114 Východoèeský sborník historický 9 2000

TRADICE STAVÌNÍ MÁJÍ A OBØADY LETNIC VE VÝCHODNÍM POLABÍ

Hana VINCENCIOVÁ

Pøíchod mìsíce kvìtna je v krajinì na sever i na jih od Labe, pøibližnì v úseku jeho toku od Pardubic ke Kolínu,1) spojen s tradicí, jejíž koøeny se ztrácejí hluboko v minulosti. Jak se rozednívá první májový den, rozjasòují se i pestré stuhy na svìží zeleni bøezových a smrkových májí stojících u domù èi na prostranstvích, vlají z vìncù zavìšených pod jejich korunami a do dálky se vysoko nad støechami obydlí zabìlá døevo èerstvì oloupaných smrkových kmenù. Po krajinì ještì doutnají spáleništì filipojakubských ohòù a v nìkterých vesnicích jsou vstupy do dvorù ozdobeny bøezovými snítkami. Dosud se øíká, že ty snítky chrání proti èarodìjnicím. Máje, oz- dobené stromy postavené za soumraku pøedešlého dne nebo za noci u domù svobodných dìvèat, pøípadnì jako máje obecní, stojí pak vìtšinou po celý mìsíc kvìten. By jsou už posléze poznamenané zasýcháním a poèasím, zùstávají i tak symbolem, jehož význam dnešní èlovìk spíše jen tuší a odha- duje.2) Stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna je v uvedené oblasti tradicí

1) Jedná se o geograficky i administrativnì nesourodou oblast, vymezenou pøibližnì Clumcem nad Cidlinou, Hradcem Králové, Pardubicemi, Seèí u Chrudimi, Tøemošnicí, Èáslaví a Kolínem, zaujímající krajinu rovinného charakteru i rázu pahorkatiny a vysoèiny, øazenou k Železným horám. 2) V kvìtnu a èervnu se ve výroèní obyèejové tradici výraznì uplatòují ratolesti, vìtve nebo stromy. Strom nacházíme pøedevším jako stálou souèást obøadù, zajišujících zdar veškeré èinnosti, zdraví a sílu. Objevoval se proto pøi všech rozhodujících momentech lidského života i v dùležitých obdobích roku. Provázel èlovìka v obøadech spojených s jeho narozením, sòatkem i pohøbem, v prùbìhu roku pak zejména v cyklu zimní a jarní obøadnosti. Strom se ve výroèní obyèejové tradici èasto oznaèuje slovem „máj“. Termín máj je všeevropský.Etymologicky vychází z latinského maius. Maius (snad souvis- lost se slovem magnus=veliký) je jméno statoøímského boha, ochránce vzrùstu. Maiovým mìsícem byl máj, kvìten. Odtud se patrnì pøeneslo oznaèení „máj“ na rekvizity, uplatòované v obøadech tohoto období. V tradièní symbolice je máj pokládána za nemìnnou osu nebo støed. Kmen pøedstavuje mužský symbol

115 udržovanou zcela spontánnì. Potvrdily to výsledky systematického sledo- vání jevu v období mezi lety 1975 - 1999. Zároveò je možno øíci, že stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna je ve východním Polabí omezeno na západní èásti území, kde výskyt tohoto zvyku navazuje na stejnì se vyznaèující oblasti støedního Polabí, na severozápadní èásti Železných hor a Podoub- raví v okolí Èáslavi a na oblast v okolí Chlumce nad Cidlinou a Hradce Králové.3) Okolnosti a dùvody, které dávají k postavení máje podnìt, jsou v pod- statì tyto: 1. Máj se staví na vhodném prostranství v obci, obvykle na návsi nebo na høišti a je chápána jako reprezentaèní symbol obce. Proto je tøeba takovou máj chránit pøed poškozením, skácením nebo odcizením. Na po- stavení máje se obvykle spoleènì podílejí mladí, ale i starší muži z obce podle zájmu a velikosti lokality. Staví se veøejnì, vìtšinou pod øízením jednoho z mužù, který stojí opodál a voláním vydává pokyny ostatním. I když se stavìní máje nìkdy usnadòuje pomocí jeøábu èi traktoru, pøevládá i v souèasnosti stavìní ruèní. Pøi nìm se uplatòují bidla s provazy a žebøík. Strom na obecní máj se získává koupí nebo dohodou s lesníkem, je kácen bezprostøednì pøed odvozem do obce, a to vìtšinou v lese v blízkosti lokality,

a vìnec na vrcholu ženský prvek, oba dohromady znamenají plodnost. Jako kulturní jev byly máje známé už v antice pøi jarním obøadu, symbolizujícím obnovení života, sexuální spojení a vzkøíšení.Mnohé starovìké národy dávaly pøed 1. kvìtnem na domy a hospodáøské budovy stromeèky na ochranu pøed zlými duchy a chorobami. Ve støedovìké Evropì patøí k nejstarším zprávám o májích záznam z roku 1255, ze kterého vyplývá, že v Cáchách stavìli stromy 1. kvìtna, o svatodušních svátcích a na Jana Køtitele jako projev úcty pøed kostel, radnici, pøed domy pøedních m욝anù a všeobecnì vážených osob. Z 15. století máme zprávu o postavení máje jakožto znaku vážného zájmu o dìvèe. Toto postavení nabylo za urèitých okolností i právního významu, když církevní soud v Žitavì (tehdy náležející k Èechám) roku 1422 rozhodl uznat právoplatnost manželství na základì slibu lásky a vìrnosti, k nìmuž došlo sice tajnì, ale který byl veøejnì potvrzen postavením máje. V 18. století se v rámci celkového úsilí o racionálnìjší hospodaøení v lesích zaèalo stavìní májí úøednì zakazovat. Zákazy respektovali hlavnì ve vìtších mìstech, kde od 18. století stavení májí rychle ustupovalo. 3) Z dosavadních pozorování se zdá, že hranièními lokalitami výskytu jevu spontánního stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna jsou mezi západem a výcho- dem v pomyslnné spojnici mezi mìsty Hradec Králové, Pardubice a Chrudim sídla Trávník, Dolany, Láznì Bohdaneè, Živanice, Lány na Dùlku, Popkovice, Spojil, Mnìtice, Jezboøice, Medlešice, Topol a Sobìtuchy. Dále linie pokraèu- je na Morašice u Heømanova Mìstce, na Železných horách k ní patøí Petøíkovice, Køižanovice, Lipka a na jejich úpatí Rušinov, Jeøišno a Èeèkovice poblíž Malèe.

116 pro kterou je urèen.4) 2. Máj se staví u obydlí svobodné dívky, nejèastìji u vstupu do dvora nebo u vstupních dveøí do domu, ale také ve dvoøe èi na zahradì domu. Postavení máje zajišuje vážný nápadník dívky (do roka nebo dvou obvykle bývá svatba) nebo skupina svobodných chlapcù staví spoleènì máje všem svobodným dívkám v lokalitì, jsoucím ve vìku jejich potencionálních partnerek. Tyto máje se staví neveøejnì, spíše potajmu a po setmìní. Také jejich obstarávání, pokácení v lese, je obvykle tajné.5) Není možno øíci, že s májemi bychom se mohli v konkrétních lokalitách setkat každoroènì. K postavení májí dochází totiž pouze za pøíznivých okolností. Vedle zájmu postavení uskuteènit a schopnosti ho zorganizovat

4) Stavìní obecních májí v pøedveèer 1. kvìtna bylo zaznamenáno v loka- litách: Brambory, Brloh, Bøehy, Choltice, Jankovice, Jedousov, Kladruby nad Labem, Klenovka, Lány na Dùlku, Lipoltice, Lohenice, Mokošín, Nové Mìsto, Nový Dvùr u Podhoøan, Opoèínek, Písek, Sopøeè, Sovolusky, Spojil, Strašov, Svatá Kateøina, Štìpánov, Topol, Újezd u Pøelouèe, Urbanice, Veselí, Zaøíèany, Zbyslav. Zásluhou pardubického národopisného souboru Karmazín se od roku 1994 zaèala „obecní“ máj stavìt také v Pardubicích v areálu Zámku. Viz mapa 1. 5) Stavìní májí svobodným dívkám v noci na 1. kvìtna bylo zaznamenáno v lokalitách: Benešovice, Bílé Podolí, Bílé Vchýnice, Bílý Kámen, Borek (u Žehušic), Bousov, Božec, Brambory, Brloh, Bøehy, Bøezinka, Bukovina u Pøelouèe, Bumbálka, Cihelna u Svojšic, Èeèkovice, Dìdek, Dolany, Dolní Buèice, Habrkovice, Heømanùv Mìstec, Hlaveèník, Horka I (u Žehušic), Horní Buèice, Horušice, Hošalovice, Hradiško II (u Žiželic), Choltice, Chrtníky, Chýš, Jankovice, Jedousov, Jeníkovice, Jeøišno, Jezboøice, Káranice, Kladruby nad Labem, Klamoš, Klenovka, Kobylnice, Kojice, Kolesa, Komárov (u Pøe- louèe), Kosice, Koukalka, Kozašice, Krakovany, Køižanovice, Kundratice, Labìtín, Labské Chrèice, Lány na Dùlku, Láznì Bohdaneè, Lhota pod Pøelouèí, Libèany, Licomìøice, Lipec, Lipka, Lipoltice, Litošice, Lodìnice, Lohenice, Malé Výkleky, Medlešice, Mìlice, Mnìtice, Mokošín, Morašice (u Heømano- va Mìstce), Morašice (u Pøelouèe), Naèešice, Nákle, Nerad, Neratov, Nové Dvory, Nové Mìsto, Nový Dvùr u Podhoøan, Obìdovice, Olešnice, Opoèí- nek, Pelechov, Petøíkovice, Písek, Pobìžovice u Pøelouèe, Popkovice, Pøe- louè, Pøelovice, Pøepychy, Radovesnice II (u Žiželic), Rasochy, Rašovy, Rohovládová Bìlá, Rohozec, Ronov nad Doubravou, Rozehnaly, Rušinov, Øe- èany nad Labem, Selmice, Semín, Semtìš, Slavkovice, Sobìtuchy, Sopøeè, Sovoluská Lhota, Sovolusky, Spytovice, Stará Voda, Staré Èívice, Starkoè, Stojice, Strašov, Sulovice, Sušice, Svatá Kateøina, Svatý Mikuláš, Svinèany, Svobodná Ves, Svojšice, Škudly, Štìpánov, Štít, Tetov, Topol, Trávník, Trnávka, Tøi Dvory, Tupesy, Turkovice, Uhlíøská Lhota, Újezd u Pøelouèe, Urbanice, Valy, Vápno, Veselí, Vlèí Habøina, Voleè, Vrdy, Vyšehnìvice, Vyžice, Záboøí nad Labem, Zaøíèany, Zbyslav, Zdechovice, Žáravice, Žehušice, Živanice, Žleby. Z uvedeného vyplývá, že stavìní tìchto májí není vázáno pouze na vesnice, ale živé je i v lokalitách se statutem mìsta, jakými jsou Heømanùv Mìstec, Láznì Bohdaneè a Pøelouè. Viz mapa 2.

117 (zejména v pøípadì májí obecních) je to dále závislost na stavu a slože- ní obyvatelstva, tj. zda v lokalitì nechybí mládež nebo zda v ní žije dívka, která splòuje pøedpoklady k tomu, aby jí máj byla postavena a má-li nápadní- ka, kterému je tradice známa a ztotožòuje se s ní. A tak hlavnì v menších lokalitách je obvyklé, že máj u domu se zde objeví tøeba jen jednou v prùbìhu nìkolika let.6) Také v pøípadì stavìní obecních májí lze v kon- krétních lokalitách vysledovat, že období, kdy v nich ke stavìní dochází prakticky každoroènì, bývají zpravidla vystøídána lety, kdy se obecní máj nestaví. Závisí to na tom, zda se v lokalitì vyskytne dostateènì aktivní organizátor, který postavení máje zajistí. Tímto organizátorem bývá spole- èenská organizace nebo se neformálnì domluví mládež.7) Bylo už øeèeno, že máje stavìné v pøedeveèer 1. kvìtna jsou bøezové nebo smrkové. Bøezové máje jsou výraznìji neupravované stromy nejrùz- nìjších velikostí, vybírané podle možností a podmínek. Staví se u domù, ozdobené vìtšinou tzv. fábory, stuhami z barevného krepového papíru, nìkdy i stuhami látkovými, uvázanými porùznu do vìtví koruny. Ojedinìle se bøezová máj postaví i bez výzdoby nebo naopak má pod korunou zavì- šený vìnec z chvojí. Aby bøezová máj vydržela déle svìží a zelená, staví se èasto její pata do nádoby s vodou, která je prùbìžnì doplòována. Pouze výjimeènì se vysoká bøíza uplatòuje jako máj obecní. Byl ale zaznamenán i pøíklad takové obecní máje, kdy koruna bøízy byla upevnìna na smrkový kmen. Máje ze smrkù se vyznaèují tím, že kùra kmene je oloupána až po vrcholovou korunu stromu, pod níž se obvykle ještì zavìšuje vìnec splete- ný ze smrkového chvojí. Vìtve koruny jsou ozdobeny fábory podobnì jako u májí bøezových. Fábory je ozdoben také vìnec, který je stuhami více èi ménì opleten a jejich volné èásti splývají dolù. Nìkdy je stuhami opletena i èást kmene máje. Smrkové máje se staví pøedevším jako máje obecní, k èemuž jsou vybírány stromy obzvláštì vysoké a rovné nebo dochází kvùli znásobení výšky i ke spojení dvou smrkových kmenù k sobì. Není ale výjimkou, že smrková máj s vìncem je postavena také u domu svobodné

6) Napøíklad v lokalitì Benešovice u Pøelouèe, èítající 9 domù, z nichž poèet trvale obydlených navíc v prùbìhu let klesal, se máj u domu svobodné dívky objevila ve sledovaných letech pouze v roce 1977 (bøezová s vìncem) a 1988 (smrková s vìncem). Naproti tomu v sousední obci Brloh, pod jejíž obecní úøad Benešovice spadají, se alespoò jedna máj objevuje prakticky každý rok. Skladba lesních porostù v okolí navíc podporuje oblibu stavìní májí smr- kových. 7) Napøíklad v Mokošínì u Pøelouèe se obecní máj stavìla každoroènì v letech 1987-1990, poté byla postavena až zase v roce 1999. V Jedousovì u Choltic obnovili každoroèní stavìní obecní máje v roce 1991.

