114 Východoèeský sborník historický 9 2000
TRADICE STAVÌNÍ MÁJÍ A OBØADY LETNIC VE VÝCHODNÍM POLABÍ
Hana VINCENCIOVÁ
Pøíchod mìsíce kvìtna je v krajinì na sever i na jih od Labe, pøiblinì v úseku jeho toku od Pardubic ke Kolínu,1) spojen s tradicí, její koøeny se ztrácejí hluboko v minulosti. Jak se rozednívá první májový den, rozjasòují se i pestré stuhy na svìí zeleni bøezových a smrkových májí stojících u domù èi na prostranstvích, vlají z vìncù zavìených pod jejich korunami a do dálky se vysoko nad støechami obydlí zabìlá døevo èerstvì oloupaných smrkových kmenù. Po krajinì jetì doutnají spálenitì filipojakubských ohòù a v nìkterých vesnicích jsou vstupy do dvorù ozdobeny bøezovými snítkami. Dosud se øíká, e ty snítky chrání proti èarodìjnicím. Máje, oz- dobené stromy postavené za soumraku pøedelého dne nebo za noci u domù svobodných dìvèat, pøípadnì jako máje obecní, stojí pak vìtinou po celý mìsíc kvìten. By jsou u posléze poznamenané zasýcháním a poèasím, zùstávají i tak symbolem, jeho význam dnení èlovìk spíe jen tuí a odha- duje.2) Stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna je v uvedené oblasti tradicí
1) Jedná se o geograficky i administrativnì nesourodou oblast, vymezenou pøiblinì Clumcem nad Cidlinou, Hradcem Králové, Pardubicemi, Seèí u Chrudimi, Tøemonicí, Èáslaví a Kolínem, zaujímající krajinu rovinného charakteru i rázu pahorkatiny a vysoèiny, øazenou k elezným horám. 2) V kvìtnu a èervnu se ve výroèní obyèejové tradici výraznì uplatòují ratolesti, vìtve nebo stromy. Strom nacházíme pøedevím jako stálou souèást obøadù, zajiujících zdar vekeré èinnosti, zdraví a sílu. Objevoval se proto pøi vech rozhodujících momentech lidského ivota i v dùleitých obdobích roku. Provázel èlovìka v obøadech spojených s jeho narozením, sòatkem i pohøbem, v prùbìhu roku pak zejména v cyklu zimní a jarní obøadnosti. Strom se ve výroèní obyèejové tradici èasto oznaèuje slovem máj. Termín máj je veevropský.Etymologicky vychází z latinského maius. Maius (snad souvis- lost se slovem magnus=veliký) je jméno statoøímského boha, ochránce vzrùstu. Maiovým mìsícem byl máj, kvìten. Odtud se patrnì pøeneslo oznaèení máj na rekvizity, uplatòované v obøadech tohoto období. V tradièní symbolice je máj pokládána za nemìnnou osu nebo støed. Kmen pøedstavuje muský symbol
115 udrovanou zcela spontánnì. Potvrdily to výsledky systematického sledo- vání jevu v období mezi lety 1975 - 1999. Zároveò je mono øíci, e stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna je ve východním Polabí omezeno na západní èásti území, kde výskyt tohoto zvyku navazuje na stejnì se vyznaèující oblasti støedního Polabí, na severozápadní èásti elezných hor a Podoub- raví v okolí Èáslavi a na oblast v okolí Chlumce nad Cidlinou a Hradce Králové.3) Okolnosti a dùvody, které dávají k postavení máje podnìt, jsou v pod- statì tyto: 1. Máj se staví na vhodném prostranství v obci, obvykle na návsi nebo na høiti a je chápána jako reprezentaèní symbol obce. Proto je tøeba takovou máj chránit pøed pokozením, skácením nebo odcizením. Na po- stavení máje se obvykle spoleènì podílejí mladí, ale i starí mui z obce podle zájmu a velikosti lokality. Staví se veøejnì, vìtinou pod øízením jednoho z muù, který stojí opodál a voláním vydává pokyny ostatním. I kdy se stavìní máje nìkdy usnadòuje pomocí jeøábu èi traktoru, pøevládá i v souèasnosti stavìní ruèní. Pøi nìm se uplatòují bidla s provazy a ebøík. Strom na obecní máj se získává koupí nebo dohodou s lesníkem, je kácen bezprostøednì pøed odvozem do obce, a to vìtinou v lese v blízkosti lokality,
a vìnec na vrcholu enský prvek, oba dohromady znamenají plodnost. Jako kulturní jev byly máje známé u v antice pøi jarním obøadu, symbolizujícím obnovení ivota, sexuální spojení a vzkøíení.Mnohé starovìké národy dávaly pøed 1. kvìtnem na domy a hospodáøské budovy stromeèky na ochranu pøed zlými duchy a chorobami. Ve støedovìké Evropì patøí k nejstarím zprávám o májích záznam z roku 1255, ze kterého vyplývá, e v Cáchách stavìli stromy 1. kvìtna, o svatoduních svátcích a na Jana Køtitele jako projev úcty pøed kostel, radnici, pøed domy pøedních mìanù a veobecnì váených osob. Z 15. století máme zprávu o postavení máje jakoto znaku váného zájmu o dìvèe. Toto postavení nabylo za urèitých okolností i právního významu, kdy církevní soud v itavì (tehdy náleející k Èechám) roku 1422 rozhodl uznat právoplatnost manelství na základì slibu lásky a vìrnosti, k nìmu dolo sice tajnì, ale který byl veøejnì potvrzen postavením máje. V 18. století se v rámci celkového úsilí o racionálnìjí hospodaøení v lesích zaèalo stavìní májí úøednì zakazovat. Zákazy respektovali hlavnì ve vìtích mìstech, kde od 18. století stavení májí rychle ustupovalo. 3) Z dosavadních pozorování se zdá, e hranièními lokalitami výskytu jevu spontánního stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna jsou mezi západem a výcho- dem v pomyslnné spojnici mezi mìsty Hradec Králové, Pardubice a Chrudim sídla Trávník, Dolany, Láznì Bohdaneè, ivanice, Lány na Dùlku, Popkovice, Spojil, Mnìtice, Jezboøice, Medleice, Topol a Sobìtuchy. Dále linie pokraèu- je na Moraice u Heømanova Mìstce, na elezných horách k ní patøí Petøíkovice, Køianovice, Lipka a na jejich úpatí Ruinov, Jeøino a Èeèkovice poblí Malèe.
116 pro kterou je urèen.4) 2. Máj se staví u obydlí svobodné dívky, nejèastìji u vstupu do dvora nebo u vstupních dveøí do domu, ale také ve dvoøe èi na zahradì domu. Postavení máje zajiuje váný nápadník dívky (do roka nebo dvou obvykle bývá svatba) nebo skupina svobodných chlapcù staví spoleènì máje vem svobodným dívkám v lokalitì, jsoucím ve vìku jejich potencionálních partnerek. Tyto máje se staví neveøejnì, spíe potajmu a po setmìní. Také jejich obstarávání, pokácení v lese, je obvykle tajné.5) Není mono øíci, e s májemi bychom se mohli v konkrétních lokalitách setkat kadoroènì. K postavení májí dochází toti pouze za pøíznivých okolností. Vedle zájmu postavení uskuteènit a schopnosti ho zorganizovat
4) Stavìní obecních májí v pøedveèer 1. kvìtna bylo zaznamenáno v loka- litách: Brambory, Brloh, Bøehy, Choltice, Jankovice, Jedousov, Kladruby nad Labem, Klenovka, Lány na Dùlku, Lipoltice, Lohenice, Mokoín, Nové Mìsto, Nový Dvùr u Podhoøan, Opoèínek, Písek, Sopøeè, Sovolusky, Spojil, Straov, Svatá Kateøina, tìpánov, Topol, Újezd u Pøelouèe, Urbanice, Veselí, Zaøíèany, Zbyslav. Zásluhou pardubického národopisného souboru Karmazín se od roku 1994 zaèala obecní máj stavìt také v Pardubicích v areálu Zámku. Viz mapa 1. 5) Stavìní májí svobodným dívkám v noci na 1. kvìtna bylo zaznamenáno v lokalitách: Beneovice, Bílé Podolí, Bílé Vchýnice, Bílý Kámen, Borek (u ehuic), Bousov, Boec, Brambory, Brloh, Bøehy, Bøezinka, Bukovina u Pøelouèe, Bumbálka, Cihelna u Svojic, Èeèkovice, Dìdek, Dolany, Dolní Buèice, Habrkovice, Heømanùv Mìstec, Hlaveèník, Horka I (u ehuic), Horní Buèice, Horuice, Hoalovice, Hradiko II (u ielic), Choltice, Chrtníky, Chý, Jankovice, Jedousov, Jeníkovice, Jeøino, Jezboøice, Káranice, Kladruby nad Labem, Klamo, Klenovka, Kobylnice, Kojice, Kolesa, Komárov (u Pøe- louèe), Kosice, Koukalka, Kozaice, Krakovany, Køianovice, Kundratice, Labìtín, Labské Chrèice, Lány na Dùlku, Láznì Bohdaneè, Lhota pod Pøelouèí, Libèany, Licomìøice, Lipec, Lipka, Lipoltice, Litoice, Lodìnice, Lohenice, Malé Výkleky, Medleice, Mìlice, Mnìtice, Mokoín, Moraice (u Heømano- va Mìstce), Moraice (u Pøelouèe), Naèeice, Nákle, Nerad, Neratov, Nové Dvory, Nové Mìsto, Nový Dvùr u Podhoøan, Obìdovice, Olenice, Opoèí- nek, Pelechov, Petøíkovice, Písek, Pobìovice u Pøelouèe, Popkovice, Pøe- louè, Pøelovice, Pøepychy, Radovesnice II (u ielic), Rasochy, Raovy, Rohovládová Bìlá, Rohozec, Ronov nad Doubravou, Rozehnaly, Ruinov, Øe- èany nad Labem, Selmice, Semín, Semtì, Slavkovice, Sobìtuchy, Sopøeè, Sovoluská Lhota, Sovolusky, Spytovice, Stará Voda, Staré Èívice, Starkoè, Stojice, Straov, Sulovice, Suice, Svatá Kateøina, Svatý Mikulá, Svinèany, Svobodná Ves, Svojice, kudly, tìpánov, tít, Tetov, Topol, Trávník, Trnávka, Tøi Dvory, Tupesy, Turkovice, Uhlíøská Lhota, Újezd u Pøelouèe, Urbanice, Valy, Vápno, Veselí, Vlèí Habøina, Voleè, Vrdy, Vyehnìvice, Vyice, Záboøí nad Labem, Zaøíèany, Zbyslav, Zdechovice, áravice, ehuice, ivanice, leby. Z uvedeného vyplývá, e stavìní tìchto májí není vázáno pouze na vesnice, ale ivé je i v lokalitách se statutem mìsta, jakými jsou Heømanùv Mìstec, Láznì Bohdaneè a Pøelouè. Viz mapa 2.
117 (zejména v pøípadì májí obecních) je to dále závislost na stavu a sloe- ní obyvatelstva, tj. zda v lokalitì nechybí mláde nebo zda v ní ije dívka, která splòuje pøedpoklady k tomu, aby jí máj byla postavena a má-li nápadní- ka, kterému je tradice známa a ztotoòuje se s ní. A tak hlavnì v meních lokalitách je obvyklé, e máj u domu se zde objeví tøeba jen jednou v prùbìhu nìkolika let.6) Také v pøípadì stavìní obecních májí lze v kon- krétních lokalitách vysledovat, e období, kdy v nich ke stavìní dochází prakticky kadoroènì, bývají zpravidla vystøídána lety, kdy se obecní máj nestaví. Závisí to na tom, zda se v lokalitì vyskytne dostateènì aktivní organizátor, který postavení máje zajistí. Tímto organizátorem bývá spole- èenská organizace nebo se neformálnì domluví mláde.7) Bylo u øeèeno, e máje stavìné v pøedeveèer 1. kvìtna jsou bøezové nebo smrkové. Bøezové máje jsou výraznìji neupravované stromy nejrùz- nìjích velikostí, vybírané podle moností a podmínek. Staví se u domù, ozdobené vìtinou tzv. fábory, stuhami z barevného krepového papíru, nìkdy i stuhami látkovými, uvázanými porùznu do vìtví koruny. Ojedinìle se bøezová máj postaví i bez výzdoby nebo naopak má pod korunou zavì- ený vìnec z chvojí. Aby bøezová máj vydrela déle svìí a zelená, staví se èasto její pata do nádoby s vodou, která je prùbìnì doplòována. Pouze výjimeènì se vysoká bøíza uplatòuje jako máj obecní. Byl ale zaznamenán i pøíklad takové obecní máje, kdy koruna bøízy byla upevnìna na smrkový kmen. Máje ze smrkù se vyznaèují tím, e kùra kmene je oloupána a po vrcholovou korunu stromu, pod ní se obvykle jetì zavìuje vìnec splete- ný ze smrkového chvojí. Vìtve koruny jsou ozdobeny fábory podobnì jako u májí bøezových. Fábory je ozdoben také vìnec, který je stuhami více èi ménì opleten a jejich volné èásti splývají dolù. Nìkdy je stuhami opletena i èást kmene máje. Smrkové máje se staví pøedevím jako máje obecní, k èemu jsou vybírány stromy obzvlátì vysoké a rovné nebo dochází kvùli znásobení výky i ke spojení dvou smrkových kmenù k sobì. Není ale výjimkou, e smrková máj s vìncem je postavena také u domu svobodné
6) Napøíklad v lokalitì Beneovice u Pøelouèe, èítající 9 domù, z nich poèet trvale obydlených navíc v prùbìhu let klesal, se máj u domu svobodné dívky objevila ve sledovaných letech pouze v roce 1977 (bøezová s vìncem) a 1988 (smrková s vìncem). Naproti tomu v sousední obci Brloh, pod její obecní úøad Beneovice spadají, se alespoò jedna máj objevuje prakticky kadý rok. Skladba lesních porostù v okolí navíc podporuje oblibu stavìní májí smr- kových. 7) Napøíklad v Mokoínì u Pøelouèe se obecní máj stavìla kadoroènì v letech 1987-1990, poté byla postavena a zase v roce 1999. V Jedousovì u Choltic obnovili kadoroèní stavìní obecní máje v roce 1991.
