JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na lesní roh

Užití lesního rohu v jazzu

Bakalářská práce

Autor práce: Eva Tesaříková Vedoucí práce: MgA. Jan Dalecký Oponent práce: MgA. Vilém Spílka

Brno 2014

Bibliografický záznam TESAŘÍKOVÁ, Eva. Užití lesního rohu v jazzu [Usage of French horn in ]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2014. 22. s. Vedoucí diplomové práce MgA. Jan Dalecký.

Anotace

Bakalářská práce „Užití lesního rohu v jazzu“ pojednává o možnostech využití tohoto původně pro jazz netradičního nástroje právě v jazzové hudbě. Mapuje vývoj, ve kterém se lesní roh stal z především orchestrálního nástroje součástí prvních big bandů, poté dokonce vedoucím hlasem menších ansámblů, a nakonec i sólovým jazzovým nástrojem. Práce zmiňuje především jednotlivé jazzové hráče na lesní roh, kteří k tomuto vývoji přispěli a jejich konkrétní přínos jazzové hudbě.

Annotation

Thesis „Usage of French horn in jazz” deals with possibilities of this for jazz unusual instrument in jazz music. It conducts a survey of development of French horn which is mainly orchestral instrument, but became a part of some big bands and the instrument which is able to play jazz as leader of some small bands or even solo jazz instrument. The thesis mentions mainly jazz horn players who contributed to this development and the differences in their approach to jazz. Klíčová slova

Lesní roh, jazz, John Graas, , David Amram, Gunther Shuller, Tom Bacon, Tom Varner, Wliie Ruff, , John Clark, Mark Taylor, Vincent Chancey Keywords

French horn, jazz, John Graas, Julius Watkins, David Amram, Gunther Shuller, Tom Bacon, Tom Varner, Wliie Ruff, Arkady Shilkloper, John Clark, Mark Taylor, Vincent Chancey

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. V Brně, dne 30. 4. 2014 Eva Tesaříková

Poděkování Ráda bych zde poděkovala vedoucímu bakalářské práce MgA. Janu Daleckému za užitečné rady a připomínky.

Obsah

PŘEDMLUVA ...... 1 ÚVOD ...... 2 1 ZAČÁTKY V UŽÍVÁNÍ LESNÍHO ROHU V JAZZU ...... 3 1.1 JUNIOR COLLINS ...... 3 1.2 SANDY SIEGELSTEIN ...... 3 1.3 JOHN GRAAS ...... 4 2 UPLATNĚNÍ LESNÍHO ROHU V BEBOPU...... 5 2.1 JULIUS WATKINS ...... 5 2.2 DAVID AMRAM ...... 6 3 TŘETÍ PROUD ...... 9 3.1 GUNTHER SCHULLER ...... 9 3.2 TOM BACON ...... 10 3.3 TOM VARNER ...... 11 3.4 WILLIE RUFF ...... 12 3.5 RICK TODD ...... 13 3.6 ADAM UNSWORTH ...... 14 4 HORNISTÉ A MODERNÍ JAZZOVÉ SMĚRY ...... 16 4.1 ARKADY SHIKLOPER ...... 16 4.1.1 Vienna Art Orchestra ...... 18 4.2 GIOVANNI HOFFER ...... 18 4.3 ALEX BROFSKY ...... 19 4.4 VINCENT CHANCEY ...... 19 4.5 KEN WILEY ...... 21 4.6 MARTIN MAYES ...... 21 4.7 MARK TAYLOR ...... 22 4.8 JOHN CLARK ...... 23 4.9 BARRY TUCKWELL ...... 24 4.10 SHARON FREEMAN ...... 25 4.11 STEPHANIE FAUBER ...... 25 4.11.1 Mel Lewis Jazz Orchestra ...... 25 ZÁVĚR ...... 26 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ...... 27

Předmluva

Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma, které je spojením mých dvou vášní: lesního rohu a jazzu. Jako hornistku, která interpretuje především klasickou hudbu, mě téma vždy zajímalo. Chci se dopátrat toho, jak je možné stát se jazzovým hráčem na lesní roh, jaké je třeba mít pro tuto činnost schopnosti, a zda je spojení horny a jazzu něčím, co je na začátku 21. století perspektivní a aktuální, případně v jaké míře. Především však chci zkoumat zařazení lesního rohu do jazzové historie a analyzovat přínos úspěšných hráčů k tomuto vývoji a dnešní situaci.

1

Úvod

Při výběru tématu bakalářské práce jsem kladla důraz na to, aby téma bylo nějakým způsobem nové, obohacující a možná také trochu „mimo vyjeté koleje“, kdy spousta hráčů na lesní roh píše rozbory klasických hornových koncertů. Rozhodla jsem se tak pro téma „Užití lesního rohu v jazzu“, které je pro mě příjemnou výzvou ve snaze o zmapování situace tohoto původně orchestrálního nástroje v jazzové hudbě. Mou hlavní snahou tedy bude vytvoření uceleného přehledu zásadních milníků ve vývoji jazzového lesního rohu a hráčů na něj.

V první kapitole bych se chtěla zabývat uplatněním lesního rohu v big bandech, prvními hornisty, kteří jazz interpretovali, a také tělesy, která tento neobvyklý nástroj prvně přijala do svých řad.

V druhé kapitole uvedu první opravdové průkopníky tohoto nástroje, kteří se dokázali uplatnit v bebopovém období jazzu a místo nenápadného „pozadí“ v big bandu se stali lídry svých vlastních souborů.

Další kapitola bude pak pojednávat o třetím proudu, což je spojení klasických prvků s těmi jazzovými. Zde pak budou uvedeni hlavně hráči, kteří mimo interpretaci jazzu také skládali.

Čtvrtou a poslední kapitolu této práce bych ráda věnovala moderním stylům a hráčům a bude tudíž velmi rozmanitá. Je třeba totiž zahrnout jak hráče různých moderních směrů, tak i ty, kteří si sami vytvořili svůj osobitý styl.

Z pohledu informačních zdrojů je práce velkou výzvou, vzhledem k čerstvosti tématu je totiž možné čerpat pouze z anglicky psaných internetových stránek. Věřím, že i přesto práce poskytne dostatečný a ucelený přehled o dosavadním zařazení lesního rohu do jazzu a významných interpretech.

