Rok jubileí Skoro dvě léta se již konají přípravy k oslavě roku 1948. Skoro dvě léta je tomu, co jsme k této věci napsali, že se toho roku asi uoslavujeme. Vzhledem k počtu a váž­ nosti letošních jubilei a vzhledem k našim národním sklonům v této věci to nebyla oba­ va bezpodstatná. Tehdy se nám to zdálo ještě tak vzdálenou budoucností a dnes už je to přítomnosti. Nový důkaz, jak utíká život, jak bychom si toho měli být vědomi a ne­ zvykat si v ničem dobrém a potřebném na odkládáni. Jak bychom tedy měli vstoupit do tohoto jubilejního roku? P. J. Urban nám připomí­ ná naše povinnosti nejhlubši, totéž rozvádí KATOLÍK konkrétněji Dr. Heidler, mohli bychom se tedy na totéž podívat ještě z jednoho užšího hlediska, hlediska Čecha, jenž se zamýšlí 1 LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY trochu nad tokem staletí, jejž nám právě le­ tošní jubilea připomínají. Není to stanovisko odlišné od dvou předešlých, protože my ne­ jsme a nesmíme být jednou Cechy a jednou ROČNÍK XI. • V PRAZE DNE 4. LEDNA 1948. • ČÍSLO Kčs 1,50. snad katolickými křesťany a po třetí zas prostě lidmi, nýbrž musíme být vždy a všude a ve všem i lidmi, i katolickými křesťany i Cechy, a všechno to v nás musí býti jednot­ P. Dr. Jan Ev. Urban OFM: Na prahu jubilejního Karlova roku né, protože jen tehdy to bude krásné, jen tehdy to bude účinné life-exposition, jak Oč už vlastně jde o něm mluví jiný článek tohoto čísla. Kristus je cestou a cílem člověka i lid- Hlavní dějinná data, která nám připo­ Btva. „Já jsem Cesta" (Jan 14, 6), „Já jsem míná letošní rok, jsou: 1348, 1648, 1848,- začátek a konec" (Zj. 1, 18), „A všechno 1918, 1938. Nejsou to vždy data, nad nimiž v něm stojí“ (Kol. 1, 17). Komu není Kris­ by bylo třeba zvlášť jubilovat, jsou to i data tus nejvlastnějšim a nejvyšším smyslem lid­ smutná, ale i z těch sé skládá život, i na ně ské existence, k němuž vše musí směřovat třeba vzpomínat. a jemuž je vše podrobeno, ten buď nemá víry Nejslavnější je snad to datum první, nebo nemyslí důsledně. Je-li nám však Kris­ 1348. Veliký český král, za něhož se snad tus cílem a cestou, je naším úkolem v každé nejdokonaleji splnilo známé Libušino pro­ době vlastního života i lidských dějin dávati roctví o městě, jehož sláva hvězd se dotýká, této cestě určitou podobu. Mohli bychom také si toho roku staví pomník, z jehož rázu cí­ říci, že je právě úkolem křesťana i lidstva títe hned, že to je český král a křesťanský vytvořit cestu Kristovu v přítomných okol­ král. Nestaví si pyramidu, ’ ani náměstí Bu­ nostech. Člověk se ovšem může řiditi situaci dovatelů, zakládá universitu. Chrám Ducha. okamžiku, ale kdo by pochyboval, že je vý­ Možná, že by bez ní nebylo Husa a husitství, hodné a někdy velmi potřebné i nutné další možná, že by bez ní býval tok našich dějin cesty pro sebe i svěřený okruh promýšleti a klidnější, a přece jak skvělé to dílo, jak tře­ hledati 1 ba říci „Zaplať Pán Bůh“ za ně. Život není Cesta Kristova v lidstvu je sice vždy v ne­ v klidu, nýbrž v zápasech a bojích. Jsou boje bezpečí, neboť na této zemi je stálý boj o člo­ duchovni a jsou boje krvavé a protože na věka, zda půjde cestou Kristovou nebo opač­ Hradčanech neseděl stále Karel, proto se nou. Někdy však je nebezpečí mimořádně boje duchovní změnily v boje krvavé. Ale hrozivé, veliké a všeobecné. Není pochyby, že Karel to myslil dobře. Cim vděčnější a věr­ je tomu tak dnes. A velikost nebezpečí uka­ nější mu budeme, tím větší máme záruku, zuje i na velikost nutnosti dobře nalézt, určit že náš národní život se bude rozvíjet v bo­ a promyslet katolické životní cesty. Časový jích duchovních a ne krvavých. A bylo těch úsek nového roku je k tomu určitou příleži­ krvavých bojů mnoho a mnoho, takřka od tostí i pohnutkou. chvíle, kdy Otec vlasti zavřel oči. R.ok 1648 Tyto cesty sc poznávají jednak z přítom­ je uzavírá. Mnohým z nás se asi zdá, že je ných skutečností,’ jednak z příkazů Bohem uzavřel nešťastně, mnohým z nás tím rokem daných vůdců — biskupů. V napjatých situa­ začíná doba temna. Kdokoliv však hlouběji cích je nemístné zabývati se druhotnými přemýšlí, musí uznati, jak právě i duchovně úkoly, jde-li nám vážně o cíl. Úkol se musí neplodná byla celá ta doba náboženských stanovit buď podle vlastního cíle nebo podle zmatků u nás, jak právě touto svou steril- ohroženého místa. Naší cestou je Kristus. To nosti a rozervaností vedla k Bílé hoře a jak je veliký zákon, který nesmíme nikdy opustit právě r. 1648 je nové vyšlehnuti síly, kterou ve svém životním boji, zákon pravdy a lásky. dává jistota víry, víry katolické. Buďme Ale v mezích této cesty a cíle nutno si všímat tedy spravedliví i k roku 1648. zvláště ohrožených míst. Jestliže nejsou 1848 a 1918 náleží k sobě. Je to začátek ohrožena místa podstatná, není nebezpečí ve­ a vyvrcholení nové periody národního života, liké. Jinak však tomu jest, otřásají-li se pod začátek jeho samostatného života politické­ útoky posice základní a rozhodující. Nuže, ho, jenž pak šťastnou shodou okolnosti po právě nyní tomu tak je! Mýlí se, kdo spatřuje první světové válce je, korunován úplnou kritické místo v budoucnosti lidstva v posi­ státní samostatnosti. Je to perioda všestran­ cích sociálních, politických nebo kulturních ného národního rozvoje, perioda, na níž se nebo i v mravních. Otřásají se totiž základy Karel IV. a Blanka z Valois ze Svabinského sklomalby na okně svatovítském. stanoviska přirozeného musí být vždycky ještě hlubší a proto by bylo životně nebez­ hrdi její tvořitelé a spolučinitelé. pečno, tyto nejhlubší otřesy přehlédnout, ne­ Se stanoviska náboženského a křesťan­ boť na těchto základech vše stoji a s nimi ského je to doba problematická. Doba du­ padá celá nadstavba. Pro nás křesťany jsou chovního rozkladu celého t. zv. západního situace politické, sociální a jakékoliv jiné Vánoční poselství sv. Otce Pia XII. lidstva, jenž se projevil u nás tim zřetelněji nadstavbou základů, v nichž máme veškeru než jinde, čím lačnější jsme byli po vzdělání Jako po staletí, tak budou 1 letos zvonit vá­ klasickou zbraní ofensivní, s kterou nekteří do­ a čím širší vrstvy následkem naší demokra­ svoji existenci lidskou, národní i mravní. noční zvony, avšak pro mnohá zahořklá srdce vedou mistrovsky zacházet, jsouce hrdl na mou A opravdu, nedejme se klamat, dnes jde o zá­ bude se jejich zvuk nést! poušti, kde nezanechají obratnost; taková pohrdáni jakýmkoli smyslem tičnosti toto odkřesťaněné vzděláni zasaho­ klad nejhlubši: jde již o samu viru. žádné ozvány. Po uplynutí tohoto nového po­ pro mravnost se jím zdá nutnou součástkou valo. Veškerá naše literatura této periody Nikoliv o viru v celém národě — o tom již válečného roku, plného bídy a utrpení, zkla­ moderního postupu při tvoření veřejného m'ně- přispívala vydatně k bourání dosavadních dávno není pochyby — ale jde ovíruvnás mání a strádání, kdokoliv má oči k viděni a ní, při jeho dirigovaní a využívání ve slutbúch základů našeho života ducha. A proto Bol­ s a m ý c h. Již v tom je veliký otřes víry, že uši k oíyšení by se měl zastavit! při pohledu vlastni politiky, neboť jsou odhodláni v boji zano a Havlíček z r. 1848 dozrávají v r. 1918 většina katolíků je klidně přesvědčena, že na tento bolestný a pokořující fakt: Evropa zájmů a názorů, v boji o učení a o vládu dosáh­ v odpadové vření velkého stylu, končí vzni­ . víra, jakou máme, je dostatečná. Všechny a svět — až do vzdálené, zmučené Cíny — je nout svého stůj co stůj. kem československé církve v r. 1920. Kdy­ ř známky ukazuji, že v nás věřících již zdaleka dnes více než kdy jindy vzdálena pravému míru, Jest naái povinností otevřití oči katolíkům bychom byli konservativci, kdybychom měli dokonaiému zahojení svých strasti, upevnění celého svéta — a také tém, kteří mají s námi není ona síla víry apoštolské, viry vyznavač­ nového harmonického řádu v rovnováze a spra­ společnou víru v Krista a v nadsvětného Boha méně smyslu pro realitu, mohli bychom proto ské, bezpečně a hluboce jisté a živé. Musíme vedlnosti. — před nebezpečím, do něhož tato převaha ne­ nad těmito dvěma daty a nad periodou, kte­ si přiznat, že naše víra je mnohdy spíše ideo­ Rozdmychovatclé negace a nešváru, o celou pravdy vrhá Církev, křesťanskou clviiisaci, celé rou ohraničují, naříkat, jako nad dobou ná­ vou obhajobou a vyznáváním určitého světo­ smečkou kořistníků v jejich průvodu jásají při dědictví náboženské a prosté lidské, které od božensky úpadkovou. Ale to všechno by zna­ vého a mravního názoru, než vnitřní životnou pomyšlení, že jejich doba je blízko. dvou tisíciletí dalo národům podstatu Jejich du­ menalo dívat se plačtivě nazpět po tom, co (jistotou a přesvědčením o existenci božských Naproti tomu přátelé míru, podporovatelé chovního života a jejich skutečné velikosti. již neexistuje, zavírat oči před faktem, že skutečností. Kdo by nepřiznal, že v osobním trvalého smířeni národů, mají srdce sevřené Tak jako již Herodes, když zamýšlel dátl Bůh je stejně a je stejný v roce 1348 jako i veřejném životě jsme si většinou nejisti, že úzkosti při pohledu na kontrast mezi mravním zavraždit Dítě betlémské, skrýval tento svůj v roce 1848 a 1918. Je třeba brát skutečnost ustupujeme před tiakem vládnoucího mínění? a sociálním bohatstvím radostné zvěsti betlém­ úmysl pod maskou zbožnosti a snažil se pře­ ské a bídou světa, odvrátivšího se od Krista. měnili mudrce prostého srdce v bezděčné vy- takovou, jaká je, protože jen tak ji můžeme Jen srovnejme chabý tón našeho tisku a ví­ Praví křesťané, pro něž celý život, jeho svět­ zvědače, tak dnes Jeho moderní napodobitelé zvládnout. I předchozí periody musily mít po tězný ráz tisku opačného! Neviditelnost lo a Jeho cena, spočívá v soužití s Církví, chá­ vynakládají veškeré úsilí, aby skryli lidu své stránce náboženské mnohé slabiny a vady, Boha a viditelnost hmoty sice vysvětluje ob- pou lépe než kdokoliv jiný smysl a cenu takové pravé úmysly, aby si z něho udělali bezděčné jinak by se byly dovedly lépe vyrovnat s nový­ Itíž našeho přesvědčováni i snadnost nevěry, doby, jakou je doba naše, doby hustých tem­ nástroje svých cílů. Jakmile však dosáhnou mi poměry a situacemi. Nedovedly-li to ony, avšak sila myšlenky, důkazů a přesvědčeni not a současně oslnivého světla, kde nepřítel moci a cítí, že drží otěže pevné v rukou, nechá­ musíme se tedy o to pokusit my. My musíme by mohla a měla tuto potíž překonat. Dovo­ Kristův sklízí tragicky bohatou žeň duši, kde vají pomalu padnout závoj a přecházejí postup­ najit synthesu mezi všemi těmi jubilejními lávám se na doklad této naší chabosti kaž­ však zároveň mnozí dobří se stávají jeátč lep- né od potlačování důstojnosti a svobody lidské Simi: kde šlechetná srdce se povznášejí až k potlačení každé zdra\é a nezávislé činnosti daty, které nám připomíná rok, do něhož dého, kdo si vzpomene, jak snadno upouští­ k vrcholkům hrdinství. náboženské. vstupujeme. Nejde dělat synthesu z víry a me od jednání podle víry, když stojíme tváři Voláme proto dnes ke všem poctivým lidem: nevěry, z katolicismu a protestantismu. Je v tvář nátlaku nevěry, ať už je to na ulici, I. Jak se může lidstvo uzdravit? Jak může z blu­ třeba pouze vzít objektivní, celistvý katoli­ ve vlaku, v dílně, ve farni kanceláři, ve škole, Znamení, které nese na čelo naše doba a dů a štvanic dnešní rozbouřené doby vzejít cismus a poctivě zkoumat, jak by se zase ve zpovědnici, v obchodě i v rodině. Všude které je příčinou rozeštvanosti a úpadku, je „nový řád“ hodný tohoto jména, nedělá-ll se nejplodněji rozrostl v zemi, jejíž půda je slo­ tam takřka samozřejmě vládne a platí hřích, stále zřejmější sklon k neupřímností. Nedosta­ úmyslné rozdílu mezi přítelem a nepřítelem, žena z tolika protilehlých minulých tendencí. choulí se víra a mravnost! Kdyby nám naše tek pravdivosti, jenž není pouze příležitostným mezi ano a ne, mezi vírou a nevěrou? Doby Karlovy a doby baroka, jak je re­ víra byla existující jistotou, nemohlo by to, východiskem, útočištěm, Jimž lze uniknout ne­ Církev, vždy plná lásky a dobroty k oso­ příjemnost! v okamžiku nepředvídaných obtíží bám bloudících, při tom však věrná slovům své­ presentují data 1348 a 1648, potřebuji svoji co není, zvítěziti nad tím, co jest! (Bude nebo neočekávaných překážek. Ne. Tento ne­ ho Božského Zakladatele, jenž řekl: „Kdo není silnou, překypující víru zbystřit lepším po­ však nutno jednou ještě ukázat, že tato cha- dostatek pravdivosti se dnes objevu jo jako se mnou, proti mné jest,“ nemůže opomenoutl chopením pro konkrétního člověka, pro jeho bost je v nás a nikoliv v průkaznosti viry.) systém, byl povýšen na stupeň strategie, v níž svou povinnost upozorňovat! na bludy, zdvihati věčný vnitřní svár mezi pozemskosti a nad- lež, překrucování slov a faktů, podvod se stal (Pokračováni na str. 2.), (Pokračování na str. 2.) (Pokračováni na str. 2.) Oč už vlastně jde Vánóčni poselství sv. Otce Pia XII. Rok jubileí (Dokončeni se stí 1.) (Dokončeni ze str. 1.) (Dokončeni se str. t.) A jestliže máme slabou viru, pak již všechny masku „strůjcům lži“, kteří vystupuji jako vlci slcdkem toho se zdvihá obrovská zeď a maří smyslném, mezi touhou po činnosti, která v rouše beránčím, jako hlasatelé nových šťast­ každé úsilí, jež chce navrátit! rozvrácené ro­ tak snadno přechází v titanskou vzpouru, a ostatní posice jsou podlomeny a nemáme pro ných dob, a upozorňovat! věřící, aby se nedali dině lidské dobrodiní pravého míru. ně dosti důvodů, posice mravní, výchovné, mezi trpělivým dopracováním se k hlubinám odvrátili od správné cesty a omámit! falešnými Což jsme nemusili právě v těchto posledních duše. Zdá se mi, že z nedostatku těchto vlast­ sociální i jiné. sliby. týdnech hmatat! takřka rukou následky této Druhou ohroženou základní posicí j e Naše stanovisko mezi dvěma protivnými tá­ vzájemné nedůvěry, vidouce, jak skončila tak nosti skončila gotika v reformaci a baroko princip křesťanské lásky. Nauky bory je prosto vší zaujatosti, všeho stranění jed­ důležitá konferenci» velkých mocností, aniž do­ v planém osvícenství. Kristu odporující důsledně musí mít za nomu nebo druhému národu, jednomu nebo dru­ spěla k jakémukoliv podstatnému pokroku na Doba moderní, doba od 1848 do 1918, mravní princip buď sobectví nebo násilí. hému bloku národů, rovněž tak jako je vzdá­ cestě míru, jenž byl přece od ni tak úzkostlivě doba, jež si z viry více méně dělala blázny, V principu lásky je naše druhá nejsilnější leno vší vypočítat ostí v řádu hmotném. Být očekáván ? jež v ní viděla pouto opravdového pokroku, s Kristem nebo proti Kristu, v tom je pro nás Chceme-U vyjít i tohoto bludiště, do nějž posice. Prostředí však je prosyceno neláskou, celý problém. se musí zase naučit vážiti si ji. Je to doba ba nenávistí, která šíří svou nákazu i na nás. používání neupřímnosti přivedlo svět, můžeme neomezeného vlastenčení. V ní se vlast stává Chápete tedy dobře, proč nás tolik bolí, když jíti jen jedinou cestou: vrátit se duchem i činy A s ochabnutím principu křesťanské lásky vidíme, jak nepřátelská propaganda znetvořuje bohyní, nastupuje na pravého Boha. se šíří i mezi námi veřejně i osobně ochab­ k přítomnosti a pravdivosti. naše myšlenky a naše slova, rozeštvává mysli, Proto mluvíme k vám, milovaní synové a Bohyni ovšem lživou, bohyíii chladnou, a čím nutí mravní vůle. I mezi katolickými mysli­ zabraňuje klidné výměně názorů, prohlubuje dcery: Zítra budeme slavit narozeni toho, x je­ chladnější, tím krutější a tyranštější. Vidšli teli, umělci a literáty se dává místo povaze, příkop, jenž dělí od nás tolik duší vykoupených hož rtů zaznělo jednoho dne voláni: „Veritas jsme to vše hlavně na Němcích, není však náladě, smyslnosti, citovosti. Všimněte si, krvi a láskou téhož božského Spasitele. Na dné liberabit vos,“ pravda (jež jest jeho učením) před těmito důsledky chráněn žádný národ, jak nekřesťanské mravní směry nahradí všeho toho se nachází stále táž dvojakost, chlad­ yás učiní svobodné. Snad nikdy nezaznívalo toto jenž si z vlasti udělá nejvyšši hodnotu. křesťanskou lásku láskou smyslnou a jak né používaná jako nejúčinnčjší zbraň proti spra­ volání mocněji než dnes ve světě lačnícím jo Všichni pak tim trpí, jak nám to připomíná záměrně ve vychovatelství mládeže i lidu ve­ vedlnosti a pravdě, aby se zabránilo sblížení, míru, jenž cítí na sobě tíživou moc jba 1Ž1. poslední datum 1938, znamenající počátek dou lidstvo k živočišnosti. smíření a míru. Jemu tedy, jenž se vtělil, aby byl všem „ces­ utrpení, z nichž jsme se my a celý svět ne- Rozumově přesvědčená, hluboce založená Nevyhnutelným důsledkem tohoto stavu je tou, pravdou a životem“, musí piatiti úpěnlivá zotavili dodnes. víra a hrdinná láska jsou základy, na nichž rozštěpení lidstva v mocné protivné skupiny, modlitba celého křesťanstva, aby pravda na­ při němž vládne jako nejvyšší zákon hluboká, lezla zase cestu do srdcí vládců národů, jt jichž Člověk je tvor osudně jednostranný. To obstojí vše. Jak je zachraňovat? nepřekonatelná nedůvěra, jež je současně tra­ ano nebo ne může rozhodovat! o osudu svěla a plyne z toho vlněni dějů, jak se zrcadlí ve 1. Bylo by třeba soustřediti všechnu ka­ gickým paradoxem a kletbou naší doby. Každá aby s pravdou zazářila na zemi nikoliv klam­ zmíněných historických datech. Přes krásné tolickou činnost a snahy k podloženi, posí­ z protivných stran myslí, že je nucena k této ná fata morgana, nýbrž skvoucí hvězda Božího rčení o historii, co by učitelce života se lidé lení a oživení víry: soustavná úplná výuka nedůvěře nejelcmentárnějši opatrností. A ná- míru z Beticma. (Pokračováni.) z dějin ničemu neučí. Ani z dějin, které pro­ ve víře, otevřené a poctivé vyrovnání se vše­ žili na vlastní kůži, tim méné z těch, o kte­ mi námitkami a pochybnostmi ve velkém, ne­ rých jenom čtou. A přece neni křesťanské smírném množství studijních kroužků, v exer- Budoucnost díla Kristova tak zcela zoufat nad člh^ěkem. Snad se přece cičiích, kursech. Kdo nevidí, jaká betonová Na prahu nového roku se každý ptá: »Co musi západ skáceti modly svých hodnot faleš­ letos nad svými dějinami zamyslíme, a přece základna by se položila, kdyby opravdu vše­ nás asi čeká?« A křesťan se neubráni myšlence ných a musi opět uznatl primát ducha, ne snad jen se trochu přičiníme je spojit v sobě chny rozličné katolické snahy se soustředily na budoucnost dila Kristova ve světé i ve vlast­ jen v mlhavé theorii, alé v životni a sociální v živou jednotu. Spojit vážnost Karlovu k zapouštění takovýchto hlubokých kořenů ním národě. Naprosto jisté je jenom toto: »Na praksi. Tato cesta může vésti ke Kristu a k Pet­ s odhodlanosti Plachého studentů, spojit víry! Jaká důvěra v katolické principy by svétě budete míti souženi. avšak důvěřujte, já rovi. Ale pozor. Taková konveřse se musi pro­ takřka dětskou naději osmačtyřicátníků brzo vyrostla! jsem vítěz nad světem.'« (Jan 16. 33.). Tento tón jevit sociálními skutkyl Nebylo by nic osud­ s rozvážnosti, s kterou Masaryk a lidé kolem Řekněme si přece otevřeně: nevěřící střízlivého smyslu pro tvrdou realitu a přece nějšího. než chvilkové vnějii spojenectví na ob­ hlubokého nadpřirozeného optimismu zaznívá ranu žoků! něho začali 1918 budovat Československo, v Krista mají takové myšlenkové a životní spojit smutek a pokoření Mnichova se všim principy, které již samy v sobě obsahují pod­ všemi proroctvími Páně 1 apoštolů. On je vy­ Kolektivistický materialismus jest při všech sloven větou: »Pekelné brány .ji nepřemohou.« svých tragických omylech systémem myšlenko­ tim předchozím a s vírou, že pravda Páně mínky a složky rozpadu — tvrzení místo vždycky vítězí a že je sladko za ni bojovat pravdy, moc místo svobody mínění, nenávist (Ma:. 16. 18.). On musi také určovat náš zá­ vé dokonalejším. Podle Maritaina (Revue tho- místo lásky. Avšak jejich provádění je skvě­ kladní postoj na počátku reku 1948. patrné miste 1946) je to vlastně poslední a nejradikál­ a třeba za ni umírat. ak. značně kritického. nější křesťanská herese. Usiluje o vykoupeni a lé a vítězné. — Katolické principy mají již V takovém duchu a smýšleni smime a máme obrozeni lidstva; ale nepočítá s člověkem celým samy v sobě prvky a záruky trvalosti, vy­ hledáti odpověď na otázky: Jaké sily minulosti a pravým. Nedostatečnost svého humanismu Společenské středisko našim katolíkům dosud zkoušené osvědčenosti a konečné platnosti — a budoucnosti jsou v činnosti při utvářeni nej- retušuje terorem a propagandou. S tim však ni­ chybělo, neměli dosud prostředí, ve kterém by se objektivní pravdu, svobodu, lásku, — ale po­ biižši budoucnosti? S čím musíme počítat a co kdo do nekonečna nevystačí. Buď tedy i nave­ mohli sejít, seznámit a pohovořit, prostředí, z ně­ dáváme je chabé a líně. Nemáme sami v ně máme činit pro budoucnost díla Kristova? Jsou nek ztroskotá jako nejeden systém, který se hož by vycházely podněty k další katolické akti­ důvěru, protože nemáme v ně dosti víry. to snad otázky smělé; ale vzpomeňme na slova opíral o směs teroru a propagandy; ale pak ne­ vitě. Toto středisko vzniklo nyní z iniciativy a za 2. Druhým nejbližšim úkolem by bylo dů­ Pia XI.: »S pomoci milosti Boží — osudy lidstva bude všechno vyřešeno; mohly by se však ote­ účinné podpory J. E. nejdůstojnějáiho pana Msgr. sledné pěstováni vnitřní jednoty mezi jsou v našich rukou.« (Quadragesimo anno Dr. vřití cestv novému vývoji. Nebo navenek zví­ dra Josefa Berana, arcibiskupa pražského, ja­ námi. Jednoty lásky a kázně! Jednoty bez­ Vašík 145.) Hledali odpověď na takovéto otáz­ tězí a prosadí jistý hmotný blahobyt pro vše­ ko Společenský klub PAX, který konal dne 13. mezné a obětavé. Jednota kázně, pokory a ky patři k podstatným úkolům pastýřského bo­ chny. Ale takové vnější vítězství b.y bylo za­ prosince t. r. ustavujíc! valnou hromadu v míst­ lásky je mravní základnou po základu viry. hosloví — naúkv o budováni mystického těla čátkem vnitřní kříse: Co dál? Nasycené břicho nostech klubu ve Velkopřevorském paláci v Pra­ Kristova Zde můžeme nastínit jen lo. co se jeví ještě není štěstí. 2idé kteří uprchlí před Hitle­ ze ín., Velkopřevorské nám. č. 4. — Informace 3. Avšak vnitřní posice potřebují i vněj­ o členství a členské přihlášky přijímá zatím ší s í 1 y. Z jednoty víry a lásky nutno tvořit jako nejaktuálnějši. rem do USA, prý říkají: »Jsem happy — ale S čím musíme počítat? šťasten nejsem.- Nebo si konečně již během předseda klubu MUDr. Miloslav Ort, Praha H, Kristu oddanou, bezpečně oddanou organisaci Theoretický i praktický materalismus snad bole o lepší společnost alespoň ve své elitě uvě­ Opatovlcká ul. čfs. 22. jednoty. Neboť bez organisování bychom ne­ na všeoh stranách ještě poroste. Nikde není vy­ domí. že lepši společnost nebude bez lepšího člo­ měli prostředků ke studiu a sebevýchově. loučeno přímé nebo nepřímé pronásledováni věka — a tedy bez ducha a bez Ducha. Ale i A tu je hlavně potřebí dvojího: pro prohlou­ Církve Není vyloučeno ani to. co se slalo při to by ovšem musila býti pravá a důsledná kon- v proudu: intensivnější duchovni život kněži i bení víry tisku a pro život lásky činnosti vpádu islámu na střední východ: kdysi křesťan­ verse a nikoliv vnější taktika, která čini trpěné laiků, zdravé hnutí eucharistické. liturgické a charitativní a sociální. Ale nikoliv sociální ské národy mohou bytí na celá staletí ztraceny. náboženství propagačním prostředkem materia­ bibiické. To bude bezpečným základem apošto­ práce neosobní a úřední, nýbrž křesťansky Bylo by to však I jejich vinou. My u nás mu­ lismu. Pozor tedy na předčasné námluvy obou látu. Nejnaléhavějšim úkolem ie rozvití specia­ lidské, osobní a vřelé. To je právě a výlučně síme zvláště být na stráži. Budeme-ii vlažni, na­ stran! lisované katolické akce. Jestliže se dosud pas­ plil o nás jednou historikové: »V celé Evropě byl Co máme činit? torace spokojovala často jen s odlehlými záto­ nám vlastní. V takové lásce je naše naděje kami dnešního života, je nyni třeba prokvasiti a sila. tenkrát jen jeden národ, který z povrchnosti a Nemůžeme čekati na »zázračné« obraty vněj­ oportunismu vlez! do železného chomoutu mate ší. I lakový Konstantin Veliký mohl přijití až činností laiků ieho hlavni proudy: rodinu, mlá­ Ale protože všechny tyto základy jsou dež. jednotlivá povoláni, zvláště technická. Jen katolické, jsou i řádu božského a nemůžeme rialistické diktatury dobrovolně...« PO staletich práce a oběti. Nesmíme doufati Ale každý materialismus v sobě obsahuje sé- v mechanické obnoveni minulosti. Viechno zá- tak může také býti připravena půda k velko­ na ně myslit bez prosby o Boží milost. Proto mě vlastního rozkladu, který zase umožní nový ležť na drobné apoštolské práci milionů skrytých rysým sociálním reformám, v nichž si po prvé jejich stálou průvodní podmínkou je spojení rozkvět ducha. Indvidualistický materialismus si světců a světic. Jen z nich pak mohou vyirůsti člověk iako člověk přijde na své. všech našich srdci v denní naléhavé modlitbě musí právě v obraně proti myšlenkově sklou- veliké osobnosti, které dají 1 navenek nový směr Vstupujeme tedy no nového roku s progra­ o Boži přispěni. V modlitbě je Kristus nej­ benějšimu materialismu koiaktlvistlckému plně dějinám. mem bohatým a ne právě smutným. Pamatujme: vlastněji Začátkem i Koncem. Poznáme již, uvědomit vratkost a nesprávnost svých Ideových Prakticky to znamená předně urychleně do­ »S pomoci milosti Boži — osudy lidstva jsou že jde u nás o tyto ohrožené základy? základů. Chce-11 zachránit pravé lidské hodnoty, končit! vnitřní obrodu katolicismu, která jest v našich rukou!« Dr. Alexander Heidler.

Pohnutí neobyčejně slastné, do něhož se však připadaly fádní, to vše mne drtilo úctou, ra­ Tisíce, myslím. květinek Jak se stal Claudel mísil pocit zděšení a skoro hrůzy! Neboť mé ná­ dosti. vděčnosti, lítostí a adoraci. Ponenáhlu, po kraji rozsypala zem zory filosofické byly ještě celé. Bůh je pohrdlivě zvolna a obtížně se rozjasňovalo v mém srdci, a dokonce i písek Syrt katolickým básníkem nechal, jaké byly, zdálo se mi, že se na nich nic docházel jsem k poznáni, že umění a poesie jsou zavoněl nardem, nektarem. Na Hod Boží vánoční r. 1886 šel Paul Clau­ nemění, náboženství katolické mi připadalo také věci Boží a že rozkoše smyslné k nim ne­ del do pařížské katedrály Notre-Dame na mši stále jako sbírka hloupých historek, jeho kně­ jen nejsou nezbytné, nýbrž naopak jim jsou Zrození ditka vytušil svátou. Nešel tam z důvodů náboženských, jak ži a jeho věřící mne naplňovali tímtéž odpo­ škodlivé. Jak jsem záviděl šťastným křesťanům, ivrdý a neurvalý svět, to sám vypravuje. Počínal tehdy svou spiso­ rem, jenž se stupňoval až v nenávist a až v hnus. které jsem viděl přistupovali k sv. přijímáni. skály svá měkká úbočí vatelskou činnost a proto se tnu zdálo, *ie Budova mých názorů a mých poznatků zůstá­ Já sám jsem se sotva odvážil vmíaiti se mezi pokryly hustou kštici trav. it* katolických obřadech najde jakési vzrušeni a vala stát a mně to připadalo přirozené. A přece ty, kteří každý postní pátek přicházeli poúbit látku pro nějaké dekadentní cvičení.« Toto se stalo, že jsem z ní vyšel. Nová strašná by­ Trnovou korunu (jejíž ostatky náleží do pokla­ Med vytryskuje z útesů tost, s požadavky pro mladého Člověka a uměl­ du t. zv. Svaté kaple pařížské). dubový pařez vyprahlý smýšlení nebylo jistě vhodné, aby jej dispo­ ce, kterým jsem byl, strašnými, se zjevila, a novalo k přijetí milosti Boží ale Bůh použil • vi/potil kapky amonu. já ji nedovedl smířit s ničím, co mne dosud babám je na tama-ryšcich. i jeho, aby jej přivedl tam, kde se mu chtěl obklopovalo. Chci-li vyjádřit stav onoho úplné­ zjeviti. Píše o tom; ho mého zmatku, napadá mi jediné přirovnání: Když dohasínala antika ... Ó věčný králi, jesličky V tlačenici, která mnou všelijak házela, jsem bylo mi jako člověku, kterého vytrhli najednou se zúčastnil slavné mše svaté bez jakéhokoliv z jeho kůže, aby jej vsadili do cizího těla upro­ Vánoce jsou zdrojem inspirace všem velkým jsou kolébkou Tvou. Posvátné zvláštního požitku. Později, protože jsem nevě­ střed neznámého světa. To, co se nejvíce jřířilo křesťanským básníkům. Tak 1 na sklonku antiky jsou národům všem na věky děl o ničem lepším, jsem přišel ještě na nešpory. mým názorům a mému vkusu, bylo přece jen se snaži básník Prudentíus vtěsnat do formálně a věří v né i němá tvář. Chlapci pěveckého kůru v bílých řízách zpívali pravda a bylo třeba se s tím tak neno onak dokonalých veršů veliké vánoční mystérium. právě to, o čem jsem se později dozvěděl, že to vypořádat. Ale aspoň se to nestane, aniž bých Aurelius Prudentíus Clemens (kolem r. 400), Hloupě se klaní jesličkám, bylo Magnificat. Stál jsem v zástupu blízko se pokusil o odpor se všemi svými možnostmi. houf těžkopádných hovádek, jenž bývá nazýván křestanským Horatiem vložil klaní se prostý chudý lid. druhého pilíře, u vchodu do kněžiště, Tento odpor trval čtyři roky. Mohu říci, že do své Sbírky hymnů na den (Cathemerinon) pře- Právé tehdy se sběhla událost, která dala jsem se pěkně bránil, a že boj byl loyální a jenž zesílil. když stddce pás’.* směr celému mému životu. V jediném okamžiku úplný. Nic jsem neopomenul. Užíval jsem všech krásný Vánoční hymnus. Liči v něm požehnaný bylo mé srdce dotčeno a já jsem uvěřil. Uvěřil prostředků odporu a byl jsem nucen opustit své a zaslíbený den. kdy (Z chystaného překladu Cathemerinon od V. jsem s takovou silou, s takovým převratem v celé zbraně jednu po druhé, protože mi nebyly nic Smelhause.) platné. »Kristus se dívat nemohl, své bytosti, s tak mohutným přesvědčením a Hymnus nabývá pak poznenáhlu rázu didak* s takovou jistotou bez jakéhokoliv pochybování, Budiž navždy pochválena ona velká, vzne­ jak lidstvo zkáze propadlo. že od té doby žádné knihy, žádné rozumování, Pospíchal tedy zakročit, tického a Prudentíus konči poukazem na den šená Matka, u jejíchž nohou jsem se všemu na­ posledního soudu, kdy i 2idé poznají »kdo byl žádné příhody bouřlivého života nemohly otřésti učil. Každou nedělí jsem strávil v Notre-Dame zachránit dílo Otcovo.« mou vírou, ba ani se jí nedotkly. Mél jsem náhle člověk ten«. — Zvlášté druhá z uvedených strof a i v týdnu jsem tam chodil co nejčastěji. dokazuje, že pravá křesťanská poesie je vždycké neobyčejné silný pocit nevinnosti, věčného dět­ O svém náboženství jsem toho tehdy věděl tak A pak následuje zvroucnělá lyrika, která svou ství Božího, nevýslovné zjevení. Pokouším-li se, málo, jako toho může kdokoliv vědět málo poesii katolickou, t. j. universální, platnou pro něhou a zjasnělým klidem nás takřka přenáší na všechny lidi všech věků. Ani naše doba se ne­ jak jsem to často učinil, rekonstruovati minuty, o budhismu a přece se posvátné drama roz­ poklidné nivy betlémské: které následovaly po onom neobyčejném oka­ víjelo přede mnou iak skvěič, že to přesaho­ dočká svítáni a radostnějších dnů, jestliže ne­ mžiku, shledávám tyto složky, které však tvoři­ přijme se všemi důsledky evangelium, radostnou valo všechnu mou představivost. To Již nebyla »Panenské lůno ukrývá ly jeden jediný blesk, jednu jedinou zbraň, které chudičká řeč zbožných knížek. Byla to nojhlub- zvěst o narozeném Spasiteli. Zamýšlejme se teď, použila Prozřetelnost Boží, aby zasáhla a ote­ ši a nejskvělejší poesie, nejvznešenějši Činy, jež radosti pro celičký svět v době vánoční častěji nad obsahem a hlavně vřela si konečně srdce jednoho zoufalého dítěte. kdy byly svěřeny lidským bytostem. Nemohl rodí se z něho svítáni dosahem Prudentiových veršů, v nichž je sku­ „Jak jsou věřící lidé šťastni! — Kdyby to bylo jsem se nasytit! pohledu na mši a každý pohyb zlatého dne a nový věk. tečné kus kerygmatické Marlologie: přece pravda? — Je to pravda! — Bůh existuje, kněze se vpisoval hluboce do mého ducha a do je tam. Je to někdo, je to osobni bytost jako já! mého srdce. Setba officia zesnulých, nebo offi­ Začátek jara na světě »Panenské lůno ukrývá, — On mne miluje a volá mne.“ Vzlykot a sizy cia vánočního, podívaná ze dnů svátého týdne, prozradil nářek dítěte radosti pro celičký svét. přišly a něžný zpěv A d e s t e (latinská vánoční vznešený zpěv Exultet, ve srovnaní s nímž ml a vesmír znovuzrozený rodí se z něho svítání píseň) zvýšil ještě mé pohnuti. nejopojnější tóny Sofokleovy nebo Pinďarovy V3tal z malátnosti nečisté. zlatého dne a nový věk.« dk

2 „KATOLÍK" mi mocným činitelem při tvoření moderního Ježíš a statistika klimatu. Právě film je takové life-exposition, RNDr. Artur Pavelka. Svátek Zjevení Páně ovšem protikřesťanské. Svátek Zjeveni Páně dne 6. ledna je pro ka­ netýká, neboť na studující a žáky nelze vztáli- Dokud se nezmění číselný poměr dnešní Chce-ii dnes státník nebo národohospodář se tolíky zasvěceným svátkem. Pro přechodnou dobu nouti ustanovení o hospodářských zájmech státu filmové produkce, dokud nebude existovat vět­ dovědět!, jaká povolání vyhledávají mladí lidé, byl vzhledem ke splněn! úkolů dvouletého plánu a zaměstnancích, existenci uvedeného paragrafu šina filmů založených na pojetí normálního ži­ jaká je úmrtnost v zemi, jaký je přírůstek oby­ zákonem č. 248/1946 Sb. o úpravě svAtkověho odůvodňujících. Pro Žáky a studující jest tedy vota, budou marný všechny naše snahy o zn,ě- vatelstva, jaký jc přiliv nebo odliv pro určitá ná­ práva prohlášen za den pracovní. Zaměstnanci, svátek Zjevení Páně volným dnem. Pokud by se nu klimatu ve většině prostředí. boženská vyznáni, pak koná šetření statistická, kteří jsou v tento den povinni ve svých podnicích vyskytly nesnáze a bylo trváno na vyučování, pak Totéž platí o rozhlasu. Jeho specifická hod­ jejíchž výsledkem jsou zákony statistické. Bez pracovat, nehřeší. Nikdo není ovšem zbaven po- se naléhavě žádá, aby rodiče uplatnili právo Š 3, nota není ani tak v zázraku přenášení hlasu a zákonitosti statistické, kterou se u nás zabývá vinnosti účastnit! se toho dne mfte sv. Podle usta­ odst. 3. uved, zákona a požádali ředit. Skol o po­ zvuku na velikou vzdálenost, jako ve faktu, že dokonce zvláštní ústav statistický, není moderní novení § 3, odst. 3. uvedeného zákona jc zaměst­ třebné volno pro návStóvu bohoslužeb. se můžeme psychologicky stút přítomni udá­ stát ani myslitelný. A postupně proniká 1 do nancům umožniti, aby se mohli v tento den účast­ V případech nerespektování zákonných před­ losti, jež se odehrává jinde. U rozhlasu strhuje orgtnisací katolíků pochopení pro důležitost sta­ nit l církevních obřadů. Katolíci jsou ve svědomí pisů ne strany zaměstnavatelů nebo ředitelů škol, především to, že se můžeme zúčastnit! celého tistických šetření a statistické zákonitosti. Kul­ zavázáni použiti tohoto práva, které jim zákon obraťte se s udáním skutkové podstaty na svou rozvíjeni nějaké událostí. A tato událost, ať už háme ovšem v tomto směru za státní aparaturou dává. diecésjíí kancelář. jde o footballový zápas nebo o liturgický cbřad, poněkud pozadu. Snad Katolická akce zde zjed; á Pokud se týče studujících a žáků, považuje se Adresy: Ran ^clář DRA České Budějovice, bude v radiu tím účinnější, Čím příměji, přiro­ nápravu. za nutné upozornit!, že ustanovení g 3 cit. zák. Kněžská ul. 14, DRA Brno, Veveří 15, DRA Hra­ zeněji, celistvěji a spontánněji bude přenášena. I příroda, toto nedotknuté dílo boží, ukazuje pokud se jím 6. leden prohlašuje za den pracovní, dec Králové, pošt. sehr. 225, ARKA Praha II., To vysvětluje velký úspěch vysílání úplně statistický charakter svých zákonů, zákonů da­ se jich podle názoru arcibiskupského ordinäriá ’, u Voršllská 5, ARKA Olomouc, pošt. sehr. 1/5. místních. Oživeni věcí a lidí nejbližších, nejzná- ných Tvůrcem. Statistika patří k fysiegnomii pří­ mějších, citování známého jména, .známého ob­ rody. Již svátý Tomáš rozděluje vše, co se v pří- chodu, stači, aby posluchač byl unesen na rodé děje, z hlediska statistického a dobře ví, že Nesnáze se svátkovým zákonem vrchol spokojenosti. Posluchač žádá na rozhla­ jsou události, které se uskutečňují vždy a nutně, Jsou ještě v čerstvé paměti četné resoluce „Boži Tělo a Nanebevzetí P. Marie byly vybrá­ se život, skutečnou přítomnost, něco, co se prá- jiné jen často, tedy s mezerami a pak že jsou a protesty, jimiž byl provázen každý svátek při­ ny z toho důvodu, že u ostatních svátků, jakož vé prožívá. 1 události, které nejsou časté. Nedivme se pak, že padající mimo neděli, což všechno dalo podnět i u památných dnů, které ještě zůstaly dny A tak i technika programů se bude stále sám náš Spasitel má velmi blízký vztah ke sta­ k zákonné úpravě, odpovídající poválečným po­ pracovního klidu, nelze o zrušeni pracovního kli­ víc a více organisovat ve smyslu oné potřeby tistice a k zákonitosti, která ji ovládá. Přistupme měrům, která měla zavést klid a pořádek. Zá­ du dobře uvažovat, poněvadž tyto svátky, resp. života a životnosti. Slovo čtené umělým tónem jen k události betlémské. kon c. 248/46 Sb. o úpravě svátkového práva památné dny, mají vesměs svůj zvláštní charak­ se stalo úplně nesnesitelným a bude brzy úplně Samo narození Ježíše nazaretského je významně po prvním pročteni vyhlíží uspokojivé i pro ter, jakož i velmi vžitou tradici, takže by tu z vysílání vyloučeno, kdežto rozhovory, obřady, spjato s historickou událostí statistickou. Co ji­ katolíky. Mezi státně uznanými svátky jsou při odstraněni pracovního volna docházelo ke reportáže zaujmou stále více místa. Mikrofon ného byl rozkaz císaře Augusta, aby se vykonal uvedeny z církevních tyto: Nový rok (Obřezáni zcela obdobnému nesouladu, jako u velikonoč­ se bude stále víc a více procházet uprostřed ži­ soupis veškerého obyvatelstva světové řifie římské, Páně), Zjevení Páně (6. leden), Nanebevstou­ ního a svatodušního pondělí, který má osnova vota, bude zabírat momentky ze skutečnosti, ne-II imposantní statistické Šetření př?d dvěma pení Páně, Boži Tělo, Sv. apoštolů Petra a Pavla odstranit!“. jež dají i posluchači otřes a zážitek skutečnosti. tisíci lety. Moc císařská a vyspělost jeho úřed­ (29. červen), Nanebevzetí P. Marie (15. srpen), Jestliže jen chvíli se zamyslíme nad dosahem Představme si na př. mikrofon vysílačky, nictva musela být! mimořádně veliká, když se Všech svátých (1. listopad), Neposkvrněného po­ uvedených důvodů a svou úvahu promítneme do jež se zajímá o různé místní činnosti malého mohl dátí do tak těžko zvládnutelného úkolu. četí P. Marie (8. prosinec), Hod Boží vánoční dnešních poměrů, pak docela nápadně vystupu­ města. Bude se tak moci stát i pojítkem a orgá­ Vždyť na jeho pouhé císařské slovo se dalo do a druhý svátek vánoční (26. prosinec). je přes opticky příznivý výklad zákona skuteč­ nem některých apoštolských skupin. Stane se pohybu tisíce mužů a žen, aby vyhleda’1 svou do­ Mezi památnými dny pak tyto: sv. Cyrila ný záměr jeho osnovatelů: Vším možným způ­ živým svědectvím činností a obětavostí, jež se movskou obec, kam je císařův rozkaz pro usnad­ a Metoděje (5. červenec) a 28. záři sv. Václava. sobem odvrátit lid od Boha, od náboženství. Při­ tam projevují. Bude svolávat dobrovolníky k té nění ěvidence volal. Takové rozprostření vůle Tedy ve skutečnosti všechny svátky, které počtěme k tomu nedělní brigády, nedělní smě­ nebo oné naléhavé službě. Tak se rozproudí ja­ jednotné na miliony jednotlivých hlav, toť typický jsme slavili podle dosavadního zákona č. 65/ ny, záměrné překládání práce z všedních dnů kési závodění příkladem a ukáže se utajeným způsob, jak se zákon uplatňuje způsobem statis­ 1925 Sb. Nesnáz nového zákona však znamená na neděli (konkrétné t. zv. vánoční prázdniny) dobrým vůlím jejich pole činnosti. Pozve ty, tickým. Jiskřička této vůle císařské padla 1 na § 3, odst. 3. Jím se totiž ustanovuje, že „po atd. A rafinovanost jde dále. Místo dnů zasvě­ kteří potřebují pomoci z některého jich se Josefa s Marií a tak proud zákonitosti přivedl dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy cených bude volno v obyčejné dny všeaní a zvlášť týkajícího díla, a přivede je do styku Matku s pěstounem tam. kam podle Písma se upí­ státu a jejíž ukončeni stanoví vláda nařízením, lidu bude dána rekreace, zábava. Kdo popře, že s obětavými lidmi, umožni jim, aby spatřili ono nala nadéje vyvoleného národa, do Betléma. neplatí ustanoveni o nedělích“ pro některé svát­ jsme záměrné vedeni k zpohanštění? Proto, life-exposition. A tak možno doufati, že mikro­ ky a památné dny, mezi nimiž z církevních svát­ vděčně vítáme jasné slovo církevních úřadů. fon sám zachytí jednoho dne a přenese dál mo­ Ale ke statistické povaze patří také roztříštění mentku jednoho z takových ges^, jež odhalují a zeslabení původní hybné síly jednotného zákona ků jsou: Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, Směrnice, jež byly vydány ke svátku Zjevení sv. apoštolů Petra a Pavla, Neposkvrněného Po­ Páně, mluví jasnou řečí. Bylo by neodpovědné celou duši, celou existenci a jsou — právě svou o různé překážky. Ani císař nebyl tak dokonalý, spontánností — nejmohutnéjší silou svědectví. aby svůj zákon o soupisu a stěhování do domovské četl P. Marie. a škodlivé dále ustupovat. Zákon dává právo za­ Uspokojeni nad zněním zákona ustupuje, ne­ městnancům, aby ve svátky, které jsou dočasně Říká se, že velká bída naší dnešní civilisace obce mohl doprovoditl opatřením, aby pro všechny pochází z toho, že pokroku technických poznat­ bylo také v domovských obcích dosti místa. Právě boť uvedené ustanovení pozastavuje svěcení pozastaveny, si vyžádali potřebné volno k ná­ čtyř kodexových svátků. Přijali jsme však tuto vštěvě bohoslužeb. Je tedy každý katolík ve ků odpovídá mravní úpadek lidstva. V den, kdy tohoto statistického nedostatku v uplatňování cí­ film a rozhlas ve službě Církve dosáhnou pomocí sařského zákona využívá Ditě, aby rodiče se uchý­ úpravu, považujíce ji za přechodnou a dávajíce ■vědomí zavázán zúčastnit se mše sv. Církev tak najevo, Že hospodářská výstavba a pracovní nemůže volit cestu dispense, neboť je tu nebez­ technického pokroku stále početnější a počet­ lili tam, kde chtělo spatřit! pozemský svět, na nější apoštolské záření živé přítomností, bude periferii Betléma, v opuštěném, nehygienickém úsilí budé katolíky pjně podporováno. pečí, že hospodářské důvody § 3 cít. zákona bu­ Než nová úprava jbyla hned o prvních svát­ dou mít delší trvání a není záruky o jejich tato bída snad překonána a světu vzejde možná chlévě, tedy v útulku nesrovnatelné horším než jitřenka nové éry. nedostatečný dělnický byt někde v pražských cích podrobena zkoušce. Ač tradiční volno v pon­ omezeni resp. objektivním posouzení. Lid by dělí velikonoční a svatodušní nebylo svátkovým pod tlakem skutečnosti ztrácel živý vztah k nej­ P. J. Loslever, O. P. v Pax Romana. opuštěných cihelnách. Mezery ve statistické záko­ zákonem zachováno, přesto však tradice byla větším svátkům Církve, což by jen pomáhalo nitosti používá Ditě záměrně ke svému ponížení, natolik silná, že si toto volno vynutila. A vý­ těm, kteří na oko dovolují svátky světit, ale jimž chtělo překonatl všechnu bídu i tu naši sou­ sledek — rozhodnuti vlády, aby svátkový zákon podmínky k tomu všemožně znesnadňují. časnou tíseň a bídu bytovou. byl novelisován. Osnova novely sráží uspokojení A ještě jinak jšou směrnice njd. ordinariátů Svatováclavská liga Zákon Augustův byl rozumný a pro stát pro­ nad zněním původního zákona ještě více. Neboť pozoruhodné. Vyslovují názor, že ustanovení § 3, spěšný a byl hoden toho, aby jeho mezer využilo novela zavádí sice o dva státné uznané svátky odst. 3 8vátkového zákona se nevztahuje na žá­ a Americký ústav — Česká liga akade­ Ditě pro své dílo spásy. Docela jinak tomu bylo více — obě zmíněná pondělí, ale mezi svátky, ky a studující. Pozastavení svátků se totiž děje mická — Csl. ústav zahraniční — Duchov­ s hromadným opatřením Herodesovým. Byl došli na něž se vztahuje opatření 5 3, jsou dále za­ z důvodů „hospodářských zájmů státu“. V po­ ní rada Junáka (sekce katol.) — CharHa chytrý, aby znal mezerovitosti svých vladařských řazeny svátek Božího Těla a Nanebevzetí Panny slední větě tohoto ustanovení se praví, že „za­ — Sdružení katolické mládeže — Středo­ opatření, a protp, aby zaručeně dosáhl svého cíle, Marie. městnancům“ jest umožniti atd. česká Orelská župa Pospíšilova — svaz musel vydat! zákon historické brutality: dal za­ Důvodová zpráva pak jen potvrzuje nepří­ Je jasné, Že žáci a studenti nejsou zaměst­ katol. žen a‘ dívek — Svaz olátel VSA vraždi ti pacholata dvouletá a mladší. Herodes znivý dojem. nanci. A důvody hospodářské by pak svědčily pořádají ovšem nepočítal s časovou mezerovitostí statistic­ Pro zachování pracovního klidu v pondělí ve­ spíše pro volno na školách, než pro vyučování, ve velkém sále Ústřední městské knihovny kého zákona a tato stačila, aby svátá rodina likonoční a svatodušní svědčí „značný zdravot­ neboť k tomu je potřebí uhlí, světla, uklízení uprchl.t do Egypta. Počínání Herodeaovo je od­ ní a rekreační význam zejména velikonočního atd. v Praze I. dne 5. ledna 1948 vc 20 hodin strašujícím příkladem, jak ohavným je zneužití dvojsvátkut který následuje po dlouhém zimním Jsme právem zvědavi, jak budou na tento statistické zákonitostí, kterou up'atnuje špatný období bez svátků, a spadá zpravidla do doby názor reagovat příslušná místa. Musíme na ko­ vladař v každém věku na svých poddaných nebo jarního slunečního záření, umožňujícího pobyt nec říci, že svátkový zákor. nadále působí po­ Slavnostní spoluobčanech. Před takovýmto počínáním Boží ve volné přírodě, který je právě v této době tíže a že k uspokojení věřících i „rekreantů“ spolupráce prchá. zdravotně velmi cenný“. Připusťmež tento argu­ by bylo nejvhodnějši vrátit se k původnímu sta­ večer na rozloučenou 3 rozvíjejícím se věkem se Mistr sám ujímá ment. Můžeme však plně podepsat následující? vu danému zákonem č. 65/1925 Sb. M. R. vladaření rad kdmí a sám nám ukazuje, jak je s vldp. Dr. Arnoštem 2ižkou, OSB, třeba vládnout!. Jak docela jinak se jeví zákon Ježíšovy osobnost! od cpatření lidských. Lidé svým profesorem koleje sv. Prokopa v Lisle rozkazem, svým zákonem postrkují masy lidí k hro­ Technika ve službě živého svědectví u Chicaga, kanit. duchovni službv U1 A. madnému stěhování, jindy zase dávají do pohybu Již před několika lety znepokojoval apoštol­ i u prostých lidí chybí úplně přirozené před­ Vldp. Dr. Arnošt 2ižka. přítel naší vlasti a Jeden vojsko. Kristův zákon je jiné povahy, on přitahuje ské duše fakt, že nemůžeme zasáhnout masy, poklady k přijetí viry. Lidstvo se děli v dva protože nepřicházejí do kostela. Říkaly si tedy: z vedoucích účastníků našeho I a H. zahranič­ k sobě, vábí, zve, volá, prosí. Ale i on sí uložil lidský různorodé bloky, které jsou si stále cizejší: ního odboje, vrací se v lednu do USA a o svých rozvoj svého díla v lidech. Proto je 1 toto jeho Musíme jít se svým poselstvím do sálů, do schů­ ohromná většina odkřesťaněných mas a lid křes­ zí, na náměstí. ťanský, menšina schoulená stále vic a více dojmech z několikaměsíční návštěvy v ČSR učiní dílo podrobeno statistické povaze, mistrně jeho při slavnostním večeru závěrečný prolev. Slav­ rukou ovládané. Moderní propagační prostředky: tisk, film a v sebe. radio přinášejí tomuto přáni neočekávané usku­ Válka zamíchala lidmi a stala se tak pro nostního rozloučení se zúčastní J. E. njdo. Dr. Nejprve se obrací k pastýřům, pak k mudrcům Josef Beran, arcibiskup pražský. z východu, pak k učencům v chrámě, později jíž tečnění. Tisk je ovšem jen pro ty, kteří si jej mnohé opravdovým zjevením, i po ni však zů­ soustavně působí mezi apoštoly, shromažďuje předplácejí, máme malé procento křesťanských stal fakt: že není společné základny, společ­ učedníky, káže k tisícům na hoře. Končí na kříži, Jilmů, aspoň však o rozhlase možno říci, že jeho ných hodnot a následkem toho ani společné prostřednictvím proniká naše slovo takřka ko­ řeči. povýšen, kam přitahuje jeho zákon lásky všechny, mínem do nejskromnějších domácnosti. • FILM všechny ty miliony zástupů zrozených v dobách V celku však nelze říci, že by byly moderní Není ovšem zcela pravda, Že již není společ­ před křížem a miliony zrozených po kříži, přita­ propagační prostředky způsobily radikální změ­ ných hodnot. Dnešní člověk, jenž chce fakta, Pro všechny: huje naši generaci a bude přitahovatl generace nu duchovní tvářnosti dnešního lidstva. Lov, kte­ je neobyčejně vnímavý pro krásný výkon, pro Vyhnanec z ráje. SSSR. (S malou výhradou.) Dra­ budoucí. Grandiosní zákon přitažlivosti spasltelské rý byl jimi uskutečněn, nemá na sobi nic zá­ matický záběr z let 1837—1841 o tragickém životě rus­ se klasicky statistickým způsobem rozstřikuje po plnost krásného, šťastného, harmonického živo­ kého básníka M. J. Lermontova, d.fa krátě vypověze­ miliardách jednotlivců lidských. Líd reaguje také zračného. ta. To hledá a nenalézá to přes všechnu svou ného — pro kritiku tehdejších vládnoucích kruhu — statisticky, ale svým způsobem. Zahrnuje-ll Ježíšův Nejodvážnější duchovní pracovníci dneška víru v pokrok. Setká-li se s tím někdy, je to na Kavkaz, jehož krásu ve svém díle opěvá. Na Kav­ zákon každého z miliard lidských jedincův v doko­ nevěří v apoštolskou účinnost písma nebo slova pro něho otřes, jenž jej mnohdy pohne až k to­ kaze vynikl jako statečný důstojník v bojích a po v moderním světě. S tímto poznatkem se setkáte mu, Že chce stůj co stůj poznat prameny to­ krátké době umírá při souboji v červenci 18*1. který nalé zákonitosti statistické, reaguje člověk meze- ve Francii stejně jako ve Spojených státech, hoto zjevu. To je tedy cesta k člověku naši vyvolal jeho bývalý přítel. Lermontov je představo­ mvitě. Ne vStohnl slyší, nechtějí sh Seti jeho hlas. učinila je t. zv. Pařížská misie, stejně jako ame­ doby, life-exposition, živé svědectví způsobu ži­ ván Jako vynikající básník, chápající potřeby duby a V zákonu lásky Boží není stínu mezerovitostí sta­ rický P. Farell. vota opravdu křesťanského, opravdu svátého a hlavně ruského lidu, který se dnes k jeho myšlenkám tistické. jen její dokonalé rozdělení na Individua Jen jeden prostředek, kterého užili také zároveň opravdu harmonického a Šťastného. v plné bouřlivosti vrací. I. nesčetného množství se uskutečňuje. Zato naše první apoštolově, může ještě proniknouti do obr­ Toto živé svědectví má dvě složky — sva­ Pro dospělé: lidská osobnost, naše svobodná vůle vytváří bo­ něných duší naší doby, prostředek, který P. Fa­ tost života samu v sobě — a její projevení. Předtucha. CSR. Podle stejnojmenné povídky Ma­ lestné mezery v zákonu Kristové. rell nazývá life exposition: živé svědectví oprav­ Světlo se nemá skrývat pod kbelík. Je třeba rie Pujmanové režisérem Otakarem Vávrou vytvořený Lklé zlé vůle sí mohou vyhlodati takovou me­ du svátého, opravdu křesťanského života. otevřít dveře, Žiti na veřejnosti. film, v němž předtucha nebezpečí a neštěstí má roz­ zeru statistickou, že na konci života vypadnou Modernímu člověku se stala naše řeč úplně Sociální tlak nebyl snad nikdy tak silný a hodující a morální vliv. Zdařilá psychologická »tudie úplně z díla spásy do trvalé své záhuby. dospívající dívky, výstižně podané Natašou Tánskou. II. nesrozumitelnou. Mluvíme mu o Bohu, ale to je tak zřejmý jako dnes. Jednotlivci jsou pronik­ Tří kamarádi. CSR. Komeďle, čerpající námět z po­ Podivuhodná velikost Boží moudrosti proplétá pro něho stará legenda dávno odbytá positivním nuti hluboce temperaturou svého prostředí. Ale válečné doby. Tři vojáci zahraniční armády jsou zařa­ takto osudy lidí dobrých a zlých v jemný koberec vysvětlením světa. Mluvíme mu o duchu, on právě prostředí je nejnepřístupnější jakémuko­ zeni do civilního života, kde se snaží uplatniti kon- statistické zákonitosti, rozvinující se ze země k no­ však nevěří v jeho přesažnost nad hmotou, ne­ liv vnějšímu vlivu. Proto je třeba proměnit! struktérskýml nápady na zlepšení dopravních pro­ hám Ježíšovým. On jest posledním cílem tohoto věří v jeho závěry. Věří jen ve zřejmost smys­ z nitra prostředí samotné. Je třeba pročistiti středků, při čemž se dostávají do komických situací. III koberce, tkaného z pevných vláken života boha­ lového faktu. Mluvíme mu o nesmrtelnosti, jeho klima. Jak však do toho? Jaro. SSSR. Hudební veselohra z filmových studii, bojného právě tak jako z mezer životů od Něho o nadějí v lepší život, on však žije v pohodlí Je třeba soustředěné činnosti jednoho nebo jednající o záměně dvou žen při filmování díla o so­ odvrácených. Dobří jako zlí. vědomky nebo nevě­ technického pokroku, snaží se energicky o po­ několika členů prostředí samotného. V praxi to větské vědecké pracovnici. V díle, proniknutém jása­ zemské dobyti lepšího světa. Mluvíme mu znamená obětovat se, dávat sebe sama bez vými melodiemi J. Dunajcvskěho a krásnými záběry domky, dobrovolně nebo proti své vůlí, všichni při­ na večerní Moskvu l do zákulisí filmových operet vy­ spívají k oslavě Mistra skrze velkolepé dílo v Jeho o mravnosti a odpovědnosti, on však je na­ ustání, projevovat a rozvíjet nejvyšší kvality kresluje se nám charakter Jedné vědecké pracovnice, statistické všestrannosti. plněn materialistickým determinismem, i když lidské, jež rozkvétají na stromě života svátého. do jejíhož srdce proniklo Jaro života. I. Proto není moderní doba se svými statistikami, nezná jeho jméno. Věří zajisté i dnes v krásu Zde má místo povolání kněze dělníka, jež je Mládi na rozcestí. Fr. Tento film zabývá se pro­ se svým plánováním na miliardy lidí, na miliardy poctivého, čestného života, i dnes, ba více řež celé založeno na těchto zásadách. Life-expo- blémem převýchovy válkou zdemoralisované mládeže. peněz a na miliardy zboží a na miliardy lidských kdy jindy, touží po štěstí. Představuje si však, 8Ítion rozšiřuje rychle svou spásnou nakažli- Hrubým zacházením v poiepšovnách a nepochopením že tato poctivost a toto štěstí může být nor­ vost a tak se klima mění, atmosféra se očiš­ správně výchovy, dostává se řada chovanců na šik­ rozumů, se svými statistickými zákonitostmi ni­ mou plochu zločinu. Vlastní trpké zkušenosti Jeana kterak vzdálena vladařských a tvůrčích způsobů mální výsledek dobré technické organisace ži­ ťuje, úroveň prostředí stoupá. vota a společnosti. Naše připomlncnl milosti, Co zbývá potom ještě pro činnost slova a Victora a Jeho přátel přivedou je na myšlenku vjfcu- Mistrových, bylo by sl jen přátl, aby si to plně dovat vzorný tábor se zcela opačnou výchovnou me­ uvědomila. hříchu, vtělení, pekla, všechno naše mluvení písma? Jaký je pak vliv a smysl radia a fil­ todou. v némž shromáždí mládež, kolísající mezi do­ o duchovním Životě mu připadá Jako babiččino mu, těchto velkých moderních propagačních brem a zlem. Po mnohých překážkách a událostech, ♦ Na propagaci katolického tisku pošleme Vám povídání, jako dětinskosti minulých dob. V duši prostředků? Jejích účinnost vyniká nad slovo, ohrožujících existenci jejich ústavu, podaří se jim vy­ itarSÍ čísla KATOLÍKA zdarma. Objednejte na adr.: lidu existují ovšem tyto názory jen ve stavu protože mohou působit konkrétněji, pro smysly chovat první svěřence k řádnému, pracovitému ži­ KATOLÍK, P;aba IV., Hradčanské náměstí S. primitivním a neurčitém. Ale i u vzdělanců vnímatelněji. Sugestivní moc filmu je dnes vel­ votu. II,

„KATOLÍK" 3 Po vánocích Z domova a z ciziny Srdce liturgie Vánoční íivahv našich novin bylv — dnes už žhaveným nožem. Většina z nich měla podivné Dovolávaje se článku s tinjto nadpisem otiskl Francouzská Akademie, tento známý sbor »ne­ zde VSK v posledním čísle půl sloupce myšle­ je to zccia obvyklé — zase nlny »dávných sym­ smrtelných* poctila před vánoci sv. Otce Pia XII. sporé chumáčky vlasů na jinak lysé hlavě. Za tý­ bolů«. dávných tuch o symbolu vracejícího se tím. že mu přiřkla zlatou medai’1 jazyka francouz­ den po bombardování jim počaly vypadávatí vlasy. nek. které mnoho lidi přečtlo a které jislě někde jara«, zkrátka všechno to křečovité snaženi o vy­ ského. Sekretář Akademie v řeči, odůvodňující Nyní jim pomalu zase rostou, ovšem jen na ně­ přinesou nedobré ovoce — totiž neoprávněné světleni. z néhož by vyšla nenorušena lidská pý­ tento akt, poukázal, že Akademie tak chtěla vzdát kterých místech, takže děti vypadají jako malí pohoršeni nad novým Českým kancionálem sva­ cha které se bude raději tisíckrát otrocky sklá­ uznání neobyčsjné snadnosti a výmluvnosti, s ja­ pidimužíci z podsvětí.« továclavským a bezdůvodný odpor proti němu. nět nřed všelijakými lidskými osvoboditeli a do­ kou Plus xn. ovládá jazyk francouzský, poděko­ Sovětská tisková kancelář Tass posílá své Co vás to. milý a jindy tak spravedlivý VSK brodinci a vždycky si zase vymyslí jiného, když vat! mu za to. že čte rád francouzské klasiky, ca zprávy vatikánskému deníku »Osservatore Ro­ napadlo, že takto píšete pod nadpisem tak vzne­ ten předchozí zmizí v propadlišti, než aby uznala, př. Bossucta, že rád francouzského jazyka používá mano*. Římská kancelář sovětské Informační šeným? Srovnáváte 15 mešních písni nového že opravdová spása může přijít jen od někoho, ústředny Tass posílá od nějakého času denně své kancionálu s 30 mešními písněmi kancionálu kdo není pouhý člověk, a že tato spása iiž přišla, v riiplarnatických stycích a že vůbec projevují neobyčejnou lásku vůči Francii. zprávy redakci »Osservatore Romano*. Jedna Orlova a neřeknete při tom nezasvěcenému, že že je ien třeba v ni poctivé a pokorně věřit. Kniha Comptona Mackenzleho »Dr. Beneš«, z prvních těchto zásilek obsahovala moskevský nový kancionál je t. zv. »malé vydáni«, obsa­ Nejobširněji sí v této věci zaóásoil tentokrát z niž jsme loni tut jaře uveřejnili presidentovy ná­ článek věnovaný třicátému výročí revoluce, mezi­ hující přibližně polovinu pisn! z celkového počtu František Kožik v »Práci«, v povídáni nadessa- zory na náboženství a jeho různé životni zkuše­ národním vztahům Sovětů a jejich boji o zřízení pisni vámi citovaného kancionálu Orlova! Vždyť ném »Co řekl svátý Josef«. Má to být nový vý­ nosti z oboru náboženského, vyšla právě v českém demokratického míru. Již po několik měsíců se to znamená, že poměr počtu pisni mešních a ne- klad fuk’tu. jak se z Ježíše, syna Josefova, stal překladč v nakladatelství »Družstevní práce*. — korespondent Tassu zúčastňuje s ostatními žur­ mešnich je v obou stejný! Nepřipomíná vám to Ježíš, ienž byl za syna Josefova pouze považován, Rozhodujíc! kritika přijala tuto knihu souhlasně nalisty vatikánských tiskových konferencí a do­ praktiky některých dnešních statistiků? jehož vlastním jediným Otcem však íe Bůh Otec, jako nejlepší dílo o dr. Benešovi. — Tato věta stává text papežových promluv. Zdá se, že sovět­ Pokud pak se týče jiného bodu vašeho člán­ jenž o Nčm říká ústy žalmistovými: »Sun můj není jen knihkupeckou reklamou. Překlad je pěk­ ská kancelář posílá svou tiskovou službu do Vati­ ku. — Splnilo se Písmo svaté versus Náš Spa­ jsi ty. iá d n e s. to značí v dnešku věčnosti, zplo­ ný, ovšem právě kde se mluví o náboženských vě­ kánu proto, aby tak upravila cestu k vzájemné sitel — ani zde vás nepoznávám. Vy. který tak dil jsem tě.« cech, cítíte, že překladatel v nich není doma a výměně informací. liturgii milujete, opravdu necítíte tu slepeninu Jak říkám, má to být nový výklad, ačkoliv proto si není jist správnými výrazy. Pan presi­ Jak veliká je mnohdy nepružnost naších nestylovou. dujdajáckou ve většině slok písně nevim. zda vůbec reflektuje na onu novost. Ta­ dent na př. vypravuje o své zbožnosti v dětství a intelektuálů ve vécech náboženských, můžete »Splnilo se«, a nedáváte přednost textové i hu­ kových výkladů už přece bylo tolik, autor to asi říká, podle překladu, mimo jiné toto: »Oddaně poznat z mnohých zdánlivých maličkostí. Máte debně nepoměrně cennějši »Náš Spasitel«? sám dobře ví. jde rau jen o to. abv napsal ně­ jsem sloužil rnši svátou.* Tak to jistě pan presi­ na př. vánoční úvodník v jednom pražském S jakou úlevou tuto piseň vždycky hrávám jakou vánoční povídku a aby se něiak shodo­ dent neřekl. Mší svátou slouží, jak známo, jen křesťanském deníku. Skutečně pěkný, můžete po všech těch prostoduchých pastuškovinách. ať vala s marxistickým světovým názorem. Někte­ kněz. Sloužívají jl také velmi zbožní hoši, kteří z něho mít radost a plně souhlasit. Je v něm už se o nich v pisni mluví nebo jen v nápěvech rým prostým lidem se to snad bude zdát přija­ snad chtějí kněžími být a proto si již na ně hrají. také citát z Písma sv. Všimněte si, že tento citát znivá. Vy. kterv se modlíte celé vánoční oíi- telně a někteří kteři dosud věřili v Krista Boha, Ale ani to pan president nechtěl říci. Překlad měl je vzat z Kralické bible. Není tam jisté z po­ cium a znáte, iak je laděno, který cítíte faleš­ budou zase otřeseni v této viře. Kolik takových po­ proto znltl: »sloužil jsem oddaně při mši svaté,* svátné úcty k této knize, která byla sice kdysi nost vánoční rybiny (ryboviny). který se nebojíte kusů bylo od dob Renanových a dávno, dávno nebo prostě »ministroval jsem*. Tak se to totiž velkým výkonem české védy a skvělým doku­ míněni lidu a dovedete své íarniky přesvědčit před tim. u nás nejobvykleji řiká. mentem krásy našeho jazyka ve své době, kte­ rá však dnes je zastaralá, takže už nemůže dost o vznešenosti gregoriánského chorálu tak ie vám V té povídce si tedy sv. Josef stěžuje, že byl Marltaln a Baskové. Baskické ústředí »Centro srozumitelně mluvit k Cechům dneška. Ten ci­ jej v kostele spontánně zpívají, vy můžete dá­ vlastně oloupen o syna, že Ježíš ie jeho syn. ale Vasco« v Mexiku uspořádalo večeři na počest vy­ tát je z Kralické bible patrně proto, že naši vat přednost pisni »Splnilo se Pismo svaté«? To že celou řadou okolností jeho syn sám uvěřil, že nikajícího katolického filosofa a francouzského vzdělanci žádný jiný český překlad Písma doma vše bezpochyby patři k českému Betlemu Ale že že neni jeho syn, že ie Syn někoho mocnějšího velvyslance u Vatikánu J. Maritaina, jenž je ve­ nemají než právě starobylé, laciné vydáni pio- by i k srdci liturgie? a prí- strašnějšího. doucím francouzské delegace na generálním shro­ testantské britské biblické společnosti. Měli by A nakonec ještě o tá kašičce: Adam Michna, Jak k tomu všemu — podle výkladu Fran­ mážděni UNESCO. Ve svém proslovu vyjádřil se proto všestranněji zajímat o náboženský ži­ který uměl napsat tak skvělou báseň jako je tiška Kožtka — došlo? I podle něho se Ježíš na­ Marltaln znovu svou vřelou sympatii k basklc- vot dneška a viděli by, že máme dnes docela »Chtíc aby spal« a mnoho jiných, napsal i stro­ rodil v Betlémě, když tam Maria a Josef dleli kému národu pro jeho věrnost k tradicím a lásku pěkné, moderní překlady bible, a že ani pro- fu »Osladimť jim tvou kasičku« a uznal za dob­ následkem sčítán! lidu. I tam se na něho přišli ke svobodě. Zdůraznil, že zvláště obdivoval ctnosti testanté se již nespokojuji biblí Kralickou, nýbrž ré pojat ji do dila. Nelibí se vám? Tož tu piseň podívat nastvři. Jeden z nich prý při tom do­ baskického lidu v dobách, kdy bylí Baskové zleh­ také si již pořídili nový překlad Žilkův. nezpívejte, a nahraďte si ii lepši. Přece nemys­ konce covč-děl. že měl sen. v nímž mu anděl čování pro své stanovisko k občanské válce a do­ 13. prosince 1947 zemřela v Rimě ve věku líte. ie vzhledem k soudobému vkusu lidi je zvěstoval příchod Spasitelův. Ale v té době prý konce obviňováni, že sami zničili své posvátné 80 let vdova po slavném českém sochaři Ignáci třeba ROtickým či barokním postavám na oltá­ niěl každv takot. sny. A ačkoliv měl každý ta­ město Gemlcu. Tehdy jsms. pravil, se skupinou Weirichovi, pl. Gertruda Weirichová. Osobnost řích poopravit figury, aby nebyly tak »divné* kové sny. přece se rozšířil a uchytil ten sen toho přátel Basků, mezi n:rr.' Francois Mauriac, poklá­ zesnulé vyžaduje, abychom te aspoň strunné Vážíte si umělců, tož jim nechtějte vodit ruku pastýře. Tři vladaři z východu měli kolem ná­ dali za věc svého svědomí pomáhat! všemožně zmínili o jejím životě. Zesnulá paní pocházela za každou cenu. A rozhodně nepředpokládejte, že hodou cestu a také bylí zvědavi na sen onoho pa­ baskickému národu v jeho těžkých chvílích. po otci z polského šlechtického rodu. V Anglii, lid obecný je šmahem všechen k umění necit­ stýře a přišli se podívat k jeslím na malého Krásný svatební dar ar.gl. princezně Alžbětě kde vychodila gymnasium a universitu, konver­ livý. protože často chudá pastuchova chyška.... chlapečka. Potom v chrámě byl stařec Simeon, dalo město Montreaux na břehu jezera ženev­ tovala ke katolické Církvi. V duchu svého děda Neni pochyby o tom, že naezi mešní p sné kterému už smysly skoro nesloužily, agónie při­ ského. Pozvalo totiž dvacet angťckých válečných Alexandra Schindlera, klavírního virtuosa a žá­ nepatři »Tvůrce mocný«. Je to hrubý omyl, kte­ šla naň zrovna, když tam byl Josef s Marií a sirotků k měsíčnímu pobytu právě na břehy že­ ka Lisztova vyznačovala se silným národním rý ie velmi nepříjemný, ale neudělá vice zlého, Dítětem a Simeon z ničeho nic vykřikl, že viděl nevského jezera, kde jinak trávfvají zimu jen bo­ uvědomením, díky jemuž se podařilo ’uchovati než méně .křiklavé omyly kancionálu Orlova Spasitele. háči. Sirotci přibyli již letadlem do Montreaux. národu dílo svého choté Ignáce Weiricha. Již ztajené, ale tvrdošíjné a zásadní, které se těžko A pak po různých nechutných narážkách na Ta znamená radovali se s radujícfml se. I my za prvni světové války spolupracovala s mafii, poznávají a odstraňují. Miroslav Venhoda. pověst Mariinu, při níž tento »svátý Josef« ne­ bychom sl měli zvyknout takto slavili své slav­ zvláště s Dr. Šafaříkem ve Vídni a také za opomene připomenout, »že Maric mu dala ještě nosti. Byl by to kus žitého křesťanství. druhé světové války se činní účastnila spolu se jiné syny a že Ježíš byl jen jeho prvorozený«, To dovede naše »kultura«. V »Catholic Herald* svým synem Karlem, publicisiou a novinářem, K otázce moderního se vypravuje dále, zase podle dávno osvědčených vypravuje jeden očitý svědek o tom, co viděl podzemního hnuti v Itálii. Syn Karel byl za vzorů jak v Ježíši vznikalo přesvědčeni, že má v Hirošimě, městě to, jež vešlo do dějin jako svou činnost zatčen gestapem a odvlečen do malířství veliké posláni. Dokonce i svůdce Ján. syn Za- první cběť atomové pumy. »V Hirošimě je škola, Německa a jenom zvláštní pomocí Boži zachrá­ K otázkám moderního malířství vyžádal chariášův. prý mu to namluvil, nebo ho utvrdil kterou vede 251etý Suzuki Fujlko. Navštívil jsem něn před zavražděním. Naši krajané našli v ni jsme si projevů vynikajícího malíře českého v tom. nedávno tuto školu: bylo to nejstrašnější místo, „římskou maminku Čechů", jak ji něžně nazý­ Prvni z nich dnes přinášíme. vali. Z jejího podnětu ustavuje se v Rimě zvyk »Můj ubohý hoch věří ve své poslání.« jaké j3em vůbec kdy navštívil. Děti se učily ob­ Má-li širší veřejnost alespoň přibližné správ­ tížným japonským písmenům. Některé z nich ne­ sioužiti za účasti čs. kolonie každého 28. září ně chápat dnešní malířství, je nutno, aby si uvě­ Jak ie to všecko uboze lepené dohromady. íak mohly psá‘i, protože jim chyběl palec nebo jiné mši svátou u oltáře sv. Václava v basilice sv. domila základní pojmy malířství vůbec. Skuteč­ je to naivní, a jak to přece vždycky znovu svede prsty, které jim byly spáleny účinky pumy. Jiné Petra. Zemřela s pravým křesťanským optimis­ nou definicí uměni (tedy ani malířského) dosud spoustu prostých lidi, kteří nejsou dost pohotoví, mélv Jen jedno cko a opět jiné vypadaly, Jako mem po dlouhé a bolestné nemoci, obětujíc vše­ žádný člověk nevymyslil. Aby tomu bylo dobře aby všechnu tu klamnost takového povídáni vi­ kdyby byl jejich obličej rozříznut do béla roz­ chny své bolesti budoucností svého národa. rozuměno: podobně jako třeba s elektřinou pra­ děli. Jak při tom člověk chápe moudrost Církve, cujeme a ji vyrábíme, a přece dosud nikdo nedo­ která se vždy snažila bdít nad takovouto »litera­ vedl říci, co elektřina vlastně je. Rovněž tak ta turou« a snažila se před ni chránit věřící. Ze nikdo neví o umění. Víme, že má tři hlavni slož­ žádné panovačnosti, ne. že by jim nepřála po­ Vědecké vakuum ky. Je to 1. energie, bez které vůbec nic z toho, znání pravdy, ale z mateřské péče o ieiich viru, Po vítězném nástupu vědy v minulém století 3. Snaha o záchranu v kolektivu. Pravda ie co človék mysli, čiti nebo si představuje, nelze kterou takové neodpovědné slátaniny, ačkoliv vzniklo opojeni s představou, že véda záplni závislá na počtu vyznavačů. uskutečnili, za druhé je to cit, kterým se umění jsou tak bezcenné, přece ien mohou zranit všechno a nahradí i náboženství. Blouznilo se 4. Cesta k Bohu, jediné a absolutní Pravdě. hlavně tvoří i vnímá, a za třetí rozum, který cit smrtelně. o náboženství vědy, polom alespoň o vědeckém Neni potřeba se zříci ani rozumu, ani kritičnosti, zdůvodňuje. V každém uměni prvni složka A tak třeba vždy znovu připomínat, že všech­ náboženství, jehož postuláty bv byly odměřo­ ani společnosti. (energie) zůstává nezměněna, kdežto vzájemný ny tyto konstrukce jsou bez pravdivého základu vány proměnlivým metrem vědecké vyspělosti. Potom nebude cestou vpřed sebe obratněji poměr druhé (citu) a třetí složky (rozumu) jest a že ien katoliclcý výklad betlémského tajemství Lidskému duchu to však nepostačilo. Jsou maskovaný filosofický individualismus, protože činitelem rozhodujícím. Převládá-li cit, je umě­ je zároveň výkladem neirozumněiším. ienž ne­ chvíle, kdy věda ztrácí řeč. Filosof Karel Vorov- vede mnohem pohodlněji k autoritativnímu re­ ní všeobecné srozumitelné a pochopitelné a též nahrazuje tajemství nesmyslem, iak to činí vše­ ka ve své osobní konfesi »Skepse a gnose« řiká. žimu než cesta viry v Boha, projevená návratem hledané a vítané, kdežto při nadvládě rozumu chen ten racionalismus, ienž dělá sice, iakoby že v takových chvílích života, kdy člověk v zou­ do lůna Cirkve. dochází k výtvorům, které jsou srozumitelné ’povyšoval náš rozum, ve skutečnosti iei však falství mysli, že mu už nic jiného nezbývá než Rozum je sice ochoten popřít Boha, léče ře­ jen menší částí lidi (hlavně intelektuálům) úžasně snižuje. rozchod s životem, véda míči nebo je nanejvýš čeno. neuznat nic lepšího nad sebou. ale ve anebo vůbec nejsou srozumitelné. Tím ovšem Kolikrát ještě bude třeba rozumným lidem ochotna poradit, který jed účinkuje neisžolehli- vrcholném okamžiku začne popírat sám sebe. vlastné už přestávají býti uměním, neboť ne­ připomínat, že sny a tušeni a zdání lidi k tomuto věji. či který’ provaz více výdrži. aby prozradil svou správnou funkci. V takové srozumitelnost předpokládá už jen zhola subjek­ všemu náchylných nikdy nemohly změnit tak Prázdné misto. které nechává věda, snaží se chvíli se človék poddává rozumu či nerozumu tivní přijímání nebo odmítání uměleckého vý­ rozhodně běh lidských dějin, iako to způsobilo lidé nějak vyplnit, protože člověk neumi žit v ne­ svého bližního, autoritě jednoho člověka nebo tvoru. Dějiny nás učí, že dosud žádné opravdu křesťanství, které od počátku žije z osoby Ježiše jistotě. Nic tak na člověka nepůsobí depresivně, davu. velké uměni nebylo nesrozumitelné (na příklad Krista, jenž od prvého vystoupeni až do konce nic tak neumi rozložit jeho tvořivou silu, pod­ Jestliže mi však nestačil můj vlastni rozum, egyptské, řecké, římské, indické, Rembrandt, stoji před vámi v nepochopitelné jednotnosti a kopat mohutnosti lidského ducha jako nejistota. neuspokojí mne na trvalo ani rozum mého bliž­ Rubens atd.). Srozumitelnost ovšem sama jesté hotovosti, jenž od prvého okamžiku svého vy­ Nuže, toto prázdné misto se snaži lidé nahradit ního. jiného člověka. L kdyby to byl neidokona- nestačí k umění, k němu jsou bezpodmínečné stoupeni jasně projevuje, odkud přišel a kam prý buď návratem do lůna autoritativních církvi lejši rozum na světě. Bude to stále ien lidský nutné ješté další dvě složky, totiž umělecká for­ ide. proč přišel a co chce, a toto croč uskutečňuje' nebo slepou poslušnosti autorativnich režimů rozum, o kterém nezasleoený (I filosofie může ma a obsah uměleckého díla, při čemž opét ani klidně, ale nezadržitelně? Tak nejedná nikdy politických. přovzít úkoly pověry a zalepovat oči!) člověk forma ani obsah sám o sobě nestačí. Aby bylo ten. kdo »věři ve své poslání«, kdo žije jen ze Docela záměrně, ale ne dosti logicky a kri­ ví. že ieho dokonalost neni absolutní, nýbrž ome­ jasno: sebe malířštěji nanesené skvrny, ať ba­ světa, který si jeho vzrušená obraznost vytvořila ticky jsou tu postaveny přiiiš blízko k sobě pří­ zená. revně zladěné, ať kontrastní ještě nejsou umě­ v nitru, tak může jednat ien někdo, kdo vidi. liš protichůdné pojmy: autoritativní církev (ro­ Dav nemá duši, dav nemá rozum. Dav může ním a výjev znázorněný neuměleckou formou zuměj zvláště katolická) a autoritativní režim. jen způsobit oslabeni vyšší činnosti rozumové, je pouhý kýč. Kolikrát na příklad vykřikoval Hitler o svém Žádná neautoritativní církev neodsoudila totiž vyřáděni vyšších kategorii, právě tak iako zase Již jeskynní člověk měl potřebu znázorňovat, posláni? Vykřikoval o něm tak dlouho, dokud vů­ autoratitivní režimy, resp. jejich ideologicky zá­ určitá společnost mohla by přivodit posílení ro­ co ho zajímalo. Dochovaly se nám jediné zaškra- bec měl kde vykřikovat, dokud nezmizel v děs­ klad tak jednoznačně a nesmiřitelně iako Církev zumové činosti a uplatněni vyšších center. (Ko­ bané anebo lépe vyryté čáry na stěnáea skal, ném propadlišti svého šílenství a s nim celý jeho (katolická). Cesta k autoritativním cirkvim ie lektivy vědeckých, filosofických pracovníků.) znázorňující hlavně zvířata té doby, ale jakou satansky organizovaný Reich, ienž způsobil tolik prý cestou zpět, ta druhá cesta ie cestou do pro­ V davu se lze ztratit, schovat — ale ien dočasně. formou! Zvířata ta jsou proti skutečnosti pře­ zla a rozesel tolik utrpení. A Hitler měl pro pasti. Autorita jedince (vůdce) nebo davu nemůže být hnaná (tedy deformovaná) způsobem, jenž lépe utvrzeni viry ve své »posláni« jiné prostředky Cestu vpřed označuje jen vědecká filosofie, trvalá. Rozum, jehož práva byla tímto scestím vyznačuje jejich tvary, než pouhý přepis sku­ než Ježiš Kristus, měl celou tu ohromnou armá­ vlastni osobitá filosofie, která vědecké poznání suspendována, znovu se o ně přihlásí. tečnosti nebo fotografie. Nebo řecké uměni: tak du. před niž se ještě v r. 1942 chvěla celá Evro­ doplňuje filosofickou představou života a smyslu Náboženství nezbavuje člověka povinnosti zvané klasické tvary a krása snoubená s dob­ pa. Jak ie to možné, že si s uspokojením oddech­ lidského konáni. užívat rozumu, nezkracuie rozum na ieho prá­ rem (kalokagathia) jsou dalším dokladem o tom, neme. uvědomime-li si. že definitivně zmizel ten Zdá se nám. že však to ie trochu jinak. Když vech. ale protože ie kritické a logické, udržuje že skutečné uměni nikdy nemělo základem své­ příšerný sen. ienž přesto bvl krvavou skutečnosti- člověk cítí, že věda selhává a nestačí, odklání se rozumovou činnost v mezích, které ji byly ur- ho vzniku pouhou touhu imltovati přírodu, tedy že se naproti tomu miliony lidi vždv znovu vrací od sensualismu k rationalismu. a hledá přede­ čeny.•-kbh. přepisovat! ji formou neuměleckou, nýbrž vždy k Noci, ve které prý se přece ien nestalo nic vším záchranu u svého rozumu. Tak dlouho, než podávalo víc, než jest pouhá příroda, a to for­ jiného, než se narodil jeden chlapeček a že jeden se eřervědči. že jakkoliv je rozum nejušlechtí- Z administrace: V poslední době sl nám někteří mou dokonalejší, krásnější, idÄUsovanou, ůili že pastýř měl podivný sen? stěžují, že nemohou dostat KATOLÍKA v kostele nebo umění je nad přírodou. Uvážíme-li pak, že téměř leiši nástroj lidského poznání, ie to přece ien v prodejnách, že je brzy rozebrán. Doporučujeme Narození Kristovo je od počátku neienom nástroj. Dokonalejší je tedv ieho původce. Pak těmto zájemcům, aby nám oznámili svoji adresu, na do posledních století byl jeho hlavni obsah ná­ předělovým bodem našeho letopoču. On sám hledá člověk oporu buď u jiných lidi, rozumněj­ kterou jim budeme zastlatl pravidelně nás list přímo. boženský, vidíme, že skutečné umění jest nejen je — také od počátku — znamením odporu, ie ších nebo vydávajících se za rozumnější, utíká do Adr.: KATOLÍK. Praha IV.. Hradčanské nám. 8 (tel. nad přírodou zevně, ale že trvá i krásno du­ určen k pádu a k povzneseni mnohých. Vždycky kolektiva, ale protože ani kolektiv nemůže člo­ 517-70). chovní. něco mezi přírodou a náboženstvím. bude dosti těch, kdož budou zavírat oči a zacpá­ věka plně uspokojit, obraci se nakonec k Bohu. Moderní malířství uvedené složky většinou vat si uši před jeho přítomností a budou vymýš­ Hledáni záchrany by tedv nebylo buď autori­ Vychází s církevním schválením. buď nemá anebo je má jen v míře nepostačující. let nemožné konstrukce k vysvětlení jeho zjevu. tativní cirkev nebo autoritativní režim, v němž Dobrovol. příspěvky na vydávání časopisu Jsou vítány. Nevyhovuje tedy vrozené touze člověka po umě­ Jistě však bude dosti i těch, kdož si odpoví se je utajeno »prašť iako uhoď« jedno vede znět, Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV., Hradčanské ní malířském, které by jej povzbuzovalo a po­ svátým Janem: »My jsme uvěřili v lásku, kterou druhé do propasti. Tápáni lidi, jimž ie životni náměstí 8. — Telefon 617-70. — Hedakce a administrace vznášelo. Naprostý nezájem veřejnosti o moder­ tamtéž. — Vychází týdně. — Předplatné na celý rok ní malířství to potvrzuje theoreticky i prak­ má Bůh k nám«, a toto uvěření v lásku zachrá­ nejistota mučivým stavem a nesnesitelným Kčs 70.—, Jednotlivá čísla Kčs 1.60. — Poštovní spoři­ ní také ieiich rozum a všechny ostatní složkv ovzduším, lze Spiše schematicky vyjádřit takto: telna Praha 203X01. — Řidl P. Adolř Kajpr T. J. ticky. lidského života, ukáže Um právě Ježiše Krista 1. Útěk k vlastnímu rozumu. Individualismus s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef Krise moderního malířství u nás trvá. Máme jako Zachránce a Spasitele toho všeho, ukáže a rationalismusi Zbožněni rozumu a jeho popřeni. Bláha. — Používání novinových známek povoleno nadbytek malířů zmatených, nedostatek malířů lei skutečně Jako Jednorozeného od Otce, plného 2. Hledáni opory u jiného člověka, jedince, ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohlédacl pošt, úřad umělců a ani jednu skutečně moderní malířskou milosti a pravdy. ak. vůdce. Autoritativní režimy. Praha 26. — Vytiskl 21vnotlsk v Praze XIL osobnost velkého formátu. Pa.

