoby podezřelé z protistátní činnosti. Neblaze proslulým se stal tábor „Sklárna“ zřízený v prvních dnech po osvobození Chomutova v prostoru bývalých skláren. Z libovůle strážních oddílů zde bylo popraveno 50 až 60 Němců, jenž byli pohřbeni do masového hrobu za budovou. Když se o zvěrstvech začalo mluvit, byl tábor zrušen a přesunut do bývalého anglického zajateckého tábora.172
Největším z internačních, později sběrných táborů, byla Poldina huť a internační tábor Chomutov. Do těchto středisek byly umísťovány celé německé rodiny a jejich majetek pak byl nabídnut Čechům. Němci z těchto táborů měli povinnost fyzicky pracovat, byli využíváni k odklízení trosek, čištění ulic, odvozu odpadu práci v zemědělství a průmyslu. Rozhodnutím místní správní komise
169 V období od konce války do 8. 9 . 1945 bylo vypraveno celkem 15 transportů, které odsunuli 15 221 osob, v roce 1946 bylo vypraveno dalších 31 transportů s celkem 31 000 německy mluvícími osobami více v RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 115-17. ISBN 80-86067-63-7. 170 Více o změně struktury obyvatelstva v pohraničí STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa 1945-1947. 1. vyd. Praha: Academia, 1991.s. 98-116. ISBN 80-200-0328-2. 171 Násilností se dopouštěli také příslušníci armády a běžní občané. 172 O násilnostech v táboře Sklárna více v STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. s. 148-153. ISBN 978-80-86057-68-2.
62 (MSK) z 28. května 1945 měli Němci povinnost nosit bílé pásky a pracovat v sobotu i v neděli.173
Vyhláškou z 9. června 1945 bylo nařízeno, že každý Němec mužského pohlaví ve věku od 13 do 65 let se musí dostavit na fotbalový stadion s osobním průkazem, náhradním prádlem a jídlem na tři dny. Cílem vyhlášky bylo nalézt a identifikovat příslušníky SS. Ženy a děti musely zůstat doma a nesměly opouštět byty. Na stadion se dostavilo pět až osm tisíc Němců a po nezbytné kontrole se průvod vydal směrem k saským hranicím. Podle německých pamětníků bylo přímo na stadionu ubito 15 až 20 mužů a několik desítek dalších zastřeleno během pochodu.174 Od těchto zločinů se 11. června 1645 veřejně distancovala MSK, která vinu svedla na zdejší vojenskou posádku. První transporty z Chomutova do okupovaných zón Německa vyjely 2. července 1945. Do 8. září 1945 pak bylo těchto transportů vypraveno 15 s celkem 15 221 osobami.175
Tzv. organizovaný odsun z internačního střediska, přemístěného do Horní Vsi na ulici Na Průhoně, odstartoval v roce 1946, přesněji 15. února, kdy vyjel první vlak s odsunutými Němci do okupovaného Německa. V roce 1946 bylo vypraveno celkem jedenatřicet transportů a odsunuto při nich bylo 37 000 Němců. Několik transportů odvezlo také téměř tisíc antifašistů, většinou německých sociálních demokratů, a to převážně do amerického okupačního pásma. V letech 1947 – 1949 bylo odsunuto dalších více jak tisíc osob německé
173 Více o zřizování táborů na Chomutovsku v STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. s. 148-153. ISBN 978-80-86057-68-2. 174 O „pochodu smrti“ do sovětské okupační zóny více v STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. s. 151-153. ISBN 978-80-86057-68-2. 175 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 115. ISBN 80-86067-63-7.
63 národnosti. V Chomutově se tak podařilo „vylikvidovat“176 německý problém jednou pro vždy.177
6.5. Problémy osidlování Chomutovska Po dokončení odsunu Němců v roce 1946 vzrostla na Chomutovsku poptávka po pracovní síle. Do pohraničí směřovali převážně mladí lidé z vnitrozemí Čech, ale i Slovenska a bývalých území Československa postoupených po válce Sovětskému svazu178. Paní Květa Hrušková vzpomíná: „Byli jsme mladí, chtěli jsme vypadnout z domu od rodičů a tady v pohraničí byla práce i bydlení.“179 Osídlenci přicházeli především z hospodářsky chudších částí Československa, jako byly jižní Čechy, jižní Morava a Slovensko. Chomutovu se v době osídlování přezdívalo „město mladých“, paní Květa Hrušková ve svém hovoru vzpomíná, že na ulicích snad ani nepotkala člověka staršího čtyřiceti let: „A to se nám na tom strašně líbilo“.180
Pro koordinaci osidlování na Chomutovsku byla v průběhu let 1946 -1947 zřízena Okresní osidlovací komise181, která na nejnižší úrovni realizovala celostátní plán Osidlovacího úřadu. Ten vznikl již v červenci 1945 na základě dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu. Okresní osidlovací komise poté přidělovala pozemky, domy a jiný nemovitý majetek na základě plánu Osidlovacího úřadu, jenž byl vyhlášen ještě tentýž rok a obsahoval výstižnou formulaci potřeb pohraničí v jednoduché větě:„ Je potřeba vytvořiti všechny podmínky pro co největší produktivitu práce a budoucí blahobyt celé republiky“182.
176 Termín vylikvidovat použil Edvard Beneš ve svém projevu v Brně při jeho návratu ze SSSR do Československa, více v Černý, V., Paměti 1945–1972, Praha 1994, s. 42. ISBN 80-7108-036-5. 177 O transportech roku 1946 více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta – dodatečný zápis z roku 1945 178 O problému osidlování Chomutovska, více v knize - ROTH, Jiří. Vlastivěda Chomutovska v otázkách a odpovědích. Chomutov: Okresní dům pionýrů a mládeže, 1982, s. 16 179 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. Paní Hrušková vzpomíná na příchod do Chomutova jako na dobrodružství. 180 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. 181 Více o osidlování pohraničí v ČAPKA, František, Lubomír SLEZÁK a Jaroslav VACULÍK. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství, 2005. 359 s. Akademické nakladatelství. ISBN 80-7204-419-2. 182 SPURNÝ, Matěj. Společnost v Sudetech po roce 1945, [online], dostupné z: http://www.antikomplex.cz/spolecnost-v-sudetech-po-roce-1945.html
64 V osidlovacích komisích se již od počátku angažovali především komunisté, kteří chtěli pomocí přidělovací politiky zvýšit popularitu KSČ v pohraničí a dostat sem své lidi.183
Paní Hrušková vzpomíná: „Já Vám řeknu, tenkrát jako mladá jsem hodně fandila komunismu, my mladí jsme se do toho hrnuli, protože nám to přinášelo novou dobu, otec národní socialista to nikdy nechtěl pochopit, říkal, čím víc na východ, tím má žena menší naději na život, ale my jsme byli úplně fascinovaní, my jsme mládež nová, mládež Gottwaldova, to bylo naše heslo.“184
6.6. Problémy s volyňskými Čechy Po válce zůstali volyňští Češi, příslušníci československé armády, dislokováni v Žatci. Díky mezinárodním dohodám se Sovětským svazem mohla být zahájena reemigrace185 volyňských Čechů zpět do Československa, a to i na území Chomutova a okolních obcí. Tito lidé však znali poměry v Sovětském svazu, zažili válečné útrapy za nacistické okupace SSSR, ale i Stalinův teror na Ukrajině. Kvůli těmto zkušenostem bylo jejich začlenění do pohraničí, ve kterém vzrůstal vliv komunistické strany, velice problematické, protože se jejich názor na komunismus rozcházel s názorem většinovým.186
Následující incident v obci Zálezly na Chomutovsku popisuje vztahy mezi místními občany a volyňskými Čechy. Předseda MSK ve své zprávě popisuje, že 29. června 1947 přišlo do jejich obce 5 mužů, volyňských Čechů, kteří na náměstí veřejně prohlašovali, že jdou vystřílet všechny komunisty. Když potkali rolníka Františka Bláhu, zeptali se ho, zda je komunista, a on odpověděl, že je, povalili muže na zem, vystřelili do něho z pistole a poranili mu tak ruku v lokti. Když poté lidé začali vybíhat ze stavení, bylo po nich stříleno a nastala panika. 183 Do pohraničí se vraceli i vojáci zahraničních armád, kteří žádali místní osidlovací komice o přidělení rolnických usedlostí. Komunističtí členové komisí dělali vše pro to, aby těmto osídlencům zabránili usedlosti získat. Dva případy marného úsilí manželů Kvašajových a mladého letce z bitvy o Anglii jsou popsány v JEŽIL, František. Chomutovsko po pětačtyřicátém. Nástup. 1998, 29. 1 .1998. s. 3 184 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. Názor Květy Hruškové na tehdejší KSČ. 185 WIEDEMANN, Andreas. „Pojď s námi budovat pohraničí!“ Osídlování a proměna obyvatelstva bývalých Sudet 1945–1952. Přel. DVOŘÁČEK, PETR, Prostor, Praha, 2016, 471 s. ISBN: 978-80- 7260-337-4 186 Na Chomutovsko bylo přesídleno z bývalé Volyňské gubernie v Rusku 286 českých rodin, více v RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 119. ISBN 80-86067-63-7.
