Základy Práce V Operačním Systému Windows 7

Základy práce v operačním systému Windows 7

Katedra informatiky Přírodov ědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyn ě

2012

Obsah

1. Operační systém MS Windows 7 ...... 3 2. Základní pojmy OS ...... 4 3. Popis základních součástí a programů operačního systému Windows 7 ...... 11 4. Souborový systém ...... 15 5. Program Průzkumník Windows ...... 17 6. Vyhledávání objektů ...... 21 7. Další programy pro práci se souborovým systémem ...... 23 8. Okruhy tematických otázek ...... 23

1. Operační systém MS Windows 7 Historie Z předchozí kapitoly již známe pojem operační systém. Také víme, k čemu slouží a jaké jsou jeho základní součásti. Operační systém Windows (česky Okna) od firmy Microsoft je dnes nejrozšířenějším (i když ne nejstarším) operačním systémem, který se využívá na pracovních stanicích. Operační systém Windows nejdříve začal vcházet do povědomí jako grafická nadstavba textového OS s názvem MS-DOS. Přes verze Windows 3.0, Windows 95, Windows 98 a Windows ME se vývoj tohoto operačního systému dostal na konec svých možností a bylo nutné jej kompletně přepracovat. Nová verze vycházela ze serverové verze Windows NT. Byl vytvořen systém, který již nebyl závislý na zastaralém MS-DOSu. Vznikla verze Windows 2000. Ta přinesla nejen mnoho změn a vylepšení, ale také přinesla spoustu problémů. Problémy byly odstraněny až s verzí Windows XP. Tato verze je prozatím nejdéle používanou. Verze Windows XP vznikla v roce 2001, na začátku roku 2011 ji stále používá téměř 50% uživatelů Windows. Dalším zlomem byl rok 2009, kdy se na scéně (po nevydařené a nedodělané verzi Windows Vista) objevila verze Windows 7.

Pracovní plocha OS Windows 3.0

Pracovní plocha OS Windows XP My se budeme věnovat ovládání a součástem verze systému s označením Windows 7. Tato verze operačního systému je dnes nejvíce rozšířena a také je využívána (kromě jiných OS) v učebnách katedry informatiky PřF UJEP.

2. Základní pojmy OS Přihlášení do systému První verze operačního systému Windows byly jednouživatelské. S postupným rozšiřováním počítačů a počítačových sítí bylo nutné zabezpečit operační systém nejen z pohledu síťového provozu, ale především zabezpečit ochranu soukromých dat jednotlivých uživatelů a uživatelek, a to na počítačích, kde pracovalo více osob. I proto se vycházelo ze serverového víceuživatelského řešení. Každý uživatel, uživatelka nebo skupina má v rámci operačního systému vytvořeno konto. K tomuto kontu se při startu systému přihlašuje. Konto má mnoho parametrů. Nás především bude zajímat, jak se k danému kontu přihlásit. Uvedené obrázky ukazují, jak se do systému přihlásit. K přihlášení do systému je zapotřebí uživatelské jméno (username, login) a většinou heslo (password). Mezi další parametry, které dané konto určuje, patří například: - umístění soukromé složky, - možnosti měnit nastavení operačního systému nebo konta samotného, - využívání systémových prostředků jak v oblasti hardwaru (zápis na DVD mechanice), tak i softwaru (spouštění různých programů například pro přístup k Internetu).

Grafické přihlášení do systému Systém Windows 7 také obsahuje zvýšenou ochranu vlastních souborů. Tím se má zabránit snadné instalaci viru do operačního systému. Tato ochranná funkce se nazývá Řízení uživatelských účtů (UAC). Pokaždé, když se nějaký program pokusí něco zapsat nebo změnit v chráněných složkách systému, objeví se varovné okno a uživatel musí danou operaci potvrdit nebo zakázat. Jakým způsobem má být tato funkce je možné nastavit v ovládacích panelech, kde je možné nastavit úroveň ochrany.

Okno pro potvrzení potenciálně nebezpečné operace

Práce s myší Dříve než se podíváme na základní prvky, které se nachází na obrazovce, měli bychom se nejdříve podívat na to, jakým způsobem se pracuje s myší. Myš je zařízení, které usnadňuje práci v grafickém prostředí a umožňuje rychle vykonávat různé úkony na různých místech obrazovky. Aktuální polohu myši na obrazovce určuje tzv. kurzor . Ten může mít různý vzhled podle toho, kde se kurzor právě nachází. Pokud jsme například v textovém editoru, máme kurzory dva. Jeden od myši a druhý, který udává polohu v textu se nazývá textový kurzor . Jeho poloha je zpravidla určena blikající svislou čárou. Standardní myši dnes mají dvě tlačítka s kolečkem uprostřed. Pohyb myši probírat nebudeme, je triviální. Podíváme se spíše na tlačítka myši.

Jednomu krátkému stisknutí tlačítka myši (levého nebo pravého) se říká klik nebo kliknutí. Kliknutí provádí v každém programu (i jeho části) jinou akci. Dvěma stisknutím tlačítka rychle po sobě se říká dvojklik, nebo také poklepání. Poklepání se používá pro levé tlačítko. Krátké stisknutí pravého tlačítka myši vyvolá místní nabídku, někdy také označovanou jako kontextové menu. Tato nabídka se dá využít v téměř každém programu a nabízí příkazy, které se vztahují buď k programu, nebo jeho části. Stisknutí a držení levého tlačítka myši s následným pohybem se říká přetažení. Otáčení prostředního kolečka se říká rolování (rollování). Slouží pro posouvání dlouhého dokumentu v programu Microsoft Word nebo internetové stránky v internetovém prohlížeči. Prostřední kolečko se dá využít také jako tlačítko. Využívají ho jen některé programy (především ty složitější). Například u výše uvedených programů slouží pro posun v dokumentu bez rolování pouze pohybem myši nahoru a dolů. V dalším textu se dozvíte využití jednotlivých případů.

