JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Trombon

Duke Ellington -

Bakalářská Práce

Autor práce: Richard Šanda Vedoucí práce: MgA. Vít Křišťan Brno 2019 Bibliografický záznam ŠANDA, Richard. - Such Sweet Thunder [Duke Ellington - Such Sweet Thunder] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra Jazzové Interpretace, 2019. Vedoucí práce MgA. Vít Křišťan.

Anotace Bakalářská práce Duke Ellington - Such Sweet Thunder pojednává o jazzovém skladateli a pianistovi Duku Ellingtonovi, jeho orchestru a o členech orchestru. Práce se podrobněji zaměřuje na suitu Such Sweet Thunder a její návaznost na dílo Williama Shakespeara, dále pak na okolnosti jejího provedení a analýzu suity.

Annotation Bachelor thesis Duke Ellington - Such Sweet Thunder deals with composer and pianist Duke Ellington, about his orchestra and members of orchestra. Detailed attention is paid to suite Such Sweet Thunder and its continuity with work of William Shakespeare, further on circumstances of its performing and on analyze of the suite.

Klíčová slova Duke Ellington, , Such Sweet Thunder, suita, jazz, bigband, William Shakespeare

Keywords

Duke Ellington, Billy Strayhorn, Such Sweet Thunder, suite, jazz, bigband, William Shakespeare Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Praze, dne 12. května 2019

Richard Šanda

Obsah

Předmluva………………………………………………………………………………………….7 Úvod…………………………………………………………………………….….….….…..….…8 Stav bádání……………………………………………………….……………..………………… 9 1. Duke Ellington ………………………………………………………………………………….10 1.1. Stručný životopis Duka Ellingtona…………………………………………………….10 1.2. Historie orchestru Duka Ellingtona…………………………………………………….11 1.3. Významní členové orchestru Duka Ellingtona……..………………………………….11 1.3.1. …………………………………………………………………..12 1.3.2. Billy Strayhorn……………………………………………………………….12 1.3.3. Kontrabasisté……..…………………………………………………………..12 1.3.4. Bubeníci……………….……………………………………………………..14 1.3.5. Saxofonisté…………….……………………………………………………..14 1.3.6. Trombonisté…………….…………..………………………………………..16 1.3.7. Trumpetisté…………….……………………………………………………..17 1.3.8. Django Reinhardt…………………………………………………………….18 2. Such Sweet Thunder……………………………………………………………………………19 2.1. Části Such Sweet Thunder a jejich návaznost na Shakespeara………………………..20 2.1.1. Tématické uspořádání dle Jacka Chamberse…………………………………20 2.2. Nahrávání a obsazení orchestru………………………………………………………..21 2.2.1. Obsazení orchestru…………………………………….……………………..22 2.2.2. Nahrávací studio……………………………………………….……………..22 2.2.3. Up and Down, Up and Down - a Pukova citace…………………23 2.3. Stratford Shakespearen Festival 1956 …………………………………………………23 2.3.1. Stratford Shakespearen Festival ……………………………………………..23 2.3.2. Stratford Shakespearen Festival 1956 - Ellington …………………………..24 2.4. Premiéry a provedení……………………………………………….………………….25 2.4.1. New York City Town Hall……………………………….….………………..25 2.4.2 Stratford Shakespearen Festival 1957…………………………………………27 2.5. Rozbor jednotlivých částí suity Such Sweet Thunder…………………………………27 2.5.1. Sonety………………………………………………………………………..27 2.5.2. Such Sweet Thunder…………………………………………………………29 2.5.3. Sonnet for Caesar ……………………………………………………………29 2.5.4. Sonnet for Hank Cinq………………………………………………………..30 2.5.5. Lady Mac…………………………………………………………………….30 2.5.6. Sonnet In Search of a Moor………………………………………………….31 2.5.7. The Telecasters……………………………………………………………….31 2.5.8. Up and Down, Up and Down (I Will Lead Them Up and Down)……………31 2.5.9. Sonnet for Sister Kate………………………………………………………..32 2.5.10. The Star-Crossed Lovers……………………………………………………32 2.5.11. Madness In Great Ones……………………………………………………..32 2.5.12. Half the Fun…………………………………………………………………33 2.5.13. Circle of Fourths……………………………………………………………33 2.6. Odkaz suity Such Sweet Thunder………………………………………………………33 Závěr………………………………………………………………………………………………..36 Použité informační zdroje ………………………………………..…………….…………………37 Předmluva Téma mé bakalářské práce vzniklo celkem spontánně. Na jednom z bakalářských seminářů vedených Mgr. Janem Přibilem, DiS., jsem se zamyslel jaké hudební téma mě v poslední době oslovilo. V tu dobu jsme měli po jednom ze dvou koncertů s Jazz Dock Orchestra. Na programu pro měsíc březen a duben byla i suita Duka Ellingtona - Such Sweet Thunder. Pamatuji si jak na mne hudba zapůsobila. Proto mne zajímalo jaké události vedli Ellingtona se Strayhornem k napsání této suity. Co se ve skutečnosti odehrává v celé partituře a ne jen v mém trombonovém partu. Jak probíhalo její napsání a jaká byla návaznost na Williama Shakespeara. S bigbandovou hudbou se pravidelně setkávám již od mládí, kdy jsme v 10 letech poprvé usedl do bigbandu, až do dnes, kdy jsem členem předních českých bigbandů. Proto mám k této hudbě velmi blízko. Hudba a orchestr Duka Ellingtona je mi velmi blízká a dovolím si tvrdit, že její znalost a interpretace by měla být základem každého bigbandového hráče. Pro tyto důvody a skutečnosti jsem se rozhodl napsat svoji bakalářskou práci na téma: Duke Ellington - Such Sweet Thunder.

7 Úvod Práce se zabývá suitou Such Sweet Thunder. Tu napsal Duke Ellington společně s Billym Strayhornem mezi lety 1956 - 1957. Cílem práce je dohledat veškeré možné informace, ať už se týkají okolností napsání suity, návaznosti na Shakespearovo dílo, premiéry a jejího odkazu. Suitu následně analyzovat. K analýze suity jsem použil originální nahrávku a partituru suity. Dále se v práci věnuji historii, vývoji orchestru a důležitým spoluhráčům Duka Ellingtona.

8 Stav bádání

V českém jazyce jsem nenašel žádné informace, které by se týkali suity Such Sweet Thunder. Proto jsem veškeré informace musel získat z jazyka anglického. K vyhledání faktografických údajů jsem používal webovou stránku The Duke - Where and When /http://www.dukeellington.org.uk/tdwaw/TDWAW.html/ na této stránce jsou chronologicky zanesena všechna data týkající se života Duka Ellingtona. Můžeme tedy zjistit, kde se Ellington nacházel v určitý den. Pokud jsou známé vedlejší skutečnosti týkající se určitého data nebo události, jsou zde zaneseny také. Často zde bývá zveřejněn program koncertů včetně obsazení orchestru. Pokud nějaká publikace pojednává o dané události, je zde citována s odkazem na originální publikaci. Tak jsem se dostal k většině zdrojů mé práce. Díky této stránce jsem narazil na bulletin, který vydává The International Duke Ellington Music Society. http://depanorama.net/dems/. V této do roku 2012 pravidelně vycházející publikaci, nalezneme velké množství článků týkající se osoby Duka Ellingtona. Informace o hudebních albech jsem hledal na stránce: www.discogs.com Hlavním zdrojem mi byla originální nahrávka vydaná v roce 1957 pod značkou CL 1033 u vydavatelství Columbia. Z vlastního výzkumu jsem zjistil že na dané téma není v České republice ani v zahraničí publikována žádná vědecká práce.

9 1. Duke Ellington

1.1. Stručný životopis Duka Ellingtona

Edward Kennedy “Duke” Ellington (29. duben 1899 Washington – 25. květen 1974 New York)

Ellington poprvé usedl k pianu v sedmi letech. Svoji první skladbu složil v patnácti letech s názvem Soda Fountain Rag1. Ve svých 18 letech, ovlivněn pianisty jeho doby hlavě ve stylu ragtime, začíná svojí kariéru hudebníka. V roce 1917 zakládá svůj první orchestr s názvem The Duke Serenaders. V roce 1923 se společně s pětičleným bandem Elmera Snowdena stěhuje do New Yorku za angažmá v Hollywood Clubu. Později převezme kapelnictví a postupně mění názvy orchestru dle sídla jeho rezidence. Ellington zároveň postupně rozšiřuje svůj orchestr. V roce 1931 je poprvé představen jako Duke Ellington and His Orchestra. Tento název užívá až do své smrti. V této době vznikají první velké hity jako: It Don't Mean a Thing (If It Ain't Got That Swing), , , Solitude nebo . V roce 1933 podniká první cestu do Evropy2. V roce 1939 se k orchestru připojuje mladý Billy Strayhorn, ten se stane tzv. pravou rukou Ellingtona3. Umírá v roce 1967. Strayhorn se svou písní Take The A Train vládne swingové éře 40. let4. Koncem 40. let a začátku let 50. začíná Ellingtonovo slabší období jeho kariéry. Důležitá jména jako odcházejí z orchestru buď za vlastními projekty nebo ke konkurenci. Newport Jazz Festival v roce 1956 však znovu nastartuje Ellingtonovu dráhu. Výkon orchestru vynesl Ellingtona na titulní stránky novin a časopisů. A záznam z festivalu je prvním vydaným albem od podepsání nového kontraktu s nahrávací společností Columbia. V roce 1957 napíše společně se Strayhornem suitu Such Sweet Thunder, v průběhu několika let jích společně vytvoří ještě několik například: The Queen's Suite, Nutcracker Suite nebo The Far East Suite5. Od úspěchu na Newportu se Ellington s orchestrem takřka nezastaví a koncertují po celé Americe, Evropě a zbytku světa. V 60. letech pak spolupracuje s Countem Basiem, Johnem Coltranem nebo

1 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 338.

