A New Day #110 Report

A NEW DAY #110 REPORT

Vydáno v listopadu 2013 David Rees píše:

Op ět zdravím. Tak tady sedím a datluju ve 3 v noci a kolem je sakra studená noc v Toonu. Nemám pon ětí, jak se tohle číslo vlastn ě zvrtne… Mám toho až p říliš moc na to, aby se to všechno vešlo na mizerných 32 stránek… Děje se toho totiž tolik, v četn ě nádherného balí čku s Benefitem, který jste si už (jist ě) všichni uko řistili. Trochu jsme prohrábli archivy a našli staré články z tisku z doby vydání původního alba, kdy JT byli milá čky hudebních žurnalist ů. Jo, to byly časy… Turné Martina Barre po Británii a Evrop ě prob ěhla a jsou pry č, a je mi pot ěšením zpravit Vás o skute čnosti, že jeho vystoupení se stále zlepšují, a kluci ve skupin ě, nyní již oficiální, jsou, technicky muzikantsky řečeno, semknutí jak kachní prdelka. P říští rok by měli být znovu na cestách, v Británii, Evrop ě a doufejme také v Americe. Plánujeme s Martinem také další zvídavé interview, možná v příštím čísle – m ěl by říci své poslední slovo ohledn ě op ětovného propojení s Ianem a Jethro Tull. No, snad poslední slovo! Martin Driver píše o srazu italských fanoušk ů „Itullian Convention“, najdete recenze koncertu Martina Barre a první část vy čerpávajícího p řehledu Jethro Tull 7” singl ů po celém sv ětě od Charlese Kenneyho. To je d ůvod, pro č vznikly fanziny! Jasn ě, to nejzajímav ější je, že vyšlo druhé pokra čování rozhovor ů THE A NEW DAY TAPES! Minulý týden prob ěhly poslední z živých vystoupení Ian Anderson’s TAAB. Jistým zp ůsobem je to škoda, protože to byly jedny z nejlepších koncert ů za mnoho let a já osobn ě bych se na to klidn ě díval ješt ě i vícekrát. P říslib nového alba (Homo Erraticus, k vydání v dubnu 2014) – by nás mělo zavést zpátky k tvrdšímu rocku a v ětrné flétn ě 70. let plus následné turné, to zní fantasticky, ne? Od minulého čísla se objevily pozitivní zprávy od klí čových lidí ohledn ě možného v ětšího setkání fanoušk ů na UK Jethro Tull Convention v příštím roce. Nic není ješt ě konkrétní, ale snad brzy bude. Od minulé sleziny už ub ěhlo mo ře vody… Ian Anderson hraje na flétnu na nové nahrávce islandské zp ěva čky a houslistky jménem Unnur Birna, která Ianovi hostovala na n ěkolika jeho islandských show. “Sunshine” je dostate čně p říjemná popová písni čka a dá se slyšet už te ď na tullí website. Ian také zahrál na nahrávce zatím nejmenovaných kanadských um ělc ů, a vystupuje také (evidentn ě) na novém albu Marca Almonda poté, co Marc Almond ú činkoval na lo ňském váno čním Ianov ě koncert ě. A NEW DAY v kyberprostoru

Starý AND website (anewdayrecordsetc) již nefunguje. Doména je evidentn ě na prodej (!!). Existují DV Ě nové webovky, ob ě jsem vyrobil a provozuji, a zatím b ěží. Na www.anewdaymag.co.uk najdete fanzin, desky k vazb ě, stará vydání, plakáty, programy a nějaká CDs. Na www.jethrotullnewdaybook.co.uk jsou, nep řekvapiv ě, dva díly The A New Day Tapes. New Day má také facebook aby držel krok s dobou. Dávejte nám “like” a to i v případ ě, že se vám nelíbíme ☺. Nevím doopravdy, k čemu to je dobré, ale rád bych dosáhl mety 500 “lik ů”, pokud to zastaví neustálé p řipomínky FB, že to je n ěco, o co mám usilovat. Zadejte si tam A New Day, The Jethro Tull Magazine. Kuriozní je, že polovina lidí, kte ří nám dali “like” na FB si vlastn ě magazín nekupují, takže hádám, že se jim zas až tak moc nelíbí… Zatím odolávám volání Twitteru a asi to tak i z ůstane na základ ě faktu, že mám na plýtvání pouze jeden život. Poslední číslo časopisu PROG magazine obsahuje rozhovor s Martinem Barre a recenzi Benefitu. V prosincovém čísle BLUES magazine by měl být článek a slibované dosud nezve řejn ěné fotky o The John Evan Bandu.

A NEW DAY vydává Dave Rees na adrese 76 Hyde Terrace, Newcastle upon Tyne, NE3 1AT Email: [email protected] MAILové objednávky na 5 čísel UK £13 Europe £20 nebo 30 Euros V HOTOVOSTI NEBO PAYPAL NA www.anewdaymag.co.uk (PDF p řeplatné též k dispozici) The A New Day Tapes Vol 1 a Vol 2 jsou na www.jethrotullnewdaybook.co.uk A New Day a kniha “Minstrels In The Gallery” nyní též k dispozici na Kindle downloadu online na Amazonu Díky Martinu Webbovi, Martinu Driverovi a Patricku Rowbottomovi za p řísp ěvky a fotky

Tolik David Rees.

