VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A BANKOVNÍ INSTITUT AMBIS, a.s.

Studijní program: Regionální rozvoj Studijní obor: Management rozvoje měst a regionů

DIPLOMOVÁ PRÁCE

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ OSOB SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÝCH

Autor: Bc. Jindra Bartošová

Vedoucí diplomové práce: Ing. Petra Štamfestová, Ph.D.

2017

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Ing. Petře Štamfestové, Ph.D. za odborné vedení, ochotu, věnovaný čas a cenné připomínky.

P r o h l a š u j i,

že jsem předloženou diplomovou práci vypracovala samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačila v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně VŠRR a Bankovního institutu – AMBIS, a.s. a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.

V Praze, dne 12. 12. 2017 Podpis studenta

OBSAH SEZNAM ZKRATEK ...... 5 ÚVOD ...... 6 TEORETICKÁ ČÁST ...... 9 1 Sociální zabezpečení OSVČ ...... 9 1.1 Metodický postup ...... 10 1.2 Historie a vývoj sociálního zabezpečení ...... 11 1.3 Sociální politika ČR ...... 18 1.4 Sociální zabezpečení ...... 21 1.4.1 Státní sociální podpora ...... 22 1.4.2 Sociální pomoc (péče) ...... 22 1.4.3 Sociální pojištění ...... 23 1.4.4 Orgány pověřené prováděním sociálního zabezpečení ...... 24 1.5 Financování sociální zabezpečení ...... 24 1.6 Organizace sociálního pojištění OSVČ ...... 26 1.6.1 Definice OSVČ a výkonu činnosti ...... 26 1.6.2 Přehled základních povinností při výkonu činnosti ...... 27 1.6.3 Postihy za porušení povinností ...... 28 1.6.4 Vymáhání a zajišťování pohledávek ...... 30 1.7 Nemocenské pojištění OSVČ ...... 31 1.7.1 Období 1994 až 2008 ...... 31 1.7.2 Období 2009 až 2012 ...... 32 1.7.3 Období od roku 2014 dosud ...... 33 1.8 Povinnosti OSVČ v rámci EU ...... 34 1.8.1 Definice OSVČ v Evropské unii ...... 35 1.8.2 Základní pravidlo určování příslušnosti k právním předpisům ...... 35 1.8.3 Zvláštní pravidla určování příslušnosti k právním předpisům ...... 35 PRAKTICKÁ ČÁST ...... 37 2 OSVČ v evidenci OSSZ Praha – východ ...... 37 2.1 Výkon samostatné výdělečné činnosti ...... 39 2.1.1 Rozdělení OSVČ podle výkonu činnosti ...... 40 2.1.2 Zahájení výkonu činnosti – vývoj v letech 2008 až 2016 ...... 44 2.1.3 Ukončení výkonu činnosti – vývoj v letech 2008 až 2016 ...... 47 2.1.4 Výše vyměřovacích základů – vývoj v letech 2008 až 2016 ...... 49 2.2 Sankce za porušení povinností ...... 51 2.2.1 Platební výměry – vývoj v letech 2008 až 2016 ...... 51 2.2.2 Platební výměry o stanovení pravděpodobné výše pojistného ...... 53 2.2.3 Uložené pokuty ...... 54 2.2.4 Zrušení živnostenského oprávnění ...... 55 2.3 Nemocenské pojištění – srovnání právních úprav ...... 56 2.3.1 Nemocenské pojištění do roku 2008 ...... 56 2.3.2 Nemocenské pojištění v letech 2009 a 2010 ...... 58 2.3.3 Nemocenské pojištění od roku 2011 ...... 62 2.4 Dočasný výkon činnosti v ostatních státech EU ...... 62 2.5 Dotazníkové šetření ...... 64 2.6 Hloubkové rozhovory ...... 66 2.7 Srovnání OSVČ a zaměstnance ...... 68 2.7.1 Srovnání výše starobního důchodu ...... 68 2.7.2 Srovnání výše nemocenské dávky ...... 70 ZÁVĚR ...... 72

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ ...... 75 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ...... 79 SEZNAM PŘÍLOH ...... 81 PŘÍLOHY ...... I

SEZNAM ZKRATEK

BIS Bezpečnostní informační služba ČR Česká republika ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČSÚ Český statistický úřad DP Důchodové pojištění DVZ Denní vyměřovací základ EEC Evropské hospodářské společenství ES Evropské společenství EU Evropská Unie HDP Hrubý domácí produkt ILO Mezinárodní organizace práce KHS Krajská hygienická stanice MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí NP Nemocenské pojištění OSN Organizace spojených národů OSSZ Okresní správa sociálního zabezpečení OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná PAYG Pay as you go PPM Peněžitá pomoc v mateřství PSPZ Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti PVP Rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pojistného ř. z. Říšský zákoník Sb. z. a n. Sbírka zákonů a nařízení státu československého SED Strukturovaný elektronický dokument SVČ Samostatná výdělečná činnost SZ Sociální zabezpečení v. o. s. Veřejná obchodní společnost VZ Vyměřovací základ

5 ÚVOD

Prostřednictvím sociálního zabezpečení stát poskytuje svým občanům oporu při vzniku nějaké negativní sociální události. Je jisté, že během života každého člověka se vyskytne některá z takových událostí. Systémem sociálního zabezpečení stát zmírňuje dopady těchto událostí na život občanů. Ze sociálního pojištění je poskytována pomoc při nemoci, nejčastěji formou náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, poškození zdraví případně invaliditě, pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Další velkou skupinou dávek jsou dávky spojené s rodičovstvím. Obecně je rodičovství událost radostná, pro rodiče však z finančního pohledu velmi náročná. Proto je poskytována podpora při těhotenství, mateřství a rodičovství. Nově bude také od 1. 2. 2018 zavedena tzv. týdenní otcovská dovolená. Ze systému důchodového pojištění jsou poskytovány důchody starobní, invalidní nebo pozůstalostní. Systém sociálního zabezpečení, jehož je sociální pojištění součástí, je důležitým nástrojem sociální politiky státu. Jeho prostřednictvím se stát snaží zmírňovat negativní dopady různých sociálních událostí, které během života nastávají. Skutečnost, že některá ze sociálních událostí se bude týkat převážné většiny občanů, je důvodem, proč o této problematice v minulosti i současnosti probíhá mnoho debat, a to jak mezi odbornou nebo laickou veřejností, tak i mezi politiky. Osobám samostatně výdělečně činným se práce věnuje záměrně, protože úspěch tohoto druhu ekonomické aktivity významně ovlivňuje ekonomickou prosperitu každého regionu a úroveň jejich sociálního zabezpečení s ní úzce souvisí. Podnikání fyzických osob by mělo být, kromě celostátní úrovně podporováno hlavně na úrovni regionální.

V nedávné minulosti bylo v této oblasti učiněno několik větších či menších legislativních změn, které reagovaly jednak na finanční problémy celého systému a také na demografický vývoj společnosti. Ne všechny byly zcela promyšlené a optimálně nastavené.

Cílem této práce v její teoretické části je poskytnout ucelený přehled o této oblasti státní politiky, o jejím fungování, a to jak v minulosti, tak v současné době. Podrobněji se práce bude zabývat osobami samostatně výdělečně činnými, jejich povinnostmi a možnostmi v sociálním pojištění a také postupy správy sociálního zabezpečení v případě neplnění povinností. Teoretická část diplomové práce tedy shrne vývoj sociálního zabezpečení od jeho počátků ve starém Řecku, jeho vývoj a podoby v období středověku i novověku. Podrobněji bude sledován vývoj na našem území od počátku minulého století. Bude tedy popsán celý systém sociálního zabezpečení, který v České republice zahrnuje

6 nejenom sociální pojištění, ale také státní sociální podporu a sociální pomoc. Největší pozornost však bude věnována systému sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných. Bude definováno, co je osoba samostatně výdělečně činná a výkon samostatné výdělečné činnosti. Budou vymezeny její základní povinnosti a popsány postihy za jejich porušení.

Část práce bude zaměřena na dobrovolné nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných, a to s ohledem na množství změn, ke kterým došlo v poměrně krátkém časovém období, tj. od roku 2009. Cílem této části práce bude zhodnotit dopady přijatých úprav zákona.

Volný pohyb pracovních sil je jedním ze základních pilířů existence EU (Evropská Unie). Problematikou migrace pracovníků a tudíž nutností koordinovat sociální systémy se bude věnovat další část práce. A to jak ve vztahu k členským státům EU, tak státům, se kterými má Česká republika uzavřeny mezinárodní dohody ohledně sociálního zabezpečení. Hlavní pozornost bude zaměřena na problematiku určování příslušnosti k právním předpisům.

Teoretická část diplomové práce by tedy měla být nápomocná osobám samostatně výdělečně činný se orientovat ve složité problematice sociálního pojištění a tím se vyhnout možným postihům za neplnění povinností, a to obzvláště v současné době, kdy se mnoho porušení povinností stalo přestupkem dle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (250/2016 Sb.).

Praktická část práce bude navazovat na poznatky z teoretické části. Cílem práce je zhodnotit úroveň sociálního zabezpečení, které plyne ze sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných konkrétní části ČR. Hlavním cílem je zjistit, zda je úroveň zabezpečení dostatečná, zda ji ovlivnila finanční a ekonomická krize a navrhnout případné změny. Srovnání bude prováděno na všech OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná), které jsou v evidenci konkrétní okresní správy sociálního zabezpečení, tj. těch, kteří mají trvalé bydliště na území okresu Praha – východ. Převážná většina zde také skutečně podniká. Období, které bude porovnáváno, počíná rokem 2008 a končí rokem 2016. Časový úsek byl vybrán záměrně, aby bylo možné zhodnotit, zda a jak finanční a ekonomická krize ovlivnila tento typ podnikání, a zda po odeznění krize došlo ke zlepšení. Budou sledovány například změnu počtu podnikatelů ve sledovaném období, zda docházelo ke změnám vyměřovacích základů pro odvod pojistného a mnoho dalších ukazatelů. Některé vybrané ukazatele budou porovnány s údaji jiné části ČR.

7 Část práce bude věnována nemocenskému pojištění OSVČ. Toto pojištění je v ČR – na rozdíl od zaměstnanců pro osoby samostatně výdělečně činné dobrovolné. Vzhledem k tomu, že toto pojištění prošlo v posledních několika letech značnými legislativními úpravami, a to včetně přijetí zcela nového zákona (187/2006 Sb.), budou tyto postupné změny porovnány.

Úroveň sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných, tj. výše odvodů a dávek, bude srovnána se zaměstnanci. Cílem tohoto srovnání je zhodnotit, zda je pro občana – z pohledu budoucích sociálních událostí, tj. rodičovství, nemoci nebo stáří výhodnější být OSVČ nebo zaměstnancem. Práce si klade za cíl odpovědět na následující výzkumnou otázku: Je sociální zabezpečení osob samostatně výdělečně činných na srovnatelné úrovni, jako u zaměstnanců?

První, teoretická část diplomové práce bude zpracována kompilační metodou, a to na základě studia odborné literatury, dříve i současně platné legislativy, z veřejně dostupných informací. Dále budou v obou částech práce využity dlouholeté pracovní zkušenosti autorky práce. Informace budou získávány z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou odborná literatura, periodika nebo internet.

V analytické části bude použita převážně metoda komparace, a to zaměstnance a OSVČ, např. modelové výpočty dávek, dále sledování vývoje zvolených ukazatelů v časové řadě (2008 až 2016) a hlavně rozbor získaných dat. Pomocí papírového dotazníku bude provedeno dotazníkové šetření. S několika vybranými osobami budou vedeny hloubkové, semi-strukturované rozhovory, které by měly problematiku podrobněji osvětlit.

V celé práci budou využity dlouhodobé odborné zkušenosti autorky.

8 TEORETICKÁ ČÁST

1 SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ OSVČ

Sociální zabezpečení je pojem, který je obecně známý a často používaný. Každý člověk se s nějakou jeho formou již setkal a má o něm svoji vlastní představu. Všeobecně přijímaná a vyčerpávající definice však dosud nebyla formulována. V některých evropských zemích je možné se setkat s pojmem sociální bezpečnost (např. anglicky „social security“). A ačkoliv by se mohlo zdát, že naše pojetí, tj. sociální zabezpečení je pouze nepřesným překladem (Gregorová a Galvas 2005, s. 26), není tomu zcela tak. Zabezpečení ve své podstatě vyjadřuje činnost, kdežto bezpečnost je stav. Jedná se tedy o rozdílné pojetí sociálních systémů. V naší zemi je podle autorů sociální zabezpečení chápáno jako komplexní pojem, který zahrnuje právní normy, instituce a vztahy, které mají za cíl předcházet sociálním rizikům a jestliže některé nepříznivé sociální události vzniknou, odstraňovat co možná nejúčinněji jejich následky. V převážné většině se jedná o zmírňování nepříznivých ekonomických dopadů, se kterými jsou spojeny.

Podle Tröstera et al. (2005, s. 75 – 77) lze sociální události členit dle těchto kritérií: - podle subsystémů sociálního zabezpečení; - podle předvídatelnosti, tj. předvídatelné a nepředvídatelné; - podle faktorů, jejichž vlivem události nastávají, tj. biologické nebo společenské; - podle toho, zda se jedná o události přirozené, nebo nepřirozené; - podle toho, zda jsou přímé, či nepřímé.

Členění podle jednotlivých subsystémů je pravděpodobně nejvíce užívané. Je důležité pro určení osobního rozsahu. U předvídatelných událostí je zřejmé, že nastanou. U některých je dokonce známo, kdy. U nepředvídatelných událostí není známo ani to zda, natož kdy nastanou. Biologická sociální událost je nejen nezávislá na vůli jedince ale ani na fungování státu nebo společnosti. Jedná se například o narození, smrt, nebo nemoc. Naopak společenské faktory jsou na fungování společnosti závislé. Jako příklad lze uvést mateřství a nezaopatřenost dítěte. Přirozené sociální události sice negativně ovlivní finanční situaci člověka, ale jsou důsledkem běhu času (narození, plnoletost, důchodový věk, smrt). Nepřirozené události, např. invalidita nebo nemoc nejsou nutnou součástí života, ale nikdy jim nelze zcela zabránit.

9 1.1 Metodický postup

Při zpracování teoretické části práce bude použito odborné literatury, veřejně dostupných informací a také legislativy, a to jak současně platné, tak té, co již neplatí. Budou využity publikace, jejichž autoři se dlouhodobě zabývají problematikou sociálního zabezpečení. Dále budou využity publikace vydané Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ), jako jednou z hlavních institucí, která se touto problematikou v ČR zabývá. Některé odborné publikace a články budou vyhledány prostřednictví internetu zadáním klíčových slov ve vyhledávání. Základní metodou použitou v teoretické části je literární rešerše.

Praktická část využívá hlavně metody kompilace a komparace. V několika oblastech sociálního pojištění bude porovnána dnes platná právní úprava s předpisy platnými v minulosti. Analytická část diplomové práce bude též obsahovat rozbor získaných dat. Některá data byla získána v databázích správy sociálního zabezpečení, Českého statistického úřadu (ČSÚ) a dalších státních institucí. Data pro rozbor vývoje samostatné výdělečné činnosti počínají rokem 2008, tj. spadají do období před finanční a ekonomickou krizí a končí rokem 2016. Tento časový interval je zvolen záměrně, aby bylo možné vyhodnotit vliv krize i to, k jakým změnám v průběhu let došlo. Rok 2017 nebyl zahrnut vzhledem k tomu, že za toto období nejsou ještě k dispozici relevantní data. Byl proveden vlastní výzkum, a to jak kvantitativní, prostřednictvím dotazníkového šetření, tak kvalitativní, uskutečněním hloubkových rozhovorů. Oba druhy výzkumu byly v práci použity pro jejich vzájemnou odlišnost v metodách získávání dat. Hendl (2005, s. 49) mezi přednosti kvalitativního výzkumu řadí relativně rychlý sběr dat, získání přesných numerických dat, výsledky relativně nezávislé na výzkumníkovi a vhodnost zkoumání velkých skupin. K nevýhodám naopak počítá riziko opomenutí některých důležitých skutečností nebo opomenutí lokálních zvláštností. Základními metodami kvalitativního výzkumu jsou pozorování, texty a dokumenty, rozhovory a video (audio) záznamy. Předností těchto metod výzkumu jsou podle Hendla (2005, s. 52) získávání podrobného popisu a vhledu při zkoumání, zkoumání fenoménu v přirozeném prostředí, možnost studovat procesy a navrhovat teorie, reagovat na místní situace a podmínky. Nevýhody vidí v časové náročnosti, snadnějším ovlivňování výsledků výzkumníkem a nesnadné provádění kvantitativní predikce.

Dotazníkové šetření bylo uskutečněno v průběhu roku 2017. Bylo prováděno po dobu několika měsíců v prostorách klientského centra OSSZ Praha – východ formou papírového dotazníku. O jeho vyplnění byly požádány některé OSVČ, které přišly oznámit

10 zahájení nebo ukončení SVČ. Respondenti byli tedy vybíráni náhodně. Návratnost dotazníku proto byla 100 %, všechny osoby, které byly požádány, byly ochotny dotazník vyplnit. Celkově se šetření zúčastnilo 259 osob. Dotazník obsahoval 14, z větší části uzavřených otázek. Cílem šetření bylo zjistit, co je důvodem ukončení činnosti, a to jak současného, tak v minulosti, jaké záměry mají OSVČ po ukončení činnosti, zda považují platby na sociální pojištění za akceptovatelné a také to, zda se v této oblasti spoléhají výhradně na stát, či jsou zabezpečeni ještě dalším způsobem. Některé osoby, které se účastnily tohoto dotazníkového šetření, byly osloveny s žádostí o poskytnutí rozhovoru. Hloubkové, semi-strukturovaného rozhovory se uskutečnily s každou vybranou osobou zvlášť. Pro toto šetření byly vybrány osoby, které již v minulosti podnikaly, samostatnou výdělečnou činnost na nějakou dobu ji přerušily a nyní opět začínají podnikat.

1.2 Historie a vývoj sociálního zabezpečení

Již od starověku byl problém zvaný chudoba předmětem zájmu panovníků. Ve starověkém Řecku došlo v rámci „Solónových reforem“1 ke zrušení tzv. dlužního otroctví2, ale také k prvnímu zaznamenanému systémovému přerozdělování, tedy povinné (nařízené) solidaritě nejbohatší společenské třídy s tou nejchudší (Koldinská, 2007, s. 5). Také ve starověkém Římě byla chudoba řešena, ale až tehdy, když začala ohrožovat stabilitu společnosti nebo státu. Potom teprve byly podniknuty některé kroky, které směřovaly k alespoň částečnému zlepšení situace nejchudších lidí. Mezi jedno z prvních takovýchto opatření bylo podle Tröstera et al. (2005, s. 26) rozdávání chleba, které nařizovali římští císaři. To, spolu s možností účastnit se zábav pro rozptýlení – vyhrazeným do té doby pouze bohatým, vedlo ke vzniku úsloví panem et circenses, tj. chléb a hry.

V období raného středověku, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím a došlo k rozvoji církve, se podle Koldinské (2007, s. 5) začala rozvíjet také péče o chudé. To se dělo především prostřednictvím klášterů, později farností. Církev se v tomto období stala jakousi sociální institucí, zabezpečující nejchudší vrstvy obyvatelstva. Samozřejmě se nejednalo o nějaký promyšlený sociální systém, spíše o poskytování služeb (strava, nocleh, nejnutnější oblečení), méně často věcné dávky. Tato pomoc byla poskytována formou

1 V roce 594 př. n. l. byl Solón zvolen do úřadu Archónta (nejvyššího athénského úředníka a okamžitě zahájil politické a sociální reformy, které se kromě zrušení dlužního otroctví týkaly pozemků nebo rozdělení athénských občanů do tříd, podle kterých jsou odstupňována jejich práva a povinnosti.

2 Otrokem se stal plnoprávný občan, který nesplatil dluh.

11 tzv. almužny, tedy bez nároku. Později došlo k určitému posunu, kdy panovníci nařizovali šlechtě, aby z vlastních zdrojů pečovala o své chudé. Ani tehdy se však nejednalo o právo a tato pomoc nebyla vymahatelná. V pozdější fázi středověku začaly podle Tröstera et al. (2005, s. 26) vznikat svépomocné podpůrné spolky. Nejprve vznikaly mezi horníky hornická bratrstva. První zmínky o jejich existenci jsou z 15. století. Smyslem jejich existence byla podpora práce neschopných nebo starých členů spolku a také starost o pozůstalé členy rodin. Podpora se uskutečňovala prostřednictvím podpůrných podkladem, spravovaných radou starších. Podobné spolky postupně zřizovaly i některé další řemeslnické cechy nebo tovaryšská bratrstva.

V Anglii, v rámci tzv. Alžbětinských zákonů z počátku 17. století vznikla první státem nařízená péče o chudé. Obcím byla uložena povinnost postarat se o své chudé, kteří nemohou pracovat. V té době vznikly dva důležité dokumenty. V roce 1597 vyšel Kodex chudých a v roce 1601 chudinský zákoník (Poor Relief Act3). Tyto dokumenty jsou tak významné proto, že se jedná o první právní předpisy, které měly v sociální oblasti celostátní působnost. Před vznikem moderních sociálních systémů prošla péče o chudé určitým vývojem. Odpovědnost byla postupně přenesena z členů rodiny na církve, poté na feudály a nakonec na stát a obec.

Přenesení sociálního pojištění na stát je považováno za vznik moderního systému sociální ochrany. První náznaky jisté organizovanosti sociální ochrany pocházejí z Francie (Koldinská, 2007, s. 7), kdy byl vytvořen systém povinného pojištění pro námořníky. Také v Anglii, v přibližně stejné době nastala povinnost zřizovat vzájemnostní pokladny. Tyto dva nejstarší systémy, které pocházejí ze 17. století jsou obecně považovány na první předchůdce dnešních systémů sociálního pojištění. V 18. století docházelo k postupným změnám ve společnosti. Rozpadalo se feudální zřízení, bylo rušeno nevolnictví, šlechta začala ztrácet své významné postavení. Správa státu přešla od šlechty na byrokratický aparát, jehož zástupci nebyly urozeného původu. Tito úředníci však neměly svůj vlastní majetek, který by zabezpečil jejich rodiny. Proto z důvodu zajištění jejich loajality byl v roce 1771 tehdejší panovnicí, Marií Terezií vydán penzijní normál. Ten se týkal pouze vdov a sirotků po úřednících. Podmínkou však bylo deset let úředníkovy věrné služby. Josef II. pak o deset let později, v roce 1781 vydal další, který se již týkal samotných zaměstnanců. Tyto dva dokumenty jsou považovány za prvopočátky sociálního zaopatření na našem území.

3 Zákon na zmírnění chudoby

12 Rozvoj skutečně moderních forem zabezpečení u nás nastal až v 19. století. Je úzce spjat se zrušením nevolnictví (1. 11. 1781) a začínajícím rozvojem průmyslu, který způsobil přesun množství obyvatelstva z venkova do měst. Na našem území (tehdejší Rakousko - Uhersko) vznikaly nemocenské poklady, zřizované podle spolkových zákonů (např. 253/1852). Zajišťovaly dělníky hlavně v případě nemoci a do jisté míry nahrazovaly opatření, která stát ukládal podnikatelům (Tröster et al. 2005, s. 28). Ve 2. polovině 19. století se zrychlovalo tempo industrializace a koncentrace kapitálu. Složitá politická a ekonomická situace v celé střední Evropě tak nutila vlády se otázkami sociálního pojištění hlouběji zabývat. V Německu proběhla tzv. Bismarcova reforma. Autoři uvádějí, že tato reforma byla do jisté míry vedena snahou o získání kontroly nad penězi shromážděnými v bratrských pokladnách. V jejím rámci vyšly v platnost zákony o povinném nemocenském pojištění (1883), úrazovém pojištění (1884) a starobním a invalidním pojištění (1889).

Taafeho4 reforma v Rakousku - Uhersku zahrnovala přijetí třech stěžejních zákonů: - 1/1888 ř. z.,5o pojišťování dělníků pro případ úrazu; - 33/1888 ř. z., o nemocenském pojištění dělníků; - 127/1889 ř. z., o bratrských pokladnách.

Zákon 33/1888 nabyl účinnosti 1. 8. 1889 a týkal se výhradně pojištěnců. Těm byly z pojištění přiznávány peněžité i věcné dávky. Tyto tři zákony vlastně na našem území poprvé zavedly povinné veřejnoprávní pojištění. Postupně se na území Rakouska – Uherska ujala myšlenka, že pečovat o občany v nouzi má domovská obec. Péče o chudé byla řešena obecním zákonem č. 18/1862 ř. z. (Koldinská, 2007, s. 10) a upravena zákony č. 105/1883 ř. z., o domovském právu a chudinským zákonem č. 59/1868 ř. z.

Posledním důležitým zákonem před vznikem samostatné Československé republiky byl zákon č. 1/1907 ř. z., „o penzijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných“. Již tehdy se ukázalo, že zabezpečení na principu dobrovolnosti – vzhledem k malé zodpovědnosti zaměstnanců není vhodný. Proto došlo postupně k přechodu na princip povinného pojištění.

Samostatná Československá republika byla vyhlášena dne 28. 10. 1918. Zpočátku převzala právní předpisy týkající se sociálního zabezpečení od Rakouska – Uherska a postupně přijímala nové, např. zákon č. 199/1919 Sb. o péči o válečné poškozence

4Hrabě Eduard Franz Josef Taafe, předseda vlády v letech 1879 - 1893 5 Říšský zákoník

13 (Tröster et al. 2005, s. 30). Během prvních let existence samostatného Československa byla novelizována legislativa týkající se penzijního pojištění soukromých zaměstnanců (1907) a upraveno penzijní pojištění zaměstnanců železnice (1921). Za nejvýznamnější nový právní předpis z oblasti sociálního zabezpečení je ale považován zákon č. 221/1924 Sb. z. a n.6, „o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří“. Zákon se podílel nejen na řešení problémů v sociální oblasti, ale dle autora přispěl i k demokratickému vývoji nového státu. Podle Hoidekra (2004) se jednalo o první právní normu na světě vůbec, která pojištění upravovala jako celek, tedy i organizačně. Podle zákona byli pojištěni všichni zaměstnanci (kromě těch, které zákon z pojištění jmenovitě vyjímal). To se týkalo např. státních zaměstnanců, jejichž pojištění bylo upraveno jinak a výhodněji. Prováděním tohoto zákona v oblasti nemocenského pojištění byly pověřeny nemocenské pojišťovny. Ústřední sociální pojišťovna byla pověřena prováděním starobního a invalidního pojištění. Budova, ve které pojišťovna v Praze již od počátku sídlila, slouží účelům sociálního zabezpečení dodnes, sídlí zde ústředí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Struktura poskytovaných dávek byla téměř stejná, jako v dnešní době. Navíc byla z nemocenského pojištění hrazena i lékařská pomoc a léčiva (dnes hrazeno ze zdravotního pojištění) a pohřebné (dnes vypláceno ze systému státní sociální podpory). Podle Tröstera et al. (2005, s. 31) zákon dělil pojištěnce do čtyř tříd podle výše výdělku. Zaměstnanec a zaměstnavatel hradili pojistné rovným dílem. Zabezpečení starších zaměstnanců upravoval od roku 1929 zvláštní zákon č. 43/1929 Sb. z. a n. Ten zaváděl státní starobní podpory pro nemajetné (nebo neschopné výdělku) starší 65 let.

I přes existenci moderního zákona, který oblast péče o chudé upravoval, některé druhy pomoci byly stále organizovány obcemi. Ty podle Tröstera et al. (2005, s. 32) budovaly např. starobince, chudobince, útulky, obecní kuchyně nebo sirotčince. Podle Koldinské (2007, s. 15), bylo v období tzv. první republiky kromě veřejného chudinství zajišťováno i soukromé chudinství. Jeho provoz zajišťovali především dobročinné spolky a charitativní organizace. Byla to činnost celospolečensky podporovaná. Příklady těchto organizací uvádějí Tröstera et al. (2005, s. 32):

- Československý červený kříž; - Česká diakonie; - Liga proti tuberkulóze;

6 Sbírka zákonů a nařízení státu československého

14 - nejrůznější ženské nebo dělnické spolky. Některé z nich měly polo-veřejný charakter, protože jejich činnost byla částečně hrazena státem.

V období německé okupace naší země (1938 – 1945), ve snaze přizpůsobit náš systém pojištění nové situaci – politické, sociální, hospodářské i měnové – došlo k několika úpravám stávající legislativy. V roce 1941 v nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, v roce 1943 byl změněn zákon o hornickém pojištění a v roce 1945 dělnické pojištění. Po skončení okupace se právní úprava vrátila zpět před rok 1938. Komplikace působila zejména skutečnost, že fondy sociálního pojištění byly podle Tröstera et al. (2005, s. 33) z části zabaveny okupanty, z části znehodnoceny stavem hospodářství zdecimovaného válkou. Košický vládní program, přijatý dne 5. 4. 1945 obsahoval základní zásady budoucího sociálního zákonodárství. Vypracováním návrhu zákona byla pověřena komise Národní fronty. Následné přijetí zákona č. 99/1948 Sb. z. a n. se stalo významným mezníkem. Jednalo se – na svou dobu – o velmi moderní právní předpis, který podle Koldinské (2007, s. 16) sjednotil do té doby roztříštěnou právní úpravu sociální oblasti. Zákon sjednotil nároky dělníků a ostatních zaměstnanců, důchodové zabezpečení bylo rozšířeno i na samostatně hospodařící obyvatele. Zákon o 1,6 milionu osob navýšil počet sociálně zabezpečených (Burdová a kol. 1988, s. 14).

V roce 1948 došlo k výrazným politickým a společenským změnám. Ty se samozřejmě dotkly také oblasti sociálního zákonodárství. Veškeré dění v zemi bylo ovlivněno politickou orientací na Sovětský svaz a jeho politiku7. Proto byl postupně měněn stávající pojišťovací princip, byly přijímány nové právní předpisy, které vycházely ze sovětské ideologie a jejího redistributivního pojetí socialismu. Stát zcela převzal péči o občany, ze sociálního pojištění se stával systém sociálního zabezpečení. Ke znárodnění zdravotnictví došlo v roce 1950. Od roku 1951 bylo nemocenské pojištění převedeno do kompetence Revolučního odborového hnutí. První významnější „socialistická“ reforma byla uskutečněna v roce 1956 přijetím dvou zásadních zákonů, zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Pojištění členů výrobních družstev, samostatně hospodařících a družstevních rolníků bylo podle Tröstera et al. (2005, s. 33) upraveno formou vládních nařízení. Všechny tyto faktory vedly k odklonu od systému pojištění. Veškeré dávky byly vypláceny ze státního rozpočtu.

7 Stát ovládaný jednou politickou stranou, která usilovala o nastolení komunismu.

15 Druhá reforma reagovala na zhoršující se stav ekonomiky a byla uskutečněna v roce 1964 (především zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení). Přesto došlo ke zhoršení úrovně zabezpečení. K méně rozsáhlým změnám došlo také v 70. letech minulého století, a to přijetím zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení. Všechny tyto změny však byly pouze dílčí a k podstatné změně v principech nedošlo. Podle Krebse et al., (2007, s. 174) byl systém rozporuplný. Byl sociálně nespravedlivý, z ideologických důvodů velkorysý pro vznik nároku na dávky, se zabudovanými redistribučními mechanizmy. Individuální úsilí zcela ztrácelo smysl. Za hlavní problémy autoři označují nespravedlnost systému (za stejné vstupy někteří dostávali více výstupů), demotivaci (nezáleželo na iniciativě nebo vynaloženém úsilí, ale na politických zásluhách nebo společenském významu), zranitelné skupiny obyvatelstva byly ohroženy chudobou.

Po roce 1989, kterým začalo období zásadních politických, společenských a hospodářských změn bylo zřejmé, že i oblast sociálního zabezpečení bude muset být reformována, hlavně v důchodové sféře. Systém bylo potřeba přizpůsobit nově nastalým podmínkám. Tröster et al. (2005, s. 35) uvádějí, že sociální reforma proběhla ve třech etapách:

1. 1989 až 1992 – vznikl koncept záchranné sociální sítě a jeho hlavních právních institutů, tj. minimální mzdy a životního minima; 2. 1993 až 1997 – mimo daňový systém zavedeno pojistné, přijetí zásadního zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře; 3. od roku 1998 – připravována celková reforma důchodového systému.

V rámci sociální reformy bylo přijato mnoho dalších důležitých zákonů, které se týkaly např. životního minima, sociální potřebnosti, zaměstnanosti, státní sociální podpory. Byl také nově vytvořen systém všeobecného zdravotního pojištění. Důchodový systém byl doplněn o tzv. III. pilíř, důchodové připojištění (zákon č. 42/1994 Sb.). Koldinská (2007, s. 20) dále uvádí, že další výraznější vlna reforem v sociální oblasti nastala v roce 2006, kdy byly přijaty zákony o sociálních službách, pomoci v hmotné nouzi, úrazovém pojištění, a nové zákony o nemocenském pojištění a zákoník práce.

V lednu 2013 začala, jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV, 2011) nejvýznamnější reforma penzijního systému ČR od roku 1989. Důchodový systém tvořily tři základní pilíře:

16 I. pilíř – státní, průběžně financovaný systém, na kterém povinně participují zaměstnanci, zaměstnavatelé a OSVČ. Z tohoto systému jsou vypláceny veškeré státní důchody.