2 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 343.

3 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 346.

4 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 347.

5 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 349. 10 Charlesem Mingusem. Během svého života získal 13 cen Grammy a za svůj život napsal přes 3000 skladeb. Ellington umírá týden po svých 75 narozeninách na rakovinu plic6. Na jeho pohřeb v New

Yorku se dostavilo přes 12000 lidí7.

1.2. Historie Orchestru Duka Ellingtona

V roce 1923 byl Ellington členem kapely, kterou vedl banjista . Jmenovala se Washington Black Sox Orchestra. V tu dobu dostali půl roční angažmá v Hollywood Clubu na newyorském Manhattanu. Po třech měsících však kvůli neshodám ohledně honorářů odchází a vedení předává Ellingtonovi. Ten zkrátil název kapely na The Washingtonians. V Hollywood Clubu vystupují až do jeho rekonstrukce v roce 1925. Po znovu otevření se klub přejmenoval na The Kentucky Club a stejně tak přejmenoval svůj band i Ellington, a to na Duke Ellington and his Kentucky Club Orchestra. V Kentucky Clubu se Ellington seznámí s Irvingem Millsem, který se později stane jeho manažerem. Nadále však nahrává pod značkou The Washingtonians a to až do roku 1929. Po konci angažmá v Kentucky Clubu dostavá Ellington příležitost v Cotton Clubu. Nabídku vystupovat v Cotton Clubu nejprve dostal kornetista King Oliver se svým orchestrem ten však nabídku odmítl kvůli nedostatku financí. Druhý v pořadí byl tedy Ellington. Ten nabídku přijal a znovu přejmenovává svůj orchestr. Duke Ellington and his Cotton Club působí v klubu od roku 1927 až do roku 1930. Poté zde ještě několikrát vystoupí, od roku však již pod jménem Duke

Ellington and His Orchestra. Pod tímto názvem vystupuje až do své smrti v roce 1974.8

1.3. Významní členové orchestru Duka Ellingtona

Za slávou Duke Ellington and His Orchestra nestojí jen sám Ellington, ale hlavně jeho hráči, kteří dokázali Ellingtonovu muziku tak dokonale interpretovat. Od roku 1923, kdy Duke Ellington převzal The Washingtonians, až po Ellingtonovu smrt v roce 1974 prošlo orchestrem opravdu mnoho jmen. Někteří hráči setrvali s Ellingtonem dlouhé roky až dekády. Jiní pouze pár dní. Níže jsem se snažil vyzdvihnout některé z nich a krátce popsat jejich život či zajímavosti.

6 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 352.

7 Duke Ellington Biography [online]. 2008 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://dukeellington.com/ellingtonbio.html

8 Duke Ellington and His Orchestra [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné z: http://www.redhotjazz.com/dukeo.html 11 1.3.1. Irving Mills

Irving Mills (1894-1985) byl prvním manažerem a producentem Duka Ellingtona. Pro Ellingtona pracoval v letech 1926-1939. Vyjednal pro Ellingtona angažmá v Cotton Clubu. Otextoval některé z Ellingtonových hitů, a tak je pod mnoha z nich i podepsán. Otextoval například skladby It Don't Mean a Thing if It Ain't Got That Swing, Mood Indigo nebo Sophisticated Lady. Mills domluvil i první zaoceánskou cestu do Evropy. Pod odchodu od Ellingtona v roce 1939 zůstal nadále aktivní jako manažer.

1.3.2. Billy Strayhorn

Billy Strayhorn (1915-1967) je nejvíce známý pro svoji dlouholetou práci s Dukem Ellingtonem, která trvala téměř 30 let. Strayhorn začal spolupracovat s Ellingtonem v roce 1939 ve svých 22 letech. Jeho nejznámějšími písněmi jsou: Take The A Train, Lush Life nebo Chelsea Bridge. Společně s Ellingtonem se podíleli na napsání i dalších suit jako jsou: The Nutcracker Suite, nebo . Ellington Strayhorna popsal ve své autobiografii “Music Is My Mistress” slovy:”Billy Strayhorn byl moje pravá ruka, moje levá ruka, oči vzadu na mé hlavě, moje mozkové vlny a on ve mně”. Strayhorn zemřel na rakovinu v roce 1967.9

1.3.3. Kontrabasisté

Jimmie Blanton (1918–1942)

V orchestru působil v letech 1939-1941. Ellingtona ohromil natolik, že s ním natočil několik duetů. Vedle Scotta La Fara je považován za stěžejní postavu ve vývoji hry na kontrabas, kdy z pouhého doprovodu půlových not začal používat menší notové hodnoty a tvořil melodické linky tzv. wallking-bass. Zemřel na TBC v roce 1942.

Oscar Pettiford (1922–1960)

9 Billy Strayhorn [online]. 2019 [cit. 2019-05-10]. Dostupné z: https://www.songhall.org/profile/Billy_Strayhorn 12 V orchestru působil v letech 1945-1948. Před příchodem k Ellingtonovi hrál například s Dizzym Gillespiem nebo Benem Websterem. Po odchodu působil v orchestru Woodyho Hermanna. Poté se angažoval v menších obsazeních buď jako leader nebo sidmen po boku například Thelonia

Monka, Milese Davise, Sonnyho Rollinse nebo Arta Blakeyho.10

Jimmy Woode (1928-2005)

V orchestru působil v letech 1955-1960. Byl členem orchestru v letech, kdy Duke Ellington znovu nastartoval svoji kariéru. Byl tedy u legendárního koncertu na Newport Jazz Festivalu 1956. Natočil album Such Sweet Thunder, nebo Ella Fitzgerald Sings the Duke Ellington Songbook. Po roce 1960 odešel do Evropy, kde hrál s Kenny Clarke/Francy Boland Big Bandem.

Charles Mingus (1922-1975)

Za zmínku stojí určitě i Charles Mingus, který strávil u Ellingtona v orchestru pouhých pár dní! Do orchestru nastoupil 29. ledna 1953 jako náhrada za Wendella Marshalla. 2. Února 1953 však již bylo po angažmá. Stalo se tomu tak po incidentu s Juanem Tizolem. Tizol byl často pověřován Ellingtonem, aby zkoušel s orchestrem před koncertem. Mezi Mingues a Tizolem vznikl spor na zkoušce, na pódiu, těsně před koncertem. Výpovědi obou zúčastněných se samozřejmě liší. Údajně byl však Mingus požádán aby hrál vypsané sólo smyčcem dle zápisu, a ne jak se mu zlíbí. Dotčený Mingus si to nenechal líbit a po pár rasistických urážkách na obě strany (Tizol nebyl jako jediný z Ellingtonova orchestru afroameričan), Mingus popadl kovovou trubku, která držela oponu a začal honit Tizola po pódiu. Trubku upustil až když šla opona nahoru. Odehráli koncert a bezprostředně po jeho konci se Ellington obrátil na manažera a ukázal na Minguse se slovy: “Zaplať mu jeho dva týdny, teď!”.11 Nutno podotknout, že Mingus společně s Maxem Roachem a Duke Ellingtonem natočili v roce 1962 album s názvem “”. Ellington byl pro Minguse vzorem a po Ellingtonově smrti v roce 1974 složil a natočil skladbu s názvem “Duke Ellington`s Sound of Love” věnovanou Ellingtonovi.

10 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 360.

11 SERRANO, Basilio. : His talents, his collaborators, his legacy. CENTRO Journal [online]. 2006, (XVIII/ 11) [cit. 2019-05-10]. Dostupné z: http://ellingtonweb.ca/Hostedpages/Tizol-biography-by- Serrano(pgs82-99Serrano).pdf 13 1.3.4. Bubeníci

William “Sonny” Greer (1895–1982)

V orchestru byl v letech 1920–1951. S Ellingtonem od počátků jeho kariéry ještě pod názvem The Washingtonians. Důvodem jeho odchodu byl jeho stupňující se alkoholismus.12

Sam Woodyard (1925–88).

V orchestru v letech 1955–1968. Podobně jako Jimmy Woody byl i Woodyard u Ellingtonova kariérního znovuzrození na festivalu Newport. Mimo Ellingtona spolupracoval na sólových albumech hlavně hráčům z Ellingtonova orchestru. Objevuje se tak na albumech Johnnyho Hodgese, Clarka Terryho nebo Paula Gonsalvese.

