Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Překladatelství ruského jazyka

Lenka Doleņalová

Translatologická a sociolingvistická analýza mediálního diskursu v ruských a polských médiích (letecké neštěstí u Smolenska) Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Gazda, CSc.

2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………...………

Podpis autorky práce

Děkuji PhDr. Jiřímu Gazdovi, CSc., za vstřícnost při konzultacích.

Děkuji Darie za pozorné čtení překladů, za upřímné názory na mou práci a za všechny ty malé velké věci. Děkuji, paní 

Děkuji Honzovi za trpělivost, za pomoc s napsáním resumé a za neustálou kontrolu mé pracovní morálky 

OBSAH

ÚVOD 5 1 TERMINOLOGICKÝ ÚVOD DO SOCIOLINGVISTICKÉ ANALÝZY MEDIÁLNÍCH DISKURSŮ 7 1.1 Sociolingvistika 7 1.2 Média 8 1.3 Diskurs 9 2 TEORIE SOCIÁLNÍ KONSTRUKCE REALITY 13 3 MÉDIA A POLITIKA 17 3.1 Média jako politická síla 17 4 POLSKO-RUSKÉ VZTAHY 20 4.1 Polsko-ruské soupeření o vedoucí pozici ve východní Evropě: historické kořeny vzájemných rozporů 21 4.2 Katyňský masakr a jeho důsledky 25 5 LETECKÉ NEŃTĚSTÍ U SMOLENSKA 29 5.1 Prezentace leteckého neńtěstí v polských a ruských médiích 32 5.1.1 Překlad vybraných ruských článků 34 5.1.2 Překlad vybraných polských článků 45 6 KRITICKÁ DISKURSIVNÍ ANALÝZA MEDIÁLNÍ PREZENTACE LETECKÉHO NEŃTĚSTÍ U SMOLENSKA V POLSKÝCH A RUSKÝCH MÉDIÍCH 55 6.1 Kritická diskursivní analýza Normana Fairclougha 55 6.2 Deskripce 56 6.2.1 Období 10. 4. 2010 – 14. 4. 2010 57 6.2.2 Období 12. 1. 2011 – 18. 2. 2011 61 6.3 Interpretace 66 6.4 Explanace 67 ZÁVĚR 69 АННОТАЦИЯ 73 POUŅITÉ ZDROJE 78 PŘÍLOHY 84

4 ÚVOD

V dubnu 2010 letěla z Varńavy do Smolenska polská delegace, která se chystala uctít památku obětí katyňského masakru při příleņitosti jeho 70. výročí. Masakr nařídil v roce 1940 sovětský vůdce Stalin a padlo mu za oběť přes dvacet tisíc polských důstojníků. Letoun přepravoval nejvýznamnějńí osobnosti polského státu, včetně prezidenta Lecha Kaczyńského, jeho ņeny Marie a mnoha dalńích představitelů a představitelek polské elity. Dońlo vńak k letecké havárii a vńech 96 cestujících zahynulo v troskách stroje. Katastrofa na smolenském letińti necelých dvacet kilometrů od katyňského lesa měla pro Polsko neobyčejně symbolický význam. Jako by opět přisypala sůl do citlivé rány jménem Katyň. Polská elita totiņ zahynula nejen na území cizího státu, ale právě na území mocnosti, jeņ uņ několik století představovala pro Polsko hrozbu. Hlavním zdrojem poznatků o smolenské tragédii se stala média. Polská i ruská média publikovala mnoho textů, které se věnovaly smolenské tragédii, a začala postupně rozvíjet i mediální diskurs spojený s celou událostí. Právě na tento diskurs jsme se zaměřili v nańí práci. Přitom jedním ze základních přístupů, kterým jsme se v celé práci řídili, byla teorie sociální konstrukce reality zpracovaná Bergerem a Luckmannem. Podle těchto autorů se kaņdodenní ņivot její jako realita, kterou lidé nějak vykládají a jeņ má pro ně subjektivní význam jako určitý logický a soudrņný svět (Berger a Luckmann 1999: 25). Právě tuto realitu povaņují za předmět výzkumu. Svět kaņdodenního ņivota má svůj původ v myńlenkách a činnostech lidí a je udrņován jako reálný právě těmito myńlenkami a činnostmi (Berger a Luckmann 1999: 25). Tímto způsobem také chápeme mediální diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska. Tento diskurs je tvořen a reprodukován v myńlenkách a činnostech lidí. Lidé vńak neustále zapomínají, ņe právě oni jsou původci a tvůrci diskursu. Proto je analýza mediálního diskursu tak přínosná. Umoņní nám totiņ vzepřít se kaņdodenní realitě, ve které diskurs vzniká a která se nám vnucuje jako samozřejmá. V této práci se zaměříme na články věnované smolenské katastrofě a na způsob, jakým je v nich konstruován mediální diskurs. Pro tento účel byla vybrána a následně přeloņena část článků z polských s ruských médií. Podle některých autorů a autorek (Schäffner 2002, Venuti 1992, Hatim a Mason 1990) je spojení překladu a analýzy diskursu jedním z klíčových předpokladů pro to, aby byl text správně pochopen a dobře přeloņen. Pokud se při překládání co nejblíņe seznámíme s diskursem, do něhoņ překládaný text patří, bude výsledný překlad jistě kvalitnějńí. Proto jsme se zaměřili na problematiku

5 polsko-ruských vztahů. Přitom jsme zmapovali historii vzájemných vztahů a zvýńenou pozornost jsme věnovali katyňským událostem. Pro lepńí pochopení významu, jaký Katyň pro Polsko představuje, jsme se podrobně seznámili s celou historií katyňského masakru. Samotná analýza článků pak vycházela z kritické diskursivní analýzy Normana Fairclougha. Stanovili jsme si několik základních výzkumných otázek: Jakými způsoby prezentovala ruská a polská média smolenské neńtěstí? Jakými prostředky byl utvářen mediální diskurs? Jak byly v mediálním diskursu prezentovány polsko-ruské vztahy? Ke studiu mediálního diskursu leteckého neńtěstí u Smolenska jsme v průběhu celé práce přistupovali s vědomím jeho sociální konstruovanosti. Jedině takový přístup totiņ povede k odhalení sloņitých sítí vztahů významů a umoņní nám tento diskurs správně pochopit.

6 1 TERMINOLOGICKÝ ÚVOD DO SOCIOLINGVISTICKÉ ANALÝZY MEDIÁLNÍCH DISKURSŮ

1.1 Sociolingvistika

Sociolingvistika je vědecká disciplína, která se zabývá vztahem jazyka a společnosti a pracuje přitom s poznatky lingvistiky a sociologie. Někdy bývá sociolingvistika ztotoņňována se sociologií jazyka. Nejčastěji je rozdíl mezi oběma disciplínami hraničícími se sociologií spatřován v obrácené pozornosti směru bádání (Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 1017). Zatímco sociologie jazyka pouņívá poznatky o jazyku k vysvětlení jiných, respektive obecnějńích sociálních jevů a procesů, sociolingvistika se naopak pokouńí vysvětlit procesy probíhající uvnitř jazykových systémů působením různých mimojazykových sociálních jevů. Ve výzkumné praxi se vńak o a přístupy velmi často překrývají (Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 1017). Oba vycházejí z toho, ņe jazyk je nejen důmyslným znakovým systémem, ale i specifickým společenským jevem. Salzmann (Salzmann 1997: 109) definuje sociolingvistiku jako odvětví lingvistiky, které studuje četné aspekty vztahu mezi společností a jazykem. Coates (Coates 1993: 4) vysvětluje sociolingvistiku jako studium jazyka v jeho sociálním kontextu. Spolsky (Spolsky 1998: 3) definuje sociolingvistiku jako vědní obor, který studuje vztah mezi jazykem a společností a také vztah mezi způsobem uņívání jazyka a sociální strukturou, ve které se uņivatelé jazyka nachází. Jirák, Nekvapil a Ńoltys (Jirák, Nekvapil, Ńoltys 1996: 47) navrhují tuto definici sociolingvistiky: „Sociolingvistika je pomezní vědecká disciplína, která se ustavila na hranicích lingvistiky a sociologie z potřeby zachytit sociální podmíněnost charakteru a variantnosti jazykového vyjadřování. V optimálním případě se zabývá vzájemným vztahem mezi strukturami jazykovými a společenskými. Sociolingvistika řeńí v podstatě čtyři typy determinací: 1. Zda je společnost určována jazykem. 2. Zda je jazyk určován sociální strukturou společnosti. 3. Zda jsou jazyk a sociální struktura společnosti určovány biologicko-genetickým vybavením člověka. 4. Zda jsou jazyk a sociální struktura ve vztahu vzájemné determinace.―

7 Moderní sociolingvistika vznikala v 50. a 60. letech dvacátého století v americké jazykovědě. Osamostatnění sociolingvistiky jako oboru lze vysvětlit jako reakci na předcházející strukturalistické a generativní badatelské období v lingvistice (Jirák, Nekvapil, Ńoltys 1996: 47-48). Toto období se soustřeďovalo na analýzu jazyka jako abstraktního systému izolovaného od vńech ostatních systémů, tedy i od společenských jevů.

1.2 Média

Médium je obecně to, co existuje uprostřed a vzájemně spojuje dvě nebo více stran (Reifová 2004: 139). Slovo médium tedy znamená prostředek, prostředník či zprostředkující činitel. S výrazem médium se můņeme setkat ve fyzice, chemii, biologii, výpočetní technice i v teorii sociální komunikace. Obory, které se věnují různým projevům sociální komunikace, označují pojmem médium/média to, co zprostředkovává někomu nějaké sdělení, tedy médium komunikační (Jirák a Köpplová 2007: 16). Slovník mediální komunikace (Reifová 2004) definuje tři typy média na základě ńíře významu. Médiem v ńirokém slova smyslu mohou být například peníze, čas, doprava nebo elektřina, tedy vńechny prostředky či prostředníci styku jedné entity s jinou. V uņńím slova smyslu slouņí médium primárně a záměrně ke komunikaci, nikoli vńak ke komunikaci masové. V uņńím slova smyslu tedy mezi médium patří například řeč či neverbální komunikace. V nejuņńím slova smyslu je médium prostředek masové či mediální komunikace. Masovou komunikaci slovník definuje jako proces přenosu sdělení od komunikátora k adresátovi, přičemņ komunikátorem je komplexní organizace zaměstnávající profesionální komunikátory a uņívající specializované technologie k výrobě vysoce standardizovaných sdělení určených pro rozsáhlé, nesourodé a disperzní publikum. Tento typ publika, tedy velký počet příjemců, u nichņ se nepředpokládají charakteristické sociální vazby, vnitřní skupinová hierarchie a vzájemná komunikace je tradičně označován jako masa. V masové komunikaci jsou sdělení přenáńena v podstatě jednosměrně, vzájemný vztah komunikátora a adresáta je nepřímý a asymetrický ve prospěch komunikátora. Mediální komunikaci slovník definuje jako jednu z rovin sociální komunikace, vyznačující se tím, ņe veńkeré komunikační aktivity se dějí pomocí a prostřednictvím médií. Termín mediální komunikace zdůrazňuje spíńe průběh

8 komunikačního chování, kdeņto termín masová komunikace akcentuje společenský rozměr komunikace, zejména její dosah a povahu skupiny adresátů. Praktická encyklopedie ņurnalistiky a marketingové komunikace (Osvaldová, Halada 2007) uvádí dvě samostatná hesla – média a médium. Singulárový tvar médium definuje dvěma způsoby. Za prvé obecněji, pro oblast komunikace, tedy jako vńe, co slouņí ke komunikaci. Za druhé specifičtěji, pro oblast ņurnalistiky, zábavy a reklamy, jako označení technických prostředků a sociálních systémů slouņících masové komunikaci. Plurálový tvar média autoři slovníku zařadili do oboru masové komunikace a definovali ho jako souhrn prostředků, které multiplikují sdělení veřejného charakteru a rozńiřují je směrem k rozptýlenému, rozmanitému, individuálně neurčenému anonymnímu publiku. Kraus v knize Jazyk v proměnách komunikačních médií (Kraus 2008: 9) chápe pojem média jako shrnující pojmenování pro hromadné sdělovací prostředky, tedy tisk, rozhlas, televizi, film, e-mail, internet a podobně.

Definice médií, která bude pouņívána v této práci, vychází z výńe uvedených konceptů. V této práci tedy média budou chápána jako souhrn sdělovacích prostředků (tedy tisku, rozhlasu, televize, internetu a podobně), které multiplikují sdělení veřejného charakteru a rozńiřují je směrem k rozsáhlému, rozptýlenému, nesourodému a individuálně neurčenému publiku.

1.3 Diskurs

Pojem diskurs vychází z latinského discurrere, tedy rozbíhat se, promlouvat, mluvit. Pro řecké sofisty znamenal diskurs umění disputovat, pro Sókrata zkoumání pojmu, u Platona je to jeho dialektická metoda, u Aristotela sylogismus. Ve smyslu metodického uvaņování učinil ve filosofii známým tento pojem Descartes v roce 1637 ve své knize Discours de la méthode (Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 213). V současné době je pojem diskurs chápán jako uspořádaný soubor vět o daném předmětu, jako konkrétní podoba vědění (Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 213). Avńak v mnoha vědních oborech je pojem diskurs uņíván jinak a postupně dochází k tomu, ņe začíná ztrácet své přesné významové hranice (Wodak a Krzyżanowski 2008: 1). Podle Krause (Kraus 2008: 112) více či méně odlińné chápání pojmu diskurs nalézáme nejen u jednotlivých badatelů, kteří se problematice diskursu věnují (Foucault, van Dijk,

9 Althusser), ale i v pojetí vědních oborů, které pojem pouņívají, tedy například v sociologii, lingvistice, literární teorii, rétorice, mediálních studiích či etnometodologii. Vědeckému zkoumání diskursu se tak nabízí mnoņství metod a přístupů. Bohuņel výhody, které vyplývají z interdisciplinárního přístupu k předmětu zkoumání, jsou často spojeny s terminologickou neujasněností, s řadou neporozumění, nezřídka i mezi badateli stejného oboru. Uņívání termínu diskurs je spojeno s Michelem Foucaultem a jeho epistemologickými pracemi ze ńedesátých let 20. století, v nichņ tvrdí ņe v základu kaņdé kulturní či historické epochy působí větńinou nevědomý pořádek významů, tzv. historické a priori, který prostupuje jednotlivými popisy světa, respektive diskursy (Reifová 2004: 46). Foucault zkoumal diskurs v kontextu mocenských vztahů a systému nadvlády. Podle Foucaulta (Foucault 1994: 9) diskurs není pouze tím, čím se projevují boje nebo systémy nadvlády, ale i tím, pro co a čím se bojuje, je mocí, které se snaņíme zmocnit. Foucault (Foucault 1994: 9) tvrdí, ņe produkce diskursu je v kaņdé společnosti současně kontrolována, vybírána, organizována a předělována určitým počtem procedur, jeņ mají za úkol odvrátit jeho moc a nebezpečí, zvládnout jeho nahodilý výskyt. Takovými procedurami můņe být zákaz, odmítání či mlčení. Dle Foucaulta je diskurs anonymní, nemá subjekt či autora v běņném slova smyslu. Snaņíme-li se poznat diskurs, nejsou pro nás jednotliví autoři, objevitelé, myslitelé a vědci důleņití. Ve zkoumání diskursu totiņ nevystupují jako jeho tvůrci, nýbrņ jen jako uņivatelé diskursu dané epochy (Maříková, Petrusek, Vodáková 1996: 213). Foucault pracoval také s pojmem diskursivní formace. Kraus (Kraus 2008: 113) definuje Foucaultovo pojetí diskursivní formace jako soubor historicky utvářených pravidel a konvencí podmiňujících podobu diskursu. Foucault tedy nahlíņí na diskurs z hlediska filosofického a sociologického. Sociologický pohled na diskurs zastává také Nohejl. V knize Jednání, diskurs, kritika (Nohejl 2007) definuje diskurs jako místo střetávání a popisuje vztah diskursu a jednání. „Střetávají se v něm ideje a normy, jejichņ nositelem je řeč. Toto střetávání je tedy ve svém zásadním ohledu komunikací. Komunikace je ovńem také jednáním, čímņ se nejen ozřejmuje vztah jednání k diskursu, nýbrņ se tím otevírá i nový pohled na samotné jednání. K tvorbě norem dochází prostřednictvím jednání právě proto, ņe se odehrává v diskursu. A naopak diskurs existuje právě proto, ņe je ustavován jednáním.― (Nohejl 2007: 75) Dále Nohejl dodává, ņe diskurs lze chápat i jako utlačivou strukturu, která jednání ovlivňuje a utváří.

10 Poněkud odlińný přístup k chápání diskursu nalezneme v lingvistice. Kraus (Kraus 2003: 17) uvádí, ņe v lingvistické terminologii termín diskurs původně označoval synonymní výraz pro druhý z členů saussurovské dichotomie langue – parole. Saussure (Saussure 1996: 50) chápal parole jako individuální akt vůle a inteligence a langue jako sociální produkt jazykových schopností. Podle Čejky se jedná se o dvě protikladné, avńak navzájem se podmiňující dimenze (Čejka 1996: 23-24). Od ńedesátých let uņívali lingvisté pojem diskurs ve významu „konkrétní akt mluvení― (Kraus 2003: 17). Přístup k chápání diskursu postupně prońel změnami a ani mezi současnými lingvisty není zcela jednotný. Někteří autoři a autorky se při definování diskursu zároveň zaměřují i na pojem text. Definování a analýza obou pojmů zároveň umoņní jejich lepńí pochopení v ńirńím kontextu. Například Guy Cook v knize Discourse (Cook 1989) definuje diskurs jako jazykový projev vnímaný jako smysluplný, jednotný a funkčně zaměřený. Text pak chápe jako jazykový projev interpretovaný formálně a mimo kontext. Brown a Yule se v knize Discourse analysis (Brown a Yule 2008) zaměřují zejména na zkoumání způsobů uņívání jazyka v procesu komunikace. Analyzují proces konstruování sdělení a jeho následné interpretace. Pracují přitom s pojmy text a diskurs, přičemņ text chápou jako slovní záznam diskursu. Text je podle nich spíńe statický a diskurs spíńe dynamický. Text vnímají jako produkt komunikační události a diskurs jako proces komunikace. Podle Krause (Kraus 2003: 18) z prací vńech autorů obecně vyplývá vymezení diskursu jako obsahově, tematicky a jazykově vymezené, sociálně institucionalizované a situačně zasazené formy textu. Kraus dodává, ņe na rozdíl od textu jako abstraktní kategorie v rámci langue se diskurs definuje jako text s určitým atributem, tedy přesně vymezeným vztahem k určitému prostředí a funkci. Mediální variací na termín diskurs je mediální diskurs. Slovník mediální komunikace (Reifová 2004) definuje mediální diskurs jako dobově a společensky podmíněné konvence spoluurčující průběh tvorby mediovaných sdělení a produktů mediálního průmyslu obecně a očekávání a zvyklosti spojené s jejich příjmem a uņitím. Mediální diskurs má čtyři primární charakteristické rysy. Za prvé napětí mezi sférou veřejnou a soukromou, které se projevuje v oblasti tematické a výrazové. V oblasti tematické se jedná o prolínání témat celospolečenských s tématy z oblasti volného času a intimního ņivota. Z hlediska oblasti výrazové jde o výskyt nejrůznějńích podob národního jazyka od kniņního po nespisovný, od úředního po vulgární. Za druhé mediální diskurs inklinuje k personalizaci témat, která nabízí. Za třetí v liberálně-demokratických reņimech vnímá mediální diskurs adresáty sdělení současně jako občany i jako spotřebitele.

11 Sekundárními charakteristickými rysy mediálního diskursu je například uņívání různých ņánrových vzorců, uņívání typických výrazových prostředků jazykových i nejazykových, práce s funkcí, tendence ke stereotypizaci, standardizaci a opakování vzorců tvorby obsahu, ohled na předpokládané publikum a jeho očekávání nebo ohled na ziskovou stránku mediální produkce a zvyńování atraktivity mediálních sdělení.

Pro potřeby této práce bude mediální diskurs chápán jako historicky, dobově a společensky podmíněné a obsahově, tematicky a jazykově vymezené soubory výpovědí v médiích.

12 2 TEORIE SOCIÁLNÍ KONSTRUKCE REALITY

Vliv médií je v dneńní společnosti stále významnějńí. Internet, televize a tisk napomáhají utváření veřejného mínění a mají výrazný dopad na jednotlivce i společnost (Jirák a Köpplová 2007: 151, Iłowiecki a Zasępa 2003: 24-29). Media neustále produkují nové mediální diskursy a cesta k jejich správnému pochopení bývá problematická. Také diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska je tvořen sloņitou sítí výpovědí, vztahů, stereotypů a představ a pro jeho správné pochopení je třeba zvolit správný přístup. Vhodným pomocníkem pro analýzu mediálních diskursů je teorie sociální konstrukce reality (Kraus 2003: 146). Tato teorie čerpá z podnětů sociálních teoretiků jako Max Weber, Georg Hebert Mead, William Isaac Thomas či Alfred Schutz (Reifová 2004: 278-279). Podle teorie sociální konstrukce reality objektivní sociální instituce vznikají prostřednictvím konsenzuálních přesvědčování a sjednaných praktik. Sociálně konstruovaná fakta jsou pak reálná v tom smyslu, ņe jsou intersubjektivní, existují nezávisle na pozorovateli a přetrvávají v čase, avńak jejich reálnost závisí na reflexivním přijímání této samotné reality (Reifová 2004: 278-279). Teorie sociální konstrukce reality je z velké části zaloņena na knize The social construction of reality (Berger a Luckmann 1966) Petera Bergera a Thomase Luckmanna. Autoři vycházeli z fenomenologické sociologie Alfreda Schutze a vyjadřovali se ve prospěch nové orientace sociologie vědění směrem ke kaņdodennímu vědění zdravého rozumu (Harrington 2006). Podle Marady (Marada 1999: 202) autoři v této knize chápou a představují výkladový model sociologie vědění, jenņ usilují rekonstruovat a syntetizovat při zuņitkování nejvýraznějńích teoretických tradic moderního sociálního myńlení, jako paradigmatický pro celou sociologii. Základním obecným sociologickým mechanismem je pro ně zkoumání sociálních mechanismů utváření reality lidského světa. Primárním zájmem jejich sociologie je vědění, jeņ je rozptýlené, mnohdy vágní, neartikulované, a které kanalizuje nańe jednání v běņných kaņdodenních situacích (Marada 1999: 203). Podle Harringtona (Harrington 2006) spočívá sociologická analýza Bergera a Luckmanna ve snaze uvést do souladu dvě základní tvrzení. Podle prvního existuje společnost pouze tehdy, pokud si její existenci uvědomují jedinci. Podle druhého je individuální vědomí sociálně konstruované. Podle Bergera a Luckmanna se kaņdodenní ņivot její jako realita, kterou lidé nějak vykládají a jeņ má pro ně subjektivní význam jako určitý logický soudrņný svět (Berger a

13 Luckmann 1999: 25). Právě tuto realitu povaņují za předmět výzkumu. Podle autorů svět kaņdodenního ņivota není pouze světem, který obyčejní členové společnosti pokládají za danou realitu při svém subjektivním a cílevědomém kaņdodenním jednání. Je to také svět, který má svůj původ v jejich myńlenkách a činnostech a který je právě těmito myńlenkami a činnostmi jako reálný udrņován (Berger a Luckmann 1999: 25). Berger a Luckmann tvrdí, ņe realita kaņdodenního ņivota je jako realita brána zcela samozřejmě (Berger a Luckmann 1999: 29). „Není třeba ji dále ověřovat a jít za její prostou přítomnost. Je prostě tady, jako zcela evidentní a přesvědčivá skutečnost. Já vím, ņe tato skutečnost je reálná. I kdyņ jsem schopen zabývat se pochybnostmi o její reálnosti, jsem ve svém běņném kaņdodenním ņivotě nucen takové pochybnosti potlačit. Toto potlačení pochybností je tak dokonalé, ņe pokud se od něj chci oprostit, řekněme třeba v teoretických či náboņenských úvahách, musím učinit drastický přechod. Svět kaņdodenního ņivota se mi neustále vnucuje, a kdyņ jeho existenci vzepřít, musím vyvinout záměrné a značné úsilí.― (Beger a Luckmann: 29) Zmíněné úsilí je potřebné i při úspěńném analyzování médií. Také mediální diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska má svůj původ v myńlenkách a činnostech lidí a je udrņován jako reálný právě těmito myńlenkami a činnostmi. Při zkoumání tohoto diskursu je tedy důleņité oprostit se od přirozeného vnímání mediálních sdělení a přistupovat k analýze s vědomím, ņe média jsou, stejně jako kaņdodenní realita, sociálně konstruovaná. „Společnost je výtvorem člověka. Společnost je objektivní realitou. Člověk je výtvorem společnosti.― (Berger a Luckmann 1999: 64) Podle McQuaila (McQuail 2009: 113) je teorie sociální konstrukce reality pro mediální teoretiky velmi přitaņlivá. Myńlenky, se kterými tato teorie přińla, jsou předmětem diskusí a základem uvaņování o mechanismech vlivu médií. Pro oblast médií vypracoval vlastní konstruktivistickou interpretaci například Jean Baudrillard. Jeho kritická reflexe médií je zasazena do ńirńího kontextu úvah o krizi moderní společnosti a moderny vůbec (Ńebeń 2003: 67). Média podle něj poskytují fragmentarizovaný a matoucí pohled na svět a dochází k tomu, ņe mizí hranice mezi reprezentací a realitou (Reifová 2004: 279). Podle Harringtona (Harrington 2006: 351) je společnost v Baudrillardově pojetí natolik prostoupena simulací médií, ņe se neustále rozpadají rozdíly mezi skutečným a imaginárním, jeņ jsou povaņovány za samozřejmost. Kraus tvrdí, ņe podle Baudrillarda se v médiích vyskytují reálná i simulovaná témata vedle sebe jako rovnocenná a odkazují na sebe navzájem (Kraus 2008: 28). Simulovaná témata nazývá Baudrillard pojmem simulakrum. Podle něj simulakrum vzniká historickým zeslabováním výrazu vztahu kopie a její předlohy. V postmoderní době dońel tento proces aņ k naprostému zruńení tohoto

14 vztahu. Simulakrum je mnohonásobnou kopií kopie, jeņ neodkazuje k ņádnému modelu, nýbrņ pouze sama k sobě. Znaky reality tak nahradily realitu samu a staly se vzájemně zaměnitelnými (Reifová 2004: 229). Dle Harringtona (Harrington 2006: 351) Baudrillard tvrdí, ņe simulakra a jejich precese podkopaly moņnost odvolat se k nezávislé externí instanci nebo objektivní skutečnosti. Dochází k tomu, ņe médium a skutečnost se nacházejí v mlhavém a neurčitém stavu, v němņ je pravda nedeńifrovatelná. Z teorie sociální konstrukce reality vychází i koncept konstruování reality ve zprávách neboli vztah mezi zpravodajskými mediálními obsahy a skutečností. Podle tohoto hlediska nejsou masová média ani jejich zpravodajské obsahy vybaveny schopností mimetického zobrazování skutečnosti (Reifová 2004: 106-107). Realita jako sociální fakt do sociální komunikace vstupuje jedině jako interpretace reality. Dokud není skutečnost interpretována či definována, je z hlediska sociální interakce neuchopitelná, respektive vlastně neexistuje (Reifová 2004: 107). Realita zpravodajské obsahy nepředchází a neodráņí se v nich, ale vzniká, tedy je konstruována, teprve ve chvíli, kdy je definována. Toho si vńiml jiņ William Thomas a ve dvacátých letech 20. století přińel s konceptem Thomasova teorému (Harrington 2006). Thomasův teorém má podobu podmínky: Pokud člověk definuje věci jako reálné, pak jsou reálné ve svých důsledcích. (Harringon 2006: 167). Pokud je v médiích situace definovaná jako reálná, je reálná i ve svých důsledcích. Například vznikne-li kolem nějaké události mediální kampaň, pak se tato kampaň rozvíjí a vede k četným důsledkům bez ohledu na to, ņe ve skutečnosti se tato událost odehrála zcela jinak nebo se dokonce neodehrála vůbec (Kraus 2008: 19). Na moc médií konstruovat realitu prostřednictvím definování situace poukázal ve dvacátých letech 20. století také Walter Lippman (Reifová 2004: 262-263). Odhalil, ņe lidé nejednají podle reálné situace, ale podle situace, kterou jim jako reálnou prezentuje a definuje tisk, respektive podle toho, jaké jim tisk vytváří obrazy v hlavách. Podle McQuaila (McQuail 2009: 114) se dneńní mediální teoretikové více méně shodují na tom, ņe zobrazení skutečnosti, jak je přináńí zpravodajství, nemůņe být ničím jiným neņ výběrovým konstruktem vytvořeným z útrņků informací a pozorování, jeņ jsou spojeny dohromady a jimņ je dodán smysl prostřednictvím určitého úhlu pohledu. Události, osoby, hodnoty a myńlenky jsou nejprve určeny nebo interpretovány a potom je jim přiřazena určitá hodnota nebo priorita. To vńe dělají masová média a výsledkem je konstrukce rozsáhlejńích vyobrazení skutečnosti (McQuail 2009: 114). Berger a Luckmann tvrdili, ņe lidé produkují svůj sociální svět a přitom okamņitě neustále zapomínají, ņe se jedná o jejich vlastní konstrukt a chovají se k němu jako k objektivní realitě (Reifová 2004:

15 278). Podobně je tomu i s mediálními diskursy, které lidi produkují a na jejichņ konstruovanost neustále zapomínají. Proto je třeba přistupovat ke studiu mediálního diskursu leteckého neńtěstí u Smolenska s přihlédnutím k jeho sociální konstruovanosti. Jedině takový přístup totiņ povede k odhalení sloņitých sítí vztahů a umoņní nám tento diskurs správně pochopit.