2

1 Začátky v užívání lesního rohu v jazzu

Lesní roh, jako původně čistě orchestrální nástroj, se v jazzové hudbě poprvé objevil díky Claudu Thornhillovi (žil v letech 1908- 1965). Ten do svého big bandu zařadil hned dva lesní rohy a i když hrály pouze dlouhé tóny, přidaly orchestru novou, zajímavou barvu. Dá se však říci, že o tuto inovaci se zasloužil především aranžér , který v té době, přesně 40. letech, s Thornhillem spolupracoval. Byl to také Evans, kdo začal v září 1948 spolupracovat s Milesem Davisem - právě tehdy vzniklo jeho noneto, kde byl lesní roh také zařazen. Není pak náhodou, že když Evans roku 1957 založil svůj vlastní ansámbl, lesní rohy v něm nechyběly.

V této kapitole zmíním jména prvních „odvážlivců“ a průkopníků, kteří usedli do dříve zmíněných i jiných souborů existujících v 40. letech 20. století, kdy právě dělali jazzoví hornisté své „první krůčky“. Přicházeli zde mezi profesionální jazzové hráče, přestože převážně byli původně hráči klasických orchestrů a k jazzu se dostali jako samouci.

1.1 Junior Collins

Vlastním jménem Addison Collins Jr. Žil mezi lety 1927 – 1976. Hrával s Army Air Corps Glenna Millera. Byl také prvním hráčem na lesní roh v nonetu Milese Davise, se kterým hrál od září 1948 při jejich angažmá v newyorském klubu Royal Roost. V lednu 1949 se pak Collins s nonetem zúčastnil prvního z celkem tří nahrávání známé desky .

1.2 Sandy Siegelstein

Celým jménem Sanford Siegelstein, se narodil roku 1919. Nejdřív byl členem Orchestra a poté vystupoval s nonetem Milese Davise, ve kterém na jaře 1949, při druhém nahrávání desky Birth of the Cool, nahradil Collinse. Zemřel v roce 2013.

3

1.3 John Graas

Americký hornista, aranžér a skladatel. Byl jedním z prvních hornistů, kteří hráli jazz sólově. Narodil se roku 1917. V mládí hrál především hudbu vážnou a roku 1941 se stal prvním hornistou Indianapolis Symphony Orchestra.

Poté však hned v dalším roce vyměnil vážnou hudbu za jazz a začal hrát s Claudem Thornhillem. V letech 1942-45 podstoupil Graas vojenskou službu, po které následovala spolupráce s Cleveland Orchestra a bandem, který vedl . V březnu roku 1950 se zúčastnil třetího a posledního nahrávání desky Birth of the Cool s nonetem Milese Davise. Rok také cestoval a koncertoval se Stanem Kentonem a jeho Innovations in Modern Music Orchestra. V 50. letech se usadil v Hollywoodu, kde byl na volné noze a jako studiový hráč nahrával např. s Shorty Rogersem a Gerry Mulliganem.

Ve stejné době také začal studovat skladbu a napsal dvě díla. Jsou to Jazz Symphony no. 1 a Jazz Chaconne no. 1. K tomu také komponoval hudbu pro televizi. Zemřel roku 1962 na infarkt a až do té doby byl aktivním hráčem a učitelem.

Obrázek č.1: John Graas

4

2 Uplatnění lesního rohu v bebopu

Styl bebopu byl pro hornisty velkou výzvou, zvláště pokud zde chtěli mít roli schopných improvizátorů a sólistů. Na rozdíl od trumpety nebo saxofonu, které klasicky v bebopu hrají vedoucí hlas, může totiž lesní roh se svým ventilovým systémem a s pouze omezenějším rozsahem, ve kterém se je možno rychle pohybovat, působit „neohrabaně“. Někteří hornisté se s těmito problémy ale statečně poprali a stali se tak místo nenápadných hráčů big bandů sólovými hráči nebo lídry svých vlastních ansámblů.

2.1 Julius Watkins

Byl velkým průkopníkem v používání lesního rohu v jazzové hudbě. Je dokonce označován za „otce jazzového lesního rohu“. Narodil se 10. října 1921 v Detroitu. Na lesní roh začal hrát v devíti letech, avšak aby se uživil, musel se později chopit také trumpety a v 40. letech hrát s big bandy Ernieho Fieldse a Milta Bucknera.

Roku 1949 se mu však naskytla skvělá příležitost nahrávat s Kenny Clarkem jako sólový hornista. Od té doby už hrál jen na lesní roh a byl také prvním, kdo dokázal na tento nástroj improvizovat v bobop stylu. Po tříletém studiu na Manhattan School of Music začal Watkins koncertovat a nahrávat s takovými ikonami jako jsou Thelonius Monk, , Pete Rugolo, Charlie Rouse nebo s Oscar Pettiford´s Sextet.

V roce 1956 se Watkins, Rouse, Gildo Mahones, Pettiford a Ron Jefferson dali dohromady a založili kvinteto s názvem Les Modes (později The Jazz Modes). Hráli především bebop a někdy k sobě přibrali ještě další instrumentalisty nebo zpěvačku Eileen Gilbert. Roku 1961 Watkins krátce hrál s Quincy Jonesem.

Poté působil v orchestrech na Broadwayi a nahrával s dalšími velkými osobnostmi tehdejší jazzové scény, jako jsou Phil Woods, John Coltrane, Tadd Dameron, Freddie Hubbart a nejfrekventovaněji s Gilem Evansem. Roku 1965 se pak přidal k oktetu Charlese Minguse. Na konci kariéry učil a hrál se Symphony of the New World a dalšími orchestry. Zemřel 4. dubna 1977 v Short Hills.

5

Nejenže Julius Watkins hrál s těmi nejvýznamnějšími jazzmany své doby a roku 1960 získal i cenu kritiků prestižního jazzového časopisu Down Beat (v kategorii další nástroje, lesní roh svou kategorii nikdy neměl), ale především dokázal, že lesní roh je nástrojem vhodným pro jazz a vychoval několik dalších skvělých jazzových hornistů. Někdy bývá dokonce přezdíván jako „ lesního rohu“.1

Obr.č.2: Julius Watkins a saxofonista Charlie Rouse

2.2 David Amram

Pravým jménem David Werner Amram III. Je významným americkým skladatelem, dirigentem a multi-instrumentalistou. Především je hráčem na lesní roh, ale velmi dobře ovládá také , kytaru, několik různých fléten a bezpočet folklórních nástrojů (přibližně z 25 - ti zemí).

