MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu

Vývoj novodobých olympijských her

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Renáta Vychodilová

Vypracoval: Martin Jirák

Obor Management sportu

Brno, 2020 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Renáty Vychodilové, uvedl jsem všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

V Brně dne 15.5.2020 Martin Jirák Rád bych poděkoval vedoucímu práce Mgr. Renátě Vychodilové za ochotu, cenné rady a pomoc při zpracování bakalářské práce. Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Martin Jirák

Název bakalářské práce: Vývoj novodobých olympijských her

Pracoviště: Centrum univerzitního sportu

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Renáta Vychodilová

Rok odevzdání: 2020

Anotace: Bakalářská práce se zaměřuje na vývoj novodobých olympijských her. Konkrétně se zabývá rozšířením sportovních odvětví v programu olympiád. V deskriptivně-analytické části lze najít historii starověkých olympijských her, Mezinárodního a Českého olympijského výboru. Dále je proveden rozbor jednotlivých olympiád, jak po sobě chronologicky navazují.

Předposlední část je zabývá sporty, které by mohly být součástí následujících OH. Poslední část se zabývá vlivem českých olympioniků na rozvoj členských základen ve vybraných sportech.

Klíčová slova: Olympijské hry, moderní olympijské hry, Mezinárodní olympijský výbor,

Český olympijský výbor, vývoj členské základny vybraných sportů Bibliographical identification

Autor's first name and surname: Martin Jirák

Title of the bachelor thesis: Development of modern Olympic games

Department: Department of sports

Supervisor: Mgr. Renáta Vychodilová

The year of submission of the final thesis: 2020

Annotation: The bachelor thesis focuses on the development of modern Olympic Games.

Specifically, it deals with the expansion of the sports sector in the Olympics program. In the descriptive-analytical part you can find the history of ancient Olympic Games, the International and Czech Olympic Committee. Furthermore, the analysis of the individual Olympic Games is carried out, as they were sequenced chronologically. The penultimate part is focus on the sports, which could be part of the Olympic Games. The last part deals with the influence of Czech

Olympians on the development of bases in selected sports.

Keywords: Olympic Games, modern Olympic Games, International Olympic Committee,

Czech Olympic Committee, development of bases in selected sports Obsah

ÚVOD 7 1 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 8 1.1 CÍLE PRÁCE 8 1.2 ÚKOLY PRÁCE 8 2 METODIKA PRÁCE 9 3 DESKRIPTIVNĚ-ANALYTICKÁ ČÁST PRÁCE 10

3.1 STAROVĚKÉ OLYMPIJSKÉ HER 10

3.1.1 Doba před antickými olympijskými hrami 10 3.1.2 Vznik a vývoj antických OH 11

3.2 NOVODOBÉ OLYMPIJSKÉ HRY 16

3.2.1 Mezinárodní olympijské hnutí 16 3.2.2 Mezinárodní olympijský výbor 16 3.2.3 České olympijské hnutí 17 3.2.4 Český olympijský výbor 18

3.3 OLYMPIJSKÉ CEREMONIÁLY 20

3.4 OLYMPIJSKÉ SYMBOLY 21

3.4.1 Olympijské kruhy 21

3.4.2 Olympijská vlajka 21 3.4.3 Olympijské heslo 21 3.4.4 Olympijská hymna 21 3.4.5 Olympijské medaile 22 3.4.6 Olympijské emblémy 22 3.4.7 Olivový věnec 22 3.4.8 Olympijský oheň 23 3.4.9 Symboly Českého olympijského výboru 23

3.5 VÝVOJ NOVODOBÝCH OLYMPIJSKÝCH HER 24

3.5.1 Uskutečněné olympijské hry 24

3.5.2 Následující olympijské hry 54

3.6 VLIV ÚSPĚŠNOSTI ČESKÝCH SPORTOVCŮ NA ROZVOJ ČLENSKÉ ZÁKLADNY U VYBRANÝCH SPORTECH 56

4 ZÁVĚRY 61 5 REFERENČNÍ SEZNAM 62 ÚVOD Olympijské hry jsou bezpochyby největší sportovní událostí novodobých dějin.

Dopad olympijských her daleko přesahuje odvětví sportu, neboť mimo jiné představují nástroj pro ekonomický rozvoj, kulturní migraci či sociální regeneraci. Sjednocují národy, posouvají možnosti lidského těla a jsou sledovány diváky napříč celým světem.

Kořeny olympijských her sahají hluboko do historie, kdy antické Řecko položilo základní ideály a hodnoty pro tuto velkolepou událost. Na začátku této práce se věnuji právě zmiňované problematice starověkých her.

Ve své práci se věnuji také novodobým olympijským hrám, jejichž dějiny začínají na konci 19. století. Popisuji jednotlivé hry tak, jak po sobě chronologicky následovaly.

Pozornost je zaměřena zejména na vývoj her od jejich počátků až do současnosti s ohledem na veškeré aplikované změny, které v průběhu času nastaly. Zaměřím se také na hry, které proběhnou v příštích letech. V závěru této části se věnuji sportům, které na olympiádách chybí a opodstatněním jejich zařazení.

Dále u každých olympijských her sleduji účast československých a později

českých sportovců a jejich výsledků vdaných disciplínách. Zajímá mě, zdali jejich

úspěchy jak na individuální, tak týmové úrovni, jakýmkoliv způsobem ovlivnily dané sportovní odvětví a v jakém trendu se to projevilo v rozvoji členské základny vybraného sportu. Takto lze odvodit, jaký vliv mají olympijské hry na sportovní dění a zájem o sport obecně v dané zemi.

Mojí motivací k tvorbě bakalářské práce na dané téma je skutečnost, že jsem obklopen sportem celý život, a to v aktivní i pasivní formě sledováním významných sportovních událostí. Sám se aktivně věnuji jednomu z tradičních olympijských sportů - házené.

7 1 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

1.1 CÍLE PRÁCE

Cílem bakalářské práce je sestavení přehledu novodobých olympijských her s ohledem na začleňování nových sportů a představení výsledků českých a

československých sportovců, analýza důvodů začlenění jednotlivých sportů. Dílčím cílem práce je zjistit, jaký vliv měla úspěšnost českých sportovců na členské základny ve vybraných sportech.

1.2 ÚKOLY PRÁCE

• Rešerše odborné literatury a nastudování dané problematiky.

• Zpracování všeobecného přehledu.

• Vymezení základních pojmů.

• Chronologické sestavení jednotlivých her.

• Zpracování údajů o vlivu českých olympioniků na sportovní členskou základnu

8 2 METODIKA PRÁCE

Bakalářská práce je deskriptivně-analytickou prací, jejíž cílem je zmapovat vývoj novodobých olympijských her. Data budou čerpána z odborných relevantních online a publikačních zdroju. Závěrečná část práce bude věnována analýze vlivu úspěšnosti

českých a československých sportovců na rozvoj členské základny u vybraných sportů.

Bakalářská práce je členěna na 4 kapitoly. V první kapitole se práce zaměřuje na historii starověkých olympijských her, dále představuje hlavní symboly a ceremoniály.

Následuje nástin vývoje jednotlivých novodobých olympiád a zahrnutí dalších možných sportovních odvětví do olympij ského programu. Závěrečná část této kapitoly j e věnována vlivu úspěšnosti českých a československých sportovců na rozvoj členské základny u vybraných sportů.

9 3 DESKRIPTIVNĚ-ANALYTICKÁ ČÁST PRÁCE

3.1 Starověké olympijské her 3.1.1 Doba před antickými olympijskými hrami

Jak uvádí Zamarovský (2003) ve své knize, s výkladem každé historie nejde začít od začátku. Olympijské hry se vytvářely postupně, nespadly jako meteor z nebe.

Před olympijskými hrami existovaly i jiné sportovní hry, před nimi musely existovat sportovní disciplíny s jasně danými pravidly. Potvrzují to archeologické i literární záznamy (Zamarovský, 2003).

První zmínky o evropských dějinách jsou právě z Řecka, avšak nejsou to první zmínky z historie sportovních her celosvětově. O staletí dříve už zde byly národy jako jsou Sumerové, Egypťané, Babyloňané a jiné národy z východu včetně Číňanů. Už o nich je známo z písemných a výtvarných záznamů, že provozovaly různé druhy sportovních

činností a soutěžily v nich. Pro hry neměly souhrnné pojmenování (Slovo „sport" pochází z angličtiny, kam se dostalo z francouzského desporter, „oddávat se zábavě", bylo použito teprve v polovině 15. století.) (Zamarovský, 2003).

Sportem, o kterém jsou první zmínky z předřeckých pramenů z 27.-26. století př. n. 1. z Mezopotámie, je zápas. Bronzová soška z chrámu bohyně Ninty v Chafádží vyobrazuje dva zápasníky v podřepu, držící se za pás. O zápasu jsou, jako o prvním sportu, zmínky také z Egypta. První doklad pochází z 25. století př. n. 1. z hrobky královského hodnostáře Ptahhotepa. Jedná se o reliéf vyobrazující skupinu zápasníků v různých fázích boje. Vyobrazení zápasníků se zachovala i z pozdější doby. Nástěnná malba z 19. století př. n. 1. v hrobce náčelníka Amenemheta zobrazovala zápasníky v boji.

V tomtéž pohřebišti se nacházela nástěnná malba, na které si dvě dvojice hrají s míčem. Nejvíce sportovních obrazů je z lovů na zvířata, lovilo se na vozech tažených koňmi a střílelo z luku. Při jízdě na vozech a střelbě šlo o trénování dovedností, také se v těchto činnostech soutěžilo. Nej starší záznam o takových soutěžích pochází z 15. století př. n. 1. Jde o krále Amenhotepa II., který prostřeluje měděný terč při pádu z vozu (Olivová, 1979).

„Královský běh", kdy král ukazoval svoji fyzickou připravenost, byl součástí oslav vlády. Běh však nebyl považován za sport, ale spíše za atrakci. Podle představ

10 tehdejší kultury závisel blahobyt země na připravenosti krále. Při neúspěchu král přišel o trůn i o svůj život.

3.1.2 Vznik a vývoj antických OH

Rekové nebyli první, kdo se zasloužili o přínos do tělesné kultury. Nebyli ani první, kteří se zabývali literaturou, sochařstvím, uměním nebo vědeckou činností, jako je fyzika, matematika, astronomie nebo filosofie. Převzaté i původní poznatky však rozšiřovali, systematicky zpracovávali a zobecňovali. Rekové dosáhli v mnoha oblastech takové úrovně, kterou lidé nedokázali po zániku antiky vyrovnat nebo překonat více než tisíc let (Zamarovský, 2003).

Sport v Řecku se kvalitativně lišil od sportů jiných národů, stejná byla pouze touha po fyzické zdatnosti a soutěživosti. Rekové totiž rozšiřovali předem známé disciplíny a dávali jim systém. Východní národy provozovaly sport jen v malém rozsahu, zatímco u Reků dosáhl obrovského rozšíření. Stal se neodmyslitelnou a podstatnou součástí jejich životů, největší rozdíl byl však ve formulaci, úlohou sportu v životě jednotlivce byl harmonický rozvoj těla a ducha (tzv. kalokagathie). Původně se jednalo o aristokratický ideál, vlivem demokratických Athén se stal všeobecně přijímaným ideálem svobodných občanů. Rekové rozvoji podřídili soutěže i sportovní závody, mezi ně patří i olympijské hry (Zamarovský, 2003).

Počátky her a sportu na řeckém území sahají ještě do dob předřeckého osídlení.

Nej starší zmínky o hrách a sportu pochází z ostrovu Kréta. Homér o ní mluvil jako o krásné a úrodné zemi uprostřed temného moře. Modré zálivy, skalnaté hory vystupující od moře, slunné údolí, palmové a olivové háje, tak je popisován ostrov Kréta. Obrovské paláce o rozloze celého města byly postaveny na Krétě dříve než kterýkoliv cihlový dům jinde v Evropě. V palácích mají dodnes domov prastaré báje: o poločlověku-polobýku přezdívaném Mínótaur, o králi Mínóovi a jeho labyrintu nebo o Théseovi a Ariadně a mnoha dalších. Přitom se o Krétě mluví jako o ostrovu záhad. Nej starší písmo (tzv. hieroglyfické a tzv. lineární „A") se dodnes nepodařilo rozluštit. Písmo pochází z první poloviny 2. tisíciletí před n. 1., texty v lineárním „B" rozluštili Angličané M. Ventris a

Chadwick roku 1952. Tyto texty obsahují jen hospodářské záležitosti, neříkají nic o politických nebo kulturních dějinách (Olivová, 1979).

11 Téměř všechno, co je známo o staré Krétě, vyplývá z interpretace archeologických památek. Zajímavostí je, že u žádného krétskeho paláce se nenašly hradby. Vládcové svá sídla neopevňovali. Z toho vyplývá, že se její obyvatelé necítili ohroženi vnitřními nebo vnějšími nepřáteli. Ve většině těchto paláců se naopak našla velká skladiště na živočišné i rostlinné výrobky jako jsou obilí, olej nebo vlna. První známá a zachovaná „aréna" se našla u paláce v Mallii na Krétě. Vykopávky odkryly první tribuny s kamennými lavicemi pro diváky (Olivová, 1979).

Podle Zamarovského (2003) se na ostrově konaly proslulé býčí hry. Hry starých

Kréťanů s býky byly kultovního původu, býk symbolizoval plodnost. Uvedené hry však neměly nic společného se španělskými býčími zápasy. Krétske hry se obešly bez krve, zatímco cílem španělských zapasuje usmrcení býka.

Zápas, nej starší sport ve světě, byl vyobrazen na krétskych památkách na konci první poloviny 2. tisíciletí před n. 1. současně s boxem. Zápas a box nejspíše tvořili součást slavnostních her. Šlo o „čistý" box a „čistý" zápas, ale také o jejich kombinaci nazývanou pankration (česky všeboj), jehož pravidla nejsou známa (Zamarovský, 2003).

Rekové se zasloužili o rozvoj dalších dvou disciplín, jde o závody v běhu a na vozech tažených koňmi. Mykénská váza asi z 13. století před n. 1. vyobrazuje čtyři muže atletické postavy běžící za sebou, vedle nich boxují dva zápasníci s rukavicemi. Ještě starší je vyobrazení závodů na vozech pocházející z 14. století př.n.l. Běžecké závody a závody na vozech se velmi významně liší od předchozích disciplín. A to svojí soutěživostí. Při býčích zápasech šlo o exhibici. Box a zápas ukazoval rivalitu nepřátel.

Sportovní charakter, kde jde hlavně o vítězství a slávu ukazují právě až tyto závody. Proto se závody na vozech staly nej populárnějšími na antických olympijských hrách (Sábl,

1968).

Homér je jméno řeckého básníka, o kterém dodnes nevíme, kdy žil a kdy své básně napsal. Není ani známo, kde se narodil a kde umřel. Otázkou je, j aká j sou jeho díla. Jestli jsou díla v podobě, ve které je vytvořil, nebo v pozměněné formě. Proto nevíme, jestli

Homérovy popisy her a sportovních soutěží odpovídají mykénské době nebo jsou to popisy z pozdější doby. Kromě známých disciplín jako je hod diskem nebo hod oštěpem, se Homér také zmiňuje o plavání nebo hře s míčem (Sábl, 1980).

Podrobný popis prvních her je na počest padlého hrdiny Patrokla. Uspořádal je před Trójou jeho přítel Achilleus. Proto někteří badatelé usuzují, že sportovní hry mají

12 původ v pohřebních slavnostech. Druhé hry, o kterých se Homér zmiňuje, se konaly pro radost účastníků a diváků, nikoli při pohřbu. Při popisu druhých her se poprvé setkáváme se slovem athletés, ze kterého vzniklo slovo atlet (Zamarovský, 2003).

Podle řeckých historiků se první hry konaly roku 776 před n. 1., taktéž se staly výchozím bodem řeckého kalendáře. Od tohoto roku se konaly každé 4 roky a období mezi hrami se nazývalo olympiáda. Pouze kritičtí historikové uvádějí, že tvrzení není doloženo jinak, než tradicí a začátek řeckého kalendáře se ujal na přelomu 3. a 4. století před n. 1.. Tradice je jednoznačná, datování je souvislé a představuje nepřetržitou řadu.

Řecký kalendář údajně začíná pravděpodobnějším datem, než narození Krista (Kršák,

1968).

Hrami v roce 776 před n. 1. začal také seznam olympijských vítězů. Ti místo dnešních medailí dostávali olivový věnec posekaný zlatým srpem a upletený ze stromu v Olympii. Současně začíná první olympiáda a následné 41eté období mezi hrami, které bylo používáno jako jednotka datování. V Olympii, dějišti olympijských her, se konaly slavnosti již dříve. Měly však pouze lokální význam. Časem začaly přitahovat účastníky z širšího okolí, nakonec i z celého Řecka. Olympie byla známa už před hrami jako sportovní a kulturní středisko. Proto se stala dějištěm řeckých her. Není známo, od kdy byla takovým střediskem. Podle historiků to mohlo být ve vrcholné době mykénské, nebo na jejím konci. To znamená přibližně 500 let před prvními olympijskými hrami

(Zamarovský, 2003).

Podle Zamarovského (2003) není ani jasné, kdo přesně hry založil. Podle několika mýtů, které si navzájem protiřečí, měly olympijské hry více jak 6 zakladatelů. Jedním z nich byl Pelops, syn krále Tantala. Olympijské hry pro ženy pak podle pověstí založila

Hippodameia, Oinomaova dcera. Nesly název héraie podle manželky boha Dia, Héry.

Závodilo se v běhu na 500 stop (160,5 metrů). Konaly se mimo rámec olympijských her.

Dívky při hrách dokazovaly duševní i fyzickou zdatnost. Tím dokázaly, že jsou zralé stát se ženami. Dalším údajným zakladatelem byl Hérakles, syn Dia. Podle pověstí hry založil na památku vítězství nad králem Augeiem z Elidy. Sám údajně odměřil trať pro závod v běhu na 600 stop.

