STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V ZÁMRSKU
č. ev. listu NAD 337 č. archivní pomůcky 8835, 8836
V e l k o s t a t e k C h o t ě b o ř
1650 - 1949
inventář
Mgr. Jiří Vozar Zámrsk 2011
O b s a h Úvod ...... 3 I. Dějiny původce fondu ...... 4 II. Dějiny fondu ...... 15 III. Archivní charakteristika a způsob pořádání ...... 15 IV. Možnosti využití ...... 21 V. Záznam o uspořádání ...... 21 Seznam pramenů a literatury ...... 23 Protokolární záznam o provedení vnitřní skartace ...... 24 Inventární seznam ...... 26 I. Úřední knihy ...... 27 A. Dominikální agenda ...... 27 B. Přenesená agenda ...... 41 II. Spisový materiá ...... l49 A. Registraturní pomůcky ...... 49 B. Spisy ...... 52 I. manipulace ...... 52 II. manipulace ...... 129 III. Účetní materiál ...... 156 A. Hospodářské účty ...... 156 1. Důchodní účty ...... 156 2. Purkrabské účty ...... 229 3. Obroční účty ...... 256 4. Naturální účty ...... 275 5. Lesní účty ...... 300 6. Rybniční účty ...... 336 7. Skladištní účty ...... 339 8. Stavební účty ...... 347 9. Pivovarské účty ...... 355 10. Lihovar Chotěboř ...... 360 11. Lihovar Dobkov ...... 363 12. Statek Rupertshof ...... 363 13. Mlýn Rochňovec ...... 364 14. Pila Rochoňovec ...... 364 15. Účty sklárny sv. Josefa v Jilmu ...... 364 B. Účty agendy politické a soudní ...... 375 a) Kontribuční účty ...... 375 b) Daňové účty ...... 375 c) Kostelní účty ...... 381 d) Špitální účty ...... 396 e) Chudinské účty ...... 401 f) Sirotčí účty ...... 402 g) Depozitní účty ...... 404 IV. Mapy a plány ...... 405 A. Mapy ...... 405 1. Katastrální mapy ...... 405 2. Hospodářské mapy ...... 407 3. Lesní mapy ...... 409 B. Plány ...... 414 Místní rejstřík ...... 426 Tiráž ...... 435
Ú v o d
I. Dějiny původce fondu
Původní osada Chotěboř vznikla blízko Libické stezky, která vedla z Vilémova přes Novou Ves po levém břehu řeky Doubravy k Libici nad Doubravou a Žďáru nad Sázavou. Datum založení neznáme, patřila k hradu Lichnici. Nejstarší zpráva o Chotěboři je z r. 1265, kdy Smil z Lichtemburka věnoval kapli sv. Jakuba Většího s obročím a s desátým dílem příjmů z místního cla cisterciáckému klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Žďárský klášter začal přestavovat kapli sv. Jakuba Většího na farní kostel. Roz sáhlé panství lichtenburského rodu střežily hrady Lichnice, Ronovec a Ronov nad Sázavou, Lichtenburkové se také zabývali hornickým podnikáním. Hlavní oblast těžby stříbra se nacházela v okolí Německého (Havlíčkova) Brodu, České Bělé a Přibyslavi. V blízkos ti Chotěboře se dolovalo v místě pozdější polní trati Stříbrný dolec. Kolonizace Českomoravské vrchoviny dosáhla největšího rozmachu za vlády Přemysla Otakara II., kromě vesnic a osad byla zakládána také města. Jejich vznik byl důsledkem společenské dělby práce mezi zemědělstvím a řemeslem. Hornické podnikání Smila z Lichtenburka vytvořilo hospodářské předpoklady pro přeměnu vsi Chotěboř na město. Existenci městské správy dokazuje listina z r. 1278, podle níž byla Chotěboř vyňata z německobrodské pravomoci a nazývala se již „Chotebors civitas“. Po smrti Smila z Lichtenburka v roce 1269 zdědili rozsáhlý majetek jeho synové Jindřich, Smil, Oldřich a Raimund. Chotěboř s hradem Lichnicí převzal Oldřich z Lichtenburka, který spolu se svým bratrem daroval v r. 1303 žďárskému klášteru ves Počátky s bývalým stříbrným dolem a druhý desátek z mýta vybíraného v Chotěboři. Kolem roku 1316 zdědil Oldřichův majetek jeho syn Jindřich z Lichtenburka, který také v roce 1323 potvrdil platnost listiny z r. 1303. Kolem roku 13 29 vykoupil Chotěboř s hradem Lichnicí český král Jan Lucemburský. Ten již 2.srpna 1331 udělil Chotěboři jihlavské městské právo. Toto významné právo doplnil král Jan Lucemburský16.srpna 1331 osvobozením chotěbořských měšťanů od všech povinností a dávek od váděných lichnickým purkrabím. Před rokem 1346 získal Chotěboř spolu s hradem Lichnicí jako zástavu od krále Jana Lucemburského přední český rod - pánové z Lipé. Po rozdělení rodového majetku 13.ledna 1346 převzal Chotěboř a Ronov nad Doubravou s hrady Lichnicí a Ronovcem Jindřich z Lipé. Toto zboží však dlouho nevlastnil, neboť už roku 1350 Chotěboř s blízkým okolím opět náležela české koruně. Král Karel IV. ji vykoupil a stanovil, aby nebyla dávána nadále do zástavy.Za vlády Karla IV. nastal rychlý rozvoj Chotěboře. V roce 1356 získali měšťané právo opevnit město
