Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Václav Šindelka 1 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Václav Šindelka 2 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Václav Šindelka 3 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Úvodem
Minulý rok jsem si zapsal v podzimním semestru předmět „Historická demografie a statistika“. Očekával jsem od předmětu úvod do práce s materiálem o hospodářských dě- jinách, neboť urbáře, lánové rejstříky, konsignace i jiné materiály jsou právě vodítkem k poznání tehdejšího stavu populace i jejího sociálního rozvrstvení, byť byly vypracovány za účelem zcela jiným, jako kodifikace poddanských povinností vůči vrchnosti, či jako základ k ohodnocení berní způsobilosti. Ve zmíněném semináři jsem měl moţnost číst a pracovat s reálným materiálem z archivních sbírek a seznámil jsem se i s jinými prameny hospodářských dějin z té doby. Předmětem mé seminární práce byl tehdy rozbor zde v této práci zmíněných a pouţitých konsignací z konce 17. století a farních matričních záznamů a s jejich pomocí rekonstrukce podoby rodin hospodářů ve vsi Petrovice na Šternbersku na sklonku toho věku. Kdyţ tedy nadešel čas k výběru mé bakalářské práce, neváhal jsem a vyhledal vyučujícího onoho předmětu, doktora Házu. Ten mi po dohodě udělil k tématu práce mě jiţ známou ves, kde jsem měl vytvořit rekonstrukci osedlosti hospodářů na jednotlivých statcích v obci. Tato rekonstrukce je tedy předmětem mojí práce. Časové vymezení tématu je v 17. století vymezeno dvěma hraničními dokumenty, a to sice urbářem šternberského panství z roku 1590 a záznamem ze sčítání obyvatelstva na tomto panství v roce 1695. Jmenovaných zhruba sto let je dostatečně dlouhá doba ke zdůraznění pohybu hospodářů ve jmenované vsi v těţkém období onoho neklidného věku, kde během třicetileté války krajem procházely spíţovací oddíly znepřátelených vojsk a kdy byli během náboţenské netolerance donuceni všichni nekatolíci vzdát se své víry nebo odejít ze země a vydat se na nejisté cesty do neznáma. K tomu, aby bylo pochopitelné střídání obyvatelů na vsi a původ jejich jmen, je nutné si připomenout dějiny obce a regionu a připomenout si i dějiny celé oblasti, které se do vesnice promítají. Je potřebné si také uvést do souvislosti topografii Petrovic, které v minulosti byla zvány v německém jazyku Petersdorf pro pochopení, proč dostala tento název. Hlavně je však důleţité sledovat kdo byli tito hospodáři a odkud na své nové statky přišli. Prameny, ze kterých jsem vycházel, byly psány ze zcela jiných důvodů, neţ aby nám po několika stech letech pověděly kdo ţe to tehdy hospodařil na onom gruntu. Je nutné tedy popsat i některá úskalí, která badatele při práci s tímto materiálem mohou potkat.
Václav Šindelka 4 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Prameny a literatura použité pro rekonstrukci
K provedení rekonstrukce posloupnosti drţitelů jednotlivých osedlostí lze vyuţít celé řady dochovaných pramenů. Hned ze začátku je nutno podotknout, ţe tato rekonstrukce není nikterak jednoduchá, a ţe při práci s jednotlivými prameny je nutno dbát jejich omezení ply- noucí z jejich funkce. Prameny, potřebné pro vlastní rekonstrukci jsou především urbáře šternberského panství, dva nejstarší dochované zemské katastry z let 1656 a 1678, pozem- ková kniha obce Petrovice, rektifikační akta z přiznávacích listů domovní berně z let 1667 a v neposlední řadě soupisy obyvatelstva z 90. let 17. století. Co se týče urbářů, čili soupisů poddanských povinností, je jich ve sledovaném období zachováno několik. Za prvé je to česky psaný urbář z roku 1590 a jeho opis z roku 1615, za druhé je to jeho velmi důleţitý německý opis z roku 1600, dále pak urbáře z roku 1652 a 1664. První tři jmenované urbáře se kromě jazyka zápisu od sebe liší pouze vepsanými poznámkami o jménech nových hospodářů, nahrazujících své předchůdce na tomtéţ statku, v podobě glos. Urbář z roku 1652 je zajímavý z toho důvodu, ţe údaje v něm obsaţené dle výzkumu jiných obcí v panství můţeme vztahovat zhruba k roku 1640. I v případě Petrovic vidíme na konkrétním případě, ţe toto datum skutečně odpovídá.1 Zmíněné glosy se nalézají ponejvíce v německém urbáři a byly pro naše bádání stěţejní. Můţeme je rozdělit na tři vrstvy. Glosy nejstarší vrstvy se shodují s glosami v obou českých urbářích, a protoţe urbář obsahuje i konkrétní datování psané písmem velmi podobným, můţeme tyto glosy vztahovat k datu, zmíněnému na tom místě, tedy k roku 1620. Druhá vrstva glos se do určité míry shoduje s urbářem z roku 1652, uvádí v několika případech grunty pusté, které byly do sepsání nového urbáře doplněny. Můţeme prozatím tyto glosy vztahovat jistě před rok 1652. Porovnáváním pramenů později zjistíme, ţe tato vrstva glos zachycuje stav nejpozději k roku 1640, je totiţ starší, neţ údaje z urbáře z roku 1652. Nejmladší vrstva glos je dle závěrečného srovnání blízká k onomu urbáři z roku 1652, následují v něm dvě jména, Adam Schmied a Hans Nikolas, která jsou jiţ shodná
1 U urbářů však musíme aktuálnost údajů nějakému datu posuzovat u kaţdé vsi zvlášť. Sepisování urbářů ne- bylo jednorázovou akcí. V případě prvních třech námi zmíněných urbářů to bylo i několik let. Hospodáři nejdříve sepsaných vsí uţ tedy velmi často nebyli současníky hospodářů ve vsích zpracovaných naposledy. K tomuto: Morav, K.-Ševčík, E.: K dataci tří šternberských urbářů z přelomu 16. a 17. století, Okresní archiv v Olomouci 1975, Olomouc 1975, s. 61-64.
Václav Šindelka 5 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 s vrchnostenským přiznávacím listem z roku 1656. Znamená to tedy, ţe třetí vrstvu glos můţeme datovat mezi těmito prameny vymezená léta, jinak řečeno: Je určitě mladší, neţ údaje z předpokládaného roku 1640. Dalšími zmíněnými prameny jsou dva nejstarší zemské katastry, tzv. lánové rejstříky. Po třicetileté válce vyvstala nutnost shrnout skutečný stav poničení země a odstraňování následků války. Na základě usnesení zemského sněmu v Brně ze 13. prosince 1655 měla tedy vrchnost kaţdého panství přiznat sama pod přísahou všechna pole i vinohrady svých poddaných, rozdělit pole na lány po 32 výsevkových měřicích a vinice na čtvrtky, a tak určit počet berních jednotek, tzv. berních lánů.2 Právě z důvodů pomalého osazování poustek měly být sepsány i opuštěné statky a pustá pole. Pro tuto tzv. první lánovou vizitaci se dochovalo kromě několika originálních přiznavačích listů ve velkostatkářských archivech i několik sumářů a krajských relací. Z výsledků vizitace je jasné, ţe toto nehotové dílo je značně nespolehlivé, vykazuje značné krajové rozdíly. S výsledkem vizitace nebyli spokojeni ani stavové, a proto navrhli v únoru 1665 císaři nový kontribuční systém, daň domovní. Přiznávací listy pro tuto daň jsou zachovány v tzv. rektifikačních aktech pro většinu panství.3 Daň z domu byla nakonec jen jednorázovou akcí a hlavním berním systémem zůstala i dále daň pozemková, tu však bylo nutné pro její nedostatky přepracovat. Jednotlivé komise se řídily při vizitaci, probíhající v letech 1669-1679, instrukcí z 10. dubna 1669. Porovnaly se nejprve změny oproti stavu v první lánové vizitaci, nově usedlí byli připisováni na místa těch starších, dále byly vyznačeny staré poustky i nové poustky. V kaţdé obci byly statky sepiso-vány podle velikostí, určených podle vzorového přeměřeného lánu,4 drobnější statky byly vypočteny matematicky zlomkem lánu. Elaborát první lánové vizitace tedy jmenovitě uvádí statky opuštěné po celou dobu od vpádu Švédů v roce 1642, ale nevšímá si statků, které byly opuštěny a osídleny třeba krátce před sepsáním rejstříku. Elaborát druhé lánové vizitace musíme vztahovat k té první. U kaţdého jména hospodáře ve stavu v roce 1678 je uvedeno jméno hospodáře tohoto statku v roce 1656. Neuvádí zde ovšem hospodáře, kteří zde byli mezi těmito časovými horizonty. I v kolonce nově usedlých od roku 1657 si nevšímá, ţe hospodář, který se usídlí na statku, v roce 1656 pustém, uţ můţe být od té doby několikátý,5 Komise také zapisovaly zvlášť všechny jiné berní objekty, v našem případě mlýn, ačkoliv tyto byly nedílnou součástí jiných
2 Matějek, F.: Moravské lánové rejstříky, SAP XXIX 1979, s. 121. 3 Rektifikační akta jsou soubor dokumentů, který tvoří mimo jiné tento přiznávací list k domovní dani z roku 1667 a tzv. poddanská přiznávací fasse z r. 1749. Konečnými elaboráty rektifikace jsou tereziánské katastry. 4 Coţ vysvětluje někde i velký rozdíl ve výměře oproti urbáři a pozemkové knize. 5 V našem případě Heinrich Gährle po Bartolu Schwantzerovi na statku Hanse Schwaba.
Václav Šindelka 6 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 gruntů6. V našem elaborátu je tedy uvedeno jméno rychtáře Martina Pudela ještě jednou, jako drţitele mlýnu o dvou kolech, a je tak vlastně v elaborátu započítáno dvakrát, coţ nám dává dohromady 28 usedlíků, ačkoliv gruntů je ve sledovaném období 27.7 Kromě samotných jmen nás bude ve vizitacích zajímat i výměra polí, které hospodáři drţí, a můţeme je tak konfrontovat s výměrou obsaţenou v urbářích a gruntovní knize. Stav mezi těmito dvěma časovými horizonty nám pomůţe zrekonstruovat pozemková kniha s pravidelnými zápisy od 60. let, obsahující však i několik zápisů starších. Některých starších převodů gruntů si také kniha vzpomněla v několika regestech, i kdyţ bez bliţších datací a detailů. Dále nám v tomto krátkém období pomůţe zmiňovaný urbář z roku 1664. Ten je důleţitý z toho hlediska, ţe slouţil vrchnosti dosti dlouhou dobu aţ do zavedení nového urbáře v roce 1767, proto jsou na něm u jmen kaţdého hospodáře uvedena čísla popisná, zavedená od roku 1770 v celé zemi. Představuje tedy pro nás další záchytný bod. Dále můţeme toto období porovnat s údaji obsaţenými v rektifikačních aktech. Srovnáním těchto údajů pak získáme dva zrekonstruované celky: Období do roku 1640 a období od roku 1656, které na sebe z větší části navazují. Návaznost dalších gruntů pak kon- trolujeme a provádíme opět podle pozemkové knihy. Dalším naším pramenem, a to pramenem velmi obsáhlým, je zmíněná pozemková kniha. Pozemkových knih rozlišujeme několik druhů, pro náš typ se vţil běţně pouţívaný název tzv.„ gruntovní kniha“. V tomto případě je to snad lepší výraz, protoţe předmětem zápisů jsou usedlosti, nikoliv jednotlivé pozemky. Předešleme, ţe tomu jinde ovšem není vţdy takto, a potom je vhodné se přidrţovat technického výrazu z pohledu právní vědy, nikoliv z pohledu historického.8 Předmětem zápisů v gruntovních knihách bývají především převody vesnických usedlostí. Zaznamenávají okolnosti nabytí usedlosti novým drţitelem a především samu kupní smlouvu. Protoţe zřídkakdy mohl nový drţitel usedlosti vyplatit v hotovosti toho minulého, jsou v knize i podmínky postupného vyplácení zbylé částky i konečné plnění a splnění této povinnosti. Protoţe se zejména v druhé polovině 17. stol. stává vyplácení v hotových penězích obtíţnější, musí mít nový nápadník statku úvěr u jiné osoby nebo osob. Prodluţují se také doby vyplácení předchozích drţitelů. Protoţe tito pak mají své závazky často ještě
6 Na toto poukázal Josef Fišer ve své studii Lánové vizitace na Moravě v XVII. stol., Brno 1933, kde kriticky rozebral starší práci F. Slavíka Morava a její obvody ve Slezsku po třicetileté válce, Telč 1892. 7 Čehoţ si nepovšiml F. Matějek ve své sumaci Lánové rejstříky olomouckého kraje z let 1675-1678, Olomouc 1994, s. 99, kde uvedl drţitele mlýnu ještě jednou jako domkáře a uvedl tak celkem 28 usedlíků. 8 O terminologii pozemkových knih Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století, Praha 1963, s. 19., nebo také Chocholáč, B.: O studiu pozemkových knih, SPFFBU C40, 1993, s. 53.
Václav Šindelka 7 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 v době, kdy sami postupují statek novému drţiteli, nebo jej ten získá po jejich smrti, přesouvají se pohledávky dále na nové drţitele.9 Tak se do zápisů v knihách dostává vícero zainteresovaných osob. Protoţe tyto osoby bývají často navzájem v příbuzenském poměru, coţ je často konstatováno, jsou pak gruntovní knihy důleţitým dokumentem nejen pro hospodářské, ale i genealogické souvislosti. Pozemkové knihy mívají z pohledu uspořádání několik různých forem. Naše pozemková kniha, řekněme jiţ tedy gruntovní kniha, dodrţuje zásadu chronologických zápisů na části knihy, vyhrazené jednotlivým gruntům. Jinak řečeno, jednotlivé grunty mají tedy zápisy po- čaté od určitého očíslovaného folia, a kniha je doplněna vloţenými listy všude tam, kde jiţ kvůli začátku zápisů dalšího gruntu jiţ nebylo místo. Kniha také obsahuje na svém začátku obsah, který je velmi důleţitý, protoţe před odkazem na první zápis je u několika gruntů poznamenáno, po kom drţí grunt účastník prvního zápisu. V samotném textu v knize je také někdy před prvním zápisem vypsán v regestu převod statku ještě před zaloţením gruntovní knihy. Ta je souvisle vedena od roku 1663 do roku 1795, ale obsahuje i několik zápisů dřívějších, nejstarší takový úplný zápis je z roku 1642. Ovšem i několik zápisů z mladší doby je poznamenáno jen ve formě stručného regestu. V některých případech je tomu tak zvlá- štními okolnostmi převodu, a úplný zápis je zaznamenán v jiném prameni,10 a nebo je to způ- sobeno pouhým nezapsáním smlouvy a její vzpomenutí v pozdějším čase. Je nutné po- dotknout, ţe takováto hrubá chyba se ve vedení knihy kupodivu vyskytuje dost často11. Nej- častěji se tak děje při převodu z otce na syna. Nový drţitel však pravidelně koná své pod- danské povinnosti, bez nichţ by ovšem usedlost jen stěţí mohl drţet, a vyrovnává splátky. Z hlediska formálního způsobu vedení pozemkové knihy můţe být zajímavou informací i zjištění, zdali byla doplňována průběţně, nebo k zápisům o hrazení vejruňkových splátek docházelo nárazově, například při nastoupení nového vrchnostenského úředníka, či v rámci přípravy na lánovou vizitaci. Ze studia naší gruntovní knihy vyplývá, ţe zápisy jsou ve zkoumaném období vztaţeny v nejčastějším případě k několika datům, mezi kterými je několikaletý interval. Jsou to roky 1669, 1671, 1677, 1685, 1689, dále 1693 a 1697. Zápisy k jiným letům se objevují pouze sporadicky. To by mohlo nasvědčovat tomu, ţe zápisy byly v petrovické gruntovní knize skutečně vedeny nárazově po několika letech. Pouze snad zápisy k roku 1677 by mohly mít souvislost s přípravou na lánovou vizitaci, provedenou na panství o rok později. V tomto světle by byla i pochopitelná určitá nedůslednost v zápisech vej-
9 Chocholáč, B.: Selské peníze. Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17. století, Brno 1999, s. 109 a dále. 10 Takovými bývají například tzv. sirotčí knihy. 11 Procházka, V.: Česká poddanská, s. 37.
Václav Šindelka 8 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 ruňkových splátek. Na jejich konci například bývá sumace, která ovšem po přepočítání poloţek nemusí odpovídat. Přitom se nezbytně nutně nemusí jednat o omyl. Zapisovatel mohl například správně uvést celkovou částku, která byla oběma zúčastněným stranám známa, ačkoliv některá splátka v zápisu chybí. Další zajímavou skutečností je způsob platby zálohy za grunt. Závdavek, tedy Angeld, je zde zřejmě chápán nikoliv jako jednorázová částka, sloţená při uzavření trhové smlouvy, ale spíše jako částka, které má být sloţená v dohledné době po uzavření smlouvy. Ve smlouvě bývá například napsáno, ţe jistou částku ze závdavku kupující sloţí při zápisu, a další dvě části ve dvou následujících letech. V některých případech není ţádná část zálohy při zápisu ve smlouvě vyţadována, jindy zase není uvedeno ţádné určité datum doplatku závdavku. Takto pojaté chápání závdavku má zřejmě zajistit vyšší částku peněz, splacenou ještě před začátkem placení ročních splátek. Dále je pro nás gruntovní kniha důleţitá z toho důvodu, ţe do zápisů kolem poloviny 18. století bylo dopsáno při příleţitosti zavedení čísel gruntů v celé zemi po roce 1770 jim přidělené popisné číslo. To můţeme konfrontovat s číslem dopsaným i do urbáře z roku 1664. Pro studium příbuzenských vztahů v obci je moţné pouţít matriku domašovské fary, obsahující všechny tři běţné části, v nichţ jsou zaznamenány sňatky, křty i pohřby na faře provedené. Bohuţel, matrika je vedena aţ od roku 1662. To znamená, ţe v úplnosti lze zre- konstruovat příbuzenské vztahy spíše v závěru zkoumaného období. Předmětem zájmu se staly nejen zápisy týkající se samotných Petrovic, ale i ostatních vsí. Díky tomu jsme mohli zachytit například i dcery hospodářů, které se provdaly mimo naši ves. Přesto je nutné konstatovat, ţe v matrice jistě chybí některé zápisy sňatků. Týká se to především velmi po- četné rodiny Theimerů. Domnívám se, ţe tyto chybějící sňatky mohly být uzavřeny na jiných farách. Dalším pouţitým pramenem jsou konsignace z konce 17. století. Tyto konsignace probíhaly v celé zemi a slouţily jako základ mimořádných daní. Byly to zejména mimořádná daň z poddaných z let 1692-1697, turecká daň z let 1684-1697, daň na úmor císařských dluhů vybíraná v letech 1693-1697, ekvivalent místo daně z hlavy 1693-1697, a tak dále.12 Naše prameny pocházejí z let 1694 a 1695 z Lichtenštejnského rodinného archivu ve Vídni.13 Jsou nedocenitelné pro to, ţe uvádějí jména většiny obyvatel vsi v té době, včetně ţen, dětí a o-
12 Radimský, J.-Trantírek, M.: Tereziánský katastr moravský, Praha 1962, s. 8. 13 HALW (Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein) 1090 Wien, Fürstengasse 1; H 787 a 754, Consignation All und jeder Angesessenen…
Václav Šindelka 9 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 byvatel na podruţí. Můţeme je tedy zahrnout do naší rekonstrukce, k čemuţ nám pomůţe zmíněná gruntovní kniha. Při studiu takovéto problematiky se v našich podmínkách jiţ můţeme opírat o poměrně bohatou literaturu. Základním dílem pro problematiku pozemkových knih zůstává studie Vladimíra Procházky: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století.14 Autor v ní shodnotil dlouholetý právně historický rozbor pozemkových knih, které konfrontoval s dalšími prameny, např. s hospodářskými instrukcemi, nebo poddanskými řády. Ve studii rozdělil hospodářské jednotky dle právního vztahu poddaného k vrchnosti, poddaného k faře, nebo mezi poddanými navzájem. Na základě dobových pramenů také charakterizoval práva poddaného k usedlosti. Velkou pozornost věnoval rodinným a dědic- kým právům poddaných k nemovitosti. Nevýhodou práce zůstává, ţe autor se zaměřil na studium pozemkových knih českých, nikoli moravských obcí. Práce, ke kterým byly nej- důleţitějším pramenem pozemkové knihy zmapoval Bronislav Chocholáč v příspěvku: O stu- diu pozemkových knih.15 Nejzávaţnější literaturou pro naše studium se stala studie tohoto autora: Selské peníze. Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě ko- ncem 16. a v 17. století.16 Autor si v ní dal za cíl provést srovnávací výzkum na několika velkostatcích na západní Moravě. Analyzoval v ní finanční situaci poddaných a provedl srovnání s dříve provedenými výzkumy. Snaţil se postihnout co největší spektrum záznamů v pozemkových knihách a podchytit co nejvíce jejich variant. Dále věnoval mimo jiné pozor- nost způsobu financování splátek usedlostí, délce placení gruntů a jejich zadluţenosti. Tyto kapitoly se staly stěţejní pro tuto absolventskou práci. Snaţil jsem se, při pouţití podobných výzkumných metod, skutečnosti, zjištěné při studiu vsi Petrovice srovnávat se situací na západní Moravě. Při studiu problematiky nejstarších moravských zemských katastrů jsou dnes stěţejní Moravské lánové rejstříky Františka Matějka,17doplňující starší práce Jaroslava Novotného a Josefa Fišera.18
14 Praha 1963. 15 SPFFBU C40, 1993, str. 51-61. 16 Brno 1999. 17 SAP XXIX 1979, s. 117-159. 18 Novotný, Jaroslav: Moravský berní systém v XVII. století, ČMM 58, 1934, s. 145-286. Novotný, Jaroslav: Moravský berní systém v XVIII. století, ČMM 59, 1935, s. 67-141; 321-324. Fišer, Josef: Lánové vizitace na Moravě v XVII. století. ČMM 1933, s. 164-166. Fišer, Josef: Lánové rejstříky na Moravě v XVII. století. ČMM 56, 1932, s. 59-100; 389-431; 57, 1933, s. 158- 179.
