JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na housle
Miklós Rózsa – život a dílo se zřetelem na houslovou tvorbu
Bakalářská práce
Autor práce: Zuzana Balkóová, DiS. Vedoucí práce: prof. PhDr. Jindra Bártová Oponent práce: Mgr. Pavel Wallinger
Brno 2021 Bibliografický záznam BALKÓOVÁ, Zuzana. Miklós Rózsa – život a dílo se zřetelem na houslovou tvorbu [Miklós Rózsa – life and his work with regard to his violin production]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2021. 70 s. prof. PhDr. Jindra Bártová
Anotace Bakalářská práce „Miklós Rózsa – život a dílo se zřetelem na houslovou tvorbu“ pojednává o životě maďarského skladatele Miklós Rózsa se zaměřením na jeho skladby pro housle. Práce je rozdělena do tří kapitol. První část se zabývá zejména životem skladatele a jeho kompozičníma specifikama. Druhá část pojednává o jeho tvorbě, převažně houslové a analýze Koncertu pro housle a orchestr op. 24. Třetí kapitola je věnována nástinu tvorby pro stříbrné plátno.
Annotation Bachelor´s thesis „Miklós Rózsa – life and his work with regard to his violin production” deals with the life story of a Hungarian composer Miklós Rózsa with regard to his violin production. This publication is divided into three chapters. The first part focuses mainly on the life of the composer and his compositional specifics. The second part is dedicated to his work, mostly for violin and the analysis of the Concerto for Violin and Orchestra, Op. 24. The third chapter is devoted to the outline of the work for the silver screen. Klíčová slova
Miklós Rózsa, Maďarsko, skladatel, lidová hudba, vážná hudba, filmová hudba, housle, Hollywood Keywords
Miklós Rózsa, Hungary, componist, folk music, serious music, film music, violin, Hollywood
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.
V Brně, dne 7. května 2021 Zuzana Balkóová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. MgA. Františkovi Novotnému za rozhovor a noty. Dále doc. Milošovi Vackovi za ochotu se sháněním vhodného materiálu. Děkuji také prof. PhDr. Jindře Bártové za korekturu práce a odborný dohled. V neposlední řadě bych ráda poděkovala PhDr. Petrovi Lykovi, Ph.D. et Ph.D. za cenné připomínky.
Obsah
ÚVOD ...... 7 STAV BÁDÁNÍ ...... 8 1. ŽIVOT MIKLÓSE RÓZSY ...... 10 1.1 PRVNÍ HUDEBNÍ VZDĚLÁNÍ MIKLÓSE RÓZSY ...... 10 1.2 LIPSKO (1925–1931) ...... 12 1.3 PAŘÍŽ (JARO 1931–1935) ...... 14 1.4 LONDÝN A HOLLYWOOD (1935–1940 LONDÝN, 1940 HOLLYWOOD) ...... 16 1.5 RÓZSA A LIDOVÁ HUDBA ...... 20 2. TVORBA VÁŽNÉ HUDBY ...... 23 2.1 KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR OP. 24 ...... 29 3. FILMOVÁ TVORBA ...... 50 ZÁVĚR ...... 53 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ...... 54 SEZNAM PŘÍLOH ...... 56 PŘÍLOHY ...... 57
Úvod
Bakalářská práce „Miklós Rózsa – život a dílo se zřetelem na houslovou tvorbu“ pojednává o životě maďarského skladatele Miklóse Rózsy (1907–1995) se zaměřením na jeho skladby pro housle. Cílem tohoto spisu je publikovat v českém jazyce a v širším obsahu život Miklóse Rózsy. Analyzovat jeho houslovou tvorbu, především jeho Koncert pro housle a orchestr op. 24 a přiblížit českým hudebníkům, i širší veřejnosti život a dílo tohoto skladatele a tím napravit absenci informací o tvorbě a životě skladatele v českém jazyce. Práce popisuje vztahy, inspirace, místo v kulturním dění své doby a kompoziční specifika skladatele. Tento méně známý komponista se stal jedním z nejznámějších autorů v Hollywoodu od 40. let do 90. let dvacátého století. Spolupracoval s předními filmovými režiséry jako byli bratři Kordovi, Alfred Hitchcock, George Cukor nebo s Billy Wilder. Mimo jiné napsal hudbu k filmům Spellbound, Quo Vadis, Kniha džunglí, Julius Caesar, Ben Hur nebo El Cid. Byl sedmnáctkrát nominován na Oscara a třikrát tuto cenu i získal. Byl pedagogem Univerzity Jižní Kalifornie dvacet let. I přes jeho úspěchy spjaté s filmovou hudbou, stále tíhl k hudbě vážné. Skládal poemy, rapsodie, variace a koncerty. V jeho dílech je cítit inspiraci maďarským folklorem a vliv skladatelů, jako Kodály a Bartók. Celá práce je rozdělena do tří větších kapitol. První kapitola ze stěžejní části práce obsahuje život skladatele od narození, přes studium na konzervatoři v Lipsku, život v Paříži, začátky filmové kariéry v Londýně před vypuknutím druhé světové války a později tvůrčí život v USA. Tato část pojednává také kompoziční a stylová specifika skladatele a hudební skladatelské vzory. Druhá kapitola je věnována jeho tvorbě vážné hudby, houslových skladeb, především jeho houslovému koncertu, který byl v České republice premiérován v roce 2005 s předním českým sólistou prof. MgA. Františkem Novotným. Třetí kapitola obsahuje nástin Rózsovy filmové hudby. Příloha práce obsahuje rozhovor s prof. MgA. Františkem Novotným, fotky ze života Miklóse Rózsy, kompletní filmografii a kompletní seznam jeho děl vážné hudby.
7 Stav bádání
O skladatelovi Miklósovi Rózsovi žádná česká knížka doposud nebyla vydána. K dispozici je literatura cizojazyčná, konkrétně maďarská a anglická. Kniha Miklós Rózsa’s Ben–Hur: A Film Score Guide poskytuje přehled Rózsovy hudby, hudebních vlivů na skladatele a vývoj jeho osobitého stylu. Jeho cestu za vlastním kompozičním stylem, kde vystavuje maďarský folklor výzvě, spojí ho s moderní hudbou čtyřicátých let a s neoromantickým stylem. Tato kniha je více zaměřena na filmovou hudbu, konkrétně na jedno z jeho nejslavnějších děl – Ben Hur, ale taktéž obsahuje jeho kompoziční specifika a styl komponování. První kapitola se věnuje právě vážné tvorbě.1 Christopher Palmer byl anglický skladatel, který psal biografie hudebníků. V knize Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work popisuje vhledy do děl Miklóse Rózsy, získané z osobního přátelství s Rózsou. První část knihy se věnuje biografii Rózsy, další kapitola se věnuje jeho skladbě vážné hudby, kde v podkapitolách rozebírá styl vybraných sólových, komorních, orchestrálních, vokálních a klavírních děl. Další kapitola se věnuje jeho hudbě filmové. Nechybí tady ukázky notové, či fotky ze života Miklóse Rózsy.2 Autobiografie Double life je kniha podrobně popisující kariéru Miklóse Rózsy, jakožto filmovho skladatele a skladatele vážné hudby. Sic byl jeden z nejlepších dobových skladatelů filmové hudby, jeho „pravá láska“ byla hudba vážná, ve které taktéž vynikal. V knize skladatel popisuje své studium v Lipsku, cesty do Paříže, Londýna a nakonec svůj život v Hollywoodu.3 Poslední tištěný zdroj se kterým bylo pracováno nese název Miklós Rózsa életem történeteiből (Miklós Rózsa příběhy z mého života). Je to kniha, která vznikla z vyprávění Miklóse Rózsy s Jánosem Sebestyénem, které zapsal György Lehotay- Horváth. Kniha vznikla, když Rózsa v roce 1974 navštívil svou domovinu a vyprávěl o životě, vztazích a vtipné příběhy ze své cesty za snem – být úspešný skladatel.4
1 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011. ISBN 0810881004 2 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975. ISBN 3765100846 3 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984. ISBN 0859361411 4 LEHOTAY – HORVÁTH, György. Rózsa Miklós életem történeteiből. (Miklós Rózsa příběhy z mého života) Budapest: Zeneműkiadó, 1980. ISBN 9633303540
8 K dalším pramenům o životě a dílech Rózsy posloužily i internetové stránky, kde jsou dostupné audionahrávky rozhovorů s tímto skladatelem jak v maďarském, tak v anglickém jazyce.5
5 Miklós Rózsa Society. Dostupné z:
9 1. Život Miklóse Rózsy
1.1 První hudební vzdělání Miklóse Rózsy
Miklós Rózsa se narodil v Maďarsku, v Budapešti 18. dubna 1907. Jeho otec, Gyula Rózsa byl bohatý průmyslník a statkář a pocházel z rolnických poměrů. Naproti tomu Rózsova matka, Regina Berkovits, pocházela z rodiny městské. Studovala na budapešťské Hudební akademii6 klavír, ve třídě Aggházyho a Tomána (studenti Franze Liszta). Za lásku k hudbě vděčí Miklós oběma rodičům – matka hrála na klavír oblíbené skladby Franze Liszta a otec zpíval lidové písně. Miklós se od pěti let učil hrát na housle pod vedením Lajose Berkovitse a první skladbičky začal komponovat v sedmi letech. Přes léto žila rodina na rodinných statcích v Nagylóc, na úpatí pohoří Matra, kteréžto je domovem nativních Maďarů, takzvaných „Palóc“ s vlastním nářečím, tradicemi a hudbou. Toto prostředí silně ovlivnilo a formovalo hudební osobnost Miklóse Rózsyho.7 V šesti letech začal chodit do školy v Budapešti a také hrát na klavír a violu. V sedmi letech dokončil svoji první skladbu s názvem „Diákmenet“ (Pochod studentů). Miklósova vášeň k hudbě ale nebyla podporována. Hudba měla sloužit jen k příjemnému vyplnění volného času a jeho otec trval na všeobecném vzdělání, proto ho v deseti letech zapsal na reálné gymnázium v Budapešti.8 V těchto letech už studoval hru na housle u Kígyósi Árpáda. Na reálném gymnáziu byl koncertním mistrem orchestru. V průběhu zkoušek se sblížil s Peregrinem Thurrym9, který objevil jeho talent ke komponování. Byl také vedoucím školní společnosti Franze Liszta a organizoval dopolední koncerty moderní hudby. V těchto letech skládal bez dohledu učitele kompozice, sám o svých tehdejších dílech mluví, jako o divokých a nekontrolovaných pokusech. Navzdory těmto faktům v sedmnácti letech vyhrál soutěž vyhlášenou gymnáziem – Franz Liszt zenei kör (Franz Liszt hudební kruh) se svojí skladbou „Magyar szürkület” (Maďarský soumrak).