- 4 - hradbami, když rychtář a přísežní slíbili 14.května 1356, že postaví hradby, když nebudou muset čtyři roky platit dávky a berně. V roce 1361 obdržela Chotěboř stejná práva jako v té době jiná města Českého království a Chotěboř se stala věnným městem českých královen. Chotěboř s hradem Lichnicí zůstala v královském majetku až do r. 1393, kdy je po smrti královny Elišky odevzdal král Václav IV. Heřmanovi z Choustníka v manství. Ten sídlil na chotěbořské tvrzi postavené neznámo kým mimo obvod městských hradeb. R. 1454 nařídil král Ladislav Pohrobek, aby byla Chotěboř vyjmuta z pravomoci hradu Lichnice. Přesto se již od konce 14.století objevuje jako samostatný statek, protože byla dávána v zástavu. Z tohoto důvodu byla také zřejmě založena tvrz. Po smrti Heřmana z Choustníka spravovali Chotěboř Jan Chotělec, Zdeněk Rohlík a Stašek, od roku 1405 ji vlastnil Jindřich Rohlík z Trhlav. V roce 1408 připadla Chotěboř vdově po Heřmanovi z Choustníka Kuňce, ale již v roce 1409 vlastnil Chotěboř královský mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína. V roce 1419 byl z úřadu mincmistra v Kutné Hoře odvolán, zemřel v r. 1421. V průběhu husitských válek Chotěboř silně utrpěla. V r. 1421 ji dobylo husitské vojsko a kněz Petr Hromádka z Jistebnice, který husity vedl, se stal hejtmanem města. Panské vojsko však dobylo Chotěboř zpět. V roce 1436 císař Zikmund dal Chotěboř do zástavy Jiřímu z Dubé, v r. 1437 stanovil město jako věnnou zástavu. Po smrti Jiřího z Dubé v r. 1450 vlastnil Chotěboř opět český král. V roce 1497 získal město jako zástavu Mikuláš mladší Trčka z Lípy a v r. 1499 dostal Mikuláš Trčka Chotěboř do dědičného vlastnictví. Podporoval hospodářský rozvoj města, 15.června 1503 potvrdil platnost privilegia krále Vladislava II. na právo volného odkazu a 27.dubna 1510 věnoval městu lázeň s platem, který dříve odváděli vrchnosti. Také zřídil svobodný špitál a k němu daroval dvanáct masných krámů i s platy. V r. 1510 Mikuláš mladší Trčka odkázal celý svůj majetek včetně Chotěboře Johance z Březovic, vdově po svém strýci Mikuláši starším vlašimském, ale v r. 1515 svou závěť změnil, když část svého panství odkázal i s Chotěboří svému bratru Burianovi Trčkovi z Lípy a jeho synu Janovi. Mikuláš mladší Trčka zemřel v roce 1516 a jeho majetek připadl Johance z Březovic. Johanka však ještě v roce 1516 zemřela a statky zdědili její synové. K dělení majetku došlo v r. 1518, bratři Trčkové si dědictví rozdělili tak, že Zdeněk získal panství Opočno a Chotěboř a Vilém panství Vlašim. Zdeněk Trčka z Lípy vlastnil Chotěboř do roku 1538, kdy ji postoupil Janu Trčkovi, který ji držel do roku 1550. Jan Trčka z Lípy zemřel v r. 1550 a chotěbořský statek zdědila jeho manželka Markéta ze Šelmberka, která zemřela na tvrzi v Chotěboři v r. 1579. Její syn Burian připojil Chotěboř k
- 5 - panství Světlá. V roce 1591 zdědil všechen majetek Burianův syn Maxmilián Trčka z Lípy, který v r. 1593 potvrdil platnost svobod a práv chotěbořských měšťanů. Maxmilián Trčka zemřel v r. 1597 a panství Světlá získal jeho bratr Jan Rudolf Trčka, který také v r. 1599 potvrdil svobody a privilegia chotěbořským měšťanům. V r. 1604 povolil směnu vsi Kojetín za ves Svinný a stanovil výši platů, které se měly odvádět do zádušní a špitální pokladny města. Chotěboř a celé panství trpěly za třicetileté války, kdy tudy procházela vojska obou válčících stran. Události třicetileté války osobně poznamenaly také majitele panství Jana Rudolfa Trčku z Lípy. Současně s generálem Albrechtem z Valdštejna byl v Chebu zabit 25.února 1 634 Adam Erdman Trčka, syn Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Jan Rudolf Trčka z Lípy věděl, že jeho rod upadl v nemilost u císařského dvora, snažil se proto zachránit rozsáhlý rodový majetek před konfiskací. Panství Světlá odkázal Petru Vokovi Švihovskému z Rýzmburka, Matyáši Ferdinandovi Berkovi z Dubé a Ladislavu Burianovi z Valdštejna. Jeho poslední odkaz však nebyl uznán a panství Světlá se statkem Chotěboř bylo konfiskováno. V roce 1636 daroval císař Ferdinand II. statek Chotěboř Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzemberka, bývalému služebníku Jana Rudolfa Trčky jako odměnu za svědectví o spiknutí Albrechta z Valdštejna. Jaroslav Sezima Rašín zemřel v r. 1638 a panství Chotěboř zdědil jeho syn Rudolf Karel Rašín. Jeho manželkou byla Františka Zárubová z Hustířan, manželství však zůstalo bezdětné. Rudolf Karel Rašín odkázal závětí r. 1660 panství Chotěboř svým sestrám Aleně Elišce Solmsové, Rozině Kateřině Chuchelské a Anně Žofii Mulcerové. Ty prodaly v r. 1662 panství Marii Alřbětě hraběnce z Vrbna. Po její smrti v r. 1680 předal její syn Ferdinand z Vrbna chotěbořské panství v roce 1682 Františce Rozálii Beatrix provdané za Viléma Leopolda hraběte Kinského. Hrabě Kinský nechal v letech 1701 -1702 postavit barokní zámek na místě původní tvrze. Panství získal v roce 1714 František Ferdinand Kinský, který v roce 1717 koupil od Ferdinanda Felixe z Puteani statek Nemojov. František Ferdinand Kinský prodal panství v r. 1719 Janu Bedřichu ze Seilernu a Aspangu, který je již v r. 1722 prodal Karlu Jáchymu Bredovi. Ten v r . 1723 prodal panství Johannu Franzi Wenzelovi Kaisersteinovi, který je ale téhož roku prodal Bredovi zpět. Breda prodal v r. 1728 panství kněžně Ursule von Teschen roz. von Bockum, od které koupil panství v r. 1739 hrabě Gustav Hanibal z Oppersdorfu. Ten však špatně hospodařil, panství bylo zadlužené a po jeho smrti v r. 1744 se dostalo do správy věřitelů. V r. 1751 je získal Antonín Adolf Zebo z Brachfeldu, obchodník se suknem z Jihlavy, který byl jedním z věřitelů. V r. 1752 předal panství Chotěboř svému synovi Janu Pavlu Zebovi.
