Jiří Stárek Hudební Rozhledy Jubilující Salzburger Festspiele 2007 Houslař Petr Sedláček Clarton Spol

HUDEBNÍ ROZHLEDY 10 2007 | ročník 60 | cena 40 Kč

jiří stárek Hudební rozhledy jubilující Salzburger Festspiele 2007 Houslař Petr Sedláček Clarton spol. s r. o. tel.: 224 813 616 fax: 224 814 588 Zárubova 1678 e-mail: [email protected] 250 88 âelákovice www.fermata.cz ební vydavatels hud tví SHOSTAKOVICH Ludwig van Beethoven Antonín Dvoﬁák SymphonyJohannes No 7 Brahms“Leningrad” Pyotr Ilyich Tchaikovsky Sonata for Piano No 3 in C major, Op 2 Concerto for Cello and Orchestra in B minor, Op 104 Symphony No 1 in C minor, Op 68 1 Capriccio Italien, Op 45 14:45 1 I Allegro con brio 10:08 1 I Allegro 15:24 1 I Un poco sostenuto. Allegro 13:19 2 II Adagio 8:56 2 II Adagio 10:31 2 II Andante sostenuto 9:07 Serenade in C major for String Orchestra, Op 48 3 III Scherzo. Allegro 2:55 3 III Finale 12:40 3 III Un poco allegretto e grazioso 5:34 2 I Pezzo in forma di sonatina. Andante non troppo 10:33 4 IV Assai allegro 4:46 4 IV Adagio. Piú andante. 3 II Walzer. Moderato. Tempo di Valse 4:08 Concerto for Piano and Orchestra in G minor, Op. 33 Allegro non troppo, ma con brio 17:31 4 III Elégie. Larghetto elegiaco 9:38 Sonata for Piano No 14 „Quasi una fantasia“ 4 I Allegro agitato 18:08 5 IV Finale (Tema Russo). Andante. Allegro con spirito 7:52 in C sharp minor, Op 27/2 (Mondscheinsonate) 5 IIDream Andante sostenuto 8:55 Franz Schubert 5 I Adagio sostenuto (attacca) 5:23 6 III Allegro con fuoco 11:03 6 Overture Solennelle in E flat major “1812”, Op 49 14:56 6 II Allegretto 2:12 Symphony No 2 in B flat major, D 125 7 III Presto agitato 7:25 Natalya Shakovskaya (1-3) – Cello 5 I Largo. Allegro vivace 10:50 Moscow Radio Symphony Orchestra Alexey Cherkasov (4-6) – Piano 6 II Andante 7:27 Vladimir Fedoseyev – Conductor Sonata for Piano No 23 „Appassionata“ in F minor, Op 57 Moscow Festival Orchestra 7 III Menuetto. Allegro vivace 3:49 8 I Allegro assai 9:30 PAVELGennady FOLTÝN Cherkasov - Conductor 8 IV Presto vivace 5:45 9 II Andante con moto (attacca) 6:34 Moscow 10 III Allegro ma non troppo 7:31 flute Moscow Radio Symphony Orchestra MICHIKO MITOMA RadioVladimir Fedoseyev – Conductor Valery Grokhovsky – Piano piano Symphony Orchestra Gennady Cherkasov

Maurice Ravel Dmitry Shostakovich Dmitry Shostakovich Wolfgang Amadeus Mozart 1 Boléro 16:07 Symphony No 15, Op 141 Symphony No 7 in C major „Leningrad“, Op 60 Concerto for Violin and Orchestra in G major, K216 2 Daphnis et Chloé, Suite No 2 16:11 1 I Allegretto 7:47 1 I Allegretto 26:29 1 I Allegro 9:01 3 La valse, poeme choréographique 12:31 2 II Adagio 16:45 2 II Moderato, poco allegretto 10:33 2 II Adagio 9:21 3 III Allegretto 4:07 3 III Adagio. Largo (attacca) 16:39 3 III Allegro 6:43 Rapsodie espagnole 4 IV Finale. Allegretto 17:08 4 IV Moderato 17:31 4 I Prélude a la nuit 4:57 Pyotr Ilyich Tchaikovsky 5 II Malaguena 2:01 Concerto for Cello and Orchestra in E flat major No 1, 0p 107 Moscow Radio Symphony Orchestra 6 III Habanera 2:37 5 I Allegretto 5:48 Gennady Cherkasov – Conductor Concerto for Violin and Orchestra in D major, Op 35 7 IV Feria 6:13 6 II Moderato 11:49 4 I Allegro moderato 19:15 7 III Cadenza 5:59 5 II Canzonetta. Andante 6:45 Moscow Symphony Orchestra 8 IV Finale. Allegro con moto 4:43 6 III Finale. Allegro vivacissimo 9:45 Veronica Dudarova – Conductor Medea Meyzanyan – Cello David Oistrakh – Violin Moscow Symphony Orchestra Moscow Radio Chamber Orchestra Sergey Skripka – Conductor Rudolf Barshay – Conductor (1-3) USSR State Symphony Orchestra Kyrill Kondrashin - Conductor (4-6)

Fryderyk Chopin Pyotr Ilyich Tchaikovsky Robert Schumann

Piano Works Swan Lake Carnaval, Op 45 1 Impromptu in C sharp minor, Op Posth 5:08 1 Introduction (2nd act) 3:18 1 Preambule 2:43 2 Scherzo in B flat minor, Op 31 9:10 SHOSTAKOVICH 2 Waltz 5:46 2 Pierrot 1:47 3 Valse in C sharp minor, Op 64, No 2 3:37 3 Polonaise 6:43 3 Arlequin 1:08 4 Study in E major, Op 10, No 3 3:41 4 The Dance of Little Swans 1:29 4 Valse noble 2:07 5 Mazurka in A flat major, Op Posth 1:53 Symphony No 15 5 Spanish Dance 2:29 5 Eusebius 1:26 6 Mazurka in C sharp minor, Op 50, No 3 5:14 6 Dance 1:58 6 Florestan 0:55 7 Barcarolle in F sharp major, Op 60 7:56 Cello Concerto No 1 7 Russian Dance 3:28 7 Coquette 1:32 8 Polonaise in B flat minor, Op Posth 3:45 8 Pas de Deux 7:47 8 Replique 0:48 9 Polonaise in A major, Op 40, No 2 5:30 9 Ballet Scene 6:58 9 Sphinxes 1:13 10 Polonaise in A flat major, Op 53 6:25 10 Papillons 0:56 Nutcracker 11 A.S.C.H. – S.C.H.A. 1:11 Rafal Lewandowski - piano 10 March from Nutcracker 2:31 12 Chiarina 2:11 13 Chopin 1:35 11 Coffee. Arabian Dance 3:50 14 Estrella 0:47 12 Tea. Chinese Dance 1:11 15 Reconnaissance 1:37 13 Trepak. Russian Dance 1:04 16 Pantalon et Colombine 1:07 14Complete Shepherd and Works Shepherdess for Flute and Orchestra 2:35 MozartfromPrague 17 Valse allemande 1:08 Medea 15 Mother and ClownsPavel Foltýn – Flute 2:09 18 Paganini, Tempo I Valse 1:35 Meyzanyan 16 Dance of theVirtuosi Sugarplum Pragenses Fairy 2:23 19 Aveu 1:06 17 Fairy WaltzMilan of Lajčíkthe Flowers – Artistic Leader 7:05 20 Promenade 2:11 18 Panorama 5:24 21 Pause 0:25 Moscow 19 Valse finale et Apotheose 5:30 22 Marche des Davidsbündler 3:11 Symphonic Poems contre les Philistins Symphony Kirov Opera and Ballet Theatre Symphony Orchestra 1 Franz Liszt: Orchestra Boris Khaikin – Conductor Symphony No 4 in D minor, Op 120 Les Préludes, symphonic poem No 3 15:28 23 I Ziemlich langsam. Lebhaft 10:23 2 Pyotr Ilyich Tchaikovsky: 24 II Romanze. Ziemlich langsam 3:41 Romeo and Juliet, fantasy overture 18:50 Sergey Skripka 25 III Scherzo. Lebhaft 5:20 3 Richard Strauss: 26 IV Langsam. Lebhaft 7:32 Till Eulenspiegels lustige Streiche, Op. 28 15:39 4 Vyacheslav Grokhovsky: Moscow Radio Symphony Orchestra Fascinated Stranger, symphonic poem 18:28 v Gennady Cherkasov – Conductor (1-22) ˘ D Nikolai Alexeyev – Conductor (23-26) USSR State Symphony Orchestra ro V Konstantin Ivanov – Conductor (1,2) b D Large Radio Symphony Orchestra a D Neeme Järvi – Conductor (3), CD & D & H Vyacheslav Grokhovsky – Conductor (4) DV FERMATA, a.s. tel.: 326 901 311 fax: 326 992 256 Zárubova 1678 e-mail: [email protected] 250 88 âelákovice www.fermata.cz

premastering lisování CD reklamní CD a DVD grafick˘ mastering mastering lisování DVD (5, 9, 10) pﬁání s CD a DVD individuální kód DTP lisování HD DVD CD-vizitky stírací barva v˘roba tiskovin a obalÛ ofsetov˘ potisk a sítotisk tvarované CD ochrana proti kopírování kompletace a doprava aromatické CD a DVD potisk CD-R a DVD-R obsah

Šest křížků na hřbetě představuje docela dobrý důvod k ohléd- ROZHOVORY nutí se přes rameno a to nejen u člověka, ale také u časopisu, 3 · Jiří Stárek zvláště je-li tento periodikem svým způsobem ojedinělým, s boha- 6 · Milan Zelenka tou historií, které stejně jako mnoho z nás prošlo a prochází cestou mnohdy více než trnitou. A tak se vydejme nejen po sto- UDÁLOSTI pách časopisu Hudební rozhledy, které mají v letošním roce na 8 · Hudební rozhledy jubilující titulní straně i v tiráži vytištěn údaj 60. ročník, ale rovněž si alespoň stručně připomeňme počátky prvních hudebních časo- FESTIVALY, KONCERTY pisů vůbec i úlohu slova jako takového. Abychom se však do té nejbližší historie Hudebních rozhledů v rozmezí zhruba dvaceti 14 · MHF Český Krumlov posledních let podívali co nejobjektivněji, dali jsme slovo i dvě- 16 · Chopinova hudba u pramenů ma předcházejícím šéfredaktorům, Janu Vičarovi a Janu Šmo- 17 · Ostravské dny 2007 líkovi… → strana 8 20 · Leila Josefowicz a Česká fi lharmonie 23 · Festival eatrum Kuks Jiří Stárek, jemuž tentokrát věnujeme nejen několik stran rozhovoru, ale rovněž titulní stranu našeho časopisu, patří ke služeb- HORIZONT ně nejdéle působícím českým dirigentům, jenž se může prezen- 26 · Nepostižitelnost osudu – portugalské fado tovat jak více než bohatou diskografi í, tak i množstvím excelent- ních kritik na svá vystoupení takřka ze všech světových kontinen- DIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL tů. Jeho pestré osudy vzhledem k nekompromisnímu postoji po 27 · Grabštejn popatnácté roce 1968 a dlouhé emigraci jsou vlastně i jakýmsi obrazem naší poválečné hudební kultury a života. Jiří Stárek, který své zna- ZAHRANIČÍ losti čerpal od takových velikánů, jakými tehdy byli např. diri- 30 · Světová operní divadla II. genti Talich, Chalabala, Jílek, Vogel, Ančerl, Klíma, Smetáček či Krombholc, však dokáže o těchto nelehkých věcech vyprávět X. Teatro Lirico Giuseppe Verdi v Terstu, Teatro Comunale s úsměvem a bez jakékoliv zatrpklosti… → strana 3 v Modeně a Boloni 32 · Salzburger Festspiele 2007 Rovněž letošní Salcburské slavnosti, byť se nenesly jako ty 42 · Prázdninový Stralsund a Greifswald loňské ve znamení opulentních mozartovských oslav, kdy alfou a omegou celého festivalu bylo uvedení všech skladatelových dva- STUDIE, KOMENTÁŘE advaceti oper, nabídly řadu atraktivních projektů i špičkových 46 · Zlatá éra české opery II. interpretů. I když tři z oněch „nej“, Anna Netrebko, Rolando X. Aby se nezapomnělo – Karel Hanuš Villazón a Vesselina Kasarova svá vystoupení z důvodu nemoci 48 · Duchovní píseň v českých zemích odřekli (nepřijela však ani Elina Garanča či Neil Shicoff ), na X. Duchovní píseň v dnešním životě církví – Českobratrská skvělé úrovni salcburských operních představení či koncertů, jež církev evangelická ani zdaleka nezávisí pouze na účasti známých pěveckých hvězd, 52 · Novinky soudobé hudby se to nikterak nepodepsalo. Zájem totiž vzbudila už dramaturgie letošního ročníku, která se nebála sáhnout po operách či dílech X. Luboš Fišer: VIII. sonáta pro klavír sólo uváděných velice zřídka, jako jsou např. Berliozův Benvenuto 54 · České muzeum hudby Cellini a Lelio, Haydnova Armida či Weberův Čarostřelec… X. Výrobci klavírů staré doby – vídeňští mistři → strana 32 KNIHY Letošní osmdesátiny bývalého koncertního mistra Plzeňského 56 · Oldřich Lacina: Ema Destinnová: Tři studie – Pedagog. rozhlasového orchestru, primária Sedláčkova kvarteta a také Učitelé. Podobizny. Plzeňského lidového souboru, houslisty Jana Sedláčka, připo- mněl nejen koncert v sále plzeňské galerie Masné krámy, ale SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ také červencový pořad na stanici Český rozhlas 3 – Vltava Sólo 57 · Bohemia Piano – C. Bechstein pro Jana Sedláčka. Tato nevšední osobnost rozhlasového světa, 58 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách II. která pro příští generace zanechala neuvěřitelně bohatý a pest- X. Petr Sedláček rý fond nahrávek, si však zaslouží gratulace i v jiném oboru své činnosti. A sice v rozvíjení cenné hudební tradice rodu, kterou REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ převzal od svého otce Viléma, kontrabasisty plzeňského operní- ho orchestru, pečlivě ji pěstoval a předal potomkům, z nichž syn 60 · Od fi rmy k fi rmě Petr sice není houslistou, ale uznávaným houslařem, který letos 62 · Recenze CD na jaře dokončil již svůj stopadesátý opus… → strana 58

editorial i asopisy mají své osudy

Vážení a milí čtenáři, svou pestrou programovou nabídku rozestřel na celý srpen, ale ve druhém století našeho letopočtu vyslovil římský gramatik i v tomtéž měsíci v Mariánských Lázních konaného Chopino- Terentianus Maurus zajímavou myšlenku: Habent sua fata va klavírního festivalu, za dva roky oslavujícího rovněž význam- libelli – knihy mají své osudy. Dovolila jsem si tuto hlubokou né životní jubileum – abrahámoviny či Ostravských dnů, na moudrost poněkud parafrázovat v titulku dnešního úvodní- jejichž mezinárodní skladatelské kurzy a následující Festival ku, neboť se domnívám, že stejně jako publikace jednorázově nové hudby se vždy sjíždějí frekventanti z nejrůznějších zemí tištěné, tak i ony periodické procházejí velmi často v podstatě Evropy i zámoří. Samozřejmě jsme nemohli opomenout ani stejnými peripetiemi. Ovšem život knihy i časopisu je v mno- zahraničí a jeden z jeho v této době pořádaných nejprestižněj- hém ohledu a nezřídka velmi podoben i životu lidskému. Jsou ších festivalů vůbec, Salzburger Festspiele, jenž se opět prezen- knihy (a časopisy) dobré i špatné, zajímavé či nudné, hlubo- toval nejenom vesměs špičkovými výkony, ale v letošním roce komyslné či plytké, ironicky sžíravé nebo laskavě humorné, i odvážnou dramaturgií prezentující rovněž díla, s nimiž se na moudré i hloupé (výčet by mohl být pochopitelně ještě mno- koncertních pódiích setkáváme více než zřídka. hem delší), tedy stejné, jací jsme i my lidé. V zahraničí však tentokrát zůstaneme i v Horizontu, kde nás Kniha i časopis jsou také mnohdy ve stejném ohrožení jako Oldřich Kašpar svým poutavým slohem seznámí s portugal- člověk. V minulých staletích se při veřejných autodafé setká- ským fadem a samozřejmě rovněž v pokračování seriálu o svě- valy na hranicích inkvizice jak knihy a časopisy, tak lidé. Obojí tových operních divadlech, v němž nás Pavel Horník provede tam nacházeli nelidskou a neospravedlnitelnou smrt. Nejinak dalšími věhlasnými scénami Itálie. tomu bylo i v hitlerovském Německu – pro nepohodlné knihy Pro čtenáře zajímající se o pravidelné rubriky věnující se byla určena hranice, pro nepohodlné lidi pak koncentrační Zlaté éře české opery či Pramenům živé hudby jsme v říjno- tábor či dokonce popraviště. A v naší zemi? Ani doba poměrně vém čísle připravili vzpomínání basisty Karla Hanuše a studii nedávná se nechovala ke knihám, časopisům a lidem o mnoho o tisku vokální polyfonie v předbělohorských Čechách, seriál lépe. V normalizačních letech sedmdesátých a osmdesátých o novinkách soudobé hudby pokračuje skladatelským proﬁ - minulého století byly státní mocí odsuzovány a zavírány všech- lem a analýzou Osmé klavírní sonáty Luboše Fišera a v cyklu ny tři kategorie – disidenti (a jiní odpůrci totalitního režimu) o českých houslařích navštívil Rafael Brom plzeňského Mis- do vězení, nepřátelské – protisocialistické knihy a časopisy do tra, Petra Sedláčka. tzv. zvláštních fondů knihoven. Opět nic nového pod sluncem, Úvod našich stránek ale patří jako vždy rozhovorům. V jed- spojitost s odděleními zakázaných knih (libri prohibiti) sta- nom z nich zpovídá kytarového virtuosa Milana Zelenku Juli- rých klášterních knihoven je více než zjevná. us Hůlek, ve druhém klade otázky dnes již nestorovi dirigent- Stejně jako lidé, tak i knihy a časopisy slaví své narozeniny ského umění, Jiřímu Stárkovi, Jiří Štilec. Ze Stárkova zají- a mnohdy dosahují věku více než úctyhodného. Jen namátkou mavého vyprávění se dozvíme nejen o peripetiích jeho života připomeňme, že zásadní pedagogické dílo učitele národů Jana v emigraci, pro kterou se rozhodl v roce 1968, ale můžeme Amose Komenského Velká didaktika slaví letos třistapade- si vychutnat i dirigentovy nevšední postřehy, vztahující se sáté narozeniny, loni se dočkal rovněž úctyhodného věku sto k létům jeho studií, tedy epoše velkých českých dirigent- a jedenasedmdesáti let Máchův Máj a z oněch mladších osla- ských osobností – Pavla Dědečka, Karla Ančerla, Aloise Klí- venců je možno připomenout půvabnou sbírku Jaroslava Sei- my, Zdeňka Chalabaly, Františka Jílka, Václava Smetáčka, ferta, Jaro sbohem, která se v plné svěžesti (jak zní často uží- Jaroslava Krombholce či Václava Talicha… vaná fráze) před nedávnem dočkala sedmdesátky. Význam- A na co se budete moci těšit příště? Určitě nebudou chybět né jubileum, jemuž věnujeme v rubrice Události samostatný další díly našich seriálů, ze zahraničí slavný Wagnerův festi- materiál, oslavuje však v tomto roce také časopis Hudební roz- val v Bayreuthu nebo již v naší metropoli úspěšně zavedený hledy, který se dožívá, rovněž po mnohdy pohnutých životních Mezinárodní hudební festival Pražský podzim. osudech, jubilea neméně významného – a sice 60. ročníku. Pravda, věk na něm zanechal nejrůznější šrámy, ale jak praví Začínali jsme klasikem, slušelo by se také klasikem dnes skon- staré a moudré přísloví – co mne nezabije, to mne posílí. čit. Tak tedy – všichni příznivci našeho časopisu pozdvihněte, Nelze však jen oslavovat a vzpomínat, a tak vám, milí čtenáři, prosím, 15. října sklenku s optimistickým zvoláním Ad multos i tentokrát přinášíme řadu dalších materiálů, z nichž si určitě annos! Budeme vám zaň vděčni. něco vyberete. Ke stěžejním aktualitám – vedle smutné udá- losti, která otřásla celým kulturním světem – úmrtí Luciana Pavarottiho – patří zejména reﬂ exe letních festivalů: a to nejen Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, který Hana Jarolímková, šéfredaktorka

HUDEBNÍ ROZHLEDY Adresa redakce: Distribuce a předplatné Časopis Hudební rozhledy pro potřeby Radlická 99, 150 00 Praha 5 ve Slovenské republice: zrakově postižených zajišťuje číslo 10 | 2007 | ročník 60 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 Magnet-Press Slovakia, s. r. o. prostřed nic tvím internetového serveru Měsíčník pro hudební kulturu tel. redakce: (+420) 251 550 208 Šustekova 8, P. O. Box 169 www.braillnet.cz Sjednocená organizace (+420) 251 552 425 830 00 Bratislava nevidomých a slabozrakých ČR Vydává: Společnost Hudební rozhledy, tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy tel.: (+420) 266 038 714 člen AHUV, za ﬁ nanční podpory MK ČR, fax: (+420) 251 554 088 (+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace e-mail: [email protected] fax: (+421) 67 20 19 10 Sazba: studio Togga, Praha Leoše Janáčka, Nadace OSA Nevyžádané rukopisy se nevracejí. e-mail: [email protected] Tisk: Dvořák & syn, Dobříš [email protected], www.press.sk Odevzdáno do sazby: 13. 9. 2007 Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Distribuci a předplatné v České Cena jednoho výtisku: 60 SK Evidenční číslo MK ČR E1244 republice provádí v zastoupení vydavatele Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK ISSN 0018-6996 Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová ﬁ rma SEND Předplatné, P. O. Box 141 Redakční rada: Jan Baťa, 140 21 Praha 4 Objednávky do zahraničí vyřizuje Na titulní straně Jiří Stárek Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, tel.: (+420) 225 985 225 redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. Foto Jiří Skupien Ivan Poledňák, Jiří Štilec, Ivan Štraus, fax: (+420) 225 341 425 administrace vývozu tisku Jan Vičar SMS: (+420) 605 202 115 Sazečská 12, 225 62 Praha 10 www.hudebnirozhledy.cz Externí spolupráce: Jitka Slavíková e-mail: [email protected], www.send.cz tel.: (+420) 271 199 255 Výtvarné řešení: František Štorm Cena jednoho výtisku: 40 Kč fax: (+420) 271 199 902 Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč rozhovory jií stárek miluji vždy to, na em pracuji Jiří Štilec

Mému rozhovoru s šéfdirigentem Karlovarského symfo- nického orchestru, prof. Jiřím Stárkem, předcházel ještě jeden rozhovor, který jsem nezaviněně vyslechl v Karlo- vých Varech, když jsem se procházel městem a připravo- val na naše setkání. Na lavičce jsem díky moderní tele- komunikační technologii mobilního telefonování vyslechl úryvky hovoru mladé dívčiny nebo ženy, jak jsem pozdě- ji zjistil – asi z Karlovarského symfonického orchestru. Omlouvám se, že ji tady budu teď citovat, ale musím! Je- jí odpovědi – „naprostá senzace, on nás hodně naučí, a je tady pohoda“ – vyvrcholily krásnou charakteristikou, kte- rá byla pro můj následující rozhovor asi nejdůležitější. Na závěr totiž zaznělo: „Stárek je prostě bomba!“. Trochu to připomnělo titul a hlavně obsah kritiky z Hudebních roz- hledů 12/1996, kdy Petr Pokorný pod titulem Stárkův tri- umf v České ﬁ lharmonii napsal: „… Ke každému tělesu přistupuje individuálně a s promyš- leným pedagogickým plánem. Nepřichází tedy jako hvěz- da oddirigovat ,svůj‘ koncert, ale s každým orchestrem také důkladně pracuje… Filharmonici dokázali, že ještě stále mají dostatek sil na to, aby se znovu přiřadili ke špičkovým orches- trům, mají-li před sebou silnou a inspirující uměleckou osobnost… “ A tak, když jsme se sešli a já měl možnost vyslechnout velmi

inspirativní povídání jednoho ze služebně nejdéle působí- archiv Foto cích českých dirigentů a pak jsem se seznámil nejen s boha- Jiří Stárek tou diskografi í (poslední CD se skladbami Ernesta Blo- cha pod značkou Hänssler Classic je těsně před vydáním) pil u tohoto orchestru jako šéfdirigent a jako cíl jsem si a množstvím excelentních kritik na vystoupení tohoto diri- stanovil cílevědomou prací pomoci orchestru získat místo, genta takřka na všech světových kontinentech, bylo mně které mu vzhledem k jeho tradici náleží. To jest – být výbor- líto, že vymezený prostor tohoto rozhovoru ukáže jen něko- ným českým uměleckým tělesem, s kterým se musí počítat. lik vybraných rysů jeho mnohostranné osobnosti. Jako by V orchestru jsem nalezl porozumění a myslím, že mohu říci, jeho osudy vzhledem k jeho odvaze, nekompromisnímu aniž bych přeháněl, že jsme se za poslední dva roky tomuto postoji po roce 1968 a dlouhé emigraci, byly tak trochu cíli přiblížili. i obrazem naší poválečné hudební kultury a života. Jiří Stárek však dokáže o těchto nelehkých věcech vyprávět bez Jste jednou z mála osobností, která si dobře pamatuje na bolestínství nebo zatrpklosti, je člověkem, který vyzařuje Václava Talicha. Jaký byl pedagog a jaký byl – teď, když energii a optimismus. na něj jako zkušený dirigent vzpomínáte – dirigent? Důležité také je, že přes úctyhodný výčet mezinárodních Prof. Václav Talich byl vynikající pedagog. Cílem jeho výcho- úspěchů, ohromné množství pozitivních kritik a neuvěři- vy nebyla ani tak dirigentská technika, tomu se věnoval pře- telný počet „oddirigovaných“ koncertů se Jiří Stárek dí- devším prof. Pavel Dědeček, ale studium, rozbor a výklad vá stále dopředu. I toto jeho směrování vpřed bylo jistě partitur. Chvíle s prof. Talichem nad partiturou jsou pro důvodem, proč na sebe vzal nelehký úkol (spolu s ředite- mne nezapomenutelné. Jeho výklad partitur Suka, Nová- lem Aloisem Ježkem) stabilizovat a znovu přinést potřeb- ka, Janáčka a samozřejmě Smetany a Dvořáka je pro mne nou harmonii (hudební i lidskou) do nejstaršího symfonic- nezapomenutelný. Také možnost být přítomen Talichovým kého orchestru v Čechách i ve střední Evropě – jeho sezona zkouškám s Českou fi lharmonií nebo s Komorním orches- 2007/ 2008 je skutečně už 173., orchestr začal totiž působit trem, který založil, byl obrovskou školou. Stejně jako ten- od roku 1835. A přestože jsme se setkali vícekrát a každé krát i dnes, po letech plných práce, zážitků a poznání si setkání pro mne bylo i poučným exkursem do naší hudební prof. Talich plně zaslouží onen, dnes tak nešetrně a v mno- historie, začít musíme „žhavou současností“ u orchestru ha případech, kde jde spíše o opak, nevhodně používaný v Karlových Varech: moderní titul – „megastar“. On byl opravdovým velikánem, V Karlových Varech jsem se už od mládí cítil dobře a rád velkým dirigentem. jsem tam s rodiči jezdil. Také na koncert s Karlovarským symfonickým orchestrem, který jsem před mnoha lety diri- Jaké to bylo ve čtyřicátých letech na HAMU a na koho goval s Pavlem Štěpánem jako sólistou, moc rád vzpomí- z pedagogů nejraději vzpomínáte? nám. Koncert se tenkrát hrál v krásném sále Lázní III, kte- Velkou roli v mém rozhodnutí být hudebníkem a dirigentem rý je sice krásný i dnes, ale po přestavbě akusticky velmi sehrála maminka. Navštívila prof. Pavla Dědečka a poprosi- znehodnocený. Škoda. S potěšením jsem proto přijal nabíd- la ho, aby mne přezkoušel a posoudil, zda jsou zde předpo- ku ke spolupráci s Karlovarským symfonickým orchestrem klady a zda lze mé rozhodnutí akceptovat. Zkouška dopadla a hned po prvním setkání mi bylo jasné, že orchestr dispo- dobře a pak jsem začal u prof. Dědečka studovat dirigová- nuje, jak se říká, výborným hráčským potenciálem. A že je ní. Po nějakém čase mi pan profesor řekl, že mne připraví s ním možno vážně a úspěšně pracovat. Později jsem nastou- k přijímacím zkouškám na konzervatoř. Do toho ale přišel rozhovory atentát na Heydricha, konzervatoř byla zavřena a z tohoto je zvuk.“ Právě toto je věc, kterou se někdy mladí dirigenti plánu muselo sejít. příliš nezabývají. Vzpomínám na Talichovy zkoušky, ve kte- Zde se musím zmínit o geniálním nápadu prof. Dědečka. rých se především věnoval práci se zvukem. Šel tak daleko, Sestavil totiž velký symfonický orchestr z nejlepších hráčů že si pozval například dva klarinetisty k sobě domů a praco- ND, ČF, SOČRu a FOKu a pravidelně, jednou týdně, orga- val s nimi třeba na sjednocení vibrata a podobně. Na otázku, nizoval zkoušku. Scházeli jsme se na Strossmayerově náměs- zda je možno se dirigentskému řemeslu naučit, mohu říci, tí v jednom domě blízko kostela, kde byl v suterénu velký že se jistě některé věci, jako je čtení, studium, rozbor parti- sál. Zde jsme mohli, jako jeho žáci, s tímto výborným těle- tur a znalost i možnosti jednotlivých orchestrálních nástrojů sem zkoušet. Dodnes nevím a netuším, jak se mu to moh- naučit dají. Také schopnost slyšet partituru při jejím čtení lo v té době podařit. Po skončení války jsem se dozvěděl od se dá prohloubit studiem, ale jsou zde i zásadní věci, kte- prof. Dědečka, že bude zřízena Akademie múzických umě- ré musejí být vrozené. Dirigent musí být dobrým psycholo- ní a že mne připraví na přijímací zkoušky. Začali jsme tedy gem, musí umět jednat s lidmi a být schopen vést. Musí mít pilně pracovat. rychlou reakci a schopnost okamžitého rozhodování. Je zde Psal se rok 1946, zkouška na AMU dopadla dobře a stal jsem ještě jedna velmi důležitá věc, která sice studiem může být se jedním z prvních studentů dirigentské třídy na AMU. zdokonalená, ale musí být také vrozená, a to jsou tzv. „dob- Studium orchestrálního dirigování mělo být, podle tehdej- ré ruce“. šího plánu, zakončeno studiem u prof. Václava Talicha, kte- rý v té době vedl mistrovskou školu dirigování a měl pouze Jaké to bylo v době vašeho působení v Československém jednoho žáka, syna dirigenta Vogla. Počítalo se s tím, že on rozhlase? mezitím bude absolvovat, mistrovská škola skončí a bude V roce 1953 jsem nastoupil do Čs. rozhlasu a přesně podle nahrazena závěrečným studiem u prof. Talicha na AMU. starého českého přísloví – odříkaného chleba největší krajíc Ze známých důvodů se tento plán, bohužel, neuskutečnil. – jsem se nejprve stal dirigentem a uměleckým vedoucím Talich odešel na Slovensko, což bylo pro nás velké neštěstí, asi stočlenného smíšeného pěveckého souboru Mír, sestave- ale pro Slovenskou fi lharmonii výhra. Vyučovací plán musel ného z výborných a velmi angažovaných amatérských pěv- být změněn, a tak po studiu u prof. Dědečka jsme určitou ců. Soubor byl organizačně řízen tehdejším šéfem hudeb- dobu, myslím, že to byly dva semestry, studovali u prof. Karla ního vysílání Pavlem Štěpánkem. Nahrávali jsme pravidel- Ančerla a prof. Aloise Klímy. Oba nám dali to nejlepší. ně s Pražským rozhlasovým orchestrem, SOČRem, FOKem a Filmovým orchestrem. Vedle této činnosti jsem služebně Doba padesátých let byla velmi složitá a těžká, měla jezdil do Plzeňského rozhlasu ke spolupráci s Plzeňským roz- v oblasti hudby i nějaká pozitiva? hlasovým orchestrem, kde jsem se sešel se známými hudeb- Přes veškeré těžkosti to byla doba hudebního rozkvětu. Byli ními osobnostmi, jako byli například Antonín Devátý, kon- zde velcí dirigenti Talich, Chalabala, Jílek, Vogel, Ančerl, certní mistr Jan Bruna a jeho zástupce Jan Sedláček. Byla Klíma, Smetáček, Krombholc – denně jsme viděli jejich to krásná umělecká spolupráce, která trvala po mnoho let. výkony a slyšeli výsledky jejich práce. Stýkali jsme se s nimi V Praze jsem pak začal spolupracovat s Pražským rozhla- a učili se znát, co to je opravdu dirigování. Mnozí z nich jako sovým orchestrem, jehož šéfdirigentem jsem se stal v roce profesoři měli na nás i přímý vliv. 1964. Samozřejmě jsem také úzce spolupracoval s Rozhlaso- Působilo zde také mnoho vynikajících instrumentalistů vými symfoniky a orchestrem FOK a s našimi velkými inter- a pěvců. Byla to skutečně největší umělecká škola, jakou prety, instrumentálními sólisty i operními pěvci. je možno si představit. V tomto smyslu se zde našlo vše, V sezoně 1961/62 jsem působil vedle Čs. rozhlasu také jako co dnes, bohužel, trochu postrádám. Vzpomínám si ještě šéfdirigent Hudebního divadla v Karlíně a uvedl jsem zde na něco – tehdy jsem neznal a nikdy při žádné příležitosti první poválečné provedení Brechtovy a Weillovy opery Vze- neslyšel dnešní tak obvyklou větu – „Bohužel, na to nejsou stup a pád města Mahagony. fi nanční podmínky“ – nebo – „Nejde to, nejsou peníze“. Na V roce 1966 po dlouhém zájezdu SOČRu a Sboru Čs. roz- tom měl velkou zásluhu i Český hudební fond, který byl vel- hlasu do Itálie, během kterého jsem dirigoval mnoho kon- kou fi nanční podporou hudebního umění. Vážná hudba byla certů s krásnými programy a moje výkony byly ohodnoceny plně oceňována jako nejvyšší národní bohatství, měla – jak vynikajícími kritikami, se moje spolupráce se SOČRem ješ- si zasluhuje, objektivně viděno, plnou podporu. Nebyla, jako tě více prohloubila a v roce 1968 mně tehdejší šéf hudební- tomu je, bohužel, dnes, pouhou Popelkou. ho vysílání, dr. Jiří Štilec oznámil, že je se mnou počítáno jako s nástupcem prof. Aloise Klímy. Patnáct let v Čs. roz- Jste významným a úspěšným pedagogem, 22 let jste půso- hlase byla léta krásné tvůrčí práce s pracovním týmem správ- bil na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem, ných lidí na správných místech – Mácha, Jaroch, Kalabis, kde jste vedle vedoucí funkce na katedře dirigování a pozi- Berkovec, mám-li jmenovat alespoň některé z nich. Kromě ce šéfdirigenta Symfonického orchestru vysoké školy, který toho vynikající režiséři Čipera, Vrána, Šatra a další. Měl jste založil, byl i jedenáct let (než jste byl povolán v roce jsem možnost provádět vedle jiné hudby také skladby tehdej- 1996 na místo šéfdirigenta Státní opery v Praze) děkanem ší skladatelské generace – Kabeláč, Doubrava, Reiner, Říd- Hudební fakulty. Jaké jsou vaše hlavní pedagogické zása- ký, Bořkovec, Hanuš, Pauer, Hába, Mácha, Jaroch, Lukáš, dy, dá se dirigentské řemeslo naučit? Feld, Eben, Šesták a další. Při své pedagogické činnosti jsem se vždy řídil zásadami, Dnes, po letech, si jasně uvědomuji, že to byla právě tato podle kterých jsem byl sám vychováván a které jsem znal bohatá umělecká práce, která mně tehdy v době mého půso- jako Talichovy a později je slyšel i od jiných velkých dirigen- bení v Čs. rozhlase dala, mimo jiné, také možnost zapome- tů. Ať Talich, či Munch, Solti nebo Celibidache, každý to nout na to, co se dělo kolem nás. řekl jinými slovy, ale smysl a obsah byl vždy stejný: „Chceš-li, aby orchestr hořel, musíš nejdříve hořet vyšším plamenem Rozhodnutí odejít z vlasti, opustit domov a všechny vybu- ty sám. Až orchestr zahraje všechny noty, rytmus, intonace dované vazby nebývá snadné, jak vypadal váš odchod? a dynamika budou přesně tak, jak mají být, není to konec, V srpnu 1968 nastal zlom v mém životě. Potom, co do naší ale začátek. Teprve pak se otevře ta nádherná nebeská brána země vpadly pod rouškou „bratrské pomoci“ Českosloven- a může se začít dělat muzika. Nejdůležitější povinností diri- sku armády tzv. Varšavské smlouvy, jsem se rozhodl – pln genta není jen výborná manuální technika, i když je samo- nejrůznějších pocitů od rozhořčení až k nenávisti – odejít zřejmě velmi důležitá, ale především práce se zvukem – hudba s manželkou a naším tříletým synem, na dobu, než se situ- rozhovory ace změní, do ciziny. Naše cesta byla dramatická. Hned za kvalitnímu komornímu orchestru Sinfonietta RIAS Berlin, Prahou jsme se dostali do ruské tankové kolony a jeli jsme natočil jsem s ním řadu snímků a účinkoval i v rámci Berli- hodinu s tanky před, za i vedle auta. Řev tankových moto- ner Festwoche. Byl jsem často zván ke spolupráci s rozhla- rů byl nesnesitelný. Podél cesty jsme viděli i zválcovaná au- sovými orchestry, například v Dánském rozhlase Kodaň, ve ta a přiznám se, že jsme měli strach. Naštěstí naši lidé, aby švédském rozhlase Stockholm či Norském rozhlase Oslo. okupanty zmátli, obraceli směrové tabule falešným směrem, V Norsku jsem dirigoval také koncerty Filharmonie Oslo, a tak kolona, která zřejmě mířila do Českých Budějovic, tak Festivalového orchestru Bergen a Symfonického orchestru jako my, zahnula náhle doprava a my jsme se na cestě ocit- Trondheim, jehož jsem se v roce 1981 stal šéfdirigentem li sami. a uměleckým vedoucím. V Českých Budějovicích nás kontroloval český policista Anglická éra, to byla spolupráce s BBC London a BBC a řekl mi, že zná moje jméno dobře z rozhlasového vysílání Scotland – Glasgow, odtud vedla cesta do Austrálie, kde jsem a radil mi, abych na hranice nejezdil, že budou jistě už obsa- řídil rozhlasové symfonické orchestry v Sydney, Melbourne, zeny ruskými vojáky. Pamatuji, že jsem mu odpověděl – když Brisbane a Perthu. V Perthu jsem byl v roce 1988 jmenován už jsem dojel až sem, tak to zkusím. Bylo to správné rozhod- hlavním hostujícím dirigentem. Z Austrálie byl jen skok na nutí, hranice byly ještě volné, a tak jsme projeli do Rakouska. Nový Zéland, kde jsem opakovaně dirigoval Auckland Phil- Náš odjezd do ciziny byl naprosto spontánní, neměli jsme harmonic Orchestra, a i tam, jako všude jinde ve světě, jsem žádný cíl, neměl jsem žádné konexe na západě ani žádnou propagoval českou hudbu. Vedle Dvořáka, Smetany, Suka, pozici, do které bych se „posadil“. Vzpomněl jsem si však, že Janáčka, Nováka a Martinů jsem prováděl i skladby českých v době, kdy jsem byl šéfdirigentem Pražského rozhlasového soudobých autorů Jarocha, Máchy, Kabeláče, Pauera, Som- orchestru, jsem dostal dopis od pana E. Smoly, který pochá- mera aj. V roce 1984 mne Německá hudební rada vyslala zel z českoněmecké rodiny a musel po válce s rodiči opustit na Filipíny pedagogicky pracovat s Filipínskou fi lharmonií Čechy. Byl šéfdirigentem Rozhlasového orchestru Südwest- v Manile a po několik let jsem se tam vždy na šest týdnů až funk (Studio Kaiserslautern). Psal mi, že by ho těšilo diri- dva měsíce vracel. Alespoň jedna zajímavost – katoličtí kněží govat v Praze, kterou měl rád a na níž nemohl zapomenout, mi tam jednou zahráli na varhany s exotickým zvukem – byly a ptal se, zda bych mu mohl nějakým způsobem pomoci. postaveny z bambusu. Mohl jsem mu vyhovět, on byl šťastný a při odjezdu zpět do Německa mi řekl, že kdybych něco potřeboval, abych se na Po čem se vám nejvíce stýskalo, co vám nejvíce scházelo něj obrátil. Vydali jsme se tedy přes Rakousko do západního a čeho jste si nejvíce vážil v zahraničí? Německa, do Kaiserslauternu. Tam jsme zaklepali na dveře Samozřejmě se mi stýskalo po domově, přátelích, ale i po domu pana Smoly, otevřely se dveře a první věta, kterou jsme domech, ulicích a místech, která jsem miloval. Také celá uslyšeli, byla: „Wir haben Euch schon erwartet – Už jsme vás naše hudební scéna mi velmi chyběla. A tak vždy jen na kon- očekávali!“ V TV běžely právě zprávy s obrazy z okupované certech, kdy zněla česká hudba, jsem měl možnost cítit se Prahy. E. Smola se o mne a moji rodinu postaral takovým a být alespoň na chvíli doma. Nepamatuji se například, že způsobem, o kterém se snad píše jen v románech. Zařídili bych závěr Blaníku prožil bez slz v očích. Vážil jsem si sku- nám krásné ubytování, bankovní spojení, lékaře – zkrátka tečnosti, že jsem nikdy a nikde nebyl přijat se zlobou nebo vše, co bylo k životu zapotřebí, a umožnil mi také dirigování nelibostí, protože jsem byl cizincem. Südwestfunk orchestru. Spolupráce s tímto výborným umě- leckým tělesem trvá až dodnes. Jednoho dne jsem pak šel O soudobé hudbě a jejím zařazování do programů svých v Kaiserslauternu po ulici a najednou slyším česky: „Pane koncertů jste se již zmínil. Děláte to s potěšením? Stárku, co tady děláte?“ Velmi mě to překvapilo a pána, kte- Jako rozhlasový dirigent jsem měl příležitost setkávat se se rý otázku vyslovil a jehož jsem nikdy předtím neviděl, jsem se soudobou hudbou pravidelně. Během patnáctileté rozhlaso- zeptal, odkud mne zná. Odpověděl, že se jmenuje Vokálek, vé služby mi tak prošla pod rukama téměř celá generace čes- pochází ze smíšené českorakouské rodiny a byl několik let kých soudobých skladatelů, o nichž jsem již hovořil. Jejich režisérem opery v Ústí nad Labem. Náhodou byl v Rudolfi - kompozice jsem prováděl velmi rád, byl to zážitek stát u zro- nu přítomen mému koncertu k 25. výročí založení Pražské- du něčeho nového a odhadovat, jak si která skladba povede ho rozhlasového orchestru. Vyprávěl mi, že právě připravuje dále. Před krátkým časem jsem měl možnost s orchestrem režii Dvořákovy Rusalky v rámci českoněmeckého týdne ve nastudovat sklady tří soudobých českých skladatelů – Sylvie Falckém divadle, a ptal se, jestli bych neměl zájem nastu- Bodorové, Jiřího Gemrota a Jiřího Temla. Byla to skutečně dovat a dirigovat premiéru. Samozřejmě jsem řekl, že ano. velmi zajímavá práce, která mě těšila. Premiéra byla velmi úspěšná, kritiky psaly o „kouzelníkovi u pultu“. Tak to všechno začalo. V roce 1989 jsem se do Jaké to je vrátit se po letech zpátky domů? Pfalztheater vrátil a na tři roky přijal pozici generálního Bylo to jako sen, v jehož splnění jsem už nevěřil ani nedou- hudebního ředitele. Nastudoval jsem a provedl řadu oper, fal. O to větší byla moje radost, když jsem mohl po toli- nejvíce vzpomínám na provedení Prodané nevěsty, uvede- ka letech opět spolupracovat s českými orchestry. Zvláštní né jako výraz radosti nad osvobozením Československa od význam měl pro mne koncert se Symfonickým orchestrem komunismu. Úvodní slovo k premiéře napsal Otmar Mácha. FOK, který jsem v roce 1993 dirigoval na festivalu Pražské V roce 2004 jsem v rámci Haydnových dnů ve Falckém diva- jaro (Dvořákova Novosvětská) a v roce 1996 a 1998 koncer- dle nastudoval Haydnovu operu Orlando Paladino. ty s Českou fi lharmonií – v Praze i na festivalech v Němec- ku, Rakousku i v Čechách – mj. jsem dirigoval zahajovací V čem byly začátky v zahraničí nejtěžší? koncert festivalu Smetanova Litomyšl – Smetanův cyklus Musím říci, že to nebyly věci okolo hudby a umění, ty byly Má vlast. spíše věcí náhody a štěstí, problémem bylo ovládání němči- ny. Když jsme z domova odjeli, mluvil jsem sice velice dobře Vaše nejoblíbenější dílo a nejoblíbenější autor? anglicky, ale německy zcela nedostatečně. Také pro Francii, To je zdánlivě lehká otázka, na kterou se ale těžce odpoví- kde bylo těžké se domluvit jak anglicky tak německy, jsem dá. Ovšem, že to je česká hudba například Dvořák, Smeta- nebyl dostatečně vybaven. Začalo tedy tvrdé učení. na, Suk, Novák, Janáček, Martinů, ale myslím, že správná odpověď by byla – miluji vždy to, na čem pracuji. • A pokračování? V letech 1976–1980 jsem byl přizván k tehdy nově zřízenému rozhovory

jak profesor Urban přišel na to nahradit vrchní strunu e, která nejvíce praskala, obyčejným umělohmotným rybář- ským vlascem…

A jak to tehdy u nás vypadalo s kytarou jako sólovým kon- certním nástrojem? Kdybychom šli do úplných začátků, pak nesmíme zapomenout na profesora Antonína Modra, jenž se jako vůbec první zasloužil, že se tak o kytaře začalo uvažovat. Další už bylo na profesoru Urbanovi, jenž se stal prvním řádně jmenovaným profesorem hry na kytaru na Pražské konzervatoři. Já jsem studium na konzervatoři absolvoval samostatným veřejným koncertem. Tehdy jsem mimo jiné hrál mimořádně zdaři- lé Concertino pro kytaru a devět nástrojů mého výborného přítele Jiřího Kalacha. Také jsem mu premiéroval Kvintet pro kytaru a smyčcové kvarteto a mými partnery tehdy byli členové Dvořákova kvarteta.

Jaký byl počátek vaší profesní a profesionální kariéry a jak se začala odvíjet? Moje kariéra začala tak, že v Praze na Střeleckém ostrově jsem v kurzech osvětové besedy učil malé děti asi za šest set korun měsíčně. Pak si mě přece jen všiml Pragokoncert, ale jeho zájem netrval dlouho. Nebyly to hned sólové recitály, ale tím lépe pro mě, protože jsem spolupracoval s takovými umělci, jako byli Karel Šroubek, velký umělec a koncertní

Foto archiv Foto mistr České ﬁ lharmonie, houslový virtuóz Ivan Kawaciuk, Milan Zelenka dále můj dlouholetý partner, houslista Alexej Mádle, kon- certní mistr orchestru Národního divadla Spytihněv Šorm, řada dalších sólistů, i vokálních. Čerpal jsem od nich inspi- milan zelenka raci a mnohému se naučil. Jak zahrát Paganiniho – to byla škola od těch znamenitých umělců. Zažil jsem ještě půso- a jeho láska – kytara bení soukromých manažerů, jedním z nich byl pan Antonín Julius Hůlek Meisner. V jeho režii jsme spolu s I. Kawaciukem a Rudol- fem Deylem starším realizovali koncerty v Domě umělců, Milan Zelenka, vynikající sólista, komorní interpret, pe- naprosto vyprodané. Sám jsem měl na pódiu sto přístavků dagog Pražské konzervatoře, profesor Akademie múzic- a prostor u varhan zcela zaplněný. Podobně koncerty v Lede- kých umění a četných mistrovských kurzů v zahraničí burských zahradách. Pokaždé nový program se skladbami i u nás, je dnes už neodmyslitelnou legendou českého kyta- světově proslulých kytarových autorů včetně premiér. Se svo- rového umění. Profesorem konzervatoře se stal v pouhých jí kytarou z dílny japonského mistra Kohno jsem koncerto- třiadvaceti letech. Náš rozhovor nelze začít jinak než otáz- val v Evropě, USA, Asii a Japonsku. kou: jaké byly vaše hudební začátky a jak jste se dostal ke kytaře? Začátek vaší kariéry výrazně poznamenaly jednoznač- Bylo to velice jednoduché, žádný složitý příběh, žádné vzne- né úspěchy v mezinárodních interpretačních soutěžích šené myšlenky. Maminka byla klavíristka a žačka paní pro- v Moskvě a ve Vídni v letech 1957 a 1959. Co odstarto- fesorky Melkusové, muziku jsem tedy měl pořád doma a měl valy? ji opravdu rád. Původně jsem hrál na klavír, ale to neustá- Možná, že se opravdu leckomu může zdát divné, jak tako- lé hraní akordů a stupnic mě nebavilo. Chtěl jsem někam vý Zelenka, kterého nikdo neznal, získal hned zlaté medai- prchnout a já prchnul s kytarou doslova na mez. Vůbec se le na předních mezinárodních kolbištích. Vzpomínám na za to nestydím, že to začalo těmi krásnými trampskými pís- výrok profesorky Ursuly Peter, významné německé pedagož- ničkami a podmanivými akordy. Pak to šlo dál do poloh, ky. Když tehdy byla v Praze, hrál jsem v Malém sále Domu přibývaly další akordy, začal jsem hrát melodie, úplně jsem umělců, dnes opět Rudolﬁ nu, poměrně náročnou Sonatu tomu propadl jako nějakému démonu. A pak přišel můj prv- Eroiku Maura Giulianiho a ona za mnou po koncertě při- ní učitel, Jiří Jirmal, ten mě do roka připravil ke zkoušce na šla. Vy hrajete úplně jinak, takhle na to není nikdo zvyklý, konzervatoř, kde jsem se dostal do třídy profesora Štěpána řekla, a proto jste tak dobrý. Výsledky mého koncertního Urbana. Tohle se odehrálo v mých čtrnácti patnácti letech, působení i uznání se brzy dostavily, též proniknutí na zahra- v podstatě se dá říci, že to byl dost pozdní začátek. Nicméně niční pódia. Za svou největší zásluhu považuji, že jsem sólo- – zcela v zajetí toho krásného šestistrunného nástroje – jsem vou kytaru prosadil do pravidelného koncertního života, což byl mimořádně pilný. Takové šestihodinové cvičení, to byla před tím nebylo a zároveň tak usnadnil cestu kytaristům pro mě jen rozehrávačka, jak říkám svým studentům. Těch příštích generací. Takový sólový kytarový fenomén, jakým třináct hodin denně tam skutečně bylo a hlavně ty obáva- byl Andrés Segovia, se v Praze objevil sice už v roce 1939, né stupnice. ale to byl na dlouho jediný koncert svého druhu.

A něco ze vzpomínek na studium? Vaše mnohostranná a bohatá koncertní činnost ovšem Podmínky mého studia nebyly zrovna jednoduché. Na kon- měla i další rozměr – vznik nových skladeb psaných sou- zervatoř jsem přišel v roce 1953. Trápil nás nedostatek po- dobými autory a věnovaných přímo vám. třebné literatury, chyběly kontakty s cizinou, k nimž dnes Mé koncerty navštěvovali mnozí významní hudebníci a skla- studenti mají naprosto otevřenou cestu. Navíc jsme, abych datelé, kteří byli zvědaví, jak stará i nová hudba na kytaře tak řekl, neměli na co hrát. Příklad za všechny – vzpomínám, vůbec zní. S něčím takovým se tu dosud nesetkali. Oslovil rozhovory jsem tak řadu skladatelů, možná desítky, mezi nimi i velice říci: máme my, Středoevropané, na to, abychom se interpre- významné autory. Jejich skladby jsem pak uváděl na svých tačně přiblížili té nádheře? Tak skvělé interpretaci, kterou koncertech, a prosazování sólové kytary se i touto cestou sta- nám předvedl třeba skvělý Anjel Iglesia? Mohu odpovědět, lo mnohem snazší. Celkem jsem premiéroval na stovku děl že se o to snažíme, ale jen snažíme… ze soudobé české hudby. Úplně něco nového bylo předsta- vit kytaru s orchestrem. Uvedl jsem celkem 14 koncertů pro Kdo byl, je, anebo stále zůstává vaším vzorem? kytaru s orchestrem, některé i premiéroval. Ze starší hud- Je to Andrés Segovia. Nejenom proto, že to byl on, který uve- by to jsou koncerty A. Vivaldiho, F. Carulliho a J. Haydna, dl kytaru na světová pódia, ale interpretačně dokázal něco z novodobých zahraničních autorů M. Castelnuova-Tedes- neskutečného, byl obrovskou a ojedinělou osobností. Když ka a J. Rodriga a z českých moderních skladatelů jmenuji poslouchám jeho snímky, připouštím, že se lze vyslovit různě především J. Obrovskou (Concerto meditativo), O. Flosma- k jeho interpretačnímu stylu, ale to je generační otázka. Co na (Koncert pro kytaru a smyčce), J. Truhláře (2 kytaro- my budeme vědět, jak nás budou soudit po letech? Já tako- vé koncerty a Dvojkoncert pro fl étnu a kytaru) a již zmí- vé přísné kritické názory vůbec neuznávám. Nikdy jsem ho něného J. Kalacha. Z českých autorů, kteří pro mne psa- nechtěl napodobovat, ale vycházel jsem z něho a snažil se li skladby sólové a komorní, ještě alespoň zmíním L. Bár- chtít víc. tu, J. Burghausera, J. F. Fischera, V. Kalabise, V. Kučeru, J. Matyse a opět J. Obrovskou. Kdybych se měl zeptat, jaké je krédo vašeho celoživotní- ho uměleckého úsilí, sám bych si asi odpověděl, že vedle Komponující kytaristé jsou poměrně častým a charakte- nesporných hodnot interpretačních, kterých jste dosáhl, ristickým jevem. V předešlém desetiletí jste takto na sebe je to soustavné působení pedagogické. Domnívám se, že výrazně upozornil i vy. Co vás k této aktivitě přivedlo? zřejmě má i vyšší duchovní rozměr. Kytara rozhodně patří k nástrojům, které k něčemu tako- Jsem rád, že jsme se dotkli této otázky. Vychoval jsem něko- vému bezprostředně vybízejí. Měl jsem to štěstí, že jsem 17 lik desítek kytaristů, nejdříve na konzervatoři a později let žil s vynikající, renomovanou skladatelkou Janou Obrov- i na AMU. Řada mých absolventů dosáhla špičkové úrov- skou. Bylo tak trochu mou zásluhou, že psala pro kytaru. ně a mnozí z nich pedagogicky působí, takže dál předáva- Tím také začala má letmá nahlédnutí do skladatelské díl- jí a rozhojňují moje myšlenky a zkušenosti. K mimořádně ny, často jsem byl přizván ke spolupráci a řešili jsme spolu uznávaným osobnostem v našem oboru patří Pavel Steidl, nejen problémy čistě kytarové, ale i instrumentálně orchest- největší hráč, jaký se u nás narodil, skutečný vyslanec české- rální. Ještě za Janina života – je tomu již 20 let, co zemřela – ho kytarového umění ve světě, jemuž se podařilo to, co niko- jsem napsal virtuózní etudy, které byly vydány v Holandsku. mu jinému. Mohl bych uvést další a další, za všechny Ozre- Naše spolupráce byla opravdu vzájemná, mně to mnoho dalo na Mutaka, s nímž intenzivně spolupracuji na poli komor- hlavně po koncepční stránce. Pak nastala pauza a soustavně ní hudby v uskupení Duo Boemo. Právě spolu realizujeme jsem začal komponovat tak před 15 léty. To, co by se moh- poněkud kuriózní projekt spočívající na mých vlastních lo ocitnout tak říkajíc na papíře, podrobuji té nejpřísnější transkripcích slavných kusů, i operních, třeba z Carmen. kritice. Těší mne, že mé skladby jsou koncertně provádě- Bude to trochu show, ale připravená i provedená se skuteč- ny, jsou nahrávány, vydávány tiskem a dokonce zařazovány nou pokorou. Ale ještě pár slov k tomu výchovnému působe- jako povinné soutěžní skladby. Dnes tuto aktivitu považuji ní a k jeho duchovní dimenzi. Velice se zajímám o teozofi i, za naprosto organickou součást svého celkového vývoje. řadu spisů jsem přečetl a poučil se z nich. U mě to vychází z touhy po splynutí s přírodou, která člověka podpoří, nabi- Vraťme se zpátky ke kytaře. Mě osobně vždycky fascinoval, je a dává mu úžasnou energii. I tohle svým žákům neustá- kromě náležitostí technických a výrazových, váš bytostný le doporučuji. Trápí mě však, že dnes ovládají hudební trh smysl pro melodiku a její vyjádření. průměrní až podprůměrní lidé, kteří také produkují tomu Moje představa vždycky šla za tím, aby se kytara stala nástro- odpovídající hodnoty. Žasnu nad tím, co všechno produku- jem melodickým, zpěvným, aby se přiblížila zpěvnosti smyč- jí sdělovací prostředky, jak „tříbí“ vkus mladých lidí, jak cových nástrojů. Akordická bohatost v sólech i doprovodech vlastně určují cestu jejich citového vnímání. Slovo koncert bezesporu patří ke specifi ku tohoto nástroje, ale nemělo by bylo neodlučitelně spjato s estetickými hodnotami, dnes řev to rušit celkové spektrum projevu. Mnozí kytaristé každou a vřískot tisíce decibelů naplňuje představu koncertu. Člo- akordicky podloženou melodickou notu akcentují, čímž věk se pak musí ptát: Jakým právem? Skončeme však opti- dochází ke špatnému frázování, špatné artikulaci. Napří- misticky. Snad lidé opět budou schopni rozpoznat pravé hod- klad u bachovské fugy, ať už třeba původně houslové nebo noty. To si přeji nejvíce. • loutnové, se tak kontinuita a vedení hlasů ztrácí, dostává se to do nesprávné výrazové polohy a k tomu by nikdy nemě- lo dojít.

