Prezentace Irů a Britů Ve Filmech Z Období the Troubles Bakalářská

Prezentace Irů a Britů ve filmech z období The Troubles

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obory: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Historie se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Tomáš Bendásek Thesis Supervisors: PhDr. Michal Ulvr, Ph.D. Katedra historie

Liberec 2019 Bakalářská práce Assignment Form

Prezentace Irů a Britů ve filmech z ob- dobí The Troubles

Jméno a příjmení: Tomáš Bendásek Osobní číslo: P15000376 Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obory: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Historie se zaměřením na vzdělávání Zadávající katedra: Katedra historie Akademický rok: 2016/2017

Zásady pro vypracování:

Cílem je analyzovat a komparovat způsob, jakým jsou zobrazováni Britové a především členové IRA ve filmech pojednávajících o konfliktu v Severním Irsku v období známém jako The Troubles (etnicko- nacionalistický konflikt trvající v Severním Irsku od konce 60. let do konce 90. let 20. st.). Analýzase bude soustředit na jednotlivé skupiny, které se do Troubles zapojily, včetně civilního obyvatelstva.

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně jako původní dílo s použi- tím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS/STAG se shodují.

29. července 2019 Tomáš Bendásek Anotace

Práce pojednává o problematice severoirského konfliktu, známého také jako The Troubles, z pohledu filmového průmyslu a filmů spojených s tímto tématem. Sleduje zejména práci filmů s historickým materiálem, úroveň věrnosti zachycení daných historických událostí, zda nedochází k překrucování historických faktů či pokřivení pohledu na jednu ze stran konfliktu za účelem propagandy. Zobrazuje-li více filmů jednu událost, filmy se dále komparují mezi sebou.

Klíčová slova: The Troubles, Severoirský konflikt, Irská republikánská armáda, filmy, propaganda, Bobby Sands, Birmingham Six, Guildford Four

Annotation

This thesis deals with the conflict in Northern Ireland, which is also known as The Troubles, and with the ways how the conflict is portrayed in films about this period. It focuses on the way how the films deal with the historical topics, how it portrays the reality of the time and if the films distort the reality or portrayal of one of the sides of the conflict to push a political message to be used as propaganda. If the films chosen regard the same historical event, they are also compared to one another.

Keywords: The Troubles, conflict in Northern Ireland, Irish Republican Army, films, propaganda, Bobby Sands, Birmingham Six, Guildford Four Seznam použitých zkratek

IRA Irish Republican Army – Irská republikánská armáda

MI5 Military Intelligence, Section 5 – Britská vojenská tajná služba, páté oddělení

OIRA Official Irish Republican Army – Oficiální irská republikánská armáda

PIRA Provinsional Irish Republican Army – Prozatímní irská republikánská armáda

Provo příslušník PIRA

RUC Royal Ulster Constabulary – Ulsterská královská policie

UDA Ulster Defence Association – Ulsterské obranné sdružení

UVF Ulster Volunteer Force – Sbor ulsterských dobrovolníků

Obsah Úvod ...... 2 Rozbor literatury a internetových zdrojů ...... 4 1. Filmové zdroje – věcný popis ...... 6 3. Léta sedmdesátá ...... 12 4. Britské justiční omyly 70. let – Birmingham Six a Guildford Four ...... 21 5. Události roku1981 – protestní hladovky a konspirace ...... 28 6. Milenci vprostřed bouře – The Troubles jako pozadí milostného dramatu ...... 37 7. Hollywood a jeho pohled na The Troubles ...... 43 8. Závěr ...... 46 9. Použité prameny a literatura ...... 51 9.1 Filmy ...... 51 9.2 Literatura ...... 51 9.2 Internetové zdroje ...... 52 10. Seznam příloh ...... 56

Úvod Tato práce se zabývá tématikou konfliktu v Severním Irsku, známého také jako „The Troubles“. Konkrétně pak obdobím od roku 1972 do roku 1989 a zaměřuje se na zobrazení této vleklé občanské války ve filmu. Cílem této práce je kriticky zhodnotit filmové vyobrazení Irské republikánské armády a britských bezpečnostních složek v době konfliktu o Severní Irsko v komparaci se skutečným historickým děním a poukázat na nesrovnalosti či pokusy o alternování historie ke glorifikaci nebo démonizaci zúčastněných stran a k propagandě. V případě, že jednotlivé snímky spojuje zobrazená událost, je cílem porovnat přístup obou filmů k dané události, popřípadě který z filmů pak přistupuje k filmu věrohodněji z historického hlediska. Zvolené filmy dokumentují období zhruba od roku 1972 do konce 90. let 20. století. Jedná se o díla široce známá a populární, ale také prakticky neznámá, která ale často přinášejí velmi autentický a mnohdy i nezaujatý pohled na celou problematiku. Konkrétní zkoumané aspekty jednotlivých snímků představují jejich zachycení a zpracování dobových reálií, mezi které patří také například venkovní scenérie, míra věrohodnosti jednotlivých zobrazovaných událostí ve zvoleném filmu a jejich porovnání s odbornou literaturou vázanou s těmito událostmi. Pozornost byla také věnována případným pokusům o použití filmu jako propagandy, která by buď glorifikovala či naopak démonizovala některého z účastníků konfliktu v Severním Irsku. Zvoleno bylo celkem 13 filmů, z nichž 2 vznikly v době The Troubles, konkrétně v 70. a 80. letech 20. století, 7 vzniklo během 90. let 20. století a 3 byly natočeny po přelomu milénia. Filmy jsou zvoleny tak, aby pokrývaly zpracování významných historických událostí jako byla Bloody Sunday z 30. ledna 1972, britské justiční omyly v případě teroristických útoků na hospody v Birminghamu (odsouzení takzvané „Birminghamské šestky“) a v Guildfordu (soud nad „Guilfordskou čtyřkou“) – s posledním jmenovaným se pojí také případ falešně obviněné rodiny Maguirových („Maguirova sedmička). Dalším historickým obdobím, které práce sleduje, je počátek 80. let 20. století, kdy ve věznici Maze probíhaly protestní hladovky. Dále je práce zaměřena na The Troubles jako pozadí pro milostný příběh a také na pohled ze strany Hollywoodu. Jednotlivé snímky byly v první řadě vybrány na základě několika kritérií – zejména události v něm zachycené a s nimi spojená kontroverznost – zde jako příklad můžeme uvést tři vybraná díla Jima Sheridana, která poukazují na posun autorova náhledu na celou problematiku The Troubles a násilí s ním spojeného. Jako nejdůležitější kritérium se ale nakonec ukázala samotná dostupnost filmů, jenž je problém

2 zejména u televizních dramatizací BBC nebo RTE z 80. a 90. let 20. století. Tato díla, ačkoliv se jinak mohla ukázat jako velmi přínosná, jsou pro badatele prakticky nedostupná. Snímky jako Contact1 či dvojice filmů zabývajících se případem Guilfordské čtyřky a Maguirovy sedmičky ještě před Sheridanovým In The Name of the Father2 - konkrétně filmy A Safe House3 či Dear Sarah4 založený na korespondenci mezi neprávem odsouzeným Giuseppe Conlonem a jeho manželkou Sarah. Tato díla mohla přinést velmi zajímavá srovnání s již zmíněným a velmi známým Sheridanovým filmem, nicméně jejich určení jako televizní dramatizace neumožnilo tyto filmy získat ke shlédnutí. Pomocníkem při zařazování filmů o The Troubles rovněž byl web Troubles Archive5, zabývající se problematikou celého období a nabízející také přehled filmů s touto tématikou.

1 Contact. 1984. Režie Alan Clarke. 2 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 3 A Safe House, 1990. Režie Moira Armstrong. 4 Dear Sarah, 1990. Režie Frank Cvitanovich. 5 Troubles Archive [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné z: http://www.troublesarchive.com/.

Rozbor literatury a internetových zdrojů

Základní dvojicí knih, které poskytují ucelený pohled na konflikt v Severním Irsku, jsou díla Timothyho P. Coogana The IRA6 a The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace7, dále J. Bowyer Bellova kniha The Irish Troubles: A Generation of Violence 1967–1992.8 Coogan patří mezi nejznámější autory, kteří se kdy vyjádřili k problematice The Troubles. Jeho novinářská kariéra se odráží ve stylu, kterým knihy píše – jsou jasné, stručné, informativní. Je také autorem jedné ze zcela prvních knih k tématu Easter Rising 19169. J. Bowyer Bellova kniha používá odlišný přístup, obsahuje mnoho téměř beletristických pasáží, které přibližují konflikt nejen z pohledu tvrdých dat, ale také informací, které přispívají k hlubšímu porozumění mentality a „duševní stránky“ celého konfliktu. Coogan v kombinaci s Bellem umožňují poměrně solidní a nezaujatý pohled na nekonečný konflikt v Severním Irsku. Další knihou využitou pro svou osobní povahu byl titul Out of the Maze Noeala Davidsona10, popisující životní příběh Thomase Martina, člena UFF a vězně v Maze, kde v době jeho zatčení (říjen 1981) stále probíhala protestní hladovka Bobbyho Sandse. Ačkoliv je kniha spíše svědectvím Martinova obrácení ke Kristu než klasickou historickou analýzou, přesto poskytuje informace o podmínkách vězeňství po ukončení protestních hladovek. Velmi nápomocným zdrojem o filmovém průmyslu, historii irské kinematografie i využívání propagandy byly knihy Johna Hilla Screening Ireland: Film and Television Representation a Lance Pettitta a Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Obě patří mezi zdařilá díla vysvětlující mnohé detaily z filmů nejen o konfliktu v Severním Irsku, ale i pozadí průmyslu, který tyto filmy produkuje. K snímku Hidden Agenda byla využita část knihy Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach, konkrétně kapitola Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff- Raff11, jejímž autorem je rovněž John Hill. V kontrastu k nim stojí kniha Andrewa Robertse A

6 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. 7 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996. 8 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. 9 COOGAN, Tim Pat. 1916: The Easter Rising. Orion Publishing Group, 2016. ISBN 1474605087. 10 DAVIDSON, Noel. Out of the Maze: Aggresive Teenager & Paramilitary Prisoner; The Tremendous Story of the Transformation of the Life of Thomas Martin. Belfast: Ambassador Publications, 2000. ISBN 1-84939-090-6 11 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948.

History of the English Speaking Peoples Since 190012, která poskytla sice jen malý dílek, ale zato z přesně opačného konce – kritiku některých zmíněných filmů, které ať už záměrně či omylem manipulovaly s fakty a vrhaly negativní světlo na britskou stranu. Pro tuto práci je bohužel nešťastnou skutečností zejména datum vydání těchto publikací, protože neobsahují informace k posledním z vybraných snímků Hunger13 z roku 2008 a ’7114 z roku 2014. Čestné místo v tomto tématu zaujímá esej Film, Television and The Troubles: A Troubles Archive Essay,15 jejímž autorem je Martin McLoone, profesor mediálních studií na Ulsterské univerzitě, která původně inspirovala vznik celé práce a zároveň poskytla mnoho důležitých informací. V současné době se zejména mnoho bývalých významných činitelů Irské republikánské armády ustoupilo z čelních politických pozic do ústraní a s jejich myšlenkami na současné dění i vzpomínkami na The Troubles je možné se seznámit na internetu, kde mnozí z nich vlastní weby s republikánskou tematikou. Pro příklad jmenuji dvě nejvýznamnější: web Dannyho Morrissona16, který byl čelním představitelem republikánské politiky v 80. letech a stránku Bobby Sands Trust17, která pracuje s tématem protestních hladovek z roku 1981, jeho obětí a pozůstalých, a dále šíří republikánskou myšlenku světu.

12 ROBERTS, Andrew: A History of the English – Speaking Peoples Since 1900, The Orion Publishing Group Ltd 2006. 13 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 14 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 15 MCLOONE, Martin. Film, Television and The Troubles: A Troubles Archive Essay [online]. Arts Council of Northern Ireland, 2009 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.troublesarchive.com/resources/Film_Television_and_the_Troubles.pdf. 16 Danny Morrison [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.dannymorrison.com/. 17 Bobby Sands Trust [online]. Phoenix Media Group, 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.bobbysandstrust.com/.

1. Filmové zdroje – věcný popis

Cal,18 první z analyzovaných filmu pochází z roku 1984, spojuje prvky dramatu ze Severního Irska s milostným příběhem. Režie se ujal Pat O’Connor, scénář napsal Bernard MacLaverty. Hlavního hrdinu Cala zde hraje John Lynch, jenž například dále hrál vůdce protestní hladovky Bobbyho Sandse ve filmu Some Mother's Son. V první řadě se jedná o poměrně tragický příběh, sledující mladíka z katolické rodiny postupně přinuceného ke kriminální činnosti nejen tlakem ze strany jeho vrstevníků, ale i celkově společensky přijímaným násilím. Takový příběh by mohl vyprávět nejeden z dobrovolců IRA. Rok vzniku filmu umožňuje divákovi spatřit realistický pohled na Severní Irsko těsně po vypuknutí protestních hladovek. Režisér vše snímá z pohledu IRA, nicméně právě určitá vyváženost pohledu, jako například zobrazené neshody mezi komunitami, vírou, jednotlivými bdělostními a paravojenskými skupinami a celkově společenské tlaky přítomné v polovině 80. let v Severním Irsku, nutí diváka se zamyslet. Opět tedy poměrně kvalitně zpracovaná "šedá zóna" konfliktu, jež jinde často chybí. Přidává tím filmu na kontextu a nastavuje tak společnosti zrcadlo.

Snímek Hidden Agenda19 byl natočen roku 1990 režisérem Kenem Loachem podle scénáře Jimma Allena. Film popisuje korupci a politické machinace v nejvyšších kruzích britské vlády, po které musí armáda zametat stopy právě v Severním Irsku. V podstatě se jedná o film se smyšlenou zápletkou s nulovou informační hodnotou, která se odehrává na pozadí The Troubles. Ačkoliv jsou oba autoři Angličané, Britové (zejména vrcholní konzervativní politici) jsou ve filmu vykresleni v podobě až komicky stereotypních zloduchů.

Film The Crying Game20 natočil podle svého scénáře Neil Jordan v roce 1992. Ve své podstatě se jedná o milostný film, využívající konflikt v Severním Irsku jako pozadí pro zkoumání charakterů postav, podobně jako to řeší Hidden Agenda. Pracuje ale daleko lépe s "šedou zónou" The Troubles, která je zmiňována jen výjimečně. Konkrétně vztah uneseného britského vojáka s dobrovolcem IRA Fergusem, Fergusův vztah k ostatním členům sektářské buňky a také následnou milostnou zápletku. Ta by se sama o sobě mohla dnes zdát velmi progresivní. Představuje totiž jako "objekt lásky" mladého transvestitu.

18 Cal, 1984. Režie Pat O'Connor. 19 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 20 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan.

In the Name of the Father21z roku 1993 natočil Jim Sheridan na základě scénáře Terryho George. Scénář vznikal volně podle autobiografie Gerryho Conlona Proven Innocent a popisuje nespravedlivé odsouzení za bombový atentát a následnou strastiplnou cestu za svobodou v boji proti britské justici, který trval celých 17 let. Film se setkal s odporem britské strany, rozdmýchal znovu zájem o tento justiční omyl (který ale britská justice odmítala dlouho tvrdohlavě přiznat) a celkově o problematiku nespravedlivě odsouzených vězňů z období The Troubles. Ačkoliv vznikl na základě autobiografie, scénárista George se inspiroval Conlonovým příběhem víceméně volně. Přesto zachytil události až na některé odchylky věrně a přinejmenším prostředí, ve kterém se film odehrává, je velmi přesné. Charaktery filmu ale stále dělí na lidské bytosti a psychopaty, jako většina filmů z tohoto prostředí. Politický charakter filmu je ale z velké části překryt vrstvou rodinného melodramatu o vztazích otce a syna.

The Devil’s Own22 natočil Alan J. Pakula v roce 1997 podle scénáře tří autorů: Davida A. Cohena, Vincenta Patricka a Kevina Jarre. Film popisuje cestu člena IRA do USA, kde má nakoupit naváděné střely země-vzduch SAM. Jedná se zejména o drama na úrovni skrývání své identity a prolínání vztahů a konfliktů ze Severního Irska do americko-irské komunity ve Spojených státech. Klasická variace na psychopaty a lidské bytosti, jejímž největším problémem je sklon k romantizaci postavy hlavního hrdiny, člena IRA a teroristy, a zejména pak jeho smrti z rukou americké policie.

Bloody Sunday (2002)23 – scénář napsal i zrežíroval Paul Greengrass. Snímek se omezuje na pouze jedinou událost, která ale ovlivnila životy mnoha lidí i politickou atmosféru doby: demonstraci za lidská práva v (London)Derry v lednu 1972, která přerostla v krvavou potyčku s britskou armádou, v níž zahynulo 14 lidí. Je natočen dokumentárním způsobem a sleduje hned několik dějových linií, z nichž ale nejdůležitější je linka britských vojáků a samotných demonstrantů. I když film pracuje se spekulací v podobě členů IRA zamíchaných v davu, což mu vyneslo také velkou dávku kritiky nejen z britské ale i republikánské strany,24 vyobrazená situace a následné násilí je autentické, syrové a uvěřitelné.

21 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 22 The Devil's Own, 1997. Režie Alan J. Pakula. 23 Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengrass. 24 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 1.