Pracovní plocha Po přihlášení do systému se již spustí samotné grafické rozhraní operačního systému, kterému se říká pracovní plocha. Pracovní plocha je tedy první věc, kterou uvidíme po přihlášení do systému Windows. Na ní lze nalézt ikony, popřípadě samotná okna spuštěných programů. Ikona je malý obrázek, v našem případě umístěný na pracovní ploše, který zastupuje určitý program, funkci systému nebo obecný soubor. Dvojitým kliknutím (poklepáním) na ikonu se spustí odpovídající akce – spustí se program, otevře soubor atd. Na plochu můžeme přidávat další prvky tzv. Miniaplikace (anglicky Gadgets). K přidávání miniaplikací se dostaneme, pokud klikneme na ploše pravým tlačítkem myši a vybereme stejnojmenný příkaz. Na ploše můžeme zobrazovat například hodiny, vytížení procesoru nebo kalendář. Další miniaplikace můžeme stáhnout z internetu. Poznámka : Na plochu umisťujeme, pokud je to možné, pouze zástupce (tj. odkazy na programy a jiné soubory). Důvodů je hned několik a některé se dále ve skriptech dozvíte.

Pracovní plocha Windows 7

Pracovní plocha má několik nastavení. K nastavení pracovní plochy se dostaneme, pokud stiskneme pravé tlačítko myši na ploše kdekoliv mimo ikony a hlavní panel. V místní nabídce jsou pro tento účel určené příkazy Přizpůsobit a Rozlišení obrazovky . Pokud vybere položku Rozlišení obrazovky , zobrazí se nám nové okno. Zde můžeme nastavit nejen rozlišení obrazovky, ale i změnit orientaci, přepnout na druhý monitor, nebo identifikovat jednotlivá zobrazovací zařízení. Pokud zvolíme položku Přizpůsobit , otevře se nám okno, kde je možné nastavovat vlastnosti plochy a celkový vzhled operačního systému. Je zde možné zvolit buď některý z připravených motivů (vzhledů), nebo vytvořit a uložit svůj vlastní. V okně máme k dispozici dva druhy motivů. Buď volíme ze základních motivů, nebo volíme z motivů prostředí Aero. Aero je nová technologie, která přináší nové grafické prvky pro zobrazování oken. Umožňuje například měnit průhlednost a barvu okrajů oken, nebo vytvářet náhledy na otevřená okna. Uživatel nebo uživatelka mohou měnit Pozadí plochy nebo vybrat více obrázků a nastavit čas, kdy se mají přepnout. Další možností je Barva oken a jejich průhlednost. Nakonec je možné nastavit zvuky systému a spořič obrazovky. Na levé straně okna máme odkazy na další nastavení, která jsou příbuzná k nastavení obrazovky.

Okno pro nastavení vzhledu operačního systému

Hlavní panel Hlavní panel se dá rozdělit na tyto základní části: tlačítko Start , seznam otevřených oken , Panel jazyků , Oznamovací oblast (tzv. System tray) a Zobrazit plochu . Pod tlačítkem Start nalezneme seznam naposledy spuštěných programů včetně naposledy otevřených souborů u jednotlivých programů. Nainstalované programy nalezneme pod položkou Všechny programy. Na pravé straně máme rychlé odkazy k různým druhům souborů, tiskárnám, ovládacím panelům atd. V pravé spodní části máme tlačítko pro ovládání vypnutí operačního systému. Vlevo dole najdeme vyhledávací pole. Oproti předchozím verzím operačního systému je vyhledávání velmi účinné. Podrobně se tím budeme zabývat později v této kapitole. Ještě se podíváme blíže na nastavení nabídky Start. K nastavení se dostaneme, když na tlačítku Start stiskneme pravé tlačítko myši a vybereme možnost Vlastnosti . V otevřeném dialogovém okně můžeme nastavit, jaká akce se provede po kliknutí na tlačítko Vypnout . Další nastavení najdeme pod

tlačítkem Přizpůsobit . Můžeme zjistit počet naposledy spuštěných programů, které se objeví na levé straně nabídky Start. Dále zde nalezneme podrobnou nabídku toho, co se má zobrazit v pravé části nabídky Start, nebo také zde najdeme přepínače pro automatické otvíraní nabídek, pro zvýraznění nově nainstalovaných programů či změny velikosti ikon programů. Pokud chceme mít v seznamu naposledy spuštěných programů aplikaci, kterou spouštíme často, stačí kliknout na ikonu aplikace pravým tlačítkem a zvolit příkaz Připnout k nabídce Start . Aplikace je pak zobrazena vždy v horní části nabídky Start bez ohledu na naposledy spuštěné programy. Stejně můžeme připnout aplikaci na hlavní panel. Stačí vybrat příkaz Připnout na hlavní panel . Ikona se Rozbalovací nabídka pod tlačítkem Start pak objeví v seznamu připnutých aplikací napravo od tlačítka Start. Pokud autoři vytvořili aplikaci, která využívá možností systému Windows 7, je možné po kliknutí pravým tlačítkem na aplikaci volit z různých možností spuštění. Například u Průzkumníka je možné otevřít naposledy otevřené složky. Důležité složky je možné v seznamu připínat stejně jako aplikace v nabídce Start. Pokud máme otevřeno více oken je možné (při zapnuté funkci Aero) nahlížet na jednotlivá okna aplikací. To provedeme tak, že na ikonu aplikace na hlavním panelu najedeme kurzorem myši. Zobrazí se nám náhled (nebo náhledy na danou skupinu oken. Pokud na náhled najedeme kurzorem, všechna okna se minimalizují a vybrané okno se ukáže na pracovní ploše v plné velikosti. K nastavení možností hlavního panelu se dostaneme stiskem pravého tlačítka myši (na hlavním panelu) a zvolením položky Vlastnosti . Stejně se k nastavení dostaneme, pokud provedeme stejný krok jako u nastavování vlastností tlačítka Start (jen Místní nabídka Průzkumníka Windows vybereme záložku s názvem Hlavní panel ).

Většina přepínačů je intuitivní. Důležitý je přepínač Uzamknout hlavní panel . Pokud není přepínač zaškrtnut, můžeme měnit rozměry a pozici samotného panelu a jeho jednotlivé součásti. Seznam Tlačítka v hlavním panelu nám umožňuje změnit způsob zobrazení spuštěných programů na hlavním panelu. Seskupení znamená, že se zobrazí pouze ikona programu.

