Voyeuristický Film: Neoformalistická Analýza Snímku Miluj Mě, Prosím
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Karel Musil FAV, bakalářské prezenční studium Voyeuristický film: Neoformalistická analýza snímku Miluj mě, prosím Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Skupa Brno 2011 Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a použil jen uvedených pramenů a literatury. V Křepicích dne ……………………. Karel Musil II Chtěl bych poděkovat Mgr. Lukáši Skupovi za vedení a cenné připomínky k této bakalářské diplomové práci a všem těm, kteří mi byli během psaní podporou. III Obsah 1. ÚVOD.........................................................................................................2 1.1 NEOFORMALISTICKÁ ANALÝZA...................................... 3 1.2 FLASHBACK................................................................ 4 1.3 REMAKE..................................................................... 6 2. EKONOMICKÝ A KULTURNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT...............8 2.1 PŘEDPRODUKCE, PRODUKCE, DISTRIBUCE ........................ 8 2.2 RECEPCE SNÍMKU ......................................................... 14 2.3 REŽISÉR PAUL MCGUIGAN............................................ 18 3. NEOFORMALISTICKÁ ANALÝZA ....................................................20 3.1 NARATOLOGICKÁ ANALÝZA.........................................................20 3.1.1 ANALÝZA NARACE ..................................................... 21 3.1.2 ANALÝZA FLASHBACKŮ .............................................. 26 3.2 STYLISTICKÁ ANALÝZA..................................................................29 3.2.1 MIZANSCÉNA............................................................. 29 3.2.2 POSTAVY, KOSTÝMY A REKVIZITY ................................ 30 3.2.3 FILMOVÝ OBRAZ A RÁMOVÁNÍ...................................... 32 4. ZÁVĚR ....................................................................................................39 5. PŘÍLOHY................................................................................................41 5.1 SEGMENTACE SYŽETU................................................... 41 5.2 ANALÝZA FLASHBACKŮ................................................. 50 5.3 PROPAGACE –PLAKÁTY A OBALY .................................. 53 6. LITERATURA A PRAMENY................................................................59 7. ENGLISH SUMMARY...........................................................................65 1 1. Úvod Tato práce se zabývá neoformalistickou analýzou amerického snímku z roku 2004 Miluj mě, prosím (někdy též Miluj mě!… prosím či dokonce Miluj mne, prosím). Nejde o film známý ani uznávaný. Přestože se fanoušci a fanynky - jak vyplynulo z několika osobních rozhovorů - mohou domnívat o opaku, filmový průmysl ani kritika jej nenominovala na žádné ocenění. Jde dokonce o remake, konkrétně francouzského snímku Byt. Přesto věřím, že stojí za zhlédnutí přinejmenším kvůli své pozoruhodné formální stránce. Nachází se na pomezí hollywoodské (chcete-li, mainstreamové) a evropské (umělecké) produkce a dle mého názoru si z obou typů bere to nejlepší. Původní snímek jsem v rámci přípravy na analýzu viděl rovněž a přiznávám, že se mi více líbil remake. Český distribuční název snímku je lehce zavádějící. Původní název Wicker Park je pro českého diváka nic neříkající a distributor zvolil romantičtěji znějící název. Zavádějící je bohužel i oficiální text distributora na zadní straně obalu českého vydání DVD, který působí dojmem, že jej jeho autor snad ani neviděl.1 Film zdaleka nespadá jen do žánru romantického filmu, přesto je tak diváky často přijímán. Miluj mě, prosím není ani tak filmem o lásce, jako spíš o posedlosti. S tím ostatně souvisí i má dominanta, totiž voyeurismus. Toho se dopouštějí nejen všechny postavy snímku, ale i sám divák, a přestože každý film staví diváka do pozice voyeura, jen málokterý to činí tak komplexním způsobem jako Miluj mě, prosím. 1 V textu stojí: „Mladý a nadějný bankéř (Josh Hartnett) je posedlý představou, že krásná dívka (Diane Kruger), kterou pravidelně potkává v kavárně, je jeho bývalou životní láskou. Zahoří touhou získat ji zpět. Začne ji sledovat na cestách domů, postupně se stále více a více přibližuje. Jednoho dne získá potřebnou odvahu a vkrade se až do jejího apartmánu. Touha jej však přivede až k nebezpečnému odhalení, které může změnit celý jeho život… A nejen jeho…“ tučně vyznačil KM. Nejde jen o chybu na pošetce, tento text se s malou obměnou opakuje i v jiných oficiálních popisech distributora. 