Some Mother's Son (199625) - natočil Jim Sheridan podle scénáře Terryho George. Jeden ze dvou zvolených filmů na téma protestních hladovek v roce 1981; popisuje příběh jednoho z vězňů, kteří nakonec z protestní hladovky odstoupili. Proti snímku Hunger je zde dán důraz na „situaci doma“ a na protestní pochody za vyhovění 5 požadavkům a ukončení hladovky. Celé zaměření je dáno i dvěma ženskými protagonistkami, které oba mají své syny na protestních hladovkách – jejich charaktery jsou ale smyšlené. Film popisuje emocionální příběh o válce za zdmi věznice a nešťastných matkách – na druhou stranu se z něj nezaujatý divák kvůli absenci kontextu příliš nedozví, a díky tomu působí poněkud jednostranným dojmem. Snímek Hunger (2008)26 režíroval Steve McQueen podle scénáře Endy Welshe a jedná se o druhý film zabývající se protestní hladovkou. Zde se jako hlavní postava představuje Robert Sands, který vedl již zmíněná protestní hladovku republikánských vězňů v roce 1981. Film nabízí velmi syrový a často brutální pohled do životních podmínek republikánských vězňů v H-blocks27 a také klima, ve kterém vřely vězeňské požadavky, rezistence, nátlak, mučení, politicky motivované vraždy a sektářské násilí. Podobně jako Some Mother’s Son je zde problém v jednostrannosti filmu, která zde udeří nezaujatého diváka navíc svou surovostí. Opět zde téměř chybí kontext celého filmu. Utrpení vězňů není zdůvodněno, kruté chování bachařů rovněž ne a jejich následné stejně brutální vraždy z rukou IRA působí jako spravedlivá pomsta za utrpení, ne jako pokračování války a eskalace násilí ve stylu „oko za oko“. Jak již řečeno, film je to syrový a surový, pro diváka znalého okolností je náhledem do situace vězňů, pro neznalého odsouzením britské strany. Hennessy (1975)28 je nejstarší film z výběru v režii Dona Sharpa podle scénáře Johna Gaga. Směs politického, špionážního, akčního a rodinného dramatu přináší poselství o pacifismu přetaveném potřebou pomsty v sebezničující nenávist. Téma je velmi poplatné severoirskému prostředí. Zobrazuje cestu člověka, který IRA a její myšlenku opustil s nadějí na lepší budoucnost v míru a který se k IRA zase vrátil jako nejzaslepenější bojovník za republikánskou věc. Hennessy (podle příjmení hlavní postavy) nepodává příliš přesvědčivé herecké výkony, ale věrně zobrazuje tlak působený na vojáky mládežnickými chuligány, proti kterým bylo těžké zasáhnout. Navíc jakýkoli zásah – vyústil-li v nějaké zranění – přilil

25 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 26 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 27 Bloky vězeňských budov věznice Maze. H-blocks, nebo „Háčka“, se jim říkalo podle jejich tvaru: administrativní křídlo uprostřed spojovalo dvě vězeňská křídla tak, že budova při pohledu svrchu měla přesně tvar písmene H. 28 Hennessy, 1975. Režie Don Sharp.

8 příslovečného oleje do ohně. Film rovněž zobrazuje uvěřitelný přerod "otce od rodiny" zpět do role dobrovolce IRA poté, co jeho rodinu postihne neštěstí z rukou britského vojáka – osud nijak ojedinělý v napjaté atmosféře severoirského konfliktu.29 Uvěřitelnosti ubližují někdy až přestřelené triky, kterých se Hennessy dopouští na svých britských protivnících. Konkrétně například zajetí a dokonalé přestrojení se za britského politika, aby se tak Hennessy dostal do Westminsteru, který se chystá vyhodit do vzduchu (jako to chtěl udělat Guy Fawkes). Lze ale říci, že snímek je politicky poměrně neutrální a nehraje pro žádnou ze stran konfliktu. Divák má možnost soucítit jak s britskými vojáky, tak s Hennessym, který má rozum zatemněný ztrátou svých nejbližších, stejně jako cítit odpor k někdy krutým britským vyšetřovatelům i zatvrzelým teroristům z IRA. Neutralita velmi ceněná. The Boxer30 z roku 1997 je třetí film z režie Jima Sheridana. Dobře prolínající se směs sportovního a lidského dramatu s velmi uvěřitelnou atmosférou Severního Irska. Danny byl boxer a dobrovolec IRA, který na sebe vzal vinu za činy svého důstojníka. Mlčel a odseděl si čtrnáct let. Po návratu se pokouší vybudovat boxerskou tělocvičnu s tím, že bude nesektářská. Film zde uspěl na několika rovinách. První je bezesporu atmosféra – film ukazuje bariéry, opevněné body, kontrolní stanoviště, policisty v neprůstřelných vestách, britské patroly a pancéřované vozy na ulicích a celkově ovzduší stísněnosti a nejistoty. Druhou je potom vykreslení IRA jako mafiánské organizace. Politický předák čtvrti připomíná mafiánského kmotra z Puzzova románu a jeho podřízený důstojník Harry je jedním z klasických psychopatů, postiženého osobní tragédií, indoktrinovaného a až do morku kostí přesvědčeného o správnosti svého jednání. Ostatní členové buňky jsou mu podřízení, vykonávají rozkazy a v případě zatčení kryjí svého velitele a mlčí – stejně jako hlavní hrdina. The Boxer na druhou stranu umožňuje soucítit i s psychopatem Harrym, poznat jeho důvody a minulost a vzápětí jej zase odvrhnout jako odporného člověka, který znemožňuje realizaci mírového procesu kvůli své osobní pomstě. Plně se zde nabízí použití písně Zombie od Cranberries, která pojednává přesně o tomto problému - "zombifikované" myšlence, jež někteří členové IRA v sobě nesou, až se sami stávají takovou oživlou mrtvolou. Sheridan zde IRA zobrazuje spíše jako zločinecký gang, jejíž členové jsou psychopati, kteří zastrašují a umlčují svědky, páchají osobní pomsty a masakry na civilistech, a jako slabé nebo nerozhodné osobnosti, které se nechají ovládat, zhmotňují a vykonávají rozkazy – ať už z důvodů vlastního možného prospěchu anebo z prostého lidského strachu. Objevují se zde i členové jednotek policie RUC, o kterých IRA vždy o nich mluví s na jednu stranu

29 Například tragický případ Ann Maguire. 30 The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan.

9 pochopitelným odporem, na druhou stranu se ukazuje lidskost a obyčejnost severoirských polici. Obě strany ale sdílí ve filmu manipulativnost a snahu otočit kurz svým směrem. IRA to provádí pomocí zastrašování a atentátů, zatímco RUC využívá své ekonomické převahy a snaží se získávat si přízeň finančními dary, svou prezentací před veřejností a televizními rozhovory. The Boxer představuje solidní, mnohostranné a autentické drama s fiktivní zápletkou. '71 (2014)31 je akční thriller s fiktivní zápletkou, natočený Yannem Demangem podle scénáře Gregoryho Burkeho. Divákům nabídl pohled z "druhé strany" než film Bloody Sunday. Jedná se zde o příběh britského vojáka, zapomenutého svou jednotkou v pro něj neznámých ulicích Belfastu, kde ho pronásledují jak teroristé IRA, tak někteří členové britské tajné služby. Velmi hodnotnou vlastností filmu je zejména důraz na nezkušenost vojáků, kteří byli často nasazováni v Severním Irsku, nervy drásající situace, ve kterých vojáci stejně nemohou "skutečně" zasáhnout – a pokud zasáhnou, dopadne to jako v případě protestního pochodu v Derry. Snímek je také přehlídkou konfidentů jedné či druhé strany, kteří se vzájemně prolínají a informují. '71 podává opět velmi autentickou podívanou na ohořelá auta, napětí, vyhrocené situace a lidské osudy, které se, jako v každé válečné zóně, mohou změnit během jediné sekundy. Konečné slovo filmu je, že všichni jsou jen malá kolečka v konfliktu The Troubles a zejména pod vlivem tajných služeb, pro něž život ostatních často neznamená zhola nic. Podobně jako u ostatních filmů z konce první a poloviny druhé dekády 21. století se jedná o syrový a naturalistický snímek, který více než příčiny řeší samotné krátkodobé drama. Režisér Yann Demange za tento film získal ocenění British Independent Film Awards.32 Who bombed Birmingham??33 je televizní film v režii Michaela "Mika" Beckhama, natočený podle scénáře Roba Ritchieho z roku 1990. Snímek je natočený podle skutečné události, kdy šestice mužů byla neprávem odsouzena na doživotí za bombové atentáty ve dvou birminghamských barech, které provedla IRA 21. listopadu 1974. Film je natočený ve stylu fiktivního dokumentu o novinářích, kteří hledají pravdu a skutečné viníky birminghamských bombových útoků, aby tak mohli dostat nespravedlivě odsouzenou šestici na svobodu. Zobrazované události jsou sledovány s co největším důrazem na detail a faktickou přesnost. To zajišťuje i scénář napsaný podle rozhovorů, výpovědí odsouzených Film je poplatný době svého vzniku, nicméně právě fakt, že je založený na soudních přepisech a výpovědích, mu umožňuje zobrazení i jinak kontroverznějších témat, jakými bylo

31 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 32 '71 (2014) Awards. IMDb [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt2614684/awards?ref_=tt_awd. 33 Who bombed Birmingham? 1990. Režie Mike Beckham.

10 kupříkladu právě psychické i fyzické mučení zadržených osob, byť jen podezřelých z kontaktu s IRA.34 Ukazuje také ale celou otázku birminghamských útoků jako srážku dvou nesmiřitelných a stejně krutých protivníků v podobně IRA a britských vyšetřovatelů, mezi které se zaplete skupina nevinných mužů, kteří jsou následně donuceni k přiznání pod fyzickým nátlakem.

34 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 440.

3. Léta sedmdesátá

Filmové adaptace skutečných událostí ještě dnes rozdmýchávají vášně. Jako příklad zde stojí hned počátek filmu Bloody Sunday z roku 2001. Když Paul Trijbits, představený společnosti New Cinema Fund a hlavní investor do filmu, představil na konferenci UK Film Council v Londýně trailer k filmu Bloody Sunday, ocitl se náhle Trijbits pod palbou jak britských konzervativních, tak unionistických politiků za svůj údajný „protiarmádní“ a „pro- republikánský“ postoj.35 Nepomohlo ani Trijbitsovo prohlášení, že snímek je „o lidech, kteří tam byli“ a ne o politice. Herec James Nesbitt, který ztvárnil roli vůdce hnutí za lidská práva Ivana Coopera, tvrdil, že kvůli filmu protestantská většina pocítila „kolektivní vinu“ za tehdejší události.36 Vzhledem k tomu, že Nesbitt je původem ze Severního Irska a vlna odporu proti filmu byla obrovská, došlo i na výhružné dopisy samotnému herci – ačkoliv jeho rodina má protestantské kořeny. Autoři filmu ale stáli pevně na svém autentickém ztvárnění události; ostatní se zatím dohadovali, zda film náhodou vinu britských vojáků na excesu spíše nesnižoval. Toto vše hned na počátku ukazuje nesmírné obtíže, které pro filmy se severoirskou tématikou představují zejména politické a náboženské rozdíly.37 Samotný exces známý jako Bloody Sunday, tedy Krvavá neděle, se odehrál 30. ledna 1972 v (London)Derry, kde britští výsadkáři začali střílet na účastníky pochodu za lidská práva. Jak píše Coogan: Jednalo se o další příklad britského nepochopení celkové situace.38 Britští výsadkáři způsobili smrt 13 lidí a jako odveta následovalo vypálení britské ambasády v Dublinu.39 Poté co Lord Widgery publikoval 19. dubna 1972 výsledky vyšetřování celého incidentu, byli vojáci očištěni s tím, že se cítili v ohrožení, protože na ně první vypálil někdo z davu.40 Takto situaci podává i film. Nicméně nikdo z novinářů, kteří se tehdy stali očitými

35 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 1. 36 Bloody Sunday actor 'is wrong': Unionists deny feeling 'collective guilt' over killings, writes David Sharrock. The Telegraph [online]. Telegraph Media Group Limited, 2002, 08 Jan 2002 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1380739/Bloody-Sunday-actor-is-wrong.html. 37 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 1. 38 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 344. 39 British Embassy Burnt Down: 1972. RTÉ ARCHIVES [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: https://www.rte.ie/archives/2017/0201/849352-burning-the-british-embassy/. 40 MCKITTRICK, David a David MCVEA. Making sense of the troubles: The Story of the Conflict in Northern Ireland [online]. London: Penguin Books, 2001 [cit. 2019-01-05]. ISBN 01-410-0305-7. Strana 78.

12 svědky masakru, neslyšel žádné výstřely až do momentu, kdy začali střílet britští výsadkáři41. Podobně se nikdy vysvětlilo, proč Britové pohlíželi na celý pochod za lidská práva s takovým odporem. Pochod byl už předem zakázán a účast v něm se tak dala teoreticky považovat za ilegální čin. Nevysvětluje to ale hustou koncentraci vysokých vojenských hodností, které se sešly v (London) Derry; nezodpovězenou otázkou zůstávají i rozkazy, které byly vojákům evidentně vydány, a podle kterých jednali – během samotného Widgeryho vyšetřování vyšlo najevo, že původní rozkaz obklíčit demonstranty a pozatýkat chuligány napadající britská opevnění možná ani nebyl vydán a že generálporučík Wilford buď jednal na základě absence rozkazů, nebo čistě z vlastní iniciativy a samotné provedení rozkazu bylo pak na brigadýru MacLellanovi. Zcela chybí záznam komunikace – to ale Widgeryho vyšetřování vysvětluje tím, že mohlo jít o tajný rozkaz, protože komunikace probíhala na frekvenci, kterou nemělo být snadné odposlouchávat.42 Na základě důkazů by se mohlo zdát, že armáda chtěla buď „domorodcům“ dát lekci, nebo že na základě mylných informací nadhodnotila rizika.43 Samotný snímek Bloody Sunday tedy dokumentárním způsobem mapuje průběh protestního pochodu a sleduje několik dějových linek. První z nich je pohled jednoho z britských výsadkářů, kteří zakročili podle příkazů proti těm, kteří napadali během pochodu britská opevněná kontrolní postavení a házeli kameny a lahve po vojácích. Během skutečné Bloody Sunday bezpečnostní složky odpověděly chuligánům palbou gumovými projektily a postřikem z vodního děla, které mělo vodu tehdy obarvenou na fialovo. Pak se výtržníci rozprchli a přestali představovat reálnou hrozbou pro vojáky. Již zmíněný vyšetřovací spis Lorda Widgeryho poznamenal: „Armáda dostála účelu své přítomnosti: udržela pochod v mezích, a ačkoliv se výtržníci objevili na Wiliams Street, nešlo o nic, co by nešlo zvládnout.“44 Jenže rozehnání chuligánů a jasný triumf autority nebyl výsadkářům dost.45 Zde se skutečnost s filmem rozchází. Ve filmu je to generálmajor Ford, kdo vydá rozkaz k zákroku vůči narušitelům klidu.46 Ve skutečnosti se o zákrok postaral brigadýr MacLellan, jenž ale

41 MAC DONNCHA, MÍCHEÁL. Bloody Sunday in the British media: Remembering the Past. An Phoblacht [online]. 6 February 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.anphoblacht.com/contents/1323. 42 Report of the Tribunal appointed to inquire into the events on Sunday, 30th January 1972: Widgery Report. CAIN Web Service [online]. 01/02/2018, April 1972 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/hmso/widgery.htm. 43 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 344. 44 Report of the Tribunal appointed to inquire into the events on Sunday, 30th January 1972: Widgery Report. CAIN Web Service [online]. 01/02/2018, April 1972 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/hmso/widgery.htm. 45 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 267. 46 Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengrass. 00:53:22.

13 nebyl přítomen na místě a dostával pouze útržkovité zprávy z vrtulníku.47 Následná komunikace je zmatená, stejně jako ve skutečnosti; pak z davu někdo vystřelí směrem k vojákům. Ve filmu tento výstřel rozhodně ospravedlňuje celý vojenský zákrok, který i Lord Widgery ve svém spise považuje za „Rozhodnutí v dobré víře, provedené zkušeným důstojníkem.“48 Do čela zásahu je postaven velitel výsadkářů, Derek Wilford. Zvláštní je, že od půl čtvrté odpoledne neexistuje shoda mezi svědky. Britská strana tvrdila, že se ocitli pod palbou ostřelovačů. Při opuštění barikády alespoň většina výsadkářů jednala, jako by byla pod palbou. Ve filmu je zobrazen moment, kdy v davu jeden z mladíků očividně drží v ruce revolver a střílí jím po britských vojácích – ale až potom, že vojáci sami zahájili střelbu.49 Na závěr filmu se divák stane svědkem prohledávání jedné z obětí, Geralda Donagheyho, jemuž někdo z Britů během scény podstrčí do kapes dvě hřebíkové bomby, čímž měl být vytvořen falešný důkaz opodstatněnosti tak razantního zákroku vůči „pokojným“ demonstrantům, stejně jako následné vyšetřování výsadkářů, kteří stříleli.50 Jedná se ale o spekulaci. Výsledný dojem z filmu je ten, že IRA ze zadních pozic řídila změnu nenásilného protestu Severoirské organizace za lidská práva v krvavou potyčku. Navíc v úplném závěru filmu, kde skupina chlapců po skončení protestů a násilností vstupuje do řad IRA.51A tak je to právě britská armáda, kdo ve filmu vytváří falešné důkazy a vede laxní vyšetřování incidentu. Irská televize RTE odvysílala epizodu pořadu „Secret History“ s tématem Bloody Sunday, která přišla s odhalením, že se v okolí protestního pochodu skutečně vyskytovali dva ozbrojení členové IRA zhruba 10 minut před zahájením střelby. Kněz Denis Bradley, který byl rovněž jedním z účastník pochodu, přinesl oznámení o tom, že jeden z Provos vystřelil dvakrát proti vojákům;52 jeho prohlášení potvrdil dne 13. března 1992 i biskup Edward Daly.53 Stejně jako ve filmu, i ve skutečnosti generálmajor Ford po události v Derry vydal pro BBC prohlášení, že výsadkáři začali střílet až v momentě, kdy na ně někdo vypálil přes deset ran. Jeden z vojáků i ve skutečnosti prohlásil, že vypálil devatenáctkrát do okna, v němž viděl ostřelovače. Vyšetřovaní vojáci shodně tvrdili, že jednali v obavě o své životy a podle rozkazů. Stříleli

47 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 268. 48 Report of the Tribunal appointed to inquire into the events on Sunday, 30th January 1972: Widgery Report. CAIN Web Service [online]. 01/02/2018, April 1972 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/hmso/widgery.htm. 49 Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengras. 01:06:18. 50 Tamtéž, 01:27:51 - 01:28:21. 51 Tamtéž, 01:34:02. 52 Tamtéž, 01:06:18. 53 MCKITTRICK, David a David MCVEA. Making sense of the troubles: The Story of the Conflict in Northern Ireland [online]. London: Penguin Books, 2001 [cit. 2019-01-05]. ISBN 01-410-0305-7. Strana 77.