Jaký je váš názor na to, co je v oboru kytarové hry obzvláš- tě charakteristické, konkrétně na španělskou a iberoame- rickou kytaristiku? Náš rozhovor se vlastně týká takové té velké, klasické linie kytarové hry a kompozice, počínaje dejme tomu J. S. Bachem až po novodobou hudbu, která má v kytaře rovněž své přís- né zákonitosti. Ale kytara je zároveň ve své podstatě jedním z nejlidovějších nástrojů, zejména ve Španělsku a v zemích Latinské Ameriky. Je to říše kytarové hudby, která může mít vysoce koncertní charakter a zároveň je prosycená tamějším folklorem. Je to tvorba intuitivní i maximálně oduševnělá. Odtud vyšli znamenití skladatelé, jako například Brazilec Heitor Villa-Lobos. A k tomu ty tance – barevná nádhera, podmanivý rytmus a temperament. Kytara právě odtud dala mnoho vážné hudbě i v obecném smyslu. A tady bych si trouﬂ události hudební rozhledy jubilující Hana Jarolímková

Šest křížků na hřbetě představuje docela dobrý důvod k ohlédnutí se přes rameno a to nejen u člověka, ale také u časopisu, zvláště je-li tento periodikem svým způsobem ojedinělým, s bohatou historií, které stejně jako mnoho z nás prošlo a prochází cestou mnohdy více než trnitou. A tak se vydejme nejen po stopách časopisu Hudební rozhledy, kte- ré mají v letošním roce na titulní straně i v tiráži vytištěn údaj 60. ročník, ale rovněž si alespoň stručně připomeňme počátky prvních hudebních časopisů vůbec i úlohu slova jako takového. Staré české přísloví praví: Dobré slovo – lepší než peněz mnoho. Jenže slovo, ať již mluvené či psané, velice mocný toť nástroj lidského ducha, nemá pouze onu dobrou strán- ku, vlídnou, duchaplnou a jiskřivou, která probouzí city a povznáší k velkým ideálům, ale rovněž – ostatně jako všech- no na světě – onu druhou, temnou až ponurou, jež dokáže zraňovat a dokonce i zabíjet. Jako příklad jedné z mnoha takových drastických polarizací lze uvést např. Rousseauovu Společenskou smlouvu a Hitlerův Mein Kampf. Přesto je úloha slova – zejména v některých obdobích našich dějin – téměř nezastupitelná. Jako zářný příklad toho, kdy hrálo roli zcela zásadní, bychom mohli uvést např. husitství, kdy se psané slovo Bible stalo dokonce nástrojem alfabeti- zace národa, která tehdejší Evropu tolik udivovala. Vždyť výrok italského humanisty Enease Silvia Piccollominiho, pozdějšího papeže Pia II., že každá husitská žena zná Bibli lépe než leckterý italský kněz, jistě hovoří sám za sebe. Síla slova však byla nesmírně důležitá i v období národního obro- zení. Mluvené slovo, které bylo v té době mnohem účinněj- Obálka I. ročníku, dvojčísla 8-9, na obálce Bedřich Smetana, autor grafi ckého ší, než je dnes, probouzelo prostřednictvím vlasteneckého návrhu obálky neuveden divadla tolik potřebnou národní hrdost a slovo tištěné prv- ních českých novin a časopisů mu v tom zdárně sekundova- ně Leoše Janáčka či Otakara Šourka. Do druhé skupiny lze lo. Připomeňme jen, že například časopis Květy, který začal zařadit časopisy, které se věnovaly zejména určitým specifi c- vycházet pod názvem Květy české již v roce 1834 a vychází kým otázkám (církevní hudbě se věnující Cecilie či z nověj- dodnes, letos oslavil své již 173. narozeniny! ších např. Gramorevue a dnes již zaniklé Hudební nástroje Slovo však také bývá na dlouhé cestě kulturních dějin – a čas- nebo Taneční listy), ve třetí skupině bychom našli časopisy, to velmi nerozlučně – spojeno s hudbou, jeden jako druhý si které byly určeny k mezinárodní propagaci československé stojí neochvějně po boku stejně tak v lidové písni jako v ope- hudební kultury (např. v angličtině, francouzštině a polšti- ře. Zvláštní a neopominutelnou úlohu má pak slovo v hudeb- ně vycházející Československá hudba) a ve čtvrté časopisy, ních časopisech, tam o hudbě informuje, hodnotí ji, zamýšlí které se staly prvními českými muzikologickými periodiky se nad ní, uchovává její význam odlišně vnímaný v tom kte- jako např. Hudební sborník, vycházející z podnětu Zdeňka rém období pro další generace a propaguje ji. Nejedlého v Praze v letech 1912–14, Musikologie zformo- První specializované hudební časopisy se začaly objevovat vaná Vladimírem Helfertem v rozmezí let 1938–1958, Mis- v Německu (odkud pochází i za nejstarší hudební perio- celanea musicologica, od roku 1964 neperiodicky vydáva- dikum považovaná Matthesonova Critica musica), Anglii ný muzikologický sborník, založený Mirko Očadlíkem, či a Francii již v 18. století. Česká tradice je zhruba o sto let sborník Hudební věda, vydávaný od roku 1964 Ústavem pro mladší, kdy zpočátku se hudební publicistika začala pro- hudební vědu ČSAV v Praze. sazovat nejen v novinách, ale i v kulturních a odborných Časopis s názvem Hudební rozhledy se v českých zemích vědeckých časopisech. Namátkou vzpomeňme například na poprvé objevil před necelým stoletím a byl vydáván od roku Národní listy, jejichž přispěvatelem byl i Bedřich Smeta- 1913 do roku 1918 Odborovým sdružením českých hudebníků na, či na Literární přílohu k Věnci, redigovanou Františ- pro království české se sídlem v Plzni. kem Škroupem a Josefem Krasoslavem Chmelenským, jež Druhým časopisem stejného názvu, na který se současné je považována za východisko českého hudebního časopisec- Hudební rozhledy snažily v roce 1948 navázat, byly Hudeb- tví vůbec. Vlastní hudebně časopiseckou produkci českých ní rozhledy, kritický list pro českou kulturu hudební, založené zemí, která se začala rozvíjet jak v Praze, tak v řadě regionů, a redigované Vladimírem Helfertem, k němuž se od druhé- lze rozdělit do několika skupin, z nichž se pouze pro před- ho ročníku připojil Ludvík Kundera. Časopis vycházel 10x stavu krátce zastavíme u čtyř nejdůležitějších. V první jsou ročně (tedy mimo prázdniny) v letech 1924 až 1928, v posled- časopisy sledující hudbu a hudební kulturu v její relativní ním roce však již pouze formou 4 letáků v 8 číslech, a snažil celistvosti (kam patří i Hudební rozhledy), z nichž k těm, se sledovat hudební život jak v jeho oblasti tvůrčí, tak i repro- které začínaly vycházet nejdříve, patřil časopis Caecilie, po dukční. Výrazně se zaměřoval především na jeho moravskou němž následovaly Dalibor, Hudební listy, Smetana, Hudeb- složku a na Leoše Janáčka, snažil se ale kriticky vyrovnat ní revue či Listy Hudební Matice, kde mezi členy redakcí např. i s hudbou čtvrttónovou a věnoval značnou pozornost tehdy působila řada výrazných osobností české kultury včet- rovněž otázkám vědeckým i výchovným. Seskupili se kolem události něj četní odborní spolupracovníci, mj. Adolf Cmíral, Gra- dil. Ovšem jeden moment je zapotřebí i přes uvedená fakta cian Černušák, Alois Hába, Václav Kaprál, Otakar Zich zdůraznit – a sice, že ani v této služebnosti politice Hudební i zahraniční přispěvatelé, V. Beljajev, P. Landormy ad. rozhledy zdaleka neklesly na většinou průměrnou až podprů- Teprve tedy třetím časopisem stejného názvu jsou nyněj- měrnou úroveň tehdejšího kulturního tisku! Nesmíme však ší Hudební rozhledy, které byly založeny roku 1948 nejpr- zapomínat na to, že v těchto letech, tzn. od začátku své exis- ve jako orgán Syndikátu československých skladatelů, a od tence a zvláště pak v letech padesátých, kdy klíčovými slovy 8. čísla I. ročníku jako orgán Svazu československých skla- jednotlivých materiálů byly socialismus, socialistický realis- datelů. První dva ročníky vycházely s podtitulem Měsíč- mus, třídní boj, železná opona, formalismus, byly Hudební ník skladatelů a hudebních vědců Československa, další již rozhledy vlastně orgánem Ústředního výboru Svazu česko- s podtitulem Časopis Svazu československých skladatelů. slovenských skladatelů, těsně tehdy svázaného s ideologic- První číslo I. ročníku vyšlo v Praze 15. října a podepsali se kým oddělením ÚV KSČ, a tak všechno, co bylo smysluplné pod něj Antonín Balatka, Miroslav Barvík (první úřadují- (a nenajdeme toho v jednotlivých číslech zmíněného obdo- cí šéfredaktor), Konstantin Hudec, Josef Otesánek, Ludvík bí zase až tak málo) se muselo doslova vybojovat navzdory Kundera, Antonín Sychra a Jaroslav Tomášek. Tajemníkem ofi ciálnímu tlaku, jehož výsledkem byly i pravidelné zápisy redakce a odpovědným redaktorem listu byl tehdy Lubomír z jednání ÚV KSČ, politické materiály a materiály, které Dorůžka. naplňovaly tehdejší ofi ciální linii. V době svého vzniku patřily Hudební rozhledy k největším Celkové uvolnění ve společnosti koncem 50. let znamená hudebním periodikům vůbec. Spojovaly ve svém zaměření i ve vývoji Hudebních rozhledů jistou liberalizaci, objevují charakter odborného hudebního časopisu s částí kritickou se do té doby zakázaná témata a autoři (II. vídeňská škola, a informativní, určenou širšímu okruhu čtenářů. Vedle kul- Stravinskij, Honegger, Hindemith) a byť kriticky je věnová- turně-politických, estetických a teoretických statí tak časo- na pozornost nesocialistické tvorbě a jejím autorům – Klu- pis přinášel pravidelně i koncertní a operní kritiky z celé sákovi, Kabeláčovi a Vostřákovi. Novým šéfredaktorem se republiky, průběžně referoval o nových deskách, knihách v roce 1960 stal Bohumil Karásek, obklopen redakční radou, a hudebninách, o hudebním vysílání Čs. rozhlasu a pozdě- v níž byli např. Jarmil Burghauser, Pavel Eckstein, Ilja Hur- ji televize a o hudbě ve fi lmu. Samostatnou rubriku rovněž ník, Jaroslav Šeda, Milan Škampa, Jaroslav Volek a Jiří věnoval malým žánrům a značnou pozornost soustředil i na Vysloužil. I když „nové“ myšlenky v oblasti skladby i inter- zahraniční problematiku. Ve zvláštní rubrice dokonce teh- pretace se do republiky tehdy většinou dostávaly s nemalým dy přetiskoval závažné stati zahraničních autorů i původní zpožděním, existovaly i v této oblasti výjimky a na stránky zahraniční materiály, studie, korespondence z hlavních svě- Hudebních rozhledů se tak dostal např. Marek Kopelent, tových hudebních středisek, zprávy atd. K časopisu byla při- členěna i Knižnice Hudebních rozhledů (1955). Základním modelem či vzorem těchto Hudebních rozhledů byl německý odborný časopis Neue Zeitschri für Musik, u jehož vzniku v roce 1834 stál Robert Schumann a kte- rý má s Hudebními rozhledy podobnou strukturu a členění rubrik dodnes. Vychází však pouze šestkrát do roka, ovšem v délce 88 stran. Tak jako ostatně všechno, co v této době vzniklo a udrželo se při životě, musely samozřejmě i Hudební rozhledy pro- jít složitým vývojem, který podobně jako i v případech dal- ších kulturních a odborných časopisů byl věrným zrcadlem doby. Přesněji řečeno jako v zrcadle se v něm odrážel veškerý politický a sociální vývoj tehdejší československé společnos- ti, s níž zároveň v letech 1948–1949 souvisela i zásadní pro- měna Hudebních rozhledů od hudebně-kulturní revue (kde bychom našli nejen např. text Štěpána Luckého o XXII. Festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu Obálka VIII. ročníku, čísla 10, na obálce Obálka XIX. ročníku, čísla 2, autoři v Amsterdamu, ale i Sychrovo pojednání O novou estetiku Jaroslav Ježek, autor grafi ckého grafi ckého návrhu obálky Jiří Rathouský hudebních forem) k časopisu kulturně-politickému, v mno- návrhu obálky neuveden a Petr Nowák ha ohledech reagujícímu na poúnorové události. Tato křivka vyvrcholila v roce 1953, poznamenaném čtyřmi – z hlediska tehdejších ofi ciálních politických špiček – významnými udá- Časopis pro hudební kulturu • ročník 58 • 30 Kč lostmi: pětasedmdesátými narozeninami Zdeňka Nejedlé- ho, úmrtím dvou smutně proslulých kormidelníků socialis- mu J. V. Stalina a Klementa Gottwalda a zvolením Antonína Zápotockého prezidentem republiky. V oblasti samotné hudby pak byl v této době dáván jedno- značně akcent na masovou píseň související s rozvojem dobo- vé socialistické poezie, kantátu, folklorní inspirace, sovět- skou hudbu a hudbu lidově-demokratických republik – s trochou nadsázky lze říci, že skladatelé hledali třídní boj v parti- tuře a skutečně jej tam nacházeli. A co z toho pro tehdejší hudební svět české společnosti vyplývalo? Naprosté odsouzení a zatracení tvorby západní, ztráta souvislostí s I. republikou a avantgardou, na což doplatili Nehvězdná hvězda Ľubica Vargicová Z Festivalu Bohuslava Martinů – Louskáček v ND i Bohuslav Martinů, Alois Hába či Ervín Schulhoff , vůdčí a Popelka v SOP – Charles Ives – Bennewitzovo úloha sovětské kultury, důraz na efemérní díla a interpre- kvarteto a jeho úspěšný start mezi uměleckou elitu ty spřátelených národů a rozvoj smetanovského kultu, kte- Obálka XXII. ročníku, čísla 7, autorka Obálka LVIII. ročníku, čísla 2, na obálce obálky a grafi cká úprava Ľubica Vargicová, autor výtvarného rý inicioval Zdeněk Nejedlý a který Smetanovi spíše uško- Libuše Kemlinková řešení Jiří Filip události

Miloslav Kabeláč, aktivity Liborem Peškem nově založené Dá se tedy říci, že Hudební rozhledy navázaly na tu dobrou Komorní harmonie, materiál Vladimíra Lébla o Karlheinzi a progresivnější část své tradice dřívější a obohatily ji o něk- Stockhausenovi apod. teré skutečnosti, které především přinášela doba, a o nová V období tuhé normalizace, která nastoupila v letech sedm- témata, které nová doba také konečně dovolovala – jako desátých, pak došlo ke dvěma zásadním, byť protichůdným např. materiály s našimi emigranty, kteří se začali vracet – momentům. Na jedné straně tehdejší šéfredaktor prof. Ivan a to od Dušana Panduly přes Rafaela Kubelíka, Jiřího Kou- Vojtěch (od roku 1969 do roku 1970) časopis zaplnil řadou ta, Zdeňka Mácala, Karla Boleslava Jiráka až např. k Anto- náročných a u nás dosud nevydaných materiálů z oblasti nínu Kubálkovi apod. moderní hudby a z oblasti fi losofi cko-estetické (J. P. Sart- Zásadním krokem pak byla změna v právním postavení re), a tak časopis učinil těžko přístupný aktuálním a agre- Hudebních rozhledů, kdy v roce 1996 byla po dlouhých jed- sivním vlivům normalizace, na straně druhé se však aktuální náních s představiteli Asociace hudebních vědců a umělců čtrnáctideník stal měsíčníkem se stále delší a delší výrobní ustavena Společnost Hudební rozhledy, která se stala vyda- lhůtou, což trvalo až do let 1989–90, tedy i po dobu téměř vatelem časopisu a jejich právní a morální záštitou. Ovšem šestnáctiletého šéfredaktorování Viléma Pospíšila. dlužno podotknout, že pro samotné vydávání neznamenala V době, kdy to vcelku nikdo neočekával, pak nastalo paradox- vůbec nic; po celou dobu své existence nechávala – a nechá- ně období liberalizace v normalizaci – a to zásluhou dr. Jana vá naprosto a zcela ekonomickou tíhu vydávání časopisu Vičara, kterého odložený kádr, národní umělec Jan Seidel, na šéfredaktorovi. Ten se tak v současnosti, kdy se redakce povolal na místo šéfredaktora. Vičar začal stránky časopisu z ekonomických důvodů zúžila ze čtyř na pouhé dva pracov- velmi odvážně otevírat novým tématům, novým jménům a no- níky (Marcela Šlechtová – tajemnice a Hana Jarolímková vým autorům. Sledujeme-li toto údobí se stejnou pozorností – šéfredaktorka) musí vedle svých šéfredaktorských povin- jako třeba před rokem 1968, musíme konstatovat, že Vičaro- ností věnovat i práci redaktorské, a vedle psaní textů i úloze va příprava nového myšlení a nové politické situace byla sice manažerské, která se stala vedle fi nanční podpory MK ČR, taktická, ale daleko přímočařejší a odvážnější (dlužno dodat, Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace Leoše Janáčka že se Seidlovou podporou), a že v té době se Hudební rozhle- a Nadace OSA další nezbytnou funkcí, díky níž vůbec může dy pouze nevezly s obecným trendem, ale aktivně ho rozvíje- časopis v těchto složitých ekonomických podmínkách vychá- ly a dotvářely. zet… Uvědomíme-li si, že je jediným kontinuálním zdrojem Po listopadu 1989, když podal celý Ústřední výbor SČSKU, informací od roku 1948, z něhož mohou muzikologové, his- jehož byl Vičar členem, demisi, byl Občanským fórem a usta- torikové, skladatelé či interpreti čerpat a který svoji neza- vujícím sjezdem AHUV (Asociace hudebních vědců a uměl- stupitelnou roli ještě více posílil po roce 1989, kdy se prostor ců) zvolen šéfredaktorem Jan Šmolík; převzal časopis s kul- věnovaný v denním tisku oblasti klasické hudby postupně turní úrovní, ale ve zcela změněných politických a především snížil na nedostačující minimum tvořené nahodile články, ekonomických podmínkách; smysluplným se stal podtitul týkajícími se vesměs pouze hudebního dění v naší metropoli, Měsíčník pro hudební kulturu, nikoliv pro hudební kriti- je to nejen smutné, ale ve své podstatě přímo alarmující. • ku, – čímž se časopis ubránil povinnosti reagovat na aktuál- ní politické tlaky (k čemuž mu zpočátku rovněž paradoxně dopomohly zmíněné, stále příliš dlouhé výrobní lhůty). V takto proměnných a nejasných podmínkách začínaly HUDEBNÍ ROZHLEDY 01 Hudební rozhledy konečně po letech existovat jako časo- 2006 | ročník 59 | cena 40 Kč pis, který není orgánem někoho (tzn. Svazu skladatelů nebo SČSKU nebo AHUV), ale stává se časopisem nezávislým!!! Pojem nezávislý zní na první pohled hrdě, ale ukázalo se, že tu nastává jiná závislost, rovněž krutá a důsledná – a sice závislost na ekonomické situaci, ekonomické politice, na falešné víře v donátory a sponzory, které tak často a vehe- mentně jako rozhodující sílu v kultuře připomínají naši čel- ní politici. Koncepce Hudebních rozhledů, které se musely s novou realitou vyrovnat, byla tak postupně upravena do podoby aktuálního měsíčníku, který přináší nejen refl exe hudebního života z celé republiky, rozhovory s významnými osobnostmi kultury, řadu odborných studií, seriálů a aktuál- ních komentářů či recenze CD a knih, ale hledá rovněž pra- videlné kontakty se zahraničním hudebním děním a zabý- vá se i závažnějšími materiály z jiných oblastí, než je vážná hudba: a to zejména z oblasti kulturní ekonomiky, regionál- ní kultury či hudby jazzové a populární. Jako jediný časo- pis u nás se pak věnuje stabilnímu přehledu veškeré oper- ní produkce v Česku, a vzhledem k zániku Tanečních listů a Hudebních nástrojů ve dvou nově založených rubrikách i tématům z oblasti tance a výroby nástrojů. Od 59. ročníku (kdy byl počet jeho stran rozšířen ze 48 na 64, přistoupili jsme k výběru jiné kvality papíru a zásadní proměnou prošel gabriela beňačková i výtvarný design Hudebních rozhledů) se nedílnou součástí časopisu (kromě již dříve zpracovaných webových stránek) mozart 2006 stal i vždy k lednovému číslu přikládaný multimediální CD ROM. Vedle audiovizuálních zpráv a reportáží z nejprestiž- 110 let české nějších českých hudebních festivalů obsahuje např. i blok filharmonie týkající se nejvýznamnějšího hudebního projektu uplynulé- ho roku či celý předcházející ročník Hudebních rozhledů v digitální podobě. Obálka LIX. ročníku, čísla 1, na obálce Gabriela Beňačková, autor grafi ckého návrhu nové podoby časopisu František Štorm události

Dlouholetým výtvarným a technickým redaktorem byl Jiří tyi léta v hudebních Schmidt. Ten s trochou cynismu komentoval své makety, požadu- jící například krácení článků, slovy: „Poslední slovo v redakci rozhledech ﹙ !– ﹚ má vždycky výtvarník.“ Po Schmidtově mozkové mrtvici vytvo- Jan Vičar řil obálky ročníků 1988–1990 Miloš Noll a technickou redakci časopisu převzal od roku 1988 Zdeněk Vejrostek, jinak vedoucí Místo šéfredaktora Hudebních rozhledů, časopisu Svazu českých provozu „naší“ tradiční tiskárny Mír. skladatelů a koncertních umělců (SČSKU), mi bylo nabídnuto Neaktuálnost Hudebních rozhledů zůstávala jejich hlavním, vedoucími funkcionáři této organizace Janem Seidlem a Ladi- avšak za daného stavu polygrafi ckého průmyslu neřešitelným slavem Kubíkem. Do redakce jsem nastoupil 16. září 1985 jako problémem. Měsíčníky se dvěma korekturami podléhaly v tis- čtvrtý redaktor, abych se „zaučil“ a připravil novou koncepci kárnách desetitýdenním výrobním lhůtám a doručovací lhůty časopisu. Funkci šéfredaktora jsem převzal dne 1. ledna 1986 Poštovní novinové služby byly často až třítýdenní. Za těchto okol- a před čtenáře jsem předstoupil ve „Slově ke čtenářům“ v čís- ností jsem považoval za úspěch, že například „pražskojarní“ číslo le 3/1986. Střízlivě jsem zde formuloval to, co se poté skutečně 8 měli předplatitelé ve své poštovní schránce již začátkem září. realizovalo. Do časopisu přispívalo asi osmdesát osobností, většinou vystu- V dobách své největší slávy měla redakce celkem pět místností. dovaných muzikologů. Jejich odborná úroveň stanovovala úro- Já jsem ji zdědil ve stavu, kdy už zbyla jen jediná šestnáctimet- veň časopisu, a Hudební rozhledy tak byly obrazem dobové situ- rová pracovna, v níž mezi obláčky kouře seděli šéfredaktor, tři ace naší hudební vědy a kritiky. Nejfrekventovanějším externím redaktoři, tajemnice redakce, a do toho ještě občas přišel tech- pisatelem se stal Jaromír Havlík, zároveň se však rozrostl i počet nický redaktor a začal lepit maketu čísla. To vše se odehrávalo nových mladých autorů. Jednalo se například o Petra Vebera, u pouhých tří psacích stolů a mezi hromadami rukopisů, časopi- Helenu Havlíkovou, Jiřího Bezděka, Michala Novenka, Zuza- sů a papírů. Zakázal jsem kouření v redakci – to ocenily zejmé- nu Zatloukalovou, Milana Holase, Alenu Jakubcovou, Aleše na ženy, a naopak se na mne velmi mračil technický redaktor Opekara a další. Již od roku 1986 jsem se na základě jazykových – a po složitých jednáních s ministrem kultury Milanem Klu- rozborů, které vypracovával bohemista František Hladiš, snažil sákem jsem získal ještě další dvě místnosti v přízemí budovy na vylepšit stylistickou úroveň dodaných materiálů. Bylo z toho vel- Valdštejnském náměstí 1 (dnes budova parlamentu). Tři míst- ké pozdvižení, neboť někteří pisatelé považovali jazykovou nevy- nosti potom měla redakce i po svém přestěhování v roce 1989 na tříbenost svých textů za „osobitost.“ Blahé paměti Pavel Skála Maltézské náměstí 1 (dnes ministerstvo kultury). o tom lakonicky říkával: „Nestačí mít na posuzovanou skladbu Redaktoři byli zkušení a obětaví a nebylo jim zatěžko v obdo- správný názor. Je třeba to také umět napsat.“ K tomu dodával: bí uzávěrek či korektur pracovat třeba v noci nebo přes víken- „A je velice důležité si po sobě článek aspoň jednou přečíst.“ Sám dy. Jedinečný novinářsky i lidsky byl PhDr. Pavel Skála, který psal skvěle: stručně a výstižně, hned načisto. Samozřejmě exis- podle mého odhadu zastával až 50% veškeré redaktorské práce tovali i jedineční externí stylisté, na prvním místě Vladimír Bor a který mi při mém rozhodování před nástupem do redakce slíbil či Jiří Fukač. svou plnou podporu. Po necelých třech měsících mého šéfová- Obsahové změny jsem zaváděl postupně a soustředil se přitom ní a týden po svém doktorátu zahynul dne 22. března 1986 jako i na propracování struktury časopisu a zpřehlednění rubrik. Cel- teprve dvaačtyřicetiletý při nezaviněné autonehodě. kově jsem preferoval kritiku novinkové české tvorby, což přiro- Po pěti měsících usilovného hledání nastoupila dne 1. září 1986 zeně vyvěralo z mého muzikologického a skladatelského záze- na místo uvolněné tragickou událostí PhDr. Jitka Slavíková, mí. Tento „měsíčník pro hudební kritiku,“ se zavazující tradicí CSc. Byla obětavou redaktorkou, zapracovala se jako schopná a suplující tematiku několika neexistujících časopisů jiných, při- publicistka a od 1. října 1989 převzala muzikologickou rubriku. nášel každý měsíc na 48 tiskových stranách (kam sazeči umísti- PhDr. Miloš Pokora, v následujících letech česká hudebně kri- li zhruba 200 strojopisných normostran a 20 fotografi í) široké tická „jednička,“ převzal po Skálově smrti jeho koncertní rub- spektrum nejrůznějších materiálů – od populárně vědeckých stu- riku. V postupující feminizaci redakce zaplaťpánbů za něj! Pro- dií až po glosy o populární hudbě. Redakce se také snažila odkrý- movaná historička Eva Pensdorfová byla dlouholetou redaktor- vat dobové problémy hudební kultury (například otázku nové kou, která měla na konci roku 1989 odejít do důchodu s tím, koncertní síně v Praze, podněty nitranských konferencí o hudeb- že bude s časopisem nadále úzce spolupracovat externě. Na její ní výchově, obsah hudebního vysílání Československého rozhla- „systemizované“ místo nastoupila od 1. října 1989 PhDr. Svata- su, stav vydávání hudebnin). va Barančicová, která se od počátku projevovala jako invenční Hudební rozhledy byly malotirážní časopis odborného charakte- mladá osobnost. ru, který neměl zásadní ekonomické problémy. Nebylo třeba otis- Dosavadní čtyřiasedmdesátiletý šéfredaktor JUDr. Vilém Pospí- kovat reklamy či se věnovat ponižující reklamě skryté. Redaktoři šil mi vedení časopisu předal s jemu vlastní noblesou. Ochot- měli pevný plat a přispěvatelům byly vypláceny malé honoráře ně přijal funkci člena redakční rady a tím i mého rádce. Jeho v odstupňované míře podle kvality a obtížnosti textů. To byla vel- výkonnost jako přispěvatele byla obrovská, zkušenost a pohoto- ká výhoda záštity vydavatele, jakým byl SČSKU. vost v redakční práci obdivuhodná. Problémy, které mne vzrušo- V době mého působení kolísal náklad časopisu zhruba v rozmezí valy, komentoval suše jako „bouři ve sklenici vody“. Jeho nečeka- 4200–4400 kusů, přičemž docházelo k pozvolnému růstu počtu ná smrt 19. září 1988 byla pro mne další těžkou ztrátou. předplatitelů. V letech 1988–1989 však došlo po odřeknutí před- Dlouholetá tajemnice redakce Věra Klieglová, která letos 10. čer- platitelů v SSSR a dalších zemích k poklesu, a tak byl koncem vence, bohužel, zemřela, měla k časopisu až mateřský vztah. Nej- roku 1989 celkový náklad asi 3900 kusů. Hudební rozhledy obsa- spokojenější mi připadala ověšená telefonními sluchátky a hovo- hující „spoustu krásného čtení,“ jak říkával Pavel Skála, sledovali řící současně na několika aparátech (na jejím stole byly čtyři). Její nejen zainteresovaní profesionální hudebníci a klíčové instituce, profi l dokresluje také její temperament a schopnost plísnit redak- ale tradičně se četly zejména na venkově, kde je odebíraly napří- tory (zejména dr. Pokoru) za nečitelné vpisky do korektur nebo klad lidové školy umění a kruhy přátel hudby. větší množství oprav v rukopisech, které pak musela přepisovat. Po odstoupení ústředního výboru SČSKU, který byl mým kolek- Kratší, několikaměsíční období v redakci na zástup a částečný tivním nadřízeným orgánem, jsem v dopise Janu Hanušovi funk- úvazek pracovali JUDr. Vladimír Šolín, jinak dlouholetý autor ci šéfredaktora „dal k dispozici“. Posledním mnou připravené Zpráv z domova, a PhDr. Ludvík Kašpárek. Zprávy ze zahra- číslo se tak stala „trojka“ z roku 1990. Obsahovala materiály ničí pravidelně dodával JUDr. Pavel Eckstein. Obsahy celých z období šesti týdnů po 17. listopadu 1989, z nichž je zřejmé, že ročníků tradičně zpracovávala PhDr. Marie Svobodová, později ani umělci a kritikové z oblasti vážné hudby nestáli během „něž- sami redaktoři. né revoluce“ stranou. • události

Pak jsem skoro na dvacet roků dostal předepsáno tacet, tiatvrtkrát hr nesměl jsem psát nikam, i když jsem občas někam psal. Na Jan Šmolík sklonku osmdesátých let Jan Seidel jako předseda SČSKU a Jan Vičar jako šéfredaktor HR začali uvolňovat situaci, dokonce i já jsem se směl objevit znovu na stránkách časo- Takhle to prý bude vypadat: Přijdu před rozřazovací komisi pisu. a oni se zeptají, co jste dělal? Mimo jiné jsem třikrát pracoval Události po 17. listopadu mi přinesly pocit satisfakce a vzá- v Hudebních rozhledech, dohromady dvacet roků. Nahléd- pětí pocit skepse. Najednou jsem kromě šéfredaktorství nou do záznamů a sdělí: Můžete jít rovnou, očistec už máte dostal ještě několik funkcí, z nichž se zpočátku nejdůležitější za sebou. zdálo členství v „celohudební“ Očistné a rehabilitační komi- Poprvé jsem se dostal do Hudebních rozhledů v létě 1959 si. Komise se zakrátko scházela u mne v kanceláři a články a měl to být jeden ze tří mých tehdejších půlúvazků. Ten v našem časopise byl takřka jediný výsledek, kterého dosáh- improvizovaný rok jsem čekal, až prof. Sychrovi povolí kated- la. Tyto materiály bychom ale vyhledávali a tiskli i bez komi- ru estetiky, na které mě chtěl mít. Rozhledy mě brzy přitáhly se. více než jednou třetinou. Zastihl jsem čiperný čtrnáctideník, Shodou okolností jsem „očistným“ řízením na veřejné schů- který sice musel kopírovat obecnou linii, nebouřil se proti zi prošel jen já a dál se zjistilo, že nemáme ani informace, ní, ale přinášel především materiály o hudebním dění tak, že ani nástroje, ani nevíme jak „očisťovat“, a tak se toto slovo pozornější čtenář si nahledal informace i průhledy. z názvu komise škrtlo. Nebyly také ani pravomoci ani pro- Časopis tehdy prakticky vedl Bohumil Karásek a brzy se středky k nějaké rehabilitaci. Kromě několika dopisů zůstalo opravdu stal šéfredaktorem. Tento bard někdy těžce nesl, jen u těch materiálů v Hudebních rozhledech a v této linii že nedokončil vysokou školu, vynahrazoval to výkonností, jsme v redakci pokračovali i po skončení činnosti komise. šarmem a přirozeným bohémstvím. V jeho osobnosti svádě- Připadalo mi to jako Kocourkov, ale bylo to velice vážné la boj svobodomyslnost a ustrašenost. Řešil to pivem, takže předznamenání. S minulostí se nikdo z mocných dooprav- jsme se brzy spřátelili. Byl to také přirozeně slušný člověk dy vyrovnávat nechce, i když na to ustaví komisi nebo ústav. v chování i výrazivu. Na vrcholu rozčilení používal svůj nej- Zaplaťpánbůh, že jsme v časopise udělali alespoň něco. jadrnější výraz „herrčo “. Šéfredaktorem jsem byl jmenován v prosinci 1989, začal Každé druhé úterý bylo lámání – ještě ze špíglu, svazovaných jsem od ledna 1990 a setrval do dubna 2004. Problémy těch- provázky – a ve středu časopis vycházel. O sázku jsme doká- to let jsem soustavně svěřoval čtenářům v úvodnících, netře- zali ve středu vydat recenzi úterního koncertu. Chtělo to jen ba obtěžovat znovu. S odhledem se zmíním jen o některých, spřátelit se s faktorem a metérem – a láhev červeného. jinak ať toto údobí hodnotí jiní. Já sám jsem po dvacetile- Pružnost časopisu prý zařídil schopný dr. Pavel Eckstein, té pauze neznal terén, neznal jsem celou mladou generaci který byl vedoucím zahraničního oddělení Svazu skladatelů umělců a autorů, neměl jsem vazby, kontakty ze společné- a vedoucím zahraniční rubriky Hudebních rozhledů. Zahra- ho boje nebo společné viny a za celá léta jsem už nedohnal, ničí bylo tehdy rozděleno na bratrské národy a nepřátele. co bylo odžité jindy a jinde. Vrstevníci a dřívější souputníci Měl tedy mimořádnou pozici a kraloval suverénně, pilně v překvapivém počtu vymřeli, další se zdiskreditovali a ti, co a byl protivný. Od obou jsme se ovšem dost naučil. zůstali, dělali mi těžkou hlavu. Zjednodušeně se jejich postoj Podruhé jsem se dostal do Rozhledů po vojenské službě, dá charakterizovat: do teďka to měli komunisti, ale teď to v roce 1962. Zase prý na rok, než Sychra sežene v tabulkách budeme mít my, včetně Rozhledů, které jsou náš orgán, služ- místo aspiranta na estetice. To se povedlo až za čtyři roky. ná trouba. Jenže tiskové orgány – kdeže jsou! A na druhé Na první redakční poradě mého druhého působení v Roz- straně teď opravdu je svoboda tisku a – ekonomika tisku. To hledech jsem si připadal jako Šípková Růženka po procitnu- druhé byl a zůstává největší problém. tí. Všechno bylo jako dřív a šéfredaktor se zlobil, že je málo Časopis, který byl plně a po všech stránkách ﬁ nančně zajiš- aktualit, fejetonů, krátkých materiálů i zásadních článků, těn a kterému na počátku roku 1990 trvala výroba čísla čtvrt že je přetlak materiálů od neumětelů a začínajících klasiků roku, teď vychází během týdne a prakticky na všechno si – inu redakce. musí sehnat peníze, peníze, peníze. Flašinetové téma – a jak Něco se však přece jen změnilo. Politické ledy tály rychleji, aktuální každý měsíc, kvartál, ročník. Já vím – kde není?! Karásek byl ještě svobodomyslnější a „pivnější“, Eckstein Shánění prostředků odebíralo a odebírá pracovníkům redak- ještě protivnější. Měl v zahraničním oddělení dvě krásné ce daleko více sil než samotná odborná a redakční práce. To sekretářky a říkalo se, že ty když alespoň jednou do týd- není ani dobré ani ekonomické. Takovýto výkřik do prázdna ne nepláčou, má pocit, že promrhal dělnické peníze. Nikdy je však jediné, co zatím lze. bych nevěřil, že se s tímto člověkem sblížím. Bratrská okupa- Obecně platí, že zastaralé věci mají být nahrazovány moder- ce 1968 smazala antipatie, spřátelili jsme se a po dalších dva- nějšími, a proto se už po dlouhá léta (někde) ví, že Hudeb- ceti letech, po sametu, byl Pavel vítaným spolupracovníkem. ní rozhledy mají zaniknout. Odborníci tenhle princip dobře Říkával pak: „Já nemůžu psát paměti, já si všechno pamatu- znají, a tak také vědí už sto let, že zaniknou sirky a dechov- ju“, a s úsměvem odstrkoval memoáry svých kolegů. ka, žiletky a rodina, noviny a opera. Také prý etika – ale je Ta čtvrtka v titulu vypadá následovně: Bohumil Kará- nějaká? sek se utopil na rybách v roce 1969. Na místo šéfredakto- Považuji za úspěch, že Hudební rozhledy přežily a žijí dobře. ra byl vypsán konkurz, do kterého jsem se přihlásil také. Docela rád bych na jejich zánik čekal to „odborné“ století. Připravil jsem s plánovanými spolupracovníky projekt, kte- Před uzavřením jubilejního šedesátého ročníku bych ale své rý ovšem ještě počítal alespoň s částečnou svobodou tisku. nástupkyni a její tajemnici přál, aby měly jen takový snový Netušil jsem, co bude obnášet normalizace. Šéfredaktorem problém – na který významný zahraniční festival si jako pro- se stal Ivan Vojtěch, který z pružného čtrnáctideníku udě- fesionálky zajedou, když jim na to zbývá. Snad napřesrok. lal zatěžkaný a odborně nabitý měsíčník. Tomu Vojtěchovu Na konec se vrátím na začátek. ročníku cenzura ani nemohla rozumět. Nebylo tam ale nic, Když se ti nahoře zeptají, jaké to bylo těch dvacet roků, měnil co měla za úkol škrtat, a tak časopis to krkolomné údobí byste, odpovím: „To se ví, že bych měnil, ale jinak to bylo přežil. kus pěkného života.“ • Tento projekt se uskuteční ve spolupráci s Českou ﬁ lharmonií a za podpory hl. m. Prahy

10. 10. /16:00 h Rudolﬁ num /Sukova síň, Respirium Alšovo nábř. 12, Praha 1

Vernisáž výstavy 20. 10. / 15:30 Bruno Walter – dirigent, skladatel, „Proti zapomnění“ Koncert Evropské spisovatel a exulant hudební akademie Schengen v Terezíně (Wiener Nachlass/vídeňské dědictví) Magdeburská kasárna

Úvod: Dr. Susanne Eschwé – Vídeň Bruno Walter MusiktageHans Krása (1899-1944) Praha 2007 Passacaglia a fuga pro smyčcové trio Bruno Walter (1876-1962) Koncert / 19:30 h Sonáta pro housle a klavír A dur Rudolf Karel (1880 – 1945) Miroslav Ambroš – housle Franz Liszt Nonet Marek Šedivý – klavír Španělská rapsodie Zikmund Schul (1916 – 1944) Jean Müller – klavír Dva chasidské tance pro housle 10. 10. /19:30 h Caesar Franck a violoncello Kostel Sv. Vavřince Sonáta A dur pro housle a klavír Hellichova 18, Praha 1 – Malá Strana Johannes Brahms Martha Khadem-Missagh – housle Smyčcový sextet G dur op. 36 Jean Müller - klavír [email protected] Památce Evropská hudební akademie Schengen Ericha Wolfganga Korngolda (1897-1957) Bruno Walter (1876-1962) Klavírní kvintet ﬁ s moll Přednáška: kontakt: Suita pro housle a klavír op. 11, Jean Müller – klavír Hudba v Terezíně „Mnoho povyku pro nic“ Jan Valta – housle Prof. Milan Slavický (Praha) Miroslav Ambroš – housle Eduard Bayer – housle Marek Šedivý - klavír Robert Lakatoš – viola 20. 10. /19:30 Klavírní trio op. 1 Teodor Brcko – violoncello Kostel Sv. Vavřince Marek Šedivý – klavír Hellichova 18, Jakub Fišer – housle 17. – 19. 10. Praha 1 – Malá Strana David Havelík – violoncello Orchestrální akademie Bruna Waltera Písňový večer ve spolupráci s Evropskou hudební Klavírní kvintet op. 15 Písně od Gustava Mahlera, akademií Schengen Jean Müller – klavír Ericha Wolfganga Korngolda díla od Mozarta, Haydna, Jan Valta – housle a Bruna Waltera Elgara a Šostakoviče Eduard Bayer – housle Christian Hilz – baryton Robert Lakatoš – viola Katia Bouscarrut - klavír 19. 10. /19:30 Teodor Brcko – violoncello www.brunowaltermusiktage.com Valdštejnský palác / Rytířský sál 22. 10. /19:30 Přednáška: Valdštejnské nám. 4, Rudolﬁ num / Dvořákova síň Erich Wolfgang Korngold – Bruno Walter, Praha 1 – Malá Strana Alšovo nábř. 12, Praha 1 přátelství na celý život Koncert orchestrální akademie „Koncert pro mír“ Guy Wagner (Lucembursko) Bruna Waltera ve spolupráci s Evropskou Slavnostní proslov: Ján Figeľ hudební akademií Schengen 11. 10. /18:00 Richard Wagner Edvard Elgar Předehra a Isoldina smrt z lásky Kostel Sv. Vavřince Serenáda e moll op. 20 Hellichova 18, Praha 1 – Malá Strana z opery Tristan a Isolda v koprodukci s Klubem přátel Wolfgang Amadeus Mozart Wolfgang Amadeus Mozart Pražského jara Koncert pro housle a orchestr č. 4 D dur Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll KV 218 KV 466 Přednáška / 18:00 Joseph Haydn Bruno Walter – Conductor of humanity Petr Iljič Čajkovský Koncert pro klavír a orchestr D dur Dr. Robert Nemecek Symfonie č. 6 „Patetická“ (Kolín nad Rýnem) Dmitrij Šostakovič Bruno Walter Symphony Orchestra Komorní symfonie č. 110 a Martin Kasík – klavír Bruno Walter Chamber Orchestra Jack Martin Händler - dirigent Julia Turnovky – housle Valery Goldes – klavír Výtěžek z tohoto koncertu Jack Martin Händler - dirigent bude poukázán na konto Jedličkova ústavu v Praze

inzerat.indd 1 9/6/07 4:01:27 PM festivaly, koncerty

Pavel Šporcl, Joo Young Oh a Amos Talmon mhf eský krumlov V pořadí druhý festivalový koncert náležel Symfonickému Český Krumlov, Zámek, Zámecká jízdárna, orchestru Českého rozhlasu (21. 7.). V jeho čele jako host Pivovarská zahrada, Otáčivé hlediště stanul Amos Talmon, jeden z předních izraelských dirigentů, cílevědomě usilující o uvádění a propagaci novodobé a sou- Julius Hůlek časné izraelské hudby a původní tvorby. V tomto duchu pro- O festivalu souhrnně gram otevřela Symfonická báseň „Emek“ (Údolí) izraelské- Pětitýdenní mezinárodní hudební festival Český Krumlov ho autora Marka Lavryho (1903–1967) pocházejícího z Rigy 2007 letos nabídl interprety deseti států a hudbu všech his- a Glazunovova žáka v Sankt Petěrburku. Lavry svou symfo- torických stylových období počínaje gotikou a konče tvorbou nickou básní pokryl rozsáhlou plochu a zaplnil ji poutavým 21. století. Vedle vážné hudby tu bylo dost prostoru věnová- dějem. Zde je třeba ocenit – kromě dirigenta – rozhlasové no – konkrétně vždy v sobotu v Pivovarské zahradě – i dal- symfoniky, kteří se jí zhostili dokonale a přesvědčivě, což ším hudebním druhům a žánrům: jazzu, lidové hudbě Irska mohl spolehlivě rozeznat i ten, kdo skladbu předtím nikdy a Francie a folku (Čechomor). Jednotlivé koncerty se ode- neslyšel. Právě tady Amos Talmon zaujal svým strhujícím hrávaly ve dvanácti různých prostorách a prostředích vět- výkonem a stylem svého dirigování – zdaleka se neomezu- šinou v Českém Krumlově, ale i mimo něj. Nejstarší stylo- je jen na práci rukou, ale má účelně rozhýbáno doslova celé vá vrstva náležela středověké hudbě – vedle často hostující tělo, čímž maximálně usměrňuje orchestr a publiku posky- Rožmberské kapely to byl koncert souboru Schola Grego- tuje s hudbou esteticky souznějící podívanou. Programový riana Pragensis s velkým stylovým poučením. Hudbu histo- vstup byl tedy jednoznačný a patrně i dominantní. – Pozor- ricky mladších stylových období přinesly osvědčené nedělní nost publika byla pochopitelně upřena k vystoupení a výko- varhanní recitály. Nicméně hlavním počinem na tomto poli nu houslisty Pavla Šporcla, a to při provedení Koncertu pro bylo celkem čtvero uvedení opery La Contesa de Numi ital- housle a orchestr e moll, op. 64 Felixe Mendelssohna--Bart- ského barokního skladatele Antonia Caldary v nanejvýš sty- holdyho. Přiznám se, že toto takřka až do omrzení často uvá- lovém prostředí autentického zámeckého Barokního diva- děné dílo jsem ochoten poslouchat pouze v „super“ provede- dla, včetně dobových kostýmů a stylové interpretace (srov. ní. Konstatuji, že Pavel Šporcl (ale i podíl orchestru) mé oče- recenzi v předchozím čísle HR). Svět barokní opery pěkně kávání splnil, když rozestřel uměřenou škálu vkusné, roman- doplnil výběr z oper klasicistních, konkrétně W. A. Mozar- tizující hyperbole ani ve výrazu, ani v dynamice nepoplatné ta (Figarova svatba, Don Giovanni) v podání okteta decho- kantabilitě a příkladné intonaci. Publikum se možná úplně vých nástrojů Harmonia Mozartiana Pragensis, a to přímo nejvíc těšilo na provedení známého Koncertu pro dvoje hous- v dobových úpravách skladatelů a hudebníků působících ve le, smyčcový orchestr a basso continuo Johanna Sebastiana schwarzenberských službách a dnes uchovávaných ve stej- Bacha v podání Pavla Šporcla spolu s houslistou jménem Joo nojmenné proslulé sbírce hudebních pramenů, spoluutvá- Young Oh z Jižní Koreje. Výkon obou sólistů byl – na pozadí řející českokrumlovského genia locci. Z dalších komorních technické spolehlivosti – vyrovnaný a osobitý zároveň, místy koncertů zaujalo vystoupení smyčcového Apollon Quartetu dokonce probleskovala výrazově dominantní role zahraniční- a dnes už obligátní klavírní recitál Itala Roberta Possedy. Ku ho hosta. Náročný program (a to i časově) byl završen Symfo- konci festivalu se konají koncerty mladých laureátů meziná- nií č. 7 A dur, op. 92 Ludwiga van Beethovena. Dirigent Amos rodních interpretačních soutěží, tentokrát zpěvu a klavíru. Talmon v harmonickém konsensu s pražskými Rozhlasovými Z koncertantních vystoupení dvou českých houslových vir- symfoniky tu – stejně jako v předchozích dílech koncertant- tuozů s orchestrem to druhé patřilo Václavu Hudečkovi. ních – ani v nejmenším neslevil ze své pečlivosti i elánu. Samotný zahajovací koncert festivalu se uskutečnil v podo- bě velkolepé prezentace dnes už legendární celovečerní kan- New York Voices táty Carmina burana Carla Orﬀ a na Jižních terasách zám- Večerní soboty v Pivovarské zahradě bývají vyhrazeny národ- ku. Dílo zaznělo ve skvělé interpretaci tří vokálních sólistů ně-etnickým, folkovým a jazzovým vystoupením. Ta letošní z USA – sopranistky Tracy Dahl, kontratenoristy Daniela patřila právě jazzu (4. 8.) a měla přídech lehce „popový“, ale Bubecka a barytonisty Richarda Kellera – Kühnova smíše- to vůbec nic neubírá na vysoké kvalitě toho, co bylo nabídnu- ného a dětského sboru (sbormistři Jan Rozehnal a Jiří Chvá- to a vyslechnuto jednou ze současných nejslavnějších vokál- la) a pravidelného hosta festivalu, Symfonického orchestru ních skupin svého druhu, a to New York Voices z USA, kte- Českého rozhlasu, jejž dirigoval španělský dirigent Manuel rou nyní tvoří dvojice mužů a dvojice žen: Darmon Meader, Hernandez Silva. Mnohotvárná a temperamentní hudba se Peter Eldridge, Kim Nazarian a Lauren Kinhan (posled- toho večera díky svému umístění linula celým městem, jehož ně jmenovaná tu působí až od roku 1992, ostatní jsou zaklá- obyvatelé i návštěvníci se navíc potěšili atraktivními světel- dajícími členy). Doprovodná instrumentální skupina sestá- nými efekty a ohňostrojem. vá z klavíru (zdůrazníme, že velice invenčního), baskytary a bicích. Skupina, založená právě před dvaceti lety, spolupra- New York Voices cuje s big bandy, velmi frekventovaně nahrává a koncertuje po celém světě a její členové také pedagogicky působí. Vůbec se nebrání s jazzem spřízněným i vzdálenějším oblastem jako rythm and blues, už zmíněný pop a zejména brazilská hudba. To všechno, včetně výběru z dnes už klasického swingo- vého repertoáru prezentovala v Českém Krumlově v nepře-