118 dívky. Aby vysoká máj byla odolnìjí proti vìtrùm, podpírá se nìkdy u paty kmene ikmými opìrami z oloupané kulatiny. Pod korunu obecních smr- kových májí se v nìkterých lokalitách zavìují láhve s alkoholem. Tako- vou láhev mùe získat ten, kdo po hladkém kmeni vyplhá tak vysoko, aby ji mohl odvázat. Obecní máj bývá také zabezpeèována proti neádoucímu pokácení. Snaha pokácet máj, pøedevím ovem hned v noci po jejím po- stavení, je ze strany pøespolních stále uplatòována a není v ádném pøípadì podceòována. Kmen máje bývá proto v dolní èásti obíjen svislými plecho- vými pásky, obtáèen drátìným pletivem nebo prostì zcela zakryt, napøí- klad plechem z okapové roury, aby bylo znemonìno ho podetnout nebo podøíznout. Navíc hlavnì první noc po postavení je obecní máj místními mladíky hlídána. Je to pro nì zároveò pøíleitost ke spoleèné zábavì pøi ohni, kytaøe èi harmonice a popíjení pod májí, pøi èem hlídaèi obvykle zkonzumují soudek piva. K ránu nìkteøí pod májí dospávají pod irákem ve spacích pytlích. Kácení, respektive odstraòování májí, které stojí u domù, probíhá ob- vykle individuálnì obyvateli domu. Døevo máje je pak nejèastìji pouito jako palivo. Výjimeènì bylo zachyceno pouití zaschlé máje jako straáka ptactva v korunì tøenì (Mìlice, èerven 1999). Také obecní máje se vìti- nou kácejí bez vìtího rozruchu. Urèitou výjimkou bylo kácení obecní máje v Urbanicích v letech 1980 a 1983, kde tvoøilo souèást programu u pøíle- itosti volejbalových turnajù.8) Nìkde se kácení máje spojovalo s dìtským dnem (Mokoín). Skácení máje se dìje podøíznutím kmene nebo je kmen povytaen ze zemì a pokládán pomocí provazù a ebøíkù. Vlastním ivotem se vyznaèují slavnosti s májemi, spojené s obchùz- kami po obci za doprovodu hudby, s tancem u domù a pod obecní májí, s proslovy a dalími typickými prvky. Tyto slavnosti mají urèitý divadelní charakter a vtahují do sebe veøejnost z celé obce i zájemce odjinud. Jejich analogie nalezneme v nejrùznìjích podobách nejen v èeských zemích, ale i v irím evropském areálu. V oblasti východního Polabí se tyto slavnosti nazývají máje, stavìní májí, kácení májí, pod vlivem obrozenecké terminologie také staroèeské máje, najdeme i sousloví staroèeké kácení májí. Není pøi tom vùbec pravidlem, e v urèité lokalitì se pouívá název pouze jednotný. Narozdíl od stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna se
8) Kácení probíhalo za úèasti hudebníkù, bylo proneseno øíkání sloené Bedøichem Kubizòákem a v roce 1981 zaznìla také píseò o Urbanicích a zdejí máji, její slova na nápìv písnì Pod tou naí starou lípou sloil Josef Kòap z èp. 36.
119 s výskytem obchùzkových slavností s májemi setkáváme ve východním Polabí prakticky vude. Pozornost vlastivìdných pracovníkù a sbìratelù, zamìøujících se na národopisné jevy, pøitahovaly u v 19. století. 9) Dvacáté století prokázalo, e zejména v ivotì vesnických komunit mají slavnosti s májemi stále své místo a kulturní uplatnìní, i kdy jejich konání se nevy- znaèuje stálou pravidelností a je spíe náhodné podle toho, zda souhra okolností jejich konání podpoøí.10) Poøadateli obchùzkových slavností s májemi bývají neformální skupiny mládee s podporou nìkteré zájmové
9) Zatím nejstarí zámìrný záznam prùbìhu obchùzkové slavnosti s máje- mi z okolí Pardubic uèinil duchovní P. Josef Frantiek Devoty (1780-1865) krátce po roce 1836 do Pamìtní knihy fary mikulovické: ... v svátky svato- duní ... vyraení, které ale ji ... ne tak jak za èasù pøedelých vesmìs se provozuje a jen v obci Drakovicích posud se jetì udrelo. Jest to tak nazvané stavìní májù, t.j. zelených bøezových vìtví, které nìkoliko bujarých synkù za- opatøí a èasu noèního pøed hodem Boím v tajnosti pøed kadým stavením u vchodu, tam kde mladé entiny se nacházejí, do zemì po tøech zasazují. Tyto tak zasazené máje ostanou pøes celý Boí hod a do odpoledne nastávají- cího pondìlka státi, kde teprv s hudbou a pøipíjením zase vyzdvihováni býva- jí a sice: Kráèí sbor synkù tìch, je sázení májù podnikli, s hudbou sprovázeni od stavení ke stavení, kde máje jsou, tam se zastavují, domácí pivem èastují a máje ze zemì vytáhnouce, vude pøes vrata do dvora vmetají, pøi èem dívèi- ny penìitì jich obdaøiti neopominou. Kdy takto s vytahováním májù hotovi jsou, sejdou se obì strany do hospody a tu, co se penìz selo, nìkdy i více, vespolek pøi hudbì a kolování utratìjí. Nevíme ovem, zda ohlednì udrová- ní slavnosti mìl Devoty na mysli pouze tehdejí mikulovickou farnost èi zda zaznamenal obecnìjí pozorování. Øadu faktù podchytil Josef Hanu (1858- 1938), který jako pedagog pùsobící na nìkolika venkovských kolách býval sám pozorovatelem tìchto jevù a zejména v období pøíprav Národopisné vý- stavy èeskoslovanské v Praze (1895) zámìrnì shromaïoval národopisný materiál. Nìkteré své poznatky publikoval napøíklad v èasopise Èeský lid, a to mimo jiné i na téma, kterým se zabýváme (viz Josef Hanu, Vìnèení køíe a hospody na letnice na Cholticku, Èeský lid, 1895, s. 97-99, tý, Letnice na Pøelouèsku, tamté, s. 510-512). Za pøevánou vìtinu údajù, umoòujících sledovat kontinuitu tìchto slavností a do souèasné doby, vdìèíme ovem hlavnì celé plejádì místních osobností, zejména kronikáøù, vesmìs také z øad uèitelù. Takté uèitelé (Nemanský a Sluga) byli organizátory výstupu slavení májí, pøedvedeném v programu Dne èeského venkova na krajinské Východoèeské výstavì v Pardubicích v roce 1903. Máje tehdy vypravily obce Kunìtice, Døí- teè a Srch. Pro výstup byly poøízeny kostýmy a patrnì pro vìtí atraktivnost se ve scénáøi objevily i pøídavky (vedení ovìnèeného beránka a krávy), které se v terénu pøi obchùzkových slavnostech s májemi neuplatòovaly. 10) Prozatím se podaøilo zjistit konání obchùzkových slavností s májemi ve 20. století v lokalitách: Bílé Podolí, Bílé Vchýnice, Bílý Kámen, Bohumi- leè, Brambory, Bøehy, Bukovina u Pøelouèe, Bý, Èeperka, Dìdek, Dolany, Dolní Roveò, Døíteè, Dubany, Holotín, Horní Roveò, Hrádek, Hrachovitì,
120 organizace nebo urèitá zájmová organizace jako celek.11) Máje postavené k tìmto slavnostem buï zùstávají stát do konce kvìtna, nebo stojí pouze krátkodobì, v souèasnosti zpravidla pouze od veèera prvního dne, kdy jsou postaveny, do následujícího odpoledne èi veèera. Výzkum prokázal nìkolik variant obchùzkových slavností s májemi. Specifickou formou je stavìní májí u vech obydlených domù v lokalitì. Dochází k nìmu podle okol- ností ve vhodném termínu v prùbìhu kvìtna nebo i pøímo na 1. máje. Sta- vìní má slavnostní veøejný ráz obchùzky s hudbou a jeho souèástí je zvaní obyvatel na májovou taneèní zábavu. Stavìní provádìjí èlenové spoleèen- ské organizace, která taneèní zábavu poøádá. Ozdobené májky jsou vezeny na korbì vozu. Hudba zahraje pøed domem píseò na pøání, dvojice mla- dých muù vztyèí bìhem písnì májku a jiná dvojice pak pozve obyvatelé domu na májovou taneèní zábavu. Na oplátku je úèastníkùm obchùzky nabízeno obèerstvení a poøadatelùm se platí urèitý penìitý pøíspìvek, i kdy obyvatelé domu ani taneèní zábavu navtívit nehodlají. V pøedveèer ob- chùzky se v nìkterých lokalitách staví i obecní smrková máj, pod ní se
Choltice, Chvaletice, Chvojenec, Jaroslav, Jedousov, Jeníkovice, Jezboøice, Kladina, Kladruby nad Labem, Kojice, Kostìnice, Kozaice, Køièeò, Kundra- tice, Labìtín, Lány na Dùlku, Láznì Bohdaneè, Libèany, Libiany, Litìtiny, Lohenice, Nemoice, Nerad, Opatovice nad Labem, Ostøeany, Pobìovice u Holic, Popkovice, Pøelovice, Pøepychy, Ráby, Rasochy, Rohovládová Bìlá, Rybitví, Øeèany nad Labem, Selmice, Semtì, Sezemice, Skupice, Slepotice, Srch, Staré Èívice, Staré Hraditì, Starý Máteøov, Staré dánice, Svítkov, Svoj- ice, Telèice, Tetov, Trusnov, Turkovice, Týniko, Újezd u Pøelouèe, Újezd u Sezemic, Valy, Veselí, Vlèí Habøina, Voleè, Vysoká nad Labem, Vysoké Chvojno, Záboøí nad Labem, Zbyslav, Zdechovice, áravice, ivanice. Viz mapa 3. 11) Z organizací mládee to byla ve 20. a 30. letech 20. století jednotlivá místní sdruení republikánského dorostu (Dolní Roveò (1934), Kladina (1931), Lány na Dùlku (1921 a 1930) a v letech 1948-1989 svazy mládee (Kojice, Nemoice, Opatovice, Ostøeany, Rohovládová Bìlá, Staré Hraditì, Vysoké Chvojno, ivanice). Byly to i taneèní soubory (Kojice 1984 a 1985). Èastým organizátorem je Sokol (Kojice (1933), Láznì Bohdaneè (1971), Nemoice (1962), Opatovice nad Labem (1969), Vysoké Chvojno (1981), Zdechovice (1928-1937), ivanice), svùj podíl mají sportovní kluby (Lány na Dùlku (1921), Popkovice (30. léta)) a pøedevím hasièi (Bøehy, Bukovina u Pøelouèe (1937), Dìdek (90. léta), Jedousov (1993), Kozaice (1966), Køièeò (1928, 1930), Labìtín (1936), Ostøeany (70. léta), Pobìovice u Holic, Slepotice (50. léta), Staré dánice (1990)). Objevil se i divadelní krouek (pro epidemii slintavky neuskuteènìné máje v Bohumilèi 1938). Také obecní úøad bývá organizátorem slavnosti (Jedousov 1993) a v neposlední øadì se na uskuteènìní podílejí oby- vatelé obce a sponzoøi, a u penìitými pøíspìvky èi napøíklad napeèením dortù a cukroví zdarma.
121 pak druhý den tanèí. Postavené máje zùstávají na místì zpravidla do konce kvìtna. To je odliuje od májí stavìných pøi jiné formì slavností s májemi.12) Tato dalí forma obchùzkové slavnosti s májemi je spojena se stavìním májí u domù svobodných dìvèat. V minulosti bylo konání právì tohoto typu májí vázáno pøedevím na svatoduní svátky (nazývané v èeském lidovém prostøedí bìnì letnice), respektive na nedìli a pondìlí svato- duní, pøípadnì i na nejblií nedìli po nich. Termín tìchto pohyblivých køesanských svátkù (nedìle svatoduní je sedmou nedìlí po velikonocích) mùe pøipadnout na dny od 10. kvìtna do 13. èervna.13) Vedle církevní podoby, pøipomínající sestoupení sv. Ducha na apoto- ly, váí k sobì svatoduní svátky øadu obyèejù, respektive obøadù, které s církevním výkladem nesouvisí. Tyto obøady se zamìøovaly hlavnì na vodu, zeleò, obilí a dobytek. Jsou souèástí celého cyklu obøadù konaných pøiblinì v kvìtnu a èervnu, které se v rámci zemìdìlského roku na zákla- dì zkueností a znalostí o poèasí a prùbìhu polních prací soustøeïovaly na ovlivnìní zdárného výsledku hospodaøení. Hlavní dùraz byl pøi tom kladen na magickou ochranu plodin a dobytka. Protoe se èlovìk v tìchto obøadech snail rùznými obìmi získat pøízeò démonù vod, zamezit tak
12) Stavìní májí u vech obydlených domù v lokalitì bylo zaznamenáno v obcích: Bílé Podolí, Brambory-Koukalka, Bukovina u Pøelouèe, Holotín, Chvaletice, Semte, Turkovice, Zbyslav. Obvykle se tato forma nazývá máje nebo stavìní májí. Výzkum zaznamenal nìkolik podob slavnosti. Napøíklad ve Chvaleticích se ve 30. letech v sobotu stavìla máj a potom se tanèilo. V noci byly postaveny májky k domùm a kolem máje. V nedìli odpoledne obcházela vesnici hudba a èlenové spolku vybírali pøíspìvek na májky. Mláde pak nejprve tanèila pod májí, poté v hostinci a veèer se konala draba máje. V pondìlí se máj kácela a s hudbou byla donesena k tomu, kdo ji získal. V letech 1983- 1989 tuto tradici kadoroènì uplatòovali hasièi z Bukoviny u Pøelouèe. Podnì- tem byla snaha o znovuobnovení opadající návtìvnosti pøírodního taneèního parketu u mlýna v Bukovinì. Proto uspoøádali stavìní májek nejen v Bukovi- nì, ale i v sousedních vesnicích Holotínì a Turkovicích. Peníze získané pøi obchùzce byly pouity k financování májové taneèní zábavy. Aby zvaní mìlo patøiènou úroveò, byla v roce 1983 sestavena ze èlenù hasièského sboru také kapela v obsazení trumpeta, harmonika, basa, buben, kerá pak po nìkolik let stavìní májí doprovázela. Po nìkolikaleté pøestávce se stavìní májí opìt usku- teènilo a v roce 1998. 13) Boí hod svatoduní, zvaný té svátek Seslání Ducha svatého, pøipa- dal na padesátý den po velikonocích. Slavila ho ji starokøesanská církev a snaha pøipodobnit jej k velikonocím vedla ve 4. století k pøipojení vigilie s oktávou a dalího dne, svatoduního pondìlí. V západní církvi se staly svato- duní svátky po velikonocích druhým svátkem, v nìm bylo mono svìtit køestní vodu a udìlovat køest. Ve Starém zákonì se padesátý den po velikonocích pøipomínal jako den, kdy Mojí obdrel na hoøe Sinaj Desatero.
