Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Historický ústav
Semilsko v květnu 1945 Průběh povstání a osvobození
Bakalářská práce
Zdeněk Sucharda
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. Brno 2019
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.
V Brně dne ……………………….. Podpis ………………………….
2
Poděkování
Děkuji vedoucímu mé diplomové práce, panu Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D., za jeho cenné rady a připomínky. Současně bych rád poděkoval zaměstnancům SOkA Semily, za jejich velkou ochotu a vstříctnost.
3 Obsah
Úvod .……………………………………………………………………………………… 5 1. Situace na konci války…………………………………………………………………… 6 2. Přípravy povstání ……………………………………………………………………… 11 3. První ohniska povstání ………………………………………………………………… 15 4. Čtvrtek 3. května ………………………………………………………………………… 18 5. Pátek 4. května …………………………………………………………………………... 25 6. Sobota 5. května ………………………………………………………………………… 29 7. Neděle 6. května…………………………………………………………………………. 33 8. Pondělí 7. května ………………………………………………………………………… 36 9. Úterý 8. května ………………………………………………………………………….. 39 10. Středa 9. května ………………………………………………………………………. . 42 11. Čtvrtek 10. května ……………………………………………………………………… 45 Závěr ……………………………………………………………………………………….. 51 Seznam použitých zkratek …………………………………………………………………. 53 Seznam pramenů a literatury ……………………………………………………………… 53 Seznam příloh ……………………………………………………………………………… 56 Obrazová příloha …………………………………………………………………………… 57
4 Úvod
V této bakalářské diplomové práci jsem se rozhodl popsat události spojené s vypuknutím povstání proti okupaci nacistickým Německem v květnu 1945 na Semilsku. Toto povstání bylo součástí Českého národního povstání, které představovalo vyústění a vyvrcholení celého odboje. Povstání na Semilsku vypuklo 3. května 1945 v obci Chuchelna a záhy se rozšířilo do většiny okolních měst a vesnic. Z mnoha lokálních povstání, která v květnových dnech roku 1945 postupně propukala na mnoha místech Čech a Moravy, považuji povstání na Semilsku svým rozsahem a dramatickým průběhem za jedno z nejdůležitějších a nejzajímavějších i v rámci celé republiky. Cílem této práce je souhrnně zpracovat všechny důležité události květnového povstání. Hlavní důraz však kladu především na vojenské aspekty povstání, tedy na průběh a výsledky bojových střetů povstalců s německými ozbrojenými složkami. Značnou pozornost, ale věnuji také složitým vyjednáváním mezi odbojáři a členy nově utvářených národních výborů s představiteli německé armády a okupační správy. Snažil jsem se také popsat události, které následovaly poté, co na Semilsko dorazily jednotky Rudé armády. Pro lepší zachycení atmosféry květnových dní v této práci často využívám vzpomínky pamětníků a také přepisuji znění nejrůznějších hlášení, příkazů a projevů. V prvních třech kapitolách stručně přibližuji situaci v Protektorátu Čechy a Morava na konci války a přípravy k povstání proti německým okupantům. Zároveň na konkrétních příkladech popisuji, jak se tato situace a postupně se zvyšující známky odporu projevovaly na Semilsku. Stručně jsem též popsal několik prvních povstání, která v Protektorátu vypukla ještě předtím, než došlo k ozbrojenému vystoupení i v Podkrkonoší. Všechny tyto informace uvádím pouze proto, abych květnové povstání na Semilsku zasadil do širšího historického kontextu. V dalších kapitolách již popisuji den po dni situaci od 3. května, kdy povstání na Semilsku propuklo, až do 10. května, kdy do této oblasti přijeli a byli s obrovským nadšením uvítáni sovětští vojáci. Ještě v průběhu povstání, se na Semilsku formovaly jednotky nové československé armády, které postupně přebíraly veřejnou správu a vojenskou moc od německých představitelů Liberce, Trutnova a Vrchlabí ležících v Říšské župě Sudety. Proto jsem tyto události ve své práci též krátce popsal, i přestože tato města leží již mimo hranice tohoto regionu. Považuji proto za důležité, pojednat alespoň v krátkosti o územním vymezení Semilska. Současný semilský okres totiž doznal během 20. století značných územních změn. Působnost okresu Semily zahrnovala v minulosti, až do reorganizace v roce 1960 a spojení někdejších tří okresů v jeden semilský, tři samostatné územní celky – Turnov, Jilemnice a Semily. Zábor pohraničních území na podzim 1938 postihl všechny tři okresy, nejhůře pak Jilemnický, jenž byl okleštěn o 26 obcí, zůstalo mu pouhých 17.1 Až do konce května 1942 působil okresní úřad v Jilemnici ve zbytku dřívějšího správního okresu, 1. června 1942 byl zrušen a připojen se sedmi obcemi rovněž zrušeného novopackého okresu ke správnímu obvodu okresního úřadu v Semilech. Po osvobození byli obnoveny původní správní okresy dle stavu k 29. září 1938.2 V této souvislosti musím uvést, že na územích, která byla na podzim 1938 odtržena od zbytku Semilska, v květnových dnech roku 1945 k žádným větším odbojovým akcím nedošlo.
______1 BEER, Ladislav: Státní správa okresu dříve a nyní. In. Šedesát let KSČ v okrese Semily. Sborník příspěvků a vzpomínek na 60. let bojů a práce KSČ v okrese Semily. Semily 1981, s. 67-68. 2 SOkA Semily, Katalog Presidiálních spisů OÚ Semily 1850-1945, s. 7.
5 Důvodem je pochopitelně fakt, že na těchto územích převažovalo německé obyvatelstvo a nacházeli se zde německé ozbrojené útvary, od kterých hrozilo českým povstalcům stálé nebezpečí. V době, kdy jsem se začal zajímat o události spojené s květnovým povstáním na Semilsku, se mi dostala do rukou publikace Semilsko v boji za svobodu 1938-1945 Oldřicha Rydvala, vydaná v roce 1985. Okamžitě po jejím přečtení, jsem si uvědomil, že tato Rydvalova práce je typickým příkladem marxistické historiografie a je plná ideologických klišé. Zřejmě i proto, s ní autor získal druhou cenu v celostátní soutěži Svazu protifašistických bojovníků v roce 1980 ke 35. výročí osvobození Československa Rudou armádou. Zajímalo mne tedy, které informace týkající se květnového povstání na Semilská jsou pravdivé, a nakolik popis událostí odpovídá skutečnosti. Pokusil jsem se o kritický rozbor Rydvalovy publikace a snažil jsem se vypátrat z jiných pramenů další podrobnosti, které by mi pomohly provést jakousi revizi této jeho práce. Nyní mohu v zásadě prohlásit, že na rozdíl od vylíčení odboje od roku 1939 do dubna 1945, které je plné záměrných zkreslení, popisuje Rydval květnové povstání poměrně věrně. Samozřejmě i zde, jsou některé události vylíčeny poněkud nepřesně tak, aby více vyniknul podíl KSČ a dělnictva na povstání. Naopak nekomunistický odboj úmyslně poněkud opomíjí, z tohoto důvodu nezmiňuje například podíl hraběte Jindřicha Kolowrata – Krakowského na vyjednávání s Němci v Jilemnici.3 Rydval také do jisté míry idealizuje spolupráci mezi odbojovými složkami a jejich připravenost k povstání, a také neuvádí určité negativní skutečnosti spojené s květnovými událostmi. Při hledání informací vztahujících se k povstání na Semilsku, jsem prostudoval řadu pramenů a literatury, a s jejich pomocí jsem se v této práci pokusil podat objektivnější pohled na tyto události. Snažil jsem se především nalézt původní prameny, vzniklé bezprostředně po těchto událostech. Řadu informací jsem se dozvěděl, z časopisu Beseda, v němž brzy po válce vycházely články o květnovém povstání a odboji v Českém Ráji a Podkrkonoší. Mým cílem, pak bylo především prostudovat archivní prameny. Z těchto pramenů za nejpřínosnější pro mou práci, považuji kroniku lomnického řídícího učitele Františka Večerníka umístěnou v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou a fond semilského kronikáře Václava Votočka umístěný v SOkA Semily. Řadu dalších cenných informací jsem zjistil z publikace kolektivu autorů v čele s Karlem Hromádkou Přímým pohledem. Květen 1945 ve východo- českých kronikách. Přesto jsem si vědom, že ani nyní nemusí být mé zpracování květnového povstání zcela objektivní, pracoval jsem pouze s českými prameny a pohled na tyto události z německé strany by mohl být poněkud odlišný. Bohužel, žádné německé prameny, které bych mohl prostudovat, a do této práce použít, se mi objevit nepodařilo. Tématem odboje na Semilsku během německého okupace za druhé světové války, se ve své diplomové práci z roku 2009, nazvané Odbojová činnost v okrese Semily v letech 1939-1945 věnovala také Žaneta Málková. Těžiště této, dle mého názoru velmi kvalitní práce, je však především v popisu činnosti odboje v okresech Semily a Jilemnice mezi rokem 1939 a jarem 1945, a samotnému květnovému povstání věnuje Žaneta Málková relativně malou pozornost a události na Turnovsku pak nepopisuje vůbec. Důvodem byl pravděpodobně fakt, že podrob- nější zpracování povstání, by tuto, již tak rozsáhlou práci, neúměrně prodloužilo. Já jsem však
______3 Hrabě Kolowrat-Krakowský se 21. května 1942 oženil s Marií Klimtovou z Košťálova a v této obci pobýval především na konci války. Viz SOkA Semily, fond MNV Košťálov 1938-1960, KR - 501, inv. č. 11. Paměti obce Olešnice Košťálské jinak Soběhrdovy, díl III. s . 64.
6 přesvědčen, že si události květnového povstání a osvobození na Semilsku zaslouží samostatné zpracování, a proto tato bakalářská práce na její diplomovou práci přímo navazuje a v mnohém ji doplňuje.
7 1. Situace na konci války
Od počátku roku 1945 se Protektorát Čechy a Morava postupně stával vojenským operačním územím. Již 4. ledna 1945 německý státní ministr Karl Herman Frank vydal nařízení o povolávání českého civilního obyvatelstva na zákopové práce, které postihlo vedle místního obyvatelstva i studenty středních škol.4 Protitankové příkopy a dřevozemní zátarasy stavěly jak vojenské ženijní jednotky a Říšská pracovní služba, tak odzbrojené jednotky bývalých německých spojenců i totálně nasazení čeští civilisté a v německých oblastech domobrana – Volkssturm. V severovýchodních Čechách byla například nasazena Turkická pracovní brigáda (Turkistanische Arbeit Brigade).5 Turkický pracovní prapor o počtu 300 mužů přišel 14. března 1945 také do Vysokého nad Jizerou. Tvořili ho převážně vojáci z Kavkazu, především Arméni a Gruzínci.6 Vysoké se mělo stát opěrným bodem a do městečka měly být uzavřeny vjezdy a kolem vykopán hluboký protitankový příkop. Na těchto opevňovacích pracích se museli podílet také obyvatelé z Vysokého a okolních obcí. Například 12. dubna 1945 bylo četnické stanici ve Vysokém nad Jizerou předáno toto nařízení okresního úřadu v Semilech:
„Věc: Kopání zákopů.
Z příkazu okresního hejtmana v Semilech dlužno ihned vyrozuměti starosty obcí Stanové, Vysoké n. Jiz. a Stará ves, že tyto obce jsou povinny podle nařízení o nouzové službě zítra, tj. 13. dubna 1945 o 8. hod. ranní dáti k dispozici pro kopání zákopů na 3 dny potřebné mužské zákopníky a to obec: Stanový 20, Vysoké 90, Stará ves 30 zákopníků. Zákopníci z obce Stanový dostaví se k obecnímu úřadu ve Stanovým. Zákopníci z obcí Vysoké n. Jiz. a ze Staré Vsi dostaví se k obecnímu úřadu ve Vysokém n. Jiz. Zákopníci nechť si vezmou s sebou jídlo, neboť nebudou patrně moci pro vzdálenost jíti na jídlo domů. Osoby povinné krátkodobou pracovní službou mají nárok na pravidelnou pracovní odměnu a jiné požitky až do 3 dnů ze svého dosavadního zaměstnaneckého poměru. Neuposlechnutí starosty příkazu k nastoupení nouzové služby je trestné. Starostové nechť nepovolávají k zákopovým pracem tyto osoby: dopravní personál, silniční personál, lesní dělníky, dělníky zaměstnané v Sudetech a cizince (Bulhary, Chorvaty, Slováky, Španěly, Švýcary a Dány). Četnictvo nechť dohlédne, zda starostové včas příkaz provedli a zda zákopníci se v potřebném počtu na práce dostavili.“ 7
Turkický pracovní oddíl přišel 23. března 1945 také do Semil, a jeho činnost dokumentuje zápis v městské kronice:
______4 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944 –1945. Praha-Litomyšl 2009, Sv. 2, s. 160. 5 JAKL, Tomáš: Květnové vítězství: Konec skupiny armád Střed. Praha 2015, s. 25. 6 SOkA Semily, fond MěstNV Vysoké nad Jizerou 1945, KR - 620. Kronika města Vysoké nad Jizerou, s. 25. 7 SOkA Semily, fond MěstNV Vysoké nad Jizerou 1945, KR - 620. Kronika města Vysoké nad Jizerou, s. 36.
8 „Pracovní oddíl bývalých sovětských zajatců v počtu 200 vojáků pocházejících z Turkestánu v Asii, začal v Semilech nad Čtrnácti pomocníky nad městským vodojemem stavěti protitankový příkop (Panzergraben) 6 m. široký, 3 m. hluboký v délce asi 400 – 500 m. Příkop je veden po loukách po obou stranách silnice při lese Pansku a po polích až k lesu v Propadlištích. Na silnici staví se zároveň protitanková zábrana (Panzersperre), na kterou bere se dříví z děkanského lesa (30 m3) v Propadlištích.“ 8
Průjezdy obcemi Němci přehrazovali typizovanými dřevozemními zátarasy. Obvod překážky byl vytvořen z masivních kůlů zapuštěných do země a spojených kramlemi. Protilehlé stěny překážek byly uvnitř spojeny a staženy dráty proti rozvalení. Prostor uvnitř překážky byl poté vyplněn kamenivem nebo zeminou. V překážkách byl ponechán prostor, který umožňoval průjezd jednoho vozidla. K jeho zatarasení byly u překážky připraveny klády. Nejčastěji byly umístěny na vysoké konstrukci nad průjezdem, která umožňovala jeho rychlé uzavření. Celá překážka tak nabývala podoby jakési brány. Tyto stavby na jaře 1945 zaplavily protektorát Čechy a Morava i odtržená pohraniční území.9 Také u Turnova bylo začátkem roku 1945 úředně nařízeno vykopat hluboký val ve směru od Farářství k Hruštici, dolů do Struh a dále až téměř k Durychovu. Tento asi čtyři metry hluboký a pět metrů široký příkop se hloubil ručně a měl chránit Turnov před náporem sovětských tanků od východu. Příslušníci Ruské osvobozenecké armády, tzv. vlasovci zase stavěli zátarasy na silnici od Kozákova k Turnovu. Tyto překážky byly postaveny na Kopáňce u Lestkova, naproti poddubeckému mlýnu a další u Bělé v lesíku zvaném Habřina.10 Začátkem dubna 1945 přišlo do Jesenného 200 vlasovců na stavbu zábran a překážek. Protože během čtrnácti dnů jich asi 120 uteklo k partyzánům skupiny Konstantin do Vlastiboře, byl zbytek 80 vlasovců poslán do Benešova do Semil, odkud jich ale k partyzánům uprchlo ještě 30.11 Dalších asi 30 vlasovců pobývalo v této době také v Tatobitech, a v okolí obce stavěli silniční překážky a opevnění.12 V souvislosti s pohyby válečných front se sudetoněmecká a českomoravská města i obce začaly naplňovat tzv. „národními hosty“ – německými uprchlíky z Rumunska, Maďarska, Polska a Slezska. Už 22. ledna 1945 vydal K. H. Frank nařízení, na jehož základě měla vzniknout vedoucí úřadovna ,,Ost“ se sídlem v Praze. Jak zdůvodňoval, ,,Protektorát Čechy a Morava musí okamžitě v důsledku vojenské situace na východě přijmout 50 tisíc německých uprchlíků, přičemž je třeba počítat s nárůstem nejméně na dvojnásobek.“ Měli být umístěni v okrajových severních a jižních okresech protektorátu.13 Na semilský okres bylo přiděleno 2000 německých uprchlíků ze Slezska, z okresů Javor (Jauer) a Lehnice (Liegnitz).14 Ze stejných důvodů začala probíhat evakuace válečných zajatců nasazených na práce v průmyslových oblastech Slezska a Východního Pruska od začátku roku 1945. Transportní
______8 SOkA Semily, fond MěstNV Semily 1945, KR - 528. Kronika města Semily, s. 36. 9 JAKL, Tomáš: Květnové vítězství: Konec skupiny armád Střed. Praha 2015, s. 25. 10 Pojizerské listy a Český ráj, roč. 69, č. 20, s. 8. 11 SOkA Semily, fond MNV Jesenný 1924 – 1954, KR - 792. Pamětní kniha obce Jesenný, s. 283. 12 SOkA Semily, fond MNV Tatobity 1920 – 1972, KR - I 598. Pamětní kniha obce Tatobity, s. 81. 13 GEBHART, Jan - KUKLÍK, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české 1938 – 1945. Sv. 2, Praha- Litomyšl 2006, s. 514. 14 SOkA Semily, fond MěstNV Semily 1945, KR - 528. Kronika města Semily, s. 34.
9 trasy směřovaly přes Hranice, Přerov, Moravskou Třebovou, Litomyšl, Hradec Králové, Jičín, Turnov do severozápadních Čech na Ústecko, Sokolovsko a Karlovarsko a měly končit v Bavorsku ve Weidenu. Frank se do poslední chvíle zdráhal, aby transporty procházely územím protektorátu, protože se obával negativní odezvy u českého obyvatelstva při pohledu na decimované zajatce. Váleční zajatci – sovětští, britští i francouzští – se pokoušeli uprchnout a někdy se jim to zdařilo. Až do konce války pak nacházeli úkryt u českého obyvatelstva.15 Takto vznikla na Turnovsku partyzánská skupina kapitána Feodora Alexejeviče Kotova a v prostoru Rovenska pod Troskami skupina majora Vahana Vartaňana. Obě tyto skupiny, se později aktivně zapojily do květnového povstání.16 V okolí Lomnice nad Popelkou se skrýva- lo mnoho dalších uprchlých zajatců, kteří pod vedením Anatolije Kozlova vytvořili početnou partyzánskou skupinu.17 Také v Rovensku pod Troskami se u místních obyvatel ukrývala řada uprchlíků, například ruský kapitán Kilienko, dr. Sergej Lavrežok, Dmitrij Pančuk a britský poddůstojník Alan Anstes.18 V okolí Vlastiboře na Železnobrodsku, se postupně vytvořila partyzánská skupina Konstantin, nazvaná podle svého velitele, poručíka Konstantina Pavlovi- če Žukovského.19 Mnoho uprchlíků z německého zajetí se skrývala v okolí obce Chuchelna. Zdejší členitý a lesnatý terén dával možnost úniku v případě nebezpečí. Na jaře 1945 se sem dostal sovětský major Michail Ivanovič Šalujev a stal se velitelem celé skupiny, která pak byla zorganizována jako partyzánský oddíl. Útěk ze zajetí se podařil i dvěma jeho druhům, nadporučíkovi Vasiliji Artěmoviči Voronkovovi a letci – staršímu seržantovi Vasiliji Metělje- vovi. Důležitou roli při organizaci jejich útěku a zajišťování úkrytu sehrál tajemník obecního úřadu v Chuchelně Jaroslav Kousal. Partyzánský oddíl Šalujev postupně vzrůstal a 1. května 1945 čítal 75 Rusů a 41 Čechů. Navazoval kontakt se sousedními partyzánskými oddíly, jako byla skupina nadporučíka Nikolaje Jelizareviče Popova, působící v okolí Zeleného háje, oddíl Nikolaj, nazvaný podle ing. Nikolaje Filipoviče Kimlika, nebo s velitelem výsadku Chan, nadporučíkem Jakubem Alexandrovičem Frolovem.20 Partyzánský oddíl Nikolaj měl dvě části. Členy skupiny byly jednak ruští zajatci, kteří utekli z transportu, dále pak místní občané, kteří se mimo jiné starali o zásobování. Vůdčími osobami české části byli Václav Sucharda z Peřimova a František Štrincl z Mříčné, sovětským občanům velel Kimlik. Činnost rodícího se oddílu zastřešoval nadporučík Frolov.21 Tento partyzánský oddíl měl za úkol získávat a podávat zprávy o pohybu německých vojsk a předá- vat je vyššímu velení, získávat další občany do partyzánského hnutí, opatřit zbraně pro vy- zbrojení skupiny, která se rozšiřovala a připravit a uskutečnit přepady ustupujících jednotek německých vojsk. Vojenské pěchotní zbraně neměl oddíl v té době téměř žádné.22
______15 GEBHART, Jan - KUKLÍK, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české 1938 – 1945. Sv.2, Praha - Litomyšl 2006, s. 516 – 518. 16 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938 – 1945. Semily 1985, s. 90. 17 SOkA Semily, fond MěstNV Lomnice nad Popelkou 1984, KR - 646, Kronika města Lomnice nad Popelkou, s. 49. 18 HAVELKA, Miroslav: Peklo v Ráji. Ze života v Českém Ráji. Semily 2011, s. 66. 19 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1. 20 Rozvoj, roč. 34, č. 18, s. 2. 21 SAJENKO, Pavel, BOLDAŇUK, Vladimír, BURSA, Stano: Výsadek Chan se nehlásí. Opava 2015, s. 70. 22 Rozvoj, roč. 34, č. 23, s. 5.