- 6 -
Jan Pavel Zebo koupil statek Dobkov a připojil jej k panství. Zemřel bez potomků v r. 1808, panství zdědila jeho neteř Jana Nepomucena provdaná za Josefa Jáchyma Vančuru z Řehnic, každý získal polovinu. Jana Nepomucena zemřela v r.1809 a celé panství zdědil její manžel Josef Jáchym Vačura, který je vlastnil až do své smrti v r. 1827. V roce 1811 se oženil s Marií La Motte von Frintropp. Jejich dcera Marie Friderika se v r. 1836 provdala za Jana Josefa Dobřenského, po její smrti v r. 1847 připadlo panství Chotěboř jejímu manželovi. Jan Josef Dobřenský koupil ještě statek Nejepín. Po jeho smrti v r. 1869 zdědil panství jeho syn Jan Václav Dobřenský (1841 -1919), který se v r. 1869 oženil s Alžbětou hraběnkou Kottulinskou z Kottulinu . V 1906 byl povýšen do hraběcího stavu. Po jeho smrti v r. 1919 převzal velkostatek jeho syn Jan Josef Dobřenský (1870 -1947). Sloužil v armádě, dosáhl hodnosti rytmistra v záloze. Potom studoval práva v Praze, byl členem městského zastupitelstva v Chotěboři a zemským poslancem v letech 1903 -1913. Po válce byl přijat do československé armády jako štábní kapitán v záloze. Zemřel v r. 1947 v Chotěboři. Velkostatek přešel na jeho syna Jana Maxmiliána Dobřenského (1911 -1996). Po komunistickém převratu v únoru 1948 zabral velkostatek stát, Jan Maxmilián Dobřenský emigroval s manželkou Leopoldinou princeznou z Lobkovic do Kanady. Za komunismu prošel velkostatek Chotěboř obvyklými formami socialistického zemědělství. V květnu 1948 byla na něj uvalena národní správa, od 1.října 1948 převzal polní hospodářství Státní statek v Bystrém u Poličky a lesní hospodářství státní správa ve Slatiňanech. Od 1.ledna 1949 byl v Chotěboři založen státní statek, který byl v r. 1953 připojen ke Státnímu statku v Čáslavi. V roce 1960 byl zřízen samostatný Státní statek Chotěboř. V r. 1991 se Jan Maxmilián Dobřenský vrátil z exilu a ujal se rodového majetku, který mu byl v restituci vrácen. Zemřel v Havlíčkově Brodě v r. 1996, pohřben byl na rodinném hřbitůvku v Chotěboři. Obyvatelstv o na panství se zabývalo v 1.pol. 19.století zemědělstvím a řemesly. Pěstovalo se hlavně žito, oves, brambory a len. Vzhledem k drsnějšímu podnebí se méně pěstovala pšenice a ječmen, ovoce se pěstovalo v menším množství v zahradách. Z řemesel se rozvíjelo soukenictví a přadláctví vlny a lnu a tkalcovství. Zdravotní péči zajišťoval 1 lékař, 1 ranhojič a 3 porodní asistentky. Na panství se nacházelo 6 dvorů, ve kterých vrchnost hospodařila ve vlastní režii (Chotěboř, Nový Dvůr, Jilem, Sedletín, Nemojov a Dobkov). Dále zde bylo 5 ovčínů (Chotěboř, Nový Dvůr, Jilem, Dobkov a Nemojov). Lesy tvořily 4 revíry: Chotěboř, Nemojov, Jilem a Vepříkov. V r. 1827 byl ve městě založen chudobinec, který se staral o 20 chudých. Kromě toho existoval v Chotěboři také vrchnostenský chudobinec. Založil jej v r. 1633 Jan Rudolf Trčka z
- 7 -
Lípy. Daroval městu dům na náměstí, který zanechal v Chotěboři písař Jan Urbanovský po svém odchodu do exilu. V chudobinci žilo 6 mužů a 6 žen ve dvou místnostech. Špitálníci dostávali palivové dříví, oblečení a 5 zlatých denně ze špitální pokladny. Jan Rudolf Trčka z Lípy věnoval špitálu také hospodářský dvůr, pole, louky a rybníky. Do r. 1802 byly zemědělské pozemky obhospodařovány ve vlatní režii, potom byly prodány a od té doby se příjem skládal z úroků prodejní sumy a později z kapitálu darovaného soukromými osobami a také ze čtvrtiny sumy vyvázání z roboty vesnice Svinná, to je 60 zl. vídeňské měny. Také majitel panství Josef Jáchym Vančura z Řehnic odkázal ve své závěti špitálu ročně 24 zlatých vídeňské měny z vrchnostenského důchodu a 12 měřic žita. V roce 1819 byla u Jilmu zřízena sklárna sv. Josefa, která vyráběla běžné duté sklo a jemné křídové sklo, ale vrchnost sklárnu brzo pronajala. V r. 1841 zde pracovalo 20 dělníků. V r. 1842 byla v Chotěboři založena továrna na vlněné látky, která zaměstnávala 100 dělníků. Přes panství vedla od severu z Nové Vsi císařská silnice z Čáslavi přes Žďár do Brna, také tudy procházela silnice do Německého (Havlíčkova) Brodu. V 19.století tvořily panství tyt o obce:
1. Chotěboř - poddanské město s magistrátem a radnicí, město s (Chotěboř, Chotieborz) předměstím zahrnovalo 436 domů, žilo zde 3386 obyvatel. Vrchnosti patřilo 51 domů a 314 obyvatel . Ve městě se nacházel farní kostel sv. Jakuba Většího, fara a škola pod patronací vrchnosti. Na předměstí ležel vrchnostenský barokní zámek s kaplí sv. Trojice. Na zámku byla kancelář ředitele panství.
K zámku patřila velká zelinářská, ovocná a ozdobná zahrada a oranžerie. Vrchnosti dále náležela sýpka, špitál, dvůr, ovčín, pivovar, vinopalna, obora a myslivna. Ve městě se nacházela lékárna. Byly zde tři vrchnostenské hostince: Panský dům, Bílý koníček a Poslední feník. Tento hostinec ale není uveden v písemných pramenech, místo něj se objevuje hostinec „Na sklepích“. Ve městě byl také mlýn, tzv. Špitální mlýn (Spitalmühle).