1.3.5. Saxofonisté

Harry Carney (1910–74)

Barytonsaxofonista vstoupil do Ellingtonova bandu v roce 1927 a setrval až do Ellingtonovi smrti v roce 1974. Je to až nepředstavitelná loajalita, kterou Carney k Ellingtonovi držel. Zemřel v

říjnu roku 1974, čtyři měsíce po Ellingtonově smrti.13

Ben Webster (1909–1973)

Tenorsaxofonista působil u Ellingtona v letech 1935, 1936, 1940–43 a 1948– 49. Původně studoval piano a na saxofon začal hrát až v 21 letech. Mimo Elligtona hrál pod vedením Fletchera Hendersona nebo Counta Basieho. Po odchodu od Ellingtona se věnoval sólové dráze. Spolupracoval s Oscarem Petersonem, Artem Tatumem nebo Joe Zawinulem. Poté se přestěhoval do Evropy a pobýval v Kodani. Zemřel v Amsterdamu.14

Jimmy Hamilton (1917–94)

12 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 356.

13 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 355.

14 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 365. 14 Tenorsaxofonista a klarinetista působil u Ellingtona v letech 1943-1968. Mimo angažmá u Ellingtona vydal několik solových desek a je na 11 albumech dalšího Ellingtonova saxofonisty

Johna Hodgese.15

Paul Gonsalves (1920–1974)

Tenorsaxofonista se k Ellingtonově orchestru se přidal v roce 1950, kdy přišel jako náhrada za Bena Webstera, a setrval zde až do své smrti v roce 1974. Zemřel o 10 dní dříve než Ellington. Je výrazně podepsán pod Ellingtonovým návratem v roce 1956, kdy exceloval 27 chorusy na Newport Jazz festivalu. Hrál také s Countem Baisiem, nebo Dizzym Gillespiem. Natočil i několik sólových desek.16

Otto “Toby” Hardwick (1904–1970)

Saxofonista z první éry Ellingtonova orchestru. V orchestru působil v letech 1920-1928 a 1932-1946. Mimo altsaxofon hrával i na C Melody saxofon. Byl Ellingtonův kamarád z dětství. Je autorský podepsaný pod písní Sophisticated Lady. Důvod odchodu od Ellingtona byl údajně spor kvůli dívce.17

Johnny Hodges (1907–1970)

Hodges byl již od dětství kamarád se saxofonistou Harrym Carnyem. U Ellingtona začal v roce 1928 jako náhrada za Otto Hardwicka. Hardwick měl i přes své přátelství s Ellingtonem problém kvůli svému alkoholizmu, kdy byl schopen se neukázat několik dní v řadě, nebo nepřijít na představení do Cotton Clubu. Důvodem příchodu Hodgese byla však nehoda, kdy Hardwick proletěl oknem taxíku a nemohl kvůli zraněním několik týdnů hrát. Hodges se osvědčil a Ellington mu nabídl místo18. Hodgesova starší sestra měla přátelský vztah se Sidneyem Bechetem, a tak domluvila mladému Hodgesovi lekce saxofonu. Mimochodem Sidney Bechet hrál krátký čas s Ellingtonem v roce 1924. Když Hodges nastoupil k Ellingtonovi jako alt a soprán saxofonista, hrál na sopran saxofon, který mu Bechet věnoval. Hrál i na klarinet na který se naučil od Harry

15 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 357.

16 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 356.

17 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 357.

18 DEMICHAEL, Don. Double Play: Carney to Hodges to Ellington. Downbeat. 1962, (Červenec 1962), 20. 15 Carnyeho výměnou za lekce saxofonu. V roce 1951 odešel od Ellingtona aby vedl vlastní band “Johny Hodges and His All-Stars”. V roce 1955 se však navrátil zpátky (ve stejný den nastoupil i bubeník ) a vyjednal si velice komfortní plat. Existují historky, kde Hodges tře svým palcem o ukazováček, čímž naznačoval Ellingtonovi, že chce přidat. Po návratu zůstal v orchestru až do své smrti v roce 1970.

Russell Procope (1908–1981)

Klarinetista a altsaxofonista nastoupil do orchestru v roce 1946, po té co se zúčastnil druhé světové války. Nahradil Otto Hardwicka, který byl toho času zpátky v orchestru. Russel zůstal v orchestru 28 let do roku 1974, kdy Ellington zemřel. Před angažmá u Ellingtona hrál v roce 1928 v kapele Jellyho Roll Mortona.19

1.3.6. Trombonisté

Juan Tizol (1900–1984)

Trombonista a skladatel působil u Ellingtona v letech 1929-1944, 1951-1953 a v roce 1960. Hrál na pístový trombon. Pocházel z Portorika, a proto v Ellingtonově bandu plném afroameričanů poněkud vyčníval. Pro Ellingtona byl důležitý nejen pro jeho talent na trombon, ale i jako skladatel a hlavně rozepisovač. Když měl například Ellington nápad na novou skladbu, sedl si s Tizolem před orchestr a prošel celou skladbu po kouscích, sekci po sekci. Nejdřív saxofony pak trumpety a nakonec trombony. Každému hráči v sekci řekl 4 takty a noty které měl zahrát. Hráč po hráči, sekce po sekci, úsek po úseku až měli dohromady celou formu. To celé se zkoušelo stále dokola než si to všichni obehráli a zapamatovali. Mezitím se Tizol pokoušel zaznamenávat noty každého hráče až vznikla předběžná partitura. Tu si poté Ellington vzal domů a celou jí upravil a dodělal. Tizol pak rozepsal a transponoval jednotlivé party pro hráče z orchestru. Byl pověřený i krátkými zkouškami kapely těsně před koncerty, kdy už se Ellington připravoval na vystoupení. Při jedné takové se přihodil známý incident s Charlesem Mingusem.20 Je autorem skladeb Caravan nebo Perdido.

19 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 360

20 SERRANO, Basilio. Juan Tizol: His talents, his collaborators, his legacy. CENTRO Journal [online]. 2006, (XVIII/ 11) [cit. 2019-05-10]. Dostupné z: http://ellingtonweb.ca/Hostedpages/Tizol-biography-by- Serrano(pgs82-99Serrano).pdf 16 (1920-2000)

V orchestru působil v letech 1951-1960.

Quentin Jackson (1909-1976)

V orchestru působil v letech 1948-1959.

John Sanders (1925-2019)

V orchestru působil v letech 1954-1959. Hrál na pístový trombon. V roce 1959 skončil u Ellingtona a nastoupil na katolickou školu, kde se následně stal knězem. Byl přítomen jako kněz na pohřbu Ellingtona v roce 1974.

1.3.7. Trumpetisté

William "Cat" Anderson (1916-1981)

V orchestru působil s přestávkami v letech 1944-1947, 1950-1959 a 1961-1971, kdy každá přestávka znamená neúspěšný pokus o sestavení vlastního tělesa. Cat byl jeden z hlavních sólistů orchestru, známý hlavně díky své schopnosti hrát extrémně vysoké tóny.

Ray Nance (1913-1976)

Nejen jako trumpetista, ale i jako houslista a zpěvák, působil v orchestru v letech 1940-1965 s drobnými přestávkami.

Clark Terry (1920-2015)

V orchestru působil v letech 1951-1959. Před nástupem k Ellingtonovi sloužil v námořnictvu během druhé světové války. Po návratu z války hrál v orchestru Counta Basieho. Po odchodu od Ellingtona hrál s Quincy Jonesem, a poté se věnoval vlastní kariéře.

Charles (1911-1985)

U Ellingtona v orchestru působil v letech 1929-1940 a znovu pak od roku 1962 do roku 1974. Před nástupem k Ellingtonovi působil v orchestru Chica Webba.

17 1.3.8. Django Reinhardt

Django Reinhardt (1910-1953), i když nebyl členem orchestru, určitě stojí za zmínku. Světoznámý kytarista byl v USA pouze jednou, a to když byl součástí Ellingtonova turné v roce 1946, na které ho pozval sám Ellington. Dokonce zaplatil i cestu z Evropy. Celkem odehráli 23 koncertů. Django si sebou do Ameriky nedovezl svojí akustickou kytaru, domníval se, že se americké společnosti vyrábějící kytary budou předhánět o to aby právě Django hrál na jejich kytaru. Mýlil se. Nic takového se nepřihodilo a tak si musel kytaru po příjezdu sehnat sám. Navzdory tomu, že hrál na akustickou kytaru, pořídil si kytaru elektrickou. A tak vznikly živé nahrávky, kde Django hraje s Ellingtonem na elektrickou kytaru.21

*podpisy některých členů Ellingtonova orchestru z roku 1940.22

21 [online]. 2019 [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: https://gypsyjazzuk.wordpress.com/django-in-the-usa-canada-1946/ django-in-cleveland-ohio-4th-nov-46/ THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. 1999, Září - Listopad 1999, (DEMS 99/4) [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: http://depanorama.net/dems/1999-4.pdf? fbclid=IwAR1j0U94KMn7xcmn1P08YsWh1IZUBQ6sG3yhvAHPsmUQM8hJNcLuU7A2vDg, s 13 18 2. Such Sweet Thunder

