STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
1 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
"Z této doby vyjdou kuté charaktery, neboť je horší než okupace." Jan Zábrana - deníkový záznam z 9. kv ětna 1948
"Každá země, která myslí víc na své pohodlí a klid než na svou svobodu, ztratí svou svobodu a ironie přitom je, že ztratí také své pohodlí a klid."
Jan Zábrana - deníkový záznam z 27. srpna 1948
"Komunismus je jako sněť ti rozčarovaní jej vidí v aureole jakéhosi odvěkého, šťastného, velkého zítřka, jejž chtěli. I ty vraždy jsou ochotni vidět ve vonném oparu švestkových květů."
Jan Zábrana - deníkový záznam z dubna 1971
2 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Studentská konference
ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
pod záštitou primátora m ěsta Ostravy Ing. Petra Kajnara
3. - 4. b řezna 2009
GYMNÁZIUM OLGY HAVLOVÉ, Ostrava – Poruba, p řísp ěvková organizace, M. Majerové 1691, 708 00 Ostrava - Poruba
3 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
4 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
věnováno památce všech, kteří v boji s totalitními režimy trpěli za lepší budoucnost nás ostatních...
5 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
PROGRAM STUDENTSKÉ KONFERENCE
ÚTERÝ 3. 3. 2008
8.30 – 9.00 prezence ú častník ů (vestibul)
9.00 – 9.30 slavnostní zahájení (u čebna č. 39) ředitelka školy Mgr. Dagmar Juchelková primátor m ěsta Ostravy Ing. Petr Kajnar starosta MO Poruba Ing. Lumír Palyza hlavní organizátor Mgr. Petr Šimí ček
9.30 – 9.50 projekce filmu Nezvaný host , režie: Vlastimil Venclík, 1969
9.50 – 10.30 Náb ěh, po čátky a podoby normalizace – Ji ří Sovadina vstupní p řednáška
10.30 – 10.45 přestávka, p řesun studentských skupin do u čeben
10.45 – 11.30 Obraz normalizace v dobových textech – Lukáš Bárta workshop Oficiální a undergroundová hudební produkce za normalizace – Tom Rett workshop, poslech autentických dobových nahrávek, projekce dokumentárních film ů
11.30 – 11.40 vým ěna studentských skupin
11:40 – 12:25 Oficiální a undergroundová hudební produkce za normalizace – Tom Rett Obraz normalizace v dobových textech – Lukáš Bárta workshopy
12.25 – 13.10 ob ěd
6 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
13.10 – 15.00 Underground – ko řeny, podoby, osobnosti – Martin Machovec, Petr Placák p řednáška literárního historika a vzpomínky spisovatele z okruhu českého undergroundu
15.00 – 16.15 projekce filmu The Plastic People of the Universe (p říb ěh kapely, která proti své v ůli tvo řila d ějiny), režie: Jana Chytilová, 2001
20.00 – 21.30 konferen ční „kulturní ve čer“ – koncert The Plastic People of the Universe v rockovém klubu Garage v Ostrav ě – Martinov ě
ST ŘEDA 4. 3. 2009
9.00 – 10.15 projekce „kriminálního filmu“ Mimikry ze série 30 p řípad ů majora Zemana , režie: Ji ří Sequens, 1978
10.15 – 10.40 spole čná interpretace filmu, diskusi moderuje Petr Šimí ček
10.40 – 11.15 Normaliza ční každodennost , interpretace dobových reálií o čima sou časných student ů GOH
11.15 – 11.30 Přestávka
11.30 – 12.30 vzpomínky na normaliza ční léta objektivem fotografa Bohdana Holomí čka
12.30 – 12.55 prezentace dokumentárních filmových projekt ů Abeceda zlo čin ů komunismu a Příb ěhy železné opony – Petr Pánek o. s. PANT, Josef Albrecht dramaturg ČT Ostrava
12.55– 13.30 ob ěd
13.30 – 14.30 Vzpomínky pam ětník ů disent v ČSSR a na Ostravsku – Tomáš Hradílek, Jan Král
14.30 – 15.15 Charta 77 ve sv ětle historických pramen ů - Petr Šimí ček workshop
15.15 – 15.30 záv ěre čná diskuse a shrnutí, ukon čení konference
7 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
I. Nezvaný host Vlastimil Venclík, 1969 projekce filmu
Vzpomínka režiséra NOSTALGICKÁ VZPOMÍNKA NA NEZVANÉHO HOSTA Jakmile se člov ěk vrací do minulosti, nutn ě bilancuje svoji životní pou ť. Pocit ho řkosti a frustrace ze zmizelého času a nenapln ěných nad ějí provází asi každého intelektuála. Když jsem natá čel tzv. ateliérové cvi čení t řetího ro čníku jako student filmové a televizní režie na FAMU, byl jsem mladý a snad i talentovaný. Byl to pro moji generaci čas velké historické nad ěje i vyst řízliv ění po srpnu 1968. Národ byl jednotný a okupace byla pro každého slušného ob čana d ůkazem nereformovatelnosti tehdejšího spole čenského systému. Vrcholní a hý čkaní politici, kte ří podepsali hr ůzný diktát, se stali předobrazem následné normalizace a postupného selhávání celé spole čnosti. Bylo to poprvé, co jsem hraným filmem vyjád řil závažné téma spole čenské a do jisté míry i předjímal ten p řizp ůsobivý marasmus, který potom poznamenal každého z nás. Napsal jsem svobodn ě scéná ř v duchu poetiky, kterou jsem pokládal za osobitou, groteskní, a kde absurdita m ěla zcela reálné ko řeny. Bylo to i naposled. Školní film Nezvaný host rozhodujícím zp ůsobem ovlivnil m ůj život a nejen tv ůrčí. Na základ ě udání byl tento krátký film zabaven orgány tehdejšího ministerstva hr ůzy a děsu (rozum ěj vnitra) a na jednadvacet let zmizel v jejich trezorech - v četn ě negativu, servisky a první kopie. V Čechách v každé historické dob ě, dokonce i dnes, se uplatní udava či. Následn ě jsem byl vylou čen ze studia v samém záv ěru, což bylo teprve za čátkem potíží, které trvaly až do zm ěny režimu. Postihlo to i pedagogy, známé i věhlasné režiséry. Rozmetalo to vlastn ě celou katedru režie. Pro m ě to navíc znamenalo dvacet let bez možnosti samostatn ě natá čet. Ale i potom, když jsme byl po roce 1989 rehabilitován, zastával volenou funkci ve FITESu a za čal s takovým zpožd ěním natá čet, možnost skute čného sebevyjád ření narážela na různé limity v četn ě komer čních. P řerušená kontinuita tvorby a uvoln ěná spole čenská stavidla zp ůsobila, že um ění už nem ělo takovou váhu jako v dobách, kdy se tu p řelévala nová vlna čs. filmu doprovázená kulturním boomem šedesátých let minulého století. St ředometrážní film Nezvaný host nato čený v jedné dekoraci svoji satisfakci získal díky dv ěma cenám na festivalech krátkých film ů v roce 1991 (v n ěmeckém Oberhausenu a švédské Uppsale) Prošel kinem i televizí. Scéná ř jsem vydal v knize svých text ů Nezvaný host a jiné hry . Osobn ě jsem už na tento film ovšem adekvátn ě nenavázal. Snad jen v
8 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
několika divadelních hrách, kde jsem se snažil dát absurdit ě lidskou dimenzi. Ty se ovšem dodnes na divadelních prknech neuplatnily. Jistým zp ůsobem jsem nezvaným hostem i já sám. Napsal to Vladimír Just v předmluv ě výše zmín ěné knihy. Po čty řiceti letech od vzniku tohoto groteskního podobenství m ůžu mít jen alibistický pocit, co by kdyby...Ale rozhodn ě nelituju toho, že jsem ten film d ělal. Je to jen m ůj dobrý vklad na ú čet doby, v níž se nenaplnily nad ěje. A nejen moje. Ale tak už to na sv ětě chodí. 22.10.2008
Vlastimil Venclík dramatik, scénárista, režisér herec
Vlastimil Venclík vystudoval sociáln ě právní školu, obor pé če o člov ěka (1962). V roce 1966 zahájil studium filmové a televizní režie na FAMU. Z fakulty byl vylou čen p řed státnicí (1971) za autorský film Nezvaný host (v hlavní roli s Pavlem Landovským). Školní film zabavila na základ ě udání Státní bezpe čnost a v trezoru ministerstva vnitra zůstal až do zm ěny režimu. V roce 1991 získal nezvaný host hlavní cenu na filmovém festivalu v Obrehausenu. Na festivalu v Uppsale obdržel ocen ění za nejlepší krátký film a cenu divák ů. Během více než dvaceti let, kdy nemohl pracovat jako režisér, byl V. Venclík zam ěstnán p ět let ve zdravotnictví a pozd ěji ve svobodném povolání. Teprve poté se za čal prosazovat jako dramatik, scénárista a p říležitostný herec. Napsal řadu televizních scéná řů , rozhlasových her a libret. Jeho hry byly uvedeny i v cizin ě (Rakousko, Polsko, Ma ďarsko, Slovensko, Jugoslávie a Čína). Po roce 1989 n ěkteré své scéná ře a hry režíroval. Nato čil dokumentární seriál Zprávy o stavu spole čnosti. Významn ě se angažoval ve ve řejném život ě - p ředseda Filmového a televizního svazu, poslanec m ěstského zastupitelstva, zakladatel Hnutí ob čanské solidarity a tolerance, p ředseda správní rady Nada čního fondu Filipa Venclíka pro pomoc ob ětem násilných trestných čin ů a poz ůstalým.
Převzato z výukového DVD 1968 zma řené nad ěje , Ústav pro studium totalitních režim ů (2008)
9 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
II. Náběh, počátky a podoby normalizace
- „normalizace“ pom ěrů v ČSSR prob ěhla v několika fázích – v prvé řad ě zde hrály důležitou roli okupa ční jednotky zemí Varšavské smlouvy (s výjimkou vojsk SSSR opustila okupa ční vojska ČSSR do konce roku 1968) - sov ětská armáda „do časn ě umíst ěná na území ČSSR“ z ůstala nejsiln ějším nátlakovým prost ředkem ovliv ňujícím politiku KS Č v dob ě, kdy nebyly ozbrojené složky ČSSR pln ě pod kontrolou vedení státu a KS Č – na hrubém vm ěšování do vývoje v Československu se podílelo sov ětské velvyslanectví, orgány sov ětské vojenské rozv ědky i KGB (z řízení komandatur v posádkových m ěstech sov ětských ozbrojených sil) – situace byla pe čliv ě sledována ÚV KSSS a L. I. Brežn ěvem – systematický nátlak na vedení státu provád ěli „zmocn ěnci a kontrolo ři“ ze SSSR (Kuzn ěcov, Podgornyj, Suslov)
- až do dubna 1969 podporovala Dub čeka a reformisty zna čná část českých publicist ů a periodik - proti reformní politice byla proto rozvinuta systematická dezinforma ční kampa ň – na území NDR (pozd ěji již u nás) byly vydávány noviny „Zprávy“ (nákladem 300 000 výtisk ů je vydávala redak ční rada p ři „spojeneckých“ armádách) – soustavn ě napadaly politiku a p ředstavitele reformního křídla KS Č – v podobném duchu vysílala (také z NDR) rozhlasová stanice „Vltava“ - domácí odp ůrci reforem sice nesplnili sov ětská o čekávání na po čátku okupace, za čali však postupně „mobilizovat“ své stoupence ve stranických organizacích, státní správ ě, ozbrojených složkách, podnicích…- tvo ří se tzv. „zdravá jádra KS Č“ spolupracující s okupa čními orgány – tento proud sílil, reformisté postupn ě ztráceli své pozice – do konce listopadu 1968 se ve stran ě dotvo řila probrežn ěvovská frakce a postupn ě nastupuje k moci – významná role Viliama Šalgovi če (rezident KGB) – z jeho iniciativy se p řipravovala „o čista spole čnosti“ (od reak čních živl ů) – taktikou sov ětského vedení byla snaha rozd ělit vedení KS Č a státu na řadu frakcí, oslabit sou činnost významných politik ů (Dub ček – Svoboda, Černík), skandalizovat nejhorliv ější reformátory (kampa ň proti Smrkovskému)
- celý podzim 1968 se reformisté snažili i p řes p řekážky pokra čovat v reformním kurzu – šlo spíše o pomalé vyklízení pozic (ústupky našeho vedení byly sov ětskými „p řáteli“ vždy hodnoceny jako nedostate čné) – první jasnou porážkou československého vedení byla smlouva o do časném pobytu sov ětských vojsk –
10 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
uzav řena mezi vládami‚ ČSSR a SSSR v polovin ě října 1968 – „do časnost“ nebyla up řesn ěna!! – jednalo se tedy o legalizaci časov ě neomezené okupace naší zem ě!! – na našem území m ělo z ůstat po odchodu okupa čních armád 75 000 sov ětských voják ů
- v atmosfé ře doznívání reforem a všeobecné deprese byl p řijat zákon o federativním uspo řádání ČSSR (platil od 1. 1. 1969) – poprvé v historii zakotvil rovnoprávné postavení českých zemí a Slovenska – zm ěna názvu státu – Československá socialistická federativní republika – federace však nemohla v dob ě nar ůstajícího centralismu a posunu k totalitním metodám vlády plnit svou roli – z úřadu p ředsedy Federálního shromážd ění musel odejít Josef Smrkovský - eliminaci reformního proudu ve vedení státu a strany sledovala p řevážná část ve řejnosti s nar ůstajícími obavami – ve spole čnosti zvyšují se pocity deziluze, únavy a beznad ěje – reformy politické i hospodá řské byly v podstat ě zastaveny – odpor ve řejnosti proti okupaci však zdaleka zlomen nebyl - „protinormaliza ční“ demonstrace 28. října v Praze, 6.-7. listopadu v Praze, Bratislav ě, Českých Bud ějovicích – proti demonstrant ům zasahovala Bezpe čnost a Lidové milice!! – vlna odporu a protest ů vyvrcholila v souvislosti s protestním sebeupálením studenta FF UK Jana Palacha 16. ledna 1969 na Václavském nám ěstí v Praze a st ředoškoláka Jana Zajíce 25. ledna 1969 – tyto osobní ob ěti šokovaly naší i sv ětovou ve řejnost, m ěly vzbudit národ z nastávající letargie, zahájit novou intenzivní vlnu protest ů, vyvolat celonárodní odpor proti okupant ům – nové demonstrace a protestní akce režim pomocí silových prost ředk ů zlikvidoval (Lidové milice, orgány StB) – známý „hokejový týden“ v březnu 1969 (politický podtext vít ězství našeho týmu nad mužstvem SSSR na MS ve Stockholmu) oslavy v ulicích byly zneužity kolaborantskými složkami bezpe čnosti (zinscenován útok na pražskou kancelá ř sov ětské letecké spole čnosti Aeroflot a n ěkteré další objekty) – sov ětské výhr ůžky – budou-li protisov ětské akce pokra čovat, bude použito násilné řešení (hrozba vojenského obsazení m ěst!!)
- od po čátku roku 1969 se politická situace u nás z řeteln ě zlomila – v mocenské sfé ře za čínají p řevládat stoupenci normalizace – využívají nátlakových akcí stalinistických skupin – na jejich setkáních (v Lucern ě, v sálu Čechie, v hotelu Tichý) se vyzývalo k tvrdému a nekompromisnímu postoji v ůč i reformním komunist ům – formovaly se krajn ě levicová uskupení (v Socialistické akademii, Levá fronta – nepo četné sdružení protireformních komunistických intelektuál ů) – využili hospodá řských obtíží ke všeobecnému zpochybn ění doposud prosazované hospodá řské reformy
- systematický sov ětský i vnit řní nátlak na zbytek reformního vedení KS Č vyvrcholil v dubnu 1969 – na zasedání ÚV KS Č odstoupil 17. dubna Alexandr Dub ček (zanedlouho byl ze strany vylou čen) – nástup nového prosov ětského vedení – prvním tajemníkem Gustáv Husák (podpora Moskvy) – ne Bi ľak!!