Jméno olympijské hry vzniklo podle místa konání. Olympie bylo poutní místo s chrámem Dia a Héry, nacházející se v severozápadní části Peloponézského poloostrova, vzdálená od Athén přibližně 275 kilometrů. Stala se centrem architektury a výtvarného

13 umění. Hry vznikly jako doplnění k náboženským průvodům, uměleckým výstupům nebo divadelním hrám.

Olympiáda vznikla velmi skromně, původně měla jen jednu disciplínu. Byl to závod v běhu najeden stadión, přibližně 192 metrů. Hry trvaly pouze jeden den a jejich program i délka se následujících 12 her nezměnili. (Dovalil, 2004).

Roku 724 před n. 1., tedy na 14. hrách přibyla k běhu na stadión další disciplína zvaná diaulos - běh na dva stadióny s obrátkou. Následující hry přinesly další disciplínu, jednalo se o další běh tzv. „dlouhý běh", běh na 7 stadií. Rekové jej postupně prodlužovali na dvanáct, respektive dvacet čtyři stadií (4615 metrů). Prvních sedmnáct olympijských her tak obsahovalo pouze disciplíny v běhu (Zamarovský, 1980).

Až osmnácté hry v roce 708 před n. 1. byly rozšířeny o sporty netýkající se běhu.

Jednalo se o sportovní disciplíny zápas (palé) a pětiboj (penthatlón) (Zamarovský, 2003).

Zápas je individuální úpolový sport, jehož cílem je shodit soupeře tak, aby se dotkl určitou

částí svého těla země nebo donutit protivníka vzdát se. Zápasy probíhaly systémem vyřazování a losovalo se od prvního do posledního kola (Kršák, 1968).

Pětiboj obsahoval základní atletické disciplíny. Soutěžící závodili ve skoku do dálky, jestliže neskočili předepsanou vzdálenost, byli po první disciplíně vyřazeni. Další disciplínou byl hod oštěpem, po kterém soutěžili už pouze čtyři závodníci. Následoval běh najeden stadión, kdy poslední ze soutěžících vypadl. Předposlední disciplínou byl hod diskem. Opět vypadl nejhorší soutěžící a poslední dva se utkali v zápasení o titul olympij ského vítěze (Kršák, 1968).

Další přidanou disciplínou do programu her byl pěstní souboj v roce 688 před n.l.,

Rekové mu říkali pygmé. Jednalo se o obdobu dnešního boxu ve velmi tvrdém provedení.

Zápas trval do doby, kdy se soupeř buď vzdal, nebo se ocitl na zemi. Místo dnešních rukavic používali zápasníci řemeny. Následkem přidání pětiboje a pěstního souboje se hry prodloužily na dva dny (Zamarovský, 2003).

Do roku 680 před n. 1. hry obsahovaly pouze atletické disciplíny. Nově byl zařazen závod na dvoukolových vozech s koňským spřežením. Nesl název tethrippon a konal se mimo stadión, na tzv. hipodromu. Jeho délka není známa, údajně sportovci absolvovali dvanáct okruhů, což je přibližně 13,5 kilometrů (Zamarovský, 2003).

14 Dovalil (2004) zmiňuje rok 648 př. n.L, ve kterém byly hry rozšířeny o další disciplíny. Jednalo se o závod jezdců na koních a také pankratión, kombinaci pěstního souboje a zápasu, kdy velmi často docházelo ke smrti protivníka.

37. olympijské hry prošly další změnou, nově se mohli účastnit nejen muži, ale i dorostenci. Na prvních hrách soutěžili pouze v běhu na stadion a zápas. Na dalších hrách byl zaveden i pětiboj. Ten byl ale hned zrušený, důvodem byla náročnost mnohostranné disciplíny, na kterou dorostenci nestačili. Na 41. hrách přibyl box. Až o více jak 400 let později, roku 200 před n. 1. dorostenci soutěžili v pankratiónu (Zamarovský, 2003).

Další disciplínou zařazenou na seznam sportů olympiády byl hoplítodromos v roce 520. Jednalo se o běh těžkooděnců se štítem a přilbou (Dovalil, 2004).

Hry byly ze začátku pouze jednodenní, postupně se však prodlužovaly, v éře vrcholného rozkvětu (468-400), byly již pětidenní. Řecké prameny uvádí už 18 soutěžních disciplín (Dovalil, 2004).

Jezdecké disciplíny se lišily od gymnastických disciplín podstatnou okolností: nebyl to jezdec, kterého považovali za soutěžícího. Majitele koní se považovali za soutěžící a v případě výhry dostali cenu oni (Zamarovský, 2003).

Otázkou je, v jakém pořadí se pořádaly jednotlivé disciplíny. Historikové se pokoušeli seřadit program her. Každý ale přišel k jinému závěru. Pouze o slavnostních ceremoniálech víme, že se konaly první a poslední den her. Pořadí vlastně není až tak důležité, jak by se podle úsilí, které mu badatelé věnují, zdálo. Na moderních olympiádách je tohle pořadí bezvýznamné a několik soutěží se koná zároveň. Důležitá je především náplň her, její pravidla a organizace (Zamarovský, 2003).

Slovo ekecheriaje v antickém Řecku velmi významné slovo. V překladu znamená

„ruce pryč". Jednalo se o posvátný mír. Přerušily se veškeré války, odkládaly se taktéž soudní spory. Vše se dělo před zahájením her. Soutěžící, jejich trenéři, ale také diváci, se tak mohli vydat bez obav přes veškerá území beze strachu do Olympie (Kršák, 1968).

15 3.2 Novodobé olympijské hry 3.2.1 Mezinárodní olympijské hnutí

„Představuje svornou, organizovanou, všeobecnou a trvalou činnost všech jednotlivců a uskupení inspirovaných hodnotami olympismu. Cílem olympijského hnutí je přispívat k vytváření mírovějšího a lepšího světa výchovou mládeže prostřednictvím sportu. Pod vedením Mezinárodního olympijského výboru (MOV) jako nejvyššího orgánu sdružuje organizace, sportovce a další osoby. Hlavními složkami olympijského hnutí jsou kromě MOV, Mezinárodní sportovní federace a Národní olympijské výbory, dále organizační výbory olympijských her, národní olympijské výbory a zejména sportovci, jejichž zájmy tvoří základní prvek činnosti olympijského hnutí, dále pak rozhodčí, trenéři a jiní sportovní funkcionáři a techničtí pracovníci. Olympijské hnutí tvoří rovněž další organizace a instituce uznané MOV. Příslušnost k olympijskému hnutí vyžaduje dodržování Olympijské charty a uznání ze strany MOV" (Olympijská charta,

2007.).

Cílem Mezinárodní olympijského hnutí (MOH) je mimo dalšího vychovat mladé sportovce bez diskriminace, za to v duchu fair play, respektu a přátelství.

Rozvoj MOH znamenal rozvoj celých olympijských her, jak je dnes známe. Jeho rozšiřování členské základny, která má nyní více jak 200 členů, přinesl ale také problémy.

3.2.2 Mezinárodní olympijský výbor Nej vyšším orgánem olympijského hnutí je Mezinárodní olympijský výbor, který sídlí ve švýcarském městě Lausanne. Jedná se o neziskovou mezinárodní nevládní organizaci.

V roce 1894 svolal Pierre de Coubertin kongres, na jehož programu byl bod o obnovení OH. Kongresu se v Paříži zúčastnilo 49 sportovních svazů a klubů ze dvanácti zemí, aby se odhlasovalo znovuzaložení novodobých olympijských her. Za Česko se do

MOV dostal Jiří Guth (Grexa a Strachová, 2011).

16 Předsedové MOV od jeho vzniku:

• Demetrius VIKÉLAS (1894-1896), Řecko,

• Pierre de COUBERTIN (1896-1925), Francie,

• Henri de BAILLET-LATOUR (1925-1942), Belgie,

• Sigfrid EDSTROM (1942-1952), Švédsko,

• Avery BRUNDAGE (1952-1972), USA,

• Lord KJLLANIN (1972-1980), Irsko,

• Juan Antonio SAMARANCH (1980-2001), Španělsko,

• Jacques ROGGE (od 2001-2013), Belgie,

• Thomas Bach (od 2013), Německo.

3.2.3 České olympijské hnutí

České olympijské hnutí (COH) je organizačně samostatná instituce. Nositel olympijské myšlenky v České republice. Byl založen 18. května 1899 (Fassati, 1982).

Podle Olympijské charty rozvíjí ČOH sportovní ideály a jejím úkolem je zajištovat účast České republiky na olympijských hrách.

Český olympijský výbor má rozsah mnohem větší, jeho zodpovědnost je širší.

Zastupuje český sport jako celek vůči státu. Cílem výboru je zpřístupnit sport široké veřejnosti, zlepšit jeho postavení ve společnosti. Stará se o zlepšení finančních podmínek pro sport, zaměřuje se především na mladé sportovce.

Česká země se podílela už od počátku novodobých olympijských her na rozvíjení a šíření olympismu. Už od založení patří ke stabilním článkům Mezinárodního olympijského hnutí. Čeští sportovci se účastnili všech olympijských her s výjimkou 3

účastí. Od začátku byli také sportovci často úspěšní.

O založení Českého olympijského hnutí se pokoušel roku 1896 Jiří Guth, profesor na gymnáziu, který byl už v roce 1894 na kongresu v Paříži jmenován do dvanáctičlenného výboru mezinárodního olympijského hnutí.

17 3.2.4 Český olympijský výbor V roce 1899 založil Guth Český výbor pro olympijské hry v Paříži 1900. Výbor měl za úkol zajistit účast sportovců na hrách a reprezentovat český sport obecně. Do čela hnutí byl zvolen Jiří Guth, Josef Rossler-Ořovský a Václav Rudl (Fassati, 1982).

Český olympij ský výbor se v roce 1900 stal, j ako první národní olympij ský výbor, stálým orgánem. Do té doby byl jen dočasný (Dovalil, 2004).

Podle Fassatiho (1982) se první zastavení činnosti českého olympijského výboru uskutečnilo v roce 1916 kvůli I. světové válce. Činnost obnovil výbor už 31. 10. 1918, oficiálně byl státem uznaný 13. 6. 1919 jako představitel všech sportovců Československé republiky. V čele hnutí pokračoval výbor stejně, byl však doplněn o několik Slováků.

V březnu 1929 odstoupil Jiří Guth z funkce předsedy ČSOV, nahradil jej Josef

Gruss. Roku 1933 byly přijaty nové stanovy ČSOV vymezující kompetence výboru.

Výbor postupně začal zakládat technické komise s odborným velením. Sportovní přípravy nebyly v péči výboru. Svazy však s výborem spolupracovaly. V roce 1928 byl založen Československý všesportovní výbor. Tento výbor založil instituci olympijských dohlížitelů, kteří kontrovali přípravy sportovců a na základě jejich informací rozhodoval

ČSOV o zařazení do olympijské výpravy (Dovalil, 2004).

Od počátku tohoto desetiletí se svaz potýkal s finančními problémy způsobenými hospodářskou krizí. Další potíže přinesl MOV, který se rozhodl pořádat olympiádu v Berlíně v roce 1936. Přestože se vznášely protesty a zakládaly odbory na obranu olympijské myšlenky, ČSOV přijal vyjádření MOV a uspořádal na území

Československa štafetový běh s olympijským ohněm (Dovalil, 2004).

V červnu roku 1939 Slováci založili vlastní výbor - Národní olympijský výbor

Slovenska. Později zareagovali i Češi a v říjnu založili Národní olympijský výbor Čech a Moravy. Kvůli rostoucímu tlaku nacistické perzekuce se v dubnu 1943 funkcionáři

ČOV dobrovolně rozpustili a předali veškeré jmění Českému všesportovnímu výboru

(Dovalil, 2004).

ČSOV obnovil svoji funkci po druhé světové válce dne 15. 5. 1945, ve vedení stanul opět Josef Gruss, který byl také přijat do MOV. V něm byl členem až do roku 1965.

Roku 1947 byl zrušen Slovenský olympijský výbor, ČSOV se tak opět stal jediným představitelem olympismu u nás.

18 S nástupem komunismu roku 1948 přišlo sjednocení československé tělesné výchovy a sportu. Všechny svazy, spolky a kluby přešly do jednotné organizace -

Československé obce Sokolské. Do této organizace, ať s předešlým návrhem o samostatné vedení, vstoupil i ČSOV (Dovalil, 2004).

Předsedové ČOV:

Jiří Guth-Jarkovský (1899-1929)

Josef Gruss (1929-1951)

Vilém Mucha (1951-1956)

Václav Pleskot (1956-1958)

František Vodsloň (1958-1967)

Emanuel Bosák (1967-1970)

Richard Nejezchleb (1970-1972)

Antonín Himl (1972-1988)

Jindřich Poledník (1988-1989)

Věra Čáslavská (1989-1996)

Milan Jirásek (1996-2012)

Jiří Kejval od roku 2012

19 3.3 Olympijské ceremoniály

První zmínky o ceremoniálech pochází již z antiky, kdy se oslavovalo vítězství.

Jednalo se o hody, na kterých se zpívalo, pilo a jedlo. Hody byly nedílnou součástí her, proto moderní hry navázaly na antické rituály.

Součástí prvních novodobých olympijský her v Athénách byl také ceremoniál.

Původně byli součástí ceremoniálu jen některé akty jako vztyčení původní vlajky, fanfáry, vypuštění holubů nebo hraní hymny. Autorem některých ceremoniálů je zakladatel novodobých olympijských her Pierre de Coubertin. Podle něj měly symbolickou sílu v historii, náboženství, umění a výchově. Soubor těchto stanovených obřadů má emotivní charakter, vyjadřují především olympijské myšlenky a principy.

Ke slavnostním obřadům patří:

• Zahajovací ceremoniál olympijských her

• Závěrečný ceremoniál olympijských her

• Rozdělení cen na olympijských hrách

• Zapalování ohně

• Štafeta, transport ohně

Historickou dimenzi představuje hlavně zapalování ohně, který byl v antice zapalován při příležitostech jako jsou náboženské procesy nebo zasvěcovací rituály. Byl spojován s očištěním. Internacionální dimenzi představuje transport ohně, předávaná pochodeň ukazuje spojení různých národů, ras, náboženství a jazyků. Umělecká dimenze ukazuje na smyslové vnímání člověka, reprezentují ji architektura, elegance, hymny, nebo také oblečení účastníků her (Dovalil, 2004).

20 3.4 Olympijské symboly

Symboly olympijských her vyjadřují olympijskou myšlenku. Hlavní symboly her jsou používány k podpoře olympiády - vlajka, kruhy, heslo. Zbylé symboly jsou používány v průběhu konání her - hymna, medaile, emblémy (Fassati, 1982).

3.4.1 Olympijské kruhy

Hlavním a nej vyšším symbolem je pětice navzájem propojených kruhů různých barev. Propojení znázorňuje svět spojovaný olympijskou myšlenkou. Jednotlivé barvy pak prezentují jednotlivé světadíly. Symbol byl schválen olympijským kongresem roku

1914 v Paříži. Návrh na nej vyšší olympijský symbol podal sám Coubertin. (Rank, 2019)

3.4.2 Olympijská vlajka

Pět olympij ských kruhů na bílém podkladě vyobrazuj í olympij skou vlaj ku. Stej ně jako kruhy, byla schválena na pařížském kongresu. Poprvé se na olympijském stadionu objevila v roce 1920 na olympiádě v Antverpách. Vlajka je součástí zahajovacího ceremoniálu, při závěrečném ceremoniálu se vlajka stahuje dolů.

Všechny vlajky jsou kopií historické vlajky uložené vLausanne. Součástí této vlajky je lemování a olympijské heslo. Kopie tyto prvky nemají (Fassati, 1982).

3.4.3 Olympijské heslo „Citius, Altius, Fortius" znamená v latinském překladu „Rychleji, výše, silněji".

Heslo má vyjadřovat cíl olympijského hnutí. Tím j e neustálý posun vpřed. Autorem hesla je francouzský pedagog R. P. Didon, také přítel Coubertina. Heslo vyslovil poprvé při projevu roku 1890 (Dovalil, 2004).

3.4.4 Olympijská hymna

Hymna zní při vztyčení olympijské vlajky na stožár. Hudbu složil řecký skladatel

Spyridon Samaras. Slova napsal řecký spisovatel a básník Kostis Palamas. Hymna poprvé

21 zazněla už v roce 1896 v Athénách. Oficiálněji MOV schválila jako olympijskou hymnu až v roce 1957 (Guegold, 1996).

Kromě této hymny každá pořádající země představí vlastní olympijský chvalozpěv. Asi nejznámější píseň se jmenuje Barcelona, postaral se o ni Freddie

Mercury. Zazněla na olympiádě v Barceloně roku 1992, on sám ji však naživo na hrách nezazpíval, neboť zemřel rok před olympiádou.

3.4.5 Olympijské medaile Nedílnou součástí olympijských her jsou i medaile. Těmi jsou odměněni tři nejlepší z jednotlivých disciplín nebo sportů. Vítěz obdrží medaili z pozlaceného stříbra, druhý získá stříbrnou medaili, třetí pak bronzovou. Přední strana medaile měla mezi lety

1928 až 2000 stejný design. Byla na ni řecká bohyně vítězství Niké držící v pravé ruce olivový věnec, v levé pak palmovou ratolest. Zadní strana medaile byla navržena podle pořádajících zemí olympiády (Beneš, 2013).

Od roku 2004 se přední strana změnila. Stále se objevovala bohyně Niké, nově však letící nad Panathenickým palácem. Tato změna měla znázornit návrat olympiády do míst, kde vše začalo. Design byl navržen řeckou návrhářkou klenotů Elenou Votsi (Beneš,

2013).

3.4.6 Olympijské emblémy

Kombinací olympijských kruhů s jinými atributy (státní vlajky) nebo jinými znaky vznikají olympijské emblémy. Jsou vlastnictvím MOV nebo organizačních výborů

OH. Emblémy schvaluje MOV, důvodem je možná záměna emblému a olympijského symbolu při nedostatečném odlišení (Fassati, 1982).

3.4.7 Olivový věnec Jedná se o větvičku z divokého olivovníku ve tvaru podkovy nebo kruhu. Začal se používat již v antice. Věnec dostal pouze vítěz a měl jen symbolickou hodnotu.