2 Práci samotnou jsem rozdělil do několika kapitol. Po úvodní, ve které seznamuji čtenáře s použitou metodologií, následuje popis ekonomicko – historické situace, který se zabývá dlouhotrvajícím zrodem filmu a jeho následnou kritickou a diváckou recepci. Závěr této části pak tvoří krátká filmografie režiséra Paula McGuigana. Popis neoformalistické analýzy je rozdělen do následujících dvou kapitol zabývajících se naratologickou a poté stylistickou analýzou. 1.1 Neoformalistická analýza Jako teoretické východisko své práce jsem si zvolil neoformalistický přístup. Její tvůrkyně, Kristin Thompsonová, vychází z práce ruských formalistů desátých až třicátých let dvacátého století a jejich původně na literaturu zaměřenou analýzu aplikuje na text filmový. Thompsonová neoformalistický přístup popsala v knize Breaking the glass armor, vybrané analýzy vyšly i v češtině v časopise Iluminace.2 Tato teorie nevidí diváka jako pasivního příjemce textu, divák naopak filmem předkládané informace kognitivně zpracovává a dotváří, klade si otázky a hledá na ně odpovědi. Vidíme to ostatně i na první dvojici pojmů, která se k neoformalistické analýze vztahuje – syžet a fabule. Zatímco první zmiňovaný termín označuje sled událostí, které jsou divákovi prezentovány tak, jak jdou za sebou v daném textu, fabuli si už divák musí vytvořit sám ve své mysli, totiž seřadit události příběhu v chronologickém pořadí. Divákovou další aktivitou je tvorba a přehodnocování hypotéz – hledání důvodů a přemýšlení nad dalším směrem vyprávění. Původcem hypotéz jsou vodítka zanechaná ve vyprávění, nejčastěji v podobě mezer. Tyto mezery pak vyprávění může či nemusí později vyplnit, mluvíme pak o mezerách dočasných a trvalých. 2 Thompson, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. Iluminace, č. 29, s. 5n. 3 Vyprávění se dále vyznačuje několika narativními strategiemi – informovaností, komunikativností a sebevědomím. Informovanost pomocí rozsahu a hloubky popisuje, k jakému množství informací má vyprávění přístup; komunikativnost zase to, s jakou ochotou tyto informace poskytuje divákovi. Poslední strategie pak popisuje, do jaké míry si je narace vědoma sebe sama.3 Informace ve vyprávění poskytují prvky – prvkem může být jakákoli součást filmů, ať už herecké gesto, rekvizita, ale také střih, pohyb kamery atd. Nejdůležitějším pojmem je pak dominanta. Dominanta určuje, které prvky budou vnímány jako důležité a které naopak zatlačeny do pozadí. Její nalezení je jedním z cílů neoformalistické analýzy.4 Nakonec bych chtěl zmínit termín ozvláštnění. Tento pojem jde ruku v ruce s jiným termínem, automatizací, který tvoří jeho protiklad. Jakýkoli prvek, kterého je užíváno stále stejným způsobem, se stane automatizovaným. Pokud se ale podíváme na důvěrně známou věc jiným pohledem, z jiného úhlu či v jiném světle, tato věc se opět stane zajímavou, ozvláštněnou. 1.2 Flashback Miluj mě, prosím je snímkem, který ve velkém množství užívá flashbacků. Flashback je narativní prvek, který narušuje temporální posloupnost vyprávění a do přítomnosti příběhu je zasazena ukázka dění, které se odehrálo dříve. Jde o jeden z nejznámějších a nejsnadněji rozeznatelných vyprávěcích postupů. Flashback je subjektivní či objektivní záznam historie, nebo také vzpomínka. Vzhledem k množství flashbacků v analyzovaném snímku považuji za užitečné 3 Thompson, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. Iluminace, č. 29, s. 34. 4 Thompson, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. Iluminace, č. 29, s. 35. 4 podívat se na ně trochu podrobněji, než bývá zvykem. Pomůckou mi zde byla kniha Maureen Turim Flashbacks in film: Memory and History. Užívání flashbacku započalo už v prvních letech filmové historie, i když v tomto období se obtížně odlišuje od snové představy. S jistotou tak o tomto prvku můžeme mluvit až od desátých let dvacátého století. Soudě dle dobových kritik jej bylo užíváno k nelibosti recenzentů velmi často.5 Vzhledem k nízkému množství dochovaných filmů z této doby se ale toto tvrzení nedá dost dobře ověřit. Oblíbenost flashbacku pokračovala do dvacátých let. Našel uplatnění ve snímcích o soudních procesech, při popisování minulosti některé z postav, či připomenutí důležité informace divákovi. Maureen Turim popisuje těchto funkcí hned sedm.6 S nástupem zvuku se od užívání flashbacku do velké míry upustilo, výjimku pak představovaly filmy natočené podle scénářů, které už jednou byly zpracovány v podobě němých filmů. Ve čtyřicátých a zvláště v padesátých letech se tento prostředek opět začal využívat velmi hojně – především (ale ne pouze) díky filmům noir; stačí si vzpomenout na snímky jako Občan Kane nebo Sunset Boulevard. Dalšími příklady tohoto období jsou pak snímky psychologické.7 V následujících desetiletích se v hollywoodských filmech užívalo flashbacku minimálně. Pomyslnou štafetu převzaly především evropské umělecké filmy - ale nejen ty, jak ukazuje např. japonský snímek Rašomon. Turim ve své knize končí s popisem situace v osmdesátých letech, nicméně v letech