Rozšíření Šťavelů Oxalis Corniculata, O. Dillenii a O. Stricta V České Republice Podle Herbářových Dokladů Ve Vybraných Veřejných Sbírkách

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav botaniky a zoologie

Rozšíření šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v České republice podle herbářových dokladů ve vybraných veřejných sbírkách

Bakalářská práce

Autor: Jan Dohnal

Vedoucí: Ing. Jiří Danihelka, Ph.D. Brno, 2018

Bibliografická identifikace

Autor: Jan Dohnal Studijní program: PřF B-EB Ekologická a evoluční biologie Studijní obor: PřF UB Biologie se zaměřením na vzdělávání a PřF UZ Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání (bakalářské prezenční dvouoborové) Název práce: Rozšíření šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v České republice podle herbářových dokladů ve vybraných veřejných sbírkách Vedoucí práce: Ing. Jiří Danihelka, Ph.D. Akademický rok: 2017/2018 Rozsah: 30 + 20 stran Klíčová slova: Oxalidaceae, Květena, neofyt, plevel, fytogeografie, Pladias, síťové mapování CEBA.

Bibliographic entry

Author: Jan Dohnal Bachelor’s Degree Programme: Ecological and Evolutionary Biology Field of study: Biology and Geography to Education Title of thesis: Distribution of Oxalis corniculata, O. dillenii and O. stricta in the Czech Republic as documented by herbarium specimens in some public collections Supervisor: Ing. Jiří Danihelka, Ph.D. Academic Year: 2017/2018 Number of Pages: 30 + 20 pages Keywords: Oxalidacae, Flora, neophyte, weed, Czech Republic, phytogeography, Pladias, CEBA grid mapping. Abstrakt

Jan Dohnal: Rozšíření šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v České republice podle herbářových dokladů ve vybraných veřejných sbírkách Tato bakalářská práce popisuje rozšíření žlutokvětých šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v České republice podle dokladů z 18 herbářových sbírek. Tyto rostliny jsou u nás nepůvodní (jsou to neofyty), které na našem území dříve zdomácněly zvláště v teplých oblastech. Hlavní determinační znaky studovaných šťavelů jsou popsány na základě literární rešerše. Podle těchto diagnostických znaků byly revidovány herbářové doklady. Texty herbářových etiket byly zaznamenány do databáze v programu Acces. K takto získaným lokalitám byly doplněny odpovídající zeměpisné souřadnice a poté zhotoveny síťové kartogramy (v síti CEBA) rozšíření studovaných druhů. Nejrozšířenější ze studovaných druhů je O. stricta (621 záznamů), potom O. corniculata (186 záznamů) a nejvzácnější je O. dillenii (60 záznamů). Výsledky mapování potvrzují a podstatně doplňují dosavadní poznatky; a to o výskyty ve fytochorionech, odkud studované druhy nebyly dosud známy. Výsledky revizí byly uveřejněny v databázi Pladias.

Abstract

Jan Dohnal: Distribution of Oxalis corniculata, O. dillenii and O. stricta in the Czech Republic as documented by herbarium specimens in some public collections The bachelor's thesis describes the distribution of yellow-flowering sorrels Oxalis corniculata, O. dillenii and O. stricta in the Czech Republic based on the revision of specimens in 18 herbarium collections. All three Oxalis species are introduced plants (neophytes) in this country, and they have become naturalized especially in areas with warmer climates. The herbarium specimens were revised based on characters reported in literature. Text of herbarium labels of revised specimens were into a Microsoft Access database. The records were georeferenced, and grid distribution maps were prepared for the three studied Oxalis species. The most widespread species is O. stricta (represented by 621 records), followed by O. corniculata (186 records) and O. dillenii (60 records). The results obtained in this study substantially improve our knowledge about the distribution of the three Oxalis species in the country, including new records for phytogeographic districts. The herbarium records processed for this study are available also in the Pladias database.

Poděkování

V prvé řadě děkuji panu Ing. Jiřímu Danihelkovi, Ph.D., za odborné vedení mé bakalářské práce, úvod do určování studovaných druhů, rady při revizi herbářových položek, pomoc při přepisu herbářových etiket, čas, který se mnou strávil v herbářích a konzultacemi, jakož i za připomínky k rukopisu této bakalářské práce. Dále děkuji Mgr. Daně Holubové, Ph.D., za poskytnutí fotografií studovaných rostlin. Mgr. Haně Galuškové děkuji za pomoc s databázovými nástroji, opravy databázových záznamů v herbáři BRNU a další cenné rady. Mgr. Ondřeji Hájkovi děkuji za poskytnutí mapových vrstev a rady při kartografickém zpracování získaných dat v GIS. Děkuji také Mgr. Zdeňkovi Kaplanovi, Ph.D., kurátorům navštívených herbářů a žákům řečkovického gymnázia za poskytnutí herbářových dokladů pro tuto práci.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Ing. Jiřího Danihelky, Ph.D., a s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

V Brně dne 2. května 2018.

.…..………..…………….………………… Jan Dohnal Obsah

1 Úvod ...... 2

2 Čeleď Oxalidaceae a rod Oxalis ...... 3

3 Studované druhy rodu Oxalis ...... 6

Rozlišovací znaky studovaných druhů ...... 6

Vývoj taxonomie a pojmenování studovaných druhů ...... 13

Celkové rozšíření studovaných druhů dle literárních pramenů ...... 15

4 Metodika práce ...... 17

5 Výsledky revize herbářových dokladů ...... 19

Statistika revidovaných dokladů ...... 19

Rozšíření druhů v České republice dle revidovaných herbářů ...... 20

6 Diskuze ...... 24

7 Závěr ...... 27

8 Seznam použité literatury ...... 28

Příloha 1: Výpis lokalit z databáze revidovaných herbářových dokladů

Příloha 2: Časové rozložení sběrů mezi lety 1830–2017 Příloha 3: Vizualizace lokalit revidovaných herbářových dokladů Příloha 4: Podkladová data na nosiči typu DVD

1 Úvod

V České republice se kromě původního druhu Oxalis acetosella setkáváme i s nepůvodními druhy rodu Oxalis, a to v posledních desetiletích v menší míře se třemi přechodně zavlečenými druhy (s nachově kvetoucím plevelem O. debilis, s pěstovanou O. latifolia a se žlutě kvetoucím O. pes-caprae), ale dále hlavně se třemi zdomácnělými druhy (O. corniculata, O. dillenii, a O. stricta). Právě zdomácnělé druhy rodu Oxalis jsou předmětem studia této bakalářské práce. Tyto žlutokvěté šťavele byly na území České republiky zavlečeny až v 19. století, a proto se považují za neofyty. Dříve se šířily hojně v zahradních kulturách zejména v teplejších oblastech. Díky velkému přizpůsobení na zdejší podmínky, snadnému šíření svých diaspor a vytrvalosti však dokáží dnes invadovat široké spektrum dalších stanovišť (i v jiných než teplejších oblastech). Studované druhy jsou také často při určení zaměňovány, jelikož některé diagnostické znaky druhů jsou nevýrazné, většinou pozorovatelné až pod lupou. Druhy jsou komplikované i z taxonomického a nomenklatorického hlediska. Studiem taxonomie, jmenosloví a herbářových dokladů žlutě kvetoucích druhů se v minulosti v České republice zabýval M. Smejkal (SMEJKAL 1965, 1980), kurátor herbáře a později profesor botaniky na Masarykově univerzitě, a dr. J. Holub, badatel z Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích (HOLUB 1972, 1997). Na poznatky těchto autorů touto prací navazuji. Hlavními cíli bakalářské práce je revize studovaných druhů ve vybraných herbářích a sestavení databázového soupisu revidovaných dokladů. Na základě tohoto soupisu a podle georeferencovaných lokalit bude možné vytvořit síťové kartogramy rozšíření revidovaných druhů na území České republiky, na základě tohoto vzorku poznat aktuální stav rozšíření sledovaných druhů a porovnat současné rozšíření s dosavadními znalostmi (např. HOLUB 1997, SLAVÍK 1998). Dílčími cíli této práce je popsat na základě literární rešerše také determinační znaky u studovaných druhů a ověřit je při praktickém určování a seznámit se s vývojem taxonomie a pojmenování studovaných šťavelů. Vlastní text práce je členěn na kapitoly (příp. na podkapitoly). Do kapitoly 3 (včetně) se zabývám popisem čeledi Oxalidaceae, rodu Oxalis a literární rešerší o studovaných druzích. Zmiňuji se i o ekologických nárocích těchto druhů a šíření jejich diaspor; detailně popisuji hlavní diagnostické znaky studovaných druhů a celkové rozšíření ve světě. V dalších kapitolách se již věnuji popisu rozšíření (podle herbářových sbírek), vytvoření kartogramů síťového mapování a výsledkům svého bádání.

