Nippon Kaigi: Profil Japonské Nacionalistické Organizace

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Nippon Kaigi: profil japonské nacionalistické organizace

Bakalářská práce

Daniel Greger

Vedoucí práce: prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.

UČO: 450586

Obor: Bezpečnostní a strategická studia

Imatrikulační ročník: 2015/2016

Akita, 2018

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Nippon Kaigi: profil japonské nacionalistické organizace“ vypracoval samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Akitě dne 10. 12. 2018.

……....………………………………… Daniel Greger

Tímto bych rád poděkoval prof. JUDr. PhDr. Miroslavu Marešovi, Ph.D. za vedení a průběžnou podporu skrz zpracovávání této práce.

Nicméně stejně tak díky patří také mé rodině a přátelům, za kontinuální podporu během studia, bez které bych dnes nejspíš nebyl tam, kde jsem.

Dále B.A. Ong Ka Ing za podstatnou pomoc při překladu japonských materiálů.

V poslední řadě ovšem také B.A., DEA Tetsuya Toyoda za to, že jsem díky němu objevil opravdu skutečný zájem o tuto problematiku.

Anotace

Cílem této bakalářské práce je charakterizovat lobbistickou skupinu Nippon Kaigi působící v Japonsku. Představit její specifika, zasadit ji do kontextu japonských nacionalistických skupin a prezentovat oblasti na kterých se profiluje. Dále se zaměřit na její fungování, její spojence a hlavní překážky kterým čelí.

Klíčová slova

Nacionalismus, Extremismus, Radikalismus, Lobování, Historický revizionismus, Nippon Kaigi

Abstract

The goal of this thesis is to characterize a lobby group Nippon Kaigi acting in Japan. To show its specifics, put it into the context of Japanese nationalistic groups and present the main areas on which it profiles. Then focus on its activities, its allies and main obstacles it faces.

Key words

Nationalism, Extremism, Radicalism, Lobbism, History revisionism, Nippon Kaigi

Obsah

1. Úvod ...... 6 2. Vymezení základních pojmů ...... 8 3. Metodologie ...... 11 3.1 Výzkumné otázky ...... 11 4. Japonské nacionalistické spektrum ...... 13 4.1 Japonské nacionalistické skupiny ...... 14 4.1.1. Yakuza ...... 16 4.1.2. Dai Nippon Aikokuto ...... 18 4.1.3. Issuikai ...... 18 4.1.4. Seirankai / Nihon Seinensha ...... 19 4.1.5. Nippon Kōmintō ...... 20 4.1.6. Seikijuku ...... 21 4.1.7. Yūkoku Dōshikai ...... 21 4.1.8. Kokka Shakaishugi Nippon Rodosha ...... 21 4.1.9. Kokusai Shōkyō Rengō ...... 22 4.1.10. Ganbare Nippon ...... 23 4.1.11. Atarashii Rekishi Kyōkasho o Tsukuru Kai ...... 25 4.2. Jakou roli hraje Nippon Kaigi? ...... 26 5. Nippon Kaigi (日本会議) ...... 27 5.1. Struktura a finance...... 28 5.1.1. Složka první – Jednotná fronta různých konzervativních sil ...... 29 5.1.2. Složka druhá – Asociace zákonodárců ...... 30 5.1.3. Složka třetí – Advokační skupina ...... 30 5.2. Historie a vznik ...... 31 5.3. Program ...... 32 5.4. Problematika ...... 35 5.4.1. Teritoriální spory...... 36 5.4.1.1. Kurilské ostrovy...... 36 5.4.1.2. Souostroví Senkaku/Diaoyu ...... 36 5.4.1.3. Takeshima/Dokdo ...... 37 5.4.1.4. Okinotorishima ...... 37 5.4.2. Poválečná ústava ...... 38

5.4.3. Historický revisionismus ...... 39 5.4.4. LGBT ...... 39 5.4.5. KLDR ...... 40 5.4.6. Rovnoprávnost mužů a žen ...... 40 5.4.7. Úřad císaře ...... 41 5.4.8. Yasakuni ...... 41 5.5. Významní členové ...... 42 6. Vztah s vybranými relevantními aktéry japonského systému ...... 45 6.1. Vztah pozitivní ...... 45 6.1.1. Liberálně demokratická strana ...... 45 6.1.2. Nejvyšší soud ...... 46 6.1.3. Další ultrakonzervativně orientované a radikálně pravicové skupiny ...... 47 6.2. Vztah negativní ...... 47 6.2.1. Politická opozice ...... 48 6.2.2. Kōmeito ...... 48 6.2.3. Japonská veřejnost ...... 49 7. Shrnutí a závěr...... 50 8. Seznam literatury ...... 52

1. Úvod

Nacionalismus není ve 21. století ojedinělý či prostorově omezený jev. Jeho výzkumu se věnuje mnoho učenců a nemalý počet politiků s tímto termínem operuje na denním pořádku. Mnoho politiků ho používá jako relevantní politické téma a staví kolem něj svou image. Japonsko není v tomto smyslu výjimkou.

Již od zrodu moderního japonského státu v roce 1868 je idea nacionalismu (jako v podstatě u ostatních národních států) jednou z hlavních idejí hýbající politikou a veřejným míněním. Po turbulentním období v obdobích vlád císařů Meiji, Taishō a Shōwa, kdy docházelo k modernizaci, prudké industrializaci, westernizaci, ale také k výraznému nárůstu nacionalismu a imperiálních ambicí císařského státu. To ve finále (a ve velmi zjednodušeném podání) vedlo Japonsko k okupaci Korejského poloostrova, útoku vůči Číně a obecně agresi v oblasti východní Asie a posléze k útoku na Spojené státy, jeho zapojení do Druhé světové války a ultimátně prohře a americké vojenské okupaci.

Americká přítomnost na Japonském souostroví znamenala zásadní změny ve směřování tohoto státu. Okupační správa započala demokratické a liberální reformy, které dovedli Japonsko do podoby, ve které ho známe dnes. Tady do podoby demokratické moderní země postavené na zastupitelské demokracii s císařem jakožto hlavou tohoto suverénního státu.

Bylo by bláhové tvrdit že japonská politika je neměnná, nicméně faktem zůstává že po velkou část moderní historie je její systém dominován jedním politickým subjektem (či jeho přímými předchůdci), od roku 1955 v podobě strany Jiyū-Minshutō, zkratkou LDP1. Jedná se o pravicovou konzervativní stranu, která v podstatě kontinuálně vládla (sama či jako primární člen koalice) od svého založení do roku 1993. V roce 1994 se opět dostala do vlády jako koaliční člen a roku 1996 získala opět kontrolu jako strana s největším počtem poslanců a až na rozmezí v letech 2009-2012 vládne dodnes.

V poslední době zaujímá japonská politická scéna poměrně větší pozornost nežli v letech předchozích. Primárně v zahraničí (avšak do značné míry i v Japonsku) vyvolává kontroverzi i současný premiér a předseda LDP Shinzō Abe. Strana s jeho vedením například směřuje k revizi současné japonské ústavy, která je do značné míry pacifistická, a tak jakýkoliv

1 v překladu „Liberální demokratická strana“ 6 pokus o její změnu vyvolává značnou kontroverzi. Tato problematika a mnohé další budou posléze rozvedeny, zde jde pouze o uvedení čtenáře do problematiky.

Je pravda že nemalý počet prací byl na téma japonské politické scény zpracován a rozhodně se nejedná o kompletně nezmapované území, nicméně faktem zůstává že některé části této problematiky jsou nedostatečně zmapovány (či ne do takové míry jaké by zasloužili) i japonskými akademiky.

Na mysli mám lobbistické organizace, které mají neodmyslitelný vliv na utváření politik a chod politických stran, nyní tedy myšlena přímo LDP a lobbistická organizace Nippon Kaigi2.

Co se týče japonských publikací, je práce s názvem „Research on Nippon Kaigi“3 od Tamotsu Sugano nejobsáhlejším dílem mapující tuto organizaci. Naneštěstí, vzhledem i k problémům této publikace, kterým čelí v Japonsku, kde Tokijský soud rozhodl o tom, že obsahuje hanlivá fakta, a pozastavil na čas její publikaci (The Japan Times, 2017), neexistuje v této době plný překlad do angličtiny. Nyní již publikace v upravené digitální formě je dostupná a značná část zahraničních akademiků ji využívá ve svých vlastních výzkumech.

Nicméně není výčet těchto prací nijak vyčerpávající, v českém jazyce už vůbec ne, a tak cílem této práce je pokusit se charakterizovat tuto organizaci. Práce bude obsahovat shrnutí základních pojmů a metodologickou část. Posléze se budu věnovat zasazení této skupiny do kontextu japonského nacionalistického spektra, historií a problémy na kterých se tato skupiny profiluje. Dále programem strany, jejími přímými aktivitami, významnými členy a spojenci. V neposlední řadě také jakým překážkám tato skupina čelí a na závěr bude vše shrnuto.

2 dá se přeložit jako „Japonská konference“ 3 z originálu „Nihon Kaigi No Kenkyū“ 7

2. Vymezení základních pojmů

V této práci se bude vyskytovat několik základních pojmů které by bylo dobré si hned zpočátku práce vyjasnit, a proto tato část práce bude věnovaná terminologii a konceptualizaci. Nejdříve se jedná o nacionalismus, extremismus a radikalismus jako základní ideologické pojmy, které protkávají mnoho témat této práce. Dále také lobbismus a revisionismus, z podstaty zkoumané skupiny. Na závěr také termín role a termín japonského nacionalistického spektra.

Nacionalismus, dle Ernesta Gellnera je „homogenizující kulturou modernity, kde základní premisa homegenity v nerovném světě vytváří předpoklady pro vyjádření našich rozdílů“ (Delanty, O’Mahony, 2002, 14). Základní premisou Gellnera budiž tvrzení „Nacionalismus vytváří národ, a ne naopak“. Mnohem obecněji řečeno je nacionalismus myšlenkovým proudem zdůrazňující význam národa jako primární strukturní jednotky. Národa jako společnosti lidí sdílející kulturu, jazyk, historii, společný původ a území (nutno podotknout že tato definice není univerzální a mnozí ji definovali jinak).

Extremismus se dá specifikovat jakožto střechový pojem pro všechny ideologie, jenž vystupují proti stávajícímu režimu, bez ohledu na to, z jakých pozic režim kritizují (Charvát, 2007, 11). Nicméně spojován je i s dalšími jevy jako sociální demagogií či historickým revizionismem. Avšak platí že extremismus je široký pojem bez jedné univerzální definice a ty se často různí. Ve veřejné debatě je často zaměňován například s radikalismem, a tak k jeho užití je potřeba přistupovat opatrně. Pravdou zůstává, že extremismus nicméně spadá do širšího rámce radikalismu (což ovšem neznamená že by se tyto termíny dali zaměňovat. Extremismus je termínem, jemuž různí autoři a instituce přisuzují různé významy (Zoubková, Firstová a kol., 2013, 75-77).

Mezi tyto významy může patřit například extremismus dle Gus Martin, pojatý jako soubor excesivních a intolerantních názor a kritik, nebo také definice Jana Charváta, jako soubor antirežimních a antisystémových názorů a aktivit (v demokratických i nedemokratických režimech). Dalším přístupem může být extremismus dle Michael Minkenberg jako násilné politicky motivované netolerantní názory a aktivity či Uwe Backes – Eckard Jesse pojetí extremismu jako soubor názorů a aktivit směřujících proti hodnotám demokratického ústavního státu. Jako poslední definice může posloužit například pojetí dle Cas

Mudde, tedy extremismus jako názory a aktivity směřující proti substantivnímu jádru demokracie (Zoubková, Firstová a kol., 2013, 75-77).

Jak již bylo řečeno, extremismus má k termínu radikalismu blízko, a tak pro ujasnění bude tento termín taktéž konceptualizován. Radikalismus můžeme chápat jakožto politickou doktrínu, podporující značné politické změny a je nepřátelsky naladění vůči status quo a jeho establishmentu. Radikalismus jako ideologie bývá tedy často velice kritický vůči současnému systému a cílí na jeho restrukturalizaci. I přes častou neochotu dosahovat kompromisu, radikalismus nutně neobsahuje extremistické prostředky na dosažení svých cílů, čímž se tedy výrazně liší, od již zmíněného extremismu (Bötticher, 2017)

Lobbování můžeme chápat jako jakoukoliv akci směřující k ovlivnění veřejných politik, včetně příspěvků na politické kampaně, snahy placených lobbistů, ale i snahy občanů a veřejných činitelů ovlivňovat výsledky politik. I když lobbovat může kdokoliv, pojem lobbista je určen pro ty nestátní činitele, kteří si ovlivňováním politik vydělávají (Godwin, Godwin, Ainsworth, 2013, 6). Za prostou definici by mohlo postačit, že lobbování je proces, kterým jedinec či skupina směřuje k ovlivňování státu a jeho institucí, skrz politické přesvědčování (Zetter, 2008, 3).

Revizionismus (v tomto případě historických skutečnostní) můžeme definovat jako změnu či přehodnocování platných a obecně přijímaných faktů. V dnešní době je často spojován například s tématem holokaustu. Revizionisté se často snaží o vlastní výklad historie, a i když je relativně obtížné být kompletně subjektivní při výzkumu historie, revizionistické tendence jsou až extrémní. Jako například popírání fyzických důkazů, očitých svědectví, zachovalých dokumentů a jiných relevantních zdrojů.

Dle Iva Možného, hodnota pojmu role v soudobé sociologické teorii je dána především tím, že tento pojem spíná sociální strukturu s individuální osobností (Možný, 83, 1975). Nicméně vzhledem k podstatě tohoto termínu a rozdílům v jeho různých ideových uchopení, opět jen těžko najdeme univerzální definici. Jako jedna nám může posloužit definice dle George Mead. Dle něj je role strukturálně organizovaná, tj. normativně regulovaná část osoby v konkrétním procesu sociální interakce s určitými konkrétními rolovými partnery (Možný, 85, 1975). Pro nás snad ještě relevantnější je analýza D. J. Levinson, tedy že roli můžeme definovat jakožto nositelovu (v našem případě tedy skupinovou) orientaci v jeho sociální situaci nebo jeho pochopení či pojetí úlohy, kterou má hrát v dané instituci. Dalším možným výkladem dle

Levinson je i role jako strukturálně dané požadavky (normy, očekávání, taboo, závazky apod.) sdružené s danou sociální pozicí (Možný, 85, 1975).

Japonské nacionalistické spektrum je chápáno jako soubor různých skupin podporující radikálně pravicové ideje v Japonsku. Japonská radikální pravice posléze může být definována jako soubor společenských skupin či stran, které přijímají prvky nacionalismu v kombinaci s například nativismem, historickým revizionismem, tradicionalismem a anti-komunismem, což je řadí na kraj pravicového spektra, mimo mainstreamové konzervativce (Higuchi, 2018, 3). Toto spektrum se prakticky dělí dle Higuchi Naoto na tři části.

První skupina japonské radikální pravice staví na přeživších a pamětnících předválečného fašistického režimu, kteří jsou charakterističtí silnou vírou v nacionalismus stavěný okolo osoby císaře a anti-komunismem. Tato skupina byla prvně odstavena od moci americkou okupační správou nicméně v pozdějších letech se k moci někteří z nich vrátili. Stejně tak jako tato část charakteristická svým častým napojením na kriminální syndikáty (Higuchi, 2018, 3).

Druhá skupina je složena z více nábožensky motivované pravice a skupin válečných veteránů a jejich rodin. Tato část se vyznačuje jistým politickým vlivem, důrazem na historický revizionismus, tradiční hodnoty a nacionalismus budovaný okolo osoby císaře. Spadají sem i některé šintoistické a buddhistické organizace. Další charakteristikou je i jejich dobrá schopnost budovat hnutí „zespodu“, skrz zainteresovanou občanskou společnost (Higuchi, 2018, 3-4).

Poslední skupina je potom složena ze skupin bez předchozího napojení na jiné existující skupiny, válečné veterány a podobně, jedná se tedy o novou radikální pravici. Zde jejich napojení na politickou či ekonomickou sféru je rozdílné, nicméně daří se jim relativně dobře zaujímat i širokou veřejnost, dříve nespojenou s jakoukoliv jinou radikálně pravicovou organizací (Huguchi, 2018, 5).