6 dnes Hudebně-umělecká univerzita Ference Liszta 7 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975. s. 1. ISBN 3765100846 8 V té době bylo možné se zapsat do dvou druhů škol: Gymnasium (pro budoucí lékaře, vědce) a reálné gymnázium (se zaměřením na moderní jazyky, na německý a francouzský jazyk). 9 Učitel v realném gymnaziu, hobojista v budapešťské filharmonii a učitel na budapešťské akademii
10 Po absolvování střední školy se Miklósovi naskytla možnost spolupracovat se Zoltánem Kodályem v Budapešti, avšak Miklós Rózsa si raději zvolil pro svá další studia německé Lipsko, kde dle jeho slov měla sídlo nejlepší konzervatoř v Evropě.10
10 SÁNDOR, György. Rózsa Miklós - A filmzenekirály 2018 (maďarský dokument, Miklós Rózsa – Král filmů 2018) Dostupné z:
11 1.2 Lipsko (1925–1931)
Na otcovo přání studoval Miklós Rózsa chemii na lipské univerzitě. Jako druhý obor si Miklós vybral hudební vědu u Theodora Kroyera (1873 – 1945). Po třech semestrech ale lavice lipské univerzity opustil. V září roku 1926 se Miklós zapsal na lipskou konzervatoř.11 Nastoupil do třídy bývalého žáka Maxe Regera (1873–1916), k Hermannovi Grabnerovi (1886– 1969).12 Svého učitele v autobiografii popisuje jako skvělého pedagoga, který svým žákům nevnucoval svůj vlastní styl komponování, což Miklósovi vyhovovalo.13 Přes první semestr vznikla jeho první sonatina pro klavír, zatím bez opusového čísla. Po úspěšném provedení díla následovala sonáta pro housle a klavír, také bez opusového označení. Tyto rané skladby jsou většinou ztraceny. První dílo, které nese opusové číslo jedna, je Trio (Serenade) für Violine, Viola und Violoncell op. 1 (Serenáda pro housle, violu a violoncello op. 1, 1927). Premiéra byla na lipské konzervatoři v březnu roku 1928, kde sám Rózsa hrál part violy. V roce 1947 skladbu revidoval a zkrátil (originál trval přes 45 minut) pro první nahrávání tohoto díla. Zkrácená verze nese opusové číslo 1.a. Provedení Quintett in f moll für Klavier, 2 Violinen, Viola und Violoncell op.2
(Kvintet f moll pro klavír, 2 housle, violu a violoncello op. 2,1928) přitáhlo pozornost tehdejšího patrona studentů Karle Straubeho, který později finančně podporoval Rózsovy cesty za slavnými dirigenty. Když Straube považoval studenta za šikovného, jeho budoucnost byla pojištěna. Díky jeho konexím se Miklós dostal k vydavatelství Breitkopf & Härtel. Publikovali rovnou dvě jeho díla Trio (Serenade) für Violine, Viola und Violoncell op. 1 a Quintett in f moll für Klavier, 2 Violinen, Viola und Violoncell op.2. Tyto dvě skladby podle Rogera Hickmana obsahují prvky maďarského folkloru s výraznými akcenty na lehké době a několika pentatonickými tématy. Z větší části ale projevují neoklasicistní styl – čtyřvěté cyklické skladby, s tradiční harmonií.14
11 dnešní Vysoká škola hudební a divadelní „Felixe Mendelssohna-Bartholdyho“ v Lipsku 12 SÁNDOR, György. Rózsa Miklós - A filmzenekirály 2018 (maďarský dokument, Miklós Rózsa – Král filmů 2018) Dostupné z:
12 Jeho další skladby byly ovlivněny maďarskými lidovými melodiemi, které si sám sbíral ještě na statcích v Nagylóc. Rhapsodie für Violoncello und Orchester op. 3 (Rapsodie pro violoncello a orchestr op.3, 1929), Variationen über ein ungarische Bauernleid op. 4 (Variace na maďarskou rolníckou píseň op. 4, 1929) a Nordungarische Bauernlieder und Tänze op. 5 (Serveromaďarské rolnické písně a tance op.5, 1929) vydavatelství Breitkopf & Härtel vydalo tato tři díla v roce 1929. V odkazu na svou skladbu Rhapsodie für Violoncello und Orchester op. 3 Rózsa poznamenává, že jde o stylisticky přechodný kus, stále ještě hodně ovlivněn německými prvky. Chtěl se však kompozičně navrátit ke svému původu, k maďarské hudbě.15 V roce 1928 se Rózsa pokoušel o svůj první houslový koncert, avšak dílo nebylo vydáno. Stejný osud postihl i jeho symfonii z roku 1930. Navzdory tomu, že tato symfonie byla skladba kvalitní i podle dirigentů, jako Bruno Walter, Ernő Dohnányi, Pierr Monteux, byla příliš dlouhá k provedení. Závěrečné roky studia Miklós Rózsa často zastupoval svého učitele Hermanna Grabnera a školu dokončil s vyznamenáním v roce 1929.16 Po dokončení studií Rózsa na nějaký čas v Lipsku zůstal a pracoval, jako asistent Hermanna Grabnera na konzervatoři.
15 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, s. 9. ISBN 0810881004
13 1.3 Paříž (jaro 1931–1935)
V roce 1930 se Rózsa Miklós zúčastnil jako posluchač Hudebních slavností v Bayreuthu, kde se seznámil s jedným z nejvýznamnějších varhaníků své doby, s Marcelem Dupré (1886–1971). Toto přátelství otevřelo dveře pro Rózsu do Paříže, kde Marcel Dupré zorganizoval koncert Rózsových vydaných děl – Variationen für Klavier op. 9 (Variace pro klavír op. 9, 1932), Duo für Violine und Klavier op. 7 (Duo pro housle a klavír op.7, 1931), Duo für Violoncello und Klavier op. 8 (Duo pro violoncello a klavír op. 8, 1931) a Quintett in f moll für Klavier, 2 Violinen, Viola und Violoncell op.2 (Kvintet f moll pro klavír, 2 housle, violu a violoncello op. 2,1928). Po koncertu se Rózsovy možnosti rozšířily, Arthur Honegger a jeho vydavatel Salabert vytiskli jediné, zatím nepublikované Rózsovo dílo, Variationen für Klavier op. 9 (Variace pro klavír op. 9). Na začátku třicátých let napsal dvě další díla: Serenade für Kleines Orchester op. 10 (Serenáda pro malý orchestr op. 10, 1932) a Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 (Téma, variace a finále pro velký orchestr op. 13, 1933). Serenáda je skladba pro malý orchestr a má pět částí, přičemž první a poslední jsou pochody. Dílo se dynamicky stupňuje z pianissima do fortissima, načež v poslední části vyhasíná do ztracena. Opus vznikl na požadavek Ernő Dohnányiho pro kratší skladbu k provedení místo příliš dlouhé symfonie z roku 1930. Ačkoli se dílo setkalo s ovacemi, skladba neměla takový úspěch, jak si Rózsa představoval. Později skladbu revidoval a dle rady Richarda Strausse, přidal další anglický roh do orchestrace. V roce 1946 byla vydána pod jménem Ungarische serenade op. 25 (Maďarská serenáda op. 25) vydavatelstvím Breitkopf & Härtel.17 Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 je skladbou, která přinesla Rózsovi první mezinárodní uznání. Téma tohoto díla nese folklórní prvky, avšak není autentickou maďarskou lidovou písní. Jak sám autor píše, je to jen melodie vybudovaná z pocitů nostalgie při vzpomínce na Nagylócz. Premiéra byla v Duisburgu 8. 10. 1934, pod taktovkou Otto Volkmanna (1888–1968) a druhé
16 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975, s. 2. ISBN 3765100846 17 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 38. ISBN 0859361411
14 provedení bylo v Budapešti s dirigentem Charlesem Munchem (1891–1968). Dílo bylo vydáno lipským nakladatelstvím Eulenburg.18 Po návrhu skladatele Arthura Honeggera (1892–1955), který mu mimo jiné pomáhal také s orchestrací skladby Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 (Téma, variace a finále pro velký orchestr op. 13), uspořádali společný koncert v Salle Debussy v Paříži 22. prosince 1934. Po koncertě Arthur Honegger seznámil Rózsu s konceptem „vážné“ filmové hudby, kterou psal k doplnění svého příjmu. Jeho partitura pro film Les Misérables (Bídníci,1934), kterou si Rózsa poslechl další den v kině, vzbudilo jeho představivost a vyvolalo jeho zájem o tento směr kompozice. „Vlastně v tu chvíli můj osud nabral jasného směru. V čemž měl roli můj přítel Honegger. Rozhodl jsem se, že chci také psát filmovou hudbu.“ /Miklós Rózsa/19 Honegger seznámil Rózsu s uměleckým ředitelem vydavatelství Editions Echo, Roland-Manuelem. V návaznosti na toto seznámení, napsal Rózsa pro tuto společnost 30–40 malých fanfár a pochodů, které se hrály v pauzách mezi filmy v kinech. Podepisoval je pod pseudonymem Nic Tomay.20 Jeho první zkušenost s tímto žánrem ale nedopadla dobře, plat za své krátké vstupy vymáhal měsíce. Rózsovy finanční problémy rostly a na popud maďarského scénáristy Ákose Tolnayho, se přestěhoval do Anglie.
18 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 48. ISBN 0859361411 19 LEHOTAY – HORVÁTH, György. Rózsa Miklós életem történeteiből (Miklós Rózsa z příběhů z mého života). Budapest: Zeneműkiadó, 1980, s. 57. ISBN 9633303540 (vlastní překlad)
15 1.4 Londýn a Hollywood (1935–1940 Londýn, 1940 Hollywood)
V Londýně se Rózsa ocitl sám, bez konexí ale shodou okolností na maďarské ambasádě ho doporučili baletnímu studiu Markova – Dolin Company, které právě hledalo maďarského skladatele k jednoaktovému baletu Hungaria (Maďarsko, 1936). V té době měl již Rózsa vytříben svůj individuální maďarský styl skládání a tato spolupráce přinesla možnost psát hudbu s autentickým maďarským folklorem a s tradičním „Rákóczyho pochodem“.21 Mezi těmi, kteří slyšeli balet Hungaria, byl i belgický scénárista Jacques Feyder, který zařídil, aby Rózsa pracoval s ním na jeho dalším filmu Knight without armour (Rytíř beze zbraně, 1937). Tato pro Rózsu první partitura k filmu si získala značné uznání a po úspěchu další hudby psané pro plátno, konkrétně pro film Thunder in the City (pro Ákos Tolnayho) byl pozván, aby se připojil ke štábu maďarského filmového producenta Alexandera Kordy22 do Denham Film Studios. Rózsovy největší úspěchy v třicátých letech nebyly jen filmové. Kromě Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 hrané v celé Evropě, napsal v roce 1938 Capriccio, pastorale e danza: für grosses Orchester, op. 14 (Tři maďarské skicy pro orchestr op. 14). Premiéra se uskutečnila v Baden–Badenu na Mezinárodním hudebním festivalu v roce 1938. Za tato díla obdržel cenu Franze Josepha v Budapešti v letech 1937 a 1938. Film The Four Feathers (Čtyři péra, 1939) byl Rózsovým prvním velkým mezinárodním úspěchem, ale nejlepší ze všech jeho raných filmových partitur byl The Thief of Bagdad (Zloděj z Bagdadu, 1940). Film, jehož natáčení se stalo komplikovaným kvůli válce a musel být přesunut do Hollywoodu. Po dokončení projektu ale našel Rózsa v Hollywoodu dostatek pracovních možností a Kalifornie se stala jeho domovem na 55 let.23 Stal se hudebním ředitelem Alexander Korda films. Poslední film, na kterém spolupracoval s tímto studiem je Jungle book (Kniha džunglí, 1942). V roce 1943 v New Yorku nahrál se studiem RCA Victor dílo Jungle Book – Suite for narrator
20 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 42. ISBN 0859361411 21 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975, s. 3. ISBN 3765100846 22 Alexander Korda, rodným jménem Sándor László Kellner byl maďarsko-britský filmový producent a režisér 23SÁNDOR, György. Rózsa Miklós - A filmzenekirály 2018 (maďarský dokument, Miklós Rózsa – Král filmů 2018) Dostupné z:
16 and orchestra and Op.18a (Kniha džunglí – suita pro vypravěče a orchestr op. 18a). Byl to první komerční záznam filmové hudby v USA, do té doby nahrávací společnosti neměly zájem nahrávat filmovou hudbu.24 Po válce se Alexander Korda vrátil do Anglie a Miklós Rózsa zůstal v Hollywoodu. Díky konexím Alexandra Kordy s hollywoodskými filmovými studii jako Paramount a United Artists, Rózsa neměl problém se získáním nových zakázek. Počátky v Hollywoodu, bez Alexander Korda films, z oblasti způsobu skládání filmových partitur, byly pro Rózsu těžké, starší hudební režiséři byli zvyklí na jinou hudbu, většinou to byli totiž bývalí pracovníci vaudeville.25 Jak sám v rozhovoru říká, první filmoví specialisté (po éře němého filmu) z Broadwaye věděli, jak dát hudbu skladatelů např. hudbu Mendelssohna či Griega, jako podklad k filmu však tímto způsobem nevznikala originální díla.26 Rózsova hudba byla něco nového a podle slov jednoho z direktorů příliš „výstřední, patřící do Carnegie Hall“. Tuto poznámku bral Miklós Rózsa samozřejmě jako pochvalu. V tomto čase neměl Rózsa moc času komponovat vážnou hudbu. Úspěšně revidoval výňatky z filmových partitur pro použití jako koncertní kusy. Slavná Jungle Book – Suite for narrator and orchestra and Op.18a nebyla jedinou revidovanou skladbou. Ve čtyřicátých letech se dostává do zájmu hudební veřejnosti skladba Spellbound – „Spellbound Concerto“ – piano solo and orchestra (Koncert Spellbound pro klavír a orchestr). Neskrývaný romantismus tohoto díla je v zásadním kontrastu s modernismem Concerto for String Orchestra op. 17 (Koncert pro smyčcový orchestr op. 17, 1943, revidováno v roce 1957), které obsahuje paralelní akordy a impresionistické prvky.27 Reputace Miklóse se zvedla v Hollywoodu v roce 1943 po celostátně vysílaném koncertu, kde zazněla skladba Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 pod taktovkou tehdy právě začínajícího dirigenta, dvacetišestiletého Leonarda
24 LEHOTAY – HORVÁTH, György. Rózsa Miklós életem történeteiből (Miklós Rózsa z příběhů z mého života). Budapest: Zeneműkiadó, 1980, s. 107. ISBN 9633303540 25 vaudeville : druh zábavy, populární hlavně v USA na počátku 20. století, představující burleskní komedii, píseň a tanec na Broadwayi 26 PREVIN, Andre. Rozhovor s Miklósem Rózsou a Johnem Williamsem 1970 Dostupné z:
17 Bernsteina. Koncert měl velký úspěch a od toho roku si Bernstein s Rózsou psali pravidelně 7. listopadu dopis, jakožto připomínku svého společného úspěchu.28 V roce 1943 získal Rózsa cenu Award of Merit of the National Association of American Composers and Conductors. V témže roce se oženil s Margaret Finlasonovou, se kterou se seznámil při natáčení filmu The Thief of Bagdad. V roce 1945 se narodila dcerka Juliet a o rok později Nicholas. V tuto dobu byl Miklós Rózsa uznáván jako jeden z předních skladatelů filmové hudby v USA.29 V roce 1946 vyhrál cenu Oscara za hudbu filmu Spellbound (Rozdvojená duše), o dva roky později převzal Oscara za Double life (Dvojí život) a třetí Cena Akademie mu přistála za partituru k filmu Ben Hur v roce 1959. V roce 1945 se stal profesorem filmové hudby na univerzitě v Jižní Kalifornii, kde působil dvacet let. Rok 1947 přinesl Rózsovi další cenu a to The Musical Courier. V roce 1948 podepsal Rózsa smlouvu s Metro-Goldwyn-Meyer Pictures, s nimiž spolupracoval po dalších čtrnáct let. V té době už byl považován za jednoho z nejlepších filmových skladatelů v Hollywoodu. Sám si určil podmínky, pod kterými chtěl pracovat, což bylo do té doby neslýchané, avšak studio na přání skladatele přistoupilo. Mezi podmínky, které mu studio schválilo mimo jiné patřilo: tříměsíční neplacené volno na komponování koncertní hudby, možnost pracovat na univerzitě jako učitel filmové hudby, komponování ve vlastním domě nebo možnost výběru filmů, ke kterým psal partitury.30 První film, ke kterému skládal hudbu pod MGM Pictures, byl román Madame Bovary (Paní Bovaryová, 1949). Dále napsal hudbu k mnoho slavným filmům padesátých let. Jeden z těchto filmů je The Asphalt Jungle (Asfaltová džungle,1950), ve kterém v jedné z rolích zazářila také známá herečka Marilyn Monroe. Natáčení filmu Quo Vadis (1951) mu nabídnul jeho první pobyt v Římě. Své nejlepší koncertní skladby jako například Concerto for Violin and Orchestra op. 24 (Koncert pro housle a orchestr op. 24, 1953) psal také v Itálii. Po vypršení smlouvy s MGM Pictures začal věnovat více času svým koncertním dílům. Notturno Ungherese op. 28 (Maďarská noc op. 28, 1964) je skladba pro velký orchestr a také posledním dílem, které přímo odkazuje
28 LEHOTAY – HORVÁTH, György. Rózsa Miklós életem történeteiből (Miklós Rózsa z příběhů z mého života). Budapest: Zeneműkiadó, 1980, s. 158. ISBN 9633303540 29 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975. ISBN 3765100846 (strana 5) 30 SOTRIOPOULOS, Komstantinos. Miklós Rózsa Dostupné z:
18 na Maďarsko. Je to jedno z nejatraktivnějších a nejjemněji zpracovaných děl Rózsi.31 Všechny skladby Rózsy napsané po roce 1965 byly komponované v Itálii v Santa Margherita Ligure, například Sinfonia concertante op. 29 (Koncertantní sinfonie op. 29, 1966), Konzert für Klavier und Orchester op. 31 (Koncert pro klavír op. 31, 1968), Konzert für Violoncello und Orchester op. 32 (Koncert pro violoncello op. 32, 1971) a Konzert für Viola und Orchester op. 37 (Koncert pro violu op. 37, 1984). Většina děl byla vytištěna vydavatelstvím Breitkopf & Härtel a proto nesou německý název, i když Rózsa už pobýval jen v Americe. V roce 1980 byl pozván do Paříže jako dirigent vlastních skladeb na první francouzský Filmový festival. Rózsa shrnul svůj život do knihy Double life (Dvojí život). Tato autobiografie byla poprvé vydána v roce 1982 v New Yorku.Téhož roku utrpěl mrtvici a už neskládal díla pro velký orchestr a ani pro filmová plátna. Psal skladby sólové pro kytaru, housle, violu, flétnu či hoboj nebo klarinet. Kvůli zhoršujícímu zraku přestal úplně komponovat v roce 1988. Miklós Rózsa umřel 27. července, 1995 v Los Angeles a je známý jako jeden z nejplodnějších skladatelů Zlatého věku Hollywoodu.
31 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011. ISBN 0810881004 (strana 14)
19 1.5 Rózsa a lidová hudba
Rózsa se narodil do nelehké doby, před první světovou válkou. Na konci tohoto katastrofálního konfliktu pro Maďary, bylo tehdejší území Rakouska Uherska rozdělené. Její půda byla rozdělena mezi Rakousko-Burgenland, Království Jugoslávie, Rumunské království a Československou republiku. Výsledkem bylo, že Uhersko ztratilo celých 71,5 % jeho tehdejšího území.32 Skončila multietnická rozmanitost a každý třetí Maďar byl rázem menšinou v jiném státu. Po tomto rozdělení se národní hudební identita stala neuchopitelnou. Vážná hudba vycházela z tradic Franze Liszta a autentický maďarský folklor byl smíchaný s tolik oblíbenou cikánskou hudbou. Generace hudebníků před Rózsou se s tímto vyrovnávaly dvěma způsoby, buď tvořily v německém stylu podle tradic Franze Liszta33 (Ernő Dohnányi, László Weiner), nebo odmítali vliv tradiční západní hudby a rostoucí zájem a popularizaci cikánské hudby a sbírali a nahrávali tradiční folklor z dalekých vesnic i mimo nové území Maďarska (Zoltán Kodály, Béla Bartók). Rózsa v tom měl jasno, co považuje za autentickou maďarskou hudbu, obdivoval Kodálye a Bartóka. Rózsa také sbíral na statcích v Nagylóc autentické maďarské melodie do svého černého zápisníku. Byla to hudba Palóců (nativních Maďarů), která ovlivňovala Rózsu od mladého věku. Sám skladatel píše ve své autobiografii, že začátek i konec jeho kompozičního stylu je lidová hudba. Jen ve dvou dílech Variationen über ein ungarische Bauernleid op. 4 a Nordungarische Bauernlieder und Tänze op. 5 používá autentickou maďarskou lidovou hudbu. Rózsa tvrdil, že i v baletu Hungaria používá melodie, které si zapisoval během let v Nagylóc, jejíž partitura je bohužel ztracena. V dalších skladbách zase ke svým melodiím přidává zcela přirozeně obrysy lidové hudby a melodicko – rytmické zvláštnosti.34 Melodie mají silný zpěvný charakter. Tato zářivá zpívající lyrika, často elegická, je možná nejzajímavějším rysem zralého Rózsova stylu. Podle publikace od Christophera Palmera jsou melodie vždy buď pentatonické, nebo modální a vyznačují se charakteristickými znaky maďarských lidových písní (čisté kvarty a kvinty, opakování melodie o kvintu nebo kvartu níž, kvartová harmonie, atd.) a paralely
32 WIKIPEDIE. Trianonská smlouva. Dostupné z:
20 tvořené z akordů kvintových. Rózsa také hodně vychází z lidové písně ze strany rytmické. Opakování motivů, melodií, pořád se měnící taktové značení, proměnlivá pozice akcentů v melodiích a frázích, synkopy nebo tzv. „pontozott ritmus“35, kdy se notace přizpůsobuje slabikám textu, jsou výchozími znaky maďarských lidových tanců.
Na obrázcích vidíme, jak se rytmus přizpůsobuje slabikám. Většinou pak kratší akcentovaná nota skáče na vyšší notu, která je dlouhá bez akcentu. Je to kvůli maďarské výsovnosti, jelikož maďarština preferuje silný důraz na krátký zvuk a s akcentované noty se lépe skáče do výšky.36
Rózsa byl také ovlivněn studiem v Lipsku a německou hudbou.37 Mimo prvky maďarské hudby obsahují skladby Trio (Serenade) für Violine, Viola und Violoncell op.1 a Quintett in f moll für Klavier, 2 Violinen, Viola und Violoncell op. 2 znaky německé a neoromantické. Nancy Jane McKenney ve své disertační práci mluví o těchto skladbách jako o jediných komorních dílech Rózsy, která mají předznamenání a naznačuje, že se jedná o styl odvozený od Maxa Regera (1873– 1916) a Richarda Strausse (1864–1949).38 Současně Roger Hickman tvrdí, že další vliv mohl mít na styl Rózsy Paul Hindemith (1895–1963), který byl v té době vysoce ceněným skladatelem. Rózsa nesympatizoval s Arnoldem Schönbergem (1874– 1951), druhou vídeňskou školou a stejně jako Hindemith, oba cítili potřebu komunikovat s veřejností. Také se v jejich stylu skládání nachází paralely.39 Ve své autobiorafii ale Rózsa píše, že sice měli velcí skladatelé jako Paul Hindemith výrazný vliv na mladé hudebníky, on sám nebyl nikým silně ovlivněn, toužil jen po autentické maďarské lidové hudbě jako základu svého komponování.40 Ve svých raných dílech čerpal lidovou inspiraci hlavně od Kodálye, který se držel maďarského folkloru, jakožto kompozičního rysu. Později při hledání „modernějšího hlasu“
35 Dvě noty – první krátká a akcentovaná druhá s tečkou bez akcentu, delší. 36 LAJOS, Vargyas. A magyarság népzenéje, Budapest: Zeneműkiadó, 1989 ISBN 963 9014 94 X Dostupné z:
21 shledal vhodnějším materiálem díla Bartóka, který se zajímal o lidovou hudbu nejenom maďarskou.41 Rózsa Miklós byl vyznavačem tradicí, necítil sebemenší potřebu vybočit z tonality, která pro něj znamenala melodii, melodie znamenala lidovou hudbu, která je svojí přirozeností esencí hudby. Umění mělo podle Rózsy vyvolat krásu. Snažil se v lidech svojí hudbou vyvolat emoce a prosazovat lidské hodnoty.42 I když je Miklós Rózsa brán veřejností hlavně jako filmový skladatel, sám sebe viděl jako komponistu pro koncertní sál a svými díly, která byla opakovaně nahrávána a vydávána, se pyšnil. Rózsa byl ve své filmové kariéře brán jako moderní skladatel. Nové žánry filmů ho nutily nebo spíš povzbuzovaly k novým technikám komponování a nebál se začleňovat disonance, chromatiku, tritony a rozšířené akordy, jako ve fimu Ben Hur. Ve své koncertní hudbě je spíš neoklasicistní a neoromantický s prvky lidové hudby.