II. pilíř – důchodové spoření, na fondovém principu. Vstup do pilíře byl dobrovolný, ovšem vystoupit z něj nebylo možné. Povinnosti vůči tomuto systému končily až přiznáním důchodu z I. pilíře. Fondový systém spravovaly soukromé penzijní společnosti. Povinně nabízely 4 typy fondů, rozdělených podle míry rizika (fond státních dluhopisů, konzervativní, vyvážený a dynamický). Každý účastník mohl jedenkrát ročně, bezplatně změnit strategii spoření. Pro účely důchodového spoření byl zřízen Centrální registr smluv, vedený Specializovaným finančním úřadem. Sazba pojistného byla 5 % z vyměřovacího základu pro důchodové pojištění, z toho 3 % tvořilo snížení odvodu do I. pilíře. Po vzniku nároku by bylo možné zvolit buď doživotní starobní důchod, nebo důchod na dobu 20 let. Tento pilíř byl zrušen ke konci roku 2015 a to z několika důvodů. Podle autorky této práce to byla hlavně povinnost setrvat v systému, a to i v případě, že se účastníkovi například dramaticky zhoršila finanční situace. Dalším z důvodů byla skutečnost, že na rozdíl od III. pilíře, nebylo účastníkům spoření garantováno, že o své spoření nepřijdou – částečně, nebo zcela. Jedním z možných důvodů je také skutečnost, že o důchodovém spoření a jeho důsledcích nebyli občané příliš dobře informováni, a to ani kompetentními státními institucemi, tak subjekty nabízející tento finanční produkt (pracovní zkušenost autorky této práce). To vše pak vedlo k tomu, že za 3 roky trvání se ke spoření přihlásilo přibližně pouhých 80 000 lidí. K 1. 1. 2016 bylo spoření zákonem č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření ukončeno a byly zahájeny postupné kroky k převodu již naspořených finančních prostředků.

III. pilíř – penzijní připojištění – dobrovolný systém spoření se státní podporou. Stát garantuje nezáporné zhodnocení, které však není příliš vysoké. Připojištění se mohou účastnit osoby starší 18 let a je ve společnosti hodně rozšířené.

Kromě již zrušeného důchodového spoření bylo součástí reformy také zrušení horní hranice věku pro odchod do důchodu. To se již od počátku jevilo jako problematické (např. člověk narozený v roce 1996 by měl nárok na řádný důchod v 70 letech a 2 měsících věku). Není však mnoho povolání, které by člověk mohl v tomto věku plnohodnotně vykonávat, ani by se pravděpodobně nenašlo mnoho zaměstnavatelů, kteří by takové lidi byli ochotni zaměstnat. To logicky vedlo k tomu, že byl opět – novelou zákona

17 č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v § 32 – určen důchodový věk na 65 let (platnost od roku 2018). To také odpovídá důchodovému věku ve většině členských států EU.

1.3 Sociální politika ČR

Podobně jako sociální zabezpečení, ani sociální politika nemá jednoznačnou definici. Krebs et al. (2007, s. 20) vnímají sociální politiku jako celek, se složitými vazbami uvnitř i na společenské okolí. Tomeš (2001, s. 20) definuje sociální politiku takto: „Soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování svého nebo jiného (státního, obecního) sociálního systému“. Večeřa (1996, s. 29) rozlišuje široké a užší pojetí. V širokém pojetí chápe sociální politiku jako koncepci společnosti, se kterou souvisejí základní ideje, které se dotýkají nejenom oblasti sociálních, ale také ekonomických a politických vztahů. Užší pojetí je zaměřeno na konkrétní opatření a dávky, které řeší akutní sociální situace. Gregorová a Galvas (2005, s. 16) uvádějí, že se jedná o cílevědomou činnost subjektů sociální politiky, ke kterým počítají hlavně stát, obce, zaměstnavatele, nejrůznější občanské iniciativy nebo odbory, ale také rodinu. Cílem činnosti všech jmenovaných subjektů je vytvářet podmínky vhodné pro všestranný rozvoj občanů.

Sociální politika každého státu je založena na základních idejích, které určují její podobu. V našem evropském regionu převládají ideje liberalismu, křesťanského sociálního učení, případně demokratického socialismu (Krebs et al., 2007, s. 27). Základní směr pak ovlivňuje způsoby, jakými je uplatňována sociální politika jednotlivých států. Následující principy jsou však podle autorů (2007, s. 28) všeobecně považovány za nejvýznamnější:

- sociální spravedlnost; - sociální solidarita; - subsidiarita; - participace.

Sociální spravedlnost jsou vlastně pravidla, jejichž pomocí společnost rozděluje bohatství, příjmy nebo životní příležitosti (možnost vzdělání, uplatnění na trhu práce apod.) mezi občany, nebo sociální skupiny. Pocit zda něco je, či není sociálně spravedlivé, je však velmi subjektivní a vyplývá z aktuální situace jedince. Z provedených průzkumů vyplývá, že pozitivní hodnocení lze nalézt spíše u lidí, kteří směřují k vyššímu sociálnímu

18 postavení (nebo v něm již jsou), pocit nespravedlnosti je více zaznamenán u nezaměstnaných nebo příjemců dávek.

Solidarita znamená vzájemnou podporu a sounáležitost. Podle Krebse et al., (2007, s. 32) souvisí s naplňování sociální spravedlnosti. Lze na ni pohlížet z různých hledisek. Podle toho, kým je organizována se může jednat o mezinárodní, celostátní, místní nebo regionální, popř. solidaritu jednotlivců a rodin. Dalším typem je mezigenerační solidarita ekonomicky aktivních s neaktivními, zdravých s nemocnými nebo zaměstnaných s nezaměstnanými. V současné době se realizuje především redistribucí a transfery.

Subsidiarita8 je v současné době chápána jako princip, který spojuje solidaritu s osobní odpovědností každého občana. Podle tohoto principu je každý povinen sám si pomoci, a až v případě, že toho není schopen (ani s pomocí rodiny), je na státu, aby zasáhl. Je tedy jasné, že dodržování tohoto principu bude dosaženo výchovou k odpovědnosti k sobě a rodině. Podle Krebse et al., (2007, s. 35) nabývá tento princip na důležitosti v souvislosti s krizí sociálního státu. Ten upřednostňuje především princip solidarity.

Participace by měla vést k tomu, že se lidé budou reálně podílet na tom, co jejich životy ovlivňuje, zejména v oblasti zdraví, stáří apod. Uplatňováním principu by mělo dojít k přeměně člověka – příjemce politických opatření – na člověka, který o nich spolurozhoduje a realizuje je. Sociální politika se však řídí řadou dalších principů, např. univerzality, garance, komplexnosti apod.

Ačkoliv někdy jsou dohromady považováni za aktéry sociální politiky, je podle Tomeše (2001, s. 71) důležité rozlišit, kdo sociální politiku tvoří, případně rozvíjí, a pro koho to dělá. Subjekty, tj. ti, kdo mají předpoklady schopnost, možnosti a prostředky prosazovat sociální politiku dělí Krebs et al. (2007, s. 48 – 50) na státní a nestátní. Státní subjekty jsou především stát, obec a jejich orgány. Mezi ně lze hlavně řadit MPSV, orgány sociálního zabezpečení (ústřední i územní) nebo Úřad práce. Nestátní jsou všechny ostatní, tj. firmy a zaměstnavatelé, odbory, místní komunity, občanské organizace a iniciativy, církve a také rodiny a jednotlivci. Tomeš (2001, s. 81 – 87) upozorňuje též na rostoucí vliv nadnárodních organizací, jako jsou OSN a její agentury, Rada Evropy nebo Evropská unie. Objekty sociální politiky jsou vlastně její uživatelé, tedy ti, kteří jí jsou nějakým způsobem řízení, omezováni, stimulováni ale především chráněni. Může se jednat o jednotlivce, rodiny i sociální skupiny. Ty jsou definované právem, statutem nestátní organizace nebo i jednotlivcem, např. donátorem.

8 Subsidiarita má původ v latinském slově „subsidium“, která znamená poskytování pomoci.

19 Cíle subjektů sociální politiky se v čase mění. Důvody můžou být různé, např. změny sociálního prostředí. Tomeš také uvádí (2001, s. 90), že jsou společensky a historicky podmíněné. Většinou odrážejí zájmy a potřeby společensky slabé vrstvy, ovšem za předpokladu, že pro mocnější a vlivnější členy společnosti jsou přijatelné. Vždy jsou ale výsledkem kompromisu. Krebs (2007, s. 37) formuluje obecný cíl sociální politiky a to vytvoření důstojných podmínek pro život a zároveň zajištění rovných příležitostí pro všechny.

Modely (typy) sociální politiky lze rozdělit podle míry účasti státu (Krebs et al., 2007, s. 51 – 53):

- redistributivní – kde dominantní roli má stát a sociální potřeba je vnímána jako právo. Tento typ je charakteristický plošným poskytováním dávek bez ohledu na individuální potřeby. Aktivity nestátních subjektů jsou omezovány. Podobné systémy byly běžné v zemích socialistického zřízení, tedy i u nás, jeho znaky lze nalézt i u některých severoevropských států; - výkonový (korporativní) – s nižší mírou redistribuce, jeho základem je myšlenka, že potřeby budou uspokojovány podle výkonu a produktivity. Význam je přikládán pojistným fondům a také soukromým subjektům; - reziduální – vyzdvihuje odpovědnost občanů za uspokojování sociálních potřeb, potlačuje roli státu a je téměř zcela postaven na trhu, jeho institucích a rodině.

Výše uvedené modely však v praxi neexistují, jsou to pouhé návody a fungující sociální politika musí jejich nástroje vhodně kombinovat.

Funkce sociální politiky vlastně znamenají její zaměření na realizaci cílů. Ty se vyvíjeli postupně jak v čase, tak v prostoru. Gregorová a Galvas (2005, s. 21, 22) uvádějí, že nejčastěji jsou definovány tyto funkce:

- ochranná – je historicky nejstarší a jejím hlavním účelem je ochrana jedinců při řešení složitých sociálních událostí; - rozdělovací a přerozdělovací – nejsložitější a zároveň nejvýznamnější, zaměřená na redistribuci příjmů, ale i životních šancí a možností. Přerozdělování by mělo vést ke zmírnění nerovného postavení lidí, samozřejmě jen v míře, kterou celá společnost vnímá jako vhodnou a žádoucí; - homogenizační – je mimo jiné zaměřena na odstraňování neodůvodněných rozdílů v životních podmínkách;

20 - stimulační – jejím úkolem je stimulovat žádoucí chování jak jedinců, tak skupin, podporovat je a podněcovat. Měla by tlumit sociální neklid; - preventivní – je zaměřena na předcházení vzniku nežádoucích situací a odstraňování jejich příčin.

Hamerníková, Maaytová et al. (2007, s. 158, 159) uvádějí, že nástroje sociální politiky představují postupy, které řeší konkrétní sociální situace konkrétních lidí, které ovšem musí vycházet z dlouhodobé vize, tj. sociální doktríny. Dělí je na právní řád (Ústava ČR, zákony, nařízení vlády, vyhlášky apod.), ekonomické nástroje (fiskální, úvěrové, cenové), sociální dokumenty (sociální doktrína, programy, koncepce apod.) a nátlakové akce (stávky, petice). Mezi veřejností jsou však nejvíce známé nástroje tzv. aplikačního charakteru. Mezi ně Krebs et al. (2007, s. 62 – 67) řadí zejména:

- sociální příjmy, tj. dávky plynoucí z důchodového a nemocenského pojištění, dávky vyplácené v rámci státní sociální podpory a dávky v nezaměstnanosti; - sociální služby, které jsou zaměřeny na uspokojování specifických potřeb, jedná se zejména o péči o seniory, neschopné a nemohoucí občany nebo nejrůznější formy poradenství (o trhu práce, pro toxikomany, psychologická pomoc apod.); - věcné dávky, které představují především léky a zdravotní a ochranné pomůcky. V případě sociální pomoci se může jednat i o oblečení nebo potraviny; - účelové půjčky, poskytované v jasně definovaných životních situacích (podpora bydlení, uzavření manželství, vzdělání), které mají výhodné podmínky splácení; - výhody a úlevy, poskytované vybraným skupinám obyvatelstva (děti, studenti, senioři apod.); - regulované ceny přesně vymezených výrobků nebo služeb (nájemné, léky).

1.4 Sociální zabezpečení

Prostřednictvím sociálního zabezpečení stát naplňuje úkoly a cíle své sociální politiky. Podle Krebse et al. (2007, s. 163) je sociální zabezpečení soubor opatření určený pro lidi, kteří čelí nedostatku příjmů, nebo jejich životní situace vyžaduje mimořádné výdaje. Minimální standardy sociálního zabezpečení byly již v roce 1952 formulovány v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 102. Ty podle úmluvy zahrnují léčebnou péči, nemocenské dávky, podporu v nezaměstnanosti, starobní důchody, dávky při pracovních úrazech, případně nemocech z povolání, rodinné dávky (rozumí se zajištění péče o děti),

21 dávky v mateřství, invalidní důchod a pozůstalostní dávky. Systém sociálního zabezpečení je podle Krebse et al. (2007, s. 163 – 166) složen ze tří samostatných systémů, které sice na sebe navazují, ale liší se tím, jaké sociální situace řeší, jakým způsobem poskytují dávky a jak jsou organizačně zabezpečeny. Jedná se o státní sociální podporu, sociální pomoc a sociální pojištění. Problematikou sociálního zabezpečení obecně se zabývají hlavně dva zákony. Pojistné a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti řeší zákon č. 589/1992 Sb., organizaci a provádění sociálního zabezpečení pak zákon č. 582/1991 Sb., který zahrnuje úkoly orgánů sociálního zabezpečení a obcí, zaměstnavatelů, povinnosti občanů.

1.4.1 Státní sociální podpora

Poskytování dávek je upraveno zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Zde jsou přesně definovány podmínky pro vznik nároku na dávku. Státní sociální podpora je zaměřena na podporu rodin, zejména rodin s dětmi. Systém je financován prostřednictvím státního rozpočtu a touto agendou je v současné době pověřen Úřad práce. MPSV (2017) uvádí, že v současné době jsou poskytovány následující druhy dávek: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné.

Tento systém prošel v posledních letech několika změnami. Nejprve byla agenda přesunuta z obcí na Úřady práce. Přesun nebyl technicky příliš dobře připraven a často docházelo k chybám a zpožděním ve výplatách. Krátce nato byl zpuštěn nový systém výplat dávek, který nebyl řádně vyzkoušen, a zmatky se opakovaly. Další negativně vnímanou změnou bylo zavedení tzv. S-karty pro výplatu dávek. Tento systém byl však klientsky zcela nekomfortní, působil opětné zpoždění ve výplatách dávek a nakonec byl stát nucen tento systém výplaty ukončit. I když se zdá, že v současné době je systém zcela stabilizovaný, organizačně není příliš povedený. Hlavně přesun agendy Úřadům práce není moc vhodný (např. setkávání matek s velmi malými dětmi a příjemců dávek hmotné nouze na jednom místě).

1.4.2 Sociální pomoc (péče)

Systém sociální pomoci9 má za úkol napomáhat občanům, kteří nejsou dočasně schopní zabezpečovat své potřeby. Jeho úkolem je také usilovat o to, aby se občanům tato schopnost opět vrátila tím, že mu poskytuje dostatek motivačních impulsů (Tomeš, 2001,

9 Sociální pomoc nahradil dříve používaný termín sociální péče.

22 s. 166). Sociální pomoc je financována ze státního nebo veřejnoprávního rozpočtu a poživatel dávek na ni nijak nepřispívá. Sociální pomoc je, jak uvádějí Krebs et al. (2007, s. 266 – 281) určena pro osoby s absolutním nedostatkem hmotných prostředků a jedním ze základních cílů je zabránit občanovi takovému propadu, který by vyžadoval „azylové řešení“. K posouzení, zda je občan skutečně v situaci, která si vyžaduje pomoc státu, slouží životní minimum. Tímto termínem se rozumí soubor statků a služeb, které jsou pro domácnost (jednotlivce) nezbytné k uspokojení jejích potřeb. Zpravidla se rozlišují dvě hladiny minima, existenční a sociální. Existenční je takový soubor statků a služeb, bez jehož uspokojení je občan ohrožen na životě. Sociální se zabývá uspokojováním potřeb na společensky přijatelné úrovni. Pravidla pro poskytování sociální pomoci jsou dána zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Dávky, které jsou v rámci hmotné nouze vypláceny, definuje § 4, a jsou to příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Základními nástroji sociální pomoci jsou podle autorů poradenství, sociálně-právní ochrana, sociální prevence a sociální služby. Mezi nejvýznamnější sociální služby pak zahrnují domovy a penziony pro seniory, ústavy sociální péče (pro mládež i dospělé) a pečovatelskou službu.

1.4.3 Sociální pojištění

V dnešních moderních systémech sociálního zabezpečení zaujímá sociální pojištění dominantní postavení. Formou pojištění občané vlastně odkládají část své spotřeby pro případ nějaké budoucí negativní sociální situace (Večeřa, 1996, s. 87) a připravují se tak na ztrátu příjmu v případě mateřství, nemoci, ošetřování člena rodiny, nezaměstnanosti, invalidity, stáří či ztráty živitele. Zdravotní pojištění je určeno pro hrazení takové zdravotní péče, která zachová nebo zlepší zdravotní stav pojištěného (Gregorová a Galvas, 2005, s. 162). Pojištění se řídí zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění. Systém sociálního pojištění dále zahrnuje důchodové a nemocenské pojištění. Důchodové pojištění se řídí zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který řeší účast na pojištění a vymezuje základní pojmy. Organizace a provádění nemocenského pojištění, rozsah dávek a posuzování zdravotního stavu pak definuje poměrně nový zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

23 1.4.4 Orgány pověřené prováděním sociálního zabezpečení

Organizace a provádění sociálního zabezpečení je upravena zákonem č. 582/1991 Sb., v platném znění. V § 3 jmenovaného zákona jsou vymezeny orgány sociálního zabezpečení, kterými jsou MPSV, ČSSZ, okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstva vnitra, spravedlnosti a obrany. MPSV je pověřeno kontrolou výkonu státní správy v sociálním zabezpečení a řídí ČSSZ i všechny její organizační složky (příloha č. 1). Ve své současné organizační a kompetenční podobě vznikla ČSSZ v roce 1990 (Tomeš, 2005, s. 316). Má celostátní působnost (příloha č. 2) a je přímo podřízena MPSV. V její kompetenci je hlavně rozhodování o dávkách důchodového pojištění (včetně přeplatků a exekučních srážek), zajištění výplat důchodů, vedení správních řízení a rozhodování o odvolání. Velkou část agendy tvoří vedení registrů pojištěnců. ČSSZ (výroční zpráva, 2016) spravuje záležitosti 8 737 115 klientů, z toho jsou 2 892 469 důchodců. ČSSZ vyplácí 3 508 965 důchodů. Zajišťuje také výplatu dávek do ciziny, kam vyplácí 90 464 dávek. K 31. 12. 2016 měla celkem 8 525 zaměstnanců.

Důchodové pojištění některých občanů nespadá do kompetence správy sociálního zabezpečení. Příslušníkům Policie ČR, Hasičského záchranného sboru, Úřadu pro zahraniční styky a BIS zpracovává tuto agendu Ministerstvo vnitra. Vězeňská služba zase spadá pod Ministerstvo spravedlnosti. Počty důchodů a dalších dávek sociálního zabezpečení vyplácených těmito institucemi nejsou veřejně přístupné.

1.5 Financování sociální zabezpečení

Podle Tomeše (2001, s. 189) jsou dva druhy nákladů spojených se sociálním zabezpečením, na činnost (zahrnuje hlavně výplatu dávek a zajištění služeb) a na správu (operativní správa, investice). Obecně lze říci, že financování sociálního zabezpečení je vícezdrojové. Podílí se na něm stát, samospráva (obec, kraj), zaměstnavatelé i občané. Stát na financování této části své politiky využívá převážně daně nebo příjmy z prodeje majetku. Obce na úhradu používají kromě státního rozpočtu také poplatky a dary. Zaměstnavatelé v sociálním zabezpečení plní povinnosti vyplývající ze zákona. Přispívají na pojištění svých zaměstnanců a také hradí vybrané náklady, které jim nařizuje stát v rámci sociální ochrany. Takto vynaložené prostředky jsou pro zaměstnavatele mzdové náklady a je o ně snížen jejich daňový základ. Občan v rámci povinné solidarity s ostatními

24 také přispívá. Příspěvky od občanů do systému tvoří podle Hamerníkové a Maaytové et al. (2007, s. 130) přibližně 40 % příjmů veřejných rozpočtů.

Vzhledem ke skutečnosti, že objem dávek, který je stát povinen vyplácet (mandatorní výdaje) v rámci sociálního zabezpečení svých občanů je poměrně značný, i financování tohoto systému musí být věnována mimořádná pozornost. Tomeš (2001, s. 192) uvádí, že sociální činnost státu lze financovat fondovou nebo rozpočtovou technikou, případně jednorázově formou daru. Ve financování důchodového systému lze podle Krebse et al. (2007, s. 182 – 184) rozlišit pět základních typů financování:

1. ze státního rozpočtu – hlavní zdroj tvoří vybrané daně; 2. ze státního rozpočtu – hlavním zdrojem jsou příspěvky občanů na pojištění; 3. PAYG (pay as you go) tj. fondové, průběžné financování – do fondu jsou shromažďovány příspěvky, ale fond není součástí státního rozpočtu, je od něj oddělen. Nevytváří ani žádnou kapitálovou rezervu; 4. průběžné fondové financování, s vytvářením rezervy (dlouhodobě investovaný kapitál); 5. čistě fondové financování (capital reserve) – pojištěnci vytvářejí kapitálové rezervy.

Ve většině evropských zemí je podle Tröstera et al. (2005, s. 116 – 118) v současné době možno nalézt systémy sociálního zabezpečení propojené. Skládají se z pojištění zdravotního, úrazového, důchodového, nemocenského, případně pojištění v nezaměstnanosti. Financování, řízení, organizace a kontrola jsou v jednotlivých zemích vybudovány na odlišných principech a jsou mezi nimi rozdíly. Ty jsou dány odlišnou kulturou, tradicí, politickým nebo ekonomickým vývojem, vzdělaností, sociální situací apod. Nejvíce využívaným systémem financování (nejenom v evropských zemích) je financování pomocí sociálního pojištění. Systém je založen na zjišťování příjmů a podle určitého vzorce následné určení výše pojistného, které musí občan (popř. zaměstnavatel, OSVČ) zaplatit. Problémem tohoto systému je především odhad budoucích nákladů systému. Je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů. Mezi ty nejvýznamnější řadí Hamerníková a Maaytová et al. (2007, s. 163) demografický vývoj, působení ekonomických a sociálních vlivů a společensko-politické determinanty. Demografický vývoj je v dnešní době charakterizován snížením porodnosti a stárnutím populace. Vedle běžných politických vlivů, které se promítají do chodu sociální oblasti státu, je třeba také počítat s vlivem mezinárodních faktorů. Mezi nejvýznamnější řadí autoři členství ČR v EU a z toho vyplývající sladění legislativ, analýzy vývoje sociálních systémů a jejich srovnání a činnost

25 dalších mezinárodních institucí, která se dotýká sociální oblasti, např. ILO10 nebo Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení.

1.6 Organizace sociálního pojištění OSVČ

Obecně definuje osobu podnikatele zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v § 420 jako osobu, která „samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“. Dále pak v § 421 odst. 1 jako osobu zapsanou v obchodním rejstříku, nebo osobu, která má k podnikání platné živnostenské oprávnění, popř. jiné oprávnění (§ 421 odst. 2).

1.6.1 Definice OSVČ a výkonu činnosti

Kdo je považován za osobu samostatně výdělečně činnou, je pro účely sociálního zabezpečení definováno v § 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Považuje se za ni osoba, která má ukončenu povinnou školní docházku, zároveň dosáhla věku alespoň 15 let a samostatnou výdělečnou činnost vykonává, nebo při výkonu spolupracuje (kdo může být spolupracující osoba je vymezeno v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 13 odst. 1, tj. manžel, manželka, osoba žijící ve společné domácnosti a člen rodiny). Aby bylo osobu možno považovat za OSVČ, musí splňovat všechny tyto podmínky (ČSSZ, 2017).

Výkon samostatné výdělečné činnosti je podle ČSSZ takový výkon činnosti, který probíhá na území ČR. V případě výkonu mimo území ČR je to pouze tehdy, pokud je v cizí zemi činnost vykonávána na základě oprávnění vyplývajícího z českých právních předpisů s podmínkou, že příslušnost k právním předpisům není řešena některou z uzavřených mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení (přehled všech uzavřených smluv je v příloze č. 3), nebo v rámci koordinačních nařízení (v současné době je platné nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 883/2004). Podle § 9 odst. 3 zákona č. 155/1995Sb., se výkonem samostatné výdělečné činnosti (SVČ) rozumí:

- podnikání v zemědělství – osoba je evidována podle zvláštního zákona; - provozování živnosti – na základě živnostenského oprávnění;

10 ILO - Mezinárodní organizace práce, zkratka anglického originálu „International Labour Organization“

26 - činnost společníka veřejné obchodní společnosti (v. o. s.), komplementáře komanditní společnosti; - výkon umělecké činnosti (jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů). S účinností od 1. 1. 2009 je tento výkon považován za samostatnou výdělečnou činnost vždy, nepodléhá režimu soustavnosti; - výkon jiné činnosti – na základě oprávnění podle zvláštních předpisů; - výkon činnosti mandatáře na základě mandátní smlouvy; - výkon činností, které jsou vykonávány vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení příjmů.

Na základě oprávnění podle zvláštních předpisů je za výkon činnosti také považována činnost znalců, rozhodců, správců konkurzní podstaty (insolvenčních správců), tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních smluv a kolektivních sporů. O výkon samostatné výdělečné činnosti se jedná vždy, jestliže jsou dosažené příjmy zdaněny podle § 7 zákona o daních z příjmů.

1.6.2 Přehled základních povinností při výkonu činnosti

Povinnosti spojené se zahájením, samotným výkonem nebo ukončením výkonu samostatné výdělečné činnosti jsou definovány v § 48 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Osoba samostatně výdělečně činná má povinnost oznámit správě sociálního zabezpečení den: - zahájení nebo opětovné zahájení SVČ (na předepsaném tiskopise); - ukončení (přerušení) SVČ; - zániku oprávnění vykonávat SVČ; - od kterého jí byl výkon SVČ pozastaven; - od kterého není výkon činnosti považován za vedlejší, tj. nemá nárok na výplatu invalidního důchodu, rodičovského příspěvku, peněžité pomoci v mateřství (z nemocenského pojištění zaměstnanců), kdy přestala osobně pečovat o závislou osobu, vykonávat vojenskou službu v armádě ČR (neplatí pro vojáky z povolání), přestala být nezaopatřeným dítětem (studentem do 26 let věku), ukončila zaměstnání (pokud uplatňovala zaměstnání jako důvod pro výkon vedlejší SVČ).

Pro osoby vykonávající činnost formou spolupráce platí stejné povinnosti, navíc mají za povinnost oznámit den úmrtí OSVČ, s níž spolupráci vykonávaly včetně toho, zda ve výkonu činnosti pokračují i po úmrtí vlastníka oprávnění. Podle výše uvedeného

27 zákona, § 48 odst. 4 mají tyto povinnosti splnit do osmého dne měsíce, který následuje po měsíci, v němž oznamovaná skutečnost nastala. V § 12 odst. d) zákona je dále OSVČ uložena povinnost dostavit se ke kontrole plnění povinností, včetně placení pojistného a to v určeném termínu.

Další povinnosti OSVČ uvádí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V § 13 až 14c výše uvedeného zákona ukládá OSVČ povinnost hradit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na nemocenské pojištění, zálohy na pojistné. V těchto paragrafech je uvedeno, za jakých podmínek tato povinnost nastává. V § 15 je OSVČ uložena povinnost podat přehled o příjmech a výdajích a jsou zde podrobně popsány všechny náležitosti tohoto podání. Povinnosti, které nastanou v případě, že OSVČ podá žádost o povolení splátek pojistného a penále řeší § 20a uvedeného zákona. Poslední zde uvedená povinnost se týká uschovávání účetních záznamů. Tato povinnost byla, dle § 22c stanovena na dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Vzhledem k tomu, že podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, § 31 je povinnost uschovávat účetní doklady pouze 5 let, dochází k poměrně častému porušování tohoto ustanovení.

1.6.3 Postihy za porušení povinností

Při nesplnění nebo porušení povinností je OSVČ uložen postih, tj. nějaký druh sankce. Obvykle má podobu platebního výměru, penále, nebo pokuty, méně často stanovení pravděpodobné výše pojistného. V případě, že uložené povinnosti popř. sankce za jejich neplnění nejsou splněny, vydává správa sociálního zabezpečení rozhodnutí, která jsou zároveň exekučním titulem. Vydání rozhodnutí se řídí podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Skládají se z výroku, odůvodnění a poučení účastníků (§ 68 správního řádu). Dále obsahují označení správního orgánu, který rozhodnutí vydává, jednací číslo, datum vydání rozhodnutí, otisk úředního razítka, informace o oprávněné úřední osobě (jméno, funkce, popř. služební číslo a podpis). Jestliže má rozhodnutí elektronickou podobu je dokument podepsán rovněž elektronicky, a to oprávněnou úřední osobou na základě platného kvalifikovaného certifikátu, vydaného akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb.

Platební výměr je vydán správou sociálního zabezpečení v případě, že OSVČ vznikl dluh, který není ve stanoveném termínu uhrazen. Dluh může vzniknout na dlužném

28 pojistném nebo jeho doplatku a na penále z prodlení. V případě, že OSVČ neuhradí pojistné či doplatek na pojistném v zákonem stanoveném termínu (termín úhrady pojistného stanovuje § 14b zákona č. 589/1992 Sb., na nejdéle 8 dní po podání přehledu o příjmech a výdajích), je správa sociálního zabezpečení povinna vyčíslit penále z prodlení. Je to tedy povinnost obligatorní a penále je počítáno vždy. Na vypočtené penále je pohlíženo stejným způsobem jako na pojistné. Proto způsob placení i vymáhání jsou stejné, jakoby se jednalo o samotné pojistné. Vlastně je podle zvláštních předpisů považováno za pojistné. V současné době činí penále 0,05 % z dlužného pojistného (doplatku na pojistném) za každý kalendářní den, ve kterém trval dluh. Další penále, které je obligatorně počítáno, je penále z neuhrazených (po zákonném termínu uhrazených) záloh. Procentní sazba je stejná jako u pojistného. Splatnost definuje § 14a odst. 1 zmíněného zákona. V současné době je splatnost určena od 1. do 20. dne v následujícím měsíci. Jestliže OSVČ nesplní povinnost danou § 15 zákona, tj. nepodá v řádném termínu ani po následující výzvě přehled o příjmech a výdajích, může správa sociálního zabezpečení přistoupit ke stanovení pravděpodobné výše pojistného dle § 22b zmiňovaného zákona. Pravděpodobná výše pojistného může být stanovena několika způsoby. Jestliže jsou Finančnímu úřadu známy údaje o daňovém základu OSVČ, je pravděpodobná výše stanovena podle těchto údajů a pojistné pak odpovídá skutečnosti. V případě, že Finančnímu úřadu informace známy nejsou, může být výše pojistného stanovena z údajů uvedených na přehledu za předcházející kalendářní rok. Takto stanovené pojistné vychází z předpokladu, že daňový základ může být stejný (podobný) jako v předchozím období. Poslední možností je využití 1,5násobuku všeobecného vyměřovacího základu pro daný rok (určuje se z průměrné mzdy v ekonomice a stanovuje jej vyhláškou Ministerstvo financí). Ukládání pokut za porušení povinností OSVČ dle § 22 zákona bylo zrušeno ke dni 30. 6. 2017. Od 1. 7. 2017 nabyl účinnosti nový právní předpis, který tuto oblast upravuje. Tímto předpisem je zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Ukládání pokut proto projde v nejbližším období zásadní změnou, protože zatímco zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, který byl v oblasti ukládání pokut dosud aplikován v § 22 říkal, že správa sociálního zabezpečení může uložit pokutu za porušení v něm uvedených povinností, tzv. přestupkový zákon v § 78 (Zahájení řízení z moci úřední) v odstavci 1 říká: „Správní orgán zahájí řízení o každém přestupku, který zjistí, a postupuje v řízení z moci úřední“. Z možnosti uložit pokutu, která měla sloužit jako výchovný prostředek se tak stala povinnost. Nárůst agendy správ sociálního zabezpečení při plném uvedení do praxe bude

29 obrovský. Zcela jistě se pak budou množit názory občanů, že takto stanovený výkon státní moci hraničí s šikanou.

1.6.4 Vymáhání a zajišťování pohledávek

Platební výměr se po nabytí právní moci, tj. jestliže nebylo podáno v zákonem určené lhůtě odvolání, stává také vykonatelným rozhodnutím. V případě, že není ve lhůtě určené v rozhodnutí povinnost splněna (v tomto případě se povinností rozumí úhrada dluhu vyčísleného v platebním výběru), je tento platebním výměr vymáhán. Výkon rozhodnutí, tj. vymáhání dluhu provádí podle § 104h zákona č. 582/1991 Sb., orgán, který rozhodnutí vydal. Dále se postupuje dle § 106 odst. 3 správního řádu, který říká, že pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění, bude uplatněn postup pro správu daní. Pro zajištění pohledávek, které se správě sociálního zabezpečení nepodaří vymoci, může správa využít služby soudních exekutorů.