Václav Šindelka 10 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Topografie obce
Petrovice, nebo také Pettersdorf či Hranične dnes správně Hraničné Petrovice, je pod- horská zemědělská vesnice v Olomouckém kraji na úpatí Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce asi 590 metrů nad mořem, jejíţ katastr se dnes rozkládá na ploše 1250 hektarů. Leţí asi 7,5 km severovýchodně od města Šternberka a 4 km západně od Domašova nad Bystřicí. Kolem vesnice se nachází několik kopců. Jihovýchodně je to 939 m vysoká Baba, jinak téţ Hammerberg, za ním dále 608 m vysoká Kupa, tedy Koppenberg, na jihu kopec Hraničný, neboli Petersdorfer Berg, vysoký 636 m, jiţněji pak 616 m vysoká Skalice, čili Adlerberg. Na severu se za kopcem Vyhlídka (623 m) rozkládá náhorní rovina. Jinak jsou Petrovice obklopeny lesy. Však tu byl v roce 1865 zřízen lesní revír velkostatku Šternberk. Lesy na východě se dříve jmenovaly Jungwald a Koppenwald, na severu se jim říkalo Siegen- rückenwald a Ratewald. Na západ od obce dnes leţí Přírodní park Sovinecko a na východ od ní Přírodní park Údolí Bystřice. V minulosti leţela obec na důleţité komunikaci, později vojenské silnici, směřující od jihozápadu ze Šternberka, na severovýchod do Moravského Berouna, dříve nazývaného německy Bärn, a přes Nízký Jeseník do Slezska. U místa, kde se silnice blíţila nedaleko vsi k řece Bystřici tekoucí v blízkosti obce ze severu na jih, stojí dodnes Petrovický mlýn, v minulosti několikrát přestavěný. Na svahu kopce Hraničný pramení hned několik potůčků. Jeden z nich se na východě od obce vlévá do Bystřice a tři další se spolu spojují západně od Petrovic. Vlévají se pak do Trusovického potoka kousek nad mlýnem patřícím obci Těšíkov. Katastr obce hraničí s šesti sousedními vesnicemi. Na severu je to dědina Sedm dvorů, dříve Sieben Höfen, na východě obec Domašov nad Bystřicí, dříve německy Domastatd, na jihu městečko Jívová, nebo téţ Giebau, jihozápadně od obce pak Domašov u Šternberka, neboli Domeschau, západně pak zmíněný Těšíkov, čili Tscheschdorf, a konečně severo- západně hraničí Petrovice s katastrem obce Horní Loděnice, dříve Německé Loděnice, jinak téţ dříve Deutschen Lodnitz. Při následujícím popisu obce nám nejlépe poslouţí Catastral Schatzungs Elaborat der Gemeinde Pettersdorf, tedy Vceňovací operát Stabilního katastru pro ves Petrovice z roku
Václav Šindelka 11 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
1834.19 Dnes, v době relativního materiálního blahobytu, nám můţe připadat popis vesnice, ve které autor do podrobna poznamenal stavy hospodářského zvířectva i běţný oběd tehdejších obyvatel trochu úsměvný, ale v době sepisování vceňovacího operátu tyto poznámky úsměvné samozřejmě nebyly. V té době se pochopitelně pokrmy z větší části skládaly právě z vlastních zdrojů ze vsi . Můţeme si být jisti, ţe v ne příliš vzdálených obcích byla skladba hospodářských plodin a zvířectva často úplně jiná, a jiný byl i stravovací návyk tamějších obyvatel. Vceňovací operát nebyl psán samoúčelně, ale měl pokud moţno co nejlépe a nejvěrohodněji vystihnout způsob hospodaření a samotný hospodářský potenciál obce. Obyvatel se zde v čase sepsání operátu nacházelo 424 duší. Z tohoto bylo 200 muţů a 224 ţen. Všichni dohromady tvořili 105 rodin v 62 domech, Z toho se 27 rodin uplatňovalo vý- hradně v zemědělství, 9 rodin se ţivilo pouze řemeslem. Ţádná rodina se nezabývala současně řemeslem i zemědělstvím a 69 rodin zbývajících, nacházejích se na podruţích a výměncích, se zabývalo z větší části prací nádenickou. Zdejší obyvatelé se ţivili tím, co jim nabízela jejich vlastní země. Vzhledem k velkému počtu dobytka v obci se strava sestávala často z uzeného vepřového masa a čerstvého hovězího masa. Vepřové bylo v zimním období připravováno dvakrát aţ třikrát týdně, hovězí pouze o svátcích a nedělích. Většina jídel se doplňovala moučnými pokrmy nebo častěji bramborami. Dále mléčnými výrobky, obilím, luštěninami a ţitným chlebem. Pivo se tu pilo poměrně málo a pálený alkohol na podhorské poměry kupodivu zřídka. Kaţdý ze zdejších půlláníků drţel při svém hospodářství zpravidla podomka, 2 čeledíny a děvečku. Podle soupisu se v roce 1843 v obci chovalo 20 koní a 66 volů, 145 krav a 40 telat, naopak podle výkazu odevzdaného představenými obce u příleţitosti vypracování stabilního katastru tu bylo shledáno 24 koní, 93 volů, 216 krav, 79 jalovic, 30 ovcí a 160 prasat. Pro srovnání: v roce 1900 se zde přiznalo 52 koní, 475 kusů skotu a 253 bravu. Koně byly zde běţného, spíše pouze k polním a lesním pracím vhodného plemena. Po- cházeli jednak z koupě, ještě častěji však z vlastního chovu. V létě je hospodáři vháněli na okolní pastviny, jinak pobývali ve stájích, kde byli krmeni pšeničnou, ţitnou slámou a hrachovinou a ovesným obrokem. Krávy byly rovněţ v zemi běţného a oblíbeného druhu. Pocházely z vlastního chovu a hospodáři je vyháněli přes léto na obecní pastviska, jinak byly
19 Vceňovací operát je zachován pro celou moravskoslezskou zemi v 3883 svazcích. Byl pořízen v letech 1841 – 1850 a slouţí jako podklad pro tzv. stabilní katastr. Radimský, J.-Trantírek, M.: Tereziánský katastr moravský, Praha 1962, s. 10.
Václav Šindelka 12 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 krmeny ještě slámou, zelenou travou a mimo jateční účely byly dojeny pro výrobu mléčných výrobků. V pokročilejším věku byly dobře krmeny a následně prodávány řezníkům. Vepřový dobytek byl polského druhu a chován spíše pouze pro domácí účely. Byl krmen bramborami, ječmenným a ovesným šrotem, ţitnými otrubami a odpady z mlatu a domácnosti. Jinak se zde chovalo mnoţství drobného hospodářského zvířectva, kuru a hus, potřebných také ponejvíce pro vlastní domácnosti. Vceňovací operát jiţ nehovoří oproti pramenům ze 17. století o oslu, zvířeti vhodném pro podhorské a horské oblasti a tolik rozšířeném ve starších časech. Jinak se všechny přebytky z domácího chovu prodávaly ve Šternberku, kde se konal kaţdý pátek trh. V době vyhotovování stabilního katastru bylo v obci zapsáno 990 jiter a 256 čtverečních sáhů orné půdy, dále pak 331 jiter a 567 čtverečních sáhů luk, zahrad pak 53 jitra a 1579 sáhů, k tomu 564 jiter a 1719 sáhů pastvin. 20 Hospodářsky vyuţitelné jsou ještě lesy o rozloze 114 jiter a 739 sáhů. Suma všech hospodářsky vyuţitelných ploch je tedy 2054 jiter, 1060 sáhů čtverečních.21 V kategorii hospodářsky nevyuţitých (Unbenützte) ploch to byly parcely, pozemky a stavby, úhrnem 9 jiter a sto sáhů čtverečních. V obci byly i plochy, které nikdy hospodářsky vyuţity být nemohly (Unbenützbare). Byly to vodní plochy, silnice a cesty. Dohromady jich bylo 47 jiter a 1564 sáhů čtverečních. Úhrnem tedy byly v katastru obce poznamenáno 2111 jiter a 1127 čtverečních sáhů půdy. Pro srovnání: kolem roku 1900 bylo polí na 678 ha, lesů 287 ha, luk 194 ha, pastvin a zahrad 22, respektive 3 hektary. Kultivací se tyto poměry za dalších dvacet let změnily na 690 ha polí, 130 ha lesů, 200 ha luk, 20 ha pastvin a konečně 175 hektarů neobdělávané a neproduktivní půdy. Charakter pěstovaných plodin také odpovídal podhorské oblasti. Z obilovin to byly ţito, oves, dále pak proso, pohanka a luštěniny, jejichţ význam ovšem postupem doby klesal.22 Nejdůleţitější plodinou jsou však brambory, kterým se daří snad všude. Jinak ještě ve vlhké půdě kolem petrovických potoků hojně rostl len, který se jinak v níţinách ani nevyplatí pěstovat. V obci se nacházely statky dominikální i rustikální. Některé rustikální statky náleţely také přespolním hospodářům. Ze zdejších rustikálních gruntů nejvíce půdy náleţelo k dědičné rychtě. Bylo to plných 200 jiter půdy. Dále bylo v obci 9 drţitelů dvou a půl čtvrtin lánu se šedesáti aţ jedním stem jiter. 14 půlláníkům náleţelo kaţdému 30 aţ 70 jiter půdy, třem zahradníkům mezi 6 aţ 10 jitry. Mimo tyto bylo v obci ještě 29 baráčníků, kterým náleţelo
20 Aţ do roku 1875 se u nás pouţívala soustava měr a vah, dle které 1 lán = 12 kop záhonů = 60 aţ 72 korců (podle kraje i bonity půdy). 1 jitro (Joch nebo také Morgen) = 2 korce (Strich) = 3 měřice (Metzen), 1 jitro = 1 584 sáhů čtverečních (zaokrouhluje se obyčejně na 1 600) = 0,5756 hektaru (zaokrouhluje se obvykle na 0,6 ha. 1 sáh vídeňský = 1,8965 metru = 6 stop po 12 palcích ,které mají 12 čárek, částka 4 000 sáhů odpovídala vzdálenosti jedné rakouské, jinak poštovní míle, která dnes odpovídá vzdálenosti 7,5859 kilometru. 21 Vceňovací operát rozlišuje půdu na hospodářsky vyuţitelnou (A) cultivierte, nevyuţitou (B) unbenützte a nevyuţitelnou (C) unbenützbare. 22 Ani Wilhelm Stief je jiţ tolik nezdůrazňuje. Stief, W.: Geschichte der Stadt Šternberk, Šterberk 1934.
Václav Šindelka 13 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 kaţdému od 40 čtverečních sáhů půdy do nejvýše čtyřech jiter. Z tohoto rozdělení půdy vidíme, ţe zdejší lán má poměrně dosti velkou výměru. To koneckonců odpovídá podhorské obci s menší výnosností půdy.
Václav Šindelka 14 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Stručné dějiny vsi Petrovice
Tato obec byla za svoji historii známá pod různými názvy. Na nejstarších zachovaných písemných památkách je označována nejprve v různých variantách postupně jako: Hraniczne,23 Hranyczne,24 později také jako Petirsdorff,25 dále opět Hraničnu (4.p),26 Hraničné,27 Petterssdorff28a dále pak v různých variantách jako Petersdorf aţ do roku 1924, kdy obec dostala úřední jméno Hraničné Petrovice. Jak by mohlo vyplývat z pouţívání dvou různých názvů ve stejnou dobu, mohlo se jednat o dvě vsi, Petrovice a Hraničné, které splynuly.29 Jméno Hraničné je patrně odvozeno od „hranice“ obydleného prostoru, tzn. na okraji lesa, údolí apod,30 Petrovice pak patrně podle patrocinia kostela,31 dnešního kostela sv. Petra a Pavla. Kraj, ve kterém obec Petrovice leţí, byl v nejstarších nám pamětných dobách zboţím kláštera Hradisko u Olomouce. Klášter se významně podílel na osídlování území jím dr- ţených. Všechna jména vsí, jenţ klášter v těch krajích tehdy drţel, byla bez výjimky česká. V polovině 13. století však vznikl spor mezi klášterem Hradisko a před nedávnou dobou vzniklým šternberským panstvím. Páni ze Šternberka začali rychle rozšiřovat svůj majetek. Podnikavost těchto nových pánů byla taková, ţe si musel klášter Hradisko při sporu s nimi přesně vymezit hranice svého zboţí v těch končinách, kde se objevily na jeho území v sousedství Šternberka loţiska rud. Tak povstal roku 1269 za opata Budiše spor u vsi Domašova o les a ţelezné doly v něm. Král sestavil k tomu zvláštní komisi a její výrok potvrdil listinou, dávajíce v podstatě za pravdu klášteru.32 Hranice mezi územími byla stanovena takto: „Po cestě od Starnova (Sternow) ke klášterní vsi Bohuňovicím (Bohunowicz) a cestou, která jde od hradu Šternberka k Láštanům (Laszan), pak po řece Olešníku aţ
23 ZDO I, 270 (1353). Hrsg. J. Chytil, C. Demut, A.R. Wolfskron, Brno 1856. 24 ZDO I, 424 (1355). Hrsg. J. Chytil, C. Demut, A.R. Wolfskron, Brno 1856. 25 CDM IX, 336 (1364). Ed.: Vincenc Brandl, Brno 1875. 26 CDM XV, 427 (1403). Ed.: Berthold Bretholz, Brno 1903. 27 Šternberský urbář (1515). ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk inv. č. 42, č. knihy 1. 28 Šternberský urbář (1600). ZAO, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk inv. č. 46, č. knihy 5. 29 Hosák, L.-Šrámek, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, M-Z, Praha 1970, s. 239. 30 Tamtéţ. 31 Hosák a Šrámek tamtéţ poukazují na to, ţe kostel je vystaven aţ v roce 1766 a ţe tedy je spíše patrocinium od obce. J. Theimer ale zdůrazňuje, ţe kamenný kostel je postaven na místě staršího dřevěného. (Theimer, J.: Bärner Ländchen, Bärn 1931, s. 539.) 32 Hrubý, F.: Severní Morava v dějinách, Brno 1947, s. 29. Jinak téţ CDM IV, 30. Ed.: Antonín Boček, Olo- mouc 1845.
Václav Šindelka 15 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 k pramenům, pak za horu po řece Debrník aţ k pramenům, odtud k silnici, (jeţ) slove Rudná cesta, která tvoří hranice k východu, za řeky Loděnici (Loděnice), Hrušovou (Hrussowi) a Sýř (Sirz) aţ k mostu přes řeku Bystřici (Bistricie), dále po toku této řeky aţ k místu, (jeţ) slove Buchotáno pole, odtud přímo aţ k pramenům řeky Hraniční (Hraniczni). Po této řece aţ k jejímu ústí do Loděnice, dále pak této řece dolů aţ ke klášterní vsi Lášťanům (Lacsan) a jedné a Bělkovicemi (Belkovici) z druhé strany“. V ohraničeném území bylo přiřčeno horní právo. Jen o několik let později byl v roce 1275 rozdělen velký prales nad Olomoucí mezi klá- šter Hradisko na jedné straně a Biskupa Bruna a olomouckou kapitulu na straně druhé33. Klášteru Hradisko však jiţ nedlouho poté zbylo z tohoto území pramálo. V listině z roku 132334, jíţ biskup Konrád vykupoval horské kraje od kapituly za biskupské desátky na Moravě, jmenují se mimo jiné statky Bělkovice a Thomasstadt, jeţ se měly dělit. O těch se tam tvrdí, ţe se dostaly olomouckému kostelu kdysi darem od zemřelého děkana kapituly Budislava. Nejstarší zmínka o samotné vsi, zaloţené pravděpodobně v druhé půli 13. století, je z roku 1353, u příleţitosti jejího prodeje Bolkovi z Úpy od Racka z Dolan.35 Ten ji pak dal po dvou letech připsat své ţeně Bětě.36 Později se Petrovice staly opět majetkem olomoucké kapituly,37 roku 1364 ves nacházíme při biskupských statcích v Domašově38 s německým ná- zvem39. O vsi dále slyšíme později, kdyţ ji olomoucký biskup Laczek dal v neděli před sv. Jakubem roku 1403 lénem svému strýci Petrovi z Kravař, mimo jiné spolu s tvrzí a mě- stečkem Domašovem a vesnicemi Bůzovec a Bělá.40 Posledně jmenované majetkové převody by nám mohly pomoci objasnit pouţívání dvou jmen pro tuto jednu obec. Petrovice snad náleţely spolu s Bělou a Domašovem ke zboţí
33 CDM IV, 118, 120. 34 CDM VI, 226; XV 35. Ed.: Josef Chytil, Brno 1854. 35 ZDO I, 270: „Raczo de Dolan domino boloni de Upy sue Coniugi et Ipsorum heredibus villam Hraniczne cum Ipsus (F. XI.v.a.) pertiencijs vniuersis in villa et extra uilla pro quinquaginta marcius grossorum derariorum Pragensium vendidit et Jure hereditario resignauilt.“ 36 ZDO I, 424: „Dominus Bolko de Huzovi resignauit vzoru sue Byethe vnam Curiam in Mosczankach cum omnibus Juribus et vtilitatibus in Hostkowycz Curiam cum omni Jure et dominio in C et L Marcis grossorum in vero dotalicio, Et hoc Bohusslaus frater ipsius domine suscepit ad manus suas.“ 37 F. Hrubý se domnívá, ţe k předcházejícím majetkovým převodům nedošlo s plným právem. Hrubý, F.: Severní Morava, s. 31. 38 CDM IX, 336. Regest: Die Stadtrath von Olmütz übergibt die unter der Olmützer Burg gelegenen Marchbrücken dem Schwab Vector und zählt hiebei die Orte auf, welche in diesel Hinsicht Abgaben zu leisten haben. Dt. Olmütz. 26. Jänner 1364. 39 V tomto soupisu se nachází i blízká ves Zeyfersdorf, která se jinde nachází pod českým jménem Biela. 40 CDM XV, 427: „My Lacek z boţie milosti biskup kostela Olomouckého vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ţe s dobrým rozmyslem a svých věrných dobrů radů dali jsme a mocí tohoto lista dáváme ku pravemu manstvie urozenému panu Petrovi z Cravař pánu Plumlovskému, stýci našemu milému, i jeho erbóm hrad náš Medlice s městečkem[…]a také tvrzi Domastat s městečkem, s vesmi, totiţ Hraničnú, Búzovec, Bielá, s lidmi platnými i neplatnými, s úroky, s poţitky, s dvory,…jakoţ to od starodávna k tuomu hradu Medlicím k tej tvrzi k Domastatu příslušelo, s plným právem a panstvím…“
Václav Šindelka 16 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 kláštera Hradiště. Klášter kolonizoval tyto kraje česky mluvícím obyvatelstvem, kdyţ však přišlo zboţí později do rukou olomouckého kostela, dotkla se ho vlna německé kolonizace. Noví osadníci přirozeně dávali svým osadám německá jména, a tak po dlouhou dobu takové vsi vystupovaly pod oběma názvy.41 Petrovice se nicméně staly lénem pánů z Kravař. Ti jiţ byli v tu dobu majiteli štern- berského panství, neboť poslední pán tohoto panství Petr ze Šternberka učinil roku 1397 poručenství a odkázal své moravské statky svým bratřím Markvartovi ze Šternberka a jiţ zmíněnému Petrovi z Kravař.42 Ten dostal věnem po Anně, kněţně opavské a ratibořské a vdově po Petrovi ze Šternberka, hrad Šternberk a vsi k tomu hradu náleţité.43 Páni z Kravař své panství postupně rozšiřovali. Roku 1448 udělil biskup Pavel Jiříkovi z Kravař hrad Medlice, městečko Domašov a několik dalších vsí, mezi nimi znovu i Petroviče. Po smrti Jiříka z Kravař v roce 1466 majetek zdědily jeho dcery. Panství Šternberk získala Ludmila, která se provdala za Albrechta Kostku z Postupim.44 Albrecht byl přítel Jiřího z Poděbrad a stál při něm proti panské jednotě. Panství šternberské se v 15. století stalo svědkem husit- ských válek, později pak bojů mezi králem Jiřím a Matyášem Korvínem, které celé okolí velmi těţce zasáhly. Na území vsi Petrovice se nacházely ještě kolem roku 1400 další dvě obce.45 Na cestě Jívová-Domašov leţel Kunzendorf, jejíţ jméno se nám dodnes dochovalo ještě v názvu pastviny. Severovýchodně od Petrovic, v místech, kde se dnes rozprostírá les zvaný dříve ně- mecky Ratewald, nalézala se víska Lodenitzken, snad Malé Loděnice?46 Roku 1430 při výpravě Prokopa Velikého na Moravu byl Šternberk po osminedělním obléhání táborským vojskem donucen se 15. srpna vzdát. Táborité zpustošili klášter a jeho statky a z města, které drţeli po dvě léta, podnikali výpravy do okolí. Kdyţ větší část posádky odešla do Braniborska jako ochrana konvoje se zásobami pro tam bojující polní vojska, spojené vojsko měst Olomouce, Litovle a Uničova toho vyuţilo a napadlo Šternberk silou čtyř tisíc ozbrojenců se dvěma puškami. A tak husitský hejtman Mikuláš z Drnovic 29. března 1432 město vydal za svobodný odchod posádky. Prokop Veliký poté na zpáteční cestě ze
41 Hrubý, F.: Severní Morava, s. 31. 42 AČ I, 139. Sv.1. František Palacký, Praha 1840. 43 ZDO VI, 642. 44 ZDO XI, 10. 45 V šternberském urbáři z roku 1531 je za “Wess Hraniczne“ zapsáno: „Jest tu neyjaka wess pusta slowe Sspiczenberyk tu drzi do Domastadu a do Bieley a Hraniczne tyto dolepsany a platbu dawayi yednú wsak o sv. Waczlawu.“ (fol.78). Dále je psáno: „Také jest tu wess pusta Kunczendorf z tey také lydee dolepsany z Hraniczne wsy daway.“ (fol.79). 46 Theimer, J.: Bärner Ländchen, Bärn, 1931, s. 539.