10 2. Přípravy povstání
Partyzánské hnutí představovalo na jaře 1945 jediný rezistenční faktor, který okupačnímu režimu výrazněji komplikoval situaci v českých zemích.23 Naproti tomu domácí odboj byl v tomto období téměř zcela roztříštěn a jen pomalu se vzpamatovával z předchozích úderů gestapa. Teprve koncem února 1945 se začala vytvářet Česká národní rada – ilegální orgán, který sdružoval přední domácí odbojové organizace a ve vztahu k československým politickým centrům v zahraničí mohl vystupovat jako mluvčí domácího odboje. V troskách byla také odbojová organizace Obrana národa, ze které na jaře 1945 zbyly jen více či méně izolované skupiny, jejichž význam většinou nepřesahoval hranice oblasti, v níž působily.24 Na Turnovsku vznikla v únoru a březnu 1944 ze zbytků bývalých řadových členů Obrany národa nová rozsáhlá organizace pod krycím jménem Krystal, kterou vedl major Karel Cerman. Byla součástí organizace generála Františka Bláhy, velitele Politicko vojenské organizace III – Hradec Králové, a v rámci této organizace od léta 1944 podřízena velitelství Alex, v jejímž čele byl generál František Slunečko který žil v ilegalitě v severovýchodních Čechách, především na Turnovsku.25 Vojenským velitelem okresu Semily byl jmenován štábní kapitán Antonín Wohlmuth.26 K výraznému oživení vojenského odboje došlo až na jaře 1945. Stagnaci sice překonal, ale chybělo mu téměř všechno, co bylo k zahájení rozsáhlejší ozbrojené akce zapotřebí – dokonalá organizační síť, spojení do zahraničí a přinejmenším minimální počet zbraní. Jistá naděje na zlepšení neutěšené situace se naskytla teprve na přelomu března a dubna, když se generál Slunečko dostal do styku se sovětským výsadkem Volk, který podléhal zpravodajskému oddělení 1. ukrajinského frontu a začal operovat na Turnovsku. S jeho velitelem majorem Viktorem Sergejevičem Chranovským uzavřel 15. dubna 1945 úmluvu, jejíž obsah se dal stručně vyjádřit takto: Volk bude dostávat od Slunečka zpravodajské informace a za to se pokusí zprostředkovat vojenské organizaci spojení s novou československou vládou v Košicích a vyjednat u svého štábu její vyzbrojení leteckou cestou.27 Skutečnost, že bez zajištění alespoň základní výzbroje nebude možné počítat v protektorátu s žádnou rozsáhlejší vojenskou akcí, si samozřejmě uvědomovali i představitelé československého exilového vedení. Londýnské ministerstvo národní obrany proto zahájilo již v září 1944 jednání o dodávkách zbraní do protektorátu. Bylo to po prvních zkušenostech se zásobováním povstání na Slovensku, které jasně ukázalo, že operace podobného rozsahu, pokud mají být úspěšné, je nutné domlouvat se Spojenci na nejvyšší úrovni.28 Tato jednání však neskončila podle představ domácího odboje a proto dostala přednost lokální varianta povstání. Jejich materiální základnu měly tvořit zbraně z brit-
______23 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944 - 1945. Praha-Litomyšl 2009, Sv. 2, s.161. 24 Tamtéž, s. 163. 25 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu.1938-1945. Semily 1985, s. 85-86. 26 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv.č. 67, sign. VI/1. 27 KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2006, s. 46. 28 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944 - 1945. Praha-Litomyšl 2009, Sv. 2 s. 165-166.
11 shozů pro sabotážní účely a dále pak omezený zbrojní arzenál, kterým disponovaly protektorátní uniformované sbory a jednotlivé odbojové skupiny. I když podíl domácího odboje na závěrečném osvobození se tak dopředu minimalizoval, šlo ve skutečnosti o jedinou realistickou variantu. Zahájení rozsáhlejšího povstání bránil nejenom nedostatek zbraní a chybějící koordinace činnosti se štáby spojeneckých armád, ale také nedostatečná organizace odbojového hnutí. Koncept lokálních povstání tyto nedostatky do značné míry eliminoval a navíc umožnil vycházet z místní situace, jak se bude utvářet v předpolí útoku Rudé armády. Domácí odboj sice v závěru války rezignoval na myšlenku povstání, které vlastní silou ovládne rozsáhlé oblasti, ale i nadále počítal s tím, že jeho příslušníci se zapojí do probíhajících bojů a budou se aktivně účastnit osvobozování českých zemí.29 Dne 15. dubna 1945 dostal štábní kapitán Antonín Wohlmuth od svého nadřízeného velitele majora Karla Cermana z Turnova rozkaz vyhlásit pohotovost. Wohlmuth nařídil pohotovost všech rámcových jednotek, jejichž reorganizaci provedl již začátkem dubna a rámcové jednotky byly nyní doplňovány na plný stav nově získaným mužstvem. Bylo však málo zbraní, počítalo se s tím, že spojenci nějaké shodí z letadel.30 Koncem dubna 1945 začalo v českých zemích narůstat napětí. Rychlý postup spoje- neckých vojsk na západě a úspěchy Rudé armády v berlínské operaci naznačovaly, že konec války se rychle blíží. Domácí odboj, který podle svých představ vstupoval do období rozhodujících akcí, se aktivizoval a široká veřejnost sledovala s nadějným očekáváním vývoj na frontách a odpočítávala dny, které zbývaly do konce protektorátu. V četných místech, ve městech i na vesnicích, již působily ilegální národní výbory, které se připravovaly na zhroucení okupačního režimu a převzetí moci.31 O roli těchto výborů se rozpoutal politický zápas jak v exilu, tak v domácím odboji. Komunisté a sociální demokraté prosazovali, aby se národní výbory staly novým typem orgánů lidové správy, což kancléř prezidenta republiky Jaromír Smutný glosoval, že mu připomínají sověty. Naopak Edvard Beneš a exilová vláda viděli roli národních výborů obdobně jako v roce 1918, kdy přebíraly moc v přechodném období a poté ji předali správním výborům. Vytváření národních výborů předpokládal londýnský prezidentský dekret ze 4. prosince 1944, který ale výše zmíněný spor odsunul na první poválečnou vládu. O jejich roli tak bylo rozhodnuto v Košickém vládním programu, podle něhož měly jako orgány „lidové samosprávy“ nahradit dosavadní orgány státní správy i samosprávy na úrovni obcí, okresů a zemí.32 Na území protektorátu však byla na konci dubna 1945 soustředěna velká vojenská síla, relativně neporušená, téměř milionová německá Skupina armád Střed pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera, horlivého nacisty, který neváhal ještě pár dní před definitivní německou porážkou střílet své vojáky při sebemenším podezření z dezerce nebo zbabělosti. 33 Rozložení jednotek jeho armády sahalo na severu téměř až k Nové pace a Turnovu, tedy do těsné blízkosti Podkrkonoší. Stačilo několik hodin, aby německé motorizované jednotky za-
______29 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944-1945. Praha-Litomyšl 2009, Sv. 2, s. 173. 30 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1. 31 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944-1945. Praha-Litomyšl 2009, Sv. 2, s. 174. 32 NĚMEČEK, Jan a kol.: Kapitoly z osvobození Československa 1945. Praha 2017, s. 121. 33 Tamtéž, s. 88.
12 sáhly do zdejší oblasti. Kromě toho byly německé jednotky v Turnově, v Semilech – Řekách a německý dobře vyzbrojený lazaret SS byl v Jilemnici. V Semilech byl pak oddíl Volkssturmu o síle 300 mužů.34 V Železném Brodě byla posádka 300 vojáků a v hotelu Cristal štáb generála Stubenraucha.35 Atmosféru v protektorátu ovlivňovalo i československé zahraniční rozhlasové vysílání. Například redaktor Jan Dobrovolný si 11. dubna 1945 položil v moskevském vysílání tuto řečnickou otázku: „nalezne český lid sil, aby statečnými činy projevil svou vůli ke svobodě, urychlil postup Rudé armády a uchránil svou zemi před zkázou?“ A po kladné odpovědi, kterou vyvozoval z rostoucího partyzánského hnutí, pak předpovídal: ,,Bojovým nástupem postaví se český lid důstojně po bok svých slovenských bratří, prokázavší svou svobodomyslnost ve slavném slovenském povstání, po bok všech členů velké slovanské rodiny, a napíše do dějin Slovanstva kapitolu hodnou národa Žižkova.“ Vydat provolání k českému národu, se na svém zasedání 17. dubna rozhodla i Košická vláda. O pět dní později již text manifestu šířilo v éteru československé rozhlasové vysílání: ,,V této osudové chvíli vás s plným vědomím odpovědnosti jako vaše zákonná vláda vyzýváme: Vzchopte se živelně k velikému národnímu boji a ve jménu lásky k vlasti, ve jménu lásky k republice odhodlaně nastupte, abyste uspíšili konečnou porážku Němců a plné vítězství československé svobody!“ 36 Dne 28. dubna 1945, se štábní kapitán Wohlmuth zúčastnil závěrečné porady velitelů v dílně truhláře Salaby v Loukovci u Turnova, a na této schůzce byly sděleny poslední pokyny.37 Této porady se zúčastnil také generál Slunečko, který předal vedení místních odbojových skupin majoru Cermanovi s tím, že odchází do Prahy na vyšší velitelské místo.38 V tomto období také prudce vzrostl počet útoků proti železniční dopravě. Ze tří set destrukčních akcí z období od září 1944 do května 1945, které jsou doloženy v dokumentech úřední provenience, byly celé dvě třetiny provedeny právě v dubnu a na začátku května 1945.39 Také na Semilsku, došlo v této době k několika akcím tohoto druhu. Skupina turnovských železničářů pod vedením Ladislava Trdly, 30. dubna uvolnila kolejnici na trati mezi obcemi Doubí a Sychrov. Následkem toho došlo k vykolejení německého vojenského vlaku a na celý 1. květen zastavení provozu v Sychrovském tunelu. Tím byl zdržen přesun nejméně dvaceti vojenských transportů, které byly hlášeny směrem na Liberec-Zhořelec na frontu proti Sovětské armádě. 40 V noci z 30. dubna na 1. května poškodila skupina odbojářů z Lomnice nad Popelkou kolej na trati Stará Paka – Turnov v Košťálově u koupaliště. Podařilo se jim vykolejit vlak se třinácti vagóny koksu a přerušili tím strategicky významnou železniční trať.41 František Arlet, jeden z odbojářů kteří tuto diverzní akci provedli, ji popsal takto:
______34 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 92-93. 35 ZÁMEČNÍK, Stanislav: Český odboj a národní povstání v květnu 1945. Praha 2006, s. 79. 36 KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2005, s. 103. 37 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1. 38 KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2005, s. 47. 39 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944-1945. Praha-Litomyšl 2009, Sv. 2, s. 161. 40 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu1938-1945. Semily 1985, s. 88. 41 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 20, s. 329.
13 „Ke konci dubna 1945 jsme se domluvili s kamarády Láďou Holcem a Pepkem Maškem, že vykolejíme vlak. Láďa obstaral potřebné klíče a nářadí a v noci na 1. květen jsme se vypravili ještě s dvěma Angličany, které skrýval Láďa Holec, a jedním ze dvou Rusů, které měl pod svou střechou Pepík Mašek, do Košťálova. Nejprve jsme šli do Nové Vsi, kde jsme měli u Pepíka Maška sraz a odtud přes pole do Želech a želechovským údolím ke koupališti v Košťálově, na místo, které se nám zdálo k provedení činu nejvhodnější. Jedinou naší zbraní byla má pistole, ale předpokládali jsme, že jí nebude zapotřebí. Asi padesát kroků od místa vykolejení spadl jeden z Angličanů ze železničního náspu do kanálu. Naštěstí se mu nic nestalo. Na místo jsme dorazili asi ve 22 hod. Nejprve jsme si rozdělili úlohy. Oba Angličany jsme postavili na trať, každého na sto kroků od nás po obou stranách. U nás stál Rus, který měl za úkol pozorovat Angličany, kteří v případě nebezpečí měli dát znamení baterkou. Dalo nám ovšem hodně práce, než jsme jim to všechno vysvětlili. Až nás od toho ,mluvení‘ bolely ruce. Láďa, Pepík a já jsme se pustili do práce, ale jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že místo hřebů jsou v pražcích šrouby, na které jsme neměli klíč. Již jsme mysleli, že musíme s nepořízenou domů, když jsme přišli na to, že můžeme použít ocelových destiček, které jsme měli připraveny jako podložky pod sochory na vytahování hřebů. Vložili jsme je do klíče a tak jsme rozšroubovali díl kolejnice. Když jsme byli v nejlepší práci, hlásil Fjedor, že, jachá pojezd‘. Zanechali jsme práce a ukryli se v lese. Byl to nákladní vlak, který přijížděl od Semil. Po dobu naší práce přejely celkem tři vlaky. Kolem půlnoci začal štěkat pes v jedné chatě, která stojí nedaleko a štěkal po celou dobu, než jsme právě skončili. Zaslechli jsme též hukot letadla, které vyletělo od Paky k Vysokému a blízko nás vypálilo zelenou raketu, která ovšem neměla s námi nic společného. Asi ve dvě hodiny byl jeden díl kolejnic uvolněn. Kolejnici jsme odsunuli stranou. Tím byla naše práce skončena. Sebrali jsme nářadí a vyrazili po stráni do chaty, kde jsme si po chvilku odpočinuli. Přitom jsme zahlédli, jak kolem jedné chaty obchází muž ve spodním prádle s baterkou v ruce. Bylo mu asi divné, proč pes stále čeká. Potom jsme pomalu odešli domů. Ráno jsme se dozvěděli, že o půl čtvrté hod. vykolejil německý vlak, jehož personál byl složen vesměs z Němců, s nákladem koksu v našem místě, kde jsme provedli vykolejení tratě. Měli jsme radost, že se naše práce setkala s úspěchem.“ 42
V napjaté situaci jaká panovala koncem dubna, vyvolával velké obavy okupační moci blížící se 1. květen. Již v neděli 29. dubna varovaly noviny v úředních pokynech, že náhradní mzdu za sváteční volno nedostanou ti pracující, kteří den předtím nebo potom nepřijdou do zaměstnání. Večer 30. dubna promluvil v pražském rozhlase německý státní ministr K. H. Frank a prohlásil: ,,Jsem přesvědčen, že reálný politický smysl českého národa nezklame ani v posledním období nynější války. Nepřátelský rozhlas a letáky podněcovaly český národ znovu všemi prostředky svůdnického umění, aby vpadl bojující říši do zad…Uposlechnutí těchto hesel vede do chaosu. Jiné národy už v něm utonuly. Vystoupila by lůza. Pustošení by řádilo bez výběru a hladu nakažlivým chorobám by se otevřely brány dokořán. Výsledkem by byla občanská válka.“ Pak následovaly přímé výhrůžky: ,,Varuji Vás velmi důrazně, abyste nespekulovali s německou slabostí, takové iluze by utonuly v krvi! Německé zbraně jsou nabity na ostro a ničivě zasáhnou ty, kdož podněcují k neklidu. Všichni se vraťte dne 2. května po
______42 SOkA Semily, fond MěstNV Lomnice nad Popelkou 1984, KR - 646. Kronika města Lomnice nad Popelkou, s. 51-52.
14 Svátku práce na své obvyklé pracoviště a konejte i nadále svou povinnost! Tím současně vytvoříte nejlepší předpoklad pro šťastné východisko českého národa z nynější politické krize.“ Na závěr Frank sice přiznal, že vojenská situace Třetí říše je neutěšená, ale vzápětí dal najevo, že se nacisté protektorátu bez boje nevzdají: ,,Čechy a Moravu chrání před bolševickým nebezpečím naprosto intaktní armády. S touto vojenskou mocí musí každý i nadále počítat.“ K. H. Frank se ovšem nespoléhal jen na rozhlasové výzvy a do plné pohotovosti uvedl i svůj aparát. Již 30. dubna dostaly oberlandráty jeho dálnopis týkající se nadcházejícího Svátku práce a ve kterém hned v první větě uvedl: ,,Musí se počítat s tím, že 1. května budou buď působením nepřítele, nebo silami odbojového hnutí vyvolány nepokoje s cílem svržení dosavadního řádu v Čechách a na Moravě.“ Pak následovalo konkrétní opatření: Od dnešního večera zajistit nejvyšší stupeň pohotovosti německé správy, pečlivě kontrolovat české autonomní orgány, mimořádné události hlásit co nejrychleji, třeba i radiotelegraficky, přímo německému státnímu ministrovi. 43
3. První ohniska povstání
Přes všechny preventivní opatření se však nepodařilo udržet v protektorátu klid a pořádek. V Přerově vypuklo 1. května povstání, které sice nepřekročilo okruh města, ale přesto vyvedlo z míry nejenom K. H. Franka, ale i polního maršála Schörnera. Svým charakterem bylo předobrazem většiny nepokojů, které zachvátily v následujících dnech takřka celé Čechy a Moravu. Ráno mezi 8. a 9. hodinou se po Přerově rozšířila zpráva, že Německo kapitulovalo. Obyvatelstvo na ni reagovalo vyvěšováním československých praporů, odstraňováním německých nápisů a firemních štítů, rozbíjením Hitlerových bust a vzápětí i velkou manifestací na náměstí. Národní výbor, který se ustavil den předtím, zbavil okresního hejtmana úřadu. Později začalo odzbrojování německých a maďarských vojáků. V odpoledních hodinách pak následoval zásah jednotek SS a wehrmachtu z Olomouce a Holešova, které povstání během několika hodin potlačily. V průběhu bojů padlo 31 Čechů a dalších 21 označených za iniciátory nepokojů, bylo druhého dne popraveno na vojenské střelnici v Lazích u Olomouce.44 Symbolickým vyjádřením blížícího se konce německé okupace, byl čin partyzánské skupiny vedené Josefem Kudibalem z Rovenska pod Troskami, která v noci z 1. na 2. května zapálila dřevěnou německou říšskou orlici, umístěnou na náměstí v Turnově.45 U této události byl shodou okolností přítomný i turnovský lékař MUDr. Jiří Šolc, který ji později popsal:
„Okolo půlnoci ze dne 1. na 2. květen vracel jsem se zatemněným městem z lékařských
______43 KOKOŠKA,Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2005, s.105-106. 44 Tamtéž, s. 107. 45 SOkA Semily, fond MěstNV Rovensko pod Troskami 1945-1967, KR - I/418. Kronika města Rovensko pod Troskami, s. 7.
15 návštěv. Na náměstí u kašny se mi Tatra náhle zastavila, došel mi benzín. V tom okamžiku se tmavé náměstí náhle rozsvětlilo prudkým světlem. Dřevěná říšskoněmecká orlice před spořitelnou, která vévodila náměstí vzplála vysokými plameny. Nikde nebylo vidět ani živáčka, stál jsem sám u svého vozu. Tak to máš dobré, říkám si, hleď zmizet, těžko se budeš Němcům vymlouvat.Klusal jsem domů pro lahvičku benzínu a šťastně jsem uvedl vůz do pohybu. Zmizel jsem v garáži. Náměstí bylo stále liduprázdné. Jistě však v oknech přilehlých domů sledovaly usměvavé tváře tento ohňostroj.“46
Přerovské povstání bylo předzvěstí dalších revolučních akcí. Potvrdilo, že vojska skupiny armád Střed nemohou počítat s klidným týlem. Ukázalo také na pokročilý stupeň rozkladu wehrmachtu, jehož příslušníci se nechávali bez odporu odzbrojovat. Již 2. května vydal maršál Schörner rozkaz, v němž uvedl:
,,Buřičské živly vyvolaly 1. 5. v Přerově nepokoje, jež nebyly v zárodku udušeny s tvrdostí absolutně nutnou a mnou opětovně požadovanou. Za dnešní situace je vhodný každý prostředek, aby se zabránilo vzplanutí povstaleckého hnutí. Nesmíme teď ukázat žádnou slabost a zakročit proti každému ohnisku nepokoje. Účastníky je nutno decimovat. Obdobně zakročit proti slabochům a váhavcům ve vlastních řadách, kteří v této hodině selžou.“47
Ve středu 2. května, jako bezprostřední odezva na zprávu o smrti Hitlera, vypukla železniční stávka v Nymburce. Z vojenských transportů byly odstraňovány lokomotivy a pod záminkou nutných oprav odváženy do dílen nebo na manipulační koleje. Záhy se celé město začalo zbavovat německých nápisů, na náměstí došlo k velkému srocení lidu a po vyvěšení československých vlajek bylo vyhlášeno obnovení republiky. Za situace, kdy velitel německé posádky nechal zesílit vojenské hlídky a hrozil potlačením nepokojů, již ustavení národní výbor improvizovanou manifestaci raději sám ukončil. Z Nymburka se ještě odpoledne vlna nadšení přelila do blízkých Poděbrad. Místní německý velitel souhlasil s činností národního výboru, vyvěšením vlajek a manifestací obyvatelstva za podmínky, že bude zachován pořádek a bezpečnost. Večer však svůj slib zrušil a do města vyslal vojenskou hotovost, která zajistila osm rukojmí. Potom nařídil odstranění česko- slovenských praporů a vyhlásil noční zákaz vycházení. 48 Dne 2. května vydalo ilegální vojenské velitelství v Semilech tento důvěrný rozkaz:
„Vzhledem k nynějším událostem přikročilo okresní velitelství k vydání tohoto rozkazu pro zajištění klidu a pořádku za součinnosti a dohledu místních národních výborů. V případě všeobecné kapitulace Německa nastoupí ihned Tvé jednotky na své stanoviště v místě. Po zaujetí stanoviště vyšleš 2 spojky pokud možno na motor, vozidle neb na kolech na stanoviště okresního velitelství do budovy finančních úřadů v Semilech, tel. č. 24. Tyto spojky budou se legitimovati Tvým pravým určením vlastnoručně podepsaným. Ihned oznam po obdržení tohoto rozkazu do SV okresu svoje SV (stanoviště velitele), které zaujmeš v okamžiku
______46 ŠOLC, Jiří: Několik osobních vzpomínek na květen 1945.In. Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. roč. 22, č. 2, s. 77. 47 ZÁMEČNÍK, Stanislav: Český odboj a národní povstání v květnu 1945. Praha 2006, s. 77. 48 KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2005, s. 107.