4 „KATOLÍK“ Nepřítel žen? Sv. Pavel je u moderních lidí rozkřičen jako nepřítel žen, jako podceůovatel manžel­ ství. Naráží se na toto mínění i v článku „Manželství psychologické nebo křesťanské“ v tomto čísle. Pavel patří mezi největší postavy křes­ ťanství. Sv. Jan Zlatoústý o něm napsal: „Srdce Pavlovo Srdcem Kristovým je,“ a jeden moderní Pavlův životopisec soudí, že kromě vtělení a zmrtvýchvstání Páně není v dějinách lidstva důležitější události nad Pavlovo obrácení. Záleží tedy nesmírně i na tom, jaké mínění má takový muž o manžel­ ství, tak důležité otázce lidského života. KATOLÍK Nejprve nutno přiznat, že o psychologic­ ké stránce poměru mezi mužem a ženou, tomto takřka hlavním thematu moderní li­ LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY teratury, zejména t. zv. epochy měšťanské, 2 jednají prameny křesťanského zjevení po­ měrně málo. Jsou přece jenom vázány na místní a časové poměry svého vzniku a tak ROČNÍK XI. • V PRAZE DNE 11. LEDNA 1 9 4 8. • ČÍSLO Kčs 1,50. v Palestině a na blízkém Východě byly- tyto otázky v době vznikajícího křesťanství mno­ hem méně komplikované než dnes. Žena žila celkem v ústrani, rodinný život se tam roz­ Dagmar Jechová: Monsieur Vincent — Pan Vincenc víjel podle přesně vymezených, velmi nepo­ hyblivých rámců. Mluvit příliš o psycholo­ Manželství psycho­ gii manželství bylo tehdy asi tak nevhodné, jako mluvit o geologických theoriích na piv­ logické či křesťanské? ních stránkách Genese, při vypravování (K svátku Svaté rodiny.) o stvořeni světa. Křesťanské pojetí manželství vykazuje Tak se tedy musíme snažit porozumět trojí funkci: osobni (láska), sociální (potom­ i sv. Pavlu, když piše o manželství v I. listě stvo) a transcendentní (syátost). Pouze ke Korintským, když o něm mluví jednak .z této třetí funkce lze manželství skutečné trochu příliš suše právnicky, jednak se zdá, obhájit, neboť ani láska ani plozeni děti ne­ jakoby v něm viděl jen jeho tělesnou strán­ předpokládají manželství nutně a obojí lze ku. jen lék proti tělesné žádostivosti nebo uskutečnitl 1 bez manželství. Poněvadž pak prostředek k zaopatřeni dcer. Kromě toho je každé manželství nese s sebou starost, utrpe­ třeba miti na mysli, že Korint, do něhož byl ní, sebevzdáni a sebezápor, samotná logika adresován zmíněný list sv. Pavla, byl v ce­ věci musí věsti lidi nevěřící k tomu, aby si lém tehdejším světě znám právě svou se­ hleděli vymyslet méně strastné formy, jimiž xuální nevázanosti, která přinášela jijrtě by se zajistila láska pro jedince a potom­ s sebou mnoho mravních ba i fysických stvo pro společnost. Ztrati-li lidé transcen­ spoust. Při pohledu na takové bezuzdnosti dentní úběžnik nad sebou, neudrží se ani na bývají energické duše rázu Pavlova pohádá­ dosavadní rovině lidské, ale propadají se do ny k nejprudáí reakci ve smyslu protilehlém, způsobů živočišných. Co způsobilo křísí manželství v moderní tedy k zdrženlivosti co nejůplnějši. době, ač’ manželství nikdy předtím nebylo V I. listě ke Korintským však je Pavlův problémem nebo něčím sporným? Závada je názor na manželství vysloven velmi nedosta­ právě v tom, že se manželství stalo věcí čistě tečně. Musíme jej doplnit z jeho jiných listů, lidskou, která nemá jiného zdůvodnění než zejména z listu k Efeským. Tam praví: zájmy čistě lidské: uspokojeni citové touhy „Muži, milujte své manželky, jako Kristus po osobní lásce a po dětech. Měšťanská spo­ miloval Církev a vydal sebe sama v oběť za lečnost, v niž dosud žijeme, nejčastěji zdů­ ni." \ vodňuje manželství psychologicky potřebou (O poměru sv. Pavla k ženě pojednával ve doplnění muže a ženy, při čemž se vychází zvláštní přednášce ještě před světovou vál­ z theorie o rozdílné psychologii mužů a žen. kou také T. G. Masaryk. Cituje v ni také V těchto psychologisujících filosofiích man­ Scéna z filmu Mnn s i ettr V i n c í h t -'P a n V i n c e nr, o němž píše francouzský Pavlův list k Efeským a sice tento verš: želství je smyslem manželství vzájemné do­ „Ženy mužům svým poddány buďte jako Pá­ kritik Michel de Saint-Pierre: »Monsieur Vincent je pruni film opravdu apoštolský, plnění. a to tak, že muž potřebuje k plnému nu, neboť muž je hlava ženy" ... Nedokon- rozvoji své přirozenosti ženy a naopak, žena který jsem viděl. Prvni filmové dilo, jehož text i obrazy pudí neodolatelně k zpy­ čuje však už větu, která zni: „jako hlava potřebuje k plnému rozvoji své přirozenosti továni svědomí a k zamyšleni se nad sebou samým.v Církve je Kristus,“ ani necituje, že mužové muže. Poutem je vztah k druhé osobě pro mají milovat své manželky, jako Kristus mi­ její osobnost, vztah, který je psychologickou loval Církev, nýbrž vykládá, že Pavel uči polaritou. Do;de-li ke ztrátě napětí v pola­ strachu před manželem. Masaryk lety dešel ritě, ruší se ťim právě to, co takové psycho­ k větši objektivnosti; tato jeho přednáška logické manželství činí manželstvím. Vánoční poselství sv. Otce Pia XII. však sotva může sloužit za vzor vědecké ne­ Manželství založené pouze na citu, t. zv. (Dokončeni.) strannosti a lásky k pravdě.) manželství z lásky, je výsledkem romantiky Poměr mezi Kristem a Církví je právě z počátku minulého století a stalo se základ­ li. couvají před žádnou obětí a námahou, aby uspí­ Ti, lcteři chtěli rozhodné vyhrát! válku, byli šili dosažení tak vznešeného cíle. Nechť se ne­ u Pavla takřka ústředním bodem jeho evan­ ním typem a zároveň základním problémem dají znechutit! odporem, který jim nebude chy­ gelia, Poměr mezi Kristem a Církví je pro měšťanské společnosti. Netrvalo dlouho a ochotni ke každé občti, i k oběti života. Kdo chce poctivé vyhřátí mír, musí být ochoten bět! a jenž zvláště v těchto dnech nabývá Pavla splněni odvěkých proroctví, splněni ukázalo se, že manželství uzavřená z touhy k neméně velkomyslným obětem, protože roz­ intensity, aby rozdmýchni novou válku nervů, celého určeni Israele, jc to cil, v němž váš­ po doplnění nesou s sebou tak rafinovanou vášněnému a rozhořčenému lidstvu není nic tak aby vyvolával nešvár a podryl úsilí bojovníků za nivá duše Pavlova nachází uklidněni a odpo­ problematiku, že se vůbec začalo pochybovat nesnadné, jako zříci se ncsmlřlteiaých zášti a jednotu a smísení! Nechť doufají, že není da­ věď na všechno, jako závodní běžec, k ně­ o možnosti a žádoucnosti manželství. Smysl myšlenky na odplatu. leko chvíle, kdy — jak důvěřujeme a prosíme vo svých modlitbách — Král míru popřeje mír muž se Pavel tak rád přirovnává, nachází manželství se vložil do oblasti citů. Není však Nespravedlnosti a krutosti, spáchané těmi, smysl všech svých námah u vítězného konce. v manželství jen jeden cit, nýbrž velké množ­ kteří rozpoutali druhou světovou válku, vze­ těm, kteří s čistým úmyslem a mírumilovnými dmuli proudy spravedlivého rozhořčeni, zároveň zbraněmi bojují za jeho věc. Když tedy nyní přirovnává Apoštol poměr ství citů, a ne hotových a jednotvárně stej­ mezi mužem a ženou k onomu mystickému ných, nýbrž prožívaných, t. j. proměnlivých, však zaseli, bohužel, zárodky instinktivního ni. sklonu k pomstě. spojeni Hospodinovu s jeho vyvoleným li­ vznikajících a zanikajících, a především ne­ Lidstvo tedy nebude moci vyjiti z přítomné smírně křehkých a neustále ohrožovaných Zdravější část lidstva — i v národech velmi dem, je patrno, že si nemohl zvolit analogie zevně i zevnitř. Založí-li se manželství na zapletených do konfliktu — zavrhovala jedno­ bídy a krise a zaměřili k harmoniětějši budouc­ vyšší, je patrno, že nepodceňuje manželství, myslné krutosti, které politika mravního nihi­ nosti, neovládne-11 síly rozkladu a nešváru du­ nýbrž v něm skutečně vidi „veliké tajemství,“ této nepevné a nejisté oblasti citů, je ovšem lism u nejen praktikovala ve válce, kterou vy­ chem upřímného bratrství, které spojuje tou­ o jakém se moderním nevěřícím theoretikům samozřejmé, že sdílí všechny záchvěvy a po­ volala, nýbrž, které se pokoušela thcoretlcky též láskou všechny třídy, vfiechny rasy a vše­ chny národy. Jestliže dnes ve svatvečer vánoční manželství jistě ani ve snu nezdálo. Je třeba hyby nepevné a nejisté půdy, na niž je zbu­ ospravedlňovat!. Fakta a dokumenty, které ne­ stopovat jen krok za krokem onen poměr dováno. dávno přišly na světlo, mohly jen potvrdili, že vysíláme toto poselství celému světu, je to pro­ původcové a vykonavatelé takové politiky jsou to, že vidíme, jak tento duch bratrství je v ne­ Krista k jeho Církvi a přenést! jeho jednot­ Poněvadž však manželství je přirozená livé znaky na poměr manželů. Každému je forma života, znamená jeho rozrušení záro­ v prvé řadě zodpovědní za bídu, kterou dnes bezpečí, že zanikne a zemře; vidíme egoistické veň narušeni lidské existence. Není tedy di- svět trpí. vášně nabývali převahu na zdravým rozumem, pak patrno, že si nelze představit vyššího Lidé doby poválečné byli by mold! snadno tvrdý postup násilí nad loyálnim porozuměním ideálu, naopak, že je to ideál, jenž obě stra­ vu; že se v měšťanské společnosti manželství a vzájemným ohledem, nezájem o škody, které stálo ústředním problémem literatury a fil­ postavit! naproti tomuto úpadku svou vlastni ny křesťanského manželství nobádá k rozva­ mravní převahu: na neštěstí propásli v nejed­ z toho vyplývají veřejnému dobru. nutí všech vnitřních sil takřka na nekoneč­ mu: lidský život je vykolejen z jedné části nom případě tak vhodnou příležitost. Je třeba Církev, jejíž mateřské srdce objímá všechny své přirozenosti a to se všeobecně pociťuje. no, že křesťanské manželství, takto chápané, uznatl, že dějiny lidstva ve dnech, týdnech a národy se stejnou starostlivosti, sleduje s úz­ by se tak mohlo skutečně státi vysokou ško­ Chronická Krise manželství stává se jedním měsících, které následovaly po skončení války, kosti tento vývoj národních a mezinárodních z hlavních Vnaků, člověkostředné měšťanské nebyly ve všem slavné. sporů. lou svaté lásky a vši svatosti vůbec. společnosti. Sebestředný individualists je ci­ Zasloužené t resty, kterých se dostalo velkým Když mizí víra v Boha, Otce všech lidi, po­ A tomu všemu uči Pavel. Jak by bylo tově sobecký, nemiluje druhého, nýbrž milu­ viníkům, by byly mohly inspirovat Dantovu zbývá své . mravní základny také duch bratr­ tedy nespravedlivo líčiti ho jako nepřítele péru scény pekla; ale veliký básník by byl couvl ského sjednoceni; a když pak hyne smysl pro je sebe v druhém a pomocí druhého, miluje společenství chtěné Bohem, které obsahuje vzá­ žen, jako podceňovatele manželství. Zůstává svůj cit, druhý je mu jen doplňkem a nástro­ před represáliemi, které zasáhly i nevinné. Nu­ ovšem stále apoštolem panenství, ukazuje, že cený odsuru donucování k těžkým práčem, se jemná práva a povinnosti, nastupuje na jeho jem k zvýšení sebecitu. Nedovede překonat projevilo jako popření nejzákladnějších zákonů místo chorobná přecitlivělost pro vše, co roz­ možno o ono spojení s Kristem usilovati svou osobu ochotnou a dávající láskou, oče­ lidskosti, litery 1 ducha mezinárodního práva. děluje, přemrštěné zdůrazňování vlastních sku­ přímo, vi však, že k tomuto usilováni je tře­ kává od manželství neustálé citové vzruchy Kdo bý se tedy rpohl dlviti, že totéž svědomí, tečných nebo domnělých práv, nezájem někdy ba zvláštní sily a zvláštního povolání, které­ a citovou plnost. Poněvadž zdrojem těchto které se spravedlivě bouřilo, když vidělo jedny neuvědomělý, neméně však zhoubný, o životní ho se všem nedostává. Kteří je v sobě čiti, citových vzruchů v manželství má být druhá konat i takové skutky, reaguje stejným způso- nutnosti druhého. Tehdy Je otevřená cesta k bo­ mají je přijmout a uskutečnit s pokornou osoba, vede tento citlivý psychologismus ke hem, vidí-li je páchat! od druhých. Kdo může ji všech proti všem, k boji, Jenž zná jen právo vděčnosti, s vědomím, že Kristus zasluhuje stálému pozorování manželských vztahů změřili nové mravní bědy, zmatky rodinné a silnějšího. celistvou oběť vší naší bytosti, avšak bez vy­ sociální, škody v kulturní a hospodářské rovno­ Naše doba nám ukázala bohužel příklady vzhledem k sobě, ke stálé kontrole citových bratrovražednýcli válek, Jež vzešly s neúpros­ výšování se nad ty. kteří vstupuji do man­ projevů manželových a k citlivosti na jejich váho Evropy, jež byly způsobeny nucenými pře­ suny národů bez náležitého rozlišováni? Kolik nou logikou z onoho zhasínání bratrského du­ želství. Jedni i druzí musí dojiti k témuž čili: nedostatky. to smutku v přítomnosti! Kolik úzkostí pro bu­ cha. Ba, naše země, která slyšela zpěv andělů, k témuž jedinému Kristu, a to ke Kristu, Takové nedostatky se ovšem v manželství doucnost! Jen větší šíře pohledu, jen moudřejší ohlašujících mír, která viděla zářit! hvězdu žijícímu v Církvi. Učitelem a vůdcem nám zjišťují denně, neboť city jsou spontánní, a obezřetnější politika lidi, kteří mají v rukou Spasitelovu, na niž božský Spasitel zemřel na přitom může být zase Pavel, s jeho struč­ mají svá období latentnosti, skrytosti a kli­ osud světa, bude moci přinést! přijatelné řešení kříži jiro naši spásu, tato posvěcená země se ným, absolutním výrokem: Všechno je vaše, du, z něhož nemohou být vyvolány na pokyn problému, jenž je jinak neřešitelný. svými památkami a svými svatyněmi se stala vy však jste Kristovi, jenž patří Bohu. (Dokončeni na str. 2.) Čest tudíž těm, kteří ve všech národech ne- (Dokončení na str. 2.) • • ak. Manželství psychologické P. Dr. Jan Ev. Urban OFM..* ci kresfanské? Vánoční poselství sv. Otce Pia XII. Jistota víry (Dokončeni ze str. 1.) (Dokončení se str. 1.) Je třeba si všimnouti blíže a podrobněji ně­ podle libosti. Jestliže manžel vidi v druhém Jevištěm krvavých konfliktů. A neni snad právě Přesto chceme uzavřít své vánoční poselství kterých vývodů v úvaze minulého čísla, o kte­ jen psychologický doplněk sebe, musí zcela Evropa, střed celé velké katolické rodiny, dnes sebevědomým vyzváním k důvěře a naději. rém jsme se mohli pouze zrnin!ti. Jest nesporné, logicky v těchto úkazech — s nimiž se ne­ výstražným znamením a důkazem, k jakému Jestliže víra v Božského Spasitele po bádá křes­ že v katolickém světě jest velké množství pros­ vyhnutelně setká — vidět selháni druhého stavu může vymizení bratrského smýšlení při­ ťany, aby se dívali na všecko ve světle starých tých. živé věřících lidí, kteří jsou nositeli viry a manžela a tedy i manželství. Je pak jen další vést! část světa kdysi tak krásnou a kvetoucí? a přece stále nových slov, které pronesl Simeon živoucím jádrem Božského království. Avšak logický krůček k tomu, že si psychologické Ach, kdyby všichni dobří lidé se sjednotili, Jak nad Ježíškem: „Hle, tento je ku pádu a ku po­ tím není nikde psáno, že se má a smi omezovat! blízko by bylo vítězství lidského bratrství a tím vstání mnohých," víme, že veliký Je počet těch, život a jistota -víry pouze na skryté jádro křes­ doplnění hledá jinde. zároveň uzdraveni světa! Oni tvoří již značnou kdož se nevzdalují Krista v nevěře, kdož jsou Z takového citového zmatku, jenž je ťanstva a že by nebylo žádoucí, aby i celkový Část veřejného míněni a projevují opravdovou ochotni dáti zaň život, kdož v Něho a ve vzkří­ stav víry vykazoval její hlubší stupeň jistoty a ovzduším psychologických manželství a jenž politickou moudrost. šení kladou svou neochvějnou naději, že jejich se tak beznadějně odráží v současné litera­ vyšší stupeň živosti, hlavné ve vrstvách nejšir Naproti tomu druzí, neméně četní, Jejichž počet roste a sílí. Sich, které tvoři masiv Církve a ve vrstvách, tuře, může se manželství osvobodit jen tím, ano nebo ne značné rozhoduje o urychleni nebo Vám všem tedy, milovaní synové a dcery, které jsou povolány k její stavbě a k zápasu že kromě svých dvou přirozených principů o oddálení pravého míru v Evropě, jdou po ces­ říkáme: Vaše chvíle nastala. Shromážděním o víru. uzná i princip třetí, princip služby vyššímu tách opačných. Obávají se snad, že uzdravená státníků předsedá jiný neviditelný Duch jako Jestliže musíme přiznat, že celkový dnešní třetímu, označovaný jako bonům sacramenti. Evropa, nově si uvědomivší své poslání, křes­ nejvyšší Pán, lonen Bůh všemohoucí, jehož zra­ stav naši viry .je chabý, pak je třeba si tohoto Učini-11 si člověk cílem sám sebe, dostává se ťansky cítící, by chtěla vypudit! ze svého orga­ kům nic neunikne, jenž drží ve svých rukou poznáni bliže všimnouti. Někdo by si totiž mohl do zajetí svého sobectví, byť bylo maskováno nismu jedovaté zárodky atheismu a revolty, myšlenky i srdce, aby je skláněl podle své vůle myslili, že tvrdím, jako by katolická vira kolísala sebeuslechtilejšimi slovy, jak tomu opravdu žiti vlastním životem, zbaveným neblahých ci­ ve chvíli vyvolené, jehož nevyzpytatelné úradky pod dnešními nárazy nevěry a jako by tedy byla zích vlivů? Je přece Jasno, že Evropa, horečně jsou všechny vedeny Jeho otcovskou láskou. On slabá sama v sobě. A v tom právě nutno miti bývá u humánních reformátorů manželství. chce vaši spolupráci. Ve dnech boje íe vaše Na pouhém přirozeném sobectví nelze vybu­ otřásaná hospodářskými obtížemi a sociálními zcela jasno. Neboť neklesá víra, nýbrž poklesli nepokoji, by se dala snáze svést! ilusornim obra­ místo v prvých radách. Lidé bázliví a zmatení jsou ve viře véřici. , _ dovat žádný společenský útvar. Každý so­ se ovšem brzy stávají desertéry a zrádci. zem neuskutečnitelného státu nežli Evropa O viře musíme mluvili ve dvojím pojetí: Ví­ ciální útvar, a tedy i manželství a rodina, zdravá a Jasně se dívající. Desertérem a zrádcem by byl každý, kdo by musí mít úbéžník nad sebou, nemůže mít cil rou myslíme jednak jeji předmět t. j. pravdy, poskytoval svou hmotnou spolupráci, své služ­ které vira obsahuje čili to. co véřime. Tyto sám v sobě. Moderní kultura je člověko- Neviděli jsme na této posvátné půdě Města, by, ávé schopnosti, svůj hlasovací lístek stra­ středná, neboť člověk je pokládán za poslední kde vůle Boží umístila Stolec Petrův, hlasatele nám a silám, které popírají Boha, které kladou pravdy nám sděluji existenci určitých bcžskýcn pojetí světa a společnosti lidské, založeného na skutečnosti, které jsou samy o sobě a ve světle měřítko a cíl všech věcí, jak je to vyjádřeno nevěře a na násilí, stávat! se rozsévači koukole moc na místo prfva, hrozby a teror na místo lidského rozumu zcela jisté a nesporné. V těchto svobody, které činí ze lži, z rozporů, z pobuřo­ v liberálním humanismu. v dobré půdě Říma a přesvědčovat! Jeho oby­ skutečnostech není chabosti a není otřesu a ne­ A tak se manželství postupně stává jen vatele, že oni vymysleli a uskutečnili novou vání lidí zbraně své politiky, které znemožňují pravíme tedy, že by .jimi minulé nebo přítomné organisačně-právním zřízením, které má slou­ kulturu, důstojnější člověka, nežli stará a věčně vnitřní i vnějši mír. útoky nevěry nějak otřásly. žit zúčastněným jedincům a které má právo mladá vzdělanost křesťanská? Přenesme se o tři století nazpět. Evropě, Avšak slovem »vira« rozumíme nejen tyto na existenci jen potud, pokud jim opravdu zmučené hrůzami třicetileté války, přinesl rok Když tedy věci přišly tak daleko, přišel 1618 konečné poselství míru a obnovy. Modlete pravdy, nýiorž také ve druhém pojetí onu lidskou slouží. V psychologickém pojetí manželství i čas, kdy každý, komu je drahé lidské a du­ vnitřní činnost, kterou tyto pravdy véřime čili se a pracujte, aby se s pomocí Boží i rok 1948 to. člm véřime. A jako .jsou pravdy a skutečnosti bylo by nelogické udržovat je nadále i tam, chovni dědictví po otcích, musí setřást! spánek stal pro Evropu rokem znovuzrození, aby byl kde manželům nebo jednomu z nich osobně se svých oči a ozbrojit! se statečnou vírou, aby viry jisté a stále stejné pevné, tak rozličným, zahnán duch temnoty, anděl hlubiny, a vzešlo vice méně jistým je vnitřní poznáni a přijeti neslouží. Není prostě důvodu. zachránil Město, matku vzdělanosti, před pá­ Slunce spravedlnosti, Ježíš Kristus, náš Pán, je­ Pres svou přirozenou konservativnost ne­ dem clo náboženských, mravních a sociálních si­ muž budiž čest a sláva nyní a na věky. jich v duši každého věřícího nebo nevěřícího. Tedy v tomto pojetí druhém má víra různé stupně vydrží člověk dlouho chovat se nelogicky. tuaci, které by velmi znesnadnily, k našemu vel­ A nyní nechť jde naše apoštolské požehnání, A tak vidíme, že liberalistické sociální útva­ kému politováni, slavnostní konáni blízkého a je skoro v každém člověku jinak silná nebo svátého roku, Jak si je katolíci celého světa znamení milosti a pomoci Boži, ke všem našim slabá. ry mohly existovat jen tak dlouho, dokud se přejí. Jestliže dnes naše jasná slova Jdou přes milovaným synům a dcerám v celém světě, pře­ Přiznáváme-li tedy, že dnešní celkový stav v nich dostatečně neuplatní logika liberál­ všechny hranice, týkají se pouze učení, popíra­ devším k těm, kteří více sténají pod tíží bídy a viry v nás Samých je slabý, myslíme lim právě, ních člověkostředných ideji. Může tedy i jícího víru v Boha a v Krista, nikoli však náro­ bolesti: nemocným, chudým, nezaměstnaným, že náš poměr k pravdám a skutečnostem viry manželství existovat v měšťanské společnosti dů, kteří jsou Jeho obětml. Je miluje Církev těm, kteří nemají střechu nad hlavou, kteří má velké nedostatky. A tyto nedostaky jsou prá­ stále stejnou láskou, ba tím něžnější, čím více trpí hladem a zimou; těm, kteří ztrativše buď jen potud, pokud je udržují přirozeným kon­ následkem války, nebo nespravedlností lidí nebo vě nejohroženějšim místem našeho přítomného servatismem a setrvačností ideje křesťanské, trpí. i svými vlastními vlnami a bludy v minulosti života, neboť jestliže si nikdo není vnitřně zcela především idea vyššího určení a služby vyš­ Nad letošními vánocemi stojí temný mrak. svobodu, rodinu, vlast, čití v tento posvátný ve­ list jsoucnosti toho, čemu věří, pak. Jak jsme šímu třetímu, a nutně se dostává manželství Cím úzkostlivěji dychtí národy po míru, tím in­ čer více než kdy jindy své strasti a své úzkostí; řekli, koiisá se celý jeho světový názor, mravní přesvědčeni, společenské postaveni, jeho vnitřní do krise úměrně s tím, jak se společnost tensivněji se projevuje u jejich vůdců nemož­ válečným zajatcům, kteří se Ještě nevrátili klid a štěstí, jeho postoj v utrpení i v úspěchu. vzdaluje od křesťanství katolického, jež není nost uspokojit! jejich touhu čistě lidskými pro­ k svým drahým, uprchlíkům a rozptýleným, ob­ Kdo si není aam vnitřně jist existenci toho, co založeno na citovosti, nýbrž na lásce. Z ne­ středky. Do společnosti lidské se nepozorovaně zvláště pak těm, hlavně kněžim, kteří trpí pro­ vtírá duch zla, „anděl hlubiny", nepřítel prav­ následováním, kteří trpí v žaláři, ve vyhnanství, vyznává,, nemůže ani dost odrážetj útoky opačné, dostatku lásky nevzniká nenávist, nýbrž ne­ třebas i předmět, který háji, byl sám sebe jis­ důvěra; v nedůvěře však nemůže existovat dy, rozdmychovatel nenávisti, popérač a ničitel kteří trpí hrozbami, mukami a siyirti, pro svoji všeho bratrského smýšlení. Myslí, že jeho chví­ věrnost, Bohu, Kristu, Církvi, pro věrnost v pl­ tější a nesl sebe výraznějši známky pravdivosti žádné společenské zřízeni, tím méně manžel­ le Je blízko a vynakládá vše, aby JI uspíšil. nění svých povinností. a platnosti. ství, jež je úplným společenstvím života. Možno tedy říci, že ochablost křesťanské viry Humanitní reformátoři manželství útočí spočívá právě v nedostatečném vnitřním pojetí proti křesťanské etliice a vytýkají zejména věřených pravd. A tu ovšem nám přichází otáz­ sv. Pavlovi, že manželství degradoval a žc Důležitý podnět v křesťanské péči o rodinu ka jak bychom tento stav viry zlepšili. Ze zlep­ nemluví vůbec o jeho citových hodnotách. Svátek Svaté Rodiny znamená pro dnešního šení vyžaduje jednak větší jistoty, jednak větší hočkami ve všech krajových střediscích. Tyto živosti, myslím, že je zřejmo. Miuvime-li o viře V křesťanském manželství ovšem citovost katolíka především tuto výzvu: Neniá-li se naše ústavy pořádají soustavné kursy pro katolické snoubence, dávají snoubencům, kteří si toho přejí, vnitřní, všímáme sí zcela vnitřního poměru jed­ není samoúčeleni, stejně1 jako není citovost křesťanství ve svém vlivu omezit jen na poboční notlivého člověka k Bohu a božským skuteč­ účelem v životě náboženském. Ale právě pro­ příležitost k odborné prohlídce svědomitým věří­ zátoky a mrtvá ramena pravého života lidu, musí cím lékařem před vstupem do manželství, pomá­ nostem. Tento poměr má však vždy dvojí po­ to tu také není nezdravého psychologismu a proměnit a posvětit především hlavní zxlroj to­ hají urovnávali překážky uzavření sňatku, ať nž vahu. lidskou a božskou. Chceme tím říci, že se psychologické problematiky, neboť křesťan­ hoto života — manželství a rodinu. Nestačí všr.k jsou povahy soukromé, sociální nebo mezinárodně skiádá z č.nnosti božské a lidské. Neooť jak jest ské manželství není založeno na sebestředné pouhé úvahy, je třeba akce, je třeba přímé a politické (na př. konkublnáty cizích státních pří­ iisto že obecně lidský rozum dochází k poznání citovosti obou jedinců, nýbrž na metafysic- účinné pomoci. slušníků v našem pohraničí), radí mladým ma­ Boha a různých pravd o něm s úplnou objektiv­ kém a theologickém primátu lásky. Křesťan­ Zahraniční katolíci, na pf. ívýfcarřt£) již na minkám a později se zvláště ujímají jednak po­ ní jistotou, tak jest jisto že množství lidi jed­ ské manželství je službou, je uskutečňová­ tuto povinnost pamatují. K účinné pomoci snou­ četných rodin, J.'dnak manželství ohrožených, která notlivě se k této jistotě nedostane, a to někdy ani ním úkolu v plánu Božím, je cestou k Bohu. bencům a mladým rodinám se musí sejiti řada mohou Často právě Jen společnou pomoci několika tehdy, když pravdy o Bohu dostatečně pozná. Všechna protivenství, jež manželství přináší, opravdových odborníků: kněz, dobře obeznámený odborníků a přitom vřelých křesťanů být i zachrá­ Musíme si uvědomit, že jc rozdíl mezí tím. jak i protivenství, jež jeden manžel přijímá a s otázkami praktické theologie, lékař, právník, něna. Všechno, zv-áště záchrana ohrožených man­ poznává lidský rozum všeobecně a jak myslí jed­ sociolog, po případě i odborný psycholog a inteli­ želství, se koná bezplatně nebo jen za dobrovolný notlivý lidský rozum zvlášť. Neboť jest rozdil trpí od druhého manžela, jsou tu předem za­ gentní, zkušená matka rodiny. Musí vytvořit jakýsi příspěvek. Věci zvláště důležité se pravidelně inse- mezi tím. co praví o určité věci lidský rozum a počítána a mají svůj nadpřirozený význam. ústav, napřed v hlavním městě ,alc brzy i s po- rují ve všem denním tisku (na př. bezplatná po­ co o ni praví rozum toho neb onoho konkrétního Neruší nikterak podstatv manželství, naopak, rada při křísl manželství). člověka. Dost často jednotlivec nemůže pocho­ správně pochopena a pRjímána, jsou pravým Zní-li toto všechno někomu jako pohádka, ať pit. co druzi lidé všeobecně zcela dobře chápou. svátostným uskutečňováním manželství, ne­ CESKÄ LIGA AKADEMICKÁ si dovoluje UCtiví M uvědomí, že ve Švýcarsku podobné útvary pra­ A právě v tomto bodě jest vira tajemstvím. Ne­ boť tu teprve zcela bezpečně milujeme dru­ zvát! všechny přátele a příznivce katol. vysokoškol­ cují již řadu Iet. I u nás bychom jistě našli pro boť i když jsou jeji pravdy rozumově a objek­ hého nikoliv pro sebe a pro příjemnost své­ ského studentstva na 34. representačni ples dne II. I. ně dost obětavých katolických odborníků. Půjde tivně zcela nesporně jisté, přece je jedni přijí­ ho citu, nýbrž pro něho samotného a pro 1948 v Obecním domě města Prahy. Ples bude vj znaní - jen o hbitou organisací věci. V zájmu viry i ná­ mají a někteří nepřijímají. Na toto přijetí pů­ Krista, k němuž oba manželstvím směřuje­ nou společenskou událostí. / V čestném předsednictvu roda bychom neměli otálet. Všechny katolíky, kteří sob! celá nepostižitelná řada psychologických mají n vře "ájr.r., zvláště ixiiioh iíy naznačených vlivů, ale především vliv božský, vliv milosti, me. Proto nepřevládá v křesťanských man­ Jsou význační představitelé života duchovního, státní­ úseků, prosím se souhlasem a na přání njdp. arci­ neboť vira je dar. A nejen na přijetí viry působí želstvích nervosni psychologismus, nýbrž po­ ho, diplomatického a kulturního. Informace podává biskupa, aby se písemně přihlásili k této práci jak duše tak Bůh. nýbrž i na jeji vzrůst nebo kojné a radostné uskutečňování manželství CLA Praha HI., U sv. Tomáše 28, tel. 829-30, a ÜKS na »Studium Catholicum«, Praha II., Jungmaniiovo úbytek, na jeji silu nebo jeji ochablost. jako služby Bohu. Praha I., Křižovnická 1, tel. 325-23. náměstí. Dr. Alexander Heidler. Nuže, co máme z této úvahy? Potřebujeme li

mluvit aspoň několik slov svou mateřštinou, kdy­ vírou v Boha a vírou v dobro, které sama kol iste vykonala. Vaše city, tak krásné, vřelé a Vzpomínka wna »maminku koliv se k němu »maminka« v rozhovoru obrá­ sebe rozsévala a k němuž vychovávala i své děti. upřímné žiji dál ve vašich dětech vlastních v Římě« tila. Z úcty k ni a k taktu, v iakém dovedla jed­ Ani v stáři, když se už naplňovala osmdesátka, i v těch, které vás poznaly a vc světě se ztratily! nat. rádi nak vyslechli všichni, ke konci takové nebyla uchráněna zlobou. Jeii mladší Karel stal Josef Kreičik. Před několika dnv jsem v tisku četl krátkou besedy ieii skrovnou prosbu: Poslechnout ně­ se pokračovatelem své ušlechtilé mámy. Praco­ • zprávu, že 13. XII. t. r. zemřela v Rimě ve věku kolik českých pisni. nebo hlavních skladeb čes­ val v druhém odboji, vedl iei v Itálií, byl ve 80 let pani Gertruda Kateřina Weirichová. Toto kých skladatelů. V té chvíli se mi .římska ma­ spojeni s Paříží. Prahou, pozděii s Londýnem. Proviněni otce Chestertons oznámeni vrátilo mne v duchu o 25 let zpět do minka« líbila neivice. Nemohl jsem pochopit, že Zatčen německým gestapem v Rimě a uvězněn někdo, kdo nežil v českém prostřed! a ien duši v koncentračním táborech v Německu. Od skon­ Bylí isme častokrát náchylní vidět velikost doby, kdv isem tufo vzácnou českou paní poznal. v trapedii rozvraty. Obdivovali jsme se exulantům Z alba fotografii vvňai isem starý obrázek, kte­ vvcituie příbuznost krve, dovede tak hlubpce čeni druhé světové války ni Weirichová trpěla, milovat vzdálenou vlast a ieii lid. chřadla, na vzdálenou vlast vzpomínala a před pro víru nepravou, ctili jsme smutek nevéřicich. rý ml kdvsi na památku dala a s dojetím isem Velmi jsme se tím zaměstnává'!, ale jako při četl na ieho rubu: »Ke vzpomínce na maminku A jestliže ze všech návštěv nejvíce milovala vánočními svátky zemřela. Odešli tedy iiž se svny národů slovanských, nikdo z ostatních if světa oba: ona i ieii manžel Ignác Weirich. všem. co je konáno poctivě, ne» i nám to na v Rimě«. škodu. Jestliic moderní doba okrádá přímo od I kladu tedv na ieii vzdálený hrob orostou toho nezazlival. Všichni clili onv ušlechtilé city, českv sochař, jehož životní dílo ie nedůstojně kvtičku vděku - vzpomínku - za všechny světo­ které il nutily hlásit sc hrdé a opravdově k své­ uskladněno ve sklepních místnostech jednoho kolébky člověka o milost a žene jej do rozvratu, běžníky národnosti české, polské, lugoslávské. mu původu. kláštera v Rimě. Zasloužilo by důstojnějšího do vyhnanství a přímo zrůdné skepse, poctivé ruské, francouzské a Bůh vl iaké leště, kteří, byt Pani Weirichová byla ženou českého sochaře umístěni doma. drama kontrastů přinese nakonec dobrý plod. I ien nakrátko, překročili práh iciiho prostého, Ignáce Weiricha. Narodila se v Berlině. Bvla vy­ Jeho manželka, Gortruda Kateřina Wciricho­ Jestliže jsme měli v Saldovj o Dur-jn-hovt uka­ pohostinného bvtu v ulici bliže římského Kolo­ chována svým dědečkem klavírním virtuosem vá. statečná česká žena v tom nejhezčím smyslu zatele této dramatické cesty, má svět ukazatele sea. Pro ně všechnv byla pani Weirichová čes­ a žákem Lisztovvm — Alexandrem Schindlerem. slova, zbožná a tolerantní, skutky dokazovala z ni v Chestertonovl. Jeho vi'dlni a psychické kou maminkou, povzbuzující, těšící, chráníc1, i sy­ Ten r. 1848 bojoval v Praze na barikádách, znal své hluboké a opravdové vlastenectví — svým zdraví vrcholící v abnormální (pro naši dobu) tící. Pro všechnv bez rozdílu. .Teil krásná, neso­ osobně Dvořáka a Smetanu, a sám složil I. děj­ životem a svými svny. duchovní rovnováze tohoto autora Nevinnosti becká duše milovala člověka, lhosteino iaké víry ství vlastni opery »Libuše«. Jeji matka byla Stále budu mit před očima ten okamžik kdy otc, Browna. Orthodoxie a j.. je provinění proti a Iaké národnosti. A pro tento rvs novahv ii Polka. Pani Weirichová vyrostla v Anglii, vy­ se slzou v oku se mi omlouvala, že nemůže se našemu modernímu rozvratu. všichni ctili, milovali a zajisté il vždy vzpomí­ chodila evmnasium a nak několik semestrů uni­ ninou mluvit rodnou českou řeči, a kdv v pokoře Proviněni otce Chestertona je vetší než Nevin­ nali. Schůzky mladých lidi různé národnosti v je­ versity. V roce 1902 provdala se za akademické­ považovala za svůi neitéžši hřích to. že oři nost otce Browna, protoie je to provinění ortho- jím bytě, ve společnosti ieiich synů Marka a ho sochaře Ignáce Weiricha. kterého přivedla tolika iinvch řečech, které ovládala, nenaučila doxnl proti heresi nové doby. A ta ortMdoxnost Karla, stalv se nám všem něčím krásným, spo- k českému cítění. Sama česky neuměla. Na své se jazyku ii neimileišimu. kterému tak ráda provinění je o to větší. že se stnvi zastaralost 1900 juiicím. neboť středem a duší bvla všem »ma­ dva syny věnovala vše.-abv byli česky vycho­ naslouchala. Ko’ikrät isem si oo letech zavzpo­ let jmtování ze Svaté Země aí po náš okamžik minka«. Vytvořit v cizině různým lidem teplý váni a v radosti se toho dočkala. Za orvni svě­ mínal na onu chvilku, kdvž jako učitel na býva­ proti nejbližší nové skutečnosti atomové cesty do pocit domova acvcdla jistě ona. neboť mčla k to­ tové války pracovala v »Maffii« spolu s p. Ša­ lých menšinových školách v městech i na ven­ všech rájů, jež vj/mj/sleli básníci ze zmatku srdce, mu všechnv předpoklady: silu víry čisté duše, faříkem. pozdějším znlnomocnéncem CSR ve kově isem sridél. iak se to kolem hemžilo sa­ a spekulanti, aby jiná srdce pomátli. ušlechtilé srdce, porozuměni pro tužby, snahv Vidni. Osud k ni nikdy příliš laskavý nebyl. mvmi Mokratschkv. Jerschabky. samvmi rodi­ Kdo odpustí otci Chestertonóvi jeho provi­ 1 bolestná zklamáni mladého člpvěka a co navic. Prožila chvíle velmi trudné: brzy ovdověla a lými Cechy a samvmi — odrodilci! něni? Literární kritikové, myslitelé, čtenáři? Ni­ ovládala řeči. Bvlo to tedv pro každého návštěv­ v cizině cítila jeli rodinka tíhu osamoceni dvoi­ Vv sočte klidně a bez výčitek, římská ma­ koli. lišák, zařídil si to sám. Odpustí mu otec níka dvoinásob milé, kdvž mohl v cizině oro- násob. Všechno zlé překonávala ien hlubokou minko! To. co iste vykonat musela a chtěla, to Brown. Kterak, přečtěte si! -tk-

2 „KATOLÍK" rozhodně prohloubeni své vnitFni jistoty a zvý- KATOLICKÝ TISK žení živosti své viry, pak je především třeba, abychom rozumové pronikali vždy hlouběji Monsieur Vincent KATOLÍK sí nikterak nečiní nárok na to, k jejimu poznání, ke zřejrriostl božských pravd. Monsieur Vincent — Pan Vincenc'ie vic než Avšak ie třeba jim sloužit přece len jako našim aby byl považován za časopis, který může kaž­ Cim pronikavější a hlubší bude naše vnitřní jeden hezký film. pánům a ie třeba ie milovat!« dému stačiti. K počátku nového roku upozor­ poznáni, lim úměrné se zesílí oaše vnitřní jis­ Jsme ve Francii léta Páně 1617. Od příchodu ♦ ňuje proto na jiné, důležité časopisy, které tota a s ni zároveň i vřelá živost Oůvéry a lásky Vincence z Paulv do Chatillonu. vesnice v niž se V jednom z nádherných dialogů filmu praví zasluhují rozšíření. Jsou to: k tomu co nám bude vnitřně jistější. Protože stal novým farářem, začíná veliká samota cha­ Vincenc z Pauly: »Poslouchejte dobře. Dřivé NEDĚLE, týdeník pro každého, předplatné však vira ie životním součinitelem a to spolu- rity. Brzy však ziská kněz své nevraživé farnikv. než chcete myslet na spásu duši chudáků, mu­ ročně 70 Kčs; administrace Praha XII., tvořicim a podstatným je účastna i všech život­ Z ieho žhoucích oči. z jeho nezlomnj vůle, z jeho síme jim dát takový život, jenž by jim umožnil Belgická 20. ních proměn, měnících se dojmů a vlivů vnitř­ laskavosti, z ieho touhy po duchovním dobyvatel- si uvédomiti. že vůbec máji nějakou duši.« ROZSÉVAČ, týdeník pro každého, před­ ních 1 vnějších. Nestačí ledy zabývati se jen ně­ ství vyzařuie opravdový magnetismus. Pan Vin­ Pak jsme zase u kancléře Séguiera. Tento platné 70 Kčs, administrace Olomouc, kdy prohloubením viry, nýbrž k dosaženi a cenc ie opravdu dobyvatelem v dobrém slova státník není s panem Vincencem spokojen, pro­ Nám. Rudé armády 18. smyslu: a jeho apoštolská moc ie úžasná. udržení jistoty je třeba božské skutečnosti často, tože se stává příliš nepříjemným: »Charita«, DOROST, časopis pro katolickou mládež, ba stále promýšlet. Bez přemýšleni a stá­ Tak vnímáme naráz kontrapunkt, který vy­ vzkřikne kancléř, »to jste si vy vymyslel, ano. vy. světluje celý život sv. Vincence z Pauly: zdánlivé vychází 2X měsíčně, předpl. 72 Kčs, lého vyrovnáváni božského řádu s lidským, nad­ Kdysi to byla jenom taková ctnost. A bylo to adm. Praha II., Vyšehradská 28. přirozeného s přirozeným, by opfrt vnitřní jistota triumfy, jimiž je protkán jeho život; duchovni v pořádku. A před vámi pane, byli také chudí. klesala pod opačným tlakem, klerý nikdy ne­ samota, do níž se ztrácí člověk, iímž zmítá tesfy A počestní lidé přitom mohli spát. Dneska se Ü S V IT. časopis pro katolickou studující mlá­ ustává působit. — A k obojímu, jak k prohlubo­ nota no nekonečnu. s nimi člověk sejde všude!« dež, vychází měsíčně, předplatné 60 Kčs vanému poznáni, tak 1 k promýšlení je současně Dvě scény zaslouží zvlášf abychom ie popsali. Jiná scéna se odehrává v soukromých pokojích (pr. Hry veliká. oposice a vláda krajně levých radikálů. Na to plácet! Usnadní se tlin také práce účtáren, které se opakují dne 13.. 25. ledna a 1. února t, r. Pan Vincenc je film křesťanský, ie to poutní se nebudou musit znovu zabývat jednotlivými pří­ odpovídají druzi: Natolik může strpět menší místo, které zahýbá srdcem davů. Je to také ob­ zlo. Ale zlo je zlo; nesmí sě za ně positivně »t Slavnost Sv. Rodiny v Praze u Domtnlkánů. V so­ pady, až bude zákon publikován.« botu dne 10. ioBna v 13.30 mže svátá, po ní promluva rázková kniha, nesoucí na sobě neivvšši pečeť, zasazovat. Nesmí bojovat za menši zlo. Katolík P. Lukáše Mlkutčika a sv. požehnáni. Totéž 7 nedělí nad niž bude sniti deset milionů lidi. t Josef, arcibiskup. musí bojovat za větší dobro. Katolík musí 11, ledna 1303.______ovšem držet neoblomně a s náboženskou věr­ Vynikající lidé žádali od sedmého umění dílo, Se Svaté obrátky do modlitebních knih, zvlésič starší, nosti vše,, co je věroučnou nezbytností Církve. * Mladí katol. manželé, bezdětní, z venkova, hledají které bv bylo jak velkolepé ve své formě, tak obrázky poutních míst, ryúnky s nábož. motivy, Ale je povinen také věrně držet vše, co podle (I nezaříz.) pokoj v Praze. Upozornění odmění. Nabíd­ křesťanské svým duchem. Zde ie. myslím, tako­ obrázky českých patronů, staré šváb. úit. písničky dějinně zkušenosti je Církvi prospěšné, co vě­ ky pod zn, »Bankovní úředník« do alm. t. 1. vé dúo. Michel de Saint-Pierre. koupí sběratel. Nabídky pod tn. »Ars sacra« do ad. 1.1, řící staletí ke službě Církve (a lidstva) vytvo­ řila. Z katolického života podržím nejen to, co je podle božského zaslíbení nezničitelné, nýbrž vzbudit občanské rozbroje a nesympatickou ných. právě v dobách naších, vyznačuje kato­ Pavlem: „Vy jste moudří, my pak nemoudři; vůbec vše, vše co je katolické: celou katolickou vládu ranit přes tělo vlasti. líka vlastnost, podle niž se jmenoval tradicio- vy silni, my pak slabí..." A nakonec: bude- tradici. Odtud tedy toto hnuti nazývá se po Na to právš zapomínáte! — odpovídají li­ nallstlcký časopis: La Constancia. Stálost. Ne­ me-li věrní své ctižádosti, být nejvérnátjšim své náboženské strance integrallsmem, po dovci. Kdo jiný to byl nežli integrální katolíci, boť přizpůsobivost je hezká věc, ale koncen­ sborem bojující Cirkve; budou-lí oni opravdoví stránce politické tradicíonalismem. nebo také jejich odchovanci a přátelé z Action tráku a popravišti a kříži se přizpůsobit ne­ ve svém úsilí, vše obnovit v Kristu: pak sí na­ Na to odpovídá církevní autorita: Povin­ Franjaise, kdo tvořil vládu ve Vichy? Tak ve­ lze — ty vyžadují jediné stálost a bezpodmí­ vzájem posloužíme, navzájem sí pomůžeme držet nosti katolíka jsou dány neomylnou věroukou. lice jste se chtěli mstít za antiklerikální re­ nečnou věrnost. Není pochyb, že nauky Písma správnou cestu. Nelze jo libovolné rozšiřovat. Božský učitel vy­ publikánské zákony, za antiklerikální židovské sv. a příklady církevního života, a zejména pří­ Dostáváme se na vyšší úroveň nežli je otáz­ týká farizeům, že svazují nesnesitelná břeme­ noviny, že jste spokojeně viděli popravovat klady svátých, ukazují v těchto otázkách ka, zda-li ambice dlouhonohého generála ve na, ukládajíce věíicimu mimo božská přikázání gestapem demokraty a Židy. Cl je to vina ne-li správnou cestu. Jistěže by samoúčelné udržo­ Francii způsobí mezi katolíky podobný virvár, ještě množství otcovských tradici, které jsou vaše, že i kardinál římské Církve hlásal kola­ vání stařiny odpíralo evangelickým zásadám, jako způsobil krátkonohý generál ve Spaněllch. snad dobré, ale hc povinné. Cokoli není v Církvi boraci ? že sobota je pro člověka, a ne člověk pro svá­ Abychom ale informovali ty souvěrce, kteři ne­ neomylně dáno, to je svobodné: „V nezbytno­ A kdo zavedl vůbec pojem kolaborace nežli teční slavnost; odpíralo by přikladu tolika svá­ chápou náš postoj vůči tomuto vojevůdci: ve stech jednota; v pochybnostech svoboda; ve vy? — opáčí zase tradicionalista. Bylí to par­ tých, kteří rozlámali drahocenné církevní ná­ Španělsku už zase vychází „Requeté“, orgán všem pak láska." Není tedy přípustno, aby sku­ lamentní katolíci jako de Mun a všichni lidovci doby na almužnu hladovým, Ale v Evangeliu nejkrajnéjši tradtcionalistlcké pravice. Jenže pina katolíků užívala dvojsmyslného názvu ka­ a liberální katolíci, kteří namítali staromilcům: také stojí, že chrámové zlato je posvěceno, jako vychází Ilegálně; aby bylo jasno. Franco za­ tolíků integrálních, jakoby oni byli držiteli ce­ Musíme počítat s poměry. Nesmíme se stavět oltář, a to, co na něm leží, velebností Boha, tlačil „čtyřdílné heslo" do podzemí. To není lého pokladu viry a druzi bludaři. Ostatně va­ proti vývoji. Musíme volit menší zlo. Svou který v chrámě sídlí; a svati slavili bohoslužby žádným katolíkům nezvyklá situace; jejich za­ ruje už sv.' Pavel před tvořením kroužků a účastí zabráníme horšímu. Musíme sloužit vlá­ v pralesích a v továrnách, v žalářích a v hos­ kladatel tam byl tři dny. A pak odtamtud vy­ výlučnosti přívrženců jednotlivých směrů. dě své vlasti, ať je jakákoli. Musíme pracovat podách, ale tisíciletou řečí liturgie, vytvořené šel, a kolem tohoto příběhu se konečně celé dě­ Na to odpovídají tradicionalisté: Ovšem, že v těch poměrech, kam nás Prozřetelnost posta­ za prvních křesťanských císařů. A byl to svátý jiny točí. A jak malé jsou z toho hlediska naše poslechneme rozkazů církevních pastýřů. Nebu­ vila. Každá faktická vláda je legální, a histo­ František, věru sociální křesťan, věru oproště­ hádky! Na jedné straně jsou totiž poměry a deme upírat modernějším katolíkům plnost rická legitimita je překonané stanovisko. Mu­ ný od hmotné stránky církevního života, který debaty uvnitř katolicismu komplikovány právě viry. Uznáváme, že nás mnohdy — na př. síme upřímně spolupracovat s režimem, který osobně pracoval na ozdobě kostelní stavby. tou zákonitosti, že každý režim z tohoto světa v osobě Alfréda Fuchse — živou věrou zahan­ je za daných poměrů jedině možný. Nejsou toto A konečně, ptejte se těch, kteří svou zkuše­ dříve nebo později zkouší své zuby na Petrově bili. Ale ve jménu té svobody, kterou sami žá­ stará lidovecká hesla? A není toto program ko­ ností mají autoritu mezi námi, ptejte se vyznava­ skále — se známým výsledkem. Tu pak různé dají. ať nechají také mluvit nás. Ať nám ne­ laborace — zásada spolupráce s vládou, kterou čů: oni vám povědí, že lze ovšem slavit mši ve vě- skupiny katolíků obracejí svou pozornost k té chají naše politické názory. Tyto nejBou zásad­ sám považuji za banditství? Vidíme, že mnoho zeůském baráku, a lze přechovávat Nejsvětější čí oné persekuci. Pak tedy tradicionalistický ní v tom smyslu, jak si to druzí představují. z těch otázek kolem integralismu vůbec přiléhá svátost v krabici od brejlí nebo od sirek — ale katolík upozorňuje liberálního, že francouzská Je nesmyslem tvrdit, že tradiční katolík je nebo jen na poměry jiných zemí, zejména středozem­ že proto neumdlela jejich touha po ozdobném Revoluce zabila tolik kněži, a španělská tolik; musí být nepřítelem republiky. Tisíciletá re­ ních. Kde vláda je skutečným orgánem národa, kostele a krásných obřadech. Proti jednomu a připomíná mu, že předešlý režim kostely ne­ publika benátská, nejBtarši evropská republika, a kde vláda nezná otevřeného boje proti kato­ ovšem musíme my, tradicionalisté, protestovat: pálil, nýbrž stavěl. Liberální nebo pokrokový sanmarinská, nová republika irská, všecky jsou licismu, tam nemohou také mezi katolíky vznik­ proti názoru, jakoby náš názor svědčil o nedů­ katolík ihned vidi, co chystá na Církev nacis­ dilem katolíků, konstatujeme pouze, a konsta­ nout tyto politické případy konfliktu povin­ věře ve vnitřní silu Cirkve. Ne, my naopak vě­ mus, a velebí především demokratické svobody. tujeme to z nejoficlálnějšich projevů nových nosti. V tomto směru jsme lépe postavení než říme, že Církev může obsáhnout a te ji máme Přijde však lidová demokracie vlasteneckých režimů samotných, že určité režimy zvané de­ naši bratři jinde. Přesto jistě jsou nám tyto vše podrobit: ut in omnibus glorificetur Deus! front, a teď zase tyto svobody nejsou pro po­ mokratické nebo republikánské byly dílem ak­ debaty poučné. Není totiž sporu, že oboji sklon, A nám se naopak zdá, jakoby druzi nějak po­ chopení nové doby nic platné, zatím "co tradi­ tivních antiklerikálů a neznabohů. a byly od I tradicionalistický i lidovecký, je založen na chybovali o sile Cirkve, jsou-li tak hotoví pře­ cionalista zůstává na svém místě, a nerozčiluje nich samých prohlašovány za nástroj ke zni­ vlastnosti opravdu katolické. Apoštolská horli­ nechat svět lidem světským, a zařídit se v po­ se tentokrát pro nové ústavní formy, které čení Církve. A nebýti ani toho, je konečně věci vost, jež se snaží všude proniknout a všemu se měrech, které jsou dané oněmi. Ale křivdíme-lí předvídal. Ale nakonec tyto střídavé pcrsekuce čistě světskou a ne věroučnou posoudit, který přizpůsobit, to Je katolická vlastnost; vědomi, jím. ať nám odpustí! Chápou-li oni lépe potře­ zjednodušuji zásadu. Je jenom jeden Kníže to­ režim zájmům Církve a vlastí slouží lépe: ten, že nejen říše a kultury, nýbrž i pevniny a by doby, jsou-ú bez opor starých křesťanských hoto světa a jeho princip: nenávist. A je jenom který podnikl křížová taženi, nebo ten, který hvězdy mohou zaniknout a nepohnou svícnem instituci volnější ve své činnosti, zatím co se jeden Bůh a jeho jméno: Láska. A Láska pře­ podepsal mnichovskou dohodu. V žádném pří­ Cirkve, to Je vědomí katolické. Ale právě v do­ nám stýská po posvěceném prostředí křesťan­ máhá všecko. Ale o tom čtěte sv. Pavla! Ne padě ovšem nezapomínáme, že katolík nesmí bách revolučních, právě v dobách nebezpeč- stva,— pak tedy pokorné vyznáváme se svátým mne. Jindřich Středa.

„KATOLÍK" 3 fesorem Hegerem (z původního ’textu), cřece ien My a naše minulost měl upravovatel značnou práci. Kericaždi.nu žal­ F. Kop: Odvéký doklad naši státní Z domova a z ciziny mu připojil vhodný výklad — a to neien na za­ svrchovanosti (Universum 1947). Mariánská Družina kněži u sv. Ignáce koná důkaz, jak málo 1e mezi námi pravých hodnot: čátku jednotlivých žalmů, nýbrž i mezi mn hými svou obvynlou měsíční schůzi ve středu 14. ledna vzájemné důvěry, možnost, spolehnout se na slo­ verši. Dříve bývalo zvukem překládat žalmy Velice nás potěšila dekorativní vnější úpra­ t. r. o 4. hod. odpol. v Družlnské kapli. V závěru vo a na slib druhého, a ovšem hodnoty všech v řadě od 1. až do 150. P. Bárta použil rozdě­ va této nové knihy, důstojná jejilio vznešeného podá Dr. A. Ileidler výklad k nové encyklice hodnot: Pravé, nadpřirozený viry v Boha, jenž se lení podle božského officia kněžských hodn:k. předmětu, kterým je svatováclavská koruna o liturgii. Stará o ptáky nebeské a tijh vice o syny lidské. česká. Docela jinak alo nahlížíme na její obsah. Musel proto připojit i překlady hvrr.nů. k ni. .ž Co vytýká generál Mac Arthur katolickým mi­ Ale synové lidšti se spoléhali na sebe radéii než použil nádherná přebásněni Fuchsova a Do':uli- Je sice jasno, že o předmětu, který po zásluze na Něho, jedni se spoléhají na atomovou pumu, lova. A tak se dostává našim laikům do rukv le- poutal pozornost tolika badatelů dějepisných, sionářům. Generál MacArthur je po kapitulaci Japonska jeho americkým správcem. Jak sdělu­ druzi na mezinárodní solidaritu pracujících, kte­ dinečná sbírka modliteb pro každou denn: dobu právnických, uměleckých, nelze žádat nějaké je »Lá Croix«, navštívili ho nedávno dva předsta­ rá již tolikrát selhala a ještě jiní aspoň na želez­ a pro každý řas. Kněžim poslouží neméně, ne­ veliké objevy, také se nepustíme do debaty o de­ veni misionářské kongragace Marlamstů. Generál né koruny a šestáky. boť jak píše P. Dr. Urban v předmluvě: i ten. tailech, jako, že autor nebere na vědomí, že jim při návštěvě řekl, že jedinou chybu, kterou V Berlině, který- je samozřejmě stále ještě »kdo se modlil třicet, čtyřicet let děné s upřím­ podle objevů prof. Cibulky totožnost Karlovy na katolických misionářích nalézá, je jejich malý hromadou trosek, se konal sjezd německých spi­ nou snahou sv. officium a smutně pročítal tak koruny s korunou Přemyslovců jo takřka ne­ počet. »Za každého misionáře, který zde pracuje, sovatelů. Byli na ném také tři Čechoslováci a mnohá némá místa žaltáře, iřebas hledal cbtas sporná. /kle nám je nápadné něco jiného. Autor bych jich mělo být tisíc,« řekl. »V mysli japon­ jeden z nich vykládá své doimy v »Kritickém v překladech jejich výklad a znpvu lei zapomí­ přebírá od Kalouska a Vaněčka thesi, že Český ského lidu je po této prohrané válce a po všech njěsičniku«. Nejsou příliš uklidňující, jak je nal. anebo vůbec srozumitelného výkladu nena­ stát vůbec nikdy nebyl lénem středověké řím­ těch událostech a zážitcích určitá prázdnota, kte­ myslitelno. I tam bvlo cítit tu naši stálou ohro- šel. ten vroucně zaplesal, že právě v době ieho ské říše. K tomu několik poznámek. rou nemůže vyplniti nic než křesťanství.« Jeden ženost a rozdílnost našeho stanoviska a na př. života došla znalost původního textu Žaltáře té Že to není doslovně pravda, je ovšem jasno. z misionářů poznamenal, že by ani papež jinak stanoviska ruského. »Mohli bychom mv. třebas dokonalosti, že ie téměř celý srozumitelný « Jiří Poděbradský si lenni investituru nedal udělit nemluvil, kdyby v Japonsku byl. Generál se v přípitku, který ani nemůže být nezdvořilý, užít Žaliář vydaný ve »Vyšehradě«, jest velmi pro legraci, nýbrž proto, že tehdy české členství usmál a odpověděl, že papež by tam byl velmi ůž dnes slov: »my dva demokratické národy«, vkusně upraven podle osnovy Liskovcovv s vaz­ v říši skutečně lenrtí formu mělo. Jakým právem, vítaným návštěvníkem, zvláště v této divili. jak je vyslovil Katajev o Němcích a Rusech, ne­ bou podle návrhu Stormova V příštím vydáni, ptám se, vytýkáme Pfitzneriím jejich partajně- O Slovensku se nyní mlčí. Nevím, je-li to klid bo říci, jak řekl v pozdravu ke sjezdu Višněvský které jisté vyjde co nejdříve, rádi uvidíme rub­ politlcké fingování dějinných skutečnosti, jestliže že s nimi půjdeme rameno vedle ramena, česky riky vytištěné červeně. aba Češi sami si také budeme z výsledku válečných zdravý, nebo zakřlknutost a zastrašenost. V tom­ to druhém případě bychom si nemohli příliš gra­ ovšem bok po boku, proti nebezpečí světového události odvozovat právo, předělávat si histo­ tulovat, že jsme rozřešili slovenský problém. Stej­ fašismu?« rii po své chuti? ně se mlčí o známém spiknutí a o tom, kam se Nejsem věru rřílišný vychvalovatel minulých LITERATURA Když tak činili Němci, všichni jsme činívali dob, nemyslím, že v nich bylo všechno neilepši. došlo v jeho vyšetřování. Při vydávání známých Harald Höffding—Josef Král: Přehledné dě­ jediný závěr: Je-li jim historická skutečnost ne­ dvou poslanců parlamentem se kladla podmínka, Jsem naopak vždy toho mínění, že právě zkaže­ sympatická, patrné jim skutečnost nedává za nost minulosti, třeba zdánlivě skvělé, způsobila jiny filosofie. Vydala Grafická Unie v Praze. že do měsíce se musí podat zpráva o stavu vyše­ Presentování dialektického laalerialismu (ako pravdu. Jaký závěr, prosím, mají zahraniční třování. Je tomu už dávno měsíc a nic jsme ne­ někdy tak bezůtěšnou budoucnost. A v tom je se nepři zni vci české věci činit, když budeme mít mnou zajedno mnoho velmi vážných lidí. Přesto vyvrcholeni veškeré filosofie způsobilo, že u nás slyšeli, co se stalo a kam se dešlo. Před vánoci silně vzrcstl zájem o dějiny filosofie. Lidé se vůči pravdě libovolné úchylky? vyjmenovával v parlamentě jeden slovenský posla­ však by bylo i nepravdivé i nekřesťanské i ne­ Tvrdili, že český stát nikdy nemohl být říš­ slušné. kdybychom nechtěli v minulosti viděti chtějí přesvědčit, je-li opravdu marxistická dia­ nec křiklavá fakta o týrání vyšetřovanců a také, lektika jedinou možnou filosofií rozumného člo­ ským lénem, ponévadž byl samostatným zdá se, se nic nestalo, nikdo se nepohnul. Máme nic dobrého, kdybychom nechtěli vidět že i tam státem, svědčilo by jenom o historické nezna­ tedy už velmi otrlé svédomf, zdá se nám asi, že se krásně pracovalo. Když vám na př. horlivý věka. a bývají překvapeni, když zjisti v (dosa­ losti. Království sicilské bylo přes šest set let bohoslovec mluví o minulých dobách u nás jen vadních) příručkách dějin filosofie, že o původ­ na nějakých vyražených zubech nebo proražených cích marxismu ie tam ien neobsáhlá zmínka papežským lénem, a přitom dokonale svrchova­ ušních bubíncích nezáleží. Gestapácký jed v nás jako o dobách zatuchlých. Je iistě hezké, že vy­ ným státem. Dokonce bjlo svrchované řádové tedy stále působí a stále rozšiřuje kol kolem šel nový překlad žalmů. Ale už dříve existoval vzhledem k nepůvodnosti jejich filosofických knížectví na Maltě, léno tohoto sicilského krá­ přece překlad Hejčlův, jenž nebyl sice snad myšlenek. Sebevědomý nápor materialismu cro- atmosféru strachu, atmosféru lhostejnosti k cizí­ budil však zájem o filosofii do té mirv. že sou­ lovství. mu utrpení a k cizímu životu. Nebylo tolik krve z hebrejského originálu, byla však v něm velice O podobné neznalosti svědčí překvapující a tolik bolestí minulé války nadarmo? krásná čeština.' za niž by mohli mnozi mládi časné vydáni dvoiich dějin filosofie. Hoffdingo- věta, že v bulle císaře Fridricha li. „zarází ni­ dneška děkovat, kdvby takovou uměli mluvit a vých-Králových a J. Tvrdého, nestačilo poptávce. čím nepodložené tvrzení, snad jen jakési progra­ Za právo a lidskost bojovala vždycky mládež. Základem Královy práce isou oblíbené Höff- Ona mívala nejvíce nezištného idealismu, ona mí­ psát. Steině tak jsem velikým přítelem liturgie a mové provolání, že císaři náleží právo udělovat i liturgické obnovy. A přece by to tívl zase ne­ dingovy Dějiny novější filosofie, jichž český pře­ nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i žezla vala ještě viru v poctivost Udí. Jak je to s mlá­ klad vyšel již roku 1926 v Aventinu. Josef Král deží naši? V časopisech S. C. M. tohoto idealismu vděk. kdybychom zapomínali, že na př. biskup královská. Nejde ovšem o právní zásadu, nýbrž Brynych svým »Oltářem« dělal u nás krásnou ie doplnil přehledem filosofie starověku a stře­ o pouhý postulát, ne-li dokonce o stylistickou mroho nevidět. Tam se nejryčněji bojuje proti, dověku o 110 stranách a přehledem filosofie sou­ textilním šmelinářům. Zdá se nám jednak, že liturgickou obnovu tehdy, kdv se o ni iinde ani nadsázku“. — Patrně prof. Kop nezná akty, nezdálo. To vše by měli vědět i naši mládi, pro­ časné « slovanské o 50 stranách. Informace jsou vyšší hodnoty, za něž by měli mladí bojovat, o křesťanské filosofii středověku isou poměrně jimiž Fridrich II. povýšil na krále svého syna jednak je to patrně vše da značné míry manévr tože se jinak velice podobají různým těm cokro- Enzia, a chystal se povýšit! vévodu rakouského. kářům. kteři dělají často veliký poplach s někte­ obsáhlé a objektivní, a znamenají pokrok proti To programové provoláni tedy plné odpovídalo stranicko-polltlcký, takové odvrácení pozornosti Drtinově nepřesnosti a polemickému pathosu. jinam. Každý vi, že s textilem je btda a že to rým svým objevem, a jimž jejich nevzdělanost O naší novoscholasttce je zmínka na str. 333-4. politické praxi. — Nápadné je také, že chybí brání viděti. že to. co považuji za tak světoborné, zmínka o zániku lenní investitury: zanikla totiž, tedy neni nejskvělejSi vysvědčení našeho státního S výjimkou kritiky M. Habáně. která ie zřeimě hospodaření, konkrétně řečena ministerstva vnitř­ dělali iiž jiní dávno před nimi a mnohdy lépe než odezvou známého osobního sporu, je čistě Infor­ jak známo, po nastolení Ferdinanda III. Potom oni. Mv si všichni musíme přát, aby mladé ge­ ního obchodu. Že se přitom šmelina pflživuje, je mativní. fm. teprve odpovídala v každém směru pravdě these samozřejmé. Ona však jistě není ani jedinou ani nerace byly lepši než my. Vždyť už u Homéra se právníků habsburského absolutismu, žc „krá­ hlavni příčinou všech těch textilních obtíží. Za modli Heklor za svého synáčka, abv o něm ied- lovství české bylo vždy svrchované, a žádné těmi hlavními obtížemi by tedy měli jit naši nou řekli: »Ten mnohem ie lepši, než otec.« Ne­ říšské léno“. (Kalousek str. 65.) smíme tedy zůstat za tímto pohanem. Mládi se K otázce moderního O tom ovšem nemůže ( být pochybnosti, že mladí a jejich časopisy. Lidoví osvětoví pracovnici stěžuji si na na­ však k této dokonalosti dostanou tim snáze, čím umem (Část druhá.) český stát byl netoliko odedávna samostatný, spravedlivější budou k minulosti, ěim velkomysl­ t. j. neodvožený z císařské moci, nýbrž také byl prostý nezájem dělnictva o kulturu. Myslíme však, V předešlém pojednáni jsme řekli, že uměni že nelze vytýkati dělnictvu jako cetku tento ne­ něji uznaii. že 1 ona dělala pro Boha, co mohla. svrchovaný, to jest opatřen všemi právy ostat­ ak. má tři hlavni složky, t. j. energii, cit a rozum, ních států od té chvíle, kdy právě jeho králov­ zájem. Je otázka, zda ta kultura, ktercu poskytu­ Knut Hamsun, slavný norský spisovatel, shlédl z nichž energie zůstává vždy nezměněná a vzá­ ská hodnost byla přiznána. (Jak a proč právě ji osvětoví pracovníci, jest dělnictvu opravdu po­ se za války v Hitlerovi, zůstal mu věren, i když jemný poměr citu a rozumu jest pro umělecký královská hodnost ve středověku odpovídá mo­ třebná, totiž, zda to není peřád jen jiná forma Hitler odmítl jeho žádost za milost pro Nery výtvor rozhodující. Dále však že jest potřebná dernímu pojmu suverenity, bylo by dloplié vy­ politicko-stranické propagandy, kterou je dělnic­ v koncentrácích, ba zůstal mu věren 1 dnes, kdy umělecká forma a obsah. má-U malířský výtvor kládat.) O svrchovanosti českého království tvo přesyceno už z nevin a z všelijakých mani­ norský soud jej odsoudil ke ztrátě poloviny ma­ býtl skutečně dílem uměleckým, u všech oprav­ svědčí vše možné, v neposlední řadě ceremoniel, festaci. A pal:, ruku na srdce, naše odborové a jetku. Prý obhajoba jeho zásad může počkat na du velkých malířů, tedy na př. u Rembrandta. kterým se čeští králové pečlivé obklopili. Ale polttické organisace po desítiletí upínaly, zájem lepši dobu a jiný soud. Jak vysvětlit tuto zvrhlou Rubense atd., jsou všechny uvedené složky V rov­ tak jako československá svrchovanost je — a dělnictva je na, potřeby hmotné a dosud v děl­ lásku k »velkému teroristovi, esenci lidství,« kte­ nováze, čímž právě patří tato díla k dílům vrchol­ vzrůstající měrou bude — začleněna do světové níku vidí jen tvbra hospodářského nebo leda po­ rou v Hitlerovi viděl? Bylo by příliš pohodlné ným. organisace Spojených národů, nebo jiné podob­ litického. jakž se tedy divi, že dělnictvo jako ce­ svádéti to na stařeckou umíněnost 881etého Ham- Chceme-’! postupovat1, dále, musíme zkoumat!, ně, tak byla česká suverenita pojata do říš­ lek nejeví valného zájmu o kulturu? Až naši suna, Možno však hledati příčinu v proletářském jak tyto složky se měnily v dalším vývoji ma­ ského téles3 středověkého. A tu bychom sku­ osvětoví pracovnici uznají, že 1 dělník má ne­ původu Hamsunově, který se slavným spisovate­ lířství. Uvedli jsme, že téměř do posledních sto­ tečné rádi věděli, proč podlehl prof. Kop. aktua­ smrtelnou duši lidskou, pak teprve mohou očeká- lem stal z obuvníka a v mládí zakusil hladu víc letí byl hlavním obsahem umění prvek nábožea, litě do té míry, že středověkou myšlenku mezi­ vatl obrat, ale ten obrat se musi státi nejprve než dost? Bylo by možno vystopovatl vinu v jeho ský. (Co by zbylo z Prahy, kdybychom Vynechali národního politického tělesa stíhá tolikerým v nich samých. jb zbožňování přírody a v hlásáni svobody muže kostely a umělecká díla v nich obsažená?) Vidí­ posměchem. Nač to? Máme my katolíci zájem Vracíme prý se k hodnotám, psali nedávno proti ženám? Vzpomínám a pociťuji jako krutý me však, že pozvolnou raclonallsacf. tedy vývo­ dokazovat, že náš pokus o mezinárodni organl- v »Dnešku«. I když jsou to ien Drotivné a ošklivé výsměch, že ještě před první světovou válkou ml jem převážně rozumovým a zároveň s ním spo­ sacl nebyl o nic zdařilejší nežil pokrokový po­ protektorátni koruny a padesátníky. I těch se li­ nadšené tohoto Seveřana dep-ručoval přítel 2ld. jeným upadáním citovým, tedy sesvétštěnim, kus nebožtíka Wilsona? Vždyť to není pravda. dé chytají a mysli si. že si na nich mohou po­ Zdali si r.a něho vzpomněl v Osvěčfmské plynové obsah z uměleckých děl mizl a formální stránka Ota III., přítel sv. Vojtěcha, Karel IV., kterého jistit budoucnost nebo třeba také na sirkách. komoře? Zdá se. že nacismus opravdu je ohroženi sílí ba dokonce dostává nadvládu. Kop právem cituje, ale 1 Rudolf II. atd., doka­ Toho všeho si hledí udělat zásobu. A je to ien nejenom německé. jb. Prvním skutečným přelomem jest objeveni se zují, že římské císařství nebylo jen nějakým Impresionismu (princip malířský zakládající, se instrumentem německé náročnosti. na rozkládání a skládání barev na základě optic­ Ale složka „německého národa“ měla v té václavské, který jej nesmírně potěšil a pcbldl hned kých poznatků vědeckých, že totiž bílý paprsek říši přední místo a proto dnes musíme tuto říši Krásný večer k praktické poznámce, že se takovým způsobem suětelný obsahuje všechný barvy duhy a po roz­ zahrnout nenávistí... Nemohu přijmout tento měli pražští katolíci 5. ledna t. r. v sále Městské musí získávat přátelství i jiných Američanů, pro­ ložení se opětně dá shrnout do bílého paprsku-. předpoklad. Musíme rázně usvědčit nestvůrnou knihovny. Byl to večer na rozloučenou s česko- tože prý to moc nestojí a velmi dobře to působ!. Tvar žtřácf svou pevnost, atmosféra, v které ně­ křivdil nedávného, nacistického Německa; mu­ amerlckým benediktinem Dr. Arnoštem 2ižkou, Z Humpolce mu přinesou obraz jeho rodného jaký objekt je, je důležitější než půdorys před­ síme ctít své předky, kteří u Chlumce, u Kutné který po téměř pětiměsíčním pobytu ve staré vlasll domku, věnuje mu dárek Svaz přátel USA, ba mětu atd. Opary, nálady, prostě vymoženosti ba­ Hory, u Kolína odráželi jednotlivé německé ná­ se vrací do Ameriky. Tento člověk v elrjantni i ministerstvo informací mu dává něco na pa­ revné a světelné dosud nevídané a nehledané ovlá­ jezdy. Ale jako katolíci nemůžeme šířit názor, uniformě amerického důstojníka, amerického vo­ mátku. Největší radost mu však způsobí svým dají malířství vůbec. Začínají se dělat převážně jakoby za středověku mezí dvěma křesťanskými jenského kněze, je skvělým zosobněním slovanské dárkem přítomný njtíp. arcibiskup pražský Dr. J. krajiny a základ dřívějšího maliřstvt: figura (po­ národy byl trval permanentní stav nenávisti, srdečnosti a americké podnikavesti. Řečník a dip­ Beran. Přináší mu v ozdobném pouzdře ostatky stava) ustupuje pomalu ale jistě do pozadí, a tím jako mezi dvěma kmeny lidožroutů. Ze tomu lomat, filmař a dirigent a hlavně neodolatelně pěti ^vátých patronů českých. Vždyť jubileum samozřejmě 1 hlavní nositel obsahu obrazu. Ma­ tak nebylo, usvědčuje nás tato vánoční doba. dobrý, veselý člověk, tak vidíte tohoto benediktin­ svatovojtěšské bylo předním účelem příchodu Dr. lířství v impresionismů je vlastně hlavně záleži­ „Tichá noc...“ na Hod Boží, „Bože, chválíme ského mnicha XX. stol. Amerika, jak on ji před­ 2lžky k nám’ obrázky z něho nám předvádí téhož tostí povrchového vjemu zrakového, který se ča­ Tebe“ na Silvestra, Jsou německé nápěvy, ji­ stavuje, by opravdu mohla vládnout světu a bylo večera ve filmu, jejž si sám sebral a vyrobil. Dr. sem stává samoúčelným; objevuje se též už prv­ miž chválíme Boha, z dqby, kdy byl německý by to proň požehnáním. Takovým asi byl velký Zižka děkuje a připomíná znovu panu arcibisku­ ní případy, pokoušející se pár více méně barevně živel katolický a tudíž kulturní a tudíž vůči Američan Roosevelt, pro něhož Dr. Arnošt ŽIžka povi, aby sám navštívil naše krajany za oceánem, zajímavě seskupených skvrn vydávat! za uměni. sousedům pokojný. Nesmíme nechat zapome­ má nesmírný obdiv, k němuž čití nesmírnou úctu aby i tam pokračoval v pouti svatovojtěš3ké. Jest pochopitelné, že tento stav vyvolal reakci, nout tuto možnost katolického života. A není a vděčnost. Ukazoval nám s hrdostí dopis, který a to expresionismus, který klade tvar nad atmo­ věcí katolických autorů, aby přebírali rozumy A pak se tedy definitivně loučí, zanechávaje dostal ve válce od velikého presidenta jako před­ v každém nejkrásnějšl vzpomínku. Odchází, jak sféru, popírá perspektivu jak liniovou, tak barev­ spisovatelů jako Je Vaněček, politicky jistě za­ seda pomocné akce slovanských nárooú. S hrdosti nou a zčásti také deformuje tvary již citově ne­ sloužilý, alo naprosto zbavený pochopení pro ka­ nakonec žertem poznamenal, aby odpovídal na připomíná, že Roosevelt v onom dopise uznal, že zvědavé otázky, aby potvrdil, že tu u nás neviděl přijatelné, při čemž používá barev neroz'ožených. tolický středověk. Musíme mít konečné sebevě- i slovanské národy přispěly k vytváření americké hutných, ncstínovaných. Jelikož tímto způsobem vědomí své katolické minulosti, která i tu čes­ žádnou železnou oponu, nýbrž jen čtyři kulisy. kultury. Co mínil těmi kulisami, to ponechal již našim nemůže nahraditl obsahové ztráty vzniklé Impre­ kou samostatnost dovedla zaručit... účinněji Dr. Zižka ve své řeči na rozloučenou ukazuje, sionismem. jsou vymoženosti expresionismu pokra­ než Wllsonův Svaz národů. Má me-li středověký dohadům, když jsme se rozcházeli do mimořádně že jeho láska k staré vlasti tímto posledním po­ teplého svatvečera Tříkrálového. ak. čováním formalismu rationallstickěho, neboli dal­ řád, oslavený Dantem, zavrhnout, protože jej bytem neochabla. »Já bych se vrátil třeba za ším ochuzováním obsahu (duchovního). poslintali Vajtauři? Pak zbořme Hradčany, kde měsíc.« vyznává upřímně. Zatím však třeba jít Další směr, kubismus, se stává rozkládáním bydlel Heydrich’ Jindřich Středa. zase tam a dělat obhájce tě vlasti, pomáhat roz­ Biblické pisně tvarů ve skutečností viděných anebo vymýšlených * STUDIUM CATHOLTCUM začíná pravidelné před­ ptylovat spoustu pomluv, spoustu nenávistného v plochy a plošky normálnímu člověku nesrozumi­ nášky po vánočních prázdninách v pondělí dne 12. upiilišovánt. Dr. Zižka, jenž mluví v pendělí Většina našich katolíků se dosud dívala na telné. v konečných formách vlastně pouhým orna­ ledna 1948. večer, připomíná, že již ve čtvrtek bude mit žaltář jako na něco co zde z milosti lidi zbvlo mentem: konečně surrealismus se základními slož­ v Americe přednášku. Tak nám moderní technika iešté z dávných staletí. Bylo to podobné — iak kami snovými a sexuálními vlastně vyvrcholil ★ Revmatickým bolestem, žaludečním potížím, ner­ přibližuje dálky. nám mladým vypravuji naši učitelé — iako zmatenost, nesrozumitelnost a nepřijatelnost mo­ vose, nespavosti, kornatění zabrání zdravotní diet, by­ derního malířství. liny. Žádejte zdarma pojednání od fy BYLINA, Pas­ Dr. Z:žka. velký životni optimista, nabádá nás s misálem, než jej dal kdysi před letv lidem do kov, Morava. * všechny k tomuto optimismu. Je ovšem lehko být ruky P. Schaller. Překlad misálu znamenal u nás Vidíme tedy, že toto dnešní malířství Um, že optimistou pod nvězdnatou vlajkou Unie, která nepochybně hrvní krok k liturgické obrodě Jest­ duchovné I formálně neposkytuje člověku to, oo Vychází s církevním schválením. vlaje svobodně takřka na celém světě. Je to méně liže dnes vvchází překlad žalmů, ie to radostným od umění vlastně Seká, t. j. povzneseni a oboha­ Dobrovol. pfispévky na vydáváni časopisu jsou vítány. snadné na naši středoevropské výspě, když je nás povzbuzením pro všechny, kdo sleduii růst li­ cení vnitřní, nemůžo sí dělat nárok ,na to, aby Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV., Hradčanské tak málo a tcllk nepřátel a nepřiznivců kolkolem. turgického hnutí u nás. bylo považováno za umění v pravém slova smys­ náměstí 8. Telefon 617-70. — Redakce a administrace Dr. 2ižka nám přesto klade na srdce, jak musíme Mladému františkánovi P. Janu Bártovi se lu (skutečné). Jeho zájmy se v podstatě vyčerpá­ tamtéž. — Vychází týdně. — Předplatné na celý rok být Pánu Bohu vděčni, že přece jen zachránil před novedla skvělá věc. Jakmile byl pro nás dostuo- vají v otázkách formálních a vlastně neumělec­ Kčs 70.—, Jednotlivá čísla Kčs 1.50. — Poštovní spoři­ zničením naši vlast, jak se musíme radovat z té 1 ný nový překlad žalmů z původního hebrejské­ kých. telna Praha 208.401. — Řídí P. Adolf Kajpr T. J Má-lf nastat obfet k umění skutečnému, musí s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef své krásné vlasti, jak ji musíme hledět naučit ho zněni do latinv. který vyšel za války na přá­ Bláha. — Používání novinových známek povoleno poznat i cizince. ní Pia XII.. začal P. Bárta pracovat na úpravě mu předcházet vnitřní duchovní obroda výtvar­ ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohledacf pošt, úřad A Dr. 2ižka pak přijímá dary na rozloučenou: českého žaltáře. I když uvážíme, že žalmy bvly níků — což zase předpokládá duchovní obrodu ži­ Praha 25. — Vytiskl Zlvnotlsk v Praze xn. umělecký diplom čestného členství Ligy svato­ do ěeštiny přeloženy již před několika lety pro­ vota. Pa

4 „KATOLÍK" „To je lidské..." (Z drobných poznámek kardinála Sallógc-e.) Slovo „je to lidské", ospravedlňuje vše­ chno. Dojde k rozvodu: je to lidské. Pije se: je to lidské. Používá se protekcí při zkouškách a sou­ těžích: je to lidské. Někdo zkazí své mládi neřestí: je to lid­ ské. Někdo dělá mizerně svou práci: je to lid­ ské. Jsme závistiví: je to lidské. Pomlouváme: je to lidské. Kterékoliv neřesti se dostane rozhřešení touto formulkou: je to lidské. KATOLÍK A tak tímto způsobem, tímto zneužitím slov, znamená slovo „lidské“ právě to, co je v člověku nejnižšiho, nejsprotšího, nejodpor­ 3 LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY nějšího. „Lidské“ se stává synonymem živočiš- nosti. Je to podivné zneužití řeči, neboť člověk ROČNÍK XI. • V PRAZE DNE 18. LEDNA 1 9 4 8. • ČÍSLO Kčs 1,50. není ničím jiným člověkem než právě tím, co jej odlišuje od zvířete. Lidské věci jsou inteligence, srdce, vůle, mravnost, svatost. To je lidské. To je prav­ divé. „Atmosféra válek náboženských..." Žijeme dnes v éře kontinentálních států, t. 1. jediný stát ovládá rozhodně celý díl světa. Dva z těchto států zauiímaii přední místa na scéně: USA a SSSR. Jsou tak rozsáhlé, že ieiích roz­ loha nesnáší vůbec prostotu jednoho jména. Každý z nich může nalézti uvnitř svých hranic vše. co potřebuje, a může se obejít bez pomoct a styku se zbvtkem lidstva. Mezi těmito dvěma obrv je velmi málo druhých národů, které si mohou dělat nárok třeba jen na úlohu po­ mocníků. Pozornější pohled nám však ukazuje, že tito dva odpůrci nejsou právě rov/ti. Rusko je všude v defensivě. Od Aliaškv přes Gronsko. přes Ja­ ponsko. Koreu. Cínu. Persil. Turecko. Recko, okupační americká pásma v Rakousku a Ně­ mecku. konečně Anglii a Island se táhne ne­ přetržitý řetěz amerických vyčkávacích posic, pozorovatelen a letišť. Po prvé v dějinách sen o všeobecné vládě vystupuje z říše utopie a zdá se být tak blizko uskutečněni. Bude tento stav trvalý? Ten. kdo bv se to odvážii tvrdit, byl bv velmi odvážný. Spojené státv uvedlv do pohybu nesmírné zdroje své pevninv dík své kultuře, specielně přizpůsobené k výrobě bohatství a dik množství svých starých mocných kapitálů. I jiné dilv světa maii tytéž možnostt. jež snesou srovnáváni. Co bv se stalo onoho dne. kdv honba za požitkem a vvoinavost. vyplývající ze stálých úspěchů, bv strhla Spo­ jené státv k úpadku a ze|ména kdyby tam ustal V« slavnostně ozdobeném velkém sále Besedního domuv Drní sešlo se o Štědrém večeru 280 opuštěných starých lidí. vzrůst obyvatelstva, jehož bv přibývalo tlnde? Pozval je brněnský biskup Dr. Karel Skoupý společně s katolickou Charitou na štědrovečerní večeři. Pohoštěno bylo Však Následující století spatří asi rozkvět Jižní Ame­ 390 ospb, neboť churavým byla večeře dodána do domů. Vánoční hosty obsluhovali kněží a bohoslovci a sloužili tak riky. o niž nelze říci.zda rozsáhlá Brazílie půjde v chudých bratřích Kristu Pánu. společně s Amerikou španělskou, nebo si zařídí svou politickou existenci no svém. Cina najde jistě jednoho dne politickou rovnováhu a mír Hlas z Litoměřic a bude moci potom zužitkovali své obrovské K počátku nového občanského roku vydal nímu zdokonalování a opravdovým následo­ tě, sobectví a smyslům? Vyhlídky ukazují, zdroje. I Indie překoná své krise nezávislosti. nový njdp. biskup iiioméřický svůj první pas­ že tato zlá situace potrvá na dlouhá léta, ano, A za těmito státv-kontinenty kdo může před­ váním božského Dělníka Ježíše Krista. Vy vídat budoucnost takových krajů, jako je Indo­ týřský list. Je především voláním k celé česko­ všichni, kteří pracujete někdy až do úpadu, že se bude ještě zhoršovat. Kéž by to viděli slovenské katolické veřejností o duchovni bidě naši bratři viry i z jiných šťastnějších die- nésie a Afrika? Vskutku dějiny, které se Evro­ nespouštějte nikdy se zřetele Ježíše, Boha- panovi v r. 1900 ievilv skoro dokonané, najednou nají severočeské diecése. o potřebě, abychom člověka, který sí v potu tváře dobýval den­ césí. Jejich ovečky se k nám zatoulaly, měli tam ze všech sil pomáhali. Podle arcipastýř- vystupuji velmi vzdálené od svého konečného ního chleba a který svým Božstvím veškeru by nám v péči o ně též pomoci. Však pomoc bodu, nabité možnostmi zcela nepředvídatel­ ského hesla nového pana biskupa: Práce — odjinud je nejistá a den se připozdil. Proto mi Oběť — Láska, má i tento pastýřský list tři práci tak krásně povznesl a posvětil. V jeho nými a sotva představitelnými. části stejného obsahu. Přinášíme dnes výňatky přikladu naleznete povzbuzeni a úlevu a vaše nezbývá nic jiného, než vybízeti vás znova a • 2 první části jednající o práci, činnosti posvěcená práce, konaná ve spojeni s Bohem, znova, drazí duchovní bratři, abyste napnuli Toto rozšířeni jeviště dějin přináší s sebou bude pro vás zdrojem nejhojnějšich zásluh všechny sily, abyste pracovali s mnohaná­ v řádu duchovním důsledky, jichž si dosud a) Všeobecná potřeba práce. pro nebe a ustavičnou modlitbou. Vždyť ani sobným nadšením a zachraňovali, co se za­ málokdo povšiml. Hrůzy Válečné zničily mnoho hodnot i za­ ta nejvšednějši práce není bez významu pro chránit dá. Království Boží je cílem útoku a Společnost není pouhé množství těl lidských a hmotných statků. Jeií soudržnost nelze zajistit řízení a nelítostná smrt skosila mnoho na­ život věčný, je-li konána s vírou a čistým jen odvážní se jej zmocňují. Vaše práce je vyčerpávající a únavná;, někdy se zdá po lid- pouhým fysickým donucováním. Nemohla by dějných životů, schopných produktivní prá­ úmyslem a na místě je napomenutí sv. Pavla existovati bez duše, bez společných názorů a ce. Představitelé států apeluji naléhavěji na v tomto ohledu: „Buďtež tedy jíte, nebo pi­ sku skoro marnou. Připomínám vám však citů, bez velké lásky jejich členů k ni, láskv. tež obyvatelstvo, vybízejíce je k zvýšené výkon­ jete nebo cokoli jiného činíte, všecko ke slá­ slova Kristova: Já jsem odměnou vaší veli­ v případě potřeby je může Příměti, abv se za ni nosti, aby byly rány co nejdříve zaceleny. To vě Boži čiňte“. (1. Kor. X. 31.) kou. Jménem Spasitelovým i jménem vámi obětovali. Maii-11 davy, které obývají konti­ platí o celé Evropě, platí to obzvlášť o našem b) Potřeba horlivé činnosti v ohledu ná­ zachráněných duší vám blahořečím a děkuji. nenty. se sjednotit! ve společném životě, ie tře­ státě. Byla u nás v tom směru učiněna i růz­ boženském. A modlím se za vás denně, stále na vás ba způsobu života na širším základě než jednot­ ná mimořádná opatření. Na území naší die­ Avšak když se již volá všude tolik po myslím, abyste vydrželi, abyste neumdlévali nost jazyka a národních tradic, je třeba ducha cése je zvýšená výkonnost tím více žádoucí, práci, co vám mám potom říci o práci na a nezanechávali žádný úsek vinice Kristovy skutečně lidského, jemuž možno rozumět v ce­ protože územi toto bylo následkem války ve rozsáhlé a na mnohých místech zcela opuš­ neobdělaný. Actio, to není jen práce, to je lém světě a jenž následkem toho je realitou ná­ zvláštní míře poškozeno. Ale nejen válečné těné vinici Boží? Ti, kdož se dívají na naši všestranná činnost a podnikavost, to je ini­ boženskou. škody, nýbrž i snížený stav obyvatelstva a diecési jen z povzdálí, mohou si učiniti jen ciativní postoj ke každému úkolu, kterého Jen tak můžeme poněkud pochopit! podivný žádá doba a který je ušlechtilý a pro spásu fakt, s nimž se dnes setkáváme a nad nimž bv jeho přesuny, přestavba organisace průmy­ stěží představu o tom, v jak žalostném stavu naši otcové bvli velmi překvapeni. Hnuti totiž, slu, nové obyvatelstvo, které namnoze hledá se vskutku nalézá. Nejen naprostý nedosta­ duši potřebný. Bez zvýšené činnosti neumož­ jež dnes lidmi vlní a roztrhují ie často do bo­ k novým poměrům teprve svůj poměr, nové tek kněží, nýbrž i pracovníků na poli nábo­ níme věřícím v neděle a svátky účast na obě­ jovných táborů, maii vic a vice ráz náboženský. sily, které se teprve zaškoluji, hledajíce ženském a duchovním je tak bolestný, že se ti nejsvětější, nezprostředkujeme dítkám ve Dnes se opravdu rozpoutala »náboženství«, stala v celkovém vývoji pracovního procesu své mi zdá, jakoby si byl božský Spasitel právě školách sladkou nauku Kristovu a Boží hlas se velkými silami politickými a ie možno, že se pravé niísto, to všechno způsobuje, že jediné při pohledu na ni bolestně pozasteskl „Žeň nedolehne včas ke každé duši, aby se stal stanou jedinými silami opravdu rozhodujícími. zvýšený pracovní výkon, poctivý postoj k prá­ je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy její časnou i věčnou záchranou. Je to zřejmé především v Orientě. Islam celou ci a svědomité chápání povinnosti jako ne­ Pána žně, aby poslal dělníky na žeň svou." Chtěl bych poděkovat a povzbudit i ty svou minulosti byl určen k této úloze politické zbytné služby celku, může splniti bez velkých (Mat. IX. 37.) Líto je mi zástupu, lito je mi drahé laické katechety a katechetky, kteří síly. Jeho činnost se orojevule přirozeně válkou, škod množství naléhavých úkolů. z té duše našeho lidu, protože je opravdu na­ nahražují svou apoštolskou obětavostí nedo­ protože konec konců válka ie neivyšši projev, jímž se zjevuje politická síla. Není upříllšová- Vím, že práce je těžká, že tělesná i du­ mnoze jako ovce, nemající pastýře. A lítb je statek kněží vyučováním náboženství ve ško­ ševní námaha vyžaduje velkých sebezáporů. nim. řckneme-li. že Islam vede dnes dvě nábo­ mi také upřímně těch obětavých kněží, pře­ le i mimo škůlu a obětavou výpomocí v pasto­ ženské válkv. iednu v Indii proti hinduismu. Po pádu člověka, stala se pokutou za hřích pínajících své síly, spravujících tři, Čtyři, ale rační práci. Bůh vidí jejich snahy a připra- druhou v Palestině proti mezinárodnímu ži­ a samým Bohem nám bylo řečeno: „v potu i sedm až dvanáct far. Na vyučování nábo­ vuje jim hojnou odměnu. Se stejným zadosti­ dovstvu. tváře své budeš se sytiti chlebem svým“ ženství ve školách nestačí a s námahou zdo­ učiněním konstatuji, že porůznu i páni profe­ Také komunismus je silou povahy nábožen­ (Gen. III. 19). Měl jsem příležitost přesvěd- lávají množství úřední a pastorační práce, soři a učitelé vypomáhají při vyučování ná­ ské. Býlo by marné chtit iei prohlásit za pouhý Čovati se o tom hojně no celý život a hlavně snášejíce obětavě s ohrožením vlastního zdra­ boženství. 'Jejich krásný příklad zaslouží si nástroj ruské politiky. Netřeba popírat sílu ná­ za pobytu v koncentračních táborech. I půdu ví všechno břímě dne i horko. Ach, chvěji se nejkrásnější pochvaly a následování. Náma­ rodní mvšlenkv u národů bývalé carské říše. této diecése jsem zkropil nejednou nejenom obavou, při myšlence, co bude potom až staří ha, spojená s výchovou mládeže, je nejúčin­ Avšak lze si myslit, že Gruzínec Džugašvill. jenž krůpějemi úzkostného potu, nýbrž i svou zemrou a mladí vyčerpáni námahou pad­ nějším prostředkem k zabezpečení mravnosti se dnes stal Josefem Stalinem, by mohl z rus­ Vlastní krví. Dívejme se však na práci jako nou!? Kdo přijde na jejich místo? Denně v národě, k záchraně zdravých generací a kého vlastenectví udělat jedinou pružinu celé na nejsvětěiši povinnost, na vyšší službu přicházejí deputace a naléhavé žádosti o no­ Bohu je velmi milá. Nezapomínejte proto na své činnosti a zapomenout tak na svou minu­ Bohu i bližnímu a stane se nám snesitelnější, vé kněze. 2el Bohu, nemohu na tyto opráv­ lost? A především ie možno sí představit, že slova božského Učitele: „A kdokoliv by po­ všichni ti. kteří v celém světě skládají své na­ ano radostnou. Vždyť práce je vlastně nej- něné žádosti odpovědět jinak než: trpělivost dal piti jednomu z maličkých těchto jen číši děje do komunismu, zapomínají na lásku výmlnvnějším výrazem naši lásky k hllžní- a nemám. Ale ják dlouho mohu vybízeti studené vody toliko, že je múj učedník, k vlastni otčině pro vzdálené Rusko, které ani mu. školou, v niž se tříbí a zdokonalují cha­ k trpělivosti? Tak dlouho, až celé farnosti vpravdě pravím vám, neztratí své odplaty." neznají a že jejich nepopiratelná obětavost, ba raktery, příležitostí k zadostiučiňování, vnitř­ ztratí svůj křesťanský ráz a propadnou hmo­ (Mat X. 42.) (Pokračování na str. 2.) (Pokračování na str. 2.) Atmosféra váleli náboženských Akce davová či výběrová? Dobré či špatné časy? (Dokončeni se str. 1.) Po letošním Silvestru si leckde povzdech­ Historický přiklad nám snad nejlépe objasní Sever byl rozchvácen protestantským odpadem od jejich fanatismu? nemá žádného jiného čile než řešení jedné z důležitých otázek dnešní katolické jednoty křesťanslvi. Tak tomu bylo na počátku li, že byl jaksi příliš klidný, zakřiknutý. My slávu ruského státu? akce a tím i křesťanské obrody vůbec: ?Masa & 16. století. A přece se právě toto století stalo sice'víme, že radost se nepotřebuje projevo­ Jen se podívejte na"iciich život a ieiich jed­ elita ? « úžasnou epochou katolické obnovy, která napřed vat nočním pokřikováním a prozpěvováním náni. Nehýbá jimi touha poruštit se. nemvsli na Situace katolického křesťanství byla krajní vzkřísila plné křesťanství na jihu á pak zastavila po ulicích, víme však stejně, že mnoho a to přijmout ruské myšleni a mravy, řeč a oděv, kritická již kcncem 15. století. Gotická, kultura 1 lavinu záměrně kusého křesťanství na severu. mnoho lidi jinak radost cítit a projevovat ne­ způsob ieiich výživy a her. ani je nechtéii byla v rozkladu, renesance antického umění byla Jak se to mohlo státi? Neznám lepšího vysvětleni dovede. a jestliže ji tedy tak neprojevuji, že otrocky napodobit na poli uméni a vcd. Rusko namnoze spojena s vnitřním odpadem od křesťan­ než toto: Duch Kristův vzbudil ve své Církvi novou to znamená, že ji prosté, nemají. Také Dr je pro né bojovníkem všeobecné komunistické ského řádu, maskovaným napodobováním pohan­ řadu světců, kteří pochopili nutnost synthesy mezi Arnošt Žižka, o jehož rozloučeni s Prahou revoluce. Do této revoluce kladou svou nadéji ské velikosti starověku. Karel Schulz to vylíčil principem elity a principem masy v katolickém a právě tento universalismus ieiich cíle mu dosti barvitě, až příliš barvitě. apoštolátu. Takový Filip Není, takový Ignác jsme psali minule, nám několikrát vytýkal dává, at chtějí nebo nechtéii. opravdovou Ve Florencii tenkrát vystoupil Girolamo Savo­ z Loyoly již neměli o davech Husí Bavonarolových nedostatek radosti, přílišnou vážnost, takové transcendencl. činí z ného cíl náboženský. narola jako prorok davové obnovy křesťanství. a začali pracovatl na první pohled stejně jako určité nebo neurčité nevolno v celém veřej­ - Z tohoto důvodu nabývá i odpor proti komu­ Chtěl všechno ode všech a hned. Snad neměl da­ porýnát! stoupenci »modem! zbožnosti«, od nichž ném životě. nismu tvářnosti universální. Je známo, s jakým leko do světce, ale rozhodné měl svým způsobem se ostatně nepřímo učili. Ale zároveň si uvědomili, My to někdy odbudeme pokrčením ramen důrazem se Spojené státy ujaly vedeni tohoto blízko k modernímu demagogu a diktátoru. V lidu že nesměji zůstatl u pouhé isolované elity, že elita a svedeme to na národní povahu. Ale to není odporu. Co ie pudl, aby jednaly tímto způso­ byla tenkrát ještě dosti živá a pevná spodní je bez masy neplodná a masa bez elity ztracená. národní-povaha, to má konkrétní příčiny: bem? Je Lo hospodářská rivalita nebo touha za­ vrstva katolické tradice. Savonarola měl jako ka­ Organisovali — každý svým způsobem — i výběr Většina z nás má dojem, že náš veřejný ži­ jistit si světové trhy? Je příliš jasné, že taková zatel a vůdce davů překvapující úspěch. Po ně­ a výchovu elity z masy, 1 soustavné ovlivňováni kolik let se Florencie podobala »novému Jerusa­ masy přiměřenou elitou. Myslím, že v tom je jedno vot je nemocen, ačkoliv jen občas ona nemoc rivalita neexistuje a že Rusko ani nemůže, ani vyrazí napovrch. Hlavní příčina oné nevol­ nechce vyvážet výrobky, jichž má samo nedo­ lemu«. Ale bylo to uměle vyblčované a do jisté z hlavních tajemství úspěchu katolické obnovy statek. Zdá se naopak, že Rusko se snadno smi­ míry 1 terorem doplňované nadšení, které se za jejich doby. nosti je v nedostatku pravdivosti v celém řuje s faktem, že nebude moci dovážet a celá chvíli rozsypalo jako popel z polen, na kterých byl V dnešní kritické situaci se z této dějinné lekce našem veřejném dění a přímo v našem ve­ musíme mnohému naučit. Dnes by se takový Sa­ jeho hospodářská politika ie vzdaluje od světo­ vůdce reformního hnuti upálen. Savonarola si ne­ řejném zpravodajství. Tedy věc, na kterou vého trhu. dovedl trpělivě vychovatl života schopnou elitu a vonarola mohl ukřičet a stále by měl pod kaza­ na fóru světovém jako na hlavni příčinu zla fascinovaná masa od něho odpadla při první telnou jen poměrně malý hlouček věrných. Kdyby upozorňoval sám sv. Otec ve svém vánočním Rivalita politická? Ani ona by nemohla být změně nálady a politické situace. soustavně a trpělivě neorganisoval jejich apoštol­ tak vášnivá mezi dvěma státy nemajícími spo­ V téže době se scházely na dolním Rýně elitní ské působeni v jejich žpohanštělém životním a poselství. lečných hranic, které se nestýkají na žádném kroužky mnichů, kněží i laiků, světu přísr.ě uza­ pracovním prostředí, nedokázal by nic nového. Vezměte známý pokus o atentát na tři mistě. které bv pro ně mělo skutečný životni zá­ vřené a od světa odloučené. Tito vážní lidé oprav­ Nebo by mu nějaký diktátor musel dát k výlučné ministry 'a jeho vyšetřování. Ministerstvo jem. Vidime-li ie dnes ve východním Středo­ dově usilován o obnovu asketické zbožnosti kře­ disposici tisk, rozhlas, film, školství, odbory, ba spravedlnosti jej vyšetřuje po svém a mini­ moří nebo v polárních krajích hledat opěrné bo­ sťanského starověku a vrcholného středověku, i policii — a pak by to dopadlo asi úplně stejně sterstvo vnitra jej vyšetřuje také po svém. dy pro loďstvo a letectvo, neni to příčina, nýbrž „moderní zbožnosti“, jak se tenkrát říkalo. Mi­ jako tenkrát, jenže s horšími následky. — Uza­ A pak se obě navzájem obviňují, že jedno důsledek ieiich vzájemné nedůvěry. Tato zá­ lovali vnitřní sebezápor, rozjímáni, samotu a vřené a zastrčené elitní skupiny věřících katolíků kladní nedůvěra vzniknuvši takřka spontánně druhému je na překážku, že jedno druhému mlčení, ale trochu zapomínali na to, že Kristus bychom dnes měli, i l.dyž namnoze nemají du­ škodí a pod. A nakonec to, jak se zdá, vše­ během světové války přes spojenectví, které žádá od svých věrných také vnější akcí k posvě­ chovni úrovně onoho hnutí »moderní zbožnosti«. poutalo tyto dva státy, má svůj původ nikoli cení bratří, k celkové1 obrodě křesťanského a lid­ Jen pozor na to, aby nebyly — právě pro svou chno utichne a nebude z toho nic, jen zvý­ v protikladu hmotném, nýbrž ideovém. Ameri­ ského společenství. Shromáždili několik nejlepšich menši vyspělost a vzhledem k většímu zpohanštěnl šení oné nevolnosti, zvýšení dojmu, že ne­ čané vytýkali SSSR, že Ie tvrzi a ohniskem, od­ mužů a žen. které zachránili před náboženstou okolí — ještě neplodnější a Ještě dříve odsouzeny víme opravdu, co se u nás děje a kam to kud se všeobecný komunismus rozšiřuje po ze­ a mravní zkázou okolního davu; ale zdá se. že k vymřeni. — Dnes je třeba 1 mezi laiky nových vlastně dojde. měkouli a ohrožule »americké pojetí života«. u nich myšlenka útěku před světem a pohrdání Ignáců a Nerlů, mužů 1 žen, jinochů i děvčat, Jiný takový případ měl šéfredaktor - Existuje vskutku americké pojetí života Za­ světem příliš převážovala myšlenku láskyplného kteří by dovedli v každé společenské třídě a v kaž­ „Svob. slova". Oznámil, že v jeho bytě byl kládá še na volném vývoji jednotlivcově na dobývání světa pro království Kristovo. Byla lo dém pracovním stavu tvořit a zdokonalovat mladou o vánocích spáchán pokus politické loupeže. obraně občana proti státu. Přihlédneme-11 bliže, elita duchovně vynikající, ale ve své odloučeností, katolickou elitu — a zároveň organlsovatl její vy­ zvláště pokud nešlo jen o lidi s výlučně n^zlra- zařováni světla Kristova v mase celé třidy a ce­ NB. pak o případu a o jeho vyšetřování vydá shledáme, že se v něm velmi podivně a v pomě­ úřední zprávu. A „Svob. slovo" hned pod tuto rech nedefinovatelných misi liberallstické poletí vým a smírným posláním, do jisté míry neplodná. lého stavu. Oba procesy musí probíhali téměř sou­ národohospodářské a křesťanství ve formě pro­ A dav. zbavený své elity, se zatím řítil do úplného časně a navzájem se dcplňovati. úřední zprávu dodá, že je nepřesná, neúplná testantské. Evropským pozorovatelům se zdálo rozvratu. Něbýti několika podivuhodných, ale Bude tedy nutno na nejednom poli opustit po­ a nepravdivá. A vy hned zase cítíte, jak Často, že americká civlllsace vede k civilisaci rovněž jistou jednostrannosti poznamených lite­ jetí katolicismu jako středověkého židovského osudné to všechno je. Komu tedy máme vě­ masové, v niž ie originalita života nebezpečně rárních památek (na př. •Následování Krista« města nebo jako americké indiánské reservace, řit? Nemůžeme tedy opravdu věřit našim ohrožena. A přece .volnost jednáni zůstávala za­ Tomáše Kempenského), nebýti ovšem i nadpřiro­ jak bylo mimoděk vytvořeno obrannou taktikou úřadům ? A jsou naše úřady, ať už NB. nebo chována aspoň vzhledem k státu na poli hospo­ zené zásluhy modliteb a obětí nejlepšich mezi nedávno minulých dob, a vrátlti se odvážné k po­ kterékoliv jiné, tak zpolitisovány, tak stra­ nimi, nebylo by hnuti pro další život Cirkve zna­ jetí Evangelia: »Podobno je království nebeské dářském a politickém. A proto americké poletí kvasu (katolická laická elita toho kterého pro­ nické. že se na ně nemůžete spolehnout, ne- života dostupuje úrovně opravdové viry a vyja­ menalo téměř nic. A není vyloučena domněnka: kdyby se byla elita stoupenců »moderní zbožnosti« středí), který vzala žena (Církev svými papeži a jste-li právě ve straně, ve které jsou oni? dřuje se někdy obraty vskutku náboženskými. Uznáte, že takové úvahy nezvýší pocit jisto­ Jako vždy uvědomila si tato víra sebe samu uměla včas apoštolsky vrátit! k davu a organi­ biskupy) a zadělala do tři méřlc mouky (celá zované jej prozařovati novým duchem, mohlo ve masa prostředí), až zkynulo všechno«, (Matouš ty a klidu. O Karlu IV., v jehož jubilejním tehdy, když narazila na vnější odpor. Mystický střední Evropě dojití k pravé reformě dříve, než 13, 33.) Přemýšlejme o tom a čiňme konkrétní roce jsme, nám už na obecné škole vypravo­ antikomunismus. rozšířený dnes na celé ame­ přišel Luther se svou Ižlreformací. aplikace na poměry své vlastni katolické elity vali, že za něho byla v Čechách taková bez­ rické pevnině, nelze vysvětlovat pocitem hospo­ Davový vůdce Savonarola doslova pohořel. a svého vlastního pohanského prostředí. Zde máme dářského nebo vojenského nebezpečí. Zdá se pečnost, že mohlo dítě za noci chodit s koru­ Umrtvené elitní kroužky na Rýně vymřely. Jih jeden ze základních- principů katolické akce. nou na hlavě a nikdo mu ji neukradl a nikdo spíše. že ie to výraz společné viry, ve které se pokračoval ve smilné a vellkášské parodii antiky. Dr. Alexander Heídler. mohutná masa lidská clti opravdu jedním ná­ mu nic neudělal. Dejme tomu, že to tak rodem. skvělé nebylo, dejme tomu, že jsme nakloně­ Útok, vedený komunismem proti kapitalis­ ni viděti minulost růžovější než je, aspoň tickému řádu zasáhl více než siť hmotných zá­ Hlas z Litoměřic trochu bychom se mohli přiblížit k ovzduší jmů. již možno nazvat icho viditelnou zbroji. (Dokončeni se str. 1.) jen jím mohou být alespoň zčásti uskuteč­ doby tohoto středověkého monarchy, my. Pronikl až do hlubokého pásma citů a přesvěd- něny. Prosím vás tedy, drazí věřící, ve jmé­ kteří jsme tolikrát deklamovali nebo slyšeli c) Katolická akce, apoštolát laiků. .čeni a ohrozil tak duši řádu. Nedivme se tedy nu Ježíše Krista, trpícího, milujícího, hledají­ deklamovat o „temném středověku“. oné živosti, s jakou se oroievuie reakce obranná. Kde by bylo tedy nutno volatí s větším cího bloudící duše, hlaste se u svých du­ Ale jak můžeme chtít, aby u nás byla Pojetí života, které Amerika prohlašuje za své oprávněním po spolupráci laiků s duchoven­ chovních správců ke spolupráci, usnadňujte rajská pohoda, když na světě je tak bouřli- a které nabizi dnes lidem, má také v sobě cosi stvem, než v této diecési, kde bez organiso- vo? Třeba v takovém Řecku. Je dost malé universálního a tím náboženského. jejich úkoly, učiňte sami, na co oni nestačí Kdo bv si byl pomyslil ještě před třiceti lety, vané součinnosti věřících s farní správou, a připravujte půdu jejich kněžské působ­ a dost daleké, že bychom zrovna nemusili že duchovni konflikty se rozšíří po celé země­ nebyl by snad ani namnoze vůbec nábožen­ ností. Časem se nám snad podaří zorganiso- k vůli němu být neklidni, protože změnit kouli a vstřebali do sebe nesčetná jiná soupe­ ský život možný? . vati práci katolické akce jak v diecési, tak tam sotva něco můžeme. Ale dnes je celý řeni. v nichž se obyčejně střetávají idé? Kdo Rozhlédněte se jeo kplepi a uvidíte samij i v jednotlivých farnostech. Na to však ne­ svět malý a Spojené státy mají své loďstvo mohl předvídat, že náboženství budou jednoho kolik to naléhavých úkolů, týkajících se čekejte, protože ďábel nečeká. Připravujte v Středomoří a mají své vojáky u Chebu. dne velikými silami politického světa a že orgpnisace bohoslužeb, vyučování nábožen­ již dnes předpoklady a konejte hned sami, co Teď tedy jedna strana tam uzná, dejme to­ strhnou své věřící do pevných útvgrů bojovných ství ve škole i mimo šjcolu, přípravy k sv. vám vnuká vaše křesťanské svědomí, že mu, vládu partyzánského generála a druhá a do ozbrojených konfliktů? Všude se dnes se­ přijímání dítek, zaopatření umírajících, zá­ i v budoucnu bude možno na vás se spoleh­ řekne, že to nejde, že je tam přece už dávno tkáváme s výrazem křižácká vybrav* a chrana a udržování kostelů, společenská nout. Všichni musíte býti přesvědčeni, že stará legitimní vláda, a jedna strana bude je třeba uznat že válečná atmosféra, kterou dý­ organísace náboženského života, ochrana — tam, kde není apoštolské činností, duchovni pomáhat vládě partizánského generála a cháme .je atmosféra válek náboženských. mravně ohrožené mládeže, pomoc, trpícím, (La Vie lntellectuelle. Decembre 1847.) život chřadne a kde není života, tam se usa­ druhá staré vládě a máte to zrovna tak jako (Přišlé dokončeni.) volá právě po nejširším laickém apoštolátě a zuje mravní lhostejnost, sobectví a nevěra. to bylo ve Španělsku od r. 1936—1939, jenže