Narodil se 17. listopadu 1930 ve Philadelphii. Jeho otec byl právník a matka pracovala jako překladatelka. K hudbě se dostal díky svému strýci Davidovi, který jej vzal v roce 1941 na koncert Duka Ellingtona a také na Philadelphskou Filharmonii. K tomu jej učil na lidové nástroje několika zemí.

Během studia na Settlement Music School hrál Amram na polnici a trubku. Když mu bylo dvanáct, museli s rodinou během druhé světové války prodat svou farmu ve

1 Podle http://etd.fcla.edu/UF/UFE0012940/smith_p.pdf 6

Philadelphii a přestěhovat se do Washingtonu. Zde hrával ve školních kapelách na trumpetu, kterou však později vyměnil za lesní roh. Roku 1948 se zapsal na Oberlin (Ohio) College Conservatory, ale o rok později přestoupil na George Washington University, kterou dokončil v roce 1952.

Už při studiích začal Amram hrávat s jazzovými muzikanty pobývajícími ve Washingtonu. Začínal s kubánským bandem Buddyho Rowella a zároveň zformoval své vlastní sexteto. Roku 1951 se potkal a jamoval s Dizzy Gillespiem a o rok později s Charliem Parkerem. Obě tyto ikony jazzové hudby jej údajně nadšeně podporovaly. V té době už také, jako v podstatě samouk, začal skládat hudbu k divadelním hrám pro Ford´s Theater na Howard University. K tomu všemu tenkrát působil jako orchestrální hráč v National Symphony.

Na konci roku 1955 se David Amram přestěhoval do New Yorku, kde začal studovat Manhattan School of Music. Zde se vzdělával jako skladatel u Vittoria Gianniniho, dále v oblasti dirigentství u Dmitri Mitropoulose a samozřejmě studoval i lesní roh, a to u Gunthera Schullera.

Už tři týdny po jeho příjezdu do New Yorku si jej vybral jako spoluhráče do jeho Mingus bandu. Tím ale jejich spolupráce neskončila a Amram pak koncertoval a nahrával s Charles Mingus Quintet. O rok později se naskytla další příležitost pro spolupráci s tehdejší jazzovou špičkou, a to s big bandem Oscara Pettiforda. Poté Amram vedl své vlastní kvarteto, se kterým nahrával a vystupoval například i ve známém klubu Five Spots.

Zajímavá je také Amramova spolupráce se světoznámým beatnickým spisovatelem Jackem Kerouackem. Od roku 1957 jej doprovázel při čtení poezie, což se stalo historicky prvním „jazzovo – básnickým“ předčítáním vůbec.

Během následujících let se David Amram stal také významným skladatelem. Skládá orchestrální hudbu, divadelní hudbu (například i pro New York Shakespeare Festival), filmové soundtracky, ale i jazzové skladby. Byl vybrán Leonardem Bernsteinem jako skladatel pro New York Philharmonic Orchestra a spolupracoval i se spoustou dalších významných orchestrů a festivalů.

7

Roku 1986 začal aranžovat skladby Thelonia Monka do orchestrální podoby a také s Monkem koncertovat. V roce 2002 pak měl premiéru Amramův koncert pro flétnu s názvem Giants of the Night, který je věnován Charlie Parkerovi, Jacku Kerouacovi a Dizzy Gillespieovi, tedy všem, se kterými Amram nějakým způsobem spolupracoval a kteří jej inspirovali.

Dnes je David Amram uznávaným dirigentem a je zván orchestry po celém světě. K tomu koncertuje se svým kvartetem. Napsal také dvě své autobiografie, které jsou obě vydány v paperbacku nakladatelstvím Thundersmouth Press. Jejich názvy jsou: Vibrations (1968) a Offbeat: Collaborating with Kerouac (2002).

Obr.č.3: David Amram, trumpetista Dizzy Gillespie a kontrabasista Percy Health (1986)

8

3 Třetí proud

Většina z hornistů, zmíněných v této práci, se ještě před jejich zaměřením na jazz, věnovala po dlouhou dobu interpretaci hudby klasické. Dokonce i poté, co prorazili v jazzu, spousta z nich zároveň pokračovala cestou orchestrálních hráčů. Pravděpodobně i to mělo vliv na vznik třetího proudu. Ten je totiž spojením klasické a jazzové hudby a ovlivnil hlavně hornisty, kteří jsou zároveň i úspěšnými skladateli.

Tento směr se projevoval hlavně ve skladbách pro komornější obsazení. Inspiraci si už každý skladatel hledal někde jinde, ať už v klasicismu, romantismu anebo v moderní hudbě, která ale hrála roli asi nejčastěji.

3.1 Gunther Schuller

Je americký skladatel, dirigent, hornista, spisovatel a učitel. Narodil se roku 1925 v New Yorku. Jeho otec hrával po dlouhá léta na housle v New York Philharmonic orchestra a byl to právě on, kdo svého syna od malička přísně vedl k hudebnímu vzdělání. Pravděpodobně také proto již po dvou letech studia na Manhattan School of Music ovládal Schuller hru na lesní roh velmi dobře. Už v roce 1942, ve věku pouhých 16 - ti let, hrál v rádiovém přenosu premiéru tenkrát zcela nové Šostakovičovy „Leningradské“ symfonie. Poté hrál s několika výbornými orchestry a po 14 sezón byl také členem orchestru světoznámé Metropolitní opery.

V padesátých letech se Schuller začal zajímat o jazz a zahrál si po boku takových hvězd, jako jsou a Dizzy Gillespie. Zároveň začal působit jako skladatel. V roce 1959 pak ukončil své působení v Metropolitní opeře a začal se skládání věnovat naplno. Už za pět let byl poměrně uznávaným skladatelem a dokonce kompozici vyučoval. Roku 1975 založil svou vlastní nahrávací společnost a vydavatelství. Také napsal několik knih, ve kterých shrnul své zkušenosti jako hornista, ale i ty dirigentské a také studie o vývoji jazzu.

9

Schullerovu kompoziční techniku lze charakterizovat jako syntézu jazzu, Schoenbergovy techniky a Haydnova stylu s přispěním rytmických prvků, které užíval Stravinskij. Napsal přes 20 koncertů pro sólový nástroj a orchestr, několik desítek orchestrálních děl a více než 70 komorních skladeb. Jeho orchestrální skladba Of Reminiscences and Reflections získala Pullitzerovu cenu.