14 mířenými ranami pouze na ozbrojené členy IRA ukryté v davu. Tento výrok vyvrací reportér Timesů Brian Cashinella, který uvedl, že britští výsadkáři na dav povykovali a, jak se zdálo, „považovali účastníky pochodu za legitimní terče.“54 Nikdo ze svědků také neslyšel opětovanou palbu ze strany IRA – ale svědkové měli minimální vojenské zkušenosti Výsledkem celé operace proměněné v debakl bylo vystřelených 107 střel, 13 mrtvých, 18 zraněných.55 Mezi oběťmi se nenacházel jediný člen IRA. Hřebíkové bomby, nalezené na tělech obětí, později podstrčil někdo, komu včas došlo, že tento exces nebude možné vysvětlit stejně jako ve filmu. Jen Gerard Donaghy patřil k republikánské organizaci Fianna Fáil.56 Ke komplikovaným výpovědím přispívá i "přiznání" Paddyho Warda, vedoucího Fianna Fáil (a usvědčeného policejního informátora), že to on předal Donaghymu hřebíkové bomby několik hodin před londonderryským incidentem.57 Pro celé počínání britské strany neexistuje jediný přesvědčivý důkaz - pozdější prohlášení soudu, že vojáci jednali na základě „silného podezření“, že někteří ze zastřelených „měli zbraně nebo výbušniny“ s tím, že další z obětí je „podporovaly v činu“, nevneslo do problému žádné světlo.58 Podobně jako ve skutečnosti jsou i ve filmu závěry britské strany nejasné, vágní a zavádějící - hřebíkové bomby jsou podstrčeny, výslechy vojáků nicneříkající a nevedou nikam. Následné Widgeryho vyšetřování působilo dojmem snahy všechno zamést pod koberec.59

Snímek ’71 je pak určitou formou protikladu k Bloody Sunday. Protikladem v tom smyslu, že divákovi ukazuje opačnou stranu konfliktu a nechává ho poznat Belfast očima Garyho Hooka, mladého rekruta britské armády. Režisér Yann Demange za tento thriller získal také ocenění British Independent Film Awards – koneckonců filmů podobného ražení a s tímto úhlem pohledu příliš vytvořeno nebylo. Film ’71, nazvaný prostě podle roku, v němž se odehrává, patří k „nové vlně“ filmů z počátku 21. století, které se vyjadřují k prošlému severoirskému konfliktu. Jak již bylo zmíněno, tyto filmy se na rozdíl od svých předchůdců liší zejména svou otevřeností a naturalistickým zobrazením událostí, ať už pro dobro či škodu filmu.

54 MAC DONNCHA, MÍCHEÁL. Bloody Sunday in the British media: Remembering the Past. An Phoblacht [online]. 6 February 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.anphoblacht.com/contents/1323. 55 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 268-269. 56 Tírghrá, National Commemoration Centre, 2002; ISBN 0-9542946-0-2, strana 35. 57 INNES, John. McGuinness is named as bomb runner. The Scotsman. Edinburgh, 2003. 58 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 270. 59 MCKITTRICK, David a David MCVEA. Making sense of the troubles: The Story of the Conflict in Northern Ireland [online]. London: Penguin Books, 2001 [cit. 2019-01-05]. ISBN 01-410-0305-7. Strana 78.

Setkáváme se s tradičním zobrazením Belfastu – představující klasicky bezútěšnou scenérii šedých a špinavých ulic s nízkou zástavbou.60 Film zde diváka rovnou seznámí s rozdělením Belfastu na východní přátelskou loajalisticko-protestantskou část a západní nepřátelskou republikánskou/pro-IRA část, jejíž „frontovou linii“ představuje ulice Falls Road.61 Snímek také hned zpočátku komentuje politickou situaci, konkrétně roztržku mezi dvěma frakcemi IRA a její rozdělení na „oficiály“ OIRA a „provinciály“ PIRA.62 Film ’71 spojuje například s Hennessy moment, kdy jednoho z vojáků zasáhne letící dlažební kostka.63 Následuje vyhrocení strkanice mezi davem a vojáky. Nicméně ’71 nachází „nového nepřítele“, kterým není ani tak britská armáda, představující cizáckou ozbrojenou moc, ani vlastní IRA nebo loajalistické skupiny. Tímto nepřítelem, na jehož činech a brutalitě vše stojí a padá, je severoirská policie Royal Ulster Constabulary, nebo RUC. Snímek je vykresluje jako kruté, cynické osoby, které se neštítí násilí na ženách a dětech.64 A když se dav začíná nebezpečně vzdouvat proti brutalitě RUC, tito neudělají nic jiného, než že přitlačí. Nejsou to tedy jen podezřelí z členství v IRA nebo z přechovávání zbraní a výbušnin, ale také rodiny těchto podezřelých.65 RUC koneckonců byla více paravojenské uskupení než běžná policie, s nutkání jednat na základě sebemenší provokace - „nejlepší způsob obrany“, který RUC zvolila, bylo jednoduché zastrašování.66 Z jednání RUC následná eskalace násilí působí jako „spravedlivá odplata“ – podobně jako například střílení vězeňských dozorců ve snímku Hunger.67 Nicméně by bylo přehnané tvrdit, že IRA zde úplně nezastává pozici antagonisty. Ať už se jedná o násilí na bezbranných vojácích68 nebo na civilních osobách69, IRA stále představuje agresivní živel, který bublá pod povrchem Belfastu jako láva, která uvolňuje svůj tlak občasnou střelbou nebo výbuchem. Ukazuje se ovšem již tradiční schéma charakterů: psychopati a „lidské bytosti“. Příkladem psychopatů zde jsou jasní pronásledovatelé Garyho Hooka po městě, kteří neváhají střelbou v republikánské čtvrti ohrozit mladou matku s dítětem70 - v tomto případě se nabízí srovnání s případem Anne Maguire71; na druhé straně

60 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 0:14:15. 61 Tamtéž, 0:11:42. 62 Tamtéž, 0:11:30. 63 Tamtéž, 0:19:57. 64 Tamtéž, 0:18:27. 65 Tamtéž, 0:19:00. 66 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana104. 67 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:44:12-00:45:05. 68 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 0:22:02. 69 Tamtéž, 0:35:20. 70 Tamtéž, 0:23:08.

16 touto lidskou bytostí může být mladý Sean, který se touží stát skutečným členem IRA, ale bojí se stisknout spoušť, když má zastřelit Garyho Hooka. Nakonec právě Sean zastřelí dvojitého britského agenta, jen aby byl sám zabit britským vojákem.72 Samotná síť jednotlivých republikánských i loajalistických buněk se proplétá s britskou vojenskou rozvědkou a důstojníky v civilu, kteří ve své podstatě využívají jednotlivé buňky paramilitantů k ovládání situace ve městě. Stejně tak ovšem někteří z britských agentů pracují jako dvojití agenti pro IRA.73 V tomto bodě je důležité si uvědomit jednu věc, která ze spousty filmů nemusí být zcela patrná: konkrétně fakt, během skutečného konfliktu v Severním Irsku se samotná IRA se snažila vnímat britské vojáky nejen jako „okupanty“ Severního Irska. Ačkoliv se na hlavu britských vojáků snášela kritika a posměšky,74 někteří se přesto snažili vyjít Britům vstříc. Brendan „Bic“ McFarlane je stále činným aktivistou v irské věci a hudebníkem a ve své písni Terrorist or a Dreamer, která ve své podstatě celý severoirský konflikt velmi přesně vystihuje, mluví o britských vojácích nejen s pochopením, ale téměř i s lítostí. Tato část je relevantní i k filmu, vzhledem k místu, kde je první část filmu i následující verše zasazeny: „Po Falls Road uhání vojáci, Vlevo vpravo těká zrak Dětí anglických dělníků Navlečených do uniformy Vhozených do plamenů Krvavých bojů a nekonečné války. Nebudou tomu nikdy rozumět, Ale vždycky se budou bát o život.75 Tyto jistě empatické verše ovšem nelze zaměňovat s životem jejich autora, Brandana McFarlane. Jako dobrovolec IRA a velitel buňky Belfastské brigády vedl 13. srpna 1975 útok na loajalistický bar Bayardo na Aberdeen Street, který kromě civilistů navštěvovali také členové loajalistické paramilitantní jednotky UVF. Střelba a výbuch bomby zabil 4 civilisty a

71 Peace People – History. In: Peace People [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z: http://www.peacepeople.com/history/. 72 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 1:24:40. 73 Tamtéž, 1:24:40. 74 „And when we go on night patrol, we hold each others hands; we are the British Army and we’re here to take your land“ THE IRISH BRIGADE. KinkyBoots. In: YouTube [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kINLxNxTMJ0. 75 MCFARLANE, Brendan "Bik". Terroristor a Dreamer. In: YouTube [online]. 2017 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8DJmPvcnuSw. Pro originál viz příloha č. 1.

17 jednoho člena UVF. McFarlane a tři jeho spolupracovníci byli odsouzeni na doživotí.76 V HMP Maze se zúčastnil dirty-protestu, a právě Brendanovi svěřil Robert „Bobby“ Sands po svém nástupu na protestní hladovku „velení“ nad republikánskými vězni.77 Vedl také úspěšný útěk republikánských vězňů z věznice Maze v roce 1983 – během něj držel jako rukojmí protestantskou rodinu, u které se dočasně skrýval.78 Snímek ’71 tedy sice britskou armádu vyobrazuje v poměrně příznivém světle, avšak lze zde vysledovat také prvek společný s Bloody Sunday – konkrétně samotné vyšetřování událostí, které ve filmu proběhly. Zde se nabízí srovnání s již zmíněným řízením lorda Widgeryho. V případě Widgeryho vyšetřování lze ale o záměru o ututlání situace v (London) Derry diskutovat, v případě snímku ’71 je pak tato snaha o zamlčení celé situace jasně patrná. Není to jistě náhodou – zejména kvůli obojakému britskému agentovi; nicméně je to právě mladý hrdina Gary Hook, kterému je nakonec řečeno, že se „jednalo o zmatenou situaci“ a že by na to všechno měl prostě „zapomenout“.79 Ačkoliv samotní řadoví vojáci jsou zde vykreslováni pozitivně, je to právě britské velení a zejména důstojníci v utajení, kteří zde hrají spolu s jednotkami RUC úlohu „zloduchů“. Jak již bylo řečeno, tématika The Troubles byla dlouhou dobu pro „běžné filmy“ jasným tabu. Tento náhled vycházel ze dvou závěrů: The Troubles nejsou vhodným tématem pro „zábavný film“ a také neodmyslitelná kontroverze, která by takový snímek provázela. Hennessy z roku 1975 se stal prvním filmem, který se zabýval tématikou obnovených The Troubles.80 Tento zde nejstarší analyzovaný snímek představuje fiktivní příběh odchodu od IRA a opětovného návratu k terorismu na základě tragické nehody, které postihla život hlavního hrdiny, Nialla Hennessyho. Jeho záměr je prostý: v rámci odvety hodlá spáchat atentát na britskou královnu Alžbětu II. Z mého pohledu je o poměrně průměrný až podprůměrný film: obsahuje však některé zajímavé analogie se skutečnými situacemi v Severním Irsku. Vyvolal také značnou kontroverzi, a to zejména, zcela nepřekvapivě, ve Spojeném Království. Největším problémem se totiž ukázala scéna s britskou královnou

76 13th August – Deaths & Events in Northern Ireland Troubles: The Bayardo Bar attack. In: Belfast [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://belfastchildis.com/tag/brendan-mcfarlane/. 77 STAFF REPORTER. Interview with Bik McFarlane, DerryJournal. In: Long Kesh [online]. 26 October 2010 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: http://www.longkesh.info/2010/10/26/interview-with-bik-mcfarlane-derryjournal/. 78 Brendan 'Bik' McFarlane leader of prison breakout. In: Belfast Telegraph Digital [online]. May 20 2013 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.belfasttelegraph.co.uk/sunday-life/news/brendan-bik-mcfarlane-leader- of-prison-breakout-29280197.html. 79 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 1:28:25. 80 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 193.

Alžbětou, kteroužto scénu mnozí pokládali za doklad, že královna ve filmu hrála.81 Záznam královny ale vznikl ze zcela jiných příčin. K filmu bylo přidáno upozornění týkající se této skutečnosti a zdůraznění, že královská rodina se od Hennessy distancuje. Vzhledem k tématu snímku nakonec britské distribuční společnosti jako EMI, daly od Hennessy takříkajíc „ruce pryč“, odmítly ho distribuovat a snímek se nakonec promítal jen v několika málo britských kinech.82 Jedním z důvodů bylo také to, co Bernard Delfont, předseda theatre division, viděl jako využívání, potažmo zneužívání, The Troubles pro účely zábavy.83 Této skutečnosti patřičně využila reklama v jiných distribucích, která křiklavě upozorňovala právě na anglický bojkot filmu a snažila se ho na plakátech náležitě „prodat“.84

Pro film velmi zlomová scéna, totiž napadení britského obrněného vozu protestující mládeží a ostřelovači IRA,85 pomáhá poukázat na dvě skutečnosti. První z nich je samotná situace britských vojáků, ke kteréžto se v tomto kontextu vyjadřuje asi nejhlouběji jeden z filmů „nové generace“, totiž ’71.86 Jedná se o scénu, ve které je jeden z britských vojáků zasažen dlažební kostkou do hlavy87, přičemž jeho pád a otřes způsobí výstřel ze samopalu do davu protestujících i přihlížejících88, kde střelbě padne za oběť také Hennessyho manželka a děti.89 Tato situace není zcela vymyšlená a rozhodně ne nereálná, byť se odehrála jinak: snímek Hennessy totiž svým způsobem nevědomky předpovídal mrazivou budoucnost, ze které se zrodilo severoirské Mírové hnutí.90 Tento případ se odehrál v roce 1976, konkrétně 10. srpna. Ve dvě hodiny po poledni žena jménem Anne Maguire právě tlačila kočárek u školy sv. Jana Křtitele na Finaghy Road North. V kočárku spal šestitýdenní Andrew. Vedle matky jela na kole dcera Joanne, které bylo osm a půl roku, a pak ještě sedmiletý Mark. Pohodu úterního odpoledne narušila ale náhlá střelba z druhého konce ulice. Britští vojáci pronásledovali automobil pašeráků zbraní. Vůz, který se řítil po Finaghy Road North závratnou rychlostí, řídil Danny Lennon, člen IRA. Spolu s ním byl v autě ještě jeden pasažér. Jedna z britských střel zasáhla ve voze Lennona a auto, nikým neřízené, vrazilo v plné

81 Royal flush. The Guardian. 1975, (24. červen). Strana 15. 82 Hennessy (1975) Trivia. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0073103/trivia?ref_=tt_trv_trv. 83 Daily Mail, 23. June 1975. 84 Hennessy Poster: Why has the Movie Hennessy become an International cause célebre. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0073103/mediaviewer/rm4148195840. 85 Hennessy, 1975. Režie Don Sharp. 0:05:32. 86 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 87 Hennessy, 1975. Režie Dan Sharp. 0:09:05. 88 Tamtéž, 0:09:05. 89 Tamtéž, 0:10:02. 90 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 401.

19 rychlosti do Maguirovy rodiny. Dcera Joanne a nejmladší syn Andrew zahynuli na místě. Prostřední syn John, ač z lékařského pohledu mrtvý už po strážce, byl klinicky prohlášen za mrtvého následující den v nemocnici. Matka Anne Maguire byla velmi vážně zraněna a po několik dní ležela v bezvědomí. Zdrcená matka pak vystoupila v televizi s žádostí o ukončení násilností v Severním Irsku.91 Ve snaze začít nový život odletěla až na Nový Zéland – její pokus ale nevyšel. Anne Maguire se vrátila do Irska a nakonec 21. ledna 1980 spáchala sebevraždu.92 Scéna filmu Hennessy skutečně působí v tomto kontextu jako předpověď této tragické události. Nešťastný voják, který to nechtě způsobil, ještě zašeptá, že „to přeci nechtěl“93 a následně je zastřelen ostřelovačem IRA.94

Hennessy rovněž poukazuje na romantizaci obětí a téměř montáž aureol světců. Tento trend lze vysledovat na obou stranách konfliktu v Severním Irsku po téměř celou dobu jeho trvání. Třináct obětí masakru na „Bloody Sunday“ nebo deset hladovkářů je dodnes v určitých kruzích považováno za mučedníky.95 Snímek na toto navazuje svým zpodobněním obětí „nezáměrné střelby“ tím, že když Hennessy sleduje televizi (už v Británii na cestě za pomstou), reportér, hovořící o pohřbu těchto obětí a také jeho manželky a dcery, prohlásí tyto oběti za „mučedníky“.96

I zde se nachází reference na policejní brutalitu při vyšetřování. Konkrétně když vyšetřovatel Willis během výslechu bije zatčeného dobrovolce IRA, dokud tento neupadne do bezvědomí.97

Samotný snímek je jistě poplatný své době. Některé scény jsou poněkud směšné – jako například ta, kde se Hennessy přestrojí za britského poslance, aby tak získal přístup do parlamentu. 98

91 GILCHRIST, Jim. A woman of peace. The Scotsman. Edinburgh, 2006, (28 července). 92 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 584. 93 Hennessy, 1975. Režie Don Sharp. 0:09:35. 94 Tamtéž, 0:09:42. 95 WHELAN, Peadar. Remembering the Hunger Strike and Gaza martyrs. AnPhoblacht [online]. 1 September 2014 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.anphoblacht.com/contents/24326. 96 Hennessy, 1975. Režie Don Sharp. 0:33:17. 97 Tamtéž, 0:25:39. 98 Tamtéž, 1:11:12.