shaasha u Salisbury v Již. Rhodesii. Dva z nich vější. Naše Čtyři studny již několikráte vyschly Po mši sv. děti z okolních škol a zástupcové O prvním kněžském svěcení byli vysvěceni v semináři biskupem Chicheste- a bylo by velkým risikem pozvat tisíce lidi jiných misijních stanic vyjádřili novosvěcencl svá rem, zakladatelem semináře. My v Chikuni, v tropickém parnu — a nechat je bez vody. blahopřáni, doprovázená různými dary. Novokněz v Sev. Rhodesii ovšem, jsme nemohli počítat s takovým počtem První listopad bývá obyčejné »dnem 'křtu«. Na udělil požehnáni jen těm. kteři přišli zdaleka a 1. listopadu 1947. Evropanů, kolik jich bylo na svěceni v Salisbury. sta katechumenů přicházívají už týden napřed, chystali se na odchod. Bylo by pro něho tuze vy­ Minulého roku jsme uveřejnili celou sérii Důyod je jednoduchý. Je jich zde mnohem méně, dostávají poslední pokyny a přípravu na křest čerpávající — po dlouhých obřadech svěceni — článků, popisujících život na katolické misii zvláště katolíků. svátý. Ačkoli jsme je upozornili aby nechodili, udělltl požehnáni všem tisícům přítomným jed­ v Sev.Rhodesii kde působí společně s misio­ Pan biskup přivezl novosvěcence ve svém přece jich přišlo as 150 a zvětšili tím naši starost. notlivě. náři polskými, člen české province Tovaryšstva autě až ze Salisbury (640 km). Cesta vede přes Ke dni svěceni přicházela procesí ze všech Na blahopřáni p. biskupa Chichestera novo- Ježíšova P. Max. Rrokoph. Tentokrát nám náš řeku Zambezi která ještě do nedávná dávala okolních misijních škoi. V předvečer když se svécenec připomenul jeho Excelenci událost jméno celé misii od již. hranic Bechnanalandu až všichni sešli k večerní modlitbě, kostel byl příliš z prvních dnů "semináře. Pan biskup se tehdy misionář popisuje slavnost svécení prvního právě vrátil z Ugandy, kde z prvních 400 semi­ černošského knize, jenž z jejich misie vzeiel. po hranice Konga. / malý. Mnoho jich muselo zůstat venku. Jak je z článku patrno, je lo dovršení nesnad­ V polovině října dorazili — až z Anglie — V kýžený — očekávaný den jsme měli — jako narist vytrval jen jediný. Když se ho ptali, s ko­ první hosté: pan a pani Conslernine. kteří zde obyčejně ve svátečni dny — nejprve: dvě mše lika oočitá on. když má jen 20 kandidátů, odpo­ né. namáhavé práce dovršení však, k němuž věděl: »Budu šťastným když vytrvá jeden.« směřuje každá misionářská práce, neboř jen učili v letech 1931—1934, když byl v Chikuni zří­ svaté pro chlapce a děvčata. Po nich byla bis­ tehdy je každý národ skutečně včleněn v Cír­ zen učitelský ústav pro domorodce. Tehdy — 31. kupská mše sv. Oltář byl venku v aleji popína­ A vytrvali tři což je výmluvným svědectvím října 1931 — (právě před 16 léty) p. Co.nstemlne dobrého vedeni těch, jimž 3práva semináře byla kev Kristovu dovedou-li se aspoň někteří jeho vých křú — jakaranda. Velký vojenský stan po­ svěřena. P. Spendel. (který víc než kdo’ jiný do- synové Kristu odevzdat cele a úplné ve svátém otevřel latinskou třidu. Sotva tušil, že jeden máhal chránit lidi před palčivým sluncem. Celé kněžství. Jen takovi domorodí kněží dovedou z jeho šesti žáků bude jednoho dne stát u oltáře místo bylo ozdobeno frangipani a bougainvillea. pomohl Štěpánovi k povoláni, odešel si pro svou také se svým národem všestranně cítit, vzít — ne jako ministrant, ale jako kněz. Vždyť hlav­ To bylá nejíepší výzdoba, jakou jsme mohli — po odměnu v nebi před dvěma lety. zaů celou duchovní zodpovědnost a usilovat ním cilem této třidy bylo vychovat schopné mi­ devíti měsících sucha — obstarat. Ale přesto Odpoiedne udělil novokněz požehnán! zbylým o prokvašeni celé národní duše nadpřirozeným nistranty. R. 1932 byl »Standart IV« (t. j. asi na­ i tato skrovná výzdoba působila slavnostně a přítomným, a den byl zakončen slavnostním po­ kvasem evangelia. Pozn. red. še druhá gymn. třida — pozn. překl.) nejvyšši důstojně. žehnáním. které měl sám novosvécenec. Jeho Byla to, myslím, největši událost v dějinách metou, klerou mohl černošský chlapec v Sev. Přítomni byli apoštolský prefekt z Lusaky bratr ministroval jeho matka a sestry měly naši misijní stanice (založené r. 1905), v dějinách Rhodesii dosáhnout. Msgre Wolnlk a apoštolský prefekt z Lr.-ingstone čestné místo vpředu. Matka Štěpánova až do po­ Prefekturv (od r. 1927) a v určitém smyslu v dé- Štěpán se pokusil tuto zkoušku složit. Složil Msgre Flynn. P. Sift dělal jáhna a jeden afric­ slední chvíle pochybovaja zda černý chlapec ' jinách celé země. Pokud víme dosud nikdy ne­ ji s výborným prospěchem a byl oprávněn učit ký seminarista byl podjáhnem. Představený mi­ může být knězem, myslíc, že oběť, kterou Bůh bylo kněžské svěceni na území Sev. Rhodesie. domorodce na obecné škole. Učil po dva roky ste a ředitel školy v Katondue byli jáhny při od něho žádá, je příliš velká. Jsou sice již čtyři afričtí domorodí knřži ve pod ,p. Consierdinem. načež odešel do Jižni Rho trůně. V nižších funkcích ministrantských byli První mši sv. sloužil potom Štěpán v Kasisi východní provincii a jeden v Severní, ale ti desie kde vstoupil do nově založeného semináře. sami černoši. I ceremoniáře dělal černoch. .Svého u Lusaky — ve své rodné misijní stanici. všichni byli vysvěcen: v zahraničí. Ačkoliv přípravy na svěceni byly v plném úkolu se zhostili dokonale. Obřady vzorně kla­ Je ještě velmi brzo předpovídat, zda tato Novoknéz Stčpán Luwlsha je bývalým žákem proudu v poslední chvíli vyvstala překážka, paly. Také pěvecký sbor byl nacvičen a řízen první slavnost kněžského svěcení zapůsobila učitelského ústavu v Chikuni. Je potomkem o které se zdálo, že zkazí celé naše radostné oče­ černým seminaristou. který se chystá po vánocích trvale na černošské křesťany. Slibujeme sí však, kmene Mulenje v Kasijské misijní stanici — ne­ kávání. Štěpán — po vysvěceni na jáhna — do­ na theologii. že je to začátek příchodu velkého počtu chlapců daleko Lusaky. Poněvadž Chikuni měli lvi podíl stal nervový otřes. Pochybovalo se. zda výdrži Dobrodinci v Evropě dali natisknout 6000 pri- a děvčat které zasvětí svůj život službě Boži. na jeho výchově a z našich stanic má největší napětí, spojené s vysvěcením na kněze. Než vše mičnich letáků, které vysvětlovaly obřady kněž­ Ačkoli budou potřebovat vedeni evropských mi­ ■počet křesťanů a zároveň má I nejlepši ubyto­ dobře dopadlo. ského svěceni. Na neštěstí zdržely se někde na sionářů ještě oo dlouhá léta, přece trvalé ůspéchv vací podmínky pro veliké zástupy dostalo se nám Misijní stanice se musi obyčejně starat o zá­ cestě z Kapského Města. Kdyby bývaly došiy. byly budou možné jen tehdy, když Evangelium bude výsady: být svédky jeho vysvěceni na kněze. sobováni asi 500 osob. A teď už nás tu trápily by hedně přispěly k pobožnosti černochů, zvláště žilo a hlásáno lidmi z nich samých. V tomto du­ Byji celkem 3 kandidáti — prvé to piodv se­ tři velmi suché periody, jedna za druhou. Pro­ dospělých nebof byly tištěny jejich mateřštinou chu pracují biié misijní Sestry a Otcové a mináře Sv. Jana Fišera a sv. Tomáše Mora v Chi- blém zásobeni vodou se sléval den ze dne palči­ čitcnga. Bratři T. J. 2 „KATOLÍK“ tehdy byl partizánský generál fašistou a dnes je lidovým demokratem. Ale jestliže ve Soudruh Ježíš Kristus Z A L T A R Španělsku byla předehra a generální zkouš­ RNDr. Artur Pavelka. ka světové války, jak nemysliti na to, že ŘÍMSKÉHO BREVIARE dnes se tato generální zkouška může odbý­ Kardinál Gasquet zastavil jednou úmyslně níkům. aby jednotlivce mezi nimi sí vybral, aby dělníka vracejícího se z oráče a oslovil jet otáz­ 1e litoval, tak isou opuštěni a aby íe ujíštoval a Nový. latlnsko-Oeský text s litur­ vat v Řecku? Uznáte, že to není příjemná a gickým výkladem uklidňující vyhlídka. A ubohý řecký lid má kou: -Poslyšte. Dřitell. neznáte Pána Ježíše Kri­ těšil. o kolik radostnější bude lejich úděl, když uvěří a začnoti věsti náboženský život. Kristus Uspořádal P. Jan B Bárta OFM přitom jistě hlad a bídu, přeje si mír a tro­ sta?« . »Člověka toho jména neznám.« odpověděl děl­ bv tuto cestu nevolil, poněvadž vl, že dělník ne­ Kniha je vytištěna na biblovém papíře chu klidu po tolika letech strašných zkoušek, ník. »Rozhodně nepracuje se mnou v partě, to stojíš naši útěchu a poněvadž ie mu směšným, podle osnovy A. Lískovce, vázaná v černém nemůže jej však mít, protože velcí páni se bych ho určitě znal.« když vzdělanec chce čerpati útěchu pro něho plátně podle návrhu Bř. Storma. 128 Kčs dívají na jeho zemi jako na důležitý opěrný To nezapírá Krista slovy Petrovými, to vy­ dělníka ze svého cizího světa. U knihkupců bod, který je dobře držet, protože vyloďovat znává dělník XX. století svoji náboženskou ne­ Jiný opět nebude apelovat! na cit a útěchu, se tam znova, je Velmi pracně a nákladné, NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD vědomost s upřímnou myslí. nýbrž bude rozumovými důvody přesvědčován V PRAZE II. KARLOVO NAMÉSŤ1 5 jak to dosvědčuje Sicílie a Normandie, A může dnešní dělník vůbec znáti Krista? dělníka o nesprávnosti ieho nábožensky lhostej­ o nichž jsme s napětím čítali v minulých Odkud? ného postoje. Ani ten nedojdMpspěchu. Neuvědo­ letech. Kristus není jeho soudruhem. Soudruha Je­ muje si totiž, že užívá právě své typické vzděla- A my z toho vidíme, že stále ještě nejsme žíše Krista žádný dělník nezná. Soudruh Kris­ necké zbraně, té dělníkům nenáviděně zbraně v epoše lidovlády, protože stále ještě malý tus nepracuje v žádné dělnické směně. Soudruh vysoce vyvinutého rozumu, právě své Inteligence Divní křižáci člověk platí svou bídou a svou prací a svou Kristus mu nepomáhá při nehodě. Soudruh Kris­ a místo aby získával, ještě více odrazuje. Ani tus s nim nikde nehovoří. Soudruh Kristus mu rozumování není Kristova cesta k dělnické duši. Už jednou měl »Katolík« příležitost se zabý­ krví diplomatické spekulování pánů, kteří neporadí, lak zdokonaliti postup práce. Soudruh Za to vžiti si kombinézu, nástroje, materiál vat samozvanými křižáky. jejichž činnost za stá­ jsou u moci, bez ohledu na,to, zda ti páni se Kristus mu ncvymůže vyšší mzdu. Proč by měl a vrhnout! se do dělnické práce, to už bude něco vajících okolnosti nepřispívá k míru na světě. narodili v zámcích šlechtických nebo v ma­ soudruha Ježíše Krista vyhledávat proč by se jiného. Promyslit) předem konkrétní pracovni Ale v onom případě šlo o katolíky v zemí, kde lém dělnickém nebo selském domku. A mno­ měl s nim seznamovat? To by přece nemělo žád­ úkol. Předem si naměřiti trubky zdivá a umístěni se jim děje skutečně křivda, a kde tedy jejich ha lidí, kteří se na to dívají, se zmocňuje nou cenu. třeba nějakých plynových kamen, pak trubky jednáni ie když ne správné, přece pochopitelné. malomyslnost nebo tupá lhostejnost, říkají Tento stav dělnické duše bez falše a přetvář­ doma nařezati. závity nátofiti. kolínka a T-kus Dneska se musíme zabývat projevem, který vy­ sí, že na světě to bylo a bude vždycky stejné ky projevený nejen dělnickým tiskem a dělnic­ vybrati. k tomu konopí, tmel a fermež na těsněni, chází ne od pronásledovaného štvance, nýbrž od a že nemá smyslu se biti za lepší a mravnější kými projevy veřeinými. nýbrž názory projeve­ aby skrze závity plyn neunikal, konečně trochu pohodlného redakčního stolu, a ze země, kterou máme a chceme mit rádi, což váhu tamních pro­ svět, v němž by bylo více spravedlností a nými v každodenních rozmluvách v dílnách, na sádry, to vše do torby a na rameno a rychle na cestě domů a doma, tento současný stav dělnické místo pracovní někam do bytu. Tam montáž na jevů zatěžule. Pařížský časopis »Paroles Fran- více lásky, více pravé rovnosti a více míru. caises« tedv napsal 2. ledna článek pod slibným A my jsme se přece tak nenaučili znát duše probouzí v srdci věřícího vzdělance více kolenou, nepředvídané překážky, překonat! íe než smutek, probouzí skoro zmatek. Vždyť ani důvtipem, dohotovili montáž ke spokojenosti zá­ názvem »Předvečer ve zbrani«, kde řeší nebez­ Křista. A proto si i pro tento případ vezmě­ vzdělaný člověk, ani inteligent XX. století nemá kazníka a ke spokojenosti vlastní. Tak se stáli pečí komunismu. A tak tedv sl ocitoval armádní me zrnko moudrosti starého kardinála tou- přístupu k duši dělnické. Dělník Inteligenta zná. druhem v práci, skutečným soudruhem vlastního rozkaz Napoleonův z roku 1813. z bole proti ví­ lousského o zlých časech: „Život je neustálé ale není mu dnes nikterak příznivé nakloněn, životního prostředí dělníkova, tot pravá cesta tězné ruské ofensivě. tvoření. Život není stagnace. Zlé časy jsou mnohdy jej přímo nenávidí. k ieho duši. • Dnes vnikli do našich krajů, provázeni vše­ rozdmychovatelem života, lék proti chorobě Inteligent s vysokoškolským vzděláním není Nebude neužitečné, když největší horlivci se mi ničemy a zběhy, které vykazuje Německo. nehybnosti a nečinnosti. V zlých časech se totiž také soudruhem našeho dělpika. Soudruh chopí skutečhé nástrojů a budou se soudruhem Francie a Itálie, aby tam hlásali vzpouru, anar­ člověk stává vynalézavým, hledí se přizpů­ inteligent nepracuje totiž v žádné dělnické smě­ dělníkem soudruhy, s montérem montéry, se zed­ chii. občanskou válku, vraždu: stali se hlasateli sobit, omladit. ně. Soudruh Inteligent pohrdává dělnickou spo­ níkem zedníky. Ale neni toho zapotřebí vždy všech zločinů... Vrhneme tyto barbary zpět do V zlých časech je třeba znovu promýšlet, lečnosti. Soudruh inteligent má svoje kluby, spol­• a neni toho zapotřebí stále. Jde o dokonalé pro­ jejich děsného podnebí, které nemají překročit. o čem jsme myslili, že to najisto víme, znovu ky a společnosti, kam dělnik nikdy nevkročí. niknuti denního dila dělníkova. Stači účastné po­ At zůstanou ve svých ledových pouštích, oobvtu promýšlet svět, člověka a Boha. Ve zlých ča­ Ačkoliv dnes dělnik má namnoze právě tolik zorováni. jak své dílo dělník dělá, stačí pokorný nevolnictví, barbarství a korupce, kde se člověk finančních prostředků jako inteligent, někdy do­ postoj badající, proč tak a tak pracuje, stači se snížil na úroveň zvířete! Zasloužili jste se o vzdě­ sech má své počátky každý pokrok. konce více, nikdy jej nenapadne, aby soutěžil Neříkejme už tedy: časy jsou zlé. Říkej­ ponížiti k úloze učenlivého žáka.- Vzdejme děl­ lanou Evropu. Vojáci. Itálie. Francie a Německo s inteligentem v návštěvě divadel, obrazáren ne­ nické osobnosti hold uznáním, že umí něco, co vám vzdávají dílcy!« me: využijme čas, který nám byl dán.“ ak. bo v Četbě a koupi knih. Proč by to dělník také my ještě neznáme, a duše ieho se nám otevře. Nejsem komunista. Psal |sem v tomto časopise, dělal. To bv zase se musel obírat! myšlenkovým Každá kategorie dělnické práce má svoje speci­ co se mí v té a oné komunistické zemi nelibí. světem vzdělancovým. On. dělník, má ale svůj fické znaky dokonalosti. Hovořme s dělníkem Chápu, že na Západě chtějí bránit postupu Ko- Chvilka politické vlastni svět, který mu naplňuji soudruhové drá­ o ieho práci a učme se od něho a on bude miti minformý. Chápu, že kritika sovětských pomě­ če se stejnými zájmy a se stejnými potřebami, vážný důvod pojmout! k nám důvěru. Jen od- rů. která by u nás vůči spřátelené mocnosti bvla výchovy jaké má on sám. O tomto dělnickém světě s jeho ložíme-Ii pýchu vzdělance a zvoiime-11 v pravě nemístná, může nabýt ostřejších torem v zemi, Četli jsme nedávno ve francouzských novinách radostmi a bolestmi práce inteligent nic neví. křesťanské pokoře postoj poctivého učně u jeho kde spojeneckých závazků nemají. Ale: — co ie »Dopis z Irska«, v némž byla líčena obtížná hos­ Proč by se pak dělník měl s inteligentem sbli- nohou, jen tak přijme on nás za svého soudruha. moc. to ie moc! Už zmínka o Napoleonovi bv by­ podářská situace tohoto zeleného ostrova, draho­ žovati. proč by za nim měl běhati? To bv byl Rádi se svému soudruhu odměníme leště la méla autorovi onoho článku připomenout, že ta, které neodpovídají vždy výše platů a mezd, ná­ hotový nesmysl. poctivějším chápáním všech jeho problémů a každá věc má dva vzhledy. Napoleonovi tehdejší sledkem toho nespokojenost s vládou, která se pro­ Chápete nyní bolest arcipastýřovu. který současně se svým dělnickým vzrůstem se sta­ reakce vyčítala totéž, co se dnes předhazuje Stali­ jevila při trojích doplňovacích volbách, konaných spolu s yěřicimi v seminářském chrámě sv. Voj­ neme schopni zůrodníti svým intelektem boha­ novi. Tento neni Rus. nýbrž Gruzínec: Chateau­ v poslední dobé. Vláda totiž pří nich prohrála. Ná­ těcha v Dejvicích o silvestrovské půlnoci rozjí­ tou životni ieho oblast: odkrýváni ještě hlubších briand ve svém rovalistickém pamfletu zdůraz­ sledkem toho prý bude rozpuštěn předčasné parla­ má o dělnické duši? Proč dělnik se chová, jako­ pohledů do práce, pohledů dosud dělníkem ne­ ment a budou vypsány nové volby. A francouzský ňuje. že Napoleon neni Francouz, nýbrž italský by dnes byl vyobcován z církve? Vidíte ten za­ tušených. Poieti práce jako odlesk činnosti Korsičan. Stalin ie, vojevůdcem revoluční vel­ pisatel zmíněného Úspěších nekřěsťáhského světa; a dnešní svět ie skupiny ie křiž, jenž se tam nalézá za Pannou třeba někoho, kdo by vynalézal hodnoty«, říká J. ohlásil Nietzsche, je provázen filosof.'! absurdní1 nekřesťanský... Ale vime také, že na západě Marií, držící Ježíška na klíně Tento křiž doka­ P. Sartre. Suverénním tvůrcem hodnot je člověk. existence. Doufejme, že je to deductio atheismu ad1 I na východě jsou lidé, a lidé jinak velmi roz­ zuje. iak již v mysli prvních křesťanů bylo »Nenf-11 Bůh, pak je vše dovoleno«, napsal Do- absurdum, což Jo poslední důkaz, který má lo­ dílných názorů, kteři se s námi modlí za mír! betlémské Ditě neodiučnč spojeno s představou stojevský. Podle exlstenctallsty je opravdu vše do­ gika k disposici. Nerozpozná-li tento poslední dů­• Snad tedy přece Panna Maria udrži rameno Vykupitele, který »skrze svátý svůj křiž vykou­ voleno, avšak výkupnou cenou je ůžkost ze svobo­ kaz, půjde evropská kultura cestou bolzanského> Spravedlnosti, hotové dopadnout... Královno pil svět«. dy a opuštěnost, neboť člověk je takový jakým se studeúta: do sebevraždy, František Marek.• Míru, oroduj za nás! Jindřich Středa.

„KATOLÍK" 3 1933 se spotřebovalo v Německu ročně 52 milionů Nový opat premonstrátského kusů »ochranných prostředků«, ve válce ročně kláštera v Želivé přes 100 milionů kusů. V Paříži bylo pro německé vojsko 13 velkonevěstinců. A tak to jde dál. V květnu minulého roku slavil želivský pan opat Bedřich Vavroušek své osmdesátiny. Dožil Zemřel u Milosrdných bratři. František Za­ se tohoto požehnaného věku v plném zdraví tě­ vřel ie ieden/z našich vykoleienveh intelektuálů. lesném 1 duševním, ale přece tiha starosti dolé­ Dramatik, o němž iste měli doiem. že nen: du­ hající naň v přítomné době byla větší než jeho ševně zdráv. Za druhé remiblíky a za protekto­ sil v ä proto se na podzim min. roku rozhodl re- rátu si počínal svým perem tak. že se vám z to­ signovati na svůj úřad. Při visitaci 'kláštera, ko­ ho dělalo špatně. Proto to v době zúčtováni od­ nané poí. prosince min. roku generálním opatem nesl. Proto ho 20. listopadu dopravili v žalost­ . premonstrátského řádu, byla jeho resigoace při­ ném stavu, zanedbaného, zpustlého a bez prádla jata a tak po krátké sedisvakanci došlo 7. ledna z letenských sadů, kde přenocoval, do nemocni­ t. r. k volbě nového opata. Jako opai-otec kláš­ ce Milosrdných bratři, kde 4. prosince zemřel a tera želivského ř.dil ji strahovský pan opat Bo­ teprve déle než za měsic se o tom zmínili v no­ humil Jarolimek. Zvolen byl řeholní kanovník vinách. Aspoň u Milosrdných nezapomněli, že Ie že.ivský P. Vit Boh. Tajovský dosud profesor to přece jen člověk, i když sebepodivněil zablou­ náboženství na stát. reál, gymnasiu v Humpolci. dil. Tak nás naučil Kristus divati se na lidi. Jak Nový opat se narodil 3 března 1912 a je tedy bude vypadat svět, až toto ieho učeni úplné za­ jedním z nejmladšich našich opatů. Pochází z ne­ pomeneme? Jak zoufale bvchom se musili dívat zámožné ale upřímně zbožné rodiny krejčího a na život, kdvby tak Búh smýšlel Iako my a cho­ domkáře v Klaneíné u Hávl, Brodu. Po gymna-. val se k nám tak. Jak my se chováme ke svým chybujícím bližním. — A iešté něco. Koiik po­ dobných obětí svých omylů z dobv hrůzy živoří Pan arcibiskup na ligistickém plesu. asi mezi námi tak. iako onen zemřelý Zavřel? (V jeho průvodu prelát Dr. Švec, Msgr. Boukal a Dr. Heidler.) Neměli bychom iim pomoci se vrátit do slušné společnosti? Ti neihorši z nich si to už asi zaří­ dili sami. Na okraj katolického společenského Složenky přikládáme do celého nákladu tohoto čísla KATOLÍKA k zaplaceni předplatného na rok života u nás 1948 a přlp. nedoplatků za rok 19«. Předplatné na celý rok činí Kčs 70.—. Česká Liga Akademická svým letošním plesem nek napomáhá navázání a spojení všech článků \ v neděli dne 11. ledna navázala na slavnou před­ tvořících úplnost lidského života. Chápeme-li takto válečnou tradici llgíatických plesů a prokázala logistický ples, nemůžeme než miti na zřeteli ko­ tak, že její vnitřní upevnění dostoupilo výše, dovo­ nečný cíl všeho lidského snažení, k němuž toužíme FILM lující tento společenský přejev. Tento nesporný dospěti. Význam letošního, prvního poválečného ------—------/■■ ■ ■ ■ * fakt, který dokazuje poválečný vzestup našeho plesu CLA, podtrhuje í účast našeho nejdůstoj­ Pro dospělé: katolického akademického spilku, může nás jen nějšího arcipaítýřs ThDr J. Berana, protektora Podobizna. CSR. (S výhradou.) Povídka Gogolova,, naplnlti uspokojením nad prací katolického stu­ plesu, a mnohých jiných významných osobností která v lichváři a jeho podobizně liči působení ďábla dentstva, neboť uvážíme-li ostatní zprávy o jeho našeho světa církevního, politického 1 světa zahra­ ve světě. Filmové zpracování nejde ovšem tak do práci, jež se nám dostaly do rukou č! jež nás ničního: Všem těm přísluší plný dik za pochopení hloubky jako originál a vystupuje v něm spíše do otále d. chůze ji, uvědomujeme sl, že katolické stu­ všech potřeb naštha katolického světa a jejich pod­ popředí problém umělecké poctivost!. Zdůrazněn zde dentstvo pevně kráčí za svým cílem a úkolem poru. Dík však přísluší v neposlední řadě i České zákon platný nejen pro uměni), podle něhož nic veli­ a že jeho projevy ať už náboženského, kulturního Lize Akademické, která svým plesem u nás re­ kého se nevytvoří bez odříkání a trpělivosti. Naopak či společenského charakteru zahrnují v sobě vše­ presentuje společenský život katolíků, a to, soudě lehké nabytí úspěchu a bohatství zkazí nejen tvůrčí chny možnosti práce a umožňují obrodu katolic­ podle vysoké úrovně posledního plesu, věrně a prácí, ale 1 ďušl umělcovu, kam vnáší nepoctivost, kého života po všech jeho stránkách a ve vší jeho řádně. Našomu katolickému studen.skému spolku lehkomyslnost, závist, popíráni všeho a nakonec ší­ lenství. Snad by celek působil daleko smířlivějším celistvostí a úplnosti. musíme týti vděčni I za přípravu a uskutečnění dojmem, kdyby režie byla měla odvahu přidržet se Letošní iigistický ples, který je pořadím již »Dozvuků plesu«, které jsou přímo diktovány vše­ vícj originálu, v němž nekončí malíř obrazu v zou­ 34. od doby založeni CLA., stal se skutečně ví­ obecným přáním vších Účastníků plesu a které falství a sebevraždou, ale křesťanskou- kajícností, při­ tanou společenskou událostí, jež dopřála všem budou uskutečněny ještě koncem tohoto městce nášející klid a vyrovnání. V této povídce vyřkl vlast­ 'siálních studiích v Havl. Brodé vstoupil do pre­ zúčastněným prohloubení vzájemného poznání a v klubových místnostech pražského katolického ně Gogol předpověď svého Života. Proč tolik bázně, monstrátského kláštera želivského, kde 3. března sblížení, prostředek, který jako společenský člá­ klubu Pax na Velkopřevorském náměstí. J. P. aby věřící této republiky neodcházeli alespoň z Jed­ noho filmu státní produkce spokojeni, že se posílila 1937 složil slavné řeholni sliby. Za okupace pro­ Jejich víra? slul iako neohrožený kazatel a po ni zdvojná­ sobil svoji apoštolskou činnost. Pracuje jako oblí­ bený kazatel a exercitátor mezi mládeži, zvláště Z domova a z ciziny Úzký film promítaný napřed místo »důvěry k uměl­ studentskou, ve hnuti skautském, v Orle i SKM. Armádní ordlnariát. Úž jsme řekli posledně, že však dnešní okolnosti dávají bohužel nové cům« (jak chce jeho podtitul) budí spíše nechuť zby­ naše armáda je osvěžením v džungli našeho ve­ tečně podrobným sleďové nim patrně »nejnamahavější« ' Přišiho roiku bude tomu 800 let. kdy pod ve­ oprávněni a nové důvody. Byl bych šťasten, práce umělcovy. Tento krátký film patři do klasifi­ dením bl. Gotlalka prvního želivského opata, řejného života. Tento dojem byl zesílen zprávou, kdvby po přikladu sv. Otce naše farnosti, naše kace »zamítá se« a přenáší tím vlastně tuto klasifi­ přišli bili mniši premonstrátští do Zeliva. Mnojio ie arclbiskup-prlmas Český se ujal zase úřadu řády a naše křesťanské rodiny si osvojily tentýž kaci na celek. — n. bouři přeletělo od té doby nad tichým údolím že- armádního ordináře. Maji tedy katolíci vědomí, ža obyčej a konaly iei s tímtéž synovským ------3------r livským a každá z nich nějak zasáhla klášter. když na nich vlast bude žádat nasazení života, je­ úmyslem.« První Číslo KATOLÍKA letošního ročníku je úplná Jeho dějiny jsou pohnuté a nepostrádají nikterak jich posltdaí ckamžiky budou ulehčeny duchttv.-.í Pan president zdůrazňoval několikrát: My ne­ rozebráno. Žádáme naše prodejny, aby nám pokud dramatických scén. Více než jedno století ležel péči. Máme ujištěni, ža se naša armáda nezříká stojíme mezi Západem a Východem, nýbrž stojíme možno nepoškozená zbylá č. I. ihned vrátily. klášter v ssutin^ch a jeho opati i pa opětném husitské tradice — té opravdové:. »Prostež od Bo- >ia pomocí a doufejte v něho; že konečně s ním mezi Ruskem a Německem. A nyní ovšem toto Bilanční účetní hledá spolupráci v textilním nebo vybudováni musili tvrdé zápasit s problémy vnitř­ Rusko je komunistické. A Německo?, Nově jme­ xždycky zvítězíte!« Nechybějí hlasy, to víme, kte­ potravinovém oboru v Praze. Značka »Katolické pro­ ními i s nepřižni doby. Tohoto údělu nebude novaný ředitel americké vojenské vlády v Bavor­ středí« do aďm. t,'l. ušetřen ani nový opat. Zelivskn klášter utrpěl za ré by do armády vnesly jednostrannost aspoň v mí­ ru (za války by asi reakcionáři z armády vylučo­ sku prohlásil při jedné tiskové konferenci ve okupace vedla hmotných škod nejvíce smrti dvou Washlngtor.é: »Musíme stále počítat s možnosti, Kdo pomůže mladé katolické rodině se třemi ma­ svých kněži v Terezíně a potřebuje naléhavé váni nebyli!) — ale tato zpráva je radostná a uka­ že se Německo stane komunistické a že budeme lými dětmi, bydlící v pěkném, slunném Jednotlivém nových miadých sil. aby mohl plnitl své ve.ké zuje, že armáda patří stále národu celému. Equee. musit začít od začátku.« Zdalipak my počítáme bytě v Praze IX, k vétšímu bytu formou výměny. úkoly. Od r. 1928 až do okupace byl Želiv vý­ Msgr ThDr. Antonín Stříž šedesátníkem. Dne také s touto možnosti? A domýšlíme její možné Značka: »Kdekoliv v Praze* do adm. t. 1. znamným exercičnim střediskem a je třeba jeho 17. ledna t. r. se dožívá šedesáti let vyšehradský důsledky se stanoviska českého a slovanského vů­ obnoveni. Jsou tu mnohé starosti rázu hmot­ kanovník Dr. Antonin Střiž. Patři mezi neivý- bec? Každý, kdo se setkal na př. v koncentrač­ 4c Svaté obrázky

4 ..K a TOLT K" „Atmosféra válek náboženských. " (Dokončeni z předešlého čísla.) Co se stane s křesťanstvím v této srážce ná­ boženství? Zaujme stanovisko ve velkém kon­ fliktu. jenž staví na celém světě proti sobě ko­ munismus a americké pojetí života? Bude spa- třovati důkaz sily a vzor pro sebe v činnosti ná­ boženství Orientu: hinduismu. islámu židovství, která mobilisují své věřící a vedou války? Odpověď není tak prostá, jak se na prvý nohled zdá. Po pravdě řečeno jsou křesťanské elementy v různých táborech. Na přiklad amerl- KATOLÍK kanismus nelze pochopiti bez jeho křesťanských počátků, i když je dnes jeho náboženská inspi­ race sebe biedšl a sebe laičtější. Podkladem jeho 4 LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY důsledného individualismu je křesťanský pojem osobni spásy, ovšem zvláštním způsobem zdů- razněný protestantismem. ROČNÍK XI. • V PRAZE DNE 25. LEDNA 1 9 4 8. • ČÍSLO Kčs 1,50. Naproti tomu pravoslavná církev po drsných bojích, vedených proti ruskému komunismu, do­ spěla. jak se zdá. k dohodě s ním. Východiskem tohoto postoje je ovšem velmi značná dávka po­ Kříž Jaroslav Durych. litiky a velmi přirozená, možná příliš přirozená Naříká se, žehrá se, vytýká se s různých touha po míru a odpočinku. A přece bychom ji stran to i ono, navrhují se způsoby, jak do- pochopili lépe kdybychom si připomněli, že duch sáhnouti zlepšení, hledají se příčiny, proč to společenství byl vzaycky ve východním křesťan­ nejde, mluví se, píše se, a přece to nejde. ství neobyčejné živý, že církev tam byla vice Je tu jakási Krise, která však nenastala teď, *»pociťována jako živé télo jehož věřící je údem, než chápána jako společnost právně zorganiso- nýbrž už dávno. Máme dosti osob obětavých, vaná. jejíž č.eaové jsou sjednoceni poslušnosti věrných, učených i nadaných, ale s lítosti k témže zřízením. Všeho toho, co bylo opuštěno pozorujeme, že se nedostává toho hlavního, na tomto posledním poli se mohl zmocniti stát, totiž lásky. aniž se musel obávati konfliktu. Je to ovšem slovo poněkud ožehavé, kte­ A proto není nejmenšim paradoxem dneška, ré by se mělo vyslovovati jen v kleče, neboť když vidíme SSSR a pravoslaví ves.i souoéžnou je to jméno Boži, a proto by se raději ne­ činnost v celé slovansxé Evropě a na Buzkém mělo vyslovovati vůoec: Nevezmeš jména východě. Odvěká vzájemná řevnivost mezi By­ Božího nadarmo! Podobně i slovo pravda by zanci a Římem je dnes roztrpčenější, než kdy­ se mělo pronášeti aspoň se skloněnou hla­ koli jindy. A po prvé v dějinách ;ze spatřit! pra­ vou. I slovo život. Víme přece, kdo řekl: Já voslavné Rusko jak má pod svým vlivem kato­ jsem cesta, pravda a život. Jsou ovšem ještě lické národy střední Evropy. Je tomu tak v Pol­ jiné lásky než láska, ale pro křesťana jest sku, Maďarsku. Československu Chorvatsku a jen jediná a o té nelze mluviti bez úpění v samotném Německu a Rakousku. A kolik by se toho dalo řici o dramatě. prožívaném oa Ukra­ srdce a třeseni ducha. jině. v Sedmihradsku a ještě v jiných krajích Slova sama trvale nepřesvědčují, ani ne­ církvemi východního obřadu, sjednocenými s Ri- získávají. Ukázalo se ovšem, že slovy lze mi­ mem. Tato situace se projevila velmi vážnými liony Udí ohlušiti, zmámiti a utlouci tak, že důsledky a není divu. že obraci k sobě zvláš nim pak raději jdou, kam se jim káže. Ale to je způsobem pohled sv. Stolice. způsob ďábelský a účinek jeho přece jen neni Církev katolická by již v tom měla jeden dů­ trvalý. Ani činy a příklady nejsou všecko. vod k nedůvěře vůči SSSR. Jiné se přidružují Pouhá horlivost z vlastní vůle svádí k vě­ a lu mnohem, ni íoheni hlubší. SSSR učinilo. jak cem scestným a nebezpečným nebo povrch­ známo základem svého státu ’ marxismus. Toto ním a směšným. Svědčí o lásce k sobě. Ale učeni svým popřením jakékoli nadsmyslné sku­ •to je to nejhorši ze všeho. Křesťan může mi- BOHUMIL ULLRYCH: (Ze ,Svob- tečnosti. svým zdůrazněním, že cil lidstva je na lovati sebe samého jen jako věc, která je této zemi a že jej nelze hledat mimo ni, odpo­ vykoupena obětí na kříži. Misionář Vojtěch Chanovský T. J. ruje přimo křesťanským názorům na život a Slova křiž užíváme též namísto jména církev se musi na ně divat rozhodně jako na blud. Ze současné výstavy v salonu Výtvarné dílo v Praze n., na Jungmannově náměstí. Církev neustane hlásat proti němu učeni o spáse Božího. Tohoto slova však můžeme a musíme skrze Krista a o lásce mezi lidmi a rozšiřovati je uživati častěji, neboť nám říká o Bohu více po celém svěié. Rozmach komunismu se musi než kterékoliv jiné slovo, ba říká nám téměř očim křesťana jeviti jako veliké neštěstí. vše, co potřebujeme věděti a znáti. Křiž je Znamená to. že tento rozmach má být za­ trůn Boží, kříž je zjevení slávy Boží. V čem Pobělohorský „jezoviia" mluví o tanci držován prostředky válečnými? Máme se do­ totiž spočívá velikost slávy? V ničem jiném Je masopust. doba tance. Dnes se tanči sice mu překážka se děje. 3. Jest také pohnutí těla mnívat, že po osmi stoletích us.yšime dnes opět než ve velikosti milosrdenství. Sebemocnější celý role, i v postě, ale v masopusté zvlášť. Pře­ k zdraví poctivý prostředek. 4. Při křtinách. po­ hlásáni nových křižáckých výprav? Znamená to vladař a pán světa, který není schopen od- čtěme sí tedy, co říká o tanci starý Chanovský. svíceni. svatebním veselí jest jisté znamení obecní především, že v této válečně akci zasáhne církev pouštěti, neni o nic slavnější než poslední Je to výňatek ze spisu P. Albrechta Chanovské- radosti. katolická jako politická moc a bude uzavírat holomek katův. Není slávy bez milosrdenství ho »Správa křesťanská« (vydán r. 1878). 1. Svatí pak Otcové hanějí tance nepoctivé, smlouvy se spojenci, především se Spojenými a čím větší milosrdenství, tím větší sláva. To Je zajímavá ta jeho kapitola, protože vznikla kteří za jejich věku byli. 2. A lid izraelský byl státy severoamerickými? jest první zásada moudrosti a proto svátý, v chmurných dobách třicetileté války a přece od Boha trestán, že nepoctivý tanec modlářský, Bylo to řečeno. Možná, že si to dokonce někdo Robert Bellarmino ztotožňuje kříž s moud­ dýše pravou křesťanskou, katolickou pohodou, modle zlatému teleti íinili. 3. Ze se Michol po­ myslel. Komunistická propaganda, především rostí Boží. Kříž je moudrost a moudrost je jež přijímá vždycky všechny klady života, je za- smívala Davidovi před Pánem Bohem plesající­ pro o že je neschopná uznat pravou povahu ná­ jirfiavá. protože pochází od jednoho pobělohor­ mu a skáěicimu. jak ukazuje Piamo svaté, že ji boženské skutečnosti a že proto se dívá na čin­ kříž. Platí to v každém smyslu, i v tom ko­ ského jesuity, jednoho z »koniášů«, kteří prý proto Pán Bůh neplodnosti života jejiho trestal. mickém. Ale ani moudrost sama neni sobě- nost církve jako na činnost politickou, cpakuje přispívali k mučednictví českého národa. 4. Oni tanečníci, že na krchově skákali v čas ko­ bez ustání do tři léta, že Vatikán zaujal misto stáčná, nedělá Boha Bohem. Jest toliko služ­ U strohého askety Chanovského je zajímavé i náni Mše svaté a přestátí z napomenuti kněze mezi nepřáteli Ruska. Na druhém konej politic­ kou toho nejpodstatnějšího, co jest v Bohu, to, že uznává pohyb tance za »k zdrávi poctivý nechtěli, dal na ně kněz.kladbu, aby celý rok kého obzoru se zdá. že nedávný dopis, adresova­ a to jest láska. A právě tato moudrost radila prostředek*. tancovali, což se i stalo. ný presidentem Trumanem sv. Stolici, byl inspi­ lásce Boži, aby byl seslán Syn Boží a obě­ »Mnozí sprostní lidé domnívají se, že tanec Řekneš: mnoho zlého skrze tanec se děje. Může rován tímtéž domněním. Velmi jemně rozlišující tován na kříži, neboť jinak by láska nebyla poctivý (slušný) lidem světským je hřích. 1. Pro­ býti odpověď: odpověď Pia XII., kterou ostatně předcházelo láskou a Bůh by nenalezl svého uspokojení. to, že svati Otcové tanec za hřích mají, a proti ně­ An skrze pemze a pití vína, i skrze putováni, tolik důležitých článků >Osservatore Romano,« (Přesné vzato nelze rozlišovati v Bohu věcí mu mnoho píši. 2. Lid israelský byl přísně tre­ a některé jiné svaté věci mohl by někdo hřešiti, uvedla věci na pravou miru. Katolická církev podstatných a méně podstatných. Bůh je ne­ stán, že tancovali. 3. Davidovi, králi tancujícímu, kdyby toho nenáležitě užíval, protož kdo by římská je církev Kristova. Její čile jsou nábo­ posmívala se Michol, královna jeho. Mimo to ta­ skrze tanec věděl, že z své zlosti hřeší, nechť tan- ženské a jej; činnost, ačkoli se rozviji ve světě, výslovně prostý, tatáž podstata Boží, která nečnici ckolo Magdeburku celý rok tancovali, za oe nechá a příčiny sobě k zlému nebere. stvořila Kříž z lásky a milosrdenství, stvoři­ neni »z tohoto světa*. Tak jako mohla před ne­ pokutu tance svého. Já pravím, že poctivý tanec A co se duchovních osob dotýče, jejich stav dávném odsoudili blud rasistický a bojovat! proti la i peklo. „Až budeme osvobozeni z pout to­ světským lidem žádný hřích nejni, jak casistae je svaty a vážný, který jim takové lehkosti ne­ hoto těla a uvidíme Boha tváří v tvář, po­ němu aniž se tim stala nepřítelkyní národa a a summistae (učitelé mravouky) učí. dopouští: a kdyby světšti na duchovním co talio­ státu německého, tak bude moci odsouditi blud chopíme, v jak těsnou a velkolepou jednotu 1. Casto v tanci mládenec k manželstvu na­ vého spatřili, horšili by se. protože by viděli, že splývá Boží spravedlnost a Boží milosrden4 marxistického komunismu a bojovali proti němu, mluví sobě pannu, 2. Skrze tanec mnohému zlé- to proti vážnosti stavu duchovního jest.« aniž se stane nepřité.kyni národa a státu ruského. štvi.“ (Pius IX.) Pokud však máme pouze Nepotřebuje spojenců v tomto svém úkolu. Má svůj lidský jazyk, musíme se vyjadřovat lid­ pomoc Ducha sv. pro vykonáváni svého učitel­ ským způsobem a tak se nám bude vždycky Katolické Polsko hledí do budoucnosti ského úřadu. Nač je ji třeba státu nebo Skol?*) zdát, že něco je podstatnější a něco méně S novým rokem začat vycházetl ve Var­ A neustane obnova duší. Budeme i dále Národ a stát americký ii jistě mohou býti sym­ podstatné.) šavě zase po válce »Przeglad pouiszechny«, odklízet trosky z liďských srdci, rozorávat patičtí a přece, jak to odpověď Pia XII. presi­ Je tedy křiž zjevením lásky, trůnem lás­ jesuitská revue která je již v 65. roinxlM. úhory života, strhávat zatemněni mysli. dentu Trumanovi velmi jasně naznačila nemůže ky. milostným ložem, pravým zadostučině- Kardinál Hlond. primas po ský, jí dal na Uprostřed bouře, která razí dějinám nové mlčeti k těžkým nedostatkům. které jeji oči kon­ ním srdce, nejvvšší blažeností, pokladem Bož­ cestu tento dopis: řečiště, budeme utvářet člověka věřícího, statuji na americké clvilisací. Jako každé velké ské krásy, pravým rájem a nebem. Na kříži opřeného o Boží přikázáni. di.o lidské, lak i to co k nam dnes přichází jest Náš Pán nejkrásnější, nejvznešenější, Rok 1948 bude asi rozhodujícím pro vý­ Do nového roku vstupujeme svobodni, z Amerky cestou tisku, techniky, radia a zvláště nejmilostivějši a nejsladší. Kde jinde Ho hle- stavbu Polsky. Ukáži se výsledky národní filmu, ukazuje nejlepši i nejhorši v jed-.é směsicí pevni, s vírou v Kristovo vítězství. Vyzná­ a nejhorši se dá. bohužel, mnohem snáze sdílet a dati, než na kříži? Hleďme na Něho! To nám obnovitelské práce. Poválečné stavitelství váme dále zásadu, že křesťanství přetrvá nahradí vše. To nám dá více než vše, co hle­ rozšiřovat než nejlepši. Mnohá rozřešeni mohou ukáže své charakteristické obrysy. Uvidí všechno, jako přetrvá všechno i Církev. Ne­ nastat v dnešním konfliktu. Každý občan může dáme, po čem toužíme, v co věříme a dou­ umělecky obnovené staré i novější budovy. díváme se na nové doby jako na hrob ducha, mezi nimi politicky volit, jak uzná za dobré. fáme. Mnohem více, poněvadž je mnoho věcí V hlavním městě se zvedne nad Starówkou nýbrž jako na osvobození člověka z pout hří­ Neni zde na místě, abychom odvažovali vyhlídky skrytých, kterých nemůže vyjádřiti slovo sličná střecha svatojanské katedrály a znovu chu. Chceme prožít tajemství vyvoleni Pol­ jednotlivých stran a ještě méně, abychom se při­ lidské. A můžeme na něho hleděti a mlčeti, postavené svatyně, budou upravovat své sky jako hodinu navštíveni Páně. Věříme, že dali k té noho oné. SSSR může stejně nabýt pře­ hlavně mlčeti, neboť láska nemluví, ta se vnitřky a ukáži nevídané krásy své archi­ prostřednictvím Polsky se dostane chorému vahu jako Amerika. Svět se může ocitnout pod jen divá á pokusí-li se promluvit!, pak je to tektury, skryté dosud různými přístavbami. kontinentu milosrdenství Božího. vlivem jednoho nebo druhého, aspoň na něj&ký pláč, který přeruší její slova. Ne bez příčiny Historické obnově kostelů bude sloužit ne- Vítáme tedy Nový rok jako milostivé léto čas. Západní Evropa může být ovládnuta jednou řekl Náš Pán: Modlíce se pak, nemluvte mno­ slábnouci příliv darů, které bude přinášet ná­ Božího požehnáni. Vyplníme ho budováním nebo druhou silou. My jako křesťané víme, žf ho jako pohané, kteří se domnívají, že by rod z nadpřirozených pohnutek víry. A živá života, chrámů, království Kristova — pod v každém případě Církev toto vše přetrvá a že ve mnohém mluvení svém byli vyslyšeni! víra nezklame, nezmění se v bol beznaděje. vedením a s milosti časem neohraničeného vždycky bude jejim úkolem přes množství pře­ Kdo miluje, je šťasten; kdo je svrchova­ I kdyby se měla nad evropskou kulturou roz­ Krále věků. kážek a obtíži udržovat světlo, které ji —ristus ně šťasten, mlčí. Kdo mnoho mluví, není asi prostřít noc, v Polsce a v jeho nepokořené svěřil a které nemá zůstati skryto pod kbelcem. Varšava, dne 15. prosince 1947. »La Vie inteleètueüe*. Prosinec 1947. zcela šťasten, a kdo není šťasten, není asi metropoli neztiehne chvála Boži a nepohasne August kard. Hlond, (Pokračováni na str. 2.) zázrak zmrtvýchvstání. Primas Polsky. •) Jsou míněny ideologické soustavy. torkou, byla ministerstvem školství a propagan­ Obrázek ze života dy. Měla školský monopol, chrámy byly místem Pro novou přísahu Hippokratovu propagandy a měly význam jako dnes mají no­ v Německu Hippokrates je nejslavnější lékař starověku. v Paříži v září 1947, přijal z podnětu an­ viny. Mimo odborné lékařské znalosti vyznačo­ glické, dánské a francouzské delegace návrh Cirkev dala morálku, která byla zároveň ob­ My isme odsunuli Němce, řekli isme, že val se především svým hluboce mravním týkající se válečných zločinů, v němž je ob­ čanskou naukou. Cil života je kladen mimo tento Isme tím skončili velkou epochu svých děiin a stanoviskem k lékařskému povolání. Zavazo­ svět. Za třídního rozpolcení byla morálka i růz­ děláme skutečně, iakoby Němci pro nás už vů­ sažena také tato přísaha, jejíž mravní cena val každého svého žáka k přísaze, že bude se nám zdá neobyčejně vysoká. Je to oprav­ ných tříd různá. Pro chudé a nevolníky se kladl bec neexistovali. Ale my se budeme musit i z to­ při svém zaměstnáni hledět pouze na to, hlavní důraz na pcmijejicnosl života a nebeské hoto snu probrat zase k většímu realismu, k to­ dová moderní Hippokratova přísaha. abp prospěl svému pacientovi, aby mu po­ Mou povinnosti, která je vyšší než která­ odměny. Šlechtic jako bojovník, ochránce státu mu realismu, který býval chloubou naší národ­ mohl. aby jej zachránil. Po strašných zku­ ní povahy. Němci přece nezmizeli se světa. Něm­ koliv jiná, psaná nebo nepsaná, bude ošetřo­ i církve měl na tento život vyšší nároky. Zejmé­ šenostech posledních let se čiti zvýšená po­ vat! jak nejlépe mi bude možno toho, kdo ml na však vysoké kněžstvo, jež je prostředníkem ci isou nám pořád strašně blizko. totiž zeměpis­ třeba vrátit se zase k názorům Hippokra­ mezi člověkem a Bohem, osobovalo si právo na ně blizko. A Němci isou. iak známo, i dnes snad tovým a zachránil tak čest lékařského stavu. bude svěřen nebo kdo se na mne obrátí, vrcholný přepych a nádheru. Hmotné bohatství hlavním problémem Evropy. K vůli Němcům respektovat! jeho mravní svobodu, postavitl církve neustále rostlo a v Cechách dosáhlo až idou tak pomalu s místa ta různá mezinárodní Dne 18. srpna 1947 se konalo v Norim- se na odpor jakékoli krutosti, kterou by ně­ poloviny veškeré pozemkové držby. Moc církve dohadování mezi Východem a Západem. A proto berce poslední sezení procesu proti generál­ kdo chtěl proti němu konati a odmítnouti tím vzrostla na tolik, že církev pomýšlela na vy­ se budeme musit 1 my trochu zaiimat. co Němci nímu átábu nacistů; 20 lékařů bylo obvině­ svou pomoc každé autoritě, která by ji budování jednotného kněžského státu s papežem vlastně dělaii. co si myslí a co chtějí dělat. Ani no ze zločinu proti lidskosti přímo při vy­ v tomto smyslu ode mne žádala. v čele. V tomto státě, který měl býti pokračo­ tu ieiich řeč nesmíme snad tak docela zapome­ konávání jejich povolání. Mezi nimi říšský Nechť si nemocný je můj přítel nebo ne­ váním římského impéria, by papež udílel jed­ nout notlivá území v léno. Tak na příklad víme něco o ieiich tiskových komisař zdravotnictví a hygieny, jeden lékař přítel, a to i v době války nebo vnitřních ne­ věcech, o ieiich novinách a časopisech? Stěžo­ generál, profesor chirurgické kliniky v Ber­ pokojů, nechť si jsou jakékoli jeho názory, • val si nedávno ieden katolický hlas, že se v Ně­ lině, lékaři z Ravensbriicku a Buchenwaldu. jeho strana, jeho rasa, jeho sociální třída, Tak tedy vykládají křesťanství na jedné praž­ mecku tvoři příliš mnoho novin a časopisů t. zv. Lékaři, kteří se zúčastnili jako diváci tohoto jeho náboženství, mé ošetřování a má péče ské odborné škole. Je to patrné hotová předloha, nestranných nebo nadstranických. které právě procesu, byli doslova ohromeni, že lidé, je­ o jeho lidskou důstojnost budou tytéž. direktiva pro všechny školy, je to marxistický svou bezbarvostí se pak stávají lehkou kořistí jichž povoláni je uzdravovati, pomáliati Taková přísaha, složená mladým lékařem výklad dějin. Po takovém vykladu se samozřejmé různých módních proudů, které mají moc. nebo svým bližním, se mohli změnit v 'taučitele ve chvíli jeho doktorské promoce, má jistě musí Církev jevit mladým lidem musejním zbyt­ o kterých se lze domnívat, že budou mít moc. svou cenu. Nesmíme se však oddávati ilusi. kem feudální doby, jejž možno musejně šetřit, a pomáhat k vyhubení celých národností. jako se šetří vymirající zvěř, mít však při tom Naproti tomu listy stranické, t. i. listy, které „Dá se snad pochopiti, že několik zběsilců, Skutečná cena této přísahy vyplyne z před­ poctivě a otevřeně bojuji za jakoukoliv rozum­ přesvědčení, že zmizl tak jako tak. protože ne­ divokých přívrženců nacismu, které strana chozí mravní připravenosti, neboť lidé bez bude nikoho, kdo by se o ni zajímal. nou ideu, prý mají velmi málo papíru a celou svědomí by mohli vždycky buďto jí nedbat spoustu jiných obtíží. dosadila na důležitá lékařská místa, se Je to tedy obraz Církve, vydestilovaný na mohlo dopustit obludných činů. Je méně nebo si přizpůsobit její zněni. Důrazně proto nejvyšši míru a zbavený všeho života, vší Oži­ Tak si. přečtěte ieden takový hlas o němec­ žádáme katolické studující lékařství všech kých tiskových poměrech. snadno vysvětlit! si pohnutky, pro které je vující duše. Lidé, přednášející takové výklady se »Generál Lucius Clay (Američan) prosil ne­ napodobovali učenci, z nichž aspoň jeden, zemi světa, aby probudili zájem svých ko­ již dávno stali neschopni tuto duši vidět, vní­ dávno v Berlině o otevřenou kritiku chyb vo­ Eppinger (který spáchal sebevraždu, aby se legů o mravní prohloubení v největší části mat. Nedivme se tomu. Kolik lidi vidělo živého jenské správy. Nuže tedy, svobodnému muži nemusil objevit před soudem), měl světovou jejich druhů v povoláni. Je to opravdová Krista a neuvěřili v něho, kolika Údem se zdál kampaň, ke které ve jménu Pax Romana zločincem zasluhujícím kříž. Tuto oživující duši svobodné slovo: pověst a z nichž četní zaujímali před přícho­ lze ovšem těžko dokazovat, tu třeba cítit. Obra­ Zatím co naříkáme a bědujeme nad nouzí dem nacistů nejvyáái lékařská místa v Říši.“ zveme své lékařské kolegy a jsme přesvěd­ čeni, že tím budeme v souhlasu s přáním nou proti tomu, obranou nejúčinnějši může býti o papír našich 130 novin, jsme v nebezpečí, že Ještě horší pak je, že všichni soudcové se jen »life-exposition«. ukázka života, jak o ni se zalkneme v papírové záplavě skoro tisíce ča­ shodli v názoru, že používané metody nesmě­ všech. mluví moderní americký apoštol. Jak jinak tylo sopisů nejrůznější povahy. Především obrovské řovaly k dosaženi zkušeností, kterých by se Z oněch děsivých události nedávné doby možno přesvědčit blaseované Římany, s nimiž náklady velkých a malých časopisů pro mládež, pak využilo pro armády, nýbrž k vědeckému vyplývá totiž pochybnost, zda každý lékař měli co činit první křesťané? Neni to cesta právě které možno ve Stáncích kupovati na kila. V ně­ vyhubení, které mělo být současně nenápad­ má vždy dost jasné vědomi důstojnosti svého pohodlná, protože my všichni, i když viru má­ mecké časopisecké inflaci přijde kdejaký sport nemocného. Na přiklad ještě velmi často do­ me. jsme si soustavně příliš křesťanství usnadnili, na své právo: Jestliže někdo sbírá známky, hra­ né, které by umožnilo rychlé zmizeni jednot­ livců nebo skupin pro nacistický režim ne­ chází k potratu, jenž je zločinem, i když se zapomněli jsme a zapomínáme stále, že je to a je šachy, lušti křížovky, pěstuje sport klusácký, jim má zachránit čest některé rodiny, a jenž bude to vždycky náboženství Kříže, kde dosáh­ loví kamzíky, pěstuje malé zvířectvo nebo ka­ pohodlných. Toto kolaborantství lékařů s či­ je přesto legálně ospravedlňován v mnohých neme něčeho jen v té míře, v jaké se dovedeme náry. každý takový přijde v Německu na své. niteli strany je zvláštním způsobem pobu­ zemích. Na druhé straně možno konstatovati »připodobnili Kříži Kristové«, jistě ne tím. že se Posluchač radia si v našem pásmu může před­ řující. jim budeme co možná často znamenat, že.jej třeba platit tři odborné časopisy najednou — všechno značné rozdíly v ošetřování nemocných podle Připomínáme to, nikoli abychom znovu sociální a národnostní příslušnosti paciento­ budeme nosit na kabátě, nýbrž že budeme hledět to je tady — všechno: Published under Military okoušet něco z jeho pokoření, r.ěco z jeho bolestí Governement Licenz číslo io a to. Tim však ne­ rozdmýchávali nenávist proti Německu, nýbrž vy. A přece mezi africkým černochem a ně­ abychom na těchto faktech zdůraznili, kam a umíráni. Kristus byl včera, Kristus je dnes, jsou ještě naše časopisy vyčerpány. Tiskne se kterým našim evropským nebo americkým Kristus je na včky. ale je to vždy tentýž Kri­ u nás dokonce ruský emigrantský časopis, jenž až může vést úplné vyloučení mravního smys­ ředitelem velké průmyslové nebo finanční lu; je to zvlášť vážné, jde-li o povolání, které stus: Kristus chudý, pokořený, Kristus bez osl­ má dokonce zvláštni vydáni v řeči kalmucké. společnosti není pro katolíka žádného roz­ ňujících úspěchů. Kristus Ukřižovaný. Redakce, nakladatelství a tisk v Bavorsku. Má­ se týká člověka tak blizko, jako povoláni lé­ dílu. Jeden i druhý mají právo na tutéž po­ Tak a nejinak soudil i iniciátor známé »Paříž­ me také zvláštni »Ruský skautský časopis« a kařské. Kromě toho není, bohužel, nemožné, zornost a na tutéž úctu se strany lékařovy. ské misie«, sdruženi, které nepokrytě počítá Ukrajinci se obveseluji každý týden ze svého že v budoucnosti víceméně blízké dojde k no­ Naše pojetí člověka přesahuje rámec strany s tím. že Francie íe dnes z větší části pohanská humoristického časopisu »Komár«. Maďaři ne­ vým konfliktům mezinárodním, nebo vnitřním nebo rasy a je proto důležité připomínat to a že starými formami duchovni správy se nedá chtějí být pozadu a máji tu proto svůj časopis zmatkům v té nebo oné zemi. Pak by bylo asi v denní praxi společensky a lidsky tak důle­ již nic zachránit. Mluvi o kněžich. ale protože jménem »Utunk«. Kromě toho vycházejí v Mni­ použito ještě dokonalejších prostředků ničení žitého povolání, jako je povoláni lékařské. každý pravý křesťan má bytí apoštolem, každého chově polské, rumunské, jugoslávské a Bůh ví se to tak nebo onak týká. ještě jaké noviny a časopisy. Jen křesťanské de­ a je možno, že by vlády nebo strany žádaly Ze všech těchto důvodů vás prosíme, abyste níky a listy vedoucích politických stran nelze od lékařských sborů pomoc při jejich díle usilovně sváděli pozornost svých kolegů na L’abbé Godin píše: »Co způsobí, že »uvěří hubení. Proto se mezinárodní kongresy za­ úctu k životu a k osobě lidské, na kterou naše v kněze« tito lidé (je jich většina), kteří se s ním v Bavorsku nalézti. Za to přicházejí cestou »du­ setkávají jen několikrát v životě? Čistota? Jim chovni výměny« komunistické noviny z východ­ bývaly již touto otázkou. První kongres Lé­ moderní civilisace tak příliš snadno chce kařského Světového Sdruženi, který se konal zapomínat. Pax Romana. se nechce, v ni věřit, nebo ho zařadí mezi lidí ne­ ního pásma v celých massách přes hraníce, listy normální. kteři nemaji žádných tužeb. Jeho po­ jednotné strany ruského pásma atd. V ruském slušnost? Oni také poslouchají a tvrději. Jeho pásmu není žádná nouze o papír. Jen pro noviny dobrota? Bude stačit? To je úplně negativní; ne­ našich stran není papir, pro křesťanské deníky Křesťanství po marxisticku boť tito prostí lidé nerozliší při několika setká­ neni papír.« Křesťanství přišlo k nám v době, kdy se volné pochází toliko z milosti Boži. Nebe s anděly, ních dobrotu od zdvořilosti, přívětivosti. I notář, Tentýž hlas sí stěžuje, že pro nedostatek pa­ zřízeni s rodovými náčelníky začato těsněji orga- světci a dušemi blažených, k nimž se pojí duše od něhož přicházejí, jednaji-li o manželství, byl píru nebylo ani katechismů pro německé děti, nisovat pod vládou knížat, opírajících se o dru­ v očistci a duše zatraoencu, je věrným obrazem přívětivý a ochotný; a rovněž tak klenotník a ob­ že se proto němečtí biskupové obrátili na sv. žiny bojovníků. Síří se nejprve vedle pohan­ říše pozemské a panovníkem, šlechtici, měšťany, chodník s nábytkem také. Co způsobí, že tito Otce, ienž ochotně dal k disposici dolarový úvěr ství a je přijímáno proto, že vyhovuje a napo­ nevolníky, živly stihanými světskou spravedl­ lidé uvěří, že »faráři« věří v to. co uči, že to neni k nákupu katechismového papíru, že však vo­ máhá společenskému vývoji. ností. Tento obraz se hodil k světu feudálnímu a jen jejich zaměstnáni? jenská americká správa tomu jakýmsi svým by­ Křesťanství vzniklo na provinciální periferii proto křesťanství zakotvilo nejdříve tam, kde se rokratickým zásahem zabránila. Nebudou-li od nich nic žádat? Možná; a přece římské říše v době, kdy v provinciích vládl nej­ objevila první státní organisace nadrodová. U nás oni jsou na to zvykli i při mnoha jiných věcech. větší útisk a vyděračstvi a kde široké vrstvy chu­ tím místem byla říše velkomoravská. Pro vývoj •A pak. dělaji-li to zadarmo, však oni jim zá­ Mírový projev křesťanských církvi. V patek diny po potlačeni vzpoury ztratily poslední na­ státu s ústřední moci a správní organisaci má možní lidé, kteři se boji, že přijdou o svůj ma­ 16. t. m. dopoledne se sešli v arcibiskupském pa­ ději na možnost zlepšiti svůj stav. Křesťanství je nemalý význam to, že církev přinášela své vlastni jetek (zde se naráží na francouzské poměry) a láci na Hradčanech zástupci všech křesťanských jim náboženstvím útěchy, slibujcim spravedlnost zřízeni diecési, jež mohlo být vzorem správě staré panny toho dají dost. Co tedy může zbý­ církvi v Československu s pražským arcibisku­ na onom světě. Kde budou někdejší chudí v ne­ světské. Církev se stala vlastním základem feu­ vat? Shledaií-li u nich, že žiji chudě. Pak si řek­ pem dr. Josefem Beranem k dajednáni mírového beské blaženosti pozorovat bývalého boháče v mu­ dálního světa a její učeni bylo jediným prame­ nou: Jestliže tito vzděláni lidé, kteří by mohli projevu církvi, který uspořádají na Slovanském kách pekelných. S nimi šla též účast vzdělanců, nem pravdy jako je dnes věda. Metafysický vydělat mnoho peněz, žijí tímto způsobem, pak ostrově v Praze 2. února t. r. večer. Projevy učiní která je nespokojena, ale nechce Skončit v úplném dualismus tohoto učeni, jenž ostře staví proti musí opravdu věřit.« ak. církevní představitelé čeští a slovenšti. filosofickém pesimismu. sobě svět přirozený a nadpřirozený, tělo a ducha, Když se za Konsáztina křesťanství stalo stát­ je obrazem dualismu třídního, dualismu vlád­ Vydavatele farních věstníků a Jiných katolických ním náboženstvím, přijalo lehce ještě úlohu noucích a ovládaných. časopisů prosíme, aby nám zasílali jeden redakční vý­ Kříž ospravedlňovat a posvěcovat světskou moc, jež Církev byla pro feudalismus jeho organisá- tisk na adresu: Katolík, Praha IV. Hradčanské nám. t. (Dokončeni se str 1.) v souladu s láskou. Tím hůře však, projevu- Jak P, Boulenger Postavení katolického kněze ve francouzské P. Boulenger dovoleno zpovídali. Sedě ve zpo­ je-li se právě ve věcech, které mají sloužiti armádě nebylo z.avidčnihodné. Nebylo tomu dáv­ vědnici poloabořeného kostelíka vyslýchal zpo­ prospěchu křesťanské viry, mezi křesťany zachraňoval Francii no, kdy nastala v zemi rozluka Církve od slátu, vědi pravděpodobných oběti zítřejšího řádění samými jakási nepozornost a netečnost k to­ a úřední orgány nepovažovaly za užitečné činit! běsů, a nebyli to jen prosti vojáci, kteři si přáli Po prvé jsem se setkal s P. Boulengcrem rozdíl mezi páterem či nepáterem. Kanonýr Bou­ usmiřiti se se svým Stvořitelem a Soudcem, mu. co nám Svatý křiž denně a denně hlásá v dominikánském gymnasiu »Champittet-. kde lenger msasil poskakovat! na cvičišti jako ostatní, nýbrž přiklekali 1 vysocí vojenští páni, kteři se svým výmluvným mlčením. Je to láska, kte­ se zastavil na svých cestách po západním Švý­ třebas se mu klerika, již dále nosil pro nedosta­ vděčně rozpomínali na křesťanské vychováni, rá přemáhá svět. Bez této lásky lze mluviti, carsku. Organisoval tam III. řád sv. Dominika tek uniforem zapletla občas mezi nohy, což mu jehož se jim dostalo od nedávno z vlasti vypu­ horlili, agitovati, organisovat i to i ono, a vnášel do kraje nového ducha. Kaolicismus ovšem vynášelo hojnost kousavých poznámek zených řeholních učitelů. uhnati si souchotiny a všecky možné neduhy francouzské části Švýcarska je sice velmi pro­ velícího desátníka. Bílé dominikánské roucho Něco jiného je disputovat! o náboženství a. výsledek jest leda jen pochybné uspokoje­ budilý. ale dosti citový, intelektuálně neprohlou­ zešedivělo . popel, když vycvičenému kanoný- v zázemí, a mluviti o něm, když jediná zablou­ ni chvilkové ctižádosti, což je horší než nic. bený. Vždy jsem se hrozil náboženské unylosti, rovi přidělili umazaného valacha který pohříchu divši kulka vás může postavili před strašlivou Ale kdyby bylo jen to! Nezdá se, že mnozí a tak mi bylo setkáni s P. Boulengerem jakýmsi nechápal, že je třeba chovati se slušněji ve spo­ skutečnost, že je třeba opustit! vše co vám bylo pohlížejí na křiž jen jako na symbol, na rek- vysvobozením. Jeho zjev upoutával svou přímostí lečnosti duchovních lidi. Na věci nic nezměnilo, drahé a octnout! se v neznámu. Svobodomyslný vÍ3Ítu či na pouhou episodu, která daleko a žárem sálajícím z jeho velikých černých očí. když novopečeného podkoni přišla navštívit ja­ velitel setniny nelbyl ušetřen této hrůzy. Bývalý neni důležitější ze všech? A neprojevuje se Postavy byl vysoké a dosti télnavé. jeho gesto kési dáma z vysoké pařížské společnosti a místo kanonýr Boulenger. nyní povýšený na pozoro­ prozrazovalo ráznost a nebojácnost. třebas jste distinguovaného vědce ji představili umouně­ vatele. má přiležtost častěji hovořitj se svým vo­ to nechutí k milosrdenství samému, totiž ného vychovatele čtvernožců. k milosrdenství Božímu? A není vlastně zase cítili že dominantou jeho dobrých vlast­ jenským představeným a theologickému vzděláni ností byla láska. Nadešel čas vypravili se na frontu. Syt kasá­ pozorovatele neujdou ani slabiny filosofického v tom kořen úpadku, který se přes všecko P. Boulenger byl vzdělaný a uměl též své okázalé horleni a vystupováni jednotlivců renského povalováni P. Boulenger se hlásil do­ systému jeho velitele. Bombarduje je tak dlouho, věděni podávali vzletnou řečnickou formou, při brovolně do odjíždějící setniny. Její velitel, vol- až po učiněném průlomu milovaný protivník ka­ stále více a téměř již hrozivě projevuje? tom však si uchovával jeho výraz cosi dobrác­ nomyšlenkářský učitel, si hlasitě zaklel ikdyž mu pituluje a žádá se podrdbiti Kristu Králi. Ano, naříká se A bude se naříkati, dokud kého a lidového. Zprvu jsem si to nedoved! vy­ oznamovali, že s sebou povezou »flanďáka«. ale Je po válce. Francie koná smutnou bilanci se nepozná, že jedinou jistotou, jedinou ces­ světlit! až nám jednou vyprávěl o svých váleč­ nebylo v jeho moci vyloučltl tak nebezpečného války. Na dva miliony jejich synů bylo nuceno tou a jediným východiskem pro nás jest ných zkušenostech. Tu jsem pochopil, že na po­ příživníka. Vlak se rozejel a čím více se blížil položití své životy na oltář vlasti, ale tolikéž asi křiž. vahu askety a vědce navrslvil život kruté zážitky ke frontě tím vice ubývalo odvahy čackých -jiných synů bylo vykoupeno z hrůz mravní bouřlivých let války, jež ho přiblížily trpícímu antiklerikálů. Po dopadu prvních granátů i nej­ smrti. Vojáci se vrátili do svých domovů a za­ Přípravný kurs pro laické katechety v Praze IT. člověku a naučily ho pronikat! až do hloubi ne­ jizlivější ochránci pokroku náhle zvážněli. Nastalo čínají nový život. Předválečná Francie dospěla Ječná nl. 27. Nový kurs začne dne 10, února a Ža­ mocných duši. netušené sblíženi mezi dosud opovrhovaným slu­ k rozluce Církve od státu, poválečná Francie datelé dostavte se v dopoledních hodinách. Lze ještě V prvních letech první světové války dlel P. hou Božjm a konečně procitnuvtšimi dušemi. Teď musí dekorovali tisíce řeholniků a kněži. kteří se ptlJmouU nějaký počet nových Zsdalelů. Kdo by ae Boulenger v biblickém ústavě v Jerusalemě. se teprve ukázala cena asketického vzděláni ka­ chtěl zúčastnit!, Ihned podej Zadost zatím bez dokla­ proslavili v boji za -její záchranu. Vrací se na dů. které s sebou přivez. Kurs potrvá do začátku Jelikož to bylo mimo území Francie, nevztahoval tolického řeholnika. Zatim co ostatní plakali hrů­ svou školu i komandant bývalého kanonýra června. První den bude ae konati zkouška o povšech­ se na něho rozkaz všeobecné mobilisace. ale po zou a zoufalstvím, učeník Kristův se odevzdával Boulengera, a když se louči se svým nejmilejším né znalosti biblické dějepravy a katechismu. Kdo pro čase došlo i na Francouze rozptýlené v cizině, do vůle Boži a nalézal slova útěchy i pro své přítelem neopomine mu pohroziti: »Krk ti za­ tělesnou vadu Jsou nezpůsobili k vyučováni, nemohou takže nežbylo milému otci domínikánu než na­ ustrašené druhy. Před zahájením útoků jež zna­ kroutím nezastaviš-ii se u mne. až budeš kázati být! přijati. stoupili cestu do vlasti. menaly obětováni set a tisíců z řad útočníků, měl v mém kraji.« O. A. T. 2 „KATOLÍK" Nedůslednost O meihodách obhajoby O pravý smysl svátkové politiky Každý napadený má právo obrany. Všechno, dost rychle od tradičního výkladu bible. Vždyť techniky Katolíci jsou ještě p°d čerstvým dojmem co je živé, reaguje nějak na útok zvenčí. I vira ani mezi astronomy ještě nebylo jednotného ná­ V poslední době čteme a slýcháme stále čas­ smutného průběhu velkého svátku Zjeveni ráně, a náboženství, pokud jsou živé, reaguji na výtky. zoru o podstatě nebeské soustavy. Tycho de Brahe těji úvahy a rozpravy o posláni techniky, o smys­ slaveného 6. ledna, v kterýžto den již druhý rok Neni bez zajímavosti, že největším útokům zvenčí na příklad hájil zemi jako jeji nepohnuté cen­ lu technické práce. U jedněch stává se obiektem museli biskupové ustoupit! hospodářským poža­ je vystaveno náboženství řimsko-katolické. Ně­ trum. Po důkazech pro opačné stanovisko nebylo vychvalovaným az k adoraci, v druhém táboře se davkům státu a dáti pracovni dispens pro za­ kteří v tom vidi známku pravosti. Jistě máji stopy a před planou argumentaci horkokrevného vůbec pochybuje o jeho morálním oprávnění. městnance a kdy z důvodů měně přiléhavých zů­ oprávněni pro své tvrzeni, ale nelze celý problém a troufalého Florentiůana se Církev schýlit ne­ Stoupenci prvého názoru mají v současné době, staly v činnosti i školy všech kategorii. Nehledě takto zužovat. mínila. O skutečných důkazech, které mnohem jak se zdá. převahu; vidi v technickém děni k tomu, že zaměstnanci si vymohli již leckterý Každý útok směřuje proti něčemu. Útok proti ■později podali až Newton a Bradley, neměl Ga­ pramen krásy i blahobylu. mnohdy vidi jediný církevně nezávazný svátek pro svoje volno a katolictví si vybírá za cíl buď některé věroučné lilei tušení a svým vyzývavým a neodůvodněným smysl svého života v činnosti, směřující k vyšší­ rozmnožili tak prázdno a pracovni klid, dočítáme pravdy, nebo postuláty mravovědy nebo konečně útočením na starý systém zavinil, že slavné učeni mu technickému pokroku. Druhý extrémní po­ se nyní v oběžníku č. 3M zemské školní rady no­ iednáni a činy významných osobností v Církvi, Kopernfkovo bylo dáno na index a že cirkevni hled na techniku háji zejména příslušnici t. zv. vou dalekosáhlou koncesi ministerstva školství, zejména papežů biskupů a kněži. řeholnjků a úřady se cítily nuceny učinit předčasné rozhod­ klasického vzděláni, představitelé duchových věd. která přesahuje všechno, co by katolická církev řeholnic. případně také katolických politiků. nuti ve věci ještě nevyjasněné a k rozhodnuti ne­ Pokládají techniku za kletbu lidstva i kultury; vůbec kdy pru svoje věřici dožadovala. Uvádíme zralé.« svá tvrzeni dokládají zkázami a hrůzami váleč­ doslova: Otoky proti věrouce i mravouce jsou celkem To je jistě odborný výklad, vědecky založený, nými. způsobenými pomocí technikých dél. Kdo »Oběžník pro národní školy a pro okresní řídké. To neznamená, že by jich ubývalo. Nabý­ ale mám dojem, že nezbaví čtenáře nebo poslu­ • má pravdu? (městské) školni výbory zc dne 20. prosince 1947. vají pouze jiných forem. Vychází se ze zkušenosti, že lidé nemají zájem tolik o theorii pravdy jako chače sympatií pro Galileiho. Především je nutno si uvědomit, že technika čís. II/1-138/154 asi 1947, o zproštěni žáků-adven- sama o sobě a její díla jsou mravně indiferentní. tislů od soboini školní docházky. a ieji praktické důsledky. Útoky směřují tedy Předně vývoj dal za pravdu jemu a ne těm, kteří ho odsoudili. I když nedokázal, tušil prav­ Ze vsázky ve vysoké peci na př. vznikne ocel, Ve smyslu vynesu ministerstva školstvi a spíš proti osobám ať z minulosti nebo ze součas­ dobře použitelná na výrobu děl a bomb, ale stej­ osvěty ze dne 3. prosince 1947. číslo A-217480/47- nosti. na nichž lze názorně demonstrovati: Vi­ du jako ji tušili někteří před nim a pak ještě po něm. než ji mohli dokázat. ně tak na stavbu mostů nebo lokomotiv. Jde to­ II/3 zmocňujeme ředitelství škol měšťanských a díte, to byli nebo jsou katolicil tiž o to, k jakému účelu človJk surovinu použije, správy obecných škol, aby omlouvaly dětem ad- Ndbylo by moudré nepřiznat, .že methoda Alespoň P. Leo Rudloff ve své »Malé věro­ jak naloží s dary přírody, uloženými před eóny ventistů-sedmeho dne zameškané sobotní vyučo­ těchto útoků je velmi účinná. Zejména v našem uce« v poznámce na str. 23 piše: »Kongreace in­ let Stvořitelem do hlubin země, transformova­ váni za těchto podmínek: národě, kde ve všech odvětvích převládá zájem dexu přestoupila tedy Bohem stanovené meze, nými nyní ve stroje a nástroje! Rodiče podají žádost ředitelství (správě) školy spíše o praktické, o důsledky, o účinky, ale kde když zavrhla učeni Gallleovo o tom že se země Tyto skutečnosti leži na srdci četným vynika­ a doloží ji dokladem, že je dítě členem meziná­ se takřka scvrkává zájem o theoretlcké předpo­ toči kolem slunce, jakožto výmysl příčící se víře. jícím představitelům techniky; nejnověji vyslo­ rodního misijního sjednoceni adventistů sedmé­ klady a jejich hodnoceni. Nechtěl bych na př. Toto rozhodnuti bylo zaviněno nesprávným vý­ vil tento problém brněnský profesor List ve své ho dne, III. část - československé pole. V žádosti tvrdit, že byly jisté nepořádky v Církvi jen na kladem Pisma svátého.« promoční přednášce na sklonku minulého roku. se výslovně zaváži, že budou dbát, aby jejich dítě českém území ve XIV. a v XV. století. Byly jistě Je to stručné jasné a beze zbytku. Mně osob­ Pravil tehdy m. i.: »Z příšerného orkánu zkázy. zvýšenou píli a domácím učením plně nahradilo i na půdě německé, francouzské a italské. Veliké ně by se tento způsob obrany čestným a pravdi­ Vyvolaného technickým pokrokem za obou svě­ zameškané sobotní vyučováni, a tak dosáhlo pře­ lidové hnuti však vyvolaly jen na půdě české. vým přiznáním zamlouval nejvíce. Pro mne ale­ tových válek a z těžkých hospodářských krisi ve depsaného cíle a že se postarají, aby dítě jinak Vicklif představuje větší odchylku od učeni spoň tato poznámka případ Galileův vyřídila světě, plném strojů, se jako vulkanickou erupci nezameškalo bezdůvodně žádnou vyučovací ho­ Církve a přece neznamená jako reformátor tolik naprosto. provalil problém cilů techniky a jejiho vlivu na dinu. co Jan Hus. Neměl kolem sebe tak vhodné pro­ Soudím, že právě v našem prostředí by byl kulturu.« — »I president Dr. Beneš ukázal na Žádáme, aby ředitelství (správy) škol a okres­ tuto problematiku ve své promoční řeči v Brně ní školni inspektoři věnovali pozornost této otázce středí. tak citlivé na každý nesouhlas mezi the- tento způsob obrany velmi účinný jak svou no­ orií a praksí. Dodnes jsme se mnoho nezměnili. votou talk svou prostotou. V »Katolíku« jsme se (r. 1937) na škole, která dostala jeho jméno. Po­ a aby sem byla podána příslušná zpráva a určitý dal hluboký sociologický a filosofický rozbor návrh, kdyby se tohoto povoleni zneužívalo.« O co mají lidé největší zájem? Ne o to. káže-li dozvěděli. že francouzšti katolíci ústy keréhosi kněz pravdu či nikoli, ale žije-li podle kázání. preláta se dovedli omluvit protestantským bratřím, techniky. Již tehdy jsme si uvědomili, že dušev­ Tolik oběžník. ní rozpolcení moderního člověka je zaviněno Vskutku vzácné pochopení pro nepatrnou sektu Kněžský život je neustále předmětem mikrosko­ za to. co provedli kdysi katolíci v t. zv. bartolo- pického pozorováni věřících i těch druhých. A co mějské noci. Působilo to opravdu mohutně. Jen hlavně úžasně rychlým pokrokem technickým, a jeji požadavky, třebaže se týkají všech sobot jemuž pokrok duchovni nemohl stačit. Bylo tře­ ve školním roce, tedy plné šestiny vyučovací do.- měl na příklad Masaryk proti katolictví? Na tu ten kdo si je vědom, že pravda je zcela na jeho by. Nebyla by věru na místě revise stanoviska otázku bv mohli odpovědět ti, kteři si chtěli na strané si může dovolit luxus takovéto obrany ba synthesy! — ».... technik za takového roz­ sklonku života velkého presidenta a myšlením doznáním a omluvou. kolu myšlení se neobejde bez filosofické pří­ v otázce školského prázdna katolických dětí a pravy. Proto na některých technikách předpisuji studujících vc svátek Zjeveni Páně a ve svátek nesoorně typického Čecha ověřit jeho stanovisko Katolíci by si mohli osvojit tento způsob zá­ k Církvi. Nevytýkal nic ani věrouce, an, mravo­ posluchačům předměty na filosofické fakultě.« Neposkvrněného Početí Panny Maile? sadně. Tolik Ing. List. A Svobod.-.é noviny k tomu do­ Stát by škodu neutrpěl a oslava Boží pracov­ uce. Od katolictví .ho dělila celibátní prakse. Jaképak omýváni kde se stala skutečně chyba. ním klidem by se dobře vyplatila a přinesla nové Obrana proti útokům voli rozličnou meíhodu. I nositelé církevních úřadů mohli a mohou chy­ dávají: »Zamysli se mladší i starší technikové u nás. pracující na plánech dvouletky. pětiletky, požehnáni všem. Pavel. Volím nejdříve přiklad choulostivého místa bovat. Neomylnost papežova je přece řádně vy­ na plánech přehrad, výstavby průmyslu, využiti z nečeského prostředí. Jde o Galilea Galileiho. mezena. Ve všech ostatních případech, v nichž všech možných energií, nad slovy prorockými, Ještě k adveniistům Ozve li se toto jméno reaguji někieři obhájci papež vykonává na př. okružním listem (ency­ nabádavými? List má za sebou sedmdesát let asi timto stylem: To bylo v 17. století, tedy klikou) svůj nejvyšší učitelský úřad aniž při tom života, skoro půl století práce inženýrské a 39 Proč se adventistům vychází tak snadno projevuje úmysl rozhodovat z katedry, neni ne­ vstříc? Myslím, že kdyby nás bylo také jen tolik mnohem bliže k »temnému« středověku než je let práce pedagoga. To jsou už pluky techniků, naše 20. století. Měli tedy tenkrát také více práv omylný. Ani římské kongregace t j. vyšší úřady, které vychoval a kteři jsou dnes zařazeni do jako adventistů. také >by nás nechali světit svát­ které papeže v řízeni Církve podporují, nejsou ků kolik bychom chtěli. Takto je adventistů na omyly než dnes. A neděje se snad v naší době technického budováni našeho státu. Bylo by na podobně? Nejsou dnes myšlenkové směry, které nositelkami neomylnosti. Je pouze nutné, abyohom čase, aby se filosoficky zahloubali nad vším, co málo, moc to nestojí a dělá to laciný dojem na­ předpisují spisovatelům, co máji psát, filmařům, i tato rozhodnuti přijímali s oddaným souhlasem dělají. Technik bez filosofie je stroj. Smáčkni prosté úcty k náboženským citům kohokoliv. co máji filmovat, básníkům co mají básnit, li­ věřícího člověka, který však nevylučuje právo Proč však nerespektuji nás. ačícoiiv je nás vlastního úsudku (Rudloff). tolik? Protože jsme vlažni. Protože příliš Často dem. co mají číst a poslouchat? Nejsou dnes myšlenkové směry které vymáhají poslušnost Mnoho se musíme bránit proti útokům, které svou vlažnost a lhostejnost vydáváme za ctnost, daleko brutálnějším způsobem než učinila kon­ vyčítají methody rekatolisace. Opět je vyřízeni která nechce lpěl na liteře vnějších formalit pro­ gregace indexu v případě Galileově?« krátké. Pravdu nelze do hlavy vtlouci násilím, Kniha, v níž promluvil Buh k lidem tože proniká k duchu. My sí to namlouváme, ve ani ji násilím z hlavy vytlouci. Kdo té zásady skutečnosti však většinou přestupujeme své zvyk­ To je eforana útokem. nedbá, dópláci na to sám. Myslím že leakde do­ NOVÝ ZÁKON losti z pouhé pohodlnosti nebo bázlivosti nebo Vychází z vojenské zkušenosti že nejlepši plácíme dodnes na tvrdé způsoby rekatolisace. se prostě malověrnosti. že totiž jsme již úplně ztra­ obranou je útok. Ovšem co se velmi často kterými ovšem církevní vrchnost vždycky nesou­ PÄNANAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA tili smysl af již pro svěceni svátků nebo postů osvědčí na poli fysickém, může se jen často nebo hlasila. ale které tu byly. nebo ostatních našich tradic, málokdy osvědčit na poli duchovním. Oba boje FHJolili Dr Jan Sýkora ■ Dr Jan Hejčl Adventisté jsou naproti tomu íanatiky litery. totiž neisou zcela rovnocenné. A ještě o jednom způsobu obrany. Když se kdysi lavinovité šířily Kralické bible i mezi ka­ Úpravo navrhl Antonín Llrkovve. vuhtt Znal jsem jednoho, byl jsem s nim v Da­ Obrana útokem pravděpodobné umlčí protiv­ arrh- inj. Bf. štonn • C»n> Hraného chau. Pan arcibiskup pražský jej také dobře zná tolíky. kteři neměli levného vydáni Pisma sv.. níka. ale jen proto, že jaksi ucití máslo i na své poial jsem divoký nápad vydat v tomtéž formátě výtlaku KFv 60.» odtamtud. Ten se tam dostal právě proto, že i za hlavě a boji se aby další polemikou příliš ne- Némců s.avil svou sobotu, nepracoval, což bylo stručně Poznámky a výklad k Písmu sv. pro ty, U všech knihkupců změklo. Pokud jde o vlastni výtku zůstává jimž se dostane tato ■bible do ruky. No a bylo výlože '.o jako sabotáž a byl tedy za to koncen­ s velikou pravděpodobnosti vězet v nitru jako NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD trák. Adventisté následkem svého otrockého lpěni to exotické. Snad je též exotický nápad vyrovnat trn v ráně. Bolestivost jsme se snažili zmimit se podobně na př. s knihou »Kámen a bolest«. na Starém zákoně nejí na př. vepřové maso. poukazem: Tamhle ten má v sobě větší trn! vraha ti, Karlovo sAmžstI čís. s V Dachau byl. jak známo, hlad. Pracující dostá­ Zákazy jsou jen druh reklamy. Maji svou vý­ vali kousek salámu ke svačině. Bylo to mnohdy Rutinovaný historik P. B. Ráček T. J. uzná­ chovnou cenu, když současně ukazují, jak se tedy jediných několik soust, které bylo možno sníst vaný pro svou objektivitu i odpůrci, píše ve svých zaměstnat. Možná, že by stačilo docela málo slov: trochu s chuti. Kdykoliv však se o tomto salámu »Církevních dějnách« o tomto případu takto: »Vidíte takhle a možná ještě hůř se chovali ně­ »Církvi se vytýká násilí, páchané na průkop­ kteří nehodní představitelé Církve, ale Církev knoflík a rozjede se. Smáčkni po druhé a zasta­ dalo předpokládat, že obsahuje vepřové maso, náš ví se. Teprve technik filosofující dovede dát hmo. adventista jej nejedl a vyměnil sí jej-za kousek níku moderní vědy. Ale povinnosti Církve je také nezničili, protože je Kristova. Ani hříšné ruce hájit a střežit svěřený ji poklad, to jest Písmo papežů nemohly ohrozit poklad viry, nad kterým tě ducha, smysl, účel, funkci, v dnešní rozpol­ suchého chleba. A to, jak opakuji, při všem tom těné době. Chtějme mil techniky stmelujíci, buř-. hladu. Kolik z nás by to dovedlo? svaté. A v Itálii nemínila trpět to. co se dálo za bdí Duch svátý.« Proč takový člověk — byl to Cech jinak sku­ Alpami, že je každý vykládal podle svého rozu­ Nevím. Mám divné nápady. Snad ještě pro ně cujici, přemýšlivé, chtějme techniky zralé pro mu. Také je těžko ji zazlívat že neodstoupila neuzrál Čas, . KBH: naše rozkotané časy, techniky-filosofv!« tečné ušlechtilý, pracovitý — se stal sektářem, Kdo může vice tato upřímná slova uvitati. než proč jej tyto mnohé ctnosti nepřivedly do pravé katoličtí technikové! Jen věřici inženýr, technik, Církve? Protože při nich měl zase mnohé ne­ může hmotě dát pravý smysl, může svou práci ctnosti a pak nedos atečné vzdělání, vpravdě domyslit až do nedohledných výšin. Jestliže dnes sektářskou jednostrannost a tvrdohlavost. Jemu Jsme oheň nebo ohníček? povstává ve všech složkách lidské činnosti ob- byla litera vším. Celá tisíciletá práce přemýšleni Církev zakazuje věřícím četbu víře nepřátel­ proti lidu veta, vyslovená jako přirozený zákon rodné hnutí, jehož pracovním programem jest o pravém smyslu Písem mu byla jednak nezná­ ských tiskovin a knih. Je to pochnpltelné: mnoho Oiokleciánem. synem dalmatské otrokyné: »A připravovat a napomáhat k proniknuti křesťan­ ma jednak by ii nebyl nikdy pochopil, ničemu zmatků v prostých duších nadělají tyto výplody deis geniti et deorum creatores* (bohy zpiozeni ských zásad. Kristova ducha, do tvoření a jed­ bv se z ni nebyl naučil, nechtěl se ničemu naučit. buď nevědomosti nebo vice méně zlé vůle. A pře­ a k plozeni bohů uzpůsobeni). Och. lidstvo bylo náni daného oboru, pak nesmi technika zůstat! To je právě lo sektářské lpění na liteře, to mod­ ce účinek lakové četby není vždy a u každého tehdy tak ubohé a svou apatií hnusné a k sobě stranou; tim spíše, když dnes zaujímá takový lářství před literou. Nechtějí uznat, že nám Pán stejný. Záleží to asi na kvalitě víry čtoucího, podlé. Tehdy až křesťanstvím učiněn byl první rozsah činnosti člověka! I technická povolání se Bůh dal rozum že i on je jeho darem a že je třeba ie-li slabá, zachvívá se. ie-Ii silná, sílí ještě více. krok k odporu k nesvobodě vyřknutím protestu, musí stát předmětem specialisované katolické jej používat hledat pravdu, rozvíjet pravdu, vy­ Kdosi to přirovnával k účinkům větru na oheň: že člověk nepatři celý státu, ale že aspoň duši akce. Jde o to, vytvořit nový typ technika, počí­ sazovat sjednocovat, v systém uvádět. To vše­ Když vítr duje na slabounký ohníček, sfoukne jej patři Bohu. Tehdy také dostává člověk perversni naje inženýrem a konče pomocným dělníkem, kte­ chno tací lidé nechápou. Jím stačí mrtvá litera. snadno. Jde-li však o oheň mocný, pak jej vitr chutě vyhledávat smrt, zvláště smrt okázalou ne­ ři s jemným citem pro tep přírodních zákonito­ Takové zachovávání litery je ovšem možné jzn více rozdmýchá. takže se pak stává skutečně ne­ bo cirkusovou — být mučedníkem.« sti. ale současně i s vědomím vrcholné potřeby klidným, vážným lidem, jako byl ten adventis­ přemožitelným. Jak je ten citát poučný. Ukazuje nám znovu a čile duše lidské, technika, vlělujicího své myš­ ta z Dachau. Ale život je rozmanitý a rozma­ Měli bychom všichni patřit k těm. v nichž řeči božskou jednotnost Církve, která říkala Neronoví lenky, výpočty, projekty do hmoty jako pokračo­ nité jsou lidské povahy. Většina z nich není proti vire vždy jen zvroucňuji lásku k ni. Měli a Diokleciánovi totéž, co řikala Hitlerovi a všem vatele velikého tvůrčího dila Božího, prostě tech­ schopna všechno zachovávat, většina z nich velmi bychom všichni patřit k těm, kdož vidi, jak zlo­ ostatním diktátorům, kteři chtějí, aby celý člověk nika Kyistova! Katolický technik si musí uvědo­ často padává. Na ty pak — podle advendsmu — myslné. neomalené, přimo za vlasy přitažené patřil státu. Filla ostalně psal tato slova ještě ve movat své radostné a vznešené posláni spolupra­ dopadá starozákonní nemiiosrdnost. jak jí i ten jsou všechny ty urážky, všechno to skreslováni. válce, kdy na sobě cítil tlapu nacismu. Zda cítí, covníka Stvořitelova. Svůj každý úkon doprovází náš tichý a vážný Dachovák byl schopen, nemi­ jehož se dostává věcem mnohdy nejposvátnějším že je skutečně i dnes aktueiní to připomínat? vroucí modlitbou, aby jeho düo sloužilo člověku, iosrdnost která plyne zase jen z jednostranné od tolika našich t. zv. vzdělanců. Ale ta poslední věta kazi všechno. Totiž: nepře­ nikoliv aby se člověk stal otrokem jeho výtvo­ nevzdělanosti lidi, kteří nedovedou pochopit, že stává být pravdivé lo předcházející, jen o auto­ ru. Tak se stane průkopníkem nového pojetí tech­ by někdo mohl .jinak smýšlet než oni. že by ně­ Zde máte jeden přiklad. Emil Filla patři jistě ntezi přední lidi naší kultury. Napíše do »Volných rovi máme zkažený dojem. Jak může říci, že kře­ niky. pojetí ne již ničivého, nýbrž konstruktiv­ kdo mohl mit jiné obtíže než s kterými se setkali sťanský mučedník je člověk perversni. jenž má ního v pravém slova smyslu! i oni. Adventismus a všechny směry jemu po­ směrů* článek: Byzanc a naše tradice. Kolik je tam různých takových pokroucenin. Stači jen jedna chuť vyhledávat smrt okázalou? Což toto mučed­ Těmto snahám, které vytryskly také i mezi dobné — na př. i někdejší kalvinismus, purita- nictví nevyplynulo nutně z lásky k lidské dů­ z nich. vysokoškolskými studenty-techniky, chce napo­ nismus a pod. — je zpětný pád do ponurosti a stojnosti a svobodě, na jejiž ochranu, podle slov moci k uskutečňováni studijní ústav Studium ca- nedokonalosti Starého zákona. Jeho mentalita Nejdříve to začíná docela správně a rozumně: Filly samotného, křesťané první povstali? Byli tholicům, kde bude uspořádán v letním semestru poutá nejvnitřnějši lidské schopnosti srdce a ci­ »Neznám ohavnějších dějin lidstva nad epo­ césarové ochotni dobromyslně s nimi diskutovat s Boži pomoci seminář filosofie techniky a pohle­ tovosti. íe břemenem, od něhož osvobodilo lid­ chu římských césarů a byzantských usurpátorú nebo volali o vlastizradé. odsuzovali ad bestias du křesťana na technickou práci. Půjde o přiblí­ stvo křesťanství. Za tuto svobodu dítek Božích ze začátku Byzance, kdy každý jedinec rád a bez et ad metalla — šelmám a do dolů? ženi theologie a techniky, duchovního života tech­ bojoval hlavně sv. Pavel. Církev katolická ji uzardění klesá na povolný nástroj instalace své Ten. kdo se postavil proti Hitlerovi, kdo vůči nikova. případně diskuse ethiky technických po­ zachovává. Měli bychom být na to hrdi, být za individuální nesvobody, kdy v celém známém němu zdůrazňoval princip národní a lidské dů­ voláni. Jde o to. aby katoličtí technikové všech to vděčni, nebrat si však v oné svobodě záminku tehdejším světě — perské občany nevyjímajíc — stojnosti a svobody, mohl také čekat smrt a muka, oborů 1 stupňů, zejména také posluchači techniky pro svou lenost a ilné nectnosti. Pak bychom bylo samozřejmé, že vše i se všemi lidmi patři a bylo jich statisíce, ne-li miliony, kteři se jich a inženýři, ale 1 kněži z průmyslových oblasti vě­ jistě musili všem imponovat víc než adventisté vlácicí, kdy vraždí se úředně z chtivosti oboha­ dočkali. Byli to také lidé s perversni chutí po novali pozornost tomuto dilu a pomohli svou úča­ a vtiskli bychom světu a jeho způsobům života ceni bez nejmenšiho zachvěni Či protestu souse­ okázalé smrti? Jak divně lidem rozumy se matou; sti realisovat pokřestěni techniky a jejího pro­ Kristovu tvář. ak. dova, kdy za samozřejmou platila vymyšlená když nechtějí vidět prostou pravdu. ak. středí! Miloslav Čemus.