3.2 Tom Bacon

Nebo také Thomas Bacon je americký hornista a skladatel. Narodil se roku 1946 v Chicagu. Ve čtyřech letech se začal učit na klavír, v jedenácti letech na trubku a ve čtrnácti na lesní roh, u kterého už zůstal.

Již brzy se stal uznávaným hornistou a v osmnácti letech byl již vedoucím skupiny lesních rohů v Chicago Civic Orchestra. Byl hornistou několika předních orchestrů a to nejen amerických, ale i evropských. Patří mezi ně například Detroit Symphony, Houston Symphony, Berlin Radio Symphony Orchetra, Chicago Symphony a také hostoval v Berlinské Filharmonii. Přes jeho lásku ke klasické orchestrální a komorní hudbě se začal brzy zajímat o další hudební směry. Tak byl například mezi lety 1969 - 1974 členem rockové skupiny Metamorphosis, která se skládala ze členů Detroit Symphony. Mimoto premiéroval spoustu nových děl, která v té době vznikala, a to jako sólista i jako vedoucí komorních seskupení.

Přestože se Bacon učil jazzovému způsobu hraní sám, stal se uznávaným sólistou. To potvrzuje i jeho album The Flipsides (Summit Records), které obsahuje sedm nahrávek, z toho dvě jsou napsané Baconem samým. V jedné z nich zachycuje svůj smysl pro humor, když zde cituje známé hornové sólo z Enšpíglových šibalství Richarda Strausse.

Tom Bacon je také význačným učitelem a svým žákům se snaží předávat nejen technické znalosti, ale také svou otevřenost vůči většině hudebních směrů a kreativní přístup. Mimoto také vydal The Complete Hornist, což je několik sešitů jazzových i klasických cvičení pro hornisty. Je také umělcem zastupujícím značku hudebních nástrojů Yamaha.

10

3.3 Tom Varner

Je světově uznávaný americký skladatel a hráč na lesní roh. Narodil se roku 1957 v Morristownu. Nejprve začal hrát na piano, a to ve svých osmi letech, avšak už o rok později vyměnil klavír za lesní roh. V sedmnácti letech začal objevovat nahrávky svého předchůdce, Juliuse Watkinse. Bakalářský titul získal roku 1979 na New England Conservatory, kde studoval lesní roh u Thomase Newella a jazzovou kompozici u Rana Blakea, George Rusella a Jaki Byarda. Po studiích se přestěhoval do New Yorku.

Na rozdíl od jiných hornistů, kteří se věnovali jazzu, Tom Varner se zaměřil na tento hudební směr už od začátku, a tudíž nehraje s žádným klasickým orchestrem. Uplatnil se jako spoluhráč známých jazzových osobností a ansámblů osmdesátých a devadesátých let. Mezi nimi jsou například , (a jeho Concert Jazz Band), (a jeho okteto), the Mingus Orchestra, Lee Konitz a . V roce 1991 si v Montreax také zahrál s Quincy Jonesem a Milesem Davisem.

Roku 2005 se Varner po dvaceti šesti letech přestěhoval z New Yorku do Seattlu, kde se objevuje jako leader i spoluhráč s mnoha uznávanými muzikanty na spoustě festivalů. Mimo to působí jako pomocný lektor lesního rohu na Cornish College of the Arts. Jako skladatel a leader stojí také za vznikem dvanácti CD. Jsou to:

 Tom Varner Quartet – Soul Note; 1981  Motion/ Stillness – Soul Note; 1983  – New Note; 1986; znovu vydáno v roce 2000  Covert Action – New Note; 1988  Long Night Big Day – New World/Countercurrents; 1991  The Mystery of Compassion – Soul Note; 1993  Martian Heartache – Soul Note; 1997  The Window Up Above– New World; 1998

11

 Swimming – OmniTone; 1999  Swiss Duos – Unit; 2000  Second Communion – OmniTone; 2001  Heaven and Hell – OmniTone; zatím poslední vydané

Po skladatelské stránce Varner vyniká především v kompozicích pro komorní ansámbly, ale komponuje jak pro tria, tak i pro big bandy. Jeho kompoziční styl je ovlivněn jak nahrávkami jeho předchůdce Juliuse Watkinse, tak jeho učiteli Georgem Rousellem a Stevem Lacy. Inspiraci ale čerpá i u Stravinského, Berga, anebo Milese Davise.

3.4 Willie Ruff

Celým jménem Willie Henry Ruff je americkým kontrabasistou, hornistou a učitelem. Narodil se roku 1931 v Sheffieldu (Alabama). Vyučoval na lesní roh v armádě a hrával s Lockbourne (Ohio) Air Force Base, kde se roku 1947 setkal s jeho budoucím spoluhráčem, pianistou Dwikem Mitchellem.

Poté pokračoval ve studiu lesního rohu na Yale University, kde jej mimo jiné vyučoval známý moderní skladatel Paul Hindemith. Po studiích se připojil k bandu Lionela Hamptona, kde již hrál jeho dřívější známý Dwike Mitchell a roku 1955 tito dva muzikanti vytvořili duo, se kterým objeli velkou část USA a v roce 1959 byli první západní muzikanti, kteří po druhé světové válce vystupovali v SSSR. Dále se například objevili s Dizzy Gillespiem v dokumentárním filmu The Legacy of the Drum (1970).

Jako profesor na Yale University se Willie Ruff zasloužil o založení Duke Ellington Fellowship Programu, který od roku 1972 sponzoruje a zajišťuje lekce světoznámých interpretů a umožňuje mladým nadějným studentům s těmito umělci vystupovat.

Zajímavá je jeho spolupráce s Yaleským geologem Johnem Rodgersem na zpracování teorie astrologa Johannese Keplera, což vyústilo v nahrávku „planetarium for the ear“ (planetárium pro uši).

12

3.5 Rick Todd

Richard Todd je jedním z nejvšestrannějších hráčů na lesní roh vůbec. Je skvělým orchestrálním hornistou, uplatňuje se v jazzu jako sólista i spoluhráč a zároveň přispívá v oblasti popu a rocku.

V oblasti vážné hudby se uplatňuje jako vedoucí skupiny lesních rohů v Los Angeles Chamber Orchestra a zúčastňuje se nahrávání pro filmový průmysl. Jako studiový hráč byl již součástí více než 1000 nahrávacích projektů zahrnujících jak soundtracky, tak také další projekty s popovými ikonami jako jsou Barbra Streisand, Madonna nebo Michael Jackson.