15. SETKÁNÍ ITULLIAN CONVENTION

Koncert na 15. Srazu Itullians Convention se konal v Civico Teatro Cagnoni ve st ředov ěkém m ěst ě Vigevanu dne 28.9. 2013. Vystoupení vévodil sám pan Ian Anderson. Ve čer zahájil v dobré pohod ě Franco Taulino se svou skupinou Beggars Farm a p ředvedl pěkné provedení 40-letého A Passion Play, vylepšeného tane čkem baleríny Vittorie Olgiati, Paula pak byla velmi živým králíkem... Pak se k Beggars Farm p řipojil velmi vzácný host Clive Bunker a spole čně zahráli výb ěr tullích stálic. Farm on the Freeway a For a Thousand Mothers byly obzvláš ť výživné. Když se objevil na scén ě Ian s Johnem O'Harou a Florianem Ophale, atmosféra se zelektrizovala. Mnozí fanoušci si tento okamžik zaznamenávali na svá mobilní za řízení. Sestavu doplnilo smy čcové t ěleso il Quartetto Itulliano. Tito čty ři chlapíci pod taktovkou Johna O´Hary se ujali své p říležitosti ztvárn ěním Johnova aranžmá Songs from the Wood a Heavy Horses. Florianova interpretace Bachovy Toccaty a Fugy se p řísahámb ůh zrychluje a je poslech od poslechu divo čejší jeho hra je prost ě dechberoucí, a Flo si to evidentn ě užívá… Ian byl v dobré form ě po celou dobu 80. minutového setu – je možné, že leh čí aranžmá vyvíjí mén ě nátlaku na jeho hlasivky. M ůj dobrý p řítel a dlouholetý fanoušek z Německa se vyjád řil, že to byl jeho zatím nejlepší koncert Iana Andersona… Možná jsme práv ě zažili malý vhled do budoucna, jak by mohla pro Iana vypadat. Martin Driver

SETLIST Life Is A Long Song / In The Grip Of Stronger Stuff / Mother Goose / Set Aside / Griminelli’s Lament / Wond’ring Aloud / Songs From The Wood-Heavy Horses medley / One White Duck - 010 / King Henry’s Madrigal / The Story of The Hare Who Lost His Spectacles / Bach Prelude in C Major / Too Old To Rock n Roll / Bouree / Toccato and Fugue / Budapest / Aqualung / Locomotive Breath

KONCERTY IAN ANDERSON – TORONTO MASSEY HALL 18.10. 2013 Recenzi napsal Tyrone Buccione – vokalista, kytarista a saxofonista torontských hardrocker ů TimeGiant a velký fanda Tull. Kdysi mu u čarovalo jako první album The Minstrel in the Gallery, které si celé poslechl u kamaráda doma, kde kluky jeho táta u čil, co je to „skute čný rock´n´roll“. Okamžit ě ho chytli jak Jethro Tull, tak jejich st ředov ěký melodický folk rock. Hltal pak beze slov s kamarády i další alba, nejvíce TAAB a TAAB2. A sta čilo mu po čkat jen 10 let od seznámení s TAAB, než uslyšel kone čně ob ě alba živ ě. Recenze srší surperlativy, vychvaluje m.j. Davida Goodiera za jeho bezchybnou hru a jeho vzhled p řirovnává k „Chlápkovi z vlo ček Quaker Oats“ (Quaker Oats Guy). David Rees se ptá – nem ěl by se David Goodier kone čně ost říhat? Recenzent popisuje, jak Anderson předvádí svou typickou pózu, vestoje na jedné noze jako čáp, a funí do té díry v nástroji jako divoký kanec. Co by na to řekl Jack Black z filmu Škola Ro(c)ku a Trsátko osudu? “Hmmm… mmmnojo… Ian Anderson? BOMBAAAAAA!”

MARTIN BARRE’S NEW DAY The Borderline, London 4/10/13

Jak lépe propagovat práv ě vydané akustické album, než koncertováním s rockovou kapelou a jen n ěkolika málo novými skladbami? Ale Martin Barre pojede š ňů ru Away With Words až v roce 2014, takže letos má rockov ější tvá ř. Londýnská skoro plná Borderline zažila další sestavu New Day s divokým bubeníkem Georgem Lindsayem již zako řen ěným v pevné sestav ě, a basistou Gregem Harewoodem, který se p řipojil naopak na poslední chvíli. Dále kytarista Pat O’May a saxofonista, flétnista a harmoniká ř – humorista Frank Mead, a Dan Crisp nyní v roli vokalisty/kytaristy. Dan Crisp zpívá svým hlasem spíše než aby imitoval Andersona, a tak šlo spíše o odlišnou interpretaci než o pouhé „covery“. Celkov ě to zn ělo velice soudržn ě, více než lo ňská vystoupení, a vedle v ěcí Tull a Barrého zazn ěly i nostalgické R‘n’B kousky, hodící se perfektn ě k atmosfé ře klubu Borderline. Co se však nezm ěnilo, byl Barrého široký úsm ěšek ko čky Šklíby, jak si úžasn ě užíval hraní melodií s vlastnoru čně vybranou kapelou. Vrcholem bylo bou řlivé zahájení skladbami Minstrel In The Gallery a To Cry You A Song, A Song For Jeffrey s vokálem Franka Meada, zn ějícím p řesn ě jako Ian Anderson ro čník 1968 a pak jízda t ří dalších zmín ěných „p řed ělávek“. Sm ěska Lament Of The Salpeen (s Frankovou bolestn ě krásnou irskou flétnou) / Martin’s Jig / Hymn43 by byla klenotem jakéhokoli folkového vystoupení, dále Hymn 43 inovativn ě p řearanžovaný do irského tance - jigu, a Crossroads od Roberta Johnsona, to vše bylo úžasným mixem sršatého folku – díky Martinov ě mandolín ě – a rocku. Fat Manovi se dostalo opa čného zacházení – metamorfoval z akusticko-folkové pohody originálu v kousavé rockové číslo. Jéje, jen tak dál. A taky, že jo, řízný Teacher a bluesov ě líný A New Day Yesterday. A pokud se dal konec v podob ě Locomotive Breath p ředpovídat, tak jeho p ředch ůdce Still Loving You Tonight byl naopak krásným p řekvapivým duetem Dana a Martina. Úúúžasné. Do čká se i Martin Barre po konci Tull v ětších sál ů, než jen vyprodané Borderline? Jako Slash, Steve Hackett? S dobrou propagací by, doufejme, v roce 2014 mohl. Martin Webb Set-list Murphy’s Paw / Minstrel In The Gallery / To Cry You A Song / Watch Your Step / After You After Me / Steal Your Heart Away / Thick As A Brick / Steal / Home / Rock Me Baby / [pauza] / Thorazine Shuffle / A Song For Jeffrey / Paparazzi / Sugar Babe / Lament Of The Salpeen – Martin’s Jig – Hymn 43 / Crossroads / Overlord / Fat Man / Teacher / A New Day Yesterday / Still Loving You Tonight / Locomotive Breath CD RECENZE JETHRO TULL “BENEFIT” A Collector’s Edition 2xCD+DVD