3. Metodologie

Cílem této práce je charakterizovat skupinu Nippon Kaigi za pomocí vědeckých postupů a z logiky věci je proto tato práce základním kvalitativním výzkumem. Jedná se o jedno- případovou studií, kde se budu snažit propojit značné množství zdrojů ať už primárních, jako prohlášení a dokumentace pocházející přímo od Nippon Kaigi či jejich členů, tak i akademické práce a publicistické články na toto téma a ty posléze podrobit analýze.

Práce bude mířit k naplnění typických čtyř účelů výzkumu. Zaprvé tedy explorace, tedy proces, jehož hlavním cílem je získání znalosti o zkoumaném sociálním světě (Šubrt a kol., 2008, 54). Dále explanace, jejíž podstatou je přinést vědecké vysvětlení zkoumaného jevu (Ochrana, 2013, 73). Explanace je v podstatě logickým vysvětlením daného problému (Ochrana, 2013, 79). Následuje deskripce, jenž je nástrojem k tvorbě vědeckého obrazu světa. Vědecká výpověď se zdržuje hodnotících soudů a vypovídá o skutečnosti „tak, jak je sama o sobě“ (Ochrana, 2013, 25). Ve finále potom predikce na základě vyzkoumaných reálií. Predikce je tvrzení „předbíhající“ reálné nastání jevu, který je popisováno jako budoucí možný stav světa (Ochrana, 2013, 79).

Výběr zdrojů byl založen na relevantnosti. Tedy významné jsou ty pocházející přímo od Nippon Kaigi a jejích členů, což je ale vzhledem k jejich častému výskytu pouze v japonském jazyce lehce problematické. Při práci jsem využil přeložených dokumentací a pomoci rodilých mluvčích k zajištění těch nejnutnějších zdrojů. Další pocházející z akademické obce (ať už tištěné či dostupné digitálně) či zpravodajské zdroje byli opět vybírány na základě relevance, především z deníků zaměřující se na východoasijskou politiku.

3.1 Výzkumné otázky

Výzkumné otázky spjaté s touto prací vycházejí z její struktury a odpovídají jednotlivým tematickým částem. Výzkumné otázky jsou celkem čtyři.

1. Jakou roli hraje Nippon Kaigi v japonském nacionalistickém spektru?

V rámci této otázky se budu snažit vymezit postavení Nippon Kaigi v rámci tamního spektra nacionalistických extremistických skupin a s tím spojené historie těchto uskupení.

2. Jaký je program Nippon Kaigi a z něj vycházející aktivity, na jakých problémech se profilují?

Výzkumem oficiálních stanovisek skupiny a jejich představitelů a zároveň odborných prací akademické obce bych rád stanovil programové body a současné fungování a snažení této skupiny v oblastech jejího zájmu.

3. Kdo jsou významní činitelé Nippon Kaigi a její spojenci?

Dalším důležitým bodem je vymezit významné členy Nippon Kaigi s přímými možnostmi ovlivňovat japonskou politiku a představit její hlavní spojence.

4. Kdo jsou hlavní oponenti Nippon Kaigi?

Poslední otázka se týká překážek, které Nippon Kaigi musí překonávat ve svém snažení. Kdo jsou její hlavní oponenti na i mimo politickou sféru?

Otázky samotné jsou dosti široce vymezené, nicméně vzhledem k povaze tématu si myslím že velice specifické otázky by znamenaly vynechání důležitých částí této práce.

4. Japonské nacionalistické spektrum

Rok 1868 byl pro Japonsko významný hned v několika ohledech. Jednak znamenal počátek vzniku moderního národního státu a také začátek rok trvající občanské války, která přinesla řadu změn do dlouhou dobu relativně homogenního prostředí, které za vlády šógunátu Tokugawa v zemi přetrvávalo.

Se vznikem národního státu se pojila řada dalších, logicky následujících událostí. Skrz reformy Meiji, jejichž cílem bylo vytvořit z Japonska moderní stát schopný konkurovat západním mocnostem, prošla země řadou reforem, typických pro vznikající národní stát.

Mezi ty nejvýznamnější patří zavedení povinné školní docházky v 80. letech 19. století (Rozman, Jansen, 2014, 195), masivní podpora tradičního náboženství Šinto oproti jiným vyznáním (Rozman, Jansen, 2014, 143) a vojenské služby skrz implementaci všeobecné branné povinnosti ediktem roku 1873 (Rozman, Jansen, 2014, 179).

To mělo mimo jiné za následek vybudování silného cítění nacionalismu mezi obyvatelstvem. To se projevilo skrz konec 19. století, a hlavně první polovinu století dvacátého. V tomto období Japonsko prošlo turbulentními změnami na politické scéně. Od oligarchické vlády v období Meiji, přes quasi-demokratické reformy v období Taishō až po nacionalisticko- militaristickou správu v období Shōwa a a následnou demokratizace po konci Druhé světové války. To nemění nic na tom, že skrz tato období byl nacionalismus výraznou silou v Japonské společnosti, stejně tak jako politický extremismus (Wilson, 2013, 1-2).

V tomto období došlo k mnoha radikálním činům, které bezpochyby patří do kategorie politického extremismu. Ať už jde o incident z roku 1932, volně přeložený jako incident „ligy krve“4, kdy se skupina pravicových extremistů pokusila zavraždit dvacet jedinců z řad bohatých podnikatelů, liberálně inklinujících politiků a jejich podporovatelů. Nebo mnohem známější incident „15. května“5, tedy pokus o převrat z řad Japonského námořnictva, kadetů císařské armády a členů ultrakonzervativních občanských sdružení který vyvrcholil ve vraždu premiéra Inukai Tsuyoshi a znatelné oslabení právního státu a demokracie v předválečném Japonsku (Wilson, 2013, 55).

4 z originálu Ketsumeidan Jiken, či anglického League of Blood 5 z originálu Goichigo Jiken 13

Jak lze vidět, Japonsko má svou historii hluboce protkanou pravicovým radikalismem a ultrakonzervatismem 6 . I v dnešní době tedy můžeme nají skupiny propagující pravicové extremistické ideje. Přestože na politické scéně je radikální pravice (alespoň na první pohled) velice slabá a v dnešní době v podstatě není v Japonské politice zastoupena významnější stranou či hnutím, mnoho aktivních politiků k extremistickým pravicovým idejím inklinuje.

Viditelnější jsou poté různá občanské sdružení a skupiny. V Japonsku jsou ty krajně pravicové relativně výrazné, skrz užívání známých propagandistických vozidel s tlampači, hlasitě na ulicích zprostředkovávajících radikální ideové proudy a propagandu známé jako Gaisensha (nicméně jejich užití není exkluzivní pouze pro pravicové extremisty).

Nippon Kaigi nicméně není jednou z těchto skupin. Těžko se v Japonském politickém systému hledá podobný subjekt. I přes relativně značné množství radikálně pravicových uskupení je Nippon Kaigi unikátní ve svých aktivitách a své podstatě. Jak již bylo řečeno na úplném začátku, jedná se o lobbistickou organizaci. Někteří by ji označili jako nátlakovou, a i označení think tank by nebylo daleko od pravdy. Nicméně co ji odlišuje primárně od ostatních je její vliv na utváření politik a ovlivňování chodu státu.

4.1 Japonské nacionalistické skupiny

Jak již bylo řečeno, Nippon Kaigi je ze své podstaty relativně unikátní skupinou, to ale neznamená že by snad byla jedinou. V této části představím obecnou charakteristiku těchto skupin, jejich vývoj a ostatní aktéry na japonské extremistické scéně. Po přiblížení čtenář uvidí že problémy a kauzy na kterých se profilují a na které se zaměřují jsou do jisté míry totožné, přístup těchto skupin je však rozdílný. Nicméně cílem této práce není přehled Japonského nacionalistického spektra skrz celou jeho historii. Proto skupiny uvedené v této části budou pouze ty aktivní po roce 1945 (vzhledem k mnoha extremistickým subjektům v období Meiji a Taishō) či aktivní v dnešní době, a tudíž relevantní pro potřeby práce.

Obecně se dá říci, že radikálně pravicové skupiny v Japonsku mají do jisté míry shodnou agendu, která se dá shrnout v šesti bodech (Szymkowiak, Steinhoff, 2007, 279-282).

6 to však neznamená že by Japonsko nebylo svědkem i levicového extremismu, nicméně ten jde mimo záběr této práce 14

1. Obrana osoby a postu císaře a navrácení jeho statutu do stavu před rokem 1945

2. Opozice vůči poválečné diplomacii, která má za následek degradaci Japonska z pozice velmoci do pozice nižší.

3. Anti-komunistické / anti-socialistické ideje a odpor vůči odborům.

4. Negativní postoj vůči SSSR / Ruské federaci

5. Podpora chrámu Yasukuni

6. Odmítání přijmutí zodpovědnosti za účast na Druhé světové válce a zločiny v ní spáchané.

Tyto body často také doplňuje víra v rasovou čistotu Japonského etnika a exkluzivita národní identity pouze pro členy tohoto etnika. Což není ale všudypřítomný jev, jelikož členy japonských extremistických skupin bývají také občas i členové Korejského etnika, či jejich potomci (Shibuichi, 2007).

Vývoj těchto skupin by se dal kategorizovat do třech či čtyřech hlavních etap. První etapa představuje období začátku 50. let, kdy nacionalisté (v minulosti potlačování americkou okupační správou) jsou zpět rehabilitování do politiky vzhledem ke geopolitické situaci a obav USA ohledně rozšiřování vlivu SSSR a komunistických idejí v Japonsku. Druhá etapa se datuje poté do 60. let, kdy dochází k využívání kriminálních živlů napojených na radikální pravici k potlačování levicových sil ve spolupráci s vládnoucí stranou LDP. Třetí etapa posléze značí rozštěp radikální pravice v 70. letech z důvodů nespokojenosti některých členů ohledně napojení těchto skupin na organizovaný zločin (Szymkowiak, Steinhoff, 2007, 270).

V Japonsku označovány jako Uyuku či Uyoku dantai 7 tyto skupiny, známé svými výraznými demonstracemi jak ve velkých, tak malých městech a občasnými agresivními výpady. Stejně tak jsou spojovány i s některými politicky motivovanými zločiny (Shibuichi, 2007).

Nutno zdůraznit, že tyto skupiny mají do značné míry často napojení na kriminální organizace. Specificky tedy v Japonsku operující Yakuzu. Skupiny z tohoto spojení často profitují po stránce finanční, ale i reputační, jelikož Yakuza není vždy vnímána jako čistě

7 volně přeloženo jako „pravicové skupiny“ 15 negativní jev v Japonské společnosti (alespoň pro část populace) a v některých případech se členství v Yakuze a Uyoku dantai překrývá (Shibuichi, 2007).

Jak již bylo krátce řečeno, kvůli napojení velké části těchto skupin na zločinecké organizace, došlo na konci 60. let a posléze proces pokračoval v 70. letech k rozštěpení radikální pravice a vzniku nové radikální pravice, takzvané Shin-uyoku, nicméně faktem zůstává že v současnosti většina těchto skupin stále napojení na zločinecké struktury do jisté míry má (Szymkowiak, Steinhoff, 2007, 270).

Yakuza z tohoto spojení získává jistý politický vliv a reputaci ochránce tradičních japonských hodnot a obránce proti přehnané westernizaci. V první polovině 20. století dokonce členové Yakuzy byli členy parlamentu, mající přímý vliv na Japonskou politiku (i přes menší roli parlamentu v předválečném Japonsku) (Reilly Jr., 2014, 804).

Nicméně tohle není pouze věcí minulosti. V roce 2012 premiér Yoshihiko Noda z Japonské demokratické strany (DPJ) rozpustil parlament po sérii skandálů provázející jeho stranu. Jedním z těch výraznějších bylo právě obvinění ministra spravedlnosti Keishu Tanaka z napojení na struktury Yakuzy (Adelstein, 2012).

4.1.1. Yakuza

Ačkoliv se nejedná o skupinu jejímž jediným cílem či hlavním úkolem je propagace ultrapravicových idejí, ale o kriminální organizaci, přesto má Yakuza výrazný vliv na Japonské extremistické scéně a bylo by nevhodné tuto skupinu ignorovat.

Yakuza se svou finanční základnou a strukturou která je Japonskou společností protkaná skrz na skrz díky více než stoleté historii drží silnou pozici ve spektru tamních nacionalistických skupin, i když se tak na první pohled nemusí zdát.

Sice se jedná o organizaci s původem v Japonsku, nicméně dnes operující víceméně po celém světě. Patří mezi nejvíce komplikované a bohaté kriminální organizace páchající široké spektrum zločinů. V Japonsku, jak bylo řečeno také zastupují radikální pravici s ohledem na jejich postavení jako strážců tradiční japonské kultury. V tamním právním řádu jsou klasifikováni jako Boryokudan neboli násilná skupina. I přes to že mnoho států Yakuzu vnímá jako mezinárodní zločineckou organizaci, Japonsko samotné tak vyhraněné vůči Yakuze není,

16 jelikož tamní právní řád členství v Yakuze nepovažuje striktně za ilegální aktivitu (Reilly Jr, 2014, 801).

Yakuza je bezpochyby výraznou silou na japonském ultranacionalistickém spektru. Již od minulého století je spojována s mnoha nezákonnými aktivitami tamní krajní pravice. Jak již bylo řečeno, samotná Yakuza se prezentuje jako organizace pravých Japonců a skrz její přesvědčení je spojena s mnoha (nejen) ultrapravicovými subjekty (Reilly Jr, 2004, 804).

Toto spojení dopomohlo Yakuze k jistému politickému vlivu a ustanovit Yakuzu jako ochránce japonských tradic. Již v 60. letech minulého století sehrála důležitou roli při potlačování studentských demonstrací a japonských levicových hnutí což vyvrcholilo vraždou Inejoro Asunuma, vedoucího Socialistické strany Japonska8. Po sérii těchto násilných činů Yakuza ustoupila do pozadí jakožto „vymahač“ ultrapravice. Namísto toho se zaměřila na jiné způsoby, jak získat vliv, především tedy korupci. Od 90. let minulého století doprovázelo několik skandálů významné politiky včetně premiérů Noburo Takeshita a Yoshiro Mori, jelikož jejich konexe s Yakuzou vyšli napovrch (Reilly Jr, 2004, 804).

Nicméně i nedávná historie je plná případů napojených na aktivity Yakuzy (přímo či nepřímo) propagující radikální pravicové ideje. V roce 2006 například případ žhářství rukou pravicového extremisty na dům významného liberálního politika Koichi Kato a jeho následný pokus o harakiri, tedy japonskou rituální sebevraždu. Či vražda levicově inklinujícího starosty Nagasaki, Itcho Ito v roce 2007, který byl na veřejnosti zastřelen členem Yakuzy (The Economist, 2007).

Faktem však zůstává že i přes jistou podporu kterou Yakuza ve veřejnosti stále má, ta většinou mizí, když dojde na propojení Yakuzy a aktivit politických skupin či představitelů. I přes to Yakuza udržovala a v některých případech nadále udržuje vztahy s hlavními politickými subjekty (tedy dnes vládnoucí LDP a již zaniklou DPJ9, která dnes do jisté míry existuje v podobě pokračovatele CDP10) skrz nejčastěji finanční podporu a existující korupci v řadách politických představitelů a státní správy (Adelstein, 2012).

8 Japan Socialist Party (JSP) 9 Democratic Party of Japan (liberální, centristická orientace) 10 Constitutional Democratic Party of Japan (liberální, středo-levicová orientace) 17

4.1.2. Dai Nippon Aikokuto

Volně přeloženo jako „Velká Japonská Nacionalistická Strana“11. Jedná se o radikálně pravicovou, ultra-nacionalistickou politickou partaj. Založena roku 1952 konzervativním politikem jménem Satoshi Akao (1899-1990), známým též jako Bin Akao (Hoover, 2011, 14).

Strana a Satoshi sám se proslavil svými radikálními postoji či vírou v to, že média jsou pod vlivem komunistických idejí. V roce 1960 posléze došlo k zavraždění (v přímém televizním vysílání použitím sečné zbraně) Asanuma Inejirō, předsedy Japonské socialistické strany jedním z členů Dai Nippon Akokuto jménem Yamaguchi Otoya, který byl veřejně podpořen právě předsedou Satoshi Akao, který posléze tento akt i veřejně schvaloval (Olsen, 1985, 89).