11 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
- v kv ětnu 1969 p řijala KS Č program „konsolidace“ politického systému (vnit řní sjednocení KS Č a obnovení jejího mocenského monopolu) a úplné normalizace pom ěrů v zemi (nyní mohla kone čně probíhat zcela otev řen ě!) – definitivní opušt ění reformní politiky znamenalo zárove ň návrat k totalitním formám vlády – byrokratizace státního aparátu, absolutizována moc stranické nomenklatury (snížila se úrove ň řízení státu na všech úrovních – dosazováni lidé poslušní nikoliv zp ůsobilí) – po čátek stagnace - prob ěhla v několika vlnách čistka ve stran ě a celé československé spole čnosti („prov ěrky“) – „o čista“ strany od „nep řátelských, revizionistických a nep řátelských živl ů“ trvala do jara 1971 (tém ěř p ůl milionu člen ů vylou čeno či vyškrtnuto z KS Č – záminkou se stala údajná vým ěna členských pr ůkaz ů - následovaly v ětšinou existen ční problémy - propoušt ění ze zam ěstnání) – prov ěř ování d ůstojník ů armády i bezpe čnostních složek, pracovník ů státní správy, v ědeckých a kulturních institucí, sd ělovacích prost ředk ů, propoušt ění „nespolehlivých“ u čitel ů, publika ční zákazy – postiženi byli často také rodinní p říslušníci „provinilc ů“ (d ěti nesm ěly kv ůli politickým postoj ům svých rodi čů studovat !!) - nedošlo k politickým proces ům v tak masovém měř ítku jako v 50. letech – zásadní odp ůrci normalizace však byli zatýkáni již v roce 1969 (soudní procesy s nimi prob ěhly roku 1971 – skupina Petra Uhla) – ve všech oblastech života spole čnosti se obnovovala vedoucí úloha KS Č (v NF, v nov ě založeném Svazu socialistické mládeže, v odborech) – členská knížka KS Č se stala „živnostenským listem“ otevírajícím cestu ke karié ře
- programovou opozici režimu tvo řily zpo čátku jen izolované skupiny nespokojených – mnoho lidí zvolilo radši emigraci (odešlo asi 700 - 800 000 lidí – 70 % do 35 let, 38 % vysokoškolsky vzd ělaných) – nejpo četn ější vrstvou obyvatel se stala „ml čící v ětšina – šedá zóna“ (rozdvojený život – jiný v soukromí a jiný oficiální) - na podzim roku 1970 byl p řijat na porad ě vedoucích tajemník ů KS Č zásadní shrnující dokument (základ normaliza čního programu) – Pou čení z krizového vývoje ve stran ě a spole čnosti od XIII. sjezdu KS Č – ideologické zd ůvodn ění sov ětské invaze do ČSSR („bratrská internacionální pomoc“, reformní proces nazýván „kontrarevolucí“) - 6. kv ětna 1970 byla naše p římá závislost na SSSR vyjád řena smlouvou mezi SSSR a ČSSR o vzájemné pomoci a spolupráci – omezení naší státní suverenity - kodifikace setrvání naší zem ě v sov ětském bloku a její p římé pod řízení SSSR následovalo také intenzivn ější zapojování republiky do RVHP a nar ůstalo tak naše doplácení na „socialistickou ekonomickou integraci“ se zaostalými zem ěmi – op ětovné potvrzení nadvlády ideologie nad ekonomikou!! – nová fáze ekonomického vývoje ozna čena jako „budování reálného socialismu“ – snaha najít východisko z krize – snaha zajistit žádoucí rozvoj národního hospodá řství (p ředpoklad bezkonfliktního soužití mezi stranickou hierarchií a „lidem“) – lidé strpí omezování své osobní svobody, ob čanských práv „vým ěnou“ za ur čité jistoty (jistota práce, pravidelný, ale nevysoký p říjem, nízká pracovní morálka…)
12 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Okupace Československa a „normalizace“ poměrů v učebnici pro základní školy z roku 1987
13 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
III. Obraz normalizace v dobových textech Lukáš Bárta
TEXT I.: Na základ ě stanovených úkol ů byl dne 15. b řezna 1985 konzultován plán akce PREVENCE se ZN pro StB OS Praha 8 s. PELTANEM. Objekt akce FAGOT byl zahrnut do plánu provád ěných preventivních opat ření v rámci p ůsobnosti OS Prahy 8. Dále bylo dojednáno, že veškerá opat řen budou vždy p řed jejich provád ěním konzultovány ze strany OS SNB Prahy 8 s ŘO objekta, proto, aby nedošlo k narušení vlastních provád ěcích úkon ů u objekta. (…) U jmenovaného byl p řezkoumán zdravotní stav, p řičemž byl obvodní vojenskou komisí p řijat záv ěr, že PLACÁK trpí duševní poruchou a není tudíž na základ ě stanovené léka řské diagnozi schopen 1. 4. 1985 nástupu vojenské prezen ční služby. (…) V pr ůběhu provád ěných opat ření byl zjišt ěn styk PLACÁKA na osobu Jan DEJMAL, ke kterému jsou v sou časné dob ě provád ěna prov ěrková opat ření. Další se pak provád ějí k osob ě Ivana WERNISCHE, který je d ůvěrným stykem PLACÁKA. V tomto úkolu bude nadále prov ěř ováno. Dne 15. února 1985 byl zám ěr PLACÁKA znovu nastoupit ke studiu na ČVUT prod ěkanem ČVUT ing. NOVÁKEM, který p řislíbil, že k op ětovnému p řijetí PLACÁK k dennímu nebo dálkovému studiu nedojde. Bude však nutné, aby s tímto byl nadále udržován kontakt, nebo ť m ůže dojít ze strany otce PLACÁKA k ovliv ňování jeho známých pro dosažení zám ěru syna Petra PLACÁKA. Na základ ě vyhodnocení akce PREVENCE a vzhledem k tomu, že v ětšina úkol ů byla již spln ěna navrhuji stanovení nových úkol ů: (…) Nadále dle operativní situace provád ět vhodný rozkladná opat ření v ůč i d ůvěrným styk ům jmenovaného. (…) Provést ú činná opat ření s cílem zabránit PLACÁKOVI k přijetí na ČVUT, p řičemž využít v tomto p řípad ě zprávy o zdravotním stavu jmenovaného.
(ú řední záznam StB ve spise Petra Placáka datován ke 3. 12. 1984)
PLACÁK bude dne 28. 2. 1985 na 9:00 hod. p ředvolán do budovy OVS v Praze 8 k ov ěř ení všech doklad ů p řed nástupem na prezen ční vojenskou službu. V této souvislosti bude řešen pro p řestupek, kdy nesplnil ohlašovací povinnost po ukon čení vojenské služby.
(ú řední záznam StB ve spise Petra Placáka z po čátku roku 1985) 14 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Úkoly k text ům:
1. Pokuste se interpretovat obsah, smysl výše uvedených záznam ů Státní bezpe čnosti
2. Analyzujte texty po jazykové stránce. Najd ěte pravopisná pochybení.
3. Všimn ěte si stylistické stránky text ů. Najd ěte chybné formulace a pokuste se text správn ě p řestylizovat.
15 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
TEXT II.:
Včera v ned ěli Prší, prší
S něžnou opatrností prdím Prší, prší, prší abych se neposral víc nežli se sluší Včerejší den ďábel mi sedí na duši krom toho že jsem m ěl fazolovou polívku se nevyzna čoval ni čím Mlha si sedla za okna po celém m ěst ě je tma Včera v ned ěli je konec nebo se mi to jen zdá? hrozn ě m ě svrb ělo v prdeli Bylo to od toho Slunce mrtvé stojí že jsem žral tak mnoho strašidla se rojí všichni se bojí Egon Bondy PPU 1974-75 Po nebi pluje hrozný tvor je to lepra nebo mor? vlci jdou z hor
I elekt řina p řestala svítit ě Moucha v ranním piv a plyn nechce od sirky chytit vrány se rozk řičely smíchy ř Celý den samá nep íjemnost ě moucha v ranním piv Egon Bondy prší PPU 1974-75 ř zaklepeš na dve e, vypadnou ů z pant ř p išlápneš psa ě osloví t krasavice nabídka lákavá, cena nízká, ale chce se ti srát srát prší
Ivan Wernisch PPU 1984 Úkoly k text ům:
1. Charakterizujte básn ě (pís ňové texty) z hlediska obsahu i formy. Všimn ěte si tematiky, motiv ů, jazyka. Odpovídají rys ům dobové undergroundové tvorby? Jaká je atmosféra uvedených text ů?
2. K jakému stylu (um ěleckému sm ěru) inklinuje text „Prší, prší“? Čím je zde vyvolávána grotesknost?
3. Zamyslete se nad kompozicí básn ě „Moucha v ranním piv ě“. V čem spo čívá pointa, p ůsobivost textu?
16 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
TEXT III.
Položili legitimaci, jako žhá ř ho řící došek podkládá pod vrata domova.
Položili legitimaci jako výzvu v dávném sporu, vyzývav ě zb ěhli od praporu, věč ní hrdinové výhradi čky,
Tak se tedy odvrátili od Lenina, každý jejich krok je už jen další mina, každé jejich slovo jako rozbuška k explozi p řivádí v ětší nebo menší zrady. Pro n ě není dobrá ani slina.
úryvek z básn ě Položili legitimaci
Dříve než se smekne ranní mlha z hor, dřív než sejde rosa z bezového Nebýti té jedné noci, v které sotva listí, zdřím, než peka řů m oschne t ěsto na Klement Gottwald, o či zrudlé kou řem, kopisti, nevyspáním, zazní naše píse ň, zazní jako nebýti t ěch, co stáli s celou stranou za chór. ním, nebýti té noci, v které ml čky bd ěli Rudá se zlatou a jarní kytice s ním, nad hlavami d ětí, d ělník ů a nebýti té noci, ti, co vylézali jako lišky ě matek, z d r radost vybuchující jak milióny a pak snili dvacet let, jak zvrátit kola zátek zpátky, ř naplní dnes, Praho, tvoje ulice. ti, co mátli lid u každé k ižovatky, ti by byli tenkrát zvrátili náš sm ěr.
Ten, kdo nad dílem se sklání
celý rok,
pracující člov ěk, který je tu
pánem,
se zdviženým čelem krá čí úryvek z básn ě Jubilejní
ránem.
úryvek z básn ě Májový sonet
17 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Fidele, brat ře chleba, Fidele, ohni romantický jako vulkán, ř býku stepní krve, červánku (…) p esný jak logaritmické tabulky, ě Fidele, stoupající na zá řivá poho ří Fidele, brunátná a bd lá socho úsvitu (…) č ř ě ě marxismu Fidele, v ela i starostliv naklon ný nad sn ůškou (…) už ne s hrstkou, ale se zástupy (…)
úryvek z básn ě Fidele
1. Na základ ě ukázky z básn ě Položili legitimaci charakterizujte, jak autor ozna čuje nep řátele režimu. Posu ďte metaforiku básn ě a srovnejte s úryvkem básn ě Jubilejní.
2. V úryvcích básní Májový sonet a Jubilejní vyhledejte typické rysy socrealistické poezie.
3. Jak je v poslední uvedené ukázce zobrazen hlavní hrdina Fidel Castro? Jaké rysy vykazuje, k čemu je p řirovnáván? Pro jaký typ literatury je tento postup typický?
Normalizace v dobových textech dodatek k literárnímu workshopu
Českou literaturu normaliza čního období charakterizuje p ředevším nutnost vyrovnávat se s radikálními omezeními tv ůrčí svobody. Po roce 1970 m ůžeme hovo řit o t řech specifických literárních proudech či komunika čních okruzích. Prvním z nich je tvorba oficiáln ě vydávaná v domácích nakladatelstvích. Druhý p ředstavuje neoficiální, režimem potíraná literatura samizdatová, ší řená formou mechanických p řepis ů a rozmnožování. Se samizdatovou tvorbou byl do jisté míry provázán okruh exilový, jehož základ představovala knižní produkce zahrani čních nakladatelství československých exulant ů (Sixty-Eight Publishers v Torontu, Index v Kolín ě nad Rýnem, londýnské Rozmluvy aj.).
Workshop Normalizace v dobových textech si neklade za cíl seznámit ú častníky konference v detailním vý čtu s podobami všech t ří jmenovaných literárních okruh ů a jejich reprezentanty, nabízí však možnost nahlédnout, jakým zp ůsobem ovlivnila normalizace tematiku a poetiku vybraných autor ů. Bez zajímavosti není ani posouzení jazykové stránky dobových text ů neum ělecké povahy, v tomto p řípad ě záznam ů československé Státní bezpe čnosti.
18 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Pro pot řeby interpretace a následného srovnání volím ukázky oficiální normaliza ční poezie režimem protežovaného Ivana Skály, z opa čného konce „literárního spektra“ uvádím n ěkolik text ů české undergroundové hudební skupiny The Plastic People of the Universe, vzniklých zhudebn ěním básní Egona Bondyho a Ivana Wernische. Jako stylistickou i sémantickou „pikantnost“ p ředkládám rovn ěž úryvky z úředních záznam ů StB, týkajících se českého spisovatele a publicisty Petra Placáka.
Vybraní představitelé české literatury období normalizace
Egon Bondy (1930 – 2007). Český filozof, básník a prozaik, známý představitel undergroundu, vlastním jménem Zbyn ěk Fišer. Na konci 40. let byl činný v Surrealistické skupin ě. V r. 1950 založil (s J. Vodse ďálkem) edici P ůlnoc, v níž také vydával své práce. Od po čátku 70. let byl jednou z v ůdčích osobností českého undergroundu (n ěkteré jeho verše zhudebnila skupina The Plastic People of the Universe).
Ivan Wernisch (1942). Básník a p řekladatel. V sedmdesátých a osmdesátých letech nesm ěl oficiáln ě publikovat. Jeho díla se objevovala jen v samizdatových nebo exilových výborech. Připravil stovky po řad ů o české a sv ětové poezii pro Československý rozhlas . Uspo řádal mj. tři antologie z tvorby „zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných“ českých básník ů 17.– 20. století, řada jeho básnických text ů byla zhudebn ěna (The Plastic People of the Universe, M. Chadima, P. Skoumal aj.).
Ivan Skála (1922 – 1997). Básník, p řekladatel a politik. Po druhé sv ětové válce (od roku 1946) se stal redaktorem Rudého práva a brzy nato i funkcioná řem Svazu české mládeže. V letech 1968 – 1969 byl poslancem České národní rady. Jako politik i jako básník se zcela ztotožnil z husákovskou linií, kterou aktivn ě podporoval. Od roku 1970 byl ředitelem nakladatelství Československý spisovatel, roku 1982 se stal p ředsedou Svazu československých spisovatel ů, kterým byl až do listopadu 1989.
19 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
IV. Oficiální a undergroundová hudební produkce za normalizace Tom Rett
K pokusu o likvidaci české nové vlny došlo v b řeznu 1983 v bolševickém týdeníku Tribuna v čísle 12/1983. Pod smyšleným jménem Jan Krýzl zde byl publikován článek „Nová" vlna se starým obsahem. Následuje celý text článku:
V posledních týdnech jsme od našich čtená řů dostali řadu dopis ů, v nichž se kriticky vyjad řovali k vystoupení n ěkterých profesionálních i amatérských hudebních skupin, které se hlásí k tzv. nové vln ě rocku. Jejich spole čným jmenovatelem byl - mírn ě řečeno - podiv nad tím, jak je možné, že v naší spole čnosti je mladým lidem p ředkládán takovýto kulturní brak. Slova na adresu pořadatel ů a povolovacích orgán ů podobných vystoupení i z řizovatel ů t ěchto „um ěleckých“ skupin, nebyla práv ě lichotivá.
Protože nešlo o ojedin ělé hlasy, snažili jsme se na tento problém podívat trochu hloub ěji.
Rocková hudba není ve sfé ře zábavné, nebo jak se také říká pop-music, nic nového. Pam ětníci v ědí, že v povále čném období její vlna prošla sv ětem n ěkolikrát. Mén ě již je známo, zejména mezi t ěmi, kte ří tomuto hudebnímu žánru fandí, že to, co se u nás za rockovou muziku často vydává, má n ěkdy s jejím p ůvodním obsahem spole čný jen název. Rocková hudba m ěla v procesu svého formování i zna čný sociální náboj, zejména proti masovému útlaku a proti válce ve Vietnamu. O tom, kam její obsah mí řil, nejlépe sv ědčí skute čnost, že již v roce 1961 Výbor pro neamerickou činnost v USA zakázal vystupování zp ěváku Pete Seegerovi, protože jeho písn ě m ěly ostrý sociální náboj. Jeho nástupce Bob Dylan již za rok ovládl „rockové pole“ písn ěmi typu Oxford town o černošském studentu Meredithovi, jenž se mohl zapsat na universitu jen za asistence federální policie. V téže dob ě černošský zp ěvák James Brown v Madison Square Garden v New Yorku p ři koncertu své skupiny vmetl do tvá ře obhájc ům rasismu v USA: „Jsem černoch a jsem pyšný na barvu své k ůže, jsem pyšný, že jsem se narodil jako černoch.“
V polovin ě 60. let sv ět tleskal skupinám Beatles a Rolling Stones a jejich písním, které odsuzovaly válku ve Vietnamu a barbarství, které v ní Spojené státy s takovou bezostyšností prokázaly; písním, které podporovaly boj černých Ameri čan ů v ghettech a slums v New Yorku, Miami a v jiných městech USA... Také velký říjnový pochod v roce 1967 proti špinavé vietnamské válce k Bílému domu za čal rockovým koncertem. V té dob ě vznikala jedna bojová píse ň za druhou...
Takovýto bojový rock, hudba a texty, které strhávaly tisíce chlapc ů a d ěvčat do boje - i když jen živelného -
20 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
proti politice kapitalistických stát ů, nebyl po chuti její vládnoucí t říd ě.