16 zahájení akce, a svého zástupce a počet mužstva. Jako místní velitel provedeš: 1. Zajištění veškerých továrních objektů a tov. obyt. částí proti poškození. 2. Zajištění komunikací, křižovatek a mostů apod. 3. Zajištění význačných hospodářských a zásobovacích objektů (mlýny, skladiště, hosp. družstva apod.). 4. Ručíš za klid a pořádek v místě, osoby určené národním výborem k zajištění zatkneš a zajistíš, zabráníš při tom však veškerým násilnostem ze strany občanstva na těchto lidech. 5. Zřídíš hlídky (pozorovatelny) denní a noční pro případné překvapení ze strany nepřítele a pro jeho pohyb. Tyto hlídky jsou pro tebe zdrojem zpráv. Tyto zprávy důležitějšího význa- mu, jako pohyb vojska, nepřátelské akce, složení zbraní nepřítelem, musíš ihned ohlásit okresnímu veliteli. 6. Po shora uvedených úkolech sestavíš zálohy. Určíš jejich stanoviště velitele, což nám ihned oznámíš s udáním počtu mužstva, pro případné nasazení na ohrožených místech. Zároveň oznámíš, zda jsou v místě dopravní prostředky (nákladní vozy) pro přivezení těchto záloh. 7. Jakmile nastoupí Tvé složky k pohotovosti, určíš místnímu veliteli hasičského sboru místo pro pohotovostní požární službu jeho jednotky. Přípravné práce uvedené v bodech 1 až 7 promysli a připrav ihned vše tak, aby v okamžiku vydání rozkazu okresního velitele k vydání akce setkala se tato s plným zdarem a neskončila v chaosu. 8. Zařídíš označení mužstva dle připojeného nákresu. Toto označení necháš provésti u spo- lehlivých lidí a vydáš je těsně před akcí mužstvu osobně. 9. Rozkaz 1-7 provedeš pouze na rozkaz okresního velitele telefonicky pod heslem: „Český granát“ neb spojkou pod tímto heslem. Důvěrný rozkaz jest určen pouze velitelům a tito informují své zástupce jen potud, pokud je to nutné pro řádné plnění jejich přikázaných úkolů. Rozkaz obdržíš pouze Ty, jsi osobně zodpovědný za tento rozkaz, aby se nedostal do rukou nepovolaných. Uvědom si, že na zachování tajnosti tohoto rozkazu závisí zdar akce, lidské životy i Tvých nejbližších přátel. Kdo zradí ať zhyne!
Podepsán: Okresní velitel:“ 49
Téhož dne, 2. května pozdě odpoledne, se po Jičíně rozšířila zpráva, že britská a americká vojska jsou již v Nymburce a Poděbradech, kde prý všude visí prapory a na ulicích se tančí. Podle záznamu v městské kronice senzační novinu nejspíše přivezla posádka auta ozdobeného československou vlajkou. Následovalo srocení davu lidí na náměstí a stržení německého praporu vyvěšeného na zámku. Hned na to hlídky wehrmachtu vyrazily do města a starosta vyzval své spoluobčany, aby se v klidu rozešli. Podobně jako v Jičíně, od posádky auta s československou vlajkou, se o revoluci v Poděbradech dozvěděli i v Lomnici nad Popelkou.
______49 FRAJDL, Jiří; KMONÍČEK, Josef (eds.): Květen 1945 ve východních a severovýchodních Čechách. Sborník dokumentů k 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou. Havlíčkův Brod, s. 70-71.
17 Protože ale v okolních městech a vesnicích byl klid, místní rodáci nad touto novinkou jen nevěřícně mávli rukou. Slavnostně vyzdobená auta jedoucí od Poděbrad však vyvolala velké pozdvižení v Novém Bydžově. Po městě se rychle rozšířila zpráva, že už je po válce. Lidé okamžitě přerušili práci a začali proudit na náměstí, kde už vlály československé prapory. Místy začalo docházet i k odzbrojování jednotlivých německých vojáků a napadání českých kolaborantů. Městský rozhlas však brzy oznámil, že informace o pádu Německa zatím nebyla potvrzena, a současně vyzval všechny občany, aby se v klidu rozešli. Revoluční nálada se začala rychle uklidňovat, zmizely československé vlajky a život města se vracel do starých kolejí. Ještě večer pak dorazila z Josefova německá vojenská jednotka, obsadila Nový Bydžov a zajistila několik rukojmí.50
4. Čtvrtek 3. května
Dne 3. května došlo k prvním spontánním akcím i v Rakovníku, ale pozornost okupačních úřadů se upínala především k situaci v severovýchodních Čechách. Události na Železno- brodsku, Semilsku a Novopacku se totiž neomezily jen na vyvěšování vlajek a proklamování Československé republiky, ale za přispění partyzánských oddílů a místních odbojových skupin rychle přerostly ve skutečné povstání.51 Ozbrojený protiněmecký odpor na Semilsku začal dopoledne 3. května v obci Chuchelna. V místní továrně bylo uskladněno 5000 kožených kalhot a kabátů pro Luftwaffe. Když si pro ně Němci přijeli s dvěma nákladními auty, a chystali se je odvézt, rozhodli se jim v tom odbojáři, vedení ruským partyzánem majorem Michailem Ivanovičem Šalujevem a tajemníkem obecního úřadu Jaroslavem Kousalem zabránit. Po krátké přestřelce, při které byl lehce raněn do nohy Jaroslav Kousal, se podařilo Němce odzbrojit a zajistit v tovární kanceláři, kde bylo přerušeno telefonní vedení. Obsazena byla také sokolovna, kde Němci ubytovali pracovní oddíl vlasovců. Celá Chuchelna povstala a její občané začali porážet stromy a telegrafní tyče a stavět překážky. Předem zjištěné lovecké zbraně byly odebrány majitelům a dány k dispozici bojujícím. Ještě dopoledne odjelo šest mužů na Kozákov a poměrně snadno odzbrojila pětičlennou německou hlídku letecké hlásné služby.52 Později však Jaroslav Kousal přiznal: „My jsme potom zničeho nic začali toto povstání, aniž jsme byli s někým domluveni, že ho začneme... Čistě jako malí kluci jsme se do toho pustili.“ 53
______50 KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2005, s. 107. 51 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944-1945. Praha – Litomyšl 2009, Sv. 2, s. 175. 52 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 29-30. 53 KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001, s. 82.
18 Ve čtvrtek dopoledne docházely do Semil ze Železného Brodu zprávy, že tam již byly vyvěšeny československé prapory a strhávají se německé nápisy. Proto se na semilském berním úřadě, v kanceláři štábního kapitána Antonína Wohlmutha, shromáždili vedoucí pracovníci místního odboje a čekali na vývoj událostí v nejbližších hodinách. Krátce před 11. hodinou, přišla zpráva o povstání v Chuchelně. Brzy nato dorazila další zpráva o tom, že se v Železném Brodu ustavil národní výbor, který zahájil jednání o kapitulaci tamní německé posádky. Na základě těchto zpráv vydal Wohlmuth po půl dvanácté rozkaz k zahájení povstání. Rozkaz byl sdělen posly a telefonicky jak do okolních obcí, tak také do Lomnice nad Popelkou, Jilemnice, Vysokého nad Jizerou a Nové Paky.54 Před polednem se Wohlmuth spolu s několika spolupracovníky odebral na okresní úřad a tam okresnímu hejtmanovi JUDr. Josefu Jesenskému oznámil:
„Pane hejtmane, okresní národní výbor v Semilech v uvážení vojenské situace jde převzíti moc na Semilsku. Žádáme o předání okresního úřadu, žádáme odzbrojení německého četnictva, Volkssturmu. Zaručujeme ve městě pořádek, zaručujeme všem německým příslušníkům volný odchod.“
Jesenský se podřídil bez velkého zdráhání a spolu s ním tak učinil i velitel německého četnictva. Po určitém váhání se podrobil také velitel Volkssturmu.55 Další odbojáři vnikli krátce po poledni do rozsáhlého objektu továrny v Semilech – Řekách. Větší část tohoto závodu firmy F. Schmitt zabrala k 1. 4. 1944 firma Junkers Flugzeug und Motorwerke, A. G., Motorenbau, Zweigerk Köthen, pod krycím názvem Zittwerke, A. G., Betrieb Semil, zkráceně ZITTAG Semil. V závodě byly prováděny opravy motorů pro letadla Junkers 86, mimoto zde byly vyráběny první tryskové motory JUMO pro stíhačku Messerschmitt ,,Schwalbe“.56 Plán továrny a klíče od zbrojnice již předem připravil tovární mistr Jaroslav Kurfiřt. V továrně se podařilo překvapit jednotku příslušníků Volkssturmu a Werkschutzu, kteří byli odzbrojeni a společně s německými úředníky odvedeni do předem připraveného zajateckého tábora v Semilech II. Kurfiřt obsadil dílny a sklady vybranými spolehlivými dělníky, aby nebyl majetek firmy rozkraden. Bez výstřelu bylo ve zbrojnici ukořistěno 300 pušek, jeden lehký a jeden těžký kulomet, šestnáct dvouhlavňových kulometů, padesát pistolí, sto osmdesát ručních granátů a šedesát pancéřových pěstí. Bohužel menší část výzbroje byla dělníky hrnoucími se z továrny odcizena. Ke zbraním bylo získáno i mnoho střeliva.57 Ukořistěné zbraně byly ihned rozděleny odbojovým skupinám, které mezitím nastoupily a podle plánu obsadily všechny úřady a továrny a zajistily komunikace. Důležité objekty byly opatřeny nápisem ,,Majetek Československé republiky“. Celková síla vlastních jednotek, vyzbrojených tím, co bylo odňato v těchto prvních akcích Němcům, činila asi 650 mužů, stále
______54 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign.VI/1. 55 FRAJDL, Jiří, KMONÍČEK, Josef (eds.): Květen 1945 ve východních a severovýchodních Čechách. Sborník dokumentů k 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou. Havlíčkův Brod 1965, s. 76.. 56 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 25. 57 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1.
19 však narůstala zapojováním dalších. Hned od začátku existovala úzká spolupráce s partyzánskou jednotkou z Chuchelny pod vedením sovětských velitelů Michaila Ivanoviče Šalujeva, Vasilije Artěmoviče Voronkova a Nikolaje Jelizareviče Popova. Za české bojovníky byl ve vedení skupiny Jaroslav Kousal. Po vzniku povstání dochází rychle k určité organizovanosti podle původních plánů. 58 Když byla převzata moc nad městem, došlo k dohodě mezi odbojovými složkami, jejíž podstatou bylo, že skupina vojáků kolem štábního kapitána Wohlmutha se bude starat o záležitosti spojené s obranou města, zatímco zástupci KSČ v čele s Petrem Puturkem budou organizovat civilní správu města. P. Puturek se poté postavil do čela místního národního výboru. Předsedou okresního národního výboru se stal primář místní nemocnice MUDr. Alois Pluhař. Také v Benešově u Semil byl odzbrojen strážní oddíl v počtu třiceti mužů a čtyř důstojníků, kteří tam hlídali pracovní oddíl vlasovců. Díky této akci získali povstalci 55 pušek, jeden lehký kulomet, třináct pistolí, čtyři pancéřové pěsti, třicet granátů a mnoho střeliva.59 Téhož dne, šest členů partyzánské skupiny Nikolaj, vedených hajným z Loukova Miloslavem Faltou a vyzbrojených loveckými zbraněmi obsadili tovární objekt německé firmy Gerl v Hájích nad Jizerou. 60 Odpoledne dne 3. května došla zpráva o událostech v Chuchelně a Semilech i do Jilemnice. Schází se ilegální národní výbor a do jeho čela se staví štábní kapitán Vlaslav Emr. Spolupracovníky z řad vojenských osob mu jsou štábní kapitán Antonín Wolf, poručík Josef Spanilý a spolehliví příslušníci z řad bývalého českého četnictva. Představa rebelů byla taková, že se podaří, v důsledku očekávaného konce německé nadvlády, převzít moc klidnou cestou, a to vyjednáváním. Nějak podobně jako při rozpadu Rakousko-Uherské monarchie. Jinou možnost ani národní výbory neměly, zbraní byl katastrofální nedostatek. Když se štábní kapitán Emr podrobně seznámil se situací v Jilemnici i v okolních obcích, pomocí místního rozhlasu pronesl projev k místním občanům, kteří se ve velkém počtu dostavili před jilemnickou radnici. Seznámil občany se současnou situací a nabádal je, aby zachovali naprostý klid, byli ukáznění a aby se nenechali strhnout k nepředloženým činům. Avšak nekontrolovaný dav se těžko ovládá a může být nevyzpytatelný. Mezi lidmi na náměstí to vřelo a projev vyvolal účinek právě opačný. Někdo z davu vykřikl ,,Jde se na rampy“, což bylo lidové označení ozbrojené německé celnice v Hrabačově. Před lékárnou se utvořila asi padesátičlenná skupina mužů a tito se plni revolučního elánu vydali Dolení ulicí z Jilemnice směrem do Hrabačova. Když se tato skupina přiblížila k německé celnici, celou skupinu předběhl z přílišné horlivosti kominík Jan Hanuš, vylezl na dřevěný plot u rodinného domku poblíže kovárny Josefa Drašnara a ze vzdálenosti asi padesát metrů vystřelil z malé pistole směrem k německé celnici. Němečtí celníci palbu opětovali z vojenských pušek a Jan Hanuš byl zasažen a smrtelně zraněn. Byl přenesen do Drašnerovy kovárny a nákladním vozem převezen do nemocnice. Ještě cestou smrtelnému zranění podlehl. 61
______58 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 98. 59 TARANDA, Petr: Neklidná léta 1938-1945 na Jablonecku a Semilsku. Liberec 2018, s. 132-133. 60 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 24. 61SAJENKO, Pavel, BOLDAŇUK, Vladimír, BURSA, Stano: Výsadek Chan se nehlásí. Opava 2015, s. 85-86.
20 Protože zástup, který směřoval k celnici, byl jinak beze zbraní, zastavil se a vrátil se do města. V téže době odpoledne zahájila skupina na městském úřadě vyjednávání s lazaretem SS, kterému s poukazem na celkovou vojenskou situaci navrhla kapitulaci. Velitel lazaretu na ni nepřistoupil, ale přesto odevzdal městu dvaadvacet pušek, třináct ručních granátů, pět pistolí, tři pancéřové pěsti a dvě bedny střeliva. Tyto zbraně převzal místní národní výbor v Jilemnici, který je přidělil odbojové skupině k ochraně města a část předal odbojářům do Mříčné. Němečtí celníci se obávali další akce ze strany města a žádali telefonicky o posilu z Vrchlabí. Ta vyrazila z Vrchlabí asi po 15. hodině na nákladním autu v počtu asi dvaceti uniformovaných ozbrojených mužů. Na křižovatce ve Valteřicích, byl však tento oddíl zastaven spuštěným protitankovým zátarasem. Provedli to iniciativně valteřičtí občané, kteří se dozvěděli o povstání v Jilemnici a o střelbě v Hrabačově. U zátarasu se shromáždilo mnoho valteřických občanů, byli však rozehnáni střelbou Volkssturmu, který pro zastrašení střílel do vzduchu, ale také do dveří domů. Jedna střela usmrtila za dveřmi jednoho domku valteřickou občanku Annu Havlíčkovou. Němci potom zahnali obyvatele do místní sokolovny, kde je střežili až do příštího rána jako rukojmí. 62 Štábní kapitán Wolf navštívil velitele výsadku Chan, nadporučíka Frolova v Lukešově mlýně v Peřimově a žádal o pomoc. Frolov mu vytkl, že začali povstání předčasně a domluvil s ním, že v případě nástupu Němců se mají čeští povstalci stáhnout do Mříčné k parašutistům a sovětským partyzánům.63 Na jilemnické náměstí, se na výzvu městského rozhlasu, dostavilo asi tři sta mužů, kteří měli zajistit obranu města. Zoufale však chyběly zbraně. Jedna četa byla vyslána k Hrabačovu, druhá na silnici k Horní Branné, tedy na místa, odkud se očekával německý útok. Ten na sebe nedal dlouho čekat, jednotky Volkssturmu jej zahájily za soumraku. Navzdory statečnému odporu postupovaly zvolna od Hrabačova k městu. Útočníci přepadali domy a zatýkali rukojmí. Obětí střelby se stal truhlářský učeň Jiří Šlechta. V noci dosáhli útočníci severního okraje města. Odpor domácích zesílil. Přesto situace začínala být kritická, zvláště když Němci s vědomím své převahy odmítali další vyjednávání. Krátce po půlnoci došlo k nečekanému zlomu. Na radnici přijelo devět dobře ozbrojených partyzánů v čele s hrabětem Jindřichem Kolowratem – Krakowským. Ten si vyžádal zprávu o situaci a začal okamžitě jednat. Dal se telefonicky spojit s velitelem lazaretu a velmi rázně ho vyzval k zastavení útoku. Když pohrozil povoláním partyzánských posil, přistoupila německá strana na vyjednávání. Vedení lazaretu pak vyšlo s osvětleným bílým praporem a volalo: „nestřílet, vyjednává se!“ Poblíž hostince u Labutě se sešli s velitelem Volkssturmu a společně pak odešli na radnici. Velitel nechtěl z města ustoupit, hrabě Kolowrat mu však pohrozil tvrdými protiněmeckými represemi. Šťastnou souhrou náhod přišla zároveň zpráva o ústupu Němců ze Semil, a výsledkem se stala tato dohoda o příměří: 64
,, 1. Střelba ustane ihned na obou stranách. 2. Volkssturm se stáhne za protektorátní hranice v Hrabačově. 3. Obě strany ihned propustí rukojmí.
______62RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 99-101 63 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1. 64 LUŠTINEC, Jan: Jilemnice. Praha-Litomyšl 2007, s. 43.
21 4. Česká strana vrátí do 12 hodin dne 4. května do lazaretu v Jilemnici veškeré zbraně, které byly od SS – lazaretu převzaty. 5. SS – lazaret bude kapitulovat po uzavření německé kapitulace a vydá zbraně do určitého termínu.“
Podmínky ohledně rukojmí byly splněny, lazaret však už nedostal zpět všechny zbraně. Bezprostřední nebezpečí bylo odvráceno, ale napětí mezi obyvatelstvem zůstalo. Napětí panovalo 3. května také v Turnově, kde byla v kasárnách silná německá posádka. Němci byli nejen v kasárnách, ale německé vojenské transporty stály i na nádraží. Byl tam oddíl SS a na obou stranách železniční stanice stála na vagónech rychlopalná protiletadlová děla, připravená k palbě na město. Němci byli ve střehu, protože se zde již setkali s projevy odporu a sabotážemi. S touto situací se však nehodlali smířit turnovští železničáři a proto připravili protiakci. V lokomotivním depu stály těžké lokomotivy, které měly za úkol při případné střelbě Němců na město najet prudce na vagóny s děly a rozbít je. Podobný plán byl také připraven proti vlakové soupravě obsazené oddílem SS, která měla být prudkým nárazem lokomotivy sražena do strže u trati. Po zprávě z Chuchelny byla v Turnově vyhlášena pohotovost odbojových jednotek, jež však stály proti dobře vyzbrojeným a početně silným Němcům prakticky beze zbraní. Národní výbor se sešel v ilegalitě. Město bylo toho dne ještě pod kontrolou Němců, kteří zatýkali české lidi při podezření z nepřátelských úmyslů.65 V půl třetí odpoledne 3. května, volal do Lomnice nad Popelkou ze Semil štábní kapitán Antonín Wohlmuth. Informoval lomnické o událostech v Chuchelně a Semilech, a žádal, aby se připojili k povstání. Sešel se celý národní výbor a přivítal svého předsedu Josefa Mizeru. Tento majitel továrny na prádlo a konfekci, pracoval v protifašistickém odboji, a už od 3. 2. 1943 se ukrýval před zatčením, jeho firmu v této době vedl německý komisař Adolf Eppendahl. Skupina pod vedením Josefa Mizery a praporčíka Františka Novotného odzbrojila německé četníky v hotelu Praha. Současně byla v měšťanské škole odzbrojena skupina příslušníků SS a Volkssturmu. Další němečtí vojáci byli odzbrojeni v hostinci u Koníčka a na nádraží. Občané si připínali trikolóry, shromažďovali se na náměstí, vyvěšovali československé prapory a odstraňovali německé nápisy. Povstalci přerušili železniční trať a zatarasili přístupové cesty. Opomenuli však obsadit poštu, ze které se komisař v Mizerově továrně Adolf Eppendahl spojil s jičínskou německou posádkou. V 17:15 přijelo do Lomnice na Podměstí z Jičína auto s deseti vojáky a zastavilo u vrátnice firmy Antonín Jína. V nastalé přestřelce byl zabit německý kulometčík a fosforovou střelou byla zapálena stodola Jaroslava Prskavce a celý jeho statek vyhořel. Němci ustoupili zpět do Jičína a cestou zatkli několik českých občanů. Protože se lomničtí obávali dalšího německého útoku, mnoho obyvatel města uprchlo s nejnutnějšími potřebami do lesů a okolních samot k příbuzným a známým.66 Mezi města, která byla dobře organizačně i vojensky připravena na převrat, patřilo Roven- sko pod Troskami. Jakmile dne 3. května odpoledne došla telefonická zpráva o událostech v
______65 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu. Semily 1985, s.100-101. 66 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 34-36.
22 Chuchelně a v Semilech, místní národní výbor s předsedou Aloisem Náhlovským převzal okamžitě správu města. Lidé vyšli do ulic a na náměstí, sundávali německé nápisy, a z úředních budov německé prapory a vyvěšovali československé vlajky. Ihned se zformovala odbojářská skupina pod vedením poručíka Jana Čurdy. Odjela do Sedmihorek, kde odzbrojila německý lazaret a potom ukořistěnými zbraněmi zaútočila na Podháj. Ve srážkách s Němci byl získán kulomet, pušky, pistole a náboje. Do pohotovosti nastoupila také odbojářská skupina ze Ktové pod velením poručíka Kořínka. Bylo provedeno vojenské zajištění ve směru silnice Libuň – Turnov. Do Rovenska přemístil své stanoviště i velitel ruských partyzánů Dimitrij Pančuk, operující v okolí. Jeho skupina zajala německou technickou jednotku a získala osm pušek s náboji.67 V noci odjeli MUDr. Arnošt Krus s Aloisem Náhlovským na okresní úřad do Turnova, kde podali informace o událostech v Rovensku vrchnímu komisaři politické správy Čestmíru Zítovi, který se zákrokem rovenských souhlasil a současně jim podal spolehlivé zprávy o celkové situaci na turnovském okrese.68 K vyvěšování československých vlajek došlo téhož dne také v Jesenném. Současně došlo k odstraňování německých nápisů na četnické stanici, poštovním úřadě, v podnicích a živnostenských provozovnách. Německá označení na silničních ukazatelích byla zabarvena. Ve 20. hodin se konalo před úřadovnou MNV shromáždění, na kterém promluvil o převzetí obecní správy do rukou národního výboru předseda místního národního výboru Alois Hlůže. V místnosti MNV bylo zřízeno prozatímní velitelství místní obrany pod vedením vrchního strážmistra Václava Kopeckého. Z ozbrojených občanů byly sestaveny hlídky, které střežily silniční zátarasy na obvodu katastru obce Jesenný. S okolními obcemi byl navázán styk pomocí spojek.69 Ve dvě hodiny odpoledne 3. května přijeli do Vysokého nad Jizerou úředníci okresního úřadu v Semilech, v čele s poručíkem Ladislavem Kocourkem, který měl přidělen úsek Vysoké nad Jizerou jakou vojenský velitel. Informovali místní o převratu v Semilech a sdělili jim, že okresní hejtman JUDr. Josef Jesenský byl zatčen a jeho prozatímním zástupcem byl ustanoven JUDr. Jaroslav Dittrich. Okamžitě byl ustaven národní výbor a jeho předsedou byl zvolen František Chaloupský. Všichni členové výboru obdrželi ihned bílé pásky s nápisem NV. Byla obsazena pošta a zatčeni občané, kteří se za okupace provinili proti národní cti. Na náměstí se shromáždili občané, došlo k lynčování syna strážmistra německé pohraniční policie Hermana, který bydlel v čp. 15 a pokoušel se z města odjet na kole. Bylo také rozhodnuto obsadit bývalou Kramářovu vilu. V této rozlehlé budově, byla v roce 1941 zřízena župní politická škola NSDAP. Ve vile bylo v květnu 1945 ubytováno asi padesát německých žen s dětmi, převážně z řad uprchlíků, a spolu s nimi zde zůstal pouze správce Eduard Michel. Vedoucí školy Herman Kwapil ještě před příchodem české delegace odjel a zalarmoval jednotky Volkssturmu a Hitlerjugend.70 Protože bylo mezi odbojáři velmi málo zbraní a dalo se očekávat ohrožení města ze strany německých ozbrojených útvarů z Jablonce nad Jizerou a z Rokytnice nad Jizerou, požádala vysocká skupina o pomoc okresní národní
______67 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 101-102. 68 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 7, s. 119. 69 SOkA Semily, fond Oldřich Rydval - nezinventarizován 70 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 39-43.