4.1.3. Issuikai

Jedná se o hnutí založené roku 1972 pravicovým aktivistou jménem Kunio Suzuki a jeho společníky. Nyní, od roku 2000, vedené ultrapravicovým politikem Mitsuhiro Kimura. V počátcích se jednalo o primárně studentskou organizaci činnou vydáváním měsíčních periodik s názvem „Reconquista“ s cílem obnovit ztracenou „čistou Japonskou duši“ (Buruma, 1987). Tato ultranacionalistická skupina se nyní vyznačuje především silným anti- amerikanismem, a tudíž i nesouhlasem se současným konzervativním, leč proamerickým politickým mainstreamem. Strana zastává názor, že dnešní Japonsko je loutkový stát USA (Phillips, 2010). V jiných ohledech se nicméně neliší od jiných skupin svým odmítavým postojem vůči Japonské zodpovědnosti za účast v Druhé světové válce či podpoře chrámu Yasukuni (Mackinnon, 2010).

Co je na tomto hnutí však zajímavé, je jeho duchovní napojení na myšlenky Yukio Mishima, ultranacionalisty a laureáta na Nobelovu ceny za literaturu. Ten v roce 1970 založil ultrapravicovou milici s názvem Tatenokai a po neúspěšném pokusu o coup d'état spáchal rituální sebevraždu „seppuku“ (Buruma, 1987) (Phillips, McCurry, 2010).

11 z anglického „Greater Japan Patriotic Party“ 18

Na této skupině je však zároveň podstatná její relativně významná spolupráce se zahraničními krajně pravicovými subjekty. Jedním z nich je například krajně pravicová Britská národní strana12 či Francouzská Národní fronta13 (Phillips, 2010) (Zúquete, 2015, 74). Právě vyhledáváním mezinárodní spolupráce se zahraničními krajně pravicovými subjekty na sebe strana upoutala pozornost médií i v zahraničí. Především pořádání konference na téma „budoucnost nacionalistických hnutí“ v Tokiu v roce 2010, kterého se účastnili členové frakce Aliance evropských národních hnutí14 v Evropském parlamentu (včetně právě BNP či FN) (Phillips, McCurry, 2010).

Ke kontroverzím současného prezidenta hnutí patří také jeho vztah k synovi Saddáma Hussaina jménem Uday Hussain a jeho cesty do Iráku před spojeneckou invazí roku 2003 (Phillips, McCurry, 2010).

Další charakteristikou této skupiny je její pozitivní vztah k Ruské federaci. Spolu s mnoha dalšími zahraničními pravicově radikálními subjekty se jedná o člena neziskové organizace s názvem Mezinárodní asociace přátel Krymu 15 s cílem uznání Krymského referenda o nezávislost jako mezinárodně platného či vyřadit Krym a kontroverze okolo něj z agendy současných mezinárodních (Yalta International Economic Forum Information Portal, 2017).

Tento pozitivní vztah je dále utvrzen například kooperací Issuikai a ruské nacionalistické politické strany Vladimira Žirinovského, Liberálně-demokratickou stranou Ruska. Delegace z hnutí Issuikai se účastnila například konference „patriotistických stran“ v Moskvě roku 2003, pořádanou právě Liberálně-demokratickou stranou (Mareš, Laryš, 2015, 1062-1063).

4.1.4. Seirankai / Nihon Seinensha

Tato radikální hnutí, z nichž Seirankai16 byl aktivní primárně v 70. a 80. letech minulého století a Nihon Seinensha 17 (volně přeloženo jako Federace japonské mládeže) v letech

12 British National Party (BNP) 13 Front National (FN) 14 Alliance of European National Movements (AENM) 15 International Association of Friends of Crimea 16 „Clear Storm Group“ 17 z anglického „Japan Youth Federation“ 19 devadesátých se profilují primárně na sporu mezi Čínskou lidovou republikou, Taiwanem a Japonskem ohledně souostroví Senkaku (případně Diaoyudai v čínském jazyce). Toto souostroví představuje nedořešený teritoriální spor mezi těmito třemi zeměmi (který bude posléze přiblížen podrobněji). První z jmenovaných je zodpovědný primárně za výstavbu dřevěného majáku na jednom z ostrovů roku 1978, což mělo za následek zhoršení vztahů primárně mezi ČLR a Japonskem (Manicom, 2014, 46-47).

Druhé z jmenovaných hnutí posléze vyvíjelo tlak na Japonskou vládu s cílem uznat zmíněný maják jako oficiální navigační prostředek a skrz toto konání upevnila autoritu nad souostrovím. To nicméně vyvolalo odpověd Taiwanských nacionalistů a jejich pokus o vylodění na souostroví. Napětí bylo posléze zmírněno skrz snahy zainteresovaných vlád. První oběť tohoto sporu však přišla roku 1996, kdy aktivista z Hong Kongu utonul ve snaze doplavat na ostrov jakožto známku protestu (Chung, 2007, 52).

Co je navíc kuriózní na hnutí Nihon Seinensha je její napojení na kriminální syndikát Yakuzy. Zakladatel hnutí Kusuo Kobayashi byl totiž vysoce postavený člen druhého největšího syndikátu Yakuzy jménem Sumiyoshi-Kai. Po jeho smrti v roce 1990 se stal vůdcem Nihon Seinensha jistý Eto Toyohisa, aktivista spojený s hnutím Seirankai, který se podílel na výstavbě již zmíněného majáku v roce 1978 a posléze i dalšího v roce 1996 (Koo, 2009, 117).

4.1.5. Nippon Kōmintō

Volně přeloženo jako „strana poddaných císaře“ 18 , jedná se o malou skupinu ultranacionalistů, kteří především v 80. a 90. letech byli aktivní v propagandě mířící na podporu císaře a kritiku tradičních politických stran v Tokiu (Hoover, 2011, 146)

Vyznačovali se častou kritikou politiků, a především se nechvalně proslavili svým útokem na konzulát ČLR v Osace roku 2014 (Hoover, 2011, 146). Jeden z propagačních vozů této skupiny byl nabourán do brány zmíněného konzulátu. K vážnému zranění sice nedošlo, ale i tak tento čin vyvolal diplomatickou odezvu ze strany Číny (China Daily, 2004).

18 z anglického „Imperial Subjects Party“ 20

4.1.6. Seikijuku

Volně přeloženo jako „škola rozumných myslitelů“19. Jedná se extremistickou skupinu převážně aktivní v devadesátých letech. Jedním z hlavních cílů byla podpora předválečného imperiálního systému. V roce 1990 se člen této skupiny Kazumi Tajiri pokusil zavraždit starostu města Nagasaki jménem Motoshima Hitoshi, který se kriticky vyjadřoval na adresu císaře Hirohita a jeho zodpovědnosti na Druhé světové válce (Time, 1990) (CPCU eJournal, 2002, 7).

4.1.7. Yūkoku Dōshikai

Skupina s názvem, který se v anglicky psané literatuře vyskytuje jako „Mládežnická liga pro svrhnutí Yaltské a Postdamské struktury“20 je extremistickým uskupením nejvíce známým svým činem z roku 1977. Japonský originální název můžeme však volně přeložit jako „Asociace patriotů“. Jsou zodpovědní za držení více než deseti rukojmích z vedení organizace Keidanren.21 Mezi jejich hlavní principy patřil odpor k poválečnému uspořádání světa a roli Japonska v něm a také korupci ve státě (Jongman, 1988, 598).

Této akce se účastnili čtyři členové, z nichž dva byli v minulosti členové Tatenokai, ultrapravicové organizace již dřívě zmíněného spisovatele a politického extremisty Yukio Mishima (The New York Times, 1977).

4.1.8. Kokka Shakaishugi Nippon Rodosha

Česky přeloženo jako Národně socialistická japonská dělnická strana 22 je radikálně pravicovým uskupením založeným v roce 1982 v čele s předsedou Kazunari Yamada. Tato strana se více podobá neonacistickým skupinám více typických v Evropě či USA. Je význačná především antisemitismem, anti-sionismem, anti-internacionalismem, odmítáním holokaustu,

19 z anglického „Sane Thinkers School“ 20 z anglického „Youth League for the Overthrow of the Yalta and Postdam Structure Group“ 21 Japonská federace ekonomických organizací 22 z německého „Nationalsozialisticsche Japanische Arbeiterpartei“ 21 podporou Hitlerovského Německa a anti-amerikanismem (National Socialist Japanese Workers Party).

Odvolávají se na aspekty jako „vůdcovský princip“ který by dle nich měl být aplikován namísto dnešní systému, kulturní a etnickou segregaci pro zachování identity a charakteristik japonské společnosti. Stejně tak používají silnou anti-imigrační rétoriku a rozšiřují různé konspirační teorie jako například vliv Svobodných zednářů na japonský parlament (National Socialist Japanese Workers Party).

Do veřejného povědomí se výrazněji dostali v roce 2014, kdy předseda Kazunari Yamada byl zachycen na několika fotografiích s prominentními členem Vlády a strany LDP premiéra Shinzō Abe. Přesněji tedy s ministryní Sanae Takaichi a Tomomi Inada. Ti se od této události distancovali, dle jejich vyjádření nevěděli o extremistických postojích Kazunari Yamada (McCurry, 2014a).

4.1.9. Kokusai Shōkyō Rengō

Tato skupina je svým původem značně odlišná od ostatních zmíněných v této práci, nicméně její význam nejde popřít. Přeloženo jako Mezinárodní federace pro vítězství nad komunismem23, jedná se o skupinu, která je napojená na Církev Sjednocení, lépe známou pod jménem Moonisté24 a stranu LDP (Kaplan, Dubro, 2012, 65).

Církev sjednocení je známa především netradičními zvyky a rituály, nicméně její zakladatel Sun Myung Moon byl také výrazným proponentem unifikace Koreje a aktivistou proti komunistické ideologii. To ho spojovalo se zakladatelem Kokusai Shōkyō Rengō, pravicovým extremistou Sasakawa Ryōichi. Sasakawa byl velice kontroverzní osobou, během Druhé světové války byl členem parlamentu a výrazným proponentem japonského válečného snažení. Po válce byl odsouzen jako válečný zločinec kategorie A, a strávil tři roky ve vězení, kde potkal dalšího důležitého člena této organizace, Yoshio Kodama (Kaplan, Dubro, 2012,

23 z anglického „International Federation for Victory against Communism“ 24 Církev Sjednocení je novým náboženským hnutím, s původem datujícím do roku 1954. Jedná se o hnutí založené korejským aktivistou Sun Myung Moon (od toho odvozené označení Moonisté), veřejnosti především známé pro své hromadné svatby. 22

64), který byl členem syndikátu Yakuza s napojením na americkou CIA (Kaplan, Dubro, 2012, 54).

Jak Yoshio Kodama, tak Sasakawa Ryōichi byli otevření obhájci fašismu a silní oponenti komunistické ideologie. Jako mnoho jiných válečných zločinců, byli v roce 1948 propuštěni a v roce 1963 se Sasakawa stal poradcem v japonské odnoži Církve sjednocení. Dohromady s Moonem posléze sjednotili několik pravicových organizací právě v Kokusai Shōkyō Rengō (Kaplan, Dubro, 2012, 65).

Nicméně tomuto pomáhali i jiní sympatizanti. Přímou pomoc například Sasakawa dostal od Kishi Nobusuke. Kishi byl za Druhé světové války ministrem japonské vlády, po válce odsouzen jako válečný zločinec a v letech 1957-1960 premiérem Japonska. Také se jedná o praděda současného premiéra Shinzō Abe (Yoo, Sakai, 2012, 301). Kodama a Sasakawa byli také silní podporovatelé LDP, mající výrazný vliv na fungování strany (Kaplan, Dubro, 2012, 65).

Organizace jako taková byla především činná zvedáním veřejného povědomí ohledně nebezpečí, které dle nich představoval komunismus. Propaganda a vybírání prostředků byli tedy primárními aktivitami s tím, že středy s proponenty levice nebyli výjimkou (Taiwan Today, 1970).

I přes svou podporu radikální pravice, spáchané zločiny, ovlivňování japonské politiky a konexe na kriminální syndikáty nebyl Sasakawa za svého života považován za negativní osobnost. Byl totiž roku 1962 zakladatelem The Nippon Foundation, neziskové filantropické organizace podporující vzdělání a veřejné blaho (The Nippon Foundation).

4.1.10. Ganbare Nippon

Celým názvem Ganbare Nippon! Zenkoku Kōdō Iinkai, volně přeloženo jako „Drž se Japonsko! Národní akční výbor“25. Jedná se o radikálně pravicovou organizaci založenou roku 2010. Jedním ze zakládajících členů je Mizushima Satoru, politický aktivista a filmař s konexemi na konzervativní politické aktivisty (Hall, 2018, 325).

25 z anglického „Hang In, Japan! National Action Committee 23

Ganbare Nippon! je především spojováno s řadou významnějších protestů, v drtivé většině mířené proti politikám Číny či Jižní Koreje či proti japonské opozici (v minulosti nejvíce proti DPJ) (Winter, 2015, 12). Ze jmenovaných je ale rozhodně nejaktivnější v kritice Číny, často spojované s teritoriálními nároky Japonska na souostroví Senkaku, jelikož velké množství aktivit Ganbare Nippon! se vážou právě k této problematice (Winter, 2015, 11-12).

Včetně protestů přímo v Japonsku jsou známi však i jinými aktivitami. Právě ve spojení s problematikou souostroví Senkaku bylo Ganbare Nippon! aktivní v podniknutí výpravy na sporné území (pět lodí a posádka čítající na dvacet členů). Vylodění se však nekonalo, vzhledem i k zásahu japonské pobřežní stráže. Této cesty se účastnil právě i zmínění Mizushima Satoru (Villar, 2013).

Nicméně spektrum toho, čemu se hnutí věnuje je větší. V roce 2012 zaujali mezinárodní pozornost kritikou a demonstrací proti zpravodajskému listu Yomiuri Shinbun, který se vyjádřil pro podporu císařského systému, otevřenému následnictví skrz ženskou linii (Shingetsu News Agency, 2012). Mezi další patří kritika některých lokálních liberálních kroků japonských samospráv. V roce 2015 pořádalo Ganbare Nippon! demonstraci proti vlídným krokům samosprávy tokijské městské části Shibuya vůči LGBT komunitě, vydávající první oficiální doklad o homosexuálním partnerství (Harding, 2015). Nicméně tuto problematiku hnutí neřeší samo a má podporu i jiných, lokálních konzervativních uskupení. Odvolávání na „zločiny proti lidskosti“ či „ochranu rozumné japonské mentality“ ve spojení s touto problematikou je časté (Osaki, 2015).

Členská základna je také zajímavým aspektem tohoto hnutí. Mimo již zmíněného Mizushima Satoru se významně jako bývalý předseda podílel na aktivitách Tamogami Toshio. Tamogami má za sebou barvitou kariéru, jakožto bývalý náčelník japonských vzdušných sebeobraných sil 26 , ze kterých byl propuštěn na základě jeho krajně pravicových a konspirativních idejí (Soble, 2016). Či také jako neúspěšný kandidát z roku 2014 na tokijského guvernéra, kde obdržel přes 600 000 hlasů (Spitzer, 2014). Jeho kariéra nicméně v roce 2016 nabrala strmý pád, když byl obviněn z porušení volebních zákonů (Soble, 2016). V roce 2017 byl poté odsouzen na 22 měsíců trestu odnětí svobody (Japan Today, 2017).

Ganbare Nippon! je také specifické vzhledem k napojení na Nihon Bunka Channel Sakura27. Do takové míry, že je Ganbare Nippon označováno jako offline křídlo tohoto kanálu

26 z anglického „Japan Air Self-Defense Force“ 27 volně přeloženo jako „kanál japonské kultury Sakura“ 24

(Hall 2018, 326). Tento YouTube kanál založený zmíněným Mizushima Satoru je plně fungujícím alternativním médium, které propaguje krajně konzervativní ideje či historický revisionismus a například nenávistné projevy mu nejsou cizí (Hall, 2018, 317). Kanál nicméně obratně balancuje v takzvané „šedé zóně“ a tak i přes některé nenávistné komentáře či napojení na radikálně pravicové skupiny přímo neporušuje pravidla společnosti YouTube (Hall, 2018, 317-318).