65 Muži poté procházeli celou obcí a vykřikovali, že vyhlásili válku všem komunistům a že se s nimi vypořádají.187
Takové případy se staly podle zprávy předsedy MSK i v další obci Škrle, kde volyňští Češi na místní zábavě vyzvali syna předsedy MSK, aby šel ven před hospodu, tam se ho ptali, zda je komunista. Když odpověděl kladně, pořádně ho ztloukli a otázku zopakovali. Následně pak byla podle svědků slyšet střelba po celé vesnici. Při vyšetřování MSK pak uváděli, že v Československu není žádná svoboda a připomínali, že za ČSR bojovali v druhé světové válce.188
Z těchto incidentů vyplývá, že přestože před volbami roce 1946 měli komunisté již v celém okrese značný vliv, ne všichni obyvatelé jejich politiku akceptovali. Komunisté navyšovali svou členskou základnu, kterou využívali k prosazování své politiky v pohraničí.189
Paní Hrušková dále vzpomíná: „Oni dovedli slibně povídat a celý národ byl do nich zblázněný, hlavně ti mladí.“190 To se nakonec projevilo při samotných volbách, kdy komunisté v českých zemích zvítězili s naprostou převahou.
6.7. Volby v roce 1946 a politický vývoj na Chomutovsku Ihned po válce se v Chomutově reetablovala činnost předválečných stran. V souladu s Košickým vládním programem a systémem vlády Národní fronty obnovili činnost pouze komunisté, národní socialisté a sociální demokraté, kteří oznámili vznik svých organizací již 2. června 1945 na zasedání MSK v Chomutově. Strany do komise nominovaly šest zástupců a předsedou se stal Emanuel Kalivoda. Lidovci oznámili své ustavení o něco později, 4. července
187 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 579, volyňští Češi- zápis z výpovědi předsedy MSK v Zálezlech a MNV ve Škrli na ONV Chomutov dne 30. 6. 1947 188 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 579, volyňští Češi – policejní zpráva 189 Svěřený městský úřad znamenal často moc v rukou jediného jedince, ve většině případů komunisty. Ti pak rozhodovali o přídělu otrub pro zemědělce, přídělu paliva, ale také například o vyvěšení vlajky Sovětského svazu na náměstí v Chomutově. Tímto způsobem posilovali vliv KSČ, která rozdávala osídlencům půdu a příděly, jako by je dávala ze svého, více o tématu v JEŽIL, František. Dramatická cesta k „Únoru 1948“. Nástup. 1998, 19. 2 .1998. s. 3 190 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov.
66 1945.191V tomto složení komise působila až do květnových voleb v roce 1946, kdy byla nahrazena národním výborem. Zpočátku strany spolupracovaly uvnitř Národní fronty bezkonfliktně a řešily společně problémy způsobené vysídlením původního německy mluvícího obyvatelstva, znárodněním a osidlováním. To se však změnilo již v průběhu předvolební kampaně, kdy komunisté zahájili masový nábor členů do strany, aby tak posílili volební členskou základnu. Josef Hruška vzpomínal: „Oni za mnou pořád chodili, abych se přidal do strany, ale já jsem jim říkal, že mne politika nezajímá.“192
Strany v předvolebním zápolení sázely také na probíhající mítinky a demonstrace, jež zaštiťovaly známé osobnosti z veřejného politického života. Již 16. ledna navštívil Chomutov ministr informací, Václav Kopecký, aby se seznámil s činností pobočky úřadovny v Chomutově. Veřejně také vystoupil se svým projevem v městském divadle a posléze se zúčastnil slavnostní večeře v restauraci Třetí mlýn, kam byli pozváni všichni významní představitelé chomutovských úřadů a 5 zástupců každé ze čtyř politických stran.193
4. března se v Městském divadle uskutečnil projev národně socialistického poslance prozatimní vlády Josefa Davida. Počátkem března byla v Chomutově ustavena osmičlenná volební komise, ve které měly vždy dva zástupce všechny strany NF.194
Pravým vrcholem volebního klání se však staly oslavy 1. máje na náměstí v Chomutově. Volební komise rozhodla o propůjčení náměstí všem stranám v následujícím pořadí. Od 9.30 do 10.30 měli náměstí pro volební agitaci propůjčené národní socialisté, sociální demokraté a lidovci, od 10.30 pak na něm probíhala manifestace Komunistické strany Československa, na kterou se dostavilo kolem 10 000 účastníků vybavených transparenty s údernými hesly
191 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 115. ISBN 80-86067-63-7. 192 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. 193 Více o návštěvě V. Kopeckého v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta – dodatečný zápis z roku 1946 194 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 115. ISBN 80-86067-63-7.
67 „Celý národ s komunisty za silnou a šťastnou republiku“, „Dík Klementu Gottwaldovi za snížení cen“,“Zbytkové továrny nebudou“.195
Komunisté nechtěli nic ponechat náhodě, a tak vrcholní představitelé poctivě objížděli manifestace po všech oblastech ČSR, zvláště ale navštěvovali oblasti s velkou komunistickou podporou, jako byl Chomutov. 23. května si chtěl hlasy voličů na náměstí svým projevem získat poslanec Antonín Zápotocký, čelný představitel odborů, druhý den již s menší účastí pak proběhla manifestace národních socialistů a později i sociálních demokratů. Lidovci se spoléhali především na hlasy katolických obyvatel vesnic a obcí, ale jejich počet byl po válce velmi malý.196
26. května v době od 8.00 do 16.00 probíhaly volby do nového Ústavodárného národního shromáždění. Josef Hruška vnímal účast ve volbách jako svou občanskou povinnost a vzpomínal, že mnoho lidí bylo uvolněno z práce právě proto, aby se mohli dostavit k volebním urnám: „Volit se muselo a tak mne proto uvolnili za práce.“197 Volby skončily naprosto jednoznačně, jak je uvedeno v teoretické části této práce, vítězstvím KSČ. Výsledky voleb byly známy již v půl deváté večer a komunisté tak mohli demonstrovat své drtivé vítězství vyvěšením rudé stranické vlajky na městské radnici.198
Následující tabulka přehledně uvádí volební výsledky v okrese Chomutov.