- 8 -
Mimo město ležely samoty: a)Rochňovec - malá osada, nacházel se tam mlýn a pila. b) Horní a Dolní mlýn. c)Valcha u řeky Doubravy pod Dolním mlýnem, kterou od 16.století vlastnil soukenický cech. Valcha byla v provozu až do sedmdesátých let 19.století. V její blízkosti zřídil Antonín Pešout brusírnu skla a zrušenou valchu používal jako skladiště sklářských výrobků. Po velké povodni 20.června 1883 byla valcha stržena vodou a od té doby postupně zanikala. d) Příjemky - osada vznikla v letech 1787-1843, název pochází ze způsobu pojmenování pozemků „příjemky“, tj. poplatků za přijetí do obce nebo cechu. e)Břevnice - malá osada. f)Malochynské domky (Malochischinen Häuser) - samota, 2 domky. Vesnice Malochyně patřila ke statku Štěpánov. Kostel v Chotěboři se uvádí ve zřizovacích knihách již v roce 1384 jako farní kostel. Kdy a kdo postavil kostel a faru, není známo. Kromě vesnic patřících k panství Chotěboř sem byla přifařena obec Zastrání náležející ke statku Nová Ves. Zde se nacházel mlýn Bezlejov s pilou na řece Doubravě a dvůr Skuhrov (nebo také Skuhrovec). 2. Svinný (Swina) -vesnice se 40 domy a 280 obyvateli. 3. Rankov (Rankau) -vesnice s 29 domy a 232 obyvateli, přifařená do Čachotína (statek Rozsochatec), byla zde 1 hospoda. 4. Klouzovy (Klousow) -vesnice s 34 domy a 208 obyvateli, stranou ležela samota Nový Dvůr, kde se nacházel vrchnostenský dvůr, ovčín a hospoda. 5. Jilem (Jilem) -vesnice s 39 domy a 347 obyvateli, přifařená do Čachotína, byl zde vrchnostenský dvůr, ovčín a hospoda. Stranou ležely: sklárna sv. Josefa s byty pro
- 9 -
nájemce a dělníky, myslivna pro revír Jilem, mlýn na štěrk, mlýn na obilí. 6. Sedlet ín (Sedletin) -vesnice s 47 domy a 343 obyvateli, přifařená do Skuhrova (panství Habry), byla zde hospoda a vrchnostenský dvůr. 7. Veselá (Wesela) -vesnice s 19 domy a 107 obyvateli, přifařená do Skuhrova, v r. 1823 zde byla zřízena škola pod patroná tem vrchnosti. 8. Vepříkov (Wepřikau) -vesnice s 61 domy a 398 obyvateli, přifařená do Uhelné Příbrami (statek Úhrov), byla zde škola pod patronátem obce a myslivna. 9. Petrovice (Petrowitz) -vesnice s 31 domy a 206 obyvateli, přifařená k Uhelné Př íbrami. 10. Nemojov (Nemojow) -malá vesnice se 4 domy a 19 obyvateli, nacházel se zde vrchnostenský dvůr, ovčín, myslivna a hospoda. Bývalý statek Nemojov tvořily vsi Nemojov, Počátky a Jahodov, v novější době k němu patřila ještě Marieves. 11. Počátky (Počatek) -vesnice se 49 domy a 357 obyvateli, přifařená k České Bělé, v r. 1822 zde byla zřízena škola pod patronátem vrchnosti, byla zde 1 hospoda. 12. Jahodov (Jahodow) -vesnice s 12 domy a 86 obyvateli. 13. Marieves (Mariendorf) -vesnice s 24 domy a 150 obyvateli, byla založena v r. 1824 na bývalé pastvině obce Počátky, jméno dostala po manželce majitele panství Marii La Motte von Frintropp. 14. Dobkov (Dobkau) -vesnice s 32 domy a 224 obyvateli, byla zde vrchnostenská sýpka (bývalý zámek), vrchnostenský dvůr, ovčín, hospoda a mlýn. Tehdejší statek Dobkov se skládal pouze z této vsi.
V roce 1880 mělo panství rozlohu 1734 ha. Z toho bylo zemědělské půdy 1170 ha, lesů 563 ha, do vlastní režie spadalo 45 ha, z toho 15 ha rybníků. Dvory Chotěboř, Dobkov, Nemojov,
- 10 -
Nový Dvůr, Sedletín, Vepříkov byly pronajaty, celkem zabíraly 1125 ha. Pivovar a lihovar v Chotěboři a lihovar v Dobkově byly pronajaty, cihelnu v Chotěboři měla vrchnost ve vlastní režii. V roce 1891 zabíralo panství 1 747,89 ha. Z toho bylo: - polí 857,82 ha, - luk 222,92 ha, - zahrad 10,27 ha, - pastvin 44,54 ha, - rybníků 19,35 ha, - lesů 577,20 ha, - potoků 0,18 ha, - neproduktivní půdy 10,22 ha, - stavební plochy 5,39 ha.
Zemědělskou půdu tvořily dvory: - Chotěboř 376,44 ha pronajatý, malý díl ve vlastní režii, - Nový Dvůr (obce Svinary -Rankov) 144,99 ha ve vlastní režii, částečně pronajatý, - Hutě (obec Jilem) 168,45 ha pronajatý, - Alžbětín (obec Jilem) 69,04 ha ve vlastní režii, - Sedletín 56,97 ha ve vlastní režii, částečně pronajatý, - Dobkov 150,62 ha pronajatý, - Nemojov 162,73 ha pronajatý.
