Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Seminář japonských studií

Bakalářská diplomová práce

2020 Michaela Chupíková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Seminář japonských studií

Japanistika

Michaela Chupíková

Legislativní změny v Japonsku související s právy homosexuálů po roce 2000 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Rozwałka

2020

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla archivována a zpřístupněna ke studijním účelům.

...... Michaela Chupíková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své práce, Mgr. Zuzaně Rozwałce, za její cenné připomínky, trpělivost a čas, který mi věnovala při konzultacích.

Obsah

Poznámka k formální úpravě práce ...... 6 Úvod ...... 7 1. Úvod do problematiky života japonských homosexuálů ...... 9 2. Legislativa upravující práva japonských homosexuálů před 21. stoletím ...... 11 3. Současná legislativa týkající se uznávání stejnopohlavních svazků a partnerského soužití ...... 15 3.1 Ústava Japonska ...... 15 3.1.1 24. článek ústavy ...... 16 3.1.2 14. článek ústavy ...... 17 3.2 Stejnopohlavní manželství v Japonsku ...... 18 3.3 Adopce ...... 22 4. Partnerské certifikáty ...... 26 5. Směrnice Ministerstva školství z roku 2015...... 29 6. Olympijské hry 2020 ...... 33 7. Osobnosti zasazující se o změny ve prospěch japonských homosexuálů ...... 36 Závěr ...... 38 Seznam použité literatury ...... 40 Resumé ...... 46 Summary ...... 47 Přílohy ...... 48

Poznámka k formální úpravě práce

V celé práci je použita česká transkripce japonštiny, a to v souladu se zásadami, které uvádějí Ivona Barešová a Monika Dytrtová. 1 Japonská jména uvádím v pořadí jméno příjmení, tedy v opačném pořadí, než je v Japonsku zvykem. Skloňováno je pouze příjmení, nikoliv jméno. Názvy měst, oblastí, historických období a jména osobností v kurzívě neuvádím. U prvního výskytu japonských výrazů je v závorce rovněž uveden jejich původní zápis ve znacích. Dále jsou pak uváděny v přepsané formě kurzívou s výjimkou vlastních jmen, ta jsou zapsána normálním písmem. Bibliografické údaje se řídí citační normou ČSN ISO 690. V práci se často objevují anglické výrazy a anglicismy, týkající se ve velké většině genderových otázek a oblasti sexuality. Mezi tyto výrazy patří například coming out, gender, transgender, cross- dressing a další. Jedná se o zaužívané termíny, které ponechávám v jejich původním znění. V příloze číslo 1 japonské termíny v kurzívě neuvádím.

Použité zkratky:

OH olympijské hry LOH letní olympijské hry HRW Human Rights Watch MEXT Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie SOGI sexuální orientace a genderová identita OCCUR japonské sdružení pro lesbické a homosexuální hnutí ILGA Mezinárodní lesbická a gay asociace

1 BAREŠOVÁ, Ivona a Monika DYTRTOVÁ. Problematika české transkripce japonštiny a pravidla jejího užívání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, 94 s. ISBN 978-80-244-4017-0.

6

Úvod

Pojem LGBT+, tedy souhrnný název označující skupinu leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a dalších genderových identit, jehož varianty se neustále proměňují (z toho důvodu je na konci zkratky připojeno znamínko „plus“ naznačující zařazení dalších genderových identit),2 se dostává čím dál tím více do podvědomí dnešní moderní společnosti. Postavy LGBT+ se častěji objevují v celosvětové kinematografii a ani vlády jednotlivých států nejsou už tak váhavé mluvit o tomto tématu. Lidé začínají prohlubovat svůj zájem o tématiku sexuálních menšin a genderových identit. V některých zemích světa můžeme pozorovat inovace v legislativě upravující práva homosexuálů. Například jsou uznávána homosexuální manželství či si stejnopohlavní páry mohou osvojit dítě. Osoby LGBT+ tak nabývají nejen větších práv, ale také svobodnějšího života. Stále se však setkáváme se zeměmi, které homosexualitu považují za nepřirozenou či za projev nemoci. V České republice je od roku 2006 uznáváno pouze registrované partnerství 3 a dítě si u nás stejnopohlavní pár osvojit zatím nemůže. Snahu o změnu však nacházíme. Několikrát se v Poslanecké sněmovně projednával návrh o osvojení dítěte stejnopohlavními partnery. Na podporu menšiny LGBT+ se u nás také podepisují petice požadující legální uznání homosexuálních svazků. Velkou roli při tom hraje například organizace zvaná Jsme fér či Logos Česká republika a každoročně se v Praze koná pochod homosexuálů, anglicky gay parade, na podporu osob LGBT+. Tato práce se však zaměřuje na současnou právní situaci japonských homosexuálů. K zúžení tématu pouze na homosexuální otázku jsem přistoupila z toho důvodu, že by se o otázce japonských transgender osob a jiných genderových identit dala vypracovat samostatná akademická práce, a že je tato oblast lépe prostudovaná. V mém výzkumu jsem si kladla za cíl vymezit, jaké legislativní změny v souvislosti s právy homosexuálních jedinců v Japonsku nastaly během 21. století, a jaké podmínky aktuálně v Japonsku panují pro život a práva těchto obyvatel. K větší míře právních úprav života japonských homosexuálů dochází až během 21. století, proto se v práci soustředím na tuto specifickou dobu. Téma mi je blízké již od prvního ročníku univerzitních studií, a poněvadž v České republice neexistuje mnoho osob, které by se této problematice věnovaly, rozhodla jsem se jí zaobírat. Je to dle mého názoru velmi aktuální téma a dosud neprobádaná oblast, která si zaslouží pozornost a zkoumání. Ke zjištění legislativních změn uskutečněných ve prospěch japonských homosexuálů jsem během svého výzkumu zaměřila pozornost na události, které vedly k zákonodárným změnám a na osobnosti, které tyto změny zapříčinily, nebo k nim přispěly. Práce je strukturována prvně dle popisu problematiky života současných japonských homosexuálů, dále objasňuje právní situaci během 20. století. Ve třetí kapitole jsou nastíněny překážky, kterým

2 Genderová identita označuje v užším významu vnitřní pocit jedince, kým se sám cítí být, jakou hraje sociální roli a jaký má "rod", neboli gender. 3 Úředně ověřený svazek dvou osob stejného pohlaví, které v registrovaném partnerství nedisponují rovnocennými právy a povinnostmi jako osoby žijící v manželství. 7 současní japonští homosexuálové čelí a spojitost japonské legislativy s právy homosexuálů. Dále způsob, jakým mohou japonské stejnopohlavní páry získat alespoň nějaká práva, a nakonec inovaci v oblasti náhradního rodičovství pro tyto jedince. V následujících kapitolách se práce věnuje současné době a třem konkrétním vyhláškám, které vstoupily v 21. století v platnost, tedy samotnému výzkumu. Jedná se o systém partnerských certifikátů, o směrnici japonského Ministerstva školství, kultury, sportu, vědy a technologie z roku 2015 a v poslední řadě o vyhlášku z roku 2018 týkající se letních olympijských her konaných v Tokiu v roce 2021. Avšak zde nelze hovořit o úrovni legislativní jako takové, nýbrž o úrovni vyhlášek, které se týkají pouze jednotlivých územních celků Japonska či konání určitých společenských a sportovních akcí. I tak však hrají velkou roli ve zlepšení práv homosexuálních Japonců a můžeme je považovat za jakýsi prvotní krok na cestě k dosažení právní ochrany a lepších podmínek těchto jedinců. Práce dále obsahuje úsek věnovaný současným japonským politickým osobnostem s menšinovou sexuální orientací, které mají takový vliv, že by jeho prostřednictvím mohli japonští homosexuálové v budoucnu dostát stejných práv jako občané heterosexuální. Vycházím primárně z anglických a japonských pramenů, neboť se v našem prostředí doposud nevyskytuje žádné množství odborných a vědeckých publikací (vyjma bakalářských diplomových prací), které by se danou problematikou zabývaly. Kromě odborné literatury hrají v mé práci klíčovou roli i internetové zdroje, neboť se jedná o aktuální tématiku, těmi jsou například novinové články (Japan Times, Mainiči Šinbun, New York Times) či internetové stránky daných organizací LGBT+ nebo organizací bojující za lidská práva (například organizace Human Rights Watch nebo mezinárodní organizace monitorující porušování lidských práv Amnesty International).

8

1. Úvod do problematiky života japonských homosexuálů

Na první pohled se může zdát, že život japonských homosexuálů v Japonsku není nijak omezován, neboť v této zemi neexistuje žádný zákon, který by oficiálně zakazoval homosexuální aktivitu. Dalším důvodem pro toto tvrzení by mohl být fakt, že se v televizních reality show a pořadech (celkově v pop kultuře) často objevují postavy či herci s jinou než heterosexuální orientací. Nicméně tito protagonisté nejsou japonskou veřejností bráni nijak vážně a jejich hlavní funkcí je spíše obecenstvo pobavit. Mimo jiné má homosexualita v japonské historii poměrně bohatou tradici. Jednalo se především o sexuální vztahy zvané nanšoku (男色) mezi staršími muži a mladšími chlapci v prostředí samurajů a buddhistických klášterů. V Japonsku také nenajdeme náboženství, které by striktně homosexualitu zakazovalo. Případy homosexuality, cross-dressingu a lidí žijících jako osoby jiného fyzického pohlaví, než jim bylo přiděleno při narození, jsou sice zdokumentované napříč předmoderní historií Japonska, neodpovídají však novodobému chápání homosexuality. Nebyly totiž hodnoceny v rámci heterosexuální dichotomie a odkazovaly téměř výlučně na muže, neboť se tyto případy týkaly specifických rolí ve společnosti spojených s životním stylem nebo náboženskými povoláními. Názory na homosexualitu přítomnou v Japonsku se postupem času měnily. K největší změně došlo s příchodem období Meidži (1868–1912), kdy se Japonsko po dlouhých letech izolace opět otevřelo světu a přijalo jak technologii západních zemí, tak i jejich myšlenky. V této době se v japonských dějinách objevil první celoplošný zákon zakazující homosexualitu. Ten trval sice pouhých 7 let, a jak uvádí Furukawa, případů porušení tohoto nařízení bylo zaznamenáno jen zhruba dvacet,4 ale od té doby byla homosexualita v Japonsku vlivem západní sexuologie brána spíše jako forma „zvrácené sexuální touhy“ hentai seijoku (変態性欲). Žádný další celoplošný zákon proti homosexualitě se již neobjevil. Realita je však taková, že je život neheterosexuálních japonských jedinců provázen znevýhodňováním a upíráním jejich práv, například v zaměstnání či při studiích, ač 14. článek japonské ústavy hovoří o zákazu diskriminace v politických, ekonomických či sociálních vztazích z důvodů rasových, náboženského vyznání, pohlaví, sociálního postavení či rodinného původu. Všimněme si, že v ústavě není nikde přímo zmíněna sexuální orientace či genderová identita.5 Situace, které čelí homosexuální osoby v dnešním Japonsku, je charakterizována neviditelností, sociálním vyloučením, tichými předsudky a stigmatizací. Japonská vláda věnuje dodnes otázce sexuálních menšin pouze malou pozornost. I když v Japonsku neexistují žádné zákony zakazující homosexualitu, potýkají se japonští homosexuálové s nedostatkem právní ochrany, například v oblasti

4 Furukawa, Makoto. The Changing Nature of Sexuality: The Three Codes Framing Homosexuality in Modern Japan. U.S.-Japan Women´s Journal, English Supplement, 1994, s. 110. 5 Souhrnně označováno zkratkou SOGI. Genderová identita značí psychologický konstrukt popisující ztotožnění se daného jedince s určitým fyzickým pohlavím (muž, žena, nebinární…). 9 manželství, sociálního zabezpečení nebo dědictví. Jinak řečeno, japonské právo ignoruje problémy sexuálních menšin, ačkoliv výslovně nekriminalizuje homosexuální chování. Z důvodu diskriminace a předsudků je velká řada neheterosexuálních Japonců odkázána ke lhaní o své orientaci. Zdráhají se tuto skutečnost sdělit nejen na pracovišti, ale také svým příbuzným či přátelům. Nedostatečné porozumění ve společnosti a v rámci osobních vztahů, včetně vztahů mezi členy rodiny, vede japonské homosexuály k tomu, že si někteří z nich berou vinu na sebe.6 To je může přimět až k sebepoškozování či ke spáchání sebevraždy. V mnohých případech donutí homosexuální Japonce lhaní o své orientaci k uzavření heterosexuálního svazku, protože je od dnešní japonské společnosti očekáváno, aby její členové co nejdříve vstoupili do svazku manželského a měli děti. Podle průzkumu Dentsu Inc. z roku 2018 se 1 ze 13 Japonců (8.9 % populace), v porovnání s výsledkem stejného průzkumu provedeného v letech 2012 (5.2 %) a 2015 (7.6 %), identifikuje jako člen sexuální menšiny. Dále bylo prokázáno, že mladší lidé a také ženy mají větší ponětí o pojmu LGBT a o otázkách spojených se sexuálními menšinami, přičemž jim jsou nakloněni.7 Jiný průzkum výzkumného centra Pew Research z roku 2019 ukázal, že s otázkou „Měla by být ve společnosti přijímána homosexualita?“ vyjádřilo souhlas 68 % japonských respondentů, což je v historii tohoto průzkumu nejvyšší výsledek (v porovnání s rokem 2002, kdy procento souhlasu dotazovaných činilo 54). I u této studie bylo zjištěno, že jsou k otázkám sexuální menšiny přívětivější mladí lidé a ženy.8 I přes kladné výsledky těchto průzkumů není Japonsko v otázce sexuálních menšin a jejich práv prozatím dostatečně vzděláno. Japonsko sice nemá žádné zákony, které by zakazovaly diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity, ale zároveň členy sexuálních menšin dostatečně nechrání.

6 Amnesty International. HUMAN RIGHTS LAW AND DISCRIMINATION AGAINST LGBT PEOPLE IN JAPAN. [online]. 2017 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/download/Documents/ASA2259552017ENGLISH.PDF, s. 6. 7 Dentsu. Dentsu Diversity Lab Conducts "LGBT Survey 2018.". [online]. 2019 [cit. 2020-11-15]. Dostupné z: https://www.dentsu.co.jp/en/news/release/2019/0110-009756.html. 8 Pew Research. The Global Divide on Homosexuality Persists. [online]. 2020 [cit. 2020-11-17]. Dostupné z: https://www.pewresearch.org/global/2020/06/25/global-divide-on-homosexuality-persists/.

10

2. Legislativa upravující práva japonských homosexuálů před 21. stoletím

Míra homosexuálních praktik v japonské historii byla až do 19. století velmi hojná a nebyla nikdy trestána. Naopak byla v určitém období považována za běžné jednání prostupující nejednu oblast života Japonců. Ve většině případů však existují zmínky pouze o vztazích mezi jedinci mužského pohlaví. Ženská homosexualita získala větší pozornost až od období Meidži. 9 Názory na homosexualitu panující v Japonsku se postupně měnily. S příchodem moderní doby, tedy s příchodem křesťanské morálky a medicíny, se totiž změnil i pohled na homosexualitu a po dobu sedmi let byl japonskou vládou nařízen zákaz homosexuálních styků. Moderní období v japonském prostředí začíná obdobím Meidži, kdy se Japonsko po zhruba 220 letech izolace zvané sakoku (鎖国), opět otevřelo světu. V té době se uskutečnily Reformy Meidži,10 díky kterým se po roce 1868 začalo feudální Japonsko měnit v moderní stát. V této éře bylo znovu obnoveno císařství, zrušilo se tradiční rozvrstvení společnosti a do Japonska byli ze Západu povoláni odborníci, kteří měli za úkol vybudovat či inovovat oblasti průmyslu, politiky, armády či architektury. V době, kdy se Japonci snažili dát najevo západnímu světu svou vyspělost (mimo jiné i prostřednictvím zásadních změn v legislativě a utvořením různých zákoníků) a snažili se o rovnocenné postavení mezi vyspělými mocnostmi, se v japonských dějinách poprvé objevil celoplošný zákon zakazující homosexuální aktivitu. Byl přijat v roce 1873 a platnosti nabyl rok následující jakožto, v dnešní době již zapomenuté, nařízení keikan (鶏姦), které trestalo homosexuální chování. Tato směrnice, jež platila do roku 1880, označující se jako Článek 266 revidovaného právního řádu, byla v rozporu s do té doby kolujícím vnímáním homosexuality. Jeho doslovné znění bylo:

Všichni sodomiti budou sloužit 90 dní ve vězení, šlechta a bývalí samurajové budou kvůli své naprosté nestydatosti zbaveni svého postavení. Zneužívaná mládež mladší 15 let potrestána nebude. Násilníci budou uvězněni na deset let. V případech, kdy došlo pouze k pokusům o zločiny, bude trest snížen o jeden stupeň.11

9 Chalmers, Sharon. Emerging Lesbian voices from Japan. Taylor & Francis e-library, 2002. ISBN 0-203-22063- 3, s. 19. 10 Japonsky Meidži išin (明治維新). 11 Furukawa, Makoto. Op. cit., s. 108. 11

V roce 1907 se začal v Japonsku díky novým poznatkům sexuologie používat termín seijoku (性

欲) s významem „sexuální touha“. Se zavedením tohoto pojmu došlo ke změně ve vnímání sexuality.

