MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HISTORIE

Dny protektorátu a osvobození na Náměšťsku

Diplomová práce

BRNO 2011

Vedoucí práce: Vypracovala: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Růţena Kruttová

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne Růţena Kruttová …...... …......

2

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za pomoc při vzniku této práce a za jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky.

3 Obsah

Úvod………………………………………………………………… ………………………….6

1. Druhá světová válka…………………………………………………………………..……...9 1.1. Shrnutí druhé světové války…………………………………………..……………9 1.2. Protektorát Čechy a Morava…………………………………………..……………9 1.3. Vliv okupace na české obyvatelstvo…………………….……………. …………19 1.4. Situace v Československu po válce………………………….………….. ……….21

2. Náměšťsko…………………………………………………………………………...……….22 2.1. Soudní okres Náměšť nad Oslavou v letech 1855-1950…………………….…….22 2.2. Dny protektorátu v Náměšti nad Oslavou…………………………………………22 2.3. Dny protektorátu v Kralicích nad Oslavou…………………………………...... 26 2.4. Dny protektorátu v Březníku………………………………………………………29 2.5. Dny protektorátu v Hluboké……………………………………………………….30 2.6. Dny protektorátu v Kladerubech………………………………………………..….31 2.7. Dny protektorátu v Koněšíně……………………………………………….……...32 2.8. Dny protektorátu v Mohelně……………………………………………………….34 2.9. Dny protektorátu v Pozďatíně……………………………………………………...35 2.10. Dny protektorátu v Sedleci………………………………………………………..36 2.11. Dny protektorátu ve Studenci……………………………………………………..37 2.12. Dny protektorátu v Rapoticích……………………………………………………38 2.13. Dny protektorátu ve Vícenicích…………………………………………………..39 2.14. Dny protektorátu v Ketkovicích…………………………………………………..40

3. Osvobození………………………………………………………………………………….....42 3.1. Osvobození Moravy………………………………………………………………..42 3.2. Osvobození Náměště…………………………………………………………….....44 3.3. Osvobození Kralic……………………………………………………………….....46 3.4. Osvobození Březníka……………………………………………………………….48 3.5. Osvobození Hluboké………………………………………………………………..49 3.6. Osvobození Klaberub……………………………………………………………….49 3.7. Osvobození Koněšína……………………………………………………………….51 3.8. Osvobození Mohelna………………………………………………………………..51 3.9. Osvobození Pozďatína………………………………………………………………52 3.10. Osvobození Sedlece………………………………………………………………..52 3.11. Osvobození Studence………………………………………………………………53 3.12. Osvobození Rapotic………………………………………………………………..53

4 3.13. Osvobození Vícenic………………………………………………………………54 3.14. Osvobození Ketkovic……………………………………………………………..54

Závěr……………………………………………………………………………………………..56 Resumé…………………………………………………………………………………………...58 Seznam pramenů a literatury………………………………………………………………….. 59 Seznam příloh……………………………………………………………………………………..

5 Úvod

Diplomová práce s názvem Dny protektorátu a osvobození na Náměšťsku má za cíl postihnout významné události v obcích, které v letech 1939-1945 patřily do soudního okresu Náměšť nad Oslavou. Tato oblast je výjimečná nejen svými památkami, které tvořily spolu s obyvatelstvem dějiny, ale také dějinnými událostmi, které plně reflektují průběh doby okupace, tedy let protektorátu a následného osvobození. Tuto oblast jsem si ke zkoumání vybrala proto, ţe ţiji v blízkosti centra Náměště nad Oslavou a i má bakalářská práce se zabývala výzkumem historie jedné z obcí tohoto regionu. Od toho byl jen krůček k tomu, abych se ponořila do výzkumu širšího, a to do dějin celého soudního okresu Náměšť nad Oslavou. Teoretická část diplomové práce se bude věnovat popsání hlavních rysů doby protektorátu a stručnému shrnutí doby před a po něm. Tato část pomůţe interpretovat poznatky získané výzkumem v části praktické. Pro podpoření teoretické části jsem si vybrala ke studiu publikaci pana Jaroslava Cuhry1, který ve své knize popsal dějiny protektorátu a hlavní rysy a charakteristiku této doby. Do hlubšího výzkumu se ponořil pan Jan Gebhart2, který ve své publikaci popsal dobu protektorátu do detailů, které jsou nezbytné pro pochopení dílčích souvislostí doby, a s jejich znalostí lze interpretovat získané poznatky. Obě tyto publikace jsou klíčové pro část teoretickou. Dalšími knihami, kterými jsem doplňovala své znalosti, byly ty, které se věnovaly době osvobození. První knihu, ze které jsem čerpala, napsal pan Rudolf Hrdlička3 a i přes silné proruské zaměření se stala cennou studnicí poznatků vyuţitých v této práci. Osvobození je popsáno do detailů, které je ovšem třeba oprostit od nadšení nad ruskými vojáky, kteří zem osvobodili. Podobné nadšení sdílel i pan Bronislav Jamnický4, autor další publikace, který se věnoval době osvobození. I přesto je moţné v jeho knize nalézt cenná data, zejména přesný postup vojsk při osvobození i s přiloţenými mapami. V první kapitole se chci věnovat detailnímu popisu doby protektorátu a jeho

1 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006. 2 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996. 3 HRDLIČKA, Rudolf. Rudá armáda osvobozuje Moravu. Brno 1948. 4 JAMNICKÝ, Branislav. Osvobození Moravy. Brno 1964.

6 vlivu na obyvatelstvo. Kapitola je ze všech nejobsáhlejší, neboť popisuje dějiny celého protektorátu, které jsou nutné k pochopení celého vývoje země. Kapitola obsahuje i krátká shrnutí druhé světové války v celosvětových souvislostech a vývoj dějin na území Československa po osvobození. Tato krátká shrnutí napomáhají pochopení vývoje dějinných událostí, které jsou předmětem zkoumání této diplomové práce. Ve druhé kapitole se zaměřuji na dny protektorátu na Náměšťsku a na vymezení pojmu Náměšťsko. Lze zde nalézt seznam obcí, které spadaly do soudního okresu Náměšť nad Oslavou. Hlavním pramenem poznání byly kroniky obcí spadajících do Náměšťska, naštěstí ve velké většině z nich byly kroniky dochovány, i kdyţ u některých obcí bylo hledání informací o dějinném vývoji značně ztíţené buď tím, ţe se kroniky dopisovaly aţ po válce, anebo tím, ţe v některých obcích se kroniky začaly psát aţ po válce či byly ztraceny nebo zničeny. Druhá kapitola se zabývá hlavně vystiţením nejdůleţitějších válečných událostí na Náměšťsku, se zaměřením na Náměšť nad Oslavou, jejíţ prameny byly nejobsáhlejší. Ke zkoumání dějin protektorátu přímo v Náměšti mi značně pomohla kniha pana Karla Stejskala5, který se podrobně zabýval historií Náměště a ve své publikaci popsal dějiny města velmi podrobně a čerpal z obou kronik, jak farské, tak městské. Druhá kapitola je jiţ kapitolou, která je částí praktickou, neboť informace v ní uvedené jsou získané pečlivým výzkumem kronik obcí Náměšťska, které jsou uloţeny na městských úřadech jednotlivých obcí. Třetí kapitola začíná úvodem do problematiky, a to popisem osvobození Moravy, při kterém byly vyuţity publikace jiţ výše zmíněné. Kapitola je opět rozdělena na několik podkapitol, které se věnují jednotlivým obcím. Cílem poznání v této kapitole jsou bezpochyby jiţ samotné dny osvobození, které byly popsány v kronikách. Podkapitoly plynule navazují na předešlé podkapitoly dnů protektorátu v kaţdé obci, s tím, ţe pokud není jinak uvedeno, dny osvobození jsou popisovány od data prvního května, kdy byl zaznamenán značný pohyb fronty vpřed směrem k Náměšťsku. Hlavním pramenem poznání jsou opět kroniky obcí, které dovolují nahlédnout na události posledních dní války. U některých obcí, u kterých byla kronika dopisována později, informace o posledních dnech bohuţel chybějí. I tak jsou ale kroniky hlavním pramenem, které byly vyuţity ke výzkumu diplomové

5 STEJSKAL, Karel. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005.

7 práce. Cílem této práce je shrnout a zařadit události, které se odehrávaly na Náměšťsku během protektorátu a následného osvobození přehledně a srozumitelně, neboť kroniky jsou rozmístěny na obecních úřadech jednotlivých obcí a pro zájemce o zkoumání této problematiky by jistě bylo velmi náročné všechny kroniky a informace v nich obsaţené prozkoumat. Proto je tedy cílem diplomové práce vytvořit shrnutí těchto událostí, aby byly informace dobře dostupné bez obtíţného dohledávání pramenů. Přílohy této práce obrazově podporují samotný text mapami a je v nich obsaţeno i stručné shrnutí obecných informací a historii jednotlivých obcí, které je uvedeno pro upřesnění.

8 1. Druhá světová válka

1.1. Shrnutí druhé světové války

Druhá světová válka byl celosvětový vojenský konflikt, který si vyţádal přes 60 milionů obětí. Začala útokem německé armády na Polsko 1. září 1939.6 Do té doby nevídané byly zločiny proti lidskosti, nehumánní zacházení s válečnými zajatci a válečné zločiny, které provázely celou válku ve velké míře. Civilní obyvatelstvo utrpělo obrovské ztráty. Za oběť genocidě padlo šest milionů Ţidů. Rasová politika německé říše postihla také slovanské obyvatelstvo na okupovaných územích. Za hlavní příčinu války lze povaţovat nespokojenost s výsledky versailleské smlouvy. 3. září 1939 vyhlásily Velká Británie a Francie válku Německu. Spojené státy americké vstoupily do války 7. prosince 1941, kdyţ Japonsko zaútočilo na námořní základnu Pearl Harbour. Válka v Evropě skončila 8. května 1945 kapitulací Německa.7 V samotném závěru války byla ustanovena Organizace spojených národů, jejíţ cílem byla prevence vzniku podobného konfliktu. Po vítězství Spojenců se zrodily dvě velmoci – Spojené státy americké a Sovětský svaz, jejichţ soutěţení o prvenství přerostlo ve studenou válku.

1.2. Protektorát Čechy a Morava

Protektorát Čechy a Morava (německy Protektorat Böhmen und Mähren) byla část československého území, která byla od 15. března 1939 do 8.–9. května 1945 okupována německými vojsky. České země se staly – vedle zvláštního případu Rakouska – územím nejdéle okupovaným nacisty. Hitlerův Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava formálně zaručoval českému národu autonomní a svébytný rozvoj. Z tehdejšího německého pohledu šlo o autonomní část německé říše, která byla obsazena na základě společného prohlášení obou vlád. Z pohledu mezinárodního a československého práva šlo o nelegální anexi, přičemţ legální a

6 VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku V/1, (1917 – 1945). Brno 1995, s. 110. 7 Kronika druhé světové války. Praha 2000, s. 14.

9 posléze mezinárodně uznanou vládou byla exilová vláda v Londýně, vedená Edvardem Benešem. Protektorát byl vytvořen výše jmenovaným výnosem Adolfa Hitlera ze dne 16. března 1939 a v tomto zbytku Česko–Slovenska ţilo 7,4 milionu obyvatel.8 Říšským protektorem byl jmenován Konstantin von Neurath a jeho zástupcem státní tajemník Karl Hermann Frank. V čele protektorátní vlády stanul bývalý legionář generál Alois Eliáš. Tzv. státní prezident byl Emil Hácha a měl čestná práva hlavy státu, nicméně skutečná moc byla soustředěna do rukou říšského protektora.9 Protektorát byl vytvořen ze zbytku země České a země Moravské, součástí protektorátu byla i malá část Slezska tvořená politickým okresem Frýdek. 1. listopadu 1940 bylo provedeno nařízení o územní úpravě protektorátu; nejen ţe byla provedena znatelná úprava hranice mezi Čechy a Moravou, ale bylo změněno také uspořádání země na politické okresy, které se dále členily na oberlandráty. 10 Co se týče hospodářských důsledků německé okupace – postiţeny byly všechny části českého hospodářství. Nucená správa českých podniků byla zavedena jiţ v březnu 1939; některá nařízení se týkala slučování podniků a díky důmyslné soupravě nařízení Němci brzy kontrolovali vývoz a produkci největších českých podniků (např. Škodovky, Zbrojovky aj.)11 V zemědělství byly zřízeny jednotlivé stavovské korporace; bylo přesně určeno, kolik půdy se má osít, byly stanoveny přesné dodávky ţivočišné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny. Výrobci si směli ponechávat pouze přesně stanovené mnoţství těchto výrobků, a pokud tak nečinili, vystavovali se nebezpečí přísných trestů. Postupně docházelo ke kolonizaci a germanizaci protektorátu – zpočátku se jednalo o rozšiřování původně německých oblastí kolem větších měst, např. Jihlavy nebo Brna. Postupným rozšiřováním si okupanti přisvojili kolem půl milionu hektarů zemědělské půdy. 12 Pod přímý dohled spadaly i banky a pojišťovny, stejně jako obchod se zahraničím. Byl také vyhlášen oficiální kurs marky a koruny v poměru 1:10. Protektorát byl nucen platit tzv. „válečnou daň“, jejíţ hodnota v průběhu válečných let stoupala, v roce 1944 dosáhla aţ 12 miliard korun. Také finanční toky se dostaly plně pod německou kontrolu.

8 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 16. 9 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 122. 10 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 18. 11 MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, česká každodennost 1939-1945. Řitka 2012, s. 58. 12 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 125.

10 V září 1939 byly zavedeny potravinové lístky, které byly rozděleny na tři kategorie, tj. velmi těţce pracující, těţce pracující a obyčejné spotřebitele. V prosinci 1939 byly zavedeny lístky na oděvy a poukazy na obuv, tzv. šatenky, které kontrolovaly a rozdělovaly spotřebu oděvů a bot. Ceny na černém trhu, kde se obchodovalo se zboţím, které bylo za běţných podmínek nedosaţitelné, prudce stoupaly. Odpor proti německé okupaci byl značný – šířil se bojkot veškerých německých aktivit, např. divadelních představení apod. 13 Krátce po obsazení českého území a zřízení Protektorátu byla okupační mocí spuštěna velká vlna zatýkání, tzv. "Akce mříţe" (Aktion Gitter). Při ní bylo zatčeno několik tisíc českých vlastenců, mezi nimiţ bylo mnoho komunistů. Zatčeni byli také téměř všichni němečtí antifašističtí emigranti, kteří se předtím uchýlili do Československa. Spontánní reakce na okupaci byla zásadně odmítavá a v kaţdém směru protiněmecká. Šířil se bojkot všeho německého, poslouchal se zahraniční rozhlas, šířily se anekdoty. Byly bojkotovány německé filmové týdeníky, projevoval se nesouhlas při promítání v kinech i při divadelních představeních. Prvním výrazným protiněmeckým vystoupením byla pouť na Říp 30. dubna 1939, které se zúčastnilo zhruba 90 000 lidí. V květnu 1939 následovaly akce s protiněmeckými vystoupeními v praţském v chrámě sv. Víta, u hrobu Františka Palackého a při převozu těla Karla Hynka Máchy na Vyšehrad.14 Následující protestní vystoupení proti okupační moci byla na vrchu Křemešník na Pelhřimovsku, na Svaté Hoře u Příbrami, u sv. Antoníčka nad Blatnicí, na Budči a v Březových Horách. Také v květnu 1939 se v Moravské Ostravě sešlo u příleţitosti dne matek na 80 000 lidí.15 Další manifestací byly oslavy výročí upálení mistra Jana Husa. Poutě ke sv. Vavřinečku u Domaţlic 13. srpna 1939 se zúčastnilo 100 tisíc lidí, po ní byli odvlečeni do koncentračního tábora katolický kněz Tylínek a msgre. Stašek. Dne 20. srpna 1939 se konala další velká „protiokupační“ pouť na Hostýně, avšak další poutě a shromáţdění jiţ byly okupační správou zakázány.16

13 ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 174. 14 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 22. 15 MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, česká každodennost 1939-1945. Řitka 2012, s. 62. 16 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 155.

11 Český národ se však nevzdával a dne 28. října 1939 se při příleţitosti výročí vzniku Československa konaly manifestace v Praze i v dalších českých a moravských městech. Demonstrace v Praze byla brutálním způsobem za pomocí střelných zbraní gestapem rozehnána. Byl při ní zabit dělník Václav Sedláček, několik lidí bylo těţce zraněno, mezi nimi i student Jan Opletal, který pak na následky zranění dne 11. listopadu zemřel. Početní účastníci jeho pohřbu 15. listopadu 1939, který se stal manifestací proti německé okupaci, byli brutálně rozehnáni. Dne 17. listopadu 1939 byly na osobní příkaz Adolfa Hitlera přepadeny české vysoké školy a studentské koleje, ve kterých nacisté zbili a zatkli stovky studentů. Všechny české vysoké školy byly téhoţ dne uzavřeny, a toto násilné opatření zůstalo v platnosti aţ do konce protektorátu. Vedoucí představitelé českých vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky českých studentů byly internovány v koncentračních táborech na německém území. Po těchto událostech byla okupační správou zavedena zcela neobvyklá represívní opatření, která nadále vyloučila veškeré moţnosti otevřeného odporu vůči okupační moci. Český národ se však dále bránil. Všenárodní protinacistická jednota, spontánní projevy odporu, první kroky organizovaného ilegálního odboje a rozšiřování letáků a ilegálních časopisů, to vše vytvářelo českou rezistenci.17

Důsledky okupace:

Vedoucí představitelé státu v čele se státním prezidentem se stali fakticky loutkami úřadujícího říšského protektora. Jejich působení bylo rozporuplné – na straně jedné kolaborovali s okupační správou, na straně druhé byla snaha vytěţit pro české obyvatelstvo maximum moţného.18

Státní správa a samospráva přecházela během okupace postupně do německých rukou. Ve větších městech, ve kterých byli starostové a zastupitelé Češi, byli na jejich místa dosazováni Němci. Postupně tato praxe přecházela i do menších měst a částečně na venkov. U veřejných zaměstnanců byla vyţadována povinná znalost němčiny.19

17 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 156. 18 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 30. 19 Tamtéţ, s. 33

12 Politické strany byly zrušeny, díky aktivitám prezidenta Háchy vzniklo jiţ v roce 1939 jednotné politické hnutí Národní souručenství, které se mělo stát organizátorem národní solidarity.20 Do této „strany“ se přihlásilo 98 % českých muţů. Tímto vznikla půda pro určitou formu národního odboje, i kdyţ zde byly i rozdílné zájmy protektorátních orgánů či českých a moravských fašistů. Roku 1943 bylo Národní souručenství pro svůj ryze národní postoj rozpuštěno.21

Československá armáda byla zrušena, vzniklo vládní vojsko, ve kterém slouţili někteří vojáci z povolání. Toto zhruba sedmitisícové lehce vyzbrojené vojsko bylo sice podřízeno německému vojenskému zmocněnci, avšak nikdy nezasáhlo do bojů na straně wehrmachtu. Vojáci byli aţ v roce 1944 posláni do Itálie k ochraně objektů, více neţ 700 z asi 5000 muţů přeběhlo k partyzánům, zbytek byl odzbrojen a nasazen na opevňovací práce. Jediný z dvanácti praporů, který zůstal v protektorátu, se v květnu 1945 přidal k praţskému povstání.22

Bezpečnostní aparát – policie a četnictvo – se prakticky dostal do područí německé moci. Hlavní úlohu ve skutečnosti plnila německá státní policie (gestapo, Geheime Staatspolizei), která měla dvě řídící úřadovny – v Praze a v Brně23, které na sobě nezávisely a podléhaly přímo IV. odboru Nejvyššího úřadu říšské bezpečnosti v Berlíně. Český bezpečností aparát byl činný pouze v případech běţných kriminálních činů či přestupků, nad ostatními záleţitostmi bdělo gestapo, jemuţ padlo za oběť mnoho českých obyvatel. Většina protektorátního četnictva se k vlastnímu národu zachovala loajálně. Mnozí jeho příslušníci se snaţili varovat občany před případným postihem, četnictvo téţ bylo jednou ze sloţek, která aktivně působila v květnovém povstání českého lidu 1945.24

Československý protinacistický odboj – po okupaci se stalo jedním z cílů gestapa zlikvidování veškerých snah o vytvoření podzemní sítě v boji za

20 MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, česká každodennost 1939-1945. Řitka 2012, s. 58. 21 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 35. 22 Tamtéţ, s. 37. 23 FILIP, Vladimír. Brno 1939-1945: Roky nesvobody, Brno 2011, s. 178 – 180. 24 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 176.