Poslední z velice vítaných remix ů Stevena Wilsona velice úhledn ě prezentuje oblíbené album Martina Barrého vylepšené k dokonalosti a p řináší na denní sv ětlo všechny možné přebytky z tehdejších nahrávacích frekvencí. Album samotné samoz řejm ě nepot řebuje uvád ět, potemn ělá, skli čující a spletitá kolekce písní, korunovaná dv ěma z Andersonových nejv ětších “With You There To Help Me” a “Sossity”. CD1 uvádí p ůvodní album, brilantn ě remixované Wilsonem, plus 5 bonus ů p ůvodn ě nahraných jako nealbové singlové skladby - “Singing All Day”, “Sweet Dream”, “17”, “Teacher” (UK singlová verse) a “Teacher” (US albová verse). Vše dost dobrý materiál, a dv ě verze “Teachera” jsou tak odlišné, že není špatné je slyšet dvakrát za sebou ..., ale pak se dostáváme k CD2. Jako zapálený/nadšený dlouholetý sb ěratel hudby Jethro Tull bych se nikdy nedovolil zeptat “jaký smysl má tohle vydávat?”..., ale i tak se musím otázat, zda opravdu pot řebujeme další dv ě verze “17”, dv ě verze “Sweet Dream”, dv ě verze “The Witch’s Promise” a ČTY ŘI verze “Teachera”? Obzvláš ť, když se obávám, že pouze pravý audiofil rozezná na v ětšin ě z nich rozdíly. No, nepot řebujeme je, ale jsou tam, a cílem bylo zkompilovat OPRAVDU definitivní balí ček Benefitu, tak a ť je tedy máme. Znovu říkám, že by bylo lepší tam mít n ějaké soudobé živé nahrávky, ale musíme p ředpokládat, že nic v odpovídající kvalit ě není k mání. Krom ě toho, bez ohledu na hudbu, super balení této sady je tém ěř tak p ůsobivé, jako hudba sama. Excelentní pr ůvodní slovo od n ějakého starého kopyta (asi DR? – pozn. překl.) , plus názory ( často velmi p římo čaré a kritické) Iana Andersona, Martina Barre, Glena Cornicka a Clive Bunkera u každé skladby. Vy čerpávající detaily o nahrávání, poznámky Stevena Wilsona a Terry Ellise, plus kompletní seznam tullích koncert ů v roce 1970 – to vše dohromady vytvá ří fascinující čtení – a za tu (velmi rozumnou) cenu to stojí za to vlastnit! DR

RENAISSANCE ‘Grandine il Vento’ Symphonic Rock Recordings SRR 000-02 (2013)

Renaissance, založená v r. 1969, m ěla víc člen ů než Jethro Tull s Fairport Convention dohromady (skoro). Dokonce ani zp ěva čka Annie Haslam není v kapele od za čátku, ale od roku 1971, o rok mén ě než kytarista a skladatel Michael Dunford, který se na novém albu objevil, ale bohužel p řed jeho vydáním zem řel. Otvírák Symphony Of Light je mohutná 12- minutová demonstrace zám ěru kapely, se sm ěsí chvíli hravých a chvíli progresivních kláves, nyvých smy čců, kvazi-klasických instrumentálních pasáží, a s riffem akustické kytary - tlumeným dvojníkem toho tullího ve Sweet Dreamu, to vše zast řešeno vysokým vokálem pí Haslamové…. Její hlas mi za číná místy p řipomínat zvuk k řídy na tabuli, ale na mě nedejte, poslechn ěte si album sami. Fanoušk ům kapely se bude podzim kapely líbit. Jo, a člen z let 1971/72 John Wetton zde hostuje též MW

MANDOKI SOULMATES – BudaBest (2013) Red Rock Production 88843 00058 2 (3xCD) Red Rock Production 88843 00059 9 (2xDVD)

16 února 2013 slavil Leslie Mandoki 20 let své rock-soul-jazzy - hv ězdné p říležitostné kapely Soulmates koncertem v budapeš ťském Paláci Um ění – a jelikož je Mandoki opravdu Mandoki, živé CD a DVD bylo nevyhnutelné. Bohužel n ěkte ří z dlouhodobých Soulmates, v četn ě Iana Andersona, nemohli dorazit, takže starý dobrý Les p řidal n ějaké archivní záb ěry na ob ě nahrávky, aby se i tito jedinci svým zp ůsobem stali sou částí oslav. Ian Anderson je tam s Locomotive Breath z Hannoveru v r.2004 – nahrávka se již objevila na Legends Of Rock CD a 50 Years Of Rock DVD. Na nahrávce People In Room No. 8 je skladba Back To Budapest, nahraná živ ě na EuroWoodstocku v Budapešti v r. 1994 – na festivalu, kam jsme s D. Reesem šli na poslední chvíli, protože jsme se doslechli, že tam Ian bude jamovat s nějakým tehdy neznámým ma ďarským jazzmanem. Až te ď ale vychází záznam z tohoto t říminutového vystoupení, a proto si povinn ě všichni toto CD/DVD kupte! A, dobrý bože – kdo je ten mladí ček ve stínu s vystr čenou kamerou? DVD také uvádí bonusový film – zkrácenou verzi filmu Spirit of the Soulmates z Absolutely Li(f)e DVD. Je tam dlouhá stopáž s Ianem Andersonem mimo scénu a s rozhovory, ale nic nového, d říve nevid ěného. MW

ANNA PHOEBE Embrace (Objetí) APM000 1CD (Oct 2013) Skladby The Duel / Embrace / In Continuum / Awaken