Náhled na otevřená okna programu Průzkumník Windows Na hlavním panelu se dále nachází Panel jazyků . Stiskem levého tlačítka myši můžeme přepínat mezi nainstalovanými klávesnicemi. V základním nastavení se zde nachází česká a anglická klávesnice. Pravým tlačítkem se dostaneme k vlastnostem nastavení jednotlivých druhů klávesnic. Zde můžeme přidat klávesnice pro jiné jazyky, nebo volit způsob jejich přepínání. Zde je potřeba upozornit na jednu velmi důležitou zkratkovou klávesu, a to je Alt+Shift . Tou totiž můžeme jednotlivé klávesnice přepínat (pokud to není nastaveno jinak). Další částí je Oznamovací oblast (System tray). Zde je uveden především aktuální čas. Dále jsou zde ikony spuštěných programů, které běží na pozadí operačního systému. Jsou zde jak systémové programy, tak programy spuštěné uživatelem či uživatelkou. Ze systémových můžeme uvést například antivirový program, ovládání hlasitosti, ovladač pro grafickou kartu a další. Dialogové okno vlastnosti hlavního panelu Z klasických programů

9 můžeme uvést třeba ICQ nebo Skype. Windows 7 je nastaven tak, aby nedůležité ikony byly skryty. V oznamovací oblasti se objeví pouze malý trojúhelník. Pod ním nalezneme další ikony a volbu Přizpůsobit , která slouží k nastavení, co má být zobrazeno a co má být skryto. Úplně vpravo se nachází malý oddělený pruh Zobrazit plochu , který slouží k zobrazení nebo náhledu na plochu. Pokud na něj najedeme kurzorem myši, všechna okna se minimalizují a zůstanou pouze jejich obrysy. Při posunu kurzoru mimo tuto oblast se okna vrátí do původní polohy. Použijeme to tehdy, pokud chceme jen krátký pohled na pracovní plochu. Pokud na oblast Zobrazit plochu klikneme, okna se minimalizují trvale.

Ovládací prvky okna Obecně lze okna rozdělit na dva typy. Prvním typem jsou informační popř. varovná okna. Ta většinou obsahují jen omezené množství ovládacích prvků. Můžete srovnat podle přiložených obrázků. My se podrobněji podíváme na ovládací prvky standardního okna. Zároveň si vysvětlíme, jakým způsobem se s okny pracuje. Okno se skládá z několika základních částí. Na horním okraji se nachází titulková lišta . Zde je uveden název okna popř. nějaká informace, která s oknem souvisí. V případě programů, kde se otevírá nějaký soubor (např. Poznámkový blok, nebo Microsoft Word), je v liště uveden také název otevřeného souboru . Pokud se podíváme do levého horního rohu okna, vidíme ikonu daného programu. Pokud na ni klepneme myší, otevře se nabídka s jednotlivými možnostmi pro práci s oknem. Ty jsou téměř totožné s ovládacími prvky v pravém rohu okna. Obvykle jsou zde tři tlačítka. Ty slouží k zavření okna , obnovení/maximalizac i okna a minimalizaci okna do Hlavního Příklady dialogových oken – výstražné a potvrzovací panelu. Obnovení/maximalizace okna je přepínač, který použijeme, pokud máme okno maximalizované a chceme, aby okno mělo přesné rozměry. Rozměry a posun okna nelze měnit, pokud je okno maximalizované. U některých oken je tato funkce zakázaná. Pro samotnou změnu rozměrů stačí najet na okraj okna, kurzor myši se změní na . Pokud podržíme levé tlačítko myši a pohybujeme kurzorem, mění se rozměr okna. Pokud chceme měnit oba rozměry najednou, stačí dojet kurzorem myši na roh okna, kurzor se změní na . Pokud měníme rozměr spodního okraje okna až ke spodnímu okraji obrazovky, okno se roztáhne přes celou výšku obrazovky. Pro pouhý posun okna po ploše najedeme na titulkovou lištu, stiskneme levé tlačítko myši a držíme jej. Pohybem kurzoru myši (přetažením) se okno posouvá spolu s kurzorem. Windows 7 přináší drobné usnadnění práce s okny. Pokud přetáhneme okno k hornímu okraji obrazovky tak, že se kurzor myši dotkne okraje, okno se maximalizuje. Pokud okno přetáhneme na pravý nebo levý okraj obrazovky, okno se roztáhne přesně na polovinu obrazovky. Posledním ulehčením je zatřesení

10 přetahovaným oknem. To způsobí, že se minimalizují všechna ostatní okna kromě toho, které přetahujeme. Pod titulkovou lištou se zpravidla nachází Menu (popř. pás karet, nebo adresa). Menu obsahuje seznam dostupných příkazů v daném programu. Ty jsou rozděleny do jednotlivých kategorií (např. Soubor, Nápověda aj.). Pokud tedy někdo řekne: „Příkaz Tisk se nachází v menu Soubor“, otevřeme kliknutím položku (menu) Soubor a hledáme příkaz Tisk. Pod menu se nachází panel nástrojů popř. více panelů. Panel nástrojů už známe z Hlavního panelu (panel jazyků). Panel nástrojů obsahuje nejpoužívanější příkazy ve formě ikon v daném programu, které jsou snadno dostupné. Ve složitějších programech např. Microsoft Word, jsou panely rozděleny na kategorie pro lepší přehlednost a možnosti úprav. U panelu nástrojů lze většinou změnit pozice podle toho, jak to nejvíce vyhovuje uživatelce nebo uživateli. My budeme používat balík kancelářských aplikací Microsoft Office 2007. Zde je situace trochu jiná. Menu a panely nástrojů částečně splývají a dohromady se nazývají Pás karet .

Ovládací prvky okna – Poznámkový blok Dalším důležitým prvkem okna je Stavový řádek . Ten už podle názvu informuje o důležitých skutečnostech (například na jaké stránce jsme v dokumentu). V některých programech se ve stavovém řádku ukazuje nápověda k jednotlivým příkazům při procházení příkazů v menu. Pokud program není schopen předat veškeré informace, jsou v okně tzv. posuvníky (např. dlouhý dokument nelze zobrazit na obrazovce celý). Slouží k rychlému posouvání v rámci jednoho okna. Posuvníky mohou být jak svislé tak vodorovné.