13 osvobození republiky. Přesto došlo k vytváření odbojových skupin, vydávání různých ilegálních časopisů (Český kurýr, V boj, „Detektivky,“ ilegální Rudé právo a další). Jejich úkolem bylo vytváření a podpora všech forem odporu proti nacistům. Od roku 1944 došlo ve větší míře k vytváření partyzánských skupin, které působily zejména v oblastech s vhodným terénem pro tuto činnost.

Nucená práce pro Říši (totální nasazení) – v první polovině roku 1939 byli pracující na práci v Německu získáváni nábory, ovšem postupem času byly zřízeny Úřady práce, byly zavedeny pracovní kníţky a došlo k nucenému odvodu českých občanů na práci v „Říši“, přičemţ podmínky se neustále zhoršovaly. Celkem bylo v Německu totálně nasazeno zhruba 650 000 Čechů.25

Omezování českého školství a vzdělávání. Nejen ţe byly uzavřeny všechny české vysoké školy, ale od roku 1942 byl postupně omezován i počet studentů na gymnáziích a bylo zrušeno přes 50 středních škol. Počet studentů poklesl z 85 000 v roce 1939 na zhruba 35 000 v roce 1944.26

Kulturní ţivot byl podřízen zájmům německé propagandy. Vydavatelskou a nakladatelskou činnost omezila přísná cenzura. Brzo po okupaci bylo zakázáno vydávat, prodávat a půjčovat anglickou, americkou, polskou, ruskou, jugoslávskou a zejména ţidovskou literaturu. Mnoho knih i hudebních děl se dostalo na index zakázané kultury. Lepší úděl měl český film, i kdyţ i ten podléhal velkému tlaku okupantů. V druhé polovině roku 1944 bylo vyhlášeno „totální válečné nasazení v Protektorátu,“ jehoţ opatřeními na poli kulturním bylo omezení písemnictví, časopisů, hudby, dále zákaz divadelních představení a výstav. Byla také uzavřena muzea.27

Jiţ od nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu došlo v českých zemích ze strany českých Němců k vzrůstu nacionalismu a antislavismu, který byl doveden do extrémní podoby, jehoţ konečným cílem měla být likvidace a deportace Čechů. Nepřátelské postoje spojené s násilím a výhrůţkami, se staly součástí politiky

25 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 188 26 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 37. 27 Tamtéţ, s. 40.

14 českých Němců, kteří byli v drtivé většině reprezentováni Sudetoněmeckou stranou, jiţ v předválečném období.28 Po podepsání mnichovské dohody a vyhnání části Čechů z pohraničních oblastí se stali čeští občané, kteří v pohraničí zůstali, občany II. kategorie. Do stejné pozice se dostali Češi po okupaci zbytku republiky. Němci z protektorátu, kteří se valnou většinou postavili na stranu okupační moci, představovali podle německé ideologie privilegovanou horní vrstvu, tzv. Oberschicht, zatímco Češi byli dolní vrstvou, tzv. Unterschicht. 29Jedním z názorných příkladů zvýhodňování Němců byl zavedený přídělový systém v Protektorátu, kde byly odstupňované příděly potravin podle označení – D pro Němce (nejvyšší), T pro Čechy (sníţené), J pro Ţidy (nejniţší). Nutno dodat, ţe příděly byly po nastoupení Reinharda Heydricha jako zastupujícího říšského protektora v září 1941 sjednoceny (německé a české). Okupační předpisy dále stanovily, ţe český sedlák musel odevzdávat vyšší dodávky, neţ sedlák německý. Znevýhodňování Čechů se projevovalo prakticky ve všech oblastech kaţdodenního ţivota. Toto své výsadní postavení, které Němci za války a okupace Čech a Moravy dále posilovali, mělo spolu se zločiny nacistického Německa za následek čím dál tím větší odpor a nepřátelství českého obyvatelstva vůči nim. NejenČeši ale i lidé ostatních národů, které se staly obětí německého nacismu, začali klást rovnítko mezi slova Němec, nacista, fašista a nepřítel.30 Jiţ těsně po okupaci byla přijata opatření, na které nebyli lidé, vychovaní v demokratickém státě, zvyklí. Teror obyvatelstva začal po 28. říjnu 1939 po sérii protinacistických vystoupení. Německá okupační správa vytvořila politiku cukru a biče, jelikoţ si byla vědoma toho, ţe při trvání války bude potřebovat české kvalifikované dělnictvo i ostatní obyvatelstvo pro své dobyvačné cíle. Po vítězném ukončení války mělo dojít ke konečnému řešení české otázky. Do té doby však potřebovala klid a pořádek, a tak začala s popravami všech, kteří se jí jakýmkoliv způsobem vzpouzeli. Lidé byli odsuzováni k trestu smrti, posíláni do koncentračních táborů či na nucené práce. Tyto oběti nacismu se měly stát pro

28 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 43. 29 FILIP, Vladimír. Brno 1939-1945: Roky nesvobody, Brno 2011, s. 53 – 58. 30 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 189 – 193.

15 ostatní občany odstrašujícím příkladem toho, jak bude s nimi zacházeno, pokud se budou jakýmkoliv způsobem stavět proti okupační moci.31 Uvádí se, ţe za okupace Čech a Moravy a za samostatného Slovenského státu zahynulo asi 343–360 tisíc čs. občanů, z toho asi 265–270 tisíc Ţidů. Do tohoto počtu nejsou zahrnuty osoby, které zemřely po ukončení války na následky dlouhodobého věznění, týrání či nucených prací.32 Na podzim roku 1939 dali nacisté českému národu jasně najevo, ţe nepřipustí jakékoliv projevy odporu či kritiky „nových pořádků.“ Nálada ve společnosti byla chmurná a ovlivňovaly ji i další události 2. světové války – rychlá poráţka Polska, pakt Hitlera se Stalinem i nečinnost francouzské a britské armády. Byly přijímány nepopulární kroky, jako byl přídělový systém, nucená práce, dvojjazyčné nápisy, konfiskace zvonů, přejmenovávání ulic, preferování všeho německého, omezování kulturního a společenského ţivota atd. Ve městech byl jiţ patrný nedostatek potravin, a tak okupační správa propagovala a povolila domácí chov králíků. Téţ docházelo k zavádění norimberských zákonů, arizaci majetku ţidovského obyvatelstva, přidělování domů a bytů Ţidů německým přistěhovalcům z Říše. Ani rok 1940 nepřinesl lepší vyhlídky, zvláště poté, kdyţ vojska utrpěla rozhodující poráţku a Francie kapitulovala. Pokračovala plíţivá germanizace. Karl Hermann Frank vydal tajné memorandum o konečném řešení české otázky, coţ se ale neutajilo, protoţe jiţ bezprostředně po tom praţská sluţebna SD (Sicherheitsdienst) konstatovala, „že se mezi Čechy šíří pověsti o přesídlení českého národa do Ruska nebo do nějaké kolonie a že po válce nastane úplná germanizace.“ Postupně byly připravovány plány o vysídlení určitých oblastí v Čechách a na Moravě33, kterými by došlo k rozbití souvislého osídlení českým obyvatelstvem, přičemţ některé z nich začaly být uskutečňovány. Do českých zemí byli zváni Němci z Besarábie (z Rumunska), kteří byli rozmisťováni na uloupených zemědělských usedlostech. Dlouhodobý plán předpokládal, ţe pro Čechy bude postupně vyloučena moţnost studia na vysoké a střední škole a jediným vzděláním pro ně bude základní čtyřtřídní škola.34

31 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 195. 32 Tamtéţ, s. 196. 33 FILIP, Vladimír. Brno 1939-1945: Roky nesvobody, Brno 2011, s. 255. 34 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 45.

16 Rok 1941 se stal do jisté míry rokem naděje. Německo po prohrané letecké bitvě s Anglií vzdalo plány na invazi na britské ostrovy. Kdyţ navíc přepadlo Sovětský svaz, lidé začali věřit tomu, ţe se karta obrátí, a sovětský lid ve Velké vlastenecké válce zvítězí. Aktivizoval se odboj, rozmáhaly se sabotáţe, v továrnách docházelo ke stávkám. Kdyţ se však v září stal zastupujícím říšským protektorem Reinhard Heydrich, situace se změnila. Heydrich pronesl při nástupu svůj památný tajný projev, který se týkal plánů na likvidaci českého národa. Bylo vyhlášeno první stanné právo, které otřáslo ilegálním odbojem i všeobecným odporem. Byly zřízeny německé stanné soudy, které se vymykaly jakékoli kontrole i ze strany nacistických justičních orgánů. Heydrich také zintenzivnil deportace českých Ţidů do koncentračních táborů. Tato brutální politika přinesla nacistům ovoce, ţe i v zahraničí se ozývaly hlasy, ţe Češi jsou vcelku loajálními a spokojenými příslušníky Říše a ţe o vnitřním odboji se dá mluvit stěţí.35 Tento stav se změnil aţ 27. května 1942, kdy českoslovenští parašutisté provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, který na následky zemřel. Téhoţ dne bylo znovu vyhlášeno stanné právo a popravy se rozjely s ještě větší brutalitou. 10. června byla vypálena vesnice Lidice, muţi byli zastřeleni, ţeny s dětmi poslány do koncentračních táborů, některé „rasově vhodné“ děti byly předány na výchovu do německých rodin. Na Kobyliské střelnici v dnešní Praze 8 byl 19. června 1942 popraven bývalý předseda protektorátní vlády a hrdina domácího odboje generál Alois Eliáš. 24. června 1942 došlo k vypálení osady Leţáky na Chrudimsku. Všichni dospělí byli popraveni 24. června 1942 na pardubickém Zámečku, děti odeslány do koncentračního tábora. Přeţily jen dvě. Dne 3. července 1942 bylo zrušeno stanné právo a ţivot se začal dostávat pomalu do normálních kolejí. Toho dne se také konalo shromáţdění na Václavském náměstí, kterého se pod nátlakem účastnilo více neţ 200 000 lidí, při kterém se zde uskutečnil slib národa u pomníku sv. Václava.36 Rok 1943 byl více neţ nadějný. Po poráţce německých vojsk u Stalingradu, následné poráţce u Kurska a vylodění spojeneckých vojsk v Itálii uţ málokdo věřil v Hitlerovo vítězství. Znovu se aktivoval odboj, začaly vznikat organizované skupiny provádějící sabotáţe, v horských zalesněných oblastech byly

35 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 47 – 48. 36 Tamtéţ, s. 50 – 52.

17 zakládány partyzánské skupiny. Rostoucí renomé Sovětského svazu podpořilo činnost komunistů a jejich aktivita vzrůstala s přibliţující se frontou.37 V roce 1944 dochází k rozmachu partyzánských skupin, které jsou podporovány a zásobovány Sověty. Dne 20. července 1944 byl spáchán atentát na Hitlera, po kterém přišla v rámci „totální mobilizace“ zásadní omezení postihující prakticky všechny oblasti ţivota. Ve srovnání s rokem 1939 klesly příděly potravin o polovinu. Dne 20. srpna byla zveřejněna „Opatření k totálnímu nasazení v Protektorátu,“ kterým byla např. zakázána veškerá činnost, která nesouvisela s válečným úsilím, omezila se „úředničina,“ fungování pojišťoven a bank, byla zrušena většina časopisů, ţeleznice směla přepravovat jen pracující (ne lidi na výlety apod.), byla omezena kultura i sport. Lidé však věřili, ţe protektorát (posměšně se mu říkalo „Protentokrát“) nebude mít dlouhého trvání.38 Na začátku roku 1945 se chýlilo ke konci války, ale Adolf Hitler chtěl bojovat aţ do úplného konce. Došlo k vyvrcholení odboje, na coţ okupanti reagovali drastickými opatřeními, kdy byly popravovány civilní osoby, u nichţ bylo jen podezření z pomoci partyzánům. Byli pověšeni na stromech a jejich těla byla po středověkém způsobu sňata aţ za 24 hodin. Lidé byli nuceně nasazováni na kopání zákopů a stavění překáţek proti postupující Rudé armádě. Němci měli zpracovánu strategii ARLZ (uvolnění – ochromení - vyklizení – zničení), která spočívala v evakuaci a zničení všeho cenného před nepřítelem (taktika spálené země). Do Čech a Moravy začali přicházet tzv. „národní hosté,“ coţ byli Němci, kteří prchali z východního Pruska a Slezska před postupující Rudou armádou.39 Dne 20. března 1945 vydal Hitler tzv. “Neronův rozkaz” podle kterého pod sankcí okamţitého zastřelení ţádný Němec nesměl zůstat na jakémkoliv území získaném spojenci, veškeré stavby a zařízení měly být před evakuací zničeny. Přes České země tak prchaly další statisíce Němců (včetně sudetských Němců z Moravy a Slezska) do částí Německa neobsazených spojeneckými vojsky. Přes Protektorát i české pohraničí přecházely i kolony zajatců z koncentračních táborů, kteří absolvovali pochody smrti, při nichţ docházelo k drastickým scénám, brutalitě a násilným úmrtím. V prostoru Českých zemích se nacházela skupina armád Mitte

37 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 53. 38 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 198. 39 Tamtéţ, s. 199 – 200.

18 (Střed) pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera. Vedle armády plnila svoji úlohu i domobrana – Volkssturm, němečtí civilisté, kteří byli připravováni na příchod fronty. Volkssturm měl na starost opevňovací práce, jeho příslušníci bývali nasazováni ke střeţení ţelezničních tratí a mostů, do pátracích akcí proti uprchlým válečným zajatcům i proti partyzánům. Ke konci války fanaticky bojovali proti Rudé armádě do posledního náboje, poté odhodili zbraň a splynuli s civilním obyvatelstvem. V dubnu jiţ byly osvobozeny východní části Moravy, a zbytek Protektorátu se stal útočištěm miliónové německé armády. Teror nacistů neustal ani v samém závěru války. Ještě 2. května 1945 došlo v Malé terezínské pevnosti, která se za druhé světové války stala synonymem utrpení především ţidovského obyvatelstva, k poslední popravě 56 českých a moravských vlastenců. Dne 5. května přepadla jednotka Waffen SS moravskou obec Javoříčko, všechny muţe starší 15 let povraţdila a vesnici vypálila. Národní boj proti německé okupaci vyvrcholil celonárodním povstáním v květnu 1945, kterého se aktivně účastnilo asi 130 000 osob, coţ bylo druhé největší bojové vystoupení českého národa v moderních českých dějinách (největší byla první světová válka, ve které bojovalo asi 1,4 milionu Čechů). Praţské povstání začalo 5. května 1945. Do jeho čela se postavila Česká národní rada. Praha volala na pomoc Američany, kteří 6. května obsadili Plzeň. Generál George Patton, který velel 3. armádě, měl zakázáno osvobodit také Prahu, přestoţe by se do města mohl dostat nejpozději ráno 7. května. I kdyţ bylo rozdělení osvobozovací linie předem dohodnuto se Sověty, komunisté na tuto událost později poukazovali jako na lhostejnost Američanů. Dne 9. května přijely Koněvovy tanky a vyčistily město od zbylých příslušníku SS a gestapa. Padlo při tom 30 rudoarmějců.40 Válka v Evropě skončila. Osvobozením našeho území spojeneckými vojsky Protektorát zanikl a byla obnovena Československá republika.41

1.3. Vliv okupace na české obyvatelstvo

Odtrţení pohraničí, okupace okleštěných Čech a Moravy a zřízení Protektorátu bylo přijato českým obyvatelstvem v drtivé většině odmítavě. V čele

40 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 149. 41 Tamtéţ, s. 201.

19 těch, kteří se postavili proti znásilnění své země a kteří mnohdy poloţili oběť nejvyšší, byli aktivní členové odboje či muţi, kteří uprchli bojovat do zahraničí za svou vlast. V době represí se ukazoval morální charakter kaţdého jedince, který se musel postavit ke kaţdodenním problémům, které byly komplikovány brutálním postojem okupační moci. V zemi docházelo téměř nepřetrţitě k sabotáţím všeho druhu. V továrnách se sniţovala produktivita práce (heslo PP – „pracuj pomalu“), vyráběly se zmetky, vlakové soupravy měly přeřezané vzduchové hadice brzd, záměrně bylo poškozováno telefonní a elektrické vedení. Lidé to činili s vědomím, ţe jim za tento čin hrozí jediný trest – smrt. Jedním ze známých případů sabotáţe je dokonce znám aţ na ostrově Malta, kde v roce 1942 při bombardování německými vojsky prorazila kopuli chrámu v městě, který byl plný lidí,bomba, která nevybuchla. Vysypal se z ní pouze písek a papírek s nápisem „Pozdrav dělníků ze Škodovky“. Celkově však zbrojní výroba na území protektorátu splňovala poţadavky okupační správy.42 Daleko v horší situaci se nacházeli občané například v situacích, ţe byli neznámými lidmi poţádáni o přístřeší. Mohlo se jednat o odbojáře, sestřeleného zahraničního letce, ale i o provokatéra gestapa.43 Pokud se člověk rozhodl pomoci, hrozil trest smrti nejen jemu, ale i celé rodině. Pak to, co se jeví jako hrdinství, se dalo chápat jako hazardérství a ohroţování vlastní rodiny. Jestliţe občan odmítl v takovém případě pomoci, pak se to mohlo jevit jako zbabělost, nebo také jako odpovědnost vůči vlastní rodině. V těchto mezních situacích, kdy se jednalo o ţivot vlastní a ţivoty nejbliţších, se projevovaly charaktery i postoje kaţdého jedince.44 Na druhé straně tohoto pomyslného ţebříčku stojí lidé, kteří zradili český národ a kolaborovali s Němci, a to buď otevřeně, nebo skrytě jako konfidenti gestapa. Tito udavači v mnoha případech po válce převlékli kabáty a pod příslibem beztrestnosti se stali agenty komunistické státní bezpečnosti. Na jiţní a jihovýchodní Moravě působily iredentistické a separatistické skupiny Národopisná Morava a Moravská nacionální sociální strana.