Vítězové si více cenili uznání, oslavování a faktu, že budou známi po několik generací.

Později dostávali vítězové k věnci i finanční odměny.

22 Věnec byl kromě Antiky použit i při novodobých olympijských hrách. V roce

2004 v Athénách dostávali vítězové každé disciplíny a sportu kromě zlatých medailí i olivové věnce. Byl dokonce vybrán jako symbol olympijských her v roce 2004 (Fassati,

1982).

3.4.8 Olympijský oheň Oheň byl pro člověka vždy důležitým prvkem. Stal se symbolem naděje, spojuje lid, představuje vítězství, světlo pro všechny. Tohle symbolizuje i olympijský oheň, který vzplanul poprvé na novodobých olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928

(Dovalil, 2004).

Při antických olympijských hrách se zapaloval oheň pomocí slunečních paprsků.

Dělo se tak na zahajovacích ceremoniálech, poté hoří po celou dobu trvání her. Zhasíná pak na závěrečném ceremoniálu (Dovalil, 2004).

3.4.9 Symboly Českého olympijského výboru

Hlavními symboly COV jsou především vlajka a emblém. Barevné olympijské kruhy společně s českou vlajkou nad nimi a lipovými listy tvoří emblém. Vlajka je pak bílá, vjejímž středu je emblém COV. Český olympijský výbor může vytvářet další podobné znaky. Olympismus svojí atraktivitou poutá velkou pozornost. V případě zneužití symbolů nebo jiných znaků, byla vytvořena zákonná pravidla, která upravují jejich podmínky. Za jejich dodržování je zodpovědný Český olympijský výbor.

23 3.5 Vývoj novodobých olympijských her

3.5.1 Uskutečněné olympijské hry

Athény 1896

První novodobé olympijské hry zahájil 6. dubna roku 1896 řecký král Jiří I. Stalo se tak před více než 60 000 diváky na obnoveném athénském stadionu. Jednalo se o Letní olympijské hry, první Zimní olympijské hry se konaly až o téměř tři desítky let poději.

Hry měly desetidenní průběh Původně se měly hry odehrát v Paříži, poté v Budapešti.

Clen MOV, Demetrios Bikelas, však prosadil svoji vlast (Poberová, 1996).

Sportovci se sjeli celkem ze 14 zemí, měli soutěžit původně v 10 sportech a 43 disciplínách. Kvůli nepřízni počasí se soutěže v jachtingu nekonaly. Dalších devět sportů bylo šerm, vzpírání, atletika, cyklistika, gymnastika, plavání, střelba, zápas a tenis

(Poberová, 1996).

Her se účastnilo celkem 243 závodníků a vůbec prvním novodobým olympijským vítězem se stal Američan James B. Connolly 6. dubna 1896 v troj skoku. Stalo se tak hned v den jeho příjezdu do Řecka. Nej úspěšnější m závodníkem se stal Němec Karl

Schuhmann. Vybojoval celkem 4 zlaté medaile v zápasu a gymnastice. USA se stala nejúspěšnější výpravou. Nej větší ovace si ale zasloužil domácí Spyridon Louis, dříve neznámý pastýř ovcí, za vítězství v maratónu. Jediným Cechem, který se účastnil her, byl

Jiří Guth Jarkovský - člen MOV. Čeští sportovci na hrách nestartovali, protože naše země ještě nebyla členem MOV (Český olympijský výbor, 2019).

Paříž 1900

Druhé novodobé olympijské hry se odehrály v Paříži. Staly se součástí Světové výstavy. Díky jiným zajímavým akcím nebyl o hry takový zájem diváků. Zájem vzbuzovala pouze atletika. Řecko se chtělo i napodruhé stát pořadatelem her. Proto proběhly mezi Francií a Řeckem neshody. Kongres MOV však určil pořadatelem Francii kvůli řecko-turecké válce o Kypr. Paříž pojala olympijské hry pouze jako zpestření výstavy. Ta trvala celých 5 měsíců a tomu přizpůsobili i hry. První disciplíny se uskutečnily 14. května, poslední zápas v ragby se odehrál až 28. října (Poberová, 1996).

Na hrách se už tentokrát objevila i česká stopa. Celkem tři z pěti sportovců startovali v Paříži v atletice, jeden v cyklistice a jeden v gymnastice. Prvním medailistou

24 se stal František Janda-Suk v hodu diskem, vybojoval stříbrnou medaili. Na 3. místě ve dvouhře žen v tenisu se umístila Hedwiga Rosenbaumová z Prahy, která však nestartovala pod hlavičkou COV, ale účastnila se jako soukromá osoba (Dovalil, 2004).

Nej úspěšnější m sportovcem se stal Američan Alvin Kraenzlein v atletice, který posbíral 4 zlaté medaile. Zvítězil v běhu na 60 m, 110 m a 200 m překážek. Další zlatou medaili získal ve skoku do dálky (Miller, 2008).

V Paříži se poprvé objevila lehkoatletická disciplína v hodu kladivem. Jejím prvním vítězem se stal Američan irského původu John Flanagan. Velmi zajímavou a v té době populární disciplínou byl přetah lana. Zvítězil v ní tým spojený z Dánska a Švédska.

Tato disciplína však vydržela pouze do roku 1920 (Poberová, 1996).

Počet sportů stoupl už na číslovku 20, ke sportům z Athén se přidal fotbal, golf, kriket, kroket, pólo na koni, ragby, jízda na koni nebo vodní polo. Soutěžilo se celkem v 95 disciplínách. Her se zúčastnilo 997 atletů. Poprvé se také na hrách objevily ženy - celkem 22 žen ve dvou disciplínách. Ze sportů bylo oproti Athénám vynecháno vzpírání a zápas. (Mezinárodní olympijský výbor, 2019)

Fotbal patří mezi nej starší olympijské sporty, je součástí her již od roku 1900 až dodnes s výjimkou roku 1932. Jedná se o první týmový sport na olympijských hrách.

Mužského turnaje se účastní 16 týmů, ženský turnaj (od roku 1996) je obsazen 12 týmy.

Od roku 1992 zavedl MOV pravidlo, kdy se mužského turnaje mohou účastnit pouze hráči do 23 let s výjimkou tří hráčů. Asi velkým překvapením je nejúspěšnější mužský tým - maďarští fotbalisté získali celkem tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Československému týmu se v roce 1980 v Moskvě povedlo olympijský turnaj vyhrát, druhou medaili získali fotbalisté v roce 1964 - po finálovém zápase brali stříbrné medaile (Mezinárodní federace fotbalových asociací).

Golf se objevil na olympiádě celkem třikrát, poprvé už vletech 1900 a 1904, vzhledem k nízké sledovanosti během her jej MOV dále nezařazoval. Až po více jak 100 letech, v roce 2009 se v Kodani sešli členové MOV a rozhodli o znovuzařazení do programu her v Riu 2016. V Paříži se soutěžilo ve dvou kategoriích - ženský a mužský golfový turnaj. O čtyři roky později nahradil ženskou disciplínu turnaj družstev. V Riu se opět soutěžilo v kategoriích mužů a žen, v disciplíně zvané „stroke play", kdy se každému hráči počítá výsledek za jedno či více kol, vítězem turnaje se stává hráč snejnižším počtem ran (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

25 Většina sportů se během více jak stoleté historie OH změnila, ať už vybavením, technologiemi nebo jen vizuálně. Mezi tyto sporty patří i jachting - lodě změnily celkový design, jsou menší, lehčí a rychlejší. Celkem se na OH představí 10 disciplín - 6 mužských a 4 ženské (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Mezi tradiční olympijské sporty patří i jezdectví, kterého se do roku 1948 účastnili pouze muži, od LOH v roce 1952 soutěží muži i ženy dohromady. Jezdectví obsahuje 3 disciplíny: parkur, drezúru a všestrannost (kombinace parkuru, drezúry a crosscounty).

Soutěží se v jednotlivcích a družstvech. V Pekingu získal zlatou medaili Kanaďan lan

Millar, 36 let po jeho první účasti na olympijských hrách, ve věku 61 let.

Lukostřelba vydržela na programu her pouze do roku 1920, znovu se stal olympijským sportem o 52 let později v Mnichově. Lukostřelba je jedním z prvních sportovních odvětví, která zahrnovali ve svých disciplínách ženy - soutěžily už v roce

1904 v Saint Louis. Nynější turnaj obsahuje čtyři disciplíny - turnaj mužů, žen, družtev mužů a družstev žen (World Archery, 2019).

Ragby patří mezi nej atraktivnější sporty na světě, přesto vydržel na hrách pouze do roku 1928. Patřil mezi oblíbené sporty P. de Coubertina. Od olympiády vRiu se

účastní ragbisté pouze v sedmičlenných týmech a velmi zaujal diváky z celého světa, proto bude i součástí her v Tokiu (World Rugby, 2020).

Saint Louis 1904

Stejně jako o čtyři roky dříve v Paříži i třetí olympijské hry byly součástí výstavy.

Tentokrát hry trvaly hry čtyři a půl měsíce. Také kvůli vzdálenosti se olympiády zúčastnilo pouze 687 soutěžících, z toho 525 Američanů, dalších 41 bylo z Kanady. To také znamenalo velké množství medailí pro tyto státy. Státy vyhráli 80 z celkových 99 zlatých medailí (Miller, 2008). „James E. Sullivan, předseda organizačního výboru, nikterak neskrýval zklamání nad tím, že hry byly pouze jednou ze součástí Světové výstavy." (Poberová, 1996, s. 27).

V Saint Louis čeští sportovci opět nestartovali. Účastnil se pouze člen MOV Jiří

Guth Jarkovský. Česká stopa však na hrách vidět byla. Zlatou medaili vybojoval skokan o tyči Charles Dvorak, Američan s českým původem (Poberová, 1996).

26 Během výstavy se odehrály také profesionální a školní přebory. Soutěžilo se skoro

čtyři sta krát. Oficiálně až po skončení her MOV uznal 14 sportovních odvětví a 88 disciplín. Poprvé se objevili na hrách box, skoky do vody a zápas ve volném stylu

(Poberová, 1996).

Do programu her nově přibyl box. Jeden z nej starších olympijských sportů, který má tradici i v antických olympij ských hrách, se předvedl až na třetích olympij ských hrách v americkém Saint Louis. Na hrách startovalo pouze 18 boxerů, o čtyři roky později v Londýně jich bylo už celkem 41 rozdělených do pěti váhových kategorií. Zeny se v boxerských zápasech objevily až o více jak století později, soutěžily v Londýně 2012 ve třech váhových kategoriích. Mezi nejúspěšnější země patří USA (Celkem 110 medailí), Cuba (67) a Velká Británie (53) (Mezinárodní boxerská asociace, 2020).

Skoky do vody mají celkem 8 disciplín, čtyři mužské a čtyři ženské, nutno podotknout, že se od prvních olympijských her výrazně nezměnily. Skokani předváděli akrobatické sestavy z lOmetrové věže nebo 3metrového prkna. Ženské soutěžící se přidaly v roce 1912, od roku 2000 se skoky rozšířily o disciplíny v synchronizovaných skocích. Složení rozhodčích se liší v jednotlivcích (7 porotců) a synchronizacích (9 porotců), ti udělují body za techniku, odskok, provedení a dopad do vody (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Londýn 1908

Původně se měly hry uskutečnit v Římě, ten však nebyl na konání připraven. Proto se výbor rozhodl hry přesunout do Londýna. Ačkoliv měli Angličané krátký čas na přípravy, bylo vše dobře zorganizované. Poprvé v historii novodobých olympijských her byl postaven stadión speciálně pro soutěžící v atletice, cyklistice a pro plavce. Poprvé tak soutěžící plavali v bazénu, nikoli v přírodních vodách (Halliday, 2008).

Do Londýna přijelo skoro třikrát více sportovců než do Saint Louis. Přes 2000 soutěžící z rekordních 22 zemí. Počet sportů už vyšplhal na číslovku 25 ve 110 disciplínách. Česká výprava poprvé startovala pod vlastní vlajkou, přijelo celkem 22

českých sportovců. Češi získali dvě bronzové medaile v šermu. Medailově se nejvíce tentokrát dařilo Britům. Nejúspěšnějšími jednotlivci se stali se třemi zlatými medailemi

Brit Henry Taylor v plavání a americký běžec Melvin Sheppard (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

27 V Londýně se představily první zimní sporty. Soutěžilo se v krasobruslení a v ledním hokeji. Nově přibyli na hrách také vzpírání, střelba, pozemní hokej nebo jízda na motorových člunech. Zeny soutěžily v lukostřelbě a v tenisu (Poberová, 1996).

Krasobruslení je tedy považováno za první zimní olympijský sport, na hrách se objevil později také v Antverpách v roce 1920. Tato disciplína patří mezi nej elegantnější sporty na hrách, skloubení estetického dojmu s technikou hodnotí skupina rozhodčích, kteří hodnotí dvěma známkami - za technické prvky a komponenty. Soutěžilo se původně ve třech disciplínách - soutěže mužů, žen a sportovních dvojic, od roku 1972 přidaly ještě taneční páry (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Pozemní hokej se řadí mezi první týmové olympijské sporty, ukázaly se v roce

1908, poté až v roce 1920. Ženský turnaj pořádá MOV od roku 1980. Od roku 2000 má turnaj pozemních hokejistů jiný formát - turnaje se účastní celkem 12 států (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Stockholm 1912

Páté olympijské hry se poprvé odehrály za účasti všech pěti světadílů. Premiéru si odbylo Japonsko a Chile. Do Stockholmu se vydal opět rekordní počet sportovců. Do

švédského města si našlo cestu celkem 2511 sportovců z 28 zemí. Narůstal i počet žen, necelá padesátka sportovkyň rozšířila disciplíny o plavecké závody. Teprve podruhé se uskutečnily jezdecké závody. Poprvé se konaly v Paříží v roce 1900, snaha o zapojení jezdeckých soutěží do Olympiády v Londýně 1908 nevyšla (Poberová, 1996).

Ve Stockholmu přišlo technické vylepšení, při atletických soutěžích poprvé pomáhaly elektronické stopky, při bězích cílové fotografie (Mezinárodní olympijský výbor, 2019). Hned při premiéře rozhodčí technickou novinku několikrát použili, ta jim několikrát pomohla v konečném verdiktu (Poberová, 1996).

Olympijských her se zúčastnila rovná padesátka Cechů, nikdo bohužel nedokázal získat jakýkoliv cenný kov. Češi se chystali nastoupit jako samostatná skupina, to se nelíbilo Rakousku, stejný případ řešili Rusové s Finy. MOV do sporu zasáhl a rozhodl,

že Češi a Finové musí pochodovat za výpravami Rakouska, respektive Ruska (Poberová,

1996).

Poprvé se na hrách objevil moderní pěti boj, vymyslel jej Pierre de Coubertin.

Navázal tak na antické olympijské hry, pouze upravil složení moderního pětiboje. Závod

28 obsahoval jízdu na koni, plavání, šerm, přespolní běh a střelbu. Až do roku 1996 soutěžili pouze muži, od Olympijských her v Sydney mohly soutěžit i ženy (Poberová, 1996).

Antverpy 1920

Belgie byla v roce 1914 první obětí německého militarismu, na uspořádání mírových sportovních her měla tak největší právo. Na přípravu měla pouze rok, přesto se dokázali velmi dobře připravit (Kadeřábek, 2007)

Dějištěm olympijských her po první světové válce se staly belgické Antverpy. Již před začátkem se vedly diskuze, jestli se mají mírového sportovního svátku účastnit země, které rozpoutaly válku. MOV se rozhodlo nezasahovat a rozhodnutí nechali na pořádající zemi, tedy Belgii. Výsledkem bylo nezařazení zemí Německa, Rakouska,

Bulharska, Turecka a Maďarska do programu her (Poberová, 1996).

V Antverpách byl poprvé k vidění zahajovací ceremoniál, vztyčila se olympijská vlajka, přísahu přečetl jménem všech sportovců olympijský atlet Victor Boin a vzletěly holubice ve znamení míru (Mezinárodní olympijský výbor, 2019)

Do Belgie přijelo celkem 2626 sportovců z 29 zemí a soutěžilo se ve 156 disciplínách. Nej úspěšnější m olympionikem se stal Američan Willis Lee se sedmi medailemi, z toho bylo 5 zlatých (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Roku 1920 mohli diváci naposledy na hrách vidět přetahování lanem, hod břemenem, chůzi na 3000 a 10 000 metrů, plavání na 400 metrů prsa a jachtink. Opět se na hrách ukázaly dva zimní sporty - hokej a krasobruslení (Poberová, 1996).

Chamonix 1924

MOV se v roce 1921 rozhodl uspořádat první zimní hry, původně je nazvali

Mezinárodní týden zimních sportů. Rok po konání je MOV oficiálně nazval jako Zimní olympijské hry (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Nejúspěšnější zemí prvních zimních her se stalo Norsko se čtyřmi zlatými medailemi, sedmi stříbrnými a šesti bronzovými. Druhé následovalo Finsko taktéž se

čtyřmi zlatými, stříbro a bronz měli však pouze třikrát (Poberová, 1996).

Kromě krasobruslení a ledního hokeje, které byli na hrách už v roce 1908, mohli fanoušci vidět dalších 7 disciplín. Přidali se jízda na bobech, rychlobruslení, curling,

29 severské lyžování, skoky na lyžích nebo běh na lyžích. Závod vojenských hlídek byl pouze ukázkový (World Curling Federation, 2020).

Lední hokej nechyběl na žádných ZOH, řadí se mezi nej starší zimní sporty a vůbec první kolektivní zimní sport.

Běh na lyžích se považuje za nej starší lyžařské odvětví. Původně byly běžky považovány za dopravní prostředek, jako sportovní disciplína je běh na lyžích považován až od počátku 20. století. V Chamonix závodili muži i ženy každý v jedné disciplíně, v současné době je celkem 12 disciplín, rozdělených na volnou a klasickou techniku, součástí je i sprint (Valoušek, 2020).

