Letecké Pumy a Zapalovače – Německé Výroby
LETECKÁ MUNICE II. SVĚTOVÉ VÁLKY POUŽÍVANÁ NA ÚZEMÍ ČR A SR I. LETECKÉ PUMY A ZAPALOVAČE – NĚMECKÉ VÝROBY AUTORSKÉ PRÁVO VAROVÁNÍ: Další šíření snímků z této publikace není dovolené COPYRIGHT WARNING: Further dissemination of the photographs in this publication is not authorized. ©Václav Bilický S podepsáním mírové smlouvy ve Versailles v roce 1919 bylo také německé vojenské letectvo zbylé z 1. světové války téměř úplně zrušeno. Německo si smělo ponechat pouze trupy vojenských letadel. Tyto se mohly skládat pouze ze tří stíhacích letek, pěti bojových eskader a osmi průzkumných letek námořního loďstva. Hitler přikázal v roce 1935 Göringovi zcela obnovit vojenské letectvo, čímž se hrubě provinil proti této jednoznačné mírové smlouvě. Hitler ale potřeboval, pro jeho plány výbojných válečných tažení, bojeschopné vojenské letectvo. Celá struktura a organizace tohoto nového vojenského letectva, jakož i jejich výzbroj, byla na samém počátku sladěna s požadavky soudobého válečného letectva. Toto uspořádání bylo velmi dlouho drženo v přísném utajení i přes geografické podmínky Německé říše, přičemž se nebral zřetel na staré prvoválečné struktury letectva, což, jak se později ukázalo, bylo velkou výhodou. Armádní letectvo bylo vystavěno na moderním základě. Výstroj, výzbroj a letecká výchova zrcadlila také požadavky moderního válečného letectva. Avšak strategicky chybná rozhodnutí, zejména Adolfa Hitlera, jakož i výrazné potíže v rozhodující fázi v rámci hlavního štábu vojenského letectva postavila vojenské letectvo v průběhu války před trvale rostoucí potíže, zejména vzhledem k stále se zhoršující situaci ve vzdušném prostoru 3. říše. Na počátku 2. světové války existovalo kromě tyčových zápalných pum o hmotnost 1,1 kg ještě několik různých typů trhavých puma běžné konstrukce SC 10, 50, 250 a 500, v mnohých státech běžně používané typy.
[Show full text]