„KATOLÍK" 3 cl. A pak je tam o vatikánské tiskárně, co také Inielektuálky může leckoho zajímat: »Vatikánskou raritou je K otázce moderního umění tiskárna. V životě jsem neviděl nic tak dokonale v domácnosti (Část třetí.) že uvedené směry ani za 30 let se nestaly skutečně vybaveného jako toto místo s černými rotačkami V posledním nedělním čísle Lidové demokra­ dobovým uměním, L j. dobou přijatým a uzna­ a sázecími stroji. Je zde nejbohatší typografický V druhém článku jsme řekli, že moderní ma­ materiál na světě. Tisknou se zde totiž všechny cie vzdychá ing. M. B. nad smutným a ubohým lířství vzniklo vlastně pozvolnou racionállsacl. te­ ným, tak jak tomu bylo třeba u Impressionismu. životem inteiektuálex, »zapřažených« v domác­ Přizemnost moderního umění prozradila se prá­ modlitební knihy pro všechny národy z:mč. Mimo dy postupem převážně rozumovým a zároveň s nim písmo latinské a německé je zde devět řeckých nosti. Těmto studovaným ženám býly otevřeny spojeným ochuzením citovým, tedy zesvětštěním, vě na výstavě monumentálního umění v Mánesu nové obzory a je prý nezměřitelná národohospo­ 1947, neboť umění inspirované materialismem ne­ abeced, čtyři hebrejské, tři syrské, sanskrtské a při nichž obsah z uměleckých děl mizí a formální arménské, několik alfabet arabských, slovansko- dářská škoda, když dnes tyto ženy pracuji v do­ stránka sílí, ba dokonce dostává nadvládu. Uká- ní schopno vytvořiti pravou monumentálnost mácnosti. čímž se také zužuje jejich obzor, zne­ Okolnost, že máme jediného sochaře světového for­ cyrilských. glogolských, tibetských, georgijskvch a ' žali jsme, jak se tyto složky jeví v moderních bůhvíjakých ještě. Krásná a bohatá tiskárna mů­ možňuje korespondence a živý styk s Inteligent­ směrech, jako v Impresionismu, expresionismu, ku­ mátu (J. V. Myslbeka) a že velká většina po­ ními lidmi. mníků v Praze (Hus, Palacký atd.) jest umělecky že se pochlubit pracovitými zaměstnanci. Nemys­ bismu a surrealismu. pochybená, je také dokladem toho, že duchaprázd- lete si, že byste se s nimi nějak dobře pobavili, Tento nářek se však nezdá důvodný. Především Abychom došli závěru, jest třeba právě tyto je trochu pokrytecké litovat někoho, že aí zvolil ná doba nemohla vytvořiti skutečné umění, které nebo, že by vás Informovali o své práci. Mile se uvedené složky řádně osvětlit. Racionaůsace 1 ze­ může vzejiti vždy jen z ducha. na vás usmějí, pokrčí rameny a mlčí. Musí mlčet, nějaký stav po zralé úvaze a svobodně. Jestliže světštěni znamená, že to, co nelze vidět, zvážit si tolik vysokoškolsky vzdělaných žen zvolilo život Zdůrazňujeme, že prozatím nemluvíme ani o jed­ protože složili přísahu mlčenlivosti. O všem s vá­ nebo makavě dokázat, neexistuje. Nepřipouští du­ notlivých malířích, ani o jednotlivých malbách ab­ mi porozprávi, jen ne o Vatlkáně..« rodinný, měiy pro to patrně velmi osobni a pádné ši, žádný život posmrtný, žádnou opravdovou mo­ důvody, které nikterak neodporují zájmům veřej­ straktních směrů, nýbrž právě jen o těchto smě­ Pouť do Czenstochové v Polsku z CSR. Ve rálku. Tedy nepřipouští vlastně nic z toho, co v ži­ rech obecně a o jejích možnostech či spíše o ne­ dnech 30. dubna až 5. května t. r. bude se konati ným ani národohospodářským. Je totiž známo, že votě člověka jest vznešeného, skutečně dobrého, jen velmi málo žen dovedlo vnéstl do »veřejného:: možnostech pro další cesty umění. Při tom jsme se schválením ndo. pražského ordinaria pouť do opravdu hodnotného, povznášejícího. Žádné tajem- si vědomi, že v dílech jednotlivců, zapletených Czenstochové. Odjezd z Prahy v patek dne 30. života něco ze své ženské jemnosti a praktického no, krásno, dobro a duchovno pro ně neexistuje. smyslu a naopak ty ženy, které se cítily veřejnou v osidla formalismu, se lidská přirozenost racio- dubna ve večerních hodinách, 1. května návštěva činnosti neodolatelně přitahovány, omezily sé Doba, mající takovéto názory, ovšem nemůže mit ■nalisaci přece jen vzpírá a bráni, poněvadž člověk, bývalého koncentračního tábora v Osvětimi, 2. malířství jiné, než takové, které obráží tyto vlast­ ať chce nebo nechce, právě není pouhá hlína, ale května návštěva 'Krakova, 3. května pobyt v Czcn- zpravidla na usilovnou snahu vyrovnat; se svým nosti, je tedy nesrozumitelné, neradostné, nepo- mužským kolegům nejen ve specificky mužských i dech Boží. A to právě potvrzuje naše vývody. stochové a 4. května v ranich hodinách návrat vznášejici. zkrátka je'to pauměni. Připouští pouze Připouštíme, že surrealismus v zásadě může do Prahy. Cena pouti 1900 Kčs, obsahuje v sobě ctnostech, ale i v neméně specifických nectno­ hmotu, smyslový vjem optický a převážně hmotný stech. Jest tedy obava, že by se veřejný život býti považován také za jeden z dokladů o tom, jízdné III. třídou vlakovou z Prahy a zpět do vpádem žen změnil jen velmi málo. Naproti tomu názor a praktickou zkušenost. Toto stanovisko, jak lidská přirozenost cítila prázdnotu materiastlc- Prahy, tři vydaná jidla denně — bez lístků. — užito v malířství, nemůže samozřejmě nikdy vy­ kého formalismu, hledajíc z jeho bludného kruhu by se mohl 1 veřejný život velmi změnit k lepší­ tvořit skutečná umělecká díla, nýbrž musí nutně ubytováni v hotelu, pojištěni proti úrazu a ztrátě mu, kdyby všechny ženy, vysokoškolsky vzdělané východiátě obratem k nejméně probadaným a zavazadel, hromadný cestovní pas. polské visum, vést! buď k nějaké technické virtuositě a formál­ snad probadatelným jevům životním, totiž k ži­ 1 bez tohoto vzdělání, plnily vzorně své posláni ním hříčkám, anebo k osobitým čl neosobným a devisové povoleni, poplatky a spropitné. K hro­ 7 rodině. To ovšem nutno dnes zdůraznili o všech votu novému a podvědomému. Nemohla však toto madnému cestovnímu pasu je potřebí, aby každý nejasným rébusům a hlavolamům, které nakonec východiště najít a také ho skutečně nenašla. V in­ stavech a povolánicn. samy sebe diskredituji. účastník zaslal osvědčeni o státním občanství, vy­ Je to právě vzdělání, které dává ženě neoby­ telektuálním úpadku, charakteristickém pro ra­ stavené po 10 .říjnu 1945 nebo domovský list, rov­ čejné možnosti v oblast! jejího přirozeného úkolu Umění racionallstickému zbývají opravdu jen cionalismus a positlvlsmus, nemohla totiž rozllšlti něž vystavený po 10 .říjnu 1945. U domovského manželky a matky. Nelituji proto studované 2eny, dvě cesty: buď se spokojí s holým přepisem pří­ prvorozenství ducha od čočky nejnižších, nejpu­ listu staršího (v žádném případě nesmi však býti I když musí vařit, prát, umývat nádobí a uklí­ rody či spíše se snahou o něj, anebo se uzavře do dovějších a nejpánovltějších složek lidské tělesno­ domovský list starší 10 let), stačí razítko přísluš­ zet. neboť o těchto pracích nelze říci v žádném skleníkového závětří samoúčelného formalismu, sti, které se nemohou povznést! do vyšších polch ného úřadu, který domovský list vystavil s po­ případě, že ohrožují zdravý rozum. Nelituji lékař­ úpadkového a neživotného l’art pcur 1’artismu leč vědomým, celým a ukázněným přiznáním tvrzení. že domovské právo trvá dále a s datem ky. která pro své povinnosti manželky a matky který nikam nevede a zvláště ne k zájmu lidské k duchu. tohoto potvrzeni. Občanská legitimace nestačí jako nemůže pomáhati svému muži v ordinaci, poně­ společnosti. Je snad třeba vyrovnati se ještě s faktem, že doklad pro cestovní pas. ale každý účastník zá­ vadž může dělatl lékařku svým dětem. Nepociťuji Každá doba vždy měla trcje umění: 1. uměni jak nacismus, tak prof. Kolman brojí též proti jezdu ji musí miti jako průkaz totožnosti s sebou. soucit s bystrou právnickou a debatérkou z toho dohaslnajíeí; 2. umění dobové a 3. umění dobu abstraktnímu malířství? Je snad opravdu třeba Účastnici mimo Prahu mohou přistoupiti v Koli- důvodu, že nemá čas na »jiné styky« než se svý­ předbíhající. Normální vývoj byl obvykle ten, že, odllšitl naše hledisko ještě jasněji od hledisek je­ né. Pardubicích, Chocni. Ústi nad Orlici, v Čes­ umění dobu předbíhající se stávalo uměním dobo­ mi dětmi, poněvadž může celou svou bystrost a jich? Podoba mezi jejich a našim hlediskem je ké Třebové. Zábřehu. Olomouci, Přerově. Hrani­ um vynakládat! v rozmluvách s těmito dětmi, vým. dobové dohaslnajicím, a to konečně uměním jenom vnější a zdán'lvá. Souhlasíme po této minulým. stránce s předchozími poznámkami uveřejněnými cích. Suchdole, Studénce, Svinové-Vitkovicich, které jsou nejen nekonečně důležitější než mnohé Ostravě a v Bohumíně. Přihlášky přijímá: Sva­ jiné debaty a mimo to poskytují opravdové inte­ Je příznačné, že kubismus, surrealismus a vů­ v tomto časopise (kreslené filmy v č. 40, prof. Kol­ továclavská liga v Praze IV, Hradčanské nám. 8. lektuální dobrodružství ve srovnání s debatami bec umění abstraktní, které kol roku 1910 začalo man v £.45 a členská výstava Mánesa v č. 51 mi­ školský odbor pražské Arcldiecésni Katolické akce v parlamentě nebo u soudu a v tisku. Vyžaduji, a v roce 1937, tedy před více než 10 lety už bylo nulého ročníku). My prosté nevidíme podstatu — budce Cyrilometodějská oznamuje, že r cyklu také více rozumu než úspěšné politikaření. v Paříži jasně odbyto (Přehlídka moderního umě­ otázky nikde jinde, než v bezduchosti positivlsmu přednášek pro profesory a učitele bude pokračovat až Nedostatek služebných jest ovšem zlá věc a ni světového v Petit Palais v Paříži), začlo a materialismu, které svou neplodnost neproka­ v letním semestru, t. j. v březnu. Přednášky se budou třeba se starat o nápravu nebo náhradu, která v Praze znovu strašit v roce 1945 a 1946, až v ro­ zují nikdo tak jasně a názorně jako právě v ma­ konat ve studiu Cathollcu. Začátek včas oznámíme by ulehčila těžké práce v domácnost.'. Jest proto ce 1947 zdá se, že začíná opět upadat. Je vidět. lířství. Pa ARKA-MCM Praha. jistě pohtlváníhodná inženýrka, která tahá ze sklepa uhlí. Stává se však I ženám bez Inženýr­ ského diplomu, že dostanou líného manžela. Nelze FILM však ani okamžik pochybovat o tom. že hlídáni Z domova a z ciziny onoho sta otvorů, jimiž unikají peníze z domác­ Biskupové kážou ke katolickým mužům. Ve církvi«. 40.000 osobností laických i církevních po- Oprava: v minulém čísle stala se nedopatřením nosti. jest práce, vyžadující mnohem větších ma­ dnech 25. až 29. února t. r. se koná v chrámu sv. depsalo prohlášeni, ve kterém slibují svou bez­ chyba v druhém odstavci filmové rubriky. Místo slova tematických a organizačních schopností než plá­ Jakuba v Praze I. v 19 hod. duchovní obnova ka­ podmínečnou podporu při ustaveni Sjednocené »úzký* má býti »krátký«. novaní pyramid. tolických mužů. Přednáškový evklus »Poslání ka­ cirkvé. Pro dospělé: Vysokoškolsky vzdělaná žena musí pochopitel­ tolického muže v naši době« obsahuje tyto jednot­ Jiný takový obrázek protestantské roztřištěno- ně dělat v domácnost; stejné práce, když to jinak livé přednášky: 25. II. t. r. »Nadpřirozeným člo­ nosti podává jeden americký delegát na »Světové Muži nejsou bozi. GB (S výhradou.) Tragikomedie nejde, jako žena nejprostší. Není však pravda, že věkem«, vldp. P. Fr. Suchomel, CSsR, provinciál. konferenci křesťanské mládeže«, t. j. protestant­ z hereckého p-rostředí o sekretářce vlivného divadel­ je už proto osud vzdělané ženv v domácnosti ob­ — 26. II. t. r.: »Stoupencem křesťanského spiri- ské mládeže, která se konala loni v létě v Oslo. ního kritika, která je okolnostmi uvedena do nebez­ tualismu«, J E. nidp. dr. Štěpán Trochta — 27. II. Cilem konference prý bylo prohlásit, že »Ježíš pečí, že způsobí rozvrat manželské herecké dvojice, n. jektivní i subjektivně horši. Spiše opak je prav­ V zajetí minulosti. USA. (S výhradou.) Drama dou. Žena s jistými speciálními vědomostmi může t. r.: »Ochráncem posvátnosti rodinného života«, Kristus je Pán«. >Na světové konferenci křesťan­ o muži, který ztratil v první světové válce pamět. Ten­ některé úkoly v domácnosti zastat! lépe a snáze. vldp. P. dr. Jan Ev. Urban, OFM. — 28. n. t. r,: ské mládeže v Oslo bylo asi tolik míněni, kolik to známý nárnét postačil, aby dal podnět k zfilmová­ Tyto speciální vědomosti však nejsiu totéž co ono »Budovatelem Božího řádu ve státě«. J E. njdp. měla delegátů. A bylo tam přes 1200 zástupců ní životního příběhu dvou hlavních představitelů děje. bohatství rozumu a srdce, které jedině by se mělo dr. Josef Hlouch a 29. II. t, r,: »Apoštolem Ka­ mládeže ze 79 národů, kteři se sešli, aby prohlá­ Herecký výkon jak Greer Garsonové, tak 1 Ronalda nazývat kulturou a’které se nepřesně a z nedo­ tolické akce«, J. E. njdp. dr. Josef Beran. (Kis) sili, že Ježíš Kristus je Pán. Věřili v to sice, nebo Colman a a celkové citové zaměření bulou patrně je­ statku vhodnějšího výrazu nazývá obecným vzdě­ Jirsikův rok 1948. Rok 1948 přináší několik vý­ toužili v to véřit. Když se však sešli, měli tak růz­ dinými přitažlivými body filmu. II. láním. Třebas tuto kulturu nezaručuje samo o so­ ročí jirsíkovských: 19. června uplyne 150 let od né výklady jeho Panství, jak různé byly jejich Jeden z bldníků. SSSR. (S výhradou.) Příběh z Hu­ il bé ani absolvování vysoké školy ani diplom, měl narození tohoto českobudějovického biskupa, 23. náboženské názory, prostředí a předpoklady. gových »Bídníků« o dobrodružství a krátkém životě by tí ji do života odnést každý, kdo nabyl vyšší­ února 65 let od jeho smrti a ve dnech svatovác­ Mnozí snad přišli s velkou jistotou, že vědí, co dítěte pařížské ulice GavroŠe, který za revoluční pře­ toto Panství znamená ve správě jejich života. střelky umírá na barikádách. Náboženství to zase »od­ ho školského vzdělání. Inteligence nebo kultura lavských tomu bude 80 let, co založil v Českých neslo« alespoň od domovnice, ni. jest především stav ducha, který zdokonaluje člo­ Budějovicích první české gymnasium Dnešní Jir- Málo jich však odcházelo s toutéž jistotou, neboť věka a teprve v druhé řadě může sloužit společ­ síkův nástupce na biskupském stolci dr. Josef Oslo bylo především velkým zklamáním.« Nedoporučuje se: nosti. Takové bohatství duše nemůže vžiti ženě Hlouch se již ujal iniciativy a připravuje rozsáhlé Máme zoufat nad lidmi?« »Obzory« přinesly Karneval. GB. Tragická historie tanečnice, zami­ ani těžká práce v domácnosti, kterou naopak vzdě­ Jirsikovy slavnosti, rozvržené na několik měsíců. citáty z prohlášeni kubánského právníka o po­ lované do úmělce-sochaře, jenž ji opustí. Provdá se láni zjasňuje a ulehčuje. Tento poklad neumenší Lze právem doufat, že oslavy se stanou věcí celo­ měrech ve Španělsku, o tom, jak se tam zachází pak za rolníka, ktecý ji zastřelí, když spatří, jak se nedostatek korespondence a styků, zavlněný pří­ národní a že památku Jirsikovu uctí jak úřady s vězni, hlavně s komunistickými vězni. A je to sešla se svým bývalým milencem. Umělec a tanečnice lišným zaneprázdněním důležitými a česanými po­ státní, tak i složky kulturní. Třebaže r. 1948 má ovšem prohlášeni nepříznivé, odsuzující. Autor Jsou povahy lehkomyslné a povrchni, jejich rozhovory vinnostmi. Nelze míti valného míněni o inteligenci, již přemíru jubileji. přece si význam Jirsikův za­ prohlášeni zdůrazňuje naléhavě, že je katolík. mělké. Rolník, jenž jest představován jako muž pev­ kterou může ohrozit nedostatek »kultury«, posky­ sluhuje. aby jeho oslavy přesáhly ráz regionální. Neni jasné ovšem, co mysli výrazem »pohanští ných zásaž, i když hrubý, podléhá zcela žárlivosti a tované velkým nebo malým městem, po případě Nový vědecký životopis biskupa Jirsika vyjde falangističti biskupové«. Buď tím nemíní skutečné dopouští se zločinu. Děj je nelogický a nepravděpo­ několik let trvající obmezená možnost dobré v brněnské knihovně Církev a vlast z péra do­ dobný. Pro tyto okolností není film žádným přínosem biskupy, a pak je to velmi nevhodné zneužívání a nelze jej proto doporučili, m. četby. centa pražské fakulty theologické, historika ThDr. slova, nebo tím míní biskupy, a pak je přece jen Nechci se ztotožňovat! s profesory a Inteli­ Jaroslava Kadlece. (Kis.) jeho katolicita podezřelá a tim i všechna jeho gentními muži, kteří posílají neschopné studentky Zamítá se: Maďaršti katolíci se mají nač těšit. Pan Rá­ ostatní tvrzeni. Nikdy jsme si v tomto listě ne­ k vařečce, neboť považuji tu vařečku za něco, co myslili. že Francovi Spanělé jsou zvlášť útlocitní Stčnka Razin. SSSR. Filmové zpracování příběhu vyžaduje mnoho vzácných schopností, které zpra­ kosí. náměstek předsedy vlády a gen. tajemník legendárního hrdiny, vůdce vzbouřených donských vidla chybí celé mužské polovině lidstva. Nelituji komunistické maďarské strany, totiž prohlásil, ke svým odpůrcům, čím těžší obviněni však pro­ kozáků, se scénami až příliš hrubými. Bůh jest ze­ náším proti komukoliv, tim úzkostlivěji musím ani veřejného života ani politiky, že nemůže býU když přijímal návštěvu delegaci »balkánské mlá­ směšněn a postoj k náboženství úplné zamítavý, ni. deže«. že »demokratická mládež maďarska nyni dbát na přesnost svých tvrzení. Tou se, bohužel, obohacena přínosem žen toho času otročících zpráva onoho kubánského právníka nevyznačuje. v domácnosti, neboť bez toho ženského otročeni se může dát do boje s katolickou reakcí«, t. zn.. v domácnosti by veřejný život vypadal asi mtr- že má k tomuto boji všechny předpoklady. Mimo Ze tam ovšem lidský život strašně pozbyl na ceně, to ústřední orgán komunistické strany maďai~ je jasné. Ze pozbyl na ceně i na východě, je také SBORNÍK NA PAMÉŤ hem hůře. Blahopřeji spíše ženám v domácnosti, jasné. Nedávno jsme četli protesty proti špatné­ že jsou osvobozeny od politiky a veřejného života. ské žádá »demokratisaci« maďarského školství Blahopřeji zvláště těm ženám, které mohly do a maďarského kulturního života. Církevní školy mu zacházeni s vyšetřovaná na Slovensku. FR. B. VAŇKA služeb rodiny postavili své zvláštní vědomost; a a učitelé náboženství, samozřejmě hlavně kato­ A z toho naše otázka v nadpise. Je opravdu třeba své vzděláni a velebím je za to, že zvolily raději ličtí, prý mají protidemokratického ducha. Proto zoufat nad lidmi? Je moc tak opojná, že každý, k uctěni pam itky českého kněze, státi se vším malému království vlastní rodiny, žádá zmíněny list především zákaz zřizováni no­ kdö se k ní dostane, ji musi udržovat lidskou spisovatele a stí t :čného vlastence nežil znamenatl o málo vice než nic lhostejnému vých církevních škol. (A. F. P.) krví? Neni dost místa pro všechny na světě? Neni umučeného v Dachau. 144 stran, nám náš rozum dán proto, abychom se dohodli? davu, který se dnes stává bohem mnohých pod Dánská protestantská církev a komunismus. 9 příloh, brož. 100, váz. 125 Kčs. jménem »veřejnost.« mg. Dánský ministr pro církevní záležitosti stanovil Stále musi rozhodovat jen živočišné: »Buď já nebo úředně, iak se má protestantská církev jeho ty?«. Daleká cesta, marné voláni! U v i c c h knihkupců Počítací stroj koupím. Nabídky pod zn. »Zacho­ Středoškolské podsvětí. Pod tímto titulkem vaný« do adm. t. 1. země chovat vůči komunismu. Prohlásil: Církev musí bojovat proti komunismu. Boi bude zajisté přinesl »Svět práce« článek o divném romantismu NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD naší středoškolské mládeže. • který se v roce 1947 Cčetni zručný, zaprac. na propls. účel., svobodný tvrdší než boi proti nacismu, protože v komu­ PRAHA II, KARLOVO NAMÉST! CÍS. 5 (k vůli bytu), získá velmi dobrou trvalou existenci nismu ie více ideálu. Přesto však musi mu cír­ projevil málo potěšitelnou zločinností právě mezi Ihned pod zn. »Katolický podnik«. Možnost slétl se touto mládeží. Článek pak pokračuje: »K tomuto vedoucím. kev odporovat svým jasným a definitivním od­ stavu je třeba přičíst i bídnou situaci na poli po­ mítnutím. protože komunismus si činí nárok na Jako dozvuky liglstlckého plesu uspo­ Bilanční účetní hledá spolupráci v textilním nebo litickém. Občanská (politická) výchova na střed­ celého člověka a staví sebe sama ha místo Boži. ních školách se mnohde mění v hodinu klidu a od­ řádá Česká liga akademická spolu s katol. společen­ potravinovém oboru v Praze. Zn. »Katolické prostředí« Nestačí však pro církev, aby vyjadřovala toto ským klutfem Pax taneční soirée 27. t. m. ▼ sálech do adm. t, 1. počinku, při níž sí účastní»! mohou pospat, mo­ klubu ve velkopřevorském paláci na Malé straně. — své odmítnutí, musi se zúčastniti boje o důstoj­ hou pojíst, popít i nějaký ten román přečíst. Před­ Za domovníky a zaméatnance přijme bezdětné Vstupenky nutno objednatí předem v CLA, Praha III., nost lidskou a musi bvt jasné a nedvojsmyslně mět klesá často pro nezájem na velmi nízkou úro­ Čp. 28, u sv. Tomáše, tel. 629-39. manžele ve stř. letech knihtiskárna v Praze II. Pod vyjádřeno, že úkolem církve není zachránit! veň. Těžká práce pro kantory. V Praze jame sly­ an.: ».Ten spolehlivé«. buržoasni společnost, nýbrž zachrániti člověka. šeli kruh debatujících středoškoláků, kteří vysoce Vychází s církevním schválením. Koupím Summu theolog, sv. Tomáše. Ant. Vrba. 255 různých »reformovaných« církvi je ve ocenili Mussoliniho. Dovedl prý dělat synthesu na­ Praha VU, Jiřího 155.______' Spojených státech. Snadno lze pochopit, že to neni cionalismu. socialismu a monarchie (polit gramot­ Dobro vol. příspěvky na vydávání časopisu jsou vítány. Pomocnici v domácnosti, katoličku, přijme v Pra­ množství vdechující silu a úctu. Snadno lze pak nost?) Zaslechli jsme 1 zpěvy »různých« písni a Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV.. Hradčanské xe čtyřčlenná rodina lékaře za výhodných podmínek. pochopiti, že se najdou mnozi, kteři si přeji vice vzpomínky na »blahé doby Kuratoria«! náměstí 8. — Telefon 617-70. — Redakce a administrace ■Nabídku na zn. »Svědomitá« do adm. t. 1. jednoty, protože pak by bylo také vice sily. Prote­ V témž »Světu práce« měli také obšírný článek tamtéž. — Vychází týdně. — Předplatné na celý rok Revmatickým bolestem, žaludečním potížím, ner­ stantský misionář dr. Stanley Jones podniká sku­ o Vatikánu. Popi3 jeho vzhledu, jeho zvyklosti. Tu Kčs 70.—, jednotlivá čísla Kčs 1.50. — Poštovní spoři­ a tam vám z něho vyšplíchla obvyklá pokrokář- vose. nespavosti, komaténf zabrání zdravotní diet, tečné křížové taženi, jehož cílem má býti ustaveni telna Praha 208.401. — Řídí P. Adolf Kajpr T. J. byliny. Žádejte zdarma pojednáni od fy BYLINA. »Sjednoceni církve americké«. Tentýž misionář ská rádobyvtipnost. Zajímavé je v něm konstato­ Paskov. Morava. prohlásil, že na sta vynikajících osobností ame­ vání, že svrchovanost vatikánského města nebyla s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef Bláha. — Používání novinových známek povoleno Katolická rodina v Praze (2 děti, stáři 4 a 7 roků) rického protestantismu by bylo ochotno sejiti se ve válce porušena ani Italy, ani Němci, a nové přijme pomocnici v domácnosti, bez velkého prádla. v tomto roce 1948 a dohodnouti se na potřebných jasné prohlášeni, že Vatikán nikdy neuznal ani ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohlédací pošt, úřad Nabídky pod zn. »Plynová kuchyně« do adm. t. L opatřeniah, které by vedly k oné »Sjednocené právně ani fakticky obsazení Československa Něm- Praha 25. — Vytiskl Zlvnotlsk v Praze Xli. i 4 „KATOLÍK" Memorandum episkopátu vládě ve školské otázce Třs. □iskopát podal v sobotu dne 24. ledna t- r. vládě loto memo-andum: Slovutné vládě republiky Československé! Z biskupských konferenci na podzim r. ’S46 memorandem vládě republiky Českosioven. ké jsme žádali o spravedlivé a demokratické řešení otázky školské. Nedostali Jsme vůbec odpovědi. Resoluci z manifestace katolického lidu v měsíci květnu 1947 jsme si dovolili též sdělit! vládě. Ani na tuto resoluci nebylo odpověděno. Ve společ­ ném pastýřském listě z loňských porad pasyř- ských biskupů jsme zdůraznili obavy, s jakými sledujeme přípravné práce na obnově nového školského zákona. Ani na to nebylo reagováno. KATOLÍK Osmělujcme se tedy psáti znovu, téměř v ho- dine dvanácté. Uznáváme nutnost školské reformy a chápe­ me i výhody v navrhované škole jednotné. V této LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY věci ponecháváme úplné slovo odborníkům. 5 Ale z lásky k národu a státu zapřísaháme všechny, kdož budou rozhodóví.ti. . 1. V zájmu demokracie a z ohledu na skuteč­ ROČNÍK XI. • V PRAZE DNE 1. ÚNORA 1948. • ČÍSLO Kčs 1,50. nou vůli i skutečné přání většiny národa neničte^ nikomu zákonem svobodu přesvědčení a svobo­ du náboženskou stále ještě zaručovanou dosud platící ústavou a nerušte sliby slavnostně dané a stvrzené jak v Košicích, tak i na nejvyšších mí­ Jak se nám vlastně stech. 2. V nynější světové tak vážné situaci nepři­ vede? pravujte náš stát, jemuž věrni jsme a věrni zů- V listopadu r. 1945 se konala v jednom stati chceme, o dobrou pověst, jako státu demo­ kratického. v cizině. Uvažte dobře, jak právě toho sále Obecního domu pražského schůze české­ využije státu našemu nepřátelská propaganda, ho katolického duchovenstva. Navštívili ji která se chápe každé příležitosti, aby mohla nro- také ministři, na př. tehdejší ministr škol­ hloubiti ještě propast mezi námi a Slováky. Be­ ství Dr. Nejedlý a Dr. Stránský. Minister­ rete na sebc velkou zodpovědaost! stvo školství je, jak známo, pověřeno též ve­ 3. Nerozdmychujte kulturní boj. který by mu­ dením státní správy věcí církevních, a tak sel nastat! no uzákoněni předlohy přes všechno pan ministr Nejedlý, tento snad nejprav*- ujišťováni, že si nikdo u nás kulturního boje ne­ věrnějši z českých komunistů, vykládal čes­ přete. Nesměli bychom mlčet abychom nebyli kým kněžim nadšeně, jak si jich váží, co pro zrádci svého národa, jenž by jistě vnitřními roz­ ně všechno v tom svém ministerstvu koná a pory nesmírně trpěl a jenž by nezbytně bynul co ještě vykoná, setrvá-li ono kněžstvo na mravně i kulturně. Voláme úpěnlivě, neničte ovoce tolika obětí, své vlastenecké linii, bude-li všemožně pod­ zpečetěných krví umučených a utrýzněných. kte­ porovat novou „lidovou“ demokracii. Pan mi­ ří trpěli a umírali za vnitřní pokoj a blaho nás nistr srovnával církevní poměry po první všech. světové válce s poměry po válce druhé, zdů­ Uzákonění jednotné školy by jistě vyhovělo razňoval, jak i v ministerstvu školství sa­ nemutnějšim potřebám školským — a nemusí motném mají církevní věci za něho mnohem být váháno na potlačení svobody náboženské — váženější postavení než dříve, za první re­ zaručené i samým přirozeným zákonem. publiky, zdůrazňoval zkrátka, že nebude žád­ Doufáme, že toto naše úpěnlivé voláni přece ného kulturního boje. Taková a podobná nebude bez výsledku. prohlášeni jsme před tím i potom slyšeli z mnohých vedoucích míst ještě několikrát. Co můžete chtít na Zdá se, jako by byla pravdivá. Ministři se zúčastňovali různých církevních slavnosti, materialistické době? na př. svěceni nových biskupů, k svěcení pražského arcibiskupa se dostavil do chrámu JaJc málo prý toho vědi o kulturních věcech svatovítského dokonce pan ministerský před­ Byli jsme v Římě i velmi inteligentní maturanti, si stěžuje J. Zhor ve »Snob. slově». Jako hlavni příčinu pak udá seda i se svou chotí. Letět Dakoíou Cs. aerolinii o tříkrálovém do­ dáme na kolena. Svatý Otec vcházi. Rychlým malé, nedostatečné platy pro/esonl. Tak se mi Jenomže Církev nežije jenom o slavnos­ poledni 1. P. 1943 na trati Praha—Curych b.vlo krasem, vzpřímeny, kmetskv šedivý. Vicerektor zdá že tento jisté antímarrista mysli bezděčně tech. Jak lidé, tak režimy se nejpravdivěji velmi krásné. Sluníčko příjemně hfálo. vesničky pri-žského' semináře P. FrapLišek Kohliček po­ také marxisticky, »Dejte lidem dobré 'žlvdbyti a poznávají ve všedních dnech, v duchu a lite­ a města dole na zemi se střídaly s lesy a luka- zdravuje Svatého Otce, podává náš dar Jeníčko­ vu knihu »Svatý Vit« a prosi o požehnáni. Jeho budou kulturní a budou mit zájem o krásu a ře jejich obyčejného žívota.lDuch režimů se mi. Motory mile bzučely svou písničku a pražští bude na světě hezky.» Zrovna tak to říkají mar­ na př. poznává v jejich zákonodárství. Bu- bohoslovci v letadle zpívali v srdci píseň o kráse Svatost z celého srdce dává své požehnáni pro všechny, žehná naši vlasti, semináři, rodičům, xisté. Stejné se řešívá otázka populační; Děti je deme-li tedy s tohoto hlediska srovnávat Božího světa. Za dvě hodiny a nékolik minut při­ málo, protože jsou těžké existenční podmínky, stává letadlo na curyáském letišti a za daiši dvě příbuzným. Pak hovoří s jednotlivými bohoslovct první a třetí republiku, nevím, která to vy­ hodiny už nás unáší rychlík kolem čarovně krás­ a laskavě potvrzuje všechny naše žádosti. Zviášté protože mladí lidé nemohou mít děti. — A přece: hraje. Nebudeme pak musit dospět k závěru, ných jezer pod Alpami k hranicím Itálie. Noc na nás těši jeho svoleni, abychom po první Mši sv. Když se zamyslíme nad životem lidi kteří stáli že lze i na studeno nebo na sucho dělat kul­ milánstkém nádraži není právě nejpřiiemnější. ale mohli všem přítomným .udělit papežské požeh­ u začátků naši obrozené kultury, naších prv­ turní boj? Snad je to už v naši době tak jsme poutníci, tak musíme něco vydržet. I těch náni. Políbeni prstenu — Pius XII. se dává foto­ ních moderních spisovatelů a básníků, poznáme, v módě. Poměru mezi Západem a Východem, následujících třináct hodin v římském rychlíku. grafovat s pražskými seminaristy. k čemuž již na že se měli nepoměrně, nevýslovně hůře než kul­ mezi USA a SSSR se dnes také říká stude­ Ostalně je docela zajímavé poznávat lidi. Pani, začátku audience ochotně svolil. Doprovázejícím turní pracovnici dneška, než 'profesoři dneška. ný boj nebo studená válka. která kdysi nosila obuv Baťa se ptá. co je s fir­ monsignorům to sice není právě vhod, ale to Stísněnost hmotné situace jim jistě připravila mou dnes. Rodina leteckého fotografa z Rima se nám nevadl. A po fotografováni ještě trojnásob­ mnohou trpkou chvilku ale nevzala jim chuť Podívejme se na př. na zákony svátkové. kulturní tvorby ta v nich byla bytostně zakoře­ Jsou snad nejdůležitější. Liturgie je přece živě zajimá o Československo. Bodrá florentská ný křiž nade všemi — a rozloučeni. Milé, srdeč­ mantrona-vinárnice nám nabízí svůj výrobek, cti­ né. teplé — prostě otcovské. Takovým lidským něna v samých hlubinách jejich nitra. duší našeho křesťanského života. V roce 1925 je Pius XII. • Materialismus dneška se může překonat jen byl bojován první takový boj. ByT prudký, hodná sestra z jedné z mnohých italských řeholi si ráda poslechne naše koledy, lidé ze střední S církevním poradcem našeho vyslanectví stejné silným, stejně nadšeným a stejně ener­ protože svoboda slova byla dokonalá. Neka­ Itálie se s námi modli růženec. Chvílemi si člo­ u Vatikánu P. Jaromírem Machulou se jedeme gickým sptritualismem. V každém boji vítězí tolickému náporu se podařilo tehdy zrušit věk zdřímne a přece, se dočkáš chvíle, kdy vlak podívat do Albánských hor na letní sídlo pape­ vždycky jen nadšeni a nadšení má ten. kdo věří svátek sv. Jana Nepomuckého, protože tento zastaví na římském nádraži. Vřelé uvítání od řím­ žovo do Castel Gandolfo. Před půl rekem tam ve svou věc a kdo je pro ni ochoten přinášet „světec temna“ byl tehdejší době velmi proti ských hostitelů je začátkem deseiidenniho pobytu papež přijal výpravů našich vysokoškoláků. oběti. Nám křestanům. chceme-li opravdu za­ mysli. Jinak zůstali v platnosti všechny svát­ ve »Véčném městě«. Bydlíme u našich spolu­ Vzpomínali jsme na ně... Prohlížíme zahrady, chránit svět, musí být skutečnou nepopiratelnou ky podle všeobecného církevního zákoníku, bratři. bohoslovců v čs. koleji Nepomucenu. Od­ papežský statek, vzorně vedený a při tom si po­ autoritou Kristus. I za něho bylo jistě na světě navíc jsme ještě měli sv. Václava a sv. Cy­ kud začít? Nejdříve jsme navštívili Matku všech chutnáváme na laciných pomerančích. velmi mnoho bídy. A on jistě nebyl pro ni ne­ Kdo je v Rimě. neopomene navštívit Ostii. aby rila a Metoděje. Dnes, kdy není kulturního chrámů Města i světa — basiliku lateránskou, kde citelný. Dvakrát nasytil zázračně hladové zá­ viděl moře. Tak i my. stupy. jinými zázraky hojil nemoci a jiné těž­ boje, se také dělal nový svátkový zákon, a na oltáři jsou uschovány lebky knižat apoštol­ ských — sv. Petra a Pavla. Zde tedy začala naše Mare nostrum bylo trochu neklidné á tak kosti. při tom však nechal své apoštoly někdy to velmi rychle a velmi tiše. Zůstali všechny pouť Rimem. Na posvátných místech jsme si jeden, z nás se přiblížil trochu víc a už o něm žit ze zrní, které si cestou vytrolili. při tom zdů­ svátky, ještě se přidaly nové. Jgn u někte­ chtěli vyprosit přímluvu svátých Božích pro platila slova žalmu — maře vidit et fugit. před razňoval: »Co je plátno člověku, kdyby celý svět rých se připojila nepatrná poznámka, že po práci na vinici Páně, kam letos budeme povoláni. vlnou honeiii prchal a přeci si nabral. získal a svoji duši ztratil.« a »Hledejte nejprve dobu mimořádných hospodářských poměrů S úctou poklekáme u hrobu sv. Pavla a modlíme Deset dní římského pobytu jsme využili co království Boží a spravedlnost jeho a ostatní jsou dny pracovními. A je to několik veli­ se na místě, kde byl stat. Starý frater trapista. nejlépe. Navštivill isme i atheneum lateránské, vám bude přidáno.« kých. takřka největších svátků. A sotva lze který střeží toto místo, je Slovinec. Má radost, s Dr. Bognerem. Papežský bilblický ústav, pro­ My se s těmito základními směrnicemi kře­ doufat, že ta jejich poznámka pozbude brzy že si může po dlouhé době pohovořit s bratry z Cech. hlédli jsme musea vatikánská i lateránské, nad sťanského žvota nikdy nedovedeme úplně vy­ platnosti. Vždyť po dvouletce už je zas na Nedaleko odtud je místo, kde se nedávno zjevila troskami, jimž se říká Forum .Romanům, jsma rovnat. My se vždy více méně potácíme z extré­ římskému tramwajákovi a jeho dětem Matka zavzpomínali na doby gymnasijnich studii. obzoru pětiletka, hospodářské poměry se bu­ mu do extrému. My chceme pořád ze všeho kou­ Boži. Každou neděli tam putuji tisíce Rimanů a Před odjezdem z Rima Isme pozdravili na­ sek a pak to není ani ryba ani rak. Kdo nám dá dou ještě dlouho zdát mimořádnými a mezi stále je tam zástup lidi .velebících Pannu Marii. šeho diplomatidkého zástupce u Vatikánu dr. A. světce u richž bude duch tak nepopiratelně vše tím se učiní vše, aby lidé zapomněli, že v těch . Chodí tam kardinálové i biskupové — a přece Maixnera a celou legaci. která má mnoho zásluh určující silou životni že harmonicky, nenásilně dnech byl kdv svátek, raději se jim zavede Církev dosud neřekla své slovo, i když je již na dobrých stycich naši republiky s Vatikánem. zvládne i všechny ostatní odvětvi života a přece několik nových, moderních svátků, třeba řada zázraků. S Rimem isme se rozloučili v neděli 18. ledna. bude pořád první, pořád králem, pořád suverénně Marxe a Lenina. Mše svátá v hloubi katakomb nám mluví jas­ Cestou jsme se na chvíli zastavili v »zaslíbené svobodným, nezotročeným? ak. Vezměme otázky školské. V první repub­ nou řeči o obcováni svátých, kteři zde jako se­ zemi švýcarské« a 21. ledna jsme přistáli na ru- mena křesťanství byli zaseti do země, aby vzešli zýňském letišti. Poněvadž isme se snesli s ledo­ lice se zavedla relativní nepovinnost nábo­ vých oblak, byli jsme nazváni od letištního per­ ženství, na středních školách zmizelo od v hojnou žeň ve svých budoucích, bratřích a se­ z plna srdce děkuji všem, kteří v jakékoliv formě strách v Kristu. V kryptě papežů vzpomínáme na sonálu »černými hockeyisty«. S blahými pocity kvinty vůbec, laicismus, nevěra tehdy slavila jsme vystoupili na pevnou nůdu. Vzpomínky na přispěli k dobrému výsledku sbírky Mariánské velký vpád do našeho školství. Málo bylo svého arcibiskupa, který za několik měsiců daně a zvláště pak děkuji i vám. vzkládáním svých rukou nám dá posláni Ducha krásné řimské dny nás budou provázet po celý hezkého již tehdy na našich školách. Ale zů­ Tim, že jste navštěvovali rodiny a prosili mým svátého. Hrst hlíny z prvokřesťanských pohřebišť život. AB. jménem o příspěvek, získali jste nejen peněžité stával aspoň princip svobody vyučování a nám bude vždy připomínat tajemné spojeni s tě­ dary, ale v mnohých nábožensky vlažných rodi­ katolíci se mohli těšit, že si pomalu vycho­ mi jichž těla še zde již dávno proměnila v prach nách byla vaše návštěva současně i připomínkou, vají svfij učitelský sbor a vybudují své škol­ a kteří v nebi zpívají svou píseň o Beránkovi. J. E. pražský arcibiskup že i oni jsou příslušníky Církve katolické. Bude ství, které zase naplní duchem Kristovým. Vrcholem naší římské pouti byla ovšem ná­ ovšem třeba ještě dalši uvědomovaci práce, apo­ Dnes, kdy není kulturního boje, vztahuje vštěva u hrobu toho, na němž je Církev založe­ o Mariánské dani štolátu a modliteb, abychom 1 tyto nábožensky státní totalismus na všechno svá chapadla, na. u sv. Petra. A ovšem i pokleknuti u nohou V září minulého roku obrátil jsem se na vě­ vlažné rodiny probudili k duchovnímu životu. tedy i na školství. Princip svobody vyučování jeho nástupce Velekněze Pia. toho jména dva­ řící své arcidiccése s výzvou a prosbou o prove­ A tu vás prosím, abyste i nadále ve shodě s vaši má být zrušen. Církev má pozbýt práva zři­ náctého. Památné poledne 15. ledna. Švýcaři s ha- dení dobrovolné sbírky na Mariánskou daň ka­ duchovni správou pomáhali plniti úkoly Katolic­ zovat si své školy. Skoro všichni k tomu lapartnami. vysoké čepice papežských četníků. tolíků. ké akce. vyšňoření komorníci, službu konající komoří — Její dobrý výsledek na každé farnosti závisel Ještě jednou zaplaf Pán Bůh za vaši práci. mlčky kývají, i ti, kteří jinak velmi upřímně tak nás vítají vatikánské sály. Audienčními sí­ od dobrých a horlivých sběratelů. Bez jejich lás­ Spoléhám na vaši spolupráci i při letošní pod­ bojuji o svobodu slova. Nechtějí chápat, že němi postupujeme až do blízkosti papežovy pra­ ky. obětavosti, cest a námah nebylo by tohoto zimní sbírce Mariánské daně. svoboda — ovšem, že pravá svoboda, ne svo- covny. kde nás Pius XII. přijme ve zvláštní sou­ pěkného výsledku. ’ 2ehnám vám i vaši milé rodině. (Pokračování na str. 2.) kromé audienci. Okamžiky očekávání — a již pa­ S provedenou sbírkou jsem velmi spokojen a t Josef, arcibiskup. Jak se nám vlastně vede? K patnáctému výročí „uchopení moci" Jeden z nejkrásnějších kusů (Dokončení se str. I.) moderní apologetiky bodá zvůle a nevázanosti, o tu věru nestojí­ žalm CXXXV. dinek. Není třeba, aby se v nich zmiňovali me, za tu 6e nebijeme — je také totalitní, (30. ledna 1033 se ujal v Německu Hitler moci o vůdcích, kteří zhynuli v troskách říšské kan­ Zmínili jsme so před nijakým íasém, ie že je buď všude nebo nikde, že nebude-li a začaly satanské orgie, které stélu život miliony celáře nebo na italském tržišti: stačí konstato­ známý román »Moc a šlápa« od Grahama svoboda ve školství, nebude hnedle ani svo­ lidi a no nichž je ještě dnes takřka celý »vět vat. jak před třemi tisíci lety osud potkal moc­ Greena byl zfilmován a dostal jako film titul boda tisku, protože o ni nikdo nebude stát, nemocen.) náře. který se stavěl do cesty Božímu lidu: jak •Uprchlík«. Nejdrastičtějši scény románu byly protože si lidé zvyknou na totalitní chomout tento Bůh likvidoval ty. kteří se tehdv a v koutě ve filmovém libretu zmírněny. I ve filmu však Vyznávejme Hospodinu poněvadž je dobrý! přední Asie ievili mocní. A Oga, krále Basan- hrdina umírá pod střelami zuřícího láicUmu, a nechají druhé za sebe myslit. nebot ns věky je milosrdenství jeho. ského; neboť na věky Je milosrdenství jeho. 1 ve filmu má před smrtí otřásající rozhovor Jiná taková otázka je otázka církevních A tlm právě se liší od lidských uchvatitelů, Osud těchto vůdců 1e stejný: příklady si tedy t důstojníkem, který jef zatkl a pohne velmi pozemku. Otázka choulostivá. Většina lidí, kteří za Drvé nelsou dobří, a za druhé nelsou citujeme namátkou: můžeme dobře zapsat jmé­ nebezpečně jeho nevírou. O tomto rozhovoru zvláště prostých, chudých lidí, má stále na věkvl no basanského panovníka raděll než iméno napsal p. Paul Doncoeur S. J. filmový znalec v mysli obraz Církve bohaté, biskupů velko­ Vyznávejme Bohu bohů: neboř na víky Je caesarů a Vůdců. Osud pohanských národů francouzský: •Je to jeden z nejkrásnějších ku­ statkářů, kteří následkem toho jsou automa­ milosrdenství Jeho. — Bůh jediný a orává tím může i dnes být steiný. I dal zemi jejich v dě­ sů moderní apologetiky. jaký znám. ticky kapitalisty, jsou s kapitalisty proti pro­ se odliäuie od bohů falešných, od bohů a fetišů dictví: neboť na věky je milosrdenství Jeho. letářům a jejich spravedlivým požadavkům. národních, že íe milosrdný, kdežto oni isou V dědictví Israeli služebníku svému: neboť na Zde jeho překlad: Nejsme slepí ani hluší, nezavíráme oči a ne- krutí, že oni pominou, a on ie véčný. Je věčný, věky je milosrdenství jeho. Nebot v ponížení a nroto nřetrvá i všecka lidská Danstvi a lidské našem pamětliv byl nás: nebot na věky je milo­ Mohl bych vás o něco požádat? řekl kněz. zacpáváme si uši před těmito námitkami. srdenství jeho. I vykoupil nás od nepřátel na­ Kdy jste ztratil svou viru? Víme však, že jsou nespravedlivé, zejména mocnáře. A nroto: Vyznávejme Pánu pánů: ne­ boř na věky Je milosrdenství Jeho. Kterýž učinil šich: neboť na věky je milosrdenství jeho. Když jsem nalezl lepši. Jako malý chlapec jíém v našich zemích. Když isme tak toto všecko zažili. shad laké Věřil všem lžím které vypravujete. Jaký to pod­ Jsme si vědomi komplikovanosti moder­ zázraky veliké sám: neboť na věky je milosrden­ ství jeho. Kterýž učinil nebesa podle rozumu; budeme sóiše brát vážné kosmogonické verše to­ vod Prodejte, všecko a dejte to chu­ ních sociálních otázek, přesto vsak nehodlá­ neboť na věky je milosrdenství Jeho. — Jestliže hoto žalmu. Přese všechnu vážnost k prof. Dar­ dým. me zapomenout na posvátný charakter kaž­ vesmír neni dílem náhody, nýbrž byi stvořen winovi a k materialistickému učeni, které se Jak to děláte vy? .Vy berete všecko a dáváte dého církevního jmění a že každý, kdo je roz- podle rozumu, rozumným osobním Bohem a nám shůry vlévá, nabývá dogma o Stvořiteli to evé straně. Je to tak .lepši? chvacuje, se dopouští svatokrádeže, ze které Tvůrcem, pak dějinami vládne také ieho z.ákon nové názornosti a sily, když vzpomeneme na Ne straně, lidu. nikdy niltomú nebylo dobře, už na této zemi mravní, poněvadž děiinv lidstva isou řízeny aktualitu ostatních zpráv tohoto vyprávěni. Jak Je z toho šťastnější? Jé stále chudší a chudší. ne. Církevní jmění jistě mnohdy sloužilo také tím. který stvořil hmotný vesmír; mravní má o tom všem pochybovat čtenář breviáře. My pracujeme pro budoucnost! k zbytečné okázalosti církevních knížat, zákon lásky a milosrdenství byl lidem, a i vla­ který ve vlhkém dubnovém přítmí roku 1945 Ale právě to vytýkáte nám. naslouchal nápěvu Siegfriedovy smřti v rozhlase mnohdy se na něm a s ním velmi špatně hos­ dařům . uložen tím. kdo uspořádal tvorstvo. Kte­ Ovšem, neboť vaše budoucnost je tehdy, když rýž upevnil zemi nad vodami: neboř na věky Je a šeptal sí ten verš, lelž Isme právě uvedli: je člpvřk mrtev. podařilo. To všechno však mu neodňalo jeho __ a zahubil krále mocné: nebot na věky ie mi­ posvátný charakter, to všechno nesmazalo ze milosrdenství Jeho. Kterýž stvořil světla veliká; To je dlouhá doba, věčnost! neboť na věky Je milosrdenství jeho. Slunce losrdenství ieho! Jak máme nevěřit v moudrého Vy jste příliš prohnaný. Vy jste nebezpečný. světa fakt, že to jmění je vlastně Kristovým v mocnost dne: neboť na věky je milosrdenství a mocného a dobrotivého Zachovatele Všeho- jměním, že Jemu je chtěli dát jeho dárci, aby Proto je třeba se vás obávat. jeho. Město a hvězdy v mocnost noei: neboť na míral Kterýž dává potravu všemu tělu: neboť Místo abyste mu odpověděli odpravujete člo­ sloužilo k udržování chrámů a bohoslužeb, věky je milosrdenství Jeho. • na věky je milosrdenství jeho. A kdvž v něho věka který vám dává otázky. Že je to tak? aby sloužilo k rozvíjení církevního života, Můžete ovšem zavrhnout tato dogmata 1a- věřit musíme, očima svýma vidouce a rukama (Ukazuje na svůj revolver.) Toto ukončuje jenž je tím složitější, čím složitější je mo­ kožto starozákonní semitské balky; a to právě hmatajíce: pak neni vyhnutí, že také isme po­ debaty. derní život vůbec a čím více zdůrazňuje Cír­ učinil režim, který se 30. ledna 1033 ulál moci vinní prohlásit chválu Ieho: hlasitou chválu, Jste o tom přesvědčen? kev. že není žádného odvětví života, jenž by a zahájil říši na tisíc let. z níž měl být vyloučen která neni ien dikem za to odvěké milosrdenství Proti vám jalko člověku nic nemám. mohl být vlivu Kristovu cizí, aby sloužilo i Starý zákon. 1 Nový zákon; lak milosrdenství, ieho. nvbrž 1 vvznáním naší víry a pohotovosti. * Já vím. jenom "roti Bohu. A proč vůbec na přiklad nepoužijeme doslova To stač!. Jste příliš bystrozraký. My změníme chudým, v nichž žije dnes Kristus mezi námi. tak bázeň Boži. Neuvědomil sl tento režim, kte­ tohoto žalmu? Jak krásně bv působila jeho in­ Kdokoliv zná trochu věci jak jsou, ví, kolik rého Boha pokoušel a vyzval na šouhoil Nevěřil, všecko. Mv dáme lidu list a ne modlitby. Knihy že leště žíle ten Pán Bůh lsraelskv: Kterýž ude­ spirovaná slova při některé slavnosti osvoboze­ mu déme a chléb kolik si bude přát. těchto chudých se denně obraci na správo- ného katolického života, třebas při výstavbě vatele těchto církevních statků a ví rovněž, řil Egypt s prvorozenými Jeho: neboť na věky Je nersekvovaného a vzkříšeného emaužského klá­ Až bude mít každý chléba, kolik bude chtít a že sotva kde jinde naleznou více pochopení milosrdenství Jeho. Světová říše starověku tedv štera. nebo pil schůzí vězněných katolíků a kně- knihy — knihy které mu dovolíte číst — co se narazila na tuto Zkušenost, kdvž Chtěla potlačit potom stane, pane poručíku? liež u nich. Stejně tak každý, kdo má oči ctitele tohoto semitského Boha: zakusila. Že Ie ži. kdvbv duchovní předzpěvoval! Jednotlivé k vidění, ví, že naši dnešní biskupové a opati věrný ve svých slibech daných svému lidu. verše, a lid opakoval ten vracející se závěr, kte­ Nic. smrt je fakt. My nepopfráme fakta. nemají ani v nejmenším úmyslu žit knížecími A proto ho opěvá žalmista: opakovaným úderem rý podává smvsl a souhrn světových děl lni Jak No dobře. Tady je leden takový fakt. který způsoby, že naopak žijí všichni co nej­ rvtmů. složených pro sborovou recitaci, buší krásně bvchom tak samými slow Božího žal­ nemůžete popřít: člověk nežije pouze chlebem. prostěji. ozvěna dětlnných událOBtí. a potomci osvoboze­ misty splnili 1eho výzvu, lak krásně bvchom si Vidím Jasné na vaší tváři že trpíte. To je také ' Jaké odůvodnění nalézti tedy dnešnímu ných se opáieli mohutností svého Boha: uvědomili Boži řízení svého národa, znívajíce: fakt. Vyznávejme Bohu nebes: neboť na věky Je mi­ Nechte toho. Já také vidím jasně, že se,třesete odnímání církevních statků u nás, kde není Kterýž vyvedl lamele z prostředka jich: ne­ losrdenství Jeho. Jak krásné bv bylo, proti věří­ a nemá být kulturního boje? Kde se bere boť ná věky Je milosrdenství jeho. Rukou moc­ před smrtí. cím hmoty a konfusíonlBtům živých zákonů Nejsem světec. Nikdy jsem nebyl statečný. stále ten hlad po půdě, když je jí jistě dost nou. a ramenem výsostným! neboť na věky Je vesmíru vvznat takto svou viru v transcedent- v pohraničí, když se i jinak stále zdůrazňuje milosrdenství Jeho. Kterýž rozdělil moře Rudé Vím Že jsem jednal z pýchy — vy také jednáte nlho tvůrce véech světů, a vyznat i svou důvěru z pýchy. Odpravujete lidi, kteří vám Btoli v cestě. krise v zemědělství, kde není pracovních sil, na dily: neboť na věky Je milosrdenství jeho... v Ieho svrchovanost proti všem moelpánům mi­ Ale nemůžete je všecky pobit a proto nejste kde zemědělci klesají vyčerpáním na půdě, Zanomeňté. prosím. Chvíli na moderní éXéSesl nulým i Příštím: Vyznávejme Pánu pánů: neboť z Českého Zápasu, která vskoči do tohoto verše klidný a třesete se. kterou již nyní nestačí obdělat? Jak odůvod­ na věky Je milosrdenství jeho! Jindřich Středa. Vy se třesete. nit toto dnešní odnímání církevní půdy než připomínkou, že nemůžeme přijmout zázraků proti nřirodnim zákonům: Domyslete raději, co Protože jsem chudák. Kněžství bylo pro mne nemravností našich stran, které od začátku jste vidéli na vlastní oči, když světová velmoc příliš velkou věcí. Je to Strašná věc. Byl jsem nové republiky nežijí z ničeho jiného než obklíčila dokola nejenom svatováclavskou zemi, pro ně příliš malý. z rozdávání cizího majetku, vem, kde vem. nýbrž I papežské sídlo, a stráže novopohan.í stá­ Poručík neříká už ničí Venku pWť a blýská se. Tímto moderním kupováním voličů kompro­ ly kolem čivřicetihektarového území Vatikánu: Se sehvilením nejd. pražského ordlnarlátu Ale to ie divné. Já začínám už nemít strach. mituji strany demokracii, způsobují, že se pak I vyvedl Israele prostředkem Jich: nebuť na a vlech Českých ordinariáiů vychiií Ostatně čitím, že. věříte v Boha. hledají stále nové a nové oběti, u kterých věky Je milosrdenství jeho. A vyvrhl faraóna Td není pravda. ještě je co vzít. Ale kruh se stále zužuje, až a moc jeho v moři Rudém: neboť na věky Je ČESKÝ KANCIONÁL Pardon! Vy věříte a právě proto máte strach. se zase dospěje k totalitě, kde bude jenom milosrdenství ieho. A toto odůvodnění Ie hodno Chtěl byste zabít Boha a nemůžete. Chtěl byste jeden pán, jenž zotročí všechny a vezme pozoru: rozsudkv a pohromy Božského řízeni SVATOVÁCLAVSKÝ utéci Bohu. a!e bude to pro vás velmi nesnadné. všem, k čemu před tím nepoctivě přišli, pře­ děiin mají za směrnici ieho milosrdenství Náš Nemůže’e sem ani tam. Zbývá vám jen použit devším ovšem většině dnešních stran, které Bůh ie ten. který starostlivě ostřihá svůt lid. svého revolveru. Vím, že potíráte to. v co věříte; který iei vodi iako dobřý pastýř. Kterýž převedl Vrací Re k původnímu znřní chrámových pla­ Vy chcete umřít? bezectně a zbaběle poskakují a pomáhají, po­ národ svůj poušti: neboť na věk.v Je milosrden­ ní po sttánoe melodické, rytmické a textové. Ovšem že ne! kud to jde, při všech těch nepoctivých trans­ ství jebo. Kterýž udeřil krále velké: neboť na Je opatřen notami a napravit je tak nedostatky Tak dobře. Mohl bych vás zachránit. Popřete akcích dneška. věky je milosrdenství Jeho. A zahubil krále vMíny Českých ipčvnlků. Byl doporučen zítra svou viru veřejně na nádvoří. Řekněte jim, A tak tento článek, jenž 6otva změní věci mocné: neboť na věky Je milosrdenství jeho. J.E. Dr J. Beranem, arcibiskupem pražským. že iste lhal. běh, chtěl jenom upozornit, že bychom si Sehona. krále Amorejců: neboť na věky je milo­ Jako Tak to je tedy. Vy chce'e abych vám přišel měli zase trochu oživit smysl pro poctivost, srdenství jeho .., Jestliže gestapák zašel třeba na pomoc. Nejste s to zabít Boha ve svém srdcí který v nás všech od převratu v r. 1945 byl do emauzského kostela a naslouchal zpěvům ho­ ƒ jediný tpévnik da natích chrámů A a nroto na mně chcete abych prohlásil že ne" dinek. a bvl tolik vzdělaný, aby zpěvům rozumě!, Ůbeahujc rů vybraných piení exls’uje. Chcete, abych vám pomohl ho zničit. Ne, velmi nebezpečně ochromen. Přikázání desa­ l Cena wíe. výL v platné Kčs &)'- J tera jsou stále základní kostrou našeho spo­ tu se asi usmál při těchto slovech. Slabá útěcha pane poručíku! lečenského života a jakmile se jimi začne pod pro ty římské popy! Král Schon vládl několika Důstojník nyní cítí, že je spojuje podivné jakoukoliv záminkou — třeba i státní ne­ písčitým stráním, a ieho branná moc předsta­ VYDAL MRJD. PRAÍSKÝ OR DINARIÄT PÉČI OBECNÉ bratrství. Vyjde a tase se vrátí. vovala snad dva nebo tři tisíce koní v neileošim JEDNOTY CYRfLSKÉ V NAKIADATtLRTVl Chtél byste trochu kořalky? To vám pomůže. zbytnosti a veřejného zájmu — hýbat, dostá­ UNIVERSUM. PR AHA 11, VÁCLAVSKÁ UL. 11 případě: srovnejte si to s pevností Evropou a To ie od vás hezké. Nechci, dé'tull. vá se celý ten život do pohybu, na jehož kon­ milionovými armádami »mladých národů- Oce­ ci nemůže být nic jiného než anarchie a bar­ lového paktu! — Mniši počkali, a za několik let To pomáhá k zapomenutí. < barství. ak. se vrátili do Emaus. a pokračovali ve zpěvu ho­ Já chci přižít svou smrt. Človíček se seznamuje chvilku okolo a (kromě některé svátečni černé formovaný. nechápavý, zaostalý a vůbec bez­ nám proto narostlo právě deset prstů, abychom hodinky ve dvou, kdy On se rozhovořil, zas už ohledný. nestarající se, jaké povznesené duši nechřestili růžencem v okolnostech nedosti vhod­ uhání (slibuje po cestě spěšně náhradu své ne- uložil — růženec! ných (okol! nepozoruje, svírají-li se a natahují s růžencem prsty v kapse, v rukávňíku nebo 1 béz nich) ne­ výřečnosti: příležitostně Mu dělá radost, třeba Zdrávas... Zdrávas ... Kolikátý už? Jeden za Moje malá. příštího jedenáctého vyrukuje z útulné postele druhým. Z povinnosti. Odpočítávané s nevekni odolám pokušení, abych občas vylákala třeba do časně ráno do prádelny — méně útulné — bez fronty před obchodem Paní, které se nedostalo opravdu — v té malé červeně schránce — nebyl potlačovaným protestem. Potom resignovaně. Ra­ místa v hospodě, nebo Trnímkorunovaného před tvářnosti Alihaby a čtyřiceti, někdy i pětačtyři­ dí se za sebou — jako hradba. A je v tom něco to náhrdelniček. Červené korálky v pěti odstav­ ceti loupežníků) za svými předůležitýml záleži­ novinový slánek. cích. na konci křížek. Neviděla jsem ti do tváře, — jak to říci? — uspokojujícího. Nikoli utišující tostmi: kdeco je třeba promyslit, zařídit, vyjed­ Nevím, je-li Pánu Bohu I můj růženec modlit­ ale jevila asi pocity smíšené. Jednak — růženec nat. obstarat, vykonat... opium — spiš dojem něčeho pevného, pravidlo, ti trochu vyšel z módy. Nemyslím, že úplně zanikl Až jedna noc zastaví chvat. Zlhostejni náku­ směr, bezpečí. Zdrávas... a další. A náhle, ne­ bou. Ale doufám, že Mu aspoň nevadí. Protože — vztah Ik němu, vypěstovaný sestřičkami ve škole. čekané: .... plod života Tvého. Ježíš — a nejsou Přece asi Je něco na rčení: odříkaného chleba py. výpočty, shánění. Nezáleží na zítřejším obě­ to slova, ale Tvář. Mění se, promítají se v Ni největší kus — čím bych nahradila toto podivu­ (Vzpomináme-li jich, řekněme si znova — o dob­ dě. Předměty známé a důvěrné dotýkají se rukou ru není nikdy pověděno příliš — byla jsi u nich cize a plaše. Svět |e vzhůru nohama: něčí srdce snad všechny kdy vnímané bolesti lidských obli­ hodné sloučení kázně a svobody, stálostí a pro­ ve hnízdě teplém a hostinném. Ani za nejsilněj­ čejů. a přitom zas je neměnná v hloubce vědou­ měny, v němž výbojná dobrodružnost z mládí — sval malý a směšný — vypovědělo poslušnost může pronikat a objevovat, aniž by byla zkrá­ ších protičeských vln na Slovensku u Školských Děje pozbyly hlasu, jen ono sí v tichu poplašně cích očí. — Letmé, němé setkáni. Nic, jen pohled. A přece do vědomí vstupuje přesvědčeni — je cena životem vcepovaná touha po zakotvení sester se na tebe — Češku — nikdo křivě ne­ skanduje svoje: myo — cardl — tis... První díval.) Ale vyrostlo se nad hradby řasnatých tak dobré cítit je — že i beze slov ví.... v řádu, kde prostě přijdou si na své všemožné se tomu od něho naučily hodiny, potom stroje protiklady, jichž sbírka se jmenuje človíček? sukni černobílých vlaštovic, hotových v každém v továrnlčce za rohem, sousedova služka klepa­ Růženec nsétal se ml lanem, žebříkem, jimž okamžiku hájit za nimi drobná mláďata před tě­ jící koberce:, pochod vojáků, elektrická pila ve z povolaných vyvolení dosahují hloubek a výšek. Tobě, má malá, přikládám k růženečku přáni; lem. světem a ďáblem. Vyletělo se na studie. Spo­ třetím dvoře — všecko je jen ozvěnou popletené Rozestírám jel kolem sebe jen do plochy v ně­ v tísni, Je nejblíže k Sedmibolestné. ke Kristu po­ lužáci i profesoři jsou různých vyznáni, malá písničky tvého srdce, malá. Drobné denní starosti kterou ze tří zahrad, odkud si odnáším, čeho isem krytému ’potem, ranami a ponížením; ostatně menšina i bez něho. A věci okolo pouhé obecné a radosti stáhly se za křivolakou ostnatóu linku v dané ohvill hodna a schopna. Někdv ien chvat­ dnešnímu člověku je vnější stránka Jeho utrpení — tudíž i růženec — zbarvila patina přežitku ... doktorských záznamů, ustoupily a skryly se za ný výdech (domáhá-li se přes plot vezdejší život představitelnější než lidem před nám! — co vě­ Mohla bys však mit ještě jiný důvod k otázce, Alpy cardiografů. Zůstaly isme samy dvě: úzkost pozornosti příliš hlasitě) nebo matnou silhuetu děli naši dědečkové a babičky o skutečném mu­ na kterou — nevyřčenou — podávám ti vysvět­ a já. A On. ovšem. Ale opaku’e-li se Mu usta­ někoho z Přátel. Jindy se zdržím u brány, než čení a umučení? Teprve pokrok naši doby do­ leni: proč právě růženec mezi letošními dárky. vičně totéž: smiluj se! zachraň!, duše ochrapti projdou kontrolou všecka moje věřím — nebo mohl se smutné výsady: oživl! jejích stínové ob­ Netajila jsem nikdy, že mu nemohu přijít na svými výkřiky. Chtěla by umlknout. Ale 1ak pře­ opřena o některý z pěti pilířů vždy znova se di­ rázky náplni krvavou a hrůznou. Tobě však chuf. Kdopak má čas a trpělivost odříkávat s ma­ ce jen zas zůstat Mu nablízku, aspoň připome­ vím. jak lehce unese celý svůj náklad, lak jeho přeji, aby se ti stala a zůstala nejsrozumitelnější, lými obměnami padesátkrát tytéž vély. modlitbu nout občas? věty beze zbytku vstřebávají, co ml leží na srdci. nejbližší Neposkvrněná ze zahrady radosti, aby dlouhatánskou, jednotvárnou, úmornou. Pán Bůh Náhodou (ovšemže není náhod, ale je to hezké (Jen při .... buď vůle Tvá! ještě se pokouším ti bylo samozřejmou nejvnitřnější potřebou pro­ v modlitbách nikdy neměl ve mně slušné, způ­ slovo, ponechme si je; není vždy příjemné ne­ usmlouvat výhrady, ale to asi časem přejde). dlévat u Ni v jasném prostřed! souladu prosté sobné dítě, ale střapatého fakana. nikdy dost vy­ ustálé vědomí, jak srdečně by se nasmál našemu A nikdy se octnu uprostřed skutečného, plného krásy a čisté lásky, aby ti bylo dáno setrvat s NI mytého a učesaného, aby k Němu mohl hlavním plánování Někdo, kdyby měl jen stín naší lidské života Matky a Syna: žiji, pracují, starají se. ra­ po celý život. Až do chvíle, kdy ani tajemství ze vchodem; pokaždé se protáhne někudy zadními zlomyslnosti, kdyby nebyl Dobrota. Milosrden­ dují. trpí, stýkají se s přáteli a nepřáteli, kolem sadu slávy, kde nám Jeho tvář nejvíce uniká, dvířky žádostiv pofoukání přiškřipnutého prstu, ství. Láska) kdo se právě v tom čase Zjevuje na nich proudí lidé současní, postavy z historie, tvá­ prolínána podobou božskou, nebudou už tajem­ ukopnutého palce či rozbitého nosu: motá se scéně? Cizi zpovědník (známý odcestoval), nein­ ře známé i po pťvé uvědomované. Od objevu, že stvími. kdy uvidíme a pochopíme. M. K.