Foto Libor Sváček Foto tržitém jedenapůlhodinovém bloku. Výkon pěveckého kvarteta je naprosto vyrovnaný rytmicky, intonačně i výrazově, ovšem tam, kde je to vhodné, okamžitě probleskne indivi- duálně osobitá invence. Homofonně akordické bloky jsou neodolatelné. Koncertu dominoval výkon D. Meadera, jenž se zároveň projevil jako zdatný tenorsaxofonista, obdobně i P. Eldridge jako klavírista. Českokrumlovské vystoupení amerických jazzových vokalistů nejenže oživilo vzpomínku na podmanivou éru swingu, ale i názorně upozornilo na vývojově slibnou perspektivu nových stylových proudů. festivaly, koncerty

koncert se uskutečnil v Maškarním sále (24. 8.) a jeho prota- gonistou byl Slovenský komorní orchestr v čele s nástupcem Bohdana Warchala, jenž – před málem půl stoletím (1960) – tento znamenitý kolektiv založil, houslistou a uměleckým vedoucím Ewaldem Danelem. První polovina večera se ode- Foto Libor Sváček Foto hrála ve znamení Antonia Vivaldiho. Začala jeho notoric- ky známým a donekonečna obehrávaným cyklem Čtvero ročních dob. Jaké však bylo naše překvapení – hra orchestru se vyznačovala dokonalými nástupy a perfektní intona- cí, svěžím tempem, spontánní virtuozitou v sólech a hlavně osobitým temperamentem vyváženým nutnou kázní souhry. Takhle by se dal ostatně charakterizovat celý večer. Skuteč- ným překvapením však byl druhý blok programu ještě před přestávkou, když Vivaldiho vystřídalo Beatles-Concerto ve stylu Vivaldiho současného slovenského skladatele Petera Breinera (1957) žijícího v Kanadě. Právě ona bezprostřed- Gabriela Demeterová a Pavel Steidl se představili v Maškarním sále. ní návaznost na Vivaldiho poukázala na autorův humor a dovednost. To znamená: dokonalou, barevně vynaléza- Pavel Steidl a Gabriela Demeterová vou instrumentaci, zužitkování Vivaldiho stylově osobitých Kytarista Pavel Steidl již patří ke stálicím českokrumlov- „manýr“ spolu s jejich dotvořením, a to i interpretačním ských festivalových programů. Tentokrát jeho partnerkou – včetně humorné nadsázky a příslovečného temperamentu. ovšem s výrazným podílem – byla houslistka Gabriela Deme- Publikum bylo unešeno, potlesk následoval po každé větě. terová. Jejich společný koncert se konal v zámeckém Maš- Druhá polovina programu nás „vrátila“ zpět do světa váž- karním sále (8. 8.) a jeho program byl hutný, pestrobarevný né hudby rudimentární suitou Dětem Bély Bartóka, zasně- a poučný. Už úvodní Sonáta G dur pro housle a basso conti- ným Adagiem (psaným pro smyčcový orchestr, ale často slý- nuo pozdně barokního českého skladatele Václava Vodičky chaným v kvartetní podobě) Samuela Barbera a na závěr odkryla poutavé stránky stylové interpretace. Nehledě na úchvatnou Prostou symfonií (Simple Symphony) Benjami- propracovaný kytarový doprovod, který maximálně využil na Brittena. Není divu, že SKO musel přidávat, mimo jiné možností dané bassem continuem, bylo to právě subtilní i další čísla Breinerovy „Beatlesárny“. podání houslového partu, hlavně ve frázích „ze ztracena do ztracena“. Gabriele Demeterové pak patřil Nicolo Pagani- Závěr na Otáčivém hledišti ni v sólových Capricciích č. 20 a 24 a prvním čísle z jeho Skutečně úchvatnou atmosféru poskytla festivalová drama- Sonate di Centone s původním doprovodem. Sólové sklad- turgie závěrečným koncertem letošního ročníku, a to v pro- by zaujaly především kontrastním dynamismem zvýrazně- slulém Otáčivém hledišti umístěném na samém konci par- ným smykovou i pasážovou bravurou (to vše bez intonační- kového a zahradního areálu českokrumlovského zámku ho zakolísání), které za přispění spontánní agogiky a gra- (25. 8.). Připomeňme, že Otáčivé hlediště bylo letos v dosa- dace pěkně ozvláštnily i jednoduchou fakturu oblíbených vadním festivalovém dění využito poprvé. S umístěním do Centone. Nemohlo být názornějšího příkladu, jak z banality parkového prostředí s původní architekturou, vzrostlými učinit skutečnou „záležitost“, a to Steidlovým Paganiniho stromy, s rozevlátými tanečními kreacemi dvou účinkujících Valčíkem. Kouzlo přímo nadčasově půvabného kytarového párů, vynalézavým osvětlením a režií si návštěvníci mohli aranžmá své doby odkrylo Quintetto de Mozart, kde původ- odnést dojem skutečné show. Hlavní pozornost však byla ní skladbu W. A. Mozarta upravil pro housle a kytaru jeden právem soustředěna na interpretační výkony, především pak z klasiků kytarové hry Ferdinando Carulli. Vedle zpěvnosti zahraničních vokálních sólistů. V programu jednoznačně kytary housle směřovaly k subtilnosti. Překvapením večera převažoval veristický repertoár (G. Verdi, G. Puccini), těs- měla být Sonata Berounka River for violin and guitar Carla ně za ním hudebně-dramatická tvorba romantická (J. Oﬀ en- Domeniconiho (1947). Autor byl osobně přítomen a mohl se bach, L. Delibes, G. Bizet) a uprostřed večera zazněla árie radovat z provedení své takřka čtvrthodinové skladby, která o měsíčku z Rusalky A. Dvořáka provedená česky. Kromě v podstatě tradiční kompoziční sazbě (s hutným kytarovým sólových árií jsme vyslechli velice působivé dvojzpěvy v růz- partem) a lehce vyprávěcí a kantabilní koncepci (C. Domeni- ných kombinacích a v závěru dokonce trojzpěv. Těžko říci, coni je v Čechách častým hostem a Berounku má rád) zejmé- kterému ze sólistů přisoudit dominantní úlohu. Jejich výko- na svou druhou částí přinesla oživení a vzruch. Tři dua pro ny byly natolik vyrovnané a vzájemně osobitě odstíněné, že housle a kytaru vynikající kytarové autorky Jany Obrovské se to snad ani nedá. Sopranistka Jeanine ames z USA jsou velice poetickými, interpretačně tentokrát výborně tlu- v posledním desetiletí a zejména v posledních čtyřech letech močenými miniaturami. K uctění letošního 20. výročí autor- zažívá prudký vzestup své kariéry na operních scénách po čina úmrtí dozajista směřovalo i uvedení Hommage a Jana celém světě. Věnuje se pochopitelně hlavně operní tvorbě, Obrovská pro sólovou kytaru, jejímž autorem je právě Pavel ale účinkuje také v provedení děl kantátových a úspěchy sklí- Steidl, vyjadřující se – tak jako v tomto případě – v rozměr- zí i v oblasti novodobého hudebně-dramatického repertoá- nějších a poutavých plochách, zde konkrétně od meditativ- ru. Na galakoncertu v Českém Krumlově oslnila přísloveč- nosti až k rokenrolu, s vnitřními kontrasty, včetně orientální ně znělým stříbřitým hlasem s krásnou vysokou polohou, inspirace a těžko dosažitelné virtuozity. V nenuceně plynou- volně plynoucí kantabilitou a nenuceným projevem zjevují- cí virtuozitě byly podány i dva kytarové kusy Astora Piaz- cím žádoucí dramatický talent. Kanadská mezzosopranistka zolly (1921–1992), autora argentinského původu, Cafe 1930 Annamaria Popescu je spjatá – kromě celosvětové působ- a Nightclub 1960, inspirované kavárenskou hudbou a styli- nosti – především s milánskou operou Teatro alla Scalla ve začně jdoucí až k popu. Závěrem zdůrazníme, že výkon Pav- ztvárnění romantického repertoáru, který jí asi nejvíce kon- la Steidla doslova překonává možnosti kytary. venuje. Disponuje nejen technickou zdatností, ale i komor- ně laděnou lyrickou vřelostí s osobitě výrazným zabarve- Slovenský komorní orchestr ním. Speciﬁ ckou a jedinečnou kapitolu ovšem znamenalo Závěr festivalu, podobně jako jeho začátek, se odehrál ve vystoupení tenoristy Allana Glassmana, manžela J. ames. znamení lákavé, leč umělecky hodnotné show. Předposlední Je jednoznačně jasným dramatickým tenorem, obdařeným festivaly, koncerty

Annamaria Popescu a Jeanine ames vystoupili v rámci operního galakoncertu na Otáčivém hledišti. Foto Libor Sváček Foto kovově průraznou znělostí s úchvatnými výškami. Svou kan- Elišky Západočeský symfonický orchestr, jako sólistka se tilénou dovede skloubit aspekt hrdinský i lyrický a vládne představila Ewa Poblocká z Polska v Chopinově Koncertu neselhávající technikou. Jeho projev je postaven na zkuše- pro klavír a orchestr f moll, op. 21. Tato umělkyně vystoupi- nostech nabytých ve stylově rozmanitém a širokém repertoá- la v Mariánských Lázních už v roce 1980 a 1987, do zápa- rovém spektru. Rovněž podíl dirigenta a orchestru byl nepře- dočeského lázeňského letoviska se tudíž vrátila po dvace- hlédnutelný a nepřeslechnutelný. Dirigent Gottfried Rabl ti letech. Jak uvedl předseda české Chopinovy společnosti z Rakouska potvrdil, že je zkušeným interpretem hudebně a prezident Chopinova festivalu prof. Ivan Klánský, „Cho- dramatických a vokálních žánrů, pohotově těžícím z kombi- pin Ewy Poblocké je zpěvný, hrdý, bez zbytečné melancholie nace vokálních a instrumentálních interpretů v dané konste- a sentimentu tak, jak se dnes v Polsku Chopin hraje. Pianist- laci. Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod jeho vede- ka je technicky naprosto neomylná a umí svým pojetím strh- ním spolehlivě udržel vysoký standard několikerých svých nout publikum“. Po ukončení zahajovacího koncertu byly za letošních festivalových vystoupení. Závěrečný ohňostroj co zvuků festivalových fanfár položeny věnce a kytice u Chopi- do tvarového efektu, barevné pestrosti a celkové sladěnosti nova pomníku a hudební fontána zahrála Chopinovo Ron- znamenal velkolepou tečku za 16. ročníkem mezinárodního do alla Krakowiak. hudebního festivalu v Českém Krumlově 2007. • Na nedělním recitálu (19. 8.) se představil německý pianista Wolfgang Manz. Tento umělec střední generace je profesorem klavírní hry na norimberské Vysoké hudební škole. V mládí studoval u českého pedagoga Drahomíra Tomana. chopinova hudba Svůj recitál věnoval Fryderyku Chopinovi a Claudu Debus- symu. Ve svém pojetí se snažil najít společnou řeč těchto u pramen% autorů. Po famózně zahrané skladbě Ostrov radosti Clauda Mariánské Lázně, Společenský dům Casino, Debussyho jej publikum odměnilo dlouhotrvajícím potles- Městské divadlo, Zámek Kynžvart, kem. Umělec přidával Nocturna a drobné skladby Frydery- ka Chopina. Hotel Esplanade V pondělí 20. 8. předložil festival svým návštěvníkům klavír- Ivan Ruml ní recitál rakouského, jedenadvacetiletého pianisty Ingolfa Wundera. Do první části zařadil největší Lisztovo klavírní Letošní Chopinův festival v Mariánských Lázních, jehož dílo – rozlehlou Sonátu h moll. Druhou půli pak věnoval Fry- 48. ročník se konal od 18. do 25. 8., nabídl svým návštěv- deryku Chopinovi. Ingolf Wunder je zřejmě jedním z největ- níkům tři orchestrální koncerty, řadu klavírních recitálů, ších evropských klavírních talentů a jeho samorostlá, někdy výstav a doprovodných akcí. až exaltovaná interpretace strhává publikum, ale u odborné Na zahajovacím koncertu v mariánskolázeňském Casi- kritiky může i narazit. Wunder je jednoznačně pianisticky nu, jemuž byl rovněž přítomen velvyslanec Polské repub- dokonale vybaven, může hrát nejobtížnější pasáže v libovol- liky v ČR Jan Pastwa, účinkoval pod taktovkou Radomila ných tempech a využívá extrémních poloh hudebního vyjád- festivaly, koncerty

ření: na jedné straně klidných, zamyšlených tónů, kde půso- chopinovském nebi. „Jeho hra je ohňostrojem nápadů, barev bí jak vyzrálý zkušený umělec, na straně druhé enormně a technických fi nes. Už dlouho jsem se při koncertu tolik nepo- rychlých temp, která jsou na hranici srozumitelnosti. Až se bavil a nepotěšil“. Publikum bylo doslova elektrizováno. Wunderovi podaří najít i střední polohu interpretace, bude Předposlední den 48. ročníku Chopinova festivalu nabídl z něj jistě špičkový, světový pianista. Byl to jeden z nejzají- svým návštěvníkům klavírní recitál ruské pianistky Ann- mavějších festivalových výkonů posledních let. ny Zassimové v mariánskolázeňském divadle a nokturno V úterý 21. 8. nabídl Chopinův festival svým posluchačům mužského vokálního souboru Gentlemen Singers na zám- klavírní recitál fi nského pianisty Paavali Jumpanena, žá- ku Kynžvart. „Zassimová zahrála svůj chopinovský program ka slavného chopinisty Krystiana Zimermana. Do svého s velkou technickou erudicí, krásným úhozem a na svůj věk koncertu v Městském divadle zařadil k Chopinovi ještě díla vytříbeným názorem na chopinovskou interpretaci. Jsem si Beethovena a soudobého fi nského skladatele Lauriho Kilpiő. jist, že Zassimová záhy dosáhne pevné pozice mezi světový- Jumpanenův interpretační výkon prezentuje velmi solidní- mi chopinisty“, konstatoval prof. Ivan Klánský ho, technicky naprosto dokonalého Chopina. Byl zde doce- Vokální soubor Gentlemen Singers se sídlem v Hradci Krá- la zřetelně vidět rukopis jeho učitele Krystiana Zimerma- lové byl založen absolventy chlapeckého sboru Boni pueri. na. Posluchače zaujala i novinka fi nského autora „Strata“, Na zámku Kynžvart předvedl repertoár zahrnující renesanč- která byla zpestřením recitálu, protože jinak tento roman- ní polyfonii, romantickou a soudobou tvorbu, indické rágy ticky zaměřený festival posluchačům příliš soudobé hudby i lidové písně z Čech, Moravy a Slovenska, jakož i americké nenabízí. Jumpanen se publiku za potlesk odvděčil skladbou spirituály. Mladí zpěváci propojili profesionální interpretaci z díla fi nského klasika Jeana Sibelia. se zajímavou choreografi í a průvodním slovem. Vystoupení Pod taktovkou Ondřeje Kukala se ve středu 22. 8. předsta- se setkalo s živou odezvou publika. vila ve společenském domě Casino Pražská komorní fi lhar- Na závěrečném koncertu (25. 8.) ve společenském domě Casi- monie, jako sólista vystoupil mladý český pianista Štěpán no vystoupila za doprovodu Západočeského symfonického Kos, který se zhostil náročného a nevděčného partu Cho- orchestru řízeného polským dirigentem Pawelem Przytoc- pinova téměř nehraného díla Rondo alla Krakowiak s pře- kým gruzínská klavíristka Irina Vardeli v Chopinově Kon- hledem zkušeného a zralého pianisty. Byl to jeden z velkých certu pro klavír a orchestr e moll, op. 11. Orchestr i sólistka zážitků festivalu. Po ovacích obecenstva přidal sólista ještě sklidily nadšené ovace. V závěru večera zazněly česká a pol- jednu Chopinovu Etudu. ská hymna i festivalová fanfára Chopinova festivalu. Na čtvrtečním klavírním recitálu (23. 8.) v Městském divad- V sobotu dopoledne se na klavírním matiné v hotelu Espla- le vystoupil francouzský pianista Jean Marc Luisada, lau- nade představila laureátka 6. mezinárodní klavírní soutěže reát Chopinovské soutěže ve Varšavě z roku 1985. Za histo- Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních 2006, nadaná rii chopinovských festivalů účinkoval v Mariánských Láz- českobudějovická rodačka Lucie Valčová. Kromě Chopino- ních letos po čtvrté. Jak uvedl předseda české Chopinovy vých skladeb přednesla i díla Ference Liszta. • společnosti prof. Ivan Klánský, Luisada je dnes hvězdou na

Ingolf Wunder posluchače nadchl. ostravské dny &''(

Foto archiv Foto ﹙festival nové hudby﹚ Ostrava, Dům kultury, Janáčkova konzervatoř, Kostel sv. Václava Antonín Matzner

Institut či jinými slovy čtrnáctidenní mezinárodní skladatel- ské kurzy a následující týdenní Festival nové hudby se kona- ly letos v druhé polovině srpna a začátkem září v Ostravě jako bienále sice teprve počtvrté, přesto je už můžeme bez nadsázky označit za podnik i ve světovém kontextu zcela ojedinělý a výjimečný. Nikde jinde se totiž v přítomné době neschází podobně vybraná společnost studentů-rezidentů, aby v těsném kontaktu se skladateli, kteří patří na tomto poli k těm nejvěhlasnějším, vytvářeli nové skladby, z nichž mnohé pak na závěrečném festivalu zazní v premiérovém provedení profesionálního symfonického tělesa – Janáčkovy ﬁ lharmonie Ostrava. Hned v úvodu lze s uspokojením konstatovat, že v této záplavě novinek nezapadly ani příspěvky jediných dvou českých účastníků: křehká imprese Micha- ely Plachké z Filasovy třídy na AMU Darovals nám pokoj a obdobně subtilní, mikrointervalovou tkání prodchnutá absolventská práce žáka Martina Smolky z brněnské JAMU Františka Chaloupky An Ancient Caligraphy. Kvůli nutně limitovanému počtu rezidentů ostravského institutu v něm nezřídka usilují o opakovanou účast čet- ní mladí aktéři skladatelského řemesla, z nichž mnozí jsou absolventy a dokonce dnes už také pedagogy prestižních svě- tových hudebních škol a univerzit, mající na svém kontě zkušenosti z podobných zahraničních kurzů včetně vyhlá- šeného Darmstadtu pod vedením pedagogů formátu tře- ba Louise Andriessena (v Ostravě přednášel minule) nebo Foto archiv Foto

Dirigent Peter Rundel a sopranistka Martha Cluver v jednoaktové opeře Mortona Feldmana Neither

Pierra Bouleze. Průměrný věk frekventantů je odhadem 28 kojarním projektu „Hudba v prostoru“, spojeným s památ- let (dvěma nejmladším bylo 23, nejstarší – britská sklada- ným provedením Stockhausenových Gruppen pro tři orches- telka Mary Bellamy a její švédský kolega Mika Pelo – jsou try. Průběžné doteky tělesa s neobvyklým, vesměs technicky šestatřicetiletí). mimořádně náročným materiálem se promítly do jeho fl e- K tradiční sestavě lektorského sboru v čele s iniciátorem xibility a čím dál rostoucí kvality provedení nových skladeb, celé akce Petrem Kotíkem (poslední žijící člen zakladatel- byť v prostředním z jeho tří koncertů si i Janáčkova fi lhar- ské čtyřky Cageovy newyorské školy Christian Wolff a další monie vybrala snad povinnou daň menší koncentrace. Cen- Američané Alvin Lucier a Phil Niblock) přibyli letos nově ným vkladem byla ovšem také účast nových dirigentských mj. asi nejfrekventovanější skladatelka současnosti, v Paříži osobností s bohatými zkušenostmi v provozování soudobé žijící Finka Kaija Saariaho, černý otec chicagské avantgar- hudby: Němce Rolanda Kluttiga a Holanďana Petera Run- dy, sedmasedmdesátiletý vynikající improvizující klavírista dela, s nimiž čestně držel krok i náš Ondřej Vrabec, čerstvý a skladatel Muhal Richard Abrams, jeho o čtyři roky mladší absolvent katedry dirigování pražské AMU a jinak sólohor- krajan, účastník památného prvního festivalu hnutí Fluxus nista České fi lharmonie. ve Wiesbadenu v roce 1962 Ben Patterson, v Berlíně tvoří- Pokud jde o kolektivní interpretační výkony, nelze ovšem cí kanadská skladatelka Chiyoko Szlavnics, ale také domá- opomenout ani Ostravskou bandu, dnes už stabilizovaný cí Miroslav Srnka. Od něho zazněla na festivalu i pro tento mezinárodní ansámbl proměnlivého obsazení, vzniklý pří- účel objednaná nová skladba Reservoirs, zařazená do pro- mo v lůně tohoto podniku, který se v květnu představil také gramu příštího ročníku Pražského jara. Cílem ostravské v newyorské Carnegie Hall a uslyšíme ho rovněž na příš- tvůrčí dílny není přitom vyučování v obvyklém slova smys- tím Pražském jaru. Další zde pravidelně vystupující těle- lu, nýbrž vytváření inspirujícího prostředí, v němž se navzá- so Melos Ethos Ensemble z Bratislavy snad vinou výměny jem prolínají ideje a nejrůznější aktivity všech zúčastněných hráčského kádru podalo letos zejména ve známých a z minu- (tedy lektorů i studentů). Kotík coby spiritus rector celého losti zažitých skladbách (Rychlíkovy Relazioni nebo Kotíkův podniku využil zkušeností z někdejšího Cageova pedagogic- Kontrapunkt II, obou z roku 1963) o poznání méně přesvěd- kého působení na Black Mountain College, kde už začát- čivé výkony. Zjevením bylo naopak vystoupení FLUX Quar- kem padesátých let společně s Cunninghamem, Rauschen- teta z New Yorku, v každém ohledu srovnatelného s kvalita- bergem, Davidem Tudorem a studenty vytvořili navzájem mi proslulého kvarteta Arditti a přitom se zřetelným indi- propojenou komunitu a především uvedl v Ostravě v život viduálním vkladem. jeho osobní radu při plánovaném projektu nové hudební ško- Mimořádných sólistických výkonů bylo tentokráte tolik, ly: „Určitě se postarej o to, abyste měli dobré společné stravo- že je lze pojednat jen mezerovitě a vyloženě telegrafi cky. vání“. Ostravské tři týdny nové hudby jsou tudíž vyplněné Křišťálově čistým, téměř andělsky znějícím rovným soprá- nejenom přednáškami a koncerty, ale zahrnují také společné nem upoutala protagonistka jednoaktové, v tuzemsku pre- snídaně, obědy a večeře, protkané nekonečnými diskusemi. miérované opery Mortona Feldmana na text Samuela Bec- Pro domácí a to zdaleka nejenom místní hudební život ketta Neither americká pěvkyně Martha Cluver. Obdobně patří k nejcennějším přínosům akce dlouhodobé kontak- intonačně bezchybným projevem bez vibrata zaujali v para- ty s Janáčkovou fi lharmonií, spolupracující s Kotíkem už lelních dvojhlasech Kotíkova příznačně dlouhého zhudeb- od roku 1997 na jeho Festivalu výjimečných délek a pražs- nění jedné univerzitní přednášky amerického vizionáře R. Foto archiv Foto

Sopranistka Gayla Morgan se na koncertě v kostele sv. Václava představila skladbou Petra Kotíka.

Buckminstera Fullera její krajané, sopranistka Gayla Mor- Spíše rozpačitě vyzněla panelová diskuse na slibné téma gan a kontratenorista Steven Fox. Objevem pro nás byli také „Nová hudba v Praze 1959–64“. Žijící účastnící a aktéři další Američan Charles Curtis zvláště ve Feldmanově vio- tohoto dění – Kotík, Marek Kopelent, až z Kanady „on- loncellovém koncertu a belgický klavírista Daan Vandevalle line“ připojený Rudolf Komorous a slovenský exilový skla- v dramaturgicky netradičním nočním recitálu. Mezi těmito datel Peter Kolman – v ní přítomným mladým účastníkům, špičkovými výkony se neztratili ani dva domácí sólisté, hobo- kteří sami nebyli jeho pamětníky, nastavili poněkud křivé jista Vilém Veverka ve skladbě Einklang italského skladatele zrcadlo, zachycující jen výseč těchto událostí a mnohé tak Luka Lombardiho a na závěrečném koncertu s Janáčkovou zůstalo nevyřčeno. O to víc by zřejmě stálo za to, se k této fi lharmonií houslistka Hana Kotková strhujícím předne- době a tematice vrátit a přiblížit ji současným generacím sem podmanivého koncertu György Ligetiho, srovnatelným také z jiných úhlů pohledu. s referenční nahrávkou jeho původního interpreta Saschky Nakonec ještě stručná historická douška pro ty, kterým zůstá- Gawriloff a s Boulezem a Ensemble InterContemporain. vá rozum stát nad tím, že dějištěm podobně velkorysé akce Novinkou letošních dnů byl koncert duchovní hudby, umís- je Ostrava. Právě zde se totiž odehrávaly v minulosti někte- těný do nově zrekonstruovaného nejstaršího ostravského ré nepřehlédnutelné události v domácích dějinách novodobé chrámového prostoru – kostela sv. Václava. Zcela zaplně- hudby. Od doby, kdy v roce 1927 stanul v čele tamní opery ný interiér se rozezněl zvláštní směsicí skladeb od Eccle- nový šéf Jaroslav Vogel, účinkovali na jeho osobní pozvání sie Hildegardy von Bingen z 12. století až po premiéry letos s jejím orchestrem např. Hindemith, Proko ev a Stravinskij vzniklých skladeb Phila Niblocka a ve Státech působícího (na sklonku ledna 1932 s ním hrál jako sólista své Capriccio slovenského rezidenta Juraje Kojse. Na jejich provedení se a na stejném večeru se uskutečnila československá premié- mj. podílel další z ansámblových výhonků institutu, ženské ra Žalmové symfonie). Začátkem 60. let plodně navázal na vokální Kvarteto sv. Vavřince a místní smíšený sbor Can- tuto éru Václav Jiráček, provozující nejenom aktuální novin- ticum Ostrava. Jeho ukrajinský sbormistr Jurij Galatěnko ky českých autorů Jarmila Burghausera nebo Jana Klusáka, (současný šéf sboru Národního divadla moravskoslezského) ale také s odstupem pouhého roku od světové premiéry uve- se nadto uplatnil také jako recitátor středověké sekvence dl první domácí provedení Lutosławského Benátských her. podle Hermannia Contractuse, která posloužila za texto- Konečně o dva roky poté byla Ostrava vedle Prahy jediným vý obsah uhrančivé 3. symfonie loni zesnulé Šostakovičovy českým městem, kde vystoupil John Cage s taneční skupinou odchovankyně Galiny Ustvolské z roku 1983. Merce Cunninghama a rozšířenou sestavou souboru Musica Událostí úplně jiného druhu byla happeningová performan- Viva Pragensis. Už tehdy byl u toho také Petr Kotík a možná ce zvukových objektů, ale také pohybových aktivit z dílny i z toho pramenila jeho pozdější spolupráce s tamní Janáč- stěžejních aktérů vzpomenutého hnutí Fluxus. Vedle Bena kovou fi lharmonií a posléze i myšlenka na založení Institutu Pattersona, který na závěr dobře mířeným úderem rozbil a Festivalu nové hudby právě v Ostravě. • housle o hlavu Petra Kotíka (naštěstí chráněnou obina- dly a přilbou) a samotných studentů, strhl na sebe největší pozornost všeuměl Milan Knížák zvláště decibelovou hla- dinou své obnovené Zlomené hudby z roku 1964, před níž posluchači střemhlav utíkali ze sálu. festivaly, koncerty

V podobném duchu proběhly i tři další koncerty 22., 24. a 25. 8. Pražskému publiku se na schodech Obecního domu představili nejprve Gentleman Singers, dále duo Kateřina Stupková – saxofon a Markéta Mazourová – bicí a na závě- rečném koncertu Bambini di Praga se sbormistryní Blan- kou Kulínskou. V programu souboru Gentlemen Singers zaujala soudobá skladba Jana Vičara Gorale, zajímavým způ- sobem inspirovaná folklorem. Atraktivní bylo i vystoupení dvojice Kateřiny Stupkové a Markéty Mazourové s řadou klasických úprav pro saxofon a bicí, včetně působivé střed- ní věty z kytarového koncertu Sylvie Bodorové – Canzonetta dámore. Koncert souboru Bambini di Praga potvrdil jejich vynikající úroveň a patřil k nejlepším zážitkům festivalu. V úterý 21. 8. se festivalový koncert přesunul do Španělské synagogy. Vystoupil zde Talichův komorní orchestr (umělec- ký vedoucí Jan Talich) a jako sólistka se představila Hele- na Jiříkovská. Orchestr hrál velmi soustředěně, v úvodní Sukově Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave doká- zal skladbu přesvědčivě vygradovat. V Bachově Houslovém koncertu E dur, BWV 1042 hrála Helena Jiříkovská stylově a přitom dostatečně eruptivně. Svoji hrou dokázala aktivovat k rozzářenému výkonu i celý orchestr. I Janáčkovu Suitu pro orchestr hrál Talichův komor- ní orchestr velmi přesně a koncentrovaně. Na závěr koncertu zazněly efektní Bartókovy Rumunské tance, jejichž folk- lorní inspirace a plnokrevné podání zapůsobilo na publikum tak, že si vynutilo opakování jednoho z těchto tanců. V rámci festivalu se konal i jeden orchestrální koncert v Rudol- fi nu (23. 8.). Hrála Filharmonie Hradec Králové, dirigoval Zbyněk Müller. Jeho centrem byl Berliozův Koncert pro vio- Foto archiv Foto lu a orchestr Harold v Itálii. Sólový part přednesla skutečně Jitka Hosprová okouzlila svým výkonem v Berliozově Koncertu pro violu a orchestr ve velkém stylu Jitka Hosprová. Její tón byl kultivovaný, až Harold v Itálii. sametově měkký, ale přitom dostatečně sonorní. Jitka Hos- prová dala ve svém výkladu náročnému sólovému partu dostatek poetičnosti a zároveň nikdy neztratila potřebný energický náboj. Na začátku koncertu zazněl Dvořákův Slovanský tanec pražské hudební slavnosti č. 1, po přestávce Beethovenova Symfonie č. 7 A dur. Dirigent jako by nenašel zcela přesný způsob, jak zkoordinovat velmi – letos již potvrté dobře vybavený orchestr do výsledné souhry a zřejmě z ner- Praha, Obecní dům, Rudolfi num, vozity začal dávat přednost nadbytečné zvukové síle. I to se Španělská synagoga někdy může stát, výsledný dojem z koncertu i z celého festivalu však tato drobná vada na kráse, nemohla narušit. • Milan Kudlák Ve dnech 20. – 25. srpna se letos již počtvrté konal v Praze leila josefowicz festival Pražské hudební slavnosti. O smyslu těchto koncer- tů na konci léta napsal zakladatel a umělecký ředitel celé a eská filharmonie akce Ilja Šmíd: Praha, Rudolfi num „…Letošní Pražské hudební slavnosti mají několik zvláštnos- tí. Spojují prožitek z klasické hudby s doteky jiných žánrů Miloš Pokora – zejména jazzu a folkloru. Představují se zde mladí umělci, kteří sebevědomě míří k nejvyšším metám své umělecké kari- Není pochyb o tom, že mimořádný koncert České fi lhar- éry… Festival přináší radost nejen návštěvníkům Prahy, ale monie pod taktovkou Zdeňka Mácala (Dvořákova síň, – s každým rokem stále více a více – i obyvatelům českého 31. 8.), zamýšlený jako prolog sezony 2007/8, byl koncipo- hlavního města…“ ván výhradně beethovenovsky nejen vzhledem k výročí skla- Hned úvodní koncert festivalu 20. 8. ukázal, jak se jeho dra- datelova úmrtí (180 let), ale – se správnou dávkou ambicí maturgie vyvíjí a dynamizuje. Na koncertu, který začínal už – také vzhledem k nezastupitelnému významu tohoto génia v 18.00, se představil Epoque Quartet (Martin Válek, Vla- pro celý vývoj světového umění. Tím spíš jsem od zúčastně- dimír Klánský, Vladimír Kroupa a Vít Petrášek). Soubor ných aktérů očekával o poznání větší koncentraci, než jaké zahrál skvělým způsobem Dvořákův Smyčcový kvartet č. 12 se tentokrát repertoárovým dominantám dostalo. K Beetho- F dur „Americký“, a pokračoval skladbami Olivera Nelso- venově předehře Coriolanus nastoupili fi lharmonici ve vel- na, Davida Balakrishnana a Pata Methenyho, tedy tvorbou kém obsazení, a přesto neměly vstupní akordické šlehy tak inspirovanou jazzem a rockem. Koncert se navíc, tak jako omračující sílu, jak jsme u velkých orchestrů zvyklí. Tref- všechny další v tomto prostoru a čase, nekonal v tradičních ně akcentované hlavní unisonové téma už mělo elektrizující prostorách Obecního domu, ale na schodech ve foyer. Náv- tah, kontrastní téma houslí, k němuž se postupně přidávají štěvníci buď seděli na schodech nebo mohli stát. Výsledkem dřeva, znělo jímavě vláčně, nicméně další průběh provede- byla příjemná kontaktní atmosféra s množstvím turistů, ale ní této předehry jako by sklouzával ke stereotypu a výrazové i mladých domácích návštěvníků. Jistě dobrý nápad a jedna plochosti. Snad nejrušivější moment jsem pociťoval v málo z možností, jak „de-formalizovat“ poslech tzv. vážné hudby diferencované dynamice (crescendové gradace začínaly z pří- a navíc „oživit“ tradiční pražské architektonické památky. liš vysoké dynamické hladiny) a vůbec v málo detailním roz- festivaly, koncerty krytí onoho efektu, který plyne z kontrastu mezi jednotlivý- mi částicemi tohoto dynamického pásma hudby. I potlesk, fagoty okouzlily který po tomto repertoárovém čísle následoval, mi připadal, jako by dozněla nějaká předehra na rozehrání, a ne Beetho- bertramku venův Coriolanus. V podání Beethovenovy 1. symfonie bylo Praha, Bertramka znamenitých momentů víc, ale jako celek ani toto provede- Zdeněk Šesták ní nesvědčilo o očekávaném hráčském zápalu. Báječně měk- ce, v čistých prosvětlených barvách a hlavně vzácně zpěvně Pražská fagotová škola má v hudebním světě velmi dobré ba vyzněla fi lharmonikům pod Mácalovým vedením introduk- vynikající renomé, reprezentované jmény takových pedago- ce a v mistrovském tempovém plánu byl vystižen i hlavní díl gů, jako byli Karel Bidlo a Karel Pivoňka a jakými jsou v sou- 1. věty. V dalších fázích se však kromě opětovně podceněného časné době František Herman a Jiří Seidel. Předávání zku- efektu dynamické plasticity začala projevovat i nedostatečná šeností a vedení k dokonalosti v ovládání krásného nástroje koncentrace na funkci dechů – to, co si představujeme pod na nejvyšší možné úrovni pokračuje. To jsme zažili na letním termínem „beethovenovský orchestr“, a co žádný skladatel koncertu v prostředí pražské Bertramky. nedovedl napodobit, se hlavně v prováděcí části ze zvukové V tomto Mozartem posvěceném prostředí se 18. 8. před- výslednice vytrácelo. Podobně bychom – vzhledem k potla- stavil nedávno seskupený fagotový ansámbl, nesoucí jmé- čené roli dechové harmonie – mohli hovořit i o Larghettu no Prague Basoon Band, tvořený absolventy AMU Václa- 2. věty, jehož hlavní téma Mácal v trefně zvoleném tempu vem Vonáškem, Martinem Petrákem, Radkem Dostálem skvěle pointoval, ale kde zůstalo zejména v 2. dílu (počínaje a Václavem Fürbachem, jehož však tentokrát musel zastou- modulací c moll do Des dur), v němž mají dřeva důležitá sfor- pit Lukáš Svoboda. Komorní soubor tohoto druhu, sdružují- zata, po zvukové stránce leccos nevystiženo. V triu Scherza si cí nástroje, jimž je blízká spíše hlubší zvuková poloha, u nás mohli fi lharmonici dát více záležet na tónové prosvětlenosti v Praze dosud neexistoval. Fagotisté se k podobným účelům – housle ve své osminové pasážové fi guraci zněly nepříjemně scházeli spíše ojediněle, nešlo však nikdy o soustavnou a cíle- slitě – a teprve fi nále vyznělo na standardní úrovni. vědomou uměleckou práci. Proto je nutno uvítat iniciativu V druhé půli večer gradoval Beethovenovým Houslovým Václava Vonáška, vítěze fagotové soutěže Pražského jara. koncertem D dur. Světoznámá houslistka Leila Josefowicz, Původních skladeb pro takové nástrojové seskupení je ovšem kanadská rodačka z polsko-anglické rodiny, školená v USA, asi prozatím poskrovnu a spíše se to týká po výtce skladeb která se představila v Praze už před čtyřmi lety, dokazova- soudobějších (Proko ev, Hába), proto je nutno dramatur- la, že je daleko víc než pasivním tlumočníkem velkých děl. gicky sahat k nejrůznějším adaptacím. Tak tomu bylo i na Z jejího projevu vyzařovala fantazie a silný osobnostní náboj. tomto koncertě, v jehož první polovině zazněly úpravy árií Bylo znát, že chápe Beethovena z pohledu hudebnice zasvě- z Rossiniho Lazebníka sevillského, Mozartova Divertimen- cené do tajemství soudobého kompozičního projevu – odtud ta B dur, určeného původně třem basetovým rohům, a směs onen jedinečný nadhled spojený s přetavením interpretova- z Mozartových oper Kouzelná fl étna a Figarova svatba. Jed- ného díla do podoby, s níž se ztotožňuje a do níž nás dokáže novětý Kvartet Es dur J. N. Hummela, Mozartova žáka, byl vtáhnout. Sugestivní způsob frázování, při němž se něžnost asi také adaptací. Bylo radost poslouchat, jak si interpreti prolínala s dravostí a vynalézavě drobnokresebným frázo- s touto vyhraněnou stylovou oblastí poradili. váním, navíc umocňoval nástroj, na který hrála (Guarneri V druhé půli večera zaznělo několik pro nás neznámých skla- z roku 1724) a který se jí ozýval, jak naznačil hned její vstup datelských jmen. Komu dnes něco říká jméno fagotového vir- do 2. tématu, ve výškách s vlasovou přesností (v této intonač- tuosa a pedagoga Julia Weissenborna (1837–1888), z jehož ní jistotě mi sólistka připomínala Gidona Kremera), jem- díla jsme slyšeli výběr z Šesti skladeb pro tři fagoty. Je to hud- ně a současně nosně a navíc v akcentovaných vícehmatech ba nástrojově neobyčejně vděčná s převahou lidově tanečních naprosto přirozeně, bez jakéhokoli náznaku forze. Orchestr obrazů (polonéza, polka atd.). Větší pozornost vzbudila tří- se pod Mácalovým vedením po počátečním víceméně rutin- větá kompozice Paula Ardena-Taylora s názvem Carry on ně rozkrytém vstupu do dialogu s inspirativně hrající sólist- Bach. Jsou to tři polyfonické věty, zpracovávající na způsob kou postupně vcítil, od modulující mollové transformace 2. tématu už zněly zejména orchestrální smyčce ideálně. Prague Basoon Band – zleva Radek Dostál, Lukáš Svoboda j. h., Martin Petrák a Václav Vonášek Zajímavý okamžik přinesla kadence 1. věty, kterou si Jose- fowicz sama zkomponovala. Už její úvodní takt v podobě onoho pověstného čtyřikrát opakovaného tónu dis naznačil, že budeme svědky chromaticky zhuštěného pásma, využíva- jícího nejen lyrických, ale i dramaticky nervních momentů díla, včetně zvláštní úlohy tympánu. Pouze vyústění kadenč- ní partie mě nepřesvědčilo – jako by bylo ochuzeno o poin- tu, kterou připravil sám skladatel. V Larghettu bylo znát, že už před námi hraje inspirovaný orchestr (vláčně zpěvné Vonášková Jaroslava Foto a nádherně sladěné akordické téma), zatímco Josefowicz pokračovala ve svém pojetí, při němž byl kantabilní náboj této hudby neustále prostupován nervním vzrušením, což opět nejvýmluvněji dokumentovala rozverně pojatá kadenč- ní mezihra, přivádějící Larghetto do fi nálního Ronda. To, nasazené ve velmi rychlém tempu, vyšlo sólistce i orchestru znamenitě. Okouzlovala sólistčina nadsázka oběma smě- ry, spočívající v maximálním vychutnávání rytmické rozkoše i kantilény. Namátkou bych vzpomněl třeba na onu krátkou melodickou epizodu při souhře s fagotem v oblasti vedlejší- ho tématu, kterou dovedla houslistka náležitě prožít, nebo rozkošně vychutnané synkopy před úplným závěrem. Byl to mocný zážitek. Přídavkem chtěla udělat sólistka nadšeným posluchačům radost, ale po Beethovenovi? • festivaly, koncerty

Bachova rukopisu lidová témata. Skladatel se ovšem neod- Zatímco v Kreislerově přepisu melodie z Gluckovy opery vážil jít alespoň cestou hindemithovské slohovosti, nicméně Orfeus a Eurydika imponoval houslista měkkou, lahodnou trojice fagotů tu našla dost poloh pro uplatnění individu- a široce rozklenutou kantilénou, v rozměrné parafrázi na ální virtuózní suverenity. Závěrečná skladba Andrewa Skir- Corelliho sonátu La Folia zase s obdivuhodnou suverenitou rova Variations on A Drunkem Sailor (Co si počít s opilým zvládl mimořádně náročné virtuózní pasáže. A do třetice námořníkem) byla plná hudebního vtipu, harmonicky přece rovněž Rondo z Mozartovy Haﬀ nerovy serenády nepostrá- jen výraznějšího s lehkými názvuky na taneční atmosféru, ale dalo nic z nezbytné kreislerovské instrumentální brilance. i na chačaturjanovská bystrá allegra (Šavlový tanec). Inter- Pak již přišel na řadu originální Kreisler (Alt Wiener Tanz- preti se při tom s posluchači vzájemně evidentně dobře bavi- weissen), jehož vídeňský šarm a lehkost dokázal Monoszon li, byla to místy docela kvalitní legrace. A i toho je v hudbě zachytit s naprosto autentickou citlivostí. Závěr večera pat- zapotřebí, zvlášť když jde o uvolněnou letní náladu. řil Heifetzovu ztvárnění slavných melodií z Gershwinovy Soubor se představil v tom nejlepším světle. Hrál s chutí opery Porgy a Bess a dvěma přídavkům opět z dílny Fritze a zvládal úskalí skladeb na vysoké úrovni. Jeho činnost by se Kreislera. měla stát inspirací i pro vrstevníky – mladé skladatele! • Za přesné a vnímavé spolupráce klavíristy Miroslava Seke- ry posluchači prožili ve výsostném podání Borise Monoszo- na neobyčejně příjemný večer, aniž by si vůbec uvědomovali, mistrovské housle že drobné skladby proslulých židovských houslistů jsou pro každého interpreta doslova prubířským kamenem a patří v synagoze mnohdy technicky i výrazově ke stejně náročným interpre- Praha, Španělská synagoga tačním úkolům jako leckterý velký klasický houslový koncert. • Ludvík Kašpárek

Pod titulem Fritz Kreisler a Jasha Heifetz – legendární židov- ští houslisté 20. století – představil ve Španělské synagoze (16. 8.) svůj náročný koncertní program houslista Boris Monoszon. Naplněné auditorium bylo svědkem dramaturgicky nápaditě sestaveného večera, ve kterém zazněly skladby autorů různých stylových období od baroka přes klasicis- mus až po kompozice ovlivněné jazzem v neopakovatelných a stále životných úpravách obou slavných virtuózů. Dnes již doba není podobným úpravám nakloněna, ale Kreisler 42. mezinárodní pěvecká soutěž (1875–1962) i Heifetz (1901–1987) svým výsostným uměním Antonína Dvořáka učinili mnoho pro popularizaci virtuozity i líbeznosti houslí zejména na začátku minulého století a mezi dvěma válkami, Karlovy Vary, 2.–9. 11. 2007 kdy ještě nevládl kult elektronických médií. PROGRAM SOUTĚŽE: Boris Monoszon s klavíristou Miroslavem Sekerou 2. 11. – Městské divadlo, 19:30 hod. Slavnostní zahájení soutěže – Operní koncert Účinkují: Gabriela Beňačková, Agnieszka Zwierko, Peter Dvorský, Jaro Dvorský. Karlovarský symfonický orchestr diriguje Jiří Stárek.

2. 11., Lázně I – I. kolo PÍSEŇ 3. 11. a 4. 11., Lázně I – I. kola JUNIOR a OPERA 5. 11. a 6. 11., Lázně I – II. kolo OPERA a JUNIOR 7. 11., Lázně I, 14:00–17:00 hod. – ﬁ nálové kolo PÍSEŇ 8. 11., Lázně III, 15:00–18:00 hod. – III. kola JUNIOR a OPERA s orchestrem

9.11., Grandhotel Pupp, 19:30 hod. Závěrečný koncert laureátů s orchestrem a udílením cen Karlovarský symfonický orchestr diriguje František Drs.

Odbornou porotu soutěže tvoří Peter Dvorský (předseda poroty), Gabriela Beňačková, Zlatica Livorová, Brigita Šulcová, Luděk Golat, Anatoli Gusev, Jürgen Hartﬁ el, Nikolaus Hillebrad, Young Chul Choi, Dr. Jan Králík CSc., Jiří Štrunc

Mezinárodní pěvecké centrum A. Dvořáka, o.p.s., Šmeralova 40, 360 05 Karlovy Vary tel.: 353 447 045, mobil: 602 416 183, fax: 353 447 045 E-mail: [email protected], www.mpcad.cz Foto archiv Foto Tragická opera o dvou jednáních Libreto Felice Romani

Dirigent Oliver Dohnányi Režie Bruno Berger-Gorski Scéna Daniel Dvořák Kostýmy Osmany Lafﬁ ta Sbormistr Pavel Vaněk

Sólisté Olga Makarina, Carmen Oprisanu, Valentin Prolat, Miloslav Podskalský, Stanislava Jirků, Václav Lemberk

Sbor, orchestr a balet opery Národního divadla

1. premiéra 1. listopadu 2007 v Národním divadle 2. premiéra 4. listopadu 2007 v Národním divadle

Reprízy v sezóně 2007 / 2008 6. a 13. listopadu 2007; 17. prosince 2007

Nad inscenací převzal záštitu velvyslanec Itálie v České republice J. E. Fabio Pigliapoco

Inscenace vznikla ve spolupráci s Klubem mecenášů Národního divadla TRIGA www.trigaclub.com

Inz_HudRoz_CMYK.indd 1 9/20/07 5:57:11 PM festivaly, koncerty festival theatrum kuks Kuks, Comoedien-Haus, Lapidárium, Refektář, Kostel Nejsvětější Trojice, terasa u hospitálu, barokní lékárna, Galerie vín Jiří Kopecký Foto © Y. B. Benčovi 2007 © Y. Foto

Velkoryse pojatý Šporkův komplex na Kuksu kdysi lákal zástupy šlechticů i umělců všeho druhu. Na jedné stra- ně Labe se žilo v hýřivém lázeňském tempu, druhá strana sloužila špitálu a neustále připomínala svému světské- mu protějšku: „Memento mori!“. Zámecká budova vyhořela a hospitál s Neřestmi a Ctnostmi Matyáše Bernarda Brauna dnes navštěvují turisté, kteří zabloudí do východního kout- ku Čech. Již 6. rokem se koncem srpna (23. 8.–25. 8.) Kuks vrací ke dnům své zašlé slávy díky nápadu ředitele festivalu eatrum Kuks Stanislavu Bohadlovi. Letošní ročník oživil další prostory (např. fl étnista Lukáš Vytlačil a cembalistka Štěpánka Hájková vystoupili 23. 8. v barokní lékárně) a Comoedien-Haus se na levém břehu Labe pyšnil novým portálem s vyřezávanými fauny. Východní kolonádu zaplnily fl ašky na klacíkách s texty uvnitř neboli land-artová insta- lace Bibliotheca IV. (Institute for culture resistant goods, Abbé Libansky, Barbara Zeidler). V programu, který běžně nabízí několik paralelních akcí, V opeře F. X. Brixiho Erat unum cantor bonus vystoupili (zleva) Kateřina Falcová, Jan nechyběla představení osvědčených souborů. Malé vino- Kučera a Elena Tamelová. hradské divadlo s komediemi dellárte a barokně postmo- derní Geißlers Hofcomoedianten sklidili oproti minulým listy Michaela Pospíšila a legendární taneční specialistky ročníkům živější divácký ohlas za jistější výkony. Bylo patr- Evy Kröschlové, a tak Ritornello a Chorea Historica mohli né, že se festival dostává na kvalitnější úroveň jak po strán- na nádvoří hospitálu demonstrovat, jak se v 17. a 18. století ce produkční, tak u posluchačů. Spolupráce obou hereckých bavili měšťané i šlechtici a jak asi vypadaly někdejší tance skupin na Defrainově komedii Basilisco di Bernagasso pod smrti (25. 8.). režijním vedením Lucy Cairatiho (Itálie) a Letitie Favart Propast mezi těmi, kdo si vypomáhají prvoplánovými „fíg- (Francie) dala vzniknout mistrovskému představení v šíle- ly“, a talenty, kteří se nepotřebují halit do pokřivující styli- ném tempu a s akrobatickými prvky (24. 8., začátek na tera- zace, se rozevřela i na koncertním pódiu. Uskupení LÉstro se u hospitálu, konec v Lapidáriu). S časem nemrhali ani armonico se odsuzuje k průměru výběrem repertoáru podle účinkující, když např. Geißlers Hofcomoedianten v Pfeiff e- návodu „the best of baroque“, mezzosopranistka Kristýna rových Křesťanských hodinkách shrnuli desatero do věty: Valoušková by mohla zpívat sebelépe, ale tvrdě a mecha- „Nemůžeš, nemůžeš, nemůžeš a to poslední je zakázaný!“, ani nicky pojatý cembalový doprovod Iliany Nikolové ji nikdy hlasatel Emanuel Matys, který zval na vystoupení studentů nedovolí odrazit se od země. Vrcholem sobotního odpoledne pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze s informa- se měl stát debut italského tenoristy Federika Spiny (Lapi- cí o „bohatém rozsahu vulgarismů“. A právě soubor Temus dárium, 25. 8.), za loutnistu pohotově zaskočil cembalista lamus uvedl přitažlivé scény z manželského života v čes- Filip Dvořák a zasloužil si více ovací než nervózní a nedoko- kém jazyce 18. století v čele s Intermediem o sedláku u léka- nale přeškolený barytonista. Do Galerie vín umístil Milan ře Václava Františka Kocmánka (24. 8., terasa vedle kaská- Černý výběr z díla polozapomenutého Jana Antonína Losy dového schodiště). Poctivou práci odvedli i učitelé a žáci ze z Losinthalu (23. 8.), barokní kytara zněla při jemném zvuku Základní umělecké školy Jaroměř v Opeře o komínku nakři- zřetelně. Objevně řešila svůj recitál Ivana Bilej Brouková, vo postaveném od Karla Loose (25. 8., Comoedien-Haus). jež svým lehkým svítivým sopránem konfrontovala tvorbu V takových případech mi nevadí výpadky paměti či rozvrza- Salomona a Luigi Rossiho (24. 8., Kostel Nejsvětější Tro- né housle, horší je to s aktéry, kteří přestože něco umí, do jice). Tentýž prostor rozezněl starými irskými a skotskými Kuksu přivezou umělecký koncept, jenž zapůsobí především melodiemi Michal Hronek Consort, nechyběla ani tradič- svou podivností – Frank van de Ven pantomimicky oblé- ní irská harfa ani plochý buben bodhran. Přeplněný kostel zal Braunovy Ctnosti (23. 8.), Andrea Miltnerová ohlušo- uvítal i Jiřího Stivína a výborného varhaníka Václava Uhlí- vala činely v záchvatovitém tanci smrti diváky v Galerii vín ře (25. 8.). Umění fugy Johanna Sebastiana Bacha nepat- (24. 8.). Výbornou pověst potvrdili posluchači pardubické ří ke snadno vnímatelné hudbě, přesto se Stivínovi podaři- konzervatoře, pod vedením Josefa Picka (cembalo) nacvi- lo upoutávat pozornost nenápadnými improvizačními vpá- čili výsměšnou hříčku Františka Xavera Brixiho Erat unum dy a výrazně artikulovanými tématy, kde téměř každý tón cantor bonus (24. 8., Refektář). Basový part povedeného uči- vlastnil jiné zvukové kvality! K nejlepším pořadům festivalu tele s přehledem zvládl Jan Kučera, v rolích jeho pomahačů se zařadilo i vystoupení mimořádně dobře sehraného sou- a žáků se dobře uvedly Elena Tamelová a Kateřina Falcová. boru Barocco sempre giovane, pro který jejich umělecký V Lapidáriu inscenoval Pavol Juráš, který je rozhodně lep- vedoucí Josef Krečmer vybírá náročné skladby (P. Locatel- ším výtvarníkem než režisérem, komedii v japonsky exotic- li, A. Corelli, A. Vivaldi) a neslevuje z rychlosti ve virtuózně kém stylu Georga Philippa Telemanna Pimpinone (24. 8.). pojatých allegrových větách. Studenty brněnské Janáčkovy akademie múzických umění Genius loci jakoby na Kuksu sám soudil ty, kteří zneužívají Andreje Beneše (přirozený bas buff o) a Michaelu Jančaři- vzácný prostor, a ty, kteří mu něco přinášejí. Monumentální kovou (ostřejší soprán) od cembala vedl muzikální Ondrej Braunovy sochy andělů blažené a žalostné smrti nutí každé- Olos. Počasí přálo společnému projektu multiinstrumenta- ho k rozhovoru se svým svědomím. • festivaly, koncerty sním, i bdím doporuujeme Věra Lejsková BRNO 15. 10. 2007 Filharmonie Brno R. Ščedrin: Suita z opery Carmen Stávají se takové případy, že člověk buď na určitou dobu zka- D. Šostakovič: Symfonie č. 14 pro soprán, mení (viz pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký), nebo je Janáčkovo divadlo bas, smyčcový orchestr a bicí nástroje, uspán jako ta Šípková Růženka, event. – v moderní době 11. a 12. 10. 2007 op. 135 N. Rimskij-Korsakov: Pověst o neviditelném Sólisté: E. Jirušová-Dřízgová, M. Gurbal‘ – zpěv – je na čas unesen někam do vesmíru prostřednictvím UFO, městě Kitěži, suita DAMA DAMA a mezitím se historie posune o kus dál. Já sama ve vztahu F. Chopin: Koncert č. 2 f moll pro klavír Dirigent: Th. Kuchar k vlastní osobě si nejsem žádné z uvedených možností vědo- a orchestr, op. 21 C. Debussy: Moře, tři symfonické skici PARDUBICE ma, a přesto, aniž bych byla cokoliv zaznamenala, zřejmě Sólista: P. Kašpar – klavír (SRN) Komorní fi lharmonie Pardubice kolem mne přešly dějiny. Alespoň mně není nic známo o tom, Dirigent: P. Altrichter že by se byla „malá ale naše“ Česká republika nějak přejme- Sukova síň domu hudby novala, takže zřejmě jsem přece jen musela někdy upadnout 18. a 19. 10. 2007 5. 10. 2007 E. Grieg: Lyrická suita Slavnostní koncert ke 150. výročí úmrtí alespoň do bezvědomí, neboť: zapnu-li rádio, dovídám se, co P. I. Čajkovskij: Koncert č. 1 b moll pro klavír chrudimského rodáka Josefa Ressela se děje v Česku (třeba že tam vykolejil vlak), pustím-li televi- a orchestr, op. 23 J. Haydn: Stvoření – oratorium zi, informují mě o Česku, otevřu-li noviny, zírá na mě Česko, J. Sibelius: Symfonie č. 5 Sólisté: M. Fajtová,J. Březina, I. Hrachovec – zpěv Sólista: M. Kasík – klavír Vox Praha dokonce už jsou vydávány i mapy a reprezentační publikace Dirigent: P. Altrichter Dirigent: J. Krček s honosným názvem Česko. Mohla bych se domnívat, že se jedná o novou zemi, mně docela neznámou, ovšem je-li tam ČESKÉ BUĎEJOVICE 8. a 9. 10. 2007 jmenována Ostrava ležící na východě Česka, či Hodonín na Jihočeské divadlo J. Raff : Předehra D dur L. van Beethoven: Koncert pro klavír jihovýchodě Česka – to už mě těmi známými názvy měst při- 12. 10. 2007 a orchestr č. 4 G dur, op. 58 vádí zase zpět do mé milované České republiky, byť se samo- F. Hervé: Mam´zelle Nitouche – premiéra F. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 3 zřejmě nemohu ztotožnit s tím, že ani Ostrava ani Hodonín Hudební nastudování: M. Peschík a moll „Skotská“, op. 56 Režie: J. Kališová Sólistka: J. Čechová – klavír nezůstaly na Moravě, kam odjakživa patřily. Dirigent: L. Svárovský Kdy ovšem došlo k přejmenování tohoto státu na Česko, o tom HRADEC KRÁLOVÉ nemám nejmenšího tušení, jak říkám, patrně jsem byla v bez- Filharmonie Hradec Králové PRAHA vědomí. Přece taková věc se nedá provést ze dne na den, vždyť Česká fi lharmonie Sál Filharmonie to by muselo projít schůzí ve vládě, ba i v senátu, možná by 3. 10. 2007 Rudolfi num o tom musel (nebo alespoň měl) být uvědoměn i prostý lid, G. Verdi: Attila (opera o prologu 9. 10. 2007 případně by také mohl dostat šanci se k novému názvu vyjá- a třech dějstvích) J. H. Roman: Drottningholmská hudba dřit, i když by nakonec na jeho mínění nemusel být vůbec Moravské divadlo Olomouc pro královskou svatbu 1744 Režie: M. Tarant G. F. Händel: Concerto grosso A dur, brán zřetel. Dirigent: P. Šumník HWV 329 A jak by se vlastně měli jmenovat občané tohoto nového Čes- J. J. Agrell: Dvojkoncert pro housle a moll, ka – snad Českové (analogicky Čechy – Čechové)? To by se 11. 10. 2007 BWV 1041 S. Proko ev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 G. F. Händel: Svita z opery Radamisto, pak také muselo zpívat Česko krásné, Česko mé, anebo Býva- „Klasická“ HWV 12 li Českové statní vojáci…. Ne, z tohoto příšerného patvaru D. Kabalevskij: Violoncellový koncert č. 2 Sólisté: N. E. Spart – housle, B. Ollén – fl étna, popírajícího navíc historická území jde na mě hrůza, a jen C dur, op. 77 B. Gäfvert – cembalo doufám, že možná sním právě teď, a že se z tohoto hrůzného A. Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88 Drottningholm Barockensemble (Švédsko) • Sólista: J. Páleníček – violoncello Dirigent: A. Östman snu probudím… Dirigent A. S. Weiser Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK OLOMOUC Moravská fi lharmonie Olomouc Obecní dům 10. 10. 2007 Reduta J. Brahms: Symfonie č. 1 c moll, op. 68 4. 10. 2007 O. Messiaen: L´ Ascension, 4 symfonické W. A. Mozart: Koncertantní symfonie pro meditace housle, violu a orchestr Es dur, K 364 L. van Beethoven: Koncert pro klavír A. Bruckner: Symfonie č. 4 Es dur a orchestr č. 4 G dur, op. 58 „Romantická“ Sólista: M. Helmchen – klavír Sólisté: E. Brummelová – housle, O. Vlček – viola Dirigent: J. Kout Dirigent: P. Vronský Koncert je v rámci festivalu Pontes Pražská komorní fi lharmonie