118 dívky. Aby vysoká máj byla odolnìjší proti vìtrùm, podpírá se nìkdy u paty kmene šikmými opìrami z oloupané kulatiny. Pod korunu obecních smr- kových májí se v nìkterých lokalitách zavìšují láhve s alkoholem. Tako- vou láhev mùže získat ten, kdo po hladkém kmeni vyšplhá tak vysoko, aby ji mohl odvázat. Obecní máj bývá také zabezpeèována proti nežádoucímu pokácení. Snaha pokácet máj, pøedevším ovšem hned v noci po jejím po- stavení, je ze strany pøespolních stále uplatòována a není v žádném pøípadì podceòována. Kmen máje bývá proto v dolní èásti obíjen svislými plecho- vými pásky, obtáèen drátìným pletivem nebo prostì zcela zakryt, napøí- klad plechem z okapové roury, aby bylo znemožnìno ho podetnout nebo podøíznout. Navíc hlavnì první noc po postavení je obecní máj místními mladíky hlídána. Je to pro nì zároveò pøíležitost ke spoleèné zábavì pøi ohni, kytaøe èi harmonice a popíjení pod májí, pøi èemž hlídaèi obvykle zkonzumují soudek piva. K ránu nìkteøí pod májí dospávají „pod širákem“ ve spacích pytlích. Kácení, respektive odstraòování májí, které stojí u domù, probíhá ob- vykle individuálnì obyvateli domu. Døevo máje je pak nejèastìji použito jako palivo. Výjimeènì bylo zachyceno použití zaschlé máje jako „strašáka“ ptactva v korunì tøešnì (Mìlice, èerven 1999). Také obecní máje se vìtši- nou kácejí bez vìtšího rozruchu. Urèitou výjimkou bylo kácení obecní máje v Urbanicích v letech 1980 až 1983, kde tvoøilo souèást programu u pøíle- žitosti volejbalových turnajù.8) Nìkde se kácení máje spojovalo s dìtským dnem (Mokošín). Skácení máje se dìje podøíznutím kmene nebo je kmen povytažen ze zemì a pokládán pomocí provazù a žebøíkù. Vlastním životem se vyznaèují slavnosti s májemi, spojené s obchùz- kami po obci za doprovodu hudby, s tancem u domù a pod obecní májí, s proslovy a dalšími typickými prvky. Tyto slavnosti mají urèitý divadelní charakter a vtahují do sebe veøejnost z celé obce i zájemce odjinud. Jejich analogie nalezneme v nejrùznìjších podobách nejen v èeských zemích, ale i v širším evropském areálu. V oblasti východního Polabí se tyto slavnosti nazývají „máje“, „stavìní májí“, „kácení májí“, pod vlivem obrozenecké terminologie také „ staroèeské máje“, najdeme i sousloví „staroèeké kácení májí“. Není pøi tom vùbec pravidlem, že v urèité lokalitì se používá název pouze jednotný. Narozdíl od stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna se

8) Kácení probíhalo za úèasti hudebníkù, bylo proneseno „øíkání“ složené Bedøichem Kubizòákem a v roce 1981 zaznìla také píseò o Urbanicích a zdejší máji, jejíž slova na nápìv písnì Pod tou naší starou lípou složil Josef Kòap z èp. 36.

119 s výskytem obchùzkových slavností s májemi setkáváme ve východním Polabí prakticky všude. Pozornost vlastivìdných pracovníkù a sbìratelù, zamìøujících se na národopisné jevy, pøitahovaly už v 19. století. 9) Dvacáté století prokázalo, že zejména v životì vesnických komunit mají slavnosti s májemi stále své místo a kulturní uplatnìní, i když jejich konání se nevy- znaèuje stálou pravidelností a je spíše náhodné podle toho, zda souhra okolností jejich konání podpoøí.10) Poøadateli obchùzkových slavností s májemi bývají neformální skupiny mládeže s podporou nìkteré zájmové

9) Zatím nejstarší zámìrný záznam prùbìhu obchùzkové slavnosti s máje- mi z okolí Pardubic uèinil duchovní P. Josef František Devoty (1780-1865) krátce po roce 1836 do Pamìtní knihy fary mikulovické: „... v svátky svato- dušní ... vyražení, které ale již ... ne tak jak za èasù pøedešlých vesmìs se provozuje a jen v obci Dražkovicích posud se ještì udrželo. Jest to tak nazvané stavìní májù, t.j. zelených bøezových vìtví, které nìkoliko bujarých synkù za- opatøí a èasu noèního pøed hodem Božím v tajnosti pøed každým stavením u vchodu, tam kde mladé ženštiny se nacházejí, do zemì po tøech zasazují. Tyto tak zasazené máje ostanou pøes celý Boží hod až do odpoledne nastávají- cího pondìlka státi, kdež teprv s hudbou a pøipíjením zase vyzdvihováni býva- jí a sice: Kráèí sbor synkù tìch, jež sázení májù podnikli, s hudbou sprovázeni od stavení ke stavení, kde máje jsou, tam se zastavují, domácí pivem èastují a máje ze zemì vytáhnouce, všude pøes vrata do dvora vmetají, pøi èemž dívèi- ny penìžitì jich obdaøiti neopominou. Když takto s vytahováním májù hotovi jsou, sejdou se obì strany do hospody a tu, co se penìz sešlo, nìkdy i více, vespolek pøi hudbì a kolování utratìjí.“ Nevíme ovšem, zda ohlednì udržová- ní slavnosti mìl Devoty na mysli pouze tehdejší mikulovickou farnost èi zda zaznamenal obecnìjší pozorování. Øadu faktù podchytil Josef Hanuš (1858- 1938), který jako pedagog pùsobící na nìkolika venkovských školách býval sám pozorovatelem tìchto jevù a zejména v období pøíprav Národopisné vý- stavy èeskoslovanské v Praze (1895) zámìrnì shromažïoval národopisný materiál. Nìkteré své poznatky publikoval napøíklad v èasopise Èeský lid, a to mimo jiné i na téma, kterým se zabýváme (viz Josef Hanuš, Vìnèení køíže a hospody na letnice na Cholticku, Èeský lid, 1895, s. 97-99, týž, Letnice na Pøelouèsku, tamtéž, s. 510-512). Za pøevážnou vìtšinu údajù, umožòujících sledovat kontinuitu tìchto slavností až do souèasné doby, vdìèíme ovšem hlavnì celé plejádì místních osobností, zejména kronikáøù, vesmìs také z øad uèitelù. Taktéž uèitelé (Nemanský a Sluga) byli organizátory výstupu slavení májí, pøedvedeném v programu Dne èeského venkova na krajinské Východoèeské výstavì v Pardubicích v roce 1903. Máje tehdy vypravily obce Kunìtice, Døí- teè a Srch. Pro výstup byly poøízeny kostýmy a patrnì pro vìtší atraktivnost se ve scénáøi objevily i pøídavky (vedení ovìnèeného beránka a krávy), které se v terénu pøi obchùzkových slavnostech s májemi neuplatòovaly. 10) Prozatím se podaøilo zjistit konání obchùzkových slavností s májemi ve 20. století v lokalitách: Bílé Podolí, Bílé Vchýnice, Bílý Kámen, Bohumi- leè, Brambory, Bøehy, Bukovina u Pøelouèe, Býš, Èeperka, Dìdek, Dolany, Dolní Roveò, Døíteè, Dubany, Holotín, Horní Roveò, Hrádek, Hrachovištì,

120 organizace nebo urèitá zájmová organizace jako celek.11) Máje postavené k tìmto slavnostem buï zùstávají stát do konce kvìtna, nebo stojí pouze krátkodobì, v souèasnosti zpravidla pouze od veèera prvního dne, kdy jsou postaveny, do následujícího odpoledne èi veèera. Výzkum prokázal nìkolik variant obchùzkových slavností s májemi. Specifickou formou je stavìní májí u všech obydlených domù v lokalitì. Dochází k nìmu podle okol- ností ve vhodném termínu v prùbìhu kvìtna nebo i pøímo na 1. máje. Sta- vìní má slavnostní veøejný ráz obchùzky s hudbou a jeho souèástí je zvaní obyvatel na májovou taneèní zábavu. Stavìní provádìjí èlenové spoleèen- ské organizace, která taneèní zábavu poøádá. Ozdobené májky jsou vezeny na korbì vozu. Hudba zahraje pøed domem píseò na pøání, dvojice mla- dých mužù vztyèí bìhem písnì májku a jiná dvojice pak pozve obyvatelé domu na májovou taneèní zábavu. Na oplátku je úèastníkùm obchùzky nabízeno obèerstvení a poøadatelùm se platí urèitý penìžitý pøíspìvek, i když obyvatelé domu ani taneèní zábavu navštívit nehodlají. V pøedveèer ob- chùzky se v nìkterých lokalitách staví i obecní smrková máj, pod níž se

Choltice, Chvaletice, Chvojenec, Jaroslav, Jedousov, Jeníkovice, Jezboøice, Kladina, Kladruby nad Labem, Kojice, Kostìnice, Kozašice, Køièeò, Kundra- tice, Labìtín, Lány na Dùlku, Láznì Bohdaneè, Libèany, Libišany, Litìtiny, Lohenice, Nemošice, Nerad, Opatovice nad Labem, Ostøešany, Pobìžovice u Holic, Popkovice, Pøelovice, Pøepychy, Ráby, Rasochy, Rohovládová Bìlá, Rybitví, Øeèany nad Labem, Selmice, Semtìš, Sezemice, Skupice, Slepotice, Srch, Staré Èívice, Staré Hradištì, Starý Máteøov, Staré Ždánice, Svítkov, Svoj- šice, Telèice, Tetov, Trusnov, Turkovice, Týniško, Újezd u Pøelouèe, Újezd u Sezemic, Valy, Veselí, Vlèí Habøina, Voleè, Vysoká nad Labem, Vysoké Chvojno, Záboøí nad Labem, Zbyslav, Zdechovice, Žáravice, Živanice. Viz mapa 3. 11) Z organizací mládeže to byla ve 20. a 30. letech 20. století jednotlivá místní sdružení republikánského dorostu (Dolní Roveò (1934), Kladina (1931), Lány na Dùlku (1921 a 1930) a v letech 1948-1989 svazy mládeže (Kojice, Nemošice, Opatovice, Ostøešany, Rohovládová Bìlá, Staré Hradištì, Vysoké Chvojno, Živanice). Byly to i taneèní soubory (Kojice 1984 a 1985). Èastým organizátorem je Sokol (Kojice (1933), Láznì Bohdaneè (1971), Nemošice (1962), Opatovice nad Labem (1969), Vysoké Chvojno (1981), Zdechovice (1928-1937), Živanice), svùj podíl mají sportovní kluby (Lány na Dùlku (1921), Popkovice (30. léta)) a pøedevším hasièi (Bøehy, Bukovina u Pøelouèe (1937), Dìdek (90. léta), Jedousov (1993), Kozašice (1966), Køièeò (1928, 1930), Labìtín (1936), Ostøešany (70. léta), Pobìžovice u Holic, Slepotice (50. léta), Staré Ždánice (1990)). Objevil se i divadelní kroužek (pro epidemii slintavky neuskuteènìné máje v Bohumilèi 1938). Také obecní úøad bývá organizátorem slavnosti (Jedousov 1993) a v neposlední øadì se na uskuteènìní podílejí oby- vatelé obce a sponzoøi, a už penìžitými pøíspìvky èi napøíklad napeèením dortù a cukroví zdarma.

121 pak druhý den tanèí. Postavené máje zùstávají na místì zpravidla do konce kvìtna. To je odlišuje od májí stavìných pøi jiné formì slavností s májemi.12) Tato další forma obchùzkové slavnosti s májemi je spojena se stavìním májí u domù svobodných dìvèat. V minulosti bylo konání právì tohoto typu „májí“ vázáno pøedevším na svatodušní svátky (nazývané v èeském lidovém prostøedí bìžnì „letnice“), respektive na nedìli a pondìlí svato- dušní, pøípadnì i na nejbližší nedìli po nich. Termín tìchto pohyblivých køesanských svátkù (nedìle svatodušní je sedmou nedìlí po velikonocích) mùže pøipadnout na dny od 10. kvìtna do 13. èervna.13) Vedle církevní podoby, pøipomínající sestoupení sv. Ducha na apošto- ly, váží k sobì svatodušní svátky øadu obyèejù, respektive obøadù, které s církevním výkladem nesouvisí. Tyto obøady se zamìøovaly hlavnì na vodu, zeleò, obilí a dobytek. Jsou souèástí celého cyklu obøadù konaných pøibližnì v kvìtnu a èervnu, které se v rámci zemìdìlského roku na zákla- dì zkušeností a znalostí o poèasí a prùbìhu polních prací soustøeïovaly na ovlivnìní zdárného výsledku hospodaøení. Hlavní dùraz byl pøi tom kladen na magickou ochranu plodin a dobytka. Protože se èlovìk v tìchto obøadech snažil rùznými obìmi získat pøízeò démonù vod, zamezit tak

12) Stavìní májí u všech obydlených domù v lokalitì bylo zaznamenáno v obcích: Bílé Podolí, Brambory-Koukalka, Bukovina u Pøelouèe, Holotín, Chvaletice, Semteš, Turkovice, Zbyslav. Obvykle se tato forma nazývá „máje“ nebo „stavìní májí“. Výzkum zaznamenal nìkolik podob slavnosti. Napøíklad ve Chvaleticích se ve 30. letech v sobotu stavìla máj a potom se tanèilo. V noci byly postaveny májky k domùm a kolem máje. V nedìli odpoledne obcházela vesnici hudba a èlenové spolku vybírali pøíspìvek na „májky“. Mládež pak nejprve tanèila pod májí, poté v hostinci a veèer se konala dražba máje. V pondìlí se máj kácela a s hudbou byla donesena k tomu, kdo ji získal. V letech 1983- 1989 tuto tradici každoroènì uplatòovali hasièi z Bukoviny u Pøelouèe. Podnì- tem byla snaha o znovuobnovení opadající návštìvnosti pøírodního taneèního parketu u mlýna v Bukovinì. Proto uspoøádali stavìní májek nejen v Bukovi- nì, ale i v sousedních vesnicích Holotínì a Turkovicích. Peníze získané pøi obchùzce byly použity k financování májové taneèní zábavy. Aby zvaní mìlo patøiènou úroveò, byla v roce 1983 sestavena ze èlenù hasièského sboru také kapela v obsazení trumpeta, harmonika, basa, buben, kerá pak po nìkolik let stavìní májí doprovázela. Po nìkolikaleté pøestávce se stavìní májí opìt usku- teènilo až v roce 1998. 13) Boží hod svatodušní, zvaný též svátek Seslání Ducha svatého, pøipa- dal na padesátý den po velikonocích. Slavila ho již starokøesanská církev a snaha pøipodobnit jej k velikonocím vedla ve 4. století k pøipojení vigilie s oktávou a dalšího dne, svatodušního pondìlí. V západní církvi se staly svato- dušní svátky po velikonocích druhým svátkem, v nìmž bylo možno svìtit køestní vodu a udìlovat køest. Ve Starém zákonì se padesátý den po velikonocích pøipomínal jako den, kdy Mojžíš obdržel na hoøe Sinaj Desatero.