Začala být rozlišována na normální seidžó (正常) a nenormální idžó (異常).12

Ve 20. letech 20. století v období Šówa (1926–1989) přišli japonští sexuologové s novým pojetím chápání homosexuality. Vnímali ji jako zvrácenou, ustanovením termínu „zvrácená sexuální touha“ označená jako hentai seijoku.13 Ve spojitosti se sodomií vyvstává otázka, v čem spočívá rozdíl mezi společensky neakceptovatelným sexuálním chováním keikan a sexuální zvráceností hentai seijoku. Podle Furukawy pracují oba pojmy s myšlenkou, že jsou homosexuální akty projevem deviace. Zatímco se sodomie považuje za zločin, za nějž je odpovědný jednotlivý účastník vztahu, na sexuální zvrácenost je pohlíženo jako na nemoc, za kterou zodpovídá rodina aktéra homosexuálního vztahu.14 Protikladným pojmem k pojmu hentai (変態), čili „zvrácenost“, byl pojem džótai (常態), tedy „normálnost“.

Koncept hentai začal být tedy chápán jako něco zvráceného, nenormálního, nesoucí negativní konotace.15 Jak se zmiňuje McLelland, na rozdíl od relativně otevřené diskuse o sexuálních záležitostech ve dvacátých letech, došlo v letech třicátých ke vzestupu militarismu a k tomu, že vláda zpřísnila svůj sexuální diskurz a praxi. Dále uvádí, že navzdory skutečnosti, že v tehdejší době panovala heterosexuální ideologie, společnost začala být stále více homosexuální. Muži byli posílání do armády, tím pádem byli odděleni od svých manželek a docházelo k větší intimitě mezi muži.16 Furukawa uvádí, že se v té době také stát chopil kontroly nad svobodou projevu a na základě toho bylo vydáno jen malé množství zpráv o sexualitě, včetně té homosexuální.17 Japonsko v druhé světové válce prohrálo a bylo nadále po dobu sedmi let (1945–1952) řízeno Spojeneckými silami, z nichž měly největší vliv Spojené státy americké. V tomto období můžeme v Japonsku zaznamenat skutečnou sexuální revoluci. Společnost, která byla roky kontrolována cenzurou, vstoupila do nové, uvolněnější doby. Ona cenzura v literatuře stále fungovala, netýkala se však sexuální tématiky. Před válkou bylo nepředstavitelné ukázat ve filmu prostý polibek, jelikož byl

12 McLelland, Mark. Queer Japan from the Pacific war to the internet age. Lanham, MD: Rowman & Littlefield, 2005. Asian voices (Rowman and Littlefield, Inc.). ISBN 0742537870, s. 20. 13 Furukawa, Makoto. Op. cit., s. 99. 14 Tamtéž, s. 120. 15 McLelland, Mark. “From Sailor-Suits to Sadists: ‘Lesbos Love’ as Reflected in Japan's Postwar ‘Perverse Press.’” U.S.-Japan Women's Journal, no. 27, 2004, pp. 27–50. JSTOR, www.jstor.org/stable/42771918, s. 30. 16 McLelland, Mark. Japan's Queer Cultures. The Routledge Handbook of Japanese Culture and Society, Routledge, New York, 2011. 140-149. Dostupné z: http://ro.uow.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=1277&context=artspapers, s. 4. 17 Furukawa, Makoto. Op. cit., s. 99. 12 považován za něco intimního, to se však během let okupace změnilo. Došlo i k nárůstu prostituce.18 V rámci tohoto období rovněž hovoříme o prvním japonském gay boomu.19 Většina autorů tvrdí, že gay boom, japonsky gei búmu (ゲイブーム), nastal až v 90. letech, ale McLelland poukazuje na to, že

Japonsko jej zažilo již v letech padesátých. K nejvýznamnější události, která umožnila rychlé rozšíření homosexuální subkultury, došlo v roce 1957, kdy po letech kampaní donutily ženské skupiny vládu, aby schválila zákon proti prostituci. Tento zákon se ale vztahoval pouze na prostituci žen. Mnoho podniků, které nabízely služby prostitutek, muselo být zavřeno, a jejich místa zabraly podniky s mužskými pracovníky. Tokijská čtvrť Šindžuku Ni-čóme (新宿二丁目) byla původně známá veřejnými domy a prostitucí, ale po již zmiňovaném zákazu se stala centrem homosexuálů, kterým je i dodnes.20 Jelikož ani homosexualita, ani transvestitismus nebyly v Japonsku nezákonné a policie nezasahovala na místech homosexuálního setkání, jak se běžně dělo v anglofonních společnostech, japonští gei boi (ゲイボーイ), neboli „mužští prostituti“, byli schopni podnikat bez obav z policie.

Jediné omezení veřejných domů s mužskými prostituty, japonsky gei bá ( ゲイバー), občas vynucované policií, představoval Zákon o zábavě z roku 1948,21 který zakázal obchodování mezi půlnocí a východem slunce.22 Poslední dvě dekády 20. století se v Japonsku vyznačují markantním zájmem o homosexuální tématiku. Neheterosexuální menšiny se zviditelnily jak na poli politiky, tak i na poli kultury. V té době vznikaly například seriály a filmy, ve kterých se objevovali i homosexuálové. Informace o homosexualitě pro širokou veřejnost i pro gaye samotné byly šířeny v časopisech a na konci 90. let také na internetu. Zájem médií o (mužskou) homosexualitu se však neomezoval pouze na filmografii a televizi, protože řada populárních časopisů obsahovala články i o homosexuálech a jejich stylu.23 „Druhý gay boom“ označuje japonský fenomén z počátku 90. let 20. století provázaný výrazným zájmem médií (tisku, televize a filmu) o sexuální menšiny. Výsledkem bylo celoplošné rozšíření termínů gei (ゲイ) a rezubian (レズビアン), přičemž tyto výrazy nabyly funkci ustálených výrazů jako slova gay a lesbian v angličtině.24

18 McLelland, Mark. Japan´s Original Gay Boom. University of Wollongong, 2006. Dostupné na http://ro.uow.edu.au/artspapers/145/, s. 62. 19 Rozsáhlý mediální a sociální zájem o homosexuální tématiku. 20 McLelland, Mark. Op. cit. (2006), s. 8. 21 Japonsky fúzoku eigjótó no kisei ojobi gjómu no tekiseikató ni kansuru hóricu (風俗営業等の規制及び業務 の適正化等に関する法律). 22 McLelland, Mark. Op. cit. (2006), s. 8. 23 McLelland, Mark. Male Homosexuality in Modern Japan: Cultural Myths and Social Realities. Richmond: Curzon, 2000. ISBN 0-203-01668-8, s. 29–30. 24 McLelland, Mark. Op. cit. (2006), s. 2. 13

Během 90. let došlo rovněž k průlomu v oblasti autobiografické homosexuální literatury. Byla vydána díla dvou autorů, Soukromý život gaye25 od Noriaki Fušimiho (伏見憲明), a O tom, jaké je to být lesbou26 z roku 1992 od autorky Hiroko Kakefudy (掛札悠子). Fušimi knihu vydal v roce 1991 a dodnes je považován za nejvlivnějšího japonského homosexuálního intelektuála.27 Z této kapitoly vyplývá, že v období japonských dějin do 21. století nebyla homosexualita nikdy oficiálně zakazována či trestána, vyjma zákonu o sodomii z období Meidži. Během 20. století se postupně zrodil větší mediální a sociální zájem o tématiku sexuálních menšin, začaly vznikat první organizace na podporu těchto jedinců, veřejně se začaly se svou odlišnou sexuální orientací přiznávat známé osobnosti a zrodily se první akce pořádané ve prospěch japonských homosexuálů. Jedná se například o první filmový festival Tokyo International Lesbian & Gay Film Festival, japonsky Tókjó kokusai rezubian to gei eigasai (東京国際レズビアン&ゲイ映画祭), který se koná pravidelně od roku 1992 s tím, že byl v roce 2016 přejmenován na Rainbow Reel Tokyo, japonsky Reinbó ríru tókjó (レインボー・リール東京),28 a první pochod gayů zvaný Tokyo Rainbow Pride, japonsky

Tókjó reinbó puraido (東京レインボープライド), pravidelně pořádaný od roku 1994. Rovněž byl zaznamenán první případ žaloby podané za nedodržení práv homosexuálů. Díky všem těmto událostem byl v Japonsku vytvořen otevřený prostor pro nejen politické debaty o homosexuálech, s nímž souvisí i hlavní výzkum této práce – legislativní úpravy a změny ve prospěch japonských homosexuálů během 21. století, jejichž počet se začíná zvyšovat až právě v této době. V následujících kapitolách práce budou ony úpravy zmíněny za pomoci identifikace okolností, které ke změnám vedly. V drtivé většině se však jedná pouze o úroveň doporučení, nařízení či vyhlášek, nelze proto prozatím hovořit o zákonech ve prospěch japonských homosexuálů, které by byly platné na celém území Japonska. I tak si tyto směrnice zaslouží pozornost a v budoucnu rozhodně přispějí k postupnému zlepšení práv japonských homosexuálů a k možnému přijetí legislativy v celonárodním měřítku.

25 Japonsky Puraibéto gei raifu (プライベートゲイライフ). 26 Japonsky Rezubian dearu to iu koto (「レズビアン」である、ということ). 27 McLelland, Mark. Op. cit. (2011), s. 12. 28 Krom něj se konají další podobně laděné filmové festivaly, například Aomori International LGBT Film Festival, japonsky Aomori intánašonaru LGBT firumu fesutibaru (青森インターナショナルＬＧＢＴフィル ムフェスティバル), a Asian Queer Film Festival.

14

3. Současná legislativa týkající se uznávání stejnopohlavních svazků a partnerského soužití

Velká část populace považuje dnešní Japonsko díky své vyspělosti za pokrokovou zemi, která smýšlí moderně i v oblasti sexuálních menšin a je jim nakloněná. Jinými slovy je považována za zemi, která je gay friendly. Za jeden z důvodů tohoto tvrzení považují fakt, že Japonsko nebylo v dějinách silně ovlivněno křesťanskou ideologií. Dalším možným důvodem může být skutečnost, že v Japonsku nejsou uzákoněna žádná právní ustanovení přímo zakazující homosexuální aktivity, jak je tomu například v Rusku. Také žádná z náboženských skupin Japonska otevřeně nenapadá tyto jednotlivce. V Japonsku lze najít mnoho příkladů homosexuálních vztahů a transvestitských vystoupení v zábavním průmyslu. Dominantní je zejména onen zábavní sektor, při čemž existuje velká řada televizních show či pořadů, kde transsexuální či homosexuální protagonisti otevřeně vystupují. Tyto postavy však japonská veřejnost bere spíše s humorem nežli seriózně. Na první pohled se může zdát, že je legislativní rámec Japonska homosexuální populaci velmi nakloněn, jak tomu je však doopravdy? Tato kapitola představuje zákonodárný rámec spojený s uznáváním homosexuálních svazků a partnerského soužití, v jejíž první části popisuji japonskou ústavu, konkrétně pak články číslo 24 a 14. Kapitola se dále věnuje otázce stejnopohlavního manželství v Japonsku. V předposlední podkapitole je uvedena samotná právní cesta, díky níž mohou japonští homosexuálové dostát alespoň částečných práv. Dále je zde zahrnut úsek věnovaný inovaci v oblasti náhradního rodičovství stejnopohlavních párů. Objasněním japonské ústavy, jejich článků týkajících se manželství a svobod občanů, nároků dnešní japonské společnosti kladené na mladé jedince, pomůže čitateli blíže identifikovat současnou právní situaci japonských homosexuálů, a také rozpoznat překážky (mimo jiné i v legislativě), kvůli kterým nemohou homosexuálové například uzavřít manželství legální cestou. Od kapitoly číslo 4 se táto práce věnuje jednotlivým současným vyhláškám či nařízením, jak bylo nastíněno již v úvodu.

3.1 Ústava Japonska

Japonská ústava je v jejím originálním jazyce označována jako Nihon koku kenpó (日本国憲法).

Vešla v platnost 3. května roku 1947, přičemž se jejím přijetím začalo japonským občanům, zejména ženám, poskytovat větší svobody a práva. Skládá se ze 103 článků, články 10 až 40 zaručují základní lidská práva a svobody.29 V době účinnosti předchozí ústavy Meidži, nazývané japonsky Meidži kenpó (明治憲法), nebylo nijak možné bránit se proti zákonům porušujícím lidská práva. Nyní od platnosti

29 Huffman, James L. Modern Japan: An Encyclopedia of History, Culture, and Nationalism. New York: Garland Pub, 1998, s. 37.

15 nové ústavy, tedy od roku 1947, mají japonští občané možnost odvolat se proti zákonu pro jeho neústavnost u Nejvyššího soudu Japonska Saikó saibanšo (最高裁判所).

Ústava Japonska z roku 1947 stanovuje nejen rovnost mezi občany, ale zakazuje rovněž diskriminaci z důvodu rasy, přesvědčení, pohlaví, sociálního statusu, rodinného původu, vzdělání, vlastnictví nebo příjmu.30 I když jsou občanům tato práva zaručena, podle organizace Gay Japan News se s japonskými neheterosexuálními občany nezachází jako s rovnými a nejsou ani chráněni zákonem před diskriminací či hrubým zacházením.31

3.1.1 24. článek ústavy

Tento článek spadá do třetí hlavy japonské ústavy nazvané Práva a povinnosti občanů32 a popisuje se v něm manželství v Japonsku. Článek sestává ze dvou odstavců: 「婚姻は、両性の合意のみに基いて成立し、夫婦が同等の権利を有すること基本として、相

互の協力により、維持されなければならない。

配偶者の選択、財産権、相続、住居の選定、離婚並びに婚姻及び家族に関するその他の事項

に関しては、法律は、個人の尊厳と両性の本質的平等に立脚して、制定されなければならな

い。」33

První odstavec prohlašuje, že

„manželství vzniká výlučně vzájemným souhlasem obou pohlaví a musí být udržováno na základě vzájemné spolupráce se stejnými právy manžela a manželky,“ a ve druhém jsou blíže specifikována manželská práva, přičemž

„zákony týkající se volby partnera, majetkových práv, dědictví, volby bydliště, rozvodu a ostatních záležitostí týkajících se manželství a rodiny, musí být přijímány na základě individuální důstojnosti a základní rovnosti obou pohlaví.“34

30 Japanese Law Translation. Nihonkoku kenpó [Ústava Japonska]. [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné z: http://www.japaneselawtranslation.go.jp/law/detail_main?id=174. 31 Gay Japan News. JAPAN: Discrimination against Lesbians, Bisexual Women and Transgender Persons: Shadow Report. [online]. 2009 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://www2.ohchr.org/english/bodies/cedaw/docs/ngos/Japan_LBT_May09_japan_cedaw44.pdf, s. 1. 32 Ministerstvo zdravotnictví, práce a sociálních věcí. Nihonkoku kenpó [Ústava Japonska]. [online]. [cit. 2020- 04-06]. Dostupné z: https://www.mhlw.go.jp/web/t_doc?dataId=01001000&dataType=0&pageNo=1. 33 Japanese Law Translation. Nihonkoku kenpó. Op. cit. 34 Oba odstavce jsou přeloženy autorkou. 16

Problémem je samotná interpretace tohoto článku. Někteří experti poukazují na fakt, že v zákoně není přímo zmíněn zákaz manželství osob stejného pohlaví. Jiní tento argument vyvrací tím, že se jasně hovoří o nutnosti rozdílného pohlaví osob, které sňatek uzavírají. Gay Japan News však vyslovily názor, že fráze „obou pohlaví“ byla akademicky a obecně interpretována jako „muž a žena“, čímž je koncept japonského manželství omezován pouze na páry žijící v heterosexuálním soužití.35 Co se týče zúžené specifikace v japonských zákonech na kategorie „muž“ a „žena“, články 731 až 737 japonského Občanského zákoníku vymezují manželství jako záležitost opačného pohlaví. Stejnopohlavní páry proto legálně uzavřít manželství nemohou. To plyne kupříkladu z článku 731 znějícího následovně:

「男は、十八歳に、女は、十六歳にならなければ、婚姻をすることができない。」36 znamenající „pokud muž nedosáhne věku 18 let a žena věku 16 let, nemohou uzavřít manželství.“ I ve zbylých šesti dříve zmiňovaných článcích jsem narazila pouze na výrazy muž otoko (男) a žena onna (女) a na výrazy manžel otto (夫) a manželka cuma (妻), popřípadě manželský pár ve složení muž-žena fúfu (夫婦). Z toho vyplývá, že již od počátku moderní doby až do doby dnešní není japonským stejnopohlavním párům umožněno vstoupit do manželství.