2 Čeleď Oxalidaceae a rod Oxalis

Čeleď Oxalidaceae1 patří do tzv. vyšších dvouděložných rostlin (třída Rosopsida), a to do řádu Oxalidales. Podle nejnovějšího molekulárního systému APG IV z roku 2016 náleží do řádu Oxalidales šest dalších čeledí, a to Cephalotaceae, Huaceae, Brunelliaceae, Cunoniaceae, Elaeocarpaceae a Connaraceae, jejichž zástupci se u nás však nevyskytují. Taxonomové se zatím neshodují v názorech na členění čeledi Oxalidaceae, což se týká jak počtu přijímaných rodů, tak vymezení jednotlivých druhů. Čeleď Oxalidaceae zahrnuje asi 570–770 druhů, které se řadí nejčastěji do pěti rodů (CHRISTENHUSZ et BYNG 2016, STEVENS 2017). Kromě rodu Oxalis patří do této čeledi ještě výhradně nebo převážně tropické rody Averrhoa (ovoce karambola), Sarcotheca, Dapania a Biophytum. Druhově nejbohatší je pak rod Oxalis, který v závislosti na taxonomickém vymezení čítá asi 500–700 druhů (STEVENS 2017). Největší druhové diverzity dosahuje v tropických a subtropických oblastech. Rod Oxalis popsal C. Linné už v prvním vydání díla Species Plantarum (LINNAEUS 1753: 433). Do rodu Oxalis se nyní řadí také druhy, které byly později oddělovány do rodů Sassia (jde o druhy původem ze zemí Latinské Ameriky) a Xanthoxalis; druhý z nich dříve zahrnoval zde studované žlutokvěté druhy (HOLUB 1997). Taxonomická složitost čeledi Oxalidaceae a rodu Oxalis se odráží také ve složitém jmenosloví a rozsáhlé synonymice jednotlivých taxonů (ANONYMUS 2018a). Svědčí i o tom statistika na webu THE PLANT LIST (2018), kde z celkového počtu 2221 jmen na úrovni druhu pro čeleď Oxalidaceae, není 688 přiřazeno k žádnému přijatému taxonu. Vývojové centrum rodu Oxalis se nachází pravděpodobně v Jižní Americe v chilském podhůří And (HEIBL et RENNER 2012). Dokonce byly zaznamenány i na poušti Atacama. Význačná diverzita rodu je dnes soustředěna zvláště v tropických a subtropických oblastech jižní Ameriky a jižní Afriky; oblasti Karro-Namib a Kapensis. Vegetační doba těchto rostlin je často spjata se srážkově bohatšími obdobími (OBERLANDER et al. 2014). V současnosti jsou šťavele rozšířeny na všech kontinentech až do oblastí mírného pásma na severní i jižní polokouli. Některé druhy jsou vyloženě kosmopolitní (STEVENS 2017). V mimoevropských oblastech se můžeme setkat u těchto rostlin s různorodými životními formami: kromě bylin jsou to polokeře, keře, stromy a liány. V Evropě je z čeledi Oxalidaceae domácí pouze Oxalis acetosella, šťavel kyselý. Je to vytrvalá bylina s plazivým oddenkem a bílými květy. Roste obvykle na stinných místech v humózních lesích na kyselých půdách. V Evropě zasahuje až do pásma boreálních lesů. Na našem území se tento druh nachází nejčastěji v bylinném patře smrkových lesů nebo v bylinném podrostu degradovaných bučin (HOLUB 1997), a to ve vyšších pahorkatinách, odkud však zasahuje až do subalpínského stupně.

1 Čeleď Oxalidaceae popsal skotský botanik Robert Brown v roce 1818 (ANONYMUS 2018a). 3

Jedním z charakteristických znaků celé čeledi je přítomnost pulvinu (ztlustlina na bázi řapíku), který je kloubovitě oddělen od horní části řapíku (STEVENS 2017). Listy zástupců čeledi Oxalidaceae jsou střídavé a řapíkaté. Lístky složeného listu se dále mnohdy vyznačují nastickými pohyby, kterými rostliny reagují na různé podněty (nejčastější je termonastie, nyktinastie a fotonastie). Květy jsou pětičetné (s 10 tyčinkami ve dvou kruzích po 5), oboupohlavné. Květní obal je tvořen 5 kališními lístky (při bázi jsou zpravidla navzájem srostlé, vytrvalé i za plodu) a 5 korunními lístky (při bázích srostlé). Tyčinky vnějšího kruhu často vyrůstají před korunními lístky (obdiplostemonické postavení). Většina druhů v čeledi Oxalidaceae má heterostylické květy s různou vzájemnou polohou blizen a prašníků. To naznačuje převahu alogamie nad autogamií (HOLUB 1997: 179). U žlutě kvetoucích druhů (dříve oddělovaných do rodu Xanthoxalis) byla pozorována i homostylie (EITEN 1963: 281). Semeník je svrchní. Pestík je jediný, vzniklý srůstem (3–)5 plodolistů, obvykle pětipouzdrý, placentace nákoutní, přičemž v každém pouzdru se nachází (1–)2–15 vajíček. Nejčastějším typem plodů u druhů z čeledi Oxalidaceae je pětipouzdrá tobolka. Semena mají na bázi nepravý arilus, který vzniká přeměnou vnějšího integumentu na bílý číškovitý obal (HOLUB 1997: 179). Arilus napomáhá rozšiřování semen. Plody některých tropických zástupců čeledi jsou zdužnatělé (např. výše uvedená karambola). Pro šíření diaspor vyvinuly některé druhy šťavelů různé anatomické a morfologické adaptace. Podobně jako u netýkavek (Impatiens) nebo některých brukvovitých (Brassicaceae) je jedním ze způsobu šíření balochorie, tj. vymršťování semen ze zralých plodů do blízkého okolí rostliny. Osemení šťavelů je tvořeno dvěma oddělenými vrstvami. Vnější vrstva osemení je průhledný dužnatý obal, tvořený slizovitým sekretem. Vnitřní vrstva osemení je naopak tuhá a drsná (LHOTSKÁ et al. 1987). Povrch semene je také značně vrásčitý a zploštělé semeno má výraznou obvodovou hranu. V oplodí (tj. ve stěně a v přehrádkách tobolky) se při zrání semene mění zásobní škrob na jednodušší cukry. Tím bobtnají buňky ve výstelce pouzder tobolky. Tlak uvnitř tobolek postupně narůstá až na 1,7–1,8 MPa (LHOTSKÁ et al. 1987: 86). Číškovitý arilus při zrání semen postupně vysychá a v jeho jednotlivých vrstvách se mění i osmotický tlak. V určitém okamžiku, třeba na mechanický podnět (dotyk nebo dopad kapky na povrch tobolky), se ariloid obrátí „na ruby“ a vymrští semeno z pouzdra (HOLUB 1997: 179). Semeno při rychlém uvedení do pohybu snadno pronikne stěnou tobolky2, čemuž napomáhá také ostrá hrana na obvodu semene. Při balochorním rozšiřování dokáží tyto rostliny vystřelit semena až do vzdálenosti 2 m od mateřské rostliny (LOVETT DOUST et al. 1985: 704). Na semeni při průchodu stěnou tobolky ulpívá lepkavý sekret, který ulehčuje epizoochorní šíření na delší vzdálenosti (LHOTSKÁ et al. 1987: 86). Někdy se semena šíří také endozoochorně v trávicím traktu hlodavců