122 suchu i pøílišnému mokru a obøadnou demonstrací zelených vìtvièek udr- žet zeleò pìstovaných rostlin, soudí se, že všechny tyto obøady mìly pøivolat pøimìøenou vláhu a zabezpeèit hospodáøství pøed pøírodní pohromou. Rost- liny v nich používané mìly zároveò ochrannou funkci, která byla v nìkterých pøípadech dokonce prvoøadá. Teprve v prùbìhu vývoje získaly mnohé z tìchto obyèejù nový význam a symboliku.14) Analogie dávných obøadù období letnic ovlivòovaly život lidí ve východním Polabí do relativnì nedávné doby. Vedle stavìní májí zde bývalo bìžné zdobení domù rato- lestmi, èištìní pramenù, obøady spojené s vyhánìním dobytka na pastvu, doloženy jsou obchùzkové hry s postavami krále a královny. Starobylou obøadní podstatu mìla i prosebná procesí za dobrou úrodu, kterými køes- anská církev navázala na tradièní obcházení èi objíždìní polí, spojované s kontrolou hranic pozemkù. Svou aktuálnost i na prahu tøetího tisíciletí prokazuje stavìní májí. Dnes už ale máje pøímo se svatodušními svátky prakticky nikdo nespojuje, naopak jsou ztotožòovány s mìsícem kvìtnem - májem, s jeho symbolikou „mìsíce lásky“ a s mládeží, která sama je symbolem této lásky. Do popøedí se tak dostává takové poslání zeleného stromu, které je vyjádøením vztahu mezi chlapci a dívkami. Pøece však síla tradice má vliv na to, že aèkoliv jsou tyto slavnosti v obecném povìdomí spojovány s kvìtnem, dochází èasto k jejich konání právì ve 2. polovinì kvìtna, ba výjimeènì se objeví se termín èervnový. Obecnì ale došlo k pøesunutí konání májí na kvìten, a to podle okolností, hlavnì možnosti úèasti hudebníkù.15) Co se týèe pravidelnosti konání májí, opìt platí již výše uvedené konstatování, že uskuteènìní tìchto slavností závisí jednak

14) Není pochyb, že období pozdìjších svatodušních svátkù patøilo již v dobì pøedkøesanské k nejvýznamnìjším ve výroèní obyèejové tradici. Jejich symbolem je zeleò bujné vegetace, což se odrazilo i v pojmenování svatoduš- ních svátkù „zelené svátky“, rozšíøeném v Polsku a na severozápadním Slo- vensku a vedle názvu letnice užívaném také v Èechách. Po celé Evropì jsou rozšíøeny zvyky, obsahující shodné prvky s antickými slavnostmi rùží, rosáliemi, radostným svátkem pøíchodu léta. Pod názvem „risalia“, „risale“ pronikly k jižním Slovanùm. „Rusalje“ nazývali svatodušní svátky východní Slované, oznaèení „rusadlné sviatky“ a „rusadlᓠnalezneme pøedevším na východnímu území Slovenska. Snad bylo rozšíøení názvu a možná i nìkterých konkrétních projevù umožnìno proto, že u Slovanù existovaly slavnosti podobného charakte- ru. V nìkterých evropských kulturách byly souèástí tìchto svátkù zvyky související se zemøelými pøedky. Vegetaèní slavnosti, zamìøené na agrární magii, se propojovaly se vzpomínkou na mrtvé, od nichž byla oèekávána smíølivost a pomoc pøi zabezpeèování pracovních výsledkù, zároveò jim mìlo být umož- nìno radovat se v tomto období spolu se živými z obnovy života na zemi. 15) Zprávy o vyslovenì svatodušních termínech konání „májí“ máme z obcí Bezdìkov (do 90. let 19. stol), Dražkovice (po 1836), Choltice (pøelom 19.

123 na poètu mládeže v lokalitì, jednak na existenci schopného organizátora, který navíc mnohdy musí pøekonávat i urèitou neochotu a lenost mladých se na máje pøipravovat. Do pøípravy bývá zahrnuto hlavnì ujasnìní režie prùbìhu slavnosti, rozdìlení rolí jednotlivým úèastníkùm i nácvik spole- èenských tancù nebo èeské besedy.16) Scénáø májí má ustálenou osnovu, i když v detailech a jednotlivostech se prùbìh slavnosti v jednotlivých lokalitách více èi ménì odlišuje. Tato osnova je v jádru jistì stará, „tradièní“ a pøetrvala patrnì i období úøedních zákazù stavìní májí v 18. století. Slavnost bývá rozvržena do dvou dnù. Zatímco v minulosti jimi byly sobota (nebo až nedìle) a pondìlí svatodušní, pøípadnì následující sobota a nedìle, s odklonem od svatodušního termínu se konání pøesunulo na vhodnou sobotu a nedìli v širší toleranci, popøípa- dì novìji i na pátek a sobotu. Je obvyklé, že konání „májí“ je pøedem oznamováno formou plakátù, a to nejen v místì samém, ale i v okolních lokalitách, nìkdy i v místech vzdálenìjších. Plakáty jsou nejèastìji vyho- tovené ruènì, pøípadnì množené na kopírovacích pøístrojích, ale objevují se i plakáty øešené typograficky. 1. den: Odpoledne, spíše k veèeru, se staví obecní máj, poté nebo v noci se staví májky u domù dìvèat, která se zítøejší slavnosti zúèastní. Obecní máj se vztyèuje nejèastìji „uprostøed obce“, což bývá v pøípadì možnosti i na nejvyšším bodì v lokalitì (napøíklad v Kojicích, kde je osídlení v terénu rozloženo v rozdílných výškách, je to parkovitì upravené místo V lipkách, v rovinném Labìtínì zase využili terénní vlnu u èp. 30 zvanou Na kopeèku),

a 20. století), Pobìžovice u Holic (jednou po r. 1918), Újezd u Sezemic (pøelom 19. a 20. století), Vysoká nad Labem (1905), Zdechovice (30. léta 20. století). V Rohovládové Bìlé do roku 1914 bývaly máje až nìkterou nedìli po svatodušních svátcích a po roce 1918 prý se již poøádala pouze napodobenina tìchto májí. 16) Napøíklad ve Starých Ždánicích nacvièovala v 80.a 90. letech èeskou besedu s mládeží Marta Jirková. Nacvièovalo se již od bøezna vždy jednou týdnì pøi hudbì z magnetofonu. V Dìdku v 90. letech uèily mládež dvakrát týdnì spoleèenským tancùm Marie Látová a Eva Rajmanová. V Jedousovì se v roce 1993 máje konaly témìø po dvacetileté pøestávce, kdy dospìla do vhod- ného vìku mládež narozená v tzv. silných roènících ze sedmdesátých let. Spo- lu s dalšími mìla na organizaci májí podíl Marcela Zelená, která si o rok poz- dìji posteskla, že pøíprava májí 1994 byla již obtížnìjší, nebo loòské nadšení opadlo. Pokud je možno zjistit, k obcím, kde se slavnosti s májemi odbývaly v prùbìhu 20. století nejèastìji, patøí Jedousov, Kojice, Libèany, Nemošice, Opatovice nad Labem, Ostøešany, Rohovládová Bìlá, Øeèany nad Labem, Sle- potice, Staré Ždánice, Starý Máteøov, Veselí, Vlèí Habøina, Zdechovice a Živanice.

124 pøímo na návsi, u hostince, ale èasto také na høišti nebo i na prostorné zahradì. V nìkterých lokalitách se stavívaly pøi této pøíležitosti máje dvì, jedna obvykle u hostince, druhá u domu starosty (Choltice, Jaroslav). V oblibì jsou máje co nejvyšší. Napøíklad v Jedousovì v roce 1993 sestá- vala máj ze dvou smrkových kmenù a mìøila 27 m. Zpùsob stavìní obecní máje ani její výzdoba se neodlišují od toho, co již bylo øeèeno výše o obec- ních májích stavìných v pøedveèer 1. kvìtna, èastìjší je pouze umísování lákavých pøedmìtù do koruny (láhve s alkoholem, vuøty, cukroví), nebo snaha tyto pochutiny získat má pøi slavnosti májí své pevné místo. Také hlídání máje je nezbytné, a to hned od jejího pøivezení z lesa do obce, nebo kdyby se stalo, že by jí pøespolní uøízli vršek nebo ji celou ukradli a postavili si ji ve své obci, výsmìch by stíhal vesnici po celá léta. Stávají se i pøípady, že se máj snaží jako hrdinský kousek porazit nìkdo z místních mužù. Vìtšinou se o to pokusí v opilosti a je to odsuzováno. Kolem posta- vené máje se ohranièuje místo urèené k tanci. Obvykle toto místo vyme- zuje kruh z ozdobených bøízek zasazených do zemì, nìkdy je vstup do kruhu vyznaèen krátkou „ulièkou“ lemovanou také bøízkami. Uvnitø kruhu se tanèí na zemi nebo na zbudovaném parketu. Úprava taneèního místa, jakož i dalších objektù spojených s konáním slavnosti, závisí na vynaléza- vosti a možnostech poøadatelù.17) V nìkterých obcích se s tancem setkáváme již veèer po postavení máje (Chvaletice, Popkovice, Starý Máteøov, Zde- chovice). Postavení bøezových májek dìvèatùm bývá pøedem domluveno podle toho, která z dívek se na slavnost májí pøipravuje. V minulosti se

17) Napøíklad v Dìdku (1991) bylo prostranství kolem máje ohrazeno borovými kùly, mezi nimiž byl vytvoøen plot z provázkù, ozdobených bøízek a bøezových vìtví. V ohrazení se nacházel nejen parket z desek položených na lešeòových trubkách, ohranièený ještì nahusto nasázenými ozdobenými bøíz- kami, ale také tu stály stoly s lavicemi a kryté podium pro muzikanty se scho- dištìm s bøezovým zábradlím, ozdobené papírovými girlandami, bøízkami a chvojím. Vstup do ohrazeného prostoru byl branou tvoøenou dvìma nižšími smrkovými májemi, mezi nimiž na zavìšeném transparentu mohl pøíchozí èíst nápis „Vítáme vás!“, zatímco z vnitøní strany pøání „Pøíjemnou zábavu!“ Mimo ohrazení byly rozmístìny stánky s obèerstvením a upomínkovými pøedmìty. Døevìné budky záchodkù, umístìné u pøíležitosti slavnosti do lesa sousedící- ho s návsí, byly též obklopené bøízkami, v tomto pøípadì neozdobenými. V Živanicích (1991) bylo bøízkami ozdobeno prùèelí sokolovny i plot kolem areálu. Ve Starých Ždánicích (1990) stály bøízky v prùèelí hostince. V Jedou- sovì (1993) byla autobusová zastávka na návsi poblíž postavené máje promìnìna v „šantán pod májí“ a podávalo se tu obèerstvení podle vyvìšené nabídky, øešené žertovnou formou. V Živanicích (1991) byli na zvláštní velké tabuli uvedeni sponzoøi slavnosti.

125 bìžnì stavìly májky všem svobodným dívkám na znamení, že jsou k úèasti na slavnosti pozvány. Jestliže se dìvèe úèastnit nechtìlo, bøízku vèas od- klidilo. V souèasnosti se staví májka pouze jedna, z minulosti jsou ale zprávy též o stavìní dvou (Vysoká nad Labem) nebo i tøí (Dražkovice) májek jedné dívce. Májky zdobí fábory z barevného krepového papíru. Zachyceno bylo doplnìní májky papírovým srdcem upevnìným na kmeni, na kterém bylo napsáno, od koho a komu je májka urèena (Staré Ždánice 1990). Je obvyklé, že ne všechna mládež, která se slavnosti zúèastní, je pøímo z místa konání. Aby zúèastnìných párù bylo více, zvou se pøátelé a kamarádi i odjinud. Nebývá také bìžné, že páry o májích mají mezi sebou hlubší citový vztah, nìkde se naopak dbá na to, aby mládenec tanèící s dívkou byl pouze jejím kamarádem, nebo podle povìry dívka, která o májích tanèí se svým chlapcem, si ho potom nevezme. 2. den: Program tohoto dne tvoøí pøedevším obchùzka mládeže po obci za doprovodu hudby a v náležitém obleèení. Je to buï odìv civilní, spole- èenský, tj. u chlapcù oblek vèetnì kravaty nebo motýlka, u dìvèat plesové šaty s délkou podle módy èi domluvy, z barev pøevládá bílá, ale pøípustná je i jiná svìtlá barva. Chlapci mívají na obleku také specifické doplòky, napøíklad na klopì saka srdce (Èeperka 1960) nebo kvìtinu (Ráby 1933, Dìdek 1993). Oblíbené jsou i více èi ménì stylizované lidové kroje. V oblasti východního Polabí se uplatòují zejména takzvané „staroèeské“ kroje, pøí- padnì slovácké z oblasti Kyjovska. Bývají to ale i rekonstrukce lidového odìvu z Polabí.18) Bylo zaznamenáno i obleèení smíšené, kdy kroj mìli pouze èlenové taneèního kroužku (Bøehy 1992). Zmínìné obleèení patøí k obchùzce a následnému tanci pod májí, veèer pøi taneèní zábavì už nemusí být tak slavnostní. Prùbìh obchùzky má rùzné podoby. Obvykle zaèíná po obìdì. V nìkterých lokalitách vycházejí chlapci i dívky na obchùzku spoleènì, zastavují se u všech domù v obci, zvolení mluvèí (stálí po celou obchùzku nebo u každého domu jiní) popøejí obyvatelùm domu zdraví,

18) Spoleèenský odìv byl užit napøíklad v obcích Èeperka (1960), Choltice (1987), Starý Máteøov (vždy), Nemošice (vždy), Ráby (1933), Vlèí Habøina (1976). Kroje se uplatnily napøíklad v obcích Bøehy (1992), Choltice, Jedou- sov (1993), Jezboøice (1971), Kojice (1984 a 1985), Øeèany nad Labem (1991), Selmice, Vlèí Habøina (1943, 1949, 1962), Zdechovice (30. léta), Živanice (90. léta). Ve Starých Ždánicích se v roce 1990 kroje zajišovaly již koncem února prostøednictvím objednávky v Kulturním domì v Holicích. Objednáva- ly se pouze chlapecké kroje, nebo dívky mìly kroje vlastní nebo zapùjèené od pøíbuzných a známých. V Dìdku (1993) si mládež ke slavnosti poøídila vlastní jednoduchou stylizaci „kroje“ ze souèástek zvláštì ušitých (dívky) èi uprave- ných (ozdobné doplòky na košilích u chlapcù).