3.1.2 14. článek ústavy

Tento článek ústavy je velmi důležitý v otázce práv japonských homosexuálů. Pro práci je klíčový pouze první odstavec tohoto článku, jehož originál je následovný:

「すべて国民は、法の下に平等であつて、人種、信条、性別、社会的身分又は門地により、

政治的、経済的又は社会的関係において、差別されない。」37 a popisuje se v něm, že „všichni občané jsou si před zákonem rovni. Nikdo nebude diskriminován v politických, ekonomických a společenských vztazích na základě rasy, vyznání, pohlaví, společenského postavení či rodinného původu.“38

35 Outright Action International. The Violations of the Rights of Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Persons in JAPAN. [online]. 2018 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://outrightinternational.org/sites/default/files/159-1.pdf, s. 4. 36 Japanese Law Translation. Minpó [Občanský zákoník]. [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné z: http://www.japaneselawtranslation.go.jp/law/detail_main?re=2&vm=04&id=2058. 37 Japanese Law Translation. Nihonkoku kenpó. Op. cit. 38 Autorčin překlad. 17

I přestože čtrnáctý článek hovoří o zákazu diskriminace v politických, ekonomických či sociálních vztazích z důvodů rasových, náboženského vyznání, pohlaví, sociálního postavení či rodinného původu, je znevýhodňování menšin jedním z majoritních problémů současné japonské společnosti. Japonští homosexuálové často čelí projevům nevole a upírání práv kvůli své sexuální orientaci téměř ve všech sférách života (zaměstnání, bydlení, škola…). Zatímco sexuální orientace a genderová identita nejsou v ústavě výslovně uvedeny, někteří tvrdí, že je její součástí. Chybí však zákony umožňující jednotlivcům nebo skupinám žádat o právní odškodnění za diskriminaci a Japonsko nemá dosud zřízenou vnitrostátní komisi pro lidská práva v souladu s Pařížskými zásadami, 39 která by umožňovala vyšetřování individuálních nároků založených na diskriminaci sexuální orientace a genderové identity.40

3.2 Stejnopohlavní manželství v Japonsku

Pro lepší chápání japonské společnosti a legislativy spojené se stejnopohlavním manželstvím je důležité nejprve se seznámit s nároky současné japonské společnosti, které jsou kladeny na mladé Japonce. Dnešní japonská společnost se řídí standardem „plnohodnotného muže“, japonsky ičinin mae no otoko (一人前の男). Je předpokládáno, že se brzy ožení a založí rodinu, kterou bude plně finančně zajišťovat. Naproti tomu od žen se očekává, aby se co nejdříve vdaly, staly se matkami a své děti vychovávaly.41 Velká část homosexuálních Japonců se kvůli těmto očekáváním uchyluje ke lhaní o své sexualitě, mnohdy po celou dobu svého života, někdy jsou dokonce nuceni žít dvojím životem. Často také dochází k situacím, kdy homosexuální jedinci sice vstoupí do heterosexuálního svazku, ale svůj volný čas tráví v homosexuálních městských čtvrtích, jako jsou například tokijská oblast Šindžuku Ni- Čóme či ósacká čtvrť Dójama ( 堂山). Asijsko-pacifické informační středisko lidských práv 42 potvrzuje tento názor, že takový rigidně nastavený sociální systém nutí japonské členy homosexuální menšiny žít dvojí identitou: 1) heterosexuální, kterou od nich společnost očekává a 2) homosexuální, která však musí být udržena v tajnosti ve snaze zabránit vystavení se diskriminaci ze strany společnosti.43

39 Stanovují mezinárodně dohodnuté standardy, jejichž cílem je důvěryhodným, nezávislým a účinným způsobem řídit práci vnitrostátních institucí pro lidská práva. Také definují roli, složení, postavení a funkce těchto orgánů, včetně spolupráce s OSN a regionálními institucemi. 40 Amnesty International. JAPAN: HUMAN RIGHTS LAW AND DISCRIMINATION AGAINST LGBT PEOPLE IN JAPAN. [online]. London, United Kingdom. 2017 [cit. 2019-11-20]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/documents/asa22/5955/2017/en/. 41 Tamagawa, Masami. Same-Sex Marriage in Japan. Journal of GLBT Family Studies, 12:2, 160-187, 2016, DOI: 10.1080/1550428X.2015.1016252, s. 160. 42 Japonsky Ippan zaidan hódžin adžia-taiheijó džinken džóseihó sentá (一般財団法人アジア・太平洋人権情 清報センター). 43 Hurights Osaka. Japan and Sexual Minorities. [online]. 2008 [cit. 2020-01-16]. Dostupné z: https://www.hurights.or.jp/archives/focus/section2/2008/06/japan-and-sexual-minorities.html#n1.

18

Tamagawa definuje japonskou rodinu dvěma způsoby: • Domácnost ie (家) a

• domov uči (家).44

Všimněme si, že se obě prostředí zapisují stejným znakem. Pojem ie, tedy „domácnost“, je definován registračním systémem rodiny koseki. Uči představuje vnitřní kruh rodiny, jenž plní v japonské společnosti a kultuře, zejména v souvislosti se životem sexuálních menšin a jejich rodin, velmi významnou funkci. Japonským ženám jsou v rodině upřena jejich práva a vůle náleží hlavě rodiny. Jedním z hlavních důvodů přetrvávání japonské rodinné tradice je systém registrace rodiny zvaný koseki, bez kterého se běžný japonský občan rozhodně neobejde. Někteří japonští homosexuálové tvrdí, že krom zastaralé legislativy tvoří v jejich životě překážku také tento systém. Jedná se o úřední dokument vytvořený pouze pro japonské občany, který zaznamenává vztahy rodinných příslušníků na základě rodinného práva. Jsou zde tedy zapsány všechny významné životní etapy japonského občana z hlediska právní legislativy. Tento matriční systém vyžaduje od všech japonských domácností, aby nahlásily místní správě Japonska různé osobní údaje týkající se jejich rodinných příslušníků, včetně vztahu každého člena rodiny k hlavě domácnosti. Kdo chce plnohodnotně vstoupit do rodinného registru svého nastávajícího manžela/manželky, musí si osvojit jeho/její rodinné příjmení. Tamagawa zastává názor, že je prostřednictvím osvojování si rodného příjmení „…zachovávána myšlenka rodiny neboli základní jednotky japonské společnosti,“45 a japonské manželství definuje jako „…vstup do rodinného registru – ňjúseki (入籍).“46 Tradiční patriarchální systém japonské rodiny je neustále udržován právě skrze systém koseki. V Japonsku není stejnopohlavní manželství dosud legálně uznáváno, ale také není nijak zakazováno. Žádný japonský zákon nezajišťuje stejnopohlavním párům práva. I tak však v roce 2015 proběhly jisté změny spojené s vydáváním partnerských certifikátů zajišťujících japonským stejnopohlavním párům alespoň nějaká práva. Tyto partnerské certifikáty si můžeme představit jako koncept registrovaného partnerství. Nezajišťují sice plná práva, která je možno získat vstupem do právoplatného manželství, ale i tak pomáhají japonským homosexuálům vést pohodlnější život. Představují důležitou změnu a první krok na cestě k uznání stejnopohlavního manželství. Tamagawa tvrdí, že i kdyby spolu stejnopohlavní japonské páry žily řadu let, jejich vztah není legálně uznáván jako běžné manželství, do něhož spadá pouze heterosexuální soužití.47

44 Tamagawa, Masami. Op. cit. (2016), s. 175. 45 Tamagawa, Masami. Coming Out of the Closet in Japan: An Exploratory Sociological Study. Journal of GLBT Family Studies, 14:5, 488-518, 2018. DOI: 10.1080/1550428X.2017.1338172, s. 493. 46 Tamagawa, Masami. Op. cit. (2016), s. 173. 47 Tamtéž, s. 165. 19

Japonská ředitelka společnosti zajišťující lidská práva Human Right Watch, Kanae Doi (土井香

苗), vyjádřila v rozhovoru pro Tokijské noviny názor, že „…současný japonský systém manželství není otevřený pro každého. Vdávat se mohou pouze muži a ženy. Jinými slovy, manželství je systém pro heterosexuály.“ 48 Podle Lunsinga je stejnopohlavní manželství v nynějším Japonsku nerealizovatelné. Své tvrzení odůvodňuje tím, že sice v Japonsku v posledních letech došlo k jistým opatřením pro zlepšení situace homosexuálních občanů, ale stále se tato otázka těší malému zájmu.49 V roce 2013 byl v tokijském Disney Landu uzavřen sňatek mezi bývalou herečkou japonského divadla Takarazuka kagekidan (宝塚歌劇団), Kojuki Higaši (東小雪), a její partnerkou Hiroko

Masuhara (増原裕子). Tento manželský svazek sice nebyl legálně uznán, avšak je považován za radikální krok a za první uzavřený stejnopohlavní sňatek v Japonsku v tematickém zábavním resortu s funkcí upoutat pozornost na téma sexuálních menšin.50 Za další pokrok na cestě k zohlednění situace japonských homosexuálních občanů můžeme považovat manželské obřady stejnopohlavních partnerů, které lze uzavřít v kjótském buddhistickém chrámu zvaném Šunkó-in (春光院). Právě zde provádí od roku 2011 ceremonie japonský mnich

Takafumi Kawakami (川上隆文). Dle slov představitelů chrámu jsou „zde vítány všechny páry bez ohledu na sexuální orientaci či náboženské vyznání.“51 Součástí obřadu je zpívání Sútry srdce,52 sliby vedené knězem, vlastní manželské sliby a výměna prstenů, rituální sdílení sake,53 představení zvláštního slibu ve stylu certifikátu, a jako poslední prohlášení manželství.54 Jedná se však pouze o symbolické obřady, poněvadž je stejnopohlavní manželství v Japonsku dosud nezákonné. Japan Times uvádí, že Kawakami považuje symbolické gesto svého chrámu za malý krok. Ve skutečnosti však měl velký vliv jak v mediálních, tak i v online kruzích. Zmiňují se také o tom, že americká herečka Ellen Page chrám Šunkó-in navšítivila, aby s Kawakamim natočila

48 Human Rights Watch. Kon’in no bjódó [Manželská rovnost]. [online]. 2020 [cit. 2020-02-24]. Dostupné z: https://www.hrw.org/ja/news/2020/02/22/339080. 49 Lunsing, Wim. LGBT Rights in Japan. Peace Review, 17:2-3, 143-148, 2005. DOI: 10.1080/14631370500332858, s. 148. 50 The New York Times. Gay Wedding Is Embraced by Disney in Tokyo. [online]. 2013 [cit. 2019-10-07]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2013/03/05/world/asia/social-media-embrace-same-sex-wedding-at- tokyo-disneyland.html. 51 Shunkoin Temple Today. Promoting the Same-Sex Marriage and LGBT Rights in Japan. [online]. 2011 [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://shunkoinzentemple.blogspot.com/2011/05/promoting-same-sex-marriage-and- lgbt.html. 52 V japonštině označované jako han’njakjó (般若経). 53 Tradiční japonský svatební rituál označovaný v japonském jazyce jako san san kudo (三々九度). 54 Shunkoin. Weddings: Share your day of joy with us. [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: https://shunkoin.com/weddings/.

20 krátký film pro svůj nový dokumentární seriál zvaný Gaycation, jenž zkoumá těžkosti LGBT+ komunity po celém světě.55 Stanovisko zaujaté tímto kjótským mnichem, který stejnopohlavním párům poskytuje jakousi „svobodu“ a umožňuje jim se svým partnerem prožít svatební obřad alespoň symbolicky, je nesmírně zajímavé a stojí za to věnovat mu pozornost. Současnou situaci japonských homosexuálů objasnil takto:

„Ve skutečnosti většina Japonců o problémech LGBT v Japonsku neví. Myslí si, že LGBT jsou pouze v zahraničí, ale ne v Japonsku. Japonská média se nedávno začala o tomto tématu vyjadřovat. Většina z nich však hovořila o problémech […] v kontextu ekonomiky, jako je například turistika LGBT. Pouze málo z nich považuje otázky LGBT za otázky lidských práv. Proto jsem si myslel, že je velmi důležité přimět lidi, aby si mysleli, že práva LGBT jsou v této zemi velmi podstatným tématem ke zlepšení. Myslel jsem, že realizace svatebního obřadu osob stejného pohlaví může tento problém pro všechny v Japonsku zviditelnit,“56 a následně dodal:

"Důvody, proč nejsou lidé LGBT přijímáni, jsou na Západě jiné než v Japonsku, kde neexistuje žádný náboženský tlak ze strany skupin, jako jsou křesťanští konzervativci. Je nemožné spatřit zde stejný druh silné opozice jako na Západě. Na druhou stranu je v Japonsku vyvíjen zásadní tlak na pocit ‘jsme všichni stejní; všichni jsme heterosexuální’ – a to je ztížením žít jako osoba LGBT. […] Myslel jsem, že kdyby místa, jako je můj chrám, mohla ukázat, že aktivně přijímáme manželství osob stejného pohlaví, upozornilo by to na problém více.“57

55 The New York Times. Kyoto monk on a mission opens his doors to diversity. [online]. 2016 [cit. 2020-06-24]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/community/2016/03/16/our-lives/kyoto-monk-mission-opens-doors- diversity/#.Xw7f1L4zYdU. 56 Huffpost. Shunkoin Temple In Kyoto Helps Japan’s Same-Sex Couples Tie The Knot. [online]. 2017 [cit. 2020- 05-01]. Dostupné z: https://www.huffpost.com/entry/japan-shunkoin-temple-lgbt- wedding_n_6308052?guccounter=1&guce_referrer=aHR0cHM6Ly93d3cuZ29vZ2xlLmNvbS8&guce_referrer_s ig=AQAAANIYN9F7D0IG9iQ-zYEfd3LuIOMYh4qEMqHWyGL6K1-ddYmtf1MnT- 7O8bqRt5T2gc_f0HK2_lQnaoI9BWmdtVn0YpkYg4ag2b9hbIMK9FyFOJ_Phcsv9jvNvCvAz1xG8l0V2loRQX R_MLxmL1sKQyL-HOXodfQeG6IVw-8ZaJFL. 57 Huffpost. Buddhist Priest Invites Same-Sex Couples To Marry At His Temple. [online]. 2015 [cit. 2020-06-17]. Dostupné z: https://www.huffpost.com/entry/shunkoin-temple-gay- marriage_n_56290990e4b0aac0b8fbeb01?guccounter=1&guce_referrer=aHR0cHM6Ly93d3cuZ29vZ2xlLmNvb S8&guce_referrer_sig=AQAAANKGjD6p7vEM-MG_fBKoopmwekHqkg- OXBc3UiVFY5DNS_uhUAm_eZmK4yf- 0PPiwuTNFiXDrBAuOVGxmZURuKNGxFPHnjcWg6wVaNScSO0zv1UQfc-7o93_nGXH- TwRvuypUVslIyJ6kG2PGo0T8p7MGggVNJKEhw3ZxOjxk-dX.

21

3.3 Adopce

V Japonsku sice není dosud zlegalizováno stejnopohlavní manželství, existuje však způsob, jak mohou homosexuální páry jistým způsobem „obejít zákon“, a to právě pokud se rozhodnou adoptovat svého partnera. Vzhledem k našim západním poměrům je tento počin velmi atypický, ale lze jej považovat za dobré východisko, jak alespoň částečně získat určitá rodinná práva. Japonské postoje k adopci jsou přesvědčivým důkazem toho, jaký důraz klade kultura na důležitost potomků. V západních zemích je primárním cílem zákona o adopci ochrana dětí, zejména dětí narozených mimo manželství. Přestože se praxe a kulturní vnímání mít dítě za hranicemi manželství na Západě drasticky změnila, příslušný zákon o adopci zůstává nezměněn. Na rozdíl od západního pohledu na adopci jako instituci než jako na pomoc primárně dětem a dospělým pouze sekundárně, je adopce v Japonsku navržena tak, aby podporovala zájmy rodičů i dětí. V důsledku toho existuje celá řada různých režimů adopce. Například japonské rodinné právo umožňuje adopci: 1) dospělého, 2) dítěte s rodiči, které nutně nepotřebuje žádnou ochranu nebo péči, 3) dítěte bez rodičů, které potřebuje péči, 4) nevlastního dítěte, 5) svého vlastního „nelegitimního“ dítěte. Nejneobvyklejším aspektem tohoto zákona, přinejmenším ze západního pohledu, je přípustné přijetí dospělého.58 K získání právního uznání stejnopohlavních vztahů sahá řada homosexuálů právě po adopci. Díky ní nabývají vztahy legitimity, která zahrnuje daňové benefity, zdravotní výhody a dědická práva. Lze buď uzavřít adoptivní vztah jóšien gumi (養子縁組), nebo sestavit notářské listiny kóseišóšo (公正証

書).59 Tamagawa dělí adopci v Japonsku do dvou kategorií: 1) fucú (普通), neboli „běžná“ a 2) tokubecu (特別), neboli „speciální“. Adoptovaná dvojice pak dostává a využívá některých práv vyhrazených pro rodinné příslušníky, včetně používání stejného příjmení, odpovědnosti za vzájemnou pomoc a dědických práv.60 Některým lesbám a gayům se však tento systém adopce nelíbí, jelikož je to proti jejich představě o partnerství.61 Podle současného japonského práva je možné, aby si dospělý osvojil jiného dospělého, přičemž se oba stanou rodičem a dítětem zapsaným do stejného rodinného registru. Registrace takového osvojení u obecního úřadu není zjevně komplikovaným procesem, pokud jsou obě strany zákonnými dospělými. Všechno potřebné spočívá pouze ve vyhotovení osvojovacích dokumentů opatřených úřední pečetí