42 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 202 – 203. 43 MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, česká každodennost 1939-1945. Řitka 2012, s. 66. 44 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 68.

20 Po válce bylo přibliţně 10 000 lidí souzeno za nejrůznější typy kolaborace, z toho 730 bylo popraveno. Většina souzených byla nakonec osvobozena.

1.4. Situace v Československu po válce

Obnovené Československo se hlásilo k předválečné tradici i přesto, ţe válka zapříčinila změnu územního rozsahu republiky (odevzdání Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu) a atmosféru a politickou kulturu v zemi. Třetí republika se vyznačovala tzv. boji o moc mezi stranami Národní fronty, jmenovitě mezi stranami komunistickými a demokratickými. Pád demokracie v únoru roku 1948 odstartoval nadvládu Komunistické strany Československa na dlouhých jednačtyřicet let.45

45 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 159.

21 2. Náměšťsko

2.1. Soudní okres Náměšť nad Oslavou v letech 1855 – 1950

Soudní okres Náměšť nad Oslavou v roce 1938 obklopovaly soudní okresy Ivančický, Hrotovický, Velkobítešský a politické okresy Třebíčský, Moravskokrumlovský, Velkomeziříčský a Brněnský.46 Po roce 1848 přešla politická a soudní správa v Náměšti do kompetence občanů. Byly utvořeny nové státní úřady, z nichţ dva měly zásadní význam – okresní soud a berní úřad. Do soudního okresu Náměšť náleţely mj. obce Březník s osadou Kuroslepy, Hluboké s osadou Krokočín, Kladeruby s osadou Kramolín, Koněšín, Kralice s osadami Jakubov a Lhotice, Mohelno, Náměšť s osadami Častotice, Jedov, Naloučany, Ocmanice, Otradice a Zahrádka, Pozďatín s osadou Kojatín, Ketkovice, Sedlec s osadou Popůvky, Studenec s osadou Okarec, Rapotice a Vícenice s osadou Zňátky.47 Ţádost o ustanovení nového politického okresu v roce 1924 byla neúspěšná. Měl vzniknout z dosavadního soudního okresu, ke kterému měly být připojeny obce z okresů Třebíč, Velké Meziříčí, Moravský Krumlov a Moravský Krumlov. I přes kladná vyjádření byla ţádost odloţena ad akta.48 Soudní okres Náměšť nad Oslavou zůstal nezměněn aţ do roku 1950. Poté vstoupila v účinnost správní reforma, jíţ se rušily samosprávné země a vytvářely kraje a nové okresy, došlo také ke sloučení organizace státní správy a územní organizace soudů.49

2.2. Dny protektorátu v Náměšti nad Oslavou

Období protektorátu v Náměšti nad Oslavou bylo pro občany města určitě nesmírně obtíţné. Mnozí z nich se nechtěli smířit s německou okupací a proti nacistům bojovali veřejně i skrytě; mnozí z nich se s okupací naoko smířili a čekali

46 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 65-66. 47 Tamtéţ, s. 64. 48 Tamtéţ, s. 88. 49 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 188.

22 na konec války, a existovala i početná skupina těch, kteří s nacisty kolaborovali. V obou kronikách obce, farní i městské, se můţeme dočíst o případech hrdinských i zbabělých, o tragédiích i o záleţitostech veselých a zejména o osobnostech, které se svým hrdinstvím nesmazatelně zapsaly do historie celé obce. První osobností, kterou zmíníme, je notář dr. Maiwald, který byl starostou obce v letech 1908 – 1911, dlouhá léta městským radním a obětavým městským patriotem. Po zřízení protektorátu byl ustaven zdejším Gruppenleiterem. Pro svůj vysoký věk funkci odmítl a protektorátní úřady jí pověřily dalšího Němce, ing. Blimsrittera. Dr. Maiwald se zastal jinošovského faráře Moučky, který na svých kázáních brojil proti německé okupaci. Dr. Maiwald šel za náměšťským děkanem a poţádal ho, ať varuje svého podřízeného před moţným udáním; nicméně farář Moučka si nedal říct a byl nacisty uvězněn na Mírově.50 Náměšťským děkanem byl Richard Tenora, který byl pro dění v obci také nesmírně důleţitý. Jeho bratr byl zatčen jiţ první den války, je tedy logické, ţe k okupantům příliš vřelý vztah neměl. I on očekával uvěznění, poněvadţ na faře se scházelo tehdejší podzemní hnutí. Náměšťský děkan měl na starosti matriku a tudíţ i vydávání potvrzení o árijském původu, o kterých tvrdil, ţe jsou prací pro ďábla, neboť těm, kteří se jim nemohli prokázat, hrozila ztráta existence.51 Jak víme z historie, po anglických náletech na Německo přišlo nařízení o zatemňování veškerých světelných zdrojů, ani Náměšť nebyla výjimkou. Dalším plošným zákazem, který ovlivnil občany Náměště, byl zákaz poslechu nepřátelského rozhlasu, tedy poslech Londýna.52 Z radiopřijímačů byly odstraněny „krátké vlny“ a kdyţ gestapo nalezlo takový přijímač, následovalo zatčení. Nejčastěji probíhaly razie v posledních letech války, tedy v letech 1944 a 1945. Za drţení těchto přijímačů byla zatčena řada náměšťských občanů, všichni se ale po osvobození vrátili domů. Takové štěstí neměli ti, kteří zemřeli na následky umučení díky udání. Udávalo se z různých důvodů – ing. Blimsritter tvrdil, ţe řada udání vznikla díky osobním sporům. Udávalo se hojně - například kvůli rozšiřování letáků, pořádání nepovolených schůzí a jiné ilegální činnosti. Umučených obětí

50 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 104. 51 Tamtéţ, s. 105. 52 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha 2006, s. 125.

23 bylo sedmnáct.53 V celém protektorátu se ţivě formulovaly odbojové organizace. I v Náměšti měly své zastoupení – v roce 1938 se do města přestěhoval plk. Adolf Hůlka, který byl krajským velitelem odbojové organizace Obrana národa. Plk. Hůlka byl zatčen 16. 12. 1939 a po dlouhém věznění v Terezíně byl odsouzen za velezradu a 20. 5. 1943 byl popraven. Dalšími členy organizace Obrany národa, kteří byli zatčeni, byli Otakar Smítal, Robert Prager a Kamil Ergens. První zmíněný dostal dlouhodobý trest, přeţil a byl v roce 1945 v koncentračním táboře Dachau osvobozen Američany. Kamil Ergens byl odsouzen na tři roky, po propuštění pracoval Okareckém dvoře, kde se scházelo vedení Obrany národa. Majitelé dvora byli díky těmto aktivitám zatčeni v dubnu 1945, nicméně díky blíţícímu se konci války přeţili. Robert Prager vzhledem ke svému ţidovskému původu nepřeţil.54 Obětí války se při nucených pracech v říši se stalo šest občanů, jednu oběť si vyţádalo bombardování v posledních dnech války. Přímého odboje s nacisty se také zúčastnili a také padli důstojníci československé armády Josef Šandera, Bedřich Vala a Emilian Mrázek. 55 Výstavba města pokračovala i za let okupace. Asi nejvýznamnější stavbou, která vznikla za let protektorátu, se stala novostavba kostela Československé církve husitské, známá pod názvem Československý kostel. Základní kámen byl poloţen v roce 1939 a kostel byl dostavěn o rok později.56 Početná byla výstavba rodinných domků a vilek. Pro výstavbu a s ní spojený nárůst obyvatel bylo nutné zajistit zásobování pitnou vodou a elektrifikaci. I přes to, ţe Náměští protéká řeka, byl problém pro občany pitnou vodu zajistit díky tomu, ţe Náměšť leţí na dvou kopcích, jejichţ stěny se poměrně příkře svaţují k břehům řeky. Město proto dalo vybudovat veřejné studně. Další jiţ zmíněnou potíţí byla elektrifikace – i přes to, ţe začala jiţ na začátku dvacátých let, dokončena byla aţ v roce 1946.57 Náměšť vţdy zastávala úlohu koordinátora zemědělské činnosti okolních obcí. Pro celý obor zemědělství byla velice důleţitá činnost Hospodářského druţstva, které bylo obnoveno v návaznosti na první pozemkovou reformu. Hlavní

53 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 105. 54 Tamtéţ, s. 265. 55 Tamtéţ, s. 106. 56 Tamtéţ, s. 97. 57 Tamtéţ, s. 98.

24 činností druţstva byla pomoc rolníkům s odbytem a zpeněţením jejich produktů. Do rozběhu druţstva vloţili peníze sami rolníci, tudíţ měli na jeho prosperitě vlastní zájem. V roce 1939 se s druţstvem sloučila zemědělská Druţina, čímţ přibyly druţstvu do majetku obilní sklady. V době protektorátu budovu Druţiny zabrala německá armáda na sklad vojenské výstroje. V době ústupu v květnu 1945 byl vojáky zapálen. Další budovou, která změnila za protektorátu svůj účel ve prospěch okupantů, byla továrna na výrobu koberců. Místo výroby byla zavedena oprava německé vojenské výstroje. Oprav se zúčastnili i řadoví občané města, hlavně ţeny, kdyţ bylo vyhlášeno tzv. „totální nasazení.“ Vojenská výstroj se skladovala nejen v budově Druţiny, ale i v barokní sýpce a v zámecké jízdárně.58 Březen 1945 byl ve znamení stavění silničního zátarasu mezi Náměští a Kralicemi. Byl stavěn ruskými válečnými zajatci hned pod Kralickým kopcem. Mezi opěrnou zdí nad silnicí a tarasem nad řekou byly do chodníku a části vozovky zapuštěny kmeny stromů, prostor mezi nimi byl vyplněn kameny. Průjezd byl ponechán na šíři největšího německého tanku. Ve vhodnou dobu měl být uzavřen podélně poloţenými kmeny. Dne 14. března 1945 se stala největší sabotáţní akce na území města, a to na ţeleznici. V odpoledních hodinách, směrem na Kralice nad Oslavou, došlo k destrukci nákladního vlaku. Účelem akce mělo být ucpání skalního zářezu tratě. K vykolejení a navršení vagonů však došlo asi 50 metrů před zářezem. Přijel ţelezniční jeřáb, navršené vagony naházel pod stráň a o dva dny později byl provoz obnoven. Vše bylo provedeno tak rychle, ţe německá policie nestačila příčinu vyšetřit. Mezi přihlíţejícími úklidu se tvrdilo, ţe první lokomotiva začala rozjetý vlak prudce brzdit s úmyslem havárii způsobit. Strojvůdce pravděpodobně špatně odhadl brzdnou dráhu. Jestli byl příčinou úmysl strojvůdce nebo úmyslně narušené kolejnice, se Němcům nepodařilo zjistit.59

8. dubna 1945 se konal na náměstí odvod koní z celého okresu, kdyţ někdo úmyslně vzbudil poplach křikem: „Partyzáni jdou!“ Všichni se rozutekli, i německá odvodní komise, která se skrývala aţ do 14 hodin. Poplach byl samozřejmě planý. 14. dubna 1945 se na faře usídlilo velitelství štábu německého polního četnictva.

58 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 106. 59 Tamtéţ, s. 107.

25 Dne 23. dubna došlo k přepadení fary partyzány. Ţelezniční doprava byla velice omezena, vlaky byly přeplněny, jízdní řády neplatily. 26. dubna přijely do města týlové i záloţní jednotky 6. motorizované pancéřové divize. Velitel týlu se svým štábem se usadil na zámku a ve městě, a v okolí se ubytovalo několik tisíc vojáků. Obsadili všechny domy a byty. Ulice byly plné vojenské techniky. Auta, transportéry, tanky i pásové motocykly stály těsně u zdí domů, aby byly co nejméně vidět z letadel. Několik samohybných děl bylo umístěno v okolí.60 Město bylo uzavřeno. Náměšt nad Oslavou čekaly poslední dny války.

2.3. Dny protektorátu v Kralicích nad Oslavou

Okupace a vznik protektorátu měly dopad i na obyvatele malé obce poblíţ řeky Oslavy. Zápisy kralické obecní kroniky, coby hlavní pramen poznání ţivota v protektorátu, jsou však pro toto období poměrně stručné a nepřinášejí příliš konkrétních údajů (aţ do podrobnějších zápisů z posledních dnů války). Zmiňují se o dopravní změně, vydání nařízení o dvojjazyčných názvech měst a obcí, úřadů a jiných veřejných budov, o zavedení lístkového potravinového systému, o povinných zemědělských dodávkách obilovin, brambor a masa a dalších všeobecnostech. Zmínka o nacistické tajné policii, gestapu, je zakončena větou: „Za celou válku se v naší obci neobjevil případ udání a kromě Karla Klímy nikdo z našich občanů nebyl zatčen.“61 I přes tíţivou atmosféru se v obci konalo několik kulturních akcí. Hned v září roku 1939 se konala v sokolovně akce pod názvem „Oslava národní písně“. V říjnu vznikl hokejový oddíl. Další významnou akcí, která se konala pod záštitou Muzejního spolku, bylo otevření výstavy „Bible a český národ“. Měla představit všechny tisky Kralické bible z let 1573 – 1593. Jiţ při zahájení výstavy se projevil obrovský zájem občanů. V létě 1941 se konala výstava „500 let knihtisku“ a to byla na delší dobu poslední z větších kulturních akcí, neboť přístup okupační německé správy ke kulturnímu a společenskému ţivotu byl krajně nepříznivý.62

60 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 107. 61 Archiv obce Kralice nad Oslavou. Kronika II, s. 5. 62 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 254 – 257.

26 Kraličtí občané dávali najevo svou nespokojenost po svém. Například 20. července 1941 se na silnici u Kralic objevil nápis: Pravda vítězí SSSR – USA – England – ČSR“ doplněný kresbou pěticípé hvězdy. S největší pravděpodobností šlo o spontánní reakci na předchozí vysílání londýnského rozhlasu. Dne 19. listopadu 1942 přijeli úředníci brněnského gestapa zatknout Karla Klímu, který se provinil ilegální činností. Byl odsouzen k osmi letům vězení a do vlasti se vrátil koncem června 1945.63 Při totálním nasazení v lednu 1944 bylo posláno na nucené práce třicet pět občanů Kralic. Působili v Německu či Rakousku, většinou v továrnách na výrobu leteckých motorů. Několika z nich se podařilo zpět domů a před úřady se skrývali v jirchárně ve Ţlebě. V prosinci 1944 museli odjet na kopání zákopů do Rakouska i další kraličtí občané. Vrátili se aţ v únoru 1945.64 S koncem války se v českých zemích urychlil vznik aktivních forem boje proti nacismu – partyzánských hnutí. V říjnu 1944 byly vytvořeny dvě partyzánské skupiny, které operovaly i na Náměšťsku, a to partyzánská skupina LES a skupina DOMÁCÍ.65 Na základě zvýšené aktivity partyzánů vznikl v Kralicích Revoluční národní výbor v únoru 1945. Na tajné večerní schůzce se sešlo sedm členů, za svého předsedu si zvolili Cyrila Jaška.66 S blíţícím se koncem války nabyla na intenzitě aktivita partyzánských oddílů – obě skupiny se sjednotily a se získáním jistého mnoţství zbraní přešli partyzáni v březnu 1945 k bojové činnosti. Měli na svědomí přepadení několika kralických domácností, kde odcizili jídlo a jiné suroviny. Partyzánská skupina JERMAK67 poškodila trať na ţelezničním mostě mezi Kralicemi a Rapoticemi trhavinou. Diverzní akce proběhla v noci z 10. na 11. dubna 1945.68 Náloţ vybuchla pod nákladním vlakem s uhlím, výbuch zničil velké mnoţství kolejnic a praţců a ţelezniční doprava byla na 48 hodin přerušena. Nákladní vlaky přestaly jezdit úplně, osobní vlaky zastavovaly před mostem a cestující museli dojít na kralické nádraţí, odkud pokračovali v cestě. Poškození

63 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 258. 64 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika IV, s. 152. 65 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 260. 66 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika II, s. 14. 67 Základ partyzánské skupiny JERMAK tvořila 15členná skupina ze SSSR, která pod velením Nikolaje Dmitrijeva seskočila 30. září na Vyškovsku. Skupina se rychle rozrostla o české odbojáře. 68 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika IV, s. 16.

27 ţelezničního mostu předznamenalo dramatické okamţiky, které měly pro obyvatele Kralic nad Oslavou přijít v následujících dnech.69 Sobota 14. dubna byla posledním vyučovacím dnem pro kralické školáky; z obecního úřadu v Třebíči došlo nařízení o uzavření školní budovy, v níţ měla být zřízena ubytovna pro německé vojáky. První vojáci wehrmachtu přišli do Kralic o dva dny později a krom školy jim bylo poskytnuto i ubytování i v soukromých bytech. Tito se zdrţeli jen jednu noc, nicméně díky postupu Rudé armády procházely větší či menší oddíly obcí neustále. Z dálky jiţ byla slyšet kanonáda ruských děl. Dne 18. dubna byl úplně vypnut elektrický proud a dodávka byla přerušena aţ do půlky května. 70 V souvislosti s prolomením fronty u Ivančic došlo ke zvýšení bojovnosti partyzánských skupin – v přestřelce v lese Habřina v těsné blízkosti obce němečtí vojáci zastřelili 15letého obyvatele Kralic, který šel přes les za svým otcem. Pohřeb proběhl za velké účasti obyvatel 21. dubna.71 23. dubna přijelo do Kralic velké mnoţství vojáků a tanků a vojáci byli rozmístěni po celé obci. Večer se nad Kralicemi objevilo sovětské letadlo, které svrhlo tři bomby. Několik domů bylo pobořeno; naštěstí nikdo z kralických občanů neutrpěl zranění. Sovětské letouny se od té doby objevovaly pravidelně i v následujících dnech.72 Poslední dny před koncem války znepříjemnilo kralickým občanům vyhlášení stanného práva dne 30. dubna. Bylo vyhlášeno velitelem německé vojenské posádky v Kralicích. Občané nesměli po 21. hodině vycházet z domu, zákaz platil aţ do 6. hodiny ranní. Odjet se z obce dalo pouze na zvláštní povolení obecního úřadu, které muselo být potvrzeno německým velitelem.73 Takto očekávala obec konec války.

69 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 262. 70 Tamtéţ, s. 263. 71 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika IV, s. 30 – 31. 72 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 264. 73 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika II, s. 9.