16 3 MÉDIA A POLITIKA

Masová média jsou unikátním produktem a součástí formujících se moderních společností (Marada 2002: 2). V procesu modernizace se masová média stala významným projevem politického ņivota společnosti (Jirák a Trampota 2008: 10). Zájem o média a jejich roli při konstituování politiky i při formování běņného politického provozu se začal probouzet v 18. století (Jirák a Trampota 2008: 10). Dle Jiráka a Trampoty (Jirák a Trampota 2008: 10) se zájem o vztah médií a politiky táhne od Johna Milla přes intelektuály Velké francouzské revoluce a emancipační snahy „probouzejících se― moderních evropských národů v 18. a 19. století aņ po společensko-ekonomické a politické zvraty, které přinesla druhá polovina 20. století. Od poloviny 19. století političtí aktéři poskytují rozhovory, vydávají tisková prohláńení, organizují příleņitosti k fotografování a pořádají dalńí akce ve prospěch médií (McNair 2004: 152). V průběhu druhé poloviny 20. století se mnozí autoři různým způsobem pokusili vyloņit a analyzovat vztah médií a politického ņivota společnosti. Mezi základní otázky, na něņ hledali odpovědi, patřily zejména analýza vlivu médií na politické dění a opačně analýza vlivu politických poměrů na média (Jirák a Trampota 2008: 10).

3.1 Média jako politická síla

Podle McQuaila (McQuail 2009: 539) mezi médii a politikou existovalo vņdy těsné spojení bez ohledu na reņim. V totalitních nebo autoritářských společnostech kontrolují vládnoucí elity média a s jejich pomocí si zajińťují posluńnost a potlačují opoziční názory. V demokratické společnosti panují sloņité vztahy mezi zdroji moci, politickým systémem a médii. Podle Jiráka a Köpplové (Jirák a Köpplová 2009: 346) je médiím přisuzován značný vliv na podobu současných politických procesů v soudobých demokraciích, protoņe reprezentují veřejný, a tedy i politický ņivot a jsou s ním svázány historickým vývojem. Média jsou hlavním zdrojem poznatků o politice a politicích, kteří se ucházejí o přízeň či toleranci veřejnosti, vysvětlují své úspěchy a neúspěchy, selhání i přečiny, přesvědčují o správnosti svých rozhodnutí. Média se přitom politických témat zmocňují a zpracovávají je způsobem pro sebe obvyklým. Podle McQuaila (McQuail 2009: 253) jsou vazby mezi médii a politikou úzce propletené, média jsou závislá na politice a naopak. Kaņdodenní politické zpravodajství je

17 pro média výhodné z toho důvodu, ņe představuje základní produkt. Politické zájmy zase vyvíjejí značné úsilí, aby získali přístup do médií. Často také dochází k tomu, ņe jsou média vyuņívána k uplatňování a prosazování politické moci a k manipulaci občanů. Dudáńová (Dudáńová 2008: 192) uvádí, ņe politici často zneuņívají média pro své vlastní účely. Dubnička (Dubnička 2008: 256) zase tvrdí, ņe média jsou politickými elitami vnímána jako nejvýznamnějńí činitel utváření veřejného mínění. Obě politické elity, polská i ruská, si byli velmi dobře vědomy toho, ņe jejich reakce a chování po letecké katastrofě u Smolenska jsou bedlivě sledovány médii. Polńtí i ruńtí politici se snaņili udrņet si svou politickou pozici a média jim k tomu poskytla vhodné prostředky. Podle Kulhánka a Dostála (Dostál a Kulhánek 2010: 33) se vzorný přístup ruských politiků po katastrofě vládního speciálu s prezidentem a částí polské elity na palubě spojil s vlnou otevřené solidarity ze strany ruských občanů. S udrņováním politické moci úzce souvisí ovlivňování názorů občanů a moņnost kritické diskuse v médiích. Podle Dubničky (Dubnička 2008: 256) média v současnosti přestávají být místem, kde se dá vést konstruktivní a kritická diskuse. Občan je odsunutý na okraj dění, je jen pasivním divákem a při utváření a upevňování politické moci se stává jen bezprizorním komparzistou. Dubnička (Dubnička 2008: 256) tvrdí, ņe média, místo toho, aby přispívala ke konstruktivní diskusi ve společnosti, spíńe manipulují s názory občanů. Veřejnosti jsou často podsouvány uņ hotové názory a řeńení daných problémů. Podle Bystřického (Bystřický 2006: 6) je veřejnost informována o politice prostřednictvím inscenovaných záběrů. Bystřický uvádí: „Občan nebo volič je v zásadě informován formou představení diskursu politiky v rámci inscenace záběrů, a tudíņ drama politického soupeření se odehrává na linii inscenačních strategií zobrazování.― Dle Dubničky (Dubnička 2008: 256) se také často stává, ņe jsou prostřednictvím médií důleņité problémy zatlačeny do pozadí a málo významným problémům je věnována ńiroká pozornost. Některé politické události jsou přitom doslova závislé na prezentaci médií. Abélès (Abélès 2004: 23) uvádí: „Hlavní politické události jakoby se ani nestaly, pokud je televize nepřenese na nańe ploché obrazovky.― Dubnička (Dubnička 2008: 256) tvrdí, ņe manipulace prostřednictvím médií můņe vést aņ k degeneraci demokracie, protoņe úzká skupina lobbistů můņe skrze majitele médií přesvědčit veřejnost, ņe jsou to oni, kdo budují skutečnou demokracii. To následně vede k odcizení vztahu mezi politikem a občanem a také k posílení médií ve společnosti. Na tento stav se postupně adaptují i politici. Diskuse v médiích se nevedou mezi občanem a politikem, ale mezi politikem a politikem, případně mezi politikem a moderátorem.

18 Jirák a Köpplová (Jirák a Köpplová 2007: 186) tvrdí, ņe prosazování politiky v médiích vede k personalizaci, dramatizaci a konfliktnosti politiky. Personalizace se projevuje v přesunu důrazu z politických témat na konkrétní osoby. Dramatizace a konfliktnost spočívají v prezentování politiky jako sérií střetů, zvratů, překvapení a nečekaných odhalení. Zmíněné procesy mohou se spojení s výběrem témat a zpracováním zpráv vést k trivializaci politiky (Jirák a Köpplová 2007: 186). Ke studiu vztahů mezi médii a politikou je třeba přistupovat opatrně. Podle McQuaila (McQuail 2009: 253) existují mezi médii a politickými institucemi dlouhodobé vazby, které nelze snadno přeruńit. McQuail se domnívá, ņe politici se neobejdou bez médií a média, která máme, by bez politiky strádala.

19 4 POLSKO-RUSKÉ VZTAHY

Mediální diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska je úzce propojen s polsko-ruskými vztahy, respektive jedná se o dvě těsně propojené oblasti. Tragédie u Smolenska a její prezentace v médiích značně ovlivnily polsko-ruské vztahy. Na druhé straně samotný mediální diskurs leteckého neńtěstí vznikal v kontextu dosavadních polsko-ruských vztahů a v mnohém na ně odkazuje. Tyto odkazy nejsou vņdy manifestní, můņe se jednat o latentní náznaky či různé aluze. Pro kvalitní analýzu diskursu leteckého neńtěstí u Smolenska i pro správné pochopení významu, jaký má tato událost pro Rusko a předevńím pro Polsko, je důleņité si uvědomit, ņe současné vztahy těchto dvou států jsou výsledkem dlouhodobých a sloņitých historických procesů. Polsko je dnes vzhledem ke geopolitickému postavení, rozloze i počtu obyvatel pro Rusko jednoznačnou prioritou ve středoevropském prostoru (Kotyk 1998: 164). Polsko vńak vzhledem k historickým zkuńenostem reaguje na politiku Ruska a také na eventuální nebezpeční z ruské strany mnohem citlivěji neņ ostatní středoevropské státy a přirozeně nesrovnatelně citlivěji neņ státy západní Evropy, které přímému nebezpečí ruské agrese nebyly v moderních dějinách nikdy vystaveny (Kotyk 1998: 164). Zmíněné historické zkuńenosti jsou v polsko-ruských vztazích velmi silně zakódovány a je třeba se s nimi dostatečně seznámit. Větńina autorů a autorek označuje historii polsko-ruských vztahů za historii střetů, rozporů a soupeření. Ozbay a Aras (Ozbay a Aras 2008: 27) tvrdí, ņe v historii polsko- ruských vztahů dominují problémy, konflikty, války a soupeření. Podobný názor se objevuje i u Huntera (Hunter 2010: 288). Podle tohoto autora byla historie polsko-ruských vztahů utvářena váņnými problémy, mnoņstvím válek, konfliktů a soupeřením o území. Sanford (Sanford 2005: 5) popisuje vztah Polska a Ruska jako odvěké nepřátelství. Dle Ńtindla (Ńtindl 2000: 36) je historie polsko-ruských vztahů předevńím historií neshod a válečného potýkání. Také Novák (Novák 1998: 9) uvádí, ņe polsko-ruský rozpor je ovlivněn hlubokými historickými kořeny, které stále působí ve vědomí obou národů. Kuchyňková a Ńmíd (Kuchyňková, Ńmíd 2006: 9) tvrdí, ņe důleņitou roli hrají nejen nepříjemné historické a politické zkuńenosti ze sovětských dob, ale také historická a geopolitická provázanost z dob „předsovětských―. Dle Nováka (Novák 1998: 9) historie polsko-ruských vztahů nikdy nebyla historií skutečného spojenectví a spolupráce, zřídka kdy historií kompromisů, ale téměř neustále tvrdého a nelítostného zápasu nejen o převahu,

20 ale přímo i o existenci. Dále dodává, ņe je velmi vhodné a účelné nastínit základní obrysy událostí, které způsobily vzájemný stereotyp obrazu trvalého, téměř absolutního nepřítele (Novák 1998: 9). Jedná se o stereotyp, který se při kaņdém střetu zájmů znovu a znovu reprodukuje a bez jeho vysvětlení není moņné současné polsko-ruské vztahy ani diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska dobře analyzovat.

4.1 Polsko-ruské soupeření o vedoucí pozici ve východní Evropě: historické kořeny vzájemných rozporů

Dle Nováka (Novák 1998: 9) se Polsko do sousedství a zároveň také do trvalého zápasu s tehdy jeńtě nevelkým moskevským státem, v té době vazalem Tatarů, dostalo v roce 1386 uzavřením personální unie s litevským státem. Piastovské Polsko se tím jeńtě více posunulo ze střední do východní Evropy. Vznikl tak teritoriálně rozsáhlý komplex zemí na pomezí střední a východní Evropy (Řezník 2002: 55). Samotná Moskva byla v té době objektem, který se litevský stát pokouńel ovládnout a připojit (Novák 1998: 9). Tuto na východ orientovanou expanzivní politiku přejalo od počátku 15. století i samo Polsko. Objektem politického zájmu bylo zemědělsky i bezpečnostně významné nárazníkové pásmo od Baltu aņ ke Kyjevu a k území krymských Tatarů (Novák 1998: 9). Polská expanze na jihovýchod měla strategické příčiny. Jednou z nich bylo zejména vytvoření předpolí, které by zachytilo první tatarské údery z Krymu i turecké údery z Podunají. Dalńí příčinou byl přístup k moři v Gdaňsku a s tím spojená moņnost exportovat polské obilí a dalńí zemědělské suroviny do západní Evropy (Novák 1998: 9). Moskva si zase chtěla zajistit dveře do Evropy a uvolnit se tak z uzavření v prostoru ovládaném tatarskými státními útvary. Novák (Novák 1998: 10) uvádí, ņe Polsko a Rusko se ve východní Evropě rozpínaly vzájemně protichůdným kolizním směrem, zároveň vńak měly řadu společných rysů expanze. Své kolidující nároky vzájemně zdůvodňovaly zásadně historicky a vycházely z konfliktu mezi katolicismem a pravoslavím (Novák 1998: 10). Oba státy označovaly církev toho druhého za kacířskou. Polsko se stylizovalo jako bańta křesťanství. Na moskevské straně byla hlásána povinnost soustředit vńechny „ruské― pravoslavné země a chránit je pře papeņenstvím. Z tohoto konfesního pohledu vycházela i nesmiřitelnost obou států a nemoņnost nalezení kompromisního řeńení (Novák 1998: 10). Této rozdílnosti odpovídala i rozdílnost společenské struktury. Na jedné straně byl stavovský stát vzniklý

21 v Polsku v pozdním středověku se svobodou, rovností a bratrstvím Poláků. Na druhé straně byl despotický systém cézaropapismu byzantského typu, systém prohlańované rovnosti vńech před carem (Novák 1998: 10). Sráņka dvou náboņenství a kultur a také dvou politických schémat vytvořila konfliktní plochu mezi oběma státy (Nowak 2010: 244). Jeńtě koncem 15. století se Polsko v zápase s Moskvou spoléhalo na součinnost se Zlatou hordou (Novák 1998: 11). Ta vńak byla jiņ v úpadku a prakticky se sama rozpadla. Tím moskevské kníņectví nabylo na významu a sbíralo malá rurikovská kníņectví a posléze i velkou novgorodskou republiku. Vznikl tak ruský národní stát 16. století a s vládcem Ivanem III. Jeho oporou se stala pravoslavná církev, která mu byla dle byzantské tradice zcela podřízena (Novák 1998: 11). Koncily římskokatolické církve reagovaly nabídkou opětovného spojení obou rozdělených křesťanských církví. Ivan III odmítl a dońlo tak k zesílení a prohloubení rozporu (Novák 1998: 11). V roce 1564 se jeho vnuk Ivan IV. dal formálně korunovat carem a zdůraznil tak ofenzivní nároky na sousední litevské pravoslavné země. Polsko a Litva pak na místě dosavadní volné personální unie v roce 1569 vytvořily lublinskou unií Rzeczpospolitou, tehdy nesporně nesilnějńí stát východní Evropy (Novák 1998: 11). Na počátku 17. století vyuņilo Polsko své síly a napadlo Moskvu (Ozbay a Aras 2008: 28). Dońlo k obsazení Moskvy a prohláńení polského krále vládcem moskevského státu (Novák 1998: 11). Ruský vlastenec Kuzma Minin vńak zorganizoval lidovou armádu. S pomocí kníņete Dimitrije Poņarského a lidové armády se mu podařilo Moskvu osvobodit (Ozbay a Aras 2008: 28). Podle Nováka se jednalo o největńí polskou expanzi na východ, ztroskotala vńak na pravoslavné svaté válce, které se zúčastňovali vńichni pravoslavní věřící. Tento neúspěch pak zmařil naděje na smírné urovnání vztahů (Novák 1998: 11). V první polovině 17. století bylo Polsko vlivnějńí a mocnějńí neņ Rusko. Polsko spolu se Ńvédskem a Osmanskou říńí patřilo k nejmocnějńím seskupením ve východní Evropě (Ozbay a Aras 2008: 28). V druhé polovině 17. století se vńak rozloņení moci začalo měnit ve prospěch Ruska (Ozbay a Aras 2008: 28). Od počátku 18. Polsko procházelo sloņitým obdobím a postupně přestalo zasahovat do zahraničních událostí. Tři sousední velmoci přistoupily k radikálnímu řeńení polského problému a také k uspokojení svých teritoriálních a mocenských zájmů (Řezník 2002: 124). Uzavřely totiņ dohodu o územních anexích a významném zmenńení rozsahu polsko-litevského státu. (Řezník 2002: 124). Polské území bylo v roce 1772 rozděleno mezi tři velmoci. Rakousko získalo jiņní část, Prusku připadla střední a severní část a jiņní část obsadilo Rusko (Ozbay a Aras 2008:

22 29). Tyto tři státy si Polsko rozdělily jeńtě dvakrát, a to v roce 1793 a v roce 1795 (Ozbay a Aras 2008: 29). Polsko tak v roce 1795 zmizelo z mapy Evropy. Zánikem samostatného polského státu vńak polsko-ruský konflikt neskončil. Naopak se jeńtě více rozostřil tím, ņe se rovin vztahu dvou států přenesl do oblasti národně osvobozenecké revoluce proti carismu (Novák 1998: 13). Pro Polsko bylo 19. století předevńím stoletím povstání, vzpour a zápasu o nezávislost (Ozbay a Aras 2008: 29). Vńechna polská povstání proti ruské okupaci vńak byla násilně potlačena (Ozbay a Aras 2008: 29). Za nejvýznamnějńí jsou povaņována dvě povstání, první proběhlo v roce 1830 a druhé v roce 1863. V roce 1830 mladí důstojníci rozpoutali povstání a zahájili válku proti Rusku (Novák 1998: 13). Toto povstání vńak byla politicky a programově nedostatečně připravené (Řezník 2002: 144). Povstání bylo rozdrceno vojenskou převahou ruské armády (Novák 1998: 14). Následovaly represálie v podobě popravy 250 účastníků povstání a odeslání desítek tisíc osob na Sibiř. Také partyzánská válka z roku 1863 nedokázala, i přes brilantní konspirativní přípravy, čelit obrovské ruské přesile. Opět následovaly represálie, tedy popravy, deportace na Sibiř a rusifikace veřejné správy (Novák 1998: 14). Zkuńenosti z obou povstání zanechaly v polské národní paměti traumatické stopy (Ozbay a Aras 2008: 29). Poláci byli 123 let bez národního státu. Události konec první světové války, neúspěch Německa a změny v Rusku umoņnili vznik samostatného polského státu (Ozbay a Aras 2008: 29). Polský stát byl obnoven v roce 1918. Nový polský stát se vńak nacházel v nejisté a nestále situaci. Chaotická atmosféra skončila s příchodem Józefa Piłsudského (Ozbay a Aras 2008: 29). Ten dokázal svým poltickým talentem, pomocí charismatu, ńirokého uznání, autority a mýtu, který se kolem něho vytvořil, zbavit polský stát chaosu a nejistoty (Řezník 2002: 170). Získáním nezávislosti vńak problematické období Polska neskončilo. Německo se po první světové válce rychle zotavilo a v roce 1930 znovu vytvořilo v Evropě pocity strachu z války a okupace (Ozbay a Aras 2008: 29). Sovětské Rusko se obávalo síly, kterou by proti němu mohlo Německo pouņít a hledalo způsoby, které by mu umoņnily se takové situaci vyhnout. Řeńením byl německo-sovětský pakt o neútočení z 23. srpna 1939, známý jako pakt Ribbentrop-Molotov (Ozbay a Aras 2008: 30). Tajné protokoly rozdělovaly jednak sféry vlivu v středovýchodní Evropě, jednak území Polska mezi Německo a Sovětský svaz (Valenta 1998: 23). Dne 1. září 1939 bylo Polsko napadeno Německem. Jiņ 17. září 1939 sovětská vláda přeruńila s Polskem diplomatické styky a prohlásila, ņe polský stát přestal existovat. Rudá armáda překročila hranice a vpadla Polsku, bránícímu se

23 německému útoku, do zad (Valenta 1998: 23). Po německé a sovětské invazi utvořili Poláci exilovou vládu v Paříņi. V roce 1940 byla přenesena do Londýna. V Polsku byli lidé pod německou a sovětskou kontrolou a čelili tvrdým represím, nuceným migracím a masakrům (Ozbay a Aras 2008: 30). Německý útok na Sovětský svaz v roce 1941, znamenal nejen poruńení paktu Ribbentrop-Molotov, ale způsobil také krátkodobé zlepńení vztahů mezi Polskem a Sovětským svazem (Ozbay a Aras 2008: 30). Sovětský svaz ruńil platnost vńech dohod, které ohledně Polska sjednal předtím s Německem (Valenta 1998: 24). Obnovovaly se diplomatické styky, Sovětský svaz se zavázal propustit válečné zajatce, amnestovat a propustit civilní osoby z vězení, lágrů a míst deportace a uznat jejich polské občanství. Z propuńtěných polských občanů měla být utvořena Polská armáda v Sovětském svazu v síle pěti divizí (Valenta 1998: 24). Budování polských jednotek sice postupovalo rychle, ale setkalo s dvěma problémy. Nepřekonatelnou překáņkou se stal chatrný zdravotní stav vojáků, který si přinesli z lágrů. Druhým problémem byl nedostatek důstojníků, kteří se z táborů nevraceli (Valenta 1998: 25). Polská strana začala intenzivně pátrat po nezvěstných (Kaiser 2008: 106). Pátrání po nezvěstných důstojnících se soustředilo na Sovětský svaz a na rozhovory s jeho zástupci. Sovětńtí představitelé dávali sice na otázky o pobytu polských vojáků v sovětské vazbě nejasné, neurčité i odporující si odpovědi, ale trochu naději stále zůstávalo (Kaiser 2008: 107). Následně polńtí diplomaté předali sovětským spojovacím důstojníkům jmenné seznamy, ale nedočkali se ņádné přesné informace. A to navzdory zjevné a vńem zúčastněným známé pečlivosti při zacházení s podklady zajatců v sovětských rukách. Sovětské úřady odkazovaly na to, ņe polńtí zajatci byli propuńtěni uņ v letech 1939 a 1940. Polským vojákům a diplomatům se tyto odpovědi zdály podezřelé (Kaiser 2008: 107). Opět následovalo období nejasných, mlhavých a protichůdných odpovědí. Jako příklad za vńechny poslouņí popis rozhovoru velvyslance Polské republiky Stanisłava Kota a Stalina (Kovács 2010: 110-11): „Kdyņ se Kot vyptával na zmizelé polské důstojníky, sehrál Stalin, jenņ předstíral údiv, téměř divadelní scénu. Telefonoval – dokonce dvakrát – na patřičné velitelství NKVD1 a ptal se, proč jeńtě nebyli polńtí důstojníci propuńtěni na svobodu…, protoņe podle tvrzení polského velvyslance jsou prý jeńtě v zajetí. Po krátké pauze Stalin poloņil sluchátko, vrátil se k jednacímu stolu a bez mrknutí oka změnil téma hovoru.― Také dalńí intervence polské vlády o osudu nezvěstných zůstaly bez výsledku (Kasier 2008: 121). Stalin tvrdil, ņe vńichni byli propuńtěni na svobodu. Ze zajateckých

1 NKVD je zkratka z ruských slov Народный комиссариат внутренних дел, česky Lidový komisariát vnitra (Kaiser 2008: 376). 24 táborů, konkrétně z táborů v Kozelsku, Starobělsku a Ostańkově, se vńak do Polska nevrátil ani jeden. Diplomatické vztahy mezi polskou vládou a Moskvou se zostřovaly. Stalin se chtěl nepohodlných styků s polskou vládou zbavit a čekal na vhodnou záminku. Tu mu paradoxně poskytla německá strana (Valenta 1998: 25). Na počátku dubna 1943 Němci oznámili, ņe v Katyni poblíņ Smolenska nalezli masové hroby polských důstojníků. Hroby byly odkryty náhodou, ale informace o jejich odhalení byla vypuńtěna do světa zcela záměrně s cílem způsobit zmatek mezi válčícími mocnostmi. V případě polsko-sovětských vztahů se to povedlo (Lenard a Wywiał 2000: 479-480).

4.2 Katyňský masakr a jeho důsledky

Podle polského historika Czesława Madajczyka (Madajczyk 1989: 35) má katyňská tragédie dvě dějství. Prvním je zavraņdění tisíců polských důstojníků, kteří se dostali na podzim roku 1939 do zajateckých táborů. Druhým dějstvím katyňské tragédie je odhalení masových hrobů a následná exhumace a identifikace obětí (Madajczyk 1989: 35). Podívejme se blíņe nejprve na první dějství katyňské tragédie. Zajatí polńtí důstojníci byli umístěni ve třech velkých tranzitních táborech. Prvním byl Kozelsk, poblíņ Smolenska. Druhým táborem byl Starobělsk, leņící dvě stě kilometrů na východ od ukrajinského Charkova. Třetím byl Ostańkov, leņící tři sta kilometrů severozápadně od Moskvy (Kovács 2010: 125). Pojem Katyň je tedy spojován kromě lágru kozelského spojován také s táborem ostańkovským a starobělským. V těchto třech táborech bylo umístěno téměř 15 000 polských důstojníků. Rozhodnutí, jeņ zpečetilo osud zajatců, padlo 5. března 1940. Lavrentij Berija tehdy Stalinovi písemně sdělil, ņe v táborech NKVD a ve vězeních na západní Ukrajině a v západním Bělorusku jsou ve velkém počtu zavřeni bývalí důstojníci polského vojska, přísluńníci odhalených povstání a dalńí (Kovács 2010: 125). Berija navrhoval, aby tyto osoby byly postaveny před soud a aby rozsudek byl v kaņdém případě smrt. Berijův návrh opatřili svými souhlasnými podpisy Stalin, Vorońilov, Molotov a Mikojan (Kovács 2010: 126). Akce s krycím názvem „likvidace tábora― započala 16. března 1940 tím, ņe korespondence zajatců byla „pozastavena―. Do jednotlivých táborů z Moskvy den co den doručovali kurýři seznamy osob, které měly být během jednoho či dvou dnů zastřeleny. Skupiny čítaly několik desítek, maximálně vńak sto lidí (Kovács 2010: 126). Rozsudek

25 smrti nevykonávala popravčí četa, ale několik vojáků NKVD pistolí Walter ráņe 7,65 milimetrů. Zajatec sraņený na kolena na okraji předem vyhloubeného hrobu byl střelen z patnácti aņ dvaceticentimetrové vzdálenosti do týla. Kulka, která prońla mozkem a vyletěla u kořene nosu, způsobila okamņitou smrt a minimální krvácení. Stávalo se také, ņe byl zajatec střelen do týla nebo do spánku ve sklepním bunkru. Kdo padl do hrobu přece jen ņivý, byl několikrát probodnut bodákem (Kovács 2010: 127). Mezi zavraņděnými bylo 19 generálů a přes 360 plukovníků (Hunter 2010: 289). Téměř vńichni zavraņdění zajatci patřili k polské inteligenci a elitě. Byli to univerzitní profesoři, vědci, vynálezci, umělci, soudci, právníci, architekti, lékaři a dalńí (Hunter 2010: 289; Davies 2003: 82; Kaiser 2008: 12). Kovács (Kovács 2010: 125-126) se domnívá, ņe k obětem Katyně musíme kromě vojenských zajatců připočítat také osoby zadrņené ve vězeních a odsouzené k smrti. Podle Kovácse tak můņeme v souvislosti s Katyní mluvit přibliņně o dvaceti dvou tisících zavraņděných (Kovács 2010: 126). Stejný počet zavraņděných uvádí také Hunter (Hunter 2010: 289). Jiní autoři hovoří pouze o 15 000 zavraņděných (Davies 2003: 82). Někteří historici uvádí číslo 25 000 (Kaiser 2008: 11-12). Autoři se totiņ zcela neshodují v tom, které zavraņděné pod pojem katyňský masakr zahrnout a které nikoli. Druhé dějství katyňského masakru, tedy odhalení masových hrobů, začalo na jaře 1943. Na konci roku 1941 se v rekreačním středisku NKVD v katyňském lese ubytoval 537. spojovací pluk wehrmachtu, jehoņ velitelem byl plukovník Friedrich Ahrens. Právě jemu v únoru 1943 nahlásili sovětńtí váleční zajatci pracující na tamních pozemních, ņe narazili na lidské kosti (Kovács 2010: 130). K odhalení hrobů pomohl také březový kříņ, který označoval jeden z masových hrobů. Kříņ na hrob umístili polńtí členové jednoho německého pracovního praporu na základě místní povídačky (Kovács 2010: 130). Třináctého dubna 1943 kolem 15.15 se rozjela svým objemem a intenzitou gigantická propagandistická vlna nacistického Německa (Kaiser 2008: 135). Němci okamņitě obvinili Sověty (Valenta 1998: 26). Sovětský svaz tvrdil, ņe zločin spáchali nacisté (Davies 2003: 82). Moskevský rozhlas hlásil provolání, které vinu za katyňský masakr svalovalo na Němce, přestoņe rozhodnutí o postřílení zajatců osobně přijali - a na Berijově návrhu svými podpisy potvrdili - Stalin a Molotov (Paczkowski 2000: 65). Polská vláda podezírala Moskvu, ale neměla důkazy. Obrátila se proto na Mezinárodní červený kříņ v Ņenevě se ņádostí, aby hroby prozkoumal a věc vyńetřil. Moskva si to vzala za záminku: polskou vládu bez jakéhokoli důkazu obvinila, ņe se údajně připojila k „fańistické pomlouvačné kampani―, a přeruńila s ní diplomatické styky (Valenta 1998: 26). Churchillovo omlouvání

26 postupu polské vlády a naléhání na obnovu diplomatických vztahů Stalin ignoroval. Tento tah byl podle Valenty důkazem, ņe se Stalin definitivě rozhodl prosadit k moci v Polsku vlastní garnituru (Valenta 1998: 26). V průběhu exhumací němci začali zveřejňovat jména, hodnosti a dalńí identifikační údaje nalezených obětí. Před tím existující těņké podezření bylo ověřeno. Byli to lidé, kteří se dostali na podzim roku 1939 do sovětského zajetí a napsali z intervenčního tábora v Kozelsku. Od jara roku 1940 o nich nebylo zpráv. (Valenta 1998: 26). Nebyl tím sice jeńtě podán konečný důkaz, kdy byli zavraņděni, zda na jaře roku 1940 nebo teprve po německé okupaci koncem léta roku 1941, ale i tento důkaz vbrzku vyplynul ze závěrů lékařské mezinárodní komise (Valenta 1998: 26). Při exhumacích byla přítomna i skupina expertů Polského Červeného kříņe, jejíņ závěry byly shodné. Korunním důkazem nebyly ani tolik mladé stromky zasazené na masových hrobech, jako fakt, ņe u ņádného z exhumovaných nebyl nalezen ņádný dokument (dopis, noviny, diář), jenņ by se datoval do doby po květnu 1940 (Valenta 1998: 26). Podle vńech dostupných důkazů byla pachatelem zločinu sovětská strana (Tołczyk 2010: 5). Podle Valenty (Valenta 1998: 26) Katyň znamenala přirozený otřes, trvající dodnes. V Sovětském svazu, Polsku a jiných zemích se zločin v Katyni desetiletí přičítal wehrmachtu nebo byl tabuizován. Dlouhou dobu zůstávala „bílým místem v dějinách―. Nějakou dobu se v sovětských a polských veřejných zprávách jméno Katyň vůbec nesmělo uvádět (Kaiser 2008: 13). Teprve v dubnu 1990 přiznal Michail Gorbačov, ņe polské válečné zajatce (předevńím důstojníky) zavraņdila NKVD. Rusko předalo 14. října 1992 Polsku dokumenty o tomto zločinu, včetně kopie rozkazu podepsaného mimo jiné Stalinem (Chwalba 2009: 179). Toto rozhodnutí mělo velký význam pro vyjasňování okolností katyňského masakru i pro polsko-ruské vztahy. Ruský prezident Boris Jelcin, který pobýval v Polsku na návńtěvě v srpnu 1993, prohlásil: „Odpusťte, pokud můņete.― Tehdy bylo přijato rozhodnutí o vybudování tří hřbitovů, kde by spočinuly ostatky dvaceti dvou tisíc zavraņděných polských válečných zajatců (Chwalba 2009: 179). Podle Chwalby (Chwalba 2009: 180) vńak Moskva stále nebyla připravena ke zpytování svědomí a k pokání za zločiny komunismu a ani ruská společnost nevyņadovala ņádné vysvětlení. Ruská společnost totiņ o událostech v Katyni neměla téměř ņádné informace (Chwalba 2009: 180). V listopadu 2010 ruská státní Duma veřejně odsoudila katyňský masakr a přiznala, ņe zločin byl proveden na základě přímého nařízení Stalina a dalńích sovětských představitelů.