23 výbor v Semilech. Do Vysokého nad Jizerou potom přijelo dvanáct partyzánů se dvěma kulomety a čtyřmi puškami. 71 Brzy se roznesla zpráva, že od Tříče postupuje na Vysoké německé vojsko. Ukázalo se však, že tato zpráva není pravdivá, ale okolo 17. hodiny přijely k tankové zábraně ve Sklenařické ulici tři autobusy a jeden nákladní vůz s dobře vyzbrojenou německou jednotkou. Němcům nebyl zatím průchod městem povolen a za účelem vyjednávání byl jako parlamentář vyslán poručík Vladimír Kocourek. Doprovázeli ho starosta města Vojtěch Pohanka, František Chaloupský a Rudolf Horák. Z německé strany byli jako vyjednavači určeni Herman Kwapil a Eduard Michel. Čeští parlamentáři byli ihned zadrženi jako rukojmí. Bylo jim řečeno, že ženy budou z vily odvezeny, že nesmí dojít k sebemenším výtržnostem, zejména ke střelbě. Obyvatelstvo musí opustit náměstí a parlamentáři museli ručit za klidný průchod městem. Tankové zábrany byly odstraněny. Nakládání – stěhování Němců z vily trvalo asi dvě hodiny. Autobusy a nákladní auto byly zcela zaplněné a proto některé ženy s kočárky museli jít pěšky. Konec průvodu uzavírali Eduard Michel a Herman Kwapil, který nesl prapor s hákovým křížem. Při odchodu řekl hoteliéru Karlu Bartoníčkovi: ,,Na shledanou!“. Po odchodu Němců byli parlamentáři propuštěni a ve městě nastal na několik hodin klid.72 Téhož dne došlo k první oběti při povstání na Vysocku. U celnice směrem ke Sklenařicím se pokusil Josef Kopal, rodák ze Stanového, odzbrojit strážného a zničit celnici. Pro vlastní nedostatečné vyzbrojení byl však německým celníkem zastřelen. Národní výbor ve Vysokém zasedal toho dne celé odpoledne a večer až do ranních hodin.73 Do Chuchelny přijela navečer 3. května spojka, která hlásila, že se od Železného Brodu blíží dvě plně obsazená auta německých vojáků. Oddíl několika obyvatel Chuchelny s kulometem obsadila návrší u hřbitova. Protože přes překážky na silnici nemohli Němci do Chuchelny projet, zastavili ve Zdolině, kde poručili řidiči nákladního auta Václavu Vodhánělovi, aby je vezl vozovou cestou přes osadu Slap do Chuchelny. Auto projelo osadou, a Němci z něj vyskákali, aby prohledali les. Auto potom pokračovalo do středu obce. Protože oddíl u hřbitova nevěděl, že už v něm nejsou Němci, byla na auto zahájena palba z kulometu, kterou byl zraněn závozník auta Belda z Bořkova. Těžce zraněný závozník byl ihned odvezen do semilské nemocnice, kde však zemřel. Němci se 3. května do Chuchelny nedostali. Část jich zůstala ve Zdolině, kde poručila obyvatelům Záhoří odklízet stromy ze silnice, část začala prohledávat les Slap. Zde zajali Ladislava Richtra, a protože u něj našli zbraň, vyvedli ho do pole vedle lesa, kde byl zastřelen.74 Povstání se dále šířilo směrem na jih, kde byly české okresy Nová Paka a Jičín. Novopačtí a jičínští odbojáři po zprávě o Chuchelně, ještě téhož dne provedli první bojové akce, při nichž získali zbraně a zajatce. Hrozbou ovšem zůstaly i zde německé vojenské posádky, především v Jičíně, Turnově a Železném Brodě. I když si byly zdejší německé orgány vědomy toho, že situace v posledních dnech dospěla na pokraj výbuchu, přesto byly překvapeny rozhodností a velkým rozsahem povstání v Podkrkonoší. Jednou z prvních reakcí
______71 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 115. 72 SOkA Semily, fond MěstNV Vysoké nad Jizerou 1945, KR - 620. Kronika města Vysoké nad Jizerou, s. 47-48. 73 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 102. 74 SOkA Semily, fond MNV Chuchelna 1923-1960, KR - I 333, inv. č. 1. Pamětní kniha obce Chuchelny, s. 139- 140.
24 německé strany bylo hlášení jičínského gestapa. Později byla v jeho archivu nalezena kopie dálnopisu, který podávala 3. května ve 21:50 jičínská služebna přes Mladou Boleslav do Prahy. Dálnopis má v českém překladu toto znění:
,,Během dopoledne obsadili ozbrojení obyvatelé a partyzáni místa Lomnici nad Popelkou, Semily a Novou Paku, zabrali různé služebny a postavili protipancéřové a silniční překážky. V Nové Pace je odzbrojené německé četnictvo a Volkssturm a je v rukách povstalců. Také byly zjištěny u silničních překážek ozbrojené hlídky, které střílely na úderný oddíl vojenské hlídky. Přitom jeden mrtvý. Rovněž byly ostřelovány povolané četnické hlídky, přitom byl zraněn jeden úředník četnictva. Protože zdejší síly nestačí k potlačení povstání, neboť bojiště leží v horách a lesnaté krajině, prosíme o vyslání posil, motorizovaných jednotek. K odstranění silničních překážek bude třeba těžkých zbraní. Jeden pancéřový vůz, nasazený zdejší služebnou na průzkum, byl povstalci zadržen a posádka zajata. Český průvodce byl odzbrojen a poslán zpět do Jičína. Dva úředníci zdejšího oddělení jsou toho času nezvěstní. Podle sdělení průvodce se jim podařilo ukrýt se v Nové Pace. – Stanice Jičín podepsán Lehner, SS-Sturmbannführer.“ 75
5. Pátek 4. května
4. květen začal napjatým očekáváním českého obyvatelstva, co nyní učiní Němci. Všem bylo jasné, že se nesmíří se vzniklou situací a že proti povstalecké oblasti podniknou vojenské akce. Téhož dne v 10. hodin dopoledne, došla do Semil klamná zpráva, že Německo kapitulovalo. Ve městě došlo k prudké odezvě. Byly spuštěny sirény v továrnách a na nádraží, rozezněly se zvony a většina obyvatel vyšla do ulic. Z městského rozhlasu zazněla československá hymna a nálada byla ještě radostnější než předchozího dne, protože se všichni domnívali, že to je skutečně konec války a všeho nebezpečí. V 11. hodin se však občané dozvěděli, že to s německou kapitulací není ještě jisté. Německý velitel města si vynutil na národním výboru, aby vyzval místním rozhlasem obyvatelstvo ke klidu a aby vydal vyhlášku o povinnosti vrátit všechny ukořistěné zbraně. Lidé se částečně rozcházeli, přesto však očekávali, že německá vláda musí už každým okamžikem skončit, a proto zbraně nevraceli. V 18. hodin se však do města donesla nová, znepokojující zpráva, kterou přinesly okrajové hlídky a to, že se k městu ze směru od Železného Brodu blíží silnější motorizovaná jednotka. Ke střetnutí nedošlo, neboť jednotka do města nedojela. Odbojovým skupinám byl vydán rozkaz, aby se část mužstva skryla se zbraněmi v okolních lesích. Noc však začala opět v na-
______75 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 103-104.
25 pětí a neklidu, přístupové cesty byly stále střeženy.76 Také část obyvatel Chuchelny odešla do lhotských lesů. Střediskem partyzánů a odbojářů se stala škola ve Lhotě, kterou ochotně propůjčila řídící učitelka Marie Hejduková. Bylo tam asi padesát mužů a chlapců z Chuchelny a přes dvacet ruských partyzánů, ke kterým se přidali někteří vlasovci ze sokolovny. Velení, i po odchodu na Lhotu, měli major Michail Ivanovič Šalujev a četař Jaroslav Kousal. Spojení s Chuchelnou neustále udržoval Čestmír Vlček jako spojka. Stálé zprávy, že se Němci hrnou ze všech stran na Chuchelnu, přiměly i některé rodiny k tomu, aby odešli z vesnice, buď ke Lhotě, nebo k příbuzným v jiných vesnicích.77 V Jilemnici se kolem 10. hodiny dozvěděli, že v nedalekém Studenci došlo ke srážce odbojářů s Němci. Studenecká odbojová skupina, která byla početná a dobře organizovaná, po zprávách z Chuchelny totiž také pohotově vystoupila a už 3. května odzbrojila německé železničáře a Volkssturm v Horkách u Staré Paky, získala značné množství zbraní a obsadila tamní nádraží a silniční křižovatku. Byly to dva z vojenského hlediska velmi důležité body na dálkové železniční a silniční komunikaci z krkonošského podhůří do středu Čech, neboť komunikace představovaly v těchto dnech jednu z ústupových tras německé armády a přesunovaly se na nich německé vojenské kolony s těžkou technikou, nebo i menší skupiny německého obyvatelstva, jež se připojily k ustupující armádě.78 Po půlnoci proto přijela německá jednotka, která ihned zahájila palbu z automatických pušek a z kulometů. Dobyté pozice musely být opuštěny a odbojáři se museli stáhnout, někteří uprchli k partyzánům. Střelami z kulometu byl zabit Oldřich Pól z Čisté. 4. května přijelo do Studence od Horek u Staré Paky několik nákladních automobilů a autobusů obsazených příslušníky wehrmachtu. Vojáci stříleli po obyvatelích ještě z jedoucích aut a poté prohledávali celou obec a rabovali v domech. Muži od 16 let byli shromažďováni jako rukojmí u kostela. Jednalo se o reakci na povstaleckou činnost v Horkách. Velitel německé jednotky vyhrožoval, že muži budou zastřeleni včetně faráře. Během obsazování obce byli zastřeleni Otakar Stránský z Bukoviny a Hynek Tauchman ze Studence.79 Po zprávě o těchto událostech, vyslal jilemnický národní výbor, který nepřetržitě zasedal na radnici, autem do Studence tříčlennou skupinu jako průzkum a současně k případnému vyjednávání s Němci. Tuto skupinu vedl štábní kapitán Antonín Wolf. Delegace se dostala do styku s německým velitelem a bylo dojednáno zastavení palby ve Studenci. Německý důstojník potom přesedl do auta parlamentářů a všichni odjeli k dalšímu jednání zpět do Jilemnice, za nimi však současně jela německá pancéřová jednotka. V Jilemnici Němci zajistili kulomety náměstí a parlamentářská skupina odešla vyjednávat s velitelem SS lazaretu. Jednou z podmínek příměří ze strany Němců, bylo vrácení všech zbraní, převzatých 3. května z lazaretu. To bylo ovšem splněno jen částečně. Zbraně, jež se dostaly do okolních obcí mimo Jilemnici, zůstaly v rukou partyzánů. Ve stejnou dobu jednal jiný německý důstojník na městském úřadě v Jilemnici se štábním kapitánem Vlaslavem Emrem, který zastával funkci vojenského velitele města a tajemníkem Emilem Metyšem. Odpoledne se německá jednotka stále v doprovodu parlamentářů, přesunu-
______76 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 104. 77 SOkA Semily, fond MNV Chuchelna 1923-1960, KR - I 333, inv. č. 1. Pamětní kniha obce Chuchelny, s. 141. 78 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 104-105. 79 PADEVĚT, Jiří: Krvavé finále. Jaro 1945 v českých zemích. Praha 2015, s. 452.
26 la na křižovatku do Hrabačova. V Turnově dne 4. května vzrůstal neklid a zvyšovalo se napětí. Přítomnost německé posádky v kasárnách a na nádraží byla stálou hrozbou proti otevřenému vystoupení odbo- jových skupin a národního výboru. Přesto se na domech objevovaly československé vlajky a lidé začali sundávat německé nápisy. Do města přicházely zprávy, jež si navzájem odporovaly, především o německé kapitulaci a o pohybu německých vojsk v okolí. Těžký den představoval 4. květen pro Lomnici nad Popelkou. Okolo čtvrté hodiny ráno přijela do města jednotka SS o síle asi sedmdesáti mužů. Němci obsadili náměstí a na každou výpadovou silnici postavili těžký kulomet, čímž bylo město ze všech stran uzavřeno.80 Občané byli na ulicích i v bytech zatýkáni a 21 osob bylo odvedeno do dívčí školy, kde byli vyslýcháni, kdo se zúčastnil revoluce. Jiní zatčení občané byli řazeni na chodníku před radnicí do dlouhé řady. Všichni byli kontrolováni vojáky a úředníkem zdejšího berního úřadu Josefem Čechem, který spolupracoval s Němci. Po bezvýsledném šetření – Čech nikoho neoznačil – byli všichni propuštěni. Ještě dopoledne bylo nařízeno odevzdání loveckých a odebraných vojenských zbraní.81 Potom Němci vyhlásili stanné právo, zakázali shromažďování, nikdo nesměl opustit město a nikdo nebyl do města vpuštěn. Během této razie byl postřelen Josef Kunt, který po převozu do jičínské nemocnice 6. května zemřel. Druhou obětí se stal František Vojtíšek, kterého příslušníci SS ubili v budově dívčí školy. Odbojové jednotky nemohly proti této přesile nijak zasáhnout a stáhly se do okolních lesů. Klidnější byl 4. květen v Rovensku pod Troskami, které Němci nenapadli a kde naopak aktivitu vyvíjela rovenská odbojářská skupina. Pod vedením poručíka Jana Čurdy a společně s ruskými partyzány přepadla v okolí Rovenska dvě malé německé jednotky a získala čtyři nákladní auta, zbraně a první zajatce. Národní výbor začal řídit život ve městě. Jeho péčí byla zřízena stálá kuchyně, skladiště potravin, pohonných hmot a zdravotnická služba. Odbojová skupina požárníků dala k dispozici 400 litrů benzínu, který tajně po delší dobu ukrývala v zakopaných mléčných baňkách a ušetřený zdravotnický materiál. K tragickému obratu došlo 4. května ve Vysokém nad Jizerou. Ráno po čtvrté hodině zahájily německé jednotky Volkssturmu, Schutzpolizei a Hitlerjugend třemi směry od Sklenařic, Tříče a Hradska postup na Vysoké. Partyzáni a mnoho dalších mužů se před touto přesilou stáhli z města do okolních lesů, především směrem na Starou Ves a Helkovice. Národnímu výboru nezbylo než s Němci vyjednávat. Jako parlamentáři byli vysláni poručík Vladimír Kocourek, František Chaloupský a bílý prapor nesl Josef Kašťák. Přesto po nich Němci stříleli a Kašťák byl zasažen do nohy. Německý velitel nepřistoupil na jednání a nařídil, aby se všichni muži od patnácti do šedesáti pěti let shromáždili na náměstí. Zatím začali příslušníci německých jednotek vyhánět muže z domů, rabovat a střílet z pancéřových pěstí, především do spuštěných silničních závor, ale také do budov. Střepinou z pancéřové pěsti byla přitom smrtelně zraněna Zdeňka Nesvadbová.82 Při shromažďování mužů, kteří se snažili uniknout a po nichž Němci stříleli, byli u továrny firmy Baumgärtner zasaženi a usmrceni: Josef Řehák, Josef Ducháček, Josef Pekař a Štěpán Votoček. U svých domů byli zastřeleni Josef Hásek a Antonín Patočka. Pod parkem
______80 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 105. 81 Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou, Večerníkova kronika, s.51. 82 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu. Semily 1985, s. 106.
27 byl zastřelen Armén MUDr. Usyk Chačaturjan, který v dubnu utekl z vojenského pracovního tábora. Josef Knížek byl poblíž svého domu postřelen, později podlehl těžkému zranění v nemocnici. Dalšímu prolévání krve zabránil okresní hejtman JUDr. Josef Jesenský, který přijel do Vysokého nad Jizerou poté, co byl propuštěn z vazby.83 Tyto dramatické události popsal Rudolf Horák takto:
,,V časných hodinách ranních začala prudká střelba. Poznal jsem, že je opravdu zle, uložil jsem proto pušku a všechny jiné nutné věci pod altánek ve Schrötrově zahradě, ale nežli jsem mohl rodinu nastěhovati do sklepa, vtrhli do domu čtyři ozbrojení němečtí kluci a s hrubými nadávkami hnali nás všechny před namířenými zbraněmi na náměstí. Mezitím bylo již na město vystřeleno několik pancéřových pěstí, které hodně poškodily zejména budovu divadla Krakonoše a hotel Nečásek. Na náměstí bylo již mnoho lidí. Kolovaly hrůzné zprávy, že pravděpodobně budou muži postříleni. Každému se úzkostí stahovalo hrdlo a veliká nastala úleva, když starosta města Vojtěch Pohanka tlumočil rozkaz německého velitele, že se máme rozejít. Některé řemeslníky odvezli Němci na práci do Harrachova.“ 84
Nad městem vyhlásili Němci výjimečný stav a jejich velitel nechal vyhlásit toto nařízení:
,, 1. V době od 9. hod. večer do 6. hod. ráno nesmí nikdo vycházeti z domu a všechny domy musí býti v tuto dobu uzamčeny. 2. Všechny byty, kde se svítí, musí býti řádně zatemněny. Kde tomu nebude, může býti také do oken stříleno. Zatemnění bude kontrolováno vojskem. 3. Všechny sejmuté německo – české nápisy, musí býti do 12. hodiny dne 5 .května 1945 znovu vyvěšeny. 4. Zakazuje se jakékoli srocování na ulicích v době denní. 5. Konečně se varuje před přehmaty proti příslušníkům zdejší posádky vojenské“.85
Dne 4. května do Jesenného přišel oddíl dobrovolníků z Vysokého, prchající před Němci pod vedením četnického strážmistra Svobody. Zesílil oddíl v Jesenném a konal s ním strážní službu u zábran na silnicích. Odpoledne přijela na jesenské nádraží rota estonských příslušníků SS z Tanvaldu. Tato rota měla jet dále do Železného Brodu a posílit tamní posádku. Několik občanů se pokusilo Estonce přemluvit, aby se vzdali. Ti uposlechli a jejich zbraněmi byl vyzbrojen bojový oddíl.86 4. květen tedy znamenal řadu obětí na životech. Němci přitom měli stále ještě pod svou kontrolou Turnov, znovu získali převahu v Jilemnici, Lomnici nad Popelkou a ve Vysokém
______83 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 42-43. 84 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč.3, č. 6, s. 109. 85 SOkA Semily, fond MěstNV Vysoké nad Jizerou, KR - 620. Kronika města Vysoké nad Jizerou, s. 50. 86 SOkA Semily. Fond Václav Votoček, kart.17. Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1.