4. Britské justiční omyly 70. let – Birmingham Six a Guildford Four

Snímek Who Bombed Birmingham?99 spadá do kategorie takzvaných „dokumentárních dramatizací“, známé také jako drama-documentary. Tento žánr dle definice Lance Pettitta je specifický svým přístupem k materiálu, který získává žurnalistickým výzkumem, procházením dobových dokumentů a pramenů stejně jako klasický televizní dokumentární pořad, ale k jejich zobrazení používá estetiku a dramatizaci filmů s fiktivním příběhem, aby tak dopomohla zasazení první části do „reálného světa“.100 Televizní dokumentární dramatizace Who Bombed Birmingham? po svém uvedení v roce 1990 rozvířila stojaté vody, které se nad usvědčenými „teroristy“ zavřely s jejich odsouzením v roce 1976. Seznamuje diváka s justičním omylem, kterého se dopustil britský právní systém na šesti mužích, známých jako Birminghamská šestka – Birmingham Six. Svým dokumentárním zpracováním nás staví do role pozorovatelů vyšetřování novináře a spisovatele Chrise Mullina, který skutečně v roce 1986 vydal přelomovou práci Error of Judgement, the Birmingham Bombings.101 Samotné přijetí snímku nebylo bezproblémové: konzervativní ministři se náhle potýkali s velmi nepříjemnými otázkami102 a sama ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová prohlásila, že „televizní pořad nemůže nic změnit. V naší zemi nelze nikoho soudit pomocí televize.“103 V souvislosti s tím, jak se celá tato právní kauza vyvinula, není možné se nad výrokem Thatcherové hořce nepousmát. Hned v první minutě úvodu film informuje diváka o tom, že je založen na skutečné události, řadě interview, novinových článků, záběrů z televizních zpráv a také na přepisech samotných soudních přelíčení.104 Jsou rovněž představeny oba bary, v nichž došlo k atentátům: Tavern in the Town Pub105 a Mulberry Bush Pub.106

99 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 100 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributede xclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x.,241. 101 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana770. 102 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x., 241. 103 Financial Times. 1990, (4. dubna). 104 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:0:44. 105 Tamtéž, 0:07:29. 106 Tamtéž, 0:08:14.

Snímek zároveň ukazuje jednotlivé nesrovnalosti ve výpovědích (například rozdíly v tom, kde jednotliví podezřelí vypovídali, že položili bombu – jeden tvrdí, že k jukeboxu107, druhý že k venkovní zdi.108 Ze zde ukázaných fotografií vyplývá, že bomba ale byla položena nalevo od barového pultu.109 Je zdokumentován také brutální přístup vyšetřovatelů k podezřelým,110 kteří byli ke svým doznáním přinuceni bitím a týráním.111 Jeden z vyšetřovaných pak popisuje, jak samotné výslechy probíhaly: byl policistou kopán do hrudníku, hlava mu převazovali dekou, „jako by ho chtěli udusit“112 Tato scéna s dekou, byť v mírnější formě, je prezentována i v pozdějším Sheridanově In the Name of the Father113 a patří mezi několik mučicích technik, vyšetřovaných před Evropským soudem pro lidská práva.114 Vyšetřovaný zde dále popisuje, že během výslechů slyšel křik ostatních týraných vězňů.115 Film zobrazuje i mučení dalších vězňů, například McIlkannyho, který byl sice předchozím „vědeckým testem“ prokázán jako ten, kdo nemanipuloval s výbušninou,116 přesto je držen zbitý pod vodou.117 Bití se tak „Birminghamské šestce“ dostalo nejen od policistů, ale také od bachařů po nástupu do věznice.118 Ve snímku je také jasně řečeno, že nikdo z Birminghamské šestky nebyl členem IRA. Dobrovolec by totiž nikdy po atentátu nesedl na vlak a nepokoušel se odjet zpět do Belfastu.119 Tím spíš, že odsouzení se stavěli proti IRA a odmítali jakoukoli spoluúčast.120 Tento fakt je v rozporu i s tím, že dobrovolci IRA se považovali za vojáky; konverzace Mullina s jedním z velitelů IRA to dokazuje, když tento důstojník na otázku, co si myslí o obětech, prostě odpoví: „Jsem vojákem.“121 Samotný forenzní test na přítomnost gelignitu, který byl proveden po zatčení podezřelých,122 nechává Mullin duplikovat, přičemž vyjde

107 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:09:20. 108 Tamtéž, 0:09:20. 109 Tamtéž, 0:09:45. 110 Tamtéž, 0:16:08. 111 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 769. 112 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:18:41. 113 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 00:29:21. 114 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 440. 115 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:18:57. 116 Tamtéž, 0:15:51. 117 Tamtéž, 0:20:23. 118 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996. Strany 230-231. 119 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:37:22. 120 Tamtéž, 0:44:16. 121 Tamtéž, 0:39:33. 122 Tamtéž, 0:15:51.

22 najevo, že údajný „gelignit“ mohl test poplést se směsicí barvy z hracích karet a piva.123 I přesto všechny pokusy o odvolání, i přes tyto důkazy, selhávají. Během dalších odvolání vychází najevo zastrašování svědků – „Myslete na to, že máme rodiny.“124 Snímek Who Bombed Birmingham? přichází ovšem i se jmény skutečných atentátníků a snaží se očistit jména Birminghamské šestky.125 Rok po odvysílání této dokumentární dramatizace se ledy pohnuly – dne 7. února 1991 byl forenzní test, dosud držený jako nejzásadnější důkaz, prohlášen za neplatný a konečně, 25. února 1991, mluvčí státního zastupitelství prohlásil, že neexistuje dostatek důkazů, které by podporovaly rozsudek za vraždu. Po dalších průtazích byla v úterý 14. března 1991 konečně Birminghamská šestka – Hugh Callaghan, Patrick Hill, Gerard Hunter, Richard McIlkenny, William Power a John Walker – osvobozena. Jejich boj za spravedlnost trval dlouhých šestnáct let. Britská vláda slíbila každému z těchto neprávem odsouzených vyplatit od Ł176000 do Ł192000 liber.126 Peníze ale těžko vyváží ztracená léta a promarněné životy. Do určité míry překlenovací funkci má velmi populární a divácky oblíbený snímek In the Name of the Father,127 jehož autorství si připisují dva muži velmi úzce spjatí s touto tématikou: Sheridan a George. Scénář k filmu byl volně napsán podle autobiografie Gerryho Conlona Proven Innocent. Snímek se zaobíral tématem nespravedlivého obvinění a uvěznění Gerryho Conlona, zatčeného jako člena takzvané „Guilfordské čtyřky“, která měla provést bombový atentát na bar v Guildfordu, a rodiny Maguirových za ilegální aktivity spojené s terorismem a členstvím v IRA. Britští filmoví kritici byli filmem podrážděni. Jeden z nich napsal, že se jedná o prachsprostou „romantizaci terorismu, očerňování britské justice, inklinací k podpoře IRA a manipulací diváka pomocí faktické nepřesnosti.“128 Další filmový kritik Bryan Appleyard se k In the Name of the Father a dalším filmům (The Ploughman’s Lunch, Hidden Agenda a Defence of the Realm) vyjádřil velmi obdobným způsobem: „Tyto britské filmy dovolily v myslích obecenstva zakořenit představě o, už z podstaty, neuvěřitelně zkorumpovaném britském establishmentu. Když přišel do kin film In the Name of the Father se svým směšně zkresleným vyprávěním o (neprávem usvědčené) Birminghamské šestce, které byla vytvořeno, aby přesvědčilo Američany (…) o tom, že náš právní systém je nenapravitelně

123 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:29:41. 124 Tamtéž, 1:37:19. 125 Tamtéž, 1:42:54. 126 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 771. 127 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 128 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 195.

23 surový přisluhovač imperialismu. Ale to nevadí, na pravdu se nehraje – koneckonců, Irsko- americký filmový trh je mnohem důležitější než ten domácí anglický.“129 Zde je třeba poukázat i na faktickou chybu, které se zde kritik Bryan Appleyard nestydatě dopustil. Snímek In the Name of the Father není založen na případu Birminghamské šestky, ale Guilfordské čtyřky. Oba atentáty se odehrály sice v roce 1974 a s rozdílem pouhých čtyřiceti sedmi dní, nicméně za každý byla odsouzena jiná skupina o jiném počtu členů.130 Podobný nesmysl, totiž že je snímek Who Bombed Birmingham? založený na stejném právním případu jako In the Name of the Father, hlásá i souhrn filmu Who Bombed Birmingham? na internetové filmové databázi IMDb, kde se jméno filmu uvádí jako The Investigation: Inside a Terrorist Bombing.131 Popletení těchto dvou případů je pochopitelné, zejména pro velmi podobné okolnosti, za kterých se odehrály a za kterých byli „podezřelí“ odsouzeni. Další možnost záměny se nabízí také kvůli stejným či podobným jménům: jeden z Birminghamské šestky se také jmenoval Hill – zde šlo o Patricka, nikoliv Paula jako u Guilfordské čtyřky – a jeden se také jmenoval Gerard, ale v případě Birminghamu šlo o G. Huntera, nikoliv G. Conlona, jako u Guildfordu. Nicméně zveřejňování této špatné interpretace, zejména v případě tak hlasitého filmového kritika, jakým se zde Appleyard prezentuje, je neprosto neprofesionální. Mám-li parafrázovat jeho úderný odstavec, tak musím uvést, že na pravdu se nehraje, protože, koneckonců, britská agenda je důležitější než skutečná historie a faktická přesnost. Ve filmu In the Name of the Father představuje jednou z faktických nepřesností (byť drobnou) kupříkladu to, že ve filmu otec a syn Conlonovi sdílejí společnou celu.132 Nicméně případná politická zpráva byla téměř úplně odsunuta do pozadí rodinným melodramatem o mezilidských vztazích a konkrétně vztahu otce a syna. Jde o odmítnutí bezohledného vůdce buňky IRA, „otce“ Joea McAndrewa, ve prospěch skutečného otce-pacifisty Giuseppa Conlona. Film ve své podstatně straní odporu mírovou cestou a zaznamenává i určitou změnu politického klimatu mezi irskými republikány.133 Do určité míry se snaží i nabídnout Irsku

129 ROBERTS, Andrew: A History of the English-Speaking Peoples Since 1900, The Orion Publishing Group Ltd 2006. Strana 580. 130 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996. Strana 230. 131 The Investigation: Inside a Terrorist Bombing – Plot. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0099854/plotsummary?ref_=tt_ov_pl. 132 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x. Strana 259. 133 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 196.

24 vzor „dobrého otce“, tolik v irské kultuře postrádaného.134 Tato skutečnost byla z velké části dána chudobou, nedostatkem pracovních míst a celkovým rozpadem sociálních jistot před a během The Troubles.135 Útok proti filmu vzešel z poměrně tradičně nepřátelsky naladěných britských médií, avšak jejich ataky na špatnou žurnalistickou úroveň nebo mlžení nemohly zakrýt skutečnosti, které film zaznamenává. Hněv britského establishmentu proti filmu je dán, stejně jako v případě Who Bombed Birmingham? i otevřením staré rány mezi irskou menšinou v Británii a připomínkou justičního omylu a přilákáním pozornosti k takovým kauzám v celé Británii. Zejména však podkopával autoritu a legalitu britského justičního systému v mezinárodních otázkách.136 V říjnu 1972 zaměstnávaly britskou justici zejména dva bombové atentáty, jeden v Guildfordu a druhý ve Woolwichi. Dohromady si vyžádaly 7 životů. Atentáty se uskutečnily během voleb. Šlo o brutální připomenutí faktu, že Británie stále nenašla odpověď na irskou otázku. Atentáty v Guildfordu, Woolwichi a Birminghamu a jejich následky také vysvětlují, ale neomlouvají způsob, jakým bylo jednáno s podezřelými z atentátů či členství v IRA. Irské noviny jako Irish Post a The Guardian pečlivě sledovaly případy možného špatného zacházení se zatčenými v případě birminghamských atentátů. Většina „doznání“ během vyšetřování nebyla dána dobrovolně.137 Ve filmu vedou policejní agenti výslech Conlona a Hilla, podezřelých z bombového útoku na vojenský bar v Guildfordu. Zadržují Conlona a jeho kamaráda v rámci opatření o prevenci terorismu beze spánku po několik dní, vyhrožují jim likvidací jejich rodin a tímto fyzickým i psychickým nátlakem je nutí k přiznání k činu, který ve skutečnosti neprovedli, ba ani provést nemohli (oba zadržení byli tu noc v Londýně, nikoliv v Guildfordu). Vyšetřovatelé zde nechtějí slyšet pravdu, chtějí podepsat přiznání a odškrtnout si dalšího odsouzeného teroristu.138 Provádí „hloubkový výslech“, jak cynicky vysvětluje tyto postupy politik v Hidden Agenda.139 Ve filmu není zobrazen skutečný důvod tohoto přístupu policie, kterým byl nátlak ze strany veřejnosti a pozůstalých obětí, kteří žádali okamžité potrestání viníků pumových atentátů. Vše vyústilo v situaci, kdy byli odsouzeni

134 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x. Strana 260. 135 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 585. 136 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x. Strana 259. 137 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strany 386-390. 138 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 00:30:04. 139 Hidden Agenda, 1990. Režie KenLoach. 1:23:26.

25 nevinní lidé jen proto, aby se veřejnost, toužící po krvi viníků, mohla zase uklidnit. Conlon, který strávil ve vězení celkem sedmnáct let, než ho v roce 1991 propustili na svobodu, posléze prohlásil, že své přiznání podepsal až po tom, co mu policisté vyhrožovali tím, že „by se mohla mojí matce nebo sestře stát „nehoda“. Řekl mi, že až ten voják zastřelí mou mámu, tak to smetou ze stolu jako obyčejnou nehodu. Nehodu, která se nebude vyšetřovat.“140 Stejně jako ve filmu, obsahoval i ve skutečnosti Conlonův soudní spis dokument, který prokazoval jeho nevinu, ale byl na něm přípisek „neukazovat obhajobě“.141 Evropský soudní dvůr pro lidská práva 18. ledna 1978 potvrdil užití celkem pěti typů mučení: 1) používání kukly, která byla zatčenému sundávána jen u výslechu; 2) vězni museli stát s roztaženýma nohama proti zdi v bolesti mnoho hodin; 3) žití v prostředí s neustálým a velmi monotónním zvukem; 4) spánková deprivace; 5) omezování stravy na plátek chleba a pintu vody denně v šestihodinových intervalech“.142 Ve filmu je zobrazeno odpírání spánku, podobně jako například užívání kukly (zde je použita deka).143 je. Conlon na toto násilí poukazoval i u soudu.144 Všichni zúčastnění jsou, stejně jako ve skutečnosti, odsouzeni k mnohaletým trestům.145 Jejich odvolání zamítli. Zvláštním je případ Giuseppe Conlona, Gerryho otce, který zemřel ve vězení, aniž spáchal jakýkoli zločin. Film tento fakt více než podtrhuje. Byl nemocný, nikterak spojený s IRA; když se dověděl o synově zatčení, vyrazil do Londýna, aby zjistil, co může pro svého syna udělat. Byl ale zatčen, obviněn z přechovávání výbušnin a na základě „vědeckého testu“ uvězněn. Ve vězení také zemřel.146 Podání členů IRA ve filmu je ve své podstatně negativní. Zejména pak díky charakteru Joea McAndrewse, násilnického psychopata a manipulátora, který byl skutečným viníkem atentátu v Guildfordu147. Svou vinu sice několikrát přiznal148 ve snaze dostat Conlona

140 MANSFIELD, Michael. Presumed Guilty: British Legal Systém Exposed. New edition edition. Mandarin, 1994. ISBN 074931253X. Strana 82 . 141 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996., s. 263-264. 142 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 440. 143 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 00:29:21. 144 Tamtéž 00:57:37. 145 Tamtéž, 00:51:48-01:06:57. 146 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strany 391. 147 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 01:23:20. Joe McAndrew je zcela fiktivní postava pro film; MARS-JONES, ADAM. THE BIG PICTURE / Seeking the self inside: Not guilty: Adam Mars-Jones reviews In the Name of the Father, the Gerry Conlon story. The Independent. 1994, (11 February). Dostupné online: https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/the-big- picture-seeking-the-self-inside-not-guilty-adam-mars-jones-reviews-in-the-name-of-the-father-1393380.html. 148 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 01:12:03.