126 spokojenost a štìstí, pozvou je na taneèní zábavu a tanèí s nimi na dvoøe nebo na ulici pøed domem. Obdrží za to pohoštìní a penìžitý pøíspìvek.19) Pøi jiné formì obchùzky vycházejí z urèitého místa pouze chlapci a po- stupnì se k nim pøidávají dívky v domech, oznaèených májkou. Výjimkou bývá obydlí starosty obce, kterému je zahráno „sólo“ a je pozván na taneè- ní zábavu. Každá dívka, ke které se pøíjde, tanèí u domu s chlapcem, nìkde jsou k tanci vyzváni i rodièe dívky. Ostatní vytváøejí kolem nich taneèní kolo (Bøehy 1992, Øeèany nad Labem 1991) nebo stojí ve špalíru pøed vchodem do dvora èi do domu a dívka je tímto špalírem pøivádìna k tanci (Bøehy 1992, Dìdek 1991). V Živanicích (1991) tvoøily špalír tøi páry, nìkde se špalír redukuje pouze na jeden pár a ostatní stojí v pùlkruhu pøed tanèícími. Ve Bøehách (1992) mládenec vynášel družièku pøed bran- ku v náruèí. Ani forma obchùzky s vyzvedáváním dìvèat v domech ozna- èených májkou nemá jednotný prùbìh. Nejvýraznìjší odlišností pøi této formì obchùzky je to, zda dochází nebo nedochází ke skácení májky u domu. Uplatòují se oba zpùsoby.20) Není bez zajímavosti, že v pøípadì, že se slavnost s májemi koná v lokalitì, kde je zvykem stavìt obecní máj v pøedveèer 1. kvìtna, staví se k „májím“ obecní máj ještì jedna (Bøehy 1992), sehrávající úlohu pouze pøi slavnosti a skácená po vydražení. Také májky dìvèatùm postavené pøed 1. kvìtnem se pøi obchùzce nekácí, i když se dívka tøeba slavnosti zúèastní. Buï jí je postavena májka další, nebo v pøípadì, že ke kácení májek nedochází, bývá taková májka ke slavnosti ozdobena novými fábory, aby byla stejnì pestrá jako u májek stavìných ke slavnosti. Když ve Bøehách (1992) omylem hrozilo májce z 1. 5. zlomení, ozvalo se všeobecné volání, že tato se skácet nesmí. Byl zaznamenán pøí- pad, že prùvod u domu s májkou postavenou na poèátku mìsíce pøi ob- chùzce nezastavil, protože se dívka tam bydlící slavnosti neúèastnila a bylo to komentováno slovy: „To je družièce na vodletu“ (Øeèany nad Labem 1991). Chlapci, kteøí se zúèastòují slavnosti, se nazývají „mládenci“, dívky „družièky“. Mezi sebou si zvolí „hlavního mládence“ a „hlavní družièku“. V minulosti se pro nì objevuje i oznaèení „nejstarší mládenec - družièka“, ale v souèasnosti se vybírají pøedevším podle toho, aby po skonèení obchùz- ky pøijatelným zpùsobem pøednesli pod májí „vinš“. Na zaèátku obchùzky vycházejí mládenci z dohodnutého místa a seøazeni ve dvojstupu za muzi- kanty jdou nejprve k obydlí hlavní družièky. Hlavní mládenec pro ni obvykle

19) Viz pøíloha 1. 20) Májky po obchùzce zùstaly stát v Øeèanech nad Labem (1991), v Chol- ticích (1987), zmínka o kácení není ani v lokalitách Køièeò (1928), Sezemice (1956 a 1963).

127 nese kytici, kterou pak hlavní družièka ponese po celou dobu obchùzky. Nìkde mají kytice pro družièky všichni mládenci (Choltice, Veselí). Od hlavní družièky se prùvod místy ubírá nejprve k obecní máji a odtud teprve v dohodnutém sledu po domech ostatních družièek. Vìtšinou ale se hned ve „vyzvedávání“ dìvèat pokraèuje. Každý novì vzniklý pár se øadí za ostatní, pøièemž v èele párù zùstávají hlavní družièka a mládenec. V prùvodì se objevuje také májka, obklopená nejèastìji dìtmi. Je to smrk pøimìøené velikosti, s oloupaným kmenem a vìncem zavìšeným pod koru- nou, od nìhož jsou vedeny dlouhé široké látkové stuhy, které dìti pøidržují v nataženém stavu. Bývá obvykle nesena v èele prùvodu.21) Mládež dopro- vázejí pøi obchùzce obcí hudebníci, nejèastìji v nástrojovém obsazení dechové hudby. Pøechází-li se vìtší vzdálenost mezi domy, hrají se pocho- dy. U domù se tanèí prakticky bez výjimky polka nebo valèík, ojedinìle tango, pøi tanci pod májí se k nim pøidružuje i mazurka. Na repertoáru jsou úpravy lidových písní i „lidovky“ z produkce populárních dechových ka- pel.22) Muzikanti jdou pøi obchùzce pìšky nebo sedí na voze taženém koò- mi a ozdobeném májkami (Býš - Hrachovištì (1961), Choltice (1987), Kojice (1985)). Vùz, pøípadnì i bryèka s koòmi jsou oblíbenou souèástí prùvodu i v pøípadì, že neslouží k dopravì muzikantù. Jeho využití je roz- lièné. Nìkde veze hlavního mládence a družièku, bývá atrakcí pro dìti i útoèištìm pro unavené. V Cholticích byl vzadu na voze zavìšen vìnec z chvojí ozdobený kvìty a stuhou s nápisem („Staroèeské máje Choltice 1987“), který byl po obchùzce zavìšen ve výšce èlovìka na kmen máje. Zpùsob „vyzvedávání“ èi také „sbírání“ družièek v domech byl zachycen v nìkolika obmìnách. Nejèastìji zde sehrávají úlohu dva z mlá- dencù. Jsou známi už z popisù slavností z 19. století, kdy šli v èele

21) Májka nesená pøi obchùzce po domech se uplatnila napøíklad v lokali- tách Bøehy (1992), Dìdek (90. léta), Choltice (1987), Kojice (1984), Láznì Bohdaneè (1986), Øeèany nad Labem (1991), Vlèí Habøina (1962), Živanice (90. léta). 22) Jako tradièní taneèní projev pøi obchùzkových slavnostech s májemi ve východním Polabí je v literatuøe uvádìn temperamentní tanec „máje“ èi „marjánka“ s textem: „Marjánko, Marjánko, stavìjí ti máje! Otevøi okýnko, podívej se na nì! Mládenci stavìjí, muzikanti hrají, však já jim zaplatím, a se nestarají!“ (viz napøíklad Josef Michal a kol., Písnì a tance z Hradecka, Hradec Králové 1959, s. 117). Tanec, ve kterém se pravidelnì støídal prudký poskoèný obkroèák se skoèným nebo poskoèným vrtákem, byl obecnì znám na Hradecku, Pardubicku i Chrudimsku, ale i jinde v Èechách. Tanèil se venku pøed domem. Pozdìji prý se o májích jenom hrával, až ho vystøídaly bìžné pochody. V kro- nice Lánù na Dùlku je sice text uvedené písnì pøipomínán ve 30. letech s tím že jej „pøi stavìní májí chasa zpívᓠ(viz II. pamìtní kniha obce Lány na Dùlku

128 prùvodu a jeden nesl „kytku“, druhý rozmarýnový vìnec. Z 1. pol. 20. století jsou zprávy, že jeden nosil tác, druhý „sladký pøípitek“ (Køièeò). Dvojice mládencù se uplatòuje i v souèasnosti. Jeden je urèen za partnera dívky pøi tanci. Pøebírá ji od rodièù, vyvádí z domu a tanèí s ní sólo pøed domem, vede ji v prùvodu a tanèí s ní pod májí. Druhý mládenec láme po skonèení tance pøed domem májku u domu postavenou. Aby se mu to sku- teènì podaøilo, bývají májky pøedem naøíznuty, což ale veøejné mínìní pøí- liš neschvaluje. Zlomená májka se zatím ponechává na místì (koruna visí k zemi) nebo se odváže èi vytáhne ze zemì a položí pøed vchod do dvora nebo pøímo do dvora. Je obvyklé, že fábory z pøelomených májek si odva- zují dìti pro radost. Urèení, který z mládencù bude májku „kácet“ nebo „strhovat“, není jednotné. Je to napøíklad ten, který si družièku vyzvedne v pøíštím domì (Dìdek), nebo je to prostì pøedem dohodnuto i jinak. Tak v Srchu a v Živanicích, zatímco mládenec šel do domu pro družièku, stáva- li dva další mládenci u vchodu jako strហa po vyvedení družièky lámali májku. Ve Veselí (1978) kácel májku pøímo mládenec, který mìl v domì družièku. K pøeseknutí úvazu májky použil hasièskou sekerku. Hasièské sekerky mìli také dva „vystrojení“ mládenci v bílých rukavièkách, kteøí kácívali májky v Srchu. Mládenec pøicházející pro družièku si ji v domì od rodièù obøadním zpùsobem vyžádá, napøíklad v Cholticích (1987) ver- šovanou prosbou zaèínající slovy: „Panímámo, jdu vás prosit, než se zaènou sena kosit ...“ Družièka pak zde dávala pøed zaøazením do prùvodu svému mládenci do kapsièky u saka ozdobný kapesníèek. Po skonèení tance vy- nášejí domácí pøed dùm pohoštìní, obvykle alkohol k pøípitku, obložené chlebíèky èi „jednohubky“ a nejrùznìjší cukroví, vesmìs domácí výroby. Na požádání pøinesou i nealkoholický nápoj. Pohoštìní nabízejí muzikan- tùm, družièkám a mládencùm, ale i okolostojícím divákùm. Nìkde bývá pøipraven na dvoøe nebo na zahradì prostøený stùl s pohoštìním, kam je možno usednout nebo si z nìho nabídnout. Pøi obchùzce po domech se v prùvodì vedle mládencù a družièek obje- vují ještì i další postavy. Jsou to tzv. výbìrèí nebo pokladníci, kteøí shro- mažïují penìžité pøíspìvky. V minulosti bývalo obvyklé, že penìzi se „vyplácela“ dìvèata. Obvykle pøi vyzvedávání z domu platila mláden- cùm urèitý obnos jako vstupné do zábavy (Živanice 1936, Popkovice 30.

a osady Krchleby, s.43), není však jasné, zda se jedná skuteènì o autentický zápis, èi o inspiraci literaturou (viz Rudolf Robl, V pøedveèer filipojakubský, Krajem Pernštýnù, III.,1923, s.132-136, kde je text uveden v povídkové èrtì, líèící lidové obyèeje na Pardubicku).

129 léta). V souèasnosti mùže penìzi pøispìt každý vèetnì divákù.23) Širší poslání mìli dva výbìrèí o májích ve Starých Ždánicích v roce 1990. Byli obleèeni ve fracích a cilindrech, na klopì kytice z živých kvìtù (tulipán, kalina, bílý narcis). Kráèeli pìšky v èele prùvodu, delší úseky se nechávali vézt v ko- èáøe taženém poníky. Vcházeli napøed do domu, ptali se na „panímámu“, žádali, aby pustila dceru „pod májku“, penìžitý pøíspìvek a pohoštìní mu- zikantùm, koèímu, mládencùm i sobì. Pøed domem pak tanèili s matkou dívky. Podobnì si poèínali i v Srchu (1989) civilnì obleèení „mládenci“, kteøí vodili prùvod, ale nemìli k sobì družièky. V Kojicích (1985) zase žádal v domì o dívku „starosvat“. Zaznamenána byla také postava „poli- cajta“. Ve Starých Ždánicích (1990) ho pøedstavoval èlovìk s charakterem místní figurky, který se do podobných rolí rád angažoval. V prùbìhu ob- chùzky se vedle hudebního doprovodu uplatòuje i zpìv textu právì hra- ných písní od muzikantù i dalších úèastníkù, výskání, ve Bøehách (1992) také provolávání typu: „Èí jsou máje? Naše! Kdo tancuje? My!“ Po obejití domù zamíøí prùvod k obecní máji. Jestliže musí pøejít delší úsek, pøerušu- jí páry chùzi tancem na ulici. Napøíklad v Živanicích (1991 a 1992) tanèili mimo jiné i pøed hostincem a pøed obecním úøadem. Tanèí se polka nebo valèík, ve Bøehách (1992) se uplatnil i tanec s prvkem procházení „branou“. K chùzi zaznívají pochody. Ve Starém Máteøovì se prùvod na závìr ob- chùzky zastavuje u pomníku padlých, hudba zahraje píseò „Èechy krásné, Èechy mé“ a hlavní družièka s mládencem položí k pomníku svou kytici. V Cholticích na závìr obchùzky zavìsili na kmen máje vìnec vezený pøi obchùzce zavìšený na voze. Ještì pøed pøíchodem mládeže k máji po skon- èení obchùzky zaèínají v nìkterých lokalitách pod májí scénky inscenují- cí snahu o její pøedèasné poražení.24) Je obvyklé, že po pøíchodu do

23) Napøíklad v Labìtínì a Øeèanech nad Labem (1991) doprovázelo prù- vod 10 výbìrèích, mladíkù v historických vojenských uniformách, s kasièkami na øemenì. Zadržovali diváky pod záminkami jako: „šlape po trávì“, “nemá hromosvod na deštníku“ (bylo deštivo), „fotografuje v zakázaném pásmu“ nebo je prostì oslovovali v duchu: „koukáte se, posloucháte, nechtìl byste nám pøi- spìt?“ Nìkolik výbìrèích s kasièkami (chlapci i dívky v krojích) pùsobilo i ve Bøehách (1992). Oslovovali diváky na ulicích, zastavovali projíždìjící auto- mobily: „Pøispìjte nám na máje!“ V Jedousovì (1993) doprovázel prùvod pokladník s pokladnièkou, do které mu v každém z domù vložili svùj pøíspìvek. V Srchu ji nosívali hlavní družièka a mládenec, prodávali lístky na zábavu a pøijímali dary, jindy ale (1989) nesl pokladnièku jeden z mládencù vstupují- cích do domu vyzvednout dívku do prùvodu. 24) Tyto výstupy máme doloženy napø. z Labìtína (1936), z Choltic. V Jedousovì (1993) se vloudili až k máji „pytláci“, dva muži obleèení ve sta-