2 „KATOLÍK” Katolický názor na Specialisovaná Katolická akce Pohanské Chodsko Ročenka sdruženi chodského náródoplsu na umění Kdo z čtenářů pozorné sleduje sérii článků Katolickou akci jsme definovali způsobem, r. 1918 přinesla článek „Rok na chodské vsi“. i. »Katolíka« o Katolické akci jistě si povšiml, který je dokonale vyjádřen vaším JOC a jejími Liči lásku Chodů k přírodě neživé 1 živé, zna­ Uměni není luxus. Uměni je s vědou z nejvýš- že zdůrazňujeme některá hlediska, u nás po­ publikacemi, pokud jsme je mohli čisti. (Pius XI. lost přírodních jevů a krás, které si tvořivá Šleh projevů života. Tedy i života náboženského. měrně nová, zvláště nutnost specialisace podle při pouti JOC v r. 1929.) mysl bedlivých pozorovatelů opředla různými Je obrazem Boži tvorby v lidstvu. Není to díl prostředí. K tito otázce jsme dostali příspěvek Dáváme toto hnutí za vzor Katolcké akci. (Týž. pověstmi a bájemi, pověrami. Z nich se vyvi­ jakési „kultury", která by byla — jak se to věřícího laika, který věc zdůrazňuje na základi 8. srpna 1933.) nuly starodávné zvyky, jež se dosud udržují. jeví a praktikuje dnes — jakýmsi pavím chvo­ studia nejlépe pracujících útvarů Katolické »JOC představuje v očích papežových usku­ Ročenka pravi: stem na těle života. Není to také néjaká „nad­ akce francouzské. Povšimněme si zvláště do­ tečněný vzor oné Katolické akce, jež je jednou „Zvyky se postupní upínaly k určitým roč« stavba" života, jak charakteristicky nakonec kladů o stanovisku Svaté stolice. Dr. Heidler. z vůdčích myšlenek jeho pontifikátu.« (Státní ním dobám a hluboko se zakořenily v mysli li­ vyplývá z dialektlcko-materiallstického názoru sekretář. kard. Pacelli kanovníku Cardijnovi du. Proto později vliv církevních obřadů mohl na svět. Je to součást života, srostlá s celým Jen slepý člověk by mohl nevidět a neuznat, v r. 1935.) tu změnit už jen málo, tak.-.v nakonec symbo­ našim bytím. A kdo se od této jistoty odděluje jak naléhavě potřebná je Katolická akce a to K. JOC. tento vzorný typ daný za příklad celé lické církevní zvyky spl-nujy k nerozeznáni ať jako tvůrčí umělec ať jako zákazník, to jest A. v dokonalé formě specialisovaných hnutí. K. A. je pouze části specialisované K. A. K. A. s původními pohanskými obyčeji a ve spojeal vnímajíc! podílník uměni, ten skutečně nemá (Kardinál Saliěge.) úplně rozvinutá obsahuje vedle JOC (mládeže s nimi daly celému roku na Chodsku bohatou v duchovním společenství co dělat. A je skuteč­ Specialisovaná hnutí Jsou pravá hnutí kato­ dělnické) i JEC (9‘udentstvo) JAC (mládež země­ náplň a bohatě jej rozčlenily." nosti, že čím vyšší je duchovni ůroveů společ­ licismu v jeho hloubce. (Tentýž.) dělskou). JIC (mládež t. zv. nezávislou). Jen to Snad abychom pak v dalším obsahu článku nosti, tím nezbytnější je mu skutečné, ustavičné O K. A. se mluví již dost dlouho. Nesmíme se vše dohromady tvoří Katolickou akci mládeže. čekali líčení těch přírodních „pohanských oby­ soužití s uměním. To se týká každého: i toho, však omezili jen na všeobecnou a často neúplnou I dospěli máji svá specialisovaná hnuti, na př. čejů“ a zvyků a zatím tam čťeme, jak v chod­ kdo to neví. Na př. už každý obyvatel a každý její definicí. Prakticky bývá K. A. nazývána ských obcích a rodinách probíhá život přesně, Skoro každá katolická společnost a organisace. hnutí rodinné a pod. návštěvník Prahy žije s uměním. Se starým Dále třeba doplnili že specialisace v hnutích podle církevního roku. uměním, poněvadž nové nevytvořilo zatím žád­ Zdá se, jakoby Vše. co je akce a co je katolické, Nechceme se dotknout otázky, zda na dneš­ byla Katolická akce. Tlm by nám však zmizela mládeže se třídí Ještě podle pohlaví a pak podle nou veřejné přístupnou a samočinně půBobnou Stáři, poněvadž nelze používat stejných method ním Chodsku bylo dflve křesťanství nebo Cho­ krásu, ale nepřímo žije i s novým uměním. ona dokonalá forma K. A. ona specialisovaná dové, zda Chodové byli vůbec někdy pohané, Krása je bytostný živel bytí. Stejně jako do­ hnutí, jak o nich mluví kardinál Sallege. a předodttlěda! stejné zájmy u mládenců léletých nebo 241etých a 301etých. Joclsmua sdružuje jisto však jest, že poslední chodské historické bro. Krása je Boží. A každé uměni a každý Plus XI. ovšem nevyslovil zprvu myšlenku vesnice býly jen křesťanské. umělecký projev, který neuhýbá od vrozené ab­ K. A. ve formě specialisace. Ze začátku měl pou­ chlapce 14—17 let. dále od 17 do 20 pak od 20 solutní zákonnosti, (od norem, které jsou člově­ ze ideu K. A. všeobecné, po om specialisované. do 24 let. Uvnitř hnuti dospělých je zvláštní Ani láska k přírodě a její pozorováni není ku vrozeny tak, jako přirozený mravní zákon Vlastní té'o specialisované K. A. je toto: Dáti sdruženi nově založených rodin. Tato specialisace výlučním znakem pohanského ducha, vždyť i P. Boží), každý umělecký projev, který se přímo veškeré lidské činnosti její náboženský smysl. je nutná, neboť nejde pouze o sdružováni za Ježíš učil milovat a pozorovat přírodu a v pří­ a zásadně, tedy už ďábelsky nezpronevěřuje od­ Podle Pia XI. je Kaiolidká akce po-křesťanováůí účelem společných pobožností. Jde o to, uvésti rodě vyrostli Církvi největší duchové. Pravda, staří Chodové milovali a znali dobře přírodu, povědnosti Bohu a tvorbě k obrazu Božímu — .prostředí pravé prostředím. křesťanství do všech činností životních do všech prostředí života, do všech Jeho institucí. Toho se byla jejich živlem. Na svých strážích a pochůz­ je vlastně uměleckým projevem v nejširšim Poučme se o tom ještě z několika dalších vý­ kách za každé doby denní i roční, za každého smyslu sakrálním. Vždyť projevuje v určité roků Pia XI. však nedosáhne kázáním nýbrž především »vy­ formě zjeveni poznáni světa a rozmnožuje du­ zařováním«. dosvědčováním žitého křesťanství počasí měli příležitost pozorovat! rodicí se a umí­ Je to činnost zvláštní, specialisovaná, vyka­ rající den i noc, klíčící i zrající klas, všecky chovní statky z Ducha sv„ žití pochopeni mezi zující co nejvíce podobnosii s methodou kterou v daném prostředí. Nejde o to, lidi »zachraňovat«, lidmi a naplňuje příkaz, abychom se milovali tím že je isolujeme, uzavřeme před jejich pro­ změny na obloze. Své zážitky a zkušenosti sdl- jsme určili misionářům: domorodcům domorodé leti s jinými, předávali z pokolení na pokolení, vespolek. kněze. Proto každá situace bude mít svého vlast­ středím. Musí v něm zůstat a posvětit je. změnit je. Z dělníků se nemají dělat měšťáci, nýbrž lidi, porovnávali a hledali souvislost mezi jednotli­ Kolik románů na př. podnítilo intensivni a ního apoštola: dělnic! apoštoly dělníků zemědělci vými jevy přírodními. Z těchto staletých zážit­ plánovanou péči o opuštěné děti, o staré lidi. anoštolv zemědělců, námořnicí apoštoly námoř­ kteři jsou hrdi na to. že jsou dělníky, -kteří zů­ stávali v mase a pozvedají svým vlivem její úro­ ků a zkušeností vznikly různé pranostiky, před­ Kdo četl Dickensova Olivera Twissta, nemohl níků, studenti apoštoly studentů. (Pius XI. k fran­ povědí a pořekadla, ale to vše dokazuje, že Cho­ už klidně přijímat skutečnost pohodlného živo­ couzské mládeži 1934.) veň. Proto mrJsl být příprava takových vůdců jiná než jaké se mladým lidem dostává ve zbož­ dové znali nejen dobře kalendář přírodní, ala ta, když někde živoří děti; „Chaloupka Strýčka Pro různá prostředí a v různýoh prostředích i kalendář církevní, který slyšeli každou nedělí Torna" zlámala otroctví bezpečněji než jiné apoštoly z těchže prostředí! Tuto methodu je tře­ ných sdruženích. Každý musí apoštolovat mézi sobě rovnými skrze ně a pro ně. ohlašoval v kostele. Všecky předpovědi, pra­ akce. DOstojevskij založil ústavní listinu lidské ba sledová'.. Takovým apoštolům budou lépe ro­ nostiky, pořekadla i zvyky jsou zařazeny do spravedlnosti na pochopeni ód člověka k člově­ zumět v pros'ředí. na něž se obracejí, pocházeji-11 Belgická K. A. je specialisovaná. K. A. fran­ církevního roku. ku a člověka člověkem bezpečněji, než z něho z něho též” sami. A ,to je životní otázka vši K. A. couzské mládeže je také specialisovaná, mezi do­ formulované státní akty. Zvétralost monarchií (Pius XI. při audienci Mezlnár. unie katol. žen­ spělými tam však současné existují staré orga­ I dnes miluji Chodové Boží přírodu, to však a Šaškovského feudalismu spálil Goya mocněji neni známkou pohanství, nýbrž jejich zbožné ských svazů. 1834.) nisace K. A. nespecialísované. Co s nimi počti? mysli. Dosvědčuje to množství křížů a Božích než oheň z barikád. JOC (dělnická mládež) první uskutečňovala Neni třeba je rušit, mají zůstat jako pomocníci, muk starých i novějších v polích, dosvědčuji to Je to známo jaksi teoreticky, ale nežije- pravý typ specialisovaného hnuti. Zde několik pa­ pomocníci cenní, nemají si však zabírat ani jmé­ obě chodská poutní mariánská místa, „Dobré m e to. Nežijeme živý vztah k umění. A právě pežských výroků v její prospěch. no ani misto Katolické akce specialisované. katolíci by to měli vědět, praktičtí katolíci, kte­ vody" u Dražlnova a Pocinovlc, prosté to stu­ rým láska umělců k Bohu detiné poskytuje po­ dánky v lese či u lesa, bez nádherných poutních svátné přístřeší pro svátostné obcováni. Kato­ chrámů a bez pohodlí pro poutníky. Chodové líci by to měli žit, neboť ve zdech chrámů ne­ Mac Arthur v Japonsku miluji přirodu. chodí se do ni modlit jako kato­ umlká v řečí umění tisíciletý apoštolát kato­ líci a neudržel se zde žádný z těch snad po­ Američtí katolíci jsou, jak se zdá, velmi nad­ Je známo, že někteří lidé pracující pod gene­ hanských zvyků, které ještě jinde v Cechách so lické církve, obsažený v okoli. Reč uměni je šeni pro generála MacArthura, který od kapi­ rálem MacArthurem, jsou znepokojeni jeho jas­ čin pastorační, poněvadž proniká do bytosti člo­ provádějí, na př. vynášeni smrti o smrtelné ne­ tulace Japonska spravuje jménem Spojených nými prohlášeními. Že demokracie má v křesťan­ děli, pálení čarodějnic před prvním májem a j. věka úkonně. států tuto zemi a doufá, že z ní udělá opravdo­ ství svou nejlepši obranu a že se táži, nebu- Proto nemůže být a nesmi být katolíkům 2c by církevní obřady nebyly změnily nic na vou demokracii. Přečtěte si, jak nám ho liči je­ dou-li tlm uraženi budhisté, šintoísté a athelsté. původních pohanských zvycích? Jak si ale vy­ lhostejno, že na tržišti míněni se rve o právo na den z jeho návštěvníků: bytostné šířeni myšlenek neujasněný dialektický MacArthur má názor, že nejzákladnějšl lidská světlíme, že rozjařená chodská obec, staří 1 mla­ Když jsem naposled vstoupil do rozsáhlé práva budhistů a všech ostatních budou nej- dí, která o voračkách-oštatcfch, tři dni v hospo­ materialism se stejné neujasněnými dílčími pracovny v šestém poschodí budovy Dai Ichi theorlenU liberaíistických spiritualismů. bezpečnéji zajištěna tehdy, když zásady křes­ dě bouří, o Popelci kajicně skláni svou hlavu ku v Tokiu, ze které generál Douglas MacArthur ťanské budou v platnosti. V pokřesťanéném posypáni popelem kajícnosti, třebas ten maso- Je to vážný zápas o duál člověka, o duši ce­ řídi okupaci Japonska po dvě historická léta, lého společenství. Dialektický materialism to vi, Japonsku by měl nekřesťan více bezpečnosti a pust je někdy tak krátký a oni tak náruživě, nalezl jsem ho tak statného a vážného, přátel­ jistoty, než jí měl kdykoli v minulosti. rádi tancují? A hned o Popelci a po celý půst, á zkřivil tuto otázku jako vše, křivým zrcadlem ského a nedbajícího na formality, jak jsem ho Lháře. w MacArthur chápe kritiky, jichž se dostává kleká celá chodská rodina doma před křižem vždycky viděl. a modli se společně bolestný růženec.- To ovšem To neni nadsázka, to je skutečnost. Pochopil Nejvyšši velitel spojeneckých sil vás přijme jemu samotnému a jeho politice. Nemůže však a uchopil kořen věci: pravi, že uměni je projev počhqpiti cynismus Američanů, občanů státu, neni výlučně chodský zvyk, ale věrně se tu udr­ u dveři pracovny s úsměvem, podá vám ruku a žuje. života a má sloužit životu. Umělec je odpověd­ vede vás pokojem k svému psacímu stolu. Pak založeného na křesťanských principech, kteři si ný společnosti, umělec Šíři a formuluje myšlen­ dělají úšklebky z jeho nadšeni pro tyto princi­ Něco však je tu přísně chodského i církev­ ky. které mají prolnout společnost. sl nacpe dýmku, sedne si, vypravuje a naslou­ ního. Barvou kajícnosti jest pro církev v celém chá. Když tak zkříží nohy a divá sé ňa vás, py. jakožto nejlepši základy nového Japonska. Ovšem — to je stanovisko správné. Je to Je znepokojen, když si ppmyslí, co takový světě barva fialová a nos! se v dobách kajících, mžouraje přátelsky svýma živýma Očima, uvě­ t. j. v postě a adventě a naše Chodské ženy se však také blud, protože zdůrazňuje Jen částeč­ domujete si, že s tímto generálem s pěti hvěz­ cynismus může znamenat pro budoucnost Ame­ nou správnost. Jejich stanovisko ovlivňuje, jako riky. tomuto předpisu přizpůsobuji a nosí v postě dami se dá snáze mluvit, než s mnohými plu­ i adventě jen smuteční šaty. Stejně zase mění správné, i ty, kteří to myslí dobře a kteří kovníkem. A soukromý rozhovor generála Mac­ Je sl vědom, že vštípení křesťanství do duše nemohou pochopit vznešené — a někdy vskutku i jindy své šaty podle velikosti církevních svát­ Arthura vás přesvědčuje, že časté dovoláváni se Japonska předpokládá především prostředky ků a jinak se liturgii a evangeliu přizpůsobují, vznešené monology osamělců a těch, kdo žiji křesťanství v Jeho veřejných projevech a usta­ duchovní a spoléhá na Církev, že dodá, co on jen s těmi, kteři jsou s to jejich výlučná a noveních neni určeno jen k lacinému děláni sám v tomto oboru nemůže dát. Při rozmluvě na př. na Hromnice chodí manželé spolu do aristokraticky jemná sděleni pochopit. kostela, jako doprovázel sv. Josef P. Marii do dojmů. Je opravdu upřímný, divá-li se na oku­ se často vrací k oblíbenému předmětu: co zna­ Jerusaléma k očišťováni. Musí být jasno: kromé špatného, řemeslně paci v prvé řadě jako na strašné zodpovědnou menala Církev na Filipínách nejenom v minu­ a technicky špatného umění, kromě uměni, kte­ příležitost „prakticky ukázati křesťanské ideá­ lých stoletích, nýbrž také během této války. Dnešní Chodové by se zajisté rozhodně ohra­ ré je jenom gestem — a to se pozná, — není dili, kdyby z nich nebo z jejich předků chtěl ly". „Křesťanské zásady spravedlnosti, snášen­ Okupace Japonska nemá pouze skvělé strán­ zvrhlého um ě n i. Není zvrhlé umění ani livosti a porozuměni, které určovaly naše cho­ dělat někdo pohany. Také snad není cílem sdru­ to, které je nesrozumitelné. Je právě jen nesro­ ky. Její vykonavatelé udělali dost chybných žen! chodského národopisu udržovat a obnovo­ váni při okupaci, přispěly značně, jak je patr­ kroků. Avšak dík generálu MacArthurovl je zumitelné pro svou výlučnost. Může být snad no, k zpopularisováni křesťanské nauky." Tak vat pohanské Chodsko, nýbrž Chodsko takové, nazváno zpronevěřilým uměním, uměním, které ochromené, zpustošené Japonsko ze srpna r. jaké bylo a jaké, Bohu díky, ještě jest, kato­ vyjadřuje své míněni v této věci. Nikterak se 1945 dnes oasou pořádku, míru a úsllovné pra­ nedbá na dnuhé své posláni, na to, aby šířilo neskrývá, jak velice rád by zavedl v Japonsku lické a věřící. poznání a pochopeni — ale není zvrhlé samo covitosti, místo zmatené směsi nepořádku a bez­ křesťanskou demokracii. Čiti, že myšlenkové a nadějné bídy, kterou by mohlo, býti. V celých A to není náhodou, že právě v krajích, kde v sobě jenom proto, že je výlučné. A jsou doby mravní klima nepopiratelně křesťanské tam by­ dějinách dobyvatelstvi nikdy žádná okupace ne­ se udržela živá víra, se zachovaly i kroje a zvy­ — a těsné minulé období bylo právě ono — kdy lo jíž vytvořeno. Je přesvědčen, že jedině demo­ ky, stejně jako lidový zpěv se udržel Jen tam, umělec zachází do poustky, kdy se ve své vlast­ byla tak provázena humánním, tvůrčím stát- kde Chodi lid horlivě do kostela a tu společně kracie, opírající se o křesťanské principy, může nlctvlm, jako tam. Někdy slýcháme o přivítáni, ní umělecké meditaci sbírá a obírá v dialogu být v Japonsku trvalá, stejně jako kdekoli jin­ zpívá. Kde upadá víra a účast na bohoslužbách, s Bohem (byť 1 nevědomky), vniternými silami, kterého se generálu MacArthurovl dostane, až zanikl i lidový národní zpěv. Tradice nábožen­ de. Nemůže ^pochopit, že by plody křesťanské se konečně vrátí do USA. Ještě dojemnější Však které ustavuji umělecký projev, Rada nesrozu­ spravedlnosti, lásky a úcty k důstojnosti lidské ská a národně lidová jsou tedy spolu spojitými mitelných umělců, mezi nimi naši nejlepší a bude sayonara, vděčné, starostlivé rozloučeni, nádobami a neradíme nikomu, aby se pokoušel na kterémkoli poli mohly uzrát bez současného které prostý japonský lid dá svému dobyvateli, nejhlubši, jako Emil Filla, Josef Čapek a Ma- vzrůstu křesťanství samotného. křísit pohanství na Chodsku, neboť tim by za­ jernik — nedělali nic., jiného, než že hledali jenž se projevil jako jeho nejlepši přítel. bil poslední zbytky národopisu. Pohanů už má­ cesty k poznání ze sebestřednosti. Hledali cesty me dost, ale Chodsko jen jedno! E. P. ♦ uměni, které by se mohlo už sdílet. „toto dám tobě, budeš-li se mi klaněti“. Nebu- Ve výlučností, pokud není schválná, nevězí de-li se klaněti, dostane kámen místo chleba. zpronevěřilost už sama o sobě. Naopak. Takové je tedy nadšeni věřících Američanů Sympatický požadavek služby, požadavek pro jejich generála. Lze těžko říci, do jaké míry POUŤ no CZENSTOCHOVÍ. Ale ta schválná, snobská, povýšenecká zpro­ sympatický především katolíkům, kteří mají ta­ nevěřilost je zde také. A na tom osnuje částeč- toto nadšeni je odrazem skutečnosti a do jaké Jek Jsme JIŽ v minulém čísle oznámili, připravu­ ké i nechtlce v sobě vědomi, že umělec žije míry je výrazem amerického optimismu, jenž jeme na dny 30. dubna až 5. května pouť do u vedené­ nost svůj plán. Ze dvou příkazů, které umění s celkem, je vyvrácen v kořeni tím, že umělcova musí splňovat, osvojuje s|, jako celou nut­ vidi složité věci někdy příliš prostě. Je proto ho slavného mariánského poutního míst« v Polsku. svobodná odpovědnost nevyplývá už někdy trochu naivní, dětsky naivní. Buď jak Sledujte naši rubriku. Budeme v ní odpovídali na do­ nost jen příkaz služby. A křivic, zneužívá první ze vztahu jeho s Bohem, avšak otrocké závislo­ tazy a podávat! další informace. příkaz, aby umění poznávalo Boží podstatu svě­ buď, takovi lidé přece jenom obyčejně vykonají sti na několika dočasných representantech lid­ více, než bázliví hloubalové, kteří pro Samé F. ú. Zlín, vítáme Vás podnět. Propagaci neome­ ta. Formuluje to jako službu společnosti, ské vlády. Jak to dopadne, ukázalo sovětské zujte. Nebude-li zvláštní vlak, zaplatil by každý účast­ tedy anonymnímu celku, lidstvu a nikoli bliž­ obavy a pro strach z komplikovanosti věcí, ne­ uměni. dělají vůbec nic. (Catholic Digest.) ník ze Zlína o 330 Kčs ménů, musil by sl však obsta­ nímu, tedy nikoli společenství, které je soužitím Ne, šiřltelská služba se tu neškrtá, avšak rat! jízdenku Zlín—Petrovlce a zpět. To plat! pro vše­ člověka s člověkem, osoby s osobou. A tuto z celé metafysteké služby umění se škrtá Bůh. chny účastníky z Moravy s tim, že by sl musili ob­ službu žádá jako posluhu, jako vasalský popla­ Uměni má sloužit jakémusi životu bez živého starat! sami zpáteční Jízdenku z mlsu odkud se k vý­ tek od umělce za to, aby směl vůbec ž 11. Hole Boha. ŽALTÁŘ pravě připojí do Petrovic. žít: jíst a spát pod nějakou střechou. Žádá tedy V tomto boji věru nemůže katolík stát P. J. D. Neveklov. Cestovní pas. loni vydaný, ne­ nikoli práci, ale to, co nikdy takto drasticky ne­ stačí. poněvadž bude hromadný pas. Must být osvěd­ s otrokáři svobodné tvorby, 1 kdyby sebe víc římského breviare čeni o státním občanství nebo domovský- list, jak žádala ani v nejhoršleh dobách žádná feudální nerozuměl osaměleckým a do sebe zahleděným ani • kapitalistická společnost, žádá důslednou Nový, latinsko-český text s litur­ uvedeno v předešlém čísle Katolíka. umělcům, 1 kdyby sebe víc cítil, že se uměni gickým výkladem V. K. Fulttejn. Řidičský průkaz a podobenkou na­ duši umělce k propagaci svého světového zpronevěřuje, prozatím, svému druhému názoru; hůř, propagaci současných míněni. Uspořádal P. Jan B. Bárta OFM hradí občanskou legitimaci Jako průkaz totožnosti na bytostnému, sociálnímu posláni. cestu. Je charakteristické, že tedy za holý život žádá Kniha je vytištěna na biblovém papíře otrockou práci. Osvobozujíc onoho, který Neúcta k umělecké svobodé je v takovém Celebret Je nutno si obstarat. boji rovna neúctě k osobni cestě spásy. podle osnovy A. Lískovce, vázaná v černém byl materiálně nejslabši a počítajíc se sympa­ plátně podle návrhu Bř. Storma. 128 Kčs K dokladům pro obstarání hromadného cestovního tiemi humanismů a humanistů, kteři toto vý­ Katolíci máji jiné a jsou to dnes jediné pasu. Ani osvědčeni o státním občanství, ani domov­ vojové stadium vítají, obrací se dialekticko ma­ správné prostředky, jak dát umělci odvěký sa­ U knihkupců ský list nemusí býlí zasílány v originále. Stačí legaU- terialistická organlsační praxe proti umělci — krální cil služby. NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD sovaná fotokopie nebo opis uvedených dokladů. To je druhá stránka véd. V PRAZE II. KARLOVO NÁMÉSTt S Datum pouti a volby. Přlpadnou-H volby na dny. duchovně nejsilnějšímu a přitom kdy Je poůť proponována, bude odsunuta o týden na- hmotně nejzávislejšlmu, s pokušením Růžena Vacková. před nebo později.

.KATOLÍK" 3 \

před kterým ho Ostatně agenti nacismu dosti dů­ razně varovali; musil tak jedna., i kdyby byl vě­ Církve Z domova a z ciziny řil všemu, co mu nacistická propaganda předsta­ římskokatolická, pravoslavná, starokatolická, »Papež navrhl vatikánskému státnímu sekre­ nedovede jinak myslet, než v pojmech politic­ vovala jako důsledky ruského vítězství; musil tak církev československá, evangelická církev a. v. tariátu povýšeni bývalého jugoslávského arci­ kých a všechny jiné pojmy sí na tyto pojmy jednat, nechtél-li zapřít a zesměšnit křiž na sve na Slovensku, reformovaná církev na Sloven­ biskupa Stepinace na kardinála.« To si ocito- politické uvádí. Jak těžko se pak dorozumívat koruně a ve svém erbu. Musil tak jednat poně­ sku. českobratrská církev evangelická Jed­ vadž křiž nad korunou křesťanského krále zna­ nota bratrská. Jednota českobratrská. Bra­ vává »Rudé právo« z »liberálního listu Repu- s takovými lidmi. Příkladů toho máme dost trská Jednota Chelčlckího a evangelická církev blica«. Neříká, jaký ie to list, zda italský, nebo i u nás. Politicky se chce na oř. stůj co stůj vy­ mená právě toto: nad úvahou mocenskou fe po­ metodistická jaký. Myslíme, že Ital každý, i sebe nevěrečtěiší kládat Katolická akce, politicky se vykládá kaž­ výšena mravní zásada, zásada nesobecká. zá»ada. že je nutno jednat podle pravdy, ať to stoji co­ dovolují sí zváti k by věděl, že papež nenavrhuje státnímu sekre­ dé slovo a každý čin papežův. K jakým směš­ tariátu jmenování kardinálů, protože v čele stát­ nostem toto myšlení někdy vede, ukazuje při­ koliv. ního sekretariátu není dnes vůbec kardinál a klad ze Slovenska, o němž psala Lid. dem. Ta- Víme, že nacistickým a jiným cynikům tato Manifestaci křesťanských i kdvbv byl. rozhoduje o takovém jmenováni mější policie, jistě také z velké většiny komu­ úvaha je pro smich. a že považuji skutek, kterv papež sám. nikomu je nesděluje napřed, takže nistická. má asi panický strach z jakékoli vzpo­ vede k politickému pádu za hloupost, za chybu a církví pro mír ve světě íe iasno. že íe to zpráva nepravdivá, vymyšlená mínky na Tisu a strach má. iak známo, vždycky nic jiného: j když se z té hlouposti raduji a če­ zase ion ke zvýšení rozeštvanosti. Kdo však ví. velké oči. Protože tedy letos dne 14. dubna ie kají z ní prospěch a pokrok. To isou věc:, kde děti tohoto světa a křěsťané máji jiné mvšlén- kterou pořádají ve velkém sále na Slovan­ s iak slepou důvěřivostí a nekritičnosti prostí druhý svátek sv. Josefa a protože dne 14. dubna čtenáři »Rudé právo« čtou, nemůže se ubránit ie výročí Tisová odsouzeni, myslil SNB. když kové pochody. Křesťan, kdvž ho postavíte před ském ostrově v Praze IL v pondělí 2. února volbu: chceš mít přední postavení v režimu, kte­ 1913 v 19 hod. 30 mín. smutku, protože cítí opět to zneužíváni slova, viděl v kalendáři onoho dne SÍ. sv. Josefa, že to cítí, jak zhoubně tyto nepravdy působí, iak roz­ znamená slovenského svátého Josefa, čili Josefa rý hází živé děti do peci, nebo chceš ten režim Pořad: sévají novou nenávist, která pak uzrává v ne­ Tisy a zabavoval pilně zmíněné kalendáře. Cír­ zbourat a stát se uprchlíkem bez domova — křes­ ťan při takové volbě pravi se žalmistou: »Blaho­ 1. Pěvecký sbor církve římskokatolické smiřitelnou krutost. »Pravda osvobodí vás...« kevní kruhy pak musily pracně vykládat o po- 2. Projev njdp. Dr. JOSEFA BERANA, arci­ Co se týče ovšem faktu samotného, totiž jmeno­ yelkonočnim svátku ochrany sv. Josefa, jenž ie slavený muž. který nešel do porady bezbožníků, biskupa pražského a primasa českého. váni arcibiskupa Stepinace kardinálem, nebylo pohyblivý jako velikonoce samy a jenž proto le­ a na křesle morovém nezašed!.« A ve zkouškách, 3. Pévecký sbor církvi evangelických. by se tomu co divit Sv. Stolice považovala od tos náhodou připadl na den 14. dubna, výročí které z toho snad následuji, utěšuje se závěrem: 4. Projev vdp. FEDORA RUPPELDTA. biskupa »Zná totiž Hospodin cestu spravedlivých a cesta evangelické církve a. v. na Slovensku. začátku ieho odsouzení za nespravedlivé a sotva odsouzeni Tisová. Všechno bv však asi bylo 5. Pěvecký sbor církve pravoslavné. měla vážné důvody, aby změnila svůj názor. lehčí, kdyby SNB nevycházel ze zásady, že kaž­ bezbožníků zajde.« Jindřich Středa. 6. Projevy zástupců ostatních cínkví. 7. Pěvecký sbor církve československé. Matka arcibiskupa Stepinace zemřela v Zá­ dý thecíogický pojem je zakuklený pojem poli­ 8. Resoluce. hřebů nedlouho před vánocemi. Byla to chorvat­ tický. FILM 9. Hymna. ská venkovanka, hluboce věřící a statečná. Měla »Blahoslaveni, kteří neviděli a uvěřili...« Reklamace: četnou rodinu. Od počátku druhé světové válkv Tato slova Krista Pána nevěřícímu Tomášovi se Pro všechny: Svatováclavská liga. Praha IV., Hradčanské zažila mnohé těžké rány. Jeden z jejich synů nás všech týkaii a měli bychom si na ně vzpo­ Napoleon v Moskvě. SSSR. Historický film, uka­ náměstí 8. - Telefon 617-70. byl zavražděn od Němců, její hospodářství bylo menout. když pozbýváme trpělivosti, protože ne­ zující taktické schopnosti velikého protivníka Napo­ zničeno italskými fašisty, při čemž bvla sama vidíme plody svých prací a snah. Nedávno vyšlý leonova generála Kutuzova, který opíraje se o obě­ těžce zraněna. Největší bolest ií ovšem způsobilo listy známého P. de Foucaulda, moderního apo­ tavost a chrabrost ruského vojska, rozdrtil vojenskeu odsouzeni ieiího syna arcibiskupa. Věříme, že štola Sahary. Usadil se mezi tamními mohame- moc francouzského císaře, jehož Velká armáda vrátíla dány a chtěl pouhou svou přítomnosti, svým ti­ se v troskách do Francie a nevydržela již soustředěný nvní našla věčnou spravedlnost že nyní našla nápor ostatních protivníků. Tento historický film, vy­ Jak se dnes národ věčný mír. chým. skromným životem připravovat obráceni těchto kmenů. Jak ze zmíněných listů vysvitá, robený ke konci druhé světové války, byl Jisté mo­ Výzdoba velechrámu sv. Víta se doplňuje. hutnou vzpruhou bojujících sovětských vojsk, které klame... Ihned po skončení války zaůlo se opět s pra­ pokřtil za sedm let svého pobytu v oněch kon­ s důvěrou v konečné vítězství nad Hitlerem nelekaly Když se objevil na sbětle denním návrh no­ cemi na vnitřní výzdobě velechrámu sv. Víta. činách jedno malé dítě a iednu starou slepou se obětí ani překážek. I. vého školského zákona a když se katolíci ohro­ Celné umělecké sochy a náhrobky se pomalu ženu. — Jistě pramálo viditelných úspěchů. Ale Dobrodružství Marka Twalna. USA. (S malou vý­ žovali proti zamýšlenému zrušeni katoických navracely z úschoven Národní galerie, aby opět P. de Foucauld věřil v Otce, který vidí vskrytě hradou.) Životopis amerického humoristy a bletristy škol a proti »jednotné výchově«, vyhovující jen zaujaly původní určené misto. Chrám již zase a proto zůstal na místě až do smrti. Samuela Clcmcnse, známého pod jménem Mark Twain nepatrnému a stále klesajícímu procentu dětí září stříbrnými sochami a náhrobky, vrátila se V poslední době se i náš jinak vždy opti­ Pro dospělé: bez vyznáni, snažili se je původci návrhu a je­ i vzácná řezbářská práce gotické Madonv. kolo­ mistický Jan Masaryk stává pochybovačným, Někde se setkáme. USA. (S malou výhradou.) — jich bratří a soudruhové ukonejšit tvrzením: rované gotické reliefy. Parléřův sv. Václav, ro­ mluvi-li o míru a ieho vyhlídkách. Tim zajíma­ Historie bratří reportérů, milujících oba jed­ »Katolíci, nemusíte se přece ničeho bát.' Nábo­ mánský relikviář z oltáře v kapli sv. Anny go­ vější ie míněni generála Marshalla. původce nu dívku, před vslupem Ameriky do války s Japon­ známého plánu, ve válce náčelníka hlavního skem. Velmi dobře umělecky obsazené role (Cl. G&ble) ženství zůstane na školách zachováno nejen v do­ tický Veraikon z kaple sv. Kříže. Brandlův Volnější na>tírání na manželství. I. savadním rozsahu, ale zintensivněno a rozšířeno obraz Křest Kristův a černé jiné staré památky. štábu a dnes šéfa zahraničního úřadu americ­ kého. V předmluvě k své knize: »Vitézstvi Rembrandt. GB. Drama ze života slavného holand­ na všechny stupně a typy škol! Bude to tedy Mnohé z nich úschovou značně utrpěly, ač jim ského malíře XVII, stol., plného utrpení, které on vice než dosud.'« Ale sliby — chyby! Školský byla věnována všemožná péče. Muselv proto v Evropě a v Pacifiku« se zabývá též vyhlíd­ s hrdosti í s pokorou nesl, než by sloužil líbivým zákon není ješté uzákoněn a už se objevuje býti znovu opravovány, trhliny a deformace vy- kami do budoucnosti. Prohlašuje, že třeba na­ heslům své doby. Rembrand: van Rijn je zde zobrazen pravá tvář těch. kteří slibovali. Jedná se stužovánv. aby zůstaly co nejdéle zachovány sadit všechno, abv bvl zažehnán možný budoucí hlavně v době, kdy po náhlé smrti své první ženy, ■v těchto dnech o ustanoveni patlu hodin vyučo­ k ozdobě chrámu. Také práce na nových umě­ konflikt. A přesto ieho důvěra ie omezená. Pise: hledá nový ideál ženství, až nalezne po ló letech leckých dílech předních sochařů a malířů, pře­ »Jestliže člověk najde cestu, iak zajistit! světový mladé děvče - služebnou ve svém domě, s kterou se vacích na obecných a měštanských školách. Ná­ po narození dítěte, vida její blízký konce, mini ože­ boženství se tam dosud vyučovalo po dvou ho­ rušené okupací, značně pokračuje. Akad. sochař mír. bude to neirevoiučnějši převrat, s jakým se vůbec lze v dějinách setkati.« nit!. Malíř jc zde zobrazen jako člověk znající Písmo dinách týdně. Výzkumný ústav pedagogický před­ L. Kofránek tvoří pro západní průčelí chrámu" svaté, z néhož rád cituje. Závada je v pojetí manžel­ sochu prvého arcibiskupa Pražského Arnošta Komunistická strana v Itálii je. co se týče ložil návrh, který je podle tisku předmětem jed­ počtu členů, největší komunistickou stranou vů­ ského života. I. náni na ministerstvu školství a podle něhož se z Pardubic, prof. K. Pokorný sochu pro jižní Zamítá se: portál, prof. J. Horeic reliefv emblemů měsíců bec. vyjímaje ovšem komunistickou stranu v So­ * Až se vrátíš. CS. Rozmanité záběry ze života drob­ v posledních dvou ročnicích měšťanské školy má větském svazu. Z toho můžeme pochopiti. že boj věnovat náboženské výchove a výuce pouze pro mřiž. nrof. Johnová pracuje na dokončení ných lidiček, obyvatelů periferijní bouračky, zvěda­ maiolikového »Českého Betléma« atd. Podle vý­ katolicismu s marxismem ie velmi aktuelni, vých na obsah kabely staré kartářky a chtivých Je­ jediná hodina! To je tedy to »rozšířeni nábo­ jestliže přímo v centru Církve ie tolik přívržen­ ženské výchovy«. Vatikánský rozhlas oznámil, roční zprávy Jédnotv nro dostavění hlav, chrá­ jího domnělého bohatství. Ukáže se. že je to jen ně­ mu sv. Víta na Hradě Pražském bylo vydáno na ců marxismu. Početnost komunistů v Itálii uka- kolik památek a trochu peněz, určených pro návrat že v jednom lidovědemokratickém. státě, kde se zuie >ješté dva jiné poznatky: že malé vzdělání syna, odsouzeného do vězení za zpronevěru peněz, hodně píše a mluví o náboženské svobodě, bylo stavbu chrámu v r. 1916 přes 639.000 Kčs. Ob­ novovací práce i doplňování vnitřní výzdobv a bída isou neiúrodněiši půdou, kde se komu­ provedenou pod vlivem lehké barové apáyačky Ně­ zakázáno vysvětlovat katechismus (!) nejen ve nismu nejlépe daři (viz. iak špatně se mu daří které menší a celkem podřadné klady námětu jsou ve škole, ale i v kostele. Jsou hlášena zatýkání chrámu íe značně zdržováno, nebof značná část zfilmovaném podání převáženy naprosto nepřijatel­ jmění Jednotv ie na vázaných vkladech. (Kis.1 na oř. v Anglii nebo ve Skandinávii, ačkoliv 1e nou manýrou. ITT. kněži... Zdá se, že mnozí u nás pošilhávají po Rusko tak blízko), za druhé, že diktatura faši­ takových vzorech: v návrhu škol, zákona je usta­ Biskupově z novinářů. Svaz katolických novi­ Nový Gulliver. SSSR. Loutkový film ji* staršího nářů ve Spojených státech zjistil, že jedenáct stická. ačkoliv komunismus neidivočeji pro­ data. Dělat fílm pro děti neznamená propagovat idei noveni (§ 64. odst. 5): »Výchova náboženská následuje. neni s to iei účinně překonatl. na­ musí býti v souhlase s výchovnou činnosti školy.« členů amerického episcopátu náleželo jdříve ďbspělých ve zmenšeném vydání. III. k redakci některých novin nebo některé revue opak iei vydatně podporuje tím. že naučí lidi Tedy cestička, aby »zákonným způsobem« mohla radikalismu, naučí lidi nenávisti, která se pak Kulturní odbor Katolické akce v Plzní pořádá být vyřazena i ta poslední hodina náboženství Mezí těmito jedenácti ie také populární arci­ v sále Bio Universita přednášky z experimentální biskup newyorský, kardinál Soellman. po pádu diktatury vybijí v radikalismu levém. na školách, protože — to nám můžete věřit — V Kašmíru se rozpoutalo občanské krveprolé- psychologie: 5. II. Objevujeme člověka, 6. II. K pro­ duch jednotné výchovy. jak o něm m’uvi § 1 a 2, Mezi četnými jubilei letošního roku ie lubi- blému vůle. (Výchova — harmonie manželství.) 7. LI. leum Karlovy university neistarší a do jisté váni a Gandhi se odhodlal přes výstrahu lékařů nebude křesťanský. I kdyby se nám tikalo na a přátel k naprostému půstu, dokud neustane Můžeme věřit! snům? Přednáší řídící učitel František schůzích a v novinách cokoliv jiného když to míry neiskvěleiši. V žádném jiném se přece tak Ducháč, dlouholetý spolupracovník Břetislava Kafky. nejeví starobylá velikost Prahy, jako v něm. A ono opravdu ustalo, aspoň žádné opačné zprá­ — O knize zjevení Božích: 18. TI.: Kniha knih (Evan^ nenf zajištěno výslovně v ustanoveních zákona vy nedovoluji podezřeni, že by dosud trvalo. Za­ »černé na bílém«, nemůžeme věřit obhájcům A je to samozřejmě jubileum Karlovo. Jeden gella ve světle nejnovějších objevů. Vznik, věrohod­ z neimocněiších důkazů, iak nepravdivé ie jisté možno soudit! o Gandhim všelijak, ale zdali nost. neporušenost), s doprovodem světelných obrazů »jednotné státní školy« podle nynějšího návrhu, pak možno jej v této souvislosti nazývati své­ přednáší profesor Karlovy university Th. Dr. Jan ať přicházejí s kteréko'iv strany: pokus o ome­ tvrzeni 'o Církvi nepřítelkyni českého národa, Merell. — V sále Městského musea v Plzni pořážá nepřítelkyni ieho kultury. A přece se to mno­ hlavým a umíněným, jak čini komentář v Lido­ zení náboženské výuky na škole je jen dalším vé demokracii z minulé neděle? Zda možno ozna­ obvyklý večer s tímto programem: Dne 11. II.: Knéz důkazem (kromě učebných osnov, učebnic atd.), hým nechce uznat. Snad proto začly vlastni uni­ — Kněžství. Přednáší Vojtěch Slauf, prof. Masarykova versitní slavnosti vzpomínkovou slavnosti na čovat! za naivní svět, který pod dojmem Gandluho gymnasia, 2. O skrytém pokladu, perle a síti. (Výklad že něco jiného se národu říká a něco jiného půstu vzájemného vražděn: zanechal? Připouští­ dělá: zdá se tedy, že čím více se bude u nás universitní život husitský z doby předbělohor­ Ježíšových ,x>dobenství P. Frant. Dulík, kaplan); 25 ské a již bělohorské. Oslavovatelé sami nemohou me. že lecjaký Evropan vidi v tomto půstu hla­ II.: Pravdy o duši. (Kapitoly z psychologie Frant. mluvit o právech a svobodách, tím připravenější dovku a že Gandhiho nechápe a podezírá, ale Stlebner, profesor klas, gymnasia), 2. Ježíšovy zázra­ budou muset být katolíci bránit svá skutečná popřít, že ie to málo slavná perioda dějin naši university, přesto však budou vždycky tvrdit, že křesťan, ať Evropan či Asijec či Afričan. Ame­ ky. (Výklad evangelia P. Remigius Janča OFM). — práva všemi zákonitými prostředky, zejména ričan nebo Australan, křesťan vidi v tom půstu Přednášky jsou vždy v 7 hod. večer. ovšem ve volbách! mem jen s rozlukou od flima nám vzešlo pravé světlo. — Ale vina snad ie i na nás. Nemáme dost prvky docela křesťanské, totiž prvky hrdinské Počítací stroj koupím. Nabídky pod zn. »Zacho­ energických, nadšených pracovníků, kteři by oběti sebe za životy tisíců vražděných bratří a vaný« do adm. t. 1. dovedli poutavě zdůraznit krásu oněch period sester. Křesťan ví. že člověk neschopný půstu má Cčetnf zručný, zaprac. na propís. účet., svobodný Ke článku „Soudruh katolických. na vybranou leda hladovku v lázních, nemocnici, (k vůli bytu), získá velmi dobrou trvalou existenci Přinesli jsme minule ukázku, jak se na praž­ ve vězeni či v koncentráku. Křesťan ví také, že ihned poď zn. »Katolický podnik«. Možnost stát! se Ježíš Kristus" ských školách podává křesťanství po marxi- Gandhiho půst by nesi debré ovoce i tehdy, kdyby- vedoucím. Vážený pane doktore! sticku. V oněch výkladech, kde se popisoval vý­ byl neukončil kašmírské krveproléváni. Neboť Bilanční účetní hledá spolupráci v textilním nebo voj středověku, byla také věta »všechny theo­ žádná oběť kterou přinášíme, neni marná a ztra­ potravinovém oboru v Praze. Zn. »Katolické prostředí« Cell jsem Váš článek v »Katolíku«, pod náz­ logické pojmy oné doby jsou zakuklené pojmy cená a projeví se třeba někde jinde, jako tajem­ do adm. t 1. ______vem »Soudruh Ježíš Kristus«. Jsem jedním z těch, politické«. Je to známý poznatek, že marxista ná Punkva. jb kteři chodí s onou torbou a trubkami, s různý­ Za domovníky a zaměstnance přijme bezdětné manžele ve stř. letech knihtiskárna v Praze n. Pod mi těmi kusy. Vy. pane doktore, jako akade­ zn.: »Jen spolehlivé«. mický občan, intelektuál, vzdáváte úctu ruční práci dělníka, stavíce ji na místo kam ji posta­ Chybil král Michal? Koupím Summu theolog, sv. Tomáše. Ant. Vrba. vil sám Kristus Pán. Nedávně události v Rumunsku ve mnoha mys- situace se snad některý skeptický pozorovatel Praha Viř. Jiřího 155. Mnozí lidé, a přiznávám upřímně, že mají slích asi rozvířily otázku, kterou ovšem za da­ optá aspoň potichu: Nelituji tito lidé svého po­ Pomocnici v domácností, katoličku. přJjme v Pra­ k tomu vážné důvody, hledí na pracujícího člo- ných okolnosti nikdo nevysloví nahlas. Chy­ stupu? Nevyčítá si král Michal, že vlastni rukou ze čtyřčlenná rodina lékaře za výhodných podmínek. věka-dělníka jako na nepřítele náboženství a vše­ bil král Michal, když s nasazením vlastního ži­ a s vlastním nebezpečím nahradil soustavu, kte­ Nabídku na zn. »Svědomitá« do adm. t. 1. ho duchovního vůbec. Ale nejsou všichni takoví, vota převedl Rumunsko se strany německé na rá mu něco nechávala, soustavou, která ho vy­ Revmatickým bolestem, žaludečním potížím, ner­ jsou i mezi dělníky lidé, kteři mají své křesťan­ ruskou? Na první pohled se zdá. že ano. Posta­ loučila? vose, nespavosti, komatční zabrání zdravotní diet, ské nazíráni a katolické přesvědčeni. »Eucharis­ veni krále Michala pod německou hegemonií bylo Na to musíme odpovědět: Nikoliv. Pro křes­ byliny. Žádejte zdarma pojednání od fy BYLINA. tie a práce«, heslo našeho milovaného arcipastýře, jistě pokořující. Celá vládni moc byla v rukou ťana je politická moc a ieji odvozenina hospo­ Paskov, Morava. považuji za vyznamenáni pro sebe. Materialis­ vůdce »konduktéra státu« maršálka Antonesca. a dářská zámožnost, jen věcí propůjčenou. Křesťan Katolická rodina v Praze (2 děti, stáří 4 a 7 roků) mus hlásaný marxismem nikdy nepochopí a ne­ králi zůstalo jen právo sídlit ve své residenci nepovažuje moc za absolutní hodnotu, podle níž přijme pomocnici v domácnosti, bez velkého prádla. přijmou. Vědí dobře, že Ježíš Kristus byl nejen a udělovat vyznamenáni. Ale aspoň tato práva by měřil ostatní, není ochoten jako antický po­ Nabídky pod zn. »Plynová kuchyně« do adm. t .. hlasatelem nového a pravého náboženství, ale že mu zůstala, měl živobytí hmotně zajištěné, mar- han vše podniknout!, Cha řitní ústav sester sv. Voršlly v Jeseníku (Frý- byl. je, a bude největším a nejpovolanějším so­ šálskou uniformu a svůj portrét na známkách. »by nejpřednějši z božstev měl, a tím je moc«. valdov) přijímá přestárlé chovance do staroblnce pro ciálním reformátorem. Kristus je skutečně i v díl­ V důsledku dohodového vítězství, k němuž osobně Pro křesťana moc. a zejména vládni moc. je muže. Informace podá správa ústavu. přiasěl. byl nyní zbaven trůnu a poněvadž ja­ »z Boží Milosti«, je mu moc tedy jenom propůj­ Letni byt hledám pro manž. s 1 děckem. Značka: nách. Hukot různých strojů a motorů, pěje krás­ »Květen — září« do adm. t. 1. ný hymnus Tomu, jenž vdechl tvůrci onoho stro­ kožto nepřítel Německa nemohl žádné ceniny vy­ čena pod podmínkami, totiž pod podmínkami je myšlenku na jeho zhotovení. Všechno dobré vézt do západního pásma, když tam prchali ně­ křesťanského mravního zákona. — Tedy pokud od Boha pochází, tedy i stroj sloužící k blahu mecké štáby, je dneska existenčně zničen. Po­ v zápase o život morálka určité prostředky za­ Vychází s církevním schválením. lidstva. dobné úvahy se mohou naskytnout! těm českým kazuje. určité nevýhody ukládá: toto ie pro křes­ Dobro vol. příspěvky na vydáváni časopisu Jsou vítány. podnikatelům a statkářům, kteři tak či onak pra­ ťanskou vrchnost risiko spojené s původem moci Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV., Hradčanské Pane doktore děkuji Vám jménem katolic­ covali pro český odboj nebo povstání 5. května, shůry, a nelze zapřiti tuto podmínku. Jakmile náměstí 8. — Telefon 617-70. — Redakce a administrace kého dělnictva, za Váš krásný článek a mám a kteři dnes znárodněním nebo revisí pozemkové tedy bylo prokázáno, že nacismus ie takovým re­ tamtéž. — Vychází týdně. — Předplatné na celý rok k vám prosbu abyste ve své apoštolské práci ne­ reformy přicházejí o dosavadní základy své exi­ žimem. že křesťan pro něj pracovat nesmi, a na­ Kčs 70.—, Jednotlivá čísla Kčs l.so. — Poštovní spoři­ ustat. Pán, jenž byl také dělníkem. Vám bude se telna Praha 208.401. — Ridí P. Adolf Kajpr T. J. stence. Jistě mnohý Němec, který své válečné opak musi proti němu podle možnosti bojovat: s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef Vaší práci žehnatt zisky ukryl včas v Německu, což českému podni­ v tu chvíli král Michal byl povinen jednat tak Bláha. — Používání novinových známek povoleno Alois Vondra. kateli německý režim zajisté neumožnil, ie na jako jednal. ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohlédacl pošt, úřad montér západočeských plynáren v Praze. tom ne hůře nežli některý takový Cech. Za této Musil tak jednat. 1 když předvídal výsledek. Praha 25. — Vytiskl Živnotlsk v Praze xn. 4„KATOLIK" „Ohromné maličkosti" liturgického hnuti G. K. Chesterton nám ve svých »Ohromných maličkostech« ukazuie. čemu nás mohou naučit nejvšedněiši podrobnosti v přírodě a v životě: nalézá v nich vyvráceni všech modem'ch b'.udů. Na jeho myšlenku isem často vzpommal kdvž isem Dřemýšlel o možnostech přiblížit katolíci«*: liturgii našemu lidu — naposled nad novou en­ cyklikou »Mediator Dei« — a když isem se ně­ které z nich snažil UDlatnit ve vlastni nastorac’. V praxi íe to otázka nesčptných maličkosti. — Nejeden kněz i věřící laik íe považuie za titěr- nosti. Ale chápeme-li celek, iehož isou tvto drobné podněty částí, a cil. ke kterému směřují, Dak uznáme, že isou to opravdu »ohromné ma­ KATOLÍK ličkosti«. Napřed musíme rozuměli celku liturgie vů­ bec a jednotlivým celkům jejich složek. Musíme znáti věroučnou podstatu těchto celků i hlavni LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY obrysy jejich historického vývoje. A musíme s nadšením viděli před sebou veliký cil: přivésti všechen katolický lid k aktivní účasti na boho­ službě Církve Toto nové chápání odhalí Kněž­ RO Č N Í K XI. • V PRAZE DNE 8. ÚNORA 1948. • ČÍSLO Kčs 1,50. skému i laickému apoštolu dlouhou řadu drob­ ných důsledků v praxi. Budou-li všeobecně a velmi životné provedeny a budou-li nři každé vhodné příležitosti ve vztahu k celku a k cíli vykládány, slanou se tyto drobné praktické změ­ Mahatma Gandhi ny a novinky při účasti na liturgii již samy se­ V daleké Indii, kde umírá tak’ka neustále bou i neiširšim vrstvám.věřících školou pravého itisice lidi jednali hladem nebo při vzá- chápáni ? aktivního slaveni a budou 1 vlažným nněm pobíjení, zemřel v těchto dnech sla- a odcizeným ne překážkou, nýbrž přitažlivým magnetem: moderni člověk se nerad někam chodí , vyhublý stařec a celý svét se pozastavil nudit. Encyklika nám jasně úkazuie. že všechno aspoň na chvíli zachvěl. Celý svět si aspoň záleží na těchto drobnostech, které plně odpoví­ j chvíli uvědomil, že nejenom chlebem žije dají dosavadním bohoslužebným předpisům a Jvěk a že nejenom hmotnou silou vítězí. ne na nějakých samovolných radikálních změ­ Gandhi nepředělal Indii a nepředělal svět, nách. které bv Dředpisy nebo dokonce i samo jeho smrti bude v Indii a ve světě téci učeni Církve porušovaly Při zaváděni těchto 2v snad více než předtím. Přesto však se drobných změn je třeba horlivosti i rozvahy. :t pozastavil při jeho smrti a Gandhi tím K ničemu nebudeme násilně nutit: nic méně jnil svůj úkol. vhodného nebudeme odstraňovat dokud za to Indové mu dali čestný titul: Mahatma, nedáme něco lepšího (to platí na oř. o růženci amená to: ten, jenž je velkého ducha. On při mši sv.); napřed budeme zavádět! to. co ie vzhledem k celku důležitější, pak teprve věci ly přišel světu připomenout existenci du- podružnější: ale i při tom íe třeba navazovati i. Svým důsledně prostým životem připo- zvláště na to co ie iiž našim lidem blízké a sal, jak jsem již řekl, ona Kristova slova, běžné. nejenom chlebem živ je člověk. Svět to To platí o všech oblastech liturgie, ale pře­ chu zastavilo v jeho modloslužbě hmotě devším o jeiim středu, o mši svaté. Uvedu ně­ trvi. Po něm přijde zas jiný a bude zase kolik příkladů, kterých bv si měl dobře po­ sat totéž, snad jiným způsobem, ale všimnout! každý katolík. ádře přece jen stejné, protože v jádře jsou Cháoeme-li mši sv. v jejím celku, vidíme: jni všichni ti hlasatelé ducha. 1. že běží o oběť, kterou přináší nebeskému Otci sám Kristus, viditelně zastoupený svým knězem, Indie je od nás daleko, velmi daleko; da- ve jménu svého mystického těla. Církve; 2. že o zeměpisně, ale ještě dále duchovně. Ne- hlavním ovocem této oběti ie obětní hostina, sv. ipeme, jaké to tam mají problémy a jak přijímání; 3. že tyto dvě neipodstatněiši složky mohou řešit. Zajímá nás dnes Gandhi sám, isou začleněny do většího bohoslužebného celku, Mahatma jeho, ta svatost jeho. Není to který lze podle časového pořadí ponsati takto: lý problém. Všecky vlajky na budově společná modlitba, společné naslouchán! slovu ganisace Spojených národů se sklonily při Božímu, příprava oběti, oběť Kristova (a r.aše), Ivě o jeho smrti, sklonily se před jeho obětní hostina. íhóvní velikosti. A na druhé straně víme, ' Chápeme-li cil liturgického hnutí, vyplývali není katolík, že není křesťan. Zdalipak nám z naznačených tří bodů na oř. tyto prak­ tě platí všechny články katolické víry, tické důsledky: 1. Rozhodující ie činnost kněze ichž jeden zní, že mimo Církev není spásy ? u oltáře, ale i účast mystického těla má býti podle možnosti viditelně vyjádřena. Je tedv víc rslím, že Gandhiho smrt je vhodná přileži- než radno. aby zde bylo úzké spojen! mezi kně­ t, abychom si tento článek vysvětlili, zem a jednotlivými věřícím! (český misálek) — protože jsou to věci choulostivé, bude nebo ještě lépe: mezi knězem a celým shromáž­ >ře, když požádáme o jejich vysvětleni děným lidem, tedv i mezi věřicimi nav’á*em toho s plnou autoritou, a to je, jak známo, (společné odpovědi knězi, společné písně a reci­ lež. Je tomu již hezky dávno, skoro sto tace. společné nasloucháni předčítanému textu, , kdy papež Pius IX. mluvil o této otázce, společné akce — seděni, stáni, klečení, po př. >řece se od té doby nic nezměnilo na plat- průvod k oltáři). 2. Spojeni mez! oběti a obětní iti jeho slov. Tedy dne 9. prosince 1854, hostinou může kněz vhodně vyiádřiti tím. že své promluvě ke kardinálům, promlouval Dva Beduíni napájejí své koně v Jordánu podle možnosti podává věřícím hostie konsekro­ (K článku o poměrech v Palestině na str. 2.) vané právě při této mši svaté. Věřící, kteří jdou ís IX: k sv. přijímání. — zvláště v menší a uvědomě­ „Víra nás zavazuje, abychom věřili, že lejší komunitě — mohou tvto hostie ořed oběto­ :do nemůže být spasen mimo apoštolskou váním sami vložit do ciboría. na př. ve formě I 'kev římskou, která je jedinou spásnou společného průvodu k malému stolku před oltá­ :hou, mimo niž musí zahynout každý, kdo I u nás je duch Mnichova řem. na kterém isou připraveny jednak nekon- v ní nenalézá.“ Připomínali jsme již v novoročním čísle letí náležely na př. Strahovu, nebo Břevnovu, sekrované hostie na misce, jednak ciborlum. Ve Pius IX. nikdy neplatil za tak zv. pokro- .Katolíka*, že letošní rok je také desátým nebo olomouckému arcibiskupství. O těch větší komunitě (na př. ve farním koste.ei bv vého papeže. A tato první věta jeho výkla- výročím Mnichova, výročím smutným, na majetcích nelze říci, že vznikly z pobělohor­ bvlo vhodné aspoň toto: ořed oltářem prostřený ukazuje, že je si vědom svého postaveni nějž však nicméně nelze zapomínat. Zamýšlí- ské kořisti, jak se to říká o některých ma­ stolek s ciboriem (chléb) a s konvičkami (vino): ážce přijatého pokladu víry, že nemá me-li se opět nad oněmi smutnými dny, do­ jetcích šlechtických, že se jich rozdělením ořed začátkem obětováni přinesou ministranti imyslu škrtnout z něho ani čárku. Je třeba spějeme jistě k poznání, že snad nejsmut- napravuje dějinná nespravedlnost. Jak mož­ ciborium i konvičky na oltář: zároveň nčkelik ík jej poslouchat až do konce. Pokračuje: nějši a nejvíce pobuřující a pokořující na oné no tedy nazvat spravedlivým, když zástupci jiných ministrantů koná peněžní sbírku na sta­ staletých spravovatelů těchto majetků se novený účel a to tak. aby byla dokončena ořed „Nicméně však třeba se stejnou jistotou mnichovské tragedii bylo to, že se tam jed­ nalo tak úplně bez nás. Trhali tam naše tisíci­ ani nepozvou k jednáni, když se jedná o nich začátkem Dreface — tím se krásně vviádři spo- znávat, že ti, kteří bez vlastní viny neznají bez nich, zrovna tak, jako se jednalo o nás (Pokračováni na str. 2.) avé náboženství, nejsou nikterak před Pá­ leté svatováclavské dědictví a nepustili nás k tomu ani jako diváky, nestáli jsme jim ani v Mnichově? A my jednáme tak v desátém ni za to zodpovědní. Kdo však se může od- výročí Mnichova. A kolika jiných takových žiti vymezovat! hranice této nevědomosti, za slovo. Jak to bolelo, jak jsme cítili svoji neklamnějších známek pravého křesťanství? áži-li, jak rozličná je povaha národů a kra- malost, jak jsme cítili nespravedlnost toho. nespravedlnosti se dopouštíme. Je to divná Kolik prostých duši katolických se někde , duševních uzpůsobení a tolika jiných tak A jak strašný trest přišel za všechno to na vděčnost za to, že jsme s pomocí Boži a s po­ v koutě kláštera dovedlo postit tak jako mých okolnosti? Až budeme osvobozeni strůjce onoho zločinu, a na jejich země, na mocí různých našich spojenců tak poměrně Gandhi a nikdo o tom nevěděl, jen Otec, který pout tohoto těla a uvidíme Boha tváří jejich národy, které s tím souhlasily nebo snadno z následků Mnichova vyšli. Což když vidí v skrytě? A věřte, že jestliže dosud tvář, pochopíme, v jak těsnou a velkolepou k tomu mlčely. Pán za tuto naši nevděčnost na nás dopustí Evropa existuje, jestliže jsme se zde dosud illnotu splývá Boží spravedlnost a Boží milo- Proč to vše připomínám? Protože když nové nějaké zkoušky, nový nějaký Mnichov? nevyvraždili a jestliže nás ještě nestrávilo : lenst ví. Nikdy však se nebude nedostávat! tak v těchto dnech sleduji jednání našich A budeme i pak moci spoléhat na sympatie úplně naše požitkářstvi, že je to zásluhou losti Boži těm, kteří s upřímným srdcem komisí k prováděni t. zv. pozemkové re­ slušné části lidstva? Ty nás vždycky držely těch anonymních sester karmelitek a jiných, tuží po světle obrození a prosí za ně.“ formy, zdá se mi, že se tam jedná úplně a vždycky jsme je měli. V naši nové repu­ které tiše a mlčenlivé doplňují, co chybí stejně jako v Mnichově, t. zn. že jsme se ni­ blice jaksi ostentativně však dáváme najevo, utrpení Kristovu. Papež, na jehož pověst „reakcionáře“ opět čemu nenaučili z oné křivdy, jinými na nás iozorňuji, nám tedy Sám připomíná, jak že nám na nich nezáleží. V naši nové repu­ Duch vane, kde chce. I na březích Gangu Imi třeba býti opatrný při pronášení úsud- spáchané, že ji děláme zrovna tak. Ony ko­ blice jednáme mnohdy proti svým nejzáklad- mise také rozhodují o majetcích, které sta- jsou jeho děti, i ty jsou stvořeny pro věčnou o duchovní a náboženské zodpovědnosti nějšim tradicím národním. ak. spásu. Nebudeme dnes soudit, jakými cesta­ inotlivců. mi vedl Gandhiho, věříme pevně, že všechny Podívejme se nyní na příklad Gandhiho, silou svého ducha. A při tom mají nátěr Každá věc má však svou dobrou a svou cesty jeho jsou milosrdenství a pravda. Vy­ lož tragická smrt je podnětem těchto na­ křesťanství. Ký div, že budí často k svátému stinnou stránku, každou věc možno vyložit známe znovu, že plnost svých nadpřiroze­ ti úvah. Byl to jistě člověk velmi vnímavý učení Kristovu spíše nenávist než lásku. hezky a vyložit špatně. Je možná závislost ných darů uložil tento Duch do Církve, její­ o náboženské reality a jistě že se mnoho- Mimo to se setkal Gandhi s křesťanstvím otrocká nebo vykořisťovatelská a je možná miž jsme dětmi. Nebudeme závidět mrtvému át setkal i s křesťanstvím. Ale s jakým v ražení Tolstého. Byl v osobním styku s jas- závislost lásky, kterou závisí na př. dítě na Gandhimu úctu, kterou jej zahrnuje celý esťanstvím ? Opět by nám bylo třeba nopoljanským filosofem a jeden z posledních své matce a nad níž je na světě sotva co svět, vynasnažíme se však, abychom nepři­ íysliti se do situace Indie, do její situace dopisů Tolstého je mu adresován. Jsou to krásnějšího. Tato závislost vede k pokoře jímali nadarmo milosti, kterými nás tolik za­ glické kolonie, kterou byla do 15. srpnr možná právě Tolstého vlivy, jež se vtělily kdežto nezávislá soběstačnost může vést hrnuje Duch v Církvi katolické, aby i v nás nulého roku a kterou de fakto bude mož u něho v onen odpor k hmotné komplikova­ k chladné, třeba neuvědomělé a nepřiznané tyto milosti vzkvetly v květy opravdové ještě dlouho. Víme z malých ukázek na­ nosti a technice. Tak jako si Tolstoj na stáři pýše, k zálibě v okázalosti třeba ve ctnosti. křesťanské dokonalosti. Nezáleží na tom, bu- ho pohraničí, že kolonisátoři nebývají nej- dělal sám boty, tak velebil Gandhi svobodu Kdo může popřít, že ve způsobu Gandhi­ de-li o nich kdo vědět, nebo ne. Pohled Otce, žnější lidé a že zřídka kdy táhnou do no­ která spočívá v tom, že si každý dovede sám ho života nebylo mnohdy dost theatrálnosti, jenž vidí v skrytě, by nám měl vždycky sta­ tch krajů, aby j’ch dobývali podmaňující utkati svůj oděv. jejíž naprosté vyloučení je jednou z nej- čit vrchovatě. ak. „Ohromné maličkosti" Náš poměr k přírodě Občanská válka v Palestině Casto a často opakujeme, že katolíku, liturgického hnuti Již několikrát jsme přinesli správy ze Svaté také úplně uzavřeli a nevpusti nikoho ven ani země, které nám zaslal náš krajan Fr. Josel Si­ dovnitř. Židovská auta už několikráte se pokou­ miluje pravdu a jenž zná dobře vlastni učeni (Dokončeni se str. 1.) viry, nemohou uškoditl žádné útoky odpůr« ra, bratr laik T. J„ který tam již přes deset let. šela zvenčí prorazit železný kruh, ale nepodařilo jitost peněžní »oběti« na dobrý účel s oběti žádné se3měšňováal, protože vždycky pochi žije v papežském biblickém ústavě a při tom si se jim to. Dnes (4. I.) se mluvi. že už čtyři dny buď z neznalosti nebo ze zlé vůle. Toto i mešní. Hlavním programem tohoto bodu ovšem velmi bedlivé všímá Života kolem. Jeho líčeni je tam nemají chleba. Střelbu je z těch mist sly­ tvrzeni není nikterak vrozporu s církevní při zůstává: přistupovat k sv. přlilmáni kromě celkem strašným obrazem lidské rozervanosti. šet každý den a zvlášť každou noc. jež špatné knihy dává na index a kontroluje mimořádných okolnosti vždy Při mši svatě Obrazem tim chmurnějším, Ze jeho dějištěm je Kromě těchto dvou části, čistě arabské nebo bu svých věřících. Většina lidí zná totiž svou (a dáti k tomu vždy příležitost) a usilovali o to. svaté město Jerusalem, jehož půda byla skro­ nebo židovské, má Jerusalem ještě rozlehlé za­ velmi nedokonale a proto je pro ně každé aby tak činilo postupně co neivice věřících při pena Krvi, o niZ «pívá »v. Tomáš, že hradní čtvrti neutrální, kde bydli většinou ci­ kroucené tvrzeni a každá pomluva nebezpe každé mši svaté. — 3. Každý věřici a všichni jedna její krůpěj dosti síly má, zinci a Angličané, různé úřady a konsuláty. Tam Nedovedou si na ně správné odpovědět a jako celek maii prožiti oněch oét hlavních slo­ aby celičký svět hříchu zbavila. je dosud celkem klid. hledají vždy poctivě správnou odpověď. J< žek mše svaté. »Co činíš při mši svaté?« Na tuto Tyto krvavé boje a tato nesmiřitelnost jsou Po prvním výbuchu vzteku, 2. pros., začali přiklad, jak neodůvodněné jsou takové pový otázku má každý odpovědět: »Modlím se po­ novou ilustraci slov sv. Augustina: Ten kdo nás odsudky katolické Církve, nám dává »Nový slouchám. dávám, spoluobětuii. přijímám.« A Arabi drobnou nepravidelnou válku po celé zemi. stvořtí bez nás. nás nevykoupí bez nás. Přepadáváni autobusů, které jezdi z jednoho voj«, časopis církve evangelické, vycház ieště lépe: celé shromážděni má prožiti tyto Ani ncjposvátnějši místo samo o sobě nestačí v Brně. Pozastavuje se nad svátkem »Tří kri úkony v názorném společenství s knězem i na­ města do druhého, hlavně mezi Jerusalemem, k rozřešeni lidských mravních problémů, nepři- Tel-Avivem a Haifou, malých taxíků i náklad, jak jej slaví katolíci. Upozorňují sice sami vzájem. Prvni stupeň na cestě k tomuto cíli (při stoupi-li k tomu naše dobrá vůle a ochota, přij­ pro Církev to není svátek tři králů, nýbrž Zje tiché mši sv.): zásadné vždy mešní píseň, kterou aut způsobilo přerušeni veškeré dopravy. Arabi mout skutečně učení Kristovo a sklonití se před mohou jezdit do Jafy kraji čistě arabskými, kde Páně, přesto se potom posměšně zastavují u zpivaii i ti. kdo by třeba osobně raději vše sle­ ho tradičního Kašpara, Melichara a Baltaa majestátem Božího zákona, především Ovšem židé byli stále napadáni. Nyni tvořívají dlouhý dovali v misálku. čteni z Písma a kázáni až po před majestátem zdravého rozumu, jenž je také jakožto katolického výmyslu a pak je ještě u mešním evaiieeliu (čteni po oř. již během epišto­ konvoj autobusů, provázený policii, ale přesto katolický obřad svěcení tříkrálové vody, sol jedním prostředkem, kterým k nám mluvi Bůh jsou ještě ostřelováni. Teď si pokryli autobusy ly a evangelia, ie-li po ruce bohoslovec nebo a který by nám. při trošce klidu jisté ukázal, Ze ocelovými pláty, aby byli bezpečnější. Malý ob­ křídy, jak se v našich krajinách koná v p jiný obratný předčitatel) a ostatní podle přede­ na světě je dosti místa pro mnoho lidi, Ze všichni večer Zjeveni Páně. — Nač prý je třeba těch šlého. Vrcholem by pak bylo: latinská zpívaná rázek: První dny nepokojů jel arabský taxík světit, když »Bůh viděl vše, co učinil, a byli by se zde mohli srovnat a obživit, kdyby sku­ z Jerusalema do Hajfy arabským krajem. U Na- (slavná) mše svátá, oři niž zpěváci zpivaii ien tečně chtěli a kdyby raději nenechali volný běh velmi dobré«. U lidi, kteří se tak honosí svou i blusu byl zastaven zástupem. Cestujíc! museli lost! Písma sv., je právě dovolávání se tohoto části proměnlivé a všichni věřici části nepro- svým ničivým vášním. měnlivé v lehčích nápěvech gregoriánského cho­ vystoupit a ukázat papíry. Prvni, druhý, třetí, roku Hospodinova velmi podivné. Musí přece ví rálu. To ovšem vyžaduje značné přípravy, zvláště čtvrtý, dobře; vše v pořádku. Pátý byl žid, dou­ že tento výrok se vztahuje na tvorstvo ještě ; Stav ve kterém se nachází Palestina od 1. pro­ fající, že arabským taxíkem se dostane bezpečně dědičným hříchem, v nějž sami snad věří st kdvž povážíme, že věřici maii aspoň co do since m. r., může být bez nadsázky nazván ob­ smyslu také rozuměti tomu, co poslouchají a co do Hajify. Rána revolverem a skácel se. »Ostatní jako my. A že dědičným hříchem ona pův čanskou válkou. Po ohlášeni, že v Lake Success zpivaii. (Ostatní i v tomto přinadě podle přede­ můžete pokračovat v cestě!« Můžete si myslet, harmonie v tvorstvu byla porušena a že tej v New Yorku bylo odhlasováno rozděleni Pales­ že po takém případě si už žádný žid netroufal požehnání, vykoupen! druhého Adama-Krlsú šlého). Mezi těmito dvěma nólv (mešní píseň — tiny, nastal mezi židy ohromný jásot. Lidé tan­ lidový chorál) existuje řada přechadnýčh mož­ jet arabským vozem. může znovuzřldlt, je přece také pro křesťana covali na ulicích, zpívali, pili zdarma dodané pi­ samozřejmé. Pavel je toho pln a stejně nosti ina oř. při tiché mši sv. kombinace českého vo a vino a pořádali průvody. Zato Arabové — Za ty neustálé útoky na komunikace se židé zpěvu, latinských odpovědi knězi a českého místa Písma, že znovu nemůžeme vyjit z úd mlčeli. Ale jejich zamračené pohledy nedávaly msti tim. co nazývají »trestní expedice«. Vtrhnou jak mohou evangelíci na to zapomenout. Byli předčítáni). Abv se účinně a bez porušeni plat­ tužit nic dobrého. Mnozí z nich před tim stále v noci znenadání do některé vesnice a střílejí ných předpisů tyto možnosti uplatnily, bude tře­ hlava nehlava, nebo hodí bombu do některého přece právě reformátoři, kteří zhoubné násle doufali, že při hlasováni návrh na rozděleni ne­ dědičného hříchu líčili tak křiklavými barvi ba jednotné příručky, vypracované skutečnými projde a když přece prošel, byli naplněni zkla­ domu. Za jednoho takého vpádu v sev. Galileji odborníky a zároveň praktiky. Pokud vím, již se že Církev katolická musila zdůrazňovat, že máním, hněvem proti těm, kdož pro rozdéleni zabili 10 Arabů, mezi nimi 5 malých děti a 2 zlé to není, že naše přirozenost není dě na tom pracuie. Velmi se těšíme na. výsledek. hlasovali a proti židům nesmírným vztekem. ženy. Nebo zde v Jerusalemě vhodili už dvakrát ným hříchem zničena, že je jen oslabena, jen ; Při mši svaté pro studenty nebo dospělé vzdě­ Arabské vysoké komité ohlásilo na 2.—4. pro­ bomby do zástupu Arabů, čekajících na auto­ něna a že raněný není mrtvý. — Katolické svl lance. kteři rozuměii latině, ie také velmi vhod­ since protestní stávku. Ale už 1. prosince napadli busy u Damašské brány. Poprvé 5 mrtvých. 22 ní vody a soli a křídy a mnoha jiných věcí vy ným útvarem latinská »missa recitata«: věřici Arabové jeden židovský autobus a zabili několik raněných; podruhé 15 mrtvých a 40 raněných, vá tedy z této víry: že na tvorstvu následkem recituji společně celou ministranci a spolu s kně­ cestujících. 2. prosince po bouřlivém shromážděni většinou ženy a děti. Araby to strašně rozčililo; dičného hříchu spočívá těžký stín, jejž může zem všechno, co má při chorálni mšý zoivati ve starém městě jeruzalémském vyvalil se velký prohlásili, že když oni bojuji, že je to proti mu­ Kristus sejmout a sice tak, že nás naučí ob sbor a lid; kněz pronáší texty, které isou přede­ dav ven ze starého města do Commercial Centre žům, ale židé, že ukazují své hrdinství proti že­ tvorstva správně užívat, jako před tím nás psány. hlasitě, opravdu tak, aby jim všichni — to jest židovská ulice se samýml obchody nám a »mužům, do pěti let! 2idé se pak za onen kem hříchu ho užíváme nesprávně, proti jeho mohli rozumět. (Méně vhodné by však bylo ce­ uprostřed arabské čtvrti. Tam začali zapalovat případ v Galileji omlouvali, že už dali rozkaz, vodnímu účelu, ke své vlastní zhoubě. Celé : lou mši sv. sledovat! paralelními recitacemi čes­ jeden obchod vedle druhého, asi 50—60 obchodů, aby bylo šetřeno žen a děti. Ale ony dvě bomby učení Je vysloveno v klasickém místě sv. Pt kými. Také obyčei. vpadnouti do slavné zpívané nepříliš elegantních, ale dobře zásobených. Z ně­ u Damašské brány přišly až po tomto prohlášeni. kde se tento největší apoštol jeví také velí) mše českou mešni písni není zrovna neistylo- se kouřilo po tři dny. Jiný dav chvili Jafa a Tel-Aviv jsou dvě města těsně vedle básníkem: »Vždyť i tvorstvo očekává s tori věiši.) kterých před tím vytloukl kamením všecky židovské ob­ sebe bez jakékoliv přirozené hranice. Tel-Aviv zjevení synů Bržích. Neboť marnosti bylo podá Všechny tyto »ohromné maličkosti« isou na­ chody v Princess Mary Ave, a v Julian Vay — začal r. 1908 jako prosté předměst! Jafy, kdežto tvorstvo, nikoli dobrovolně, nýbrž pro Toho, jed značeny a přimo nebo nepřímo doporučeny to jest čtvrt smíšená, židovsko-arabská. Odpo­ nyní je to největší žid. město (150.000 obyv.) poddal s nadějí, že i to tvorstvo bude csvobce v encyklice »Mediator Dei«. Přemýšlejme o nich ledne zato zapálili židé jediné arabské kino »Rex« zatím co Jafa zůstala stále jen malým arab. od poroby porušeni ve svobodu slávy dítek Boš a hleďme brzy uskutečnit aspoň to. co ie v naši v Princess Mary Ave Angličané uložili cur-few městem (asi 40.000 obyv.). Dne 3. prosince za­ Vinte zajisté, že všecko tvorstvo spolu stéai moci; budou-li takto provedeny on mší sv.. mů­ ve smíšené části města, aby se nedostali k sobě čala také tam válka. Z oken domů a s teras se trpí bolest až dosud.* (RIm, 8. 22.) žeme pak hledali podobné cesty i oři všech židé a Arabi, jinak by byl nastal strážný masakr. Střílelo z jedné strany na druhou, házeli graná­ Naše svěcení jsou pak viditelným výrazem ostatních složkách liturgie. Teprve druhý den dovolili židům, aby ěli do Com­ ty a bomby. I tam byla vytvořena »no mans ry ve spasitelskou působnost Kristovu. On | Dr. Alexander Heidler. land«, země nikoho, široký pás opuštěných a na­ všem dává účinnost a silu a my sl nikdy nedi mercial Centre zachránit, co ještě nebyle zničeno. vžit přesvědčení, že v jeho všepůsobnost vět Přijeli na velikých nákladních autech sami mlá­ polo rozbitých domů, ze kterých, nebo do kte­ Výstava Alena Diviše rých se střílí téměř bez ustání. Stalo se, že tam důsledněji než kdokoliv jiný, kdo se posmívá: di muži, jedni hlídali, aby nebylí přepadeni, dru­ šim svěcením a chtěl by Jej učinit také přilij: (Vilímkova galerie.) zi nakládali na vozy, co ještě bylo upotřebitel­ zůstal ležet jeden raněný, ale nebylo možno se viditelným. k němu přiblížit pro ustavičnou střelbu. Bylo R. 1920 odešel do Francie, která, jej po Mni­ né a pák z několika obchodů, které nebyly dot­ čeny. V následujících dnech ae potom stěhovali tedy, jako v nějaké pravidelné válce, ujednáno chově považovala za politicky podezřelého, a tak oficiálně přiměří k jeho odneseni. Diviš putoval věznicemi a koncentráky fran­ všichni židé, kteří bydleli ve smíšených čtvrtích, V Jerusaléjně v nemocnici pro hakažlivéa couzskými i španělskými, až se konečně r. 1942 do čtvrti čistě židovských, z obavy před napa­ V Haifě, kde není přesného rozděleni mezi moci zastřelili Arabi žid. lékaře. Druhého i šťastně dostal do New Yorku. A tu se několi­ dením; ty nepočetné arabské rodiny bydlící arab. a žid. části, bylo už několik bitev, v nichž přijel do Betlema k ordinaci jednoho arab. kti krát pokouši pod dojmy svého utrpěni nama­ v přílišné blízkosti židů učinily taktéž, takže as­ se střílelo vždy po několik dni, jedna strana lékaře taxík, z něho vystoupili tři muži a v: lovat i Krista ukřižovaného. Ale jeho rozlet poň zde v Jerusalemě je prakticky provedeno druhé pálila domy, rozbíjela obchody, házela do ordinace. Zeptali se: »Dr Malouf? -As neuspěl ještě příliš vysoko, je to Kristus zmu­ rozděleni na dvě města, vzájemné od sebe od­ bomby a granáty. V jedné z těch prvních bitev Dvě rány z revolveru, lékař se skácel a útočí čený. pasivní, obětovaný, nikoli však obětující, dělená a stojící proti sobě ve smrtelném nepřá­ byl těžce postřelen také jeden špaň. Salezián. odjeli. — Na jiném mÍ3tě Jerusalema byl zt tím méné je to Bohočlověk. A už r. 1943 se telství. Žádný žid se nyni neodváži vstoupit do Vystoupil na terasu domu a tam ho trefila asi jiný žid. lékař. 2idé nato vhodili bomby do: ztrácí Divišově práci poslední závan této inspi­ arabského města a Arab zase do židovského. Ve bludná kulka, vystřelená nazdařbůh. Za dva dni okolních arab. domů. — 2idé mají V Jerusalt race a Diviš resignuje k úkolům pohodlnějším. starém městě uvnitř hradeb se nachází také ži­ nato zemřel. Byla to dosud první oběť z řad du­ jen jediný hřbitov, na hoře Olivetské, mezi ä Nejprve se jeho tvář unaveně a kvletisticky za­ dovská čtvrť, nejstarSt část židovského Jerusa­ chovenstva a to ještě, jak se zdá, náhodná. — arabským okolím. Když chtěli před týdnem 1 hledl do pastelových dálek a dun moře, do po- lema, kde jsou židé usazeni už po řadu století, 30. pros., když se před velkou rafinerii na petro­ chovat své padlé, spustili na ně Arabi prudi pelavějících podvečerů a přesvpů pouště a do chcete-li, gheto. Od arabského města je úplně lej u Hajfy shromažďovali Arabi, hlásiči se do palbu, již byl zabit rabin a jeden angl. policK astrálních vis! kaktusů a podivných bodláků. odděleno. Jsou tam dvě velké, nové a jedna malá práce, přejelo okolo nich auto, z něhož byly ho- Museli nechat dvě mrtvoly již složené u hri V letech 1945—1946 hledá ztracený pramen stará synagoga. Na začátku nepokojů evakuo- zeny dvě bomby: 6 Arabů bylo zabito a řada ležet tak navrchu a s ostatními rychle ujet ,pč v traglkomickém a obludném ovzduší cirkusů vali cdtamtud ženy a,děti, zůstali tam ien mu­ raněno. To naplnilo ostatní i-u vnitř pracující Až nyni si vyžádali prostřednictvím latinski a zvěřinců. Výstavu doprovází bohatý katalog. ži. posíleni ještě židovskou policii, s úmyslem dělníky takovým hněvem, že se vrhli na svoje patriarchátu prim Oři k hromadnému pohit Přátelské ptedmluvy ohlašuji nové Divišovo dílo, obránit čtvirť proti arabským útokům. Arabi žid. spoludělniky a mlátili je vším, co jim pod který se pak vykonal bez přerušení. totiž kresby k Erbenovým Svatebním košilím. tam udělali několik útoků, ale dovnitř se nedos­ ruku přišlo. 41 jich ubili k smrti. 3 dni později Jako výmluvnou ilustraci poměrů, Jaké víi Jsme zvědavi, zda se mu podaří jen jejich ba­ tali. Nyní tedy onu čtvrť úplně užavřeli zvenčí, zase židé učinili vpád do jedné blízké vesnice, nou nyní v zemi, vypisuji z novin, kolik ůtokt: ladický děs anebo zahlédne 1 vítězství lidské zamknuli bránu v hradbách, která tam vedla a obývané dělníky oné rafinerie, zibili 17, zranili událo za jediný den a podotýkám, že jest téa duše nad tíhou pozemské smrti. jb. 2—3 ulice, které tam vedly arabským městem, 34 lidi. jeden den jako druhý.

A co »Boží« ? Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že ve škole slova smyslu, prostředkem k získání hlasů t( Patří pravopis do morálky? Nynější Pravidla se rozhodla proti dřívějším se mohou žáci řídit jakýmkoliv úředním pravo­ oné straně, ale zato se jistě nejvíc vyplácl cel# pisem, je-li to nutné, protože tam nepřichází národu a státu. Před časem si ve Svobodném zítřku podal Fa­ pro způsob jedině logický: Boží. Je to přece při­ ber vtipnou satirou výtečníky, kteří chtějí vyří­ vlastňovací přídavné jméno k podstatnému Bůh a v úvahu nějaké zapíráni víry, nýbrž pouze zna­ Jedna ukázka nenáročného budoré -l, Pišei dit Boha tím, že ho napíši »bůh«. V posledním zastupuje neexistující tvar »Bohův«. Má jiný vý­ lost. unit), prof. dr. Václav Vážný ve Svobodném :< ku CžŠ. I.) — »O jedné reálni cestě za čs. dort Dobrém pastýři uvažuje kdesi nad slovem »Pán­ znam než slovo »božský«, které se nevztahuje Tedy psát proti Pravidlům? bůh« v dětské knize Vyšehradu. k osobě, nýbrž k přirozenosti. Stači srovnat: Rozhodně, kdykoliv bude třeba. Jen velkou ne­ měním-. Touto reální cestou je výměnná pra Je velké nebo malé písmeno závažná věc? Bůh — Boží — božský. tečností a neznalostí je vysvětlitelné, že ještě teď ninová akce českých a slovenských děti, ktir Dvořák — Dvořákův — dvořákovský po revolucí, řadu let po vydáni nových Pravidel, v létě zorganizovala na podnět mladých člr Je to otázka svědomí ? my katolíci sí leckde tiskneme velmi klidně »bo­ z vysokoškolského kroužku prof. dr. J. B. Cc?1 2e začáteční písmeno není záležitost docela Pravidla si zaslouží, myslím, výtku pro matou­ cí pořadí »boží i Boži«, neboť v obdobných přípa­ ží«, a to i v učebnicích náboženství. Ale velkou Československá společnost. Prof. Vážný cil» lhostejná, dosvědčí nám nejnázornějl vzpomínka dech řadí »Bůh. bůh« nebo »2id, žid«. Á!e vpředu čest nám nedělá ani dřívější ulekaná poslušnost několik dopisů děti i rodičů, aby ukázal, f na časy protektorátu!, kdy jsme četli o Vůdci a na straně VH. je věc jasně vysvětlena. některých náboženských spisovatelů v této věci. úspěšně splnila tato akce své národní posto Riši, a na porevoluční týdny, kdy se psalo o hlt- Není dohře zapomenout, že řeč formují hlavně ti. Článek končí vyMdkou: .Bylo by si jen p1» lerovi a němcích. Plamenem se dá vyjádřit úcta Plši »zpravidla«? protože jsou I výjimky. Za ně kteří jf užívají literárně. A můžeme mít tolik se­ aby budoucí rok poskytl Československé spd> nebo pohrdáni. se však musíme ukrutně stydět my, křesťanský národ. Co to znamená, když Pravidla nařizuji bevědomí, abychom se ve svém oboru cítili kompe­ nosti zvýšenější možnosti pro ještě větší a to V protikladu Bůh — bůh Be czjvá především tentními i pro pravopis. Bylo by nadmíru zbyteč­ rozvinuti této akce. která se může státi jedl rozdíl pojmů. Kíesťanský Bůh je skutečný, jecjjný, psát: božiěku! božínku! božldárek, bcžf úroda, boží ně doptávat se někoho, zdali smíme psát na přiklad z nejpřirozenéjších a nejpůvabnějšlch kapitol l osobní, a proto má právo na osobni jméno. Naproti milosti, služby boží, celý beži den. pro rány boží, »Církev«, když chceme vyjádřit její jedinečnost bůhvíkdo, bůhvíjaký, spánembohem? Znamená to, cestě za lepším a krásnějším českoslovenští tomu bůh je jedno z mnoha pohanských, božstev, a odlišit ji od jiných společnosti. Je víc příleži­ zítřkem.. která kromě toho ani neexistuji, a proto pro ně že tu je registrováno masové užívání Božího jména tostí, při kterých sí můžeme přizpůsobit rodný Výměnná akce zasluhuje jistě pochopen stači označení druhové. Na tomto starém myšlen­ bez důvodu a bez úcty. Dnlo by se uvažovat sa­ jazyk, aby co nejvýraznějl tlumočil naše nábožen­ kovém základě stanoví Pravidla českého pravo­ mostatnou stati o tom, jakou cenu má mechanické pozornosti všech českých katolíků, zvláště sf ské myšlenky. Vždyť nejrůznější odborné skupiny ků katolické mládeže a studentstva. V pošlý pisu svou směrnici: monoteistický Bůh a pohan­ zatahování Boha do hovoru. Tímto stylem se po­ Si jej přizpůsobují mnohem důkladněji. ský bůh. Psátl tedy o Bohu křesťanů, židů nebo daří, doufejme, už do příštích Pravidel umístit době se rozproudil na Slovensku vlivem úč> nové nábožné slovo »pámbu«. Vyhlídky by býly, Velké začáteční písmeno je tedy záležitost ne­ organizované KA velmi aktivní katolický žit mohamedánů jako o bohu, je neslušnost a suro­ jen pravopisu, nýbrž někdy i svědomí. A zejména, vost,. po případě vkusná ateistické propaganda. už teď se smí psát »Pánbůh«. a přiznejme si upřímné, žc na mnohých used Ale nám, na rozdíl od davového obyčeje 1 Pra­ pamatujme, záležitost naší křesťanské hrdosti. na př. ve studentské KA, Slováci nás předstí Jenže — je nutné uvážit ještě něco. Najdou videl, Bůh není a nikdy nebude drobnou slovní Oto Mádr. Tedy z důvodů nejen národních, ale i náboto ae totiž lidé, kteří nejsou bezbožníky a přece Bo­ rekvlsitou. Proto o něm mluvíme vědomě a do­ ských měli bychom umožnit naši mládeži. ♦ ha v plném smyslu neznají. Jim se totiž rozply­ slova — a pak také píšeme: Pán Bůh, služby Bo­ z vlastní zkušenosti poznala dnešní Sleveni nul v jak usi neintervenční nadsvětovou sílu, bez ži, s Pánem Bohem atd. Ani v takových slovech které zůstává Slovenskem katolickým. To W niž by svět byl jaksi neúplný, ale která rozhodně jako »Boží muka« není logické degradovat vztah „Jedna reálná cesta“ jisté velký krok na -jedné reální cestě za čs.i nedorostla výše osobnosti. Bůh jejich představ ne­ k Bohu, stejně jako nepíšeme »slzičky panny ma­ rozuměním.. ní někdo, nýbrž něco. A tak s klidnou mysli rie«, nýbrž »slzičky Parmy Marie«. — Anebo o 8 róstoucl předvolební kampaní přibývá v na~ píší o Josefu S ikovi, Hermannu Gďringoví a vedle něm nemluvíme vůbec (dokonce ne o božtakovl ěem tisku mnoho polemik, někdy hodně malicher­ Své názory ( konkrétní návrhy na uskuteči toho o bohu. Křesťana to sice snadné rozhořčí, ale nebo pánbíčkovi), poněvadž jak pro mluvenou, tak ných a nechutných. Proto musíme uvítat tím ra­ prázdninové výměnné akce katolické mlád vlastně by nemuselo. Vždyť mluvi-U takový o svém pro p«anou řeč pla'f »Nevezmeš jména Hospodina, dostněji každou. třebas drobnou, konstruktivní české a slovenské zašlete na redakci ,KatolH bohu, je to jen upřímnost, a my máme aspoň jas­ Boha svého, nadarmo!« Tím méně nA« ovšem na­ práci. Takovéto budovatelské ťurtlí není snad nej- Praha IV, Hradčanské nám. 8, nebo Praha' no, že není míněn Bůh živý a pravý. padne písmenem zapírat svůj pojem Boha. účinnějším »agitačním* nrostředkem v běžném Ječná Z. dlí

2 „KATOLÍK" Zkreslená podoba času Ani román, ani jen vzácné Víra našich otců RNDr Artur Pavelka. Není to šťastný výraz. Užívá se ho jako důvodu k věření. Je to apel na cit a ne na Cas má pro nás dnes Dodobu přesné idoucich starobylé dílo rozum. My však věříme vírou svých otců, hodinek A z této hmotně schránky mluví k nám Vyšlo u nás »Písmo«. Totiž -Starý Zákon ja­ tvoři Jeho posvátnost a jeho sílu. A tato posvát­ protože je pravdivá, ne protože je to víra čas velmi energicky a velmi neúprosné. Ať isi ko umělecké dílo. Moderní básnický překlad díla, nost a tato sila přechází na každého, komu Písmo přesné v 8 hodin v úřadě! Ať v 8.50 přesně jež se stalo základem kultury«. Jaký je nábo­ sv. opravdu posvátným je. Nejlepšlm svědectvím našich otců. Věrnost názorům není ani důkaz skončíš wučovaci hodinu! Ať v 9.41 sedíš ve ženský duch tohoto překladu poznáte z první věty: toho je židovský národ a jeho dějiny. Kolik ne­ inteligence,, ani charakteru. Jsou dobré ná­ vlaku! Ať vydržíš přesně 8 hodin na svém pra­ »N» počátku stvořil bůh nebe a zemi.« Tedy z toho sympatických rysů tento národ má a kolika pro­ zory a názory špatné, podle toho, jsou-li covišti! Na každém větším náměstí velkoměsta »bůh«. Nepsali jsme o tomto překládá, protože následováními proto prošel během staletí. A pře­ pravdivé nebo nesprávné. Jen jediná věrnost na tepe volají velké hodiny, zvěstuji tobě přesný jsme nepovažovali jeho existenci za zvlášť rozho­ ce, ačkoliv nebyl početný, ačkoliv nebyl impo­ je nutná: věrnost pravdě, která je Kristus. jednotný čas a jeden pohled na ně stačí, abvs dující v životě našich katolíků. Starý Zákon tak santní a okouzlující, přece za nejnepflznivějšlch (Z drobných poznámek kardinála Sallěge-e.) zrychlil krok, abys stihl přednášku a v neděli jako tak příliš mnoho nečteme, ačkoliv bychom podmínek zachoval svou národní existencí po ti­ mší sv. Nemusím hovořiti o tom. co se stane, to dělatl měli a měli bychom z toho nepoměrně síciletí. A byla to především věrnost k svátým kdvž neuposlechneme tohoto diktátora času více, než z tolika jiné plané literatury, ať už tak Knihám, která tvořila silu Israele v jeho vždycky zv. krásné nebo z memcirové, které je po válce tak pohnutých dějinách, v nichž by jiný národ Dostane se nám výtek od přednosty úřadu, skli­ Kniha, v níž promluvil Bůh k lidem díme nevděk žáků i ředitele za předrženou ho­ hotová záplava. Mimo to máme krásné katolické musii dávno úplně zaniknout. dinu. vlak nám utede. rušíme posluchače v di­ překlady Starého Zákona, Hejčlův i Hegrův, mno­ Jaký vliv svaté Knihy na 2ldy povždy měly, vadle. na přednášce nebo v biografech a v ne­ hem hezčí než dosavadní překlady novozákonní ukazuje eplsoda z knihy Machabejců, historické NOVÝ ZÁKON (s výjimkou poslední úpravy Colovy). to knihy, která sama tvoři součástky Písma sv. děli nesplníme ani svoii nedělní povinnost. Áž nedávno jsme byli na onen nevěřící překlad PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA A náš vzdech: Jsem štvaný, nemám ani chvilky Starého zákona.-Jejich, vůdce Jonatas tam posílá Písma upozorněni článkem v »L- D.«. Pisatel se dopis o přátelství a spojenectví do Sparty. List času, kdyby tak den trval 48 hodin, kdybych lak Přeloiili Dr Jbd Sýkora a l>r Jan Hej2l nemusel spátl. právem rozhořčoval nad tím »bůh« a nad celým zní: »Jonatas velekněz, starší lidu, kněžl a ostatní Vynález hodinek, této hmotné schránky vlád­ tím duchem knihy a na konec dodal: «Písmo sva­ národ židovský posílá Sparťanům, bratřím svým, Ůpnm navrhl *A ton ín Lhkorac, »azb« ce času Dokládá MUMFORD za největší epochu té není román, nýbrž vzácné starobylé dílo nábo- pozdrav. Již prve Arláš. který panoval u vás, arth. iag. Bř- štfrrsi • Cena Hxaaibo v novodobém vývoji civiltsace. Kletbu proti nám žensko-výchovné«. Ta věta se zdá charakteristic­ poslal Oniášovl, nejvyšáímu knězi, list, že jste výůaku Kb W.- výstražně se tyčiciho času zažíváme všichni na kou pro široké vrstvy našich současníků, a to bratří naši. Jak praví níže připojený opis. Oniáš dobrých, věřících současníků. Ukazuje, myslím, na přijal posla s poctou, a přijal list, který oznamoval V v Sech knihkupců lobě. Reagujeme různé podle různých povah. spojenectví a přátelství. My, ačkoliv nic z toho ony nedostatky naši víry, jak o nich psal na za­ NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD Cas nás ostatně tak důkladně honí, že nám ani čátku roku v »Katolíku« P. Urban, ba ukazuje nepotřebujeme, ježto máme na potěšeni svaté kni­ nezbude kdv si uvědomili, má-li vůbec jaké ještě hlouběji, jak modernímu člověku chybějí hy, — a ty jsou v našich rukou, přece jsme se po­ PRAHA 11. KARLOVO NŠMÍSTÍ ČIS. i oprávněni býti nad námi takovým tvranem. Mv i vlastni předpoklady víry: velká, hluboká úcta kusili poslati k vám o přátelství. (I. Mach. 12.)< reagujeme instinktivně jinak. Vvhlodáváme čas. před Bohem, vyplývající z poznáni transcendence I my sami, z vlastních nábožensky tak pohnu­ ...... --* 1 Přijdeme do úřadu přesně na minutu, ale pak Boží, z poznání, že Bůh je nesmírně větší než ja­ tých dějin pak víme, jakou úlohu tam mnohdy s! vynahradíme chvat tim že v klidu si přečte­ kékoliv naše představy, které si o něm můžeme zaujímalo Plamo sv. a úcta k němu. me novinv a pohovoříme o politické situaci s ko­ učinit. Naše náboženská obnova dnes nemůže proto Dlouhá a krátká pamět legy. nesporné vice než několik minut, a oak Je pravda, že Písmo svaté není román. Je pozňstávatl na pt. v pouhém rozmnožování ná­ teprve pomalu rozbíháme práci. Časový rámec Vždycky mne hluboce dojímá, když se na však více než vzácné starobylé dílo nábožensko- boženských vědomostí, ani ve zvyšováni bystrostí Strahově slouží rekviem za krále Vladislava II.. úředních hodin te zachráněn. Ze je to pouhý Výchovné. Tak bychom přece mohli nazvat mno­ debatérské naší mládeži, nýbrž ve snaze zakoře­ pak rámec, iemuž značná část náplně chybí, to ho a mnoho jiných knih, které po případě snad nit opět onu základní úctu před majestátem Bo­ zakladatele Strahova a mecenáše jeho králov­ nám jíž nevadi. To liž diktátora čas .nezajímá. nejsou tak staré jako Písmo sv. samotné, které žím. Pak současně vzroste I úcta ke všemu, na ské kanönie. Ta osmisetletá neustávajíc! vděč­ Podobný pohled se nám skýtá na všech mož­ však na druhé straně jsou mnohdy dojemnější, čem jakkoliv onen majestát Boží spočívá, tedy nost. jaké je jen Církev schopná... ných pracovištích, ne snad jen na pražské ulici, výmluvnějšf, náboženštější a výchovnější než lec­ především na Písmě sv. a hlavně na Zákonu Bo­ V Tišnově na Moravě se co rok podnes slouží když vidíme dělníky nastupovati do práce. Za- které části Písma svátého. žím, jenž je jednak vepsán přímo na stránkách mše sv. za duše jednoho sedláka a jeho ženy, čináme přesně s pracovním nástupem, ale práce To co Písmo svaté dělá Písmem svátým, co je našeho nitra jako zákon přirozený, jednak je pre- kteří zakladatelce Porta Coeli, královně Kon­ sama ještě chvíli počká. dělá, jedinou a nenahraditelnou knihou, co je odli­ cisován. objasněn a vykládán právě v onom Pla­ stancii, matce bl. Anežky Přemyslovny, poslali To ovšem vystihli zaměstnavatelé dávno a šuje od všech Ostatních knih na světě je totéž, co mě sv. košík peněz, když se jí nedostávalo na dostavbu vymyslili úkolové mzdy. A i dnešní velko- odlišuje Boha od tvorstva, totéž, co způsobuje, že Pěstování a zvroucňování úcty k T:mu, před chrámu při klášteře Cisterciaček. Od 13. století zaměstnavatel. národ v národních podnicích, se Bůh je jediný, s ničím neslučitelný a nezaměni­ nimž zahaluji Serafíni svou tvář musí být duší podnes, db poloviny 20. století! Tak ie vděčna snaži zaváděli úkolové mzdy. A svrchovaný za­ telný naprosto .za nic mezi tvorstvem. veškeré naši náboženské výchovy. Musíme ji ovšem a tak plni své slovo a své sliby Církev. Tako­ městnavatel státních úředníků, stát. Domýšlí na Bůh sám mluví v Pismu svátém. Když čteme sami dosti mít a musíme ji nenápadně, ale jasně vých případů jsou řady jen u nás. výkonnostní ořidavkv. A Dostiženi čiti, že tu v PísmuT o t o praví Hospodin, pak třeba projevovat celým svým životním stylem, musíme Cas od času zasáhne nějaká »vis maior«, aby diktátor času je vystřídán diktátem díla vy­ poslouchat každým nervem naši bytosti, protože ji hledět pěstovat krásnou stylovou liturgii. Vším přerušila tuto posvátnou kontinuitu a tu můžeme konaného. iemuž nelze již tak snadno ujiti. to skutečně bývaif slova života, bývají to zákony, co jsme, co cítíme a mluvíme, bychom měli vště­ pozorovat, že zásah nebyl ani ke cti zasahujícího, A brání se. Zvedá se. odpor proti úkolovým při nichž jde o život a o smrt, a sice o život a povat druhým, že »veliký je Pán a velikosti jeho ani k dobru těm. komu tim zdánlivě mělo být mzdám i proti výkonnostním přídavkům. o smrt definitivní. Bůh sám mluví v Pismu, To není konce«-. ak. poslouženo. Když »osvícený« cisař Josef II. zru­ Je snad na skladě lék jiný Droti vyhledá­ šil řadu klášterů v Cechách a na Moravě a po­ vání času? Zajisté, ie to práce přes čas. která bral jim jmění, neohlížeje se a nedbaje mocných ovšem muže míti též poctivý charakter dikto­ zaříkáni a výhrůžek věčnými tresty. jimiž se za­ vaný nadměrným množstvím poctivé '-vkonané Katolický názor na umění kladatelé ve svých zakládajících listinách dovo­ práce. r>ak isou to různé druhv brigád a jako II. Podvrácení svobody umělcovy tvorby je Jediné chrámové uměni naučí ostatní umělce lávali svědomí mocných i méně mocných všemož­ koruna tohoto úsili ie to nástup milionů pracov­ zlem větším. Umělec svým dílem má. jak isme nové úloze světla iako svébytného a samostat­ ných škůdců, co tu bylo naděláno škod neodči- ních hodin. Tyto léky proti vyhledáváni času sl řekli, poznávat Boži řád světa podle skutečno­ ného tvárného prvku. Jediné chrámové uměni nitelných! O tom by mohl s pláčem vypravovat trpí všechny iednim zásadním nedostatkem: sti a zkušeností zevních 1 vniterných. Jak hlu­ upozorni z nových výkladů věčných evangelic­ Velehrad, jehož knihy, patrně staroslovanské, byly uznávají tyranii v hodinkách ztěsněného vládce boká a silná je jeho odpovědnost, tak velké a kých a dogmatických pravd na to. že i nej všed­ jako »čínské« prodány obchodníkům na kor­ času a přinášejí mu dalši oběti. Vedle úředních silné ie jeho umění — předpokládáme-li základ­ nější skutečnosti života je nutno nazírat se sta­ nouty nebo do stoupy. Zápisy nejstaršího čes­ hodin a vedle pracovních hodin, další dobro- ní schopnost řemeslnou a nezbytné vypěstováni noviska vteřiny Boží, z, bytování Božího. Nikde kého kláštera svatojiřského ocitly se ve Vídni —"rolné" úřední hodiny a dobrovolné pracovní ho­ vlohy. jinde nevidíme, že by vzešla revelace. Ale ne­ atd.. atd. .. z diny. na brigádách mnohdy místo úředních ho­ To je sakrální příkaz každého umění. V tom mylme se: toto chrámové uměni bude v živé Císař Josef II.. po svém rozmáchlém protl- din záměna za pracovní hodinv v cizím oboru, je a nepřestane být uměni nikdy uměním nábo­ kontinuitě se vším, co poctivého a velkého našli církevním gestu brzv docisařoval a nedávno ne­ všude však podřizování diktátu času. Jenom ženským, třebaže se nemusí věnovat výslovně umělci mimo uměni chrámové. Souvislost sku­ slavně odešel s jeviště slávy i celý habsbur­ Pán Bůh v chrámě trpělivé shlíží na uchvétané službě náboženské, to jest šířeni náboženských tečného uměni l osaměleckého. ie trvalé, iako ský rod. dušičkv a čeká až se uklidní, abv iim mohl říci skutečností a pravd a iešté užší službě litur­ souvislost všeho života. Dnes se jaksi nikdo nepozastavuje nad krát­ slovo Dravého léku. gické. Rembrandt byl z největších náboženských A proto je nutné, abychom se naučili úctě ke kou pamětí mocipánů. od vzniku košického pro­ Vidiš skreslenou podobu času, zaznívá nám umělců všech doby a nebyl náboženský méně, každému poznáni. Ano. ovšem i snad především gramu do dneška — či jak si máme vyložit ten do duše. Cas není abstrakce která se stala oso­ když poznal výlučně výtvarnými prostředky ubo­ dnes úctě k umělcům kubistickým a surrealis­ program, který praví, že se u nás církevní maje­ bou. abv tobě vyhrožovala. Na počátjcu nebyl host těla ám na sobě; když se ve vlastních por­ tům. pokud byl! poctivými umělci. tek zabírat nebude, a zatím se zabírá na přiklad čas. Na počátku bvl stvořen řád věcí a jejich trétech sekulárně vyzpovídal, jak jeho křehké Aktuální totiž je: aby se právě katolíci nedali Strahovu, který měl u nás tak hluboké posláni změn. A změny isou mnohotvárné. A každá tělo jde proti duchu; jak ve vášni života propadá svést na cesty, na které svádí pouliční pokřik v životě duchovním, jak jen to lze sloučit s kul­ změna v přírodě má svůj čas. I ta duše Tvoje. opilství, než ve svých biblických komposicích. po službě. Nespokojil se totiž pouhým předpiso­ tem Eucharistie a tak dalekosáhlé poslání kul­ Tvoje denní činnost, má svůj Individuální čas. To proto, že maloval, jak mu bylo vnitřně přiká­ váním čile, nýbrž vnucuie umělcům í prostředky. turní vzhledem k jedinečné knihovně a do tře­ Časů je tolik, kolik ie různých záchvěvů lidské záno. Jeho odpovědnost Bohu vědomá i neuvědo­ Nové uměni, sociální, lidu přístupné umění má tice za obou světových válek tak vynikající po­ duše. A řád lidského života vvtváři si svůj čas. mělá již byla naprostá. ' prý být — realistické. slání politické a vlastenecké! Jak jednoduché: zaměnili, jak to činí každá A není-li ta která lidská činnost Dostavena na Jsme ovšem svědky toho, že umělci již této Kdo slyšel rozhlasový projev p. dr. Koťátka své Dravé místo, nedovede ani vytvořit) svůj polovzdělanecká násilnost, úhrnný poměr ke sku­ odpovědnosti nečiti.1 Jsou člověkostředni. tedy tečnosti. za slohový realismus. Je to příznačné o tomto záboru, musil mít — pokud neni do věcí pravý čas. My Jsme tvůrci svého času svoji čin­ mnohdy ještě sektářský pohanští, pohanštější než zasvěcen — dojem, že se ti praemonstráti asi nosti. proto my musíme znati řád své činnosti, uřeknutí taktického, hmotařského materialismu: pohané adventní, kteří svou závaznost k Bohu skutečností je jim jenom smyslový svět. Ani dopouštěli hroznech věci a že se jim dostává jen abychom mohli vytvořiti dobrý, pravý čas. cítili. A to ie druhé zlo. Obecné a příznačné zlo spravedlnosti odnětím statků. Podle rozhořče­ Jak výstižné a mnohotvárně tuto pravdu vy­ ne onen svět sice hmotný, avšak nadsmyslový, ve všem, čemu říkáme kultura. který objevil kubism. ného tónu, s jakým se p. dr. K. pustil do těch stihuje KAZATEL, kdvž praví: Všecko má svůj dosavadních majitelů velkostatků, musíme se čas. a svým vyměřeným během jdou všecky věci Umělci jsou tím podmíněni celou společností Vyznávají tímto požadavkem i světozorně a uchýlili-li se tedy důsledné do svého iáství. do naivní realismus, který chce v uměni vidět jen domnívat, že p. dr. neví, že jich nedosáhli lu­ bod sluncem: Jest čas rození i umírání Jest čas pem nebo násilím, ale štědrou velkomyslnosti sazbv a čas vytrhování zasazeného. Jest čas za­ mlžínné atmosféry spirituali-mů příliš osobních, to. co pohodlné vidí, co líně hmatá, co v živo­ pak jsou skutečně jenom také důslednými tlu­ čišné libosti slyší a chutná. Chce mít z uměni vý­ panovníků, kteří v tem viděli prospěch svých bíjení a čas holení. Cas bořeni a čas stavění. Cas poddaných a země, zbožnými odkazy jednotlivců, pláče a čas smíchu. Cas kvíleni a čas skákáni. močníky a svědk své doby. Z jejich svobody se věsní štít svých nejprvotnějších zážitků, bez ta­ Cas rozmitáni kameni a čas sbíráni. Cas ob- stala nezávaznost, neodpovědnost a libovůle — jemství a zámlk. Srovnal uměni do roviny pou­ kteří svým duším hleděli obětml na statcích za­ límáni a čas vzdálenu býti objímáni. Cas na­ ano. avšak nejsou v tem obviňovateli i svých hého estetického zažívání. bezpečit ustavit.^ vzpomínky při mši sv. za je­ býváni a čas pozbývání. Cas schováváni a čas kritiků? Neodhaluii i — jejich postoj? Avšak, néchce-li lid. na nějž se pohodli vládců jich spásu. Takový odkaz neni možno libovolně Toto se však nezmění tím. že bude podvrácen i jejich teoretických nohsledů odvolává, jiná ná­ někomu darovat a neni možno se jej zbavit. My, vyhazováni. Cas roztrháváni a čas sešívání. Cas katolíci, totiž dodržujeme slóvo I svým mrtvým, mlčení a čas mluveni. Cas milováni a čas ne­ sám základ jejich tvorby, vůbec každé tvorby — silí, nechce ani tato. Chce, aby mu byla právě návisti. Cas boie a čas pokoje. (3. 1—8.) osobní odpovědnost a pravá svoboda. S umělci uměním vyložena tajemství. Aby mu bylo prvotně těm zvlášť. A věci dané na posvátné účely mají buďme trpěliví. Jsme povinni je chránit, třeba v obrazu věci sděleno, čemu nerozumí. Zajisté sakrální povahu, a zneužití jich k jiným účelům Pravá podoba času neni tedv nikterak diktá­ je svatokrádeží. tor skrývající se za levým zápěstím nebo na věži přestali být i naturallter křesťany. ani horník nechce pomník hornika, který by bvl nebo v časovém signálu rozhlasovém. Pravá po­ Avšak povinnost katolíků je ještě větší. jako při práci. Chce-li vidět sochu horníka, tedy Na statcích takto darovaných se obživila řada doba času jest roucho naši činnosti, jest oba! chce takovou, aby vždy znovu a znovu, ve všed­ lidí při jejich obděláváni a kdyby jim bylo vše­ Věříme a víme, že máme pravdu, a to pravdu obecně křivděno, sotva by bylo vzniklo úsloví: naši činnosti. Cas te to. co nám měři. co nám celou. Víme, že náš světový názor ie celistvý, že ním běhu jeho pracovních dni připomínala onu registruje lednotlivé pracovní úkony tělesné specifickou, nadosobní závažnost jeho práce, aby Pod berlou Je dobře sloužit. Počkáme si. bude-li obsahuje poznání světa, života, že každá téměř ho možno použít i o pěticípé hvězdě. i duševní. Jsme tvůrci času takovou měrou a ta­ skutečnost, zevní i vnitřní, je nám pochopitelná mu ukazovala, že ačkoli sám jako zrno zemře, ne­ kovou dokonalosti, iakou měrou a jak dokonale a srozumitelná, podiváme-li se na ni ve světle zemře celý. A tuto sílu nebude mít oční a hma­ Kromě těžkých a závažných povinností, co má Pracujeme Má tedy tvůrčí a produktivní práce viry. Věřící katolíci jsou kličniky Božích tajem­ tový odlitek hornika. V této skutečnosti musí být takový řeholník z těch statků? Ani takový stůl, prvenství před časem. Dávejte sobě 1 druhým ství a nesmi si ie nechávát pro sebe ani v umění. víc: celá lesklá čerň podzemí, tíže země, která jako téměř každý z těch pánů, kteří teď o něm úkoly pracovní a hodnoťte ie Dodle Dlodů ieiich To také nestačí, a ie to také částečnost. pěstu- nad ním visí s celým nepřátelstvím hmoty 1 rozhodují. Vim na přiklad, že zesnulý, pan opat práce a vrátíte se k pravé podobě času. Vždyť ji-li jenom na nějaké liturgické zahrádce něco, světlo druhovy pomocné blízkosti. Naivní realism Zavoral po léta večeře! žemli rozmočenou v mlé­ ani nedělní povinnost návštěvy mše svaté nám čemu se řiká v užším smyslu posvátné umění. to však nevidí. Naivní realism, jako výtvarný ce nebo v kávě. A při tom litoval, že nemůže už nepředpisuie. v kolik hodin máme přijití dq ko­ názor, nemůže navodit hlubinné sdruženiny zá­ rozdat 60 tisíc ročně nejrůznějšim prosebníkům, stela. Jde o účast na mši sv.. zda ie ráno nebo Ovšem, že nové uměni, jako každé dosud ve žitků, které by pak úsllovně hledaly ve ztvárňu­ iako do doby republiky. večer, to není *podstatné. ) * světě, vyjde z lidské služby Bohu. Bude to i umě­ jících látkách tu. která by to zpřitomnila. Naivní (Aby nevzniklo nedorozumění: Pouze té mož­ Jen tam. kde nemáme výběru tam nám ne­ ní chrámové, které poučí ostatní umělce o tom. realismus, iako složka materialistického světo­ nosti rozdávání litoval.) dostatek různých možností vnucuje i v takovém že vždycky a všude je nutno uměním sloužit vého názoru tuto mohutnost nemá. Nepočítá se Bohu. Bude to uměnf chrámové, umění všech Na recepcích, kam byl zván, sotva se čeho Případě přesný čas. ne však pro diktát času, symbolem. A symbol, symbolon, obraz ' i vtisk dotkl. nýbrž pro věc. oborů, které objasni hlavní principy nového slohu, jeho, je výrazem umění. a to 1 výtvarně formální i výtvarně obsahové. "Právě tak skromně jídával p. biskup Pod- A tak podobně iako v chrámě isou mvšlenv Ovšem, pouze svobodný umělec najde obraz »laha a jiní a jiní. všechny pracovní programy. Chtějí usměrňovatl 1 vtisk. Proto ie naše místo tam. kde zásadně TI páni, kteří teď idou z hostiny na hostinu, se bráni svoboda umělecká. Nechť je raději zne­ slibuji lidu uspokojeni všech eho tělesných po­ •) Máme-11 k tomu vážný nebo rozumný a uvésti ve vzájemný soulad naši činnost úřed­ užita jednotlivci svoboda, než aby byla zneužita třeb a proto berou, kde se co dá, aby měli z čeho důvod, můžeme ovšem splnili nedělní novinnost níků. učitelů, montérů a inženýrů kazatelů a zotročena sama metafysická podstata umělcovy rozdávat. Ale jednou se i nejvíce hladový žalu­ mše svaté i večer. Má to však býtt výjimka i ministrů. hosnodvni i školních děti. Zbavime-li práce. dek nasytí, i kdyby byl jako drátenický rukáv. a pravidlem má zůstat mše sv. dopoledni. Celá se skresleného Doietí času iako samostatného To nebezpečí je ještě hlubší. Vyplývá z ce­ Ten úžas, až se lid rozpomene, že je tu ještě ja­ neděle je den Páně. Není hezké, vzpomeneme-li vládce, který nás honí, a nronikneme-li k nod­ lého světozorného rozštěpeni dialektického ma­ kýsi hlad, který nedovedete utišit — až se lid roz­ •i na Pána Boha až večer. On má být první, ne state. k iádru času, iímž ie naše plodná činnost, terialismu, který je mluvčím v této při proti pomene, že to hladoví beznadějně jeho duše? poslední. (Pozn. red.) nak odnadnou pokusy o vyhlodávánl času. Bohu. Růžena Vacková. B. D.