58 PINKERTON, Steven D. a ABRAMSON, Paul R. Japan. In: WEST, Donald J. a Richard GREEN. Sociolegal Control of Homosexuality: A Multi-Nation Comparison. New York: Kluwer Academic Publishers, 2002. ISBN 0-306-47142-6, s. 74. 59 Fujimura-Fanselow, Kumiko, Kunihiro, Y., Kaneko, S., Okano, H.K., Ariga, C.M., & Sawabe, H. (2011). Transforming Japan: How Feminism and Diversity are Making a Difference. New York: The Feminist Press. muse.jhu.edu/book/17296, s. 260. 60 Tamagawa, Masami. Op. cit. (2016), s. 168. 61 Fujimura-Fanselow. Op. cit., s. 262. 22 obou stran za přítomnosti dvou dospělých svědků. Ode dne přijetí dokumentu oba mohou používat stejné příjmení a jsou právně uznáni jako rodina.62 Jakmile je adopce dokončena, právní postavení rodičů a dítěte umožňuje partnerům požadovat rodinné přídavky jako rodič a závislý. Rovněž umožňuje oběma stranám domáhat se jiného práva vyhrazeného pro rodinné příslušníky, jako je návštěva nemocnice a dědická práva. Kromě toho, pokud se obě strany shodnou, je možné požádat (znovu předložením příslušné dokumentace) o zrušení vztahu.63 Vypracování notářských listin vyžaduje vyplnění či vypsání různých dokumentů v notářské kanceláři, zahrnující např. závěť nebo dohodu o společném soužití, kde rodiče uvádějí, jak si přejí vykonávat v době nouze či jejich smrti osobní záležitosti.64 Tento proces však není zcela jednoduchý a mohou nastat komplikace, jak uvádí Fudžimura- Fanselow. Pokud obě strany mezi sebou udržují sexuální vztah, který je vysoce pravděpodobný u partnerů stejného pohlaví, může být právní adoptivní vztah považován za neplatný.65 Maree uvádí, že přestože nejsou adopce v žádném případě rovnocenné sňatkům stejného pohlaví, znamenají pro mnoho lidí způsob, jak obejít stávající zákony. Dále se zmiňuje, že historicky bylo osvojení považováno za jediný způsob ochrany práv partnerství osob stejného pohlaví. Partneři stejného pohlaví jej tajně použili, aby zajistili, že nebudou v naléhavých případech odříznuti od lékařského rozhodování, a že společný majetek a aktiva nebudou po smrti automaticky předávány bezprostředně rodině. 66 Organizace Kaleidoscope67 má za to, že adopční systém nebyl zamýšlen tak, aby byl používán tímto způsobem, když byl přijat. Povinnost párů stejného pohlaví projít tímto procesem je porušením jejich důstojnosti a rovnosti, protože neuznává skutečnou povahu jejich vztahu. Kromě toho páry v „adopčním“ vztahu stále nemohou využívat daňové výhody nebo jiná práva, která se vztahují výhradně na manželské páry.68 S tímto tématem je spojena i další odnož náhradního rodičovství, konkrétně pěstounská péče. Současně s diskutováním o právech příslušníků sexuálních menšin, dochází v posledních letech také k otevřeným diskusím otázky osvojení si dítěte stejnopohlavním párem. Japonsko této otázce zatím otevřené není. Neexistuje celonárodní zákon, který by stejnopohlavním párům umožňoval adoptovat si společně dítě (nebo adoptovat dítě svého partnera), ale zároveň není známa žádná poučka, která by

62 Maree, Claire. (2004) Same-Sex Partnerships in Japan: Bypasses and Other Alternatives, Women's Studies, 33:4, 541-549, DOI: 10.1080/00497870490464396, s. 544. 63 Ibid. 64 Fujimura-Fanselow. Op. cit., s. 262. 65 Tamtéž, s. 260. 66 Maree, Claire. Op. cit., s. 543. 67 Nevládní organizace v Austrálii, která se zaměřuje na lidská práva sexuálních a genderových menšin v asijsko- pacifickém regionu. 68 Kaleidoscope Australia Human Rights Foundation. The Rights of Lesbian, Bisexual, Transgender and Intersex (LBTI) Women in Japan. [online]. 2015 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://tbinternet.ohchr.org/Treaties/CEDAW/Shared%20Documents/JPN/INT_CEDAW_NGO_JPN_20695_E.p df, s. 8-9.

23 tuto možnost zakazovala. Dle údajů vlády k 1. březnu 2015 bylo však 3 704 dětí z dětských domovů přiděleno do péče 3 216 manželských párů a do 488 domácností s jedním rodičem.69 Nedošlo tedy oficiálně dle prohlášení vlády k žádnému případu, kdy by bylo dítě svěřeno do výchovy homosexuálních jedinců. Pěstouny se v Japonsku mohou stát pouze heterosexuální manželské páry či jednotlivci. V prosinci roku 2016 však nastal v této oblasti průlom a lze hovořit o prvním případu, kdy byla homosexuálnímu páru udělena možnost stát se oficiálně pěstouny. Jedná se o stejnopohlavní pár mužů ve věku 30 a 40 let, který získal od města Ósaky status pěstounů, a který dostal do péče dospívajícího chlapce. Aby došlo k formálnímu uznání, museli se oba muži nejprve účastnit přednášek a školení. Součástí tohoto procesu bylo setkání se s odborníky a s úředníky z dětské poradny. Bylo také nutno doložit, že rozumějí systému pěstounské péče a disponují dostatečnými finančními prostředky na výchovu dítěte.70 Udělenou možnost stát se pěstounem městem Ósaka podpořil i zdejší úředník zodpovědný za správu pěstounů, přičemž uvedl, že „se pěstounem v Ósace může stát kdokoliv, kdo pro to splňuje požadavky. Na sexuální orientaci kandidátů nezáleží, podmínkami jsou dobrý zdravotní stav, ekonomická stabilnost a vztah k výchově dítěte.“71 Obecné pokyny pro pěstounskou péči vydalo japonské Ministerstvo zdravotnictví, práce a sociálních věcí v roce 2011. Podle nich je důležitá ekonomická nezávislost pěstounů a jejich záměr vychovávat dítě s láskou a péčí.72 Nikde mezi nimi nenajdeme podmínku sexuální orientace budoucích pěstounů. Zhodnocuje se pouze ekonomická situace a zázemí. Podrobnější pravidla týkající se podmínek schvalování pěstounů spadají do pravomoci místních samospráv, jako tomu bylo i u ósackého případu. Dle profesora Fumiharu Jamagaty (山縣文治) ale u stejnopohlavních párů, které se stanou pěstouny, nemůžeme vyloučit možnost jejich znevýhodnění, jelikož nejsou v Japonsku zatím široce přijímány.73 Navíc v Japonsku často dochází k situacím, kdy jsou neheterosexuální páry jakožto pěstouni odmítáni. Megumi Fudži ( 藤 め ぐ み ), zástupkyně organizace Rainbow Foster Care

69 Noviny Asahi. Dansei kappuru ga satooja ni Ósaka ši, zenkoku hacu no nintei ka [Mužský homosexuální pár jakožto první oficiálně uznaný za pěstounské rodiče v celém Japonsku?]. [online]. 2017 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.asahi.com/articles/ASK463DBQK46PTIL007.html. 70 The Japan Times. Osaka the first city in Japan to certify same-sex couple as foster parents. [online]. 2017 [cit. 2020-11-10]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2017/04/06/national/social-issues/osaka-becomes- first-japanese-city-recognize-sex-couple-foster-parents/. 71 Glad xx. Ósaka-ši ga zenkoku de hadžimete dósei kappuru wo satooja ni nintei [Město Ósaka jako první v Japonsku uznává páry stejného pohlaví jako pěstouny]. [online]. 2017 [cit. 2020-12-10]. Dostupné z: https://gladxx.jp/news/2017/04/4902.html. 72 Out Japan. Osaka the first city that allows same-sex couples to be foster parents. [online]. 2017 [cit. 2020-11- 11]. Dostupné z: http://out-japan.com/osaka-the-first-city-that-allows-same-sex-couples-to-be-foster-parents/. 73 Glad xx. Op. cit. 24

(podporuje umožnění párům osob stejného pohlaví stát se pěstouny), tvrdí, že je to zapříčiněno nedostatečnou informovaností o rozmanitosti sexuality.74 V následnosti na událost v Ósace se rozhodla jednat i tokijská metropolitní vláda. Ta v květnu roku 2018 oznámila přezkoumání požadavků a kritéria pro kandidáty na pěstouny. Nově bylo oznámeno a 1. října 2018 vešlo v platnost, že se pěstouny mohou stát nejen jednotlivci (dříve to bylo omezeno pouze na manželské páry), ale také stejnopohlavní páry.75 Byly také revidovány požadavky týkající se věku a ekonomické či bytové situace adeptů pro pěstounství. Své jednání se rozhodla učinit rovněž z důvodu, že v roce 2017 provedly japonské noviny Maniči šinbun (毎日新聞) průzkum mezi místními 69 japonskými samosprávami, která řídí poradenská centra pro děti. Výsledkem bylo, že pouze tokijská metropolitní vláda vyloučila z pěstounství stejnopohlavní páry.76 Neexistuje sice zákon na celonárodní úrovni, který by jasně stanovoval, že se mohou stejnopohlavní páry stát pěstouny, avšak v tomto ohledu jednají místní japonské samosprávy, které si mohou podmínky určovat samy. Po vzoru Ósaky a Tokia by se mohla vydat i jiná japonská města a v budoucnu by tak mohli japonští homosexuálové svobodně vychovávat dítě. Jednotlivé místní japonské územní oblasti mohou rozhodovat o vydání či nevydání partnerských certifikátů a mohou také učinit rozhodnutí o podmínkách pěstounské péče. Z toho důvodu by v budoucnu mohlo dojít ke zvýšení počtu území, ve kterých bude stejnopohlavním párům dovoleno stát se pěstouny.

74 Out Japan. Op. cit. 75 The Sankei News. Tókjó-to, džúgacu kara satooja nintei kudžin wo kanwa dansei kappuru mo kanó, nenrei seigen mo teppai [Tokijská metropolitní vláda uvolňuje od října podmínky pěstounské péče. Ta je možná pro páry stejného pohlaví a jsou zrušena věková omezení]. [online]. 2018 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.sankei.com/life/news/180518/lif1805180036-n1.html. 76 Noviny Mainiči. Satooja nintei [Uznání pěstounské péče]. [online]. 2017 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://mainichi.jp/articles/20170416/k00/00m/040/098000c. 25

4. Partnerské certifikáty

V minulé kapitole byly objasněny překážky, díky kterým se japonští homosexuálové cítí přehlíženi a utlačováni, což má za důsledek lhaní o své sexuální orientaci či se tito jedinci rozhodnou uzavřít heterosexuální svazek, aby uspokojili potřeby a očekávání nejen své rodiny a příbuzných, ale také japonské společnosti. Byly však prezentovány způsoby, kterými se současné Japonsko stává vůči otázce sexuálních menšin otevřenější, a díky kterým mohou současní japonští homosexuálové dostát alespoň částečných práv a právní ochrany. Jedná se o inovaci v oblasti náhradního rodičovství a o dva způsoby adopce partnera. Také je možno v tokijském Disneylandu či v kjótském chrámu Šunkó-in podstoupit manželský obřad, který sice není legálně uznávaný, ale zároveň párům umožňuje prožít si ceremonii, a také upozorňuje na otázku práv japonských sexuálních menšin. Dle slov All About Japan je „…Japonsko jedinou zemí mezi G7 národy, která stále neuznává homosexuální manželství, nebo neposkytuje stejné právní ochrany párům stejného pohlaví. Zatímco japonské snahy v boji za občanská práva jsou stále poněkud omezené, v posledních letech došlo k pozitivním krokům, které umožňují párům větší zviditelnění a potenciální ochranu.“77 S prvním dubnem roku 2015 nastal v Japonsku velký průlom týkající se budoucnosti homosexuálních občanů. Městský úřad tokijské čtvrti Šibuja (渋谷区) vydal nařízení udělit partnerské osvědčení těm, kteří požádali o uznání stejnopohlavního partnerství za „rovnocenné manželství“. Toto nařízeno pak vešlo v platnost 5. listopadu téhož roku. Internetový portál Huffpost vyjádřil v souvislosti s partnerskými certifikáty motto Aka no tanin kara pátoná ni naru (「赤の他人」から「パートナー」

になる), v češtině tedy „Z naprostých cizinců manželi. 78 Avšak získáním tohoto partnerského osvědčení se stejnopohlavním párům nedostane stejných pravomocí jako právoplatným manželům. Certifikáty jsou sice důležitým krokem vpřed, nemají však žádný efekt na poli mezinárodního práva nebo mimo oblast, ve které byly partnerům vydány.79 I když tyto partnerské certifikáty nejsou doposud právně uznávány v rámci celého Japonska, dle slov Amnesty International alespoň „…umožní místním párům stejného pohlaví pronajmout si společně byt a navštívit svého partnera v nemocnici za stejných podmínek jako členové rodiny.“80 Dosud jsou partnerské certifikáty vydávané v 66 oblastech Japonska (k listopadu 2020), jejichž seznam uvádím v příloze č. 2 této práce. Příloha č. 3 pak obsahuje tabulky, v nichž jsou uvedeny další

77 Tokyo Review. LGBT Partnership Systems Spread Across Japan. [online]. 2019 [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://www.tokyoreview.net/2019/05/lgbt-partnership-systems-spread-across-japan/. 78 Huffpost. Dósei pátonášippu šómeišo to wa ima made to nani ga kawaru? Wakarijasuku kaisecu [Co jsou to partnerská osvědčení a co se dodnes změnilo? Jednoduché vysvětlení]. [online]. 2015 [cit. 2019-09-07]. Dostupné z: https://www.huffingtonpost.jp/2015/11/04/lgbt-couple-shibuya-setagaya_n_8475140.html. 79 Kaleidoscope Australia Human Rights Foundation. Op. cit., s. 2. 80 Amnesty International. JAPAN: HUMAN RIGHTS LAW AND DISCRIMINATION AGAINST LGBT PEOPLE IN JAPAN. Op. cit.

26 prefektury81 a územní oblasti plánující zavedení těchto osvědčení buď ještě během tohoto roku, nebo v blízké době. Podmínky pro získání partnerského osvědčení jsou ve všech prefekturách, které osvědčení poskytují, víceméně stejné, proto uvádím jako příklad podmínky nastavené městským úřadem tokijské čtvrti Šibuja:

• Legální věk obou partnerů (20+) • Oba z partnerů bydlí oficiálně v oblasti Šibuja • Oba z partnerů musí být svobodní • Dané osoby nesmí být pokrevními příbuznými82

Níže je předloženo nařízení vydané Šibujou, zvané Šibuja-ku dandžo bjódó ojobi tajósei wo sončó suru šakai wo suišin suru džórei (渋谷区男女平等及び多様性を尊重する社会を推進する条例), které lze přeložit jako „Nařízení na podporu společnosti, která respektuje rovnost pohlaví a rozmanitost“. Článek 4 tohoto nařízení propaguje společnost, jež respektuje lidská práva sexuálních menšin, aby byly realizovány a udržovány následující záležitosti:

• „Odstranit sociální předsudky a diskriminaci sexuálních menšin a respektovat je jako jednotlivce, • sexuální menšina by měla být schopna plně prokázat svou individualitu a schopnost, aniž by se nechala pohltit předsudky společnosti a vědomím diskriminace, a měla by být schopna zvolit si různé způsoby života na základě své vlastní vůle a odpovědnosti, • ve školním vzdělávání, celoživotním učení a dalších vzdělávacích prostředích by se mělo usilovat o prohloubení porozumění sexuální menšině a přijetí konkrétních opatření pro strany, • a aktivně chápat a podporovat snahy o prohloubení porozumění sexuální menšiny v mezinárodním společenství a v Japonsku.“83

Použití certifikátu partnerství pak zahrnuje uzavírání smlouvy o pronájmu nemovitostí, podporu partnera ve firmě, návštěvu partnera v nemocnici a prokázání příjemce pojištění.84

81 Prefektury spadají do oblasti administrativního dělení Japonska, jehož základem je 47 administrativních jednotek souhrnně označených jako todófuken (都道府県). Tento systém rozlišuje jedno metropolitní město to (都), jeden správní okruh dó (道), dvě městské prefektury fu (府) a v poslední řadě 43 prefektur ken (県). Prefektury se dále dělí na města ši (市) a okresy gun (郡). Okresy jsou členěny na města čó (町) a obce son (村). Výjimkou je oblast Hokkaidó (北海道), která se dělí na 14 „subprefektur“ šičó (支庁). 82 Čtvrť Šibuja. Šibuja-ku pátonášippu šómeišo [Partnerská osvědčení vydávaná čtvrtí Šibuja]. [online]. 2019 [cit. 2020-03-07]. Dostupné z: https://www.city.shibuya.tokyo.jp/kusei/shisaku/lgbt/partnership.html. 83 Koseki – rezidenční karta. Dósei kappuru wo pátoná to šite šómei wo suru džičitai. Koseki – džúminhjó tecuzuki manjuaru. [Místní vlády vydávající partnerská osvědčení stejnopohlavním párům. Příručka k postupu při zapsání v rodinném registru či v residenční kartě] [online]. 2019 [cit. 2020-04-24]. Dostupné z: https://xn-- veky62g54mgjj4xq67d.xyz/2018/02/19/post-1620/. 27

Před uzavíráním partnerství bylo pro páry stejného pohlaví velmi problémové například hledat společné ubytování, zakládat společné bankovní účty, a také nemožnost navštívit jeden druhého v nemocnici, neboť nebyli považováni za členy jedné rodiny. Avšak za nevýhody můžeme považovat fakt, že partnerská osvědčení nemají stejný efekt jako institut manželství. Není zde vyřešen problém nezpůsobilosti opatřit si dítě zplozené partnerem, neschopnosti podporovat partnera nebo nemožnosti dědit. Další nevýhodou je, že lidé žijící v určitých místních správách mohou tento systém používat pouze v rámci oblasti, ve které jim bylo osvědčení vydáno. Přijetím této politiky dávají obce, dle zdroje Tokyo Review, homosexuálním občanům najevo, že se o ně starají. Dále dodává, že tímto jednáním je vzbuzena ona potřebná pozornost zaměřená na otázku sexuálních menšin mezi politiky i jejich voliči.85 Od července roku 2020 začalo zhruba 20 japonských firem přijímat partnerské certifikáty vydávané nevládní organizací. Prostřednictvím tohoto kroku chtějí firmy vyjádřit a poskytnout svým zaměstnancům rodinné a manželské výhody na úrovni výhod heterosexuálních pracovníků. Dle Kyodo News se tímto krokem očekává, že se zvýší povědomí o problémech, které zažívají stejnopohlavní páry v zemi, kde manželství osob stejného pohlaví není legálně uznáno. Dále zmiňují, že se certifikáty zřizují online přes aplikaci u Projektu Famiee. Identita páru je ověřována stejným způsobem jako při aktu zakládání bankovního účtu online a páry musí doložit kopie výpisu ze svého rodinného registru koseki, aby prokázaly, že jsou oba účastníci vztahu svobodní.86 Co se týká homofobie vyjadřované ze strany politiků, dostávají na jednu stranu japonští homosexuální občané podporu od určitých japonských politických stran, na druhou však čelí ostré kritice. V posledních letech zejména z úst bývalého japonského premiéra Šinzó Abeho (安倍晋三).