41 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011. ISBN 0810881004 (strana 8) 42 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 206. ISBN 0859361411
22 2. Tvorba vážné hudby
Maďarský skladatel Miklós Rózsa je známý především svojí filmovou hudbou, ale napsal také více než čtyřicetpět skladeb pro koncertní sál. Jednoznačně největším úspěchem Rózsyho z oblasti vážné hudby je dílo Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 (Téma, variace a finále pro velký orchestr op. 13) z roku 1933, které napsal v 26 letech. Toto dílo bylo předvedeno jak v Evropě, tak i v Americe. Skladba byla revidována dvakrát. Poprvé v roce 1943 po konzultaci s dirigentem Brunem Walterem, který mu doporučil pár škrtů a předal několik užitečných rad ohledně orchestrace. Druhý přepis proběhl v roce 1966. Forma díla je, jak název napovídá, téma a variace. Variace skladatel od sebe nedělí, tím pádem je počet variací diskutabilní, jelikož se některé opakují, pouze jsou transponovány. Rózsa se však zmiňuje v poznámkách při nahrávání s Vox Recording Studios, že se jedná o téma a osm variací.43 Téma skladby je quasi maďarská lidová píseň, která dle slov Rózsy má vystihovat nostalgii po jeho domově v Maďarsku. Rózsa říkal, že se snažil v každé variaci vyjádřit vnitřní aspekt této tzv. lidové melodie. Líbil se mu způsob, jakým stylem se vyvíjí a přirozeně se mění lidová hudba a konstatoval, že se to stejně dobře dá aplikovat na symfonickou hudbu.44 Dílo se svým charakterem připomíná začátek suity Háry János od Zoltána Kodálye. Rózsa ale tuto skutečnost v publikacích nezmiňoval, spíš poznamenával, že možná právě jeho dílo Thema, Variationen und Finale für Grosses Orchester op. 13 inspirovalo Kodálye ke kompozici Felszállott a páva (Variace na maďarskou lidovou píseň Páv, 1940).45 Ještě před vypuknutím druhé světové války stihnul Rózsa zkomponovat jedno ze svých nejúspěšnejších děl – Capriccio, pastorale e danza: für grosses Orchester, op. 14 (Tři maďarské skicy pro orchestr op. 14). Poprvé bylo uvedeno v roce 1939 s velkým ohlasem na Mezinárodním hudebním festivalu v německém Baden- Badenu. Recenze tisku prohlašovaly Rózsu za „nepochybný hudební talent“.46 První
43 ALPÍZAR, Mark. „Miklós Rózsa's Theme, Variations, and Finale A Guide for Performers“ (PhD diss., Arizona State University 2018) s. 11 44 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 46. ISBN 0859361411 45 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 47. ISBN 0859361411 46 DeWald, Frank. About Miklós Rózsa. Dostupné z:
23 část skladby Capriccio je taneční scherzo a obsahuje dvě doplňující se témata a mají lidový charakter. Tuto část vystihuje neustále se měnící metrum a variace témat, které vyústí do sólového partu houslí a tím přechází do další části Pastorale, které má značnou lyrickou hloubku. Vyskytují se zde taktéž dvě témata, kde první téma uvedené violovou sekcí je lyrického charakteru, načež téma druhé je založené na rytmu a používá flétny jako zvuk ptáků a dudy pro lidový charakter. Přidáním harfy a celesty do orchestru chtěl vyjádřit pocit tiché atmosféry maďarských stepí. Další část Danza je nejbrilantnější část ze všech se třemi tématy. První lyričtější téma uvádějí housle, druhé je rolnický tanec a třetí téma nesou čtyři lesní rohy v unisonu v podobě fanfár.47 Variationen über ein ungarische Bauernleid op. 4 (Variace na maďarskou rolnickou píseň op. 4) a Nordungarische Bauernlieder und Tänze op. 5 (Serveromaďarské rolnické písně a tance op.5) jsou skladby psané pro housle a orchestr nebo pro housle a klavír. Obě díla obsahují autentické lidové melodie, které Rózsa nasbíral během léta na statcích v Nagylóc. Díla napsal ještě během pobytu na lipské konzervatoři. Syntéza lidových prvků spojena s technicky náročným partem houslí v podobě dvojhmatových melodií a krásná zpěvná lyrika střídaná s melodiemi flažoletovými. Takhle bych charakterizovala tyto dvě skladby, které jsou si hodně podobné technikou, výrazem i náročností. Roger Hickman ve svém spisu popisuje tyto dvě skladby, jako díla, která svým maďarským folklorem a instrumentací pro sólové housle s doprovodem odrážejí také určitý vliv cikánské hudby.48 Nordungarische Bauernlieder und Tänze op. 5 známá také pod jménem „Malá suita“ obsahuje čtyři části a každá z nich jednu píseň z černého notesu, do kterého sbíral Rózsa písně ještě v Nagylócu. Variationen über ein ungarische Bauernleid op. 4 je jednodílná skladba, která obsahuje 13 variací. Sonata for two violins op. 15 (Sonáta pro dvoje housle op. 15, 1933) byla v roce 1973 revidována harmonicky i kontrapunkticky a vydána jako op. 15a. Dílo má tři části: energické Allegro Risoluto v sonátové formě, zpěvná část Lento Assai a živé Vivo s Rózsovými vlastními melodiemi podobnými maďarské lidové taneční hudbě.
Skladba byla provedena i v České republice, 23. 9. 2019 špičkovými houslisty Noah
47 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975, s. 12. ISBN 3765100846 48 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, S. 9. ISBN 0810881004
24 Bendix-Balgleyem (1984) a Josefem Špačkem (1986), v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica.49 Duo für Violine und Klavier op. 7 (Duo pro housle a klavír op. 7, 1931) a Duo für Violoncell und Klavier op. 8 (Duo pro violoncello a klavír op. 8, 1931) jsou tematicky podobné opusům 4 a 5. Duo für Violine und Klavier op. 7 má čtyři věty a sonátový charakter s tempovým označením: Tranquillo, Allegretto capriccioso, Largo doloroso, Allegro vivo e giusto. V díle nejsou citované žádné originální maďarské lidové písně, ale lidový duch je plně integrován Rózsovými zkušenostmi s folklorem. První věta má sonátový charakter a obsahuje dvě témata. Druhá část má střídající se témata ve schémě ABA. Téma „A“ je hravé rychlé scherzo a naproti tomu téma „B“ je kontrastně lyrické. Třetí část Largo doloroso je rapsodického charakteru, načež následující věta čtvrtá ve formě ronda, má taneční ráz a obsahuje těžké technické pasáže houslí. První publikované dílo pro sólový nástroj a orchestr je Rhapsodie für Violoncello und Orchester op. 3 (Rapsodie pro violoncello a orchestr op.3) z roku 1929 pro Hanse Münch - Hollanda (1899–1971), prvního violoncellistu Gewandhaus Orchestra. Přesné místo a datum premiéry zůstává neznámé, avšak údajně bylo dílo předvedeno orchestrem lipské konzervatoře.50 Toto dílo bylo vícekrát revidované. V roce 1965 bylo dílo poprvé nahráno ve verzi violoncello – klavír v New Yorku. Partu violoncella se chopila Shana Sear v doprovodu klavíristy Ron Levyho.51 Další změny se staly v rámci příprav k nahrávání tohoto koncertu v roce 1988 studiem Laurel Records. Dílo popsal sám autor jako „hledání stylu v šesti tématech“.52 Skladba má jednu větu a ačkoli se nehodí do struktury sonátové formy, nese její znaky: jasné reprízy hlavního a vedlejšího tématu.53 Dílo začíná violoncellovým sólem a pokračuje v lyrickém duchu. Skladba se vyznačuje diverzitou temp a rytmů. Concerto for String Orchestra op.17 (Koncert pro smyčcový orchestr op.17, 1943) je prvním dílem vážné hudby, které Rózsa napsal po emigraci do Ameriky. Tato kompozice je dedikovaná pro jeho manželku Margaret. Má tři části: Moderato, ma
49 Lípa Musica. Mezinárodní hudební festival 2019. Dostupné z:
25 risoluto ed energico, Lento con gran espressione, Allegro giusto. První věta je kontrapunktická, jednotlivé skupiny smyčcových nástrojů rozvíjejí dvě témata. Začátek střední části patří sólovému hlasu violy a violoncellu a vášnivé vyvrcholení přináší sólo houslí, které se pomalu zvukově vytrácí a zůstává jen tlumené violové sólo. Celá tahle věta je elegická a přináší smutnější náladu. Následující třetí část má bujarý taneční charakter. Rózsa ve své autobiografii píše o novém stylu komponování, které se ukázalo v jeho Piano sonata op. 21 (Sonáta pro klavír op. 21, 1948). V tomto svém novém stylu používá více bicích nástrojů, kontrapunktu a agresivity. String quartet op. 22 (Smyčcový kvartet op. 22, 1950) pokračuje v tomto duchu. Tuto změnu stylu komponování popisuje jako vnitřní protest k nadměrnému množství konvenční hudby, kterou musel psát pro stříbrné plátno. Kvartet byl premiérován v Los Angeles s Compinsky quartet.54 String quartet op. 22 má čtyři věty a podle Rogera Hickmana je podobná pozdním dílům Beethovena a Bartóka. Nejpozoruhodnější jsou rysy maďarské lidové hudby, která jsou skládány z pentatonických témat a tanečních rytmů cikánské hudby.55 Dílo Tripartita op. 33 je skladbou, která byla zkomponována v italské Santa Margherita během léta 1971 a přepsána v roce 1972. Má tři části: Intrada, Intermezzo Arioso a Finale. Forma skladby je suita a je instumentovaná pro větší orchestr. Premiéra se uskutečnila v roce 1973 v německé Gelsenkirchen pod taktovkou Ljubomira Romanského (1912–1989).56 Concerto for violoncello op.32 (Koncert pro violoncello op. 32) z roku 1971 spolu s Tripartitou op.33 směřují už svým výrazem k temné tragičnosti a důrazem na rytmus a texturu než na melodii.57 Sonata for solo violin op. 40 (Sonáta pro sólové housle op. 40) byla psaná v roce 1986 a je věnována Rózsovu příteli Manuelovi Compinskému (1901–1989). Poprvé byla provedena v Londýně v roce 1986 Paulem Barrittem.58 Je to první dílo pro housle po dvaceti letech a proto i nese jinou hudební náladu než ostatní jeho
54 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 152. ISBN 0859361411 55 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, s. 19. ISBN 0810881004 56 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 197. ISBN 0859361411 57 PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975, s. 15. ISBN 3765100846 58 REEL, James. Sonata for solo violin op.40. Dostupné z:
26 houslové skladby - je drsná, neklidná a často i disonantní. Sonáta má tři věty: Allegro Moderato, Canzone con Variazioni, Finale Vivace. Sonáta nese znaky lidové hudby (např. typický maďarský „pontozott ritmus“). První část má sonátovou formu a je postavena ze tří kontrastních témat. V druhé větě je zpracováváno nové téma v sedmi variacích. Třetí věta je scherzo a přináší zpátky hlavní téma první věty sonáty jako kontrast k vlastním dvěma tématům. Dílo končí virtuózním finále. Skladba klade důraz na virtuózní techniku: těžké dvojhmaty, akordy, melodie, pizzicata levou rukou, tempové změny a vyžaduje velikou zručnost ve smyčcových technikách. Dílo, které vzniklo během tří měsíců v roce 1958 v Rapalle, je Sinfonia Concertante op. 29 (Koncertantní sinfonie op. 29) pro housle, violoncello a orchestr. Skladba je věnována Gregoru Piatigorskému a vydána byla v roce 1966 vydavatelstvím Breitkopf & Härtel. Má tři části: Allegro non troppo, Andante: Theme and Varations, Allegro con brio. Skladba začínala delším sólem violoncella bez sólových houslí, pak se střídaly brilantní pasáže jednoho nástroje s lyrickými party druhého. Střední část jsou variace, kde mělo mít violoncello dlouhé téma ale Heifetzovi se tato myšlenka, že by stál dlouho na pódiu bez hraní, nelíbila. Na třetí větu která má sonátovou formu, se spolu s Rózsou ani nepodívali. Po měsíci po tomto setkání se dohodli po jistých změnách (Rózsa musel skladbu prodloužit, aby byly party nástrojů rovnocenné podle požadavku sólistů) na natáčení druhé části s menším orchestrem – dva hoboje, dvě horny a smyčce a byla nahrána jako Tema con Variazioni op. 29a (Variace na téma op. 29a). Rózsovi se tato změna nelíbila a celé nahrávání, na než ani nebyl pozván, popisuje jako nešťastnou zkušenost. 59 Premiéra celé skladby se odehrála v Chicagu, se sólisty Victor Aitay (1921–2012) a Frank Miller (1912– 1986). Po prvním provedení díla pro veřejnost a kritiky délky skladby Rózsa dílo zkrátil. Ze skladby jsou cítit maďarské kořeny díky agresivnějším rytmům a bohatým melodiím. Skladba obsahuje i jemnější části, kde připomíná filmovou hudbu, například ve druhé části ve variacích, které končí quasi lidovou melodií. Celá skladba drží posluchače v napětí a vyústí do rytmičtější a agresivnější třetí části počínající orchestrálním tutti. Má taneční charakter a hlavní téma je poprvé uvedena
59 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 170. ISBN 0859361411
27 v provedení sólových houslí. Druhé téma, které je více lyrické, je poprvé zahráno sólovým violoncellem.60
60 RUCK, Jonathan. „The cello works of Miklós Rózsa“ (Phd diss.,Indiana University, 2012) s. 96
28 2.1 Koncert pro housle a orchestr op. 24
Houslový koncert Rózsu je jeho prvním koncertem pro sólový nástroj s orchestrem. Dílo vzniklo během léta roku 1953 v italské Rapalle. Díky inspirujícímu okolí Rózsa zkomponoval tento koncert během šesti týdnů. Koncert premiéroval fenomenální houslista Jascha Heifetz (1901–1987), ke kterému se dostalo toto dílo z ruk jeho klavírního spoluhráče, Emmanuela Baya (1891–1968). Heifetzovi se koncert líbil a měl se ozvat Rózsovi za čtyři týdny až dokončí turné. Rózsovi se ozval až po šesti měsících a poté společně pracovali na úpravách koncertu. Dílo je věnované Heifetzovi a premiéra se uskutečnila 15. ledna 1956 v Dallasu s dirigentem Walterem Hendlem (1917–2007) a Dallas Symphony Orchestra. „Heifetz hrál jako bůh. Jeho tón byl nepřekonatelný a jeho technika nejoslnivější od časů Paganiniho.“ (Miklós Rózsa)61 Skladatel k premiéře koncertu napsal následující komentář do programu: „Koncert je rozdělen do tří vět a přestože je s orchestrem zacházeno kontrapunkticky, není to orchestrální dílo s obligátním houslovým sólem, ale opravdový houslový koncert v nejlepším slova smyslu, který poskytuje dostatečné množství příležitostí k ukázání technické zručnosti a tónových kvalit sólisty. S Heifetzovými technickými vymoženostmi a hudebním cítěním Rózsa necítil limity ke skládání tohoto koncertu a proto je tak náročný. Lidová hudba působila na Rózsu od dětství a i když v koncertu nepoužívá autentický maďarský folklor, melodický a rytmický materiál koncertu obsahuje vlastnosti maďarské lidové hudby.“62 První nahrávka koncertu se uskutečnila v tomtéž roce jako premiéra a dělala se způsobem, že se nahrála každá věta v celku třikrát. Tohoto obtížného úkolu se chopil Heifetz bez možnosti předchozího cvičení.63 Několik let po premiéře se stalo toto dílo základem hudby pro film The Private Life of Sherlock Holmes (Soukromý život Sherlocka Holmese, 1970), na kterém Rózsa spolupracoval s režiserem Billy Wilderem. Druhá věta s lyrickým nádechem se stala základem pro milostné scény filmu a začátek třetí věty se stal motivem
61 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 163. ISBN 0859361411 62 Knihovna Univerzity v Syracuse (překlad vlastní) Dostupné z:
29 pro lochnesskou příšeru.64 Podle poznámek Jamese Fitzpatricka k audionahrávce hudby tohoto filmu Billy Wilder nazval svůj film „symfonií o čtyřech větách“. Původně trvala nahrávka až tři hodiny, ale poté byla zredukována na výsledné hodiny dvě. V lednu 2007 byla tato hudba nahrána také v Praze ve Smečkách pomocí Pražského symfonického orchestru.65 Originální obsazení díla je pro 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tympány, zvonkohru, xylofon, celestu, bubínek, velký buben, činely, harfu a smyčcové nástroje. Koncert se skládá ze tří vět: Allegro non troppo ma passionato, Lento cantabile a Allegro vivace. Dílo nemá určenou tóninu v předznamenání jako většina Rózsových skladeb. Koncert má sonátovou formu a její hlavní tóninou, kolem které se pohybuje je tónina D dur. Skladba je neoromantického charakteru. První věta Allegro non troppo ma passionato obsahuje dvě témata. V prvním tématu se střídá pravidelné šestiosminové a devítiosminové metrum v tónině D dur. Náznak hlavního tématu expozice, se objevuje rovnou na začátku skladby v partech klarinetu (v klavírní verzi v pravé ruce klavíristy), který ale vzápětí přebírají housle a rozvíjí do quasi lidové melodie.
64 DeWald Frank. Brožura k CD. Dostupné z:
30 Tato dlouhá melodie je exponována, ve vyšších rejstřících nástroje, až do taktu 25 a rozvíjí toto téma nadále v části Poco animato, ve více rytmickém provedení. V taktu 37 se na krátkou dobu znovu objeví hlavní melodie.
Od taktu 40 přebírá hlavní téma skupina houslí a následně žestě (v klavírní verzi pravá ruka) v E dur. Takt 48 až 52 jsou spojkou mezi hlavním a vedlejším tématem
31 Od taktu 53 začíná Piú lento a také druhé téma v tonálním centru A dur. Témeř veškerý materiál vedlejšího tématu můžeme spatřit v prvních čtyřech taktech (takt 53–56). Metrum je stejně jako v prvním tématu šestiosminové a devítiosminové. Rózsa často používá klesající kvarty, což je jeden ze znaků lidové maďarské hudby.
S tímto materiálem pracuje a rozvádí i v části Piú animato od taktu 65 až do taktu 76. Zde přebírá téma houslová sekce a sólové housle pokračují v melodii v podobě šestnáctinových not (ve verzi s klavírem se téma hraje v pravé ruce).
32 Expozici zavírá závěrečné téma v taktech 77 až 89 v tonálním centru A dur a v polymetru sólisty (dvoučtvrťový takt) s orchestrem, respektive klavírem (šestiosminový takt).
Následuje část provedení, Vivo (takt 90), kde skladatel pracuje s rytmicku složkou hlavního tématu v taktech 25–41 pod označením Poco animato. Tyto akcentované, tříosminové noty, a osminky s dvěma štestnáctkami, jsou hlavním rytmickým motivem celého provedení první části koncertu.
Část Vivo je hodně rytmizovaná a opírá se o brilantní techniku sólisty (těžké dvojhmaty v rychlém sledu následované rozloženými sestupnými akordamy).
Takt 121 začíná hlavním tématem expozice ve spodních smyčcích (ve verzi s klavírem v levé ruce), avšak není uvedeno celé, jen jeho první čtyři takty. Dále se hlavní téma ozývá v klarinetech v taktech 127–131 (v klavírní verzi stále v pravé ruce). Sólové housle se s pomocí šestnáctek dostávají do vyšších rejstříků a chopí se hlavního tématu expozice, příčemž orchestr zůstává v rejstříku nižším. V taktu 145 (Ancora meno mosso e piú calmo) se pořád ozývá hlavní téma expozice, kde v podobě kánonu hrají
33 sólové housle v B dur a o půl taktu dál začíná v orchestrální verzi viola (v klavírní verzi pravá ruka) až do taktu 155.
V taktu 168 se do popředí dostává rytmus a těžká houslová technika, například od taktu 213. Zde jsou často používané melodie v podobě klesajících kvart. Tato část s novým materiálem pokračuje až do kadence sólových houslí.
Označením Calmo v taktu 231 začíná kadence sólisty v rámci části provedení. Má spíše mnoho rychle se měnících tonálních center než jedno hlavní. Tento úsek začíná znovuuvedením hlavního tématu expozice (takty 231–264), ale náhle vyústí do virtuózního sóla v podobě dvojhmatů, akordů a technických běhů. Metrum se mění mezi devítiosminovým, šestiosminovým a čtyřosminovým taktem.
34 Druhé téma expozice se vynoří v krátkosti v části Poco largamente v taktech 265 až 269.
Kadence končí v taktu 290 a s označením Piú lento začíná repríza.
Repríza je zrcadlová, čili začíná druhým tématem expozice a oproti expozici je uvedena v tónině E dur. Toto téma zazní v partech hoboje pod trylkem sólových houslí (ve verzi s klavírem v pravé ruce). V taktu 298 se sólista připojí k hlavní melodii a od taktu 305 pokračuje ve výraznějším přepracování hlavního tématu z rytmického, technického hlediska, ale i z ohledu tonálního (Des dur). Závěrečné téma expozice začíná v taktu 318 v A dur a není uvedeno v polymetru, jak tomu bylo v expozici. Také začíná v nižších polohách, bez dvojhmatů.
35 Hlavní téma expozice zaznívá v repríze v taktu 353 pod označením Tempo I. Tonální centrum je zde D dur a vede nás rovnou do posledního tempového označení této věty – Vivace.
Coda první věty Rózsova houslového koncertu začíná v taktu 372 pod označením Vivace. Pracuje se zde hlavně s rytmickým materiálem a zpracovává nejvíce užívaný rytmický motiv této části koncertu, který se poprvé objeví v taktech 12–13 v partu sólového nástroje.
Celá první věta končí v D dur. Z poslechu je znát, že se Rózsa snažil, aby byly sólové housle zastíněny orchestrem minimálně.
36 Druhá věta Lento cantabile, má strukturu velké písňové formy ABA v čtyččtvrťovém metru. Tato lyrická věta zní elegicky a melancholicky. Dílo začíná krátkou introdukcí (takty 1–4) v C dur. Téma „a“ je poprvé uvedeno v taktech pět až osm, kde Rózsa používá maďarský tečkovaný rytmus. Další téma „b“ začíná na třetí době osmého taktu a je zde slyšet imitace sólových houslí o dvě doby později ve spodních smyčcích (ve verzi s klavírem v pravé ruce). Toto téma zní až dokud se nenavrátí téma „a“, tentokrát v propracovanější verzi, ve vyšší poloze a ve dvojhmatech (takt 12). Tato plocha spolu tvoří první část velkého „A“.
37 Označením Poco animato je představen nový materiál (téma „c“) a s ním začíná druhý díl velkého „A“. Tato melodie je exponována až do taktu dvacet dva. Takty 22–28 značí malou spojku mezi tématem „c“ a „a“.
Téma „a“ (Tempo I) se vynoří ve spodních smyčcích (v klavírní verzi v pravé ruce) a o dvě doby později nastupují sólové housle ve vyšší poloze.
38 Částí Poco animato začíná velké „B“. Tato část je tonálně nejednoznačná – bitonální. Začíná tématem („e“), které se exponuje až do taktu 48, kde ho dohrává orchestr bez sólového nástroje.
V taktu 64 se téma „a“ objevý v partu hoboje (v klavírní verzi v pravé ruce) a tím začíná znovu velké „A“.