195 KALLISTA, Antonín – VAŇOURKOVÁ, Blanka – HÁJEK, Zdeněk. Únor 1948 a Chomutovsko, regionální studie. Chomutov: OV KSČ. 1983 – v tendenční brožuře je popsána masová účast na předvolební demonstraci na náměstí v Chomutově 196 Více o projevu A. Zápotockého a představitelů ostatních stran v KALLISTA, Antonín – VAŇOURKOVÁ, Blanka – HÁJEK, Zdeněk. Únor 1948 a Chomutovsko, regionální studie. Chomutov: OV KSČ. 1983 197 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. Josef Hruška popisuje volby v Chomutově. 198 RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1946
68 Tabulka 3: Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 v okrese Chomutov199
Počet platných hlasů KSČ ČSNS ČSSD ČSL Prázdné lístky 25 168 15 070 4 760 4 201 1 057 80 Vyjádřeno v % 59,9 18,9 16,7 4,2 0,3
Volby znamenaly také zásadní změnu pro místní administrativu. Okresní a správní komise tak postupně mohly ukončit svou činnost a přetransformovat se podle výsledků voleb na místní, městské a okresní národní výbory. Výraznou roli při transformaci hrál i vzrůstající počet „českého“ obyvatelstva. Podle vydaných potravinových lístků žilo na přelomu května a června v Chomutově asi 19 700 Čechů a 11 800 Němců čekajících na transporty.200
27. června se naposledy sešla MSK a již 1. července se za řízení předsedy OSK mohla uskutečnit ustavující schůze Okresního národního výboru. Konkrétní členové nebyli do úřadu voleni, ale kooptovaly je jednotlivé strany na základě mandátů přepočtených proporcionálně z výsledků voleb do Ústavodárného shromáždění. Komunisté získali v plénu Okresního národního výboru 20 mandátů, národní socialisté šest, sociální demokraté 5 a lidovci jeden mandát. Předsedou ONV byl zvolen 23 hlasy komunista Jaroslav Student. Následující tabulky ukazují zastoupení jednotlivých členů v radě a plénu ONV.201
199 Český statistický úřad. Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 v okrese Chomutov[online]. Praha Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20536128/422008p7_1.pdf/678e4713-9e28-4ab3- 8be1-384c2cb51268?version=1.0 200 Vytváření správních komisí jako alternativ národních výborů v okrese Chomutov bylo zapříčiněno malým počtem českého obyvatelstva v pohraničí, s rostoucím počtem Čechů tak mohlo dojít k ukončení činnosti správních komisí a po volbách 1946 i k ustavení národních výborů podle vládního nařízení z 5. května o volbě a pravomoci národních výborů, více v Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. Poslanecká sněmovna parlamentu české republiky. Předpis 4/1945 Sb. [online]. Dostupné z https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=4&r=1945 201 Více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1946
69 Tabulka 4: Zastoupení jednotlivých členů rady ONV202
Rada ONV strana Předseda Jaroslav Student KSČ 1.místopředseda František Vohradský ČSSD 2.místopředseda Josef Nosek KSČ 3.místopředseda Miloslav Nuc ČSNS členové Jan Výborný KSČ Karel Mráček KSČ Miloslav Svěrák KSČ Miloš Polanský KSČ Josef Danda KSČ Emanuel Kalivoda ČSSD Bohumil Kučírek ČSNS
V plénu ONV pak zasedalo dalších 21 členů.
Tabulka 5: Zastoupení členů v plénu ONV Chomutov203
KSČ ČSNS Josef Veškrna Václav Novák Karel Šamberger Josef Ctibůrek Antonín Hrdina Karel Šembera Rudolf Brom Emerich Pronteker Věra Hoppová Václav Blažek ČSSD Štěpán Machart Karel Blecha Čeněk Kratochvíl Ladislav Schönfeld Ing. Jaroslav Dosoudil Josef Běžecký Blažena Kožešníková Jan Malý ČSL Milada Šlajová Ladislav Hrdý
202 Zdroj v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1946 203 Zdroj v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1946
70 3. července se za řízení dosavadního předsedy MSK Emanuela Kalivody uskutečnila ustavující schůze Městského národního výboru, do kterého strany kooptovaly 42 členů. Předsedou MěstNV byl zvolen komunista Václav Strejc a do rady a předsednictva MěstNV dalších 13 členů.204 Následující tabulka ukazuje zastoupení jednotlivých stranických členů v radě městského národního výboru.
Tabulka 6: Zastoupení jednotlivých členů rady MěstNV205 Rada MěstNV strana Předseda Václav Strejc KSČ 1.místopředseda Miroslav Blažek KSČ 2.místopředseda Jaroslav Hájek ČSSD 3.místopředseda Josef Pelc KSČ členové Boris Bořík KSČ Ladislav Boušek KSČ Jaroslav Čunát KSČ Ing.Jaroslav Šťastný KSČ František Podolka KSČ František Lener ČSSD Josef Ondráček ČSSD Karel Plášil ČSNS Rudolf Parkán ČSNS Josef Truksa ČSNS
Je zajímavé, že v předsednictvu MěstNV nezasedal ani jeden člen národních socialistů, což bylo způsobeno tím, že národní socialisté si nárokovali post 1. místopředsedy, ale podle názoru komunistů jim nepříslušel. Proto se národní socialisté rozhodli pro bojkot dalších voleb do předsednictva a komisí, posléze jejich místa nahradili komunističtí zástupci. Převahu komunistů
204 Více o ustavující schůzi MěstNV v RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 117. ISBN 80-86067-63-7. 205 Zdroj v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1946
71 demonstroval návrh Ing. Jaroslava Šťastného, aby byl ve velké zasedací místnosti vyvěšen obraz generalissima Stalina, který byl nakonec realizován.206
Výsledky voleb jasně ukázaly, že na Chomutovsku komunisté zvítězili hlavně díky hlasům velkého počtu dělníků z okolních továren, organizovanosti své strany, při propagaci přerozdělovaní konfiskátů mezi voliči a atraktivnosti jejich politiky pro běžné lidi.207
6.8. Náznaky prvních neshod mezi stranami NF Rozpory zástupců jednotlivých stran, převážně však komunistů a národních socialistů, začaly ihned po volbách a pokračovaly až do únorových dní, kdy komunisté převzali definitivně moc do svých rukou. Členové KSČ se stali v MěstNV předsedy komise personální, stavební, finanční, kulturní, bezpečnostní, evakuační, komise pro městské podniky a komise pro správu národního majetku. Sociální demokraté pak obsadili komise zemědělské, živnostenské a sociálně zdravotnické. Národní socialisté v Chomutově neměli vliv na žádnou z komisí, protože podle názoru komunistů neprojevili o žádnou zájem. Proto se členství v komisi bytové a zásobovací rozdělilo mezi ČSSD a lidovce.208 Z těchto faktů je zřejmé, že národní socialisté usilovali o vliv v komisích držených komunisty, a proto ihned po volbách ztratili zájem účastnit se práce v neatraktivních komisích a postupně tak ztráceli vliv na rozhodování ve městě. Množství novinových článků nalezených ve fondu ONV Státního archivu v Kadani dokládá, jak komunisté nakládali s tím, že ovládli klíčové komise MěstNV a ONV.209
206 Národní socialisté rezignovali na post 3. místopředsedy, požadovali totiž funkci 1.místopředsedy, na kterou však podle komunistů neměli nárok. Po bojkotu ČSNS si pak ve volbě KSČ odhlasovala kandidáta svého. Více v RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, s. 118. ISBN 80-86067- 63-7. 207 V obci Křímov žena funkcionáře KSČ a místní učitel obcházeli jednotlivá stavení a slibovali, že pokud lidé vstoupí do KSČ, dostanou poukázky na textilie, pokud ne, nedostanou prý přidělený konfiskát. Podobné praktiky se konaly i před volbami po celém okrese Chomutov, více v JEŽIL, František. Dramatická cesta k „Únoru 1948“. Nástup. 1998, 26. 2 .1998. s. 3 208 O rozporech mezi komunisty a národními socialisty v chomutovském okrese více v JEŽIL, František. Dramatická cesta k „Únoru 1948“. Nástup. 1998, 26. 2 .1998. s. 3 209 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 304 – karton obsahoval množství novinových výstřižků z časopisu Podkrušnohorské Právo lidu. Rok 1946. Regionální list ČSSD (zřejmě nějaká osoba vystřihávala s určitým účelem), které obsahovaly zprávy o zvůli KSČ v okrese.
72 Tehdejší novinové články pak ukazují, jakým způsobem byli například zvýhodňováni komunističtí zemědělci při přídělu paliva. Obec Straná dostala příděl 5000 l nafty jen proto, že zde KSČ mezi rolníky představovala většinu. V roce 1947 a na přelomu roku 1948 byly již spory mezi stranami na Chomutovsku na denním pořádku, jak o tom svědčí článek Jak vypadá 51% v praxi, kde si autor článku stěžuje na nezákonné praktiky komunistických členů MěstNV.210
Národně socialistický člen MěstNV v radě ONV vznesl dotaz, proč byl paní Pilnerové v 18.00 večer doručen od předsedy ONV výměr, ve kterém stál příkaz ukončit národní správu podniku v Ruské ulici a povinnost předat ji druhý den ráno v 8.00. Popisoval dále, že paní Pilnerová s předáním kategoricky nesouhlasila a odvolala se s tím, že správu nemůže předat, protože právě probíhá inventura. Důvodem pro předání správy však nebylo špatné hospodaření, ale to, že se jednalo o příbuznou reemigrantů z Belgie. Bratři paní Pilnerové bojovali v západních armádách a jejich otec byl legionářem z 1. světové války. Předání pak bylo podle autora článku vynuceno za účasti dvou příslušníků SNB, a to okamžitě. Novým národním správcem se pak stal člen KSČ.211
Dalším případem, na který upozorňují opoziční členové ONV, byl případ Volyňského Čecha, jemuž ONV odepřel právo národní správy domu v Údlicích, kde bydlel s rodinou. Podle rozhodnutí ONV byl pak násilně vystěhován a jeho dům byl předán do správy panu Kučerovi, členu KSČ.212
Důkazem zesílené provokace KSČ vůči příslušníkům ostatních stran byla zpráva o vyhoštění místního učitele z obce. Rudé právo 1. února 1948 otisklo zprávu, že učitel Vítek, člen ČSNS, byl vyhoštěn z Obce Kralupy u Chomutova, protože se urážlivým způsobem dotkl spřáteleného státu. Po důkladném
210 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 604 – Výstřižky z novin Podkrušnohorské Právo lidu. Regionální list ČSSD – rok 1947 211 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 604 – Výstřižky z novin Podkrušnohorské Právo lidu. Regionální list ČSSD – rok 1947 212 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 604 -Výstřižky z novin Podkrušnohorské Právo lidu. Regionální list ČSSD – rok 1947
73 vyšetření se zjistilo, že šlo o výmysl, přesto se toto bezprávné vyhoštění uskutečnilo.213
Takových případů nezákonností a bezpráví neustále přibývalo s tím, jak se měnila politika komunistické strany v roce 1947, kdy bylo již zcela jasné, že KSČ se co nejdříve chystá k převzetí moci ve státě.