18. 10. 2007 Rudolﬁ num L. van Beethoven: Egmont 24. 10. 2007 W. A. Mozart: Koncert A dur pro klarinet B. Martinů: Tre ricercari pro komorní a orchestr, K 622 orchestr, H 267

Kresba Jan Blažíček Kresba J. Haydn: Symfonie č. 95 c moll P. I. Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr Sólista: D. Ottensamer – klarinet (Rakousko) D dur, op. 35 Dirigent: P. Vronský W. A. Mozart: Symfonie č. 39 Es dur, KV 543 Sólista: M. Ambroš – housle OSTRAVA Dirigent: J. Bělohlávek Janáčkova fi lharmonie Ostrava ZLÍN Pozn. redakce: Společenský sál DK města Ostravy Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín V Akademickém bulletinu, časopisu AVČR, vydaném v květnu 2005 se uvádí: „Názvoslovná komise při ČÚZK vydala v roce 1993 nové, přepracované vydání ofi ciální publikace kodifi - 4. a 5. 10. 2007 kující též název Česko i jeho cizojazyčné mutace…“ Česko je tedy vedle politického názvu Zahajovací koncert 54. koncertní sezony Dům umění Česká republika, který se používá v případech, že jde o stát jako o právní subjekt, druhým G. Mahler: Symfonie č. 3 d moll 4. 10. 2007 ofi ciálním názvem používaným ve smyslu geografi ckém. Nicméně všeobecně vskutku příliš Sólistka: L. Ceralová – alt Harmonia Moraviae dodržován není, mnozí lidé to dodnes díky nedostatečné informovanosti ani nevědí, nebo Sbor NDMS P. Blatný: Zvony patří do nemalé skupiny odpůrců jeho užívání. Ti vcelku logicky argumentují tím, že název Ostravský dětský sbor F. Chopin: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 Česko (stejně jako Čechy) naprosto opomíjí důležité geografi cko-historicky-kulturně svébyt- Dirigent: Th. Kuchar f moll, op.21 né celky, jakými jsou Morava a Slezsko… P. Hindemith: Malíř Mathis Sólista: P. Kašpar –klavír (SRN) Dirigent: P. Altrichter horizont nepostižitelnost osudu – portugalské fado Oldřich Kašpar

To, co znamená pro Španěla, především Andalusana, fl amen- zemí, včetně té naší. Přesto se však dodnes v Lisabonu najde co, tím je pro Portugalce fado. Tady ovšem veškerá podob- ještě řada míst, kde zní tato poezie v hudbě a hudba v poezii nost končí. Flamenco je divoké a nespoutané, je v něm mno- v oné nejčistší podobě. To znamená v celé své rafi novanosti, ho romského i arabského. Je v něm svoboda i hrdost, žárli- kdy hloubka slova i citu je podkreslena jemnými divadelními vost a láska, nenávist i zlost. Je nepoddajné a ohnivé, stejně gesty a nevtíravým tmavým svátečním oděvem, jehož nedíl- jako je nepoddajný a nespoutaný ten, který jej zpívá. nou součástí je u mužů dlouhý černý splývavý plášť a u žen Fado je melancholické a tklivé, je výrazem touhy a smut- široký šál stejné barvy. Obě tyto rekvizity mají svůj smysl ku v jejich nejčistší podobě. Je to hudba, jež se napájí ze a každý interpret s nimi při vystoupení pracuje. saudade, jen velmi těžko přeložitelném výrazu, který by se Bylo to jednoho srpnového večera, kdy věčně melancholic- snad dal vyjádřit jako hluboká touha Portugalců po něčem, ký pohled Lisabonu jako by ještě více ztěžkl a nastala ona co bylo ztraceno (a nikdy už se nevrátí), nebo možná ani chvíle, kterou tak výstižně vyjadřuje portugalské rčení: Por- nebylo nikdy dosaženo. A snad proto má fado (jiný význam tugalsko zpívá, když má chuť plakat. tohoto slova je osud, z latinského fas, fatum) tak silný emo- Seděli jsme v útulné taverně Adega Machado, pod poně- cionální náboj. Obyvatelé Lisabonu pěstovali a dodnes pěs- kud příliš realistickým obrazem obvyklé trojice fadistů, dvou tují tuto – jinými výrazovými prostředky – jen stěží zachyti- mužů s hudebními nástroji v rukou a ženy zpěvačky. Ten telnou, jímavou hudbu v zastrčených kavárničkách i honos- obraz ovšem měl svůj význam, dokresloval nenapodobitel- ných restauracích více než půldruhého století a lze říci, že nou atmosféru místa, kde se fado zpívá už více než tři čtvrtě během té doby se fado změnilo opravdu pramálo. Vždycky jej století. Ačkoliv jsme se zpočátku obávali, že nás čeká běžná doprovází zvláštní guitarra s plochou zadní stranou a tvarem show pro turisty, nakonec jsme byli příjemně překvapeni. mandolíny, která se vyvinula z jednoduchého vzoru 19. stole- Už jen publikem. Představovali jej hlavně Portugalci, Špa- tí do – dnes nádherně zdobeného – nástroje, často vykláda- nělé a Italové. Mělo to svůj velký význam, nejen v tom, že ného perletí. Má osm, deset, nebo dvanáct strun a její hlas Portugalci se v refrénových pasážích nadšeně připojovali ke je podstatnou součástí dobrého fada, doprovází jako ozvě- zpěvákům, ale také v reakcích posluchačů, byly totiž spon- na zpěvákovu melodii a rozvíjí ji. Guitarrista si také občas tánní, živelné, nefalšované. zahraje instrumentální sólo, což neplatí pro druhý dopro- Na spoře osvětlené nevelké pódium se dvěma připravenými vodný nástroj, kterým je klasická španělská kytara, v Portu- židlemi nastoupili instrumentalisté – vskutku virtuózní hráč galsku ovšem nazývaná viola, jež obstarává rytmický dopro- na portugalskou kytaru João Alberto a jeho doprovod Julio vod a nikdy nehraje sólově. Garcia se španělkou. Nakonec se ze stínu vyloupl první zpě- Nejpopulárnější zpěvačkou fada se stala, krátce po jeho zro- vák Carlos Pocinho, zavířil pláštěm jako noční pták křídly, zení, Maria Severa Onofriana (1820–1846). I když jí byl nelí- téměř neznatelným gestem se pokřižoval, kytary se rozezně- tostným osudem dopřán jen krátký život, podobný onomu ly a hned první slova písně nenechala nikoho na pochybách: prchavému okamžiku, o němž fado tak často zpívá, dosáhla „Nechám odplynout trýznivý čas a rozsévám svou touhu bez nesmrtelnosti nejen díky svému umění, ale také proto, že konce v samotě na břehu nedozírného moře.“ se stala hrdinkou několika románů, divadelních her a poz- Píseň následovala za písní a jak bylo při zpěvákově fasci- ději i fi lmů. nujícím výkonu pod nízkým stropem až hmatatelné ticho, Samu podstatu fada snad nejlépe vyjádřila druhá z jeho nejvý- o to větší, bouřlivý a procítěný aplaus následoval pokaždé, raznějších legend, Amália Rodriguesová (1920–1999), která když dozněl jeho strhující hlas. Vysoká a štíhlá Ana Carval- dokázala nadšeným publikem zaplnit i proslulou pařížskou ho zaujala tklivými melodiemi milostných, dalo by se snad Olympii. Ve své písni s více než symbolickým názvem Toto říci, balad. Následující zpěvák Fernando Sousa předvedl ze všechno je fado zpívá: svého repertoáru zejména fado z Coimbry, které se od lisa- „Láska, žárlivost, popel, oheň, bolest a hřích. Toto všechno bonského poněkud liší svou námětovou orientací. Je spja- smutné je. Toto všechno fado je“. to zejména se studentským životem (Coimbra je po staletí Konečně třetí ze slavného trojlístku interpretek fada před- významným univerzitním městem), nenaplněnými student- stavuje v současnosti Mariza, portugalská zpěvačka půvo- skými láskami, ale také opěvuje své město. Píseň Coimbra dem z Mosambiku, kde se narodila portugalskému otci é um cancão (Coimbra je píseň), jež zaznamenala úspěch a africké matce. Od dětství však žila v lisabonské čtvrti Mou- i mimo Portugalsko, představovala strhující vyvrcholení raria, vedle Alfamy, Bairra Alta a Madragoy, jedné z kolébek zpěvákova vystoupení. fada. Narozdíl od jiných zpěváků a zpěvaček fada se Mari- Zlatým hřebem programu se však stalo nesporně skvě- za neomezuje pouze na portugalské publikum, ale vystupuje lé vystoupení Marie José Valerio. Když na pódium doslo- velmi často i v zahraničí. Českou republiku navštívila poprvé va vtančila starší dáma s neuvěřitelně mladistým elánem, v roce 2005 a zatím naposledy v červnu letošního roku. v tričku s velkým nápisem Miluji portugalskou kytaru a roz- Fado od samých počátků svého vzniku inspirovalo portu- hazovala do publika papírové růže se svým jménem, začalo galské spisovatele a malíře. Snad nejvýstižnějším vyjádře- to opravdu vřít. Maria José zazpívala a zatančila trochu jiné ním zvláštní atmosféry, která jej provází, je impresivní obraz fado, veselé až burleskní a neuvěřitelným způsobem dokáza- Josého Malhoy (1855–1933) O Fado namalovaný v roce 1910. la vtáhnout celé publikum do svého vystoupení. Byl to ohnivý Výraz tváří obou protagonistů plátna – hráče a jeho poslu- gejzír, smršť radosti a veselí. Bylo to asi jako když si proslulý chačky – je natolik sugestivní, že k jeho popisu se prostě nedo- mim Jan Kašpar Deburau nasadil na svůj hořký úsměv mas- stává slov. Vnímavého člověka z něho dodnes jemně mrazí, ku smíchu. I to je portugalské fado. stejně jako z poslechu pravého a nefalšovaného fada. Když jsme po půlnoci opouštěli útulnou Adegu Machado, Ačkoliv v Portugalsku i jinde mnozí lkají nad úpadkem nebyl jsem si zcela jistý, zda se mi chce smát nebo tesknit. tohoto žánru a jeho proměnou v pouhou turistickou atrak- I tak působí portugalské fado. • ci, domnívám se, že situace není až tak zoufalá. Ke komer- cializaci fada pochopitelně dochází, stejně jako podobnému procesu podléhá hudební a taneční folklor celé řady dalších divadlo – opera · balet · muzikál

Luděk Vele (Leporello) Foto Josef Herman Foto

be a svou postavu, žádné technické kejkle jim nepomohou, grabštejn popatnácté ale na druhé straně ani nepřekážejí. Co zbývá nežli snažit Grabštejn, Hrad se o souhru, která zvláště letos vedla ke strhujícímu vyprá- vění příběhu. Josef Herman Luděk Vele zve ovšem výtečné interprety, převážně kole- gy z Národního divadla, a zdá se, že i oni si přijíždějí uží- Luděk Vele uvádí nadační koncerty ve prospěch oprav hra- vat neobvyklou pěvecko-hereckou příležitost. Martin Bárta du Grabštejn u Hrádku nad Nisou už patnáctým rokem! dal Donu Giovannimu fanfarónství, vtip a hybnost, s Luď- V posledních letech se tu hrají opery jen za doprovodu kla- kem Vele jako Leporellem vytvořili dvojici kumpánů, jejichž víru, na provizorním pódiu, kam se sotva vejde 20 lidí. Kla- vztahy jsou v neustálém pohybu a napětí, což je voda na vírista, letos poprvé pohotový muzikální David Švec, je záro- mlýn Veleho mimice a gestice. Nejvíc se jim blížila Petra veň dirigentem, Luděk Vele, který pochopitelně vybírá titu- Nôtová, Zerlina nejen mimořádně půvabná, ale žensky lsti- ly, v nichž má pěknou roli, je zároveň režisérem. Scénu zpra- vá, ráda se nechá okouzlit svůdným Giovannim, no a když vidla pořizovali místní umělci a řemeslníci; letos, kdy byl nic, vrací se k Massetovi způsobem, jemuž by žádný muž dáván Mozartův Don Giovanni, se poprvé stala dílem stu- neodolal. Zdeňku Plechovi i jeho nádhernému basu sluší dentek 3. ročníku Střední uměleckoprůmyslové školy v Jab- víc Komtur než Masetto, Helena Kaupová zpívala Donnu lonci nad Nisou, vedených profesorkou Jitkou Jelínkovou. Annu v indispozici, která však nebyla znát, Aleš Briscein Navrhly i vyrobily scénu pozoruhodně jak z prostorového, precizně vystihl Dona Ottavia jako romantického neprak- tak dramatického hlediska. Vévodilo jí zrcadlo, v němž se tického snílka, Jitka Svobodová pak byla hodně nabrouše- odráželo nabité hlediště a v němž Leporello s Giovannim nou Donnou Elvírou, její výstupy s Veleho Leporellem však vyhlíželi imaginárního Komtura, pakliže jím nebyla samot- nepostrádaly humor. ná hříšná duše Giovanniho, který v okamžiku smrti svůj Mimoděk jsem si říkal, zda veškerá mašinérie velkého diva- obraz v zrcadle probodl. Řešení mělo samozřejmě i ryze dla přirozený kontakt diváků s tvořivými pěvci vůbec nahra- provozně-technický důvod: Zdeněk Plech zpíval Masetta dí. Každopádně jednou za rok na Grabštejně je to parádní i Komtura a právě jeho těžko vydávat za dvě různé postavy, zážitek, za kterým se sem sjíždějí diváci ze širokého okolí. proto nebylo záhodno, aby se v obou rolích ukázal divákům Letos se ani všichni do prostoru nádvoří nevešli, přestože – že to nedodržel, publikum kvitovalo s humorem. Socha se jich tam vtěsnalo přes 1100, a mnozí zklamaně odešli od Komtura se sem zaplaťbůh nevešla a Giovanni se samozřej- brány hradu. Pořadatelům, zdá se, nesporný úspěch jejich mě neměl kam propadnout. podniku přinesl značné organizační trable. Uvidíme, jak se Praktická omezení jsou cosi jako užitečná dieta. Vele coby s nimi za rok vyrovnají. režisér může vymýšlet jen několik základních řešení prakticky bez technických prostředků, což se mu už opakovaně XV. beneﬁ ční koncert na záchranu kaple sv. Barbory na daří natolik, že by bylo dobré zkusit ho v nějaké režii diva- hradu Grabštejn – W. A. Mozart: Don Giovanni. Režie delní – evidentně ho láká vytvářet jevištní obrazy, a dělá to Luděk Vele, klavírní doprovod a dirigent David Švec, scé- s vtipem a se smyslem pro neočekávané, leč přesné význa- na studentky Střední uměleckoprůmyslové školy v Jablon- my. No a pěvci musí na takovém pódiu bojovat sami za se- ci nad Nisou. Jediné představení 18. 8. 2007. • zprávy z domova

kultuře v Břevnovském klášteře pět sonát hudba v praze Luigiho Boccheriniho. Na kladívkový klavír FRANTIŠEK PREISLER doprovázela Monika Knoblochová. * Ve Stra- 23. 10. 1973 – 30. 7. 2007 Zdeněk Mácal rezignoval (8. 9.) na funkci hovském klášteře zazněly o týden dříve jeho šéfdirigenta České fi lharmonie, ale napláno- rané duchovní skladby, které měly novodo- Do tuzemského hudebního dění se diri- vané tuzemské i zahraniční koncerty budou bou premiéru loni v Itálii. * Dvouletý meziná- gent František Preisler zapsal nejen Kon- i nadále pokračovat pod jeho taktovkou. rodní projekt získal podporu z programu Kul- certy hvězd na Žofíně a českou verzí rock- Podle ředitele ČF Václava Riedlbaucha je za tura 2000 Evropské unie, hlavním pořada- ové opery Jesus Christ Superstar, kterou Mácalovým rozhodnutím rozhořčení z kri- telem je italský Institut kultury Středozemí. uvedl v 90. letech ve více než 250 reprí- tik z poslední doby, zejména z refl exe prove- Monastické řády v evropské kultuře skončily zách v divadle Spirála v Praze na Výsta- dení Sukova Zrání na zahajovacím koncertu v září v Lombardii. Za Českou republiku se na višti, ale také desetiletým působením sezony, nazvaném Pocta české hudbě, jak se projektu podílely kromě obou klášterů napří- v opeře pražského Národního divadla, objevila v Lidových novinách. * Dohoda zní, že klad Ars Brunensis Chorus nebo Společnost kde s mimořádným ohlasem nastudoval se Mácal bude věnovat především dirigování pro duchovní hudbu. Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenské- a umělecké činnosti v České fi lharmonii a že ho újezdu a v české premiéře Adamsovu mu ubudou organizační povinnosti. * Rozhod- Musica Florea, barokní orchestr vedený Mar- Smrt Klinghoff era; v ND dirigoval rovněž nutí, že ve své funkci končí, oznámil Mácal čle- kem Štrynclem, měl (11. 9.) koncert v Čes- Dvě vdovy, Hubičku, Louskáčka, Proko e- nům orchestru při zájezdu do Rakouska. kém muzeu hudby (J. B. Lully, J. C. F. Fischer, vovu Popelku, Carmen, Lazebníka sevill- Podle Riedlbaucha nejde o kompetenční spor A. Reichenauer, J. D. Zelenka). Program ského, Sedláka kavalíra, Komedianty, šéfdirigenta s vedením. Mácal jako emotiv- nazvaný J. B. Lully a Čechy barokní byl pátým Tosku, Bohému, Traviatu a Příhody lišky ní člověk podle ředitele zareagoval zejména večerem festivalového cyklu tělesa. Bystroušky. Ve Státní opeře Praha uvedl na poslední kritiku, ale už po několik měsí- Dvořákova Dmitrije, v Lublani Hugeno- ců se prý cítil být ukřivděn údajnými stup- Struny podzimu přidaly v termínech 26. září ty a Prodanou nevěstu, na Tchaj-wanu ňovanými útoky na svou osobu. * Na postu a 1. října dva koncerty. Pořadatelé rozhodli, Madame Butterfl y. Pracoval v Japonsku, šéfdirigenta měl Mácal skončit v létě 2008. že vystoupení ruského patriarchálního soubo- Chorvatsku, Řecku, Rakousku, počátkem Jedenasedmdesátiletý umělec, který odešel ru Drevněrusskij Raspěv (27. 9.) a Any Moura letošního roku v Novosibirsku nastudoval v roce 1968 do zahraničí, stojí v čele ČF od (2. 10.), portugalské zpěvačky stylu fado, s režisérem Tomášem Šimerdou ruskou roku 2003. Už loni bylo jasné, že od koncert- se pro velký zájem uskuteční vždy dvakrát. premiéru Janáčkovy Káti Kabanové. Na ní sezony 2008/2009 nebude mít orchestr Vyprodán byl rovněž zahajovací händelovský jaře byl však také v ruské metropoli diri- nejméně rok šéfdirigenta. Rakušan Manfred koncert britského tenoristy Iana Bostridge gentem, dramaturgem a aranžérem Kon- Honeck, o němž se loni v létě spekulovalo jako (23. 9.) ve Stavovském divadle. certu hvězd Praha – Moskva. Preisler se o možném Mácalově nástupci, bude od podzi- totiž pohyboval se stejnou jistotou v mno- mu 2008 jen hlavním hostujícím dirigentem, Evropské dny Bruno Waltera, věnované ha hudebních žánrech: dirigoval swing, ale s úvazkem přesahujícím obvyklý rozsah. památce velkého dirigenta (1876–1962) poprvé v Česku uvedl Webberovo Requi- Honeck totiž přijal místo šéfdirigenta Pitts- a organizované poprvé, se konají v Praze od em, v Kremlu řídil legendární Alexandrov- burghského symfonického orchestru a vedle konce září do 22. října. Festival byl již v Lucem- ce, natáčel hudbu k fi lmům, aranžoval, toho je také od podzimu hudebním ředitelem burku, Hamburku, Vídni a Bratislavě. Orga- s Michaelem Prostějovským psal nový Opery ve Stuttgartu. nizátorem projektu je Jack Martin Händler, muzikál, doprovázel vedle E. Urbano- dirigent a hudební organizátor, umělecký vé a dalších operních pěvců opakovaně Mezinárodní hudební festival Mladá Pra- ředitel Europeén Solistes Luxembourg. Pro- také hvězdy showbyznysu – především ha měl po koncertě v Srbské Kamenici první jekt se skládá z několika komorních a jedno- Karla Gotta, Lucii Bílou a Helenu Von- pražský koncert (26. 8.) v zahradě Valdštejn- ho orchestrálního koncertu, z výstavy, vydání dráčkovou. Preisler během let založil ského paláce. Hrálo komorní sdružení poslu- CD se skladbami od Bruno Waltera a reedice nejen Evropský Janáčkův fi lharmonický chačů vysokých hudebních škol (Mozart, autobiografi e Bruno Waltera „Téma s varia- orchestr, ale také Velký orchestr Paláce Strauss, Dvořák). Záměrem přehlídky, kte- cemi“. Žofín. V říjnu 1999 přijal krátce post šéf- rá se konala pošestnácté a má partnery dirigenta Plzeňské fi lharmonie, dvanáct v Japonsku, je pomáhat začínajícím uměl- Koncerty na třetím nádvoří Pražského sezon spolupracoval s Moravskou fi lhar- cům v oboru vážné hudby. V programu, který hradu, které se měly v létě konat pod širým monií v Olomouci, z toho tři roky byl je- vyvrcholil 11. září, bylo šest koncertů v Pra- nebem, přesouvali pořadatelé kvůli počasí jím šéfdirigentem. Dirigoval Českou fi l- ze a dalších sedm mimo metropoli včet- pod střechu. Také třetí z nich se uskutečnil harmonii, Pražské symfoniky, Státní fi l- ně Teplic, Františkových Lázní, Plzně a Lito- (21. 8.) ve Španělském sále. Hrála Komorní harmonii Brno, Pražský komorní orches- myšle a německého města Bad Schandau. fi lharmonie Pardubice s Leošem Svárovským tr, komorní fi lharmonie z Prahy i Pardu- * Hlavní koncert se uskutečnil (4. 9.) v Kon- (Schubertova Symfonie C dur, Mendelsso- bic; na Pražském jaru měl ovace za Fibi- gresovém centru ČNB, kde Komorní orches- hnova Italská). chovu Smrt Hippodamie, byl stálým hos- tr Pražských symfoniků s Attilou Szabadem tem Smetanovy Litomyšle. * Narodil se doprovodil japonské a české sólisty. * Inici- Gutta Musicae vedená Svatoplukem Jány- v Olomouci, ale na konzervatoři studoval átory přehlídky byli počátkem 90. let před- šem uvedla v Letohrádku Hvězda (26. 8.) hud- v Brně, a to hru na varhany a klavír; sou- stavitelé Mezinárodní hudební společnosti bu pozdní renesance – skladby Jiřího Rych- kromě se učil na trombón a rovněž cho- v Mnichově (IMGM), kteří se rozhodli situo- novského, Philippa Monteho, Valeria Otty, dil na zpěv. Na JAMU pokračoval v obo- vat akci do tehdejšího Československa. První Jacoba Handla Galluse a Kryštofa Haranta. rech skladba a dirigování, studia dokon- festival se uskutečnil v roce 1992 na přelomu Program přiblížil rudolfi nskou dobu i slavnou čil absolvováním dvouletého mistrovské- srpna a září za účasti umělců osmi národnos- éru Letohrádku, který se stal v předbělohor- ho dirigentského kurzu ve Vídni. Praxi tí od Peru až po Japonsko. Ve stejném roce ském období jedinečným kulturním centrem začal jako devatenáctiletý v brněnském vznikl v Tokiu japonský výbor festivalu Mladá českého království. souboru operety, záhy pak opery. Dva Praha s úkolem vybírat nejzajímavější mezi roky působil jako šéfdirigent Hudebního mladými hudebníky z Asie. Takoví se předsta- Americký klávesista Don Preston, bývalý divadla v Karlíně. Preisler zemřel ve věku vili i na letošním ročníku. spoluhráč Franka Zappy, vystoupil se svou kapelou na jediném pražském vystoupení nedožitých 34 let při dovolené u moře Violoncellista Jiří Bárta přednesl (12. 8.) 9. srpna v Lucerna Music Baru. Prestona, v Itálii na selhání srdce. Je pohřben v Čes- v rámci projektu Monastické řády v evropské proslulého inovátora ve hře na syntezátory, ké Třebové. Petr Veber zprávy z domova

v Lucerně uvedl v první časti programu slo- PETR RŮŽIČKA venský varhaník Marián Varga. Koncert byl divadlo 16. 2. 1936 – 31. 7. 2007 součástí International Bluenight, cyklu kon- Státní opera Praha otevřela (28. 8.) novou certů v pražských klubech. (vla) divadelní sezonu festivalem oper Giacoma V Petrovi Růžičkovi odešel osobitý Pucciniho. Na úvod byla na programu Tosca, a svérázný umělec. Z povědomí hudeb- v níž titulní roli ztvárnila Anda-Louise Bogza. ní veřejnosti se začal vytrácet už před Do 8. září se na festivalu vystřídaly ještě insce- několika roky. Jeho síly vyčerpával dlou- hudba v echách nace oper Madama Butterfl y, Manon Lescaut holetý boj, se kterým překonával své Mezinárodní letní škola duchovní hudby (titulní role zpívala Christina Vasileva) a Turan- choroby. Nenaříkal, zajímal se o mnoho Convivium 2007 soustředila (18. – 26. 8.) dot (kterou ztvárnila Elena Baramovová z Bul- problémů, vtipně a s nadhledem komen- do premonstrátského kláštera v Želivě na Pel- harska). Ze zahraničních hostů vystoupili dále toval hemžení přelomu tisíciletí. Byl to hřimovsku ve 4. ročníku pod vedením lektorů turecký tenorista Efe Kişlali a Luciano Mastro. můj dlouholetý přítel a dělá mi potíže na z Británie, Francie, Německa a Polska na 120 * Státní opera Praha od roku 1993 zahajova- těchto pár řádcích nebýt osobní, nepři- pokročilých amatérských i začínajících profe- la své sezony cyklem s názvem Verdi Festi- pomínat setkání, události, bezpočet his- sionálních zpěváků, sbormistrů a varhaníků val. V roce 2005 se divadlo rozhodlo přehlídku torek. z Česka, Slovenska a Ukrajiny. S nastudova- rozšířit o díla dalších slavných italských skla- Byl mimořádně vzdělaný, měl opravdu nými skladbami se představili při pěti koncer- datelů. široký rozhled, k jeho oblíbeným oborům tech pro veřejnost (Telemann ad.). Mezi účast- patřila literatura, obecná historie, diva- níky byla desítka varhaníků, ostatní se zamě- Národní divadlo připravilo (20. a 21. 9.) dlo. Vystudoval dějiny hudby a FF UK řují na zpěv. Vyznání nehrálo roli. premiéry České baletní symfonie – večera a hudební skladbu a AMU u Václava Do- složeného z choreografi í českých tvůrců na biáše. Pikantně charakteristické pro hudbu českých skladatelů, který má být osla- dobu by bylo vysvětlení, proč najednou Houslista Pavel Šporcl s pianistou Petrem Jiříkovským od září do počátku listopadu nav- vou umělecké kreativity našeho národa. Na musel (a dokázal) absolvovat ve třetím programu se podíleli Jiří Kylián, Petr Zuska, ročníku. V takřka mozartovsky krátké štíví při turné s Dvořákovými skladbami 23 menších měst. Po zámku Kozel u Plzně zamí- Tomáš Rychetský a Zuzana Šimáková. Čty- době pak napsal znamenitou kantátu na ři choreografové tří generací využili hudbu Whitmanova Stébla trávy, měl úspěch řili do Kutné Hory, Strakonic, Hořic, Sušice, Třeboně, Vimperka, na Sychrov, do Kadaně, Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka, Leo- a odcházel s dvěma vysokými školami še Janáčka a Bedřicha Smetany. Jednotlivé jako vojín do AUS VN. Lovosic, Sedlčan, Kuřimi, Kyjova a dalších míst. S Pražskou komorní fi lharmonií nato- části nesou názvy D.M.J. 1953–1977, Nevy- Alespoň jednu charakteristickou histor- řčené ticho, 6/2 člověka a Sinfonietta. ku: Petr Růžička dostal příkaz připravit čil Šporcl nové CD – Vivaldiho Čtvero ročních dob. sborník sovětské poezie, „aby si vojáci Národní divadlo v Brně připravilo Verdiho mohli recitovat“. Kromě dvou tří známěj- operu Aida (1. 9.) na nádvoří brněnského hra- ších jmen vybral a částečně nechal pře- du Špilberk. Hlavní role v inscenaci hrané již ložit autory, kteří zahynuli v gulagu. Byl hudba na morav. dříve v Janáčkově divadle pořadatelé svěřili to prý první ucelenější pohled na počátku ruské sopranistce Tatianě Tesliové, Evě Gara- šedesátých let. V té době už se zajímal a ve slezsku jové a Ernestu Grizalesovi. jako skladatel o divadlo a jeho scénic- ké hudby oceňovali znalci, režiséři i pub- Hudební festival Špilberk v Brně navští- likum. Psal poměrně lehce, ale nerad vily letos čtyři tisíce lidí. Přehlídka, která je r%zné nebo nerad zbytečně. Nesnášel „marné jediným letním festivalem na Moravě speci- pinožení“ (jak říkal) a jeho sebekritičnost alizovaným na symfonickou a symfonicko- Mezinárodní folklorní festival Pražský byla mimořádná. Samostatných opusů kantátovou tvorbu, se letos konala poosmé. jarmark přivedl (28. 8.) na Ovocný trh řadu po něm zůstalo jen málo, ale dobrých. Nabídla celkem pět večerů pod širým nebem hudebních souborů z Portugalska, Číny, Slo- Připomeňme houslovou sonátu, smyč- na hlavním nádvoří hradu. Největší zájem byl venska, Ekvádoru, Izraele, Mexika, Srbska, cový kvartet, varhanní fugu, suitu z Mis- o zahajovací koncert (16. 8.), kdy hrála Filhar- Ruska i Česka. Na festival se sjelo 25 folklor- tra a Markétky. monie Brno Čajkovského a Strausse. Násle- ních souborů a během několika dní na něm Ve své tvorbě pro divadla prokázal doval koncert Putování světem fi lmu složený vystoupilo více než 1200 účinkujících. talent, rozhled, vkus a mimořádný smy- z hudby komponované ke klasickým titulům Druhý ročník Stummfestu neboli přehlídky sl pro dramatické i komediální umění. To světové kinematografi e (Doktor Živago, Psy- českých a německých němých fi lmů s živou vše rozvinul v sedmdesátých až devade- cho, Lawrence z Arábie aj.). Festival skončil hudbou byl uspořádán v pražském klubu Jele- sátých letech, kdy jako člen Divadla na (26. 8.) vystoupením hostitelské Filharmo- ní mezi 30. 8. a 1. 9. Proti loňsku byl delší Vinohradech se stal vedoucím orchest- nie Brno (Debussy, Dukas). Poprvé organi- o den a mezi promítnutými snímky byly tako- ru a dirigentem. Spolupracoval s řadou zátoři pojali dramaturgii tematicky. Program vé skvosty jako Erotikon, Stavitel Chrámu, režisérů, nejvýrazněji s Jaroslavem Dud- souhrnně nazvali Cesta kolem světa. Kromě Pasák či Kabinet dr. Caligariho. Mezi dopro- kem a jeho hudba obohatila řadu pamě- domácího orchestru se přehlídky zúčastnila vázejícími hudebníky byli mj. z naší strany tihodných inscenací. Alespoň dvě připo- také Pražská komorní fi lharmonie a zlínská Miloš Orson Štědroň (klavír), Quakvarteto menout musím: Sofoklova Krále Oidi- Filharmonie Bohuslava Martinů. či německá dvojice Martin von Frantzius (el. pa s úchvatnými moderními „antickými housle) a Leopold Hurt (citera). (vla) chóry“ a Mistra a Markétku. Bulgakovo Hudební festival Eurotrialog zakončil téma jej provázelo a zajímalo i v dalších (26. 8.) varhanním koncertem v Ditrichštejn- Zpracoval Petr Veber letech. ské hrobce v Mikulově klavírista Filip Topol, V Petrovi Růžičkovi odešel vzdělaný zpěvák skupiny Psí vojáci. Akci zaměřující ERRATUM a znamenitý autor, skvělý kuchař a pře- se především na spolupráci alternativních V záříjovém čísle Hudebních rozhledů došlo v rub- devším poctivý a rozumný člověk, kte- hudebních umělců z různých evropských zemí rice Zprávy z domova k politováníhodné chybě v rý celý život chtěl stát nohama na zemi. letos navštívilo kolem 2000 lidí, dvojnásobně datu úmrtí Zdeňka Lukáše (autor Jiří Štilec), kde Věřím, že i teď se mu tam někde stojí více než v minulých letech. Přehlídku zahájil místo 13. 7. bylo uveřejněno datum 13. 4. Čtená- dobře. Zaslouží si to. (23. 8.) kytarový koncert Štěpána Raka. řům i autorovi se omlouváme. Redakce Jan Šmolík zahranií sv.tová operní divadla ii. x. teatro lirico giuseppe verdi v terstu, teatro comunale v moden., teatro comunale Pavel Horník Foto v boloni Pavel Horník

Předešlé díly seriálu jsme věnovali historii a současnosti nejslavnějších italských operních divadel. Země na Ape- ninském poloostrově má ale krásných a velkých operních budov samozřejmě daleko více a byla by škoda se o někte- rých nezmínit. Ve většině divadel sídlí domácí profesionální soubory, někde se pouze hostuje. Společná je těmto několi- Teatro Lirico Giuseppe Verdi, Terst ka desítkám divadel vždy reprezentativní starobylá budova s prostorným, bohatě zdobeným hledištěm o čtyřech pořa- a nejnovějším hostem zdejšího divadla se stal mladý dirigent dích a kapacitě často přesahující tisíc míst. Kvalita a pest- Tomáš Netopil, který v dubnu 2007 nastudoval a dirigoval rost repertoáru se odvíjí od tradice a samozřejmě ekonomic- Mozartovu operu Don Giovanni. V Teatro Verdi se však kých možností toho kterého města nebo provincie. V součas- samozřejmě představila i řada významných světových pěv- né době jsou skoro všechny tyto budovy, postavené z větší ců, z nichž bych vybral namátkově José Curu a jeho italský části v první polovině 19. století, již nově zrekonstruovány debut v titulní roli Verdiho Otella roku 1993. a vybaveny moderním technickým a jevištním zázemím. Vět- Terstský soubor má svůj orchestr, sbor a balet. V nastávají- šina těchto scén má možnost své diváky, na rozdíl od nás, cí sezoně 2007/2008 bude stagionovým způsobem uvedeno hojně seznamovat se špičkovými světovými umělci a hudeb- šest oper, tři balety a série koncertů, ve kterých se představí ními tělesy. Udivilo mne, jak zvučná jména hostujících sólis- dirigenti jako Frederic Chaslin, Stefan Anton Reck, Mar- tů se na programech i poměrně méně známých divadel obje- co Letonja a další. Opera uvede Verdiho Ernaniho, Doni- vují. Jsem docela pyšný na to, že i v hlubokých dobách nor- zettiho Roberta Devereuxe, Bizetovy Lovce perel, Puccini- malizačního režimu hostovalo naše Národní divadlo třeba ho Vlaštovku, Rossiniho Turka v Itálii a operu Iris od Piet- v Reggio Emilia v tamějším Teatro Municipale Valli. Tehdy ra Mascagniho. V létě pravidelně probíhá v divadle festival byla kvalita našeho divadla ale jiná než dnes. Skoro všechny klasické operety. italské scény fungují stagionovým způsobem a z ekonomic- Díky své vynikající akustice, kterou osobně po shlédnutí kých důvodů jsou časté koprodukce s dalšími divadly. Nav- představení Madama Butterfl y potvrzuji, divadlo bylo a je štívil jsem skoro všechna větší italská divadla a každé mne dosud využíváno k pořizování hudebních nahrávek. Jedním vždy něčím jiným novým zaujalo. z nejvýznamnějších je live záznam Belliniho opery Nor- ma s Marií Callas, kterou pořídil dirigent Antonio Votto Teatro Lirico Giuseppe Verdi v Terstu v roce 1953. V dalších rolích tohoto díla se představili Franco Na samém severním pobřeží Jaderského moře leží významný Corelli, a Boris Christoff . Významná je také nahrávka fi rmy přístav Terst. V tomto rušném městě bylo v roce 1801 jenom Mytho Records s Verdiho Ernanim nebo Belliniho Puritá- několik desítek metrů od moře postaveno Teatro Grande. ny. Obojí dirigoval Francesco Molinari-Pradelli. Existuje Průčelí velké vznosné budovy čtvercového půdorysu, kte- pochopitelně celá řada dalších záznamů. rá vypadá zvenku jako šlechtický palác, ústí na poměrně malé náměstí dnes se jménem slavného skladatele Giuseppe Teatro Comunale v Modeně Verdiho. Později bylo přejmenováno na Teatro Comunale Cestujeme-li po ose Milano–Boloňa, můžeme navštívit řadu a konečně roku 1901 dostalo název Teatro Lirico Giuseppe krásných divadel v historických městech Piacenza, Parma, Verdi. Architektem divadla byl slavný Gianantonio Selva, Reggio Emilia a Modena, kde se zastavíme. Při psaní toho- autor projektu divadla La Fenice v Benátkách za spolupráce to článku jsem se z rádia dozvěděl šokující smutnou zprávu Mattea Pertsche, a tak mne nepřekvapila nápadná podoba o smrti Luciana Pavarottiho, narozeného a teď zemřelého hlediště, i když to terstské je samozřejmě menší. Následovala zde v Modeně. Jeho hvězda je možná větší než hvězdné auto- řada přestaveb a úprav budovy. Dnes je divadlo po poslední mobily Ferrari a Maseratti v tomto městě vyráběné. První rozsáhlé rekonstrukci v roce 1986 v perfektním stavu. Diva- návštěva divadelního stánku vedla tohoto umělce určitě do dlo mělo původně 1400 míst a inauguračním představením krásného Teatro Comunale v jeho milovaném městě. Budo- byla opera Simona Mayra Ginevra di Scotzia. Giuseppe Ver- va divadla situovaná frontální částí do poměrně úzké ulice di složil pro divadlo dvě opery, Korzára a Stiff elia. Měly zde byla zbudována v roce 1841 podle návrhů architekta Fran- premiéry v letech 1848 a 1850. Vůbec první Verdiho ope- ceska Vandelliho. Má překrásné neoklasicistní hlediště se rou uvedenou roku 1843 ve zdejším divadle byl Nabucco. 113 lóžemi ve čtyřech pořadích a vynikající akustiku. Napo- Ze slavných operních hvězd, debutovala na zdejším jevišti sledy bylo kompletně restaurováno v roce 1998. V sezoně se slavná Giuseppina Strepponi. V padesátých letech 19. století hraje okolo sedmi operních titulů, ale také balety, koncer- byl nájemcem divadla český podnikatel Václav Stolz a roku ty nebo náročné činohry. Diskografi e je poměrně rozsáh- 1856 zde úspěšně vystoupila jeho sestra Tereza Stolzová, kte- lá. Uvádím pouze exkluzivní nahrávku Belliniho Puritánů rá se stala oblíbenou verdiovskou zpěvačkou. Skladatel jí s Alfredo Krausem a Mirellou Freni (modenská rodačka) za například svěřil i titulní roli v Aidě, kterou zkomponoval ke řízení dirigenta Nina Verchiho, která byla natočena v roce slavnostnímu otevření Suezského průplavu. A když už jsme 1962 na labelu Opera DÓro. Existuje také řada nahrávek u Čechů, tak roku 1969 zde zpíval také Antonín Švorc titul- komorní hudby a recitálů. ní roli Wagnerova Bludného Holanďana, před čtyřmi lety tu Nedaleko divadla se nachází náměstí Piazza Grand, kde stojí na programu byla Smetanova Prodaná nevěsta v koproduk- nádherný dóm s 88 metrů vysokou kampanilou Ghirlandi- ci s Bratislavskou operou a režisérem Václavem Věžníkem na z roku 1319. Na tomto prostranství pořádal před mnoha zahranií

přestavováno a dokonce v roce 1931 vyhořelo. Dnes je divadlo ve výborném technickém stavu. Z bohaté hudební historie je důležité připomenout Donizettim dirigované Sta- bat Mater od Rossiniho, Tereza Stolzová roku 1867 trium- fovala v prvním italském provedení Verdiho Dona Carlose. Foto Pavel Horník Foto V tomto divadle roku 1871 zazněl poprvé v Itálii Wagnerův Lohengrin a v roce 1914 se opět poprvé v Itálii hrál jeho Parsifal. Na vysokou uměleckou úroveň pozdvihnul zdej- ší operu její několikaletý ředitel Riccardo Chailly. V nové operní stagioně budou uvedeny Verdiho Simone Boccaneg- ra, Gluckův Orfeus a Eurydika, Donizettiho Lucia di Lam- mermoor, nově nastudované inscenace Belliniho Norma, Saint-Saënsův Samson a Dalila v nastudování Eliahu Inba- la s José Curou v titulní roli, Georges Prêtre nastuduje Ver- diho Rekviem. Neuvádím další slavná jména účinkujících umělců, protože jejich řada by byla dlouhá. Za svou osobu bych skromně připomněl, že jsem zde viděl Miro Dvorského Teatro Comunale, Modena (interiér) ve Verdiho Trubadúrovi, který byl výtvarně slabý a nehodící se k nádhernému interiéru sálu. Naši operní diváci mohou tisíci diváky božský Pavarotti své charitativní koncerty, na těm boloňským opět jen závidět. Koncertní sezona obsahu- které si zval jako hosty pop hvězdy jako Fredyho Mercury- je řadu významných titulů, které uvedou například dirigenti ho, Eltona Johna a další. Pinchas Steinberg, Alexander Vedernikov, dále již zmínění Teatro Comunale v Boloni Georges Prêtre, Eliahu Inbal a další. Po půlhodině cesty autem se dostaneme do půlmilióno- Orchestr má přes čtyřicet alb hlavně zásluhou dirigen- vé Boloně, města bohatého na operní tradici. V 17. stole- ta Riccarda Chaillyho. Uvádím například od Gioachina tí zde bylo okolo šedesáti privátních malých operních diva- Rossiniho Popelku s Cecilií Bartoli, která za jeho řízení del v domech nejbohatších patricijských rodin. Vzniklo vyšla v roce 1993 u fi rmy London Classics, či Verdiho Rigo- také několik větších divadel, ale nejvýznamnějším je Teatro letta s Lucianem Pavarottim, Leo Nuccim, Nikolajem Giau- Comunale na Via Zamboni, postavené v roce 1773 Anto- rovem a June Anderson vydanou s Chaillym v čele v roce niem Bibiánou, ze slavného rozvětveného rodu architektů. 1985 u fi rmy Decca, Lazebníka sevillského s Cecilií Bartoli Úvodním představením byla Gluckova opera Il Trionfo di a Leo Nuccim v nastudování Giuseppe Patané a opět vyda- Clelia. Má netypicky do zvonového půdorysu postavené hle- nou u London Classics, Massenetova Werthera s Andreou diště se čtyřmi pořadími lóží a galerií. Lóže vypadají jako Bocellim u fi rmy Decca, kterého řídil Yves Abel, koncert • samostatné předsunuté balkónky. Divadlo bylo několikráte José Carrerase v boloňském divadle z roku 2001 a další.

Teatro Comunale, Boloňa Foto Pavel Horník Foto zahranií salzburger festspiele &''( Foto archiv Foto

Maija Kovalevska (Tereza), Brindley Sherrat (Balducci) a sbor benvenuto cellini, armida, hy. Nicméně tentokrát se vedení Salcburského festivalu tento smělý záměr opravdu vyplatil, protože inscenace patřila beze- arostelec a lelio sporu k těm nejpozoruhodnějším a většinou publika i kritiků nejoceňovanějším, které zde letos bylo možné vidět. Salcburk, Grosses Festspielhaus, Obsahem libreta opery, jehož autory jsou Léon de Wailly Felsenreitschule, Haus für Mozart a Auguste Barbier, je několik epizod ze života slavného ﬂ o- Hana Jarolímková rentského renesančního sochaře zpracovaných podle uměl- cových pamětí. Jejich jádrem je Celliniho láska k Tereze, Rovněž letošní Salcburské slavnosti, byť se nenesly jako ty dceři lakotného papežského pokladníka Balducciho, kterou loňské ve znamení opulentních mozartovských oslav, kdy nechá umělec během římského karnevalu unést svým žákem alfou a omegou celého festivalu bylo uvedení všech sklada- Ascaniem. Z činu je podezříván Fieramosca, rovněž sochař telových dvaadvaceti oper, nabídly řadu atraktivních pro- a také zamilovaný do Terezy, proto si musí nechat od lehko- jektů i špičkových interpretů. I když tři z oněch „nej“, An- myslného Celliniho líbit různé žerty. Situace se ovšem sta- na Netrebko, Rolando Villazón a Vesselina Kasarova svá ne vážnou, když Cellini v sebeobraně usmrtí Pompea, který vystoupení z důvodu nemoci odřekli (nepřijela však ani Eli- ho měl na Fieramoskovu objednávku za peníze zabít. Bal- na Garanča či Neil Shicoﬀ ), na skvělé úrovni salcburských ducci slibuje Fieramoskovi, který si získal jeho přízeň, ruku operních představení či koncertů, jež ani zdaleka nezávisí své dcery. Cellini ho totiž rozhněval, když si na masopust- pouze na účasti známých pěveckých hvězd, se to nikterak ním představení Cassandrovy divadelní společnosti na Piaz- nepodepsalo. Zájem totiž vzbudila už dramaturgie letošního za Colonna, kde už tak byl všem pro smích, vzal provokativně ročníku, která se nebála sáhnout i po operách či dílech uvá- na mušku jeho lakotu. Roli prostředníka však nakonec sehra- děných velice zřídka, jako jsou např. Berliozův Benvenuto je sám papež Klement VII. (v některých výkladech však uvá- Cellini a Lelio, Haydnova Armida či Weberův Čarostřelec. děn jako kardinál Salviati), který dá Cellinimu ultimátum: pokud do večera nedokončí objednanou sochu Persea, bude potrestán za vraždu, když se mu to však podaří, dostane se benvenuto cellini philippa stölzla mu odpuštění. Sochař v určeném čase nakonec úkol splní, je omilostněn a s Terezou se ožení. Zařadit do programu tak málo uváděnou operu, jakou je Tedy vcelku jednoduchý příběh, jehož mozaikovitou struk- Benvenuto Cellini Hectora Berlioze (premiéra 10. 9. 1838 turu, která by mohla být v režijní koncepci na první pohled v Paříži), z níž se koncertně uvádějí většinou jen její dvě pře- překážkou, Philipp Stölzl nápaditě proměnil v přednost dehry, a navíc ji svěřit režisérovi, který na poli operní režie až a vytěžil z ní opravdové maximum. Tento režisér (a zároveň na jednu zkušenost téměř debutuje, chce řádnou dávku odva- scénický výtvarník), známý především jako autor hudebních Foto archiv Foto

Annette Dasch (Armida), letos pro Salcburk již s téměř typickým tetováním mnoha protagonistek, a Michael Schade (Rinaldo) předvedli skvělé výkony. zahranií videoklipů slavných osobností showbussinesu, mezi nimiž na Popeleční středu. Po celé místnosti jsou poházeny různé nechybí ani Madonna, Mick Jagger nebo z oblasti klasiky plastiky včetně andělů, jedna socha – rozpracovaný Perseus nedávno zesnulý Luciano Pavarotti, není dosud ničím, co při- – je za nohy přivázaná ke stropu, uprostřed je velký obdél- náší režijní zkušenost v opeře, svázán – a to se v jeho případě níkový stůl. Přichází Tereza v zelené krátké sukénce, zele- projevilo jako jedno velké plus. Skutečnost, že nevystupuje ném body opatřeném křidélky a zelených střevíčcích, dopro- jako pouhý sluha „marketingové řeči“, ukázal již jeho fi lmový vázená věrným Celliniho žákem Ascaniem. Ten je ostříhán debut z roku 2002 nazvaný Baby, který všechny, kdo očeká- dohola, a oblečen do jakéhosi zlatého skafandru s různě se vali jen jakousi fi lmovou obměnu jeho videoklipové estetiky, rozsvěcujícím obdélníkem na hrudi, připomínajícím displej překvapil. A překvapením byla i jeho první operní inscena- u mixážního pultu, kde se výška svítících amplitud mění ce, uvedená v roce 2005 v Meiningenu: Weberův Čarostře- podle výšek zpívaných tónů. V té chvíli se do ateliéru přiřítí lec, v němž Stölzl za velkého nadšení publika i kritiky pře- zakrvácený Cellini a chce s Terezou uprchnout do Floren- nesl na operní jeviště přetransformovaný sugestivní němý cie, plány mu však překazí Balducci se svými bíle oblečenými fi lm. „Opera je pro mě útvarem, kde mohu využít všechno, co kumpány a Fieramoskou. Najednou se však celá scéna zbar- znám“, nechal se slyšet v jednom ze svých interview. „Práci ví do fi alova (což je ovšem barva kardinálská) a v její zadní se zpěváky z videoklipů, práci s herci z fi lmu a divadla i svoje – vyvýšené části na ni vjíždí papamobil se svítícím křížem, znalosti scénografi e“. z něhož vyskakují nejprve dva skvělí „andělští“ tanečníci, Již samotný počátek, okamžik, kdy zazní první tóny přede- aby komickým entrée zdařile uvedli na scénu Klementa VII. hry, ukazuje na režisérův úzký kontakt s fi lmem: na oponě s jeho doprovodem, který dá ještě Cellinimu na dokončení se zaskví jméno Benvenuto Cellini, pod nímž je přes celou sochy Persea čas do večera. její plochu promítnut obraz města Říma – hlavního dějiště Mezitím Ascanio v dalším obraze, nazvaném Koloseum, opery. Vidíme jej však i v pozadí za Balducciho domem po truchlí s hlavou v ruce nad blížícím se koncem svého Mistra. rozevření opony, ne však jako statický výjev, nýbrž – pomocí Ulehne na vyvýšený obdélník potažený suknem zády k hle- videoprojekce – jako živoucí lidské mraveniště s blikajícími dišti a když vstane, zůstává tam pouze jeho hlava a žalostně neony a světly a letadly a vrtulníky, v jednom z nichž přilétá zpívá. Potom ji Ascanio zdvihne a odchází.. . Cellini s kyticí růží za Terezou, mávající z terasy na pestrý Ve třetím obraze, znázorňujícím Popraviště, přichází karnevalový průvod s balónky a nafukovacími koníčky. Tere- v pochodovém rytmu – jako při vojenské přehlídce – četa, kte- za, jejíž otec mezitím po krátkém úvodním výstupu ze scény rá doprovázela papeže. Je opět oblečena do fi alových kostýmů odchází, obdivuje květiny a začne zpívat romanci, během níž se sukénkami a přilbami, ozdobenými podle vzoru římských se třikrát převlékne do růžových, červených a žlutých šatů. vojáků chocholy a svítícím červeným světlem, které přebíhá Než dozpívá, objeví se na scéně i Celliniho žáci, Francesco – jako u nějakých marťanů – ze strany na stranu, a přináší a Bernardino – oba v kuriózních maskách, připomínajících stůl a popravčí provaz. Vzadu jeviště je na plátno opět pro- spíše, než cokoliv jiného, postavy z hodně odvážného sci-fi , mítáno město, které se však při Celliniho árii, v níž se loučí což ostatně nebude v tomto představení prvkem zdaleka oje- se životem a přeje si být sám někde v divokých horách, mění dinělým. Poprvé se také na scéně objeví Fieramosca, který v pusté pohoří. Před ním procházejí za sebou postavy v kut- se posléze schová do jakési dýmající popelnice umístěné na nách a kápích, z nichž některé čtou z knih, a jiné se jako pravé straně jeviště. fl agelanti mrskají důtkami – jeden se pod vlastními ranami Druhému obrazu, nazvanému Masopustní úterý, vévodí vždy téměř zhroutí. Na scéně se posléze objevují i ostatní taverna, která se po příchodu maškar v nejrůznějších kostý- protagonisté, Tereza a Fieramosca a dělníci přivážející Per- mech zvířat a kostlivců s balónky a blikajícími světélky ote- sea – sochu, kterou se snaží Cellini z posledních sil dokon- vře. Hostinský je zapojen do spiknutí proti Cellinimu, kte- čit a protože nemá dostatek materiálu, roztaví všechny své ré si domlouvají Fieramosca s Pompeem. Zároveň však oba dosavadní plastiky. V obrovské dýmající peci v podobě sudu vyslechnou i Celliniho, který naopak kuje pikle se svým žá- to syčí, bublá a vře – nakonec se ozve výbuch (poměrně netra- kem Ascaniem, jejichž cílem je únos Terezy. diční znamení úspěšně dokončeného díla!) a socha je hoto- Třetí obraz, Karneval na Piazza Colonna, je bezesporu nej- va. Cellini je oslavován, Tereza se najednou objeví na jevišti zdařilejší Stölzlovou scénou. Maškarní rej je v plném prou- v krásných dlouhých světlých šatech a objímá se s ním. Na du, masky se hemží jedna přes druhou a do centra dění se všechny padají třpytivé konfety… nejprve dostává naprosto skvělý, profesionální akrobat na Philipp Stölzl se tedy představil jako režisér, jenž hýří gej- stuhách! V pravé části jeviště je umístěna obrovská maketa zírem nápadů (dovedených k ještě většímu účinku i nápadi- kapra, v jehož útrobách se při rozevření tlamy objeví zářící tými kostýmy Kathi Maurer), nebojí se nejrůznějších ino- prostor quasi divadelního jeviště Cassandrovy divadelní spo- vací (byť leckdy odporujících historickým reáliím) a přitom lečnosti, odkud postupně vycházejí karikatury papeže a Bal- vychází nejen ze samotného děje příběhu, ale rovněž z cha- ducciho. Balducci je herci, kteří zde pořádají soutěž ve zpěvu rakteru Berliozovy hudby, která tvoří s jeho inscenačním mezi Harlekýnem a Pierotem, pověřen jejich rozsouzením. ztvárněním dokonalou symbiózu. Vezmeme-li v úvahu také Harlekýn jako představitel jasného kandidáta na vítězství to, že hudebního nastudování se chopil zkušený Valerij Ger- hraje krásné sólo na fagot, Pierot, oblečen do velmi lasciv- gijev, pod jehož taktovkou odvedli Vídenští fi lharmonikové ního oblečku, se musí potýkat s těžkopádnou tubou. Přesto i Koncertní sdružení sboru Vídeňské státní opery (Konzert- Balducci – oproti mínění všech – určí jako vítěze Pierota, vereinigung Wiener Staatsoperchor) stoprocentní výkon jehož zasype zlatem a před všemi se tak zesměšní… Mezi- se všemi fi nesami Berliozovy mistrně zpracované partitury, tím všichni křepčí a tančí, vzadu na plátně se střídají různé a sólových partů se ujali vesměs mladí, byť již řadou úspěchů obrazy, přichází Balducci (kterého pochopitelně karneva- ověnčení pěvci (z nichž dva, Burkhardt Fritz jako Benvenu- lová fraška hned rozzuří) s Terezou a při zápasu Celliniho to Cellini a Kate Aldrich v roli Ascania, zcela plnohodnot- skrytého v bílé mnišské kutně s Pompeem v hnědé kutně (do ně zastoupili odstoupivší sólisty Neila Shicoff a a Vesselinu stejných jsou převlečeni i Fieramosca a Ascanio), je Pompeo Kasarovu), máme tu událost festivalu, o které se bude ještě zabit. Cellini prchá, na laně přeletí přes celou scénu a zmi- dlouho psát. Burkhard Fritz (působící od sezony 2004/05 ve zí kaprovi, který zajede do útrob jeviště, v tlamě. Opona Státní opeře Unter den Linden, kde zpíval v nové inscena- padá dolů a před ní zůstane pouze zbytek blikajícího, slabě ci nastudované Danielem Barenboimem Parsifala a je rov- nasvíceného průvodu, jemuž vévodí žlutý „smějící se“ baló- něž vyhledávaným Maxem v Čarostřelci či Cavaradossim nek na šňůře… v Tosce) sklidil za roli Benvenuta Celliniho velký úspěch již Druhé dějství, situované do Celliniho ateliéru, se odehrává při svém debutu, skvěle však byly obsazeny rovněž další role: zahranií