Na parcely bylo rozděleno a pronajato 305 ha. Na panství se rozkládalo 15 rybníků, největší byl Mlýnský v Jilmu. Cihelna v Chotěboři byla ve vlastní režii, pivovar a lihov ar v Chotěboři byly pronajaty. Také lihovar v Dobkově, mlýn a pila v Jilmu byly v nájmu. V roce 1900 mělo panství rozlohu 1999,94 ha. Z toho bylo: - polí 991,87 ha, - luk 268,44 ha, - zahrad 12,11 ha, - pastvin 54,52 ha, - lesů 635,26 ha, - rybníků 20,40 ha,
- 11 -
- potoků 0,18 ha, - neproduktivní půdy 10,68 ha, - stavební plochy 6,48 ha. Dvory měly výměru: - Chotěboř 213,06 ha pronajatý Jacobu Steinerovi, - Dobkov 154,59 ha, - Nemojov 158,60 ha, oba pronajaté Karlu Goldreichovi Edler von Broneck, - Hutě (obec Jilem) 95,92 ha pronajatý Rudolfu Fischerovi, - Nejepín 155,32 ha pronajatý Sigmundu Eisnerovi. Rozděleno na parcely a pronajato bylo 267,17 ha. Dvory Nový Dvůr 93,80 ha, Alžbětín 64,90 ha, Sedletín 32,50 ha a rybniční hospodářství 12,59 ha byly ve vlastní režii. Mlýn Rochňovec s 27,50 ha pozemků byl pronajat Wilhelmu Slámovi, pivovar v Chotěboři Adolfu Fischerovi a lihovar v Dobkově měl v nájmu Karl Goldreich Edler von Broneck. Škrobárnu v Nejepíně si pronajal Sigmund Eisner. Lihovar v Chotěboři s 49,15 ha pozemků byl ve vlastní režii. Po 1.světové válce byla provedena pozemková reforma. Reformě bylo podrobeno 1093 ha půdy. Drobní nabyvatelé získali 486 ha půdy, zbytkový statek dostal 68 ha, propuštěno ze záboru bylo 473 ha, v záboru zůstalo 66 ha půdy. V roce 1933 měl velkostatek rozlohu 1121 ha. Z toho bylo: - polí 399 ha, - luk 78 ha, - zahrad 10 ha, - pastvin 26 ha, - lesů 572 ha, - rybníků 28 ha, - nezdaněné půdy 4 ha, - stavební plochy 4 ha. Koncem 18. a v 19.století známe úředníky a zaměstnance podle funkcí. V roce 1781 zde pracovali: ředitel, důchodní, obroční, sládek, zahradník, vazač (obilí), vrátný, vodař, polní ranhojič, učitel normální školy, porybný, hlídač chmele, noční hlídač, kominík, dohlížitel na hodiny, natahovač pušek, myslivec v Chotěboři, myslivec ve Vepříkově, myslivec v Nemojově, myslivec v Dobkově, myslivec v Jilmu, hajný ve Vepříkově, hajný v Chotěboři, panský kočí, panský štolba,
- 12 - nádvorník, šafář v Chotěboři, šafář v Dobkově, šafář v Nemojově, šafář v Jilmu, šafář v Sedl etíně, šafář v Novém Dvoře, ovčák v Chotěboři, ovčák v Dobkově, ovčák v Nemojově, ovčák v Jilmu. V roce 1805 zde působili: ředitel, purkrabí, vrchní myslivec. jeho adjunkti, justiciár, polní ranhojič, zahradník, učitel, sladovnický mistr, vodař, vrátný, porybný, noční hlídač, kominík, dohlížitel na zámecké hodiny, stavební písař, myslivec ve Vepříkově, myslivec v Nemojově, jejich adjunkti, hajný v Dobkově, hajný v Jilmu, hajný ve Vepříkově, hajný v Chotěboři. Šafáři a ovčáci se dostávají mezi čeleď. V roc e 1835 zde byli: ředitel, písař, důchodní, obroční, justiciár, chirurg, zahradník, jeho tovaryš, kominík, vodař a nádvorník, pacholek u ryb, vrátný, noční hlídač, úřední sluha, vrchní myslivec, jeho adjunkt, myslivec ve Vepříkově, myslivec v Nemojově, místní adjunkt v Dobkově, hajný v Chotěboři, hajný ve Vepříkově, hlídač obory v Chotěboři, šafář v Chotěboři, šafář v Dobkově, šafář v Nemojově, šafář v Jilmu, šafář v Novém Dvoře. V roce 1852 zde pracovali: kontrolor, písaři, obroční, chirurg, nádvorník, jeho tovaryš, kominík, noční hlídač, vrátný, pacholek u ryb, luční hajný (hlídač), šafář v Chotěboři, šafář v Jilmu, ovčák v Chotěboři, ovčák v Jilmu, nadlesní, jeho adjunkt, lesník ve Vepříkově, lesník v Nemojově, hajný v Chotěboři, hajný v Dobkově, hajný v Jilmu, myslivec v oboře, pilař. V roce 1870 zde působili: správce, účetní, chirurg, zahradník, jeho tovaryš, kominík, noční hlídač, vrátný, pacholek u ryb, šafář v Chotěboři, ovčák v Chotěboři, lesní kontrolor, lesní adjunkt, lesník ve Vepříkově, lesník v Nemojově, hajný v Chotěboři, hajný v Dobkově, hajný v Jilmu, hajný ve Vepříkově, hajný v oboře, pilař. Od r. 1880 známe úředníky podle jmen. V roce 1880 zde pracovali: - Johann Ryba, lesní kontrolor a vedoucí velkostatku - Rudolf Fischer, lesník v Nemojově, - Josef Rück, lesník v Nemojově, - Franz Žanda, lesní adjunkt v Chotěboři, - W. Žanda, lesní praktikant v Chotěboři, - Josef Moravec, lesní praktikant v Jilmu, - Peter Kredl, zahradník v Chotěboři. V roce 1900 zde působili: - Franz Rück, řed itel, - Karl Smetáček, správce dvora, - Wenzel Semrád, hospodářský adjunkt,
- 13 -
- Gustav Lustig, vedoucí lihovaru v Chotěboři, - Johann Ryba, vedoucí lesní kontrolor v Chotěboři, - Josef Rück, lesník v Jilmu, - Franz Smetáček, lesník v Nemojově, - Engelbert Rück, lesní praktikant v Chotěboři, - 9 hajných, - Peter Kredl, zámecký zahradník v Chotěboři, - Anton Kredl, zahradnický pomocník. V roce 1910 zde byli: - Franz Rück, ředitel, - Karl Smetáček, správce dvora v Jilmu, - Wenzel Semrád, účetní v Chotěboři, - Richard Jedelský, vedoucí lihovaru v Chotěboři, - Johann Ryba, vedoucí lesní kontrolor, - Franz Smetáček, lesník v Jilmu, - Karl Dolejší, lesník v Nemojově, - 9 hajných. V roce 1933 zde pracovali: - Wenzel Semrád, ředitel statku v Chotěboři, - Karl Kroupa, důchodní v Chotěboři, - Josef Karlík, asistent důchodního úřadu v Chotěboři, - ing. Robert Poll, hospodářský správce v Dobkově, - Stanislav Groufek, šafář v Chotěboři, - Johann Frühbauer, šafář v Dobkově, - Johann Šárovec, šafář v Nemojově, - Anton Tlapák, dozorce v Chotěboři, - Anton Jindra, dozorce v Dobkově, - Josef Ventrča, zahradník v Chotěboři. Lesní hospodářství: - Franz Smetáček, nadlesní a patronátní komisař v Chotěboři, - Franz Meixner, hajný v Chotěboři, - Wenzel Radil, hajný v Chotěboři, - Mark Munica, hajný v Chotěboři,
- 14 -
- Wenzel Mrtka, hajný v Nemojově, - Jaroslav Remar, hajný v Jilmu.