130 ohrazeného místa obcházejí seøazené páry za zvuku pochodu máj nìkoli- krát dokola, pak se postaví na dohodnuté místo, zatímco hlavní družièka a mládenec se postaví zvl᚝, zpravidla na vyvýšený stupínek. Jejich úkolem je pøednést „vinš“. Vìtšinou ho pøedèítají, text mají v deskách nebo sepsa- ný na ozdobném svitku. V pronášení urèitých èástí textu se oba obvykle støídají. Obsahem vinše je pøivítání pøítomných, zdùraznìní návaznosti ko- nané slavnosti na starou tradici, oslovování starší generace, chvála mládeže, výzva ke sdílení radosti z mládí, zmínìny jsou i aktuální události v obci a nechybí pozvání k zábavì. Øada formulací užitých v textech vinšù má urèitý archetypální charakter. Jejich podstatou není ani tak sdílnost, infor- mace, ale jako by se v nich projevovala urèitá magie slova s dùrazem na užití tradièních kompozic. Možná je to pouze nedostatkem vlastní invence složit nìco docela nového, nicménì patrná podobnost s vinši a øíkáním pøi jiných pøíležitostech výroèní i rodinné obyèejové tradice naznaèuje, že kontinuita tìchto textù má svùj význam.25) Po pøednesení vinše zaèíná tanec pod májí. Obvykle ho zahajuje sólo hlavního mládence a družièky, pak se pøidávají ostatní páry. Tanèí se nejèastìji tøi kousky, vìtšinou ve sledu valèík, mazurka, polka. Následuje tanec mládencù a družièek s rodièi a dalšími èleny rodiny, vesmìs se hraje polka. Slavnostním okamžikem programu bývá v nìkterých lokalitách pøedvedení èeské besedy. Hudební doprovod je pouštìn ze záznamu (komerèní nahrávka), výjimeènì ho hraje pøítomná kapela.26) V programu se objevuje také vystoupení dìtí nebo mládeže

rých kabátech a kloboucích a s umìlými vousy. Snažili se kmen podøíznout starou pilou. „Hajný“ je zadržel a odvedl k hostinci. Tam se mu ale vytrhli, opìt se dostali k máji a vše se opakovalo. U hospody byli pøedáni dvìma „pánùm foøtùm“ a odvedeni na místo èinu. Pøi vyšetøování byla pøedložena pila jako pøedmìt dolièný a zamítnuta obhajoba, že zadržený pilu náhodou našel v lese, dnes se pøece používá motorová pila, tahle visela nìkde u pytláka na špejcha- ru. Neprošlo ani tvrzení, že mìli povolení ke kácení od starosty, nebo pøivo- laný starosta to popøel. Pytláci se hájili dál, že povolení asi sežralo prase. Když byly ale u jednoho nalezeny zajeèí nožky, nepomohlo ani snažné ujišo- vání o nevinì a svádìní viny na druhého slovy jako: „On jedl maso, já jenom omáèku!“ Pytláci museli pokleknout a opakovat po hajném odprošování máje, parafrázi na modlitbu Otèenáš, zaèínající slovy: „Strome náš, jenž jsi zasaze- ný, odpus nám...“ Nakonec byli pytláci odsouzeni k zakoupení litru „zelené“. Podobnì potrestán byl i starosta. 25) Zprávy o vinších pronášených pod májí jsou napøíklad z obcí Èeperka (1960), Hrádek (1966), Jezboøice (1971). Vinše užívané v posledních letech viz pøíloha 2. 26) Èeská beseda se napøíklad tanèila o májích v Bukovinì u Pøelouèe (1937), Kojicích (1984), Lázních Bohdanèi (1986), Øeèanech nad Labem (1991), Starých Ždánicích (1990), Živanicích (1991).

131 s hudební a taneèní produkcí (Bøehy (1993), Dìdek (1991, 1992), Živanice (1991, 1992), zaøazeno bylo i cvièení žactva (Øeèany nad Labem 1991). Ojedinìlým poèinem bylo pøedvedení scénky „odsouzení kohouta“ v Ko- jicích (1984). Tanec pod májí trvá urèitou obvyklou dobu. V obci Køièeò napøíklad se tanèilo pùl hodiny. V Nemošicích je obvyklé, že hostinský donese po pøednesení vinše dva tupláky piva, mládenci a družièky postup- nì upíjejí, muzikanti pak zaènou hrát polku a tanèí se pod májí. Posléze hudba zaène hrát pochod a mládež odchází do sálu hostince, kde se ještì naposled zahraje opìt nìkolik taneèních kouskù. Veèer pøi zábavì pak totiž hraje už jiná hudební skupina. Tanèení v hostinci po tanci pod májí, stále ještì ve slavnostním obleèení, bývá obvyklé i ve Starém Máteøovì, kde trvá až do šesté hodiny veèerní. Teprve pak se jde mládež pøevléknout na veèerní taneèní zábavu. Zprávy máme i z dalších lokalit (Popkovice, Køi- èeò). V minulosti si pøi tanci pod májí dívky samy volily taneèníky. Mìly napøíklad právo vyzvat k tanci i pøespolní chlapce z øad divákù, kteøí za to museli zaplatit penìzi. Po tanci pod májí se èasto odehrává ze strany zájemcù a odvážlivcù šplhání na máj pro ceny upevnìné pod korunou.27) V minulosti bylo obvyklé, že kdo vyšplhal do koruny máje, odvázal si fábor a pøi veèerní zábavì mìl pak právo být tímto fáborem ozdoben. Špl- hání bývá znesnadòováno namydlením kmene (Srch). V Živanicích (1991) se po tanci pod májí vydávaly výhry z tomboly na kterou byly prodávány v prùbìhu obchùzky ruènì zhotovené losy s ihned patrným výsledkem, zda los vyhrává a kterou cenu. Dražba a následné kácení máje probíhá nìkde hned po skonèení tance pod májí.28) Jinde dochází k dražbì až v prùbìhu veèerní taneèní zábavy, která se obvykle nazývá „májovᓠa pøíznaèné jsou pro ni dívèí volenky. K zábavì je pøipravena tombola, jejíž souèástí je i máj, pøípadnì probíhá samostatné dražení máje formou „kdo dá víc“.

27) V Srchu rádi vzpomínali pamìtníci na to, jak si již v pokroèilém vìku vyšplhal na máj pro dvì láhve a pletenec vuøtù Václav Svatoò z èp. 63 (naro- zen v roce 1871, dožil se stáøí 102 let). Došlo k tomu na základì sázky. Svatoò byl sice zvyklý po stromech lézt, živil se výrobou bøezových košat a materiál si sám naøezával, namydlený kmen máje byl ale pøece jen i pro nìho oøíškem, takže po šastném návratu na zem zahrozil vzhùru na smrk se slovy: „Pane, tys mnì dal zabrat, tohle mnì žádná bøíza ještì neudìlala!“ Šplhání na máj nechy- bìlo o májích ve Bøehách (1992), v Dìdku (1992), v Živanicích (1991). 28) V Jedousovì se mládenci soustøeïili na to, aby z padlé máje ihned zachytili vìnec, hlavnì aby ho nedostali sousedé z Choltic. Vìnec vyzvedli nad hlavy, uražený zelený vršek máje vzali další z nich na ramena a obojí nesli do sálu hostince. Zde se veèer pod vìncem tanèilo.

132 Nìkde se tato dražba odbývala o pùlnoci.29) V nìkterých lokalitách se sta- vìní a kácení májí konalo ve dvou termínech v odstupu obvykle jednoho týdne, zaznamenány byly i tøi termíny v mìsíci spojené s májemi.30) Poznali jsme, že tradice stavìní májí patøí k obyèejùm, které svou vázaností pøedevším na mládež, novou generaci, neztratily stálou aktuálnost v životì lidí a stejnì jako v minulosti nejen že stmelují obyvatele obce, ale napomá- hájí upevòovat i mezigeneraèní vztahy. V Rohovládové Bìlé se do poèátku 80. let 19. století konávaly také máje školní mládeže. Postavit máj pomá- hali místní tesaøi. K tanci v kole ohranièeném bøízkami hrával Josef Krpata z Kasalic na „kolovrátek“. Když se pøetanèilo asi deset kouskù, šlo se do hospody a tanec tam pokraèoval do klekání. Po zákazu pøístupu školní mládeže k taneèním zábavám, vydaném okresní školní radou, konání tìchto májí zaniklo. V nepøímé návaznosti na tento zpùsob zábavy se ve 2. polo- vinì 20. století objevuje v nìkterých lokalitách stavìní smrkových májí k pøíležitosti tzv.“dìtského dne“ (Den dìtí l. 6.), kdy se pod májí odbývá zábavný program pro dìti. Je na místì poznamenat, že také na tyto máje se zavìšovaly vuøty nebo i jiné „ceny“ v obalech a nechybìla pøíležitost pro nì vyšplhat (Pøepychy 1983, Rohovládová Bìlá 1978, Vlèí Habøina 1977). Pøi zamýšlení nad tradicí stavìní májí není možno opomenout skuteènost, že starobylý fenomén stromu-máje byl pøenesenì využíván i politickými silami, a už jako symbol èešství èi „staroèešství“, tudíž národní, nebo jako atribut sloužící k prezentaci oficiální ideologie.31) Pøipomeòme si na-

29) Zprávy o losování o máj jsou z Dolní Rovnì (1934), zprávy o dražení máje z Choltic, Kojic (1984, 1985), Køièenì (1928), Selmic, Zdechovic (1935). O pùlnoèní dražbì víme napøíklad z Jaroslavi, Litìtin, Popkovic. Ojedinìle se máj kácela už pøed dražbou (Popkovice), vìtšinou ale až po dražbì. Jestliže stála další máj u domu starosty, kácela se až následující den a starosta dobøe zaplatil (Jaroslav). V Dìdku (1991) se máj dražila až v nedìli dopoledne, kdy se sešli zájemci o dražbu, vydražena byla za 300 korun. V Jedousovì (1993) skuteèná cena døeva z máje obnášela asi 300 korun, vyvolávací cena byla 20 korun, vydražena byla za 250 korun. 30) Stavìní a kácení ve dvou termínech je doloženo v obcích Labìtín (17. a 21. 5. 1936), Jezboøice (1971) Sezemice (20. a 27. 5. 1956), Vysoké Chvojno (16. a 23. 5. 1981). Zpráva ze 30. let øíká, že v okolí Lánù na Dùlku slavnosti s májemi obnášely: 1) stavìní máje první nedìli, 2) tanec pod májí pøíští nedìli, 3)kácení máje, nìkdy veèer, s taneèní zábavou. 31) K oživení „národních“ tradic a jejich pevnìjšímu zaèlenìní do života obyvatelstva na venkovì mìla napøíklad napomoci publikace J. V. Fürsta Sta- roèeské máje, vydaná Svobodným uèením selským (viz J.V. Fürst : Staroèeské máje, Praha, 1933). Obsahovala pouèení, jak podobnou slavnost uspoøádat, vèetnì textù a nápìvù. Snad právì pod vlivem tohoto návodu byly uspoøádány

133 pøíklad zaèleòování májky do prvomájových prùvodù (Svátek práce), nebo výzdobu k ideologicky významným výroèím (napø. osvobození Rudou armádou) a událostem.32) Tradiènì využívá mladé bøízy k výzdobným úèelùm církev pøi májo- vých mariánských pobožnostech, o svatodušních svátcích a o Slavnosti Tìla a Krve Pánì (døíve svátek Božího tìla), která pøipadá na jedenáctý den po svatodušní nedìli. V minulosti, kdy se církevní obøady bìžnì ode- hrávaly i mimo prostor kostela, bylo využívání „májek“, jak tuto výzdobu lidé nazývali, více nápadné a dobøe korespondovalo se zažitými obyèeji letnièního období. Bývalo ostatnì kdysi zvykem stavìt máje kolem koste- lù, kaplièek, božích muk, zvonièek a soch svìtcù, tedy na posvátných mís- tech. Ještì z roku 1927 máme zprávu, že v Hrádku se staví o svatodušních svátcích u køížku na návsi ètyøi máje. Také v Újezdì u Sezemic žili ještì v polovinì 20. století pamìtníci toho, že u návesního køíže stavìli o svato- dušních svátcích mládenci máje, které spolu s køížem ozdobila dìvèata. K té pøíležitosti bylo koupeno pivo, které se u køíže vypilo.33) Podobné obyèeje se o letnicích ve východním Polabí s oblibou praktikovaly. Tak- zvané „vìnèení køíže“, ale také obdobné „vìnèení hospody“, které èasto probíhalo následnì, byly podobnì jako slavnosti s májemi záležitostí mlá- deže: družièek a mládencù. Nechybìl pøi nich prùvod s hudbou a posléze taneèní zábava. V tradièním „øíkání“ typu vinše s ustálenými formulacemi se i v pøípadì vìnèení køíže èasto objevovaly otevøené erotické narážky a jako celek bylo zamìøeno pøedevším na pøání všeobecného zdaru a štìstí. Nìkde se vìnèení køíže spojovalo s modlitbou za odvrácení pohromy od

máje v blíže neurèeném roce ve Slepoticích, jejichž retrospektivní popis v obecní kronice zachycuje slavnost v podobì, jejíž analogie není v oblasti východního Polabí jinde doložena. Místní tradici byla vzdálena i nucená oslava májí v Pøepychách v roce 1944, kdy mládež do osmnácti let byla pod pohrùžkou pokuty deseti tisíc korun nucena se zúèastnit prùvodu s ovìnèenými bøízkami a za „bujarého zpìvu“ obcházet tøikrát vesnici. 32) Postavení obecní máje v Sovoluskách v roce 1987 bylo napøíklad ofi- ciálnì zdùvodnìno vedením jedné z etap cyklistického Závodu míru pøes obec. V Licomìlicích v roce 1988 byly ozdobené bøezové májky postaveny k po- mníku padlých jako výzdoba pøi kladení vìncù k výroèí osvobození, ale zároveò také u hospody, kde mìla probíhat májová „veselice“. 33) Ze záznamù J. Hanuše vyplývá, že dívky odrostlé škole zhotovovaly spoleènì pøed svatodušními svátky množství nevelkých vìneèkù z rozchodní- ku, ozdobených papírovými kvìtinami. V pøedveèer svátkù spolu s chlapci šly zdobit tìmito vìneèky døevìný návesní køíž, který byl k tomu úèelu už z minu- lých let doslova poset høebíky, na které byly vìneèky ze žebøíku zavìšovány. Za pomoc pøi ozdobení køíže vystrojovaly dívky chlapcùm malou hostinu.