Anna Phoebe, p říležitostná houslistka Jethro Tull a každove černí Skype-host Iana Andersona, vydá v dubnu 2014 nové sólo nazvané Between The Shadow & The Soul (Mezi stínem a duší), se všemi skladbami napsanými Annou a kytaristou jménem Nic Rizzi. Jako ochutnávku alba te ď vydala EP se 4 skladbami, a to v limitované verzi podepsaných kopií za pouhé £4.00 k mání na www.burningshed.com , a též jako MP3 ke stažení z amazonu, iTunes, etc. (ty jsou tedy nepodepsané, že…). Celé (instrumentální) album uvede na jedné skladb ě Iana Andersona. Už slyšel zbytek alba a vyjád řil se takto: “Anna Phoebe nikdy nezklame, když jde o pot ěšení prost řednictvím její smyslové a provokativní pouti prostorami eklektické hudební poezie. … Musím jí p ředstavit kpt. Bruce Dickinsonovi. Jeho p ěvecké hostování po boku Minx of Tufnell Park by zajisté vyústilo v orgasmické vyvrcholení. Nebo, minimáln ě diskrétní chlasta čkou p ři hospodském kvízovém ve čeru v lokále. Ale, když si Bruce ten ve čer umeje vlasy, mohl bych být i já zase jednou ochoten zahrát na tu svou instalatérskou trubku.“ Já jsem slyšel zhruba to album taky, a jsem mén ě nadšen než Ian (co on taky ví o hudb ě, že??), zdálo se mi, že to vše zní jaksi stejn ě… Po jejím symfonickém heavy-metalu na albu Rise Of The Warrior jsou nové nahrávky návratem spíše k vliv ům St ředního východu a cikánské Asie s bubny tabla a spoustou akustické kytary.... MW

PAPER BACK WRITER č. 16 – KNIHY O ČIMA MARTINA WEBBA A PASSION PLAY – The Story Of Ian Anderson And Jethro Tull Brian Rabey Soundcheck Books (September 2013) ISBN: 978-0-9571442-4-8 brožovaná, 226 stran, 23.5cm x 15.5cm

Musím p řiznat, že jsem ke knize p řistupoval s jistými rozpaky. V důsledku emailové korespondenci s Brianem Rabeyem a poté, co jsem byl sv ědkem jeho nehezké p ůtky s některými Tull fans na internetovém fóru, m ěl jsem obavu, že jeho publika ční písemný styl bude mít též pochroumanou gramatiku a minimální interpunkci. Zpo čátku mé obavy byly rozptýleny, jelikož velká část knihy není z pera Rabaye samotného. Tím mám na mysli to, že sem zkopíroval dlouhé vý ňatky ze svých rozhovor ů se členy Tull, které vedl v pr ůběhu let a sám se omezil jen na vlastní úvody jednotlivých kapitol. Od roku 1975 mu však za čali ubývat členové k vyzpovídání, a tak za čal vršit ve vlastním textu jednu chybu za druhou. Jejich vý čet je na dlouhou dobu a dost nudný pro ú čely tohoto reportu. Jako literární dílo hodnotí Webb knihu Rabeye jako „politováníhodný nedova řený mišmaš“.

BACK BEAT od Ji řího Vondráka Kni źní Klub (2013) ISBN: 978-80-242-3922-4 Vázaná, 248 stran, 24cm x 19cm

Ji ří Vondrák je brn ěnský hudebník, spisovatel a režisér televizních film ů. V pr ůběhu času nato čil rozhovory s množstvím legend p řevážn ě britské hudební scény 60. a 70.let. Dostal novátorský nápad vydat knižn ě sbírku t ěchto interview. Jsou to The Pretty Things, The Yardbirds, Eric Burdon, John Mayall, Johnny Winter, Canned Heat, Ten Years After, Uriah Heep, Iron Butterfly, Nazareth, Donovan a… tramta ra rá… Ian Anderson. Ianova kapitola je výživná 48 - stránková pasáž, atraktivn ě ilustrovaná obaly alb, plakáty a četnými barevnými foty z koncert ů a z rozhovor ů. K dostání na: www.kosmas.cz/knihy/180283/back-beat za 359 CZK (asi £11.00).

JETHRO TULL – THE A NEW DAY TAPES díl 2 David Rees & Martin Webb (p ředmluva Jeffrey Hammond-Hammond & Martin Barre) A New Day (November 2013) ISBN: 978-0-9573533-1-2 brožovaná, 288 stran, 23.5cm x 15cm

Rozhovory autor ů A New Day s Ianem Andersonem (n ěkolikrát), Martinem Barre, Mickem Abrahamsem, Jonem Noycem, Glennem Cornickem, Clivem Bunkerem, Davidem Peggem, Andrewem Giddingsem, povídá tu i Martin Barre & John Carter, Martin Barre & Dan Crisp, Dee Palmer, Kit Morgan, James Anderson, Lucia Micarelli, John O’Hara, David Goodier, Florian Opahle, Doane Perry, Anna Phoebe a Chris Leslie. Jd ěte na www.jethrotullnewdaybook.co.uk

Rozhovor s MARTINEM BARRE (podtržení n ěkterých zásadních pasáží provedl p řekladatel)