3. Popis základních součástí a programů operačního systému Windows 7 Ovládací panely Centrum pro nastavování vlastností systému, komponent a periferií se nazývá Ovládací panely . Najdeme je jako jednu z položek na pravé straně pod tlačítkem Start . Na některá nastavení se podíváme blíže. Některá už známe. Podrobnější vysvětlení k jednotlivým položkám dostaneme, pokud na ikonu najedeme myší a chvilku počkáme. Objeví se doprovodný text. První položkou, kterou známe, je kategorie Vzhled a přizpůsobení . Pokud poklepeme na odkaz Změnit motiv , objeví se stejné okno, jaké jsme měli, když jsme vybrali příkaz Přizpůsobit v místní nabídce na ploše.

V kategorii Hodiny, jazyk a oblast můžeme měnit nejen nastavení, ale třeba nastavit dvoje hodiny pro různá časová pásma nebo nastavit automatickou aktualizaci času z Internetu. K tomuto nastavení se dostaneme, pokud klikneme na danou kategorii, zvolíme Nastavit čas a datum a přepneme na záložku Čas v Internetu. Pokud se nám čas v počítači rychle rozchází s realitou, můžeme tlačítko Aktualizovat nyní použít pro okamžitou aktualizaci. Do stejného okna se dostaneme, pokud klikneme přímo na čas v oznamovací oblasti a zvolíme Změnit nastavení data a času . Ve stejné kategorii nastavujeme i parametry klávesnice, přidáváme další klávesnice apod.

Okno ovládacích panelů Myš můžeme nastavit v kategorii Hardware a zvuk . Následně zvolíme příkaz Myš . Zde můžeme nastavovat různé vlastnosti, jako je rychlost pohybu kurzoru, vzhled kurzoru, rychlost poklepání a další. V této kategorii také máme možnost přidávat tiskárny a nastavovat jednotlivé komponenty a zařízení v počítači.

Okno ovládacího panelu pro myš – záložka Možnosti ukazatele Přidání tiskárny nalezneme pod příkazem Zařízení a tiskárny . Zde můžeme pomocí příkazu Přidat tiskárnu přidávat novou tiskárnu do systému. Dále můžeme nastavovat tiskárny již nainstalované. Možná jste se již setkali s problémem, že když nastavíme tiskárnu v nějakém programu, po zavření a

12 spuštění daného programu měla tiskárna původní nastavení. Pokud změníme nastavení tiskárny přes tuto volbu, vlastnosti tiskárny budou pro všechny programy stejné a zůstanou zachovány i přes vypnutí systému.

Základní informace o systému Windows 7 Další důležitou položkou je kategorie Programy a především příkaz Odinstalovat program . Objeví se okno, ve kterém je seznam aktuálně nainstalovaných programů. Zde se programy dají ze systému odinstalovat. Stačí kliknout na program, který chceme odinstalovat, a zvolit možnost Odinstalovat . Spustí se průvodce pro odebrání programu. Nestačí jen smazat položku v nabídce Všechny programy pod tlačítkem Start . V kategorii Systém a zabezpečení nalezneme pod příkazem Systém základní informace o operačním systému a základních komponentách. Pokud chceme nastavit základní parametry systému, jako je název počítače, jeho zařazení v rámci sítě, výkon apod., zvolíme příkaz Upřesnit nastavení systému v levé části okna. Pod položkou Uživatelské účty a zabezpečení rodiny se skrývá jednoduché nastavení pro tvorbu a úpravu uživatelských účtů v rámci operačního systému. Dále pak obsahuje nastavení pro tzv. rodičovskou kontrolu. Ta umožňuje na různých Výsledky hledání v nabídce Start účtech blokovat některé

13 aplikace (např. internetový prohlížeč), nastavovat časové limity a další. Pohyb v jednotlivých nastaveních je poměrně složitý. Rychlejším způsobem je zadání hledaného nastavení pro určitou komponentu přímo do vyhledávacího pole v nabídce Start. Objeví se výpis všech prvků (nastavení, souborů, složek nebo programů), které s vyhledaným textem souvisí.

Další součásti operačního systému Programy, které jsou součástí operačního systému a pomáhají v různých oblastech, nalezneme v nabídce Všechny programy pod tlačítkem Start ve složce Příslušenství . Opět se na některé z nich podíváme. Dále nalezneme v systému nainstalované i jednoduché hry pro zpestření při práci. Program Malování slouží k jednoduchým úpravám obrázku. Dokáže pracovat i s formátem jpeg, který je velmi rozšířený v digitálních fotoaparátech. Program je poměrně jednoduchý a nehodí se ke složitějším úpravám. Kalkulačka pomáhá s výpočty. V základním nastavení se jedná o jednoduchou kalkulačku. Lze ji však přepnout například na vědeckou, je tak k dispozici velmi slušný nástroj i pro složitější výpočty. Program Poznámkový blok umožní psát jednoduché texty bez pokročilejšího formátování (vzhledu). Program se dá také využít při kopírování internetových stránek do textového editoru a odstraní nechtěné objekty (jako jsou tabulky nebo obrázky). Někdy to velmi usnadní následnou práci s textem. Podobný program je Wordpad , který se nainstaluje v základní instalaci. Dá se velmi dobře využít k psaní jednoduchých textů. Wordpad již základní formátování má, a proto zde již vytvoříme dokument s potřebným vzhledem. Můžeme jej využít, pokud nemáme v počítači k dispozici jiný textový editor (např. Microsoft Word) a potřebujeme napsat a vytisknout text Další důležité programy najdeme ve složce Příslušenství , Systémové nástroje . Velmi důležitý program Mapa znaků umožňuje vkládat do textů znaky, které nenalezneme na klávesnici. Pokud máme problémy se systémem po nainstalování nějakého nového programu, a ty přetrvávají i po následném odebrání programu ze systému, můžeme použít nástroj Obnovení systému . Ten vrací nastavení systému zpět k určitému datu. Program se také často využívá při odstraňování virů z napadeného počítače. Poslední dvojicí programů, na které se podíváme, je Defragmentace a Vyčištění disku . Program Defragmentace disku srovná data, která jsou uložena fyzicky na pevném disku tak, aby se urychlilo jejich načítání. Vyčištění disku slouží k odstraňování přebytečných nebo dočasných dat, která systém při své práci shromažďuje. Použití těchto programů může také částečně urychlit běh systému. F1 Zobrazí nápovědu k aktivní aplikaci F10 Aktivuje panel nabídek v aktivní aplikaci Alt+TAB Přepíná mezi otevřenými okny Alt+ESC Prochází okny v pořadí, ve kterém byla otevřena Alt+F4 Zavře aktivní okno nebo ukončí aktivní program Zavře aktivní dokument v aplikacích, které umožňují současně otevřít více Ctrl+F4 dokumentů Alt+Enter Zobrazí vlastnosti vybraného objektu Alt+Mezerník Otevře místní nabídku aktivního okna Shift+F10 Zobrazí místní (kontextovou) nabídku pro vybranou položku Alt+ Mezerník Zobrazí systémovou nabídku aktivního okna Ctrl+Esc nebo Zobrazí nebo skryje nabídku Start klávesa Windows