39 Návrat velkého „A“ je strukturou stejné, akorát v taktech 85–91 se objevuje nový materiál pod označením Poco largamente.
Označením Tranquillo v taktu 95 se znovu vynoří jedno z témat pomocí umělých flažoletů z velké části „B“, konkrétně melodie „e“ z taktu 33.
40 Coda s označením Molto tranquillo druhé věty je v podstatě návrat tématu „a“.
41 Třetí věta koncertu Allegro vivace, je nepochybně plná energie, pevný rytmus je spojen s divokou maďarskou quasi lidovou hudbou. Věta začíná dlouhou orchestrální předehrou. Sólové housle vstupují se striktním rytmem zvětšujícím napětí, které se však překlene do jásavého maďarského lidového tance. Celkově je třetí věta hodně založená na rytmu v kontrastu s první a druhou větou, které jsou více melodičtější. Struktura závěrečné věty je nejblíž k formě ronda, respektive sonátového ronda, jelikož tato část obsahuje codu. Střídají se zde dvě témata, která jsou někdy spojena mezivětami. Tato dvě témata nejsou charakterově kontrastní, spíše doplňující se. Protiklad k těmto dvoum tématům dělá expresivní, lyrická střední část věty.
42 Jak už bylo zmíněno, koncert začíná delší předehrou v taktech 1–70 v D dur, přičemž sólové housle nastupují v taktu 53. Tento krátký motiv se vyvíjí až dokud nevyústí do prvního tématu, který začíná v taktu 71 v B dur. Sice má kontury melodie, ale vyniká spíš rytmicky než melodicky (maďarský tečkovaný rytmus, taneční charakter). Tato hudební myšlenka je exponována až do taktu 115 a vyznačuje se měnícím se tonálním centrem. V taktech 87–103 se mění na G dur. Následně se tónina opět mění v úseku 104–115 na A dur a připomíná začátek třetí věty.
43 V taktech 116 - 122 následuje krátká spojka v D dur a připravuje druhé téma, které je povětšinou v F dur (takty 123–130). Tato stejná myšlenka se ozve od taktu 131 až 138, ale v As dur. Druhé téma je poněkud více melodické, ale pořád ne příliš kontrastní k tématu prvnímu. V taktech 139–144 lze slyšet imitaci sólových houslí ve violoncellech (v klavírní verzi v pravé ruce) znovu v F dur.
44 Další imitace nastane dva takty před Meno mosso (takt 142–143). Tentokrát naopak, sólové housle přebírají part klarinetu (klavíru). Tyto dva takty nás zavedou do druhé části druhého tématu s tempovým označením Meno mosso, které je exponováno až do taktu 172, kde následuje krátká spojka v pasáži 172–175.
V taktu 176 je znovu slyšet téma první a začíná v B dur. Téma dále prochází více tóninama.
V taktech 192–199 přebírá první téma orchestr v D dur a sólové housle nastupují v taktu 200 v A dur.
45 Střední část třetí věty koncertu přináší poměrně dlouhý nový materiál, který začíná v taktu 209 a trvá až do taktu 363. Tuto střední, více lyrickou část lze rozdělit do tří dílčích úseků. První úsek 209–246, je založen na kontrametrickém motivu (narušuje očekávání pravidelného rytmu), který se poprvé vynoří v úseku 13–14 v introdukci.
Druhý menší díl je slyšet v pasáži 247–281 a zpracovává materiál, který byl uveden v taktech 81–83 v partech sólových houslí v druhé větě koncertu – Lento cantabile.
46 Třetí díl střední části této věty se pohybuje v tonálních centrech E dur a A dur a nachází se v taktech 282–363. Obsahuje krátkou kadenci, která je v pětiosminovém taktu a trvá jenom 5 taktů (313–317).
Rekapitulace prvního a druhého tématu je po střední části kratší. Začíná v taktu 364 s druhým tématem, které se pohybuje hlavně v D dur.
47 V taktu 394 nastupuje orchestrální tutti a znovu přináší první téma této věty (v klavírní verzi v pravé ruce).
Část coda, která není součástí formy ronda, ale součástí sonátové formy (proto můžeme nejpíše mluvit o sonátovém rondu), nastupuje v taktu 410, Vivo e giocoso. V této části se znovu objevuje motiv z úseku 13–14 a začíná v nejvíce používané tónině celého koncertu, v tónině D dur.
48 V taktu 438 následuje krátký návrat k hlavnímu tématu až do označení Presto, kde pokračuje coda koncertu a znovu se objevuje kontrametrický rytmus z taktů 13–14 v D dur.
Finále obsahuje i krátkou kadenci, která začíná čtyřoktávovým během sólisty. Konec koncertu nabízí volitelné zakončení díla. Druhá možnost znovu používá kontrametrický motiv, tentokrát v partech tympánů (levá ruka klavíristy).
49 3. Filmová tvorba
Miklós Rózsa zkomponoval 95 originálních filmových partitur. Před každým novým filmem se snažil získat inspiraci, věnoval se důkladné charakterizaci filmu. Do svých partitur začleňoval specifické melodie a styly dané země, kde se děj filmu odehrával. We filmu Knight Without Armour (Rytíř beze zbroje) používá fragment písně Russian Sailors' Dance nebo hudbu Čajkovského. Sodoma a Gomora (1962) je jediný film z Rózsovy práce, který nese biblickou tematiku a obsahuje židovskou hudbu. Ve filmu El Cid (1961) zase studuje španělské tradice, melodie, rytmy a pro barevnější orchestraci používá španělskou kytaru.66 Charakterizaci etnických stylů používá ve filmech, kde se děj odehrává v Africe nebo Asii. V těchto skladbách používá modální a pentatonické melodie a africké rytmy. Rózsa taktéž intenzivně studoval tvorbu svých kolegů, filmových skladatelů v Americe. Jak píše ve své autobiografii, byl zklamán, že to byla hudba stejná, která obsahovala fragmenty symfonií a skladeb známých klasických skladatelů. Tyto partitury pro filmové plátno často obsahovaly stejnou kolekci skladeb, které se používali ke scénám milostným, akčním, atd. Hudba jednoduše nebyla originální. Jediný skladatel, který na Rózsu zapůsobil, byl Erich Wolfgang Korngold (1897– 1957), který se narodil v Brně a byl známým skladatelem jak koncertní tak filmové hudby.67 Rózsa začal se svým dvojím životem klasického a filmového skladatele ve třicátých letech dvacátého století. Počátky filmové kariéry začaly v Británii, s filmovým producentem a režisérem Alexandrem Kordou v roce 1937 a jejich spolupráce trvala v Hollywoodu až do roku 1943. Ačkoli jeho začátky byly v Londýně, v jeho raných partiturách pro plátno nejsou znaky britského vlivu.68 Už během prvních tří let napsal hudbu ke komediím, thrillerům, romantickým filmům a některé prvky jeho raných filmových partitur ho provázely po celou dobu kariéry – synkopické disonantní akordy pro akční filmy, lyrické smyčce a výrazné skoky pro romantické motivy a typická fagotová sóla pro komické části filmu. V těchto prvních filmech ještě Rózsa nespojuje filmové postavy s hudebními motivy. První film, kde používal
66 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, s. 51. ISBN 0810881004 67 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 95. ISBN 0859361411 68 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, s. 26. ISBN 0810881004
50 leitmotiv, je The Thief of Bagdad (Zloděj z Bagdádu) z roku 1940. Další filmy už obsahují jasné spojování melodií s postavami z filmu, nejviditelněji ve filmech Jungle Book (Kniha džunglí, 1942), That Lady Hamilton (Lady Hamiltonová, 1941), Sundown (Západ slunce, 1941), Five Graves to Cairo (Pět hrobů u Káhiry, 1943).69 Filmový směr kariéry mu rozšířil cit k barevnosti orchestrace skladeb. Převažná část melodického materiálu děl je věnována houslím, stejně jak v jeho koncertní tvorbě, vyjadřuje něžné, intimní a smutné melodie houslemi nebo violoncellem. Dechové nástroje využívá pro kontrastní nálady vůči smyčcům nebo výrazy humorné a smutné. Nízší rejstřík flétny využívá pro vzkvétající nebo milostný vztah.70 Rózsa byl zastáncem tonality. Jediný příklad, kdy použil ve svém díle dodekafonii Arnolda Schönberga, je téma pro ďábla, v hudbě k filmu King of Kings (Král Králů, 1961).71 Filmy noir72 byly také podnětem ke změně orchestrace skladeb, kdy využíval violoncella a violy k hlavním melodiím a preferované dechové nástroje byly hoboj, klarinet a hlavně basový klarinet. Tympán se dostává do popředí, jako nástroj charakterizující vypjaté situace na plátně ve filmu Criss Cross (Křížem Krážem, 1949).73 Často také používal nápěv středověké sekvence Dies irae jako znak loučení ve svých filmových partiturách.74 Sám skladatel rozdělil svoji filmovou tvorbu do čtyř období. První je skupina filmů, které spadají do kategorie orientální hudby. Tyto filmy se natáčeli na exotických místech. Sem patří: The FourFeathers (Čtyři péra), The Thief of Bagdad (Zloděj z Bagdádu), Jungle Book (Kniha džunglí), Sahara a Sundown (Západ slunce). Druhé období jsou filmy „psychologické“. Sem patří The Lost Weekend (Ztracený víkend, 1945), The Secret Beyond the Door (Tajemství za dvěřmi, 1948), The Strange love of Martha Ivers (Podivná láska Marty Iversové, 1946), The Red House (Červený dům, 1947) a Spellbound (Rozdvojená duše, 1945).75 Třetí období je Film noir, období tzv. gangsterských filmů, The Killers (Zabijáci, 1946) a The Naked City
69 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011. ISBN 0810881004 (strana 42) 70 HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, s. 50. ISBN 0810881004 71 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 180. ISBN 0859361411 72 Filmový žánr v letech 1941 - 1958 73HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011, s. 38. ISBN 0810881004 74 SÁNDOR, György. Rózsa Miklós - A filmzenekirály 2018 (maďarský dokument, Miklós Rózsa – Král filmů 2018) Dostupné z:
51 (Obnažené město, 1948). Film noir je právě to období, kdy Rózsa začal skládat více disonantní hudbu k zachycení drsného realismu a nálady hororových filmů. Poslední období, kde se nachází filmy historické jako Ben Hur (1959) nebo Quo Vadis (1951). Mezi jeho nejzajímavější partitury k filmu patří Spellbound, který je zároveň prvním psychoanalytickým filmem v Hollywoodu. V této filmové partituře využívá nástroj theremin. Jeho kvílivý zvuk evokující úkost zde představoval motiv hlavního hrdiny. Na tomto filmu spolupracoval s režiserem Alfredem Hitchcockem. Hudba k filmu Spellbound přinesla Rózsovi filmovou cenu Oscar. Podle dokumentu o Rózsovi mu ale k výhře Alfred Hitchcock negratuloval, považoval hudbu za tak dobrou, že odvádí pozornost od filmu. Už spolu nikdy nepracovali.76 Avšak film se stal tak oblíbeným, že Rózsa napsal Spellbound-"Spellbound Concerto" – piano solo and orchestra (1946), jako koncertní adaptaci partitury tohoto filmu. Dalším psychoanalytickým filmem, kde Rózsa použil nástroj theremin je The Lost Weekend (1945). Zde nástroj představuje touhu po alkoholu, zoufalství nebo agonii. Film získal Oscara za nejlepší režii a nejlepšího herce v hlavní roli. Rózsova partitura tohoto filmu byla také nominována, avšak v ten rok prohrál sám se sebou, Oscara za nejlepší filmovou hudbu dostala jeho kompozice k jinému filmu, k Spellbound.77 Ben Hur (1959) je nejspíš nejznámějším filmem, ke kterému Rózsa zkomponoval hudbu. Tento film byl nominován na Oscara dvanáctkrát a jedenáctkrát tuto cenu i získal. Po filmu Ben Hur Rózsa komponoval další monumentlní filmy jako El Cid (1961), King of Kings (1961) a Sodoma a Gomora z roku 1962. Miklós Rózsa za svoji kariéru spolupracoval s filmovými studii jako Korda, Atlantic, Columbia, United Artists, Paramount, Universal, MGM, Warner 7 Arts nebo 20th Century Fox. Podílel se na filmech s režisery a producenty jako Alfred Hitchcock, George Cukor, Billy Wilder nebo Alexander Korda. Pracoval ve filmové komunitě od roku 1937 do roku 1982 a v součtu je držitelem tří Oscarů za filmy Spellbound (1945), A Double Life (1948) a Ben Hur (1959).