28 nad Jizerou. Nikde se však nepokoušeli ovládnout také okolí těchto míst a ostatní venkovské obce, kde byly pozice partyzánů. Partyzáni a ostatní odbojáři neměli dostatek účinných zbraní, aby mohli zabránit znovuobsazení městských středisek německými motorizovanými dobře vyzbrojenými útvary. Přitom ale zůstávali v jejich blízkém okolí, sledovali pohyby nepřítele, přepadávali menší skupiny a přerušovali spojení mezi jednotlivými německými posádkami. Němci tedy sice drželi některá větší místa jako opěrné body, ale rozsáhlou venkovskou oblast už pod kontrolu nedostali, naopak museli počítat s tím, že jim odtud hrozí nebezpečí partyzánských akcí. Neznali také početní sílu partyzánů a neodvážili se je v lesích napadnout.87
6. Sobota 5. května
Dne 5. května přijela k Semilům hned po půlnoci od Železného Brodu německá moto- rizovaná jednotka o síle asi 350 mužů a další jednotka z druhé strany od Vrchlabí, při čemž si prorazily cestu spuštěnými silničními uzávěry a zátarasy. První oddíl narazil na odpor partyzánů a odbojářů v Chuchelně, druhý v Hájích nad Jizerou. Střetnutí však trvalo jen krátkou dobu, neboť Němci si svou přesilou vynutili vstup do Semil.88 Povstalci z Chuchelny museli ustoupit a vedoucí bojové skupiny nařídili všem mužům, aby ihned opustili blízké lesy a stáhli se dále k Tatobitům a Žlábku. Skupina několika mladých mužů zůstala ukryta v lese za hromadou kamení nad lhoteckou hájovnou. Zde Němci objevili a zastřelili Oldřicha Kouckého z Chuchelny. Dva jeho druzi, Jaroslav Koucký a Miroslav Mrklas, byli s ním odvezeni do Řek a na továrním dvoře jej museli zahrabat do hromady odpadků.89 Německé oddíly se usadily v továrně Zittwerke, a jejich celkový počet činil přibližně 800 mužů. V Semilech vzniklo 5. května jakési dvojvládí, jež bylo typické i v jiných místech pro těch několik dnů, než odešli Němci. Byla zde současně česká a německá civilní správa, české a německé vojenské velitelství. V budově zámku úřadoval ještě dosavadní okresní hejtman a v hospodářské záložně zasedal okresní národní výbor. V nedalekých Řekách byla ubytována německá vojenská jednotka a na náměstí v budově vedle lékárny se tvořilo a začínalo pracovat velitelství obnovené československé armády. Němci zřejmě o existenci těchto českých orgánů věděli, prakticky však už proti nim nezasáhli. Protože ale nebyl splněn jejich požadavek z minulého dne, týkající se odevzdání ukořistěných zbraní, zatkli českého vojenského velitele města a člena národního výboru štábního kapitána Antonína Wohlmutha a několik dalších čelných občanů jako rukojmí a ultimátum ohledně zbraní obnovili. Ve městě byla přitom situace velmi napjatá, čeští lidé, zvláště příslušníci odbojových skupin nehodlali už respektovat německé příkazy a dávali to Němcům najevo, takže hrozilo vypuknutí živelných ozbrojených konfliktů, při kterých by Němci byli schopni stále ještě bezohledně za-
______87 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 107. 88 Tamtéž, s. 108. 89 Rozvoj, roč. 34, č. 18, s. 3.
29 sáhnout, neboť měli velkou převahu ve výzbroji. Bylo tedy s nimi dojednáno, že bude vydána opětovná výzva ke klidu a vracení zbraní, kterou národní výbor zveřejnil rozhlasem. Její text zněl:
,,Národní výbor vyzývá veškeré obyvatelstvo, aby ve vlastním zájmu zachovalo naprostý klid a pořádek. Zejména je nutné, aby nedošlo k incidentům s německou brannou mocí, které by si vyžádaly oběti na životech.“
Po jednání s německou brannou mocí, byla lhůta uvedená ve vyhlášce do 18. hodin k odevzdání všech zbraní, střeliva a součástí výzbroje prodloužena do 22. hodin, o čemž obyvatelstvo informovala další zpráva z městského rozhlasu:
,,Příbuzní a známí osob, které se z jakéhokoliv důvodu vzdálily, se vyzývají, aby vyrozuměli příslušníky svých rodin, aby se klidně vrátili do svých domovů, neboť do 10. hodiny večerní je zaručena naprostá beztrestnost, zejména pokud jde o držení zbraní. Národní výbor vyzývá veškeré obyvatelstvo, aby ve vlastním zájmu zachovalo naprostý klid a pořádek, zejména aby se zdrželo veškerých projevů vůči německé branné moci. Podepsán: Wohlmuth.“
V těchto výzvách vycítilo však obyvatelstvo prakticky už bezmocnost okupační správy, neboť kdykoli dříve bylo nemyslitelné, že by Němci hovořili o beztrestnosti v souvislosti s držením zbraní. Podle toho také vypadal výsledek jejich požadavků. V Jilemnici byl dne 5. května poměrný klid, i když ovšem napětí nezmizelo. Z iniciativy mládeže zde došlo toho dne k peněžité sbírce pro matku zastřeleného truhlářského učně Jiřího Šlechty. Vybraná částka byla dosti vysoká. Dále se po celém městě konaly horečné přípravy na společný pohřeb obou obětí prvního dne povstání, Jana Hanuše a Jiřího Šlechty. Na radnici se stále jednalo o současné situaci, a o nejbližších úkolech a provádělo se doplňování členů národního výboru. Téhož dne vstoupili zástupci Jilemnice znovu do jednání s vedením německého lazaretu, jehož velitel nebyl už tak kategoricky odmítavý jako v minulých dnech. Po poradě se svým nadřízeným velitelstvím v Jičíně se však rozhodl s kapitulací ještě počkat.90 Z popudu majora Zdeňka Líkaře z Roztok u Jilemnice byla provedena 5. května v celém jilemnickém okrese mobilizace mužů do čtyřiceti let, důstojníků a rotmistrů do čtyřiceti pěti let. Z mobilizovaných vojáků a důstojníků byl v Jilemnici utvořen hraničářský pluk č. 4.91 V Turnově vládla 5. května krajně napjatá a výbušná nálada, která vyústila během dne v některých okrajových čtvrtích města ve skutečný boj. Od rána pokračovala výzdoba domů československými a sovětskými vlajkami a současně byly strhávány německé nápisy a tabulky. Lidé se shlukovali, německé vojsko je však rozhánělo a snažilo se ovládnout náměstí a hlavní ulice. K většímu incidentu došlo mezi Čechy a německými vojáky v dopoledních hodinách u Městské spořitelny.92 Asi o půl deváté odstraňoval zřízenec spořitelny Josef Šulc
______90 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu. Semily 1985, s. 108-109. 91 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart.17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1. 92 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 109.
30 německý nápis z budovy ústavu. Jeho práci přihlížela řada občanů. V té době přijel se svým nákladním autem zelinář Antonín Rous s Josefem Dědkem a ihned začali odzbrojovat německou stráž. Po odzbrojení použil jiný německý voják, stojící v chodbě, ruční granát, který před vchodem do spořitelny vybuchl a těžce zranil Antonína Bubeníka. Druhý voják zastřelil Antonína Rouse. Po chvilce ujali se někteří zde přítomní Antonína Bubeníka, jiní v rozrušení hledali nějaký úkryt. V síni budovy se ho snažil nalézt Josef Dědek, byl však těsně u dveří zastřelen velitelem stráže. Dovnitř vběhl také Václav Fronk z Daliměřic, a byl zde postřelen. Později byl ošetřen MUDr. Janem Konrádem a byl převezen do nemocnice, kde však druhý den zranění podlehl. Přestože pošta byla v držení a pod dozorem Němců, po tajné dohodě poštovního zřízence Jaroslava Anděla s národním výborem, byly spáleny pojistky čísel německých telefonů, aby Němci v Turnově neměli mezi sebou spojení, a tak byli bez zpráv o situaci ve městě a okolí. Zesílená stráž vyklidila náměstí a přilehlé ulice. V době kdy končily události u spořitelny, začal boj u velkého mostu přes Jizeru. Toto místo střežila skupina asi dvaceti pěti osob podléhajících ruskému partyzánu majoru Urakovi. Z německých aut, která zde projížděla s posádkou dvou nebo tří mužů, bylo zabaveno několik zbraní. Z města přišla zpráva o incidentu u spořitelny a od nádraží přišlo hlášení, že odtud jede dobře vyzbrojený oddíl dvaceti pěti vojáků SS na nákladním autu. V bitce, která se rozpoutala, zastřelil František Toušek jednoho německého vojáka. Posléze se Němce podařilo obklíčit, a těm nezbylo než složit zbraně. Ukořistěn byl těžký kulomet, tři lehké kulomety, patnáct pušek, několik pancéřových pěstí a ručních granátů. Mezitím byli Němci střežící nádraží uvědoměni o situaci ve městě a začali proti městu střílet děly a pancéřovými pěstmi. Pod tlakem silné německé jednotky ustoupili povstalci do Aehrentalovy cihelny, kde se rozpoutal urputný boj. Přesila německých vojáků donutila povstalce znovu ustoupit do Bartoňovy továrny. U plotu vilky na cestě k Vesecku padl železničář František Toušek, který zde do posledního náboje kladl odpor, aby zpomalil postup Němců. Další ústup byl proveden přes vojenské cvičiště až na Hrubý Rohozec, kam se již Němci neodvážili postoupit. Za těchto bojů padli František Vaner, Miloš Šprachta, Jan Kokrda, František Bukovanský, Václav Halama, František Bureš, Miroslav Morávek, František Aust, Jaroslav Janků, Oldřich Kočvara, Kamil Mráz, Miloslav Hořák, Ladislav Sobotka, Čeněk Krsek, ruský partyzán Ivan Petr a dva neznámí partyzáni ruské národnosti.93 Situaci na straně povstání komplikovala skutečnost, že v této době neexistovalo jednotné stanovisko k taktice povstání mezi národními výbory a partyzány, kteří na rozdíl od národních výborů odmítali jakékoli vyjednávání s Němci. Postupně však došlo k dohodě, a tím také ke koordinaci bojových akcí. I když Němci používali proti povstalcům těžké zbraně, tanky, pancéřová auta a letadla, situaci v okolí Turnova dne 5. května již nezvládli. Byli nuceni přistoupit na vyjednávání i ve městě.94 O půl druhé měli na turnovském náměstí projevy ing. Ladislav Hašlar, rada politické správy Čestmír Zíta, Jan Škopán a německý major Danko, kteří všichni vyzývali ke klidu a oznámili, že do šesté hodiny je příměří, během něhož se vyjednává o odzbrojení
______93 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 5, s. 81. 94 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 110.
31 německé posádky, která se stáhla do kasáren.95 Také bylo dojednáno, že starost za pořádek ve městě převezme české četnictvo, policie a nově se tvořící československé vojsko. Ve 13. hodin bylo na radnici v Turnově vytvořeno československé posádkové velitelství, kde se okamžitě ve velkém počtu hlásili muži k výkonu vojenské služby.96 Téhož dne byli povstalci zatčeni také dva občané, kteří se provinili kolaborací s Němci: divizní generál František Bartoš a plukovník Alois Švec.97 Dne 5. května prožila těžké hodiny také Lomnice nad Popelkou. Po obsazení města Němci minulého dne a vyhlášení stanného práva se okupanti rozhodli provést ještě v posledních hodinách své vlády odstrašující krvavou exekuci.98 V 10. hodin dopoledne přivedli na lomnické náměstí tři muže: Stanislava Kozáka z Kněžnic, Václava Pěničku a Jaroslava Uhlíře z Lužan, které Němci před tím internovali v budově dívčí školy.99 Jaroslav Uhlíř byl zatčen, když si prohlížel odstavené německé auto před lesíkem u Lužan. Byli předvedeni před Šlechtův dům, nynější muzeum, kde je popravila devítičlenná popravčí četa příslušníků SS, které velel jednoruký poručík Schwindel.100 Předseda správní komise ing. Bedřich Šlechta se snažil popravě zabránit, ale jeho prosby za odsouzené byly marné. O rozsudku již bylo rozhodnuto německým vojenským velitelstvím v Jičíně. Všichni popravení byli ihned odvezeni na hřbitov a tam pochováni.101 Tato poprava však naštěstí byla posledním projevem násilí Němců v Lomnici nad Popelkou. Ještě dne 5. května večer město natrvalo opustili.102 V blízkém Košťálově, byli téhož dne při střetu s německými vojáky zastřeleni zedník Emanuel Ševců a tovární dělník Ludvík Sádek.103 Rovensko pod Troskami zůstalo od přímých německých represí ušetřeno i přesto, že tamní odbojová skupina byla v okolí města poměrně aktivní a svou činnost dále stupňovala.104 Dne 5. května byla přepadem nákladních aut ve Ktové získána dvě děla a 300 samopalů, přepadem skladiště v Kučerově továrně ve Stružinci dvě auta výstroje, kterou byli vybaveni ruští partyzáni a čeští odbojáři. Dále bylo ukořistěno velké sanitní auto s úředními a soukromými věcmi oberlandráta z Českého Těšína a zajat starosta Bohumína Friedrich Metzig. Přitom bylo zajištěno 63 000 říšských marek. Pro německé zajatce byl zřízen zajatecký tábor ve Veselé.105
______95 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 239. 96 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 110. 97 Generál Bartoš byl 16. 9. 1946 v Praze popraven, plukovník Švec byl v Mladé Boleslavi 16.4.1947 odsouzen na doživotí, viz PEJČOCH, Ivo: Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti. Osoby popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948. Cheb 2017, s. 26-31. 98 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945.Semily 1985, s. 110. 99 Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou. Večerníkova kronika, s. 52-53. 100MIKULE,Vladimír: Lomnické povstání v květnu 1945.In. Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého Ráje a Podještědí, roč. 17, č. 2, s. 93. 101 Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou. Večerníkova kronika, s. 53. 102 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 111. 103 SOkA Semily, fond MNV Košťálov 1938 - 1960, KR - 501, inv. č. 11. Pamětní kniha obce Olešnice Košťálské jinak Soběhrdovy, s. 103-104. 104 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 111. 105 Ve zprávě MNV Košťálov z 5. 12. 1948 se uvádí, že v květnových dnech byl v obci zastřelen německý hejtman Albert Brünger pocházející z Těšína, viz HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 232-235.
32 Ve Vysokém nad Jizerou trval dne 5. května výjimečný stav, který tam Němci vyhlásili minulého dne při přepadu města. Hlídky Volkssturmu a Hitlerjugend procházely městem a kontrolovaly občany, kteří šli do práce a z práce. Skupiny Hitlerjugend kontrolovaly i nejbližší okolí města. Na jednu z nich narazil i malý školák Jiří Nesvadba z Roprachtic. Když okamžitě neuposlechl její výzvu, aby se zastavil, byl zastřelen.106 Téhož dne u Bozkova, odbojáři z Jesenného po krátké přestřelce zajali dvě německá pancéřová auta s posádkami, které odpoledne přijely ze Semil do Jesenného odvézt manželku Němce Adalberta Ehingera, majitele tamní vápenky.107 Dne 5. května se rozšířila po celém povstaleckém území v Podkrkonoší velmi rychle zpráva, že do povstání vstoupila Praha. Byla to zpráva radostná, ale současně spojená s obavami o osud Prahy, neboť z volání pražského rozhlasu bylo jasné, že nastává nerovný boj. Ale za krkonošskými hřebeny již duněla děla blížící se fronty. Přišly zprávy o dobytí Berlína, všechno už signalizovalo blížící se konec války a vlády Německa, a tak víra ve vítězství pražského povstání byla silnější než všechny obavy a byla i posilou pro všechny bojovníky proti Němcům ve zdejším kraji stejně jako v ostatní zemi. Od toho dne však osud Prahy ležel na mysli každému z nich jako osud vlastního města nebo vlastní vesnice, neboť bylo jasné, že se Praha stává středem celonárodního povstání a místem těžkého a nerovného zápasu českých vlastenců s nedostatečnou výzbrojí proti bezohlednému nepříteli disponujícímu těžkou vojenskou technikou a odhodlanému použít jí v plném rozsahu ke zničení města i českých životů.108
7. Neděle 6. května
6. květen představoval už určitý zlom v celkové situaci na Semilsku, a to ve prospěch povstání. Němci v předchozích dnech ovládli již jen několik hlavních městských středisek, a to někde už ne úplně, ale s ústupky a kompromisy jako v Semilech, Jilemnici a Turnově a s vědomím, že jejich pozice i zde je už jen dočasná. Téměř nikde, snad s výjimkou Lomnice nad Popelkou a Vysokého nad Jizerou, kde po jejich obsazení zavedli ještě na dva až tři dny svůj starý teror, nemohli a ani se nepokoušeli zabránit činnosti revolučních orgánů, které prostě museli vzít na vědomí a dokonce přistoupit na vyjednávání s nimi. A naprosto se jim už nepodařilo potlačit nebo alespoň blokovat partyzánské síly, jež měly své základny na venkově, často těsně vedle městských středisek. Byli si toho vědomi a postupně začali rezignovat. Někde ovšem do poslední chvíle
______106 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 111. 107 SOkA Semily, fond Václav Votoček, kart. 17, Přehledy a materiály k období okupace a povstání 1945, inv. č. 67, sign. VI/1. 108 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 111.
33 odmítali kapitulaci, neboť spoléhali na svou technickou převahu v boji proti odbojářským a partyzánským jednotkám. V Semilech se dne 6. května stáhla německá jednotka do nedalekých Řek do objektu továrny Zittwerke a ve městě omezila svou činnost na to, že měla obsazeny určité klíčové prostory a ulice. Okresní národní výbor s předsedou MUDr. Pluhařem a místní národní výbor s předsedou Petrem Puturkem prakticky začínal již za této situace svou správní činnost. Také nedlouho předtím zřízená vojenská správa přijímala přihlášky vojáků - dobrovolníků a organizovala jejich zařazování do jednotek a vyzbrojování. Český vojenský velitel štábní kapitán Antonín Wohlmuth vyjednával velitelem německé vojenské jednotky majorem Güntherem o vydání zbraní, ale ještě bezvýsledně. V Jilemnici byl dne 6. května poměrný klid. Vojenský velitel města štábní kapitán Vlaslav Emr a štábní kapitán Antonín Wolf se opětovně pokoušeli přimět velitele SS lazaretu ke kapitulaci, ale bezvýsledně. Němci se však už neodvážili chodit po městě jednotlivě, neboť se zde setkávali se stále otevřenějšími projevy nepřátelství. Nálada obyvatelstva byla zjitřena pokračující přípravou pohřbu obětí z prvních dvou dnů povstání, Jana Hanuše a Jiřího Šlechty, na který se všichni chystali jako na národní manifestaci. Velitelství SS lazaretu dostalo o těchto přípravách zprávu a nařídilo v areálu objektu zesílení stráží a zvýšenou pohotovost.109 Téhož dne, již visely na domech československé státní vlajky, a dojatí občané vyslechli po úvodních fanfárách ze Smetanovy opery Libuše projev předsedy ONV Josefa Zemana, a na závěr zazněla naše státní hymna.110 Relativní klid panoval 6. května také ve Vysokém nad Jizerou, přestože tam stále trval vyjímečný stav vyhlášený při přepadu města dne 4. května a v důsledku toho přetrvávalo napětí. Němci však už nezasahovali tak tvrdě proti obyvatelstvu, které se snažilo nevyvolávat srážky, netrpělivě však čekalo na odjezd německých útvarů. Ke značnému uvolnění došlo dne 6. května v Lomnici nad Popelkou. Po odjezdu německé trestní výpravy, která tam den předtím prováděla popravy, se do města opět vracel život. Své práce se opět ujal národní výbor a začal organizovat správu města. Znovu se zformovaly odbojářské skupiny a lomničtí odbojáři se zúčastnili akcí proti Němcům v Kněžnicím a Libuni. Stále aktivní bylo Rovensko pod Troskami. Dne 6. května odjely dvě čety rovenských odbojářů a partyzánů s velitelem poručíkem Janem Čurdou na Pelešany k navázání spojení s Turnovem. U Pelešan byl zajat příslušník gestapa Jelen a druhého dne předán posádkovému velitelství v Turnově.111 Dále byla společně s ruskými partyzány zorganizována výprava do Jičína pro velitele tamního gestapa JUDr. Antona Lehnera, který byl zajat a odvezen do Rovenska. Němci se snažili svého velitele zachránit, obrněné auto s 12 muži a dvěma kulomety ho hledalo v Újezdě pod Troskami. V Rovensku způsobila paniku zpráva o koloně německých vozidel jedoucí v ten den od Jičína. Mnoho lidí, včetně předsedy národního výboru, uteklo do lesů v mylném domnění, že němečtí vojáci jedou do Rovenska velitele gestapa osvobodit. V radnici, kde měl národní výbor sídlo, zůstali pouze pouze tajemník Josef Karásek a místopředseda Zdeněk Fibrich. Oddíl asi 25 mužů pod velením poručíka
______109 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 112-114. 110 LUŠTINEC, Jan: Jilemnice. Praha-Litomyšl 2007, s. 44. 111 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 115-116.
34 Anatolije Kozlova odjel do Libuně a Kozlovovi se podařilo zápalnou lahví s hořlavinou zapálit jeden ze 40 tanků německé pancéřové kolony, která byla složena z 80 vozidel. V nastalém boji byla hrstka odbojářů z Rovenska rozprášena a utekla do lesů. V Libuni bylo zapáleno několik domů a padli zde výpravčí Václav Pilař, kovář Václav Bureš a ruský partyzán Alexej Nikiforov.112 Později byl kriminální rada JUDr. Anton Lehner ruskými partyzány zastřelen, zprávy o přesném datu a místu jeho popravy se však rozcházejí.113 Nejrušněji bylo 6. května v Turnově, kde byly stále soustředěny nejpočetnější německé síly ve zdejší oblasti. Toho dne skupiny českých odbojářů a ruských partyzánů už ve spolupráci s nově se tvořícími jednotkami československé armády odzbrojovaly jednotlivé německé vojáky již i ve městě, nejdříve v menších skladech a v lazaretu. Toho dne ve 14. hodin složila zbraně německá posádka v sirotčinci. Hlavní německé síly byly však v kasárnách, kde byli pod jejich ochranou i němečtí civilisté. S velitelstvím posádky v kasárnách se stále vyjednávalo, avšak bez úspěchu.114 Kolem 16. hodiny promluvili z radnice místopředseda nově utvořeného okresního národního výboru Pavel Glos a major František Zábrodský. O hodinu později zadrželi němečtí vojáci, vedení svým velitelem, několik českých občanů jako rukojmí.115 Stále však narůstala aktivita partyzánů. Například štáb partyzánského oddílu v Turnově, vedený sovětským kapitánem Feodorem Alexejevičem Kotovem, vydal dne 6. května 1945 tento rozkaz:
„Štáb partyzánského hnutí v Turnově dne 6. května 1945. – V zájmu bezpečnosti města Turnova od přepadení Němci nařizuji: 1. Všichni občané, mající zbraně a náboje, kteří se zdržují v oblasti města Turnova, jsou stále v bojové pohotovosti. 2. Velitelé československé armády v městě Turnově vezmou na zřetel všechny občany, kteří mají zbraně, a sestaví úderné skupiny po 25 mužích a vyberou velitele těchto skupin. Zároveň pořídí seznamy těchto skupiny a jejich velitelů a odevzdají je zítra 7. května 1945 do 10 hodin dopoledne ve štábu partyzánského hnutí. 3. Všechna auta musí být hlášena. Dokumenty obdrží velitelé ve štábu partyzánů. 4. Dělníci a dělnice, všichni pracující a úředníci musí nezbytně zůstat na svých pracovištích a pracovat ve prospěch Československa a partyzánského hnutí až do úplného vyhnání Němců. 5. Vedoucí peněžních ústavů provedou soupis veškeré peněžních hotovosti svých ústavů a tento soupis předloží 7. května 1945 na radnici. 6. Všichni občané, ozbrojte se, jak jen možno, spojujte se ve skupiny k úplnému potření Němců! - Nevydáme Turnov! Smrt německým okupantům! – Posádkový velitel.“116
______113 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 235. 112 HAVELKA, Miroslav: Peklo v Ráji. Ze života v Českém Ráji. Semily 2011, s. 69. 114 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 114. 115 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 6, s. 103. 116 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 114.