Windows+Tab Přepíná mezi otevřenými okny s 3D efektem Windows+Break Zobrazí okno Základní vlastnosti systému Windows+D Zobrazí plochu nebo vrátí okna Windows+M Minimalizuje všechna okna Windows+Shift+M Obnoví minimalizovaná okna Windows+E Otevře okno Počítač Windows+F Vyhledá soubor nebo složku Ctrl+Windows+F Vyhledá počítače Windows+F1 Zobrazí nápovědu systému Windows Windows+L Uzamkne klávesnici Windows+R Otevře dialogové okno Spustit Klávesové zkratky systému MS Windows 7

4. Souborový systém Dříve, než se podíváme na základní pojmy, jako je soubor, složka, knihovna nebo třeba zástupce, řekneme si něco o samotné struktuře toho, jak jsou data v počítači, resp. na pevném disku, uložena. Jako přirovnání a nastínění jednotlivých pojmů použijeme situaci, kterou všichni víceméně dobře známe. Jedná se o kartotéku v ordinaci lékaře nebo lékařky. Při otevření nové ordinace si začne řadit karty jednotlivých pacientů a pacientek podle abecedy. Dále potřebuje udržovat další informace např. o firmách dodávajících léky. K tomu si zakoupí skříně se zásuvkami. S tím, jak mu pacientky a pacienti přibývají, začne být toto řazení nepřehledné, proto si popíše jednotlivé zásuvky u skříněk počátečními písmeny. Uvnitř zásuvky si může oddělit jednotlivá písmena prázdnými listy, na které si napíše další doplňující informace (třeba druhé písmeno u příjmení). Teď se vrátíme zpět k počítačům. Tam je to totiž velmi podobné. Fyzicky může být pevný disk rozdělen na takzvané oddíly (v přirovnání jsou to jednotlivé skříně). Každý oddíl obsahuje různá data. Kromě označení oddíl se používá i pojem disk, protože operační systém nerozlišuje, zda se využívá jen část fyzického (pevného) disku. Oddíly (disky) jsou označovány velkými písmeny. Disk C je většinou systémový disk, kde jsou data nutná pro běh operačního systému. Zde jsou také programy, které lze na počítači spouštět. Ke každému dalšímu připojenému zařízení např. DVD mechanice nebo flash disku, se přiřazuje také písmeno. Na jednotlivých discích je pak vytvořena stromová struktura jednotlivých složek. Složku si můžeme představit jako jeden šuplík v ordinaci nebo jako prázdnou kartu s doplňujícími informacemi. Stejně jako v ordinaci samotný prázdný list neobsahuje žádná „data“, složka jen určuje umístění dat v rámci systému/disku/oddílu. Pro složku existuje ještě výraz Adresář , se kterým se můžeme také setkat. Stromovou (adresářovou) strukturou rozumíme skutečnost, že složky mohou obsahovat další složky. Ty pak jsou vnořené do sebe. Zápis dvou do sebe vnořených složek pak vypadá například takto: C:\složka1\složka2\ U operačního systému Windows 7 nalezneme tři základní systémové složky. Složka Windows obsahuje nainstalovaný operační systém. Zde jsou umístěna veškerá data potřebná pro fungování systému. Další složkou je Program Files . Tady jsou umístěny programy, které jsou v systému nainstalované. Poslední složkou je Users . Zde jsou umístěná data jednotlivých uživatelů a uživatelek včetně známé složky Dokumenty . Dalším pojmem je soubor . To jsou již skutečná data (stejně jako karty v ordinaci). Soubory jsou podle svého účelu řazeny do různých složek. Soubor má několik parametrů, nejdůležitějšími je název, velikost, datum vytvoření/úprav souboru. Proto, aby se rozlišily jednotlivé druhy souborů, se k souborům přiřazuje přípona . Ta určuje, zda je soubor spustitelný, zda je to dokument otevíraný, např. v Microsoft Word, nebo nějaký jiný typ souboru. Přípona tedy slouží k tomu, aby byl rozeznán

15 druh souboru a systém byl schopen soubor otevřít. Od názvu souboru je oddělena tečkou. V operačním systému Windows 7 je standardně nastaveno, že se přípony známých souborů skrývají. To trochu komplikuje situaci, ale každý soubor je opatřen ikonou, a tak je lze snadno odlišit. Stejně tak druh souboru zjistíme, pokud na něj najedeme myší a počkáme na informační okno, které nám ukáže, o jaký soubor se jedná. Spustitelný soubor (většinou program) má pak specifickou ikonu. Pro zpřesnění uvedeme několik známých přípon. EXE – spustitelný program TXT – textový soubor bez formátování (napsaný např. v Poznámkovém bloku) DOC (DOCX) – textový soubor (dokument) aplikace Microsoft Word (a nejnovější verze Word 2007) XLS (XLSX) – tabulka aplikace Microsoft Excel (a nejnovější verze Excel 2007) JPG – obrázek ve stejnojmenném formátu Seznam přípon lze nalézt na Internetu. Základní přípony je vhodné znát.