První oficiální závody vbobu se konaly již v roce 1897. Mezinárodní svaz bobistů a skeletonistů vznikl až v roce 1923, o rok později se již zúčastnili bobisté prvních zimních olympijských her. Soutěžilo se pouze ve čtyřbobu, disciplína v dvojbobů se ukázala na hrách v Lake Placid o 8 let později, tento formát vydržel až do současnosti.

Ženské zastoupení v bobu se objevilo na hrách až v roce 2002 v Salt Lake City v USA

(Mezinárodní svaz bobistů a skeletonistů, 2019).

Rychlobruslení se mělo ukázat již na olympiádě v roce 1916, vinou války se hry ale nekonaly, jejich šance přišla až o 8 let později právě v Chamonix (Český svaz rychlobruslení). Soutěží v rychlobruslení se účastnili pouze muži, ženy startovaly až v roce 1932 ve Squad Walley jako ukázkový sport, v roce 1960 byly ženy na programu her oficiálně. Rychlobruslení má celkem 7 mužských a 7 ženských disciplín - závody na

500 m, 1000 m, 1500 m, 3000 m a 5000 metrů, závod s hromadným startem a stíhací závod družstev. Zde jsme mluvili o rychlobruslení na dlouhé dráze, rychlobruslení na krátké dráze (short track) je na programu zimních olympijských her až od roku 1992

(Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Curling byl sice na hrách v Chamonix oficiálně, v roce 1932 už byl ale pouze ukázkový, stejně tak byl ukázkový na hrách v letech 1988 a 1992. Oficiálně se na program dostal curling opět v roce 1998, od tohoto roku byl na programu všech zimních olympijských her. Soutěží se ve třech kategoriích - kategorie mužů, žen a smíšená družstva (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

První disciplínou skoku na lyžích byl velký můstek, postupně se přidal i střední můstek a soutěž družstev. Až v roce 2014 se představily ženy na středním skokanském můstku. Pořadí skokanů na lyžích určuje nejen doskočená vzdálenost, ale také rozhodčí

30 hodnotící styl letu a dopadu, v nedávné minulosti začali rozhodčí zohledňovat také větrné podmínky.

Paříž 1924

Podruhé během novodobých moderních her se stala dějištěm Paříž. Do Francie se sjelo přes 3 tisíce atletů ze 44 zemí. Pařížané chtěli napravit reputaci z roku 1900, kdy byly hry pouze součástí světové výstavy. Byl vybudován nový stadión s běžeckou dráhou. Poprvé se zde vysílal přímý přenos. Nový plavecký bazén pojal až 10 000 míst pro diváky (Poberová, 1996).

Německá výprava byla opět vyloučena z her. I když se o jejich opětovné začlenění snažil i de Coubertin. Clen MOV kníže Urusov podal žádost o začlenění dvou ruských výprav - sovětské a emigrantské, ale jeho návrh výbor zamítl. Přesto se do Paříže vydalo o 15 výprav více než do Antverp. Přidaly se pobaltské státy, Rumunsko a Polsko, Mexiko,

Uruguay a Ekvádor (Poberová, 1996).

V Paříži naposledy odehráli své zápasy tenisté. Na program her se opět dostal tenis až po čtyřiašedesáti letech v Soulu v roce 1988 (Mezinárodní olympijský výbor,

2019).

Olympiáda v Paříži byla poslední soutěží pod prezidentem MOV de Coubertinem, v roce 1925 nastoupil na jeho místo Henri de Baillet-Latour (Mezinárodní olympijský výbor, 2019)

Svatý Mořic 1928

Dějištěm druhých zimních olympijských her se stal Svatý Mořic ve švýcarských

Alpách, kde soutěžící bojovali nejen proti sobě, ale také se špatnými klimatickými podmínkami (Poberová, 1996).

Od první světové války se mohli her poprvé účastnit Němci. Přidali se také sportovci z Mexika, Japonska nebo Austrálie (Poberová, 1996).

I na druhých zimních olympijských hrách brali Norové nejvíce medailí, druhé bylo USA, poté Švédsko. Nej větší hvězdou her se stala Sonja Henieová, první zlatou medaili vyhrála ve Francii v krasobruslení o čtyři roky dříve teprve v jedenácti letech.

31 V patnácti letech se stala už dvojnásobnou olympijskou vítězkou v krasobruslení

(Poberová, 1996).

Z programu her bylo vyřazeno alpské lyžování. Naopak novinkou pro hry ve Svatém Mořici byl skeleton. Díky nepřízni počasí musel být zrušen závod v rychlobruslení na 10 tisíc metrů (Bendi, 1994).

Stejně jako u bobistů, Mezinárodní svaz skeletonistů vznikl v roce 1923. V roce

1926 rozhodl MOV o přiřazení skeletonu do programu her, kde vydržel jen jednu olympiádu. V roce 1948 se konaly hry opět ve Svatém Mořici, skeleton byl vybrán mezi olympijské sporty pouze pro tuto olympiádu. Na hry se mužská i ženská soutěž ve skeletonu vrátila v roce 2002 v Salt Lake City a MOV jej zařadil i na všechny čtyři následující olympijské hry (Mezinárodní svaz bobistů a skeletonistů, 2019).

Amsterdam 1928

Poprvé v Amsterdamu byl zažehnut symbolický oheň, hořel během celé olympiády na novém stadionu v Amsterdamu. Ze 46 zemí přijelo celkem 2883 sportovců, z toho 277 žen. Sportovci soutěžili celkem ve 109 disciplínách. Také do Amsterdamu přijeli po 16 letech absence němečtí olympionici (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Novinkou na hrách v Amsterdamu bylo to, že bylo ženám umožněno startovat v lehkoatletických disciplínách. Bývalý prezident MOV de Coubertin proti tomu však silně protestoval. Mnoho žen bylo natolik vyčerpáno z běhu na střední vzdálenost, že

MOV se rozhodl běhy zrušit, byly obnoveny až v roce 1960. V Amsterdamu chyběla sportovní střelba (Poberová, 1996).

Na program byl nově přiřazen pozemní hokej, který ovládlo družstvo z Indie, druhé místo patřilo Nizozemsku, třetí skončili Němci (Poberová, 1996).

Lake Placid 1932

Kvůli světové hospodářské krizi se do hor ve státě New York sešlo pouze 311 sportovců ze 17 zemí. Více jak polovina soutěžících pocházela z Ameriky nebo Kanady

(Poberová, 1996).

32 Při závodě rychlobruslařů na 500 metrů došlo ke změně pravidel, účastníci začínali hromadným startem. Lední hokej se poprvé nehrál pod otevřeným nebem, ale v uzavřené hale (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Součástí olympijských her vLake Placid nebyl tentokrát skeleton, který tak vydržel pouze jednu olympiádu v SaintMoritz (Bendi, 1994).

Los Angeles 1932

Stejně jakoLake Placid, poznamenala letní olympiádu v Los Angeles hospodářská krize. Z finančních důvodů si mohlo dovolit dojet pouze 1200 sportovců z 37 zemí (Bendi, 1994).

Úplnou novinkou byly stupně vítězů, na kterých se objevovali tři nej lepší sportovci v každé disciplíně. Poprvé také zaznívaly hymny olympijských vítězů. Na program her byla opět zařazena sportovní střelba. V Los Angeles naopak chyběl fotbal a v jezdectví se neudělovaly žádné medaile. Do každé disciplíny se mohli přihlásit pouze tři sportovci z jedné země (Poberová, 1996).

Garmisch-Partenkirchen 1936

Čtvrté zimní hry trvaly pouhých 10 dní, zúčastnilo se jich 755 sportovců z 28 zemí, což bylo dosud rekordní. Premiéru na zimních hrách si odbyli Australané,

Bulharsko, Lichtenštejnsko, Španělsko a Turecko (Bendi, 1994).

Dr. Theodor Lewald, mluvčí německého výboru, ujišťoval, že hry, i přes nástup

Adolfa Hitlera a obavu o diskriminaci, proběhnou bez problémů. To chtěli dokázat i zařazením Rudiho Balla, hokejisty židovského původu, do německého kádru (Bendi,

1994).

ZOH zahrnovaly dvě disciplíny v alpském lyžování - sjezd a slalom, medaile se přesto udělovaly za kombinaci, soutěže byly vytvořeny pro ženy i muže. V Oslu (1952) přibyla další disciplína - obří slalom, v roce 1988 se stal čtvrtou disciplínou super obří slalom. V nynější době je celkem 11 disciplín - šest mužských a pět ženských

(Mezinárodní lyžařská federace, 2020).

33 Berlin 1936

Olympijské hry jako nástroj propagace Hitlerovi ideologie, takto se dají popsat hry v Berlíně 1936. Přestože chtěly některé země hry v Berlíně zrušit, prezident MOV

Bailet-Latour po setkání s Hitlerem prohlásil, že nic nestojí v cestě pořádání her (Bendi,

1994).

Přestože Německo chtělo ukázat nadvládu árijské rasy, nej větší hvězdou her byl americký atlet Jesse Owens, který dokázal pro USA získat čtyři zlaté medaile. Píše se o tom, že Hitler jemu i ostatním sportovcům tmavé pleti odmítl předávat medaile. Čeští sportovci odjížděli s osmi medailemi, z toho celkem pěti zlatými (Hilton, 2006).

Novými sporty na programu se stal basketbal, kanoistika a házená. Poprvé byl zapálen olympijský oheň v řecké Olympii, odkud pomocí 3075 běžců doputoval do

Berlína. (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Basketbal zažil svůj debut již na olympiádě v roce 1904 v Saint Louis jako ukázkový sport. Oficiálně se však na seznam olympijských sportů dostal až o 32 let později v Berlíně. Turnaje se zúčastnili pouze muži, ženské basketbalistky debutovali na olympiádě až v roce 1976 v Montrealu. Nejúspěšnější zemí v mužské kategorii je USA, která přijíždí od roku 1992 s hvězdami z NBA. Právě v roce 1992 přijel tým zvaný

„Dream team", který na hrách jednoznačně dominoval. Basketbalisté USA od tohoto roku s výjimkou Athén v roce 2004 (3. místo) dosud získali všechny zlaté medaile. Ženský turnaj na prvních dvou olympiádách ovládl Sovětský svaz, poté začaly dominovat basketbalistky z USA, které získaly z 11 turnajů 8 zlatých, 1 stříbrnou a jednu bronzovou medaili (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

MOV vyhověl žádosti mezinárodní házenkářské federace o zařazení házené na olympijské hry již v Los Angeles o čtyři roky dříve, pro organizační a ekonomické problémy se ale turnaj nakonec nekonal. V roce 1934 kongres MOV zařadil házenou na program her do Berlína, tentokrát už se turnaj uskutečnil a zúčastnilo se jej celkem šest družstev. V Německu se hrála házená, která má s dnešní házenou jen málo společného, rozdíl byl ve velikosti hřiště, počtu hráčů na hřišti i pravidly. Tento druh házené se nazývá handbal a již zanikl. Házená, jak ji známe dnes, je součástí olympiády od roku 1972, hned při první účasti se českoslovenští házenkáři umístili na druhém místě. Zeny se mohou

účastnit turnaj e od roku 1976 (Táborský, 2020).

34 Rychlostní kanoistika byla ukázkový sport na OH v roce 1924, v Berlíně startovali pod pěti kruhy kanoisté oficiálně. Soutěžím dominují především sportovci z Evropy, kteří získají asi 90 procent medailí. Od roku 1948 soutěží v kanoistice na OH i

ženy, závodí na kajaku. Novým trendem v kanoistice je zkracování tratí, z původních

1000 a 10 000 metrů pro muže a 1 000 a 5 000 metrů pro ženy, má nyní nej delší trať

1 000 metrů, nejkratší 200 metrů. Na programu her je celkem 12 disciplín, z toho 8 mužských a 4 ženské, soutěží se v jednotlivcích, dvojicích a čtyřkajaku (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Svatý Mořic 1948

Během druhé světové války musely být zrušeny olympijské hry v letech 1940 a

1944. Po dlouhých 12 letech se sešli sportovci ve Svatém Mořici. Premiéru na zimních hrách si odbylo Dánsko, Island, Korea a Chile. MOV naopak nepozval sportovce z Německa a Japonska (Bendi, 1994).

Program her se rozrostl o slalom a sjezd mužů a žen, alpské disciplíny se tak vyrovnaly severským - skoku a běhu. Pouze jako ukázkový sport se objevil zimní pětiboj

- běh na 10 km, střelba, sjezd, šerm a jízda na koni. Nej starší účastnice Gretchen

Fraserová, americká slalomářka, byla největším překvapením olympiády a také první mimoevropská vítězka lyžařské disciplíny (Poberová, 1996).

Skvěle se dařilo českým hokejistům, kteří neprohráli jediný zápas. S favority z Kanady remizovali 0:0, rozhodlo tedy až skóre, které díky méně obdrženým brankám, měla lepší Kanada (Kršák, 1968).

Londýn 1948

Stejně jako zimní hry, tak i letní měly kvůli válce 121etou pauzu, podruhé v historii se stal dějištěm her Londýn. Her se neúčastnili opět Německo a Japonsko (Velát,

1948).

Tradice olympijské štafety s ohněm po Berlíně 1936 pokračovala i do Londýna, zahrnula odbočku do Lausanne, kde byl pochován bývalý předseda MOV Coubertin

(Poberová, 1996).

35 Účastnilo se přes čtyři tisícovky sportovců z 59 zemí. Představilo se celkem 139 disciplín ve 23 sportech. V Londýně mohli diváci poprvé vidět v běžeckých disciplínách startovací bloky (100-400 m). Nej úspěšnější m sportovcem se stal Švýcar Emil Grúnig, ve střelbě získal čtyři zlaté medaile (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

V Londýně odstartovala éra Emila Zátopka, v běhu na 10 000 metrů zvítězil o necelou minutu. Získal tak pro Československo první zlatou medaili v lehké atletice

(Kršák, 1968).

Oslo 1952

V roce 1952 se dostaly zimní hry poprvé do Norska, kde se zrodilo moderní lyžování. Další z olympijských tradic, která zde vznikla, bylo předávání olympijské vlajky dalšímu pořadateli her (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Poprvé se hry neuskutečnily v horském středisku, centrem dění bylo norské Oslo, kde byla i většina sportovišť. Výjimkou bylo pouze alpské lyžování vNorefjellu, vzdáleném 120 km. Zahájení her provedla poprvé žena - norská princezna Ragnhilda.

Premiérovou účast si odbylo Portugalsko a Nový Zéland, znovu se her mohlo zúčastnit

Německo a Japonsko (Bendi, 1994).

Novinkami na programu her byl alpský obří slalom mužů i žen a běh žen na 10 km. Rekord z Osla v počtu diváků na skoku na lyžích dodnes nikdo nepřekonal, do

Holmenkollenu se přišlo podívat přibližně 150 tisíc fanoušků (Poberová, 1996).

Helsinky 1952

Helsinky měly být dějištěm her již v roce 1940, vinou světové války se dočkaly až o 12 let později. Poprvé se na hry vydali sportovci z Indonésie, Hongkongu, Baham,

Izraele, Vietnamu, Ghany, Thajska a Guatemaly. Po 40 letech se účastnila ruská výprava, která už reprezentovala SSSR (Bendi, 1994).

Skvělou stopu zanechal v Helsinkách Emil Zátopek. Po vítězství na 5 000 metrů a 10 000 metrů běžel poprvé maratón, překvapil všechny diváky a získal třetí zlatou medaili. Jeho žena Dana vyhrála zlatou medaili v hodu oštěpem přesně hodinu po

Zátopkově zlaté medaili z běhu na 5 km (Poberová, 1996).

36 Změna v pravidlech se uskutečnila v jezdeckých soutěžích, poprvé mohly ženy soutěžit, MOV jim také umožnil soutěžit ve „smíšených disciplínách" proti mužům

(Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Cortina ďAmpezzo 1956

Sedmé zimní olympijské hry v italských Alpách se vůbec nepovedly českým sportovcům. Česká výprava čítala celkem 41 sportovců, žádný z nich ale nezískal žádnou medaili. Nejblíže tomu byli hokejisté na pátém místě, to pro ně však bylo zklamání. Na stejném místě se také umístil krasobruslař Karol Divín (Kršák, 1968).

Sovětští sportovci ukázali svoji sílu a vybojovali nejvíce medailí - celkem 16.

Olympijskou přísahu poprvé přednesla žena, bronzová medailistka ve sjezdu v Oslu

Giuliana Chenalová-Minuzzová (Poberová, 1996).

Zúčastnilo se celkem 694 sportovců ze 30 zemí, soutěžilo se opět v osmi sportech a dvaceti dvou disciplínách (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Melbourne 1956

Hry se nekonaly pouze v Austrálii, jezdecké disciplíny se odehrály ve

Stockholmu, aby se koně vyhnuli karanténě při vstupu do Austrálie (Bendi, 1994).

V Melbourne se společně představilo družstvo z obou částí Německa. Celkově byla ale účast menší než v Berlíně. Nejen kvůli vysokými nákladům na cestu, ale také kvůli politické krizi. Španělsko, Švýcarsko a Nizozemí bojkotovali hry kvůli sovětské invazi do Maďarska, Egypt a Libanon se neúčastnili kvůli egyptsko-izraelské válce

(Poberová, 1996).

Nových technologií se dočkalo plavání (poloautomatické stopky) a šerm

(elektrická folie). Naprostou dominanci ukázali basketbalisté z USA, vyhráli všechny zápasy s rozdílem minimálně 30 bodů (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Česká výprava poslala celkem 64 sportovců. Emil Zátopek se rozloučil s olympiádou 6. místem v maratónu, zlatou medaily získala Olga Fikotová v hodu diskem, třetí místo obsadil Jiří Skobla ve vrhu koulí (Dovalil, 2012).

37 Squaw Valley 1960

Francouzský lyžař Jean Vuarnet se stal prvním lyžařem, který získal zlatou medaili na kovových lyžích, místo dosud klasických dřevěných. Na hrách naopak chyběly závody v bobu, hostitelská země nechtěla stavět kvůli devíti národům bobovou dráhu, proto byly závody vynechány, poprvé a naposledy v historii novodobých olympijských her (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Jedinou medaili české výpravy přineslo krasobruslení, Karol Divín získal stříbrný cenný kov, čtvrté místo obsadili hokejisté po porážkách od SSSR, Kanady a USA (Bendi,

1994).