2 RICKARDS 2012, https://www.youtube.com/watch?v=cJRHCyEOh7I. 4

(LOVETT DOUST et al. 1985: 704). Tato lehká a zploštělá semena dále snadno odnáší vítr nebo splavuje voda (SOUKUP et al. 2018).

Semena šťavelů většinou nejsou během vegetační doby dormantní (LHOTSKÁ et al. 1987: 87). U nás klíčí od jarních měsíců až do nástupu prvních mrazů. Proto se také můžeme se šťavely v naší přírodě setkat po značnou část roku. Klíčení zastavují až nízké teploty spojené s nástupem zimy (LHOTSKÁ et al. 1987: 87). Některé druhy, např. Oxalis corniculata, si však v půdě dokáží vytvářet přes zimu vytrvávající semenné banky (LOVETT DOUST et al. 1985: 704). U rodu Oxalis se často setkáváme i s vegetativním rozmnožováním a rozšiřováním pomocí podzemních výhonů (např. O. stricta). Kořen a oddenek někdy přezimují. Některé vytrvalé druhy rodu Oxalis se množí i hlízkami; např. jihoafrický šťavel O. inops nebo mexický O. deppei (LHOTSKÁ et al. 1987: 87). Tyto všechny přizpůsobení napomáhají k invazivnímu charakteru šíření u značného počtu druhů. Šťavele se vyznačují velkým obsahem kyseliny oxalátové. Listy nakyslé chuti se v přiměřeném množství přidávají např. do salátů. V Andách a na Novém Zélandu se také zcela běžně pěstuje plodina oka (tj. yam), což jsou načervenalé hlízy Oxalis tuberosa. Exotické druhy se dále běžně pěstují i pro okrasu (např. O. tetraphyla). Některé druhy šťavelů jsou také studovány z hlediska medicinského využití (STEVENS 2017). Mnoho druhů rodu Oxalis nemá však z hlediska lidského užitku žádný potenciál, ba naopak jsou mnohdy nežádanými plevely na člověkem obhospodařovaných místech, což platí i o zde studovaných druzích.

3 Studované druhy rodu Oxalis

Studované šťavele se často vyskytují na živinami dobře zásobovaných půdách tvořených převážně lehčí frakcí (písky, štěrkopísky). Hojně osidlují i čerstvě prokypřené hliněné půdy. Nejčastěji se tak s těmito plevely setkáme v zahradních záhonech, na polích (zvláště s širokořádkovými plodinami) a na dalších kulturních stanovištích (CHYTRÝ 2009). Jsou dobře adaptovány i na další antropogenní vlivy (PLADIAS 2018; kategorie hemerobie). Urbanofilní je zvláště Oxalis corniculata var. repens. Studované druhy se nejčastěji vyskytují s dalšími zástupci v plevelové a ruderální vegetaci. Oxalis corniculata a O. dillenii rostou častěji na výslunných místech, s druhem O. stricta se setkáme dále i v křovitých lemech nebo v polostinných hájích. Na našem území kvetou běžně od jara až do počátku října (HOLUB 1997).

Za zmínku stojí i kompetiční vztahy s jinými organismy. Řada autorů (např. LOVETT DOUST et al. 1985) uvádí, že tyto druhy jsou také mezihostiteli rzi kukuřičné (Pucinia sorghi) nebo udržují symbiotické vztahy se zástupci drobného hmyzu (řád Sternorhyncha) anebo s parazitickými háďátky (př. Meloidogyne camelliae). U Oxalis stricta se navíc setkáváme ještě s výskytem typické sněti Ustilago oxalidis (HOLUB 1997: 186). Studovaní zástupci mají hlavní kůlový kořen. Nadzemní části šťavelů z kořenové hlavy vyrůstají v podobě hlavní lodyhy (případně několika plazivých až vystoupavých lodyh). Listy jsou složené, tříčetné. Lístky v souboru jsou obsrdčité s nápadným konvexně vhloubeným výkrojkem. Květy skládají vrcholičnatá květenství (nejčastěji lichookolíky nebo jinak modifikované vidlany), která jsou zpravidla chudokvětá, nanejvýš se 7 květy. Semena těchto druhů jsou příčně žebernatá (HOLUB 1997).

Rozlišovací znaky studovaných druhů Oxalis corniculata (obr. 3–A) nemá podzemní bělavé výběžky (× O. stricta). Kořen je štíhle vřetenovitý (obvod 2–5 mm) a je zpravidla tlustší než báze lodyhy. Lodyhy se od kořenové hlavy široce rozprostírají do prostoru a na koncích jsou zpravidla vystoupavé. Výška celé rostliny mnohdy nepřesahuje 15 cm. Lodyha je hustě pokryta jednobuněčnými přímo odstálými chlupy (× O. dilenni). V dolních uzlinách lodyhy zakořeňují. Co zřetelně odlišuje tento druh od ostatních, je přítomnost širokých obdélníkovitých palistů na bázi řapíku. Horní okraj palistu je navíc nápadně pravoúhle uťatý (× O. dillenii). Plodní stopky jsou fajfkovitě zahnuté (× O. stricta). Tobolka je na vrcholu nápadně růžkatá (zbytky stylodií). Povrch plodu je hustě oděný kratšími jednobuněčnými chlupy stejné délky (asi 0,3 mm dl.). Druh Oxalis corniculata je velmi proměnlivý a v jeho rámci bylo popsáno velké množství vnitrodruhových taxonů. V této bakalářské práci se pokouším z hlediska determinace rozlišit dvě variety: nominátní var. corniculata a var. repens (obr. 1–A; 2–A). Ta se někdy považuje