V operačních systémech Windows se setkáme velmi často také s pojmem Zástupce . Zástupce je ve své podstatě odkaz na soubor nebo složku, který se umísťuje na viditelné místo (např. na plochu). Příkladem může být samotná složka Dokumenty . Ta je umístěna poměrně „hluboko“ v adresářové struktuře, proto je vytvořen zástupce v nabídce pod tlačítkem Start po otevření položky Počítač . Na ploše se vyskytují zástupci různých programů, ty se vytvoří po instalaci programu do počítače. Ikona zástupce pak obsahuje v levém dolním rohu šipku, která zástupce označuje. Toto označení není povinné, a třeba zástupce složky Dokumenty tuto identifikaci neobsahují. Další pojem, který byl zaveden v systému Windows 7, je Knihovna . Knihovna je podobná zástupci. Odkazuje ale na více složek najednou. Díky knihovnám je možné lépe organizovat podobné druhy souborů, které jsou uložené na více místech Knihovny a jejich nastavení disku. Dříve se musely podobné soubory (např. hudba, filmy nebo obrázky) ukládat do jediné složky, abychom k nim měli jednoduchý přístup. Knihovna může odkazovat na několik složek najednou. Ve Windows 7 jsou připraveny čtyři základní knihovny – Dokumenty, Hudba, Obrázky a Videa. Pokud klikneme na knihovnu pravým tlačítkem myši a zvolíme Vlastnosti , v dialogovém okně vidíme, jaké složky knihovna obsahuje. Tlačítkem Zahrnout složku můžeme přidat do knihovny novou složku. Tlačítko Nastavit umístění pro ukládání slouží k označení složky, kam se budou nové soubory ukládat. Další knihovny můžeme vytvářet podobně jako samotné složky.

Nakonec si vysvětlíme pojmy, které nesouvisí přímo se souborovým systémem, ale budou použity při výkladu programu Průzkumník. Prvním je pojem položka , v Průzkumníkovi označovaná také jako objekt . Pojem se používá při práci se souborovým systémem, kde se v určité složce vyskytují jak složky, tak i soubory. Položka je pak souhrnný výraz pro oba tyto typy. Dalším pojmem je Koš . Koš je složka, kterou operační systém využívá při mazání v rámci souborového systému. Je určen k tomu, aby si nikdo nesmazal důležitá data z počítače. K práci s košem se dostaneme později. Posledním pojmem je Schránka . To je oblast, kterou využívá operační systém při přesouvání nebo kopírování objektů. Schránka je také určena pro dočasné uložení určitých dat a je společná pro všechny běžící programy, proto je možné použít schránku pro přenos dat mezi programy. Samotný pojem souborový systém je označení pro to, jakým způsobem jsou soubory fyzicky poskládány na pevném disku. Ne vždy je soubor umístěn na disku „v jednom“ kuse. Může se nalézat na různých místech. Základem souborového systému je tabulka, kde jsou zapsány pozice jednotlivých souborů. Souborový systém si pak vytváří tabulku souborů a jejich umístění. Jen pro zajímavost, Windows 7 (i např. Windows XP) používají souborový systém NTFS . Dříve se používal FAT16 a FAT32. Druhý jmenovaný se dnes využívá např. u flash pamětí.

5. Program Průzkumník Windows K práci se složkami a soubory se používá program Průzkumník . Najdeme ho pod tlačítkem Start , Všechny programy a Příslušenství . V dřívějších verzích operačního systému to byla samostatná aplikace. Dnes je stejná jako tzv. Explorer , pouze je zapnuta postranní lišta se složkami. Explorer slouží k procházení nejen disků a jejich složek, ale také k procházení ovládacích panelů a dalších zařízení připojených k počítači. Průzkumníka tak nemusíme hledat ve struktuře všech programů, ale stačí poklepat na ikonu Počítač a otevře se okno Průzkumníka (Exploreru). Můžeme také využít klávesovou zkratku Windows+E . Dříve než se budeme věnovat samotné práci se soubory a složkami, podíváme se blíže na ovládací prvky programu. Po otevření okna vidíme, že okno nemá žádný titulek. V levé horní části máme dvě tlačítka Zpět a Vpřed , která slouží pro pohyb naposledy otevřenými složkami. Vedle tlačítek se nachází Panel Adresa . Ta zpravidla zobrazuje symbolickou cestu ke složce. Pokud klikneme myší za adresu, zobrazí se skutečné umístění v souborovém systému. Když klikneme myší na položku adresy, zobrazí se daná složka. V pravé horní části okna je Pole hledat pro vyhledávání objektů. Vyhledávání probíhá v umístění daném adresou. Pod adresou se nachází Panel příkazů , kde se zobrazuje seznam nejčastěji používaných příkazů. Ty jsou opět vztaženy k umístění, které nám udává adresa. Příkazy se mohou podle umístění velmi lišit. K většině příkazů se dostaneme i pomocí místní nabídky. Napravo od jednotlivých příkazů jsou tři ikony. První slouží ke změně vzhledu seznamu položek. Další tlačítko slouží k zapnutí náhledu na vybranou položku. Poslední tlačítko zobrazuje nápovědu k programu. Na levé straně okna máme Navigační podokno . Zde se zobrazují Oblíbené položky. Ty můžeme podle potřeby přidávat, mazat a jinak upravovat. Dále je zobrazen seznam dostupných knihoven. Pod ním je samotný přehled disků zapojených v počítači. Poslední položkou je seznam zařízení nebo počítačů, ke kterým jsme připojeni v rámci sítě.

Okno Průzkumníka po otevření položky Počítač Ve spodní části se nachází Podokno podrobností (stavový řádek), který nám poskytuje základní informace buď podle umístění daného adresou, nebo podle vybrané položky v okně. U složky se zobrazí datum poslední změny. Pokud máme vybraný soubor, je zde uvedena také velikost souboru a datum vytvoření.