75 RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984, s. 134. ISBN 0859361411 76SÁNDOR, György. Rózsa Miklós - A filmzenekirály 2018 (maďarský dokument, Miklós Rózsa – Král filmů 2018) Dostupné z:
52 Závěr
Maďarský skladatel Miklós Rózsa žil většinu svého tvůrčího života v Kalifornii, ale jeho kompoziční styl byl značně ovlivněn maďarskými kořeny a studiem v Lipsku pod dohledem německých pedagogů. Jeho styl kompozice je ze začátku neoklasicistní, později neoromantický ale bezpochybně je každé jedno dílo propojené s rytmickými a melodickými znaky maďarské lidové hudby. Koncert pro housle a orchestr op.24 je pravděpodobně nejlepším dílem ze všech jeho skladeb pro koncertní sál. Rózsův hudební jazyk tohoto koncertu je přirozeně maďarský, založený na lidové hudbě. Obsahuje barevnou orchestraci a celé dílo provází energie a zajímavý tematický materiál. V době, kdy Rózsa žil v Hollywoodu byla kvalitní filmová hudba tvořena převážně evropskými emigranty – skladateli jako Erich Wolfgang Korngold, Max Steiner Franz Waxman, Hanns Eisler nebo Dimitri Tiomkin. Do tohoto seznamu patří i Miklós Rózsa, který od roku 1937 až do 1982 napsal partituru pro 95 filmů a získal 17 nominací na Oscara, ze kterých tři i získal. Byl jedním z mála filmových skladatelů vysoce uznávaných natolik, že byl přijat na pódiích vážné hudby a také do filmového studia. I když Rózsa začleňoval do svých filmových partitur modernější techniky 20. století, vrámci vážné hudby odmítl hudební směry a avantgardní způsoby komponování 20. století.
53 Použité informační zdroje
HICKMAN, Roger. Miklos Rozsa's Ben-Hur: A Film Score Guide. United States: Scarecrow Press, 2011. ISBN 0810881004
LEHOTAY – HORVÁTH, György. Rózsa Miklós életem történeteiből. (Miklós Rózsa příběhy z mého života) Budapest: Zeneműkiadó, 1980. ISBN 9633303540
PALMER, Christopher. Miklós Rózsa: A Sketch of His Life and Work. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1975. ISBN 3765100846
RÓZSA, Miklós. Double life: The autobiograpy of Miklós Rózsa. United Kingdom: The Baton Press, 1984. ISBN 0859361411
Archivní pramen: MCKENNEY, Nancy Jance. „The chamber music of Miklós Rózsa“ (PhD diss., University of Kentucky, 2002)
Elektronické zdroje: ALPÍZAR, Mark. „Miklós Rózsa's Theme, Variations, and Finale A Guide for Performers“ (PhD diss., Arizona State University 2018) Dostupné z:
HALL, Roger. Film Music Review, 2007 (recenze filmové hudby z roku 2007) Dostupné z:
54 Lípa Musica. Mezinárodní hudební festival, 2019. Dostupné z:
PREVIN, Andre. Rozhovor s Miklósem Rózsou a Johnem Williamsem 1970 Dostupné z:
RUCK, Jonathan. „The cello works of Miklós Rózsa“ (Phd diss.,Indiana University, 2012) Dostupné z:
SNELL, Mike. Digging for Rózsa gold, 1984. Dostupné z:
SOTIROPOULOS, Konstantinos. MIKLÓS RÓZSA Dostupné z:
Univerzity v Syracuse. Dostupné z:
VARGYAS, Lajos. A magyarság népzenéje, Budapest: Zeneműkiadó, 1989 ISBN 963 9014 94 X Dostupné z:
WIKIPEDIE. Trianonská smlouva. Dostupné z:
Audiovizuální dílo: SÁNDOR, György. Rózsa Miklós - A filmzenekirály 2018 (maďarský dokument, Miklós Rózsa – Král filmů 2018) Dostupné z:
55 Seznam příloh
Příloha č. 1: Rozhovor s prof. MgA. Františkem Novotným Příloha č. 2: Všechna díla vážné hudby, seřazená dle opusového čísla Příloha č. 3: Všechna díla filmové hudby Miklóse Rózsy Příloha č. 4: ceny Oscar (Academy Awards) Příloha č. 5: Fotky ze života Miklóse Rózsy
56 Přílohy
Příloha č. 1: Rozhovor s prof. MgA. Františkem Novotným Česká premiéra houslového koncertu Miklóse Rózsy, FB 17. a 18.února 2005 v Janáčkově divadle, sólista – František Novotný, dirigent – Christoph Campestrini
Pane profesore, kdy jste se poprvé setkal s Rózsovou hudbou a co Vás na ní zaujalo? Po roce 1989 jsem se mj. velmi intenzivně věnoval Korngoldovi, jehož hudba byla tehdy u nás i ve východní Evropě téměř neznámá. Už při studiu historických souvislostí Korngoldova života jsem zaznamenal Rózsovu hudební osobost a několik jejich nápadných paralel – oba pocházeli z centrální Evropy, oba odešli do Hollywoodu, kde se věnovali jak tvorbě tzv. vážné hudby tak filmovým partiturám, za které oba získali Oscary. Navíc oběma jejich houslové koncerty premiéroval legendární Jascha Heifetz. Když jsem se pak po roce 2000 začal hlouběji seznamovat s hudbou i osudy Miklóse Rózsy, jeho přátel (Honegger) a okruhem velkých a zajímavých umělců, ve kterém se ve Spojených státech pohyboval (Korngold, Mann, Werfel) a když jsem se dočetl, že jeho díla dirigovali velikáni jako Böhm, Walter, Solti nebo Bernstein, byla to další výzva k představení dosud neuvedené hudby v našem prostoru. O Rózsově houslovém koncertu se říká, že patří v houslové literatuře s doprovodem orchestru mezi nejobtížnější. Jak se Vám pracovalo na jeho přípravě co do techniky i výrazu, obohatil Vás něčím novým? Důležitým faktem je, že svůj koncert Rózsa věnoval Jaschovi Heifetzovi – jednomu z největších světových virtuózů, který disponoval nebývalou technikou. Jeho "konzultační" vliv na maximální využití nástrojových možností v sólovém partu je zjevný. Musím říci, že jsem se Rózsově hudební řeči učil jako novému jazyku a při studiu využil nejrůznějších technik - od Paganiniho, Wieniawského, Ysaÿe až po klasiky americké hudby minulého století. Technická úskalí, která je v krajině Rózsovy partitury zapotřebí překonat, jsou však opravdu originální. Rózsův houslový koncert patří nepochybně v mnoha ohledech k nejnáročnějším houslovým dílům, vyžadujícím kromě technických dispozic také mentální energii a bohaté hudební a interpretační zkušenosti – zejména s ohledem na prokomponovanost obtížného sólového partu s orchestrem.
57 Váš repertoár, obsahující více než sedmdesát děl s orchestrem, tvoří nejen osvědčená díla tradiční houslové literatury, ale průběžně provádíte i sondy do „neohraných“ oblastí tvorby 20.století. Kterými méně uváděnými autory jste se v této souvislosti zabýval a zabýváte? Od 90.let jsem s Českou filharmonií a dalšími orchestry uvedl řadu českých (i československých) premiér – kromě Rózsova houslového koncertu např. "Serenade after Plato´s Symposium" Leonarda Bernsteina, kompozice A.Coplanda, S.Barbera, Jana Nováka, A.Berga a již zmiňovaného E.W.Korngolda. K „mým“ premiérám u nás pak překvapivě patřily i velké opusy pro housle a orchestr ruských romantiků Arenského a Tanějeva, které Český rozhlas s vydavatelstvím Radioservis také vydal na CD. Váš blízký vztah ke Korngoldovi je zjevný. Jeho koncert uvádíte s velkým ohlasem doma a v cizině. Do Vaší diskografie patří také CD se sonátami E.W.Korngolda a Rich.Strausse, které se těší vysokému hodnocení zahraničních odborníků. Lze hovořit o podobnosti Korngoldova a Rózsova kompozičního stylu? Zjednodušeně řečeno - Korngoldova inspirace vycházela z období romantismu a elegantní vídeňské secese. Rózsa byl nesporně ovlivněn maďarským folklorem, jehož studiu se v mládí věnoval. Zpracovával ho však zcela jiným způsobem než Bartók a Kodály. V houslovém koncertu prosvítá spíše jeho originální občas uplatňovaný "patho-psychologický" styl s neobvyklými až nadpozemsky tajemnými barvami. Pravděpodobně tato "tématická" spřízněnost byla základem spolupráce s legendárním režisérem Hitchcockem. Právě za hudbu k jeho filmu "Spellbound" (u nás známém pod názvem "Rozdvojená duše") získal Rózsa jednoho ze svých tří Oscarů. Z ohlasů jsem byl samozřejmě potěšen, že Rózsova hudba oslovila posluchče tak jako Korngoldova či Bernsteinova. Českou premiéru Rózsova houslového koncertu jste v r. 2005 nastudoval s dirigentem Christophem Campestrinim, Rakušanem italského jména, Vaším vrstevníkem. Jak na tento společný umělecký počin vzpomínáte a vyústil případně do nějaké další spolupráce? Setkání s Christophem považuji za jeden z umělecky velmi příznivých momentů. S mimořádně obtížnou Rózsovou partiturou byl dokonale seznámen, takže se nám pracovalo skvěle. Od té doby jsem měl možnost s ním několikrát vystupovat a vždycky to byla radost. Je to svrchovaný kumštýř. V mnoha ohledech jsme naladěni
58 na stejnou strunu, což je velká výhoda při společné práci s orchestrem. I to bylo důvodem ho přizvat k nahrávání dvojkoncertů pro housle a klavír Mozarta a Mendelssohna, které jsme před časem realizovali s kolegou Milsteinem pro vydání na CD.78
78 Osobní rozhovor a https://frantiseknovotny.com/
59 Příloha č. 2: Všechna díla vážné hudby, seřazená dle opusového čísla: 1927 Trio-serenade, for string trio (revidováno 1974) op.1 B&H 1928 Quintet in F minor, for piano and strings op. 2 B&H 1929 Rhapsody, for Cello and orchestra op. 3 B&H 1929 Variations on a Hungarian Peasant Song,violin & Orch op. 4 B&H 1929 North Hungarian Peasant Songs and Dances,violin & orch op. 5 B&H 1930 Symphony (nepublikovámo) revidováno jako op 6a (1993) 1931 Duo, for violin and piano op. 7 B&H 1931 Duo, for cello and piano op. 8 B&H 1932 Variations pour Piano op. 9 Salabert 1932 Serenade, for small orchestra (revidováno 1946 jako op.25) op. 10 B&H 1932 Scherzo, for orchestra (nepublikováno) op. 11 1932 Six Bagatelles, for piano solo op. 12 B&H 1933 Theme, Variations and Finale, for orchestra (original) op. 13 E Revidovaná verze (1943, 1966) op. 13a E 1933 Sonata, for two violins (revised 1973) op. 15 B&H 1935 Ballet, Hungaria 1938 Three Hungarian Sketches, for orchestra (revidováno 1958) op. 14 E 1940 Two Songs, for contralto and piano op. 16 FM 1942 The Jungle Book - Suite, for narrator and orchestra BB 1942 Lullaby from The Jungle Book BB 1943 Concerto, for string orchestra (revidováno 1957) op. 17 B&H 1946 Lullaby and Madrigal of Spring op. 18 AMP 1946 Kaleidoscope for piano solo op. 19 AMP 1957 Kaleidoscope, for orchestra op. 19a 1946 Spellbound Concerto , for orchestra Chappell 1946 To Everything there is a Season op. 21 B&H 1946 Hungarian Serenade, for small orchestra op. 25 B&H 1948 Sonata, for piano Solo op. 20 B&H 1950 Quartet no. 1, for strings op. 22 B&H 1951 Sonatina, for clarinet solo op. 27 BB 1951 Quo Vadis - Suite, for orchestra UA