Such Sweet Thunder je suita z inspirovaná postavami a dějovými linkami z her a sonetů Williama Shakespeara. 12 částí suity reprezentuje hlavní žánry Shakespearova psaní a to: komedii, tragédii, historické hry a sonety. Každá část suity je tak věnovaná buď přímo nějaké hře nebo konkrétní postavě. Ellington byl velmi známý svým psaním tzv. “na tělo”. Jednotlivé kompozice psal tak, aby seděla přímo na určitého hráče a jeho schopnosti. Ten tak mohl interpretovat skladbu jedinečným způsobem. I ve suitě Such Sweet Thunder se Ellington řídil tímto “pravidlem” a tak se hráči orchestru s nadsázkou stali třeba Romeem a Julií, kdy ve skladbě The Star-Crossed Lovers ztvárnili hlavní role Johnny Hodges a . Název suity si Ellington vypůjčil ze Shakespearovi komedie - Sen noci svatojánské, konkrétně z repliky královny Hippolyty:”I never heard So musical a discord, such sweet thunder.”23 v překladu pak:”Tak milozvučícího neladu jsem nedoslechla, aniž libého tak hřímání.”24 Suita byla natočená v období od 7. srpna 1956 do 3. května 1957. Některé části nebyly zkomponovány přímo pro suitu Such Sweet Thunder, ale byly jen přejmenovány v Shakespearovském duchu. To jen potvrzuje Ellingtonovu vytíženost v období po Newportu 1956. Poté byla suita byla vydána na LP25 v roce 1957 jehož producentem byl Irving Townsend26. Premiéra suity se uskutečnila 28. dubna 1957 v The Town Hall v New Yorku.

*Obal albumu Such Sweet Thunder27

23 SHAKESPEAR, William. A Midsummer Night's Dream [online]. St. Paul, Minn.: EMC/Paradigm Pub., c1998, ACT IV, SCENE i, str. 63 [cit. 2019-05-03]. ISBN 0-8219-1635-1. Dostupné z: http://www.emcp.com/previews/ AccessEditions/ACCESS%20EDITIONS/A%20Midsummer%20Night%27s%20Dream.pdf

24 SHAKESPEARE, William. Sen noci svatojánské [online]. Přel. Josef Václav SLÁDEK. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013, Jednání čtvrté, scéna 1, str. 63 [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/ koweb/00/03/88/41/52/sen_noci_svatojanske.pdf.

25 ELLINGTON, Duke. Such Sweet Thunder [LP]. Columbia – CL 1033. 1957.

26 Producent . Mimo Ellingtona produkoval např. i jedno z nejznámějších jazzových albumů: - .

27 obrázek dostupný z: https://www.npr.org/2011/06/17/4543727/duke-ellington-such-sweet-thunder 19 2.1. Části Such Sweet Thunder a jejich návaznost na Shakespeara

Jednotlivé části jsou v pořadí jako na LP.

1. Such Sweet Thunder - Othello* 2. Sonnet for Caesar - Julius Caesar 3. Sonnet to Hank Cinq - Henry V. 4. Lady Mac - Macbeth 5. Sonnet in Search of a Moor - Othello 6. The Telecasters - Macbeth a Othello** 7. Up and Down, Up and Down (I Will Lead Them Up and Down) - Sen noci svatojánské 8. Sonnet for Sister Kate - Zkrocení zlé ženy 9. The Star-Crossed Lovers - Romeo a Julie 10. Madness in Great Ones - Hamlet 11. Half the Fun - Antonius a Kleopatra 12. Circle of Fourths - Název je odkazem na Shakespearovi hlavní čtyři žánry.

*Ačkoliv je název z komedie Sen noci svatojánské, část je věnovaná postavě Othella.28 ** Postavy Čarodějnic z Macbetha, se střetávají s postavou Iaga ze hry Othello.

2.1.1. Tématické uspořádání dle Jacka Chamberse

Zajímavé je tématické uspořádání nad kterým se zamyslel Jack Chambers29. Ten roztřídil části suity dle Shakespearových žánrů, kdy sonety mají funkci jakéhosi předělu mezi žánry - meziher. Každý sonet zastupuje jeden žánr: Sonnet for Hank Cinq- historie, Sonnet for Sister Kate - komedii, Sonnet in Search of a Moor - romanci a Sonnet for Caesar - tragédii. Do těchto čtyř skupin pak rozdělil zbytek částí dle jejich žánrového zařazení. Část Such Sweet Thunder vnímá jako předehru. Historii reprezentují části Sonnet for Hank Cinq (sonet věnovaný anglickému králi z 15. století Jindřichu V.) jako předěl, Half the Fun (postavy

28 TOWNSEND, Irving. Text z obalu LP - Such Sweet Thunder

29 Profesor lingvistiky na University of Toronto a zároveň pracující jako jazzový kritik. Autor např. Milestones: The Music and Times of Miles Davis (1998). 20 Kleopatra a Marcus Antonius) a The Telecasters. Žánr komedie reprezentují Sonnet for Sister Kate a Up and Down, Up and Down. Romanci znázorňují části Sonnet in Search of a Moor a The Star- Crossed Lovers - láska mezi Romeem a Julií. Sonnet for Caesar pak předznamenává poslední žánr, tragedii. V pořadí další jsou pak části Lady Mac a Madness in Great Ones. Jako shrnutí všech žánrů pak ukončuje suitu skladba Circle of Fourths.30

Tématické uspořádání a porovnání s pořadím na vydaném LP a s pořadím v jakém suita zazněla na Shakespearovském festivale ve

Statfordu v roce 1957.31

2.2. Nahrávání a obsazení orchestru

Na začátku roku 1956 se obsazení orchestru ustálilo. Hodges, který od Ellingtona odešel v roce 1951 aby vedl vlastní projekt - Johnny Hodges and His All-Stars, se vrátil a dojednal si navýšení svého platu. V roce 1953 odešel i Strayhorn. Důvodem jeho odchodu byla neshoda na licenčních a autorských podílech. Když se Strayhorn na začátku roku 1956 vrátil, jeho podmínka byla, že všechny budoucí spolupráce s Ellingtonem budou podepsány oběma jmény Ellington/ Strayhorn, a že jeho vlastní kompozice budou vydávány pouze pod jeho jménem.32 V roce 1955 nastoupil do orchestru i bubeník Sam Woodyard.

30 CHAMBERS, Jack. Bardland: Shakespeare in Ellington’s World: The Parts and the Whole. THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. 2005, Duben - Červenec 2005, (DEMS 05/1-43) [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http:// www.depanorama.net/dems/051f.htm

31 CHAMBERS, Jack. Bardland: Shakespeare in Ellington’s World: The Parts and the Whole. THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. 2005, Duben - Červenec 2005, (DEMS 05/1-43) [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http:// www.depanorama.net/dems/051f.htm

32 CUNNIFFE, Thomas. DUKE ELLINGTON AND BILLY STRAYHORN’S “SUCH SWEET THUNDER” [online]. Content copyright ©2011-2019. [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://jazzhistoryonline.com/such-sweet-thunder/ 21 2.2.1. Obsazení orchestru

Trumpety: , Willie Cock, a Clark Terry

Trombony: John Sanders (pístový trombon), , a Britt Woodman

Saxofony: Johnny Hodges (altsaxofon), (altsaxofon), Paul Gonsalves (tenorsaxofon), (tenorsaxofon), (barytonsaxofon)

Kontrabas:

Bicí: Sam Woodyard

Piano: Duke Ellington

Kompozice, aranžmá: Duke Ellington, Billy Strayhorn

2.2.2. Nahrávací studio

Album bylo vydáno pod značkou Columbia33, ke které se Ellington po úspěchu na New Port Jazz Festivale 1956 vrátil zpátky, a odešel tím tak od Capitolu34. Nahrávalo se v legendárním studiu Columbia 30th Street Studio na Manhattnu v New Yorku. Mimo Such Sweet Thunder v tomto studiu vznikla alba jako Kind of Blue od Milese Davise, Bernsteinova West Side Story nebo The Wall od skupiny Pink Floyd. Album vyšlo pod značkou Columbia - CL 1033.

V roce 1957 byl poprvé veřejnosti představena stereofonní vinylová deska35, a tak i Such Sweet Thunder byla společností Columbia inzerována jako Stereo LP. Album bylo natočeno jak

33 Columbia Records, je nejstarší a do dnes existující nahrávací společnost. Založena v roce 1887 v New Jersey v USA. U Columbia Records vydávali svá CD/LP, například Miles Davis, Frank Sinatra, ale i AC/DC, Pink Floyd nebo Beyoncé.