Pojďme se ale podívat především na jeho přínos v oblasti jazzové hudby. Todd koncertoval a nahrával se spoustou skvělých jazzových muzikantů, jako jsou Clark Terry, Woody Hermann a Andre Previn. S posledně jmenovaným nahrál také dvě CD, jedno jazzové: What Headphones, a jedno klasické (French Chamber Music). Následovala dvě sólová alba, New Ideas (GM Recordings; 1984), které je spojením klasické hudby a jazzu a druhé album - jazzové Rickter Scale (GM Recording; 1989).

Z dalších Toddových významných nahrávacích aktivit je třeba zdůraznit například to, že si jej již dříve zmíněný Gunther Schuller vybral jako interpreta pro pořízení první nahrávky svého Concerto no 1.

Zatím posledním nahrávacím počinem Ricka Todda je deska With a Twist (RCM; 2002), na kterou si přibral Los Angeles Chamber Orchestra a dokazuje zde, jak lehce umí interpretovat jazz i s orchestrem za zády. Se svým lyrickým, měkkým a plným tónem je velmi úspěšný v interpretaci cool jazzu, který hraje především. Dá se dokonce bez nadsázky říct, že stejně jako jsou Chet Baker a Miles Davis důležitá jména pro jazzovou trumpetu, je Richard Todd tím stejným pro lesní roh.

Dnes je uznávaným učitelem a lektorem. Navíc šíří hudební jazyk i do nezvyklejších míst a koncertuje tak v nemocnicích, domovech důchodců a dokonce ve vězeních. Také je mluvčím a konzultantem pro firmu Hans Hoyer Horns, kde asistuje u designu nátrubků a lesních rohů.

13

3.6 Adam Unsworth

Narodil se roku 1968 v New Yorku do hudební rodiny. Jeho otec vyučoval na Crane School of Music a hrál na klavír, a to především jazz. Matka rovněž hrála na piano a učila hudební teorii a historii. To vše mělo vliv na to, že čtyři z šesti jejich dětí jsou dnes muzikanti.

V pěti letech začal Unsworth hrát na piano a v deseti si potom díky krásné a nezvyklé barvě tónu vybral ještě lesní roh. Ve věku dvanácti let potom s pianem skončil a začal se soustředit pouze na lesní roh. Pak přišel jazzový vliv, když krátce převzal od svého staršího bratra basu v jazzovém ansámblu. Už na střední škole se zúčastnil několika významných soutěží a hrával s National Youth Orchestra. Vzhledem k tomu, že Unworth byl zároveň vášnivým sportovcem, vybíral si podle toho i vysokou školu a tak si vybral Northwestern University. Zde studoval se členy Chicago Symphony Orchestra - Normanem Schweikertem a Gail Williamsovou, která na něj měla velký vliv.

Poté absolvoval University of Wisconsin – Madison, kde jej vyučoval Douglas Hill, který sám je jazzovým hornistou a právě zde se Unswoth rozhodnul jít také cestou jazzového hráče. Zároveň chtěl ale získat místo v některém z významných klasických orchestrů. To se mu také podařilo a stal se tak členem New World Symphony, kterou ale po pár měsících opustil a po krátkém období, kdy byl na volné noze, začal hrát s Detroit Symphony. Hrál ještě s dalšími orchestry a zároveň začal vyučovat a vystupovat sólově nebo s komorními seskupeními.

Později se ale rozhodl vrátit ke své staré lásce – jazzu. Netradičně začal nejdříve skládat, protože měl pocit, že není dost dobrý, aby vystupoval nebo nahrál sólové album. Nakonec však jeho snahy a kompoziční úsilí vyústily roku 2006 v první jazzovou desku s názvem Excerpt This!, kde netradičně hraje spíše klasický soubor (lesní roh, housle, basklarinet, vibrafon a bicí) jazzovou hudbu.

Následovaly další desky: opět jazzová Next Step, poté CD současné hudby Just Follow Instructions. Na dalším albu pak zužitkoval své i cizí skladby a nazval ji Snapshots (Equilibrium records). Jeho nejnovější deskou je Balance, kde jej jako sólistu doprovází jazzové kvinteto nebo komorní orchestr.

14

Dnes se stále zabývá nahráváním, koncertováním a také skládá. Mimoto se snaží především rozšiřovat hornový repertoár a premiérovat skladby současných skladatelů. Je také učitelem na University of Michigan.

Obr.č.7: Adam Unsworth; Obal CD Next Step

15

4 Hornisté a moderní jazzové směry

Jak se během druhé poloviny 20. století začal jazz šířit po celém světě a získával si stejné uznání jako v Americe, začal se také vyvíjet v spoustu dalších hudebních směrů a proudů. Byl například ovlivňován folklórem té které země a kultury nebo se začal míchat s populární hudbou jako je pop nebo rock.

Díky tomu bude další kapitola této práce velmi rozmanitá. Pokouší se charakterizovat alespoň ty nejzajímavější osobnosti z celé škály moderních jazzových hornistů a inovace, kterými jazzu přispěli či směry, kterým se věnovali.

4.1 Arkady Shikloper

Nebo také Arkadij Šilkloper je ruský hornista, který využívá lesního rohu velmi netradičně. Mimo jiné právě v jazzu. Je schopen zastoupit sólový hlas v klasickém jazzovém triu, ale i vystupovat na jevišti zcela sám. Narodil se 17. října 1956 v Moskvě. Na první žesťové nástroje začal hrát v šesti letech a poté v letech 1967 až 1974 studoval křídlovku na Vojenské hudební akademii v Moskvě. O dva roky později začal studovat hru na lesní roh, kterou studoval na akademii Gněsiny a také navštěvoval kurzy jazzové improvizace v Experimentálním studiu hudební improvizace v Moskvě. Roku 1978 se stal na 7 let členem orchestru divadla Bolšoj a tamního žesťového kvinteta. Později, v letech 1985 až 1989, byl také členem Moskevské filharmonie.