35
Kolem šesté hodiny se objevilo nad Turnovem letadlo, které dávalo signály německé posádce v kasárnách a ostřelovalo nádraží. Před sedmou hodinou večer přišla do města spěšná výzva, aby občané opustili ulice a náměstí, jelikož ozbrojené německé vojsko chce učinit výpad z kasáren. To se stalo za šera, kolem osmé hodiny večer. Střelbu započala vojenská nemocnice na Výšince. V té době dorazila k městu početná německá kolona. Čítala 68 obrněných vozidel a tanků, 150 nákladních aut a několik set pěších. Tato silná, ale již neukázněná vojenská jednotka zabavila u Sedmihorek auto s vínem, likéry a jídlem, které tyto věci vezlo do lazaretu v Sedmihorkách. Cestou od Hořic ztratila v potyčkách přes sto padesát vojáků, bitkou před Turnovem se počet padlých zvětšil na sto sedmdesát. Opilí vojáci na Kamenci stříleli také po dětech a zastřelili nejstarší dceru Gregora Komára Milenu, dále Vlastimila Žítka, Boženu Žítkovou a Františku Matyášovou. Střelbou v Durychově byly pak vypáleny dvě rolnické usedlosti, patřící Šilhánům a Vaníčkům. Němci pronikli do města a pod vlivem alkoholu začali vylupovat trafiky, hostince a obchody, nejen v ulicích kudy vojsko pochodovalo, ale i v ulicích postranních. Všichni muži z domů okolo malého mostu přes Jizeru, museli v noci odklízet zapuštěné zábrany, a u nádraží potom odtahat naházené telegrafní tyče, aby tanky a jiná vozidla mohla projet dále.117 Den 6. květen byl tedy ještě velmi pohnutý v prostoru Turnova a Rovenska, kde trvaly boje s německými oddíly přijíždějícími ze směru od Jičína a Libuně a kde byla ještě řada obětí na životech. V Turnově si Němci díky své technické převaze ještě udrželi kontrolu nad středem města, okraje města a okolí už neovládli. Na ostatních místech zdejší povstalecké oblasti nedošlo toho dne k podstatným změnám. České obyvatelstvo sledovalo stále s větší pozorností a napětím z rozhlasových zpráv situaci v Praze, kde se z počátečních srážek předchozího dne, rozhořelo v plné prudkosti povstání pražského lidu.118
8. Pondělí 7. května
V noci z 6. na 7. května byli v Turnově narychlo nakládáni do sanitních i nákladních aut zranění ze všech turnovských lazaretů. Část německého civilního obyvatelstva se skromným majetkem byla naložena na žebřinové vozy. V pondělí 7. května bylo náměstí, ulice Riegro- va, Jičínská i Palackého přeplněny různými povozy a okolo šesté hodiny začali Němci opou- štět město. Co nemohli Němci z lazaretu, umístěného v dívčí škole vzít sebou, to vše snesli na dvě veliké hromady a zapálili. Téměř do poledne zde hořely dva velké ohně, v nichž vybuchovali četné náboje. Po odchodu Němců z města oznámil místní rozhlas varování, aby nenastal žádný incident, zvláště ne proti německé posádce, která v Turnově, ač již slabší, zů-
______117 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 6, s. 103. 118 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 116.
36 stala pro strážní službu. Za každého zastřeleného Němce by bylo popraveno 10 občanů české národnosti.119 Dne 7. května začali postupně Němci v některých místech zdejšího kraje, své pozice definitivně vyklízet. Oddíl Volkssturmu v Semilech s velitelem Weigandem kapituloval. Téhož dne odjela německá posádka ze Semil spolu se zbytkem německých civilistů směrem na Vrchlabí. Tento transport byl sledován partyzány a ve vhodném místě pojizerské silnice, sevřené z obou stran kopci, v prostoru obce Háje nad Jizerou byl napaden palbou.120 K partyzánům se chtělo připojit i pět vlasovců z oddílu ubytovaného v Benešově u Semil. Přijeli na nákladním autě, oblečeni v německých uniformách. To zřejmě spletlo jednoho z partyzánů, jehož střelou byl smrtelně zraněn jeden z vlasovců, řidič Ivan Angelos Arakelov.121 Další část tohoto transportu byla napadena ve Mříčné a v obou případech byli získáni zajatci. V počtu asi osmdesáti mužů byli následně dopraveni zpět do Semil. Dne 7. května začal pracovat v Semilech okresní národní výbor. Jedno z jeho prvních opatření se týkalo zásobování obyvatelstva. Text příslušného oběžníku zní:
,,Okresní národní výbor Semily. – 7. 5. 1945, 17:45 hodin. Všem četnickým stanicím politického okresu Semily. Okresní národní výbor v Semilech důrazně upozorňuje všechny národní výbory, že předpisy řízeného hospodářství platí nadále. Jejich porušení by bylo co nejpřísněji stíháno. To platí zejména pokud se týče plnění dodávkové povinnosti mléka a dobytka, neboť zásobování měst a důležitých průmyslových středisek musí být za každých okolností dodrženo. Upozorňujeme národní výbory, že předražování životních potřeb bude nadále trestáno. O tom buďtež ihned vyrozuměny národní výbory s příkazem, aby toto opatření okresního národního výboru bylo ihned publikováno. Vrchní četnický strážmistr.“
Z textu je patrné, že okresní národní výbor v Semilech si byl vědom toho, že otázka zásobování bude jedním z nejzávažnějších problémů i po osvobození a vydal příslušnou směrnici hned v prvních dnech své činnosti, prakticky ještě v průběhu povstání a bojů s Němci.122 V Lomnici nad Popelkou byl 7. května poměrný klid, v okolí však ještě docházelo k přestřelkám. Při srážce s Němci u Stružince padl ruský partyzán Nikolaj Sokolov. Ke střetnutí došlo také v Zeleném háji, kde bylo zničeno několik automobilů z německé kolony. Téhož dne také převzal národní výbor definitivně správu města. V Rovensku ani 7. května neustávala aktivita povstaleckých bojovníků a partyzánů, jejichž počet stále vzrůstal. Ze Sobotecka sem přijeli ruští partyzánští velitelé major Vahan Vartaňan, nadporučík komisař Ivan Karlovič Nelipovič a rovenský Josef Kudibal s celou jednotkou. Přiváželi zbraně a zajatce.
______119 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 6, s. 103. 120 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 116. 121 HOLUBIČKOVÁ, Lenka: Šest století v nás aneb Benešov u Semil 1411-2011. Semily 2011, s. 137. 122 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 117.
37 Ve Vysokém nad Jizerou přinesl 7. květen konec napětí a obav. Hned ráno opustily jednotky Volkssturmu a Hitlerjugend město a stáhli se do svých obcí Jablonce nad Jizerou a Rokytnice nad Jizerou. Zůstalo však po nich deset zavražděných občanů, mezi nimi jedna žena a jeden chlapec. Město připravilo svým padlým manifestační pohřeb za účasti velkého množství obyvatel. 123 Zvláštní situace byla dne 7. května v Jilemnici. Velitel německého lazaretu stále odmítal kapitulovat, takže lazaret představoval německou opěrnou pozici na kraji města, zatímco město samo už bylo řízeno národním výborem a přibývalo v něm německých vojáků, kteří utíkali z fronty a dávali se dobrovolně, nebo bez velkého odporu zajmout. Přitom se rychle formovaly československé vojenské jednotky a obsazovaly vojensky důležité objekty a jiná místa. Jedna četa byla vyslána z Jilemnice do sousedních Martinic, kde byl před nádražím směrem od Trutnova zastaven německý vojenský vlak. Po delším jednání pochopili Němci bezvýchodnost svého postavení a vzdali se. Byli dopraveni do Staré Paky a obrněný vlak o čtyřiceti vagónech byl i se zbraněmi převezen do Jilemnice. Zbraně dostaly ihned povstalecké oddíly ve městě a okolí. Na rozlehlém jilemnickém stadiónu nad sokolovnou, se po německé armádě hromadilo velké množství vojenské techniky a nákladních i osobních aut. Pojízdná vozidla byla hned použita pro přesuny a potřeby povstaleckých jednotek. Dne 7. května se konal v Jilemnici pohřeb Jana Hanuše a Jiřího Šlechty, kteří byli zastřeleni při počátku povstání v Hrabačově. Obou pohřbů se zúčastnilo velké množství občanů a staly se tak manifestací, která velmi znepokojila Němce v lazaretu, ležícím přímo proti lazaretu. Proto v něm byla vyhlášena bojová pohotovost a zbraně byly připraveny k použití. Němci však davy českých lidí už jen pasivně pozorovali, neodvážili se již nějak zasáhnout a druhého dne Jilemnici opustili. Stále napjatá situace panovala 7. května v Turnově. Německé jednotky, které předchozí den terorizovaly obyvatelstvo, sice už odjely i s civilními německými občany směrem na Liberec, ale přijížděly nové. Protože Turnovem procházely důležité komunikační spoje, stal se průjezdním bodem četných německých kolon, v nichž nechyběly těžké zbraně a tanky. Kromě toho tu byla stále ještě početná a dobře vyzbrojená jednotka v kasárnách, a její velitel hrozil městu dělostřelbou, kdyby došlo k ozbrojeným akcím proti Němcům. Existovalo proto velké nebezpečí německého zásahu.124 V poledne byl proto doručen do každé domácnosti tento oběžník okresního úřadu:
,,Občané! Klid v každém případě musí být zachován! Bezpodmínečný klid je podmínkou zachování města a všech Vás. Každé použití zbraně znamená velké nebezpečí. Zavřete okna, nevycházejte zbytečně z domů! Okresní úřad.“
Večer však německý okrskový velitel v Turnově, nadporučík Kraus nechal zadržet místní četnictvo a policii jako rukojmí, a chtěl vydat další tištěný rozkaz, ve kterém nařizoval, že musí být propuštěni všichni Němci, vojáci a civilisté, a že zbraně, náboje a vozidla se musí odevzdat okrskovému velitelství. Dále v připravovaném rozkazu stálo, že v době od 21. hodin večer, do 6. hodin ráno, je zakázáno chodit po ulicích a shromáždění více než tří osob
______123 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 118-119. 124 Tamtéž, s. 117-118.
38 v uzavřených místnostech jsou zakázána i ve dne. Text rozkazu dále obsahoval i výhrůžku, že obce, ve kterých bude napadena německá branná moc, nebo civilní německé obyvatelstvo, budou bombardovány a srovnány se zemí. Tento rozkaz zůstal však jen v konceptu a vytištěn nebyl, protože se v tiskárnách nepracovalo.125
9. Úterý 8. května
Celou noc ze 7. na 8. května bylo od severu slyšet stále silnější dělostřelbu. Časně ráno v úterý 8. května, byli již turnovští policisté a četníci propuštěni, ale beze zbraní. Dopoledne bylo rozdáváno ,,Provolání“, vydané okresním národním výborem v Turnově, v němž se poukazovalo na překážky, které se ONV staví v cestu, a na podvratnou činnost zprofanovaných místních jedinců, kteří se snažili ujmout se vedení. Leták dále oznamoval jasné rozhodnutí – nevyjednávat již s německými okupanty, kterým se vyhlašuje bezohledný boj do úplného zničení. Provolání podepsali Jaroslav Petera, předseda, a místopředsedové ONV Pavel Glos a Pravoslav Urban. Před polednem svrhlo neznámé letadlo pumu na nádraží. Německé vojsko mělo v kasárnách již čtyřicet rukojmí, kterým bylo dle možnosti donášeno jídlo. Stále také hrozilo zatčení dalším turnovským občanům.126 Dne 8. května se situace v celé oblasti dále uklidňovala. Němci už přestávali klást odpor. Odbojové jednotky měly už dostatek zbraní a společně s partyzány odzbrojovaly jednotlivé německé skupiny, soustřeďovaly zajatce a ukořistěný materiál, střežily důležité objekty, mosty a komunikace. Národní výbory se konsolidovaly ve svém složení a všude začínaly soustavněji pracovat. V Semilech vyvíjel činnost okresní národní výbor už s působností v rámci celého okresu. Německé osazenstvo SS lazaretu v Jilemnici už nijak nezasahovalo do české správy. Krajem ještě projížděly často bezradné jednotky rozkládající se německé armády, jež se snažily uniknout před ruským zajetím na západ. Partyzáni a ostatní odbojáři, kteří měli pod úplnou kontrolou prakticky všechny obce a komunikace, je svými hlídkami včas zjišťovali, sledovali jejich pohyb a v příhodných místech přepadali. K takovému střetnutí partyzánů s Němci došlo dne 8. května u obce Mříčná na Jilemnicku. Šlo o oddíl partyzánské skupiny sovětského majora Michaila Ivanoviče Šalujeva, která měla svou operační základnu v Chuchelně u Semil. Shodou okolností tato skupina svým vystoupením dne 3. května povstání v Podkrkonoší zahájila a její střetnutí s Němci dne 8. května bylo posledním velkým bojem ve zdejší oblasti. V období od 3. do 8. května podnikla tato jednotka řadu úspěšných akcí, takže měla již značné bojové zkušenosti i dostatek ukořistěných zbraní.
______125 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 6, s. 103. 126 Tamtéž, roč.3, č.7, s. 114.
39 Dne 8. května jel její už zmíněný oddíl v síle 56 mužů na dvou nákladních autech pod vedením majora Popova a četaře Jaroslava Kousala z Chuchelny do Jilemnice. Při projíždění obcí Mříčná ohlásila jejich partyzánská zajišťovací hlídka silnou nepřátelskou kolonu, jež se pohybovala opačným směrem od Jilemnice ke Mříčné.127 Došlo k boji, který Jaroslav Kousal popsal takto:
,,Vpředu jel na motocyklu s přívěsným vozíkem německý velitel, myslím, že to byl major. Jakmile nás spatřil, vystrčil bílý praporek, zastavil se, ohlédl se dozadu a zvolal: ,Wir werden nicht kapitulieren. Zum Feuer vorbereiten!‘ (Nebudeme kapitulovat. Připravit k palbě!) Na tento rozkaz začali němečtí vojáci skákat z vozů doleva ve směru jízdy, pálit a snažili se dostat do lesa, který je přes potok ve vzdálenosti asi 300 metrů. Protože umím německy, ihned jsem vyrozuměl, o co jde. Tudíž i já jako velitel vydal jsem bez váhání rozkaz k palbě prvnímu autu, které jelo za námi. Náš kulomet přímou střelbou na kolonu a podél ní způsobil největší ztráty Němcům. Další bojovníci v čele se sovětskými partyzány se dostali až mezi německá auta, došlo k úplnému promíchání a nastal boj zblízka. Zatímco oni skákali z aut doleva, my jsme se po druhé straně dostali k nim mezi auta. Přestože, nás bylo početně méně, byli jsme skryti mezi domy obce Mříčné. Terén byl pro nás také výhodný a nedovoloval, aby Němci mohli zjistit, kolik nás vlastně bylo. Mimoto rozhodným jednáním jsme získali překvapením převahu. Těsně před přepadem projela však silnicí německá hlídka - dvě auta a dva motocykly. Projela přes most na silnici k Libštátu. O nich jsme nevěděli. Z této jednotky po zahájení střelby se oddělili vojáci a zaujali kulometná stanoviště v lese na protější stráni. Z těchto stanovišť nám způsobili ztráty, a to z toho důvodu, že nebylo možno rozeznat, odkud střílejí. Po krátké době bylo pozorováním zjištěno stanoviště kulometu a delší dávkou byl německý kulomet zneškodněn. Další jednotka se rozvinula v rojnici u lesa zvaného Maňasovsko. Do týla této jednotky se dostala skupina našich bojovníků se sovětským partyzánem Popovem, a to přes silnici a úvozem, a ta vyřídila tuto jednotku, od které hrozilo nebezpečí, z boje. Poté, když padl jejich velitel, se Němci začali vzdávat.“
Boj trval asi 45 minut a jeho výsledkem bylo 62 mrtvých německých vojáků, 325 jich bylo zajato.128 Do rukou partyzánů se dostalo 31 aut, 84 samopalů, 12 kulometů, 182 pušek, 28 pistolí, 4 motocykly, 18 kol a 16 000 nábojů. Ztráty byly také na české straně, i když nepoměrně menší. Padli tři Češi a tři Rusové – Jaroslav Kočí ze Slané, Jaroslav Koucký z Chuchelny, Vladimír Zeman z Benešova u Semil, Nikolaj Baranov od Kyjeva, Alexander Kvintčija z Gruzie a třetí z Rusů byl partyzán neznámého jména. Vedle těchto padlých byla ještě celá řada raněných. Podobný přepad ukutečnila dne 8. května skupina rovenská. Toho dne byly z Kopidlna přes Jičín do Rovenska přesunuty tři vagóny střeliva a současně byla hlášena od Turnova německá vojenská kolona. Rovenská jednotka jí vyjela vstříc a zaujala výhodné postavení po
______127 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 119. 128 KOUSAL, Jaroslav: Střetný boj partyzánské jednotky z Chuchelny s jednotkou v SS ve Mříčné dne 8. května 1945. In. Semilsko v boji za svobodu v letech nacistické okupace 1938-1945. Sborník vzpomínek a dokumentů. Semily 1965, s. 78-79.
40 obou stranách silnice v lese Borku. Bylo zde soustředěno čtyřicet ruských partyzánů a téměř padesát českých bojovníků. Německá kolona byla napadena palbou ze dvou stran, a když poznala bezvýchodnost svého postavení, vzdala se. Ve srážce padlo třináct Němců, 137 bylo zajato, ukořistěno 24 motorových vozidel a mnoho zbraní a jiného materiálu.129 Při přepadu kolony padl ruský partyzán Nikolaj Jazykov. Z českých bojovníků byl těžce raněn železničář Karel Šmejc ze Štěpánovic. Na rozkaz majora Vartaňana odjela k Borku pracovní četa pod velením štábního strážmistra Čeňka Sudka, která za půl druhé hodiny odstranila ohořelé vraky německých vozidel a upravila silnici tak, že veškeré stopy po boji byly zahlazeny.130 Ozbrojená skupina ze Ktové střežila ve dnech 7. a 8. května silnici Jičín – Turnov a zadržela téměř všechny vozy německé armády. Projel pouze jeden tank, proti kterému nebyly vhodné zbraně. Celkem tato skupina zadržela během své bojové činnosti 30 nákladních aut a zajala několik desítek německých vojáků. Vlastní ztráty neměla žádné. Němci měli sedm mrtvých a několik raněných.131 Dne 8. května projížděl po silnici mezi obcemi Vesec a Smrčí transport uprchlých Poláků, mezi nimiž byli i francouzští zajatci a Rusové. Transport byl napaden střelbou ze dvou letadel. Ve Smrčí bylo střelami z těžkého kulometu zasaženo i několik domů, nejvíce dům truhláře Štěpána Hajného, kde několik střel prolétlo střechou a půdou až do přízemí. Na mnoha místech ve Smrčí byla střelbou silně poškozena krytina. Jeden Rus byl zastřelen přímým zásahem z letadla. Koně v transportu se splašili a s plnými vozy ujížděli tryskem od Smrčí k Vesci. Jeden vůz zachytil za telefonní sloup a dva kusy jej přerazil. Splašený kůň se těžce zranil, když upadl na tvrdé kamenité silnici. Další vůz z transportu se převrátil už ve Smrčí, kde se z něj vysypala spousta potravin a krmiva pro koně, zvláště mouky a ovsa.132 Aktivitu stále vyvíjela partyzánská skupina Nikolaj. Odpoledne 8. května, se členům této skupiny, podařilo obklíčit u Horní Sytové německou jednotku o síle 73 mužů. Karel Špringer vyzval Němce ke složení zbraní, a ti tak po delším váhání učinili. Na nákladní auto, které jelo náhodou kolem, byla naložena kořist. Bylo získáno 8 pancéřových pěstí, 70 pušek, 200 ručních granátů, 15 pistolí, 2 lehké kulomety a ostatní výstroj. Tato kořist byla převezena do továrny v Hájích nad Jizerou, kde si z ní partyzáni doplnili výzbroj a zbytkem byly vybaveny skupiny v Peřimově, Mříčné, Bystré nad Jizerou, Košťálově a Benešově u Semil.133 Téhož dne, se v Semilech v osm hodin večer, v kanceláři městského úřadu konala ustavující schůze národního výboru. Náhle se městem rozlehla mohutná detonace. Dotazem na posádkovém velitelství a okresním národním výboru bylo zjištěno, že od Benešova se blíží k městu 9-12 německých obrněných vozů, jejichž posádky odstřelují protipancéřové zábrany. K dalšímu jednání pochopitelně chyběl potřebný klid, a tak předseda MNV Petr Puturek schůzi ukončil.134 V Jablonci nad Jizerou předal dne 8. května německý starosta Alfréd Schimmer správu města dobrovolně do rukou národního výboru. Mezi českým obyvatelstvem ve městě vypukla
______129 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 120. 130 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 8, s. 133 131 FRAJDL, Jiří: Květnové povstání ve východních Čechách 1945. Hradec Králové 1975, s. 229 132 MLEJNEK, František: Ve stínu achátové hory. Turnov 2007, s. 210. 133 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 223. 134 VOTOČEK,Václav: Čtyřicet let mírového rozvoje města Semil. Semily 1986, s. 7.