Komunistická strana v Chomutově však řešila spory i ve svých vlastních řadách. Ještě 3. srpna 1946 okresní vedení KSČ odvolalo ze svých funkcí v ONV Josefa Dandu, Blaženu Kožešníkovou a později také předsedu ONV Jaroslava Studenta a nahradila je novými lidmi. Na otázku Václava Nováka, proč byl odvolán předseda ONV, komunisté prostřednictvím Miloše Polanského odpověděli, že je to věc komunistické strany a že strana není povinna sdělit důvod odvolání.214 Na místo předsedy ONV byl zvolen Josef Pavlík, který se později velice angažoval v krizových únorových dnech.215
6.9. Únorové události na Chomutovsku Z předešlých odstavců je nanejvýše patrné, že cesta k únorovým dnům na Chomutovsku vedla přes absolutní ovládnutí klíčových pozic na městských a okresních úřadech a odstranění opozice. Komunistická strana Československa byla výborně organizovaným aparátem řízeným na všech úrovních z centrály v Praze. Komunisté v celém Československu reagovali na pražské události a při uchopení moci se řídili přímo příkazy Ústředního výboru KSČ. Využívali přitom svůj poválečný vliv na dělníky organizované v Ústřední radě odborů, jejímž předsedou byl od roku 1945 Antonín Zápotocký. Současně posilovali svůj vliv na klíčových postech Sboru národní bezpečnosti, který měli pod kontrolou již od první poválečné vlády díky osobě ministra vnitra Václava Noska. V neposlední
213 Rudé právo 1. 2 . 1948. s. 2 214 Více k odvolání členů ONV v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta 215 Kritika činnosti chomutovské samosprávy se objevovala i dobových novinách a vyústila v odvolání předsedy ONV Jaroslava Studenta, které ho nahradil Josef Pavlík, více o problémech chomutovské samosprávy v JEŽIL, František. Dramatická cesta k „Únoru 1948“. Nástup. 1998, 12. 2 .1998. s. 3
74 řadě posilovali svou moc prostřednictvím ministerstva zemědělství, které zodpovídalo za přidělování zkonfiskovaného majetku po zrádcích národa.216
V únoru 1948 na Chomutovsku bylo již vše připraveno k převzetí moci a čekalo se jen na příkazy k akci. Signálem k němu se stal zásadní projev Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí 21. února 1948, který pronesl v reakci na podání demise nekomunistických ministrů ze dne 20. února 1948. V něm představil plán na řešení ústavní krize doplněním vlády spolehlivými lidmi a vyzval všechny obyvatele Československa napříč politickým spektrem k utváření akčních výborů Národní fronty, jejichž povinností mělo být zmaření jakékoliv provokace reakčních agentů. 21. února v 17:45 se na náměstí konaly veřejné projevy lidí v reakci na Gottwaldovo prohlášení.217 Chomutovská radnice 22. února okamžitě reagovala zasláním rezoluce prezidentu republiky, kde požadovali přijetí demise odstoupivších ministrů a vyjadřovali podporu Klementu Gottwaldovi. V hlasování o rezoluci se vyslovilo 7 členů rady (KSČ) pro a šest nekomunistů proti.218
6.9.1. Ustanovení Lidových milicí Z iniciativy KSČ se v největších chomutovských podnicích 22. února 1948 začaly ustanovovat sbory Lidových milicí. Jednalo se o podniky Chomutov – válcovny, Poldina huť a v neposlední řadě pracoviště železničních opraven Chomutov. Lidové milice se začaly utvářet také na dolech v okolí. Nejprve vykonávaly stráž v podnicích a později začaly vznikat dobrovolné oddíly. Po 22. únoru stálo 3000 horníků v plné pohotovosti, ti byli odhodláni zúčastnit se likvidace všech projevů „reakčních“ sil.219
216 Komunisté využívali na Chomutovsku složky SNB k šikanování a zastrašování politických odpůrců, jak svědčí případ prohlídek kanceláří dvou předsedů sociální demokracie ve Strupčicích a Okoříně, více v JEŽIL, František. Dramatická cesta k „Únoru 1948“. Nástup. 1998, 12. 2 .1998. s. 3 217 Zpráva StB z Mostecka, více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s. 437. ISBN 978-80-259- 0364-3. 218 Více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1948 219 Původně neozbrojené složky strážily největší podniky a doly na Chomutovsku a zajišťovaly tak hladké převzetí moci, více v Vítězný únor, Severočeský hnědouhelný revír: Most. 1978 – brožura k 30. výročí února 1948. Most.
75 Ze vzpomínek členů je možné zjistit, jak vážně ke svému úkolu přistupovali, ale také tendenčnost režimu, který tyto „hrdiny“ oslavoval. Pozdější propaganda tyto lidi využila k vytvoření obrazu strážících dělníků bránících se reakci. Jan Hlůžek z dolu Ležáky vzpomínal: “V únorových dnech jsme plnili úkoly, které nám ukládal štáb okresního velitelství a strana. Úkoly spočívaly v tom, že jsme po pracovní době hlídali objekty důležité pro nerušený chod závodu, např. rozvodny, velkorypadla. Reakce bylo dost a vystrkovali růžky. Proto soudruzi hlídali svědomitě.“220
Bohumil Hegen vzpomíná na Lidové milice jako na skupinu věrných vojáků, bránících jeden druhého: “Bylo to opravdu zvláštní, co miličníky táhlo k sobě…...Věděli, že se nemusí bát, kdyby k něčemu došlo, že se můžou spolehnout jeden na druhého a že žádný z nich nezradí.“221 Z těchto slov je jasně patrné, jaký účel měla brožura vyvolat u čtenářů. Přesto se domnívám, že část lidí vstoupila do Lidových milic skutečně z přesvědčení.
6.9.2. Generální stávka v největších podnicích ÚRO v čele s Antonínem Zápotockým vyhlásila na 24. února 1948 generální stávku za přijetí rezoluce schválené na pražském sjezdu odborů. V kronice ONV, ale i v brožuře KSČ vydané ke 35. výročí únorových událostí je možné dohledat, jak probíhala stávka ve válcovnách v Chomutově. Odmyslíme-li propagandistické pojetí brožury a její neobjektivnost, přesto může sloužit jako zdroj cenných informací. „Pět minut před dvanáctou se začalo oddělení pro výrobu vrtných trubek rychle zaplňovat zaměstnanci. Shromáždění pracující vyslechli z amplionu rozhlasový projev schválený sjezdem. Text rezoluce přečetl generální tajemník ÚRO Evžen Erban za napjatého ticha a po skončení následovala bouře potlesku. Potom krátce promluvil předseda odborové skupiny soudruh Růžička a přečetl rezoluci adresovanou prezidentu Benešovi.