Prvním důležitým milníkem v jazzu bylo pro Shilklopera duo, které vytvořil spolu s kontrabasistou Mikhailem Karetnikovem v roce 1984. Dále se stal členem skupiny Three O, kde na saxofony a flétny hrál Sergej Letov a na tubu Arkady Kirichenko. Opravdovým průlomem však bylo duo s pianistou Mikhailem („Misha“) Alperinem. V roce 1988 spolu také vydali své první album Wawe of Sorrow. O dva roky později k sobě přibrali klarinetistu Sergeje Starostina a vzniklo Moscow Art Trio, které koncertuje dodnes, a to i navzdory tomu, že každý z členů žije v jiné zemi. Jejich hudba je zajímavým propojením jazzu a ruské lidové hudby.

16

Od roku 1992 vystupuje Arcady Shilkloper sólově a vydal 5 sólových desek. V roce 1998 dokonce posunul hranice v možnostech improvizace na neobvyklé nástroje, když začal improvizovat na alpský roh.

Roku 2000 založil další významný ansámbl- Trio Mauve společně s brazilským kytaristou Allegre Correou a rakouským kontrabasistou Georgem Breinschmidtem. Jejich debutové album Mauve získalo prestižní rakouskou cenu Hanse Kollera.

Momentálně Shilkloper žije v Berlíně a vystupuje s mnoha různými seskupeními, ale i sólově.

Diskografie:

Ve spolupráci s Mikhailem Alperinem:

 Wave Of Sorrow – 1990, ECM Records  – North Story – 1997, ECM  Mikhail Alperin – First Impression – 1999, ECM  Misha Alperin - Her First Dance – 2008, ECM

Ve spolupráci s Vladimirem Volkovem a Sergejem Starostinem (Moscow Art Trio):

 XIX98- 1998, Boheme Music  Live in Norway – 1998, Boheme Music

Sólová alba:

 Hornology – 1996, RDM; 1998, Boheme Music  Pilatus – 2000, Boheme Music  Presente para Moscou – 2003, DOM RECORDS; 2005, JARO  Zum Gipfel und zurück – 2006- Neue Alphornmusik. MIGROS.  Portrait – 2008

S dalšími soubory:

 Volkovtrio and Shilkloper – Fragment – 1998, SoLyd Records  Kondakov, Volkov, Shilkloper – Out Line – 2000, Boheme Music

17

 Shilkloper, Corrêa, Breinschmid – Mauve- 2001, Quinton Records  Shilkloper, Vladimir Neselowskyi- Last Snow – 2013, Artbeat Music

Obr.č.6: Arkady Shilkloper a alpský roh

4.1.1 Vienna Art Orchestra

Byl významný evropský jazzový orchestr, který založil roku 1977 Mathias Rüegg. Toto moderní těleso se vyznačovalo odlišným nástrojovým obsazením a angažovalo hned několik výborných hornistů. Právě dříve zmíněný Arkady Shilkloper s orchestrem například hrál od roku 1998. Mimo něj se v big bandu vystřídali hornisté Markus Obmann, Claudio Pontiggia, Tom Varner a v poslední sestavě do roku 2010 to byl Thomas Fischer. Orchestr koncertoval po celém světě a vydal přes 40 desek.

4.2 Giovanni Hoffer

Narozen roku 1972 v Lecco (Itálie). V roce 1991 získal titul na Conservatoire Guiseppe Verdi, kde jej vyučoval Michele Berrino. Začal jako klasický hornista v několika italských orchestrech, mezi nimiž byly například Scala Philharmonica, Guiseppe Verdi Symphonic a nebo Italian Swiss Confederation Orchestra.

18

Již od raných let byl Hoffer milovníkem jazzu a popu a tak se podílel na několika televizních pořadech. Roku 1999 se pak přestěhoval do Boloně, kde nejdříve pracoval s Teatro Comunale di Bologna, a poté jej Teo Ciaravella pozval k účinkování v Dams Jazz Orchestra, se kterým poté dále spolupracoval jako hornista i skladatel.

Na začátku roku 2006 rozjel Hofferquattro projekt, kde s ním hrají Lele Veronesi na bicí, Maurizio de Gasperi na piano a Andrea Taravelli na elektrickou basu. Hrávají jazzové standardy stejně jako Hofferovy skladby.

Dnes pokračuje v objevování nových způsobů hry na lesní roh. Zkouší nová frázování, využívá technických vynálezů a píše netradiční skladby, z nichž některé využívají například i mořskou mušli.

4.3 Alex Brofsky

Alex Brofsky se narodil roku 1960 a je synem Howarda Brofsky, který byl významným jazzovým trumpetistou, kornetistou a také významným učitelem a lektorem.

Byl spoluhráčem a nahrával s ikonami, jako jsou Miles Davis, Sonny Rollins, Gil Evans, Woody Herman, Michael Brecker, Dexter Gordon a mnoho dalších.

V poslední době se věnuje především novému a avantgardnímu acid jazzu s prvky popu a hip hopu, kdy vydává CD pod zkratkou svého jména AB+.

4.4 Vincent Chancey

Je talentovaným americkým hornistou a skladatelem. Narodil se roku 1950 v Chicagu. Na střední škole začínal v orchestru hrou na kornet a křídlovku, avšak už tenkrát jej velmi zaujal zvuk lesního rohu a tak se zanedlouho stal vášnivým hornistou. Studoval na Southern Illinois University School of Music, kde hrál klasickou hudbu, ale velmi rád poslouchal jazz a hledal cesty, jak jej interpretovat na lesní roh. Také proto se po dokončení školy přestěhoval do New Yorku, kde vyhledal

19 již zmíněného průkopníka Julia Watkinse a u toho po několik let studoval a pracoval na svých schopnostech.

Po letech cvičení začal v roce 1976 hrát v Arkestra a během svého dvouletého působení se s nimi také zúčastnil několika nahrávání. Poté po dobu šesti let spolupracoval s Band a v roce 1984 se připojil k ´s Brass Fantasy, se kterými spolupracoval na všech jejich, celkem devíti, albech. Všechny tyto soubory jsou nejvíc známé progresivními styly, jako je třeba free jazz.

Zahrál si i s dalšími známými soubory, jako jsou , The Gil Evans Orchestra, The Mingus Orchestra atd. Co se týče dalších proslulých umělců, spolupracoval Chancey například s Arethou Franklin, Elvisem Costelo, Davem Doughlesem, Dianou Krall a mnohými dalšími. Jako spoluhráč se podílí na více než 150 nahrávkách.