V případě, že na dluh OSVČ není vedena exekuce, může taková osoba podle § 20a zákona č. 589/1992 Sb., požádat o povolení splácet dluh ve splátkách. Řízení o splátkách je zákonem upraveno fakultativně, OSVČ má právo na podání žádosti, avšak na uvážení pracovníků správy je, zda bude takové žádosti vyhověno. Zde je nutno poznamenat, že správa sociálního zabezpečení v této věci nepostupuje jednotně a také v čase se její strategie ohledně povolování, popř. rušení splátek mění. V období ekonomické krize, kdy vznikaly dluhy většímu počtu OSVČ než obvykle, bylo většinou postupováno vstřícně. V současné době se postup opět vrátil před toto období a splátky jsou na většině pracovišť povolovány jen tehdy, jeli to vhodné a účelné. Také při rušení již povoleného splátkového kalendáře je přihlíženo např. k tomu, zda dlužník hradí v zákonem stanovených termínech a předepsaných výších aktuální pojistné (tím se rozumí zálohy na pojistné běžného roku a vzniklé následující doplatky pojistného). Splácení dluhu ve splátkách může být povoleno dle § 20a odst. 3 na dobu až 36 měsíců, § 20 téhož zákona odst. 3 dále říká, že penále z dlužného pojistného ve splátkách činí pouze 0,025 %, což je polovina běžné sazby. Penále je počítáno pouze do doby úhrady dluhu, v případě splacení v dřívějším termínu, než bylo povoleno v rozhodnutí o splátkách, není žádná další sankce počítána. Ke zrušení splátkového režimu přikročí správa sociálního zabezpečení v případě, že splátky nejsou v řádných termínech hrazeny, nebo v případě, že nejsou placeny zálohy na pojistné.

V případě, že OSVČ nemá vůči správě sociálního zabezpečení dluh na pojistném za minulá období ani aktuálního roku (předepsané zálohy), může dle § 104ch zákona

30 č. 582/1991 Sb., podat písemnou formou žádost o prominutí penále. Postup správních orgánů v této věci upravuje vyhláška MPSV č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení. O tom, zda je vhodné z důvodu odstranění tvrdosti zákona penále OSVČ prominout, rozhodují komise jednotlivých pracovišť. Prominutí penále vlastně znamená poskytnutí veřejné podpory „de minimis“ tedy podpory malého rozsahu podle čl. 87 a 88 Smlouvy ES.

1.7 Nemocenské pojištění OSVČ

Nemocenské pojištění je součástí sociálního zabezpečení v jeho nejužším pojetí. Pro OSVČ bylo povinné pouze od 1. 5. 1990 (od tohoto data vede ČSSZ evidenci OSVČ) do 31. 1. 1994. Povinná účast byla v té době vázána na vznik účasti na pojištění důchodovém. Dne 1. 2. 1994 došlo k úpravě a nemocenské pojištění se stalo pro OSVČ dobrovolné. Je tedy na uvážení a zodpovědnosti každé podnikající osoby, zda se rozhodne jej účastnit. Nemocenské pojištění OSVČ upravoval do 31. 12. 2008 zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (Hejkal, Šváchová, 1994, s. 140). Dnem 1. 1. 2009 nabyl účinnosti nový zákon, a to č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (Ženíšková, Přib, 2008, s. 7). Z tohoto pojištění se OSVČ vyplácely a vyplácejí pouze nemocenská a peněžitá pomoc v mateřství (nárok na ošetřovné OSVČ nemají).

1.7.1 Období 1994 až 2008

V období od 1. 2. 1994 do 31. 12. 2008 docházelo v nemocenském pojištění pouze k minimálním změnám, které se většinou týkaly úpravy procentuálních sazeb nebo splatnosti záloh. Účast na pojištění byla dobrovolná, ovšem vázána na povinnost hradit zálohy na důchodové pojištění (platba jednou částkou se dělila v poměru určeném zákonem). Následující tabulka uvádí sazby pro výpočet pojistného v jednotlivých obdobích:

Tabulka 1 Sazby pro výpočet záloh a pojistného (v %) Období Celkově Z toho DP Z toho PSPZ NP 1994 - 1995 30,2 27,2 3,0 4,8 1996 - 2008 29,6 26,0 3,6 4,4 Zdroj: ČSSZ (2016) Pro určení výše platby nemocenského pojištění (NP) tedy nebyl zjišťován nebo počítán samostatný vyměřovací základ. Byl shodný s vyměřovacím základem pro výpočet

31 zálohy na pojistné na důchodové pojištění (DP) a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (PSPZ) v jednotlivých měsících (Hejkal, Šváchová, 1996, s. 49). Existovaly čtyři základní možnosti vzniku vyměřovacího základu (VZ) pro určení výše záloh na DP:

1. procentní sazbou s minimálního měsíčního VZ – zahájením výkonu SVČ, při minimálním příjmu; 2. procentní sazbou z maximálního měsíčního VZ – při stanovení maximálního VZ pro odvod DP; 3. minimální individuální záloha – stanovena výpočtem, jestliže VZ pro odvod pojistného na DP byl vyšší než minimální VZ; 4. dobrovolně stanovená výše – vyšší než individuální minimální, nižší než maximální.

Vyměřovací základ pro výpočet dávky NP je podle Hejkala a Šváchové (1996, s. 135) stanoven součtem měsíčních VZ, ze kterých byly hrazeny zálohy v předchozím kalendářním roce (tzv. rozhodné období). K tomu, v jaké výši bylo skutečně za tento kalendářní rok uhrazeno pojistné, se nepřihlíželo. Bylo tedy možné – v případě, že OSVČ s předstihem věděla o nastávající pojistné události (dlouhodobě naplánovaná operace, mateřství) výši nemocenských dávek ovlivnit. Je sporné, zda se v takovém případě jednalo o předvídavost a zodpovědnost nebo využívání mezery v systému. Autorka této práce se přiklání k názoru, že se jednalo spíše o vypočítavost. K tomuto závěru je vedena skutečností, že vyměřovací základ pro výpočet dávky se stanovoval ze zaplacených záloh a v případě navýšení a následnému vzniku přeplatku (při podání přehledu o příjmech a výdajích) byly vlastně platby, ze kterých byla dávka počítána, vráceny. Všechny údaje o vyměřovacích základech za jednotlivé roky uvádí příloha č. 4.

1.7.2 Období 2009 až 2012

Nabytím účinnosti zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, tj. od 1. 1. 2009 došlo v nemocenském pojištění OSVČ skutečně k zásadním změnám. Jednou z nich je vznik zvláštního účtu pro platby nemocenského pojištění. Došlo tedy k oddělení plateb od záloh na důchodové pojištění. To samozřejmě, hlavně zpočátku způsobilo mnoho zmatků, protože takto zásadní změna nebyla veřejnosti dostatečně prezentována. K dalším změnám došlo ve výši procentních sazeb pojištění a vyměřovacího základu. Pro toto období bylo zásadní zrušení závislosti na vyměřovacím základu

32 důchodového pojištění. Také byl, podle § 23 zákona, zrušen nárok na výplatu dávek v prvních dnech pracovní neschopnosti. Následující tabulka změny přehledně shrnuje.

Tabulka 2 Přehled změn vyměřovacích základů, procentních sazeb, výše záloh a nároku Vyměřovací základ Výše minimální Počet dnů bez rok Sazba v % v Kč zálohy v Kč nároku na výplatu 2009, 2010 4 000 1,4 56 14 2011 4 000 2,3 92 21 2012 5 000 2,3 115 21 Zdroj: ČSSZ (2016) To, že není nový zákon v oblasti pojištění, které se týká OSVČ nastaven příliš dobře věděli pracovníci správ sociálního zabezpečení již od jeho počátku. Nová pravidla dávala mnoho příležitostí ke zneužívání a spekulacím s výší dávek či vzniku pojištění11. Neudržitelná situace vedla k tomu, že byl již 2 roky od uvedení do praxe zákon poprvé novelizován, a to s účinností od 1. 1. 2011. Dílčí úpravy však nebyly dostatečné, proto k další, poměrně zásadní úpravě zákona došlo k 1. 1. 2014.

1.7.3 Období od roku 2014 dosud

Právní úprava zákona, která je platná od 1. 1. 2014 dodnes (s dalšími dílčími úpravami se počítá od 1. 1. 2019), přinesla naopak velké zpřísnění pravidel a pojištění se pro OSVČ stalo v podstatě nefunkční. Hlavní změnou proti předešlým úpravám bylo stanovení maximálního měsíčního vyměřovacího základu, ze kterého je placeno pojistné. Vyměřovací základ se opět sjednotil jak pro důchodové, tak pro nemocenské pojištění (platilo do roku 2008). Platba nemocenského pojištění se vypočítává z takového vyměřovacího základu důchodového pojištění, ze kterého bylo v posledním uzavřeném období odvedeno důchodové pojištění. Minimální platba pojistného stále činí 115 Kč, maximální platba je tedy omezena a navázána na platbu důchodového pojištění. To znamená, že kdyby chtěla OSVČ v očekávání nějaké negativní události ovlivnit výši svých dávek, musí zaplatit v předchozím období i větší důchodové pojištění. Z takto navýšeného vyměřovacího základu, který OSVČ uvede na přehledu o příjmech a výdajích pak může být navýšena i platba NP (29,2 % odvede na důchodové a 2,3 % na nemocenské pojištění). Skutečně uhrazená záloha výpočet dávky NP neovlivní, pouze vznikne přeplatek.

11 Zkušenost z praxe autorky práce.

33 1.8 Povinnosti OSVČ v rámci EU

Předtím, než se Česká republika stala členem EU (do 1. 5. 2004) byla oblast sociálního zabezpečení řešena buď podle českých právních předpisů, nebo podle uzavřených mezinárodních smluv (příloha č. 2). Volný pohyb pracovních sil je podle Tomeše a Koldinské (2003, s. 38) jeden ze základních pilířů existence EU. Každý občan tak má právo odejít do jiného státu EU a přijmout nabídnutou práci, nebo tam jít práci hledat (Tröster et al., 2005, s. 65). Spolu s tímto právem musí být zajištěno, aby migrující pracovníci (stálí, přeshraniční i sezónní) neztratili svá práva v sociálním zabezpečení. Sociální systémy jednotlivých členských států EU jsou rozdílné. Vycházejí z jiných principů, vytvářeli se v rozdílných podmínkách (ekonomických, společenských, politických, kulturních). Takto rozdílné systémy není možné harmonizovat (sjednotit). Aby byla ochráněna práva na sociální zabezpečení migrujících pracovníků, je tedy nutné systémy členských států koordinovat. Za tímto účelem byla stanovena koordinační pravidla. Pennings (2003, s. 11) je definuje jako pravidla určená k provázání sociálních systémů, jejichž cílem je ochrana postavení migrujících pracovníků, popř. i příslušníků jejich rodin. Při koordinaci jsou zachovány v platnosti národní předpisy. Nahrazena jsou pouze ta národní pravidla, které by pro migrujícího pracovníka byla nevýhodná. Nejprve platila Nařízení 1408/71 a Nařízení Rady (EEC) 574/72 (upravuje postup provádění prvního nařízení). K aplikaci nových nařízení tj. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 987/2009 (prováděcí předpis) přistoupila Česká republika dnem 1. 5. 2010. Nová nařízení měla za úkol implementovat důležité rozsudky Evropského soudního dvora v této oblasti, koordinační pravidla zjednodušit a zpřehlednit, odstranit značné množství výjimek z pravidel a také zapracovat do nich vývoj, kterým prošly sociální systémy členských zemí (Páv, 2010). Nejvýznamnější změny, ke kterým došlo aplikací nových koordinačních nařízení, bylo odstranění výjimky pojištění ve dvou státech. Dnes již tedy není možné, aby jakýkoliv pracovník (zaměstnanec, OSVČ) platil do sociálních systémů více států najednou. Došlo také ke změně kritérií určujících stát bydliště pracovníka a prodloužení doby, na kterou je možné pracovníka vyslat do jiného členského státu, a to na dobu 24 měsíců. Páv dále uvádí, že ačkoliv návrh nových zařízení, který byl podán již v roce 1998, splňoval výše uvedené cíle, jejich schválená podoba má mnoho nedostatků. Výsledný systém koordinace není ani přehlednější, ani jednodušší. Doposud nedochází k elektronické výměně strukturovaných elektronických dokumentů „SEDů“, které bylo plánováno povinně

34 od konce roku 2012 (Konopásková, 2010, 3 – 4 s.). V praxi jsou až dosud používány velmi omezeně, Česká republika je využívá jen v některých případech, některé členské státy vůbec.

1.8.1 Definice OSVČ v Evropské unii

Aby bylo možné systémy koordinovat, je potřeba také sjednotit význam některých výrazů, které v různých zemích EU mohou být chápány odlišně. Pojem „pracovník“ je v článku 1(b) Nařízení 883/2004 definován jako každá osoba, která má postavení pojištěné osoby, a to v jednom nebo i několika členských státech. Není např. totožná s významem našeho zaměstnance. Pracovníkem se tedy podle Nařízení rozumí zaměstnaná osoba i OSVČ (MPSV, 2009, s. 14). Nařízení také definují specifické kategorie pracovníků, kterými jsou (MPSV, 2009, s. 17) přeshraniční pracovníci, vyslané osoby a pomocný personál ES.

1.8.2 Základní pravidlo určování příslušnosti k právním předpisům

Podle Penningse (2003, s. 55) je základním úkolem koordinačních nařízení určit příslušné právní předpisy. Musí být určen stát, jehož pravidla budou v konkrétním případě aplikována. Pravidla mají kogentní charakter, není tedy na pracovníkovi, aby zvolil zemi, do které bude sociální pojištění odvádět a ze kterého systému bude tudíž čerpat případné dávky, i kdyby jím preferovaná země znamenala méně administrativy, případně výhodnější dávky. OSVČ (pracovníci obecně) podléhají vždy právním předpisům jediného členského státu EU. Většinou podléhají podle zásady lex loci laboris předpisům státu, ve kterém činnost vykonávají (Evropská komise, 2011, s. 5).

1.8.3 Zvláštní pravidla určování příslušnosti k právním předpisům

Často se vyskytující odchylkou od základního pravidla je vyslání. Jestliže OSVČ vykonává samostatnou výdělečnou činnost v jednom členském státě EU a tu samou, nebo podobou práci odejde vykonávat na dobu ne delší než 24 měsíců do jiného členského státu, může podle čl. 12 odst. 2 Nařízení 883/2004 a čl. 14 odst. 3 Prováděcího předpisu 987/2009 na tuto dobu nadále podléhat právním předpisům prvního členského státu (platit zde pojištění). Podmínkou je, že po skončení tohoto vyslání a návratu do prvního státu bude v činnosti pokračovat.

35 Může nastat i situace, kdy OSVČ pracuje ve dvou či více členských státech EU. Jedná se o tzv. souběh činností. Posouzení takovéto situace je obvykle složitější, záleží na více faktorech. Podle čl. 13 odst. 2 (a, b) podléhá takováto osoba právním předpisům členského státu bydliště (jestliže je v tomto státě vykonávána podstatná část činnosti). Podstatnou částí se rozumí nejméně 25 % a posuzuje se obrat, příjem, pracovní doba a poskytnuté služby, nebo stát, ve kterém se nachází střed zájmu jeho činnosti. Kritéria určení středu zájmu jak je uvádí Evropská komise (2011, s. 28) jsou:

- umístění stálých prostor výkonu činnosti; - obvyklá povaha a trvání činnosti; - počet poskytnutých služeb; - záměr OSVČ, vyplývající ze všech okolností.

Souběhem činností se také rozumí situace, kdy je osoba v jednom státě zaměstnaná a v druhém (nebo více) vykonává samostatnou výdělečnou činnost. V takovém případě se aplikuje čl. 13 odst. 3 Nařízení 883/2004 a pracovník podléhá právním předpisům státu zaměstnání. V obou výše uvedených případech má OSVČ povinnost podat „Žádost OSVČ o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“. ČSSZ pak podle výše uvedených pravidel rozhoduje. Jestliže jsou splněny podmínky uvedené v koordinačních nařízeních a ČSSZ rozhodne, že bude osoba nadále spadat pod české právní předpisy, vystaví formulář A1, který tuto příslušnost osvědčuje. Povinností OSVČ je prokazovat se tímto potvrzením v případě kontroly kompetentní instituce sociálního zabezpečení v jiném členském státě. V případě, že podmínky splněny nejsou, vydá ČSSZ tzv. zamítavé stanovisko. To má formu dopisu. OSVČ je povinna tento dopis přiložit k žádosti, kterou podá v druhém státě výkonu činnosti. Taková OSVČ pak na základě předložení formuláře A1 z jiného členského státu, tedy potvrzení že bude pojištěna v jiném sociálním systému, ukončuje evidenci v ČR a nadále platí do státu, který formulář A1 vydal.

Jestliže má OSVČ nějaký závažný důvod, proč nechce podléhat předpisům podle koordinačních pravidel, může podle čl. 16 Nařízení podat žádost o udělení výjimky (Fadrný, 2012, 12 – 14 s.). S dohodou však musí souhlasit kompetentní instituce obou (všech) států, na její udělení nemá OSVČ právní nárok. Agendou v této oblasti je pověřena ČSSZ spolu s Centrem mezinárodních úhrad.

36 PRAKTICKÁ ČÁST 2 OSVČ V EVIDENCI OSSZ PRAHA – VÝCHOD

Pracoviště OSSZ Praha – východ vede evidenci OSVČ, které mají trvalý pobyt na území tohoto okresu. Okres Praha – východ má rozlohu 755 km2, což je 6,9 % rozlohy Středočeského kraje (KHS, 2009). Z toho zemědělská půda je na 63,5 % území, a dalších 22,5 % pokrývají lesy. Na západě sousedí s Hlavním městem a okresem Praha – západ, na jihu je Benešovsko, na východě Nymbursko, Kolínsko a Kutnohorsko. Na severu jsou okresy Mladá Boleslav a Mělník. V levé části obrázku č. 1 je mapa Středočeského kraje, která zachycuje polohu okresu Praha-východ v kraji, v pravé části podrobnější mapa okresu.

Obrázek 1 Mapa Středočeského kraje

Zdroj: Seznam.cz (2017) Zdroj: KHS (2009)

Podle ČSÚ (2017) má okres nejvyšší počet obyvatel ve Středočeském kraji. K 31. 3. 2017 to bylo 173 217 obyvatel, tj. 12,9 % z celkového počtu obyvatel kraje. Je to také okres s druhou nejvyšší hustotou zalidnění. Na jednom km2 zde žije průměrně 227,6 obyvatel. Při reformě veřejné správy k 1. 1. 2003 se okres rozčlenil na dva správní obvody (ČSÚ, 2017). Z celkového počtu 110 obcí (příloha č. 5) jsou tak dvě obce s rozšířenou působností (Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a Říčany) a sedm obcí s pověřeným

37 úřadem. Statut města má 8 obcí (Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, Čelákovice, Klecany, Kostelec nad Černými lesy, Mnichovice, Odolena Voda, Říčany a Úvaly). Čtyřem obcím náleží statut městyse (Lázně Toušeň, Nehvizdy, Škvorec a Zápy). Graf č. 1 znázorňuje vývoj počtu obyvatel v letech 2008 až 2016.

Graf 1 Vývoj počtu obyvatel okresu Praha-východ

období 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 180000 171 914 170000 167851 164002 160000 159765 155588 150000 151451 146403 140000 141216 počet 135484 obyvatel 130000

početobyvatel 120000 110000 100000

Zdroj: ČSÚ (2017), poslední aktualizace k 22. 5. 2017, zpracováno autorkou

Z grafu č. 1 je patrný neustále se zvyšující počet obyvatel okresu v letech 2008 až 2016. Také bytová výstavba, konkrétně počet nově dokončených bytových jednotek rostl. Nejvíce jednotek přibylo v letech 2008 až 2010. V následujících letech byl podle ČSÚ zaznamenán výrazný pokles počtu dokončených bytů (v roce 2010 to bylo 2 133 bytů, v roce 2011 bylo dokončeno 1 762 bytů, v roce 2014 již pouze 1 071 bytů). Tento pokles lze dát do souvislosti s počátkem ekonomické krize, jejíž důsledky v této oblasti se začaly v roce 2010 naplno projevovat a dále také s postupným poklesem zájmu o bydlení v suburbánních oblastech Prahy. Následující graf zachycuje změny počtu migrujících obyvatel.

Graf 2 Migrující obyvatelstvo – přistěhovalí a vystěhovalí (změna v %)

160

140 120 100 80 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 60 přistěhovalí 40 vystěhovalí procentnízměna 20 0 rok

Zdroj: ČSÚ (2017), výpočty vlastní, zpracováno autorkou

38 Graf č. 2 zachycuje vývoj tempa růstu a poklesu počtu migrujících osob. ČSÚ uvádí, že počet živě narozených dětí se v čase v podstatě nemění, je to přibližně 2 000 každý rok. Počet nově přistěhovalých sice každý rok roste, ale tempo růstu bylo v letech 2009 až 2014 stále nižší. Zcela opačná situace je ve změnách počtu lidí, kteří se naopak z okresu Praha – východ vystěhovali. Jejich absolutní počet je sice menší, ale tempo růstu se neustále zvyšuje.

2.1 Výkon samostatné výdělečné činnosti

Graf č. 3 srovnává vývoj počtu obyvatel a počtu podnikajících fyzických osob, jak je uvádí ČSÚ (2017). V grafu je zachycena procentní změna mezi lety 2008 až 2016.

Graf 3 Vývoj počtu obyvatel a fyzických osob (v %)

150

140 130 120 RES

110 obyvatelé procentnízměna 100 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 rok

Zdroj: ČSÚ (2017), zpracováno autorkou

Graf č. 3 ukazuje, že počet registrovaných fyzických osob roste rychleji, než počet obyvatel okresu. Pouze v období let 2009 a 2010 rostl počet ekonomických subjektů pomaleji, což je možné dát do souvislosti s počínající ekonomickou a finanční krizí. V dalších letech se však počet fyzických podnikajících osob zvyšoval více, než přibýval počet obyvatel. To znamená, že mnoho obyvatel okresu, kteří do té doby nepodnikali, v tomto období začalo. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, bude zřejmě fakt, že lidé, kteří v době ekonomické krize přišli o zaměstnání, zkusili začít podnikat.

Následující tabulka č. 3 zachycuje procentní rozdělení podle jednotlivých druhů činnosti. Struktura OSVČ podle druhu činnosti jak ji rozděluje zákon č. 155/1995 Sb., v § 9 odst. 3 se v podstatě nemění. Tabulka obsahuje údaje za rok 2008. V dalších letech docházelo ke změnám pouze v řádech desetin procent. Jedinou výjimkou je výkon umělecké činnosti, kde došlo v roce 2009 z důvodu změny legislativy k většímu nárůstu.

39 Tabulka 3 Podíl jednotlivých druhů činností (v %) Druh podnikání 2008 Podnikání v zemědělství 0,91 Živnost volná 94,86 Živnost vázaná 0,98 Dle zvláštních předpisů 1,81 Umělecká, tvůrčí činnost 1,06 Společníci v.o.s., k. s. 0,18 Nezávislé povolání 0,13 Více činností 0,07 Celkem 100 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Nejvíce zastoupeným druhem podnikání je jednoznačně živnostenské podnikání, konkrétně ohlašovací volná živnost (podle § 19 odst. c) zákona č. 455/1991 Sb.). Těchto podnikatelů je téměř 95 %. Ostatní druhy podnikání jsou provozovány minimálně, druhou nejpočetnější skupinou jsou činnosti provozované dle zvláštních předpisů, mezi které nejčastěji patří lékaři, právníci, exekutoři nebo podnikatelé v pojišťovnictví a ta tvoří necelá 2 % z celkového počtu podnikajících osob. Vysoký počet OSVČ s volnou živností v porovnání s ostatními druhy podnikání je zaznamenán v celé republice. Lze to vysvětlit tím, že při provozování tohoto druhu živnosti nemusí osoba prokazovat žádnou odbornou způsobilost, a proto ji může vykonávat jakákoliv svéprávná a bezúhonná osoba12. Činností, které lze takto provozovat je skutečně velmi mnoho. Ty, které takto vykonávat nelze, vymezuje zákon taxativně v § 3 uvedeného zákona (volné živnosti jsou uvedeny v příloze č. 6).

2.1.1 Rozdělení OSVČ podle výkonu činnosti V roce 2004 došlo ke změnám v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Jednou ze zásadních změn bylo rozlišování výkonu hlavní a vedlejší činnosti. Za výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti je podle § 9 odst. 6 uvedeného zákona považována činnost, jestliže je OSVČ zároveň zaměstnána, pobírá některý z invalidních důchodů (invalidita I. až III. stupně, dříve plné a částečné invalidní důchody), je jí přiznán starobní důchod, pobírá rodičovský příspěvek, peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské dávky související s těhotenstvím a porodem (oboje z pojištění z pracovního poměru), pečuje

12 Za bezúhonnou se pro účely zákona č. 455/1991 Sb., nepovažuje pouze osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

40 o závislou osobu, vykonává vojenskou službu v armádě ČR (kromě vojáků z povolání) a nebo je tzv. nezaopatřeným dítětem, tj. studentem do 26 let věku. Jestliže žádná z takovýchto situací u OSVČ nenastala, jedná se vždy o výkon hlavní SVČ, a to podle § 9 odst. 9 citovaného zákona. Zásadní je rozlišení, zda je činnost vykonávána jako hlavní nebo vedlejší proto, že pro tyto skupiny platí jiná pravidla při vzniku povinnosti hradit důchodové pojištění. Osoby vykonávající hlavní činnost hradí důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vždy. O výši pojistného rozhoduje výše dosaženého daňového základu. U osob vykonávajících vedlejší SVČ se vznik povinnosti odvíjí od výše daňového základu, kterého v zúčtovaném období dosáhly. Povinnost hradit pojistné vzniká pouze osobám, které přesáhly tzv. rozhodnou částku (její výše pro jednotlivé roky je uvedena v příloze č. 4). Rozhodnou částkou se rozumí 2,4násobek částky, stanovené jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se účast na důchodovém pojištění posuzuje a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Všeobecný vyměřovací základ stanovuje MPSV vyhláškou, a to ve výši průměrné měsíční mzdy za kalendářní rok zjištěné ČSÚ. Překročením rozhodné částky v daňovém základu vzniká osobám vykonávajícím vedlejší činnost povinnost hradit důchodové pojištění za zúčtovávaný rok. V případě, že pojištění nevznikne překročením rozhodné částky, mají tyto osoby možnost dobrovolného pojištění.

Graf č. 4 zachycuje vývoj počtu evidovaných OSVČ na okrese Praha – východ. Jsou zde uvedeny všechny osoby, které vykonávaly činnosti (hlavní i vedlejší) alespoň po část roku. Zde je potřeba zdůraznit, že počet osob evidovaných není roven počtu osob, které skutečně samostatnou výdělečnou činnost vykonávají. Z porovnání údajů Finančního úřadu o počtu poplatníků, kteří jsou přihlášeni k dani z příjmů podle § 7 zákona o dani z příjmů (příjmy ze samostatné činnosti) a skutečně příjmy mají a počtu OSVČ evidovaných správou sociálního zabezpečení vyplynulo, že každoročně 3 až 4 % těch, kteří přiznávají Finančnímu úřadu příjmy z podnikání, tuto skutečnost správě sociálního zabezpečení vůbec neoznámily. Správa sociálního zabezpečení – po zjištění takovéhoto stavu může zahájit z moci úřední řízení ve věci účasti na důchodovém pojištění OSVČ a rozhodnout o účasti na důchodovém pojištění takovéto osoby. V praxi však ČSSZ v současné době takováto řízení vede pouze zřídka. Důvodem je skutečnost, že neplacení důchodového pojištění má za následek, že osobě nevznikne nárok na přiznání důchodu (invalidního nebo starobního) a tudíž k újmě OSVČ.

41 Graf 4 Vývoj počtu činných OSVČ v období let 2008 až 2016

24000 23000 22000 počet OSVČ 21000

20000 výkon 19000 činnosti 18000 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 období

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Z grafu č. 4 vyplývá, že počet OSVČ evidovaných, tj. majících trvalý pobyt na okrese Praha – východ přibýval mezi lety 2008 a 2009 poměrně rychlým tempem (přibližně 6 % každý rok). V roce 2011 a 2012 došlo k výraznému poklesu tempa růstu. Od roku 2013 počet podnikajících osob klesá. Vzhledem ke skutečnosti, že počet obyvatel okresu podle údajů ČSÚ neustále roste, je zřejmé, že úbytek podnikajících osob v procentuálním vyjádření je značný. Od roku 2013 se pravděpodobně začaly projevovat důsledky finanční krize. V letech 2015 a 2016 to může být způsobeno také tím, že situace na trhu práce se v tomto období, tj. pominutím ekonomické krizi, začala zlepšovat, a proto určitý počet podnikajících osob dal přednost stát se zaměstnancem. Údaje za rok 2016 nejsou navíc zatím zcela přesné, k jejich zpřesnění dochází s větším časovým odstupem. Pokles odpovídá jednak poklesu HDP (v roce 2012 poklesl oproti roku 2011 o 0,8 %, v roce 2013 o dalších 0,5 %), i poměrně vysoké míře nezaměstnanosti, která v roce 2008 činila 4,4 %, v letech 2012 a 2013 dokonce 7 % (ČSÚ, 2017).

Poměr mezi OSVČ s výkonem hlavní a vedlejší činnosti se ve sledovaném období měnil. Zatímco v roce 2008 přibližně 71,5 % OSVČ vykonávalo svoji samostatně výdělečnou činnosti jako hlavní, tj. činnost jedinou, v roce 2016 to bylo již pouze 60 %. Následující graf č. 5 zachycuje počty OSVČ vykonávajících vedlejší činnost, podle důvodu. Graf zachycuje pouze čtyři nejčastěji se vyskytující důvody a to výkon zaměstnání, pobírání důchodu, nezaopatřenost (studenti do 26 let věku) a pobírání rodičovského příspěvku. Ostatní zákonem uznané důvody, tj. nárok na příspěvek při péči o osobu blízkou, vojenská služba, výkon trestu, nárok na PPM nebo nemoc s důvodu těhotenství ze zaměstnání, péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby, výkon zaměstnání malého rozsahu, zaměstnání s účastí na DP a dohoda o provedení práce se vyskytují v řádu jednotek osob, nebo se nevyskytují vůbec.

42 Graf 5 Vývoj počtu OSVČ s vedlejší SVČ – rozdělení podle důvodu

12000 10000 8000 RP počet OSVČ 6000 studium 4000 2000 důchod 0 zaměstnání 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 období

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Počet OSVČ vykonávajících vedlejší samostatnou výdělečnou činnost ve sledovaném období stále stoupal, a to jak v procentuálním, tak v absolutním vyjádření. Zatímco počet studentů a maminek na mateřské odpovídal růstu počtu obyvatel v území, měnil se jen málo a změny souvisely spíše s životním cyklem, u zaměstnaných a důchodců tomu bylo jinak. Graf č. 5 zachycuje velký nárůst počtu OSVČ, které mají své zaměstnání a samostatnou výdělečnou činnosti provozují jako přivýdělek. Důchodců, kteří zároveň podnikají, přibývalo z 8,15 % v roce 2008 na 10,26 % v roce 2016. Nejvýraznější nárůst je patrný u zaměstnanců. Jejich počet vzrostl z 16, 58 % na 25,29 % z celkového počtu OSVČ. Procentuální změny počtu osob s výkonem vedlejší činnosti ukazuje graf č. 6.

Graf 6 Procentní změna počtu OSVČ s vedlejší činností podle důvodu

80

60

40 zaměstnání procentní změna 20 důchod 0 počet OSVČ 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 -20 období

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Na grafu č. 6 lze nalézt pozitivní i negativní trendy vývoje. Jedním z takových, na které lze takto nahlížet je stále se zvyšující počet podnikajících důchodců. To lze posoudit jak negativně, tj. že důchod byl přiznán ve výši, která nutí člověka v důchodovém věku stále pracovat, nebo pozitivně, tj. že i ve vyšším věku lze být aktivní a pro společnost užitečný. Autorka práce se – vzhledem ke stále se zvyšujícímu procentu pracujících důchodců přiklání spíše k tomu, že se jedná o jev negativní. Tedy že výše vyplácených

43 starobních důchodů – vypočtených z celoživotně odváděných odvodů – nestačí zajistit očekávaný životní standard a nutí člověka v důchodovém věku stále pracovat. Zvyšující se počet pracujících důchodců tedy spíše naznačuje, že klesá reálná hodnota vyplácených důchodů. Ještě méně pozitivní je vývoj v oblasti souběhu samostatné výdělečné činnosti a zaměstnání. Zde je vidět stále se zvyšující tempo růstu počtu těch, kteří podnikají při zaměstnání. Kromě roku 2009, kdy klesající počet zaměstnaných OSVČ zapříčinilo očekávání příchodu ekonomické a finanční krize, se jejich počet zvyšuje stále rychlejším tempem. V roce 2016 bylo dosaženo více než 70 % hodnot roku 2008. Zvyšuje se tedy neustále počet těch, kteří podnikají, ale výsledky jejich podnikání nejsou takové, aby se mohli věnovat výhradně této činnosti. Samozřejmě je určitý počet těch, kteří podnikají v různých oborech tzv. rekreačně, tj. po zaměstnání vykonávají činnost, která je zároveň jejich koníčkem. Stále se zvyšující tempo růstu souběhů zaměstnání s podnikáním ale spíš svědčí o tom, že jejich podnikatelská činnost by nezajistila dostatečný příjem.