27 Po celou dobu, kdy zůstal katyňský zločin nepřiznaný a nevysvětlený, jej Poláci vnímali jako symbol sovětského útlaku (Davies 2003: 83). Také v literatuře je pojem Katyň nezřídka vnímán jako určitý druh symbolu. Například Kaiser (Kaiser 2008: 12) tvrdí, ņe Katyň je synonymem pro politicky motivované masové vraņdy. Davies (Davies 2003: 82) uvádí, ņe hrozivé jméno Katyň je symbolem sovětských zločinů. Chwalba (Chwalba 2009: 179) se domnívá, ņe Katyň je symbolem lņivě vykládané historie. Polský národ je stále velice citlivý na vńechno, co je spojené se jménem Katyň. Podle Niżyńské (Niżyńska 2010: 470) Katyň představuje pro Polky a Poláky jakési symbolické národní trauma. Katyň totiņ spojují nejen s masovými vraņdami polských důstojníků, ale připomíná jim také deportace na Sibiř, gulagy a vńechno násilí a bezpráví, kterého se vůči nim dopustila sovětská strana.

28 5 LETECKÉ NEŠTĚSTÍ U SMOLENSKA

V roce 2010 bylo 70. výročí katyňského masakru. Ruská strana podnikla několik symbolických kroků, které měly směřovat k uctění památky obětí a také k oteplení polsko- ruských vztahů. Prvním krokem bylo odvysílání filmu Andrzeje Wajdy Katyň. Tento film byl v ruské televizi promítán vůbec poprvé (Fox 2010: 31). O druhé symbolické gesto se postaral předseda ruské vlády Vladimir Putin. Rozhodl se totiņ stát se první ruskou vůdčí politickou osobností, která se zúčastní vzpomínkového ceremoniálu v Katyni (Fox 2010: 31). Putin Poņádal také polského premiéra Donalda Tuska, aby se k němu 7. dubna 2010 na katyňském hřbitově připojil a uctil s ním památku obětí (Fox 2010: 31). Putinovo rozhodnutí bylo vnímáno jako vstřícný krok, který povede ke zlepńení polsko-ruských vztahů. Ty se vńak postupně zlepńovali jiņ od roku 2007, kdy polskou národně- konzervativní vládu Práva a spravedlnosti vystřídal liberálně-konzervativní kabinet pod vedením Občanské platformy (Dostál a Kulhánek 2010: 32). Vláda pod vedením Občanské platformy sice nedeklarovala zásadní odklon od nastaveného zahraničněpolitického kursu vůči Rusku, ale slibovala přístup, který bude méně emocionální a krátkozraký, a naopak více kontaktní a konstruktivní. Nejednalo se tedy o opuńtění hlavních priorit, ale spíńe o změnu způsobu jejich prosazování (Dostál a Kulhánek 2010: 32). Několik týdnů po svém nástupu do úřadu odjel premiér Tusk jednat do Moskvy o palčivých otázkách vzájemných polsko-ruských vztahů. Snaņil se například přesvědčit Kreml o moņných alternativních trasách oproti plánovanému rusko-německému baltskému plynovodu (Dostál a Kulhánek 2010: 32). Nenabízel vńak jiņ pouze variantu vedoucí přes Ukrajinu, preferovanou předchozí vládou, ale také trasu vedoucí přes pobaltské republiky. V roce 2008 vńak opět dońlo k ochlazení polsko-ruských vztahů (Hodač a Strejček 2008: 274). Ranou pro vzájemné přibliņování byla válka v Gruzii v srpnu 2008 (Dostál a Kulhánek 2010: 32). Polská diplomacie tlačila na staņení ruských vojsk a usilovala o aktivní přístup Evropské unie při řeńení této otázky. Prezident Lech Kaczyński se dokonce v čase války vydal do Tbilisi, aby Gruzínce podpořil. Vládní zahraniční politika sice také zůstala neoblomná ve svém tvrdém odsouzení ruské intervence, avńak svou pozici vláda deklarovala, aniņ by se uchylovala ke zbytečným teatrálním výstupům (Dostál a Kulhánek 2010: 32). Měsíc a půl po zahájení války přijel na státní návńtěvu do Varńavy ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Třebaņe ņádný konkrétní materiální výsledek jeho varńavská mise nepřinesla, symbolický význam byl

29 obrovský. Varńava tak nemohla být nařčena z toho, ņe není ochotna zahájit s Ruskem dialog, přestoņe jejich pozice se zdají být vzdálené (Dostál a Kulhánek 2010: 32). Rok 2009 byl dalńím kolem zlepńování polsko-ruských vztahů. Premiér Putin byl pozván na slavnostní připomenutí 70. výročí začátku druhé světové války a akt společného připomenutí zahájení druhé světové války nastavil kurs dalńího usmiřování Moskvy a Varńavy. Podle Dostála a Kulhánka (Dostál a Kulhánek 2010: 33) dospělo polsko-ruské sbliņování k symbolickému vrcholu právě společným uctěním obětí katyňského masakru polským a ruským premiérem 7. dubna. Tři dny po této vzpomínkové akci měla památku zemřelých důstojníků uctít dalńí polská delegace v čele s prezidentem Lechem Kaczyńským. Dońlo vńak k letecké nehodě a vládní Tupolev Tu-154 s prezidentem a dalńími 95 osobami na palubě se zřítil nedaleko smolenské letecké základny (Fox 2010: 31). Vńech 96 2 osob zemřelo, mezi nimi prezident Lech Kaczyński, jeho ņena a vedoucí představitelé polské elity, včetně elity politické (Gorbaniuk 2010: 114). Zahynul Ryszard Kaczorowski, poslední Prezident Polska v exilu, dále 10 vojenských osobností: generál Franciszek Gągor, náčelník Generálního ńtábu Armády Polska; generálporučík Andrzej Błasik, velitel leteckých sil polské armády; generálmajor Tadeusz Buk, velitel pozemních sil polské armády; viceadmirál Andrzej Karweta, velitel polského námořnictva; brigádní generál Kazimierz Gilarski, velitel varńavské posádky; brigádní generál Stanisław Komornicki, kancléř vojenského řádu Virtuti Militari; generálporučík Bronisław Kwiatkowski, náčelník operačního velení polské armády; generálmajor Włodzimierz Potasiński, velitel speciálních sil polské armády; podplukovník Czesław Cywiński, prezident Asociace vojáků Zemské armády; Stanisław Komorowski, podsekretář Ministerstva národní obrany. Dále zemřelo několik významných osob spojených s polskou vládou: Mariusz Handzlik, podsekretář Kanceláře prezidenta Polské republiky; Andrzej Kremer, náměstek ministra Ministerstva zahraničních věcí Polska; Tomasz Merta, podsekretář Ministerstva kultury a národního dědictví Polska; Sławomir Skrzypek, prezident Národní banky Polska; Władysław Stasiak, vedoucí Kanceláře prezidenta Polské republiky; Aleksander Szczygło, ńéf Národního bezpečnostního úřadu Polska; Paweł Wypych, státní tajemník pro sociální

2 Kompletní seznam obětí je zveřejněn na webu polského Ministerstva vnitra a administrativy. Seznam cestujících a posádky letadla Tu-154. [online] 2011 [cit. 12. 3. 2011] Dostupné z: .

30 záleņitosti v Kanceláři prezidenta Polské republiky a Mariusz Kazana, ředitel diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí Polska. Zemřely tři osoby spojené se Senátem Polska: Krystyna Bochenek, místopředsedkyně Senátu; Janina Fetlińska, členka Senátu a Stanisław Zając, člen Senátu. Zahynulo téņ 12 poslanců a poslankyň: Leszek Deptuła, Grzegorz Dolniak, Grażyna Gęsicka, Przemysław Gosiewski, Izabela Jaruga-Nowacka, Sebastian Karpiniuk, Aleksandra Natalli-Świat, Arkadiusz Rybicki, Jolanta Szymanek-Deresz, Zbigniew Wassermann, Wiesław Woda a Edward Wojtas. Zemřeli také dva místopředsedové Senátu: Krzysztof Putra a Jerzy Szmajdziński a také někdejńí předseda Sejmu Maciej Płażyński. Zahynula téņ Anna Walentynowicz, odborářská aktivistka a členka Solidarity. Dále zemřely tyto osoby: Joanna Agacka-Indecka, Anna Maria Borowska, Bartosz Borowski, Ewa Bąkowska, Katarzyna Doraczyńska, Zbigniew Dębski, Aleksandr Fedorowicz, Bronisław Gostomski, Miron Chodakowski, Roman Indrzejczyk, Józef Joniec, Janusz Kochanowski, Zdzisław Król, Janusz Krupski, Janusz Kurtyka, Wojciech Lubiński, Tadeusz Lutoborski, Barbara Mamińska, Zenona Mamontowicz-Łojek, Stefan Melak, Stanisław Mikke, Janina Natusiewicz-Mirer, Piotr Nurowski, Adam Pilch, Katarzyna Piskorska, Tadeusz Płoski, Andrzej Przewoźnik, Ryszard Rumianek, Andrzej Sariusz- Skąpski, Wojciech Seweryn, Leszek Solski, Izabela Tomaszewska, Teresa Walewska- Przyjałkowska, Janusz Zakrzeński a Gabriela Zych. Zahynuli také členové a členka prezidentské ochranky: Jarosław Florczak, Artur Francuz, Paweł Janeczek, Paweł Krajewski, Dariusz Michałowski, Piotr Nosek, Agnieszka Pogródka-Węcławek, Jacek Surówka a Marek Uleryk. Zemřeli téņ členové a členky posádky: Robert Grzywna, Natalia Januszko, Barbara Maciejczyk, Andrzej Michalak, Justyna Moniuszko, Arkadiusz Protasiuk a Artur Ziętek.

Přesné příčiny nehody se staly předmětem vyńetřování. V Polsku se zkoumáním katastrofy začala zabývat vojenská prokuratura a také státní komise pro vyńetřování vojenských nehod. Tuto komisi nejprve vedl Edmund Klich a později vedení převzal ministr vnitra a administrativy Jerzy Miller. V Rusku se vyńetřováním zabývala speciální vládní komise. Do čela této komise byl postaven ruský premiér Vladimir Putin. S ruskou vládní komisí spolupracoval Mezistátní letecký výbor (Межгосударственный

31 авиационный комитет).3 Právě Mezistátní letecký výbor sehrál klíčovou roli při vyńetřování katastrofy. 9. dubna tento výbor zveřejnil předběņné výsledky vyńetřování. 20. října 2010 oznámil ukončení vyńetřování a polské straně předal koncept závěrečné zprávy. Polská strana vńak koncept odmítla a navrhla jeho přepracování. Přitom vytvořila seznam připomínek, které mají být ve zprávě zahrnuty. Konečnou verzi zprávy zveřejnil výbor 12. ledna. Podle zprávy je vina na polské straně, předevńím na posádce letadla, na kterou prý vyvíjeli vysoce postavení cestující nátlak, aby přistála za jakoukoli cenu. Ruńtí dispečeři podle zprávy nenesou vinu na katastrofě.

5.1 Prezentace leteckého neštěstí v polských a ruských médiích

Jak bylo zmíněno jiņ v teoretické části práce, nejsou masová média ani jejich zpravodajské obsahy vybaveny schopností mimetického zobrazování skutečnosti (Reifová 2004: 106-107). Dokud není skutečnost interpretována či definována, je z hlediska sociální interakce neuchopitelná, respektive vlastně neexistuje (Reifová 2004: 107). Letecké neńtěstí u Smolenska jakoby ani neexistovalo, dokud jej média neuchopila a nedefinovala. Prezentace této letecké havárie v médiích přitom není ničím jiným neņ výběrovým konstruktem vytvořeným z útrņků informací a pozorování, jeņ jsou spojeny dohromady a jimņ je dodán smysl prostřednictvím určitého úhlu pohledu. Mediální diskurs, který se po leteckém neńtěstí začal rozvíjet v polských a ruských médiích, je tedy třeba vnímat jako sociální konstrukt sloņený ze souboru výpovědí, informací a názorů. Pro potřeby této práce byly jako zdroje těchto výpovědí, informací a názorů vybrány publicistické útvary, které byly publikovány v polských a ruských médiích. Článků, které se vztahují k leteckému neńtěstí ve Smolensku, bylo v polských i ruských médiích publikováno velké mnoņství a dalńí články neustále vznikají. Jsme si

3 Mezinárodní letecký výbor je letecký úřad, zaloņený 30. 12. 1991 na základě mezivládní Dohody o civilním letectví a vyuņívání vzduńného prostoru. Na Mezistátní letecký výbor jsou delegovány funkce 12 vlád větńinou ze Společenství nezávislých států v oblasti vydávání různých leteckých certifikátů a vyńetřování leteckých nehod. Hlavní sídlo výboru je v Moskvě. Ke smlouvě přistoupily vlády zemí: Arménie, Ázerbájdņán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádņikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. Zdroj: Mezistátní letecký výbor. [online] 2011 [cit. 12. 3. 2011]

Dostupné z: .

32 vědomi toho, ņe analyzovat mediální diskurs v celé jeho ńíři není v moņnostech této práce. Proto jsme se rozhodli zaměřit se pouze na vybrané části diskursu. Pro analýzu byly vybrány dvě části diskursu, respektive dva diskursy ze dvou různých období. Prvním je období od 10. do 14. dubna 2010, tedy bezprostředně po katastrofě. Podle Vettera (Vetter 2010: 17) v tomto období ruńtí státní představitelé vyjadřovali polskému národu upřímnou soustrast a soucit. Podle Dostála a Kulhánka (Dostál a Kulhánek 2010: 32) solidarita, se kterou reagovali ruńtí představitelé na katastrofu polského vládního letadla, překvapila řadu pozorovatelů problematických polsko-ruských vztahů. Na základě Vettera (Vetter 2010: 17) a Dostála a Kulhánka (Dostál a Kulhánek 2010: 32) jsme se rozhodli zaměřit se při výběru článků na dva aspekty. Pokusíme se zjistit, zda bylo v médiích chování ruských státních představitelů prezentováno tak, jak o něm hovoří zmínění autoři. Zaměříme na články, které popisují a prezentují způsoby, jimiņ byla Polákům projevována solidarita a soustrast. Pokusíme se také najít články, které řeńí vliv katastrofy na polsko-ruské vztahy. V případě ruských textů se zaměříme zejména na rozńířené zprávy a komentáře věnované projevům solidarity, soucitu a soustrasti a dále na články, které se zabývají případnými změnami polsko-ruských vztahů. V polských textech budeme hledat předevńím rozńířené zprávy a komentáře, které se zabývají reakcemi ruské strany a věnují se vlivu události na polsko-ruské vztahy. Druhé období začíná 12. lednem 2011, tedy dnem, kdy byla zveřejněna Závěrečná zpráva Mezistátního leteckého výboru. Budou vybírány články, které se zabývají reakcemi polských a ruských médií na zveřejnění zprávy. Pro potřeby této práce bylo pouņito období od 12. 1. do 18. 2. 2011. Články byly vyhledávány v online archivech polských a ruských deníků. Při výběru byl také kladen důraz na to, aby si texty z polských a ruských médií alespoň přibliņně odpovídaly z hlediska ņánru a délky. Ņánr se v průběhu výběru ukázal jako problematický, protoņe mnohdy nebylo moņné jej zcela jednoznačně určit. Podle Osvaldové a Halady (Osvaldová a Halada 2007: 243) je v současnosti ņánrové rozdělení nestálé a značně vágní. Není ani tak produktem teorie a vědy, ale spíńe praktického pouņívání v médiích. Proto se upustilo od striktního ņánrového dělení (Osvaldová a Halada 2007: 243). Přesto jsme se v práci pokusili alespoň přibliņně určit ņánry, na které se při výběru článků zaměříme. Jedná se předevńím o rozńířenou zprávu a komentář. Rozšířená zpráva podává ńirńí informace o aktuálním jevu a odpovídá na otázky kdo, co, kdy, kde, jak a proč (Osvaldová a Halada 2007: 239). Tuńer a Follrichová (Tuńer a Follrichová 2001: 8-14) rozdělují tři druhy rozńířené zprávy. Prvním

33 je interpretující rozńířená zpráva. Tento druh zprávy podává celistvou informaci o události a přiřazuje k ní dalńí vysvětlující podrobnosti. Druhým druhem je pokračující rozńířená zpráva. Tato zpráva zpracovává známou zkuńenost a přidává k ní nová fakta, spojuje tak starou informaci s novou. Třetím druhem je komentující rozńířená zpráva. Podobně jako dvě předchozí odpovídá na 6 zpravodajských otázek, ale přidává také stručné autorovo či autorčino stanovisko, případně interpretaci uvedených faktů. Komentář vychází ze známých faktů, jevů nebo myńlenek, které dává do souvislosti, odhaluje pozadí, příčiny i důsledky a připojuje subjektivní pohled. (Osvaldová a Halada 2007: 103). Právě subjektivní pohled dodává komentáři hloubku, zřetelnou pozici a originalitu (Veľas 2000: 18). Postoj k obsahu komunikace vńak nemusí vņdy vycházet od samotného autora či autorky. Někdy jde o stanovisko redakce nebo o odvolání na oficiální názory jiných (Čechová 2008: 267). Také délka některých útvarů byla problematická, proto byly některé z nich kráceny. Vzhledem ke snaze analyzovat mediální diskurs co nejlépe, je lepńí pracovat s větńím mnoņstvím krácených textů, neņ s malým mnoņstvím textů v původní délce. Místo zkráceného textu byl pouņit tento symbol (…).

5.1.1 Překlad vybraných ruských článků

Под Смоленском разбился самолет президента Польши4 U Smolenska se zřítilo letadlo polského prezidenta 10. 4. 2010

10. dubna ve Smolenské oblasti havarovalo letadlo Tu-154, které letělo z Varńavy do Smolenska. Vńichni cestující i členové posádky zahynuli. Podle informací polského ministerstva zahraničí byli na palubě letadla vrcholní představitelé státu, včetně prezidenta Kaczyńského a jeho ņeny Marie, ředitele Národní bezpečnostní sluņby a náměstka ministra zahraničních věcí. Chystali se zúčastnit se smuteční akce věnované událostem v Katyni. V Polsku byl vyhláńen sedmidenní smutek za zemřelé.

Letadlo Tu-154 vzlétlo z Varńavy a směřovalo do Smolenska. Přistávací manévr na letińti Severnyj ztěņovala silná mlha. Dispečer letińtě doporučil posádce přistání v Minsku 200 kilometrů od Smolenska, ale piloti se přesto rozhodli přistát na letińti Severnyj. Letadlo

4 Originální text článku je součástí přílohy (strana 84). 34 provedlo čtyři pokusy o přistání, ale nepodařilo se mu včas dosáhnout potřebné přistávací výńky, zavadilo o koruny stromů a zřítilo se k zemi. Letoun se rozpadl na tři části a začal hořet. (…)

Na místo se dostavili zástupci Vyńetřovacího výboru při prokuratuře Ruské federace, záchranáři, hasiči a také představitelé Smolenské oblasti. (…) Vyńetřovací výbor při prokuratuře Ruské federace zatím zvaņuje tři moņné varianty příčin neńtěstí: vliv počasí, chybu posádky a technické problémy letadla. Ruské vojenské letectvo přispěchalo s ujińtěním, ņe přijímací strana havárii letadla nezavinila. „Jedná se o letińtě první třídy, na kvalitu přistávací a vzletové plochy nikdy ņádné stíņnosti nebyly. Nemyslím si, ņe toto bylo příčinou tragédie,― prohlásil zástupce vrchního velitele ruského letectva pro protivzduńnou obranu generálporučík Sergej Razygrajev. (...)

Podle polské ústavy v případě úmrtí rezidenta přechází výkon jeho pravomocí do rukou předsedy polského parlamentu. Funkci prezidenta tak dočasně převzal předseda parlamentu Bronisłav Komorowski.

Prezident Dmitrij Medvěděv mu vyjádřil soustrast v souvislosti s tragédií. „Jménem ruského národa vyjadřuji nejhlubńí a nejupřímnějńí soustrast polskému národu a lítost a podporu příbuzným a blízkým zemřelých,― řekl Medvěděv. (…)

Искренне сочувствуем5 Upřímně soucítíme 11. 4. 2010

Prezident Dmirtij Medvěděv slíbil polskému národu, ņe tragédie, při níņ u Smolenska zemřel polský prezident Lech Kaczyński, bude důkladně vyńetřena. Vyńetřování osobně povede předseda ruské vlády Vladimir Putin.

„Dońlo k tragédii, dokonce k velmi váņné tragédii – zahynul prezident Polska, jeho ņena a významná část polských občanů, kteří letěli k nám do Smolenské oblasti,― řekla hlava státu na setkání s ministerským předsedou, které se konalo jen několik hodin po pádu polského prezidentského letadla. „Podepsal jsem nařízení o vytvoření vládní komise, kterou povede předseda vlády,― dodal prezident.

5 Originální text článku je součástí přílohy (strana 85). 35 Kromě toho Dmitrij Medvěděv nařídil Vyńetřovacímu výboru, Generální prokuratuře a dalńím speciálním sluņbám, aby vyńetřování provedli co nejdůkladněji a ve spolupráci s polskými kolegy.

„Musíme udělat vńe pro to, aby vńechna organizační a technická řeńení, která doprovázejí incidenty tohoto typu, byla provedena s maximální pečlivostí,― jeńtě jednou podotkl prezident.

Vladimir Putin oznámil, ņe uņ podepsal nařízení o vytvoření vládní komise, která bude vyńetřovat příčiny tragédie. „Těla zemřelých budeme přepravovat do Moskvy na identifikaci. Zde bude také připraveno vńe potřebné pro setkání s příbuznými, kteří budou schopni a ochotni přijet. Také budou organizovány dalńí práce spojené s realizací činnosti komise,― řekl Putin.

V Moskvě bude po dohodě s radnicí vytvořen speciální ńtáb. Dopravní systém bude pracovat tak, aby minimalizoval obtíņe spojené s přepravou. Ministerstvo zahraničních věcí udělá vńe pro to, aby bez zbytečného odkladu zajistilo vízovou podporu polským občanům, kteří budou chtít přijet do Ruska.

„Tady nejde nic říct. Snad jen projevit soustrast, upřímně projevit soustrast rodinám zemřelých,― řekl Putin. „Ano, je to strańná tragédie, skutečně bezprecedentní,― souhlasil Dmitrij Medvěděv.

"Это и наша трагедия"6 „Je to i naše tragédie" 12. 4. 2010

Evropa se zahalila do smutku a truchlí nad smrtí polského prezidenta, jeho ņeny a dalńích 94 polských občanů, kteří zahynuli při nehodě u Smolenska. Prezident Dmitrij Medvěděv vyjádřil polskému národu soustrast a na dneńní den, 12. 4., vyhlásil státní smutek. (…)

Polské velvyslanectví v Moskvě v ulici Klimańkina se utápí v záplavě květin. Stovky lidí přińly vyjádřit svůj soucit a podělit se s polským národem o smutek. Větńina z nich měla

6 Originální text článku je součástí přílohy (strana 85). 36 v rukou dva květy - červený a bílý karafiát, tedy v barvách polské státní vlajky. Červeno- bílé květy vytvořily koberec podél plotu velvyslanectví a červeno-bílé byly i hořící svíčky. Lidé poklekali, modlili se a plakali. „Lidé, pospěńme si a začněme milovat jeden druhého, vņdyť odcházíme tak rychle,― hlásal nápis v polńtině, který někdo napsal na list papíru a pověsil na plot. (…)

Ceremonie rozloučení s Lechem Kaczyńským začala včera ve Smolensku. Na vojenské letińtě, odkud zvláńtní let dopraví tělo prezidenta do Varńavy, přijel premiér Vladimir Putin. Byl mezi prvními oficiálními osobami, které v sobotu přijely na místo havárie Tu- 154. Spolu s vicepremiérem Sergejem Ivanovem a vedoucím ministerstva pro mimořádné situace Sergejem Ńojgu si prohlédl místo pádu letadla a poté uspořádal setkání věnované likvidaci následků, které katastrofa způsobila. (…)

„Je to strańná tragédie, zemřelo 96 lidí. Je to předevńím tragédie Polska a polského národa, ale je to také nańe tragédie,― řekl ruský premiér. „Truchlíme společně s vámi a proņíváme to společně s vámi. Vládní komise teď udělá vńe pro to, aby pomohla příbuzným zemřelých, kteří začínají přijíņdět do Moskvy. Modlíme se spolu s vámi,― řekl.

Včera večer odvysílal televizní kanál Rossija 1 film významného polského reņiséra Andrzeje Wajdy Katyň, věnovaný událostem roku 1940, masovým represím a vraņdění Poláků v katyňském lese. Tento film nebyl v ruské filmové distribuci. Poprvé byl uveden na televizní stanici Kultura doslova před několika dny, na začátku dubna, tedy v předvečer oficiálních akcí v Katyni, coņ bylo vnímáno jako známka rusko-polského sblíņení. (…)

«Несчастье нас сблизило»7 „Neštěstí nás sblížilo“ 13. 4. 2010

Soucit Rusů Poláky dojal.

V prezidentském paláci ve Varńavě dnes začne loučení s hlavou státu Lechem Kaczyńským a jeho ņenou Marií. Oba zemřeli při sobotní katastrofě polského letadla u Smolenska. Prezidenta dopravili do vlasti jiņ v neděli, byl identifikován jako jeden

7 Originální text článku je součástí přílohy (strana 86). 37 z prvních. Včera z Moskvy přińla zpráva, ņe se podařilo identifikovat i tělo jeho ņeny Marie. Dnes bude dopraveno do Varńavy. Prezidentský pár nebude rozdělen, je pro něj organizována společná smuteční ceremonie. (…)

Polský ministr zahraničních věcí Radoslav Sikorski řekl, ņe ruský prezident Dmitrij Medvěděv projevil přání zúčastnit se pohřbu.(…)

„Ruská strana projevuje slovanskou otevřenost a srdečnost,― zdůraznil ńéf polské diplomacie. Podle Sikorského je moņné hovořit o změně v polsko-ruských vztazích. „Nevím, jestli dojde k politickému obratu, ale jsem si jist, ņe dońlo k obratu emocionálnímu. A to mnoho znamená, protoņe právě lidé rozhodují o budoucnosti vztahů.―

O tom, ņe Rusové upřímně sdíleli ohromný polský ņal, ví dnes kaņdý Polák. Noviny jsou plné srdečných vyjádření z Ruska, televize vysílá reportáņe z Moskvy a ze Smolenska. (…)

Poláci ze srdce oceňují způsob, jakým se Dmitrij Medvěděv a Vladimir Putin zachovali. Často se připomíná fakt, ņe ruský premiér během čtyř dní třikrát navńtívil místo, kde jsou pochování polńtí důstojníci zastřelení v roce 1940 sovětským NKVD. Nejprve se 7. dubna spolu s polským kolegou Donaldem Tuskem zúčastnil smuteční ceremonie v památkovém komplexu v Katyni. 10. dubna se pak Putin a Tusk setkali na místě havárie prezidentského letadla. A 11. dubna se Putin ve Smolensku osobně a se vńemi poctami rozloučil s rakví polského prezidenta.

„Neńtěstí nás sblíņilo,― řekl deníku Vremja Novostěj mluvčí horní komory polského parlamentu marńálek Bogdan Borusewicz. (…)

Лавров: спекуляции на тему расследования катастрофы Ту-154 неэтичны8 Lavrov: spekulace ohledně vyšetřování katastrofy Tu-154 jsou neetické 13. 1. 2011

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov pokládá spekulace na téma vyńetřování katastrofy polského Tu-154 za neetické a rouhačské.

„Nebudu se vyjadřovat ke konkrétním prohláńením, která zazněla, ale zdůrazním, ņe spekulace na toto téma povaņuji za neetické a v některých případech aņ rouhačské,― řekl

8 Originální text článku je součástí přílohy (strana 87). 38 Lavrov na kaņdoroční tiskové konferenci. Odpověděl tak na otázku, zda by mohl nějak okomentovat reakci polské strany na včerejńí zveřejnění zprávy Mezistátního leteckého výboru o vyńetřování leteckého neńtěstí.