Na konci osmdesátých let však začal cítit potřebu po větší svobodě a začal sám skládat. V roce 1993 tak byla vydána jeho první deska Welcome Mr. Chancey (In+Out Records), kterou nahrál v kvartetu (horna, el. kytara, bicí a kontrabas). Avšak stále nebyl zcela spokojen a tak v roce 1996 nahrál další album s názvem Vincent Chancey and Next Mode (DIW Records), které natočil také díky inspiraci svým učitelem Juliem Watkinsem a jeho kapelou The Jazz Modes. Vystupuje zde v kvintetu s tenorsaxofonem, klavírem, basou a bicími nástroji.

Vincent Chancey sám říká, že lesní roh je pro něj druhým hlasem a celý život zasvětil snaze o získání uznání pro hornu jako rovnocenný jazzový nástroj.2

Obrázek č.7: Vincent Chancey jako čle Brass Fantasy

2 Podle http://www.vincentchancey.com/biography.htm

20

4.5 Ken Wiley

Je dalším talentovaným americkým hornistou a skladatelem. Nejdříve studoval Central High School v jeho rodném městě, St. Joseph, kde hrál ve školním orchestru. Poté navštěvoval Manhattan School of Music, kde se postupně začal přiklánět spíše k jazzu.

Jako spoluhráč hrál Wiley s několika významnými jazzmany, jako jsou , John Putitucci, Jimmy Johnson, Mike Miller a saxofonista Charlie Rouse, který hrával i s dříve zmíněným průkopníkem Juliem Watkinsem.

Ken Wiley zatím vydal dvě sólová alba, jedno s názvem Highbridge Park (Krug Park Music; 2000) a druhé s názvem Visage (Krug Park Music; 2002), které bylo velmi pozitivně přijato kritikou a hned dva hudební časopisy je po vydání označily jako album týdne.

Wiley je také učitelem a roku 2005 vydal Ken´s Jazz Lounge, což je knížka o dvanácti jednoduchých skladbách pro hornisty, kteří s jazzem začínají. Ke knize je přidáno CD s doprovodem jazzového komba.

4.6 Martin Mayes

Narodil se roku 1952 ve Skotsku. Svou kariéru začal na experimentální scéně v Londýně v 70. letech. Byl zakládajícím členem London Musicians Collective a vystupoval také s různými divadelními skupinami. Už od mládí byl zaujat spíše moderní hudbou a inspiraci bral především od Karlheinze Stockhausena a Johna Cage. Na škole studoval klasickou a současnou hudbu. Už během studií začal hrát s Music Improvisation Company. Vystupoval a nahrával také s několika významnými evropskými orchestry.

Mayes však není zaměřen výhradně na současnou hudbu a improvizace. Právě naopak, jeho invence je široká. Hraje nejen na moderní lesní roh, ale také na alpský roh a přirozený (bezventilový) lesní roh, užívaný v klasicismu před vznikem toho

21 moderního, na který interpretuje skladby právě z té doby. To vše v sobě má i jeho deska Unique Horn 1997 (Random Acoustics), na které se navíc objevují prvky jazzové hudby.

Dnes Mayes žije v Turíně (Itálie) a nahrává a koncertuje s mnoha soubory, ale i sólově.

4.7 Mark Taylor

Narozen 22. května 1961 v Chattanooga (Tenesse). Ve věku šesti let se nejdříve začal učit na klavír a zpíval v chlapeckém sboru. V devíti letech začal hrát na klarinet a později basklarinet. Až později přišel na řadu lesní roh. U toho však Taylor zůstal a s úmyslem stát se jednou orchestrálním hráčem začal studovat na University of Tenesse v Knoxvillu, kde se seznámil s jazzem a hudbou Julia Watkinse. Ta ho zaujala natolik, že změnil svůj studijní program a zaměřil se na jazz. Vyučoval jej průkopník ve vzdělávání v oblasti jazzu Jerry Coker a v roce 1986 Taylor školu dokončil. Ve studiu však pokračoval na New England Conservatory v Bostonu, kde jej učili Dave Holland a George Russel. V Bostonu se pak stal členem souboru Ebony Brass Quintet, kde se projevilo jeho nadání pro jazz a celý ansámbl si brzy vydobyl vysoké postavení ve svém okolí.

Po studiích se přestěhoval do New Yorku, kde začal spolupracovat s legendárním bubeníkem Maxem Roachem a jeho ansámblem jako hostující sólista. Později se připojil k big bandu a oktetu, které řídil . Po dobu pěti let byl členem Very Very Circus Henry Threadgilla a ve stejné době také působil v Brass Fantasy Lestera Bowieho. Po studiích se věnoval skládání, ale také koncertoval ve známých New Yorských klubech. Mezi nimi i třeba Birdland a nebo Village Vanguard.

Jako leader nahrál zatím tři desky: první s názvem QuietLand (Mapleshade Records; 1997) pak druhou, která je pojmenována Circle Squared (Taymons Music; 2003) a třetí – At What Age (Taymons Music; 2011). Zatímco je Taylor skvělým interpretem bebopu, na jeho deskách můžeme slyšet spíše avantgardnější jazz a free jazz.

22

Dnes se Taylor stále více soustředí na své skladatelské aktivity s novým ansáblem Secret Identity, pro který dal momentálně lesní roh stranou a pouze skládá.

4.8 John Clark

Celým jménem John Trevor Clark je americkým hornistou a skladatelem. Narodil se roku 1944 v Brooklynu. Do roku 1966 studoval lesní roh, teorii a piano u Verne Reynoldse na University of Rochester. Poté pokračoval dva roky na Connecticut College, kde získal titul z hudební historie a dále mezi lety 1970 – 73 pokračoval ve studiu na New England Conservatory, kde zakončil studium s titulem z lesního rohu, improvizace a skladby. Mezi jeho učiteli kompozice a improvizace byli například , a George Russell.

Vystupoval s mnoha skvělými muzikanty a ansámbly, jako jsou Jazz Composer´s Orchestra, Gil Evans Orchestra, Pat Metheny, Leroy Jenkins, Carnegie Hall Jazz Band, Diana Krall, Wayne Shorter, The Mingus Orchestra a spousta dalších. Co se týče Clarkových skladeb, jsou většinou jazzové a interpretoval a nahrál je například Gil Evans Orchestra nebo McCoy Tyner Big Band.