„KATOLÍK" 3 Přísaha Z domova a z ciziny SBORNÍK NA PAMÉŤ Nedávno »Katolík» s radostí zaznamenal, že Mariánská družina knězi u sv. Ignáce bude k novému zálmu o toto zázračné místo pod Py- ustanovením nejdüst. armád, ordináře naše armá­ konat! svou obvyklou měsični schůzi ve středu reneiemi. Poslední úřední zpráva ohlašuje, že od da projevila svůj klidný poměr ke zdřdínému ná­ dne 11. února t. r. o 4. hodině odDol. — Dr. A. 1. května do 31. říina minulého roku navštívilo FR. B. VAŇKA boženství českého národa. Jako na zavolanou při­ Heidler nokračuie ve svém výkladu encykliky Lurdy 1.400.000 poutníků a mezi nimi 26.321 ne­ k uctěni ram kky českého knčze, šel hned po tom případ, který dokazuje starou mocných. kteři byli ošetřováni v nemocnici. zkušenost. Jediným naprosto spolehlivým zákla­ »Mediator Dei«. spisovatele a stí t :čného vlastence Kříže se dostávají do škol, ubývá žáků bez Basilika sv. Matěje v Trevíru bude slavit le­ dem, na némž lze budovat společnost, jedinou tos 13. června 800 let svého trváni. Je to iediný umučeného v Dáčhau. 144 stran, bezvýhradnou základnou států je přísaha. Ne vyznání a učitelé všech politických smérů se prý opět objevuji za kostelními varhanami, tak zjiš­ hrob apoštola za Alpami. Nad tímto hrobem 9 příloh, brož. 100, vůz. 125 Kčs. vlastni prospěch, ten může být nebo se zdát, že je byla tedy za přítomnosti sv. Bernarda z Clair­ v protivé se zájmem a rozkazem státu. Ne vlast­ ťuje známý pražský učitelský pracovník J. P. Blažek v Dnešku. Je to prý následek hrdinného vaux založena před 800 lety basilika. Bvl pří­ • U v!tch knihkupců ní názor a cit, 1 ten může být v rozporu s rozka­ tomen i tehdeiši Dapež Eugen IV.. žák Bernar­ zem legitimní vrchností. Jedině náboženská pří­ postoje Církve za okupace, také následek apa­ NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD thie učitelstva, nechutě k náboženskému boji dův a 18 kardinálů. Nvní ie nad hrobem sv. Ma­ saha, která poddaného bezpodmínečně zavazuje těje benediktinské opatství Dva jeho členové PRAHA II, KARLOVO NÁMĚSTÍ ČÍS. 5 k věrnosti vůči státu, a která ovšem také držitele a trpělivá taktika Msgre Jana Šrámka. Mys­ líme, že jistě i tyto příčiny působily a působí, byli s námi v Dachau. Při jmenováni nidp. arci­ státní moci zavazuje dodržovat občanská práva biskupa pražského mu zaslali blahopřání a zvali a svobody, jedině ta je skutečně spolehlivá. ale doufáme, že nejsou ani jediné, ani hlavní. Proč se Českému učitelstvu přičítá v této pří­ jej tam do té své apoštolské basiliky. Co nás přivedlo k těmto úvahám? Stal se pří­ čině jenom apathie, netečnost? Cožpak nelze Modlitebna hospodou. Židovská synagoga pad, že československý voják se dal proti rozka­ předpokládáti o učitelstvu, že se také trochu du­ v Kolíně, kterou nacisté v r. 1938 vypálili, má FILM zům svých nadřízených do informačních služeb být nyní přestavěna v hostinec. Modlitebna pa­ západní mocnosti. Nuže, chápeme dobře, že vo- chovně prohloubilo za ta léta 1938-1945, kdy Pro všechny: bylo všemu lidstvu jasno, že „vellociter currit třila svobodomyslné obci židovské v Kolíně, kte­ ják zůstává spojen pouty kamarádské sympatie rá nemůže nyní pró malý počet členů budovu Zkušební pilot. SSSR. Pásmo příběhů ze zázemí "s armádou, která mu dala zbraně a výcvik, aby sermo Eius" ? A v českém národě duchovní ži­ ruské fronty o letcích a konstruktéru, který usiluje vot opravdu není leč věci politiky a taktiky? udržovat. Městská správa v souhlase s městskou se mohl přes poražené Německo vrátit do osvo­ radou pronajala budovu podnikateli, který za­ o konstrukci letadla» rychlejšího zvuku. III. bozené vlasti. Chápeme konečně — je to Nechceme se oddávat! nereelnim přeludům, ale snad přece jen křivdíme sami sobě, snad přece mýšlí ve sklepě synagogy zařídit hostinec a Pro dospělé: věcí názoru — jestli někdo má větší poli­ v horních patrech 3äl pro různé slavnosti. Štvanec GB. Dčj z prostředí lllegální politické or­ tické sympatie vůči státům s demokracii jiného jen nejsme sami flHstři. jb. ganisace v severním Irsku. Politické hnuti je však jen Náboženský život v Kaliningradě. Mnichov­ pozadím pro odehrávající se drama lidských srdcí. | odstínu. Ale co nechápeme, totiž co odsu­ Ü nás není ccnsura. To ie fakt, to ie pravda. ský časopis Neue Zeitung píše o náboženském zujeme jakežto porušeni věmesti, to je postup Jenže se naide vždvckv dost jiných prostředků, Johny, vůdce illcgální skupiny, jenž unikl z vězení, životě v Kaliningradě. někdejším Královci ienž přepadne se svými druhy pro politický účel pokladnu • onoho vojáka: dát svým osobním názorům a sym­ iak sešněrovat svobodu slova a do Dřipadě. lak byl do válce ořiDoien k Rusku. Časopis píše: patiím přednost před závazky, jež mu vlastni se zbavit nepohodlných hlasů. Prostředků ner- a při útěku v zápase nechtěje zabije pokladníka; sám . armáda ukládá ve smyslu spojeneckých povinno­ »Náboženský život tam není znemožněn. Stře­ jsa téžce zraněn, vypadne z rychle jedoucího auta a fidnich. mnohem krutějších, než na iaké se disko německého života v tomto městě ie oprav­ je ponechán na ulici. Toto je začátek déje, který je > sti, které nače vláda převzala ne bez bedlivé úvahy zmohla ccnsura v obvčetných nelidových demo­ vyplněn skrýváním zraněného hrdiny a pokusy přátel a schváleni nárcdntho veřejného mínění. Kdyby du tvořeno bohoslužbami, které se pravidelně kraciích. Na oř. se přinese úřední zpráva, že ty konají a neisou sovětskými úřady zakázány. o jeho zachráněni. Více než strachem před svétskou takto postupoval každý voják, že by se přenesl a ty časopisy bvlv ministerstvem informací — moci je Johnny zmítán pochybnostmi, zda zabil člo­ přes závazky a směrnice celku a sledovat své Kněží. kteři nepracují, nedostávají potravinové věka a trápen výčitkami svědomí. Proto též rád by j tiskovým odborem, upozorněny na škodlivé psá­ lístky. Jsou však často činni jako úředníci pro­ nápady, jak by naše armáda vypadala? To ni o Sovětském svazu, dotýkající se životně dů­ se dostal ke knězi - otci Tomovi, svému bývalému uči­ by pak jeden byl pro spojenectví s Ka­ tože bývalá snráva neexistuje. Rusové se často teli a příteli všech opuštěných. Milenka Johnnyho, I ležitých zájmů Československé republiky. Časo­ zúčastňuji bohoslužeb a někdv dávaii pokřtít lifornii, druhý pro připojeni k Tádžikistá­ pis. kterému se dostane takového UDOzornění. která chce ho bud’ zachráníti nebo s ním zemftli, pq nu, třetí pro federaci s Rakouskem a čtvrtý své děti od německých kněží. V Kaliningradě delším pátrání ho najde a vole k lodi. Oba Jsou však může být navždy hotov, protože už nikdy ze existuje vedle protestantského disoensáře kato­ obklíčeni polic.í a v přestřelce, kterou ona zahájí, pro autonomní Zvolensko. Kam bychom se to do­ sebe nešmyie obvinění, že ie škůdcem republiky stali? Náhodou, lépe řečeno nezbytně, celek armá­ lická nemocnice, spravovaná katolickými řehol- zastřeleni —' dříve než mold tragedii zabránitl otec a ieiiho lidu. Kdvž pak nepřijde dost sovětské nicemi. které mail svého spirituála. Oba tyto Tom. Postavy filmu — a to nejen hlavní — nejsou po­ dy je přesvědčen o správnosti naší spojenecké pšenice nebo néco podobného, řekne se. že ie to dány povrchné ani pod zorným uhlem politické ideo* politiky. Ale jak zajistíme, že své povinností bu­ ústavy mohly až dosud klidné pokračovat ve své logie, nýbrž z jejich slov a Cínů vidíme, kam směřují vinen takový časopis, protože škodlivě psal o So­ oráči. Jsou v nich přiiimáni nemocni němečtí de plnit I ten, který by jejich rozumnost ještě větském svazu, a pak může čekat, že ho tiskárna celou svojí bytostí. Atmosféra díla jest vážná, projevy nenahlfžel? Jak zajistíme, že uposlechne 1 ten vo­ i rušti.« a rozmluvy zde uvedené dotýkají se základních sku­ přestane tisknout, že redaktory zavrou nebo Jihoamerický stát Chile upozornil u nás na ják, jehož sympatiím by se daný rozkaz příčil? ztlučou. zkrátka vše možně může následovat tečnosti lidského života: víny, spravedlnosti, viry a Jedinou zárukou je náboženská přísaha. (Jsou sebe tim. že a námi přerušil diplomatické styky. milosrdenství. Film mohutného dramatického spádu, z takového diskrétního upozorněni ministerstva Zdá se však, že i vnitropolitická situace ie tam soustředěný dějem na několik hodin — pro námět, arci lidé, kteří mají jiný recept pro zajištění informaci, které ien za tímto účelem ie děláno skvělou režii a prvotřídní hru nám již známého James .věrnosti podřízených. Postavte ke každému špicla dosti neiasná. Maji tam jednu stranu která s; tímto způsobem; takto veřeině. Protože kdyby říká křesťanšti demokraté. Ta ovšem viděla Masona nutno eznač-ti za prvotřídní film. I. a budou loyální. Prozatím odezíráme od této ministerstvu šlo opravdu o věc samu, o dobrý zelený jed. GB. Detektivní historie odehrávající se alternativy.) Pravím, že jenom to drží občana, a různě těžké nepořádky a velkou bidu dělnictva za náletů v poslední válce. Nezvyklé prostředí operač­ poměr k SSSR, mohlo by své třeba sebe vážnější a proto někdv hlasovala s levicovými stranami zejména pak vojáka, když pronesl ta slova: -Tak napomenutí Doslat časopisu soukromě. Jen tak ního sálu nemocnice, zajímavě podáni celé historie, mně pomáhej Bňh.c — A tady mně dovolte vzpo­ i s komunisty. Z toho pak vznikla nespoko jenost kde nechybí ani humorné scény, udržují diváka v na­ by to bylo lidské, jen tak bychom mohli věřit, mezi hierarchii, která byla vykládána iako pří­ mínku. Rakcurká armáda jistě nebyla Ideálem pro že nacismus a jeho způsoby isou skutečně po­ pětí až do konce filmu. I. českého člověka a naše vojsko buduje na jiných mé odsouzení strany. Lidé ve straně činní isou Ohlášený seznam filmů za rok 1945—1947 s encykli­ raženy. poctiví katolíci, kterým míněni hierarchie ne­ kou Pia XI. »Vígilantl cura< právé vyšel. Objednávky základech. Avšak tento fakt zasluhuje zmínky: »Spojené státy mohou jakkoliv vzbuzovat do­ Monarchie se rozpadlo 2S. října 1918. Pět dní bylo lhostejné a proto se skutečně chystali stra­ přijímá Svatováclavská liga, Praha IV., Hradčanské jem, že jsou mocnou říši, přesto je jejich bu­ nu rozpustit Do této situace zasáhl kardinál nám. č. 8. potom, U3 Dušičky, její armáda ještě svedla bit­ doucnost pochybná. Přísloví totiž pravi: Jak se „Monsieur Vincent“. O novém francouzském vu.' Co drželo tyto vojáky, kteří jistě měli velmi Rodríguez, arcibiskup ze Santiaga, a ve zvlášt­ daři rodině, tak se daří národu.« Tuto úvahu ním prohlášení k zástupcům tisku zdůraznil, že filmu „Monsieur Vincent” píše mezi jinými Ka­ rozličné politické sympatie, co je drželo, že se blit přináší iedna kanadská revue a podává pak rel Walter Kluger v „Tagesspiel“ u příležitosti za takových podmínek? To. že vztáhli dva prsty strana a ieii činnost odsouzena nebyla. Kardinál čísla, iak to vypadá .v Sev. Americe s rozvody. pří tom použil prohlášeni, které učinil Pius XI, prvního předváděni onoho filmu: „Všude patrná r.a kus výšivky a přefíkaU: »Přísaháme Bohu velká obroda náboženská podle katolického vzo­ všemohoucímu . . .< — Naše armáda, jak vidno, Roku 1887 bylo ve Spoienvch státech 27.919 roz­ ieště jako arcibiskup milánský nedlouho Dřed potřebuje lidi, které by vázala bezpodmínečná věr­ vodů; r. 1900 55.751; r. 1916 112.036; r. 1926 Dovýšenim na papežský trůn: »Katolicismus ru objevuje se v oboru filmu v duchu nedoktri- nost vůči r’ané vojenské přísaze. Kdo takové lidi 180.868: 1939 251.000: 1944 400.000 a r 1946 vnáší své světlo do organisace hospodářského nálniho, nedogmatického, v dobrém smyslu vych-vá? Ta podagogická metoda, která chrlí do 613.000. Je ovšem pravda, že počet obyvatelstva a politického života. Hledi. aby v něm rozhodo­ praktického křesťanství. Filmy, které k nám čérkěh-- života mladé opilce, mladé šmelináře a se zvýšil, ale ne tak. ne v tom poměru, v jakém valo svědomí a zachovává ctnosti, potřebné ži­ přicházejí ve velkém počtu z Ameriky, Anglie ned'-pé'é dmucciontv? Asi ne. Bude třeba mrav- se zvýšil počet rozvodů. Na oř. r. 1870 bylo votu politickému, stejně iako životu soukromé­ a Francie, hlásají Evangelium dobrého skutku ho-t. závaznost mravních povinesti, postavit na 10.000 rozvodů, roku 1926 jich bvio 180.868. tedy mu. Ponechává však lidem vznešené a delikátní a snášenlivé víry, stojíce na půdé kladné pří­ pevný základ, na základ křesfan-ké výchovy. Ane­ sedmnáctkrát tolik. V téže době se zvýšil počet Dosláni. sDoéivaiici v aDlikaci ieho učeni mění­ tomnosti. Mladí misionáři, knéží-sportovci, sto­ bo jinak nebudeme mít ani armádu, ani národ, kte­ obyvatelstva z 33,500.000 asi na 117,000.000. to cím se potřebám dne. Při pronášeni svého úsud­ jící oběma nohama v tomto životě, laskavé a rý by měla bránit, nýbrž jenom hordu, která čeká znamená, že se ztrojnásobil. — Z těchto čišel ku o nějakém faktu nebo o nějakém oostoii si vzdělané řeholnice, zarážející nás poněkud svým na b'ikovec tyrana Kdo n?s’oužf zákonu, slouží pak a z těchto fakt plyne, že nesmíme vyhlížet spásu nikdo nemůže činit nárok na neomylnost.« Chil­ způsobem, který však v podstatě se rozumí sám uchvatiteli, ať je domácí nebo cizí. To je stará ani ze západu, ani z východu, nýbrž — chcc- ský kardinál naznačil sice ve svém prohlášení, sebou — stojí zde v oslnivém světle filmových zkuš-nost. Ne. stát neni založen na katovi, jak me-li žit — že musíme sami být zdraví, mravně že nesouhlasí s některými konkrétními činy reflektorů na pozadí duchovního prostředí, za ve chvíli šnatné nálady řekl náš de Maistre. Stát zdraví silou, iež není ani ze západu ani z vý­ zmíněné strany, nakonec však uznal jménem jehož slohovou pravdivost ručí často významní je představován katem, vykonavatelem konečné­ chodu. nýbrž s hůry. chilského episkopátu četné dobré služby, které představitelé kléru. Francie dokonce v jednom ho donuceni. Ale stát je založen na přísaze. Ne- Washington, sídlo vlády Spojených států, byl vedoucí a členové strany prokázali církvi. ze svých velký filmů promítla na plátno život má-1! se kat stát všudypřítomný a neomezený, teprve nedávno povýšen na sídlo arcibiskupské, Jak sděluje K. P., přijede do Prahy Graham světce. Sv. Vincenc z Pauly (1576—1660), kano- musí přísaha působit v duši státu. A má-li být byla zřízena samostatná arcidlecese washington­ Greene, spisovatel známého románu »Moc a slá­ nisovaný v r. 1737, a jeho činnost, jako činnost příraha. musíte jí skládat před tváří Boží. Mu­ ská z ůzemi. které bylo odděleno od dosavadní va«. Vyšle prý ho k nám. oodle zprávy našeho zastánce chudých, nemocných a vyvržených, Čin­ síte mít Boha, nechcete-ll mít esesáka. Lidé mu­ arcidiecese baltimorské. Poznaňský »Glos kato- kulturního attaché ve Velké Britannii Aloyse nost zakladatele společnosti sv. Lazara, řehole sejí žít ve státě. Buď drží ten stát pohromadě licki« připomíná s radostí, že první arcibiskup Skoumala. bývalého redaktora »Vyšehradu«, lon­ Milosrdných Sester, činnost kaplana a rádce věrnost nebo donucení, buď přísaha nebo policie, washingtonský Msgr A. O’ Boyle ie velkým dýnské ústředí Britské rady. královny Anny, činnost duchovního pastýře ga­ buď pán Bůh nebo Himmler. Vyberte sl. lejníků ... stojí tu jako velký vzor dobé, po­ přítelem Poláků, nebot se narodil v polském POUT DO czenstochove Jindřich Středa. hornickém městě Scranton v Pensylvánii, za proponovaná prozatím na dny 30. dubna až 5. května dobné té. v niž žil sv. Vincenc, době zmítané války Dak jako ředitel katolické organisace nro t. r. za cenu 1000 Kčs, nebudou-11 v tyto dny konány rovněž velkými bědami. Sám prostý titul ostat­ Domoč obětem války zachránil mnoho Poláků na volby — bude v kaáiěm případě uskutečněna. Přihláš­ ně říká, že obraz světcův nemá být předváděn katoličtí dělnici a přátele myšlenky jejich bloudění světem, k němuž německý vpád ky nejdéle do 15. dubna t. r. přijímá Svatováclavská jako ukázka pobožnůstkářství, nýbrž jako pří­ DUCHOVNI OBNOVY PRACUJÍCÍHO LIDU se schá­ do Polskv a další běh události tak mnoho Po­ liga v Praze IV., Hradčanské nám. 8. klad otřesného duchovního hrdinství. zeli k pravidelným poradám pil chrámu zv. Josefa láků přinutil. Nový arcibiskup prohlásil oři j. It. Prostějov: Jakmile nám bude možno defini­ v Praze II., aby s Boži pomocí vyvíjeli Činnost na tivně určit termín pouti, zakročíme u ministerstva Pobožnost k P. Marií Sedmibolestné koná se v ne- úseku nevřrcu a vlažnosti nejvíce postiženém Tato zprávě o svém imenováni: Cílem mého života školství o dovolenou pro účastníky z řad učitelstva děU dne 8. února v kostele u sv. Jakuba v Praze I. skupina pracovníků sl uvědomila, že matnou vlnu bude sloužit kněžím a věřícím mé diecese. Nikdy a profesorů. Dopis dp. Zlžkovl byl odevzdán. Odp. o 5. hod. je sv. růženec, kázání, které má Vlast. na odpadu širokých vrstev od Boha nesou sociální nezapomenu, že kráčim po půdě posvěcené — železničáři s režijními nebo volnými Jízdenkami P. P. Alois Koláček z Tovaryšstva Ježíšova. Potom nespravedlnosti minulé doby, prováděné přes Jasná Draci kardinála Gibbonsa svaté paměti. (Kardi­ platí o 750 Kčs méně. slavné sv. požehnání a uctívání milostné sošky P. Ma­ varování a encykliky sociálních papežů U vědomí, že nál Gibbons, zemřevší r. 1923. byl neivlivnéišim Pas bude hromadný, k opatření jeho potřebujeme rie. Při této příležitosti lze obdržctl umělecké medai- některé přestupky sociální spravedlnosti mají pcdle a neipoDulárněiším cirkevnim knížetem své buď v originále nebo v ověřeném opise: osvědčeni lonky P. Marie Svatojakub&ké dle návrhu akad. so učení Církve sv. povahu. hříchů do nebe volajících, dooy. duši katolického života amerického, mimo o státním občanství (vystaveně od září 1945). nebo do­ chařc Adamce. bylo by osudným omylem ncstaratl se o upřímný smír movský Ust ne starší deseti let. Zvláštní cestovní pas s Boží spravedlností, I když Jsme se sami osobné ta­ iiné zakladateíem katolické university ve jako doklad k hromadnému cestovnímu pasu nestačí. Řádová nemocnice přijme ke Školení na ošetřo­ Washingtone.) Kapesné pro účastníky poutí bude činltl pravdě­ vatele mladé muže. Nabídky pod značkou »Láska kových provinění nedopustili věřícího dělníka, který k trpícím« do adm. t. 1. miluje upřímné Boha Jako dobro nekonečné, bolí kaž­ Lurdy máji stále prvenství, co se týče Dout- podobně částku 2000 polských zlotých. Není v ceně dý hřích, ať Již jej spáchal kdokoli. Možno douratl, niho ruchu. Lze se domnívat že Werflova Piseň pouti zahrnuto. Kolik na to bude třeba složití Kčs. Charitní ústav sester sv. voršily v Jeseníku fFrý- žo právě prosby dutí z vrstev, Jimž bylo nejvíce ukřiv­ o Bemadettě také do značné míry přísněla bude sděleno později, poněvadž kurs se mění. valdov) přijímá přestárlé chovance do starobince pro děno, otevrou na přímluvu patrona dělníků sv. Josefa muže. Informace podá správa ústavu. štědrou dlaň Božího milosrdenství, aby láska Kristova cházi v nich něco z jejich původní nevinnosti a zapálila srdce odloučená, z Jichž prostředí sám Syn Neničte staré svaté obrázky, obrázky z poutních LITERATURA měkkosti a zpívá o tom lidem, tak jak to vždycky míst, staré švabachem tištěné písničky. Prosí o ně sbě­ Boží. Jako prostý řemeslník vyjel. Křesťanský dělník dělali pěvci od nej3tarších kulturních dob. A lidé S3 může právě dnes prospěli pronikavě k duchovní ratel. Ráiž uhradí poštovné, zaručujo uložení ve své Knížka básní. aspoň na chvíli zastav! ve shonu a spěchu, uvědomí sbírce a vděčnou vzpomínku. K. David, Praha n, Vy­ obrodě mas od Boha odloučených upřímnou a oprav­ Nežijeme v poetické době. Lze sotva řicl, že by sl. že mají duši, která teuží po lásce a něze, básník dovou vůli a činnou spoluúčastí na úkonech duchov­ šehradská 53. ního smím. Proto přivítalo sdruženi adorátorů u sv ji určovali básnici, že by ji vtiskoval! směr. »Sku­ tak dotáhne svého účelu a může si řicl. že nema­ tečností již mnohokrát konstatovanou jest, že dneš­ řil nadarmo čas. To vše platí 1 o básnické prvo­ Katolická rodina v Praze (2 děti, stáří 4 a 7 roků) Josefa přiliv nových členů z řad pracovníků dělnic­ ní poesii čte jen nepatrná hrstka Udí. Čtou ji vlast­ přijme pomocnici v domácnosti, bez velkého prádla. kého a sociálního apoštolátu a doufá, že jejich řady tině, kterou Zdeněk Tax vydal právě v na­ Nabídky pod zn. »Plynová kuchyně« do adm. t. 1. budou ještě více rozmnoženy. Zvláště noční adorace ně Jen lidé, kteří verše píší nebo kteří je někdy kladatelství Václava Pavlíka na Vinohradech. Ná­ vyžadují hojnějšího obsazení při nejmenšim nových psali, a z těchto druhých ještě zdaleka ne všichni, zev je trochu exotický: KAJÍCÍ BOHÉMA. Ta­ Pomocnici v domácnosti, katoUčku, přijme v Pra­ 1M mužů, všem, kdož mají pochopeni pro naznačený nýbrž jen menší část. Jjstě by nám zbylo ještě kový bohémský záchvat tvoří však snad jen jedna ze čtyřčlenná rodina lékaře za výhodných podmínek. druh tichého, ale požehnaného díla podáváme tuto prstů na rukou, kdybychom mezi žáky a učiteli básnička z celé sbírky, jinak byste řekli, že její Nabídku na zn. »Svědomitá« do adm. t. 1. zprávu a prosíme, aby zaslali své přihlášky nebo ná­ jedné střední školy chtěli spočítat ty. kdož mají básník béře život a věci, z něhož se skládá, wol- Revmatickým bolestem, žaludečním potížím, ner­ měty do redakce Katolíka nebo na Sdružení adorátorů o ni živější zájem. A to je vrstva, která je ji po­ kerovsky a františkánsky zároveň. Pesimistický vose, nespavosti, komatění zabráni zdravotní diet, by­ u sv. Josefa, Praha II., Nám. republiky. měrné nejpMstupnějši. Tato lhostejnost se netýká úsudek o vyhlídkách dnešního básnictví, který liny. žádejte zdarma pojednání od fy BYLINA, Pa»- snad jen poesie současné, jejíž četba klade na čte­ jsme svrdhu uvedli, tvrdí také, že básnictví dneška kov, Morava. I. diecésní rekolekce Pomocné akce pro kněze náře vyšší nároky, nýbrž postihuje snad stejnou většinou nesleduje praktický životní cíl, nechce ni­ a kněžský dorost v Litoměřicích se koná v nedáli •měrou díla básníků starších, pokud nejsou zařa­ jak zvlášť přetvářet lidi. Je samo sobě účelem. Vychází s církevním schválením. 8. února 1043 v klášteře ct. sester sv. Karla Borom, zena mezi povinou četbu.« Tento citát, pocházející Zdeněk Tax se jistě tak na básnictví nedívá. Chce Dobro vol. příspěvky na vydáváni časopisu jsou vítány. v Michalové ul Začátek v 3 hod., zakončeni kolem z úst znalce, není jistě nikterak povzbuzující. A učit mladé lidi dívat se čistěji na svět. Proto je Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV., Hradčanské 17 hod Bližší Informaci podají zájemcům fam| úřady náměstí 8 — Telefon 617-70. — Redakce a administrace lltom. diecése. přece nemůže úplně vymizet z duše lidské struna sjednocuje v družině »Studánka«, jejíž program poetická, jako z ní nemůže vymizet struna nábo­ snad vyslovil v jedné sloce své knížky: tamtéž. — Vychází týdně. — Předplatné na celý rok Kčs 70.—, Jednotlivá čísla Kčs 1.5®. — Poštovní spoři­ Kvatembrová rekolekce sester PA z arddlecése ženská. Duše lidské nemůže být úplně bez poesie, Sám musím žít telna Praha 208.401. — Řídí P. Adolf Kajpr T. J. pražské se koná v neděli 15. února 1343 v Praze v dru- nemůže být úplně necitelná a nevnímavá k jejím bych mohl jit s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef žinské kapli u sv. Ignáce. Ječná 2. 2eny a dívky dotekům. Pravý lyrik má přece jenom v sobé něco svět myšlenkou Bláha. — Používání novinových známek povoleno z venkova mohou se přlhlásltl o nocleh (nejdéle z dětského cítěni, i pod nejnepřijemnějšt skutečno­ jak kropenkou ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohlédací polt, úřad 4 dni předem) v ústředí PA v Praze H, Spálená 17-18. sti dneška odhaluje věci s jejich lepší stránky, na- křísit ak. Praha 25. — Vytiskl Zivnotlsk v Praze XIL

4 „katolík- Katoličtí studenti a universitní oslavy 5. února uspořádal Spolek posluchačů filoso­ fie druhý večer, který byl včnován Karlově uni­ versitě v době Husové. Dvě přednášky a ukázky hudební tvorby té doby. Hudební ukázky pro­ vedli posluchači hudební vědy. Mezi nimi bylo hodně katolíků, dokoncě snad větáina. A to ka­ tolíků nikoliv jen matrikových, ale praktických. Může se tedy říci, Žo se i katolíci zúčastňují aktivně universitní oslavy? Kdyby tomu tak bylo, nemohli by nechat úvodní a závěrečná slova děkana filosofické fa­ kulty bez poznámky: asi by hlasitě protesto­ vali, jak byla urážena jejich víra, její předsta­ vitelé a hrdinové. A to způsobem, universitního KATOLÍK profesora nedůstojným. Proč íedy katolíci mlčeli? Styděli se za viru? Ne, jen chtějí do­ studovat. Svoboda přesvědčení je u studenta re­ spektována jen tehdy, je-li jeho přesvědčení to­ LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY tožné s přesvědčením zkouáejícího profesora. 7 Rozdílné názory se studentovi doporučuje raději zamlčet. A odporovat a dokazovat omyl profe­ sorovi, u kterého se bude dělat rigirosum z lfio- ROČNÍK XI. e V PRAZE DNE 15. ÚNORA 1948. • ČÍSLO Kčs 1,50. sofie, je věcí nebezpečnou. Minulá generace ka­ tolíků na filosofickou fakultu zapomněla. Proto nynější student musí mlčky snášet urážky, jeli­ kož protikatoličtí positivisté mají v rukou moc způsobit, že se člověk stane nebo nestane dok­ Postní pokání a duch torem filosofie. A tento doktorát je podmínkou habilitace na filosofické fakultě. Proto i kato­ katolické akce ličtí studenti z hudební vědy musili dělat při této oslavé mlčenlivou kulisu, kulisu, která jim Prvn: křesťanský král Maďarů, sv. Štěpán, není přiliá ke cti. Bylo to však výborné cvičeni omáčel prý svúi národ tnn způsobem, že tet na v sebeovládání. Bh. p’klad co’iceinè donutil zachovávati cirkem: nosů Snad to opravdu odpovídalo psycho! Mil tehdejších primitivů Cesia k srdci vedla u n.rh patrné výlučně ža takém. Fysický hlad je při­ Katolíci v bouři vedl na kající myšlenky. Nebylo by věcí »Katoljka« zabývali se t. zv. Dnešní člověk jedná v daleko větší miře re­ revisí pozemkové reformy, kdyby poměry kato­ flexně. Přemýšlí o tom. co dělá a proč to dělá. lictví v českých zemích tím nebyly přímo zasa­ Nechápe-11 pohnutku činu jako skutečnou hod­ ženy. Samozřeimě nás nenapadne bráti vážně notu. jedná s nechuti nebo od činu vůbec upou­ posměšnou útěchu Rudého práva«, že Církev ští. S tim musí plně počítat náš křesťanský apo­ není vůbec postižena zabavením ieiiho zbvlého štolát. Dnes není prvním úkolem přivést! lidi do pozemkového maietku. Toto ujišťováni ie sku­ kostela (snad leda na dobré kázáni), nebo ie pří­ tečné poněkud odvážné se strany, která na svou měti k tomu, aby v postě přestali tancovat. Své propagandu chce orý spotřebovati 500 milionů bližní, odcizené nábqženstvi. musíme napřed na­ Kčs. A dokonce nás ani nenapadne věřil, že by učit základním přikázáním Božím a pak teprve katolické záimv byly postiženy ien tak mimo­ přikázáním církevním. Slovo »poká.ni« musíme chodem a náhodou. Nevěříme v náhodu, kdvž zase chápati především v původnim biblickém určitý účinek hlubokého politického zásahu mohl významu: »metanoia« — změna smýšleni. být a byl všeobecně předvídán. Tak naivní ne- Napřed musíme sebe i bratry opět učit milo­ išme. abychom věřili, že ien v zájmu drobných vat Boha a obraz Boži v sobě i v ostatních li­ žadatelů o polní půdu páni navrhli zestátněni dech. Tato láska je oživující a jednotící duši veškeré lesní uůdy. a potom dodatečné s pře­ Všech ctnosti. Bez duše je tělo mrtvé a rozkládá kvapením zjistili: A podívejme se. vždyť kato­ se. Bez lásky nemají jakékoliv jiné ctnosti — a líci teď bpdou docela bez prostředků — to ie ale tedy ani půst — pravého smyslu. Bez lásky také divné! — Ne. na takové náhody nevěříme. A kdy­ nemají jednoty: rozpadají se. některé se přepí­ Společná manifestace křesťanských církví za mir, bychom byli bývali v pokušeni na ně věřit, byli nají. jiné chybí docela, není mezi nimi a v nich bychom z omylu vyvedeni komentářem, který se rovnováhy. To se projevuje i u katolíků, kteří která večer dne 2. února shromáždila na Slovanském ostrově v Praze zástupy lidí, ukázala, nechápou tajemství lásky: »anděl v kos:e'.e a ďá­ že přece jen jsme v mnohém jednotní. Ovšem nesmíme při všem touženi po míru zapomínat všech stran k tomu zaznívá. Bílá hora. Bílá ho­ na jeho klasickou, augustinovskou definici: Tranquillitas ordinis — Klid vyplývající ra. Bilá hora: lichtenštejnské dragonády; v Ze­ bel doma«. Ale v daleko větši miře ie tomu tak mědělských novinách krásné romaneto o zloči­ u nevěřících hlasatelů abstinence a vůbec laické z pořádku. Tento řád obnovme v sobě a kolem sebe a mír pak bude jeho samozřejmým harmonickým vyzněním. nech opata Questenberga; a tak dále a tak dále. morálky. Sjflepicj piva považuji za těžký hřích Samozřejmé ie tento bělohorský refrén, his- a rouhánf za pokrok. tcřicky vzato, nesmysl. Zabavuii se statkv. které Jě-lí ’však tělo bez duše mrtvé, nezapoméňme. že duše bez těla se zde na zemi vůbec nemůže dotyčná rodina nebo ieii předkové měli staletí projevit a uplatnit. Tak také křesťanská láska Křesťan před pokroky přírodních věd přec1 Bílou horou, nebo ie získali staletí po tom; zůstává frází, neni-li vtělená jako oživující duše Kardinál Liénart uveřejnil nedávno ve fran­ vnitřní rozvoj a to jako povlovnou evoluci, zr bavuii se statky které církevním ústavům vě­ do jiných clnoslí. i do nejvšednějších. i do nej- couzské revue Études článek s .tímto nadpisem, která od stadia nejprimitivnějšího dochází novali králové z rodu Přemyslova: zabavuii se nepřijemnějšich. Pravou křesťanskou lásku k Bo­ kde vymezuje stanovisko křesťana. k dnešnímu k bytostem stále dokonalejším, až dosahuje statkv. ieiichž držitelé máji příbuzné mezi Do­ hu, k bližnímu i k obrazu Božímu v nás máme stavu védy geologické a příbuzných. Je nespor­ pravenými roku 1621 a exulanty let potomních. v osobě člověka k probuzeni ducha. Fakt vý­ Proto se ukázala potřeba doplnit tento relrén. •tehdy; jsme-li z lásky zbožni, z lásky poctiví, né, že jsou to otázky, zajímající každého věří­ voje. to znamená přechodu života z jednoho z lásky trpěliví, z lásky stateční, z lásky pokorní, cího a že osoba kardinálova je dostatečnou zá­ Tak se tedy řeklo, že vznik velkostatků bvl už z lásky ukázněni, z. lásky čistí a druhé k čistotě rukou spolehlivosti smérníc zde vyslovených. druhu na druhý a následkem toho živočišné­ ve XII. století křivdou na českém lidu, témuž se povznášející; jestliže z lásky plníme dokonale Protože se snažíme o pokud možno všestranné ho původu lidského těla je nyní pro ni fak­ dnes půda »vrací«. To ie iistě pokrok v dé epi- své stavovské a rodinné povinnosti, jestliže z lás­ vzdělán! naších katolíků, plinášlme hlavní myš­ tem zcela jistým. Při »Hovorech paleontolo­ sectvi. Už se tedy nemá českému lidu »vracet« ky přinášíme dobrovolným sebezáporem náhradu lenky článku kardinála Liénarta. gů«, k nimž se v dubnu minulého roku sešli půdu, která před Bílou horou patřila luteránské­ za své hříchv a za své hříšníky, jestliže z lásky v Paříži nejlepši biologové a paleontologové mu němeqkoiazvčnému šlechtici, nýbrž »vraci« • se mu půda, kterou mu ve XII. století vvrval a láskou vedeme své bratry k pravdě a lásce Mezi nepozoruhodnější objevy, na něž je z Francie, Anglie, Ameriky a Švédská, byli Kristově apoštolátem a katolickou akci. To už všichni bez rozdílu filosofického směru za­ hrabivý velmož. Ze to tehdv nebvla půda země­ nejsou fráze- jen sí představme jednotlivé kon­ věda právem hrda; patři především ony. dělská. nýbrž pralcsni rašelina. ie vedlejší. Ze které byly zejména v posledním půlstoletí jedno v tomto bodu. Uvážime-li, že největší se ta půda ani dnes nedá »lidu«, nýbrž podniku krétní situace. učiněny v geologii a paleontologii. (Geologie: část objevených událostí se sběhla dříve, než Tato skutečnost ie zvláště důležitá pro celou se objevil člověk, kdy nebylo na zemi žád­ SLS. ie taky vedlejší. A'.e zajímavé ie. že se vra­ oblast církevních přikázáni. Teď na prahu postní věda o vzniku a složeni země; paleontologie: címe k líčeni demokratické praslovanské spo­ doby mi zviSště tane na mysli přikázáni postu od věda, zabývající se zkamenělinami naleze­ ného svědka, který by je mohl pozorovat a lečnosti. 1ak ie podává Rukopis zelenohorský, se masa a újmy (u nás prakticky: jisti jen třikráte nými ve vrstvách kůry zemské.) Nemůžeme vzpomínat si na ně, musíme se obdivovat společným rodovým vlastnictvím púdv a spole­ za den a ien jednou do sytosti) a starý český zde vykládat učené studie specialistů, kteří sile lidského ducha, jenž překonává hranice čenskou rovnosti. Věru, dějepisný pokrok. obyčej (který nabyl covahy závazného zvykové­ spolupracovali na tomto pokroku. Spokojíme své vlastni existence a dovede rozlít světlo Ale skutečně zajímá autory těchto zkazek ho zákona) zakazující v postní době taneční zá­ se krátkým přehledem závěrů, k nimž došli. i na minulost zdánlivě nepřístupnou a dílu přece ien hlavně rána, zasažená katolictví. Ne­ bavy. Kdo nemá nadpřirozené lásky ke Kristu a (M.v zkracujeme ještě více než"článek J. Em. učenců, -kteří dovedli číst ve vrstvách kůry bude už dobročinné působnosti církevních velko­ k jeho tělu, kterým je Církev, bude tyto věci za­ a přinášíme jen nejvýraznější závěry.) Růz­ zemské, tak jako na listech knihy, dějiny ze­ statků: nebude už olomoucké církevní, knížectví chovávat jako bezduchou tradiční formalitu nebo mě a života. Všecky záhady nejsou ovšem střediskem kultury: nebude už patronů, kteři bv nými svými metodami odhaduji dnes geolo­ opravovali kostelní stavbv a přispívali na nové: se přes ně přenese. Kdo takovou lásku má. bude gové na dvě miliardy let .trvání různých ještě rozřešeny, věda není na konci svých je brzy- považovali za něco samozřejmého, i bádání. Ale kolik bohatství je již v množství nebude už starých katolických rodin, které by když vyžaduji v daném prostředí značné oběti, a etap vývoje, jehož výsledkem je nynější podporovaly církevní záležitosti a na venkově vzhled naši země. Paleontologie pečlivě se­ zjištěných skutečnosti a kolik velikosti v ob­ bude v naznačeném smyslu činit! více, než by byl razu, který z nich byl složen. • udržovaly tradici dřivěiší nábožnosti: nebude už striktně povinen. brala v různých vrstvách stopy života jak především vzpomínek ani na katolický středo­ Na toto stanovisko se staví církevní autorita, rostlinného, tak živočišného. Na počátku je • věk. ani na batokni rekatolisaci. A proto jásej­ když V těchto dobách přídělového hospodářstyí rostlinstvo a zvířectvo zastoupeno nejjedno- . Z těchto objevů vznikají pro křesťany váž­ me. a skákejme, a rychle ve všech novinách po­ dává všeobecnou dispens od postů a omezuje no­ duššimi formami: řasy, červi a měkkýši ve né problémy. Do jaké míry může ještě věřit mlouvejme vyvlastněné. a posmívejme se ieiich vinář půst od masa.i újmu (a tu ien pro dospělé) vodách, na pevné zemi první kapradiny. Tak křesťan vypravováni o stvoření, tak jak je vzpomínkám a jejich nadějím; a vykřikněme se jen na dva dni v roce (popeleční středa a Velký z epochy do epochy se objevuje život stále psáno v prvních kapitolách Bible? Jak srov­ všech střech, že nejsou dobři Češi, fiýbrž odvěcí pá ek). ale přitom povzbužuié véřici k dobrovol­ dokonalejší a vyšší. Podle odhadů ěxistuje nat viru, že Bůh stvořil svět, s faktem vý- nepřátelé českého národa. (Ze ten klášter pře­ ným croievům kajícnosti a smiru. chovával provozovatele tajné vysílačky? Zc na Podobné stanovisko je třeba v -praxi za- život na' zemi již miliardu let, dříve než se vojé? Možno živočišný původ lidského těla tom zámku ióvlv schovány zbraně? Ze držitel ujraoutl i k tanečním zábavám. Kdo již opravdu tu objeví člověk. Teprve na začátku čtvrto­ uvésti v soulad s dogmatem o původní ne­ toho církevního statku se vrátil z koncentráku žije a Církvi a s její liturgii, bude jejich zákaz horního období se nalézají první jisté stopj’ vinnosti (justitia originalis) a o mimopřiro- jednooký? Ze ten velkostatkář má koresponden­ považovat! za samozřejmě minimum křesťan­ jeho existence. Jsou velmi tajemné. První zených darech, které ji doprovázejí? ci své rodiny s Palackým? To neni důvodem, abv ského životního stylu v době postní přípravy na kamenné nástroje velmi zhruba vyrobené a Neocitá se v nebezpečí křesťanské chápáni ie’ich češstvi neposuzovali páni, kteři mají sice velikonoce. Hlasitě urgovatl tento poslední zá­ první popel, prozrazující užívání ohně, to dědičného hříchu a vykoupeni? čsl. pas. ale s pravopisem českého iazvka ještě věr u těch, kdo Ještě k tomu nemají předpo­ vše ve spojení s kostrami bytostí, jejichž ie- . N.ení divu, že leckterý křesťan je zneklid­ zápasí, to není důvodem, aby o ieiich češstvi kladů, je, myslím, zbytečné a někdy s hlediska beční obsažnost je sice značná, ale jejichž něn a táže se, je-li opravdu nutno volit mezi nepochybovali revolucionáři, kteři před čtyřmi apoštolátu téměř škodlivě. Že se tento vnější kostra má zároveň známky opičí i lidské. Je vědou a vírou. Někteří nevěřící to říkají, roky zdravili vztaženou pravici a hrozili gesta­ obyčej tak často přestupuje, to nám má hlavně třeba ještě dlouho čekat, než se setkáme tvrdíce, že ve jménu vědy nutno odsoudit pem.) sloužili jako barometr, který nám ukazuje, jak s primitivní rasou, zřejmě lidskou. Prvni je viru k zániku a mysli to asi i někteří křes­ Když se tak postiženi katolíci Dodivail na daleko postoupilo I vnitřní odkřesťanšténl a jak t. zv. rasa neanderthalská, po níž máme zka­ ťané. protože se považují za oprávněné za- chrámy, které ieiich předchůdci do českých kra­ je tedy třeba jiti ke kořenům. Zanedbávat! ko­ menělé zbytkv, výrobky, tesané z kamene a vrhnouti ve jménu víry objevy vědy, popřiti jích stavěli na oslavu katolických úspěchů, tísní řeny a urgovati poslední vnější důsledky by bylo ie nálada 21. za’mu. »V Tebe doufali otcové naši: nerozumné a neapoštolské. z kostí a pohřební zvyklosti. Tato rasa, jak je. ba dokonce žádat církev, aby je odsou­ doufali, a v« svobodil jsi ie. K Tobě volali, a za­ Obávám se. že náš český apoštolát dosud pří­ se zdá, potom mizi (alespoň v našich kraji­ dila. chráněn: jsou, v Tebe doufali, a nejsou zahan­ liš zdůrazňoval právě jen vnější důsledky víry nách) a po ni přicházejí předkové našich ny­ Na štěstí nejsme dohnáni k tomuto buď- beni. Já však červ jsem a ne člověk, ostuda mezi — a leckdy zanedbával vnitřní kořeny, přede­ nějších ras. Odhady o trvání této předhisto- anebo. Oni nerozvážní nevěřící a oni bázliví lidmi, a opovrženi lidu. Všichni vidouce mne, po­ vším hlubokou „změnu smýšlení". Pohlédneme-Ii rie lidstva se pohybuji od 100.000 do 600.000 křesťané se dopouštějí vlastně téhož omylu. smívali se mně; nemluvili ústy, a potřásali hla­ na velká apoštolská hnutí dnešního katolického let. Bez ohledu na ta rozcházející se mínění Bloudi tim. že chtějí srovnávat přímo jak vou. Neboť sotženi přiblížilo se; neboť neni. kdo světa, na př. JOC. vidíme pravý opak. Na prvém co do čísel možno říci, že se paleontologii tvrzeni viry, tak tvrzeni vědy a nevšímají bv Domohl. Obklíčila mne telata mnohá; býkové místě stoji ona biblická ..metanoia" od praktic- podařilo objevit pomocí přesných pozoro­ si, že obojí nejsou na různé úrovni, že oboji tučni oblehli mně. Otevřeli na mne tlamu svou; (Pokračováni na str. 2.) váni dějiny života. Zachytila dokonce i jeho nejsou téhož řádu. (Pokračování příště.) (Pokračování na str. 2.) Katolíci v bouři Osservaiore Romano o smrii Jeden rys pravé (Dokončeni se *tt. 1.) kultury iáko lev uchvacující a řvoucí. Nebot obklíčili Gandhiho mne Dsové mnozí: rada zlomyslnfků oblehla mne Mezi ctnostmi zemřelého Gandhiho jsme Vatikánský denik věnoval smrti velikého Inda jadruje společný zármutek? Že nejvyšši zákon a Uschla iako střepina síla má. a v Drach smrti slova nejuDřimněišího zármutku. Kdo chce Do­ četli také toto: »Dovedl indickému kongresu Dřivedl isl nutě...« A icátě trDči Dostřchv. které nejdokonaJejší způsob lidského soužití je v prak­ navrhnout, aby na věčnou paměf na obou v totožné sltuaöl Dronáši Job v kaDitoie 29—30. znat Dravého ducha katolického křesťanství, měl tickém smyslu pro blahovůli a bratrství, je v tom, by rozjímat o tomto prostém novinářském slou­ Že neděláme jiným, co nechceme, aby oni dělali indických vlajkách byl i svatoondřejskv kříž rovněž 3c ii.n vnucují; tyto ani necitujeme, nro pečku. Nehi to slavnostní dogmatické prohlášení, britský.« přílišnou l.zlivost. Někdy íe Bible oDravdu le- nám. je v přemáhání pomstychtivosti, je v tom, íračňi . má Dro všechny situace něco. jako byl hlas Pia IX.. který jsme citovali minule, dovedcme-li trpělivostí přesvědčit o nespravedl­ Při této zprávě bychom se měli zpstydět je to prostý lidský hlas. A přece kolik pravé nosti pronásledovaní, lidskosti o špatnosti bar­ a uvědomit si, jak málo máme právo pyšniti Ale co Do‘om? Právě tento bělohorský re­ lásky k lidstvu, kolik úcty k duchevni velikosti, frén neobyčejně Domáhá postiženým, aby si barství, neochvějnou silou ducha o slabosti a se na svou kulturu. kolik úzkosti o miř. jež se chvěje v tolika jiných marnosti spoléhání na sílu hmotnou, láskou ke Angličané nadělali jistě v Indii dost zlá a uchovali duševní rovnováhu. Jestliže zodpověd­ duších, se zrači v oněch véíách. Mocnosti temna, ní činitelé nemají pro paškvil. který z revise po­ spravedlnosti o hanebnosti nespravedlnosti. jistě tam málokterý z nich šel proto, aby zemkové reformy dělali, žádné lepši odůvodnění pro něž je válka jediným pravým živlem, pro­ Blahoslavenství evangelia září v tomto jed­ Indům prokazoval dobrodiní. Velká většina než tu Biloj horu, pak se v duších Dostižených tože přehlušuje svým rykem prázdnotu jejich notném souzvuku žalu Jako ústavní listina civi- niter, neustále útočí na Svatou Stolici jako na přišla proto, aby vládla, aby se obohatila. rozhosti vtlkř klid. Nebot praví svátý Paval: Hsovaných národů. Ale Gandhi uznává, že přítomnost Angličanů »Nikdo z vás ať netrpí jakožto zločinec: trpí-li baštu reakce. Tyto útoky nás nemohou udivovat. Jasný, nepopiratelný fakt, jenž nabádá k zdů- Jsou to nápory bran pekelných, o nichž mluvi razněpi dvou bodů: Především: Gandhi znal a znamenala též mnoho dobrého nebo Gandhi však lakožto kiesťan. ať se raduje v tomto jmé­ prostě ví, že přítomnost Angličanů se nedá ně.» Tedv s-io Církevním ústavům a katolic­ Kristus. Nápory, které nemohou podvrátit skálu miloval křesťanství a řídil se jím. Ačkoliv’ je kým rodům světili panovníci staročeského státu Petrovu, které však mohou smésti leckterého jed­ chápal jako filosofii a ne jako náboženství, jako z indických dějin Škrtnout, že jinak by to velké Dozemxnvé državy, a pokud jimi byly zí­ notlivce. jenž na ní nestojí dost pevně. Je třeba vrcholný výkon rozumu a ne jako zjevení, přece byla nepravda a proto doporučuje zachování skány nové, považovaly za svou povinnost za ně se bránit těm náporům v oděni křesťanského bo­ rozpoznal v Kristu vykupitele z vášní, z otroctví, britského kříže v indickém znaku. I v tom Pánu Bohu dekovat, zřizovat na nich kostely a jovníka. jehož nesmrtelný a nezměnitelný obraz z nespravedlnosti, z násilí, z útisku. Napodobil je vidět velikého smiřovatele, ale zároveň špitály, a p<:važovat maielek za věc Prozřetel­ nám podává sv. Pavel v závěru svého listu Eře- Jej, jak mohl: opakoval: blahoslaveni mírumi­ velikého státníka, jenž, protože buduje na nosti propůjčenou. A když už se mluví o Bílé sanům: lovní a byl blažený, protože jím byl. i když jej pravdě, buduje néjtrvaleji. »Proto oblékněte plnou zbroj Boži, abyste hoře, bvl to Ferdinand II.. který řekl: »Uchová-lt to otálo zkoušky a bolesti, i když jej to stálo ži­ Srovnejme nyní s tím ňa př., jak my se mne Bůh. u »du ho velebit; povýši-li mne Bůh. mohli odolati v zlý den a ve všem obstáli vítěz­ vot. jejž přece zpečetil odpuštěním. ně. Stůjte tedy připraveni, jsouce opásáni na bed­ Svět, jenž se obdivuje tomuto životu a této někdy hystericky snažíme předělávat svoje budu ho ve’coit: Doniži-li mne Bůh. budu ho ve­ dějiny a vyškrtávat z nich, co se nám v nich lebit.« A Drclo se žádný katolík nerozčili. když rech pravdou, oblečeni. v pancíř spravedlnosti a smrti, se obdivuje Ježíšovi, jenž mu učil s tak ne­ ho někdo ocnuzuie proto, aby oslabil Církev. na nohou obuti pohotovostí pro evangelium po­ odolatelnou sugestivní silou oro všechna poctivá nelíbí. Kolikrát jsme už přejmenovávali Tím méně třít ústí si starosti o budoucnost viry koje. K tomu všemu přiberte ještě štít viry, jímž svědomí všech dob, že sl i v Indii tak odlišné pražské ulice a ulice jiných našich měst. Na v Cechách Neboť konečně... K. H. Frank ne­ byste mohli uhasili všechny ohnivé šípy nešle­ mentality, tak odlišné kultury nalezl tak horlivého Vinohradech je na př. malé náměstíčko Petra měl ve zvvku ž'kat pravdu, ale iednu dobrou věc chetníkovy. A vězměte přílbici spásy a meč Du­ následovníka. A proto se svčí obdivuje a vyznává Osvoboditele, t. j. srbského krále Petra I. řekl ve . vém posledním proíevu: »Nezapomeňte, cha. to.je slovo Boží!« svorně v tomto okamžiku křesťanství. I to. teď chceme škrtnout, jakoby dějiny bra­ že děiinv střední Evropy pokračuji.- A tak ie to. Následující hlas listu sv. Stolice nad mrtvým A proto jenom křesťanství, to je duše, mysli trské Jugoslávie začínaly až partizánským duchovním vůůcem Indie, je překrásným pří­ a srdce proniknutá jeho zásadami, jeho učením. bojem Titovým, jakoby Srbsko již předtím Rudě právo ovšem nevěří ani okamžik tomu, co kladem křesťanského bojování, jak si je sv. Pa­ říká: že zabavení církevního majetku nepoškodí Jeho zákenem, jedině lidé, kteří je přijímají cele nebylo musilo takřka po staletí bojovat za rozvoj Církve u nás. Ale přesto může mít prav­ vel představuje. Pripomeňihe si mimochodem, jako mravní směrnici celého života a všech jeho svou existenci s Tureckert a pak s Ra­ du. Mnoho .ze v.vvlastnit. ale ne kosti mučední­ že hnutí za spolupráce církvi, které vzniklo za projevů, mohou dnes důsledně a logicky odsou­ války z popudu londýnského arcibiskupa kar­ kouskem. ků. ne krev ciolltou vis Staré Boleslavi, ne Bal- dit! hanebnost této vraždy. Druzí ne. TI, kteři Stejně to děláme s dějinami vlastního ná­ binovv »C-síhv Dosvátné«. ne nebeský sbor na­ dinála Hinslaye. má své iméno z onoho Pavlova oslavují sochami a pemníky, knihami a novinář­ místa. Jmenuje se totiž Sword of Spirit — Meč skými Články násilníky, nazývají Je hrdiny a co roda. Mermomocí chceme na př. škrtnout šich sv. dědiců? ne záři plamenů svatováclavské z nich jméno Dr. Kramáře, ačkoliv i samot­ orlice naj českým krajem. »Pravou vlast jen Ducha. ak je horšího, ukazují je Jako učitele mladé gene­ v srdci nosíme: této nelze biti ani krásti.« — Tak Osservatore Romano tedy píše: rací. jsou nevědomky spoluvinníky vášně, která né »Právo lidu«, které jim politicky jistě ni­ ie to. A dnes právě toto má význam. Vždvť no­ Tato doba tak smutná pro pravou lidskost ne­ ozbrojila ruku vraha z N. Delhi, jenž je jist, že kdy nebylo nadšeno, připomínalo, že nebu­ vé bouře hrozí české zemi. To isem zvědav, co mohla nalézt výmluvnější vyjádřeni než je tato zvítězí-Ii Idea, pro kterou vraždil, bude on sám deme moci zapří^ že byl prvním minister­ Dolom udělá 'i lidé, kteři byli tolika »vymože­ vražda tolik zasluhující odsouzení. hrdinou a učitelem zítřka, kdežto Gandhi bude ským předsedou našeho osvobozeného státu a nostmi» odměněni za své češstvi. nebo také za V Gandhím měla být zasažena jeho idea: jeho při nejmenším obětí přeludu. Ti, kteři denně — což třeba ještě přidat — že byl před tím' to. že se ilm kolaborace nedala dokázat. Postavte láska k lidstvu. V tomto mírumilovném a míro- štvou k nenávisti, k pomstě, všecko to ospravedl­ odsouzen rakouským vojenským soudem vedle sobe preláta, který prošel koncentrákem tvorcl chtěl pachatel zasáhnout lá«ku k míru a ňují a prohlašuji za správné, nechtějí vidět, že k smrti a že byl několik let vězněn právě pro a dostal za to výměr o revisi, a pana Glozigu. sám princip míru. jejích jistě upřímná účast na světovém zármutku své češstvi. To je ta naše plebejská krátko­ který se oruhlásil za Němce a dostal za to man­ Ačkoliv při všech politických zločinech se po­ pro toho, jenž zemřel proto, že odsuzoval vždycky zrakost, jež nechce uznat, že nejsme svoji,'že dát: kterv z n ch v příští pohromě výdrži lépe? šetile a zvráceně věří, že zavražděním jednoho a \ každém případě to všechno, je odsouzením jich samotných, protože vždycky a v každém pří­ celé předchozí generace nás tvořily, že nese­ Skoro se r.askytuie možnost, že v Cechách zby- člověka se zavraždí zároveň I jeho přesvědčeni a me v sobě jejich dobré i jejich špatné dědic­ dbu kato.iéi sami. Jindřich Středa. jeho víra, přece mohlo sotva co obojí tento cit padě konali toto všecko, když to odpovídalo je­ mocněji a všeobecněji zdůraznili a posílit! než jich cílům. tví, krátkozrakost zhoubná, ochuzující, pro­ tento odporný zločin. Zámysl Mi se poctiví lidé nad barbarským zá­ tože nás vlastně vrhá do strašné samoty, Postní pokání a duch Rozechvění světa a jeho jednomyslný protest konem. jenž je původcem tohoto zločinu a nad v které nám bude jednou velmi zle. (o prohlašují. Vyplývá to z tohoto všeobecného Božim zákonem, jenž naopak z něho nově vyvstá­ Franz Werfel, jenž se stal u nás v poslední katolické akce smutku. vá upevněn a stejný bez rozdílu pro všecky, pak době tak znám svou »Písní o Bernadette«, se Čemu učí slova, jimiž hlavy států, činitelé «*nrt Mahatmova bude posledním a největším dívá jinak na svůj život. »Ačkoli jsem neznal (Dokončení se str. 1.) političtí, kulturní, tisk všech jazyků a krajů ve­ dobrodiním korunovat! jeho blahodární' život. kého pohanství ke Kristu. Ta se musí především svého otce, on přece je ve mně, a jeho otcové projevit změnou denního života v práci, v rodi­ a otcové jeho otců jsou ve mně až po první­ ně i v zábavě. Jakmile plně uzraje, vede takřka spolky.- Něco jiného jc přivésti tolik a tolik set katolickou akci._Usilujmc tedy o to, aby se nám ho a posledního otce. A tento první a po­ samočinně 1 k horlivému plnění církevních při­ Studentů nebo dělníků třeba na průvod Božího postní „metanoia". hluboká změna smýšlení ve slední otec, Bůh mých otců, mt přiřkl úkol, kázáni. Ne. že by nějaká laická morálka měla Těla a něco jiného jc hluboká změna vnitřní svétlo. evangelia Kristova, projevená u nás již jemuž se nelze vyhnouti.« Jestliže tento žid býti cestou, nutně vedouc! k milosti; od počát­ orientace ve smýšlení a v životě studentstva i vnějším áebezáporem v duchu příkazů a oby­ má tolik smyslu pro jednotnost času, čim ku běží o Krista. Ale k Čemu musí ‘nejeden nebo dělnictva — a o to jde katolické akci. Na­ čejů Církve, stala školou pravé katolické akce. více bychom jej měli mit my katolíci, dnešní člověk teprve dozrát!, je vnější a vidi­ konec se to ovšem projeví i při tom průvodu; Dr. Alexander Heidler. u nichž je tradice jednou z živých složek je­ telný život s Církvi. Je ovšem samozřejmé, že daleko později, ale trvaleji a účinněji. jich viry, u nichž je souvislost apoštolská se nikdy' nesmíme spokojit s první fází a že ono V těchto dnech k nám Církev volá celou 15. února t. r. se koná za účasti J. Ex. nejd. p. podmínkou života. Ňe tradice mrtvých, ne­ dozráni musí týti předmětem trpělivé, ale sou­ svou postní liturgií: „Čifite pokání!" Pamatuj­ biskupa Dr. J. Hloucha v Dol. Bukoveku T. celodenní pochopených a nepochopitelných zvyků, jež stavné péče. me, že to neznamená jenom: ..postěte se, ne­ pracovní kurs důvěrníků Katol. akce. Program: V 9 by nás tížila na způsob středověkého kruný-' Zde vidíme jeden z velikých rozdilft mezi sta­ choďte tancovat" — nýbrž především: „Zamys­ hold, mée sv. Přednášky mají program: 1. Co je Katol. ře, v němž se nelze pohybovat, nýbrž tradice rými katolickými spolky a dnešní katolickou lete se, přoorientujte se, změňte svá srdce a celý akce? (Vldp. důken A. Jarolimek.) 2. Osobní před- akci Tam šlo v praxi především o plněni vníj- svůj život!“ Texty misálů to znovu a znovu zdů­ pokAady pracovníků v KA. (Msgre K. Rnban.) 3 Co živá, jež na způsob věčně rašícího stromu ších náboženských povinnosti. Zde běž! na razňují. To také musíme učinit každý sám u sebe očekává fcnéz od laiků v KA. (P. St. Brabec.) 4. Co vyhání každým jarem nové ratolesti a kvete prvním místě o hlubokou vnitřní změnu smýš­ a k tomu musíme trpělivě a láskyplně vésti své očekává laik od kněze v KA. (MUDr. Fráni. Krejaa.) novými květy, jež bují tim opojněji, čim 5. Podíl ženy na práci v KA. (Pí Květa Mflenovská.) pevněji pod sebou čiti staletý kmen a čim len! u jednotlivců 1 ve veřejném mírtěnt všech bratry osobním apoštolátem. Kolektivně tak činí 6. Organisacc práce v KA. (Vldp. dékan A. Jarolimek.) prostředí dnešního života. Proto také od kato­ v jednotlivých vrstvách národa katolická akce, Je to první kurs toho druhu v českobudějovické živěji čití .v sobě kolovat mizu Toho, jenž lické akce nesmíme očekávat okamžitých vněj­ nejen v postní době, nýbrž vždy a všude. Dokud dlecesi a znamená radostný příslib nástupu uvědo­ řekl: »Já jsem Kmen vinný a vý jste moje ších úspěchů, jaké někdy předváděly katolické toto nechápeme, nechápeme a neprovádíme ani mělých katolíků do práce pro véc Boži v KA. ratolesti.« ak.

břeži — domorodci ostrova přicházeli na Čluncích lidem neuškodilo. Opravdu, je to divné horko, V Chikuni jsem byl asi jeden den. Zatím jsem Oceánem do misií a prosili cestující o peníze. Vidět, že jsou chu­ jako by člověk seděl v pami lázni. Bylo parno vyložil Br. Gajdošovi různé zajímavosti. lDopis slovenského br. taiko Ondřeje. Perdika T. J. dobní Naši lidé jim házeli peníze do moře a oni, a vzduch byl těžký. Ani studené vody jsme ne­ Ze stanice Chisekesi jsem se vezl autem na o jeho cestě do afrických misii.) velmi dobři plavci, někteří jen 10—Uletí chlapci, měli. misijní stanici Chikuni. Tam mne už všichni Se­ vrhali se do moře a padající peníz ve vodě chy­ Po 1 lednu přiíla bouřka, která přinesla kal, P. Prckoph mne první pozdravil a objal Odjezd z prislax-u Southamptonu na Štědrý večer tili. Byla to zajímavá podívaná. trochu osvěženi Jinak jsem se zvlášť zle tim Bylo to právě v neděli 11. ledna. 1047, Za chvíli přijely lodi námořníků a policie a horkem necítil,.Vždyť jsem si už na to přivykal Po chvíli přišil i ostatní. P. Superior je velmi Lodní pudba zahrála anglickou hymnu a loď dali nám povoleni vstoupit na území ostrova. v ružomberské kuchyni. dobrý a opravdu laskavý otec. ae pustila na Siré mofe. Po mně trochu přešel Stálo to 4 shlllingy (40 Kčs). Dostal jsem též Kopa černochů svýma bystrýma očima si mne mráz a měl jsem různě pocity. Ale myšlenka, že toto povoleni. V Cape Town. (V Kapském mikti.) prohlížela a obdivovala. je přece se mnou Kristus Pán jako kdysi na' Když jsem už byl na ostrově, vyptával jsem Když jsem došel-do misie, bylo právě 5 hodin Petrově lodičce, mne potěšila Když jsem se takto V přístavním městě Cape Town Cekal na mne večer. Hned jsem si áel prohlédnout stavitelská se na katolický Rostet Ale lidé nerozumějí saleziánský Bratr a jedna polská učitelka. Uči­ upokojil, vyžel jsem na palubu. Vždyť byla práv# anglicky. Konečně Jsem nasel sám kostel, na díla Br. Gajdoše a potom jsme se dali do hovoru, posvátná, tichá, vánoční noc. Tu Jsem v myšlen­ telku poslal anglický Otec, neboť sám tehdy který byl velmi srdečný a trval až do půl druhé němž jsem poznal, že je to katolický. Průčelí nebyl doma. Saleziánskému Bratrovi napsal jeden kách znovu zaletěl do našeho kostelíčka na Slo. kostela zdobily totiž dvě sochy našich milých hodiny ranní venslni. kde se pěkně notuje v ozdobeném koste­ polský Bratr z naši misie. Tak bylo všechno P. Prokoph je velmi milý člověk. Hned druhý svátých: sv. Ignáce a sv. Františka Xav. Byl to v pořádku. Přišel jsem do přístavu ráno o 7. hod. líčku milá plBefl: Tichá noc, svátá noc ... kostel jesuitů. den mne zavezl k našim Sestrám na misii. Jsbii Ale než skončily všechny pasové a celní pro­ Kostelník mi později řekl, že jsou tam »kom- to Sestřičky Notre-Dame, Ale představil mne Vánoc# Jsem strávil nemocný. Ale držel Jsem hlídky, bylo asi 11 hodin. se na nohou. Ani na mši sv. jsem nebyl, neboť pagncnl« (společnicí) sv. Ignáce a Xavera a že i černým Sestřičkám jsem nevěděl, kde vlastně je a zda je tu nějaký bydli v semináři. Ale vice jsem se nemohl do. Šel isem ootom k otcům Jezuitům, kde mne V celé stanici byla zvlášní radostná náleda. pohostili. Zůstal jsem tam do půl šesté večer, Br. Gajdoš mi Ukázal celé okolí, nakolik to katolický kněz. Protestantských jsem viděl plno. mluvit. V kostelíku je velmi útulno. Lidé tam kdy bylo třeba se vydat na další cestu. Ale večer mi řekl jeden protestantský pastor, cti i sv. Terezičku od Ježiéka. Prozrazuje to jeji krátký čas dovoloval. Ukázal mi i mlýn na ku­ Cesta vlakem byla dost nepříjemná Samé kuřici Představil mne i černým učitelům, kterým že a námi cestuji dva kapucini z Irska. A sku­ pěkný oltář. Skutečné jsem byl rád, že patřím do Společnosti tak veliké a známé. pásové prohlídky. Musel jsem všelicos podpi­ aim postavil malé domky, kde bydli spolu s ro­ tečně bylo tomu tak. sovat. Člověk, kdyby vůbec neznal anglicky, věru Na sv. Štěpána jsem už i ministroval Byla Ještě váak připomenu, čemu jsem se podi­ dinou blízko pH stanici. voval na tomto ostrově. Návštěvníky, kteři přišil cestovat by ani nemohl. Ale kufry nám ani ne- Ale. verte ml, všecko je to černé. A každý to moje první mše sv. na Atlantickém oceáně. otevirali. Od té doby chodím každý den na mši sv., která s lodi, vozili domorodci na pěkných saních, které z těchto lidi se usmívá, když ae s nim člověk je sloužena v čítárně první třídy. tahali voli. Opravdu divné: v létě a horku na setká. saních! Ale šlo to velmi dobře. Spodek sani ma­ K Bratrem. Gajdokem .., Jídelnu a mnohé místnosti máme společné. Odchod no pksobiktě... Jenomže lidé jsou zvláštní Vypadá to tu skoro zali mastnými provazy a potom se to jen klou­ Po čtyřdenní cesté vlakem mne na stanici jako kdysi před potopou svéta. O mravech ani zalo po cestě. Vozkové byli oblečeni do bílých v Chisekesi Cekal Bratr Gajdoš. Ale nepočítal Po radostných chvílích přišla hodina rozlou­ řeči. Chodi skoro nazí na ty všelijaké plesy a šatů. U nás by se tomu divili, myslil jsem si. jsem, že tam vystoupím. Jen náhodou jsem se čeni. Určili mne do Chingombe. (Chingombe, P. tance. Opravdu člověk se cltt opuštěn. Obyvatelé ostrova velmi dotěrně nabízeli své podíval ven oknem a viděl jsem jakéhosi divného O. Mkushi, N. Rhodesia) Je to naše nejteplej*i výrobky: výšivky, košíky. ručně řezané véc! atd. Na rtiSi sv. chodi jen dvě ženy. člověka, kterv se mi však zdál trochu známý. misie. Tak mi alespoň říkal P. Zabdyr. Br. Gajdoš Okolo něho bylo i pár černochů a prohlíželi si mně dal různé rady, jek se tam držet. Přim o do Afriky... Velké překvapení... náš vlak. Ptal jsem se ho tedy anglicky, jaká je Po poledni mne P. Prokoph a Br. Gajdoš vy­ Okolo šesté hodiny jsme opustili ostrov, aby­ to stanice. Když mi řekl jméno, tázal jsem se, provodili na stanici Chisekesi Šli jsme asi čtvrt 27. prosince vidíme pěkný ostrov. Nazývá se chom se nezastavili až v Africe. zda náhodou někoho nehledá. Povídal, že ano. hodiny .pěšky k místu, kde bylo auto. Odtud se Madeira. Patři Portugalsku. 30. prosince a 1. ledna jsme se pohybovali po Hledal mne. Byl celý šťastný, že mě našel. Byl P. Prokoph vrátil na kole domů a já s Br. Gaj- Naše loď tam přistála. Kdo chce, může si vy­ rovníku. Horko bylo nesnesitelné. Dobře, že jsem jsem totiž jen v košili a ták mne bylo těžko doáem jsme jeli autem na stanici. Stanice je asi žádat dovoleni od tamních úřadů a může potom se naučil v Anglii plavat. Mohl jsem se alespoň poznat. deset kilometrů od našeho domu. Tnu. autem to zůstat na ostrově několik hodin. občerstvit v plovárně na palubě. Radost jsme měli velikou. To se nedá ani po­ uběhlo rychle. Cesta je jen polní a jelo sef jen Jakmile jsme zakotvili — asi 1 km od po- Námořnici zavěsili plachty, aby prudké slunko psat. tak všelijak.

2 XATOL1K" Katolický názor Rozprava o mravnosti bez jasného pojmu Kořeny komunismu Mř. prof. Dr. Felix M i k u 1 a. »Někteří křesťané si ospravedlňuji svůj na umění vstup do komunistické strany nebo aspoň principech, společných a neměnitelných, musí do­ ín. Dialektičtí materialisté chtéjl nový „II- »F posledních týdnech vfechny přednášky s ná­ své nadšení pro její ideály názorem, že ona plni ethickou vykazují pozoruhodné návštěvy a je slat! od mravních zakladatelů do rukou již ho­ íový" sloh od umělce, který by byl zbaven své tový kanon mravních zásad. Sama nikdy nebude je nejsmrtelnější nepřítelkyní kapitalismu, osobnosti a své svobody, jež je prvotní jeho pra­ o ně velký zájem. Studenti, kteří se zápisníkem že ona jediná je schopna jej přemoci. Dívají covní podmínkou. Zmátli a zpřevrátili jak při­ p ruce, natlačeni jeden na druhého, snaží se za­ první konstruktivní normou mravnosti. se na kapitalismus jako na kořen, z něhož rozený, tak Boži fád véci. chytit doslova diskusi o mravní výchově, jsou vý­ Prof. Husovy fakulty J, L. Hromádka pod­ roste atheistický komunismus, Zmizi-li jed­ To proto, že zpřevrátili předtím své myš­ znamným pendantem k davům, jež onehdy plnily trhl význam vžitých konvenčních forem, které nou tento kořen, marxistický člověk najde lení. Slovanský ostrov při originální manifestaci všech jsou velmi cennou pomůckou pro praktické udr­ křesťanských církví za mir.« — Tento citát zase své křesťanství.« — Toto minění jest Takto totiž: dialektický materialism theo- ženi morálky veřejné. Kromě toho připomněl, jak mylné. Je sice pravda, že kapitalismus svý­ reticky tvrdí, že znovu „objevili" pro lidstvo charakterisuje tedy myšlení dneíka. Prof. Mikula učinil již ve svém instalačním projevu, že každý objektivitu skutečnosti, jako jsoucno nezávislé nám zde podává průřez z hlavní takové ethické jednotlivec je spoluodpovědným za stav přítomné mi nespravedlnostmi udržuje komunismus, na člověku. Tvrdí, že jejich noetika neuznává debaty, která se nedávná konala v Praze, ukazuje mravnosti jako její spolutvůrce, v dobrém nebo není však jeho původcem, protože není ideo­ jenom vnější smyslové skutečnosti, jako pozná­ vtok, že tyto debaty nemají správného východiska špatném smyslu. — Zrovna od něho bychom byli logií. Pravým původcem marxismu je libe­ váni naivně realistického, nýbrž že přijímá sku­ a proto pravděpodobně nepřispěji k objasněni čekali projev o zásadních otázkách mravnosti ralismus a Jeho revolucionářský ideál. On. tečnosti nezřejmé a neviditelné, že si uvědomu­ těchto palčivých otázek, nýbrž jen jeěti vice zvýši anebo alespoň zdůvodněni, proč máme považovat! nejprve osvobodil člověka a společnost cd je zákonnost a řád ve vesmíru a připouští po­ chaos v duši mladých posluchačů. Pozn. red. různé konvenčni formy mravnosti stále za zá­ křesťanství, potom však nedovedl udržeti na vazné. Mohl připomenout!, že různé ty formy, stupné odhalováni podstaty světa, povahy vécí Mám na mysli rozpravu o základech mrav­ uzdě rozpoutanou touhu po zisku a vůli pod jejich vnější podobou. Člověk, jeko celistvé nosti a mravní výchovy, která se konala na pod­ všem civllisovaným národům společné, staly se k moci jak u jednotlivců, tak u kolektivů. jsoucno má na tomto objektivním světě úlohu nět Zemské osvětové rady vc velké posluchárně proto takovou samozřejmostí a zůstaly proto tak Tak se pomalu došlo ke kapitalistickému výbornou pomůckou veřejné mravnosti, protože badatele, vykladače a hospodáře, který rozmno­ filosofické fakulty dne 3. února v 19 hodin za »stavu věcí«, proti němuž se vzbouřil Marx žuje a zlepšuje přirozené statky. účasti vysokoškolských profesorů a význačných vyrostly ještě na onom společném a neměnitelném a z něhož se živi komunismus. Komunismu.« základě mravnosti, který poskytuje křesťanský Tento filosofický náhled sbližil by dialektic­ odborníků. však je dědicem revolucionářského proti- ký materialism s filosofii křesťanskou. Sešli by Nazval jsem ji »rozpravou bez jasného pojmu«, světonázor. — Mohou se stejné dobře udrželi křesťanství, které dovedl k systematickému se i v tom, že v theorii marxismus uznává neboť všichni přednášející se vyhnuli odpovědí na i bez něho ? atheismu; je mnohem méně schopen překo- vlastně existenci ideálních hmot. Sešli by se Prof. Kolman, ač zásadní přívrženec dialek­ základní otázku: »Co je onou normou, podlé níž tického materialismu, popíral, že by morálka byla nati kapitalismus než zploditi ještě horši for­ také v tom, že idealistické spiritualismy — které máme všichni něco nazývat! mravným nebo ne­ samo jsoucno, všechny jevy i hodnoceni učinily pouze nadstavbou hmoty. I on si od socialistické my a způsoby vykořisťování člověka člově­ mravným ? Neřekli. co je pro nás onou společnou společnosti slibuje mnoho. Bude v ni postaráno kem. Končí totiž ve vytvoření státního ka­ přímo závislé na člověku a učinily jej vlastně základnou, ač současně zdůrazňovali, že musíme pitalismu, jenž je nutně nacionální a mění demiurgem — podvrátily jak jsoucno, tak vše­ vypracovali společný souhrn mravních hodnot, ač o hmotný blahobyt a zbude vice času na hodnoty chno hodnoty. vyšší. — Každý jednotlivec má žiti a pracovat! se v imperialismus.« všichni bez rozdílu tvrdili, že v mravní výchově mravně a poctivě, pak bude mravná i společnost. Tento citát francouzského sociologa Fes- Je-li však každá theorie šedá, je marxistická národa je nutná spolupráce všech. Neuznali za theorie rudá. Vidí všude červené s afektem, — Mohlo býti zajímavé slyšeli od filosofa, který sarda bychom měli velmi vážně rozbírat a potřebné poukázati na nějakou normu obecně uznává jen hmotu, podle čeho děli hodnoty na který je až nepříčetný. Tak se stalo, že se viděni platnou a neměnitelnou, ač.s výrazy »mravný., vtisknout si jéj v paměť. Podle něho je tedy marxismu rozštěpilo až schizofrenický na thoo- -čestný, »svátý« zacházeli s takovou samozřej­ »vyšší, a »nižší-, kdy má považovat! jednotlivec kořenem komunismu liberalismus. Ne hos- rii, která by nebyla bez vyhlídky na dorozuměni, mosti, jako by jim museli všichni stejně rozuměli. svou práci za -mravnou,, a »poctivou«. Snad podářský liberalismus volného obchodu, vol­ a na praxi, která je nepřijatelná a nemravná. tehdy, když jemu samému hmotné vioe vynese ných cen a pod. To je už něco velmi vn< ;- Také v názoru na umění. Řekněme: především Někteří použili těchto výrazů ve významu, v ja­ kém jsou zapsány v křesťanském kanónu mrav­ anebo platí prozatím ještě ono tradiční a osvěd­ šiho. Je míněn liberalismus filosofický, řek­ v názoru na uměni. Zde měla být totiž složena ních hodnot, ač současně dali dosti najevo svůj čené měřítko křesťanské? . něme volnomyšlenkářstvi, to, zač oslavujeme v duchovních vědách zkouška státníkova. Dr. Popelová zddrazniía. že musí nutně býti tolik Husa, že k tomu dal první podnět, to, V české praxi dialektický materialism pro­ záporný nebo lhostejný postoj ke křesťanskému všemi občany vytvořen souhrn mravních hodnot a padl, a přestože jeho mluvci • prof. Kolman je světonázoru. zásad, aby byla možná spolupráce na mravním co velebil tolik Neruda, ovšem myslím spíše profesorem filosofie, propadl z filosofie. Teď o jednotlivých projevech. povznesen! národa. Musí se tak srát i za každou pro libozvučnost veršů, nežzpro své skutečné V jednostranném boji, který byl veden proti Prof. B. Kozák při zahájení zdůraznil, že cenu, ať už prý je pro někoho poslední instanci revolucionářství, když psal: »Před žádným, idealistickému a naturalistickému uměni, které každému člověku musí býti alespoň něco »svá­ Bůh nebo člověk. — Otázka: Kdyby se někdo žádným tajemstvím svou šiji nesklonime, bylo nazváno zvrhlým, začali miuvči propagovat tým«. jinak s ním nelze počltatl jako s užitečným směl a chtěl rozhodnouti pro člověka jako po­ o nebes klenby nejzažši svým duchem zazvo­ v uměni naivní realism (říkají tomu sociální členem společnosti. Neřekl, podle jakého měřítka slední instanci a normu, který člověk to má býti ? níme«, a čeho se ještě minulou neděli dovo­ realismus) - a méně než to. Pod lidovým umě­ má člověk sám o sobě anebo my o něm védští, Jak starý, s jakým vzděláním, z kterého světa­ lával Ferdinand Peroutka také citátem z Ne­ ním, které by, vytvořeno podle nich a podle zda je mu něco svátým anebo nesvatým. Mysli- dílu. s kterými sklony a schopnostmi atd. ? Kolik rudy: My bijem o mříž, ducha lvi, a my ji vzoru sovětské výstavy, urazilo už i jen každý me-li »svátým« nějakou hodnotu, kterou cenime těch mravnosti a kanónů (t. J- neměnitelných rozbijeme. folklorní projev, rozumějí brak, prakticky ma- vysoko anebo nejvýše, které se člověk nesmi sezrfamů) mravních předpisů by pak nakonec Takový liberalismus pěstovali duchovní lovánky podle fotografii, pod Karlovým mostem dotknout!, pak je mylná, ba nebezpečná do­ bylo? i světšti velmoži v době renesance a osvícen­ a nad mosty a kolorované snímky továrních a mněnka, že to může býti něco, t. j. cokoliv. Což Prof, Příhoda taktéž potvrdil nutnost společ­ ství, pěstovala jej měšťanská honorace v naší jiných gonrů. Kupodivu libí se tento názor 1 kdyby se mnozí lidé rozhodli klanéti zlatému te­ ného kanónu a připomněl kromě toho, že se má t. zv. době mladočeské (jim je proniknuta nedialekticko - materialistickým kýčařům — leti anebo hodnotě ještě podřadnější, protože jim zapojit do díla umravňováni 1 technika. Opilec celá naše kultura 19. století od Palackého a vždyť přišla jejich doba. Nepotřebují svobody, bude připadat svátou? Bude to také stačit? se může dnes už úspěšně vyléčitl injekci. — Vy­ Havlíčka až po Pekaře) a dnes jej tedy do která jim nebyla k ničemu. Je období zakázek. Poslanec V. Beneš mluvil poněkud rozvlekle bral si ovšem přiklad pohodlný, protož^ mravní vádí k posledním důsledkům vládnoucí třída Tak tedy, tuto frontu vede profesor filosofie a o hlavních činitelích při výchově k mravnosti. nectnost opilství je zároveň neduhem organic­ nepochopitelný E. F. Burian. dělnická, totiž její vůdcové, protože jednot­ Skládal kromě jiného velkou důvěru v socialisticky kým. Leč i zde: Co dělati s někým, kdo bude livý dělník je dnes zrovna tak bezmocný a A třebaže jde o naivně realistické umění, vybudovanou společnost. Pro jistotu upozorněme považovat! za poslední normu člověka, třeba sebe není tento boj naivní. Jde důsledně do hloubky. na správné pořadí hodnot a činitelů. Mravnost samého, a opilství mu nebude nectnosti, nýbrž nesvobodný jako kdykoliv jindy, ba naopak To. co by z této theorie vyrostlo, nebylo by už musí existovat! před socialistickou společností. bude se mu velmi llbiti, takže injekcí nebude v době skutečného politického liberalismu, uměni, ale výroba. Sotvaže umělecká. Kdyby Tato musí býti sama již vybudována na mravních chtít? Pokračováni příště. na př. v prvním desetiletí tohoto století, byl však i světské umění vycházelo vskutku z kri- rozhodně mnohem váženější a hledanější" po­ ticko-realfseickěho názoru na svět, vytvořilo by liticky než'dnes.'" hodnoty právě posvátné. Takový liberalismus buď vědomě 4krtá Z kríticko-rcalistického názoru na svět vy­ nou ozbrojenou „po zuby" a ve výpadnim po­ stoji, nýbrž Athénou, pomocnici reků v boji Boha úplně jebo si z něho dělá dekorativní rostlo totiž na příklad adventní uměni řecké. ČESKÝ KANCIONÁL kulisu, ne však Hospodina zástupů, před je­ Uvědomovalo si, že svět mimo člověka je na­ o spravedlnost, Athénou, která sňala helmu a drží ji dole v ruce, zdálky na ni nahlíží, a, lehce hož zákonem jsme všichni tvorové opravdu plněn řádem a obsahuje, byť nepochopitelnou, v pohovu, opírajíc se volně o kopí,’přemýšlí, SVATOVÁCLAVSKÝ rovni, před nimž mizí všechny naše velikáš- avšak postižitelnou bytnost Boži. Každá sku­ tečnost lidská, projevená v postavách pohan­ zamýšlí se nad cenou každého fysické­ ské plány jako hromádky sněhu na jarnim ských bohů, byla chápána ve své hlubší pod­ ho vítězství. Hledá, smutně zadumaná, bu­ Vydaný nejd. praixkým orcfLnariátem za sou­ slunci. Silni jedinci, napojeni takovým uče­ statě. Generace a generace umělců uvědomovaly dovatelskou cestu vítězství m r a v n i h o. Ano, hlasu váech českých ordinariátů péčí Obecné ním, dospěji k tomu, že udělají boha sami ze si i za postavou Afrodlté pod smyslovou pova­ takové pomníky vítězné stavěl ve své nejslav­ Jednoty Cyrllské. sebe a stavějí mu, na př. v kapitalistických hou krásy její ethos metafysické; tak nejen nější době národ, který vycházel z realismu podnicích, chrámy. Stavebním materiálem krásu člověka a nejen okouzleni z ni, nýbrž i právě kritického, z něhož tušil metafysic- jsou všichni slabší. kou podstatu jevů. Byl to občanský pomník, ve­ Vrací se k původnímu znění chrámových písni smutek marnosti smyslů a nostalgii tělesnosti po stránce melodické, rytmické a textové. Je Že komunismus škrtl Boha výslovně, jest po duchovním pólu Lásky. Vždyť sama postava řejný, porozuměl mu každý; z ideální výtvarné všeobecně známo. Že tím nemohl drobný povahy porozuměl reálné podstatě. opatřen notám a napravuje tak nedostatky vět­ Erota byla jen v nejnižším výkladu chápána šiny Českých zpěvníků. člověk stoupnout v ceně, je jasno. Leda tak z konce smyslň. Praxe dialektického materia­ Rekové byli ovšem pohané; jejich sakrální uměni bylo adventní. Jejich humanism byl je­ dlouho, dokud je ho ještě třeba jako hlaso­ lismu sotva by však postavila pomník občanů vacího nebo manifestačního materiálu. To lemnijských, kteří své vítězství neoslavili Athe- nom spraši, z níž vyrostl humanism křesťanský. Byl nařízen J. E. Dr J. Beranem, arcibiskupem Avšak se stanoviska kriticko-realistického křes­ pražským, jako jediný zpěvník do naáich chrá­ všechno je tedy zřejmé, to všechno není tře­ ťanského humanismu dovedeme si představit mů. Obsahuje 75 vybraných písní. ba opakovat. Jen na ten společný kořen libe­ Do vlaku jsem sedal 0 páté a do Broken Hill dnešní cesty umění. Cena v plátně váz. výtlaku 30 Kčs ralismu a komunismu jsme chtěli ukázat a jsem dojel o čtvrté ráno. Zde mne čekali dva Tím, že Bůh sdílel osud člověka, v těle až připomenout, na co jsme již několikrát upo­ Superioři s autem, neboť jím už všechno bylo k smrtí učinil člověka svým bratrem a dítětem O zorňovali, že je Sysifovou prací proti komu­ oznámeno telegramem. Byl to můj Superior Otec Otcovým. Z Ducha Svatého bylo po ton to vy­ U k n 1 h*k u p c ů. nismu bojovat, dokud se nepřemůže onen Froch a Otec Walsh, který je představeným koupeni posvěceno všechno tvorstvo. Tak byla zrádný liberalismus, toto klamné volnostář- přepodstatněna celá mravní podstata bytí. Je v Broken Hill. .NAKLADATELSTVÍ UN1VERSEM, ství, které se nutně vždycky zvrhá V Broken Hill zůstanu asi dva dny. Potom Boží — v hlubším smyslu než v době adventní. u jedněch v nudu a zoufalství nad prázdno­ odejdu se svým představeným. Půjdeme prý A tu stačí, když si umělci uvědomí s tohoto PRAHA II, Václavská ulice lí. tou života a u druhých v svobodu vlčí. Člověk pěšky přes ty pustiny. Avšak černi průvodci nám náhledu kteroukoli skutečnost zevní i vnitřní. je jen tehdy opravdu svoboden, klani-li se ponesou zavazadla. Cesta prý bude trvat asi tři Hledali-li bludní umělci uplynulého slohu jen dny. Jak vidět, cesta odtud bude těžká. Pojedeme se stanoviska smyslů a fysiologického duševna Bohu-. Jen tehdy k němu mluví vesmír se asi 100 km autem, potom 45 km pššky. badatelsky mimosmyslovou povahu jevů, a to vším svým tvorstvem opravdu bratrsky, jen Na misii se budu zaučovat do tropického far­ tak, že provedli vskutku vivisekci všeho živé­ tehdy to stojí za to pracovat a žit, jen tehdy mařeni. ho, dnešní umělci zajisté znovu uvidí celistvost PRAVIDELNÁ ČETBA PlSMA SV» to stojí za to hájit lidskost a svobodu a vše­ a celistvý tvar. Ano, i celistvý tvar nových chny ostatní hodnoty. Nevrcholí-li všechny Tamější stanice se skládá ze dvou Otců, dvou zvlátté Nového Zákona Je pro kře*tana ne­ Bratří a z polských Sestřiček, které nám i vařt. způsobů v soužití lidí. Budou hledat nejnázor- v Bohu, nevrcholi-li celý náš život v Bohu, nějšl a celistvý průmět skutečnosti, obdobně zbytnou podmínkou opravdového života je lépe sbirat známky a pěstovat na př. jiři­ Podnebí je těžké a chininu budu muset užívat jako Rekové. Nikoli však naivně realistický: s Kristem. Nové vydán: Nového Zákona, po­ každý den. P. Zabdyr mi říkal, že se někdy budu řízené Dr R Colem. vyhoví všem požadav­ ny nebo vůbec něco, při čem se nemusí pří­ meditujíce nad smyslem tvaru, ať tvaru člově­ liš hluboko myslet, a nemíchat se do politiky cítit jako člověk, který se topí a jen hlava mu ka, zvířete nebo vytvořené věci, objeví v jeho kům věřících. Vzhledná úprava. krásný papír, trčí ven a že tu hlavu nesmím za nic na světě vnějším ústrojenství skryté řádové' souvislosti, poznámky k textu, věcný rejstřík. 2 m«py. a, do kultury a do ničeho. ponořit do vody. Musím se jen zmužile držet a které odhalí ve formách. Nejen chrám (který to vše jsou přednosti tohoto vydání. Evropa zradila ve své veliké většině své pomáhat si, jak se dá. - je znovu pojat z nejhlubší své ůkonnosti místa božské posláni. Proto se zrnitá v revolucích, Tamějši P. Superior (P. Froch) mi vykládal, k oslavě Boži a obětišté) — nýbrž i továrna, proto jde z války do války. Jeden takový že na stanici mají i mnoho banánů, nejkrásnějši nejužitkovějši typ stavby, může nabýt u m ě- NOVÝ ZÁKON boj s atheismem právě probojovala. Ceká jí pomeranče a různé tropické ovoce, které na 1 e c k é h o obsahu. Tehdy, když si domyslí, co však ještě další. Je třeba, aby bylo jasno, oč jiných stanicích ani nemají, je to vskutku pracoviště v řádu Božím: vlastně jde. Nechce se nám do války, mani­ K tisku upravil, rozčlenil, 'úvody a poznám­ Doůfám, že mi'nějak Pán Bůh pomůže. Pro- že je to místo.* na němž sice v potu tváře za festujeme za mír. Bůh náš je Bohem míru. sim vás tedy všechny, abyste se za mne modlili trest vzpoury proti Bohu musí člověk pracovat kami opatřil Dr. RUDOLF COL. Předmluvu Přihlasme se k němu, úplně a bezvýhradně, a abyste si tyto misie nepředstavovali celkem s bolestí a námahou, že však je to také místo, napsal t Dr. LEOPOLD PRE CAN. arcibiskup přijměme, jeho zákon, zákon pravdy, sprar tak, jak je to někdy popsáno v článcích. Ti čer­ které sdružuje lidi k dobrovolně a radostně při­ olomoucký. vedlnosti a lásky, a bude dobojováno, ak. noši okolo misie jsou už nyní trochu moudřejší, jatému údělu, z něhož se každý jednotlivý děl­ ník ve společenství stává hospodářem a rozmno- Toto vydání bude zavedeno isko pomacna Zn&te chlapce s—10 let starého, který rád zpívá a ale věru, co jsem viděl od Kapského Města až po má dobrý -sluch f Doporučte jej do pražské Soboly can­ žovatelem Božích statků pro člověka, a za jiné. kniha při vyučováni náboženství na ákolách Broken Hill, jsou to lidé tak trochu jako zví­ Bez tohoto metafysického ethu, z něhož i každá to rum. kde se dobře vzdělá v hudbě, bude studovaU řátka. Nahotu jim často kryje jen kousek hadru. měšťanských a středních. — Cena vázaného na střední Škole, vyroste v dobrém, katolickém pro­ fabrická stavba z holé užitečnosti se může stát výtisku 60 Kčs. středí i pozná daleký- avét. Školné s veškerým zaopa­ Domky máji takové, jako kdysi byla ta první v ůkonnosti posvěcenou — nevznikne ani uži­ chalupa Br. Longy. Jen na misii je to lepší. třením Jest Kčs 1.000.— měsíčné, nemajetný, nadaný tečná věc. Tím méně umělecká. K dostání u všech knihkupců. může d-ostatl stipendium. — Žadatel musí se podrobili Broken Hill a Lusaka jsou trochu slušnější Někteří dialektičtí materialisté toto tuši a přijímací zkoufce. ke které se může «toatavitl buď do městečka. Ale tam bydlí jen Evropané. Hned Bratislavy. Olomouce. Brna, Uh. Brodu. Hradce Krá­ z tajemství vzpoury opouštějí i samo poznání VELEHRAD blízko města jsou černoší, kteří bydli jen v bou­ krlticko-realistické, aby duchovni cil kritiky ne­ lové, Plané. Ces. Budíjov-.c. nejradéjl víaJc do Prahy, dách. skoro jako u nás cikáni. postihl v umění cil každého byti — a nevzal NAKLADATELSTVÍ DOBRÉ KNIHY přímo do Schoiy cantorum. Praha I., Kartova ž. V pří­ Ale já jsem šťasten. Neboť jdu tam, kam mne jim levná hesla moci. V OLOMOUCI padě přijeti může nastoupit! 1. dubna 19«. Prospekty a Informace sl vyžádejte přímo ve Schole cantorum. Pán Bůh volá ... Růžena Vacková. Praha I., Karlova S.