Základní pravidla pro práci v Průzkumníkovi - Kliknutí – označí složku nebo soubor. - Dvojklik (klávesa Enter ) – otevřeme složku nebo spustíme soubor. - Dvojí kliknutí s prodlevou – mění název souboru nebo složky (editace názvu). - Kliknutím pravého tlačítka myši – zobrazí se místní nabídka. Pro pohyb ve složkách používáme buď tlačítka Zpět , Vpřed . Tlačítko Zpět má zkratkovou klávesu Backspace . Rychlejším způsobem otevření je klikání na jednotlivé složky v postranním panelu v rámci kategorie Počítač . Jednotlivé složky pak lze otevírat buď kliknutím na ikonu trojúhelníku před názvem složky, nebo dvojklikem na název složky. Jednoduchým kliknutím na složku se zobrazí její obsah. Podobně to platí i pro oblíbené položky a knihovny. Pro pohyb v seznamu můžeme využít i klávesnici. Posun probíhá pomocí šipek.

Možnosti zobrazení položek v Průzkumníkovi Máme na výběr několik možných zobrazení. Je v podstatě jedno, jaké použijeme. Důležité je, aby nám vzhled co nejvíce přiblížil potřebné parametry. U dokumentů nás nezajímá příliš jejich vzhled ale spíše velikost. A třeba datum vytvoření. U obrázků nás zajímá více obsah obrázku. Změnu vzhledu položek v okně provádíme kliknutím na tlačítko Zobrazit , které se nachází v pravé horní části okna. Kliknutím přímo na ikonu se zobrazení cyklicky mění. Pokud klikneme na trojúhelník vedle ikony, můžeme zobrazení vybrat. Buď pohybujeme posuvníkem, nebo volíme přímo druh zobrazení. Upozorním pouze na dva druhy zobrazení. Podrobnosti nám usnadní Možnosti zobrazení práci, pokud chceme ve složce najít například soubor, u kterého

18 neznáme název. Víme však, jakou má velikost, nebo kdy byl změněn či vytvořen. Po přepnutí do tohoto zobrazení se hlavní okno rozdělí na sloupce a můžeme seznam seřadit podle sloupce, na jehož hlavičku klepneme. Šedivý trojúhelník značí, podle jakého sloupce jsou položky aktuálně seřazeny. Toto zobrazení se používá nejčastěji a doporučuji ho využívat. Pokud máme složku s obrázky a nějaký hledáme, využijeme zobrazení Velké/Největší ikony . To nám umožní najít přesně obrázky, které potřebujeme. Toto zobrazení lze využít také k náhledu na filmy. Poznámka : Operační systém Windows 7 si ve výchozím nastavení pamatuje vzhled každé složky samostatně. Může se tedy stát, že v každé složce bude jiný způsob zobrazení.

Okno Průzkumníka – zobrazení Obsah a zapnutý náhled Další možností jak změnit zobrazení je možnost seskupit soubory podle určitého parametru. Toto se s výhodou dá využít, pokud máme ve složce velké množství souborů a chceme je setřídit. K nastavení seskupení je nutné vyvolat místní nabídku a vybrat položku Seskupit podle . Poté vybereme, podle jakého parametru se mají soubory seskupit. Pokud chceme seskupení zrušit, zvolíme příkaz (není) .

Vytvoření nové složky a souboru - otevřeme složku, ve které chceme soubor nebo složku vytvořit. - klikneme pravým tlačítkem myši do prostoru, kde se nevyskytuje žádná položka. - z místní nabídky vybereme položku Nový a objeví se seznam typů souborů , Složka a Z ástupce . - kliknutím vybereme daný typ. - zadáme název a stiskneme Enter nebo klikneme myší mimo název. Nový soubor lze vytvářet i v programech, které se souborem daného typu pracují. V seznamu nejsou uvedeny všechny druhy souborů, a protože operační systém nezobrazuje v Průzkumníkovi přípony, musíme nejdřív spustit správný program a soubor v něm vytvořit. Zástupce není příliš vhodné výše uvedeným způsobem vytvářet, i když možné to samozřejmě je. Pro vytvoření zástupce je samostatný příkaz v místní nabídce. Stačí pravým tlačítkem myši klepnout na daný objekt (soubor nebo složku) a vybrat příkaz Vytvořit zástupce . V aktuální složce se zástupce vytvoří a pak ho lze přesunout tam, kam potřebujete. Pokud chceme vytvořit zástupce přímo na ploše, stačí v místní nabídce vybrat položku Odeslat a zde již máme příkaz Plocha (vytvořit zástupce) . Další možností je přetáhnout soubor na plochu pravým tlačítkem myši a vybrat položku Vytvořit zde zástupce .

Místní nabídka pro soubor a položka Nový

Označování, kopírování a přesun souborů a složek Nejdříve si popíšeme rozdíl mezi kopírováním a přesunem. Při kopírování zůstane na disku v dané složce i původní objekt. Při přesunu se původní objekt smaže. Zde je potřeba mít na paměti, že přesun se provádí pouze přepisem v tabulce souborového systému. Zdrojové soubory pak nelze žádným způsobem obnovit. Podobně to platí, pokud přepisujeme soubor novým souborem se stejným názvem. K původnímu souboru se už nedostaneme. V koši není a nelze ho obnovit ani jinými pokročilými způsoby.

Označování objektů v Průzkumníkovi pomocí myši Označování objektů lze provádět třemi způsoby. První způsob je označování myší. Provede se tak, že najedeme kurzorem mimo jakýkoliv objekt. Klasickým přetažením myši nám vznikne obdélník, ve