Fieramosca francouzským barytonistou Laurentem Naou- annette dasch – skv.lá armida rim, spolupracujícím např. se Simonem Rattlem, Markem Minkowskim, Colinem Davisem, Johnem Eliotem Gardine- Další salcburskou dramaturgickou lahůdkou se stala beze- rem či Kentem Naganem, papež Klement VII. Michailem sporu Armida Josepha Haydna, kterou skladatel kompo- Petrenkem (který s Valerijem Gergijevem již spolupracoval noval pro zámek v Esterháze (snad nejnádhernější stavbu v Mariinském divadle či v Baden-Badenu, kde nastudoval tereziánské epochy na území habsburské monarchie), kde role Fafnera a Hagena v Prstenu Nibelungově a v Salcburku ve službách Miklóse II. působil téměř čtvrt století. „Byl jsem vystoupil mj. např. v koncertním provedení opery Rimského- tu zcela separován od světa. Nikdo v mé blízkosti mě nemo- Korsakova Legenda o neviditelném městě Kitěži ), Tereza hl rušit ani trápit, a tak jsem se muset stát originálním“, na- mladičkou Lotyškou Maijou Kovalevskou (žačkou Mirelly psal kdysi Haydn o své esterházyovské epoše, kterou zahájil Freni a loňskou držitelkou první ceny Mezinárodní soutěže 1. května 1761. Opernwettbewerb Operalia Plácida Dominga ve Valencii) Armidu, k níž mu text napsal patrně Nunziato Porta podle či Ascania již zmíněnou americkou mezzosopranistkou Kate anonymního libreta k dramatu s hudbou nazvaného Rinal- Aldrich, kterou jsme mohli v loňské sezoně slyšet i na prk- do od Antonia Tozziho, jehož předlohou byl veršovaný epos nech pražského Národního divadla v roli Sesta v Mozartově Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (jako v případě stej- opeře La clemenza di Tito. Svůj part Pompea dobře zvládl nojmenných oper Glucka, Lullyho, Salieriho, Rossiniho či i náš mladý pěvec Adam Plachetka, snad jen basista Brind- Dvořáka), komponoval Haydn jako svoji již desátou ope- ley Sherratt, který na Salcburském festivalu debutoval v loň- ru pro Esterházu. A jak se posléze ukázalo, také operu nej- ském roce v Mesiášovi pod taktovkou Ivora Boltona, zůstal úspěšnější. Vždyť během čtyř let (1784–1788) se tu dávala tentokrát svému Balduccimu přes veškeré skvělé referen- celkem čtyřiapadesátkrát! ce provázející jeho životopis přece jenom něco dlužen. Jeho Děj Armidy, která je skutečným vrcholem Haydnovy operní hlas, který zněl místy dosti nevýrazně (snad zpíval v indispo- tvorby, využívající jeho zkušeností skladatele instrumentální zici), mnohdy v orchestrální spleti zcela zanikal… hudby (koncertantní nebo symfonický ráz nemá jen úvodní sinfonie, ale i ﬁ nále a mnohé árie), je zasazen do Damaš- Salzburger Festspiele 2007 – Hector Berlioz: Benvenu- ku v době křížových výprav. Na Damašek útočí křesťanské to Cellini. Dirigent Valerij Gergijev, režie a scéna Philipp vojsko Franků. Rinaldo, jeden z rytířů, se nechá ošálit nete- Stölzl, kostýmy Kathi Maurer, světla Duane Schuler, video ří saracénského krále Idrena, která je nadanou kouzelni- Stefan Kessner a Max Stolzenberg, dramaturgie Ronny cí. Láska jim dává zapomenout na to, že každý z nich patří Ditrich, choreograﬁ e Mara Kurotschka, sbormistr Andre- k jinému světu: Armida nedokáže zničit Rinalda a ten na- as Schiller, jevištní obrazová spolupráce Conrad Moritz opak dokonce prohlásí, že je ochoten vést pohanské vojsko Reinhardt. Premiéra 10. 8. 2007, Grosses Festspielhaus. proti Frankům. Když se však setká s ostatními křižáky, po těžkých vnitřních bojích se rozhodne ke svému původnímu Maija Kovalevska (Tereza) poslání vrátit. Pronikne do Armidina kouzelného lesa, pře- koná všechny nástrahy a porazí kouzelný myrtový strom, síd- lo její moci. Láska Armidy se promění v nenávist. Ještě jednou se objeví v táboře křesťanů a prorokuje Rinaldovi straš- ný konec v bitvě… Příběh, jenž tedy režisérovi i interpretům poskytuje mnohovrstevné možnosti vyjádření, jichž v této inscenaci všichni využili opravdu měrou vrchovatou. A protože se režie chopil Christof Loy, jeden z nejžáda- nějších operních režisérů německého jazykového okruhu a miláček kritiků, který byl podvakrát – v letech 2003 a 2004 – v prestižním časopise Opernwelt zvolen režisérem roku, inscenace byla očekávána s velkou netrpělivostí. Zvláště pak, když Loy dostal od intendanta Salcburského festivalu, Jür- gena Flimma, zcela volnou ruku v tom, jaké Haydnovo dílo si vybere – v takovém případě je práce, kterou si umělec smí zvolit sám, vždy mnohem spontánnější. A proč při rozho- dování uspěla právě Armida? „Přemýšleli jsme o tom s Ivo- rem Boltonem, který měl dílo hudebně nastudovat a s nímž jsme již v minulosti několikrát spolupracovali a nakonec jsme se pro tuto operu rozhodli nejen kvůli tomu, že se jed- ná o skutečně mistrovský hudební kus, ale rovněž proto, že se zabývá dvěma naprosto rozdílnými světy: křesťanským, kte- rý zosobňuje postava Rinalda, a světem Saracénů, který má v sobě mnohem více emocionální nebezpečnosti a jež před- stavuje Armida. Oba protagonisté se sice milují a doufají, že společně tyto rozdíly překonají, ale nakonec zjistí, že spolu být prostě nemohou. Hodnoty společnosti, odkud přicházejí, si již do svého podvědomí vštípili příliš silně“. Hlavní téma, o něž se Loy ve své režii opíral, je tedy již jasné. A jak ten- to vášnivý a současně tragický příběh pojal? Zjednodušeně řečeno – se vší vášnivostí a tragikou, které mohl z příbě- hu vytěžit a jež soustředil do obou hlavních postav, skvělé- ho Rinalda Michaela Schadeho a v tomto případě naprosto nepřekonatelné Armidy v podání německé sopranistky Annetty Dasch, které si už všimla i mekka všech operních pěvců, newyorská Metropolitní, kde má sólistka vystou-

Foto archiv Foto pit v roce 2009 v Mozartově Figarově svatbě. Průpravou zahranií k tak skvělému výkonu, jímž se dokázala přesvědčivě ztotož- arostelec a kouzla nit se všemi tvářemi zamilované, vášnivé, prosící, zhrzené i nenávistí sršící Armidy, ji patrně dala i její nová nahrávka, Další novou inscenací na letošním Salcburském festivalu byl sestavená z výňatků Armid různých autorů počínaje Gluc- rovněž v posledních letech poměrně málo uváděný, byť mno- kem, Jomellim a Händelem a konče právě Haydnem, kon- hem známější než obě opery předcházející, Weberův Čaro- cept které dokonce sama navrhla (Rossiniho ani Dvořákovu střelec. V Salcburku se objevil na repertoáru naposledy před Armidu, jíž si cení ze všech nejvíce, sem však zařadit vzhle- více než padesáti lety (v roce 1954), kdy se režie chopil Gün- dem k obsazení orchestru, bohužel, nemohla). Postava, kte- ther Rennert a hudebního nastudování Wilhelm Furtwäng- rou tak vytvořila a v níž mohla uplatnit nejen jiskrné kolo- ler. Letos byl na festival k jeho realizaci jako režisér povo- ratury, ale i furiozní či lyrické árie, byla vpravdě strhující. lán Falk Richter, jenž dokonce pro tuto příležitost připravil A to často i v ne právě nejpohodlnějších podmínkách prudké i nové znění dialogů, a hudebním nastudováním byl pověřen šikmy vlevo jeviště, kam ji umístil autor scény Dirk Becker německý dirigent, někdejší žák Leonarda Bernsteina a Seiji a které Christof Loy (jenž se však na rozdíl do Stölzla, mis- Ozawy, a dnes mj. hudební ředitel Opery v Kolíně, Markus tra nápadů a neustálých jevištních proměn, zaměřil přede- Stenz, který se poprvé v Salcburku představil v roce 2003 při vším na psychologické vykreslení jednajících postav) bohatě provedení díla Hanse Wernera Henzeho (jemuž se pravidel- využíval. Běhali po ní totiž nahoru a dolů nejen sólisté (jež ně věnuje již řadu let), Der Triumph der Sohnesliebe. si rovněž sedali na dvě zde postavené židle), ale rovněž sbor, Námět opery, jejíž děj se odehrává kdesi v lesích Šumavy a kte- znázorňující obě vojska (ovšem ve sportovních světle mod- rá se stala díky J. N. Štěpánkovi jednou z prvních do češtiny rých a červených tričkách, úzkých šedých kalhotách a cyk- přeložených oper, a tudíž zároveň od roku 1824 i stálou sou- listických přilbách, do nichž je oblékla z nějakého – pro mě částí českého repertoáru, Weber našel v Knize pověstí a pohá- poměrně nepochopitelného důvodu – Bettina Walter). Ten dek Augusta Apla a Friedricha Launa vydané v roce 1810. se průběžně dělil na různé i protisměrné proudy či „běžel“ Příběh mysliveckého mládence Maxe a jeho soka v lásce Kaš- v natolik zpomaleném tempu, že pohyb ustrnul až v jakémsi para spolčeného se samotným ďáblem (opírající se o soudní pouhém náznaku posunování těl vpřed. Dalším objektem na protokoly různých středověkých měst z let 1484, 1529 a 1710, široké scéně Felsenreitschule pak byl již pouze poměrně roz- kde však pověst končí na rozdíl od opery tragicky), je vcelku měrný blok tvořený naskládanými prkny, k němuž ve II. děj- prostý, nicméně k poutavému režijnímu i inscenačnímu zpra- ství, spojeném se třetím, autor scény přidal ještě doprostřed cování poskytuje nepřebernou řadu možností. jeviště zelené sofa. Nesmírně impresivně působil i nápadi- Falk Richter inscenaci postavil nejen na kontrastu dobra tý efekt, využívající zdejších „oken“ vytesaných podél dvou a zla, ale i poměrně civilní scény včetně kostýmů v I. (kde je stran jeviště do skály. Ta se při líbezné árii o lese a ptácích např. sbor v úvodu oblečen jako skupina turistů na výletě do Rinalda vrátivšího se do svého tábora odkryla, za nimi se hor) a III. dějství a pohádkově efektní proměny ve Vlčí rok- objevila modrá obloha s mráčky a vše se rozzářilo a projas- nilo – asi jako Rinaldovo očištěné svědomí. Snad nejsilnější momenty však představovaly scény, kde si Rinaldo s Armi- Peter Seiﬀ ert (Max) a Petra Maria Schnitzer (Agáta) dou (oblečenou do střízlivých černých koktejlek) vyznávají lásku a když se Armida snaží Rinaldovi zabránit v odchodu: tady už oblečená do černé róby s dlouhou nadýchanou sukní, dlouhými černými rukavicemi a s vlasy spletenými do sluši- vého drdolu. Její vášeň, prosby i závěrečný výstup na šikmě, z níž visí provazy, které smotává a hází za sebe do propasti, kam posléze sama skočí, jsou natolik strhující, že publikum ani nedýchalo. Pěvecky i herecky se však přesvědčivě proje- vili i představitelé dalších rolí: Elena Tsallagova (Zelmira), která 11. srpna zastoupila onemocnělou Mojcu Erdmann, Vito Priante (Idreno, saracénský král), obzvláště vynikající, hlasově výrazně disponovaný Richard Cro (Ubaldo, vůdce křesťanského vojska, kterého režisér odsoudil celé předsta- vení pobývat na invalidním vozíku) i Bernard Richter (Clo- tarco), jehož zamilovaný výstup se Zelmirou svědčí i o jeho nemalém komediálním nadání. S Ivorem Boltonem, který stojí v čele orchestru Mozarteum Orchester Salzburg, s nímž (a se členy Bewegungschor) také celé dílo nastudoval, se rovněž setkáváme na Salcbur- ském festivalu pravidelně – a vždy – stejně jako i tentokrát – jsou jeho kreace mistrovské. Orchestr hrál průzračnou Haydnovu partituru pod jeho taktovkou (kdy k tomu stihl zastat i continuový part cembala, tvořený ještě violoncellem Marcuse Pougeta a podpořený samostatným partem cem- balistky Brendy Hurley) nejen ve vzácné souhře perfektně vedených smyčců, ale i s neobyčejným smyslem pro vyhro- cené dramatické situace – plnokrevně, expresivně a s celou škálou dynamické plasticity. Tedy – v tomto případě zejména po hudební stránce – opět jeden z vrcholů festivalu.

Salzburger Festspiele 2007 – Joseph Haydn: Armida. Diri- gent Ivor Bolton, režie Christof Loy, scéna Dirk Becker, kostýmy Bettina Walter, dramaturgie Annika Haller, choreografi e Jochen Heckmann. Premiéra 28. 7. 2007, psáno z reprízy (5. představení) 11. 8., Felsenreitschule. Foto archiv Foto zahranií li, kde Kašpar vyvolává ďábla Samiela, v dějství druhém. Na Kuna Rolanda Brachta, Kiliána Alexandera Kaimbache- bílé oponě je tak ještě před samým začátkem znázorněn čer- ra či Poustevníka Günthera Groissböcka, nebyly nikterak nobílý terč, stejný jako terče umístěné na osmi bílých fi gu- pěvecky průměrné, a tak společně se (jako ostatně vždy) spo- rínách, které se po rozevření opony objeví na vcelku prosté lehlivě připravenými Vídeňskými fi lharmoniky a zejména scéně s několika sloupy, jako z hliníku vyrobenými lavičkami členy Koncertního sdružení sboru Vídeňské státní opery a dvěma bednami. Zde má myslivecký mládenec před kníže- v čele se sbormistrem Andreasem Schüllerem vytvořili před- tem Otokarem předvést svoji dovednost ve střelbě, aby mohl stavení, jež se rozhodně zařadí k těm úspěšným. nastoupit za polesného Kuna a získat ruku jeho dcery Agáty. Na střeleckých závodech den předtím se mu ale díky Kašpa- Salzburger Festspiele 2007 – Carl Maria von Weber: Der rovi, jemuž pomáhá ďábel Samiel, nedaří, a tak přijme soko- Freischütz. Dirigent Markus Stenz, režie Falk Richter, vu nabídku – a v noci se vydá do Vlčí rokle. A tady Richter scéna Alex Harb, kostýmy Tina Kloempken, světla Olaf – při vyvolávání ďábla a lití očarovaných kulí, z nichž jedna Freese, video Chris Kondek, dramaturgie Bernd Stege- má Agátu zabít, opravdu popustil uzdu své fantazii. Samiela, mann, choreografi e Simone Aughterlony, sbormistr Andre- jehož kromě dalších pekelníků v černých kutnách obklopuje as Schüller. Premiéra 3. 8. 2007, psáno z reprízy (3. před- kruh téměř nahých žen, přijímaných prostřednictvím jakých- stavení) 13. 8., Haus für Mozart. si „ďábelských hostií“, jež jim klade do úst, do bran pekelných, zde – na rozdíl od všech ostatních scén, kde má na sobě bílý oblek – zahalil do ohnivě červeného hábitu a soustředil na berlioz%v lelio a gérard depardieu něho veškerou pozornost. Jeho čarování je provázeno bouří, Salcburk, Grosses Festspielhaus zlověstnými zvuky i rejem tajemných postav a jako další vizu- ální doprovod je spuštěna i fi lmová projekce, umístěná na Jedním z nejatraktivnějších koncertních programů na letoš- postranních plochách jakoby rozevřeného jeviště a zavádějí- ním festivalu v Salcburku byl nesporně večer, věnovaný Hec- cí nás nejprve na mořské dno s plovoucí úhořovitou rybou, toru Berliozovi, z jehož děl zazněla Fantastická symfonie, odtud na temné neudržované schodiště do nějakého tmavého op. 14, po níž následovalo lyrické monodrama pro speakera, sklepení obývaného velkým pavoukem křižákem apod. Meze orchestr, sbor a sólisty, Lélio, op. 14b (12. 8.). Obou kompo- fantazii diváků se, jak je zřejmé, v žádném případě nekladou. zic se chopili Vídenští fi lharmonikové v čele s Riccardem Hrůzostrašná scenérie pak vyvrcholí zapálením řady ohňů Mutim, který opět potvrdil již dávno známou skutečnost, v zadní části jeviště, které vydávají takový žár, že v 25. řa- že patří ke světové dirigentské špičce. dě, odkud jsem představení sledovala, jsem nabyla dojmu, Romain Rolland o Hectoru Berliozovi (1803–1869) napsal: že snad sedím před rozevřenou spalovací pecí v krematoriu! „Bude znít paradoxně, řeknu-li, že žádný hudební skladatel Snad až příliš odvážné efekty v uzavřené, zcela zaplněné budo- není znám tak špatně, jako Berlioz… Nejhorší je, že sám Ber- vě, mohu-li to tak střízlivě okomentovat… lioz nás dovedl šálit jako nikdo jiný a že nikdo nesvedl více Také závěrečné, III. dějství uvádí projekce (využitá posléze na scestí mínění o něm samém než právě on sám…“. Podob- i v případě nastoupeného sboru, na jehož mnišské kutny jsou ný osud provázel ostatně i jeho četnými výklady o vzniku promítnuti hemžící se žlutočerní červi – obzvláště oblíbený a inspiračních zdrojích ověnčenou Fantastickou symfonii, režisérský prvek posledních let), která tentokrát znázorňuje op. 14, která od své – byť s rozpornými ohlasy přijaté premi- kabinu nákladního auta, v níž sedí všichni čtyři mužští pro- éry na Pařížské konzervatoři 5. prosince 1830 – trvale zůsta- tagonisté, oblečení v montérkách. Základ scény však zůstá- la skladatelovým nejslavnějším dílem. vá stejný, v závěru, kdy Maxem zastřelená Agáta opět vstá- Sám Berlioz opatřil symfonii, které dal podtitul Epizoda ze vá (nápaditě rozvržená scéna, kdy do ztemnělého prostoru života umělcova, dvěma programovými výklady. První byl vchází z oslňujícího světla otevřených dveří Agáta v bílých zveřejněn při premiéře, druhý skladatel zamýšlel ke společ- svatebních šatech jako z peří a nad ní se vznáší obraz velké nému provádění Fantastické symfonie s lyrickým monod- holubice s terčem uprostřed těla, na kterou míří Max v čer- ramatem Lélio, které vzniklo o rok později a s podtitulem nobílém obleku), však velmi efektně působí zpěv před již Návrat do života tvoří doplněk symfonie. Oba se však opírají zataženou bílou oponou, která tvoří obrys kříže. o společný inspirační zdroj: jeho vášnivé vzplanutí ke slavné Svěží režie tedy přinesla stejně tak řadu nápadů, jako i zave- shakespearovské herečce Harriet Smithson, která byla poz- dených klišé (kromě červů či projekcí, které se vlastně k dě- ději nakrátko i skladatelovou ženou a matkou jeho jediného ji ani při nejbujnější fantazii nikterak nevztahují, ale pou- syna. „Milovaná se pro umělce sama stává melodií, takřka ze jej jaksi provázejí, např. i dnes již téměř nezbytnou tele- idée fi xe, kterou všude znovu a znovu nachází a všude ji sly- vizní obrazovku na začátku II. dějství s výstupem veskrze ší“, píše v úvodu své předmluvy ke skladbě Berlioz. „čisté“Agáty jako protikladu všeho zla s rozvernější Anič- Fantastickou symfonii, která se na rozdíl od Lélia, s nímž by kou). Ve spojení s nikterak provokativní, byť ani převrat- ale měla podle autora tvořit nedělitelný celek, hraje poměr- ně řešenou scénou Alexe Harby, vcelku zdařilými kostýmy ně často, otevřel nádherný, téměř snový – transcendentální Tiny Kloempken a výborným hudebním nastudováním však úvod v pianissimu, který v sále nastolil takové napětí, že by dokázala přinést hezké představení, jemuž dominovala pře- snad bylo slyšet upadnout i špendlík. Ani v dalším průběhu devším krásná hudba jedné z nejslavnějších romantických věty (Sny – Vášně/Rêveries – Passions)), i když vesměs nese- oper. Ze sólistů si zaslouží kromě obou ženských postav, né ve velmi jemných až impresionistických zvucích, připomí- Agáty v podání Petry Marie Schnitzer a Aničky Aleksan- najících kouzlo javanského gamelanu, se atmosféra úvodu dry Kurzak uznání zejména americký basbarytonista John – jakéhosi napjatého očekávání – nezbortila, ale přetrvala, Relyea, jenž je pravidelným hostem nejprestižnějších světo- přervána občas pouze nenadálými přívaly nijak extrémně vých pódií a jehož nosný, technicky bravurně ovládaný hlas vystupňovaných expresivních ploch, až do samého závěru. s krásným témbrem i herecký šarm, s jakým se zhostil úlo- Orchestr si tu dokázal pohrávat s takovou škálou zvuko- hy zloducha Kašpara, vskutku nešlo přehlédnout, a Ignaz vých odstínů, až měl člověk pocit přítomnosti něčeho nadpo- Kirchner, člen vídeňského Burgtheatru, který spolupraco- zemského a opět tak představil Berlioze jako nedostižného val se současným intendantem Salcburského festivalu Jür- mistra instrumentace, který dokáže – s pomocí výborných genem Flimmem již v Hamburku a zde se skvěle – s perfekt- interpretů – do slova a do písmene se zvukem čarovat. Dru- ní výslovností a přesvědčivým přednesem – zhostil mluvené hou větu (Na plese/Un bal) pojal Muti jako lehké taneční role Samiela. Ani ostatní role, především Maxe v podání scherzo v rytmu valčíku, zdobené pouze jemnými akcenty Petera Seiff erta, ale i knížete Otokara Markuse Buttera, a vkusnými tanečními agogickými fi nesami, na něž navázala zahranií věta třetí, Scéna na venkově/Scène aux Champs, s nostalgic- kým dialogem dvou pastýřů, uvedená krásným sólem ang- evžen on.gin, figarova svatba lického rohu s typicky rovným tónem francouzské dechové Salcburk, Grosses Festspielhaus školy – k němuž se přidala sóla hoboje a klarinetu. I v této Jana Vašatová větě převládal klid, narušovaný pouze několika prudkými vzedmutími v hlubokých smyčcích – vše směřovalo ke čtvr- té (Pochod na popraviště/Marche au supplice) a páté větě evžen on.gin a daniel barenboim (Sabat čarodějnic/Songe dúne nuit du Sabbat), jimiž symfonie vrcholí. V první z nich, kde je umělec svědkem vlastní Salcburský letní festival uvedl letos vedle děl raných roman- popravy a během které idée fi xe nakrátko zazní až ve chvíli, tiků (Weber, Berlioz) a přece jen nezbytného Mozarta také než „dopadne katova sekera na jeho hlavu“, se představily operu Petra Iljiče Čajkovského Evžen Oněgin. Libreto si skvělé fagoty a žestě. Celkově bych se ale přiklonila k pojetí, skladatel napsal spolu s Konstantinem Šilovským sám pod- v němž je ono tragické téma v hlubokých smyčcích daleko le stejnojmenného veršovaného románu Alexandra Puški- více zatěžkáno a celá část tak působí mnohem hrůzostrašněji na a dílu dal podtitul „lyrické scény“. V salcburském nastu- – vždyť to má být sen, vyvolaný požitím opia – tedy do kraj- dování se však jednalo spíše o scény dramatické – a pokud nosti vyostřené vnímání děsů, které v takovém případě člo- si divák uvědomí plný dopad toho, o co vlastně v opeře jde, věka ovládnou! Pátou větu, velkolepou parodii katolické mše bylo to do značné míry oprávněné. V tomto ohledu si velmi za zemřelé, v níž Berlioz v bravurní fuze Sabatu, jíž v závěru dobře odpovídalo jak scénické, tak hudební ztvárnění. Čaj- kříží s nápěvem Dies irae v cantu fi rmu, sarkasticky předvá- kovského Oněgin byl na salcburském festivalu uveden vůbec dí svůj kontrapunktický exhibicionismus a z idée fi xe se stá- poprvé v historii a tedy v nové inscenaci režisérky Andrei vá pouze triviální groteskní taneční popěvek, však již Muti Breth (nastudovala i Prodanou nevěstu ve Stuttgartu 2003) pojal jako velkolepou strhující gradaci, vír emocí i hráčské a v hudebním nastudování Daniela Barenboima s orches- brilance Vídeňáků, jimž tentokrát kraloval skvělý tubista. trem Vídeňských fi lharmoniků, Koncertním sdružením Druhá půle koncertu, v níž zaznělo již zmíněné monodra- sboru vídeňské Státní opery a s mezinárodním sólistickým ma Lélio, tvořené šesti poměrně rozsáhlými bloky (Rybář/ ansámblem, jak je zde obvyklé. Barenboim vedl celé předsta- Le pêcheur, Sbor stínů/Choeur dómbres, Zpěv loupežníků/ vení v živých tempech a plném, barvitém zvuku, dramaticky Chanson de brigands, Píseň o štěstí/ Chant de bonheur, Eol- předjímal to, co se děje na scéně. Vídeňští fi lharmonikové ská harfa – vzpomínky/La harpe éolienne – Souvenirs a Fan- reagovali na každé jeho sebemenší gesto a výsledek tomu tazie na Shakespearovu Bouři/Fantaisie sur La tempête de odpovídal. Představení se rázem přeneslo do jiné kategorie, Shakespeare), pak přinesla zážitek snad ještě mocnější. Po než jsme zvyklí – mj. také díky tomu, že i dění na scéně bylo utišení publika se v naprostém tichu zvedla pevná opona, za velmi živé a ansámblové scény bez potíží zaplňovaly rozlehlé níž byl však orchestr skryt ještě další – jakousi síťovanou stě- jeviště Velkého Festspielhausu (i když někdy poněkud spor- nou, vytvářející v modře nasvíceném jevišti pouze nejasné, ně: při ženském sboru v závěru 1. dějství sedí po celé scé- rozmlžené kontury. Naprosté ticho, které bylo téměř hma- ně dotyčné dámy za šicími stroji). Režisérka Andrea Breth tatelné, náhle rozčísly pravidelné kroky z levé strany jeviště: využívala ve všech třech dějstvích vrchovatou měrou točnu na scénu vchází Gérard Depardieu, zastavuje se ve středu a za její pomoci i účelné dělení scény. Takže se zcela přiro- jeviště a s dokonalou výslovností, frázováním a smyslem pro zeně mohla jít v prvním dějství projít Taťána s Oněginem vystižení obsahu emočně rozkolísaného textu začíná svůj z domu do polí, plných zralého obilí. Obilí a živé dění na stat- monolog… Už takovýto začátek dokáže zcela pohltit, a to se ku Larinových ostatně určovalo charakter 1. jednání a poně- k němu posléze přidala i vynikající hudební složka díla, o níž kud rušivě působila jen jakási ze všech stran prosklená veran- se zasloužili nejen oba sólisté, již pravidelný host Salcburské- da, v níž Taťána psala – na psacím stroji! – dopis Oněginovi, ho festivalu, tenorista Michael Schade, jehož sólové výstupy se kterým pak symbolicky (ale proti libretu) vyšla do tma- s klavírem a harfou byly neuvěřitelně něžné, půvabné až sno- vé noci za svojí chůvou, kterou nechala režisérka ulehnout vé, a rovněž výborný francouzský barytonista Ludovic Tézier, do hrobu, vykopaného malým chůviným vnukem… . Hlavní ale i koncentrovaně, nádherně zpívající Koncertní sdružení postavou inscenace je tu však skutečně Oněgin, nudící se sboru Vídeňské státní opery, připravené omasem Lan- fl outek z města, který kam přijde, rozsévá neklid a nepokoj. gem, a v neposlední řadě skvělí Vídenští fi lharmonikové. Pro ospalé vesnické prostředí, ve kterém vyrůstají Taťána Nicméně největší hvězdou tohoto koncertu byl nesporně již a Olga (oblečené dosti současně) a ze kterého se Taťána zmíněný Gérard Depardieu, který již v podobné úloze vystu- pokouší uniknout četbou do snů a jiného světa a mladší Olga poval např. ve Stravinského díle Oedipus rex. A to jistě nejen se snaží zabavit s Lenským a poté s Oněginem, je Oněginův pro svoji neoddiskutovatelnou profesionalitu, s níž náročný vpád zpočátku něčím velmi vzrušujícím, později děsivým. Je part, jehož podstatou je probuzení z opiového snu vyjádře- pozoruhodné, jak v této v podstatě temné inscenaci vyplou- ného Fantastickou symfonií, přednesl a dokázal mu tak dát vají na povrch nemilosrdně všechny vztahy mezi postavami pevnější řád a díky tomu i již pochopitelnější smysl, ale i kvůli a i Čajkovského hudba je zbavena salonního nánosu a působí sobě samému a svým nezměrným úspěchům hereckým. Vždyť místy až veristicky (výstup Lenského po střetu s Oněginem kdo dokáže tak skvěle uchopit zcela rozdílné postavy, v nichž v domě Larinových ve 2. dějství a jeho árie před soubojem). je možné tohoto – často i mezinárodně obsazovaného herce V inscenaci zcela chybí balet, všechna dějství začínají stejně vidět, jako např. Rostandova Cyrana z Bergeraku či komik- – na setmělé scéně svítí jen skácená stojací lampa a černobí- sového hrdinu převedeného na stříbrné plátno – keltského lá televizní obrazovka, na které ubíhají do pusté dálky želez- siláka Obelixe? niční koleje a před kterou sedí osamělá, zhroucená postava Režie koncertu přesně dodržovala všechny Berliozovy poznám- – Oněgin. Oněgin, který přes všechny svoje eskapády, cesty ky a požadavky v partituře, a tak nechyběl ani monolog Depar- a snahy zůstává stále sám. Připomíná to málem Mozartova dieua – jako Lélia určený orchestru, v němž se – již bez opony Dona Giovanniho – ale dost možná se ona podobnost jeví – na zkoušce vyjadřuje k dílu a jeho interpretaci, ani závěreč- jen na základě závěrečné scény, ve které Oněgin Taťánu pře- ný melancholický zpěv sboru duchů větru (Choeur désprits mlouvá v jejím pokoji a ona pobíhá pouze v kombiné – na de láir) za doprovodu orchestru, po němž se Depardieu vra- prádlo si Salcburk občas potrpí a podobné scény byly prá- cí a všechny účinkující chválí a děkuje jim… Hector Berlioz, vě ve zdejších inscenacích Giovanniho… Netančí se ani při který pokládal dobrého činoherce za nejdůležitější předpoklad oslavě Taťániných narozenin na statku Larinových, ani na úspěšného provedení Lélia, by tedy byl určitě spokojen. • plese v paláci Greminových – v prvním případě je zde pus- zahranií

z čar a kouzel, ale nastolilo problém jiný: obavy ze sebe sama, ze svého vlastního chování, které už nelze svádět na postižení ďáblem, ale je nutné ho hledat ve svém vlastním já…

Foto archiv Foto V tomto duchu se nese i loni velmi oslavovaná inscenace Mozartovy Figarovy svatby režiséra Clause Gutha a recen- zovaná i v Hudebních rozhledech (HR 2006/10, str. 33), který, zdá se, zaujímá v současnosti v Salcburku poněkud privilegovaný post, jako svého času Martin Kušej. Inscena- ce je to nápaditá, Guth je vynikající režisér, který např. loni vyrobil z velice – po hudební stránce – statické a nenápadi- té „dokončené verze“ Mozartovy Zaidy – Adamy izraelské skladatelky Chayi Czernowin opravdové divadlo, ale někdy je oněch nápadů až příliš a nebo domýšlejí dílo málem ad absurdum. Pro inscenaci Figarovy svatby platí spíše to dru- hé. Samozřejmě, že libreto Lorenza Da Ponteho není jen fraška – to by s ním nebyly v dobové Vídni takové problémy. Ale spolu s Mozartovou hudbou je to kouzelná hra, kde je Peter Mattei (Oněgin), Ferruccio Furlanetto (Gremin) a Anna Samuil (Taťána) vše lehce napovězeno a naznačeno. V tom spočívá celý půvab tá vesnická pijatika, kde se pomlouvá, pije, souloží a zvrací díla. Guthovi je to však málo a pustil se do režijního ztvárně- – tady to možná režisérka se svojí představou reality ruského ní podle vzoru „chytrému napověz, hloupého trkni“. A tak vesnického života trochu přehnala; a ve 3. dějství se neocitá- se musí Zuzanka skutečně zaplétat s Hrabětem – ostatně me na plese, ale na už poněkud rozjeté recepci, která se nej- jistě by to tak ve skutečnosti bylo (!?)… Nezkušený a živo- prve objeví jakoby za skleněnou stěnou a pak je její prostor tem ještě nedotčený Cherubín je ponižován jak Hrabětem, působivě rozšířen a znásoben několika velikými zrcadly. tak Figarem – jakoby si na něm léčili své nesplněné touhy Pěvecké obsazení bylo vesměs velmi dobré. Larinu zpíva- a přání z mládí; a rovněž tak Zuzanka a Hraběnka se cho- la proslulá wagnerovská interpretka Renée Morloc, poně- vají jako sexu chtivé ženy – takže půvabná scéna v Hraběnči- kud nevýrazného a popleteného Triqueta ztvárnil britský ně komnatě, kam se přijde Cherubín rozloučit, se pro něho tenorista Ryland Davies. Velmi přesvědčivý a při svém věku stane trochu noční můrou. Režisér napovídá už v průběhu přitažlivý byl Gremin stále skvělého Ferruccia Furlanetta. inscenace, jak je všechno zamotané, postavy svými sexuál- Chůvu lépe hrála než zpívala Emma Sarkissjan. Jak Olga ními touhami zmítané a propojené (jasně to říká v závěru (Ekaterina Gubanova), tak Taťána (Anna Samuil) jsou sice 2. dějství v tomto případě do jisté míry vtipné označení jed- mladé, ale už mezinárodně ostřílené sólistky s velmi pěk- notlivých protagonistů kreslenými šipkami, zřejmě prosvět- nými, barevnými a znělými hlasy – ovšem nebylo jim téměř lenými na oponě, které spojují kdekoho s kdekým). Takže ve vůbec rozumět. Je to paradox, protože obě jsou Rusky! Na- 3. dějství se už vůbec nedivíme a nebavíme z shakespearov- opak skvěle vyslovovali všichni neruští pěvci, včetně Furla- ských záměn a omylů. Představení v podstatě úplně postrá- netta a především kanadského tenoristy Josepha Kaisera dá jakoukoliv hravost, je až příliš vážné, a jediným skutečně (Lenský) a švédského barytonisty Petera Mattei (Oněgin). živým elementem jsou zde dvě postavy – Cherubín naší Mar- A přitom právě posledně jmenovaný se nechal ještě před tiny Jankové a Barbarina Evy Liebau – nedotčené a neza- premiérou v jednom rozhovoru slyšet, že sice ví, co zpívá, tížené mládí, jak ho celkem právem vidí režisér. Tak trochu ale činí mu prý trochu potíže patřičně výrazově reagovat na psychoanalýza podle Clause Gutha. Navíc jsou všichni (až každé Taťánino slovo v závěrečné scéně opery – při předsta- na „modrého“ Cherubína a „šedivou“ Marcelinu) v černém vení to ale nebylo poznat ani v nejmenším. Oba pěvci rov- oblečení na bílé scéně, což by mohlo být efektní, kdyby se něž nejsou na mezinárodním operním poli žádnými nováč- nejednalo o téměř stále přítomné schodiště honosnějšího ky, a soudím, že jejich výkony v Salcburku nastartují jejich činžovního domu 19. století a zvláště zpočátku nepřispívalo skutečně hvězdnou kariéru. Oba vynikali opravdu hlubokým k obtížné identifi kaci postav. Režisér domyslel a doplnil celé ponorem do ztvárňovaných postav, výrazovou přesvědčivos- dění o postavu Erota (označeného v programu jako Cheru- tí a především bezchybným a podmanivým pěveckým proje- bim), tančícího a obkružujícího jednotlivé postavy. Bylo to vem. Salcburk mívá ostatně často šťastnou ruku ve výběru efektní, ale občas tento půvabný tanečník zastupoval sku- těch, které pozve. Shrnuto a podtrženo: představení Čaj- tečný pohyb na scéně a nahrazoval tak statické rozmístění kovského Oněgina je velice výrazné, nápadité a přesvědčivé, protagonistů děje. Jistou logiku tato postava ovšem měla postrádala jsem trochu jen kontrast, který by do něho vnesly – u Mozarta a Da Ponteho je také všudypřítomný Eros, ale světlejší tóny – zde byla režisérka buď bezradná, nebo pře- nikoliv sex. Každý výklad a pohled je ale vždy úzce subjek- svědčeně (realisticky?) pesimistická. tivní. Všechny inscenace nemohou být stejné a asi nikdo už s úspěchem nenapodobí nádhernou Ponnellovu inscenaci ve Salzburger Festspiele – P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin. Vídeňské státní opeře, která se zde nepřetržitě hraje už od Dirigent Daniel Barenboim, režie Andrea Breth, scéna konce 70. let… Ani by to nebyl účel. A tak pokud přijmeme Martin Zehetgruber, kostýmy Silke Willrett a Marc Wee- Guthův přístup k Mozartovu dílu a jeho současný výklad, ger. Premiéra 29. 7. 2007, psáno z reprízy (5. představení) musíme nutně obdivovat jeho do morku kostí pronikající 14. 8., Grosses Festspielhaus. a až na dno duší postav se nořící pohled. Původní nadsázka, s jakou jsou postavy prezentovány Mozartem a Da Pontem, se mění v nadsázku jiného druhu. Je ovšem pravda, že člověk figarova svatba v novém nastudování se za oněch trochu víc jak 200 let tak příliš nezměnil. Hudební nastudování bylo v rukou mladého britského diri- Ani letos, při svém zaměření na „ temnou stránku rozumu“, genta Daniela Hardinga, který je proslulý svými rychlý- si intendant Salcburského letního festivalu, Jürgen Flimm, mi tempy. V tomto případě se to však příliš neprojevilo – netroufl nezařadit do programu alespoň dvě Mozartovy a když, tak ku prospěchu věci. Vídeňští fi lharmonikové mu opery – osvědčené loňské představení Bastiena a Bastien- hráli velmi dobře, vycházela jim občas neskutečná pianis- ky a především Figarovu svatbu, ve které ovšem spatřuje už sima a také oba hráči continua (Stefan Gottfried – cemba- výrazné rysy osvícenství a tedy toho, co zbavilo lidi strachu lo, Robert Nagy – violoncello) byli výborní. Hraběte Alma- zahranií vivu zpíval na úrovni kanadský barytonista Gerald Finley, Jak se vám spolupracovalo s režisérem Clausem Hraběnku skvělá, ale snad až moc dramatická Dorothea Guthem? Röschmann, Zuzanku rovněž mezinárodně proslulá Dia- Znám ho z curyšské opery, mojí domácí scény, a také z Víd- na Damrau, která byla loni v Salcburku skvělou Králov- ně, z produkce Lucio Silla, kterou jsme dělali loni a předlo- nou noci, Marcelinu a Bartola velmi dobří a komicky nada- ni, a vím, že Claus Guth je vždy vizitka nejlepší kvality. Je to ní Marie McLaughlin a Franz-Josef Selig, Basilia nepříliš člověk velice hluboce smýšlející, jdoucí opravdu až ke kořenu dobrý anglický tenorista Patrick Henckens, Barbarinu už věci, člověk s velikými vizemi a s krásným přístupem k jed- jsem zmínila (Eva Liebau). Figaro Lucy Pisaroniho mne notlivci, tzn. že na jedné straně mu svou vizí dá určitý směr trochu zklamal, tento pěvec nebyl v Salcburku poprvé a zau- a na straně druhé ho nechá naprosto svobodně vymýšlet ten jal mne zde loni jako Masetto ve Figarově svatbě a Publio charakter, který člověk chce vyjádřit. Spolupráce s ním je v La clemenza di Tito (obojí s Harnoncourtem) – jeho lyric- fantastická a už se právě hrozně těšíme na společného Hän- ký tenor však trochu postrádá ono frajerské zabarvení, které delova Rinalda, kterého budeme dělat v květnu v Curychu. bych si u Figara představovala. A nakonec Martina Janko- vá – úžasný, živý a všetečný Cherubín s neskutečně znělý- Tady v Salcburku jste zpívala Cherubína, to je vlastně asi mi pianissimy, dokonale srozumitelnou výslovností (což se takový čtrnácti-patnáctiletý kluk. Vy máte zaručeně bra- o jiných pěvcích, bohužel, nedá říci a uvažovala jsem, jestli tra, viďte? to není zásluhou přestavby Malého Festspielhausu a jeho Mám. Musím říct, že ze začátku to byl pro mě problém, pro- změněnou akustikou) a jasným, stříbřitě svítivým sopránem. tože nejsem zvyklá na kalhotkové role. Claus mi předváděl Souhra pěvců mezi sebou a orchestrem byla výborná. Takže nějaké věci, ale hlavně mi pomohlo, když jsem si vzpomněla jak už je v Salcburku obvyklé – představení na vysoké pro- na pubertální léta mého bratra – to byl ten největší obraz, fesionální úrovni. který mě inspiroval. (smích)

Salzburger Festspiele – W. A. Mozart: La nozze di Figaro. V inscenaci Figarovy svatby jsou dvě překvapivé scény, Dirigent Daniel Gardiny, režie Claus Guth, scéna a kos- neboť Claus Guth přistupuje k postavám málem psycho- týmy Christian Schmidt. Premiéra 12. 8. 2007, Haus für analyticky, jde na obvyklé zvyklosti (i na můj vkus, abych Mozart. • se přiznala) až příliš k jádru věci. Myslím na dva takové až téměř zlé momenty vůči Cherubínovi. První je ve scéně, kdy ho Hrabě posílá k armádě a Figaro by se mu měl jen tak vysmívat – ale dojde málem až k Cherubínově fyzic- s martinou jankovou v salcburku kému napadení… . Jana Vašatová Cherubín je ještě pořád ten nevinný, napůl ještě dítě. Hra- bě je týraný svou vášní, kterou se marně snaží nějakým způ- S českou sopranistkou, sólistkou opery v Curychu, hostu- sobem potlačit, stejně jako Figaro, který je také uvězněn ve jící na řadě evropských scén a pódií, Martinou Jankovou, všech společenských a třídních problémech a chce se také jsme se sešly hned další den po premiéře Mozartovy Figa- někam ve společnosti dostat. Oba dva tyto charaktery jsou rovy svatby, kde zpívala vynikajícím způsobem a s vynika- jakýmsi způsobem už životem deformovány, musí se živo- jícím ohlasem Cherubína. Takže blahopřání bylo víc než tem bojovat, aby něčeho dosáhly. Cherubín je z dobré rodina místě… ny, všechno dostal na zlatém podnose, navíc si může dovolit Jsem velice ráda, že se vám to líbilo, protože jsme si to všich- každou hloupost a všechno mu projde. Myslím, že v této scé- ni moc vychutnali. Byl to opravdu hezký večer a myslím, že ně se právě na Cherubínovi totálně vyřádila frustrace těchto jsme se dokázali spojit do krásného ansámblu, který mohl mužů a jakoby se takto chtěli pomstít. velice harmonicky vytvořit krásné hudební i roztomilé herec- ké výkony. Je to vlastně takové jejich utíkající nevinné mládí … . Přesně tak, ale ta svoboda je postavením jak Hraběte tak Figara ohraničena, kdežto mládí má všechno před sebou a všechno je ještě možné.

Možná se tento fakt promítá i do další scény, kterou mám Foto archiv Foto na mysli: v Hraběnčině komnatě, kde Hraběnka a Zuzan- ka na vás dotírají, až vám z toho jde hlava kolem… . Na začátku zkoušek jsme se jenom řehtaly, to jsme to ani nemohly uhrát! (smích) Ale momentálně si to opravdu vychutnáváme, je to opravdu legrační scéna, to svádění nevinného Cherubína. (smích)

Jak dlouho jste celé představení zkoušeli, jak dlouho jste byla před premiérou v Salcburku? Měli jsme poměrně málo času; plánované byly tři týdny, ale museli jsme to zvládnout za dva, protože náš pan režisér onemocněl a zkoušeli jsme jenom takovou tu hlavní formu představení s jeho asistentkou, která samozřejmě nemá pra- vomoc něco tvořit a něco měnit. Také to je produkce, kte- rá probíhala loni s paní Netrebko – forma představení je daná. Ale Claus Guth je natolik fantastický režisér, že po nás nechtěl kopii, a byl otevřený ušít na každého jakousi ‚hau- te couture‘. Dva týdny je poměrně hektická doba na to, dát takovou velikou operu dohromady, ale myslím, že se nám to Martina Janková hezky povedlo a vyšly i krásné kritiky, které velice oceňovaly naši souhru a náš ansámbl. A jak se zkoušelo s orchestrem… Měli jsme s ním velice obohacující spolupráci, myslím, že se nám podařilo vytvořit bohatou řadu barev a odstínů, a pan dirigent Harding nás velice senzibilně doprovázel a dal nám i možnost se vyjádřit.

Jak vám vyhovovala jeho tempa? Když k nám poprvé přišel a vyprávěl, co by si kde předsta- voval, byla jeho tempa velice rychlá. Řekli jsme, že se o to budeme pokoušet, ale nakonec musel Harding s orchestrem z těchto temp trošičku slevit. Takže si myslím, že tempa zůstala živá, ale nejsou tak překotná, jak je původně chtěl. Koncertní sezona Vy jste zpívala ve Figarově svatbě také v Curychu v tamní inscenaci – a sice Zuzanku – v čem se ta představení liší? 2007/08 Je těžké přejít z jedné inscenace stejné opery do její druhé inscenace? Navíc vzápětí za sebou… . v Přítomnosti Mohu říct, že jsem měla strach, nebo alespoň malé obavy, protože naše curyšská produkce byla kritiky nesmírně fan- Eduard Douša tasticky přijatá a byla opravdu velmi povedená. (Doufám, že i naši čeští diváci budou mít šanci ji vidět, protože jsme ji natáčeli pro televizi – a existují i ofi ciální DVD, která si lidé Dramaturgie sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost mohou objednat.). Samozřejmě, když člověk zažije něco tak krásného, má trošičku obavy jít do stejného kusu a otevřít se přináší pro novou sezonu pestrou nabídku koncertů. nové vizi. Ovšem režie Clause Gutha je fantastická a přitom Opět se setkáme s Kühnovým dětským sborem je to úplně jiný pohled na Figarovu svatbu, velice psycholo- gický, velice niterný a intimní, že mi to přijde jako dva krás- řízeným prof. J. Chválou, který 4. 11. 2007 v kostele ní lidé – jeden je introvert, druhý extrovert. Naše curyšská sv. Salvátora na Starém Městě pražském provede Směs inscenace byla extrovertní, rozehraná, radostná. Salcburská národních písní pro děti Otakara Jeremiáše, Slezské je intimní, do sebe ponořená, až meditativní, psychologická, hluboká a taky dokonale krásná. Moje obavy se tak nakonec zpěvánky Václava Trojana a dětskou operu Jiřího Temla všechny rozplynuly a dnes se z ní jenom raduji. Císařovy nové šaty. K atraktivním koncertům jistě bude patřit i vystoupení souboru In modo camerale A konec konců v jedné jste Zuzanka, v druhé jste Cheru- bín… . (Brožková-Peterková-Kubita-Wiesner) 3. 10. 2007 Přesně tak, takže se to neplete. v Galerii Lichtenštejnského paláce, či mladého souboru uri Ansamble ( 28. 11. 2007, taktéž v Galerii). Vy už jste hovořila o tom, že s vámi bude režisér Claus Guth dělat Händelova Rinalda v Curychu. Co vás ještě Tradičně má Přítomnost svůj večer na Dnech soudobé čeká, až skončí Salzburger Festspiele? hudby (7. 11. 2007). Podzimní část se uzavře Vlastně už teď probíhají v Curychu zkoušky na Händelo- va Orlanda, takže po mém třetím představení v Salcbur- 12. 12. 2007 v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce, ku, 17. srpna, pádím nočním vlakem do Curychu a začínám kde vystoupí dirigent Marek Valášek se soubory zkoušet tam, protože naše poslední představení v Salcburku Orchestra piccola e Coro piccolo s vánočním programem je 28. 8. a naše obnovená premiéra v Curychu už 31. srpna. Bude to trošičku stres, ale snad se to zvládne poměrně dob- tvořeným díly českých soudobých autorů (Kvěch, ře. A poté se budu věnovat studiu nových děl – v příští sezo- Laburda, uri ad.). Dramaturgickými „novinkami“ ně to bude La fi nta giardiniera od Mozarta, Straussův Neto- sezony je spolupráce s Tvůrčím centrem Ostrava pýr a právě Rinaldo. Do začátku nového roku se budu vracet k Orlandovi jako Angelica, k Figarově svatbě jako Zuzanka (9. 1. 2008 v Pálff yho paláci) a Západočeským hudebním a s Markem Minkowskim zase k Fideliovi jako Marcelina. centrem v Plzni (12. 3. 2008, taktéž v Pálff yho paláci). Ekonomické aspekty nutí výbor Přítomnosti realizovat Čeká vás také koncert v Praze… Ano, na ten se moc těším, neboť s mým milovaným pianis- koncerty v co nejlevnějších koncertních prostorách, tou Gérardem Wyssem se chystáme našemu publiku v Čes- proto od nového roku budou koncerty v Komorním ku nabídnout dva krásné recitály. Jeden je v Rudolfínu na začátku roku 2008 a představíme na něm díla Felixe a Fan- sále Pálff yho paláce v Praze ve Valdštejnské ulici č. 14. ny Mendelssohnových a Kláry a Roberta Schumannových. Těšíme se na vás na koncertech Přítomnosti! Druhý bude na Pražském jaru 2009 a tady budu zpívat písně Josepha Haydna. Jsou fantastické, dělali jsme jeho Němec- ké, Skotské a Anglické písně s Gérardem Wyssem na kla- dívkový klavír v cyklu ‚Begegnung – Setkání‘, pořádaném O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jeho Rogerem Norringtonem v salcburském Mozarteu. Byla koncertech a představeních či záměrech do budoucna se můžete jsem naprosto unešená, a proto jsem hrozně ráda, že mohu na stránkách Hudebních rozhledů pravidelně seznamovat i v tomto roce. Rovněž tentokrát se necháme rádi inspirovat i vašimi otázkami, tento fantastický nápad, tuto ideu, přivézt také českému které lze zaslat e-mailem na adresu ivana.goldsteinova&nm.cz nebo publiku do Prahy v roce 2009. • [email protected]. zahranií

ší podle mě byl pěvecký projev Wiebke Damboldt (Niklaus/ prázdninový stralsund Muse) a Dagmar Žaludkové (Antonia). Americký tenorista Raymond Sepe sice nemá vždy dost sil, ale vládne krásně a greifswald barevným hlasem a zpívá velmi kultivovaně. Stralsund, Divadlo Vorpommern Ostsee Festspiele podruhé: Přístav v severoněmeckém Lenka Šaldová Greifswaldu. Inscenace Shakespearova Snu noci svatoján- ské je na první pohled spíše onou prázdninovou atrakcí – Ostsee Festspiele poprvé: Přístav v severoněmeckém Stral- pro spojení hudby (živě – a bohužel, velmi špatně zahraný sundu. Pro Off enbachovy Hoff mannovy povídky postavila Mendelssohn-Bartholdy), tance a činohry. Po nekonečných Susanne omasberger na lodi jménem Uršula dvoupat- tanečcích kouzelné lesní havětě a troše prázdné deklamace rovou konstrukci se schůdky, plošinkami, ozubenými koly se ovšem (bohužel, na nevzhledné kašírované stavebnico- a trubkami – a zasadila do ní tři komůrky pro tři Hoff man- vé scéně) rozehraje pozoruhodná, veskrze současná inter- novy lásky: Olympia se skrývá za zeleným závěsem v jakési pretace Shakespearova příběhu. Režisér Matthias Nagatis laboratoři, kam jezdí výtah; Antonia sedí u klavíru v mod- s velkým nadhledem a vtipem rozehrál situaci čtyř mladých rém pokojíku s portréty krásné dámy a Giulietta se roz- lidí: zamilovaných a žárlivých. Báječné byly především Mar- valuje na červené pohovce v salónku s červeným závěsem ta Dittrich (Hermia) a Eva-Maria Blumentrath (Helena) a varietním osvětlením. Škoda, že režisér Philipp Harnon- – rázná, nesentimentální děvčata, která si pěkně vjedou do court sice vytvořil několik efektních scén, ale celkově nepro- vlasů. Zvláště neodolatelní pak byli řemeslníci, kteří se svou kázal velký cit pro rozžití tohoto pozoruhodného prostoru drastickou komikou na jeviště vpadli v trabantu, na střeše – a nedokázal ostatně ani zcela zřetelně rozehrát jednotlivé transparent „Kunst Handwerker“. situace, vztahy. Na příští sezonu chystá Divadlo Vorpommern pro Stral- Ostsee Festspiele letos neměly právě štěstí na počasí. Na sund Wagnerova Bludného Holanďana (v režii intendanta představení, které jsem viděla, se pořádný liják strhl o pře- Antona Nekovara) a pro Greifswald muzikál Jesus Christ stávce. Ale pozor: interpreti sice pořádně promokli, ale ope- Superstar. ru velmi koncentrovaně dohráli až do konce! Pro mě to byl další důkaz ambice Ostsee Festspiele být více než atrakcí eater Vorpommern – Jacques Off enbach: Hoff manno- – i když na té letošní inscenaci se podle mě dost projevily vy povídky. Dirigent Mathias Husmann, režie Philipp ne zcela regulérní podmínky i nedostatky malého souboru, Harnoncourt, scéna Susanne omasberger, kostýmy Eli- méně než jindy posíleného zvenčí. Mathias Husmann doká- seu Weide, choreografi e Sabrina Sadowska, premiéra na zal v hudebním nastudování odlišit nálady jednotlivých situ- mořské scéně ve Stralsundu 22. 6. 2007. ací a orchestr pod jeho vedením odehrál partituru se ctí, zato se naplno odkryly limity místního sboru. Někteří ze sólistů William Shakespeare: Sen noci svatojanské, hudba Felix už jsou na konci kariéry (Urs Markus – Lindorf/ Coppelius/ Mendelssohn-Bartholdy, překlad Frank Günther, dirigent Mirakel/ Dapertuto), jiní naopak teprve na úplném začátku Per-Otto Johansson, režie a scéna Matthias Nagatis, cho- (Isabel Schmitt – Olympia, Bernd Roth – Andreas/ Coche- reografi e Ralf Dörnen, kostýmy Esther Bätschmann, pre- nille/ Franz/ Pitichinaccio). Nejjistější a výrazově nejbohat- miéra na scéně v přístavu v Greifswaldu 12. 7. 2007. •

Z inscenace Hoff mannových povídek Foto Vincent Leiser Foto Pražská konzervatoř a její klavírní oddělení Hudební čtvrtky s Českou komorní fi lharmonií pořádá 2. ročník soutěžní přehlídky laureátů Kongresový sál, Hotel Crowne Plaza Prague klavírních soutěží od 12 do 16 let 3. 10. 2007 ve 20:00 Hudba na dvoře Josefa II. „MLADÝ KLAVÍR 2007“ Vojtěch Spurný dirigent, cembalo, průvodní slovo Česká komorní fi lharmonie Zdeněk Adam – umělecký vedoucí

Sobota 24. listopadu 2007 od 10 hodin, Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) Sinfonia in B, KV 22 Komorní sál Pražské konzervatoře, Allegro-Andante-Allegro molto Pálff yovský palác na Malé Straně, Valdštejnská 14. Joseph Haydn (1732–1809) Scherzando č. 2 Hob. II: 34 Allegro-Menuet-Adagio-Finale. Presto Leopold Koželuh (1744–1787) Sinfonia in D Podmínky účasti: věk 12–16 let (nar. 1991–1995), předchozí Allegro-Andante-Rondo. Andantino významné umístění na některé z českých nebo zahraničních přestávka klavírních soutěží doložené kopií diplomu (minimálně „čestné Antonio Salieri (1750–1825) Sinfonia in D uznání“) nebo, ve výjimečných případech, doporučení vedení Allegro presto. Andantino grazioso. Presto domovské umělecké školy (např. ZUŠ), která bude také garantem vysoké úrovně vystoupení svého žáka, nebo – v případě, že účastník Joseph Haydn (1732–1809) Koncert pro cembalo a orchestr F Dur není žákem umělecké školy – doporučení nejméně dvou významných Allegro-Largo cantabile-Finale. Presto uměleckých nebo pedagogických osobností, které účastníka znají. Christoph Willibald Gluck (1714–1787) Orfeus a Euridika Ballet des ombres heureuses Program: libovolný reprezentativní program v rozsahu 10–15 Dance des furies minut (limit nelze překročit). Příští koncert komorního cyklu „Hudební čtvrtky s Českou komorní fi lharmonií“ se koná dne 22. 11. 2007 ve 20:00 hod. v sále Boccaccio Grand hotelu Bohemia pod názvem „Bratři Haydnové – Joseph a Michael“. Všichni účinkující obdrží na závěr Mladého klavíru diplom za účast na této přehlídce. Nejlepší účastníci, kteří budou vybráni přehlídkovou porotou složenou z profesorů klavírního oddělení Pražské konzervatoře, obdrží čestný titul „laureát Mladého klavíru 2007“ bez udání pořadí. Výsadou a zároveň cenou každého laureáta Mladého klavíru bude možnost požádat o konzultaci (hodinu) kteréhokoliv pedagoga klavíru Pražské konzervatoře. Profesoři klavírního oddělení Konzervatoře rádi a bez fi nančních velká soutěž nároků pomůžou svými bohatými zkušenostmi nastupující klavíristické generaci v její další cestě. hudebních rozhledů Koncert laureátů „Mladého klavíru 2007“ se uskuteční ve stejném sále v sobotu 1. března 2008 v 11 hodin. Vážení čtenáři, opět se setkáváme u naší soutěže, v níž jste tentokrát měli zod- povědět otázku, kterou roli z Wagnerova Prstenu Nibelungova Přihlášku k účasti zašlete, prosím, ve formě dopisu nebo na zpívala Věra Soukupová v legendární nahrávce fi rmy Deutsche předepsaném formuláři (naleznete na webových stránkách Pražské Grammophon, nastudované Karlem Böhmem. Byla to Erda, a tak konzervatoře) do 26. října 2007 na adresu: Pražská konzervatoř, všem, kteří to věděli, nebo četli pozorně Hudební rozhledy, blaho- Na Rejdišti 1, 110 00 Praha 1 přejeme. A protože říjnové číslo našeho časopisu je tak trochu slavnostní, neboť připomíná datum, kdy v roce 1948 vyšel jeho Přihláška musí obsahovat: jméno a datum nar. účinkujícího, I. ročník, i ceny, které jsme pro vás připravili, jsou opravdu atraktivní. název umělecké školy, kterou navštěvuje, jméno pedagoga a jeho Všechny do soutěže věnovala fi rma Classic, a jedná se o CD s ope- souhlas s vystoupením žáka, výčet soutěžních a uměleckých rami Clauda Debussyho (Pelléas et Mélisande ) a Georga Friedricha úspěchů s udáním roku, ve kterém byly dosaženy, které musí být Händela (Rinaldo) a DVD s koncertním vystoupením slavné pěvkyně doloženy např. kopiemi diplomů (stačí jeden – z nejvýznamnější Cecilie Bartoli, kterou doprovází Concentus Musicus Wien řízený soutěže), případně doporučení a garanci domovské umělecké školy Nikolausem Harnoncourtem. nebo alespoň dvou významných uměleckých nebo pedagogických osobností v případech, kdy účastník nemá dosud ocenění ze žádné Violeta Russová, Trutnov soutěže nebo není zapsán na žádnou uměleckou školu. Přesný Michal Korbička, Slavkov u Brna program vystoupení a jeho přesnou délku (max. 15 minut). Hana Smetanová, Uherčice Každý účastník obdrží písemné potvrzení své přihlášky do 9. listopadu 2007 spolu s upřesněním času svého vystoupení otázka na říjen: na přehlídce. Pořadatelé si vyhrazují právo zredukovat počet účinkujících v případě, že počet přihlášených výrazně přesáhne Kdo byl prvním šéfredaktorem časopisu Hudební časově únosnou míru. V takovém případě dostanou přednost rozhledy, poprvé vydaného 15. října roku 1948, kandidáti s předchozím lepším umístěním na významnější soutěži. a který zahraniční časopis se tehdy stal jeho vzorem?