2.1.2 Zahájení výkonu činnosti – vývoj v letech 2008 až 2016 Jedním z ukazatelů ekonomické prosperity regionu je také vývoj počtu osob, které ve sledovaném období zahajují výkon samostatné výdělečné činnosti. V tabulce č. 4 jsou uvedeny počty osob, které zahájily výkon samostatné výdělečné činnosti v jednotlivých letech. Jsou rozdělené podle druhu vykonávané činnosti. Zda se jedná o první nebo opakované zahájení činnosti není rozlišeno.

Tabulka 4 Počet OSVČ zahajujících činnost Druh činnosti 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Podnikání v zemědělství 10 11 5 4 10 4 12 12 18 Živnost volná 1839 2277 2514 2372 2211 2048 2155 2176 2370 Živnost vázaná 13 9 15 9 12 5 17 14 9 Dle zvláštních předpisů 25 46 50 23 48 50 34 42 36 Umělecká, tvůrčí činnost 5 199 20 26 19 20 23 16 29 Společníci v.o.s., k. s. 3 2 11 2 4 2 1 1 0 Nezávislé povolání 2 6 8 3 1 6 1 7 7 Více činností 1 4 2 2 2 0 0 2 0 Celkem 1898 2554 2625 2441 2307 2135 2243 2270 2469 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Z tabulky č. 4 vyplývá, že počet zemědělců, kteří v okrese Praha – východ zahajuje výkon činnosti, se počítá v jednotkách. Nejde však o žádné větší producenty zemědělských produktů či velké lesní nebo vodní hospodáře. Jedná se spíše o ekologicky zaměřené drobné hospodaření, které podléhá osvědčení o zápisu do evidence zemědělského

44 podnikatele. Nejvíce zastoupeným druhem podnikání jsou opět živnostníci s živností volnou. Velký nárůst byl zaznamenán v letech 2009 (o 23,81 % oproti předchozímu roku) a 2010 (o 10,4 % oproti roku 2009). Tento nárůst byl způsoben jednak zvyšujícím se počtem obyvatel okresu, ale hlavně tím, že větší množství do té doby zaměstnaných lidí, kteří byli v tomto období z práce propuštěni, zkusilo podnikat. V letech 2011 až 2013 počet zahajujících začal opět klesat. Údaje za rok 2016 sice ukazují na opětovný nárůst počtu zahajujících osob, ale data nejsou ještě konečná, postupně se zpřesňují, a proto z nich zatím nelze dělat žádné závěry. Dramatický nárůst počtu byl zaznamenán v roce 2009 u osob vykonávajících uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost (hudebníci, herci, spisovatelé apod.). Tento nárůst byl však způsoben tím, že vešla v platnost novela zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zatímco do 31. 12. 2008 bylo pouze na umělcích, zda budou – na základě prohlášení o soustavnosti platit důchodové pojištění (výše příjmů nebyla rozhodující), od 1. 1. 2009 došlo k zásadní úpravě pravidel. Počínaje tímto dnem, jestliže je umělecká činnost vykonávána, je za výkon samostatné výdělečné činnosti považována vždy. Podmínka soustavnosti již nemusí být splněna. Jinak řečeno – do roku 2008 se umělci a autoři mohli při jakkoliv vysokém příjmu sami rozhodnout, zda si důchodové pojištění budou platit, či nikoliv. Tato výjimka z pravidel, platících pro ostatní OSVČ byla od 1. 1. 2009 zrušena. O důvodech vzniku výjimky pro tuto jedinou skupinu osob je možné pouze spekulovat. Autorka práce se přiklání k názoru, že příčinou jejího vzniku byl fakt, že v době projednávání a schvalování zákona, tj. v době před 1. 1. 1996 byl do Parlamentu ČR zvolen – na dnešní dobu větší počet umělců nebo jejich přátel. V průběhu roku 2009, kdy k povinným registracím umělci na OSSZ podle místa bydliště přicházeli, vyšlo najevo, že umělci se zrušením výjimky nesouhlasí, změnu zákona naprosto nechápou a cítí se jí poškozeni.13 Důsledky benevolence právní úpravy k této jediné skupině samostatně výdělečných osob se samozřejmě začaly projevovat s delším časovým odstupem a projevují se dodnes. Nízký počet pojištěných let byl příčinou toho, že některým osobám vykonávajícím „nesoustavně“ uměleckou činnost (tedy mnoho let nepojištěných) nebyl přiznán starobní důchod vůbec, nebo ve velmi malé výši14. Tyto skutečnosti však jasně hovoří ve prospěch úpravy zákona a odstranění „výjimky“.

V grafu č. 7 je porovnán vývoj počtu OSVČ, které v letech 2008 až 2016 zahájily podnikatelskou činnost. Údaje OSSZ Prahy – východ jsou porovnány s údaji dalších dvou

13 Poznatky z pracovní praxe autorky práce 14A pak bylo možné se dočíst v některých médiích, jak je systém vůči nim nespravedlivý, když za celoživotní dílo pro společnost mají malý důchod (např. na http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jirina- Jiraskova-Mam-maly-duchod-Je-to-krute-tak-krute-224555).

45 území, a to konkrétně Karviné a Prahy 1. Pracoviště Prahy 1 bylo vybráno pro svoji polohu v centru Prahy. Karviná byla vybrána s ohledem na dlouhodobě nepříznivý vývoj v oblasti nezaměstnanosti tohoto regionu. Obecná míra nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, kde se okres Karviná15 nachází, je dlouhodobě jedna z nejvyšších v celé ČR. Například v roce 2012 činila v Praze 3,1 %, ve Středočeském kraji 4,6 % a v Moravskoslezském kraji 9,9 % (ČSÚ, 2017).

Graf 7 Porovnání počtu zahajujících OSVČ – porovnání okresů (v %) 50

40

30 Praha-východ 20

změna Praha 1

procentní 10 Karviná 0 -10 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 období

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

V porovnávaných regionech jsou patrné velké rozdíly v počtu OSVČ zahajujících výkon SVČ. Pracoviště v Praze a Praze – východ zaznamenaly prudký nárůst počtu zahajujících OSVČ. Velký vliv mělo samozřejmě nabytí účinnosti výše zmíněné úpravy zákona ve vztahu k výkonu umělecké činnosti. V následujících letech pak tato oblast zaznamenala největší pokles počtu zahajujících osob. V okrese Karviná nebyl pokles tak strmý, a to hlavně vlivem toho, že se výrazně zhoršila situace v oblasti nezaměstnanosti a proto se mnoho z lidí, kteří přišli o práci, pokusilo začít podnikat. Po uplynutí ekonomické krize začaly počty zahajujících prudce růst na Praze – východ i Praze 1, v Karviné byl jejich počet téměř stejný.

V následujícím grafu č. 8 jsou porovnány počty činných OSVČ v evidenci OSSZ Prahy – východ a OSSZ Karviná. Jsou to počty těch, kteří alespoň po část roku vykonávali samostatnou výdělečnou činnost. Při porovnání byl zohledněn rozdíl ve velikosti porovnávaných okresů a počtu obyvatel, kteří zde mají trvalé bydliště. Proto byl počet OSVČ z Karviné vyjádřen poměrně. Koeficient byl stanoven porovnáním údajů v roce 2008, tj. v prvním porovnávaném roce, a byl stanoven ve výši 1,314269.

15 Okres Karviná se nachází v severovýchodní části Moravskoslezského kraje, rozloha je 356 km2. Okres má 17 obcí z toho 7 měst.

46 Graf 8 Porovnání počtu činných OSVČ

25000

20000 Praha-východ

Karviná početčinných OSVČ

15000 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

období Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Z grafu č. 8 vyplývá, že v okrese Karviná je nejen nižší počet nově zahajujících OSVČ, ale dlouhodobě klesá i počet podnikajících osob v absolutním vyjádření. V roce 2013 byl počet ukončujících a zahajujících v podstatě stejný. To vše ukazuje na ekonomickou stagnaci regionu a plně koresponduje jak s růstem nezaměstnanosti, tak úbytkem počtu obyvatel okresu. Ani výsledky okresu Praha – východ však vzhledem ke skutečnosti, že zde se počet obyvatel neustále zvyšuje, nejsou příliš příznivé.

2.1.3 Ukončení výkonu činnosti – vývoj v letech 2008 až 2016 OSVČ končí s podnikáním z mnoha důvodů. Přirozeným důvodem je odchod do důchodu při dosažení důchodového věku. Dnes méně častým důvodem je přechod od samostatné výdělečné činnosti na nějaký typ obchodní společnosti, např. společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Taková osoba ukončila aktivity jako podnikající fyzická osoba, a v činnosti dále pokračovala jako osoba právnická. Dnes však k této přeměně dochází méně často než v minulosti. Takové změně totiž obvykle předcházelo zvýšení obratu, zvýšení počtu zaměstnanců a celkově lepší ekonomické výsledky. Častěji se vyskytujícím důvodem je ukončení podnikatelských aktivit z důvodu nástupu do stálého pracovního poměru. Tabulka č. 5 zachycuje počet osob, které během jednotlivých let oznámily ukončení výkonu SVČ, a to v členění podle druhu činnosti. Údaje OSSZ Praha – východ jsou také porovnány s údaji OSSZ Karviná.

Tabulka 5 Počet OSVČ – ukončení činnosti Druh činnosti 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Podnikání v zemědělství 6 12 11 9 9 7 11 6 11 Živnost volná 1026 1263 1515 1693 1 857 1 695 1 783 1 913 2 021 Živnost vázaná 11 10 12 11 14 17 15 14 13

47 Dle zvláštních předpisů 15 21 13 22 32 24 44 37 41 Umělecká, tvůrčí čin. 4 12 16 17 24 19 21 16 25 Společníci v.o.s., k. s. 4 2 3 2 1 3 2 1 1 Nezávislé povolání 0 0 2 1 3 3 2 3 1 Více činností 1 1 1 0 1 1 1 1 1 Celkem Praha – východ 1 067 1 321 1 573 1 755 1 941 1 769 1 879 1 991 2 144 Celkem Karviná 1444 1589 1658 1756 2014 1852 1829 1736 1780 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Tabulka č. 5 zachycuje poměrně vysoký nárůst počtu ukončených činností v letech 2010 až 2012. Výraznější je nárůst v okrese Praha – východ. Tempo růstu počtu ukončených výkonů činnosti se zrychlovalo v období od roku 2009 do roku 2012, a to z 23,8 % v roce 2009 na 81,9 % v roce 2012 (počítáno k základnímu roku 2008). Poté došlo v roce 2013 k poklesu a v dalších letech zpomalení tempa růstu. Tento jev nelze spojovat výhradně s přirozenými důvody při ukončování činnosti, ale se značným zhoršením ekonomické situace podnikatelů a tedy dopadem ekonomické a finanční krize.

V okrese Karviná k takto dramatickému zvýšení poštu končících OSVČ nedocházelo. V roce 2009 byl nárůst pouze 10 %, v roce 2012, kdy ukončoval největší počet osob, činil nárůst 39,5 %. Na první pohled tedy Karviná dosahuje lepších výsledků. Vzhledem ke skutečnosti, že v okrese Praha – východ, neustále rostl počet obyvatel a v okrese Karviná ve sledovaném období naopak klesal (podle ČSÚ klesl počet obyvatel okresu od roku 2008 do roku 2016 o 8,5 %), jsou výsledky okresu Karviná horší.

Jedním z dalších projevů zhoršující se ekonomické situace podnikajících fyzických osob na sledovaném území je počet osob, které výkon činnosti sice zahájí, ale v době kratší než 12 měsíců ji opět ukončí. Jejich podnikání z různých důvodů nebylo úspěšné. Vývoj jejich počtu je zachycen v grafu č. 9.

Graf 9 Počet OSVČ s délkou výkonu činnosti kratší než 12 měsíců

350 312 326 320 312 291 287 300 262 237 250 počet OSVČ 200 171 ukončení do 12 měsíců 150 100 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 období

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

48 Počet osob, které ve svém podnikání z různých důvodů neuspěly, a po době kratší než 12 měsíců je opět ukončily, prudce stoupl v roce 2009, a i když k dalšímu velmi malému zvýšení došlo ještě v roce 2012, nijak výrazně po uplynutí krize neklesl. Je zřejmé, že v současné době začít podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná není nijak jednoduché, a ne každému se jeho podnikatelský záměr vydaří. Samozřejmě část nárůstu lze vysvětlit i zlepšením situace na trhu práce. Existuje totiž skupina osob samostatně výdělečně činných, která začala podnikat pouze dočasně, na dobu, než se jí podaří najít pracovní poměr odpovídající jejím představám.

Záměrně nebylo provedeno srovnání zjištěných počtů s údaji z Živnostenského registru. Vzhledem ke skutečnosti, že podle § 48 odst. 1a) zákona č. 582/1991 Sb., jsou na správách sociálního zabezpečení evidovány pouze takové osoby, které činnost skutečně vykonávají, a Živnostenský registr registruje všechny osoby s platným živnostenským oprávněním, nemělo by srovnání žádnou vypovídací hodnotu.

2.1.4 Výše vyměřovacích základů – vývoj v letech 2008 až 2016 Ukazatelem s velkou vypovídací hodnotou je výše dosaženého vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Z výše VZ a jeho vývoje lze odvodit, jak jsou podnikatelé v regionu úspěšní. Graf č. 10 zachycuje vývoj počtu OSVČ, u kterých bylo dosaženo vybraných vyměřovacích základů. Prvním porovnávaným vyměřovacím základem je minimální VZ, jehož výši určuje stát zvlášť pro každý rok (přehled minimálních vyměřovacích základů je v příloze č. 4). Ve sledovaném období byl stanoven v rozmezí od 5 390 Kč do 7 058 Kč. Graf č. 10 zachycuje vývoj počtu osob s minimálním VZ, které vykonávají hlavní činnost, tedy takových, kteří mají podnikání jako jediný zdroj příjmu. Z minimální výše vyměřovacího základu odvádějí pojistné všechny osoby vykonávající hlavní činnost v případě, že jejich skutečně vypočtený VZ je nižší, nebo ve svém podnikání dosahují ztrátu. Druhá porovnávaná veličina je VZ, ze kterého se platí pojistné v případě, že dosažené příjmy odpovídají průměrné měsíční mzdě v České republice. Ve sledovaném období se průměrná měsíční mzda pohybovala od 22 592 Kč v roce 2008 do 27 575 Kč v roce 2016 (ČSÚ, 2017). Vyměřovací základ pro odvod pojistného činí 50 % dosaženého daňového základu. Jestliže je pro OSVČ daňový základ v podstatě to samé, jako pro zaměstnance hrubá mzda, bylo vybráno rozmezí vyměřovacích základů odpovídající této výši, tj. od 10.001 Kč do 15 000 Kč, resp. 10 001 Kč až 20 000 Kč v roce 2008. Poslední porovnávanou hodnotou je maximální vyměřovací základ (v příloze č. 4). Z něj je odváděno pojistné i v případě, ze skutečné příjmy, a tím i skutečný vyměřovací základ je

49 vyšší. Vzhledem k tomu, že maximální vyměřovací základ byl v období let 2008 až 2016 stanoven v rozmezí od 1 034 880 Kč do 1 277 328 Kč, je zřejmé, že jej dosahují pouze OSVČ s nestandardně vysokými příjmy.

Graf 10 Počty OSVČ v rozdělení podle výše VZ v letech 2008 až 2016 (v %) 50 40 30 počet OSVČ v % 20 maximální 10 průměrný 0 minimální 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 období

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Graf č. 10 zachycuje, k jak výrazným změnám v období let 2009 až 2012 ve výši příjmu u OSVČ došlo. Počet těch, kteří ze samostatné výdělečné činnosti mají příjmy natolik veliké, že platí maximální pojistné, nebyl nikdy příliš vysoký, v roce 2008 to bylo 0,73 % všech OSVČ. Tento počet ve sledovaném období ještě dále klesal, v roce 2011 nebyl již žádný OSVČ s takto vysokým daňovým základem. V dalších letech bylo těchto lidí pouze 0,02 %, tudíž jsou to z celého okresu jednotlivci. K poklesu došlo také u osob, které mají příjmy odpovídající průměrné hrubé mzdě v ČR. Těch v průběhu let postupně ubývalo z 12,6 % v roce 2008 na 5,68 % v roce 2013. Poté došlo k mírnému nárůstu na 6,5 % v roce 2016. K největším změnám došlo v počtu OSVČ s nejnižším VZ, tedy těch co vydělávají jen málo nebo dokonce vykazují ztrátu. Těch bylo v roce 2009 17,6 %, jejich počet stále stoupal, až do roku 2012, kdy jich bylo už 37,2 %. To bylo způsobeno hlavně tím, že do kategorie plátců nejnižšího pojistného přibylo velké množství osob, které do té doby platily pojistné o jednu kategorii vyšší (z VZ od minimálního do výše 10 000 Kč). Těch mezi lety 2011 a 2012 ubylo (počítáno ze všech OSVČ, tedy hlavních i vedlejších činností) z 65,71 % v roce 2011 na 16,97 % v roce 2012. V následujících letech počet klesl, ale pouze o jednotky procent. Počínaje rokem 2012 je skupina OSVČ, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní, tudíž jedinou, nejpočetnější skupinou vůbec. To svědčí o tom, že ekonomická situace OSVČ se v průběhu let 2008 až 2016 neustále zhoršovala.

V souvislosti se změnami vykazovaných vyměřovacích základů je také zajímavé porovnání vývoje počtu OSVČ, které ve sledovaných letech vykonávaly hlavní a vedlejší

50 činnost. Ten se měnil v neprospěch výkonu hlavní činnosti. V roce 2012 vykonávalo svou výdělečnou činnost jako hlavní 64,43% všech podnikajících osob, v roce 2016 to bylo ji pouze 59,53 %. Všechny zjištěné údaje vedou k závěru, že ekonomická situace OSVČ se ve sledovaném období zhoršovala, a pominutím ekonomické a finanční krize se nijak výrazně nezlepšila.

2.2 Sankce za porušení povinností

K některé ze sankcí přistupuje správa sociálního zabezpečení, jestliže OSVČ poruší některou ze svých povinností. V případě, že pojistné nebo penále není uhrazeno v zákonem stanoveném termínu, je vystaven platební výměr. Jestliže není v řádném termínu předložen přehled o příjmech a výdajích, přikročí ke stanovení pravděpodobné výše pojistného. Ta se také stanovuje platebním výměrem. Při porušení dalších povinností mohla být uložena pokuta (legislativa platná od 1. 7. 2017 tento postup zcela změnila). Při dlouhodobém opakovaném a závažném porušování povinností může správa sociálního zabezpečení podat k Živnostenskému odboru návrh na zrušení živnostenského oprávnění. Vzhledem k závažnosti takového kroku však tuto možnost využívá v ojedinělých případech.

2.2.1 Platební výměry – vývoj v letech 2008 až 2016 Nejčastěji se vyskytující formou porušení povinností je neplacení pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Znamená to, že OSVČ nehradí ve stanovených termínech a předepsaných výších zálohy na pojistné, pojistné nebo doplatky na pojistném. Při neplacení má správa sociálního zabezpečení povinnost spočítat penále z pozdě uhrazených plateb. Tabulka č. 6 zachycuje počet platebních výměrů, které byly vystaveny OSSZ Praha – východ.

Tabulka 6 Počet platebních výměrů PV 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 uhrazené 2 133 1 903 1 998 1 566 2 482 1 897 1 685 1 108 1 523 neuhrazené 209 252 339 432 592 540 560 591 798 celkem 2 342 2 155 2 337 1 998 3 074 2 437 2 245 1 699 2 121 Z toho PVP 65 44 29 27 13 2 7 9 8 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Tabulka č. 6 ukazuje, že počet vystavených platebních výměrů mezi lety 2008 až 2011 postupně klesal. Je to důsledek přechodu značného množství OSVČ k hrazení minimální výše pojistného, tedy snižování jejich příjmů z podnikání, a také skutečnosti,

51 že mnoho z nich přešlo z výkonu hlavní na vedlejší činnost a povinnost hradit pojistné jim tak zanikla (bez povinnosti hradit zálohy bylo dle ČSSZ v roce 2012 25,19 % všech OSVČ, které v tomto roce vykonávaly SVČ, v roce 2016 jich bylo již 28,28 % z celkového počtu). V roce 2012 přišel naopak značný nárůst počtu vystavených platebních výměrů, což znamená, že počet podnikajících osob, které nebyly schopny (v některých případech spíše ochotny) zaplatit svůj dluh prudce stoupl. Nárůst činí 53,8 %. Zatímco počet vystavených platebních výměrů s výjimkou roku 2012 měl stagnující, případně klesající tendenci, počet neuhrazený platebních výměrů stále roste a to i když nebude brán zřetel na rok 2016 (na vymožení titulů vystavených v tomto roce nebylo ještě dostatek času a nebyly tak dosud vyčerpány všechny možnosti vymáhání). To vede k závěru, že ekonomická situace podnikajících osob v okrese se spíše zhoršuje. Pro úplnost jsou uvedeny počty platebních výměrů o pravděpodobné výši. Tento údaj je ale spíše orientační, protože v oblasti způsobu vystavování došlo v čase ke změně strategie. Zatímco v letech 2008 a 2009 byla pravděpodobná výše stanovována všemi zákonnými způsoby, tj. podle skutečných příjmů, z předchozího podaného přehledu o příjmech a výdajích nebo 1,5násobkem všeobecného vyměřovacího základu, od roku 2010 došlo ke změně postupu a pravděpodobná výše pojistného je stanovována pouze podle skutečných příjmů. V tabulce je tak vlastně uveden počet OSVČ, které nepředložily přehled o příjmech a výdajích, zatímco daňové přiznání Finančnímu úřadu předložily.

V případě, že OSVČ usoudí, že dluh vůči správě sociálního zabezpečení nebude schopna uhradit, popř. i z důvodu vědomého odložení splacení celého dluhu, má možnost podle § 20a zákona č. 589/1992 Sb., rozhodnout o povolení splácení dluhu. Tabulka č. 7 zobrazuje počet vydaných rozhodnutí v jednotlivých letech.

Tabulka 7 Počet povolených splátek – období 2008 až 2016 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 splátky 200 279 277 279 341 372 367 304 298 Zdroj: ČSSZ (2017)

Z tabulky je zřejmé, že počet vydaných rozhodnutí výrazně stoupl v roce 2012 a 2013, z toho v roce 2013 o 86 % oproti roku 2008. Tento nárůst byl částečně způsoben i tím, že si správa sociálního zabezpečení uvědomovala, že špatná ekonomická situace se týká i OSVČ a při rozhodování k této skutečnosti přihlížela. Kladně vyřizovala i žádosti, které v minulosti zamítala pro jejich neúčelnost nebo nevhodnost. Od roku 2008 do roku 2016 byl splátkový režim povolen celkem v 2 880 případech. Nejvíce osob (téměř 46 %) žádalo o možnost splácet svůj dluh maximální možnou dobu. Podle § 20a odst. 3 výše

52 uvedeného zákona je maximální doba splácení 36 měsíců. Pouze 31 % zvolilo dobu kratší než 1 rok. Problémem tohoto způsobu řešení dluhu je skutečnost, že OSVČ, které žádají o možnost splácet svůj dluh dobu delší než 1 rok, nestihnou svůj dluh splatit do doby, než jim vznikne dluh nový, za následující období. Jejich situaci to tak nijak nevyřeší. Dalším problémem je skutečnost, že pouze 43,3 % těch, kteří ve sledovaném období o možnost splácet svůj dluh požádali, tak skutečně udělali. Ve více než polovině případů bylo povolení zrušeno kvůli tomu, že splátky nebyly řádně hrazeny.

2.2.2 Platební výměry o stanovení pravděpodobné výše pojistného Povinnost vyplývající ze zákona č. 589/1992 Sb., § 15, tj. povinnost předložit v zákonem stanoveném termínu přehled o příjmech a výdajích nesplní každoročně přibližně mezi 11 a 12 % OSVČ. Správy sociálního zabezpečení zasílají těmto osobám nejprve upozornění (tato povinnost není uložena zákonem, upozornění jsou zasílána v rámci klientského přístupu). Jestliže přehled o příjmech a výdajích není ani po zaslaném upozornění předložen, je OSVČ k předložení přehledu vyzvána. Přes tato opatření nepředloží každoročně přehled o příjmech a výdajích přibližně 1,5 až 2 % osob. Podle § 22b výše uvedeného zákona je těmto osobám vystaveno rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pojistného (PVP). Při stanovení výše pojistného lze použít tři různé způsoby. Nejčastěji používaným způsobem je stanovení vyměřovacího základu podle údaje o výši daňového základu poskytnuté Finančními úřady. Jestliže OSVČ nesplnila svou povinnost ani vůči Finančnímu úřadu, tj. nepodala daňové přiznání a tudíž daňový základ není znám, může při stanovení pravděpodobné výše pojistného správa sociálního zabezpečení využít údajů uvedených v přehledu o příjmech a výdajích za předchozí kalendářní rok. Principem je tedy předpoklad, že příjem ze samostatné výdělečné činnosti bude přibližně stejný. V případech, kdy za předchozí kalendářní rok přehled o příjmech a výdajích podán nebyl, lze využít poslední možnosti, a to je 1,5násobek všeobecného vyměřovacího základu. Jedná se o méně často využívaný způsob stanovení výše pojistného, protože takto stanovené pojistné je násobně vyšší, než platí převážná většina OSVČ. Vzhledem ke skutečnosti, že zaplacením takto stanoveného pojistného nevzniká OSVČ účast na důchodovém pojištění, považuje autorka práce tento druh sankce za účinný jen částečně. Mnoho OSVČ totiž uhrazením pravděpodobné výše pojistného považuje své povinnosti za splněné. Tabulka č. 8 obsahuje počet PVP vystavených za roky, za které nebyly podány přehledy o příjmech a výdajích.

53 Tabulka 8 Počet PVP v období 2008 až 2016 PVP 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 platná 65 44 29 27 13 2 7 9 zrušená 27 14 24 6 2 27 14 54 celkem 92 58 53 33 15 29 21 63 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Vzhledem k tomu, že při vystavování rozhodnutí o stanovení pravděpodobné výše pojistného mění správy sociálního zabezpečení strategie, a také vzhledem k tomu, že přehledy jsou průběžně podávány a rozhodnutí rušena, má jejich sledování pouze informativní charakter.

2.2.3 Uložené pokuty V oblasti ukládání pokut došlo v nedávné době k zásadním změnám. Zatímco do 30. 6. 2017 se ukládání pokut řídilo speciálními zákony v oblasti sociálního zabezpečení (187/2006 Sb., 589/1992 Sb., 582/1991 Sb., a dalšími), od 1. 7. 2017 se řídí zákony č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.

Do června roku 2017 byly správami sociálního zabezpečení ukládány pokuty vždy při závažném a opakovaném porušení povinností. Každá okresní správa sociálního zabezpečení si sice určovala vlastní kritéria, co je považováno za závažné porušení, ale ta se od sebe v zásadě moc nelišila. V praxi byly tedy pokuty ukládány ze tří důvodů. Nejčastěji při nepředložení přehledu o příjmech a výdajích, nedostavení se bez omluvy ke kontrole, méně často při pozdním oznámení zahájení popř. ukončení výkonu SVČ. Tabulka č. 9 uvádí počty pokut uložených OSSZ Praha – východ v jednotlivých letech, v rozdělení podle porušení povinnosti, za které byly uloženy.

Tabulka 9 Počet pokut uložených v období let 2008 až 2016 Pokuta 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Kontrola 2 5 4 8 6 1 3 4 2 Nepodaný přehled 53 15 45 371 71 18 166 637 214 Oznámení 2 4 6 4 4 2 5 2 3 Celkem 57 24 55 383 81 21 174 643 219 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Z tabulky č. 9 vyplývá, že při udělování pokut docházelo k velkým výkyvům. Ty nejsou způsobovány tím, že v některých letech dochází k výraznému zvýšení počtu porušení povinností, ale změnami strategie při udělování pokut. Nejvíce bylo uloženo

54 pokut v roce 2015 z důvodu nepředložení přehledu o příjmech a výdajích. Rozdíl v počtech záleží na době, kdy jsou pokuty ukládány. Zatímco v roce 2015 byly pokuty uloženy všem OSVČ, které nepředložily přehled po zaslaném upozornění, v letech 2011, 2014 a 2016 těm, kteří jej nepředložili ani po zaslané výzvě k předložení přehledu. V ostatních letech byly pokuty uloženy pouze těm, které přehled nepředložily vůbec. Z tabulky dále vyplývá, že za ostatní porušení povinností byly pokuty ukládány jen výjimečně. Tyto změny principu při ukládání pokud jsou ovlivněny metodickými pokyny vedení. V dosavadní praxi však převládal názor, že pokuty nemají být ani zdrojem příjmů úřadu, ani zásadním trestem pro OSVČ (nemohou být ukládány v likvidační výši), mají je spíše přimět k plnění povinností. To se také, při uvážlivém využívání této sankce ve většině případů dařilo. Nabytím účinnosti výše uvedených zákonů o přestupcích došlo v této oblasti k zásadním změnám. Hlavní změna spočívá v tom, že zatímco podle speciálních zákonů OSSZ mohla uložit pokutu, tedy nemusela ji ukládat (záleželo na posouzení OSSZ o míře závažnosti, popř. opakovaném porušení povinností), § 78 zákona 250/2016 Sb., v prvním odstavci říká: „Správní orgán zahájí řízení o každém přestupku, který zjistí, a postupuje v řízení z moci úřední.“ Došlo také ke změně terminologie. Účastníkem řízení je podezřelý, pachatel přestupku, popř. obviněný z přestupku, uložená pokuta je správním trestem apod. Posun terminologie směrem k trestnímu právu nebude veřejností vnímán kladně. Ačkoliv zákony nejsou v platnosti dlouho, je jisté, že jejich aplikací dojde k enormnímu nárůstu administrativy. Důvodem je skutečnost, že správním trestem může být uložení pokuty, výrok o upuštění od uložení správního trestu nebo napomenutí. Všechny tyto druhy řízení mají totiž písemnou formu.

2.2.4 Zrušení živnostenského oprávnění V ojedinělých případech, kdy selžou všechny ostatní možnosti, jak přimět OSVČ k plnění svých povinností, může OSSZ podat podle § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., (Živnostenský zákon) návrh na zrušení živnostenského oprávnění. S ohledem na závažné důsledky, které v případě zrušení oprávnění mohou u OSVČ nastat, uchylují se k tomuto nástroji OSSZ zcela výjimečně. V praxi se využívá v případech dlouhodobého neplnění povinností. Především porušení povinnosti předkládat přehledy o příjmech a výdajích nebo hradit pojistné. OSSZ Praha – východ podává ročně pouze několik návrhů. Těm je však většinou vyhověno. O nové živnostenské oprávnění si může podnikatel, kterému bylo oprávnění zrušeno požádat nejdříve po 3 letech. O koncesi v jiném oboru může požádat po 1 roce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění.

55 2.3 Nemocenské pojištění – srovnání právních úprav

Účast na nemocenském pojištění je u OSVČ na rozdíl od zaměstnanců dobrovolná. Je na uvážení každého jednotlivce, zda se jej účastní, či zvolí jiný způsob zabezpečení v případě nemoci. Existují různé produkty komerčního pojištění, které pojišťovny nabízí, jsou to např.:

- pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti; - pojištění denní dávky při pobytu v nemocnici; - pojištění dlouhodobé péče.

Komerční pojištění nabízí mnoho pojišťoven, např. Česká pojišťovna zdraví, Generali pojišťovna, Kooperativa pojišťovna, Pojišťovna VZP, AXA nebo UNIQA. Komerční nemocenské pojištění může uzavřít osoba, která není v pracovní neschopnosti a má nějaké trvalé příjmy, tedy i OSVČ (Měšec, 2017). Pojišťovny však při uzavírání pojištění mají různé podmínky. Například sjednaná karenční doba, maximální denní dávka, jestliže osoba neprokazuje příjmy apod. OSVČ má možnost sjednat pojištění obnosové nebo škodové. Podle zkušeností osob, které některé z komerčních pojištění na pracovní neschopnost uzavřeli však pojišťovny, jako u jiných druhů pojistek hledají spíše důvody, proč pojistku nevyplatit.

Jestliže se OSVČ rozhodne přihlásit se k dobrovolnému nemocenskému pojištění, nezkoumá správa sociálního zabezpečení ani její zdravotní stav, ani výši příjmů. Pojištění vznikne podáním přihlášky na předepsaném formuláři. Nemocenské pojištění prošlo v minulých letech několika výraznými změnami.