6 dokonce za samostatný druh O. repens (HOLUB 1997 jako Xanthoxalis repens). Liší se drobnějším vzrůstem a její niťovité lodyhy jsou v celé délce poléhavé až plazivé (po celé délce zakořeňují). Koruna je zlatožlutá, zevně s načervenalými žilkami. Lístky jsou menší, zvláště u mladších červenohnědé až nafialovělé. Jedinci s nafialovělými listy se označují jako f. purpurea. Přiřazení rostlin k některému z obou taxonů je však někdy obtížné a jejich oddělování na druhové úrovni sotva oprávněné v souladu s novější literaturou (KUBÁT et al. 2002, PYŠEK et al. 2012). Oxalis dillenii (obr. 1–B; 2–B; 3–B) má kůlový kořen a také netvoří bělavé podzemní výběžky (× O. stricta). Na bázi hlavní lodyhy často vyrůstají postranní vystoupavé lodyhy, čímž rostlina získává keříčkovitý vzhled (obr. 1–B). Bazální část lodyhy často i dřevnatí. Odění lodyhy je husté, tvořené různě převážně dlouhými jednobuněčnými přitisklými chlupy. Lodyha je tak šedavě až nasivěle zelená, v horní části až bělošedá. Oxalis dillenii má na bázích řapíku úzce podlouhlé, na vrcholu zaokrouhlené palisty (× O. corniculata). Tobolky jsou na vrcholu téměř pravoúhle uťaté. Vyrůstají na fajfkovitě zahnutých stopkách (× O. stricta) a jsou hustě oděné jednobuněčnými chlupy. Zralá semena mají na hranách svých žeber výrazné bílé linie. Oxalis stricta (obr. 1–C; 2–C, D; 3–C) se od obou výše uvedených druhů výrazně liší. Lodyha je obvykle jediná přímá nevětvená a v dolní části často červeně naběhlá. Další lodyhy vyrůstají z uzlin podzemních výběžků, které jsou zpočátku bělavé. Odění lodyhy je často jen sporadické, zvláště v horní části je však často kryta odstálými dlouhými vícebuněčnými chlupy. Řapík je oddělen od lodyhy pouze výrazným kloubovým článkem a palisty scházejí. Květenství vyrůstá na dlouhých stopkách a často vytváří větve druhého řádu. Květní a plodní stopky jsou vždy přímé (obr. 1–D). Mladší (nevyvinuté) tobolky jsou roztroušeně oděné vícebuněčnými chlupy, zralá tobolka je však již zpravidla olysalá.

Prameny: HOLUB 1972, 1997.

Tab. 1. Shrnutí diagnostických znaků studovaných druhů. U druhu O. corniculata jsou uváděny znaky obou variet (dle HOLUB 1972, 1997).

Oxalis stricta Oxalis dillenii Oxalis corniculata var. corniculata Oxalis corniculata var. repens

po celé délce neztloustlý, průměr jako kůlový, zhruba stejně tlustý jako kořen zejména při bázi znatelně širší než lodyha (štíhle vřetenovitý) hlavní lodyha lodyha podzemní vyvinuty, za růstu bělavé scházejí scházejí výběžky zpravidla přímá nebo na bázi přímá, na bázi rozvětvená, někdy též rozprostřená, poléhavá nebo plazivé, poléhavá, v téměř po celé délce lodyha vystoupavá, jednoduchá nebo s postranními vystoupavými na konci vystoupavé, obvykle alespoň kořenující rozvětvená, nekořenující lodyhami v dolních uzlinách kořenující výška/délka 15–40 cm (5–)10–20(–25) cm (5–)10–15(–30) cm lodyhy v horní části řídce odstále chlupatá s přímými až přitisklými odění lodyhy (průsvitné vícebuněčné chlupy), někdy s přímo odstálými jednobuněčnými chlupy jednobuněčnými chlupy též s jednobuněčnými chlupy

listy rovnoměrně rozložené často svazečkovitě sblížené rovnoměrně rozložené

velikost lístků 15–21 mm × 16–27(–35) mm 10–18(–20) mm šir. 10–23 mm × 8–20 mm (3–)5–8 mm × (3–)5–12 mm

na líci světle, žlutavě či tmavě zelené, zvláště mladé listy hnědavě barva lístků našedle zelené šedavě zelené na rubu slabě nasivělé (matný odstín) nafialovělé hloubka výkrojku na 1/6 délky lístku 1/5–1/3 délky lístku 1/6–1/3 délky lístku 1/4–1/3 délky lístku vrcholu lístku palist úzce podlouhlý, na vrcholu palist široce obdélníkovitý (široké nebo širší než řapík), na vrcholu palist chybí zaokrouhlený pravouhle uťatý

Tab. 1. (pokračování)

Oxalis stricta Oxalis dillenii Oxalis corniculata var. corniculata Oxalis corniculata var. repens

lichookolík, někdy s větvemi druhého květenství lichookolík lichookolík řádu

počet květů (1–)2–6(–9) (1–)2–3(–5) (1–)2–6(–7)

délka listenů 0,8–1,8(–2,0) mm 2,0–3,0 mm 2,0–3,0(–3,5) mm

délka kališních 3–4 mm 4–6 mm (2–)3–5(–6) mm lístků velikost korunních (4–)5–8 mm dl. (7–)8–11(–13) mm dl. (4–)5–10(–12) mm × (1–)2–3 mm lístků zlatožlutá, z vnější strany často barva koruny bledě nebo citronově žlutá žlutá až tmavě žlutá zlatožlutá s načervenalými žilkami na bázi s 2–3 listeny, nazpět plodní stopka přímá až odstálá nazpět (fajfkovitě) skloněná nazpět (fajfkovitě) skloněná (fajfkovitě) skloněná hustě porostlá krátkými šedými lysá nebo s malým množstvím hustě pokrytá krátkými šedými jednobuněčnými chlupy; pětihranná, tobolka jednobuněčnými chlupy; apikální vícebuněčných chlupů na vrcholu růžkatě zašpičatělé část přitupě zakončená

délka tobolky (5–)8–18(–20) mm 15–28(–30) mm (5–)7–25 mm

velikost 1,0–1,4 mm × 0,7 mm 1,0–1,5 mm × 0,7–1,0 mm 1,0–1,6 mm × 0,7–1,0 mm semen s 8–12 příčnými žebry, vrcholy žeber s 8–10 příčnými žebry, vrcholy 4–8(–10) příčných žeber, vrcholy žeber s téměř stejné barvy jako zbytek povrch semen ± stejné barvy jako zbytek semene žeber nápadně bílé semene

A C

Obr. 1. Živé rostliny studovaných druhů (MICHALCOVÁ 2013): A – Oxalis corniculata var. repens (foto D. Michalcová); B – O. dillenii (foto D. Michalcová); C – O. stricta (foto P. Veselý).

A B C

Obr. 2. Ukázky studovaných šťavelů uložených v herbáři Masarykovy univerzity (BRNU; foto D. Holubová): A – Oxalis corniculata var. repens (L. Reitmayerová 1966), B – O. dillenii (O. Rotreklová 2013); C, D – O. stricta (M. Pernicová 2013).

Obr. 3. Hlavní rozlišovací znaky studovaných druhů (HOLUB 1972: 40). A – Oxalis corniculata, B – O. dillenii, C – O. stricta; 1 – palist, 2 – stopky, 3 – odění tobolky, 4 – odění lodyhy, 5 – semeno, 6 – habitus.