Václav Šindelka 17 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Slezska oblehl město a zpustošil jeho okolí.47 Za husitských válek lehly vsi Petrovice a Kunzendorf popelem, ze kterého ta druhá jiţ nevstala. Sotva se z této pohromy ves Petrovice vzpamatovala, dostala za války Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad další ránu. Lodenitzken byly v roce 1469 od Uhrů tak srovnány se zemí, ţe dnes jiţ nikdo s určitostí neví, kde přesně leţely.48 Nejsou to však zdaleka jediné vsi v okolí Šternberka, které z té doby zmizely z povrchu zemského. Jsou to Babice u Šternberka, Moštánky, poloţené někde v jejich blíz- kosti, dále pak vsi Veselí, Zezhule, Krahujčí a Veleslav, další pak i jinde na panství.49 Pravděpodobně jiţ v 15. století tedy byly Petrovice a jejích okolí z části německé.50 Ve šternberském urbáři z roku 1500 je to jiţ zřejmé. Ve vesnici Hraničné bylo zapsáno 17 usedlých a zákupní rychta. Z těchto mají česká jména jen tři hospodáři.51 Po smrti manţela v roce 1480 se Ludmila z Kravař provdala znovu, a to za Jana Berku z Dubé a Lipé. Tak přešlo panství do náboţensky velmi tolerantního rodu, za jehoţ drţení se například v roce 1534 uvádí ve Šternberku bratrský sbor a působili zde evangeličtí kněţí. Ve městě byla i velká ţidovská komunita. Tehdy jiţ byla ve městě i luterská obec, která velmi sílila zejména za Václava Berky přistěhovalectvím z ciziny. Václav sám dosazoval predikanty na fary ve svém panství. Jemu také dal roku 1554 biskup Marek v léno hrad a městečko Medlice, dále městečko Domašov a několik dalších obcí, mezi nimi i Petrovice. Václav Berka zemřel v roce 1565 a jeho dcera Kateřina Berkovna z Dubé a Lipé se provdala o pět let později za kníţete Karla Münsterberského, kterému biskup Stanislav Pavlovský pustil v roce 1588 s povolením krále Rudolfa II. v úplné vlastnictví uvedené medlické a domašovské léno. A tak se s nimi staly Petrovice jiţ nedílnou součástí šternberského panství. Nový majitel ale jiţ nebyl tak náboţensky tolerantní. Zakázal v roce 1577 Ţidům zdrţovat se ve městě Šternberku, o třináct let později pak zahájil na panství pronásledování Bratří. Sám ovšem postavil ve městě v roce 1592 luterský kostel sv. Trojice a v roce 1614 vydal pro panství církevní luterský řád. Na sklonku století působila téţ ve Šternberku proslulá luterská škola, v níţ studovalo mnoho šlechticů. Reformace přišla do Petrovic velmi záhy, ještě před polovinou 16. století byla vesnice úplně evangelická. Oproti tomu protireformace měla těţkou práci. V roce 1624 byla obec cír- kevně podřízena domašovské faře, evangelíci ale kladli v odlehlých hornatých krajích
47 Stief, W.: Geschichte der Stadt Šternberk, Šterberk 1934, s. 91. 48 Theimer, J.: Bärner Ländchen, s.539. Avšak událost chybně datuje do r. 1475. 49 Hrubý, F.: Severní Morava, s. 85. Zaniklých vsí je i z pozdější doby celá řada. Zmiňované dvě vsi z urbáře z roku 1531 však z důvodů absence v jiných pramenech unikají naší pozornosti. Neobsahuje je např. ani komplexní historický místopis země Moravskoslezské L. Hosáka. 50 F. Hrubý na základě studie šternberského urbáře z roku 1500 konstatuje Berounsko (jmenovitě i Petrovice) a Dvorecko jako německé, Medlice a okolní osady ještě české. Hrubý, F.: Severní Morava, s. 88. 51 Jsou to Lorenz Rzihorz, Šíma Řzihorz a Deml Hancík.
Václav Šindelka 18 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 katolickým misionářům dlouhotrvající odpor. 30. listopadu 1625 vydal kardinál Ditrichštejn, císařský generální komisař na Moravě, dekret, v němţ se přikazovalo nekatolíkům „Obrátiti se do svatodušních svátků ve víru katolickou a nebo se úplně netoliko z města, nýbrţ z celé země Moravské vystěhovati“. Přestoţe dekret nebyl určen poddaným, po roce 1625 dle místní tradice odešla řada obyvatel, aby se nemusela stát katolíky. Přesto byli obyvatelé Petrovic teprve v roce 1664 s pomocí nakvartýrovaných dragounů obráceni na katolickou víru.52 Od roku 1558 je ve vsi jmenována dědičná rychta53 Martina Pudela s jeho mlýnem a hospodou.54 Dědiční rychtáři ve vesnicích na šternberském panství dostali svou hodnost jen s tou podmínkou, kdyţ budou mít na rychtě panský šenk. Z jejich privilegií můţeme citovat: „Pakliby byla u něho zpozorována nedbalost při čepování nápojů a šenk mu byl odňat, nebo kdyby musel býti ustanoven jiný rychtář, tu má on, dědičný rychtář, býti přidrţen k tomu, aby platil obvyklé poplatky robotní za toho, komu by v takovém případě svěřeno bylo rychtářství a prominuta robota“.55 Od sklonku 16. století jsou jména zaznamenaná v urbářích jiţ takřka bez výjimky ně- mecká.56 Třicetiletá válka se Šternberska dotkla dost citelně. Uţ od počátku roku 1620 se stalo cílem polských kozáků, kteří jako spojenci habsburké strany poplenili kraj. Později probíhala v kraji dánská válka, ale největší pohromou byl pro Šternbersko vpád Švédů v roce 1642. Aţ do konce třicetileté války je město Šternberk několikrát dobyto a obsazeno oběma zne- přátelenými stranami a po kraji jezdily spíţovací oddíly. Ves Petrovice, správněji bychom jiţ měli říkat Petersdorf, byla touto neklidnou dobou těţce zasaţena. Povšimněme si několika poustek v obci, dvě z nich byly opuštěny ještě dlouho po tzv. první lánové vizitaci.57 Na sklonku 17. století probíhaly v celé zemi soupisy obyvatel, jako základ pro různé mimořádné daně. První z těchto dokumentů pro naši ves pochází z roku 1691.58 Je v něm poznamenán mlynář, 36 muţů a 5 čeledínů, k tomu ještě 42 ţen s 8 děvečkami a 93 dětmi.
52 Theimer, J.: Bärner Ländchen, s. 539. 53 V urbáři z roku 1546 je ještě zákupní. 54 Theimer, J.: Bärner Ländchen, s. 539. 55 Opluštil, Z.: Šternbersko.Vyškov 1932, s. 204. 56 Theimer, J.: Bärner Ländchen, s. 539 a naše rekonstrukce. 57 Viz. dále rekonstrukce osedlosti. 58 Deutschordens Zentralarchiv, Wien. DOZA/Mei/ 11/5, 1010 Wien, Singerstrasse 7. Do archivu Německého řádu se dokument pravděpodobně dostal proto, ţe řád byl váţným zájemcem o koupi šternberského panství po roce 1692. Z koupi nakonec sešlo, neboť řád pro financování válek v Porýní musel od koupě odstoupit. Viz. Háza, Z.: Stav a struktura panství Šternberk ve světle soupisu daně z hlavy z ledna 1691. SPFFBU C 45, Brno 1998, s. 104.
Václav Šindelka 19 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Tedy úhrnem 185 duší. Další dvě konsignace pochází z let 1694 a 1695.59 Při sčítání v září 1694 bylo v obci nalezeno 27 hospodářů a 19 podruhů (v červenci 1695 jich bylo 18), 49 ţen (v roce 1695 48), 47 chlapců a 42 dívek ( 56 a 42), k tomu ještě 11 sirotků (12). Úhrnem tedy 195, respektive 203 hlav. V roce 1725 byl pořízen první popis šternberského panství. V něm bylo konstatováno 28 hospodářů, konkrétněji 1 se 6 čtvrtěmi lánu (rychtář), 21 půlláníků, 2 čtvrtláníci a 4 zahradníci.60 Obec se tedy od sklonku 18 století. znovu rozrůstala. Později, v roce 1775 stálo v Petrovicích jiţ 54 domů s 350 obyvateli.61 Mezi lety 1787 a 1850 je mnohokrát opakováno, ţe v Petrovicích se mnoho obyvatel hlásí k protestantství, velký díl usedlých nenavštěvuje kostel a ţe někteří odpadávají od katolické víry.62 Předběhněme trochu výklad o historii obce a uveďme, ţe v roce 1890 bylo oby- vatelstvo katolické, aţ na dva evangelíky a dva Ţidy; na prahu 20. věku pak jednoho evangelíka, a na počátku 30. let tohoto století tři evangelíky a pět občanů hlásících se k Československé církvi.63 Roku 1766 byl starý dřevěný kostel v obci strţen a následujícího roku byl postaven nový, tentokráte jiţ kamenný. Jiţ od roku 1785 stál v obci farní kostel, kde byl v roce 1855 postaven nový hlavní oltář, jehoţ obraz namaloval známý vídeňský malíř Paul Troger. Tento obraz přinesl jako dar Barbaře Winklerové, dívce z Olomouce, která jej věnovala petrovickému kostelu v roce 1793. Po úderu blesku v roce 1911 vypukl na kostele poţár, jemuţ padly za oběť tři ze čtyř petrovických zvonů z let 1500, 1724 a 1606. Poslední je dílem známého litce Zachariáše Müllera z Olomouce. Na kostelní věţi byly také zničeny hodiny z roku 1909 od hodináře Franze Beitela z Moravského Berouna. Nové hodiny pak byly dodány v roce 1912.64 První vyučování proběhlo ve vsi teprve na sklonku 18. století, ale je nutno podotknout, ţe mnohé děti navštěvovaly od roku 1530 evangelickou školu v Moravském Berouně.65 V roce 1901 byla petrovická jednotřídka rozšířena o další stupeň a o pět let později byla otevřena nová školní budova. V roce 1839 bylo v obci 62 domů s 419 obyvateli, z toho 167 muţů a 252 ţen.66 Mnohem pravidelněji, detailněji a hlavně častěji se počtům domů a obyvatel věnují aţ státem organizovaná sčítání, která byla od poloviny 19. století prováděna pravidelně kaţdých deset
59 HALW (Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein) 1090 Wien, Fürstengasse 1; H 787 a 754, Consignation All und jeder Angesessenen… 60 1. popis panství Šternberk 1725. MZA, inv. č. 94, kniha 53. 61 Stief, W.: Topografie des politischen Bezirkes Sternberg in Mähren, Sternberg, s. 82. 62 Tamtéţ. 63 Bartoš, J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, sv. III, Ostrava 1972, s. 249. 64 Stref ,W.: Topografie, s. 81. 65 Theimer, J.: Bärner Ländchen, s. 539 66 Wolny, G.: Die Markrafschaft Mähren, Brünn 1839, s. 534.
Václav Šindelka 20 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 let. První takovýto údaj z roku 1850 nás překvapí svým poklesem populace: v obci je obyvatel pouze 377. Oproti tomu o 19 let později je jiţ o dům více a místních je jiţ 469. Další výrazný pokles je mezi roky 1880 aţ 1890, kdy v 64, respektive 67 domech, poklesl stav populace ze 470 na 435, aby pak v následujícím desetiletí vzestoupil na práh nového století se 462 obyvateli a jedním novým domem, nově zaloţenou dílnou na flašinety a záloţnou. Do roku 1910 populace přirozeně vzrostla o šest lidí a další tři nové chalupy.67 Elektrické vedení dostala obec aţ v roce 1919, bylo tehdy přivedeno z nedalekého Šternberku. Za první světové války přinesly Petrovice krvavou oběť, z 80 mobilizovaných muţů se 23 uţ nikdy nevrátilo zpátky. Na jejich památku byl v roce 1921 postaven válečný pomník. V ten samý rok bylo v obci konstatováno 446 obyvatel ve 72 domech, z tohoto jiţ 19 hlásících se k české národnosti. Jinak byli v obci 2 obchodníci, 10 ţivnostníků, 22 zemědělců s vlastnictvím půdy větší neţ 20 hektarů a k tomu ještě 49 baráčníků.68 Populační deprese ale přetrvávala ještě léta, na počátku 30. let bylo v obci pouze 393 lidí v 81 domech, z tohoto pak 7 Čechů. Obec se tak nevychyluje z celorepublikového trendu, kde proběhla při značném poklesu populace někdy aţ kvantitativně dramatická výstavba nových domů. V této době se v blízkosti obce otevřely dva lomy. Odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce sníţil populaci Petrovic na pouhých 251 obyvatel v roce 1950, tedy uţ s nově příchozími novousedlíky, a v obci bylo také pouze 70 obydlených domů. Tento stav se pak následující desetiletí mění jen nepatrně. Co se týče populace, při sčítáních obyvatelstva v letech 1962 a 1971, bylo v obci zaznamenáno 253 a 240 obyvatel. Prudce ale klesl počet obydlených domů na pouhých 48, později dokonce 38!69 Počátkem devadesátých let postihlo Petrovice, jako mnoho jiných českých a moravských venkovských sídel, vystěhovalectví. Počet trvale ţijících občanů v obci klesl dle sčítání v roce 1992 na pouhých 164, z toho ovšem jen 29 v produktivním věku.70 Při sčítání obyvatelstva v roce 2005 je jiţ v obci zachyceno pouhých 148 občanů,71 tedy méně, něţ třetina obyvatel ze stavu před sto lety…
67 Bartoš, J.: Historický místopis, s. 249. 68 Theimer, J.: Bärner Ländchen, Bärn, 1931, s. 538 69 Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, I.díl, Praha 1978, s. 840. 70 Statistický lexikon obcí české republiky 1992…str. 574. Z uvedeného počtu je 74 ţen a 33 obyvatel mladších 14ti let. Ekonomicky činných bylo tehdy 92 obyvatel, z toho pak v zemědělství, lesnictví, nebo vodo- hospodářství 49, v průmyslu pak 20 občanů. Obec pak měla 36 domů, a dohromady 49 bytů. 71 Statistický lexikon obcí české republiky 2005…str. 515. Z tohoto je 73 ţen, 28 obyvatel mladších 14ti let, a naopak 18 starších 65 let. Bytů je zde dohromady 50, domů 36.
Václav Šindelka 21 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Rekonstrukce osedlosti gruntů
Výstupem z rekonstrukce osedlosti jednotlivých gruntů je tabulka (příl.1), ve které je přehledně znázorněna posloupnost jmen hospodářů na jednotlivých statcích. Pro názornost jsou v tabulce seřazeny v pořadí a velikosti podle elaborátu druhé lánové vizitace. Statky o velikosti pěti osmin lánu zde byly zaokrouhleny na velikost tří čtvrtin lánu. U některých jmen hospodářů je uvedeno jeho přízvisko “starší“, či “mladší“, tak jak bylo poznamenáno na dokumentech v příslušném časovém horizontu. Pro úplnost jsou zde zachyceny i zápisy glos jiných vrstev. Při rekonstrukci si povšimneme důleţité skutečnosti: Přestoţe první lánová vizitace tvrdí, ţe dva grunty, tj. grunty Hanse Liedela a Hanse Schwaba jsou jiţ 14 let opuštěné, druhé glosy v německém urbáři nám v těchto případech jiţ chybí. Kdyby nebyly k dispozici další prame- ny, a kdyby v těch pramenech nebylo zaznamenáno několik více pustých gruntů, nebyla by tato skutečnost překvapující, znamenalo by to toliko skutečnost, ţe na grunt nenastoupil ţá- dný nový hospodář. Překvapující by samozřejmě nebylo ani to, ţe urbář z roku 1652 tato jména opakuje. Nesmíme zapomenout, ţe urbáře nám pouze udávají, kolik se má z gruntu odvádět, a kdo na něm má sedět, anebo naposledy seděl. Jméno hospodáře nám tu vlastně označuje grunt. Zajímavé je ale, ţe glosy druhé vrstvy uvádějí dalších sedm pustých gruntů,72 které dostaly velmi záhy, do roku 1640 nové drţitele, kdeţto tyto dva pusté grunty v druhé glose takové označení nemají. Oba dva zmíněné grunty jsou v přiznávacím listu z roku 1656 psány jako: Grunty pusté jiţ 14 let.73 Vzájemným porovnáváním pramenů a datováním glos v německém urbáři tedy můţeme s jistotou tvrdit, ţe k zásadnímu zpustnutí gruntů dochází ještě před švédskou válkou. Tento závěr nám také zpětně potvrdí předpoklad, ţe urbář z roku 1652 má skutečně reálnou hodnotu kolem roku 1640. Pokud se ovšem samotného studia glos týče, nemůţeme vědět kolik gruntů v době poznamenání druhé glosy mohlo být po zpustnutí jiţ znovu obsazeno! V ne příliš dlouhém intervalu mezi poznamenáním první a druhé glosy v něm, coţ je snad v našem případě nanejvýše kolem dvaceti let,74 dostalo z ostatních dvaceti gruntů v obci deset v onom období nové drţitele. Tato doba se pohybuje v rozmezí běţných průměrných dob drţení gruntu jedním hospodářem. Je nicméně zajímavé, ţe všechny poz-
72 Je vţdy konstatováno „wüsst“. 73 Und wüste Gründe aufs 14 Jahr. 74 V jiných obcích ve zmíněném urbáři je samozřejmě čas ještě o něco jiný. Viz: Morav, K.-Ševčík, E.: K dataci, s. 61-64.
Václav Šindelka 22 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 namenané pusté grunty byly v krátké chvíli znovu osazeny, ale právě ty později opuštěné dva statky čekaly na své drţitele spoustu let. Indicií k odhadu skutečnosti, zdali mohlo být v obci pustých více statků můţe být trţní zápis v pozemkové knize. Ačkoliv v trhové smlouvě nemusí být explicitně uvedeno, ţe jde o první prodej gruntu po jeho zpustnutí, nízká peněţitá hodnota gruntu nám k tomu můţe napovědět. Jak jiţ bylo řečeno, gruntovní kniha Petrovic je však poměrně pozdní, ve své nejstarší části navíc nesouvislá a o prodejích gruntů ve válečných obdobích podává jen kusé informace.