4.1.11. Atarashii Rekishi Kyōkasho o Tsukuru Kai

Skupina s názvem, který by se dal přeložit jako Japonská společnost pro reformu historických učebnic je spolkem založeným roku 1996, pro propagaci historického revisionismu a nacionalismu v japonském vzdělávacím systému (Nozaki, 2002).

Fujioka Nobukatsu, profesor na Tokijské univerzitě byl původně levicový akademik, nicméně během svého studijního pobytu v USA se přeorientoval na pravicové ideje. Publikoval mnoho článku kritizující vzdělávání v oblasti historie, nazývajíc tehdejší učebnice jako masochistické, postrádající hrdost z historie japonského národu (Nozaki, 2002).

V roce 2000 byla na světě nová publikace alternativního poddání historie, nicméně jakmile se obsah knihy stal veřejným, mnoho historiků i širší veřejnost byla kritická, vzhledem k mnoha základním nepřesnostem a obecnému šovinismu. Stejně tak kritika přišla i z ostatních asijských zemí (Nozaki, 2002).

Po následných (omezených) korekcích byl text vydán, nicméně ve výuce je tato učebnice aplikována pouze na několika málo (převážně soukromých) školách. Dle prodaných kusů zastupuje asi 0,04 % všech historických učebnic v Japonsku, což bylo nepochybně zapříčiněno domácí i zahraniční kritikou daného textu (Nozaki, 2002). Faktem tedy je, že kniha velkým úspěchem nebyla, jistě i vzhledem k tomu, že japonské školy ve velké míře o učebnicích rozhodují sami bez přímých centrálních nařízení a pro tuto variantu se mnoho z nich nerozhodlo (Nozaki, 2002).

4.2. Jakou roli hraje Nippon Kaigi?

Tento relativně stručný přehled není rozhodně kompletní, jelikož Japonská scéna je plná menších, radikálně pravicových uskupení lokálního významu. Stejně tak každá ze zmíněných skupin by zasloužila větší prostor, nemluvě o komplexní problematice Yakuzy a jejího napojení na radikální pravici. Nicméně tato práce je zaměřená na jiného aktéra, organizaci Nippon Kaigi.

V čem se tedy Nippon Kaigi liší od výše zmíněných? Na jednu stranu si čtenář již mohl všimnout, že problematika, na které se krajní pravice profiluje se velice často prolíná či doplňuje. Témata mezi sebou sdílí a jak bylo poznamenáno, v některých případech dochází i k domácí (a vzácně i mezinárodní) spolupráci. Nicméně i přes podobnost v agendě těchto skupin, je Nippon Kaigi unikátní v několika ohledech.

Ten nejzásadnější rozdíl je ve struktuře a aktivitách této skupiny. I přes to že některé nacionalistické organizace mají stejný cíl (či se jejich cíle překrývají), Nippon Kaigi se liší tím, jak jich chce dosáhnout. Nejedná se o aktivistickou skupinu ani politickou stranu, ale lobbistickou organizaci s cílem ovlivňovat japonskou politiku (Shibuichi, 179 ,2017). Podrobně rozebraná tato organizace bude samozřejmě v pozdější části této práce, nicméně již nyní je potřeba ustanovit rozdíl v těchto aktérech.

Druhým zásadním rozdílem je poté personální složení. I přes mnoho významných osobností vyjmenovaných v předchozí části, jen vzácně se někteří podílejí přímo na výkonu moci v Japonsku, mající politickou funkci či obecně na chodu japonské správy. Případ Nippon Kaigi je však, jak bude brzy objasněno, naprosto odlišný. Jako hlavní příklad může posloužit například fakt, že kabinet Shinzō Abe k roku 2017, byl složený ze 14 (z celkového počtu 20) členů této organizace, včetně premiéra samotného (Shibuichi, 193, 2017).

Jen tyto dva základní údaje naznačují, že Nippon Kaigi se od dříve uvedených opravdu značně liší. V pozdější kapitole bude tento fakt samozřejmě podrobněji rozebrán, ale už nyní by měl čtenář vidět, že co se týče japonského nacionalistického spektra, se jedná o relativně unikátní entitu.

5. Nippon Kaigi (日本会議)

Nippon Kaigi, v českém překladu Japonská konference je ultranacionalistická, pravicová lobbistická organizace založená roku 1997. Stručně řečeno se jedná o největší konzervativní organizaci v Japonsku, mezi jejímiž členy, jak už bylo zmíněno, můžeme najít například současného premiéra Shinzō Abe a většinu jeho kabinetu (Mizohata, 2016, 1).

Nutno opět zdůraznit, že se nejedná o politickou partaj, ale o lobbistickou nátlakovou skupinu. Stejně tak je zajímavé, že japonská média o tuto skupinu nejevila víceméně žádný zájem, což se ale změnilo znovuzvolením Shinzō Abe v roce 2012, jelikož program, se kterým šel do vlády, včetně personálního složení kabinetu skrz jeho současné působení v politice je do značné míry ovlivněn agendou Nippon Kaigi (Masami, Motokazu, Tadanori, Saaler, 2018, 1). Nicméně toto se netýká pouze kabinetu, ale celého japonského parlamentu. Zhruba jedna třetina všech japonských zákonodárců v parlamentu patří zároveň do Nippon Kaigi (McNeill, 2015, 4).

Jak samo Nippon Kaigi uvádí, má tři cíle, které na první pohled nemusí nikomu připadat radikálně či extremisticky. Je totiž faktem, že bez kontextu a znalosti pozadí tomu tak do jisté míry je. Cíle organizace jsou tedy následující (Nippon Kaigi):

1. Zachovat tradiční kulturu, tvořenou věčnou (yūkyū) historií a stimulovat/podporovat zdravého národního ducha.

2. Zachovat slávu a suverenitu státu a vystavět bohatou a disciplinovanou společnost, ve které každý občan najde své místo.

3. Usilovat o harmonii mezi lidstvem a přírodou, skrz realizaci světa charakterizovaného vzájemným respektem vůči kultuře, společnému soužití a prosperitě.

Organizace jako taková nicméně lobuje za konkrétní kroky, mezi které patří například reforma školství či asi nejvíce známá snaha o revizi současné japonské ústavy z roku 1947 (Masami, Motokazu, Tadanori, Saaler, 2018, 1).

Nippon Kaigi dlouhou dobu nebyla v příliš velkém zájmu médií, akademiků, a hlavně širší veřejnosti. To se však změnilo přibližně okolo roku 2015, kdy se spisovatel Sugano

Tamotsu začal problematikou zajímat a roku 2016 posléze vydal první obsáhlou publikaci28 na toto téma.

Tento stručný úvod jistě čtenáři napovídá, že jak bylo řečeno, jedná se o komplexní problematiku, která se v mnohém liší od dříve zmíněných. Nyní se tedy podíváme hlouběji na jednotlivé aspekty Nippon Kaigi a pokusíme se jí více porozumět.

5.1. Struktura a finance

Jak bylo řečeno, Nippon Kaigi se do značného zájmu akademické obce dostalo teprve nedávno, a tak množství výzkumu pro tuto práci relevantní není nijak zvlášť vyčerpávající. To ale neznamená že by významné práce na toto téma nevznikly. Co se týče struktury Nippon Kaigi, tuto problematiku zpracoval dobře Shibuichi Daiki a jeho analýza struktury této organizace je pro tuto práci nadmíru relevantní.

Skupina je dle Shibuichi složená prakticky ze tří složek, z nichž každá má svou vlastní unikátní charakteristiku. Pro pochopení toho, jak organizace využívá a získává svůj vliv, je zmapování její struktury klíčové (Shibuichi, 2017, 180).

V porovnání s jinými lobbistickými skupinami není však nijak velká co do počtu. Masmédia odhadují okolo 38 000 členů. Mimo poplatek za členství (10 000 yenů29 ročně dle Aoki Osamu), je příjem skupiny složen z příspěvků od svých přidružených organizací a sympatizantů. Některé ze šintoistických svatyň (kupříkladu Meiji Jingu) jsou velice movitými organizacemi, svatyni patří například lukrativní pozemky v Tokiu, provozuje výdělečné služby a vlastní také i baseballový stadion, a tak co se týče financí může být Nippon Kaigi dosti nápomocné. Nicméně nemáme informace o tom jaké (jestli vůbec nějaké) finance poskytují ve větší míře buddhistické organizace (Shibuichi, 2017, 184).

28 Sugano, Tamotsu. 2016. Nihon Kaigi No Kenkyū: (A Study Of The Japan Conference). Shohan. Tōkyō: Fusōsha. 29 přibližně 2000 korun českých 28

5.1.1. Složka první – Jednotná fronta různých konzervativních sil

Reprezentanti Nippon Kaigi se dělí na dvě skupiny lidí. První skupina zahrnuje okolo dvou tuctů členů elit. Lidí jako jsou významní konzervativní akademici, vysloužilí státníci, lidé v minulosti vysoce postavení v justici či významní podnikatelé. Jako příklad může posloužit například Ishihara Shintarō, známý pravicový konzervativní politik (Shibuichi, 2017, 181). Druhá skupina posléze zahrnuje představitele nejrůznějších organizací, včetně vysoce postavených členů konzervativně orientovaných náboženských organizací a šintoistických svatyň. Dále například členy Nihon Izokukai30 či Urasenke31 (Shibuichi, 2017, 181).

Je tedy jasné, že Nippon Kaigi ve svých řadách a mezi svými sympatizanty sdružuje široké spektrum konzervativních skupin, což ji rozhodně přidává na významu. Nutno však podotknout, že mnoho z nich na reálný chod organizace nemá příliš velký vliv, jelikož jsou v podstatě pouze čestnými členy (Shibuichi, 2017, 181).

Jedna z důležitých skupin přidružená k Nippon Kaigi je významná šintoistická organizace Jinja Honchō (Asociace šintoistických svatyní), jejíž předchůdce do konce Druhé světové války byl součástí státního aparátu. Dohromady zastupuje asi 80 000 svatyň (z nichž však většina je malá bez stálých kněžích). Nicméně i významné svatyně jako Ise Jingū, Atsuta Jingū či tokijská Meiji Jingū. Mimo Jinja Honchō, nicméně jako reprezentant Nippon Kaigi zde patří i kontroverzní svatyně Yasakuni (Shibuichi, 2017, 182).

Co se týče buddhistických organizací, i ty jsou ve velké míře (avšak různě výrazně) spojeny s Nippon Kaigi. Například Reiyūkai, která má dle veřejných zdrojů členskou základnu s více než pěti miliony členy (včetně těch mimo Japonsko). Další pak jako Bussho Gonenkai s více než 500 000 přidruženými domácnostmi či Nenpō Shinkyō, uvádějící více než 800 000 členů (Shibuichi, 2017, 183).

Jak lze vidět, některé prvky šintoistické víry a jistých buddhistických škol mohou být spojovány s Nippon Kaigi, nicméně to automaticky neznamená že je zde jasná korelace mezi tím mít šintoistické či buddhistické (myšleno specifické nauky) vyznání a radikálně pravicovým smýšlením. Mnoho šintoistů a buddhistů jsou samozřejmě smýšlení opačného. Například jedna z největších buddhistických organizací Sōka Gakkai je známá pro svůj pacifismus a není nijak přidružená k Nippon Kaigi (Shibuichi, 2017, 183). Stejně tak je zajímavé, že žádní poslanci

30 Japonská asociace na podporu válečných pozůstalých 31 Škola tradičních čajových ceremonií 29 koaliční strany Kōmeito32 nejsou členy Nippon Kaigi, i přes významnou shodu v ideologii a dobrý vztah mezi LDP a Kōmeito již po minimálně dvě dekády. To nicméně může být dáno rivalitou mezi Jinja Honchō a Sōka Gakkai a obecně mezi šintoismem a buddhismem v japonském politickém prostředí (Shibuichi, 2017, 183).

5.1.2. Složka druhá – Asociace zákonodárců

Druhá část Nippon Kaigi se dá tedy označit jako asociace jejích zákonodárců. Roku 1997 byl založen „parlamentní kulatý stůl pro členy Nippon Kaigi“33, dle Aoki Osamu založen hned den po založení samotné Nippon Kaigi. Z odhadovaných 289 členů je potom většina členy LDP. Členové tedy představují více než třetinu celého japonského parlamentu (Shibuichi, 2017, 183). Kulatý stůl na úrovni prefektur a měst má poté více než 1700 členů (Shibuichi, 2017, 184). Je těžké odhadnout kolik přesně členů Nippon Kaigi zahrnuje i tyto zákonodárce, nicméně tak vysoká čísla jsou pro lobbistickou organizaci významná. O to významnější že někteří z těchto členů jsou vrcholní japonští představitelé.

5.1.3. Složka třetí – Advokační skupina

Třetí složka Nippon Kaigi je její nejznámější, tedy advokační/nátlaková či lobbistická. Jedná se o efektivní pravicovou advokační skupinu s celostátní sítí čítající okolo 240 místních poboček řízených administrativním aparátem, vyznačující se svým silným nacionalismem. Tato část se dá považovat za hlavní složku samotné Nippon Kaigi (Shibuichi, 2017, 184).

Dle Aoki Osamu a Sugano Tamotsu je administrativní část Nippon Kaigi pod vedením Kabashima Yūzō složena primárně ze členů pravicové organizace s názvem Nihon Seinen Kyōgikai, volně přeloženo jako Rada japonské mládeže34. Ta byla založena roku 1970 jako veřejná (nestudentská) odnož celonárodní pravicové studentské organizace Zenkoku Gakusei Jichikai Renraku Kyōgikai35 (dále jako Zenkoku Gakkyō). Ta byla dominována členy Seichō

32 politická konzervativní strana založená členy buddhistické Sōka Gakkai 33 z anglického „Japan Conference Diet Members Roundtable“ 34 z anglického „Japan Youth Council“ 35 volně přeloženo jako „Národní styčná rada akademických senátů“ 30 no Ie36 a založena roku 1960 aby byla opozicí vůči novým levicovým studentským hnutím. Prvním předsedou Zenkoku Gakkyō byl mimojiné již zmíněný Suzuki Kunio37, v minulosti vůdčí osoba radikálně pravicového hnutí Issuikai (Shibuichi, 2017, 184). Zde může čtenář vidět, že japonská radikální pravice je do jisté míry provázána do relativně velké míry. Zenkoku Gakkyō posléze v 70. letech společně s hnutími nové levice společně zaniklo (Shibuichi, 2017, 184).

Nihon Seinen Kyōgikai posléze získala na významu roku 1976, kdy umírněný premiér z řad LDP Miki Takeo zveřejnil rozhodnutí, že jeho kabinet se nebude pokoušet prosadit dlouhotrvající politiku strany ohledně revize současné ústavy (především tedy článku 9). Vzhledem k minimální podpoře revize z vedení strany se Nihon Seinen Kyōgikai spojilo s radikálnějšími politiky LDP (Shibuichi, 2017, 184).

5.2. Historie a vznik

Nippon Kaigi bylo roku 1997 založeno splynutím dvou konzervativních skupin, Nihon o Mamoru Kokumin Kaigi, tedy Národní konference pro obranu Japonka38 a Nihon o Mamoru Kai, v překladu Asociace pro obranu Japonska39. První uvedená byla založena roku 1981 asi 800 členy pravicových a konzervativních elit z řad podnikatelů, politiků, akademiků a duchovních, s tím, že tato skupina má původ v Gengō hōseika undo, hnutí pro formalizaci císařského kalendářního systému40 (Shibuichi, 2017, 182).

Druhá z uvedených, Nihon o Mamoru Kai, byla založena roku 1974 jako zaštiťující organizace pro různé konzervativní a pravicové náboženské skupiny. Skupina vznikla za přičinění významných hlav japonských náboženských skupin, primárně tedy šintoistických, ale ne exkluzivně. Včetně například i části buddhistické obce či Taniguchi Masaharu, zakladatele již zmíněného Seicho No Ie (Shibuichi, 2017, 182).