2.3.1 Nemocenské pojištění do roku 2008 V letech 1994 až 2008 byla možnost účastnit se nemocenského pojištění vázána na povinnost hradit zálohy na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Při opoždění platby měl účastník pojištění lhůtu 3 měsíců na doplacení, aniž by pojištění zanikalo. Obě pojištění byla hrazena na jeden účet jednou částkou. Při úhradě vyšší, než byl minimální předpis, byla zaplacená částka rozdělena poměrně. V letech 1994 a 1995 činila sazba NP 4,8 %, v letech 1996 až 2008 to bylo 4,4 %. V období let 1994 až 2008 byly dávky nemocenského pojištění vypláceny z měsíčních vyměřovacích základů stanovených úhradou záloh, bez návaznosti na později zaplacené pojistné. Jinými slovy nejprve došlo k úhradě záloh, z nich k výpočtu dávky nemocenského pojištění a její výplatě. Při následném předložení přehledu o příjmech

56 a výdajích a jeho vyúčtování mohlo dojít (a také velmi často docházelo) k tomu, že navýšené zálohy důchodového pojištění byly vráceny. Tento princip byl mezi OSVČ obecně znám. OSVČ měly možnost se na negativní dopad nemoci (např. při plánovaném lékařském zákroku nebo mateřství) připravit, platby navýšit a tím ovlivnit výši nemocenských dávek. Zda se ze strany OSVČ jednalo o zodpovědnost či vypočítavost nelze nestranně posoudit. U politické reprezentace však zvítězil názor, že se jedná o vypočítavost a proto byl navržen a schválen nový zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Ten vstoupil v platnost od 1. 1. 2009. Tabulka č. 10 zachycuje výpočet výše nemocenské dávky při minimálních platbách nemocenského pojištění. Jako příklad byla nejprve zvolena dávka vypočítaná při minimálních platbách pojistného. Rozhodné období pro určení vyměřovacího základu bylo stanoveno za předchozí kalendářní rok. Jestliže pojistná událost vznikla v roce 2008, je rozhodným obdobím kalendářní rok 2007.

Tabulka 10 Výpočet dávky při úhradě minimálního pojistného

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ roční = R R 59463,00 Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 163,00 Kč orientačně odpovídá platbám minimálního pojistného 208/222 Kč

Počet kalendářních dnů karenční doby 3 Redukce DVZ16

do 550 Kč redukce na 90% tj. na 147 Kč nad 550 Kč do 790 Kč redukce na 60% --- nad 790 Kč se nezohledňuje

redukovaný DVZ 147,00 Kč

Nemocenské za 31 dnů 69 % z 147 Kč tj. 102 x31 dnů = 3162,00 Kč NEMOCENSKÉ CELKEM 3162,00 Kč Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Z tabulky č. 10 vyplývá, že v případě, že neschopnost trvala déle než 1 měsíc, při platbách minimálního pojistného obdržela osoba 102 Kč na 1 den. To ve sledovaném období nebylo příliš mnoho. S minimálním pojistným bude porovnáno pojistné maximální. Toho mohla OSVČ dosáhnout tím, že pravidelně hradila vysoké zálohy na pojistné (tedy důchodové i nemocenské), nebo tím, že v jednom měsíci zaslala vysokou částku, např. 100 000 Kč. K takovým situacím skutečně poměrně často docházelo.

16 Redukční hranice příjmů jsou každoročně aktualizovány tak, aby zajišťovaly dynamičnost systému. Ten je financován průběžným způsobem z příjmů z vybraného pojistného prostřednictvím státního rozpočtu.

57 Tabulka 11 Výpočet dávky při úhradě maximálního pojistného

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ roční = R R 500 275,00 Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 1 371,00 Kč orientačně odpovídá maximálnímu vyměřovacímu základu

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 31 Počet kalendářních dnů karenční doby 3 Redukce DVZ tj. do 550 Kč redukce na 90% na 495,00 Kč tj. nad 550 Kč do 790 Kč redukce na 60% na 144,00 Kč nad 790 Kč se nezohledňuje

redukovaný DVZ 639,00 Kč

Nemocenské za 31 dnů Od 61. dne 72 % z 639 Kč tj. 461 x31 dnů = 14 291,00 Kč NEMOCENSKÉ CELKEM 14 291,00 Kč Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Porovnáním výpočtů je zřejmé, že se OSVČ vyplatilo zaslat jednorázově vyšší částku zálohy. Jestliže již v prosinci věděly, že je např. v únoru 2008 čeká operace, z níž se budou zotavovat 2 až 3 měsíce, stačilo zaslat v prosinci 2007 vyšší obnos. Rozhodné období bylo od ledna do prosince 2007. Dávky se začaly vyplácet v březnu, v dubnu, v řádném termínu OSVČ podala přehled o příjmech a výdajích s nižšími příjmy a ještě v období výplaty nemocenských dávek byly navýšené zálohy vráceny. Z uvedeného vyplývá, že v období do roku 2008 nebyly průměrné nemocenské dávky nastaveny výhodně, ale při znalosti způsobu výpočtu mohly OSVČ s jejich výši spekulovat.

2.3.2 Nemocenské pojištění v letech 2009 a 2010 Právní úprava, která začala platit od 1. 1. 2009, přinesla řadu zásadních změn. Byly to změny formálního charakteru, např. oddělení plateb nemocenského pojištění, vznik samostatného účtu pro platby nemocenského pojištění nebo nezávislost plateb nemocenského pojištění na zaplaceném důchodovém pojištění (pro platby NP se zjišťoval VZ odděleně). Důležitou změnou bylo to, že jestliže došlo současně k zahájení činnosti i přihlášení k nemocenskému pojištění, nebyla stanovena podmínka pro nárok na nemocenské, tj. účast na pojištění jako OSVČ alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti. To v praxi znamená, že při zahájení SVČ a současném podání přihlášky k NP vznikl nárok na dávku po uhrazení jediné měsíční platby. To platilo i v případě opětovného zahájení činnosti. Proto v tomto období velmi často docházelo k tomu, že OSVČ „formálně“ přerušila, např. na 14 dní

58 výkon SVČ, poté při opětovném zahájení činnosti podala současně přihlášku k nemocenskému pojištění a po úhradě první zálohy (samozřejmě téměř 100 % osob zaplatilo maximální možnou výši zálohy) mohla pobírat dávky (také maximální).17 Výši pojistného si mohla OSVČ určit libovolně, od minimální platby ve výši 56 Kč do maximální ve výši 1 006 Kč. V následujících tabulkách jsou vypočteny nemocenské dávky za 31 dní nemoci, a to při minimálních platbách, maximálních platbách a platbách ve výši minimálního nemocenského pojištění roku 2008 (poslední rok před účinností nového zákona o nemocenském pojištění).

Tabulka 12 Výpočet dávky při úhradě minimálního pojistného (56 Kč)

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ roční = R R 40 000 Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 131,00 Kč orientačně odpovídá maximálnímu vyměřovacímu základu

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 31 Počet kalendářních dnů karenční doby 14 Redukce DVZ Platná pro rok 2010

do 791 Kč redukce na 90% tj. na 118,00 Kč nad 791 Kč do 1 186 Kč redukce na 60% tj. na 0 Kč nad 1 186 Kč do 2 371 Kč redukce na 30% tj. na 0 Kč

redukovaný DVZ 118,00 Kč

Nemocenské za 31 dnů 60 % z 118 Kč tj. 71x31 dnů = 2 201,00 Kč

NEMOCENSKÉ CELKEM 2 201,00 Kč Zdroj ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Tabulka 13 Výpočet dávky při úhradě maximálního pojistného (1 006 Kč)

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ roční = R R 862 296 Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 2 623,45 Kč orientačně odpovídá maximálnímu vyměřovacímu základu

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 31 Počet kalendářních dnů karenční doby 14 Redukce DVZ Platná pro rok 2010

do 791 Kč redukce na 90% tj. na 711,90 Kč nad 791 Kč do 1 186 Kč redukce na 60% tj. na 237,00 Kč nad 1 186 Kč do 2 371 Kč redukce na 30% tj. na 350,93 Kč

redukovaný DVZ 1 302,00 Kč

Nemocenské za 31 dnů 60 % z 1 302 Kč tj. 782 x31 dnů = 24 242,00 Kč

NEMOCENSKÉ CELKEM 24 242,00 Kč Zdroj ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

17 V pracovní praxi autorky práce byly zaznamenány více než 2 desítky případů, kdy za 1 000 Kč zaplaceného pojistného byly čerpány dávky po celou podpůrčí dobu, tj. 1 rok v maximální výši, tj. celkem asi 300 000 Kč.

59 Tabulka 14 Výpočet dávky při úhradě minima roku 2008 (238 Kč)

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ roční = R R 204 000Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 558,90 Kč orientačně odpovídá maximálnímu vyměřovacímu základu

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 31 Počet kalendářních dnů karenční doby 14 Redukce DVZ Platná pro rok 2010

do 791 Kč redukce na 90% tj. na 503,01 Kč nad 791 Kč do 1 186 Kč redukce na 60% tj. na 0,00 Kč nad 1 186 Kč do 2 371 Kč redukce na 30% tj. na 0,00 Kč

redukovaný DVZ 504,00 Kč

Nemocenské za 31 dnů 60 % z 504 Kč tj. 303 x31 dnů = 9 393,00 Kč

NEMOCENSKÉ CELKEM 9393,00 Kč Zdroj ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Jak ze srovnání tabulek č. 12 až 14 vyplývá, systém zavedený nabytím účinnosti nového zákona, platný v letech 2009 a 2010 byl k OSVČ velice vstřícný. Měsíční platba přibližně jednoho tisíce korun zaručovala nemocenskou ve výši téměř 25 000 Kč. I srovnání plateb s rokem 2008 vyšlo mnohem příznivěji pro nový zákon. Za pojistné ve výši 238 Kč zaplacených v roce 2007 byla nemocenská 3 162 Kč, za stejné období, ale zaplacené v roce 2009 již byla výše měsíční nemocenské 9 393 Kč (pomocné výpočty v příloze č. 7). To se samozřejmě výrazně odrazilo na celkovém objemu vyplacených dávek. Ten stoupl tak enormně, že od roku 2011 byla určena pro nemocenské pojištění nová pravidla, a to úpravou zákona o nemocenském pojištění. Následující graf č. 11 ukazuje vývoj výše vyplacených dávek OSVČ v evidenci OSSZ Praha – východ.

Graf 11 Výše vyplacených dávek NP

35000000

30000000 25000000 20000000 15000000 vyplacené 10000000 dávky

5000000 vyplacenédávky Kč v 0 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 období Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Na grafu č. 11 je velmi výrazně zobrazeno, jak mezi lety 2009 až 2011 obrovsky narostl objem vyplacených dávek a pak po změně legislativy prudce klesl. Klesal nejen

60 objem peněz, ale i počet uplatněných neschopenek a samozřejmě také pojištěnců. Důvod byl jednoznačný. Obrovská výhodnost pojištění v letech 2009 a 2010 (výplaty uskutečňované ještě v průběhu roku 2011) přilákala k pojištění mnoho do té doby nepojištěných OSVČ (a také mnoho těch, kteří oznámili zahájení SVČ, ačkoliv fakticky podnikat nezačali), ale okamžitě byli uznáni práce neschopnými. Od roku 2011 jejich počet neustále, vzhledem k následným úpravám zákona, klesá. V roce 2008 (obdobný výsledek byl dosahován i v předchozích letech) bylo na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství OSVČ vyplaceno přibližně 8,5 mil. Kč, v roce 2011 přes 29 milionů a po následných úpravách v roce 2012 a 2014 opět přibližně stejný objem prostředků jako v roce 2008. Následující graf č. 12 porovnává procentní změny počtu vyplacených dávek a počtu pojištěných OSVČ.

Graf 12 Změna počtu pojištěnců a objemu vyplacených dávek (v %) 300

250 200 150 100 50 dávky 0 pojištěnci procentnízměna -50 -100 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 rok

Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Porovnáním procentních změn počtu pojištěných a celkové výše vyplacených nemocenských dávek bylo zjištěno, že prudký nárůst počtu pojištěnců byl následován stejně prudkým nárůstem vyplacených dávek. V následujících letech, kdy vešly v platnost ještě dvě dílčí úpravy zákona o nemocenském pojištění a pojištění se postupně pro OSVČ stalo nevýhodné, došlo k poklesu hodnot obou ukazatelů. Obě klesly pod úroveň před začátkem reformy nemocenského pojištění, tedy před rok 2008. To zcela odpovídá názoru, že státní nemocenské pojištění je pro OSVČ velmi nevýhodné a pro případ nemoci nebo mateřství se musí zabezpečit jiným způsobem. Proti ztrátě výdělku při nemoci lze zvolit nějakou vhodnou formu komerčního pojištění, nastávající maminky často řeší situaci tím, že se nechají zaměstnat, někdy i pouze formálně tak, aby dosáhly výhodnějších podmínek při vyplácení peněžité pomoci v mateřství.18 Určité skupině OSVČ, která výhodnosti

18 Poznatek pochází z pracovní praxe autorky práce.

61 nastaveného systému využila, pomohly nemocenské dávky překonat složitou situaci v době finanční a ekonomické krize.

2.3.3 Nemocenské pojištění od roku 2011 Od roku 2011 začala platit nová právní úprava, jejímž cílem bylo hlavně omezit výdaje státu na výplatu nemocenských dávek. Z grafu č. 12 vyplývá, že úpravy splnily svůj účel. Nejvýznamnějšími změnami, které začaly platit od 1. 1. 2011, byly:

- sazba pojistného zvýšena ze1,4 % na 2,3 % vyměřovacího základu; - z toho vyplývající zvýšení minimální platby z 56 na 92 Kč; - karenční doba se zvýšila na 21 dní; - účast na dobrovolném nemocenském pojištění automaticky mění výkon vedlejší činnosti na výkon hlavní činnosti s povinností hradit zálohy na důchodové pojištění a povinností účasti na důchodovém pojištění; - opětovné zavedení podmínky 3 měsíců pojištění pro nárok na výplatu nemocenského; - opětovné provázání nemocenského a důchodového pojištění (stejný vyměřovací základ pro obě pojištění).

S účinností od 1. 1. 2014 došlo k poslední poměrně významné úpravě. Minimum pro platbu nemocenského pojištění je nyní 115 Kč, maximální vyměřovací základ přestal být limitován jednou dvanáctinou maximálního VZ pro pojistné na důchodové pojištění, limitem se stává průměr určeného VZ pro pojistné na důchodové pojištění, tedy takový VZ, ze kterého OSVČ naposledy důchodové pojištění odvedla. Po 5 letech úprav systému nemocenského pojištění OSVČ tak jedinými zásadními změnami zůstávají oddělení účtů DP a NP, což zvyšuje náklady OSVČ (poplatky bance, případně poplatek poště za složenku) a omezení maximálního VZ, což z nemocenského pojištění činí produkt, který neplní svůj účel, tj. nechrání fyzické podnikající osoby v případě nemoci nebo mateřství.

2.4 Dočasný výkon činnosti v ostatních státech EU

Zda budou OSVČ dočasně pracovat v jiných státech EU je ovlivněno mnoha faktory. Jedním z faktorů je různý stupeň ochrany pracovního trhu jednotlivých členských států, který těm, kteří v zahraničí chtějí pracovat, stanovuje různé podmínky. Dalším faktorem je stále se zvyšující jazyková vybavenost mladší generace. Rozhodujícím faktorem je pak ekonomická situace a s tím úzce spojená situace na trhu práce v jednotlivých členských zemích. Graf č. 13 zachycuje vývoj počtu vystavených formulářů A1, které na základě

62 podané žádosti ČSSZ osobám samostatně výdělečně činným vystavila, v rozdělení podle toho, zda se jedná o vyslání (jednorázová práce), souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti ve více státech nebo současný výkon zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti v různých státech EU.

Graf 13 Počet OSVČ s výkonem SVČ v jiných státech EU 10000 9000 8000

7000 6000 Souběh SVČ 5000 4000 Vyslání početOSVČ 3000 2000 1000 souběh 0 SVČ/ZAM 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 rok Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

Graf zachycuje skutečnost, že stále více OSVČ se nechává zároveň zaměstnat v jiném členském státě EU (nejedná se o práci pro zahraniční firmy, ale práci která je skutečně fyzicky vykonávána v jiném státě). Od roku 2008, kdy jich bylo pouhých 39, se jejich počet postupně zvyšoval až na 1965 v roce 2016. Téměř se tak vyrovnal počet souběžných výkonů SVČ a zaměstnání a vyslání (dočasný výkon činnosti v jiném členském státě). Tento typ práce v zahraničí má naopak stále klesající tendenci. Naopak velmi významně roste počet těch, kteří současně vykonávají SVČ ve více členských státech EU. Od počátku sledovaného období jejich počet stoupl o více než 600 %. Je ovšem potřeba si uvědomit, že uvedená čísla přesně neodpovídají skutečnému počtu osob, které v jiných členských státech skutečně vykonávají činnost. Je určitý počet OSVČ, které v rozporu s koordinačními nařízeními žádost o určení příslušnosti k právním předpisům nepodaly, a proto v žádné statistice nejsou zachyceny. Autorka práce se domnívá, že jejich počet neustále klesá, a to z důvodu častějších kontrol a přísnějších postihů v ostatních členských státech ze strany zahraničních kompetentních institucí (zpřísňování začalo s nastupující finanční a ekonomickou krizí, státy chtějí více peněz do svých sociálních systémů).

Ke zvýšení počtu souběhů činností v různých státech došlo také v souvislosti s tím, že občané některých nečlenských států (převážně Ukrajiny) našli způsob, jak obejít pravidla EU v oblasti pracovního práva států, kde by rádi pracovali. Neustále se zvyšuje

63 počet těch, kteří pobyt a živnostenské oprávnění získají v ČR, ale pracovat jezdí do jiných států, kde by pracovní povolení získávali mnohem obtížněji nebo vůbec (Německo, Rakousko, Švýcarsko a některé další). Ke změnám došlo i ve struktuře OSVČ, které odjíždějí do ostatních členských států pracovat. Od roku 2004 (vstup ČR do EU) o určení příslušnosti k právním předpisům z důvodu dočasného výkonu práce v jiném členském státě (vyslání) žádali většinou hudebníci, vyjíždějící koncertovat v rámci EU. Ti z úsporných důvodů nyní ve velké většině žádají o souběh SVČ na 2 roky. O formulář A1 z důvodu současného výkonu ve více státech v minulosti žádali v převážné většině lékaři, vědci a pedagogové, kteří přednášejí, účastní se seminářů nebo mají částečně pracovní úvazky v nemocnicích, na univerzitách apod. V současné době převažují manuálně pracující.

2.5 Dotazníkové šetření

Šetření probíhalo pomocí papírového dotazníku (příloha č. 8). Dotazník obsahoval 14, většinou uzavřených otázek. Ty byly formulovány tak, aby zabránily špatné interpretaci, jejich znění bylo jednoznačné, stručné a srozumitelné. S žádostí o jejich vyplnění se pracovníci OSSZ Praha – východ obraceli na OSVČ, které přišly do klientského centra pracoviště oznámit zahájení nebo ukončení výkonu samostatné výdělečné činnosti. Cílem bylo zjistit detailní informace o těchto osobách, zjistit důvody, které vedly k zahájení nebo ukončení SVČ, jejich záměry, představy apod. V průběhu léta 2017 bylo o vyplnění dotazníku požádáno 259 OSVČ, 88 žen a 171 mužů. Všichni oslovení s vyplněním dotazníku souhlasili. Graf č. 14 zachycuje rozdělení dotázaných podle pohlaví a věku.

Graf 14 Rozdělení podle věku a pohlaví

70 60 50 40 30 20 Muži počet OSVČ 10 Ženy

0 do 1949 do 1959 do 1969 do 1979 do 1989 po 1990 ročník narození OSVČ

Zdroj: vlastní šetření, zpracováno autorkou

64 Nejvíce dotázaných, kteří přišli ohlásit zahájení nebo ukončení výkonu SVČ bylo ve věku 28 až 37 let, celkem 23,55 % všech dotázaných. O něco více je těch, kteří v současné době zahajují činnost, 58,67 %. Těch, kteří ukončovali činnost z tzv. „přirozených příčin“, tj. kvůli odchodu do důchodu, mateřství, péči o jinou osobu nebo studiu, bylo 29,1 %. Nejčastějším důvodem ukončení činnosti byl nástup do pracovního poměru (38,37 %). Zjistit, kolik OSVČ přechází do pracovního poměru z důvodu obav před přísnějšími postihy za tzv. švarc systém, které jsou průběžně avizovány všemi vládami, jaká část z nich se cítí lépe být zaměstnancem a když má možnost, dá zaměstnání přednost, není možné určit, protože k provozování švarc systému nebude nikdo ochoten se přiznat. Další početnou skupinou (druhou nejpočetnější) jsou ti, kteří se po ukončení podnikání registrují na Úřadu práce (19,4 %). Menší počet, přibližně 8 % ukončilo činnost z důvodu odchodu z ČR (cizí státní příslušníci). Nejvíce dotazovaných, celých 54,46 % ukončilo své podnikání do 5 let od zahájení. Více než 20 % bylo těch, kteří podnikali méně než 1 rok. To naznačuje, že v době nedávné finanční krize, ani dnes není snadné začít úspěšné podnikání. Podnikatelé si ve větší míře stěžují na stále se zhoršující platební morálku svých obchodních partnerů. Také téměř polovina respondentů přiznává, že se v souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami doslala do finančních potíží a nebyla schopna v termínu hradit své závazky. Nejčastějšími uváděnými důvody jsou nedostatek zakázek (velká konkurence v jejich oboru) a hlavně tzv. druhotná platební neschopnost. Nejčastěji uváděnými obory podnikání byly při ukončování činnosti uváděny služby (např. pořádání kurzů a školení, realitní činnost). Řemeslníci končí činnost většinou kvůli věku nebo zdraví. Z těch, kteří oznamovali ukončení podnikání, přibližně 74 % uvedlo, že podnikání jejich očekávání nesplnilo. Více než polovina dotázaných se domnívá, že placení sociálního pojištění je zbytečné a drahé. Jejich počet se však snižuje s přibývajícím věkem respondentů. Téměř 42 % přiznalo, že neví. Několik respondentů se domnívá, že by mělo být zrušeno minimální pojistné a pojištění by mělo být počítáno pouze ze skutečných příjmů. Z celkového počtu osob, které přišly oznámit zahájení činnosti, bylo 37,1 % těch, které již v minulosti podnikaly. Jednoznačně převažujícím důvodem pro předešlé ukončení činnosti je ekonomická krize. Téměř dvě třetiny všech respondentů uvedlo, že se nespoléhají pouze na budoucí důchod z povinného státního pojištění, ale jsou účastníky tzv. III. pilíře důchodového pojištění. To znamená, že mají sjednáno penzijní připojištění se státním příspěvkem. Graf č. 15 zachycuje počet respondentů podle zvoleného druhu zajištění.

65 Graf 15 Rozdělení OSVČ podle druhu pojištění počet OSVČ životní pojištění úrazové pojištění nemocenské komerční nemocenské státní penzijní spoření penzijní připojištění počet OSVČ žádné 0 50 100 150 200 250 Zdroj: vlastní šetření, zpracováno autorkou

Žádný respondent nebyl účasten II. pilíře, tedy důchodového spoření. Vzhledem k tomu, že tento druh pojištění byl již zrušen, nedošlo k příliš velkým komplikacím. Nemocenské pojištění u ČSSZ využívá jen 10,4 % respondentů, což v podstatě odpovídá počtu všech činných OSVČ. Poměrně velký počet dotázaných má sjednáno životní nebo úrazové pojištění. Ze zjištěných dat vyplývá, že OSVČ ve velké většině nespoléhají při řešení důsledků negativních sociálních událostí pouze na pomoc státu. Z šetření vyplývá, že čím mladší osoby, tím méně se státním zajištěním počítají, což je pozitivní trend.

2.6 Hloubkové rozhovory

Hloubkové rozhovory byly prováděny semi – strukturovanou (polo – standardizovanou) formou. Jak pořadí otázek, tak jejich formulace nebyla dodržována striktně, ale týkaly se všech předem vybraných oblastí. Otázky vycházely z odpovědí uvedených na papírovém dotazníku (příloha č. 8), které všichni respondenti vyplnili v rámci dotazníkového šetření. Některé otázky byly podrobnější, jiné vyplynuly z předchozích odpovědí respondentů. Cílem rozhovorů bylo získat podrobnější informace o OSVČ, které oznamují opětovné zahájení výkonu SVČ, zjistit důvod a období předchozího ukončení výkonu činnosti, důvod opětovného zahájení činnosti. Dalším cílem bylo zjistit, jak jsou respondenti informováni o oblasti důchodového pojištění a další informace.

Respondenti byli vybráni tak, aby byl zachován stejný poměru mužů a žen, kteří se účastnili dotazníkového šetření, i přibližná věková struktura. Základní údaje o respondentech jsou v příloze č. 9. Rozhovory se uskutečnily od dubna do července 2017. Respondenti byli vybráni mezi těmi, kteří se účastnili dotazníkového šetření, a v bodě 6 uvedly, že již v minulosti podnikali. Tito respondenti byli osloveni s žádostí o poskytnutí rozhovoru. Jestliže souhlasili, poskytli své jméno a telefonní číslo a byli informování o tom, že jestliže budou vybráni, budou v průběhu příštích několika měsíců kontaktováni, kvůli domluvení konkrétního času a místa uskutečnění rozhovoru. Oslovení

66 respondenti, vybraní dle výše uvedených kritérií, byli pozváni do kavárny jednoho obchodního centra, která poskytuje potřebný klid k uskutečnění rozhovoru. Rozhovory byly prováděny s každým respondentem zvlášť. Byly též – se souhlasem respondentů nahrávány na diktafon. Všichni respondenti byli ubezpečeni, že rozhovory jsou anonymní a budou použity výhradně pro účely diplomové práce. První část rozhovoru se zaměřila na obecné informace o respondentech, jako je předmět podnikání, délka podnikání, příčiny předchozího ukončení, ekonomické aktivitě po ukončení podnikání a důvodech opětovného zahájení. Další část byla zaměřena na jejich znalosti v oblasti důchodového pojištění. Každý rozhovor trval průměrně 14 minut. Přepisy rozhovorů jsou přílohou č. 10.

Z provedeného šetření vyplynulo, že respondenti začali podnikat, protože očekávali zlepšení své finanční situace, po ztrátě zaměstnání, nebo kvůli získání praxe. Pro většinu z nich to byl jediný zdroj příjmů. Z 11 respondentů měli pouze dva nějaké zaměstnance, další dva spolupracovali s jinými živnostníky (připustili využívání tzv. švarc systému). Všichni respondenti jako důvod předchozího ukončení činnosti uvedli špatnou ekonomickou situaci, úbytek zakázek a většina z nich i finanční potíže související s podnikáním. Téměř všichni si také stěžovali na špatnou platební morálku svých obchodních partnerů. Nikdo z nich ale neučinil právní kroky k vymožení svých pohledávek. Uvádějí však, že by bylo vhodné obchodní vztahy lépe právně ošetřit tak, aby byly pohledávky lépe vymahatelé. Většina z respondentů ukončila činnost v důsledku finanční krize, někteří ještě předtím, než se sami stali dlužníky. Podnikání nenaplnilo jejich představy. Většina z nich situaci vyřešila registrací na Úřadu práce. Respondenti zahajovali opětovně podnikání z různých důvodů. Někteří již jen jako přivýdělek, jiní proto, že ani zaměstnání jejich představy nenaplňuje a doufají, že v současné době je ekonomická situace příznivější.

Šetřením bylo zjištěno, že informovanost respondentů o systému důchodového pojištění není na příliš vysoké úrovni, ale s věkem se zvyšuje. Zvláště mladší, ale i střední generace má informace nepřesné a představy zkreslené. Kromě jedné výjimky nikdo z nich neví, kdy má nárok na starobní důchod. Odchylky v odhadu byly zaznamenány oběma směry, jak nahoru, tak dolů. Nejhorší se zdá být informovanost v oblasti způsobu výpočtu důchodu a významu výše vyměřovacího základu, ze kterého je pojistné odváděno při výkonu samostatné výdělečné činnosti. Tento stav považuje autorka práce za zásadní selhání státu, jehož povinností je občany o této problematice, která v budoucnu zásadně ovlivní jejich životy, informovat. Zcela zavádějící dopis MPSV, který OSVČ

67 obdrželi, na počátku roku 2016 tuto situaci nemůže výrazněji vylepšit. Povinností státu bylo informovat své občany průběžně. O možnosti navýšit vyměřovací základ a tím zvýšit svůj budoucí důchod byla informována pouze jediná osoba, ta však tuto informaci získala pouze díky své činnosti jako účetní. Přímým důsledkem této neinformovanosti je značný rozdíl ve výši důchodů přiznaných OSVČ a zaměstnancům. Pozitivně lze hodnotit skutečnost, že nemalá část respondentů nespoléhá pouze na zabezpečení státem, ale aktivně se podílí na svém zabezpečení ve stáří tím, že má uzavřeno penzijní připojištění.

2.7 Srovnání OSVČ a zaměstnance

Aby bylo možno posoudit, zda je výhodnější být zaměstnancem nebo podnikatelem, je třeba porovnat uhrazené platby sociálního pojištění a také výši vyplacených dávek. V příloze č. 11 jsou shrnuty jednotlivé sazby. Z tabulky v příloze č. 11 vyplývá, že nejméně odvede ze svého příjmu zaměstnanec, a to 6,5 % (8 % v roce 2008) z hrubé mzdy. OSVČ s účastí na dobrovolném nemocenském pojištění odvádí 16,9 % (v roce 2008 19,2 %, v letech 2009 a 2010 16 %). Zaměstnanec tedy ze své hrubé mzdy odvede méně než polovinu toho, co OSVČ. Největší podíl na platbách za zaměstnance má navíc zaměstnavatel, který odvede dalších 25 % z hrubé mzdy zaměstnance (26 % v roce 2008). Ve výši odvodů je tedy značný nepoměr. K porovnání úrovně zabezpečení byly vybrány dvě nejčastější pojistné události, tj. nemocenské dávky a starobní důchod.

2.7.1 Srovnání výše starobního důchodu Pro srovnání zabezpečení osob ve stáří, tj. výše starobního důchodu byli vybráni:

- zaměstnanec MgA. Antonín D., narozen v roce 1951, hudebník. Celý svůj produktivní život (od roku 1975) je zaměstnán v Národním divadle jako člen orchestru. Jeho mzda je od roku 1986 (hranice sledování příjmů pro výpočet důchodu) podprůměrná. Celkově jsou jeho příjmy, vzhledem k další – pedagogické činnosti – mírně nadprůměrné. Například v roce 2011 byl jeho celkový příjem (z obou zaměstnání) ve výši 341 817 Kč, průměrně tedy 28 484 Kč. Průměrná hrubá mzda činila 26 211 (ČSÚ, 2017).

- OSVČ Judita D., jeho manželka. Je narozena v roce 1955, 2 děti. Do roku 1991 byla zaměstnána nebo pečovala o dvě děti. Počínaje rokem 1992 byla (s malými přestávkami) až do odchodu do důchodu OSVČ. Předmětem jejího podnikání bylo poskytování ubytovacích služeb (malý penzion na okraji Prahy). I když byl její

68 příjem srovnatelný s manželovým (v roce 2011 např. činila měsíční fakturace 27 000 Kč), po odpočtu 60 % „paušálních nákladů“ a vzhledem k 50% vyměřovacímu základu bylo pojistné odváděno výhradně z minimálního vyměřovacího základu. Navíc v letech 1996 až 2003, kdy bylo možné při nízkém příjmu nebýt účasten pojištění (právní úprava v té době toto umožňovala) byla většinou účastna DP dobrovolně.

- zaměstnankyně Věra B., narozena v roce 1947, učitelka mateřské školy, 2 děti. Její příjem byl podprůměrný, ačkoliv po mnoho let měla i vedlejší příjem (úklid). Například v roce 2004, tj. v roce předcházejícím roku odchodu do důchodu, měla průměrnou měsíční mzdu ve výši 15 163 Kč, průměrná mzda zaměstnanců v národním hospodářství činila podle ČSÚ (2017) 17 882 Kč.

- zaměstnanec, následně OSVČ Pavel B., manžel Věry B., narozen v roce 1947. Nejdříve strojník na stavbách, poté technik. Po roce 1989 OSVČ. Jeho příjem byl do roku 1989 mírně nad průměrem. Jako OSVČ odváděl pojistné většinou z minimálního vyměřovacího základu.

- zaměstnanec Adam Z., narozen v roce 1951, po celou dobu, kdy byl ekonomicky činný, byl zaměstnán, popřípadě byl i jednatelem obchodních společností. Přibližně 10 let byl také OSVČ. Jeho podnikání však na výši důchodu nemělo žádný vliv.

Způsob výpočtu důchodu je značně složitý. V následující tabulce č. 15 proto budou uvedeny skutečnosti rozhodné pro výpočet důchodu a jeho výši.

Tabulka 15 Základní údaje o výši důchodu a rozhodných skutečnostech

Ročník Nárok na Druh Pojiště- Rok Výše Výše narození důchod19 důchodu né roky přiznání přiznaná současná20

Antonín D. 1951 62 + 8 § 29 46 2014 14 735 15 494 Judita D. 1955 60 § 31 34 2012 4 117 4 494 Věra B. 1947 57 + 4 § 29 37 2005 8 154 10 462 Pavel B. 1947 62 § 29 37 2009 10 237 11 511 Adam Z. 1951 62 + 8 § 29 48 2014 27 476 28 178 Zdroj: ČSSZ a vlastní šetření, zpracováno autorkou

Z tabulky č. 15 vyplývá, že rozdíly ve výši vypočtených důchodu jsou značné. Ačkoliv všechny osoby pracovaly celý svůj život, ženy mají i přes započtenou dobu, kdy se staraly o malé děti, nižší důchod. Podnikající žena navíc využila možnosti odejít do tzv.