220 Vítězný únor, Severočeský hnědouhelný revír: Most. 1978 – brožura k 30. výročí února 1948. – výpověď Jana Hlůžka 221 Vítězný únor, Severočeský hnědouhelný revír: Most. 1978 – brožura k 30. výročí února 1948. – výpověď Bohumila Hegena
76 Rezoluce byla schválena jednomyslně a poté každý z pracujících spěchal na své pracoviště.“222
Stávka v Poldině huti probíhala podobně. Zaměstnanci se dostavili těsně před dvanáctou do závodní jídelny a přišli téměř všichni. Dav vyslechl z amplionu nejprve projev Evžena Erbana a poté projev účastníka sjezdu soudruha Kořínka, předsedy závodní odborové skupiny ROH. Ten poté přečetl rezoluci pražského sjezdu, kterou zaměstnanci schválili. Přesto se našel jeden člověk, který s rezolucí nesouhlasil. Všichni se postavili proti němu a okamžitě ho vyloučili ze závodu. Bylo též odhlasováno, aby ti, kdo se ihned nepřihlásí do ROH, byli okamžitě propuštěni ze zaměstnání.223
Jak je vidět z popisu průběhu generální stávky, většina zaměstnanců plně podporovala odborové požadavky, přesto se jistě našla řada lidí, kteří se obávali problémů a ztráty zaměstnání, a proto svůj odlišný názor ani nevyslovili a hlasovali s davem. Na ostatních pracovištích nebylo přijetí takto jednomyslné a velké množství lidí, kteří odmítali požadavky ÚRO nebo se jen zkrátka neúčastnili stávky,doplatilo na svůj postoj ztrátou zaměstnání, nebo dokonce vyhoštěním z města či obce.224
6.9.3. Ustanovení akčních výborů NF Po demisi ministrů Gottwaldovy vlády svolala na 25. února Česká strana národně socialistická strana v Chomutově schůzi, na které se měla řešit kritická situace v regionu a na níž měl vystoupit Prokop Drtina. Bezpečnostní referát, který pevně drželi v rukou komunisté, však tuto schůzi odvolal. Argumentovali tím, že většina pracujících si schůzi nepřeje, a dokonce prý hrozí stávkou, pokud se schůze uskuteční. Bylo již víceméně jasné, že komunisté přešli do ofenzívy,
222 KALLISTA, Antonín – VAŇOURKOVÁ, Blanka – HÁJEK, Zdeněk. Únor 1948 a Chomutovsko, regionální studie. Chomutov: OV KSČ. 1983 - popis průběhu stávky ve válcovnách Chomutov. O přijetí rezoluce hlasovali pouze přítomní účastníci stávky, tedy ne všichni, přesto KSČ oznámila, že rezoluce byla přijata jednomyslně. 223 KALLISTA, Antonín – VAŇOURKOVÁ, Blanka – HÁJEK, Zdeněk. Únor 1948 a Chomutovsko, regionální studie. Chomutov: OV KSČ. 1983 - popis průběhu stávky v Poldině huti - přestože průběh stávky probíhal podobně, KSČ demonstrativně naznačovala, co se stane jedincům, kteří nespolupracují. 224 Důkaz, co se stane lidem, kteří se neúčastnili stávky v usnesení z 25. 2. 1948. když odbory ve spolupráci s ONV odvolaly členy ONV, kteří se do stávky nezapojili, více v SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210
77 a dokládá to i zpráva ze schůzky předsedy Josefa Pavlíka s představiteli zaměstnaneckých rad Růžkem a Morávkem a členy odborových organizací Kořínkem a Kučerou, na které svými podpisy potvrdili žádost o okamžité vyloučení členů ONV neúčastnících se generální stávky z 24. února. Jednalo se o tyto členy ONV: Raba, Mejda, Slavíček, Mrkva, Widemann. Ostatním nespolehliví pracovníci se měli ihned odebrat na dovolenou.225
Národní socialisté tedy na druhý den 26. února svolali novou schůzi do hotelu Praha. Události se daly do pohybu, jednotky Lidových milicí obsadily hotel Praha a znemožnily národním socialistům jednání v Chomutově uskutečnit. Ještě téhož dne se na náměstí demonstrativně uskutečnil koncert posádkové kapely na oslavu přijetí demise odstoupivších ministrů a nástupu nové Gottwaldovy vlády.226
Současně tentýž den začaly spontánně vznikat na pracovištích a úřadech akční výbory, jejichž úkolem bylo očistit veřejný život od „reakce“. 24. února obdržel předseda ONV Pavlík z ministerstva vnitra oběžník s instrukcemi jak spolupracovat s nově vznikajícími akčními výbory. Oběžník byl 26. února přeposlán na všechny MěstNV a MSK v okrese. Věta „ukládá se předsedům všech národních výborů, aby bez prodlení vešli ve styk s akčními výbory, aby s nimi spolupracovali, všestranně umožňovali práci těchto akčních výborů, dbali jejich podnětů a učinili tyto podněty předmětem jednání sborových složek národního výboru“227 znamenala fakticky předání moci do rukou akčních výborů, jejichž vznik byl dodatečně legalizován až po únorových dnech 21. července 1948 v zákoně 213/1948 Sb.228 Akční výbor vznikl i na ONV Chomutov a zahájil svou činnost okamžitě, stejně jako na mnoha místech chomutovského okresu. Předsedou OAV se stal Adolf Kořínek. ONV odvolal s okamžitou
225 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, Záznamy o spolupráci odborů a ONV v Chomutově 226 Více o událostech tohoto dne v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1948 227 Okresní muzeum Chomutov. Oběžník ministerstva vnitra – významný dokument s pokyny ministerstva vnitra, jak spolupracovat s akčními výbory na Chomutovsku 228 Více o akčních výborech v HANZLÍK, František - Akční výbory Národní fronty a Únor 1948. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2012 s. 465- 478.
78 platností z funkce referentů a z městské rady 3 členy České strany národně socialistické a 3 členy sociální demokracie a doplnil radu prověřenými lidmi.229
Důkaz o naprostém ovládnutí města komunisty pak podávají zprávy z jednání Okresního akčního výboru v Chomutově. Na prvním jednání OAV bylo schváleno odvolání nespolehlivých osob a jejich nahrazení. Ze zaměstnání byl okamžitě propuštěn ředitel mlékárny Pospíšil a nahrazen Šejnostou, v rozdělovně masa propuštěn Dittrich a nahrazen Hlavsou. Z podniků na Chomutovsku obdrželi výpověď Kamenský, Vacek, Mareška, Kletis a Kindl. Z ONV muselo ihned odejít 6 úředníků a ve školách byla okamžitě pozastavena činnost prof. Hlavatému a Hrachovcovi.230
Z druhého jednání OAV byly již zápisy kratší, ale o to jasnější. „Berní správa - Červenka odvolat“.Podobným způsobem bylo odvoláno, sesazeno nebo přemístěno z podniků na Chomutovsku několik desítek úředníků. Některým zaměstnancům pošt byla udělena přísná důtka, někteří byli vyhozeni z práce. Právníkům Dr. Knorovi a Bálovi byla okamžitě ukončena činnost a soudce Brabec dostal výpoveď. Advokát Baudyš dokonce musel přesídlit do jiného okresu a ukončit svou praxi.231
Na konci své druhé schůze si soudruzi stanovili prioritní cíle AV v Chomutově . Mezi nejzajímavější patřil cíl zlikvidovat všechny skupiny mladých národních socialistů. AV se také zaměřil na školy, od nichž požadoval doplnění seznamu členů akčního výboru učitelů a doložení svědectví případů protistátního chování jejich kolegů.232
Zajímavostí je, že OAV se v počátcích neměl kde scházet, a proto požádal ONV o propůjčení místnosti na radnici. Akční výbory na všech úrovních odváděly svou práci důsledně i v dalších týdnech a měsících, řada lidí přišla 229 Více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta - dodatečný zápis z roku 1948 230 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. Zprávy z prvního a druhého jednání akčního výboru v Chomutově, jména jsou značně přeškrtaná a doplněná. 231 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. Zprávy z prvního a druhého jednání akčního výboru v Chomutově, zpráva z první schůze obsahuje jméno a post daného člověka, tužkou je doplněný náhradník. 232 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. Zpráva doporučuje obsadit AV učitelů dvěma členy.