Další informace včetně programu Mladého klavíru 2007 Své písemné odpovědi zasílejte do 16. října 2007 na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 (ten bude znám cca od 1. 11. 2007), nebo na e-mailovou adresu [email protected] . formuláře přihlášky i tohoto Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových letáku (k vytištění) najdete na: stránkách www.hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verze každého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodeji www.prgcons.cz nebo ve vašich schránkách. zprávy ze zahranií

festivaly osobnosti LUCIANO PAVAROTTI 12. 10. 1935 – 6. 9. 2007 Musikfest Berlin, dříve Berliner Festwoche, Japonský skladatel Dai Fujikura získal Ce nu uvedl ve svém bohatém programu (31. 8.– Paula Hindemitha (20 000 Euro). Udělil mu ji Legendární italský pěvec Luciano Pava- 16. 9.) mj. ve světové premiéře operu Hanse Schleswig-Holstein Festival v čele s ředitelem rotti, označovaný za největšího tenoris- Wernera Henzeho Phaedra s Magdalenou festivalu Rolfem Beckem, a to na koncertu 16. tu od dob Enrika Carusa, zemřel v Mode- Koženou v titulní roli. Režisérem byl Peter 8., na němž členové Ensemble Resonanz hrá- ně ve věku 71 let. V červenci 2006 se Mussbach a scénu navrhl Olafur Eliasson. li Hindemithův Smyčcový kvartet č. 7 a Fujiku- v New Yorku podrobil operaci, při níž mu Premiéra pod taktovkou Michaela Bodera se rovy skladby Another Place (2005) pro decho- byl odstraněn nádor na slinivce, a od té uskutečnila 6. 9. ve Státní opeře Unter den vý a smyčcový sextet a dále smyčcový kvartet doby přestal veřejně vystupovat. Pava- Linden, hrál Ensemble Modern. Libreto na s názvem „time unlocked“ (2007). Třicetiletý rotti se narodil 12. 10.1935 v Modeně. námět antického mýtu napsal básník Chris- Fujikura se narodil v Ósace, v 15 letech se pře- Profesionální debut uskutečnil 29. 4. tian Lehnert; první část vychází z Euripida, stěhoval do Londýna, kde studoval na Trinity 1961 jako Rodolfo v Pucciniho Bohémě Racina a Sarah Kane, druhá část je založena College of Music, Royal College of Music a na v Reggio Emilia. V únoru 1965 debutoval na Ovidiových Metamorfózách. Vedle Mag- King’s College London u George Benjamina. v USA v Miami v Donizettiho opeře Lucia daleny Kožené účinkovali dále Marlis Peter- Získal již řadu cen (mj. v 2005 cenu Claudia di Lammermoor spolu s Joan Sutherland, sen (Aphrodite), John Mark Ainsley (Hip- Abbada na Mezinárodní vídeňské skladatel- 28. 4. 1965 poprvé vystoupil v milánské polytus), Axel Köhler (Artemis) a Lauri Vasar ské soutěži). Skladby si u něho objednaly e La Scale v roli Rodolfa v Bohémě. Frene- (Minotauros). Inscenace vznikla v koproduk- Ensemble Modern, BBC Symphony Orchestra, tický úspěch mu přineslo devět vysokých ci Berliner Festspiele, Alte Oper Frankfurt, Ensemble Intercontemporain, Vienna Radio C v árii Tonia v Donizzetiho Dceři pluku Wiener Festwochen a éâtre de la Mon- Orchestra, Tokyo Philharmonic Orchestra v newyorské Metropolitní opeře 17. 2. naie v Bruselu. 8. 9. byl uveden vůbec popr- a další soubory. Každoroční Cena Paula Hinde- 1972. Jeho nahrávky s operním reper- vé kompletní cyklus Lichtung od Emmanue- mitha byla ustanovena v roce 1990 na Šles- toárem stejně jako s italskými písněmi la Nunese, kolínský soubor Fabrik Ensemble vicko-holštýnském festivalu, s fi nanční podpo- patřily od té doby k nejprodávanějším na řídil Peter Rundel. Vedle berlínských orches- rou od nadací Swiss Hindemith, Rudolf a Erika celém světě. Jeho renomé se dramatic- trů účinkovaly na festivalu amsterodam- Koch, Walter a Käthe Busche či Gerhard Trede ky rozšířilo i mimo operní domy, když za ský Royal Concertgebouw Orchestra (Ber- Foundations. nard Haitink), Boston Symphony Orchestra ústřední píseň BBC zpravodajství z Mis- trovství světa ve fotbale v Itálii v roce (James Levine), San Francisco Symphony Richard Bradshaw, dlouholetý ředitel Cana- 1990 byla zvolena Kalafova árie Nes- (Michael Tilson omas) a Sächsische Sta- dian Opera Company, zemřel náhle 15. 8. ve sun dorma z Pucciniho Turandot v Pava- atskapelle Dresden (Fabio Luisi), mezi sólis- věku 63 let, a to na infarkt, který ho zastihl na rottiho interpretaci, která se poté stala ty byli Pierre-Laurent Aimard, Daniel Baren- torontském letišti při návratu z dovolené. Nar- celosvětovým hitem. V předvečer fi ná- boim, András Schiff , Magdalena Kožená, odil se 26. 4. 1944 v Rugby (Warwickshire) le mistrovství uskutečnil Pavarotti první Véronique Gens, Frank Peter Zimmermann, v Anglii. Studoval angličtinu na University ze slavných koncertů „tří tenorů“, když Nathalie Stutzmann a Hélène Grimaud. Fes- of London, ale záhy převážila láska k hudbě. 7. 7. 1990 vystoupil spolu s Plácidem tival zahájil Pellegrini Quartett provedením Hudební kariéru zahájil jako sbormistr, v letech Domingem a José Carrerasem a dirigen- šestihodinového Smyčcového kvartetu II od 1975–77 působil na festivalu v Glyndebourne. tem Zubinem Mehtou v římských Cara- Mortona Feldmana. V roce 1977 přišel do USA, nejprve dirigoval callových lázních. Od té doby rád účinko- v San Francisco Opera, odkud se v roce 1989 val na open-airových koncertech, jejichž přestěhoval do Toronta, aby se stal šéfdirigen- návštěvnost se pohybovala od 150.000 divadlo tem tamější Canadian Opera Company. V roce do 500.000 diváků (londýnský Hyde Park 1994 byl jmenován uměleckým ředitelem Generální ředitelka Dallas Opera rezigno- za přítomnosti prince Charlese a Dia- a v roce 1998 generálním ředitelem. Zasloužil vala. Zcela neočekávaně ohlásila svou rezig- ny, 1992; Central Park v New Yorku, se o vysokou uměleckou úroveň souboru, naci Karen Stone. Podle ofi ciálního stanovis- 1993; prostranství pod Eiff elovou věží kam zval nejvýznamnější pěvce (mj. několikrát ka se tak rozhodla, aby „pokračovala v jiných v Paříži, 1994). Tři tenoři spolu vystou- i českou sopranistku Evu Urbanovou). Uvedl aktivitách…“ „Chci se víc zaměřit na umění, pili i na Světových pohárech v Los Ange- zde celou řadu v Kanadě málo známých děl, a méně na shánění fi nančních grantů, nezbyt- les (1994), Paříži (1998) a Jokohamě od Cavalliho opery La Calisto k Šostakovičo- ných k udržení kvality, kterou dallaské obecen- (2002). Jejich společné turné i nahrávky vě Lady Macbeth Mcenského újezda a Janáč- stvo očekává“, řekla pětapadesátiletá Karen pomohly k nebývalé popularizaci klasické kovým operám. Řadu představení sám nastu- Stone, která se narodila ve Velké Británii hudby. „Zprostředkovali jsme operu 1,5 doval, dirigoval více než 60 operních titulů. a studovala zpěv na Royal Academy of Music miliardě lidí“, řekl Pavarotti na adresu kri- V minulé sezoně uvedl v kanadské premiéře v Londýně a na Accademia di Santa Cecilia tiků jejich show, „a je nám jedno, používá- kompletní Wagnerův Prsten Nibelungův, kte- v Římě. Po pěvecké kariéře ve Frankfurtské te-li slovo komerční nebo ještě hanlivější rý se v červnu 2006 stal inauguračním předsta- opeře se zaměřila na režii a administrativu. výrazy“. Pořádal také koncerty pro dob- vením dalšího Bradshawova úspěchu – otevře- Do Dallasu přišla v roce 2003 z rakouského ročinné účely, založil nadaci United Nati- ní budovy Four Seasons Centre for the Perfor- Grazu, kde působila jako generální ředitel- ons Messenger of Peace. Po posledním ming Arts, kterou projektoval architekt Jack ka městského divadla, které slučuje operní, operním vystoupení (Tosca v Metropo- Diamond, první kanadské budovy výhradně baletní i činoherní soubor. Během čtyřleté- litní opeře, 13. 3. 2004) zahrnulo publi- určené opeře (COC) a baletu (Kandaský národ- ho působení v Dallasu se jí podařilo odstra- kum pěvce 11 minut trvajícími ovacemi ní balet). Nová budova, o níž se Bradshaw nit defi cit 850.000 dolarů a naopak přejít do ve stoje. V témže roce zahájil turné na osobně zasloužil významným podílem, je černých čísel, realizovat umělecký program rozloučenou plánované do 40 měst na vysoce hodnocena pro akustiku sálu i kom- pro mladé pěvce a uskutečnit osm premiér celém světě (včetně Prahy 20. 4. 2005), fortní zázemí pro umělce i diváky. Bradshaw (mj. Händelova Rodelinda, Čajkovského Piko- kvůli zdravotním potížím musel ale řadu byl navíc schopným administrátorem: když se vá dáma, Donizettiho Maria Stuarda a Wag- koncertů odříct. Naposledy vystoupil při stal generálním ředitelem, měla opera dluh ve nerův Lohengrin). V říjnu 2009 se má opera zahájení Olympijských her v Turíně 10. 2. výši 4 milionů kanadských dolarů. Bradshawo- stěhovat do nového sídla, Margot and Bill 2006. Krátce poté mu byl diagnostikován vi se podařilo dluh zaplatit a díky vzrůstajícím Winspear Opera House. zhoubný nádor. příjmům ze vstupného a darů dovést operu do Jitka Slavíková černých čísel. zprávy ze zahranií

Úspěšná premiéra Sylvie Bodorové r%zné v Lucembursku a ve Francii. Celkem třikrát zazněl nový sborový cyklus Sylvie Bodorové Newyorská fi lharmonie dostala pozvání „Amor tenet omnia“ v Lucembursku a ve Fran- na turné po Severní Koreji. Během své 77leté cii ve dnech 3.–5. 8. 2007. Cyklus má tři části historie orchestr hrál po celém světě, včet- – Iste mundus furibundus, Amore tenet omnia ně Jižní Koreje, kde hostoval naposledy v lis- a Congaudentes ludite a podle přání organizá- topadu 2006. Dosud ale nikdy nevystoupil tora celé akce a objednavatele, jímž je Mezi- v Severní Koreji. „Vážíme si tohoto pozvání“, národní centrum sborového zpěvu v Lucem- řekl tiskový mluvčí orchestru Eric Latzky, „ale bursku, užívá latinských textů ze sbírky Carmi- budeme ho nejprve konzultovat s americ- na burana. Spolu se sborem Robert Schuman kou federální vládou.“ Turné je naplánováno (název podle lucemburského politika a jedno- na únor 2008. Podle jihokorejského tisku se ho z otců Evropské unie) a souborem bicích prý Severní Korea snažila získat Seiji Ozawu nástrojů Letz´Drum, hráli výborně dva čeští na místo hudebního ředitele Národního sym- klavíristé – Eva Šilarová a Štěpán Kos. Sklad- fonického orchestru, nicméně Ozawa a jeho ba Sylvie Bodorové spolu s dalšími díly auto- management v Tokiu tuto zprávu popřeli. Tur- rů z Lucemburska, Rakouska, Finska, Velké né Newyorské fi lharmonie má zahrnout i kon- Británie a Slovenska zazněla přímo v centru certy v Pyongyangu. Lucemburku v Abbaye de Neumünster, dále ve Francii v lázeňském středisku Vitel a pak Generální konference a setkání Meziná- na festivalu „Rock meets Classic“ na velké Foto archiv Foto rodní rady muzeí (ICOM) se konala ve Víd- vodní přehradě v open air koncertu v Insen- ni ve dnech 19.–24. srpna 2004. Význam- bornu. Svůj pobyt v Lucembursku doplnila Syl- Houslista Jan Kubelík v Opatii. Přímořské letovis- ko Opatie se v úsilí obnovit svou pověst význam- né místo mezi jejími četnými sekcemi zaují- vie Bodorová ještě přednáškou o některých ného lázeňskeho střediska ohlíží mimo jiné za má výbor muzeí hudebních nástrojů CIMCIM kompozičních principech své tvorby a vztahu svými slavnými návštěvníky minulosti. Vzdává (Comité International des Musées et Collecti- hudby a slova. Všechny koncerty, které kom- jim poctu plejádou výtvarných děl umístěných ons dÍnstruments de Musique), v jehož čele binovaly některé úseky ze skladby Carla Orf- v zeleni rozsáhlého parku i podél unikátní pěší stojí v současnosti jako prezident Ken Moore, fa a nově objednané kompozice, byly skvě- stezky „lungomare“ podél pobřeží. V létě 2007 se k řadě plaket, bust i fi gur přiřadila i socha jed- kurátor newyorského Metropolitního muzea le navštíveny a zejména závěrečný koncert noho z návštěvníků nejslavnějších, Jana Kubelíka. umění. Hlavní téma generální konference – v nezvyklém prostředí pro tzv. klasickou hud- Uprostřed parku, v bezprostřední blízkosti vily, muzea a všeobecné dědictví – aplikovalo jed- bu prokázal, že i soudobá hudba může úspěš- kde Kubelík nějakou dobu pobýval, byla odhalena nání CIMCIM na zajímavá témata o hudebních ně najít publikum. jeho socha v životní velikosti. Tuto poctu podpořil slovinský mecenáš z fi nančních kruhů, sám nad- nástrojích významných osobností, což se pro- šený návštěvník Opatie a amatérský houslista, jevilo i v programech doprovodných koncertů: Sólisté Státní opery Praha hostovali v Již- Božidar Vukasovic. Radní města Opatie spolu se hrálo se na housle Leopolda Mozarta či Yehu- ní Koreji. Ve dnech 25. 8.–3. 9. účinkova- sponzorem svěřili výtvarné zpracování sochař- di Menuhina a na klavír Clary Schumannové li v představení Bizetovy Carmen, uvedené ce Tatjane Kostanjevic, která se zde již předtím (v Uměleckohistorickém muzeu) nebo na pia- u příležitosti otevření nového Multiculture předvedla řadou děl, např. bustou A. P. Čechova či menší sochou Isadory Duncanové. Akademic- noly a klavír typu Neo-Bechstein (v Technic- and Arts Centre v Incheonu. Státní opera Pra- ká sochařka Kostanjevic (nar. 1963) studova- kém muzeu). Další tematický okruh byl věno- ha zapůjčila ze své inscenace kostýmy Josefa la výtvarné umění na Pedagogické fakultě v Rije- ván problematice dokumentace sbírek hudeb- Jelínka, v hlavních rolích vystoupili Galia Ibra- ce a věnuje se kromě své pedagogické činnosti ních nástrojů a vědecké práci s nimi. V před- gimova a Veronika Hajnová (Carmen), Migue- hlavně portrétní tvorbě. (J. D.) poslední den se konala exkurze do Haydno- langelo Cavalcanti (Escamillo), Věra Polácho- va rodiště Rohrau a dlouholetého působiště vá (Micaela), Sylva Čmugrová (Mercedes), Klá- Tenorista Tomáš Černý, stálý host Státní Eisenstadtu. Na padesát muzikologů a muze- ra Džuganová (Frasquita), Ladislav Mlejnek opery Praha, vystoupil s velkým úspěchem ologů z mnoha zemí strávilo ve Vídni velmi (Zuniga), Martin Matoušek (Dancairo) a Milan jako Alfredo Germont ve Verdiho La travia- příjemný týden, naplněný novými poznatky Vlček (Remendado). Choreografem a asisten- tě na prestižním německém festivalu Her- a plodnou výměnou zkušeností. tem režie byl Petr Jirsa, dirigoval Jiří Mikula. renchiemsee Festspiele (13. a 14. 7.). Spo- Státní Opera Praha a Beseto Opera z korej- luúčinkoval Český fi lharmonický sbor Brno, ského Soulu uzavřely smlouvu o spolupráci již hrála Sinfonia Varsovia. Poloscénické prove- v roce 2004. V dubnu 2005 se v Soulu usku- dení Traviaty s dirigentkou a zároveň režisér- eská hudba tečnilo několik představení Mozartovy Kouzel- kou Ljubkou Biagioni zu Guttenberg odměnilo v zahranií né fl étny, v nichž se představili sólisté Státní publikum bouřlivými ovacemi vestoje. * Festi- opery Praha, vloni ve dnech 19.–29. 5. 2006 val, jehož intendantem a uměleckým ředite- účinkovali sólisté v představení Bizetovy Car- lem je dirigent Enoch zu Guttenberg, se koná Jan Martiník, 24 letý nadějný basista z Ostra- men, k níž SOP zapůjčila kostýmy výtvarní- od roku 2000 na jednom ze sídel bavorské- vy, se poslední červnový týden zúčastnil mezi- ka Josefa Jelínka. Na základě mimořádného ho krále Ludvíka II., na zámku Herrenchiem- národní pěvecké soutěže Plácida Domin- úspěchu loňského hostování se uskutečnila se, který se nachází na ostrově Chiemského ga Operalia, jejíž letošní 25. ročník se konal letošní série představení Carmen. jezera a je replikou Versailles. v Paříži. Mladý pěvec byl jedním ze 40 sou- těžících, kteří byli z mnoha set přihlášených Komorní fi lharmonie Pardubice uskutečnila Sopranistka Simona Šaturová obdržela účastníků z celého světa vybráni, a to také dva zájezdy do Německa. V červnu absolvova- cenu Nadace Charlotty a Waltera Hamelo- díky vynikajícím nahrávkám, které vznikly ve la se svým šéfdirigentem Leošem Svárovským vých, a to 4. 8. v Lübecku, vzápětí po svém studiu Českého rozhlasu Ostrava. Je jediným koncert v německém Marktredwitzu v rám- vystoupení v rámci Festivalu Schleswig-Hol- Čechem, který vůbec kdy postoupil do fi nále ci festivalu Mitte Europa (Stamic, Schubert, stein. Nadace, která vznikla v roce 2004, si této světově proslulé soutěže. Na slavnost- Mendelssohn-Bartholdy) a v srpnu hostova- stanovila za svůj cíl podporovat projekty mla- ním koncertě fi nalistů 30. 6. v éatre Chate- la pod taktovkou německého dirigenta Wolf- dých zpěváků. Cena je udělována za vynikající let účinkoval Jan Martiník, nejmladší mužský ganga Seeligera na festivalu v Darmstadtu pěvecké výkony. účastník soutěže, pod taktovkou Plácida (Schubert, F. V. Kramář-Krommer a Mozart). Dominga. (kfp) Zpracovala Jitka Slavíková studie, komentáe zlatá éra eské opery ii. x. aby se nezapomn.lo karel hanuš Daniela Bělohradská

Přesvědčit milého, elánuplného, optimistického pěvce s nádherně tmavě zabarveným sonorním basem vzpomí- nat, bylo obtížné. Nikdy nepatřil mezi ty průbojné, nedral se za každou cenu do popředí. Poctivý kumštýř, který na rozdíl od mnoha jiných nesnil o operní kariéře odmalička. Sám o sobě se skromným úsměvem říká, že se necítí být umělcem, ale jakýmsi „výkonným pracovníkem v umění“. Jičínský rodák absolvoval Učitelský ústav (1948), vojnu odkroutil v Armádním uměleckém souboru (1950–1952) a poté prošel pěti angažmá: Ústí nad Labem (1952–1957), Liberec (1957–1959), Olomouc (1959–1963), Ostravu (1963–1970) a konečně pražské Národní divadlo (1970– 1991). Pílí, podpořenou nezbytným talentem a pokorou, se vypracoval k nejkrásnějším rolím basového oboru (Figa- ro, Zachariáš, Vodník, Kecal, Lindorf-Coppélius-Daper- tutto-dr. Mirakel aj.). Do Národního divadla však přišel v nejméně vhodnou dobu, pro normalizátory byl „proti- socialistickým živlem“ a k velkým rolím ho už nepustili. Ztrpčovali mu život, ale umožnili mu uchovat si čisté svě- domí a jít vlastní cestou. Vystupoval též koncertně, natáčel pro rozhlas a televizi.

Zpěv byl pro mne odmalička něčím samozřejmým, jako pro každého kluka třeba honičky. Rodiče byli obdařeni krásný-

mi hlasy, zvlášť maminku jsme my tři kluci často a s obdi- Monika Klajblová Foto vem poslouchali. Docela rád jsem hrával na housle a za vál- Karel Hanuš ky jsem zpíval při nejrůznějších příležitostech v jičínském pěveckém sboru. Studium na reálném gymnasiu mě moc Bydlel jsem s nepřehlédnutelným talentovaným korepetito- nebavilo, o to více mě lákalo povolání učitele. Bohužel učit rem Jiřím Pokorným v Lidovém domě, kde byla jedna velká mě poúnorový režim nechal (pro mé „reakční smýšlení“) zkušebna simulující jeviště. Některé roličky mě naučil přímo pouhé dva roky v Ústí nad Labem, mezi mé žáky patřil herec doma, bez klavíru, jen s pomocí pískání a zpěvu. Říkal, že Petr Kostka. Vojnu jsem absolvoval jako druhý bas ve sboru brzy odchází, což říkali téměř všichni na „oblasti“. Já naopak v AUSu, založili jsme si také komorní pěvecký soubor, kde všude prohlašoval: „Tady by se dalo umřít“. Za Pokorného jsme nemuseli zpívat jen politicky zaměřený repertoár. pak byl angažován Bohumil Janeček, záhy i dirigoval. Vzác- Soudruzi mi zákazem učitelství usnadnili rozhodování, co ný člověk s rozsáhlými znalostmi teorie a s velkým přehle- dál. Řekl jsem si, že v kultuře se Strana ještě nezabydlela, dem o repertoáru, bohužel, předčasně zemřel. Jako mnozí a tudíž se tam ztratím. Bez jakéhokoliv pěveckého vzdělá- jiní byl neprávem opomenut a zapomenut. Pod jeho taktov- ní jsem předzpíval a byl přijat do operního sboru ústeckého kou se balet Romeo a Julie stal doslova bombou. divadla. Jenže práce ve sboru mne neuspokojovala a napřel V Olomouci jsem se dostal ke svým nejlepším rolím. Režíro- jsem všechny síly, abych se stal sólistou. Začal jsem se učit val tam Emil F. Vokálek, který díky perfektní němčině trvale zpěvu na tamní LŠU u Jitky Švábové a zůstal u ní po celou hostoval v berlínské Komické opeře u Waltera Felsensteina, kariéru. Svému povolání dokonale rozuměla, byla obezná- režiséra ceněného po celém světě. Škoda jen, že své režijní mena s různými technikami zpěvu, dovedla odhadnout kreace nadřazoval nad zpěv a hudbu. Emil mi u něho vyjed- talent, vychovala a pro pěveckou dráhu výborně připravila nal předzpívání, ale já zároveň předzpíval ve Staatsoper, což řadu pěvců nejrůznějších typů (mj. s ní neustala konzultovat byla neodpustitelná chyba. Pak jsem nezpíval nikde. např. Eva Randová). Podle mne je nesmírně důležité, aby V Olomouci, pověstné záviděníhodně věrnou širokou náv- pěvec měl někoho, kdo jeho práci soustavně sleduje a může štěvnickou obcí, debutoval v pozici šéfa Zdeněk Košler. Diri- korigovat jeho techniku. Sama sebe člověk snadno ošálí, pro- gent s absolutním sluchem, neochvějnou hudební pamětí tože si na vlastní hlas a případné nedostatky zvykne. a krásným čitelným gestem. Pěvci na jevišti v něm cítili Už v Ústí jsem se propracoval i k sólovým rolím. A sotva podporu, jak se říká, „šel“ s nimi. Režijně si do oper nedal jsem byl angažován do Liberce, měl jsem do druhého dne moc zasahovat. Zásadně pozvedl uměleckou úroveň divadla, zaskočit sedláka Míchu v Prodané nevěstě. V životě jsem doplnil orchestr a sólisty, a hlavně nasazoval na repertoár ho nezpíval, ale ústecký šéf Jaroslav Budík do mě part za kusy vhodné pro sólisty, které měl. Netrvalo dlouho a sáhla hodinku „nahustil“. Bez not. Geniální muzikant, nepama- po něm bohatší Ostrava a po čtyřech letech jsem od něho tuji se, že by se mu na jevišti někdy něco „rozvezlo“. Mícha dostal nabídku do Ostravy i já. Vstoupil jsem coby Malina se pak stal mou nejfrekventovanější rolí, která mě doslova přímo do rozestudovaného představení Tajemství. Byl to pro pronásledovala. Není efektní, je kraťoučká, ale o to zálud- mne dobrý začátek, a možná i proto jsem na celé sedmile- nější, neboť na konci musí zpěvák ze sebe dostat ucházející té angažmá dostal punc „lepšího“ sólisty. Ztvárnil jsem zde „nahé“ éčko. Není to legrace třeba při indispozici, nedá-li přehršel nádherných rolí, působili tady znamenití dirigenti se odřeknout – a za mé éry se v oblastním provozu tyto role (skvělý Bohumil Gregor, všestranný a pohotový Pavel Von- běžně nealternovaly. druška – dodnes vzpomínám na jeho stylově precizního Tru- studie, komentáe badúra, Míla Janeček), byl tu tvárný orchestr. ší brněnské nastudování Prodané nevěsty v režii Ondřeje V roce 1969 jsem po vyhraném konkursu dostal nabídku od Havelky. Domnívám se, že cílem inscenace by měla být řek- švýcarského operního agenta pana Kesslera na roli Osmi- něme „ideová“ aktualizace, ale v dobových scénických reá- na a potažmo na pohádkové angažmá v Bielu. Z obojího liích. Režie by podle mého soudu neměla být hudbě přítěží. sešlo. Jednak kvůli napjaté politické situaci, jednak proto, Je-li divák zahlcen přemírou nápadů a zbytečných pohybů že jsem dal přednost pražskému Národnímu divadlu. Pozvali (nemluvě o rekvizitách), opeře to škodí. Myslím, že podsta- mne z provozních důvodů hostovat Zachariáše, na předsta- tou opery jakožto hudebně dramatického scénického díla je vení jsem z Ostravy přijel na motocyklu, a o první přestáv- líčení vnitřních afektů jednajících postav – ty zpřítomňuje ce, kdy bývá zvykem vyplácet honorář, mi tajemník opery hudba a slovo a jevištně by je měla umocnit herecká akce, Hanuš ein řekl, že o mně nevěděli a že mi to docela jde. resp. často jen s citem volené a pečlivě promyšlené gesto „Proč by každý z oblasti musel být a priori špatný?“, odvětil (zářným příkladem budiž Blachutův nadbytečným pohybem jsem. Následovala nabídka dalších vystoupení a při hosto- neplýtvající Dalibor). Obávám se, že leckterý režisér se obá- vání žalářníka Beneše mi Jaroslav Krombholc nabídl přímo vá nechat ve vypjaté situaci stát pěvce bez pohybu, že by se angažmá, a to jsem ovšem, velice poctěn a s radostí, přijal. na jevišti „nic nedělo“ – opak je často pravdou! To může pla- Byl a jsem přesvědčen, že český umělec by se měl nejprve tit pro činohru, ve výsostném hájemství opery to považuji za zabydlit tady a teprve poté se rozhlížet, kde je co ve světě. pochybené. Divák – posluchač potřebuje předváděný afekt Vstoupil jsem do repertoáru s asi pětatřiceti hotovými prvo- spoluprožít a je mu přece jasné, že v reálném čase nelze deset oborovými rolemi, další mi přidělovali. minut zpívat árii s nožem v hrudi! Ve všech angažmá jsem hned zpočátku rychle až bouřlivě Je zajímavé sledovat, jak pracují jednotliví režiséři. Napří- uspěl, i když jsem se nikdy netajil společensko-politickými klad Ilja Hylas nebo E. F. Vokálek vycházeli z celkového názory. V Národním to trvalo několik málo let do doby, než si pohledu, ze scénické konstelace, detaily dodělávali a cizelo- na mě přijela coby na zakládajícího člena ostravského KANu vali až nakonec. Karel Jernek disponoval detailně rozpraco- stěžovat tamní stranická buňka. Ředitel Národního divadla vanými režijními knihami, pojetí role měl perfektně rozliše- Přemysl Kočí mi nabídl pomoc v podobě poskytnutí několi- né podle alternací. Vzpomínám na jeho Život prostopášníka, ka pěveckých lekcí, jenže já řekl, že mám svou pedagožku. alternoval jsem Nicka Shadowa s Karlem Bermanem, on byl Posléze přišly „Pohovory“ a „Atestační listy“ a to dohromady starší, tudíž v popisu role měl větší moudrost a uváženost, znamenalo počátek mého konce. Velké role pro mě najednou zatímco já měl za úkol ztvárnit dravého mladíka s cigare- nebyly a ty malé jsou v prestižních velkých divadlech chápá- tou. Ladislav Štros mě zaujal doslova ohňostrojem nápadů. ny jako degradace a ústup ze slávy. Já jsem se jim naopak Režijní záměr pečlivě propracoval, ale zároveň dokázal geni- nikdy nevyhýbal, byť třeba jen ze cvičných důvodů. I díky álně improvizovat, a také využít potenciál jednoho každého těmto „čurdám“ jsem vystoupil v téměř třech a půl tisících představitele. Stejně jako kupříkladu Miloslav Nekvasil byl představení, jak mi sdělil dlouholetý kamarád a „archivář“ přístupný jiným názorům, proto se mi s ním dobře spolu- Jaroslav Sojka. pracovalo, cítil jsem se s ním „na jedné lodi“. Měl jsem štěstí, že se vždycky v mém životě vyskytl někdo, Ke konci své pěvecké dráhy jsem přišel na chuť písním, také kdo mi pomohl, když se nedařilo. Tentokrát to byl Josef Cha- díky Přemyslu Charvátovi, skvělému klavírnímu doprovaze- loupka, externí šéf liberecké opery a dirigent širokého roz- či. Ale uvědomil jsem si, že bych potřeboval další život, abych hledu a záběru. Podobně jako Zdeněk Košler nebo Přemysl je dokonale pochopil výrazově i technicky. Podle mne hlas Charvát původně začínal jako skvělý korepetitor. Výborně v pokročilejším věku sice ještě slouží, leč hladké svalstvo již prováděl klasickou operetu (nemohu nevzpomenout jeho nemá výkonnost jako za mlada a pěvec ztrácí hlasovou oheb- hudebně vybroušeného nastudování Polské krve). Altruis- nost. To je nutno hlídat, nenechat se unést pouhým témb- ticky založený člověk, který pomáhal mnohým nevyužitým rem – a včas končit! sólistům. Díky němu jsem si tak ještě mohl zazpívat tře- Písně je nutno studovat stejně jako role. Aby je člověk mohl ba milovaného Kecala – roli, k níž jsem vždycky s úctou zodpovědně interpretovat, musí disponovat vytříbenou vzhlížel. pěveckou technikou, podle mne by se neměl snížit k falze- Při studiu jsem se držel muziky, spoléhal jsem víc na dirigen- tům a fi stulím a vytvářet povrchní, quasi činoherní efek- ta než na režiséra. O přidělené roli jsem se snažil co nejvíc ty. Pokud se podaří propojit dechem podložený technicky dozvědět, něco si přečíst. Měl jsem rád postavy, které ma- zvládnutý hlas s niterným vnitřním výrazem a prožitkem, jí co říct. A nemusely to být nutně role s převahou kantilé- je vyhráno. ny. K neznámému jsem se snažil propracovat vlastní cestou, Mohu-li na závěr vyslovit cosi jako „poselství“, pak bych rád neposlouchal jsem dopředu cizí nahrávky, když, tak až poté, řekl, že operní povolání není zaměstnání, je to dřina a celo- co jsem si utvořil vlastní názor. Chyběla mi školní herecká životní odříkání. Jen pro toho, kdo na to má, a nejlépe ješ- průprava a to jsem dlouho považoval za určitý handicap. tě pro toho, koho od zpívání musí honit, má toto životní Jevištní akce jsem takříkajíc „lapal“ za provozu od zkušeněj- poslání smysl. Jen ten asi dokáže onu tajemnou krásu nést ších kolegů. Proto jsem byl rád, když mi režisér přesně sdělil a šířit dál. • svou představu, kterou jsem se snažil, pokud možno ne proti své vůli, naplnit. Ideální bylo, pakliže se dirigent s režisé- rem, byť po dlouhém „boji“, dohodli. Jedině tak se dosáhlo maximálního efektu. Mám na mysli třeba ostravské inscenace oper Hoff mannovy povídky nebo Così fan tutte (Jane- ček – Miloslav Nekvasil), Rusalka (Košler – M. Nekvasil), Kníže Igor (Janeček – Hylas), Čertova stěna a Mistři pěvci norimberští (Košler – Hylas). Mnohdy vytoužená jednota nenastala, někdy však stačilo přeobsadit dirigenta či režiséra a zdárný výsledek se dostavil. Škoda, že se některé představy nerealizovaly, že třeba režisér Ladislav Štros a dirigent Míla Janeček se společně nedostali k Hoff mannovým povídkám. Neměl jsem rád aktualizace příběhu z původní do nověj- ší doby, nemyslím, že se tím opera přiblíží divákovi, jak se to obhajovalo. Ale existují dobré výjimky, například nyněj- studie, komentáe

písně přicházející od poloviny 19. století z anglosaského pro- duchovní píse2 buzeneckého hnutí, které byly původně určeny k pěstování osobní zbožnosti a velmi rychle nabývaly velké obliby. v eských zemích Přes toto otevření bohoslužeb útěšným emotivním písním x. duchovní píse2 v dnešním s jednoduchými nápěvy se sestavovatelé prvního společného zpěvníku obraceli i k písním ze starých bratrských kancio- život. církví – eskobratrská nálů s novým pohledem a novými otazníky. Snad nevědom- ky, ale přece ruku v ruce s vývojem „poučeného“ či „kritic- církev evangelická kého“ přístupu ke starým písním v katolické církvi, jak ho Eliška Esterlová v minulém čísle popsal Tomáš Slavický, se i zde intenzivně ozývala otázka „zda mají být převzaty v ustálené již úpravě V úvodu tohoto seriálu bylo kromě jednotlivých procházek nebo v původním svém znění.“ Evangeličtí editoři však volili dějinami duchovní písně slíbeno nahlédnout do jejího dneš- jakousi střední cestu, kdy je sice k předlohám písní význam- ního života v církevních společenstvích i do dnešních zpěv- ně přihlíženo, ale praktické důvody – tedy rozšířenost nápě- níků a kancionálů. Jako první bude představena duchovní vu s četnými rytmickými i modálními změnami – nezřídka (či podle klasifi kace Jana Malury v květnovém čísle spíše převážily. Zápis je prováděn většinou ve čtvrťových hodno- „kostelní“) píseň v praxi Českobratrské církve evangelické. tách a oddělován taktovými čarami, přetrvávající dobový styl Pokusím se tak alespoň letmo připojit k předchozím člán- zpěvu se v zápisu projevuje například ponecháním korun na kům tematiku evangelické tradice. konci každé fráze. Ještě výraznější změny oproti originálu Na dnešní funkci zpěvu při evangelických bohoslužbách byly učiněny v textové stránce. Téma nevyhovujících textů je mělo zásadní vliv pozvolné hledání vlastních věroučných vůbec v evangelické církvi, stejně jako ve staré Jednotě bratr- a liturgických pozic, kterým Českobratrská církev evangelic- ské, neustále živé a probírané, což jen potvrzuje skutečnost, ká procházela po svém vzniku v roce 1918, kdy se sloučily do že právě texty písní jsou zde velmi důležitým nositelem litur- té doby jediné povolené protestantské církve na našem úze- gického dění a každá doba touží po maximální míře sdělnos- mí – evangelická církev augsburského a helvetského vyzná- ti a možnosti si obsah zpěvu vnitřně přivlastnit. ní (tedy luterská a kalvínská, tzv. reformovaná). Jednotlivé Po více než deseti rozšířených a opravených vydáních toho- sbory vycházely zprvu zcela samozřejmě ze svých předešlých to zpěvníku rozhodla v roce 1951 Synodní rada Českobra- bohoslužebných zvyklostí. Narozdíl od velmi prosté refor- trské církve evangelické, že má být sestaven zpěvník zcela mované tradice nenacházela specifi cká luterská liturgická nový. Započala se tak osmadvacet let trvající řada příprav- praxe v nové spojené církvi potřebnou resonanci. Hlavním ných prací, zastřešených hymnologickým poradním odbo- důvodem byl odpor k mnohým znakům římskokatolické rem pod vedením Zdeňka Somolíka a Bohuše Hrejsy, kte- bohoslužby, jež se v luterské církvi do značné míry zachová- ré vedly k vydání dnes užívaného Evangelického zpěvníku vají. Velkou roli hrála jistě také migrace obyvatelstva, která (1979). Za jeho hudební část nesla odpovědnost Magdalena stávající zvyklosti narušovala. Dokazuje to například i ofi ci- Horká. Hlavním záměrem tvůrců byla snaha postavit zpěv- ální bohoslužebná Kniha modliteb a služebností z roku 1939 ník na solidnější pramenný základ a zásadně rozšířit počty a její upravené vydání z roku 1953, vycházející v zásadě z tex- písní pocházejících z české, německé i švýcarské reforma- tu agendy reformovaných sborů v Čechách a na Moravě, ce. Už pouhá čísla mluví za mnohé: kromě uvedení melodií která vyšla již v roce 1881 ve Vídni. V průběhu 20. století všech 150 žalmů podle ženevského tisku z roku 1551 je nej- pak prostý reformovaný pořad převážil natolik, že v součas- častěji citovaným zdrojem písní bratrský Rohův kancionál né době se luterský ráz v Českobratrské církvi evangelické z roku 1541. Pro zdůraznění vzájemných hudebních vlivů čes- omezuje jen na zpěv introitu, antifon a několika dalších částí ké a německé reformace byly zařazeny též písně z nejstar- ve dvou valašských a dvou slezských sborech. ších luterských zpěvníků (Wittenberg 1524 ad.). Řada oblí- Obecně lze tedy říci, že liturgické dění se v Českobratr- bených probuzeneckých písní však zůstala zachována a při- ské církvi evangelické odehrává střídáním volně formulo- byly skladby zcela nové. Písňový oddíl je proto ve výsledku vaných modliteb, biblických čtení a společných písní, kte- velmi stylově pestrý: zahrnuje výběr z celých dějin evangelic- ré však svým obsahem mají zachovávat všechny základní ké duchovní písně. Svědčí o tom i v závěru připojený chro- bohoslužebné prvky a roviny. To dává pozici kostelní písně nologický přehled pramenů textů a nápěvů. zásadní význam. Shodnou liturgickou strukturu mají kromě Uvádění starých písní bylo provázeno poměrně jasným edič- nedělních bohoslužeb i svatby či pohřby, společný zpěv stej- ním záměrem: „Hudebně byly nápěvy žalmů i mnohých písní ného okruhu písní je navíc součástí biblických hodin a již v minulém [19.] století porušeny melodicky i rytmicky. Byla od bratrských dob jsou písně určeny i k soukromým domá- provedena hudební revize, (… ) podle původního znění [byl] cím pobožnostem. Oč širší je však spektrum upotřebitelnos- opraven nápěv i rytmus. (… ) Zvláště staré nápěvy jsou pře- ti jednotlivých zpěvů, o to menší je vazba na konkrétní dny psány bez taktových čar nebo jen s jejich náznaky, základní liturgického roku. Přestože jsou samozřejmě písně rozlišo- dobovou jednotkou je ve většině písní půlová nota (z toho vány podle období a svátků církevního roku, podstatnější je vyplývá, že nápěvy žalmů a reformačních písní se mají zpí- většinou jejich sepětí s biblických textem či vyjádřené vyzná- vat živě). (… ) Původ textů písní je uveden pod textem, původ ní; podle toho bývají do bohoslužeb zařazeny. nápěvů nad notovou osnovou. Pokud je známo jméno auto- Hned po sloučení obou evangelických církví v roce 1918 ra, je uvedeno na prvním místě a za ním následuje označení vznikla naléhavá potřeba vytvořit jednotný zpěvník pro sbírky, v níž se text nebo nápěv vyskytuje poprvé. Po lomené celou novou církev. Vyšel poměrně záhy v roce 1923 ve dvou čáře následují označení dalších sbírek, které obsahují změny verzích – notované (čtyřhlasé) a nenotované. Sestaven byl v textu nebo nápěvu… “ Stejný přístup k přepisu písňových především ze zpěvníků obou spojených církví. Ty stály na melodií zapsaných menzurální notací spatřujeme například písních české i evropské reformace, jak je zařazovaly pobě- i u Jana Kouby (Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 lohorské exulantské kancionály (inspirované Komenského jako hudební pramen) nebo v nejrozsáhlejší současné edici kancionálem) a stále znovu vydávaná Cithara sanctorum repertoáru německé duchovní písně Das deutsche Kirchen- Jiřího Třanovského, a dále obsahovaly pozdější pietistické lied (v roce 1998 též s transkripcí melodií z Weisseho kan- písně, subjektivní ve výrazu textu i melodie, zaměřené spíše cionálu). V Evangelickém zpěvníku však narozdíl od zmíně- sólově. Nově vzniklý jednotný zpěvník tento užívaný písňový ných edic nejsou v transkripci odlišeny písně zapsané původ- fond soustředil a převzal, poprvé pak uvedl do bohoslužeb ně v chorální notaci, pro jejich přepis jsou obdobně jako studie, komentáe Repro archiv Repro archiv Repro

Znění písně „Mocný Bože, při Kristovu“ dle prvního Zpěvníku Českobratrské církve Znění dle současného evangelického zpěvníku (Karlsruhe, 1979) evangelické (12. vydání, Praha 1952) u menzurovaných melodií užity čtvrťové a půlové hodnoty. ní zpracování. Navíc je dnes v Českobratrské církvi evange- Je to jeden z dalších dokladů přetrvávání dřívější zpěvní tra- lické patrná touha po určité liturgické obnově, inspirovaná dice, pro kterou je zatím volná chorální deklamace velkým nejen západními protestantskými církvemi, ale též mnohý- problémem, přestože kupříkladu německé luterské zpěvní- mi prvky katolické bohoslužby. ky používají moderní chorální zápis zcela běžně. V důra- Na to vše má reagovat komise, ustavená v roce 2004, která zech na linearitu frází (oddělovaných pouze nádechy) a jis- se stará o přípravu nového evangelického zpěvníku. Opět je tou autentičnost záznamu odráží tedy Evangelický zpěvník jako již tradičně středem pozornosti hlavně textová stránka dobové trendy. Spornější jsou ústupky, které byly i tentokrát žalmů a písní, a to jak aktuální výpověď obsahu textu, tak učiněny vžitým verzím starých melodií (například s původ- jeho formální soulad s melodií. Také otázka výběru výcho- ní modalitou upravenou do dur-mollového systému) nebo zích pramenů a podoby zápisu u starých písní byla znovu ote- způsob citování užívaných pramenů – v uvedené chronolo- vřena. Jako následováníhodné dílo se z hlediska transkripce, gické řadě zdrojů není zřejmé, který pramen byl brán jako kritičnosti i formálního uvádění zdrojů jeví katolické Mešní výchozí. Toto vše však spíše jen potvrzuje obtížnost poslání zpěvy. Diskuse je však stále téměř na počátku, a tak můžeme církevního hymnologa: narozdíl od vědce nepracuje s mrt- evangelickému kostelnímu zpěvu jen přát, aby nový zpěv- vou látkou, ale s živoucím organismem, který stále neukon- ník nejen vedl k niternému, přirozeně frázujícímu zpěvu, čil svůj variační a vývojový proces. ale také aby nacházel dobrou živnou půdu v každých boho- Kromě již zmíněných oddílů žalmů a písní (inspirovaných službách. Jen tak se může vrátit kostelní písni její dávný ve svém řazení vyznáním víry a proměnami lidského živo- význam, ne-li v životě národů a generací, tak alespoň v živo- ta) obsahuje současný zpěvník též popsání jednotlivých čás- tě jednotlivců. • tí služeb Božích včetně jednotlivých jejich možných pořadů. Uveden je i pořad liturgie s užitím zmíněných zpívaných částí, jejichž melodie i texty mají původ v dodnes živé luter- ské tradici na Slovensku. Tyto liturgické zpěvy jsou zde též vynotovány. Na závěr zpěvníku jsou připojeny rejstříky auto- rů a pramenů. Vývoj evangelického kostelního zpěvu však vydáním sou- časného zpěvníku neskončil. Poté, co předrevoluční under- groundové působení mnoha mladých představitelů evange- lické církve dostalo svůj výraz i v písních, jež mohly popr- Soutěž na vytvoření skladby vé svobodně vyjít až v roce 1992 ve zpěvníku Svítá, byl uči- něn též pokus o zařazení podobných „mládežnických“ písní, pro chebské varhany liturgicky použitelných, do oﬁ ciálního zpěvníku Českobra- Agentura „Ing. arch. Luděk Vystyd – zajišťování kulturních pořadů“ trské církve evangelické. Vznikl tak v roce 1999 Dodatek pod záštitou Města Chebu vypisuje: k evangelickému zpěvníku, který navíc přináší asi sto zatím soutěž na vytvoření sólové skladby pro historické varhany v praxi nepoužívaných písní či textů z nejrůznějších období kostela sv. Mikuláše v Chebu. hudebních dějin. Nad notovou osnovou uvádí u všech písní akordické značky, jež mají pro případ potřeby umožnit jed- Soutěž proběhne v rámci 11. a 12. ročníku nodušší doprovázení. Práce na dodatku též ukázala, že spo- „Chebského varhanního léta“. lečenská, církevní i ekumenická situace se od vzniku stávají- Bližší informace a podmínky soutěže lze vyhledat cího zpěvníku natolik změnila, že je nutné začít si klást nové na stránkách: www.vystyd.cz. otázky a dívat se novýma očima na společný zpěv i jeho edič- studie, komentáe prameny živé hudby x. tisk vokální polyfonie v pedb.lohorských echách archiv Repro Petr Daněk

Šestnácté století představuje z pohledu způsobů a možností šíření hudby období vpravdě revoluční. Objevení a stálé zdo- konalování nototisku způsobilo postupné vytlačování instituce písařských dílen, které v předchozích staletích zajišťo- valy uchovávání a distribuci hudebního repertoáru. Nototisk se nedlouho po objevení tisku začal uplatňovat v oblasti cho- rálního repertoáru. Od počátku 16. století pak po celé Evro- pě vznikaly ofi cíny, které se částečně nebo i zcela věnovaly tisku mensurované hudby a tabulatur. Počátky nototisku v Čechách V Čechách zdomácňoval nototisk postupně a v dosti osobi- té podobě. Liturgické notované knihy, určené pro potřebu Mathias Sayve, Liber primus motectorum, ukázka notace, Českého království, byly alespoň do poloviny 16. století tiště- tiskárna J. Othmara, Praha 1595 ny v zahraničí. Obdobně vícehlasá duchovní a světská hudba roku 1620, vznikla v českých a moravských ofi cínách řada našla svého českého tiskaře až v sedmdesátých letech 16. sto- obsahově i typografi cky pozoruhodných tisků kancionálo- letí. Instrumentální hudba pak nebyla v našich krajích tiště- vé literatury různých vyznání a náboženských směrů, které na až do čtyřicátých let 17. století. Mimořádného rozkvětu, ve svém komplexu představují úctyhodnou a i z celoevrop- posuzováno kvantitou i kvalitou produkce, však již během ského pohledu výjimečnou aktivitu. V této souvislosti stojí prvé poloviny 16. století dosáhl v Čechách tisk kancionálové za zvláštní pozornost tisk kancionálu Písně chval božských literatury. Tento stav byl bezpochyby způsoben charakterem z pražské tiskárny Pavla Severýna z roku 1541, který byl nej- domácího trhu a podobou celé hudební kultury Čech. větším kancionálovým tiskem v celé tehdejší Evropě. Vícehlasá hudba Začátky tisku vícehlasu Vícehlasá hudba byla pro typografy náročnější, neboť od Prvý tisk vícehlasu vyšel v Praze již v roce 1525, a to v tis- nich vyžadovala dostatek štočků s notovými znaky a ales- kárně Mikuláše Konáče z Hodištkova. Jedná se o desko- poň základní hudební vzdělání. Náročná však byla nejen pro vý dřevoryt čtyřhlasé písně, kterou lze považovat za příklad typografy. Polyfonie předpokládala kolektivní provozování obecné noty, tj. nápěvu, kterému mohly být podloženy různé hudebně vyspělých interpretů. Těmi byli v Čechách po celé texty. Tisk z roku 1521 obsahuje tři texty, které se vztahují 16. století především aktivní členové literátských bratrstev. k novoutrakvistickým bouřím v Praze v roce 1524, z nichž Avšak vzhledem k dramaturgické konzervativnosti těchto dva měly být zpívány na uvedený čtyřhlasý nápěv. Stejný što- těles a s ohledem na omezené množství jejich produkcí poly- ček použil Konáč ještě o dva roky později v tisku přinášejícím fonní hudby lze předpokládat, že hudební tisky přinášejí- dvě písně o bitvě u Moháče. Tyto Konáčovy tisky jsou záro- cí povětšinou „novou“ hudbu literáti mnoho nepotřebovali. veň i jedním z prvních dokladů novinového zpravodajství Alespoň po celou prvou polovinu 16. století dávali přednost v Čechách. Konáčovy tisky nelze považovat za tisky vokální udržování a opisování osvědčeného staršího repertoáru. Až polyfonie, ale pouze za prvé prameny tištěného vícehlasu, s proměnami společnosti v druhé polovině století, s větším přičemž domácí provenience použitého štočku není jistá. pronikáním cizích vlivů, jiného životního stylu, s nástupem Další tisk vícehlasu českého původu je doložen až k roku protireformace a v neposlední řadě i s působením místo- 1540 a pochází z olomoucké tiskárny Jana Olivetského z Oli- držitelského dvora a následně císařského dvora v Praze došlo vetu. Opět se však jedná pouze o tříhlasou úpravu duchovní k oživení zájmu literátů a měšťanů, tvořících nejpočetněj- písně. Větší množství vícehlasých skladeb uvádí pohroma- ší a nejvlivnější část lokálního trhu, o hudbu jiných kultur- dě až v roce 1569 Jiří Nicolaus ve zpěvníku pro potřebu své ních oblastí, kterou nejrychleji a nejlépe zprostředkoval prá- soukromé školy. Zpěvník je součástí obsáhlejšího slabikáře vě hudební tisk. A vznik poptávky vyvolal v sedmdesátých a přináší celkem 24 tří- a čtyřhlasých homofonních nápěvů letech 16. století i potřebu domácího tisku vícehlasu. typu humanistické ódy. Hudba instrumentální Instrumentální hudba kupodivu v Čechách se vší pravděpo- Tisky vokální polyfonie a Jiří Nigrin dobností po celé 16. století tištěna nebyla. Nemáme k tomu Pokud pátráme po původní české produkci tisků vokální alespoň dochován žádný hudební tisk, ba ani doklad v pra- polyfonie, jedná se až na malé výjimky o aktivity tiskáren menech literární povahy. Přitom však instrumentální hudba pražských. Snad každý český tiskař měl k dispozici matrice v Čechách zněla. Potvrzuje to výskyt hudebních tisků zahra- k lití not či notové štočky. Většina z nich je však používala niční provenience v českých archivech a držení hudebních pro tisky kancionálového typu, kde převažoval text a noto- nástrojů v majetku měšťanů a šlechty, dále pak i činnost tisk představoval pouze část sázeného. Pokud tedy vznikaly různých profesionálních hudebníků – pozounérů, loutnistů, v předbělohorských Čechách tisky vokální polyfonie, vychá- varhaníků ad., jakož i výskyt stavitelů nástrojů natrvalo usa- zely u impresorů pražských. Ke skutečnému rozvoji tisku zených v našich krajích. K jejich produkcím jim však zřejmě polyfonní hudby dochází v Praze až na přelomu sedmdesá- postačovaly rukopisné sborníky, přepisy vokálních skladeb tých a osmdesátých let 16. století a souvisí s činností tiskaře či tisky zahraniční provenience. Jiřího Nigrina. Tento pražský tiskař vyniká mezi svými kole- gy kvantitou i kvalitou svých nototisků. Nigrin začal užívat Kancionály a písňové tisky nototisk od prvého roku své činnosti, tj. od roku 1571. Vydá- Mimořádná je však oproti tomu produkce písňová. Po celé vání tisků vokálně polyfonních děl zahájil roku 1579, kdy námi sledované období, tj. od zavedení knihtisku až do vydal tisk Bicinií Ondřeje Chrysopona Jevíčského. S krat- studie, komentáe