20 kterém se všechny objekty označí. Druhým způsobem je použití klávesnice. Pro pohyb slouží kurzorové šipky. Pokud stiskneme k pohybu klávesu Shift , začnou se soubory označovat. Ani jeden ze způsobů není sám o sobě příliš vhodný. Může nastat případ, že potřebujeme označit jen některé části nebo objekty. Někdy pomůže zvolení vhodného zobrazení, nebo seřazení souborů. Nejlepší je využít kombinace myši a klávesnice. Myš používáme pro pohyb v seznamu a k označování použijeme klávesnici. Pokud chceme označit jen jednotlivé položky, které jsou v seznamu na různých místech (např. vybrané fotky), použijeme k výběru klávesu Ctrl . Klávesu Ctrl držíme a klikáme na jednotlivé položky, které chceme vybrat. Ty se začnou označovat. Pokud chceme vybrat souvislou řadu, označí první položku kliknutím kurzor myši. Stiskneme a držíme klávesu Shift . Nastavíme kurzor myši na poslední položku seznamu a klikneme na ni. Pustíme klávesu Shift . Označí se všechny položky mezi označenou položkou a tou, na kterou klikneme. Aby toho nebylo málo, dají se zkombinovat klávesy Ctrl a Shift tak, abychom označili několik řad a položek. Postup je tento. Označíme jednu řadu (podle popisu výše). Kurzorem najedeme na začátek druhé řady. Stiskneme a držíme klávesu Ctrl . Klikneme levým tlačítkem myši. Tím se nám označí další položka. Kurzor myši přesuneme na konec druhé řady. Stiskneme Shift (Ctrl musí být také stisknuté) a klikneme na položku. Máme označené dvě řady. Přidávání samostatných položek je v tom obsaženo také. To, jestli držíme klávesy Ctrl a Shift stále stisknuté, není důležité. Jen je musíme mít stisknuté, když provedeme kliknutí myší. Je několik způsobů, jak provádět kopírování a přesun objektů v rámci souborového systému. Jen na vás záleží, jaký si vyberete vy. Způsoby se také používají podle toho, co přesně provádíme. První a nejčastější způsob je ten, že si otevřeme dvě samostatná okna. V jednom okně bude jako aktuální zdrojová složka. Ve druhém okně bude složka cílová. Objekty se pak zkopírují, nebo přesunou přetažením myši, popřípadě zvolíme v okně se zdrojovými objekty příkaz z místní nabídky Kopírovat /Vyjmout , přepneme do okna s cílovou složkou a v místní nabídce zvolíme příkaz Vložit . Dalším způsobem je použití pouze jednoho okna. Pro přesun a kopírování např. na dva různé disky není tento postup vhodný. Využít ho lze, pokud jen třeba třídíme dokumenty do jednotlivých složek, které máme vytvořené v aktuální složce. Stačí vybrat objekty, se kterými chceme pracovat, a přetáhnout je do složky, kterou máme také viditelně v okně. Pokud je cílová složka jinde, použijeme z místní nabídky příkaz Kopírovat nebo Vyjmout . Pak najdeme danou cílovou složku a v místní nabídce zvolíme příkaz Vložit . Třetí způsob je nejrychlejší ve většině případů. Otevřeme zdrojovou složku. Zapneme zobrazování složek na pravé straně okna. V struktuře složek si přes ikony trojúhelníčků pootvíráme stromovou strukturu tak, abychom viděli cílovou složku. Při tomto postupu nesmíme klikat přímo na složky. Ty se nám totiž budou otevírat a postup tak ztrácí na účinnosti. Pak už jen stačí přetáhnout objekty z aktuální zdrojové složky (zde využijeme pro kontrolu panel s adresou) do složky cílové, která je na levé straně okna. Ještě rychlejší je, když vynecháme hledání cílové složky. Objekty rovnou přetáhneme. Stromová struktura složek se totiž otevírá také sama. Cíl pak snadno najdeme.

6. Vyhledávání objektů Odlišit můžeme dva typy vyhledávání. První způsob je vyhledávání pomocí pole v nabídce Start. Tímto způsobem však nemusíme vždy najít potřebné programy nebo soubory. Přesto je možné toto vyhledávání použít. Pokud nenajdeme požadovanou položku, můžeme ještě použít volbu Zobrazit další výsledky . Otevře se nám nové okno Průzkumníka s dalšími nabídkami vyhledávání. Můžeme hledat v knihovnách, v celém počítači, nastavit vlastní vyhledávání nebo máme možnost hledat na Internetu pomocí internetového prohlížeče. Druhý způsob je hledání přímo v Průzkumníkovi přes pole Hledat . Zde zadáváme jméno souboru nebo složky, kterou chceme hledat. Pokud nechceme prohledávat celý počítač, změníme v Průzkumníkovi výchozí složku. Do vyhledávacího pole nemusíme psát celý název, je možné zadat jen jeho část. I zde máme možnost hledat na jiných umístěních. Také můžeme vybrat volbu Obsah souboru . Pokud chceme hledat určité slovo v nějakém dokumentu, rozhodně není vhodné

21 prohledávat celý počítač. Hledání by trvalo i hodiny. Zde volíme jen složku, kde předpokládáme výskyt. Vyhledávání je možné přerušit tlačítkem na pravém okraji pole Hledat.

Výsledek hledáni v Průzkumníkovi Oproti operačnímu systému Windows XP je omezeno použití tzv. zástupných znaků * a ?. Jejich využití je možné pouze při hledání souborů s určitou příponou. Například zápis *.jpg najde všechny soubory (obrázky) s příponou jpg. Můžeme naopak přidat další parametry (filtry) k vyhledávání, jako je datum poslední změny, nebo nastavit rozsah velikosti hledané položky. Dále je možné použít logické filtry, nebo klíčová slova. Informace o pokročilejším použití filtrů najdete v nápovědě k operačnímu systému Windows.

Souborový manager Altap Salamander

7. Další programy pro práci se souborovým systémem Další programy se dají rozdělit do dvou velkých skupin. Jedna víceméně odpovídá programu průzkumník. Používá jen jedno okno. Oproti Průzkumníkovi nabízí více funkcí, komfortnější ovládání, více klávesových zkratek. Mezi takové patří třeba program XYplorer. Druhou a větší skupinou jsou programy, které rozdělí okno na dvě části, a vy můžete pracovat s každou polovinou samostatně. To velmi zkrátí délku práce při různých přesunech, kopírování a vytváření složek a souborů. Nabízejí také klávesové zkratky a příjemnější ovládání. Mezi takové programy např. Total Commander, Altap Salamander nebo zdarma Free Commander.

8. Okruhy tematických otázek

1. Základní pojmy, přihlášení, možnosti účtu 2. Práce s myší, funkcionalita jednotlivých tlačítek, základní klávesové zkratky 3. Pracovní plocha, nastavení, miniaplikace, změna vizuálních prvků 4. Hlavní panel, přizpůsobení, místní nabídka, oznamovací oblast 5. Nastavení počítače, systém a zabezpečení, programy, hardware 6. Programy v příslušenství, malování, poznámkový blok, WordPad… 7. Souborový systém, disky, oddíly, složky, typy souborů, defragmentace 8. Průzkumník Windows, funkce, základní pravidla, práce se soubory