19 Údaj v letech 20 Výše důchodu v Kč po valorizacích, k 31. 8. 2017

69 předčasného důchodu (podle § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.), což její důchod ještě více snížilo (konkrétně o 725 Kč). Výše výdělků, které zásadně ovlivňují výši přiznaného důchodu, jsou uvedeny v příloze č. 12.

Z šetření vyplynulo, že pro výpočet starobního důchodu je výhodnější být zaměstnancem. Hrubá mzda, i kdyby byla minimální, je totiž vždy vyšší než minimální vyměřovací základ u OSVČ, ze kterých platí velká část OSVČ své pojištění. Navíc zaměstnavatel odvání za své zaměstnance dalších 25 % z hrubé mzdy). Pak může dojít (a také velmi často dochází) k tomu, že i zaměstnanci s podprůměrnou mzdou mají důchod výrazně vyšší, než většina OSVČ (podle údajů z grafu č. 10). Vzhledem k tomu, že zatím odchází do starobního důchodu osoby ročníků, které alespoň po část svého produktivního života byly zaměstnány, lze předpokládat další negativní vývoj, a to v době, kdy začnou odcházet do důchodu lidé, kteří platí jako OSVČ minimální pojistné po celý, nebo většinu svého života. Navíc šetřením (hloubkové rozhovory) bylo dokázáno, že OSVČ nejsou informování o vztahu mezi hrubou mzdou a vyměřovacím základem pro odvod pojistného, ani o možnosti dobrovolného navýšení svého VZ. Tato možnost není, až na výjimky do současné doby využívána vůbec. Je tedy pravděpodobné, že budoucí generaci důchodců budou přiznávány důchody tak nízké, že nebudou schopni pokrýt ani základní životní výdaje.

2.7.2 Srovnání výše nemocenské dávky Pro srovnání byl vybrán rok 2014, tedy rok, který nespadá do období, kdy byly dávky vypláceny podle dnes již neplatné právní úpravy (velmi výhodné pro OSVČ). Uznání práce neschopným od 1. 1. 2015 do 31. 1. 2015. Pro toto porovnání byl vytvořen modelový případ zaměstnance, který pracuje v hlavním pracovním poměru a pobírá mzdu v průměrné výši. Srovnání bude provedeno s modelovým případem OSVČ, který platí minimální pojistné ve výši 115 Kč měsíčně (OSVČ M) a OSVČ, který má příjmy odpovídající průměrné mzdě v ekonomice (25 753 Kč) a proto činí jeho maximální výše měsíčního nemocenského pojištění 297 Kč. Podrobné výpočty všech srovnávaných dávek jsou v příloze č. 13. V následující tabulce č. 16 jsou výpočty uvedené v příloze č. 13 přehledně shrnuty.

70 Tabulka 16 Výše dávek nemocenského pojištění (v Kč) Mzda/VZ Náhrada mzdy Dávka NP Celkem zaměstnanec 25 753 4 812 7 786 12 598 OSVČ P 25 753 0 3 315 3 315 OSVČ M 5 000 0 1 224 1 224 Zdroj: vlastní výpočty, zpracováno autorkou

V případě, že nemoc trvá celý kalendářní měsíc (výpočty odpovídají prvnímu měsíci nemoci, kdy v současnosti je karenční doba 14 dní), pobírá zaměstnanec celkově 12 598 Kč, z toho 4 812 Kč vyplácí zaměstnavatel jako náhradu mzdy a 7 786 Kč správa sociálního zabezpečení. Tuto výši dostane zaměstnanec, i když ze své hrubé mzdy neplatí žádné nemocenské pojištění. To platí pouze zaměstnavatel. Přehled veškerých odvodů je součástí přílohy č. 14. OSVČ s příjmy odpovídajícími průměrné hrubé mzdě zaměstnance a hradící také maximální možnou výši pojistného (297 Kč), dostane za totéž období pouze 3 315 Kč. Podnikatel, který se buď dobrovolně rozhodl pro minimální výši pojistného, nebo více platit nemůže (je limitován výší maximálního VZ), obdrží dokonce jen 1 224 Kč. V obou případech je výši nemocenských dávek spíše symbolická, a OSVČ nijak nechrání v době nemoci. Jediná úleva, která z účasti na nemocenském pojištění podnikatelům plyne (kterou stát umožňuje), je skutečnost, že v případě uznání práce neschopným po celý kalendářní měsíc nemusí platit ani zálohu na důchodové a zdravotní pojištění, ani nemocenské pojištění. Nemocenské pojištění je v současné době koncipováno tak, aby spíše podnikatele nutilo hledat jiné alternativy zabezpečení v době nemoci (komerční pojištění, úspory apod.). Na zabezpečení plynoucí ze státního nemocenského pojištění spoléhat nelze.

71 ZÁVĚR

Diplomová práce se zabývá sociálním zabezpečením osob samostatně výdělečně činných, jeho úrovní a možnostmi. Sociální zabezpečení je součástí sociální politiky každého vyspělého státu. Jeho prostřednictvím se ekonomicky aktivní občané státu připravují na negativní sociální události, které během života každého člověka nastávají, nejčastěji na nemoc nebo stáří. Zvláštní skupinou ekonomicky činných občanů jsou OSVČ. Ti dali před relativními jistotami pracovního poměru přednost nejistotě a podnikají jako fyzické osoby. Tato forma ekonomické činnosti má své výhody, ale i nevýhody. Osoby samostatně výdělečně činné jsou však důležitou součástí každé ekonomiky.

V první části diplomové práce je poskytnut ucelený přehled o vývoji a hlavně současnosti sociálního zabezpečení v ČR a popsány možnosti a povinnosti OSVČ v oblasti sociálního pojištění. V praktické části práce je zhodnocena úroveň sociálního zabezpečení OSVČ. Bylo zjištěno, jak byl tento druh podnikání dotčen finanční a ekonomickou krizí a jestli je úroveň zabezpečení této skupiny ekonomicky aktivních osob dostatečná, protože úroveň sociálního zabezpečení s ekonomickou úspěšností u OSVČ úzce souvisí. Pro toto zhodnocení byl vybrán jeden region, konkrétně okres Praha – východ. Hodnoceným obdobím byly roky 2008 až 2016.

Na sledovaném území žije přibližně 173 000 občanů, z nichž více než 13 % (téměř 23 000) jsou OSVČ. Většina z nich podniká podle Živnostenského zákona. Počet OSVČ ve sledovaném období stoupal o něco rychleji, než počet obyvatel v území. Počet OSVČ rostl stabilně do roku 2012. V letech 2013 až 2015 naopak jejich počet klesal, což vypovídá o tom, že ekonomická krize ovlivnila tento druh podnikání poměrně výrazně. Mnoho OSVČ ukončovalo z ekonomických důvodů výkon činnosti a dalo přednost zapsání do evidence uchazečů o zaměstnání na Úřadech práce. Výrazně se také zvýšil podíl těch, kteří samostatnou výdělečnou činnost nemají jako svoji jedinou ekonomickou aktivitu, ale jen přivýdělek při zaměstnání. Jejich počet se ve sledovaném období zvýšil o téměř 9 % ze všech podnikajících osob. Také se zvýšil počet důchodců, kteří stále podnikají (popřípadě v důchodu začali podnikat). Zvýšení počtu podnikatelů, kteří jsou také v pracovním poměru, je jev negativní. Naznačuje, že příjmy ze SVČ se snižují a nestačí OSVČ finančně zajistit. Nárůst podnikajících starobních důchodců lze hodnotit jak pozitivně, tak negativně. Za pozitivní může být pokládán fakt, že i ve vyšším věku jsou lidé ochotni a schopni pracovat, být aktivní a užiteční pro společnost. Negativní pohled říká, že výše přiznaných starobních důchodů nestačí na úhradu jejich životních výdajů

72 a proto jsou k podnikání nuceni. Z počtu nově zahajujících OSVČ vyplývá, že v období let 2011 až 2013 jich ubývalo, a to i přes neustálý růst počtu obyvatel. Velký nárůst počtu začínajících podnikatelů v roce 2010 byl způsobem tím, že zkusili podnikat ti, kteří byli propuštěni z práce. O tom, že mnoho z nich bylo neúspěšných, hovoří skutečnost, že v tomtéž období došlo v nárůstu počtu těch, kteří nepodnikali ani celý rok a podnikání opět ukončili. Nejvíce jich bylo právě v letech 2010 a 2012. Na zhoršující se ekonomickou situaci podnikajících osob ukazuje také stále se snižující podíl osob, které podnikají jako fyzické osoby tak úspěšně, že hradí pojistné z maximálního vyměřovacího základu. V současnosti jsou to jen jednotlivci. Naopak rostl počet těch, kteří své pojistné hradí z minimálního VZ, tedy těch, kteří mají z podnikání velmi nízké příjmy, nebo dokonce ztrátu. Od roku 2009, kdy jich bylo 17,6 %, se jejich počet zvýšil na 37,2 % v roce 2012. V následujících letech počet výrazněji neklesl. Ze všech těchto údajů vyplývá, že příjmy ze samostatné výdělečné činnosti se ve sledovaném období snižovaly a dosud nedošlo k jejich opětovnému zvýšení.

V oblasti zajištění OSVČ v době nemoci došlo k velkým změnám. Poté, co v roce 2009 začal platit nový zákon o nemocenském pojištění, bylo toto pojištění pro podnikající osoby velmi výhodné a ukázalo se, že snadno zneužitelné. Následné úpravy zákona z tohoto pojištění udělaly pro převážnou většinu OSVČ produkt naprosto nefunkční, který nezaručuje ani minimální zajištění v případě nemoci.

Dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že nejvíce těch, kteří oznamovali zahájení, popř. ukončení SVČ je ve věku 28 až 37 let. O málo víc bylo zahajujících. Nejčastějším důvodem ukončení činnosti byl nástup do pracovního poměru, u téměř 40% všech respondentů. Druhá nejpočetnější skupina byli ti, kteří se následně registrovali na Úřadu práce. Velmi často uváděným důvodem ukončení SVČ byla zhoršená platební morálka obchodních partnerů. Mimo oficiální vyjádření také z rozhovorů s několika osobami vyplynulo, že po úředním ukončení činnosti hodlají dále pracovat, ale tzv. „načerno“.

Je zřejmé, že zhoršená ekonomická situace podnikající fyzické osoby výrazně zasáhla. Je ale třeba si také uvědomit, že od roku 1990, tj. od doby, kdy bylo po několika desítkách let v ČR opět dovoleno podnikat, nebyla struktura podnikajících fyzických osob podobná té v jiných tržních ekonomikách (kde k násilnému přerušení možnosti podnikat nedošlo). Po roce 1990 začalo tzv. „na IČO“ podnikat mnoho těch, jejichž podnikání neslo všechny znaky pracovního poměru. Ti při zhoršení ekonomické situace velmi často přešli do skutečného pracovního poměru. Ve sledovaném období však ukončovalo SVČ i mnoho

73 řádných podnikatelů, kteří byli zároveň zaměstnavateli a to v nejrůznějších oborech podnikání. Velká část z nich uváděla jako důvod úbytek zakázek a skutečnost, že za provedené práce nedostávali od svých obchodních partnerů zaplaceno. Vzhledem k tomu, jak často se tento jev v naší ekonomice vyskytuje, bylo by vhodné, aby stát učinil opatření, která by tyto praktiky co nejvíce omezily. To by např. znamenalo trestní postihy, zákazy činnosti apod. Ve stavebnictví, v oblasti subdodávek, kde se tento jev vyskytuje pravidelně, by např. bylo vhodné stanovit, že kolaudaci stavby bude možno provést až poté, co investor prokáže, že byly vypořádány závazky vůči všem subdodavatelům. Další možností by mohlo být využití bankovních záruk. Mělo by také dojít k úpravě zákona o veřejných zakázkách, např. mít možnost vyřadit účastníka, který nabízí cenu, ze které v podstatě vyplývá, že nehodlá svým subdodavatelům platit. Další opatření by se mělo týkat úpravy živnostenského zákona. Podnikatelům, ať už fyzickým nebo právnickým osobám, kteří v minulosti nebyli schopni hradit své závazky, by nemělo být umožněno zakládat stále nové firmy, většinou i ve stejném oboru podnikání.

Srovnáním výše poskytovaných dávek sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že lépe jsou jak v případě nemoci, tak ve stáří zabezpečeni zaměstnanci, ačkoliv mají – na rozdíl od OSVČ relativní jistotu zaměstnání a nemají zodpovědnost za zajištění práce. Z provedeného šetření, i ze zkušeností autorky práce dále vyplynulo, že došlo k naprostému selhání státu v oblasti informování OSVČ ohledně výše dávek, vztahu vyměřovacího základu OSVČ a hrubé mzdy i principu výpočtu důchodu OSVČ. Jediný dopis, rozesílaný OSVČ Ministerstvem práce a sociálních věcí tuto situaci nijak výrazně nenapravil. OSVČ by měly být připraveny na to, že státní dávky, jak v případě nemoci, tak stáří nebudou stačit na pokrytí jejich životních nákladů a měly by proto zvolit vhodnou kombinaci dalšího zabezpečení, např. formou úspor nebo komerčního pojištění.

Závěrem lze shrnout, že v případě shodné sociální události je výhodnější být zaměstnancem. Přesto je pro jistou část občanů důležitější možnost vlastního rozhodování, prostor pro realizaci svých záměrů a odvaha nést zodpovědnost za sebe, případně za své zaměstnance. Tito lidé dají před relativní jistotou zaměstnání přednost podnikání. Jsou velmi důležitou složkou ekonomického systému každého státu a většina z nich od něj mnoho nepožaduje a negativní sociální události bude řešit jen s malou podporou státu. Stát by je měl v jejich činnosti více podporovat a pomocí úprav zákonů nebo snadnějším způsobem komunikace jim práci usnadňovat.

74 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ

Literatura BURDOVÁ, E., a kol. O důchodovém zabezpečení pracujících. 1. vydání. Praha: Práce, 1988. 432 s. 24 – 073 - 88. DOSKOČILOVÁ, Veronika. Na co si dát pozor při pojištění pracovní neschopnosti? Měšec [online]. 2017, [cit. 2017-0-12]. ISSN 1213-4414. Dostupné z WWW: https://www.mesec.cz/clanky/na-co-si-dat-pozor-pri-pojisteni-pracovni-neschopnosti/. FADRNÝ, D. Určování příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení u zaměstnanců a OSVČ. Národní pojištění, 2012, Ročník 43, 10/2012, 47 s. ISSN 0323- 2395. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: DOPLNĚK, 2005. 280 s. ISBN 80-7239-176-3. HAMERNÍKOVÍ, B., MAAYTOVÁ, A. a kol. Veřejné finance. Praha: ASPI, 2007. 364 s. ISBN 978-80-7357-301-0. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Nemocenské pojištění v roce 1994: aneb kolik zaplatím a kolik dostanu. 2. upravené vydání. Praha: PRAGOEDUCA, 1994. 398 s. ISBN 80-85856- 00-X. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M. Nemocenské pojištění včetně pojistného na sociální zabezpečení podnikatelů, OSVČ a zaměstnanců malé organizace od roku 1996. 1. vydání. Praha: Pragoeduca, 1996. 328 s. ISBN 80-85856-33-6. HENDL, J., Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 191 s. ISBN 978- 80-7179-620-6. KONOPÁSKOVÁ, J. Nová pravidla pro koordinaci sociálního zabezpečení v EU. Národní pojištění, 2010, Ročník 41, 5/2010, 47 s. ISSN 0323-2395. KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. přepracované a aktualizované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 504. ISBN 978-80-7357-276-1. MPSV. Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie: Výběr textů vztahujících se k základním předpisům. Vydání první. Praha: MPSV, 2009. 282 s. ISBN 978-80-7421-009-9. PENNINGS, F. Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení. 1. vydání. Praha: MPSV, 2003, 180 s. ISBN 80-86552-55-1. TOMEŠ, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. přepracované vydání. Praha: SOCIOPRESS, spol. s r.o., 2001. 262 s. ISBN 80-86484-00-9. TOMEŠ, I., KOLDINSKÁ, K. Sociální právo Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2003, 284 s. ISBN 80-7179-831-2. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 380 s. ISBN 80-7179-856-8. VEČEŘA, M. Sociální stát: východiska a přístupy. 2. upravené vydání. Praha: SLON, 1996. 112 s. ISBN 80-85850-16-8.

75 ŽENÍŠKOVÁ, M., PŘIB, J. Zákon o nemocenském pojištění od 1. 1. 2009: s komentářem a příklady. 2. vydání. Olomouc: ANAG, 2008. 255 s. ISBN 978-80-7263-488-0.

Internetové zdroje příspěvky na webových stránkách PÁV, J., Základní změny v postavení migrujících osob z hlediska práva sociálního zabezpečení, zejména s ohledem na nové nařízení 883/2004 a jeho nedostatky. [online]. 2010 [cit. 2017-08-12]. Dostupné z WWW:http://www.elaw.cz/clanek/zakladni-zmny-v- postaveni-migrujicich-osob-z-hlediska-prava-socialniho-zabezpeceni-nove-naizeni. webové stránky Časové řady: Hlavní makroekonomické ukazatele [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 2.10.2017 [cit. 2017-10-3]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/hmu_cr. Časové řady: zaměstnanost, nezaměstnanost - časové řady [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 14.10.2017 [cit. 2017-10-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/zam_cr. Charakteristika okresu Praha-východ [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 16. 6. 2017 [cit. 2017-08-23]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xs/charakteristika_okresu_praha_vychod. Jana Dorčáková: Jak ovlivní vyměřovací základ výši důchodu [online]. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, ©2017 [cit. 2017-09-27]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/casopis- narodni-pojisteni-c-10-2006-clanek-3.htm. Mezinárodní smlouvy: přehled dvoustranných smluv [online]. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, ©2017 [cit. 2017-09-08]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/mezinarodni-smlouvy/smlouvy-uzavrene-cr/prehled-smluv.htm. Mzdy, náklady práce - časové řady [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 14.10.2017 [cit. 2017-10-15]. Dostupné z https://www.czso.cz/csu/czso/pmz_cr.

Obecná míra nezaměstnanosti v regionech soudržnosti a krajích – roční průměr [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 26.9.2017 [cit. 2017-09-27]. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt- vyhledavani&vyhltext=nezam%C4%9Bstnanost&bkvt=bmV6YW3Em3N0bmFub3N0&ka talog=all&pvo=ZAM06.

Okres Praha-východ [online]. Praha: Krajská hygienická stanice Středočeského kraje, ©2013. Poslední změna 31.12.2013 [cit. 2017-08-23]. Dostupné z: http://khsstc.cz/obsah/Praha-vychod_64_1.html. Pojištění OSVČ: definice a druhy SVČ. [online]. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, ©2017 [cit. 2017-08-10]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/pojisteni- osvc/druhy-svc/.

76 Praktický průvodce: právní předpisy, které se vztahují na pracovníky [online]. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, ©2017. [cit. 2017-08-12]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/0D512D91-736F-41D9-AEF9- 1C7855B50102/0/Practical_guide_workers_EU_CS.pdf. Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v národním hospodářství podle ekonomické činnosti [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017 [cit. 2017-09-27]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/46173161/32018117_0506.pdf/565e8b00-de7f- 48a3-9f81-51ba5bf6273f?version=1.2.

Regionální časové řady – Okres Praha-východ [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 22.5.2017 [cit. 2017-08-27]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xs/casove_rady_regionalni. Stav a pohyb obyvatelstva v ČR – 1. čtvrtletí 2017 [online]. Praha: Český statistický úřad, ©2017. Poslední změna 3.8.2017 [cit. 2017-08-23]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/stav-a-pohyb-obyvatelstva-v-cr-1-ctvrtleti-2017. Výroční zpráva 2016.[online]. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, ©2017 [cit. 2017-08-09]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/4E4E9AF2-F6D5-49DB- AD3A-DAB466AB3032/0/vz_2016.pdf. Základní aspekty reformy penzijního systému České republiky [online]. Praha: Ministerstvo financí ČR, ©2005-2013. Poslední změna 12.2.2016 [cit. 2017-08-08]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/soukrome-penzijni-systemy/duchodova- reforma/zakladni-informace.

Prameny (právní a jiné dokumenty) Nařízení Rady (EEC) 574/72 stanovující postup provádění Nařízení (EEC) 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci společenství Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení Rady (EEC) 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci společenství Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

77 Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění předpis č. 161/1998 Sb., Vyhláška MPSV o promíjení penále správami sociálního zabezpečení Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích Zákon č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

78 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK OBRÁZKY

Obrázek 1 Mapa Středočeského kraje

TABULKY

Tabulka 1 Sazby pro výpočet záloh a pojistného (v %) Tabulka 2 Přehled změn vyměřovacích základů, procentních sazeb, výše záloh a nároku Tabulka 3 Podíl jednotlivých druhů činností (v %) Tabulka 4 Počet OSVČ zahajujících činnost Tabulka 5 Počet OSVČ – ukončení činnosti Tabulka 6 Počet platebních výměrů Tabulka 7 Počet povolených splátek – období 2008 až 2016 Tabulka 8 Počet PVP v období 2008 až 2016 Tabulka 9 Počet pokut uložených v období let 2008 až 2016 Tabulka 10 Výpočet dávky při úhradě minimálního pojistného Tabulka 11 Výpočet dávky při úhradě maximálního pojistného Tabulka 12 Výpočet dávky při úhradě minimálního pojistného (56 Kč) Tabulka 13 Výpočet dávky při úhradě maximálního pojistného (1 006 Kč) Tabulka 14 Výpočet dávky při úhradě minima roku 2008 (238 Kč) Tabulka 15 Základní údaje o výši důchodu a rozhodných skutečnostech Tabulka 16 Výše dávek nemocenského pojištění

GRAFY

Graf 1 Vývoj počtu obyvatel okresu Praha-východ Graf 2 Migrující obyvatelstvo – přistěhovalí a vystěhovalí (změna v %) Graf 3 Vývoj počtu obyvatel a fyzických osob (v %) Graf 4 Vývoj počtu činných OSVČ v období let 2008 až 2016 Graf 5 Vývoj počtu OSVČ s vedlejší SVČ – rozdělení podle důvodu Graf 6 Procentní změna počtu OSVČ s vedlejší činností podle důvodu Graf 7 Porovnání počtu zahajujících OSVČ – porovnání okresů (v %) Graf 8 Porovnání počtu činných OSVČ Graf 9 Počet OSVČ s délkou výkonu činnosti kratší než 12 měsíců Graf 10 Počty OSVČ v rozdělení podle výše VZ v letech 2008 až 2016 (v %)

79 Graf 11 Výše vyplacených dávek NP Graf 12 Změna počtu pojištěnců a objemu vyplacených dávek (v %) Graf 13 Počet OSVČ s výkonem SVČ v jiných státech EU Graf 14 Rozdělení podle věku a pohlaví Graf 15 Rozdělení OSVČ podle druhu pojištění

80 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Organizační struktura ČSSZ …………………………………….……………… I

Příloha 2: Mapa okresů – sídel okresních správ sociálního zabezpečení …….……..………I

Příloha 3: Přehled mezinárodních smluv ………………………………………….…. II - IV

Příloha 4: Přehled výše vyměřovacích základů, pojistného a záloh ………….…………... V

Příloha 5: Seznam obcí okresu Praha – východ ……………………….…..…...…. IV - VIII

Příloha 6: Volné živnosti …………………………………………………………... VIII - X

Příloha 7: Výpočty denních dávek nemocenského pojištění ……...…………..…………. XI

Příloha 8: Dotazník použitý k provedení šetření …………………….……………....…. XII

Příloha 9: Respondenti semi - strukturovaných rozhovorů – základní údaje ……..….... XIII

Příloha 10: Přepis semi – strukturovaných rozhovorů ………….……...... ….….. XIII - XXVI

Příloha 11: Sazby pojistného zaměstnance a OSVČ v období 2008 až 2016 ….....….... XXVI

Příloha 12: Vyměřovací základy pro výpočet důchodu a průměrná mzda …….……... XXVII

Příloha 13: Výpočet dávek nemocenského pojištění ……………….……..…XXVIII - XXIX

Příloha 14: Přehled odvodů pojistného zaměstnance a zaměstnavatele …….….….....… XXX

81 PŘÍLOHY

Příloha 1: Organizační struktura ČSSZ (schéma)

Zdroj: ČSSZ (2017) Dostupné z www: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/organizacni-struktura-CSSZ.htm.

Příloha 2: Mapa okresů – sídel okresních správ sociálního zabezpečení (obrázek)

Zdroj: ČSSZ (2017), dostupné z www:http://www.cssz.cz/cz/kontakty.

I

Příloha 3: Přehled mezinárodních smluv (tabulka)

Vstup v Sbírka zákonů (Sb. m. s.) Datum podpisu Prováděcí předpis ke smlouvě Smluvní stát platnost Věcný rozsah (které dávky smlouva upravuje) Osobní rozsah (na koho se smlouva vztahuje) 2/2017 Sb. m. s. 13. 10. 2015 1. 2. 2017 Správní ujednání 3/2017 Sb. m. s.

Albánie dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Albánii, bez ohledu na z povolání občanství 58/2011 Sb. m. s. 16. 9. 2009 1. 7. 2011 Správní ujednání 59/2011 Sb. m. s.

Austrálie smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou důchody (byly) pojištěny v ČR nebo v Austrálii, bez ohledu na občanství 3/1958 Sb. 22. 5. 1957 1. 12. 1957 nepublikován Bosna a dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou Hercegovina dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Bosně a Hercegovině, z povolání, přídavky na děti bez ohledu na občanství Správní ujednání z r.1999 2/2000 Sb. m. s. 25. 11. 1998 1. 1. 2000 (nepublikováno) * Bulharsko dávky v nemoci a mateřství (jen peněžité dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání (jen smlouva se vztahuje pouze na občany ČR a Bulharska peněžité dávky), přídavky na děti, porodné, pohřebné Správní ujednání 130/2002 Sb. m. 130/2002 Sb. m. s. 17. 1. 2002 1. 12. 2002 s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité Černá Hora smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Černé Hoře, bez ohledu z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v na občanství nezaměstnanosti, přídavky na děti, pohřebné 215/1949 Sb. 12. 10. 1948 1. 7. 1949 nepublikován dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité * Francie dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích smlouva se vztahuje pouze na občany ČR a Francie z povolání (jen peněžité dávky), přídavky na děti, pohřebné 23/2004 Sb. m. s. 7. 12. 2000 1. 3. 2004 Správní ujednání 24/2004 Sb. m. s.

Chile smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou důchody, zdravotní péče pro důchodce (byly) pojištěny v ČR nebo v Chile, bez ohledu na občanství 82/2000 Sb. m. s. 22. 1. 1999 1. 7. 2000 Správní ujednání 81/2002 Sb.m.s dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou *Chorvatsko dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Chorvatsku, bez ohledu z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v na občanství nezaměstnanosti, přídavky na děti, porodné, pohřebné 45/2014 Sb. m. s. 8. 6. 2010 1. 9. 2014 Správní ujednání Indie Smlouva se vztahuje na všechny osoby, které byly důchody pojištěny v ČR nebo v Indii, bez ohledu na občanství 73/2002 Sb. m. s. 16. 7. 2000 1. 7. 2002 Správní ujednání 16/2004 Sb. m. s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité Izrael dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích smlouva se vztahuje pouze na občany ČR a Izraele z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), rodinné dávky 41/2009 Sb.m.s. 21. 2. 2008 1. 6. 2009 Správní ujednání 42/2009 Sb.m.s.

Japonsko Smlouva se vztahuje na všechny osoby, které byly důchody pojištěny v ČR nebo Japonsku, bez ohledu na občanství 1/2003 Sb. m. s. 24. 5. 2001 1. 1. 2003 Správní ujednání 1/2003 Sb. m. s.

Kanada smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou důchody (byly) pojištěny v ČR nebo v Kanadě, bez ohledu na občanství 80/2008 Sb. m. s. 14. 12. 2007 1. 11. 2008 Správní ujednání 81/2008 Sb. m. s. Korea důchody smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou II

(byly) pojištěny v ČR nebo v Koreji, bez ohledu na občanství 106/2000 Sb. m. s. 19. 1. 1999 1. 3. 2000 Správní ujednání (nepublikováno) dávky v nemoci a mateřství (jen peněžité dávky), důchody, smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou * Kypr dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání (jen (byly) pojištěny v ČR nebo na Kypru, bez ohledu na peněžité dávky), dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, občanství pohřebné 136/2000 Sb. m. s. 27. 5. 1999 1. 8. 2000 nebyl sjednán dávky v nemoci a mateřství (jen peněžité dávky), důchody, smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou * Litva dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání (jen (byly) pojištěny v ČR nebo v Litvě, bez ohledu na peněžité dávky), dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, občanství pohřebné 18/2002 Sb. m. s. 17. 11. 2000 1. 3. 2002 Správní ujednání 67/2003 Sb. m. s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité * smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích Lucembursko (byly) pojištěny v ČR nebo v Lucembursku, bez z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v ohledu na občanství nezaměstnanosti, přídavky na děti, porodné, pohřebné Správní dohoda z r. 1959 21/1960 Sb. 30. 1. 1959 1. 12. 1959 (nepublikována)

* Maďarsko dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích smlouva se vztahuje pouze na občany ČR a Maďarska z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), rodinné dávky, sociální péče Správní ujednání 2/2007 Sb. m. s. 7.10.2005 1.1.2007 3/2007 Sb. m. s. Makedonie dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích Všechny osoby, které jsou (byly) pojištěny v ČR nebo z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), přídavky na v Makedonii, bez ohledu na občanství děti, dávky v nezaměstnanosti 85/2012 Sb.m.s. 29. 11. 2011 1. 10. 2012 Správní ujednání 86/2012 Sb.m.s.

Moldavsko Smlouva se vztahuje na všechny osoby, které byly důchody pojištěny v ČR nebo v Moldavsku, bez ohledu na občanství Ujednání z 27. 7. 2001 94/2002 Sb. m. s. 27. 7. 2001 1. 9. 2002 (nepublikováno) * Německo dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Německu, bez ohledu na z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky) občanství 93/2002 Sb. m. s. 30. 5. 2001 1. 9. 2002 nebyl sjednán smlouva se vztahuje na všechny poživatele dávek smlouva zajišťuje pouze export následujících dávek na * Nizozemí nebo na jejich rodinné příslušníky, pokud bydlí nebo území druhého smluvního státu: dávky v nemoci a se zdržují na území ČR nebo Nizozemí, bez ohledu na mateřství (jen peněžité dávky), důchody a rodinné dávky občanství Dohoda o používání Úmluvy 261/1948 Sb. 5. 4. 1948 1. 10. 1948 118/2002 Sb. m. s.

* Polsko dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích úmluva se vztahuje pouze na občany ČR a Polska z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v nezaměstnanosti, přídavky na děti, pohřebné Správní ujednání 125/2003 Sb. m. 124/2003 Sb. m. s. 19. 2. 2002 1. 11. 2003 s. Québec dohoda se vztahuje na všechny osoby, které jsou důchody (byly) pojištěny v ČR nebo v Quebeku, bez ohledu na občanství 55/2001 Sb. m. s. 20. 7. 1999 1. 7. 2001 Správní ujednání 79/2001 Sb. m. s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou * Rakousko dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Rakousku, bez ohledu na z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v občanství nezaměstnanosti 25/2004 Sb. m. s. 24. 9. 2002 1. 3. 2004 Správní ujednání 49/2005 Sb. m. s. * Rumunsko dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou III

dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Rumunsku, bez ohledu z povolání(zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v na občanství nezaměstnanosti, další dávky(porodné, pohřebné, přídavek na dítě) 57/2014 Sb. m. s. 8. 12. 2011 1. 11. 2014 Ujednání 58/2014 Sb. m. s.