Evropské turné prý bylo dobré. Užíval sis ho, ale nevadila ti ta malá návšt ěvnost? Lidé byli skv ělí, kvalita publika byla nep řekonatelná v tom hlavním – v reakci na hudbu. Už máme nové objednávky vystoupení na p říští rok. Místní promoté ři, což jsou lidé, kte ří zajiš ťují p říjem pen ěz, byli všichni velice spokojeni. Bylo tam pár neuspokojivých koncert ů, ale hlavn ě díky zvolenému místu. Jedno bylo hned za Hamburkem, p řičemž následn ě jsme m ěli hrát p římo v Hamburku. Jeli jsme jedenáct vystoupení v kuse a řidi č Martin (Driver) byl hrdina. Bylo dobré, že jsme nakonec zvolili variantu s řidi čem. Co Jon Noyce, už je v souvislosti s kapelou mimo hru? Jon... no, m ěl jiné závazky. A taky celý projekt našeho turné trochu zpochyb ňoval. Nem ěl jsem totiž krátce p řed za čátkem ješt ě podepsané smlouvy, a Jon si myslel, že to celé padne. Ale já to zaštítil, a garantoval jsem jim, že jim zaplatím, a ť se stane cokoliv. Je to moje turné a já to pokryji. Ale Jon dal p řednost jiným koncert ům. Takže je to tak, je mimo hru! Hmm... eee... (dlouhá pauza)... Nebo ne? [všeobecný smích] Já nevím. Otázka basáka je složitá a pozice se dá měnit. Mám rád Alanovu hru, mám rád i Gregovu, všichni byli skv ělí, a nerad bych jim říkal n ěco jako “díky moc, zase n ěkdy nashle“. Zkamal t ě Jon, že šel jinam? No trochu jo, protože jsem m ěl jen týden na hledání jiného basáka- v tu chvíli Alan nemohl a já m ěl p řitom nasmlouvanou řadu vystoupení, takže jsem trochu panika řil. Ale našt ěstí Frank (Mead) našel Grega a ten byl skv ělý, všechnu hudbu se nau čil za dva dny. Taky skv ěle vypadal. Vypadal skv ěle a líbil se mi. Já prost ě chci mít kapelu z lidí, kte ří spolu dob ře vycházejí, myslím, že to je skoro stejn ě d ůležité, jako hraní samo. Chci skupinu, ne jen bandu lidí. A tohle JE skupina. Každý má 1/5 celkového vytížení, všichni mají co d ělat. Všichni si také užijí kousek zá ře reflektor ů, nikdo nemá p řednost. Jsme skupina, p ěti členný band. Minule jsi říkal, že budete do budoucna jen čty ři... Jo, na p říští rok plánuji, že ud ěláme hodn ě vystoupení ve čty řech a doplníme Richarda nebo Franka na festivaly a podobné významné události. Myslím, že Richard je absolutn ě brilantní, a dob ře se s ním pracuje. Je to vážn ě týmový hrá č a jak jsem řekl, je p řesn ě tím člov ěkem, jaké hledám. Pro které peníze nejsou prioritou [smích], což m ůže být výhoda! Jsme družní a kompaktní, trochu jako Fairport. Už jsi m ěl s kapelou n ějaké rozep ře? Ne, rozep ře ne. Ale jasn ě říkám, co si myslím, když se mi n ěco nelíbí. N ěkdy si říkám, sakra, už jsem jako Ian (smích), ale víš co, je to skv ělý trénink, disciplin ě jsem se nau čil u Jethro Tull a to je fajn. Jsem opravdu disciplinovaný, když jde o hudbu a o to, co lidé hrají. Nezáleží na tom, co si vyd ěláš, naše práce je hrát tu hudbu lépe každý ve čer, a také každý ve čer n ějaké zlepšení slyším. A lidi s tím jsou v pohod ě. Musejí být otev řeni nápad ům a totéž musím já. Nejde brát a p řitom nedávat, a naopak. Já dávám instrukce a chci slyšet odezvu. To je základ, na kterém pracuji – m ůžu říct sv ůj názor, protože ty můžeš taky. Jinak to nefunguje. To nebyl nikdy p řípad Jethro Tull, tam šlo o jednosm ěrný provoz. To m ě vrací zpátky k mé p ředstav ě kapely. Kapela je, když si každý m ůže říct sv ůj názor, a také to d ělá. Na druhou stranu členové skupiny sami patrn ě vítají jistou míru vedení… Já chci být v ůdcem jen v hudebním smyslu slova. Nechci být tím chlápkem, který, v případ ě že n ěkdo p řijde pozd ě apod., dává lidem kapky, ale ud ělám to, pokud budu muset, protože to štve i všechny ostatní. Nechci být tím, kdo řeší u každého vše, ale hudebn ě rozhodn ě ano. Vím, co chci a vím, co funguje, Vím, co mají rádi promoté ři, protože mám jejich odezvu a naslouchám lidem, naslouchám všem… Jeden z promotér ů chválil nové zpracování písní Tull, to že jsme je ud ělali trochu hutn ější, spíše, než abychom hráli jen p řesné kopie. N ěkteré by m ěly být kopírovány, t řeba jako Teacher nebo Minstrel nebo To Cry You A Song, tam není moc prostoru, jsou klasické v každém ohledu. Ale ostatní m ůžeš posunovat, dívat se na n ě z jiného úhlu, a p řitom základ písn ě stále z ůstává nedot čen. Takže tomu chlápkovi se líbily v ěci Tull ale taky se zamiloval do písni čky od Gov’t Mule s názvem Thorazine Shuffle. Já jsem ji hrál, protože doma si hraju Gov’t Mule na rozcvi čení. Rozhodl jsem se, že ud ělám jednu z jejich skladeb… nejd říve jsem uvažoval o jiné, opravdu složité, ale nebyl na to čas, takže jsme dali místo toho Thorazine. Díky tomu jsme se mimochodem dostali na jeden festival, protože jeden n ěmecký promotér m ěl loni tuhle kapelu na programu, a do písn ě se zamiloval. Řekl, že jí hrajeme líp, než oni! No, vlastn ě řekl, že sólo na bicí je lepší, a já čekal, že řekne „a taky kytara“ ale to on ne řekl [všeobecné veselí]. Ale ok, n ějak to p řežiju. Ale je to tak skv ělá píse ň, a dob ře k nám sedí. Georgeovo solo v Thorazinu je super - není to vlastn ě b ěžné sólo, je to sou část písn ě. Jo, je to jako kytarové sólo, sóluje kolem riffu. Je to skv ělé a každý ve čer na to máme skv ělé reakce. Další oblíbenou částí vystoupení je, když já s Danem hrajeme Still Loving You Tonight. To je tak výborn ě pojaté, že to lidi prost ě milujou. .... Jakou logiku m ěla propagace akustického alba rockovým turné? Žádnou. Na š ňů ru k albu už bylo pozd ě. Ale stále ji chci ud ělat. Už jsme za čali se zkouškami a zahráli pár v ěcí na Judy Spiers show. Tam jsme to jen tak v noci nahodili spolu s Alanem a Danem. Vím, že to bude fungovat a budeme to hrát ve čty řech; já, Dan, Alan a jedno d ěvče z Devonu jménem Katie Marie, které hraje na akustickou basu a cajon. Zatím jsem s ní pracoval jen jednou, ale je skv ělá a také dob ře píše písn ě. Takže na koncert ě zahrajeme album (Away With Words), a po p řestávce dáme v ěci jako Still Loving You Tonight, Wond’ring Aloud atd., n ějaké covery, cokoliv. Takže dv ě části programu, a bude to tém ěř formální, budeme skoro v oblecích, jako koncert klasiky. Mám to docela rád, s vínem a sýrem atd. k dispozici. O p řestávce p ůjdeme mezi obecenstvo – řeč je o nějakých 80-100 lidech každý ve čer – a ud ěláme z toho spole čenský ve čer se spoustou povídání, historek, takovou interaktivní zkušenost. Jít mezi lidi a p řípadn ě jim rozdat malé bezplatné CD s pár novými skladbami. Prost ě jen aby to nebyl „normální“ koncert. Rád bych to provozoval po muzeích a um ěleckých galeriích a marketing by byl opravdu osobní a prestižní. Takový je nápad a rád bych ho realizoval p říští rok. ALE každý chce tuhle kapelu. Pokud zájem neudržím v běhu, ztratí to obrátky, a ty jsou nejd ůležit ější. Opravdu chci d ělat akustické koncerty, je to spousta práce, spousta hudby k učení, není to lehké. Ale bude to fajn po čin. Mám z toho radost, a také z alba. I když ty ho, Dave moc rád nemáš, nešlape to dost, co? To ne! Líbí se mi, jen jsem prost ě vypíchl, že by mu prosp ělo pár hlasitých elektrických skladeb, když už jsi tím rockovým Bohem. Víš, jak si album vede komer čně? Jo vede si dob ře. Má te ď vyjít v Americe a v Británii a v Evrop ě už se odeslalo 5 tis. ks, což je dobré, když vezmeš, že nejde o mainstreamové album. Takže lepší zkušenost, než s ZYX ... Proboha, to jo. No, já už je pak nikdy nepotkal. A vsadím se, že Ian taky ne. On totiž u nich měl vydat taky akustické album, ale já to nev ěděl, jinak bych mu o nich n ěco řekl. To je zvláštní co? Ale tohle co vyšlo je skv ělé, pracovali jsme na tom tvrd ě, a také jsem k tomu ud ělal pár rozhlasových show. A p říští rok chceme vydat ur čit ě živé album. Na youtube už je Fat Man, Rock Me Baby, Watch Your Step a A Song For Jeffrey, vše živ ě nahrané ve studiu . Čí to byl nápad, p řearanžovat Fat Mana? Ten te ď zní skv ěle, a bylo to p řekvápko. Jo, a taky mám spoustu dalších nápad ů. Je to skv ělá píse ň, ale podíval jsem se na ni z jiného úhlu, rozebral jsem ji a znovu složil. Myšlení mimo škatulky, jak se říká. Miluji aranžování. A ť jsem jaký jsem, tak za svým aranžováním si stojím, v tom jsem dobrý. Nikdo my to ješt ě nepochválil, ale já si myslím, že to umím, d ělám písn ě zajímav ější. Můžeme se krátce zmínit o Jethro Tull... Pochopil jsem, že t ě Ian požádal, abys s Jethro Tull znovu p říš ří rok hrál… To byl James. A ty jsi řekl ne? Hmm….jo. [dlouhé ticho] Řekneš nám pro č? Dostal jsem e-mail od Jamese s oznámením, že budou v roce 2014 n ějaké koncerty. Nejd řív jsem si myslel, že na tohle nejsem p řipraven. Že jsem se pohnul jinam, a že o téhle etap ě svého života už nebudu p řemýšlet, protože m ě to dost ranilo. Jsem te ď velice spokojen a z doslechu vím, že oni jsou taky spokojeni, což je skv ělé, takže všichni jsme po tom, co se stalo, v pohod ě. Tak jsem na to chvíli nereagoval, ale pak jsem si pomyslel, že to nem ůžu jen tak ignorovat. Tak jsem Jamesovi zavolal. Řekl, že to bude pár vystoupení v Evrop ě, já a jejich skupina. Nevěděl jsem, co s tím, tak jsem zavolal Doanovi, protože jsme v kontaktu. Řekl „jo, já dostal asi p řed m ěsícem