28 2.4. Dny protektorátu v Březníku

I obec Březník ovlivnily příkazy protektorátní vlády. Od konce prosince roku 1940 byly všem zemědělcům nařízeny povinné dávky mléka, masa, obilí a brambor. Zemědělci museli denně odevzdávat mléko do sběrny, zřízené u R. Nováčka, č. p. 4. Byly zaplombovány odstředivky másla i máselnice. Byl nařízen soupis veškerého dobytka i drůbeţe a stavy byly namátkově kontrolovány. O domácí poráţku bylo třeba ţádat na obecním úřadě. Ti, kteří neplnili předepsané kvóty, nedostávali posléze povolení k poráţkám, tudíţ se poráţky prováděly načerno a lidé se vystavovali nebezpečí uvěznění.74 V době protektorátu se občané větších měst denně rozjíţděli do vesnic, kde sháněli potraviny. V obci Březník tak činili zejména ve mlýně pana Alexandra Jarolíma. Mlynář byl za toto nepovolené obchodování v průběhu války dvakrát vyslýchán na gestapu. Občané Brna, kteří do Březníka za obchodem přijíţděli, vyměňovali potraviny za poukazy na oblečení či pracovní boty, na které zemědělci neměli nárok. 75 V dubnu roku 1941 byla v obci zakázána činnost TJ Sokol. Veškerý majetek byl organizaci zabaven. Okupační úřady trpěly v obci pouze hasičský sbor, který byl vyuţíván ku prospěchu válečným záměrům. Hasičská činnost se ocitla pod přísným dozorem – všechny schůze musely být předem nahlášeny a muselo se na nich hovořit pouze o záleţitostech sboru.76 Začátkem roku 1942 přišlo nařízení, které otřáslo všemi březnickými občany. Oba zvony z březnického kostela měly být sneseny a přetaveny. Občané se proti rozhodnutí bouřili a prosili protektorátní úředníky, aby rozhodnutí změnily. I přes všechny intervence přijela 28. března skupina dělníků a zvony z věţe sundala. Znovu se roztočil kolotoč proseb a úplatků, aţ se nakonec první zvon z roku 1491 povedlo zachránit a pověsit zpět na kostelní věţ. Druhý, menší zvon z roku 1559, byl nakonec šťastně nalezen v Praze aţ po skončení války a byl navrácen také.77 Počet občanů, kteří byli odvedeni na nucené práce do Německa během

74 Archiv obce Březník, Kronika III, s. 3. 75 Tamtéţ, s. 4. 76 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 260. 77 Archiv obce Březník, Kronika III, s. 10.

29 totálního nasazení, přesáhl číslo dvacet. Občané po válce vyţadovali odškodnění za vzniklou újmu, nicméně jejich nároky zůstaly doposud nenaplněny.78 26. dubna 1945 neušla obec Březník poměrně ničivému náletu. Dle obecní kroniky v 16:30 přiletělo od Ketkovic devět ruských letadel. Kdyţ byla nad Březníkem, zahájila palbu protiletadlová obrana ukrytá za ţelezniční tratí. Letadla palbu opětovala a začala bombardování obce v domnění, ţe děla jsou ukryta přímo v obci. Shozeny byly stovky malých bomb na pole u cihelny a čtyři velké bomby přímo na obec, které utvořily aţ 4 m velké krátery. V obci způsobil nálet osm poţárů a zdemoloval dva domy. Raněno bylo patnáct občanů, ti strávili noc v obecní škole, kde byli ošetřeni doktory Kříţem a Černínem. Obětí náletu se stal desetiletý ţák František Řezanina na dvoře domu, ve kterém se ukrývala jeho rodina. 79 Před Březníkem leţely poslední dny války.

2.5. Dny protektorátu v Hluboké

Kronika obce se zmiňuje o obavách lidí z roku 1939. Občané měli obavy ze znehodnocení peněz, a proto skupovali do zásoby potraviny, oblečení i jiné věci denní potřeby. Lidé chtěli také vybírat peníze z peněţních ústavů, to však bylo zákonem regulováno, neboť zájem o výběr hotovosti značně vzrostl. Ze strachu, aby lidé nepozbyli svých úspor, nakupovali také hojně reality, zvláště domy, louky a pole, nebo si domy nechávali stavět.80 V říjnu roku 1939 se konal soupis domácích zvířat. Poráţku některého bylo nutno hlásit 24 hodin předem starostovi obce, kterým byl pan Antonín Komárek. Kronika se také zmiňuje o odchodech na práci do Říše, nicméně v dalších řádcích dodává, ţe v roce 1939 z obce nebyl odveden nikdo. Dále referuje o stavu dobytka a o jeho nemocech. Zájem o víru vzhledem k březnovým událostem roku 1939 v obci výrazně stoupl, kostel byl hojně navštěvován. Z obecní knihovny byly odstraněny spisy nepovolené cenzurou, i přesto zájem o četbu vzrostl. Nicméně ostatní veřejná kulturní činnost ustala téměř úplně. Přednášky a divadla podléhaly přísné schvalovací kontrole. Taneční zábavy probíhaly v obci velmi zřídka a pouze za

78 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 260. 79 Archiv obce Březník, Kronika III, s. 12. 80 Archiv obce Hluboké, Kronika I, s. 39.

30 přísného dozoru četnictva.81 Události roku 1940 aţ roku 1945 byly popsány v kronice aţ z pohledu roku 1946, jelikoţ nařízením německých úřadů byla obecní kronika zabavena. Aţ na jaře roku 1946 byla navrácena k doplnění. Kronika obce se zmiňuje o sabotování nucených dodávek potravin, které nebyly plněny na 100 %. V obci během let války nebyl nikdo udán ani zatčen. Starosta obce prý navázal styky se zemědělskými úřady a zasadil se o sníţení počtu kontrol a úlevy v dodávkách. Rolníci obci za války čile obchodovali s přebytky rostlinné výroby, a jak se kronika zmiňuje, „Nikdo netrpěl hladem, bídou ani nedostatkem potravin.“ Na práci do Německa odešlo z Hluboké 11 občanů a všichni se vrátili asi měsíc po osvobození ve zdraví, ve vězení nebyl nikdo, stejně jako v koncentračním táboře. Rodiče dětí, které posbíraly jakési letáčky, byli vystaveni nepříjemnému výslechu na gestapu, byli ale propuštěni.82 Blíţící se konec války v roce 1945 způsobil, ţe se do sousedního Jinošova nastěhoval oddíl Němců, kteří do Hluboké často přicházeli nakupovat a pátrat po partyzánech, kteří i přes bdělost Němců obec dvakrát navštívili a jednou v ní dokonce přespali. Řídící učitel byl pomocí spojky z Újezda ve spojení s ostatními partyzánskými skupinami a podával jim zprávy dle potřeby. Dle jejich pokynů byl ustaven tajný národní výbor, který měl šest členů, a to včetně řídícího učitele. 83 Válka v Hluboké skoro skončila, nicméně události posledních dní zasáhly občany stejně jako léta válečná.

2.6. Dny protektorátu v Kladerubech

Kronika obce Kladeruby se zmiňuje o atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, který proběhl v roce 1942. Je zde popsán strach a teror, který zavládl ze strany německých okupantů vůči českému obyvatelstvu, doslova se tu píše: „Nastalo všeobecné zatýkání a vyslýchání, takže občané byli v neustálé nejistotě. Proslýchalo se totiž, že nebude – li pachatel atentátu nalezen, bude každý desátý Čech odstřelen.“ Z tohoto zápisu v kronice je zřejmé, jaký strach vládl

81 Archiv obce Hluboké, Kronika I, s. 40. 82 Tamtéţ, s. 41 – 44. 83 Tamtéţ, s. 45 – 46.

31 v obci a jaký vliv na obyvatelstvo měla německá okupace. Z dalších řádků kroniky se dovídáme, ţe obětí heydrichiády se stala Anna Valčíková, rozená Leţáková, rodačka z obce, jelikoţ atentátu se zúčastnil její švagr, Josef Valčík. Ona, i její manţel, Emil Valčík, ačkoliv oba byli nevinní a s atentátem neměli co do činění, byli odvezeni do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde oba zahynuli. Jejich čtyřletý syn Lubomír nebyl odvezen s rodiči a byl vychováván u svého strýce v obci.84 V roce 1943 byla nepochybně jednou z nejdůleţitějších událostí ta z 18. srpna. Toho dne byla nad obcí viděna letka anglických letadel, která se střetla s německými stíhačkami v katastru obce. Protoţe byla zatíţena bombami, bylo nutné, aby odlevila zátěţi. Tyto bomby spadly v katastru obce. Německá stíhačka byla v následujících minutách sestřelena. Občany tato událost hodně poděsila, neboť se nevědělo, proč byly bomby shozeny. Kronika se také zmiňuje o totálním nasazení svých občanů v počtu dvanácti obyvatel. Všichni se naštěstí vrátili domů ve zdraví.85 Na počátku roku 1945 se kladerubskému občanu málem stalo osudným přílišné důvěřování domnělým partyzánům. V zimě, hlavně v noci, navštěvovali obec různí ozbrojení lidé. Ti o sobě prohlašovali, ţe jsou ruskými partyzány. Nicméně panu Janu Souralovi ml. z Kladerub se přílišná důvěra mohla stát osudnou, uvěřil převlečeným německým vojákům a vyzradil jim pobyt těch, kteří se skrývali před prací v říši. Naštěstí se mu nic nestalo, neboť konec války se blíţil a Němci neměli na potírání zločinů jiţ čas.86

2.7. Dny protektorátu v Koněšíně

Koněšínská kronika se poměrně obsáhle zmiňuje o válečných událostech nejen v obci, ale i v celém protektorátu Čechy a Morava. O 15. březnu 1939 hovoří jako o katastrofě a o vině politiků, s tím, ţe jediným politikem, který se Čech zastal, byl dle kronikáře Klement Gottwald. Občané Koněšína sledovali dění s velkým zájmem; kronika se zmiňuje o nucených odvodech na práci, o teroru gestapa, o zavedení potravinových lístků a o výměně potravin a zboţí mezi městy a vesnicemi.

84 Archiv obce Kladeruby, Kronika II, s. 57. 85 Tamtéţ, s. 58 – 59. 86 Tamtéţ, s. 61.

32 Černý obchod byl však nacisty tvrdě trestán. Někteří majetní lidé v Koněšíně získali prodejem nebo směnou zboţí značné částky, nebo jiné hodnoty. Ovšem mnoho jim zbohatnutí nepomohlo. Ani Koněšín se nevyhnul totálnímu nasazení na práci do říše, z místních občanů byla nasazena Emilie Oborná, která zahynula v roce 1944 při náletu v Německu, a v době okupace byl umučen Ludvík Sklenář, který byl řezníkem. Dle kroniky v obci nebyl ţádný kolaborant, odpadlík či zrádce. Ţádný Němec v Koněšíně trvale nebydlel.87 Zemědělci byli povinni odvádět dávky z toho, co vyprodukovali. Poţadavky ale zůstaly nesplněny, neboť kdyby zemědělci dávky plnili, jiţ za dva roky by byla hospodářská zvířata vzácností. Zákon o poslouchání cizího rozhlasu se obcházel různě. Někdo měl přijímače dva – jeden upravil dle příkazu okupantů, druhý uloţil do méně přístupných míst a poslouchal. Např. farář Pospíšil měl radiopřijímač ve věţi kostela. Cizí rozhlas se tedy poslouchal potajmu.88 Kronika se zmiňuje o pytláctví v lesích a řekách v blízkosti Koněšína; pušky mívali uschovány v lese, ve stohu slámy nebo někde v dřevěných otýpkách. Za okupace byl rozebrán stoh slámy umístěný kousek za vesnicí. V té době hlídkovala v obci skupina četníků. V obci byla nalezena puška. Vlastník stohu skutečnost ohlásil, neboť přechovávání zbraní bylo trestáno smrtí. Četníci tedy u stohu hlídkovali a chytili občana, který chtěl nalezenou pušku pouţít. Narazil na četnickou hlídku, o které patrně nevěděl; gestapo tedy provedlo s Janem Mastným výslech a odvezlo jej. Pan Jan Mastný byl na gestapu mučen, nic ale neprozradil. Následky krutého zacházení při výsleších mu však zůstaly aţ do smrti. Ohluchl a vrátil se z vězení aţ po několika měsících. Hajný Čáp varoval přes obecní úřad koněšínské pytláky, aby zanechali svého řemesla – byla totiţ nalezena další puška, její majitel ale zůstal nevypátrán. 89 V dubnu roku 1945 bylo kaţdému jasné, ţe přijde konec války a osvobození přijde z východu. Od Brna bylo slyšet vzdálené dunění, coţ bylo znamením, ţe se fronta kaţdým dnem blíţí. Jednotky německého Wehrmachtu byly přesunovány na západ. V té době všichni občané čekali konec války a o ničem jiném se nemluvilo. Konec nadvlády Němců se kaţdým dnem přibliţoval a někteří občané si ze strachu

87 Archiv obce Koněšín, Kronika I, s. 64 – 65. 88 Tamtéţ, s. 66. 89 Tamtéţ, s. 67.

33 dělali úkryty v blízkých lesích. Před posledními dny války se hlídkovalo a sledoval se kaţdý pohyb Němců. Přišel názor, ţe by se osamělým Němcům mohly odebrat zbraně a vojáky izolovat, aby se nemohli spojit se svojí jednotkou. V té době ještě Němci byli schopni lidem ţivot znepříjemnit, proto občané Koněšína netrpělivě čekali na konec války. 90

2.8. Dny protektorátu v Mohelně

Rok 1945 byl významným a na události bohatým rokem nejen v Mohelně. Německá vojska, pronásledovaná sovětskou armádou, ustupovala a ohlas válečných událostí posledních roku války dolehl i do Mohelna. 25. února toho roku bylo do Mohelna a okolních obcí přivezeno asi 250 německých rodin z Horního Slezska, byla zabrána budova školy, aby se rodiny měly kde ubytovat. V měšťanské škole zůstala volná pouze ředitelna, sborovna a přírodovědný kabinet. 2. března se do školy nastěhovalo 165 uprchlíků. Školní třídy se tedy na vyučování rozdělily po obci, např. 1. třída byla v 1. poschodí farní budovy. Pro naprostý nedostatek paliva se začalo ve škole vyučovat, aţ se oteplilo.91 30. ledna se konala na radnici poslední schůzka obecní rady. Velké škody působili německým ustupujícím vojskům partyzáni, a to i v okolí Mohelna. Partyzánská skupina byla utábořena nedaleko obce, za Lhánicemi, na břehu řeky Jihlavy v 16 podzemních krytech. Činnost této skupiny zasahovala do celého kraje, neboť skupina bořila mosty, ničila vozovky, přepadala menší vojenské oddíly a hlídky, zásobovací povozy apod. Se skupinou navazovali styky někteří muţi a chlapci z obce. Kdyţ se o tom Němci dozvěděli, posílali do obce denně jeden menší tank, který hlídkoval v obci a okolí aţ do konce války. Tento tank byl z Rommelovy africké armády. Zatím se fronta blíţila přes Slovensko na Moravu.92 9. dubna vypustili partyzáni asi tři sta litrů lihu z tamějšího lihovaru do potoka. Kronika se téţ zmiňuje o ochromení pohybu německé armády díky sabotáţní akci na ţeleznici mezi Kralicemi a Rapoticemi ze dne 11. dubna.93 14. dubna bylo v lese u Mohelna zajato dvacet Maďarů s plnou výzbrojí. 15.

90 Archiv obce Koněšín, Kronika I, s. 68. 91 Archiv obce Mohelno, Kronika I, s. 16. 92 Tamtéţ, s. 16 – 18. 93 Tamtéţ, s. 19.

34 dubna byl zabaven v Mohelně státní autobus, se kterým odjelo 49 členů partyzánské skupiny do Náměště nad Oslavou, kde byl zmařen odvod koní. Při této akci se partyzánská skupina střetla s ustupující německou kolonou, přičemţ došlo k tuhému boji. V tomto boji padlo 96 Němců, byl zničen jeden osobní vůz, dva autobusy a dva nákladní vozy. Před velkou přesilou ustoupila partyzánská skupina do blízkého lesa. Téhoţ dne se také střílelo na Němce, kteří byli ubytováni ve škole, proto se 16. a 17. dubna všichni odstěhovali. Němci hrozili obyvatelstvu Mohelna odvetou, a to přísným potrestáním občanů a zničením obce. Lidé se začali stěhovat, jelikoţ měli obavy z provedení této výhruţky. Ve dnech 15. a 20. dubna se obyvatelstvo hromadně stěhovalo do blízkých lesů. Vrátili se, aţ pominulo přímé nebezpečí.94 Další partyzánská akce v katastru obce proběhla 17. dubna. Partyzáni přepadli a zastavili německé auto, jehoţ posádka čítala čtyři německé důstojníky a dva rudoarmějce. V autě byla velká zásoba benzinu. Partyzáni důstojníky zajali a auto zapálili. V kronice je tato událost zapsána jako vyprávění občana Mohelna, pana Málka, který spatřil výbuch a následný oblak kouře při výsadbě stromků nedaleko místa činu. 18. dubna bylo přepadeno německé nákladní auto u Kramolína. Dva Němci byli zajati, bylo odebráno nákladní auto a dvě pušky. Partyzáni nedaleko Mohelna pak zajali dva příslušníky gestapa. 19. dubna se strhla přestřelka s ustupujícími Němci a boj s německými tanky. Z partyzánské skupiny padli tři muţi a osvobozeni byli tři zajatci.95 Poslední dny před osvobozením proběhly v Mohelnu klidně, jako by se obec připravovala na poslední válečné hrůzy, které je čekaly právě v posledních dnech války.

2.9. Dny protektorátu v Pozďatíně

V historii obce Pozďatín zanechala válka výrazné stopy. Nacistická okupace zanechala v mnoha domácnostech slzy a krev. Ani Pozďatín se nevyhnul nasazení svých občanů na práci v Říši. Významným rodákem z obce Pozďatín byl pan Stanislav Dufek, který zemřel v káznici ve Wroclawi. Od roku 1930 pracoval v Brně jako zaměstnanec městské dráhy. Celkem nenápadné zaměstnání pana Dufka krylo jeho další aktivitu – v roce 1941 byl získán za člena Maffie a zapojil se do

94 Archiv obce Mohelno, Kronika I, s. 20. 95 Tamtéţ, s. 21.

35 práce ilegální organizace s názvem „Nemo“. Zúčastňoval se tajných jednání v Brně společně s vedoucím organizace, kde se projednávalo organizování sabotáţí a ilegálního vysílání. Za podíl na přípravě komunistické velezrady v Protektorátu, napomáhání nepříteli a za nepovolené vlastnictví zbraně byl odsouzen k trestu smrti, ztrátě občanských práv a byl popraven v roce 1943.96 Další významnou osobností z Pozďatína byl Karel Rybníček. Po vypuknutí 2. světové války vstoupil do československých jednotek ve Francii, později se dostal do Velké Británie. Přihlásil se k letectvu a byl zařazen k 311. čs. bombardovací peruti RAF. Při letech hlídkovali v Biskajském zálivu, Severním a Baltském moři a sváděli bitvu o Atlantik. Na stroji B 24 Karel Rybníček absolvoval 73 startů. Bohuţel, 5. října 1945 při přepravě repatriantů letoun havaroval. Nadporučík Karel Rybníček byl třikrát vyznamenán, byl mu udělen titul inţenýr in memoriam a po roce 1989 byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti plukovníka.97 Kronika obce je skoupá na informace, které se týkají válečných událostí, bliţší informace není moţné z kroniky získat.