Mezistátní letecký výbor ve středu zveřejnil konečnou verzi zprávy, podle níņ bylo bezprostřední příčinou havárie rozhodnutí posádky nepřistát na náhradním letińti. Dále zpráva uvádí systémové příčiny – nedostatky v zabezpečení letu a v přípravě posádky.

Polský ministr vnitra Jerzy Miller ve vysílání polské televizní stanice TVN24 řekl, ņe dispečeři smolenského letińtě neměli posádce prezidentského Tu-154 povolit přiblíņení na přistání a měli jí upozornit, ņe přistání není moņné. (…)

Lavrov zdůraznil, ņe vyńetřování provedl Mezistátní letecký výbor.

„Jedná se o nezávislou mezinárodní organizaci a polńtí kolegové, kteří píńou, ņe se jedná o ruské vyńetřování, nemají pravdu. Mezistátní letecký výbor je uznáván jako nezávislý orgán a technická komise se opírala o pomoc předních expertů z nańí země, z Polska, z USA a z řady evropský států a zemí SNS,― prohlásil ministr. (…)

„Je to tragédie a my chceme, aby vńe bylo provedeno důstojně a s úctou k lidem, kteří tam zahynuli. Pro nás, jako pro orgán zodpovídající za vztahy se zahraničními partery, je toto hlavní priorita,― řekl.

Поляки ищут доказательства вины Москвы в катастрофе под Смоленском9 Poláci hledají důkazy o vině Moskvy ve smolenské katastrofě 13. 1. 2011

Poláci nejsou připraveni přiznat, ņe vina za katastrofu letadla Lecha Kaczyńského leņí výhradně na jejich straně. Polský ministr vnitra Jerzy Miller slíbil, ņe příńtí týden zveřejní záznamy rozhovorů mezi dispečery. Tyto záznamy prý podají úplný obraz o katastrofě. Polská média uvádějí, ņe jednostranný pohled Mezistátního leteckého výboru na katastrofu můņe pońkodit zlepńující se vzájemné vztahy a svědčí o selhání politiky premiéra Tuska po sblíņení s Moskvou. Některá média vńak tvrdí, ņe se Poláci ze vńech sil snaņí najít vinu

9 Originální text článku je součástí přílohy (strana 88). 39 Rusů, a to i přesto, ņe příčiny tragédie jsou opravdu banální a pravda je taková, ņe katastrofě bylo moņné předejít. (…)

Mnohá média citují rozhovor s ministrem vnitra Jerzym Millerem, který řekl, ņe vláda příńtí týden zveřejní záznamy rozhovorů mezi dispečery. (…) Podle slov ministra záznamy rozhovorů mezi dispečery podají celkový obraz o letecké havárii. „Dispečeři se nerozhodovali samostatně. Byla to neobvyklá situace,― řekl Miller a dodal, ņe činnost personálu letińtě byla řízena z Moskvy. (…)

Ńéf polského ministerstva vnitra je přesvědčen, ņe „vina za katastrofu― leņí jak na polské, tak na ruské straně. Dodal vńak, ņe u Rusů postrádá odvahu přiznat si, ņe nedostatky byly také na jejich straně, například v práci letińtě. „Je třeba připomenout, ņe dispečeři neměli pro práci s civilními letadly dostatečnou kvalifikaci,― prohlásil Miller. (…)

Deník Rzeczpospolita se domnívá, ņe obsah zprávy Mezistátního leteckého výboru a postoj ruské strany k polským komentářům svědčí o selhání politické strategie premiéra Donalda Tuska. S nadějí, ņe začne novou etapu vztahů s Moskvou, si Tusk troufl veřejně obhajovat rozhodnutí o tom, ņe vyńetřování bude přenecháno ruské straně. Premiér tvrdil, ņe snahy vyvinout na Rusko nátlak, výzvy ke společnému vyńetřování a pokusy přizvat mezinárodní veřejnost by se mohli stát znamením nedůvěry a mohli by překazit pokus získat nové přátele. Rzeczpospolita uvádí, ņe v konečném důsledku se Tusk stal rukojmím své vlastní rétoriky a kdyņ se seznámil s předběņnými výsledky Mezistátního leteckého výboru, bylo uņ pozdě.

Спорить Польше не о чем10 Polsko si nemá na co stěžovat 13. 1. 2011

Letadlo prezidenta Kaczyńského se zřítilo, protoņe posádka chtěla přistát za kaņdou cenu.

Mezinárodní letecký výbor udělal tečku za vyšetřováním katastrofy letadla polského prezidenta Lecha Kaczyńského, ke které došlo 10. dubna u Smolenska. Výbor oznámil výsledky práce technické komise, která dospěla k jednoznačným závěrům: havárii letadla zavinila posádka. Bezprostřední příčinou nehody byl fakt, že „posádka neakceptovala

10 Originální text článku je součástí přílohy (strana 89). 40 návrh přistát na náhradním letišti“. Z předložené zprávy je zřejmé, že neštěstí nepřímo zavinil také velitel polských vzdušných sil a další vysoce postavení cestující, kteří vyvíjeli na posádku psychologický nátlak. Jistý vliv zpráva připisuje i meteorologickým podmínkám.

V první dny po katastrofě se větńina expertů přikláněla právě k těm příčinám katastrofy, které teď na tiskové konferenci oficiálně potvrdili vedoucí Mezistátního leteckého výboru Taťána Anodina a představitel technické komise Mezistátního leteckého výboru Alexej Morozov. (…)

Vedoucí Mezistátního leteckého výboru poznamenala, ņe do vyńetřování se zapojili odborníci z vědecko-technických a výzkumných pracovińť Ruska, Polska a USA a také mezinárodní experti.(…)

Podle slov Alexeje Morozova bylo moņné katastrofě zabránit jeńtě před vzletem letadla. Za „systémovou příčinu― tragédie jsou povaņovány významné nedostatky v organizaci leteckého provozu, ve výcviku členů posádky a vůbec v celkovém zajińtění bezpečnosti tohoto důleņitého prezidentského letu. (…)

Mezi dalńí faktory související s leteckou katastrofou patří předevńím činnost posádky. Jedná se zejména o nedostatečnou součinnost mezi posádkou a nařízeními kapitána letadla, o významnou přestávku v létání za nepříznivých podmínek u kapitána letounu a také o jeho minimální zkuńenosti s přistáváním podle nepřesných systémových ukazatelů. (…)

Podle Morozova velmi negativní roli sehrálo poruńení tzv. „principu sterilní kabiny― a přítomnost velkého mnoņství významných osob na palubě letadla. Od té chvíle se kapitán letounu i celá posádka „nacházeli ve stavu zvýńené psychické a emocionální zátěņe―. (…)

Mezistátní letecký výbor vyvrátil moņnou vinu ruských dispečerů a ruské meteorologické sluņby. „Během letu byla posádka opakovaně informována o nevhodných meteorologických podmínkách na cílovém letińti. Nehledě na to, ņe posádka letadla Tu- 154 nepřijala návrh přistání na náhradním letińti. To je moņné povaņovat za začátek nouzové situace na palubě,― řekla Anodina. Přitom meteorologické podmínky stále více zhorńovaly viditelnost. (…)

41 Dispečeři nemohou řídit činnost posádky, mohou ji pouze informovat o aktuální situaci. Veńkerou odpovědnost za přijímaná rozhodnutí na sebe v daném případě bere výhradně posádka letadla.

Představitelé Mezistátního leteckého výboru několikrát zdůraznili, ņe jejich úkolem bylo pouze zjińtění technických příčin tragédii. Míru zavinění podle nich musí určit vyńetřovací orgány obou zemí.

A jeńtě jedna zajímavá informace: na závěrečné tiskové konferenci novináři neviděli nikoho z polských představitelů, kteří se účastnili vyńetřování. A kdyņ uváņíme, ņe polská strana vyjádřila určitý nesouhlas s konečnou variantou zprávy, lze také dojít k závěru, ņe tečka za tímto případem se jeńtě můņe docela snadno proměnit v čárku.

Польша: Виноваты российские диспетчеры11 Polsko: vinni jsou ruští dispečeři 18. 1. 2011

Byla publikována alternativní zpráva o vyńetřování leteckého neńtěstí u Smolenska.

Na zprávu Mezistátního leteckého výboru o havárii letedla Lecha Kaczyńského Polsko odpovědělo svou vlastní zprávou. Podle polských specialistů není vina na straně posádky, ale na straně dispečerů, na které měl být údajně vyvíjen nátlak.

Polská komise, která se zabývala vyńetřováním leteckého havárie u Smolenska, představila svou zprávu. Dokument byl přečten na speciální tiskové konferenci. Polńtí experti se domnívají, ņe za pád letedla jsou vinni nejspíńe ruńtí dispečeři přijímacího letińtě Severnyj, protoņe posádku Tu-154 údajně neupozornili na to, ņe se odchýlila od správného směru. Podle názoru Poláků se dispečeři „dopustili mnoha chyb―, protoņe byli pod nátlakem. Komise vńak neupřesňuje, kdo přesně na dispečery „tlačil―. (…)

Polský ministr vnitra a administrativy Jerzy Miller při svém vystoupení na konferenci vyjádřil naději, ņe ze smolenské tragédie budou vyvozeny patřičné závěry. „Myslím, ņe bude nejen v polských, ale i v ruských zájmech a nakonec i v zájmu kaņdého, kdo bude chtít přistát na letińti Severnyj, aby byly z tragédie vyvozeny závěry,― řekl ministr.

11 Originální text článku je součástí přílohy (strana 89). 42 Jiņ dříve Marcin Dubieniecki, zeť Lecha Kaczyńského, vyjádřil názor pozůstalých polského prezidenta. Podle rodiny Kaczyńských, jejíņ zájmy Dubieniecki představuje, byla katastrofa u Smolenska zorganizována ruskými mocenskými sloņkami. Dubieniecki se domnívá, ņe Moskva při vyńetřování leteckého havárie zatajila „pravdivá― fakta. Zmínil také moņné motivy vraņdy Lecha Kaczyńského. Patří mezi ně moņné vítězství v příńtích volbách, reakce na srpnové události roku 2008 v Gruzii a politika Polska v Evropské unii. (…)

Зачем в Польше упорно ищут «русский след» в авиакатастрофе под Смоленском?12 Proč v Polsku vytrvale hledají „ruskou stopu“ v leteckém neštěstí u Smolenska? 16. 2. 2011

Politici a angaņovaní odborníci se pokouńí zpochybnit závěry Mezistátního leteckého výboru, který vyńetřuje příčiny zřícení letadla s prezidentem Kaczyńským. Téměř vńechny polské noviny a časopisy hýří informacemi o příčinách tragédie u Smolenska.

Někteří se snaņí objektivně vysvětlit okolnosti katastrofy, jiní se ņiví nejrůznějńími spekulacemi a třetí skupina se pokouńí najít vńechny moņné způsoby, jak vykřiknout: „To Rusové jsou vinni, to oni zabili nańeho prezidenta.― Vy mi nevěříte? No tak uvedu řadu oznámení a prohláńení, ve kterých jsou překrucována a vymýńlena fakta a to s jedním jediným cílem, jak uņ bylo uvedeno: ukázat, ņe vinni jsou právě Rusové. A někteří polńtí politici a, s prominutím, experti v oblasti letecké dopravy se neńtítí ani očividného fixlování.

Začněme u mlhy. Polský deník „Nasz Dzennik― uvádí slova bývalého zástupce velitele Vojenského letectva a vzduńných sil Polska, brigádního generála ve výsluņbě J. Baranieckého, který tvrdí, ņe uņ v 60. letech minulého století „Rusové za pouņití speciálních prostředků, včetně dýmovnic, mohli uměle zamlņovat/zakuřovat letińtě.―(…)

Mluvčí strany Kaczyńských Právo a spravedlnost s jistotou prohlańuje, ņe „Polská vláda zná přesný obsah rozhovorů posádky Tu-154 a dobře pochopila, ņe vina je na ruské straně.― Ale tak to není, pane mluvčí, rozhovory svědčí o opaku, přečtěte si je ve svém volném čase, vńechny byly zveřejněny

12 Originální text článku je součástí přílohy (strana 91). 43 Expert v oblasti mezinárodního leteckého práva a člen polské státní komise pro vyńetřování letecké katastrofy M. Ņilič negativně hodnotí fakt, ņe Mezistátní letecký výbor zveřejnil konečnou verzi dokumentu bez schválení polské strany. Podle jeho názoru tím dońlo k poruńení přílohy č. 13 Chicagské úmluvy (mezinárodní dokument Mezinárodní organizace pro civilní letectví, podle něhoņ bylo vyńetřování vedeno). V souvislosti s tím podle experta polská vláda „nemůņe být vázána ustanoveními a závěry, které jsou ve zprávě uvedeny―.

Existují dvě moņnosti. Buď polský expert přílohu 13. nečetl - a to je ńpatně, ale to nic. Anebo ji četl, ale opravdu ńpatně, protoņe expert by měl vědět, ņe Mezistátní letecký výbor udělal vńe v souladu s normami Mezinárodní organizace pro civilní letectví. (…)

No a co si pomyslí polský čtenář, který není expertem v oblasti letectví? Pomyslí si: ach jo, ten Mezistátní letecký výbor, to jsou ale prevíti, hodili polské komentáře do końe. A nepochopí, ņe letecký expert občany své země jenom oblbuje. (…)

Mimochodem, také bývalý polský prezident Aleksander Kwaśniewski se hezky vyjádřil: „Moje zkuńenost s Ruskem svědčí o tom, ņe je pro ně těņké přiznávat vlastní chyby, to je specifická vlastnost ruského charakteru.― No výborně. Vńechny ostatní národy, to je přeci samozřejmé, s radostí a neustále přiznávají své chyby. A to platí předevńím pro polskou mentalitu. Vņdyť vńichni Poláci od rána do večera nedělají nic jiného, neņ ņe přiznávají své chyby. „Promiňte za to, ņe jsme,― říkají. Ale Rusové ne, ti se za nic neomlouvají.

A jeńtě jedna zajímavá věc. Vńechny stupidity o umělé mlze a o dobíjení těch, kteří katastrofu přeņili, promiňte mi to, do Polska mnohdy přichází ze zahraničních publikací a píńí je obvykle Poláci, kteří v Polsku neņijí. (…) Co chtějí? Pořád připomínat Minina a Poņarského, vraņdy polských důstojníků v Katyni a dalńí hrůzné zločiny stalinismu? A jako odpověď snad chtějí od Ruska slyńet o tom, jak v polských zajateckých táborech zavraņdili desítky tisíc rudoarmějců nebo jak vypalovali ruské vesnice včetně vńeho ņivého? Opravdu musí pořád vytvářet dalńí problémy a nemohou nechat Polsko a Rusko normálně koexistovat? Bude ńkoda, jestli se jim to podaří. A já mám Polsko rád a, promiňte, líbí se mi. A vám?

44 5.1.2 Překlad vybraných polských článků

Katastrofa samolotu z prezydentem na pokładzie. Nikt nie przeżył13 Katastrofa letadla s prezidentem na palubě. Nikdo nepřežil. 10. 4. 2010

Prezidentské letadlo Tu-154 se zřítilo nedaleko vojenského letińtě ve Smolensku. Podle oficiálních informací katastrofu nikdo nepřeņil. Na palubě letadla byly nejdůleņitějńí osoby v zemi.

Letadlo Lecha Kaczyńského havarovalo na letińti ve Smolensku. Podle agentury Reuters se letadlo zřítilo na plochu letińtě. Na palubě byl prezidentský pár. Podle ministerstva zahraničních věcí bylo na palubě letadla 88 osob. Vńichni zahynuli. (…) Seznam cestujících je stále ověřován. (…)

Při přiblíņení na přistání letadlo s největńí pravděpodobností zachytilo o stromy. (…)

Za pravděpodobnou příčinu tragédie je povaņována chyba pilota. Podle smolenské policie se stroj čtyřikrát pokouńel o přistání.(…)

Z výpovědí svědků vyplývá, ņe letadlo při přistávání zvyńovalo výkon motorů – to by ukazovalo na opakované pokusy o přistání. To je běņný postup v případě, ņe pilot v mlze nevidí vńechny body, který by mu umoņnily bezpečně přistát.(…)

Ruská policie místo katastrofy neprodyńně uzavřela. Na místě události jsou novináři, ale policisté hlídají, aby se do blízkosti roztříńtěného letadla nikdo nedostal. Federální bezpečnostní sluņba zabavuje fotografie pořízené svědky. (…) Radoslav Sikorski sdělil zprávu premiéru Tuskovi. Premiér plakal. (…)

Lech Wałęsa označil katastrofu za druhou největńí tragédii po Katyni. „Tam se snaņili useknout nám hlavu a také teď zahynula elita nańí země a bude chvíli trvat, neņ se s tím vyrovnáme, je to veliká ztráta,― řekl. (…)

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv zřídí komisi, která přezkoumá okolnosti a příčiny katastrofy. Povede ji premiér Vladimir Putin. Také polská strana oznámila, ņe sestaví vlastní, nezávislou komisi.

13 Originální text článku je součástí přílohy (strana 92). 45 Ve Varńavě před Prezidentským palácem se scházejí lidé. Zapalují zde svíčky a kladou květiny. Vlajka na stoņáru je spuńtěna na půl ņerdi. Marńálek Sejmu Bronisław Komorowski vyhlásil týdenní státní smutek. (…)

Premier Putin: Pomożemy we wszystkim14 Premiér Putin: Ve všem pomůžeme 12. 4. 2010

V Moskvě zkoumají černé skříňky a jiņ zjistili, ņe média se záznamy činnosti palubních přístrojů a rozhovorů pilotů v kabině jsou celá. Experti se zatím vyhýbají oficiálnímu vyjádření.

Včera ve Smolensku premiér Putin podruhé vyslechl zprávu o práci speciální vládní komise, která zkoumá příčiny katastrofy. Komise se nyní zaměřuje na podrobnou analýzu částí vraku.(…)

Putin byl v neděli ve Smolensku podruhé. Mimo jiné se zúčastnil rozloučení s rakví prezidenta Kaczyńského. Poprvé přijel do Smolenska jiņ v sobotu, kdy se zde také setkal s Donaldem Tuskem. (…)

Premiéři Polska a Ruska nejprve poloņili květiny na místo katastrofy a potom spolu dlouze hovořili. „Prokáņeme veńkerou pomoc, abychom zmenńili morální ztráty spojené s touto katastrofou,― slíbil ruský prezident. Také vńechny ujistil, ņe si přeje, aby vyńetřování proběhlo rychle a ve spolupráci s Poláky. (…)

"Przeklęty Katyń" pojedna Polskę i Rosję?15 Usmíří „prokletá Katyň“ Polsko s Ruskem? 12. 4. 2010

„Katyň je prokleté místo,― řekl bývalý prezident. Jeho předchůdce tvrdí, ņe „tak jako kdysi i nyní zahynula polská elita―. A opravdu to svádí k analogii - na ruské půdě, a jeńtě k tomu v ruském letadle, znovu umírají nejdůleņitějńí lidé země, přitom někteří z nich letěli se zřetelnou protiruskou misí.(…)

14 Originální text článku je součástí přílohy (strana 93). 15 Originální text článku je součástí přílohy (strana 93). 46 Nikdo to sice neříká přímo, ale záběry v televizi mluví samy za sebe – opět jsme padli za oběť nevýslovnému zlu, opět jsme se stali obětí Východu (…)

Přitom nejdůleņitějńí otázkou, která se otevírá, je to, zda nám „prokletá― Katyň (respektive Smolensk) umoņní konečně se s Rusy usmířit. Poláci očekávali od Vladimira Putina gesta pokání a omluvu. Chtěli jsme vědět, ņe nejenom nám záleņí na usmíření. (…)

Je moņné, ņe vńechna gesta byla jenom představení a navíc čistě instrumentální. Samozřejmě, ņe to tak bylo. Ale v rámci té „instrumentální― logiky byly polské oběti důleņitějńí neņ ruské. Po nedávných atentátech v Moskvě ņádný smutek vyhláńen nebyl. (…)

Smířlivá gesta Rusů vyjadřují vědomí toho, ņe dobré vztahy s Polskem, včetně těch symbolických, jsou nezbytné pro to, aby se jejich země „umístila― v Evropě. (…)

Budeme schopni vyvodit závěry a přijmout ruská smířlivá gesta, byť byla cynická? Toto dilema dobře shrnul publicista německého deníku „Frankfurter Rundschau―: „Polsko jiņ nemusí přináńet ņádné dalńí oběti. Uņ nańlo své místo v Evropě. A jednoho dne se rozhodne o tom, jestli Rusko můņe uzavřít svůj mír s Evropou. Právě v Katyni.―

Nie zapomnimy współczucia Rosjan16 Na soustrast Rusů nezapomeneme 14. 4. 2010

Marńálek senátu Bogdan Borusewicz ujistil Rusy, ņe Poláci nikdy nezapomenou na jejich projevy soustrasti po smolenské tragédii.

„Zní to paradoxně, ale přeci nás to neńtěstí sblíņilo. Přiznávám, ņe jsem, podobně jako mnoho Poláků, takové reakce z ruské strany neočekával. Podpora, spolupráce a upřímná lítost překročily vńechny rámce, které jsou v takových situacích obvyklé,― řekl marńálek.

„A to nikdy nezůstane zapomenuto. Polsko-ruské vztahy budou nepochybně otevřenějńí a upřímnějńí,― oznámil.

16 Originální text článku je součástí přílohy (strana 94). 47 Vzhledem k pietním akcím, které se konaly 7. dubna v katyňském lese a kterých se zúčastnili premiéři obou zemí, Borusewicz řekl, ņe nabyl dojmu, ņe Vladimir Putin „tehdy pochopil, co znamená Katyň―.

„Pro nás je to nejen samotný zločin, ale také leņ, která ho po dlouhá desetiletí skrývala,― vysvětlil marńálek.

Podle něho jsme „během těchto dní viděli, ņe se Rusko vzdaluje od stalinismu―.

Borusewicz poděkoval ruské vládě a vńem občanům za „soucit a podporu, za neobyčejně lidskou reakci na cizí neńtěstí a za upřímné sdílení bolesti z nenahraditelné ztráty―.

Polský ambasador v Moskvě Jerzy Bahr vyjádřil prostřednictvím vládních novin „Rossiskaja gazeta― ruské vládě a vńem Rusům svou nejupřímnějńí vděčnost za soucit a pomoc v těchto tragických dnech.

A v rozhovoru pro vysokonákladový deník „Moskevský komsomolec― Bahr přiznal, ņe reakce Rusů na smolenskou tragédii předčila veńkerá očekávání. „Ambasády jsou obvykle obklopené ostnatými dráty. Ale my jsme dnes obklopeni květinami,― poznamenal s tím, ņe se jedná o spontánní reakce lidí.

Kłopotek o raporcie MAK ws. katastrofy smoleńskiej: czuję, jakby ktoś dał mi w twarz17 Kłopotek se vyjádřil ke zprávě Mezistátního leteckého výboru o smolenské katastrofě: jako bych dostal facku 12. 1. 2011

„Určitě to není tak, že ruská strana nenese žádnou vinu za smolenskou katastrofu. Mám pocit, jako bych dostal facku,“ tak okomentoval člen Polské lidové strany Eugeniusz Kłopotek závěrečnou zprávu Mezistátního leteckého výboru o příčinách katastrofy Tu-154. Dodal, že očekává ráznou reakci polské vlády.

„Nejlepńí by bylo, kdybych mlčel. To by totiņ byla nejlepńí odpověď na to, co dnes Mezistátní letecký výbor předloņil. Jsem velmi zaskočen, jako bych dostal facku přímo do tváře,― řekl Kłopotek Polské tiskové kanceláři.

17 Originální text článku je součástí přílohy (strana 94). 48 Zdůraznil, ņe si je vědom toho, ņe „lví― podíl viny za katastrofu leņí na polské straně, ale zároveň naznačil, ņe ani ruská strana není zcela bez viny. (…)

Podle jeho názoru jsou nyní pro zjińtění objektivní pravdy o příčinách katastrofy nutná otevřená polsko-ruská jednání na úrovni prezidentů a ministrů.

„V opačném případě se z toho stane nańe druhá Katyň. Jestli jsou taková jednání moņná, to nevím. Absence objektivní pravdy o vńech příčinách smolenské katastrofy nám bude komplikovat ņivot, a to nejen na úrovni vzájemných polsko-ruských vztahů a ve vnitrostátní politice, ale také v nańich rodinách,― řekl Kłopotek. (…)

„Já se stále nemohu smířit s tím, co se stalo 10. dubna 2010 a myslím, ņe řada Poláků je na tom stejně,― zdůraznil poslanec lidovců.

Prawda o katastrofie czy kpina z Polski18 Pravda o katastrofě nebo výsměch Polsku? 12. 1. 2011

Zpráva Mezistátního leteckého výboru vyvolala v zemi bouři - premiér přerušil dovolenou, strana Právo a Spravedlnost oznámila, že hodlá sepsat „Bílou knihu“.

„Zpráva je jednostranná a chrání ruskou stranu. V této podobě je neakceptovatelná,― řekl poslanec Obyvatelské platformy Antoni Mężydło. Podle jeho názoru by Polsko mělo připravit vlastní zprávu, zaloņenou na zjińtěních komise, kterou vede ministr vnitra a administrativy Jerzy Miller. „Také musíme poņádat mezinárodní organizace o spolupráci,― dodává poslanec. (…)

Zpráva o příčinách katastrofy zveřejněná ruským Mezistátním leteckým výborem vyvolala v zemi bouři. Premiér Donald Tusk kvůli zprávě přeruńil zahraniční dovolenou, dnes má vyjádřit svůj názor. Jiņ dříve řekl, ņe první verze zprávy je nepřijatelná.

V ranních hodinách, jeńtě před konferencí Mezistátního leteckého výboru, marńálek Sejmu Grzegorz Schetyna v Radiu Zet oznámil, ņe nevylučuje moņnost vytvoření zvláńtní komise pro vyńetřování příčin katastrofy. (…)

Představitelé parlamentu jsou při hodnocení zprávy nejednotní.

18 Originální text článku je součástí přílohy (strana 95). 49 „Je to pravda o katastrofě,― řekla novinářům Małgorzata Kidawa-Błońska, poslankyně Obyvatelské platformy a bývalá mluvčí volebního ńtábu Bronisława Komorowského.

Podle názoru jejího stranického kolegy Rafała Grupińského by se mělo se závěrečným hodnocení počkat do doby, neņ polská prokuratura dokončí svou práci. (…)

„Zpráva Mezistátního leteckého výboru je výsměchem Polsku. Obviňuje polské piloty i Polsko, a to naprosto jednostranně a bez jakýchkoliv důkazů,― zdůraznil Jarosław Kaczyński, předseda strany Právo a spravedlnost. Dále uvedl, ņe na vzniku dokumentu, který veńkerou vinu svaluje na Polsko, se podílel Donald Tusk a polská vláda, a to zejména tím, ņe přenechali vyńetřování Rusům.

Podle Kaczyńského představil Mezistátní letecký výbor hypotézy, které není schopen prokázat, například údajný nátlak na piloty, aby přistáli i přes velmi nepříznivé atmosférické podmínky. „Kdybychom měli tu zprávu brát váņně, mohli bychom také dojít k závěru, ņe posádka toho letadla i část cestujících byla skupinou sebevrahů. Ujińťuji Vás, ņe můj bratr neměl takové sklony,― zdůraznil Kaczyński.

Dále řekl, ņe strana Právo a spravedlnost bude poņadovat, aby Sejm přijal zvláńtní usnesení o zamítnutí dokumentu Mezistátního leteckého výboru.

Na zprávu ostře zareagovala také strana Polsko je nejdůleņitějńí. „Je to politická zpráva, která je připravená tak, aby ochránila Rusko,― řekla místopředsedkyně klubu Elżbieta Jakubiak.

Rodiny obětí jsou pobouřené

Také pozůstalí po obětech katastrofy povaņují zprávu za nedůvěryhodnou. Podle Pawła Deresze, vdovce po poslankyni Jolantě Szymanek-Deresz, se ruská strana zaměřila výhradně na očernění polské strany a nedokázala „veřejně přiznat svou část viny―.

„Měli jsme jisté signály o tom, ņe zpráva bude neobjektivní, ale i tak to předčilo nańe obavy,― zhodnotila situaci Małgorzata Wassermann, dcera poslance strany Právo a spravedlnost Zbigniewa Wassermanna.

„Je nejvyńńí čas pro vznik mezinárodní komise, která vyjasní příčiny katastrofy,― zdůrazňoval v TVP Info Andrzej Melak, bratr předsedy Katyňského výboru Stefana Melaka.

50 Moskwa wdeptała polskich pilotów w błoto19 Moskva hází špínu na polské piloty 13. 1. 2011

Generálka Taťána Anodina včera v Moskvě předvedla Donaldu Tuskovi, jak Rusové chápou polsko-ruské přátelství. Se sarkastickým úsměvem a v apartním kostýmku přińla na konferenci a začala na polské piloty házet smolenskou ńpínu.

Role v tomto představení byly určeny uņ dávno. K tomu, aby se ve formě kvazi-zprávy zopakovaly argumenty, se kterými ruská strana přińla jiņ v prvních hodinách po katastrofě, vůbec nebylo potřeba celých devět měsíců práce „nezávislých specialistů― Mezistátního leteckého výboru. Místo věcného popisu technických příčin tragédie jsme si vyslechli pseudopsychologické blábolení o natovském vzteklém generálovi, který pod vlivem alkoholu vtrl do pilotní kabiny a přinutil posádku vládního Tu-154 k přistání v naprosto nevhodných meteorologických podmínkách.

V naraci Mezistátního leteckého výboru najdeme také „technické― informace pod názvem „role nejdůleņitějńího cestujícího při klesání na přistání―. Jde o prezidenta Lecha Kaczyńského, u něhoņ se Rusům stejně nepodařilo prokázat přítomnost alkoholu v krvi, i kdyņ, jak si pamatujete, měli takové podezření.