Vývoj taxonomie a pojmenování studovaných druhů Všechny tři studované žlutokvěté druhy patří do sekce Oxalis sect. Corniculatae (EITEN 1955, 1963, WATSON 1989, NESOM 2009, VAIO et al. 2013). Druhy O. dillenii a O. corniculata se přiřazují dále k subsekci Corniculatae (DC.) Eiten a O. stricta do subsekce Strictae Eiten, a to podle habitu rostlin a typu odění různých částí rostliny. Někdy jsou tyto druhy oddělovány do samostatného rodu Xanthoxalis. Tento přístup byl použit např. v Květeně České republiky; rod Xanthoxalis zahrnoval i se zde uváděnými zástupci 100–120 druhů (HOLUB 1997). Z taxonomického a nomenklatorického hlediska mají tyto druhy historii plnou omylů a zmatků. Zvláště spletité je jmenosloví druhů Oxalis stricta a O. dillenii. Linné pod jménem O. stricta (LINNAEUS 1753) shrnul totiž tyto dva morfologicky dosti odlišné druhy. Každý z nich byl později znovu popsán jako nový pro vědu a nově pojmenován: jeden jako O. fontana (BUNGE 1835), a to podle rostlin ze severní Číny, druhý jako O. dillenii (JACQUIN 1794), podle popisu a ilustrace rostliny v Dilleniově práci Hortus Elthamensis z roku 1732. Rostlina, která sloužila za předlohu k této ilustraci, byla pravděpodobně vypěstována ze semen z východu severoamerického kontinentu (NESOM 2009: 730). Jacquin však žádnou živou ani herbarizovanou rostlinu sám neviděl. Během následujících 150 let bylo jméno O. stricta různými autory střídavě používáno k označení jednoho i druhého z dvojice druhů. Důvodem byla neexistence jasného nomenklatorického typu.

Někteří američtí autoři, např. LOURTEIG (1979), ale i Brit YOUNG (1968) ve vlivném díle Flora Europaea, používali jméno Oxalis stricta pro druh O. dillenii, tj. druh s tobolkami hustě oděnými jednobuněčnými chlupy. Naproti tomu EITEN (1955, 1963), který se této příbuzenské skupině podrobně věnoval, označoval jménem O. stricta rostliny s tobolkami oděnými převážně mnohobuněčnými chlupy, pro něž jiní autoři používali jméno O. fontana.

V československé a české literatuře (např. SMEJKAL 1965) bylo linnéovské jméno považováno za nomen ambiguum, které není vhodné používat. Rostliny s tobolkami hustě oděnými převážně jednobuněčnými chlupy citovaný autor proto označoval jako Oxalis dillenii, zatímco pro rostliny s tobolkami oděnými převážně mnohobuněčnými chlupy používal jméno O. europaea (JORDAN 1854 sec. NESOM 2009), které však zatím není uspokojivě typifikováno (NESOM 2009: 735), ale podle popisu lze usuzovat, že se opravdu vztahuje k těmto rostlinám. Zlom v náhledu na taxonomii a nomenklaturu těchto druhů přinesla typifikace jména Oxalis stricta. Jako lektotyp byla vybrána ilustrace z Morisonovy knihy Plantarum Historia Universalis Oxoniensis, vydané v roce 1680 (WATSON 1989: 351). Rostlina zobrazuje, i když ne úplně přesně, dvakrát větvené květenství, jaké se vyskytuje jen u druhu O. stricta (obr. 4–A), jak jej chápeme dnes. Pro rozlišení od O. dillenii citovaný autor dále uvádí i vyobrazení tohoto druhu z Dilleniovy sbírky Hortus Elthamensis (WATSON 1989: 353). Tato

13 ilustrace (obr. 4–B) zachycuje rostlinu „keříčkovitého“ vzrůstu, jímž se vyznačuje právě O. dillenii. Typifikace tak umožňuje jednoznačné použití jména O. stricta L. Vztahy uváděných taxonů (zvláště Oxalis stricta a O. fontana) nejsou však stále spolehlivě dořešeny. Někteří autoři, na základě molekulárních fylogenetických analýz, tyto taxony rozlišují na dva samostatné druhy. Podle takovýchto analýz je O. fontana druh příbuzný s fylogenetickou větví, která zahrnuje právě studované druhy O. stricta a O. dillenii (VAIO et al. 2013). Je však možné, že citovaní autoři chybně určili rostliny, jejichž DNA analyzovali.

A B

Obr. 4. Ilustrace, které byly později vybrány jako lektotypy jmen: A – Oxalis stricta; B – O. dillenii (WATSON 1989).

Jméno Oxalis corniculata L. bylo lektotypifikováno podle záznamů o Linnéově určení sběru v Burserově herbáři v Uppsale (WATSON 1989: 357). Morfologická podobnost s oběma předešlými druhy je zřetelná i z taxonomické a nomenklatorické historie (HOLUB 1997). V předlinéovské době byly zde pojednávané žlutokvěté šťavele považovány za jediný druh (WATSON 1989). Oxalis dillenii byl na krátkou dobu považován i za varietu tohoto druhu (TRELEASE 1897 sec. HOLUB 1997). V rámci druhu O. corniculata byl popsán velký počet poddruhů a variet. Variabilitu populací může také zvětšovat hybridizace mezi jednotlivými druhy (LOVETTT DOUST et al. 1981).

Celkové rozšíření studovaných druhů dle literárních pramenů Vývojová centra druhů leží v jihovýchodní Asii (Oxalis corniculata) a v Severní Americe (O. dillenii a O. stricta). EITEN (1963: 262–271) uvádí, že se předek druhu O. stricta zřejmě odštěpil v temperátní části severovýchodní Asie od skupiny, ze které se vyvinul také druh O. corniculata. Podle této hypotézy se pak tento předek do Severní Ameriky dostal spolu s dalšími rostlinnými druhy arkticko-třetihorní flóry. Na severoamerickém kontinentu jsou dnes rozšířeny další dva blízce příbuzné druhy ze subsekce Strictae, a to O. grandis a O. suksdorfii (EITEN 1963: 263). Severoamerického původu je tedy zřejmě jen druh O. dillenii, který se pravděpodobně vyvinul zvláště v prériích a řídkých dubových lesích na severu dnešního Arkansasu a jihovýchodě Kansasu (EITEN 1963: 268). Izolovaný výskyt se uvádí v Kalifornii (HOLUB 1997: 185). Oxalis corniculata (var. repens) se druhotně rozšířil na všechny kontinenty (vyjma Antarktidy) až do zeměpisných šířek temperátních oblastí (po 60° s. š. a 50° j. š.). Ve srážkově chudších územích, např. v severní Africe, v asijských bezodtokých územích a v kontinentálních částech východní Evropy je výskyt velmi mezernatý (obr. 7). Roste také v relativně izolovaných oblastech, např. na Havajských ostrovech, na Kapverdách, na ostrovech v jižním Atlantiku nebo na Velikonočním ostrově. Do Evropy se rozšířil nejspíše z Malé Asie (MEUSEL et al. 1978).

Obr. 5. Celkové rozšíření druhu Oxalis corniculata (MEUSEL et al. 1978: 257).

Šťavel Oxalis stricta byl zavlečen ze Severní Ameriky do např. východní Asie, rovníkové Afriky, Austrálie a na Nový Zéland (NESOM 2016). V Evropě byl první výskyt tohoto druhu zaznamenán v druhé polovině 17. století na Britských ostrovech (MEUSEL 1978: 257). Dnes je zdomácnělý ve většině Evropy až po Ural. Druh O. dillenii, který je rovněž severoamerického původu, se dostal do Evropy v první polovině 19. století (PYŠEK et al. 2017: 381). Dodnes již zdomácněl v západní a ve střední Evropě. Další záznamy o výskytu v Evropě jsou dále z Apeninského, Balkánského a nově i z Pyrenejského poloostrova (GROOM et al. 2017).

Obr. 6. Celkové rozšíření druhů Oxalis dillenii (na mapě jako O. stricta) a O. stricta (na mapě jako O. europaea; MEUSEL et al. 1978: 259a). Ve starších pramenech, jako je tento, jsou areály obou druhů znázorněny společně vzhledem k nomenklatorickým a zčásti i taxonomickým potížím.