Buržoasní manipuláto ři s myšlením, ideologové a diverzní centrály si rychle uv ědomili, že rocková hudba - dostane-li „správný“ obsah (tzn. takový, který mládež odvádí od politiky, od t řídního boje, od každodenních životních problém ů) - se m ůže stát drogou, která má koneckonc ů stejný ú činek jako drogy skute čné. Vede mládež k pasivit ě, k útěku od reality do říše snových p ředstav, vytvá ří bezvýchodné postoje. A obchodníci, manaže ři i podnikatelé poznali, že na této hudb ě jde také snadno, rychle a hlavn ě dob ře vyd ělat.
Z rockové hudby se stal velký byznys a také prost ředek ideové a kulturní diverze nejen v ůč i mládeži vlastních zemí, ale i v ůč i mladým lidem v socialistických státech. Ti, kte ří tento proces řídili a organizovali, velmi dob ře v ěděli, že hospodá řská krize v sedmdesátých letech a rostoucí nespokojenost mladé generace s prohlubujícím se sociálním útlakem kapitalismu by nezbytn ě vyvolaly v život staré či nové bojové písn ě.
A práv ě v této dob ě se objevila „nová“ vlna rockové hudby, která svým hudebním i slovním obsahem m ěla dát této „ztracené“ generaci kapitalistického sv ěta životní filosofii vyjád řenou heslem No Future - žádná budoucnost. Mládež se m ěla ztotožnit s životem, který jí p řipravil kapitalismus. Bu ďte lhostejní k životu kolem sebe, nejd ěte s nikým proti ni čemu! Nic nemá smysl! To se m ělo stát krédem mladé generace. K jeho prosazení m ěl a má sloužit tzv punk rock, šílený rock anebo také prevít rock.
Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlas ů na zeleno, na modro, na r ůžovo, tetování hákových k říž ů, malování barevných pás ů na obli čej apod. to byl výsledek, který tato vlna p řinesla. Nep říliš estetický a velmi často šokující i ob čany kapitalistických zemí, ale stále lepší, než aby mládež bojovala proti spole čnosti, která ji do bídy a beznad ěje uvrhla. Protože „punkové“ a jejich hudba v mnohém p řekro čili „meze“ únosnosti i pro kapitalistickou spole čnost a vymkli se svým podn ěcovatel ům z kontroly, bylo t řeba uvést vše na „pravou“ míru. Místo tzv. punk roku je ší řena a propagována tzv. nová vlna, která se pokouší vrátit rock k původní hudební dokonalosti. Využívá se k tomu moderní techniky a klasických hudebních projev ů a nástroj ů. Hudba se m ění, ale životní filosofie, kterou „nová“ vlna rocku propaguje, z ůstává stejná. V novém hávu je mládeži p ředkládán starý obsah.
Není náhodou, že tzv. punk rock i „nová“ vlna rocku byly a jsou prost řednictvím západních rozhlasových stanic i jinými cestami (nap ř. pašováním gramofonových desek či magnetofonových kazet) ší řeny i do naší republiky.
Zám ěr, který diverzní centrály sledují, je dvojí: jednak p ůsobit prost řednictvím tohoto hudebního braku přímo na naši mládež, a za druhé pod hesly o „nové“ sv ětové hudební vln ě vyprovokovat i u nás vznik skupin, které by produkovaly tuto, všem estetickým a morálním normám odporující hudbu. Cíl, který je sledován, je více než z řejmý - prost řednictvím ohlušujícího rámusu, jednotvárných melodií a primitivních, často vulgárních text ů dávat i naší mládeži onu osv ědčenou a vyzkoušenou hudební drogu, která by i u nás mladým lidem všt ěpovala životní filosofii „No Future“ a takové postoje, jednání a názory, které jsou socialismu cizí. Prost řednictvím této hudby má být i naše mládež vedena k lhostejnosti, pasivit ě, k odporu proti spole čnosti.
I když tomuto „lákání sirén“ a nabádání ke „sv ětovosti“ podlehlo jen pár desítek v ětšinou mladých a nezkušených amatérských „um ělc ů“ a skupin, nem ůžeme z ůstat lhostejní k tomu, že n ěkteré hudební skupiny tzv. punk rock, či „novou“ vlnu rocku ší ří. O jakou „kulturu“ a „um ění“ jde, říkají již jejich názvy (nap ř. Parchanti, Zkárovaný p řebal, Žabí hlen, Žlutý pes, Devizový p říslib apod.). Je podivuhodné, že již p ři jejich vzniku tyto „genialitou“ p římo sršící názvy nevadily z řizovatel ům t ěchto skupin (organizacím a kulturním za řízením NV, ROH a SSM), že nevadily t ěm, kte ří je zvou k ve řejným vystoupením a umož ňují jim, aby své stupidní a hrubé (jiný termín lze t ěžko použít), lidské city urážející hudební a textové výtvory předvád ěly p řed tisíci mladých lidí.
Cožpak je možné, aby pod hlavi čkou kulturních po řad ů, či dokonce koncert ů, byl ší řen nevkus, propagován alkoholismus a drogy, vulgarizovány vztahy mezi chlapci a d ěvčaty, a také názory zcela cizí socialistické spole čnosti? Je snad normální, aby hudebníci a zp ěváci vystupovali na jevišti v dámských pun čochá čích (které byly jejich hlavním od ěvem), aby se svlékali do p ůl t ěla, m ěli pomalované tvá ře r ůznými barevnými pruhy, ovazovali se řet ězy se zámky apod.
S oble čením si v ni čem nezadává úrove ň hudby a text ů. Jednotvárné, opakující se melodie (pokud se tak dá mnohadecibelový zvuk v ůbec nazvat) doprovázející texty, za jejichž autory by bylo možné považovat spíše chovance psychiatrických lé čeben, než lidi, kte ří se vydávají za „um ělce“. Bohužel, v ěc je složit ější a
21 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
vážn ější. Texty, v nichž se nap ř. opakují „d ůmyslná“ slova „ka ťa, pa ťa, ha ťa“ (Pražský výb ěr), nebo se p ět minut vy řvává „Bejby, bejby, dej mi kadilak“, či „hipi, hipi, šejk“ (Letadlo), nebo vulgární text „má špinavá záda, nepije, nesolí, nekou ří, ale má to ráda“, či píse ň s názvem Pal vodsu ď, hajzle (Jasná Páka), nebo „náš pán je král, má jméno heroin“ (Bronz), vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skute čnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických p řístup ů, které jsou socialistické spole čnosti zcela cizí.
Bohužel pracovníci n ěkterých kulturních za řízení či agentur i další z řizovatelé t ěchto hudebních skupin si tyto skute čnosti neuv ědomují nebo necht ějí uv ědomovat. Jinak by nebylo možné, aby Pražské kulturní st ředisko bylo z řizovatelem profesionální skupiny Pražský výb ěr (i jiných podobných), jejíž vystoupení (nap ř. v Hradci Králové, o n ěmž jsme již psali) bylo stejn ě pochybné úrovn ě jako již jmenovaných amatérských skupin. Také Sdružený závodní klub ROH výstavby hl.m. Prahy by jinak asi t ěžko mohl o skupin ě Letadlo napsat: „…Všichni členové skupiny, zejména vedoucí a jeho zástupce, velice sv ědomit ě plní všechny podmínky, ke kterým je zavazuje organiza ční řád našeho za řízení…“ Vždy ť to byla práv ě tato skupina, která v ho řickém kulturním dom ě vedle jiných „lah ůdek“ v pr ůběhu vystoupení vyk řikovala: „Du bist Schwein“, a když její členy po řadatelé volali k po řádku a odpov ědnosti, obo řili se na n ě slovy: „Nyní jsme na sále pány situace my a vy b ěžte do…“ Otázku, jak je možné, že se podobná „kultura“ produkuje pod jejich hlavi čkou, je možno položit i dalším. Nap ř. Obvodnímu domu kultury v Praze 8, Okresnímu kulturnímu st ředisku Praha-východ, n ěkterým klub ům SSM apod.
Otázek je samoz řejm ě více. Jak z řizovatelé pracují se svými hudebními skupinami, jak je vedou, vychovávají, jak ovliv ňují jejich repertoár a jak kontrolují jejich činnost? Stejn ě tak je možno položit otázku po řadatel ům - v ědí, koho si na vystoupení zvou? A když vystoupení neodpovídá zásadám naší kulturní politiky, vyvozují okamžit ě p říslušné sankce? (Nap ř. odmítnout proplatit honorá ř, oznámit „kvalitu“ skupiny zřizovateli apod.). Také odbory kultury národních výbor ů p řistupují k povolování t ěchto „kulturních“ vystoupení zna čně benevolentn ě - spokojují se s neúplným vypln ěním žádosti, nekontrolují, zda se dodržuje to, co bylo povoleno atd. A po řadatelé často ješt ě to, co povoleno je, obcházejí (nap ř. p ři koncertu skupiny Pražský výb ěr v Hradci Králové - po řadatel PKO tamtéž - do žádosti v ůbec neuvedl skupinu Trifidi, která rovn ěž vystupovala; m ěl povoleny t ři koncerty, ale uskute čnil čty ři). Výsledkem tohoto neodpov ědného po čínání řady „odpov ědných“ činitel ů je kažení vkusu mladých lidí a ší ření nejen ideov ě, ale i moráln ě velmi pochybných názor ů.
Ti, kte ří cht ějí ve řejn ě vystupovat, i ti, kte ří jim to umož ňují (po řadatelé a z řizovatelé), si musejí uv ědomit, že každému, kdo m ůže promlouvat ke stovkám a tisíc ům (by ť jen hudbou a texty) mladých lidí, se dostává velké d ůvěry, a každý, kdo vystupuje, musí být po všech stránkách - politicky, mravn ě, eticky, svou inteligencí i chováním - této d ůvěry také hoden. A komu mnohé, všechno z toho, aby této d ůvěry hoden byl, chybí, nemá na pódiu co pohledávat. A ti, kte ří a ť z pohodlnosti, lhostejnosti, či z d ůvod ů, že p ři podobných „koncertech“ je možno snadno naplnit pokladnu, t ěmto „takéum ělc ům“ vystupování umož ňují, si musejí uv ědomit, že svou činností hrub ě narušují zásady socialistické kulturní politiky a v ědom ě či nev ědom ě slouží cíl ům, které sleduje náš t řídní nep řítel. Aby nám bylo dob ře rozumn ěno. V ůbec nejsme proti zábav ě, ani proti pop-music či proti rocku. Hudba a zp ěv, i hudba zábavná, je nedílnou sou částí života mladé generace i nedílnou sou částí naší kultury. I zábavná hudba a její texty však musejí být p ředevším dobré. M ěla by se vyzna čovat zp ěvností, p řitažlivými hudebními nápady, textov ě by m ěla vycházet z melodie řeči českého a slovenského jazyka. A její obsah nesmí být vulgární, odpuzující, nesmí propagovat to, co je naší spole čnosti a životu p řevážné v ětšiny naší mladé generace cizí.
„Hudba“, již jsme v ěnovali pozornost, není v široké škále naší zábavné hudby ani p řevažující, ani ur čující. Je okrajovým jevem, ale p řesto jevem, který nelze p řehlížet a ml čet k n ěmu. Naše mladá generace žije v podmínkách životních a sociálních jistot a ve své většin ě se také na vytvá ření t ěchto podmínek, na výstavb ě naší spole čnosti, aktivn ě podílí. Proto má také právo, aby její v ědomí nebylo otravováno tím, co se za kulturu či um ění pouze vydává, ale skute čným kulturním hodnotám je na hony vzdálené.
převzato z: http://www.blisty.cz/2008/10/27/art43448.html
22 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Kamarádi –Česká mládežnická „Pro č, pro č“ Kamarádi stín se blíží, „A pro č mám sbírat kameny? je t řeba p řidat do kroku, No, táto, řekni pro č. odhodit vše co nás tíží, Přijedou k nám Plameny. na naší cest ě k pokroku, Proto, pro dobrou noc.“ je konec bídy, Jaroslav Hutka je konec hladu, je konec zlod ějských sv ěta řád ů, kamarádi je to mládí, Tango Rapotámo kterému dnes pat ří sv ět Ánimátó je von čó Hraje a zpívá soubor UV SSM ropotámó úty túty a jétó. Plameny 1975 Ánimátó je von čó ropotámó úty túty a jétó. Ánimátó je von čó ona: Koukej, kapky se koulí, mám jich na ropotámó múty túty a jetó. dlani víc než ty. Ánimátó je von čó on: Jsi paní vod. ropotámó múty túty túty frúty. ona: Já ptám se t ě, jsou-li tvým dlaním mé Pražský výb ěr, 1988 kapky vhod? on: Pokud se dešt ě dotýká, já .. ona: Vím, že jsem hloupá ... on: Cht ěl jsem jen říct. Já a Mike facháme v jám ě. ona: Máš se mnou jen trápení. Do prdele, to se máme. on: Ty p řece víš... Jednou tejdn ě prachy berem, ona: Jé, duha nám stoupá, na fachu pak dva dny serem. oba: zá ří - musíme blíž. THE PLASTIC PEOPLE OF THE Hana Zagorová a Petr Rezek, 1977 UNIVERSE Autor: Kurt Vonnegut Jr. Pro č m ě nikdo nemá rád Sv ět údivem tleská, a prý že jsem, degenerace náhle se vzbouzící že jsem hezká, degenerace do vo čí bušící tak pro č m ě nikdo nemá rád? degenerace pronikající každou vte řinou degenerace pravd co stanou se mršinou Co fotky mi řeknou, degenerace našich vztah ů jsem bez kaz ů, degenerace šílenejch stav ů tvá ř mám p ěknou, degenerace jednoduchosti života tak pro č m ě nikdo nemá rád? degenerace pojmu nicota degenerace blití i sraní R: Jen jeden, jen jeden degenerace milování i spaní snad moch by m ě vzít a vzít do dlaní. degenerace veškerý krásy jen jeden, jen jeden, degenerace celýho člov ěka ať řekne mi st ůj a bu ď mou paní. degenerace nezbejvá žádná út ěcha Helena Vondrá čková, 1972 degenerace sami sme zdegenerovaný degenerace myšlení máme po svym zdeformovaný degenerace symbol degenerace to sme my degenerace uskute čň ujem svoje sny bláznivý
DG. 307
23 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Ukázka z knihy o Jazzové sekci
Kapitola I. (...) Mezitím Federální shromážd ění s ú činností od l. ledna 1970 vyhlásilo zákon č. 150/1969 Sb. o p řestupcích. Jeho § 10 obsahoval p řečin p říživnictví s trestem odn ětí svobody až 1 rok tomu, kdo "si opat řuje, by ť i část ěč ně, prost ředky k životu nekalým zp ůsobem." Jako zna čná v ětšina všech trestných čin ů a p řečin ů v "socialistickém" Československu byla i tato právní norma zna čně variabilní a záhy se ukázalo, že byla namí řena také v ůč i beatovým hudebník ům - "vlasatc ům", kte ří často p římo odmítali skládat "kvalifika ční zkoušky" p řed státní "komisí", takže slangem řečeno nem ěli "p řehrávky". To pozd ěji znamenalo, že když takový muzikant p řesto n ěkde zahrál a vzal si za to peníze, naplnil tím skutkovou i pojmovou podstatu takového p řečinu, tj. "nekalých prost ředk ů", a ihned byl zat čen, potupn ě ost říhán tém ěř dohola a posléze nepodmín ěně odsuzen k n ěkolikam ěsí čnímu v ězení. A když tento "p řečin" zopakoval, byl to už trestný čin "p říživnictví" dle § 203 trestního zákona, kde ovšem byla sazba mnohem vyšší. V takto opakované "trestné činnosti" se ovšem "rodili" recidivisté, kte ří byli oblíbeným ter čem už nejen policie, ale i konfident ů StB, či jen " řádných ob čan ů", a kte ří si proto jen "zasloužili" op ětovná v ězn ění. A protože se mezi československou mládeží namísto p ůvodního "big beatu" za čal vžívat celosv ětový název rock, stala se práv ě rocková hudba a její p říznivci pro stát a moc synonymem tzv. "západní kultury", proti níž byly zahájeny tisíce zákaz ů, perzekucí a dalších celospole čenských tažení, až po její kriminalizaci. Z nejznám ějších rockových kapel p řesn ě tohle už zanedlouho m ěla nejprve v Českých Bud ějovicích a potom i v Praze na vlastní k ůži zažít mezi mládeží velmi oblíbená pražská skupina The Plastic People of Universe. Této nenávistné "státn ě kulturní" politice koneckonc ů odpovídala i vyhláška českého ministerstva kultury (MK č. 90/1970 Sb. o odm ěnách za n ěkteré druhy um ělecké činnosti vykonávané mimo pracovní pom ěr, kterou s ú činností od 1. října 1970 vydalo MK 22. zá ří 1970. Jednalo se o podzákonnou normu, která přesn ě vymezila, kdo, kdy, kde a za co mohl pobírat honorá ře, p řičemž dál ponechala na v ůli státních komisí ur čovat, kdo byl či nebyl hudebník. Na rozdíl od b ěžné praxe sv ětové populární hudby, kde hudebník dostává zaplaceno tolik, kolik si je svoji hudbou schopen vyd ělat, tato vyhláška v § 18 - § 23 stanovila nejvyšší tarif pro hudebníky v kapelách 400 K čs, a pokud se jednalo o sólisty, nap ř. zp ěváky či význa čné instrumentalisty, nanejvýš 600 K čs