60 1952 The Vintner's Daughter - Variations, for piano solo op. 23 BB 1953 Concerto, for violin and orchestra op. 24 B&H 1957 Overture to a Symphony Concert, for orchestra (revidováno 1963) op. 26 E 1959 Ben-Hur - Suite, for orchestra UA 1961 Twelve Short Choruses from Ben-flur and King of Kings UA 1964 Notturno Ungherese , for orchestra op. 28 B&H 1966 Sinfonia Concertante for violin, cello and orchestra op. 29 B&H 1966 Tema con Variazioni (2nd mvt. of op. 29) op. 29a B&H 1967 The Vanities of Life – moteto op. 30 B&H 1967 Concerto, for piano and orchestra op. 31B&H 1968 Concerto, for cello and orchestra op. 32 B&H 1972 Tripartita, for orchestra op. 33 B&H 1972 Psalm 23 (The Lord is my shepherd) op. 34 BB 1972 Nostalgia - Two Songs, for soprano or tenor, and piano FM 1975 Festive Flourish, for brass and percussion BB 1975 Three Chinese Poems, for mixed chorus op. 35 BB 1977 Toccata Capricciosa , for cello solo op. 36 B&H 1979 Concerto, for viola and orchestra op. 37 B&H 1981 Quartet no. 2, for strings op. 38 B&H 1983 Sonata for Flute solo op. 39 FA 1986 Sonata for Violin solo op. 40 B&H 1986 Sonata for Clarinet solo op. 41 BB 1986 Sonata for Guitar op. 42 AMP 1987 Sonata for Oboe solo op. 43 BB 1988 Introduction and Allegro for Viola solo (editováno Christopherem Palmerem) op.44 BB 1989 Sonatina for Ondes Martenot op. 45 Cambria 1992 Andante for String Orchestra op. 22a. B&H
B&H = Breitkopf & Härtel FM = Fentone Music E = Eulenburg UA = United Artists Music BB: Broude Brothers
61 AMP = Associated Music Publishers79
Příloha č. 3: Všechna díla filmové hudby Miklóse Rózsy
Hudba k filmům před smlouvou s Metro – Goldwyn – Mayer: 1937 Knight Without Armour (Korda) Režie Jacques Feyder 1937 Thunder in the City (Atlantic) Režie Marion Gering 1937 The Squeaker (Korda) Režie William H. Howard 1938 The Divorce Of Lady X (Korda) Režie Tim Whelan 1939 The Four Feathers (Korda) Režie G Zoltan Korda 1939 The Spy in Black (Columbia) Režie Michael Powell 1939 Ten Days in Paris (Columbia) Režie Tim Whelan 1939 On The Night of the Fire (Somlo; 1939) Režie Brian Desmond Hurst 1940 Four Dark Hours(New World) Režie William Cameron Menzies 1940 The Thief of Bagdad (Korda) Režie Ludwig Berger, Michael Powell, Tim Whelan, Geoffrey Boothby, Charles David, [Zoltan Korda, William Cameron Menzies, Alexander Korda]. 1941 That Hamilton Woman (Korda) Režie Alexander Korda 1941 Lydia (Korda) Režie Julien Duvivier 1941 New Wine (United Artists) Režie Reinhold Schunzel 1941 Sundown (United Artists) Režie Henry Hathaway 1942 Th Jungle Book (Korda) Režie Zoltán Korda 1942 Jacaré (United Artists) Režie Charles E. Ford 1943 Five Graves to Cairo (Paramount) Režie Billy Wilder 1943 So Proudly We Hail! (Paramount) Režie Mark Sandrich 1943 Sahara (Columbia) Režie Zoltán Korda 1943 The Woman of the Town (Paramount) Režie George Archainbaud 1944 The Hour Before the Dawn (Paramount)Režie Frank Tuttle 1944 Double Indemnity (Paramount) Režie Billy Wilder 1944 Dark Waters (United Artists) Režie Andre de Toth 1944 The Man in Half Moon Street (Paramount) Režie Ralph Murphy 1945 Blood on the Sun (United Artists) Režie Frank Lloyd
79 Dostupné z webových stránek:
62 1945 A Song to Remember (Columbia) Režie Charles Vidor 1945 Lady on a Train (Universal) Režie Charles David 1945 The Lost Weekend (Paramount) Režie Billy Wilder 1945 Spellbound (United Artists) Režie Alfred Hitchcock 1946 Because of Him (Universal) Režie Richard Wallace 1946 The Killers (Universal) Režie Robert Siodmak 1946 The Strange Love of Martha Ivers (Paramount) Režie Lewis Milestone 1947 The Red House(United Artists) Režie Delmer Daves 1947 Song of Scheherazade (Universal) Režie Walter Reisch 1947 The Macomber Affair (United Artists) Režie Zoltan Korda 1947 Time out of Mind (Universal) Režie Robert Siodmak 1947 The Other Love (United Artists) Režie Andre de Toth 1947 Desert Fury (Paramount) Režie Lewis Allen 1947 Brute Force (Universal) Režie Jules Dassin 1948 Secret Beyond the Door (Universal) Režie Fritz Lang 1948 A Woman's Vengeance (Universal) Režie Zoltan Korda 1948 A Double Life (Universal) Režie George Cukor 1948 The Naked City (Universal) Režie Jules Dassin 1948 Kiss the Blood off My Hands (Universal) Režie Norman Foster 1948 Criss Cross (Universal) Režie Robert Siodmak
Filmy vyrobené v Metro – Goldwyn – Mayer (kromě filmů, kde je napsáno jinak): 1949 Command Decision Režie Sam Wood 1949 The Bribe Režie Robert Z. Leonard 1949 Madame Bovary Režie Vincente Minelli 1949 East Side, West Side Režie Mervyn Le Roy 1950 The Red Danube Režie George Sidney 1950 Adam's Rib Režie George Cukor 1950 The Asphalt Jungle Režie John Huston 1950 Crisis Režie Richard Brooks 1950 The Miniver Story Režie H. C. Potter 1950 Quo Vadis Režie Mervyn LeRoy, v roce 2012 předělán v Prometheus Records 1951 The Light Touch Režie Richard Brooks
63 1952 Ivanhoe Režie Richard Thorpe, v roce 1994 předělán v Intrada records 1952 Plymouth Adventure Režie Clarence Brown 1953 Julius Caesar Režie Joseph L. Mankiewicz, v roce 1995 předělám v Intrada records 1953 The Story Of Three Loves Režie Gottfried Reinhardt, Vincente Minnelli 1953 Young Bess Režie George Sidney 1953 All the Brothers Were Valiant Režie Richard Thorpe 1954 Knights of the Round Table Režie Richard Thorpe 1954 Men of the Fighting Lady Režie Andrew Marton 1954 Valley of the Kings Režie Robert Pirosh 1954 Seagulls Over Sorrento Režie John and Roy Boulting 1954 Green Fire Režie Andrew Marton 1954 Beau Brummel Režie Curtis Bernhardt 1955 Moonfleet Režie Fritz Lang 1955 The King's Thief Režie Robert Z. Leonard 1955 Diane Režie David Miller 1956 Tribute to a Bad Man Režie Robert Wise 1956 Bhowani Junction Režie George Cukor 1956 Lust for Life Režie Vincente Minnelli 1957 Something of Value Režie Richard Brooks 1957 The Seventh Sin Režie Ronald Neame, Vincente Minnelli 1957 Tip on a Dead Jockey Režie Richard Thorpe 1958 A Time to Love and a Time to Die (Universal) Režie Douglas Sirk 1959 The World, the Flesh, and the Devil Režie Ranald MacDougall 1959 Ben-Hur: A Tale of the Christ Režie William Wyler 1961 King Of Kings Režie Nicholas Ray
Filmová hudba po skončení smlouvy s MGM: 1961 El Cid (Bronston/Allied Artists) Režie Anthony Mann 1962 Sodom and Gomorrah (20th Century Fox) Režie Robert Aldrich, Sergio Leone 1963 The V.I.P.s (M-G-M) Režie Anthony Asquith 1968 The Power (M-G-M) Režie Byron Haskin 1968 The Green Berets (Warner 7 Arts) Režie John Wayne, Ray Kellogg
64 1970 The Private Life of Sherlock Holmes (United Artists) Režie Billy Wilder 1974 The Golden Voyage of Sinbad (Columbia) Režie Gordon Hessler 1977 Providence (Action/SFP) Režie Alain Resnais 1977 The Private Files of J. Edgar Hoover (Larco) Režie Larry Cohen 1978 Fedora (Geria/Bavaria) Režie Billy Wilder 1979 Last Embrace (United Artists) Režie Jonathan Demme 1980 Time After Time (Warner/Orion) Režie Nicholas Meyer 1981 Eye of the Needle (United Artists/Kings Row) Režie Richard Marquand 1982 Dead Men Don't Wear Plaid (Universal/Aspen) Režie Carl Reiner80
Příloha č. 4: cena Oscar (Academy Awards) Získané Oscary: 1946 – Best Original Score – Spellbound 1948 – Best Original Score – A Double Life 1960 – Best Original Score – Ben-Hur
Academy Award nominace: 1941 – Best Original Score – The Thief of Baghdad 1942 – Best Original Score – Lydia 1942 – Best Original Score – Sundown 1943 – Best Original Score – The Jungle Book 1945 – Best Original Score – Double Indemnity 1945 – Best Original Score – The Woman of the Town 1946 – Best Original Score – Lost Weekend 1946 – Best Original Score – A Song to Remember 1947 – Best Original Score – The Killers 1952 – Best Original Score – Quo Vadis? 1953 – Best Original Score – Ivanhoe 1954 – Best Original Score – Julius Caesar 1962 – Best Original Score – El Cid 1962 – Best Original Song – “The Falcon and the Dove” z filmu El Cid
80 Dostupné z webových stránek Miklós Rózsa Society:
65 Příloha č. 5: Fotky ze života Miklóse Rózsy Obrázek č. 1: Fotka Miklóse Rózsy v raných třicátých letech 20. stol.81
Obrázek č. 2: Fotografie z autobiografie Double Life82
81 Dostupné z webových stránek Miklós Rózsa Society:
66
Obrázek č. 3: Fotografie Miklóse Rózsy a Jascha Heifetze, kteří studují partituru ke Koncertu pro housle a orchestr op. 2483
Obrázek č. 4: Program světové premiéry Rózsova Koncertu pro housle a orchestr op. 24 v neděli, 15. ledna 1956 v texaském Dallasu. Sólista byl Jascha Heifetz pod taktovkou dirigenta Waltera Hendla s Dallasským symfonickým orchestrem.84
83 Syracuse Universty Library. Dostupné z webových stránek:
67
Obrázek č. 6: Ceny Oscar, které získal za své tři filmové partitury85
Obrázek č. 7: Dům Miklóse Rózsy v Kalifornii86
85 JERRFEY, Dane. A visit with Miklós Rózsa. Dostupné z webových stránek:
68
87
Obrázek č. 5: Plakát z koncertu, kdy Bruna Waltera zastoupil Leonard Bernstein
87 Concert program, 4 Nov 1943, Program ID 5814, New York Philharmonic Leon Levy Digital Archives. Dostupné z: https://archives.nyphil.org/index.php/artifact/29881558-4206-4535-b6c8-144b23a20a71-0.1
69 88
Popisek k dílu od autora
88 Concert program, 4 Nov 1943, Program ID 5814, New York Philharmonic Leon Levy Digital Archives. Dostupné z: https://archives.nyphil.org/index.php/artifact/29881558-4206-4535-b6c8-144b23a20a71-0.1
70