Ten vyjádřil s partnerskými certifikáty jasný nesouhlas, stojící si za myšlenkou, že japonská ústava popisuje manželství jako „založené na vzájemném souhlasu obou (různých) pohlaví.“87 Zavedený systém partnerských certifikátů již v 66 oblastech Japonska je jednou z forem současné legislativy upravující práva japonských homosexuálů. Znamená inovaci otázky japonských sexuálních menšin. I když tyto certifikáty nejsou zcela právně závazné a nejsou platné po celém území Japonska, rozhodně přispívají k upozornění na problematiku života a práv homosexuálů a současně k alespoň částečnému zlepšení právního postavení těchto obyvatel.

84 Ibid. 85 Tokyo Review. Op. cit. 86 Kyodo News. Japan companies to accept same-sex partnership certificates by NGO. [online]. 2020 [cit. 2020- 11-16]. Dostupné z: https://english.kyodonews.net/news/2020/04/b3cc41fc56dd-japan-companies-to-accept- same-sex-partnership-certificates-by-ngo.html. 87 The Guardian. Same-sex couple receives Japan's first 'partnership' certificate. [online]. 2015 [cit. 2019-10-19]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2015/nov/05/same-sex-couples-japan-partnership-certificates.

28

5. Směrnice Ministerstva školství z roku 2015

Členové sexuálních menšin čelí na půdě japonských škol ostré kritice a šikaně. Šikana, japonsky idžime (虐め), je jedním z největších problémů vyskytujících se v současném Japonsku. V japonských

školách je šikana členů sexuálních menšin běžná. V této podkapitole nastíním situaci homosexuálních žáků a legislativu, která je s tímto tématem spojena. Jak jsou v japonských učebnicích popisovány sexuální menšiny dle vlády? Japan Times uvádí: „Ačkoliv japonské Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie88 dle pokynů z roku 1979 popisovalo homosexualitu jako překážku zdravého heterosexuálního vztahu, bylo toto prohlášení a způsob pojetí homosexuality odvolán. Učebnice zmiňující stejnopohlavní páry byly ministerstvem schváleny a ve školách se používají.“89 I tak však neheterosexuální žáci čelí šikaně nejen ze strany svých spolužáků, ale také ze strany svých učitelů. Pokud už se studenti rozhodnou o šikaně informovat pracovníka školy, nikdy předem netuší, jakou reakci mají čekat. Ta totiž závisí na osobních preferencích a názoru konkrétního zaměstnance na otázku sexuální orientace a genderové identity. Organizace Human Rights Watch prohlásila: „Neheterosexuální studenti, kteří se pokoušejí hlásit případy šikany svým učitelům, dostávají širokou škálu odpovědí. Jelikož pro učitele neexistuje komplexní povinné školení o otázkách genderu a sexuality, reakce každého učitele na případ šikany ohledně sexuální orientace závisí na jejich individuálních názorech na tuto problematiku. Někteří studenti uvedli, že jim jejich učitelé řekli, aby se vyhnuli budoucí šikaně dodržováním společenských norem. Jiní sdělili, že by nikdy případ homofobní šikany nehlásili, protože slyšeli, jak jejich učitelé otevřeně vtipkují či nadávají na jedince s jinou sexuální orientací.“90 Šikanu v Japonsku řeší základní Zákon o prevenci šikany, jap. Idžime bóši taisaku suišinhó (いじ

め防止対策推進法), přijatý japonským parlamentem roku 2013. Podnětem k přijetí zákona byla sebevražda třináctiletého chlapce v roce 2011 v prefektuře Šiga (滋賀県) ve městě Ócu (大津市).91

Zákon o prevenci šikany stanovil, že šikana porušuje právo dětí na vzdělání a šikanu definují jako

88 Japonsky Monbu kagakušó (文部科学省), zkráceně MEXT. 89 The Japan Times. Gay scene: Tolerance, legal limbo. [online]. 2008 [cit. 2020-11-07]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2008/12/23/reference/gay-scene-tolerance-legal-limbo. 90 Human Rights Watch. Japan: Bullied LGBT Students Unprotected. [online]. 2016 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z: https://www.hrw.org/news/2016/05/06/japan-bullied-lgbt-students-unprotected. 91 Kjótské noviny. Ócu džiken izokura, idžime bóšihó kaisei wo jóbó "amari ni mo nagai" šinten naku iradači mo [Pozůstalá rodina ócuského případu požaduje revizi Zákona o prevenci šikany. "Už to trvá příliš dlouho" Frustrace bez pokroku]. [online]. 2020 [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://www.kyoto-np.co.jp/articles/- /138566. 29 jakékoliv jednání, které vede k vážnému duševnímu nebo fyzickému poškození, značné finanční ztrátě nebo ohrožení života oběti. Takové závažné případy je třeba dle tohoto zákona nahlásit.92 Základní a střední školy jsou tímto povinny hlásit se na Ministerstvu školství a jeho místní správě, pokud se takové závažné případy potvrdí. Pod školami a školskými radami musí být zřízeny vyšetřovací komise, které budou zkoumat podrobnosti a poskytovat dostatečné informace obětem.93 HRW však namítá, že se tento zákon ukázal jako nedostatečný. Svůj postoj odůvodňují tvrzením, že sice tento krok zdůrazňuje vzdělávání studentů v oblasti společenských norem a zvyšuje povědomí učitelů o právech dětí, ale o homosexuálních studentech a jejich právech zde řeč nikde není.94 V roce 2014 profesor Jasuharu Hidaka (日高康晴) ve svém průzkumu zjistil, že téměř 44 % z 1 096 respondentů ve věku 11 až 19 let zažilo na škole šikanu, což je vedlo k záškoláctví (23 %) a také k sebepoškozování (18 %).95 Nastavený systém japonského školství vytváří překážky rovněž v životě transgender studentů, jak uvádí HRW. Podle nich je přísná segregace podle genderu v japonských školách zakotvená ve školních uniformách a v oddělení podle pohlaví pro některé činnosti může transgender dětem ztěžovat školní život. Zařízení, ke kterým mají studenti přístup pouze podle fyzického pohlaví (které jim bylo přiděleno při narození), vytvářejí překážky, jak překládá HRW. 1. října roku 2015 tato organizace provedla rozhovor s tokijským právníkem, který hovořil o případech, v nichž byli studenti schopni požádat o změnu svých uniforem podle své genderové identity.96 V roce 2015 zaslalo MEXT všem školským radám směrnici zvanou Ohleduplné reakce na studenty s poruchou genderové identity. Tato směrnice se však zaměřuje pouze na diagnózu GID97 a popisuje několik možností inovací, které by měly školy v rámci transgender dětí učinit. V tomto případě se však jednalo ale jen o nezávazná doporučení, jak uvedli představitelé HRW. 98 Členové organizace Kaleidoscope dodávají, že byly ve směrnici vyřčeny požadavky, aby bylo transgender studentům umožněno nosit uniformy, používat sociální zařízení a šatny odpovídající tomu pohlaví,

92 Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie. Idžime bóši taisaku suišinhó [Zákon o prevenci šikany]. [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.mext.go.jp/a_menu/shotou/seitoshidou/1337278.htm. 93 The Japan Times. Diet passes anti-bullying legislation. [online]. 2013 [cit. 2020-11-12]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2013/06/21/national/upper-house-enacts-anti-bullying-law/. 94 Human Rights Watch. Japan: Bullied LGBT Students Unprotected. Op. cit. 95 Human Rights Watch. The Nail That Sticks Out Gets Hammered Down. [online]. 2016 [cit. 2020-11-08]. Dostupné z: https://www.hrw.org/report/2016/05/05/nail-sticks-out-gets-hammered-down/lgbt-bullying-and- exclusion-japanese-schools. 96 Ibid. 97 Z anglického gender identity disorder, japonsky seidó icusei šógai (性同一性障害). Jedná se o tzv. postižení genderové identity, což znamená, že jedinec trpící tímto „postižením“ kategorizuje svůj gender (pohlaví, kterým se cítí být) jiným způsobem, než je jeho fyzické pohlaví (to, které získal při narození). V Japonsku mohou transgender osoby legálně změnit své fyzické pohlaví, avšak za podmínek zjištění diagnózy GID, mnoho zdravotních vyšetření a povinného podstoupení chirurgického zákroku kastrace, který mimo jiné vyžaduje velké finanční prostředky. 98 REID, Graeme, Kanae DOI and Michael BOCHENEK. "A really high hurdle": Japan's abusive transgender legal recognition process. New York, N.Y.: Human Rights Watch, [2019]. ISBN 978-1-6231-37151, s. 23–24.

30 s nímž se ztotožňují.99 Striktní dělení žáků podle fyzického pohlaví japonským školským systémem má za důsledek to, že transgender studenti trpí. Buď se uchýlí ke skrývání se a lhaní, anebo se přiznají, tím se ale vystaví šikaně.100 O rok později (2016) vydalo MEXT také příručku pro učitele a zaměstnance školy nazvanou Prosazení podrobných opatření týkajících se poruchy genderové identity, sexuální orientace a genderu dětí a studentů. Tímto aktem ministerstvo vyjádřilo vyvíjející se pohled na problematiku sexuálních menšin a doporučilo několik ochranných opatření pro neheterosexuální žáky. 101 Hovoří například o vzniku podpůrného týmu, šetrném zacházení s informacemi o SOGI jednotlivých studentů, o spolupráci a konzultaci zaměstnanců školy s rodiči a se zdravotními odborníky. Důležitý bod této směrnice představuje možnost volby uniformy a účasti na sportovních akcích školy podle vlastního genderu. Klíčové je také vybídnutí učitelského sboru a zaměstnanců školy, aby byli seznámeni s definicí sexuální orientace, genderové identity a vzájemně je nezaměňovali.102 Obě tyto směrnice však představují pouze jakési právně nezávazné příručky a návody, což znamená, že neexistuje celonárodní zákon, který by na půdě škol zakazoval diskriminaci na základě sexuální orientace či genderové identity. V témže roce (2016) vydala HRW zprávu, ve které je zdokumentována šikana a vyloučení neheterosexuálních studentů ze školy, obohacenou o více než sto rozhovorů ze 14 prefektur nejen s japonskými žáky, ale také se zaměstnanci školy, právníky, úředníky, rodiči či odborníky na šikanu, duševní zdraví a další související oblasti. Na základě jejich výzkumu bylo prokázáno, že neheterosexuální studenti v japonských školách čelí fyzickému a verbálnímu násilí, obtěžování, častým urážkám ze strany spolužáků i personálu školy. Nenávistná rétorika vůči těmto jedincům je v japonských školách téměř všudypřítomná a vede k mlčení o své sexuální orientaci, k nenávisti sebe samého a v některých případech i k sebepoškozování. Zmiňují se o odpovědích 458 neheterosexuálních studentů na otázku: „Slyšeli jste někdy během tohoto akademického roku nebo během posledního ročníku střední či vysoké školy negativní narážky či vtipy na téma sexuálních menšin?“ Výsledek narážek ze stran učitelů v procentech činil 29 a ze stran žáků nebo učitelů 86.103 Dále se v této zprávě zmiňují, že nedostatek informací v kombinaci s všudypřítomnými nenávistnými komentáři studentů i učitelů vede homosexuální žáky k boji se svou identitou, ke znechucení své osoby a k hanbě. Zástupci HRW rovněž prokázali, že jsou japonští učitelé nedostatečně informováni o problematice sexuálních menšin, díky čemuž neumí reagovat na šikanu mířenou přímo na

99 Kaleidoscope Australia Human Rights Foundation. Op. cit., s. 1–2. 100 Reid, Doi, Bochenek. Op. cit., s. 28. 101 Refworld. Include LGBT Students in Basic Policy for the Prevention of Bullying. [online]. 2017 [cit. 2020-11- 13]. Dostupné z: https://www.refworld.org/docid/58b3fb9d4.html. 102 Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie. Seidó icusei šógai ja seiteki šikó – seidžinin ni kakaru, džidó seito ni tai suru kime komakana taiótó no džišši ni cuite [Prosazení podrobných opatření týkajících se poruchy genderové identity, sexuální orientace a genderu dětí a studentů]. [online]. 2016 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z: https://www.mext.go.jp/content/20201023_mxt_sigakugy_1420538_00002_007.pdf. 103 Human Rights Watch. The Nail That Sticks Out Gets Hammered Down. Op. cit. 31 homosexuály. Šikana na úrovni japonských škol jako taková, dle vyslechnutých výpovědí žáků, však nezahrnovala fyzické násilí, které je v evropském a americkém školním prostředí běžné. Závěrem uvádí, že japonská školní kultura zůstává, pokud jde o genderové normy, i přes změny v posledních letech, přísná.104 Neschopnost Japonska řešit různé překážky, kterým neheterosexuální studenti v Japonsku čelí co do přístupu ke vzdělání, může, dle HRW, znamenat porušení práva na vzdělání, které je zakotveno v několika mezinárodních politikách v oblasti lidských práv. Dodávají také, že omezené informace týkající se sexuální orientace a genderové identity dostupné studentům ve školách porušují jejich právo na volný přístup k informacím. Dále že genderová očekávání prosazovaná u studentů mohou omezit jejich svobodu projevu. Tyto problémy spolu souvisejí a všechny přispívají k nepřátelskému prostředí, kterému takoví studenti v Japonsku čelí, včetně všudypřítomné šikany.105 Z těchto poznatků lze vyvodit, že je současná japonská legislativa upravující a chránící práva homosexuálních žáků a studentů nedostatečná. Navíc je většinová pozornost soustředěna na žáky s poruchou GID, ne na žáky homosexuální. I když byly tyto směrnice zaslány, školní život japonských homosexuálů to v kladném slova smyslu neovlivnilo. Tento fakt potvrzuje i výzkum z roku 2016, který prokázal, že téměř 60 % členů sexuálních menšin zažilo v posledních letech na půdě školy šikanu. Bylo rovněž zjištěno, že učitelé této šikaně nijak nezabránili. Mezery shledávám i v informovanosti o SOGI. Téměř 70 % dotázaných uvedlo, že se na škole o tomto tématu nic nedozvědělo. Dokonce více než 20 % účastníků průzkumu potvrdilo, že byla homosexualita na půdě jejich školy prezentována jako „abnormální“, nebo o sexuálních menšinách obdrželi pouze negativní informace. 106 Z toho důvodu nemůžeme považovat tyto dvě směrnice za inovativní či nějakým způsobem efektivní. Rozhodně přispěly k většímu pojetí o neheterosexuální tématice i v prostředí japonských škol, avšak lze zpozorovat, že výrazné zlepšení a ohleduplnost vůči žákům sexuálních menšin nenastalo a toto téma je pro japonské zaměstnance škol stále tabu. Můj závěr podpořila událost z roku 2016, kdy japonský homosexuální student tokijské univerzity Hitocubaši (一橋大学) spáchal sebevraždu poté, co byla jeho orientace prozrazena spolužákem ostatním studentům ročníku, načež byl šikanován.107 Za další nedostatek považuji mezery v Zákonu o prevenci šikany z roku 2013, který ač hovoří o prevenci šikany, vynechává však zmínku o konkrétních typech studentů, kteří jsou šikanováni. Nejsou zde tedy přímo zmíněni ani homosexuálové.