II. Dějiny fondu
Archiv velkostatku byl původně uložen na zámku v Chotěboři. V roce 1950 byl převezen do Zemědělsko -lesnického archivu ve Žďáru nad Sázavou, odkud byl v r. 1958 převezen do Státního archivu v Novém Studenci a dočasně uložen v Čáslavi. Po r. 1960 byl předán do Zámrsku. V materiálu nebyly nalezeny žádné stopy archivního pořádání, nenašli jsme žádnou instrukci nebo starý archivní inventář. Základem pořádání se staly spisy I. a II.manipulace označené signaturou, k nim byly přiřazeny neoznačené spisy, které se dělily na korespondenci řazenou chronologicky a korespondenci -jednotlivé spisy. Knihy byly roztříděny podle Základních pravidel pro pořádání archivního materiálu. Úřední knihy pocházejí z let 1710 -1940, dělí se na dominikální agendu z let 1710 -1940 a přenesenou agendu z let 1713 -1882. Přenesenou agendu tvoří správa politická z let 1713 -1860 a soudní agenda z let 1747 -1882, která zahrnuje pouze pozemkové knihy z let 1747 -1882. Registraturní pomůcky ke spisům mají časový rozsah 1799 -1946. Účetní knihy pocházejí z let 1680-1948, dělí se na hospodářské účty z let 1680 -1948 a účty agendy politické a soudní z let 1670-1940. Nejrozsáhlejší jsou důchodní účty z let 1752 -1948. V purkrabských účtech jsou důležité hospodářské inventáře z let 1680 -1799, které podrobně ukazují stav hospodaření na panství. Purkrabské účty mají časový rozsah 1680 -1948, obroční účty 1763 -1948. Je zde vidět, že obě skupiny obsahují méně knih. To je možné vysvětlit tím, že byla vytvořena skupina naturálních účtů z let 1854 -1939, které zahrnují purkrabské, obroční, rybniční a skladištní účty. Rozsáhlé jsou také lesní účty z let 1799 -1946. Z účtů agendy politické a soudní jsou nejrozsáhlejší kostelní účty z let 1774 -1940 a špitální účty z let 1670 -1910.
III. Archivní charakteristika a způsob pořádání
Většina písemností velkostatku Chotěboř pochází z 18. -19.století. Po uspořádání a inventarizaci fond obsahuje celkem 4355 evidenčních jednotek (z toho je 4016 úředních knih, 40 podacích protokolů, 5 elenchů, 1 repertář, 157 kartonů, 57 map a 79 plánů), materiál pochází z let
- 15 -
1650-1949. Úřední knihy jsou z let 1710 -1940, pomocné knihy z let 1799-1946, spisový materiál pochází z let 1650 -1949, účetní knihy mají časový rozsah 1752 -1948, účetní přílohy 1657 -1949, mapy jsou z let 1817-1939, plány z let 1814 -1944. Uspořádaný fond má tuto podobu: I. Úřední knihy A. Dominikální agenda 1. Popisy panství nebo jeho částí 2. Odhady a ocenění 3. Pozemkové záležitosti 4. Lesní záležitosti 5. Konferenční protokoly 6. Knihy instrukcí a nařízení 7. Knihy dekretů 8. Knihy snímků 9. Robotní protokoly 10. Poštovní knížky B. Přenesená agenda a) Správa politická 1. Úřední protokoly 2. Soupisy obyvatel 3. Soupisy branců 4. Katastry, daňové fase 5. Knihy nadací b) Soudní agenda 1. Pozemkové knihy II. Spisový materiál A. Registraturní pomůcky B. Spisy I. manipulace 1. Spisy označené signaturou 2. Neoznačené spisy a) Korespondence důchodního úřadu b) Lesní záležitosti c) Patronátní záležitosti
- 16 -
d) Soudní záležitosti e) Korespondence sklárny sv. Josefa v Jilmu II. manipulace 1. Spisy označené signaturou 2. Neoznačené spisy a) Důchodní úřad 1. Korespondence řazená chronologicky 2. Korespondence -jednotlivé spisy b) Lesní úřad 1. Korespondence řazená chronologicky 2. Korespondence-jednotlivé spisy c) Patronátní úřad 1. Korespondence řazená chronologicky 2. Korespondence-jednotlivé spisy d) Soudní záležitosti 1. Žaloby o zaplacení dluhů z pronájmu pozemků, dražby, různé dluhy 2. Pozemkové záležitosti, nemovitosti e) Korespondence sklárny sv. Josefa v Jilmu 1. Korespondence-jednotlivé spisy III. Účetní materiál A. Hospodářské účty 1. Důchodní účty 2. Purkrabské účty 3. Obroční účty 4. Naturální účty 5. Lesní účty 6. Rybniční účty 7. Skladištní účty 8. Stavební účty 9. Pivovarské účty 10. Lihovar Chotěboř 11. Lihovar Dobkov
- 17 -
12. Statek Rupertshof 13. Mlýn Rochňovec 14. Pila Rochňovec 15. Účty sklárny sv. Josefa v Jilmu B. Účty agendy politické a soudní a) Kontribuční účty b) Daňové účty c) Kostelní účty d) Špitální účty e) Chudinské účty f) Sirotčí účty g) Depozitní účty
Nejdůležitějším spisovým celkem je I.manipulace, která se dělí na spisy označené signaturou a neoznačené spisy. Neoznačené spisy jsou uspořádány podle jednotlivých úřadů. Po uspořádání mají spisy I.manipulace označené signaturou tuto podobu:
I. Poručnické záležitosti II. Poručnické záležitosti III. Poručnické záležitosti IV. Žádosti o zapsání smluv, listin a účtů do pozemkových knih V. Pozů stalosti VI. Žaloby o peníze, spory o majetek, smíry VII. nedochovalo se VIII. nedochovalo se IX. Žádosti poddaných o snížení roboty, převod roboty na reluici X. Popis hranic panství Chotěboř XI. nedochovalo se, pouze spis A/8 spor o mlýn XII. Hospodaření špitálu v Chotěboři, listiny a práva špitálu, patronátní a školní záležitosti XIII. Propuštění z poddanství a povolení k odchodu na jiné panství, udělení