26 z vězení, ale na druhou stranu vyhrožuje svým spoluvězňům vraždami jejich rodin. Zorganizuje také vězeňskou vzpouru, následně polije hořlavinou a zapálí velitele vězeňských dozorců, ve snaze pokračovat dál v boji za svou věc.149 Podobně jako i v jiných filmech (Crying Game150, Cal151 a další) je i zde rozlišováno mezi „tradičními dvěma typy členů IRA“ - racionální lidská bytost versus chladnokrevný psychopat.152 McAndrewsovým jednáním plně zapadá do druhé kategorie. Mike Mansfield popisuje jejich případy jako „nevýslovné utrpení, do nějž byli uvrženi ve jménu spravedlnosti“153 a takto se i dodnes předává ve slovníku těch, kteří mluví o nespravedlnostech, kterých se Británie na Irsku a jeho obyvatelích dopustila.154 Že tomu tak je, se lze přesvědčit poměrně snadno: pokud ve vyhledávači obrázků Google zadáte „miscarriage of justice“, jako jeden z prvních obrázků bude spojený s Irsko-Britským konfliktem a Birminghamskou šestkou...155

149 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 01:25:35-01:35:40. 150 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan. 151 Cal, 1984. Režie Pat O’Connor. 152 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 195. 153 MANSFIELD, Michael. Presumed Guilty: British Legal Systém Exposed. New edition edition. Mandarin, 1994. ISBN 074931253X. Strana 8. 154 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996., strana 230. 155 O'HARE, Liam. Single launched to raise awareness of 'miscarriage of justice' in Northern Ireland killing. In: Commonspace [online]. 13. března 2015 [cit. 2019-07-30]. Dostupné z: https://www.commonspace.scot/sites/default/files/styles/large/public/migrate/article-687.jpg?itok=fV8CuPNp.

5. Události roku1981 – protestní hladovky a konspirace

Téma protestních hladovek v severoirských věznicích, tedy „hungerstriků“, patří rovněž mezi ožehavá, avšak poměrně populární témata. Jako zástupce jsem zvolil dva snímky; oba zobrazují jednu událost, každý ale z vlastní perspektivy s jiným cílem. Starší snímek, Some Mother's Son natočený Jimem Sheridanem podle scénáře Terryho George sleduje zejména události kolem hungerstriku, pochody, demonstrace a způsob, jakým hungerstrike prožívaly matky a rodiny zúčastněných vězňů (odtud i jeho název). Druhý snímek, nesoucí všeříkající název Hunger, téměř nejnovější film z celého výběru156, natočený podle scénáře Endy Welshe režiérem Stevem McQueenem, sleduje skutečnosti a podmínky v severoirské věznici Maze, kde se hungerstrike odehrával ve velmi sugestivní a syrové výpovědi o nesmiřitelném a tvrdohlavém boji obou stran. Podobně jako v případě In the Name of the Father (pod nímž je podepsáno stejné autorské duo Sheridan-George), se i film Some Mother's Son157 stal trnem v oku britských ale také amerických filmových kritiků jako „pro-IRA“. Some Mother's Son se svým rozpočtem $8 milionů amerických dolarů byl navíc prvním filmem, který zachytil na plátno nedávnou klíčovou událost The Troubles, tedy protestní hladovky. Film se svým zaměřením na IRA a UVF vězně měl být jedním z faktorů mírového jednání; paradoxně právě kvůli němu samotné promítání filmu odložili, protože autority se obávaly možného destabilizačního efektu a zmaření nového mírového procesu filmem, který by mohl oživit staré rány. Autoři očekávali nepřátelské reakce britské strany; vlnu negativity z řad republikánů ale nikoliv. Film se v první řadě zaměřuje na vztah matky a syna. Jeho dvě hlavní hrdinky se seznámí kvůli zatčení jejich synů za členství v IRA. Přiblížení komplexní problematiky protestních hladovek proběhlo přes ženskou perspektivu. Také ale ukázal rozbroje a neshody mezi komunitami a vírami, politiky a rodinami. Ti, kteří představují odpor proti Britům, nemají žádné jasné řešení pro své cíle a konkurují si navzájem. Právě to bylo i jedním z důvodů republikánské kritiky filmu. Každá z matek je jiná přístupem i osobností, pochází z jiné sociální vrstvy; přesto je film udržuje společně až do samotného závěru. Kathleen Quigley (Hellen Mirren) se rozhodne

156 Konkrétně rok 2008. 157Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan.

28 zrušit účast svého umírajícího syna na protestu, zatímco Annie Higgins, zarytá republikánka, se rozhodně podpořit věc, za kterou její syn bojuje, a dovolí, aby hungerstrike dovedl až do úplného konce. Snímek Some Mother’s Son tak řeší zejména vnitřní dilemata a konflikty.158 Pokus o zatčení obou již zmíněných synů, Gerarda a Franka, proběhne jako společný nájezd policie RUC a britské armády na dům Higginsových, přičemž několik z RUC je během následují tuhé přestřelky postřeleno/zabito.159 U soudu jsou prezentovány důkazy; kromě pušek AKM je předveden také podomácku vyrobený ruční granát.160 Ty IRA vyráběla často způsobem pokus-omyl a nejeden ženista-samouk při jejich výrobě zahynul – nejen kvůli neodbornosti, ale i kvůli výrobě těchto výbušnin z volně dostupných průmyslová hnojiva, čistící prostředky z domácností a produkty z fosilních paliv.161 Jedním z hlavních bodů je zde příchod zadržených dobrovolců do věznice HMP Maze. Zde Gerard odmítá obléci vězeňskou uniformu.162 Tímto činem se dobrovolně připojuje k blanket-protestu, kdy vězni místo vězeňské uniformy (která byla součástí snahy o kriminalizaci IRA163) nedostali nic kromě deky. Následně protestující vězně, stejně jako ve filmu Gerarda, umístili do prázdné cely v rámci zostřené formy trestu.164 Zde se Gerard také poprvé setkal s Bobbym Sandsem. Ve věznici je v té době v plném proudu také no-wash- protest, kdy kvůli nemožnosti obléct jiné oblečení a nevůli autorit dovolit vězňům z IRA nosit své vlastní oblečení (to vycházelo z takzvaných 5 požadavků – Právo nosit své vlastní oblečení; nevykonávat vězeňskou práci; možnost volného sdružování se; snížení trestu o 50 %; normální přijímání návštěv, balíčků, možnost se vzdělávat a rekreovat).165 Změnu pohledu na Brity, v kontrastu s brutálním světem věznice Maze, je scéna, ve které obě matky, Kathleen a Annie, zapadnou se svým autem do písku a dostane je ven patrola britských vojáků. Zarputilá republikánka Annie na to po chvíli reflektuje s tím, že „není pravdou, že je všechny nenávidí“.166 Nakonec obětuje i vlastního syna pro republikánskou myšlenku.167

158 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strany 260-61. 159 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:20:40-00:21:56. 160 Tamtéž, 00:26:50. 161 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 170; 223; 559. 162 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:31:20. 163 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 498. 164 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strany 487; 481. 165 Tamtéž, strana 489. 166 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:56:00 - 00:56:56. 167 Tamtéž, 0:01:39:40.

Ve filmu je rovněž zvláštní scéna, v níž matky vejdou do baru na skleničku, ale Annie odmítne sedět u jediného volného stolu, protože přímo nad ním visí obrázek královny Alžběty. Když jí Kathleen přesvědčí, aby nedělala rozruch, neodpustí si Annie škodolibý přípitek britské královně slovy tiocfaidh ár lá.168 Toto heslo, česky znamenající „Náš den přijde“ a je jedním z hesel IRA, které vymyslel právě Bobby Sands.169 Sands pak spolu s ostatními vybranými vězni nastupuje svůj hungerstrike.170 Jeho život a osobní kvality z něj udělaly žhavého kandidáta na politickou funkci.171 Celý proces volby a propagace Sandse jako budoucího člena parlamentu jsou velmi dobře zachycené.172 Sands, v té době už doslova na smrtelné posteli, získává křeslo Fermanagh – South Tyrone drtivým vítězstvím 30 tisíc hlasů. Sandsovu kampaň podpořily i americké lidskoprávní organizace. Skutečnost, že hlas pro Sandse znamenal hlas pro IRA, byla zcela přebita mediální mánií.173 Film zachycuje také moment, kdy Sands, revolucionář až do konce, odmítá svůj politický post a zcela vědomě se rozhodne o sebeobětování pro svou věc. A také jej naplní; umírá v úterý 5. května 1981 po 66 dnech hladovky.174 Následují demonstrace, které začaly v Západním Belfastu tlukotem vík od popelnic po ulicích, a postupovaly do Belfastu a do Derry. Násilí bylo v těch dnech pácháno oběma stranami.175 Snímek Hunger176 z roku 2008 představuje jeden z nejdrastičtějších a svým ztvárněním nejbrutálnější film v tomto výběru. Představuje život vězňů v HMP Maze zcela naturalisticky. Film pracuje s velkým množstvím tichých scén, nechává mluvit mimiku, nebo jen obraz; v některých dlouhých scénách není vyřčené jediné slovo. Film začíná velmi podobnou scénou, která je už v Some Mother’s Son konkrétně příchodem dobrovolce do věznice, kde odmítne vězeňskou uniformu. Jednání bachařů, do té doby ostré, ale do určité míry benevolentní, se změní na sadistické. Bachaři mladíka svléknou do naha, zbijí a zkopou, zabalí do deky a vhodí do cely, ve které už jeden z dobrovolců žije.

168 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:44:43 - 00:46:04. 169 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 499. 170 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:59:04. 171 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996. Strana 283. 172 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 01:08:33 - 01:10:15. 173 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 499. 174 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 613. 175 Tamtéž, 614. 176 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen.

Jeho nový spoluvězeň je nejen na blanket, ale také na no-wash-protestu. Zdi cel jsou tedy pokryty exkrementy.177 No-wash-protest měl také druhou stránku věci, konkrétně následné nucené mytí a stříhání vězňů. To probíhalo také při stěhování vězňů z křídla do křídla nebo z cely do cely, protože vzhledem k roztírání exkrementů po zdech musely být cely dezinfikovány a čištěny. Takové stěhování a nucené mytí se neobešlo bez brutality. Ta vycházela ze strany většinou loajalisticky smýšlejících dozorců, kteří nezřídka patřili k některé z loajalistických paravojenských skupin.178 Tito dozorci vězně na no-wash/blanket-protestu během celé akce bili. Následné mytí se odehrávalo v ledové, nebo prakticky vařící vodě; dozorci vězně po namydlení karbolovým mýdlem (sloužícím k dezinfekci) vydrhnuli ocelovými kartáči a smetáky. Následné stříhání a holení je stejně tak bezskrupulózní a jde do krve. Následuje také anální prohlídka nad zrcadlem: k jejímu zrušení došlo až po Sandsově smrti v roce 1981. Vše je ve filmu znázorněno ve znepokojujících detailech179; o to více, že samotná anální prohlídka obsahuje také prohlídku ústní dutiny, která se provádí nejen stejnou rukavicí, ale až po anální prohlídce; navíc stejnou rukavicí pro všechny vězně.180 Oba filmy, Hunger i Some Mother’s Son obsahují scénu s vězeňskou mší, ale každá ji zobrazuje zcela odlišně. V Some Mother’s Son181 se vězni modlí; v případě Hunger182 nedávají pozor, baví se mezi sebou a rozdávají si balíčky. Došlo i k pokusu celé hrozbě hungerstriku předejít a ta je ve filmu také. Vzhledem k 1. bodu 5. požadavků (nošení vlastního oblečení) se The Northern Ireland Office rozhodla vyjít vězňům vstříc. Vyšlo oznámení, že vězni smí obléknout civilní šaty místo vězeňských uniforem. Vedení Maze doufalo v napravení a uklidnění situace. Vězni ale, v napjaté atmosféře a držící se slovíčkaření, vybuchli. Odmítli nosit „civilní šaty“, protože to nebyly „jejich vlastní šaty“, které žádali v 5. požadavcích. No-wash/blanket-protest pokračoval bez jakékoliv změny.183 Vězni ve filmu po obdržení civilních šatů prostě jen zdemolují celu a oblečení roztrhají.184 Následuje zákrok autority, vězni jsou vyvlečení z cel a taženi „uličkou“ těžkooděných dozorců, kteří je bijí obušky a holemi. Následuje již zmíněná prohlídka

177 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:10:06-00:13:33. 178 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 488. 179 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:27:33-00:28:29. 180 Tamtéž, 00:41:45. 181 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan.00:47:37. 182 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen, 00:32:16. 183 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 490. 184 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:37:16.

31 tělesných dutin. Zde se hodí říci, že zobrazené násilí není po chuti ani samotným bachařům; jeden z nich se na místě emocionálně zhroutí. 185 Tlak na vězně v té době stále stoupá. Ti se proto snaží tlak přesměrovat na autority, aby bylo dosaženo odlehčení. Byla spáchána řada atentátů na dozorce mimo službu, po kterých pásli dobrovolci IRA. Vztahy mezi vězni a dozorci se staly v té době skutečnou časovanou bombou, což bylo stále těžší přehlédnout a mnozí informovaní lidé si tuto skutečnost rozhodně uvědomovali.186 Takový atentát se odehraje ve filmu také; když dozorce, který se od začátku profiluje jako onen typ chladnokrevného psychopata187 (neplatí to tedy jen o členech IRA, ale i Britech), vyžívající se v bití vězňů, je zastřelen mimo službu před očima své ochrnuté staré matky z bezprostřední blízkosti.188 Jednou z otázek, které bychom si mohli nyní položit, je i otázka, kterou položil ministr zahraničích věcí Atkins: "Může být vražda méně vraždou, protože se osoba, která jí spáchala, odvolává na politický motiv?" Na řečnickou otázku si ale Atkins také sám odpověděl: "Odpověď zní: Ne."189 Sands ve filmu vysvětlil plán protestních hladovek; stejně jako ve filmu,190 i ve skutečnosti byla akce organizována pevnými pravidly: jednotliví účastníci se připojují postupně, s odstupem 2 týdnů, aby tak protest mohl trvat co nejdéle, takže nakonec protestní hladovka Sandse a jeho skupiny trvala 217 dnů.191 Dne 5. května 1981 ukončila smrt po 66 dnech protestu Sandsův boj.192 Film si nebere servítky ani v případě zobrazení následků hladovky v podobě hnisajících boláků a postupné proměny Sandse ve vyzáblou lidskou schránku.193 Do určité míry „posledním políčkem“ Sandsovi jsou někteří jeho pečovatelé. Při scéně, kdy ho jeden z nich ukládá do vany a pak tiše pozoruje, má tento pečovatel na kloubech vytetovaná písmena UDA.194

185 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:40:52-00:42:57. 186 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 498. 187 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 195. 188 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:44:12-00:45:05. 189 BERESFORD, David. Ten men dead: the story of the 1981 Irish hunger strike [online]. New York: Atlantic Monthly Press, 1987 [cit. 2019-01-05]. ISBN 08-711-3269-9. Strana 104. 190 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:55:10. 191 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana, 324. 192 Sands dead: After 66 days of hungerstrike. Irish Independent [online]. 1981, 5 May 1981, 90(105) [cit. 2019- 01-18]. Dostupné z: https://www.irishnewsarchive.com/ina_wp/wp-content/uploads/2016/05/Irish-Independent- 1905-current-Tuesday-May-05-1981.pd. 193 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 01:14:09. 194 Tamtéž, 01:21:56.

Hunger nerozebírá Sandsovu politickou kariéru, ani jeho minulost (s výjimkou několika romantizovaných scén z dětství), ani následky jeho protestu. Jediná zmínka je pár slov v závěrečných titulcích. Film je zaměřený striktně na okamžiky a události ve věznici. V zásadě platí, že hlučná a násilná scéna je následována tichou scénou, kde je jen minimum pohybu, vždy maximální kontrast. Co se týče samotného vyobrazení Sandse, důvěryhodněji co do podoby vychází Some Mother's Son, protože herec John Lynch sdílí některé Sandsovy rysy v obličeji. V rozporu se skutečností je Fassbender také většinu filmu „ostříhán“ (hrubě a do hola) a oholen, zatímco některé záběry ze skutečného hungerstriku zobrazují Sandse s dlouhými vlasy a téměř prorockým plnovousem195 - čehož se drží i Some Mother's Son ve svém podání Bobbyho Sandse.196 Kde je naopak Hunger věrný samotnému podání protestů je nejen vzhled chodeb a cel věznice,197 jejichž barva se sice může odlišovat od skutečnosti, nicméně zde roli hraje spíše barevný filtr. Je vidět velmi podobné podlahy, zářivky na stropě, dveře cel. To na druhou stranu nelze říci o Some Mother’s Son. Kde podobně Some Mother’s Son s historií nekoresponduje je i samotné zobrazení vězňů na blanket a no-wash protestu. Realita se stýká se snímkem Hunger v zobrazení cel proměněnými protestujícími vězni na „jeskyně zamořené červy“, jak píše Coogan, se zdmi potřenými exkrementy.198 Na druhou stranu právě Some Mother’s Son cely představuje jako čisté – zobrazuje celý konflikt uvnitř věznice Maze daleko idealističtěji, než jak doopravdy probíhal a jak nás s ním seznamuje nejen historie, ale také ve vší nahotě i snímek Hunger.199 Režiséru snímku Hunger Steve McQueenovi ale nevisel nad hlavou Damoklův meč rodícího se mírového procesu v Severním Irsku, který by mohl jeho naturalistický snímek naprosto zhatit. Nelze se proto divit Sheridanovu opatrnému přístupu k historické látce, danému napjatou atmosférou Severního Irska těsně před Velkopáteční dohodou z roku 1998. Velkým problémem snímku Hunger je ale téměř chybějící vysvětlení toho, co se na plátně vlastně odehrává. Díky její absenci se tak pro nezasvěceného diváka z filmu stává galerie britské krutosti bez vysvětlení kontextu, ve kterém se tyto excesy děly. Scéna s atentáty na dozorce mimo službu tak působí spíše jako „právoplatná odveta“, než jako „pokračování války tam, kde vězni zasáhnout nemohou“.