2.10. Dny protektorátu v Sedleci

Doba protektorátu v obci proběhla dle kroniky celkem klidně. Obec je stranou hlavní silnice, probíhající silnice je okresní a jen občas se stalo, ţe obcí projela německá policie. Starostou byl pan František Vlk za stranu lidovou, o kterém lze říci, ţe dělal, co mohl, aby uchránil obec německé perzekuce. Kdyţ například přijela německá kontrola na obilí a dobytek, sám starosta uplácel kontrolu masem a kdyţ neměl, sám sháněl po vsi u sousedů. Kontrola byla pohoštěna, uplacena a bylo po prohlídce.98 Z obce nikdo nebyl v koncentračním táboře. Na práci v Německu bylo odvedeno deset občanů. Hojný byl v obci hlavně ilegální obchod. Do mlýnů se vozilo obilí a mlynáři měnili bez povolení, bylo-li moţno. V polovině června 1943 byla na udání provedena německou policií prohlídka asi 12 osob, nemají-li u sebe

96 PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939 – 1945). Díl II. Praha 2002, s. 102. 97 RAJLICH, Jiří. 311th Bomber Squadron RAF. HPM 1993, roč. 3, číslo 8, s. 17-20. 98 Archiv obce Sedlec, Kronika I, s. 8.

36 doma zbraně. Nebylo nic nalezeno. Dodávky obilí a zvířat byly zčásti plněny, Němci se v obci neukazovali. Na konci války několik mladých muţů nenastoupilo na práci v říši, vykopali si v lese blízko obce kryt a tam ţili. Byl v lese u cihelny, jihovýchodním směrem od obce.99 Podezření ze spolupráce s Němci panovalo v obci u dvou osob. Těmto osobám se lidé z obce vyhýbali. Jeden z nich, hostinský Ondřej Vincour, po skončení války spáchal sebevraţdu. Druhý, Josef Randa, byl po válce uvězněn a měl být vyhoštěn. Poslední týdny před koncem války projíţděli obcí němečtí vojáci auty i na motocyklech a stavěli přes silnice záseky u Kladerub a Kramolína s cílem zastavit postup Rudé armády. V létě 1944 bylo bombardováno Brno a aţ v Sedleci se následkem tlaku vzduchu třásla okna. Dunění děl i leteckých bomb při explozi bylo slyšet na velkou vzdálenost. Dne 6. března 1945 přijeli do obce němečtí uprchlíci v počtu asi 230 osob a ubytováni byli ve škole. Asi tři týdny před koncem války se v okolí usídlili němečtí vojáci. U krejčího Josefa Karáska se hromadně v obci poslouchal zahraniční rozhlas.100 Občané jiţ cítili, ţe se blíţí velké chvíle. Očekávali netrpělivě konec války.

2.11. Dny protektorátu ve Studenci

V obci byla vybudována německá rozhledna v sokolovně na půdě. Sokolovna byla uzavřena kvůli zákazu Sokola; správcem byl jmenován místní krejčí. Z pozorovatelny byl ideální výhled na východ a na silnici Náměšť – Třebíč. Lze z ní pozorovat pohyb aţ u Rapotic. K pozorovatelně byl přístup pouze po ţebříku z jeviště. Správce jednou málem přišel o ţivot, a to tehdy, kdyţ vstoupil na stanoviště hlídky a ta ho málem zastřelila.101 Kronika se také zmiňuje o odvodech studeneckých občanů na práci, kteří byli odvedeni aţ ke konci války, aby pomohli ustupující německé armádě. V posledních dubnových dnech byla velmi často vidět americká a ruská letadla, která přelétala nad ţeleznicí a pozorovala pohyb ţelezniční dopravy. Fronta jiţ byla blízko Brna a ve večerních hodinách jiţ byly vidět světelné záblesky a slyšet dunění dělostřelectva. Ve dne byly přelety letectva častější, zejména bombardérů, kolem

99 Archiv obce Sedlec, Kronika I, s. 9. 100 Tamtéţ, s. 10. 101 Archiv obce Studenec, Kronika I, s. 355.

37 kterých krouţily stíhačky, aby zabránily střetu s nepřítelem. Postup sovětských vojsk byl poměrně rychlý, protoţe německá vojska ustupovala poměrně rychle. Hlavně v noci bylo slyšet dunění a hukot motorů ze státní silnice a někteří obyvatelé obce pohyb techniky sledovali.102 Kronika se také zmiňuje o sestřelení německého letounu, který spadl nad místní částí s názvem Zelená Hospoda. Letadlo údajně přepravovalo archivní materiály. Pilot v troskách letadla uhořel. Nechybí ani zmínka o odvodech koní v Náměšti, kterého se účastnili občané ze širokého okolí a také i ze Studence.103 Blíţící se ruská armáda měla také za důsledek vybudování vojenského velitelství na řízení obrany v domě č. 12. Velitelství ale nemělo dlouhého trvání a po necelých dvou dnech bylo zrušeno. Studenečtí obyvatelé jiţ tušili, ţe se blíţí konec války.

2.12. Dny protektorátu v Rapoticích

Počátkem dubna zesílil ústup německých vojsk, která se přesouvala po silnici od Vysokých Popovic a od Ketkovic. V obci, kde se obě silnice spojují, docházelo ke střetnutí obou proudů. 18. duben 1945 se stal nezapomenutelným dnem pro všechny občany obce. Vzdálené dunění děl provázelo ustupující vojska. Před kolářskou dílnou seděli někteří občané a pozorovali ústup Němců. Před pátou hodinou odpoledne před nimi kolona zastavila a za křiku rozkazů byla vojákům rozdávána munice. Příčinou tohoto počínání Němců bylo zastřelení německého vojáka, sedícího na autě, projíţdějícím po silnici od Ketkovic. Údajně měl střílet občan ze Sudic, ale tato domněnka nebyla potvrzena a partyzánská činnost v Rapoticích nebyla zaznamenána. Němci se přesto domnívali, ţe jejich voják byl zastřelen partyzány. Německý velitel nařídil jako odvetnou akci postřílet všechny muţe v obci. Nejprve byli zajati tři mladíci a za pokřiku německých vojáků byli vedeni s rukama nad hlavou ke škole. To bylo znamení pro přihlíţející, kteří se dali na útěk uličkou na náves, po silnici okolo pošty a někteří se schovali do okolních domů. Za prchajícími se rozběhli němečtí vojáci a za chvíli jiţ vedli skupinu občanů s rukama nad hlavou také směrem ke škole. Mezitím jiţ zazněly čtyři výstřely, kterými

102 Archiv obce Studenec, Kronika, s. 356. 103 Tamtéţ, s. 357.

38 německý důstojník ukončil ţivoty tří mladých muţů u zdi na zahradě domu č. 3. Sotva tito vydechli naposledy, byli přiváděni další muţi k zastřelení. Jeden z přihlíţejících občanů zavolal pana Ignáce Jůna, aby Němcům vysvětlil, ţe nejsou partyzáni. Neţ pan Jůn přišel, stála jiţ skupina muţů v blízkosti na zemi leţících těl a očekávali popravu. Pan Jůn vysvětlil německému důstojníkovi, ţe zadrţení muţi nejsou partyzáni a ten upustil od záměru jejich zastřelení. Potom se kolona Němců odsunula směrem na Kralice a v Rapoticích zůstala posádka s jedním dělem. Těla mrtvých byla pohřbena ve společném hrobě.104 V té době se Rudá armáda nacházela v prostoru Oslavan a Ivančic a od západu obkličovala Brno. Proto nepostupovala k Rapoticím, Němci ustoupili k Náměšti a k Třebíči, obec se tak ocitla v prostoru nikoho. 21. dubna podnikli Němci průzkum po dráze od Náměště obrněným vlakem, kdyţ vyjeli z lesa, zazněl výstřel ze sovětského samohybného děla, které bylo v té době na průzkumu a po výstřelu odjelo směrem na Oslavany. Část německé posádky z vlaku vystoupila a prohledávala obě strany, vojáci stříleli i do blízkých domů. Němci vyslýchali místní obyvatele, neboť se domnívali, ţe se střílelo právě z rodinných domů – kdyţ nemohli nic zjistit, vyvedli je před domy a začali je stavět do řady. K popravě ale naštěstí nedošlo, německý důstojník nalezl na zemi zřetelné stopy vozidla Rudé armády, které se na zmíněném místě otáčelo. Zanedlouho zazněl signál z vlaku, Němci od popravy upustili, odešli a vlak se vrátil zpět na trať k Náměšti.105

2.13. Dny protektorátu ve Vícenicích

Kronika ve Vícenicích byla dopisována zpětně, tudíţ informace v ní uvedené jsou poněkud kusé a neúplné. Vycházelo se zejména ze vzpomínek pamětníků a také ze školní kroniky, která byla vedena od roku 1940 aţ do roku 1997. Po většinu těchto let byla vícenická škola dvoutřídní, výjimkou byla pouze léta válečná, kdy byla ve škole pouze jedna třída. Po Vánocích roku 1944 se přestalo ve školní budově vyučovat pro nedostatek otopu (ţákům byly dvakrát týdně zadávány úkoly), poté v únoru 1945 byly do školy umístěny německé ţeny

104 HOLOMEK, Leoš a kol. Z dějin a pamětí obce Rapotice. Rapotice 2001, s. 54 – 55. 105 Archiv obce Rapotice, Kronika II, s. 68.

39 s dětmi, prchající z Německa před Rudou armádou – v obou třídách byly zřízeny noclehárny, vyučování bylo obnoveno v červnu a školní rok 1944/1945 byl ukončen 19. července.106 Válka zastavila také dva projekty, které vyřizovala technická kancelář ústředí moravsko – slezských obcí. Jiţ v roce 1938 bylo poţádáno o projekt a případný rozpočet zavedení vody do obce. Také zavedení telefonu bylo schváleno aţ po válce, v roce 1945. Léta válečná tedy nepřála rozvoji obce.107 Celá třicátá a čtyřicátá léta starostoval v obci Josef Kříţ. Obecní zastupitelstvo se pod jeho vedením potýkalo s nelehkými problémy světové hospodářské krize, předválečného období i let válečných. Např. v roce 1938 byl schválen dar obce na obranu státu ve výši 1500 Kč. Obecní zastupitelstvo také schválilo 5000 Kč na nepředvídatelné výlohy (péče o uprchlíky) vyplývající z mnichovské dohody. 108 Vícenická kronika se bohuţel dále o válečných událostech nezmiňuje a bliţší informace o osudu obyvatelstva obce lze čerpat pouze z kusých informací uvedených v kronikách okolních obcí.

2.14. Dny protektorátu v Ketkovicích

Po podepsání mnichovské dohody byla v obci vyhlášena všeobecná mobilizace do 40 roků, a to 22. září 1938 ve 22,15 hod. Byly ustanoveny šestičlenné pozorovatelské hlídky, Skauti postavili 3 telefonní linky. Všechny politické strany v Ketkovicích byly v listopadu rozpuštěny a byly utvořeny dvě nové: Národní jednota a Národní strana práce. 28. ledna 1939 se vzdal svého úřadu dosavadní starosta, pan V. Leitner. 1. dubna 1939 přebral funkci starosty pan Jaroslav Mohelský. Od listopadu 1940 jsou zavedeny přídělové lístky. Úřední řečí se stala němčina. V obci bylo začátkem protektorátu 774 obyvatel české národnosti a 7 obyvatel přijalo národnost německou. Došlo k zavření vysokých škol, čímţ byli postiţeni dva studenti z obce. V době Heydrichiády nebyly v Ketkovicích prováděny ţádné prohlídky ani zatčení. K poslouchání rozhlasu se lidé scházeli

106 Archiv obce Vícenice, Kronika I, s. 268. 107 Tamtéţ, s. 276. 108 Tamtéţ, s. 284.

40 hlavně u pana Mohelského, u pana Pelce a u pana Feješe.109 Z řad místních obyvatel muselo odejít do Německa na nucené práce třicet lidí. Jeden občan na nucených pracích zahynul. Dále pak museli místní občané povinně pracovat na výkopech zákopů. V roce 1942 musela obec odevzdat dva zvony. Projevoval se velký nedostatek uhlí. V době protektorátu byly odvlečení do koncentračních táborů dva lidé. Dne 19. března 1945 byl zřízen v místní škole tábor pro uprchlíky. 25. srpna 1944 přeletělo přes Ketkovice na západ tři sta anglických bombardovacích letadel.110 15. dubna 1945 prchaly německé kolony ve zmatku do Ivančic. Po poledni přijel do Ketkovic transport ruských zajatců. 18. dubna 1945 bylo ve vesnici plno německých vojáků. Ti pak prchali směrem na Rapotice, kde byli napadeni partyzány. I v Ketkovicích bylo organizováno partyzánské hnutí. 23. dubna 1945 přijeli první Rudoarmějci. Hasičská zbrojnice byla dána k dispozici sovětským vojákům. Od 26. dubna 1945 přišlo nařízení pro muţe od 17 do 50 let, aby se dostavili ke kopání zákopů. Stále se bojovalo. Na obou stranách silnice ve směru na Rapotice se pracovalo a nad vesnicí se objevily sovětské stíhačky. Němci tedy zahájili protiletecký útok. Vesnice díky tomu na několika místech hořela. Vyhořelo celkem šest stodol, jedna kůlna a totálně zničen byl jeden dům. Za náletu zahynula paní Rousová a paní Šultesová z Brna. 111 Ketkovice čeká konec války.

109 Archiv obce Ketkovice, Kronika I, s. 40 – 45. 110 Tamtéţ, s. 46. 111 Tamtéţ, s. 48 – 50.

41 3. Osvobození

3.1. Osvobození Moravy

Úspěšné boje 2. ukrajinského frontu na Slovensku a 4. ukrajinského frontu na pomezí československo – polském vytvořily počátkem dubna 1945 příznivou situaci k zahájení operací na osvobození Moravy. Přesuny německého vojska v jihovýchodních krajích Moravy a nepřetrţité průchody vojenských ţelezničních transportů i po vlastní ose pochodujících kolon Brnem bylo neklamným znamením, ţe situace začala být pro německou armádu kritickou. Bitva o Brno měla rozhodující význam ve vývoji vojenských událostí. Rozhodující události proběhly v posledním dubnovém týdnu.112 V noci z 24. na 25. dubna byly ústupové akce Němců v plném proudu, zbytky hlavních sil se odpoutaly a během bojů se stahovaly k městu. Rudá armáda se stahovala na všech stranách aţ k okrajovým čtvrtím města Brna. V předvečer hlavního útoku dosáhla vojska 2. ukrajinského frontu vodních toků Svitavy a Svratky. V nočních hodinách 25. dubna a po půlnoci ustupovaly poslední oddíly Němců městem k severu, zanechávajíce v ulicích jednotky, určené k pouličním bojům. Výchozí postavení k útoku na Brno zaujala vojska 2. ukrajinského frontu v předměstích na východním, jiţním a západním okraji města. Obratnými manévry vojsk 2. ukrajinského frontu bylo umoţněno rychlé osvobození města bez pouličních bojů. Fronta vlastně proběhla městem v tak prudkém tempu, ţe Němci nestačili provést rozsáhlé plánované destrukce a obvyklé masakry civilního obyvatelstva. 113 2. ukrajinský front hrál také hlavní úlohu při dokončování celkového obklíčení německých vojsk na dosud okupovaném území Moravy a Čech, Brnem tedy jejich boj neskončil. Cílem poslední operace byl rozhodný výpad z prostoru Brna na Jihlavu a Prahu, aby se předešlo ústupu nepřátelských vojsk na jihozápad. Znamenalo to ovšem značné přeskupení sil a prostředků.114 Velitel 2. ukrajinského frontu Rodion Jakovlevič Malinovskij ponechal proto v útoku na Prostějov jen

112 HRDLIČKA, Rudolf. Rudá armáda osvobozuje Moravu. Brno 1948. s. 15 – 20. 113 Tamtéţ, s. 24 – 33. 114 CÍLEK, Roman. Drama posledních dnů a hodin války. Praha 2007, s. 125 – 128.

42 nezbytné síly rumunské armády spolu s jednotkami 1. čs. armádního sboru a uvolněné útvary 40. sovětské armády spolu s vojsky 53. armády byly soustředěny ke konečnému úderu. Pro tuto operaci byl 2. ukrajinský front zesílen ještě 9. gardovou armádou ze sestavy 3. ukrajinského frontu. Přípravy k útoku musely skončit do večera 6. května 1945,115 neboť začátek útoku na celé frontě byl stanoven na ranní hodiny dne 7. května. Na sever od Brna měla vyrazit vojska 40. armády, mezi Brnem a Ivančicemi byla připravena vojska 53. armády, jeţ měla postupem na Velké Meziříčí, Jihlavu a Humpolec vytvořit podmínky k zasazení jednotek mechanizovaných skupin. Vojska 7. gardové armády, která vedla hlavní útok frontu, měla prolomit obranu německé armády směrem na Moravské Budějovice.116 Vzhledem k tomu, ţe 5. května vypuklo v Praze povstání, byly urychleně dokončovány nutné přípravy k zahájení útoku směrem na Prahu. V ranních hodinách dne 7. května přešla vojska 2. ukrajinského frontu do všeobecného útoku na frontě od Brna aţ po jiţní hranice Moravy. Po bojích, které trvaly celý den, vojska přešla v noci na 8. května k pronásledování německých vojsk ve směru na Moravský Krumlov, Třebíč, Jihlavu a Znojmo, tedy směrem na Náměšťsko. Zrána 8. května byly nasazeny do průlomu rychlé skupiny. V útočném pásmu 7. gardové armády to byla vojska 6. tankové armády. Německé skupiny jiţ nebyly schopny váţnějšího odporu a nezřídka celé jednotky přecházely do zajetí.117 Dne 9. května 1945, kdy došlo ke kapitulaci Německa, jiţ byla v podstatě osvobozena celá Morava. Boje na půdě Československa však tímto dnem ještě neskončily, a to hlavně díky veliteli německé skupiny armád „Střed“ polnímu maršálu Schörnerovi, který i po podepsání bezpodmínečné kapitulace vydal příkaz svým vojskům, aby pokračovala nadále v odporu. Sovětská vojska však 10. a 11. května zlikvidovala i tyto poslední skupiny, které se postavily na odpor a dovršila tak osvobození Moravy.118 Poslední dny války byly bohaté na události i v obcích soudního okresu Náměšťska, jak lze vyčíst ze záznamů kronik. Nejdůleţitější události květnových dní osvobození jsou popsány v následujících podkapitolách.

115 HRDLIČKA, Rudolf. Rudá armáda osvobozuje Moravu. Brno 1948, s. 128 – 131. 116 JAMNICKÝ, Branislav. Osvobození Moravy. Brno 1964, s. 100. 117 Tamtéţ, s. 101. 118 Tamtéţ, s. 102.