41 nesmírná radost, na domech zavlály ihned československé prapory, sedm let ukrývané, obyvatelé zorganizovali ohromný průvod. Ten se pohyboval po jedné straně silnice, zatímco na druhé straně táhly kolony poražených Němců. Město se pak připravovalo na slavnostní uvítání Rudé armády. I v hlavních střediscích německých pozic ve zdejším pohraničí, v Harrachově, v Rokytnici nad Jizerou, ve Vrchlabí a v Trutnově pochopili nacističtí předáci, že je nenávratný konec německého panství v Čechách. Pocit viny a obava z odplaty u nich vyvolaly panický strach z Rusů. Ti nejexponovanější utekli a ti z nich, kteří zůstali, považovali za určité východisko předat ještě před příchodem Rudé armády veřejnou správu a vojenskou moc do českých rukou. Tak vrchlabský landrát Dr. Seemann požádal dne 8. května okresní národní výbor v Jilemnici o vyslání české vojenské jednotky a pověřených civilních osob k převzetí města. O totéž požádal rovněž 8. května Jilemnici jménem města Trutnova tamní vedoucí funkcionář NSDAP. Do obou těchto míst, do Vrchlabí i do Trutnova, byly pak narychlo vyslány nově zformované vojenské jednotky už v uniformách československé armády z vojáků z Horní Branné a z Jilemnice a osoby pro vytvoření české civilní správy. Tak se stalo, že když tudy dne 9. května projížděla Rudá armáda, byla uvítána českou správou těchto měst, československou vojenskou jednotkou a československými prapory, které vyvěsili i Němci. Ti je však museli na příkaz velitele sovětské jednotky vyměnit za bílé prapory kapitulace.135 V Liberci už v pondělí 7. května vystoupil z ilegality národní výbor složený z Čechů, kteří zde žili po dobu okupace, a zahájil jednání s představiteli nacistického místodržitelství o předání vlády nad městem a odchodu ustupujících jednotek wehrmachtu a SS. Následujícího dne oficiálně převzali Josef Čapek, ředitel Severočeského konzumního družstva ve výslužbě, a dr. Jindřich Balogh od dosavadního vrchního starosty Eduarda Rohna správu města. Sovětská vojska která sem svými prvosledovými jednotkami vstoupila 9. května navečer, přinesla jistotu a uklidnění, ale do řízení města v samotném Liberci a jeho okolí nijak nezasahovala.136
10. Středa 9. května
Partyzánská skupina Nikolaj bojovala také ráno 9. května, poté co dostala zprávu, že ze Sudet přijíždí silná německá jednotka obrněných aut. Skupina partyzánů čítající 38 mužů, vedených Františkem Krupkou a Karlem Dumkem zaujala příhodné stanoviště v Kuchyňce u Loukova. Z krytů, nalezených po obou stranách Jizery a silnice, byla německá kolona ostřelována tak dlouho, až vyřazené vozy zatarasily silnici a kolona byla nucena zastavit. Všichni Němci byli odzbrojeni. Partyzáni neměli žádné ztráty, ale padlo sedm Němců a dva byli zraněni. Vzápětí přijížděly další kolony, ve kterých bylo také civilní německé obyvatel-
______135 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 125-126. 136 BIMAN, Stanislav; CÍLEK, Roman: Poslední mrtví, první živí. Ústí nad Labem 1989, s. 36.
42 stvo. Potom co byly odzbrojeny, byla vozidla z těchto kolon propouštěna dále do Semil. Velkým množstvím ukořistěných zbraní všeho druhu, byly vyzbrojeny všechny okolní i vzdálené odbojové jednotky. Kromě zbraní byl ukořistěn i různý válečný materiál, jako například několik vysílacích stanic, polní telefony, nálože, miny a plynové masky.137 V 10. hodin dopoledne přijel do Vysokého nad Jizerou semilský posádkový velitel Karel Boris Havlík a žádal o úklid bývalé Kramářovy vily pro umístění ruského generálního štábu. Tuto práci měly vykonat německé ženy, které byly v 11. hodin dopraveny na třech nákladních autech ze Semil. Nejprve však dostaly za úkol uklidit náměstí. Městská kronika o tom píše:
,,Pod dozor Němců ustanoven byl Fr. Chaloupský, který je roztřídil na 2 party. Jedna skupina byla vybrána pro úklid, druhá na další putování na hranice, jsou to vesměs ženy s dětmi, s kočárky, které by jen překážely. Členové výboru a členové s páskou ,Stráž‘ prohlédli zavazadla. Nové látky, šperky atd. byly jim odebrány.“ 138
Ve středu 9. května se na turnovském náměstí tvořily početné hloučky. Trh se nekonal. Místním rozhlasem, již jen českým, byly vysílány různé výzvy. Byli svoláni všichni důstojníci a rotmistři, kteří později převzali kasárna a odzbrojili německou posádku.139 S touto posádkou byly sepsány tyto podmínky kapitulace německé branné moci v Turnově:
,,1. Ozbrojené vojenské jednotky místní posádky bývalé říšské branné moci odevzdají: veškeré druhy zbraní, munice a jiných součástí válečného materiálu včetně všech motorových vozidel – vše nepoškozené – do rukou národního československého vojska. Vozidla pro raněné, nemocné a odvoz zásob potřebných pro stravování budou ponechána. 2. Veškeré německé správní orgány odevzdají výkonnou moc do rukou místního národního výboru. Při tom musí býti zachována veškerá zařízení v místnostech s příslušnými administračními pomůckami a ústavním materiálem. ad.1. Po dobu odevzdávání válečného materiálu zůstanou příslušníci bývalé říšské branné moci v budově kasáren i s rodinami a ve skupinách po 20 mužích složí veškerý materiál na dvoře kasáren. Okamžitě dlužno odstraniti za dozoru vojska veškerá eventuelní destrukční zařízení, pakliže jsou taková. V kladném případě učiní tak skupina specielně školených německých vojáků za dozoru vojska československého. Pyrotechnická skupina bude čítati 20 mužů. Za každé poškození československého státního objektu, či jiného zařízení, nebo za život československého vojáka, či občana, odpovídají všichni příslušníci německé branné moci. ad.2. Bývalé správní orgány informují členy národního výboru, respektive jimi pověřené české úředníky o všem, co je žádoucno k zajištění plynulého chodu správní služby. 3. Po bezpodmínečném splnění těchto podmínek bude s příslušníky bývalé německé branné moci, jakož i s bývalými orgány správními i s příslušníky jejich rodin jednáno podle
______137 HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985, s. 224. 138 SOkA Semily, fond MěstNV Vysoké nad Jizerou 1945, KR - 620. Kronika města Vysoké nad Jizerou, s. 57. 139 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 7, s. 114.
43 mezinárodních úmluv, s vojáky jako s válečnými zajatci, kteří všem kapitulačním podmínkám vyhověli a mohou se volně odebrati do svých domovů. O evakuaci německých osob bude rozhodnuto po splnění těchto podmínek. 4. Veškeré internované osoby československé národnosti musí být ihned před jednáním propuštěni. Tento způsob ujednání děje se podle místních modalit bez zřetele na události, které se staly v Praze.“140
Dopoledne byla vedle české vlajky vyvěšena také sovětská. Kolem Pyrámu ustupovaly ku Praze nepřehledné kolony německých vojsk, které byly odzbrojovány. Před polednem byla odzbrojena německá stráž, stojící dosud před spořitelnou.141 Kolem poledne přišla na národní výbor v Turnově zpráva z Liberce s prosbou, aby československé úřady převzaly státní moc v Liberci. Zakrátko se z příkazu oblastního velitele, sešel výbor bývalých funkcionářů z Liberecka. Ihned byl sestaven výběr odborníků znalých tamních poměrů z dřívější doby, pro převzetí nejdůležitějších úřadů a ústavů, které byly nezbytně nutné pro správní a hospodářský chod Liberce a okolí. Současně byl z Turnova do Liberce jako spojka vyslán ing. Vašek, aby navázal styk s libereckým výborem. Z Liberce přinesl ing. Vašek zprávu, že členové národního výboru ho ujistili naprostou bezpečností a vůlí většiny občanů k převzetí administrativy československými funkcionáři. Vojenský velitel určený pro obsazení Liberce, plukovník ing. František Kadláček, poté nařídil, že 10. května bude provedeno obsazení Liberce a převzetí jeho správy.142 Těsně po poledni ostřeloval německý hloubkový letec Pyrám, kde bylo několik lidí zraněno, většinou však Němců. Asi ve dvě hodiny odpoledne se vrátil do města od Kozákova okresní národní výbor v čele s Jaroslavem Peterou a ujal se na radnici vedení.143 Až dosud se členové tohoto výboru skrývali v budově obecné školy ve Vesci u řídícího učitele Šrámka.144 Na náměstí se objevila první zabavená německá auta. Němečtí hloubkový letci po celé odpoledne ostřelovali město a na vilku u kasáren svrhli pumu. Odpoledne měl pohřeb Antonín Rous, první oběť revolučního 5. května v Turnově. Místní rozhlas stále volal dárce krve, neboť v nemocnici bylo mnoho lehce i těžce zraněných. Celkem bylo během květnového převratu v turnovské nemocnici ošetřeno asi tři sta zraněných. V pozdních večerních hodinách bylo v turnovských ulicích živo, neboť velké zástupy obyvatel čekaly na Rudou armádu. Po 22. hodině přijely od Liberce na turnovské náměstí první sovětské tanky a děla. Turnovští občané je upřímně a srdečně vítali. Po krátkém odpočinku odjela sovětská válečná vozidla směrem ku Praze.145
______140 SOkA Semily, fond ONV Turnov 1945-1960, Prezidiální spisy, kart. 2. 141 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 7, s. 114. 142 SOkA Semily, fond ONV Turnov 1945-1960, Prezidiální spisy, kart. 2. 143 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 7, s. 114. 144 MLEJNEK, František: Ve stínu achátové hory. Turnov 2007, s. 213. 145 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 7, s. 115.
44
11. Čtvrtek 10. května
10. květen byl na Semilsku dnem, ve kterém do většiny měst a obcí této oblasti dorazily jednotky Rudé armády. Ze severu postupovaly do Čech celkem tři armády 1. ukrajinského frontu, jehož velitelem byl maršál Ivan Stěpanovič Koněv. Byly to 52. armáda, jíž velel generálplukovník Konstantin Apollonovič Korotějev, 31. armáda, jejímž velitelem byl generálporučík Pjotr Grigorjevič Šafranov a 21. armáda pod velením generálplukovníka Dmitrije Nikolajeviče Guseva.146 Jilemnici, Lomnici nad Popelkou, Rokytnici nad Jizerou a Semily osvobodily podřízené jednotky Čtyřicátého čtvrtého střeleckého sboru, který podléhal veliteli 31. armády.147 Turnov tentýž den osvobodily jednotky podřízené Čtyřicátému osmému střeleckému sboru, který podléhal veliteli 52. armády.148 Ve čtvrtek 10. května odjely dvě čety rovenské odbojové skupiny pod vedením poručíka Čurdy podpořit plukovníka Kadláčka do Liberce, ve kterém po boji obsadily libereckou radnici. Zajato přitom bylo 37 úředníků, osvobozeno 11 Francouzů a zajistěny klíče od rozhlasu a trezoru.149 O tomto, takzvaném turnovském zásahu, napsal Kadláček toto hlášení:
,,Příjezd do Liberce asi v 18 hodin. Když první dvě nákladní auta s vojskem vjela na hlavní náměstí (k radnici), byla na ně spuštěna palba z kulometů a jiných ručních zbraní z oken radnice a ještě ze dvou stran náměstí. I ve Vídeňské ulici, kde se ještě nacházel zbytek našich aut, se na ně střílelo z oken. Vzniklá přestřelka trvala asi hodinu. Střelba s malými přestávkami se stále opakovala z domu, kde předtím sídlilo vedení německých národních socialistů- ,Gaulaitung‘. Přišel jsem náhodně do styku s podplukovníkem Rudé armády, který procházel Libercem, a požádal jsem ho jménem československé armády o pomoc. Poslal mně na náměstí dva tanky, jimž velel major Rudé armády. Ptal se mně na rozkaz. Žádal jsem ho, aby dům vzal pod palbu, bude-li z něho ještě stříleno. Stříleno bylo. Dům byl vzat pod palbu a poškozen. Nastal pak na náměstí klid. Domy na náměstí prohledány, zbraně nalezeny nebyly. Konečně ke mně na radnici přišli dva páni z národního výboru Liberec a sdělili mně, že velitel města, major Rudé armády, má své stanoviště v hotelu Winkler. Hlásil jsem se u něj. Vylíčil jsem mu, co se stalo, také účel našeho příjezdu, a žádal jsem ho o pomoc. Odpověděl, že má nyní málo vojska k dispozici a že mně plnou ochranu může zajistit teprve ráno dne 11. května, kdy budou procházet jednotky jeho generála, který ho vyslal dopředu k převzetí Liberce. Jelikož jsem z celkové situace usoudil, že je zajištěna jen tepna, po které postupovaly části Rudé armády, a ostatek města, asi čtyři pětiny, jsou úplně volné. Bylo by zbytečné z naší strany zůstat přes noc na radnici a vystavit se nebezpečí nočního útoku. Proto jsem se rozhodl ve 21 hodin k návratu do Turnova. Odjezd z města nebyl rušen. Vzal jsem do Turnova asi 35 rukojmí a předal je asi ve 24 hodin posádkovému velitelství v Turnově. Na naší straně ztráty žádné, na německé straně, pokud mohlo být zjištěno, dva mrtví a jeden raněný. Vyzbrojení obou mých čet bylo improvizované, pro delší boj a zvláště ve městě naprosto nedostatečné.“ 150
______146 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu. Semily 1985, s. 120. 147 FIDLER, Jiří: Osvobození 1945. Praha 2015, s. 25. 148 Tamtéž, s. 26. 149 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 8, s. 133. 150 BIMAN, Stanislav, CÍLEK, Roman: Poslední mrtví, první živí. Ústí nad Labem 1989, s. 37.
45 V Rovensku pod Troskami byli 10. května ve čtyři hodiny odpoledne přivítáni vojáci Rudé armády. Předseda národního výboru Alois Náhlovský jim poděkoval za osvobození našeho národa a provolal slávu maršálu Stalinovi.151 Ruští vojáci přivezli před školu zajatou jednotku SS. Poručík Viktor Gorbunov, zvaný mstitel, z nich vybíral důstojníky vyšších hodností a po rozsudku smrti, který nad nimi vynesl soud zasedající ve škole, byli jeden po druhém popravováni. Jeden z vojáků SS se pokusil utéct a ve dveřích kuželníku hostince v Lipách zastřelil sovětského nadporučíka Ivana Karloviče Nelipoviče, zvaného Váňa, který ho pronásledoval. Na odvetu byli postříleni nejen všichni příslušníci jednotky SS, ale i zajatci z druhé strany ulice, z velké části civilisté. Ve zmatku při jejich likvidaci byl zastřelen další ruský partyzán Štěpán Bojaričev. Jeden z místních občanů, František Fajta, na tyto události později vzpomínal:
,,Já jsem přišel z pod školy už po smrti Nelipoviče. Viděl jsem, jak ti Němci, kteří byli přivedeni někde od Železného Brodu nebo odkud, prostě přišli směrem od Tejna, tam stáli s rukama nad hlavou, každý měl u nohou složené věci, všechno co měl u sebe. S těmi esesáky, které přivezli rusové neměli nic společnýho. Vidím i teď před sebou jednoho staršího chlapa, jak se pořád modlil, pohyboval pusou a vždycky se pokřižoval. Byli to většinou vojáci, viděl jsem tam důstojníka letectva v uniformě, ale i ženský a děti. Pak jsme stáli na rohu u Damašků, dnes je tam postavený dům pečovatelské služby. Byla tam lípa, za tou jsme se schovávali a viděl jsem, jak je vodváděli po šesticích z ulice nad školu a tam je stříleli. Jeden mladý kluk nechtěl čekat, až ho zastřelí a začal utíkat, přeskakoval ty plůtky směrem ke hřbitovu. Někde na zahradě u Šorejsů ho chytili, přivedli zpátky a zastřelili. Myslím, že si v tu chvíli uvědomili, že ti Němci na ulici, kteří to všichni viděli, by také nemuseli čekat na smrt a mohli by se rozutýct. To si jen myslím, ale viděl jsem, že potom už je nikam nevodili a začali je střílet na ulici vším, co měl kdo u sebe, pušky, samopaly, pistole a tak. Hodinář Pepík Brožků stál vedle mě a koupil to do nohy. Byl potom v nemocnici. To byly všechno odražený kulky, a při tom zmatku byl také zastřelen ten druhý ruský partyzán. Jak tam potom leželi, někteří se ještě hejbali, a tak je dodělali. Ty Němci stáli v trojstupu nebo čtyřstupu a v poslední řadě někteří zůstali. Byli to všechno ženský a ty odváděli za školu. Pamatuju se, že první šla moc hezká asi pětadvacetiletá holka, a to jsem ji obdivoval, s jakým klidem jde na smrt. Ale to už si to rozmysleli a tuhle skupinu odvedli do školy. Ti jediní se zachránili.“
Po čase se pamětníci o této události zmiňovali neradi, situace při střelbě, kdy na poměrně malém prostoru bylo několik set lidí, musela být značně nepřehledná. Snad i proto se pohledy a názory žijících účastníků zcela neshodují. Likvidace zajatců byla vyřizováním účtů ruských vojáků s Němci. Že to nemuselo být zcela bez účasti našich občanů, dokazují dokumenty uložené v semilském archivu. V posudcích odbojářů navržených na vyznamenání, kde sepíše o odbojové činnosti Jana Mazánka a Jana Kořínka z Hrdoňovic, je mimo jiné uvedeno:
,,Byl členem popravčí čety za měšť. školou v Rovensku p. Tr., kde bylo popraveno 365 SSmanů.“ 152
______151 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 8, s. 133. 152 HAVELKA, Miroslav: Peklo v Ráji. Ze života v Českém Ráji. Semily 2011, s. 73-74.
46 V rovenské kronice se na konci stručné zmínky o popravě Němců můžeme dočíst :
,,Ruští partyzáni pak hlásili, že bylo pohřbeno 365 osob. Na dotaz, kolik mužů, žen, vojínů a civilistů, bylo odpověděno, že na tom vůbec nezáleží, že to byli Němci, a že je to velmi málo za všechny hrůzy, které nacisté spáchali v Rusku a u nás.“153
Vojáci a civilisté, kteří byli povražděni při masakru v Palackého ulici, nebyli v tu dobu v Rovensku jediní, a uváděné číslo je spíše symbolické, zastřelené nikdo nepočítal. Při exhumaci koncem roku 1996 bylo prokazatelně zjištěno 238 pozůstatků. Ani toto číslo není přesné, jistě se nepodařilo exhumovat všechny pohřbené, protože v místech hromadného hrobu probíhaly v následujících letech stavební práce a určování počtu osob bylo bezpochyby obtížné.154 Do Turnova 10. května už od rozbřesku přijížděly a přicházely stále nové oddíly Rudé armády. U kasáren stály tanky, na náměstí nákladní i osobní auta. Při ústí každé ulice bylo postaveno polní dělo, které mířilo do ulice. Všichni občané jásali, mnozí plakali radostí a dojetím, a navzájem se objímali se Sovětskými vojáky. V uličce od spořitelny ke kostelu, stála dýmající polní kuchyně a kolem vozy se zásobami. Každý kdo přišel, něco dostal. Na jižní straně náměstí u obchodní akademie stály těžké tanky. Zde prožívala mnoho radosti turnovská mládež, neboť mohla prolézat dle libosti tanky, a sovětští vojáci jí ochotně ke všemu podávali vysvětlení. Jinde rudoarmějci hráli na harmoniky, zpívali a před hospo- dářskou záložnou vytrvale tančili kozáčka. V okolí Turnova pochytali partyzáni a odbojové skupiny větší počet příslušníků SS a sedm z nich přivedli na turnovské náměstí, kde měli být popraveni. Na přání velitele Rudé armády byla však poprava vykonána na dvoře okresního soudu. Radniční balkón byl vyzdoben a na červené látce byly zavěšeny obrazy maršála Stalina a prezidenta Edvarda Beneše, kolem pak vlajky Sovětského svazu a Československa. Navečer vyšlo zvláštní číslo Pojizerských listů v nákladu 3000 výtisků, tištěné dvoubarevně, které bylo rozdáváno občanům. Večer okolo 20. hodiny byla na náměstí velká oslava, které se zúčastnilo přes sedm tisíc občanů z města i okolí.155 Z radničního balkónu promluvil pod- plukovník I. N. Sazonov, který mimo jiné řekl:
,,Projeli jsme daleké kraje a probojovali mnohé bitvy a boje, při nichž mnoho, ba většina našich druhů prolévala svoji krev i zahynula. V mnoha místech slovanského území, které jsme osvobozovali od krutého nepřítele, nás též zbylé obyvatelstvo, vylézající z úkrytů, ještě s hrůzami v očích, vítalo, ale tak srdečného, přátelského a bratrského uvítání jsem já, ani mně svěřený oddíl, ještě nezažil. Dobře jsem zahlédl i slzy radosti ve vašich očích. Nepřítel je poražen. Rozprášené oddíly skrývající se v lesích, budou postupně ničeny. Na místě zpustošených vesnic a měst vyrostou nové, krásnější. Pole budou zorána a nastane nový život. Hrůzné obrazy neslýchané krutosti však zůstanou v našich duších do poslední hodiny našeho života. Aby nebylo možné opakování všeho toho, stojí zde naše slavná armáda s maršálem
______153 SOkA Semily, fond MěstNV Rovensko pod Troskami 1945-1967, KR - I/418. Kronika města Rovensko pod Troskami, s. 11. 154 HAVELKA, Miroslav: Peklo v Ráji. Ze života v Českém Ráji. Semily 2011, s.74. 155 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. Roč. 3, č. 7, s. 115.
47 Stalinem v čele a ta již nikdy nedopustí, aby znovu nastala tak krutá doba. Pod její ochranou a pod ochranou vaší mladé armády budou vzkvétat naše i vaše drahá vlast.“ 156
Po Sazonovovi dále promluvili oblastní velitel major Karel Cerman a představitelé ONV, předseda Jaroslav Petera a 1. místopředseda Pavel Glos. Kolem 22. hodiny, když již byla tma, promítali Rusové na náměstí film Bolšaja zemlja. Filmové plátno bylo zavěšeno na domě čp. 4 vedle obchodní akademie a film sledovalo se živým zájmem mnoho tisíc diváků, kteří setrvali na náměstí až do pozdních nočních hodin.157 Také do Libštátu přijel 10. května oddíl Rudé armády. Ještě před tím však procházely obcí kolony německých civilistů a zajatců, což s překvapující otevřeností popisuje zdejší kronika:
,,Od rána přicházejí do městyse směrem od Kundratic a Bělé dlouhé kolony německých uprchlíků a vojenských zajatců, odzbrojených již ve Mříčné a v prostoru kolem Paky. Na území naší obce byli příchozí za vedení čsl. vojenské jednotky podrobováni dalším prohlídkám, při kterých byly jim odnímány mimo markových platidel všechny zbylé předměty, jako rozhlasové přijímače, psací stroje, hodinky, budíky, fotografické přístroje, dalekohledy a triedry, koňské postroje, vozy, koně, nákladní auta, motocykly, prádlo, potraviny, náboje všeho druhu, kuřivo a jiné osobní drobnosti. Zmíněné odbavování dělo se až do večera jak na silnici, tak i na náměstí a v hlavní škole. Bylo prováděno místními ozbrojenci, přibylými sem partyzány a různými samozvanci. V krátké době nakupily se v hlavní škole veliké hromady věcí, jejichž třídění v kreslírně a tělocvičně vyžádalo si značného času a lidí. Hlavní škola stala se vůbec dějištěm nebývalého ruchu: kasárnami dobrovolníků, kuchyní, skladem odebraného materiálu, posádkovým velitelstvím, vězením a úřadovnou M.N.V. (kabinet v I. patře). Odbavení Němci byli posíláni dále k Lomnici za doprovodu stráží. Jistý příslušník SS, u něhož se našla neodvedená pistole, byl partyzány zastřelen a pohřben v hliništi za cihelnou.“ 158
Dne 10. května byli v Lomnici nad Popelkou zajištěni v živnostenské škole J. Otmar z No- vé Vsi a berní úředník J. Čech podezřelí z kolaborace s Němci. V 10. hodin procházel městem menší oddíl zajatých Němců směrem na Železnici. Později přivedli partyzáni do živnostenské školy také větší skupinu příslušníků SS. Směrem na Jičín projela přes Lomnici kolona 62 vozů s německými uprchlíky. Před 18. hodinou přijela do města tři auta vojáků Rudé armády a jejich velitel, podplukovník Ustinov, měl projev z radničního balkónu. Ve Šlechtově tovární jídelně bylo připraveno slavnostní pohoštění. Ve 20. hodin bylo v Poděbradově ulici, při přestřelce zabito sedm Němců. V okolí města se stále střílelo.159
______156 Rozvoj, roč. 34, č. 20, s. 3.. 157 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 7, s. 122. 158 SOkA Semily, fond MNV Libštát 1923-1973, KR - 499, inv. č. 9. Pamětní kniha obce Libštát, s. 191-192. 159 J.Otmar a J.Čech byli spolu s jedním příslušníkem SS dne 11.5.1945 na lomnickém náměstí popraveni, viz Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou. Večerníkova kronika. s. 61-63.