122 suchu i pøílinému mokru a obøadnou demonstrací zelených vìtvièek udr- et zeleò pìstovaných rostlin, soudí se, e vechny tyto obøady mìly pøivolat pøimìøenou vláhu a zabezpeèit hospodáøství pøed pøírodní pohromou. Rost- liny v nich pouívané mìly zároveò ochrannou funkci, která byla v nìkterých pøípadech dokonce prvoøadá. Teprve v prùbìhu vývoje získaly mnohé z tìchto obyèejù nový význam a symboliku.14) Analogie dávných obøadù období letnic ovlivòovaly ivot lidí ve východním Polabí do relativnì nedávné doby. Vedle stavìní májí zde bývalo bìné zdobení domù rato- lestmi, èitìní pramenù, obøady spojené s vyhánìním dobytka na pastvu, doloeny jsou obchùzkové hry s postavami krále a královny. Starobylou obøadní podstatu mìla i prosebná procesí za dobrou úrodu, kterými køes- anská církev navázala na tradièní obcházení èi objídìní polí, spojované s kontrolou hranic pozemkù. Svou aktuálnost i na prahu tøetího tisíciletí prokazuje stavìní májí. Dnes u ale máje pøímo se svatoduními svátky prakticky nikdo nespojuje, naopak jsou ztotoòovány s mìsícem kvìtnem - májem, s jeho symbolikou mìsíce lásky a s mládeí, která sama je symbolem této lásky. Do popøedí se tak dostává takové poslání zeleného stromu, které je vyjádøením vztahu mezi chlapci a dívkami. Pøece vak síla tradice má vliv na to, e aèkoliv jsou tyto slavnosti v obecném povìdomí spojovány s kvìtnem, dochází èasto k jejich konání právì ve 2. polovinì kvìtna, ba výjimeènì se objeví se termín èervnový. Obecnì ale dolo k pøesunutí konání májí na kvìten, a to podle okolností, hlavnì monosti úèasti hudebníkù.15) Co se týèe pravidelnosti konání májí, opìt platí ji výe uvedené konstatování, e uskuteènìní tìchto slavností závisí jednak
14) Není pochyb, e období pozdìjích svatoduních svátkù patøilo ji v dobì pøedkøesanské k nejvýznamnìjím ve výroèní obyèejové tradici. Jejich symbolem je zeleò bujné vegetace, co se odrazilo i v pojmenování svatodu- ních svátkù zelené svátky, rozíøeném v Polsku a na severozápadním Slo- vensku a vedle názvu letnice uívaném také v Èechách. Po celé Evropì jsou rozíøeny zvyky, obsahující shodné prvky s antickými slavnostmi rùí, rosáliemi, radostným svátkem pøíchodu léta. Pod názvem risalia, risale pronikly k jiním Slovanùm. Rusalje nazývali svatoduní svátky východní Slované, oznaèení rusadlné sviatky a rusadlá nalezneme pøedevím na východnímu území Slovenska. Snad bylo rozíøení názvu a moná i nìkterých konkrétních projevù umonìno proto, e u Slovanù existovaly slavnosti podobného charakte- ru. V nìkterých evropských kulturách byly souèástí tìchto svátkù zvyky související se zemøelými pøedky. Vegetaèní slavnosti, zamìøené na agrární magii, se propojovaly se vzpomínkou na mrtvé, od nich byla oèekávána smíølivost a pomoc pøi zabezpeèování pracovních výsledkù, zároveò jim mìlo být umo- nìno radovat se v tomto období spolu se ivými z obnovy ivota na zemi. 15) Zprávy o vyslovenì svatoduních termínech konání májí máme z obcí Bezdìkov (do 90. let 19. stol), Drakovice (po 1836), Choltice (pøelom 19.
123 na poètu mládee v lokalitì, jednak na existenci schopného organizátora, který navíc mnohdy musí pøekonávat i urèitou neochotu a lenost mladých se na máje pøipravovat. Do pøípravy bývá zahrnuto hlavnì ujasnìní reie prùbìhu slavnosti, rozdìlení rolí jednotlivým úèastníkùm i nácvik spole- èenských tancù nebo èeské besedy.16) Scénáø májí má ustálenou osnovu, i kdy v detailech a jednotlivostech se prùbìh slavnosti v jednotlivých lokalitách více èi ménì odliuje. Tato osnova je v jádru jistì stará, tradièní a pøetrvala patrnì i období úøedních zákazù stavìní májí v 18. století. Slavnost bývá rozvrena do dvou dnù. Zatímco v minulosti jimi byly sobota (nebo a nedìle) a pondìlí svatoduní, pøípadnì následující sobota a nedìle, s odklonem od svatoduního termínu se konání pøesunulo na vhodnou sobotu a nedìli v irí toleranci, popøípa- dì novìji i na pátek a sobotu. Je obvyklé, e konání májí je pøedem oznamováno formou plakátù, a to nejen v místì samém, ale i v okolních lokalitách, nìkdy i v místech vzdálenìjích. Plakáty jsou nejèastìji vyho- tovené ruènì, pøípadnì mnoené na kopírovacích pøístrojích, ale objevují se i plakáty øeené typograficky. 1. den: Odpoledne, spíe k veèeru, se staví obecní máj, poté nebo v noci se staví májky u domù dìvèat, která se zítøejí slavnosti zúèastní. Obecní máj se vztyèuje nejèastìji uprostøed obce, co bývá v pøípadì monosti i na nejvyím bodì v lokalitì (napøíklad v Kojicích, kde je osídlení v terénu rozloeno v rozdílných výkách, je to parkovitì upravené místo V lipkách, v rovinném Labìtínì zase vyuili terénní vlnu u èp. 30 zvanou Na kopeèku),
a 20. století), Pobìovice u Holic (jednou po r. 1918), Újezd u Sezemic (pøelom 19. a 20. století), Vysoká nad Labem (1905), Zdechovice (30. léta 20. století). V Rohovládové Bìlé do roku 1914 bývaly máje a nìkterou nedìli po svatoduních svátcích a po roce 1918 prý se ji poøádala pouze napodobenina tìchto májí. 16) Napøíklad ve Starých dánicích nacvièovala v 80.a 90. letech èeskou besedu s mládeí Marta Jirková. Nacvièovalo se ji od bøezna vdy jednou týdnì pøi hudbì z magnetofonu. V Dìdku v 90. letech uèily mláde dvakrát týdnì spoleèenským tancùm Marie Látová a Eva Rajmanová. V Jedousovì se v roce 1993 máje konaly témìø po dvacetileté pøestávce, kdy dospìla do vhod- ného vìku mláde narozená v tzv. silných roènících ze sedmdesátých let. Spo- lu s dalími mìla na organizaci májí podíl Marcela Zelená, která si o rok poz- dìji posteskla, e pøíprava májí 1994 byla ji obtínìjí, nebo loòské nadení opadlo. Pokud je mono zjistit, k obcím, kde se slavnosti s májemi odbývaly v prùbìhu 20. století nejèastìji, patøí Jedousov, Kojice, Libèany, Nemoice, Opatovice nad Labem, Ostøeany, Rohovládová Bìlá, Øeèany nad Labem, Sle- potice, Staré dánice, Starý Máteøov, Veselí, Vlèí Habøina, Zdechovice a ivanice.
124 pøímo na návsi, u hostince, ale èasto také na høiti nebo i na prostorné zahradì. V nìkterých lokalitách se stavívaly pøi této pøíleitosti máje dvì, jedna obvykle u hostince, druhá u domu starosty (Choltice, Jaroslav). V oblibì jsou máje co nejvyí. Napøíklad v Jedousovì v roce 1993 sestá- vala máj ze dvou smrkových kmenù a mìøila 27 m. Zpùsob stavìní obecní máje ani její výzdoba se neodliují od toho, co ji bylo øeèeno výe o obec- ních májích stavìných v pøedveèer 1. kvìtna, èastìjí je pouze umísování lákavých pøedmìtù do koruny (láhve s alkoholem, vuøty, cukroví), nebo snaha tyto pochutiny získat má pøi slavnosti májí své pevné místo. Také hlídání máje je nezbytné, a to hned od jejího pøivezení z lesa do obce, nebo kdyby se stalo, e by jí pøespolní uøízli vrek nebo ji celou ukradli a postavili si ji ve své obci, výsmìch by stíhal vesnici po celá léta. Stávají se i pøípady, e se máj snaí jako hrdinský kousek porazit nìkdo z místních muù. Vìtinou se o to pokusí v opilosti a je to odsuzováno. Kolem posta- vené máje se ohranièuje místo urèené k tanci. Obvykle toto místo vyme- zuje kruh z ozdobených bøízek zasazených do zemì, nìkdy je vstup do kruhu vyznaèen krátkou ulièkou lemovanou také bøízkami. Uvnitø kruhu se tanèí na zemi nebo na zbudovaném parketu. Úprava taneèního místa, jako i dalích objektù spojených s konáním slavnosti, závisí na vynaléza- vosti a monostech poøadatelù.17) V nìkterých obcích se s tancem setkáváme ji veèer po postavení máje (Chvaletice, Popkovice, Starý Máteøov, Zde- chovice). Postavení bøezových májek dìvèatùm bývá pøedem domluveno podle toho, která z dívek se na slavnost májí pøipravuje. V minulosti se
17) Napøíklad v Dìdku (1991) bylo prostranství kolem máje ohrazeno borovými kùly, mezi nimi byl vytvoøen plot z provázkù, ozdobených bøízek a bøezových vìtví. V ohrazení se nacházel nejen parket z desek poloených na leeòových trubkách, ohranièený jetì nahusto nasázenými ozdobenými bøíz- kami, ale také tu stály stoly s lavicemi a kryté podium pro muzikanty se scho- ditìm s bøezovým zábradlím, ozdobené papírovými girlandami, bøízkami a chvojím. Vstup do ohrazeného prostoru byl branou tvoøenou dvìma niími smrkovými májemi, mezi nimi na zavìeném transparentu mohl pøíchozí èíst nápis Vítáme vás!, zatímco z vnitøní strany pøání Pøíjemnou zábavu! Mimo ohrazení byly rozmístìny stánky s obèerstvením a upomínkovými pøedmìty. Døevìné budky záchodkù, umístìné u pøíleitosti slavnosti do lesa sousedící- ho s návsí, byly té obklopené bøízkami, v tomto pøípadì neozdobenými. V ivanicích (1991) bylo bøízkami ozdobeno prùèelí sokolovny i plot kolem areálu. Ve Starých dánicích (1990) stály bøízky v prùèelí hostince. V Jedou- sovì (1993) byla autobusová zastávka na návsi poblí postavené máje promìnìna v antán pod májí a podávalo se tu obèerstvení podle vyvìené nabídky, øeené ertovnou formou. V ivanicích (1991) byli na zvlátní velké tabuli uvedeni sponzoøi slavnosti.
125 bìnì stavìly májky vem svobodným dívkám na znamení, e jsou k úèasti na slavnosti pozvány. Jestlie se dìvèe úèastnit nechtìlo, bøízku vèas od- klidilo. V souèasnosti se staví májka pouze jedna, z minulosti jsou ale zprávy té o stavìní dvou (Vysoká nad Labem) nebo i tøí (Drakovice) májek jedné dívce. Májky zdobí fábory z barevného krepového papíru. Zachyceno bylo doplnìní májky papírovým srdcem upevnìným na kmeni, na kterém bylo napsáno, od koho a komu je májka urèena (Staré dánice 1990). Je obvyklé, e ne vechna mláde, která se slavnosti zúèastní, je pøímo z místa konání. Aby zúèastnìných párù bylo více, zvou se pøátelé a kamarádi i odjinud. Nebývá také bìné, e páry o májích mají mezi sebou hlubí citový vztah, nìkde se naopak dbá na to, aby mládenec tanèící s dívkou byl pouze jejím kamarádem, nebo podle povìry dívka, která o májích tanèí se svým chlapcem, si ho potom nevezme. 2. den: Program tohoto dne tvoøí pøedevím obchùzka mládee po obci za doprovodu hudby a v náleitém obleèení. Je to buï odìv civilní, spole- èenský, tj. u chlapcù oblek vèetnì kravaty nebo motýlka, u dìvèat plesové aty s délkou podle módy èi domluvy, z barev pøevládá bílá, ale pøípustná je i jiná svìtlá barva. Chlapci mívají na obleku také specifické doplòky, napøíklad na klopì saka srdce (Èeperka 1960) nebo kvìtinu (Ráby 1933, Dìdek 1993). Oblíbené jsou i více èi ménì stylizované lidové kroje. V oblasti východního Polabí se uplatòují zejména takzvané staroèeské kroje, pøí- padnì slovácké z oblasti Kyjovska. Bývají to ale i rekonstrukce lidového odìvu z Polabí.18) Bylo zaznamenáno i obleèení smíené, kdy kroj mìli pouze èlenové taneèního krouku (Bøehy 1992). Zmínìné obleèení patøí k obchùzce a následnému tanci pod májí, veèer pøi taneèní zábavì u nemusí být tak slavnostní. Prùbìh obchùzky má rùzné podoby. Obvykle zaèíná po obìdì. V nìkterých lokalitách vycházejí chlapci i dívky na obchùzku spoleènì, zastavují se u vech domù v obci, zvolení mluvèí (stálí po celou obchùzku nebo u kadého domu jiní) popøejí obyvatelùm domu zdraví,
18) Spoleèenský odìv byl uit napøíklad v obcích Èeperka (1960), Choltice (1987), Starý Máteøov (vdy), Nemoice (vdy), Ráby (1933), Vlèí Habøina (1976). Kroje se uplatnily napøíklad v obcích Bøehy (1992), Choltice, Jedou- sov (1993), Jezboøice (1971), Kojice (1984 a 1985), Øeèany nad Labem (1991), Selmice, Vlèí Habøina (1943, 1949, 1962), Zdechovice (30. léta), ivanice (90. léta). Ve Starých dánicích se v roce 1990 kroje zajiovaly ji koncem února prostøednictvím objednávky v Kulturním domì v Holicích. Objednáva- ly se pouze chlapecké kroje, nebo dívky mìly kroje vlastní nebo zapùjèené od pøíbuzných a známých. V Dìdku (1993) si mláde ke slavnosti poøídila vlastní jednoduchou stylizaci kroje ze souèástek zvlátì uitých (dívky) èi uprave- ných (ozdobné doplòky na koilích u chlapcù).