36 Japonské monoteistické nové náboženské hnutí získávající na vlivu od konce druhé světové války, dnes má okolo 1 500 000 členů po celém světě (Seicho-No-Ie) 37 nicméně ten byl posléze za své názory ze Seichō no Ie vyřazen (Shibuichi, 2017, 184) 38 z anglického „National Conference to Defend Japan“ 39 z anglického „Association to Defend Japan“ 40 z anglického „Movement to Formalize the Imperial Calendar“ 31

K tomuto spojení do Nippon Kaigi došlo pravděpodobně z vícero důvodů. Zaprvé, dle Aoki Osamu měli obě organizace víceméně shodný administrativní aparát (vedený Kabashima Yūzō), nad nímž měla také vliv tehdejší hlava chrámu Meiji, spojení tedy usnadňovalo koordinace při společných aktivitách. Vedení se shodlo na spojení, jelikož to usnadňovalo fungování organizace a zároveň, vzhledem ke shodné ideologii předpokládali, že nová, větší organizace bude sloužit jako širší platforma pro národně konzervativní hnutí (Shibuichi, 2017, 182). Což jak vidíme, se víceméně prokázalo.

5.3. Program

Program Nippon Kaigi, jak ho organizace prezentuje, je relativně obecný, nicméně i z něj můžeme relativně jednoduše identifikovat směřování organizace. Skládá se ze šesti následujících bodů, tedy cílů, ke kterým Nippon Kaigi směřuje (Nippon Kaigi). Mizohata Sachie posléze stručně (a relativně kriticky) vysvětluje tyto body následovně (Mizohata, 2016, 4-5).

1. Budování krásné tradice národního charakteru pro Japonsko

- podpora instituce císaře, jakožto srdce japonského národa a obyvatelstva

2. Nová ústava stavěná pro novou éru

- zrušení ústavy kterou přinesla americká poválečná okupace a obnovení plné nezávislosti

3. Politika, která chrání národní reputaci a životy jejích lidí

- podpora politiky hájící národní zájmy, reputaci a suverenitu

4. Tvorba vzdělání, které podporuje japonské vnímání

- podpora patriotistického vzdělávání mládeže

5. Přispívat ke světovému mírů zvyšováním národní ochrany

- posílit vlastní vojenské kapacity vůči sílící možnosti hrozby ze strany ČLR a KLDR

6. Přátelství se světem svázaným v duchu koexistence a společné prosperity

- budování dobrých vztahů s ostatními zeměmi

Z těchto bodů vidíme, že se jedná o velice obecný program ideového rázu, jelikož žádný z bodů (možná až na bod číslo dva), neuvádí přímé politiky, které by chtěla organizace protlačovat.

Nicméně Shibuichi Daito poskytuje hlubší analýzu Nippon Kaigi a hlavních cílů, kterých se snaží svými aktivitami dosáhnout. Dají se rozdělit do zhruba sedmi kategorií dle oblasti, ve kterých se snaží ovlivnit stávající skutečnosti (Shibuichi, 2017, 193-194).

1. Z hlediska historie

- Ospravedlnit roli Japonského válečného úsilí ve Druhé světové válce

- Oponovat japonské vládě při omluvných aktivitách za války a japonský kolonialismus

- Oponovat Číně ohledně problematiky Nankingského masakru a Koreji v otázce takzvaných „žen útěchy“41

- Vyvíjet tlak na zákonodárce, aby se účastnili návštěv svatyně Yasukuni

2. Z hlediska vzdělání

- Prosazovat patriotistické vzdělávání

- Oponovat přílišnému důrazu na občanská práva ve vzdělávání

- Oponovat tomu čemu nazývají liberální genderové vzdělávání

- Propagovat loajalitu vůči státu a císaři

- Publikovat a prosazovat školní učebnice podporující názory které Nippon Kaigi zastává

41 z anglického „Comfort women“ 33

3. Týkající se revize ústavy a jiných vládních politik

- Vybudování (formalizace) ozbrojených sil

- Prosazování myšlenky kolektivní sebeobrany

- (Znovu)ustanovení úřadu císaře jako hlavy státu

- Oponovat vládním projektům na podporu rovnoprávnosti pohlaví na pracovištích

- Oponovat návrhům na udělení hlasovacího práva mimo japonské občany

4. Týkající se císařských institucí a šintoismu

- Legalizovat (normalizovat) císařský kalendářní systém

- Oslavovat bývalého císaře Shōwa (Hirohito)

- Vyvíjet tlak na vládu, aby pietní a korunovační ceremonie byli výrazně v šintoistickém stylu

- Vyvíjet tlak na vládu, aby organizovala šintoistické slavnosti na oslavu výročí korunovace mýtického císaře Jimmu, bájného zakladatele Japonska a jeho prvního císaře

- Oponovat myšlence, že by se žena mohla stát císařem, či že by císařská linie pokračovala skrz ženskou rodovou linii

5. Týkající se zvyklostí

- Oponovat legalizaci systému umožňujícím manželovi a manželce ponechat si původní příjmení

6. Týkající se zahraničních vztahů

- Oponovat dotacím místních samospráv vůči korejským školám podporovaných z KLDR

- Požadovat od KLDR navrácení japonských rukojmích

- Požadovat od KLDR zastavení výzkumu zbraní hromadného ničení

- Požadovat od Číny, aby opustila od vysílání vládních plavidel do problematické zóny souostroví Senkaku/Diaoyu

- Požadovat od Jižní Koreji, aby navrátila ostrov Takeshima/Dokdo42

- Požadovat od Ruské Federace navrácení Severních teritorií/Kurilských ostrovů43

7. Ostatní

- Oponovat a kritizovat levicové/liberální masmédia

- Oponovat vůči levicovým odborům japonských učitelů (Nihon Kyōshokuin Kumiai)

- Legalizovat (normalizovat) japonskou národní vlajku a hymnu

Tento obsáhlý seznam cílů do jisté míry shrnuje snažení Nippon Kaigi. Některé z nich představují kontinuální snahu zamezit implementaci liberálnějších politik a některé představují přímé cíle (z nichž některé se podařilo již splnit). Nicméně otázkou zůstává, jak je možné, že Nippon Kaigi, se svými relativně krajními názory stále prosperuje a nabývá na důležitosti? Jedním z možných důvodů (který bude v pozdější části probrán podrobněji) je celkový úpadek opozičních levicových uskupení, a tudíž neexistence reálné opozice (Shibuichi, 2017, 192).

5.4. Problematika

V této části by bylo dobré alespoň zběžně pro orientaci představit mnohé problémy a kauzy na kterých se Nippon Kaigi (a do značné míry obecně celá radikální japonská pravice) profiluje. Ať už se jedná o domácí či zahraniční politiku, jak již bylo poukázáno v dřívějších částech práce, tyto sféry zájmu se často prolínají. Jak si jistě čtenář může všimnout, do velké míry se pak tyto problémy shodují s programovými body organizace. Nutno podotknout že se zdaleka nejedná o kompletní seznam, nýbrž o jedny z nejvíce výrazných problematik, jejichž znalost je pro pochopení snah Nippon Kaigi podstatná.

42 Takeshima je japonským názvem ostrova, zatímco Dokdo je názvem korejským 43 opět, jedná se o japonský název a název ruský (v této posloupnosti) 35

5.4.1. Teritoriální spory

Japonsko je zemí, kde stále existuje množství nedořešených konfliktů o různá teritoria, na které si Japonsko nárokuje právo. Z toho samozřejmě vyplívá, že zde existuje i jistý antagonismus mezi aktéry mezi kterými tyto spory jsou. Nutno však podotknout že tyto negativní vztahy nejsou dány pouze existencí teritoriálních sporů, ale jsou mnohem komplikovanějším tématem. V praxi jde víceméně o čtyři více či méně významné území které budou stručně představeny.

5.4.1.1. Kurilské ostrovy

V Japonsku také označované jako Severní teritoria. Jedná se o území (souostroví) hraničící na severu japonského ostrova Hokkaido s Ruskou Federací. Toto území Japonsko získalo od Ruska v roce 1875 výměnou za ostrov Sakhalin. To se však změnilo v roce 1945, kdy SSSR vyhlásila Japonsku válku. Jednotky Sovětského svazu území zabrali a roku 1946 se z něj stala nová sovětská provincie. Od té doby Japonsko považuje ostrovy za okupované a zabrání za nelegální (Pedrozo, 2016, 123-124).

Bilaterální jednání probíhají intenzivněji od roky 1955 (Pedrozo, 2016, 124), nicméně i přes pokračující snahy o vyřešení situace k žádnému finálnímu verdiktu nedošlo, jelikož rozhodnutí visí pouze n jednání mezi Ruskou Federací a Japonskem, a i přeš jisté snahy v nedávné době, stále tento problém výrazně zatěžuje bilaterální vztahy mezi Ruskem a Japonskem (Pedrozo, 2016, 125-129).

5.4.1.2. Souostroví Senkaku/Diaoyu

Jedná se o pět malých neobydlených ostrovů a tří kamenných uskupení přibližně 120 námořních mil44 severně od Taiwanu, 200 nm východně od kontinentální Číny a 190 nm jihozápadně od japonského ostrovu Okinawa. Všechny zmíněné země si toto území nárokují. V historii o souostroví nebyl příliš velký zájem, to se ale změnilo po roce 1969, poté co byla

44 dále „nm“ 36 zveřejněna zpráva ECAFE45 tvrdící, že území může obsahovat významné naleziště ropy a zemního plynu (Pedrozo, 2016, 136).

Pravdou však zůstává že do dnešního dne území pro těžbu nerostných surovin využito zatím nebylo. Souostroví je však také strategickým územím ležícím blízko důležitých mořských cest a významným lovištěm ryb. I přes spory mezi zmíněnými státy, efektivní administrativní kontrolu nad souostrovím drží Japonsko (Pedrozo, 2016, 137-139), což jak bylo v práci zmíněno vyvolává nemalé problémy.

5.4.1.3. Takeshima/Dokdo

Těchto několik ostrůvků mezi Japonskem a Jižní Koreou hraje relativně významnou roli v bilaterálních vztazích těchto států. Oba dva státy si nárokují toto území, avšak je okupováno Jižní Koreou od roku 1954 (Pedrozo, 2016, 131). Není cílem této práce rozebírat komplikované pozadí ohledně právní stránky tohoto sporu, faktem však zůstává že zůstávám sporem mezi těmito státy a jedním z ohnisek, které radikální pravice v Japonsku využívá.

5.4.1.4. Okinotorishima

Dle Japonska se jedná o nejjižnější ostrov japonského souostroví, dle ČLR pouze o soubor skal. Tento spor se táhne od roku 2004. Nejde však ale o území samotné, ale o exkluzivní ekonomickou zónu které (bereme-li že se o ostrov skutečně jedná) kterou ostrov vytváří (Yoshikawa, 2007, 1). Nicméně i toto území je spojováno s radikální pravicí, již zmíněná Nippon Foundation, založená radikálním pravicovým aktivistou Sasakawa Ryōichi se výrazně zapojuje do tohoto sporu (Yoshikawa, 2007, 5-6).

45 United Nations Economic Commission for Asia and the Far East 37

5.4.2. Poválečná ústava

Dalším výrazným ohniskem pro radikální pravici je jeho poválečná, americkou okupační správou předložená ústava. Představená roku 1946 a schválena roku 1947, byla a dodnes je velice specifickou ústavou. Stejně jako u mnoha jiných ústav, mnohé z článků nabízí různé interpretace z čehož taky vyplívá řada problémů.

Ten nejvíce probíraný je výklad Článku 9 Japonské ústavy. Článek 9 v českém překladu zní následovně (The Constitution of Japan):

„V upřímné touze po mezinárodním míru založeném na spravedlnosti a řádu, japonský lid se navždy vzdává války, jakožto suverénního práva státu a hrozby užití síly jako prostředku pro řešení mezinárodních sporů.“

Aby cíl v předchozím paragrafu byl naplněn, pozemní, námořní a vzdušné síly, stejně jako jiné válečné prostředky, nebudou nikdy udržovány. Státu nebudou přiznána práva vyplývající z válečného stavu“46

Z toho vyplívá i problematický status Japonských ozbrojených sil. Jelikož dle ústavy Japonsko armádu nesmí udržovat, fakticky vlastní pouze JSDF 47 , tedy Sebeobranné síly Japonska. S tím značná část japonské populace, v čele s LDP nesouhlasí a již dlouhou dobou je cílem LDP a premiéra Shinzō Abe revize ústavy (Wright, 2018). Nicméně jak bylo uvedeno v předešlé kapitole, je to stejně tak i v souladu s cíli Nippon Kaigi.

Co se týče ústavy, více článků (mimo Článek 9) vyvolává kontroverze, například Článek 20 zaručující svobodu vyznání a zákaz jakékoliv podpory náboženských organizací ze strany státu bývá mnohdy kritizován a také porušován, často v kombinaci s Článkem 89 ústavy, zakazujícím vynakládání veřejných financí na náboženské účely. Jako příklad může posloužit některý ze známých případů, například soudní spor ohledně příspěvků svatyni Ehime z roku 1992 (Supreme Court of Japan, 1997), či případ svatyně Sorachibuto z roku 2007 (Supreme Court of Japan, 2010).

Tento výčet není zdaleka kompletní. I další články Ústavy jsou někdy velice problematické, stejně tak problematika Nejvyššího soudu, způsob dosazování soudců do něj a

46 z anglikého překladu dostupného na uvedené adrese japonské vlády https://japan.kantei.go.jp/constitution_and_government_of_japan/constitution_e.html 47 anglická zkratka pro „Japan Self-Defense Force“ 38 nejrůznější případy porušující Japonskou ústavu ze strany samotné vlády jsou velice zajímavým a komplikovaným tématem. Tato práce se na nicméně nezaměřuje primárně na problematiku Japonské ústavy, a tak až na zmíněnou problematiku Japonského nejvyššího soudu v pozdější kapitole nebudou další jmenované dále rozebírány.

5.4.3. Historický revisionismus

Jak již bylo u některých skupin zmíněno, stejně jak u programu Nippon Kaigi, ospravedlňování Japonského válečného úsilí, zmírňovaní jeho dopadů či závažnosti různých válečných zločinů je společný rys pro výraznou část radikálního pravicového spektra.

Válečná historie Japonska byla vždy ožehavým tématem pro japonskou radikální pravici, kdy v průběhu druhé poloviny 20. století se převaha té či oné strany (tedy ultrakonzervativců snažící se o revisionismus na jedné straně a liberálů na straně druhé) relativně často měnila, nicméně roku 1987 zaznamenali nacionalisté výhru vydáním první poválečné nacionalistické učebnice v poválečném Japonsku (Nozaki, 2002). Tento spor nicméně pokračuje dodnes (Fukuoka, 2018, 313-314).

5.4.4. LGBT

Japonsko, stejně tak jako většina asijských států je do jisté míry relativně silně konzervativní a není tedy divu, že problematika práv menšin s odlišnou sexuální orientací je jedním z témat, které krajní pravice přejímá.

Jak již bylo řečeno dříve, některé ze skupin radikální pravice či někteří členové vládnoucí LDP se na toto téma zaměřují (Harding, 2015). V poslední době se další z politiků LDP, Mio Sugita nechvalně proslavila nenávistnými poznámky vůči homosexuální komunitě (Sapra, 2018).

5.4.5. KLDR

Severní Korea je pro Nippon Kaigi důležitým bodem, ať už kvůli bezpečnosti Japonska, tak kvůli nedořešeným vztahům z minulosti. Zde mluvím primárně o Japonském zájmu na vyřešení problematiky jaderné KLDR a navrácení rukojmích, které v minulosti severokorejský režim unesl z Japonska (Avery, 2008). Tato problematika je spolu úzce spjata, a tak KLDR představuje významnou problematiku na které se Nippon Kaigi také profiluje.

Zůstává však i například problematika severokorejského napojení na některé etnické školy v Japonsku. Kontroverzní organizace Chongryon, napojená na etnické (korejské) školství v Japonsku a vztah Japonské vlády k ní zůstává do dnes ožehavým problémem (Durand, 2017, 95-96).