34 Capitol Records, nahrávací společnost se sídlem v USA. Založena v roce 1942.

35 NEELY, Tim. The History of Vinyl Records [online]. 2017, 12. Dubna 2017 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https:// ourpastimes.com/history-vinyl-records-5373550.html 22 Mono tak Stereo, ale vydání v roce 1957 se dočkala pouze Mono verze. Stereo nahrávka byla vydána až v roce 1999 na CD jako reedice.36

2.2.3. Up and Down, Up and Down - Clark Terry a Pukova citace

Důvod proč Columbia nevydala album ve stereo verzi jak inzerovala, by mohla být závěrečná citace Clarka Terryho ve skladbě Up and Down, Up and Down. Ten na závěr skladby cituje Pukovu37 repliku z hry Sen noci svatojánské. Repliku “Lord, what fools these mortals be!”38 řekne skrze trumpetu při čemž zmáčkne písty trumpety pouze na půl. O tento speciální závěr ho pravděpodobně během natáčení požádal někdo z dvojce Ellington/Strayhorn. Clark Terry souhlasil a Pukova citace se stala součástí aranžmá. Žádná z alternativních stereo verzí skladby tento závěr neobsahovala a jedinou verzí tedy byla verze mono. Columbia, která tento Pukův závěr speciálně zmiňuje v textu na obalu LP, si pravděpodobně uvědomila, že nemůže použít stereo nahrávku bez této citace. A je dost možné, že i proto album vyšlo pouze v mono verzi. Zajímavostí je, že nikdo z týmu, který se podílel na stereo reedici v roce 1999 si tohoto faktu nevšiml a skladbu Up and Down, Up and Down vydal bez výše zmíněné citace. Skladbu nezařadili na album ani jako “bonus track”, který na albu mohl být v mono verzi.39

2.3. Stratford Shakespearen Festival 1956

2.3.1. Stratford Shakespearen Festival

Festival byl založen Tomem Pattersonem, jehož záměrem bylo vylepšit ekonomiku města tím, že založí divadelní festival věnovaný Shakespearovi. Navíc jméno města v Kanadě, bylo stejné jako jméno místa narození Williama Shakespeara, Stratford-upon-Avon v Anglii. Festival byl

36 CUNNIFFE, Thomas. DUKE ELLINGTON AND BILLY STRAYHORN’S “SUCH SWEET THUNDER” [online]. Content copyright ©2011-2019. [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://jazzhistoryonline.com/such-sweet-thunder/

37 Postava ze Shakespearovy hry - Sen noci svatojánské

38 SHAKESPEAR, William. A Midsummer Night's Dream [online]. St. Paul, Minn.: EMC/Paradigm Pub., c1998, ACT III, SCENE ii, str. 44 [cit. 2019-05-03]. ISBN 0-8219-1635-1. Dostupné z: http://www.emcp.com/previews/ AccessEditions/ACCESS%20EDITIONS/A%20Midsummer%20Night%27s%20Dream.pdf

39 CUNNIFFE, Thomas. DUKE ELLINGTON AND BILLY STRAYHORN’S “SUCH SWEET THUNDER” [online]. Content copyright ©2011-2019. [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://jazzhistoryonline.com/such-sweet-thunder/ 23 založen v roce 1952 pod názvem Stratford Shakespearen Festival of Canada. Festival je do dnes stále aktivní a má světové renomé.40

2.3.2. Stratford Shakespearen Festival 1956 - Ellington

Festival měl mimo hlavní divadelní scény i vedlejší hudební scénu. Večerní koncerty tak doprovázely divadelní dramaturgii festivalu. Ellington s orchestrem byl v létě roku 1956 pozván, aby zde odehrál dva koncerty. Záznam jednoho z koncertu vyšel později na CD41. Koncert se konal 18. července což bylo dva týdny po slavném koncertu na Newport Jazz Festivalu, kde Paul Gonsalves předvedl svých legendárních 27 chorusů na formu blues ve skladbě Diminuendo in Blue and Crescendo in Blue42. Úspěch na Newport Jazz Festivalu ho dostal až na titulní stranu časopisu time. V roce 1956 na festivalu mimo Ellingtona vystoupili například Art Tatum se svým triem, nebo Modern Jazz Quartet ()43.

Je známo, že Ellington i Strayhorn byli velcí znalci a milovníci Shakespeara44. Na festivalu navštěvovali odpolední představení a debatovali s dalšími účastníky nad Shakespearovou tvorbou. Strayhorn byl dokonce muzikanty v orchestru přezdíván “Shakespeare”45, byl totiž schopen citovat dlouhé pasáže ze Shakespearových sonetů i her. Ellington si atmosféru festivalu zamiloval. Zamiloval si ji dokonce natolik, že každému s kým na festivalu přišel do řeči oznámil, že společně s Billym Strayhornem připravuji suitu na Shakespearovy motivy, a že jí budou premiérovat na příštím ročníku festivalu. Nápad napsat suitu inspirovanou Shakespearem se tedy zrodil zde na festivale. Ellington pak svoji náklonnost festivalu vyjádřil tím, že zahájil koncert skladbou Hark, The Duke`s Trumpets!. Jak je možné vyslyšet z nahrávky, sám Ellington po doznění písně sdělil publiku,

40 Stratford Festival[online]. 2019 [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: https://www.stratfordfestival.ca/AboutUs/OurHistory/ Timeline

41 CD vyšlo v roce 1989 pod názvem: Duke Ellington – Live At The 1956 Stratford Festival

42 Koncert na Newport Jazz Festivalu byl nahrán a vydán na LP v roce 1957 po názvem: Duke Ellington And His Orchestra –

43 SCHIFF, David. The Moor`s Revenge: The Politics of Such Sweet Thunder. Duke Ellington studies, s.185

44 Lawrence, A.H., Duke Ellington and His World, str. 297,

45 HAJDU, David. Lush life: a biography of Billy Strayhorn. str. 155, New York: Farrar, Straus, Giroux, 1996. ISBN 9780374194383. 24 že název písně ještě nebyl rozhodnut. A tak ho záměrně pojmenoval “Shakespearovsky”. Skladba byla později nahrána pod názvem Bassment46.

*Obrázek: Ellington na obálce časopisu Time z 20. srpna 195647

2.4. Premiéry a provedení

Suita Such Sweet Thunder se jako kompletní ucelená entita provedla pouze dvakrát, ve městech New York a Stratford v Kanadě. Poté se různé části suity objevovali pouze jako součást jiných programů, nejčastěji pak: Such Sweet Thunder, The Star Crossed Lovers a Sonet to Hank Cinq. Výjimkou byl koncert, který se konal 1.července 1957 v Chicagu v rámci Ravinia Park Festivalu. Tento koncert živě vysílala stanice CBS, suita nezazněla v kompletním rozsahu, ale byla představena jako úryvky ze suity Such Sweet Thunder. Zároveň se jednalo o rádiovou premiéru tohoto díla.48

2.4.1. New York City Town Hall

Suita Such Sweet Thunder měla premiéru 28. Dubna 1957 v The Town Hall v New Yorku. Bylo tomu přesně jeden den před 58. narozeninami Duka Ellingtona. Premiéra se odehrála v rámci koncertní série “Music for Moderns”, kterou společně představili George Avakian49 a jeho žena Anahid Ajemian50. První ze čtyř koncertů nesl název “From Twelve Tone To Ellingtonia”. V první polovině koncertu zazněl houslový koncert Kurta

Weila51 Concerto for Violin and Wind Orchestra, Op. 12 pod taktovou Dimitri Mitropoulose v

46 CHAMBERS, Jack. Bardland: Shakespeare in Ellington’s World: Hark, the Duke’s Trumpets. THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. 2005, Duben - Červenec 2005, (DEMS 05/1-43) [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://www.depanorama.net/dems/051f.htm

47 Obrázek dostupný z: https://ellington.se/2016/08/19/time-magazine-cover/

48 Nahrávka dostupná na: https://www.youtube.com/watch?v=UxW3-cLVcmA&feature=youtu.be

49 V padesátých letech 20 století byl producentem Columbia Records. Produkoval například Louise Armstronga, Milese Davise, Tonyho Bennetta, ale i Johna Cage nebo Edith Piaf.

50 Houslistka, která premiérovala skladby soudobých skladatelů.

51 Německý hudební skladatel. Jeho nejznámější skladbou je bez pochyby “Mack the Knife”, která je součástí představení “The Threepenny Opera”. To napsal společně s Bertoltem Brechtem. 25 doprovodu některých členů Newyorské filharmonie. Sólo na housle hrála Anahid Ajemian52. Ve druhé půli už pak zazněla Ellingtonova suita. Jelikož byla premiéra Such Sweet Thunder slíbena Stratfordskému Festivalu, muselo se požádat o svolení k zahrání tehdejšího hudebního ředitele festivalu Louis Applebauma. Louis Applebaum byl nadšený z publicity, a přijal pozvání říct pár slov k představení suity. Navzdory tomu, že se jednalo o premiéru, suita nezazněla kompletní. Poslední část ze suity s názvem Circle of Fours nestihl Ellington dokončit včas. Ellington se na koncertě omluvil a skladbu nahradil jinou skladbou s názvem Cop-out. Cop- out by se dalo přeložit jako “mít výmluvu pro něco co jste měl mít včas, ale nestihl jste to”. Tím Ellington pobavil publikum, které mu odpustilo53. Duke Ellington navíc v rozhovoru, který vedl Harry Rasky pro rádio CBC, přiznal, že dvě části suity, konkrétně pak Sonnet for Hank Cinq a The Telecasters, byly dokončeny až v den premiéry54. Rozhovor probíhal v den Ellingtonových narozenin 29. dubna 1957.