48 10. května dorazili vojáci Rudé armády také do Vysokého nad Jizerou. Na náměstí byla vybudována tribuna a v 9. hodin dopoledne přišli důstojníci Sovětské armády. Přivítal je starosta Vojtěch Pohanka a za osvobození našeho kraje jim poděkoval Bohumil Nesvadba. K občanům potom promluvil major Sovětské armády. Hovořil o válečném utrpení a obrovských obětech všeho lidstva a konečné porážce fašistických armád a nastolení tolik toužebně očekávaného míru. Nejenom místo slavnostního uvítání, ale i místa, kde tábořila Rudá armáda, byly svědky nepopsatelných projevů díků a radosti. Slavnost byla zakončena státní hymnou, kterou zahrál hudební sbor pod vedením kapelníka Miloslava Vodseďálka. Hudba pak vyhrávala do pochodu útvarům Sovětské armády, které procházely městem směrem k Semilům až do večerních hodin, stále nadšeně zdraveny občany.160 V Semilech se 10. května už od rána shromažďovali na náměstí lidé, kteří přihlíželi stále nově přiváděným německým zajatcům a civilním osobám. Neprojevovali však už o ně takový zájem jako předešlého dne, neboť byli zaujati přípravami k přivítání Rudé armády. Děvčata nosila věnce a plné náruče květin, zajatci metli náměstí a kopali díry pro dva vysoké stožáry, na nichž později zavlály československá a sovětská vlajka. Stožáry ozdobené zelení byly spojeny množstvím menších vlajek obou států. Po třinácté hodině zaplnili lidé náměstí a chodníky tak hustě, že se v některých místech nedalo protlačit. Na náměstí vyhrávala hudba. Policisté a pořádková policie hasičů museli vynaložit značné úsilí, aby udrželi volnou vozovku, do níž stále vbíhali nedočkavci. Všechna okna domů, bohatě vyzdobených prapory, byla obsazena diváky, lidé stáli na střechách nákladních aut, na střechách domů, vylézali na kandelábry a obsadili kdejaké vyvýšené místo, aby lépe viděli přes nespočetné davy, jimiž se nemohli prodrat kupředu. Těsně před čtrnáctou hodinou se na náměstí objevili první vojáci čestného gardového dělostřeleckého pluku 1. ukrajinského frontu. V čele jednotky jel vůz velitele pluku, gardového majora Olega Vladimiroviče Penkovského a jeho zástupce, gardového majora S. I. Baskjeviče. Doprovázeli je okresní pověřenec Národní rady v Praze, štábní kapitán Antonín Wohlmuth a posádkový velitel štábní kapitán Karel Boris Havlík, kteří vyjeli sovětské armádě naproti do Rokytnice nad Jizerou. Čestná jednotka byla bouřlivě pozdravována a zastavila uprostřed náměstí. Dívky v národních krojích podaly veliteli pluku po staroslovanském způsobu chléb a sůl. Na stůl, který posloužil jako improvizovaná tribuna, postupně vystoupili štábní kapitán Havlík, předseda národního výboru Puturek a štábní kapitán Wohlmuth, kteří poděkovali Rudé armádě za osvobození Československé republiky a provolali jí slávu.161 Po nich vystoupil na tribunu gardový major Penkovskij a pronesl tento projev:
,,Bratři a sestry! Zdravím vás jménem Rudé armády. Zbavili jsme svou zemi německých okupantů, zničili jsme jejich armádu a nyní přišla Rudá armáda na československou půdu, aby pomohla bratrskému národu osvobodit se od německého jařma. Ve dnech bojů u Moskvy, Stalingradu, na Dněstru, na Odře a na Labi jsme věděli, že nebojujeme pouze za štěstí Vlasti, ale i za svobodu všech hitlerovci podrobených národů. Bojujíce za svou Vlast věděli jsme o zápase, který vedl váš mužný a svobodu milující národ, který nechtěl být sražen k zemi německými okupanty. Radujeme se všichni z vašeho nadšeného přijetí, se kterým se potkáváme ve vaší zemi. Toto přijetí jest důstojnou odměnou za naše vojenské činy. Své osvo-
______160 Rozvoj. roč. 34, č.37, s. 26. 161 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 2, s. 20-23.
49 bozovací poslání vyplnila Rudá armáda pod vedením velkého vůdce a vojevůdce maršála Stalina. Ať žije soudruh Stalin! Ať žije bratrství a přátelství národů Sovětského svazu a Československa! Ať žije demokratické Československo! Ať žije president Beneš!“ 162
______162 Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Pojizeří. roč. 3, č. 2, s. 17.
50 Závěr
Povstání na Semilsku v květnu 1945, bylo nedílnou součástí Českého národního povstání, které bylo důležitým činitelem, jež urychlil osvobozování českých zemí. Jeho hlavní vojenský význam spočíval v tom, že znemožnilo německému velení organizovat systematickou obranu protektorátního území. V tomto směru povstání zabránilo těžkým materiálním ztrátám a obětem na lidských životech, které by si původně plánované úporné boje s Rudou armádou vyžádaly. Povstání však v neposlední řadě ovlivnilo i rozhodování německé vlády o rychlém ukončení války. Ta na svém zasedání 6. května dopoledne, po informaci, že protektorát již nelze dlouho politicky ani vojensky udržet, nařídila: ,,Ihned vydán rozkaz vojskům východní fronty co nejrychleji ustoupit na západ, aby byli zachráněni němečtí vojáci.“ Až na několik vyjímek, vypuklo povstání spontánně, fakticky jako projev očekávaného zhroucení Německa a rychlého ukončení druhé světové války. Zejména v počáteční fázi tak mělo spíše manifestační charakter, ke kterému neodmyslitelně patřilo vyvěšování československých praporů, odstraňování německých nápisů a ničení dalších symbolů okupační moci. Nicméně i v rámci tohoto živelného vývoje docházelo rychle k radikalizaci. Po vlajkoslávě, průvodech a improvizovaných shromážděních následovalo spontánní přebírání úřadů, odzbrojování německých jednotek, zatýkání kolaborantů, ale v nejednom případě také rabování a projevy národní msty.163 Specifickým rysem ozbrojeného povstání na Semilsku patří skutečnost, že se oblast východních a severovýchodních Čech stala v posledních dubnových dnech roku 1945 přímým týlem skupiny německých armád Střed maršála Ferdinanda Schörnera, který měl velitelské stanoviště ve Velichovkách, a jehož vojska bojovala na linii Brno – Ostrava – Kladsko – Lubáň – Zhořelec. V tomto kraji byly soustředěny týlové složky, skladiště velitelství armád a některých divizí a byly zde také zálohy. V prvních květnových dnech, tedy během vlastního povstání, se tato oblast stala přímo operačním prostorem, kam vstoupil velký počet frontových jednotek. K tomu je potřeba počítat i rozsáhlou síť okupačních posádek. Východní Čechy se tak staly místem s největší hustotou německých sil v Čechách. Při tom kladli nacisté na udržení tohoto prostoru mimořádný důraz, jak z důvodu politických, tak i vojenských. Také sovětská armáda usilovala o získání tohoto prostoru již v dubnové ostravské operaci, kdy se předpokládalo, že 4. ukrajinský front dosáhne patnácteho dne operace linie Josefov - Pardubice - Chotěboř a k 20. dubnu měla proniknout k Vltavě a osvobodit Prahu. Tím by Sovětská armáda pronikla hluboko na západ, nemusela by dobývat Berlín v čelním směru a mohla by ho obklíčit z jihu. Nacisté proti 4. ukrajinskému frontu postavili značné síly a sovětský útok dočasně uvízl na linii starých československých opevnění u Ostravy a Opavy. Začátkem dubna bylo na celé německo – sovětské frontě nasazeno 158 německých divizí, šest brigád, 24 bojových divizních skupin a zbytek tří divizí, což představovalo celkovou sílu 174 divizí. Během ústupových bojů bylo z tohoto množství staženo do česko-moravského prostoru více než 70 divizí, což jen znovu potvrzuje význam, jaký německé velení přikládalo udržení tohoto území. Pozornost, která byla východočeskému prostoru věnována, podtrhuje význam květnového povstání v týlu německých armád.
______163 HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944 - 1945. Praha-Litomyšl 2009, s. 190.
51 Vzhledem ke značné hustotě a početnosti německých sil tu tedy byly objektivně i nej- těžší podmínky pro zahájení ozbrojeného povstání, mnohem těžší než například ve středních Čechách nebo na Slovensku. Tato negativní stránka působící na povstání, byla částečně vyvážena tím, že východní Čechy byly největší oblastí partyzánského hnutí v českých zemích a byly poměrně hustě zaplněny partyzánskými brigádami. V předvečer povstání sahala tato oblast v souvislém pásmu od Přerova na východě, až po Čáslav na západě, a od Českomoravské vysočiny až do Podkrkonoší. V tomto prostoru operovala více než polovina všech partyzánských jednotek v českých zemích. Intenzivní boj partyzánských jednotek přerůstal ve východních Čechách dříve než jinde v ozbrojené povstání, dokonce dříve než v centru země. Východní Čechy byly i důležitou oblastí, kde se udrželo v dosti značném rozsahu také ilegální hnutí. Pouze Praha byla větším a významnějším střediskem. Ozbrojené povstání začalo ve východních a severovýchodních Čechách dříve než v Praze, již 3. května. Přitom nebylo Prahou řízeno, ani s pražským povstáním územně nesouviselo a v taktickém smyslu tvořilo vlastní celek. Pro Prahu mělo značný význam v tom, že nedovolilo žádné větší německé posádce opustit tento kraj a účastnit se potlačování povstání v Praze neboť plně zaměstnávalo okupační jednotky na svém území. Zprávy o zahájení povstání ve východních a severovýchodních Čechách působily na situaci v hlavním městě. Po vzniku povstání v Praze se zase východní Čechy inspirovaly tímto revolučním podnětem, což vedlo lid k masovým protinacistickým akcím a k dalšímu rozšířením ozbrojeného odporu.164 Důležitým rysem povstání na Semilsku patří skutečnost, že po 3. květnu Němci zdejší povstaleckou oblast prakticky již neovládli a povstání nepotlačili, i když se ještě na čas zmocnili některých městských center. Povstání mělo zde svou bojovou, především partyzánskou základnu na venkově, v jehož podhorském lesnatém terénu ztrácela německá technika svůj význam a tím německá armáda svou převahu. Dále do hlavních povstaleckých kádrů patřili zkušení sovětští vojáci a velitelé, uprchlí z německého zajetí, kteří zpravidla organizovali a řídili hlavní bojové akce. Němci se neodvážili jejich pozice v přímém střetném boji napadnout, znali svou zranitelnost v členitém terénu, kde partyzáni ustavičně napadali jejich spoje a komunikace. Došlo k tomu, že v některých místech, například v Jilemnici a Turnově, vojenští zástupci odboje při vyjednávání s Němci argumentovali otevřeně tím, že okolí je v rukou partyzánů a Němci to museli respektovat. Povstání však vypuklo v takovou chvíli, kdy německé velení už ztrácelo přehled o situaci i jistotu o spolehlivosti svých vojsk a bylo nuceno přeskupovat síly především proti nezadržitelnému tlaku Rudé armády. Její rychlý postup pak s konečnou platností odvrátil nebezpečí odvetných německých akcí. Její příchod byl jako všude v českých zemích i zde uvítán s nesmírnou radostí a úlevou a přinesl sbratření zdejšího lidu se sovětskými vojáky.165
______164 FRAJDL, Jiří: Květnové povstání ve východních Čechách 1945. Hradec Králové 1975, s. 11-12. 165 RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985, s. 135-136.
52 Seznam použitých zkratek
Gestapo ……………. Gehaime Staatzpolizei (tajná státní policie) KSČ ……………….. Komunistická strana Československa MNV …………. …… místní národní výbor NSDAP …………… Nazionalsocialistiche Deutsche Arbeiterpartei (Národně socialistická německá dělnická strana) NV…………………. národní výbor ONV ………………. okresní národní výbor SS …………………. Schutzstaffel (ochranný oddíl)
Seznam pramenů a literatury
PRAMENY:
Archivní prameny:
Státní okresní archiv Semily (SOkA Semily) Fond MNV Chuchelna 1923-1960, Pamětní kniha obce Chuchelny. Fond MNV Jesenný 1924-1954, Pamětní kniha obce Jesenný. Fond MNV Košťálov 1938-1960, Paměti obce Olešnice Košťálské jinak Soběhrdovy. Fond MNV Libštát 1923-1973, Pamětní kniha obce Libštát. Fond MěstNV Lomnice nad Popelkou 1984, Kronika města Lomnice nad Popelkou. Fond MěstNV Rovensko pod Troskami 1945-1967, Kronika města Rovensko pod Troskami. Fond MěstNV Semily 1945, Kronika města Semily. Fond OÚ Semily 1850 - 1945, Katalog presidiálních spisů. Fond MNV Tatobity 1920, Pamětní kniha obce Tatobity. Fond ONV Turnov 1945-1960. Prezidiální spisy. Fond MěstNV Vysoké nad Jizerou 1945, Kronika města Vysoké nad Jizerou. Fond Václav Votoček Fond Oldřich Rydval
Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou Večerníkova kronika
53
Publikované prameny:
FRAJDL, Jiří; KMONÍČEK, Jiří (eds.): Květen 1945 ve východních a severovýchodních Čechách. Sborník dokumentů k 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou. Havlíčkův Brod 1965. Semilsko v boji proti fašismu za svobodu v letech nacistické okupace 1938-1945. Sborník vzpomínek a dokumentů. Semily 1965. Šedesát let KSČ v okrese Semily. Sborník příspěvků a vzpomínek na šedesát let bojů a práce KSČ v okrese Semily. Semily 1981. Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého Ráje a Podještědí. 2010, roč. 17. 2015, roč. 22.
Tisk:
Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého Ráje a Podkrkonoší. 1945/1946, roč. 3. Pojizerské listy a Český Ráj. 1995, roč. 69. Rozvoj. 1985, roč. 34.
LITERATURA
BIMAN, Stanislav, CÍLEK, Roman: Poslední mrtví, první živí. Ústí nad Labem 1989. FIDLER, Jiří: Osvobození 1945. Praha 2015. FRAJDL, Jiří: Květnové povstání ve východních Čechách 1945. Hradec Králové 1975. GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české 1938-1945. Sv. 2, Praha- Litomyšl 2006. HAVELKA, Miroslav: Peklo v Ráji. Ze života v Českém Ráji. Semily 2011. HROMÁDKA, Karel a kol.: Přímým pohledem. Květen 1945 ve východočeských kronikách. Hradec Králové 1985. HOLUBIČKOVÁ, Lenka: Šest století v nás aneb Benešov u Semil 1411-2011. Semily 2011. HRBEK, Jaroslav a kol.: Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944-1945. Sv. 2, Praha 2009. JAKL, Tomáš: Květnové vítězství. Konec skupiny armád Střed. Praha 2015. KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001. KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2006. LUŠTINEC, Jan: Jilemnice. Praha-Litomyšl 2007. NĚMEČEK, Jan a kol.: Kapitoly z osvobození Československa 1945. Praha 2017. MLEJNEK, František: Ve stínu achátové hory. Turnov 2007. PADEVĚT, Oldřich: Krvavé finále. Jaro 1945 v českých zemích. Praha 2015. PEJČOCH, Ivo: Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti. Osoby popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948. Cheb 2017. RYDVAL, Oldřich: Semilsko v boji za svobodu 1938-1945. Semily 1985.
54 SAJENKO, Pavel, BOLDAŇUK, Vladimír, BURSA, Stano: Výsadek Chan se nehlásí. Opava 2015. TARANDA, Petr: Neklidná léta na Jablonecku a Semilsku 1938-1945. Liberec 2018. VOTOČEK, Václav: Čtyřicet let mírového rozvoje města Semil. Semily 1986. ZÁMEČNÍK, Stanislav: Český odboj a národní povstání v květnu 1945. Praha 2006.
55 Seznam příloh
1. Spojenečtí váleční zajatci v Železnici u Jičína (zdroj: SOkA Semily, fond Rudolf Hlava) 2. Budování protitankových příkopů nedaleko Turnova (zdroj: KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001, s. 80.) 3. Protitankové příkopy u Vysokého nad Jizerou (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 4. Lomnickou odbojovou skupinou vykolejený vlak u Košťálova (zdroj: Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou, Večerníkova kronika) 5. Německá říšská orlice před spořitelnou v Turnově (zdroj: Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého Ráje a Podještědí. s. 77.) 6. Silniční překážky zhotovené povstalci v Chuchelně (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 7. Zajatí němečtí vojáci v Lomnici nad Popelkou (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 8. Pouliční boje v Turnově (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 9. Odchod německých vojáků z Turnova ( zdroj: SOkA Semily, fond Rudolf Hlava) 10. Odzbrojování německých a estonských vojáků na silnici pod Pyrámem v Ohrazenicích u Turnova (zdroj: KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001, s. 82.) 11. Povstalci ukořistěný německý stíhač tanků Hetzer (zdroj: KARPAŠ, Roman.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001, s. 83.) 12. Příjezd Rudé armády do Turnova (zdroj: Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého Ráje a Podještědí. s. 79.) 13. Oslavy osvobození na turnovském náměstí (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 14. Zajatí Němci uklízející turnovské ulice (zdroj: SOkA Semily, fond Rudolf Hlava) 15. Odstraňování silničních zátarasů v Daliměřicích u Turnova (zdroj: KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001, s. 85.) 16. V turnovských ulicích prováděli odstraňování zátarasů zajatí Němci (zdroj: KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec, s. 85.) 17. Příjezd Rudé armády do Rovenska pod Troskami (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 18. Sovětští vojáci u Rovenska pod Troskami (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 19. Rudá armáda v Lomnici nad Popelkou (zdroj: Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou, Večerníkova kronika) 20. Rudá armáda v Jilemnici (zdroj: SOkA Semily, fond Rudolf Hlava) 21. Sovětští vojáci na jilemnickém náměstí (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 22. Příjezd Rudé armády do Semil (zdroj: KARPAŠ, Roman a kol.: Stalo se na severu Čech 1900/2000. Liberec 2001, s. 84.) 23. Gardový major O. V. Penkovskij (vpravo) se svým zástupcem gardovým majorem S. I. Baskjevičem (zdroj: SOkA Semily, fond Rudolf Hlava) 24. Semilský posádkový velitel štábní kapitán K. B. Havlík při projevu na náměstí v Semilech (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 25. Sovětští vojáci ve Vysokém nad Jizerou (zdroj: SOkA Semily, fond Rudolf Hlava) 26. Velitelé rusko – českého partyzánského oddílu v Chuchelně J. Popov, V. A. Voronkov (stojící), M. I. Šalujev, J. Kousal (sedící) (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval) 27. Velitel výsadku Chan nadporučík A. J. Frolov a N. F. Kimlik (zdroj: SOkA Semily, fond Oldřich Rydval)
56 Obrazová příloha
1. Spojenečtí váleční zajatci v Železnici u Jičína
2. Budování protitankových příkopů nedaleko Turnova
57
3. Protitankové příkopy u Vysokého nad Jizerou
4. Lomnickou odbojovou skupinou vykolejený vlak u Košťálova
58
5. Německá říšská orlice před spořitelnou v Turnově
59
6. Silniční překážky zhotovené povstalci v Chuchelně
7. Zajatí němečtí vojáci v Lomnici nad Popelkou
60
8. Pouliční boje v Turnově
9. Odchod německých vojáků z Turnova
61
10. Odzbrojování německých a estonských vojáků na silnici pod Pyrámem v Ohrazenicích u Turnova
11. Povstalci ukořistěný německý stíhač tanků Hetzer
62
12. Příjezd Rudé armády do Turnova
13. Oslavy osvobození na turnovském náměstí
63
14. Zajatí Němci uklízející turnovské ulice
15. Odstraňování silničních zátarasů v Daliměřicích u Turnova
64
16. V turnovských ulicích prováděli odstraňování zátarasů zajatí Němci
17. Příjezd Rudé armády do Rovenska pod Troskami
65
18. Sovětští vojáci u Rovenska pod Troskami
19. Rudá armáda v Lomnici nad Popelkou
66
20. Rudá armáda v Jilemnici
21. Sovětští vojáci na jilemnickém náměstí
67
22. Příjezd vojáků Rudé armády do Semil
23. Gardový major O.V. Penkovskij (vpravo) a jeho zástupce gardový major S. I. Baskjevič
68
24. Semilský posádkový velitel štábní kapitán K. B. Havlík při projevu na náměstí v Semilech
69
25. Sovětští vojáci ve Vysokém nad Jizerou
70
26. Velitelé rusko - českého partyzánského oddílu v Chuchelně J. Popov, V. A.Voronkov (stojící), M. I. Šalujev, J. Kousal (sedící)
27. Velitel výsadku Chan nadporučík A. J. Frolov a N. F. Kimlik
71