5.4.6. Rovnoprávnost mužů a žen

Dalším tématem je rovnost práv pohlaví. Je sice pravdou, že premiér Abe a jeho propagovaná „womenomics“ v rámci ekonomické reformy propaguje větší zapojení žen do pracovního procesu a má zlepšit postavení žen ve společnosti, to je ale vzhledem ke specifikům japonského pracovního prostředí dosti obtížné (Oda, Reynolds, 2018)

Dalším jevem jsou také ultrakonzervativní názory některých politiků LDP, které jsou do jisté míry tolerované a jen relativně vzácně trestané. Co se týče názorů na ženy v politice, Suzuki Akihiro v roce 2014 pokřikoval na poslankyni Shiomura Ayaka sexistické poznámky během jejího projevu na půdě parlamentu na téma sexismu. Případ nicméně zaujal ohromnou pozornost médií a Suzuki Akihiro posléze na svůj post rezignoval a veřejně se omluvil (De Graaf, 2014). Dalším důkazem přetrvávajícího problému je například minimum kandidátek na listinách vládnoucí LDP (nicméně i jiných stran) ve volbách (McCurry, 2014b). Nedávným případem poté může být pozdvižení vyvolané některými lokálními politiky v Kumamoto, kdy zastupitelka Ogata Yuka přinesla na zasedání své dítě, čímž chtěla upozornit na problémy zapojení matek zpět do profesního života, což zvedlo vlnu nevole mezi konzervativními politiky (Fifield, Oda, 2017).

5.4.7. Úřad císaře

Úřad císaře a jeho samotná osoba vždy držela v očích konzervativních japonců velký význam. I přes vyhlášku roku 1946, kdy se císař Hirohito veřejně vzdal své božské podstaty (National Diet Library, 2003), je stále úřad císaře vnímán s velkou úctou a respektem.

Jak již bylo zmíněno dříve v této práci, i přes svobodu slova je kritika císaře vnímána jako relativní taboo, a taková kritika může vyvolat hněv krajní pravice, jako již například v případě zmíněného starosty Nagasaki Motoshima Hitoshi (Time, 1990). Kritika císaře z vysokých postů je i dnes velice kontroverzní. Poté co hlavní kněz svatyně Yasakuni Kunio Kohori kritizoval císaře Akihoto a jeho neúčast při návštěvách svatyně Yasakuni, byl nucen ze svého postu odstoupit (The Asahi Shimbun, 2018).

Toto se týká i samotného úřadu císaře. V dnešní době platí ohledně následnictví zákony přijaté už v době císaře Meiji, a to takové, které dovolují pouze mužskému potomku z mužské linie být jmenován císařem. Což je také status, který japonští konzervativci a radikální pravice chce zachovat. Tato problematika provází japonskou společnost (propojena s již zmíněnou rovnoprávností mužů a žen) již dlouhou dobu (Curtin, 2006) a přetrvává dodnes (The Japan Times, 2017).

5.4.8. Yasakuni

Kontroverze ohledně šintoistické svatyně Yasukuni existuje v Japonsku víceméně od roku 1978, kdy se vedení svatyně rozhodlo umístit duše popravených válečných zločinců kategorie A mezi ostatní duše zesnulých vojáků (O’Dwyer, 2010, 147). Svatyně samotná je však mnohem starší. Od roku 1853 je zasvěcená válečným obětem z Japonské občanské války, a pro stejný účel využívána i do budoucna (Koga, 2016, 321).

Poté co se zjistilo, že svatyně obsahuje duše zesnulých válečných zločinců, císař Hirohito přestal svatyni navštěvovat, i přes to, že informace se na veřejnost dostala až později (Tamamoto, 2001, 36). Jeho syn Akihito tuto tradici následuje (Sieg, 2018).

To však neplatí pro ostatní japonské politické představitele. Jak bylo uvedeno, Yasukuni a její zaštiťující organizace je spjata s Nippon Kaigi a mnoho členů vlády dnešní i minulé tuto kontroverzní svatyni navštěvuje a tím vyvolává negativní reakce ze zahraničí. Jedná se o mnohé

41 vrcholné představitele vlády, v minulosti například premiér Koizumi (Koga, 2016, 333) či dnes vládnoucí premiér Abe (Koga 2016, 332).

5.5. Významní členové

V této části budou představeni vybraní členové Nippon Kaigi a přiblížena sestava současného vládního kabinetu. Vzhledem k jejich významným pozicím v japonské společnosti je vhodné dát čtenáři stručný přehled.

V první řadě tedy Shinzō Abe. Nynější premiér Japonska od roku 2012 (a také v letech 2006-2007), v dnešní době třetí nejdéle sloužící premiér v japonských poválečných dějinách, vůdce Liberální Demokratické Strany a člen Nippon Kaigi.

V organizaci drží post více prezidenta jejího již zmíněného „parlamentního kulatého stolu pro členy Nippon Kaigi“ (Shibuichi, 2017, 108). Stejně jako Nippon Kaigi a obecně LDP, Abe dlouhodobě podporuje konzervativní ideje, jenž zmínění aktéři zastupují, nicméně z nich nejvíce v popředí je kontroverzní revize japonské ústavy (Matsui, 2018, 59-60).

Shinzō Abe je proponentem revize již zmíněného Článku 9 japonské ústavy, tedy článku, jež zabraňuje stát se Japonsku „normálním státem“, není kompatibilní s tradičními japonskými hodnotami a byl japonskému lidu vnucen (Matsui, 2018, 60).

Abe je i v Japonsku kontroverzní osobou, i přes řadu skandálů která spojuje jeho blízké okolí, či přímo jeho osobu s korupcí, je Abe nadále odhodlaný pokračovat v politické dráze. Což potvrdil, když vyhrál volby o post předsedy LDP na další tři roky (Osaki, 2018).

V jednom z případů je Abe spojován s podporou jeho dlouholetého přítele, v otevření oddělení veterinární medicíny na univerzitě Kake Gakuen a posléze zamlžování ohledně jeho role v tomto případu. V druhém poté podpora silně konzervativní školky Moritomo Gakuen, kdy majitel dostal v roce 2016 od vlády výrazně výhodnou nabídku na odkoupení pozemku ve městě Osaka. Skandál posléze prohloubil i fakt, že čestnou ředitelkou školky byla na čas (do její rezignace) manželka Shinzō Abe, Akie Abe (Sposato, 2018).

I přes to je však podpora jeho vládní koalice a strany samotné relativně vysoká. Otázkou zůstává, jak dlouho však vydrží do budoucna a v jaké výši. Faktem ale je, že Abe je stále odhodlán protlačit revizi ústavy (The Japan Times, 2018a), což ale i navzdory jeho popularitě

42 je otázkou, zda se tak stane. Jelikož LDP potřebuje ústavní většinu v parlamentu a posléze i vítězství v celonárodním referendu, což není ani pro nejsilnější stranu v japonském politickém spektru jednoduché a názory veřejnosti zůstávají značně rozporuplné (The Japan Times, 2018b).

V předchozí části práce bylo již sděleno, že velká část současného vládního kabinetu se sestává z členů Nippon Kaigi, nicméně pro úplnost by bylo dobré, aspoň stručně představit jeho složení. Po několika restrukturalizacích kabinetu je k listopadu 2018 stav vlády následující (Prime Minister of Japan and His Cabinet, 2018) (The Point, 2018).

- Shinzō Abe, premiér Japonska a předseda LDP

- Aso Taro, ministr financí a vicepremiér Japonska

- Yamashita Takashi, ministr spravedlnosti

- Shibayama Masahiko, ministr školství, kultury, sportu, vědy a technologií

- Nemoto Takumi, ministr zdraví, práce a sociálních věcí

- Seko Hiroshige, ministr ekonomie, obchodu a průmyslu

- Yoshikawa Takamori, ministr agrikultury, lesnictví a rybolovu

- Iwaya Takeshi, ministr obrany

- Suga Yoshihide, tajemník kabinetu

- Watanabe Hiromichi, ministr pro rekonstrukci

- Yamamoto Junzo, předseda národní komise pro veřejnou bezpečnost

- Miyakoshi Mitsuhiro, ministr pro podporu dynamického zapojení všech občanů

- Motegi Toshimitsu, minist pro ekonomické a fiskální politiky

- Katsunobu Kato, ministr pro řešení otázky snižující se porodnosti

- Katayama Satsuki, ministryně pro regionální revitalizaci

- Katayama Yoshitaka, ministr pro přípravu Olympijských her v Tokiu 2020

15 ze 20 členů kabinetu je tedy zároveň členy organizace Nippon Kaigi, stejně tak i dalších, například šintoistických organizací (The Point, 2018), což ukazuje vliv ultrakonzervativních proudů v japonském politickém spektru. Nejedná se zároveň o nový úkaz. Není to poprvé co Abe složil svůj kabinet ze členů Nippon Kaigi a tento jev je u jeho ministrů častý (Shibuichi, 2017, 193).

Na závěr bude představen stručně Takubo Tadae, nynější prezident organizace od roku 2015, poté co nahradil Miyoshi Tōru, bývalého soudce japonského nejvyššího soudu (Mizohata, 2016, 3). Jedná se o emeritního profesora na soukromé Kyorin University a viceprezidenta Japonského institutu národních zásad48, konzervativního think tanku založeného roku 2007. Je známým politickým kritikem, například v oblasti jaderného zbrojení, kde nezastává antijadernou pozici typickou pro velkou většinu japonského politického spektra a japonské veřejnosti obecně (Kurosawa, 2004, 113).

48 z anglického „Japan Institute for National Fundamentals“ 44

6. Vztah s vybranými relevantními aktéry japonského systému

Již ze začátku práce jsem psal, že cíle a program japonských krajně pravicových organizací je mnohdy do velké míry (či víceméně naprosto) shodný, a tak je logické, že ve svém snažení není Nippon Kaigi v japonském systému sama. Někteří aktéři (jako například další radikální pravicové či ultrakonzervativní skupiny) byli již zmíněny, to však ale neplatí pro všechny. Stejně tak budou okrajově zmínění někteří zahraniční aktéři, alespoň vyjadřující sympatie vůči idejím Nippon Kaigi.

6.1. Vztah pozitivní

Tato část se zaměří na vztah Nippon Kaigi s relevantními aktéry, které do větší či menší míry napomáhají jejímu snažení. Do značné míry bylo toto téma rozebráno v průběhu práce, tato část tedy bude sloužit pouze jako stručný souhrn reálií s tím, že vícero dopodrobna se tématem zaobírají předchozí kapitoly. To však neplatí pro případ problematiky nejvyššího soudu, který byl prozatím v práci pouze okrajově zmíněn.

6.1.1. Liberálně demokratická strana

V případě LDP se jedná zajisté o nejsilnějšího spojence a platformu pro prosazování svých hodnot v jednom. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že je těžké říci kde LDP začíná a Nippon Kaigi končí. Jen vzhledem k dominanci členství Nippon Kaigi v současném vládním kabinetu je relativně jasné, že spojení těchto dvou aktérů není nevýznamného rázu.

Již víceméně od vzniku Nippon Kaigi bylo napojení na LDP klíčovým prvkem. Den před vznikem Nippon Kaigi (29. května 1977), se členové LDP Obuchi Keizō and Mori Yoshirō sešli s Ozawa Tatsuo (mimo LDP) a vytvořili již dříve zmíněný „parlamentní kulatý stůl pro členy Nippon Kaigi“ s cílem podpory a napojení na Nippon Kaigi (Yoshifumi, 2017, 9).

Společná koordinace v prosazování politik a ovlivňování politické debaty ze strany Nippon Kaigi je přítomno víceméně od jejího vzniku. Od podpory patriotisticky zaměřeného vzdělávání po reformu ústavy, Nippon Kaigi a LDP spolupracují na shodných cílech již od počátku organizace (Yoshifumi, 2017, 9-12).

6.1.2. Nejvyšší soud

Relativně překvapující může být pro čtenáře i problematika okolo Nejvyššího soudu Japonska. V Japonsku je Nejvyšší soud autoritou pro řešení ústavních otázek, jelikož přímo institut ústavního soudu v Japonsku nenajdeme. Veškeré otázky a spory spojené s ústavou a jejím výkladem řeší Nejvyšší soud (Supreme Court of Japan, 2006, 2).

Tím pádem má Nejvyšší soud hlavní slovo v otázkách výkladu ústavy a řešení jejího porušení. Jak již bylo zmíněno, Článek 9 ústavy není jediným kontroverzním a mnohé další bývají předmětem sporu vycházejícího z různých interpretací (jako například již zmíněné případy v podkapitole o současné ústavě). Nicméně k jisté kontroverzi může dojít, když se podíváme na způsob volby soudců a vezmeme v potaz politický systém Japonska.

Nejvyšší soudce je dosazován samotným císařem, po nominaci onoho jedince kabinetem. Další soudci Nejvyššího soudu jsou posléze taktéž jmenováni fakticky kabinetem. Další (nižší instance) soudců je posléze taktéž dosazena kabinetem z listu kandidátů předložených Nejvyšším soudem (Supreme Court of Japan, 2006, 9). Osoby nominované nemusí poté nutně profesionální soudci, nýbrž „osoby se hlubokou vnímavostí a rozsáhlou znalostí práva“. Nicméně alespoň 10 soudců z 15 musí být vybráni z řad soudců, veřejných žalobců, právníků a profesorů práva (Supreme Court of Japan, 2006, 9). Soudci posléze mohou být ve volbách odvoláni v parlamentních volbách do dolní sněmovny, konajících se po jejich dosazení, to se však zatím ani jednou nestalo (Supreme Court of Japan, 2006, 9).

Nicméně systém, ve kterém vládne od 50. let víceméně jedna strana znamená logicky, že soudci Nejvyššího soudu jsou právě lidé nominovaní pouze vládnoucí LDP. A faktem zůstává, že japonský Nejvyšší soud příliš své autority na kontrolu ústavnosti všech zákonů, nařízení, regulací a oficiálních aktů nevyužívá. Od svého založení roku 1947 této možnosti využil celkem desetkrát. Je však pravdou, že pět z těchto případů nastali až po roce 2002, zvyšujíc aktivitu Nejvyššího soudu v posledních dvou desetiletích oproti minulému století (Hasebe, 2018, 672-673).

Nejvyšší soud měl v japonském systému hrát velice důležitou politickou roli při ochraně ústavnosti vůči vládě, nicméně si vyvinul velmi konzervativní přístup (vzhledem k volbě soudců logické) a mnohokrát rozhodl se případy vznesené opozicí nezabývat, odvolávající se na velice přísné podmínky pro přijetí ústavních případů a ve většině případů se pouze přijal

46 vysvětlení vlády. Dá se tak do jisté míry říct, že soud si vyvinul velmi konzervativní, neintervenční přístup k otázkám ústavnosti práva (Matsui, 2011, 1375-1376).

Můžeme tedy říct, že tento přístup je Nippon Kaigi minimálně nápomocný. Soud, který neaplikuje ve velké míře svou pravomoc na kontrolu ústavnosti kroků vlády LDP, napomáhá právě tomu, aby vláda a Nippon Kaigi mohla vykládat některé skutečnosti po svém, bez přílišného tlaku Nejvyššího soudu. Tomu pomáhá i fakt, že soud se odmítá ve velké míře zabývat silně politizovanými případy, což bylo dokázáno například na kauze Suganawa z roku 1959, či kauza Tomabechi z roku 1960 (Matsui, 2011, 1387).

6.1.3. Další ultrakonzervativně orientované a radikálně pravicové skupiny

Jak už bylo mnohokrát řečeno, vzhledem ke shodě v programových bodech je značná část radikálně pravicového spektra v Japonsku spojena minimálně v rovině hodnotové. Nicméně největší důkazem této spolupráce je samotné složení Nippon Kaigi. Viz kapitola o složení a vývoji organizace, jelikož Nippon Kaigi je zaštiťující entita pro velké množství radikálně pravicových a ultrakonzervativních skupin (Shibuichi, 2017, 181).

Nicméně podpora (či minimálně sympatie) vůči politikám LDP a Nippon Kaigi nejsou exkluzivní pouze pro Japonsko, ale viditelné i v zahraničí. Někteří známí proponenti populismu jako Simone di Stefano z italského neofašistického hnutí CasaPound, Jan Moldenhauer z Alternativy pro Německo či bývalý poradce Donalda Trumpa Steve Bannon se vyslovili pro podporu japonské krajně pravicové agendy (Hofmann, 2018).

6.2. Vztah negativní

V této kapitole se zaměřím na relevantní opoziční aktéry, kterým Nippon Kaigi v dosahování svých cílů čelí. Stejně tak se zaměřím na překážky, které se sice nedají nazvat přímo opozicí, ale snahám Nippon Kaigi nepřispívají a prosazování jejího programu více či méně oponují.