„KATOLÍK" 3 O hudbu Z domova a z ciziny Pohanské Chodsko 16tého výročí smrti biskupa Dr. A. Podlahy ská královna Vilemína v řeči, vysílané minulé Třebaže neisem pisatelem Dojednáni -Rok na vpravdě duchovní chodské vsi«, obsaženého v ročerce .Sdruženi Všinuicme-li si blíže dějin české hudby, vi­ vzpomene Svatováclavská liga mši svátou, jež úterý, prohlašuje, že kolonialismus je mrtev. bude sloužena v sobotu dne 14. února v kapli Svobodná, federativní Indonésie zaujímá právě chodského národopisu« 1948. s nimž Doiemisu.e díme, že hudba, určená k oslavé Nejvyššiho, za­ článek »Pohanské Chodsko« v »Katolíku« ze dne ujímá v nich celých velmi čestné místo. I první sv. Václava ve velechrámu svatovítském. místo mezi demokratickými národy světa. Ho­ lanďané vykonali v onom koloniálním díle evrop­ 1. února 1948 čis. 5. citim se Dovolán, lakožto píseň, která je v dějinách naší hudby zacho­ Biskupové kážou ke katolickým mužům. Ve ’ Dředseda tohoto sdruženi, učinili k tomu nčkol.k vána, je určena Hospodinu. Od samého počátku dnech 25. až 29. února t. r. se koná v chrámu ských národů velký kus práce. Proto dodává královna Vilemína: „Nezapíráme svou minulost do známek. byli sí naši skladatelé vědomi, že jsou povino­ sv. Jakuba v Praze I. v 19 hod. duchovní obno­ Především nevidím v onom Doiednáni to. co váni vzdát diky Tomu, který jim dar hudby dal. va katolických mužů. Přednáškový cyklus „Po­ a hlásíme se nadále k hrdým výkonům přede­ šlých dob. Zdravý národ však má být dost silný, v něm sDatřuie dopisovatel »Katolíka«, toti? Máme ovšem v dějinách naši hudby velká slání katolického muže v naší době“ obsahuje úmysl zmenšovali vliv křesťanství na vývoj oro- tyto jednotlivé přednášky: 25. n. t. r. „Nadpři­ aby začal svůj život z nového východiska. My slohová rozlišeni, která dosahuji teprve nyní, budeme dosti silní.“ -— Tato řeč královnina za­ stonárodnl kulturv chodského lidu. Qvšem ne­ u skladatelů současných, svých kritických rozeným člověkem“, vldp. P. Fr. Suchomel, můžeme Doořiti a ostátné isme se to učili v ka­ vrcholů. Je to především velká větev téch auto­ CSsR, provinciál. — 26. II. t. r.: „Stoupencem nikla skoro úplně v našich novinách, nikdo si křesťanského spiritualismu“, J. E. ňjdp. dr. Ště­ jí nevšiml. A přece znamená, jak ohromnými tolické liturgii, že křesťanství Dřevzalo mnoho rů, kteří čerpají ze základů lidové písně du­ tradičních zvyků a slavnosti pohanských a že ie chovní: vřelost melodie, prostota kistrumentace, pán Trochta. — 27. II. t. r.: „Ochráncem posvát­ kroky jde vpřed vývoj světa a jaké změny pro­ dělá asi ještě jeho mapa. zušlechlilo a Dřiznúsobilo svým náooženskvm nespletité, byť i zajímavé harmonie. Spatřují nosti rodinného života“, vldp. P. dr. Jan Ev. účelům (na př. způsob slaveni svátku Hromnic Urban, OFM. — 28. II. t. r.: „Budovatelem Bo­ zajisté svůj vzor — ne přímo komposičné-tech- Podle předešlé zprávy by se zdálo, že vzniká a i.). To není ovšem ničítn zavržení hodným, nický, ale principiálně výrazový — v celé t. zv. žího řádu ve státě“, J. E. njdp. dr. Josef Hlouch nový, lepší, svobodnější svět. Ve skutečnosti nýbrž naopak velmi rozumným a užitečným, generaci kantorské. Je-li už dokázáno, že naše a 29. II. t. r.: „Apoštolem Katolické akce“, J. E. však jsou dnes různé byrokratické malicher­ njdp. dr. Josef Beran. nosti tíživější než kdy jindy. Všichni víme, jak neboť iinak by zaniklo mnoho vymoženosti a hod­ hudba duchovni této kantorské provenience not antické kulturv. Víme na Dř„ že křesťané měla vždy charakter pastorální, a to nejen ve V těchto dnech je tomu 600 let, co se naro­ těžko, skoro nemožno, je dnes dostati se z jed­ převzali římský stavební sloh pro své první skladbách určených pro dobu vánoční, ale pro dil Jan z Montecorvino, františkánský misionář noho státu do druhého a jak i uvnitř státu se takřka všichni dusíme pod záplavou úředních chrámy, jimž sloužil za vzor římský dům. basi­ všechnu hudbu celého církevního roku, zjistíme, v Arménii, Persii a hlavně Číně, jenž tehdy, lika. Oproti tomu ví každý, kdo sc zabývá náro- že část skladatelů, a to hudebně velmi vyspě­ před staletími, se stal arcibiskupem pekingským průkazek a statistik, které kontrolují nesnesitelně každý náš krok. Jeden takový příklad byrokra­ dODisem. jaký nesmírný vliv mělo křesťanství na lých a odborně školených, užívala jednoduchých a kladl první základy k pokřesťanění daleké vývoi našeho folklóru. Církev znala lid a nebvla výrazových prostředků k vyjádření celého mys­ říše středu. Sv. Pius XII. připomíná toto vše tické duchaplnosti přináší „La Croix“. Bohatá Američanka Hamiltonová věnovala Francii nikdy vzdálena jeho života: ona působila svou téria mše svaté. Je' tomu tak i nyní. Mnozí, a ve zvláštním listě, zaslaném generálnímu před­ životni silou, svými pestrými slavnostmi a obřa­ mezi nimi i největší, soustřeďují svoji pozor­ stavenému řádu Menších bratří a vyslovuje zá­ úplné chirurgické zařízení, ocelové plíce a čtyři sta nemocničních lůžek na zařízení léčebného dy. rozdělením celého roku církevního, pamatrv nost na liturgický text, dávají mu ve své hudbě roveň naději, že i dnešní františkáni, po příkladu iicim na radovánky i pokání, na oostni dni i na vyniknout a prostými a nevyumělkovanými vý­ Jana z Montecorvina se věnují horlivě čínským ústavu pro děti. V Cherbourgu, kam připlula s těmito svými dary, žádali na ní 80 tisíc fran­ posvíceni, kostelní hudbou, výtvarným umčnim. razovými prostředky přispívají svým uměním misiím. — Jak z tohoto, tak z jiných podob­ uctíváním svátých, poutěmi, procesími atd.. vždy k uctíváni Nejvyššiho. ných náznaků je zřejmo, že pokřesťanění Činy ků cla. Bohatá Američanka nechtěla se prý há­ Jiná větev skláiíatelské generace navazuje dat a zaplatila žádané clo, i když si ulevila po­ silně na letoru chodského lidu a byla mu vždy sv. Otci neobyčejně leží na srdci. Je to patrno bližši než co iiného. Právě na Chodsku rozvinula také z toho, že první a jediný kardinál neběloch vzdechem, jak absurdní jsou naše evropské řády téměř přímo na tvorbu velkých mistrů klasické a zařízení. se proto v záři baroka. Dobádaiicího každý ta­ polyfonie. Vzorem je velký Palestrina. V době je právě kardinál čínský, arcibiskup pekingský. lent k úplnému rozvoii icho schopnosti, tax mo­ současné je u skladatelů tohoto typu liturgický Případ studenta Vyhnala, jenž zemřel na „Pravdu konajíce v lásce“. Přinášíme dnes hutné prostonárodní náboženská kultura a vy­ text zpracován technikou samostatného vedení leukonemii a o němž se doufá, že by byl býval pod čarou dopis slovenského řeholního bratra, kvetly právě zde ty neikrásněiši kvěťy lidového ■jednotlivých hlasů, byť s přihlédnutím k součas­ zachráněn, kdyby se byly vládní kruhy dohodly v němž líčí svou cestu do africké misie a mezi uměni. To vše nepopirá ono polednáni v naši ro­ ným zvyklostem harmonického podkladu a me­ o obstarání amerického léku, je stále ještě jed­ jiným zaznamenává, že na Madeiře, ostrově čence. iak ie patrno z icho dalšího postupu, kde lodického materiálu. Skladatel se nevyhýbá no­ ním z ohnisek politického rozruchu u nás. Celé ztraceném v Atlantickém oceáně, mčli v kos­ věrné liči život na chodské vesnici úzce spjatý vostem harmonickým a přes klasickou koncepci jednání nebylo dosud oficiálně vysvětleno, neví tele také hezky oltář sv. Terezičky od Ježíška. s církevním rokem a církevními slavnostmi. komponovaného díla se hlásí k nejmodernějším se tedy, jak to vlastně bylo. Přes velké rozhoř­ Každý trochu živý katolík zná a má rád tuto Tim všim nechci zlehčovali onen článek komposičním školám. čování mnohých jsme si vědomi, že řádná naše milou francouzskou světici, na jejíž 50. výročí v »Katolíku«, který připisuii svěnfti osobnímu Tyto dvě hlavni větve však na svém těle politická strana by úzkostlivě ncrozjimala nad smrti jsme vzpomínali minulého podzimu. Lidé příteli a milému spolupracovníku v Mrákové. živi i panožky hudby duchovni, která je duchov­ jedním lidským životem, kdyby šlo skutečně z Československé církve ji neznají. Není to hřích, nýbrž naopak vítám lei iako vhodný podnět ni jen podle svého rozlišovacího názvu, podle o její zájmy. Kterákoliv strana je všeho schop­ že ji neznají, ale je hřích nebo zlomyslnost nebo k úvahám o poměru prvků křesťanských a po­ thematu, nikoliv podle obsahu. na, když jde o moc. Nikdy však r&pochcpime, hloupost, když jeden z nich si tuto svoji nezna­ hanských v prostonárodní kultuře vůbec a na Větev kantorských tradic s sebou vleče řadu jak by přijetí tohoto léku z rukou Američanů lost učiní východiskem hloupého národnostního Chodsku zvláště. Dr. O. K. skladatelů šlágrů duchovní hudby: různá pře­ mohlo ohrozit naši státní svrchovanost. To je denunciantstvi. Četl totiž v kalendáři Vincenti- sládlá Ave Maria, která nejenomže zacházejí taková pohádka, jako když si v Olomouci scho­ na dne 3. října jméno Terezie, té známé Terezie s textem přímo kacířsky; hudební prostředky, vávají bedny střeliva a kulomety se samopaly z Lisieux, a udělal si z ni Terezii Neumannovou FILM kterých se užívá, jsou tak banální a otřelé, že na památku z války. Taková pohádka, kteřá se z Konnersreuthu, prý bavorskou svátou, vyvo­ nelze o vlastním duchovním obsahu pod tako­ vykládá dětem, kteří vůbec nevědí, co je to státní dil z toho, že Vincentinum sympatisuje s Němci Pro dospělé: vými barvotiskovými melodiemi ani mluvit. svrchovanost. Anebo je to přehnaný strach, jenž a doporučoval jim v „Českém zápasu“, aby prý se Polibek ze stadionu. CS. Veselohra plná ztřeštěných tedy vystěhovali do Bavor. Je to jeden z vý­ nápadů a věčného hledání zamilovaného muže, který Jsou-li pak tyto skladby zaěasté psány nikoliv také málo svědčí o sile a málo imponuje. To je pátrá po děvčeti ze stadionu, až je konečné nalezne ä na text latinský, nýbrž český, bývá i jejich lite­ pořád ta propaganda, která zabíjí. 2e jíme rus­ mluvných příkladů, jak zbytečně vznikají štva­ zamiluje se do něho. lil rární podklad pouhou snůškou banálností. Pro­ kou pšenici, to by nám vykládali od rána do nice, jak zbytečné se živí nenávist mezi námi. Bosarobo. GB (S výhradou.) Dílo režiséra Zolta.ua vozováni takovýchto skladeb nejen při posvát­ večera, kdežto Američany by líčili nejraději jen Boj o university v Polsku. Ve vedoucím ko­ Kordy o vůrncstl a statečnosti černošského náčelníka ných obřadech, ale i samostatně v chrámech, je jako imperialistické vyděrače, kteří lynchují na munistickém kulturním časopise polském „Kuz- Bosaimba. Žnazorr.ěny metody a principy britské ko­ přimo blasfemií. potkání Černochy a chtějí zotročiti celý svět. nica“ (Kovárna. — Tento název naznačuje, ja­ loniální politiky; nevládnout jen strachem a násilím, Rovněž tak větev klasicisujicich skladatelů A když my tu přece už tak dávno sedíme ve kým způsobem si komunisté představují pře- nýbrž zavaděním zákona a řádu získatl sl lásku do­ má vedle sebe velký balast skladatelů konstruk­ morodců. Aťlovníky exotických filmů zaujmou pů­ středu EVropy a neučíme se znát svět jen z „Ru­ tvořování lidi k svému obrazu a podobenství.) vodní snímky z Afriky a zpěv P. Robesona. II. tivistických, jejichž cíl při komposici hudby na dého práva“. Tak těžko je nám namlouvat píše Wl. Sokorskj: „Jsme dnes svědky široce Kouzalný smyčec. GB. (S výhradou.) Románek ze církevní text není opěvání Hospodina, nýbrž po­ hlouposti. založené ofensivy idealistické nebo řekněme života Nico’o Fcgnniniho tvoři osnovu hudebního díla, svátný text je pouhou záminkou, aby skladatel Známý pražský odborník ve Školských otáz­ konkrétně katolické filosofie, která, nepostaví- ve kterém íe pledvedeno několik ukázek houslového mohl na něm ukázat svoji obratnost v kompo­ kách J. P. Blažek, nikterak nenadšený pro cír­ me-li proti ni věcnou protiakci, povede ve svých umční a h sV iického proetřelf slavného Italského siční technice, aniž by byl práv duchovní náplni kevní školství, měl nedávno ve Svobodných no­ důsledcích k duchovnímu pokřivení naší mlá­ umělce. IíT zhudebňovaného textu. Tak, jako klasické údobí vinách článek o školách pro děti úchylné, kam deže a k tomu, že toto mládež nebude moci Melodie na bruslích. USA. (S výhradou.) Velmi polyfonie znalo své meze — vyumělkované vědecky pochopit skutečnost, která nás obklo­ lehká veselohra s revuálním a óperetním dějem bez se také jako inspektor dostane. Píše o nich na­ jakýchkoliv hodnot mravních a uměleckých, m. skladby tehdejších konstruktivistických sklada­ konec: „Jejich učitelům nemůžeme být dost a puje.“ telů se objevují jen jako petitem vytištěná jmé­ dost vděčni. Vydržet na této škole, k tomu je Leningradská universita má dnes dvanáct Děkujeme všem Šiřitelům KATOLÍKA za zaslané na v podrobných dějinách hudby — tak i tito třeba mnohem víc než jen odhodlání být učite­ fakult se *140 profesorskými stolicemi. Velmi se adresy nových zájemců. Posílejte další, zvláště adresy skladatelé komponují jen pro posluchače sou­ lem. A ještě vám povím o případu nejzajima- zvětšila zejména universitní knihovna. Před r. mladých lidí, ať KATOLt1^ pronikne všude. Nezapo­ časného a nekritického. Nemáme, bohužel, do­ vějšim. Loni jsem šel na školu pro slepé dívky 1917 čítala asi 500 tisíc svazků. Dnes je v ní meňte včas zvýšiti odběr ve farnostech, kde se vám sud koncerty, duchovni hudby v koncertních sí­ v Praze IV. V nejvyšším ročníku sedělo děvče shromážděno více než čtyři miliony svazků. čísla nedostávají. ních a stále jsou naše chrámy degradovány jen a nijak se nezúčastnilo vyučování. Ostatní žáci Jako nová pomocná zařízení university vzniklo STUDIUM CATHOLICUM. Pololetní prázdniny po­ na to, aby se staly na pár čtvrtí hodin koncertní mluvili o Kavkazu a jezdili prsty po plastické chráněné přírodní území v Kurské oblasti, síni a ne chrámem Božím, a musime-li poslou­ trvají tfo 29. února 1M8. Zápis p:o letní semestr bude mapě Asie. Na můj dotaz mi řekla řeholní se- archeologické museum, „Staré ladožské území“ od 23. února do 5. března v sekreta.riátě ústavu denně chat tuto hudbu i- tehdy, měla-li být naše mysl stra-učitelka, že děvče je slepé a hluché. Pak ji a sablinská vědecká stanice. mimo sobotu a neděli od 17. do 19. hod. Nový program upoutána na mystéria největší, působí tato kon­ vzala za ruku a prsty sVé ruky rychle se do­ Ředitelem »U n I o apostolic a«, kněžské­ přednášek obdrží zájemci ve dnech zápisu tamtéž. struktivistická hudba rušivě, na rozdíl od děl týkala různých prstových článků ruky děvčete. ho sdruženi, byl pro pražskou arcidiecésí členy zvolen vskutku klasických, které se k našemu rozjí­ Řádová nemocnice přijme ke Školení na ošetřo­ To byla otázka. Děvče ihned sedlo a začalo mlu­ vdp. Vojtěch Průša, em. ředitel učitelského ústavu, vatele mladé muže. Nabídky pod značkou »Láska mání přiřazuji jakožto složky doplňující. vit: „Kavkaz jo pohoří mezi mořem Černým a Praha II, Ječná 27. Ndp. arcibiskup Dr. Josef Beran, k trpícím«- ďo adm. t. 1. Současná tvorba duchovni hudby české, jak Kaspickým, nejvyšší hora Elbrus je...Žasl který je národním ředitelem U. ap., ho jmenoval zá­ nám byla stručně podána na jednom z koncertů jsem. Řádová sestra vymyslila dotykovou abe­ stupcem ve své funkci. Měsíční výkazy nechť členové Charitní ústav sester sv. voršlly v Jeseníku (Frý- Přítomnosti, nám tuto krisi konkrétné doká­ zasílají na jeho adresu. valdov) přijímá přestárlé chovance do starobínce pro zala. Snad s jednou nebo dvěma výjimkami byli cedu a tou se se svou žačkou domlouvala. Její muže. Informace podá správa ústavu. kamarádka z lavice se jí také naučila a tak K základům poznáni. všichni zastoupeni skladatelé poplatní jednomu chodily po chodbé o přestávce a domlouvaly se. Služebnou hledá Ostav slepců na Smíchově čp. 737. z dvou velkých omylů skladatelů současné hud­ Rada příznivých zpráv o vzrůstající aktivitě Slepec nebo slepá, staří, též nemajetní, na uvol­ by: na jedné straně sentimentální libivost, na To děvče překrásně pletlo záclony a konalo růz­ né ruční práce. A teď, otcové a maminky, zpět katolických studentů má své další výrazy v ooté- něné místo příjme Ostav slepců na Smíchově Čp. 737. druhé straně konstruktivismus. Příčinu tohoto šitelné účasti na přednáškách z křesťanské filo­ Doporučení duch, správy vítáno. zmatku můžeme spatřovat v malé zbožnosti k svým dětem. Radujte se, že jsou zdravé, tě­ lesně i duševně. Pohlaďte je dnes večer, rž se sofiet kterou vykládá prof. dr. J. Beneš na theo­ Oddíl katolických skautů v Praze prosí o daro­ skladatelů, kteří nedovedou či nechtějí svou logické fakultě pro posluchače všech oborů, a to vání zachované kytary. Nabídky pod značkou »1948« tvorbu podřídit textu, na který ji komponuji, nad nimi budete sklápět. A pomozte, abychom se k těm nešťastným chovali o trochu lépe.“ vídv ve Čtvrtek od 5. hod. odpol. do adm. t. 1. místu, kde bude skladba prováděna, a hlavně Mimo to však přikročili studenti Masarykovy 826 katolických misionářů obdrželo od skon­ Revmatickým bolestem, žaludečním potížím, ner­ pak v suverénním nadřazení hudby rtad vše to, studentské koleie v Dejvicích k nové snaze po lé čemu má tato hudba skutečně sloužit. čeni války od amerických vojenských úřadů po­ vose, nespavosti, kornaténí zabrání zdravotní diet, by­ volení ke vstupu do Japonska. Mezi nimi je 125 stránce, a to přednáškami dr. A. Pavelky o zá­ liny. Zadejte zdarma pojednání od fy BYLINA. Pas­ Tato hudba, i ta nejlepší z nejlepších, má být kladech poznání podle křesťanské filosofie. Ko­ kov, Morava. a musí být pouze prostředkem k oslavováni řeholních sester. lejní prostředí je nejvhodnější pro podobné akce, Učitelé, kteři jste maturovali v r. C928 ve Sv. Janě Hospodina, nikoliv účelem sama v sobě. Upozor­ Arcibiskup bostonský najal „Queen Mary“ neboť v trvalém svazku působí na rozvoj student­ ňovali jsme již na tomto místě jednou na de­ k přepravě velké poutnické výpravy americké. pod Skalou, přihlaste se k jubilejnímu sjezdu na aďt*e- ských životních názorů, a vyvoMt>ajf nové myšlen­ su F. S. Kovář, feilte!, Praha-Bubeneč, Pelléova ul. gradaci našich chrámů: v Praze je dokonce ten V srpnu tohoto roku přijede do Evropy velká, ko :é ’ odnéty. č. 15. Svatováclavský pensionát. nebo onen chrám, kam lidé nechodí na boho­ asi dva tisíce členů čítající pouť Američanů. Tyto příklady v jubilejním universitním roce služby či uctívat Hospodina, ale poslouchat hud­ Arcibiskup bostonský najal k tomu účelu nej­ přislibují, že se prcce podaří z iniciativy CLA bu. o níž pak hudební kritici předních listů píší větší současný atlantický parník „Queen Mary“. své kritiky. Nečiní se tak z domu modlitby pří­ Pouť bude přijata v Římě sv. Otcem, kde hodlá vyvolat nárok, aby křesťanská filosofie byla sou­ Do doby svatopostní zvlášť vhodně vycházř mo peleš lotrovská, ale naprostá nevhodnost ta­ stavně podávána na příslušné fakultě Karlovy také navštívit! hrob Pia X., za jehož svatořečení university. O. T. HORKÉ UMUČENI PÄNA NAŠEHO kových podniků v chrámech vynikne, pomyslí- se koná v Americe tažení modliteb. Mimo Rím JEZ1SE KRISTA me-lí si. že i výtvarnici by si mohli v některém navštíví pouť také Lurdy, Anglii a Irsko. POUT DO CZENSTOCHOVÊ. prostorném chrámě uspořádat výstavu svých „Kolonialismus je mrtev.“ Divné slovo. Ne­ L. Morava. Zájezd do Varšavy nelze pro technické sepsané podle vidění stigmslisované řeholnice obrazů a soch ňa liturgický námět. A přece by Kateřiny Emmericho-vé. Kniha uchvacující ná­ hezké slovo. Věc, kterou znamená, měla také potíže uskutečnili. boženskou hloubkou a strhující podáním básnic­ to nebylo nic jiného: může-li hudebník na sa­ mnoho nehezkých stránek. Znamená to koloni- A. K. Dobřany. Počet účastníků pouti není pro­ kým. Přeložil Jan Dokulil, dřevoryty Michael mostatně uspořádané hodince duchovní hudby sování domorodých, většinou barevných národů, zatím omezen. Florian. Stran 364, cena boož. 90 Kčs. váz. 120 Kčs. ukázat, jak on chválí Hospodina, proč by to ne­ Dp. F. H. Drnovice. v definitivními programu pouti znamená to mnohdy zotročení těchto národů K dostání u všech knihkupců. mohli po něm učinit i výtvarnici? evropským kapitalismem. A nyní tedy holand- budou uvedena přesné místa zastávek vlaku, kde bude Tento postoj hudebních umělců k funkci po­ možno přistoupit. V. L. Radostice. Pro státní zaměstnance s 33®í- sle­ NAKLADATELSTVÍ svátné hudby v chrámu pak přimo ovlivňuje je­ BRNĚNSKÉ TISKÁRNY V BRNĚ jich tvorbu. Začasté pak by se dalo krédo ta­ to jen vina jejich: chtějí-li dát zaznět i se svých vou nelze počítat! s nižší cenou, poněvadž se s touto kůrů hudbě současníků a nechtějí-li stále opa­ slevou jíž počítá pro všechny účastníky a podle toho Starobrněnská 19/21. kových hudebníků vyjádřit změněnými slovy sv. cena poutí je kalkulována. Na ostatní jsme již odpo­ Evangelisty: na počátku byla hudba. Nikoliv! kovat jen díla několika jedinců, jsou přinuceni věděli. Již dlouho máme v rukou krásný překlad sáhnout i k takové hudbě, která s hudbou vprav­ F. K. Humpolec, Bylo nám zaručeno dobré ubyto­ Vychází s církevním schválením. Motu propria „O posvátné hudbě". Není však dě duchovní má společné jen jméno. vání a stravování. O dozor v tom směru budě dosta­ Dobrovol. příspěvky na vydávání časopisu jsou vítány. dosud dost ředitelů kůru, kteři by si Otcovo na­ Nemůžeme se proti této skladatelské praxi tečné postaráno. Nemusíte jet až do Prahy, přistoupí­ Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV.. Hradčanské pomenutí uvědomili a nedávali přednost té hud­ neozvati, nechceme-li, aby v dějinách české hud­ te ve stanici, která bude pro vás komunikačně nejvý­ námésti 8. — Telefon 617-70. — Redakce a administrace bě. která, ač komponována na text liturgický, by. ve sféře hudby duchovní, byla najednou hodnější. Pro účastníky z Cech, 1 když přistoupí v jiné tamtéž. — Vychází týdné. — Předplatně na celý rok přece jen není posvátná. Chorál je v našich ze­ velká prázdnota, vycpaná hudbou pouze na du­ stanici než v Praze, jízda se nezlevní. Ostatní pokyny Kčs 70.—, Jednotlivá čísla Kčs 1.50. — Poštovní spoři­ budou obsaženy v podrobném programu, který bude telna Praha 208.401. — Řídí P. Adolf Kajpr T. J. mích popelkou, klasická polyfonie se z našich chovni námět. Čas, který nyní prožíváme, volá před odjezdem všem účastníkům zaslán. Neotálejte s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef kůrů také často neozývá, protože ředitelé kůrů silné individuality i v umění: a i tam se musí s přihláškou. Bláha. — Používání novinových známek povoleno zapomínají přihlédnout k tomu, zda jimi vybra­ první zřetel obrátit k Tomu, který hudbu do Pouť do Lurd letošního roku nepořádáme. O jiné ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohlédací pošt, úřad ná díla jsou skutečně hudbou duchovní. Není našich srdcí vložil. Bh. nám není nic známo. Praha 25. — Vytiskl ZLvnotlsk v Praze XH

4 „KATOJůIK- Strategie pravdy »Af pravda, af nepravda... Ať čest ať ne­ čest... Vše jedno.« Tak zní citát jednoho z čet­ ných článků Ferdinanda Peroutkv. v n'chž trcě- livě. takřka od Dočátku nové reoublikv vysvět­ luje. že černé neni bílé, že Dokrok socialismu nemůže znamenat Donřeni lidské svobody. že by bylo veta no vši naši kultuře kdvbvchom b.vll lhostejni k tomu, když někde nikdo nespravedli­ vě trpi. když se někde nč-komu dě e křivda když ’ někde v někom íe deptáno ieho lidství. Máme zajisté úctu k tomuto boji, který se stává v Doslednich týdnech velmi rozhořčeným, protože útokv isou stále orgamsovanéiši. iako íe organisovaná komunistická strana, která do nich vrhá své kádry intelektuálů, nikterak nepa­ KATOLÍK trných. Kolik zvučných imen z řad uolversit- nich profesorů a z řad spisovatelských iiž na­ stoupilo do tohoto boie nroti »Sveb novinám*, léně řečeno Droti ieiich šéfredaktorcAzi. Peroutka boiuie za lidskou svobodu, za lid­ LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY skou osobnost a ieii důstojnost. Boiuie za to vše zeiména ve imcnu staleté tradice českých děiin. Ale zdá se nám. že ieho hlas se iaksi ztrácí R O Č N Í K XI. • V PRAZE DNE 22. ÚNORA 1948. • ČÍSLO Kčs 1,50 v hluši. V době davových nrooagand. nad nimiž se stále leště vznáší stiň Goebbelsův. se dovedou přes noc vytvořit nové tradice, které 1 kdvž ne- vvpadaii ctihodněii. dovedou velmi dobře splnit svůi úkol usměrňovači. Nelze také Dopřit. že Atomická éra dnešnímu člověku, ienž zde. ve středu evrop­ ského děni, viděl horečný růst hrůzné velmoci Výklad kardinála Liénarta. který přináší­ Hitlerovy v rámci masových Doorav a apoka­ me iiž do druhé na iiném misté Katolíka, lyptických průvodů smrti a pak zas strašný Dád ukazuíe. s íak opravdovým zájmem sleduje tohoto Bábelu s Drůvodnimi ziew t. zv retribu- véříqi člověk rozvoj přirodnich véd. Totéž ce. se nemůže levit zvlášť zajímavou četba na WDlvvá z velké řeči, klerou pronesl v neděli př. takovvch »Zapadlých vlastenců« nebo »Filo- dne 8. února sv. Otec Pius XII k zaha'ova- sofské historie«. Všichni ti lidé tam iednaiicí. cimu shromážděni oapežské akademie véd celý ten iéiich svét se leví děsné neskutečným Přinášíme část této řeči, týkající se obievů dnes. Všechny ideály, které nám DřiDominá vý­ atomových. Je pozoruhodná mimo jiné tim. ročí r. 1848 se tak nějak zhroutily, tak děsně že ukazuíe opět s iiné stránkv hluboké vzdě­ zvrhly na Dř. v Itálii, která právě v roce 1848 láni sv. Otep. Uvažme že ie mu dvaasedm- měla tak význačnou úlohu a Dřcce se mohla * desát let a uvažme že se stará o celou Církev, docela klidné stát kolébkou fašismu. Slabé mu- rozprostřenou ve všech diiech světa v dobách silv tedv být ony ideály. Bez základů, na špat­ jež iisté nikdo nenazve klidnými. Jak podivu­ ných základech. Jaký to bv! v r. 1848 všeobecný hodná to sila ducha, podivuhodný klid, prýští­ útok na církev a iak skvělá to renabilitace: cí z viry. že za. žádných okolnosti bránv pe­ Církev zde stoii dnes nevnéiši než kdv iindv a kelné ii' nepřemohou. Kdo tuto viru má. naDež ie dnes netmocněiši iednotici silou Itálie, může i v takových dobách, iako isou dnešní. ten DaDež. ienž sc nřed sto lety zdá! úplným Dohlíželi na náš dnešní život s ieho potěšitel­ přežitkem á neDřiteicm Itálie. né stránkv a s opravdovým zájmem se : dnes Nad všemi témito faktv bv mél meditovat radovat. Ferdinand Peroutka a lide kolem něho nechtě- Nejvelkolepějši přiklad výsledků inten­ ii-li. abv Ieiich práce bvla Svsifovou práci Tak sivní vědecké aktivity lze, jak se zdá, nalézt! iako neni iedno pravda — nepravda, čest — ne­ čest. tak neni iedno komunismus nebo katoli­ ve skutečnosti, že se neúnavným snahám cismus. Neni to dnes iedno a nlkdv to nebvlo člověka konečné podařilo dospěti k hlubší­ iedno. A přece kolikrát ořipadaii Peroutkovi mu poznání zákonů, týkajících se složeni v ieho debatách s komunisty analogie ze života katolické církve. Katolické dogma a komunistic­ a rozkladu atomu a tímto způsobem ovládat! ké dogma se mu zdá zcela podobná věc A člo­ do jisté míry uvolněni mohutné energie, kte­ věku katolíku >e při tom do pláče, ne z uraže­ rá vyvíjí při mnohých těchto procesech nosti. nýbrž z bolesti, že člověk, který,přece ien a ne pouze v submikroskopickém množ­ representuje velký kus naši kultury, ie tak po­ ství. nýbrž v množství vskutku obrovském. vrchni myslitel, že nevidí ten úžasný rozdíl: Na Užiti velké části vnitřní energie uranového iedné straně Kristus, ieho ziev tak oslnivě krás­ jádra, o kterém jsme mluvili v této aka­ ný. ieho.svaty život a svátá smrt, oak ieho.učed- demii dne 21, února 1943. odvolávajíce se na nici. Štípán. Pavel. Pak tichý růst obce věřících spis velkého fysika Maxe Plancka (nedávno na zoúšob semene hořčičného a kvasu v lěstě zesnuvšího), se stalo skutečnosti a nalezlo skrytého, mučedníci, umiraiici všichni více mé­ své použiti v sestrojeni »atomové pumy», ně no vzoru Štěpánově s modlitbou za nepřátele a úsměvem na rtech, s naděií. že idou k Tomu, nejstrašnější to zbraně, kterou mysl lidská ienž zemřel za né a ienž se na ně divá s pravice až dodnes vynalezla. Otcovv. A oak. když Dominula neihorši proná­ V tomto spojeni nemůžeme nevyjádřiti sledováni. skutečná práce na soustavě doemat. myšlenku, která stále tíži haši duši, stejně Ale láká práce: trDělivé shledáváni, co e jako duše všech těch, kteří opravdu cítí jednotným podkladem myšlenkovým celé te ro­ s lidstvem; přicházejí nám na mysl slova diny věřících. Trpělivé h.edánl. nesené stále ví­ sv. Augustina z jeho díla O státě Božím, kde rou. že Duch pravdy íe podle příslibu Kristova uvažuje o hrůzách války, i když je spra­ s nimi, úpěnlivé voláni: Přijď a osvěť nás’ vedlivá: »Kdokoli se zamýšlí s bolesti nad A na druhé straně německo-židovský intelek­ těmito bědami tak strašnými a tak zhoub­ tuál. ienž se z londýnského exilu divá na evrop­ nými, je nucen vyznati jejich nepochopitel­ ské děni a konstruuje svůi jednostranný obrez nou zlobu: kdo však je snáší a myslí na ně světa, idhž obráží plameny revolúce a rozoqjitá- bez zneklidnění, může se velmi uboze pova- vá v různých vyděděncích snv o snadné, pozem­ ské velikosti a moci. žovati za štastného. protože pozbyl vůbec Kdo má větší důvod, abv byl věren svým dog­ lidských citů.« Jestliže již tehdejší válka matům? Je moudré a vkusné, má vůbec smysl ospravedlňovala tak přísné odsouzení veli­ tuto dvoii doamatíénost srovnávat? kého učitele, jak máme souditi my o našich válkách, které trýznily naše pokolení a za­ Pan J. P. Blažek také teden muž tohoto smě­ Katedrála v Shillongu v Indii. ru. konči své »Rozhovory s komunisty« podob­ přáhly do služeb svého dila zkázy a ničeni ným srovnáváním s kalolictvim. Prý katolictví nesrovnatelně rozvinutější techniku? Jakých iež byla slavnostně vysvěcena 15. listopadu 1947. (Přiklad moder, umění v církevní architektuře.) dlouho udržovalo evropské lidstvo v přesvědčeni, neštěstí se musí obávati lidstvo od budou­ Co jsme řekli o hudbě, hodí se stejně na některá jiná umění, hlavně na architekturu, že církev katolická ie největší a iediná a ne­ cího konfliktu, ukáže-li se nemožným za­ sochařství a malířství. Moderní díla, jež jsou nejlépe sharmonisována s hmotou, která dnes chtělo přiznat, že isou na světě náboženství držení nebo zabrzděni používání stále no­ slouží k/jejich vytváření, nezasluhují, abychom jimi pohrdali a odmítli je následkem růz­ s většim počtem vyznavačů než ie ona. I komu­ vých a stále sensačnějších vědeckých vy­ ných předsudků. Musíme naopak v duchu moudré umírněnosti vystříhali se jak výstřelků nisté musí prý uz.riat. že neisou sami na světě. nálezů? Nehledíme-li však pro okamžik na t. zv. realismu, tak i t. zv. symbolismu a nezanedbávajíce požadavky křesťanského spole­ Zas cítíte tu kolozubou argumentaci. Nevím, válečné použiti atomové energie a v důvě­ kdv se katolíci hádali o to. isou-li neičetněišim čenství pro názory a osobni vkus umělcův, budeme přece velmi dbáti na to, abychom náboženstvím. Pravda ie nezávislá na počtu řivé naději, že bude obrácena jedině k dí­ nechali volné modernímu uměni, které se staví do služeb chrámů a lům míru, zasluhuje opravdu, abychom se na pole posvátných svých vyznavačů. Katolíci vědí, že mají pravdu obřadů s úctou, kterou zasluhuji. Tak se stane, že i tato uměni zapojí svůj hlas do podivu­ a že ii budou mít stejně. Dokud budou pravými ni divali jako na skutečně geniální prozkou­ hodné písně, kterou již v minulých stoletích zpívali geniové na oslavu katolické víry. mání a použití oněch přírodních zákonů, katolíky, i kdyby iich bylo na počet sebe méně. V duchu papežských instrukcí mějte, ctihodní bratři, velikou péči o to, abyste řídili Vědí, že isou na světě i iini. neobraceli ie nási­ které určuji nejintimnější podstatu a činnost lím na svou víru, naučili se větší úctě k subjek­ neorganické hmoty. Vlastně se zde jedná inspiraci umělců, kterým bude svěřena péče o znovuzřízení tolika kostelů, poškozených nebo zničených válkou. Kéž by měli dost ochoty a dobré vůle, aby pod vlivem náboženství tivním obtížím a zvláštnostem jinověrců, než pouze o jediný velký přiřodnf zákon, jenž se jakou měli ieiich středověcí předkové, přesto projevuje především v t. zv. »periodickém nalezli styl nejvhodněji se přizpůsobující potřebám bohoslužby. Tak se stane, že lidská však, steině iako oni. věří neochvějně, že ienom systému prvků«. Lothar Meyer a Dimitrij umění, která, jak se zdá. přicházejí s nebe, se rozzáří jasným světlem a přispějí velice iedna vira ie Dravá a že o ieii poznání a rozší­ Menděljev ho r. 1869 geniálně vytušili na zá­ k pokroku vzdělanosti lidské, stejně jako k oslavě Boži a k posvěceni duší. řeni ie třeba usilovat ze všech sil. kladě skrovných chemických poznatků teh­ (Sv. Otec Pius XII. v encyklice o liturgii.) Tak se vedou duchovní boie. Tak se v nicn dejší doby a dali mu první provisorní formu. vítězi anebo nadá. Ale i ono Dadnuti Ie vítěz­ Měl tehdy mnohé mezery a nesouvislosti; stvím. Neni však vítězstvím a nevede k vítězství jeho hluboký smysl byl ještě' temný. Dalo se dobrácké domlouváni a doprošování. že Dřece však z něho vysuzovati na intimní příbuz­ der prostřednictvím bombardování pomalý­ bývaly takřka výlučně problémy, týkajícími isou též iini lidé na světě, že bv se i iim mělo nost chemických prvků a na stejnou skladbu mi neutrony; objevení zauranových prvků, se skladby a analysy molekul a chemických laskavé povolit ieiich smýšlení. Pravda osvobodí jejich atomů při stejných subatomických jak je zahlédl Fermi, vyrobeni zauranových sloučenin; naproti tomu dnes se soustřeďuje nás. To bv měl český národ velmi živě citit částečkách. Rámec se potom, rok od roku prvků ve vážitelném množství, mezi nimi na zájem na analysy a synthesy atomu a jeho ak. objasňoval, nedostatky a nedokonalosti mi­ prvém, místě plutonia, které tvoři aktivní jádra. Především však práce vědců neusta­ zely a objevil se hlubší smysl. Omezíme se složku pumy; jedním slovem souvislý vývoj ne ve svém snažení, dokud nenalezne snad­ 18% řádového kněžstva polského bylo Dopra­ zde na krátké připomínky některých důleži­ a zdokonalování přirozeného systému che­ ný a bezpečný způsob ovládáni procesu roz­ veno Němci. Katolická revue polská »Homo Dei« tějších etap na této dráze: objevení radio­ mických prvků do šířky a do hloubky bíjení atomového jádra za tím účelem, aby oznamuje, že Němci Dopravili 570 kněži. bratři a noviců, náležejicich k řádovému kněžstvu pol­ aktivních prvků manžely Curieovými, Ru- Jestliže tedy jediným pohledem změříme vý­ jeho tak bohaté zdroje energie sloužily po­ skému. t. j. 18% celkového stavu z r. 1939. Mezi therfordův model atomu; zákony, které jej sledek těchto podivuhodných bádání, vidíme, kroku civilisace. Podivuhodné úspěchy lid­ těmito řády isou to Dředevšim Jesuité, kteří utr­ určují, předložené po prvé Bohrern; objeve­ že představují ani ne tak závěr, jako spíše ského rozumu, jenž zkoumá a stopuje zá­ pěli nejvyšši ztráty: 79 jejich členů, mezi nimi ní isotopie Francisem Williamem Astonem; východisko k novým poznáním a počátek kony přírody a strhuje s sebou lidstvo na 47 kněži, bylo popraveno. Po nich pak přichá­ první rozbíjení jádra pomoci přírodních pa­ toho, co bylo nazváno atomickou érou. Až nové cesty. Je možno představit! si vzneše­ zejí Františkáni a 58 mrtvými a Salesiáni s 53 prsků alfa, a krátce nato skladba nových ja- do nedávná se věda a technika chemická za­ nější úkol? mrtvými. Pověz mi, jak píšeš ... Kardinál A. Lié n a r t. „Konsulové *bdí../ Vážený pane kolego, Neni tak mnoho názorných důkazů o tom. kam poslal jste mi několik poznámek k článku o mo­ Křesťan před pokroky přírodních věd až může dojit státní egocentrism — který by rálce pravopisu. Jako profesor češtiny jste k to­ Výklad o. kardinála končil minule zdůraz­ stupujíc ze světa, kde čas neexistuje, rádo někteří také rádi viděli u i\ás — iako bvl zákrok mu povolán. Také já působím na střehni škole něním. že neni možno stavět na tutéž úroveň čas přehlíží. Buď jak buď, vidíme z toho, že UVVKS(b) proti Prokofěvovi. Chaěutarjanovi. a můj obor je náboženství. vědu a viru, že třeba pamatovat, že obojí Bible nás nezbavuje povinnosti pokračovati Sostakovičovi a jiným skladalelům. Přehlédne- Děkuji Vám upřímně za dopis. Autora vždycky neisou téhož řádu. ve svých bacáních na poli vědy a že nám me-ii skutečnost, iak vratká íe státní světská zajímá ohlas jeho myšlenek u čtenářů. 1 když je poskytuje v tomto bodě informace velmi sláva, nemůžeme se nepozastavit nad líným fak­ spojen s poctivou kritikou. A z Vašeho sděleni Je třeba rozlišovat velmi přesně tyto dva tem: svrchovaná státní moc. která ve svém athel- vysvitá, že z velké části se mnou souhlasíte a jen prostředky poznáni, jež máme k disposici, všeobecných rysů. Ale ani tak nejsou bez­ stickém programu hlásí osvobozeni člověka od k několika bodům máte výhrady. Bude dobře abychom dosáhli pravdy. Věda a víra nás cenné. I na ně se vztahuje záruka, která různých pověr a navráceni plné svobody vůle, o nich pohovořit. Je totiž možné, že 1 jiní čtenáři tam vedou dvěma různými cestami, neboť provází slovo Boží, že totiž neobsahuji blu­ zasahule teď i do tvůrčích svobod v těch odvět­ měli podobné otázky. Docela pochopitelně, protože nemaji ani stejného východiska, ani stej­ du. Ale tato záruka, vylučuje-li každou mož­ vích. o kterých se předpokládalo, že zůstanou článek chtěl jen upozornit na některé věci a sta­ ného oboru svých poznatků, ani stejných nost bludu v pravém slova smyslu, nazna­ z dosahu státních předpisů. Můžeme-li očekávat, novit zásadní postoj. method. čuje, že nemáme v těchto druhotných úda­ že kterýkoliv stát, řidiči a usměrňujíc! kulturní Především muaim doplnit větu, která nějakým jích hledat! pravdu stejné bezprostředně po­ tvorbu, ke svým, leckdy sporným sociologic­ nedopatřením vypadla a měla být právě upro­ Věda vychází z přímého pozorování kon­ dávanou. jako je tomu u formulací dogma­ kým názorům a přidělující kulturní statky střed článku: »když tedy někdo napíše »boží, je krétních faktů. Studuje je v nich samých se podle vlastního výběru s tendenci, kterou si stát to zpravidla odvozeno od boha pohanského nebo tických nebo u údajů vědy. (Vše, čemu Bible všemi jejich podrobnostmi. Klade je pečlivě výslovně učí, je bez bludu. Je však třeba přeje důsledně propagovat, zasáhne do umění onoho neosobního.« To byl jasný důsledek před­ do prostoru a času, neboť to jsou přirozené tím. že přikáže svým Spisovatelům, o čem jim ie chozího rozboru. A pak jsou vypočítány výjimky, pečlivě určití, čemu se výslovně učí a při­ rozměry, jimiž se měři v hmotném světě tom třeba rozlišovat literární druhy.) Vírou psáti. filmařům, co lest lidem k věření předklá- ke kterým vedlo tvůrce Pravidel otřelé užívání všecko. Snaží se objeviti stálé vztahy, které dati. výtvarníkům, kterého potentáta mají zpo­ slov »Bůh« a »Boži«, ačkoliv rozum u nich žádá nabývá tedy lidské poznání jinou část prav­ dobnil. hudebníkům, na koho mají napsat oslav­ velké písmeno. je navzájem spojuji, aby mohla stanovití je­ dy a to s jistotou, pokud jde o věci Boží jich zákony. Z řádně stanovených jevů po­ nou kantátu, kritikům, co nesměji kritisovat. byli Souhlasíte, že zde Pravidla registruji nynějál nebo duchovní, pravdivě, ale neúplně, pokud jsme překvapení, že se nyní dá nejen předepi­ neradostný stav, avšak nezdá se Vám, že své tva­ stupuje k příčinám téhož řádu, ať již fy­ jde o věci tohoto světa.- sovat. co se bude v uměni dělat, ale 1 jak se to ry přímo nařizují. Je-li to pravda, tím lépe, pak sickým nebo biologickým, které je způsobují. Víra i věda mají tak svou oprávněnost. bude dělat. Zasahovat takovým způsobem do kul­ vlastně nejsme proti Pravidlům, když píšeme po­ Konečně se pokouši vysvětliti souhru těchto Postupuji nikoli tak, aby se dostaly do ne- turního vývoje a silnou rukou usměrňovat dějiny dle svého. Soudíte, že neni věc! Pravidel, aby od­ příčin a vypracovává proto theorie, které vyřešitelného vzájemného protikladu, nýbrž hudby, neni v hudebních dějinách ziev příliš ob­ straňovala tento stav obecného zneužívání. Ale jsou však často měnlivé a stále zdokonalitel- vyklý. Svědčí to ovšem o naprosté bezohlednosti tím více je to naší věci! Když se rozšíří správné jako dvě cesty sbíhající se v jediné pravdě, né. protože musi' zůstati otevřené možným jejíž každá z nich postihuje jen jednu strán­ k umělci jakožto tvůrčí individualitě, které Je tvary a vymizí nevhodné, budou moci Pravidla požadavkům nových faktů a nových pozoro­ předložen kategorický postulát slepé poslušnosti. registrovat dobrý stav. ku. Žádná z nich nemůže tvrditi, že se obe­ Ale tvrdím, že jsme oprávněni psát podle vání. Její pole působnosti se tak vztahuje jde bez druhé. Maji si naopak přiznat vzá­ Odvolává se ovšem usnesení ÜVVKS(b) na svých náboženských pojmů l v tom případě, že by na celý hmotný svět, jejž se snaží obsáhnout jemnou kompetenci na tomto působišti a sovětský lid. dokonce na sovětský národ: zda-Ii Pravidla chtěla zavazovat ke svému způsobu. To v jeho celku i v jeho jednotlivostech. Ome­ svobodu ve svých methodách. Křesťan, ve­ pak vnímá umělecké dílo onen heterogenní »lid« znamená, že bychom psali I tenkrát dobrou češti­ zuje se však přísně na toto působiště a ne­ jako kolektivum, zda-li pak je kolektivně vnímá nou. Cl snad máme odsoudit ty literáty, kteří proniká nad příčiny druhotné až k přičíně dený tímto duchem, se může beze strachu sovětský národ — nebo hovoří umělecké dílo ke důsledně podle zdravého rozumu psali »Boži« už první, jejíž poznáni neodpovídá jejim metho- zabývat problémy, které vznikají z pokroku každému jednotlivci zvlášť, a to podle vlastních dříve, proti Pravidlům tehdy vládnoucím, a kte­ dám. Je ponechává filosofii a theologii, .pro­ vědy, protože víra přitom nemůže nic ztratit. vnimatelových disposic? Hudební dflo by'o a žel, rým teprve teď bylo dáno za pravdu? Nebo Vy střednictvím kterých lidský rozum může • asi zůstane Jednim z nejvyluřnějších umění: sám, psal byste ochotně »bůh«, kdyby se nékomu proniknouti až ke skutečnostem metafysic- Cteme-li v prvních kapitolách Genese měl-11 by se však udělat skutečný aritmetický namanulo nařídit to oficiálně? Rozumíte ovšem, průměr hudební únosnosti členů celého státu, a doufám, že neútočim na původce nynějších Pravi­ kým a duchovým. Věda se spokojuje s ovlád­ vypravováni o stvoření hmotného světa a ži­ mělo-li by se tomuto průměru přizpůsobovat hú» del, u nichž je načpak sympatická snaha dát nutím přírody a to s jistotou, pokud jde vota na zemi, myslíce přitom na .moderní dební uměni, neuživilo by se asi mnoho symfo­ aspoň něco do pořádku. Ale naproti tomu bych i já o fakta, způsobem přibližným, pokud jde objevy, neznepokojujíce se však různosti to­ nických těles. psal klidně malé b. kdyby se začala prát a malým o theorie. hoto dvojího obrazu, poznáme, že ono vy­ Téměř sociologická kritika hudby výše zmí­ začátečním písmenem všechna jména. Pak by to Víra naproti tomu má své východisko ve pravováni obsahuje v jádře to, k čemu do­ něných skladatelů je postavena na vratké zá­ totiž neneslo znak neúcty, kdežto jinak ano. spěli učenci. Ti považují za jisté, žé život kladně. totiž dovolávání se tradice. Nekompro­ Vy se ovšem domníváte, že sotva zvýšíme nebo slově Božim (ve zjevení). To ji uvádí rázem do širého oboru pravd metafysických a ná­ ve svém vývoji sledoval dráhu stoupající, že misní lpěni na umělecké tradici vede ke stagnaci, snížíme Boži slávu jedním písmenkem. Máte se rozvíjel postupné z útvarů nejprostších epigonstvl a k hromadné výrobě kýčů, ale ani tato pravdu jen částečně. Ani geniální theologická boženských. Vírou se Bůh zjevuje aspoň až k nejdokonalejšim, až konečně dosáhl tradice není sociologicky udržitelná. Rozděli-li se dila, ani žhavé kontemplace mystiků na zemi a částečně poznání lidi a odhaluje jim své dílo svého vrcholu v osobě člověka, vybaveného umění na buržoasní a lidové, potom, běda, je celá serafů v nebi neučiní Boha větším než je. A ne­ v řádu přirozeném a nadpřirozeném. To je rozumem. Život postupoval, říkají, od hmoty tradice prolilidová a buržoasní! Tento problém se učiní ho menším an| pustá rouhání. Ale to ne­ tedy jiná část pravdy, které se věda ne­ dá ovšem lehce odsunout stranou: celá tradice se znamená, že se Bohu smíme rouhat a že nejsme k duchu. Zdaž neni pozoruhodné, že Bible dotýká, která je podstatně předmětem viry. také podává stvoření v řadě postupných nazve klasickou, nařidi se návrat k ni a problém povinni projevovat mu úctu v rámci lidských Protože však dílo Boži i v řádě nadpřiroze­ se raději dále nezkoumá. možností. údobí (šestidenni) a v stoupajícím pořádku, Taková malichernost, řeknete mežná dále, je ném se realisuje na tomto světě a mezi lid­ jenž se sice neshoduje v podrobnostech s řá­ A tak nakonec z ceié výtky zůstane několik mnoho důležitějších věci! — »Katolík« nijak ne­ mi, stává se, že se Bible dotýká bodů, které dem vědy, přesto však se přidržuje téže vše­ frázi o antidemokratických tendencich (nikojiv zanedbává. jak známo, velké problémy dneška. jinak patří do sféry vědy nebo dějepisu. v sujetu, ale v hudebně výrazových prostředcích!) obecné linie: nejprve rostliny, pak ryby a a o zvráceném vkusu estetisujicich individualistů. Proto má právo upozornit i na malé, které se dají (Slovem věda se podle západniekveh zvyků ptáci, plazi a čtvernožci a konečně člověk? řešit a napravit snadněji. Malé, ale ne malicherné, míní obyčejně věda přírodní.) Třeba si však Ze by mezi tyto lidi zvráceného vkusu patřili 1 Naše otázka neni bez závažnosti ze dvou důvodů. všimnouti, že to Bible činí svým zvláštním Je pravda, prostorový a časový rámec Bible oba naši národní umělci, o tom raději nemluvíme. Předně je jisté, že pro lásku neni nepatrných způsobem. Údaje tohoto druhu se v ni ne­ nemá velkorysosti, k niž dospívá badání vě­ Celý problém pak vykrystalizuje v jedno kon­ decké, připomněli jsme však, že to je v Bibli věcí. Velká láska k Bohu se chce projevit přiro­ představují v přesné formě vědeckého nebo vedlejší věc; najdeme tak na př. ptáky před statováni: nebudeš-li poslouchat příkazů, které ti zeně co nejčastějl. Podle mého názoru nemůže dějepisného dokumentu, jak my jej dnes dal Hospodin, pak se připrav, že budeš musit po­ být zazlíváno na příklad už vání zájmen »On, Mu, chápeme. Používá k svému vyjádřeni celou plazy, což se také neshoduje s objevy vědců, slouchat rozkazů lidských vřtochů. A závěr? Svo­ Ho«, když zastupují slovo Bůh nebo Kristus. Ne­ ale Bible si nečiní nárok na vědeckou přes­ bod je více druhů a některé jsou obzvlášť krušně. bylo by ovšem odůvodněné ani moudré, ukládat stupnici literárních druhů od lidového vy­ nost. I pro muzikanta. Bh. to za mravní povinnost. Přemíra takových tvarů právěni nebo poetických skladeb, které ne­ působ! v naši době přecitlivěle a nepřirozeně. Dá mají nic vědeckého, až po některé objektiv­ V jádře je přece jen shoda, která zaslu­ nější formy, které však také máji na sobě huje naši pozornosti, neboť jestliže se může Odbočka Svazu katol. žen a dívek v Praze-BuhenCI se uznat 1 jakési nebezpečí planého formalismu, ti’.e pracuje. V poslední dobé pořádala přednášku sl. na které upozorňujete. známku vědy a dějepisu, jak je chápali kdy­ věda honosit! právem, že odhalila v nitru MUC. M. Jadrné o ccsté do Švýcarska, dp. arcldékana Druhý důvod je psychologický. Dnes, kdy zná­ si Semité. Mýlili bychom se tedy, kdyby­ země dějiny minulosti, kterou žádný lidský J. Petráska, duchovního rádce o cesté do Svaté žerné, me působeni vyspělé propagandy z rrzborů davové chom je chtěli vykládat doslova, bez ohledu rozum nemohl pozorovat, není pozoruhodné, a dne 24. února 1948 o 19.30 hud, bude v sále Svato- psychologie 1 z bohaté zkušenosti, musíme věcněji na tyto jejich zvláštnosti. Mimoto údaje to­ že ve vypravováni napsaném před více než václavského pensionátu opfit přeúnAika s mnoha svě­ hodnotit i drobnosti. Pouhé nepatřičné psaní Boží­ telnými obrany Mons. Dr. Ant. stříže o zjevoni Matky hoto druhu, s nimiž se shledáváme v Bibli, třiceti stoletími nám mohla Bible bez ja­ Boži na La Salletč. ho jména působí samočinně ve vědom! většiny máji tu zvláštnost, že skoro nepočítají s pro­ kéhokoli zkoumáni, bez jakéhokoli tušeni Udí sníženi samotné představy a pojmu Boha. Je storem a časem, jimž věda připisuje takovou o vývoji druhů dáti obdobný nárys těchto to ponenáhlý, ale účinný pomocník v procesu ná­ důležitost. Způsob, s jakým Bible počítá neznámých události? To jistě neni legenda, v podstatě sešlo s nepředvídatelnými objevy boženského zvlažněni. Připomeňme sí v této sou­ učenců? Vypravováni biblické nemůže tedy vislosti. že jsou jistě dobré- důvody, proč se žárli­ nebo umisťuje své údaje, je obyčejně ne­ protože maji-li legendy jakýsi pravdivý pod­ vě vyžaduje úcta ke vnějším znakům státním určitý, spíše rámcový než skutečný, někdy klad, je to proto, že u jejich vzniku je sku­ býti odjinud, než z původního Božího zje­ i jiným. Tim oprávněněji se snažíme my l vněj­ neexistuje vůbec. Nejvýraznější případ to­ tečná vzpomínka, kterou pak lidová obraz­ veni, jehož stopy obyčejně znetvořené na­ šími prostředky »propagovat«, to jest vtlskovat hoto druhu máme v proroctvích, která uvá­ nost dále rozpředla. Zde však není možná cházíme i ve vypravováni jiných národů, do mysli lidí velký pojem Boha, svatélio a silného, dějí na stejné rovině různé perspektivy bu­ žádná lidská vzpomínka. Ani to neni vypra­ které však je v Bibli bez bludu, třebaže ve který je Pánem světů. doucnosti; na př. ve Starém Zákoně návrat vováni vymyšlené, vynalezené k uspokojeni formě nevědecké. Máme před sebou pravdu, A tak nemohu než dále doporučovat, aby se ze zajetí, příchod Mesiáše a konec světa, instinktivní zvídavosti, s kterou se tážeme plynoucí ze slova Božího a proto se shoduje psalo proti Pravidlům. Ne ovšem po libosti, nýbrž nebo v Novém zkázu Jeruzaléma a druhý po svém původu. Jak by se mohlo stát, že s pravdou, získanou lidským úsilim. (Dokončení na str. 3.) příchod Spasitele. Zdá se, že slovo Boži se­ by vypravování takového druhu se přece jen (Pokračováni.)

nutelný dojem, že vám mohu o ní Dovídat třebas kajicnikv u zpovědnic, iedna fronta delší než odejit, málem by mne byli v obrazárně zamkli. O pouti před pouti i ze spáni, ačkoliv je tomu už hezká řádka let. druhá. Českému človíčkovi se perli pot na čele, Nesmíte ovšem opomenout! kraker.’kv Wawel, je Polákům tim, čím íe Cechům Pražský hrad. Od chvíle, kdv jsem se dočetla, že Svatovác­ kdy Jsem obraz na půl minuty zahlédla. když si uvědomí, že by tu měl prostát celý den. lavská liga pořádá pouť do Czenstoehowé. po­ Madona má černou tvář, proťatou na líci seč­ I chodí onen č.oviček bezradně sem a tam. až ob­ V tamnějši katedrále jsou pochováni polští krá­ kouši mne pero: — prý napiš tčm budoucím pout­ nými ranami. V rysech tělo tváře a v očích je jeví v sakristii jakousi komůrku s nápisem »D>a lové. tak PÍJsudský. Mickiewicz a Slowackl. tam níčkům nějakou radu! — Ab.ysto rozuměli, já už tolik nadpozemské krásy, vnitřního světla a ještě gluchych«. — Hluchá ovšem nejsem, ale odsud se nad chrámem týči socha našeho krajana — tan. byla a mohu tedy z vlastní zkušenosti svěd­ něčeho, co se nedá vyjádřit, že se na tento obraz odejit, s břemenem svých hříchů? To tak! sv. Vojtěcha. (Kdybyste zajeli do solných dolů ve čit o kráse zázračného obrazu i mocné přímluvě nemůžete dívat lhostejně. I letmý pohled vás I vtrhla isem do dveří komůrky a iala Isem se Věličce. potkali byste hluboko pod zem! jiného Matky Boži na Jasncj Górze. Modlila isem se vzruší a zasáhne. Jakoby se na vás vskutku dí­ větrati svou hříšnou dušičku krásnou polštinou milého krajana, vytesaného ze soli, sv. Jana Ne- tam za uzdraveni smrtelně nemocného kamaráda, valy hluboké a živé oči Matky Boži, jakoby skrze (podle svého domněnll). Ojciec zpovědník se lí­ pomuckého.) anebo alespoň ulehčeni v jeho utrpěni. Nic jsem tuto černou tvář mluvila věčnost přímo k duši. bezně usmívá, dávno ml odpustil, že nejsem hlu­ Krakov má leště lednu zvláštnost. Jsou tam mu o tom předem netikala. Kdvž isem se vrátila, Jste dojati, ne nějak citově, ale zasaženi v samé chá. a když jsem skončila, roztáhl« se mu ústa hospůdky, zvané »miódarnla«. ve kterých se pije překvapil mne slovy: >Ty 3es za mne modlils. vim podstatě duše, chvějete se a přece byste si přáli od ucha k uchu v jásavém konstatováni: »To pravá staroslovanská medovina. Nelekejte se. že to, cítil jsem to. Ulehčilo se mi — bylo ml velmi dívat se — zůstat — nikdy už ad těchto oči ne. jsem nevěděl, že ta slovenština je tolik podobna je to snad nápoj sladký, je to jako víno není to dobře.« Brzy mu bylo dobře na věky a mou ma­ odtrhnout očí svých. polštině! Skoro i Sečko jsem vám rozuměl.« Vy­ vino, zkrátka je to medovina. u které si velmi lou službičku v Czenstoehowé mi od té doby ne­ Polský průvodce nám vyprávěl, iak vznikly kulila jsem oči. »Jaká slovenština? Předr.ě isem medtte. Nejen, že naplňuie hrdlo lahodou, ale jednou oplatil. Ciiim to také. Živi mrtví nezapo­ sečné rány v tváři Panny Marie Czenstochowské." Češka, za druhé mluvím s vámi polský, či ne?« i srdce dobrotou a štědrostí — již po třetí skle­ mínali. V době husitských výbojů se dostali Zižkovi bo-, Teď se zas nestačil divit on. ničce mě ujistil jeden ze spolupoutniků. že ml Město Czenstochowa samo o sobě neni nikte­ jovnici až do tohoto poutního "hnista. Snad dojati Odskočite-li si cestou do Krakova, nebudete určitě pošle ze zabijačky tučnou výslužku (do­ rak půvabné, také kopec, na kterém stoji klášter krásou obrazu neměli odvahy iei spálit, naložili litovat. Kde jinde byste ještě nyni mohli slvšet dnes na ni čekám) a iiný mě minii obšfastnit s basilikou, nemá zajímavé okolí, krajina hostýn­ jej tedy na vůz mezi jinou válečnou kořist, aby a ochozu městské věže vytrubovat, kde jinde bvste sborničkem prostonárodních pisní jako svateb­ ská je mnohem krásnější. A prcce — jeďte, leďte jej odvezli. Když všek přijeli na hranice, vůz se slyšeli zvonit koňské podkovy o kamenné dláždě­ ním darem. Ale to isem hned odmítla, jelikož na pouť! Cudowný obraz, iak říkají Poláti. má zastavil a koně nemohli s místa. Marně ie pohá­ ni po celou noc! V Sukienicach najdete pravý předně: dnešní novomanželé toho tolik nenazpí- v basilice vlastni kapli s krásně zdobeným stro- něli. mamě se snažili zatlačit Povoz, na kterém středověký jarmark — krámeček na krámečku vají Jako spíš pískali kudlu; za druhé: nelze mi uem a stěnami, oltář, nad kterým ie tento mi­ byl obraz, jako by vrostl do země. A tu se hu­ v přízemi, ale nahoře v prvním poschodí ie obra­ přliímati svatebních darů, anžto se svatba od­ lostný obraz, má kněžiště uzavřeno velkými mří­ sitský důstojník rozhněval, vzal obraz, mrštil jim zárna a v té mi pozdravujte jeden obraz. Poznáte kládá ze závažných technických důvodů (přisou­ žemi. Nepřeji vám. abvste se tam museli tak tla. o zem a fal do něho mečem. V tváři na obraze se jei ihned po tom blaženém klidu v tváři právě zený mi ženich si to včas rozmyslil a raději se čit jako my. kdvž jsme nechtěli otevření mříži objevily rány, iako by byl zasáhl živého člověka. zemřelé souchotinářky. jež leží na slámě v sibiř­ ani nenarodili. zmeškat. Obraz je zastřen rouškou, iež se ode- Tu prý se husité lekli, nechali obraz na místě a ské chatě — ještě doznívá úder modlitební kníž­ Vidím vás. milá pani. Jak se nad mými řádky stirá jen na určitou dobu a tu je kolem oltáře odtáhli bez něho. Poláci sl jej zase odnesli znět ky o zem. iak il vypadla z tuhnoucích prstů a pohoršujete: »Prosím — začne psát zbožně takový chumel, že chtěj nechtěi musíte kolem na Jasnou Góru. — Tož orosím, nechlubte se tam muž. který šedi u mrtvé na loži, je tak zoufalý, o pouti a skončí to hospodskými tlachy!« Máte jen přejit, dav vás nese. Doporučuji DOřadatelům příliš slavnou husitskou minulosti, ti. kterým tato jako ieště nikdo nikdy nebyl, ten vám jediným pravdu, nač si mazat med kolem pusy? Takoví pouti, aby si nějak zajistili odestrehí obrazu v do­ sláva zapalovala střechy nad hlavou, mají o ní gestem svěšené hlavy poví vice o vvhnancově jsme, my lidé — výš se rozlétnem a níž si sed­ bě. kdy tam jiných poutníků neni. jinak se nřed trochu odlišně míněni. beznaději než mnohasvazkový román. Nevim. iak neme. Budiž nám smutnou útěchou, že isou mezi líbeznou podobou Matky Czenstochowské nesta­ Ještě malou radu. Vezměte si s sebou svého se jmenoval umělec, který tak mistrně znázornil námi I takoví, kteří si tvto konce dávaii hned na číte ani uklonit. zpovědníka, nechcete-li dopadnout iako já. Před­ úděl polských vlastenců, zapomněla jsem jeho začátek a mědí si v ioužičce i bez rozletu. Tvář na obraze učinila na mne tak nezáporné. stavte si — obrovská chrámová prostora se hemží jméno, ale zapomněla jsem také od toho obrazu Marie Kolková.

2 „KATOLÍK" Pověz mi, jak píšeš ... Dr. Mečislav R a z t k : Rozprava o mravnosti (Dokončeni se str. 2.) tehdy, když to bude nutné, abychom se vyjádřili Dar dílu katolické obnovy bez jasného pojmu křesťansky. Tálo nutnost mé Jisté I své stupně. nj Svatý Otec Pius XI.. papež Ka- zeni katolíků v jeden proud, nepotlačovat ini­ Mř. prof. Dr, Felix M i k u 1 a. V některém případě Je mcžné skutečné se mrav­ Ir tolické akce vyhlásil za heslo KA ciativu. ale dát ji plné rozvinuti v uspořádaném (Dokončen,.) né provinit, na př. zbabělostí, v jlnérn může být ^Jlx^ slova: Omnia instaurare in Christo a plánovaném pracovním úsilí, obsadit všechny věc m^oě Jasná a proto méně závazná nebo 1 ne­ — vše obnoviti v Kristu. »Katolík« úseky, ne se tlačit a si překážet a pak na sebe Všech přednášejících společně bychom se ze­ závazná. [I — budiž mu to připsáno k záslu- nevražit v jednom úseku, odposlouchávat těžkosti ptali: Odkud věděli všichni tak bezpečné, že Nemyslím, že by patřilo velké písmeno na za­ U hám — se soustavně thematem Ka­ a bolesti lidi dneška, porozumět vývoji, stát tu v poslední době mravnost všude »upadla«? Což čátek slov sboži tělový, božíhodový«. Složením tolické akce obírá. Je lo potřebné, pevně s poznanou pravdou, již dáme plné uplat­ nenamítají mnozi (evolucionísté a materialističtí vzniklo nové slovo a malé písmeno Je v duchu neboť dlouhá léta se o KA mluví, píše a stále se něni v životě. deterministé), že se morálka měni s dobou a jazyka, jak dosvědčuje obdoba »karlovarský». s lidmi, že pro přítomnou dobu Je mravné zrovna Naproti tomu pokládám za zbytečná slova »bohu­ nemůžem dobrat živelného jejího rozvinuti u nás, Pracuje se hodně, jsou vypracovány plány k jejímu pravému pochopeni a potřebnému pro­ to, co tady je? Proč tedy nepou kázali na věčně žel, bohudík, bohumilý«. Buď mají svůj plný vý­ dalších akci, pracuje je ůsilovně ve věcech škol­ platnou a neměnitelnou normu, podle níž určité váděni. Jestliže vzpomenuté heslo Pia XI. pro­ ských provádí se klasifikace filmů a buduje se znam. a pak se má psát »Bohu žel. Bohu dik. věci zůstanou nemravnými, j kdyby se jich do­ Bohu milý«. Anebo nemají — ale pak ať poaloužf mítneme do současného dění, pak musíme, chce- ústřední půjčovna, pokoušíme se o vlastni vý­ pouštěli všichni lidé bez výjimky, dokonce v klam­ za výplň řečí výrazy přiměřené väednl. me-li zůstat reálni, uznat, že nevládne Kristus a robu filmů, připravuje se projekt katolického Opravdu se mí nezdá, že vypadá Jako hotové Jeho učení, že katolíci neznají rozhodného vlivu vysílání pomoci vlastní -vysílačky, koordinuji se ném domnění, že jednají správně? Proč všichni rouhání věta .Sedí tam jako Boží dárek« nebo na utváření poměrů kulturních, sociálních a po­ tidkové akce, pomýšli se na katolický deník, bu­ konstatovali s takovou samozřejmostí dnešní po­ »Pekly se Boží milosti«. Boží dárek je přece litických v okamžiku, kdy se iprudce zápasí duje se sít spolupracovníků ipro sledování tisku hlavní »bezuzdnest« mládeže, když někteří učitelé chléb. Když tedy, někdo chce přirovnávat jiného o přerod státních a společenských zřízeni, na­ a dokumentaci připravuji se brožury a publikace mládeže veřejně praví, že dřívější předpisy na k bochníku chleba a řekne to slovem »Boži dá­ opak pozorujeme, že vývoj se obraci proti Církvi, věnované otázkám manželství a rodiny, uvažuje tomto polt jsou přežitky? — Tvrdilil dále všichni rek«, nepotřebuje přitom rušit velké B. Podobné proti Krietu. proti Jeho učeni spravedlnosti a se o zřizování poraden pro snoubence a manžele, řečníci, že se v práci na umravněni národa do­ Boží milosti dostaly jméno patrně po skutečných ládky. proti principu nadřazenosti ducha nad upravuji se poměry v organispeání katolické hodnout! »musíme-. Odkud pochází ono všeobecní Božích nadpřirozených darech a nemusí měnit hmotou. Katolíci jsou desorlentováni, u mnohých mládeže, musíme aktivně vést boj proti rozšířené závazné »musím. ? Jestli pouze z člověka, z Jeho písmeno proto, že jsou jen pečivo. Pořád se přece jakoby převládla resignace. jíní ještě mají jis- nemravnosti. Jen letmo vypočtené úkoly, plány svobodného uvažováni a rozhodováni, mnoho si ozývá vztah k Bohu (a ne k bohu). Jevi-li se zde kérku naděje důvěřujíce slibům některých, kteří a oráče ukazuji na důležitost a rozsáhlost vrchol­ do budoucna neslibujeme. někomu nedůstojný rozpor mezi jménem a věcí, však takticky jen legální ceatou chtějí za *po ného orgánu katolíků. Myslím proto, že měl býti z lásky k početnému snadno sl pomůže. Napíše prostě, že tam sedl Jako moci důvěřivých tuto jiskřičku udusit. Všechny plány a práce trní však jednou va­ posluchačstvu pozván k vyjádření i otevřený pecen chleba a že se pekly řezané koblihy. A přece někdo tu bdi. učí. varuje a napo­ dou. Amatérským neodborným jejich prová­ představitel a zastánce morálních zásad křesťan­ Můj vřelý souhlas patři závěru Vašeho listu. máhá. Poslední papežové, jakoby v předtuše to­ děním. KA je af.ccí laiků, bude vždy spočívat na ských. který by se byl rozhovořil o thematě zá­ Upozorňujete na Spatnou Jazykovou formu jedné hoto vývoje volali k mobilišáci katolických sil, kladním. Nebo snad mohli přípustitl mezí seba učebnice náboženství. V tomto případě běží o do­ Jejich dobrovolném věnováni volných chvil a volali k prozřetelnostnímu dílu Katolické akce. všech sil apoštolskému úsilí, ale nemůžeme dobře alespoň hlas E. Rádla: »Jak najdeme dnes návrat tisk staré knihy, které bylo narychlo potřeba. Vytýčili stanovisko Kristovy Církve ke všem k počátkům vzdělanosti, kdy lidé vyznávali, že Věřte. Je trapné učit podle takových knih Jazyko­ a důsledně se prosadit, nebudou-li pro řadu Udí problémům dneška, hájili mir, volali k demo­ tyto práce jejich existencí, A tu narážíme na mají svrchovaného, neviditelného pána nad sebou, vě zastaralých. Máte pravdu, že musí být naši kracii. stanovili zásady sočlálniho uspořádáni, který od věků do věků ručí za jeden morální řád ctižádostí dát dětem do rukou učebnice, které jsou poslední překážku — hmotné prostředky, finan­ vedli k lásce a bratrství ce. peníze. Trpíme i jinými nedostatky, není na světě, návrat k prorokům, k Homérovl a He- přece I pramenem dětské schopnosti vyprávěcí, U nás zvláště pak v poslední době naši pas­ 1 po jazykové stránce krásné a svěží. Škoda, La vhodného umístěni, jednotlivé složky jsou roz­ siodovi. k Sokratovi, k Platonovi, k Aristotelovi, týři často pozvedají svůj-hlas hájíce občanské házeny po různých koutech našich měst. Jak by k evangeliu, k svátému Augustinovi, k papeži učeb~ice jsou vázány mnoha vlivy, takže 1 jejich svobody, napomínajíce k mravnosti a varujíce autoři musejí být leckdy omluveni. nám prospělo soustředěni jednotlivých složek do Řehoři Velikému, k rytířství, ke. scholastice?« pE-ed rozbroji a škodami kulturního boje. jedné budovy. Neznamenalo by denni soužití (Útěcha z filosofie, str. öl.) Jenže jsou 1 jiné písemné projevy katolíků. Casto a naléhavým způsobem pak volají svoje ' které volají po dobrém jazykovém oblečení. Jsou překlenuti mnohých nesnázi a tříštění, které Křesťanský filosof (nebo zralý Rádi) byl by věřící k práci v Katolické akci, nebof v ni vidí kolikrát vzniká jen z osobního nepoznáni? řekl: »Morálka společná a pro všechny absolutně knihy a knížky, brožurky a památky, farní věst­ kvas, který má obnoviti křesťanský život v na­ níky a časopisy, bs I plakáty a vývěsky nebo Než toto vše je možno napravit, bude-11 k dis­ závazná je možná pouze tehdy, jestli existuje texty obrázků, které by měl přehlédnout a upra­ šem národě, kvas, který pronikne do všech stavů absolutno, nějaká věčná a neměnitelná hodnota. a do všech odvětví dnešního života. posici nervus rerum — peníze. vit J.zykový poradce. A teď se nezlobte pro otáz­ Jestliže si tuto poiřslbu. my laici i naši du­ Tou hned na první pohled neni člověk, nýbrž by­ ku skoro osobní: Kdo jím má být, když ne odbor­ Proto také jsouce si vědomi kritické situace tost nadlidská, Eúh. Jediným důstojným cílem a nutnosti zachování vlivu na řešení přítomných chovní otcové a pastýři, neuvědomíme a nevzbu­ ný češtinář? Jistě budete ochotně uvítán, Vy díme v Udu obětavost a povinnost na katolické člověka může býti; Dostat l se k této nejvyšší 1 Jiní kolegové kdekoliv, nabldnete-ll své schop­ problémů neváhali «-stanovit! na svých poradách Ústředí Katolické akce, jemuž vedle úkolů svě­ věci pravidelně přispívat, nejen dávat almužny, hodnotě (což se v tomto životě může ovšem po­ nosti do služeb Boží věci. Úspěšnou ukázkou tako­ dařili v míře skrovné). Proto také je mravně řených KA. zvláště svěřili záležitosti školské, pak se od plánů a úmyslu nedostaneme k reali­ vé spolupráce ve větším měřítku Je Cclův Nový dobrým to. co nás k Bohu přibližuje. Spatným, tiskové, ediční, věci rozhlasu a filmu, mládež a sed nikdy. Zákon. Ecdobně jako je dost příležitostí I pro lidi Je nejvyšší čas. jde nyní o mnoho, jde o vše­ co nás od cesty k Němu vzdaluje, mravně Indi­ vzdělané výtvarně, aby třeba jén v rámci farnosti rodinu. Je nesporné, že katolíci u nás hodně pracují, chno. Dar dílu katolické obnovy je název sbírky ferentním, co nás nechává na místě. — Základy přispěli svou hřivnou Boží věci. A tak se sejdeme, mravnosti jsou věčné a neměnitelné jako Bůh když Už jsme spojeni mystickým společenstvím že za mnohé akce a instituce se nemusíme han­ ve prospěch ústředí Katolické akce. Katolíci po­ Těla Kristova, také v práci pro j:ho vzrůst. bit před cizinou, ba právě naopak. Přesto však mozte. přispějte. Nenechejte výzvu svých bis­ sám. resp. jeho vůle. Krádež zůstává nemrav­ Každý podle svého povolání. Cítíme, že katolický život trp! roztříštěnosti, chytil kupů. která bude příště uveřejněna bez po­ ností. i kdyby se jí dopouštěli všichni lidé, způ­ Srdečně Vás pozdravují v Pánu. mu důraz a pfůbojnost spíše se bráníme než všimnutí! sobem nejrafinovanějšhn. Nemravností zůstane ’ Otto Mádr. ovlivňujeme, k problémům dneška se stavíme Podepřeme-lí působeni Katolické akce solidní navždy i vražda nevinného, I kdyby byla podni­ kána hromadně a organisovaně pod záštitou s rozpaky a svoje stanovisko vyjadřujeme pozdě, hmotnou základnou, pomůžeme-li tak všem pra­ Katoličtí akademici, pator: Kdo by mél zájem — zatím co iniciativa je na protějším břehu, Jedno­ covníkům v jejich obětavé a neúnavné činnosti, státní suverenity. — Uznat! Boha nad sebou zna­ hlavně z absolventů — o doplněni svého ^kadeřnického stranná, nevyvážená, chybná s prvky pravdy, pak uděláme vše. co je v silách lidských. Toto mená však už podstatu každého náboženství. vzděláni na vysokých učilitttch francouzských, nechť které byly vzaty od nás. úsilí spojené pak s pokornou důvěrou v pomoc Proto Jde skutečná mravnost ruka v ruce s ná­ to oznámí Ihned ÜstfetH kalot, studentstva, Praha I., Boží a osvícení Ducha sv. umožni naplněni voláni boženstvím. (Někteří z řečníků tvrdili opak.) Křlžovnická 1 (stipendijní místa!). Spěchá! I to je úkolem katolické akce tedv i Její ústředny, život katolíků koordinovat, slévat sna- Pia XI., »vše obnoviti v Kristu«. »Vyšší« hodnotou Je tedy ta. která je biiže k Bohu. Protože Bůh je duch, budou duchovni Hodnoty vždy vyššími než Hmotné. Ohrožená státní »Svaté« není to. co si kdo usmyslí, nýbrž Jen Dilo katolické obnovy ? volá a čeká na Tebe! hodnota skutečně absolutní a netknutel.ná. Bůh svrchovanost sám. a participativně všechno, co je s Bohem O ohroženi naší státní svrchovanosti v sou­ Dílo katolické obnovy * co Ty pro ně učiníš? v mimořádném spojeni. / vislosti se známým případem studenta Vyhnala Pohlavní bezuzdnosti mládeže, na kterou řeč­ se rozepsal prof. MUDr Jiří Štafl ve »Svob. nov.« nici naříkali, je a zůstane užíváni pohlavních pod nadpisem »P32 věcně«. Přes věonost v titulu schopností proti úmyslům Stvořitelovým. Tento a přes zvučné jméno autora článku i vážnost dal pohlavní schopností na to. aby se děti rodily a časopisu článek přinášejícího nejsme právě pře­ Urážka inteligence byly řádně vychovány. Proto je pohlavní život svědčeni. Komise pro atomovou energii Spoje­ »Kletbou nejenom české, ale i celé slovanské k nám. říkal Dr Alfred Fuchs: »Nám se nemůže dovolen jen v nerozlučitelném manželství, af už ných států má prý tedy v podmínkách, za kte­ inteligence je sklon k nihilism«, negativní postoj nic stát. Žrát musí všichni, Češi jako Němci.« dnešní mládež nebo Jeji ocrad(:ové souhlasí anebo rých radioisotopy přiděluje, také tento paragraf: Českým zemědělcům zabíral později Hitler i je­ ne. »2e kvalifikovanému vědci, nehledě k národ­ ke všem sociálním a hospodářským otázkám. Proto za okupace se inteligence tak aktivně jich půdu a všechny by nás byl asi vystěhoval, Rozum lidský ie jistě v mnohých případech nosti. bude povolen volný přístup do ústavů, kde účastnila odboje, že to vyhovovalo jejímu opo- ale to se všechno najednou nevědělo. Tak myslit kriteriem a oznamovatelem některých zásad se látek bude ooužřvati a že Podrží volně infor­ sičnimu postoji k tehdy vládnoucímu násilí.« Tak na budoucnost a tak ji předvídat a z jiných mravnosti. Celý člověk vyšel totiž z rukou Božích, mace s ohledem na účely, methody a výsledky piše jeden kulturní referent KSC v »Dne-ku« předpokladů vysuzovat dovede většinou zase jen takže zdravým rozumem dává Bůh najevo svoji takového použiti v souhlase s dobře zavedenou k detatě, která se tam vede o thematu »Inteli­ inteligence. Dělníci pak byli k internacionalismu vůli. Rozumem se však objektivní mravnost pou­ vědeckou tradicí.« gence bez zájmu?« vychováváni odedávna, náhlé komunistické vlas­ ze projevuje (alespoň pokud jde o zákon přiro­ A tento požadavek je prý tedy nesporně zá­ Urážka je jednak v nepravdivém tvrzení, že tenectví dvě tři léta před příchodem Němců už zený). nevzniká však v něm. neboť je před člo­ sahem do státní svrchovanosti. Nám se spíš zdá. mphlo málo změnit na jejich mentalitě, která že je rozumný jako nevím co,' že je nutný, má-li česká inteligence má sklon k nihilismu. že nemá věkem a nad nim. smysl pro aktivní budováni, jednak — a to ještě bvla ostatně z povahy jejich třídního postavení Skoda, že už s ohledem na síň, přeplněnou se dojít k jakékoliv mezinárodni spolupráci a vysvětlitelná. má-H se dojit k jakés takés jednotě světa, po horši — v tvrzeni, že z tohoto nihilismu. ze zá­ dychtivými zájemci nebyly projevy po každé sadního oposičniho postoje, že vedla svůj odboj A tak docházíme zase k závěru, že inteligence stránce úplné a též poněkud stručněji a výstiž­ které každv rozumný člověk touží a kterou po- byla nejpřirozenějši a nejrozhodnější odpůrkyní važufe za žádoucnějšf než je žebrácká t. zv. proti nacistickým okupantům. něji vypracované. Nevím, proto, zda posvítily na Tvrdit, že česká Inteligence má úklon k nihi- nacistických okupantů. cestu k praktické spolupráci. — Bez spolehlivé svrchovanost, která nejprve cedi komáry a po­ normy budeme sc.še na tom hůře, než národové zději musí polykat velbloudy, t. j. přihlížet, jak Ismu, může jen frázista. který nezná ani zbla Josef Goebbels ve svých propagandistických opravdové skutečnosti. Byla to přece inteligence, výlevech mluvíval ovšem také proti inteligenci, »nevzděláni«, kteři porušuji některé mravní před­ ji někdo zasahuje do věci nejzákladnéjších. pisy. sociálně předůležité (manželská věrnost, ne- Ale blíže k věci: Američané prý přijali do která stvořila celý dnešní národ, která z ubohých a to nejenom rpoti .české in'eligenci, té mu bylo počá ků, kdv se česky mluvilo jen někde na ven­ přece jen příliš máto. Mluvil proti inteligenci tknulclnost cizího maietku atd.). nouze z nedů­ svých služeb I některé německé válečné zločince. slednosti. I jim by prý podle tohoto ustanoveni musila kově. vybudovala neikulturnějši národ slovan­ i svého vlastního národa, která se mu zdála také naše vláda povolit přistup na naše územi, do na­ ský. ba po mnohých stránkách nejpokrctwvějši málo aktivistická, které také vytýkal sklony k ni­ šich ústavů atd. Jako doklad tohoto tvrzení se národ a od r. 1918 i stát, světový. Byla to právě hilismu. když nejásala dost nadšeně ke všemu, co uvádí v článku objevitel sulfonamidu. Némec, česká Inteligence, která opravdu nezišně nesla ji jeji hnědl vůdcové k věřeni předkládali. Konce PRAVIDELNÁ ČETBA PÍSMA SV. který dnes podle doslechu pracuje někde v Anplii vzděláni do všech vrstev národních — mnohdy nacistické říše ukázaly, kdo měl pravdu. Každá zvlá&té Nového Zákona je pro křesťana ne­ nebo v Americe. Jestliže podle doslechu děláme ovšem velmi povrchni, posltivistické vzděláni — inteligence se totiž vždycky střetne s vrstvou zbytnou podmínkou opravdového života své právni a jiné vědecké závěry, svědčí to o naši která způsobila, že u nás neni příkře proti sobě nových lidí, s vrstvou nových ředitelů věcí státu s Kristem. Nové vydání Nového Zákona, po­ divné nervosni, trochu hysterické postrašenosti. stojících tříd vnltronáirodních, jak existovaly a národa v revolučních dobách. Jak Její vzdě­ řízené Dr. R. Colcm, vyhoví vSem požadav­ A pan prof, pokračuje: »Nám v Brně je znám v Rusku i v Polsku, ve Francii i v Itálii. láni historické, jeji celkový rozhled a znalost lid­ kům věřících. Vzhledná úprava, krásný pa-pír, případ jednoho člověka, k erý se zasloužil o po­ Proti okupantům bojovala inteligence nejroz- ské povahy, její vychování, nutkající k uvažo­ poznámky k textu, věcný rejstřík. 2 mapy, pravu několika zdejších lidí a nebyl našim úřa­ hodnéji ne ze svého nihilismu a zásadního opo- vání a srovnáváni, k váženi důvodů pro a proti, to vSe jsou přednosti tohoto vydání. dům americkou armádou vydán a byl .jim do­ sičnictví proti jakékoliv vládě, nýbrž proto, že to vše ji nutně učini kritickou, bude jí to nabá­ konce tlumočníkem.« u ni bylo nejživějši české národní vědomi, nej­ dat k zdrženlivosti. ík napomínáni, které se ovšem Je-li to pravda. |de-li skutečně o člověka za­ hlouběji žila s českou kulturou, protože jí nej­ vysvětli jako závist, jako nasivni resistance a o. NOVÝ ZÁKON vinivšího smrt několika Udí, proč se nejmenuje, aktivněji tvořila, a proto nejpalčivěj cítila celou U mnohých Intetígen ů tomu tak bude. U mno­ proč se mluví jen všedbecně o »Jednom člověku«? tu hrůznou nespravedlnost nacistického počínání. hých bede nefhlubši. nepřiznanou pohnutkou A je ten člověk vůbec nějakým vědcem, aby Tak Jako pravý Inteligent mnohdy raději nejí, komplex inťiité méněcennosti, zklamání, pochá­ K tisku upravil, rozčlenil, uvotfy a poznám­ o něm mohla být řeč v této souvislosti? jen aby mohl více věnovat životu kulturnímu, zející ze snadných úspěchů demagogů, u vlast­ kami opatřit Dr. RUDOLF COL. předmluvu To vše je nevěcná argumentace. Připusťme, tak nemohl pravý český inteligent pro hmotný ních inteligentů však to bude opravdová stale­ napsal f Dr. LEOPOLD PRECAN. arcibiskup že Američané používají i atomových odborníků blahcbvt, který by byl jistě i jemu vzešel od tími nastřádaná moudrost a opravdová láska Olomoucký. německých. Prvenství však, jak je z dějin známo, Němců, kdyby byl oň stá], zapři! své čeišství, k vlastnímu národu, která bude v klidných do­ mají v této věci Američané sami. Neni ledy proto je musil bránit i krví. Inteligent, protože bách nabádal k rozvážností a opatrnosti, ve chví­ Toto vydání bude zavedeno jako ocm.ícná pravděpodobné, že by ony Němce nechali bez nejvíce češstvi žil a tvořil, musil nejvíce cítit lích ohroženi však dovede rozvinout celou svou kniha při vyučování náboženství na Školách kontroly, že by jim svěřovali velmi zodpovědné ieho smrtelné ohrožení a vzchopil se proto-nej- energii k záchraně národa. měšťanských a středních. — Cena vázaného práce a neni pravděpodobné, že by zrovna k nám rozhodnějl k jeho obhajobě. Fravá inteligence nezasluhuje proto urážek, výtisku 60 Kčs. některého z nich posílali jako kontrolora. Ba Hitler svými rasovými theoriemi. svým uče­ nýbrž úcty, každý národ je tím zajištěnější, čím 1 tehdy bychom jistě měli možnos' sledovatí jeho ním o »Blut und Boden« zasahoval ovšem všude, více pečttie o jeji rozvoj rozvojem svých škol, K dostání u všech knihkupců. činnost a bdit nad tím, aby se nezabýval něčím, ohrožoval všechno, na př. 1 zemědělce, kteří cel­ čím méně zapomíná, že Inteligence nepozůstává co by neodpovídalo naším zájmům. kem klidně na své půdě přečkali germanlsaůní v pokud možno největším množství praktických VELEHRAD Zatím je to však mnoho mluvení na prázdno, nápory pobělohorské. Dosah jeho theoril ovšem vědomostí, nýbrž v pravdivém, uceleném pohle­ kterým se buďto zastírají jiné úmysly a záměry každý hned neviděl nebo nechtěl vidět a proto du na živo: a svět v jeho staletém vlnivém a NAKLADATELSTVÍ DOBRÉ KNIHY nebo se prozrazuje onen hysterický strach, o kte­ mohl klidně ke konci druhé republiky říci Rudolf pestrém a přece jen v základních rysech stej­ V OLOMOUCI rém jsme se již zmínili. ak. Beran jak mi to pár dní po příchodu Němců nými zákony se řídícím vývoji. ak.