za vystoupení bez ohledu na po čet návšt ěvník ů (tedy stejn ě ve vyprodaném sportovním stadiónu jako v tém ěř prázdném klubovém sálku) - pokud ovšem trvalo aspoň 2 hodiny a pokud doty čná kapela či sólista m ěli státem schválené "svobodné povolání"; v p řípad ě "lidových hudebník ů" pak nanejvýš 40 K čs za hodinu produkce. Takových honorá řů však dosahovalo jen pár špi čkových muzikant ů - naprostá v ětšina m ěla nárok pouze na 200 - 250 K čs, resp. 16 - 20 K čs za své koncerty. Vedoucí soubor ů - kapelníci, m ěli nárok na dvojnásobek této sumy. Byla to názorná ukázka diskrimina ční kulturní politiky MK, v níž si tato nejvyšší státní kulturní instituce dala prostor pro svévolnou manipulaci s výkonnými um ělci a hlavn ě prostor k jejich vzájemnému rozeštvávání pomocí pen ěz. Nebo ť práv ě v pop music se tak za čaly vytvá řet celé mafie s úzkými vazbami na ÚV KS Č, StB a jiné státn ě- mocenské složky, které p řes "p řehrávkové komise" umož ňovaly jen malému procentu hudebník ů ve řejn ě vystupovat - být slavnými (Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Helena Vondrá čková, Václav Necká ř a desítky dalších). Řečeno pen ězi: čím vyšší "kvalifika ční" t řídu ten či onen zp ěvák či kapela m ěli, tím víc m ěli státem placené propagace a koncert ů, tím víc byli v rozhlase a v televizi, m ěli víc gramofonových natá čení, m ěli časté zahrani ční zájezdy - a ovšem víc a víc pen ěz; v gramofonovém pr ůmyslu se už ale v copyrightech jednalo o statisícové a často až o miliónové sumy. Stát si prost ě jistý druh pophudebník ů takto zavazoval k co nejhlubší poslušnosti a servilit ě v ůč i sob ě samému. Ani doba vzniku této vyhlášky rozhodn ě nebyla náhodná - rock byl sice mladá, progresivní a tím i velice vážná konkurence zna čně pokleslé domácí hudební popprodukci, nicmén ě to byla "ideodiverzn ě nep řátelská hudba", a z této státn ě kulturní politiky hyenisticky finan čně maximáln ě t ěžili hlavn ě ti nejupadlejší a státu zavázaní muzikanti. K nim se už tehdy v ědom ě p řiřadili také Petr Janda a jeho Olympic; za čalo pro hudbu truchlivé období tzv. "p řehrávek". V takových "úvodech" Husákovské "normalizace" se n ěkolikrát sešli k jednání zástupci ČJU a SH, který tehdy reprezentovali jeho p ředseda Ladislav Vít ů a tajemník Ervín Janovský. Na svém spojení se dohodli pom ěrn ě snadno a tak následn ě jednali o vzájemném právním postavení. Pom ěrn ě snadno se také shodli, že ČJU bude v rámci SH samostatný právnický subjekt, ale problém vznikl u názvu ČJU: v rámci organiza ční struktury SH bylo všem z řejmé, že název Česká jazzová unie je ozna čení spíš pro samostatné sdružení, nikoli pro sou část sdružení jiného. Zatímco p ředstavitelé SH navrhovali, aby ČJU p řijala název "Svaz hudebník ů - Jazzová sekce", zástupci ČJU z čist ě puristicko jazykových d ůvod ů navrhli název "Jazzová sekce Svazu hudebník ů". S tím vedení SH nakonec souhlasilo. Možná i proto, že kon čil rok 1970, tažení proti rockové generaci nabíralo stále siln ějších obrátek a Svaz hudebník ů se ve smyslu svých
24 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Stanov snažil v této hudební oblasti zachránit vše, co se ješt ě zachránit dalo. Tím spíš, že mezitím byly na pokyny ÚV KS Č zrušeny všechny v roce 1968 vzniklé anebo obnovené mládežnické organizace a namísto nich byla utvo řena jedna jediná: monopolní Socialistický svaz mládeže (SSM). Tato od samých svých po čátk ů zna čně militantní a arogantní "svazácká"organizace se jednak ihned prohlásila za "pevnou zálohu strany" (op ět samosebou komunistické), za druhé se okamžit ě p řesn ě ve stylu loupežných metod KS Č (formou "bezúplatných p řevod ů státu") za čala zmoc ňovat veškerého movitého i nemovitého majetku po všech zrušených mladežnických organizacích, a ve zdaleka nikoli poslední řad ě se zárove ň vrhla i na vše, co mohla urvat v oblasti populární hudby. Pod jejím patronátem vzniklo n ěkolik obskurních hudebních skupin (kup říkladu soubor ÚV SSM Plameny), které za čaly op ěvovat vše socialistické, komunistické, "budovatelské", a navíc ješt ě kolaborantsky okázale projevovaly "jménem nastupující mladé generace" často až obludnou vd ěč nost okupa ční sov ětské armádě; rozum ělo se jaksi samosebou, že všichni jejich hrá či ihned získali nejvyšší hudební "kvalifikaci", ihned se objevili v rozhlase a v televizi, nato čili n ěkolik gramodesek a záhy se také rozjeli do sv ěta op ěvovat "up římné díky československého lidu za bratrskou pomoc Sov ětského Svazu" - za slovo "invaze" konfidenti StB a " řádní ob čané" ihned udávali. Nebylo tedy divu, že práv ě Svaz hudebník ů a p řípravný výbor jeho Jazzové sekce dělaly vše pro to, aby aspo ň v oblasti moderní hudby udržely v muzikantech a p říznivcích rocku i jazzu vědomí opravdu moderní kultury a jejího nezkresleného cít ění. A tak zatímco tisíce "vlasatc ů" - p říznivc ů rockové hudby nahán ěly po celé ČSSR policisté VB a StB a československé v ěznice se v rámci "normalizace" plnily p ředevším touto rockovou generací, která muzikantské "manýry"SSM a dalších státních kulturních institucí prost ě nehodlala brát na v ědomí a dál si cht ěla žít po svém a hlavn ě poslouchat, co opravdu cítila, v sobotu 30. října 1971 se v prostorách pražského kina Lucerna (tehdy bylo v rekonstrukci) sešlo 180 muzikant ů a p říznivc ů jazzové a moderní hudby na ustavující konferenci, jíž byla zahájena činnost dobrovolné kulturní organizace s názvem Jazzová sekce Svazu hudebník ů ČSR.
Kapitola II. (...) Koncem listopadu téhož roku se uskute čnilo plenární zasedání Úst ředního výboru Svazu hudebník ů (ÚV SH) a zvolilo své p ředsednictvo a kontrolní orgány. Jeho p ředsedou se stal Ladislav Vít ů, tajemníkem Ervín Janovský, ve výboru byli také Jaroslav Kulich, Miloslav Zelenka a Milan Dvo řák, v plénu byli zástupci okresních pobo ček z celé ČSR. Do revizní komise (RK) byli zvoleni Václav Hájek (p ředseda), Ji ří Moravec, Václav Jelínek, Ludvík Lukuvka, Jan Wildt, Jan Lisický a Michal Škrobánek. V kv ětnu p ředtím prob ěhl XIV. sjezd KS Č, který ješt ě razantn ěji prosazoval Husákovskou "normalizaci" s dalšími tisíci tvrdých perzekucí "protisocialistických, revizionistických a oportunistických živl ů" a pro který jeho politickoorganiza ční odd ělení vypracovalo také "Informaci o pr ůběhu a výsledcích opat ření VB proti vlasatc ům". V ní už je nenávist KS Č v ůč i rockové generaci naprosto z řetelná. Už její vstupní odstavec mluví o "vlasatcích" jako o problému, který existuje od roku 1966 nikoli izolovan ě, ale kryje se s problematikou kriminality mládeže, "hlavn ě s výtržnictvím a p říživnictvím." B ěhem opat ření (policejních razií) bylo se zajišt ěnými a p ředvedenými "vlasatci" zahájeno vyšet řování pro p řestupek v 335 p řípadech, provin ění v 522 p řípadech a trestný čin v 551 p řípadech. A op ět: "Nej čast ěji se vyskytovaly trestné činy výtržnictví a p říživnictví, v menší mí ře šlo o útoky na ve řejného činitele ("vlasatci" jen protestovali proti policejní zv ůli), z toho na 140 osob byla uvalena vazba..." - "vlasatci"byli prost ě zásadn ě vyšet řováni vazebn ě a v duchu tajných na řízení ÚV KS Č byli ihned odsuzováni k nepodmín ěným trest ům v ězení. Jelikož se už psal rok 1971, tak: "Nemalá část pachatel ů byla za podobný delikt již trestána, tj. má charakter recidivy." U provin ění a p řestupk ů p řevládalo "porušování pracovní kázn ě, opilství a rušení ob čanského soužití" - domovním d ůvěrník ům, StB a jejím konfident ům i jen " řádným ob čan ům" sta čily opravdu mali čkosti: t řeba hlasitá hudba či zp ěv, oble čení "podez řelého st řihu a nápad ů", anebo že "vlasatec"chodil n ěkomu za dcerou, či naopak zhusta sama dcera up řednost ňovala "vlasatce" - v té dob ě panovala tzv. sv ětová sexuální revoluce (heslem "hippies" byla "volná láska") a navíc AIDS bylo ješt ě n ěco zhola neznámého. Protože celosv ětov ě byly v mód ě také "lehké" drogy jako nap ř. marihuana (v hudb ě vládl psychidelic sound, v pozd ější terminologii "underground") a ani v tom československá mládež necht ěla z ůstávat pozadu, za čali si hlavn ě " řádní lidé" pro klid vlastního sv ědomí vše zjednodušovat termínem "hašišáci", s kterými tak bylo nutno ješt ě rázn ěji "zato čit". Dále "Informace" říká, že v pr ůběhu "opat ření" bylo v blokovém řízení (tj. ihned) pokutováno 1 249 osob v částce 52 575 K čs, a že v pr ůběhu příprav "opat ření" bylo v celostátním m ěř ítku evidováno a postiženo celkem 3 976 jedinc ů. "P řibližn ě 40 % uvedených osob je nedosp ělých, 60 % ve v ěku 18 - 26 let a jen n ěkolik osob z celkového po čtu bylo starších 26 let. Valná část osob má špatnou pracovní morálku (fluktuanti, absenté ři nebo bez pracovního pom ěru). B ěhem akce si "asi 80 % mladík ů dalo upravit zevn ějšek, z toho asi polovina po pohovoru na sou částech VB, a druhá polovina na p ůsobení spole čenských složek (školy, odbory atp.). 397 mladík ů bylo st říháno z rozhodnutí hygienika (ve skute čnosti "hygienici"brutální policejní ost říhání až dohola dodate čně schvalovali a nikoho p řitom možná ani nenapadlo, že šlo o soub ěhy n ěkolika trestných čin ů policie v ůč i bezbranné mládeži), 294 "vlasatc ů" odmítlo dát si sv ůj ú čes upravit."A samoz řejm ě: "Širokou ve řejností a v
25 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
naprosto p řevážné mí ře i ze strany rodi čů "vlasatc ů" bylo opat ření p řijato p řízniv ě. Pouze v ojedin ělých případech se vyskytly kritické p řipomínky." I tehdy se z řejm ě našli odvážlivci, kte ří upozor ňovali na nezákonnosti t ěchto policejních postup ů, pokud se ovšem sama police nedopustila p řehmatu a neost říhala syna či chrán ěnce kohosi mocného - v takovém p řípad ě ovšem "byly vyvozeny p říslušné záv ěry": policista byl p řeřazen k StB či propušt ěn a v takové "metamorfose"si pak sám nechal nar ůst dlouhé vlasy a stal se pro mladé lidi ješt ě větším nebezpe čím. "Informace" kon čí úvahou, že "ne všude se do opat ření v plném rozsahu zapojily všechny ostatní složky: svazácké organizace, internáty, u čilišt ě, p řestože by v řešení tohoto problému m ěly sehrát prvo řadou roli. Ve řejná bezpe čnost se v rozsahu svých možností zapojí, zejména na úseku prevence. "Kriminalizace "vlasatc ů" prost ě soustavn ě sílila, už mezi nimi byli "recidivisté", rocková generace byla ur čena k záv ěre čné likvidaci, policie si s ní d ělala, co cht ěla. Tyto konfidentsko policejní lovy na "vlasatce"jako na divou zv ěř pak p řetrvaly prakticky až do konce osmdesátých let. Celková situace v ČSSR byla už natolik hrozná, že p ři svém turné po tehdy Západním N ěmecku (NSR) hodlal odejít do emigrace tehdy v ČSSR mezi st řední generací nejoblíb ěnější popzp ěvák Karel Gott. KS Č si byla tak sebejistá, že ústy svého šéfa Husáka mu vzkázala, a ť si tedy "n ějaký zp ěvák"emigruje, a až po tajné intervenci Moskvy se Husák prost řednictvím rozhlasu, televize a denního tisku Gottovi omluvil a zaru čil mu veškerou tv ůrčí svobodu, v četn ě volného cestování do zahrani čí; v následujíchch letech Gott a jeho "tv ůrčí tým" v čele s Ladislavem Štaidlem toto moskevské "pžehnání"ovšem mohutn ě zneužívali - postupn ě čím dál víc p ředevším na úkor rockové a celé české moderní hudby. (...)
převzato z: http://masita.nazory.cz/lit/kniha.htm
26 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Nejvýznamnější knižní vydání textů undergroundových a „půlnočních“ autorů
Bondy, Egon, Básnické dílo Egona Bondyho I.- IX. , bibliografie], Torst, Praha 1998; 2. vyd. Torst, Pražská imaginace, Praha 1990-1993 Praha 2007 Bondy, Egon, Velká kniha , Ma ťa, Praha 2000 Jirous, Ivan Martin, Magorovy dopisy [souborné Bondy, Egon, Sbíre čka , Ma ťa, Praha 2001 vydání Jirousových dopis ů psaných ve v ězení], Bondy, Egon, Deník dívky která hledá Egona Torst, Praha 2005 Bondyho , PT, Bratislava 2001 /heslo I. M. J.:
27 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Pelc, Jan, ...a bude h ůř, Ma ťa, Praha 2000 (4. vyd.) The Plastic People of the Universe: Texty [ed. Pelc, Jan – Hlavsa, Mejla, Bez oh ňů je underground Jaroslav Riedel], Ma ťa, Praha 1997 (2. vyd.) Ma ťa, [rozhovor o undergroundu], Ma ťa – BFS, Praha Praha 2001 2001 (2. vyd.) /heslo J. P.:
Almanach básník ů pražského undergroundu [9 x kontra], Praha 1987 (ed. Lud ěk Marks) Básníci pražského undergroundu, Bratislava 1986 (eds. Egon Bondy a Oleg Pastier) Co d ům dal, Praha 1977-1978, Praha 1978 (ed. Ji ří Mrázek) Čert má kopyto..., Praha, edice JUST řada A, Praha 1986 (ed. Jana Veselá) Čs. underground IA, edice Mozková Mrtvice, Praha 1984 (ed. Horna Pigment [Ivan Lamper]) Čs. underground IB, edice Mozková Mrtvice, Praha 1985 (ed. Horna Pigment [Ivan Lamper]) Čs underground II – Egon Bondy – sebrané spisy, sv. 1, edice Mozková Mrtvice, Praha 1985 (ed. Horna Pigment [Ivan Lamper]) Děti dvou sluncí, Praha 1975 (ed. Martin N ěmec) Egonu Bondymu k 45. narozeninám invalidní sourozenci, Praha 1975 (ed. MAGOR [Ivan M. Jirous]) Fandovi [Františku Pánkovi] Sborní ček k jeho š ťastn ě dožitým 30. narozeninám, Praha 1979 (ed. Olga Stankovi čová) Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám, Praha 1975 (ed. Magor [Ivan M. Jirous]) Magor ův zápisník I (duben 1979 – duben 1980), Praha 1980 (ed. Ivan M. Jirous) Narozeni v 60. letech – poezie Praha 80. léta, Praha 1989 (ed. Beatrice Landovská) Nějakej vodnatelnej papírovej člov ěk – Ji římu N ěmcovi k jeho p ěta čty řicátým narozeninám a Martinu Jirousovi k jeho návratu z Mírova, Praha 1977 (eds. Pavel Zají ček a David Sou ček) Podzemní sborní ček – díl I., edice Aliance 1989 (ed. ??) Už na to seru, protože to mám za pár (Výb ěr z prvních básnických knížek autor ů narozených v 50. a 60. letech.), Edice Expedice, svazek 203, Praha 1985 (ed. Andrej Stankovi č) Věnováno Vrá ťovi Brabencovi, Zin ě Freundové, Martinu Hyblerovi [Petruš čin sborník], Praha 1983 (ed. Petruška Šustrová)
28 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
V. Medailony hostů konference
Petr Placák
se narodil 8. ledna 1964 v Praze. Do roku 1989 vystřídal několik povolání, roku 1985 byl p řijat na České vysoké u čení technické, ale z politických d ůvod ů mu bylo studium znemožn ěno. Pat řil ke klí čovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu, organizoval mnoho protikomunistických demonstrací. Po listopadu '89 p ůsobil v Nezávislém tiskovém st ředisku, pozd ěji týdeníku Respekt, Necenzurovaných novinách a Českém deníku. V sou časnosti je šéfredaktorem politicko- kulturního m ěsí čníku Babylon a publikuje v Revolver Revue, Lidových novinách a dalších médiích. V letech 1990 až 1992 byl ve vedení royalistické Koruny české. Po listopadu '89 absolvoval studium historie na Filozofické fakult ě UK. Sepsal také petici S komunisty se nemluví a spoluorganizoval kulturní akce s ní spojené.