Rychta čísla popisného 5 s mlýnem čp. 48
O petrovické rychtě víme, ţe je jmenována jako svobodná a dědičná, tedy “Freie Erb- gerichte“, vyjma českého urbáře, kde je označena jako zákupní. Ve všech sledovaných urbářích, aţ do toho z roku 1664 se nám jméno rychtáře bohuţel nedochovalo, známe z nich toliko to, ţe rychtáři byli drţiteli mlýna. Aţ v údajích z první vizitace z roku 1656 se dozvídáme jméno prvního nám známého rychtáře Urbana Pudela. Měl tehdy oseto 22 měřic ozimu, 23 jaře, 26 měřic měl úhorem a 6 jich bylo pustých. Z gruntovní knihy se prvním zápisem dozvídáme, ţe 7. dubna 1663 byl grunt postoupen jeho synovi Martinovi Pudelovi z Domašova za 1350 hřiven: Anno 1663, den 7. Aprilis na hradě Šternberce s dovolením Jeho Knížecí Milosti úřadu (a) u přítomnosti poctivého práva a pana vrchního hejtmana Kašpara v. Schetzera75 byla prodána svobodná dědičná rychta v Petrovicích tak, jak hraničí a sousedí, se vším, co k ní od starých dob náleží, s mlýnem o dvou kolech, hospodou, se všemi privilegiemi i povinnostmi, jakož také s půdou o dvou celých lánech, po Urbanu Pudelovi rychtáři, jeho synovi Mertenovi Pudelovi odtamtud za celkovou sumu jeden tisíc, tři sta a padesát hřiven. Jako závdavek má kupující složit 300 hřiven. Tento byl vzpomenut na druhé lánové vizitaci jako drţitel šesti čtvrtin lánu půdy.76 Dne 13. června 1693, byl grunt postoupen za 1300 hřiven Hansu Rossensprungovi z Bělé.77 Tohoto muţe známe i z konsignací z konce
75 Kašpar Friedrich v. Scherz na Bukovině a Vikýřovicích byl hejtmanem šternberského panství mezi lety 1654- 1670. Haubert, J.-Haubertová, K.: Velkostatek Šternberk (1364)-1944, inventář, Státní archiv Opava 1966, s. 8. 76 Na zmíněném elaborátu uvedeno jméno Martin Pudel jako drţitel mlýnu o dvou kolech a je tak vlastně v elaborátu započítán dvakrát, coţ nám dává dohromady 28 usedlíků, ačkoliv gruntů je ve sledovaném období 27. 77 Anno 1693, den 13. Junii auf der fürstlichen Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften das nach weiligen Merten Pudeln hinterlassene freie Erbrichtern in Pettersdorf mit einen Mühl mit zwei Gang, mit Sechs Vierteln Huben Äckern, so wie Privilegien, mit allem Gräntzen und Rainen, sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Hans Rossensprung von Seibersdorf in der Summa umb 1300 Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 300 Mark., fol. 5.
Václav Šindelka 23 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
17. století. Drţel ho aţ do roku 1737, kdy byl 7. května statek postoupen Johannu Pudelovi za dva tisíce hřiven. Po celou dobu námi sledovaného období byl součástí statku zmíněný mlýn o dvou kolech. Ten byl od statku oddělen aţ koupí 22. listopadu roku 1764, kdy byl za drţení posledního uvedeného drţitele prodán za 1150 hřiven.
Grunt čísla popisného 2
Selský statek, který dle urbáře z roku 1590 drţel spolu s půl lánem polí jistý Bartol Taybner dostal dle glosy německého urbáře ještě před rokem 1620 nového osedlého Paula Taybnera. Druhá glosa stejného urbáře uvádí ještě před rokem 1640 nového drţitele Hanse Hönela. Stejné jméno známe i z urbáře z roku 1652 i z elaborátu první lánové vizitace roku 1656. Podle ní měl hospodář oseto 9 měřic ozimu, 11 měřic na jar, 10 měřic úhoru a ještě dvě pusté. Dle gruntovní knihy bylo po smrti dosavadního drţitele statek prodán na sv. Jiří roku 1663 jeho švagrovi Adamu Blaschkemu z Křišťanovic za sumu 228 hřiven.78 Nový drţitel byl vzpomenut v urbáři z r.1664 i v komínovém rejstříku 1667. Po něm byl grunt 15. dubna 1676 prodán novému majiteli Martinu Raschovi, o čemţ nás ale gruntovnice informuje pouze ve stručném regestu. Anno 1676, den 15. Aprillis verkauft durch Adam Blaschke dem Merten Rasch. Tento byl pak uveden ve vizitaci roku 1678 mezi drţiteli dvou a půl čtvrtin lánu. Stejný majitel pak figuroval i na konsignacích v posledních letech sledovaného období.
Grunt čísla popisného 3
Grunt drţel spolu s polovinou lánu na konci 16. století hospodář Simon Popp, kterého vystřídal dle glosy zapsané v roce 1620 Michal Fücker. Podle další glosy německého urbáře jej ještě ve dvacátých letech následoval Hans Schwab.79 První vizitace 1656 jím drţený grunt však uvádí mezi jiţ 14 let pustými statky80. Prodej pustého statku novému majiteli je však na dataci trochu záhadný. V gruntovní knize je zaznamenán jeho prodej s celým lánem půdy Bartelu Schwantzovi z téhoţ místa za 450 hřiven, ale v zápisu je prázdné místo u data. Známe
78 Anno 1663, am Tage st. Georg mit Bewilligung und Consens eines hochfürstlichen Ambtes verkaufte Hans Hönell zu Pettersdorf sein Pauergut mit einem halben Hüben Acker, zum sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Adam Blashke, seinem Schwager von Christdorf in der Summa umb Zwei- hundertachtundzwantzig Mark. Zum Angeld soll Kaufer aus dieser Summa erlegen 60 Mark., fol. 241. 79 Je to druhé jméno dopsané glosou. 80 Und wüsste Gründe aufs 14 Jahr.
Václav Šindelka 24 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 z něj cifru 166 a dále platbu 13. února 1669.81 Na komínovém rejstříku nicméně figuruje v roce 1667 jméno nového drţitele. Toho pak vystřídal v roce 1676 Heinrich Gährle, drţící ho aţ do roku 1704.82 Tento drţitel je uveden také v elaborátu druhé lánové vizitace. Je zde zapsán mezi dvě a půl čtvrtláníky.83
Grunt čísla popisného 6
Drţen je dle českého urbáře ze 16. století spolu s polovinou lánu Pavlem Hybnerem. Vystřídán je zde ve 20. letech podle nejstarší německé glosy Hansem Langerem. Po něm je dále statek dle regestu gruntovní knihy prodán jeho synovi Pavlu Langerovi, který je nám dobře znám ve všech následujících pramenech. Hanns Langers ½ Hube Acker, dem Paul Langer, seinem Sohne. Dle vrchnostenského přiznání zasel roku 1656 10 měřic ozimu, 10 měřic jaru a dvě měřice byly úhorem. Paul je však ve druhé lánové vizitaci uváděn mezi drţiteli dvou a půl čtvrtě lánu. 20. března 1689 je grunt dále prodán Pavlu Ettelovi z Petrovic, známému nám z konsignací se svým synem Hansem, který ho na gruntě roku 1722 vystřídal.84
Grunt čísla popisného 10
Usedlost v Petrovicích, ke které byl připsán celý lán polí, obhospodařovával dle záznamu z roku 1590 Hansel Seydler. Poté se jí ujal dle glosy kolem roku 1620 nový usedlý Thomas Teimer, jeden z prvních zde nám známých nositelů jména této početné rodiny. Jak dlouho zde seděl, lze těţko datovat, neboť gruntovní kniha, která byla zaloţena později, neţ byl statek postoupen jeho synovi Pavlu Teimerovi, nám tuto událost vzpomíná jen v nedatovaném
81 Anno 166 , den Auf der Burg Sternberg mit Beweilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten sambt des seeligen Hans Schwaben gesambtes Pauergut mit einen gantzen Huben Acker, auch all dehme, waß von altershero darzue gehöret, dem Barthell Schwantzern von dannen in der Summa umb Vier- hundertundtfünftzig Mark, ohne Angeld., fol. 251. 82 Anno 1676, den 22. Januarii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Bartell Schwantzer sein bishero gehaltene Gartenhaus mit 2 Pferden, 1 Wagen, 1 Hacken, 1 Egen, mit all dehme, was in Rainen und Gräntzen von altershero darzue gehöret, dem Heinrich Gährle in der Summa umb Einhundert undt Zwantzig Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 25 Mark., fol. 253. 83 Neugestifte (obnovené grunty) von 1657: Drithalb Viertler.: Heinrich Gerle hat Hans Schwab Ödung 1676 angenommen. 84 Anno 1689, den 20. Martii verkaufte Paul Langer sein gehaltene Pauergut mit all sampt dehme, wie selbten an Gräntzen und Rainen von altershero darzue gehöret, seinem Eiden Paul Ettel in der Summa per 17 ½ Schilling. Zum Angeld gibt Kaufer 5 Schillingen., fol. 21.
Václav Šindelka 25 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 regestu na začátku knihy: Verkauft eines Pauergrundes durch Thomas Teymern dem Paul Teymern, seinem Sohne. V kaţdém případě zde Paul seděl v roce 1656,85 kdy zasel 22 měřic ozimu, 23 jaře, 26 měl úhorem a 6 mu bylo počítáno pustých. Dne 9. února 1671 byl grunt postoupen jeho synovi Georgu Teimerovi.86 Tento je pak ve vizitaci v 70. letech uveden jako drţitel dvou a půl čtvrtin lánu polí. Po něm byl grunt dne 9. května 1701 prodán Carlu Teimerovi z Petrovic.87
Grunt čísla popisného 11
Prvním hospodářem ve sledovaném období je Jíra Kraus, kterého pozdější německý opis zná jako Georga a jeho nástupce na půllánovém gruntu ve své starší glose jako Martina Siersche. Stejný pramen uvádí v druhé glose dalšího hospodáře Georga Siersche. Aţ pozem- ková kniha nám přesněji datuje další převody statku. Prvním zmíněným prodejem je tedy postoupení gruntu Georgovu synovi Hansovi na sv. Petra a Pavla 1670.88 Po něm dále prodej ze 12. dubna 1674 Hansu Schoberovi z Petrovic,89 který je v roce 1678 potvrzen jako půlláník. Nakonec je pak, 8. února 1688 statek prodán se dvěma čtvrtinami lánu Hansu Schmidtovi také z Petrovic.90
85 Je nutno podotknout, ţe v tuto dobu byli na vsi čtyři hospodáři tohoto jména. Pouze dva z nich měli na přiznávacím listu napsáno „starší“ a „mladší“. Tohoto hospodáře poznáme dle mnoţství osetých měřic, které jediné mohou patřit láníkovi, oproti zbývajícím třem půlláníkům. 86 Anno 1671, den 9. Februarii mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten das nach weylanden Paul Teimern den Eltern gehaltenes Gut, mit all dehme, waß von altershero darzue gehöret, dem Georg Teimern, seinem Sohne in der Summa umb 168 Mark. Zum Angeld soll erlegen 24 Mark., fol. 27. 87 Anno 1701, den 9. Maii mit Beweilligung des fürstlichen Ambtes kaufte obiger Carl Teimer von seiner Vater Georg Teimer den Pauerhaus, mit all sampt dehme, wie selbten an Gräntzen und Rainen von altershero darzue gehöret, in der Summa umb 144 Mark. Zum Angeld soll erlegen 24 Mark., fol. 29. 88 Anno 1670, an dem Petri undt Pauli kaufte Hans Siersch mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes diese Gut mit all dehme, was von Alters darzue gehöret, in der Summa 120 Mark. Zum Angeld soll erlegen 18 Mark., fol. 41. 89 Anno 1674, den 12 Aprili Auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des (titul) Herrn Oberhaubtmannes verkaufte Hans Siersch seinen bishero gehaltenes Pauer Gut mit 2 viertel Acker, 1 Pferd, 1Wagen, Scheffel und einen Ege, zu all dehme, was von Alters darzue gehöret, dem Hans Schobern zu Petersdorf in der Summa per 120 Mark. Zum Angeld soll erlegen 24 Mark., fol. 43. 90 Anno 1688, den 8. Februarii mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Hans Schober sein bishero gehaltenes Pauer- gut in Rainen und Grändtzen von altershero darzue gehöret, mit einen Ege, dem Hans Schmidt in der Summa umb 108 Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 6 Mark., fol. 46.
Václav Šindelka 26 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Grunt čísla popisného 13
Na tomto původně lánovém gruntu se po dlouhou dobu střídala rodina Fückerů. Prvním známým je z 90.let 16.století Simon Fücker. Po něm následují v glose datované k roku 1620 Václav Fücker a v glose mladší Martin Fücker, zopakované stejným jménem ještě jednou glosou. Patrně jde tedy o dvě osoby. Jméno Martin je uvedeno i v urbáři z roku 1652, jakoţ i v následujících pramenech. Blíţe nedatovaný den roku 1668 je grunt postoupen jeho synovi Pavlovi za 120 hřiven.91 Paul je v roce 1678 jiţ uváděn mezi půlláníky. Po letech, dne 5. března 1694, je grunt postoupen Heinrichu Walterovi z Domašova.92 16. března 1700 je pak grunt konečně prodán Pavlu a Andreasu Fückerovým s lánem půdy.
Grunt čísla popisného 15
Tuto chalupu se zahradou obýval dle prvního urbáře jistý Adam Scheffer vystřídaný pak někdy kolem roku 1620 Petrem Schefferem. Dne 22. ledna 1649, byl dům se zahradou prodán Hansu Fückerovi z Petrovic za 50 hřiven.93 Zahrada je však v urbáři z roku 1652 stále ještě označena Schefferovým jménem. Konečně, 26. ledna 1681 je po Hansu Fückerovi chalupa prodána za 96 marek jeho strýci Martinu Walterovi z Petrovic.94
Grunt čísla popisného 49
Statek, při kterém byl podle sepsání starého vrchnostenského urbáře z roku 1590 celý jeden lán polí, drţel tehdy času hospodář Bartoll Schaufhaubt, kterého vystřídal podle německé verze téhoţ urbáře kolem roku 1620 Andreas Pudel. Druhá glosa téhoţ urbáře na
91 Anno 1668, mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes kaufte Paul Fücker seines Vatershaus mit all dehme, was von Alters darzue gehöret, in der Kaufsumma umb 120 Mark ohne Angeld., fol. 51. 92 Anno 1694, den 5. Martii mit Consens des fürstlichen Ambtes verkaufte Paul Fücker in Pettersdorf sein Pauergut mit einem Pferde, ½ Wagen, Scheffel und mit all dehme, was in Grändtzen von Alters darzue gehöret, dem Heinrich Wallter in der Summa umb 162 Mark. Zum Angeld soll kaufer erlegen 48 Mark., fol. 53. 93 Anno 1649, den 22. Januarii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten nach dem seeligen Petter Schäffer den Garten mit all dehme, was in Rainen und Gräntzen von altershero darzue gehöret, dem Hans Fücker von dannen in der Summa umb Fünftzig Mark. Zum Angeld Kaufer soll erlegen 2 Mark., fol. 61. 94 Anno 1681, den 26. Januarii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Hans Ficker sein bishero gehaltene Gartenhaus mit 2 Pferden, 1 Wagen,1Hacken, 1 Egen, mit all dehme, was in Rainen und Gräntzen von altershero darzue gehöret, dem Martin Walter in der Summa umb Sechsundtneundtzig Mark ohne Angeld., fol. 63.
Václav Šindelka 27 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 jeho místě uvádí Adama Schaffera. První lánová vizitace na jeho místě uvádí opět jiného hospodáře Jacoba Preisse, který vysel 9 měřic ozimu, 12 jaře, a 6 měřic měl úhorem. Grun- tovní kniha nás v regestu upozorňuje na prodej tohoto statku s lánem pole blíţe neurčeného dne roku 1663 Michelovi Maderovi z Petrovic: Verkauft des seehligen Jacob Preisses Pauer- gut mit Acker dem Michel Mader zu Pettersdorf. Urbář z roku 1664 ale jiţ uvádí nového drţitele pouze s polovinou lánu, lánová vizitace z r. 1676 se dvěmi a půl čtvrtěmi. Později, 3. ledna 1690 byl grunt postoupen jeho synovi Christianu za 180 hřiven.95
Grunt čísla popisného 19
Statek, při kterém starý vrchnostenský urbář z roku 1590 poznamenal půl lánu polí, drţel toho času hospodář Martin Steiger, kterého zde dle glosy německé verze téhoţ urbáře z roku 1600 vystřídal nejpozději roku 1620 Adam Wagner, následovaný dle další glosy kolem roku 1640 Georgem Matznerem. Dle regestu gruntovní knihy byl 20. června 1654 byl grunt postoupen s neuvedenou výměrou půdy jeho synovi Mertenovi Matznerovi. Verkauft des Seehligen Georg Matzner Pauergut. Ten dle vrchnostenského listu v roce 1656 zasel 5 měřic ozimu, 6 měřic jaře, 4 měl úhorem a 4 byly pusté. V urbáři z roku 1664, stejně jako ve vizitaci 1676 je mu přiznáno půl lánu polí. Tento statek byl dále postoupen 16. dubna 1686 synovi Michelu Matznerovi za 84 hřiven.96
Grunt čísla popisného 20
Selský statek, při kterém podle starého vrchnostenského urbáře z roku 1590 bylo zapsáno čtvrt lánu polí, drţel ve stejném roce jistý Georg Taybner, kterého podle glos německé verze téhoţ urbáře vystřídal kolem r.1620 Paul Bensch, a později, kolem roku 1640 Petr Teimer. Ten podle vrchnostenského přiznání v roce 1656 osel 4 měřice v zimě, 8 měřic na jaře a 2 měl úhorem. Po smrti tohoto hospodáře byl grunt 9. února 1666 prodán Michalu Ettelovi z Pe-
95 Anno 1690, den 3. Januarii verkaufte den obiger Michel Mader sein bishero gehaltenes Pauer Gut, in allem Rainen und Gräntzen von altershero darzue gehöret, sambt einem Pferd, ½ Wagen,1 Hacken, mit allem Scheffern,1 Egel, seinem Sohn Christian Mader zu Pettersdorf in der Summa umb 180 Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 36 Mark., fol. 71. 96 Anno 1686, den 16. Aprill mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Martin Matzner sein bishero gehaltenes Pauer Gut, sambt einem Pferd, ½ Wagen und einem Egeln, mit all dehme, was von Alters darzue gehöret, dem Michell Matzner, seinen Sohne in der Summa 84 Mark. Zum Angeld soll erlegen 12 Mark., fol. 81.
Václav Šindelka 28 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 trovic za 105 hřiven.97 Tohoto hospodáře pak známe i ze všech následujících pramenů ze 17. století, ve druhé lánové vizitaci je potvrzen jako čtvrtláník.
Grunt čísla popisného 21
Drţitelem tohoto gruntu byl v roce 1590 hospodář Petr Taybner mladší. V glose mladšího urbáře je okolo roku 1620 jako osedlý tohoto půllánového statku zapsán hospodář z početné rodiny Fückerů Andreas. Tento hospodář byl pak jeho drţitelem i v roce 1640, dle urbáře z roku 1652. Dle vrchnostenského přiznávacího listu z roku 1656 byl na místě tohoto ho- spodáře nový osedlý Paul Teimer.98 V urbáři z roku 1664 je pak na gruntu uveden nový hospodář Martin Teimer.99 Martin je pak drţitelem gruntu po celý zbytek sledovaného věku. Podotkněme, ţe ve vizitaci 1676 je zapsán jako drţitel dvou a půl čtvrtin lánu.
Grunt čísla popisného 22
Starší jmenovec svého souseda Petr Taybner je drţitelem půllánového statku v roce 1590.100 Kolem roku 1620 jej na statku vystřídá jistý Václav Podscheffel, drţící ho dle urbáře i v roce 1640. Gruntovní kniha nám ale říká, ţe na 4. ledna 1642 byl po zesnulém hospodáři grunt postoupen Walentinu Maderovi z Německé Loděnice.101 A dále byl grunt 10. května 1671 prodán Martinu Frantzovi.102 Tomuto je přiznáno na elaborátu druhé vizitace dva a půl čtvrtě lánu. Aţ v roce 1706 je po něm grunt prodán jistému Fridrichu Rittlerovi z Bělé.