taky e-mail s nabídkou n ěkolika kšeft ů“, a já mu řekl, že to je divný, protože já mám taky e-mail a o Doanovi v něm nebyla ani zmínka. Byl celkem šokován. A v tu chvíli jsem si pomyslel, tak jsme zase tam, co jsme byli p řed pár lety, vyjebávání a pohrávání si životama lidí. Jako že požádají Doana zahrát s nimi koncert ale pak se rozhodnou, že ho necht ějí, a ani se mu to neobt ěžují oznámit – jen jsem si pomyslel, a je to tu zase, ale tenhle život už je za mnou. Tak jsem jen ze slušnosti zavolal Jamesovi a ukázalo se, že šlo jen o jeden koncert za celý dlouhý cestovní rok, a šlo o jediné vystoupení, kde promotér necht ěl Ianovu skupinu, ale cht ěl Jethro Tull. James řekl, že by šlo jen o jeden den zkoušení u Iana a pak by se to odehrálo. Pomyslel jsem si: “Jednodenní zkouška? Co to bude za hudbu?” to by mohl být jedin ě ten set, který jsme hráli p řed t řemi lety. Řekl jsem si ne, tohle d ělat nechci. Myslím si, a Jamesovi jsem to řekl, že pokud znovu dojde na Jethro Tull, musí to být n ějaká opravdu speciální p říležitost, dob ře promyšlená, ne se jen zas pustit do lidí ten starý soubor písní jako že “Haló! My jsme zase Jethro Tull!”, pak dorazit na letišt ě a říct si sbohem, tak zase n ěkdy za t ři roky. [smích] Nechci, aby se se mnou takhle zacházelo a důležité je, že pokud v ůbec mají ješt ě n ěkdy existovat Jethro Tull, musí to být opravdu s velkou slávou. Co za smysl by m ělo, abych se vrátil a hrál stejnou show, jako p řed t řemi lety? Už to stejn ě bylo tehdy únavné. A nabídnout mi jen jeden koncert... myslím, že to není zrovna velké gesto, nebo jo? Nejde o nic d ůležitého. Já chci n ěco významného, ne jen pro m ě, ale i pro ostatní kluky. Já myslím, že to JE d ůležité. Co, zahrát jednu show? Ne, ten fakt, že protože to m ěli být Jethro Tull, Ian m ěl za to, že by t ě m ěl zapojit, místo aby jen řekl “ok, my budeme Jethro Tull“. Ne, to cht ěl ten promotér ... Jo, ale reáln ě mohl Ian, kdyby cht ěl, nazvat svou sou časnou kapelu Jethro Tull. Velice to na m ě zap ůsobilo a myslím, že je skv ělé, že chce skupin ě říkat Jethro Tull, jenom pokud budeš sou částí i ty. Myslím, že to o n ěč em d ůležitém sv ědčí. Ehm...jo, to možná jo. Ale já si myslím, že pokud budeš chtít dát n ěco zpátky dohromady a fanoušci to nevid ěli celé roky, musí to být n ěco kvalitního. Musíš vyrazit s novým představením, velkou energií… ale vážn ě, pro č s JEDNÍM vystoupením? Jak bys definoval “n ěco s velkou slávou” ? Co by m ělo v tom setu být? To co d ělám já, změnit hudbu Jethro Tull, aby byla lepší, d ělat v ěci, které lidi ješt ě neslyšeli. Ian to pravd ěpodobn ě d ělá s novým zp ěvákem taky, ale nevím to jist ě. Musí to být velká show se skv ělou produkcí, výbornými hrá či a vynikajícím seznamem skladeb. Něco opravu speciálního, protože pokud tomu tak nebude, pro č bys to cht ěl d ělat? Pro č se vracet t ři roky zpátky k něč emu, co už jsi d ělal? Chci jít o t ři roky dop ředu. Ale Ian to d ělá. Nové show s Ianovým novým albem jsou vážn ě fakt skv ělé, velmi teatrální, dob ře promyšlené atd. Ale každou chvíli hrají i “best of Jethro Tull” a to je přesn ě takové, jak říkáš, mohlo by to být t ři nebo deset let zpátky… A zni čeho nic už si to člov ěk neužívá tak jako d řív, protože byl obda řen novou, čerstvou show. O tom nic nevím, ale on to má pod kontrolou, já mám zase pod kontrolou tohle. Nemám zájem vracet se k tomu unavenému starému setlistu, st ěží jsem v tom m ěl stejn ě co hrát. Tady vidím dv ě stránky v ěci. Myslím, že máš pravdu, bylo by smutné vracet se jen ke hraní stejné staré v ěci, obzvláš ť jen na jeden ve čer. Ale pokud se nevrátíš, nemáš pocit, že riskuješ, že ti p řed nosem zabouchnou dve ře? Ian by mohl říci „Říkal jsem Martinovi, on necht ěl, a tak tohle jsou te ď noví Jethro Tull.“ Rozhodn ě, mohl by vyjet s kýmkoli a říkat tomu Jethro Tull. Ale oni už to ud ělali, stalo se to v Indii a v Rusku, byli tam jako Jethro Tull beze m ě. Jo, ale to se stalo jaksi automaticky, ne? Ty jsi tam necht ěl hrát. Jen si říkám, že to něco znamená, když Ian si myslí, že když Jethro Tull, tak jedin ě s Martinem. Když jsi řekl ne, vše se tím m ění, ne? No jo, to vážn ě hrozí, proto jsem taky Jamesovi odpov ěděl. Ale psychologickou stránkou věci je, že jsem nikoho z nich nevid ěl skoro t ři roky, celou bandu lidí, a pak se objevím z ni čeho nic v Ianov ě dom ě. Plná místnost lidí, které jsem nevid ěl celé roky a najednou se dáme zase dohromady na jeden koncert a pak je zase rok, dva, t ři neuvidím? Do toho já nejdu. To by fakt bylo ujeté… co si s nima jako mám říct? Nemluvili jsme spolu t ři roky, oni si žijí své životy a já taky, a da ří se nám dob ře, m ě i jim. Myslím, že by to bylo fakt divné a nep říjemné, já tohle fakt nemohu. Kdyby šlo o m ěsíc na turné, dva týdny zkoušek, poj ďme ud ělat skv ělou show a s pár opravdu výbornými muzikanty – tak to by bylo jiní kafe. Nerad bych zklamal publikum odehráním pouhé starého stejného p ředstavení. S výbornými muzikanty!? Jo. Nemyslím to nijak urážliv ě ve vztahu ke skupin ě, jaká je, jsou všichni skv ělí, ale jen jsem si myslel, že by se tam dali hudebníci, kte ří jsou n ěco extra. Řekl bych to t řeba o Richardovi. Naposledy, když Jethro Tull hráli na šňůř e v USA, e-mailoval jsem Ianovi a ptal se ho, jaká bude produkce, zda budeme mít n ějakého speciálního hosta? A odpov ěď byla ne. Navrhoval jsem saxofonistu Johna Heliwella ze Supertramp. Myslel jsem, že by to byl skv ělý nádavek k živému setu, on hraje suprov ě, fakt lah ůdka. Ian mi jen suše odpov ěděl, že „nenávidí saxofony“. Tak jsem si jen pomyslel, no tak pro č tady ztrácím čas... No tak to prr- pamatuji si, že jsem v jednom rozhovoru v novinách s tebou četl, jak říkáš, že všichni saxofonisté by m ěli být popraveni! “Kdykoli slyším saxofonistu, chce se mi ho zabít”... Á, jo, to jsem patrn ě řekl, jo. Jsem pokrytec. Nenávidím saxofonisty jen proto, že to hrají fakt špatn ě. Richarda poslouchám rád. Kdyby Tull používali saxofon, mohli by se vrátit v čase a hrát v ěci z Warchildu nebo A Passion Play... Jo, víš co, to je prost ě další nástroj, další hlas, n ěco zvláštního, co nikdo d říve u Tull nevid ěl. Smy čcová kvarteta tu byla, ale co takhle žes ťová sekce? Možná ne zrovna tohle, možná n ěco jiného. N ěco zvláštního, n ěco, co si fanoušci zapamatují, chápeš – “jo, to byla ta š ňů ra, jak tam m ěli ty lidi, co d ělali to a to”. Prost ě n ěco nového, ne zas ten starý ohraný recept, tu dob ře prošlapanou cestu. To je paradox, Ianovo poslední turné bylo nejlepší za mnoho let, ale je opravdu škoda, že to vlastn ě nejsou Jethro Tull s Martinem Barre. No, to rozhodl on, že tam nebudu, já s tím nemám co d ělat, takže na to ti nemám co říct. Jsem si jist, že se tak rozhodl z dobrých d ůvod ů, a nemám s tím problém. Ian ohlásil, že jeho nové album bude mnohem tvrdší, návrat k heavy rocku ze 70. let, větrná flétna, a také, že druhá p ůle koncert ů bude výb ěr „best of Jethro Tull“. Necítíš to jako tuplovaný kopanec do čelisti? Ne, už jsem se p řes to p řenesl, posunul jsem se dál. Vím, že to nem ůžeš říci s jistotou, ale myslíš si v hloubi svého srdce, že budeš ješt ě někdy hrát s Jethro Tull? To není na m ě. Ne, ale co si osobn ě myslíš? No, skute čnost, že se mi nikdy nikdo neozývá, nesv ědčí o ni čem dobrém. Ten fakt, že nabídka toho vystoupení v příštím roce p řišla od James a ne od Iana… Pro č mi Ian prost ě nezavolal a ne řekl “Ahoj, máme tady takovou situaci”? Aby to bylo trochu osobn ější. Bylo to takové neosobní, když požádal Jamese, aby mi e-mailoval. Líbí se mi respekt, osobní kontakt. Možná necht ěl být neosobní, ale rozhodn ě to tak vypadá. Víš co, kdyby zavolal mn ě a řekl “Mám takovýhle skv ělý nápad a rád bych, aby ses ho ú častnil, to by bylo páni něco! Ok, pak bych si ho okamžit ě vyslechl. Ale e-mail od jeho syna a navíc to nevypadá vůbec nijak d ůležit ě, jen se stala malá potíž s promotérem, který nechce sólovou kapelu, takže by ten koncert bu ď museli odpískat, nebo m ě požádat, abych ho odehrál [smích]. Takže to bylo jen pro uspokojení promotéra, a pak zase zpátky do starých kolejí na pár dalších let. Když to zeza čátku bylo „n ěkolik vystoupení”, říkal jsem si, no dobrá, to zní jako projekt, to by mohlo být zajímavé, ale když se ukázalo, že jde o jednu show s hraním toho samého starého programu, ztratilo to pro m ě jakoukoli p řitažlivost. Poslal jsi své CD Ianovi? Ano. Konec konc ů spousta z toho je jeho hudba. Řekl, že to dostal, ale nevím, jestli to poslouchal, to ne říkal. Možná řekl tob ě, co si o tom myslí. No vlastn ě na tom nezáleží, m ě se to líbí a to je to hlavní. Děje se po tvé linii te ď n ěco v Americe? Dostal jsem nabídku jet na turné s Eddie Jobsonem, dával dohromady kapelu ješt ě s Johnem Wettonem, Jon Andersonem, Tony Levinem a mnou... Ale nedopadlo to. M ělo to být sv ětové turné, chvíli to vypadalo nad ějn ě, ale náhle to skon čilo. Nevím, co se stalo, bylo v plánu spousta vystoupení. Zatím nemám nic dohodnutého ani se svou kapelou v Americe, nemohu vzbudit zájem promotér ů, ale budu se snažit dál.