.KATOLÍK" 3 Základy siáfu Z domova a z ciziny ROZHLAS Dva jsou základy, na nichž lze stavěli stát: Posloucháte vatikánský rozhlas? Vatixanaky loz Stařešina posvátného kollegia zemřel. Ne- Potřebujeme klik k práci. Parlament ie žvanirna. hlas vysílá denně o 19. hod. na vlně 3Í.06 m a M2li m dvč koncepce o vzniku státu ovládají lidstvo. uniknutelnost smrti na nás působí stejně, když — To jsou konce »lidské důstojnosti«, o které se Jedna ;c tradiční představa katolická. Podle ní 9.860 kc zprávy ve slovanských jazycích. V pondé.i, stojíme nad rakvi člověka mladého, ieiž isme tolik deklamovalo v 19. století. Zbavili jste jí je­ ve streik; a v pátek je české vysíláni, ve čtvrtek « člověk nemůže' existovat bez státní společnosti; krátce Dřed tim viděli překypovat životem, iako jího zajištěni Božího, jejího zajištění křesťan­ v sobotu slovenské. Ředitelství vatikánského rozhlasu stát je tedy stejně starý jako člověčenstvo — při smrti človéka velmi starého, ieiž isme si ského a proto je nyni pro smích cynikům. prosí posluchače v českých zemích a na Slovensku, staří to vyjadřovali tak. že Adam byl prvním zwkli dlouho a dlouho vídat a dospěli isme tak Komunisté si stěžují, že »Svobodné noviny« a aby sdělili slyšitelnost vysílání, aby mohly být od­ králem — a proto stát má a priori nárok na straněny případné nedostatky. Informace o poslechu, iaksi k myšlence, že tento snad neumře. Tak »Dnešek« jsou málo vřeli k dnešní republice, to­ př!p. 1 materiál pro vysíláni posílejte na adresu: Ka­ věrnost poddaných. Věrnost — to je nezištná od­ tiž k nim. Zdá se však, že neprávem, neboť čelný danost! — »Každá duše mocnostem vyšším pod­ skoro ie tomu s kardinálem Januariem Grani­ tolická informační služba, Praha-Dejvicc, Sadová 3. tem Pienatellim di Bellmonte. stařešinou kardi- člen redakce zmíněných časopisů napsal v po­ 'Program Českého vysílám Vatikánského rozhlasu. dána buď. neboť není mocnosti než od Boha« — sledním »Dnešku« v článku věnovaném dnešní­ »služebnici poddáni buďte pánům netoliko dob­ nálského sboru, ienž v těchto dnech zemřel ve V pátek dne 20. února: Interwiev s kardinálem P_z- věku 97 let Léta a léta vystupoval při oficiál­ mu Maďarsku, jehož vláda je nedvojsmyslně ko­ zardo na téma: »Dílo nejpotřebnějši«. V pondělí d.ne rým a mírným, nýbrž i mrzutým« — »Boha se ních slavnostech vatikánských, papežové se mé- munistická. toto: »Zůstane-li to tak jako nyní, 23. února: »Přímíce v Římě«. Reportáž z Neporoučena. bojte, krále ctěte« — to jsou klasické biblické nili. státy se ménily a on byl stále na svém mí­ je jisto, že Maďarsko bude za deset let jednou Zpívají čeští a slovenští bohoslovci. Nakonec jeden doklady tohoto názoru. To je názor, který Masa­ z novosvěcencú pošle požehnáni své lodně Mora vá. ryk nazývá theokratickým. Jen tehdy přestává stě. Nyni se i na něm splnil lidský úděl, ieiž z nejbohatších a nejpyšnějšich zemí Evropy.« Lze nám připomíná popelec slovy: »Prach isi a si představit větši chválu komunismu? S bohat­ V pátek dne 27. února: Přednáška: »Modleme se za podle tohoto názoru nárok státu na věrnost ob­ Šv. Otce Pta XII.« V pondělí d

4 ..KATOLÍK“ Dar Dílu katolické obnovy Biskupové prosí. „Tlučte, a bude otevřeno,“ tak nás ujišťuje Spasitel. Věříme, že nebudeme řloucj nadarmo. Jmé­ nem všech biskupů a ordinářů v Cechách a na Moravě obracím se na všechny katolíky s prosbou. „Už zase?“ — slyším mnohé­ ho volatí. „Ano,“ odpovídám. A neříkám, že je to poslední voláni. Nevolal jiiem dosud nikdy marně. Důvěřuji, že ani teď nebudu volatí nadarmo. KATOLÍK Dílo katolické obnovy je jistě dilo du­ chovni. Ale výkony pracujících musí být pro­ vázen}’ a podporovány (.hmotnými prostřed­ LIST PRO KULTURU A ŽIVOT Z VÍRY ky. Je tolik ideálních pracovníků, kteří do­ 9 vedou nezištně obětovati všechno. Ale i prá­ ce pro Krista musí zajistit existenci. A pak, právě oběti — almužna, velkodušnost štěd­ R O Č N Í K XI. • V PRAZE DNE 29. ÚNORA 1948. • ČÍSLO Kčs 1,50. rosti — v době tak lpici na hmotě a peně­ zích, svolají na práce Boží požehnání. Bůh také nenechá nic bez odměny. Mnohdy již zde na zemi odměňuje. Tím hojněji pak v nebi. Nebojíme se proto. Víme, že můžeme na své věrné spolehnout. Jsem přesvědčen, že i sběrná akce na Katolickou akci dobře do­ padne. Žehnám všem pracujícím za zdar té akce. t Josef, arcibiskup. V Praze dne 11. února 1948. Dar dílu katplické obnovy — sbírka ve pro­ spěch Ústředí katolické akce, jehož úkoly a posláni bylý osvětleny v minulém ílsle, jest uve­ dena výzvou J. E. njdp. arcibiskupa pražského a primase českého jakožto předsedy biskupský:-.! konferenci, z jejichž rozhodnuti bylo OKA usta­ veno a zároveň jako předsedy OKA. Četné dary bianco složenkami č. 61.400 na název účtu: Arcibiskupská konsistoi: účet Ústředí Katolické akce nechť přinesou zdárnou ozvěnu výzvy a prosby njd. ordinářů o hmotnou pomoc pro Katolickou akci. Hmotná pomoc nechť je však dovršena účasti všech laiků dob­ ré vůle na tomto prozřetelnostnim voláni pa­ pežů poslední doby — účasti v Katolické akci. Slavnostní schůze Papežské Akademie véd, Dílo katolické obnovy - první projev při které pronesl sv. Otec velkou řeč o atomové energii, jejíž hlavní část jsme přinesli minule. — Snímek zachycuje P. Augustina Gemelliho O. F. M., známého zakladatele a rektora katolické university milánské, jenž podává přehled činnosti Akademie. Tvého zájmu, Tvá oběť pro net

Kardinál A. Liénart. •> třebaže se onen organismus vyvanul z jiného Když Pán mluví druhu organismu. A jestliže se vývoj zasta­ vil tam, je to proto, že Bůh dokonal svůj plán v událostech Křesťan před pokroky přírodních věd v řádu přirozeném, aby jej později koruno­ Arcibiskup Dr. Josef Beran vybízí dů- (Viz čísla 7. a 8. Katolíka.) narazili na zákony dědičnosti, podle nichž val ještě krásnějším řádem nadpřirozená. tltlivě všechny věřící, aby se vroucně mod­ 2ivočišný původ těla lidského nepoškozuje Nepotřebujeme tedy zavrhnout! biblický trvá jistá neměnnost druhů, a na fakt, že to lili za udržení míru a pokoje v našem text, abychom uspokojili vědu, ani odmít­ nejsou bytosti nejsilnější, které se rozvíjejí nikterak dogma o původním stavu milosti a národě. Modlitba spravedlivého proráží nout! vědu, abychom zachovali svou víru. na úkor druhých. Jejich bádáni se nyní sou­ o mimopřirozených darech prvního člověka. nebesa. Jen svůj způsob vykládáni biblického textu střeďuje na biologický zjev mutací, které se Primitivní lidstvo se sice po své fysické strán­ Upřímné uposlechnutí této arcipástýřské musíme pozměniti a můžeme to učiniti bez dějí v základních složkách některých živých ce jeví velmi blízké živočišnosti a dosahuje výzvy by mělo být nejpřirozenější reakcí vě­ váháni podle údajů vědy, protože uznáváme buněk a mají za následek dědičné organické velmi zvolna dokonalosti svých rozlišujících řícího českého katolíka a každého poctivého její kompetenci v tomto oboru. změny. Původ těchto změn zůstává však do­ rysů, začalb však býti lidstvem teprve ono­ Čecha na události u nás v těchto dnech. Jen Neni nic divného na tom, že po tolik sta­ sud tajemným. Předpokládejme, že se podaří ho dne, od kterého má duši. Jestliže tedy mu Bůh, Pán lidských srdci, je dosti mocný, aby letí, kdy Bible byla jediným pramenem na­ jej odhaliti a že tak bude možno • vysvětlit Bůh dal duši, proč by je nebyl mohl stvořili tato srdce ovládl, aby v nich ztlumil vybi- šich zpráv o původu světa, si nejprve věřící vývoj všech známých živých bytostí, byli ve stavu nadpřirozeného života, k němuž při­ čovaně vzepětí vášni, jež se ženou bezohled­ Židé a po nich křesťané navykli představo- bychom stále pouze v oboru druhotných pří­ pojil ještě dary mimopřirozené? Je jisté, že ně za moci a vlivem, neohlížejíce se na to, vati si stvořeni přímo podle textu první kni­ čin řádu • fysického nebo biologického, které takové obdarování nás udivuje více u bytosti že při tom zničí tolik hodnot opravdového, hy Mojžíšovy. Nedávali pozor na literární přírodní věda nepřesahuje. Odkud přichází lidské, jež dospívá k své fysické formě ces­ teplého lidství. A proto třeba úpěnlivě volat druh vypravováni, ani na symbolický ráz tento vyvíjející se život? Odkud má on sám tou vývoje, nežli u člověka, jenž by byl vy­ k tomuto Pánu lidských srdcí. rámce biblického šestidennf, ani na anthro- silu vývoje a směr, kterým se děje? Jak je šel z rukou Božích, jsa jedním rázem obda­ Ale naše modlitba nebude účinná, bude-li pomorfické rysy, které ono vypravování při­ možné, že dospívá k člověku a že po vzniku řen svou tělesnou dokonalostí. Co však zá­ pouhým přívěskem k ostatnímu našemu den­ pisuje Bohu. (Anthropomorfické: Bohu se rozumné bytosti se její tvořivé dilo zasta­ leží na těchto našich zcela subjektivních do­ nímu pořádku. Bude účinná jen tehdy, bude-li připisují vlastnosti člověka, které rozhodně vilo u tohoto cíle? To přírodní věda neříká, jmech? Víra je zde v pravém slova smyslu vyzněním všech ostatních složek naší bytosti, nemůže mí ti.) Pro ně to bylo slovo Boži a ani nás nepoučuje o původu lidské inteligen­ ve svém vlastním úseku poznáni. Slovo Boží vyplyne-li především z hluboké viry, že vše­ zdálo se jim tím přirozenější přijímali je do­ ce, neboť možno sice vysvětliti vývojem vy­ je její zaručovatelkou a křesťan se nepo­ chny ty naše dnešní obtíže na nás proto tak slova, čím méně bylo lze tušiti, že věci se tvoření dost vyvinutého mozku, aby sloužil třebuje bát, že věda mu dokáže něco opač­ doléhají, protože jsme duchovně štvanci bez mohou pojimati též jinak. Ale tento výklad jako orgán myšlení, nevysvětlí se tím však ného, neboť tato otázka není z jejího oboru. domova a bez cíle. Máme sice ve svém stát­ mohl být pouhým stanoviskem přechodným, procitnutí inteligence v onom mozku. Ne­ Obraťme se konečně ke křesťanskému po­ ním znaku vznešené heslo „Pravda vítězi", a poněvadž Bible nemá za účel učiti nás pří­ hmotná myšlenka nemůže vzniknouti z hmo­ jmu dědičného hříchu, jenž přechází na vše­ přece ohromná většina z nás, kdyby byla rodním vědám. Když nyní věda, opírajíc se ty, protože nenáleží k témuž řádu. To je úko­ chny lidi cestou jejich přirozeného vzniku a upřímná, by si musila s Pilátem odpovědět: o fakta, rozšiřuje obzory, které Genese jen lem duchové duše, kterou musil člověk ob- k pojmu všeobecného vykoupení skrze Krista, „Co je pravda? Já to nevím, já jsem se do­ zhruba naznačila, jedná křesťan podle svých držeti odjinud z duchového zdroje. V tomto jenž se stal členem prohřešivšího se lidstva. sud o to málo staral." 'A proto je všechna zásad, přijímá-li ověřená fakta n změni-li po­ bodě se střetáváme s materialistickou filoso­ Nejsou tyto pojmy v nebezpečí? Za nyněj­ ostatní naše práce budováním na pisku a my dle nich svůj výklad posvátného textu. Při­ fií, nikoli však s přírodní vědou. šího stavu vědy není skutečných obtíži v tom­ se musíme bezmocně dívat, jak se hroutí. Ani pouští tedy, že tvůrčí dílo Boží se rozvíjelo Pro víru zůstává tedy svobodné pole. to bodě. Je pravda, že někteří přírodovědci šest let strašlivé války nám nestačilo, aby­ celé stamiliony let a jeví se mu tím gran­ Křesťan má právo zachovali si jistotu, že tvrdí, že celé lidstvo nepochází z jedněch ro­ chom zase nalezli cenu lidského života a cenu diosnější. všecko, co existuje, je dílem Boha Stvoři­ dičů, nýbrž z předků různých, kteří se obje­ míru, proto nyní tak lehkomyslně zacházíme Dovoluje však i skutečnost vývoje zacho- tele. Bůh je původcem hmotného světa, dal vili na několika místech zemč a že tento ná­ 8 vnitrním mírem mezi námi. Nenalezli jsme vati nedotknutou víru v Bolia Stvořitele? mu jeho zákony, které věda jeden po dru­ zor, jak se zdá, odporuje našemu učeni o dě­ cenu člověka, protože jsme se nenaučili I když se vědci dívají na vývoj života až po hém odhaluje. Je původcem života, dal vznik dičném hříchu a o vykoupeni. Nestačí však, upřimně modlit „Otče náš“, a vyčisti z něho člověka včetně jako na skutečnost dostateč­ různým druhům živých bytostí. I to, co se aby takové theorie byly vysloveny a součas­ onu základní rovnost a bratrství a svobodu, ně dokázanou, přece jen se jim ještě nepo­ jeví jako vývoj jednoho druhu z druhého, ně aby vznikl opravdový problém. Bylo by kterou nám Kristus přinesl. Tuto rovnost a dařilo jej úplhě vysvětliti. Jejich theorie zů­ pro vědce, jenž přihlíží k vzájemné závislosti třeba, aby fakt několika původních větví lid­ toto bratrství nám připomíná právě v těchto stávají v tomto bodě měnlivé a zdokonali- jevů, je také způsobeno přímo nebo nepřímo ských byl dokázán. Tomu tak však naprosto osudových dnech, v úterý po 2. neděli postní, telné. Zavrhli transformismus, jenž chtěl vy­ tvůrčí činností Boží. On je původcem myšle­ není. Naopak, je i dnes mnoho přírodovědců, když v evangeliu mluví k nám: „Vy se však světlovat! vývoj pouhou mechanickou hrou ní, r.ebcť On stvořil člověka tak, že spojil kteří odmítají polygenismus (učení, že lid­ nedávejte oslovovat „mistře“, neboť jeden je fysických sil a přirozeným výběrem, neboť jeho fysický organismus s duchovou duši. stvo pochází z několika různých větví), pro­ váš Mistr, vy pak jste všichni bratři. A tože nemá vážného podkladu a obhajují jed­ otcem nenazývejte nikoho na světě, neboť notu původu pokolení lidského jakožto mno­ jeden je váš Otec, jenž je v nebesích. Ani se pozdě. Vždy je čas, začít znova, začít lépe. tečnost a síla, ze které plyne radost a .štěstí. hem lépe vědecky podepřenou. Za takových nedávejte nazývati „učiteli", neboť jeden je Vyznejme tedy, že Kristus je jediným Učite­ Toho všeho potřebujeme, toho všeho potře­ okolností se máme vystřihati jgdnati před­ váš Učitel, Kristus." lem našim. Přihlasme se zase upřimně mezi buje svět kolem nás. My mu to musíme při­ časně o otázkách, které nám 'pokrok vědy Jak jinak by vypadal svět, kdyby všichni Jeho ovce, které slyší Jeho hlas. Protože nést ze svého nitra, neboť tam k nám mluví neklade a možná nikdy nepolóži. Jediné sta­ křesťané byli rozjímali vážně o těchto slo­ jsme neposlouchali jeho hlasu, hlasu jeho Pán. Cím více tedy doléhá hluk moderní pro­ novisko, vhodné pro křesťana, je tedy oče- vech Páně, kdyby se jimi byli hluboce pro­ Církve, a mluvili jsme pohrdlivě o její ne­ pagandy na zevní brány naší bytosti, tím více kávati, jak se věda vysloví, 'Můžeme bez báz­ nikli. Pak by si byli vědomi nenahraditelné omylnosti, proto musíme nyní poslouchat to­ sestupujme do jejích hlubin a poslouchejme ně očekávati a zachovat? si při tom cejou a nesrovnavatelné jedinečnosti Boží a nehle­ lik nepravd a lži a nemáme takřka možnosti Krista, jeho hlas, stejný po tisíciletí, vždy svou ’ viru v existenci dědičného hříchu dali by jiné učitele a mistry a vůdce jednou se proti nim bránit. A přece jen pravda nás znovu uzdravující a oživující. u všech lidí a ve skutečnost všeobecného vy­ napravo a po druhé nalevo, a žádný problém, může učinit opravdu svobodné a šťastné a Toto sestoupení do nitra nesmí být útěk koupení, neboť víra je zde opravdu v oboru iejž život přináší, by pak nebyl neřešitelným. jen Kristus má tuto pravdu. Pravdu, ze které před světem, to má být pouze ubezpečení, své kompetence a věda ji nikdy neusvědčí Ale dokud dýcháme, není nikdy příliš plyne vnitřní klid a mír, ze které plyne sta- že nejsme sami, že je s námi Vítěz. ak. z omylu. Jak můžete mít tolik dětí? Apologie pro Ždanova Možno prijmouii Je záhodno poukázat na jeden velmi neutě­ V minulých týdnech se české časopisy zabý­ podporu veřejných mist. Cím méně si soukromí Gandhiho úplně? šený zjev, který' není, bohužel, vzácný ani mezi valy. většinou velmi kriticky, opělovnými zása­ zákaznici přeii platit za takové strašáky, tim katolíky. Jestliže není správné shlížet podezří­ Tak iako my Jane si po smrti Gandhiho dali hy. kterými sovětští političti činitelé se vyrov­ více jich museíi zakoupit veřejné gaierie. Nuže otázku, jak se máme jako katoličtí křesťané sta­ vavě na manžele jen proto, že nemají dětí, do­ návají s nežádoucími uměleckými směry. A po­ proti tomuto nároku n. Ždanov protestuie. a ta­ kud není známo, že se iim bráni špatnými pro­ větí k všeobecné úctě, s kterou se sešel tento něvadž při každé debatě o Rusku lidé rádi ztrá­ dy má docela pravdu. To byl také vždy názor velký muž Indie, tak se táže slovy nadpisu našeho středky. ie naprosto nepochopitelné ono lehké katolické kultury: umělec tvoři pro veřejnost, pohrdáni, jaké projevují i někteří katolíci vůči cejí hlavu, je snad dobře, když o těchto proje­ článku i týdeník Katolické akce francouzské >La ne pro sebe; musí své myšlenky umět veřejnosti početným rodinám. Jsou pokrytci, kteří se ne­ vech promluví nestranný katolík. Pravím ne­ France Catholia.ue. a odpovídá: »S výhradami, stranný. protože v meritu věci, to jest v názoru podat. Tato nutnost ho nepříslušně neomezuje: neboť on věřil ve všemohoucnost člověka,. stydí vyčítat rodičům většiho počtu děti hlou­ na úroveň sovětského umění, nesdílím ani chvá­ nikde není řečeno, že všichni diváci jsou ne­ post a dokonce nesvědomitost. Tito kritikové lu ani hanu. Mně se sovětské malířství a stavi­ zbytně kalibánové a idioti, a pochopitelné dílo, Zmíněný časopis píše: »Gandhi byl naším pří­ spatřuji nesvědomitost v domnělé nemožnosti telství. založené na dobrých vzorech minulosti, že musí být omalovánka a kýč. Je wšebrodská kladem a našim bratrem. Našim přikladeni, když dobře vychovat početnou rodinu. A tu isme líbí daleko lépe nežli naše mánesácké experi­ Madonna nepochopitelná, exklusivní? Je to ne- chtěl stále jiti déle ns cestě lásky. Našim bratřeni, u osudného neoorozumění. Světsky a světácky menty; naopak považuji sovětské romány-ta- vkus? — Ne. nemůžeme přijmout názor, jakoby když odmítal smířit! se s vítězstvím hrubé moci smýšleiicí lidé rozuměli totiž dobrou výchovou semnice za výrobky, stojící mimo obor umělec­ literární kavárna byla svrchovanou instanci nad ve světě. Byl dosvčdčovatelem toho, že sily ducfta jenom její dobré hmotné podmínky. Tvrdí, že ké tvorby. Prohlásiti dialogisovanou příručku národy a vládami, jakoby Oscar Wilde měl zá­ nevyplývají ze sil hmoty a nedají se na ni svéstl. nemohou miti více děti, poněvadž by jim ne­ pro poddůstojníky »Za námi Moskva« za romá­ sadně pravdu proti porotě. Byl naéim příkladem a našim bratrem dvojím mohli poskytnout! takové všestranné pohodli, nové literární dílo, svědčí o zajímavém optickém Ale ovšem, že máme své výhrady proti so­ způsobem, protože byl našim bratrem-nepřiteiem. jako jednomu nebo dvěma dětem, s nimiž se klamu naši kritiky; naopak mám za to. že by se větské praxi. Velkorysý státník si řekne: je-li Našim bratrem, když se stavěl proti rozpoutávánt leště dovedou smířit, pokud zaplňuji prázdnotu, naši radniční bořitelé měli v Kijevě přiučit, jak moie politika správná, a ie-Ii uměni mého chrá- přílišného rozrůstáni techniky ve světě. Naším jaká bývá často údělem bezdětného manželství se obnovují historická místa. Jinými slovy, něnce jakostní, pak nevyhnutelně ieho umění bratrem, když se jako prorok stavěl proti kaž­ a pokud iim sicuži jako předmět k ukojeni ro­ v Rusku — iako jinde — dělají jedno dobře, moii politice slouži a do ni zapadá. V Rusku na­ dému nacionalismu, měnícímu se v náboženství, dičovské ješitnosti. Takoví lidé nevidí a nechtějí druhé špatně. A ie ovšem našemu člověku ná­ opak vládne na některých oficiálních místech jež odcizuje lidi navzájem. vidět, že život sám ie něčím neskonale důležitěj­ padné. že to špatné korigují nikoli literární, hu­ doiem. jakoby bylo umělcovým úkolem, jakoby Byl však našim bratrem-nepřiteiem po každé, ším než pohodli a že přílišné pohodli není právě dební etc. kritikové, nýbrž státníci. Ale zdá se bylo vůbec umělecky možno, v každém umělec­ když věřil, že člověk se může sám spasit — našim neilepšim výchovným prostředím. Neni třeba bratrem-nepřiteiem. když učil, že v tomto světě mi, že postup oněch státníků má i své dobré kém díle uplatnit výslovně všecky jednotlivé lze dosáhnouti úplného očištěni člověka a že nic skrývat qhromné potíže spojené s výchovou po­ důvody, a hlavně že naši zastánci umělecké konkrétní náměty státní politiky. Těmto lidem četné rodiny v nuzných poměrech. Na druhé stra­ nebude spaseno, dokud se ono úplné očištěni člo­ svobody se v něčem mýlí. by pro buditelský význam »Babičky« nebylo sta­ věka. nestane skutkem. ně ie však známo, že děti z početných rodin bý­ čilo. že ie tam dech českého venkova: bvli by se vají zpravidla mnohem lépe vychovány a při­ V prvé řadě ie naprosto jasno, že souvislost V tom se tento svátý člověk, jenž dával celý mezi uměleckým dílem, které vůbec nějaký do­ ptali: ie tam Dojednáno o potřebách lidového praveny do života než iedináčkové. poněvadž školství? O hygieně české vesnice? O sociálním svůj život lásce a sebeobětování, dopouštěl nejtěž- zvvkaii od neiútleišiho věku na uskrovftovám sah má. a světovým názorem je nevyhnutelná. šiho hříchu: hříchu protiDuchu.Není našim úkolem Můžete snad — snad! — napsat sonet na neza- postavení denutátniků? O národním významu zkoumati. co bylo mezi Gandhim a Bohem a bylo ve prospěch ostatní rodinv. Ostatně pro výchovu tělocviku? O klesáni porodnosti ve městech? Ie rozhodující schopnost a hodnota vychovatelů, budku. aniž byste prozradil, zdali jste materia­ toho jistě mnoho. Cim více však tento svátý člověk lista nebo idealista: ale neni možno napsat zá­ O pěstění lidového zpěvu? Je tam podáno, jak je našim příkladem a naším bratrem, tim více je která může často nahradit i mnohé podmínky spolu souvisí slon a demokracie? Takto ovšem hmotné. Kdo nedovede dobře vychovat 9 dětí. važné drama, vystavět palác, nahodit fresku, třeba, aby jeho lidské poselství bylo doplněno a aniž byste projevil svůj světový, náboženský a kritiku dělatí nelze. Ale sku'z^nf umělci také íe sotva schopen dobře vychovat jedno nebo dvě. vědí, jakým způsobem a do jaké míry lze vy­ mohlo tak přinésti Pravdu úplnou, kterou nám Jestliže se manželé obávaií. že by vzhledem politický životni názor, aniž byste ovlivnil kul­ nemohl dáti on, protože kladl na stejnou úroveň turní prostředí svých současníků. Zodpovědný hovět takovým požadavkům rádců dobře míní­ všechna náboženství a popíral tak Ducha Svatého. k nuzným poměrům nemohli dát svým dětem cích. ale neobeznámených s umělcovou dílnou. ani to neinutněiši hmotné opatřeni, což ie opět státník se tedy uměním zabývat nejenom může, Mýlil se, když psal: »Až jemnost ducha, ke které Potom ie ovšem další otázka. Závažnost kaž­ směřuji, se ml stane úplně přirozenou, až budu případ krajní, mohou se vyhnouti potomstvu, nýbrž i musí. Lze ovšem postavit otázku tak: dé směrnice závisi konečně od významu té auto­ podobně jako v jiných závažných případech, je­ má státník jakožto představitel veřejnosti kon­ neschopen sebemenšího zla až se mne nezmocní rity. která ji dává. Proto ie neslýchané, když si žádný pocit tvrdý nebo pyšný, a to ani na oka­ dině zdrženlivosti. I v případech, kdy z vážných trolovat umělce, nebo má umělec, jakožto před­ v Československu osobovali censurni nlnomocen- důvodů užívají manželé svého práva toliko stavitel ideálu, kontrolovat státníka? Když Tol­ mžik. tehdy teprve můj odpor proti násilí roze­ stoi a Pobědonoscev jsou odlišného názoru — stvi lidé, kteří představovali jeden názor mezi chvěje všechna srdce světa.« Jemnost ducha se v době, kdy je zplozeni dítěte nemožné nebo několika stojně oprávněnými. Je docela jinak po­ aspoň velmi nepravděpodobné, museli se smiřiti kdo ie v právu a kdo má ustoupit? To zřejmě nikdy nestane člověku úplně přirozenou, člověk závisí od kvality zúčastněných. Byli státníci tak chopitelné. když si v Rusku osvojuje výsostný nikdy nebude neschopen sebemenšího zla a oče­ předem s možností, že i taková metoda selže a dohled strana, která buduie stát »ex sese. non v žádném případě neisou oprávněni zbavit se velkorysí, že jetích dozor umění vice prospívá, kávat!, že lidstvo bude spaseno, až toho bude do­ nežli škodil: Filip H. Ludvík XIV. Byli také autem ex consensu«, bez iiných politických či­ saženo, znamená odsunovat! tuto spásu do neko­ nedovoleným zákrokem kličiho života. Zkuše­ nitelů. a která ie tedy také nřed děiinami za nost ostatně ukazuje, že onv námitky, týkající umělci, jejichž vliv oplodnil a i prospěšně kori­ nečna, znamená chtít ji dosáhnouti bez Božského goval život národů. všecko zodpovědná. A ie zcela samozřejmé, že Prostředníka. se nemožnosti vvchovat dobře početnou rodinu, pravomoc censury a řízení Indexu vykonává nevymýšleli zakladatelé takových rodin, ale spí­ Romain Rolland, jenž ;ho velmi dobře znal a K tomu ovšem, za druhé, nutno uznat, že římské papežství, které má Božským hlasem da­ jenž jej uvedl do Evropy, o něm napsal: »Je to še lidé, kteří se takto snaží oklamávat sebe sa­ umělec se také musí snažit, aby jeho dílo sku­ nou záruku naukové neomylnosti. Proto je ovšem my a omlouvat vlastni hříšné počínání k »regu­ úplně laické myšleni moderní Evropy, Ruskin, tečně tvůrčí silou bylo. Liberální kritikové se správné, vůči liberálním kritikům zdůrazňovat Tolstoj. Carlyle, které vytvářelo jeho vlastni laci populace«. pořád nějak drží představy 1'art dout Vart: vy­ Kdybychom se dnes tázali rodičů více než rozdíl mezi censurou sovětskou a církevní. Auto­ myšleni« My nemůžeme přijímat! pravdu života cházeli z předpokladu, že umělec má nějaké bož­ rita sovětských státníků ie autorita vítězů osvo­ od velké duše Mahatmovy, která odešla, my, kteří dvou malých děti, co považuji za největší potíž, ské. nezadatelné právo si dělat, co chce. Totiž, bozovací války, autorita jistě veliká, ale lidská; myslím, že bychom se dověděli, že ie to nedo­ vime, že se ničeho nedosahuje pouhou přirozenosti, rozuměite mi: nikdo neupirá umělci, iako sou­ také si jinou nepřipisuji. Autorita rimskéhtf'na- ničeho skutkem laickým. Musíme si však řici, že statek pomoci v domácnosti. Ani sebe lépe tech­ kromníku. právo trávit čas podle libosti. Ani ceže ie výron autorjtv absolutní. A nelze říci, nicky vybavená domácnost se nemůže při vět­ jestliže tento člověk tolik dal, tolik učinil, tolik p. Ždanov nebráni tušim ruskému inteligentu že by výsledky církevní censury byly právě za­ miloval, odpovídáme my velmi uboze Duchu — ším počtu nedospělých děti dobře obeiítl bez lid­ nsátl si do notesu dekadentní verše, nebo poma­ hanbující. Nelze říci, že by Tizian a Michel­ ské osobni pomoci. Instituce služebných podobně a potom, že on sám byl pronikán Duchem v úkonu ikko čeledi v selském hospodářství, iest tak po­ lovat stěny svého bytu surrealistickými obrazy. angelo bvli zřejmě podřízeni surrealistikým ma­ Boží lásky nepochopitelnějším než cokoli jiného. Ale liberální kritik ide dále a tvrdí: poněvadž lířům něiinohých koni a létajících kvtar. A ne­ A proto se také musíme modlit za něho a s nim třebná a přirozená, že katolická sociální nauka Hitler zneužil poimu »zvrhlého uměni«, nesmí­ pokládá právem tento služební poměr za osobitý vidíme. proč bv těmito výsledky modemi svo­ poslouchači jeho příkladů, zírat! na jeho stín na me prohlásit za zvrhlé nic. čemu něljdo říká body měli být sovětští státníci strženi k bezvý* našich chrámech. 1 ■ nříoad pracovní smlouvy, který zakládá mezi ro­ umění. Jakékoli ooičáctví. jakmile jeho autor ie hradnému obdivu Podezřívám ie. že se tím ten dinou a služebnictvem mnohem těsněiši a takřka umělcem, má právo na uctivou pozornost vcřéi- Michelangelo libí lépe... a nemám tím toho rodinný vztah, odlišný od obvyklého poměru nosti. ns vážnou tvářnost kritiky, a na finanční za zlé. Jindřich Středa. rech od věrných křesťanů skutečného hrdinství, mezi zaměstnavatelem a obyčejným námezdním musíme si naléhavě DřiDominati. že ie zapotřebí pracovníkem. Služebná, podobně iako čeledín, nejen usilovati o takové uspořádáni veřejných stává se v jistém smyslu členem rodinv n má správného smvslu Dro hierarchii hodnot a dů­ přiide vhod, až budou mit. vlastní rodinu. Obou věci, aby rodinám bylo ulehčeno jejich břemeno, z toho důvodu také mnohá práva a povinností, stojnost nréee. ubývá také dobrých pomocnic těchto kategorii služebných ubývá s postupují­ ale především každý sám musí s pomoci Boži která neisou obsažena v Doimu obyčefné pracov­ v domácnosti a ovšem také dobrých zaměstna­ cím falešným chápáním důstojnosti práce, jak začit s reformou u sebe. Jak zdůrazňule ency­ ní smlouvy. Důvodem nižších platů služebných vatelů a zaměstnavatelek. kteří by dovedli ta­ už bvlo zmíněno, ale také následkem upadající­ klika Časti coí.r.ubii. nemohou býti odstraněny ve srovnání se mzdou továrních dělníků není za­ kovou službu účinně a spravedlivě ocenit a od­ ho smyslu a vážnosti pro rodinný život. Je to ani vněiší obtíže rodinného života, nebudou-ll jisté ien to. že se do odměny započítává zaopa­ měnit. ieden z příznaků obecné společenské krise a ná­ budoucí mgpželé vychováváni pro rodinný život třeni. ale i to. že služebná může právem očeká- Do služby chodívaly dříve pravidelně ženy, pravu nelze cč-ekávati. leč od celkové sociálrr. už od dětství. Taková výchova ie však možná vati za své službv odměnu, spočívající také v jis­ které nemohly nebo nechtěly založit si vlastní obrody ve smvslu křesťanském. obvykle zase ien v dobré rodině. Je tedv zbyteč­ tých dobrech rodinného života, která se nedají vy­ domácnost a hledaly ve svém povoláni jakousi Tento obecný úpadek ie kořenem všech, ze­ né dohadovat se o tom. zda to zapotřebí ne i prve jádřit! v penězích. Život a práce pomocnice v do­ náhradu rodinného život3. Z takových žen se jména sociálních těžkosti, s nimiž musí zápasit reformovat rodinu a starat se o ieii vněiší za­ mácnosti ie přes všechno sám o sobě mnohem stávaly onv dlouholeté věrné pomocnice, které dnešní rodina, zvláště křesťanská rodina která bezpečení nebo starat se raději o výchovu bu­ čestnější (ve smvslu latinského terminu »hones- se cítily a také byly považovány takřka za členv se nevzoirá hanebnými prostředky přikážu Bo­ doucích manželů. Obojího ie zapotřebí a proto tas«), než třebas námezdná práce tovární. Vy­ rodiny. Dále chodívaly do služby mladé divkv žímu: Rosťte a množte se! musí každý učinit pro obrodu rodinného života žaduje ovšem také,více věrnosti a oddanosti. z venkovských rodin, které se chtěly v dobré Právě v-době. kdy plněni přirozených a nad­ vše. co ie v jeho silách, v tom stavu a v těch Proto vidíme, že tou měrou, lak ubývá v lidech městské domácnosti naučit' mnohému, co jim přirozených povinnosti vyžaduje v mnoha smě- životních okolnostech, v nichž právě ie. m. g.

Každý má svou pravdu Hlavní zájem budí občan s bohatou kšticí ve výhodě. On stále nic nemá; však to znáte...« prošedivělých vlasů; pospíchá sice už na vlak, Debata přestává zde býti zajímavou. Ve vedlej­ Školští bratři v Egyptě »Tohle li ovšem já dovolit nemohu*, řekl ale musí ještě přesvědčiti svého odpůrce, že ve ším chomáči je též rušno. Kousek dál se častují V Egyptě oslavili stoleté jubileum příchodu překvapen pan rada v. v., když vidě! jiného pá­ svobodné republice má mít každý svou vlastní dva páni šťavnatými přezdívkami a jeden dru­ Školských Bratří. Zúčastnili se jich Bývalí cho­ pravdu, i bez viry a nějakých konveniních hého chce dá: zavřít. V jiném klubku si zas plete vanci všech vyznán!: katolíci, mohamrdáni. pra­ na, an nakupuje plnou náruč rozličných tiskovin. předsudků, protože to uše jsou prý jen takové kdosi zvýšeni kultury se zvýšením vstupného do Skrovná pensička omezila jeho kulturní vyžiti voslavní, Israelin a j, Velkému shromážděni do­ obruče na mozek. Muž naslouchající až dosud biografu... šel list někdejšího chovajíce ústavu v Cairu, vy­ na korunu padesát. Proto zašel jednou kamsi těmto výkladům, obhlédl hbitě všechny kolem- Již se stmívá; pouliční lampy se rozsvěcuji. k Prašné bráně, kde pročítáním vylepených no­ nikající osobnosti egyptského veřejného života, stojici a spustil: »Pane, vy se musíte o něco opřít, předsedy egyptské vlády. Píše takto: vinových plachet úsporně doplňoval své roz­ na př. o nějakou novou ideologii. Jde v prvé řadě Pán s šedými skráněmi přepadl snad již svou hledu blahořeče v duchu svým politickým proti­ o konkrétnost. Tuto konkrétnost, kterou jak vidím posledni oběť. Pana radu. Domlouvá mu hlasem Moji učitelé a drazí spolužáci! nožcům. Doposud říkal pan rada, že nepotřebuje jste dosud těžko chápal, my nalézáme vědeckou áchraptělým: Vy jste pan domácí, pravda? A víte Rád bych byl mezi Vámi dnes, kdy oslavujete čerpat rozumy z pochybnýchideologických záso­ metodou dialektickou. Zkouškám podle této me­ co je to metr?« »Domácím sice nejsem, ale co je století příchodu Školských Bratři do Egypta, báren protože sám mysli, aniž dbal napomenutí thod!/ podrobujeme všechny dosud v běžném ži­ metr, to vím,« vece pan rada. »Nevadí. Dejme bohužel, mé zdrávi mi to nedovoluje. pani správcové, že to jsou dnes opět řeči vele- votě zavedené zásady a normy; samozřejmě tomu, že byste si dal postavit dům. A každý ze Památku na léta, kdy jsem studoval v kolejí, zrádné a když už chce mermomocí sám myslet, i nauky a zásady náboženské; jako na př. desa­ zedníků, kteří by na stavbě pracovali, by měl pokládám za jednu z nejmilefšleh v mém udá­ aby to dělal pokud možno potichu. Ale kdepak. tero přikázání a pod. Co je zastaralé odvrhujeme jinak dlouhý metr. Pane, dovedete si představit lostmi přeplněném životě. Nikdy nezapomenu, co PřiSel domů a t‘ž zase vypravoval, že te:l ve a dobré ponecháváme, nebo nové pravdy zavá­ jak by na konec ten váš mrakodrap vypadal? jsem dlužen svým učitelům, kteří mí vštípili do hvězdách, že kýžený blahobyt vypukne těsně díme. Ale také ne s konečnou platnosti, neboť Nebo kdyby podle takového proměnlivého metru srdce zásady věrnosti a poctivosti. 2e jsem dnes před volbami. Stane prý se tak přičiněním mulů dialektický materialismus učí. že i jeho these se šili krejčí šaty. Chtěl bych vidět tu parádu! mulem, za kteriiio mne pokládáte, připisuji těmto o přízeň lidu se ucházejících, aby žádný volič musí podle daných okolnosti měnit a vyvíjet. Jedna nohavice dlouhá, druhá krátká. Jeden by ctnostem a solidnímu a praktickému vyučováni, nebyl na pochybách, komu má v pravý čas pro­ Nechce tedy být nějakou sbírkou ustrnulých to nedopnul. jiný by si mohl na kabát pověsit které se poskytuje Vp školách Školských Bratří jevili svoji vděčnost. Pan rada zanícen duchem pravd a dogmat. Co třeba dnes nazývá pravdou, ceduli: Přijme se podnájemník. Pane, vy se tomu Svým spolužákům dávám tuto radu: Zacho­ prorockým pravil že dějiny nepamatuji nic po­ může zítra směle nahradit něčím jiným. V tom smějete? Vidíte a v politice to jde. Některý filo­ vávejte věrně, čemu jste se od těchto podivuhod­ dobného od dob, kdy v zemi České řádila po­ tkvi naše síla a dynamismus.r sof si najednou vzpomene že tohle nebo ono by ných vychovatelů naučili, a uplatňujte to ve svém věstná Unrra a že to bude bašta; žeí krásná jen »Dobrá'« vpadl nedočkavě pán s šedými skrá­ mohlo být pravdou. Řekne na př.: »Provdá se denním životě. jako fata morgana, která po volbách zanechá němi. »Jestliže jsem já tvrdil, že každý má mít mění«. Věřte mu potom! Připouštím, dnes bylo Mládeži, která ještě chodí do školy, připomí­ všude plno papíru a mnoho nesplnitelných slibů. svou vlastní pravdu, vy mně vědecky ukazujete, pravdou, že bylo krásné počasí, zítra snad že bude nám, že v ni je celá naděje Egypta a že stát od Ký div. že se pro tyto řeti utkal při dalšim čteni že ji možno mit jinou i každý druhý den. Příteli, pršet. To vše se může měnit, ale v obou přípa­ ni očekává tim více, poněvadž je dnes v dobrých vylepených novin s jiným pánem, jemuž už do­ ta vaše filosofie je ohromné věc. A víte proč? dech jedno se nemění; ta že nad oblaky září rukou. šla poslední zásoba trpělivostí. Pan rada bafaje Ona totiž k ničemu nezavazuje. Změnt-li se stále jedno slunce, bez něhož by na zemi zašel Všem pak kteréhokoliv věku, vyznáni a ná­ poklidně ze své lulky, pustil se s ním ochotně do dané okolnosti, změní se pravda. Báječné! Ale veškerý život a které nám umožňuje viděti pra­ rodnosti zasílám svůj srdečný pozdrav. A Vám, polemiku, aniž zpozoroval že svým bodrým zje­ počkejte! Jeden můj kamarád na tohle taky věři vou podobu věcí. Myslím, že tak nějak to bude drast zemřelí vychovatelé, kterým tolik dlužím vem přilákal jakoby náhodně chodce a i jiné a on ie mi už půl roku dlužen skoro celou mě­ i s pravdou. Hrome.« Dívá se na hodinky. — a kterých Svatý život mám stále před očima, se posluchače. Ti počali též mezi sebou rokovati. Po síční gáži. Co myslíte, nezjistil on nějak dialek­ »Vlak mi dávno ujel. To znamená, že budu dnes hluboce kořím pln vroucí vděčnosti. chvíli se na chodníku tísnil zástup, rozpadající ticky. že jsem mu vlastně nic nepůjčil? Já se dřu spát na nádraží Však toho nelituji. Pane, ne­ se podle zákona o dělení buněk na další skupin­ a on se chce jen stále o všecko se mnou dělit věřte, že má každý svou pravdu anebo dokonce Ismael Sidki Paša, předseda vlády. ku, takže to zde vypadalo jako v zemi Skipe',arů. .4 dané okolnosti se u něho mění stále, což by každý den jinou. Ta cesta vede určitě k věži ba­ V ústavu Školských Bratří v Cairu žije v po­ Kolemjdoucí cizinci si určitě odnesli trapný do­ nasvědčovalo, že už asi opustil ustrnulou zásadu bylonské.* Pare rada vyklepal popel ze své koji a ve svornosti pohromadě na 300 chovanců iem. neboť se tázali, hledíce na přilehlou bu­ o placení dluhů a přiklonil se k novější poučce: doutnavky a rozloučiv se, kráčel dnes nějak všech vyznáni i národnost!, Do koleje dochází dovu politickou: »O well! koná se tu výprodej?« 2 At platí, kdo má. On je u všech kozlů proti mně vesele k domovu. Antonín Petr. z města 1 z okolí na 2000 žáků.

2 „KATOLÍK" •w Železný anděl Svatá bojovnice Kdybychom chtěli RNDr Artur Pavelka. Nové provedení Shawovy hry „Svatá jak praví nahoře: líčí jej jako katolíka. To býti šťastni... Jak jinak mám® nazvali jádro naší technické Jana“ ve Vinohradském divadle se setkalo znamená: z podstaty svého katolictví musí civillsace utkané z černého kovu, z trubiček a ve všech posudcích pražských deníků s při­ Janu odsoudit. Onehdy jsem doprovázel chorálni mši svátou. komor, z pák a koleček, plechů a plátů, z nýtů jetím neobyčejně.nadšeným. Budeme-li chtít „Já jsem představil biskupa i inkvisitora Měl jsem jednoho jediného, ale výborného zpě­ i drátů, jak jinak nazvati srdce, z něhcž prýšti jako schopné a výmluvné zástupce církve bo­ váka, k němuž jsem se sám přidružoval na způ­ k těmto posudkům připojit i posudek vlastni, sob sboru. Zamyslil jsem se nad tou hudbou: je veškerá energie a pohyb našeho XX. století, jak jující a církve soudící, protože jedině tak jinak cbarakter^ovati STROJ než pojmem, který narazíme asi opět na starý problém: umění prostá, ale nikoli banální, je starobylá ale ni­ razil tak výstižní W. Klaulehn, který jej a jeho neodvislost na mravnosti a pravdě. jsem mohl drama udržeti na úrovni veliké koliv zastaralá, je plná duchovní sily, ale nikoliv prostě nazval železným andělem, železný anděl „Svatá Jana“ je silná hra. Je to velmi tragedie a uchrániti je, aby se nestalo pou­ bigotní. Řekl jsem si: »Ale co vlastně my hu­ atroje je naším dítětem. Stvořili jsme jej ke své pestrý obraz různých lidských povah, v němž hou policejní sensaci.“ debníci hledáme? Pachiime se celý den za prcha­ podobě, především k podobě svých tužeb, svých ústředním bodem je podmaňující dívčí tvář Ta veliká tragedie, na kterou Shaw myslí, jícími bludičkami, když by dostačilo sáhnouti potřeb a přáni. Právě dnes prožívá přetížená hrdínčina v rámci jejich plavých vlasů. Tra­ je boj mezi katolicismem a protestantismem. vedle sebe a rozzářili nejkrásnějši slunce na­ hospodyně období touhy po pracím stroji, který gický konec ovšem ukazuje, že na této zemi Jeho Jana je odsouzena, protože prý je pro- šeho uměni. Co' je vůbec ten náš život na zemi? jedním otvorem Špinavé prádlo přijímá a druhým testantka. Protože prý odmítá vedeni Cirkve Uznávám, že neunikneme svému osudu a budeme otvorem vyprané, vysušené a vyžehlené prádlo i sebe větší osobní kouzlo,, i když vystupňo­ vané do svatosti, nemůže aspoň přechodně a odvolává se přímo na Boha. „Říci, že duše vždy v potu tváře vydělávat! chléb svůj, ale ne- vydává. Koilk jiných tužeb tane hospodyni ještě nepodlehnout! koncentrovanému útoku lidské lidu nejsou kněžskou záležitostí, znamená neseme sami vinu na tom že patnáct hodin na mysli a mnohé jsou již na dosah ruky, jiné se překročíti Rubikon. A Jana jej skutečně pře­ denně hovíme duchu světa a jen nějakou půl­ rodí. A každý jiný obor lidské činnosti touží i dnes malosti a zbabělosti. G. B. Shaw si neví rady hodinku dopřáváme duiši? Jakou si to činíme a volá po nových strojích, dokonalejších, rychleji se svatostí, brání se takřka zuby nehty, aby kročila.“ představu o životu ©osmrlném máme vůbec tou­ vyrábějících, přesněji pracujících, energeticky ji nemusil chápat způsobem křesťanským, cí­ I biskup, jednající na vlastní pěst, by hu po něčem iepšim. než je mláto, které ujídáme hospodárnějších a všude slyšíme nářky, že není títe však, že Jana i jemu udělala, že i jeho musil rozdmýchat proti sobě odpor u diváků, vepřům?.... v našem státě dosti penéz na dovoz strojů, stroje sarkasmy se stávají v její přítomnosti krotší, když odsuzuje na hranici tak líbeznou posta­ Poválečný svět cení životni projevy podle je­ jsou na západě a my jsme na východě. Upjnáme tak jako i u něho přestávají před ní vojáci vu, jakou je i Shawova Jana, a musil by jich pokrokovosti. Bylo by chybou bráni ti mla­ své naděje k tomuto železnému andělí v přesvěd­ mluvit sprostě a klít Shawova Jana je velmi tento odpor vzbuditi i proti Církvi, jejíž šat dým. aby nehledali nových hodnot, ale je to do­ čeni, že zvedne naši výrobu, že zvýši blahobyt a milá dívka, ale není to ovšem křesťanská svě­ nosí a jejíž úřad zastává, i když špatně. stačujícím důvodem k tomu, aby se předchozí nahradí nedostatek pracovních sil. Skoro samo­ tice. Jc čistá a moudrá, je obětavá do kraj- U Shawa se však veškeren tento odpor obra­ hodnoty šmahem házely do koše? Pojem tradice zřejmá je toto všeobecná víra v andělské poslání íe dnes skoro totožný se zpátečnictvím, a přece ností, cítíte však, že je to v nejvlastní ;ši pří­ cí přímo na Církev, protože biskup se jeví andělského stroje. čině plnost přirozeného života, jež ii žene není bezpečnější kulturní sebevraždy než se od­ Ale jen lidé krátkozrací, oddaní chvilce a žijící jako přímý vykonavatel intencí Cirkve, jako říznout! od kořenů.naši civilisace. Ceká nás vy­ z vteřiny na vteřinu, se mohou v klidu opájetl k činností, ne posvátná úcta k vůli Boží, kte­ bedlivý strážce základů Cirkve, které Jana schnuti rozumu i srdce, byt se i náš smrtelný požehnánim železného anděla, který v mnohých rou jí sdělují její tajemné hlasy. svým domnělým protestantismem ohrožuje. zápas sebe vice podobal boji o život. Tolik mi­ Státech vytváří pravou technckracli. pravou vládu Shaw je s vysvětí -.aim těchto jejích ta­ Zvláště když inkvisitor po skončeni soudu lujeme bizarnost, že už nerozeznáváme náznaky techniky. Lidé přemítavějšl jsou kritičtější a jemných hlasů velmi snadno hotov. „Jsou na sám vyznává: „Jak hrozno vidět, jak mladé smrti od projevů klíčící nové energie. s pozorností sledují technokratické tendence světě lidé, jejichž obrazotvornost je tax živá, a nevinné stvoření je rozdrceno mezi dvěma Nebudu zabíhat, na cizí pole a zůstanu tam. i v našem státě. Rozhodujícími se stávají pláno- že když mají myšlenku, přichází k nim jako balvany, mezi církví a zákonem. Je zcela ne­ odkud jsem přišel, u hudby. Chci dokázatl. že je vatelé techničtí, prodchnuti vírou ve všemohouc- slyšitelný hlas, často pronášený viditelnou vinná. Co ona věděla o církvi a o zákonu? zbylečno hledati hudoiont Ráj tam. kde není a nost a spasltelnost železného anděla stroje, ať osobou.“ Tak a tím je vysvětleno, jak mohla býti nemůže. Předpokládám ovšem, že můj čte­ jsou to kombajny nebo buldoggery, radary nebo Nerozuměla ani jednomu slovu, jež jsme mlu­ sedmnáctiletá dívka v daleké lotrinská vesni­ vili.“ Tak se musí jevit Církev přemýšlejícímu nář má základní ponětí o křesťanském životním sčítací stroje statistického úřadu. Tyto typy že­ řádu a že mi nebude odporovali vývody mate­ lezných andělů zajisté vzbuzují úctu jednou vel­ ci, z které pravděpodobně nikdy nevyšla, kte­ diváku jako zrůdná nepřítelkyně pravé veli­ rá neumí číst ani psát, jak mohla najednou rialistů a filosofických agnostiků. Hudební umění kou mechanickou silou a nevídaným pracovním kosti a pravého hrdinství. Ale ona ji není, nemůže býti číms; bez cíle neb jen bezmyšlen­ vidět tak hluboko do „bídy francouzského výkonem, jindy důmyslnou automatikou matema­ proto zrušila rouenské odsouzení a učinila kovitou kratochvílí nudícího se lidstva. Je-li je­ tických operací od sčítáni až po integral. království", jak se mohla najednou stát vo­ z Jany svoji světici, právě proto, že poslou­ diným řešením naši pozemské existence Kristova Nekritickým zbožňovatelům strojů stačí jen jevůdcem a státníkem, jak se mohla stát chala tak oddaně hlas Boži až na smrt. Cír­ oběť na kříži, nezbývá nám než vše zaměřiti připomenouti i zlomyslné a zkázonosné podoby věštkyni, která proti všemu, co se jinak zdia- kev-nikdy nepopírala a nepopírá, že Bůh mů­ k tomuto bodu tedy i umění. ~Je-li pak oběť andělů železných. Nedávno ještě se vznášely nad vému rozumu naskýtalo na shnilém, rozvrá­ že i dnes mluvit přímo k jednotlivé lidské Kristova zvláštním způsobem zpřítomněna v oběti našimi hlavami a metaly na nás oheň, zkázu a ceném dvoře s ničemným králem, mohla pře­ duši, vi však, že tento Bůh, jenž si nemůže mše svaté je samozřejmou povinnosti, ale 1 po­ smrt. Ať jsou to bombardéry nebo děla, ať V-x ce jen předpovědět pravdivě vítězný konec odporovat, řekl představitelům Církve: „Kdo třebou umělcovou, aby vše, co má nejlepšiho. nebo torpéda, jsou to záměmi Strůjcové smrti nekonečné francouzsko-anglické války. soustřeďoval na toto pole. Prakticky to znamená a všechny tyto zbraně se jako malé dětí uctivě vás slyší, mne slyší a kdo vámi pohrdá, mnou Nejméně přijatelné v Shawově hře je líče­ pohrdá,“ že tedy onen Boží lilas nemůže ni­ že hudebník křesťan bez rozpakování bude viděli kupi kolem svého nejmladšího, ale zato nejdoko­ vrchol uměni ve siužbě oltáři. nalejšího ďábla v rouchu atomové pumy. A ne­ ni Janina procesu, líčení příčin jejího od­ kdy odporovat tomu, co nám už jindy tentýž souzení. Plně si uvědomuji, co pravím: nenf kultur­ máme žádné záruky, že tyto zlé démony lidská hlas sdělil skrze Církev. nějšího podniku v hudebním uměni než oslavo- zloba nerozpoutá znovu v pekelný rej nové války. Umělec jistě není povinen držeti se histo­ Shaw je ovšem příliš velký skeptik o li­ vati Boha tak. jafc si On přeje být! oslavován, to rické pravdy při tvoření svých osob, pretvo- Zbraně jsou však jen poslední výstřelky strojní dech vůbec, má příliš mnoho svých anglikán­ jest liturgiokou hudbou. Prima. duchovni hudby civíllsace, ve které dnes toneme. I v míru, v jakém ří-li si však dějiny, vydává se v nebezpečí, ských protestantských předsudků proti kato­ byl vyvracen kde kým. ale největší geniové a žijeme snad dnes, jsou nám stroje mnohdy ob­ že svůj chvilkový umělecký efekt vykoupí tížné. Telefon je ták dokonalý prostředek pro pře­ lické Cirkvi, než aby pochopil, že v ni lze největší hudební revolucionáři se nakonec vždy nepravdou, a učiní-li jednající osobou kato­ sloučiti a zachrániti všechno: poslušnou od­ zase vrátili k liturgickým textům, když chtěli konání gelké vzdálenosti mezi dvěma lidmi a přece lickou Církev, o které věřící katolík vyzná­ vyjádřiti to, co cítili největšího a nejvznešeněj- bychom jej rádi i někdy neměli nebo vypnutím danost k celku i hrdou viru, že budeme-ii po­ vá, že je dnešní, viditelnou formou, ve které zorní, mohou Boží hlasy mluvit přímo k nám, šiho, ať to byl zednář Mozart, odbojný Beethoven, umlčeli, aby nás nerušil v soustředěné práci. je s námi Kristus, Král věků, pak taková ne­ zuřivý novotář Berlioz, pyšný Wagner (Parsifal), Elektriky a autobusy ve městě ohrožuji naši bez­ nadšenou viru, že pravým a vlastním Krá­ pravda je dalekosáhlá. nevěřící Brahms (Requiem), sarkastický Janáček pečnost a nutí nás ke speciální otražitosti svou lem veškerenstva je Kristus, i oddanou lás­ (Glagolská mše) nebo skeptický Novák (Svato­ pouhčft činnosti, aniž bychom na př. v nich sedéli Shaw píše v úvodu své hry: „Shakespea­ ku k vlastnímu národu, která hárala srdcem rovi by byl Cauchon býval tyranem a násil­ václavský triptych). Lidská řeč prostě selhává, a jejich služeb užívali, A co říci o reflektorech Janiným. když se někdo dice vyjádřiti jinými slovy, než a žárovkách, volajících na nás ve večerním velko­ níkem, místo aby se mu byl jevil jako ka­ Pravá svátá Jana není protestantkou, i»ké jsou stvořeny k tomu, aby vyjadřovaly městě ze všech výkladů? Tyto optické výkřiky tolík.“ věčnost, nesmírnost. Jinak je tomu s přímou znemožňuji vnitřní soustředěni, lákají smyslová To znamená: Biskup Cauchon, jenž od­ nýbrž nejdokonalejši vzor katolického nacio­ nalismu, ve kterém se moderní žár vlaste­ službou hudby při bohoslužbách. Je známkou naše tykadla ven a s nimi 1 naši duši. I průčelí soudil Janu jako kacířku, to zřejmě učinil Boži všemohoucnosti, že neznásilňuje. Bůh dává domů svými neonovými světelnými čarami nám pod vlivem Angličanů, z politických důvodů, neckého citčni druži s láskou k církvi a s dů­ na vůli lidem cbtěji-li mu sloužili pokornou kynou a nejvtiravějši z nich na nás významně dopustil se při procesu řady formálních i ob­ věřivou oddaností papeži. Pravá svátá Jana službou u oltáře. Oběť nejvyššl Lásky nesnáší mrkají, jen abychom je nepřehlédli. Tyto světelné sahových nesprávností, pro které byl později skládá před smrtí svou poslední a neklamnou služebníků z přinuceni Je málo pokorných veli­ stroje nás záměrně rozrušují, a to jen z důvodů důvěru v Církev a v Boha: „Odvolávám se kánů, kteři šli za Kristem až na Kalvárii, zvláště výdělečných. Technikové reklamních strojů studuji proces zrušen, čímž byla zároveň Janina smrt prohlášena za mučednictví. Jednotlivý bis­ k soudu našeho svátého Otce, papeže a věřím šlo-li o Kalvárii zastřenou rouškou tajemství. přímo psychologii, aby vystihlí, čím upoutati ať všemu, čemu věři svátá Církev.“ Toto odvo­ Kalvárii opakovanou ve mši svaté. Zde je veliká světlem nebo úpravou výkladu nebo inserátem. kup není Církev, tím méně, jedná-li pod vli­ vem politických vášni, jichž bylo tolik tehdy lání nebylo vyslyšeno a proto v Rouenu ne­ bolest moderního umění, jež se tak pozdi za ge­ Ať Evropan nebo Američan, každý z nás je soudila a neodsoudila Janu Církev. nii věků minulých, kteři ještě dovedli padnouti zmítán mezí požehnánim a kletbou stroje, mezi v poměru mezi Francouzi a Angličany. Tak vypadají tyto události ve světle historické Kdo má toto pevně na mysli, dovede pak na svou tvář před Krisetm Eucharistie, a přece andělskou podobou a. mezi démonem, ano mnohdy naše vítězství toť víra naše! mezi dvojí tváři jednoho a téhož železného anděla. pravdy. beze škody se dívat na Shawovo drama a do­ Není v mé moci zkrotili pyšné anděly novo­ Zde není něco v pořádku. Cítíme příliš železnou, Shaw však liči Cauchona jako sympatic­ vede uznat, že je v něm mnoho pravého umě­ dobé hudby, ale rád bych jim přece ukázal na chladnou povahu stroje a hledáme přece vždy kého člověka, velmi starostlivého o Janu. Ale ní a mnoho pravé krásy. ak. některé skutečnosti jež lidem dobré vůle leccos jeho tvář andělskou. A s námi ji hledá již velký povědí. Casto se riká. že dílo katolické liturgie je počet význačných myslitelů, bádajících po pravém dílem Ducha Svatého. Těžko íe tomu věřiti podle kořenu technické civillsace. Proto hovoří Kiau- Je antifašismus mrtev? Zubožené liturgie, jak se pěstuje po našich vlas­ lehn ve svých dějinách strojů o železných andě­ tech. ale vezmeme-li ji v jeji původní ryzosti, ne­ lech. F. Muckermann kreslí podobu člověka ve Non omnis moriar, multaque pars mei v mezinárodním oboru nejinak. V Řecku se vitabít libitinam — usque ego postera jménem demokracie bojuje proti dynastii, která ubráníme se dojmu čehosi, co ie mimo lidské věku technickém. M. Geitel jásá nad vítězným sily. Choré Kristovo tělo čili jeho Církev, přes pochodem techniky. F. Dessauer rozviji již po crescam iaude recens ... dala povel k boji proti fašismu v roce 1941. V Americe komunismus, který 1941—45 zasadil všecky masakry, jichž bylo oběti v dějinách, s kví čtvrt století své úsilí znamenané otázkami, zda „Neumru docela, a velká část mého díla Unik­ nacismu takové rány, je už skoro trestný. Tedy: se takovými uměleckými šperky, že nám někdy existuje technická kultura, jak osvoboditl tech­ ne smrti; ještě potom budu povznášen čerstvou společný odpor proti nacistickému nelidstvi už zůstane rozum stát. Před nedávném mi řekl jeden niku. a shrnuje je ve známou filosofii techniky; chválou..těmito Horácovými verši byl by lidstvo nespojuje. Byla by to smutná bilance, výborný hudebník tuto velmi vtipnou větu: »TI pro něho je du$e přímo v zajetí techniky a spolu patrně mohl skončit svou kariéru Emanuel Mo­ kdyby tohle bylo pravda. Cekáme a doufáme, ignoranti nevědí, že čkn to na konec Církev na s knězem R. Honsteinem chce stavěti most mezi ravec, nebo jak on to sám řekl: I po vojenské že nás bude někdo dementovat, že někdo vy­ poli hudby vyhraje, je zase chorál.« V nynějším světem ušlechtilého ducha harmonicky vzdělaného porážce naclonálsociallsmu jeho myšlenky bu­ dou žit. A proto se mohlo stát tohle: Na Slo­ vrátí tento zoufalý závěr. Maji skutečně křivdy stadiu hudebního studia není nikoho tajno. že filosofií a náboženstvím a mezi světem současné být skutečnostmi neodčinitelnými... ? Má být ne­ přes vše to, co přišlo v hudbě oo chorálu, grego- techniky a směřuje k Ideálu ekonomického světce. vensku Tisův režim sebral majetek nějakým Židům, a teď ho noví nabyvatelé měli vracet, návist tím nejsilnějšim, a ďábel „knížetem tem­ riánsCrř zdčv zůstává nejkoncentrovanější formou V Americe se dotkneme jenom jedině postavy: not světa tohoto"? Jindřich Středa. hudebního uměni. Je to náš kořen a pod trestem L. Mtfmforda, jehož studie .Technika a civil’sace« podle restitučního dekretu. I přišli nějací po­ litikové s návrhem: že prý takové navraceni smrti se ho nesmíme zříci. Klssická vokální po­ ■nedávno vyšla i v českém překladu. Nadmíru lyfonie se nemůže co do harmenie měřítl s tvor­ bohatý jeho rozbor vývoje naši technické civili- vypadá, jako by (1!) ti držitelé to drželi ne­ poctivé, a že by navracením toho arisovaného ČESKÝ KANCIONÁL bou moderní ale zní ze všeho na světě nejlépe. sace jej vede k poznatku, že stroj musí ve svém majetku byli materiálně postiženi; a že to ne­ Slovem liturgická hudba, toť vskutku královský dalším vývoji směřovat! více k podobě lidské, stojí zato ho vracet, poněvadž Ďurišova refor­ háv Kristovy nevěsty, katolické Cirkve. k organickému pojetí života, neboť člověk jest ma ten majetek těm Židům stejně vezme a dá SVATOVÁCLAVSKÝ mu dominantou všeho snaženi technického. I když Nechci moralisovati. Náruč ukřižovaného ho těm, „kteří na něm pracuji" — těm poctiv­ Krista se rozpíná i pro syny dvacátého století. tato myšlenka nen! nová, přece jen s plným dů­ cům, kterým ho přidělil Tiso. Tak aby se no- razem byla zde snad vyslovena po prvé. Vydaný nejd. pražským orďinariátem za sou­ V Cirkvi neni úzkoprsosti. neni omezení v lásce velisoval zákon o restituci, patrně v tom smys­ hlasu rtech českých ordlnariátů péči Obecné ve výrazech lásky. I moderni umění má své Technik a kněz jsou povoláni k tomu, aby roz­ lu, že se tedy majetek vracet! nemusí. V Ce­ Jednoty Cyrilské. místo v domu Páně. Viděl jsem ve Švýcarech mo­ řešili tento filosoficko-theologicko-techn.cký pro­ chách jsme, kromě jednotlivých případů v cestě derní chrámy, jež sálaly touž Kristovou láskou blém. Anděla stvořil Bůh k podobě své. Stroj tvoři správní, měli také už jeden extrazákon: že se jako gotické kathedrály. Jsou i moderni malíři, člověk k podobě své lidské. Musí proto pojetí do­ jeden majetek Německem zabavený nebude vra­ Vrací se k původnímu znéni chrámových písni po stránce melodické, rytmické a textové. Je kteři miuvi o Bohu odestirajice neznámé odstíny konalého člověka, ekonomického světce, duchovně cet majiteli. Tedy jinými slovy, náš antifašis­ milujícího Srdce Ježíšova. I novodobá hudba má rozvinutého strojaře býti vodítkem pro tvorbu mus možno formulovat takhle: Nacistický po­ opatřen notami a napravuje tak nedostatky vět­ šiny českých zpěvníků. své posláni u paty Kříže, pří obětí, v niž se opa­ lepších, dokonalejších strojů. Pro naše české po­ stup byl zločinem, pokud neusoudíme, že ho kuje oběť na Kalvárii, jde jen o to. budou-lí miti měry je potěšitelné, že tuto živou problematiku chceme napodobit« Nacisté byli horda lupičů, když něco vzali mému příteli, a byli správní hudebnici tolik pokory, aby padli na tvář před sl vytkla při Studiu Cathollcu nově zřízená sekce Byl nařízen J. E. Dr J. Beranem, arcibiskupem Božím majestátem, neboť to je podmínkou, aby technických budou filosofové, theologové a tech- chlapci, když to vzali tomu druhému, který mně pražským. Jako jediný zpěvník do naších chrá­ je lhostejný. A toto stanovisko je, divno říci, iej spatřili, nechtěji-li ho viděti až na posledním technlckých budou filosofové, theologové a tech­ mů. Obsahuje 75 vybraných písni. Soudě, až budou skládat! počet ze svěřené jim nikové studovat! skutečnou současnou fysíognomii přímo oficiální. Opatřeni okupantů se ruší vý­ Cena v plátně váz. výtisku 30 Kčs Železných andělů a současně budou hledati budoucí slovně, „pokud se příčí zásadám demokracie“ hřivny, které scbecky použil! len Ik své oslavě. žádoucí tvář stroje, aby byla více andělem než — a tedy ta okupantská nařízeni, která jsou $ Zatím Kristovo náručí ještě volá, volá národ železem a tím podobnější harmonickému pojetí ve shodě s demokracii (1! — ale s jakou?), ta za národem povolání za povoláním, umění za U knihkupců. uměním. Náš národ ve svém celku dlouho po­ člověka. * v platnosti mohou zůstat. Ptáme se: má tako­ výhle antifašismus vůbec nějaký význam, ně­ hrdal žebrajícím Králem na křiži; dnes, kdy se STUDIUM CATHOLICISM. zápis pro letni semestr jakou životnost? A ono je to tak všude. Nejrie- NAKLADATELSTVÍ UNIVERSUM. plni naše chrámy katolickými muži, lze doufati, ťtenné mimo sobotu a neděli od 17. do ÍS. hod. v se­ spornějš! protlněmecký postup za okupace nic PRAHA II. že 1 svobodná uměni svobodně se rozhodnou pro kretariátu Praha II.. Jungmannovo nám. IB. Začátek neznamená, jedná-li se o politického protivníka. Václavská ulice 12. službu Tomu, »jemuž slouží ti. značí kralovat!.« přednášek 1. března 194B. Program přednášek lze ob­ Snad mezi bývalými politickými vězni ještě se Za války mnoho našich umělců se odhodlalo držen v sekretariátě. Dotazy tel. 375-75, udržuje tradiční bratrství, ale jinak... ? A překročit! práh domu Božího, třebas se dnes za

„KATOLÍK“ 3 to Don”:vd s'ydf. ale nžnové. ruk-j na srdce, nebylo vám tam volněji než ve hřebčinci rudo- FILM zelených politiků, do něhož vás dnes zahánějí? Z domova a z ciziny Jste mužové, siláci a hrdinové, ale co zmůžete »Na každém místě bude obětována Jménu lopotíme (totiž ať už prací nebo nemoci nebo ja­ Pan arcibiskup pražský o filmu »O věrném proti drticimu válci, který se za nedlouho přes mému Oběť čistá.« I ve vzduchu. Apoštolský koukoliv jinou nesnázi, plynoucí z našeho lidství), přátelství«. nás převáli? Co vám zbude než sepnou'.i ruce nuncius v Paříži dal svoleni, aby v transatlantic­ ne-Il proto, že jsme lidé smrtelní, křehcí, vlekou­ (My Friend Flicka.) jako malé děli a utéci se před oltář téže Matky, kém letadle, ve kterém letěl do Ameriky slavný cí se se svými těly z hlíny, které se navzájem Film je hodnotný a mohou jej shlédnout! jež chrání lidstvo po devatenáct se: let? Můžete pěvecký sbor chlapců (Mail zpěváci Dřevěného tísni ? Jeslllž? však se tísní ndše nádoby tělesnosti, s prospěchem dospělí i děti. Čekati až do dnů pohromy ale můžete jim kříže), se konala během letu mše sv. nechť se rozšíří prostory lásky.« Z jeho kladů lze vyzvednouti: i předejiti. Když chtěl Bůh zahubili Sodomu, dal Nový Zákm v úpravě Dr R. Cola byl schválen Jak nebezpečné a škodlivé Je Jenom přečisti sl a) Vyrovnanost povah, která nejen imponuje, se obměkčili a svolil jí ušetřiti. nalezne-li tam výnosem ministerstva školství p. č. A-25.939-III/I něco o víře, vyplývá z posudku o knize J. O Mar- ale prokazuje se jako skvělá opora i v nejtíž- aspoň deset spravedlivých. Tehdy se jich ne­ ze dne S. února 1948, jako pomocná kniha pro tlnovského »Základy nauky o hmotě a životě«, šich situacích. našlo, ale víme, co by učinil nyní Bůh. kdyby se vyučování náboženství pro školy střední a školy jež yyšla v nakladatelství Vyšehrad r. 1946, str. b) Poučeni pro pedagogy, jak se dá budovali nalezlo deset umělců-hrudebniků. kteří by se měšťanské. 232, obrázků 138. cena 192 Kčs, jak jej podává Požehnání lyžařů. Na francouzské straně Alp. Dr Sůla v časopise : Střední škola«. Pod názvem i na danostech, které často pedagog nedovedný vzdali sebe ve prospěch služby Oltáři? nejen nevyužije ale ani nepostřehne. O věčné podstatě umění mnoho nevíme, jen v Savojsku, v kraji sv. Františka Saleského se »Příroda velké divadlo«, začalo nakladatelství Vy­ konala dne 14. února slavnost požehnání lyžařů, šehrad vydávat populární mnohosvazkovou ency­ c) Ovšem též krásné barevné záběry ze sku­ citlme. že tu jde o hodnoty, které existují sku­ tečné přírody. tečněji než všecky hmotné reality. Uměni toť kterou vykonal Msgre Bazelaire, arcibiskup ze klopedii. přírodních věd, kterou zahájil sám její Chambéry. V promluvě, předcházející svěcení, ve­ redaktor, známý kolegům biologům svou učebnicí Nějaké výhrady ovšem rad.no připojili: Rá| na zemi a Ráj bude uměni, můžete si však biologie pro oktávu, objemným svazkem o »naube« a) Český název jilmu Věrné přátelstaví příliš představí ! Ráj bez Boha, uměni, v němž by Bůh lebil arcibiskup lyže, jakožto nástroj blahodárného zotavení pro obyvatele měst, nástroj práce pro (mělo tu lépe stát: vědě) o hmotě a životě. Autor, podtrhává a upřílišuje možný a přípustný poměr neměl prvé místo? Jsme tak smířeni se svým horaly, nástroj lásky pro zachránce letadel ztra­ dobře poučený o medem! biologií 1 o ostatních mezi člověkem a zvířetem, který, byt něžný, smutným pozemským osudem, že ani nepřemýš­ cených v horách, nástroj apoštolátu pro misionáře přírodních vědách a nemálo vzdělaný také po nikdy nedostoupí stupně přátelství. líme o absolutnu radosti, které máme očekávati na Dalekém severu. Se stanoviska mravního, vy­ stránce filosofické, se snaží podat své thema pří­ b) Hoch Me Laughlin hraje svou úlohu někdy po smr.í. zkrušte však dátt Bohu, co Boži jest, a žadují lyže velikou energii a ukázněné podrobeni stupně a co možná l zábavně. Celkem by bylo suše. Rozhodně nemohl získat sympatii zvířete uvidíte, jaké vás zaplaví štěstí, jež ovšem může těla vůli. Toť křesťanský smysl sportu. Lyže nás možno označit knihu za typ dobré populární pří­ pouze tím, že se díval do jeho oči. být! ien předchutí věcí budoucích, ale lepši je mohou pozdvihnout! až k duchovnímu životu, rodovědy pro vzdělaného laika — kdyby ovšem c) Naší mládeži bylo by nutno připomenouti, tušení blaha než jistota temnot zevnitřních a umožňují nám radovat! se lépe z krásy přírody a nebylo její zvláštní tendence. Kniha sama nepo­ že nějaké »sněni o divokém západě« by se u nás skřípění zubů. Bůh ještě volá s trůnu svého lépe chválitl jejihp Stvořitele. Je to píseň Chudáč­ chybně i encyklopedie vůbec je totiž psána s hle­ těžko mohlo stati základnou pro pedagoga; ten křiže nalezneme v sobě tolik vděčnosti, abychom kova: »Buď veleben, Pane, a celé tvorstvo, přede­ diska křesťanského, přesněji katolického, světo­ by musel asi začít s tím. že by ze snílků udělal mu splatili láskou za lásku a pokořili se mu prá­ vším náš bratr slunce, jenž činí tak krásné naše vého názoru a má za svůj poslední cíl důkaz, že realisty. — Též špatný prospěch ve škole, nutno vě pro jeho poníženost? Otto Albert Tichý. hory a vy též naše sestry lyže, mlčenlivé, s jem­ mezi závěry moderních přírodních věd a vírou připomenouti. vyplácí se nakonec málokdy, u nás nými zahnutými špičkami, které překračujete zle­ není rozporů. Autor tvrdí dokonce (str. 220), že snad vůbec nikdy. dovatělé svahy a přeletujete propasti jako ptáci.« »netoliko náboženská víra, nýbrž 1 řada skuteč­ I • Je io ještě moderní? Zač nás bude jednou trestat Pán Bůh hladem. ností svědčí, že životní princip člověka — duše Pro všechny: Katolická akce je dnes stále zdůrazňována Velké loňské sucho a z něho' pocházející nouze Ildrká — s tělem nezaniká.« Celkový názor auto­ jako povinnost každého, kdo se stal křtem členem Otec kliďas. Fr — Film. líčící odbojovou činnost o potraviny způsobila, že dnes i většina drobných rův není ovšem pověrou naivního thelsty, nýbrž jedné skupiny francouzských vlastenců, v jejíž če;e Církve. Katolická akce, toto moderní křížové ta­ městských lidí se úzkostlivě zajímá o počasí a souhlasí vlastně s názorem Wasmaonovým a vlast­ stojí nenápadný a zdánlivé pohodlný muž. Jenž svou žení. jež má debýti Kristu celý život lidstva s jeho o jeho vliv na osení. Všichni si najednou uvědomili ně už sv. Augustina: že se vesmír 1 život vyvíjel vedoucí účast ve hnutí odporu vůči německému násilí nejspletitčjší rozvétveností, jež má dobýt! Kristu naši závislost na jakýchsi vyšších silách. Á to je a vyvíjí podle zákonů, vložených jednou do hmoty mistrné maskuje domnélou netečností vůči současným především základní přirozenou buňku tohoto ži­ ovšem pouze závislost velice vnějšková, třebaže aktem stvoření (str. 149). Pclemisovat s autoro­ politickým událostem. Nakonec Je však přece prozra­ vota: rodinu, dostává se zdánlivě do protikladu pro větánu lidí nejcitlivějšl. Naše pýcha tím vými vývody by bylo zbytečné a v rámci recense zen, zatčen a jako těžce zraněný osvobozen skupinou s křesťanským Ideálem, jak cd počátku existoval ovšem ještě nebyla zlomena. Ukazuje to tato zprá­ nemožné... A!a-celkem»bycííom nemohli — pod­ pairtyzánú. Výborná hra N. Noela. II. a jak jej ve zkratce nejvýmluvněji představuji tři va: „Stalo sc v Rybitvi, že na Velký Pátek r. 1947. trhuji. viděno s našeho osobního hlediska — zařa­ Severní hvězda. USA. Sympatické vylíčení odporu řeholní sliby: chudoby, čistoty a poslušnosti. Je-li bylo podáváno v závodní j'delnë též maso, ač jiný dit tuto knihu s dobrým svědomím do žákovské obyvatelstva ruské pohraniční obce Severní hvězd«) tak palčivou nutností dnes posvětit! prostředí pro­ dea v týdnu se podával jen moučník. Domnívali knihovny, ani ji vlcžít do rukou lidu.« proti Němcům. Statečnost, láska k vlasti a hrdinné 102 kándič&ky se budou ucházet! o italské hla­ odhodlání vesničanů (I dětí) při její obraně jsou klály středím. zůstat v lidstvu a působit tam jako kvas, jsme se tehdy, že je to náhodné. Dnes jsme pře­ tohoto vskutku. pěkného amerického filmu. I. mají ještě dnes ony řeholní sliby svůj smysl? Ty svědčení, že se jedná záměrné, že je to zúmyslně sy při všeobecných volbách dne 13. dubna t. r. Ve přece vždycky budou znamenat oběť všeho toho, zaměřeno na zesměšnění náboženského přesvědče­ dnech, ve kterých je demokracie u nás zmítána Pro dospělé: z čeho se skládá přlrczjný lidský životy jakýsi ní zaměstnanců. Na popeleční středu 11. února kl-ečami, které mohou býti křečemi •smrtelnými, Ves v pohraničí. CS. — Podrobný referát přines* útěk z něho. Nepopirejme sl. že tyto protiklady 1948 bylo v závodní jídelně podáváno vepřové je dobře vzpomenout si jak nehezky se k demo­ me příště. II. existuji a že leckterý mladý muž nebo mladá dív­ míso. Na dotaz jednoho zaměstnance, p-oč zrrýna kracii chovají ti, kteří nad ní plíčou. když mizí. Muž statečného srdce. SSSR. (S výhradou.) — Re ka si na ně bolestně hledá odpověď a nesnadno na tento den se podává vepřové maso, bylo odno- Nic nedovede zadržet jejich sobeelvf, nic je ne­ voluční film čerpající námět z úbby po prvé svétove válce, kde pfed třiceti lety rodící se sovětská armáda jí nalézá. Možno říci, žc jl nikdy beze zbytku ne­ vKšnc, íe museli z-’blt prase a tudíž maso rych'e dovede sjednotit, než nijaký tvrdý úder násilí. Je pod veliteli podobnými jikrajinskému Parchomenkov; nalezne. Život právě jest spojení a vyrovnání pro­ zk~nsumovat. Tvrdíme, že tato výmluva neobstojí to vidět mimo jiné na přikladu demokracie Italské. bojovala s úspěchem proti německým posádkám I rus­ tiv, po’ámí napjatí ducha a hmoty, jež lze tím ne­ a že je to zůmyslnost, poněvadž jifý den se podá­ Po !é‘a vzdychala poď fašistickou botou a přece kým anarchistům. Film má vlasteneckou tendenci. snadněji vyrovnat, čím vyšší život máme na mysli. valy buchty. Podotýkáme, že y n šl závodní Jí­ cn:s, kdy má demokraticky rozhodovat o správě Scéna s popem mohla bý klidně odpadnouti. Film uve­ Přesto zůstane vždy řeholní ideál katolické delně se již stalo zvykem podávat! maso zásadné země, nedovede se zmoci na nic jiného, než na den úvodní přednáškou důstojníka osvětové služby, Církve nedotčen ve své nutnosti, zůstane vždy v půtek. Při dobré vůli, by se jistě nemohly ta­ 102 kandidátky, které jsou jistě pro smích všem který vzpoměl výročí bitev u Sokolova a Bachmače a nejvyšším apoštolátem, bez něhož bychom nepro­ kovéto případy stávati. Dnes, kdy se volá po ná­ fašistům, 102 kandidátky, které klidně podávají třicetiletého výročí založení Rudé armády. III. měnili vedu obyčejného přirozeného života v nad­ boženské tolerantnosti, jistě tento případ neslouží demokraté, třebaže hluk nových násilností i dnes přirozené víno křesťanství, nýbrž utonuli bychom ke cti vedeni závodní kuchyně a jejímu dozoru stále naznačuje, na jak slabé nitce demokracie Porady vysokoškoláků v Brně všichni v tíživé průměrnosti, vc které by pak ne­ ze závodní rady a správy závodu Spolku pro visi, jak tnadný je zpětný pád do té neb oné stálo zato žít. chemickou a hutni výrobu, národní podnik Rybitvi diktatury. V dc.e, všich­ Augustin, jemuž j« přičítána neláska, že třeba rozvratu. Jestliže náš národ ještě zcela nepodlehl demických spolků a jejich začleněni do KA. Nej­ ni řeho’níci, kteří nelžou při svém slibu únlné milovatl bloudícího. i když nenávidíme blud? Ne­ mravnímu rozvratu, pak to je zásluha té přezí­ pocházejí od Augustina slova plná mcudro3ti: rané, nehlučné a neoficiální jeho části, která snad více Času i pozornosti bylo věnováno vlas'ni me­ chudoby, nalézají Jíž zde v každém stvoření jeho todice práce kroužků, tak. jak se postupně vy­ tajemnou krásu. kterou neodhaluje pozemský ma­ »V nutných věcech jednota, ve sporných svoboda, není početně nejsilnější ani nedisponuje hojností ve všech však láska.« ? Nebo si všimněte, jak vy­ papíru a tisku, ale zato křesťanská morálka je tvářejí na fakultách a v kolejích, byly konečně jetek. Jejich radost volá jejich bratry vc světě stanoveny všechnu styčné body, pokud se týká k odpírání lakotě a k hledání království Božího. kládá známá slova Kristova: »Pojďte ke mně v ní dosti silná, aby vyzařovala léčivou moc i do všichni, kteří se lopotíte.« Praví: »Proč se všichni chorých údů národa. jb vnitřní práce i delegace v zahraničí, a bylo do­ A steuiě jako chudoba, tak i řeholní čistota hodnuto vytvořit samostatnou vysokoškolskou není pouhou ascésí, ani pouhým osvobozením od sekci při Óstředi katol, studentstva, která by starostí, jež s sbou nese lá ski a rodina. Píše-li sv. Pavel: xClověk neženatý má péči o věci Bo­ Schůze kněži v Liberci jednak koordinovala úkoly, jež jsou vysokoško­ ží. hledí, jak by se líbil Pánu, kdežto ženatý má lákům uloženy a jednak by umožnila sdělováni péči o věci tohoto světa, hledí, Jak by se líbil že­ Ve středu dne 18. února 1948 se konala schů­ n. N., vysvětlil stanovisko duchovenstva k růz­ zkušeností a pracovních metod při pravidelných ně a je proto rozdělen,« nemíní jistě, že v těchto ze knéži z ťikariátů Liberec, Jablonec nad Nis,, ným aktualitám a připojil otcovskou exhortu ke poradách. S kolegu Slováky byla dohodnuta fak- několika slovech vyslovuje celý duchovní smysl Frýdlant v C., Turnov a Jablonné v Podjizeří za kněžstvu. tioká spolupráce všude tam, kde toho budou zá­ panenství. Lze právem říci, že je velmi nesnad­ účasti Jeho Excellence dr, Štěpána Trachty, bis­ Nato njdp. biskup dr. Trachta doplnil a vy­ jmy KA vyžadovat. né. ba dokonce nemožné vysvětlit! převahu, k*~- kupa litoměřického a Msgra dr. Františka Vlčka, světlil navrhované věci exhortou ke kněžstvu. V radosti nad plodným výsledkem a se sli­ rcn Kristus přiznává náboženskému celibá u, ne- gen. vikáře, s tímto programem: Patronďního referátu se dobře zhostili JUDr. bem. že se ODě: brzy sejdeme, rozloučili jsme se chápeme-11 smysl jeho poslání. Svým slibem doko­ Drechsler, vrchní rada státních lesů a statků po audienci u J. E. ndp. biskupa Skoupého s tě­ 1. -Duchovni rekolekci měl P. Jan Bubeník, mi, kteří odjížděli do svých domovů. Mnozí z vy­ nalé čistoty, stejně jako svou chudobou, zosobňují kapucín z Liberce, v 9 hod. dopal, mše Svatá, v Liberci a p. kontrolor Posselt, poukázavše na řeholníci v každé generaci svého Mistra Ježíš?, nutnost plněni všech patranátních závazků ve sokoškoláků se zdrželi ještě v Brně, aby se mohli sloužená vldp. turnovským vikářem Eduardem účastnit výborové poradu ÜKS Ant. Hejna. Jenž jsa chůd a panicem, hlásá a již zpřítomňuje Rlchtou. vzájemné spolupráci-s kněžstvem. království Bcží. Ve 14.30 hod. přijal pan biskup delegaci ka­ Písmo svaté nám podává dějiny Israel? Jako 2. V 10 hod. dopol. schůze -knéži v sále arci- tolíků z Českého Dubu. Svazu katolických žen a Dr. R. W. Hynek přednáší ve středu 10. března 194« tajemné zásnuby, při nichž Jahve připravil ne­ děkanského úřadu v Liberci, na které promluvili: večer v 7 hodin v Hasičském domě na Vinohradech. dívek v Liberci, Československého Orla a Kato­ Římská 45 (za vinohradským divadlem) na téma >Doba věstu pro svého Syna. Ve mém vtělení přichází a) vldp. Josef Jezbera, vikář liberecký ze lické akce v Liberci. V 15.30 hod. navštívil pan Kristova revoluční jako doba naše». Přednáška bude Slovo ke své vyvolené, k ubohému hříšnému lld- Světlé v Podj. měl uvítací projev pana biskupa biskup klášter Voršilek, Vratislavice a Jablonec se světelnými obrazy. Pod záštitou Katolické akce obou stvu. Vykupuje je za cenu své krve. Po dlouhé jako kněžský hold oddanosti, práce a horlivosti, n. Nis., načež se vrátil do Liberce, odkud v 7 hod. farností pořádá Spolek pro vybudování a udržováni době nevděčnosti a nevěry přijímá tato nevolnice b) vldp. Josef Němeček, děkan a vikariátni večer odjel do Litoměřic. katol. domu na Král. Vinohradech. Hosté vítáni. konečně lásku svého Krále a Církev s? objevuje sekretář v Jablonci n. N.. věcný referát o pasto­ Při příjezdu pana biskupa do Liberce přišlo Jako nťatlá a čistá nevěs4 a, celá krásná dary své­ rální praxi farních složek v pohraničí. jej pozdravili mnoho věřících do arciděkanského •Příběhy Starého zákona« (vydalo Dědictví Svato­ ho Miláčka. Každý člověk může dojít spásy jen janské r. 1870) koupím. NabídTicy pod zn. »Tištěno šva­ c) vldp. Ludvík Němec, administrátor arcidě- kostela. Schůze se zúčastnilo 48 kněží. kteří byli bachem* do adm t. 1. tím, že má účast v církvi na těchto božských zá­ koňského úřadu v Liberci, podal pokyny a ná­ takřka v plném počtu ze zdejších vikariátů za­ snubách nebeského Jeruzaléme, tím, ž? miluje vrhy na urychlené řešeni některých církevně- stoupeni. Referáty byly věcné, časové a urgentní, Vysokoškolačka se svou sestrou hledají naléhavé celého srdce svého Hp- nevěst? mllute veřejnoprávních problémů, svého ženicha. Název nevěsty Kristovy, jenž je takže se kněžské sezeni po všech stránkách vel­ 1 nezařízený pokojík, možno-ll s ústředním topením, v prvé řadě nejdůvěrnějšfm jménem Církve, pří­ d) vldp. Josef Augst, farář, ve Vratislavicích mi dobře vydařilo. Ne. v Praze. Nabídky pod zn. »Vděčné* do adm. t. L sluší tedy každé duši, která žije v Církvi, o- obám. ★ Revmatickým bolestem, žaludečním potížím, ner­ žijícím v manželství stejně Jako p?nnám. Ne, že On aám je dokonalostí nekonečnou, které nic ne­ miluje Jedinou láskou Boha I bližního. V Králov­ vose, nespavostí, komatění zabrání zdravotní diet by­ by jen ony měly přistůj) k svatebnímu tajemství chybí a k níž nelze nic přidat. Nejkrásnějái z Jeho ství se všecky naše čisté náklonnosti rozvinou liny. 2ádejte zdarma pojednání od fy BYLINA. Pas­ království Božího, ale jejich povoláhí jp zdůrazňo­ tvorů nepřidává nic k jeho láskýhodnasti. »Velká v jedinou lásku Krista a Církve. kov, Morava. vat toto tajemství zřeknutím se svatby pozemské. láska ví, ž? Bůh je sám »tejné milovánfhodný. Ja­ Je povoláním panen připomínat toto tajemství Svým slibem chudoby prohlašuje řeheiník, že exi­ ko váecka stvoření společné s ním. Tím spíše, že lásky. Rcholník tím, že se vzdává lidské lásky, Vychází s církevním schválením. stuje jediný Pán všech věcí, Otec, jenž jest na ne­ miluje všecka stvoření jen v Bohu a pro Boha.« zdůrazňuje nesrovnatelnou láskyhodnost Kristovu Dobrovol. příspěvky na vydávání časopisu Jsou vítány. besích. Svým slibem dokonalé čistoty vyznává, že (Sv. František Saleský.) o v té míře, v jaké, srovnává-1! se jeho život s je­ Vydává Svatováclavská Liga v Praze IV., Hradčanské Slovo, snoubenec Církve, zasluhuje celou lásku Naše chápání, je-U zůstaveno samo sobě, dává ho sliby, miluje pouze Krista, otvírá se jeho srdce náměstí 8. — Telefon 617-70. — Redakce a administrace lidského srdce. osobám a věcem zdánlivou neodvislost: klademe je lásce Slova k celému světu sc zvláštní předností tamtéž. — Vychází týdně. — Předplatné na celý rok Dokud láska k Bohu je pouze hlavní z našich vedle Boha a dáváme jim jako bůžkům část svého pro chudé a s oddanosti k církvi. Tak vznikají ča­ Kčs 70.—, Jednotlivá čísla Kči 1.50. — Poštovní spoři­ lásek, nezprošťuje naše srdce úplné bludu mnoho- telna Praha 208.401. — Řídí P. Adolf Kajpr T. J. srdce, Jež by mělo náležet celé Bohu. Jedině víra rovná přátelství, která naznačují důvěrnost nebes­ s redakč. kruhem. — Odpovědný zástupce listu Josef božství: nezdůrazňujeme dosti výmluvně výlučnou svými očistnými noccr.il nám zjevuje pravou pod­ kou: přátelství, která nevznikají z příbuzenstva tě­ jedinečnost Boží. Bůh není pouze nejdokonalejšf Bláha. — Používání novinových známek povoleno statu bytostí, které n's obklopují: učíme se milo­ lesného ani ze smolové sympatie, ani z Intelek­ ředitelstvím pošt a telegrafů. — Dohlédacl pošt, úřad z bytostí, která by zasluhovala naší nejlepší lásky. vat! Je jako stvořen!, jako obraz Boží. Křesťan tuální shody, nýbrž z Krista. Praha 25. — Vytiskl Zivnotlsk v Praze XH

4 „KATOLÍK"