6.2.1. Politická opozice

I přes sílu LDP a její koalici, není hnutí schopno dosáhnout svých programových cílů lehce. Po posledních volbách drží vládní koalice v dolní sněmovně 313 křesel z 465 možných (The House of Representatives Japan, 2018), což ji sice dává většinu, a tudíž možnosti opozice jsou omezené, nicméně stále čítají dohromady 152 členů sněmovny. Co se týče horní sněmovny, zde koalice drží 151 křesel ze 242 možných (House of Councillors, 2018).

Nicméně jak už bylo naznačeno dříve v práci, politická opozice má více než jeden problém, aby mohla efektivně oponovat LDP a zájmům Nippon Kaigi. Díky dlouhému vládnutí LDP skrz moderní japonskou historii, nezkušenost jiných politických stran či jejich skandálům, nikdy opozice nedokázala dlouho dobu nabourat vládnutí konzervativní LDP. Paradoxně největší míra opozice vůči politikám LDP přichází z vně strany, od mnoha frakcí, na které se LDP dělí. Je ale pravdou, že od dob vládnutí Shinzō Abe, je frakcionalismus uvnitř strany oslaben (Stockwin, 2018).

Ve finále však opoziční strany podrývají LDP na regionální úrovni a fungují jako hlasitá opozice vůči obecně ne příliš podporovaným politikám, jako je třeba Nippon Kaigi protlačovaná revize Článku 9 japonské ústavy. Z opozičních stran je momentálně rozhodně nejsilnější liberální středo-levicová CDP, Ústavní demokratická strana Japonska (Sieg, 2017).

6.2.2. Kōmeito

I přes to, že je Kōmeito stranou, která tvoří společně s LDP vládní koalici, a tak se nedá označit za oponenta, nejedná se o stranu, která by bez výhrad podporovala návrhy LDP či postupovala v souladu s programem Nippon Kaigi. Například ožehavým dlouhodobým problémem je snaha LDP a Nippon Kaigi o revizi ústavy (Nikkei Asian Review, 2017).

Tento problém vešel v poslední době opět do popředí, v listopadu 2018 LDP oznámila že představí návrh revize ústavy, nicméně to vše bez konzultace se svým koaličním partnerem (The Japan Times, 2018c).

Je nutno však zdůraznit že i přes shodu v programu která vysvětluje koaliční spolupráci má Kōmeito s LDP mnoho zásadních rozdílů. Mimo jiné vize ohledně ústavy mezi ně patří již zmíněná jiná náboženská orientace. Zatímco LDP je otevřeně pro podporu šintoismu a jeho

48 institucí (Nippon Kaigi pak do značné míry, viz. program), Kōmeito je založená jako politické hnutí náboženské skupiny Soka Gakkai (Lee, 1970, 501-502).

6.2.3. Japonská veřejnost

Neméně výraznou překážkou pro naplnění programu Nippon Kaigi je poté samotná japonská veřejnost. I přes víceméně nepřetržité vítězství LDP ve volbách, není jejich voličská základna samozřejmě ve všem jednotná. To jde nejlépe vidět na porážce LDP ve volbách roku 2009 dnes již neexistující Demokratickou stranou Japonska (Maeda, 2010, 889).

Je faktem, že tradičně má LDP silnou podporu na japonském venkově, nicméně ani ta není nijak silně ideologická, ale plynoucí spíše z politik výhodných pro tuto část země. Což do jisté míry dokazuje pokles této popularity, vzhledem k nepopulárním reformám premiéra Koizumi po roce 2001, znamenající menší důraz na rozvoj venkova (Maeda, 2010, 893-894).

Bylo by tedy bláhové tvrdit, že voličská základna LDP je jakýmsi skoro až homogenním uskupením. Stejně tak je veřejnost rozdělená na některých kontroverzních návrzích jako je právě několikrát zmíněná revize ústavy. Průzkumy z dubna 2018 ukazují, že více než polovina japonských voličů je proti zásadním zásahům do ústavy (The Japan Times, 2018b), což je jeden ze zásadních bodů Nippon Kaigi. Těmto snahám nepomáhá ani průběžně klesající podpora pro změny navrhované současným kabinetem. Je tedy fakt, že pro současnou vládu bude velice problematické získat dostatečnou podporu s ubývajícím časem (Cucek, 2018).

7. Shrnutí a závěr

Cílem této práce bylo pokusit se charakterizovat japonskou lobbistickou organizaci Nippon Kaigi a věřím, že do značné míry se to podařilo. Jedná se tedy o ultrakonzervativní, krajně pravicovou nátlakovou skupinu s výrazným napojením na establishment dlouhé roky vládnoucí strany LDP a její vrcholné politiky. Závěr bude strukturován s ohledem na výzkumné otázky představené na začátku práce.

Japonské nacionalistické spektrum se skládá z mnoha aktérů, z nich jsem některé důležité (ať už v současnosti či v minulosti) představil a stručně charakterizoval. Čtenář si mohl všimnout, že i přes mnohdy překrývající se agendu je Nippon Kaigi svou podstatou relativně unikátem, jelikož žádná tak vlivná a velká ultrakonzervativní lobbistická organizace v japonském systému nefiguruje. Ačkoliv je japonské nacionalistické spektrum rozmanité, jedná se převážně o menší občanská hnutí s vymezenou agendou, mimoparlamentní politické strany či skupiny s napojením na kriminální podsvětí (či kriminální syndikáty samotné). Mimo tyto vyčnívá právě Nippon Kaigi, svým napojením na vládnoucí strukturu, velikostí a faktem, že se jedná víceméně o organizaci, zastřešující mnohé jiné ultrakonzervativní zájmové skupiny.

Nicméně oblast zájmu Nippon Kaigi se do značné míry shoduje s mnoha aktéry radikálně pravicového spektra. Mnohá témata se totiž napříč spektrem opakovaně objevují. Z v práci jmenovaných tak například venerace osoby a úřadu císaře, důraz na patriotismus a s tím spojená reforma školství a historický revizionismus, anti-čínský sentiment, „normalizace“ státu skrz revizi Článku 9 japonské ústavy či důraz na šintoismus. Je však pravdou že v některých oblastech se jejich zájmy tak čistě nepřekrývají, jelikož v některých případech jsou tyto skupiny od sebe snadno odlišitelné jejich zahraničněpolitickou orientací. Z toho poté i vyplívají samotné aktivity Nippon Kaigi. Tato lobbistická skupina díky svému propojení s vládnoucími elitami Japonska do větší či menší míry může ovlivňovat směřování vládní politiky. Na druhou stranu je těžké dívat se na ně jako na dvě samostatné entity, jelikož již od vzniku Nippon Kaigi, byla tato organizace silně napojená na struktury LDP. Jejich snažení je tedy přímo souvislé s programovými body organizace, v poslední době vynakládajíc snahy na reformu školství a primárně tedy revizi poválečné ústavy.

Jedním z nejvíce veřejně probíraných aspektů je právě členská základna Nippon Kaigi. Od dob kabinetů Shinzō Abe a vzhledem k tomu že jak široká, tak akademická veřejnost se o tuto problematiku začala více zajímat, je často v popředí fakt, že většina vládního kabinetu je

50 složena z členů této krajně pravicové organizace. V čele s premiérem, je tedy země řízena zástupci této organizace. Nicméně jak bylo zmíněno, Nippon Kaigi a LDP jsou do jisté míry úzce propojeny a ve snahách se podporují navzájem, rozhodně se nedá tvrdit, že by Nippon Kaigi lobovala za opatření naprosto v opozici se smýšlením LDP. Tato situace je ale lehce komplikovaná (dnes oslabeným) frakcionalismem uvnitř LDP, jelikož se obecně rozhodně nejedná o homogenní politickou stranu.

V tomto snažení Nippon Kaigi napomáhá několik faktorů. Mimo již zmíněné napojení na LDP a její praktickou dominanci japonské politické sféry jsou zde i jiné faktory. Přesněji tedy například absence aktivního Nejvyššího soudu. Ten je skrz svou historii ovládán soudci dosazenými LDP, tudíž se jedná o značně konzervativní instituci a vzhledem k politickým komplikacím mnohdy odmítá uplatňovat své pravomoce na kontrolu ústavnosti předkládané legislativy. Dalším faktorem je tedy roztříštěnost opozice, která víceméně pouze ve dvou případech za celé trvání japonské demokracie byla schopna LDP porazit a převzít její místo v čele země.

Naopak jsou zde i faktory které snahy Nippon Kaigi znesnadňují. Ať už se jedná například o postupně klesající podporu vládních politik ze strany veřejnosti či odmítavý postoj koaličního partnera, strany Kōmeito vůči některým radikálnějším politikám LDP a do jisté míry tedy snahám Nippon Kaigi.

Jsem si vědom, že téma práce bylo do značné míry velice široké, a tak nebylo možno v rozmezí bakalářské práce jít do takové hloubky, která by toto téma zasluhovalo. Nicméně věřím, že v rámci možností se mi podařilo zodpovědět na stanovené výzkumné otázky a v českém prostředí tedy představit, alespoň stručně problematiku organizace Nippon Kaigi v rámci širšího japonského nacionalistického spektra. Věřím, že práce tak může být přínosným vhledem do problematiky, která v našem prostředí zatím nebyla dle mého názoru adekvátně adresována.

8. Seznam literatury

“Abe Repeats Goal Of Revising Article 9 In Speech To Sdf’s Top Brass”. 2018a. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/news/2018/09/03/national/politics-diplomacy/abe- repeats-goal-revising-article-9-speech-sdfs-top-brass/#.XAYk09tKiUl.

“About Nippon Kaigi”. 1997. Online. Nippon Kaigi. http://www.nipponkaigi.org/about.

Adelstein, Jake. 2012. “The Yakuza Lobby: How Japan's Murky Underworld Became The Patron And Power Broker Of The Ruling Party That Intended To Clean Up Politics.”. Online. https://foreignpolicy.com/2012/12/13/the-yakuza-lobby/.

“Anti-Communist Victory In Japan”. 1970. Online. Taiwan Today. https://taiwantoday.tw/news.php?post=6229&unit=4,8,8,29,31,32,32,45.

Bötticher, Astrid. 2017. “Towards Academic Consensus Definitions Of Radicalism And Extremism”. Online. Perspectives On Terrorism 11 (4). http://www.terrorismanalysts.com/pt/index.php/pot/article/view/623/html.

Buruma, Ian. 1987. “A New Japanese Nationalism”. Online. The New York Times. https://www.nytimes.com/1987/04/12/magazine/a-new-japanese-nationalism.html.

“Conservative Protest At The Yomiuri Shinbun”. 2012. Online. In Youtube. Shingetsu News Agency. https://www.youtube.com/watch?v=VWk5p-qK4-E.

Cucek, Michael. 2018. “Constitutional Revision In Japan By 2020? Don’T Count On It”. Online. East Asia Forum. http://www.eastasiaforum.org/2018/09/13/constitutional-revision- in-japan-by-2020-dont-count-on-it/.

Curtin, Sean J. 2006. “Japan’s Imperial Succession Debate And Women’S Rights”. Online. The Asia-Pacific Journal 4: 1-5. https://apjjf.org/-J.-Sean-Curtin/1651/article.html.

de Graaf, Mia. 2014. “'hurry Up And Get Married': Female Japanese Lawmaker Heckled With Sexist Taunts During Speech On Women In The Workplace”. Online. Daily Mail. https://www.dailymail.co.uk/news/article-2666836/Hurry-married-Female-Japanese- lawmaker-heckled-sexist-taunts-speech-women-workplace.html.

Durand, James F. 2017. “Japan, Chongryon, And Sanctions.”. Online. International Journal Of Korean Studies 21: 95-119. https://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=0&sid=db027917-6a36-4962-b04d-

93aea3201558%40sdc-v- sessmgr03&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkc y1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=126651214&db=asn. “Emperor, Imperial Rescript Denying His Divinity (Professing His Humanity)”. c2003. Online. National Diet Library. http://www.ndl.go.jp/constitution/e/shiryo/03/056shoshi.html.

“Ex-Asdf Chief Tamogami Found Guilty Over Illegal Payments To Campaign Staff”. 2017. Online. Japan Today. https://japantoday.com/category/crime/Ex-ASDF-chief-Tamogami- found-guilty-over-illegal-payments-to-campaign-staff.

Fifield, Anna, and Yuki Oda. 2017. “A Japanese Politician Took Her Baby To Work. Male Colleagues Made A Fuss.”. Online. The Washington Post. https://www.washingtonpost.com/world/a-japanese-politician-took-her-baby-to-work-the- patriarchy-was-not-impressed/2017/11/24/e5bb695c-d0fc-11e7-8447- 3d80b84bebad_story.html?noredirect=on&utm_term=.a11710a7b4b8.

Fukuoka, Kazuya. 2018. “Japanese History Textbook Controversy At A Crossroads?: Joint History Research, Politicization Of Textbook Adoption Process, And Apology Fatigue In Japan”. Online. Global Change, Peace & Security 30: 313-334. https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14781158.2018.1501012.

Godwin, Ken, Scott H Ainsworth, and Erik Godwin. c2013. Lobbying And Policymaking: The Public Pursuit Of Private Interests. Thousand Oaks, Calif.: CQ Press.

Hall, Jeffrey J. 2018. “Japan’s Right-Wing Youtubers: Finding A Niche In An Environment Of Increased Censorship”. Online. Asia Review 8 (1): 315-347. http://www.academia.edu/37383917/Japans_Right- wing_YouTubers_Finding_a_Niche_in_an_Environment_of_Increased_Censorship.

Harding, Robin. 2015. “Tokyo’s Shibuya Goes It Alone With Gay Partner Certificates: Region Breaks Conservative Taboo With Documents For Same-Sex Couples”. Online. Financial Times. https://www.ft.com/content/a5110fb4-d9ac-11e4-8ed9-00144feab7de.

Hasebe, Yasuo. 2018. “The Supreme Court Of Japan, One Step Forward (But Only Discreetly)”. Online. International Journal Of Constitutional Law 16: 672-681. https://academic.oup.com/icon/article/16/2/672/5036470.

Higuchi, Naoto. 2018. “The Radical Right In Japan”. 2018. Online. In The Oxford Handbook Of The Radical Right, Jens Rydgren. Oxford University Press. http://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780190274559.001.0001/oxfordh b-9780190274559-e-34.

Hofmann, Reto. 2018. “Why Steve Bannon Admires Japan: In Japan, Populist And Extreme Right-Wing Nationalism Has Found A Home Within The Political Establishment.”. Online. The Diplomat. https://thediplomat.com/2018/06/why-steve-bannon-admires-japan/.

Hoover, William D. 2011. Historical Dictionary Of Postwar Japan. Historical Dictionaries Of Asia, Oceania, And The Middle East. Lanham, Md.: Scarecrow Press.

Chanlett-Avery, Emma. 2008. “North Korea’s Abduction Of Japanese Citizens And The Six- Party Talks”. Online. Congressional Research Service: The Library Of Congress. https://www.ncnk.org/resources/publications/CRS_Japan_abductees_2008_RS22845.pdf.

Charvát, Jan. 2007. Současný Politický Extremismus A Radikalismus. Praha: Portál.

“China Condemns Attack On Consulate”. 2004. Online. China Daily. http://www.chinadaily.com.cn/english/doc/2004-04/23/content_325864.htm.

Chung, Chien-Peng. 2007. “Resolving China’s Island Disputes: A Two-Level Game Analysis”. Online. Journal Of Chinese Political Science 12: 49-70. https://link.springer.com/article/10.1007/s11366-007-9001-7.

“In Rare Move, Court Suspends Publication Of Best-Seller On Abe-Linked Conservative Lobby Group”. 2017. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/news/2017/01/07/national/rare-move-best-seller-abe-linked- nippon-kaigi-suspended-court#.W_zthThKiUl.

“International Association Of Friends Of Crimea Established In Yalta At Friends Of Crimea Forum”. 2017. Online. Yalta International Economic Forum Information Portal. http://forumyalta.com/news/131/?langswitch=en.

Jansen, Marius B, and Gilbert Rozman. 2014. Japan In Transition, From Tokugawa To Meiji. Princeton, N.J.: Princeton University Press.