104 Human Rights Watch. The Nail That Sticks Out Gets Hammered Down. Op. cit. 105 Ibid. 106 The Japan Times. 60 % of sexual minorities bullied at school, survey finds. [online]. 2017 [cit. 2020-11-16]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2017/04/05/national/social-issues/60-sexual-minorities-bullied- school-survey-finds. 107 Huffpost news. Gei bakuro higai de tenrakuši, Hitocubaši-dai autingu džiken wa niban mo daigaku-gawa no sekinin mitomenu hankecu [Prozrazení homosexuální orientace vyústilo ke smrti pádem. Incident „vyoutování se“ na univerzitě Hitocubaši je druhým případem univerzity, která odmítá přiznat odpovědnost za tento čin]. [online]. 2020 [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://www.huffingtonpost.jp/entry/story_jp_5fbcaf84c5b63d1b770649ab. 32

6. Olympijské hry 2020

Olympijské hry jsou již od období antiky považovány za významnou součást veřejného života občanů států, které se her účastní. Je to příležitost, prostřednictvím které mohou sportovci z jednotlivých zemí prokázat své sportovní dovednosti a reprezentovat tak svou zemi. Hry sice nemají dlouhého trvání, přípravy (ať už sportovců či pořadatelů her) však zaberou celá léta. Mnoho států usiluje o to stát se zemí, ve které tato událost proběhne. K tomu, aby uspěly, ale musí splnit určitá kritéria a musí prokázat, že právě jejich zem je hodna funkce pořadatele OH. V roce 2020 bylo v Tokiu naplánováno konání letních olympijských her, ty byly však v důsledku pandemie koronaviru odloženy o rok. Aby se neopakovala situace z roku 2014, kdy byly hry pořádány v ruské Soči, a kdy před začátkem her vešel v Rusku v platnost zákon proti homosexualitě – sportovci LGBT+ tak neměli možnost účasti na hrách, Mezinárodní olympijský výbor (MOV) zavedl antidiskriminační doložku, která od roku 2014 vyžaduje, aby všechna budoucí hostitelská města olympijských her splňovala konkrétní měřítka v oblasti lidských práv, jako je i ochrana homosexuálních občanů. Situace v Rusku později vyvolala pobouření na mezinárodní úrovni. Kritika zahrnovala bojkot zahajovacího ceremoniálu her, následně i protesty proti ruské vládě a proti MOV. Japonsko doložku MOV dodrželo a letní olympijské hry v Tokiu původně plánované na rok 2020 byly propagovány slogany jako „Oslavy jednoty v rozmanitosti“ – japonsky Tajósei no šukusai (多様

性の祝祭) nebo „Vykročme společně k lepší budoucnosti“ – japonsky Jori joi mirai he tomo ni susumó (より良い未来へ、ともに進もう).108 Bývalý premiér Šinzó Abe (安倍晋三) v březnu roku

2015 zveřejnil záměr Japonska potlačit diskriminace a dodržet lidská práva. V prostředí sněmovny pak zdůraznil, jak uvádí HRW, že vůči sexuálním menšinám nebude tolerována žádná diskriminace či předsudky.109 Průlom přišel s říjnem roku 2018, kdy Tokijská metropolitní vláda vydala nařízení poskytující ochranu neheterosexuálním občanům před diskriminací, japonsky tókjóto orinpikku kenšó ni utawareru džinken sončó no rinen no džicugen wo mezasu džórei (東京都オリンピック憲章にうた

われる人権尊重の理念の実現を目指す条例 ). 110 Nařízení pracuje s myšlenkou potlačující

108 Zvláštní výbor pro realizaci protiopatření. Džizoku kanósei ni hairjo šita un’ei keikaku dainihan ni cuite [Co se týče druhého vydání fungování schématu zohledňující možnost pokračování]. [online]. 2018 [cit. 2020-11-25]. Dostupné z: https://www.2020games.metro.tokyo.lg.jp/ca609111ef596cbe94e5218cffcb3c04.pdf. 109 Human Rights Watch. Japan: Introduce LGBT Non-Discrimination Law. [online]. 2020 [cit. 2020-06-14]. Dostupné z: https://www.hrw.org/news/2020/05/15/japan-introduce-lgbt-non-discrimination-law. 110 Český překlad nařízení zní „Nařízení tokijské prefektury, jehož cílem je realizovat myšlenku dodržování lidských práv stanovenou v Olympijské chartě“. 33 diskriminaci popsanou v Olympijské listině,111 japonsky orinpikku kenšó (オリンピック憲章). Píše se v ní, že „užívání práv a svobod stanovených Olympijskou chartou musí být zajištěno formou bez jakékoliv diskriminace, jako je diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, mluvy, náboženského vyznání, politického a jiného přesvědčení, národnosti, majetku, narození či z důvodu jiných poměrů.“ 112 Stává se tak prvním výnosem zakazující diskriminaci na základě genderové identity a sexuální orientace; neboli seibecu, seitekišikó ni joru sabecu no kinši (性別、性的指向による差別の禁止).113 Směrnice zakazuje organizacím a jednotlivcům využívat veřejné prostory k projevům nenávisti. Právní předpisy rovněž nařizují povědomí o právech neheterosexuálních jedinců prostřednictvím vzdělávání. Zákon nabyl účinnosti v dubnu roku 2019.114 Vyhláška byla tedy přijata z důvodu incidentu v Rusku (OH v Soči v roce 2014) a na základě doložky MOV. Jiným důvodem přijetí této vyhlášky, jak uvádí i zdroj Asian media, je to, že hlavní aspekt japonské diplomacie představuje pověst Japonska na mezinárodní úrovni. Ztratit přízeň cizích národů by bylo velkou ranou pro ekonomiku národa a pro postavení v mezinárodním společenství.115 Japonsko udržuje také dobré vztahy se Spojenými státy americkými, které se k otázce sexuálních menšin staví velmi kladně, bojují za jejich práva, a dokonce od roku 2015 lze homosexuální sňatek uzavřít na celém jejich území. Z toho důvodu by Japonsko, pokud by podobné opatření nepřijalo, mohlo v očích mocného politického partnera selhat. Problémové je ale zjištění, že tato směrnice platí pouze na území tokijské prefektury. Zatímco japonská vláda nepřijala celoplošně platný zákon proti diskriminaci osob na základě jejich sexuální orientace a genderové identity. Při olympijských disciplínách; jako jsou rychlochůze, šerm, golf a surfování, konajících se v jiných městech; nebudou neheterosexuální jedinci (tzn. fanoušci, sportovci a návštěvníci) podle tokijského antidiskriminačního nařízení chráněni. Odložení olympijských her o jeden rok z důvodu koronavirové pandemie využily ve svůj prospěch mezinárodní a japonské organizace bojující za lidská práva.116 Každá z nich zaslala 17. dubna 2020 japonskému premiérovi dopis. V těchto dopisech požadují, aby se předseda vlády zavázal k zavedení

111 Neboli Olympijská charta. Jedná se o mezinárodní textový dokument, který definuje základní cíle, zásady a řády Olympijského hnutí a olympismu. Zároveň přesně definuje olympijské hry a vymezuje postavení Mezinárodního olympijského výboru a jednotlivých národních olympijských výborů v rámci celého Olympijského hnutí. 112 International Olympic Committee. Olympic Charter. [online]. 2020 [cit. 2020-11-25]. Dostupné z: https://stillmed.olympic.org/media/Document%20Library/OlympicOrg/General/EN-Olympic-Charter.pdf. 113 Forbes Japan. Tókjó-to ga LGBT (sabecu kinši) wo jórei de meibunka kigjó ni motomerareru henka to wa? [Jaká je změna, kterou vyžaduje tokijská metropolitní vláda v jasně definované společnosti s předpisy LGBT o „zákazu diskriminace“?]. [online]. 2018 [cit. 2020-07-05]. Dostupné z: https://forbesjapan.com/articles/detail/23299. 114 Peoples dispatch. Ahead of Olympics, Tokyo passes law to end discrimination against LGBT communities. [online]. 2018 [cit. 2020-07-13]. Dostupné z: https://peoplesdispatch.org/2018/10/12/ahead-of-olympics-tokyo- passes-law-to-end-discrimination-against-lgbt-communities/. 115 Asian Media. UNDER OLYMPIAN PRESSURE: LGBT RIGHTS IN JAPAN. [online]. 2020 [cit. 2020-10-22]. Dostupné z: https://asiamedia.lmu.edu/2020/08/12/under-olympian-pressure-lgbt-rights-in-japan/. 116 Celkový počet organizací spojených za tímto účelem činí 100. 34

Zákona zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, japonsky seiteki šikó seidžinin ni motozuku sabecu wo kinši suru hóricu (性的指向・性自認に基づく差別を禁止す

る法律), na celém území Japonska.117 Dále poukazují na to, že Japonsko má povinnosti chránit občany před diskriminací podle mezinárodních smluv o lidských právech, které podepsalo. Žádají proto japonskou vládu o zavedení nových antidiskriminačních právních předpisů ještě před započetím olympijských her v roce 2021. Svůj požadavek odůvodňují dostatečným časem, který na zavedení předpisů vláda má.118 K příležitosti her bylo také v říjnu tohoto roku (2020) v Tokiu otevřeno informační centrum s cílem obeznámit japonské občany s jednotlivými sexuálními menšinami a zvýšit povědomí o předsudcích, kterým homosexuálové čelí. Otevření proběhlo 11. října 2020, přesně v den, kdy je oslavován „Mezinárodní den coming-outu“.119 Pride House Tokyo Legacy slouží také jako komunitní centrum neheterosexuálním občanům a bylo uznáno za oficiální součást programu tokijských olympijských her.120 Jedná se o projekt, jehož cílem je poskytovat informace v kontextu diverzity sexuality a pořádat akce související s touto tématikou. Po skončení her bude toto centrum sloužit jako stálé zařízení pro japonské sexuální menšiny.

117 Human Rights Watch. Japan: Introduce LGBT Non-Discrimination Law. Op. cit. 118 Gay Star News. Japan under new pressure to protect LGBT+ citizens before the Olympics. [online]. 2020 [cit. 2020-06-18]. Dostupné z: https://www.gaystarnews.com/article/japan-under-new-pressure-to-protect-lgbt- citizens-before-the-olympics/. 119 Japonsky kokusai kaminguauto dé (国際カミングアウト・デー). 120 The Mainichi. LGBT information center opens in Tokyo prior to Tokyo Olympics. [online]. 2020 [cit. 2020- 10-22]. Dostupné z: https://mainichi.jp/english/articles/20201012/p2g/00m/0na/019000c.

35

7. Osobnosti zasazující se o změny ve prospěch japonských homosexuálů

Boj za práva menšin se takřka nikdy neobejde bez příslušných organizací či osobností, které by tyto boje vedly a usilovaly o zlepšení situace různými prostředky, například peticemi, pochody, uspořádáním festivalů, veřejnými přednáškami či apely vytvářenými na instituty porušující lidská práva a práva sexuálních menšin. 80. a 90. léta v Japonsku můžeme obecně považovat za bohatý zdroj informací týkajících se homosexuální otázky. Došlo rovněž ke vzniku různých organizací a uspořádání festivalů. V neposlední řadě dochází v Japonsku během posledních let ke vzniku mandátů japonských politiků LGBT+, kteří v budoucnu přislíbili radikální změny ve prospěch neheterosexuálních občanů. Jednou z významných osobní v oblasti práv japonských sexuálních menšin je politička Kanako Ocudži (尾辻かな子), která byla v roce 2003 zvolena do zastupitelství prefektury Ósaka (大阪府議会) a v roce 2005 vydala autobiografickou knihu nazvanou Coming out: cesta, jak najít sama sebe,121 ve které se veřejně přiznala ke své homosexuální orientaci, a tím se stala první úspěšnou homosexuální političkou v japonských dějinách. V roce 2007 dokonce kandidovala na post ve Sněmovně radních, nazývající se v japonštině Sangiin (参議院).122

Mezi další významné ženské představitelky, které se zasadily o práva japonské neheterosexuální komunity, patří i MtF123 transsexuální politička Aja Kamikawa (上川あや). V roce 2003 se ucházela o místo v Tokijské městské radě a během své kampaně veřejně oznámila status své transsexuality. Jak uvedl magazín woči koči (をちこち), Kamikawa coby politička věnuje své úsilí práci na zlepšení práv

žen, dětí, starších a zdravotně postižených osob a LGBT+ jedinců. Je názoru, že „…každý občan, musí být dostatečně odvážný, aby vstal a přiměl náš hlas slyšet […]. Pokud tak učiníme, nakonec bychom mohli změnit společnost k lepšímu…“124 Jeden z jejich nejvlivnější činů bylo, jak se zmiňují i New York Times, zasazení se o změnu v japonských zákonech, aby umožnily transgender lidem oficiálně změnit své pohlaví v rodinném registru koseki, což je nutné udělat pro budoucí situace, ve kterých se transsexuální osoby mohou ocitnout, a to jsou například pronájem bytu nebo získání lékařské péče.125

121 Japonsky Kamingu autó: džibunrašisa micukeru tabi (カミングアウトー: 自分らしさを見つける旅). 122 McLelland, Mark. Op. cit. (2011), s. 14. 123 Z anglického male to female, člověk procházející přeměnou pohlaví z muže na ženu. 124 Wochi Kochi Magazine. Living with a New Identity – The Question of Gender: Aya Kamikawa, Dialogue with Gender Minorities. [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://www.wochikochi.jp/english/report/2013/07/LGBT-Indonesia.php. 125 The New York Times. Japanese Transgender Politician Is Showing ‘I Exist Here’. [online]. 2017 [cit. 2020- 07-15]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2017/05/19/world/asia/japanese-transgender-politician-is- showing-i-exist-here.html.

36

Kamikawa však není jediná japonská transsexuální osoba působící v politice. V roce 2017 byl lidmi do horní komory Sněmovny radních zvolen pětadvacetiletý transsexuální muž Tomoja Hosoda (細田智也), který nyní zastupuje město Iruma (入間), ležící poblíž Tokia.126

V neposlední řadě bychom mohli považovat za obrovský úspěch pro vývoj práv japonských homosexuálních občanů zvolení prvního homosexuálně otevřeného muže Taiga Išikawy do japonského parlamentu v červenci roku 2019. Podle deníku Gay Star News se Išikawa pokusí během své šestileté kandidatury zlegalizovat stejnopohlavní manželství. Dále se dozvídáme, že Japonsko zvolilo nejméně osm neheterosexuálních členů do politických funkcí v regionálních radách a parlamentech, 127 což svědčí o postupném zlepšení názorů na homosexuální tématiku a zájem o homosexuální práva. Díky těmto osobnostem mohou, dle mého názoru, v budoucnu dojít japonští občané k utvoření si lepšího názoru na sexuální menšiny. V Japonsku existuje poměrně velké množství organizací bojujících za práva neheterosexuálních menšin a upozorňující na tuto problematiku. Řadí se mezi ně například organizace OCCUR či ILGA.128 Dokonce jsou každoročně pořádány v různých městech gay filmové festivaly a pochody. Oproti k homosexualitě tolerantnějším zemím (např. USA), je Japonsko stále pozadu a musí podniknout ještě důležité kroky v oblasti tolerance jak sexuálních, tak etnických menšin.

126 Japan Today. Educate and encourage: Tomoya Hosoda, Japan’s first male transgender politician, lays down a marker. [online]. 2018 [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://japantoday.com/category/politics/educate-and- encourage-tomoya-hosoda-japan%E2%80%99s-first-male-transgender-politician-lays-down-a-marker. 127 Gay Star News. Japan elects first openly-gay male politician to national parliament [online]. 2019 [cit. 2019- 11-21]. Dostupné z: https://www.gaystarnews.com/article/japan-elects-first-openly-gay-politician-to-national- parliament/. 128 Anglicky International Lesbian and Gay Association, česky „Mezinárodní lesbická a gay asociace“. 37

Závěr

Cílem této bakalářské práce bylo identifikovat současnou právní situaci homosexuálních občanů v Japonsku. První kapitola zahrnovala úvod do problematiky života současných japonských homosexuálů. Dále byla identifikována legislativa upravující práva japonských homosexuálů do 21. století. Následně se práce zaměřila konkrétně na období 21. století. Kapitola číslo 3 se týkala ústavy Japonska, stejnopohlavního manželství, adopce partnera a náhradního rodičovství. Následující oddíly byly zpracovány jako samostatné kapitoly zaměřující se na tři současné vyhlášky. Konkrétně na systém partnerských certifikátů, na poučku Ministerstva školství a na nařízení spojené s olympijskými hrami konanými v roce 2021 v Tokiu. Mimoto je práce rozšířena o kapitolu popisující osoby, které veřejně přiznaly svou orientaci, podařilo se jim získat náklonost japonské veřejnosti a prosadily se na poli japonské politiky. Tyto osobnosti již v minulosti bojovaly za zlepšení života japonských homosexuálních jedinců a přislíbily se i nadále vyvíjet snahu a tendence pro získání rovnocenných práv sexuálních menšin. Na základě mého výzkumu bylo prokázáno, že během 21. století, konkrétně během posledních 5 let, vstoupily v platnost celkem 3 vyhlášky zajišťující alespoň částečnou ochranu pro japonské homosexuály. První z nich zahrnuje pozitivní krok ze strany japonského Ministerstva školství, kultury, sportu, vědy a technologie, které v roce 2015 zaslalo všem školským radám příručku o tom, jak zacházet s žáky „trpící“ poruchou genderové identity. Zde bylo však zjištěno, že příručka z velké části pracuje pouze s transgender žáky, a že se jedná pouze o jakési doporučení, které není právně závazné. Rok 2015 přinesl i další změny, konkrétně se v dubnu tokijská čtvrť Šibuja stala prvním místem, ve kterém se začaly stejnopohlavním partnerům vydávat partnerská osvědčení. V současné situaci proces vydávání zavedlo 66 územních oblastí či městských čtvrtí s tím, že je o budoucím postupu ze strany jiných oblastí buď již rozhodnuto, a to ve prospěch sexuálních menšin, anebo se o přijetí tohoto systému silně uvažuje. Partnerské certifikáty rovněž poskytují některé japonské firmy svým zaměstnancům. Nutno zmínit fakt, že se i v této oblasti inovace práv života japonských homosexuálů jedná pouze o celonárodně právně nezávazné vyhlášky, které poskytují pouze malou právní ochranu a pouze v těch územních oblastech, ve kterých byly vydány. Stejnopohlavní páry však mohou být oddány v tokijském Disneylandu, anebo v kjótském chrámu Šunkó-in. Zde se ale rovněž nejedná o legální svazek. Mohou se však v některých územních oblastech Japonska stát pěstouny. Prvním takovým pěstounským párem se stala dvojice homosexuálních mužů v Ósace roku 2016. Třetím důležitým pokrokem v oblasti legislativy se stalo nařízení tokijské metropolitní vlády z roku 2018 se záměrem eliminace diskriminačních aktů vůči sportovcům či osobám plánujících se zúčastnit LOH konaných v Tokiu v roce 2021. I tato směrnice má však mezery, vztahuje se totiž jen na oblast tokijské prefektury. Během sportovních disciplín, které budou probíhat mimo ni, toto nařízení platné nebude. V současné době ale probíhá nátlak na japonskou vládu, aby toto nařízení zavedla na celém území Japonska.