šími přestávkami pak Nigrin vydával polyfonní tisky, vedle ního zpěvníčku vytiskl v Norimberku v roce 1561 v Čechách četných tisků ostatních, po celou dobu své činnosti. Celkem působící literát, pedagog a duchovní Christoph Shwehrer. vydal téměř čtyři desítky tisků vokální polyfonie. Vedle typo- Jeho kolega, hudební editor, básník, tiskař a snad i sklada- grafi cky méně náročných a vcelku útlých tisků vydal i roz- tel, Clemens Stephani, který působil především v západočes- sáhlé sbírky, kupř. moteta Jacoba Handla Galluse pro celý kém Chebu, vydal řadu svých edic vokální hudby v norim- církevní rok. Nigrin se v oblasti nototisku stal v Praze de berských tiskárnách, zvláště u U. Neubera. V Praze svá díla facto císařským tiskařem, neboť mezi jím vydávanými auto- také nikdy netiskl kupříkladu císařský kapelník Philippe de ry jednoznačně převažují císařští muzikanti a skladatelé a to Monte či jeho významný podřízený Jacob Regnart. Oba, stej- i takoví, kteří na pražském dvoře přebývali přechodně. Jako ně jako řada dalších aktivních skladatelů na císařském dvo- jeden z prvních tisků vokální polyfonie vydal Nigrin v roce ře, dávali přednost proslulejším tiskárnám italským a nizo- 1581 sbírku nazvanou Las Ensaladas, která obsahuje žánro- zemským. Své intrády vydal u lipského tiskaře Abrahama vě těžko vymezitelné skladby španělských autorů v redakci Lamberga skladatel a snad i varhaník působící v Týnském Mathea Flechy mladšího. Téměř celé své vokální dílo vydal chrámu Valerius Otto. Na stejnou tiskárnu se obrátil při u Nigrina císařský varhaník Charles Luython, autor, který vydávání svého dvojsborového moteta, složeného a provede- celý svůj produktivní život spojil s Prahou. U Nigrina vyda- ného při příležitosti položení základního kamene ke koste- li svá díla i další skladatelé rudolfínského okruhu: Jacobus lu sv. Salvatora v Praze, varhaník ze staroměstského koste- Kerle, Giovanni Battista Pinello, Stefan Felis, Tiburtio la sv. Jindřicha Martin Krumbholz. Jihočeští Rožmberko- Massaino a Franz Sale. Nigrina jako tiskaře svých děl si vé měli při hledání tiskaře pro vydání jim dedikovaných děl vybrali i někteří slezští autoři: Simon Bariona, Johannes zřejmě blíže do Norimberku než do Prahy. V tiskárně Paula Knöfelius a Johannes Nucius. Kaufmanna tak byly vytištěny čtyřhlasé canzonety Gregoria Typografi cky dosahují Nigrinovy hudební tisky již od počát- Turiniho věnované Petru Vokovi a v dílně Kateřiny Gerla- ku evropské úrovně. V našich poměrech ho v tomto směru chové sborník skladeb Camilla Zanottiho Madrigalia tam překonal až dva roky po jeho smrti Nicolaus Straus. Italica k sňatku Viléma z Rožmberka. Z českých skladatelů měšťanského původu pouze Jiří Cropa- Ostatní tiskaři polyfonie cius vydal své skladby v cizině a to u proslulého benátského Jak jsme již uvedli, snad všichni Nigrinovi kolegové vrs- tiskaře Angela Gardana. O existenci tohoto díla však máme tevníci (kupř. Daniel Adam z Veleslavína, Michael Peter- pouze zprostředkované informace literární povahy, neboť le, Jiří Melantrich, Jonata Bohutský, Jiří Dačický, Dani- tisk se do dnešní doby nedochoval. el z Karlsperka, Pavel Sessius, Jan Othmar ad.) tiskli také Z tohoto přehledu české tiskařské produkce vokálně poly- noty. K typografi cky náročné sazbě polyfonních děl se však fonních skladeb je patrné, že jediný skutečný tiskař toho- odhodlali jen výjimečně. Příčiny tohoto stavu nebyly pouze to repertoáru v Čechách byl Jiří Nigrin. Vokálně polyfonní technické, i když je nelze podceňovat. Nigrinův bývalý part- tisky ostatních pražských či v Čechách působících tiskařů ner Michael Peterle vydal za celou dobu svého pražského byly spíše díly příležitostnými a výjimečnými. Neznamená působení jediný útlý a typografi cky průměrný tisk pětihla- to však, že by Jiří Nigrin zásoboval nototiskem české země. sé skladby Jiřího Molitora vydaný k příležitosti svatby Jana Jeho ambice v této oblasti podnikání směřovaly zřejmě výše Václava Popela z Lobkovic v roce 1586. a dále, a to za hranice jeho stavu a země. České prostředí Z pražských tiskařů pouze Jan Othmar vydal za života Nig- naopak koncem století vydatně čerpalo z nototiskařské pro- rinova také skladby císařského skladatele a hudebníka, a to dukce zahraničních, zvláště norimberských tiskáren. • svým způsobem druhořadého autora Mathiase Sayveho

Liber primus motectorum v roce 1595. Po smrti Nigrina Nicolaus Zangius, Magnifi cat, tiskárna M. Strause, Praha 1609 byl v Praze vydán ještě jeden tisk císařského hudebníka, ten- tokráte varhaníka a skladatele Charlese Luythona. Nicolaus Straus vydal z hlediska typografi ckého snad nejvelkorysej- ší hudební tisk české provenience z předbělohorské doby: Luythonovu knihu mší z roku 1609. Tisk je pozoruhodný archiv Repro již svým formátem a rozsahem. Straus, který se ve své běž- né produkci orientoval spíše na drobné a příležitostné tisky, přichází s typem knihy foliového formátu zv. Chorbuch, ve kterém jsou všechny hlasy vytištěny na rozevřené dvojstra- ně. Notové typy velikostí a úhledností předčí i Nigrinovu tiskárnu. Také z hlediska iniciál a obrazového řešení titul- ního listu je patrné, že tiskař věnoval celému dílu velkou pozornost. Grafi ckým řešením klíčů, kustodů, not a de facto celkovým pojetím tohoto tisku se Strausovo dílo až nápad- ně podobá produktům z dílny antverpského tiskaře Chris- tophora Plantina, zvláště tisků mší Philippa de Monteho z roku 1587. Tento tisk byl zřejmě natolik úspěšný, že se v krátké době dočkal druhého vydání a to v roce 1611. Ze zbývajících pražských dílen již pouze tiskárna dědiců po Danielu Adamovi z Veleslavína vyprodukovala tisk vokálně polyfonní skladby. V roce 1608 vyšlo jako příloha k prvému dílu cestopisu Kryštofa Haranta šestihlasé moteto Qui con- fi dunt in Domino. Kontakty s cizinou Zdaleka však ne všichni v Praze (či v Čechách) usazení a působící skladatelé dali svá díla tisknout v pražských či českých ofi cínách. Podle svých konexí, zájmů, ekonomic- kých a konfesionálních vazeb volili i tiskaře v blízkém či vzdálenějším zahraničí. Německý pandán Nicolausova škol- studie, komentáe

slyšel svůj největší „šlágr“ – seriálovou píseň Když máš v cha- lupě orchestrion, měl nejen radost, ale zároveň i pocit, že je škoda, že takto posluchači neznají i jeho další– „autonomní“ díla, kterých napsal rovněž značné množství a které často úspěšně reprezentovaly celou českou hudební kulturu. V této tvůrčí oblasti prošel zajímavým vývojem od překoná- vání a vstřebávání některých prvků tzv. avantgardy konce padesátých a zejména šedesátých let až k vyhranění vlast- ního originálního projevu od sedmdesátých let až ke shr- nutí a „oproštění v oproštění“, jak bych nazval jeho posled- ní periodu devadesátých let, k níž patří i dnes analyzovaná sonáta. Na této cestě stále více koncentroval své myšlení, zjed- nodušoval své prostředky a dokázal pracovat s vybra- ným velice výrazným prvkem na velké ploše neuvěřitel- ně invenčním způsobem. Stálé „oprošťování“ a důsledná jednovětost – oblouková stavební konstrukce se postupně stávaly důležitou konstantou jeho tvorby, kterou bychom mohli nazvat „non multa sed multum“ (ne mnoho, jen to důležité). Při schůzkách skladatelské skupiny Quattro, kterou spolu se Sylvií Bodorovou, Otmarem Máchou a Zdeňkem Luká- šem v roce 1996 založil, aby reagoval na změněnou situaci devadesátých let a proklamoval tak svůj koncept úlohy umě- ní ve společnosti, jsem byl často svědkem vyprávění, v němž Luboš Fišer aforisticky – a zároveň velmi nerad – popiso- val svůj tvůrčí proces. Hovořil o tom, že od první „dlouhé“ podoby skladby stále odstraňuje „přebytečná“ místa a plochy, až dospěje k deﬁ nitivnímu, velice vycizelovanému a při- tom stručnému jednovětému tvaru.

Luboš Fišer archiv Foto Odstraňování všeho, co je „zbytečné“, asi tak by se dalo naznačit krédo jeho posledních let a kompozic. Jeho absolventská práce z roku 1960 – operní jednoaktov- ka Lancelot – zaujala a zůstala dodnes živou součástí oper- novinky soudobé hudby ního repertoáru. Je zajímavé, že i další jeho opera, kterou napsal o téměř 25 let později – televizní opera Věčný Faust x. luboš fišer – viii. sonáta (1983–85) – získala významné ocenění na televizním festiva- pro klavír sólo lu v Salcburku v roce 1987 – První cenu. Je zvláštní, že tak dramaticky talentovaný autor nenapsal více operních děl. Ze Jiří Štilec svých pedagogů vzpomínal nejvíce na velmi přísné školení u Emila Hlobila a rád vyprávěl, jak ho jeho pedagog nechal Luboš Fišer (1935–1999) byl osobností hluboce tragickou, celé prázdniny komponovat fugy. Po návratu a důkladném rozporuplnou a přitom geniální. Domnívám se, že po nut- prohlédnutí tlustého svazku napsaných not se Emil Hlo- ném odstupu několika desetiletí vynikne jeho pozice jedno- bil zeptal Luboše Fišera, zda mají doma kamna. Na klad- ho z nejvýraznějších představitelů české hudby druhé polo- nou Fišerovu odpověď pak reagoval slovy – „tak to všechno viny 20. století. V tomto smyslu věřím, že „jeho doba teprve spalte!“. přijde“. Jeho Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy z roku 1965 Snad nejvíce ho dnes vnímáme prostřednictvím fi lmové hud- získalo v roce 1967 První cenu v rámci Mezinárodní skla- by – brala mu čas (jeho hudba se objevuje ve třech stovkách datelské tribuny UNESCO v Paříži. Rovněž jeho fi lmo- fi lmů) a někdy i sílu k tvorbě tzv. autonomní, zároveň se vé hudby byly často oceňovány v mezinárodním kontex- však díky těmto fi lmům dostal do nejširšího povědomí a mohl tu, řada jeho skladeb byla komponována a provedena na uplatnit a neustále zdokonalovat základní atributy svého významných mezinárodních pódiích a festivalech. Z těch ohromného talentu – melodickou, harmonickou a zvukově „autonomních“ bych rád uvedl Koncert pro dva klavíry barevnou (!) invenci, schopnost okamžitě vystihnout základ- a orchestr (1983), Sonátu pro Leonarda pro kytaru sólo ní náladu, potřebnou výrazovou polohu a neuvěřitelně hlu- a smyčcový orchestr (1994), Pastorale per Giuseppe Tar- bokou emocionalitu a dokonale racionální práci se zvolený- tini pro kytaru sólo a smyčcový orchestr (1995), Koncert mi impulsy nebo prvky. Škoda, že o ekonomičnosti tematické pro housle a orchestr (1998) a poslední velké orchestrální a vůbec skladatelské práce někdy nenapsal alespoň několik dílo reminiscence, smutku a loučení – Sonátu pro orches- řádek, bylo by to nesmírně poučné a určitě by to ukázalo na tr (1998). hlubinné vazby s takovými Mistry, jako byl Johann Sebastian V oblasti komorní hudby jsou Fišerovy skladby pevnou sou- Bach a další, zejména Alexandr Skrjabin, k jehož tvorbě měl částí repertoáru a i zde najdeme skutečné „hity“ srovnatel- Fišer úzký vztah a o jehož „prométheovském akordu“ často né s díly baroka nebo klasicismu – mám na mysli Amoroso mluvil i v souvislosti se svou vlastní tvorbou – ostatně interval pro housle a klavír, z dalších je třeba zmínit alespoň: „Ruce“ zvětšené kvarty a septimy hraje důležitou roli v Osmé klavírní – sonáta pro housle a klavír (1961), Crux, skladba pro housle sonátě, stejně jako v dalších dílech. sólo, tympány a zvony (1970), Testis pro smyčcové kvarte- Luboš Fišer dokázal napsat díky své obdivuhodné invenci to (1979), Smyčcový kvartet (1983–84) a Dialog pro trubku a schopnosti primárně účinného melodického nápadu i popu- a varhany (1996). Z rozsáhlé vokální a vokálně instrumen- lární hit – jeho schopnost pohybovat se v různých žánrech byla tální tvorby, která byla Fišerovi velmi blízká, uveďme ale- neuvěřitelná. Jistě by se jako „hit maker“ uživil, ale pokud spoň několik nejvýznamnějších děl: Requiem pro soprán, studie, komentáe baryton, dva smíšené sbory a orchestr (1968), Vánoční kole- Z tohoto jádra je odvozena úvodní a závěrečná taktová plo- dy pro sóla, smíšený sbor a orchestr (1969), Nářek nad zká- cha s basovou fi gurou dvě čtvrtky, půlka, respektive čtyři zou města Ur pro soprán a baryton sólo, tři recitátory, dět- čtvrtky a klesajícím melodickým obrysem od Des až ke kont- ský, smíšený a recitační sbor, tympány a zvony (1970), Ave ra C, dále pak téma zazní dvakrát ve své vlastní nejnaléhavěj- imperator, morituri te salutant pro mužský sbor, violoncello ší podobě v čísle 2 (Lento) a jeho jakési závětí je zkracováno, sólo, čtyři trombóny a bicí (1977), Sonáta pro klavír, smíše- až z něj zbývá jen závěrečný sestup des, c, h, b. Jediným kon- ný sbor a orchestr (1981), Sbohem, lásko pro soprán, klavír trastem vůči této velmi dramaticky působící ploše, tomuto a smyčcové kvarteto (1988). tématu v uvedené expoziční, ale i ve všech dalších podobách, Fišerova poslední VIII. Sonáta pro klavír solo, jak zní její je dvakrát exponovaná velmi klidová plocha se vzestupným titul v autografu, je pravděpodobně jeho nejkratší sonátou rozkladem pěti akordů končící na oblíbené zmenšené kvintě pro klavír vůbec. Luboš Fišer ji napsal v roce 1995 a její g des. Fišer uvádí rozklad c moll, e moll, b moll a e moll, ale délka je na nahrávce Martina Kasíka (ArcoDiva UP 0030) jedná se spíše o měkce velké septakordy odvozené od těchto 5:23 minut. V této souvislosti bych chtěl jen upozornit, že mollových jader, interval velké septimy hraje důležitou roli vzhledem k celkovému skladatelskému typu a profi lu Lubo- a zejména „rozvod“ z oktávy do velké septimy. Lento v čás- še Fišera je pozoruhodné, že napsal osm sonát pro sólový ti 5 opět ve 3/4 taktu se vrací k pomalejšímu netoccatové- klavír – je zvláštní, že ho takto přitahoval tento zdánlivě vel- mu způsobu klavírní stylizace a opět se zde objevují úryvky mi tradiční žánr, určitě to jednou bude předmětem samo- sestupné chromatické stupnice. statné studie, kterou by si jak klavírní sonáty, tak další žán- Ve středu Sonáty v čísle 6 přichází (tak jako předtím v čás- ry a ostatně i celé hudební dílo Luboše Fišera zasloužily. ti 4 Presto) opět toccatová plocha – tři třítaktí s melodic- V případě klavírní sonáty znovu upozorňuji na jeho vztah kou (chromatickou) hlavou základního tématu na těžkých k tvorbě Alexandra Skrjabina, který mohl hrát důležitou dobách, která spějí k dynamickému i významovému vrcholu roli. Délka, či spíše krátkost či stručnost tohoto díla potvr- před č. 7 – tady Fišer pracuje s typicky toccatově virtuózním zují výše naznačený důležitý znak autorova kompozičního klavírem. V kontrastu k tomuto vrcholu přinášejí plochy myšlení – zkratkovitost, hutnost, schopnost vyjádřit se nalé- 9 a 11 Lento (jsou totožné, jen druhá přináší oktávové zdvo- havě na velmi malé ploše a s minimem prostředků. Jedno- jení a oktávovou transpozici vrchního hlasu a větší pohyb větá sonáta je velmi výrazně členěná do 12 kratších oddílů: basu) naprostou úspornost až lapidárnost a minimum pro- Lento 1–3, Presto 4, Lento 5–6, Moderato 7, Molto Andante středků. Nad pravidelným tepem čtvrtek c1 se v melodii obje- 8, Lento 9–12. vuje c2, ges2, f2, es2, e2. Od plochy 10 by bylo možno ozna- Rovněž klavírní stylizace je maximálně oproštěná, i když vel- čit celou závěrečnou plochu jako zrcadlový návrat prvních mi dobře nástrojově stylizovaná, zejména v toccatových plo- tří úseků celé skladby. chách, častým prostředkem je co největší rozpětí od hlubo- Harmonické prostředky klavírní sonáty rovněž vyrůstají kých basových poloh až k nejvyšším diskantovým, se snahou z centrálního chromatického materiálu, spojení závěrečné- obejít se bez střední „obvyklé“ polohy. ho b moll sextakordu s anticipací tónu e2 s kvintakordem O stylu pozdního Fišera vypovídá skutečnost, že Sonáta č. 8 C dur v terciové poloze vytváří dojem otevřenosti, neuza- je monotematická. Její celý melodický i akordický materi- vřenosti. ál – horizontála i vertikála – vychází z jednoho jádra, kte- I celá poslední klavírní sonáta Luboše Fišera, napsaná čty- rým je dvojblokové chromatické vyplnění intervalu zmen- ři roky před jeho smrtí, jako by se snažila nalézt východis- šené septimy. V úvodu například e3 – des 4, s vynecháním ko – hledání, nenalézání a vášnivé vzdorování je jejím vnitř- zmenšené a čisté kvarty a zdůrazněním kvarty zvětšené. Celý ním obsahem a poselstvím, jistě se zde musely promítnout melodický materiál je tak velmi racionálně odvozen z výraz- jeho – lidské i umělecké – nelehké a dramatické osudy. Pod ného motivu – e, f, /:fi s, g:/, des, c, h, b – první čtyři tóny zdánlivě úspěšným obalem byla v jeho případě velmi křehká vzestupné, poslední čtyři tóny sestupné. Důležitou roli hra- a nesmírně zranitelná duše, což se projevilo zejména v době je přitom „fi šerovský“ intervalový a melodický zlom g des absolutního diktátu tzv. trhu devadesátých let. – interval zmenšené kvinty (nebo v obratu zv. kvarty), který Luboš Fišer byl lidsky velmi statečný člověk a většinu tajem- má pro Luboše Fišera značnou důležitost a často se obje- ství si odnesl na věčnost. Klavírní sonáta je toho dokonalým vuje vertikálně i horizontálně v tónovém výběru i v jiných svědectvím. • skladbách.

Ukázka z partitury VIII. Sonáty pro klavír solo Repro archiv Repro studie, komentáe

se stal také směr položení kladívek: u vznikající anglické eské muzeum hudby mechaniky zůstaly hlavice ve směru od hráče, u mechaniky x. výrobci klavír% staré doby Steinovy se ustálila opačná konstrukce s kladívky proti hrá- či. To je ostatně výrazný vizuální prvek, podle kterého lze – víde2ští misti – stejně tak jako podle umístění dusítek na společné liště – německou mechaniku na první pohled rozeznat. Bohuslav Čížek Výjimku z tohoto pravidla však mohou tvořit některé klavíry z počátků diferenciace obou klavírních mechanik i z prvních Ve třetím pokračování textů o nové expozici Českého muzea desetiletí jejich paralelní existence na konci 18. a na počátku hudby nazvané Člověk – Nástroj – Hudba v březnovém čísle 19. století, kdy někteří vídeňští mistři neváhali experimento- Hudebních rozhledů jsme informovali čtenáře o sálech se vat a i ve vídeňském prostředí, ovládnutém jinak beze zbytku strunnými klávesovými nástroji. Nyní se vracíme k tomuto Steinovou odraznou mechanikou, stavěli nástroje s jakousi tématu s cílem pozastavit se u jmen některých významných modiﬁ kovanou formou původní Cristoforiho-Silbermanno- tvůrců a porovnat dobovou vídeňskou a pražskou produkci vy mechaniky, kterou můžeme nazývat vídeňskou verzí Stoss- v době, kdy vývoj kladívkového klavíru kráčel ruku v ruce mechanik. Kladívka pak mohou „po vídeňsku“ směřovat pro- s proměnou skladebných slohů. ti hráči, ale jsou umístěna na samostatné liště a vymršťová- Nebudeme zde podrobně popisovat okolnosti vzniku nové- na nárazem jazýčku. Jedná se zejména o F. X. Christopha, ho nástroje na samém konci 17. století, nemůžeme ovšem I. Kobera, J. Seÿdela a J. Schantze, kteří jsou zastoupeni nepřipomenout jméno Itala Bartolomea Cristoforiho i jeho v našich sbírkách. nejvýznamnějšího pokračovatele Němce Gottfrieda Silber- manna. Cristofori, jinak především stavitel cembal, vyvinul Franz Xaver Christoph nový způsob rozeznívání strun pomocí drobných kladívek Narozen kolem roku 1728 ve Vídni, zemřel 18. dubna 1793 namísto dřívějších plíšků a hrotů, jak je měly klavichordy tamtéž. a cembala. Tím vznikla možnost dynamického, tedy silového Byl posledním významným vídeňským varhanářem na sklon- rozlišení, a to i postupného zesilování či zeslabování hraných ku 18. století. V roce 1771 působil na adrese Auf der Wieden, tónů. Odtud i původní název nástroje: GRAVECEMBALO Löﬂ erisches Haus, 1776 obdržel měšťanství, 1786 byl za svěd- COL PIANO E FORTE. Ve světových sbírkách se zacho- ka při druhé svatbě svého dřívějšího tovaryše Ignatze Kobe- valy celkem tři kladívkové klavíry Bartolomea Cristoforiho, ra. Zemřel ve Windmühle č. 59 (=58) ve vlastním domě. a to v muzeích v New Yorku, Římě a Lipsku. Z dobové časo- Kober po jeho smrti vedl závod jménem jeho vdovy ještě pisecké zprávy i z těchto dochovaných nástrojů lze odvodit, dále. Christoph i Kober se zabývali nejpozději od 80. let rov- že prvotní nápad z let 1698–1700 byl patrně postupně pro- něž stavbou klavírů, dochovaných exemplářů je však velmi mýšlen a zkoušen v různých variantách, protože zde se jeví málo. Po provedeném restaurování Albrechtem Czerninem mechanika jako velmi zralá. Tato mechanika má zvláštní ve Vídni v loňském roce se zdá, že pražský Mozartův klavír nosnou lištu, na níž jsou jednotlivá kladívka připevněna. Kla- může být spíše prací Christophovou než Koberovou, jak se dívko je při stisku klávesy vymrštěno zespodu vzhůru pohyb- usuzovalo dříve. Z Christophovy dílny pocházejí dva nástro- livým, nárazným jazýčkem či kolíčkem – odtud mechanika je zvané Orgelklavier (claviorganum), dochované ve vídeň- nárazná (nárazová), mezinárodně nazývaná podle němec- ském a brněnském muzeu, které představují kombinaci sto- kého tvaru Stoss(zungen)mechanik. Freiberský varhanář, lového klavíru s varhanami; klavírní mechanika je v obou Bachův současník a spolupracovník Gottfried Silbermann případech nárazná. převzal Cristoforiho řešení se vším všudy a v Německu pla- til za samostatného vynálezce. Vynález opakovaně zlepšoval Ignatz (Ignaz) Kober a zasloužil se o první rozšíření kladívkového klavíru v zaalp- Narozen 19. února 1756 v Olomouci, zemřel 17. září 1813 ských zemích před polovinou 18. století. Jeho zdokonalené ve Vídni. nástroje ocenil Bach v květnu 1747 v Postupimi. Král Bed- Pocházel z rodiny písaře, ve Vídni se vyučil u F. X. Chris- řich Veliký měl objednat již předtím patnáct (!) takových topha, vídeňským měštanem se stal 17. 2. 1785. Proslul pře- klavírů; do dnešních dnů se však zachovaly opět jen tři, a to devším jako varhanář. V roce 1785 měl adresu Wieden 110, dva v postupimských palácích a další v Germánském národ- v roce 1788 auf der Wien (Laimgrube) č. 45 „bei den untern ním muzeu v Norimberku. drey Huf-Eisen“, od roku 1794 až do své smrti žil ve vlast- Po roce 1770 se od původního východiska výrazně odlišila ním domě na Windmühle, Krongasse 44. V roce 1794 žádal mechanika Silbermannova žáka, augsburského klavírníka Kober o dekret dvorního nástrojaře, ale pro ostrý nesouhlas Johanna Andrease Steina, který – veden snahou o zjedno- Pavla Vranického, tehdy sekretáře společnosti vdov a sirot- dušení předchozích konstrukcí – umístil osu kladívka, resp. ků, byl odmítnut. Znovu se ucházel o místo dvorního varha- jeho násadky přímo na zadní konec klávesové páky, kde ji náře po smrti Johanna X. Wimoly (Výmoly, rodáka z Brna) upevnil v původně dřevěné vidlici, tzv. kapsli. Při stisknutí v roce 1800 přímo u císaře a tentokrát byl úspěšný, protože klávesy je konec násadky zachycen zářezem svisle postavené již v dubnu toho roku byl ustanoven. Proslavil se stavbou pohyblivé páčky – vypouštěče a kladívko se odrazí ke stru- četných varhan tři jeho dochované strunné nástroje pochá- ně – odtud mechanika odrazná (vymršťovací), mezinárodně zejí z raného období tvorby: signován je pouze stolový kla- nazývaná podle německého tvaru Prell(zungen)mechanik. vír s datem 1. 9. 1788. Od něj bylo odvozeno již před mnoha Steinova mechanika se od 70. let 18. století vydala samostat- lety autorství křídla z osobního vlastnictví císaře Josefa II. nou cestou jako tzv. mechanika německá (po r. 1792 vídeň- (připsáno Koberovi) a opět podle toho určen v roce 1992 ská). Oblíbil si ji W. A. Mozart, její zdokonalenou formu mozartovský klavír na pražské Bertramce, předtím považo- z dílny Steinova zetě a nástupce Johanna Andrease Strei- vaný za „český anonym“, jako pravděpodobná práce Kobero- chera ve Vídni využíval Beethoven. va, a to především zásluhou vídeňského organologa Alfonse V dalším desetiletí položil na britských ostrovech John Hubera. Ten se dnes přiklání k novým poznatkům Albrech- Broadwood základ tzv. anglické mechaniky, u níž jsou kla- ta Czernina, s nímž ostatně dlouhodobě úzce spolupracuje, dívka tak jako předtím Cristoforiho a Silbermanna umístě- a tedy k autorství Christophovu. Křídlo má dřevěnou kon- na na zvláštní liště; hlavice kladívek potáhl Broadwood plstí, strukci, rozetu v rezonanční desce, dvě kolenní páky a roz- 3 zatímco u Steina původní lisovaný pergamen či papír nahra- sah pěti oktáv (F1 – f ); mechanika je nárazná jazýčková, kla- dilo dřevěné jádro potažené jelení koží. Charakteristickým dívka jsou upevněna vzadu na samostatné liště. studie, komentáe

Johann Jakob (Jacob) Seÿdel odpočinku ve vlastním domě na Laimgrube č. 87. Proslul Narozen roku 1758 v Kirchheimu v Německu, zemřel 31. břez- jako stavitel kladívkových klavírů, ale dochovalo se i něko- na 1806 ve Vídni. lik malých přenosných klavírků ve tvaru ležící malé harfy či Ve Vídni získal měšťanské právo 2. května 1790. Je známo kytary, zvaných orfi ka (srov. Schantz), které Dohnal zhoto- několik jeho adres v tradiční nástrojařské oblasti kolem říč- voval podle tehdy aktuálního vynálezu Carla Leopolda Röl- ky Vídeňky (dnešní 4. a 6. okres), na nichž v průběhu let liga z roku 1795. V rané fázi své činnosti považoval Dohnal působil: Laimgrube č. 58 (1790), Windmühle (1795–96), in oba typy zřejmě za stejně významné, jak svědčí cedulka na der Kothgasse č. 59 (=58) (1796–1801), Wieden č. 34 (roku nejstarší dochované orfi ce z doby před rokem 1800: „Joseph 1803 jako představený cechu městských varhanářů a kla- Dohnal, Fortepiano und Orfi cas – macher…“. Všechny zná- vírníků) a konečně Gumpendorf, kde v domě „U čtyř roč- mé Dohnalovy nástroje mají vídeňskou mechaniku; docho- ních dob“ č. 39 v poslední březnový den 1806 zemřel. Pod- valo se deset křídel, pyramidový klavír a šest orfi k. Obzvlášť le dobových zpráv patřil mezi uznávané stavitele klavírů. Je kladívková křídla zachycují mistrův vývoj v rozpětí bezmá- mu například připisováno zavedení mosazných vidlic kladí- la dvaceti let: od klasických pětioktávových klavírů s kolen- vek v mechanice. Přesto se do dnešních dnů zachovaly jen ními pákami až k velkým šestioktávovým nástrojům se tře- dva, resp. tři jeho nástroje, které jsou tak světovými uniká- mi, ba i sedmi pedály. Takové je křídlo v expozici Českého ty: jedním je stolový klavír s náraznou mechanikou z roku muzea hudby, původem z tepelského kláštera: má rozsah 4 1795, uložený v Metropolitním muzeu v New Yorku, druhým F1–f a sedm pedálů, majících různé funkce: od běžného zve- je pak kladívkové křídlo z pražského Národního muzea. To dání dusítka nebo různých druhů dušení až po „tureckou je autorsky označeno, má opusové číslo 22 a bylo zhotoveno hudbu“ paliček a zvonků, které jsou vidět vlevo nad rezo- ve Vídni roku 1799. Je to rovnostrunný nástroj se dřevěnou nanční deskou. • konstrukcí a rozetou v rezonanční desce; její uplatnění není přitom – kromě klavírů Koberových – u jiných vídeňských stavitelů obvyklé. Klavír má vídeňskou mechaniku s mosaz- 3 nými vidlicemi kladívek, rozsah přes pět oktáv (F1 – a ), inverzní klaviaturu, dvě kolenní páky. V loňském roce se ještě objevila zpráva o dalším údajném, nesignovaném klavíru od Seÿdela, a to z velmi časné doby, snad již z roku 1785, který má rozetu, 3 kolenní páky, mosaz- né vidlice kladívek a rozsah 5 oktáv. Mechanika je odrazná (Prellzungenmechanik). Nástroj měl být k vidění a k even- tuální koupi v dílně klavírníka Hechera ve Vídni.

Johann Schantz (Schanz) Narozen kolem roku 1762 v Kladrubech, zemřel 26. dubna 1828 ve Vídni. Ve Vídni obdržel roku 1791 vysvědčení o zhotovení mistrov- ského kusu. Tehdy převzal dílnu po svém zemřelém starším bratru Václavovi a jeho adresa byla „auf der Wien, beym weissen Ochsen 62“. V roce 1793, kdy složil měšťanský slib, bydlel na Laimgrube 51. Od roku 1803 měl vlastní dům na Windmühle, Obere Pfarrgasse 52 (=59), kde také zemřel. Schantz byl již před koncem 18. století označován ve Vídni za „druhého povolaného mistra“ hned vedle slavného Anto- na Waltera. Klavíry z dílny Schantzů vysoce oceňoval Joseph Haydn, který je také doporučil na zámek v Jindřichově Hradci, kde měl osobní kontakty s Leopoldem Czerninem. Dnes je známo 16 klavírních křídel, z toho dvě vlastní státní hrad a zámek v Jindřichově Hradci, dále pyramidový klavír a tři klavíry stolové. Vesměs je použita vídeňská mechanika, jen jeden ze stolových klavírů a také malý přenosný klavírek – orﬁ ka v Českém muzeu hudby mají náraznou Stosszunge- mechanik. Mezi desítkami celosvětově dochovaných orﬁ k je to jediný známý případ. Foto archiv Foto

Sedmipedálové křídlo Josepha Dohnala v pražské expozici Českého muzea hudby, Joseph Dohnal (I) Vídeň, před rokem 1818. Narozen 20. listopadu 1759 v Nenakonicích u Dubu nad Moravou, zemřel 30. prosince 1828 ve Vídni. Dohnal byl jedním z nejúspěšnějších Čechů, kteří se uplat- nili na přelomu 18. a 19. století ve Vídni. Pocházel z nuzných poměrů, avšak poté, co se usadil ve Vídni, se vypracoval na velmi ceněného výrobce klavírů a také módních orﬁ k. Mis- trovské zkoušky složil ve Vídni 1. srpna 1793, vídeňským měšťanem se stal 2. června 1797. Jeho první známá adresa byla ve Windmühle, Kothgasse č. 55 (Bey der weissen Taube). V roce 1803 měl živnost po zemře lém nástrojaři Johannu X. Wimolovi (srov. Kober) Auf der Wieden 80, od roku 1808 byla jeho adresa Laimgrube, Gärtnergasse č. 176 (Beym Meehrsturm). V roce 1818 předal živnost svému syno- vi stejného jména (Joseph Dohnal II, 1793 – 1851) a dožil na PraÏská komorní filharmonie knihy Prague Philharmonia

Zveme Vás na koncerty V NOVÉ SEZONù 2007–2008 Budete se s námi bavit... oldich lacina ema destinnová: ti studie – pedagog. uitelé. podobizny. Jaroslav Someš PRAÎSKÁ KOMORNÍ FILHARMONIE ...a my s Vámi! Přední český foniatr a otolaryngolog MUDr. Oldřich Lacina ZAHAJUJE se vedle své vědecké práce a lékařské praxe soustavně věnuje také publicistice, která s jeho specializací souvisí. Protože řa- CYKLUSPRAÎSKÁ KONCERTÒ KOMORNÍ HUDBY FILHARMONIE 20. STOLE du let působil jako lékař Národního divadla v Praze a dokon- KRÁSA DNE·KA ce i sám zpíval, není divu, že má na svém kontě už několik ZAHAJUJE knih zabývajících se pěveckou problematikou, ať po strán- CYKLUS KONCERTÒ HUDBY 20. STOLETÍ – ce metodické či historické. Do této druhé skupiny přibyla Pondûlí 29. fiíjnaKRÁSA 2007, DNE·KA 19.30 hodin v letošním roce další Lacinova práce, sborníček tří kratších andovo divadlo na Smíchovû studií zabývajících se osobností Emy Destinnové. Tematiku jednotlivých částí knihy charakterizuje její podtitul Pondûlí 29. fiíjna 2007, 19.30 hodin „Pedagog. Učitelé. Podobizny“. První studie tedy sleduje peda- ·vandovo divadlo na Smíchovû gogickou činnost slavné pěvkyně, a to už od dob vrcholů její MODERNÍ FLÉTNA mezinárodní kariéry. Tehdy samozřejmě ještě nešlo o nějakou širší výuku a žáky byli dočasní životní partneři Destinnové MODERNÍ FLÉTNA (Dinh Gilly, Vilém Kunstovný vulgo Mario Roman). Teprve André Jolivet na sklonku své pěvecké dráhy se pěvkyně věnovala učení sou- Pût inkantacíAndré pro sólovouJolivet flétnu (1936) stavněji. Je cenné, že se Lacinovi podařilo včas zdokumentovat Pût inkantací pro sólovou flétnu (1936) vzpomínky jejích žákyň (přínosem je především dopis Milady Šimčíkové). Je jasné, že další studie, věnovaná učitelům Emy EugeneEugene Bozza Bozza Destinnové, se týká manželů Löweových. Upřesňují se tu něk- d'été a` la montagne terá fakta z jejich životních osudů i z vývoje jejich styků se slav- Jour d'été a` la montagne nou pěvkyní. Ze vzájemné korespondence se však, bohužel, pro flétnov˘pro flétnov˘ kvartet kvartet (1954) (1954) dochovaly jen dopisy, které oni psali jí. Zajímavou otázku, proč v roce 1903 došlo k zásadnímu přerušení kontaktů mezi OlivierOlivier Messiaen Messiaen Löweovými a jejich slavnou žákyní, Lacina nijak neřeší. Třetí Le merle noir pro flétnu a klavír (1951) část knihy mapuje obraz Emy Destinnové ve výtvarném umě- Le merle noir pro flétnu a klavír (1951) ní, a to už od nejstarších portrétů, vzniklých ještě za jejího života, ba dokonce i v dobách jejího mládí. Vcelku početnou AndréAndré Jolivet Jolivet řadu malířských i sochařských podobizen dovádí Lacina až do kantaceInkantace „Pour „Pour que quel'image l'image devienne devienne současnosti. Přitom je zajímavé, že portrét dnes rozhodně nej- symbole“ pro altovou flétnu (1937) populárnější (a z výtvarného hlediska velmi hodnotný), totiž symbole“ pro altovou flétnu (1937) tvář Destinnové v grafi ckém provedení Oldřicha Kulhánka na Claude Debussy dvoutisícikorunové bankovce, tu vůbec není zmíněn. Claude Debussy Celá kniha, ač svým rozměrem útlá, v řadě detailů význam- Syrinx pro sólovou flétnu (1913) ně doplňuje naše znalosti o Emě Destinnové. Navíc působí Syrinx pro sólovou flétnu (1913) sympaticky zjevným autorovým zaujetím pro osobnost vel- André Jolivet ké pěvkyně. A protože možná nazrál čas, aby se některý ze AndréChant de Jolivet Linos pro flétnu a klavír (1944) současných muzikologů znovu pokusil o její monografi i (bez Chant de Linos pro flétnu a klavír (1944) nekritické adorace, byť s plnou úctou, a hlavně s využitím www.pkf.cz dnes už přístupných zahraničních pramenů), jsou Lacinovy Na webov˘ch stránkách studie v tomto směru jistě cenným příspěvkem. naleznete informace o programu, prodeji vstupenek a je‰tû mnohem více.

Oldřich Lacina: Ema Destinnová, Tři studie – Pedagog. HLAVNÍ PARTNE¤I PKF Učitelé. Podobizny. Edition Resonus, Praha 2007, 42 • stran, ISBN 80-902827-4-1 PARTNE¤I CYKLU sv t hudebních nástroj! bohemia piano – c. bechstein Martina Bočanová archiv Repro

Minulá čísla Hudebních rozhledů byla věnována nejen historii a současnosti ﬁ rmy Bohemia Piano, ale i důvodům jejího prodeje ﬁ rmě C. Bechstein, a. s., která se tak stává hlavním tématem dalších dvou pokračování tohoto miniseriálu.

C. Bechstein – toulka historií 1853: Carl Bechstein odhaluje tajemství francouzských a anglických výrobců pian a zjišťuje, že hudebníci hledají takový klavír, u kterého dosáhnou robustního virtuózního tónu při delikátní síle úhozu. V roce 1853 tedy zakládá výro- bu pian v Berlíně. Jeho pochopení hudebních trendů mu umožňuje vyvinout specifi cký koncept zvuku a mechaniky klavírů C. Bechstein, a klavír tak pasuje na hlavní nástroj hudebního projevu. 1857: Hans von Bülow – později dirigent Berlínské fi lharmonie – poprvé koncertuje na nástroji C. Bechstein a stává E se z něj přesvědčený „advokát“ těchto nástrojů. 1862: C. Bechstein vyhrává zlatou medaili na mezinárod- ní výstavě v Londýně: „Pozoruhodnými vlastnostmi nástrojů C. Bechstein je svěžest a svoboda tónu a příjemná mechani- E ka…“ Carl Bechstein 1870–1890: C. Bechstein zvyšuje vývozy hlavně do Anglie a Ruska. V této době vyrábí 500 nástrojů za rok. V roce byly výrobní prostory zničeny a v roce 1945 byly americkou 1880 se staví druhá továrna v Berlíně. Carl Bechstein kupuje armádou zkonfi skovány. vilu nedaleko Dämritzova jezera. Z této rezidence se stává 1953: Berlínská fi lharmonie slaví pod taktovkou Wilhelma místo setkávání skladatelů a pianistů. Eugen dÁlbert zde Furtwänglera a Wilhelma Backhause 100 let založení fi rmy skládá svůj Koncert pro klavír b moll. V roce 1885 otevírá C. Bechstein. V následujících letech umělci jako Sergiu Celi- Bechstein velkolepou pobočku v Londýně, která záhy dodá- bidache, Leonard Bernstein, Jorge Bolet a Wilhelm Kempff vá pozlacený klavír královně Viktorii. Firma dále exportuje vyhledávají piana Bechstein. do několika dalších zemí Britského společenství a zakládá 1954: společnost staví nové výrobní budovy v Karlsruhe další pobočku v Petrohradě. a Eschelbronnu. 1892: je otevřena koncertní hala C. Bechstein v Berlíně. 1960: v době rozdělení Berlína vyrábí fi rma pouze 1000 Hans von Bülow, nyní již hlavní dirigent Berlínské fi lhar- nástrojů ročně. Americké autority v Německu systematicky monie, zde pořádá třídenní hudební festival za účasti Johan- upřednostňují americké výrobky a v roce 1963 přebírá ame- nese Brahmse a Antona Rubinsteina. C. Bechstein potvr- rická fi rma Baldwin akcie C. Bechstein. zuje standard vysoké kvality klavírnického umění a dobývá 1986: prodává Baldwin své akcie německému klavírníkovi mnoho koncertních sálů. a podnikateli Karlu Schulzemu. Pod jeho vedením vzniká jas- 1897: další továrna je postavena v Berlíně/Kreuzbergu. ná strategie znovuoživení značky a posílení fi rmy. V průbě- 1900: Carl Bechstein umírá a zanechává za sebou jedinečné hu jednoho roku C. Bechstein otevírá novou výrobní budovu dílo, ve kterém pokračují jeho synové Edwin, Carl a Johan- v Berlíně – Kreuzbergu a přebírá značky Euterpe a W. Hoff - nes. mann – dvě původně berlínské společnosti. Mezitím dochází 1901: koncertní sál C. Bechstein je otevřen v Londýně na k celosvětové recesi a výroba pian se propadá o 40%. Wigmore Street, kde se pořádá na 300 koncertů ročně. Sál je 1992: přebírá Bechstein továrnu na piana Zimmermann během II. světové války vyvlastněn a přejmenován na „Wig- v malém městě Seifhennersdorf v Sasku, v těsném soused- more Hall“. ství české hranice u Vansdorfu. Firma zde investuje 15 mili- 1903: 50 let po založení zaměstnává C. Bechstein 800 li- onů EUR a otevírá jednu z nejmodernějších výrobních pro- dí a vyrábí 4500 nástrojů ročně. Otevírá novou pobočku stor pro výrobu vysoce kvalitních nástrojů. v Paříži na prestižní Rue Saint-Honoré. 1999–2006: fi rma otevírá první C. Bechstein centrum v Ber- 1919: fi rma zaměstnává 1100 lidí a vyrábí 5000 nástrojů roč- líně a následně pak dalších 8 prestižních center v Düsseldor- ně. Poválečná ekonomická krize a infl ace citelně nástroje fu, Frankfurtu, Kolíně nad Rýnem, Tübingenu, Münsteru, zdražuje. Hannoveru, Hamburku a holandském Woerdenu. Zajistit 1923: fi rma se transformuje na akciovou společnost. Export fi rmě globální věhlas se daří díky partnerství s jihokorej- stagnuje vlivem vysokých cel. Firma se účastní světové výsta- ským výrobcem Samick, který zajišťuje marketing v zámoří, vy v Barceloně, ale jen málo zákazníků si může nákup nástro- otevírá centrum v Soulu a zakládá joint-venture na výrobu je dovolit. pian pro čínský trh v Šanghaji. 1930: C. Bechstein zůstává společností, která stále vyvíjí 2007: další C. Bechstein centra se otevírají v Rusku a v USA. a objevuje široké možností výroby pian. Společně s fi rmou Také vrcholí spolupráce s jihlavskou fi rmou Bohemia Piano Siemens a laureátem Nobelovy ceny Walthrem Nernstem a dceřinná fi rma C. Bechstein CZ se stává jejím stoprocent- vyvíjí Bechstein světově první elektronické piano „Neo ním vlastníkem. Zde se kromě pian Bohemia Piano vyrábějí Bechstein“, které se stává předchůdcem „systému tichého i pianina W. Hoff mann a klavíry řady Academy. piana“ vyvinutého později v Asii. Exkluzívní nástroje C. Bechstein jsou umístěny také v pres- 1932–1945: Velká hospodářské krize, sílící nacistické hnu- tižním piano salonu fi rmy Bohemia v Praze 9 na Českomo- tí a 2. světová válka působí fi rmě velké ztráty. Během války ravské 21. • sv t hudebních nástroj! pohled do sv.ta houslaského emesla v echách ii. archiv Foto x. petr sedláek Rafael Brom

V telefonickém rozhovoru jsem zastihl Petra Sedláčka (narozen 3. 4. 1962 v Plzni) v dílně na adrese Plzeň-sever, Senec, K lužinám 256. Je k zastižení i na e-mailové adrese [email protected] Následující rozprá- vění o řemesle dále doplnila fakta z článků v měsíčníku Hudební nástroje (vročení blíže neurčeno, šifra /le@)/, dnes bohužel zaniklém) a Plzeňském deníku (ze 3. 1. 2004, autor Jaroslav Fiala). Publicita to není nikterak zvláštní, ale povědomí o houslařích se, jak známo, šíří dokonalou poštou – ústním podáním v hudebních kruzích. Letošní osmdesátiny bývalého celoživotního koncertní- Petr Sedláček ho mistra Plzeňského rozhlasového orchestru, primária učňovské škole v Lubech u Chebu, který nesl „příšerný“ Sedláčkova kvarteta a také Plzeňského lidového soubo- název mechanik strunných hudebních nástrojů. ru, houslisty Jana Sedláčka, připomínal nejen regionál- ní jubilantský koncert v sále plzeňské galerie Masné krá- Kdo byl vaším mistrem odborného školení? my, ale také červencový pořad na stanici Český rozhlas 3 Já jsem se dostal do třídy, kde učil známý mistr houslař – Vltava Sólo pro Jana Sedláčka. Mimochodem pan Sed- Miroslav Pikart, u něhož jsem učební obor také absolvoval. láček studoval hru na housle u přítele Bohuslava Marti- Nakonec bylo ale pro mě jistým rozčarováním to, že učení nů Stanislava Nováka a také u Norberta Kubáta. Nevšed- bylo převážně koncipováno jako příprava na sériovou prá- ní osobnost rozhlasového světa, která zanechala neuvěři- ci při výrobě nástrojů v továrně Cremona, později Strunal, telně bohatý fond nahrávek komorní i koncertantní lite- kdežto já jsem měl vyšší ambice a chtěl jsem stavět nástroje ratury a neméně pozoruhodné album folklorní hudby, individuálně. Houslařinu jsem si však začal postupně zami- zaslouží gratulace i v jiném oboru činnosti. Postaral se lovávat a v osmnácti jsem už věděl, že k ní mám nadání. Tak o cenné rodinné dědictví – hudební tradice rodu, které pře- jsem se stavění houslí od základu věnoval doma v kuchyni, vzal od svého otce Viléma, kontrabasisty plzeňského oper- když jsem koncem týdne jezdil do Plzně, v čemž jsem pokra- ního orchestru, vyškoleného ve znamenité hudební škole čoval i v dalších letech, kdy jsem studoval střední průmys- v Bečově u Karlových Varů, pečlivě je pěstoval a předal lovou školu výroby hudebních nástrojů v Kraslicích. Za tu potomkům. V rodině jsou dalšími houslisty syn Jan a vnuci dobu jsem postavil i dva nástroje, které se líbily souboru Jakub a Michal a vnučka Marie. To jsou ale děti druhého Symposium musicum, kde teď hrají. Chtěl jsem se také vydat syna Petra, který profesionálním hudebníkem není. Panu na zkušenou a studium do italské Cremony, ale nepodařilo Sedláčkovi otci můžeme ale přesto gratulovat i v tomto se to. V době maturity na Střední průmyslové škole v Kras- případě, syn se stal uznávaným houslařem. licích jsem měl postavených devět opusů a prakticky veškerý svůj studentský volný čas jsem věnoval houslařině. Vy jste se tedy určitě setkával s houslemi už od mládí, že? Prakticky už od narození, protože můj otec vždycky „po služ- V Lubech u Chebu působili a dodnes pracují další známí bě“ v rozhlase doma cvičil a já jsem jeho hru odmalička, mistři houslaři, určitě jste měl snahu něco od nich pochy- i když spíše mimoděk než s pozorností, poslouchal. Otec se tit – přijali vás? o housle hodně zajímal, měnil je, zkoušel a všech nás v rodi- Já jsem za nimi chodil s houslemi, co jsem po víkendech ně (maminka byla učitelkou hudební výchovy) se ptal na stavěl doma v Plzni, a samozřejmě jsem si cenil jejich při- jejich zvuk. A tak jsem už tehdy, aniž jsem tušil, že budu pomínek a využil i jejich poznámek a rad. Tehdy jsem ještě někdy houslařem, měl v rukou nástroje mnohých houslař- zastihl houslařské legendy Josefa Pötzla a Josefa Vávru, byli ských škol z různého období, a to nejen například housle ze tam také jejich žáci Emil Lupač, Karel Zadražil a celá řada „zlatého“ cremonského období, ale i nástroje německé nebo dalších, kteří pro podnik pracovali na mistrovských nástro- české a další. S odstupem více jak třiceti let si myslím, že to jích v domácích dílnách, a dostal jsem se i za hranice do byla ta nejcennější škola, jakou jsem kdy mohl získat. I když tehdejší Německé demokratické republiky k mistru hous- jsem tenkrát hrál na klavír, přitahovala mě především práce laři Georgu Rendlovi. Časem se naskytla nabídka stejného se dřevem a mým největším koníčkem se stalo modelářství. způsobu práce jako lubským mistrům a této šance jsem se hned chytil. Odešel jsem z Lubů u Chebu domů do Plzně Řemeslo jste si tedy vybíral s přihlédnutím k této mode- a zřídil jsem si dílnu na severu města ve Zruči-Senci. Pod- lářské „praxi“? le dohody se závodem jsem pro podnik stavěl měsíčně prů- Ke konečnému rozhodnutí to pomohlo, ale na houslařinu měrně jeden nástroj, kromě dovolené, tedy ročně jedenáct jsem nešel nějak cíleně, dokonce jsem z ní chtěl po prvním nástrojů. Tahle výrobní lhůta přinášela ale i nestejnou kvali- roce odejít. Ačkoli jsem vlastně vyrůstal mezi houslemi, měl tu výrobků. Takže když přišla po roce 1989 změna, stal jsem jsem jiné zájmy. Nedostal jsem se ale na střední dřevařskou se samostatným houslařem. školu ve Volyni, takže mi zbývala jen učňovská škola v plzeň- ské škodovce. Tehdy mi v rozhodování pomohlo právě to, že Vy máte jistou výhodu při hodnocení nástrojů – otec a bra- jsem znal housle z domova a že houslařina pracuje se dře- tr jsou jistě prvními kritiky. vem, s materiálem, který mě přitahoval. Kromě toho jsem Můj třetí ještě učňovský opus z roku 1980 vyzkoušel otec tíhl k tomu uchýlit se do uzavřené dílny, v níž jsem se mohl v sále galerie Masných krámů v Plzni (druhým sólistou byl cele věnovat své práci. Tak jsem si vybral obor houslař na kytarista Lubomír Brabec), kdy jsem své housle slyšel popr- sv t hudebních nástroj! vé na veřejném koncertě. Na tyto housle natočil otec také ková-Nováková natáčela pro Český rozhlas i televizi, dále několik snímků v plzeňském rozhlase. Na moje housle hrál pro BBC Radio 3, Radio Classique Francie a pro Japon- rovněž koncert Sergeje Proko eva za doprovodu Plzeňské- skou televizi NHK. Od roku 2003 je členkou Smetanova ho rozhlasového orchestru v roce 1982 v koncertním sále tria spolu s klavíristkou Jitkou Čechovou a violoncellis- Peklo a později na ně natočil svou proﬁ lovou desku u vyda- tou Janem Páleníčkem. K nástroji pronesla jen skromnou vatelství Supraphon. Mám obrovské štěstí, že na mé nástroje noticku: hraje řada předních houslistů a violistů a já díky nim mohu První housle od plzeňského mistra – jeho op. 77 z roku 1992 posuzovat své nástroje v koncertních sálech v různých akus- – mi rodiče koupili jako mistrovský nástroj pro studium na tických podmínkách. konzervatoři v Praze, kde jsem byla ve třídě docenta Jindři- cha Pazdery. Druhé housle op. 148 z roku 2006 stavěl Petr Po těchto zkušenostech dospěl Petr Sedláček k osobité- Sedláček přímo pro mne jako dar. Nástroj podle modelu mu náhledu, který v přímé řeči otiskl měsíčník Hudeb- Guarneri je silný ve zvuku a zároveň barevně bohatý, dobře ní nástroje. Vysvítá z něho, že každý nový nástroj potře- zní jak v komorním souboru, tak v orchestru. • buje k dosažení svého optimálního zvuku toho nejlepšího houslistu, neboť ten ho svou kvalitou obohacuje, zatímco v opačném případě se nástroj kazí. To je prý také důvod různé kvality nástrojů mnohých proslulých mistrů minulosti. Je proto také zastáncem názoru, že mnohé součas- né nástroje předčí ty historické, a také, že famózní housle doprovázené legendou nepřinesou houslistovi, kromě pres- tiže, nic navíc, než to, co do hry sám vloží.

A kolik nástrojů jste dodnes postavil? Letos na jaře jsem dokončil stopadesátý opus. A kdybyste chtěl vědět, kde všechny jsou, tak v Čechách (nejvíce v Pra- ze), v Německu, ve Francii, v Americe, Japonsku nebo Malajsii.