Ze zprávy Mezistátního leteckého výboru se nedovíme, proč ruńtí kontroloři posílali na palubu polského stroje lņivé informace o počasí, proč pilotům aņ do konce potvrzovali, ņe jsou vhodné podmínky pro přistání a proč neuzavřeli letińtě, tak jako to udělali v březnu, kdyņ na letińti Severnyj nemohla přistát polská delegace, která se chystala na setkání prezidenta a premiéra. O tématu výměny ņárovek a později i celého systému osvětlení ranveje se generálka Anodina ani slovem nezmínila. (…)

Informace o tom, ņe rozhodnutí o přistání na letińti Severnyj záleņelo výhradně na polské posádce, nás nutí zamyslet se nad významem přítomnosti ruského týmu kontrolorů letu. Jaký smysl tedy měla jejich komunikace s polským letadlem? A k čemu bylo vydávání pokynů a jejich konzultování s velitelstvím v Moskvě?

Proč generálka Anodina neprozkoumala u svých kontrolorů stupeň asertivity, míru stresu, nátlaky na ně a přítomnost alkoholu a narkotik v jejich krvi? Proč ve zprávě nejsou

19 Originální text článku je součástí přílohy (strana 96). 51 informace o tom, ņe bezpodmínečným poņadavkem pro přistání na letińti Severnyj je vizuální kontakt vedoucího kontroly letu se strojem, který se chystá přistát? (…)

Rána kladivem, protoņe právě tento nástroj včera okouzlující manņelka jednoho z posledních místopředsedů KGB Jevgenije Primakova pouņila, byla tak silná, ņe přiměla premiéra Donalda Tuska přeruńit dovolenou v Dolomitech. Asi si uvědomil, ņe objetí ruského hada na koberci ve smolenském stanu mu zlomilo vaz a ņe teď bude těņko vysvětlovat, proč dovolil, aby Moskva téměř rok zneuņívala mrtvé polské piloty.

Z historie polsko-ruských vztahů známe bolestné situace, při kterých Rusové dokázali, ņe umí najít svědky, kteří prokáņou pro ně výhodná tvrzení. V ruských archivech se dodnes nacházejí dokumenty, které potvrzují, ņe v roce 1940 v Katyni do týlu polských důstojníků střílel Wehrmacht. Ale Burděnkova komise, která formálně implementovala do mezinárodních kruhů katyňskou leņ, bledne ve srovnání s podívanou, kterou včera v Moskvě zorganizovala generálka Anodina.

Prezydent: Raport MAK to jednostronność i unikanie odpowiedzi20 Prezident: Zpráva Mezistátního leteckého výboru je jednostranná a vyhýbá se odpovědím 19. 1. 2011

„Zpráva Mezistátního leteckého výboru si zaslouņí kritiku,― domnívá se prezident Bronisław Komorowski. Podle jeho názoru je zpráva hodna kritiky, protoņe je jednostranná a neodpovídá na klíčové otázky.

Prezident řekl, ņe „není moņné stále přehazovat vinu z jedné strany na druhou, přičemņ nejčastěji je vina svalována výlučně na piloty―. „Pilot umí jen to, co ho naučili a má takové návyky, k jakým byl vyńkolován a vzděláván,― argumentoval prezident během středeční návńtěvy 23. Základny taktického letectva ve městě Minsk Mazowiecki.

Komorowski zdůraznil, ņe zprávy jako je tato by se neměly nahlíņet prizmatem zúčtování, ale prizmatem „potřeby zabránění podobného rizika v budoucnosti―. (…)

20 Originální text článku je součástí přílohy (strana 97). 52 Prezident upozornil, ņe „ve věcech leteckých katastrof by se mělo co nejméně podléhat emocím a měly by se hledat zdroje nových poznatků a zkuńeností, které sice mohou být velmi bolestné, ale lze z nich vyvodit rozumné závěry―. (…)

Komorowski dále poznamenal, ņe „polské letectvo proņívalo katastrofu velmi dramaticky a spolu s celým Polskem―. „Je rozhodně nutné vyvodit závěry, nikoli vńak závěry politické nebo snad čistě emocionální, ale závěry, které budou vyuņity v realitě fungování ozbrojených sil a v realitě vńeho, co rozhoduje o bezpečnosti a efektivitě celého procesu přípravy ozbrojených sil na ty nejtěņńí zkouńky,― řekl.

„Musíme vńak vyvodit takové závěry, které nás vńechny hluboce přesvědčí o tom, ņe chceme být chytřejńí a obohacení o dramatické zkuńenosti. Letecké předpisy jsou psány krví, krví vojáků, kteří přińli o ņivot v důsledku chyb, omylů a nedostatků. Pouze tímto způsobem můņeme hromadit zkuńenosti nutné k tomu, abychom se v budoucnosti takovým chybám vyhýbali,― podotkl prezident. (…).

Ruskie szympansy21 Ruští šimpanzi 18. 2. 2011

Ve středu pozdě večer se k nám nečekaně donesla informace o tom, ņe ve čtvrtek ráno se bude v Moskvě konat videokonference s účastí ruských expertů věnovaná katastrofě Tu- 154. V Moskvě byli experti a novináři, ve Varńavě pouze novináři. Zlomyslnost, manipulace nebo strach?

Ruńtí experti samozřejmě obvinili polské piloty z nedostatečné přípravy, z neschopnosti obsluhovat letadlo a vytkli také nepotřebné zásahy generála Błasika v kokpitu. Vlastně zopakovali vńechno, co nám jiņ sdělila Taťána Anodina, ńéfka Mezistátního leteckého výboru.

Ukázalo se, ņe Poláci jsou vinni, protoņe kdyņ se dozvěděli, ņe na palubě nebude ruský dispečer, neměli letedlu vůbec dovolit nastartovat. Experti nechtěli uznat, ņe Poláci o přítomnost dispečera zaņádali.

21 Originální text článku je součástí přílohy (strana 98). 53 Na otázky novinářů neodpovídali. Jeden z expertů se opakovaně chlubil, ņe i bez znalosti zprávy Mezistátního leteckého výboru mu bylo jasné, jaké jsou příčiny katastrofy.

Novinářka, která konferenci v Moskvě vedla, nechtěla odpovědět na otázky, proč nebyli pozváni polńtí experti a proč byla konference vůbec svolána. Přiznala, ņe se o konferenci dověděla v pět hodin ráno. Můņeme být rádi, ņe ji ńéfové vůbec zastihli doma. Moņná se Rusové báli anebo se chtěli vyhnout nańí konferenci, na které by prokurátoři vyprávěli o tom, co se v Moskvě dělo.

Ruńtí experti bagatelizovali to, co se dělo v kontrolní věņi. Zazněl také názor, ņe ani ńimpanz v kontrolní věņi by nemohl způsobit tragédii Tu-154. Celkem by mě zajímalo, zda to měla být uráņka nańich pilotů nebo pochvala těch, kteří seděli v kontrolní věņi.

Rusové argumentovali tím, ņe ruńtí kontroloři neměli právo uzavřít letińtě. Zapomněli vńak na nařízení svého ministra dopravy, který uvedl, ņe v případě nepříznivých podmínek záleņí rozhodnutí o uzavření letińtě na kontrolorech.

Komise Jerzyho Millera okamņitě oponovala. „To je manipulace,― oznámil místopředseda komise, plukovník Mirosław Grochowski. Neřekl přitom, ņe na polské straně není ņádná vina, upozornil vńak na to, ņe nebyly zohledněny polské připomínky k vyńetřování.

Čeká nás válka s Ruskem, nebo nám Rusové jenom chtějí zvednout adrenalin?

54 6 KRITICKÁ DISKURSIVNÍ ANALÝZA MEDIÁLNÍ PREZENTACE LETECKÉHO NEŠTĚSTÍ U SMOLENSKA V POLSKÝCH A RUSKÝCH MÉDIÍCH

Podle Richardsona (Richardson 2007: 37) je jedním z nejvhodnějńích přístupů k analyzování diskursu Faircloughova kritická diskursivní analýza. Richardson (Richardson 2007: 37) oceňuje zejména fakt, ņe tato analýza zkoumá diskurs v celé jeho ńíři, zaměřuje se na formy a funkce textu, na způsoby, jakými je text produkován a konzumován a nezapomíná ani na ńirńí sociální kontext celého diskursu. Pro tyto nesporné výhody jsme se rozhodli pouņít tento přístup v nańí práci.

6.1 Kritická diskursivní analýza Normana Fairclougha

Fairclough (Fairclough 2001: 21) chápe diskurs jako výsledek spojení tří dimenzí, a sice textu, interakce a kontextu. Tomuto trojdimenzionálnímu chápání diskursu pak odpovídá i jeho pojetí kritické diskursivní analýzy. Ta má podle Fairclougha tři části, a to deskripci, interpretaci a explanaci (Fairclough 2001: 21-22). Podle Vańáta (Vańát 2009: 9) chápe Fairclough tyto tři oddíly jako samostatné, avńak vzájemně propustné. V této práci se zaměříme zejména na deskripci. Podle Vańáta (Vańát 2009: 10) se deskripce zabývá formální stránkou textu. V podstatě se jedná o tradiční lingvistickou analýzu, která zkoumá klasické lingvistické znaky, tedy slovní zásobu, gramatiku a podobně. Dle Vańáta (Vańát 2009: 10) Fairclough rozlińuje v rámci deskripce tři tematické bloky: slovní zásobu, gramatiku a strukturu textu. V rámci kaņdého z nich se pak soustřeďuje na několik okruhů. Prvním okruhem jsou zkuńenostní hodnoty slov, relační hodnoty slov, expresivní hodnoty slov a pouņité metafory. Druhý okruh se týká zkuńenostní hodnoty gramatiky, relační hodnoty gramatiky, expresivní hodnoty gramatiky a spojení vět. A třetí okruh je zaměřen na interakční konvence a strukturu textu. Analytik či analytička se samozřejmě nemusí zabývat vńemi aspekty deskripce najednou, to je spíńe závislé na konkrétní podobě textu, lingvistické vzdělanosti či analytické citlivosti. Druhou částí kritické diskursivní analýzy je interpretace. Na této úrovni analýzy zkoumáme samotnou diskursivní praxi. Při interpretaci se snaņíme identifikovat a interpretovat různé diskursivní typy, spojené s určitými typy situací, a způsob, jakým

55 ovlivňují ideje, subjekty a vzájemné vztahy (Vańát 2009: 12). V této fázi jsou důleņité koncepty intertextuality a interdiskursivity (Vańát 2009: 12). V případě intertextuality hledáme texty či části textů, které jsou včleněny do zkoumaného textu, případně se zaměřujeme se na spojitost mezi jednotlivými texty (Fairclough 2003: 47). V případě interdiskursivity se zaměřujeme na to, jak jsou v rámci konkrétních komunikativních událostí různé diskursy a ņánry artikulovány dohromady. Zkoumáme, zda tvoří ustálený diskursivní typ, a jsou tedy normativního charakteru, nebo zda tvoří nové hybridní uspořádání, a jsou tudíņ charakteru kreativního (Vańát 2009: 12-13). Třetí částí kritické diskursivní analýzy je explanace. V této fázi zkoumáme diskurs v rámci mocenských vztahů. Podle Vańáta (Vańát 2009: 14) je vhodné zaměřit se na tři oblasti. První jsou sociální determinanty, které na úrovni situační a institucionální vytvářejí diskurs. Druhou oblastí jsou ideologie. Poslední oblastí jsou efekty, v této oblasti zkoumáme, zda diskurs udrņuje nebo transformuje mocenské vztahy.

Kritická diskursivní analýza má přes své nesporné výhody i některé nevýhody. Nabízí se samozřejmě otázka objektivity. Diskurs je součástí sloņitého a ńirokého kontextu, do kterého patří i výzkumníci a výzkumnice. Proto pro ně můņe být problematické se od vlivu diskursu odpoutat. Jsme si tohoto nedostatku vědomi a povaņujeme jej za jeden z moņných limitů práce. Dalńím limitem je v nańem případě počet analyzovaných článků. Vzhledem k velikosti a obsáhlosti diskursu vńak není moņné analyzovat jej celý a se vńemi jeho aspekty. Poslední moņný limit práce by mohl spočívat v tom, ņe se zabýváme přeloņenými texty. Podle Fairclougha (Fairclough 1995: 190-191) nejsou přeloņené texty příliń vhodné pro diskursivní analýzu. Při analýze by se dle jeho názoru měly analyzovat zejména texty v originálním jazyce. Proto budeme v nańí analýze vycházet primárně ze zdrojového textu a budeme kriticky reflektovat vlastní překlad. Tím se vyhneme moņným nepřesnostem, které by mohly při práci s přeloņenými texty vzniknout.

6.2 Deskripce

Následující část práce je věnována analýze jednotlivých ruských a polských článků. Bude analyzován předevńím zdrojový text. V závorkách pak bude uveden moņný překlad, případně varianty překladu.

56 6.2.1 Období 10. 4. 2010 – 14. 4. 2010

ČLÁNKY V RUSKÝCH MÉDIÍCH

Článek Под Смоленском разбился самолет президента Польши (U Smolenska se zřítilo letadlo polského prezidenta) z dne katastrofy, tedy z 10. 4. 2010, je věnován základním informacím o katastrofě. V úvodu se dovídáme o tom, kdo zahynul, následují informace o pravděpodobném průběhu leteckého neńtěstí, dále moņné varianty příčin havárie a vyjádření soustrasti ruského prezidenta. Článek byl publikován pouze několik hodin po tragédii, coņ jistě ovlivnilo jeho charakter. Text je psán věcně, mnoņství metafor a expresivních vyjádření je minimální. Při překladu tohoto i dalńích článků bylo třeba mít na paměti tendenci ruńtiny k analytičnosti. Podle Ņaņy (Ņaņa 1999: 14) má ruńtina na rozdíl od čeńtiny slabńí sklon k vytváření bohatých slovotvorných čeledí. Tento nedostatek si ruńtina kompenzuje předevńím různými typy analytických pojmenování. Například analytické vyjádření самолет потерпел крушение, které bylo pouņito v tomto článku, bylo do čeńtiny přeloņeno jako letadlo havarovalo. Ņaņa (Ņaņa 1999: 18) dále uvádí, ņe sklon ruńtiny k analytickému vyjadřování vede k tomu, ņe hojně vyuņívá spojení obsahujících jako základ substantivum ńirokého významu, například дело, вопрос, условие, факт a podobně. V překladu do čeńtiny by tato spojení působila nadbytečně a podle Ņaņy (Ņaņa 1999: 18) je třeba se jim vyhýbat. Proto je vhodné přeloņit ruské slovní spojení самолет выполнял посадку в условиях сильного тумана jako letadlo přistávalo v silné mlze, případně přistávání ztěžovala silná mlha.

Článek Искренне сочувствуем (Upřímně soucítíme) z 11. 4. 2010 popisuje soucit a soustrast Rusů s polským neńtěstím. O tom svědčí jiņ sám název článku, který lze přeloņit jako Upřímně soucítíme či Upřímnou soustrast. Hlavními aktéry jsou prezident Dmitrij Medvěděv a premiér Vladimir Putin. Pouņitá slovní spojení ukazují na váņnost situace. Prezident Medvěděv pouņil výrazy очень серьѐзная трагедия (velmi vážná tragédie) či страшная трагедия (strašná tragédie). Článek se snaņí poukázat na to, ņe ruńtí státní představitelé udělají vńe pro to, aby co nejdůkladněji vyńetřili okolnosti tragédie a aby Polákům co nejvíce pomohli. Přitom je pomocí činného rodu vyjádřena aktivní účast prezidenta a premiéra, například Дмитрий Медведев пообещал (Dmitrij Medvěděv slíbil), Дмитрий Медведев дал распоряжения (Dmitrij Medvěděv

57 nařídil/přikázal), Владимир Путин сообщил, что уже подписал распоряжение (Vladimir Putin oznámil, že již podepsal nařízení/rozkaz/příkaz).

Článek "Это и наша трагедия" („Je to i naše tragédie“) z 12. 4. 2010, podobně jako předchozí text, poukazuje na to, ņe Rusové truchlí společně s Poláky. Opět je zdůrazněn soucit prezidenta a premiéra: Дмитрий Медведев обратился с соболезнованиями к польскому народу (Prezident Dmitrij Medvěděv vyjádřil/vyslovil polskému národu soustrast), мы скорбим вместе с вами (truchlíme spolu s vámi). V článku se také se poukazuje na soucit obyčejných lidí: сотни людей пришли, чтобы выразить свои соболезнования и разделить горе с польским народом (Stovky lidí přišly vyjádřit svůj soucit a podělit se s polským národem o smutek./Stovky lidí přišly, aby vyjádřili svůj soucit a podělily se o smutek s polským národem). Pouņitím činného rodu a zdůrazněním toho, ņe byl jedním z prvních, se vyzdvihuje význam a důleņitost premiéra Putina: Он был в числе первых официальных лиц, приехавших в субботу на место крушения Ту-154. (Byl mezi prvními oficiálními osobami, které v sobotu přijely na místo havárie Tu-154).

13. 4. 2010 vychází článek «Несчастье нас сблизило» („Neštěstí nás sblížilo“). Tento článek se snaņí poukázat na to, ņe Poláci jsou dojati projevy soustrasti ze strany Rusů. Vyuņívá k tomu například slova Radoslava Sikorského, ńéfa polské diplomacie. Ten v souvislosti s chováním Rusů pouņil výrazy jako славянскaя открытость и сердечность (slovanská otevřenost a srdečnost) či эмоциональный перелом (emocionální obrat). Pro zdůraznění toho, ņe si Poláci váņí soucitu Rusů, jsou pouņity věty jako: О том, что россияне искренне разделили огромное польское горе, знает сегодня каждый поляк. (O tom, že Rusové upřímně sdíleli ohromný polský žal, ví dnes každý Polák.) či Поляки близко к сердцу восприняли обращения к ним Дмитрия Медведева и Владимира Путина. (Poláci ze srdce oceňují způsob, jakým se Dmitrij Medvěděv a Vladimir Putin zachovali.). Také v tomto článku je zdůrazňována činnost premiéra Putina: Путин лично с почестями проводил гроб с телом польского президента. (Putin se osobně a se všemi poctami rozloučil s rakví polského prezidenta.).

58 ČLÁNKY V POLSKÝCH MÉDIÍCH

Článek Katastrofa samolotu z prezydentem na pokładzie. Nikt nie przeżył (Katastrofa letadla s prezidentem na palubě. Nikdo nepřežil.) vyńel 10. 4. 2010, tedy v den katastrofy. Článek poskytuje základní informace o havárii, uvádí moņné příčiny katastrofy a shrnuje reakce ruských a polských politiků. Některé věty v článku jsou velmi krátké, coņ zdůrazňuje tragičnost celé události: Wszyscy zginęli. (Všichni zahynuli./Všichni zemřeli.), Premier płakał. (Premiér plakal.), Palą znicze, układają kwiaty. (Zapalují svíčky a kladou květiny./Zapalují svíce a pokládají květiny.), Flaga na maszcie została opuszczona. (Vlajka na stožáru je spuštěna na půl žerdi.). Tragičnost události potvrzují také výroky Lecha Wałęsy, bývalého polského prezidenta, který pouņil výrazy jako: druga tragedia po Katyniu (druhá katyňská tragédie/druhá největší tragédie po Katyni/ druhá Katyň) či strata wielka (veliká ztráta/ velká ztráta/ obrovská ztráta). V článku se uvádí, ņe ruský prezident Dmitrij Medvěděv zřídí komisi, která bude vyńetřovat příčiny neńtěstí. Hned za touto informací následuje věta: Polska strona również zapowiada powołanie swojej, niezależnej komisji. (Také polská strana oznámila, že sestaví vlastní, nezávislou komisi./Polská strana oznámila, že také sestaví vlastní, nezávislou komisi.). Spojení niezależna komisja (nezávislá komise) a způsob jeho uņití ve větě naznačují, ņe ruské vyńetřování nemusí být spolehlivé, věrohodné a nezávislé a proto si Polsko sestaví vlastní, nezávislou komisi.

Hlavním aktérem článku Premier Putin: Pomożemy we wszystkim (Premiér Putin: Ve všem pomůžeme) z 12. 4. 2010 je předseda ruské vlády Vladimir Putin. Článek popisuje aktivity ruského premiéra, přičemņ jeho činnost prezentuje jako pozitivní a přínosnou. Nejprve zdůrazňuje, ņe Putin jiņ podruhé vyslechl zprávu o činnosti vládní komise, která leteckou havárii vyńetřuje, pak připomíná, ņe dvakrát navńtívil Smolensk a ņe se zúčastnil rozloučení s rakví polského prezidenta. Následně článek zmiňuje, ņe premiéři Putin a Tusk poloņili květiny na místo nehody a poté spolu dlouze hovořili. Článek také uvádí přímo slova samotného premiéra Putina, například okażemy wszelką pomoc (prokážeme veškerou pomoc). Dále článek popisuje Putinovo ujińtění o hladném průběhu vyńetřování: Zapewnił też, że chce, by śledztwo zakończyło się szybko i było prowadzone razem z Polakami. (Také všechny ujistil, že si přeje, aby vyšetřování proběhlo rychle a ve spolupráci s Poláky./Také uvedl, že chce, aby bylo vyšetřování

59 provedeno společně s Poláky a aby bylo co nejrychleji ukončeno.) Tato věta prezentuje premiéra jako vstřícného a ochotného pomoci.

Jiņ sám název "Przeklęty Katyń" pojedna Polskę i Rosję? (Usmíří „prokletá Katyň“ Polsko s Ruskem?) napovídá, čemu se článek z 12. 4. 2010 věnuje. Nejprve uvádí výroky bývalých prezidentů, kteří srovnávají význam katyňských událostí se smolenskou katastrofou a následně se zamýńlí nad tím, zda můņe letecká havárie přispět ke zlepńení polsko-ruských vztahů. V úvodu článku jsou uvedeny výroky bývalého prezidenta Aleksandra Kwaśniewského, který řekl: Katyń - to miejsce przeklęte (Katyň je prokleté místo) a Lecha Wałęsy, který tvrdí: tak jak kiedyś, również teraz ginie tam polska elita (tak jako kdysi i nyní zahynula polská elita). Článek přemýńlí nad tím, na kolik byla gesta lítosti premiéra Putina upřímná: można rzec - wszystko to na pokaz (možná to všechno bylo jenom představení/je možné, že to všechno byla jenom show). A odpovídá: Oczywiście, że tak! (Samozřejmě, že ano!). V zápětí vńak uvádí: ofiary polskie okazały się ważniejsze nawet od rosyjskich - po niedawnych zamachach w Moskwie żałoby nie ogłoszono (polské oběti byly důležitější než ruské - po nedávných atentátech v Moskvě žádný smutek vyhlášen nebyl/ukázalo se, že polské oběti byly důležitější než ruské – po nedávných atentátech v Moskvě nebyl vyhlášen smutek). Srovnáním důleņitosti ruských a polských obětí se článek snaņí sdělit, ņe Rusům na uctění památky obětí leteckého neńtěstí u Smolenska opravdu záleņí. Článek vyjadřuje naději, ņe dojde ke zlepńení polsko-ruských vztahů, přitom vńak předpokládá větńí snahu z ruské strany.

14. 4. 2010 vychází článek Nie zapomnimy współczucia Rosjan (Na soustrast Rusů nezapomeneme). Hlavními aktéry článku jsou marńálek polského senátu Bogdan Borusewicz a polský ambasador v Moskvě Jerzy Bahr. Oba spojují chování Rusů s pozitivními konotacemi. Borusewicz hovoří o tom, jak neńtěstí sblíņilo Poláky a Rusy: Brzmi to paradoksalnie, jednak nieszczęście nas zbliżyło.(Zní to paradoxně, ale přeci nás to neštěstí sblížilo./Zní to sice paradoxně, ale neštěstí nás sblížilo.). Dále řekl, ņe Putin zřejmě konečně pochopil, co pro Poláky Katyň znamená a dodal, ņe má pocit, ņe se Rusko vzdaluje od stalinismu. Oba politici shodně tvrdí, ņe reakce z ruské strany je velmi překvapily. Marńálek sejmu řekl: Przyznaję, że nie oczekiwałem - podobnie jak wielu Polaków - aż takiej reakcji

60 na tragedię ze strony rosyjskiej.(Přiznávám, že jsem, podobně jako mnoho Poláků, takové reakce z ruské strany neočekával.) Polský ambasador pouņil formulaci: reakcja Rosjan na smoleńską tragedię przeszła wszelkie oczekiwania (reakce Rusů na smolenskou tragédii předčila veškerá očekávání). Bahr dodal: Ambasady zwykle otaczają druty kolczaste. A my dzisiaj jesteśmy otoczeni kwiatami. (Ambasády jsou obvykle obklopené ostnatými dráty. Ale my jsme dnes obklopeni květinami.). Srovnání ostnatých drátů s květinami vyjadřuje kontrast a pozitivní změnu.

6.2.2 Období 12. 1. 2011 – 18. 2. 2011

ČLÁNKY V RUSKÝCH MÉDIÍCH

13. 1. 2011 vychází článek Поляки ищут доказательства вины Москвы в катастрофе под Смоленском (Poláci hledají důkazy o vině Moskvy ve smolenské katastrofě). Z článku je patrné, ņe Poláci odmítají přijmout fakt, ņe vina za pád prezidentského letadla je pouze na jejich straně. S odvoláním na informace z polských médií článek vyvozuje, ņe se Poláci stále pokouńí najít důkazy, které by svalily vinu za smolenskou havárii na ruskou stranu. V úvodu článku je pouņita věta: Поляки не готовы признать, что вина за катастрофу самолета Леха Качиньского лежит исключительно на их стороне. (Poláci nejsou připraveni přiznat, že vina za katastrofu letadla Lecha Kaczyńského leží výhradně na jejich straně.). Díky adverbiu исключительно, které lze přeloņit jako výhradně či výlučně, je vina polské strany prezentována jako zcela jednoznačná a nesporná. Polskou snahu o hledání viny Rusů článek vnímá jako zbytečnou, protoņe příčiny tragédie jsou podle článku довольно банальны (opravdu banální/ docela banální/ dost banální).

Hlavním aktérem článku Лавров: спекуляции на тему расследования катастрофы Ту-154 неэтичны (Lavrov: spekulace ohledně vyšetřování katastrofy Tu- 154 jsou neetické) z 13. 1. 2011 je ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Článek popisuje, jak Lavrov vnímá reakci polské strany na zveřejnění zprávy o vyńetřování leteckého neńtěstí. Podle ministra jsou polské spekulace na dané téma неэтичныe (neetické) a кощунственныe (rouhačské, barbarské). Tím ministr odsuzuje a dehonestuje chování a výroky Poláků. Lavrov dále uvádí, ņe Mezistátní letecký výbor není ruskou organizací, jak

61 píńí Poláci, ale mezinárodní organizací, která je uznávaná jako nezávislý orgán. Tímto opět sniņuje kompetence a věrohodnost polské strany.

U článku Спорить Польше не о чем z 13. 1. 2011 se překlad názvu ukázal jako problematický. Z hlediska formální ekvivalence by byla vhodná varianta Polsko se nemá co hádat, která vńak v čeńtině nezní příliń dobře. Dále se nabízely varianty, které respektují spíńe obsahovou ekvivalenci: Polsko, nestěžuj si! či Není důvod si stěžovat. Nakonec byla vybrána varianta Polsko si nemá na co stěžovat. Článek shrnuje čtenářstvu informace, které uvedli na tiskové konferenci zástupci a zástupkyně Mezistátního leteckého výboru. Podle nich nese za zřícení letadla jednoznačnou vinu polská strana. Větńina článku je věnována zdůraznění věrohodnosti Mezistátního leteckého výboru, popisu příčin katastrofy a zdůraznění viny Poláků. Poláci prý chybovali jiņ při přípravě letu a výcviku posádky. Kritizován je také postup posádky, zejména kapitána. Ten měl být pod zvýńeným náporem stresu, coņ ovlivnilo jeho rozhodování. Vinu ruské strany, respektive ruských dispečerů zástupci Mezistátního leteckého výboru vyvrátili: Диспетчеры не могут руководить действиями экипажа, а только информируют его о складывающейся ситуации. Всю ответственность по принятию решений в данном случае берет на себя исключительно экипаж. (Dispečeři nemohou řídit činnost posádky, mohou ji pouze informovat o aktuální/vznikající situaci. Veškerou odpovědnost za přijímaná rozhodnutí na sebe v daném případě bere výhradně posádka letadla.).

18. 1. 2011 vychází článek Польша: Виноваты российские диспетчеры (Polsko: vinni jsou ruští dispečeři). Článek se zabývá polskou zprávou o příčinách smolenské katastrofy. Podle polských specialistů, kteří tuto zprávu vypracovali, leņí vina za letecké neńtěstí na ruských dispečerech. Názory polských specialistů jsou vńak do jisté míry bagatelizovány, a to pomocí těchto výrazů: якобы (údajně/snad), польские эксперты считают (polští experti se domnívají), по мнению поляков (podle názoru Poláků). Také pouņitím uvozovek se článek snaņí sníņit hodnotu a důvěryhodnost daných slov a slovních spojení: диспетчеры "совершили много ошибок" (dispečeři se „dopustili mnoha chyb“), Москва скрыла "правдивые" факты (Moskva zatajila/zamlčela/zapřela „pravdivá“ fakta).