Debutoval prózou Medorek (1985 samizdat, 1990, dílo mu vyneslo Cenu Ji řího Ortena), v samizdatu vydal v roce 1987 pod pseudonymem Petr Zmrzlík básnickou sbírku Obrovský zasn ěžený h řbitov (rozší řené vydání 1995). Následovaly knihy Cestou za dobrodružstvím (2001) a rozhovory s předními českými spisovateli Kádrový dotazník (2001). Je rovn ěž autorem odborné práce Svatováclavské milénium. Češi, Němci a Slováci v roce 1929 . „Fízl“
Petr Placák v tomto osobit ě pojatém sv ědectví, anotací ozna čeným za esej, popisuje p řevážn ě dobu 80. let, jak ji jako undergroundový básník a organizátor demonstrací zažil. Zpráva o „fízlech“, „fízlování“ a pozdní é ře komunismu, v níž si snažil vydobýt a vydobyl vnit řní svobodu, je pojata nekompromisn ě a nevybírav ě, místy s notnou dávkou d ěsivého humoru – smysl pro jízlivost a citlivost v ůč i obludnosti absurdního zla je ostatn ě autorovi vlastní i v jiných dílech a článcích. Kniha byla ocen ěna výro ční cenou Magnesia Litera v oblasti publicistiky.
29 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Martin Machovec
se narodil roku 1965. Je znám jako editor, redaktor, literární kritik a p řekladatel, soustavn ě se v ěnuje zp řístup ňování samizdatových undergroundových text ů, zejména díla Egona Bondyho. Pat ří mezi stálé spolupracovníky Revolver Revue a Kritické P řílohy RR. Mimo jiné také p řipravil k vydání knihu Vladimíra Merhauta Zápisky o Vladimíru Boudníkovi (Edice Revolver Revue, sv. 8).
„Pohledy zevnit ř - Česká undergroundová kultura v dokumentech a interpretacích“ Celkový obraz českého undergroundu interpretovaný v p ěti autentických dokumentech zarámovaný teoretickou studií editora Martina Machovce. Stavem hudebního undergroundu se zabývají Ivan Martin Jirous a Paul Wilson, ke ko řen ům literárního undergroundu na p řelomu 40. a 50. let se vrací Egon Bondy. Oblast samizdatové literární produkce 80. let mapuje ve své zpráv ě o Revolver revue Jáchym Topol a undergroundová literatura 70. a 80. let je tématem druhé studie Ivana Martina Jirouse.
Bohdan Holomíček
se narodil 14. srpna 1943 ve vesnici Sinkiewiczowka na Ukrajin ě, roku 1947 p řesídlil spolu s rodi či do obce Mladé Buky v p ředh ůř í Krkonoš. Fotit za čal v roce 1958, vyu čil se elektriká řem, pak pracoval v elektrárn ě. Od roku 1966 za čal intenzivn ěji fotografovat a v dramatických letech 1968 až 1969 byl zam ěstnán v Trutnovském muzeu. Poprvé vystavil své fotografie v roce 1969, v letech 1969 až 1971 pracoval jako montér v podniku Geoindustria, v letech 1971 až 1995 jako údržbá ř v centrální výtopn ě v Janských Lázních. Nedaleký Hráde ček ho v sedmdesátých letech p řivedl do spole čnosti undergroundové kultury, kde také vznikaly jeho nejznám ější fotografie manžel ů Václava a Olgy Havlových. Bohdan Holomí ček vždy vystavoval, jak to šlo. Po bytech, v divadelních foyerech nebo p ři oslavách d ělával tak trochu pro radost mobilní výstavu: svého druhu happening, kdy op řel desku s p řipíchnutými fotografiemi venku o auto. V roce 1981 se pod vedením naší
30 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
přední histori čky a teoreti čky fotografie Anny Fárové ú častnil legendární výstavy 9&9 českých neoficiálních fotograf ů v klášte ře v Plasech. Po listopadu 89‘ si udržel to, co ho bavilo vždy: fotografuje divadelní p ředstavení, realizoval nap říklad ro ční projekt pro Národní divadlo. Ten se zhmotnil také v obsáhlé fotografické publikaci. Krom ě obdobných p říležitostných katalog ů vyšla v roce 1995 Bohdanu Holomí čkovi retrospektivní publikace v nakladatelství Torst a o p ět let pozd ěji monografie v edici FotoTorst. Dlouhodob ě spolupracuje nap říklad s galeristou Paulem Cottinem z francouzského Mulhouse. Od roku 1995 je fotografem na volné noze a stále žije v Mladých Bukách u Janských Lázní. Své práce prezentoval na desítkách samostatných výstav v České republice i v zahrani čí, zejména ve Francii a USA.
Tomáš Hradílek
Narodil se v roce 1945 v Lipníku nad Be čvou. V letech 1962 až 1967 vystudoval Vysokou školu zem ědělskou v Brn ě, stal se zootechnikem. V letech 1962 až 1969 byl členem KS Č, poté byl na vlastní žádost ze strany vylou čen. Tomáš Hradílek je jedním z prvních signatá řů Charty 77, stal se jím i hned v lednu 1977. Šest m ěsíc ů poté je vyhozen z místa technika v JZD a pracuje jako d ělník na pile v Lipníku nad Be čvou. A to až do pádu režimu v roce 1989. Už od roku 1981 byl Tomáš Hradílek členem kolektivu mluv čích Charty 77, v roce 1987 zakládá spolu se zlínskými disidenty Spole čnost p řátel USA. Ve stejném roce spolu s Rudolfem Bat ěkem zahajuje činnost Hnutí za ob čanskou svobodu. Cílem hnutí je po desetiletích obnovit v Česku sociáln ě demokratickou stranu. Do podv ědomí širší ve řejnosti se Tomáš Hradílek dostává jako signatá ř otev řeného dopisu Gustavu Husákovi v roce 1987. P ět d ělník ů z Moravy tehdy Husáka žádalo, aby abdikoval. D ůvod? Jako symbol normalizace m ěla Husákova postava s příchodem „p ěrestrojky“ a Michaela Gorba čova skon čit. Ve stejném roce roztahuje Tomáš Hradílek spolu s přítelem Rudolfem Berezou na prvomájové manifestaci v Olomouci transparent s nápisem „Charta 77 vybízí k ob čanské kuráži“. S transparentem stojí u hlavní tribuny dobrých dvacet minut, než se bezpe čnost vzpamatuje a zasáhne. V roce 1989 je odsouzen k podmíne čnému trestu t řinácti m ěsíc ů na dva roky kv ůli dopis ům, které zasílal Miloušovi Jakešovi. V roce 1989 se stává Tomáš Hradílek mluv čím Charty 77. V revolu čních dnech a m ěsících roku 1989 je hlavní postavou Ob čanského fóra na severní Morav ě. V roce 1990 se stává ministrem vnitra české vlády. V tom samém roce funkci opouští, v letech 1990 až 1992 je poslancem Federálního shromážd ění. Poté z vysoké politiky odchází. V Lipníku nad Be čvou se v ěnuje produkci akvarijních rybi ček na export a zejména rodin ě. Se svojí ženou má t ři d ěti, je dvanáctinásobným d ěde čkem.
Jan Král Narodil se v roce 1967 v ostravských Vítkovicích. Před listopadem 1989 pracoval v různých d ělnických profesích jako kulisák nebo jako nosi č a st ěhovák ve skladu nábytku v Ostrav ě. Od roku 1988 členem nezávislých opozi čních iniciativ jako Spole čnost p řátel USA nebo Nezávislé mírové sdružení. Sám se řadí k takzvaným d ělník ům opozice. Pod jeho rukama primitivní tiska řskou technikou vznikaly ve druhé polovin ě 80.let na různých ostravských p ůdách či ve sklepích stovky vydání knih
31 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Václava Havla, Ivana M.Jirouse, Alexandra Solženicyna či ostravského disidenta Vladimíra Liberdy. Stejn ě tak v Ostrav ě vznikaly v „množství v ětším než malém“ Informace o Chart ě 77, zvané Infoch, které byly distribuovány po celé Morav ě. Po podpisu Charty 77 v lednu 1989 v ostravském byt ě Dolores Šavrdové a po pražském Palachov ě týdnu je Janu Královi sd ěleno obvin ění z trestných čin ů útok na státní orgán a schvalování trestného činu. Trestní stíhání si vysloužil za sb ěr podpis ů pod petici žádající propušt ění p ředních českých disident ů z vězení. P řípadu se ujímá Výbor na obranu nespravedliv ě stíhaných a ozna čuje jej za jeden z nejabsurdn ější té doby. V zá ří slábnoucí komunistický režim rad ěji sám trestní stíhání zastavil. Po pádu režimu stojí Jan Král u zrodu v ůbec prvního nov ě vzniklého deníku v tehdejším Československu – Moravskoslezského dne. Noviny spatřily sv ětlo sv ěta už v únoru 1990 v Ostrav ě. Od té doby pracuje v českých médiích, v sou časné dob ě v Lidových novinách.
The Plastic People of The Universe
vznikli v roce 1968 a jejich tvorba, ovlivn ěná v za čátcích zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou se stala během doby jednou z nejorigináln ějších na nejen české rockové scén ě. Skupina se nedala p řim ět k ústupk ům a kompromis ům z tehdejším režimem, což je p řipravilo o profesionální licenci a p řivád ělo stále více komplikací s ú řady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uv ězn ěním n ěkolika člen ů. Skupina opozi čních intelektuál ů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampa ň na jejich podporu a propušt ění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podn ětem k semknutí demokratické opozice všech sm ěrů, jaké nem ělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. Hudebníci se sbližují s Václavem Havlem, natá čejí na jeho chalup ě na Hráde čku dv ě ze svých poloprofesionálních ilegálních nahrávek, na jednu z nich v ůdce disentu a budoucí prezident vybírá texty. Po celou dobu si skupina udržuje jasnou um ěleckou vizi a hudebn ě se vyvíjejí k nezam ěnitelnému výrazu. Část člen ů souboru získává na za čátku devadesátých let renomé po Evrop ě a v USA jako P ůlnoc - kapela, která m ěla v základu východiska PPU.
Diskografie * 1969-72 - Muž bez uší * 1973-75 - Vožralej jak slíva * 1974-75 - Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned * 1976-77 - Ach to státu hanobení * 1981 - Co znamená vésti kon ě * 1978 - Pašijové hry velikono ční * 1979 - Jak bude po smrti * 1977-82 – Kolejnice duní * 1983-84 - Hov ězí porážka * 1985-86 - P ůlno ční myš * 1992 - Bez oh ňů je underground * 1997 - The Plastic People Of The Universe 32 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
* 1999 - For Kosovo * 2000 - 10 let Globusu aneb underground v kostce - (cd 1, cd 2) * 2001 - Lín ě s tebou spím | Lazy Love / In Memoriam Mejla Hlavsa * 2001 - Milan Hlavsa - Než je dnes člov ěku 50 – poslední dekáda - (cd 1, cd 2) * 2004 - The Plastic People of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry * 2007 - Agon Orchestra & The Plastic People of The Universe - Vlaková opera * 2006 - Do lesí čka na čekanou (2 CD - kompletní záznam koncertu z roku 1973),
„Je lepší nehrát v ůbec než hrát to, co si p řeje establishment. A i takhle je to řečeno p řesp říliš mírn ě. Není to lepší, je to nutné... Jakmile je totiž u čin ěn první ústupek, a ť pod pokryteckou omluvou nebo poctivým dojmem, že na tom nezáleží, je ztraceno vše.“ „Povinnost hudebníka je hrát takovou hudbu, jakou mu velí hrát jeho sv ědomí a jaká mu p řináší radost; jedin ě tak m ůže svoji radost z tvo ření p ředat publiku...“
historik um ění a manager PPU Ivan Martin Jirous - Magor
Pro českou nezávislou hudební scénu m ěla význam především Jirousova zásadní Zpráva o t řetím českém hudebním obrození – program, um ělecký manifest v esejistické, tém ěř beletrizující podob ě z února 1975. I. M. Jirous zde pregnantn ě formuloval zásady, jichž se drželi nejen Plastici, ale celý český underground.
33 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
VI. Seriál „Třicet případů majora Zemana“
Zám ěr - vytvo řit n ěkolikadílný politický televizní seriál , jehož hlavním obsahem budou „p říb ěhy p říslušníka SNB v jednotlivých etapách vývoje socialistické spole čnosti„ (jeden z bod ů dokumentu „ Hlavní úkoly tiskového odboru sekretariátu FMV do XV. sjezdu KS Č" z roku 1973) – major X., Herych, Hurych – nakonec Zeman autor ideového nám ětu - ná čelník Tiskového odboru sekretariátu Federálního ministerstva vnitra plk. Jan Ková ř hlavní dramaturg - pracovník Úst řední redakce armády, bezpe čnosti a brannosti Čs. televize ing. Ji ří Procházka režie – Ji ří Sequens, odmítl dopisem možnost dvojí režie autorsky se podílely dv ě desítky spisovatelů a scénárist ů - Ji ří Procházka, Old řich Železný, Ji ří Sequens, Jan Ot čenášek, Ladislav Langpaul, V ěra Kalábová, J.S. Kupka a další. (první scéná ře v březnu 1973) major Zeman – pro roli byl osloven režisérem Vladimír Brabec – po čátek roku 1974, roku uvoln ění z ND na dv ě sezóny (žádost Obzinovi!).
Realizace seriálu – natá čení zahájeno 22. b řezna 1974 na zámku Líšno u Benešova, promítán byl po sériích deseti díl ů v letech 1976-1980.
Federální ministerstvo vnitra (FMV) zajiš ťovalo kompars z řad voják ů MV, pozemní dopravní prost ředky, ale i vrtulník či letadlo pro pot řeby natá čení, řadu dobových rekvizit z depozitá řů Muzea SNB a vojsk MV. Již od po čátku natá čení v roce 1974 i v jeho pr ůběhu byly prost řednictvím tiskového odboru, pozd ěji 4. odboru IX. správy FMV organizovány akce – „p řátelská setkání“, kterých se zú častnili jak tv ůrci a hlavní p ředstavitelé "T řiceti p řípad ů majora Zemana", tak vedoucí pracovníci FMV , n ěkdy i za p řítomnosti ministra vnitra ČSSR Jaromíra Obziny. Naposledy se sešli vedoucí pracovníci FMV s tv ůrci tehdy nejv ětšího československého televizního seriálu 30. června 1980. Toto poslední p řátelské setkání bylo zorganizováno pod záštitou ministra vnitra ČSSR za ú časti člen ů Kolegia MV ČSSR, vedoucích odd ělení ÚV KS Č Eugena Turzo a Miroslava Mullera, úst ředního ředitele Čs. státního filmu dr. Ji řího Purše, režiséra FSB národního um ělce Ji řího Sequense ( titul národní
34 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
um ělec získal J.S. v pr ůběhu natá čení seriálu) a vedoucího redaktora Úst řední redakce armády, bezpe čnosti a brannosti Čs. televize plk. PhDr. M. Broumského za ú čelem předání vyznamenání a odm ěn t ěm, kte ří se zasloužili o úsp ěšné dokon čení celého seriálu.
propagandistický seriál – „dokumentuje dramatický t řídní zápas o vybudování socialismu v naší zemi za t řicet let“ – účelové falšování d ějin, dezinformace – kroky bezpe čnostního aparátu vždy „čestné, poctivé a nevyhnutelné“ , seriál „v prvé řad ě politický a teprve v druhé řad ě seriál o činnosti naší bezpe čnosti...“ manipulace – krom ě zjevné ú čelové politizace také podprahová sd ělení chyt ře vkomponovaná do seriálových situací, rozhovor ů a postav, divák stržený příb ěhem to nemusí p ři prvním shlédnutí post řehnout a dekódovat, p řesto je ovlivn ěn... masivní kampa ň v médiích a ve sp řátelených zemích (NDR), tiskové konference a slavnostní předpremiéry v českých a moravských m ěstech, besedy s herci a a funkcioná ři FMV StB často využívá „znormalizovanou“ ČT (hlav ě p ři lí čení „kontrarevoluce“ 1968) – od p ůle 1969 ředitel Jan Zelenka – odchod reformátor ů, čistky, program ovládán KS Č – konec pestrosti – „normaliza ční še ď“ – detektivka mohla p řinést v ětší atraktivitu, zárove ň se dala politicky využít
Literatura Růži čka, D.: Major Zeman - Propaganda nebo krimi?, Práh, 2005
Mimikry (29. příběh z roku 1972) Jedním z pramen ů inspirace pro epizodu Mimikry byl incident v roce 1972, kdy skupina deseti mladých lidí unesla z Mariánských Lázní do Německa dopravní letadlo L410. M ěl to být út ěk za svobodou, do zem ě, kde za dlouhé vlasy nepronásledují policajti, kde je normální v parku poslouchat tvrdou muziku. Jenže z út ěku se stalo drama, protože v ůdce skupiny únosc ů Lubomír Adamica oproti všem p ůvodním plán ům z neznámého d ůvodu stiskl spouš ť pistole a jeden z pilot ů se skácel na p řístrojovou desku s prost řeleným krkem. Únosci nebyli do ČSSR vydáni a byli souzeni v NSR. Adamica se v n ěmeckém vězení ob ěsil a zbytek únosc ů dostal v roce 1990 amnestii od Václava Havla. Tv ůrci seriálu T řicet p řípad ů majora Zemana zám ěrn ě použili p řípad Adamicovy skupiny k útoku na p ředstavitele alternativní kultury v čele se skupinou Plastic People...