Ok, nakonec, vid ěl jsi tenhle m ěsíc své interview v časopise PROG magazine, to jsi propustil svého krej čího? Cha cha, jo, to bylo super. Cht ěli fotky s nějakými mými starými hadry, tak jsem tu hromadu vyndal. Byla to sranda.

S tím Martin odkva čil p řipravit se na koncert a my zase do hospody. Koncert byl skv ělý, a krom ě výborné hudby jsme vid ěli, že Martin dozrál ve skute čného frontmana. Již žádné skrývání v zadní části scény, je tam hlasitý a hrdý, vypráví vtipy, háže historky, stejn ě jako jeho n ěkdejší šéf. Nejp ůsobiv ější uvedení písn ě bylo p řed skladbou Song For Jeffrey – srde čná pocta Micku Abrahamsovi: “Mick je můj hrdina Jethro Tull. Byl, je a bude pro m ě vždy kytaristou Jethro Tull. Já jsem jen jeho náhrada.” Martin po koncert ě p řišel a podepisoval CD čka a tri čka fanoušk ům jaký rozdíl s tím někdejším nervózním Martinem z doby Tull. Po skv ělých koncertech jsem si uv ědomil, že po tom nekone čném omílání, jak by se měl Martin vrátit do JT, by opravdu byla škoda, kdyby tahle neuv ěř itelná skupina, kterou dal dohromady, m ěla skon čit do ztracena. Je to SKV ĚLÁ kapela, Martin je jasn ě velmi spokojen, že d ělá to, co d ělá, a m ůže to být ješt ě lepší. Po uzáv ěrce ješt ě zjiš ťuji, že Martin Barre bude hrát na festivalu Giants Of Rock v Mineheadu, v únoru 7.-9. Tak nashle tam! DR