38

Ke zlepšení situace homosexuálů dochází také ve sféře politické, kdy byli do různých japonských vládních či oblastních kabinetů zvoleni jak lesbičtí a homosexuální kandidáti, tak i transsexuální. Japonští homosexuálové sice stále čelí v každodenním životě ostré kritice a diskriminaci, můžeme však, obzvláště v posledních deseti letech, pozorovat zlepšení. V budoucnu by tak mohlo dojít nejen ke zvýšenému zájmu o tuto problematiku, ale také k jejímu postupnému vyřešení ve prospěch sexuálních menšin. Výzkum by se v budoucnu dal rozhodně rozšířit, například o otázku práv japonských transgender osob, neboť jsem se soustředila zejména na otázku homosexuální, či o otázku vnímání homosexuality (a celkově LGBT+) současnou japonskou společností. Domnívám se, že počet informací o problematice, kterou jsem se zabývala ve své práci, bude v důsledku otevřenějšího přístupu japonské veřejnosti stoupat. Současně se nabízí možnost, že jednoho dne japonští homosexuální příslušníci naleznou tak dlouho požadovanou sociální rovnost a získají stejná práva jako občané heterosexuální, zejména v oblasti oficiálně uzavřených manželských sňatků. Tato práce sloužila především k obeznámení české a slovenské veřejnosti o otázkách práv japonských homosexuálů, neboť se v našem prostředí vyskytuje pouze zanedbatelný zlomek prací (zejména pouze bakalářských diplomových), které by se současné legislativě upravující práva homosexuálních osob v Japonsku, a samotné situaci homosexuality v této zemi, věnovaly. Tato tématika je, dle mého názoru, ještě zcela neprozkoumaná, a proto se nabízí její detailnější analyzování.

39

Seznam použité literatury

Bibliografie

1. BAREŠOVÁ, Ivona a Monika DYTRTOVÁ. Problematika české transkripce japonštiny a pravidla jejího užívání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, 94 s. ISBN 978-80-244-4017-0. 2. Fujimura-Fanselow, Kumiko, Kunihiro, Y., Kaneko, S., Okano, H.K., Ariga, C.M., & Sawabe, H. (2011). Transforming Japan: How Feminism and Diversity are Making a Difference. New York: The Feminist Press. muse.jhu.edu/book/17296. 3. Furukawa, Makoto. The Changing Nature of Sexuality: The Three Codes Framing Homosexuality in Modern Japan. U.S.-Japan Women´s Journal, English Supplement, 1994. 4. Huffman, James L. Modern Japan: An Encyclopedia of History, Culture, and Nationalism. New York: Garland Pub, 1998. 5. Chalmers, Sharon. Emerging Lesbian voices from Japan. Taylor & Francis e-library, 2002. ISBN 0-203-22063-3. 6. Lunsing, Wim. LGBT Rights in Japan. Peace Review, 17:2-3, 143-148, 2005. DOI: 10.1080/14631370500332858 7. Maree, Claire (2004) Same-Sex Partnerships in Japan: Bypasses and Other Alternatives, Women's Studies, 33:4, 541-549, DOI: 10.1080/00497870490464396 8. McLelland, Mark. Male Homosexuality in Modern Japan: Cultural Myths and Social Realities. Richmond: Curzon, 2000. ISBN 0-203-01668-8. 9. McLelland, Mark. “From Sailor-Suits to Sadists: ‘Lesbos Love’ as Reflected in Japan's Postwar ‘Perverse Press.’” U.S.-Japan Women's Journal, no. 27, 2004, pp. 27–50. JSTOR, www.jstor.org/stable/42771918. 10. McLelland, Mark. Queer Japan from the Pacific war to the internet age. Lanham, MD: Rowman & Littlefield, 2005. Asian voices (Rowman and Littlefield, Inc.). ISBN 0742537870. 11. McLelland, Mark. Japan´s Original Gay Boom. University of Wollongong, 2006. Dostupné na http://ro.uow.edu.au/artspapers/145/ 12. McLelland, Mark. Japan's Queer Cultures. The Routledge Handbook of Japanese Culture and Society, Routledge, New York, 2011. 140-149. Dostupné z: http://ro.uow.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=1277&context=artspapers 13. PINKERTON, Steven D. a ABRAMSON, Paul R. Japan. In: WEST, Donald J. a Richard GREEN. Sociolegal Control of Homosexuality: A Multi-Nation Comparison. New York: Kluwer Academic Publishers, 2002. ISBN 0-306-47142-6. 14. REID, Graeme, Kanae DOI and Michael BOCHENEK. "A really high hurdle": Japan's abusive transgender legal recognition process. New York, N.Y.: Human Rights Watch, [2019]. ISBN 978-1-6231-37151. 15. Tamagawa, Masami. Same-Sex Marriage in Japan. Journal of GLBT Family Studies, 12:2, 160-187, 2016. DOI: 10.1080/1550428X.2015.1016252 16. Tamagawa, Masami. Coming Out of the Closet in Japan: An Exploratory Sociological Study. Journal of GLBT Family Studies, 14:5, 488-518, 2018. DOI: 10.1080/1550428X.2017.1338172

40

Internetové zdroje

1. Asian Media. UNDER OLYMPIAN PRESSURE: LGBT RIGHTS IN JAPAN. [online]. 2020 [cit. 2020-10-22]. Dostupné z: https://asiamedia.lmu.edu/2020/08/12/under-olympian-pressure-lgbt- rights-in-japan/ 2. Amnesty International. HUMAN RIGHTS LAW AND DISCRIMINATION AGAINST LGBT PEOPLE IN JAPAN. [online]. 2017 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/download/Documents/ASA2259552017ENGLISH.PDF 3. Amnesty International. JAPAN: HUMAN RIGHTS LAW AND DISCRIMINATION AGAINST LGBT PEOPLE IN JAPAN. [online]. London, United Kingdom. 2017 [cit. 2019-11-20]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/documents/asa22/5955/2017/en/ 4. Čtvrť Šibuja. Šibuja-ku pátonášippu šómeišo [Partnerská osvědčení vydávaná čtvrtí Šibuja]. [online]. 2019 [cit. 2020-03-07]. Dostupné z: https://www.city.shibuya.tokyo.jp/kusei/shisaku/lgbt/partnership.html『渋谷区パートナーシ ップ証明書』 渋谷区 5. Dentsu. Dentsu Diversity Lab Conducts "LGBT Survey 2018.". [online]. 2019 [cit. 2020-11-15]. Dostupné z: https://www.dentsu.co.jp/en/news/release/2019/0110-009756.html 6. Forbes Japan. Tókjó-to ga LGBT (sabecu kinši) wo jórei de meibunka kigjó ni motomerareru henka to wa? [Jaká je změna, kterou vyžaduje tokijská metropolitní vláda v jasně definované společnosti s předpisy LGBT o „zákazu diskriminace“?]. [online]. 2018 [cit. 2020-07-05]. Dostupné z: https://forbesjapan.com/articles/detail/23299『東京都が LGBT「差別禁止」を 条例で明文化 企業に求められる変化とは？』 7. Gay Japan News. JAPAN: Discrimination against Lesbians, Bisexual Women and Transgender Persons: Shadow Report. [online]. 2009 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://www2.ohchr.org/english/bodies/cedaw/docs/ngos/Japan_LBT_May09_japan_cedaw44. pdf 8. Gay Star News. Japan elects first openly-gay male politician to national parliament [online]. 2019 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://www.gaystarnews.com/article/japan-elects-first- openly-gay-politician-to-national-parliament/ 9. Gay Star News. Japan under new pressure to protect LGBT+ citizens before the Olympics. [online]. 2020 [cit. 2020-06-18]. Dostupné z: https://www.gaystarnews.com/article/japan-under-new-pressure-to-protect-lgbt-citizens- before-the-olympics/ 10. Glad xx. Ósaka-ši ga zenkoku de hadžimete dósei kappuru wo satooja ni nintei [Město Ósaka jako první v Japonsku uznává páry stejného pohlaví jako pěstouny]. [online]. 2017 [cit. 2020- 12-10]. Dostupné z: https://gladxx.jp/news/2017/04/4902.html『大阪市が全国で初めて同性 カップルを里親に認定』 11. Huffpost. Buddhist Priest Invites Same-Sex Couples To Marry At His Temple. [online]. 2015 [cit. 2020-06-17]. Dostupné z: https://www.huffpost.com/entry/shunkoin-temple-gay- marriage_n_56290990e4b0aac0b8fbeb01?guccounter=1&guce_referrer=aHR0cHM6Ly93d3cu Z29vZ2xlLmNvbS8&guce_referrer_sig=AQAAANKGjD6p7vEM-MG_fBKoopmwekHqkg- OXBc3UiVFY5DNS_uhUAm_eZmK4yf- 0PPiwuTNFiXDrBAuOVGxmZURuKNGxFPHnjcWg6wVaNScSO0zv1UQfc-7o93_nGXH- TwRvuypUVslIyJ6kG2PGo0T8p7MGggVNJKEhw3ZxOjxk-dX

41

12. Huffpost. Dósei pátonášippu šómeišo to wa ima made to nani ga kawaru? Wakarijasuku kaisecu [Co jsou to partnerská osvědčení a co se dodnes změnilo? Jednoduché vysvětlení]. [online]. 2015 [cit. 2019-09-07]. Dostupné z: https://www.huffingtonpost.jp/2015/11/04/lgbt-couple-shibuya-setagaya_n_8475140.html『同 性パートナーシップ証明書とは 今までと何が変わる？ わかりやすく解説』 13. Huffpost. Shunkoin Temple In Kyoto Helps Japan’s Same-Sex Couples Tie The Knot. [online]. 2017 [cit. 2020-05-01]. Dostupné z: https://www.huffpost.com/entry/japan-shunkoin-temple- lgbt- wedding_n_6308052?guccounter=1&guce_referrer=aHR0cHM6Ly93d3cuZ29vZ2xlLmNvbS8 &guce_referrer_sig=AQAAANIYN9F7D0IG9iQ-zYEfd3LuIOMYh4qEMqHWyGL6K1- ddYmtf1MnT- 7O8bqRt5T2gc_f0HK2_lQnaoI9BWmdtVn0YpkYg4ag2b9hbIMK9FyFOJ_Phcsv9jvNvCvAz 1xG8l0V2loRQXR_MLxmL1sKQyL-HOXodfQeG6IVw-8ZaJFL 14. Huffpost news. Gei bakuro higai de tenrakuši, Hitocubaši-dai autingu džiken wa niban mo daigaku-gawa no sekinin mitomenu hankecu [Prozrazení homosexuální orientace vyústilo ke smrti pádem. Incident „vyoutování se“ na univerzitě Hitocubaši je druhým případem univerzity, která odmítá přiznat odpovědnost za tento čin]. [online]. 2020 [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://www.huffingtonpost.jp/entry/story_jp_5fbcaf84c5b63d1b770649ab『ゲイ暴露被害で 転落死、一橋大アウティングは二番も大学側の責任認めぬ判決』 15. Human Rights Watch. Japan: Bullied LGBT Students Unprotected. [online]. 2016 [cit. 2020- 11-09]. Dostupné z: https://www.hrw.org/news/2016/05/06/japan-bullied-lgbt-students- unprotected 16. Human Rights Watch. Japan: Introduce LGBT Non-Discrimination Law. [online]. 2020 [cit. 2020-06-14]. Dostupné z: https://www.hrw.org/news/2020/05/15/japan-introduce-lgbt-non- discrimination-law 17. Human Rights Watch. Kon’in no bjódó [Manželská rovnost]. [online]. 2020 [cit. 2020-02-24]. Dostupné z: https://www.hrw.org/ja/news/2020/02/22/339080『婚姻の平等』 18. Human Rights Watch. The Nail That Sticks Out Gets Hammered Down. [online]. 2016 [cit. 2020-11-08]. Dostupné z: https://www.hrw.org/report/2016/05/05/nail-sticks-out-gets- hammered-down/lgbt-bullying-and-exclusion-japanese-schools 19. Hurights Osaka. Japan and Sexual Minorities. [online]. 2008 [cit. 2020-01-16]. Dostupné z: https://www.hurights.or.jp/archives/focus/section2/2008/06/japan-and-sexual- minorities.html#n1 20. International Olympic Committee. Olympic Charter. [online]. 2020 [cit. 2020-11-25]. Dostupné z: https://stillmed.olympic.org/media/Document%20Library/OlympicOrg/General/EN-Olympic- Charter.pdf 21. Japanese Law Translation. Minpó. [Občanský zákoník] [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné z: http://www.japaneselawtranslation.go.jp/law/detail_main?re=2&vm=04&id=2058『民法』 22. Japanese Law Translation. Nihonkoku kenpó. [Ústava Japonska] [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné z: http://www.japaneselawtranslation.go.jp/law/detail_main?id=174『日本国憲法』 23. Japan Today. Educate and encourage: Tomoya Hosoda, Japan’s first male transgender politician, lays down a marker. [online]. 2018 [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://japantoday.com/category/politics/educate-and-encourage-tomoya-hosoda- japan%E2%80%99s-first-male-transgender-politician-lays-down-a-marker

42

24. Kaleidoscope Australia Human Rights Foundation. The Rights of Lesbian, Bisexual, Transgender and Intersex (LBTI) Women in Japan. [online]. 2015 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://tbinternet.ohchr.org/Treaties/CEDAW/Shared%20Documents/JPN/INT_CEDAW_NG O_JPN_20695_E.pdf 25. Kjótské noviny. Ócu džiken izokura, idžime bóšihó kaisei wo jóbó "amari ni mo nagai" šinten naku iradači mo [Pozůstalá rodina ócuského případu požaduje revizi Zákona o prevenci šikany. "Už to trvá příliš dlouho" Frustrace bez pokroku]. [online]. 2020 [cit. 2020-12-11]. Dostupné z: https://www.kyoto-np.co.jp/articles/-/138566『大津事件遺族ら、いじめ防止法改正を要望 「あまりにも長い」進展なくいらだちも』京都新聞 26. Koseki – rezidenční karta. Dósei kappuru wo pátoná to šite šómei wo suru džičitai. Koseki – džúminhjó tecuzuki manjuaru. [Místní vlády vydávající partnerská osvědčení stejnopohlavním párům. Příručka k postupu při zapsání v rodinném registru či v residenční kartě] [online]. 2019 [cit. 2020-04-24]. Dostupné z: https://xn--veky62g54mgjj4xq67d.xyz/2018/02/19/post-1620/ 『同性カップルをパートナーとして証明をする自治体. 戸籍・住民票手続きマニュア ル』戸籍・住民票 27. Kyodo News. Japan companies to accept same-sex partnership certificates by NGO. [online]. 2020 [cit. 2020-11-16]. Dostupné z: https://english.kyodonews.net/news/2020/04/b3cc41fc56dd-japan-companies-to-accept-same- sex-partnership-certificates-by-ngo.html 28. Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie. Idžime bóši taisaku suišinhó [Zákon o prevenci šikany]. [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.mext.go.jp/a_menu/shotou/seitoshidou/1337278.htm『いじめ防止対策推進法』 文部科学省. 29. Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie. Seidó icusei šógai ja seiteki šikó – seidžinin ni kakaru, džidó seito ni tai suru kime komakana taiótó no džišši ni cuite [Prosazení podrobných opatření týkajících se poruchy genderové identity, sexuální orientace a genderu dětí a studentů]. [online]. 2016 [cit. 2020-11-09]. Dostupné z: https://www.mext.go.jp/content/20201023_mxt_sigakugy_1420538_00002_007.pdf『性同一 性障害や性的指向・性自認に係る、児童生徒に対するきめ細かな対応等の実施につい

て』文部科学省 30. Ministerstvo zdravotnictví, práce a sociálních věcí. Nihonkoku kenpó. [Ústava Japonska] [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné z: https://www.mhlw.go.jp/web/t_doc?dataId=01001000&dataType=0&pageNo=1『日本国憲法』 厚生労働省 31. Noviny Asahi. Dansei kappuru ga satooja ni Ósaka ši, zenkoku hacu no nintei ka [Mužský homosexuální pár jakožto první oficiálně uznaný za pěstounské rodiče v celém Japonsku?]. [online]. 2017 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.asahi.com/articles/ASK463DBQK46PTIL007.html『男性カップルが里親に 大阪市、全国初の認定か』朝日新聞

43

32. Noviny Mainiči. Satooja nintei [Uznání pěstounské péče]. [online]. 2017 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://mainichi.jp/articles/20170416/k00/00m/040/098000c『里親認定』毎日新 聞 33. Out Japan. Osaka the first city that allows same-sex couples to be foster parents. [online]. 2017 [cit. 2020-11-11]. Dostupné z: http://out-japan.com/osaka-the-first-city-that-allows-same-sex- couples-to-be-foster-parents/ 34. Outright Action International. The Violations of the Rights of Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Persons in JAPAN. [online]. 2018 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: https://outrightinternational.org/sites/default/files/159-1.pdf 35. Peoples dispatch. Ahead of Olympics, Tokyo passes law to end discrimination against LGBT communities. [online]. 2018 [cit. 2020-07-13]. Dostupné z: https://peoplesdispatch.org/2018/10/12/ahead-of-olympics-tokyo-passes-law-to-end- discrimination-against-lgbt-communities/ 36. Pew Research. The Global Divide on Homosexuality Persists. [online]. 2020 [cit. 2020-11-17]. Dostupné z: https://www.pewresearch.org/global/2020/06/25/global-divide-on-homosexuality- persists/ 37. Refworld. Include LGBT Students in Basic Policy for the Prevention of Bullying. [online]. 2017 [cit. 2020-11-13]. Dostupné z: https://www.refworld.org/docid/58b3fb9d4.html 38. Shunkoin. Weddings: Share your day of joy with us. [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: https://shunkoin.com/weddings/