97 Anno 1666, den 9. Februarii auf der Burg Sternberg mit Beweilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte obiger Teimer sein bishero gehaltenes Gut sambt all dehme, was von Alters darzue gehört , dem Michen Etteln in der Summa umb 105 Mark. Zum Angeld soll erlegen 24 Mark. Přesto byl v den uzávěrky komínového rejstříku v roce 1667 zapsán na gruntu Peter Teimer., fol. 91. 98 Viz poznámka 2. 99 Anno 1666, zum Weinachten verkaufte die Paul Teimerin Haushalt, sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, ihnem Sohn Martin Teimer in der Summa umb 17 Schilling Mark,..204 Mark. Zum Angeld soll erlegen 7 Schilling Mark., fol. 101. 100 Zdali to byl jeho otec, strýc, či měl k němu jiný příbuzenský vztah samozřejmě na základě těchto pramenů nemůţeme tvrdit. 101 Anno 1642, den 4. Januarii mit Bewilligung (titul) Herrn Oberhaubtmanns verkauften die Gerichten seehligen Wentzell Podscheffel seinen gehaltenes Pauergut mit halben hüben Acker, mit der Pferd,1 Hacken, 1 Wagen mit all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Walentin Mader von Deutschen lodnitz in der Summa umb Einhundertsechsundtfünftzig Mark. Zum Angeld soll erlegen 72 Mark., fol. 111. 102 Anno 1671, den 10. Maii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte obiger Walentin Mader sein bisshero gehaltenes Gut mit all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Martin Frantz in der Kaufsumma umb 200 Mark. Zum Angeld soll erlegen 24 Mark., fol. 113.
Václav Šindelka 29 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Grunt čísla popisného 23
Jistý Michel Schaff drţí půllánový statek v devadesátých letech 16. století a kolem roku 1620 je dle první glosy německého urbáře vystřídán Bartolem Beuttelem. Podle další glosy přichází kolem roku 1640 na výslovně pustý grunt Georg Peschke.103 Pozemková kniha dále vypráví, ţe 23. února 1652 byl po starém hospodáři grunt prodán Hansu Schusterovi za 78 hřiven.104 V tzv. komínovém rejstříku je ale grunt v roce 1667 zaznamenán jako pustý. Na 9. února 1669 byl grunt za 96 hřiven postoupen jeho stejnojmennému synovi.105 Ten později na 11. února 1674 prodal svůj grunt Martinu Kratschmerovi za 123 hřiven.106
Grunt čísla popisného 24
Člen rodiny Taybnerů Hans je drţitelem tohoto půllánového gruntu a kolem roku 1620 jej vystřídá další člen rodiny Jochel. Podle glosy německého urbáře přichází kolem roku 1640 na výslovně pustý grunt Simon Woitlieg, jmenovaný i v urbáři z roku 1652, následovaný dle další glosy poté Paulem Fückerem. 28. dubna 1655 je za 57 hřiven grunt prodán Martinu Teimerovi z Dalova.107 Na přiznávacím listu z roku 1656 je uvedeno, ţe zasel 6 měřic ozimu, 6 jaře, 4 měl úhorem a 3 mu byly počítány jako pusté. Bohuţel se nedozvídáme, kdy ho vystřídal na gruntu jeho syn Paul. Gruntovní kniha o tom mlčí, dozvídáme se tam aţ o prodeji
103 Viz pojednání o pořadí glos. 104 Anno 1652, den 23. Februarii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten zur Pettersdorf den Georg Peschkes wüsstes Pauergut mit einem halben huben Acker, sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, dem Hans Schuster von dannen in der Summa umb Achtundtsiebtzig Mark, ohne Angeld., fol. 121. 105 Anno 1669, den 9. Februarii mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten zur Pettersdorf den Hans Schustern wüsstes Pauergut mit all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Hans Schuster, seinem Sohne, in der Kauf Summa umb 96 Mark, ohne Angeld., fol. 123. 106 Anno 1674, den 11. Februarii. auf der Burg Sternberg verkaufte Hans Schuster sein bishero gehaltenes Gut mit halben Huben Acker, sambt seinem Pferd, halb Wagen, 1 Egeln und mit all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Merten Kratschmer in der Summa per Ein-hundertdreiundtzwantzig Mark. Zum Angeld soll erlegen 18[!] Mark., fol. 124. 107 Anno 1655, den 28. Aprilis auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte obiger Paul Ficker sein bisshero gehaltenes Pauergut, mit all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Martin Teimer in der Kauf Summa umb 57 Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 4 Mark., fol. 131.
Václav Šindelka 30 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 gruntu Christoffu Büttigerovi ze Staré Libavé na 13. června 1688.108 Tento hospodář pak prodal 10. března 1693 svůj grunt Hansu Teimerovi za 132 hřiven.109
Grunt čísla popisného 25
Georg Steiger byl pánem na svém půllánovém statku po celý začátek 17. století. Aţ kolem roku 1640 byl podle urbářů vystřídán Hansem Söhnelem. Jak nám vypráví gruntovnice, tento pak byl, 25. srpna 1650 vystřídán Georgem Teimerem koupí gruntu za 76 hřiven.110 Tomu bylo při první vizitaci přiznáno 6 měřic ozimu, 8 měřic jaře, 4 měřice úhoru a 3 měřice pusté. Dle druhé vizitace byl hospodář drţitel půl třetí čtvrtě lánu. V březnu 1689 se pak stal novým majitelem gruntu jeho strýc Baltzer Schober.111
Grunt čísla popisného 26
Na statku s půdou o výměře půl lánu byl Georg Lerl vystřídán kolem roku 1620 Martinem Stuberem. Kolem roku 1640 byl grunt po nějakou dobu pustý. Na tento statek pak záhy, nedlouho po jeho zpustnutí přišel jistý Andreas Bös. Dle gruntovní knihy byl 3. července 1653 byl na gruntu vystřídán Jakobem Kleinem za 36 hřiven.112 Tento byl později vystřídán na Masopustní úterý roku 1668 Paulem Ditrichem.113 Po několika letech, 12. ledna 1674, byl
108 Anno 1688, den 13. Junii auf auf der Burg Sternberg mit Bewilligung und Consens eines hochfürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten zur Pettersdorf das nach weiligen Paul Teimern hinterlassene Gut mit 2/4 Acker, mit all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Christoff Büttiger von der Alten Liebe in der Kaufsumma umb Acht Schilling Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 12 Mark., fol. 134. 109 Anno 1693, den 10. Martii auf der fürst-lichen Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Christoff Büttiger sein bisshero gehaltenes Pauergut, mit einem Pflug, 1 Wagen, in allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, dem Hans Teimer in der Summa umb 132 Mark. Angeld soll Kaufer erlegen 36 Mark., fol. 135. 110 Anno 1650, den 25. Augustii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Hans Söhnel zu Pettersdorf sein bisshero gehaltenes Pauergut mit einen halben Huben Acker, sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, dem George Teimer, in der Summa umb Sechsundtfünftzig Mark ohne Angeld., fol. 141. 111 Anno 1689, den 20 Martii verkaufte Georg Teimer sein gehaltenes Pauergut, in allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, zwischen Christoff Büttiger und Hans Teimer, dem Baltzer Schober in der Summa per 8 Schilling und 4 Mark., fol. 142. 112 Anno 1667, den 10. Junii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten zur pettersdorf des Andreas Bössen wüsst Pauergut mit einem halben huben Acker, sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, dem Jakob Klein von dannen in Summa umb Sechsundtdreisig Mark, ohne Angeld., fol. 151. 113 Anno 1668 am Fassnacht mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes kaufte obiger Paul Dittrich dieses Pauergut sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, in der Summa umb 36 Mark, ohne Angeld., fol. 152.
Václav Šindelka 31 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 na gruntu vystřídán hospodářem z rodiny Teimerů, Hansem.114 Hans Teimer je ve druhé lánové vizitaci uveden jako půlláník a známe ho i z dalších sledovaných dokumentů.
Grunt čísla popisného 27
Ve dvacátých letech 17. století vystřídá Václav Teimer na půllánovém statku starého hospodáře Jochela Wenzela. Podle glos německého urbáře byl tento grunt kolem roku 1640 vysloveně pustý. Brzy poté na něj ale přichází podle dalšího zkoumaného urbáře Martin Teimer. Lánová vizitace v roku 1656 pak přiznává na tomto gruntu Hanse Ledela, který zasel 6 měřic ozimu, 7 měřic jaře, 6 bylo úhorem, 4 pak pusté. Gruntovní kniha bohuţel blíţe nedatuje prodej statku jeho synu Georgovi za 27 hřiven.115 Ten je uváděn jiţ v urbáři z roku 1664. Dalším známým hospodářem byl Georg Sienel, který zakoupil grunt 20. května 1674 za 108 hřiven.116 Tento je uváděn v roce 1678 jako drţitel polovice lánu. Po letech, 4. března 1692, byl na statku vystřídán svým synem Hansem Sienellem za 144 hřiven.117
Grunt čísla popisného 28
Na Petrovickém gruntu s polovinou lánu půdy následuje po Walteru Haybnerovi ve dvacátých letech Paul Fücker. Na jeho místo pak přichází kolem roku 1640 Adam Teimer. Ten zaseje dle přiznávacího listu v roce 1656 osm a půl měřice ozimu, devět měřic jaře a deset bylo v té době úhorem. Později, 22. prosince 1672, postoupil svůj grunt synovi
114 Anno 1674, den 12. Januarii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Paul Dittrich sein bishero gehaltenes Pauergut mit 2 Viertel Acker, 2 Pferden, 1 Wagen,2 Egen, sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, dem Hans Teimer in der Summa umb Neuntzig Mark. Zum Angeld soll erlegen 12 mark., fol. 154. 115 Anno 166 den ( ) auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten zur pettersdorf des sehligen Hans Leedels Pauergut mit einer Huben Acker, 1 Pferd, ½ Wagen, 1 Hacken und einem Egel sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Georg Leedel , seinen Sohne in der Summa umb Zweiundtsiebtzig Mark, ohne Angeld., fol. 161. 116 Anno 1674, den 20 Maii auf der Burg Sternberg verkaufte Georg Leedel seinem Gut mit 2 viertel Acker, sambt 1 Wagen, 1 Hacken, 1 Egel, sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, dem Georg Sienel in der Summa umb 108 mark. Zum Angeld soll erlegen 18 mark., fol. 162. 117 Anno 1692, den 4. Martii mit Consens und Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Georg Sienell zu Pettersdorf sein bishero gehaltenes Pauer Gut in allen Rein und Gräntzen, wie von Alters darzue gehört, mit 1 Wagen, 2 Pferd, 1 Hacken 1 Egel seinem Sohne Hans Sienell in der Kauf Summa umb Zehn und Zwei Schilling Mark,..144 Mark. Zum Angeld soll erlegen 16 Mark., fol. 164.
Václav Šindelka 32 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Martinovi za cenu 120 hřiven.118 Hospodář byl v lánovém rejstříku z roku 1678 uveden mezi drţiteli dvou a půl čtvrtiny lánu. Po smrti tohoto hospodáře byl grunt 27. března 1697 prodán za 120 hřiven jeho synovi Adamu Theimerovi.119
Grunt čísla popisného 29
Hans Ledel vystřídá kolem roku 1620 na půllánovém gruntu staršího hospodáře, jistého Georga Maczkeho. Tento hospodář drţel grunt aţ do švédské války. V elaborátu první lánové vizitace z roku 1656, je tento statek počítán mezi jiţ 14 let pusté. Brzy poté, na den sv. Jana Baptisty roku 1657, dostává grunt nového drţitele Martina Schwaba.120 Je nutno ale podotknout, ţe elaborát druhé vizitace jeho příchod datuje do roku 1671.121 Později, 24. června 1684, byl grunt prodán jeho synovi Georgu za 96 hřiven.122 A nakonec, 14. března 1698, prodal tento hospodář svůj grunt Friedrichu Matznerovi za 98 hřiven.123
Grunt čísla popisného 30
Tento statek s polovinou lánu má v roce 1590 drţitele Andrese Pergera. Toho pak před rokem 1620 vystřídá Hans Maczner, ale nový hospodář Georg Dittrich přichází kolem roku 1640 na pustý grunt. Tento pak vysel podle přiznávacího listu 9 měřic ozimu, 11 měřic jaře, 10 měřic bylo úhorem a ještě dvě mu byly připočítány jako pusté. Tento hospodář pak později
118 Anno 1672, den 22. Decembrii mit Bewilligung (titul) des Herrn Oberhaubtmanns verkaufte Adam Teimer sein bisshero gehalten Pauergut mit 2/4 Acker, sambt seinen Stand, Halben Wagen, seinen Egeln und mit allem, was von Alters darzue gehört, dem Merten Teimern, seinem Sohne in der Summa umb 120 Mark. Zum Angeld soll erlegen 36 Mark., fol. 171. 119 Anno 1697, den 27. Martii verkauften mit Consens Bewilligung des fürstlichen Ambtes nach dem Seehligen Martin Teimer sein bisshero gehaltenes Pauergut mit 2/4 Acker, dem seinem Sohne Adam Teimer in der Kauf Summa per 120 Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 36 Mark., fol. 173. 120 Anno 1657, am Tage St. Johanni Baptisti mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften die Gerichten zur pettersdorf des Hans Leedels wüsste Gartenhaus mit Acker, sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Merten Schwaben von dannen, in der Summa umb Sechsundtdreissig Markt, ohne Angeld., fol. 181. 121 Neugestifte (obnovené grunty) von 1657: Drithalb Viertler.: Martin Schwab hat Hans Ledel Ödung 1671 angenommen. 122 Anno 1684, den 24. Junii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Martin Schwab sein bisshero gehaltenes Pauergut mit 2/4 Acker, sambt 2 Pferde, seinem Wagen, 1 Hacken und 2 Egeln, sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört, seinen Sohn Georg Schwaben in der Summa per 8 Schilling Mark, oder 96 Mark., fol. 183. 123 Anno 1698, den 14. Martii verkaufte Georg Schwab sein bisshero gehaltenes Pauergute sambt einen Halben Huben Acker dem Friedrich Matznern zur Pettersdorf in der Kauf Summa Achtundtneunzig Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 20 Mark., fol. 184.
Václav Šindelka 33 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 grunt postoupil svému synovi Martinu Söhnelovi za 72 hřiven.124 Martina Söhnela známe i z dalších pramenů ze 17. století, při druhé lánové vizitaci byl ale uveden jako drţitel dvou a půl čtvrtin lánu. S těmito pak prodá grunt svému synovi Georgovi v roce 1697 za 54 hřiven.125
Grunt čísla popisného 33
Jistý Paul Ulrich drţí tento grunt s polovinou lánu pole na sklonku 16. století. Na tomto místě ho později vystřídal Hans Bensch. Před rokem 1640 je ale grunt konstatován jako pustý. Grunt dostává někdy v tuto dobu nového drţitele v podobě Adama Aychela, nebo také Heüchela. Ten nicméně také brzy opustí statek, protoţe 21. června 1647 byl grunt prodán Paulu Theimerovi mladšímu za pouhých 60 hřiven.126 Tento hospodář byl uveden ve vizitaci v roce 1678 mezi půl třetí čtvrtěláníky. Později se z pozemkové knihy dozvídáme, ţe na 4. března 1692 byl opuštěný statek prodán jeho synovi Friedrichu Theimerovi za 96 hřiven.127
Grunt čísla popisného 34
Václav Taybner byl drţitelem gruntu, spolu s polovinou lánu půdy v roce 1590. Od dvacátého roku 17. věku je pak na jeho místě uváděn Paul Taybner. Samozřejmě nevíme, zdali tento hospodář byl synem toho předcházejícího, nebo zda má k němu jiný příbuzenský poměr. Po mnoha letech zachytila komise při sestavování lánových rejstříků na statku nového hospodáře, Paula Teimera, z nám jiţ známé rodiny. O něco později se dozvídáme, ţe 12. června 1659 byl po zesnulém hospodáři prodán grunt jeho synovi Wentzelu Theimerovi.128
124 Anno 1666, den 4. Februarii mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes Merten Söhnel zu Pettersdorf kaufte einen Pauergut mit einem Viertel Acker sambt allen Rainen und Gräntzen, was von Alters darzue gehört in der Summa umb 72 Mark., fol. 191. 125 Anno 1697, den 27. Martii ferkaufte Martin Söhnel mit Consens des Herrn Oberhaubtmanns Martin Maxmillian sein bisshero gehaltenes Pauergut mit 2/4 Acker, seinem Sohn Georg Söhneln in Pettersdorf in der Kaufsumma per Vierundtfünftzig Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 2 Mark., fol. 193. 126 Anno 1647, den 21. Junii auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauftne durch seeligen Adam Heücheln wüsste Pauergut mit ein Acker, und auch all dehme, waß von altershero darzue gehöret, dem Paul Teimer den Jüngern von dannen in der Summa umb sechtzig Marks, ohne Angeld. V urbáři z roku 1652 je nicméně opakován Adam Heüchel., fol. 201. 127 Anno 1692, den 4. Martii mit Bewilligung des hochsfüntzte Ambtes verkauften nach weiligen Paul Theimern gesaltene wüsst Pauergut mit all dehme, was von Alters darzue gehöret, mit 2 Pferden, 1 Wagen, 2 Egen, 2 Scheffeln, ihnen Sohn Friedrich Teimer in dem Summa per 96 Mark, ohne Angeld., fol. 202. 128 Anno 1659, 12. Junii auf der Burg Sternberg verkauften gesambtes Gut nach dem wayligen Paul Teimer mit 1/2Hube Acker, 1 Pferd,1/2 Wagen, 1Pflueg, mit all dehme, was von Alters darzue gehöret, dem Wentzel Teimern, seinen Sohn in dem Summa umb Einhundert acht Mark., fol. 211.
Václav Šindelka 34 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Wentzel Theimer byl nicméně v roce 1678 uváděn jako drţitel dvou a půl čtvrtin lánu půdy. Po mnoha letech, jej pak na gruntu vystřídal jeho syn Georg. Koupil otcův grunt 10. března 1693 za 132 hřiven.129
Grunt čísla popisného 35
Dlouhou dobu hospodařil na tomto petrovickém statku s polovinou lánu půdy Simon Siersch. Na německé glose ze dvacátých let je stále ještě konstatován starý hospodář.130 Podle glosy téhoţ urbáře z roku 1640 je jiţ na tomtéţ místě uváděn další hospodář Merten Siersch, stejně jako v následujícím mladším urbáři. V gruntovní knize je zaznamenán další prodej statku v regestu z 3. července roku 1653: Verkauft des sehligen Merten Sierschen Pauergut mit131 Acker, dem Hans Siersch zur Pettersdorf. V druhé lánové vizitaci v roce 1678 je Hans Siersch zaznamenán jako drţitel dvou a půl čtvrtin lánu. Dále byl roku 1686 na 4. června prodán Martinu Sierschovi, jeho synovi za 180 hřiven.132 Tento hospodář pak statek drţel aţ do konce námi sledovaného období.
Grunt čísla popisného 37
Urbář z roku 1590 uvádí jméno obyvatele tohoto domu, Macze Tomesse, a také označuje hospodáře jako podsedka. Na tomto místě ho nahradil do roku 1620 jistý Adam Beneš, ale druhá glosa tohoto urbáře uvádí grunt jako pustý. Brzy poté jej, v nám blíţe neznámou dobu, nahradil nový podsedek Bartoll Heintz. Po několika letech tohoto hospodáře nahradil na statku jistý Jakub Hanell. A to koupí ze 21. června 1647 za 27 hřiven.133 Tento hospodář pak
129 Anno 1693, den 10. Martii auf der fürstlichen Burg Sternberg mit Bewilligung hochfürstlichen Ambtes verkauften nach wayligen Wentzel Teimer hinterlassene Pauergut, mit 2 Pferd, 1 Wagen mit all dehme, was von Alters darzue gehöret, seinem Sohn Georg Teimern in dem Summa umb 132 Mark, zum Angeld 60 Mark., fol. 212. 130„ Ist ihn alter Wirt“. 131 V záznamu je vynechané místo na výměru. Regest jinak odkazuje na sirotčí knihu. 132 Anno 1693, den 4. Junii, auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften Hans Sierschen gesambtes Gut mit einen halben Wagen, und mit all dehme, was von Alters darzue gehöret seinem Sohn Merten Siersch in dem Summa per fünftzehn Schilling Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen 1 ½ Schilling Mark., fol. 221. 133 Anno 1647, den 21 Junii, auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkauften Garten zur Pettersdorf das nach dem sehligen Bartoll Heintz wüsste Gartenhaus sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Jacob Hanell von dannen, in den Summa umb Sieben und zwandtzig Mark, ohne Angeld., fol. 231.
Václav Šindelka 35 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 drţel svůj statek dosti dlouhou dobu,134 aţ regest v gruntovní knize nás upozorňuje na datum z roku 1686. Anno 1686, dem 20. Februarii: Verkauft dieses Grundt durch Jacob Hanelln, dem Simon Matzner zu Pettersdorf. Tohoto hospodáře známe i z konsignací v 90. letech 17. století.