* První obrázek: plakát koncertní série - Music for Moderns * Obrázek vlevo: Ajemian Avakian, Duke Ellington, Dimitri Mitropoulos - před koncertem * Obrázek vpravo: , Duke Ellington - po koncertě55

52 SNYDER, Matthew. Music For Moderns at Town Hall, 1957 [online]. Srpen 19, 2016 [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: https://www.nypl.org/blog/2016/08/19/anahid-ajemian-avakian

53 Ellington Conference 2004 in Stockholm 12-16May. THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. Srpen - Listopad 2004, (DEMS 04/2-10) [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: http://depanorama.net/dems/04dems2a.htm

54 Rozhovor dostupný na https://www.cbc.ca/archives/entry/duke-ellington-composes-music-for-the-stratford-festival

55 Obrázky - Dostupné z: https://www.nypl.org/blog/2016/08/19/anahid-ajemian-avakian 26 2.4.2 Stratford Shakespearen Festival 1957

Na koncert, který se uskutečnil 5. záři se sjelo přes 800 fanoušků Duka Ellingtona56. Ellington zde představil suitu a některé ze svých stálic jako například Mood Indigo nebo Do Nothing Till You Hear From Me. Ačkoliv byl koncert nahrán nahrávka zatím nikde nevyšla. Existuje CD s názvem - Duke Ellington – Live At The 1957 Stratford Festival, ale jeho obsah je záznam koncertu z roku 1956. Po tomto koncertu již Ellington suitu Such Sweet Thunder nezahrál nikdy v kompletním znění.

*recenze z novin “Winnipeg Free Press” z 21. září 195757

2.5. Rozbor jednotlivých částí suity Such Sweet Thunder

2.5.1. Sonety

Abychom pochopili sonety napsáné dvojicí Ellington/Strayhorn, musíme pochopit v jaké formě psal své sonety William Shakespeare. Shakespeare v téměř většině sonetů používal formu zvanou jambický pentametr. Jamb je dvouslabičná básnická stopa, sestávající z první slabiky krátké a druhé dlouhé58. Pentametr pak z řeckého penta, výraz pro pět. Dohromady tedy máme 10 slabik v jedno verši. Graficky by se to dalo znázornit například takto:

56 LATHAM, Barb. Duke`s `Such Sweet` Rolls Through Stratford. Winnipeg Free Press. 1957, (21.září 1957), 40s. Dostupné z: https://newspaperarchive.com/winnipeg-free-press-jun-21-1957-p-40/

57 Winnipeg Free Press. 1957, (21.září 1957), 40s. Dostupné z: https://newspaperarchive.com/winnipeg-free-press- jun-21-1957-p-40/

58 Jamb. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-05-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jamb 27 da DUM da DUM da DUM da DUM da DUM

take ALL my LOVES, my LOVE, yea, TAKE them ALL

(první verše Shakespearova sonetu č. 40)

Tento básnický rytmus Ellington se Strayhornem převzali a převedli ho do hudebního jazyka. Ve výsledku tedy měla každá hudební fráze 10 not, kterou zapsali do dvou taktů. Shakespearovy sonety měl vždy 14 veršů. I to Ellington se Strayhornem převedli do hudebního jazyka. Ve výsledku tedy měli 14 hudebních frází po 10 notách, rozdělených po 2 taktech. Každé téma sonetu pak tedy mělo 28 taktů. Díky této transpozici z básnického světa do světa hudebního můžeme kterýkoliv Shakespearův sonet aplikovat na kteroukoliv melodii sonetů ze suity Such Sweet Thunder.

*Příklad aplikace jakéhokoliv sonetu na melodii sonetu od Ellingtona a Strayhorna.

28 2.5.2. Such Sweet Thunder

Struktura úvodní skladby je vcelku jednoduchá. Aby Ellington popsal Othella, potřeboval k tomu 6 forem dvanáctitaktového blues v medium tempu a čtyřtaktové intermezzo. V první formě je stanoven charakter skladby, a to unisonem spodních nástrojů. Velice důrazná rytmická linka připomíná rytmus tanga. V druhé formě se v trojhlase připojují dvě trumpety a trombon. Melodie je hraná za použití dusítka plunger59. Ve třetí formě se basová linka promění ve walking bass a saxofony tvoří novou melodii v pětihlasé harmonii. Ve čtvrté formě se k saxofonům připojí trumpetové sólo Raye Nance. Poslední dva takty jsou reminiscencí na rytmickou linku z úvodních taktů. Poté následuje čtyřtaktové intermezzo, které je ve forte a slouží jako dynamický předěl mezi částmi. V páté formě je bassová linka variací na linku úvodní. Je hrána pouze saxofony v nízké dynamice přičemž nad nimi dominuje trombon s dusítkem plunger. Poslední forma je jen reprízou druhé formy blues. Skladba je uzavřena v pianovém partu tónem kontra F.

2.5.3. Sonnet for Caesar

První ze čtveřice sonetů je v pomalém tempu. Jako hlavní sólista se zde představí klarinetista Jimmy Hamilton. Skladba začíná čtyřtaktovým pianovým intrem. Poté se v ostinátním doprovodu v půlových notách přidají trombony čímž vykreslují harmonii skladby. Bubeník Sam Woodyard používá při hře na bicí své ruce tzv. hand-drumming. Zbytek skladby by se dal rozdělit na osmitaktí. V prvním osmitaktí přichází klarinet jako sólový hlas. Melodie je v osminových notách, intervalická a rozdělena do dvoutaktových frází po 10 tónech. Každou dvoutaktovou frázi uzavírá dovětek altsaxofonu. Druhé osmitaktí se nese v podobném duchu. Ve třetím osmitaktí převezme roli trombonů altsaxofon, který harmonicky a kontrapunkticky doplňuje hlavní melodii. V posledních dvou ze čtrnácti frází se melodie zpomalí a z osmin se stanou čtvrťové noty. Zpátky se přidají trombony a basa hraje na každou dobu. Přidají se i bicí s rytmičtějším doprovodem a na poslední akordy se přidá i zbytek saxofonové sekce čímž dokreslí celou náladu a vrchol skladby.

59 Gumové dusítko pro trombon i trumpetu. Často vyrobeno z WC zvonu. 29 2.5.4. Sonnet for Hank Cinq

Sonnet fot Hank Cinq je nejkratší ze skladeb na albu. Je zároveň dalším důkazem, že Ellington tzv. psal skladby svým sólistům na tělo. V roli “recitátora”, jelikož se jedná o sonet, exceluje trombonista Britt Woodman. Sonet je věnovaný králi Jindřichu V, který dobyl Francii v 15. století. Skladba začíná čtyrtaktovým intrem klarinetu, ten předznamená směr melodie, kterou poté interpretuje trombon. Jelikož se jedná o sonet , melodie je zase rozdělena na 14 frází. Melodie ve čtyřech taktech směřuje od spodních tónů až k vrcholu a zpátky. Na další dva takty moduluje o kvartu nahoru a poté zase zpět. Tato část by se dala označit jako část “A”. Další dva takty se přidá saxofonová sekce a bicí přejdou do double-time feelu. Další dvě fráze by tak šly vnímat jako část “B”. Tyto dvě fráze pak zopakuje o oktávu níž zbytek trombonové sekce. Skladba i celkem zrychlí což Ellington objasnil slovy: “změna tempa se týká změny rychlosti války a jejího vlivu na mapu.”60 Poté se skladba vrátí do předchozího tempa a zopakuje se část “A”. Skladba končí závěrečnou kadenci Britta Woodmana, kterou zakončí tónem Ab2. Na záznamu z roku 1959 ze Švýcarska Woodman ukončí kadenci na tónu Eb3!

2.5.5. Lady Mac

Lady Mac je skladba věnovaná přímo určité postavě a to Lady Macbeth, manželce Macbetha. Ellington o této části prohlásil:”Ačkoli Lady Mac byla vznešeného původu, tušili jsme že v duši měla malý ragtime.”61 Skladba je v rytmu jazzového waltzu a začíná pianovým sólem, které parafrázuje melodii saxofonové sekce. Ta zazní v repetici až po druhé. V závěru této sekce se přidají ke kontrabasu a vznikne tak husté unisono. Melodii přebírají trombony v unisonu za doprovodu saxofonů a trumpet, kdy fráze jedné sekce odpovídá na sekci druhou. Tato interakce se stupňuje a každá sekce se stává nezávislou což vyvozuje pocit rytmické nejednotnosti. Dalších 8 taktů je intermezzo ve znamení orchestrální gradace, které ústí do sólové melodie altsaxofonu Russela Procopa. Tu vystřídá improvizované sólo trumpetisty Clarka Terryho. V druhé části se s podehrávkami přidávají saxofony. Poté následuje opět gradační intermezzo, které nás posunuje do závěrečné části skladby. Zde se znovu cituje úvodní melodie tentokrát v plném obsazení. Závěrečný zlověstný akord zahraný spodními nástroji je dle Ellingtonových slov něco dalšího co měla Lady Mac ve své duši a to zlo.