134 úrody. V dobì kolem pøelomu 19. a 20. století byly tyto obyèeje ještì po- mìrnì bìžné, ale po první svìtové válce vymizely. Urèitou podobnost si zachovávaly „vìneèky“, taneèní zábavy v hostinci pod slavnostnì zavìše- ným vìncem, které také poøádala mládež a ke kterým se nìkdy stavìla i máj. K tomuto typu obyèejù mùžeme pøiøadit i slavnost nazývanou obecnì „rozmarýna“, kdy ústøední rekvizitou v prùvodì a pøi následné taneèní zá- bavì byla ozdobená, v nádobì pìstovaná rostlina rozmarýny, v prùbìhu zábavy vydražená.34) Májemi se zdobívaly také mosty. Poøadatelé „májí“ ve Zbyslavi (1991) tuto historickou skuteènost pravdìpodobnì neznali. Pøesto most pøes øeku Doubravu ve své obci bøezovými májkami ozdobili. V první polovinì 20. století se ještì bìžnì uplatòoval kdysi všeobecný obyèej zdobení domù zelenými ratolestmi, a to v pøedveèer 1. kvìtna nebo v pøedveèer svato- dušních svátkù, kdy se v sobotu celé stavení uklízelo. Širší výbìr døevin, které se k tomu používaly (vìtšinou s ohledem na víru v magickou moc konkrétních rostlin), se posléze zúžil na bøezové snítky. Vìtvièky se dávaly na dveøe, okna, pod støechu i do interiéru. Domy tak mìly být chránìné pøed bouøkou a krupobitím, uvádìly se i další dùvody, napøíklad zdobení iteriéru vèetnì postelí se všeobecnì zdùvodòovalo rèením: „aby se mìl kde Duch svatý vyspat“. Zèernání vìtvièek z májí zastrkaných za obrázky zase vìštilo, že seno toho roku hodnì zmokne a zèerná (Pobìžovice u Holic). Zdobení domù ratolestmi mìlo spojitost i s ochranou hospodáøství, zejmé- na dobytka. V pøedveèer filipojakubské noci se napøíklad pøed vchod do chléva sypal písek a na hnojištì se zapíchaly vìtévky bodlinatých keøù, aby èarodìjnice neuškodily.35) S ochranou dobytka souvisely i praktiky spo- jené pùvodnì s prvním, respektive sezónním vyhánìním dobytka na pastvu v dobách, kdy dobytek pobýval venku pøes celé léto. K tradièním proje- vùm v tomto smìru, zachyceným v øadì dokladù také ve východním Polabí, patøí vìnèení dobytka o svatodušních svátcích, konkrétnì v sobotu pøed Božím hodem. Ve spojení s tímto obyèejem se objevují názvy „pod zele- nou“ nebo „podzelená“, stejnì jako v pøípadì zdobení domù ratolestmi.

34) Vìnèení køíže a hospody bylo vázáno na svatodušní svátky nebo na období krátce po nich, i když zprávu máme také o konání zvyku až v èervenci (Køièeò). Podrobnìjší údaje jsou k dispozici z Choltic a okolí, Kojic, Køièenì, Labìtína, Lohenic, Opoèínku, Pobìžovic u Holic, Rohovládové Bìlé, Semína, Starých Èívic, Újezda u Sezemic, Volèe, ze Zdechovic a okolí. 35) Upevòování bøezových snítek na vstupy do dvora, na ploty, ke chlévu, ke studni, pøípadnì i ke hnojišti (suchý záchod) se doposud praktikuje v ob- cích Kolesa, Komárov, Strašov a Vápno severozápadnì od Pøelouèe.

135 Podrobná zpráva ze Stéblové o dobì na poèátku 20. století uvádí, že vìnce, upletené z bøezových (jinde také lípových) vìtvièek, se vìšely kravám na krk, na rohy i pøes tìlo a takto ovìnèený dobytek se hnal z pastvy domù. Doma se vìnce sejmuly a zavìsily na vrata. Kdo krávy nevìnèil a na vra- tech nemìl žádnou zeleò, upadl v posmìch a pokøikovali na nìj, že má „podposranou“. Pasáci dobytka provádìli v pøedveèer svatodušních svát- kù také obchùzku po obci, pøi které hlasitì práskali bièi, aby zahnali zlé síly (Kostìnice). Pondìlí svatodušní bylo i ve východním Polabí spojeno s kdysi bìžnì rozšíøeným zvykem letnièního období, souvisejícím pùvod- nì se zahájením sezónního pasení dobytka, totiž se snahou vyhnat toho rána na pastvu co nejdøíve a být na pastvišti pokud možno první, zásadnì ale ne poslední. Vyhánìlo se obvykle již po tøetí hodinì ranní. Kdo pøihnal poslední, dostalo se mu na celý rok pøízviska „hounivár“ èi „hounivál“. Tyto náøeèní podoby slova „hovnivál“ (lidové oznaèení brouka chrobáka, jehož životní cyklus je vázán na trus vèetnì výkalù dobytka) jsou v povì- domí lidí dosud známy, i když zvyk samotný se postupnì ze životního stylu vytrácel s tím, jak pøestávala fungovat obecní pastvištì. O tom, nakolik býval uvedený obyèej pro svatodušní pondìlí pøíznaèný, svìdèí, že tento den nesl v lidovém prostøedí oznaèení „na hovnivála“. Hanlivým pøízvis- kem postižený pasák byl poléván vodou (Kasalice) nebo alespoò musel nejménì do veèera snášet, že na nìho ostatní pokøikovali, obvykle formu- laci: „Houniváre, požeò dále (polez dále), my se (a se) na tì podíváme!“ 36) V Újezdì u Sezemic používali širší ètyøverší ve znìní: „Hounivále, požeò dále, zahrajem si na tøi krále! Já jsem králem, ty seš pánem, naposledy houniválem!“ Je v nìm možno slyšet urèité svìdectví o rozdìlení rolí, jaké se uplatòovalo v jiném starobylém letnièním obyèeji celoevropské pova- hy, totiž se zvykem obchùzkových her s postavami krále a královny. Tyto hry mají mnoho variant. V základním schématu najdeme motivy krá- lovské svatby, obdarovávání úèastníkù obchùzky, neodmyslitelnou slož- kou je vynášení soudù, žertovná chvála a kritika èlenù spoleèenství obce. Obchùzka bìžnì konèila pronásledováním utíkajícího krále, jeho „stìtím“,

36) O soutìživém vyhánìní na pastvu o svatodušním pondìlí s oznaèením posledního za hovnivála máme zprávy z Bílých Vchýnic, Kasalic, Kladrub nad Labem, Litìtin, Stéblové, Újezda u Pøelouèe, Újezda u Sezemic, Živanic. V Køièeni prý se takto soutìžilo pøi návratu z pastvy (možná omyl informátora). Motiv prvního a posledního souvisí se starobylou vírou v magickou úèinnost poøadí pøi úspìšnosti v hospodaøení.

136 vhozením nìkterého èlena prùvodu do vody, závody na koních a podobnì.37) Jedním ze zpùsobù pøidìlování rolí v tìchto hrách bylo poøadí, jak kdo ráno pøihnal dobytek na pastvu. Poslední býval dokonce vozen v prùvodu, obvykle ukrytý ve vozíku a èasto pak právì on byl vhozen na závìr do vody. Ve východním Polabí máme obyèej tohoto typu doložen pod názvem „hra na království“ ještì na poèátku 20. století v podobì provozované mlá- deží, která mìla na starost pasení dobytka. Mùžeme ho tedy považovat za urèitou analogii her s ústøední postavou pastušího krále, známých odji- nud.38) Z rùzných oblastí máme doklady, že hry tohoto typu probíhaly také s májkou nebo po postavení májí. I ve východním Polabí má v obchùzkové høe s králem a královnou dùležitou úlohu okrášlený strom, tentokrát rostlý,

37) V tradièní symbolice král spolu s královnou ztìlesòují dvì poloviny dokonalého celku. Ohlednì voleb svatodušních králù se vyslovuje názor, že se jedná o zvyk z období raných stádií zemìdìlství, kdy se každoroènì vybíral fyzicky zdatný mladý muž, který zosobòoval vitalitu zemì a po celý rok mu byly prokazovány nejvyšší pocty. Když ho vystøídal další, zaøadil se mezi nej- významnìjší èleny komunity, pokud ovšem ho neusmrtili, jak to bylo v nìkterých kulturách pravidlem. Nevyluèuje se, že prùvody s králem souvisely s magickým uzavíráním kruhu kolem sídla a polí s cílem zajistit úrodu a ochránit obec od nebezpeèí. Soudí se také, že volby králù souvisí s tradièní organizací mládeže a dohledem nad její morálkou. Ve starovìku nacházíme urèité analogie ve volbì krále o staroøímských svátcích saturnáliích, pøi nichž se pøipomínala šastná vláda boha setby a rolnictví a které se vyznaèovaly nevázanou zábavou. Ve støedovìku byly snad ohlasem tìchto slavností „svátky bláznù“. Jisté je, že obchùzkové hry s králem a královnou mìly i kolední, tudíž pùvodnì blahonosný charakter, by se postupnì do popøedí dostaly pøedevším formy spoleèenské komunikace v rámci obce, sloužící k prosazování norem sousedského života a vztahù mezi mládeží. Snad i proto se zvyk voleb svatodušních králù pøenášel staletími a v urèitých podobách pøetrval, aèkoliv v novovìku bylo volení králù oficiálnì zakazováno. V souvislosti se stavìním májí není bez zajímavosti, že i když je v souèasnosti u podstatného jména „máj“ obvyklejší rod ženský, z mnoha dokladù vyplývá, že spoleèná (obecní) máj nebyla pojata jako femini- num, nýbrž jako maskulinum a tomuto „máji“ se øíkalo také „král“. Termín „máje“ jako maskulina uvádí ostatnì ve svém záznamu ze 30. let 19. století i J. F. Devoty. 38) Se „hrou na království“ bylo možno se s drobnými obmìnami setkat napøíklad v lokalitách Faráøství, Tøebeš, Roudnièka nebo Kopec sv. Jana na jih od Hradce Králové. Obchùzka s králem a královnièkou je doložena také v Osicích. Úèastníci, mládež ve vìku 14 až 17 let, pøípadnì i mladší, se na hru zaèali pøipravovat už v zimì. Zhotovovali si kostýmy a rekvizity, které pak dotvoøili až bezprostøednì pøed slavností èerstvými luèními kvìtinami. Uèili se texty „øíkání“ a vymýšleli další k tzv. vyvolávání, pøi kterém se ve dvou nebo ve ètyøverších žertovnou formou poukazovalo na kladné i záporné jevy ze života obyvatel obce. Pøípravy vìtšinou probíhaly skrytì. Hlavními osobami

137 z nìhož je pronášeno mimo jiné i tzv. vyvolávání, adresované všem obyva- telùm obce (analogie vyvolávání pod májí, známého z jiných oblastí).Také ve vyvolávání samém se motiv máje objevoval: „Paní (jméno) dáme májku, že máme vod nich paní králku!“ „Panu (jméno) dáme máje, že máme vod nich pana krále!“ Texty pøi høe, hlavnì v obøadných dialozích mezi mlá- denci a družièkami a mezi králem a královnou, pøipomínají v mnohém proslovy pøi vìnèení køíže a hospody, vinše pronášené pod májí, ale i vinše užívané kdysi v lidovém prostøedí pøi tradièních svatbách. Hra na králov- ství konèila ve východním Polabí symbolickým stìtím krále i královny. Je na místì pøipomenout, že symbolická poprava svatodušního krále má øadu shodných a podobných prvkù s obøadním zabíjením zvíøat, konaným sym- bolicky i doslova pøi rùzných jiných tradièních pøíležitostech, hlavnì o posvícení, ale i o letnicích nebo pøi svatbách. Ve východním Polabí se z nich nejdéle uplatòovalo stínání kohouta a shazování kozla, uskuteèòo- vané v mnoha lokalitách ještì na pøelomu 19. a 20. století. Souèástí tìchto zvykù bylo vedení soudu nad zvíøetem za jeho poklesky a vyvolávání žer- tovného „testamentu“ vùèi jednotlivým obyvatelùm obce v duchu podob- ném již zmiòovanému vyvolávání pøi obchùzkových hrách s králem. Vzhledem k tomu, že odjinud máme i doklady o tom, že zvíøeti byly pøipsány pokles- ky obyvatel a na jejich základì bylo odsouzeno, zdá se, že máme co dìlat se specifickým druhem spoleèenské kritiky, majícím pøinést spoleèenství obce morální oèistu. Nevíme, zda ojedinìlé pøedvedení zvyku odsouzení

hry byli: birda (=biøic), král, králka, starší a mladší mládenec, starší a mladší družièka, z Královéhradecka známe ale ještì i další postavy (viz V.S.Ponec: Hra na království o sv. Duše v okolí Hradce Králové, Èeský lid, 1893, s. 117-118 nebo J. Košál: Svatodušní Hra na království, Èeský lid, 1905, s. 412-415). Ostatní mládež tvoøila doprovod. V pøedveèer svatodušní nedìle se chlapci svolávali práskáním bièù. V nedìli obcházeli po domech, zvali na zítøejší slav- nost a vybírali dárky na chudobného krále. V pondìlí odpoledne vyšel prùvod z domu královny a prošel obcí na pøedem domluvené místo. Birda jakožto hlavní øeèník a vyvolávaè musel zaujmout vyvýšené stanovištì. Obvykle to byl vyzdobený strom u hostince, na který vylezl po žebøíku. V pùlkruhu pøed stromem se nastavìli hudebníci a ostatní úèastníci prùvodu, za nì diváci. Bir- da vyvolával veršované, již výše charakterizované „dary od pana krále“. Poté odešel prùvod do hostince, kde po obøadných dialozích birda symbolicky set- nul králi a králce z hlav koruny. Mládež pak tanèila nìkolik kouskù nebo zasedla za stoly a byla pohoštìna. Když se mladí rozešli, zaèal tanec dospìlých. Svato- dušní hra na království z okolí Hradce Králové mìla být v úpravì Otakara Srdínka ze Svobodných Dvorù pøedvedena na Národopisné výstavì èeskoslo- vanské v Praze roku 1895. Provedení však bylo policejnì zakázáno s odùvod- nìním, že by jí pražské obecenstvo nerozumìlo. Snad se úøední místa zalekla motivu popravy krále.