Grunt čísla popisného 42
Tento grunt býval za starých časů kovárnou. V roce 1590 se na tomto místě věnoval svému černému řemeslu kovář Hans Mentzel, jehoţ do roku 1620 vystřídal jistý Michal Stentzell. Provozování kovárny v tuto dobu snad bylo těţké. Další glosou německého urbáře je nám připomínán další, snad mistr kovářského náčiní, hospodář Esechiel Nebusky, vzpomínaný i v urbáři s hodnotou kolem roku 1640. Glosy nejmladší vrstvy staršího německého urbáře uvádí další, rychle se střídající řemeslníky, kteří v ţáru výhně dále svírali ve svých pevných, mozolnatých pěstech těţké perlíky. Adam Schmied je tu střídán Hansem Niklasem. Tento je zahradníkem, dle listu z roku 1656. V urbáři z roku 1664 je připomínán další kovář Christof Mach. Tento byl asi také záhy vystřídán, protoţe pozemková kniha nese zápis z blíţe neurčeného dne roku 1667, ve kterém Martin Matzner prodal svůj grunt Jakobu Kleinovi za 25 hřiven.135 Kniha nám dále v regestu prozrazuje, ţe zahrada byla dále postoupena v nám neznámý čas Heinrichu Wentzelovi. Heinrich je uváděn ve druhé vizitaci v r. 1676 jako zahradník a známe ho i z dalších našich pramenů, nikde však jiţ není po kovárně ani zmínka…
Grunt čísla popisného 39
Lynhart Teufel byl podsedkem v této chalupě v roce 1590. Po něm se stal dle glosy německého urbáře před rokem 1620 novým podsedkem Hans Steiger. Zdá se, ţe v této chalupě pobýval poměrně dlouho, protoţe jeho jméno nebylo v pozdějších zápisech do
134 2. vizitace.: Gartler mit Acker: Jacob Hanel. 135 Anno 1667 auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Jakob Klein gesambtes Gartenhaus nach weyligen Martin135Matzner sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, in dem Summa umb 25 Mark. V úvodní formulaci je ale napsáno „…Jacob Matzner, dem Jacob Klein“!, fol. 231.
Václav Šindelka 36 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 zmiňované knihy nikým nahrazeno.136 Drţel tedy bezpochyby chalupu i v urbáři z roku 1652. Později ze z gruntovní knihy dozvídáme, ţe zahrada Paula Fückera byla prodána Jiřímu Söhnelovi odtamtud. Stalo se to 12. září 1660 za 96 hřiven.137 Kniha nám dále u toho samého gruntu připomíná další drţitele. 4. dubna 1674 prodal Thomas Stäntzel svoji zahradu Christofu Schwantzerovi za 51 hřiven.138 Tento hospodář potom 16. února 1688 postoupil za 42 hřiven svůj grunt Mattesi Schwarzovi z Petrovic.139 Mattes Schwarz byl patrně v zahradě usazen jiţ dříve, protoţe ho na tomto místě zastihla jiţ vizitace v roce 1678.140 Tohoto hospodáře na gruntě vystřídal jeho syn Hans, kdyţ grunt koupil za 39 hřiven na 10. března 1693.141 A na závěr byl 7. února 1696 grunt prodán za 37 hřiven Walentinu Frantovi.142
136 V jiném případě zapisovatel při nástupu např. stejnojmenného syna zopakoval jméno další glosou. Viz zápis Martin Fücker. 137 Anno 1660, den 12 Septembris auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte Paul Ficker zu Pettersdorf gesambtes Gartenhaus mit 1 Pferd, 1Egen, sambt all dehme, was von Alters darzue gehör, dem Georg Söhneln von dannen in der Summa umb Neunudtfünftzig Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlagen 9 Mark., fol. 271. 138 Anno 1674, den 4. April verkaufte Thomas Stäntzel seinen Garten, zu sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Christof Schwantzer in der Summa per Einudtfünftzig Mark. Zum Angeld sollen erlegen: 9 Mark., fol. 272. 139 Dále pak: Anno 1688, den 16. Februarii, auf der Burg Sternberg mit Bewilligung des fürstlichen Ambtes verkaufte den Christof Schwantzer sein gesambtes Gartenhaus sambt all dehme, was von Alters darzue gehört, dem Mattes Schwartz zu Pettersdorf in der Summa umb Zweiundviertzig Mark. Zum Angeld soll Kaufer erlegen allssbald bei der Verschreibenung Vier Mark., fol. 273. 140 Gartler mit Acker: Mathes Schwarz, von Paul Ficker. 141 Anno 1693, den 10. Martii auf der fürstlichen Burg Sternberg mit Consens des hochfürstlichen Ambtes verkaufte Mattes Schwartz das seinen bishero gehaltenes Gartenhaus, mit all dehme, wass darzue gehöret dem Hans Schwartzen, seinem Sohne in der Summa umb 39 Mark., fol. 275. 142 Anno 1696, den 7.februarii verkaufte Hans Schwartz zur Pettersdorf mit Consens des hochfürstlichen Ambtes sein gesambtes Gartenhaus mit all dehme, waß darzue gehöret, dem Walentin Frantz in der Kaufsumma umb 37 Mark., fol. 276.
Václav Šindelka 37 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Prodeje gruntů v obci
Pro představu o peněţité hodnotě jednotlivých usedlostí ve vsi, a tedy i jisté ekonomické situaci hospodářů je díky gruntovní knize moţné sledovat do detailů všechny provedené pro- deje ve vsi. Pro začátek je moţné všechny poznamenané údaje pro větší názornost shrnout do jedné tabulky. Tu rozdělíme dle velikostí polností k jednotlivým statkům. Velikost gruntů je uvedena podle odhadu komise druhé lánové vizitace. Všechny grunty, které měly při vizitaci přiznanou výměru “půl třetí čtvrtiny“, byly dříve v urbáři označené jako půllánové, vyjma dvou lánových gruntů, přičemţ bohuţel jen u jednoho z těchto je v gruntovní knize před vizitací poznamenán prodej. V jednotlivých kolonkách jsou označeny celkové ceny gruntů v hřivnách a dále za lomítkem závdavek při prodeji. Je dále nutné pro úplnost zdůraznit případy, kdy hodnotu nemovitosti mohly ovlivnit jiné skutečnosti, například zdali byl grunt před prodejem pustý, nebo kdy došlo k prodeji statku příbuznému starého hospodáře. Některé údaje o případném příbuzenství nejsou citovány v gruntovní knize, dají se ale vyčíst z matričních záznamů. Při studiu záznamů v gruntovní knize je zřejmé, ţe především grunty, které mají větší výměru neţ půl lánu, jsou převáděny velmi často v rámci jedné rodiny. Bohuţel, vzhledem k poměrně pozdnímu zaloţení matriky nám jiţ některé příbuzenské vztahy unikají. Je proto moţné se domnívat, ţe prodejů gruntů v rámci jedné rodiny je ještě více Zvláštní místo ve vsi Petrovicích zaujímá tamější rychta. Je výrazná nejen velkou výměrou dvou, později lánu a půl a dvoukolovým mlýnem, ale také tím, ţe je poznamenána jako dědičná a svobodná. Z těchto důvodů se mohla stát petrovickým rychtářem jen osoba vyššího společenského postavení. Nové rychtářské rodiny si ještě povšimneme v souvislosti s příbuzenskými poměry na obci. Pro představu o hodnotách gruntů v obci Petrovice je moţné ceny konfrontovat s hodnotami zjištěnými v gruntovních knihách jiných obcí ze stejného období.143 Ves Bělá leţí asi 15 kilometrů na jih od Domašova nad Bystřicí v nadmořské výšce kolem 570 metrů nad mořem a obec Stádlo asi 6 kilometrů západně od Šternberku v nadmořské výšce kolem
143 Údaje převzaty z jiných bakalářských prací. Buchtela, Josef: Stádlo a tamní hospodáři v rozmezí let 1590 aţ 1695. Bakalářská diplomová práce na HiÚ FF MU, Brno 2008. Šrámková, Ivana: Ves Bělá a její hospodáři v letech 1590 – 1695. Bakalářská diplomová práce na HiÚ FF MU, Brno 2009.
Václav Šindelka 38 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
230 metrů. Ceny velikostně srovnatelných gruntů jsou oproti Stádlu výrazně odlišné. Je to dáno především niţší bonitou podhorské půdy. Ve srovnání s obcí Bělá je v Petrovicích výrazně vyšší průměrná hodnota půllánových gruntů, tedy asi 99 hřiven ku 78, zatímco u zahrad je to asi 49,5 ku 47 hřivnám. Vzhledem k velkému rozptylu zaznamenaných hodnot a nevelkému počtu údajů lze ovšem z tohoto poznatku stěţí vyvádět nějaké zásadní závěry. Snad jen, ţe můţeme mít důvodné podezření, ţe některé nízké ceny u gruntů, které byly po letech prodány za výrazně vyšší ceny, můţe mít za příčinu ani ne tak dobré hospodaření osedlého, jako nezaznamenané zpustnutí gruntu před dřívějším prodejem. Celkově by se tedy tyto dvě obce z pohledu hodnoty gruntů daly srovnat. Ceny gruntů v obci Petrovice se svojí nadmořskou výškou kolem 590 metrů tedy dle očekávání patří v rámci panství mezi znatelně niţší.
Ceny gruntů ve hřivnách u vybraných obcí v panství ve druhé polovině 17. století Bělá Velikost gruntů Stádlo Velikost gruntů Zahrada 1/4 1/2 1 lán zahrada 1/4 1/2 3/4 lánu P 12/0 84/0 s 100/10 s 132/36 52/4 196/20 P 200/100 P 250/50 52/52 312/112 280/30 108/0 12/2 66/0 52/0 50/4 312/100 280/30 20/5 132/36 e 57/15 50/4 334/22 340/40 28/0 57/15 334/10 108/15 57/10 300/100 40/1 P 140/20 300/100 54/0 48/0 100/40 400/50 s 350/50 103/3 450/50 12/0 78/36 103/13 450/50 330/0 80/0 104/14 450/100 380/50 84/3 105/15 300/0 350/50 108/0 90/0 340/40 380/0 102/9 340/40 400/0 36/0 102/9 372/32 36/0 106/13 400/30 66/0 600/150 140/3 450/50 60/3 s 162/0 450/100 90/21 270/22
70/0 77/7 81/12
Ceny jsou uváděny ve tvaru: Celková cena/ závdavek. Vţdy kaţdá souvislá část sloupce se týká prodejů jednoho samého gruntu. P/ Grunt byl před prodejem pustý. s, e, š, z/ Grunt byl převeden na syna, strýce (‘Eiden‘), švagra, nebo zetě.
Václav Šindelka 39 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Ceny gruntů v Petrovicích. Zahrada 1/4 lánu 1/2 lánu 5/8 lánu 1 lán Rychta 50/2 105/24 72/0 s 210/48 e 168/24 s 1 1350/300 s 96/0 e 108/18 144/24 s 1300/300 144/16 s 180/36 s P 27/0 120/18 s 204/48 s 1 59/9 120/24 59/9 108/6 156/72 42/4 200/24 1 39/0 s 120/0 162/48 P 78/24 Kov 25/0 96/0 s 84/12 s 123/18 1
57/4 56/0 1 96/12 100/0 e 132/36 120/36 s 1 P 36/0 120/36 s 36/0 90/12 72/0 s 1 94/2 s
96/0 s
228/60 š 1
180/36 s
108/0 s 1 132/60 s
P 36/0 1 96/0 96/20
P 54/0 120/25 1
Ceny jsou uváděny ve tvaru: Celková cena/ závdavek. Vţdy kaţdá souvislá část sloupce se týká prodejů jednoho samého gruntu. 1/ Následně je při druhé lánové vizitaci půllánová, nebo lánová polnost ke gruntu ohodnocena o výměře dvou a půl čtvrtin lánu. P/ Grunt byl před prodejem pustý. s, e, š, z/ Grunt byl převeden na syna, strýce (‘Eiden‘), švagra, nebo zetě. Kov/ zahrada čp. 42 bývala kovárnou.
Václav Šindelka 40 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Splátky jednotlivých gruntů
V gruntovní knize je moţné také se dočíst řadu podrobností o převodech statků. Především to je výše a čas platby výše zmíněných záloh za grunty. Jiţ jsme si povšimli zvláštního způsobu placení záloh. Informací o ekonomické situaci hospodářů tedy můţe být i skutečnost, kdy se jim podařilo splatit tak vysokou částku. I v případě nevysokých vejruňků se můţe stát, ţe hospodář neplatí částky včas. Skutečnost, ţe petrovická gruntovní kniha nebyla psána kaţdoročně, opravňuje k názoru, ţe není třeba si všímat případů, kdy byl za uvedené období mezi sumacemi splátek zjištěný nedoplatek menší, neţ je jeho roční výše. Pro přehlednost je moţné si výpis z gruntovní knihy zanést do tabulky. V tabulce (příl.2) jsou shrnuty hodnoty prodávaných gruntů a celkový poţadovaný závdavek. Dále jsou uvedeny výše závdavku, kterou bylo třeba splatit hned při zápisu a stanovená výše ročních splátek. Následují splátky závdavků provedené k uvedenému datu, a dále pak splátky vejruňku. Všechny údaje zapsané po roce 1700 jsou vztaţeny pouze k datu poslední uvedené splátky. Z této sumace je zřejmé, ţe jen některé grunty se podařilo zaplatit. Jedná se o poslední prodej gruntu čp. 22, spláceného 35 let, poslední prodej gruntu čp. 23, spláceného 27 let, první sledovaný prodej gruntu čp. 33, který je splácený dokonce přes čtyřicet let, dále grunty čp. 19, splacený po 28 letech, grunt čp. 26, splacený po 37 letech a grunty čp. 20 a 15, splacené po 34 a 29 letech. Skutečnost, ţe byl ve sledovaném období splacen takový počet gruntů, souvisí mimo jiné i s dobou drţení gruntů. Pokud shrneme všechny záznamy v gruntovní knize, získáme pro 27 statků celkem 50 zaznamenaných prodejů. Z toho na rychtu vychází 2 prodeje. Pro dvou a půl čtvrtinové grunty 25 prodejů, pro půllánové 13 a zahrady a domky 10 prodejů. Připomeňme, ţe více neţ půllánových gruntů je v obci 16, půllánových 6 a k tomu 5 zahrad. Vypočítáním průměrných dob drţení gruntů získáme pro půl třetí čtvrtinové grunty 24 let, s mezními hodnotami 5 a 45 let. Pro půllánové grunty je průměr 10,5 let s krajními hodnotami 1 rok a 26 let. Pro zahrady je to pak 15,5 let s krajními hodnotami 3 a 32 let. V těchto případech ovšem krajní hodnoty výrazně realitu zkreslují. V případě půllánových gruntů figuruje několik velmi krátkých hodnot, v jednom případě pouhého jednoho roku. V případě zahrad známe méně údajů, z toho ovšem dvě drţby jsou velmi dlouhé. Při vynechání krajních hodnot jsou jiţ průměrné doby drţení půllánových gruntů a zahrad přibliţně stejné, kolem 14 let. I při pohledu pohledu do rekonstrukční tabulky je zřejmá vyšší frekvence střídání hospodářů i v předcházejících dekádách, nezaznamenaných v pozemkové knize. Alespoň při konfrontaci
Václav Šindelka 41 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 více neţ půllánových gruntů s těmito dvěma kategoriemi hospodářství je patrná delší průměrná drţba větších usedlostí. Tato skutečnost se nijak nevymyká všeobecně známému trendu z druhé poloviny 17. století.144 Ještě zásadnějším důvodem proč se podaří splatit grunt, je nejen délka drţení usedlosti, ale především schopností dodrţet termíny splátek. Pokud podrobíme bliţšímu zkoumání splácení jiţ povšimnuté zálohy, není díky formě vedení jasné, jestli byla částka poţadovaná při zápisu skutečně vyplacena. Další zápis totiţ můţe uvádět pouze konečnou sumaci. Budeme nicméně předpokládat, ţe zálohy poţadované ihned při převodu skutečně zaplaceny byly. I tak jsou zde ovšem případy, kdy tato částka byla splacena aţ po letech. Doba splátek zbylé části zálohy je dosti zkreslená díky nepravidelnosti zápisů v knize. Bývá obyčejně splacena do příštího zá- pisu v gruntovnici. Výjimku tvoří Martin Theimer st. na gruntu čp. 21, který poslední část zálohy zaplatí po 23 letech! Zajímavé zde ovšem je, ţe po tu dobu mnohem větší částku zaplatí včas na ročních splátkách. Hans Sienel z gruntu čp. 27 poslední část zálohy, po- ţadované při zápisu splatí do 11 let. Oproti tomu, Wentzel Theimer z gruntu čp. 34 částku 48 hřiven zaplatil okamţitě. Splátky vejruňku probíhaly u kaţdého hospodáře pochopitelně také s různou pravidelností. Z gruntovní knihy můţeme vyčíst jeho velikost, která je u zahrad a čtvrtlánových gruntů 2 aţ 3 hřivny, u půllánových pak i 4 a více. Tyto částky nebývají příliš vysoké. Níţe si povšimneme, jak dlouho asi mělo při pravidelném hrazení splátek trvat, neţ hospodář svůj grunt v plné výši uhradil. Přesto i tyto částky představují pro některé hospodáře značnou zátěţ. Problémy s platbou mají především zahradníci. Michal Ettel z gruntu čp. 20 má od druhé poloviny 80. let nedostatečné splátky. Přesto dokáţe po velmi dlouhé době grunt zaplatit. Martin Walter z gruntu čp. 15 zaplatí grunt, ale díky zjevně vysoké částce 4 hřivny má se splátkami také problémy. Oproti tomu, Georg Schwab ze zahrady čp. 29 splátky dokáţe přeplácet. Dalšími hospodáři, kteří byli schopní grunty přeplácet, byli Martin Frantz na zmí- něném splaceném gruntu čp. 22, který přeplácel dost výrazně. Martin Kretchmer z gruntu čp. 23 grunt zaplatil také díky vysokým přeplatkům. Michel Matzner byl schopen splatit svůj grunt čp. 19 také díky vysokým splátkám, ovšem zejména v pozdějším období. Hans Theimer ml. svůj grunt čp. 24 nedoplatí snad jen díky krátké drţbě usedlosti. Hans Theimer st. z gruntu čp. 26 je nápadný velmi vysokými přeplátkami. Z tohoto výčtu je patrné, ţe grunt doplatili pouze hospodáři, kteří své méně hodnotné zahrady spláceli po řadu let, nebo hospodáři, kteří své grunty výrazně přepláceli. Jaká byla vlastně doba splatnosti gruntů dle očekávání?
144 Viz např. Chocholáč, B.: Selské peníze, s. 120.
Václav Šindelka 42 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Vyjádřeme si předpokládanou dobu splatnosti gruntů jako částku, kterou musí hospodář splatit ve vejruňku (tzn. celkovou cenu – závdavek), lomenou výší vejruňkové splátky. Takto na-definovaná hodnota je potom pro pětiosminové grunty asi 37 let, ovšem s několika kraj- ními hodnotami aţ 54 let a 20 let, pro půllánové 27 let s krajními hodnotami 17,5 a 42,5 roku a pro zahrady 23,5 roku s hodnotami 12 a 48 let. Z tohoto výčtu je patrné, předpokládané doby splatnosti gruntů jsou opravdu vysoké. Jsou výrazně vyšší, neţ průměrné hodnoty drţby gruntů. Jsou zapříčiněny poměrně malými vejruňky, coţ ale ostře kontrastuje s vysokými zá- lohami, splacenými v několika letech. Dá se tedy předpokládat, ţe případné vypomáhání si se splátkami v rámci jedné rodiny je pravděpodobné. Petrovická gruntovní kniha ve zkoumaném období neobsahuje ţádné prodeje gruntovních peněz. To snad dává souvislost s tak vysokými částkami při přeplácení usedlostí. Hospodáři místo spekulací s gruntovními penězi investují do splácení svých statků.
Václav Šindelka 43 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Příbuzenské vztahy ve vsi
Vzhledem k tomu, ţe matrika domašovské fary byla vedena od ledna roku 1662, mnohé informace k příbuzenským vztahům prakticky do třetí čtvrtiny 17. století chybí. Některé rodiny ve vsi měly hospodáře na několika gruntech, a vzájemná příbuznost těchto lidí je nejistá. Ze zkušenosti víme, ţe hospodáři přechází na jiné grunty. Pohled na rekonstrukční tabulku na moţnosti některých přesunů poukazuje. I v tomto ohledu nám rekonstrukce příbuzenských poměrů pomůţe takovouto hypotézu vyvrátit. Matrika dále obsahuje zápisy křtů, ve kterých nejsou opomenuti kmotři pokřtěných dětí. Vzhledem k tomu, ţe ochota stát se kmotrem není jen symbolický akt, ale především závazkem, můţe být studium matriky zajímavé i z tohoto důvodu. Při studiu zápisů brzy vyplyne zajímavá skutečnost. Kromě křtů dětí rychtářů, které byly probrány výše, takřka ve všech zápisech na místě kmotrů figuruje nějaký zástupce rodiny Teimerů. Výjimku tvoří pouze křty, kde byl kmotrem zástupce rychtářské rodiny, nebo kdy bylo křtěno dítě u Teimerů. To je zřetelné do sklonku 70. let, tedy zhruba do období, kdy se dostalo do vsi více nových rodin.