79 o svou práci kvůli nesouhlasu s politikou KSČ nebo jen na základě udání, kterých v tu dobu přicházela do OAV celá řada.233 Mnoho lidí si naproti tomu díky únorovým dnům své společenské postavení zlepšilo, jako například Adolf Kořínek,muž, který v počátečních dnech stál za odvoláním šesti radních, byl 10. dubna 1948 jmenován do funkce 1. místopředsedy ONV se zdůvodněním „jmenovaný se vyznačuje rozhodností, spravedlivou tvrdostí a zdravým instinktem třídně uvědomělého dělníka“234
Při rozhovoru s pamětníky únorových dní se valné většině z nich nechtělo mluvit o své účasti na převratu. Pro mnoho z nich také popisované události neznamenaly v jejich životě žádný zvrat. Na otázku, jak jste prožívali únorové dny, valná většina z nich odpověděla, že se o politiku vůbec nezajímali a hleděli si pouze své práce. Tento postoj se zdá být pochopitelný, protože většina pamětníků celý život vykonávala dělnické profese, ke kterým měli komunisté velmi blízko.235
Pamětnici také veskrze uváděli, že v únoru 1948 byl v Chomutově klid a pořádek, neprobíhaly zde žádné větší demonstrace, pouze klidná shromáždění mladých lidí a dělníků na náměstí, a pro běžného člověka bez zájmu o politiku tak nepředstavoval únorový převrat žádný zvrat v jejich dosavadních životech.236
Jedinou výjimku tvořili manželé Hruškovi, kteří při rozhovorech sdělovali, že pražské události poslouchali v rádiu a slavný Gottwaldův projev je zastihl právě v okamžiku, kdy procházeli náměstím, a z chomutovských ampliónů tak slyšeli poselství Klementa Gottwalda:
233 Do akčních výborů byli jmenováni zástupci všech stran Národní fronty. Ti byli ale prověření a sympatizovali s politikou KSČ- komunisté se tak pokusili legitimizovat státní převrat tím, že vytvořili tzv. obrozenou Národní frontu. 234 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, Jmenování Adolfa Kořínka do funkce, jak je patrné, znalosti nahradil třídní instinkt. 235 V rozhovorech byly použity metody Miroslava Vaňka, více v VANĚK, Miroslav. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2004. 175 s. Hlasy minulosti, sv. 1. ISBN 80-7285-045-8. 236 Na chomutovském náměstí byl vysílán pomocí ampliónů projev Klementa Gottwalda ze Staroměstského náměstí. V reakci na projev se uskutečnila v 17:45 na náměstí klidná demonstrace, kde vystupovali jednotlivci se svými projevy k tématu, více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015.s. 437. ISBN 978-80-259-0364-3.
80 „Byla jsem zrovna těhotná, bylo mi strašně špatně a slyšela jsem, jak se vrací z Hradu, letělo to celým městem.“ „Manžel se o politiku nestaral, to zajímalo spíš mne“237
Paní Květa Hrušková vyslovuje názor na Lidové milice v Chomutově:
„Oni měli pořád někde nějaké srazy, jezdily jich plný náklaďáky“238
Na otázku, zda si myslí, že byl ve společnosti strach, paní Květa Hrušková odpověděla:
„Oni tam byli takoví obyčejní lidi (myšleno v KSČ) a oni to měli v sobě, toho, kdo to takzvaně žral, toho se lidi stranili a báli se pře ním mluvit“239
Ostatní pamětníci shodně uvádějí, že strach ve společnosti sice byl, ale když se člověk o nic nezajímal, nemusel se ničeho bát. Všichni pamětníci svorně uváděli, že po únoru 1948 byl na ně na pracovištích soustavně vyvíjen tlak pro vstup do KSČ. V mnoha případech komunisté uspěli, protože při svých agitacích volili metodu nepřímého vyhrožování, ve valné většině pomocí otázky, „Chceš, aby z tvých dětí jednou něco bylo? Z rozhovorů s pamětníky vyplynulo, že i po tak dlouhé době od únorových událostí je pro ně nepříjemné mluvit o jejich podílu na převratu, a jsem proto přesvědčen, že se řada lidí v únorových událostech angažovala dobrovolně. “240
6.10. Pronásledování a perzekuce občanů Písemné prameny fondu ONV Chomutov obsahují celou řadu udání, která zasílali občané města Josefu Pavlíkovi, předsedovi ONV. Únorová doba byla totiž ideálním obdobím k vyřizování starých sporů mezi občany města. Označení člověka za reakcionáře a jeho usvědčení akčním výborem mohlo poskytnou 237 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. 238 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. 239 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov. 240 Rozhovor s manželi Hruškovými, 21. 12. 2018. Chomutov, Rozhovor s manželi Tomáškovými, 22. 12. 2018. Chomutov, Rozhovor se Zdenou Kolářovou, 20. 1 . 2019, Chomutov. Rozhovor s manželi Tomáškovými, vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu obou manželů, neposkytl přínosnější informace. Petr Tomášek se narodil roku 1927 v Hořovicích a do Chomutova přišel za prací stejně jako jeho žena Jiřina, narozená v Hořovicích roku 1930. Petr Tomášek pracoval jako řidič autobusu a Jiřina Tomášková pracovala v papírnictví. Oba svorně prohlašovali, že se o politiku nestarali, protože byli mladí a nechtěli přijít o práci. V rozhovoru často opouštěli téma kladených otázek a stáčeli rozhovor k informacím o práci a výdělku.
81 nemalé výhody původci udání. To podávali lidé všech věkových kategorií i společenského postavení. Předseda Pavlík poté rozhodoval v součinnosti s akčními výbory o budoucnosti udávaných.241
Antonín Šedivý, národní správce Okresní hospodářské záložny, zaslal 20. března předsedovi Pavlíkovi dopis, ve kterém si stěžoval na chování jistého pana Dvořáka a označoval ho za reakcionáře. V dopise se můžeme dočíst:
„.. doufám, že nedopustíte, aby vyloženě reakční klika ohrožovala mé existenční základy“.
Antonín Šedivý byl samozřejmě členem KSČ a zřejmě se snažil nepohodlného úředníka zbavit. Text pokračuje slovy:242
„Narážím totiž na nepřátelské počiny p. Dvořáka, který se domnívá, že jeho špinavým záměrům pokvete pšenice i za lidově demokratického režimu, jehož zásady nezakrytě a vášnivě potíral.“
Svoboda slova přestala existovat a každý si musel začít dávat pozor na to, co říká a před kým to říká. To platilo dvojnásobně o učitelích.
Případ prof. Bohumila Hrachovce, odborného učitele na obchodní akademii, dokazuje, že svobodně se vyjadřovat nemohl ani učitel před svými studenty. Okresní akční výbor zaslal 2. března 1948 ředitelství obchodní akademie rozhodnutí, v němž na základě udání posílá Hrachovce až do odvolání na dovolenou. Jako důvod AV uvádí: „Váš postoj k lidově demokratickému řízení republiky Československé byl nanejvýš záporný a stejně tak jako Váš postoj k SSSR“. Hrachovcovi bylo také vytýkáno, že jeho činnost vedla k přímému pobouření mezi studenty i širším občanstvem,což nakonec vyústilo v kolotoč vyšetřování a ztrátu zaměstnání, což dokládá zpráva Zemské školní inspekce, která s Hrachovcem dne 17. září rozvázala pracovní poměr a zastavila výplatu čekatelného. 55 letý prof. Hrachovec tak ztratil nárok na jediný příjem. Díky tomu, že Bohumil Hrachovec při stěhování ztratil legitimaci na zlevněné jízdné, je možné dohledat podle adresy doručení o ztrátě průkazů, že jeho
241 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. 242 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. Udání na pana Dvořáka.
82 dalším zaměstnavatelem se stala papírna Chomutov, kde vykonával post úředníka.243
Nutno dodat, že podobný osud potkal také prof. Součka z průmyslové školy, jehož propuštění akční výbor dokládá slovy: „Naprostý neodborník, který využívá svého postavení k tomu, aby různými pomluvami a hanobením státního zřízení zabraňoval lidovému pokroku žáků ústavu.“244
Ze státního gymnázia byl propuštěn také prof. Plechatý s následujícím posudkem od akčního výboru:
„Politický štváč, který se v hodinách politické výchovy vyjadřuje o komunistech jako o největších reakcionářích.“245
Posledním příkladem šikany akčního výboru v Chomutově, který bych rád uvedl, je kauza Františka Říhy, technického vedoucího továrny v Jiřetíně u Chomutova, jehož u OAV udali dva jeho podřízení p. Holický a p. Sloup. V udání na něj a jeho manželku uvedli, že Říha dobrovolně odešel za války studovat do Německa, kde kolaboroval s nacisty. Důkazem má být i to, že si v roce 1947 vzal svou současnou manželku Marii Maderovou, která je německého původu. František Říha se 27. května 1948 odvolával proti výměru akčního výboru a jako jeden z mála se pokoušel bránit pomluvám. V úvodu dopisu popisoval obvyklou praxi ONV při reakcích na odvolání účastníků sporů:
„Odvolání podáváme přímo na okresní národní výbor, neboť máme odůvodněné pochyby, aby se odvolání neztratilo, jako mnoho jiných dokladů svědčících pro náš prospěch“246
V dalších odstavcích dopisu pak František Říha obhajoval sebe i manželku a vyvracel pomluvy které ho dostaly do hledáčku Okresního akčního výboru.