195 Například Bobby Sands MP – Died 5 May 1981 on hungerstrike in the H-Blocks of Long Kesh. An Phoblacht [online]. 2017 [cit. 2019-01-05]. http://www.anphoblacht.com/contents/23021. 196 Například Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 01:06:26. Viz Příloha č. 5. 197 Viz příloha č. 3 198 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 488. 199 Viz příloha č. 4.

Zvláštností je film Hidden Agenda (česky známý jako Tajné složky), jenž se poprvé promítal na filmovém festivalu v Cannes v roce 1990. Jeho autoři, režisér Ken Loach a scénárista Jim Allen, jsou oba rodilí Angličané; a přesto film ukazuje Brity ve výrazně negativním světle. Jde v podstatně o klasický detektivní film s prvky politického „thriller“. Ve filmu se příběh odvíjí kolem pátrání po původu pásky, která byla důvodem pro zastřelení amerického aktivisty za lidská práva.200Ten přiletěl do Severního Irska, aby zde se setkal se sympatizanty Provincionální IRA201. Jsou „odhalovány“ politické machinace v britském parlamentu, jež dopomohly Margaret Thatcherové získat předsednictví ve vládě Spojeného království. Britští vojáci, zejména tedy tajná služba MI5, nasazení v Severním Irsku zde figurují jako nájemní vrazi likvidující důkazy202 a možné svědky s tím, že se jedná o „teroristy“.203 Nakonec jsou odhaleny nejméně dvě konspirace a obě jsou namířeny proti spravedlnosti – tyto mají na svědomí britské bezpečností složky.204 Jednou z nich je pak pokus o převrat v 70. letech s cílem nahradit Edwarda Heatha Margaret Thatcherovou.205 Film zkoumá zejména problematiku „shoot-to-kill“ strategie a počátku 80. let 20. století nejen v Severním Irsku ale i v Británii. Ačkoliv jde o fikci, Hidden Agenda se zejména kvůli své odvaze pokládat nepříjemné otázky nejen o bezpečnostních složkách v Severním Irsku a Velké Británii, stává jedním z filmů, potýkajících se se situací v Severním Irsku. Jeho pozice ale není zcela bez poskvrny.206 Nicméně daleko důvěryhodnějším je, podle specialisty na irskou kinematografii Lance Pettita, ve srovnání s Hidden Agenda snímek Shoot to kill.207

Hidden Agenda se pokusila najít vlastní ikonografii pro thriller. Tento chvályhodný pokus zůstal u zcela tradičních obrazů z doby těchto nepokojů: skupinky Oranžových,208 velkoplošné nástěnné malby,209 hřbitov, náboženské ikony a bezpečností složky v ulicích

200 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 0:17:56. 201 Tamtéž, 0:18:40. 202 Tamtéž, 01:35:00. 203 Tamtéž, 0:31:44. 204 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strana132. 205 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 1:10:33. 206 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strany 130-131. 207 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x. Strana 248. 208 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 0:02:05. 209 Tamtéž, 0:15:25.

34 města.210 Jde to typické obrazy Belfastu 70. a 80. let, které nejvíce evokují drama, ale vzhledem k látce filmu, který měl narušit tradiční vnímání The Troubles, jde o klišé. Tyto obrazy dále upevňují představy o období The Troubles a vytvářejí z nich formální a zcela běžnou záležitost.211

Nicméně Hidden Agenda postupně sklouzává do sféry konspiračních teorií. To je i případ scény, ve níž agent a politik uznávají svou účast na událostech212 Taková konspirace je následně přetavena do funkce vysvětlení toho, jak funguje moc ve společnosti.213

Hidden Agenda je natočena podle prostého schématu: vyšetřovatel rozkrývá politickou konspiraci a vyšetřovatel samotný následně ve střetu se zlotřilou mocí může odhalit celou záhadu, ale zůstává v celé záležitosti bezmocným. Podobné, byť daleko paranoidnější, schéma užívá například Pakulův snímek The Paralax View z roku 1974, jehož konec poznamenává svou tragičností zavraždění samotného vyšetřovatele. Hidden Agenda nestaví na takto depresivní premise, ale zároveň se od ní příliš nevzdaluje. Hlavní postava celého filmu, kriminální vyšetřovatel inspektor Kerrigan, je založená velmi volně na osobě Johna Stalkera, kterýžto je spojován právě s problematikou politiky shoot-to-kill, kterou řeší nejen Hidden Agenda, ale velmi blízce také snímek Shoot to Kill z roku 1990.214 Hidden Agenda nabízí tedy již zmíněnou konspiraci o umlčených právnících bojujících za lidská práva, a zejména pak o politicích konzervativního křídla, jež se neštítí špinavou hrou svrhnout demokraticky zvolenou labouristickou vládu.215 Neovladatelně pesimistické naladění je nepřehlédnutelné. Snímek ve svém závěru jen podporuje negativní vyhlídky, a to i Kerriganovou větou „nikdy nemůžete vyhrát nad těmito lidmi; zapomeňte na to a jeďte domů“216 – tak nesmírně typickou pro mnoho snímků, jejichž tématem je konflikt v Severním Irsku a The Troubles. Loachem zvolený žánr „politického thrilleru“ tak nejen že projektuje žádaný pocit paranoie, ale bohužel také pomáhá zakořenit pocitu bezmocnosti, co se společenských a politických změn týče217,

210 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 0:02:58. 211 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strana 135. 212 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 1:23:47. 213 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strana 132. 214 Tamtéž, strany133-134. 215 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. 1:19:20. 216 Tamtéž, 1:40:10. 217 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strana 134.

35 což pohled, který The Troubles provází. Režisér Loach to pozoroval už na jednom ze svých předchozích projektů, Cathy Come Home z roku 1966, kde se řeší zejména problém bezdomovectví, a řekl o něm, že: „Film se pokusil dohnat diváky k přemýšlení nad celou problematikou – na druhou stranu jim ale nedal žádný návod, jak by mohli sami něco změnit.“218 Hidden Agenda ale na rozdíl od na problém bezdomovectví zaměřený Cathy Come Home nenabízí žádná řešení a přikládá pod imaginární kotel dojmu, že státní represivní síly nemohou být nikdy dohnány před demokratickou spravedlnost za své jednání. Dle Johna Hilla pak největší nevýhodou politického thrilleru je zejména fakt, že ať už je zpráva, kterou se film snaží předat sebedůležitější, je tato zpráva již „natrávená“, když dorazí k divákovi. Divák, jehož srdce je naplněno emocemi a sleduje každé hnutí hlavních postav (a při tom odkládá vlastní rozum) tak nakonec dochází k tomu, že mu politický thriller vytvořil obrázek o situaci, se kterým sám nepřišel, ale ztotožní se s ním.219 V tom se Hidden Agenda podobá i modernějším snímkům, které sice nesdílí žánr, ale tématiku The Troubles, jakými jsou právě Hunger nebo ’71 a zejména pak snímku Devil’s Own.

218 KERR, Paul. The Complete Ken Loach. London: Stills, 1986. Strana 146. 219 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strana 134.

6. Milenci vprostřed bouře – The Troubles jako pozadí milostného dramatu

Snímky Cal (1984) a The Crying Game (1992) spojuje, kromě prostředí a časového zasazení, v němž se filmy odehrávají, také určitý archetyp hlavního protagonisty. John Hill tento archetyp nazývá the gentle gunman – něžný zabiják.220 Postavy Cala a Ferguse jsou zapleteny do pavučiny své násilnické minulosti a nedokáží se z ní vymanit. Cal221 i Fergus222 sice nalézají dočasné, a nutno říci dosti nepravděpodobné, útočiště v milostném románku s vdovou po svém cíli, za jejichž smrt jsou oba částečně zodpovědní. Calův románek je nakonec ukončen nuceným odloučením obou milenců223 poté, co je Cal zatčen a uvězněn.224 Násilí, jehož se ale mladík a jeho paramilitantní skupina dopouští, vychází z násilí již spáchaného bezpečnostními složkami – ať už jde o RUC nebo britskou armádu – a je to i vize, předaná filmem na jeho konci.225 Další srovnání snímků Cal a The Crying Game nabízí nepřehlédnutelný sdílený prvek: Cal226 ani Fergus227 se ale nedokáží odpoutat od svých společníků. Zcela klasická figura „Tohle je poslední akce, po ní můžeš odejít a dělat, co se ti zlíbí,“ má tragické důsledky v podobně smrti jejich společníků a jejich vlastní uvěznění.228

Velmi zvláštní, by výjimečnou, záležitostí v The Crying Game je fakt, že onou vdovou, za níž se Fergus vydává, není katolická žena,229 jako v případě Cala, ale černý transvestita.230 Fergus je vržen do zvláštní situace, a nakonec znejistí i nad vlastní pohlavní identitou231 - nicméně pohled na republikánské násilí a jeho způsoby je velmi konvenční. Režisér snímku The Crying Game, Neil Jordan, se vyjádřil, že jeho zpodobnění hlavního

220 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 195. 221 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 1:16:44. 222 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan. 0:57:09. 223 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 201. 224 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 1:39:33. 225 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 203. 226 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 1:30:12. 227 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan. 01:15:20. 228 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 195. 229 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 1:16:44. 230 The Crying Game, 1:04:00. 231 Tamtéž, 1:12:54.

37 hrdiny ve filmu j zvláštní, protože to není ani psychopat ani chladnokrevný terorista232, ve své podstatě tak jen potvrdil rozdělení příslušníků IRA na „lidské bytosti“ a ony chladnokrevné psychopaty. V případě The Crying Game je Fergusovo pochybování o sobě samém a celkově jeho psychologická komplexnost v ostrém kontrastu s ideologickou prostoduchostí a fanatickou chladnokrevností jeho kolegů v buňce IRA. 233

Film Cal z roku 1984 byl jedním z prvních filmů, které přinesly zprávu o ničivých následcích the Troubles, ale ne už na motivaci a příčiny neutuchajících násilností.234 Cal, dáno i rokem jeho vzniku, patří mezi co do vzhledu autentické filmy, které přináší věci bez zbytečného dotváření a úprav. Hlavní postavou je Cal, katolický mladík a člen IRA, který se, jak již bylo zmíněno, zamiloval do starší ženy, vdovy po příslušníkovi severoirské RUC. Kamenem úrazu je ale skutečnost, že tento policista byl zavražděn IRA a právě Cal posloužil při atentátu jako řidič.235 Zde se tedy opět projevují The Troubles jako lásku rozdělující faktor.236 IRA režisér O’Connor vykresluje v negativním světle a zachovává tradiční rozdělení postav na psychopaty a lidské bytosti – přičemž se drží také představy o podlých a násilnických velitelích, kde rozkazy vykonávají většinou neutrální „vojáci“.237 Zde je tímto podlým velitelem demagogický učitel a lídr buňky IRA Skeffington238, který mladíky svými proslovy a naléháním nutí vstoupit do organizace.239 Je zde i dobře vidět důvod, proč mnozí do IRA vstupovali – tlak vrstevníků, autorit (učitel) a i situace ve městě či vyhrožování od samotných členů IRA – a IRA zde představuje ničitele životů jinak obyčejných mladých lidí. Cal také jako jeden z mála filmů představuje také loajalistické skupiny. Konkrétně v situaci, kdy mladý Cal a jeho otec žijí v protestantské čtvrti, kde jsou jedinými katolíky. Jak napětí roste, objevují se na ulicích skupinky protestantské loajalistické mládeže – jedna taková Cala napadne a zbije, zatímco mu vyhrožují, že ho i s otcem zabijí, pokud se neodstěhují do jiné

232 JORDAN, Neil. Film Diary: Michael Collins. London: Vintage, 1996. strana 5. 233 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 195. 234 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948. Strany130-131. 235 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 00:00:12 – 00:01:11. 236 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 201. 237 Například Who Bombed Birmingham? – „I am a soldier“ 0:39:33. 238 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 0:43:31. 239 Tamtéž, 00:40:32.

čtvrti.240 Nakonec právě taková loajalistická skupina pošle ke Calovi domů výhrůžný dopis a za následujících několik dní je jejich dům vypálen zápalnou lahví.241

Některé filmy používají prostředí the Troubles pro úplně jiná sdělení. Snímek Crying Game se zabývá zejména jedním vojákem, kterého unese242 malá buňka teroristů IRA a následně se střídají v hlídání svého zajatce. Hlavní hrdina filmu, Fergus, naváže s Britem poměrně přátelský vztah, za což je zbytkem své IRA buňky ostrakizován a považován za zrádce243 a následně jej ve filmu jeho vlastní bývalí spolubojovníci pronásledují.244 Brit tu představuje jednoho z prostých lidí, jednu z „nevinných obětí“ konfliktu v pozici, do které se dostal bez vlastního přičinění; je jedním z těch, „uprostřed silnice“, jak řekla Margaret Thatcherová,245 kteří jsou pod tlakem obou stran. Film The Crying Game246 vypráví příběh o čtveřici příslušníků IRA, kteří vylákají a pak unesou britského vojáka na dovolené.247 Samotní členové IRA jsou už skutečně dospělí muži. Je mezi nimi rovněž jedna žena. Zde je buňka IRA představena podobně, jako jinde bývají zobrazení britští vojáci nebo agenti – jsou bezohlední, cyničtí, nezáleží jim na ničem jiném než na cíli, který si předsevzali a smetou každého, kdo se jim postaví do cesty. Jak již bylo řečeno, The Crying Game využívá období The Troubles jako pozadí k problematice týkající se také témat, jako je rasa nebo sexualita. Hlavní hrdina, Fergus, se zamiluje do přítelkyně onoho uneseného britského vojáka (Brit je černoch), kterou se zavázal Britovi chránit.248 Buňka se nakonec rozpadne, ale cíl zavraždit jistého vysoce postaveného politika zůstává – nakonec si zbylí členové buňky Ferguse znovu najdou a pod pohrůžkami jej donutí podílet se na atentátu.249 Fergus se ho sice nezúčastní, ale zbylí členové buňky se projevují jako naprostí fanatici, kteří jsou svému cíli, když dojde na opravdové lámání chleba, ochotní obětovat vlastní životy (které nakonec doopravdy obětují), ačkoliv samotný atentát nevyjde.250

240 Cal, 1984. Režie Pat O‘Connor. 00:25:14. 241 Tamtéž, 00:47:15. 242 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan. 00:05:07. 243 Tamtéž, 0:23:05. 244 Tamtéž, 01:13:36. 245„Standing in the middle of the road is very dangerous; you get knocked down by the traffic from both sides.“Margaret Thatcher Quotes. In: Brainy Quote [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z: https://www.brainyquote.com/quotes/margaret_thatcher_121121. 246 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan. 247 Tamtéž 0:05:09. 248 Tamtéž, 0:30:14. 249 Tamtéž, 01:15:20. 250 Tamtéž, 01:39:43 -01:40:02.

Spolu s postupnou změnou politických nálad v Severním Irsku vyvstala poptávka po poněkud optimističtější tvorbě, která by se odklonila od klasického zobrazování The Troubles. To je i případ filmu The Boxer251, který natočil Jim Sheridan v roce 1997, který zobrazuje obtížně překročitelný práh po generace předávaného násilí a šanci na jeho překročení, ale bezděky sklouzává zpět k truchlivým a pesimistickým vyhlídkám, ačkoliv film samotný hovoří o míru.252 Sheridanův The Boxer je posledním z filmové trilogie vytvořené ve spolupráci se scénáristou Terrym Georgem. Jejich předchozí filmy (Some Mother’s Son253 a In the Name of the Father254) zasáhla lavina kritiky zejména pro jejich pro-republikánské a pro-IRA zaujetí. To je i jeden z důvodů, proč je The Boxer o něco opatrnější a také proč je zaměřen téměř výhradně na mírový proces v Severním Irsku, konkrétně na ukončení ozbrojených střetů a usmíření obou stran konfliktu. Sheridan zde tedy staví proti sobě dva již mnohokrát viděné a svým způsobem již „tradiční“ archetypy postav: kovaného teroristu odmítajícího jakékoli vyjednávání, kterému je jako protihráč přisouzen pragmatický velitel IRA, který má zájem na ukončení války a o výhodnou dohodu s Brity.255

Sám hlavní protagonista, boxer Danny Flynn, je bývalým členem IRA, který se pokusí přeseknout veškeré bývalé vazby na své teroristické kolegy a otevírá se svým trenérem Ikem ne-sektářskou boxerskou tělocvičnu a klub. Jejich cílem je znovu spojit dohromady katolickou a protestantskou mládež. To se samozřejmě neslučuje s vizí již zmíněného tvrdého extremisty Harryho. Dannyho klub do určité míry představuje také „boj podle pevně daných pravidel“, kterým je box, a staví ho tak do kontrastu k boji bez pravidel, který mezi sebou vedou paramilitantní skupiny v Severním Irsku. Takovým vyjádřením férovosti je také Dannyho boxerský zápas v Londýně, kdy Danny dobrovolně vzdá svého vítězství, protože odmítne „dorazit“ již ležícího a těžce zbitého protivníka. Sám Hill tuto scénu vyjadřuje velmi přesně, když jí popisuje jako zdůraznění důležitosti férovosti zápasu ale také schopnosti včas poznat, kdy přestat bojovat – na rozdíl od členů paravojenských skupin.256 Navazuje tím také částečně na slova starozákonního Kazatele, který svým způsobem celý film velmi dobře charakterizuje: „Je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat, je čas plakat i čas smát se,

251 The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan. 252 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 196. 253 Some Mother’s Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 254 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. 255 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 200. 256 Tamtéž, strana 201.