- 18 -
mistrovského práva tovaryšům, prodloužení vandrovního povolení, vysvědčení o dobrém chová ní, povolení k sňatku XIV. Stavební záležitosti, úřední záležitosti XV. Vyšetřování kriminálního soudu XVI. Krádeže, ublížení na zdraví, urážky, postrk XVII. Postrk, zdravotní záležitosti XVIII. nedochovalo se XIX. Řád pro sklářské mistry a dělníky v Království českém XX. Záležitosti cechů XXI. Placení příspěvků do fondu normálních škol, opatření proti záplavám, přehled zdravotního personálu, přehled výnosu žní, výkaz daně z budov, výkaz ulic, výkaz těžkých policejních přestupků a vyšetřování osob, seznam cen zemských prací potřebných ke katastrálním operacím XXII. nedochovalo se XXIII. Majetkoprávní záležitosti XXIV. Finanční, účetní a hospodářské záležitosti XXV. Prodej pozemků XXVI. Kupní smlouvy na mlýny, ustanovení hospodským. pronajmutí řeznického krámu, pronájem cihelny, robotní reluice vesnice Petrovice XXVII. Daňové záležitosti, kontribuce, pojištění proti požáru, pozemkové záležitosti, výtahy ze sumární fase, lesní záležitosti XXVIII. Vojenské záležitosti
Spisy se dělí na věcné skupiny (fachy), které se rozdělují na menší skupiny označené písmeny A -Z. Jednotlivá písmena zabírají jeden nebo více ročníků, dělí se na čísla jednací označená arabskými číslicemi. U většiny písmen je přiložen elench se seznamem spisů.
II.manipulace z let (1837)-1850-1949 se skládá ze spisů označených signaturou (1849) - 1850-1863 a neoznačených spisů z let (1837) -1850-1949. Spisy označené signaturou jsou uspořádány chronologicky podle ročníků, v každém ročníku se rozdělují na skupiny I -X, za označením skupiny následuje číslo jednací. Skupiny jsou řazeny takto: - 19 -
I. Hospodářské záležitosti II. Stavební záležitosti III. Hospodářské dokumenty IV. Záležitosti důchodního úřadu V. Záležitosti lesního úřadu VI. Patronátní a školní záležitosti VII. nedochovalo se VIII. Politické záležitosti (povolení výčepu piva, vydávání zbrojních pasů, štěrkování silnic) IX. Soudní záležitosti (žaloby o zaplacení dluhů z pronájmu pozemků, dražby) X. Různé
Neoznačené spisy z let (1837) -1850-1949 se dělí podle jednotlivých úřadů, v těchto úřadech se rozdělují na dvě skupiny: korespondenci řazenou chronologicky a korespondenci - jednotlivé spisy.
Účetní materiál byl uspořádán podle Základních pravidel pro uspořádání archivního materiálu. Do účetních knih byly zařazeny knihy statku Rupertshof, který patřil příbuzným rodu Dobřenských. Do katastrálních map byly zařazeny mapy vesnice Gleichenberg v Rakousku, protože statek Gleichenberg patřil rodu Trauttmansdorff. Rosa Trauttmansdorff -Weinberg byla manželkou Jana Josefa Dobřenského (1870 -1947). Do plánů byly zařazeny dva plány hospodářských budov statku Gaboš, který náležel rodu Kottulinských. Alžběta Kottulinská byla manželkou Jana Václava Dobřenského (1841 -1919). V Archivu Národního muzea v Praze se nachází svazek písemností z let 1600 -1831, které předal Národnímu muzeu v r. 1863 premonstrátský klášter v Želivu.
- 20 -
IV. Možnosti využití
Materiál velkostatku Chotěboř je možné použít především ke studiu místních dějin. Je možné studovat dějiny zemědělství a lesnictví, pozemkové knihy umožňují sledovat hospodářské a sociální dějiny obyvatel. Úřední knihy ukazují celkovou ekonomickou situaci panství. Důležitý je tabelární popis panství Chotěboř se spojenými statky Dobkov a Nemojov z 19.století, zásadní přehled poskytují elaboráty a tabely vrchnostenského pozemkového majetku a a všech pozemků na panství. Organizaci činnosti panství přibližují úřední a hospodářské instrukce z let 1828 a 1833, vrchnostenská nařízení a ustanovení z let 1846 -1847 a kniha dispozic a nařízení z r. 1852.Označené spisy I.manipulace přibližují dějiny řemesel na panství, umožňují studovat také dějiny kultury a školství. Význam mají také označené spisy II.manipulace do r. 1863. Zvláštní pozornost byla věnována při pořádání činnosti sklárny sv. Josefa v Jilmu, aby bylo možné tento materiál badatelsky využít. Jedná se zejména o korespondenci v neoznačených spisech I.manipulace do r. 1850 a potom o účetní knihy sklárny. V neoznačených spisech I.manipulace se nachází korespondence ohledně příprav na založení sklárny, podmínky pronájmu sklárny, nájemní smlouvy, úřední zprávy o činnosti sklárny. Účetní knihy sklárny poskytují údaje o hospodaření, také je možné zjistit jména dělníků a jejich pracovní zařazení.
V. Záznam o uspořádání
Fond Velkostatek Chotěboř uspořádal a inventář vypracoval v letech 2007 -2010 Mgr. Jiří Vozar. Do fondu bylo zařazeno 44 pozemkových knih Okresního soudu v Chotěboři. Vyskartov ána byla bezvýznamná korespondence a běžné účty z let 1850 -1948.