43

3.2. Osvobození Náměště

Dne 1. května 1945 v podvečer začali Němci na čtyřech místech navrtávat otvory do barokního mostu, aby ho mohli po ústupu odstřelit. Vrtací práce a uloţení třaskavin trvalo celou noc. Aby akci pojistili, postavili na pravý břeh řeky asi 50 m od mostu dělo ráţe 105 mm. Dr. Maiwald zakročil u velícího hejtmana na záchranu vzácné památky. V té době jiţ velmi starý pán uprosil hejtmana alespoň k tomu, ţe směly být zachráněny alespoň sochy na mostě a bylo zaručeno, ţe most bude zničen jen v případě nezbytné nutnosti.119 2. května 1945 se jiţ nikde nepracovalo. Hloučky lidí postávaly před radnicí v očekávání věcí příštích; městský komisař je poţádal, aby šli pomoci odklízet sochy z mostu a vysazovat malovaná okna z kostela. Do večera byly cennosti odvezeny do sklepení v pivovaře. Protoţe jiţ bylo přerušeno telefonní a telegrafní vedení, nemělo zdejší velitelství spojení s ostatní brannou mocí Říše a bylo stále nervóznější.120 V sobotu 5. května, kdy vypuklo Praţské povstání, mělo být v Náměšti pro výstrahu zastřeleno 14 muţů. Nedošlo k tomu, protoţe dr. Maiwald a někteří další Němci se zaručili za klid ve městě. 7. května odpoledne se v jirchárně za ţelezničním mostem poprvé sešel ilegální revoluční národní výbor. V podvečer téhoţ dne zaţila Náměšť první, a také poslední sovětský nálet. Obyvatelstvo bylo na něj vcelku připraveno, protoţe poplachy byly vyhlašovány jiţ řadu týdnů, a tak mnoho obyvatel spalo ve sklepích. Vybombardována byla část továrny na koberce, zničeno bylo křídlo fary a část objektu Špitálku. Bylo zasaţeno také několik stodol a obytných objektů. V jednom z domků zahynula starší ţena a stala se jedinou obětí bombardování ve městě. Několik bomb nevybuchlo. Hlavně ta, která se zaryla hluboko do země necelý metr od zábradlí mostu před domem č. 49. Málo stačilo a most vyhodilo do povětří sovětské letadlo. Ostatně sovětské vedení českých partyzánů bylo v té době přesvědčeno, ţe náměšťský most jiţ neexistuje.121 Následující den, tedy 8. květen, byl pro Náměšť dnem hrůzy. Obyvatelstvo

119 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 106. 120 Tamtéţ, s. 107. 121 Tamtéţ, s. 108.

44 se ještě nestačilo vzpamatovat z večerního náletu a jiţ muselo sledovat, jak se 6. divize chystá k boji. Všichni věděli, ţe pokud k němu dojde, bude Náměšť i s okolními vesnicemi srovnána se zemí. Ještě dopoledne byly vylepovány plakáty s příkazem, ţe všichni muţi od 16 do 60 let se musí ve středu 9. května v 7 hodin ráno dostavit se sekerami, lopatami, krumpáči a motykami před radnici. Všichni tušili, ţe se budou stavět barikády, ţe tedy Rusové jsou jiţ blízko. Před pátou hodinou se zdejší velitelství dozvědělo, ţe Rusové táhnou od Moravských Budějovic k Třebíči. Ve stejnou dobu shazovalo ruské letadlo letáky s pokyny, jak se mají vzdávat. V armádě nastal velký shon. Vojsko ničilo dokumenty i peníze, vojáci odhazovali nepotřebné věci i přilby. O osmé hodině začal kvapný odjezd směrem na Třebíč. Nastala rušná noc, ze silnice byl slyšet lomoz tanků a pásových dopravníků. Útěku jiţ naštěstí nikdo nevelel, a tak nikdo nedal příkaz k vyhození mostu do povětří. Ten příkaz by byl zbytečný, protoţe čtyři místní občané náloţe odstranili. To byl asi nejhrdinštější čin, který občané ve městě za celou válku udělali. Poslední čtyři německé tanky projely přes most ve středu 9. května v 6.30 hodin ráno. Ještě v sedm hodin dopadla na okraj města poslední bomba. Ruská letadla neviděla nikde bílý prapor, bylo však vidět hodně lidí, kteří rozebírali odstavená německá auta, a tak zasáhla. V 8 hod. 15 minut přijel na náměstí na motocyklu první sovětský voják. V té době jiţ zasedal na radnici sestavený revoluční národní výbor. Náměšť byla osvobozena.122 Obce Jedov a Otradice, toho času místní části Náměště nad Oslavou, se ve svých kronikách o konci války bohuţel nezmiňují. Nyní jsou obě obce místními částmi města. V obci Ocmanice je situace jiná – kronika popisuje události, které v obci proběhly, jiţ od počátku dubna, kdy do obce přijela část německé armády a byla ubytována v soukromých bytech. Pobyla v Ocmanicích asi 14 dnů. S postupem fronty vojáci pálili a vyhazovali do vzduchu vše, co povaţovali za zbytečné – ať to byla auta či osobní doklady. Různé technické věci a nářadí všeho druhu naházeli do řeky a ujeli. Kdyţ němečtí vojáci k večeru 8. května k večeru obec opustili, nikdo nespal a všichni očekávali Rudou armádu, která přijela druhý den ráno a která dál ujíţděla za německou armádou. Dle kroniky lidé s jásotem očekávali Rudou armádu a vojákům poskytovali vše, co měli po ruce, hlavně jídlo a občerstvení, a kdo měl, i

122 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 109.

45 kuřivo. Dále se kronika zmiňuje aţ o srpnovém sestavení národního výboru.123 V obci Naloučany přibylo na konci roku 1945 asi 65 „národních hostů“, tedy německých vystěhovalců odněkud od polských hranic. Byli ubytováni ve škole, ve které se od konce prosince nevyučovalo, jelikoţ veškerá zásoba uhlí musela být na příkaz obecního úřadu odvezena do Třebíče. Dětem byly dávány domácí úkoly a později bylo nouzově vyučováno v domech č. 11 a 49. Jak se fronta přibliţovala, byla krácena i vyučovací doba – původně 2-3 vyučovací hodiny, pak se přestalo vyučovat úplně. Byl to důsledek také toho, ţe v blízkosti obce dopadlo několik leteckých bomb a střepinou byla poraněna obyvatelka obce. V dubnu se roznesla zpráva, která vyvolala paniku – německá armáda ustupuje a berou s sebou jako rukojmí mladé chlapce. Všichni muţi popadli to nejnutnější, něco k jídlu a utekli do lesů. Ukázalo se potom, ţe to byl planý poplach, ale všichni se vyděsili. Po tomto téměř všichni budovali v lesích bunkry, kterých naštěstí uţ nebylo zapotřebí. Kronika se zmiňuje o událostech posledních dubnových dní v obci Ocmanice. Osvobození je popsáno takto: „S velikým napětím a nedočkavostí byl očekáván příjezd vítězné Rudé armády. První přijeli na motorce dva ruští důstojníci, 9. května v 9 hodin ráno od Náměště. Za nimi se už cesta necesta valila velká síla ruského vozatajstva. Všichni byli bouřlivě vítáni a pohoštěni tím, kdo co nejlepšího měl. První jejich bylo, kde jsou Němci a pak pokračovali přes řeku do Ocmanic na Pyšel ku Praze.“ 124 V obcích Častotice a Zahrádka se kronika nedochovala.

3.3. Osvobození Kralic

V úterý 1. května 1945 a v několika následujících dnech bylo do obce přivezeno celkem jedenáct mrtvých německých vojáků, příslušníků wehrmachtu a Volkssturmu (německá domobrana), kteří padli v bojích se sovětskými jednotkami u Rosic. Těla byla nejdříve pochována (poslední aţ 7. května 1945) na místním hřbitově u hlavního kříţe, ale po válce přemístěna ke spodní zdi. Mezi obyvatelstvem se tajně rozšířila zpráva, ţe v Berlíně, obklíčeném Rudou armádou,

123 Archiv obce Ocmanice, Kronika I, s. 120 – 121. 124 Archiv obce Naloučany, Kronika I, s. 45.

46 spáchal sebevraţdu Adolf Hitler.125 Občané přijali tuto zprávu se zadostiučiněním. Přestoţe byl konec války na dosah, občané Kralic ještě zaţili horké chvilky. V noci z 5. na 6. května nechal německý velitel zatknout čelní představitele obce jako rukojmí. Ředitel školy a starosta Stanislav Černý, učitel Jan Kachlík a Josef Jašek byli internováni v domě Krištofa Konopíka, kde se k nim zanedlouho připojili zatčení starostové obcí Horní Lhotice, Kuroslepy, Otradice a Březník. Ráno byla všechna rukojmí přemístěna do jirchárny k Vybíralům.126 Záměr celé akce byl zřejmý: zajištěním starostů obcí v nedalekém okolí si německé velení zajišťovalo klid ve svém týlu. Vzhledem k blízkosti fronty a očekávaného rozhodujícího náporu Rudé armády chtěli mít nacisté jistotu, ţe jejich ústup proběhne bez problémů a narušení. Přesto byly německé jednotky nadále znepokojovány činností četných partyzánských skupin. Partyzáni byli ihned po osvobození Ivančic pověřeni prováděním nepřetrţitého průzkumu nepřátelského týlu a jeho napadáním, zároveň byl jmenován velitel všech partyzánských jednotek v prostoru vymezeném městy Brno – Ivančice – Moravský Krumlov – Hrotovice. Zatčeným starostům se nic nestalo; v noci z 8. na 9. května byli z internace propuštěni a mohli se vrátit domů.127 Nezvyklým způsobem se kraličtí občané dozvěděli o začátku Praţského povstání – od německého vojáka. Elektřina nebyla tehdy do obce dodávána, nebylo tedy moţné poslouchat rozhlas. V domě č. 139 na dvoře měl německý voják v autě rádio vyladěné na Prahu. Voják česky neuměl, ale slyšel, ţe se něco česky hovoří o Praze. Dal moţnost obyvatelům domu, aby si rádio poslechli. Tam tito zaslechli výzvu do zbraně proti německým okupantům.128 K ránu 9. května se začala německá obrana hroutit. Vojáci rychle ustupovali na západ a pokud moţno, likvidovali nepotřebnou bojovou techniku a sklady s válečným materiálem. V Kralicích Němci likvidovali zásoby, které nemohli vzít s sebou. Kronika uvádí, ţe 8. května byl válečný materiál ničen u Pivovárku na straně k Jinošovu, v Rakovcích, na loukách u Chatrnových a ve Chmelencích (u dnešního transformátoru). V prostoru tehdejšího mrchoviště bylo umístěno dělo,

125 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika II, s. 9. 126 Tamtéţ, s. 10. 127 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 264 – 265. 128 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika IV, s. 28.

47 obsluhované několika vojáky. Ti odešli aţ na jednoho, který dělo vyhodil do povětří a sám přitom zahynul. Byl na místě pochován. V padesátých letech se při drenáţování pole jeho tělo našlo. Totoţnost však zjištěna nebyla. Pro zpomalení postupu Rudé armády vyhodili němečtí ţenisté téhoţ dne mezi 16. – 17. hodinou do povětří kralický ţelezniční a silniční most.129 Němečtí vojáci opouštěli obec dlouho do noci a poslední z nich zmizeli kolem 2. hodiny. V časných ranních hodinách 9. května 1945 se ve směru od Rapotic objevili první rudoarmějci, následovaní nekonečnými kolonami pěchoty, nákladních vozů, tanků, děl apod. aţ do pozdních hodin téhoţ dne. Hned druhý den po příjezdu osvoboditelů uposlechla část obyvatelstva výzvy sovětských velitelů a nastoupila s nářadím k opravám silničního mostu, které byly ovšem jen prozatímní. Stejným způsobem sovětští ţenisté za přispění kralických občanů částečně zprovoznili ţelezniční most, takţe v polovině května mohl projet první vlak.130 Po dlouhých šesti letech okupace byly Kralice nad Oslavou konečně svobodné.

3.4. Osvobození Březníka

Poslední dny války v Březníku byly poznamenány náletem ze dne 26. dubna, při kterém obyvatelé obce utrpěli značné ztráty. V katastru obce se nacházelo značné mnoţství zbraní a munice, které zde zůstalo po odchodu vojáků. Při náletu na obec desítky bomb nevybuchly a musely být postupně na polích vykopány. Velké mnoţství střeliva, min, pancéřových pěstí a jiné munice zanechala v Sádovém utíkající nacistická armáda. Na svozu munice se významně podílel František Štěpánek, č. p. 55. Velká část munice byla skladována ve stodole Františka Řezaniny. Munice se stala Františku Štěpánkovi osudnou, začal ji vyuţívat k rozrušování skály. Ve věku 53 let mu explodoval na klíně granát a jeho tělo rozmetal. Byla to smutná tečka za nacistickou okupací v obci. Obec Kuroslepy byla spojena s obcí Březník aţ do roku 1964; tudíţ zápisky z konce války jsou do této doby pro obě obce totoţné.131

129 Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika IV, s. 29. 130 BŘEČKA, Jan. Kralice nad Oslavou v letech 1939 – 1948. In: Kralice nad Oslavou, Kralice nad Oslavou 2010, s. 266 – 267. 131 Archiv obce Březník, Kronika III, s. 13 – 15.

48 3.5. Osvobození Hluboké

Doba největší úzkosti nastala pro občany Hlubokého 7. a 8. května, kdy ustupující Němci přivezli děla a rozestavili je spolu s tanky na různých místech obce. Jiţ několik dní před příchodem Němců, zatímco fronta se zastavila u Zastávky a Rosic, kopali obyvatelé obce kryty, ale později se ukázalo, ţe jich nelze pouţít. Jediným úkrytem proto byly domácí sklepy, kam mnozí nanosili potraviny, peřiny a jiné cenné věci.132 8. května asi v 10 hodin večer, kdyţ bylo z děl asi jen třikrát vystřeleno, obdrţeli Němci rychlý rozkaz k ústupu a asi za hodinu obec co nejrychleji opustili a zničili všechno vojenské vybavení, pokud se to ve spěchu dalo. Občané radostně shledali, ţe jsou zachráněni, vycházeli ze svých úkrytů, prohlíţeli hořící výzbroj a pátrali v okolí po ostatních věcech, které vojáci nestihli zničit. Dalšího dne, 9. května v sedm hodin ráno, přijelo vojsko Rudé armády a bylo nadšeně vítáno všemi občany. Tato chvíle nezůstala bez následků. Po pochodující armádě bylo vystřeleno z děla, coţ mělo za následek smrt pěti lidí, z nichţ dva byli obyvatelé obce a zbývající byli vojáci Rudé armády. V odpoledních hodinách 9. května se jiţ sešel Revoluční národní výbor, aby učinil první nutná opatření. Byla organizována práce na pobořeném mostě u Kralic. Po deseti dnech byl Revoluční národní výbor rozšířen o členy bývalých politických stran. 20. května byla opět zahájena po půlroční výluce školní docházka.133 Obec Krokočín byla součástí obce Hluboké aţ do roku 1955, kronika v Krokočíně se do té doby nevedla. Ţivot v obci se vracel do starých kolejí; válka skončila.

3.6. Osvobození Kladerub

Počátkem května se fronta k obci rychle blíţila. Občané chodili večer na konec vesnice, kde diskutovali a pozorovali pohyb fronty. I Kladerubští ale poznali hrůzy války – partyzáni z Mohelna, kteří se vraceli od Ivančic, se střetli se dvěma německými tanky, které přejely řeku Oslavu blízko zbořeného kralického mostu a jely směrem na Mohelno. Při přestřelce, která nastala, museli partyzáni ustoupit, avšak šofér, který je vezl, byl Němci zastřelen. Hned nato bylo Mohelno

132 Archiv obce Hluboké, Kronika I, s. 47 133 Tamtéţ, s. 48

49 ostřelováno. Nikomu se ale nic nestalo, všichni zavčas utekli. Němci dojeli k zásekům, které vybudovali partyzáni v lese nad Dvorem – odtud se ale museli vrátit, neboť cesta byla zatarasena.134 7. května bylo Mohelno bombardováno, jelikoţ vojáci stříleli po ruských letadlech. Vzniklo mnoho poţárů a několik obyvatel bylo zabito. Hašení poţárů se zúčastnil i kladerubský sbor dobrovolných hasičů, i kdyţ nebezpečí nepominulo, a převzali také velení záchranných akcí, neboť mohelenští hasiči se nemohli plně soustředit, protoţe u mnoha z nich doma také hořelo. Po těchto událostech se fronta od Ivančic pohnula a nastalo bombardování obcí tam, kde ustupovala německá armáda. Obyvatelstvo bylo tedy značně vyděšené a s netrpělivostí očekávalo příchod osvobozeneckých vojsk. Kaţdý si přál, aby uchoval alespoň holý ţivot, nehledě na majetek či přístřeší. Neţ Němci z obce odešli, nakladli miny u záseků nad dvorem, coţ se stalo osudné obyvatelům obce, jmenovitě paní Horké, která spěchala po bombardování do Mohelna za svou dcerou. Při obcházení záseků šlápla na minu, která vybuchla a utrhla jí nohu. Společně s ní šel pan Kouřil, který nedbal varování a také na minu šlápl a ta mu utrhla patu a způsobila mu další pohmoţděniny. Oběma zraněným pomohli místní občané. Tato událost se stala 8. května v odpoledních hodinách. Zranění byli odvezeni k lékaři do Mohelna.135 Toho dne v 17 hodin byli v obci přivítáni první sovětští vojáci. Události, které jejich příchodu předcházely, mohly být osudné občanům obce. Jako vţdy navečer se obyvatelé opět sešli na konci obce, kde je spatřili přicházející vojáci. Kdyţ spatřili hlouček lidí, zahájili palbu, naštěstí se ale nikomu nic nestalo, jen dva domy byly poškozeny. Po asi půlhodinové palbě se u kříţe objevil první ruský voják. Kdyţ zjistil, ţe v obci Němci nejsou, podal ostatním hlášení a v následujících minutách se v obci objevili další vojáci, kteří byli srdečně vítáni. Ihned nato byly za pomoci místních občanů odstraněny záseky, aby vojsko mělo uvolněnou cestu. Vojáci se zdrţeli v obci jen do rána a pak pokračovali ve svém pochodu ku Praze. Při jejich odchodu došlo ještě k neštěstí, které stálo ţivot jednoho vojáka, Dimitrije Krivošinu, který šlápl na minu.136 To byl však jiţ poslední mráček na nebi válečných událostí.