126 spokojenost a tìstí, pozvou je na taneèní zábavu a tanèí s nimi na dvoøe nebo na ulici pøed domem. Obdrí za to pohotìní a penìitý pøíspìvek.19) Pøi jiné formì obchùzky vycházejí z urèitého místa pouze chlapci a po- stupnì se k nim pøidávají dívky v domech, oznaèených májkou. Výjimkou bývá obydlí starosty obce, kterému je zahráno sólo a je pozván na taneè- ní zábavu. Kadá dívka, ke které se pøíjde, tanèí u domu s chlapcem, nìkde jsou k tanci vyzváni i rodièe dívky. Ostatní vytváøejí kolem nich taneèní kolo (Bøehy 1992, Øeèany nad Labem 1991) nebo stojí ve palíru pøed vchodem do dvora èi do domu a dívka je tímto palírem pøivádìna k tanci (Bøehy 1992, Dìdek 1991). V ivanicích (1991) tvoøily palír tøi páry, nìkde se palír redukuje pouze na jeden pár a ostatní stojí v pùlkruhu pøed tanèícími. Ve Bøehách (1992) mládenec vynáel druièku pøed bran- ku v náruèí. Ani forma obchùzky s vyzvedáváním dìvèat v domech ozna- èených májkou nemá jednotný prùbìh. Nejvýraznìjí odliností pøi této formì obchùzky je to, zda dochází nebo nedochází ke skácení májky u domu. Uplatòují se oba zpùsoby.20) Není bez zajímavosti, e v pøípadì, e se slavnost s májemi koná v lokalitì, kde je zvykem stavìt obecní máj v pøedveèer 1. kvìtna, staví se k májím obecní máj jetì jedna (Bøehy 1992), sehrávající úlohu pouze pøi slavnosti a skácená po vydraení. Také májky dìvèatùm postavené pøed 1. kvìtnem se pøi obchùzce nekácí, i kdy se dívka tøeba slavnosti zúèastní. Buï jí je postavena májka dalí, nebo v pøípadì, e ke kácení májek nedochází, bývá taková májka ke slavnosti ozdobena novými fábory, aby byla stejnì pestrá jako u májek stavìných ke slavnosti. Kdy ve Bøehách (1992) omylem hrozilo májce z 1. 5. zlomení, ozvalo se veobecné volání, e tato se skácet nesmí. Byl zaznamenán pøí- pad, e prùvod u domu s májkou postavenou na poèátku mìsíce pøi ob- chùzce nezastavil, protoe se dívka tam bydlící slavnosti neúèastnila a bylo to komentováno slovy: To je druièce na vodletu (Øeèany nad Labem 1991). Chlapci, kteøí se zúèastòují slavnosti, se nazývají mládenci, dívky druièky. Mezi sebou si zvolí hlavního mládence a hlavní druièku. V minulosti se pro nì objevuje i oznaèení nejstarí mládenec - druièka, ale v souèasnosti se vybírají pøedevím podle toho, aby po skonèení obchùz- ky pøijatelným zpùsobem pøednesli pod májí vin. Na zaèátku obchùzky vycházejí mládenci z dohodnutého místa a seøazeni ve dvojstupu za muzi- kanty jdou nejprve k obydlí hlavní druièky. Hlavní mládenec pro ni obvykle
19) Viz pøíloha 1. 20) Májky po obchùzce zùstaly stát v Øeèanech nad Labem (1991), v Chol- ticích (1987), zmínka o kácení není ani v lokalitách Køièeò (1928), Sezemice (1956 a 1963).
127 nese kytici, kterou pak hlavní druièka ponese po celou dobu obchùzky. Nìkde mají kytice pro druièky vichni mládenci (Choltice, Veselí). Od hlavní druièky se prùvod místy ubírá nejprve k obecní máji a odtud teprve v dohodnutém sledu po domech ostatních druièek. Vìtinou ale se hned ve vyzvedávání dìvèat pokraèuje. Kadý novì vzniklý pár se øadí za ostatní, pøièem v èele párù zùstávají hlavní druièka a mládenec. V prùvodì se objevuje také májka, obklopená nejèastìji dìtmi. Je to smrk pøimìøené velikosti, s oloupaným kmenem a vìncem zavìeným pod koru- nou, od nìho jsou vedeny dlouhé iroké látkové stuhy, které dìti pøidrují v nataeném stavu. Bývá obvykle nesena v èele prùvodu.21) Mláde dopro- vázejí pøi obchùzce obcí hudebníci, nejèastìji v nástrojovém obsazení dechové hudby. Pøechází-li se vìtí vzdálenost mezi domy, hrají se pocho- dy. U domù se tanèí prakticky bez výjimky polka nebo valèík, ojedinìle tango, pøi tanci pod májí se k nim pøidruuje i mazurka. Na repertoáru jsou úpravy lidových písní i lidovky z produkce populárních dechových ka- pel.22) Muzikanti jdou pøi obchùzce pìky nebo sedí na voze taeném koò- mi a ozdobeném májkami (Bý - Hrachovitì (1961), Choltice (1987), Kojice (1985)). Vùz, pøípadnì i bryèka s koòmi jsou oblíbenou souèástí prùvodu i v pøípadì, e neslouí k dopravì muzikantù. Jeho vyuití je roz- lièné. Nìkde veze hlavního mládence a druièku, bývá atrakcí pro dìti i útoèitìm pro unavené. V Cholticích byl vzadu na voze zavìen vìnec z chvojí ozdobený kvìty a stuhou s nápisem (Staroèeské máje Choltice 1987), který byl po obchùzce zavìen ve výce èlovìka na kmen máje. Zpùsob vyzvedávání èi také sbírání druièek v domech byl zachycen v nìkolika obmìnách. Nejèastìji zde sehrávají úlohu dva z mlá- dencù. Jsou známi u z popisù slavností z 19. století, kdy li v èele
21) Májka nesená pøi obchùzce po domech se uplatnila napøíklad v lokali- tách Bøehy (1992), Dìdek (90. léta), Choltice (1987), Kojice (1984), Láznì Bohdaneè (1986), Øeèany nad Labem (1991), Vlèí Habøina (1962), ivanice (90. léta). 22) Jako tradièní taneèní projev pøi obchùzkových slavnostech s májemi ve východním Polabí je v literatuøe uvádìn temperamentní tanec máje èi marjánka s textem: Marjánko, Marjánko, stavìjí ti máje! Otevøi okýnko, podívej se na nì! Mládenci stavìjí, muzikanti hrají, vak já jim zaplatím, a se nestarají! (viz napøíklad Josef Michal a kol., Písnì a tance z Hradecka, Hradec Králové 1959, s. 117). Tanec, ve kterém se pravidelnì støídal prudký poskoèný obkroèák se skoèným nebo poskoèným vrtákem, byl obecnì znám na Hradecku, Pardubicku i Chrudimsku, ale i jinde v Èechách. Tanèil se venku pøed domem. Pozdìji prý se o májích jenom hrával, a ho vystøídaly bìné pochody. V kro- nice Lánù na Dùlku je sice text uvedené písnì pøipomínán ve 30. letech s tím e jej pøi stavìní májí chasa zpívá (viz II. pamìtní kniha obce Lány na Dùlku
128 prùvodu a jeden nesl kytku, druhý rozmarýnový vìnec. Z 1. pol. 20. století jsou zprávy, e jeden nosil tác, druhý sladký pøípitek (Køièeò). Dvojice mládencù se uplatòuje i v souèasnosti. Jeden je urèen za partnera dívky pøi tanci. Pøebírá ji od rodièù, vyvádí z domu a tanèí s ní sólo pøed domem, vede ji v prùvodu a tanèí s ní pod májí. Druhý mládenec láme po skonèení tance pøed domem májku u domu postavenou. Aby se mu to sku- teènì podaøilo, bývají májky pøedem naøíznuty, co ale veøejné mínìní pøí- li neschvaluje. Zlomená májka se zatím ponechává na místì (koruna visí k zemi) nebo se odváe èi vytáhne ze zemì a poloí pøed vchod do dvora nebo pøímo do dvora. Je obvyklé, e fábory z pøelomených májek si odva- zují dìti pro radost. Urèení, který z mládencù bude májku kácet nebo strhovat, není jednotné. Je to napøíklad ten, který si druièku vyzvedne v pøítím domì (Dìdek), nebo je to prostì pøedem dohodnuto i jinak. Tak v Srchu a v ivanicích, zatímco mládenec el do domu pro druièku, stáva- li dva dalí mládenci u vchodu jako strá a po vyvedení druièky lámali májku. Ve Veselí (1978) kácel májku pøímo mládenec, který mìl v domì druièku. K pøeseknutí úvazu májky pouil hasièskou sekerku. Hasièské sekerky mìli také dva vystrojení mládenci v bílých rukavièkách, kteøí kácívali májky v Srchu. Mládenec pøicházející pro druièku si ji v domì od rodièù obøadním zpùsobem vyádá, napøíklad v Cholticích (1987) ver- ovanou prosbou zaèínající slovy: Panímámo, jdu vás prosit, ne se zaènou sena kosit ... Druièka pak zde dávala pøed zaøazením do prùvodu svému mládenci do kapsièky u saka ozdobný kapesníèek. Po skonèení tance vy- náejí domácí pøed dùm pohotìní, obvykle alkohol k pøípitku, obloené chlebíèky èi jednohubky a nejrùznìjí cukroví, vesmìs domácí výroby. Na poádání pøinesou i nealkoholický nápoj. Pohotìní nabízejí muzikan- tùm, druièkám a mládencùm, ale i okolostojícím divákùm. Nìkde bývá pøipraven na dvoøe nebo na zahradì prostøený stùl s pohotìním, kam je mono usednout nebo si z nìho nabídnout. Pøi obchùzce po domech se v prùvodì vedle mládencù a druièek obje- vují jetì i dalí postavy. Jsou to tzv. výbìrèí nebo pokladníci, kteøí shro- maïují penìité pøíspìvky. V minulosti bývalo obvyklé, e penìzi se vyplácela dìvèata. Obvykle pøi vyzvedávání z domu platila mláden- cùm urèitý obnos jako vstupné do zábavy (ivanice 1936, Popkovice 30.
a osady Krchleby, s.43), není vak jasné, zda se jedná skuteènì o autentický zápis, èi o inspiraci literaturou (viz Rudolf Robl, V pøedveèer filipojakubský, Krajem Perntýnù, III.,1923, s.132-136, kde je text uveden v povídkové èrtì, líèící lidové obyèeje na Pardubicku).