35 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Otázky k zamyšlení
1) Čím se tento film odlišuje od klasického detektivního filmu?
2) Zkuste uvést všechny druhy zlo činného a protizákonného jednání, kterých se členové skupiny Mimikry ve filmu dopustili.
3) Jakými vlastnostmi a charakterovými rysy je autoři scéná ře obda řili?
4) Jaký skrytý význam nese postava studenta Petra a jeho činy?
5) Kdo p ředstavuje kladné životní hodnoty?
6) Jak asi po zhlédnutí seriálu mohli vnímat nekonformní mládež b ěžní ob čané?
36 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Text písně nazpívaný v díle Mimikry (29. příběh z roku 1972)
37 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
VII. Charta 77 ve sv ětle historických pramen ů
text 1
Desítkám tisíc našich ob čan ů je znemožn ěno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názor ů oficiálních. Jsou p řitom často objektem nejrozmanit ější diskriminace a šikanování ze strany ú řad ů i spole čenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se, stávají se prakticky ob ětí apartheidu .
Statisíc ům dalších ob čan ů je odpírána „svoboda od strachu“ (preambule prvního aktu), protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpe čí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti.
V rozporu s článkem 13 druhého paktu, zajiš ťujícím všem právo na vzd ělání, je nes četným mladým lidem brán ěno ve studiu jen pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodi čů . Bezpo čet ob čan ů musí žít ve strachu, že kdyby se projevili v souladu se svým p řesv ědčením, mohli by být bud' sami nebo jejich d ěti zbaveni práva na vzd ělání.
Uplatn ění práva „vyhledávat, p řijímat, rozši řovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, a ť ústn ě, písemn ě nebo tiskem“ i „prost řednictvím um ění" (bod 2 čl. 19 prvního paktu) je stíháno nejen mimosoudn ě, ale i soudn ě, často pod rouškou kriminálního obvin ění (jak o tom sv ědčí mimo jiné práv ě probíhající procesy s mladými hudebníky).
Svoboda ve řejného projevu je potla čena centrálním řízením všech sd ělovacích prost ředk ů i publika čních a kulturních za řízení. Žádný politický, filozofický i v ědecký názor nebo um ělecky projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nem ůže být zve řejn ěn; je znemožn ěna ve řejná kritika krizových spole čenských jev ů; je vylou čena možnost ve řejné obrany proti nepravdivým a urážlivým na řč ením oficiální propagandy (zákonná ochrana proti „útok ům na čest a pov ěst“, jednozna čně zaru čovaná článkem 17 prvního paktu, v praxi neexistuje); lživá obvin ění nelze vyvrátit a
38 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
marný je každý pokus dosáhnout nápravy nebo opravy soudní cestou; v oblasti duchovní a kulturní tvorby je vylou čena otev řená diskuse. Mnoho v ědeckých a kulturních pracovník ů i jiných ob čan ů je diskriminováno jen proto, že p řed lety legáln ě zve řej ňovali či otev řen ě vyslovovali názory, které sou časná politická moc odsuzuje.
Svoboda náboženského vyznání, d ůrazn ě zajiš ťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí; okleš ťováním činnosti duchovních, nad nimiž trvale visí hrozba odep ření nebo ztráty státního souhlasu s výkonem jejich funkce; existen čním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem i skutkem projevují; potla čováním výuky náboženství apod.
1. Jak rozumíte slovu „apartheid“ v textu? Pro č jej z řejm ě auto ři textu užili? 2. Které svobody a práva jsou dle autor ů obyvatel ům ČSSR odpírány? 3. Jak se toto porušování projevovalo v každodenním život ě? 4. Co ob čan ům hrozilo, pokud se chovali svobodn ě a využívali práv garantovaných zákonem?
text 2
Další ob čanská práva, v četn ě výslovného zákazu „svévolného zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence“ ( čl. 17 prvního paktu), jsou povážliv ě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejr ůzn ějšími zp ůsoby kontroluje život ob čan ů, nap říklad odposlechem telefon ů a byt ů, kontrolou pošty, osobním sledováním, domovními prohlídkami, budováním sít ě informátor ů z řad obyvatelstva (získávaných často nep řípustnými hrozbami nebo naopak sliby). Často p řitom zasahuje do rozhodování zam ěstnavatel ů, inspiruje diskrimina ční akce ú řad ů a organizací, ovliv ňuje justi ční orgány a řídí i propagandistické kampan ě sd ělovacích prost ředk ů. Tato činnost není regulována zákony, je tajná a ob čan se proti ní nem ůže nijak bránit.
V p řípadech politicky motivovaného trestního stíhání porušují vyšet řovací a justi ční orgány práva obvin ěných a jejich obhajoby, zaru čovaná článkem 14 prvního paktu i čs. zákony. Ve v ěznicích se s takto odsouzenými lidmi zachází zp ůsobem, který porušuje lidskou d ůstojnost v ězn ěných, ohrožuje jejich zdraví a snaží se je moráln ě zlomit.
Obecn ě je porušován i bod 2 článku 12 prvního paktu, zaru čující ob čan ům právo svobodn ě opustit svou zemi; pod záminkou „ochrany národní bezpe čnosti“ (bod 3) je toto právo vázáno na r ůzné nep řípustné podmínky. Svévoln ě se postupuje i p ři ud ělování vstupních víz cizím státním p říslušník ům, z nichž mnozí nemohou navštívit ČSSR nap říklad jen proto, že se pracovn ě i p řátelsky stýkali s osobami u nás diskriminovanými.
Někte ří ob čané - a ť soukromn ě, na pracovišti nebo ve řejn ě (což je prakticky možné jen v zahrani čních sd ělovacích prost ředcích) - na soustavné porušování lidských práv a demokratických svobod upozor ňují a dožadují se v konkrétních p řípadech nápravy; jejich hlasy však z ůstávají v ětšinou bez odezvy, anebo se stávají p ředm ětem vyšet řování.
1. Které svobody a práva jsou dle autor ů obyvatel ům ČSSR odpírány? 2. Uve ďte p říklady nezákonných postup ů státní moci? 3. Jak se toto porušování projevovalo v každodenním život ě? 4. Co ob čan ům hrozilo, pokud se chovali svobodn ě a využívali práv garantovaných zákonem?
39 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
text 3
Odpov ědnost za dodržování ob čanských práv v zemi padá samoz řejm ě p ředevším na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese sv ůj díl odpov ědnosti za obecné pom ěry, a tedy i za dodržování uzákon ěných pakt ů, které k tomu ostatn ě zavazují nejen vlády, ale i všechny ob čany. Pocit této spoluodpov ědnosti, víra ve smysl ob čanské angažovanosti a v ůle k ní, i spole čná pot řeba hledat její nový a ú činn ější výraz p řivedly nás k myšlence vytvo řit CHARTU 77, jejíž vznik dnes ve řejn ě oznamujeme.
CHARTA 77 je volné, neformální a otev řené spole čenství lidí r ůzných p řesv ědčení, r ůzné víry a r ůzných profesí, které spojuje v ůle jednotliv ě i spole čně se zasazovat o respektování ob čanských a lidských práv v naší zemi i ve sv ětě. T ěch práv, která člov ěku přiznávají oba uzákon ěné mezinárodní pakty, Záv ěre čný akt helsinské konference, četné další mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu i duchovnímu útisku, a která souhrnn ě vyjad řuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN.
CHARTA 77 vyr ůstá ze zázemí solidarity a p řátelství lidí, kte ří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují sv ůj život a práci.
CHARTA 77 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organiza čně podmín ěné členství. Pat ří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, ú častní se její práce a podporuje ji.
CHARTA 77 není základnou k opozi ční politické činnosti. Chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé podobné ob čanské iniciativy v r ůzných zemích na Západ ě i na Východ ě. Nechce tedy vyty čovat vlastní program politických i spole čenských reforem či zm ěn, ale vést v oblasti svého p ůsobení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozor ňovat na r ůzné konkrétní p řípady porušování lidských a ob čanských práv, p řipravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, p ředkládat r ůzné obecn ější návrhy sm ěř ující k prohlubování t ěchto práv a jejich záruk, p ůsobit jako prost ředník v p řípadných konfliktních situacích, které m ůže bezpráví vyvolat, apod.
Svým symbolickým jménem zd ůraz ňuje CHARTA 77, že vzniká na prahu roku, který byl prohlášen rokem práv politických v ězňů a v n ěmž má b ělehradská konference zkoumat pln ění závazk ů z Helsink. Jako signatá ři tohoto prohlášení pov ěř ujeme prof. dr. Jana Pato čku, Dr. Sc., dr. h. c., Václava Havla a prof. dr. Ji řího Hájka Dr. Sc., úlohou mluv čích CHARTY 77. Tito mluv čí ji plnomocn ě zastupují jak p řed státními a jinými organizacemi, tak i p řed naší a sv ětovou ve řejností a svými podpisy zaru čují autenticitu jejích dokument ů. V nás i v našich ob čanech, kte ří se p řipojí, budou mít své spolupracovníky, kte ří se s nimi zú častní pot řebných jednání, ujmou se díl čích úkol ů a budou s nimi sdílet veškerou odpov ědnost.
Věř íme, že CHARTA 77 p řisp ěje k tomu, aby v Československu všichni ob čané pracovali a žili jako svobodní lidé.
1. Jak vnímáte pojem „odpov ědnosti“, který auto ři n ěkolikrát zmi ňují v textu? 2. Zkuste na základ ě prohlášení charakterizovat Chartu 77 – komu je ur čena, jakou má mít strukturu? 3. Jaký má být hlavní smysl a cíl její činnosti?
40 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
text 4
Celý sv ět je v pohybu. Náš socialistický sv ět sílí a rozhoj ňuje materiální i duchovní hodnoty ur čené blahu člov ěka. Sv ět imperialismu je zmítán svými vnit řními rozpory a krizemi a jeho úto ční jest řábi z nich hledají východisko v tom, že se pokoušejí položit stín na naše slune čné dílo i na vztahy mezi zem ěmi a národy. My však nedopustíme, aby v atomové vich řici, tisíckrát hrozn ější všech minulých vále čných katastrof, sho řelo naše dílo, to, co jsme za desetiletí usilovné práce ve svých socialistických zemích vytvo řili a dále tvo říme. Náš socialistický sv ět, jemuž stojí v čele Sov ětský svaz, svým úchvatným příkladem budování komunistické spole čnosti, tv ůrčím využitím všech objev ů v ědy a techniky i svou neúnavnou mírovou iniciativou má dosti sil, aby ubránil výsledky své práce. P řitom vytrvale jde a p ůjde cestou úsilí o mír a p řátelské mezinárodní vztahy bez válek a řin čení zbraní, o porozum ění a spolupráci mezi národy, jak je to v zájmu a jak je to i p řáním lidu všech zemí.
Jsme si v ědomi toho, že trvalá postupující prom ěna sv ěta ve sv ět stále lepší vyžaduje i naši ú čast. Um ělec není vyvolený nad člov ěk, p ředstavitel jakési nad řazené elity, ale je sou částí širokého d ělného kolektivu s významným nezastupitelným posláním, jež spo čívá v tom, aby svým dílem obohacoval člov ěka novými myšlenkami, novou krásou, pěstoval v n ěm vysp ělé spole čenské v ědomí a d ělnickou solidaritu, povznášel ho moráln ě i citov ě, t říbil jeho vnímavost, zušlech ťoval ho v jeho lidských vztazích, p řinášel mu pot ěšení a radost, pocit životní plnosti, aby ší řil myšlenky bratrství a mírové spolupráce mezi národy. V tom navazujeme na vyšším d ějinném stupni na nejlepší odkaz naší um ělecké a kulturní tradice, na odkaz nejv ětších jejích tv ůrc ů, pro n ěž služba lidu byla vždy ctí a cílem nejvyšším.
1. Kdo jsou v textu zmi ňovaní „úto ční jest řábi“? 2. Jak auto ři textu charakterizují sv ět imperialismu a sv ět socialismu? V jakém vztahu jsou? 3. Co je posláním um ělce a smyslem um ění v socialistickém stát ě?
text 5
Jsme š ťastni, že veškerým svým úsilím se v čle ňujeme do širší, internacionální rodiny. Jsme š ťastni, že v tomto úsilí jdeme bok po boku s um ělci Sov ětského svazu a ostatních socialistických zemí, s nimiž máme spole čný cíl rozvoje socialistického života. Nacházíme dobré p řátele mezi um ělci a pokrokovými lidmi r ůzných kontinent ů, s nimiž nás spojují myšlenky skute čného humanismu , schopného zajistit práci, svobodu a životní jistoty, materiální i duchovní pot řeby ne vyvolené hrstce, ale milion ům lidí . Proto si - ve shod ě se Záv ěre čným aktem helsinské konference podáváme ruce p řes hranice zemí a kontinent ů, v ědomi si toho, že skute čné um ění, skute čná kultura má pomáhat kup ředu jednotlivým národ ům i lidstvu, má vytvá řet porozum ění mezi lidmi různých zemí, získávat je pro humanistickou perspektivu míru a vzájemné spolupráce v zájmu š ťastného lidského života.
Proto však také pohrdáme t ěmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nad řazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na sv ětě - a také u nás se našla skupinka takových odpadlík ů a zrádc ů - odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skute čných zájm ů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich služb ě hlasateli rozvratu a nesvár ů mezi národy. Vývoj nás
41 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
přesv ědčuje, že duch míru a spolupráce ve sv ětě sílí, že práv ě skute čná kultura je jedním z nejú činn ějších prost ředk ů dorozum ění mezi lidmi a že každé um ělecké dílo spjaté se životem a sv ětlou budoucností člov ěka je holubicí humanistického poselství klidu všech kontinent ů.
1. Co je posláním um ělc ů a smyslem um ění v socialistickém stát ě? 2. Pro č z řejm ě užili auto ři repliku „ne vyvolené hrstce, ale milion ům lidí“ a jak rozumíte rozdílu mezi humanismem a antihumanismem? 3. Ke komu se auto ři negativn ě vymezují? Pro č? Jak ony protivníky pojmenovávají?
text 6
Nad t ěmito otázkami se chceme zamýšlet i na svých sjezdech. Budeme na nich hodnotit svou práci uplynulých let z hlediska významného, krásného a zavazujícího poslání, které má um ění v socialistické spole čnosti. Zahledíme se i do budoucích rok ů, nebo ť chceme držet krok s ostatními pracujícími naší zem ě, s její vzrušující dynamikou, chceme plodn ě využívat plné tv ůrčí svobody , kterou nám naše spole čnost v rozmachu své výstavby poskytuje, chceme, aby naše nová díla v široké palet ě nám ětů i um ěleckého projevu co nejlépe napl ňovala rostoucí a široce diferencované kulturní pot řeby a zájem našich sou časník ů. Jsme p řesv ědčeni, že takto chápané poslání um ělce v naší socialistické spole čnosti, na které jsme hrdi a jemuž chceme dát nejlepší své síly i programové cíle, které pro svou další práci vyty čí sjezdy um ěleckých svaz ů, bude inspirující silou nejen pro členy svaz ů, ale pro všechny naše um ělce, pro všechny tv ůrčí síly naší kultury. Jsme přesv ědčeni, že slova sjezdových program ů se prom ění v um ělecké činy, v nové romány a básn ě, v nové symfonie, v nové písn ě a komorní skladby, v nové obrazy a sochy, v nová dramatická a filmová díla, v nové um ělecké výkony.