134 Archiv obce Kladeruby, Kronika II, s. 62 – 63. 135 Tamtéţ, s. 64. 136 Tamtéţ, s. 65.

50

3.7. Osvobození Koněšína

7. května navečer do obce přijela tanková jednotka. Tanky byly umístěny v průjezdech stavení tam, kde se sjíţdělo po svahu k silnici nebo cestě, patrně proto, aby stroje mohly být snadno uvedeny v pohyb. SS všude při příjezdech postavila silně ozbrojené hlídky. Asi ve 23 hodin přijela náhle motocyklová spojka a poté tanky odjely. Druhý den ráno před šestou hodinou přijelo do obce osobní auto s důstojníkem Rudé armády. Byl to vůbec první Rudoarmějec, který vstoupil na půdu obce. Dal se ihned s několika místními muţi do řeči, ptal se, kde jsou Němci. V tu dobu byly ještě německé jednotky před Náměští, u Vícenického ţlebu. Jakmile se toto dozvěděl, předal informaci vysílačkou a za chvíli se nad obzorem objevilo sovětské letadlo, krouţící nad označeným územím. Několik dnů poté obcí procházely a projíţděly proudy vojáků Rudé armády. Obyvatelé jim poskytovali občerstvení a ti z nich, kteří v první světové byli v Rusku, s vojáky mluvili. Na obou stranách vládla velká radost z konce války.137 Po lesích se toulali jednotliví němečtí vojáci, ti byli ale brzo zajati a odvezeni do zajateckého tábora do Třebíče. Hned po osvobození byl ustanoven revoluční národní výbor, který tvořili členové původních stran. Kronika se totiţ zmiňuje i o krádeţích dřeva, které prováděli obyvatelé obce. I přes radost z osvobození měly květnové dny i tmavé stránky.138 Válka ale naštěstí jiţ skončila.

3.8. Osvobození Mohelna

7. května bylo Mohelno postiţeno prudkým bombardováním, při němţ byla poškozena značná část budov jednak poţárem či pobořením. Celkem proběhly dva nálety – mezi dvanáctou a jednou hodinou. Při bombardování byly způsobeny škody nejen na budovách, ale přišlo o ţivot i několik lidí. Poničen byl i hřbitov. První bomba, která padla na Mohelno, spadla před školu, druhá za školu a vyţádala si ţivot paní Anny Krškové. Školní budova byla poškozena, téţ okenní rámy, okna byla všechna vytlučena, v zadní části bylo pobořeno zdivo a střecha. Při

137 Archiv obce Koněšín, Kronika I, s. 69 – 72. 138 Tamtéţ, s. 73.

51 bombardování vzniklo dvacet devět poţárů, poškozeno bylo 140 budov a 4 lidé zahynuli.139 8. květen přinesl Mohelnu osvobození z válečných útrap. Vítězná vojska vstoupila do Mohelna v 17 hodin a byla nadšeně vítána místním obyvatelstvem. Vojáci pobyli v Mohelně přes noc a druhý den ráno odešli z obce směrem na Kramolín, vyprovázeni místními. 140

3.9. Osvobození Pozďatína

Jak bylo zmíněno jiţ v podkapitole 2.8., bliţší informace o osvobození či válce v pozďatínské kronice chybějí, neboť kronika byla vedena aţ od roku 1954.

3.10. Osvobození Sedlece

Dne 8. května přijely ve večerních hodinách do obce od Hartvíkovic tanky s plným osazenstvem. Němci zaujali postavení u školy, několik tanků zajelo na silnici k Náměšti a zůstali stát asi 200 m od školy. Zajeli i do vesnice. Nařídili, ţe obyvatelstvo po 20. hodině nesmí ven. Občané cítili, ţe se blíţí velké chvíle. Přesto se ukryli do sklepů a čekalo se na další. Tanky se po 23. hodině daly na ústup směrem na Hartvíkovice. Jiţ odpoledne 8. května bylo vidět z půdy školy na jihu postupující tanky Rudé armády směrem na Hrotovice. Proto německé tanky odjely z obce. V noci na 9. května o půl dvanácté byly slyšet ze směru od Popůvek četné hlasy. Dorazily tam totiţ přední vojska Rudé armády. Ráno byl slyšet dusot koní. Za chvíli se objevil vojín Rudé armády na koni s mapou a ptal se na cestu do Koněšína. Za malou chvíli uţ přijeli ostatní vojáci i štáb. Štáb se na několik hodin usídlil ve škole v bytě k poradě. Obyvatelstvo se dostavilo a nadšeně vítalo vítěze. Asi třicet vojáků zůstalo v obci. Nekonečný proud vítězné armády jel na západ za prchajícími Němci. Prakticky ihned po skončení války byl ustaven revoluční národní výbor.141 V obci Popůvky, osadě obce Sedlec, je vedena kronika pečlivě, s výjimkou let válečných, a tudíţ nelze z kroniky čerpat informace jak o ţivotě v obci

139 Archiv obce Mohelno, Kronika I, s. 22 – 23. 140 Tamtéţ, s. 24. 141 Archiv obce Sedlec, Kronika I, s. 11 – 13.

52 v protektorátu, tak o osvobození.

3.11. Osvobození Studence

Několik dní před koncem války přijely do obce koňské povozy s naloţeným vojenským materiálem a zajíţděly do jednotlivých zemědělských usedlostí. Po pár dnech povozy opět odjely. Den před koncem války, tedy 8. května, bylo zrušeno velitelství vybudované v domě č. 12 a bylo vybudováno kulometné hnízdo v domě č. 31. V noci téhoţ dne studenečtí občané slyšeli hluk projíţdějících ustupujících vojsk na hlavní silnici, směrem na Třebíč. V obci se během noci objevilo jen pár německých vozidel, která záhy z obce odjela. Druhý den ráno, tedy 9. května, jiţ po silnici projíţděla Rudá armáda směrem na Prahu. Obec byla mimo trasu přesunu, a proto většina občanů se přemístila ke komunikaci a vítala vojáky. Osvobození bylo oficiálně oznámeno sovětským poručíkem, který přijel na náves kolem desáté hodiny dopoledne. V obci Okarec, osadě Studence, se kronika nedochovala, a tudíţ nemáme o osvobození obce bliţší zprávy.142

3.12. Osvobození Rapotic

Na začátku května byly v obci rozmístěny tři baterie děl. Dalekonosná děla byla umístěna za domem č. 25, ale nebylo z nich vystřeleno. Za domem č. 65 byla baterie houfnic a další baterie děl byla za domem č. 115, obě baterie střílely směrem k Brnu. Na maskování děl Němci pouţili ploty zahrad a ořezávali i ovocné stromy v okolí. U nádraţí obsadili dům č. 102, kde bylo velitelství úseku.143 U velitelství se denně scházeli muţi z obce a pod dohledem byli odváděni na kopání zákopů na na okraji lesa k Lukovanům a Ketkovicím, později do Boří a na Dubinku. Na velitelství byli také po šest dní drţeni jako rukojmí starosta obce František Rous a pan Emil Tuza. Za dřevěným skladištěm na nádraţí postavili Němci agregát, poněvadţ dodávka elektřiny byla přerušena a poslouchali rádio. Z tohoto zdroje se i občané dozvěděli o smrti Hitlera a očekávali konec války. Němci ale stále stříleli na pozice Rudé armády po několik dnů. Sověti baterie zaměřili a 8. května v poledne

142 Archiv obce Studenec, Kronika I, s. 360 – 363. 143 Archiv obce Rapotice, Kronika II, s. 64

53 zahájili palbu, ta stále sílila, jak v prostoru nádraţí, tak i v Boří. V té době se někteří muţi vraceli z kopání zákopů v Boří, hodně jich uţ na kopání nechodilo. Tento den si ale vyţádal další oběť – na poli mezi lesem a zahradami byl zabit pan Tesař střepinami z dělostřeleckého granátu. Palba pokračovala aţ do nočních hodin, byla zasaţena nádraţní budova, hospodářské stavení u Řezaninů, ale nejvíce granátů dopadlo na pole, kde došlo ke smrtelnému úrazu. Kolem 22. hodiny Němci ve zmatku opustili vesnici. Asi o půlnoci se na nádraţí objevil sovětský rozvědčík a po získání informací se vrátil ke svým. Ráno jiţ bylo v obci plno vojáků Rudé armády. Po silnici projíţdělo dělostřelectvo a jízda se přehnala ve spořádaných útvarech po polích od Vysokých Popovic. Po krátkém uvítání začaly hned práce na odklízení pozůstatků války. U nádraţí zůstala baterie děl bez uzávěrů, odklízely se i stany na silnici od Ketkovic a začaly práce na opravách ţelezničního a silničního mostu. Muţi z obce byli rozděleni do skupin k sovětským vojákům, kteří tyto práce řídili. 9. května se pracovalo na opravě ţelezničního mostu u Kralic nad Oslavou. Část občanů byla poslána na začátek mostu od Rapotic, kde byla silnice poškozena od dělostřelecké palby. Posléze byl silniční most vyhozený Němci po ústupu nahrazen dřevěným mostem za spolupráce občanů okolních vesnic. Také ostatní rány po válce se hojily velmi rychle. 144

3.13. Osvobození Vícenic

Vícenická kronika se o osvobození obce nezmiňuje, bohatší na informace je kronika z obce Zňátky, která shrnuje květnové dění roku 1945 jako radostné události po dlouhé okupaci; velká část občanů z obou obcí se šla podívat k hlavní silnici, kteráţto nestačila pojmout široký proud vozidel Rudé armády, která zemi osvobodila. Bliţší informace v obou kronikách bohuţel chybějí.

3.14 Osvobození Ketkovic

Dne 3. května se kopaly zákopy v Oprátkách. Při této práci došlo k úrazu pana Obršlíka, který šlápl na minu, a ta mu utrhla nohu nad kotníkem. Kaţdý den

144 HOLOMEK, Leoš a kol. Z dějin a pamětí obce Rapotice. Rapotice 2001, s. 50 – 51.

54 od dopoledne se střílelo z děl a kulometů. Dne 5. května byl Němci zajištěn starosta obce, p. Mohelský, a řídící učitel Selinger jako rukojmí. 8. května byla slyšet jiţ v dopoledních hodinách silná dělostřelecká palba Rudé armády. 25 mladých muţů z Ketkovic muselo kopat bunkry v Seřinech za plné palby. Vrátili se v pořádku. Němci měli mnoho mrtvých a zraněných. Do bojů se přidaly i pověstné ruské "Kaťuše". Od 21. hodiny osvětlovali Rusové ustavičně obec raketami. Kolem 23. hodiny palba ustávala a Němci zmateně běhali po obci. Po 24. hodině Němci prchali z Ketkovic. Dne 9. května k ránu přijíţděly povozy, děla a auta sovětské armády. Občané je srdečně vítali. Protoţe Němci zničili most přes potok Hrázka, započala hned ráno jeho oprava. V 11 hodin byla oznámena německá kapitulace. Nešťastnou náhodou vešli na minové pole chlapci Z. Kratochvíl a V. Čech a oba přišli o nohu. Při odstraňování min v Hrázce přišel o nohu i p. Kolek. V průběhu války byl na katastrálním území Ketkovic zabit jeden sovětský voják N. Samodurov a to u „Ketkovického mlýna“ při průzkumu. Později byl převezen na ruský hřbitov do Ořechova. V místě jeho zabití je postaven pomníček. 9. května definitivně skončila 2. světová válka. Počet a jména muţů, kteří narukovali do 2. světové války, nejsou v kronice uvedeny.145

145 Archiv obce Ketkovice, Kronika I, s. 50 – 53.

55 Závěr

Teoretická část diplomové práce dny protektorátu a osvobození na Náměšťsku se věnuje popisu událostí v celém protektorátu, se zaměřením na důsledky okupace, které jsou doprovázeny četnými příklady týkající se např. nucené práce pro Říši, která měla dopad na všechny obce Náměšťska, ale také na vliv okupace na vysoké školství, četnictvo či jiné veřejné instituce. Je popsán i vliv protektorátu na české obyvatelstvo s uvedenými příklady kolaborace či odporu nastolenému reţimu. Dny protektorátu v jednotlivých obcích přinesly události popsané obdobně jako v části teoretické, coţ dokazuje, ţe nucená nadvláda těţce doléhala na obyvatelstvo stejnou měrou. V Mohelně je např. popsán případ obětí heydrichiády. Na ostatních obcích se podepsaly také vyhlášky o nuceném odevzdávání vyprodukovaných surovin, jejichţ limity nebyly často plněny a byly tvrdě trestány. Jen v několika málo obcích se objevovaly případy udání a velmi zřídka byl někdo zatčen, pokaţdé se jednalo buď o jednu, či dvě osoby. Všechny kroniky se bez výhrady zmiňují o zavedení lístkového systému a o dopravních změnách, tedy o změnách, které měly bezprostřední vliv na ţivot v obcích. Jedno z nařízení, které obyvatelům značně ztrpčilo ţivot, bylo zrušení činnosti TJ Sokol, který měl velmi širokou členskou základnu a zákaz činnosti této organizace postihl všechny obce a jejich kulturní ţivot bez rozdílu. Dny osvobození na Náměšťsku probíhaly ve všech obcích podobně, aţ na některé výjimky – některé obce si prošly bombardováním, jiné proţily válečné události posledních dní poměrně bez úhony. Jedno mají ale všechny obce společné – jejich kroniky se všechny zmiňují o napjatém očekávání osvoboditelů. Dalším společným rysem, který všechny kroniky popisují podobně, bylo aţ půlroční uzavření škol před osvobozením, tedy většinou v prosinci 1944. Školy byly uzavřeny z důvodu nedostatku topiva a také z důvodu přijetí tzv. „národních hostů“, kteří byli ve školách ubytováni. Národní hosté, tedy němečtí obyvatelé, kteří byli vystěhováni ze svých původních bydlišť na východě, byli ubytováváni ve školách obcí a ostatních obecních budovách či bytech v počtech nezřídka několika desítek. Během posledních dní byli obyvatelé obcí na Náměšťsku nezřídka donuceni

56 k tomu, aby šli stavět zátarasy na komunikace, kterými měla projíţdět Rudá armáda. To bylo dalším znamením, ţe se válka blíţí ke svému konci. Němečtí vojáci se v posledních dnech války snaţili ztíţit postup ruským vojskům, proto také zničili ţelezniční a silniční most před Kralicemi nad Oslavou, coţ Rudou armádu značně zdrţelo. Tato událost byla popsána ve vícero kronikách, coţ potvrzuje, jaký měla tato událost vliv na okolní obce. Rudá armáda v této době postupovala směrem od Ivančic a území západně a jihozápadně od Náměště se stávalo zemí nikoho – německá armáda urychleně opouštěla dříve okupované obce a brala s sebou vše potřebné. Vojenská technika, listiny či jiný vojenský materiál, který byl těţký na převoz, byl buď ponechán v obcích, kde jej místní posléze rozebírali, ale byl také ničen samotnými německými vojáky. Nebezpečná byla hlavně zapomenutá munice, která se stala osudnou obyvatelovi Březníka, který s ní nebezpečně manipuloval a při výbuchu granátu, který pouţíval na rozrušování skály, zemřel. Zátarasy na silnicích nebyly jedinou věcí, které Rudé armádě ponechala ustupující německá armáda. U vytvořených zátarasů, v příkopech blízko silnic, u hranic obcí byla poloţena minová pole, která se stala osudnými nejednomu obyvateli Náměšťska, ale i postupujícím rudoarmějcům. Německá vojska ustupovala na Náměšť, kde se chystala k vyhození barokního mostu do vzduchu. Naštěstí se ale tak nestalo, poněvadţ se fronta zase rychle hnula a němečtí vojáci jiţ nestačili svůj záměr uskutečnit. Během odpoledne 8. května a dopoledne 9. května bylo celé Náměšťsko osvobozeno. Nadšení, které sdíleli obyvatelé obcí, bylo bez výjimky popsáno ve všech kronikách celého Náměšťska. Po osvobození byli muţi z blízkosti obou zničených mostů vedeni k tomu, aby byl most spraven a doprava mohla být obnovena. Stalo se tak a na místě původního silničního mostu brzy vznikl most dřevěný. Oprava ţelezničního mostu byla zdlouhavější, posléze se ale také uskutečnila a doprava mohla být plně obnovena. Prakticky ve všech obcích hned nebo těsně před osvobozením byly ustanoveny Revoluční národní výbory, které převzaly správu obcí. Jejich členská základna se povětšinou skládala ze členů původních politických stran. V polovině května se všechno jiţ pomalu vracelo k původnímu ţivotu, dodávky elektřiny, které byly přerušeny, byly znovuobnoveny a ţivot se vracel do normálních kolejí. Školy, uzavřené jiţ od prosince, obnovovaly svoji činnost. Válka skončila.

57 Resumé:

Diplomová práce Dny osvobození a protektorátu na Náměšťsku se věnuje shrnutí poznatků získaných z kronik obcí, které v době 1939-1945 patřily do soudního okresu Náměšť nad Oslavou. Diplomová práce hlavně v praktické části shrnuje poznatky získané o této době a jejím cílem je vytvořit uspořádaný celek poznatků o době protektorátu v okolí Náměště nad Oslavou. První kapitola pojednává o době protektorátu z hlediska celé země. Je v ní kladen důraz zejména na důsledky okupace. Druhá kapitola vyzdvihuje nejdůleţitější události protektorátu na Náměšťsku. Kapitola třetí shrnuje poznatky získané z kronik obcí o květnových dnech roku 1945, tedy o dnech osvobození.

Summary:

This diploma thesis called The liberation and Protectorate days in the Náměšť region deals with the summary of the knowledge acknowledged from the chronicles of those villages, which belonged to judicial district Náměšť nad Oslavou between years 1939 to 1945. This diploma thesis in practical part mainly summarizes knowledge about this period and its goal is to create structured complex of knowledge about the Protectorate period in the Náměšť region. First chapture deals with the Protectorate period from the aspect of the history of the whole country. It is focused on the consequences of the occupation. Second chapter highlights the most important events from the Protectorate period in the Náměšť region. Third chapture summarizes the knowledge obtained from the village’s chronicles about the events, which happened in the May 1945, thus about the liberation days.