129 léta). V souèasnosti mùe penìzi pøispìt kadý vèetnì divákù.23) irí poslání mìli dva výbìrèí o májích ve Starých dánicích v roce 1990. Byli obleèeni ve fracích a cilindrech, na klopì kytice z ivých kvìtù (tulipán, kalina, bílý narcis). Kráèeli pìky v èele prùvodu, delí úseky se nechávali vézt v ko- èáøe taeném poníky. Vcházeli napøed do domu, ptali se na panímámu, ádali, aby pustila dceru pod májku, penìitý pøíspìvek a pohotìní mu- zikantùm, koèímu, mládencùm i sobì. Pøed domem pak tanèili s matkou dívky. Podobnì si poèínali i v Srchu (1989) civilnì obleèení mládenci, kteøí vodili prùvod, ale nemìli k sobì druièky. V Kojicích (1985) zase ádal v domì o dívku starosvat. Zaznamenána byla také postava poli- cajta. Ve Starých dánicích (1990) ho pøedstavoval èlovìk s charakterem místní figurky, který se do podobných rolí rád angaoval. V prùbìhu ob- chùzky se vedle hudebního doprovodu uplatòuje i zpìv textu právì hra- ných písní od muzikantù i dalích úèastníkù, výskání, ve Bøehách (1992) také provolávání typu: Èí jsou máje? Nae! Kdo tancuje? My! Po obejití domù zamíøí prùvod k obecní máji. Jestlie musí pøejít delí úsek, pøeruu- jí páry chùzi tancem na ulici. Napøíklad v ivanicích (1991 a 1992) tanèili mimo jiné i pøed hostincem a pøed obecním úøadem. Tanèí se polka nebo valèík, ve Bøehách (1992) se uplatnil i tanec s prvkem procházení branou. K chùzi zaznívají pochody. Ve Starém Máteøovì se prùvod na závìr ob- chùzky zastavuje u pomníku padlých, hudba zahraje píseò Èechy krásné, Èechy mé a hlavní druièka s mládencem poloí k pomníku svou kytici. V Cholticích na závìr obchùzky zavìsili na kmen máje vìnec vezený pøi obchùzce zavìený na voze. Jetì pøed pøíchodem mládee k máji po skon- èení obchùzky zaèínají v nìkterých lokalitách pod májí scénky inscenují- cí snahu o její pøedèasné poraení.24) Je obvyklé, e po pøíchodu do
23) Napøíklad v Labìtínì a Øeèanech nad Labem (1991) doprovázelo prù- vod 10 výbìrèích, mladíkù v historických vojenských uniformách, s kasièkami na øemenì. Zadrovali diváky pod záminkami jako: lape po trávì, nemá hromosvod na detníku (bylo detivo), fotografuje v zakázaném pásmu nebo je prostì oslovovali v duchu: koukáte se, posloucháte, nechtìl byste nám pøi- spìt? Nìkolik výbìrèích s kasièkami (chlapci i dívky v krojích) pùsobilo i ve Bøehách (1992). Oslovovali diváky na ulicích, zastavovali projídìjící auto- mobily: Pøispìjte nám na máje! V Jedousovì (1993) doprovázel prùvod pokladník s pokladnièkou, do které mu v kadém z domù vloili svùj pøíspìvek. V Srchu ji nosívali hlavní druièka a mládenec, prodávali lístky na zábavu a pøijímali dary, jindy ale (1989) nesl pokladnièku jeden z mládencù vstupují- cích do domu vyzvednout dívku do prùvodu. 24) Tyto výstupy máme doloeny napø. z Labìtína (1936), z Choltic. V Jedousovì (1993) se vloudili a k máji pytláci, dva mui obleèení ve sta-
130 ohrazeného místa obcházejí seøazené páry za zvuku pochodu máj nìkoli- krát dokola, pak se postaví na dohodnuté místo, zatímco hlavní druièka a mládenec se postaví zvlá, zpravidla na vyvýený stupínek. Jejich úkolem je pøednést vin. Vìtinou ho pøedèítají, text mají v deskách nebo sepsa- ný na ozdobném svitku. V pronáení urèitých èástí textu se oba obvykle støídají. Obsahem vine je pøivítání pøítomných, zdùraznìní návaznosti ko- nané slavnosti na starou tradici, oslovování starí generace, chvála mládee, výzva ke sdílení radosti z mládí, zmínìny jsou i aktuální události v obci a nechybí pozvání k zábavì. Øada formulací uitých v textech vinù má urèitý archetypální charakter. Jejich podstatou není ani tak sdílnost, infor- mace, ale jako by se v nich projevovala urèitá magie slova s dùrazem na uití tradièních kompozic. Moná je to pouze nedostatkem vlastní invence sloit nìco docela nového, nicménì patrná podobnost s vini a øíkáním pøi jiných pøíleitostech výroèní i rodinné obyèejové tradice naznaèuje, e kontinuita tìchto textù má svùj význam.25) Po pøednesení vine zaèíná tanec pod májí. Obvykle ho zahajuje sólo hlavního mládence a druièky, pak se pøidávají ostatní páry. Tanèí se nejèastìji tøi kousky, vìtinou ve sledu valèík, mazurka, polka. Následuje tanec mládencù a druièek s rodièi a dalími èleny rodiny, vesmìs se hraje polka. Slavnostním okamikem programu bývá v nìkterých lokalitách pøedvedení èeské besedy. Hudební doprovod je poutìn ze záznamu (komerèní nahrávka), výjimeènì ho hraje pøítomná kapela.26) V programu se objevuje také vystoupení dìtí nebo mládee
rých kabátech a kloboucích a s umìlými vousy. Snaili se kmen podøíznout starou pilou. Hajný je zadrel a odvedl k hostinci. Tam se mu ale vytrhli, opìt se dostali k máji a ve se opakovalo. U hospody byli pøedáni dvìma pánùm foøtùm a odvedeni na místo èinu. Pøi vyetøování byla pøedloena pila jako pøedmìt dolièný a zamítnuta obhajoba, e zadrený pilu náhodou nael v lese, dnes se pøece pouívá motorová pila, tahle visela nìkde u pytláka na pejcha- ru. Neprolo ani tvrzení, e mìli povolení ke kácení od starosty, nebo pøivo- laný starosta to popøel. Pytláci se hájili dál, e povolení asi seralo prase. Kdy byly ale u jednoho nalezeny zajeèí noky, nepomohlo ani snané ujio- vání o nevinì a svádìní viny na druhého slovy jako: On jedl maso, já jenom omáèku! Pytláci museli pokleknout a opakovat po hajném odproování máje, parafrázi na modlitbu Otèená, zaèínající slovy: Strome ná, jen jsi zasaze- ný, odpus nám... Nakonec byli pytláci odsouzeni k zakoupení litru zelené. Podobnì potrestán byl i starosta. 25) Zprávy o viních pronáených pod májí jsou napøíklad z obcí Èeperka (1960), Hrádek (1966), Jezboøice (1971). Vine uívané v posledních letech viz pøíloha 2. 26) Èeská beseda se napøíklad tanèila o májích v Bukovinì u Pøelouèe (1937), Kojicích (1984), Lázních Bohdanèi (1986), Øeèanech nad Labem (1991), Starých dánicích (1990), ivanicích (1991).
131 s hudební a taneèní produkcí (Bøehy (1993), Dìdek (1991, 1992), ivanice (1991, 1992), zaøazeno bylo i cvièení actva (Øeèany nad Labem 1991). Ojedinìlým poèinem bylo pøedvedení scénky odsouzení kohouta v Ko- jicích (1984). Tanec pod májí trvá urèitou obvyklou dobu. V obci Køièeò napøíklad se tanèilo pùl hodiny. V Nemoicích je obvyklé, e hostinský donese po pøednesení vine dva tupláky piva, mládenci a druièky postup- nì upíjejí, muzikanti pak zaènou hrát polku a tanèí se pod májí. Posléze hudba zaène hrát pochod a mláde odchází do sálu hostince, kde se jetì naposled zahraje opìt nìkolik taneèních kouskù. Veèer pøi zábavì pak toti hraje u jiná hudební skupina. Tanèení v hostinci po tanci pod májí, stále jetì ve slavnostním obleèení, bývá obvyklé i ve Starém Máteøovì, kde trvá a do esté hodiny veèerní. Teprve pak se jde mláde pøevléknout na veèerní taneèní zábavu. Zprávy máme i z dalích lokalit (Popkovice, Køi- èeò). V minulosti si pøi tanci pod májí dívky samy volily taneèníky. Mìly napøíklad právo vyzvat k tanci i pøespolní chlapce z øad divákù, kteøí za to museli zaplatit penìzi. Po tanci pod májí se èasto odehrává ze strany zájemcù a odválivcù plhání na máj pro ceny upevnìné pod korunou.27) V minulosti bylo obvyklé, e kdo vyplhal do koruny máje, odvázal si fábor a pøi veèerní zábavì mìl pak právo být tímto fáborem ozdoben. pl- hání bývá znesnadòováno namydlením kmene (Srch). V ivanicích (1991) se po tanci pod májí vydávaly výhry z tomboly na kterou byly prodávány v prùbìhu obchùzky ruènì zhotovené losy s ihned patrným výsledkem, zda los vyhrává a kterou cenu. Draba a následné kácení máje probíhá nìkde hned po skonèení tance pod májí.28) Jinde dochází k drabì a v prùbìhu veèerní taneèní zábavy, která se obvykle nazývá májová a pøíznaèné jsou pro ni dívèí volenky. K zábavì je pøipravena tombola, její souèástí je i máj, pøípadnì probíhá samostatné draení máje formou kdo dá víc.
27) V Srchu rádi vzpomínali pamìtníci na to, jak si ji v pokroèilém vìku vyplhal na máj pro dvì láhve a pletenec vuøtù Václav Svatoò z èp. 63 (naro- zen v roce 1871, doil se stáøí 102 let). Dolo k tomu na základì sázky. Svatoò byl sice zvyklý po stromech lézt, ivil se výrobou bøezových koat a materiál si sám naøezával, namydlený kmen máje byl ale pøece jen i pro nìho oøíkem, take po astném návratu na zem zahrozil vzhùru na smrk se slovy: Pane, tys mnì dal zabrat, tohle mnì ádná bøíza jetì neudìlala! plhání na máj nechy- bìlo o májích ve Bøehách (1992), v Dìdku (1992), v ivanicích (1991). 28) V Jedousovì se mládenci soustøeïili na to, aby z padlé máje ihned zachytili vìnec, hlavnì aby ho nedostali sousedé z Choltic. Vìnec vyzvedli nad hlavy, uraený zelený vrek máje vzali dalí z nich na ramena a obojí nesli do sálu hostince. Zde se veèer pod vìncem tanèilo.
132 Nìkde se tato draba odbývala o pùlnoci.29) V nìkterých lokalitách se sta- vìní a kácení májí konalo ve dvou termínech v odstupu obvykle jednoho týdne, zaznamenány byly i tøi termíny v mìsíci spojené s májemi.30) Poznali jsme, e tradice stavìní májí patøí k obyèejùm, které svou vázaností pøedevím na mláde, novou generaci, neztratily stálou aktuálnost v ivotì lidí a stejnì jako v minulosti nejen e stmelují obyvatele obce, ale napomá- hájí upevòovat i mezigeneraèní vztahy. V Rohovládové Bìlé se do poèátku 80. let 19. století konávaly také máje kolní mládee. Postavit máj pomá- hali místní tesaøi. K tanci v kole ohranièeném bøízkami hrával Josef Krpata z Kasalic na kolovrátek. Kdy se pøetanèilo asi deset kouskù, lo se do hospody a tanec tam pokraèoval do klekání. Po zákazu pøístupu kolní mládee k taneèním zábavám, vydaném okresní kolní radou, konání tìchto májí zaniklo. V nepøímé návaznosti na tento zpùsob zábavy se ve 2. polo- vinì 20. století objevuje v nìkterých lokalitách stavìní smrkových májí k pøíleitosti tzv.dìtského dne (Den dìtí l. 6.), kdy se pod májí odbývá zábavný program pro dìti. Je na místì poznamenat, e také na tyto máje se zavìovaly vuøty nebo i jiné ceny v obalech a nechybìla pøíleitost pro nì vyplhat (Pøepychy 1983, Rohovládová Bìlá 1978, Vlèí Habøina 1977). Pøi zamýlení nad tradicí stavìní májí není mono opomenout skuteènost, e starobylý fenomén stromu-máje byl pøenesenì vyuíván i politickými silami, a u jako symbol èeství èi staroèeství, tudí národní, nebo jako atribut slouící k prezentaci oficiální ideologie.31) Pøipomeòme si na-
29) Zprávy o losování o máj jsou z Dolní Rovnì (1934), zprávy o draení máje z Choltic, Kojic (1984, 1985), Køièenì (1928), Selmic, Zdechovic (1935). O pùlnoèní drabì víme napøíklad z Jaroslavi, Litìtin, Popkovic. Ojedinìle se máj kácela u pøed drabou (Popkovice), vìtinou ale a po drabì. Jestlie stála dalí máj u domu starosty, kácela se a následující den a starosta dobøe zaplatil (Jaroslav). V Dìdku (1991) se máj draila a v nedìli dopoledne, kdy se seli zájemci o drabu, vydraena byla za 300 korun. V Jedousovì (1993) skuteèná cena døeva z máje obnáela asi 300 korun, vyvolávací cena byla 20 korun, vydraena byla za 250 korun. 30) Stavìní a kácení ve dvou termínech je doloeno v obcích Labìtín (17. a 21. 5. 1936), Jezboøice (1971) Sezemice (20. a 27. 5. 1956), Vysoké Chvojno (16. a 23. 5. 1981). Zpráva ze 30. let øíká, e v okolí Lánù na Dùlku slavnosti s májemi obnáely: 1) stavìní máje první nedìli, 2) tanec pod májí pøítí nedìli, 3)kácení máje, nìkdy veèer, s taneèní zábavou. 31) K oivení národních tradic a jejich pevnìjímu zaèlenìní do ivota obyvatelstva na venkovì mìla napøíklad napomoci publikace J. V. Fürsta Sta- roèeské máje, vydaná Svobodným uèením selským (viz J.V. Fürst : Staroèeské máje, Praha, 1933). Obsahovala pouèení, jak podobnou slavnost uspoøádat, vèetnì textù a nápìvù. Snad právì pod vlivem tohoto návodu byly uspoøádány
133 pøíklad zaèleòování májky do prvomájových prùvodù (Svátek práce), nebo výzdobu k ideologicky významným výroèím (napø. osvobození Rudou armádou) a událostem.32) Tradiènì vyuívá mladé bøízy k výzdobným úèelùm církev pøi májo- vých mariánských pobonostech, o svatoduních svátcích a o Slavnosti Tìla a Krve Pánì (døíve svátek Boího tìla), která pøipadá na jedenáctý den po svatoduní nedìli. V minulosti, kdy se církevní obøady bìnì ode- hrávaly i mimo prostor kostela, bylo vyuívání májek, jak tuto výzdobu lidé nazývali, více nápadné a dobøe korespondovalo se zaitými obyèeji letnièního období. Bývalo ostatnì kdysi zvykem stavìt máje kolem koste- lù, kaplièek, boích muk, zvonièek a soch svìtcù, tedy na posvátných mís- tech. Jetì z roku 1927 máme zprávu, e v Hrádku se staví o svatoduních svátcích u køíku na návsi ètyøi máje. Také v Újezdì u Sezemic ili jetì v polovinì 20. století pamìtníci toho, e u návesního køíe stavìli o svato- duních svátcích mládenci máje, které spolu s køíem ozdobila dìvèata. K té pøíleitosti bylo koupeno pivo, které se u køíe vypilo.33) Podobné obyèeje se o letnicích ve východním Polabí s oblibou praktikovaly. Tak- zvané vìnèení køíe, ale také obdobné vìnèení hospody, které èasto probíhalo následnì, byly podobnì jako slavnosti s májemi záleitostí mlá- dee: druièek a mládencù. Nechybìl pøi nich prùvod s hudbou a posléze taneèní zábava. V tradièním øíkání typu vine s ustálenými formulacemi se i v pøípadì vìnèení køíe èasto objevovaly otevøené erotické naráky a jako celek bylo zamìøeno pøedevím na pøání veobecného zdaru a tìstí. Nìkde se vìnèení køíe spojovalo s modlitbou za odvrácení pohromy od
máje v blíe neurèeném roce ve Slepoticích, jejich retrospektivní popis v obecní kronice zachycuje slavnost v podobì, její analogie není v oblasti východního Polabí jinde doloena. Místní tradici byla vzdálena i nucená oslava májí v Pøepychách v roce 1944, kdy mláde do osmnácti let byla pod pohrùkou pokuty deseti tisíc korun nucena se zúèastnit prùvodu s ovìnèenými bøízkami a za bujarého zpìvu obcházet tøikrát vesnici. 32) Postavení obecní máje v Sovoluskách v roce 1987 bylo napøíklad ofi- ciálnì zdùvodnìno vedením jedné z etap cyklistického Závodu míru pøes obec. V Licomìlicích v roce 1988 byly ozdobené bøezové májky postaveny k po- mníku padlých jako výzdoba pøi kladení vìncù k výroèí osvobození, ale zároveò také u hospody, kde mìla probíhat májová veselice. 33) Ze záznamù J. Hanue vyplývá, e dívky odrostlé kole zhotovovaly spoleènì pøed svatoduními svátky mnoství nevelkých vìneèkù z rozchodní- ku, ozdobených papírovými kvìtinami. V pøedveèer svátkù spolu s chlapci ly zdobit tìmito vìneèky døevìný návesní køí, který byl k tomu úèelu u z minu- lých let doslova poset høebíky, na které byly vìneèky ze ebøíku zavìovány. Za pomoc pøi ozdobení køíe vystrojovaly dívky chlapcùm malou hostinu.