“Japan's Ruling Coalition Divided On Constitutional Amendment: Junior Partner Komeito Skirts The Debate In New Campaign Platform”. 2017. Online. Nikkei: Asian Review. https://asia.nikkei.com/Politics/Japan-s-ruling-coalition-divided-on-constitutional- amendment2.

“Judicial System In Japan”. 2006. Online. Supreme Court Of Japan. http://www.courts.go.jp/english/judicial_sys/index.html.

Kaplan, David E., and Alec Dubro. 2012. Yakuza: Japan's Criminal Underworld. Berkeley: University of California Press.

Koga, Kei. 2016. “The Yasukuni Question: Histories, Logics, And Japan–South Korea Relations”. Online. The Pacific Review 29: 331-359. https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09512748.2015.1022583.

Koo, Min Gyo. 2009. Island Disputes And Maritime Regime Building In East Asia: Between A Rock And A Hard Place. New York: Springer.

Kurosawa, Mitsuru. 2008. “Moving Beyond The Debate On A Nuclear Japan”. Online. The Nonproliferation Review 11: 110-137. https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10736700408436981.

“LDP To Present Draft For Revising Japan’s Pacifist Constitution To Diet Without Consulting Komeito”. 2018c. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/news/2018/10/05/national/politics-diplomacy/ldp-present-draft- revising-japans-pacifist-constitution-diet-without-consulting-komeito/#.XAdVfNtKiUl.

Lee, Jooinn. 1970. “Komeito: Sokagakkai-Ism In Japanese Politics”. Online. Asian Survey 10 (6): 501-518. https://www.jstor.org/stable/2642883?seq=1#metadata_info_tab_contents.

MacKinnon, Mark. 2010. “A Black Sun Rises In A Declining Japan”. Online. The Globe And Mail. https://www.theglobeandmail.com/news/world/a-black-sun-rises-in-a-declining- japan/article1215080/.

Maeda, Ko. 2010. “Factors Behind The Historic Defeat Of Japan's Liberal Democratic Party In 2009”. Online. Asian Survey 50 (5): 888-907. https://www.researchgate.net/publication/272594082_Factors_Behind_the_Historic_Defeat_o f_Japan's_Liberal_Democratic_Party_in_2009.

“Majority Of Japanese Oppose Any Constitutional Revisions Under Abe, But See Need For Future Changes, Poll Finds”. 2018b. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/news/2018/04/26/national/majority-favor-constitutional- revision-just-not-abe-poll/#.XAYkW9tKiUl.

Manicom, James. 2014. Bridging Troubled Waters: China, Japan, And Maritime Order In The East China Sea. Washington, D.C: Georgetown University Press.

Mareš, Miroslav, and Martin Laryš. 2015. “The Transnational Relations Of The Contemporary Russian Extreme Right”. Online. Europe-Asia Studies 67: 1056-1078. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09668136.2015.1067673?src=recsys.

Masami, Saito, Nogawa Motokazu, Hayakawa Tadanori, and Sven Saaler. 2018. “Dissecting The Wave Of Books On Nippon Kaigi, The Rightwing Mass Movement That Threatens Japan’S Future”. Online. The Asia-Pacific Journal 16 (1): 1-33. https://apjjf.org/2018/19/Saito.html.

Matsui, Shigenori. 2011. “Why Is The Japanese Supreme Court So Conservative?”. Online. Washington University Law Review 88: 1375-1423. https://openscholarship.wustl.edu/law_lawreview/vol88/iss6/2/.

Matsui, Shigenori. 2018. “Fundamental Human Rights And ‘Traditional Japanese Values’: Constitutional Amendment And Vision Of The Japanese Society”. Online. Asian Journal Of Comparative Law 13: 59-86. https://www.cambridge.org/core/journals/asian-journal-of- comparative-law/article/fundamental-human-rights-and-traditional-japanese-values- constitutional-amendment-and-vision-of-the-japanese- society/C3CD7177248931D96EE302F434257007.

McCurry, Justin. 2014a. “Neo-Nazi Photos Pose Headache For Shinzo Abe: Two Newly Promoted Political Allies Of Japanese Pm Shown Smiling Alongside Far-Right Figure Kazunari Yamada”. Online. The Guardian. https://www.theguardian.com/world/2014/sep/09/neo-nazi-photos-pose-headache-for-shinzo- abe.

McCurry, Justin. 2014b. “Abe’s Vow To Close Gender Gap Forgotten As Only 169 Women Stand In Japan Polls: Dearth Of Female Candidates Mirrors Prime Minister’S Empty ‘Womenomics’ Pledge To Put More Women In Office, Say Critics”. Online. The Guardian. https://www.theguardian.com/world/2014/dec/11/japan-women-standing-election-abe-gender- gap.

McNeill, David. 2015. “Nippon Kaigi And The Radical Conservative Project To Take Back Japan”. Online. The Asia-Pacific Journal 13 (4): 1-6. https://apjjf.org/-David-McNeill/4409.

Mizohata, Sachie. 2016. “Nippon Kaigi: Empire, Contradiction, And Japan’s Future”. Online. The Asia-Pacific Journal 14 (4): 1-21. https://apjjf.org/2016/21/Mizohata.html.

Možný, Ivo. 1975. “Pojmový Komplex Teorie Sociální Role: Jeho Vývoj A Problém Hodnoty Pro Marxistickou Sociologii”. Online. In Sborník Prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity. G, Řada Sociálněvědná, 83-104. https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/111662.

“National Socialists Japanese Workers Party: The New Axis”. 1999. Online. http://www.nsjap.com/en/index.html.

Nozaki, Yoshiko. 2002. “Japanese Politics And The History Textbook Controversy, 1982– 2001”. Online. International Journal Of Educational Research 37: 603-622. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0883035503000533.

Oda, Shoko, and Isabel Reynolds. 2018. “What Is Womenomics, And Is It Working For Japan?”. Online. Bloomberg. https://www.bloomberg.com/news/articles/2018-09-19/what-is- womenomics-and-is-it-working-for-japan-quicktake.

O'Dwyer, Shaun. 2010. “The Yasukuni Shrine And The Competing Patriotic Pasts Of East Asia”. Online. History And Memory 22 (2): 147-177. https://www.jstor.org/stable/10.2979/his.2010.22.2.147#metadata_info_tab_contents.

Ochrana, František. 2013. Metodologie Sociálních Věd. Praha: Karolinum.

“Old Habits Die Hard: Competition For Japan's Far Right From An Unexpected Source”. 2007. Online. The Economist. https://www.economist.com/asia/2007/05/17/old-habits-die-hard.

Olsen, Edward A. c1985. U.s.-Japan Strategic Reciprocity: A Neo-Internationalist View. Stanford, Calif.: Hoover Institution Press.

Osaki, Tomohiro. 2015. “Conservatives Lash Out At Shibuya Ward Initiative To Recognize Same-Sex Relationships”. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/news/2015/03/12/national/social-issues/conservatives-lash- shibuya-initiative-ok-sex-partnerships/#.W_0A5jhKiUl.

Osaki, Tomohiro. 2018. “Abe Tops Ishiba In Liberal Democratic Party Election And Secures Historic Third Term”. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/news/2018/09/20/national/politics-diplomacy/abe-tops-ishiba- liberal-democratic-party-election-secures-historic-third-term-power/#.XAYlt9tKiUl.

“Paying For Terrorism Losses: A Cross-Country Comparison”. 2002. Online. CPCU Ejournal 55: 1-22. https://eds.b.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=3&sid=313fe2d4-f480- 4392-bd5d-41a9784c7b72%40pdc-v- sessmgr01&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkc y1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=8881133&db=a9h.

Pedrozo, Raul. 2016. “International Law And Japan’s Territorial Disputes”. Online. International Law Studies 92: 119-152. https://digital- commons.usnwc.edu/ils/vol92/iss1/4/.

Phillips, Leigh. 2010. “European And Japanese Far Right To Hold Tokyo Congress”. Online. Euobserver. https://euobserver.com/political/30466.

Phillips, Leigh, and McCurry, Justin. 2010. “Bnp Attends International Far-Right Conference In Japan: Bnp Staff Manager Adam Walker Will Join Meps And Members Of Far-Right Parties From Across Europe At Tokyo-Based Congress”. Online. The Guardian. https://www.theguardian.com/politics/2010/aug/11/bnp-far-right-conference-japan.

Reilly Jr., Edward F. 2014. “Criminalizing Yakuza Membership: A Comparative Study Of The Anti-Boryokudan Law”. Online. Global Studies Law Review 13: 801-829. https://openscholarship.wustl.edu/law_globalstudies/vol13/iss4/9/.

Sakai, Naoki, and Hyon Joo Yoo. c2012. The Trans-Pacific Imagination: Rethinking Boundary, Culture And Society. Hackensack, NJ: World Scientific.

Sapra, Bani. 2018. “Japanese Politician Under Fire For Calling Lgbt Community 'unproductive'”. Online. CNN International. https://edition.cnn.com/2018/07/25/asia/japanese- politician-criticism-intl/index.html.

Shibuichi, Daiki. 2007. “The 'uyoku Rōnin Dō': Assessing The Lifestyles And Values Of Japan's Contemporary Right Wing Radical Activists”. Online. Electronic Journal Of Contemporary Japanese Studies. http://www.japanesestudies.org.uk/discussionpapers/2007/Shibuichi.html#Top.

Shibuichi, Daiki. 2017. “The Japan Conference (Nippon Kaigi): An Elusive Conglomerate”. Online. East Asia 34: 179-196. https://link.springer.com/article/10.1007%2Fs12140-017- 9274-1.

Schmid, Alex Peter, and A. J Jongman. [2005]. Political Terrorism: A New Guide To Actors, Authors, Concepts, Data Bases, Theories, And Literature. Rev., expanded, and updated ed.. New Brunswick, N.J.: Transaction Publishers.

Sieg, Linda, and Ami Miyazaki. 2017. “Japan's Constitutional Democrats: A Little Party With Big Ambition”. Online. Reuters. https://www.reuters.com/article/us-japan-politics- opposition/japans-constitutional-democrats-a-little-party-with-big-ambition- idUSKBN1E61CF.

Sieg, Linda. 2018. “Japan Emperor Expresses 'deep Remorse' Over War; Pm Sends Offering To Shrine”. Online. Reuters. https://www.reuters.com/article/us-ww2-anniversary- japan/japan-emperor-expresses-deep-remorse-over-war-pm-sends-offering-to-shrine- idUSKBN1KZ2L3.

Soble, Jonathan. 2016. “A Champion Of Japan’S Right Wing Is Jailed Over Campaign Payments”. Online. The New York Times. https://www.nytimes.com/2016/04/15/world/asia/japan-toshio-tamogami.html.

Spitzer, Kirk. 2014. “This Is The Extreme Right Wing Japanese Politician Who Has A Lot Of People Worried: Toshio Tamogami Lost The Race For The Tokyo Governorship, But His Strong Showing Has Galvanized The Country's Ultra-Nationalists”. Online. Time. http://world.time.com/2014/02/13/toshio-tamogami-japanese-right/.

Sposato, William. 2018. “Abe Just Won’T Quit: Japanese Prime Ministers Usually Resign At The First Whiff Of Scandal — But This One Is Breaking The Mold”. Online. Foreign Policy. https://foreignpolicy.com/2018/06/08/abe-just-wont-quit/.

Stockwin, Arthur. 2018. “Explaining One-Party Dominance In Japanese Politics”. Online. East Asia Forum. http://www.eastasiaforum.org/2018/01/19/explaining-one-party-dominance-in- japanese-politics/.

“Strength Of The In-House Groups In The House Of Representatives”. 2018. Online. The House Of Representatives, Japan. http://www.shugiin.go.jp/internet/itdb_english.nsf/html/statics/english/strength.htm.

“Strength Of The Political Groups In The House Of Councillors”. 2018. Online. House Of Councillors, The National Diet Of Japan. http://www.sangiin.go.jp/japanese/joho1/kousei/eng/strength/index.htm.

“Summary Of Seicho-No-Ie”. 2014. Online. Seicho-No-Ie International Headquarters. http://www.seicho-no-ie.org/eng/whats_sni/index.html.

Šubrt, Jiří a kol. 2008. Soudobá Sociologie: Teorie Sociálního Jednání A Sociální Struktury. Praha: Karolinum.

Tamamoto, Masaru. 2001. “A Land Without Patriots: The Yasukuni Controversy And Japanese Nationalism”. Online. World Policy Journal 18 (3): 33-40. https://www.jstor.org/stable/40209758?seq=1#metadata_info_tab_contents.

“The Cabinet: List Of Ministers”. 2018. Online. Prime Minister Of Japan And His Cabinet. https://japan.kantei.go.jp/98_abe/meibo/daijin/index_e.html.

“The Constitution Of Japan”. 1946. Online. Prime Minister Of Japan And His Cabinet. https://japan.kantei.go.jp/constitution_and_government_of_japan/constitution_e.html.

“The Future Of Imperial Succession”. 2017. Online. The Japan Times. https://www.japantimes.co.jp/opinion/2017/05/05/editorials/future-imperial- succession/#.XADJz9tKiUl.

“The Ministers Of Abe's Fifth Cabinet”. 2018. Online. The Point: Asia Policy Point's Blog. http://newasiapolicypoint.blogspot.com/2018/11/the-ministers-of-abes-fifth-cabinet.html.

Villar, Ruairidh. 2013. “Japanese Nationalists Sail Close To Islands In Dispute With China”. Online. Reuters. https://www.reuters.com/article/us-japan-china-islands- idUSBRE97G0B220130817.

Wilson, Sandra. 2002. Nation And Nationalism In Japan. New York: RoutledgeCurzon.

Winter, Bryan. 2015. “Anti-China Protests Turn Social Movements?: Recent Developments In Asia And Africa”. Online. Afro Asian Journal Of Social Sciences 6 (2). https://www.researchgate.net/publication/309607812_ANTI-

CHINA_PROTESTS_TURN_SOCIAL_MOVEMENTS_RECENT_DEVELOPMENTS_IN_ ASIA_AND_AFRICA.

“World Notes JAPAN Bullet for a Broken Taboo.” 1990. Time 135 (5): 57. http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=asn&AN=57901381&lang=cs.

Wright, John. 2018. “Constitutional Revision: A (Tiny) Step Forward For Japan's Self-Defense Forces: Abe’s Potential Constitutional Revision Is Likely To Be Underwhelming For The JSDF”. Online. The Diplomat. https://thediplomat.com/2018/08/constitutional-revision-a-tiny- step-forward-for-japans-self-defense-forces/.

“Yasukuni Chief Priest Resigns Over Criticism Of Emperor Akihito”. 2018. Online. The Asahi Shimbun. http://www.asahi.com/ajw/articles/AJ201810110053.html.

Yoshifumi, Tawara. 2017. “What Is The Aim Of Nippon Kaigi, The Ultra-Right Organization That Supports Japan’S Abe Administration?”. Online. The Asia-Pacific Journal 15 (1): 1-23. https://apjjf.org/2017/21/Tawara.html.

Yoshikawa, Yukie. 2017. “The Us-Japan-China Mistrust Spiral And Okinotorishima”. Online. The Asia-Pacific Journal 5: 1-8. https://apjjf.org/-Yukie-YOSHIKAWA/2541/article.html

Zetter, Lionel. 2008. Lobbying: The Art Of Political Persuasion. Petersfield, Hampshire, Great Britain: Harriman House.

Zoubková, Ivana a kol. 2013. Kriminologie: Aktuální Problémy. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze.

Zúquete, José P. 2015. “The New Frontlines Of Right-Wing Nationalism”. Online. Journal Of Political Ideologies 20: 69-85. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/13569317.2015.991492.

“1992 (Gyo-Tsu) 156”. 1997. Online. Supreme Court Of Japan. http://www.courts.go.jp/app/hanrei_en/detail?id=312.

“2007 (Gyo-Tsu) 334”. 2010. Online. Supreme Court Of Japan. http://www.courts.go.jp/app/hanrei_en/detail?id=1049.

“4 Japanese Rightists Free Hostages, Surrender After Seizing Building”. 1977. Online. The New York Times. https://www.nytimes.com/1977/03/04/archives/4-japanese-rightists-free- hostages-surrender-after-seizing-building.html.