138 a setnutí kohouta pøi májích v Kojicích (1984) plynulo z povìdomí o tradici nebo zda bylo zaøazeno do programu slavnosti pouze na základì pouèení se z literatury. Zvyk stínání kohouta nepatøí však ani dnes k zapomenutým. Stojí za pøipomínku prakticky každoroèní konání zvyku v Naèešicích u Heømanova Mìstce èi v Libkovì poblíž Nasavrk (po delší pøestávce usku- teènìné opìt v roce 1998), kde se navíc všechno odehrává pod smrkovou májí.39) Není bez zajímavosti, že z jiných oblastí máme doklady o tom, že komu se pøi stínání podaøilo kohouta zasáhnout, dostalo se mu pøízviska „král“. Postava královny zase patøívala k letnièním obøadùm spojeným s èištìním pramenù. Úkony provázející èištìní studánek, které na jaøe mìlo bezpochyby své praktické dùvody, zároveò naznaèují souvislost s ochranou úrody a s vírou, že provedené magické praktiky pøivolají vy- datný d隝, vláhu. Èištìní studánek pannami, vylévání vody do svìtových stran, zpìv, to všechno mìlo svùj smysl, své poslání. Také z východního Polabí máme zprávy o slavnostním èištìní studánek (obecnì nazývaném „vybírání“), jak je mládež v nìkterých lokalitách provádìla v 19. století (Litošice, Pardubice) nebo i na poèátku 20. století. Bylo spojeno s prùvodem za doprovodu hudby ke studánce, s výzdobou kvìtinovými vìnci ozdobe- nými stuhami, s „øíkáním“, s tancem. Svìdectví z mladší doby zachycují postavu družièky, která po prosloveném „øíkání“ typu vinše nabírala ze studánky vodu a nabízela ji pøítomným.40)

39) Stínání kohouta se v obou vesnicích uskuteèòuje ve druhé polovinì èervence. Protože není vázáno ani na posvícení ani k žádné jiné výrazné udá- losti, pravdìpodobný je vztah k tradiènímu termínu svátku sv. Jakuba, kdy se zvyky tohoto typu také praktikovaly. Lidé v obcích však již o tom povìdomost nemají. Kohout je zhotoven ze døeva. Stínání probíhá zábavnou formou soutì- že jednotlivých uchazeèù (dìti i dospìlí obojího pohlaví), kteøí se snaží se zavázanýma oèima orientovat v prostoru, ke kohoutovi dojít a zasáhnout ho zbraní. Komu se to podaøí, obdrží jako výhru živého kohouta. K odsuzování kohouta nebo k vyvolávání testamentu nedochází. V Naèešicích jsou organi- zátory zvyku „sportovci“. Dopoledne je obvykle sehráno fotbalové utkání, odpoledne probìhne stínání a veèer je taneèní zábava. Máj se nestaví, narozdíl od Libkova, kde stínání probíhá na závìr rozsáhlejšího programu, obsahující- ho rùzné soutìže, urèené hlavnì dìtem. Losuje se také tombola. Kdo má zájem, mùže zkusit vyšplhat na máj pro šišku salámu zavìšenou pod korunou. Nako- nec hraje hudba k tanci. Poøádateli jsou tradiènì hasièi. 40) Napøíklad pøi èištìní Konárecké studánky u Urbanic družièka øíkala: „My, dìvèata, jsme se usnesla, abychom dávno zapomenutou tuto studánku vybrala a pøi tom se trochu pobavila, nebo je nám této vodièky velice líto. Až budeme sušit otavy, žíznivé bychom zùstat musely. A vy páni muzikanti, musí- te nám vesele hrát, až já budu pánùm hostùm èistou vodu podávat! Páni hosti, píjte s chutí, neb vám lépe chutnat bude než v hostinci u našeho šenkýøe!“

139 V obøadech období letnic nalézáme mnoho vrstev, významù, cílù. Do jejich složitosti se promítla dávná spojitost životnì dùležité snahy po hos- podáøské prosperitì s vìdomím dùležitosti rozmezních dnù èi událostí v životì každého èlovìka. Zajištìní zdárného nástupu a prùbìhu nového období, a už hospodáøského nebo životního, patøilo obecnì k hlavním obøadním aktivitám, nebo smìøovalo k pokraèování, respektive stálému znovuobnovování života. Proto také nacházíme v kulturních projevech tìch- to snah tolik paralel mezi obøady patøícími k zimnímu a jarnímu novoroèí a obøady svatebními. I když se aktuálnost jednotlivých projevù v prùbìhu doby více èi ménì promìòovala, mezi nejpevnìji zakoøenìné symboly tìchto snah se øadí motiv stromu vèetnì jeho stylizace do máje. Strom stále zele- ný, symbolizující nesmrtelnost, i strom opadavý, symbolizující životní princip reprodukce, nemizí ve východním Polabí z obøadního povìdomí lidí. Svìdèí o tom nejen nastínìná fakta o tradici stavìní májí, ale také obliba stavìní svatebních „bran“ u vstupu do domu nebo do dvora v pøedveèer svatebního dne. Základ brány tvoøí dva stromy, smrky, výji- meènì bøízy, úpravou a výzdobou pøipomínající máje.41) Brána, respektive

Hudba zaèala hrát, družièka podávala vodu a lidé pili. Pak se zase v prùvodu s hudbou šlo zpátky do vesnice, v hostinci se vrátila vypùjèená sklenièka, kte- rou družièka vodu nabírala a pak se tanèilo. Pøi vracení sklenièky družièka øíkala: „Tady vám odvádím sklenièku, s kterou jsem vybírala naši studnièku. Co jsem se navybírala, až mì ruka v rameni rozbolela a pøece jsem nepøebra- la.“ Pití vody podávané družièkou po pøednesení vinše bylo zachyceno také pøi èištìní studánky u myslivny ve Slavkovicích u Heømanova Mìstce. Zprávu o „øíkání“ máme též v pøípadì èištìní studánky Na Kolajce u Slepotic. Není bez zajímavosti, že právì o svatodušních svátcích roku 1868 došlo k údajnému zjevení Panny Marie u Èívické studánky v lese u pozdìjšího dvora Kokešova. 41) Bránu staví svobodná mládež z obce („bránaøi“) tomu, kdo odchází z jejich øad (nerozhoduje, zda je to nevìsta nebo ženich, jsou-li oba z téže obce, staví se brány dvì), je potom pozvána do domu a pohoštìna, posezení je formou louèení se se svobodou. Zdá se, že svatební brány u domù vznikly transforma- cí z obyèeje svatebního „zatahování“, kdy svatební prùvod je na pøíhodném místì zastaven pøi cestì z oddavek a ženich si musí volný prùchod vyplatit. Také tomuto zvyku, kdy se cesta zatarasuje urèitými pøekážkami, se øíkalo „dìlat bránu“, nìkde stavìli skuteènou okrášlenou „slavobránu“ pøi vstupu do obce a podobnì. Taková svatební slavobrána se napøíklad uplatnila v Dražkovì ještì v roce 1972. Svatební brány u domù se podle pamìtníkù zaèaly objevovat až v prùbìhu 20. století. V souèasnosti je to ve východním Polabí bìžnì rozší- øený zvyk, ovšem jeho tìžištì lze shodou okolností umístit na území stavìní májí v pøedveèer 1. kvìtna. Výtvarná forma bran je rùznorodá. Mezi kmeny se na zpùsob pøekladu brány umísuje pozdravný nápis orámovaný rostlinnou výzdobou s fábory, v kompozici se objevuje i motiv køíže na vrcholu brány.

140 slavobrána ze dvou smrkù zdobila vstup do obce pøi oslavách první písemné zmínky a setkání rodákù (Sopøeè 1993). Strom upravený jako máj bývá stavìn u domu také na poèest novorozence. Zachyceno bylo i postavení bøízky doplnìné napsanou èíslicí jubilea do komína domu k výroèí naro- zení (Pøelouè 1991). Bìžnì se ve východním Polabí setkáváme také s obøadním užitím ozdobeného stromu ve formì „glajchy“, vztyèované na dokonèený krov novostavby domu. Glajcha byla užita i v pøípadì stavby mostu silnièního nadjezdu (Pardubice 1993).

141 PØÍLOHY 1. V Jedousovì (1993) pronášel vždy jeden z párù zvaní ve formì násle- dujícího „øíkání“: Družièka: „Milá paní sousedko, milý sousede! Pøejeme vám, jak to každý nejlíp dovede, hodnì zdraví, spokojenost, štìstí plný (celý) ranec a teï dobøe poslouchejte, zveme vás na tanec! Pøijïte veèer všichni známí svornì mezi nás, zazpívejte, zatancujte si po letech zas. Vemte dobrou náladu, legraci a pohodu, žádné rozmýšlení, takováhle pøíležitost, ta každý den není.“ Mládenec: „Když pozvala družièka, zve i mládenec, pojïte s námi zatancovat veèer pod vìnec! Starosti a práce fùru hoïte za hlavu, dvacet let jste nevidìli tuhle zábavu. Na pøíjemné pobavení máte pøece nárok, vždy podobná pøíležitost je jen jednou za rok.“

2. Pøíklady vinšù pronášených pod obecní májí pøi obchùzkových slavnostech s májemi A: Bøehy (záznam z terénu o májích 23.5.1992) Družièka: „Vážení pøátelé! Zas je máj a jako loni slunko høeje, kvìty voní. Kvete vše, co máme rádi, rozkvétá i naše mládí. Tradice je to už stará v máji slavit krásu jara. Proto, vážení a milí, pobavte se s námi chvíli pøi slavném kácení máje, když nám hudba k tanci hraje.“ Družièka a mládenec: „Vyslechli jste, dámy, páni, naše krátké pøivítání. A teï v naše øady spìjte, mládí s námi užívejte.“

B: Dìdek (záznam z terénu o májích 25.5. 1991) Družièka: „Zas je máj a jako loni slunko høeje, kvìty voní. Kvete vše, co máme rádi, rozkvétá i naše mládí. Tradice je to už stará, v máji slavit krásu jara. V Dìdku jme ji obnovili, abychom se zas sdružili.“ Mládenec: „Proto, vážení a milí, po- bavte se s námi chvíli pøi slavném kácení máje, když vám hudba k tanci hraje.“ Družièka: „Vyslechli jste, dámy, páni, naše krátké pøivítání. A teï v naše øady spìjte, mládí s námi užívejte. Pozvednìte sklenièku a zazpívej- te písnièku!“

C: Dìdek (záznam z terénu o májích 30.5.1992) Družièka: „Vážení pøátelé! Zas je máj a jako loni slunko høeje, kvìty voní. Kvete vše, co máme rádi, rozkvétá i naše mládí. Tradice je to už stará, v máji slavit krásu jara. V Dìdku jsme ji obnovili, abychom se zas sdružili. Proto, vážení a milí, pobavte se s námi chvíli pøi slavném kácení máje, když nám pan Vašíèek krásnì k tanci hraje. Vyslechli jste, dámy, páni, naše krátké pøivítání. A teï v naše øady spìjte, mládí s námi užívejte. Pozvednìte sklenièku, zazpívejte písnièku. Kdo si nechce zpívat, mùže se jen dívat. Nejdøíve nám zatancují dìti ze živanské školy. Chvíli po nich naše mládež pøedvede vám, co dokáže. A vy také, zvesela, mùžete jít do kola!“

142 D: Jedousov (záznam z terénu o májích 29.5.1993) Družièka: „Je opìt máj, vše kolem nás se v kvìty halí a my jdeme dìlat to, co vy staøí jste dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto všech- ny starosti pusme dneska z hlavy. Tradici starou jsme neporušili, májky nám chlapci postavili, barevnými fábory je ozdobili, prùvodem jsme se ubírali, abychom vám dnes dokázali, že není pravda, co se øíká, že ta mlá- dež je dnes jiná. Tanec se nám všem líbí, je to stará tradice, my všechny jej máme rády, a babièky èi mladice. Kroje jsme si pøipravily a spodnièky nažehlily, abychom se mládencùm stále více líbily. To vy, babièky, dobøe poslouchejte a nás dìvèata nepomlouvejte, nebo i vy, když jste byly mlá- dy, mládence jste mìly pøece také rády. Abych dlouho nemluvila a vás pøi tom nenudila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám.“ Mláde- nec: „Dìkuji družièce, že mi slovo dala, ta k vám všem ale hezky promlou- vala! V lese jsme bøízky naøezali, pod okna dívkám postavili, abychom vás dneska pøesvìdèili, že nejsme chlapci ledabylí. Tak jako kdysi dìdeèek, když byl statný mládeneèek, uøízl své dívce májku, kterou uøízl v hájku. Nejlepší smrk jsme v lese vybrali, uprostøed vesnice vztyèili, od slunka do slunka hlídali, soudek piva pøi tom vypili. Nebyla to práce lehká, ještì teï jsme znaveni, tanec nás však ještì èeká, proto vzhùru, vážení! Veèer pojï- te všichni s námi, buïte hodnì veselí, užíjte si tance, mládí, i té naší kapely.“ Oba: „A teï, muziko, pìknì hraj, a žije mìsíc lásky, máj!“ Když pøipravovali v Jedousovì po témìø dvacetileté pøestávce opìt máje, požádala jedna z organizátorek autorku pøíspìvku o pomoc pøi vyhledá- vání vhodného textu vinše, na který si už v obci nikdo nepamatoval. Text vinše užitého v roce 1990 ve Starých Ždánicích, který byl organizátorùm zaslán jako pøíklad, byl pak o májích pøednesen s úpravami odpovídající- mi místní situaci.