Na území České republiky byly šťavele Oxalis corniculata a O. stricta poprvé zaznamenány již v polovině 19. století (PYŠEK et al. 2012). Podle literárních údajů (HOLUB 1997, SLAVÍK 1998) se studované druhy u nás vyskytují hlavně v teplejších oblastech, převážně v otevřené krajině. Nejrozšířenější je O. stricta. Už před 20 lety se vyskytoval téměř souvisle na celém území od nížin až do submontánního stupně (asi do výšky 700–800 m n. m.). Ve vyšších nadmořských výškách je výskyt značně roztroušený. Rozšíření druhu O. dillenii je prozatím nedostatečně známé. Výskyt tohoto druhu je omezen na nejteplejší nížiny a úvaly, kde se nachází často na písčitých půdách (HOLUB 1997). V sídlech se pak častěji vyskytuje O. corniculata (nejčastější jsou červenolisté rostliny označované jako var. repens).

4 Metodika práce

Stěžejní částí práce byla revize herbářových položek z vybraných veřejných sbírek. Důraz v bakalářské práci byl prozatím kladen na studium moravských a slezských herbářů. Revidoval jsem však i sběry z muzeí v Hradci Králové a Pardubicích a z univerzitního herbáře v Českých Budějovicích. Každý herbářový doklad jsem opatřil revizním lístkem a poté jsem vyfotografoval schedu. Při revizi rostlin jsem se řídil diagnostickými znaky jednotlivých taxonů, jak jsou popsány v kapitole 3. Jako hlavní zdroj informací o studovaných druzích posloužil pátý svazek Květeny České republiky (HOLUB 1997). Přihlédl jsem však ještě k dalším pracím, které cituji na odpovídajícím místě. Revidované herbářové doklady, respektive texty jejich etiket, jsem zaznamenával do vlastní databáze v programu Microsoft Access. Mnohé německy psané etikety z 19. a první poloviny 20. století jsou často psány kurentem (deutsche Schrift); tyto etikety jsem transliteroval za pomoci vedoucího práce, který také průběžně kontroloval věrnost přepisu. Sběry z herbáře Masarykovy univerzity (BRNU) jsem nejprve zaznamenal do herbářové databáze JACQ, poté exportoval, a nakonec importoval do vlastní databáze v programu MS Access. Do příslušných datových polí jsem zaznamenával zejména tyto údaje: taxon po revizi; historie determinací a revizí; sběratel3 (u anonymních sběrů zkratkou s. coll.4), datum sběru ve formátu rrrr-mm-dd (u nedatovaných sběrů zkratkou s. d.5); kód příslušného herbáře6; číslo položky; slovní popis lokality; příp. poznámku (např. pojmenování exsikátu nebo číslo sběru). Pokud byl slovní popis lokality dostatečně topograficky přesný, bylo možné z mapy odečíst pravděpodobné zeměpisné souřadnice místa nálezu (zeměpisnou šířku a zeměpisnou délku). Pro odečet zeměpisných souřadnic jsem většinou využíval mapový portál Mapy.cz (ANONYMUS, 2018b). Souřadnice byly do databáze zadávány ve formátu SS.sssss7. K jednotlivým nálezům jsem v mapách na portálu Mapomat (AOPK 2018) odečetl fytogeografický okres nebo podokres (SKALICKÝ 1988). U sběrů přibližně z posledních 15 let byly zeměpisné souřadnice často uvedeny přímo na schedě. Výpis záznamů z revidovaných sbírek jsem poté ve spolupráci s vedoucím zkontroloval pomocí importu do databázového systému Pladias; zjištěné chyby jsem opravil. Tyto záznamy byly po kontrole také importovány do databáze Pladias, která je od března 2018 dostupná širší veřejnosti.

3 Křestní jména a příjmení sběratelů při nejasné transliteraci jsem ověřoval v příslušných pramenech (KLÁŠTERSKÝ et al. 1982, ANONYMUS 2018c) a za pomoci vedoucího práce přepisoval do databáze. 4 s. coll. = sine collectore, bez [uvedeného] sběratele. 5 s. d. = sine dato, tj. bez [uvedeného] data. 6 Akronymy veřejných sbírek jsem zaznamenával podle Index Herbariorum uvedeného na webu New York Botanical Garden (THIERS 2018). 7 Stupně s přesností na pět desetinných míst (výchozí formát pro nahrání souřadnic do GIS programu). 17

Pro samotný textový výpis lokalit (v příloze 1) jsem použil databázový dotaz v programu Microsoft Access. Lokality ve výpisu jsou seřazeny podle fytogeografického okresu nebo podokresu. Textový výpis v příloze obsahuje sídlo, k němuž je nález vztažen, za dvojtečkou zjednodušený slovní popis lokality, sběratele (kurzívou), rok sběru a akronym herbáře. Exsikáty jsou v textu označeny zkratkami podobně jako v Květeně České republiky (HOLUB 1997). Sběry jednoho druhu z téhož místa nebo z velmi blízkých míst jsou sdruženy. Existenci duplikátů uložených v téže sbírce ve výpisu neuvádím. Sběry, u nichž nebylo možné s dostatečnou věrohodností identifikovat místo nálezu, nebyly do výpisu taktéž zahrnuty. Obvykle jde o velmi široce lokalizované sběry. Získané zeměpisné souřadnice jsem importoval do prostředí GIS programu ArcMap 10.5.1 (fa ESRI). Fytokartogramy jsem zhotovil v rastru síťového mapování CEBA (Central European Basic Area) s přesností na čtvrtinu základního pole. Základní pole o velikosti 6′ zeměpisné šířky × 10′ zeměpisné délky se člení na čtvrtiny neboli kvadranty. Tvarem odpovídají tyto kvadranty sférickému čtyřúhelníku o rozměrech hran 3′ zeměpisné šířky × 5′ zeměpisné délky. Podklad pod toto síťové pole v mapách tvoří rastr DMR 5G (ČÚZK 2017) s barevnou hypsometrií a georeferencovaná základní síť standardu CEBA vytvořená podle mapových vizualizací v článku publikovaného v časopise Preslia (KAPLAN et al. 2017). Fytokartogramy jsem pro lepší orientaci doplnil vektorovou vrstvou hlavních vodních toků. Zobrazeny jsou ve sférické Mercatorově projekci v souřadnicovém systému WGS-84 (EPSG:3857).

5 Výsledky revize herbářových dokladů

Statistika revidovaných dokladů Pro účely této bakalářské práce bylo zrevidováno 867 sběrů z 18 herbářových sbírek (16 veřejných a 2 soukromé). Jedná se o sběry pouze z území České republiky. Spolu se sběry z ciziny (ty nebyly použity pro mapování) databáze obsahuje celkem 898 záznamů (viz přiložené DVD). Největší počet dokladů z území České republiky náležel druhu Oxalis stricta (621 záznamů). Druh O. corniculata byl zastoupen 186 doklady (z toho 152 červenolistá var. repens). Nejméně dokladů jsme revidovali od druhu O. dillenii, a to 60 sběrů. Přehled dokladů revidovaných druhů v herbářích uvádí tab. 2.