243 SOkA Kadaň, fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, karton č. 1- fond obsahuje korespondenci zaslanou akčním výborem B. Hrachovcovi, rozhodnutí o propuštění a další listiny od zemského školního výboru – z těchto příkladů je patrné, že pozornost AV byla věnována převážně lidem, kteří pracovali s veřejností a mající vzdělání, tedy učitelům. 244 SOkA Kadaň, fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, karton č. 1, 245 SOkÄ Kadaň, fond Státní reálné gymnasium Chomutov, karton č. 1- posudek OAV na profesora Plechatého 246 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, udání na pana Říhu, fond obsahuje udání jeho dvou pracovních kolegů, korespondenci mezi ním a OAV + jeho obhajobu.
83 Pod tíhou důkazů nakonec s odvoláním uspěl, i protože se za něj postavil akční výbor bývalého podniku. Přesto svůj post opustil a byl nucen se přestěhovat do Prahy.247
Je nutné dodat, že akční výbory spolupracovaly i se složkami StB, které únorové události využily k zatýkání a odsouzení nepohodlných osob. Takové případy jsem se rozhodl v práci neuvádět, protože by vydaly na samostatnou práci, a omezil jsem se jen na výčet několika kauz, kdy lidé kvůli svému postoji k únorovým událostem přišli o své postavení, kariéru a budoucnost.
247 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, udání na pana Říhu, fond obsahuje udání jeho dvou pracovních kolegů, korespondenci mezi ním a OAV + jeho obhajobu.
84 7. Závěr Únorové události 1948 na Chomutovsku nelze chápat jako samostatnou kapitolu regionálních dějin, nýbrž jako výsledek pomalých a postupných kroků, které reflektovaly jasnou politiku KSČ v poválečné republice, a to na celostátní úrovni. Cílem KSČ po celou dobu trvání tzv. třetí republiky bylo získat moc do svých rukou.248 Z tohoto důvodu se v úvodní části práce obšírněji zabývám tématy, která podle mého názoru zcela zásadně otočila kormidlo dějin doleva a bez kterých by nemohl být popis regionálních událostí kompletní.
Chomutov čelil v poválečném období mnoha problémům, stejně jako většina ostatních měst v pohraničí. Specifičnost pohraničních měst však spočívala především v tom, že po odsunu valné většiny německy mluvících obyvatel bylo potřebné nahradit odsunuté obyvatele nově příchozími osídlenci.249 Ty lákala do Chomutova jistá nabídka práce, vlastního domu, pozemku či konfiskátu. Přerozdělování majetku odsunutých Němců měla v kompetenci KSČ, která tak v Chomutově získávala politické body za to, že nabízela novým osídlencům státní majetek či výdělek v místních továrnách.250 I proto v okrese Chomutov květnové volby v roce 1946 skončily naprosto jasným vítězstvím komunistů.251
Volby znamenaly přelomový bod v politice místní KSČ. Jak uvádím v mnoha příkladech, sebevědomí komunisté zcela ovládli klíčové městské komise a počali zvýhodňovat obyvatele loajální k politice KSČ. Jejich arogantní chování a sebejistotu dokumentuje případ odvolání předsedy ONV Chomutov a jmenování nového bez jakéhokoliv vysvětlení členům pléna ONV.252 Těmito
248 Více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0957-4. 249 Více v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. 113 s. ISBN:80-238-1756-6. 250 Rozhovor s manželi Jiřinou Tomáškovou a Petrem Tomáškem. 22. 12 . 2018. Chomutov. 251 Český statistický úřad. Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 v okrese Chomutov[online]. Praha Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20536128/422008p7_1.pdf/678e4713-9e28-4ab3- 8be1-384c2cb51268?version=1.0 252 Více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta – dodatečný zápis z roku 1946
85 kroky si KSČ vybudovala pevnou půdu pod nohama, a byla tak připravena na konečnou konfrontaci.
Není tedy překvapením, že v únorových dnech byla jakákoliv opozice rychle umlčena a události nabraly rychlý spád. Chomutovští komunisté reagovali na pražské události poslušně a důsledně.253 Při převzetí moci ve městě využili velkého počtu dělníků z místních továren a hutí, které obratně přetvořili do jednotek lidových milic. Konečnou roli v přebírání moci na Chomutovsku sehrály akční výbory, které beze zbytku splnily svou hlavní roli a zadupaly tak do země jakékoliv náznaky odporu.254
V regionální části textu se snažím nastínit obraz výše zmíněných událostí tak, jak šly chronologicky postupně za sebou, a sestavit tím čtenáři obraz poválečného Chomutova, v němž KSČ postupně posilovala svůj vliv a de facto ovládala město již před 25. únorem 1948.255 Vývoj chomutovského regionu po roce 1948 by se jistě mohl stát námětem pro další badatelskou činnost.
Přestože pozice KSČ v Chomutově byla v únorových dnech neotřesitelná, ve městě se našla řada lidí, kteří s mocenským převratem nesouhlasili. Akční výbory se převážně zaměřovaly na diskreditaci lidí veřejně činných, učitelů, lékařů, právníků a dalších.256 Důsledek jejich nesouhlasu byl však často likvidační. Ve své práci uvádím příklady některých chomutovských učitelů, jimž nevhodně zvolená věta pronesená před jejich studenty nebo udání z řad kolegů zničily kariéru a budoucnost. Sledování dalších osudů těchto perzekuovaných občanů města by se mohlo stát dalším nesmírně zajímavým námětem k vědecké práci a zcela jistě by obohatilo dějiny města.
Sběrem archivních pramenů, rozhovory s pamětníky a skládáním střípků z regionálních novin jsem se pokusil při absenci odborné literatury vytvořit
253 RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta – dodatečný zápis z roku 1948 254 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. Zprávy z jednání akčního výboru. 255 RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta – dodatečný zápis z roku 1947. 256 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210. Zprávy z jednání akčního výboru.
86 smysluplný text, jenž může všem zájemcům nastínit náhled do doby, která byla pro mnohé občany města revoluční a pro mnohé likvidační. Nejhorším důsledkem únorových událostí nejen na Chomutovsku se stala porážka demokratických hodnot a svobod člověka za přispění většiny obyvatelstva. Komunistický převrat v únoru 1948 neznamenal jen převzetí moci Komunistickou stranou Československa, ale také počátek morálního úpadku velké části společnosti, která pod vidinou populistických slibů umožnila uskutečnit KSČ v celé republice svůj Vítězný únor.
87 8. Použité prameny a literatura 8.1. Prameny 8.1.1. Archiv Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani
fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, 604, 579
fond Státní reálné gymnasium Chomutov, karton č. 1
fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, karton č. 1 Okresní muzeum Chomutov 8.1.2. Rozhovory (metoda orální historie) Rozhovor s manželi Květou a Josefem Hruškou. 21. 12 . 2018. Chomutov
Rozhovor s manželi Jiřinou Tomáškovou a Petrem Tomáškem. 22. 12 . 2018. Chomutov
Rozhovor s Evou Baschovou. 3. 1. 2019, Chomutov
Rozhovor se Zdenou Kolářovou. 20. 1. Chomutov
Rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov 8.1.3. Vydané prameny BENEŠ, Edvard. Paměti II. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 476 s. ISBN 9788020015297. FEIERABEND, Ladislav Karel. Politické vzpomínky III. Brno: Atlantis, 1996. 503 s. ISBN 80-7108-125-6. HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, 288 s. ISBN 978-80-7422-623-6. KALLISTA, Antonín – VAŇOURKOVÁ, Blanka – HÁJEK, Zdeněk. Únor 1948 a Chomutovsko, regionální studie. Chomutov: OV KSČ. 1983 SMUTNÝ, Jaromír. Svědectví prezidentova kancléře. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 339 s., rejstř. ISBN 80-204-0567-4. Statistická příručka Československé republiky [na rok] 1948. V Praze: Státní úřad statistický, 1948. Statistické přehledy. Československo.