134 úrody. V dobì kolem pøelomu 19. a 20. století byly tyto obyèeje jetì po- mìrnì bìné, ale po první svìtové válce vymizely. Urèitou podobnost si zachovávaly vìneèky, taneèní zábavy v hostinci pod slavnostnì zavìe- ným vìncem, které také poøádala mláde a ke kterým se nìkdy stavìla i máj. K tomuto typu obyèejù mùeme pøiøadit i slavnost nazývanou obecnì rozmarýna, kdy ústøední rekvizitou v prùvodì a pøi následné taneèní zá- bavì byla ozdobená, v nádobì pìstovaná rostlina rozmarýny, v prùbìhu zábavy vydraená.34) Májemi se zdobívaly také mosty. Poøadatelé májí ve Zbyslavi (1991) tuto historickou skuteènost pravdìpodobnì neznali. Pøesto most pøes øeku Doubravu ve své obci bøezovými májkami ozdobili. V první polovinì 20. století se jetì bìnì uplatòoval kdysi veobecný obyèej zdobení domù zelenými ratolestmi, a to v pøedveèer 1. kvìtna nebo v pøedveèer svato- duních svátkù, kdy se v sobotu celé stavení uklízelo. irí výbìr døevin, které se k tomu pouívaly (vìtinou s ohledem na víru v magickou moc konkrétních rostlin), se posléze zúil na bøezové snítky. Vìtvièky se dávaly na dveøe, okna, pod støechu i do interiéru. Domy tak mìly být chránìné pøed bouøkou a krupobitím, uvádìly se i dalí dùvody, napøíklad zdobení iteriéru vèetnì postelí se veobecnì zdùvodòovalo rèením: aby se mìl kde Duch svatý vyspat. Zèernání vìtvièek z májí zastrkaných za obrázky zase vìtilo, e seno toho roku hodnì zmokne a zèerná (Pobìovice u Holic). Zdobení domù ratolestmi mìlo spojitost i s ochranou hospodáøství, zejmé- na dobytka. V pøedveèer filipojakubské noci se napøíklad pøed vchod do chléva sypal písek a na hnojitì se zapíchaly vìtévky bodlinatých keøù, aby èarodìjnice neukodily.35) S ochranou dobytka souvisely i praktiky spo- jené pùvodnì s prvním, respektive sezónním vyhánìním dobytka na pastvu v dobách, kdy dobytek pobýval venku pøes celé léto. K tradièním proje- vùm v tomto smìru, zachyceným v øadì dokladù také ve východním Polabí, patøí vìnèení dobytka o svatoduních svátcích, konkrétnì v sobotu pøed Boím hodem. Ve spojení s tímto obyèejem se objevují názvy pod zele- nou nebo podzelená, stejnì jako v pøípadì zdobení domù ratolestmi.
34) Vìnèení køíe a hospody bylo vázáno na svatoduní svátky nebo na období krátce po nich, i kdy zprávu máme také o konání zvyku a v èervenci (Køièeò). Podrobnìjí údaje jsou k dispozici z Choltic a okolí, Kojic, Køièenì, Labìtína, Lohenic, Opoèínku, Pobìovic u Holic, Rohovládové Bìlé, Semína, Starých Èívic, Újezda u Sezemic, Volèe, ze Zdechovic a okolí. 35) Upevòování bøezových snítek na vstupy do dvora, na ploty, ke chlévu, ke studni, pøípadnì i ke hnojiti (suchý záchod) se doposud praktikuje v ob- cích Kolesa, Komárov, Straov a Vápno severozápadnì od Pøelouèe.
135 Podrobná zpráva ze Stéblové o dobì na poèátku 20. století uvádí, e vìnce, upletené z bøezových (jinde také lípových) vìtvièek, se vìely kravám na krk, na rohy i pøes tìlo a takto ovìnèený dobytek se hnal z pastvy domù. Doma se vìnce sejmuly a zavìsily na vrata. Kdo krávy nevìnèil a na vra- tech nemìl ádnou zeleò, upadl v posmìch a pokøikovali na nìj, e má podposranou. Pasáci dobytka provádìli v pøedveèer svatoduních svát- kù také obchùzku po obci, pøi které hlasitì práskali bièi, aby zahnali zlé síly (Kostìnice). Pondìlí svatoduní bylo i ve východním Polabí spojeno s kdysi bìnì rozíøeným zvykem letnièního období, souvisejícím pùvod- nì se zahájením sezónního pasení dobytka, toti se snahou vyhnat toho rána na pastvu co nejdøíve a být na pastviti pokud mono první, zásadnì ale ne poslední. Vyhánìlo se obvykle ji po tøetí hodinì ranní. Kdo pøihnal poslední, dostalo se mu na celý rok pøízviska hounivár èi hounivál. Tyto náøeèní podoby slova hovnivál (lidové oznaèení brouka chrobáka, jeho ivotní cyklus je vázán na trus vèetnì výkalù dobytka) jsou v povì- domí lidí dosud známy, i kdy zvyk samotný se postupnì ze ivotního stylu vytrácel s tím, jak pøestávala fungovat obecní pastvitì. O tom, nakolik býval uvedený obyèej pro svatoduní pondìlí pøíznaèný, svìdèí, e tento den nesl v lidovém prostøedí oznaèení na hovnivála. Hanlivým pøízvis- kem postiený pasák byl poléván vodou (Kasalice) nebo alespoò musel nejménì do veèera snáet, e na nìho ostatní pokøikovali, obvykle formu- laci: Houniváre, poeò dále (polez dále), my se (a se) na tì podíváme! 36) V Újezdì u Sezemic pouívali irí ètyøverí ve znìní: Hounivále, poeò dále, zahrajem si na tøi krále! Já jsem králem, ty se pánem, naposledy houniválem! Je v nìm mono slyet urèité svìdectví o rozdìlení rolí, jaké se uplatòovalo v jiném starobylém letnièním obyèeji celoevropské pova- hy, toti se zvykem obchùzkových her s postavami krále a královny. Tyto hry mají mnoho variant. V základním schématu najdeme motivy krá- lovské svatby, obdarovávání úèastníkù obchùzky, neodmyslitelnou slo- kou je vynáení soudù, ertovná chvála a kritika èlenù spoleèenství obce. Obchùzka bìnì konèila pronásledováním utíkajícího krále, jeho stìtím,
36) O soutìivém vyhánìní na pastvu o svatoduním pondìlí s oznaèením posledního za hovnivála máme zprávy z Bílých Vchýnic, Kasalic, Kladrub nad Labem, Litìtin, Stéblové, Újezda u Pøelouèe, Újezda u Sezemic, ivanic. V Køièeni prý se takto soutìilo pøi návratu z pastvy (moná omyl informátora). Motiv prvního a posledního souvisí se starobylou vírou v magickou úèinnost poøadí pøi úspìnosti v hospodaøení.
136 vhozením nìkterého èlena prùvodu do vody, závody na koních a podobnì.37) Jedním ze zpùsobù pøidìlování rolí v tìchto hrách bylo poøadí, jak kdo ráno pøihnal dobytek na pastvu. Poslední býval dokonce vozen v prùvodu, obvykle ukrytý ve vozíku a èasto pak právì on byl vhozen na závìr do vody. Ve východním Polabí máme obyèej tohoto typu doloen pod názvem hra na království jetì na poèátku 20. století v podobì provozované mlá- deí, která mìla na starost pasení dobytka. Mùeme ho tedy povaovat za urèitou analogii her s ústøední postavou pastuího krále, známých odji- nud.38) Z rùzných oblastí máme doklady, e hry tohoto typu probíhaly také s májkou nebo po postavení májí. I ve východním Polabí má v obchùzkové høe s králem a královnou dùleitou úlohu okrálený strom, tentokrát rostlý,
37) V tradièní symbolice král spolu s královnou ztìlesòují dvì poloviny dokonalého celku. Ohlednì voleb svatoduních králù se vyslovuje názor, e se jedná o zvyk z období raných stádií zemìdìlství, kdy se kadoroènì vybíral fyzicky zdatný mladý mu, který zosobòoval vitalitu zemì a po celý rok mu byly prokazovány nejvyí pocty. Kdy ho vystøídal dalí, zaøadil se mezi nej- významnìjí èleny komunity, pokud ovem ho neusmrtili, jak to bylo v nìkterých kulturách pravidlem. Nevyluèuje se, e prùvody s králem souvisely s magickým uzavíráním kruhu kolem sídla a polí s cílem zajistit úrodu a ochránit obec od nebezpeèí. Soudí se také, e volby králù souvisí s tradièní organizací mládee a dohledem nad její morálkou. Ve starovìku nacházíme urèité analogie ve volbì krále o staroøímských svátcích saturnáliích, pøi nich se pøipomínala astná vláda boha setby a rolnictví a které se vyznaèovaly nevázanou zábavou. Ve støedovìku byly snad ohlasem tìchto slavností svátky bláznù. Jisté je, e obchùzkové hry s králem a královnou mìly i kolední, tudí pùvodnì blahonosný charakter, by se postupnì do popøedí dostaly pøedevím formy spoleèenské komunikace v rámci obce, slouící k prosazování norem sousedského ivota a vztahù mezi mládeí. Snad i proto se zvyk voleb svatoduních králù pøenáel staletími a v urèitých podobách pøetrval, aèkoliv v novovìku bylo volení králù oficiálnì zakazováno. V souvislosti se stavìním májí není bez zajímavosti, e i kdy je v souèasnosti u podstatného jména máj obvyklejí rod enský, z mnoha dokladù vyplývá, e spoleèná (obecní) máj nebyla pojata jako femini- num, nýbr jako maskulinum a tomuto máji se øíkalo také král. Termín máje jako maskulina uvádí ostatnì ve svém záznamu ze 30. let 19. století i J. F. Devoty. 38) Se hrou na království bylo mono se s drobnými obmìnami setkat napøíklad v lokalitách Faráøství, Tøebe, Roudnièka nebo Kopec sv. Jana na jih od Hradce Králové. Obchùzka s králem a královnièkou je doloena také v Osicích. Úèastníci, mláde ve vìku 14 a 17 let, pøípadnì i mladí, se na hru zaèali pøipravovat u v zimì. Zhotovovali si kostýmy a rekvizity, které pak dotvoøili a bezprostøednì pøed slavností èerstvými luèními kvìtinami. Uèili se texty øíkání a vymýleli dalí k tzv. vyvolávání, pøi kterém se ve dvou nebo ve ètyøverích ertovnou formou poukazovalo na kladné i záporné jevy ze ivota obyvatel obce. Pøípravy vìtinou probíhaly skrytì. Hlavními osobami
137 z nìho je pronáeno mimo jiné i tzv. vyvolávání, adresované vem obyva- telùm obce (analogie vyvolávání pod májí, známého z jiných oblastí).Také ve vyvolávání samém se motiv máje objevoval: Paní (jméno) dáme májku, e máme vod nich paní králku! Panu (jméno) dáme máje, e máme vod nich pana krále! Texty pøi høe, hlavnì v obøadných dialozích mezi mlá- denci a druièkami a mezi králem a královnou, pøipomínají v mnohém proslovy pøi vìnèení køíe a hospody, vine pronáené pod májí, ale i vine uívané kdysi v lidovém prostøedí pøi tradièních svatbách. Hra na králov- ství konèila ve východním Polabí symbolickým stìtím krále i královny. Je na místì pøipomenout, e symbolická poprava svatoduního krále má øadu shodných a podobných prvkù s obøadním zabíjením zvíøat, konaným sym- bolicky i doslova pøi rùzných jiných tradièních pøíleitostech, hlavnì o posvícení, ale i o letnicích nebo pøi svatbách. Ve východním Polabí se z nich nejdéle uplatòovalo stínání kohouta a shazování kozla, uskuteèòo- vané v mnoha lokalitách jetì na pøelomu 19. a 20. století. Souèástí tìchto zvykù bylo vedení soudu nad zvíøetem za jeho poklesky a vyvolávání er- tovného testamentu vùèi jednotlivým obyvatelùm obce v duchu podob- ném ji zmiòovanému vyvolávání pøi obchùzkových hrách s králem. Vzhledem k tomu, e odjinud máme i doklady o tom, e zvíøeti byly pøipsány pokles- ky obyvatel a na jejich základì bylo odsouzeno, zdá se, e máme co dìlat se specifickým druhem spoleèenské kritiky, majícím pøinést spoleèenství obce morální oèistu. Nevíme, zda ojedinìlé pøedvedení zvyku odsouzení
hry byli: birda (=biøic), král, králka, starí a mladí mládenec, starí a mladí druièka, z Královéhradecka známe ale jetì i dalí postavy (viz V.S.Ponec: Hra na království o sv. Due v okolí Hradce Králové, Èeský lid, 1893, s. 117-118 nebo J. Koál: Svatoduní Hra na království, Èeský lid, 1905, s. 412-415). Ostatní mláde tvoøila doprovod. V pøedveèer svatoduní nedìle se chlapci svolávali práskáním bièù. V nedìli obcházeli po domech, zvali na zítøejí slav- nost a vybírali dárky na chudobného krále. V pondìlí odpoledne vyel prùvod z domu královny a proel obcí na pøedem domluvené místo. Birda jakoto hlavní øeèník a vyvolávaè musel zaujmout vyvýené stanovitì. Obvykle to byl vyzdobený strom u hostince, na který vylezl po ebøíku. V pùlkruhu pøed stromem se nastavìli hudebníci a ostatní úèastníci prùvodu, za nì diváci. Bir- da vyvolával verované, ji výe charakterizované dary od pana krále. Poté odeel prùvod do hostince, kde po obøadných dialozích birda symbolicky set- nul králi a králce z hlav koruny. Mláde pak tanèila nìkolik kouskù nebo zasedla za stoly a byla pohotìna. Kdy se mladí rozeli, zaèal tanec dospìlých. Svato- duní hra na království z okolí Hradce Králové mìla být v úpravì Otakara Srdínka ze Svobodných Dvorù pøedvedena na Národopisné výstavì èeskoslo- vanské v Praze roku 1895. Provedení vak bylo policejnì zakázáno s odùvod- nìním, e by jí praské obecenstvo nerozumìlo. Snad se úøední místa zalekla motivu popravy krále.