Pudelovi a Rossensprungovi, petrovičtí rychtáři
Georgius Rossensprung z Domašova, či jeho ţena Anna bývali kmotři kaţdého z dětí Martina Pudela, petrovického rychtáře.145 Jeho syn Baltzer Pudel146 si vzal za svou manţelku
145 1663,16. Augusti: Pater Martinus Pudel iudex ibidem, mater Marina, infant Christian. Patrini: Georgius Rosensprung consul Dombmastiensis et Anna Dorothea Heinrich Richter filia. 1665, 6. Januarii: Pater Martinus Pudel iudex ibidem, mater Marina, infant Marianna. Patrini: Georgius Rosensprung consul Dombmastiensis et Anna Dorothea Heinrich Richter filia. 1667, 22. Aprilis: Pater Martinus Pudel, mater Marina, infant Valentinus. Patrini:Gualtheus Lülsinck parochie Beronensis et Anna Georgii Rosensprung consulis Dombmastiensis uxor. 1668, 29. Augusti: Pater Martinus Pudel, mater Marina, infant Marianna. Patrini:Gualtheus Lülsinck parochie Beronensis et Anna Georgii Rosensprung consulis Dombmastiensis uxor. 1670, 14. Mai: Pater Martin Pudel Iudex ibidem, mater Marina, infant Georgius. Patrini: Nicolaus Teimer Beronensis et Anna Georg Rosensprungenin 1672, 2. Februarii: Pater Martin Pudel, mater Marina, infant Frantz. Patrini: Nicolas Franciseg Albrecht Bährn und Dombastiensis et Anna Georg Rosensprungin. 1673, 23. Februarii: Pater Martin Pudel Erbrichter, mater Marina, infant Anna Catharina und auch Eva Rosina. Patrini: den Anna C. Nicolas Franciseg Albrecht Bährn und Dombastiensis, Anna Christian Rosenwalt. Patrini des Eva R.: Georg Benedicto Ignatz Heinrich und Anna Hans Pantzin Richterin von 7 Höfen. 1677, 24.Octobrii: Pater Martin Pudel Erbrichter, mater Marina, infant Johanes Georg. Patrini: Georg Rosensprung, Anna Christian Rasch. 1679 2. October: Pater Martin Pudel Erbrichter alldan, mater Marina, infant Michael. Patrini:Georg Rosensprung et Anna Hans Pantzin Richterin von 7 Höfen. 1688, 10. Juni: Pater Martin Pudel, mater Marina, infant Marina. Patrini Thobias
Václav Šindelka 44 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Marinu, dceru Heinricha Rossensprunga147 a o něco později se jeho dcera Marina provdala za Hanse Rossenspunga z Bělé, syna Martina Rossensprunga, tamnějšího rychtáře.148 Hans je v tu dobu jiţ několik týdnů novým petrovickým rychtářem. Ţádné z dětí nového rychtáře; Hans Georg, Michal, ani Anna nebylo pokřtěno v domašovské faře.
Ettelovi
Michal Ettel si vzal za ţenu Annu, dceru Petra Teimera a nedlouho poté jej vystřídal na jeho gruntu.149 Jejich dcera Dorothea se vdala Hansu Sienelovi,150 zatímco syn Paul vzal za svou ţenu Annu, dceru Paula Langa151 a stal se také nástupcem na tchánově gruntu. Další dcera Anna se provdala k Hansu Schwarzovi.152 Michal si po smrti své ţeny našel macechu svým malým dětem, Marianu dceru Paula Langa.153
Maderovi
Jistý Walentin Mader z Německé Loděnice přišel v roce 1642 na petrovický grunt čp. 22. O něco později jistý Michal Mader kupuje grunt čp. 49. Christian Mader, syn Michala vystřídal svého otce na gruntu a pojal za ţenu Marianu, dceru rychtáře Martina Pudela.154 Jiný příslušník této rodiny, Michal, se nacházel na konci století na podruţí.
Schmitzer Administrator Domstadt et Rosina Bartschin Erbrichterin von Skrben Höffen. Za povšimnutí stojí další kmotři rychtářových dětí, poukazující na jisté vazby na jiné rodiny v panství. 146 1691, 25. Februarii: Sponsus Baltzer Martin Pudel, sponsa Marina Heinrich Rossensprung, testes: Georg Rossensprung, Michel Bartsch. 147 Heinrich byl jiţ dříve svědkem na vdavkách Martinovy dcery. Viz poznámka 148 1693, 5. Juli: Sponsus Joannes Martin Rossensprung, sponsa Marina Martin Pudel. Svědci: Bartoll Podscheffel, Christian Heintz. 149 1663, 28. Januarii: Sponsus Michael Ettel, Adam Ettel legitimus filius, sponsa Anna, Petri Teimer legitima filia. Svědci: Joannes Hannel, Heinrich Ettel. 150 1685, 25. februarii: Sponsus Hans Georg Sienel, sponsa Dorothea, Michal Ettel legitima filia. Svědci: Martin Pudel, Paul Teimer. 151 1686, 25. Februarii: Sponsus Paul Michel Ettel, sponsa Anna, Paul Lang legitima filia. Svědci: Martin Pudel, Bartl Langer. 152 1692, 26. Octobris: Sponsus Hans Mattes Schwarz, sponsa Anna, Michel Ettel legitima filia. Svědci: Bartoll Podscheffel von Domstadt, Paul Lang. 153 1694, 14. Februarii: Sponsus Michel Ettel, sponsa Marina, Paul Lang legitima filia. Svědci: Bartoll Podshaffel Domast, Paul Ficker. 154 1686, 3. Decembris: Sponsus Christian Michel Mader, sponsa Mariana Martin Pudel. Svědci: Paul Miller von Domastadt, Heinrich Rossensprung.
Václav Šindelka 45 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Kratschmerovi
Martin Kratschmer, syn Mathyase pojal za manţelku Dorothu, dceru Paula Theimera.155 Pů-vod tohoto hospodáře neznáme, ale po mnoha letech se Rosina, dcera Martina Theimera provdá za jistého Hanse, syna Matese Kratschmera z Jívové.156
Schoberovi
Hans Schober z Bělé pojal za ţenu Marii, dceru Paula Theimera.157 O několik let později si Baltzer, syn Martina Schobera vzal dceru Georga Theimera Barbaru.158 Stal se strýcem Georga Theimera nejstaršího a převzal po něm jeho grunt. Na konci století byl na podruţí zaznamenán jistý Hans Schober.
Theimerovi
Tuto velmi početnou rodinu není bohuţel moţné zrekonstruovat díky pozdnímu zaloţení matriční knihy do úplnosti. Ve vsi je několik větví této rodiny a jejich vzájemná příbuznost je dosti nejistá. Prvními známými zástupci této rodiny na vsi jsou hospodáři Thomas a Wentzel, kteří přišli na petrovické grunty ve dvacátých letech. První z nich byl synem Martina a v roce 1664 si vzal za svou manţelku Agnes, dceru Martina Fickera. V tu dobu však jiţ dávno hospodařil na jeho gruntu syn Paul, později označovaný za staršího. Paul starší měl děti Dorotu, provdanou Martinu Kratschmerovi, Marii, provdanou Hansu Schoberovi. Další dcera se provdala Lorenzu Langerovi z Jívové. Především byl však otcem Georga staršího. Ten byl se svojí ţenou Evou otcem dětí Hanse, Christiny, Michaela, Carla, Andrease a Matyase. Ve druhé glose urbáře jsou na statcích zachyceni další dva hospodáři, totiţ Adam a Petr. Adam byl otcem dalšího hospodáře Martina, označeného později jako mladšího. Petr měl dcery Annu, Dorotheu, Barbaru a Catharinu. První se provdala v roce 1664 Michalu Ettelovi a
155 1665, 2. Februarii: Sponsus Martin Kratschmer, Mathias Kratschmer legitimus filius, sponsa Dorothea, Pauli Theimer legitima filia. Svědci: Wenceslaus Theimer, Paulus Langer. 156 1693, 1.Octobris: Sponsus Hans Mates Kratschmer von Giebau, sponsa Rosina Martin Teimer legitima filia. Svědci: Christian Heintz, Hans Rossensprung. 157 1672 Seibersdorf, 13. Januarii: Sponsus Hans Schober, Mates Schober legitimus filius Aldan, sponsa Maria, Paul Teimer legitima filia ex Pettesrsdorf. Michal Frantz, Martin Rossensprung 158 1680, 3. Martii: Sponsus Baltzer Martin Schober, sponsa Barbara Georgi Teimer. Svědci: Paul Teimer, Hans Schober.
Václav Šindelka 46 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 druhá v roce 1666 Michalu Frantzovi z Domašova. Třetí byla provdána Thomasu Stantzelovi z Weichtersdorfu a čtvrtá Thomasu Podscheffelovi také z Domašova. Jistý Georg vystupuje jako otec dcer Evy, Barbary a Rosiny. Barbara se provdala Baltzeru Schoberovi a ostatní do jiných vsí. Tento Georg je tedy dědem Georga z gruntu čp. 25, který svému strýci Baltzeru Schoberovi postoupil svůj grunt. Martin Theimer z gruntu čp. 24 byl otcem Paula staršího a Hanse staršího. Paulův syn Hans mladší byl jedním z osedlých hospodářů na konci století. Paul Theimer z gruntu čp. 34 byl otcem Wentzela. Wetzel se svojí ţenou Annou mel děti Barbaru, Johanna, Friderica, Georga a ještě jednoho Friderica. Georg byl jedním z osedlých hospodářů na konci století a byl označen jako mladší.
Frantzovi
Jistý Michael Frantz z Domašova pojal za ţenu Dorothu, dceru Petra Theimera.159 Po letech si vzal další nositel toho jména z Domašova Christian Reginu, dceru Heinricha Gährleho.160 Odkud se do Petrovic dostal hospodář Martin Frantz není jisté, ale Martinův syn Walentin si v Petrovicích vzal za ţenu dceru Martina Sienella Annu.161
Sienelovi
Hans Sienell, syn Georga Sienella z gruntu čp. 27 se skrze Dorotu, dceru Michala Ettela spříznil s touto rodinou.162 O něco později se oţenil Hans, syn Martina Sienella z gruntu čp.30 s Dorothou, dcerou Hanse Podschaffela163 a později se další Martinův syn Georg oţenil s Evou Theimerovou.164
159 1666, 29. Juni: Sponsus Michael Frantz Domasthensiensis, sponsa Dorothea Petri Theimer legitima filia. Svědci: Paulus Miller, Daniel Schober. 160 1691, Domastatd1 18. Octobrii: Sponsus Christian Frantz von Domastatd, sponsa Regina, Heinrich Gährle Tochter von Petersdorf. 161 1693, 27. Septembrii. Sponsus Walentin Martin Frantz, sponsa Anna Martin Söhnel legitima filia. Svědci: Christian Heintz, Baltzer Theimer. 162 1685, 25. Februarii: Sponsus Hans Georg Sienel, sponsa Dorothea Michal Tetel. Svědci: Martin Pudel, Paul Teimer. Jméno Georg Sienel před tím figurovalo na gruntu čp. 39. 163 1689, 21. August: Sponsus Hans Martin Sohnel,, sponsa Dorothea Hans Podscheffel. Svědci: Bartol Pudel, Paul Teimer elter. 164 1694, 19. Septembris: Sponsus Georg Martin Sienell, sponsa Anna Wentzell Theimer. Svědci: Paul Lang, Baltzer Theimer.
Václav Šindelka 47 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Sierschovi
Tato rodina pobývala ve vsi od počátku sledovaného období. Dcera Georga Siersche Anna se provdala ze vsi.165 Georgův syn Hans pojal za svou ţenu Barbaru, dceru Hanse Schus- tera.166 Martin, syn jiného Hanse Siersche, se pak oţenil s Rosinou, dcerou Georga Sinella.167
Matznerovi
Georg Matzner byl osedlým na petrovickém gruntu čp. 20. Později ho zde vystřídal jeho syn Martin. Ten byl spřízněn skrze svoji ţenu Marinu s rodinou Hiemerů.168 Martina vystřídal na gruntu jeho syn Michal Matzner. Jiný příslušník rodiny Matznerů, Simon nastoupil na grunt čp.37. Na konci století se na podruţí nacházel jistý Friderich. Jejich sňatky bohuţel ne- jsou v matrice zaznamenány.
Schwarzovi
Hans, syn Matese Schwartze pojal za ţenu Annu Ettelovou, dceru Michala a vystřídal svého otce na gruntu.169 Ve stejných letech se jistý Matys Schwartz nacházel na podruţí.
Dittrichovi
Georg Ditrich byl poznamenán na jednom z petrovických gruntů ve 40. letech. Jiný poz- dější osedlý jiného gruntu se jmenoval Paul Ditrich, pravděpodobně jeho syn. Adam, syn Paula Dittricha si vzal za ţenu Marinu, dceru Martina Rockera.170 Po několika letech si jiný
165 1665, 8. Februarii: Sponsus Marten Bartsch, Paulu Bartsch legitimus filius ex Stachendorf, sponsa Anna, Georg Siersch legitima filia ex Pettersdorf. Testes: Martin Pudel, Paulus Langer. 166 1670, 26. Januarii: Sponsus Hans Georg Siersch, sponsa Barbara, Hans Schuster legitima filia. Testes: Martin Pudel, Paul Langer. 167 1685, 9. Juli: Sponsus Martin Hans Siersch, sponsa Rosina Georg Sienel. Svědci: Martin Pudel, Paul Teimer. 168 1664, 27. Juli: Sponsus Martin Matzner, Anna Matzner legitimus filius, sponsa Marina, Adam Hiemer legitima filia. Svědci:Martin undt Paulus Langer. 169 1692, 26. Octobris: Sponus Hans Mattes Schwarz,sponsa Anna Michel Tetel. Svědci: Bartoll Podscheffel von Domstadt, Paul Lang. 170 1688,1. Februarii: Sponsus Adam Paul Ditrich, sponsa Marina, Martin Ficker legitima filia. Testes: Paul Lang, Paul Ficker.
Václav Šindelka 48 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Paulův syn Wentzel vzal za ţenu Annu, dceru Michala Matznera z Hlásnice.171 V tu dobu se na podruţí vyskytoval i jistý Andreas Ditrich se ţenou Marinou.
Richterovi
Georg Richter pojal za ţenu Annu, dceru Matyase Schwarze.172 Jistý Heinerich Richter byl jedním ze zaznamenaných podruhů na konci století. Kde však přišel ke své ţeně Erwině není známo.
Gährle
Heinrich Gährle pojal za ţenu Evu, dceru Bartolla Schwantzera a vystřídal ho na gruntě.173 Místo odkud přišel, nebo jiná bliţší informace však zůstává neznámou.
171 1693, 18. Januarii: Sponsus Wentzel Ditrich, dem Paul Ditrich Sohn von Petersdorf, sponsa Anna, Michal Matzner Tochter von Weychtersdorf. Testes: Paul Lang et Georg Sienell. 172 1692, 18. Maii: Sponsus Georg Richter, sponsa Anna, Mates Schwarz Tochter. Svědci: Martin Kratschmer und Paul Lang. 173 1673, 9. Julii: Sponsus Heinrich Gerle, sponsa Eva, des selligen Bartoll Scwantzer Tochter. Svědci: Hans Siersch.