88 ŠVERMOVÁ, Marie. Vzpomínky I-III, Futura. Praha 2008, 325 s. ISBN 978-80- 86844-33-6. Vítězný únor. Severočeský hnědouhelný revír: Most. 1978 - brožura k 30. výročí února 1948. 8.1.4. Noviny Rudé právo, květen 1946 – únor 1948 Svobodné slovo, květen 1946 – únor 1948 Podkrušnohorské Právo lidu – leden 1948 Národní obroda , únor 1948 Nástup, 30.4. - 4. 6. 1992, 15. 1 . - 26. 2 . 1998
8.2. Literatura BAŠTA, Jiří. Lidové milice – nelegální armáda KSČ. Paměť a dějiny, 2008, roč. II, čís. 2, s. 99–109. ISSN 1802-8241. BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. 113 s. ISBN. 80-238-1756-6. BROŽOVSKÝ, Karel; ZÁBRANSKÝ, František. Chomutov : Historický průvodce a zajímavosti města. Chomutov: Městský národní výbor, 1978. 207 s. ČAPKA, František; SLEZÁK, Lubomír; VACULÍK ,Jaroslav. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství, 2005. 359 s. Akademické nakladatelství. ISBN 80-7204-419-2. ČAPKA, František; LUNEROVÁ Jitka. 1948: Vítězný únor: Cesta k převratu. Brno: CPress, 2012. 152 s. ISBN 978-80-264-0089-9. ČERNÝ, Václav. Paměti III : 1945-1972. 2. rozš. vyd. Brno: Atlantis, 1992. 671 s. ISBN 80-7108-036-5. DRTINA, Prokop. Československo můj osud: Kn. života čes. demokrata 20. stol. Sv.2. Kn. 2, Rok 1947-únor 1948. 1. vyd. (repr.) v Melantrichu. Praha: Melantrich, 1992. s. 257-714. ISBN 80-7023-114-9. HANZLÍK, František. Akční výbory Národní fronty a Únor 1948. František Hanzlík. In: Posláním historik : pocta prof. Robertu Kvačkovi k 80. narozeninám / Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2012
89 KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0655-0. KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia. Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991, 153 s. ISBN 80-04-25699-6. KAPLAN, Karel. Pravda o Československu: 1945-1948. Praha : Panorama 1990, 245 s. ISBN 80-7038-193-0. KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993. 447 s. ISBN 80-204-0145-8. KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. 490 s. ISBN 978-80-259-0364-3. KAPLAN, Karel. Únor 1948 – komentované dokumenty. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2018. 464 s. ISBN 978-80-7557-116-8. KOKOŠKA, Stanislav. Praha v květnu 1945 : historie jednoho povstání. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 277 s. ISBN 80-7106-740-7. NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003. ISBN 80- 7254-327-X. NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. 125 s. Dny, které tvořily české dějiny, sv. 3. ISBN 8086515133. NĚMEČEK, Jan a kol. Československo-sovětská smlouva 1943. Praha : Historický ústav, 2014. 209 s. : faksim. (Práce Historického ústavu AV ČR = Opera Instituti Historici Pragae. Řada A, Monographia ; sv. 55) ISBN. 978-80- 7286-237-5. RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1. vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, 195 s. ISBN 80-86067-63-7. ROTH, Jiří. Vlastivěda Chomutovska v otázkách a odpovědích. Chomutov: Okresní dům pionýrů a mládeže, 1982. 30 s., obr., mp. RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0957-4.
90 RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimír. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. 1.vydání. Praha: Vyšehrad, 2013, 685 s. ISBN 978-80-7429-387-0. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992. Vydání ve Vyšehradu druhé. Praha: Vyšehrad, 2015. 677 stran. ISBN 978-80- 7429-631-4. SNYDER, Timothy. Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Praha: Paseka, 2013. ISBN 978-80-7432-254-9. A. SOMMER, Karel. UNRRA a Československo. Opava: Slezský ústav AV ČR, 1993. STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa 1945-1947. 1. vyd. Praha: Academia, 1991. 536 s. ISBN 80-200-0328-2. STANĚK, Tomáš; Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. 329 s. ISBN 978-80-86057-68-2 · STREIT, Jiří. F.J. Gerstner. 1.vyd. Praha: Orbis, 1947. 28 s. VANĚK, Miroslav. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2004. 175 s. Hlasy minulosti, sv. 1. ISBN 80-7285- 045-8. VEBER, Václav. Osudové únorové dny 1948. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008, 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. WIEDEMANN, Andreas. „Pojď s námi budovat pohraničí!“ Osídlování a proměna obyvatelstva bývalých Sudet 1945–1952. Přel. DVOŘÁČEK, PETR, Prostor, Praha, 2016, 471 s. ISBN. 978-80-7260-337-4.
Obce v číslech. Chomutov: Okresní oddělení ČSÚ, 1991. 62 s.
8.3. Závěrečné práce STUPKA, Jiří. Parlamentní volby v roce 1946 – odraz na stránkách ústředních tiskových orgánů politických stran [online]. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce František ČAPKA. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/cmcr6/Parlamentni_volby_v_roce_1946_- _odraz_na_strankach_ustrednich_tiskovych_organu_politickych_stran_Diplo mova_prace.pdf
91 LUKEŠ Pavel, Diktatura proletariátu – Jak přišel Marx ke svému proletariátu a proletariát ke svému Marxovi[online].Brno, 2012. Disertační práce. Masarykova Univerzita v Brně. Filosofická fakulta. Školitel prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc. Dostupné z https://is.muni.cz/th/pm88v/Jak_Karl_Marx_ke_svemu_proletariatu_prisel. pdf
8.4. Příspěvky na webových stránkách Český statistický úřad. Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 na území České republiky[online]. Praha Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20536128/422008k018.pdf/0e71fa93- c8e0-479a-9644-11d34f80f014?version=1.0 DEJMEK, Jindřich - LOUŽEK, Marek - KLAUS, Václav. Marshallův plán: šedesát let poté : [sborník textů][online]. Jindřich Dejmek, Marek Loužek (eds.) ; [předmluva Václava Klause]. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 187 s. (Ekonomika, právo, politika ; č. 61/2007) ISBN:978-80-86547-72-5 . Dostupné z http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbor61.pdf KOLENOVSKÁ, Daniela – SMETANA, Vít, Kominforma – její založení a cesta k únoru 1948 [online]. Československé dokumentační středisko dostupné z: http://www.csds.cz/cs/4361-DS/4456-DS.html MICHÁLEK,Slavomír. Odmítnutí Marshallova plánu. Dějiny a současnost. 2007. č .7 [online] , dostupné z http://dejinyasoucasnost.cz Poslanecká sněmovna parlamentu české republiky. Předpis 4/1945 Sb. [online]. Dostupné z https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=4&r=1945 RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do- kroniky-mesta - Kronika města čerpá z fondů Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani, fond ONV Chomutov, kartony č. 394 a 395. SPURNÝ, Matěj. Společnost v Sudetech po roce 1945. In: antikomplex.cz [online]. Dostupné z: http://www.antikomplex.cz/spolecnost-v-sudetech-po- roce-1945.html
92 9. Přílohy Poznámka Mezi přílohy jsem vybral nejzachovalejší dokumenty z archivu SOkA, které doplňují informace o únorových událostech na Chomutovsku. 9.1. Seznam příloh • Příloha 1: Rezignace národních socialistů v Chomutově • Příloha 2: Rezignace 1. místopředsedy ONV Františka Vohradského • Příloha 3: Zápisy ze schůzí okresního akčního výboru v Chomutově • Příloha 4: Udání strážmistra Říhy na Bohumila Kuzebaucha a Jana Moravce • Příloha 5: Udání Antonína Šedivého na pana Dvořáka • Příloha 6: Usnesení o odvolání členů ONV Chomutov • Příloha 7: Odbor SČM doporučuje akčnímu výboru učitelů odvolat učitele • Příloha 8: Lidové milice na náměstí v Chomutově 25. února 1948
93 Příloha 1: Rezignace národních socialistů v Chomutově Příloha 2: Rezignace 1. místopředsedy ONV Františka Vohradského Příloha 3: Zápisy ze schůzí okresního akčního výboru v Chomutově Příloha 4: Udání strážmistra Říhy na Bohumila Kuzebaucha a Jana Moravce Příloha 5: Udání Antonína Šedivého na pana Dvořáka Příloha 6: Usnesení o odvolání členů ONV Chomutov Příloha 7: Odbor SČM doporučuje akčnímu výboru učitelů odvolat učitele Příloha 8: Lidové milice na náměstí v Chomutově 25. února 1948