Premiéru na zimních hrách si odbyl mužský biatlon a ženské rychlobruslení.

Popularita biatlonu nabrala neskutečné tempo, oficiálně vznikl pouhé dva roky před olympiádou při konání prvního mistrovství světa v Saalfeldenu. Před oficiálním vznikem měl biatlon v různých podobách několik zkušebních závodů. Biatlonu podobná disciplína

(závod vojenských lyžařských hlídek) byla součástí již prvních zimních olympijských her v roce 1948, byť nebyla oficiální. Rozvoj biatlonu nabral takové tempo, které se nebude kvůli ustanovení o zařazování nových disciplín do programu her již opakovat.

Řím 1960

Do Říma přijelo z 53 zemí už více jak pět tisíc sportovců, soutěžili opět ve 23 sportech a 150 disciplínách. Program her zůstal tedy stejný. MOV spojilo staré antické město s moderními sporty. Olympiádu mohli tentokrát vidět diváci díky televizním přenosům po celém světě. (Poberová, 1996)

V boxerské disciplíně triumfoval v polotěžké váze Američan Cassius Cla, později známý jako Muhammad Ali, a nastartoval tak svoji velmi úspěšnou kariéru. Češi vybojovali celkem osm medailí, z toho tři zlaté, dvě stříbrné a tři bronzové (Bendi, 1994).

Innsbruck 1964

Nově se na hry vydali sportovci z Mongolska, Indie a Severní Koreji. Severní

Korea se hned dočkala medaile, díky rychlobruslařce Pil Hwa Han získala stříbro. Závody v bobu se odehrály na bobové dráze z umělého ledu - poprvé na zimních hrách

(Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

38 Zimní olympiádu poprvé navštívilo více jak 1000 sportovců, startovalo se v rekordních 34 disciplínách. První účast zaznamenali sáňkaři, na program se opět zařadily boby. Změna pravidel proběhla u skoku na lyžích, skokané měli místo předešlých dvou pokusů možnosti tři, ze kterých se nejhorší škrtal. Změna pravidel proběhla také u hokeje. Dosud určovalo při rovnosti bodů skóre, to se však změnilo a díky změně odjížděli Čeští hokejisté s bronzem a Kanada odjížděla poprvé bez medaile.

Nejúspěšnější sportovkyní se stala rychlobruslařka ze Sovětského svazu Lidia

Skobliková, nastoupila do čtyř závodů a z každého si odnesla vítězství (Poberová, 1996).

Saně byly velmi příbuzné se závody v bobu nebo se skeletonem. Od roku 1964 závodí muži, ženy a dvojice, od Soči (2014) jezdí také smíšená družstva. Sáně měly svou vlastní dráhu na třech olympijských hrách, od roku 1976 jezdí na stejné dráze jako boby a skeleton (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Tokio 1964

Po 68 letech novodobých her se dočkali fanoušci i v Asii, byla to premiéra na asijském kontinentu. Účastnilo se rekordních 94 zemí, tedy o 10 zemí více než v Římě o

čtyři roky dříve (Poberová, 1996).

Podle Kršáka (1968) se miláčkem diváků v Japonsku stala trojnásobná olympij ská vítězka Věra Čáslavská. Kromě víceboje vyhrála přeskok a cvičení na kladině, obdržela také stříbrnou medaili jako členka družstva ve sportovní gymnastice.

Nově se na programu her objevil volejbal a japonský sport - judo. Judo mělo být součástí OH už v roce 1940, vinou války se hry neuskutečnily. Judo nabralo na velké popularitě po druhé světové válce. V Tokiu mohli fanoušci vidět čtyři váhové kategorie, dnes jich je na OH již sedm. V roce 1988 soutěžily poprvé na hrách ženy jako ukázkový sport, oficiální turnaj žen se uskutečnil o 4 roky později v Barceloně (Brousse, 2020).

Zasedání MOV v roce 1959 rozhodlo o přijetí volejbalu mezi medailové olympijské sporty, mužské desetičlenné a ženské šestičlenné týmy se poprvé účastnily

LOH, zvýšenou popularitu na asijském kontinentu volejbal zaznamenal ale až v následujících letech. O 32 let později se připojil jako další disciplína, jeden z nejrychleji se rozvíjejících sportů, plážový volejbal, hrající se ve dvojicích (The FIVB, 2019).

39 Grenoble 1968

Ač je za místo pořádání určeno Grenoble, sportovci museli za svými disciplínami dojíždět do okolních míst, tím byl také určený velký počet olympijských vesniček - celkem 7. Jak je zmíněno výše, německá výprava se rozdělila na dvě družstva, NDR a

NSR (Poberová, 1996).

MOV začal ve Francii provádět dopingové kontroly, ženy se také musely podrobit kontrole pohlaví, ale všechny vzorky dopingových kontrol byly negativní (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Nejúspěšnější zimní hry zaznamenala československá výprava - skokan Jiří

Raška vybojoval zlatou a stříbrnou medaili ve skoku na lyžích, hokejisté obsadili druhé místo, bronz vybojovala Hana Mašková v krasobruslení (Dovalil, 2012).

Mexiko 1968

Podle Minstera (2019) byl výběr města Mexiko špatná volba kvůli jeho nadmořské výšce (2240 m). V některých případech vítr ovlivňoval výsledky některých disciplín, ať už negativně (běhy na dlouhou vzdálenost) nebo pozitivně (sprinterské závody, skoky do dálky).

Nejvíce se v Mexiku mluvilo o amerických sprinterech Tommiem Smithovi

(1.místo) a Johnu Carlosovi (3. místo), kteří si na stupně vítězů vzali černé rukavice na podporu „Black power" (Bendi, 1994).

Stejně jako v Grenoble, i v Mexiko city probíhaly rozsáhlé dopingové kontroly.

Nově byli sportovci měřeni elektronicky a manuálně zároveň - elektronický čas byl oficiální (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Královnou olympijských her se stala gymnastka Věra Čáslavská, vybojovala tři zlaté medaile ve víceboji, přeskoku a cvičení na kladině. Nejcennější kovy získali ještě cyklista Jiří Daler a vzpěrač Hans Zdražila (Dovalil, 2012)

40 Sapporo 1972

Bendi (1994) ve své knize zmínil, že se her zúčastnilo 1232 sportovců z 35 zemí.

V průběhu 5 let vynaložil olympijský výbor přibližně 550 milionů dolarů na stavby nových sportovišť.

O vzruch se postarali funkcionáři kanadské hokejové výpravy, kteří chtěli do turnaje nasadit profesionální sportovce, což MOV odmítlo a Kanada tak poprvé v historii her neobhájila zlaté medaile. Diskvalifikován byl také rakouský sjezdař Karl Schanz, který přijal peníze za reklamu, což MOV považovala za porušení amatérských pravidel

(Poberová, 1996).

Česká výprava vyslala na hry celkem 41 sportovců, získala 3 medaile. Zlatou medaili získal krasobruslař Ondrej Nepela, bronzové medaile obdrželi hokejisté a běžkyně na lyžích Hana Sikolová-Balátková (Dovalil, 2012)

Mnichov 1972

Hry v Mnichově ovlivnil zákeřný útok, kdy palestinští teroristé zabili v olympijské vesnici 11 sportovců z Izraele (Birchall, 2018).

Podle Poberové (1996) kvůli incidentu opustilo hry mnoho sportovců, kteří se necítili bezpečně. Hovořilo se i o zrušení her, to ale prezident MOV odmítl. Olympijská vlajka byla stažena na půl žerdi a hry pokračovaly dále.

Češi si ze sousedního Německa odvezli 8 medailí, zlato vyhrál Ludvík Daněk v hodu diskem a Vítězslav Mácha v řecko-římském zápase. Stříbrnou medaili hned při premiéře získali čeští sportovci v házené (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Premiéru na olympijských hrách měla házená, dříve se na hrách objevil handbal, hraný na fotbalovém hřišti, a vodní slalom. Znovu se na olympiádu přidala lukostřelba, která byla na programu v roce 1900, 1904, 1908 a 19020 (Bendi, 1994).

Vodní slalom se objevil pouze najeden rok v Mnichově, ve čtyřech disciplínách

(3 mužské disciplíny, 1 ženská disciplína). Na program se zařadil znovu v roce 1992 v Barceloně, dnes má soutěž dvě disciplíny pro muže i ženy - kánoe a kajak single muži a ženy (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

41 Innsbruck 1976

Hry se měly odehrát původně v Denveru, město se toho však vzdalo, protože nebylo schopné olympiádu pořádat. MOV rozhodl o přesunutí do Innsbrucku, který hostil hry již v roce 1964 a měl vybudovaná sportoviště s infrastrukturou (Moore, 2015).

Debut si připsaly na olympiádě dva malé státy - San Marino a Andorra. Hry po události v Mnichově provázela velmi přísná bezpečnostní opatření. Pořadatelé bohužel nemohli zabránit chřipkové epidemii, kterou se nakazilo přes sto sportovců (Bendi,

1994).

Bendi (1994) zmínil ve své knize, jak se chřipková epidemie dotkla také české hokejové výpravy, kdy měl trenér při jednom zápase na soupisce pouze 14 hráčů. Přesto dokázal tým získat stříbrnou medaili, jedinou medaili české výpravy.

Montreal 1976

Podle Bendla (1994) se do Kanady vypravilo pouze 94 národních reprezentací, i přes přihlášených 116 států. Nej vyšší africká sportovní rada požadovala vyloučení novozélandských sportovců, to MOV zamítlo, proto se 24 afrických států rozhodlo neúčastnit se her.

Na programu her bylo celkem 198 disciplín ve 27 sportech, ženy mohly nově soutěžit v basketbalu, házené a veslování (Foisy, 2011).

Česko přivezlo z her v Montrealu osm medailí. Nej cennější kov přivezli Josef

Panáček ve střelbě a cyklista Antonín Tkáč. Stříbrné medaile vybojovali zápasník

Vítězslav Mácha a družstvo moderních pětibojařů (Dovalil, 2012).

Lake Placid 1980

Lake Placid se stalo již podruhé dějištěm olympijských her, zúčastnilo se jej 1072 sportovců z 37 zemí, kteří soutěžili v 10 sportech a 38 disciplínách (Bendi, 1994)

S nepřízní počasí si pořadatelé dokázali tentokrát poradit, umělá výroba sněhu ale přinesla i velké náklady. Podle Poberové (1996) se vyšplhaly náklady na umělý sníh na přibližně pět milionů dolarů.

42 Čeští sportovci získali v americkém Lake Placid pouze jednu bronzovou medaili, postarala se o ni běžkyně na lyžích Květa Jeriová. Na čtvrté pozici skončil taneční pár

Řeháková, Drastich. Hokejisté tentokrát obsadili až pátou příčku (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Moskva 1980

Bojkot západních států na protest proti Sovětskému svazu, jenž okupoval

Afghánistán, nebyl hezkou vizitkou před začátkem her. Zúčastnilo se pouze 80 států, což se stalo naposledy v roce 1960 v Římě. Bojkot nepomohl a Sovětský svaz okupoval

Afghánistán až do konce 80. let (Poberová, 1996).

Podle Bendla (1994) se přes nízký počet zúčastněných států sešlo v Moskvě přes pět tisíc sportovců v 203 disciplínách a 27 sportech. Na program se nedostal žádný jiný sport.

Česká výprava vyjela do Ruska svíce jak dvěma stovkami sportovců, které posbíraly čtrnáct medailí, dvě zlaté vybojovali fotbalisté a vzpěrač Ota Zaremba, první stříbrnou medaili získali pozemní hokejisté (Dovalil, 2012).

Sarajevo 1984

Na ZOH v Sarajevu se ukázaly státy jako Panenské ostrovy, Monako, Portoriko,

Senegal nebo Mexiko, zastoupeny byly pouze jedním sportovcem. Nejvíce medailí získala Německá demokratická republika (9), druhý byl SSSR se šesti medailemi.

Hvězdami her se stali britští krasobruslaři, s novými prvky dostali nejvyšší známky, které kdy rozhodčí na OH udělili (Poberová, 1996).

Garfield (2018) popisuje následky války, která proběhla v následující dekádě, na olympijských sportovištích. Zničená bobová dráha, prostřílený skokanský můstek se později stali nepěkným obrazem po skončení her v Sarajevu.

Čeští sportovci tentokrát nezískali žádnou zlatou medaili. Hokejisté a družstvo

žen v běhu na lyžích přivezli stříbrné medaile, o čtyři bronzové se postarali skokan na lyžích Pavel Ploc, krasobruslař Jozef Sabovčík, sjezdařka Olga Charvátová-Křížová a běžkyně na lyžích Květa Pecková-Jeriová (Dovalil, 2012).

43 Los Angeles 1984

Je všeobecně známo, že OH byly a stále j sou velmi finančně náročné a města nebo státy se kvůli hrám musí i zadlužit, aby vybudovaly ideální podmínky pro sportovce a fanoušky.

Hry v Los Angeles finančně nepodpořilo USA, finanční prostředky si muselo město zajistit samotné. Do té doby rekordní smlouvu na televizní práva prodali za, v té době neuvěřitelných, 225 milionů dolarů (Walker, 2014).

Hry bojkotoval SSSR se svými spojenci pro údajná nedostatečná bezpečnostní opatření. Spekulovalo se spíše o reakci na bojkot USA z roku 1980. Přes jejich neúčast se na hrách objevilo rekordních 6735 sportovců ze 140 zemí (Poberová, 1996).

Čeští sportovci tedy nemohli získat žádnou medaili, protože se společně s SSSR rozhodli hry v Los Angeles bojkotovat. Nejúspěšnější zemí se stalo USA (Bendi, 1994).

Od roku 1984 byla přiřazena na program letních her moderní gymnastika, do roku

1992 se soutěžilo pouze v jedné disciplíně - jednotlivci. V Atlante v roce 1996 zařadil

MOV i druhou disciplínu - soutěž družstev (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Calgary 1988

Většina disciplín se odehrála přímo v Calgary, výjimkou byl biatlon a běh na lyžích. Alpské lyžování zažilo debut na umělém sněhu kvůli špatným klimatickým podmínkám. Díky hrám se Calgary stalo centrem zimního sportu v Kanadě, svoji základnu zde mají kanadští hokejisté, závodníci v bobu nebo lyžaři. Překvapením na hrách byl jamajský bob, který je taktéž zfilmovaný jako „Kokosy na sněhu" (Freeborn,

2018).

Český skokan na lyžích Pavel Ploc přivezl stříbrnou medaili ze středního můstku, za ním skončil Jiří Malec, druhou bronzovou medaili získalo družstvo mužů v běhu na lyžích (Dovalil, 2012).

Soul 1988

Československá výprava čítající 168 sportovců odjížděla ze Soulu s 8 cennými kovy, zlaté medaile vybojoval tenista Miloslav Mečíř, chodec Jozef Pribilinec a střelec

44 Miroslav Varga. Stříbrný skončil střelec Miroslav Bednařík, tenistky Jana Novotná s Helenou Sukovou a oštěpař Jan Železný. Tenista Mečíř získal také bronzovou medaili ve čtyřhře s Milanem Srejbrem a zápasník Jozef Lohyňa (Dobrovský, 1989).

Po bojkotech z minulých olympiád se v Soulu sešel téměř celý sportovní svět.

Rekordní počet 160 zemí a 8 588 sportovců se podle Dobrovského (1989) účastnilo 23 sportů v 237 sportovních disciplínách. MOV zařadil do programu stolní tenis. Mezi ukázkové sporty organizátoři zahrnuli taekwondo, baseball a judo mezi ženami

(Dobrovský, 1989).

První mistrovství světa ve stolním tenise se uskutečnilo již v roce 1926, přesto se pod pěti kruhy představil až v Soulu. Od svého vzniku prošel stolní tenis změnami především ve vybavení sportovců, kdy dřevěné pálky nahradily lehčí karbonové a míčky díky tomu mohou v dnešní době letět rychlostí až 150 kilometrů za hodinu. Turnaj ve stolním tenise má čtyři disciplíny - single mužů a žen a týmy mužů a žen. Dominantní jsou zde především sportovci z asijského kontinentu (Mezinárodní olympijský výbor,

2019).

Albertville 1992

Poberová (1996) zmiňuje francouzské město pouze jako centrum pro zahajovací a závěrečný ceremoniál, jinak byly sportoviště rozmístěny do 12 míst. Právě na ceremoniálech byly patrné politické změny. Pobaltské státy nastoupily každý pod svojí vlajkou, účastníci Sovětského svazu soutěžili pod Společenstvím nezávislých států, po 28 letech nastoupili němečtí sportovci ve společném družstvu.

Tyto zimní hry byly posledními, které se konaly ve stejném roce jako letní olympiáda. Českoslovenští sportovci, startující naposledy pod federální vlajkou, vybojovali tři medaile. Hokejisté, krasobruslař Petr Barna a družstvo ve skoku na lžích vybojovali bronz (Dovalil, 2012).

Poprvé se na ZOH představilo akrobatické lyžování, spojení rychlosti, skoků a akrobatických prvků. Zpočátku nebylo akrobatické lyžování uznáváno jako jedno z odvětví Mezinárodní lyžařské federace, od roku 1979 se stalo její součástí. První disciplínou byla jízda v boulích, o dva roky později se přidaly akrobatické skoky, od roku

45 2010 patří mezi disciplíny akrobatického lyžování skicross, v roce 2018 zařadil MOV i

U-rampu a slopstyle (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Short track - tedy rychlobruslení na krátké dráze se těšilo velké oblibě již na počátku 20. století především v USA, vinou chybějících dlouhých oválů bruslaři závodili na zimních hokejových stadionech. Short track se ukázal již o čtyři roky dříve jako ukázkový sport, původně měl pouze čtyři disciplíny, nyní má na ZOH disciplín celkem osm (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Barcelona 1992

V Barceloně panovala velká bezpečnostní opatření. Bendi (1994) popisuje, že se zde pohybovalo až 10 tisíc policistů, 9 tisíc vojáků, 4 tisíce městských policistů a tisíc mužů z protiteroristických komand. Obávali se především baskických separatistů.