F: Nemošice (kronikáøský záznam v Nemošické kronice o májích 1989) Družièka: „Vítáme vás všechny z našeho kraje, kdož jste dnes pøišli na naše máje. Vy všichni, starší i mladší, co máte hudbu a tanec rádi. My chceme u nás vesele žíti, vše, co moderní doba nese, míti. Vždyž život utíká rychle jako voda a kdo zaváhá, bude to jeho škoda. Tak, vy mladí, kolem stromkù roztanèete valèík, polku, i když my teï v jiné dobì fandí- me moderní hudbì. Dnes mnohá babièka vzpomene si na to, jak ona byla mladièká, jak se radostí a štìstím smála, když jí pod okny krásná bøízka stála.“ Mládenec: „Teï radìji ukonèeme to vzpomínání, družièka sní o tanci, podívejte se na ni. I ostatní mládence vyhlížejí, tanèit s námi, to je krása, to už všechny znají. Vy všichni pojïte jen dále, tanèí se do rána ve zdejším

143 sále. Koneènì se podaøilo sál opravit, tak máme máje tak, jak mají být. Dìvèat je dost, všechny jsou hezké, a tedy žijí naše tradice èeské. Vám, mládenci z Nemošic, dìkuji za postavení máje a prosím, a hudba vám teï pìknì hraje. A vesele øádí, vždy jen jednou jsme mladí. Chceme se ba- vit, chceme se smát a na naše máje dlouho vzpomínat. Družièko moje milá, tvoje øeè se mi zalíbila. Všichni souhlasíme s tebou, že naše mládež musí jít s dobou. Páni muzikanti, zahrajte tuš, a zatanèíme si pod smrkem už. A nakonec, jak zvykem bývá, pane hostinský, dva tupláky piva!“

G: Srch (záznam z terénu o májích 27.5. 1989) Družièka: „Je opìt máj a vše kolem se baví a my mladí dìláme dnes to, co vy staøí pøed léty jste dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto všech- ny starosti puste dneska z hlavy. Tradici starou jsme nezrušili, májky nám chlapci postavili. Prùvodem jsme se znovu ubírali, abychom vám všem dokázali, že není pravda, co se øíká, že ta mládež je dnes jiná. I tenkrát chlapec pøi mìsíèku chtìl na dìvèeti hubièku. I tenkrát, když vy jste byli mladí, øíkali vám vaši rodièe: My jsme byli jiní. Láska se nemìní, je stále stejná a nìkdy je chlapec èi dìvèe nevìrná. Proto vy, babièky a tetièky, mì teï dobøe poslouchejte, ode dneška již nikoho nepomlouvejte, nebo ve svém mládí také tady mládence jste mìly rády. Abych dlouho nemluvila a vás pøíliš nenudila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám.“ Mládenec: „Dìkuji družièce, že mi slovo dala, ta k vám ale pìknì pro- mlouvala! Dnes vzpomene si mnohá babièka na to, když byla mladièká, jak radostí a štìstím se jen smála, když pod okny jí bílá bøízka stála. Dnes vzpomene si mnohý dìdeèek na to, když byl mládeneèek, jak radostnì spìchal do hájku, aby tam milé uøízl májku. Také my jsme našim dívkám májky dali, aby na své mládí rády vzpomínaly. Vždy mládí uplyne jako krásný sen a ze všeho zùstane vzpomínka jen. Tatínkové, prosím vás, za- hleïte se na smrk každý z vás, jen poslední korunu z kapsy a bude váš! Veèer pojïte všichni s námi a buïte hodnì veselí mezi námi. K tanci a poslechu nám bude hrát zvesela ta Narcis kapela. A teï, muziko, polku hraj, a žije mìsíc lásky, máj!“

H: Staré Ždánice (záznam z terénu o májích 13.5. 1990) Družièka: „Je opìt máj, vše kolem nás se v kvìty halí a my jdeme dìlat to, co vy staøí jste dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto všech- ny starosti pusme dneska z hlavy. Tradici starou jsme neporušili, májky nám chlapci postavili, barevnými fábory je ozdobili, prùvodem jsme se ubírali, abychom vám dneska dokázali, že není pravda, co se øíká, že ta

144 mládež je dnes jiná. Beseda se nám všem líbí, je to stará tradice, všichni ji máme moc rádi, i když není mladice. Kroje jsme si vypraly, spodnièky nažehlily, abysme se mládencùm stále více líbily. Proto, vy babièky, mì teï poslouchejte, nás nikoho nepomlouvejte, nebo i vy, když jste byly mlády, mládence jste mìly rády. Abych dlouho nemluvila a vás pøíliš nenu- dila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám.“ Mládenec: „Dìkuji družièce, že mi slovo dala, ta k vám ale pìknì promlouvala! V lese jsme bøízky naøezali, pod okna dívkám postavili, abychom vás dneska pøesvìd- èili, že nejsme chlapci ledabylí. Tak jako kdysi dìdeèek, když byl statný mládeneèek, postavil své dívce májku, kterou uøízl v hájku. Nejlepší smrk jsme v lese vybrali, uprostøed vesnice vztyèili, od slunka do slunka hlídali, soudek piva pøi tom vypili. Nebyla to práce lehká, ještì teï jsme znavení, beseda však na nás èeká, proto do tance, vážení! Veèer pojïte všichni s námi, buïte hodnì veselí, užíjte si tance, mládí, i té naší kapely. A teï, muziko, pìknì hraj, a žije mìsíc lásky, máj!“

E: Starý Máteøov (záznam Karla Komárka ze Starého Máteøova z májí 1990) Družièka: „Je opìt máj, vše zahalilo se již kvìty a my mladí dìláme dnes to, co staøí dìlali pøed mnoha lety. Vždy v životì jen jedenkrát jsme mladí a vy dnes s námi svoje prožíváte mládí. To mládí uplyne jak sen a ze všeho nám zùstane vzpomínka jen. Však dosti tìchto melancholických øeèí, vždy každý z nás se již na tanec tìší. Chci se ještì zeptat pana kapelníka, neztratil-li cestou nìkterého hudebníka. Musíte nám hráti pìknì zvesela, aby se nám naše mládež hodnì a ráda scházela. Až nás hudba k tanci zavo- lá, pùjdem, mladí, staøí, všichni do kola. A nyní mládencùm teï slovo platí, nestùjte v sále jak døevìní svatí. Každý svou panenku v náruè vezmì- te, neb je máj, lásky èas, to dobøe pomnìte. Nyní, mùj mládenèe, slova se ujmìte a milým pøátelùm též nìco povìzte!“ Mládenec: „Vážená spoleè- nosti, vítám vás, mládenci a panny a všechny lidièky, co jste vzdálení i zvaní, kteøí jste se pøišli podívat a pøi našich májích se radovat. Dìkuji vám, družièko spanilá, vaše slova se mi velmi líbila. Hezky jste zde ke všem promluvila a všechny kolem pobavila. Pøede všemi vám zde dìkuji a za všechny mládence poctivì slibuji“.

CH: Živanice (záznam z terénu o májích 18. 5. 1991 a 16. 5. 1992) Družièka: „Je opìt máj, kolem nás se kvìty halí a my jdeme dìlat to, co vy staøí jste pøed léty dìlávali. Jen jednou v roce kvete máj, jen jedenkrát jsme mladí, proto všechny starosti pusme dneska z hlavy. Tradici starou jsme neporušili, májky nám chlapci postavili, barevnými fábory je ozdobili,

145 prùvodem jsme se ubírali, abychom vám dnes dokázali, že není pravda, co se øíká, že ta mládež je dnes jiná. Beseda se nám všem líbí, je to stará tradice,všichni ji máme moc rádi, i když není mladice. Kroje jsme si vy- praly, spodnièky nažehlily, abychom se mládencùm stále více líbily. Proto vy,babièky, mì teï dobøe poslouchejte, nás nikoho nepomlouvejte, nebo i vy, když jste byly mlády, mládence jste mìly rády. Abych dlouho nemlu- vila a vás pøíliš nenudila, mládenci teï slovo dám, a promluví i on k vám.“ Mládenec: „Dìkuji družièce, že mi slovo dala, ta k vám ale hezky promlou- vala! V lese jsme bøízky naøezali, pod oknem dívkám postavili, abychom vás dnes pøesvìdèili, že nejsme chlapci ledabylí. Tak jako kdysi dìdeèek, když byl statný mládeneèek postavil své dívce májku, kterou uøízl v hájku. Nejlepší smrk jsme v lese vybrali, uprostøed vesnice vztyèili, od slunka do slunka hlídali, soudek piva pøi tom vypili. Nebyla to práce lehká, ještì teï jsme znaveni, beseda však na nás èeká, proto do tance, vážení. Veèer pojïte všichni s námi, buïte hodnì veselí,užíjte si tance, mládí, i té naší kapely.“ Oba: „A teï, muziko, pìknì hraj, a žije mìsíc lásky, máj!“

146 Použitá literatura a prameny

Publikace: J.C. Cooperová, Ilustrovaná encyklopedie tradièních symbolù, Praha 1999. Èeskoslovenská vlastivìda 3. Lidová kultura, Praha 1968. Josef Hanuš, Vìnèení køíže a hospody na letnice na Cholticku, Èeský lid, 1895, s. 97-99. Týž, Letnice na Pøelouèsku, Èeský lid, 1895, s. 510-512. Emília Horvá- thová, Rok vo zvykoch nášho ¾udu, Bratislava 1986. Kolektiv, Jízda králù. Lidový obøad, hra, slavnost, Praha 1990. J. Košál, Svatodušní Hra na království, Èeský lid, 1905, s. 412-415. Jana Kratochvilová, Voleè, 1998. Josef Michal a kol., Písnì a tance z Hradecka, Hradec Králové 1959. Pardubicko - Holicko - Pøelouèsko, II, Pardubice 1905. S.V.Ponec, Hra na království o sv. Duše v okolí Hradce Králové, Èeský lid, 1893, s. 117-118. Rudolf Robl, V pøedveèer filipojakubský, Krajem Pernštýnù, 1923, s. 132-136. Týž, Pod kopcem mikulovickým, Pardubice 1932. Antonín Václavík, Vý- roèní obyèeje a lidové umìní, Praha 1959. Zdenìk Váòa, Svìt slovanských bohù a démonù, Praha 1990. Vlastimil Vondruška, Církevní rok a lidové obyèeje, Èeské Budìjovice 1991. F. V. Vykoukal, Rok v starodávných slav- nostech našeho lidu, Praha 1901. Výroèní obyèeje. Souèasný stav a pro- mìny. Lidová kultura a souèasnost, svazek 8, Brno 1982. Èenìk Zíbrt, Veselé chvíle v životì lidu èeského, Praha 1950.

Kroniky a rukopisy: Pamìtní kniha obce Bohumilèe. Pamìtní kniha Sboru požární ochrany v Bukovinì, II. díl (Bukovina u Pøelouèe). Kronika. Èeperka. Díl II. Pamìtní kniha Dolan. Pamìtní kniha obce Dolní Roveò, I. Pamìtní kniha obce Døítèe. Pamìtní kniha obce Hrádek. Pamìtní kniha obce Hrachovišat (Hracho- vištì). Karel Kabeláè, Kronika mìsteèka Choltic. Karel Kabeláè, Dìjiny Choltic. Pamìtní kniha obce Chvaletic. Pamìtní kniha, Jeníkovice. Pamìt- ní kniha obce Jezboøic III. Kronika obce Kladina. Založena v r. 1925. Kro- nika Kojic I. Dìjiny obce Kostìnice. Pamìtní kniha obce Kozašic. Pamìt- ní kniha obce Køièenì, I. Pamìtní kniha obce Labìtín. II. pamìtní kniha obce Lány na Dùlku a osady Krchleby. Kronika mìsta Bohdanèe v poøadí pátá 1949 - 1960 (Láznì Bohdaneè). Pamìtní kniha obce Litìtin, díl 1. Pamìtní kniha obce Lohenic. Kniha pamìtní fary mikulovické. Nemošická kronika. Druhá kniha. Nemošická kronika. Ètvrtá kniha. Kronika obce Opatovice nad Labem. Pamìtní kniha. Obec Vostøešany. Založena r. 1924. Pamìti obce Ostøešan (od 1972). Kronika obce Pobìžovic u Holic. 1922. Kronika obce Popkovice. Kronikáøský sešit, František Šimák, rolník,

147 Pøepychy èp. 10. Kronika obce Ráby. Druhý díl pamìtní knihy Rohovládo- vy Bìlé. III. díl pamìtní knihy Rohovládovy Bìlé. 4. díl kroniky obce Ro- hovládova Bìlá. Pamìtní kniha obce Øeèany nad Labem (III. díl). Kronika Selmic, II.díl. Kronika Sezemic, I. Kronika obec Slepotice, díl I. Kronika obce Slepotice, díl II. Pamìtní kniha obce Sovolusky. Založena r. 1923. Pamìtní kniha obce Hradištì (Staré Hradištì). Pamìtní kniha obce Máteøov (Starý Máteøov). Kronika Stéblové, I. Pamìtní kniha urèená pro místní obec Trusnov s osadami Franclinou a Žíkou 1927. Kronika, obec Týniško. Pamìtní kniha obce Újezda. Založena r. 1925 (Újezd u Pøelouèe). Pamìtní kniha obce Újezda (Újezd u Sezemic). Kronika obce Urbanice. Kronika obce Habøina Vlèí. Kronika obce Vysoké Chvojno 1929. Zdechovice. II. díl. Založeno 1975. Zdechovice - Chvaletice - Telèice, 1966. Kronika obce Živanic 1936.

Vdìèné podìkování náleží respondentùm: Marii Antochové z Opatovic nad Labem, nar. 1919. Františku Endrychovi ze Starých Ždánic, nar. 1913. Františku Jírovi z Dìdka, nar. 1915. Josefu Kalhousovi z Pøelovic, nar.1908. Karlu Komárkovi ze Starého Máteøova, nar. 1929. Otakaru Levínskému z Lázní Bohdaneè, nar. 1932. Martì Machkové z Opatovic nad Labem, nar. 1935. Josefu Nerudovi z Bílých Vchýnic, nar. 1914. Janu Pavlíkovi z Turkovic, nar. 1916. Václavu Prosovi z Telèic, nar. 1911. Evì Pulkrábkové z Neratova, nar. 1973. Jaromíru Pultarovi ze Srchu, nar. 1914. Annì Støe- dové z Chvojence, nar. 1926. Janu Štoskovi z Jaroslavi, nar. 1919. Jaroslavu Švejdovi z Bukoviny u Pøelouèe, nar. 1926. Vladimíru Tyllerovi z Vyšehnìvic, nar. 1920. Bohumilu Vondruškovi ze Žáravic, nar. 1921. Marcele Zelené z Jedousova, nar. 1955. Stejnou mìrou dìkuji anonymním respondentùm z obcí Bøehy, Jedousov, Kolesa, Libkov, Lipoltice, Mokošín, Naèešice, Pøelouè, Rasochy, Øeèany nad Labem, Strašov, Újezd u Pøelouèe, Živanice.

148