Tab. 2. Počet dokladů druhů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v 18 studovaných herbářových sbírkách. Uvedeny jsou jen sběry z území České republiky (celkem 867). Akronymy sbírek jsou uvedeny podle databáze Index herbariorum (THIERS 2018)

Herbář Oxalis cornicualata O. dillenii O. stricta Celkem BRNL 3 . 8 11 BRNM 27 11 101 139 BRNU 42 26 203 271 CBFS . 1 . 1 CESK . . 11 11 HR 13 2 61 76 MJ 1 . 13 14 MMI 11 3 16 30 MP 31 . 71 102 MZ . 1 5 6 NJM 9 . 17 26 OL 6 2 33 41 OLM 23 7 37 67 OSM . . 19 19 OVMB 1 . 11 12 ZMT . . 4 4 herb. Z. Kaplan 4 1 2 7 herb. J. Dohnal 15 6 9 30 Celkem 186 60 621 867

Největší počet dokladů studovaných druhů je uložen v herbáři Masarykovy univerzity (BRNU; celkem 271 sběrů). Více než 100 sběrů se nachází ještě v muzejních herbářích v Brně (BRNM; 139 sběrů) a v Pardubicích (MP; 102 sběrů). Nejvíce dokladů dříve sebrali J. Danihelka (41 sběrů), J. Hadač (23 sběrů) a M. Smejkal (20 sběrů). Mnoho jednotlivých sběrů pochází od diplomantů, zejména učitelského studia, kteří zpracovávali floristické diplomové a později i bakalářské práce. Osobně jsem do databáze přispěl 22 vlastními sběry a 8 sběrů jsem převzal od studentů řečkovického gymnázia (viz herb. J. Dohnal).

Revidované herbářové sběry žlutokvětých šťavelů pocházejí z let 1836–2017. Nejstarší doklad, který jsme s vedoucím práce revidovali, je sběr druhu Oxalis stricta z okolí Prahy z roku 1836 (R. Eck, BRNU). Nejstarší nám dosud známý sběr druhu O. corniculata je sběr z Mikulova z roku 1867 (J. F. Freyn, BRNM). První sběr druhu O. dillenii pochází až z roku 1956, a to z pražské univerzitní botanické zahrady Na Slupi (F. Černoch, BRNM). Tato rostlina byla původně určena jako O. repens. Kvalitu určení těchto floristických údajů lze vzhledem ke spletité nomenklatuře jen obtížně hodnotit. Odlišná jména rostlin v herbářích a literatuře vycházela z dobové interpretace jmen (srov. tab. 2). Běžně byly např. sběry druhu O. stricta (v pojetí této práce) označovány jmény O. fontana a O. europaea; v obou případech to bylo správné určení pomocí synonym původního jména Oxalis stricta L. pro druhy s převažujícími vícebuněčnými chlupy. Varieta repens byla často řazena na druhovou úroveň jako O. repens (příp. Xanthoxalis repens). Složité je vyhodnocení správnosti předchozího určení mezi druhy O. stricta a O. dillenii (viz kap. 3.2).

Tab. 3. Vztah mezi použitým jménem (epitetem) a správností určení studovaných šťavelů; 1 – určeno správně, 0 – učeno nesprávně, znaménka > a < vyjadřují frekvenci.

epiteton taxon stricta dilleni corniculata fontana europaea repens O. corniculata 0 0 1 0 0 1 O. dillenii 1<0 1 0 0 0 0 O. stricta 1>0 0 0 1 1 0

Rozšíření druhů v České republice dle revidovaných herbářů Lokality všech revidovaných sběrů zabírají nesouvisle všechny vymezené fytogeografické oblasti v ČR. Největší koncentrace sběrů je v oblastech Pannonského termofytika a Karpatského mezofytika. Výskyt popisovaných druhů je zaznamenán celkem v 91 fytogeografických okresech a podokresech. Nejobsazenějším fytochorionem je s 89 sběry Znojemsko-brněnská pahorkatina díky velkému množství herbářových dokladů z Brna a okolí, což se kombinuje i s velkou rozlohou tohoto fytogeografického okresu. Výskyt druhu Oxalis corniculata je doložen z 36 fytochorionů (zdaleka nejčastěji jde o červenolisté rostliny, označované jako var. repens), hlavně v klimaticky teplejších oblastech (obr. 7). Podobné rozšíření má i druh O. dillenii (obr. 8), který byl prokázán v 17 fytochorionech, zvláště v moravských úvalech a přilehlých pahorkatinách (opakovaně např. sbírán v Milovickém lese u Mikulova nebo v oboře Soutok jižně od Lanžhota). Výskyt druhu O. stricta (obr. 9) je doložen celkem v 87 fytochorionech (hojněji i v teplejších regionech mezofytika, které sousedí s fytochoriony termofytika). Jediný ze studovaných druhů se souvisleji rozšiřuje i do oblastí oreofytika.

Obr. 7. Rozšíření druhu Oxalis corniculata v České republice podle dokladů (n = 185) ve vybraných herbářových sbírkách; obsazeno 84 kvadrantů síťového mapování.

Obr. 8. Rozšíření druhu Oxalis dillenii v České republice podle dokladů (n = 60) ve vybraných herbářových sbírkách; obsazeno 28 kvadrantů síťového mapování.

Obr. 9. Rozšíření druhu Oxalis stricta v České republice podle dokladů (n = 617) ve vybraných herbářových sbírkách; obsazeno 348 kvadrantů síťového mapování.

6 Diskuze

Při revizi žlutokvětých šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v herbáři i při sběru živých rostlin v terénu jsem si ověřil diakritické znaky studovaných druhů. Celkově lze říci, že znaky uvedené v Květeně České republiky (HOLUB 1997), jsou vhodně popsány. Podle dosavadních zkušeností se domnívám, že druhy O. corniculata a O. dillenii lze nejspolehlivěji rozlišit podle tvarů a zakončení horního okraje palistu. U O. dilleni mají navíc zralá semena podél žeber nápadně bílé hrany. Dobré diagnostické znaky u O. stricta jsou zase plazivé podzemní výběžky, absence palistů a nápadné kloubovité odčlenění listového řapíku od lodyhy. Původní určení rostlin v herbářích naznačuje hlavně změny v názorech na správné pojmenování druhů Oxalis stricta a O. dillenii. Z revidovaných dokladů vyplývá, že jméno O. stricta bylo až do šedesátých let používáno v dnešním smyslu, tzn. pro druh s převažujícími vícebuněčnými chlupy. Změnu však přinesl výskyt druhu O. dillenii na našem území (SMEJKAL 1965). Ten považoval jméno O. stricta z nomenklatorických důvodů za nepoužitelné a nahradil je jménem O. europaea. Později bylo pro tento druh v naší literatuře zavedeno jméno Xanthoxalis fontana (HOLUB 1972), které je založeno na mnohem starším jménu O. fontana; dříve bylo na našem území také užíváno (SMEJKAL 1980). V posledním desetiletí (srov. PYŠEK et al. 2012) se pro týž druh opět používá jméno O. stricta. Tato spletitá nomenklatura (srov. tab. 3) znemožňuje spolehlivě vyhodnotit kvalitu určení rostlin v herbářích. Takže použití literárních údajů vyžaduje jistou opatrnost. Revize herbářů ukázala, že výskyt dvou ze tří studovaných druhů byl na našem území dokumentován dříve, než udává specializovaná literatura. PYŠEK et al. (2012) datuje první nález druhu Oxalis stricta rokem 1852. Nejstarší sběr O. stricta, který jsem viděl, pochází z okolí Prahy, a to z roku 1836 (R. Eck BRNU), další sběr z okolí Opavy je datován rokem 1850 (s. coll. BRNM). SMEJKAL (1965) uvádí jako první důkaz o přítomnosti druhu O. dillenii na našem území sběr z Lednice z roku 1963 (F. Kühn BRNM). Z našeho území však existuje sběr o pět let starší, a to z univerzitní botanické zahrady Na Slupi v Praze (F. Černoch 1958 BRNM), který zřejmě prof. Smejkal neviděl. Předpokládám však, že se objeví ještě starší sběry, protože letopočet 1852 pro druhy O. corniculata a O. stricta, který uvádí PYŠEK et al. (2012) odpovídá nejspíš roku, kdy vyšel Seznam květeny české (OPIZ 1852: 71; J. Danihelka, ústní sdělení).