60 Irving Townsend, Text z obalu LP - Such Sweet Thunder, s.10.

61 Irving Townsend, Text z obalu LP - Such Sweet Thunder, s.10. 30 2.5.6. Sonnet In Search of a Moor V pořadí ve třetím sonetu se jako sólista představí kontrabasista Jimmy Wood. Skladba začíná pianovým intrem Duka Ellingtona. Poté nasleduje 28 taktová sonetová forma, která obsahuje přesně 14 dvoutaktových frází. Jimmy Wood je zde doprovázen pouze klarinetovým triem (konkrétně 2 klarinety a jeden basklarinet) a jednoduchým rytmickým doprovodem v bicích. Tento způsob práce s klarinety se objevuje i v dalších Ellingtonvých kompozicích např. “Pretty and the Wolf”.

2.5.7. The Telecasters

V této skladbě Ellington se Strayhornem kombinují postavy ze dvou různých her. Iaga z Othella a tři čarodějnice z Macbetha. V roli sólisty je zde představem barytonsaxofonista Harry Carney, který představuje postavu Iaga. Tři čarodějnice jsou znázorněny třemi trombony. Skladba začíná impulzivním vstupem trombonů. Poté se skladba uklidní a Harry Carney přednese svojí melodii za doprovodu tria trombonistů, kteří dokreslují harmonický charakter skladby. Jednotaktové fráze střídají takty ticha. Ty působí až zneklidňujícím dojmem. Poté v intervalu oktávy převezmou melodii trombony za doprovodu saxofonové sekce. V další části následuje dialog mezi Iagem a třemi čarodějnicemi, kde trombonová sekce odpovídá barytonsaxofonu. Následuje rekapitulace úvodního tématu. Výpověď Iaga pak ukončí rázný vpád trombonové sekce čímž ukončí i celou skladbu.

2.5.8. Up and Down, Up and Down (I Will Lead Them Up and Down)

Tento titul reprezentuje scénu z Shakespearovi komedie Sen noci svatojánské. Kde jsou dvojce Demetrius/Helena, Lysander/Hermia a Oberon/Titania pod čarovnými manévry elfa Puka. Tyto dvojce jsou ztvárněny i v orchestru. Demetrius a Helena - Jimmy Hamilton a Ray Nance, klarinet a housle. Lysander a Hermia - Russell Procope a Paul Gonsalves, altsaxofon a tenorsaxofon. Oberon a Titania - Johnny Hodges a John Sanders, altsaxofon a pístový trombon. Roli elfa Puka ztvárňuje Clark Terry na trumpetu. V celé skladbě se jednotlivé dvojce prolínají a spojují. Přičemž vzniká určitý dialog mezi dvojicemi a Pukem. Clark Terry na závěr pronese skrze svou trumpetu Pukovu citaci:”Lord what fools these mortals be.” ve volném překladu: Co jsou to za blázny tito smrtelníci. 31

2.5.9. Sonnet for Sister Kate

Sonet je věnovaný titulu Zkrocení zlé ženy a to konkrétně hlavní roli: Kateřině. V roli sólisty je zde trombonista Quentin Jackson. Melodii sonetu hraje s pomocí dusítka plunger. Sonetová forma zde byla opět dodržena a tak ve skladbě můžeme nalézt čtrnáct frází přesně po deseti notách. Čtyřtaktové pianové intro je reminiscencí na úvodní skladbu Such Sweet Thunder. Poté se přidává trombon za doprovodu pouze tří saxofonů. Kompoziční technika kterou ve suitě Ellington se Strayhornem již několikrát použili. V tomto případě použili pro doprovodné hlasy barytonsaxofon, tenorsaxofon a altsaxofon. Pouze na závěrečnou frázi a akord se přidá druhý altsaxofon.

2.5.10. The Star-Crossed Lovers

Autorem této skladby je Billy Strayhorn. Skladbu napsal již dříve pod názvem Pretty Girl. Až se nechce věřit, že předlouhou pro Strayhorna nebyl příběh Romea a Julie. Pro účely suity byla skladba přejmenována na The Star-Crossed Lovers a je věnována právě Romeu a Julii. Hlavním sólistou je zde Johnny Hodges, který ztvárňuje postavu Julie. Skladba začíná pianovým arpeggiem několika akordů. Poté už přichází na scénu Hodges a téměř dechberoucím způsobem přednese hlavní melodii. Melodie zní v doprovodu saxofonů, která v půlových notách vykresluje harmonickou strukturu skladby. Postupně se přidávají i trombony a trumpety. Melodii pak přebírá orchestr kdy melodii v prvním hlase hraje tenorsaxofon, Paul Gonsalves v roli Romea. Po citaci melodie pokračuje Hodges v přednesu až do konce skladby. Skladba je ukončena opět několika pianovými arpeggiami.

2.5.11. Madness In Great Ones

Skladba věnovaná postavě Hamleta. V příběhu se snaží Hamlet oklamat svého otce tím, že předstírá že je šílený. Trumpetista Cat Anderson a jeho schopnost hrát v extrémně vysoké poloze by se mohla zdát taktéž šílená. Této metafory využili Ellington se Strayhornem a pasovali Andersona do role šíleného Hamleta. Průběh celé skladby směruje k finálnímu vyvrcholení. Kde Anderson v závěrečné kadenci hraje až neuvěřitelně vysoké tóny jak ostatně bylo jeho specialitou. Normálnímu

32 posluchači by se to mohlo opravdu zdát až šílené, a tak je paralela mezi Hamletem a Andersonem naprosto přesná.

2.5.12. Half the Fun

Half the Fun byla prvně nahrána v roce 1956 pod názvem Lately. Je věnována Antoniusovi a Kleopatře. Skladba je postavená na opakující se rytmické lince připomínající hudbu středního východu. Celé to dokresluje hra na bicí Sama Woodyarda. Aby Ellington vysvětlil co od Woodyarda chce přesně slyšet popsal mu situaci slovy:”Představ si velké zlaté lodě plující po Nilu, krásné tanečnice, hory jídla a pití, slony a Kleopatru ležící na saténovém přehozu postele.”62 Woodyard poslechl a dodal vše potřebné. Sólo na altsaxofon hraje Johnny Hodges.

2.5.13. Circle of Fourths

Poslední skladba suity je inspirována Shakespearem samým. Název skladby charakterizuje čtyři hlavní žánry a to: sonety, komedii, historii a tragedii. Hlavní postavou této skladby je pak tenorsaxofonista Paul Gonsalves. Skladba je postavena na harmonickém principu stále na sebe navazujících tónin od sebe vzdálených v intervalu čisté kvarty. Zjednodušeně po kvartovém kruhu.

Harmonický zápis akordů skladby Circle of Fourths.

2.6. Odkaz suity Such Sweet Thunder

Ačkoliv byla suita zahrána pouze dvakrát v plném rozsahu, její odkaz přetrvává po mnoho let až dodnes. Důkazem toho jsou nové nahrávky v podání jiných orchestrů nebo různá aranžmá pro menší obsazení. Suita Such Sweet Thunder se stala inspirací a předlohou pro balet. Různé části suity pak i zpívaných verzí nebo jiných aranžmá pro menší kapely.

62 Bill Berry, Text z obalu LP - Such Sweet Thunder, s.16. 33 V České republice se o odkaz suity postaraly dva bigbandy. V roce 1969 natočil Such Sweet Thunder, v českém překladu Tak sladké hřmění, Jazzový orchestr Československého rozhlasu pod vedením Kamila Hály. Jako sólisté zde vystupují někteří z důležitých osobností českého jazzu jako například Karel Růžička st., František Kočí nebo Vincenc Kummer. Album vyšlo 10. května 2018 jako reedice Českého Rozhlasu. Druhým orchestrem, který v České republice představil suitu byl Jazz Dock Orchestra63. Orchestr, složený z předních hráčů pražské jazzové scény, představil suitu v instrumentaci trombonisty Jana Jiruchy.

Trombonista Delfeayo Marsalis v roce 2011 vydal album s názvem Sweet Thunder64. Album obsahuje všech 12 originálních skladeb avšak v nových aranžmá s větší možností improvizace. Na albu vystupuje společně s bratry Brandfordem a Jasonem.

Wynton Marsalis, druhý nejstarší ze svých bratrů, zkombinoval skladbu Such Sweet Thunder se stepem. Zajímavou úpravu zahrál společně s mladými hudebníky jako součást programu “Wynton Marsalis & The Young Stars of Jazz” na festivale "Jazz in Marciac” v roce 201665.

Dalším tělesem, které přearanžovalo některé z částí suity byl rakouský bigband Vienna Art Orchestra. O aranžmá se postaral dirigent orchestru Mathias Rüegg. Skladby vyšly na albu Vienna Art Orchestra – Duke Ellington's Sound Of Love, Vol. 266. Jedná se o živou nahrávku z 28. a 29. června 2003 z klubu Porgy & Bess ve Vídni.