Rusko dávky v nemoci a mateřství, důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pohřebné, přídavky na Smlouva se vztahuje pouze na občany ČR a Ruska děti Správní ujednání 117/2002 Sb. m. 228/1993 Sb. 29. 10. 1992 1. 1. 1993 s. * Slovensko dávky v nemoci a mateřství (jen peněžité dávky), důchody, univerzální rozsah; dávky v nezaměstnanosti - pouze dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, pohřebné pro občany ČR a SR 1. 3. 1958 Sb. 22. 5. 1957 1. 12. 1957 nepublikován

* Slovinsko dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo ve Slovinsku, bez ohledu z povolání, přídavky na děti na občanství Správní ujednání 130/2002 Sb. m. 130/2002 Sb. m. s. 17. 1. 2002 1. 12. 2002 s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité Srbsko smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocích (byly) pojištěny v ČR nebo v Srbsku, bez ohledu na z povolání (zdravotní péče a peněžité dávky), dávky v občanství nezaměstnanosti, přídavky na děti, pohřebné 52/2004 Sb. m. s. 13. 5. 2002 1. 5. 2004 Správní ujednání 53/2004 Sb. m. s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité * Španělsko dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání (peněžité dávky a zdravotní péče), smlouva se vztahuje na občany ČR a Španělska dávky v nezaměstnanosti, rodinné přídavky pro nezaopatřené děti Správní ujednání z 20. 10. 1997 267/1997 Sb. 10. 6. 1996 1. 11. 1997 (nepublikováno) smlouva se obecně vztahuje pouze na občany ČR a * Švýcarsko dávky v nemoci a mateřství (jen peněžité dávky), důchody, Švýcarska; pokud jde o dávky v nemoci a mateřství dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání (jen na všechny osoby, které jsou (byly) pojištěny v ČR peněžité dávky) nebo ve Švýcarsku, bez ohledu na občanství Správní ujednání 136/2004 Sb. m. 135/2004 Sb. m. s. 2. 10. 2003 1. 1. 2005 s. dávky v nemoci a mateřství (zdravotní péče a peněžité Turecko smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou dávky), důchody, dávky při pracovních úrazech a (byly) pojištěny v ČR nebo Turecku, bez ohledu na nemocech z povolání (peněžité dávky a zdravotní péče), občanství dávky v nezaměstnanosti, pohřebné, přídavky na děti 29/2003 Sb. m. s. 4. 7. 2001 1. 4. 2003 Správní ujednání 96/2003 Sb. m. s. dávky v nemoci a mateřství (jen peněžité dávky), důchody, Ukrajina dávky při pracovních úrazech a nemocích z povolání (jen smlouva se vztahuje jen na občany ČR a Ukrajiny peněžité dávky), dávky v nezaměstnanosti, přídavky na děti, pohřebné nepublikována 12. 7. 1968 12. 7. 1968 nebyl sjednán USA** Dohoda zajišťuje pouze export důchodů z jedné smluvní Dohoda se vztahuje jen na občany ČR a USA země do druhé Správní ujednání 85/2008 Sb. m. s. 7. 9. 2007 1. 1. 2009 86/2008 Sb. m. s. USA smlouva se vztahuje na všechny osoby, které jsou důchody (byly) pojištěny v ČR nebo v USA bez ohledu na občanství

Zdroj: ČSSZ (2017) Dostupné z WWW:http://www.cssz.cz/cz/mezinarodni-smlouvy/smlouvy-uzavrene-cr/prehled-smluv.htm.

IV

Příloha 4: Přehled výše vyměřovacích základů, pojistného a záloh (tabulka)

roční min. minim. max. příjem min. měsíční roční max. roční max. roční min. % období / účast roční VZ platba pojistné VZ DP v měsíční pojistné v VZ NP NP z platba VZ - % % DP na DP DP v Kč DP DP Kč platba Kč měsíční VZ NP z příjmů z VZ 1.5.1990 4 800 4 800 100 1 200 120 000 2 500 30 000 25% rok 1992 26 400 24 000 500 6 000 120 000 2 500 30 000 25% rok 1993 26 400 13 200 396 4 752 486 000 14 580 174 960 35% 36% rok 1994 26 400 13 200 333 3 987 486 000 12 231 146 772 1 100 4,8% 53 35% 30,2% rok 1995 26 400 15 000 333 4 530 486 000 12 231 146 772 1 100 4,8% 53 35% 30,2% rok 1996 30 000 15 000 370 4 440 486 000 11 988 143 856 1 250 4,4% 55 35% 29,6% rok 1997 33 600 16 800 415 4 973 486 000 11 988 143 856 1 400 4,4% 62 35% 29,6% rok 1998 35 400 17 700 437 5 240 486 000 11 988 143 856 1 475 4,4% 65 35% 29,6% rok 1999 36 600 18 300 452 5 417 486 000 11 988 143 856 1 525 4,4% 68 35% 29,6% rok 2000 37 800 18 900 467 5 595 486 000 11 988 143 856 1 575 4,4% 70 35% 29,6% rok 2001 39 600 19 800 489 5 861 486 000 11 988 143 856 1 650 4,4% 73 35% 29,6% rok 2002 42 600 21 300 526 6 305 486 000 11 988 143 856 1 775 4,4% 79 35% 29,6% rok 2003 44 400 22 200 548 6 572 486 000 11 988 143 856 1 850 4,4% 82 35% 29,6% HVČ 2004 40 410 40 416 997 11 964 486 000 11 988 143 856 3 368 4,4% 149 40% 29,6% VVČ 2004 40 410 20 208 499 5 982 486 000 11 988 143 856 1 684 4,4% 75 HVČ 2005 42 922 48 288 1 192 14 294 486 000 11 988 143 856 4 024 4,4% 178 45% 29,6% VVČ 2005 42 922 21 468 530 6 355 486 000 11 988 143 856 1 789 4,4% 79 HVČ 2006 45 200 56 508 1 394 16 727 486 000 11 988 143 856 4 709 4,4% 208 50% 29,6% VVČ 2006 45 200 22 608 558 6 692 486 000 11 988 143 856 1 884 4,4% 83 HVČ 2007 48 334 60 420 1 491 17 885 486 000 11 988 143 856 5 035 4,4% 222 50% 29,6% VVČ 2007 48 334 24 168 597 7 154 486 000 11 988 143 856 2 014 4,4% 89 HVČ 2008 51 774 64 680 1 596 19 146 1 034 880 25 528 306 325 5 390 4,4% 238 50% 29,6% VVČ 2008 51 774 25 872 639 7 659 1 034 880 25 528 306 325 2 156 4,4% 95 HVČ 2009 70 668 1 720 20 636 1 130 640 27 513 330 147 4 000 1,4% 56 50% 29,2% VVČ 2009 56 532 28 272 688 8 256 1 130 640 27 513 330 147 4 000 1,4% HVČ 2010 71 136 1 731 20 772 1 707 048 27 693 498 459 4 000 1,4% 56 50% 29,2% VVČ 2010 56 901 28 452 693 8 308 1 707 048 27 693 498 459 4 000 1,4% HVČ 2011 74 220 1 807 21 673 1 781 280 43 345 520 314 4 000 2,3% 92 50% 29,2% VVČ 2011 59 734 29 688 723 8 669 1 781 280 43 345 520 314 NELZE HVČ 2012 75 420 1 836 22 023 1 206 576 29 361 352 321 5 000 2,3% 115 50% 29,2% VVČ 2012 60 329 30 168 735 8 810 1 206 576 29 361 352 321 NELZE HVČ 2013 1 890 22 675 30 233 362 791 29,2% 77 652 1 242 432 5 000 2,3% 115 HVČ DS 13 1 696 20 345 27 127 325 518 26,2% 50% VVČ 2013 756 9 072 30 233 362 791 29,2% 62 121 31 068 1 242 432 NELZE VVČ DS 13 679 8 140 27 127 325 518 26,2% HVČ 2014 1 894 22 727 30 301 363 604 29,2% 77 832 1 245 216 5 000 2,3% 115 HVČ DS 14 1 700 20 392 27 188 326 247 26,2% 50% VVČ 2014 758 9 093 30 301 363 604 29,2% 62 261 31 140 1 245 216 NELZE VVČ DS 14 680 8 159 27 188 326 247 26,2%

Zdroj: ČSSZ (2016), zpracováno autorkou

V

Příloha 5: Seznam obcí okresu Praha – východ (tabulka)

Obce okresu Praha - východ Statut Zdrav. Počet obyvatel Pošta Škola ární zař. Pořa- Počet Počet Katastr. město dové Název obce částí katas- výměra městys ve věku (ano = 1, ne = 0, číslo obce trů v ha ostatní celkem 15 - 64 *=škola s jedním obce= let stupněm) 1 a b 2 3 4 5 6 9 10 11 12

1 Babice 1 1 557 980 648 0 * 0 1 2 Bašť 1 1 781 1 989 1 383 0 0 0 1 3 Borek 1 1 299 277 183 0 0 0 1 4 Bořanovice 2 1 535 773 511 0 0 0 1 Brandýs nad Labem 5 3 3 2 265 18 011 12 121 1 1 1 město -Stará Boleslav 6 Brázdim 3 1 548 649 451 0 * 0 1 7 Březí 1 1 308 490 326 0 0 0 1 8 Čelákovice 4 3 1 588 11 892 7 743 1 1 1 město 9 Černé Voděrady 1 1 1 314 349 229 0 0 0 1 10 Čestlice 1 1 443 636 427 1 * 1 1 11 Dobročovice 1 1 358 265 184 0 0 0 1 12 Dobřejovice 1 1 384 1 064 737 1 * 1 1 13 Doubek 1 1 368 368 250 0 0 0 1 14 Dřevčice 1 1 562 739 509 0 * 0 1 15 Dřísy 1 1 844 929 626 1 * 0 1 16 Herink 1 1 274 531 377 0 0 0 1 17 Hlavenec 1 1 1 472 382 268 0 0 0 1 18 Horoušany 2 1 705 1 151 775 0 0 0 1 19 Hovorčovice 1 1 214 2 255 1 511 0 0 1 1 20 Hrusice 1 1 543 792 495 0 0 0 1 21 Husinec 2 1 297 1 397 880 1 * 1 1 22 Jenštejn 2 2 510 1 119 713 1 0 0 1 23 Jevany 1 1 1 292 711 453 1 0 1 1 24 Jirny 2 1 826 2 652 1 715 1 * 1 1 25 Kaliště 3 2 624 270 183 0 0 0 1 26 Kamenice 10 3 1 738 4 328 2 803 1 1 1 1 27 Káraný 1 1 894 729 469 1 0 0 1 28 Klecany 4 2 1 016 3 197 2 114 1 1 1 město 29 Klíčany 1 1 401 391 269 0 0 0 1 30 Klokočná 1 1 284 247 154 0 0 0 1 31 Konětopy 1 1 303 301 207 0 0 0 1 32 Konojedy 2 1 513 247 172 0 0 0 1 Kostelec nad Černými 33 2 2 1 770 3 605 2 388 1 1 1 město lesy 34 Kostelec u Křížků 1 1 410 643 439 0 * 1 1 35 Kostelní Hlavno 1 1 683 457 300 1 * 1 1 36 Kozojedy 1 1 716 809 529 0 0 0 1 37 Křenek 1 1 529 249 165 0 0 0 1 38 Křenice 1 1 402 648 441 0 0 0 1 39 Křížkový Újezdec 2 2 486 213 151 0 0 0 1

VI

40 Kunice 5 3 1 040 1 358 887 0 * 0 1 41 Květnice 1 1 284 1 447 961 0 0 0 1 42 Lázně Toušeň 1 1 555 1 337 861 1 * 1 městys 43 Lhota 1 1 796 452 300 0 0 1 1 44 Líbeznice 1 1 599 2 576 1 672 1 1 1 1 45 Louňovice 1 1 443 1 034 672 0 0 0 1 46 Máslovice 1 1 309 329 225 0 0 0 1 47 Měšice 1 1 432 1 833 1 223 1 0 1 1 48 Mirošovice 1 1 536 1 217 824 0 * 1 1 49 Mnichovice 3 3 832 3 445 2 163 1 1 1 město 50 Modletice 1 1 344 572 453 0 0 1 1 51 Mochov 1 1 932 1 294 917 1 * 1 1 52 Mratín 1 1 490 1 310 887 1 0 1 1 53 Mukařov 3 3 633 2 326 1 460 1 1 1 1 54 Nehvizdy 2 1 983 2 417 1 617 1 * 1 městys 55 Nová Ves 1 1 194 1 043 741 0 0 0 1 56 Nový Vestec 1 1 314 413 280 0 0 0 1 57 Nučice 1 1 498 383 267 0 0 0 1 58 Nupaky 1 1 318 1 400 994 0 0 0 1 59 Odolena Voda 2 3 1 124 5 726 3 862 1 1 1 město 60 Oleška 5 3 1 194 957 643 1 0 0 1 61 Ondřejov 3 3 1 816 1 519 939 1 1 1 1 62 Oplany 1 1 581 95 67 0 0 0 1 63 Panenské Břežany 1 1 579 574 375 0 * 0 1 64 Pětihosty 1 1 385 234 145 0 0 0 1 65 Petříkov 2 2 470 517 345 0 0 0 1 66 Podolanka 1 1 330 533 361 0 0 0 1 67 Polerady 1 1 386 214 154 0 0 0 1 68 Popovičky 3 2 520 336 222 0 0 0 1 69 Prusice 1 1 257 79 38 0 0 0 1 70 Předboj 1 1 407 860 575 0 0 1 1 71 Přezletice 1 1 416 1 355 878 0 0 0 1 72 Radějovice 2 2 509 370 262 0 0 0 1 73 Radonice 1 1 477 879 600 0 0 0 1 74 Říčany 7 7 2 581 14 749 9 507 1 1 1 město 75 Sedlec 1 1 188 322 224 0 0 0 1 76 Senohraby 1 1 344 1 195 762 1 * 1 1 77 Sibřina 2 2 442 794 526 1 0 0 1 78 Sluhy 1 1 456 666 448 0 * 0 1 79 Sluštice 1 1 410 409 279 0 0 0 1 80 Strančice 7 5 1 162 2 202 1 462 1 1 1 1 81 Struhařov 1 1 578 715 484 0 0 1 1 82 Stříbrná Skalice 4 4 2 443 1 299 855 1 1 1 1 83 Sudovo Hlavno 1 1 1 341 478 326 0 0 0 1 84 Sulice 4 1 992 1 673 1 137 0 0 0 1 85 Svémyslice 1 1 345 413 273 0 0 0 1 86 Světice 1 1 117 1 100 755 0 * 0 1 87 Svojetice 1 1 258 908 588 0 0 0 1 88 Šestajovice 1 1 542 3 418 2 234 1 1 1 1 89 Škvorec 2 2 1 275 1 584 979 1 1 1 městys 90 Štíhlice 1 1 519 154 101 0 0 0 1 91 Tehov 1 1 819 848 556 0 * 0 1 92 Tehovec 1 1 278 535 344 0 0 1 1 VII

93 Úvaly 1 1 1 097 6 381 4 051 1 1 1 město 94 Veleň 2 1 698 1 205 827 0 * 0 1 95 Veliká Ves 1 1 570 277 201 0 0 0 1 96 Velké Popovice 10 3 1 562 2 724 1 741 1 1 1 1 97 Větrušice 1 1 286 596 424 0 0 0 1 98 Vlkančice 2 1 730 174 111 0 0 0 1 99 Vodochody 2 2 495 546 378 1 0 0 1 100 Všestary 2 1 444 798 517 0 0 0 1 101 Vyšehořovice 2 2 660 611 414 0 0 1 1 102 Výžerky 1 1 656 169 102 0 0 0 1 103 Vyžlovka 1 1 379 635 426 0 0 0 1 104 Zápy 1 3 876 816 554 0 0 0 městys 105 Záryby 2 2 815 930 609 0 * 1 1 106 Zdiby 4 3 995 3 181 2 106 1 * 1 1 107 Zeleneč 2 2 1 075 3 105 1 986 1 1 1 1 108 Zlatá 1 1 112 280 197 0 0 0 1 109 Zlonín 1 1 309 435 313 0 0 0 1 110 Zvánovice 1 1 650 508 334 0 0 0 1 Zdroj: ČSÚ (2017) Dostupné z WWW: https://www.czso.cz/csu/czso/lesnictvi_zem?p_p_id=3&p_p_lifecycle=0&p_p_state=maximized&p_p_mode =view&_3_struts_action=%2Fsearch%2Fsearch&_3_groupId=0&_3_keywords=praha- v%C3%BDchod&_3_format=&_3_delta=20&_3_advancedSearch=false&_3_andOperator=true&_3_resetCu r=false&cur=2.

Příloha 6: Volné živnosti (tabulka)

Příloha č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb., ŽIVNOST VOLNÁ (K § 25 odst. 2) Předmět podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona Obory činností náležející do živnosti volné 1. Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost 2. Činnost odborného lesního hospodáře a vyhotovování lesních hospodářských plánů a osnov 3. Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky 4. Nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin 5. Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby) 6. Úprava nerostů, dobývání rašeliny a bahna 7. Výroba potravinářských a škrobárenských výrobků 8. Pěstitelské pálení 9. Výroba krmiv, krmných směsí, doplňkových látek a premixů 10. Výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků 11. Výroba a opravy obuvi, brašnářského a sedlářského zboží 12. Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků 13. Výroba vlákniny, papíru a lepenky a zboží z těchto materiálů 14. Vydavatelské činnosti, polygrafická výroba, knihařské a kopírovací práce

VIII

15. Výroba, rozmnožování, distribuce, prodej, pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů a výroba nenahraných nosičů údajů a záznamů 16. Výroba koksu, surového dehtu a jiných pevných paliv 17. Výroba chemických látek a chemických směsí nebo předmětů a kosmetických přípravků 18. Výroba hnojiv 19. Výroba plastových a pryžových výrobků 20. Výroba a zpracování skla 21. Výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků 22. Výroba brusiv a ostatních minerálních nekovových výrobků 23. Broušení technického a šperkového kamene 24. Výroba a hutní zpracování železa, drahých a neželezných kovů a jejich slitin 25. Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků 26. Umělecko-řemeslné zpracování kovů 27. Povrchové úpravy a svařování kovů a dalších materiálů 28. Výroba měřicích, zkušebních, navigačních, optických a fotografických přístrojů a zařízení 29. Výroba elektronických součástek, elektrických zařízení a výroba a opravy elektrických strojů, přístrojů a elektronických zařízení pracujících na malém napětí 30. Výroba neelektrických zařízení pro domácnost 31. Výroba strojů a zařízení 32. Výroba motorových a přípojných vozidel a karoserií 33. Stavba a výroba plavidel 34. Výroba, vývoj, projektování, zkoušky, instalace, údržba, opravy, modifikace a konstrukční změny letadel, motorů letadel, vrtulí, letadlových částí a zařízení a leteckých pozemních zařízení 35. Výroba drážních hnacích vozidel a drážních vozidel na dráze tramvajové, trolejbusové a lanové a železničního parku 36. Výroba jízdních kol, vozíků pro invalidy a jiných nemotorových dopravních prostředků 37. Výroba a opravy čalounických výrobků 38. Výroba, opravy a údržba sportovních potřeb, her, hraček a dětských kočárků 39. Výroba zdravotnických prostředků 40. Výroba a opravy zdrojů ionizujícího záření 41. Výroba školních a kancelářských potřeb, kromě výrobků z papíru, výroba bižuterie, kartáčnického a konfekčního zboží, deštníků, upomínkových předmětů 42. Výroba dalších výrobků zpracovatelského průmyslu 43. Provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody 44. Nakládání s odpady (vyjma nebezpečných) 45. Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti 46. Sklenářské práce, rámování a paspartování 47. Zprostředkování obchodu a služeb 48. Velkoobchod a maloobchod 49. Zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím 50. Údržba motorových vozidel a jejich příslušenství

IX

51. Potrubní a pozemní doprava (vyjma železniční a silniční motorové dopravy) 52. Skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě 53. Zasilatelství a zastupování v celním řízení 55. Ubytovací služby 56. Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály 57. Činnost informačních a zpravodajských kanceláří 58. Realitní činnost, správa a údržba nemovitostí 59. Pronájem a půjčování věcí movitých 60. Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků 61. Projektování pozemkových úprav 62. Příprava a vypracování technických návrhů, grafické a kresličské práce 63. Projektování elektrických zařízení 64. Výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd 65. Testování, měření, analýzy a kontroly 66. Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení 67. Návrhářská, designérská, aranžérská činnost a modeling 68. Fotografické služby 69. Překladatelská a tlumočnická činnost 70. Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy 71. Provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu 72. Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti 73. Provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí 74. Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti 75. Praní pro domácnost, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu a osobního zboží 76. Poskytování technických služeb 77. Opravy a údržba potřeb pro domácnost, předmětů kulturní povahy, výrobků jemné mechaniky, optických přístrojů a měřidel 78. Poskytování služeb osobního charakteru a pro osobní hygienu 79. Poskytování služeb pro rodinu a domácnost 80. Výroba, obchod a služby jinde nezařazené

Zdroj: zákon č. č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon

X

Příloha 7: Výpočty denních dávek nemocenského pojištění (výpočet) minimální stejná platba měsíčního pojistného – po celý rok 2009 ve výši 56 Kč DPN od 10. 1. 2010 rozhodné období: 1. 1. 2009 až 31. 12. 2009 měsíční VZ: ( platba NP : 1,4) x 100 = (56 : 1,4) x 100 = 4 000 Kč roční VZ: měsíční VZ . 12 tj. 4 000x 12 = 48 000 denní VZ: roční VZ : 365 tj. 48 000 : 365 = 131

Platba ponechaná ve výši minima před platností nového zákona stejná platba měsíčního pojistného – po celý rok 2009 ve výši 238 Kč DPN od 10. 1. 2010 rozhodné období: 1. 1. 2009 až 31. 12. 2009 měsíční VZ: ( platba NP : 1,4) x 100 = (238 : 1,4) x 100 = 17 000 Kč roční VZ: měsíční VZ . 12 tj. 17 000x 12 = 204 000 denní VZ: roční VZ : 365 tj. 204 000 : 365 = 558,90 maximální stejná platba měsíčního pojistného – po celý rok 2009 ve výši 1 006 Kč DPN od 10. 1. 2010 rozhodné období: 1. 1. 2009 až 31. 12. 2009 měsíční VZ: ( platba NP : 1,4) x 100 = (1 006 : 1,4) x 100 = 71 858 Kč roční VZ: měsíční VZ . 12 tj. 71 858x 12 = 862 296 denní VZ: roční VZ : 365 tj. 862 296 : 365 = 2 362,45

Zpracováno autorkou

XI

Příloha 8: Dotazník použitý k provedení šetření (obrázek)

Zpracováno autorkou

XII

Příloha 9 Respondenti semi-strukturovaných rozhovorů – základní údaje (soupis)

1. respondent – Jitka K., žena, 49 let, umělecká činnost – produkce 2. respondent – Zdenka B., žena, 61 let, maloobchod 3. respondent – Ing. Nikola S., žena, 29 let, projekční činnost – malé stavby 4. respondent – Zuzana B., žena, 34 let, účetní 5. respondent – Petr M., muž, 34 let, pomocné stavební práce, izolatér a zedník 6. respondent – Michal V., muž, 24 let, autodoprava 7. respondent – Jaroslav K., muž, 56 let, zámečník 8. respondent – Pavel Č., muž, 37let, podlahář 9. respondent – Ing. Karel O., muž, 65 let, projektant 10. respondent – Jiří S., muž, 46 let, tvorba a úprava zahrad, zahradník 11. respondent – Václav Z., 31 let, realitní činnost Zpracováno autorkou

Příloha 10 Přepis semi – strukturovaných rozhovorů (přepis audio záznamu)

1. respondent – Jitka K., žena, 49 let, umělecká činnost – produkce

Co je předmětem Vašeho podnikání? Produkuji nejrůznější kulturní akce, například některá divadelní představení. Jsou to převážně vystoupení amatérských souborů, nebo zájezdní představení profesionálních divadelních souborů. Proč jste se původně rozhodla podnikat? Chtěla jsem mít příležitost pracovat pro více souborů, poznat nové lidi a také více vydělat, než kdybych byla zaměstnaná u jednoho souboru. Co jste od osamostatnění očekávala? Zlepšení finanční situace, poznání nových lidí, příležitost cestovat. V jakém období jste podnikala minule? Přibližně 3 roky, nebo o něco víc. Od roku 2010 do roku 2013. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ne, jsem ve stálém zaměstnání, jsem produkční v divadle. Měla jste své zaměstnance? Ne, pracovala jsem sama. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Ubylo příležitostí. Amatérské soubory v době krize snižovaly počet představení, a profesionální divadla začala řešit zájezdy, v rámci úspor svými zaměstnanci. Taky se stalo, že jsem nedostala proplacenou fakturu. Jakým způsobem jste tuto situaci řešila? Zkoušela jste pohledávky nějak vymáhat, např. najmutím specializované firmy? Vymahače jsem si nezjednala, osobně jsem se s dlužníkem snažila jednat. Právníka jsem taky nenajala, je to moc drahé a neodpovídá to výši dluhu. Co jste dělala po ukončení podnikání? Dál jsem pracovala v divadle, nic dalšího jsem neměla.

XIII

Změnilo podnikání nějak Vaši finanční situaci? Ano, nejdříve to byl milý přivýdělek, později jsem na to doplácela. Musela jsem platit daně, poplatky a náklady. Měla byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Já nevím, moc tomu nerozumím, mělo by se zařídit, aby zákazníci museli platit včas. Z jakého důvodu jste se rozhodla opět začít podnikat? V divadle dostávám pořád stejně, vše je dražší. A také si myslím, že se situace v oboru trochu zlepšila a že práci seženu. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Ano. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Mám dvě děti. Myslím, že asi v 63 letech, nebo 62? (poznámka autorky: nárok – při pojištění 35 let vznikne v 65 letech a 6 měsících). Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Podle výdělku. Protože jsem zaměstnaná a vždycky jsem byla zaměstnaná, nevidím v tom problém. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? Nevím přesně, asi taky podle výdělku, ne? Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Zbytečné není, drahé je. Při přivýdělku, jako mám já, bych z něj neplatila vůbec. Platím ze zaměstnání. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Já nic neplatím, mám pracovní poměr. Jste informována, nebo slyšela jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Ne, to nevím, nikdy jsem to neslyšela. Jste informována o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Ne, o tom jsem taky nikdy neslyšela. (poznámka autorky: na přehledu je možné navýšit libovolně VZ, do výše maximálního v řádku„Určený vyměřovací základ“) Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Nemám. Úrazové platím jenom dětem. Jinak mám pojištěný byt. Spoléháte se tedy na státní důchod, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Důchody se přece valorizují, tak snad stačit bude. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? Beru asi 30 tisíc, tak důchod bude asi 15?

2. respondent – Zdenka B., žena, 61 let, maloobchod Co je předmětem Vašeho podnikání? Malý obchůdek na vesnici, prodávám hlavně malé elektrospotřebiče, nějaké potřeby pro domácnost, chtěla bych rozšířit sortiment o základní papírenské zboží. Proč jste se původně rozhodla podnikat? Propustili mě z práce, jinou jsem v mém věku nemohla sehnat, tak jsem to chtěla zkusit. V naší vesnici takový sortiment chyběl. Co jste od podnikání očekávala? Bylo mi jasné, že žádné velké peníze to nepřinese, chtěla jsem vydělat asi tolik, kolik jsem brala v zaměstnání. V jakém období jste podnikala minule? Nejdřív jsem několik měsíců zařizovala obchod a povolení, pak asi 5 let, od roku 2007 do roku 2012. XIV

Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ano, byla jsem předtím propuštěná z práce, proto jsem začala. Měla jste své zaměstnance? Zaměstnance bych nezaplatila, byla jsem tam sama. Jaký byl důvod předchozího ukončení činnosti? Nový majitel objektu mi zvýšil nájem, tak jsem si na všechno nevydělala. Je to malý obchod na vesnici. Nakonec jsem prodělávala. Dostala jste se v souvislosti s podnikáním do finančních potíží? Skončila jsem, když mi to hrozilo. Co jste dělala po ukončení podnikání? Šla jsem na pracák a zkoušela si něco najít, nějakou práci. To se mi ale nepodařilo, mám už věk. Změnilo podnikání Vaši finanční situaci k horšímu? Ano, měla jsem dluhy na zdravotním a sociálním. Dodavatelům jsem nedlužila, příště by nepřijeli. Jak jste situaci řešila? Splácela jsem, už to mám zaplacený, nemám ráda dluhy. Měla byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Nevím, nerozumím tomu. Z jakého důvodu jste se rozhodla opět začít podnikat? Budu si přivydělávat při důchodu, nebudu na tom finančně závislá. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Zase budu mít obchůdek, ale zkusím trochu změnit sortiment, budu mít smíšené zboží. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Samozřejmě, jdu za pár měsíců, už jsem byla sepisovat žádost. Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Přesně ne, ale ze mzdy. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? Nevím, asi nějak podobně. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Zdá se mi nespravedlivé, že platím, i když nevydělávám, mělo by se platit jen z vydělaných peněz. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Vždycky ten nejnižší. Jste informována, nebo slyšela jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? To nevím, takže jsem platila málo? Ale já byla většinou zaměstnaná, tak to snad nebude tak malý důchod. Jste informována o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Ne, nikdo mi to neřekl, to jsem nevěděla. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Já i manžel máme důchodové připojištění už asi 15 let, možná i víc. Jiné pojištění třeba životní nemáte? To se mi zdálo drahé. Spoléháte se na státní důchod, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Jsme na to s manželem dva, tak to snad nějak zvládneme. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude Váš důchod? Myslím, že tak průměrný, okolo 13 tisíc. Většinu života jsem byla zaměstnána v pracovním poměru. XV

3. respondent – Ing. Nikola S., žena, 29 let, projekční činnost – malé stavby Co je předmětem Vašeho podnikání? Já jsem projektantka. Dělám projekty na malé stavby. Například jsem navrhla rodinné domy, garáže, rekonstrukce starších domů. Lidé si mě můžou najmout i jako stavební dozor. Proč jste se původně rozhodla podnikat? Hned po škole jsem nemohla najít práci v nějaké projekční kanceláři. Všude požadovali praxi. Tak jsem se rozhodla si praxi udělat takhle. Naštěstí je můj táta taky projektant, tak mi může dělat odpovědného zástupce. Co jste od podnikání očekávala? Tu praxi, zkušenosti a samozřejmě peníze. V jakém období jste podnikala minule? Asi rok a půl, od roku 2013. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ano, nic jiného jsem neměla, ale hledala jsem. Měla jste své zaměstnance? Ne. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Nebyly zakázky, tedy nebylo jich tolik, aby mi to stačilo, abych vše zaplatila. Nechtěla jsem, aby mi pořád pomáhali rodiče. Co jste dělala po ukončení podnikání? Našla jsem si práci, podnikáním jsem totiž získala praxi, a tak mě přijali. Změnilo podnikání nějak Vaši finanční situaci? Nezměnilo, ale já jsem žila u rodičů, tak mi občas přispívali. Splnilo podnikání Vaše očekávání? Ano, mám praxi a vzali mě do práce, jak jsem chtěla. Dařilo se Vám plnit své závazky z podnikání? Většinou ano, ale s něčím mi pomáhali rodiče. Určila byste hlavní příčinu, proč tomu tak bylo? Měla jsem málo zkušeností a málo zakázek. Navíc se v tom období přestalo stavět. Protože jsem byla nezkušená, lidi dali přednost někomu staršímu, s větší praxí. Z jakého důvodu jste se rozhodla opět začít podnikat? Jsem zaměstnaná, tak si chci trochu přivydělat. Vzít nějaké menší projekty, např. garáže nebo tak. Takže podnikáte ve stejném oboru? Ano. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? My půjdeme do důchodu? Možná v 70 letech. (poznámka autorky: 68 let a 10 měsíců) Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Z toho co vydělám, nevím přesně, jestli čistého, nebo hrubého. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? Nevím, asi to bude podobné, z daňového základu? Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Zbytečné, každý by si měl za život našetřit. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Nepamatuji si přesně, okolo 150 tisíc. Jste informována, nebo slyšela jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Takovou informaci jsem nedostala. Tak to jsem si platila málo, jako zaměstnanec odvedu určitě víc. XVI

Jste informována o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? O to jsem se nikdy nezajímala, nevím to. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Mám připojištění, ale zatím tam moc neposílám. Plánuju šetřit, ale až později. Vy si tedy nemyslíte, že Váš důchod v budoucnu bude dostatečně vysoký? Ne, nemyslím, určitě nebude.

4. respondent – Zuzana B., žena, 34 let, účetní Co je předmětem Vašeho podnikání? Jsem účetní, vedu účetnictví „ičařům“ i malým firmám. Proč jste se původně rozhodla podnikat? Protože jsem od kolegyň, co šly do soukroma slyšela, že si vydělají dost peněz. A taky je lepší, když můžu pracovat z domova, kvůli dětem. Co jste od podnikání očekávala? Chtěla jsem mít víc volného času, tedy vlastně ne víc, ale abych si mohla dělat podle toho, jak mi to vyhovuje, prostě nemít pevnou pracovní dobu. Taky jsem chtěla víc peněz, než jsem si vydělala v práci. V jakém období jste podnikala minule? Skončila jsem před 2 lety a podnikala jsem asi 4 roky. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ještě mám úklid domu. Měla jste své zaměstnance? Ne, byla jsem sama, a teď taky. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Víc mých klientů skončilo s podnikáním a ta jedna velká firma, kterou jsem měla, mi nabídla, abych šla k nim do pracovního poměru, ale mě nevyhovovaly podmínky, hlavně peníze. Co jste dělala po ukončení podnikání? Šla jsem na úřad práce, abych nemusela platit poplatky. Podpora byla malá. Změnilo podnikání nějak Vaši finanční situaci? Když jsem měla klienty, tak to bylo dobrý, pak jsem toho raději nechala. Měla jste v souvislosti s podnikáním nějaké dluhy? Jenom poslední rok. Někteří klienti mi nezaplatili a skončili. Měla byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Nevím, lidi by měli platit za poskytnutou službu. Nevím, jak to zařídit. Z jakého důvodu jste se rozhodla opět začít podnikat? Zjistila jsem, že se situace zlepšila a našla jsem si klienty. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Ano, nic jiného neumím. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Nevím přesně, ono se to měnilo, odhaduji tak na 65? (poznámka autorky, skutečně v 68 – podle dnes platné právní úpravy) Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Zaměstnanci podle výše mzdy, OSVČ z vyměřovacího základu. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Nevím, zbytečné asi ne, hodilo se mi, když jsem brala podporu, ale drahé to je. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Obvykle mám kolem čtvrt milionu.