Americká výprava přivezla do Španělska tzv. „Dream team". Basketbalisté, v čele s M. Jordánem a M. Johnsonem, neztratili jediný zápas a získali zlaté medaile. Největší

úspěch zaznamenal bývalý sovětský gymnasta Vitalij Ščerbo, získal 6 zlatých medailí, z toho hned 4 ve stejný den (Bendi, 1994).

Hned čtyři zlaté medaile získali českoslovenští sportovci, kteří pod jednou vlajkou startovali naposledy. Jan Železný v oštěpu, desetibojař Robert Změlík, střelec Petr

Hrdlička a Lukáš Pollert si z Barcelony odvezli první místo. Stříbro vybojovali kanoisté

Miroslav Šimek a Jiří Rohan a skifař Václav Chalupa (Dovalil, 2012).

Nově byly na program her přiřazeny baseball, badminton a ženské judo

(Poberová, 1996).

Baseball byl oficiálním sportem od roku 1992, jako ukázkový byl představen vícekrát než kterýkoliv j iný sport - 1912, 1936, 1956, 1964, 1984 a 1988. Jako sportovní disciplína vydržel pouze do roku 2008. V roce 2005 Mezinárodní olympijský výbor začal diskutovat o zařazení nových sportů do programu, chtěl však zachovat stabilní počet sportů. Proto se spekulovalo o nezařazení baseballistů a softbalistů. Nakonec MOV rozhodl o nezařazení žádného nového sportu, přesto baseballisté na hrách v Pekingu nestartovali naposledy. V roce 2016 schválil MOV opětovné zařazení do programu her, to se prozatím týká pouze her v Tokiu 2020 (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

46 Badminton se objevil jako ukázkový sport na OH ještě dříve než baseball. Už v roce 1972 v Mnichově se soutěžilo ve čtyřech disciplínách (dvouhra mužů, dvouhra

žen, čtyřhra mužů, čtyřhra mix). Badminton se objevil i v Soulu v roce 1988, od roku

1992 patří oficiálně mezi olympijské sporty (Rubeš).

Lillehammer 1994

Hry v norském Lillehammer se staly prvními OH, které se konaly v jiném roce než letní olympiáda. Zájem vidět olympijské sportovce projevilo mimořádný počet fanoušků, podle Bendla (1994) vidělo hry skoro dva miliony diváků, což byla přibližně polovina obyvatel celého Norska.

Poberová (1996) zmiňuje návrat Jihoafrické republiky na OH po více jak třiceti letech. Týmy Ruska, Ukrajiny a dalších států již nestartovaly pod Společenstvím nezávislých států, ale pod vlastními vlajkami. Program byl rozšířen o nové disciplíny v rychlobruslení a v akrobatickém lyžování.

První účast samostatného Českého státu nebyla dobrou vizitkou pro české sportovce, nejlepší umístění hokejistů na pátém místě bylo zklamáním.

Atlanta 1996

Kdo přijel do Atlanty nebyl zklamán. Fanoušci mohli vidět více jak deset tisíc sportovců ze 197 zemí, kteří bojovali v 27 sportech. Hry byly poznamenány nepříjemnou událostí, kdy v olympijském parku OH došlo během koncertu k bombovému útoku, při kterém zemřeli dva lidé a více jak stojích bylo zraněno (Newman, 2004).

Podle Poberové (1996) v Atlante přibylo na program oproti Barceloně celkem 14 disciplín (celkem 271). Novými sporty jsou plážový volejbal, softbal a jízda na horských kolech. Po neúspěšné zimní olympiádě se čeští sportovci vydali do Atlanty posbírat co nejvíce medailí. Se ziskem 11 medailí se jim to určitě povedlo. Kanoista Martin Doktor získal dvě zlaté medaile, mezi medailisty se opět zařadil Jan Železný a poslední zlatou medaili získala slalomářka Štěpánka Hilgertová. Stříbrné medaile vybojovali kanoisté

Lukáš Pollert, Jiří Rohan a Miroslav Šimek, ve čtyřhře tenisu skončili druhé Jana Novotná s Helenou Sukovou, ve dvouhře brala Novotná také bronz. Třetí příčku obsadili také

Šárka Kašpárková a Tomáš Dvořák v atletice a Miroslav Janus ve střelbě (Dovalil, 2012).

47 Závod horských kol vznikl v 70. letech 20. století v USA, kde nabral na obrovské popularitě a velmi rychle se dostal i na ostatní kontinenty. Od roku 1996 je součástí programu olympijských her. Mezi nej větší osobnosti závodu horských kol se řadí francouzský cyklista Julien Absolon, který získal dvě zlaté medaile na dvou olympiádách po sobě - 2004 a 2008 (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Nagano 1998

25 let po Sapporu se vrátily hry do Japonska. OH poznamenalo špatné počasí, alpské lyžování muselo být kvůli neustálému sněžení přesunuto, během her bylo také zemětřesení. Přesto hry vNaganu byly perfektně a efektivně organizovány (Augustyn,

2010).

Novinkami na programu her byl snowboarding, ženy si poprvé zahrály na OH lední hokej. První olympijský vítěz Ross Rebagliati ve snowboardingu byl později diskvalifikován pro požití marihuany, druhý den se MOV rozhodlo medaili vítězi vrátit.

Nejúspěšnější výpravou se stalo Německo s 29 medailemi, domácí Japonsko získalo, pro ně rekordních, 10 medailí (Augustyn, 2010).

Česká výprava posbírala v Naganu kompletní sadu medailí. Hokejisté si přivezli z „turnaje století" zlatou medaili, poprvé se jej zúčastnili hvězdy NHL, stříbrnou a bronzovou medaili přivezla běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová (Dovalil, 2012).

Mužský i ženský debut snowboardingu na olympijských hrách se setkal s pozitivními ohlasy a hned od začátku se těšil velké popularitě. V Naganu se představily dvě disciplíny - obří slalom a U - rampa. O čtyři roky později se změnil obří slalom na paralelní obří slalom, v Turíně (2006) se přidal snowboardcross. Nejnovějšími disciplínami je slopestyle a BigAir, který debutoval na posledních ZOH v Pchjončchangu.

Sydney 2000

Teprve podruhé v historii moderních olympijských her se sportovci z celého světa sešli v Austrálii, tentokrát ve městě Sydney.

48 Nejen svoji první zlatou medaili, ale také první cenný kov pro Srí Lanku, vybojovala sprinterka Susanthika Jayasinghe (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Jan Železný v hodu oštěpem a Štěpánka Hilgerová ve vodním slalomu přivezli do

České republiky dvě zlaté medaile. Jan Železný tak obhájil prvenství z let 1992 a 1996.

Desetibojař Roman Šebrle, boxer Rudolf Kraj a střelec Petr Málek vybojovali stříbrné medaile. S bronzovými medailemi odjížděli triatlonista Jan Rehula, kanoisté Tomáš

Máder s Markem Jirasem a střelec Martin Tenk (Dovalil, 2012).

Program doplnilo taekwondo, skoky na trampolíně a triatlon, ženy se mohly

účastnit vzpěračských soutěží a moderního pěti boje.

Skoky na trampolíně vznikly už v roce 1934, původně za účelem tréninku astronautů a sportovců, kteří se věnovali disciplínám s akrobatickými prvky (skoky do vody, gymnastika). Sportovci si trénink natolik oblíbili, že začali skládat akrobatické sestavy, takto vznikl nový sport. Na program olympijský her skoky zařadil MOV na zasedání v roce 1999 a v roce 2000 v Sydney už byl jejich součástí. Skoky na trampolíně mají dvě disciplíny - soutěže mužů a žen (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Triatlon vznikl na počátcích 70. let 20 století v Americe, v té době sportovci závodili v běhu na 10 kilometrů, jízdě na kole 8 kilometrů a v plavání 500 metrů. Během další deseti let získával triatlon na popularitě a stal se známý po celém světě. V roce 1989, kdy vznikla triatlonová unie, se také změnily distance pro jednotlivé disciplíny - 1500 metrů plavání, 40 kilometrů jízda na kole a lOkilometrový běh. Všechny disciplíny se odehrávají najednou, soutěžící mění svoji výstroj „za pochodu" (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Taekwondo je jedním ze dvou bojových umění zařazených na program olympijských her, jako ukázkový sport se představil již o 12 dříve v Soulu. Taekwondo je rozděleno do celkem osmi váhových kategorií - čtyři ženské a čtyři mužské kategorie.

Salt Lake City 2002

V Salt Lake City se objevil opět mezi sporty skeleton (naposledy v roce 1928), nově mohly ženy závodit v bobu, rozšířily se také disciplíny jiných sportů na číslovku

78. Své první zlaté medaile ze ZOH si přivezla Čína a Austrálie, své vůbec první medaile ze zimních her vezli domů sportovci z Estonska a Chorvatska.

49 Siddons (1999) uvádí šest obviněných členů MOV z korupčníctví z roku 1999, na sněmu se hlasovalo o jejich vyloučení, všechny výsledky hovořili v neprospěch obviněných. Šest členů, ovlivňujících výsledky pořádání her, bylo vyloučeno z MOV.

Díky Aleši Valentovi si výprava do České republiky přivezla jednu zlatou medaili.

Nečekaný vítěz v Salt Lake City ukázal dosud nevídaný skok s třemi salty a pěti vruty.

Běžkyně Kateřina Neumannová obsadila v běhu na lyžích třetí a čtvrtou pozici, po dopingových kontrolách ruských závodnic nakonec získala dvě stříbrné medaile

(Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Athény 2004

Po 108 letech se hry dostaly do Athén, kde se odehrály první novodobé olympijské hry. Řecko muselo investovat do nových sportovišť a infrastruktury, to se odrazilo na

řecké ekonomice a jejich krize trvá v podstatě dodnes.

Rekordní počet 201 zúčastněných zemí soutěžilo ve 301 disciplínách, což bylo o jednu více než v Sydney. A byla to disciplína nevšední, ženy zápasily ve wrestlingu.

Hvězdou her se stal plavec Michael Phelps, který odjížděl domů s pěti medailemi, z toho byly hned čtyři zlaté. Za to pro Spojené Arabské Emiráty vyhrál teprve první zlatou medaili střelec Ahmed Almaktoum (Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Česká výprava odjížděla se ziskem jedné zlaté, třech stříbrných a pěti bronzových medailí. O jedinou zlatou se postaral desetibojař Roman Sebrle, stříbrné medaile brali střelkyně Lenka Marušková, jachtařka Lenka Smídová a veslaři ve čtveřici Jakub Hanák,

David Jirka, Tomáš Karas a David Kopřiva. Bronz si na krku odvezli střelkyně Kateřina

Kůrková, v moderním pětiboji Libor Capalini, skokan do výšky Jaroslav Bába a z vodního slalomu Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem. Závodnice v hodu diskem Věra

Pospíšilová-Cechlová obsadila nemedailovou pozici, po dopingovém skandálu jedné z medailistek poskočila Věra na třetí místo (Dovalil, 2012).

Turín 2006

Turín se stal pouze centrem několika halových sportů, většina disciplín se odehrála v horských střediscích, pro město Turín to byla spíše reklama. Podle

50 Pastorelliho (2014) jsou media v Itálii ovládána vládou a politickými stranami, proto noviny a televizní pořady ukazovaly jen pozitivní aspekty olympiády.

Novými účastníky na zimních hrách se stali Albánie, Madagaskar a Etiopie.

Novou disciplínu přidalo rychlobruslení - stíhací závod družstev. Debut mezi sporty si zažil snowboard cross. Podle Arnolda (2006) šlo o sjezd na snowboardu po čtyřech závodnících.

Jedinou zlatou medaili dovezla Kateřina Neumannová v běhu na lyžích (30 km volně), obsadila i druhé místo ve skiatlonu. Druhé místo obsadil také Lukáš Bauer v běhu na lyžích (15 km klasicky). Čeští hokejisté, po prohře v semifinále, porazili v souboji o třetí místo Rusko, přivezli tak bronz (Dovalil, 2012).

Peking 2008

10 942 sportovců z 204 zemí soutěžilo na olympijských hrách v Pekingu. Mongolsko získalo svoji první zlatou medaili, zvítězili v mužském judu. Panama se poprvé radovala ze zlaté medaile skoku do dálky. Bylo zbořeno 34 olympijských rekordů, zatímco dalších

109 jich bylo nastaveno. Nej starším sportovcem na hrách se stal japonský Hiroshi

Hoketsu v jízdě na koni, bylo mu 67 let (Moore, 2018).

Jednou z největších hvězd se stal Michael Phelps, získal celkem 8 zlatých medailí a předčil tak rekord z roku 1972 z Mnichova (Yomtov, 2016). Usain Bolt získal tři zlaté medaile, ale především stanovil v té době dva olympijské rekordy ve sprintu na 100 metrů a 200 metrů (Buckley, 2008).

Dovalil (2012) se zmiňuje o 7 vybojovaných medailích českými sportovci.

Střelkyně Kateřina Emmons získala zlatou a stříbrnou medaili ve střelbě, ve stejném sportu zvítězil také David Kostelecký, třetí zlatou medaili vybojovala Barbora Spotáková v hodu oštěpem. Stříbrnou medaili si domů odvezl skifař Ondřej Synek, vodní slalomáři

Ondřej Štěpánek a Jaroslav Volf, bronz získal Marek Švec v řecko-římském zápase.

Mezi olympijské sporty se nově zařadil bikros, jedná se o jednu z nej novějších a nej rychlejších cyklistických disciplín. Pravidla bikrosu jsou velmi jednoduchá - 8 závodníků na BMX kolech soutěží na trati plné zatáček a skoků. V Pekingu se závodilo

51 na trati dlouhé 370 metrů pro muže a 350 metrů pro ženy (Mezinárodní olympij ský výbor,

2019).

Vancouver 2010

Bauer (2010) hovoří o zasedání výboru v Praze v červenci 2003, kde se rozhodli o uspořádání her v kanadském Vancouveru, kam dorazilo 93 českých sportovců.

Nejúspěšnější zemí her se stala Kanada se ziskem čtrnácti medailí.

Zahajovací ceremoniál se odehrál ve smutečním duchu, gruzínsky sáňkařNodaro

Kumaritašvili narazil do ocelového nosníku při tréninkové jízdě a tragicky zemřel (Bauer,

2010).

Polovinu medailí České výpravy zařídila rychlobruslařka Martina Sáblíková, získala dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. O třetí místo se také zasloužili běžec na lyžích Lukáš Bauer, družstvo mužů v běhu na lyžích a Šárka Strachová (Bauer, 2010).

Londýn 2012

V Londýně proti sobě mohly poprvé v historii her nastoupit ženy v boxu.

Disciplínou přiřazenou do tenisu se stal turnaj smíšené čtyřhry. Nejvíce medailí posbíral opět Michael Phelps - 4 zlaté a dvě stříbrné. Nejúspěšnějším státem se stalo USA

(Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

Češi si z Velké Británie dovezli 11 cenných kovů. Zaznamenali tak nejlepší výsledek od Atlanty (1996). Ty nejcennější, hned čtyři, získali oštepárka Barbora

Špotáková, moderní pětibojař David Svoboda, veslařka Miroslava Knapková a cyklista

Jaroslav Kulhavý. Stříbrné medaile putovali na krk skifaři Ondřeji Synkovi, Vavřinci

Hradílkovi v kanoistice a tenistkám ve čtyřhře Hlaváčové, Hradecké. Bronzové medaile si z Londýna odvezli čtyřkajak J. Štěrba, J. Dostál, D. Havel a Lukáš Trefil, Zuzana

Hej nová v běhu na 400 m překážek, střelkyně Adéla Sýkorová a oštěpař Vítězslav Veselý

(Mezinárodní olympijský výbor, 2019).

52 Soči 2014

Rekordní účast 2 800 sportovců z 88 zemí se sešla v Ruské Soči. Sportovci se

účastnili nejvíce disciplín během novodobých ZOH - 98. 12 nových disciplín nabídl program her (Augustyn, 2014).

Česká výprava přivezla celkem 8 medailí. Rychlobruslařka Martina Sáblíková opět triumfovala v závodu na 5 000 metrů, v závodu na 3 000 metrů dojela druhá. Druhou zlatou medaili pro Česko vybojovala Eva Samková ve snowboardcrossu. Stříbrno přidal biatlonista Ondřej Moravec, ten získal i bronzovou medaili v závodě s hromadným startem, a Gabriela Koukalová, v biatlonovém sprintu mužů na 10 km obsadil třetí místo

Jaroslav Soukup. Smíšená štafeta biatlonistů získala stříbro (Koliš a kol., 2014).

Rio 2016

Na program her se po 112 letech dostal golf, turnaje se zúčastnilo pouhých 41 zemí z celkových 207. Michael Phelps se podíval na olympiádu nejspíše naposledy,

účastnil se dohromady pětkrát a odvezl si rekordních 28 medailí. Po 92 letech se vrátilo na hry ragby, tentokrát pouze v sedmičlenných týmech (Warshaw, 2016).

Kunc (2016) uvádí celkový počet deseti medailí získaných na OH v Riu českou výpravou. Jedinou zlatou medaili vybojoval judista Lukáš Krpálek, stříbrné medaile získali Josef Dostál v rychlostní kanoistice a cyklista Jaroslav Kulhavý. O bronz se postarali kanoista Jiří Prskavec mladší ve vodním slalomu, veslař Ondřej Synek, Barbora

Spotáková v hodu oštěpem, kajakári D. Havel, L. Trefil, J. Dostál a J. Štěrba.

Pchjongčchang 2018

Disciplíny na zimních hrách překonali hranici sta, přesně 102 disciplín. Od Soči přibyly čtyři nové, v curlingu mohli soutěžit ve smíšených dvojících, alpské lyžování vytvářelo smíšené týmy. Rychlobruslaři doplnili závod s hromadným startem a snowboardisté předváděli triky na vysokých skocích (Settimi, 2018).