Zajímavé jsou i aranžmá pro menší jazzová tělesa. Americký saxofonista Joe Lovano má na svém albu Cross Culture67 skladbu The Star-Crossed Lovers. Za zmínění stojí i nizozemský saxofonista Joris Roelofs ten na své triové album Amateur Dentist68 zařadil skladbu Such Sweet Thunder. Joris Roelofs byl i členem Vienna Art Orchestra. Italský pianista Enrico Pieranunzi

63 Orchestr založený pod záštitou jazzového klubu Jazz Dock v roce 2018.

64 Marsalis, Delfeayo. Sweet Thunder [CD]. Troubadour Jass Records – TJR092110. 2011.

65 Nahrávka dostupná na serveru YouTube. https://youtu.be/NTCaCpAACIc

66 Vienna Art Orchestra – Duke Ellington's Sound Of Love, Vol. 2 [CD]. EmArcy – 0602498654194. 2003.

67 Lovano, Joe – Cross Culture [CD]. Blue Note – 509996 38761 2 3. 2013

68 Roelofs, Joris - Amateur Dentist [CD]. Pirouet – PIT3090. 2016 34 společně se svým krajanem Rosariem Giulianim zařadili na album jeden z Ellingtonových sonetů - Sonnet for Caesar. Album nese příhodný název Duke`s Dream69.

Vznikly i zpívané verze některých částí suity. Zpěvačka Cleo Laine vydala album s názvem Shakespeare And All That Jazz70. Pro toto album si vybrala dva sonety z dílny Ellington/Strayhorn a na jejich melodii nazpívala originální Shakespearovy verše. Tedy Sonnet for Caesar je natočen jako My Love Is As A Fever, což je Shakespearův sonet č. 147. Stejně je to s částí Sonnet to Hank Cinq, kde na albu je nazván jako Take All My Loves, což je Shakespearův sonet č. 40. Celé album je inspirované Shakespearem.

Další zpěváckou verzi vytvořila zpěvačka Lorraine Feather. Ta na skladbu Such Sweet Thunder ale vymyslela slova vlastní. Skladba se na albu jmenuje Rhytm, Go `Way. Zbytek alba, který je výběrem skladeb Ellingtona a Strayhorna, otextovala Lorraine Feather také. Album nese název Such Sweet Thunder (Music Of The Duke Ellington Orchestra71).

Suita Such Sweet Thunder byla inspirací nejen pro hudební směr, ale i pro směr taneční. V roce 1960 tak vznikl avantgardní balet na motivy Such Sweet Thunder. Za jeho vznikem stojí známý francouzský choreograf Maurice Béjart. Balet byl natočený pro německou televizi Südwestfunk72.

69 Enrico Pieranunzi, Rosario Giuliani – Duke's Dream [CD]. Intuition Records (2) – INT 3445 2. 2017

70 Cleo Laine Featuring John Dankworth – Shakespeare And All That Jazz [LP]. Fontana – TL5209. 1964

71 Feather, Lorraine – Such Sweet Thunder (Music Of The Duke Ellington Orchestra) [CD]. Sanctuary Records – 06076-86353-2. 2003

72 Snímek je možné shlédnout na YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=US9TkgEs6Eg 35 Závěr Cílem práce bylo vyhledat veškeré možné informace týkající se suity Such Sweet Thunder. Z dostupných zdrojů jsem utvořil souhrn informací, který zahrnuje motiv napsání suity, návaznost na dílo Williama Shakespeara, okolnosti týkající se premiér. Dále jsme zjistil, že ne všechny skladby byly v prvotním zájmu komponované pro účely suity. Ve většině částí suity je autorství přisouzeno dvojici Ellington/Strayhorn. Výjimkou je skladba The Star-Crossed Lovers, kterou napsal Strayhorn již dříve pod názvem Pretty Girl. Není však vyloučeno, že podíl na aranžmá pro účely suity nepochází z “dílny” Ellington/Straynhorn. Utvořil jsem si přehled o osobnostech americké jazzové scény, které prošly orchestrem Duka Ellingtona. Rovněž i vývoj a historii Ellingtonova orchestru. Suita Such Sweet Thunder jistě patří k vrcholům spolupráce Ellington/ Strayhorn a to i přes to, že byla provedena pouze dvakrát v plném rozsahu. Odkaz suity Such Sweet Thunder je znatelný i v dnešní době, kdy se tvoří moderní jazzová aranžmá. Ovšem vždy s patřičnou úctou k tomuto dílu. Vypracování této práce bylo přínosem i pro mě. Mohl jsem si rozšířit informace o díle, se kterým jsem měl možnost se potkat i v hráčské praxi. Bylo zajímavé nahlédnout do zákulisí Ellingtonova orchestru a způsobu jakým Ellington pracoval se svým orchestrem. Díky této práci jsem získal i informace o tvorbě Williama Shakespeara, která mi byla doposud známa pouze okrajově. I kvůli mé takřka mizivé znalosti Shakespeara, jsem na první poslech nebyl schopný posoudit, zda Ellington se Strayhornem dokázali přenést děj, nebo charakter postav do hudebního jazyka. Po prostudování děje jednotlivých her si troufám říct, že jejich práce je velice zdařilá a překračuje rámec doby. Zajímavé bylo studovat implementaci Shakespearovy sonetové formy z 16. století do hudebního jazyka.

36 Použité informační zdroje SCHIFF, David. The Moor`s Revenge: The Politics of Such Sweet Thunder. Duke Ellington studies. New York, NY: Cambridge University Press, 2017, s. 185. Cambridge composer studies. ISBN 9780521764049.

LAWRENCE, A. H. Duke Ellington and his world: a biography. New York: Routledge, 2001. ISBN 04-159-3012-X.

HAJDU, David. Lush life: a biography of Billy Strayhorn. str. 155, New York: Farrar, Straus, Giroux, 1996. ISBN 9780374194383.

Duke Ellington Biography [online]. 2008 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://dukeellington.com/ ellingtonbio.html

Duke Ellington and His Orchestra [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné z: http:// www.redhotjazz.com/dukeo.html

Billy Strayhorn [online]. 2019 [cit. 2019-05-10]. Dostupné z: https://www.songhall.org/profile/ Billy_Strayhorn

SERRANO, Basilio. Juan Tizol: His talents, his collaborators, his legacy. CENTRO Journal [online]. 2006, (XVIII/11) [cit. 2019-05-10]. Dostupné z: http://ellingtonweb.ca/Hostedpages/Tizol- biography-by-Serrano(pgs82-99Serrano).pdf

DEMICHAEL, Don. Double Play: Carney to Hodges to Ellington. Downbeat. 1962, (Červenec 1962), s. 20.

[online]. 2019 [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: https://gypsyjazzuk.wordpress.com/django-in-the-usa- canada-1946/django-in-cleveland-ohio-4th-nov-46/

THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. 1999, Září - Listopad 1999, (DEMS 99/4) [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: http://depanorama.net/dems/1999-4.pdf? fbclid=IwAR1j0U94KMn7xcmn1P08YsWh1IZUBQ6sG3yhvAHPsmUQM8hJNcLuU7A2vDg, s 13

SHAKESPEAR, William. A Midsummer Night's Dream [online]. St. Paul, Minn.: EMC/Paradigm Pub., c1998, ACT IV, SCENE i, str. 63 [cit. 2019-05-03]. ISBN 0-8219-1635-1. Dostupné z: http:// www.emcp.com/previews/AccessEditions/ACCESS%20EDITIONS/ A%20Midsummer%20Night%27s%20Dream.pdf

SHAKESPEARE, William. Sen noci svatojánské [online]. Přel. Josef Václav SLÁDEK. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013, Jednání čtvrté, scéna 1, str. 63 [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/88/41/52/sen_noci_svatojanske.pdf

TOWNSEND, Irving. Text z obalu LP - Such Sweet Thunder s. 10.

BERRY, Bill, Text z obalu LP - Such Sweet Thunder, s.16. 37 CHAMBERS, Jack. Bardland: Shakespeare in Ellington’s World: The Parts and the Whole. THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. 2005, Duben - Červenec 2005, (DEMS 05/1-43) [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http://www.depanorama.net/dems/051f.htm

CUNNIFFE, Thomas. DUKE ELLINGTON AND BILLY STRAYHORN’S “SUCH SWEET THUNDER” [online]. Content copyright ©2011-2019. [cit. 2019-05-03]. Dostupné z: http:// jazzhistoryonline.com/such-sweet-thunder/

NEELY, Tim. The History of Vinyl Records [online]. 2017, 12. Dubna 2017 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://ourpastimes.com/history-vinyl-records-5373550.html

Stratford Festival[online]. 2019 [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: https://www.stratfordfestival.ca/ AboutUs/OurHistory/Timeline

SNYDER, Matthew. Music For Moderns at Town Hall, 1957 [online]. Srpen 19, 2016 [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: https://www.nypl.org/blog/2016/08/19/anahid-ajemian-avakian

Ellington Conference 2004 in Stockholm 12-16May. THE INTERNATIONAL DEMS BULLETIN [online]. Srpen - Listopad 2004, (DEMS 04/2-10) [cit. 2019-05-06]. Dostupné z: http:// depanorama.net/dems/04dems2a.htm

LATHAM, Barb. Duke`s `Such Sweet` Rolls Through Stratford. Winnipeg Free Press. 1957, (21.září 1957), 40s. Dostupné z: https://newspaperarchive.com/winnipeg-free-press-jun-21-1957- p-40/

Jamb. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2019-05-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jamb

38