138 a setnutí kohouta pøi májích v Kojicích (1984) plynulo z povìdomí o tradici nebo zda bylo zaøazeno do programu slavnosti pouze na základì pouèení se z literatury. Zvyk stínání kohouta nepatøí vak ani dnes k zapomenutým. Stojí za pøipomínku prakticky kadoroèní konání zvyku v Naèeicích u Heømanova Mìstce èi v Libkovì poblí Nasavrk (po delí pøestávce usku- teènìné opìt v roce 1998), kde se navíc vechno odehrává pod smrkovou májí.39) Není bez zajímavosti, e z jiných oblastí máme doklady o tom, e komu se pøi stínání podaøilo kohouta zasáhnout, dostalo se mu pøízviska král. Postava královny zase patøívala k letnièním obøadùm spojeným s èitìním pramenù. Úkony provázející èitìní studánek, které na jaøe mìlo bezpochyby své praktické dùvody, zároveò naznaèují souvislost s ochranou úrody a s vírou, e provedené magické praktiky pøivolají vy- datný dé, vláhu. Èitìní studánek pannami, vylévání vody do svìtových stran, zpìv, to vechno mìlo svùj smysl, své poslání. Také z východního Polabí máme zprávy o slavnostním èitìní studánek (obecnì nazývaném vybírání), jak je mláde v nìkterých lokalitách provádìla v 19. století (Litoice, Pardubice) nebo i na poèátku 20. století. Bylo spojeno s prùvodem za doprovodu hudby ke studánce, s výzdobou kvìtinovými vìnci ozdobe- nými stuhami, s øíkáním, s tancem. Svìdectví z mladí doby zachycují postavu druièky, která po prosloveném øíkání typu vine nabírala ze studánky vodu a nabízela ji pøítomným.40)
39) Stínání kohouta se v obou vesnicích uskuteèòuje ve druhé polovinì èervence. Protoe není vázáno ani na posvícení ani k ádné jiné výrazné udá- losti, pravdìpodobný je vztah k tradiènímu termínu svátku sv. Jakuba, kdy se zvyky tohoto typu také praktikovaly. Lidé v obcích vak ji o tom povìdomost nemají. Kohout je zhotoven ze døeva. Stínání probíhá zábavnou formou soutì- e jednotlivých uchazeèù (dìti i dospìlí obojího pohlaví), kteøí se snaí se zavázanýma oèima orientovat v prostoru, ke kohoutovi dojít a zasáhnout ho zbraní. Komu se to podaøí, obdrí jako výhru ivého kohouta. K odsuzování kohouta nebo k vyvolávání testamentu nedochází. V Naèeicích jsou organi- zátory zvyku sportovci. Dopoledne je obvykle sehráno fotbalové utkání, odpoledne probìhne stínání a veèer je taneèní zábava. Máj se nestaví, narozdíl od Libkova, kde stínání probíhá na závìr rozsáhlejího programu, obsahující- ho rùzné soutìe, urèené hlavnì dìtem. Losuje se také tombola. Kdo má zájem, mùe zkusit vyplhat na máj pro iku salámu zavìenou pod korunou. Nako- nec hraje hudba k tanci. Poøádateli jsou tradiènì hasièi. 40) Napøíklad pøi èitìní Konárecké studánky u Urbanic druièka øíkala: My, dìvèata, jsme se usnesla, abychom dávno zapomenutou tuto studánku vybrala a pøi tom se trochu pobavila, nebo je nám této vodièky velice líto. A budeme suit otavy, íznivé bychom zùstat musely. A vy páni muzikanti, musí- te nám vesele hrát, a já budu pánùm hostùm èistou vodu podávat! Páni hosti, píjte s chutí, neb vám lépe chutnat bude ne v hostinci u naeho enkýøe!
139 V obøadech období letnic nalézáme mnoho vrstev, významù, cílù. Do jejich sloitosti se promítla dávná spojitost ivotnì dùleité snahy po hos- podáøské prosperitì s vìdomím dùleitosti rozmezních dnù èi událostí v ivotì kadého èlovìka. Zajitìní zdárného nástupu a prùbìhu nového období, a u hospodáøského nebo ivotního, patøilo obecnì k hlavním obøadním aktivitám, nebo smìøovalo k pokraèování, respektive stálému znovuobnovování ivota. Proto také nacházíme v kulturních projevech tìch- to snah tolik paralel mezi obøady patøícími k zimnímu a jarnímu novoroèí a obøady svatebními. I kdy se aktuálnost jednotlivých projevù v prùbìhu doby více èi ménì promìòovala, mezi nejpevnìji zakoøenìné symboly tìchto snah se øadí motiv stromu vèetnì jeho stylizace do máje. Strom stále zele- ný, symbolizující nesmrtelnost, i strom opadavý, symbolizující ivotní princip reprodukce, nemizí ve východním Polabí z obøadního povìdomí lidí. Svìdèí o tom nejen nastínìná fakta o tradici stavìní májí, ale také obliba stavìní svatebních bran u vstupu do domu nebo do dvora v pøedveèer svatebního dne. Základ brány tvoøí dva stromy, smrky, výji- meènì bøízy, úpravou a výzdobou pøipomínající máje.41) Brána, respektive
Hudba zaèala hrát, druièka podávala vodu a lidé pili. Pak se zase v prùvodu s hudbou lo zpátky do vesnice, v hostinci se vrátila vypùjèená sklenièka, kte- rou druièka vodu nabírala a pak se tanèilo. Pøi vracení sklenièky druièka øíkala: Tady vám odvádím sklenièku, s kterou jsem vybírala nai studnièku. Co jsem se navybírala, a mì ruka v rameni rozbolela a pøece jsem nepøebra- la. Pití vody podávané druièkou po pøednesení vine bylo zachyceno také pøi èitìní studánky u myslivny ve Slavkovicích u Heømanova Mìstce. Zprávu o øíkání máme té v pøípadì èitìní studánky Na Kolajce u Slepotic. Není bez zajímavosti, e právì o svatoduních svátcích roku 1868 dolo k údajnému zjevení Panny Marie u Èívické studánky v lese u pozdìjího dvora Kokeova. 41) Bránu staví svobodná mláde z obce (bránaøi) tomu, kdo odchází z jejich øad (nerozhoduje, zda je to nevìsta nebo enich, jsou-li oba z tée obce, staví se brány dvì), je potom pozvána do domu a pohotìna, posezení je formou louèení se se svobodou. Zdá se, e svatební brány u domù vznikly transforma- cí z obyèeje svatebního zatahování, kdy svatební prùvod je na pøíhodném místì zastaven pøi cestì z oddavek a enich si musí volný prùchod vyplatit. Také tomuto zvyku, kdy se cesta zatarasuje urèitými pøekákami, se øíkalo dìlat bránu, nìkde stavìli skuteènou okrálenou slavobránu pøi vstupu do obce a podobnì. Taková svatební slavobrána se napøíklad uplatnila v Drakovì jetì v roce 1972. Svatební brány u domù se podle pamìtníkù zaèaly objevovat a v prùbìhu 20. století. V souèasnosti je to ve východním Polabí bìnì rozí- øený zvyk, ovem jeho tìitì lze shodou okolností umístit na území stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna. Výtvarná forma bran je rùznorodá. Mezi kmeny se na zpùsob pøekladu brány umísuje pozdravný nápis orámovaný rostlinnou výzdobou s fábory, v kompozici se objevuje i motiv køíe na vrcholu brány.
140 slavobrána ze dvou smrkù zdobila vstup do obce pøi oslavách první písemné zmínky a setkání rodákù (Sopøeè 1993). Strom upravený jako máj bývá stavìn u domu také na poèest novorozence. Zachyceno bylo i postavení bøízky doplnìné napsanou èíslicí jubilea do komína domu k výroèí naro- zení (Pøelouè 1991). Bìnì se ve východním Polabí setkáváme také s obøadním uitím ozdobeného stromu ve formì glajchy, vztyèované na dokonèený krov novostavby domu. Glajcha byla uita i v pøípadì stavby mostu silnièního nadjezdu (Pardubice 1993).
141 PØÍLOHY 1. V Jedousovì (1993) pronáel vdy jeden z párù zvaní ve formì násle- dujícího øíkání: Druièka: Milá paní sousedko, milý sousede! Pøejeme vám, jak to kadý nejlíp dovede, hodnì zdraví, spokojenost, tìstí plný (celý) ranec a teï dobøe poslouchejte, zveme vás na tanec! Pøijïte veèer vichni známí svornì mezi nás, zazpívejte, zatancujte si po letech zas. Vemte dobrou náladu, legraci a pohodu, ádné rozmýlení, takováhle pøíleitost, ta kadý den není. Mládenec: Kdy pozvala druièka, zve i mládenec, pojïte s námi zatancovat veèer pod vìnec! Starosti a práce fùru hoïte za hlavu, dvacet let jste nevidìli tuhle zábavu. Na pøíjemné pobavení máte pøece nárok, vdy podobná pøíleitost je jen jednou za rok.
2. Pøíklady vinù pronáených pod obecní májí pøi obchùzkových slavnostech s májemi A: Bøehy (záznam z terénu o májích 23.5.1992) Druièka: Váení pøátelé! Zas je máj a jako loni slunko høeje, kvìty voní. Kvete ve, co máme rádi, rozkvétá i nae mládí. Tradice je to u stará v máji slavit krásu jara. Proto, váení a milí, pobavte se s námi chvíli pøi slavném kácení máje, kdy nám hudba k tanci hraje. Druièka a mládenec: Vyslechli jste, dámy, páni, nae krátké pøivítání. A teï v nae øady spìjte, mládí s námi uívejte.
B: Dìdek (záznam z terénu o májích 25.5. 1991) Druièka: Zas je máj a jako loni slunko høeje, kvìty voní. Kvete ve, co máme rádi, rozkvétá i nae mládí. Tradice je to u stará, v máji slavit krásu jara. V Dìdku jme ji obnovili, abychom se zas sdruili. Mládenec: Proto, váení a milí, po- bavte se s námi chvíli pøi slavném kácení máje, kdy vám hudba k tanci hraje. Druièka: Vyslechli jste, dámy, páni, nae krátké pøivítání. A teï v nae øady spìjte, mládí s námi uívejte. Pozvednìte sklenièku a zazpívej- te písnièku!
C: Dìdek (záznam z terénu o májích 30.5.1992) Druièka: Váení pøátelé! Zas je máj a jako loni slunko høeje, kvìty voní. Kvete ve, co máme rádi, rozkvétá i nae mládí. Tradice je to u stará, v máji slavit krásu jara. V Dìdku jsme ji obnovili, abychom se zas sdruili. Proto, váení a milí, pobavte se s námi chvíli pøi slavném kácení máje, kdy nám pan Vaíèek krásnì k tanci hraje. Vyslechli jste, dámy, páni, nae krátké pøivítání. A teï v nae øady spìjte, mládí s námi uívejte. Pozvednìte sklenièku, zazpívejte písnièku. Kdo si nechce zpívat, mùe se jen dívat. Nejdøíve nám zatancují dìti ze ivanské koly. Chvíli po nich nae mláde pøedvede vám, co dokáe. A vy také, zvesela, mùete jít do kola!
142 D: Jedousov (záznam z terénu o májích 29.5.1993) Druièka: Je opìt máj, ve kolem nás se v kvìty halí a my jdeme dìlat to, co vy staøí jste dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto vech- ny starosti pusme dneska z hlavy. Tradici starou jsme neporuili, májky nám chlapci postavili, barevnými fábory je ozdobili, prùvodem jsme se ubírali, abychom vám dnes dokázali, e není pravda, co se øíká, e ta mlá- de je dnes jiná. Tanec se nám vem líbí, je to stará tradice, my vechny jej máme rády, a babièky èi mladice. Kroje jsme si pøipravily a spodnièky naehlily, abychom se mládencùm stále více líbily. To vy, babièky, dobøe poslouchejte a nás dìvèata nepomlouvejte, nebo i vy, kdy jste byly mlá- dy, mládence jste mìly pøece také rády. Abych dlouho nemluvila a vás pøi tom nenudila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám. Mláde- nec: Dìkuji druièce, e mi slovo dala, ta k vám vem ale hezky promlou- vala! V lese jsme bøízky naøezali, pod okna dívkám postavili, abychom vás dneska pøesvìdèili, e nejsme chlapci ledabylí. Tak jako kdysi dìdeèek, kdy byl statný mládeneèek, uøízl své dívce májku, kterou uøízl v hájku. Nejlepí smrk jsme v lese vybrali, uprostøed vesnice vztyèili, od slunka do slunka hlídali, soudek piva pøi tom vypili. Nebyla to práce lehká, jetì teï jsme znaveni, tanec nás vak jetì èeká, proto vzhùru, váení! Veèer pojï- te vichni s námi, buïte hodnì veselí, uíjte si tance, mládí, i té naí kapely. Oba: A teï, muziko, pìknì hraj, a ije mìsíc lásky, máj! Kdy pøipravovali v Jedousovì po témìø dvacetileté pøestávce opìt máje, poádala jedna z organizátorek autorku pøíspìvku o pomoc pøi vyhledá- vání vhodného textu vine, na který si u v obci nikdo nepamatoval. Text vine uitého v roce 1990 ve Starých dánicích, který byl organizátorùm zaslán jako pøíklad, byl pak o májích pøednesen s úpravami odpovídající- mi místní situaci.