Jsme p řesv ědčeni, že p říští léta budou napln ěna novými tv ůrčími činy spjatými se zájmy našich pracujících, s humanistickými cíli naší socialistické spole čnosti a s politikou její vedoucí síly - Komunistické strany Československa.
1. Myslíte si, že tvrzení o plné tv ůrčí svobod ě odráželo realitu doby? 2. Co je dle autor ů textu posláním um ělc ů a smyslem um ění v socialistickém stát ě? 3. Co je smyslem zmi ňovaných „sjezd ů“? Jaký vztah m ěly z řejm ě k um ělc ům a jejich tvorb ě?
42 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
43 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
44 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
45 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
VIII. Prohlášení Charty 77 1. ledna 1977
Dne 13.10.1976 byly ve Sbírce zákon ů ČSSR ( č. 120) zve řejn ěny „Mezinárodní pakt o ob čanských a politických právech“ a „Mezinárodní pakt o hospodá řských, sociálních a kulturních právech“, které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976. Od té doby mají naši ob čané právo a náš stát povinnost se jimi řídit.
Svobody a práva, jež tyto pakty zaručují, jsou d ůležitými civiliza čními hodnotami, k nimž v d ějinách sm ěř ovalo úsilí mnoha pokrokových lidí, a jejichž uzákon ění m ůže významn ě pomoci humánnímu rozvoji naší spole čnosti. Vítáme proto, že ČSSR k t ěmto pakt ům p řistoupila.
Jejich zve řejn ění nám ale s novou naléhavostí p řipomíná, kolik základních ob čanských práv platí v naší zemi zatím - bohužel - jen na papí ře.
Zcela iluzorní je nap ř. právo na svobodu projevu, zaru čované článkem 19 prvního paktu.
Desítkám tisíc našich ob čan ů je znemožn ěno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názor ů oficiálních. Jsou p řitom často objektem nejrozmanit ější diskriminace a šikanování ze strany úřad ů i spole čenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se, stávají se prakticky ob ětí apartheidu.
Statisíc ům dalších ob čan ů je odpírána „svoboda od strachu“ (preambule prvního aktu), protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpe čí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti.
V rozporu s článkem 13 druhého paktu, zajiš ťujícím všem právo na vzd ělání, je nes četným mladým lidem brán ěno ve studiu jen pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodi čů . Bezpo čet ob čan ů musí žít ve strachu, že kdyby se projevili v souladu se svým p řesv ědčením, mohli by být bud' sami nebo jejich d ěti zbaveni práva na vzd ělání.
Uplatn ění práva „vyhledávat, p řijímat, rozši řovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, a ť ústn ě, písemn ě nebo tiskem“ i „prost řednictvím um ění" (bod 2 čl. 19 prvního paktu) je stíháno nejen mimosoudn ě, ale i soudn ě, často pod rouškou kriminálního obvin ění (jak o tom sv ědčí mimo jiné práv ě probíhající procesy s mladými hudebníky).
Svoboda ve řejného projevu je potla čena centrálním řízením všech sd ělovacích prost ředk ů i publika čních a kulturních za řízení. Žádný politický, filozofický i v ědecký názor nebo um ělecky projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nem ůže být zve řejn ěn; je znemožn ěna ve řejná kritika krizových spole čenských jev ů; je vylou čena možnost ve řejné obrany proti nepravdivým a urážlivým na řč ením oficiální propagandy (zákonná ochrana proti „útok ům na čest a pov ěst“, jednozna čně zaru čovaná článkem 17 prvního paktu, v praxi neexistuje); lživá obvin ění nelze vyvrátit a marný je každý pokus dosáhnout nápravy nebo opravy soudní cestou; v oblasti duchovní a kulturní tvorby je vylou čena otev řená
46 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
diskuse. Mnoho v ědeckých a kulturních pracovník ů i jiných ob čan ů je diskriminováno jen proto, že p řed lety legáln ě zve řej ňovali či otev řen ě vyslovovali názory, které sou časná politická moc odsuzuje.
Svoboda náboženského vyznání, d ůrazn ě zajiš ťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí; okleš ťováním činnosti duchovních, nad nimiž trvale visí hrozba odep ření nebo ztráty státního souhlasu s výkonem jejich funkce; existen čním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem i skutkem projevují; potla čováním výuky náboženství apod.
Nástrojem omezení a často i úplného potla čení řady ob čanských práv je systém faktického pod řízení všech institucí a organizací ve stát ě politickým direktivám aparátu vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných jednotlivc ů. Ústava ČSSR a ostatní zákony a právní normy neupravují ani obsah a formu, ani tvorbu a aplikaci takových rozhodnutí: jsou p řevážn ě zákulisní, často jen ústní, ob čan ům vesm ěs neznámá a jimi nekontrolovatelná; jejich p ůvodci nezodpovídají nikomu než sami sob ě a své vlastní hierarchii, p řitom však rozhodujícím zp ůsobem ovliv ňují činnost zákonodárných i výkonných orgán ů státní správy, justice, odborových, zájmových i všech ostatních spole čenských organizací, jiných politických stran, podnik ů, závod ů, ústav ů, ú řad ů, škol a dalších za řízení, p řičemž jejich p říkazy mají přednost i p řed zákonem. Dostanou-li se organizace nebo ob čané p ři výkladu svých práv a povinností do rozporu s direktivou, nemohou se obrátit k nestranné instituci, protože žádná neexistuje. Tím vším jsou vážn ě omezena práva vyplývající z článk ů 22 a 21 prvního paktu (právo sdružovat se a zákaz jakéhokoli omezení jeho výkonu) i článku 25 (rovnost práva podílet se na vedení ve řejných v ěcí a článku 26 (vylou čení diskriminace p řed zákonem). Tento stav také brání d ělník ům a ostatním pracujícím zakládat bez jakéhokoliv omezení odborové a jiné organizace k ochran ě svých hospodá řských a sociálních zájm ů a svobodn ě využívat práva na stávku (bod 1 čl. 8 druhého paktu).
Další ob čanská práva, v četn ě výslovného zákazu „svévolného zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence“ ( čl. 17 prvního paktu), jsou povážliv ě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejr ůzn ějšími zp ůsoby kontroluje život ob čan ů, nap říklad odposlechem telefon ů a byt ů, kontrolou pošty, osobním sledováním, domovními prohlídkami, budováním sít ě informátor ů z řad obyvatelstva (získávaných často nep řípustnými hrozbami nebo naopak sliby). Často p řitom zasahuje do rozhodování zam ěstnavatel ů, inspiruje diskrimina ční akce ú řad ů a organizací, ovliv ňuje justi ční orgány a řídí i propagandistické kampan ě sd ělovacích prost ředk ů. Tato činnost není regulována zákony, je tajná a ob čan se proti ní nem ůže nijak bránit.
V p řípadech politicky motivovaného trestního stíhání porušují vyšet řovací a justi ční orgány práva obvin ěných a jejich obhajoby, zaru čovaná článkem 14 prvního paktu i čs. zákony. Ve v ěznicích se s takto odsouzenými lidmi zachází zp ůsobem, který porušuje lidskou d ůstojnost v ězn ěných, ohrožuje jejich zdraví a snaží se je moráln ě zlomit.
Obecn ě je porušován i bod 2 článku 12 prvního paktu, zaru čující ob čan ům právo svobodn ě opustit svou zemi; pod záminkou „ochrany národní bezpe čnosti“ (bod 3) je toto právo vázáno na r ůzné nep řípustné podmínky. Svévoln ě se postupuje i p ři ud ělování vstupních víz cizím státním p říslušník ům, z nichž mnozí nemohou navštívit ČSSR nap říklad jen proto, že se pracovn ě i p řátelsky stýkali s osobami u nás diskriminovanými.
Někte ří ob čané - a ť soukromn ě, na pracovišti nebo ve řejn ě (což je prakticky možné jen v zahrani čních sd ělovacích prost ředcích) - na soustavné porušování lidských práv a demokratických svobod upozor ňují a dožadují se v konkrétních p řípadech nápravy; jejich hlasy však z ůstávají v ětšinou bez odezvy, anebo se stávají p ředm ětem vyšet řování.
Odpov ědnost za dodržování ob čanských práv v zemi padá samoz řejm ě p ředevším na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese sv ůj díl odpov ědnosti za obecné pom ěry, a tedy i za dodržování uzákon ěných pakt ů, které k tomu ostatn ě zavazují nejen vlády, ale i všechny ob čany.
Pocit této spoluodpov ědnosti, víra ve smysl ob čanské angažovanosti a v ůle k ní, i spole čná pot řeba hledat její nový a ú činn ější výraz p řivedly nás k myšlence vytvo řit CHARTU 77, jejíž vznik dnes ve řejn ě oznamujeme.
CHARTA 77 je volné, neformální a otev řené spole čenství lidí r ůzných p řesv ědčení, r ůzné víry a r ůzných profesí, které spojuje v ůle jednotliv ě i spole čně se zasazovat o respektování ob čanských a lidských práv v
47 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
naší zemi i ve sv ětě. T ěch práv, která člov ěku p řiznávají oba uzákon ěné mezinárodní pakty, Záv ěre čný akt helsinské konference, četné další mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu i duchovnímu útisku, a která souhrnn ě vyjad řuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN.
CHARTA 77 vyr ůstá ze zázemí solidarity a p řátelství lidí, kte ří sdílejí starost o osud ideál ů, s nimiž spojili a spojují sv ůj život a práci.
CHARTA 77 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organiza čně podmín ěné členství. Pat ří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, ú častní se její práce a podporuje ji.
CHARTA 77 není základnou k opozi ční politické činnosti. Chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé podobné ob čanské iniciativy v r ůzných zemích na Západ ě i na Východ ě. Nechce tedy vyty čovat vlastní program politických i spole čenských reforem či zm ěn, ale vést v oblasti svého p ůsobení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozor ňovat na r ůzné konkrétní p řípady porušování lidských a ob čanských práv, p řipravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, p ředkládat r ůzné obecn ější návrhy sm ěř ující k prohlubování t ěchto práv a jejich záruk, p ůsobit jako prost ředník v p řípadných konfliktních situacích, které m ůže bezpráví vyvolat, apod.
Svým symbolickým jménem zd ůraz ňuje CHARTA 77, že vzniká na prahu roku, který byl prohlášen rokem práv politických v ězňů a v n ěmž má b ělehradská konference zkoumat pln ění závazk ů z Helsink. Jako signatá ři tohoto prohlášení pov ěř ujeme prof. dr. Jana Pato čku, Dr. Sc., dr. h. c., Václava Havla a prof. dr. Ji řího Hájka Dr. Sc., úlohou mluv čích CHARTY 77. Tito mluv čí ji plnomocn ě zastupují jak p řed státními a jinými organizacemi, tak i p řed naší a sv ětovou ve řejností a svými podpisy zaru čují autenticitu jejích dokument ů. V nás i v našich ob čanech, kte ří se p řipojí, budou mít své spolupracovníky, kte ří se s nimi zú častní pot řebných jednání, ujmou se díl čích úkol ů a budou s nimi sdílet veškerou odpov ědnost.
Věř íme, že CHARTA 77 p řisp ěje k tomu, aby v Československu všichni ob čané pracovali a žili jako svobodní lidé.
Podepsáno prvních 242 signatá řů Prohlášení. 1. ledna 1977
48 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
IX. Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru plné zn ění textu takzvané anticharty, uve řejn ěné v Rudém právu 29. ledna 1977
V jubilejním roce 30. výro čí osvobození Československa Sov ětskou armádou náš lid, sv ědomitý hospodá ř své zem ě, vážil velkolepé dílo výstavby socialismu ve své vlasti. XV. sjezd Komunistické strany Československa vysoko ocenil výsledky úsilí, iniciativy a tv ůrčí práce d ělník ů, rolník ů a inteligence a stanovil nové programové cíle. Statisícový aktiv poslanc ů zastupitelských sbor ů všech stup ňů v záv ěru volebního období vydal po čet z úsp ěšné činnosti našich ob čan ů a vt ělil další náro čné úkoly do nových volebních program ů. Výsledky, jichž jsme dosáhli a jejichž plodem bylo i podstatné zvýšení životní úrovn ě, životních podmínek i jistot našich pracujících, napl ňují nás všechny hrdostí a sebev ědomím ob čan ů zem ě, jejíž socialistický rozvoj uskute čň uje humanistický program uspokojování bytostných pot řeb a zájm ů našeho lidu.
Také my, p ředstavitelé um ělecké fronty, p řipravujeme bilanci své tv ůrčí práce. Na letošní jarní m ěsíce svoláváme sjezdy svých svaz ů českých a slovenských spisovatel ů, výtvarných um ělc ů, dramatických um ělc ů, skladatel ů a koncertních um ělc ů, aby zvážily hodnoty vytvo řené v uplynulém období a zabývaly se otázkami dalšího rozkv ětu socialistického um ění. Poci ťujeme radost nad tím, že v sou čtu t ěchto hodnot jsou mnohá mimo řádná díla a výkony, které jsou trvalým obohacením duchovního života našeho lidu a dosáhly zaslouženého uznání doma i ve sv ětě. Tyto hodnoty, blízké lidu, nevznikaly ve vzduchoprázdnu. Vznikaly v sep ětí s každodenním dílem všeho našeho lidu, který naše komunistická strana vyvedla z let rozvratu, vznikaly jako sou část spole čného úsilí o bohatý, socialistický rozvoj života v naší zemi, vznikaly v příznivém ovzduší pé če, porozum ění a optimálních podmínek, jež naše spole čnost pro um ění a kulturu vytvá ří.
Proto jsou napln ěny vzrušivou, inspirující atmosférou t ěchto let, životem a étosem naší spole čnosti. Zvlášt ě radostné je, že k vrcholným díl ům se pojí mnohé další úctyhodné výsledky živé, stále náro čnější tv ůrčí aktivity široké fronty um ělc ů všech generací, od nejstarších až po po četnou generaci um ělc ů nejmladších, jejichž r ůst je rytmován tepem sou časného života a vyzna čuje se stále hlubším chápáním poslání um ělce v naší socialistické spole čnosti. Naše zem ě, v tisíci svých podob tak líbezná a každému z nás tak drahá, nám byla dána jako kolébka i jako domov. Její podobu a také její d ějiny utvá řely sny, tužby, revolu ční zápasy, každodenní dílo mnoha pokolení d ělník ů rukou i ducha. Všechny nejlepší síly, utajené v lidu a jeho schopnostech, v jeho spole čenských snahách i v celé národní kultu ře, sm ěř ovaly vždy k jednomu cíli - učinit tuto zemi š ťastným domovem člov ěka, domovem života stále bohatšího a radostn ějšího.
Plamenný výtrysk Velké říjnové socialistické revoluce ukázal možnost napln ění tohoto cíle. Velký Říjen zahájil velkolepé údobí p řevratných spole čenských d ějů, kdy z revolu čního úsilí, práce a boj ů vyrostl v
49 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Sov ětském svazu nový spole čenský řád, který osvobodil pracujícího člov ěka a pronikav ě ovliv ňuje d ějiny celého sv ěta. Velký Říjen již po šest desetiletí, jak si práv ě letos p řipomínáme, oza řuje pracujícímu lidu a revolu čním silám celého sv ěta cestu pokroku, cestu š ťastné budoucnosti. To, co bylo snem dlouhých generací, stalo se i u nás po osvobození naší vlasti Sov ětskou armádou reálnou možností, postupn ě napl ňovanou uskute čň ováním programu výstavby socialismu.
A práv ě tak, jako pochopili d ělníci rukou, pochopili i d ělníci ducha, že nastala nová epocha lidských d ějin, dějin materiálních i duchovních, pochopili pot řebu spole čné lidské aktivity k dalšímu pokroku života a d ějin vlastní zem ě i celého sv ěta.
V tom je zdroj našich jistot, našeho hrdého sebev ědomí, našeho optimismu nezaslepeného úsp ěchy, neot řeseného žádnými t ěžkostmi a t řeba i do časnými neúsp ěchy, v tom je zdroj naší cílev ědomé, usilovné a radostné aktivity, nebo ť s uspokojením m ěř íme své sny a programy dosaženými výsledky, nebo ť vidíme, jak se za pouhá t ři desetiletí zm ěnila tvá ř naší zem ě a život našeho člov ěka, jak každodenní, zdánliv ě i všední práce vydává divukrásné plody, jak se prom ěnila podoba sv ěta a pom ěr sil v n ěm, nebo ť cítíme tu nádhernou, nezadržitelnou energii, s níž se jako výsledek spole čného úsilí valí kup ředu d ějiny naší zem ě i dějiny sv ěta. A odtud i ten zákonitý fakt, že od dvacátých let dodnes drtivá v ětšina mistr ů naší kultury šla a jde ve svém úsilí v ěrn ě s d ělnickou t řídou, s komunistickou stranou ve znamení Velkého Října.