V Jižní Koreji zazářila Ester Ledecká, kdy po triumfu v super obřím slalomu na lyžích ovládla také paralelní obří slalom na snowboardu. Stala se tak jednou z nej větších hvězd her. Stříbrné medaile získali rychlobruslařka Martina Sáblíková a Michal Krčmář v biatlonu. Bronz si odvezla Veronika Vítková taktéž v biatlonu, snowboardistka Eva

53 Samková a poslední medaili přidala Karolína Erbanová v rychlobruslení (Český olympijský výbor, 2019).

3.5.2 Následující olympijské hry

V této části se zaměříme na sportovní odvětví, které na programu novodobých olympijských her chybí a nad důvody jejich možného zařazení. Již do Tokia, které je hostitelským městem v roce 2021, se ucházeli o účast bowling, squash nebo in-line bruslení. Ani jeden ze sportů se na program nedostal. O přijetí se pokoušel například florbal nebo americký fotbal, tyto sporty se nedostaly ani do širšího výběru (iDnes.cz,

2015).

Olympiáda, která se bude konat v Tokiu znovu vrátí na program her baseball a softball. Jako nové sporty se představí karate, sportovní lezení, skateboarding a surfing.

Karate se jako jedno z posledních bojových umění dostává na program her, přestože jsou box a judo na hrách už desítky let (Bromhall, 2019).

Je nemožné po MOV chtít zařazení všech sportovních disciplín zároveň. Výše uvedené sporty mají reálnou šanci se na olympijské hry dříve nebo později dostat. Jedná se o akci, která se snaží přilákat co nejvíce diváků a fanoušků. Zařazení těchto sportů na program by se následně mohlo promítnout na zvýšení zájmu mladých o tyto sportovní disciplíny.

Vyjednává se i o dalších o sportovních odvětvích, které by si měly najít své místo v Paříži v roce 2024. Vyjednává se o zařazení breakdance, ve kterém Francouzi patří k absolutní špičce (Sehnálková, 2019).

Intenzivně se vyjednává o zařazení e-sportů, tedy počítačových her, na program olympijských her. Zařazení počítačových her osloví mladou generaci, která se velmi zajímá o digitální svět. V e-sport světě se v posledních letech objevuje velké množství peněz, které přivádí i velké sponzory. Lidem, pohybujícím se ve světě počítačových her, přináší tato aktivita stejné pocity, které jsou vyvolány sportem klasickým. Počítačový hráči zastávají ten názor, že když se o zařazení na program olympijských her mohly ucházet šachy, proč by nemohly i počítačové hry. Někteří analytici vyzývají k vytvoření společné organizace, ve které by se členové měli dohodnout na tom, jak by měla organizace soutěží těchto her vypadat a jaké hry by se mohly hrát (Douša, 2019).

54 Podle mého názoru má florbal své místo na programu letních olympijských her.

Jedná se o sport, o který je v posledních letech velký zájem a jeho členská základna v Česku je obrovská. Přestože stále ve florbale dominují čtyři státy (Švédsko, Finsko,

Česká republika a Švýcarsko), ostatní státy už se výsledkově zlepšují. Myslím si, že zvýšený zájem o florbal je daný jeho jednoduchostí, technická náročnost není příliš velká.

Stala se z něj masová záležitost, která konkuruje tradičním rekreačním sportům jako je fotbal nebo volejbal. Florbaluje v České republice věnována velká pozornost i v médiích, především jej často sleduji na televizních obrazovkách. Populární je florbal i na základních a středních školách, vznikají zde i sportovní florbalové kroužky.

Americký fotbal řadím mezi nej atraktivnější míčové sporty, proto bych jej také zařadil mezi olympijské sporty. Spojení tvrdé hry s rychlostí a obratností některých hráčů je pro oko diváka, podle mého názoru, velmi zajímavé. Myslím si, že americký fotbal není na programu letních olympijských her z důvodu nevyrovnanosti národních týmů amerického fotbalu. Fotbalisté z USA, kde tento sport vznikl, by turnaji dominovali, protože se americký fotbal řadí mezi nej sledovanější sporty. Členské základny jiných států se nemohou rovnat té v USA.

Mezi olympijské sporty bych naopak nezařadil e-sporty, podle mého názoru hraní počítačových her není sport, natož olympijský sport. Při pojmu sport si představuji pohybovou aktivitu spojenou s emocemi, ať už pozitivními nebo negativními. Myslím si,

že počítačové hry mohou vyvolat podobné nebo stejné emoce, přesto mi chybí v e- sportech pohyb. Počítačové hry j sou velkým lákadlem pro mladé, sledují ho miliony lidí po celém světě. Proto je možné, že e-sport v příštích letech na olympijských hrách uvidíme, i když s tím mnoho sportovců a sportovních diváků nebude souhlasit.

55 3.6 Vliv úspěšnosti českých sportovců na rozvoj členské základny u vybraných sportech

V této části se budeme zabývat dopadem úspěchů českých sportovců na rozvoj sportů, ve kterých dominovali. Zaměříme se pouze na vybrané sporty, především takové, které slavily nej větší úspěchy na olympijských hrách. Nejen Českou republiku, ale celý svět čeští sportovci oslovili gymnastickými výkony, atletikou, rychlobruslením nebo hokejem a biatlonem. Nyní si rozebereme sporty jednotlivě.

Atletika

Česká republika má mnoho olympij ských medailistů v atletice. Jméno, které si ale

čeští fanoušci vybaví ve spojení s atletikou, je především jedno. Je to Emil Zátopek, několikanásobný olympijský vítěz v běhu na 5 000 m, 10 000 m a maratónu. Jeho vliv na atletiku byl vidět nejen v Česku, ale po celém světě. Díky médiím, jako jsou noviny,

časopisy nebo televize, je považován za sportovního hrdinu a vzor pro mnohé mladé atlety. Je považovaný za zakladatele tréninkové metody pro delší tratě, kterou sám praktikoval - intervalové běhy, které prodlužoval a přidával na objemu. Metoda byla několikrát zdokonalena, ale její základní forma se používá dodnes. Zátopek se po ukončení sportovní kariéry do atletiky dále nezapojoval, od roku 1975 pracoval v dokumentačním středisku ČSTV (Horelicová, 2009).

Dalším atletickým hrdinou Českého statuje Jan Železný, olympijský vítěz v hodu oštěpem. Někteří jej považují za nej větší atletickou legendu v ČR (Kuklík, 2018). Po ukončení kariéry v roce 2006 se začal ihned věnovat trénování. Jeho trenérské schopnosti měly vliv na výsledky jeho svěřenců - Barbory Spotákové a Vítězslava Veselého, kteří získali taktéž medaile z olympijských her. Popularita hodu oštěpem v Česku, kde je tato olympijská disciplína tradiční, je zásluhou výše zmiňovaných atletů, především právě

Jana Železného a Barbory Spotákové (Krejnusová, 2019).

Atletickou disciplínu desetiboj zviditelnil v roce 2004 Roman Sebrle, v Athénách vybojoval zlatou medaili. Sebrle držel v desetiboji dlouholetý rekord v počtu získaných bodů, v roce 2001 jako první desetibojař překonal hranici 9 tisíc bodů, rekord činil 9 026 bodů. Dlouhých 11 let mu rekord vydržel, v roce 2012 jej předčil Američan Ashton Eaton s 9 039 body (Rys, 2012).

56 Podle Císaře (2019) přesto v některých disciplínách čeští sportovci zaostávají, proto bychom se měli inspirovat zeměmi jako Německo nebo Polsko, jejichž členská základna a organizační struktura j sou na mnohem vyšší úrovni. V dřívějších letech byla

členská základna v České republice na vrcholu, tam jsme se ale zasekli a státy nám podobné jako Belgie, Norsko nebo Holandsko nás výsledkově předběhly.

Český atletický svaz vede na svých webových stránkách registr atletů. Statistiku vede od roku 2003, kdy uvádí 17 705 registrovaných sportovců. I přes vítězství Romana

Sebrleho v Athénách, stoupl celkový počet registrovaných hráčů pouze na 18 470 členů.

Až mezi lety 2010 a 2014 začala rapidně stoupat členská atletická základna, v roce 2010 je uvedeno 19 907 atletů a v roce 2014 je to již 26 289 registrovaných členů. Tento nárůst může být důsledkem úspěchů Barbory Spotákové na olympij ských hrách v hodu oštěpem.

Zvyšování celkového počtu registrovaných atletů pokračuje až do roku 2020, kdy se prozatím číslovka zastavila na čísle 35 022 (Český atletický svaz, 2020).

Sportovní gymnastika

V období 60. let se olympijských her účastnila gymnastka Věra Čáslavská, česká rekordmanka v počtu olympijských medailí. Účastnila se tří olympijských her. Čáslavská se kromě sportu věnovala i trénování, stala se trénerkou ve Spartě Praha. Zapojovala se i do politických záležitostí, kdy protestovala proti sovětské okupaci nebo byla poradkyní

Václava Havla pro sport a sociální otázky.

Polová (2011) zdůrazňuje vliv na rozvoj gymnastiky především v roce 1982, kdy proběhla změna v organizaci mezinárodních soutěží. Na tom se odrazilo i velké množství nových gymnastických prvků a jejich spojování. Zavedení juniorských soutěží vedlo ke vzniku nových členských základen nejen ve světě, ale i u nás v České republice.

Podle Jemelíkové (2015) se o rozvoj gymnastiky v České republice stará Česká gymnastická federace (ČGF), která vznikla v roce 1995, ČGF navazovala na

Českomoravský svaz gymnastiky. V této organizaci se Čáslavská nepohybovala, působila v ČOV a MOV.

57 Zájem o gymnastiku zvedl už v roce 1924 Bedřich Šupčík, který získal první olympijskou medaili pro tehdejší Československo (Dovalil, 2012). U něj ale o takovém vlivu na další gymnasty, jako měla Věra Čáslavská, mluvit nemůžeme.

Zlatá medaile Evy Bosákové z LOH v roce 1960 a sedm zlatých medailí z LOH

Věry Čáslavské j sou dávnou minulostí, od té doby zájem o sportovní gymnastiku upadá a Česká republika patří spíše mezi průměr na mezinárodní scéně. Roman Slavík, předseda

České gymnastické federace, postrádá především kvalitní trenéry. Zdůrazňuje také fakt,

že nadějní sportovci využívají gymnastiku spíše na přípravu do jiných sportovních odvětví. U gymnastiky se také hovoří o špatné ekonomické situaci, kdy chybí finanční prostředky na zlepšování podmínek a zázemí pro sportovce. O úpadku gymnastiky vypovídá také fakt, že měla v roce 2015 Česká republika pouze dva profesionální gymnasty - Martina Konečného a Kristýnu Pálešovou, kteří startovali na LOH v letech

2008 a 2012 (Pešta, 2015).

Snížený zájem o sportovní gymnastiku je způsoben chybějícím úspěchem na mezinárodní scéně, se zlepšenými výsledky gymnastů přichází i zájem medií a rozvoj základny daného sportu. Dalším faktorem sníženého zájmu může být také náročnost a tvrdost této sportovní disciplíny. Skvělý příklad zvýšeného zájmu medií můžeme vidět u rychlobruslení nebo biatlonu, výsledky Martiny Sáblíkové udělaly z rychlobruslení mediálně atraktivní sport (Vokál, 2012).

Rychlobruslení

V posledních letech zvedla zájem v České republice o rychlobruslení svými výkony především Martina Sáblíková, trojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení na tratě 3 000 a 5 000 metrů. Ještě před 16 lety bylo nepředstavitelné, že si Češi odvezou z her tolik olympijských medailí. Podmínky v ČR nebyly a dosud nejsou ideální pro rozvoj členské základny tohoto sportu. Českému svazu rychlobruslení chybí potřebné zázemí, které by zajištovalo lepší podmínky českých rychlobruslařů, díky nímž by dosáhli lepších výsledků. Martina Sáblíková ale má určitě velký vliv na mladé sportovce svou bojovností, díky jejím skvělým výsledkům se chystá stát vybudovat tolik potřebnou halu pro rychlobruslaře, jak uvádí Zoubek (2019).

58 Již od roku 2010, kdy ve Vancouveru získala Martina Sáblíková dvě zlaté medaile, se o rychlobruslařce mluví jako o velké sportovní ikoně a vzoru pro mladé sportovce. Nemluví se jen o sportovních výkonech, ale také o její inteligenci a skromnosti. V roce 2010 zvedla vlnu zájmu o rychlobruslení, kdy se hlásily desítky nových členů. (Lehovcová Suchá, 2010). O deset let později vedle Sáblíkové vyrostly další talentované bruslařky Karolína Erbanová, která má bronz ze ZOH v roce 2018, a

Nikola Zdráhalová. I když už není rychlobruslení jen o jedné osobě, která nemá ideální podmínky připravovat na vrcholné akce, potřebné finance na rychlobruslařskou halu stále chybí. Toto může být jeden z aspektů, díky němuž nedochází k rozšiřování členské základny tohoto sportu na českém území (Jůzek, 2017).

Hokej

Jak již bylo uvedeno, tato sportovní disciplína je na programu téměř od samého počátku novodobých olympijských her. Česká družstva ledního hokeje končila vždy na předních příčkách hokejových turnajů. Největším úspěchem a dá se říct i příjemným překvapením, v konkurenci s hvězdně nabitými mužstvy USA a Ruska, bylo vítězství

českého hokejového týmu. Olympijský turnaj vNaganu 1998, kam se sjely i nej větší hvězdy NHL, čeští sportovci ovládli a přijeli jako hrdinové našeho státu. Když se dnes podíváme na soupisku, vidíme samé legendy českého hokeje - Hašek, Dopita, Slégr,

Růžička, Jágr a takhle bychom mohli vyjmenovat v podstatě celou sestavu.

Hokejisté inspirovali mnoho lidí nejen po sportovní stránce, všichni si budeme pamatovat tento turnaj nejen díky jejich výkonům, ale i výkonu Roberta Záruby ve studiu

České televize. Hvězdy českého týmu měly velký vliv na rozvoj členské základny.

Přesto i u ledního hokeje musíme zmínit, že dlouhou dobu postrádá významný

úspěch nejen na ZOH, ale i MS. Hokej v České republice má rozsáhlou členskou základnou i kvalitní zázemí, přesto hokejoví experti mluví o reprezentaci, která již není schopna konkurovat nej lepším národním hokejovým týmu jako je Kanada, Rusko,

Švédsko nebo Finsko. To se odráží i na počtu českých hráčů, kteří jsou vnejlepší hokejové lize v NHL. V sezoně 2005/2006 hrálo v NHL celkem 65 českých hokejistů.

V sezoně 2019/2020 nastoupilo v NHL pouze 31 českých hokejistů (Bureš, 2019).

59 Členská základna České republiky je počtem registrovaných hráčů třetí nej větší na světě, před ní už je pouze první Kanada a druhé USA. Mezinárodní hokejová federace uvádí, že Česká republika má registrovaných celkem 121 613 členů, až za ní je další hokejová velmoc Rusko se 112 236, Finsko má dokonce téměř o polovinu méně (64 641).

Z tohoto celkové počtu registrovaných hráčů je 90 610 v kategorii mužů. Zajímavou statistikou je celkový počet zimních stadionů, v České republice je 200 stadionů pro hokejové účely, Ruské týmy mají k dispozici 612 hřišť, i Finsko s polovičním registrem hráčů uvádí 274 zimních stadionů pro hokejové účely. (Mezinárodní hokejová federace,

2020).

Biatlon

V poslední dekádě se stal biatlon jedním z nej sledovanějších sportů a nej oblíbenějších zimních sportů na české scéně. Výsledky českých biatlonistů nejen na

ZOH měly za následek obrovský nárůst popularity a sledovanosti tohoto sportu nejen u televizních obrazovek, ale biatlon má díky těmto úspěchům také širokou členskou základnu svých fanoušků, kteří biatlonové závody sledují přímo vmiste jejich konání.

V roce 2007 sledovalo biatlon přibližně 17 tisíc diváků u televizních obrazovek, v roce

2016 už to bylo neuvěřitelných 700 tisíc sledujících. Na výsledky biatlonistů včele s Gabrielou Koukalovou (dříve Soukalová) musela media ihned reagovat a biatlon dostal v mediích mnohem více prostoru. Již v roce 2016 se mohl svou popularitou srovnávat s hokej nebo fotbalem (Šedivý, 2016).

Zájem o biatlon nevzrostl jen u televizních obrazovek, přilákal také mladé sportovce, kluby zaznamenaly v roce 2015 100% nárůst nově příchozích biatlonistů.

S tímto obrovským zájmem ale vznikly nové problémy - nebyl dostatek kvalifikovaných trenérů. Biatlonovým oddílům chybělo také vybavení, především malorážné zbraně. Po

ZOH v Soči V roce 2014 stoupl zájem o tolik, že kluby musely pro nedostatek trenérů děti odmítat (ČTK, 2015).

60 4 ZÁVĚRY

Cílem bakalářské práce bylo stručné představení antických olympijských her, novodobých olympijských her a sestavení obecného přehledu začleňování sportů do novodobých olympijských her, výčet začlenění nových sportů do olympijského programu. Tato část byla uzavřena shrnutím sportů, které se ucházejí o začlenění do novodobých olympijských her a stručná analýza důvodů. Závěr práce je věnován stručnému zamyšlením nad tím, jaký dopad na oblíbenost vybraných sportů, případně na rozšiřování jejich členské základny, měla úspěšnost vybraných českých olympijských vítězů.

Olympijské hry svou velikostí a rozsahem převyšují veškeré sportovní události.

Olympiáda byla již od svého počátku velký sportovní svátek. V posledních 30 letech se stala více komerční a dosahuje až megalomanských rozměrů. Podřídila se nárokům nynější společnosti a stala se globálním fenoménem. Olympijské hry jsou sportovní událostí, ve které se sportovci zúčastněných států snaží o nejlepší výkony a o reprezentaci svého státu. Mnohdy byly hry ovlivněny politickými událostmi, které měly negativní dopad na průběh sportovního svátku, ať už se jednalo o úplné zrušení nebo o bojkot politicky významných států.