F: Nemoice (kronikáøský záznam v Nemoické kronice o májích 1989) Druièka: Vítáme vás vechny z naeho kraje, kdo jste dnes pøili na nae máje. Vy vichni, starí i mladí, co máte hudbu a tanec rádi. My chceme u nás vesele íti, ve, co moderní doba nese, míti. Vdy ivot utíká rychle jako voda a kdo zaváhá, bude to jeho koda. Tak, vy mladí, kolem stromkù roztanèete valèík, polku, i kdy my teï v jiné dobì fandí- me moderní hudbì. Dnes mnohá babièka vzpomene si na to, jak ona byla mladièká, jak se radostí a tìstím smála, kdy jí pod okny krásná bøízka stála. Mládenec: Teï radìji ukonèeme to vzpomínání, druièka sní o tanci, podívejte se na ni. I ostatní mládence vyhlíejí, tanèit s námi, to je krása, to u vechny znají. Vy vichni pojïte jen dále, tanèí se do rána ve zdejím
143 sále. Koneènì se podaøilo sál opravit, tak máme máje tak, jak mají být. Dìvèat je dost, vechny jsou hezké, a tedy ijí nae tradice èeské. Vám, mládenci z Nemoic, dìkuji za postavení máje a prosím, a hudba vám teï pìknì hraje. A vesele øádí, vdy jen jednou jsme mladí. Chceme se ba- vit, chceme se smát a na nae máje dlouho vzpomínat. Druièko moje milá, tvoje øeè se mi zalíbila. Vichni souhlasíme s tebou, e nae mláde musí jít s dobou. Páni muzikanti, zahrajte tu, a zatanèíme si pod smrkem u. A nakonec, jak zvykem bývá, pane hostinský, dva tupláky piva!
G: Srch (záznam z terénu o májích 27.5. 1989) Druièka: Je opìt máj a ve kolem se baví a my mladí dìláme dnes to, co vy staøí pøed léty jste dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto vech- ny starosti puste dneska z hlavy. Tradici starou jsme nezruili, májky nám chlapci postavili. Prùvodem jsme se znovu ubírali, abychom vám vem dokázali, e není pravda, co se øíká, e ta mláde je dnes jiná. I tenkrát chlapec pøi mìsíèku chtìl na dìvèeti hubièku. I tenkrát, kdy vy jste byli mladí, øíkali vám vai rodièe: My jsme byli jiní. Láska se nemìní, je stále stejná a nìkdy je chlapec èi dìvèe nevìrná. Proto vy, babièky a tetièky, mì teï dobøe poslouchejte, ode dneka ji nikoho nepomlouvejte, nebo ve svém mládí také tady mládence jste mìly rády. Abych dlouho nemluvila a vás pøíli nenudila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám. Mládenec: Dìkuji druièce, e mi slovo dala, ta k vám ale pìknì pro- mlouvala! Dnes vzpomene si mnohá babièka na to, kdy byla mladièká, jak radostí a tìstím se jen smála, kdy pod okny jí bílá bøízka stála. Dnes vzpomene si mnohý dìdeèek na to, kdy byl mládeneèek, jak radostnì spìchal do hájku, aby tam milé uøízl májku. Také my jsme naim dívkám májky dali, aby na své mládí rády vzpomínaly. Vdy mládí uplyne jako krásný sen a ze veho zùstane vzpomínka jen. Tatínkové, prosím vás, za- hleïte se na smrk kadý z vás, jen poslední korunu z kapsy a bude vá! Veèer pojïte vichni s námi a buïte hodnì veselí mezi námi. K tanci a poslechu nám bude hrát zvesela ta Narcis kapela. A teï, muziko, polku hraj, a ije mìsíc lásky, máj!
H: Staré dánice (záznam z terénu o májích 13.5. 1990) Druièka: Je opìt máj, ve kolem nás se v kvìty halí a my jdeme dìlat to, co vy staøí jste dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto vech- ny starosti pusme dneska z hlavy. Tradici starou jsme neporuili, májky nám chlapci postavili, barevnými fábory je ozdobili, prùvodem jsme se ubírali, abychom vám dneska dokázali, e není pravda, co se øíká, e ta
144 mláde je dnes jiná. Beseda se nám vem líbí, je to stará tradice, vichni ji máme moc rádi, i kdy není mladice. Kroje jsme si vypraly, spodnièky naehlily, abysme se mládencùm stále více líbily. Proto, vy babièky, mì teï poslouchejte, nás nikoho nepomlouvejte, nebo i vy, kdy jste byly mlády, mládence jste mìly rády. Abych dlouho nemluvila a vás pøíli nenu- dila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám. Mládenec: Dìkuji druièce, e mi slovo dala, ta k vám ale pìknì promlouvala! V lese jsme bøízky naøezali, pod okna dívkám postavili, abychom vás dneska pøesvìd- èili, e nejsme chlapci ledabylí. Tak jako kdysi dìdeèek, kdy byl statný mládeneèek, postavil své dívce májku, kterou uøízl v hájku. Nejlepí smrk jsme v lese vybrali, uprostøed vesnice vztyèili, od slunka do slunka hlídali, soudek piva pøi tom vypili. Nebyla to práce lehká, jetì teï jsme znavení, beseda vak na nás èeká, proto do tance, váení! Veèer pojïte vichni s námi, buïte hodnì veselí, uíjte si tance, mládí, i té naí kapely. A teï, muziko, pìknì hraj, a ije mìsíc lásky, máj!
E: Starý Máteøov (záznam Karla Komárka ze Starého Máteøova z májí 1990) Druièka: Je opìt máj, ve zahalilo se ji kvìty a my mladí dìláme dnes to, co staøí dìlali pøed mnoha lety. Vdy v ivotì jen jedenkrát jsme mladí a vy dnes s námi svoje proíváte mládí. To mládí uplyne jak sen a ze veho nám zùstane vzpomínka jen. Vak dosti tìchto melancholických øeèí, vdy kadý z nás se ji na tanec tìí. Chci se jetì zeptat pana kapelníka, neztratil-li cestou nìkterého hudebníka. Musíte nám hráti pìknì zvesela, aby se nám nae mláde hodnì a ráda scházela. A nás hudba k tanci zavo- lá, pùjdem, mladí, staøí, vichni do kola. A nyní mládencùm teï slovo platí, nestùjte v sále jak døevìní svatí. Kadý svou panenku v náruè vezmì- te, neb je máj, lásky èas, to dobøe pomnìte. Nyní, mùj mládenèe, slova se ujmìte a milým pøátelùm té nìco povìzte! Mládenec: Váená spoleè- nosti, vítám vás, mládenci a panny a vechny lidièky, co jste vzdálení i zvaní, kteøí jste se pøili podívat a pøi naich májích se radovat. Dìkuji vám, druièko spanilá, vae slova se mi velmi líbila. Hezky jste zde ke vem promluvila a vechny kolem pobavila. Pøede vemi vám zde dìkuji a za vechny mládence poctivì slibuji.
CH: ivanice (záznam z terénu o májích 18. 5. 1991 a 16. 5. 1992) Druièka: Je opìt máj, kolem nás se kvìty halí a my jdeme dìlat to, co vy staøí jste pøed léty dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto vechny starosti pusme dneska z hlavy. Tradici starou jsme neporuili, májky nám chlapci postavili, barevnými fábory je ozdobili,
145 prùvodem jsme se ubírali, abychom vám dnes dokázali, e není pravda, co se øíká, e ta mláde je dnes jiná. Beseda se nám vem líbí, je to stará tradice,vichni ji máme moc rádi, i kdy není mladice. Kroje jsme si vy- praly, spodnièky naehlily, abychom se mládencùm stále více líbily. Proto vy,babièky, mì teï dobøe poslouchejte, nás nikoho nepomlouvejte, nebo i vy, kdy jste byly mlády, mládence jste mìly rády. Abych dlouho nemlu- vila a vás pøíli nenudila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám. Mládenec: Dìkuji druièce, e mi slovo dala, ta k vám ale hezky promlou- vala! V lese jsme bøízky naøezali, pod oknem dívkám postavili, abychom vás dnes pøesvìdèili, e nejsme chlapci ledabylí. Tak jako kdysi dìdeèek, kdy byl statný mládeneèek postavil své dívce májku, kterou uøízl v hájku. Nejlepí smrk jsme v lese vybrali, uprostøed vesnice vztyèili, od slunka do slunka hlídali, soudek piva pøi tom vypili. Nebyla to práce lehká, jetì teï jsme znaveni, beseda vak na nás èeká, proto do tance, váení. Veèer pojïte vichni s námi, buïte hodnì veselí,uíjte si tance, mládí, i té naí kapely. Oba: A teï, muziko, pìknì hraj, a ije mìsíc lásky, máj!
146 Pouitá literatura a prameny
Publikace: J.C. Cooperová, Ilustrovaná encyklopedie tradièních symbolù, Praha 1999. Èeskoslovenská vlastivìda 3. Lidová kultura, Praha 1968. Josef Hanu, Vìnèení køíe a hospody na letnice na Cholticku, Èeský lid, 1895, s. 97-99. Tý, Letnice na Pøelouèsku, Èeský lid, 1895, s. 510-512. Emília Horvá- thová, Rok vo zvykoch náho ¾udu, Bratislava 1986. Kolektiv, Jízda králù. Lidový obøad, hra, slavnost, Praha 1990. J. Koál, Svatoduní Hra na království, Èeský lid, 1905, s. 412-415. Jana Kratochvilová, Voleè, 1998. Josef Michal a kol., Písnì a tance z Hradecka, Hradec Králové 1959. Pardubicko - Holicko - Pøelouèsko, II, Pardubice 1905. S.V.Ponec, Hra na království o sv. Due v okolí Hradce Králové, Èeský lid, 1893, s. 117-118. Rudolf Robl, V pøedveèer filipojakubský, Krajem Perntýnù, 1923, s. 132-136. Tý, Pod kopcem mikulovickým, Pardubice 1932. Antonín Václavík, Vý- roèní obyèeje a lidové umìní, Praha 1959. Zdenìk Váòa, Svìt slovanských bohù a démonù, Praha 1990. Vlastimil Vondruka, Církevní rok a lidové obyèeje, Èeské Budìjovice 1991. F. V. Vykoukal, Rok v starodávných slav- nostech naeho lidu, Praha 1901. Výroèní obyèeje. Souèasný stav a pro- mìny. Lidová kultura a souèasnost, svazek 8, Brno 1982. Èenìk Zíbrt, Veselé chvíle v ivotì lidu èeského, Praha 1950.
Kroniky a rukopisy: Pamìtní kniha obce Bohumilèe. Pamìtní kniha Sboru poární ochrany v Bukovinì, II. díl (Bukovina u Pøelouèe). Kronika. Èeperka. Díl II. Pamìtní kniha Dolan. Pamìtní kniha obce Dolní Roveò, I. Pamìtní kniha obce Døítèe. Pamìtní kniha obce Hrádek. Pamìtní kniha obce Hrachoviat (Hracho- vitì). Karel Kabeláè, Kronika mìsteèka Choltic. Karel Kabeláè, Dìjiny Choltic. Pamìtní kniha obce Chvaletic. Pamìtní kniha, Jeníkovice. Pamìt- ní kniha obce Jezboøic III. Kronika obce Kladina. Zaloena v r. 1925. Kro- nika Kojic I. Dìjiny obce Kostìnice. Pamìtní kniha obce Kozaic. Pamìt- ní kniha obce Køièenì, I. Pamìtní kniha obce Labìtín. II. pamìtní kniha obce Lány na Dùlku a osady Krchleby. Kronika mìsta Bohdanèe v poøadí pátá 1949 - 1960 (Láznì Bohdaneè). Pamìtní kniha obce Litìtin, díl 1. Pamìtní kniha obce Lohenic. Kniha pamìtní fary mikulovické. Nemoická kronika. Druhá kniha. Nemoická kronika. Ètvrtá kniha. Kronika obce Opatovice nad Labem. Pamìtní kniha. Obec Vostøeany. Zaloena r. 1924. Pamìti obce Ostøean (od 1972). Kronika obce Pobìovic u Holic. 1922. Kronika obce Popkovice. Kronikáøský seit, Frantiek imák, rolník,
147 Pøepychy èp. 10. Kronika obce Ráby. Druhý díl pamìtní knihy Rohovládo- vy Bìlé. III. díl pamìtní knihy Rohovládovy Bìlé. 4. díl kroniky obce Ro- hovládova Bìlá. Pamìtní kniha obce Øeèany nad Labem (III. díl). Kronika Selmic, II.díl. Kronika Sezemic, I. Kronika obec Slepotice, díl I. Kronika obce Slepotice, díl II. Pamìtní kniha obce Sovolusky. Zaloena r. 1923. Pamìtní kniha obce Hraditì (Staré Hraditì). Pamìtní kniha obce Máteøov (Starý Máteøov). Kronika Stéblové, I. Pamìtní kniha urèená pro místní obec Trusnov s osadami Franclinou a íkou 1927. Kronika, obec Týniko. Pamìtní kniha obce Újezda. Zaloena r. 1925 (Újezd u Pøelouèe). Pamìtní kniha obce Újezda (Újezd u Sezemic). Kronika obce Urbanice. Kronika obce Habøina Vlèí. Kronika obce Vysoké Chvojno 1929. Zdechovice. II. díl. Zaloeno 1975. Zdechovice - Chvaletice - Telèice, 1966. Kronika obce ivanic 1936.
Vdìèné podìkování náleí respondentùm: Marii Antochové z Opatovic nad Labem, nar. 1919. Frantiku Endrychovi ze Starých dánic, nar. 1913. Frantiku Jírovi z Dìdka, nar. 1915. Josefu Kalhousovi z Pøelovic, nar.1908. Karlu Komárkovi ze Starého Máteøova, nar. 1929. Otakaru Levínskému z Lázní Bohdaneè, nar. 1932. Martì Machkové z Opatovic nad Labem, nar. 1935. Josefu Nerudovi z Bílých Vchýnic, nar. 1914. Janu Pavlíkovi z Turkovic, nar. 1916. Václavu Prosovi z Telèic, nar. 1911. Evì Pulkrábkové z Neratova, nar. 1973. Jaromíru Pultarovi ze Srchu, nar. 1914. Annì Støe- dové z Chvojence, nar. 1926. Janu toskovi z Jaroslavi, nar. 1919. Jaroslavu vejdovi z Bukoviny u Pøelouèe, nar. 1926. Vladimíru Tyllerovi z Vyehnìvic, nar. 1920. Bohumilu Vondrukovi ze áravic, nar. 1921. Marcele Zelené z Jedousova, nar. 1955. Stejnou mìrou dìkuji anonymním respondentùm z obcí Bøehy, Jedousov, Kolesa, Libkov, Lipoltice, Mokoín, Naèeice, Pøelouè, Rasochy, Øeèany nad Labem, Straov, Újezd u Pøelouèe, ivanice.
148