Václav Šindelka 49 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Závěr
Cílem této práce bylo z maximální míry zrekonstruovat osedlost gruntů ve vsi a uvést ji do kontextu s hospodářskými poměry na obci, tj. analyzovat finanční situaci hospodářů. To nám při srovnání se studiem příbuzenských vztahů ve vesnici umoţnilo udělat si představu o sociální situaci jednotlivých hospodářů a postavení vsi v blízkém okolí. Časový horizont zkoumaného období byl dán prameny pouţitelnými pro rekonstrukci. Je moţné jen litovat, ţe poměrně často aktualizované urbáře nemůţeme v první polovině 17. století srovnat se zápisy v pozemkové knize. Také matričními záznamy můţeme doplnit naše poznatky o za- jímavém období v obci jen zčásti. V práci jinak byla věnována celá jedna kapitola pouţitým pramenům. Nejrozsáhlejším pramenem byla bezesporu petrovická pozemková kniha, jejímuţ formálnímu rozboru byla tato část věnována především. Zajímavou zvláštností se zde ukázala být výše a způsob splácení Angeldu, zálohy na grunt při jeho koupi. Poměrně vysoké zálohy byly nejčastěji placeny během několika let. Jistě by mohlo být zajímavým tématem jiné práce prozkoumat další pozemkové knihy v okolí a pokusit se zjistit, ve kterých obcích bylo takovéto pojetí závdavku pouţíváno, respektive zdali bylo například takovýmto způsobem hrazeno jen v převáţně německy mluvících obcích, popřípadě zachytit nejstarší doklad hrazení takovéto zálohy. Co se týče samotných cen nemovitostí, bylo vzhledem ke krátkému období zachyceném v gruntovní knize obtíţné udělat vypovídající statistiku peněţních o- hodnocení jednotlivých statků. Bránil v tom navíc velmi častý prodej gruntů v rámci jedné rodiny, kde majetkové vyrovnání můţe být do značné míry víceméně formální. Další veličinou, charakterizující převod statku byly roční splátky, zde v německém jazyce Jahr- gelden. Podíl zálohy na celkové hodnotě usedlosti a schopnost splatit ji můţe být nejpádnějším ukazatelem finanční situace hospodářů. Nedlouhý úsek sledovaného období a nevysoký počet zaznamenaných prodejů spolu se zvláštním způsobem hrazení zálohy brání tomu, korektně vyjadřovat tato čísla matematicky. Zdá se však, ţe oproti očekávání hodnota gruntů, ani podíl záloh se ke sklonku 17. věku nesniţuje. S tímto by měla souhlasit i výše ročních splátek, která je však dosti malá. Uţ při prodeji muselo být jasné, ţe při tak malých částkách bude trvat mnoho let, neţ hospodář splatí grunt. Jak jsme si všimli, většinou déle, neţ mohl hospodář grunt drţet. Délka drţby jednotlivých gruntů byla u jednotlivých kategorií různá. Hospodáři se častěji střídali na levnějších gruntech. Tam docházelo také v menší míře k převodům v rámci jedné rodiny. Tak dlouhé splácení v druhé půli 17. století se nevyniká z poznatků, které jiţ máme i z jiných míst Moravy. Zjištěná poměrně dlouhá doba splatosti
Václav Šindelka 50 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 však ostře kontrastuje s tím, ţe dokonce v sedmi případech se podařilo grunt zaplatit. Bez vyjímky se to však dařilo pouze díky vysokým přeplatkům ročních splátek. To by snad mohlo mít souvislost s tím, ţe v pozemkové knize nebyly zaznamenány ţádné prodeje gruntovních peněz. Hospodáři se snaţili v co největší míře splácet své usedlosti. Jinak nás toto zjištění přivádí k domněnce, ţe v jednotlivých rodinách si mohli sourozenci mezi sebou vypomáhat při splácení usedlostí. I toto můţe mít souvislost s tím, ţe nebyl s určitostí zjištěn ţádný přechod hospodáře na grunt jiné velikosti. Úspěšný hospodář si mohl zakoupit větší usedlost, neúspěšný i naopak. Pokud opravdu probíhala spolupráce mezi hospodáři-sourozenci, pak takovéto pohyby z gruntu na grunt do značné míry ztrácely smysl. Z počátečního topografického poohlédnutí po okolí je zřejmé, ţe se jednalo o ves, ve které jistě nebylo jednoduché úspěšně hospodařit. Z pramenů regionální povahy vyplinulo, ţe poměrně malá obec zůstala po dlouhou dobu, co se týče svojí velikosti, téměř neměnná. Zejména aţ vymanění vsi z ryze zemědělského způsobu obţivy obyvatel zapříčinilo její zásadnější růst. Zajímavé je ostatně samotné chápání lánové velikosti polností. Rozsah půdy, která má ţivit hospodáře a jeho rodinu musí být pochopitelně větší, neţ rozsah půdy vyšší bonity hospodáře v níţině. Vzájemným srovnáním lánových vizitací s jinými prameny po- ukázalo na dosti velký rozdíl mezi lánovou výměrou jednotlivých pozemků, zachycené v druhé vizitaci v roce 1678. Jak nám ukazuje rekonstrukční tabulka, kde máme v měřítku zaznamenané výměry parcel, a součet vší půdy uvedené v posledním urbáři z roku 1664, celková výměra rustikální půdy je v roce 1678 o něco vyšší, neţ suma půdy dle urbáře. Gruntovní kniha bohuţel zdaleka ne vţdy jmenovitě uvádí velikost půdy na převedeném statku. Nicméně, vzhledem k tomu, ţe gruntovní kniha nám o nějakých převodech půdy z dominikální, ani obecní části nic neříká, můţeme tvrdit, ţe tento rozdíl vznikl jinou velikostí zde pouţívaného lánu a etalonem, pouţívaným komisí. V konfrontaci se vceňovacím operátem, kde drţí drţitelé dvou a půl čtvrtin výměru polí, která jim dle tehdy pouţívané soustavy měr vůbec nenáleţí, můţeme na tomto názoru trvat. Studiem regionálních dějin vyplinulo, ţe pravděpodobně jiţ od nejstarších dob historie obce byla alespoň část hospodářů německy mluvících. Zkoumané období bylo nesmírně zajímavé na další pohyb zejména německé populace v oblasti. Ve sledovaný čas došlo také k zásadní výměně rodin hospodářů v námi zkoumané vsi. Jména, která známe z přelomu 16. a 17. století, se dále aţ na rodinu Fückerových a Sierschových jiţ nevyskytují. K zásadní výměně dochází především v období třicetileté války. Ve vsi několik poustek dostává nové drţitele dříve neznámých jmen a zakrátko jsou většinou tito noví hospodáři, spolu se svými déle usedlými sousedy na sklonku války, nebo krátce po ní vystřídáni dalšími, zcela cizími
Václav Šindelka 51 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695 hospodáři. Od zásadní výměny obyvatelstva během třicetileté války se mění skladba rodin ve vsi jiţ jen průběţně. Na vsi se během té doby pevně usadí hospodáři z několika rodin a ti zaujmutím více gruntů dají Petrovicím ráz obce s poměrně úzkými příbuzenskými poměry. V obci je zřetelná především dominance rodiny Theimerů, která se na sklonku století stává ještě patrnější. Během příchodu několika nových rodin z jiných obcí po polovině 17. století také odchází z hospodářství někteří hospodáři, zachycení zde po určitou dobu během války a krátce po ní. Zdaleka nejčastějším způsobem převodu gruntu se ukázalo být z otce na syna, snad proto je gruntovní kniha po formální stránce poměrně chudá a stručná v zápisech. Po- dařilo se nicméně za pomoci matričních zápisů naleznout i další příbuzenské vztahy. Takto se podařilo objasnit i některé vztahy nově přišlých hospodářů se starými petrovickými rodinami. Noví obyvatelé se dostávají do vsi ponejvíce sňatky, nejčastěji z nedalekých obcí. Z těchto je úhrnem zmíněn v Petrovické gruntovní knize a matrice domašovské fary sedmkrát Do- mašov,174 šestkrát Belá,175 dvakrát Stachov,176 třikrát Dalov,177 třikrát Německá Loděnice,178 téţ třikrát Jívová,179 Hlásnice také třikrát.180 Po jednom příchozím hospodáři přispěla také
174 7. dubna 1663 byla rychta postoupen po Urbanu Pudelovi jeho synovi Martinovi Pudelovi z Domašova za 1350 hřiven. 1666 Petersdorf, 29. Januarii. Sponsus Michal Fratz ex Domastatd, sponsa Dorotha, Petri Teimer legitima filia ex Petersdorf. 1666 Petersdorf, 14. augustii. Sponsus Thomas Podschaffel ex Domastatd, sponsa Catharina, Adam Teimer legitima filia ex Petersdorf. 1667 Domastatd, 4. Martii. Sponsus Martin Aychel, Adam Aychel legitimus filius ex Petersdorf, sponsa Christina, Jakob Agel legitima filia ex Domastatd. 1671 Domastatd, 18. Januarii. Sponsus Christoff Schwantzer, Jakob Schwantzer legitimus filius ex Domastadt, sponsa Barbara, Paul Teimer legitima filia ex Pettesrsdorf. 5. března 1694 je grunt č. p. 13 postoupen Heinrichu Walterovi z Domašova. 1691 Domastatd 8. Februarii. Sponsus Christian Frantz von Domastatd, sponsa Regina, Heinrich Gährle Tochter von Petersdorf. 175 1669 Pettesrsdorf, 27. februarii. Sponsus Georg Siersch ex Pettesrsdorf, sponsa Rosina, Hans Francke legitima filia ex Seibersdorf . 1672 Seibersdorf, 13. Januarii. Sponsus Hans Schober, Mates Schober legitimus filius Allan, sponsa Maria, Paul Teimer legitima filia ex Pettesrsdorf. 1683 Petersdorf, 30. Augustii, Sponsus Hans Ledel von Petersdorf., sponsa Anna, Adam Ettel Tochter von Seibersdorf. 1684 Seibersdorf, 14. Maii, Christoff Frantz von Seibersdorf, sponsa Anna, Hans Sienell Tochter von Petersdorf. 1689 Petersdorf, 30. Januarii, Sponsus Friderich Sienl von Stachensdorf, sponsa Rosina, Georg Teimer Tochter von Petersdorf. 13. června 1693 byla rychta postoupena za 1300 hřiven Hansu Rossensprungovi z Bělé. 176 1665 Petersdorf, blíţe nedatovaného dne, Sponsus Marten Bartsch, Paulu Bartsch legitimus filius ex Stachendorf, sponsa Anna, Georg Siersch legitima filia ex Pettersdorf. 1669 Pettesrsdorf, 12. Octobris, Sponsus Martin Klein ex Stachendorf, sponsa Dorothea, Martin Pudel legitima filia ex Petersdorf. 177 28. dubna 1655 je za 57 hřiven grunt č.p. 24 prodán Martinu Teimerovi z Dalova. 1667 Dahle, 16. No- vembris, Sponsus Adam Ettel ex Dahle, sponsa Eva, Jakob Schuster legitima filia ex Petersdorf. 1667 Pettesrsdorf, 22. Januaris, Sponsus Paul Mayer ex Dahle, sponsa Eva, Adam Aychel legitima filia ex Petersdorf. 178 14. ledna 1642 je grunt č.p. 22 postoupen Walentinu Maderovi z Německé Loděnice. 1666 Deutsche Lodnitz, 31. Februaris, Sponsus Johanen Schuster ex Pettersdorf, sponsa Barbara, Peter Biber legitima filia ex Lodnitz. 1681 Petersdorf, 30. August, Sponsus Paul Teimer, Merten Teimer legitimme Sohne von Petersdorf, sponsa Anna, Niclaus Schopper legitimme Tochter von Deutsche Lodnitz. 179 1675 Giebau, 14. Nov. Sponsus Loretz Lager ex Giebau. Sponsa Barbara , Paul Teimer legitima filia ex Pettersdorf. 1675 Giebau, 24. Nov. Sponsus Loretz Wentzel Mathys Wentzel legitimus filius ex Giebau. Sponsa Catharina , Hans Hannel legitima filia ex Pettesrsdorf. 1693 Petersdorf 31. dec. Hans Kratschmer von Giebau. Sponsa Rosina, Martin Teimer Tochter von Petersdorf. 180 1670 Pettesrsdorf, 19. Juni, Sponsus Thomas Stantzell ex Wächtersrsdorf, sponsa Barbara, Peter Teimer legitima filia ex Pettesrsdorf. 1693 Petersdorf, 18. Januarii, Sponsus Wentzel Ditrich, dem Paul Ditrich Sohn von Petersdorf, sponsa Anna, Michal Matzner Tochter von Weychtersdorf. 1693 Petersdorf, 5. Juli, Sponsus Wentzel Ditrich, dem Paul Ditrich Sohn von Petersdorf, sponsa Anna, Michal Matzner Tochter von Weychtersdorf.
Václav Šindelka 52 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Stará Libavá181 a Křišťanovice182. Dalo by se říci, ţe převládající směr příchodu nových hospodářů a navazování příbuzenských vazeb je nejčastěji sever a severovýchod, ve vzdálenosti nepřekračující 10 kilometrů. Rekonstrukce osedlosti gruntů ve vsi Petrovice, a rekonstrukce příbuzenských poměrů nám můţe při srovnání s jinými obcemi ve šternberském panství blíţe objasnit proces pohybu obyvatelstva po třicetileté válce v oblasti. Pokud by se v budoucnu podařilo zejména v rámci diplomových prací zmapovat hospodáské a příbuzenské poměry na celém šternberském do- miniu, ke kterému jsou vetšinou v dobré míře zachovány prameny pouţitelné pro studium celého 17. století, jistě by se nám podařilo vytvořit si komplexní pohled na na hospodářské a demografické otázky z tohoto velmi zajímavého úseku dějin tohoto regionu. Mohlo by jistě být zajímavé, podchytit zejména osud a pohyb nejvýznamnějších německých rodin, jejichţ jména se nejen na panství, ale na severní Moravě vůbec dodnes vyskytují.
181 13. června 1688 přišel Christoff Büttiger n grunt č.p.24. 182 Na sv. Jiří roku 1663 je statek č.p.2 prodán Adamu Blaschkemu z Křišt‘anovic.
Václav Šindelka 53 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Seznam zkratek
CDM Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae ČMM Časopis Matice moravské DOZA Deutschordens Zentralarchiv HALW Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein MZA Moravský zemský archiv SAP Sborník archivních prací SPFFBU Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity VVM Vlastivědný věstník moravský ZDO Moravské zemské desky olomoucké
Václav Šindelka 54 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Prameny, edice a literatura
DOZA (Deutschordens Zentralarchiv, 1010 Wien, Singerstrasse 7) fond Mei (Meisterthum) 11/5, Capitationsteuer der Herrschaft Sternberg, Actum Sternberg den 24. Januar 1691. HALW (Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein) 1090 Wien, Fürstengasse 1; H 787, Consignation All und jeder Angesessenen, wie auch Hausgesinden, sambt den Weib und Kindern, die sich Unterthänigkeit befinden in der dorf Pettersdorf, Anno 1694. HALW (Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein) 1090 Wien, Fürstengasse 1; H 754, Consignation All und jeder Unterthänigen Hauss Angesessenen Mann, und Weibes Personen, sambt Ihren Kindern, wie auch der Hausgesinden, Item Weiben und Weissen, vor sich solche bis 18-ten Julii Anno 1695 in Pettersdorf befinden.
Moravský zemský archiv v Brně: D 1 Lánský rejstřík, L 96. Moravský zemský archiv v Brně: D 2 Rektifikační akta (a komínový rejstřík 1667), R 96 Moravský zemský archiv v Brně: D 5 Urbariální fasse, U 53/0-III. Moravský zemský archiv v Brně: D 8 Vceňovací operát, Catastral Schätzungs Elaborat der Gemeinde Petersdorf, Land Mähren, Kreis Olmütz, Schätzungs Distrikt No. III, Steuerbezirk Šternberg Dominium, inv. číslo 1576, karton 563. Moravský zemský archiv v Brně : D 9 Indikační skica stabilního katastru, inv.č.1576, kart.377.
Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1515, inv. č. 42, č. knihy 1. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1531, inv. č. 43, č. knihy 2. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1546, inv. č. 44, č. knihy 3. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1590, inv. č. 45, č. knihy 4. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1600, inv. č. 46, č. knihy 5. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1615, inv. č. 47, č. knihy 6. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1652, inv. č. 48, č. knihy 7. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Urbář panství Šternberk z roku 1664, inv. č. 49, č. knihy 8. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, První popis panství Šternberk z roku 1725, inv. číslo 94, č. knihy 53. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Lánský rejstřík-fasse osedlých pro panství Šternberk. Elaborát 1. lánové vizitace z roku 1656, inv. číslo 170, č. knihy 129. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Šternberk, Gruntovní kniha rustikální pro ves Hraničné Petrovice (1642)1663-1795, inv. č. 280, sign. 19778, č. knihy 239. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Sbírka matrik, inv.č. 7580. Matricula Ecclesia Parochialis Domstadiensis, cum adiunctis duabus filialibus Lodnicensi et Pettersdorfiensi consecta…
Václav Šindelka 55 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Sbírka matrik, inv.č. 7581. Matricula Ecclesia Parochialis Domstadiensis, cum adiunctis duabus filialibus Lodnicensi et Pettersdorfiensi consecta…
Archiv český, čili staré písemné památky české i moravské, Sv.1. František Palacký, Praha 1840 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IV. (1268-1293). Antonín Boček, Olomouc 1845. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI. (1307-1333). Josef Chytil, Brno 1854. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX. (1356-1366). Vincenc Brandl, Brno 1875. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XV. (Nachträge 1207-1408). Berthold Bretholz, Brno 1903. Die Landtafel des Markgrafthums Mähren. Olmützer Cuda. Hrsg. J. Chytil, C. Demut, A.R. Wolfskron, Brno 1856.
Lánové rejstříky Olomouckého kraje z let 1675-1678. Ed.:František Matějek, Olomouc 1994. Tereziánský katastr moravský. Edd.: Jiří Radimský, Miroslav Trantírek, Praha 1962.
Bartoš, Josef a kol: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv.III., Ostrava 1972. Buchtela, Josef: Stádlo a tamní hospodáři v rozmezí let 1590 aţ 1695. Bakalářská diplomová práce na HiÚ FF MU, Brno 2008. Fišer, Josef: Lánové vizitace na Moravě v XVII. století. ČMM 1933, s. 164-166. Fišer, Josef: Lánové rejstříky na Moravě v XVII. století. ČMM 56, 1932, s. 59-100; 389-431; 57, 1933, s. 158-179. Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenem Königsreiche und Ländern. Bearbeitet auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1900. X Mahren, Wien 1906. Haubert, Jan-Haubertová, Květoslava: Velkostatek Šternberk (1364)-1944, inventář, Státní ar- chiv Opava 1966. Háza, Zdeněk: Stav a struktura obyvatel na panství Šternberk ve světle soupisu daně z hlavy z ledna 1691, SPFFBU C 45, Brno1998, s. 103-132. Háza, Zdeněk: Morava a její obyvatelé v 17. století, in: Morava v době baroka, edit. Tomáš Knoz, Brno 2004. Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravsko-Slezské.V, Praha 1936. Hosák, Ladislav-Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II., M-Z, Praha 1980. Hrubý, František: Severní Morava v dějinách, Brno 1948. Chocholáč, Bronislav: O studiu pozemkových knih, SPFFBU C40, 1993, s 51-61. Chocholáč, Bronislav: Selské peníze. Sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17. století, Brno 1999. Kasalický, Václav: Německo-český slovník pro genealogy, Praha 1997. Matějek, František: Moravské lánové rejstříky, SAP XXIX 1979, s. 117-159. Matějek, František: Osídlení Moravy a třicetiletá válka, Sborník historický 24, 1976. Morav, Karel-Ševčík, Erich: K dataci tří šternberských urbářů z přelomu 16. a 17. století, Ok- resní archiv v Olomouci 1975, Olomouc 1975, s. 61-64. Novotný, Jaroslav: Sociální skladba venkovského lidu na Moravě, VVM 19/1967-2, s.187- 201 Novotný, Jaroslav: Poddanská půda na Moravě v 16. a 17. století, SAP IX, Praha 1959 Novotný, Jaroslav: Moravský berní systém v XVII. století, ČMM 58, 1934, s. 145-286. Novotný, Jaroslav: Moravský berní systém v XVIII. století, ČMM 59, 1935, s. 67-141; 321- 324.
Václav Šindelka 56 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Opluštil, Zdeněk: Z minulosti našeho kraje, Vyškov 1931. Opluštil, Zdeněk: Šternbersko, Vyškov 1931. Procházka, Vladimír: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století, Praha 1963. Radimský, Josef: Vývoj obyvatelstva na Moravě, VVM 1, 1946. Radimský, Josef: První lánová vizitace moravská, Slezský sb. 1953. Radimský, Josef: Berňová registra moravská z první poloviny 16. století, III. Část, ČMM 76, 1957, s. 288-383. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970, Praha 1978. Stief, Wilhelm: Geschichte der Stadt Sternberg in Mähren, Sternberg 1934. Stief, Wilhelm: Topographie des politischen Bezirkes Sternberg in Mähren, Sternberg 1896. Statistický lexikon obcí České republiky 1992 podle správního členění z 31.12.1992 a podle výsledků sčítání lidí, domů a bytů ke 3. březnu 1991, Praha 1994. Statistický lexikon obcí České republiky 2005 podle správního členění k 1. lednu 2005 a vý- sledků sčítání lidí, bytů a domů k březnu 2001, Praha 2006. Šrámková, Ivana: Ves Bělá a její hospodáři v letech 1590 – 1695. Bakalářská diplomová práce na HiÚ FF MU, Brno 2009 Theimer, Johann: Bärner Landchen, Bärn 1931. Wolny, Gregor: Die Margraftschaft Mähren. Topographisch, statistisch und historischgeschil- dert, Brno 1839.
Václav Šindelka 57 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
Seznam příloh
[1] Rekonstrukce osedlosti gruntů ve vsi Petrovice v letech 1590 – 1695, část A, B.
[2] Výpis z petrovické gruntovní knihy. Ke kaţdému gruntu je uvedeno datum prodeje a prodejní cena se závdavkem. Dále následují splátky.
[3] Panství Šternberk a jeho sousedé v 17. století. Převzato ze studie Zdeňka Házy: Stav a struktura obyvatel na panství Šternberk ve světle soupisu daně z hlavy z ledna 1691, SPFFBU C 45, Brno1998, s. 103–132. Katastr obce Petrovice je na mapě označen číslem 19. Její sousedé jsou v panství obce: Německá Loděnice (18), Sedm Dvorů (22) a Domašov nad Bystřicí (21). Zbylé katastry na panství jsou: Šternberk (1), Lhota (2), Štarnov (3), Moravská Hůzová (4), Stádlo(5), Luţice (6), Hnojice (7) Mladějovice (8), Rybníček (9), Řídeč (10), Komárov (11), Hlásnice (12), Krákoříce (13), Chabičov (14), Dalov a Pocheňský mlýn (15), Lipina (16), Stachov (17), Hučovice - Bělá (20), Ondrášov (23), Moravský Beroun (24), Nové Dvorce (25), Dětřichov nad Bystřicí (26), Krahulčí (27), Dvorce (28), Nové Valteřice (29), Stará Libavá (30), Nová Véska (31), Čabová (32), Hořejší Kunčice (33), Kerhartice (34), Medlice (35), Herčivald (36), Bílčice (37), Majůvka (38), Rejchartice (39), Křišťanovice (40), Roudno (41), Karlovec a Nová Pláň (42), Brníčko (43), Ţelechovice (44), Újezd (45), Pňovice (46), Dlouhá Ulice byla od poloviny 19. století součástí katastru města Šternberk (1).
[4] Indikační skica stabilního katastru. MZA, fond D9, inv.č.1576, kart.377. Na výřezu A1 je vidět poloha katastru vůči sousedním obcím, na následujících výřezech samotná ves Petersdorf.
[5] Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond velkostatek Šternberk. Lánský rejstřík. Originál zachovalé 1.lánové vizitace z roku 1656 uzavřeno koncem roku 1656, inv. číslo 170, č. knihy 129.
[6] Moravský zemský archiv v Brně, D 1, lánský rejstřík, L 96.
[7] HALW (Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein) 1090 Wien, Fürstengasse 1; H 787, Consignation All und jeder Angesessenen, wie auch Hausgesinden, sambt den Weib und Kindern, die sich Unterthänigkeit befinden in der dorf Pettersdorf, Anno 1694.
[8] HALW (Hausarchiv der regierenden Fürsten zu Liechtenstein) 1090 Wien, Fürstengasse 1; H 754, Consignation All und jeder Unterthänigen Hauss angesessenen Mann, und sambt Weib und Kindern, wie auch Hausgesinden, und seinen Weib und Kindern,die sich in bis 18- ten Juli Anno 1695 in Pettersdorf befinden.
[9] Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond velkostatek Šternberk, urbář panství Šternberk z roku 1600 (Urbarium der Herrschaft Sternberg Anno 1600), inventární číslo 46, č. knihy 5.
Václav Šindelka 58 Ves Petrovice a tamní hospodáři 1590-1695
[10] Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond velkostatek Šternberk, gruntovní kniha rustikální pro ves Petrovice (1642) 1663-1795, inv. číslo 280, signatura 19778, č. knihy 239. Ukázka.
[11] Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Sbírka matrik, inv.č. 7580. Matricula Ecclesia Parochialis Domstadiensis, cum adiunctis duabus filialibus Lodnicensi et Pettersdorfiensi consecta… Matrika domašovské fary. Ukázka.
[12] Moravský zemský archiv v Brně, D 8 Vceňovací operát, Catastral Schätzungs Elaborat der Gemeinde Petersdorf, Land Mähren, Kreis Olmütz, Schätzungs Distrikt No. III, Steuerbezirk Šternberg Dominium, inv.číslo 1576, karton 563. Ukázka.
[13] Moravský zemský archiv v Brně : D 2 Komínový rejstřík 1667, R 96.
Václav Šindelka 59