Zařazení jednotlivých sportů se v průběhu konání novodobých olympijských her mohlo lišit. Některé jsou na programu již od vzniku novodobých olympijských her, pouze se postupně doplňovaly dalšími disciplínami. Některé sporty byly na program zařazeny, následně vyřazeny, aby se poté znovu vrátily. Některé sporty byly zařazeny teprve nedávno a některé další o zařazení na program teprve usilují. Jedním z faktorů, který tento proces ovlivňuje, je zájem veřejnosti, oblíbenost a sledovanost daného sportu. To, kterým sportům se to podaří a objeví se následujících olympijských hrách, ukážou až následující roky.

Téma vývoje novodobých olympijských her jsem si pro tuto bakalářskou práci vybral, protože se zajímám o veškeré sportovní dění. Z tohoto důvodu také doufám, že se v budoucnu do programu olympijských her budou přidávat další nové sporty a disciplíny, které přilákají pozornost mladých lidí a popularita této sportovní akce tak bude i nadále zachována.

61 5 REFERENČNÍ SEZNAM ARNOLD, Chris. Snowboard Cross Makes Winter Olympics Debut. Npr [online]. 2006,

16.2.2006, [cit.2019-11-26]. Dostupné z: https://www.npr.org/templates/storv/storv.php?storvld=5219023&t=1576053980306

AUGUSTYN, Adam. Nagano 1998 Olympic Winter Games. Encyclopedia

Britannica [online]. 2010, (1), [cit. 2019-11-26]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Nagano-1998-Qlympic-Winter-Games

AUGUSTYN, Adam. Sochi 2014 Olympic Winter Games. Britannica encyclopedia [online]. 2014, 4.11.2014, 1 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Sochi-2014-Olympic-Winter-Games

AUGUSTYN, Adam. Stockholm 1912 Olympic Games. Encyclopedia britannica [online]. 9.3.2011, 1 [cit. 2019-11-28]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Stockholm-1912-01ympic-Games

BAUER, Radek a Pavel ČERVINKA. Vancouver 2010: XXI zimní olympijské hry: oficiální publikace Českého olympijského výboru. Praha: Olympia, 2010. ISBN 978-80-

7376-179-0.

BENEŠ, Marek. Olympijské symboly a ceremoniály [online]. Brno, 2013 [cit. 2020-03-13].

Dostupné z: . Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Vedoucí práce Oldřich Racek.

BENDL, Václav. Kniha olympijských her. Praha: Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0382-X.

BIRCHALL, Guy. TERROR AT THE GAMES Munich Olympics massacre - when was it, what happened and how many people died? The Sun [online]. 2018, 1 [cit. 2019-11-

09]. Dostupné z: https://www.thesun.co.uk/news/7010032/munich-olympics-massacre- death-toll-what-happened/

BLAKEMORE, Erin. How the Black Power Protest at the 1968 Olympics Killed

Careers [online]. 2018, 1 [cit. 2019-11-09]. Dostupné z: https://www.history.com/news/1968-mexico-city-olympics-black-power-protest- backlash

Bobsleigh History. International Bobsleigh & Skeleton Federation [online], [cit. 2020-

03-25]. Dostupné z: https://www.ibsf.org/en/our-sports/bobsleigh-history

62 BROMHALL, Marc. Five new sports set to spice up the Tokyo 2020

Olympics. GritDaily [online]. 2019, 13.3.2019, 1 [cit. 2019-12-1]. Dostupné z https://gritdaily.com/new-sports-tokyo-2020-olympics/

BROUSSE, Michel. From Martial Art to Olympic Sport. International Judo

Federation [online]. 2020 [cit. 2020-03-25]. Dostupné z: https://www.ijf.org/history/from-martial-art-to-olympic-sport/1219

BUCKLEY, Will. Olympics: Usain Bolt takes Olympic glory with new 100m world record. The Guardian [online]. 2008, 16.8.2008, 1 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/sport/2008/aug/17/olympicsathletics.olympics2008

CÍCHA, Jaroslav. Londýn 2012: obrazové zpravodajství den po dni. Praha: Grada, c2012.

ISBN 978-80-247-4399-8.

CÍSAŘ, Jiří. Atletika se potácí v nesystémovosti, amatérismu a pragocentrismu. Cysnews.cz [online]. 2012 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https://www.cysnews.cz/ostatni/atletika-se-potaci-v-nesystemovosti-amaterismu-a- pragocentrismu/

Co je to biatlon? Biatlon.cz [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné z: https://www.biatlon.cz/o-biatlonu/co-je-to-biatlon/

Český hokej, ceskyhokej.cz [online]. 2020 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https ://www. česky hokej. cz/cesky-hokej / o-nas

ČTK. Boom jménem biatlon. Kluby odmítají děti, střílí se až od dvanácti let. Denik.cz [online]. 2015 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https://www.denik.cz/zimni_sporty/boom-jmenem-biatlon-kluby-odmitaji-deti-strili-se- az-od-dvanacti-let-20150204.html

DOBROVODSKÝ, Vladimír. Hry XXIV. olympiády: Soul 1988. Praha: Olympia, 1989.

Sport v obrazech.

DOUŠA, Michael. Esport na Olympiádě? Reportáž z Global Esports

Fórum. ISport [online]. 2019, 1.3.2019, 1 [cit. 2019-12-3]. Dostupné z: https://www.grunex.com/article/esport-na-olympiade-reportaz-z-global-esports- forum/6498

DOVALIL, Josef. Olympismus. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-871-7.

63 DOVALIL, Josef. Zlaté medaile: oficiální publikace Českého olympijského výboru.

Praha: Český olympijský výbor, 2012. ISBN 978-80-7376-310-7.

FASSATI, Miloš. Malá encyklopedie olympijských her. Praha: Olympia, 1982.

FOISY, Paul. The Montreal Olympics. The Canadian encyclopedia [online]. 2011,

2011,(1) , 1 [cit. 2019-11-09]. Dostupné z: https://thecanadianencyclopedia.ca/en/article/the-montreal-olympics

FREEBORN, Jeremy. Canada at the 1988 Olympic Winter Games. The Canadian encyclopedia [online]. 2018, 2018, (1), 1 [cit. 2019-11-18]. Dostupné z: https://www.thecanadianencyclopedia.ca/en/article/canada-at-the-1988-olympic-winter- games

GARFIELD, Leanna. War tore apart the city that hosted the 1984 Winter Olympics — here's what the abandoned venues look like today. Business Insider [online]. 2018, 2018,

(1), 1 [cit. 2019-11-09]. Dostupné z: https://www.businessinsider.com/winter-olympics- abandoned-venues-saraj evo-bosnia-2018-2

GREXA, Ján a Milena STRACHOVA. Dějiny sportu: přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5458-5.

GUEGOLD, William K. (1996). 100 Years of Olympic Music (Music and Musicians of the Modern Olympic Games 1896-1996). Golden Clef Publishing.

HALLIDAY, Stephan. London's Olympics, 1908. History today [online]. 4.4.2008, 1

[cit. 2019-12-13]. Dostupné z: http s ://www. hi story today. com/archive/1 ondon' s- olympics-1908

HILTON, Christopher. Hitlerova olympiáda: olympijské hry 1936 v Berlíně. Praha: Práh,

2008. ISBN 978-80-7252-212-5.

History of Archery. World Archery [online]. 2019 [cit. 2020-04-14]. Dostupné z: http s: //worl darchery. org/Hi story - Worl d-Archery

History of curling. World Curling federation [online]. 2020 [cit. 2020-04-04]. Dostupné z: https://worldcurling.org/about/history/

History of rugby in the Olympics. World Rugby [online]. 2020 [cit. 2020-04-14],

Dostupné z: https://www.world.mgby/olympics/history

64 History of Snowsports. FIS [online]. 2018 [cit. 2020-04-13]. Dostupné z: https://www.fis-ski.com/en/inside-fis/about-fis/histoiy/history-of-snowsports

HORELICOVÁ, Veronika. Vnímání osobnosti Emila Zátopka v českém tisku v letech

1998-2009. Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce PhDr.

Aleš Kaplan, Ph.D.

JEMELIKOVA, Klára. Historie a vývoj gymnastických disciplín žen. Hradec Králové,

2015. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové.

o \/ JUZEK, Martin. Fenomén jménem Sáblíková. Kdy v Česku vyroste rychlobruslařská hala? Denik.cz [online]. 2017 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https://www.denik.cz/zimni_sporty/fenomen-jmenem-sablikova-kdy-v-cesku-nekdo- postavi-halu-20170204.html

KAPLAN, A., VÁLKOVÁ, N. Atletika pro děti a jejich rodiče, učitele a trenéry. Praha:

Olympia, 2009.

KOLIŠ, Jiří, Milan TESAŘ a Michal ŠUBRT. Soči 2014: oficiální publikace Českého olympijského výboru. Praha: Mladá fronta, 2014. ISBN 978-80-204-3287-2.

KREJNUSOVA, Tereza. Biomechanické parametry ovlivňující výkon v hodu oštěpem - literární rešerše. Praha, 2019. Bakalářská práce. Karlova Univerzita. Vedoucí práce Mgr.

Filip Čermák.

Kronika olympijských her 1896-1996. Praha: Fortuna Print, 1996. ISBN 80-85873-53-2.

KRSAK, Pavol. Od OlympiepoMéxico. 2. preprac. a dopl. vyd. Bratislava: Obzor, 1968.

Malá moderná encyklopédia (Obzor).

KUKLÍK, Jan. Popularita atletiky u české atletické veřejnosti a její sledovanost v České televizi. Praha, 2018. Bakalářská práce. Karlova Univerzita. Vedoucí práce Doc. Ing. Eva

Čáslavová CSc.

KUNC, Tomáš. Program, výsledky a medaile. Desátou a poslední českou medaili získal

Kulhavý. Aktuálně.cz [online]. 2016, 3.8.2016, 1 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: http s: //sport. aktuálne. cz/oly mpij ske-hry/1 oh-ri o-

2016/r~c017f954563 711 e68d00002590604f2e/#medaileCesi

LEHOVCOVÁ SUCHÁ, Veronika. Idol Sáblíková? Lepší než fotbalisté se skandály. Aktuálně.cz [online]. 2010 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z:

65 https://zpravy.aktualne.cz/domaci/idol-sablikova-lepsi-nez-fotbaliste-se- skandaly/ r~i: arti cle:661828/

Mezinárodní olympijský výbor [online]. 2019 [cit. 2019-11-9]. Dostupné z: https://www.olympic.org

MILLER, David. The official history of the Olympic Games and the IOC: Athens to

Beijing, 1894-2008. [2nd pub.]. Edinburgh: Mainstream Publishing, 2008. ISBN 978-1-

84596-159-6.

MINSTER, Christopher. Mexico City: The 1968 Summer Olympics [online]. 2019, , 1

[cit. 2019-11-09]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/mexico-city-1968-summer- olympics-213 6662

MOFFITT, Kelly. In 1904, St. Louis hosted the first Olympics on American soil. It was kind of a mess. St.Louis Public radio [online]. 18.8.2016, 1 [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: https://news.stlpublicradio.org/posťl904-st-louis-hosted-first-olympics-american- soil-it-was-kind-mess#stream/Q

MOORE, Jack. When Denver rejected the Olympics in favour of the environment and economics. The Guardian[on\me]. 2015, 1 [cit. 2019-11-09]. Dostupné z: https://www.thesun.co.uk/news/7010032/munich-olympics-massacre-death-toll-what- happened/

MOORE, Patrick. The Beijing 2008 Olympics: in numbers. Timeout [online]. 2018,

4.2.2018, [cit. 2019-11-26]. Dostupné z: http://www.timeoutbeijing.com/features/City_Life/165454/The-Beijing-2008-

01ympics-in-numbers.html

NEWMAN, Harvey. Olympic Games in 1996. New Georgia encyclopedia [online],

2004, (1), 1 [cit. 2019-11-18]. Dostupné z: https://www.georgiaencyclopedia.org/articles/sports-outdoor-recreation/olympic- games-1996

Nové sporty na OH? Šanci mají i squash, bowling či sportovní lezení. IDnes [online],

2015, 22.6.2015, 1 [cit. 2019-12-2]. Dostupné z: Zdroj: https://www.idnes.cz/oh/olympismus/oh-tokio-nove- sporty.A150622_l 15545_sport_oh_rou

66 O rychlobruslení. Český svaz rychlobruslení [online]. 2020 [cit. 2020-03-29]. Dostupné z: http://speedskating.cz/?page_id= 118

Olympie Football Tournament. FIFA [online], [cit. 2020-03-23]. Dostupné z: http://www.fifa.com/mm/document/fifafacts/mencompoly/51/98/60/ip-

208_01e_oly_men.pdf

PASTORELU, Francesco. Turín Winter Olympics 2006. Cipra [online]. 2014,

10.4.2014, 1 [cit. 2019-11-26]. Dostupné z: http://www.cipra.org/en/dossiers/the-winter- olympics/field-reports-l/turin-winter-olympics-2006

PEŠTA, Jaroslav. Doby Čáslavské jsou pryč. Česká gymnastika paběrkuje. Aktuálně.cz [online]. 2015 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https://sport.akrualne.cz/ostatni-sporty/doby-caslavske-jsou-pryc-ceska-gymnastika- paberkuj e/r~09de4a4a2bb211 e598af002590604f2e/

POLOVA, Sabina. Porovnání pravidel gymnastických sportů. Praha, 2011. Diplomová práce. Karlova univerzita.

RANK, Scott. The Olympics - Symbols. History on the net [online]. 2019, 1 [cit. 2019-

12-13]. Dostupné z: https://www.historyonthenet.com/the-olympics-symbols

Registr Atletů. ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ [online]. 2020 [cit. 2020-05-10]. Dostupné z: https://online.atletika.cz/clenska-sekce/atleti/registr-atletu/

RUBÁŠ, Josef. Badminton na olympijských hrách. Český badmintonový srazfonline].

[cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://czechbadminton.cz/html/news/peking/badminton- na-oh.htm

RYS, Pavel. Šebrle už není světovým rekordmanem v desetiboji, překonal ho

Eaton. iDnes.cz [online]. 2012 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/sport/atletika/american-eaton-utoci-na-sebrleho-svetovy-rekord-v- desetiboji.A120623_092303_atletika_ten

SABL, Václav. Hrdinové antických olympiád. Praha: Olympia, 1968.

SEHNALKOVA, Marie. Nový sport na olympiádě 2024, který to je? A proč neuspěl squash? ISport [online]. 2019, 27.6.2019, 1 [cit. 2019-12-2]. Dostupné z: https://isport.blesk.cz/clanek/isport-life-inspirace/365387/novy-sport-na-olympiade-

2024-ktery-to-je-a-proc-neuspel-squash.html

67 SETTIMI, Christina. By The Numbers: The 2018 Pyeongchang Winter

Olympics. Forbes [online]. 2018 [cit. 2020-03-25]. Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/christinasettimi/2018/02/08/by-the-numbers-the-2018- pyeongchang-winter-olympics/

Skeleton History. International Bobsleigh & Skeleton Federation [online], [cit. 2020-03-

25]. Dostupné z: https://www.ibsf.org/en/our-sports/skeleton-history

SIDDONS, Larry. IOC expels six members in Salt Lake City scandal. The

Guardian [online]. 1999, 1999, (1), 1 [cit. 2019-11-26]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/sport/1999/mar/17/ioc-expels-members-bribes-scandal

Survey of Players. International Ice Hockey Federation [online]. 2020 [cit. 2020-05-10],

Dostupné z: https://www.iihf.com/en/static/5324/survey-of-players

ŠEDIVÝ, Jakub. Biatlon je populární i díky své nepředvídatelnosti. Generace20.cz [online]. 2016 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z: https://www.generace20.cz/sport/biatlon-je-popularni-i-diky-sve-nepredvidatelnosti

TÁBORSKÝ CSC, Doc. PhDr. František. Historie házené. Česká házená [online]. 2020

[cit. 2020-03-25]. Dostupné z: http://www.svaz.chf.cz/content.aspx?contentid=2693

OLIVOVÁ, Věra. Lidé a hry: historická geneze sportu. Praha: Olympia, 1979

Olympic Games. THE FIVB [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: https://www.fivb. com/en/thefivb/hi story

Olympic Games history. International boxing association [online]. 2020 [cit. 2020-03-

25]. Dostupné z: https://www.aiba.org/olympic-games/

VALOUŠEK, Zbyněk. History of Snowsports. Svaz lyžařů České republiky [online],

2020 [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: https://www.czech-ski.com/beh-na-lyzich/o- discipline.php

VELÁT, Jaromír. Hrdinové XIV. olympijských her. Praha: Nakladatelství Jaromíra

Veláta, 1948. Olymp.

VOKÁL, Vladimír. Soumrak české gymnastiky? Možná už nastal, říkají Konečný s

Pálešovou. Dnes.cz [online]. 2012 [cit. 2020-05-9]. Dostupné z:

68 https://wwwidnesxz/oh/londyn-2012/gymnastika-zazije-po-oh-utlum konečný. A120730_004930_oh-ostatni-sporty_vov

WALKER, Alissa. War tore apart the city that hosted the 1984 Winter Olympics — here's what the abandoned venues look like today. Gizmodo [online]. 2014, 1 [cit. 2019-11-18],

Dostupné z: https://gizmodo.com/how-l-a-s-1984-summer-olympics-became-the-most- success-1516228102

WARSHAW, Amelia. The 2016 Rio Olympics By the Numbers. Daily Beast [online],

2016, 7.8.2016, 1 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: https://www.thedailybeast.com/the-

2016-rio-olympics-by-the-numbers

YOMTOV, Jesse. Full list of every Olympic medal Michael Phelps has won. USA

Today [online]. 2016, 14.8.2016, 1 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: https://eu.usatoday.com/story/sports/olympics/rio-2016/2016/08/07/michael-phelps- medals/88361712/

ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Vzkříšení Olympie. 2., přeprac. vyd. Praha: Erika, 2003.

ISBN 80-242-0932-2

ZOUBEK, Ondřej. Šéf rychlobruslení o nové hale: Jsme blíž než kdy dřív, ale do dvou let stát nebude. IDnes [online]. 9.2.2019, 1 [cit. 2019-12-1]. Dostupné z: https://sport.aktualne.cz/ostatni-sporty/zimni-sporty/josef-nechutny- rychlobrusleni/r~ 1 feO 14822bb711 e9a0090cc47ab5f 122

69