39. Shunkoin Temple Today. Promoting the Same-Sex Marriage and LGBT Rights in Japan. [online]. 2011 [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://shunkoinzentemple.blogspot.com/2011/05/promoting-same-sex-marriage-and-lgbt.html 40. The Guardian. Same-sex couple receives Japan's first 'partnership' certificate. [online]. 2015 [cit. 2019-10-19]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2015/nov/05/same-sex- couples-japan-partnership-certificates 41. The Japan Times. 60 % of sexual minorities bullied at school, survey finds. [online]. 2017 [cit. 2020-11-16]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2017/04/05/national/social- issues/60-sexual-minorities-bullied-school-survey-finds 42. The Japan Times. Diet passes anti-bullying legislation. [online]. 2013 [cit. 2020-11-12]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2013/06/21/national/upper-house-enacts-anti- bullying-law/ 43. The Japan Times. Gay scene: Tolerance, legal limbo. [online]. 2008 [cit. 2020-11-07]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2008/12/23/reference/gay-scene-tolerance- legal-limbo 44. The Japan Times. Osaka the first city in Japan to certify same-sex couple as foster parents. [online]. 2017 [cit. 2020-11-10]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/news/2017/04/06/national/social-issues/osaka-becomes-first- japanese-city-recognize-sex-couple-foster-parents/ 45. The Mainichi. LGBT information center opens in Tokyo prior to Tokyo Olympics. [online]. 2020 [cit. 2020-10-22]. Dostupné z: https://mainichi.jp/english/articles/20201012/p2g/00m/0na/019000c 46. The New York Times. Gay Wedding Is Embraced by Disney in Tokyo. [online]. 2013 [cit. 2019-10-07]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2013/03/05/world/asia/social-media- embrace-same-sex-wedding-at-tokyo-disneyland.html

44

47. The New York Times. Japanese Transgender Politician Is Showing ‘I Exist Here’. [online]. 2017 [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2017/05/19/world/asia/japanese- transgender-politician-is-showing-i-exist-here.html 48. The New York Times. Kyoto monk on a mission opens his doors to diversity. [online]. 2016 [cit. 2020-06-24]. Dostupné z: https://www.japantimes.co.jp/community/2016/03/16/our- lives/kyoto-monk-mission-opens-doors-diversity/#.Xw7f1L4zYdU 49. The Sankei News. Tókjó-to, džúgacu kara satooja nintei kudžin wo kanwa dansei kappuru mo kanó, nenrei seigen mo teppai [Tokijská metropolitní vláda uvolňuje od října podmínky pěstounské péče. Ta je možná pro páry stejného pohlaví a jsou zrušena věková omezení]. [online]. 2018 [cit. 2020-11-14]. Dostupné z: https://www.sankei.com/life/news/180518/lif1805180036-n1.html『東京都、１０月から里 親認定基準を緩和 同性カップルも可能、年齢制限も撤廃』産経新聞 50. Tokyo Review. LGBT Partnership Systems Spread Across Japan. [online]. 2019 [cit. 2020-12- 11]. Dostupné z: https://www.tokyoreview.net/2019/05/lgbt-partnership-systems-spread- across-japan/ 51. Wochi Kochi Magazine. Living with a New Identity – The Question of Gender: Aya Kamikawa, Dialogue with Gender Minorities. [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://www.wochikochi.jp/english/report/2013/07/LGBT-Indonesia.php

52. Zvláštní výbor pro realizaci protiopatření. Džizoku kanósei ni hairjo šita un’ei keikaku dainihan ni cuite [Co se týče druhého vydání fungování schématu zohledňující možnost pokračování]. [online]. 2018 [cit. 2020-11-25]. Dostupné z: https://www.2020games.metro.tokyo.lg.jp/ca609111ef596cbe94e5218cffcb3c04.pdf『持続可 能に配慮した運営計画第二版について』推進対策特別委員会

45

Resumé

Tato bakalářská práce se zaměřuje na otázku legislativy upravující práva homosexuálních osob v Japonsku během 21. století. Cílem výzkumu je objasnit změny zákonodárného rámce a idenfitikovat okamžiky, které vedly ke vzniku či revizi zákonodárných dokumentů. Za účelem pochopení současné situace je v první části práce nejdříve nastolena problematika života současných japonských homosexuálů a legislativa spojená s homosexuální otázkou do 21. století. Hlavní část práce je věnována detailní analýze současných legislativních změn uskutečněných ve prospěch japonských homosexuálů. Práce je dále rozšířena o kapitolu představující současné japonské osobnosti, které veřejně přiznaly svou orientaci, a které získaly díky náklonosti japonské veřejnosti post na poli politiky. Jako výchozí zdroje práce slouží především akademické práce australského profesora Marka McLellanda či Masami Tamagawy. Dále jsou v práci využity i internetové zdroje, především informace z novinových portálů, neboť se jedná o aktuální téma a doposud o něm nebyly zpracovány akademické práce či publikace, a také zprávy jednotlivých organizací zabývající se porušováním lidských práv.

46

Summary

This bachelor thesis focuses on the issue of legislation regulating the rights of homosexuals in Japan during the 21st century. The aim of the research is to clarify changes in the legislative framework and to identify the moments that led to the creation or revision of legislative documents. In order to understand the current situation, the first part of this work raises the issue of life of contemporary Japanese homosexuals and legislation related to the homosexual issue until the 21st century. The main part of the work is devoted to a detailed analysis of current legislative changes made in favor of Japanese homosexuals. The work is further expanded by a chapter presenting contemporary Japanese personalities who have publicly acknowledged their orientation and who have gained a position in the field of politics due to the affection of the Japanese public. The initial sources of work are mainly the academic works of Australian professor Mark McLelland and Masami Tamagawa. Furthermore, the work also uses Internet sources, especially information from newspaper portals, because it is a current topic and it has not been processed academic work or publications yet, and it also uses reports of organizations dealing with human rights and sexual orientation violations.

47

Přílohy

Příloha 1: Slovník japonských pojmů asekušuaru アセクシュアル asexuál autingu アウティング veřejné oznámení něčí menšinové

sexuální orientace bez souhlasu nebo proti vůli této osoby baisekušuaru バイセクシャル jedinec mající sexuální vztah jak

s ženami, tak s muži bai バイ zkrácená forma výrazu baisekušuaru bian ビアン zkrácená forma výrazu rezubian bučči ブッチ z anglického butch označující mužný

typ lesby čidori チドリ výsměšné označení lesby, které bychom

mohli překládat jako „čejka“ či „brodící pták“. Tento slangový výraz vznikl mezi gangy ve městech, jejichž cílem výsměchu a napadení byly lesby. daiku ダイク lesba danšó 男妾 mužský transvestita poskytující sexuální

služby dóseiai 同性愛 homosexualita dóseiaiša 同性愛者 jedinec milující osobu stejného pohlaví dóseikon 同性婚 stejnopohlavní manželství džoši dóseiai 女子同性愛 stejnopohlavní láska žen džendá ジェンダー gender džendá ajdentiti ジェンダー・

アイデンティティ genderová identita gei ゲイ gay

48 gei bá ゲイバー gay bar gei bói ゲイボーイ původní označení milenců amerických

vojáků, později označení pro zaměstnance nočních podniků (prostitutů) gei búmu ゲイブーム gay boom gei komjuniti ゲイ・コミュニティ homosexuální komunita gei raifu sutairu ゲイライフスタイル životní styl homosexuálů gomora ゴモラ velmi útočné označení lesby hentai 変態 zvrácený, perverzní hentai seijoku 変態性欲 kód ustanovený během dvacátých

a třicátých let minulého století ustanovující homosexualitu jako perverzní chování hetero ヘテロ slangový výraz pro heterosexuály homofobia ホモフォビア homofobie homo gari ホモ狩り lov na homosexuály homosekušuaru ホモセクシュアル homosexuál homo ホモ zkrácená forma slova homosekušuaru,

často vztahující se k mužům idžó 異常 nenormální, zvláštní ie no kašira 家の頭 hlava rodiny ie seido 家制度 japonský systém domácnosti intásekkusu インターセックス intersexualita iseiaiša 異性愛者 heterosexuál kagema 陰間 mužský prostitut kaiawase 貝合わせ hanlivé označení pro lesby kamingu auto カミングアウト proces coming outu kamu auto カムアウト zkrácená forma výrazu kamingu auto

49 kanseiai 間性愛 intersexualita katei 家庭 domácnost keikan 鶏姦 sodomie koseki 戸籍 japonská rodinná matrika monogamí モノガミー monogamie museiai 無性愛 asexualita nanšoku 男色 mužská láska neko ネコ submisivnější a ženštější partnerka

v lesbickém vztahu nihon koku kenpó 日本国憲法 japonská ústava

ňjúháfu ニューハーフ obvykle označuje transsexuální jedince

v zábavním průmyslu, kteří prošli chirurgickou změnou z muže na ženu ňjúseki 入籍 vstup do rodinné matriky koseki nonke ノンケ slangový termín pro označení heterosexuála okama おかま/お釜 hanlivé označení zženštilých (obvykle)

homosexuálních mužů, transvestitů a MtF onabe おなべ /お鍋 původně označení mužnější lesby, později

hanlivé označení FtM129 oné kotoba オネエ言葉 odkazuje na přehnaně zženštilou nebo

okázalou řeč a manýry spojené s homosexuálními muži nebo transsexuálními ženami pátonášippu šómeišo パートナーシップ証明書 partnerská osvědčení porigamí ポリガミー polygamie qwia クィア z anglického výrazu queer; jedinci,

jejichž orientace je jiná nežli

129 Z anglického female to male, člověk procházející přeměnou pohlaví z ženy na muže. 50

heterosexuální rezubian レズビアン lesba rezu bá レズバー lesbický bar rezu レズ zkrácená forma slova rezubian rjóseiaiša 両性愛者 bisexuál seidžinin 性自認 genderová identita seidó icusei šógai 性同一性障害 porucha genderové identity (GID) seiteki mainorití 性 的 マ イ ノ リ テ ィ ー sexuální menšina seiteki šósúša 性的少数者 člen sexuální menšiny seiteki šikó 性的指向 sexuální orientace sekumai セクマイ zkratka anglického sexual minority, tedy

sexuální menšina sutoréto ストレート slangový výraz pro heterosexuála,

z anglického straight šógaiša 障害者 jedinec s postižením genderové identity tači タチ dominantnější a mužnější partnerka

v lesbickém vztahu toransudžendá トランスジェンダー transgender toransusekušuaru トランスセクシュアル transsexuál zenseiai 全性愛 pansexualita

51

Příloha 2: Seznam japonských oblastí, v nichž jsou již přijata partnerská osvědčení

Místo přijetí Prefektura Datum

Šibuja 渋谷 Tokio 東京 5. 11. 2015

Setagaja 世田谷 Tokio 東京 5. 11. 2015

Iga 伊賀 Mie 三重 1. 4. 2016

Takarazuka 宝塚 Hjógo 兵庫 1. 6. 2016

Naha 那覇 Okinawa 沖縄 8. 7. 2016

Sapporo 札幌 Hokkaidó 北海道 1. 6. 2017

Fukuoka 福岡 Fukuoka 福岡 2. 4. 2018

Ósaka 大阪 Ósaka 大阪 9. 7. 2018

Nakano 中野 Tokio 東京 6. 9. 2018

Oizumi 大泉 Gunma 群馬 1. 1. 2019

Čiba 千葉 Čiba 千葉 29. 1. 2019

Edogawa 江戸川 Tokio 東京 1. 4. 2019

Fučú 府中 Tokio 東京 1. 4. 2019

Jokosuka 横須賀 Kanagawa 神奈川 1. 4. 2019

Odawara 小田原 Kanagawa 神奈川 1. 4. 2019

Sakai 堺 Ósaka 大阪 1. 4. 2019

Hirakata 枚方 Ósaka 大阪 1. 4. 2019

Sódža 総社 Okajama 岡山 1. 4. 2019

Kumamoto 熊本 Kumamoto 熊本 1. 4. 2019

Tošima 豊島 Tokio 東京 1. 4. 2019

Kanuma 鹿沼 Točigi 栃木 1. 6. 2019

Mijazaki 宮崎 Mijazaki 宮崎 10. 6. 2019

Kita Kjúšú 北九州 Fukuoka 福岡 1. 7. 2019

Ibaraki celá prefektura 茨城 1. 7. 2019

52

Nišio 西尾 Aiči 愛知 1. 9. 2019

Nagasaki 長崎 Nagasaki 長崎 2. 9. 2019

Sanda 三田 Hjógo 兵庫 11. 10. 2019

Katano 交野 Ósaka 大阪 22. 11. 2019

Jokohama 横浜 Kanagawa 神奈川 1. 12. 2019

Daitó 大東 Ósaka 大阪 4. 12 .2019

Kamakura 鎌倉 Kanagawa 神奈川 4. 12. 2019

Mitojo 三豊 Kagawa 香川 1. 1. 2020

Amagasaki 尼崎 Hjógo 兵庫 6. 1. 2020

Ósaka celá prefektura 大阪 22. 1. 2020

Minato 港 Tokio 東京 1. 4. 2020

Bunkjó 文京 Tokio 東京 1. 4. 2020

Saitama 埼玉 Saitama 埼玉 1. 4. 2020

Sagamihara 相模原 Kanagawa 神奈川 1. 4. 2020

Zuši 逗子 Kanagawa 神奈川 1. 4. 2020

Niigata 新潟 Niigata 新潟 1. 4. 2020

Hamamacu 浜松 Šizuoka 静岡 1. 4. 2020

Nara 奈良 Nara 奈良 1. 4. 2020

Jamatokorijama 大和郡山 Nara 奈良 1. 4. 2020

Takamacu 高松 Kagawa 香川 1. 4. 2020

Tokušima 徳島 Tokušima 徳島 1. 4. 2020

Koga 古賀 Fukuoka 福岡 1. 4. 2020

Kidžó 木城 Mijazaki 宮崎 1. 4. 2020

Tojoake 豊明 Aiči 愛知 1. 5. 2020

Kawagoe 川越 Saitama 埼玉 1. 5. 2020

Itami 伊丹 Hjógo 兵庫 15. 5. 2020

Ašija 芦屋 Hjógo 兵庫 17. 5. 2020

53

Kawasaki 川崎 Kanagawa 神奈川 1. 7. 2020

Inabe いなべ Mie 三重 1. 7. 2020

Tondabajaši 富田林 Ósaka 大阪 1. 7. 2020

Hajama 葉山 Kanagawa 神奈川 1. 7. 2020

Okajama 岡山 Okajama 岡山 1. 7. 2020

Kawaniši 川西 Hjógo 兵庫 1. 8. 2020

Kjóto 京都 Kjóto 京都 1. 9. 2020

Kaizuka 貝塚 Ósaka 大阪 1. 9. 2020

Sadako 坂戸 Saitama 埼玉 1. 10. 2020

Koganei 小金井 Tokio 東京 20. 10. 2020

Točigi 栃木 Točigi 栃木 1. 11. 2020

Kitamoto 北本 Saitama 埼玉 1. 11. 2020

Macudo 松戸 Čiba 千葉 1. 11. 2020

Kokubundži 国分寺 Tokio 東京 15. 11. 2020

Gunma celá prefektura 群馬 Prosinec 2020

54

Příloha 3

První tabulka zobrazuje japonské oblasti, ve kterých je plánováno také přijmout systém partnerských osvědčení, a v druhé jsou obsaženy ty oblasti, v nichž se zavedení zvažuje, přičemž přesný termín přijetí není prozatím určen.

Místo přijetí Prefektura Datum

Kónosu 鴻巣 Saitama 埼玉 Prosinec 2020

Urajasu 浦安 Čiba 千葉 Do konce roku 2020

Kameoka 亀岡 Kjóto 京都 Do konce roku 2020

Narašino 習志野 Čiba 千葉 Fiskální rok 2020

Akaši 明石 Hjógo 兵庫 Fiskální rok 2020

Hirošima 広島 Hirošima 広島 Fiskální rok 2020

Kameoka 亀岡 Kjóto 京都 Fiskální rok 2020

Kóči 高知 Kóči 高知 Únor 2021

Fudžisawa 藤沢 Kanagawa 神奈川 Duben 2021

Macumoto 松本 Nagano 長野 Duben 2021

Kunitači 国立 Tokio 東京 Duben 2021

Fudži 富士 Šizuoka 静岡 Duben 2021

Nagoja 名古屋 Aiči 愛知 Duben 2021

Ibusuki 指宿 Kagošima 鹿児島 Duben 2021

Místo přijetí Prefektura

Ócu 大津 Šiga 滋賀

Urasoe 浦添 Okinawa 沖縄

Hida 飛騨 Gifu 岐阜

Išigaki 石垣 Okinawa 沖縄

55

Itoman 糸満 Okinawa 沖縄

Tomigusuku 豊見城 Okinawa 沖縄

Nišihara 西原 Okinawa 沖縄

Onna 恩納 Okinawa 沖縄

Aguni 粟国 Okinawa 沖縄

Košigaja 越谷 Saitama 埼玉

Hirosaki 弘前 Aomori 青森

Morioka 盛岡 Iwate 岩手

Kasaoka 笠岡 Okajama 岡山

56

Příloha 4: Vzor partnerského certifikátu z tokijské čtvrti Šibuja130

130 Huffpost. Dósei pátonášippu šómeišo to wa ima made to nani ga kawaru? Wakarijasuku kaisecu. Op. cit.

57