Dnes má sám několik jazzových ansámblů, zároveň hraje se čtyřmi klasickými orchestry a k tomu je učitelem na Manhattan School of Music a State School of New York. V roce 1993 publikoval Jazz excercises for French Horn – tato učebnice obsahuje etudy, které mohou pomoci začátečníkovi i zkušenému hornistovi k rozšíření povědomí o jazzové interpretaci stejně jako zbavení se předsudku, že lesní roh do jazzu nepatří.

Mezi nejzajímavější alba, která nahrál jako leader, patří: Song of the Light (Hidden Meaning Music; 1980), Faces (ECM Records; 1981), Il Suono (CMP CD; 1992), I Will (Postcards Records; 1997), Confluence (Hidden Meaning Music; 2003).

23

John Clark také v letech 1979 – 1982 vítězil v anketě kritiků časopisu Down Beat. Další zajímavostí je, že v roce 1991 si nechal patentovat nový nástroj hornette, jehož korpus míři na rozdíl od lesního rohu dopředu a tak je zvuk silnější a tón širší.

4.9 Barry Tuckwell

Celým jménem Barry Emmanuel Tuckwell je jedním z nejznámějších hráčů na lesní roh vůbec. Původem je Australan, avšak většinu života strávil v Anglii. Narodil se 5. března 1931 v Melbourne. V dětství hrával na klavír, varhany a housle. Na lesní roh začal hrát v 13-ti letech, kdy začal studovat na Sydney Conservatory. Už po dvou letech byl tak zdatným hornistou, že se na tři roky stal členem Sydney Symphony Orchestra a sólově koncertoval se všemi stěžejními skladbami klasického hornového repertoáru.

Ve věku devatenácti let odešel studovat do Anglie za hornovým virtuosem Dennisem Brainem. Prošel několika významnými anglickými orchestry, až se roku 1955 stal prvním hornistou London Symphony Orchestra.

V roce 1968 tento známý orchestr opustil a věnoval se dráze sólového hornisty. Začal koncertovat a vyučovat po celém světě a mimoto také premiéroval díla svých současníků, jako například i již zmíněného Gunthera Schullera, který napsal skladbu přímo pro Tuckwella.

Svou kariéru sólisty ukončil v roce 1997 a od té doby vyučuje a vede mistrovské kurzy po celém světě. Stálým profesorem byl pouze v letech 1963 – 74 na londýnské Royal Academy of Music.

Tuckwell je také autorem tří učebnic pro lesní roh. Jako sólista nahrál téměř 50 desek a z toho tři byly nominovány na cenu Grammy. Věnoval se také dirigování. Je držitelem několika státních vyznamenání a čestných doktorátů.

24

4.10 Sharon Freeman

Ahnee Sharon Freeman je hráčkou na lesní roh a klavír. Dále také píše hudební aranžmá. Zúčastnila se nahrávání jazzové opery skladatelky Carly Bley a v roce 1973 nahrávala desku Svengali Gila Evanse. Roku 1982 se stala členkou Liberation Music Orchestra Charlieho Hadena a momentálně tento soubor vede. Hrála také s osobnostmi jako jsou Charles Mingus, David Murray, Muhal Richard Abrams a další.

Jako úspěšná aranžérka byla nominována na cenu Grammy za její aranžmá skladby Monk´s Mood Thelonia Monka pro pět lesních rohů.

4.11 Stephanie Fauber

Vyrůstala v Lancaster County (Pensylvánie). Vystudovala školu ve Philadelphii a poté hrála s Pennsylvania Ballet a dalšími orchestry. Stephanie Fauber také prošla několika muzikálovými orchestry a spolupracovala se slavnými populárními zpěváky (např. Lena Horn a Tonny Bennett). Později se přestěhovala do New Yorku, kde mezi lety 1980 – 1990 hrála s Mel Lewis Jazz Orchestra. Zároveň hrála v broadwayských divadlech. Na koni devadesátých let se přestěhovala do Santa Fe, kde hraje s místními orchestry a vyučuje hře na lesní roh.

4.11.1 Mel Lewis Jazz Orchestra

Významný big band vystupující od roku 1965 pod názvem The Thad Jones / Mel Lewis Jazz Orchestra. V roce1978, po odchodu trumpetisty Thada Jonese, jednoho ze zakladatelů, byl big band přejmenován na Mel Lewis Jazz Orchestra. Roku 1990 pak bubeník Mel Lewis zemřel a od té doby těleso vystupuje pod názvem Vanguard Jazz Orchestra. Po celých 10 let s tímto tělesem vystupovala dříve zmíněná Stephanie Fauber a nahrála s ním 6 desek. Tudíž je to jeden z mála big bandů, které lesní roh přijaly do svých řad na takto dlouhou dobu a ne pouze jako experiment.

25

Závěr

Cílem této bakalářské práce bylo seznámit čtenáře s možnostmi využití lesního rohu v jazzu, jakožto nástroje určeného především pro interpretaci klasické hudby. Hlavní důraz jsem zde kladla na získání informací o historii jazzového lesního rohu, významných jazzových hráčích a směrech, ke kterým tito hráči přispěli. Práci jsem pojala z hlediska interpretky klasické hudby a zaměřila jsem se proto spíše na přehled dosavadního vývoje, než na hlubší analýzu jednotlivých interpretačních technik. Vzhledem k obsáhlosti poslední kapitoly a vzniku stále nových směrů a možností pro případné jazzové hornisty věřím, že je práce aktuální. Zároveň ale věřím, že těchto interpretů bude stále exponenciálně přibývat, jako tomu bylo doteď.

26

Použité informační zdroje

Oxford Music Online: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/ http://www.discogs.com http://www.shilkloper.com/en/biography http://www.allmusic.com http://www.vincentchancey.com http://jazztimes.com/ http://www.tomvarnermusic.com/ http://www.jazz.com/encyclopedia http://www.giovannihoffer.com/ http://www.willieruff.com/ http://feinsteins.net/music/jazzhorn.html http://www.hornplanet.com/ http://www.krugparkmusic.com/ http://www.efi.group.shef.ac.uk/musician/mmayes.html http://sitemaker.umich.edu/livingmusic http://adamunsworth.net/ http://musicians.allaboutjazz.com/ http://www.marktaylormusic.net/ http://hornmatters.com/

27 http://www.zoominfo.com/p/Stephanie-Fauber/515456655 http://www.davidamram.com/ http://www.vao.at/v2/display.php?id=92

28