JETHRO TULL na 7 palcích – Část 1 Charles Kenney Pro skupinu, která nikdy nemilovala vydávání singl ů, m ěly malé desky p řesto ur čitý podíl na sláv ě. A ť už jim říkáme 7" palcové singly, nebo singly se 45 otá čkami, katalog Jethro Tull je rozsáhlý a rozprostírá se po celém sv ětě. Po čínaje Británií, kde to vše za čalo, p řes Filipíny, Zimbabwe, Uruguay až po další mnohá místa na zem ěkouli. Jethro Tull vydali přes 200 singl ů ve více než 35 zemích. Po čínaje chybn ě nazvaným singlem "Jethro Toe" na MGM v roce 1968 až po poslední verzi "Living In The Past" v limitované edici EP na oslavu Record Store Day v r.2013. Díky Daveovi za to, že se s Vámi mohu pod ělit o svou sbírku. Je k vid ění také na webu The Boy Scout Manual ( www.theboyscoutmanual.com ). Ke sbírání singl ů m ě vedl fakt, že měly r ůzné B-strany, a také zajímavé obaly. Na stránkách AND 110 je vyobrazena krátká historie singl ů na základ ě mé sbírky – je tak úplná, jak jen m ůže být. Jakékoli opravy uvítám. První singl "Sunshine Day" MGM 1384 vydaný 23.2. 1968, a to pouze v Británii, se stal vyhledávanou raritou (podrobnosti a vyobrazení singl k tomuto článku naleznete v originále AND – pozn. p řekl.)