62 Článek Зачем в Польше упорно ищут «русский след» в авиакатастрофе под Смоленском? (Proč v Polsku vytrvale hledají „ruskou stopu“ v leteckém neštěstí u Smolenska?) vyńel 16. 2. 2011. Text seznamuje čtenářstvo s polskými snahami o zpochybnění závěrů Mezistátního leteckého výboru. Polské pokusy o svalení viny na ruskou stranu vńak článek bagatelizuje a zesměńňuje. Pouņívá k tomu například prvky ironie: А некоторые польские политики и, с позволения сказать, эксперты в области воздушного транспорта не брезгуют явными передергиваниями. (A někteří polští politici a, s prominutím, experti v oblasti letecké dopravy se neštítí ani očividného/zjevného fixlování/podvádění.). Dále vyuņívá článek ironii s prvky nadsázky: Все другие нации, конечно же, с удовольствием и постоянно признают свои ошибки. Особенно характерно это для польского менталитета. Ведь поляки, от велика до мала, с утра до вечера только и делают, что признают свои ошибки. Простите нас, говорят они, за то, что мы есть. А русские, те нет, ни за что. (Všechny ostatní národy, to je přeci samozřejmé, s radostí a neustále přiznávají své chyby. A to platí především pro polskou mentalitu. Vždyť všichni Poláci od rána do večera nedělají nic jiného, než že přiznávají své chyby. „Promiňte za to, že jsme,“ říkají. Ale Rusové ne, ti se za nic neomlouvají). Článek také vyuņívá hovorová vyjádření, za účelem navození situace, ņe polský čtenář je průměrný občan, nikoli ņádný vzdělanec či odborník: А он думает: ох уж этот МАК, вот подлецы с мерзавцами, выкинули польские замечания в урну. (Pomyslí si: ach jo, ten Mezistátní letecký výbor, to jsou ale prevíti, hodili polské komentáře do koše.). Dále uvádí, ņe polský expert дурит граждан своей страны (oblbuje občany své země/dělá z občanů své země hlupáky). Tím devalvuje kompetenci a důvěryhodnost polského specialisty.

ČLÁNKY V POLSKÝCH MÉDIÍCH

Článek Prawda o katastrofie czy kpina z Polski (Pravda o katastrofě nebo výsměch Polsku?) vyńel 12. 1. 2011, tedy týņ den, kdy byla publikována závěrečná zpráva Mezistátního leteckého výboru. Článek prezentuje reakce politiků a političek a také rodin pozůstalých na tuto zprávu. Jiņ v úvodu je uvedeno: raport wywołał w kraju burzę (zpráva vyvolala v zemi bouři/zpráva způsobila v zemi bouři). Pouņité slovo burza (bouře) odkazuje k rozbouřeným reakcím a prudkým změnám a tomu odpovídá i výběr pouņitých výroků a citací. Politici a političky pouņili ve spojení se zprávou tato slova: raport jest jednostrany (zpráva je jednostranná), w takiej formie jest nie do zaakceptowania (v této

63 formě je zpráva neakceptovatelná), to polityczny raport (je to politická zpráva). Bratr zesnulého prezidenta řekl: Raport MAK to kpina z Polski. (Zpráva Mezistátního leteckého výboru je výsměchem Polsku/Zpráva Mezistátního leteckého výboru si dělá z Polska legraci). Dále je pouņit tento Kaczyńského výrok: Gdyby na poważnie przyjąć wnioski z tego raportu, można by dojść do wniosku, że cała grupa w samolocie to była ekipa samobójców. (Kdybychom měli tu zprávu brát vážně, mohli bychom také dojít k závěru, že posádka toho letadla i část cestujících byla skupinou sebevrahů.). Pomocí hyperboly, která hraniční se sarkasmem, je zde dosaņeno zveličení výsledků zprávy.

Jediným aktérem článku Kłopotek o raporcie MAK ws. katastrofy smoleńskiej: czuję, jakby ktoś dał mi w twarz (Kłopotek se vyjádřil ke zprávě Mezistátního leteckého výboru o smolenské katastrofě: jako bych dostal facku) z 12. 1. 2011 je poslanec Polské lidové strany Eugeniusz Kłopotek. Pro vyjádření svých pocitů po zveřejnění zprávy pouņil poslanec přirovnání: jakby ktoś dał mi w twarz (jako bych dostal facku/jako bych dostal facku přímo do tváře/jako bych dostál ráno přímo do obličeje). Polskou část viny poslanec nepopírá, chybí mu vńak také alespoň částečné přiznání viny z ruské strany. Očekává objektivní zjińtění příčin katastrofy a společná jednání premiérů a prezidentů obou zemí. Pokud k tomu nedojde, můņe podle lidoveckého poslance nastat nasz Katyń numer dwa (naše druhá Katyň/naše Katyň číslo dvě).

Článek Moskwa wdeptała polskich pilotów w błoto (Moskva hází špínu na polské piloty) z 13. 1. 2011 seznamuje čtenářstvo s průběhem tiskové konference, na které Mezistátní letecký výbor oznámil závěry svého vyńetřování. Jiņ název článku, který lze přeloņit jako Moskva hází špínu na polské piloty, případně Moskva zadupala polské piloty do bahna, naznačuje charakter textu. Slovo błoto (bahno/bláto/špína) spojuje chování Moskvy s konotacemi něčeho mravně nízkého, nečestného a hanebného. Článek je psán ironickým, místy aņ sarkastickým stylem a obsahuje řadu tropů. Vyuņita je hyperbola: Z szyderczym uśmiechem, przyodziana w karnawałowy żakiet, wbiła w smoleńskie błoto polskich pilotów. (Se sarkastickým úsměvem a v apartním kostýmku přišla na konferenci a začala na polské piloty házet smolenskou špínu.) Z tropů uveďme například jízlivou metaforu uścisk rosyjskiego pytona (objetí ruského hada/ objetí ruské krajty), které odkazuje k symbolickému objetí Vladimira Putina a Donalda Tuska ve Smolensku. Dále text vyuņívá personifikaci komisja blednie (komise bledne) či synekdochu Wehrmacht strzelał (Wehrmacht střílel). Pouņitím uvozovek se sniņuje

64 věrohodnost expertů, kteří zprávu vypracovali: praca sztabu "niezależnych specjalistów" (práce „nezávislých odborníků“/práce týmu „nezávislých odborníků“). V následující větě jsou pouņity prvky hovorové polńtiny za účelem devalvace komunikačního obsahu: Zamiast merytorycznego przekazu na temat technicznych przyczyn tragedii usłyszeliśmy więc pseudopsychologiczny bełkot o NATO-wskim generale furiacie, który pod wpływem alkoholu wtargnął do kokpitu i zmusił załogę rządowego Tu-154M do lądowania poniżej meteorologicznych minimów. Jedná se zejména o substantivum bełkot (blábolení/blekotání/hudrování) a o substantivum furiat (vztekloun/šílenec/zuřivec/násilník). Vńechny zmíněné jazykové prostředky vyvolávají v čtenářstvu pocit, ņe chování Ruska a zástupců Mezistátního leteckého výboru je nevhodné, nedůstojné, hanebné, podlé a nedůvěryhodné.

Jediným aktérem článku Prezydent: Raport MAK to jednostronność i unikanie odpowiedzi (Prezident: Zpráva Mezistátního leteckého výboru je jednostranná a vyhýbá se odpovědím) z 19. 1. 2011 je polský prezident Bronisław Komorowski. Zprávu kritizuje a obhajuje chování polské posádky, přitom si vńak jeho projev stále zachovává důstojnost a diplomatičnost. Prezident řekl: w sprawach katastrof lotniczych, w jak najmniejszym stopniu ulegać prostym emocjom, a w jak największym stopniu szukać źródła nowych doświadczeń (ve věcech leteckých katastrof by se mělo co nejméně podléhat emocím a měly by se hledat zdroje nových poznatků a zkušeností). Tím reaguje na expresivní výroky polských i ruských politiků a političek a snaņí se poukázat na to, ņe je třeba chovat se racionálně.

18. 2. 2011 vychází článek Ruskie szympansy (Ruští šimpanzi), který informuje o videokonferenci, kterou nečekaně svolala ruská strana. Volbou sloves, která jsou pouņita v souvislosti s činností ruských expertů, je dosaņeno zneváņení jejich kompetentnosti a důvěryhodnosti: na pytania dziennikarzy nie odpowiadali (neodpovídali na otázky novinářů), bagatelizowali to, co się działo (bagatelizovali to, co se dělo), zapomnieli (zapomněli), nie chcieli przyjąć do wiadomości (nechtěli uznat/nechtěli vzít na vědomí). Článek také vyuņívá ironii: Rosyjscy eksperci bagatelizowali to, co się działo w wieży kontrolnej. Padło określenie, że nawet szympans w wieży nie przyczyniłby się do

65 tragedii Tu-154. Ciekawe, czy to była obraza naszych pilotów, czy komplement pod adresem tych, co w wieży kontrolnej siedzieli. (Ruští experti bagatelizovali to, co se dělo v kontrolní věži. Zazněl také názor, že ani šimpanz v kontrolní věži by nemohl způsobit/ zapříčinit tragédii Tu-154. Celkem by mě zajímalo, zda to měla být urážka našich pilotů nebo pochvala těch, kteří seděli v kontrolní věži.)

6.3 Interpretace

V mediálním diskursu smolenského neńtěstí byly identifikovány dva dominantní diskursivní typy. První je vzájemné polsko-ruské sbliņování. Tento diskursivní typ je charakteristický zejména pro první zkoumané období, tedy pro období těsně po katastrofě. V polských a zejména v ruských článcích, které byly analyzovány, se objevovala slovní spojení vyjadřující tendenci ke sblíņení a spolupráci obou zemí. Byla pouņita tato slovní spojení: soustrast, pomoc, podpora, spolupráce, nejupřímnější vděčnost za soucit a pomoc v těchto tragických dnech, neštěstí nás sblížilo, neobyčejně lidská reakce na cizí neštěstí, upřímné sdílení bolesti či upřímná lítost. Ruská strana Polákům slibovala co nejdůkladnějńí a nejrychlejńí vyńetření tragédie. Poláci Rusům děkovali a ujińťovali je, ņe jejich pomoc nezůstane zapomenuta. Analyzované články naznačovaly, ņe smolenská tragédie můņe způsobit oteplení vzájemných vztahů obou států. V druhém zkoumaném období, tedy v lednu a únoru 2011 převaņoval druhý diskursivní typ. Jedná se o vzájemné obviňování a hledání viny. Podle ruské strany, která se opírala o zprávu Mezistátního leteckého výboru, zavinila nehodu polská posádka. Poláci vńak toto tvrzení odmítali. Jistou část své viny sice přiznali, ale totéņ očekávali i od Rusů. Rusové vńak nehodlali uznat, ņe práce jejich dispečerů mohla jakkoli přispět k letecké havárii. Hájili se mimo jiné tím, ņe Mezistátní letecký výbor je mezinárodní a nezávislou organizací. Poláci vńak tento výbor vnímali jako výhradně ruskou organizaci. Vńechny zmíněné spory byly prostoupeny snahou o hledání viny. V polských i ruských článcích se objevovala tato slovní spojení: lví podíl viny za katastrofu, není možné stále přehazovat vinu z jedné strany na druhou, míra zavinění, dokument svaluje veškerou vinu na Polsko, Rusové nedokážou veřejně přiznat svou část viny, ruští experti obvinili polské piloty, vina není na straně posádky, vinni jsou ruští dispečeři, Poláci jsou vinni, Poláci hledají důkazy o vině Moskvy, havárii letadla zavinila

66 posádka, neštěstí nepřímo zavinil také velitel polských vzdušných sil, Mezistátní letecký výbor vyvrátil možnou vinu ruských dispečerů. Pro druhé období je typická dramatizace a konfliktnost. Podle Jiráka a Köpplové (Jirák a Köpplová 2007: 186) spočívají tyto jevy v prezentování politiky jako sérií střetů, zvratů, překvapení a nečekaných odhalení. V nańem případě se jedná o neustálé hledání viníka a vzájemné obviňování doplněné střety a konflikty. Z hlediska interdiskursivity je zajímavé spojení diskursu leteckého neńtěstí a diskursu, který se týká katyňského masakru. V polských i ruských článcích se objevovaly různé odkazy na tento diskurs. Tato tendence byla zřejmá předevńím v polských médiích. Katyňské otázce Poláci a Polky vņdy přikládali velký význam (Cienciala, Lebedeva, Materski 2007: 347). Leņ o katyňských událostech vnímají jako prostředek, s jehoņ pomocí byla jejich vlast zneuņita a přinucena se podvolit a podrobit (Cienciala, Lebedeva, Materski 2007: 347). Podle Niżyńské (Niżyńska 2010: 470) Katyň představuje pro Polky a Poláky jakési symbolické národní trauma. Katyň spojují nejen s masovými vraņdami polských důstojníků, ale připomíná jim i deportace na Sibiř, gulagy a násilí a bezpráví, kterého se vůči nim dopustila sovětská strana. Vńechna zmíněná polská traumata byla při vzniku mediálního diskursu leteckého neńtěstí znovu připomenuta a obnovena. V analyzovaných polských článcích se objevovala srovnávání katyňského masakru se smolenskou havárií. Byla pouņita také slovní spojení nasz Katyń numer dwa (naše druhá Katyň/naše Katyň číslo dvě), tragedia druga po Katyniu (druhá největší tragédie po Katyni), Katyń - to miejsce przeklęte (Katyň je prokleté místo).

6.4 Explanace

Mediální diskurs leteckého neńtěstí je propojen s mocenskými vztahy. Způsob prezentace Polska a Ruska v mediálním diskursu smolenské tragédie ovlivnil mocenské vztahy obou států. Zejména v prvním zkoumaném období ruské politické ńpičky, v jejichņ rukou je koncentrována značná moc, pečlivě kontrolovaly své formulace a gesta, která byla následně prezentována v médiích. Jejich chování dopovídá tomu, co tvrdí Grečo (Grečo 2008: 336). Tento autor uvádí, ņe média poskytují mocenské sféře prostředky k vytváření a upevňování podpory, bez které nemůņe mocenská sféra dlouhodobě a úspěńně fungovat.

67 V případě Putina a Medvěděva mediální diskurs zřejmě výrazně přispěl k upevnění jejich mocenských pozic. Na druhé straně vńak diskurs zřejmě negativně ovlivnil politické postavení polského premiér Donalda Tuska. Média uváděla, ņe se polský premiér domníval, ņe svěřením vyńetřování Rusům napomůņe ke zlepńení vzájemných vztahů. Po zveřejnění závěrečné zprávy Mezistátního leteckého výboru vńak začala média Tuska kritizovat za nesprávnou politickou strategii. Tím mediální diskurs pravděpodobně způsobil oslabení jeho politické moci.

68 ZÁVĚR

V této práci jsme se s vyuņitím znalostí řady humanitních věd snaņili co nejlépe popsat mediální diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska. Byly pouņity zejména poznatky sociologie, lingvistiky, sociolingvistiky, translatologie a mediálních studií. Cílem práce byla sociolingvistická a translatologická analýza mediálního diskursu smolenské tragédie. Nejprve bylo nutné definovat pojmy, se kterými pracujeme. Na základě prostudované literatury byly sestaveny vlastní definice základních konceptů. Zejména se jedná o definici pojmů média a mediální diskurs. Média byla definována jako souhrn sdělovacích prostředků (tedy tisku, rozhlasu, televize, internetu a podobně), které multiplikují sdělení veřejného charakteru a rozńiřují je směrem k rozsáhlému, rozptýlenému, nesourodému a individuálně neurčenému publiku. Mediální diskurs je v této práci chápán jako historicky, dobově a společensky podmíněné a obsahově, tematicky a jazykově vymezené soubory výpovědí v médiích. V dalńí fázi práci bylo třeba zvolit přístup, který je vhodný pro analýzu mediálních diskursů. V souladu s doporučeními odborné literatury byla vybrána teorie sociální konstrukce reality zpracovaná Bergerem a Luckmannem. Podle těchto autorů se kaņdodenní ņivot její jako realita, kterou lidé nějak vykládají a jeņ má pro ně subjektivní význam jako určitý logický soudrņný svět (Berger a Luckmann 1999: 25). Právě tuto realitu povaņují za předmět výzkumu. Podle autorů svět kaņdodenního ņivota není pouze světem, který obyčejní členové společnosti pokládají za danou realitu při svém subjektivním a cílevědomém kaņdodenním jednání. Je to také svět, který má svůj původ v jejich myńlenkách a činnostech a který je právě těmito myńlenkami a činnostmi jako reálný udrņován (Berger a Luckmann 1999: 25). Tímto způsobem také chápeme mediální diskurs leteckého neńtěstí. Tento diskurs je tvořen a reprodukován v myńlenkách a činnostech lidí. Lidé vńak neustále zapomínají, ņe právě oni jsou původci a tvůrci diskursu. Proto je analýza mediálního diskursu tak přínosná. Umoņní nám totiņ vzepřít se kaņdodenní realitě, ve které diskurs vzniká a která se nám vnucuje jako samozřejmá. Vhledem ke snaze pochopit mediální diskurs leteckého neńtěstí polského prezidentského letadla v ruském Smolensku, jsme jednu část práce věnovali popisu polsko- ruských vztahů. Podle Nováka je velmi vhodné a účelné nastínit základní obrysy událostí, které způsobily vzájemný stereotyp obrazu trvalého, téměř absolutního nepřítele (Novák 1998: 9). Jedná se totiņ o stereotyp, který se při kaņdém střetu zájmů znovu reprodukuje a

69 bez jeho vysvětlení není moņné současné polsko-ruské vztahy ani diskurs leteckého neńtěstí u Smolenska dobře analyzovat. Po prostudování polsko-ruských vztahů jsme svou pozornost zaměřili na analýzu prezentace leteckého neńtěstí v polských a ruských médiích. Nejprve jsme stručně popsali samotnou událost a pak jsme stanovili kritéria pro výběr článků. Článků, které se vztahují k leteckému neńtěstí ve Smolensku, bylo v polských i ruských médiích publikováno velké mnoņství, proto jsme se rozhodli zaměřit se pouze na vybrané části diskursu. Pro analýzu byly vybrány dvě části diskursu, respektive dva diskursy ze dvou různých období. Prvním je období od 10. do 14. dubna 2010, tedy bezprostředně po katastrofě. Na základě Vettera (Vetter 2010: 17) a Dostála a Kulhánka (Dostál a Kulhánek 2010: 32), kteří tvrdí, ņe ruńtí státní představitelé projevovali Polsku soustrast a lítost, jsme se rozhodli zaměřit se při výběru článků na dva aspekty. Pokusili jsme se zjistit, zda bylo v médiích chování ruských státních představitelů prezentováno tak, jak o něm hovoří zmínění autoři. Zaměřili jsme se články, které popisují a prezentují způsoby, jimiņ byla Polákům projevována solidarita a soustrast. Pokusili jsme se také najít články, které řeńí vliv katastrofy na polsko-ruské vztahy. Druhé zkoumané období začíná 12. lednem 2011, tedy dnem, kdy byla zveřejněna Závěrečná zpráva Mezistátního leteckého výboru. Byly vybírány články, které se zabývají reakcemi polských a ruských médií na zveřejnění zprávy. Pro potřeby této práce bylo toto období ohraničeno daty 12. 1. a 18. 2. 2011. Z hlediska ņánru jsme se zaměřili předevńím na rozńířenou zprávu a komentář. Také délka některých útvarů byla problematická, proto jsme se rozhodli příliń dlouhé články zkrátit. Vzhledem ke snaze analyzovat mediální diskurs co nejlépe, je lepńí pracovat s větńím mnoņstvím krácených textů, neņ s malým mnoņstvím textů v původní délce. Vńechny vybrané články byly přeloņeny do čeńtiny. Při překladu z ruńtiny jsme naráņeli na tendenci ruńtiny k analytičnosti. Například analytické vyjádření самолет потерпел крушение bylo do čeńtiny přeloņeno jako letadlo havarovalo, sloveso принять решение bylo přeloņeno jako rozhodnout se. Podle Ņaņy (Ņaņa 1999: 18) sklon ruńtiny k analytickému vyjadřování vede také k tomu, ņe ruńtina hojně vyuņívá spojení obsahujících jako základ substantivum ńirokého významu, například дело, вопрос, условие, факт a podobně. Ņaņa doporučuje tato spojení v překladu vynechat. Snaņili jsme se toto doporučení respektovat. Například u slovního spojení самолет выполнял посадку в условиях сильного тумана jsme navrhli varianty letadlo přistávalo v silné mlze či přistávání ztěžovala silná mlha.

70 Pro analýzu článků byla vybrána metoda kritické diskursivní analýzy Normana Fairclougha. Podle Richardsona (Richardson 2007: 37) se jedná o jeden z nejvhodnějńích přístupů k analyzování diskursu. Kritická diskursivní analýza má podle Fairclougha tři části, a to deskripci, interpretaci a explanaci (Fairclough 2001: 21-22). V této práci jsme se zaměřili předevńím na deskripci. Při samotném překladu vznikala řada poznámek a komentářů, které byly následně zapracovány do deskripce. Výsledná deskripce tedy obsahuje nejen analýzu textu, ale také kritickou reflexi vlastního překladu. Uváděním moņných překladatelských řeńení jsme se snaņili přispět k co největńí objektivitě analýzy. Při deskripci byly odhaleny konkrétní mechanismy, pomocí kterých byl mediální diskurs konstruován. Uveďme například vyzdvihování role prezidenta Medvěděva a premiéra Putina v ruských článcích. Jejich aktivní účast byla zdůrazňována například pouņitím činného rodu: Дмитрий Медведев пообещал (Dmitrij Medvěděv slíbil), Дмитрий Медведев дал распоряжения (Dmitrij Medvěděv nařídil/přikázal), Владимир Путин сообщил, что уже подписал распоряжение (Vladimir Putin oznámil, že již podepsal nařízení/rozkaz/příkaz), Путин лично с почестями проводил гроб с телом польского президента. (Putin se osobně a se všemi poctami rozloučil s rakví polského prezidenta.). V druhé části analýzy, tedy v interpretaci, jsme se zaměřili na inderdiskursivitu a na odhalení diskursivních typů. V polských i ruských článcích se objevovaly různé odkazy na diskurs spojený s katyňským masakrem. Tato tendence byla zřejmá předevńím v polských médiích. Podle Niżyńské (Niżyńska 2010: 470) Katyň představuje pro Polky a Poláky jakési symbolické národní trauma a jsou na toto téma stále citliví. Trauma, které Katyň vyvolává, bylo při konstruování mediálního diskursu leteckého neńtěstí znovu připomenuto. V analyzovaných polských článcích byla v souvislosti se smolenskou katastrofou pouņita slovní spojení nasz Katyń numer dwa (naše druhá Katyň/naše Katyň číslo dvě), tragedia druga po Katyniu (druhá největší tragédie po Katyni), Katyń - to miejsce przeklęte (Katyň je prokleté místo). Na základě interpretace byly dále identifikovány dva dominantní diskursivní typy. Prvním je vzájemné polsko-ruské sbliņování, které bylo charakteristické zejména pro první zkoumané období. V mediálním diskursu se objevovala řada náznaků toho, ņe smolenská tragédie můņe způsobit oteplení vzájemných vztahů obou států. Byla pouņita tato slovní spojení: soustrast, pomoc, podpora, spolupráce, neštěstí nás sblížilo, upřímné sdílení bolesti či upřímná lítost.

71 V druhém zkoumaném období, tedy v lednu a únoru 2011 jiņ tento diskursivní typ nebyl patrný. Naopak převládlo vzájemné obviňování a hledání viny. Podle Anzenbachera (Anzenbacher 1994: 120) kaņdému diskursu hrozí riziko, ņe se emocionalizuje a upadne do neplodných hádek. Tato tendence byla patrná právě v druhém zkoumaném období. V polských i ruských článcích byla nalezna tato slovní spojení: dokument svaluje veškerou vinu na Polsko, Rusové nedokážou veřejně přiznat svou část viny, ruští experti obvinili polské piloty, vina není na straně posádky, vinni jsou ruští dispečeři, Poláci jsou vinni, Poláci hledají důkazy o vině Moskvy, havárii letadla zavinila posádka, Mezistátní letecký výbor vyvrátil možnou vinu ruských dispečerů, lví podíl viny za katastrofu, míra zavinění. V explanaci jsme se pokusili ukázat vliv diskursu na mocenské vztahy. Způsob prezentace Polska a Ruska v mediálním diskursu smolenské tragédie ovlivnil mocenské vztahy obou států. V případě Putina a Medvěděva mediální diskurs pravděpodobně napomohl k upevnění jejich mocenských pozic. Na druhé straně vńak diskurs zřejmě oslabil politické postavení polského premiéra Donalda Tuska. Je důleņité připomenout, ņe práce zkoumala prezentaci polsko-ruských vztahů v médiích, nikoli skutečné polsko-ruské vztahy. I kdyņ, řečeno slovy Bergera a Luckmanna, tyto vztahy nejsou ničím jiným neņ sociálním konstruktem.

72 АННОТАЦИЯ

Данная работа посвящена анализу масс-медиального дискурса в русских и польских СМИ, связанного с трагедией, случившейся с президентом Польши Лехом Качиньским под Смоленском. Этот дискурс рассматривается на основе знаний по социологии, лингвистике, социолингвистике, переводоведению, историографии, философии, политологии.

Работа состоит из шести частей.

В первой части даются определения основных понятий: социолингвистика, СМИ, дискурс, масс-медиальный дискурс.

Социолингвистика - раздел языкознания, изучающий взаимосвязь языка и общества на основе знаний из социологии и лингвистики. Представляя собой синтез социологии и лингвистики, социолингвистика занимается такими проблемами, как социальная дифференциация языка, взаимосвязи между языковыми и социальными структурами, типология языковых ситуаций, определяемых социальными факторами и т. п.

СМИ - средства массовой информации, охватывающие широкую аудиторию. К СМИ относятся газеты, журналы, телевидение, радио, интернет.

Дискурс - многозначный термин широкого ряда гуманитарных наук (лингвистики, литературоведения, социологии, философии антропологии, этнологии), предмет которых прямо или опосредованно предполагает изучение функционирования языка. Каждая из этих дисциплин подходит к изучению дискурса по-своему. Однако преобладает мнение, что дискурс связан с использованием языка в социальном контексте. Особым типом дискурса является масс-медиальный дискурс. В данной работе масс-медиальный дискурс понимается как исторически и общественно обусловленные совокупности высказываний в СМИ.

Вторая часть работы посвящена объяснению термина «социальный конструкционизм». Социальный конструкционизм - социологическая теория познания,

73 развитая Питером Бергером и Томасом Лукманом в их книге «Социальное конструирование реальности» (The Social Construction of Reality). Целью социального конструкционизма является прежде всего выявление путей, с помощью которых индивидуумы и группы людей принимают участие в создании реальности. Социально конструируемая реальность представляет собой постоянно идущий, динамический процесс.

В третьей части работы анализируется сложная связь между политикой и средствами массовой информации. Связь между политикой и СМИ двусторонняя - политика воздействует на СМИ и наоборот.

Четвѐртая часть работы анализирует историю польско-российских отношений. В истории польско-российских отношений было много войн, споров, разногласий и конфликтов. Одной из больных тем польско-российской истории является Катынский расстрел. Катынский расстрел - массовые казни польских офицеров, осуществлѐнные весной 1940 года сотрудниками НКВД (Народного комиссариата внутренних дел) Советского Союза. Всего было расстреляно около 22 000 польских пленных. Термины «Катынский расстрел» и «Катынское преступление» сначала использовались в отношении казни польских офицеров в Катынском лесу в Смоленской области. Однако, согласно некоторым авторам, после нахождения других массовых захоронений польских офицеров, термины «Катынский расстрел» и «Катынское преступление» стали употреблять также по отношению к другим расстрелам польских граждан, содержавшихся в разных лагерях и тюрьмах Советского Союза. Впервые о нахождении массовых захоронений заявили представители Германии весной 1943 года. Международная комиссия провела экспертизу и заключила, что расстрелы произведены НКВД уже весной 1940 года. Однако Советский Союз отрицал свою причастность к Катынскому расстрелу. Лишь в апреле 1990 Михаил Сергеевич Горбачѐв официально признал ответственность НКВД. 26 ноября 2010 Госдума Российской Федерации признала, что массовый расстрел польских граждан в Катыни является преступлением сталинского режима. Тема Катынского расстрела до сих пор осложняет польско-российские отношения.

Пятая часть работы посвящена катастрофе польского президентского самолета под Смоленском. Польская делегация направлялась в Россию в Смоленскую область на траурные мероприятия по случаю семидесятой годовщины расстрела польских

74 офицеров в Катынском лесу. В катастрофе погибли 7 членов экипажа и 89 пассажиров (президент Польши Лех Качиньский, его жена Мария Качиньская, известные польские политики, почти всѐ высшее военное командование, общественные и религиозные деятели и другие). 10 апреля 2010 года распоряжением Дмитрия Медведева создана правительственная комиссия во главе с Владимиром Путиным. Эта комиссия должна заниматься расследованием всех обстоятельств катастрофы. Для проведения технического расследования обстоятельств катастрофы образована совместная комиссия Межгосударственного авиационного комитета и Министерства обороны Российской Федерации. 12 января 2011 года Межгосударственный авиационный комитет представил окончательный доклад о расследовании авиационного происшествия. Согласно этому документу причинами катастрофы стали неправильные действия польского экипажа и также психологическое давление на него. Масс-медиальный дискурс, связанный с этой трагедией, действительно широкий. В польских и русских СМИ было опубликовано много статей по этой теме и поэтому надо было избрать только часть масс-медиального дискурса. В итоге были избранны два периода – 10. - 14. 4. 2010 и 12. 1. - 18. 2. 2011. Первый период представляет собой время сразу после аварии. Второй период был избран, потому что в январе Межгосударственный авиационный комитет обнародовал окончательный отчет о расследовании Смоленской авиакатастрофы. Из первого периода было избрано 8 статей - 4 статьи из польских СМИ (Katastrofa samolotu z prezydentem na pokładzie. Nikt nie przeżył; Premier Putin: Pomożemy we wszystkim; "Przeklęty Katyń" pojedna Polskę i Rosję?; Nie zapomnimy współczucia Rosjan) и 4 статьи из русских СМИ (Под Смоленском разбился самолет президента Польши; Искренне сочувствуем; "Это и наша трагедия"; «Несчастье нас сблизило») Из второго периода было избранно 10 статей - 5 статей из польских СМИ (Kłopotek o raporcie MAK ws. katastrofy smoleńskiej: czuję, jakby ktoś dał mi w twarz; Prawda o katastrofie czy kpina z Polski; Moskwa wdeptała polskich pilotów w błoto; Prezydent: Raport MAK to jednostronność i unikanie odpowiedzi; Ruskie szympansy) и 5 статей из русских СМИ (Лавров: спекуляции на тему расследования катастрофы Ту- 154 неэтичны; Поляки ищут доказательства вины Москвы в катастрофе под Смоленском; Польша: Виноваты российские диспетчеры; Спорить Польше не о чем; Зачем в Польше упорно ищут «русский след» в авиакатастрофе под Смоленском?). Все выше перечисленные русские и польские статьи были переведены на чешский язык.