Celý sv ět je v pohybu. Náš socialistický sv ět sílí a rozhoj ňuje materiální i duchovní hodnoty ur čené blahu člov ěka. Sv ět imperialismu je zmítán svými vnit řními rozpory a krizemi a jeho úto ční jest řábi z nich hledají východisko v tom, že se pokoušejí položit stín na naše slune čné dílo i na vztahy mezi zem ěmi a národy. My však nedopustíme, aby v atomové vich řici, tisíckrát hrozn ější všech minulých vále čných katastrof, sho řelo naše dílo, to, co jsme za desetiletí usilovné práce ve svých socialistických zemích vytvo řili a dále tvo říme. Náš socialistický sv ět, jemuž stojí v čele Sov ětský svaz, svým úchvatným p říkladem budování komunistické spole čnosti, tv ůrčím využitím všech objev ů v ědy a techniky i svou neúnavnou mírovou iniciativou má dosti sil, aby ubránil výsledky své práce. P řitom vytrvale jde a p ůjde cestou úsilí o mír a přátelské mezinárodní vztahy bez válek a řin čení zbraní, o porozum ění a spolupráci mezi národy, jak je to v zájmu a jak je to i p řáním lidu všech zemí.
Jsme si v ědomi toho, že trvalá postupující prom ěna sv ěta ve sv ět stále lepší vyžaduje i naši ú čast. Um ělec není vyvolený nad člov ěk, p ředstavitel jakési nad řazené elity, ale je součástí širokého d ělného kolektivu s významným nezastupitelným posláním, jež spo čívá v tom, aby svým dílem obohacoval člov ěka novými myšlenkami, novou krásou, p ěstoval v n ěm vysp ělé spole čenské v ědomí a d ělnickou solidaritu, povznášel ho moráln ě i citov ě, t říbil jeho vnímavost, zušlech ťoval ho v jeho lidských vztazích, p řinášel mu pot ěšení a radost, pocit životní plnosti, aby ší řil myšlenky bratrství a mírové spolupráce mezi národy. V tom navazujeme na vyšším d ějinném stupni na nejlepší odkaz naší um ělecké a kulturní tradice, na odkaz nejv ětších jejích tv ůrc ů, pro n ěž služba lidu byla vždy ctí a cílem nejvyšším.
A práv ě tak, jako se p řed lety stalo sém ě Bezru čova hn ěvného protipanského protestu v duších horník ů revolu ční silou a dnes je p řevt ěleno v hrdost t ěch, kte ří jsou prozíravými hospodá ři svých dol ů a pány svého vlastního osudu, práv ě tak jako Smetanova Má vlast, která do sebe pojala krásu a jímavost rodných obzor ů, v nás vyvolává a znásobuje lásku k rodné zemi, tak jako z Alšových obraz ů, napojených srde čnou a úsm ěvnou lidovostí i vyt říbeným smyslem pro d ějinnou velikost vlastního národa stále čerpáme životní radost a sebev ědomou hrdost na naše d ějiny, práv ě tak chceme, aby i naše sou časné um ění, živené z tisíce dnešních pramen ů této zem ě a života jejího lidu, se stalo stejn ě povznášející zušlech ťující a inspirující silou života dnešní doby, doby osvobozeného člov ěka a osvobozené práce.
Spolu s básníkem, který vid ěl, jak se ve sv ětě rozpadají kolesa starých soustav a jak celá naše zem ě zní pilnou prací lidu, si dnes m ůže říci každý, kdo poctiv ě p řispívá ke spole čnému dílu, každý pracující člov ěk naší zem ě, a tedy i um ělec: „To já ostruním budoucnost, už te ď hraji na tu obrovskou lyru, to já osv ětlím všechny kouty planety jarní zelení míru.“ Hrd ě se hlásíme k bratrské sounáležitosti našich národ ů, kterou s takovou vroucností již v minulosti op ěvovali mnozí naši básníci v čele s Hviezdoslavem a jejíž živoucnost se projevila v letech revolu čních zápas ů pokrokových sil, vedených KS Č, za sociální a národní osvobození pracujícího člov ěka, zejména pak v období Slovenského národního povstání. Když v letech fašistického temna zazn ělo z banskobystrického rozhlasu zvolání básníka Sama Chalupky „Mor ho“, byl to sou časn ě i signál k novým čas ům v život ě naší zem ě, jež ve svém d ůsledku vyústily v socialistické p řem ěny - v nejv ětší historickou hodnotu v život ě českého a slovenského národa.
50 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Jsme š ťastni, že veškerým svým úsilím se v čle ňujeme do širší, internacionální rodiny. Jsme š ťastni, že v tomto úsilí jdeme bok po boku s um ělci Sov ětského svazu a ostatních socialistických zemí, s nimiž máme spole čný cíl rozvoje socialistického života. Nacházíme dobré p řátele mezi um ělci a pokrokovými lidmi různých kontinent ů, s nimiž nás spojují myšlenky skute čného humanismu, schopného zajistit práci, svobodu a životní jistoty, materiální i duchovní pot řeby ne vyvolené hrstce, ale milion ům lidí. Proto si - ve shod ě se Záv ěre čným aktem helsinské konference podáváme ruce p řes hranice zemí a kontinent ů, vědomi si toho, že skute čné um ění, skute čná kultura má pomáhat kup ředu jednotlivým národ ům i lidstvu, má vytvá řet porozum ění mezi lidmi r ůzných zemí, získávat je pro humanistickou perspektivu míru a vzájemné spolupráce v zájmu š ťastného lidského života.
Proto však také pohrdáme t ěmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nad řazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na sv ětě - a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádc ů - odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skute čných zájm ů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich služb ě hlasateli rozvratu a nesvár ů mezi národy. Vývoj nás p řesv ědčuje, že duch míru a spolupráce ve sv ětě sílí, že práv ě skute čná kultura je jedním z nejú činn ějších prost ředk ů dorozum ění mezi lidmi a že každé um ělecké dílo spjaté se životem a sv ětlou budoucností člov ěka je holubicí humanistického poselství klidu všech kontinent ů.
Nad t ěmito otázkami se chceme zamýšlet i na svých sjezdech. Budeme na nich hodnotit svou práci uplynulých let z hlediska významného, krásného a zavazujícího poslání, které má um ění v socialistické spole čnosti. Zahledíme se i do budoucích rok ů, nebo ť chceme držet krok s ostatními pracujícími naší zem ě, s její vzrušující dynamikou, chceme plodn ě využívat plné tv ůrčí svobody, kterou nám naše spole čnost v rozmachu své výstavby poskytuje, chceme, aby naše nová díla v široké palet ě nám ětů i um ěleckého projevu co nejlépe napl ňovala rostoucí a široce diferencované kulturní pot řeby a zájem našich sou časník ů. Jsme p řesv ědčeni, že takto chápané poslání um ělce v naší socialistické spole čnosti, na které jsme hrdi a jemuž chceme dát nejlepší své síly i programové cíle, které pro svou další práci vyty čí sjezdy um ěleckých svaz ů, bude inspirující silou nejen pro členy svaz ů, ale pro všechny naše um ělce, pro všechny tv ůrčí síly naší kultury. Jsme p řesv ědčeni, že slova sjezdových program ů se prom ění v um ělecké činy, v nové romány a básn ě, v nové symfonie, v nové písn ě a komorní skladby, v nové obrazy a sochy, v nová dramatická a filmová díla, v nové um ělecké výkony.
Jsme p řesv ědčeni, že p říští léta budou napln ěna novými tv ůrčími činy spjatými se zájmy našich pracujících, s humanistickými cíli naší socialistické spole čnosti a s politikou její vedoucí síly - Komunistické strany Československa.
51 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
X. Několik vět
První m ěsíce roku 1989 znovu a jasn ě ukázaly, že i když se sou časné československé vedení velmi často zaklíná slovy p řestavba a demokratizace, ve skute čnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytvá ří nebo ji alespoň vzdálen ě p řipomíná. Petice a iniciativy ob čan ů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění rozhání, do p řípravy nových zákonu nedovoluje ve řejnosti mluvit. Tytéž m ěsíce však zárove ň ukázaly, že ob čanská ve řejnost se už vyma ňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu ve řejn ě projevit svou touhu po spole čenských zm ěnách. Pohyb ve spole čnosti se tak za číná stále povážliv ěji srážet s nehybností moci, roste spole čenské nap ětí a za číná hrozit nebezpe čí otev řené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nep řeje. Proto vyzýváme vedení naší zem ě, aby pochopilo, že nadešel čas ke skute čným a d ůkladným systémovým zm ěnám a že tyto zm ěny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným zm ěnám, novou ústavou po čínaje a ekonomickou reformou kon če, musí tedy být zm ěna spole čenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, d ůvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu t řeba:
• Aby byli okamžit ě propušt ěni všichni politi čtí v ězňové. • Aby p řestala být omezována svoboda shromaž ďovací. • Aby p řestaly být kriminalizovány a pronásledovány r ůzné nezávislé iniciativy a za čaly být kone čně chápány i vládou jako to, čím v o čích ve řejnosti už dávno jsou, totiž jako p řirozená sou část ve řejného života a legitimní výraz jeho r ůznotvárnosti. Zárove ň by nem ěly být kladeny p řekážky vznikání nových ob čanských hnutí, v četn ě nezávislých odbor ů, svaz ů a spolk ů. • Aby byly sd ělovací prost ředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a p ředb ěžné i následné skryté cenzury a otev řeny svobodné vým ěně názor ů a aby byly legalizovány sd ělovací prost ředky, p ůsobící dosud nezávisle na oficiálních strukturách. • Aby byly respektovány oprávn ěné požadavky všech v ěř ících ob čan ů. • Aby byly všechny chystané a uskute čň ované projekty, které mají natrvalo zm ěnit životní prost ředí v naší zemi a p ředur čit tak život budoucích generací, neodkladn ě p ředloženy k všestrannému posouzení odborník ům a ve řejnosti. • Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi p ěti stát ů Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v n ěkterých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu za číná věcn ě diskutovat, u nás je to stále ješt ě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kte ří jsou odpov ědni za dvacetileté upadání všech oblastí spole čenského života u nás.
Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je m ůže podpo řit svým podpisem.
Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nad ějím, jimiž jsme vedeni, totiž nad ějím na skute čný spole čenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uli čky, v níž se dnes Československo nalézá.
52 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
XI. Novodobé dějiny Československa v televizních dokumentech Příběhy železné opony
Dev ětat řicetidílný cyklus ostravského studia ČT pojmenovaný Příb ěhy železné opony se vrací do čas ů, kdy tisíce lidí toužily po život ě na svobod ě. Místo toho žili v zemi obehnané ostnatými dráty, často nabitými elekt řinou. Jakkoli se to m ůže zdát p ředevším mladší generaci nepochopitelné a absurdní, bylo to opravdu tak. Série dokument ů se pokusí pojmenovat n ěkteré zlo činy, které má komunistická moc na sv ědomí a za n ěž nebyl nikdo potrestán.
Tv ůrci dokument ů pracují s konkrétními osudy t ěch, kte ří se pokoušeli hranici p řekonat, ale snaží se také přiblížit prost řednictvím archivních materiál ů atmosféru v tehdejším Československu. Diváci se tak budou moci p řenést do tuhých čas ů padesátých let nebo do období šedivé normalizace. Důležitou částí každého dokumentu bude pohled do sou časnosti. Ten je p řitom v tomto p řípad ě v ětšinou stejn ě smutný a absurdní jako sonda do čas ů komunistických a pr ůvodce celého cyklu Jaroslav Hutka bude muset tém ěř každý p říb ěh zakon čit tímto sd ělením: "Za tento čin nebyl nikdo nikdy potrestán."
Auto ři P říb ěhů železné opony vycházejí z stejnojmenné knihy reportéra MF DNES Lu ďka Navary, který k jednotlivých dokument ům píše i scéná ře. Lud ěk Navara se komunistickým zlo čin ům v ěnuje mnoho let a platí za jednoho z nejv ětších odborník ů na tuto tématiku v České republice.
53 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
Šéfdramaturgyn ě: Lenka Poláková Dramaturg: Josef Albrecht Vedoucí výroby: Ivo Hranický Kamera: Petr Kožušník Scéná ř: Lud ěk Navara Režie: Ján Novák Pr ůvodce cyklem: Jaroslav Hutka
Tajné akce StB. Centrum publicistiky a televizního dokumentu Televizního studia Ostrava p řichází v roce 2009 na obrazovky s novým televizním cyklem Tajné akce StB. Po řadem bude provázet herec Ond řej Vetchý. Poprvé si dokumentární seriál m ůžete naladit v pond ělí 5. ledna na programu ČT1. Další díly se vysílají vždy v pond ělí deset minut po desáté hodin ě ve černí. Cyklus listuje utajenými d ějinami státní bezpe čnosti a navazuje na Příb ěhy železné opony , které ostravské TS vysílalo v předchozích t řech letech. Krátké dokumenty přibližovaly osudy t ěch, jejichž životy vymezoval ostnatý drát kolem tehdejšího Československa. Dramaturg Josef Albrecht spolu se scenáristy Lu ďkem Navarou a Šárkou Horákovou se rozhodli nadále obnažovat zlo činy komunistického režimu a na konkrétních p říb ězích lidí dokumentovat p ůsobení tajné bezpe čnosti. Jednotlivé díly série Tajné akce StB režírují Petra Všelichová, Ján Novák a Marcel Petrov. Po prvních šesti pokra čováních se k tv ůrčí skupin ě p řidá ješt ě režisér Pavel K řemen. Pro řadu p ředevším mladých lidí budou odhalované skute čnosti novým zjišt ěním. Ne všechny postupy tajných služeb byly p řed ve řejností odhaleny, jen n ěkteré se dostaly na stránky odborného tisku či novin nebo byly zmín ěny spisovateli, nej čast ěji z řad českého disentu.
Abeceda komunistických zločinů
Každý týden p řináší MF DNES a iDNES.cz ve spolupráci s ob čanským sdružením PANT jeden díl seriálu Abeceda komunistických zlo čin ů. Dobu minulou přibližují p říb ěhy konkrétních lidí, kterým komunisté výrazn ě zasáhli do života. Konkrétní abecední hesla - C jako cenzura, D jako disident a další - auto ři p řibližují prost řednictvím zpov ědí lidí, do jejichž život ů komunisté těžce zasáhli. Spušt ění seriálu p řipadlo na 10. prosinec, tedy den, kdy si sv ět p řipomn ěl 60. výro čí schválení Všeobecné deklarace lidských práv. Seriál je spole čným projektem ob čanského sdružení PANT a mediální skupiny MAFRA ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režim ů.
54 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
XII. Dobré odkazy
Normalizace – politické události, osobnosti, životní úroveň http://www.totalita.cz/norm/norm.php Gustav Husák http://old.hrad.cz/president/husak.html http://www.blisty.cz/2008/10/17/art43276.html ČSÚ porovnání živ. úrovn ě http://www.czso.cz/csu/dyngrafy.nsf/graf/mzdy_1960_#
Charta 77 a další disidentská seskupení http://libpro.cts.cuni.cz/charta/index.htm http://www.vons.cz/
Samizdat http://libpro.cts.cuni.cz/ VOKNO http://www.vons.cz/vokno Voknoviny http://www.vons.cz/voknoviny Infoch http://www.vons.cz/informace-o-charte-77 Paraf http://www.vons.cz/paraf Revolver revue http://www.revolverrevue.cz/historie Příběhy železné opony http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095467107-pribehy-zelezne- opony/
Abeceda zločinů komunismu http://zpravy.idnes.cz/abeceda-komunistickych-zlocinu-gottwalduv- prvni-mrtvy-pjw-/domaci.asp?c=A090213_180631_domaci_abr
Badatelské, vzdělávací, pamětnické instituce a organizace ÚSTR http://www.ustrcr.cz/ ABS http://www.abscr.cz/ ÚPN Slovensko http://www.upn.gov.sk/ KPV ČR http://www.kpv-cr.cz/ PANT - postkomunismus http://www.postkomunismus.cz/ Příb ěhy bezpráví http://www.jedensvetnaskolach.cz/index2.php?id=117 Pam ěť národa http://www.pametnaroda.cz/ Post bellum http://www.postbellum.cz/ Totalita.cz http://www.totalita.cz/ Libri prohibiti http://libpro.cts.cuni.cz/ Mene tekel http://www.menetekel.cz/cz/ VHÚ http://www.vhu.cz/ Bojovníci proti totalit ě http://www.bojovniciprotitotalite.cz/
55 STUDENTSKÁ KONFERENCE ČESKOSLOVENSKO A OSTRAVA V ČASE NORMALIZACE
GYMNÁZIUM OLGY HAVLOVÉ, Ostrava – Poruba, příspěvková organizace, M. Majerové 1691, 708 00 Ostrava Poruba Tel: 595693821, fax: 595693820, http://www.gyohavl.cz, email: [email protected]
56