čas mlčet i čas mluvit, je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“257

The Boxera spojuje například s Calem, ’71, In the Name of the Father, Some Mother’s Son, Hennessy nebo Bloody Sunday rozdělení dvou navzájem kontrastujících sfér – veřejného a soukromého života; Hill toto tradiční rozdělení nazývá jako „konvenční slovník filmařů k The Troubles“258 Nelze se divit – většina lidí se snažila žít mimo násilí a užívat drobných radostí, které poskytoval život, byť zmáháni tvrdými ekonomickými problémy, které stíhaly severoirská hrabství.259 Tento útěk zde opět představuje příběhová linka dvou mladých milenců. Její výjimkou je ale skutečnost, že Dannyho dětská láska Maggie je dcerou vůdce buňky IRA a také již vdaná „manželka vězně-zajatce“,260 s nímž má malého syna. Republikánská komunita bdí nad její věrností svému manželovi v době manželova uvěznění i po té stránce, že si osobuje nárok „hovořit“ za takovou manželku vězně-zajatce. A i když jsou city z počátku nežádoucí,261 láska je silnější a přetrvává i násilné rozdělení milenců262 jen proto, aby se na konci znovu sešli.263 Mírový proces je tak úzce spojen se štěstím mladého páru.264 Nevyhnutelnou překážkou tohoto štěstí je Harry, zatvrzelý republikán a terorista, kterého Hamill přikáže zabít,265 protože jeho aktivity (bombový útok na řeznictví266 a velitele RUC po Dannyho zápase267) ohrožují samotný mírový proces.

Nabízí se zde také srovnání již zmíněného problému v definici „otce“, kterou Sheridan nejednou předkládá. In the Name of the Father představuje Giuseppeho Conlona jako „správného otce“ – otce, jenž se snaží odvrátit svého syna Gerryho od nebezpečných aktivit, spojených s republikanismem a členstvím v IRA. The Boxer nabízí, dalo by se říci, opačný případ, zosobněný republikánem Harrym. Harry je napřímo zodpovědný za smrt svého syna, který byl dobrovolcem IRA, nicméně je zodpovědný za destruktivní chování Liama, Maggiina syna. Byl to byl právě Harry, který svými rozkazy dostal Liamova otce a Magiina manžela do

257 Kazatel 3:1-8. 258 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 201. 259 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 585. 260 The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan. 1:42:20. 261 Tamtéž, 1:00:37. 262 Tamtéž, 1:43:20. 263 Tamtéž, 1:45:34. 264 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 201. 265 The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan. 1:46:04. 266 Tamtéž, 0:16:54. 267 Tamtéž, 1:09:18.

41 vězení. Jako Harryho protipól je zde tak zobrazen Danny, jehož vztah s Maggie- „ženou vězně-zajatce“ jej posouvá do role „dobrého otce“ (byť nevlastního) pro Liama, negativně ovlivňovaného Harrym.268 Podobně jako v případě snímku Cal nebo In the Name of the Father se zde opět objevuje problematika otcovství a sociální krize v Severním Irsku.269

Podobně jako v případě zbylých dvou filmů Sheridanovy „trilogie“, Some Mother’s Son a In the Name of the Father, také The Boxer kombinuje a proplétá politické napětí ve veřejné sféře do rodinných dramat a dilemat. Pro všechny tři filmy tak platí, že zobrazení politiky mírového procesu je podřízena a skryta do romantických a rodinných melodramat, ze kterých vyplouvají na povrch jen zvolna.270

268 FARLEY, Fidelma. In the Name of the Family: Masculinity and Fatherhood in Contemporary Norhtern Irish Films. Irish Studies Review, vol. 9, no. 2. 2001. Strana 203. 269 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 585. 270 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 203.

7. Hollywood a jeho pohled na The Troubles

Ne každý fiktivní snímek sleduje alespoň základní historické reálie události, na jejíchž základech buduje. Jedním takovým poněkud zkresleným snímkem je Devil’s Own.271 Nevysloužil si příliš dobrá hodnocení a potřebu vyjádřit se k němu měl i bývalý irský ministr zahraničí Conor C. O’Brien. Ten se pokusil vysvětlit, proč i tak zkreslený film jako Devil’s Own, mohl být vůbec natočen a vypuštěn do kin: „Celá struktura amerického filmového průmyslu je natolik ovlivněna irsko-americkou lobby (tato je sama výrazně pro-IRA), že pokud by jakýkoliv natočený film zobrazoval činnost a události spjaté s IRA v nepříznivém světle, tak takový film by se pravděpodobně nikdy nedostal do kin.“272 Tento film, tedy Devil’s Own, obsadil do role hlavního hrdiny, teroristy z IRA Brada Pitta, zatímco roli hlavního antagonisty, důstojníka britské výzvědné služby, získal Harry Sloan. Zde je možné se opět zastavit u archetypů osobností, které hrají jednotlivé úlohy. Tyto lze následně rovněž snadno přenést také na ostatní filmy. Již zmíněná archetypální zobrazení určitých postav se dodržují i v případě Devil’s Own. V případě IRA se obvykle vybírají do rolí teroristů mladí muži, v rámci možností pohlední; například výše zmíněný Brad Pitt byl ve 3. čísle časopisu People weekly z 20. ledna 1995 označen jako „Nejvíc sexy muž na světě“. Tento zdánlivě marginální fakt zdůrazňuje i John Hill ve své knize.273 Jednou z věcí, která film sráží, je i Pittův předstíraný irský akcent. Film Devil’s Own v zásadě neodporuje slovům Connora O’Briana – IRA je zde postavena do pozitivního světla. Film navíc pochází z poloviny 90. let – z doby, kdy se hollywoodská produkce rozhodla včlenit paramilitanty IRA do několika filmů.274 Pittova postava, Francis McGuire, se setkala s násilím jako malé dítě v roce 1972, když neznámý střelec vtrhl do jejich domu a zastřelil mu otce.275 Ve filmu nicméně není přesně ani vyjádřeno, kdo tím střelcem byl, ale celkem logicky lze předpokládat že právě tato traumatické událost přivedla McGuirea k IRA276 Film nám bohužel nijak nesdělí, kdo tím střelcem byl a komu se vlastně McGuire chce mstít. Také identita jeho otce je zamlžená –

271 The Devil’s Own, 1997. Režie Alan J. Pakula. 272 ROBERTS, Andrew: A History of the English – Speaking Peoples Since 1900, The Orion Publishing Group Ltd 2006. Strana 580. 273 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 190. 274 Tamtéž, strana 190. 275 The Devil’s Own, 1997- Režie Alan J. Pakula. 0:02:23. 276 Tamtéž, 00:02:14.

43 následný zpravodajský zvukový záznam ho nazývá „údajným sympatizantem IRA“.277 Následuje přesun do „současnosti“, konkrétně 90. let, kdy se Francis vydává278 zakoupit od překupníka ve Spojených státech sadu naváděných raket země-vzduch. Tyto rakety vzpomíná například i republikánská parodie písně Ghost Riders in the Sky svým refrénem Tiocfaidh ár lá, sing up the RA, SAM missiles in the sky.279 McGuire ve Spojených státech sežene útočiště ve sklepě jednoho irsko-amerického, férového a slušného policisty Toma O’Meara.280 Toto místo mu zajistí jistý irsko-americký soudce281 – snaží se tím film naznačit kontakt mezi americkými představiteli justice a IRA? Z mého pohledu je spíše o pokus zobrazit tuto situaci jako kontakt soudce s podsvětím a soudce bude jen těžko riskovat své místo a pověst zcela zdarma. Tento soudce McGuirovi předá i falešné potvrzení o jeho práci na stavbě.282 Po tom, co se policista O’Maera dozví skutečnou totožnost svého nového člena domácnosti,283 ani jednou nezpochybní samotný akt terorismu, kvůli kterému McGuire do USA přijel –nevyjádří se ale ke konfliktu, který běží v Severním Irsku, neřekne nic k IRA nebo k britské armádě, jako by vlastně žádný konflikt nebyl. Chápe ale, proč to McGuire dělá, rozumí mu284 - přesto nezůstává nic dlužen svému odznaku a chce dostat svého – následně už bývalého – podnájemníka za mříže.285 O’Maerův dům je přepaden neznámými maskovanými muži (ve filmu není zmíněno, zda se jedná o Brity, Iry, nebo někoho jiného), kteří hledají McGuirea a zejména pak jeho peníze, určené na zbraně.286 O’Maera nechá McGuira zatknout jako pašeráka zbraní.287 Když McGuire uprchne, zastřelí na svém útěku jednoho z policistů.288 Snímek stále pracuje s tématem psychopatů a lidských bytostí, v tomto případě nevědoucího policisty a psychopatů – ať už jím je agent britské výzvědné služby, který chladnokrevně zastřelí člověka289,americký policista, který činí totéž290, gangsterský boss, který zabije McGuirova přítele, aby z něj dostal peníze,291 anebo sám McGuire, jehož psychopatické sklony by šlo odůvodnit dětským traumatem a určitým předurčením, kterým je vyrůstání

277 The Devil’s Own, 1997- Režie Alan J. Pakula. 0:02:33. 278 Tamtéž, 0:13:49. 279 ÉIRE OG. S.A.M. Song. In: YouTube [online]. 1997 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8DJmPvcnuSw. 280 The Devil’s Own, 1997. Režie Alan J. Pakula. 0:15:50. 281 Tamtéž, 0:14:23. 282 Tamtéž, 0:15:36. 283 Tamtéž, 01:12:07. 284 Tamtéž, 01:32:21. 285 Tamtéž, 01:32:43. 286 Tamtéž, 01:01:07. 287 Tamtéž, 01:14:35. 288 Tamtéž, 01:17:34. 289 Tamtéž, 0:09:30. 290 Tamtéž, 0:50:23. 291 Tamtéž, 01:24:06.

44 vprostřed The Troubles. Jeden z kritiků napsal, že postava britského agenta by dřív byla obuta do esesáckých holínek.292 Je třeba si ovšem říci, že vzhledem k rozměru násilí, kterého se McGuirova skupina dopustila,293 by se daly jeho kroky chápat stejně, jako chápe McGuirovy kroky O’Maera.294 Další kritik, Michael Medved, se o filmu vyjádřil jako o „ďábelském pokusu racionalizovat a romantizovat ten nejhorší způsob politického násilí.“295 Sám Brad Pitt o filmu řekl, že šlo o „nejnezodpovědnější kus filmařiny, jaký jsem kdy viděl – pokud se tomu tedy vůbec dá říkat filmařina.“296. New York Post označil film za „výmluvný pokus o apologii teroristického vraždění.“297 Soundtrack Jamese Hornera, který film doprovází svým pseudoirským laděním a přispívá k romantizaci všeho násilí. Tato jasná romantizace je jasně patrná právě v poslední scéně, kdy McGuire umírá. James Horner skládal také soundtrack pro velmi úspěšné filmy, jakými byl například Statečné srdce298 Mela Gibsona anebo také pro Titanic299 Jamese Camerona, kterýžto soundtrack podle Hilla přispěl k poirštění celé námořní tragédie.300 To vše postupně přispívá k samotné romantizaci konfliktu a situací, které postava Francise ve filmu prožívá. Otázkou zůstává také samotná volba jména pro hlavního hrdinu v The Devil’s Own. Jméno Maguire (což zní velmi podobně k „McGuire“ které film používá) je spojeno s několika skutečnými osobnostmi The Troubles – ať už je to případ členů rodiny Maguirových, odsouzených v rámci procestu s Guilfordskou čtyřkou, nebo Anne Maguire, jejíž tragický závěr života zvedl mohutnou vlnu za ukončení násilností v Severním Irsku. Všechny tyto možnosti pak mohou napovídat, že samotné jméno hlavní postavy The Devil’s Own bylo takto vybráno záměrně, aby se vytvořil dojem určitého spojení a snad i pochybné autentičnosti celého snímku.

292 The Times, 27. března 1997. 293 The Devil’s Own, 1997. Režie Alan J. Pakula. 0:06:22 – 0:09:00. 294 Tamtéž, 1:32:21. 295 ROBERTS, Andrew: A History of the English – Speaking Peoples Since 1900, The Orion Publishing Group Ltd 2006. S. 580. 296 Tamtéž. 297 Tamtéž. 298 Braveheart, 1995. Režie Mel Gibson. 299 Titanic, 1997. Režie James Cameron. 300 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 190n2.

8. Závěr

Lidé získávají často povědomí o minulosti skrze média – knihy, filmy a dnes také videohry. Film má dalekosáhlý vliv na vnímání historie u neodborného/neinformovaného diváka. Filmy zde použité portrétují soudobé dění severoirského konfliktu poměrně autenticky. Co však může způsobovat nepochopení, je několik následujících prvků, které filmy často opomíjejí nebo jejich význam marginalizují. Velkým problémem je často chybějící kontext filmu. Snímek zobrazuje mnohé věci pravdivě nebo alespoň autenticky v rámci kreativní svobody. Počítá se ale mnohdy s tím, že divák kontext zná, ví, proč se některé věci děly tak, jak se dějí ve filmu, že zná příčiny. To v konečné podobně ale film ochromuje a může mu dodávat až propagandistický rozměr. S tím souvisí i „šedost“, kdy mají krev na rukou obě strany sporu, čímž je konflikt v Severním Irsku charakteristický. To je případ například snímku Hunger, který téměř útočí na diváka syrovostí i surovostí scén o tiché válce ve věznici, jenž díky své skrytosti předčí i konvenční konflikt. Jde o skutečnost, s níž republikánští vězni žili i dlouhá léta za zdmi věznice Maze. Tato skutečnost, tak pečlivě vyobrazená, není ale podtržená žádným vysvětlením. Výsledek je již zmíněn – republikáni trpí za svou „spravedlivou věc“, loajalističtí bachaři jsou sadističtí zvrhlíci a střílení bachařů mimo službu je jen „odplatou“. Film sice ukazuje bachaře jako lidi, kteří jsou jiní v soukromí, kde mají rodiny a pečují o své staré, ochrnuté rodiče, ale veškerá jejich dobrota končí s příchodem do práce. A brutalita nakonec vítězí nad nechutností způsobu, jímž republikánští vězni projevují svůj odpor proti sebrání jejich statutu „zvláštní kategorie“ vězňů, který paradoxně začal tím, že jim bylo znemožněno nosit vlastní oblečení.301 Zde by si film kontext rozhodně zasloužil – i když autoři pravděpodobně počítali s tím, že největší část obecenstva, kterého se film týká, dobře vědí, o co jde? Pokud ano, zbytek diváků si zatluče jen další pomyslný hřebík do rakve britského establishmentu. Velmi typickým jevem ve většině filmů je vytyčení hranice mezi negativními, neutrálními a pozitivními postavami – to někdy téměř znemožňuje upozornění na již zmíněnou „šedost“. Negativně jsou vykreslováni muži, kteří v rukou třímají moc: důstojníci britské armády nebo RUC, bossové a lídři buněk IRA – jako v Devil’s Own, Cal, The Boxer… Jejich rozhodnutí bývají fatální, přináší zkázu. Ti, kteří jsou pod nimi, ať už vojáci,

301 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 481.

46 dobrovolci nebo policisté, pak vykazují neutrální zabarvení – často prostě jen „vykonávají rozkazy“, někdy loajalitu jen předstírají a v srdcích smýšlejí zcela rozdílně od svých nadřízených. Tito „pěšáci“ také nesou viny svých vůdců – často dobrovolně, jako například Danny Flynn nebo Cal – protože chápou svou roli, nebo mají moc velký strach z odplaty svého bosse (jako se to stane nakonec Harrymu v The Boxer) - a tak prostě mlčí. Často k vlastní újmě. Dalším společným rysem je motiv, který podporuje myšlenky o nejrůznějších konspiracích – konkrétně „ututlávání“ nepříjemných událostí, zamlčování skutečnosti, „zametání pod koberec“. To je případ skutečného Widgeryho vyšetřování v případě událostí v (London)Derry během Bloody Sunday, nebo fiktivního „vyšetřování“ případu Garryho Hooka kterého s fiktivním inspektorem Kerriganem spojuje prostá věta „zapomeňte na to“. Výzva k zapomenutí na prožité situace, marginalizace skutečných událostí jako „zmatených situací, ve kterých si nikdo nemůže být jistý tím, co se doopravdy stalo“ je v některých snímcích až do očí bijící. Zvláštním, ale přesto nepřehlédnutelným jevem jsou pak samotní herci, vybraní pro jednotlivé filmy. Pokud sledujete starší film o The Troubles existuje velká šance, že se v něm objeví Daniel Day-Lewis, John Lynch, Hellen Mirren nebo Brian Cox. Jsou to nepochybně dobří herci; pravdou nicméně je, že postupem času jejich postavy začnou splývat. Využití poměrně nových a neznámých tváří ve filmech „nové vlny“ po roce 2000 umožnilo možná lepší a snazší náhled na období The Troubles zejména proto, že není uváděn s velmi známou tváří populárních herců. V případě historických filmů je problémem zejména narativní vynášení jedné strany a zatracování té druhé. V některých snímcích zejména anglo-irské produkce (Hidden Agenda, Devil's Own a další) je britská strana zkreslena téměř do trapné podoby komiksového zloducha. Již zmíněným problémem u snímku Hunger je absence vysvětlujícího prvku nebo historického komentáře. Zejména u natolik silného snímku by byl zcela žádaný a na místě. Jistě, filmy nemají tak rozsáhlou stopáž, ale přesto uvedení alespoň nějakého vysvětlení by bylo na místě.

Že takové filmy volí pohledy na určité téma tak, aby se zalíbil speciálnímu druhu publika, případně dokážou manipulovat divákem, který není znalý skutečného historického dění a kontextu takovým způsobem, že si přirozeně vybere sympatickou stranu konfliktu a na základě uvolnění emoce (ať už kladné nebo záporné) se s filmem ztotožní a začne díky němu

47 pohlížet na dějinné období deformovaně, očima filmařů. Zejména v případě zobrazování konfliktu v Severním Irsku, který je stále živý v myslích mnoha účastníků lze díky vysokým produkčním nákladům, způsobu vystavění scénáře a zaměření na určitou stranu, spolu s absentováním či marginalizací historického kontextu, manipulovat divákem a vést ho ke "správnému" přesvědčení a postoji k problému, a tedy svým způsobem fungovat i propagandisticky.