75 Шестая часть работы анализирует масс-медиальный дискурс, связанный со Смоленской авиакатастрофой. В этой части работы анализируется способ представления Смоленской катастрофы в польских и русских СМИ. Прежде всего надо было избрать правильный метод. Был избран критический дискурс-анализ, разработанный Норманом Фэрклафом. Этот метод представляет собой разновидность дискурс-анализа, который анализирует дискурс как сложный комплекс. Критический дискурс-анализ состоит из трех частей. Первой частью является дескрипция, то есть лингвистический анализ. Вторая часть представляет собой интерпретацию, то есть анализ дискурсивных типов, интертекстуальности и интердискурсивности. Третья часть - экспланация, то есть анализ дискурса в рамках силовых структур. На основе критического дискурс-анализа были сделаны следующие выводы: в первом периоде, то есть 10. - 14. 4. 2010, русская сторона обещала польскому народу тщательнейшее расследование трагедии и выражала ему соболезнования. В анализированных русских статьях были использованы, например, следующие слова председателя правительства России Владимира Путина: - Сказать нечего. Можно только посочувствовать, искренне посочувствовать семьям погибших. - Это прежде всего трагедия Польши, польского народа, но это и наша трагедия. - Мы скорбим вместе с вами, мы переживаем вместе с вами. - Мы молимся вместе с вами. Также были использованы положительные слова президента России Дмитрия Медведева: - От имени российского народа выражаю самые глубокие, самые искренние соболезнования польскому народу, чувство сострадания и поддержки родственникам и близким погибших. - Мы должны сделать все для того, чтобы все организационно-технические решения, которые сопровождают такого рода происшествия, были сделаны максимально тщательно. В польских СМИ политики и журналисты говорили о том, что Катынь - проклятое место. Но также в польских статьях были приведены высказывания об изменении польско-российских отношений и о сближении России и Польши: - Brzmi to paradoksalnie, jednak nieszczęście nas zbliżyło. - Polsko-rosyjskie stosunki niewątpliwie staną się bardziej otwarte i szczere.

76 Во втором периоде, то есть 12. 1. - 18. 2. 2011, масс-медиальный дискурс выглядел совершенно иначе, чем в первом. Польша и Россия обвиняли друг друга. Русская сторона утверждала, что в крушении польского президентского самолета виновен польский экипаж. Польская сторона считала виновными не польский экипаж, а русских диспетчеров аэропорта. В русских СМИ журналисты писали: - Поляки не готовы признать, что вина за катастрофу самолета Леха Качиньского лежит исключительно на их стороне. - Политики и ангажированные эксперты пытаются поставить под сомнение выводы Межгосударственного авиационного комитета, расследовавшего гибель лайнера, на котором летел президент Качиньский. А некоторые польские политики и, с позволения сказать, эксперты в области воздушного транспорта не брезгуют явными передергиваниями. В польских СМИ были использованы следующие высказывания: - Raport jest jednostronny, chroni stronę rosyjską. - Raport MAK to kpina z Polski. Obwinia polskich pilotów i Polskę całkowicie jednostronnie i w gruncie rzeczy bez żadnych dowodów.

В ходе работы были сделаны следующие выводы: в апреле 2010 года в русских и польских СМИ журналисты и политики говорили о польско-российском сближении, но в январе и феврале 2011 года ситуация выглядела иначе. Русская сторона утверждала, что в крушении польского президентского самолета виновны поляки. Польская сторона считала виновными русских. Однако в первые дни после авиакатастрофы русские и поляки в СМИ говорили о польско-российском сближении, без малого год после трагедии польско-российские отношения почти не изменились. Необходимо отметить, что в данной работе рассмотрены не настоящие польско- российские отношения, а их представление в СМИ. Хотя, согласно социальному конструкционизму, польско-российские отношения представляют собой только социально конструируемую реальность.

77 POUŽITÉ ZDROJE

Abélès, Marc. 2004. Politika jako divadlo. In: Skalník, Petr et al. 2004. Politická kultura: antropologie, sociologie, politologie. Praha: Set out, s. 13-42.

Anzenbacher, Arno. 1994. Úvod do etiky. Praha: Zvon.

Berger, Peter L., Luckmann, Thomas. 1966. The social construction of reality: a treatise in the sociology of knowledge. New York: Doubleday.

Berger, Peter L., Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Brown, Gillian, Yule, George. 2008. Discourse analysis. Cambridge: Cambridge University Press.

Bystřický, Jiří. 2006. Média a diskurz politiky. Mezinárodní politika. 2006/7, s. 4-6.

Cienciala, Anna M., Lebedeva, Natalija S., Materski, Wojciech. 2007. Katyn: a crime without punishment. New Haven: Yale University Press.

Coates, Jennifer. 1993. Women, men and language: a sociolinguistic account of gender differences in language. Harlow: Longman.

Cook, Guy. 1989. Discourse. Oxford: Oxford University Press.

Čechová, Marie. 2008. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny.

Čejka, Mirek. 1996. Úvod do studia jazyka (pro bohemisty). Brno: Masarykova univerzita.

Davies, Norman. 2003. Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. Praha: Prostor.

Dostál, Vít, Kulhánek, Jakub. 2010. Trnitá cesta k urovnání polsko-ruských vztahů. Mezinárodní politika. 2010/7, s. 32-34.

Dubnička, Ivan. 2008. Politická manipulácia a média. In: Magál, Slavomír, Mistrík, Miloń, Solík, Martin. 2008. Médiá, spoločnosť, mediálna fikcia. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie UCM, s. 254-257.

Dudáńová, Barbora. 2008. Manipulácia a politická propaganda ako nástroj mediálnej fikcie. In: Magál, Slavomír, Mistrík, Miloń, Solík, Martin. 2008. Médiá, spoločnosť, mediálna fikcia. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie UCM, s. 189-192.

Fairclough, Norman. 1995. Critical discourse analysis: the critical study of language. Harlow: Longman.

Fairclough, Norman. 2001. Language and power. Harlow: Longman.

78 Fairclough, Norman. 2003. Analysing discourse: textual analysis for social research. London: Routledge.

Foucault, Michel. 1994. Diskurs; Autor; Genealogie: tři studie. Praha: Svoboda.

Fox, John. 2010. Katyn: Tragedy Upon Tragedy. History Today. 2010. Vol. 60, Issue 6, p. 31-34.

Gorbaniuk, Oleg. 2010. The Impact of the Smolensk Air Crash on the Attribution of Personality Traits to Political Parties. Current Problems of Psychiatry. 2010. 11(2), p.112-118.

Grečo, Peter. 2008. K problematike politikuma a role masmédií ako politickej sily. In: Magál, Slavomír, Mistrík, Miloń, Solík, Martin. 2008. Médiá, spoločnosť, mediálna fikcia. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie UCM, s. 331-336.

Harrington, Austin. 2006. Moderní sociální teorie: základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál.

Hatim, Basil, Mason Ian. 1990. Discourse and the translator. London: Longman.

Hodač, Jan, Strejček, Petr. 2008. Politika ruské federace v postsovětském prostoru a střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

Hunter, Richard. 2010. Katyn: Old Issues Threaten Polish-Russian Economic and Political Relations. European Journal of Social Science. 2010. Vol. 17, Issue 2, p. 288 - 297.

Chwalba, Andrzej. 2009. Polsko 1989-2008: dějiny současnosti. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Iłowiecki, Maciej, Zasępa, Tadeusz. 2003. Moc a nemoc médií. Bratislava: Veda.

Jirák, Jan, Nekvapil, Jiří, Ńoltys, Otakar. 1996. Jazyk ve společenském kontextu. Praha: Karolinum.

Jirák, Jan, Köpplová Barbara. 2007. Média a společnost. Praha: Portál.

Jirák, Jan, Trampota, Tomáń. 2008. O vztahu médií a politiky v komparativní perspektivě. In: Hallin, Daniel, Mancini, Paolo. 2008. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. Praha: Portál, s. 9-23.

Jirák, Jan, Köpplová, Barbara. 2009. Masová média. Praha: Portál.

Kaiser, Gerd. 2008. Katyň: státní zločin - státní tajemství. Praha: BB art.

Kotyk, Václav. 1998. Malé státy v zahraničněpolitické koncepci Ruska. In: Had, Miloslav. 1998. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s. 149-177.

Kovács, István. 2010. Piłsudski…Katyň…Solidarita…Klíčové pojmy polských dějin 20. století. Brno: Barrister & Principal.

79 Kraus, Jiří. 2003. Vyjadřování polemičnosti a významových opozic v politickém diskurzu. In: Čmejrková, Světla, Hoffmanová, Jana. 2003. Jazyk, média, politika. Praha: Academia, s. 13-39.

Kraus, Jiří. 2008. Jazyk v proměnách komunikačních médií. Praha: Karolinum.

Kuchyňková, Petra, Ńmíd, Tomáń et al. 2006. Rusko jako geopolitický aktér v postsovětském prostoru. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

Lenard, Stanisław Bogusław, Wywiał, Ireneusz. 2000. Historia Polski w datach. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN.

Madajczyk, Czesław. 1989. Dramat katyński. Warszawa: Książka i Wiedza.

Marada, Radim. 1999. Bergerův a Luckmannův existenciální humanismus. In: Berger, Peter L., Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 202-214.

Marada, Radim. 2002. Masová média a proměny občanské veřejnosti. Revue pro média. Říjen 2002, č. 3, s. 2-7.

Maříková, Hana, Petrusek Miloslav, Vodáková Alena et al. 1996. Velký sociologický slovník. 1, A-O. Praha: Karolinum.

Maříková, Hana, Petrusek Miloslav, Vodáková Alena et al. 1996. Velký sociologický slovník. 2, P-Ž. Praha: Karolinum.

McNair, Brian. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál.

McQuail, Denis. 2009. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.

Niżyńska, Joanna. 2010. The Politics of Mourning and the Crisis of Poland’s Symbolic Language after April 10. East European Politics & Societies. 2010. Vol. 24, No. 4, p. 467- 479.

Nohejl, Marek. 2007. Jednání, diskurs, kritika: myslet společnost. Praha: Sociologické nakladatelství.

Novák, Miloslav. 1998. Polsko-ruské soupeření o vedoucí roli ve východní Evropě: historické kořeny nepřátelských stereotypů. In: Leńka, Vladimír, et al. 1998. Rusko, Polsko, střední Evropa: dědictví minulosti a současnost. Praha: Ústav mezinárodních vztahů.

Nowak, Andrzej. 2010. Impérium a ti druzí: Rusko, Polsko a moderní dějiny východní Evropy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Osvaldová, Barbora, Halada, Jan et al. 2007. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri.

80 Ozbay, Fatih, Aras, Bulent. 2008. POLISH-RUSSIAN RELATIONS: HISTORY, GEOGRAPHY AND GEOPOLITICS. East European Quarterly. Spring 2008. Vol. 42, Issue 1, p. 27 - 42.

Paczkowski, Andrzej. 2000. Půl století dějin Polska: 1939-1989. Praha: Academia.

Reifová, Irena. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál.

Richardson, John E. 2007. Analysing newspapers: an approach from critical discourse analysis. New York: Palgrave Macmillan.

Řezník, Miloń. 2002. Polsko. Praha: Libri.

Salzmann, Zdeněk. 1997. Jazyk, kultura a společnost: úvod do lingvistické antropologie. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR.

Sanford, George. 2005. Katyn and the Soviet Massacre of 1940. Truth, Justice and Memory. London: Routledge.

Saussure, Ferdinand de. 1996. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia.

Schäffner, Christina. 2002. The Role of Discourse Analysis for Translation and in. Translator Training. Clevedon: Multilingual Matters.

Spolsky, Bernard. 1998. Sociolinguistics. Oxford: Oxford University.

Ńebeń, Marek. 2003. Simulace a hyperrealita: Kritická reflexe médií v díle Jeana Baudrillarda. In: Média a realita 4: Sborník prací Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU Brno. Svazek 6. Brno: Masarykova univerzita, s. 66-93.

Ńtindl, Karel. 2000. Rusko a střední Evropa. Mezinárodní politika. 2000/5, s. 35-37.

Tołczyk, Dariusz. 2010. Katyn: the long cover-up. New Criterion. 2010. Vol. 28, Issue 9, p. 4-9.

Tuńer, Andrej, Follrichová, Mária. 2001. Teória a prax novinárskych žánrov. I. Bratislava: Univerzita Komenského.

Valenta, Jaroslav. 1998. Poláci a Rusko v letech 1918-1945: státní politika a veřejné mínění. In: Leńka, Vladimír, et al. 1998. Rusko, Polsko, střední Evropa: dědictví minulosti a současnost. Praha: Ústav mezinárodních vztahů.

Vańát, Petr. 2009. Kritická diskurzivní analýza: Sociální konstruktivismus v praxi. Přehledové studie. 2009/4. [online] 2009 [cit. 14. 4. 2011] Dostupné z: .

Veľas, Ńtefan. 2000. Teória a prax novinárskych žánrov. II. Bratislava: Univerzita Komenského.

81 Venuti, Lawrence. 1992. Rethinking translation : discourse, subjectivity, ideology. London: Routledge.

Vetter, Reinhold. 2010. Euphorie und Ernüchterung. Polens Russlandpolitik vor und nach Smolensk. Osteuropa. 60. Jahrgang, Heft 9, s. 17-37.

Wodak, Ruth, Krzyżanowski, Michał. 2008. Qualitative discourse analysis in the social science. New York: Palgrave Macmillan.

Ņaņa, Stanislav. 1999. Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno: Masarykova univerzita, 1999.

SLOVNÍKY

Kopeckij, Leontij, V., Leńka Oldřich et al. 1978. Rusko-český slovník. I, A-O. Praha: SPN.

Kopeckij, Leontij, V., Leńka Oldřich et al. 1978. Rusko-český slovník. II, P-Ja.Praha: SPN.

Oliva, Karel et al. 1995. Polsko-český slovník. II, A-Ó. Praha: Academia.

Oliva, Karel et al. 1995. Polsko-český slovník. II, P-Ż. Praha: Academia.

Savický, Nikolaj et al. 1999. Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů. Praha: Academia, 1999.

EXCERPOVANÉ TEXTY Články z ruských médií

Под Смоленском разбился самолет президента Польши [online] 2010 [cit. 13. 4. 2011] Dostupné z:

Искренне сочувствуем [online] 2010 [cit. 14. 4. 2011] Dostupné z: .

"Это и наша трагедия" [online] 2010 [cit. 14. 4. 2011] Dostupné z: .

«Несчастье нас сблизило» [online] 2010 [cit. 14. 4. 2011] Dostupné z: .

Лавров: спекуляции на тему расследования катастрофы Ту-154 неэтичны [online] 2011 [cit. 16. 4. 2011] Dostupné z: .

Поляки ищут доказательства вины Москвы в катастрофе под Смоленском [online] 2011 [cit. 16. 4. 2011] Dostupné z: .

82 Польша: Виноваты российские диспетчеры [online] 2011 [cit. 18. 4. 2011] Dostupné z: .

Спорить Польше не о чем [online] 2011 [cit. 18. 4. 2011] Dostupné z: .

Зачем в Польше упорно ищут «русский след» в авиакатастрофе под Смоленском? [online] 2011 [cit. 18. 4. 2011] Dostupné z: .

Články z polských médií

Katastrofa samolotu z prezydentem na pokładzie. Nikt nie przeżył [online] 2010 [cit. 17. 3. 2011] Dostupné z: .

Premier Putin: Pomożemy we wszystkim [online] 2010 [cit. 17. 3. 2011] Dostupné z: .

"Przeklęty Katyń" pojedna Polskę i Rosję? [online] 2010 [cit. 15. 3. 2011] Dostupné z: .

Nie zapomnimy współczucia Rosjan [online] 2010 [cit. 11. 3. 2011] Dostupné z: .

Kłopotek o raporcie MAK ws. katastrofy smoleńskiej: czuję, jakby ktoś dał mi w twarz [online] 2011 [cit. 10. 3. 2011] Dostupné z: .

Prawda o katastrofie czy kpina z Polski [online] 2011 [cit. 10. 3. 2011] Dostupné z: .

Moskwa wdeptała polskich pilotów w błoto [online] 2011 [cit. 18. 3. 2011] Dostupné z: .

Prezydent: Raport MAK to jednostronność i unikanie odpowiedzi [online] 2011 [cit. 18. 3. 2011] Dostupné z: .

Ruskie szympansy [online] 2011 [cit. 19. 3. 2011] Dostupné z: .

83 PŘÍLOHY

ČLÁNKY Z RUSKÝCH MÉDIÍ

Под Смоленском разбился самолет президента Польши 10. 4. 2010

10 апреля в Смоленской области потерпел крушение самолет Ту-154, направлявшийся из Варшавы в Смоленск. Погибли все находившиеся на борту пассажиры и члены экипажа. Как сообщили в МИД Польши, на борту лайнера были высшие лица государства, в том числе президент Польши Лех Качиньский с супругой Марией, глава Бюро национальной безопасности Польши и замглавы МИД. Они собирались принять участие в траурных мероприятиях, посвященных событиям в Катыни. В Польше объявлен семидневный траур по погибшим.

Самолет Ту-154 вылетел из Варшавы и направлялся в Смоленск. Посадку в аэропорту "Северный" самолет выполнял в условиях сильного тумана. Диспетчер аэропорта предлагал экипажу садиться в Минске в 200 км от Смоленска, однако пилоты решили приземляться все-таки в "Северном". Сделав четыре попытки зайти на посадку, самолет не дотянул до взлетно-посадочной полосы около 400 м, зацепил верхушки деревьев и рухнул на землю. Лайнер развалился на три части и загорелся. (…)

На место происшествия прибыли представители следственного комитета при прокуратуре (СКП) РФ, спасатели и пожарные, а также руководство Смоленской области. (…)

Пока СКП рассматривает три версии случившегося: погодные условия, ошибку экипажа и технические неполадки в лайнере. ВВС России поспешили заверить, что принимающая сторона в крушении президентского лайнера не виновата. "Аэродром первого класса, по качеству взлетно-посадочной полосы к нему никаких нареканий не было. Не думаю, что это явилось причиной трагедии", — сказал заместитель главнокомандующего ВВС по противовоздушной обороне генерал-лейтенант Сергей Разыграев. (...)

Конституция Польши в случае гибели президента предусматривает передачу исполнения его полномочий спикеру парламента Польши. Таким образом, руководство страной принял на себя спикер Бронислав Коморовский.

Ему выразил свои соболезнования в связи с трагедией Дмитрий Медведев. "От имени российского народа выражаю самые глубокие, самые искренние соболезнования польскому народу, чувство сострадания и поддержки родственникам и близким погибших", — сказал Медведев. (…)

84 Искренне сочувствуем 11. 4. 2010

Президент Дмитрий Медведев пообещал польскому народу тщательнейшее расследование трагедии, случившейся с президентом Польши Лехом Качиньским под Смоленском. Возглавит его лично председатель правительства России Владимир Путин.

"Произошла трагедия, очень серьѐзная трагедия - погиб президент Польши, его супруга, значительное число польских граждан, которые летели к нам, в Смоленскую область, - заявил глава государства на встрече с премьер-министром, прошедшей спустя несколько часов после падения самолета польского президента. - Я подписал распоряжение о создании правительственной комиссии, которую возглавит председатель правительства".

Кроме того, Дмитрий Медведев дал распоряжения Следственному комитету, Генеральной прокуратуре и другим спецслужбам провести максимально тщательное расследование всех обстоятельств этой трагедии в кооперации с польскими партнѐрами.

- Мы должны сделать все для того, чтобы все организационно-технические решения, которые сопровождают такого рода происшествия, были сделаны максимально тщательно, - еще раз указал президент.

Владимир Путин сообщил, что уже подписал распоряжение о создании правительственной комиссии, которая будет расследовать причины трагедии. "Тела погибших мы будем перевозить в Москву для опознания, и здесь же будет организовано всѐ необходимое для того, чтобы встретить родственников, тех, кто захочет и сможет приехать, организовать всю другую работу, связанную с реализацией планов работы этой комиссии", - сказал Путин.

В Москве - и это согласовано с мэрией города - создадут специальный штаб. Транспортные службы будут работать так, чтобы минимизировать сложности, связанные с перемещением; МИД сделает все, чтобы безо всяких проволочек оказать визовую поддержку гражданам Польши, которые захотят приехать в Россию.

- Сказать нечего. Можно только посочувствовать, искренне посочувствовать семьям погибших, - сказал Путин. - Да, это страшная трагедия, действительно беспрецедентная, - согласился Дмитрий Медведев.

"Это и наша трагедия" 12. 4. 2010

Европа погрузилась в траур, скорбя о гибели президента Польши, его супруги и еще 94 польских граждан, разбившихся на самолете под Смоленском.

Президент России Дмитрий Медведев обратился с соболезнованиями к польскому народу и объявил сегодняшний день, 12 апреля, траурным в нашей стране. (…)

85 Посольство Польши в Москве на улице Климашкина утопает в цветах -- сотни людей пришли, чтобы выразить свои соболезнования и разделить горе с польским народом. В руках у большинства было по два цветка -- красной и белой гвоздике, в цвет национального флага Польской Республики. Красно-белые цветы легли ковром вдоль ограды посольства, красно-белым светом горели свечи. Люди преклоняли колени, молились и плакали. «Давайте спешить любить друг друга, люди, потому что мы так быстро уходим», -- гласила надпись на польском, сделанная кем-то на листе бумаги, повешенном на ограждении. (...)

Церемония прощания с Лехом Качиньским началась вчера днем в Смоленске. На военный аэродром, откуда спецрейсом тело президента потом отправили в Варшаву, прибыл премьер Владимир Путин. Он был в числе первых официальных лиц, приехавших в субботу на место крушения Ту-154. Вместе с вице-премьером Сергеем Ивановым и главой МЧС Сергеем Шойгу он осмотрел место падения лайнера, а после провел совещание, посвященное ликвидации последствий катастрофы. (…)

«Это ужасная трагедия, погибло 96 человек. Это прежде всего трагедия Польши, польского народа, но это и наша трагедия, -- сказал российский премьер. -- Мы скорбим вместе с вами, мы переживаем вместе с вами. Государственная комиссия сделает все, чтобы поддержать в эту минуту родственников погибших, которые начинают прибывать в Москву. Мы молимся вместе с вами».

Вчера вечером на телеканале «Россия 1» был показан художественный фильм выдающегося польского режиссера Анджея Вайды «Катынь», повествующий о трагических событиях 1940 года, массовых репрессиях и уничтожении поляков в Катынском лесу. Этот фильм не показывался в российском прокате. Буквально несколько дней назад, в начале апреля, в преддверии официальных мероприятий в Катыни он впервые демонстрировался на телеканале «Культура», и это рассматривалось как знак российско-польского сближения. (…)

«Несчастье нас сблизило» 13. 4. 2010

Поляков тронуло сочувствие россиян.

Сегодня в президентском дворце в Варшаве начнется прощание с главой государства Лехом Качиньским и его супругой Марией. Они погибли в катастрофе польского самолета в субботу под Смоленском. Президента доставили на родину еще в воскресенье, его опознали одним из первых. Вчера из Москвы поступило сообщение, что удалось идентифицировать и тело супруги президента, сегодня его доставят в Варшаву. Президентская чета не будет разлучена -- для них организована общая церемония прощания. (…)

Польский министр иностранных дел Радослав Сикорский сообщил, что готовность приехать на похороны выразил президент России Дмитрий Медведев. (…)

«Российская сторона ведет себя со славянской открытостью и сердечностью», -- подчеркнул глава польской дипломатии. По мнению г-на Сикорского, можно говорить о перемене в польско-российских отношениях: «Не знаю, будет ли перелом

86 политический, но перелом эмоциональный налицо. А это уже очень много. Потому что люди принимают решение о будущем отношений».

О том, что россияне искренне разделили огромное польское горе, знает сегодня каждый поляк. Газеты полны доброжелательных материалов из России, телевидение ведет репортажи из Москвы и Смоленска. (…)

Поляки близко к сердцу восприняли обращения к ним Дмитрия Медведева и Владимира Путина. Здесь часто вспоминают о том, что российский премьер-министр трижды за четыре дня побывал на катынской земле, где покоятся расстрелянные в 1940 году советским НКВД польские офицеры. Сперва он 7 апреля вместе с польским коллегой Дональдом Туском принял участие в траурной церемонии в мемориальном комплексе «Катынь». 10 апреля Путин и Туск встретились на месте падения президентского самолета. 11 апреля Путин лично с почестями проводил в Смоленске гроб с телом польского президента.

«Несчастье нас сблизило», -- сказал «Времени новостей» спикер верхней палаты польского парламента, маршал сената Богдан Борусевич. (…)

Лавров: спекуляции на тему расследования катастрофы Ту-154 неэтичны 13. 1. 2011

Глава МИД РФ Сергей Лавров считает неэтичными и кощунственными спекуляции на тему расследования катастрофы польского Ту-154.

"Я не буду комментировать конкретные какие-то высказывания, которые прозвучали, хотя высказывания были разные, но подчеркну, что спекулировать на этой теме считаю неэтичным и даже где-то кощунственным", - сказал Лавров на ежегодной пресс-конференции, отвечая на вопрос о том, как он может прокомментировать реакцию польской стороны на опубликованный накануне отчет МАК о расследовании авиакатастрофы.

Межгосударственный авиационный комитет обнародовал в среду окончательный отчет о расследовании, согласно которому непосредственной причиной крушения стало решение экипажа не уходить на запасной аэродром, а системными причинами - недостатки в обеспечении полета и подготовке экипажа.

Глава польского МВД Ежи Миллер в эфире польского телеканала TVN24 заявил, что диспетчеры аэродрома под Смоленском должны были не разрешать экипажу Ту-154 президента Польши делать заход на посадку, а сказать, что сажать самолет нельзя. (…)

Лавров подчеркнул, что расследование было проведено Межгосударственным авиационным комитетом.

"Это независимая международная организация, поэтому когда наши коллеги в Польше пишут, что это российское расследование, это не так. Это Межгосударственный авиационный комитет, который признан в качестве

87 независимого механизма, и опиралась техническая комиссия на поддержку ведущих экспертов из нашей страны, из Польши, из США и из ряда европейских государств и стран СНГ, и ряд международных организаций в этом участвовал", - отметил министр.

"Это трагедия, и мы хотим, чтобы все было достойно, достойно памяти тех людей, которые там погибли. В этом наша главная забота, как ведомства, отвечающего за отношения с нашими зарубежными партнерами", - отметил он.

Поляки ищут доказательства вины Москвы в катастрофе под Смоленском 13. 1. 2011

Поляки не готовы признать, что вина за катастрофу самолета Леха Качиньского лежит исключительно на их стороне. Глава МВД Ежи Миллер пообещал на следующей неделе обнародовать записи переговоров диспетчеров, которые должны показать полную картину катастрофы. Польские СМИ сообщают, что односторонний взгляд МАКа на аварию может повредить налаживающимся двусторонним отношениям и свидетельствует о провале политики премьера Туска по сближению с Москвой. Некоторые однако отмечают, что поляки изо всех сил пытаются найти вину россиян, хотя причины трагедии довольно банальны, а правда заключается в том, что катастрофы можно было избежать. (…)

Многие СМИ цитируют интервью главы МВД Польши Ежи Миллера, который заявил, что на следующей неделе правительство республики обнародует записи переговоров диспетчеров. (…) По словам министра, записи разговоров диспетчеров создадут полную картину авиакатастрофы. «Диспетчеры не принимали самостоятельные решения. Это была ненормальная ситуация»,— заявил Миллер, добавив, что действия персонала аэропорта координировались в Москве. (…)

Глава польского МВД уверен, что «вина за катастрофу» лежит как на польской, так и на российской стороне. Он заявил, что «изголодался» по мужеству со стороны русских, которым стоит признать, что с их стороны тоже были недостатки: например, в работе аэропорта. «Следует напомнить, что у диспетчеров не было достаточной квалификации для работы с гражданскими воздушными судами»,— говорит Миллер. (…)

Rzeczpospolita полагает, что содержание отчета МАКа и отношение российской стороны к польским замечаниям свидетельствуют о провале стратегии премьера Дональда Туска. Надеясь начать новые отношения с Москвой, Туск рискнул публично защитить решение о передаче расследования русской стороне. Премьер утверждал, что попытки оказать давление на Россию, призывы к совместным расследованиям и обращения к международной общественности могут стать знаком недоверия и помешать попыткам обрести новых друзей. В итоге, сообщает Rzeczpospolita, Туск стал заложником своей риторики, и когда ознакомился с предварительными результатами расследования МАКа, было уже поздно. (…)

88 Польша: Виноваты российские диспетчеры 18. 1. 2011

Обнародован альтернативный отчет по расследованию авиакатастрофы под Смоленском

На доклад МАК по крушению самолета Леха Качиньского Польша ответила своим отчетом. Польские специалисты считают виновными не экипаж, а диспетчеров аэропорта, на которых, якобы, оказывалось давление.