XVII

Jste informována, nebo slyšela jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Ano, slyšela. Jen si to člověk při tom placení neuvědomuje. Jste informována o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Ano, už jsem to poradila několika svým klientům, když se blížil odchod do důchodu. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Mám penzijní připojištění. Přemýšlela jsem i o druhém pilíři, ale nelíbily se mi podmínky, a než jsem si to rozmyslela, tak to stejně zrušili. Jiný druh pojištění tedy nemáte? Ne. Myslíte, že výše státního důchodu, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Ne, nemyslím, mluví se o tom v televizi. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? To nevím, to je předčasné, mám do důchodu daleko.

5. respondent – Petr M., muž, 34 let, pomocné stavební práce, izolatéra zedník Co je předmětem Vašeho podnikání? Jsem vyučený, pracuju jako zedník nebo izolatér. Někdy beru i pomocné stavební práce. Proč jste se původně rozhodl podnikat? Dneska skoro žádná stavební firma nemá stále zaměstnance, najímá si je na každou zakázku zvlášť, a nejradši na IČO, aby ušetřily. Podnikat jsem začal po vyučení, v 19 letech. Co jste od podnikání očekával? Chtěl jsem nejdřív začít sám, a až získám kontakty, zaměstnat svoje lidi, mít malou firmu. Chtěl jsem mít lidi s dalšími řemesly, třeba podlaháře, štukatéry, tesaře. V jakém období jste podnikal minule? Podnikal jsem 13 let, pak jsem přestal na 2 roky. Od roku 2002. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Jo, nic jinýho jsem neměl. Měl jste své zaměstnance? Nejdřív jsem dělal sám, pak jsem se dal dohromady s několika dalšíma, ale tady na IČO, zaměstnance jsem neměl, je to drahý. Já jsem ale těch dalších 5 lidí jakoby vedl, sháněl práci a tak. Pak začaly zakázky ubývat, tak jsem zase dělal sám. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Nic se nestavělo, nedala se sehnat práce. A když už nějaká byla, dost často se stalo, že zákazník nezaplatil. Velký firmy platí třeba po půl roce, někdy i později, už se stalo, že mi nezaplatili vůbec. Soukromníci taky přestali platit hotově, chtějí fakturu. Pak se často stane, že hledají neexistující chyby, chtějí slevy nebo nezaplatí. Jakým způsobem jste tyto situace řešil? To je těžký, penále dát nemůžu, to by mi firma příště neřekla. Tak čekám. U soukromníků se chodím připomínat, ale připadá mi, že jsou čím dál tím víc arogantní. Co jste dělal po ukončení podnikání? Šel jsem na pracák, ale práci sehnat musím. Třeba na černo. Nebo odjedu dělat pryč. Změnilo podnikání nějak Vaši finanční situaci? Prvních pár let to bylo dobrý, pak se to začalo zhoršovat, už jsem utratil všechno, co jsem si za těch 13 let našetřil. Podařilo se Vám plnit své závazky z podnikání?

XVIII

Několik let jsem se zpožďoval s placením sociálky a zdravotky. Dokonce jsem měl nějaké splátky. Ale to bylo proto, že mě firmy neplatily. Když peníze pošlou, vždycky jsem to nějak doplatil. Měl byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Jo, měl. Donutit lidi, aby za práci zaplatili, ať jdou do vězení, to dřív bylo ne, vězení pro dlužníky. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? Něco dělat musím, a firmy platí málo. Navíc jsou tam špatný podmínky. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Jo, ale kdyby bylo potřeba, můžu zkusit něco dalšího. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? O to jsem se ještě nezajímal. Nějak to prodlužovali. Asi v 65? (poznámka autorky: v 68 letech, podle dnes platné právní úpravy) Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Z platu nebo výdělku. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? Z pojistného, nějak se to přepočítává, asi. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Jo, je to drahý a důchody stejně buď nebudou, nebo budou hrozně malý. A nikdy Vám nezaručí, že se ho vůbec dožijete, pak to přece nikdo nezdědí, to propadne. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Vždycky minimální, i tak je to dost. Jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? To mi nikdy nikdo neřekl. Takže asi platím málo? Jste informován o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Ne, a stejně bych to neudělal, je mi to jedno. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Mám jenom na způsobený škody, kvůli práci a penzijní připojištění, to se státním příspěvkem. Zatím tam moc neposílám, jenom 300 měsíčně. Jiný druh pojištění tedy nemáte? Ne. Spoléháte se na státní důchod, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Nebude, ale zatím to odkládám, časem si budu posílat víc. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? Ne, to ani neodhadnu, ale moc to nebude.

6. respondent – Michal V., muž, 24 let, autodoprava Co je předmětem Vašeho podnikání? Nákladní přeprava, mám jeden náklaďák. Proč jste se původně rozhodl podnikat? Začal jsem hned po vyučení, rodiče mi půjčili na auto. Co jste od podnikání očekával? Samozřejmě že hlavně peníze, a taky to, že budu sám na sebe, nebudu mít šéfa. V jakém období jste podnikal minule? Od roku 2011, asi 2 roky. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ano, nic jiného by ani nešlo stihnout. Měl jste své zaměstnance? XIX

Ne, mám jen jedno auto. Možná časem, jestli budu mít na další. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Málo práce, a taky pozdě platili. Jakým způsobem jste tuto situaci řešil? Zkoušel jste pohledávky nějak vymáhat, např. najmutím specializované firmy? Ne, to je drahý, na právníka nemám. Měl byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Donutit firmy, aby dodržovaly splatnost. To by stačilo. Změnilo podnikání nějak Vaši finanční situaci? Nějaké dluhy jsem měl, ale už je to zaplacené. Co jste dělal po ukončení podnikání? Šel jsem nejdřív na pracák a pak mi táta sehnal místo v jejich firmě. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? Firma, kde dělám, se stěhuje dál od Prahy, tak jsem si řekl, že to ještě jednou zkusím. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Pořád v autodopravě, ale změnil jsem typ auta, teď mám dodávku. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? To mě nezajímá. Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Ne, nevím. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? To taky ne. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Ano, dost drahé a taky zbytečné, nepočítám s důchodem. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Ten nejnižší. Jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Ne, nikdo mi to neřekl a já jsem se o to nikdy nezajímal. Jste informován o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Nejsem a teď bych to stejně neudělal. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Ne, nic nemám. Platím povinný ručení na auto a pojištění na škody. Spoléháte se tedy na státní důchod, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Zatím to neřeším.

7. respondent – Jaroslav K., muž, 56 let, zámečník Co je předmětem Vašeho podnikání? Jsem zámečník. Provádím veškeré zámečnické práce, třeba brány, garážová vrata, kovové schody, zábradlí, vrátka. Můžu vyrobit i cedule nebo stojany. Mám zámečnickou pohotovost, takže jezdím otvírat zámky, taky montuju trezory a bezpečnostní zámky a dveře. Proč jste se původně rozhodl podnikat? Vždycky je lepší být vlastním pánem, nechtěl jsem být zaměstnaný. Co jste od podnikání očekával? Chtěl jsem mít víc peněz, než v zaměstnání a taky jsem si myslel, že časem firmu rozšířím na víc výrobků a služeb, najmu nějaké zaměstnance. V jakém období jste podnikal minule? Podnikal jsem dlouho, začal jsem skoro hned po revoluci, skoro 20 let. XX

Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ano, na nic jiného bych ani neměl čas. Měl jste své zaměstnance? Ano, nejvíc jich bylo 5. Ale musel jsem jim dát výpověď, protože ubylo zakázek a tak jsem pro ně neměl práci. Když jsem končil, měl jsem jen jednoho. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Ubylo zakázek a pak se časem začala zhoršovat platební morálka zákazníků. Já pracuju jak pro firmy, tak soukromníky. Ze začátku se začala prodlužovat splatnost, pak začali požadovat slevy na všechno možné. Jenže já nejsem velká firma a slevy moc dávat nemůžu, nic bych nevydělal. Pak to začalo i u domácností. Hledají důvody proč nezaplatit, nebo to dlouho dokládají. Občas mám pocit, že chtějí, abych dělal zadarmo. Jakým způsobem jste tuto situaci řešil? Zkoušel jste pohledávky nějak vymáhat, např. najmutím specializované firmy? Nikoho jsem nenajímal, jsou to další peníze. Pořád jsem jim volal a upomínal je. Je to náročné na čas i psychicky. Co jste dělal po ukončení podnikání? Podařilo se mi najít práci, ale po 2 měsících to skončilo. Pak jsem byl chvíli na úřadu práce. Spoustu let jsem si platil pojištění, tak snad můžu. Práci budu hledat pořád. Změnilo podnikání nějak Vaši finanční situaci? V posledních letech to nebylo dobré. Už jsem měl i obstavený účet. Proto jsem podnikání nechal. Měl byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Nevím co, ale něco se změnit musí. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? Zkusím se zaměřit jenom na něco, chtěl bych mít pohotovost a mám vyhlídnutý malý krámek s dílnou. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Ano, ale trochu jinak. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Díval jsem se na internetu, půjdu za 8 let. Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Z toho, co vydělám. Starý roky se přepočítají a vojna se taky počítá. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? To bude podobné, nevím přesně. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Vždycky se mi drahé zdálo, ale čím jsem starší, tím si víc uvědomuju, že jestli neplatím dost, budu mít malý důchod. Známým se to stalo. Asi jsem měl platit víc. Nedá se to doplatit? Bohužel, nedá. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? No, většinou do 150 tisíc. Málokdy to bylo víc. Jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Tak to nevím, ale jestli to tak je, tak jsem si měl platit víc. Jde to? Ano, jde, takže o možnosti navýšení vyměřovacího základu na přehledu informován nejste? Nikdy jsem si toho nevšiml. Nejsem si jistý, že bych toho využil. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Máme s manželkou oba penzijní připojištění. Nic jiného. Spoléháte se na státní důchod, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Jak jsme spolu teď mluvili, tak asi ne, mám ale to připojištění. XXI

Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? Nemám, ale všude slyším, že budeme mít málo.

8. respondent – Pavel Č., muž, 37let, podlahář Co je předmětem Vašeho podnikání? Dělám všechny typy podlah. Hlavně lino, vynil, plovoucí podlahy, koberce. Dlažbu nedělám, ale můžu doporučit firmu, se kterou spolupracuji. Dělám pro firmy i v domácnostech. Proč jste se původně rozhodl podnikat? Nechtěl jsem být zaměstnanec, práci jsem si vždycky dokázal sehnat. Co jste od podnikání očekával? Vybudovat vlastní firmu, mít několik zaměstnanců, kterým dám taky práci. V jakém období jste podnikal minule? Po vyučení jsem byl zaměstnaný jen krátce, pak jsem šel do soukroma. Podnikal jsem od roku 1999 asi 15 let. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ano, nic jiného jsem nedělal, pracoval jsem i o víkendech. Měl jste své zaměstnance? Ano, různý počet, většinou okolo 10, někdy víc, někdy míň. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Nebyla práce, najednou jsem neměl dost zakázek. Jak se přestalo stavět, tak ubylo i podlah. Lidi jsem postupně propustil. Já sám už nejsem zdravotně jako dřív, musel jsem na operaci kolene. Navíc firmy přestaly platit včas, dodnes mi dluží dost peněz. Jakým způsobem jste tuto situaci řešil? Zkoušel jste pohledávky nějak vymáhat, např. najmutím specializované firmy? Exekutor i advokát chtějí peníze, které nemám. Občas jim zavolám, ale oni si z toho nic nedělají. Měl byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Nařídit zákonem, aby firmy musely platit za udělanou práci. Chce to tvrdý postihy, třeba zabavení majetku, zákaz podnikání nebo tak. Takže podnikání změnilo Vaši finanční situaci k horšímu? Jednoznačně, proto jsem toho nechal. Co jste dělal po ukončení podnikání? Nejdřív jsem marodil, byl jsem na operaci s kolenem. Pak chvíli na pracáku. Pak jsem byl zaměstnaný, ale jako řidič. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? Doufám, že se situace zlepšila, peníze z práce mi nestačí. Budu si jen přivydělávat. Jen tak sám, pro domácnosti. Firmu s lidma už vést nechci, je to moc starostí a zodpovědnost. Budete podnikat tedy ve stejném oboru? Ano, ale jen při práci. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Přesně ne, asi v 65? To je daleko. (poznámka autorky: podle stávající legislativy v 67,5 letech) Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Z platu, nebo výdělku. Četl jsem, že se zvýšily odpracovaný léta, na 35. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? Asi podobně, jako z platu, přesně ne. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Ano, hlavně platím, i když já zaplaceno nedostanu. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání?

XXII

Když se firmě dařilo, tak dost, i půl milionu. Pak se to snižovalo. Teď doufám, že nebudu platit nic. Jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Ne, to nevím. Jste informován o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Tak to taky ne. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Měl jsem kvůli práci úrazové pojištění. Nemocenské mi nepojistili kvůli těm kolenům. Státní nemocenská se nevyplatila. Penzijní pojištění nemáte, spoléháte se tedy na státní důchod, myslíte, že jeho výše bude dostatečná? Asi ano, pořád ho valorizují. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? Ne, stejně to ještě budou měnit.

9. respondent – Ing. Karel O., muž, 65 let, projektant Co je předmětem Vašeho podnikání? Projekční a inženýrská činnost. Projektuji nejčastěji dopravní stavby, také zajišťují odborný technický dozor investora. Vedu stavby, zajišťuji BOZP a požární ochranu. Mimoto zpracovávám rozpočty. Mám povolení na odhady. Když je potřeba, zajistím pro klienty stavební povolení, kolaudace. Proč jste se původně rozhodl podnikat? Takto jsem svým vlastním pánem, časově si vše sám naplánuji, když jste zaměstnaný, většinu peněz bere firma. Co jste od podnikání očekával? Peníze, samostatnost. V jakém období jste podnikal minule? Začal jsem hned po revoluci, jak to bylo možné. Nejdřív jsem měl registraci, pak živnost. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Jistě. Měl jste své zaměstnance? Ne, občas jsem spolupracoval s jiným kolegou, když byla větší zakázka. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Hlavně věk, šel jsem do důchodu a taky úbytek zakázek ve stavebnictví. Poslední rok před ukončením jsem měl jen několik. Změnila se tedy podnikáním Vaše finanční situace? Podnikání mi vždy šlo, vydělával jsem dobře, až na ten poslední rok. Podnikání naplnilo Vaše očekávání? Ano, do značné míry. Musím ale přiznat, že jsem měl štěstí, dnes už by to tak dobré nebylo. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? No, výše důchodu, a taky mám čas. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Ano, ale v menším rozsahu. V době, než jste odešel do důchodu, byl jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Nikdy mi to nedošlo, ale je to logické. XXIII

Byl jste informován o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Vydělával jsem dost, i kdybych o této možnosti věděl, nevyužil bych ji. Měl jste sjednáno i jiné pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Ano, mnoho let jsem měl penzijní a životní pojistku. Zdá se Vám adekvátní výše Vašeho důchodu k zaplacenému pojistnému? Ne, myslím, že za to, co jsem platil, jsem měl dostat víc. Prozradíte mi, jaký máte důchod? Asi 16 tisíc, z toho nemůžu žít.

10. respondent – Jiří S., muž, 46 let, tvorba a úprava zahrad, zahradník Co je předmětem Vašeho podnikání? Jsem zahradník a dělám terénní úpravy, kompletní přestavby zahrad, třeba jezírka nebo potůčky. Vysazuji nové i vzrostlé stromy, udělám i plot. Umím kompletně předělat celou zahradu. Proč jste se původně rozhodl podnikat? Baví mě vytvářet nové zahrady jako komplet, to bych jako zaměstnanec nemohl, vždycky bych dělal jenom nějakou část. Rád se dohaduju se zákazníkem, jak má vypadat výsledek. On řekne, kolik na to má peněz a já navrhnu celou zahradu. Co jste od podnikání očekával? Samostatnost, tvůrčí činnost a samozřejmě peníze. V jakém období jste podnikal minule? Víc než 15 let. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Někdy jsem dělal i jiné věci, např. úpravy terénu, protože na to mám stroj, ale vždy na živnost. Měl jste své zaměstnance? Jenom spolupracovníky, taky s živnosťákem. Někdy jsem si taky pronajímal stroje nebo auta. Co jste dělal po ukončení podnikání? Úřad práce, pak jsem byl doma, chvíli jsem dělal v hobby marketu. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? Lidí, kteří si nechají udělat komplet zahradu, strašně ubylo, protože na to nemají peníze. Dělají si radši zahradu sami. O hodně se snížil počet zakázek. Takže bylo málo peněz. Změnila se nějak podnikáním Vaše finanční situace? Ještě před pár lety to bylo dobrý. Pak jsem skončil, nechtěl jsem se zadlužit. Mě peníze někteří lidi ještě pořád dluží. Můžu se zeptat kolik lidí a kolik peněz? Víc než půl milionu. Jakým způsobem jste tuto situaci řešil? Zkoušel jste pohledávky nějak vymáhat, např. najmutím specializované firmy? Já se s lidma nerad dohaduju. Občas jim zavolám, oni většinou slíbí, že zaplatí a pak nic nepošlou. Někoho si najímat stojí peníze. Měl byste návrh, jak, např. úpravou zákona, řešit podobné situace podnikatelů? Těm co neplatí, bych zakázal podnikat nebo třeba zabavil auto. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? Je mi skoro padesát, práci seženu akorát málo placenou. Chci to zkusit znovu. Podnikáte ve stejném nebo jiném oboru? V podstatě ve stejném, jenom jsem trochu rozšířil nabídku. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Vím, že musím mít opracováno 25 let a do důchodu půjdu asi v 63 nebo 64 letech. (poznámka autorky: v 66, 35 pojištěných let) XXIV

Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Z vydělaných peněz. A při SVČ? To bude podobný, z toho co zaplatím sociálce. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Ano, je to moc, v poměru k tomu, co vydělám. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Obvykle platím zálohu 2 až 2,5 tisíce. Většinou je to přes 100 tisíc za rok. Jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? No, tak to si asi platím málo, ale mám ještě penzijní připojištění. Jste informován o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Ne. Jak? Když vyplňujete přehled, je tam kolonka na určení vlastního vyměřovacího základu. Samozřejmě musí být vyšší, než ten, co jste si vypočetl, snížit vyměřovací základ tímto způsobem nejde. Máte sjednáno kromě penzijního i jiné pojištění, např. nemocenské, úrazové, nebo životní? Ne. Myslíte, že výše státního důchodu bude dostatečná? To si nemyslím, ale mám děti, tak předpokládám, že se o nás s manželkou postarají. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? Nemám, ale jak jste mluvila o těch platbách a mzdě, tak asi malý.

11. respondent – Václav Z., 31 let, realitní činnost Co je předmětem Vašeho podnikání? Zprostředkovávám prodej nemovitostí, většinou byty, někdy i domy. Zprostředkovávám i pronájem. Proč jste se původně rozhodl podnikat? V tomhle oboru jsme všichni sami na sebe. Nikdo nemá zaměstnance. Co jste od podnikání očekával? Samostatnost, hodně peněz, že si najdu pro sebe skvělý bydlení. V jakém období jste podnikal minule? Od roku 2007 do roku 2013. Byla to Vaše jediná ekonomická aktivita? Ano. Měl jste své zaměstnance? Ne neměl, v oboru to není obvyklé. Všichni jedeme sami na sebe. Jaký byl důvod prvního ukončení činnosti? V roce 2013 přišla krizi a přestalo se skoro úplně prodávat. Dostal jste se v souvislosti s podnikáním do finančních potíží? Nedostal, ale musel jsem skončit, jinak by to přišlo. Z jakého důvodu jste se rozhodl opět začít podnikat? V našem oboru je teď práce dost. Krize přešla, ceny stoupají a byty se i přesto kupují. Podnikáte tedy ve stejném oboru? Ano. Víte, v kolika letech můžete jít do starobního důchodu, kdy Vám vznikne nárok? Do důchodu? Asi v 70. (poznámka autorky: 68,5) Víte, jaký je princip výpočtu důchodu? Z toho, co se zaplatí, z platu. Víte, jak se vypočítává důchod při SVČ? XXV

To je stejné, z toho, co se zaplatí. Zdá se Vám placení sociálního pojištění zbytečné, nebo drahé? Ano, každý se má zabezpečit sám a nespoléhat na stát, tohle je zbytečné. Kdyby to šlo, odhlásil bych se. Jaký je obvykle Váš vyměřovací základ, ze kterého platíte pojištění z podnikání? Většinou okolo 250 tisíc. Jste informován, nebo slyšel jste někde, že vyměřovací základ u OSVČ funguje při výpočtu důchodu stejně jako hrubá mzda u zaměstnance? Ne, nevím to. Jste informován o možnosti dobrovolného navýšení vyměřovacího základu, při podání přehledu? Já si budu spořit, státu nic navíc nedám. Ale věděl jste o té možnosti? Ne. Máte sjednáno, nebo se zajímáte o jiný druh pojištění, např. nemocenské, úrazové, důchodové nebo životní? Ne, já ukládám do zlata a něco mám v akciích. Nespoléháte se tedy na státní důchod? Rozhodně ne. Máte alespoň přibližnou představu, jak vysoký bude důchod z Vašeho platu? Pro mě to není podstatné. Zpracováno autorkou

Příloha 11 Sazby pojistného zaměstnance a OSVČ v období 2008 až 2016, údaje v % (tabulka)

2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 NP – zaměstnanec 1,1 0 0 0 0 0 0 0 0 NP – zaměstnavatel 3,3 2,3 2,3 2,3 2,3 2,3 2,3 2,3 2,3 DP – zaměstnanec 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 DP – zaměstnavatel 21,5 21,5 21,5 21,5 21,5 21,5 21,5 21,5 21,5 PSPZ – zaměstnanec 0,4 0 0 0 0 0 0 0 0 PSPZ – zaměstnavatel 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2 Celkem zaměstnanec 8 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 6,5 Celkem zaměstnavatel 26 25 25 25 25 25 25 25 25 Celkové odvody SP 34 31,5 31,5 31,5 31,5 31,5 31,5 31,5 31,5 zaměstnance DP OSVČ – minimální 1 596 1 720 1 731 1807 1836 1 890 1894 1 943 1 972 pojistné (v Kč) DP OSVČ – výše 50 50 50 50 50 50 50 50 50 vyměřovacího základu DP OSVČ – sazba 29,6 29,2 29,2 29,2 29,2 29,2 29,2 29,2 29,2 pojistného Celkem DP OSVČ 14,8 14,6 14,6 14,6 14,6 14,6 14,6 14,6 14,6 NP OSVČ – sazba 4,4 1,4 1,4 2,3 2,3 2,3 2,3 2,3 2,3 pojistného Celkem OSVČ 19,2 16 16 16,9 16,9 16,9 16,9 16,9 16,9 Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

XXVI

Příloha 12 Vyměřovací základy pro výpočet důchodu a průměrná mzda (tabulka)

Průměrná rok Antonín D. Judita D. Věra B. Pavel B. Adam Z. roční mzda v ČR 1986 55 568 - 38 851 40 536 - 35 568 1987 59 539 24 023 33 783 60 807 - 36 312 1988 67 625 24 920 43 139 67 771 - 37 140 1989 69 943 26 102 51 340 64 353 76 544 38 040 1990 71 962 6 105 43 647 57 246 123 570 39 432 1991 88 180 - 18 559 32399 124 176 45 504 1992 87 543 2 400 41 813 21587 187 149 55 728 1993 116 756 - 63 240 85 325 283 289 69 804 1994 125 600 - 61 354 62536 808 300 82 752 1995 135 128 5 000 53 723 47128 maximální 98 064 1996 168 371 15 000 96 691 24795 maximální 116 112 1997 166 127 19 742 98 760 26 521 maximální 128 352 1998 162 624 26 514 98 492 27442 maximální 140 316 1999 175 134 22 169 114 589 18 300 maximální 151 860 2000 154 079 18 900 122 127 18 900 maximální 161 880 2001 186 028 19 800 139 570 29124 maximální 175 680 2002 209 880 21 300 147 991 50106 maximální 188 532 2003 250 471 22 200 163 132 29 151 938 080 201 228 2004 284 010 40 414 181 961 41651 maximální 214 584 2005 310 896 48 288 - 60123 maximální 227 448 2006 295 968 58 000 - 63216 maximální 233 364 2007 338 488 60 420 - 60420 maximální 251 124 2008 339 428 64 680 - 116051 maximální 271 836 2009 353 626 70 668 - 63924 maximální 281 100 2010 352 741 53 352 - - maximální 286 836 2011 341 817 74 220 - - maximální 293 592 2012 369 203 18 855 - - 306 666 301 200 2013 299 440 - - - 130 683 300 612 2014 - - - - 149 832 309 036 2015 - - - - 595 305 319 548 Zdroj: vyměřovací základy – vlastní šetření; průměrná mzda do roku 2005: Dorčáková J., (2017); průměrná mzda 2006 – 2015: ČSÚ (2017), údaje v Kč, zpracováno autorkou

XXVII

Příloha 13 Výpočet dávek nemocenského pojištění (výpočty, tabulky)

Zaměstnanec - náhrada mzdy a nemocenská dávka hrubá mzda – průměr 2011 25 753 Kč pracovní neschopnost 1. 1. 2015 až 31. 1. 2015 rozhodné období pro výpočet dávky 1. 1. 2014 až 31. 12. 2014 Počet odpracovaných hodin: 8 hodin denně x 20 pracovních dní x 3 měsíce = 480 mzda za 3 měsíce: 25 753 x 3 = 77 259 Kč průměrný hodinový výdělek: 77 259 : 480 = 160,95 počet hodin pracovní neschopnosti pro náhradu mzda: počet pracovních dnů od 4. do 21. dne nemoci x 8 hodin práce denně = 13 x 8 = 104 Vyměřovací základ: (hrubá mzda x 12) : 365 = 847 (zaokrouhleno na celé koruny nahoru)

Počet hodin pracovní neschopnosti (nemoci) pro náhradu mzdy 56,00 Počet hodin karantény (od prvního dne) 0,00

Průměrný hodinový výdělek (PHV), (je stejný pro nemoc i pro karanténu) 160,95 Redukce PHV do 155,40 Kč redukce na 90% tj. na 139,86 Kč nad 155,40 Kč do 232,93 Kč redukce na 60% tj. na 3,33 Kč nad 219,98 Kč do 439,95 Kč redukce na 30% tj. na 0,0000 Kč nad 439,95 Kč se nezohledňuje

Redukce PHV 143,19 Kč náhrada mzdy (nemoc) 56 hodin 60% z 143,19 85,914 . 56 4811,18 Kč karanténa od 1. dne 0 hodin 60% z 143,19 85,914 . 0 0,00 Kč celkem náhrada 56 hodin NÁHRADA MZDY (zaokrouhleno) 4812,00 Kč

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ měsíční = M M 25753,00 Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 847,00 Kč orientačně odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu cca 25753,00 Kč

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 14 Počet kalendářních dnů nemocenského od 15. dne DPN 17 Redukce DVZ

do 888 Kč redukce na 90% tj. na 762,30 Kč nad 888 Kč do 1 331 Kč redukce na 60% tj. na 0,00 Kč nad 1 331 Kč do 2 662 Kč redukce na 30% tj. na 0,00 Kč nad 2 514 Kč se nezohledňuje

redukovaný DVZ 763,00 Kč

Nemocenské od 15. dne 60 % z 763 Kč tj. 458 x17 dnů = 7786,00 Kč NEMOCENSKÉ CELKEM 7786,00 Kč Za 31 dní nemoci v lednu celkem zaměstnanec obdrží: 4 812 + 7 786 = 12 598 Kč.

XXVIII

OSVČ – nemocenská dávka při platbě 297 Kč výpočet výše platby nemocenského pojištění: 25 753 Kč (průměrná mzda 2014) = příjmy po odpočtu výdajů = daňový základ vyměřovací základ je 50 % daňového základu = 25753 x 2 = 12 877 Kč platba NP z vyměřovacího základu je 2,3 % = 296,17 = 297 Kč Prvních 14 dní nemoci nárok na výplatu dávky nenáleží. Zatímco zaměstnanci poskytuje podle § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zaměstnavatel od 4. do 14. dne nemoci náhradu mzdy, OSVČ je v podstatě sám sobě zaměstnavatelem, takže by tuto náhradu mzdy také sám sobě vyplácel. Z nemocenského pojištění jsou dávky vypláceny až od 15. dne (21 dní platilo na přechodné období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013, od 1. 1. 2014 již opět 14 dní).

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 154 524,00 Vyměřovací základ roční = R R Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 359,00 Kč orientačně odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu cca 25 753,00 Kč

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 14 Počet kalendářních dnů nemocenského od 15. dne DPN 17 Redukce DVZ

do 888 Kč redukce na 90% tj. na 324,00 Kč nad 888 Kč do 1 331 Kč redukce na 60% tj. na 0,00 Kč nad 1 331 Kč do 2 662 Kč redukce na 30% tj. na 0,00 Kč nad 2 662 Kč se nezohledňuje

redukovaný DVZ 324,00 Kč

Nemocenské od 15. dne 60 % ze 324 tj. 195 x17 dnů = 3 315,00 Kč NEMOCENSKÉ CELKEM 3 315,00 Kč

OSVČ – nemocenská dávka při platbě 115 Kč (minimální)

Počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti 31 Vyměřovací základ roční = R R 60 000,00 Kč Denní vyměřovací základ pro nemocenské (DVZ) neredukovaný 132,00 Kč orientačně odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu cca 5 000,00 Kč

Počet kalendářních dnů pro náhradu mzdy 15 Počet kalendářních dnů nemocenského od 15. dne DPN 17 Redukce DVZ

do 888 Kč redukce na 90% tj. na 119,00 Kč nad 888 Kč do 1 331 Kč redukce na 60% tj. na 0,00 Kč nad 1 331 Kč do 2 662 Kč redukce na 30% tj. na 0,00 Kč nad 2 662 Kč se nezohledňuje

redukovaný DVZ 119,00 Kč

Nemocenské od 15. dne 60 % ze 119 tj. 72 x17 dnů = 720,00 Kč NEMOCENSKÉ CELKEM 1 224,00 Kč Zpracováno autorkou

XXIX

Příloha 14 Přehled odvodů pojistného zaměstnance a zaměstnavatele (tabulka)

Hrubá mzda 25 753,00 Kč Zaměstnanec Zaměstnavatel Zdravotní pojištění: Zdravotní pojištění (4,5% / 9%): 1 159,00 Kč 2 318,00 Kč Sociální pojištění: Nemocenské pojištění (0%/2,3%): 0,00 Kč 593,00 Kč Důchodové pojištění (6,5%/21,5%): 1 674,00 Kč 5 537,00 Kč Státní politika zaměstnanosti (0%/1,2%): 0,00 Kč 310,00 Kč Sociální pojištění celkem (6,5%/25%): 1 674,00 Kč 6 440,00 Kč Odvody celkem: Odvody (11%/34%): 2 833,00 Kč 8 758,00 Kč Náklady na zaměstnance celkem 34 511,00 Kč Zdroj: ČSSZ (2017), zpracováno autorkou

XXX

Záznam o diplomové práci

Jméno a příjmení diplomanta: Bc. Jindra Bartošová

Název práce CZ: Sociální zabezpečení osob samostatně výdělečně činných

Název práce EN: Social security of self-employed persons

Studijní program: Regionální rozvoj Obor: Management rozvoje měst a regionů Rok obhajoby: 2018 Počet stran/Počet příloh: 81/30 Vedoucí práce: Ing. Petra Štamfestová, Ph.D.

Anotace CZ: Tato diplomová práce se zabývá sociálním zabezpečení osob samostatně výdělečně činných v České republice. Cílem práce v teoretické části je poskytnout ucelený přehled o vývoji a současnosti sociálního zabezpečení. Cílem praktické části je vyhodnotit úroveň sociálního zabezpečení osob samostatně výdělečně činných a to prostřednictvím srovnání se zabezpečením zaměstnanců a rovněž vyhodnotit dopad ekonomické a finanční krize na tento typ ekonomické aktivity. Srovnání je provedeno rozborem dat jedná části České republiky, okresu Praha – východ. Praktická část je doplněna o data z provedeného dotazníkového šetření a hloubkových rozhovorů. V závěru práce jsou navržena některá opatření, která by situaci osob samostatně výdělečně činných mohla zlepšit.

Anotace EN: This thesis is dealing with social security of self-employed persons active in the Czech Republic. The aim of this thesis‘s theoretical part is to provide a comprehensive view on the development of social security and its current state. The empirical part’s aim is to evaluate the level of social security of self-employed persons through comparison with employee security and to evaluate the impact of the economic and financial crisis on this type of economic activity. The comparison is made through analysis of data from a part of the Czech Republic, the Prague – east district. The empirical part is complemented with data acquired through a questionnaire survey and in-depth

interviews. The conclusion of this thesis includes propositions for measures that may improve the situation of self-employed persons.

Klíčová slova CZ: Sociální zabezpečení, osoba samostatně výdělečně činná, zahájení samostatné výdělečné činnosti, ekonomická situace, důchod, nemocenské dávky, zaměstnanec, vyměřovací základ.

Klíčová slova EN: Social security, self-employed persons, starting an independent gainful activity, economic situation, pension, sickness benefits, employee, assessment base.

Místo uložení: Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS, a.s., Nárožní 2600/9, Praha 5, 150 00

Signatura