V rámci SOA v Zámrsku byl vytříděn materiál z fondu Velkostatek Chotěboř a zařazen do jiných fondů: Rodinný archiv Dobřenských Chotěboř (21 kartonů) Velkostatek Česká Bělá Velkostatek Dolní Krupá Velkostatek Chrast Velkostatek Květinov Velkostatek Maleč
- 21 -
Velkostatek Rozsochatec
Do ostatních archivů byl delimitován materiál:
Moravský zemský archiv v Brně Velkostatek Boskovice 1938 (0,02 bm) Velkostatek Jimramov 1690-1946 (0,50 bm) Velkostatek Líšeň 1825 -1849 (0,02 bm) Velkostatek Osová Bitýška 1850 -1862 (0,02 bm) Velkostatek Polná -Přibyslav 1920 -1924 (0,02 bm) Velkostatek Žďár nad Sázavou 1787 -1788 (0,02 bm)
Státní okresní archiv Havlíčkův Brod Archiv města Chotěboř 18. -19.stol. (0,80 bm)
Státní oblastní archiv v Plzni Velkostatek Hracholusky 1852-1865 (0,02 bm) Velkostatek Luhov 1825-1858 (0,05 bm) Velkostatek Pňovany 1825 -1868 (0,50 bm)
Státní oblastní archiv v Praze Velkostatek Dymokury 1879 (0,02 bm) Velkostatek Žehušice 1835 -1850 (0,10 bm)
Státní oblastní archiv v Třeboni Velkostatek Prášily -Dlouhá Ves 1801 -1833 (0,07 bm)
Fond Velkostatek Chotěboř měl před pořádáním rozsah 56,05 bm. Vyskartováno bylo 5,05 bm, delimitováno bylo 2,50 bm (do jiných archivů 2 bm, v rámci našeho archivu 0,50 bm). Po uspořádání a inventarizaci má fond rozsah 48,50 bm.
- 22 -
Seznam pramenů a literatury
Archivní prameny Velkostatek Chotěboř Tabela platů a deputátů 1781, kn.č. 1370 Tabela platů a deputátů 1805, kn.č. 1371 Tabela platů a deputátů 1835, kn.č. 1381 Tabela platů a deputátů 1852, kn.č. 1390 Tabela platů a deputátů 1870, kn.č. 1400
Literatura Jan M. Dobrzenský z Dobrzenic: Z Dobřenic je cesta dlouhá, Havlíčkův Brod 1996 Chotěboř - stručné dějiny města (kolektiv autorů), Hradec Králové 1981 Rudolf Lustig - Franz Světnička: Schematismus des Grossgrundbesitzes in Böhmen, Praha 1933 Johann F. Procházka: Topografisch -statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha 1880 Johann F. Procházka: Topographisch -statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha 1891 A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 12, Praha 1900 J.G.Sommer: Das Königreich Böhmen XI, Časlauer Kreis. Praha 1843 Ignaz Tittel: Schematismus des Grossgrun dbesitzes und grösserer Rustikalgüter, Praha 1900 Ignaz Tittel: Schematismus landtäflicher Güter, grösserer Rustikalwirtschaften, Beamten und Pächter, Praha 1910 Jan Voženílek: Předběžné výsledky československé pozemkové reformy, Praha 1930
- 23 -
Protokolární záznam o provedení vnitřní skartace a vyřazení písemností bez trvalé dokumentární hodnoty
Státní oblastní archiv v Zámrsku Oddělení: oddělení správy a zpracování archivních fondů a sbírek Název fondu: Velkostatek Chotěboř Časové rozmezí fondu: 1650 -1949 Vnit řní skartace provedena kdy: 2010 kým: Mgr. Jiří Vozar
Vyřazené písemnosti
druh písemnosti časový rozsah Bezvýznamná korespondence 1850-1948 Bezvýznamné účetní přílohy 1850-1948 Prázdné účetní knihy, roztržené knihy, nedatované části, desky od knih 1918-1920 Kniha úroků - Israel Steiner 1876-1879 Rejstřík odebraného masa 1865 Rejstřík odebraného kupeckého zboží 1865-1866 Řeznická knížka 1866 Pekařská knížka 1866 Tachymetrický zápisník 1934 Deník zkoušky dojivosti 1926 Záznam zboží poukázaného z cihelny (poukázky) 1914-1919 Hlavní kniha důchodu - lihovar Chotěboř (přepsaná a opravená) - opis 1930-1931 Výplatní listiny 1924-1939 Naturální hospodářský účet 1853 Naturální účet 1861-1866 Přílohy naturálního účtu 1854 Lesní naturální dení k (opis) 1856 Lesní naturální deník (opis) 1857
- 24 -
Rejstřík náhrady lesních škod (opis) 1865 Stavební knihy (opisy) 1852-1853 Likvidace peněžního účtu lihovaru Chotěboř (opis) 1851
Celkem bylo vyřazeno 5,05 bm písemností z let 1850 -1948
V Zá mrsku dne 16.5.2011
...... Mgr. Jiří Vozar Petr Zimmermann, prom. hist. pracovník pověřený úkolem ředitel SOA
- 25 -
I n v e n t á r n í s e z n a m
inv. č. sign. obsah časový rozsah evid. jednotka
I. Úřední knihy
A. Dominikální agenda
1. Popisy panství nebo jeho částí
1 Tabelární popis panství Chotěboř se b. d. (19. stol.) kn 1 spojenými statky Dobkov a Nemojov (Tabellarische Beschreibung der Herrschaft Chotieborz mit den vereinigten Güthern Dobkau und Nemojov) němčina, 24x38 cm, vazba poloplátěná
2 Popis a ocenění vrchnostenských a 1836 kn 2 jiných budov panství Chotěboř (Beschreibung und Abschätzung der Herrschaft Choteborzer obrigkeitlichen und sonstigen Gebäuden) němčina, 26,5x42,5 cm, vazba papírová
3 Popis lesů panství Chotěboř 1861 kn 3 (Forstbeschreibung der Herrschaft Chotěboř) němčina, 22x30 cm, vazba papírová
4 Popis statku Nejepína b. d. (19. stol.) kn 4 (Beschreibung des landtäflichen Gutes Nejepín) němčina, 21x34 cm, vazba papírová
2. Odhady a ocenění
5 Oceńovací listina panství Chotěboř 1836 kn 5 (Abschätzungsurkunde der Herrschaft Chotieborz) němčina, 25,5x41,5 cm, vazba papírová
6 Oceňovací elaborát všech k panství 1836 kn 6 patřících zemědělských rubrik Abschätzungs Elaborat sämtlicher zur obigen Herrschaft gehörigen landwirtschaftlichen Rubriken) němčina, 27x42 cm, vazba papírová