58 Seznam pramenů a literatury

A. Archivní prameny

Archiv obce Březník, Kronika III Archiv obce Březník, Kronika III Archiv obce Hluboké, Kronika I Archiv obce Ketkovice, Kronika I Archiv obce Kladeruby, Kronika II Archiv obce Koněšín, Kronika I Archiv obce Kralice nad Oslavou, Kronika IV, Kronika II Archiv obce Mohelno, Kronika I Archiv obce Naloučany, Kronika I Archiv obce Ocmanice, Kronika I Archiv obce Rapotice, Kronika II Archiv obce Sedlec, Kronika I Archiv obce Studenec, Kronika I. Archiv obce Vícenice, Kronika I Kronika druhé světové války. Praha 2000

B. Seznam literatury

BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava : Univerzita Palackého v Olomouci, 1990 CÍLEK, Roman. Drama posledních dnů a hodin války. Praha : Epocha, 2007 CUHRA, Jaroslav. České země v evropských dějinách : díl čtvrtý. Praha : Paseka, 2006 ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha : Libri, 2010 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno : Garn, 2008 FILIP, Vladimír. Brno 1939-1945: roky nesvobody, Brno : Josef Filip, 2011

59 GEBHART, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha : Themis, 1996 GREGOR, František; SUCHARDA, Jan. Koněšín. Koněšín : Obec Koněšín, 2011 HOLOMEK, Leoš a kol. Z dějin a pamětí obce Rapotice. Rapotice : Obec Rapotice, 2001 HRDLIČKA, Rudolf. Rudá armáda osvobozuje Moravu. Brno 1948 JAMNICKÝ, Branislav. Osvobození Moravy. Brno 1964 MITÁČEK, Jiří. Kralice nad Oslavou. Kralice nad Oslavou : Obec Kralice nad Oslavou2010 MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, Česká kaţdodennost 1939-1945. Řitka : Čas, 2012 PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945). Díl II. Praha 2002 PĚNČÍK, Josef. Z dějin a pamětí obce Krokočína : 650 let od vstupu do dějin. Krokočín : Obec Krokočín, 2000 RAJLICH, Jiří. 311th Bomber Squadron RAF. HPM 1993, roč. 3, číslo 8 SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha : Academia, 1994 STODOLOVÁ, Marie. Vzpomínky vydané u příležitosti svěcení vlajky a znaku obce Hluboké. Hluboké : Obec Hluboké, 2005 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou : Městské kulturní středisko, 2005 VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku V/1, (1917 – 1945). Brno : Masarykova univerzita, 1995

60 Seznam obrazových a textových příloh:

A. Textové přílohy

Příloha č. 1: Z historie obcí Náměšťska Příloha č. 2: Osobní vzpomínka na poslední dny II. světové války ve Studenci v roce 1945, vzpomínala paní Milada Matějková čp. 12

B. Obrazové přílohy

Příloha č. 3: Správní rozdělení na politické a soudní okresy v r. 1938 Příloha č. 4: Mapa Náměšťska Příloha č. 5: Vlakový tendr na ţelezničním mostě vykolejený po destrukci v noci 11. dubna 1945, mezi Kralicemi a Rapoticemi Příloha č. 6: Archiv obce Koněšín, Kronika I, s. 69. Příloha č. 7: Archiv obce Vícenice, Kronika I, s. 268. Příloha č. 8: Protektorátní policejní přihláška do Kralic nad Oslavou

61 Přílohy A. Textové:

Příloha č. 1: Z historie obcí Náměšťska

Náměšť nad Oslavou

Náměšť nad Oslavou byla povýšena na město 29. listopadu 1923. Leţí 40 km západně od Brna na březích dolního toku řeky Oslavy. Město je pozoruhodné mnoha památkami, které se v něm vyskytují – nejvýznamnější je bezpochyby renesanční zámek, který patřil do roku 1945 rodu Haugwitzů146 a pak slouţil jako letní sídlo prezidenta Edvarda Beneše. Nyní je v něm umístěna kolekce tapisérií ze 16. – 19. století. Další významnou památkou je barokní most přes řeku Oslavu, který byl postaven v roce 1737147 a patří k nejstarším zachovaným mostům v České republice. Další z mnoha významných památek je kostel svatého Jana Křtitele, který byl postaven jiţ v roce 1639.148 Obec Zahrádka je spojena s Častoticemi od roku 1894149 a leţí cca 6 km západně od Náměště. Dle posledního sčítání zde ţije 161 obyvatel. V obci Zahrádka na návsi stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje. Obcí Naloučany prochází silnice z Ocmanic a Náměště do Čikova. Dle údajů z roku 2001 zde ţije 170 obyvatel. První zmínka o obci Naloučany se objevila v listinách roku 1238150, kdy byla obec majetkem tišnovského kláštera, který o obec přišel během husitských válek. V roce 1437151 je uváděna jiţ jako součást náměšťského panství. Významnou pamětihodností obce Naloučany je kostel sv. Jakuba Staršího s gotickým jádrem ze 14. století. Ocmanice leţí asi 4 km severozápadně od obce Náměšť nad Oslavou. Nejstarší zmínka o obci Ocmanice je zakládací listina kláštera Třebíčského z roku

146 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 197. 147 Tamtéţ, s. 206. 148 Tamtéţ, s. 215. 149 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno 2008, s. 124. 150 Tamtéţ, s. 125. 151 STEJSKAL, Karel a kol. Náměšť nad Oslavou : historie a současnost. Náměšť nad Oslavou 2005, s. 89.

62 1104152 – obec tedy patří mezi nejstarší obce náměšťského okresu. Do roku 1872 tvořily Ocmanice jednu obec s Náměští nad Oslavou. Zajímavostí obce je rozhledna, která byla postavena roku 2004. Obec Otradice se rozkládá asi 2 km východně od Náměště nad Oslavou. Dle údajů z roku 2001 zde ţije 45 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1209. Mezi pamětihodnosti obce můţeme zařadit zaniklou tvrz, sochu Jana Nepomuckého z roku 1740 a zvonici ze 17. století.153 Jedov se rozkládá na levém břehu řeky Oslavy a leţí asi 1,5 km na sever od Náměště nad Oslavou. Při posledním sčítání zde ţilo 68 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1365; pamětihodností je zde zaniklá tvrz. Dříve se v Jedově také lámal vápenec. 154

Kralice nad Oslavou

První zmínka o Kralicích pochází z roku 1310, kdy kralický plebán Jan byl uveden jako svědek při koupi dvora ve Sněhonicích. Obec je zajímavá svou historií, zejména Biblí Kralickou, která byla vytištěna v kralické tiskárně pod dohledem Jednoty Bratrské. Kralická tiskárna byla v provozu od roku 1578 – 1622 a byla umístěna v nyní zaniklé tvrzi poblíţ kostela sv. Martina, který se téţ řadí mezi pamětihodnosti obce. Je zajímavý zejména nástěnnými malbami, které se svým vznikem datují aţ do začátku 14. století. Poblíţ obce se rozkládá také přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice. Na počest Bible Kralické byl v šedesátých letech postaven v obci také Památník Bible Kralické, který je hojně navštěvován. 155 Nejstarší písemná zmínka o Jakubově pochází jiţ ze 14. století. Do konce 19. století byla obec součástí Kralic nad Oslavou a patřila i tehdejším pánům. V obci ţije asi 86 obyvatel. V obci byl proveden sondáţní archeologický výzkum, při kterém byla zjištěna část hradby, která zůstala pravděpodobně nedokončena. Zlomky keramiky nalezené poblíţ byly příliš nepatrné pro zjištění datování.156

152 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno 2008, s. 130. 153 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno 2008, s. 122. 154 Tamtéţ, s. 123. 155 MITÁČEK, Jiří. Kralice nad Oslavou. Kralice nad Oslavou 2010, s. 76. 156 Tamtéţ, s. 77.

63 První zmínka o Lhoticích pochází z roku 1104.157 Od roku 1961 je součástí obce Kralic nad Oslavou; v tomto roce také obec získala přívlastek Horní. Ţije zde 108 obyvatel dle posledního sčítání. Mezi pamětihodnosti lze zařadit zříceninu tvrze Lhotice a kapli Ducha Svatého.158

Březník

Obec Březník se rozvinula na základech, které tvoří jiţ neolitické osídlení oblasti (uvádí se aţ paleolitické osídlení). Stopy zde zanechal lid kultury s lineární keramikou. Nicméně první písemná známka byla zaznamenána aţ v roce 1237.159 Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v románském slohu, pochází z konce 12. století. Další zajímavostí je hrad Lamberk, který byl vybudován jiţ kolem roku 1370 a leţí jihozápadně od obce na skalnatém ostrohu nad řekou Oslavou.160 Přímo v obci je také barokní socha sv. Josefa a pomník obětí světových válek. Obec Kuroslepy patřila k Březníku od roku 1888 aţ do roku 1964.161 V obci nyní ţijí asi dvě stovky obyvatel. Mezi pamětihodnosti můţeme zařadit kapli, která se nyní vyuţívá jako hasičská zbrojnice, pamětní desky obětem první světové války – jmenovitě Antonínu Pelánovi, který byl umučen v Německu jako ruský legionář v roce 1942, a také Miloši Oulehlovi, který byl umučen téhoţ roku v Kounicových kolejích v Brně. Poblíţ obce leţí dvě zříceniny středověkých hradů – Levnov a Kraví Hora. Za velkou událost v historii obce lze povaţovat otevření školy, které proběhlo v roce 1927. 162

Ketkovice Stejně jako Čučice byly i Ketkovice poprvé zmíněny v zakládající listině Třebíčského kláštera. Do konce 19. století byla obec Ketkovice osadou Čučic. Nyní zde ţije asi šest stovek obyvatel. Zajímavostí obce je kostel svaté Kateřiny

157 Tamtéţ, s. 78. 158 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno 2008, s. 133. 159 MITÁČEK, Jiří. Kralice nad Oslavou. Kralice nad Oslavou 2010, s. 80. 160 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno 2008, s. 140. 161 Tamtéţ, s. 145. 162 MITÁČEK, Jiří. Kralice nad Oslavou. Kralice nad Oslavou 2010, s. 87.

64 Alexandrijské a kaple svatého Cyrila a Metoděje. 163

Hluboké

První zmínka o obci pochází z roku 1349. Toho roku se totiţ stali majiteli páni z Kralic.164 Současnou hranici katastru obce a hranici kraje tvoří říčka Chvojnice. Zajímavostmi a pamětihodnostmi obce je kaplička, vodní nádrţ Chvojnice a evangelický hřbitov, který je nejmenší v celé České republice.165 První zmínka o Krokočínu pochází z roku 1350. V současnosti zde ţijí dvě stovky obyvatel. Významnou osobností obce byl tiskař Bible Kralické Matouš, který se zde narodil. Zemřel daleko od svého rodiště, v polském Lešně.166

Kladeruby

V písemných pramenech se obec Kladeruby poprvé objevuje v roce 1368. Jméno obce nám napovídá, ţe obec byla pojmenována podle rubařů dřeva. Pozdně barokní zvonička stojí přímo ve středu obce. Další historickou památkou je lovecký zámeček vystavěný Jindřichem Vilémem Haugwitzem mezi lety 1829 – 1830. Mezi památky na katastru Kladerub náleţí i rozhledna Babylon, která byla postavena v roce 1831 na Zeleném kopci.167 Obec Kramolín je poprvé zmíněna ve stejném roce jako Kladeruby. Pojí je podobná historie, neboť Kramolín byl součástí Kladerub aţ do roku 1919. Historickou památkou je hradisko na Dřínově hoře.168

163 Tamtéţ, s. 150. 164 BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava 1990, s. 91. 165 STODOLOVÁ, Marie. Vzpomínky vydané u příležitosti svěcení vlajky a znaku obce Hluboké. Hluboké 2005, s. 65. 166 PĚNČÍK, Josef. Z dějin a pamětí obce Krokočína : 650 let od vstupu do dějin. Krokočín 2000, s. 75. 167 BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava 1990, s. 96. 168 Tamtéţ, s. 99.

65 Koněšín

Koněšín patří mezi starší obce náměšťského soudního okresu, dozvídáme se o něm jiţ v roce 1104, listinou zmiňující obec Koněšín je opět zakládající listina třebíčského kláštera. K obci náleţela i obec Kozlany, a to aţ do roku 1919. Mezi důleţité historické památky náleţí smírčí kříţe a kostel svatého Bartoloměje, postavený mezi lety 1663 aţ 1679.169

Mohelno

Obec byla osídlena jiţ v pravěku, jak dokládají nálezy z archeologických výzkumů. Nicméně první zmínka pochází z roku 1234. Do konce 19. století byla součástí obce i obec Lhánice.170 Blízko obce se nachází národní přírodní rezervace, Mohelenská hadcová step, která je významná mnohými chráněnými rostlinnými a ţivočišnými druhy. Původní kostel z konce 13. století byl nahrazen kostelem všech svatých s třípatrovou věţí z konce 15. století. Dalšími památkami jsou muka svatého Antoníčka, která se nachází na mohyle z doby ţelezné. Nesmíme opomenout ani barokní faru z roku 1775 a renesanční radnici z roku 1546.171

Pozďatín

První písemná zmínka se v pramenech objevila v roce 1358. Je pravděpodobné, ţe obec existovala uţ ve 12. století. Mezi historické objekty patří kaplička Panny Marie na návsi, kaplička svatého Jana Nepomuckého a tvrz Pozďatín, která slouţila jako sídlo místních vladyckých rodů. Obec Kojatín byla součástí Pozďatína aţ do roku 1962.172 Obec Kojatín je poměrně unikátní svou historií. O Kojatíně se poprvé dozvídáme v roce 1104, zdálo by se tedy, ţe obec má historii bohatou, nicméně se na historii obce podepsalo úplné vypálení Kojatína z roku 1545. Z dvou stovek

169 GREGOR, František; SUCHARDA, Jan. Koněšín. Koněšín 2011, s. 75. 170 BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava 1990, s. 101 – 102. 171 SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha 1994, s. 420. 172 Tamtéţ, s. 105.

66 obyvatel zde nezůstal nikdo. Obec byla znovu vystavěna aţ o dvě století později – nyní zde ţije necelá stovka obyvatel.173

Sedlec

O obci se poprvé zmiňuje zakládající listina třebíčského kláštera. Pamětihodností obce je bezpochyby zřícenina sedleckého hradu, který měl chránit klášterní majetek. Hrad byl postaven ve 14. století. Gloriet, postavený na Vlčím kopci nad řekou Oslavou, byl postaven v roce 1830 a patří téţ do katastru obce. Byl postaven v historickém romantismu. Mezi další zajímavosti obce patří památník obětem 1. světové války. 174 Obec Popůvky byla součástí Sedlece aţ do roku 1919. Poprvé byla zmíněna v písemných pramenech ve stejný rok jako Sedlec. Majetkem kláštera byla aţ do roku 1304, kdy byla vesnice vypálena. Asi o půlstoletí později byla obec znovu vystavěna. Zajímavou památkou je kaplička z roku 1800, s osmihranným půdorysem a šindelovou střechou.175

Studenec

Obec Studenec také patří mezi obce, které byly darovány klášteru v Třebíči při jeho zaloţení. Mezi zajímavosti obce patří pomník padlým z roku 1920, na kterém byl původně pouze reliéf hlavy Tomáše Garrigua Masaryka, po druhé světové válce byl přidán reliéf hlav Edvarda Beneše a Josifa Vissarionoviče Stalina. Další památkou je kaplička sv. Václava.176 Součástí Studence byla obec Okarec do roku 1919; poprvé se o ní zmiňuje tatáţ listina, jako o Studenci. Nyní zaniklá tvrz pravděpodobně vznikla ve 14. století a pravděpodobně zanikla jiţ ve století patnáctém, jakmile vymřel vladycký rod.177

173 BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava 1990, s. 106. 174 Tamtéţ, s. 107. 175 Tamtéţ, s. 104. 176 Tamtéţ, s. 109. 177 Tamtéţ, s. 103.

67 Rapotice

Významnou pamětihodností obce je kaplička Nanebevzetí Páně, stojící ve středu obce. K významným osobnostem obce patří pan Antonín Pelc, hudebník a skladatel, který zemřel při náletu na Brno.178

Vícenice

První písemná zmínka pochází z roku 1376, kdy byly Vícenice zmíněny v zemských deskách. Ve středověku náleţela obec pánům z Náměště a do roku 1919 byly součástí obce i Zňátky. Krom kostela sv. Marka je pozoruhodnou stavbou obce také fara, která stojí uţ od 1. poloviny 14. století. Mezi pamětihodnosti obce také patří dva pomníky – pomník padlým obětem první i druhé světové války a pomník Tomáše Garrigua Masaryka.179 Nyní jsou Zňátky místní částí Náměště nad Oslavou. První zmínka o obci Zňátky pochází z roku 1377. Ve 14. století patřila obec ve 14. století hradu Kraví hoře, pak přešly prodejem k Lamberku. Roku 1437 patřila ke statkům náměšťským. Pamětihodností obce je zaniklá tvrz, která stála na břehu řeky Oslavy.180

178 BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Ostrava 1990, s. 107. 179 Tamtéţ, s. 111. 180 DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská : Náměšťský okres. Brno 2008, s. 329.

68

Příloha č. 2: Osobní vzpomínka na poslední dny II. světové války ve Studenci v roce 1945, vzpomínala paní Milada Matějková čp. 12

Moje vzpomínka na konec druhé světové války je poměrně ţivá, ale předem říkám, ţe bych všem přála, aby nikdy nikdo nemusel na takové období po válce vzpomínat. Já jsem měla před šedesáti léty v náručí půlroční dítě, kdyţ odpoledne před naším domem zastavilo německé vojenské auto, ze kterého vystoupil nějaký důstojník a lámanou češtinou sdělil, ţe v našem domě budou mít vojenské velitelství na řízení protiobrany a ţe vojsko bude ubytováno naproti v orlovně. Tehdy manţel nebyl doma a ani si nevzpomínám, kde byl. U rodičů byl ale můj švagr Miloš a ten se ujal dalšího vyjednávání. Důstojník brzy odešel a my jsme museli připravit poţadovaný prostor. Vše se přemístilo a zůstaly tam jen postele bez pokrývek. Dala jsem proto dítě babičce na opatrování a sama jsem se odebrala ke své matce do čp. 22 pro nějaké deky. Moje cesta vedla po humnech, frekvence tepu mého srdce byla vysoká a ta se ještě zvýšila, kdyţ jsem došla za Kotačkovu studnu, protoţe tam byl postaven kulomet, jehoţ hlaveň směřovala k hrázi rybníka. Zrychlila jsem krok, abych toto místo co nejrychleji přešla. U matky jsme nabalili nějaké pokrývky a zpět jsem se jiţ vracela po vesnici. Tehdy byla cesta prašná, po obou stranách příkopy. I kdyţ to nebylo daleko, cesta se mi zdála velmi dlouhá, protoţe na silnici byl daleko větší pohyb německých vojáků a k tomu ještě přijíţděl nějaký tank nebo obrněné vozidlo a to za mými zády odbočilo k tehdejší hasičské zbrojnici a zastavilo aţ do vjezdu do tamějšího rybníčka, který byl na návsi. Náves ve Studenci byla úplně jiného vzhledu neţ nyní. Šťastně jsem došla domů a začali jsme s přípravami ubytování nezvaných hostů. Osud tomu asi chtěl, protoţe jsme ještě ani pořádně nezačali a ve vratech se opět objevil ten Němec a oznámil nám, ţe se dřívější rozhodnutí ruší. Tím bylo po německém velitelství obrany v předposlední den války v čísle čp. 12 konec. No a druhý den jsme jiţ vstávali v osvobozeném území naší republiky. To víte, ţe my ţeny jsme měly naprosto jiné povinnosti neţ chlapi a to platí i dodnes. Starost o rodinu a domácnost byl prvořadý úkol a čas se jít podívat na osvoboditele nezbyl. Nijak mi to nevadilo. Byli jsme všichni šťastní, ţe válka skončila.

69 B. Obrazové přílohy

Příloha č. 3: Správní rozdělení na politické a soudní okresy v r. 1938 Dostupné na http://wikipedia.org

70

Příloha č. 4: Mapa Náměšťska Dostupné na http://mapy.cz

Příloha č. 5: Vlakový tendr na železničním mostě vykolejený po destrukci v noci 11. dubna 1945, mezi Kralicemi a Rapoticemi In: MITÁČEK, Jiří a kol. Kralice nad Oslavou, 2010, s. 262.

71 Příloha č. 6: Archiv obce Koněšín, Kronika I, s. 69.

72

Příloha č. 7: Archiv obce Vícenice, Kronika I, s. 268.

73

Příloha č. 8: Protektorátní policejní přihláška do Kralic nad Oslavou In: In: MITÁČEK, Jiří a kol. Kralice nad Oslavou, 2010, s. 259.

74