Польская комиссия по расследованию авиакатастрофы под Смоленском представила свой отчет. Документ был зачитан на специальной пресс-конференции. Польские эксперты считают, что в крушении самолета виноваты скорее диспетчеры принимающего аэропорта Северный, которые, якобы, не предупредили экипаж президентского Ту-154 об уходе с курса. По мнению поляков, диспетчеры вообще "совершили много ошибок" из-за того, что на них оказывалось давление. При этом комиссия не уточняет, кто именно "давил" на диспетчеров. (…)

Глава МВД Польши Ежи Миллер, выступая на пресс-конференции, выразил надежду, что из трагедии под Смоленском будут сделаны выводы. "Мне кажется, не только в польских, но и в российских интересах, и каждого, кто будет садиться на аэродроме Северный, сделать выводы из трагедии", - сказал министр.

Ранее зять Леха Качиньского Марцин Дубенецки озвучил позицию родственников погибшего президента Польши. По мнению семьи Качиньского, интересы которой он представляет, авиакатастрофу под Смоленском организовали российские власти. Дубенецки считает, что Москва при расследовании авиакатастрофы скрыла "правдивые" факты. Также он назвал мотивы возможного убийства Качиньского - это возможная победа на следующих выборах, реакция на августовские события 2008 года в Грузии и политика Польши в Евросоюзе. (…)

Спорить Польше не о чем 13. 1. 2011

Самолет Качиньского разбился, потому что его хотели посадить любой ценой

Поставлена точка в поисках причин авиакатастрофы самолета польского президента Леха Качиньского, потерпевшего крушение 10 апреля под Смоленском. Межгосударственный авиационный комитет (МАК) обнародовал результаты работы технической комиссии, по данным которой сделан однозначный вывод: в крушении самолета виновен экипаж. Непосредственной причиной случившегося стало ―непринятие экипажем решения об уходе на запасной аэродром‖. Также из представленного отчета ясно, что в авиакатастрофе косвенно виновны главком ВВС Польши, ВИП-пассажиры, которые оказывали психологическое давление на экипаж, и плохие погодные условия.

В первые же дни после катастрофы большинство экспертов склонялись именно к этим версиям причин катастрофы, которые теперь уже официально подтвердили на

89 пресс-конференции глава МАК Татьяна Анодина и председатель технической комиссии МАК Алексей Морозов. (…)

Глава МАК отметила, что к расследованию были привлечены авиационные специалисты научно-технических и исследовательских институтов России, Польши, а также США и международные эксперты. (…)

Как заявил Алексей Морозов, катастрофу можно было предотвратить еще до вылета. Ее ―системной причиной‖ явились существенные недостатки в организации летной работы, подготовке членов экипажа и при обеспечении данного особого важного полета в президентском авиаполку. (…)

Сопутствующие факторы авиакатастрофы также связаны преимущественно с действиями экипажа. Это неудовлетворительное взаимодействие в экипаже и управление ресурсами со стороны командира воздушного судна, значительный перерыв в полетах в сложных метеоусловиях у командира корабля, а также его малый опыт в выполнении заходов на посадку по неточным системам. (…)

В этой ситуации существенную негативную роль сыграло, по словам Морозова, нарушение так называемого принципа ―стерильной кабины‖ и наличие на борту большого количества VIP-пассажиров. С этого момента командир воздушного судна и весь экипаж ―находились в состоянии повышенного психоэмоционального напряжения―. (…)

МАК снял вопросы по поводу возможной вины российских диспетчеров и метеослужб. ―В ходе полета экипаж неоднократно получал информацию о несоответствии метеоусловий на аэродроме назначения. Несмотря на это, экипаж самолета ―Ту-154‖ решение об уходе на запасной аэродром не принял. Это можно считать началом экстренной ситуации на борту‖, — сказала Анодина. При этом сложившиеся метеоусловия еще более снизили видимость на аэродроме. (…)

Диспетчеры не могут руководить действиями экипажа, а только информируют его о складывающейся ситуации. Всю ответственность по принятию решений в данном случае берет на себя исключительно экипаж.

Представители МАК многократно подчеркивали, что их задачей было лишь техническое обоснование причин трагедии, а степень вины предстоит определять следственным органам обеих стран.

И еще интересный факт: на итоговой пресс-конференции журналисты так и не увидели никого из польских представителей, участвовавших в расследовании. А если учесть, что польская сторона высказывала некоторое несогласие с вариантом окончательного доклада МАК, то из этого можно сделать вывод, что точка в этом громком деле еще вполне может обернуться запятой.

90 Зачем в Польше упорно ищут «русский след» в авиакатастрофе под Смоленском? 16. 2. 2011

Политики и ангажированные эксперты пытаются поставить под сомнение выводы Межгосударственного авиационного комитета, расследовавшего гибель лайнера, на котором летел президент Качиньский. Публикациями относительно причин трагедии под Смоленском пестрят практически все польские газеты и журналы.

Кто-то пытается объективно разобраться в обстоятельствах катастрофы, другие питаются разного рода домыслами, третьи используют все методы, для того чтобы выкрикнуть: это же русские виноваты, это они убили нашего президента. Не верите? Что ж, приведу целый ряд публикаций и высказываний, где факты извращаются и придумываются с одной-единственной целью, как уже было сказано, - показать, что виноваты именно русские. А некоторые польские политики и, с позволения сказать, эксперты в области воздушного транспорта не брезгуют явными передергиваниями.

Начнем с тумана. Польская газета «Наш дзенник» приводит слова бывшего заместителя командующего войсками ПВО Польши бригадного генерала в отставке Я. Баранецкого, что уже в 1960-е годы «русские, используя специальные средства, в том числе дымовые шашки, могли искусственно задымлять аэродромы». (…)

Пресс-секретарь партии Качиньских «Право и Справедливость» уверенно заявляет: «Правительство Польши знало точное содержание разговоров экипажа Ту-154 и прекрасно осознавало, что виновата российская сторона». Да нет, господин пресс- секретарь, переговоры свидетельствуют об обратном, прочитайте на досуге - благо, все опубликовано.

Эксперт в области международного авиационного права, член польской госкомиссии по расследованию авиакатастрофы М. Жилич негативно оценивает то, что МАК обнародовал окончательную версию документа, не согласовав ее с польской стороной. Тем самым, с его точки зрения, было нарушено Приложение 13 Чикагской конвенции (международный документ ИКАО, по которому велось расследование). В связи с этим польское правительство, как отмечает эксперт, «не может связывать себя содержащимися в нем положениями и выводами».

Тут есть два варианта. Или эксперт Приложение 13 не читал - и это плохо, но еще ничего. Или этот господин его читал - тогда совсем скверно, потому что эксперт должен знать, что МАК сделал все по нормам ИКАО: послал доклад в Польшу, получил замечания, опубликовал доклад и замечания, которые согласно опять же нормам ИКАО назвал неотъемлемой частью доклада. Но что думает польский читатель, который совсем не авиационный эксперт? А он думает: ох уж этот МАК, вот подлецы с мерзавцами, выкинули польские замечания в урну. А недосуг ему понять, что дурит граждан своей страны авиационный эксперт. (…)

Кстати, очень хорош и бывший президент Польши Александр Квасьневский: «Мой опыт работы с Россией говорит о том, что они с большим трудом признают собственные ошибки, что является специфической чертой русского менталитета». Отлично. Все другие нации, конечно же, с удовольствием и постоянно признают свои ошибки. Особенно характерно это для польского менталитета. Ведь поляки, от

91 велика до мала, с утра до вечера только и делают, что признают свои ошибки. Простите нас, говорят они, за то, что мы есть. А русские, те нет, ни за что. А то, что Ельцин, Путин и Медведев сделали по Катыни, - это не считается?

Еще одна интересная деталь. Всякие идиотизмы об искусственном тумане, «достреле» выживших после катастрофы (прости, Господи) приходят в Польшу зачастую из зарубежных изданий, а пишут их там, как правило, поляки, которые в Польше не живут.(…) Им что надо? Надо вечно про Минина и Пожарского, про убийство польских офицеров в Катыни и другие жуткие преступления сталинской верхушки. И услышать в ответ от России про то, как заморили в польских концлагерях десятки тысяч красноармейцев-мужиков и сжигали российские деревни со всем живым. Надо создать еще одну проблему и не дать Польше и России сосуществовать нормально? Жалко, если им это удастся. Я вот Польшу люблю, она мне, извините, нравится. А вам?

ČLÁNKY Z POLSKÝCH MÉDIÍ

Katastrofa samolotu z prezydentem na pokładzie. Nikt nie przeżył 10. 4. 2010

Samolot prezydencki TU 154 rozbił się w okolicy lotniska wojskowego w Smoleńsku. Według oficjalnych informacji nikt nie przeżył katastrofy. Na pokładzie znajdowały się najważniejsze osoby w państwie. Samolot Lecha Kaczyńskiego rozbił się na lotnisku w Smoleńsku. Według Reutersa samolot rozbił się na płycie lotniska. Na pokładzie była prezydencka para. Jak podaje MSZ, na pokładzie było 88 osób. Wszyscy zginęli. (…) Lista pasażerów jest ciągle weryfikowana. (…)

Przy podchodzeniu do lądowania samolot najprawdopodobniej zahaczył o drzewo. (…) Za prawdopodobną przyczynę tragedii podaje się błąd pilota. Jak podaje policja w Smoleńsku, maszyna cztery razy podchodziła do lądowania. (…)

Z relacji świadków wynika, że samolot przy lądowaniu zwiększał pracę silników - wskazywałoby to na powtórzone próby lądowania. To normalna procedura w przypadku, gdy pilot nie może poprzez mgłę dostrzec elementów, które umożliwiłyby mu bezpieczne lądowanie.

Miejsce katastrofy jest szczelnie otoczone przez rosyjską milicję. Na miejscu zdarzenia są dziennikarze, ale funkcjonariusze otaczający miejsce tragedii pilnują, by nikt nie zbliżał się w pobliże roztrzaskanego samolotu. Federalna Służb Bezpieczeństwa konfiskuje zdjęcia zrobione przez świadków. (…)Radosław Sikorski przekazał wiadomość Donaldowi Tuskowi. Premier plakal (…)

Lech Wałęsa określił katastrofę jako tragedię drugą po Katyniu. "Tam nam próbowano głowę odciąć i teraz też zginęła elita naszego kraju, uzupełnić to, to trochę potrwa, strata wielka" - powiedział . (…)

92 Prezydent Rosji Dmitrij Miedwiediew powoła komisję, która sprawdzi okoliczności i przyczyny katastrofy. Będzie jej przewodniczył premier Władimir Putin. Polska strona również zapowiada powołanie swojej, niezależnej komisji.(…)

Przed Pałacem Prezydenckim w Warszawie zbierają się ludzie. Palą znicze, układają kwiaty. Flaga na maszcie została opuszczona. Marszałek Sejmu Bronisław Komorowski ogłosił tygodniową żałobę narodową.(…)

Premier Putin: Pomożemy we wszystkim 12. 4. 2010

Czarne skrzynki badane są w Moskwie i wiadomo już, że nośniki z zapisem działania przyrządów samolotu oraz rozmów pilotów w kabinie są całe. Na razie eksperci unikają oficjalnych komentarzy.

Wczoraj w Smoleńsku premier Władimir Putin po raz drugi wysłuchał meldunku o pracy specjalnej komisji rządowej badającej przyczyny katastrofy. Komisja skupia się teraz na szczegółowej analizie elementów wraku. (…)

W niedzielę Putin był już po raz drugi w Smoleńsku i brał m.in. udział w pożegnaniu trumny Lecha Kaczyńskiego. Po raz pierwszy przyjechał do Smoleńska w sobotę i spotkał się tam z Donaldem Tuskiem. (…)

Najpierw premierzy Polski i Rosji złożyli kwiaty na miejscu katastrofy, a potem długo rozmawiali. - Okażemy wszelką pomoc, by zmniejszyć straty moralne związane z tą katastrofą - obiecywał rosyjski premier. Zapewnił też, że chce, by śledztwo zakończyło się szybko i było prowadzone razem z Polakami. (…)

"Przeklęty Katyń" pojedna Polskę i Rosję? 12. 4. 2010

"Katyń - to miejsce przeklęte", mówi były prezydent. Jego poprzednik - "tak jak kiedyś, również teraz ginie tam polska elita". Pokusa analogii jest silna - na rosyjskiej ziemi po raz kolejny giną najważniejsi ludzie w państwie, do tego w rosyjskim samolocie, niektórzy z nich lecieli z wyraźnie... antyrosyjską misją. (…)

Nikt nie mówi tego wprost, ale obrazy telewizyjne mówią same za siebie - znów padliśmy ofiarą niewyrażalnego Zła, znów, w domyśle, ze Wschodu. (…)

Pytaniem najważniejszym, jakie się dziś przed nami otwiera, jest to - czy ten "przeklęty" Katyń (Smoleńsk) może nas wreszcie z Rosjanami pojednać? Polacy oczekiwali gestów ze strony Władimira Putina, pokajania się, przeprosin. Żebyśmy wiedzieli, że "nie tylko nam zależy na pojednaniu". (…)

Można rzec - wszystko to na pokaz, czysto instrumentalne. Oczywiście, że tak! Ale w ramach tej "instrumentalnej" logiki, ofiary polskie okazały się ważniejsze nawet od rosyjskich - po niedawnych zamachach w Moskwie żałoby nie ogłoszono. (…)

93 Pojednawcze gesty Rosjan to wyraz świadomości, że dobre stosunki z Polską - także te symboliczne - są konieczne, aby ich kraj "zmieścił się" w Europie. (…)

Czy będziemy potrafili wyciągnąć wnioski i przyjąć - choćby i były cyniczne - rosyjskie gesty pojednawcze? Dylemat ten dobrze podsumował publicysta niemieckiego dziennika "Frankfurter Rundschau": Polska nie musi już więcej składać ofiar. Odnalazła swoje miejsce w Europie. A któregoś dnia zadecyduje o tym, czy i Rosja może zawrzeć swój pokój z Europą. Właśnie w Katyniu.

Nie zapomnimy współczucia Rosjan 14. 4. 2010

Marszałek Senatu Bogdan Borusewicz zapewnił Rosjan, że okazane przez nich współczucie po tragedii pod Smoleńskiem nigdy nie zostanie przez Polaków zapomniane. - Brzmi to paradoksalnie, jednak nieszczęście nas zbliżyło. Przyznaję, że nie oczekiwałem - podobnie jak wielu Polaków - aż takiej reakcji na tragedię ze strony rosyjskiej. Poparcie, współpraca, szczere współczucie przekroczyły wszelkie zwyczajowe w takich przypadkach ramy - oświadczył marszałek.

To jest to, co nigdy nie zostanie zapomniane. Polsko-rosyjskie stosunki niewątpliwie staną się bardziej otwarte i szczere - oznajmił.

Nawiązując do uroczystości 7 kwietnia w Lesie Katyńskim z udziałem premierów Rosji i Polski, Borusewicz powiedział, iż odniósł wrażenie, że Władimir Putin "zrozumiał wówczas, co oznacza Katyń". - To dla nas nie tylko sama zbrodnia, ale także kłamstwo, za pomocą którego przez długie dziesięciolecia ją ukrywano - wyjaśnił.

Według marszałka, "w tych dniach zobaczyliśmy, że Rosja odchodzi od stalinizmu".

Borusewicz podziękował władzom i obywatelom Rosji za "współczucie i poparcie, za niezwykłą ludzką reakcję na cudze nieszczęście, za szczere dzielenie bólu po tych niepowetowanych stratach".

Najszczerszą wdzięczność władzom Rosji i wszystkim Rosjanom za współczucie i pomoc udzieloną Polsce w tych tragicznych dniach przekazał też za pośrednictwem rządowej "Rossijskiej Gaziety" ambasador RP w Moskwie Jerzy Bahr.

Z kolei w wywiadzie dla wielonakładowego dziennika "Moskowskij Komsomolec" Bahr wyznał, że reakcja Rosjan na smoleńską tragedię przeszła wszelkie oczekiwania. - Ambasady zwykle otaczają druty kolczaste. A my dzisiaj jesteśmy otoczeni kwiatami - zauważył, zaznaczając, że jest to spontaniczna reakcja ludzi.

Kłopotek o raporcie MAK ws. katastrofy smoleńskiej: czuję, jakby ktoś dał mi w twarz 12. 1. 2011

Na pewno nie jest tak, że strona rosyjska nie ponosi żadnej winy za katastrofę smoleńską; czuję jakby ktoś dał mi w twarz - tak polityk PSL Eugeniusz Kłopotek skomentował

94 końcowy raport MAK o przyczynach katastrofy Tu-154M. Dodał, że oczekuje zdecydowanej reakcji polskiego rządu.

"Najlepiej jakbym milczał, bo to jest najlepsza odpowiedź na to, co przedstawił dzisiaj MAK. Czuje się bardzo przybity, tak jak ktoś po prostu dałby mi w twarz" - powiedział PAP Kłopotek.

Podkreślił, że zdaje sobie sprawę z tego, że "lwia" część winy za katastrofę leży po polskiej stronie, lecz - jak zaznaczył - na pewno nie jest tak, że strona rosyjska jest bez żadnej winy. (…)

W jego ocenie, obecnie potrzebna jest szczera rozmowa polsko-rosyjska na szczeblu prezydentów i premierów, aby podjąć próbę ustalenia obiektywnej prawdy o przyczynach katastrofy.

"W przeciwnym wypadku będzie to nasz Katyń numer dwa. Czy takie rozmowy są możliwe - nie wiem. Brak prawdy obiektywnej o całości przyczyn tej katastrofy pod Smoleńskiem będzie nam zatruwało życie, nie tylko we wzajemnych relacjach polsko- rosyjskich, czy naszych wewnętrznych relacjach politycznych, ale także w naszych rodzinach" - powiedział Kłopotek. (…)

„Ja nie mogę się pogodzić z tym co się stało 10 kwietnia 2010 i myślę, że wielu moich rodaków także" - podkreślił poseł ludowców.

Prawda o katastrofie czy kpina z Polski 12. 1. 2011

Premier przerywa urlop, PiS zapowiada "Białą księgę" – raport MAK wywołał w kraju burzę

Raport jest jednostronny, chroni stronę rosyjską. W takiej formie jest nie do zaakceptowania – mówi "Rz" Antoni Mężydło, poseł PO. Jego zdaniem Polska powinna przygotować własny raport, oparty na ustaleniach komisji kierowanej przez szefa MSWiA Jerzego Millera. – Powinniśmy też zwrócić się o współpracę do organizacji międzynarodowych – dodaje. (…)

Ujawniony raport rosyjskiego Międzypaństwowego Komitetu Lotniczego (MAK) dotyczący przyczyn katastrofy smoleńskiej wywołał w kraju burzę. Premier Donald Tusk przerwał z tego powodu zagraniczny urlop, dziś ma przedstawić swoją opinię. Wcześniej mówił, że raport MAK w pierwotnej wersji jest nie do przyjęcia.

Rano, jeszcze przed konferencją MAK, marszałek Sejmu Grzegorz Schetyna stwierdził w Radiu Zet, że nie wyklucza powstania nadzwyczajnej komisji badającej przyczyny katastrofy. (…)

Parlamentarzyści w ocenie raportu MAK są podzieleni.

– To prawda o katastrofie – mówiła dziennikarzom Małgorzata Kidawa-Błońska, posłanka PO, była rzeczniczka sztabu wyborczego Bronisława Komorowskiego.

95 Ale zdaniem jej klubowego kolegi Rafała Grupińskiego z ostateczną oceną należy poczekać do zakończenia prac przez polską prokuraturę. (…)

– Raport MAK to kpina z Polski. Obwinia polskich pilotów i Polskę całkowicie jednostronnie i w gruncie rzeczy bez żadnych dowodów – wytknął Jarosław Kaczyński, prezes PiS. Stwierdził też, że to postawa Donalda Tuska i rządu przyczyniła się do przygotowania przez Rosjan dokumentu, który całkowitą winę za katastrofę zrzuca na Polskę.

Według Kaczyńskiego MAK przedstawił hipotezy, których nie potrafi udowodnić, np. o rzekomej presji, jaką miano wywierać na pilotów, by lądowali mimo złych warunków atmosferycznych. – Gdyby na poważnie przyjąć wnioski z tego raportu, można by dojść do wniosku, że cała grupa w samolocie to była ekipa samobójców. Zapewniam, że mój brat nie miał takich tendencji – podkreślał.

Zapowiedział, że PiS będzie chciał, by Sejm przyjął specjalną uchwałę odrzucającą dokument MAK.

Równie ostro raport oceniają politycy PJN. – To polityczny raport, tak przygotowany, by osłonić Rosję – mówiła Elżbieta Jakubiak, wiceszefowa tego klubu.

Rodziny ofiar oburzone

Za niewiarygodny raport MAK uznali też bliscy ofiar katastrofy. Zdaniem Pawła Deresza, wdowca po posłance SLD Jolancie Szymanek-Deresz, strona rosyjska skupiła się wyłącznie na obciążaniu strony polskiej, "nie potrafiąc uderzyć się w piersi".

– Mieliśmy sygnały, że raport będzie nieobiektywny, ale to przeszło nawet nasze obawy – ocenia Małgorzata Wassermann, córka posła PiS Zbigniewa Wassermanna.

– Najwyższy czas powołać międzynarodową komisję, która wyjaśni przyczyny katastrofy – apelował w TVP Info Andrzej Melak, brat szefa Komitetu Katyńskiego Stefana Melaka.

Moskwa wdeptała polskich pilotów w błoto 13. 1. 2011

Generał Tatiana Anodina pokazała wczoraj w Moskwie Donaldowi Tuskowi, jak Rosjanie rozumieją przyjaźń polsko-rosyjską. Z szyderczym uśmiechem, przyodziana w karnawałowy żakiet, wbiła w smoleńskie błoto polskich pilotów.

Role w tym spektaklu od dawna były rozpisane. Nie trzeba było dziewięciu miesięcy pracy sztabu "niezależnych specjalistów" Międzypaństwowego Komitetu Lotniczego, żeby w formie quasi-raportu powtórzyć tezy kolportowane przez stronę rosyjską już w pierwszych chwilach po katastrofie. Zamiast merytorycznego przekazu na temat technicznych przyczyn tragedii usłyszeliśmy więc pseudopsychologiczny bełkot o NATO-wskim generale furiacie, który pod wpływem alkoholu wtargnął do kokpitu i zmusił załogę rządowego Tu-154M do lądowania poniżej meteorologicznych minimów.

96 W narracji MAK znajdziemy również "techniczne" ustalenie pod tytułem "rola najważniejszego pasażera na ścieżce podejścia". Chodzi o prezydenta Lecha Kaczyńskiego, w przypadku którego Rosjanom nie udało się jednak wykazać obecności alkoholu we krwi, choć - jak pamiętamy - były takie sugestie.

Z raportu MAK nie dowiemy się, dlaczego rosyjscy kontrolerzy przekazywali fałszywe dane pogodowe na pokład polskiej maszyny, do końca potwierdzali, że jest na kursie i ścieżce i dlaczego nie zamknęli lotniska, tak jak zrobili to w marcu, kiedy na Siewiernym nie mogła wylądować polska delegacja przygotowująca wizyty premiera i prezydenta. Generał Anodina ani słowem nie zająknęła się też na temat wymiany żarówek, a później całego systemu oświetlenia w pasie podejścia. (…)

Przekaz, jakoby decyzja o lądowaniu na Siewiernym leżała wyłącznie w gestii polskiej załogi, każe postawić pytanie o zasadność obecności ekipy rosyjskich kontrolerów lotu. Jaki był w takim razie sens prowadzenia przez nich korespondencji z polskim samolotem, wydawania i potwierdzania konsultowanych równocześnie z różnymi operatami w Moskwie komend?

Dlaczego generał Anodina nie zbadała stopnia asertywności swoich kontrolerów, poziomu stresu, nacisków na nich i zawartości alkoholu oraz narkotyków we krwi? Dlaczego w raporcie nie ma informacji, że bezwarunkowym wymogiem lądowania na Siewiernym jest wizualny kontakt szefa kontroli lotów ze sprowadzaną na pas maszyną?

Przyłożenie obuchem - bo takiego narzędzia użyła wczoraj czarująca żona jednego z ostatnich wiceszefów KGB Jewgienija Primakowa - było tak silne, że premier Donald Tusk przerwał urlop w Dolomitach. Chyba zdał sobie sprawę, że z uścisku rosyjskiego pytona na dywanie w smoleńskim namiocie wyszedł z przetrąconym kręgosłupem i że trudno będzie mu teraz wytłumaczyć, dlaczego pozwolił, by Moskwa przez blisko rok pastwiła się nad trupami polskich pilotów.

W historii stosunków polsko-rosyjskich znane są już bolesne sytuacje, gdy Rosjanie pokazali, że potrafią znaleźć świadków, którzy udowodnią każdą wygodną dla nich tezę. Do dziś w rosyjskich archiwach znajdują się dokumenty potwierdzające, że w potylice polskich oficerów w Katyniu w 1940 roku strzelał Wehrmacht. Ale komisja Burdenki, która formalnie implementowała do międzynarodowego obiegu informacji kłamstwo katyńskie, blednie w zestawieniu z show, jaki urządziła wczoraj w Moskwie generał Anodina.

Prezydent: Raport MAK to jednostronność i unikanie odpowiedzi 19. 1. 2011

Jest za co krytykować raport MAK w sprawie katastrofy smoleńskiej - uważa prezydent Bronisław Komorowski. Według niego, dokument można krytykować za jednostronność i unikanie odpowiedzi na najtrudniejsze pytania.

Prezydent powiedział, że "nie może być tak, że dzisiaj przerzuca się odpowiedzialność z jednego końca na drugi, a najczęściej lokuje się ją tylko i wyłącznie w stosunku do pilotów". "Pilot umie tyle, ile go nauczono, pilot ma takie nawyki, w jakich go

97 wykształcono i wyszkolono" - przekonywał podczas środowej wizyty w 23. Bazie Lotnictwa Taktycznego w Mińsku Mazowieckim.

Komorowski podkreślił, że na raporty trzeba patrzeć nie przez pryzmat rozliczania, ale przez pryzmat "konieczności uniknięcia ryzyka na przyszłość". (…)

Prezydent apelował, aby "w sprawach katastrof lotniczych, w jak najmniejszym stopniu ulegać prostym emocjom, a w jak największym stopniu szukać źródła nowych doświadczeń, nawet tych najboleśniejszych, które dają się przekuć na rozsądne rozwiązania". (…)

Komorowski zaznaczył, że "wojska lotnicze przeżyły dramatyczne katastrofy razem z całą Polską". "Niewątpliwie trzeba z tego wyciągać wnioski, nie wnioski natury politycznej, nie wnioski natury czysto emocjonalnej, ale wnioski osadzone w realiach funkcjonowania sił zbrojnych, w realiach tego wszystkiego, co decyduje o bezpieczeństwie, ale i o skuteczności całego procesu szkoleniowego, całego procesu przygotowywania sił zbrojnych na ewentualną najtrudniejszą próbę" - powiedział.

"Trzeba jednak wyciągać wnioski, które uczynią nas wszystkich głęboko przekonanymi o tym, że chcemy być mądrzejsi o dramatyczne doświadczenia. Regulaminy wojsk lotniczych pisane są krwią, krwią żołnierzy, którzy stracili życie w wyniku popełnionych błędów, mankamentów, niedoskonałości. I tylko w ten sposób mogą się kumulować doświadczenia po to, aby błędów unikać na przyszłość" - zaznaczył prezydent.

Ruskie szympansy 18. 2. 2011

Nieoczekiwanie w środę późnym wieczorem dotarła do nas informacja, że w czwartek rano w Moskwie odbędzie się wideokonferencja z rosyjskimi ekspertami o katastrofie Tu- 154. W Moskwie byli eksperci i dziennikarze, w Warszawie tylko dziennikarze. Złośliwość, manipulacja czy strach?

Oczywiście rosyjscy eksperci oskarżyli polskich pilotów o brak przygotowania, nieumiejętne posługiwanie się urządzeniami w samolocie, niepotrzebną ingerencję gen. Błasika w kokpicie. Powtórzyli właściwie wszystko to, co nam zakomunikowała Tatiana Anodina, szefowa MAK.

Okazało się, że to Polska jest winna, bo kiedy dowiedzieliśmy się, że na pokładzie nie będzie lidera, samolot nie powinien był startować. Eksperci nie chcieli przyjąć do wiadomości, że z prośbą o lidera Polacy występowali.

Na pytania dziennikarzy nie odpowiadali. Jeden z ekspertów kilkakrotnie się chwalił, że nie znając raportu MAK, już dawno wiedział, jakie są przyczyny katastrofy.

Dziennikarka prowadząca konferencję w Moskwie nie chciała odpowiedzieć na pytanie, dlaczego nie zaproszono polskich ekspertów; po co została zwołana konferencja? Przyznała, że dowiedziała się o niej o 5 rano. Można się cieszyć, że szefostwo zastało ją w domu. A może Rosjanie przestraszyli się albo chcieli uprzedzić naszą konferencję, na której prokuratorzy opowiedzą o pobycie w Moskwie.

98 Rosyjscy eksperci bagatelizowali to, co się działo w wieży kontrolnej. Padło określenie, że nawet szympans w wieży nie przyczyniłby się do tragedii Tu-154. Ciekawe, czy to była obraza naszych pilotów, czy komplement pod adresem tych, co w wieży kontrolnej siedzieli.

Teza Rosjan jest jedna - kontrolerzy rosyjscy nie mieli prawa zamknąć lotniska. Zapomnieli o rozporządzeniu swojego ministra transportu, który stwierdził, że jeżeli warunki są niesprzyjające, taka decyzja należy do kontrolerów.

Komisja Jerzego Millera błyskawicznie dała odpór. - To jest manipulacja - odrzekł jej wiceszef płk Mirosław Grochowski. Ale jednocześnie nie mówił, że nie było winy po polskiej stronie, tylko że nie uwzględniono naszych uwag.

Czy czeka nas wojna z Rosją, czy Rosjanie chcą nam tylko podnieść adrenalinę?

99