Na nástroj houslaře Petra Sedláčka hraje houslistka Jana Vonášková-Nováková, Sedláčkova krajanka. Narodila se v Plzni v hudební rodině a na housle se učila hrát nejprve u Miroslava Nováka, ředitele ZUŠ ve Třemošné u Plzně – a protože do stejné školy chodily i děti houslaře Petra Sedláčka – od té doby se znají. V letech 1994–2000 pak studovala na Pražské konzervatoři u profesora Jindřicha Pazdery a v roce absolutoria zvítězila v česko-slovenské soutěži Talent roku. Jako vítěznou cenu tehdy obdržela roční studium na Krá- lovské koleji v Londýně, kde dalším úspěchem bylo získání stipendia z Nadace Orpheus, které Janě umožnilo pokra- čovat dále ve studiu u profesora Felixe Andrievského. Po pěti letech tu získala titul Mimořádně úspěšný bakalář roku 2005. Po návratu neprodleně pokračovala v magisterském studiu u profesora Václava Snítila na Akademii múzických umění v Praze. Je laureátkou několika mezinárodních sou- těží, kromě Talentu roku 2000 vyhrála např. 1. cenu na Mezinárodní soutěži mladých houslistů Karola Lipińské- ho a Henryka Wieniawského v polském Lublinu. V roce 2001 obdržela Evropskou cenu ve Štrasburku a v dalším roce se stala jedním ze tří vítězů Mladých koncertních umělců v Londýně. Jana Vonášková-Nováková vystupovala v prestižních sálech, jakými jsou Wigmore Hall v Lon- dýně, Bridgewater Hall v Manchesteru, St. David’s Hall v Cardiff u, v Harewood House a dále na festivalech ve městech Chester, Leamington, Gower, Bath, King’s Lynn, archiv Foto Mecklenburg, ale i na Pražském jaru 2002. Všechny tyto Housle vyrobené v roce 2006 pro houslistku Janu Novákovou-Vonáškovou významné koncerty absolvovala spolu se svým bratrem, klavíristou Petrem Novákem, který je jejím pravidelným klavírním partnerem. V roce 2003 se také stala laureátkou festivalu Juventus v Cambrai ve Francii. Spolu s Janou Bouškovou (harfa) je zatím jediná česká držitelka tohoto významného ocenění. V roce 1999 debutovala s Pražskou komorní fi lharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka Brahmsovým houslovým koncertem v pražském Rudolfi - nu. Dále sólově vystupovala s Belgickým národním orchestrem, Komorním orchestrem evropské unie, Nagoyskou fi l- harmonií a s mnoha českými významnými orchestry. V roce 2001 se zúčastnila vánočního koncertního turné s českým houslovým virtuosem Václavem Hudečkem. Jana Vonáš- revue hudebních nosi!

Američanku Rosu Ponselle (1897–1981) me nepochybně nejslavnější dětskou ope- pozadí pravdivých historických událos- označila Maria Callas za „největší zpěvač- ru na světě, Brundibára Hanse Krásy tí vykreslil Händel mnoho podob lidské ku všech dob“. Bez jakékoli předchozí zku- (1899–1944). Slavnou se stala především duše, které doplnil úchvatnými orchest- šenosti na operní scéně debutovala Ponsel- díky roli, kterou sehrála v koncentrač- rálními texturami. Dramatickou atmosfé- le roku 1918 v Metropolitní opeře po boku ním táboře Terezín, kde se v letech 1943– ru děje perfektně dokreslují baletní výjevy, Carusa rolí Leonory ve Verdiho Síle osudu. 1944 odehrálo více než 50 jejích předsta- mohutné sbory i hudba ve stylu concerta Ta jí přinesla natolik ohromný úspěch, že vení. I když byla opera dílem židovských grossa. Operu nastudoval přední dánský ve stejném operním domě pak nastudova- tvůrců, získala si posluchače i mezi nacis- dirigent Lars Ulrik Mortensen s Concerto la party dalších jednadvaceti postav. CD ty, kteří si ji vybrali jako důkaz „krásného Copenhagen. V titulní roli se objevuje fi rmy NAXOS HISTORICAL (CLAS- života“ v „lázeňském městě Terezíně“ pro světově uznávaný německý kontrateno- SIC), které vychází pod objednacím čís- inspekční návštěvu Mezinárodního červe- rista Andreas Scholl, který se po něko- lem 8.111140, představuje chronologicky ného kříže 23. 6. 1944. Téhož roku zahynul lika letech vrátil k fi rmě HARMONIA její americké nahrávky z let 1923–1929 v Osvětimi Hans Krása. Nahrávka, nastu- MUNDI FRANCE (CLASSIC), kde titul a zahrnuje mj. sólové árie z velkých oper dovaná souborem Music of Remembran- vychází pod objednacím číslem HMDVD G. Verdiho (Aida, Ernani) či árie Spon- ce v čele s Gerardem Schwarzem, sborem 9909008–09 jako 2DVD NTSC. Dále tiniho, Tostiho, Masseneta či Gounoda. Northwest Boychoir, Craigem Sheppar- účinkují Inger Dam–Jensen, Randi Stee- dem (klavír), Maureen McKay (soprán) ne, Tuva Semmingsen, John Lundgren, Ludwig van Beethoven nezamýšlel svůj a Laurou DeLukou (klarinet), byla vydá- Christopher Robson, Palle Knudsen, Koncert pro housle a orchestr D dur op. 61 na s anglickým libretem ve světové premi- Michael Maniaci a Khalid El–Awad. jako okázalé virtuózní dílo, ale spíše jako éře pod objednacím číslem 8.570119. Doporučujeme! dialog mezi sólistou a orchestrem. Nao- pak Sonátu pro housle a klavír č. 9, op. 47 Velmi zajímavé verze několika mistrov- Johann Sebastian Bach (1685–1750) tak „Kreutzerovu“, známou svou technickou ských kusů George Gershwina (1898–1937) obdivoval zvuk loutny, že sám navrhl náročností, je třeba hrát ve vysoce koncer- pro dva klavíry, Rapsodie v modrém, Ame- zvláštní typ cembala, který jej měl napo- tantním stylu. Renomovaná francouzská ričana v Paříži, Koncertu F dur a Variací dobit (Lautenwerk) a který od zvuku pra- houslistka Isabelle Faust, která s dirigen- na I Got Rhythm, vše v citlivé interpre- vé loutny nerozlišili prý ani ti nejlepší tem Jiřím Bělohlávkem spolupracovala mj. taci Pražského klavírního dua, které tvo- loutnisté. Tento vynález umožnil Bacho- na nahrávce Dvořákova houslového kon- ří manželé Hršelovi, nabízí fi rma PRAGA vi – virtuóznímu hráči na cembalo – sklá- certu, si pro svůj nový titul u fi rmy HAR- DIGITALS (CLASSIC). Během své čin- dat i úchvatné kompozice pro loutnu. Jeho MONIA MUNDI FRANCE (CLASSIC), nosti oba umělci vystupovali již s řadou nej- suity (BWV 995, 997, 1006A) si pro nové vydaný pod objednacím číslem HMC významnějších českých dirigentů na domá- album u fi rmy HARMONIA MUNDI 901944, zvolila vedle Pražské komorní fi l- cích i zahraničních pódiích a byli pozvá- FRANCE (CLASSIC), kde vycházejí pod harmonie vynikajícího klavíristu Alexan- ni ke koncertům na nejvýznamnější mezi- objednacím číslem HMU 907438, zvolil dera Melnikova. Doporučujeme! národní festivaly jako např. Pražské jaro, jeden z nejlepších loutnistů současnosti dále do Montpellier, Nantes aj. Jejich čet- a držitel mnoha mezinárodních ocenění, Cembalistka bulharského původu Syl- né nahrávky pro Praga Digitals získaly Paul O´Dette. Doporučujeme! via Georgieva žije již téměř dvě desetile- celou řadu mezinárodních ocenění. Hod- tí v Praze. Zde také studovala u Zuzany nocení časopisů: Diapason: YYYYY; Télé- Zemlinského kvarteto, založené roku 1994 Růžičkové, stala se její poslední žákyní. rama: ff ff – výjimečná událost. Titul (1CD českými hudebníky (František Souček – Mnozí odborníci ji považují za její nástup- digipack) vychází pod objednacím číslem housle, Petr Střížek – housle, Petr Holman kyni. Před pěti lety, v roce 2002, představi- PRD 350020. Doporučujeme! – viola a Vladimír Fortin – violoncello), je la publiku poprvé sedmnáct cembalových držitelem prestižních ocenění z několi- sonát Jiřího Antonína Bendy (1722–1795), Mladý, dnes již světově uznávaný soubor ka mezinárodních festivalů (mj. Pražské které nyní vycházejí ve světové premiéře Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková, jaro, Londýn atd.). Jejich nová nahrávka i v sadě 4CD (crystal box) u fi rmy PRA- Marie Fuková, Pavel Nikl a Petr Jarůšek), (4 CD crystal box) pro fi rmu PRAGA GA DIGITALS (CLASSIC) pod objedna- nejnovější nositel prestižní ceny e BBC DIGITALS (CLASSIC) představuje ve cím číslem PRD 350027 (Sonáta č. 1 B dur; Most Magazine Awards 2007, přichází po světové premiéře Dvořákovy rané sklad- Sonáta č. 2 in G; Sonáta č. 3 d moll; Sonáta úspěšném a oceněném titulu s kvartety č. 2 by pro smyčcové kvarteto (CD1: Smyčcový č. 4 in F; CD2: Sonáta č. 5 g moll; Soná- Leoše Janáčka a Pavla Haase (SU 3872–2) kvartet č. 5 f moll, op. 9; Smyčcový kvar- ta č. 6 in D; Sonáta č. 7 c moll; Sonáta s novou nahrávkou, kompletující Janáčko- tet č. 1 A dur, op. 2; Dva valčíky op. 54; č. 8 in G; Sonáta č. 9 a moll; CD3: Sonáta vu a Haasovu kvartetní tvorbu – s Janáč- CD2: Smyčcový kvartet č. 7 a moll, op. 16; č. 10 in C; Sonáta č. 11 in F; Sonáta č. 12 kovým Smyčcovým kvartetem č. 1 z podně- Smyčcový kvartet č. 2 B dur; CD3: Smyč- c moll; Sonáta č. 12a c moll; CD4: Soná- tu Tolstého Kreutzerovy sonáty a Haasový- cový kvintet a moll, op. 1; Smyčcový kvartet ta č. 13 Es dur; Sonáta č. 14 in F; Sonáta mi smyčcovými kvartety č. 1 cis moll, op. 3 č. 33 D dur; Smyčcový kvartet F dur (frag- č. 15 c moll; Sonáta č. 16 in C; Sonáta č. 17 a č. 3, op. 15. V Janáčkově prvním kvartetu ment), B 120; CD4: Smyčcový kvartet č. 6 in G). Doporučujeme! Haasovci jen dotvrzují, že je jim skladate- a moll, op. 12; Věta ze Smyčcového kvar- lova intimní kvartetní výpověď mimořádně tetu a moll, B 40a; Smyčcový kvartet č. 4 Pod značkou HARMONIA MUNDI blízká, že rezonuje s jejich mládím i s jejich e moll, B 19). Titul vychází pod objednacím FRANCE (CLASSIC) v edici „Musique snahou tlumočit její hloubku posluchačům číslem PRD 350028. Doporučujeme! d´ Abord“ (série pro osvícené amatéry) nového tisíciletí. Kvartety Pavla Haase jsou vychází v těchto dnech Requiem Johanne- v podání souboru doslova hudebním obje- André Gertler (1907–1998), houslista sa Ockeghema (cca 1420–1497), franko- vem. Tentokrát nám Haasovci představují maďarského původu žijící od roku 1928 vlámského skladatele z období renesan- jedno z nejranějších děl skladatele, jedno- v Belgii, patří mezi výrazné umělecké osob- ce. Dílo, které spatřilo světlo světa v roce větý kvartet č. 1 (1920), a též dílo poslední, nosti 20. století. Proslul především jako 1461, Marcel Pérès kompletně zrekon- kvartet č. 3 (1940–41), které Haas dokončil interpret houslových skladeb Bély Bar- struoval a nastudoval se svým souborem těsně před deportací do terezínského ghet- tóka, s nímž v letech 1925–1938 vystupo- Ensemble Organum (Josep Benet, Mal- ta. Titul vychází u fi rmy SUPRAPHON val na společných koncertech a uvedl řa- colm Bothwell, Josep Cabré, Stephan van pod objednacím číslem SU 3922–2. du premiér jeho skladeb. Od roku 1952 Dyck, Steven Grant, Marcel Pérès, Antoi- býval Gertler častým hostem Pražských ne Sicot) & Les Pages de la Chapelle. Titul Giulio Cesare je bezesporu vrcholnou ope- jar a v polovině šedesátých let natočil pro vychází pod objednacím číslem HMA rou Georga Friedricha Händela (1685– Supraphon souborné dílo Bély Bartóka 1951441 (1CD digipack). Doporučujeme! 1759). Napsal ji na velmi oblíbenou látku pro housle a klavír či housle a orchestr. z doby Caesarova tažení do Egypta. Při Tento komplet se ihned po vydání setkal Z nedávno vydaných novinek fi rmy její tvorbě navázal na taková díla jako je s mimořádným ohlasem doma i v zahrani- NAXOS AMERICAN (CLASSIC), kte- Korunovace Poppey, z Giulia naopak poz- čí a v roce 1966 získal Grand Prix du Dis- ré se záhy staly bestsellery, připomíná- ději vycházeli mnozí romantičtí autoři. Na que de lÁcadémie Charles Cros v Paříži. revue hudebních nosi!

Soubornou nahrávku Bartókových skladeb son) a Mahler Chamber Orchestra nastu- jednom CD je rovněž s autorem zazname- v podání André Gertlera na 4 CD (Koncer- doval a na festivalu International dÁrt nán desetiminutový rozhovor. Všechna CD ty pro housle a orchestr č. 1 a 2, Rapso- Lyrique dÁix-en-Provence v červenci vyšla v minulosti samostatně. die pro housle a orchestr č. 1 a 2, Sonáty 2002 předvedl Daniel Harding (1 DVD pro housle a klavír, Sonáta pro housle sólo, NTSC, 174 minut) a můžete si jej objed- Nově vydaná nahrávka nejznámější opery 44 duet pro dvoje housle, Sonatina, Kon- nat pod číslem BAC 210. Druhým oper- Henry Purcella (1659–1695) Dido a Aene- trasty, Maďarské lidové písně v úpravě pro ním titulem je slavná Verdiho La travia- as byla pořízena v Abbey Road Studio No. 1 housle a klavír) vrací nyní fi rma SUPRA- ta (Mireille Delunsch, Matthew Polenza- v Londýně deset let před smrtí Kirsten PHON v remasterované nahrávce na trh ni, Zeljko Lucic, Violetta Valery, Alfredo Flagstad, a stala se tak poslední operní rolí pod objednacím číslem SU 3924–2. Hra- Germont, Giorgio Germont), nastudovaná této světoznámé norské sopranistky. Dal- je André Gertler, Josef Suk (housle), Dia- s Orchestre de Paris a rovněž na festivalu ší hvězdou na nahrávce z roku 1952, kde ne Andersen (klavír), Filharmonie Brno International dÁrt Lyrique dÁix-en-Pro- sólisty doprovází e Mermaid Singers v čele s Jánosem Ferencsikem a Česká fi l- vence o rok později představená Yutakem and Orchestra, je Elisabeth Schwarzkopf. harmonie s Karlem Ančerlem. Sadem (1DVD NTSC, 130 minut), kte- Když se nahrávka objevila poprvé na trhu rá je vedená pod objednacím číslem BAC v lednu 1953, časopis Gramophone se o ní Náš významný komorní soubor Guarne- 205 a třetí operou je Aida (2DVD NTSC, vyjádřil takto: „Konečně máme opravdu ri Trio Praha, který tvoří klavírista Ivan 217 minut). Pod vedením Adama Fischera uspokojivou nahrávku Dida.“ Pod objedna- Klánský, houslista Čeněk Pavlík a vio- a za doprovodu Zürich Opera Orchestra ji cím číslem 8.111263 vydává fi rma NAXOS loncellista Marek Jerie, se prosadil v řa- nastudovali sólisté Nina Stemme, Lucia- HISTORICAL (CLASSIC). Doporuču- dě evropských zemí i v zámoří. Trio často na DÍntino, Salvatore Licitra, Juan Pons, jeme! propaguje českou komorní tvorbu Smeta- Matti Salminen, Günther Groissbück, ny, Dvořáka, Suka, Rejchy či Fischera. Ži- Miroslav Christoff a Christiane Kohl, kte- Vysoce hodnocená řada nahrávek Bacho- vé nahrávky z let 2000 a 2004, které nabí- ří ji rovněž takto představili v curyšské ope- vých varhanních skladeb na historických zí v těchto dnech v edici Praga da came- ře v květnu 2006. Titul je opatřen objedna- nástrojích (CPO – CLASSIC) pokračuje ra fi rma PRAGA DIGITALS (CLASSIC) cím číslem BAC 022. již předposledním, 20. svazkem. Renomo- v reedici, představují vedle dobře známého vaný německý varhaník Gerhard Weinber- a posluchačsky velmi vděčného Klavírní- Americký skladatel Charles Ives (1874– ger na něm představuje další skladby „nejis- ho tria, op. 90 „Dumky“ Antonína Dvořá- 1954) byl velice inovativním autorem, jeho tého původu“, avšak připisované Johannu ka (1841–1904) také Beethovenovo Klavír- neotřelé a spontánní kompoziční techni- Sebastianu Bachovi (Acht kleine Praeludi- ní trio op. 97 „Arcivévodské“. Titul vychá- ky inspirovaly atonální metody Schönber- en und Fugen, BWV 553–560; Choralbear- zí pod objednacím číslem PRD 350026. ga, Berga a Weberna, ale také radikální beitung In dulci jubilo, BWV 751; 5 Cho- Doporučujeme! experimentalismus skladatelů druhé polo- raltrios aus der Sammlung Hahn; 3 Orgel- viny 20. století. Nahrávka fi rmy NAXOS chorale aus der Sammelhandschri Yale Mozart napsal své hornové koncerty – tři (CLASSIC), vydaná pod objednacím čís- LM 4843). Program zahrnuje varhanní z nich jsou kompletní, čtvrtý postrádá lem 8.570559, obsahuje jeho četné vojen- chorály, sborová tria i sborová aranžmá, pomalou větu – pro vynikajícího salcbur- ské pochody, které se nesou v podobném které sólista hraje na varhany Carl Chris- ského hráče na lesní roh, Ignaze Leutge- duchu jako pochody jeho současníka Johna tian Hofmann z Marienkirche v Mech- ba, který se vrátil do své rodné Vídně roku Philipa Sousy (Variations on „America“; terstaedtu z roku 1770. Titul vychází pod 1777 (Koncerty pro lesní roh č. 1 D dur, Ouverture and March „1776“; ey Are objednacím číslem CPO 777212. K 412; č. 2 Es dur, K 417; č. 3 Es dur, K 447; ere! – A War Song March; Old Home č. 4 Es dur, K 495). Leutgeb hravě ovlá- Days; Suite for Band; March Intercollegi- Původní verze opery Georga Friedricha dal nové interpretační techniky a sklízel ate; Fugue in C; March – „Omega lambda Händela (1685–1759) Tamerlano, HWV 18 úspěchy nejen ve Vídni, ale také v Paříži. Chi“; Variations on „Jerusalem the Gol- o krvavém konfl iktu mezi dvěma středově- Koncerty složil Mozart v závěrečné fázi své den“; A Son of a Gambolier; Postlude in F; kými vůdci byla jen v roce 1724 uvedena kariéry. Pro fi rmu NAXOS (CLASSIC) je „Country Band“ March; Decoration Day; devětkrát. Právě tato originální verze ny- nastudoval Jacek Muzyk, první hornista Charlie Rutlage aj.). Nastudoval je „ e ní vychází na CD fi rmy DABRINGHAUS Buff alo Philharmonic Orchestra, kterého President´s Own“ United States Mari- UND GRIMM (CLASSIC) ve světo- pod vedením Agnieszky Duczmal dopro- ne Band v čele s Colonelem Timothym vé premiéře. Operu nastudoval význam- vází Amadeus Chamber Orchestra of the W. Foleyem. ný řecký dirigent George Petrou spolu se Polish Radio. Titul vychází pod objedna- sólisty z Aténské státní opery (Nicholas cím číslem 8.570419. Doporučujeme! Vynikající soubornou nahrávku klavírních Spanos, Mata Katsuli, Mary-Ellen Nesi, skladeb Bohuslava Martinů (Fantaisie et Tassis Christovannis, Irini Karaianni, Pet- Zuzana Růžičková, naše první dáma cem- toccata, H 281; Klavírní sonáta, H 350; ros Magoulas) a Patras Orchestra. Petrou bala, je legendou současného koncertního Etudy a polky – sv. 1 H 308/1; Etudy a pol- již zrealizoval pro MDG dvě velice úspěšné umění. Jejím hlavním zájmem je rozsáh- ky – sv. 2 H 308/2; Etudy a polky – sv. 3 nahrávky Händelových děl (Oreste, HWV lé dílo Johanna Sebastiana Bacha, jehož H 308/3; Tři české tance, H 154), jedno- A11 – MDG 6091276 a Arianna in Treta, kompletní cembalovou tvorbu natočila ho z největších poválečných hlasů české HWV 32 – MDG 6091375), za které získal kdysi na gramofonové desky. Na nahráv- hudby, kterého známe spíše jako symfoni- i několik prestižních ocenění (např. časo- ce pro fi rmu PRAGA DIGITALS (CLAS- ka a autora sborového oratoria Gilgameš pisu Le Monde de la Musique). Titul (3CD SIC) z roku 1996 (PRD 350016 – 1CD digi- (8.555138), vydává již jako 3. díl této roz- za cenu dvou) vychází pod objednacím čís- pack) představuje spolu s Josefem Sukem sáhlé edice fi rma NAXOS (CLASSIC). lem MDG 6091457. Doporučujeme! celkem pět Bachových sonát (Sonáty BWV Z celkem čtyř set děl tohoto autora je více 1027–1029 – Sonáta č. 2 G dur; Sonáta č. 2 než osmdesát pro sólový klavír. Martinů Opera Don Giovanni Wolfganga Amadea D dur; Sonáta č. 3 g moll; Sonáta g moll; je skládal především během svého dlou- Mozarta (1756–1791) vychází u fi rmy DAB- Sonáta F dur, BWV 1022. Nahrávka byla holetého pobytu v Paříži mezi roky 1920 RINGHAUS UND GRIMM (CLASSIC) ve své době vychválena celou řadou fran- a 1938 a na této nahrávce (8.557919) je ve zcela neobvyklém aranžmá pro dechový couzských i českých časopisů. Doporuču- uslyšíme v podání Giorgia Koukla. Dopo- ansámbl, jehož autorem je Josef Trieben- jeme! ručujeme! see. Ten přepisoval Mozartovy skladby pro dechové okteto a kontrabas již v osmnác- Firma BEL AIR CLASSIQUES (CLAS- Všech devět symfonií Malcolma Arnolda tém století. Nová nahrávka v podání Ensem- SIC) přichází na trh se třemi operními (1921–2006), které byly nahrány za přítom- ble Opera Senza představuje nejkrásnější tituly na DVD. Prvním je Mozartův Don nosti samotného skladatele National Sym- části tohoto Mozartova mistrovského kusu Giovanni, jehož se sólisty (Peter Mattei, phony Orchestra of Ireland v čele s Andre- a vychází na CD pod objednacím číslem Gilles Cachemaille, Nathan Berg, Mark jem Pennym, vychází v těchto dnech na cel- MDG 6031464 a na SACD hybrid pod Padmore, Alexandra Deshorties, Mireille kem pěti CD u fi rmy NAXOS (CLASSIC) objednacím číslem MDG 9031464. Delunsch, Lisa Larsson, Gudjon Oskars- a to pod objednacím číslem 8.505221. Na Zpracovala Hana Jarolímková revue hudebních nosi!

SONY BMG MUSIC ENTERTAIN- Scholy Gregoriany a rytmický, zvu- CUBE C BOHEMIA CBCD 2735 od začátku a pozoruji, jak vedle MENT 82876873042 kově velmi speciﬁ cký zpěv japon- Johannes Brahms: Sonáty pro krásného a čistého hraní dostáva- Blízké hlasy zdáli (Close Voices ských mnichů vyúsťuje v podma- violoncello a klavír č. 1 e moll, jí jejich výkony dramatický spád, from Far-away) nivou hudební kreaci, v níž každý op. 38 a č. 2 f moll, op. 99, Jan jak se vyhraňují přesně umísťova- Liturgické zpěvy buddhistické prvek má svou vyhraněnou a samo- Páleníček – violoncello, Jitka Če- né kontrasty ve prospěch zřetelné a gregoriánské statnou roli a zároveň tvoří neopa- chová – klavír stavebné modelace jednotlivých Schola Gregoriana Pragensis kovatelný harmonický tvar. Davidu Nahráno v Praze v prosinci 2006, vět i cyklů. Růst k takové vyhraně- a Gyosan-ryü Tendai Shömyö Ebenovi se tak podařilo propojit hudební režie Milan Puklický, nosti byl v posledních le tech patrný Nahráno v listopadu 2006 v kapli naši i buddhistickou dodnes použí- zvuková režie Jan Lžičař. mimo jiné zvlášť zřetelně na jejich Nejsvětější Trojice v České Lípě, vanou liturgii a vytvořit v téměř 70 Celkový čas 53:36 souborné nahrávce cyklických děl hudební režie Radek Rejšek, zvu- minutách hudby fascinující dílo, pro violoncello a klavír Bohuslava ková režie Tomáš Zikmund, tech- které v celkem 16 oddílech zaujme Jaroslav Smolka Martinů a zvlášť vyhraněně je patr- nická spolupráce Aleš Dvořák, každého posluchače – odborníka ný na tomto novém CD s Brahm- sleevenote David Eben, Saikawa i laika – nejenom svou dokonalou Česká hudba naší doby má vyni- sovými violoncellovými sonátami. Buntai a Robin Š. Heřman. estetickou úrovní, ale i duchovním kající úrodu violoncellistů, zejmé- Ona První e moll uplatňuje hned Celkový čas 68:31 nábojem. Není třeba rozumět lati- na ve střední a mladé generaci. Je ve vstupní větě charakteristickou ně ani buddhistické čínštině (vět- to nepochybně dáno skvělou úrov- velkolepou baladičnost. A hned Míla Smetáčková šina japonských textů je zazna- ní naší violoncellové pedagogiky tady se partneři vyrovnávají s tím, menána v tomto zvláštním jazy- v čele s profesory Hudební fakul- čím jsou Brahmsovy violoncello- Blízké hlasy zdáli je symbolicky ce), abychom pochopili, že máme ty AMU v Praze, z nichž zejména vé sonáty postrachem pódiových výstižný název nového CD, unikát- před sebou vzácný hudební i ideový Miloš Sádlo, Josef Chuchro a Ale- produkcí: velkolepě exponovaný ního projektu Scholy Gregoriany novotvar, jehož hodnota by mohla xandr Večtomov jsou všeobecně klavírní zvuk, který hustotou faktu- Pragensis a hudebního ansám- být vzorem podobným mezinárod- počítáni ke světové špičce. Jan ry klavíru snadno pohltí violoncello blu mnichů z japonského klášte- ním projektům, byť třeba v jiných Páleníček byl žákem Večtomo- zejména při hře na dvou vnitřních ra Gyosan-ryü Tendai Shömyö. oblastech hudební spolupráce. vým a Sádlovým. Důležitým pra- strunách. Na pódiu to chce ohledu- Myšlenka propojit staré liturgické Na realizaci tohoto ve světě oje- menem jeho muzikality je i rodin- plnou pozornost klavíristů a mobi- zpěvy dvou zcela odlišných kultur dinělého projektu se podílela Čes- ný původ. Nejmladšího syna klaví- lizaci vší tónové intenzity, jaké je se zrodila především ze všeobecné ko-japonská společnost, hudeb- risty Josefa Páleníčka formovala schopen violoncellistův nástroj. snahy o vybudování mezilidských ní agentura Trifolium, podporu nejen dědičnost, ale i prostředí, ve V nahrávce ovšem toto nebezpe- dorozumívacích cest, v nichž hudba poskytlo i město Česká Lípa a pan kterém vyrůstal. Oba Janovi uči- čí hrozí méně, moderní technika je i náboženství mohou sehrát neza- Ing. Zdeněk Vitáček spolu s pra- telé byli otcovými blízkými přáte- schopna tady účinně pomoci. Pro- stupitelnou roli. Zárukou obsaho- covníky Okresního vlastivědného li i uměleckými spolupracovníky. to může být zvuk obou instrumen- vé i umělecké kvality této nezvyk- muzea v České Lípě. Tady Jan Páleníček už od mládí sál talistů skutečně pastózní a Pále- lé a dosud zcela ojedinělé hudeb- Při prezentaci CD v kostele základy interpretačního pojetí vel- níčkův rozvášněný zpěv dostává ní formy byly především dvě osob- sv. Vavřince v Hellichově ulici jsme ké violoncellové literatury i obecné při dynamicky a úhozově rozmysl- nosti: Prof. PhDr Tomáš Halík D, měli možnost vyslechnout živou zásady české moderní interpreta- ně vrstveném klavírním partu Jit- jenž se ujal i „křtu“ desky, a zaklada- ukázku propojení naší i japonské ce. A později měl i lidské štěstí. Po ky Čechové velkolepou plastici- tel a vedoucí pražské Scholy David hudby v podání 6 členů Scholy Gre- ztroskotání prvního manželství se tu. Souhru obou instrumentalistů Eben. Gregoriánský chorál a budd- goriany Pragensis a pana Saikawy sblížil s vynikající klavíristkou Jit- šlechtí, že i při bohatých příležitos- histické liturgické zpěvy, sútry, Buntai, vedoucího japonského sou- kou Čechovou, v níž našel skvělou tech k rozvinutí plného zvuku jím mantry a zpěvy šómjó se zde stří- boru. Krátký, zasvěcený a jako vždy partnerku nejen životní, ale i umě- šetří a dávají celku široce rozliše- dají a prolínají. Zpěvy šómjó tvoří duchaplný úvod dr. Tomáše Halíka leckou. Ta vnáší do jejich společné- né proporce k účinnému vykresle- dodnes důležitou součást japon- byl početnými návštěvníky vděčně ho hraní nezastupitelný vklad sólist- ní stavby monumentálního třinácti- ské buddhistické liturgie, avšak na přijat. Myslím, že všichni, kdo js- ky. Není vynikající komorní hráčkou atřičtvrtěminutového celku. Každá nahrávce jsou použity především me měli to štěstí být přítomni, js- proto, že by se věnovala výhradně věta je tu jiná, ale tyto zásady vystu- tzv. „Vysoké“ šómjó, zpěvy, použí- me odcházeli s pocitem hlubokého této činnosti, ale právě i na zákla- pují do popředí zejména v krajních vané při výjimečných esoterických zážitku z něčeho, co se naprosto dě zkušeností a návyků ze sólové- z obou sonát. Kouzelné jsou i pře- obřadech, jako je svěcení, pohřební vymyká běžné hudební produkci. ho hraní. Je pro ni běžné koncipo- vážně zasněné věty vnitřní. Souhra obřady nebo pokání a rituální očista Tytéž zážitky přeji i všem, kdo se do vat interpretační pojetí, pojmout obou instrumentalistů tu dosahuje národa. Hlavním centrem tendais- tohoto nově zrozeného hudebního celek skladby, podílet se na stavbě vysoké úrovně, neváhám říci osobi- kého šómjó je od 11. století chrá- tvaru budou chtít zaposlouchat. velkých kompozičních celků. V tom té zralosti. mové městečko Óhara, dnes sou- se s Janem Páleníčkem znameni- část Kjóta. Dokonale laděný projev tě doplňuje. Sleduji jejich společ- nou komorně interpretační cestu revue hudebních nosi!

SUPRAPHON SU 3902-2 Celkový čas CD I 72:44, CD II SUPRAPHON SU 3904-2 vány. V „kráčejícím“ tématu Lenta Concertos for 2 Horns (Koncer- 73:44 Gian Francesco Malipiero: Kon- man non troppo jako by Gertler ty pro 2 lesní rohy) – CD I 1–3 cert pro housle a orchestr, Alfre- melodické kontury hladil, citlivě Ludwig van Beethoven: Sextet Jaroslav Smolka do Capella: Koncert pro housle muzicíruje s klarinetem a fl étnou pro dva lesní rohy, dvoje hous- a orchestr a moll a stejně si počíná i v druhém téma- le, violu a violoncello Es dur Booklet souborného vydání kon- André Gertler – housle, Symfo- tu, v němž mu na chvíli sekunduje op. 81b, 4–6 Josef Rejcha: Kon- certů z 18. století s bratry Tylša- nický orchestr hl. m. Prahy FOK, hornové sólo. To vše v opět příklad- cert pro dva lesní rohy a orchestr ry, určených dvěma lesním rohům, řídí Václav Smetáček. ně prosvětlené zvukové výslednici Es dur op. 5, 7–9 František Anto- stačil zaznamenat úmrtí hráče prv- Nahráno ve Smetanově síni - jako bychom jednotlivé party nín Rössler-Rosetti: Koncert pro ního koncertantního partu – před- Obecního domu v Praze 4.–11. partitury před sebou viděli. Ve dva lesní rohy a orchestr Es dur ního českého hornisty Zdeňka Tyl- 1. 1971 a 25.–29. 3. 1974, fi nální větě nás upoutá předlouhá č. 3, 10–12 týž, Koncert pro dva šara – loňského roku 2006. A tak je hudební režie Eduard Herzog kadence sólových houslí, v níž se lesní rohy a orchestr Es dur č. 5 toto CD posmrtnou poctou tomu- a Pavel Kühn, zvuková režie prolínají lidově okouzlené intona- CD II 1–3 František Xaver Pokor- to umělci. První sólohornista Čes- Miloslav Kulhan a Jiří Očenášek, ce s důmyslnými postupy. Rovněž ný: Koncert pro dva lesní rohy, ké fi lharmonie z éry Václava Neu- asistent zvukové režie Václav fi nální návrat k jímavému cantabile cembalo a orchestr Es dur, 4–6 manna i dalších let účinkoval ve Roubal a Václav Zamazal, remas- je přesvědčivě vypointovaný a co Josef Fiala: Koncert pro dva les- světě i doma také sólově a komor- tering Stanislav Sýkora, SR stu- se týče drobnějších detailů, určitě ní rohy a orchestr Es dur č. 1, ně. Skladby se dvěma lesními rohy dio, Praha 2007 nám neunikne třeba sugestivní 7–9 Joseph Haydn: Koncert pro hrával s bratrem Bedřichem Tyl- Celkový čas 60:54 barva fagotů, otevírajících stavi- dva lesní rohy a orchestr Es dur šarem. Tvořili spolu dokonalou jed- dla hudebního proudu po zmíně- Hob I VIId/2, 10–12 (Josef?) notu krásného zvuku, vypracova- Miloš Pokora né kadenci. Koncert pro housle Hanisch, Koncert pro tři lesní ného frázování i muzikálního poje- a orchestr Alfreda Caselly je poně- rohy, tympány, cembalo a orches- tí. Ideálním repertoárem, kde se Pamětníci Pražských jar šedesá- kud jiného rodu. Je sice třívětý, ale tr, realizace Jean-Louis Petit všechny tyto fi nesy daly plně uplat- tých let si určitě vybaví fenome- plyne v jednom proudu. Vznosně Zdeněk a Bedřich Tylšarovi nit, byly koncertantní skladby pro nálního houslistu André Gertlera, zpěvný sólový part tu více kontra- (všechny skladby) a Zdeněk Divo- dvojici lesních rohů. Česká i vůbec který na tomto festivalu nejen zářil, stuje s rytmicky pregnantně sty- ký (II/10–12) – lesní rohy, Dvořá- evropská tvorba období klasicismu ale udivoval i tím, jak bytostně žil lizovanou složkou orchestru, což kův komorní orchestr, řídí Libor má zajímavých skladeb toho druhu soudobou hudbou. Stačí vzpome- interpreti v 1. větě a zvláště pak Pešek (I/1–3) a Petr Altrichter dost a bratři Tylšarové se po dlou- nout například na supraphonské attacca nastupujícím Adagiu (zpěv (I/4–6, 10–12 a II/7–9), Symfo- há desetiletí zasluhovali o jejich nahrávky skladeb Daria Milhauda. houslí kontra důmyslné harmonie nický orchestr Českého rozhla- oživování na nejvyšší interpretační Také na tomto snímku, nahraném dechů) bohatě využívají. Dílo půso- su, řídí Vladimír Válek (I/7–9, úrovni. Mladší Zdeněk přitom hrál v roce 1972 a digitalizovaném bí uceleně, kontrast mezi zpěvem II/1–3 a 10–12), Pražský komor- vždycky první part: jeho nádherný v domácí distribuci nabízeného CD houslí a složitými dráždivými ver- ní orchestr, řídí Libor Hlaváček a barevně bohatě variabilní horno- roku 2007, nabízí Gertler za spolu- tikálami orchestru je rozkrýván se (II/4–6). vý tón i jeho jedinečná schopnost práce Pražských symfoniků říze- zdravou nadsázkou. Ve fi nální větě Nahráno ve Dvořákově síni Ru- pohybovat se ve výškách i vysoko ných Václavem Smetáčkem hud- opět pociťujeme, jak dobře Capel- dolfi na v Praze 23. – 28. 10. nad obvyklý rozsah nástroje z něj bu 20. století. Malipierův Koncert la rozumí žesťům, které v tomto 1975 (II 4–6), 3. 3. 1985 (I/1–3), udělala daleko široko jedinečnou pro housle a orchestr, střídmě, leč díle hrají v kontrastu k sólovému 21. – 29. 9. 1987 (I/4–6 a 10– hvězdu oboru. Jeho odchod zna- duchaplně instrumentovaný, zní nástroji obzvlášť významnou roli. 12, II/7 – 9) ve studiu Českého mená velikou ztrátu pro soudo- v interpretaci sólisty i orchestru Kadence je prostá a vychází spíš rozhlasu 1 Praha 2 Vinohrady bou hudební kulturu (hrál, zejména po stránce čitelnosti jednotlivých z houslistických fi nes než složitých 17. – 20. 2. 1983 (I/7–9, II/1–3 sólově, skoro až do konce) a tato nástrojových linek příkladně pro- harmonických postupů, nicméně a 10–12), hudební režie Vladimír 2 CD uchovávají a zpřítomňují jeho světleně, logicky a čistě (houslista v Gertlerově podání má překvapi- Koront hály (I 1–3), Milan Slavic- umění. Nahrál mnoho LP i CD a už vždy udivoval tím, že i v nejchoulos- vé napětí.Také stavebnou složku ký (I/4–6, 10–12 a II/7–9), Jaro- dřív bylo vydáno všech osm skla- tivějších pasážích vždy bezchybně rozkrývají interpreti přesvědčivě slav Rybář (I/7–9, II/1–3 a 10– deb tohoto kompletu. Tady se jim intonoval). V 1. větě si u orchestru – dobře cítíme onen všeobjímající 12), Zdeněk Zahradník (II/4–6), však dostává skvělého moderní- všimneme zejména zvukové plas- oblouk od vstupního tajemného zvuková režie Václav Roubal ho technického dotvoření: u něk- tičnosti a „čitelnosti“ dechové har- unisona k unisonu závěrečnému, (I/1–6, 10–12 a II/7–9) a Jaro- terých snímků sotva poznáte, zda monie a jejich sól (hoboje, trubky). při němž jako by smyčce v kost- slav Vašíček (I/7–9, II/1–3 a 10– vznikly původně jako analogové či Se sólistou si inspirovaný „Smetáč- ce revokovaly, o čem tato hudba 12), remastering 2006 Stanislav digitální. Za to patří pocta ing. Sta- kův“ orchestr dobře rozumí i v oné vyprávěla. Buklet je vybaven, jak Sýkora. nislavu Sýkorovi, který je všechny typicky neoklasicistně komponova- je pro Supraphon typické, profesio- ADD (I/7–9, II/1–6 a 10–12), skvěle a k obrazu jednotného zvu- né prováděcí partii, také závěrečné nálně. DDD (I/1–6 a 10–12, II/7–9) ku remasteroval. údery bicích jsou trefně vypointo- revue hudebních nosi! eské opery v gramofonovém sv.t. x. bez janáka a martin% Jan Králík

Kdyby česká opera 20. století operou Hanse Krásy Zásnuby ve nu 2006 pro společnost Naxos (CD neměla Janáčka a Martinů, mohla snu (1932) na (2CD 455 587-2). 8.570119). Anglicky zpívají dospělí by se zdát pro gramofonový svět Kvality díla jsou v dobré paměti sólisté: Pepíčka Ross Hauck, Anin- nezajímavá: z české produkce pře- z inscenace režiséra Karla Drgáče ku Maureen McKayová, Brundibára ce zůstává v zahraniční nabídce ve Státní opeře Praha. Pro nahráv- Morgan Smith, dětský živel zastu- pouze – díky čtvrttónovosti – Mat- ku zpívá Marju Jane Henschelová, puje pouze Severozápadní chlapec- ka Aloise Háby (2CD Supraphon Zinu Juanita Lascarrová, Knížete ký sbor. Music of Remembrance 10 8258-2), nahrávka dirigenta Albert Dohmen, Pavla Robert řídí Gerard Schwarz. Nad produk- Jiřího Jirouše z podzimu 1964. Wörle, Ženský sbor Ernsta Senff a cí bděla pamětnice premiéry Elen Řada CD kompletů jiných fi rem je a Německý symfonický orchestr Steinová-Weissová, ale určení pro přesto překvapivě početná. Berlín řídí Lothar Zagrosek. Oper- americké posluchače ubralo výra- Prvním světovým úspěchem čes- ní verzi Dostojevského Strýčkova zu na pietě až k hranici vaudevillu. kého skladatele ve 20. století byl snu doplňuje Krásova vokální Sym- Doplňkem CD je Krásova Ouvertu- Polský Žid (1901) Karla Weise. fonie na Rimbauda v nastudování ra pro malý orchestr a písňový cyk- Do roka se hrál v Drážďanech, Vladimira Ashkenazyho. Zpívá Bri- lus Lori Laitmannové Nikdy jsem Curychu, Amsterdamu, Berlíně, gitte Balleysová. neviděl jiného motýla pro soprán Budapešti a Vídni. Kdyby záznam K témuž okruhu skladatelů, jejichž a klarinet na verše dětí z Terezína. dirigenta Bohumila Gregora na osud končil tragicky vinou raso- Zpívá Maureen McKayová. 2CD Státní opery Praha (SO 0012) vé nenávisti, náležel také Pavel Čtvrtý a pátý záznam vznikl v Pra- z roku 2001 nebyl neprodejný, měl Haas. Nahrávkou jeho tragikomic- ze bez vročení (asi 2006) díky by jistě podobný úspěch tím spíše, ké opery na vlastní libreto Šarla- Dětské opeře Jiřiny Markové (CD že hlavní roli (byť ne titulní) zpí- tán (1937) získala Decca v Praze DOP 006). Hlavní devízou edice je vá přemožitel kanálu La Manche v červnu 1997 další cenný komplet provedení nejen terezínské (T), ale Richard Haan. (2CD 460 042-2). Záznam sleduje poprvé i původní pražské verze Primát ofi ciální edice tak drží ještě koncertní provedení ve Státní ope- opery (P), které se liší jak v instru- úspěšnější opera Jaromíra Wein- ře Praha, zpívá se česky: titulního mentaci, tak v textu. Terezínská bergera Švanda dudák (1926), Pustrpalka představuje se zralos- verze je měkčí a tím dojemnější. která obešla doslova celý svět. tí dramatického výrazu Vladimír Mezi sólisty jsou pěvci dětští i prá- Záznam pořídil Bavorský rozhlas Chmelo, Rozinu krásným hlasem vě odmutovavší. Zpívá se česky: v Mnichově v letech 1979-80 (2CD Anda-Louise Bogza, Bakaláře Pepíčka Ondřej Havel (v obou ver- CBS M2K 79344, 36926). Švandu Miroslav Švejda, Kyšku Leo Mari- zích), Aninku Kristýna Kůstková vytvořil charismatický Hermann an Vodička atd., Pražský fi lharmo- (P) a Michaela Bochňáková (T), Prey, Dorotku s vroucím půva- nický sbor a orchestr Státní opery Brundibára Martin Vydra (P) a Jan bem neodolatelná Lucia Poppová, Praha řídí Israel Yinon. Bochňák (T), Zmrzlináře Jan Boch- Babinského hrdinně znělý Siegfried Samostatnou kapitolu představu- ňák (P) a Martin Kalivoda (T). Sbor Jerusalem. Vše řídil s radostí, švi- je, znamená a vytváří svým neoby- Dětské opery Praha vedla Zuzana hem a smyslem pro humor Heinz čejným osudem půlhodinová dět- Marková, sólisty a orchestr řídili Wallberg. ská opera Hanse Krásy Brundibár Robert Jindra (P) a Jan Kuče- Druhý záznam Švandy dudáka (1944). Detaily netřeba opakovat. ra (T), oba velmi živě, kantabilně je z festivalu ve Wexfordu z října Jedinečnost postavení dokládá a líbezně. 2003 (2CD Naxos 8.660146- hned pětice kompletů: Veškerá následující operní tvorba 47). Švandu zpíval lyricky Matjaz První vznikl v Praze v červnu 1992 vzniklá v českých zemích v druhé Robavs, Dorotku temně Tatiana pro společnost Channel Classics půli 20. století (mimo Martinů) Monogarova, Babinského rozevlá- (CD CCS 5193). Česky zpívají dět- je dnešnímu světu CD utajena. tě Ivan Choupenitch. Wexfordský ští sólisté: Pepíčka Vít Ondračka, Doma zaznamenané úspěšné festivalový sbor vedl Lubomír Mátl, Aninku Gabriela Přibilová, Brundi- opery zůstaly na vinylech (Zuzana Národní fi lharmonický orchestr bára Petra Krištofová, výrazného Vojířová, Žvanivý slimejš, Červená Běloruska řídil Julian Reynolds. Zmrzlináře Tomáš Staněk, Disma- Karkulka, Medvěd, Večer tříkrálo- Ačkoli bylo dílo přeloženo do dvou nův rozhlasový dětský sbor a dva- vý, Goya atd.). desítek jazyků, zpívá se česky, tedy náctičlenný orchestr řídí Joža Přítomnost českého živlu ve světě pro pěvce i posluchače (včetně čes- Karas. Studiové provedení je peč- CD tak z tohoto období zprostřed- kých) nesrozumitelně. Dílo tím trpí livé. CD doplňuje osm nostalgicky kovává jen téma opery Roberta a těžkopádnost provedení přechá- laděných Českých písní pro dětský Kurky Dobrý voják Švejk (1958). zí i do orchestru. sbor s průvodem smyčcového kvar- Skladatel je sice Američan, ale ze Zcela originální řešení post-strau- teta od Františka Domažlického. tří čtvrtin Čech, a dílo v premiéře ssovské opery v díle Ervína Schul- Druhý komplet pořídil rakouský uvedla sice City Opera v New Yor- hoff a Plameny (1928) čekalo na rozhlas ve Vídni 1998 pro společ- ku, ale látkou patří do našeho obzo- záznam až do přelomu let 1993– nost EDA (CD 15-1/2). Nahrávka ru. Ostatně, libreto začíná citátem 94, kdy se náročné partitury ujal začíná mluveným prologem a slo- v češtině. Nahrávka společnosti v Berlíně s Německým symfonic- vo dál vstupuje i do děje. Dětští Cedille Records (2CD CDR 90000 kým orchestrem dirigent John sólisté zpívají německy: Pepíčka 062) byla pořízena v Ravinii ve Mauceri pro společnost Decca Maxmilian Neun, Aninku Sigrun státě Illinois v dubnu 2001. Švejka (2CD 444 630-2). Hlavní úlohu Bornträgerová, Brundibára Juli- představuje Jason Collins, Nadpo- má orchestr, případně režisér. an Kaletta, Zmrzlinářku Alena ručíka Lukáše Marc Embree, paní Dona Juana zpívá Kurt Westi, Fischerová. Výkony jsou zažité ze Müllerovou Kelli Harringtonová, Donnu Annu, Jeptišku, Markétku scény. Chlapecký sbor Stuttgart, Palivce Timothy Sharp, Orchestr a Ženu výtečná Jane Eagelnová, Mädchenkantorei a Collegium Iu- opery v Chicagu řídí Alexander Smrt Iris Vermillionová, Komtura venum řídí v napjatém soustředění Platt. Škoda, že neexistuje český Johann-Werner Prein, Harlekýna Friedemann Keck. Doplňkem je na záznam (Švejka s chutí zpíval Vilém Gerd Wolf, Komorní sbor RIAS druhém CD sugestivní, téměř hodi- Přibyl). Dílo samozřejmě potřebuje vedl sbormistr Marcus Creed. Silný nová rozhlasová kompozice ORF jeviště a vtipného režiséra. Ale dojem i bez jeviště. Brundibár a děti z Terezína s auten- i nahrávka pobaví a naznačí, proč Dramaturgický zájem o pozoru- tickými vzpomínkami původních po tomto opusu ihned sáhl Walter hodné opery vzniklé v českých dětských interpretů v Terezíně Felsenstein. • zemích bez ohledu na jazyk lib- 1943 – také Elišky Kleinové a Evy reta umožnil společnosti Decca Hermannové z Prahy. pokračovat hned v srpnu 1996 Třetí záznam vznikl v Seattlu v květ- 5050 LETLET HARMONIAHARMONIA MUNDIMUNDI 5050 LETLET HUDEBNÍCHHUDEBNÍCH OBJEVŮOBJEVŮ • 50 kompletních mistrovských děl na 30CD • více než 36 hodin hudby • Limitovaná edice – výjimečná cena 1.400 Kč

CD 1-2 The Historic Organ Recordings François Couperin 1. Messe à l’usage des paroisses • Michel Chapuis • 100 str. brožura a CD-ROM s kompletními texty a librety Spanish Music 2. Concert à l’Orgue de Covarrubias • Francis Chapelet Georg Muff at 3. Apparatus Musico-Organisticus • René Saorgin CD 3-4 Alfred Deller 1968-1979 Henry Purcell 4. King Arthur, semi-opera • Deller Consort • Nabídka platí pouze do vyprodání zásob. K ceně bude Anonymous 5. The Folksong Recital • Alfred Deller & Mark Deller připočítáno poštovné a dobírkovné ve výši 80,- Kč. CD 5-6 Late Antiquity & Middle Ages Chant Byzantin 6. Prayer of Mary-Magdalene • Soeur Marie Keyrouz Old Roman Chant 7. Missa Sancti Marcelli • Ensemble Organum, Marcel Pérès Troubadours 8. La Comtessa de Dia • Clemencic Consort, René Clemencic Hildegard • Objednávat můžete mailem, faxem, telefonicky Von Bingen 9. Lauds & Vespers for the Feast of St.Ursula • Anonymous 4 Guillaume Dufay 10. The Complete Isorythmics Motets • Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel na níže uvedené adrese. CD 7-10 J.S. Bach, the Passion J.S. Bach 11. Matthäus-Passion BWV 244 (1984 recording) • Philippe Herreweghe 12. Musikalisches Opfer / A musical off ering • Davitt Moroney 13. Die Kunst der Fuge /The Art of Fugue • Fretwork CD 11-13 The ‘Atys’ Years Jean-Baptiste Lully 14. Atys, musical tragedy • Les Arts Florissants, William Christie Marin Marais 15. La Gamme, en forme de petit opéra • London Baroque, Charles Medlam CD 14-15 The Masters of the Baroque Claudio Monteverdi 16. Pianto della Madonna • Maria Cristina Kiehr, Concerto Soave Heinrich Ignaz Biber 17. Rosenkranz-Sonaten, 5 freudenreichen Mysterien • Andrew Manze, Richard Egarr Antonio Vivaldi 18. Stabat Mater • Andreas Scholl, Ensemble 415 Georg Philipp Telemann 19. Trauer-Kantate “Du aber, Daniel, gehe hin” • Cantus Cölln, Konrad Junghänel Jean-Henry D’Anglebert 20. Harpsichord works • Kenneth Gilbert CD 16-20 50 Years of Rediscoveries Lord Herbert of Cherbury 21. Lute Book • Paul O’Dette Adriano Banchieri 22. Barca di Venetia per Padova • Ensemble Clément Janequin, D.Visse Georg Philipp Telemann 23. “La Bizarre”, Ouvertüre G-major • Akademie für Alte Musik Berlin Armand-Louis Couperin 24. harpsichords symphonies • William Christie, David Fuller Johann Schobert 25. Fortepiano quartet • Ensemble 415, Chiara Banchini Reinhard Keiser 26. Croesus, dramma per musica • René Jacobs CD 21 Classicism Revisited ! Joseph Haydn 27. Piano Trio n°39 Hob.XV :25 • Cohen, Höbarth, Coin Wolfgang Amadeus Mozart 28. 6 Deutsche Tänze am Stein-vis-à-vis • Andreas Staier, Christine Schornsheim Joseph Haydn 29. Cello concerto in Si-major Hob.VII b:1 • Jean-Guihen Queyras Wolfgang Amadeus Mozart 30. Symphony n°38 “Prague” in D-major K.504 • Freiburger Barockorchester, René Jacobs CD 22-23 The Heart of Romanticism Gioacchino Rossini 31. Petite Messe solennelle • RIAS Kammerchor, Marcus Creed Gioacchino Rossini 32. Sonate a quattro • Ensemble Explorations, Roel Dieltiens Robert Schumann 33. Frauenliebe und -leben op.42 • Bernarda Fink, Roger Vignoles Johannes Brahms 34. Clarinet and piano sonata in F-minor op.120 n°1 • Michel Portal, Georges Pludermacher Hugo Wolf 35. Goethe-Lieder with orchestra • Banse, Henschel, DSO Berlin, Nagano CD 24-25 A New Look at Masterpieces Jean-Philippe Rameau 36. Suite en Sol • Alexandre Tharaud, piano Ludwig Van Beethoven 37. Symphony n°3 “Eroica”. piano transcr. by Liszt • Georges Pludermacher Hector Berlioz 38. Nuits d’été, Six mélodies op.7 • Brigitte Balleys, Philippe Herreweghe Manuel De Falla 39. El Amor brujo / Love the magician 1915 version • Ginesa Ortega, Josep Pons CD 26-27 New Generation Franz Schubert 40. Fantaisie C-major D. 934 • Isabelle Faust, Alexander Melnikov Franz Schubert 41. Sonate. D.960 B-fl at major • Paul Lewis Frederic Chopin 42. Intégrale des / Complete Ballades • Cédric Tiberghien Franz Liszt 43. La Lugubre Gondole • Emmanuelle Bertrand, Pascal Amoyel Dimitri Shostakovitch 44. String Quartet No.8 op.110 • Jerusalem Quartet CD 28-29 From Yesterday to Tomorrow Classic music distribution Ernest Chausson 45. Piano quartet op.30 • Les Musiciens Aarron Copland 46. Trio Vitebsk • Trio Wanderer Biskupcova 26, 130 00 Praha 3 Leo Janáček 47. On an overgrown path, cahiers I & II • Alain Planès, piano Leo Janáček 48. String Quartet No.2 “Lettres intimes” • Melos Quartett tel.: 222 583 272 Béla Bartók 49. Contrasts for violon, clarinet and piano • Ensemble Walter Boeykens Arvo Pärt 50. Berliner Messe • Theatre of Voices, dir. Paul Hillier tel./fax: 271 773 405 CD 30 CD-ROM containing the original sung texts e-mail: [email protected] and their translations into English, French and German. Includes a 100-pages booklet with the track listing for each CD and e-mail: [email protected] background information on the music (in English, French and German). www.classic.cz Novinky z katalogu ArcoDiva

UP 0104-2 UP 0101-2 UP 0103-2

UP 0099-2

UP 0090-2 UP 0096-2 UP 0097-2

ARCODIVA Balbínova 14, 120 00 Prague 2, Czech Republic tel.: +420 224 238 673-6, +420 777 687 797, fax: +420 224 238 619, e-mail: [email protected]