Velmi důležitý rys pro posouzení náhledu na IRA a britské bezpečnostní složky v této práci je již mnohokrát zmíněné použití dvou základních s jedním přidruženým archetypem postavy – totiž ledově chladní psychopati a „uvažující lidské bytosti“, k nimž jako podkategorie spadá charakter „něžného zabijáka“. Můžeme rovnou říci, že se zde nenachází film, který by tuto figuru nevyužil – a pro obě strany konfliktu. Můžeme tudíž vidět jak „lidské“ britské vojáky a dobrovolce IRA, tak i psychopatické britské agenty a lídry teroristických buněk. Pravdou ale také je, že ačkoliv tímto rozlišením filmaři nešetří ani jednu stranu, existuje frakce v severoirském konfliktu, která toto privilegium někdy nemá: severoirská královská policie RUC, která je některými filmy stavěna do pozice těch, z nichž páchané násilí pramení. Lze tedy říci, že většina filmů je ať už ve větší či menší míře ve svém pohledu na situaci spravedlivá, alespoň co se rozdělení charakterů týče.

Problém romantizace některých stran tohoto konfliktu přichází až s vyobrazením jejich zápasu a zejména způsobu tohoto zápasu. Snadno se nezáměrně glorifikuje a romantizuje postava Bobbyho Sandse, který po své smrti v protestní hladovce získal okamžitě aureolu světce už jen tím, že je zobrazeno jeho utrpení; zvenku neviditelná válka ve věznicích a kruh násilí, kterého se dopouští bachaři na republikánských vězních a svobodní kolegové republikánských vězňů na bachařích mimo službu a celkově i podmínky, v nichž protestní hladovka – hungerstrike vznikla. Potom již rozebraná absence kontextu dokáže učinit z IRA ty kladné – snadno se pak odsuzují bachaři a jejich techniky. A postava Bobbyho Sandse není nakonec jediná, kterou lze romantizovat. Garry Hook, voják ztracený uprostřed nepřátelského Belfastu ve filmu ’71 by mohl být také takovou romantizovanou postavou, když hledá cestu ven z prostřední plného násilí a nekonečných odvet. Nakonec Sands není prezentován jinak. Hooka je snadné vzít jako zástupce všech britských vojáků v Severním Irsku, „dělnických dětí“, jak je popisuje McFarlane – a to i přes to, že „Hookovi kolegové“ rok po fiktivních událostech filmu, v roce 1972, spáchali v hrabství Fermanagh několik brutálních vražd katolických civilistů, které byly vykonány členy 1. regimentu Argyll & Sutherland

Highlanders. Dvě oběti těchto vražd, farmář Michael Naan a jeho pomocník Andrew Murray, byly ubodány dýkou a k jejich smrti přispělo také použití letovací lampy; tělo Luise Lenoarda, třetí oběti řádění vojáků, bylo nalezeno zohavené, prostřílené a s množstvím bodných ran nacpané v Leonardově vlastní ledničce. Důvodem těchto hrozných vražd bylo podezření z členství v PIRA. Ze tří obětí byl skutečný provo pouze Luis Leonard.302 A že násilnosti, či pohrůžky násilím, byly také veřejnou záležitostí, dokazuje i to, že se noviny, vydávané UDA, doslova „obuly“ do těch loajalistických skupin, nepředstavujících dostatečný „tlak“ proti katolíkům slovy: „Proč ještě nezačali vracet rány způsobem, kterému ty nacionalistické svině budou rozumět – totiž bezohledným, nevybíravým zabíjením? Mít tak plamenomet, upálil bych všechna ta slizká hovna, vydávající se za lidi!“303 A přesto se filmový Garry Hook pohybuje mezi „lidskými bytostmi“, kde psychopaté jsou mezi tajnými důstojníky a mezi paramilitanty. Jednání ani jedné ze stran nelze omlouvat; lze však do určité míry pochopit jejich náhled na situaci. Nekonečné napětí, tak snadno eskalující do výbuchů barbarského násilí i prolití krve, lze vidět i v případě výsadkářů v událostech kolem Bloody Sunday. Opět se vracíme k McFarlaneho veršům – tyto události jsou případem vojáků, kteří „nikdy neporozuměli“ a jejichž „obava o vlastní život“ byla prvním krokem ke krvavé katastrofě. Problémem zůstává skutečnost, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde – v tomto případě: kdo chce romantizovat konflikty a válku, vždycky si najde způsob, jak to udělat. Na rozdíl od Hooka zde Sands vychází jako jeden z ukázkových psychopatů. Podobný případ zastupuje také The Devil’s Own svým laděním, melodramatickým závěrem, v němž nechybí jímavá rozprava mezi teroristou McGuirem a jeho bývalým ubytovatelem a snad i přítelem americkým policistou O’Maerem, jenž mu zasadil smrtelnou ránu; tyto jednotlivé prvky jsou podtrženy dojímavým soundtrackem. Hudba umocňuje emocionální projevy. Snímek Cal také doprovází velmi povedený soundtrack Marka Knopflera, jehož dojemnost můžeme snad omluvit jedině faktem, že hlavní hrdina se za své činy kaje a snaží se začít nový život; A i když se mu to úplně nepodaří, proběhla zde alespoň určitá forma pokání za přečiny minulosti, které se The Devil’s Own pokouší jen omlouvat.

Velmi pozitivní skutečností také je, že ačkoliv je mnoho filmů zde uvedených fikcí, kde skutečné události fungují hlavně jako kulisy, tak není pravdou, že fiktivní snímek by

302 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996. Strany 173-174. 303 FARRELL, Michael. Northern Ireland the Orange State. London: Pluto Press, c1976. ISBN 978-090-2818- 873. Strana 296.

49 nutně musel být neautentický svým zpracováním. To je případ snímku Cal, jehož autentičnost umocňuje období 80. let, v němž vznikl; podobně tak The Boxer, který navozuje velmi dobře atmosféru Belfastu, kterou dále do dramatických a znepokojivých podob umocňuje film’71. Na druhou stranu, většina filmů se možná zaobírá pochmurnými belfastskými scenériemi až příliš a tak, ačkoliv se například Ken Loach v případě Hidden Agenda pokusil vytvořit zajímavější ikonografii, často vše nakonec sklouzne zpět do šedomodré, temné změti, v níž dominuje strach, násilí a smrt a ve které pro život nezbývá prostor. Období The Troubles takové nepochybně pro mnohé bylo – lidé se ale v případě nepříjemné veřejné situace utíkají do svého soukromí, kde se dále pokoušejí žít normální životy, stejně jako to na vztahu otec- syn ukazuje například Cal. Skutečnost byla samozřejmě diametrálně rozdílná mezi rodinami běžnými a například politicky angažovanými rodinami prominentních vězňů a dalších „hybatelů“ situace v Severním Irsku.

Tímto se tedy vracíme k již řečenému bodu, který tuto práci zároveň i shrnuje – zvolené filmy o období The Troubles vyobrazují situaci a zejména obě strany konfliktu poměrně spravedlivě. Některé zůstávají v pozici „pozitivnější“, jiné negativnější, nicméně jak IRA, tak britské bezpečnostní složky mají svůj podíl špatných, neutrálních i dobrých lidí. Některé filmy sklouzávají k představení konfliktu jako sporu mezi IRA a RUC, přičemž akce jedné strany vyvolává reakci té druhé. Britská armáda někdy funguje jako prostředník pro RUC, slovy Margaret Thatcherové, britská armáda v některých filmech zastává pozici „toho uprostřed cesty“, který je pod tlakem z obou stran. Spolupráce s RUC a zejména pak představa republikánů o britské armádě jako o „invazní armádě“ (ačkoliv mnozí její příchod z počátku vítali) z ní činí nejen agresora, ale zároveň i nevinnou oběť. Zde se opět neodbytně hlásí o slovo problém historického kontextu některých filmů. Jeho absence, nahrazená obrazem a hudbou může neinformovaného diváka přimět ke zkratkovitým závěrům o celé situaci. Zejména pak filmy „nové vlny“ ze začátku 21. století svým mocným a často drastickým obrazovým materiálem zanechávají silné dojmy ať už pro dobro nebo ke škodě samotného vnímání severoirského problému. Nejvhodnější před sledováním těchto filmů je seznámit se alespoň v základní míře s problematikou období, které film zaznamenává. Tímto způsobem lze tyto filmy sledovat objektivněji a bez zbytečně negativních emocí a předpojatých názorů, které ostatně provází celý konflikt v Severním Irsku, známý jako The Troubles.

9. Použité prameny a literatura 9.1 Filmy

’71, 2014. Režie Yann Demange. Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengrass. Cal, 1984. Režie Pat O'Connor. Hennessy, 1975. Režie Don Sharp. Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach. Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan. Some Mother’s Son, 1996. Režie Jim Sheridan. The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan. The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan. The Devil's Own, 1997. Režie Alan J. Pakula. Who bombed Birmingham?, 1990. Režie Mike Beckham.

9.2 Literatura

BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2.

BERESFORD, David. Ten men dead: the story of the 1981 Irish hunger strike [online]. New York: Atlantic Monthly Press, 1987 [cit. 2019-01-05]. ISBN 08-711-3269-9.

COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996.

FARLEY, Fidelma. In the Name of the Family: Masculinity and Fatherhood in Contemporary Norhtern Irish Films. Irish Studies Review, vol. 9, no. 2. 2001.

FARRELL, Michael. Northern Ireland the Orange State. London: Pluto Press, c1976. ISBN 978-090-2818-873. HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff- Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948.

HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk: Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5.

JORDAN, Neil. Film Diary: Michael Collins. London: Vintage, 1996.

KERR, Paul. The Complete Ken Loach. London: Stills, 1986.

MANSFIELD, Michael. Presumed Guilty: British Legal Systém Exposed. New edition edition. Mandarin, 1994. ISBN 074931253X.

MCKITTRICK, David a David MCVEA. Making sense of the troubles: The Story of the Conflict in Northern Ireland [online]. London: Penguin Books, 2001 [cit. 2019-01-05]. ISBN 01-410-0305-7.

MCLOONE, Martin. Film, Television and The Troubles: A Troubles Archive Essay [online]. Arts Council of Northern Ireland, 2009 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.troublesarchive.com/resources/Film_Television_and_the_Troubles.pdf

PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x.

ROBERTS, Andrew: A History of the English – Speaking Peoples Since 1900, The Orion Publishing Group Ltd 2006.

Tírghrá, National Commemoration Centre, 2002; ISBN 0-9542946-0-2.

9.2 Internetové zdroje

13th August – Deaths & Events in Northern Ireland Troubles: The Bayardo Bar attack. In: Belfast [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://belfastchildis.com/tag/brendan- mcfarlane/.

'71 (2014) Awards. IMDb [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt2614684/awards?ref_=tt_awd.

Bloody Sunday actor 'is wrong': Unionists deny feeling 'collective guilt' over killings, writes David Sharrock. The Telegraph [online]. Telegraph Media Group Limited, 2002, 08 Jan 2002

[cit. 2019-01-18]. Dostupné z: https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1380739/Bloody- Sunday-actor-is-wrong.html.

Bobby Sands MP – Died 5 May 1981 on hungerstrike in the H-Blocks of Long Kesh. An Phoblacht [online]. 2017 [cit. 2019-01-05]. http://www.anphoblacht.com/contents/23021.

Bobby Sands Trust [online]. Phoenix Media Group, 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.bobbysandstrust.com/.

Brendan 'Bik' McFarlane leader of prison breakout. In: Belfast Telegraph Digital [online]. May 20 2013 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.belfasttelegraph.co.uk/sunday- life/news/brendan-bik-mcfarlane-leader-of-prison-breakout-29280197.html.

British Embassy Burnt Down: 1972. RTÉ ARCHIVES [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: https://www.rte.ie/archives/2017/0201/849352-burning-the-british-embassy/.

Danny Morrison [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.dannymorrison.com/.

ÉIRE OG. S.A.M. Song. In: YouTube [online]. 1997 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8DJmPvcnuSw.

GILCHRIST, Jim. A woman of peace. The Scotsman. Edinburgh, 2006, (28 července).

Hennessy (1975) Trivia. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0073103/trivia?ref_=tt_trv_trv.

Hennessy Poster: Why has the Movie Hennessy become an International cause célebre. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0073103/mediaviewer/rm4148195840.

INNES, John. McGuinness is named as bomb runner. The Scotsman. Edinburgh, 2003.

MAC DONNCHA, MÍCHEÁL. Bloody Sunday in the British media: Remembering the Past. An Phoblacht [online]. 6 February 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.anphoblacht.com/contents/1323.

Margaret Thatcher Quotes. In: Brainy Quote [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z: https://www.brainyquote.com/quotes/margaret_thatcher_121121.

MARS-JONES, ADAM. THE BIG PICTURE / Seeking the self inside: Not guilty: Adam Mars-Jones reviews In the Name of the Father, the Gerry Conlon story. The Independent. 1994, (11 February). Dostupné online: https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/the- big-picture-seeking-the-self-inside-not-guilty-adam-mars-jones-reviews-in-the-name-of-the- father-1393380.html.

MCFARLANE, Brendan "Bik". Terroristor a Dreamer. In: YouTube [online]. 2017 [cit. 2019- 04-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8DJmPvcnuSw.

O'HARE, Liam. Single launched to raise awareness of 'miscarriage of justice' in Northern Ireland killing. In: Commonspace [online]. 13. března 2015 [cit. 2019-07-30]. Dostupné z: https://www.commonspace.scot/sites/default/files/styles/large/public/migrate/article- 687.jpg?itok=fV8CuPNp.

Peace People – History. In: Peace People [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z: http://www.peacepeople.com/history/.

Report of the Tribunal appointed to inquire into the events on Sunday, 30th January 1972: Widgery Report. CAIN Web Service [online]. 01/02/2018, April 1972 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://cain.ulst.ac.uk/hmso/widgery.htm.

Royal flush. The Guardian. 1975, (24. červen). Strana 15. Sands dead: After 66 days of hungerstrike. Irish Independent [online]. 1981, 5 May 1981, 90(105) [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: https://www.irishnewsarchive.com/ina_wp/wp- content/uploads/2016/05/Irish-Independent-1905-current-Tuesday-May-05-1981.pd. STAFF REPORTER. Interview with Bik McFarlane, DerryJournal. In: Long Kesh [online]. 26 October 2010 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: http://www.longkesh.info/2010/10/26/interview-with-bik-mcfarlane-derry-journal/.

The Investigation: Inside a Terrorist Bombing – Plot. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0099854/plotsummary?ref_=tt_ov_pl.

THE IRISH BRIGADE. KinkyBoots. In: YouTube [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kINLxNxTMJ0.

Troubles Archive [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné z: http://www.troublesarchive.com/.

WHELAN, Peadar. Remembering the Hunger Strike and Gaza martyrs. AnPhoblacht [online]. 1 September 2014 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.anphoblacht.com/contents/24326.

10. Seznam příloh

Příloha č. 1 – Brendan „Bik“ McFarlane: Terrorist or Dreamer.

Příloha č. 2 – Nejběžnější herci ve filmech zabývajících se The Troubles.

Příloha č. 3 – Věznice HMP Maze ve skutečnosti a ve filmech.

Příloha č. 4 – Cely během protestů ve skutečnosti a ve filmech.

Příloha č. 5 – Robert „Bobby“ Sands ve skutečnosti a ve filmech.

Příloha č. 1

Brendan „Bik“ McFarlane: Terrorist or Dreamer

Along the Falls Road soldiers push They’re glancing left and right Kids of the English working class Soldiers overnight. Tossed into the melting pot Of bloody war and strife Never understanding And fearing for their lives.

Příloha č. 2

Nejběžnější herci ve filmech zabývajících se The Troubles

Hellen Mirren (Cal, 1984. Režie Pat O'Connor. Daniel Day-Lewis (The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan. Dostupné online: Dostupné online: https://time.com/3971279/helen- mirren-best-roles/) http://www.allocine.fr/personne/fichepersonne- 5501/photos/detail/?cmediafile=18958339)

Brian Cox (The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan. John Lynch (Cal, 1984. Režie Pat O'Connor. https://avxhm.se/video/The_Boxer_1997_multisub.html) https://stairnaheireann.net/2013/12/26/1961-birth-of- actor-john-lynch/) 58

Příloha č. 3

Věznice HMP Maze ve skutečnosti a ve filmech

Chodba opuštěné HMP Maze ve skutečnosti. (Dostupné online: https://www.dailymail.co. uk/news/article- 3669752/Inside- abandoned-H-Blocks- Northern-Ireland.html.)

Chodba HMP Maze, snímek Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:38:56.

Chodba HMP Maze ve filmu Some Mother’s Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:31:04.

Příloha č. 4

Cely během protestů ve skutečnosti a ve filmech Skutečnost. Zdi potřené exkrementy. (Dostupné online: https://www.bbc.c o.uk/history/events /blanket_no- wash_protests_ma ze.)

Dirty a blanket- protest ve filmu Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:14:31.

Zcela čisté stěny cel vězňů v Some Mother’s Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:51:43.

Příloha č. 5

Robert „Bobby“ Sands ve skutečnosti a ve filmech

Robert Sands první den své hladovky. (Dostupné online: http://bobbysandstribute.weebly.c om/hunger-strike.html)

John Lynch jako Sands ve snímku Some Mother’s Son, 1996. Režie Jim Sheridan. 00:52:21.

Michael Fassbender jako Sands v Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 01:05:01.