Ve srovnání s údaji v Květeně České republiky (HOLUB 1997; jako Xanthoxalis corniculata a X. repens) byl druh Oxalis corniculata v současnosti nově zaznamenán ve fytogeografických okresech a podokresech 1 Doupovská pahorkatina, 6 Džbán, 19 Bílé Karpaty stepní, 38 Budějovická pánev, 46b Kaňon Labe, 61b Týnišťský úval, 64a Průhonická plošina, 68 Moravské podhůří Vysočiny, 69a Železnohorské podhůří, 76a Moravská brána vlastní, 78 Bílé Karpaty lesní, 79 Zlínské vrchy a 84a Beskydské podhůří. Červenolisté rostliny (označované jako var. repens) jsou mnohem častější než rostliny se zelenými listy, což je 24 důsledek jejich pěstování pro okrasu a záměrného šíření (výměna sadby mezi sousedy); ze zahradnictví, kde mohou být rostliny v sortimentu, se šíří i nezáměrně se zeminou a sadbou jiných druhů, např. na hřbitovy. Vzhledem k ekologickým nárokům tohoto druhu a způsobu šíření naprosto převládají nálezy ze sídel a jejich nejbližšího okolí. Červenolistá var. repens se objevuje navíc i v chladnějších oblastech mezofytika či omezeně i v oreofytiku. Dokládají to i mé vlastní sběry červenolisté var. repens; např. doklady z obcí Rozseč u Třešti, Stará Říše a Heřmaneč (2017 herb. J. Dohnal).

Květena České republiky (HOLUB 1997) uvádí druh Oxalis dilleni dříve asi z 11 lokalit, hlavně z teplých oblastí. V dnešní době je tento druh mnohem běžnější a přibyly např. nálezy v Brně a na Hané. Výskyt v Brně dokládá 12 revidovaných sběrů; nálezy jsou z různých míst ve městě a druh roste i na záhonech přímo v univerzitním kampusu (J. Danihelka, in litt.), odkud však není výskyt doložen v herbáři. Revidoval jsem i starší doklady z Olomouce, které do svých zpracování HOLUB (1997) ani SLAVÍK (1998) nezahrnuli (např. T. Homola 1989 OLM). Jednotlivé nálezy tohoto druhu pocházejí dále z fytochorionů 67 Českomoravská vrchovina a 68 Moravské podhůří Vysočiny, kam zřejmě roztroušeně zasahuje z oblasti Panonského termofytika. V těchto fytochorionech dosahuje druh jednotlivě až do nadmořské výšky asi 500 m, jak již uvádí HOLUB (1997) na příkladu sběru od Lomnice (A. Hrabětová 1962 BRNU). Poznatek o výšce potvrzuji dalším sběrem ze současné doby, kde naleziště sběru (Bachelová 2017 herb. J. Dohnal) leží ve výšce asi 520 m mezi Velkými Opatovicemi a Bezděčím. Dále byl tento druh také zaznamenán izolovaně ve fytochorionech 38 Budějovická pánev, 63k Moravskotřebovské vrchy, 71c Drahanské podhůří, 73b Hanušovická pahorkatina, 80a Vsetínská kotlina a 81 Hostýnské vrchy. Oproti citované literatuře (HOLUB 1997, SLAVÍK 1998) tedy nálezů podstatně přibylo, a to hlavně v posledních deseti letech. Získaný předběžný obraz rozšíření druhu Oxalis stricta se víceméně shoduje s údaji v Květeně České republiky (HOLUB 1997) i s mapou ve Fytokartografických syntézách (SLAVÍK 1998). Soupis lokalit také je ve shodě s předpokladem souvislejšího výskytu tohoto druhu i v oreofytiku, tj. ve větších nadmořských výškách. Studovaný druh vystupuje do vyšších poloh hlavně v oblastech Karpatského mezofytika a navazujícího Karpatského oreofytika. Uváděné lokality výskytů v Moravskoslezských Beskydech zde dosahují až montánního stupně (až 800 m n. m.), jak ostatně uvádí i HOLUB (1997). Naopak z Hrubého Jeseníku sběry téměř chybějí. Souvisí to zřejmě s přírodními podmínkami a využitím území v Karpatech. Tento neofytní druh mohl být na toto území snáze zavlečen jako plevel díky intenzivnějšímu zemědělství na shlazeném reliéfu a v této oblasti se zřejmě snáze adaptoval i díky půdám, které jsou zde živnější než na převážně kyselých a živinami chudých substrátech v sudetských pohořích. Druh O. stricta na našem území zdomácněl asi nejvíce. Je již běžným prvkem jednoleté plevelové vegetace v kulturní krajině, což dokládají i jména plevelných společenstev, např. asociace Oxalidion-Chenopodieutum polyspermi (HOLUB 1997: 186) nebo svazu Oxalidion fontanae (CHYTRÝ 2009).

Až do druhé poloviny 20. století nebyla studovaným druhům věnována zvláštní pozornost. Z časové řady (příloha 2) je však zřejmá rostoucí sběratelská aktivita zejména ve druhé polovině 20. století a na přelomu tisíciletí. Větší počet nálezů z šedesátých a sedmdesátých a znovu i v devadesátých letech souvisí pravděpodobně s vydáním prací, které se dotyčnými druhy zabývají (SMEJKAL 1965; HOLUB 1972, 1997). Bez dalších analýz jej však nelze ještě interpretovat jako přímý důsledek šíření druhů v krajině. Z přiložených mapových výstupů (obr. 9; příloha 3) je však pravděpodobně, že podél vodních toků se do volné krajiny šíří zvláště Oxalis stricta, která je vlhkomilnější než další studované druhy (J. Danihelka, ústní sdělení). Naopak druh O. dillenii snáší sucho dobře, a proto roste často i na písčitých půdách a štěrkopíscích v místech stepního rázu, jak uvádí podobně již HOLUB (1997). Dynamika šíření dnes nejvzácnějšího druhu O. dillenii se dá však víceméně ztotožnit s ostatními studovanými druhy. Odvozuji tak ze starších sběrů, kdy se ostatní naturalizované šťavely nejprve vyskytly také v nejteplejších oblastech České republiky (což jistě souvisí i s přísunem diaspor do hustě osídlených oblastí) a teprve po určité aklimatizaci začaly obsazovat i další oblasti. První zaznamenaný výskyt druhu O. dillenii je až z poloviny 20. století. Druh se tedy do současnosti zřejmě ještě plně nestihl přizpůsobit zdejším klimatickým podmínkám, a proto asi osidluje výhradně nižší polohy. Teplejší lokality nížinných oblastí České republiky pravděpodobně více odrážejí i podmínky prostředí v původním areálu v Severní Americe (NESOM 2009: 730–731) nebo na místech ve Středomoří, odkud se na naše území zřejmě dostala zase červenolistá var. repens (HOLUB 1997). Podíl dokladů studovaných druhů Oxalis stricta (621 záznamů), O. corniculata (186 záznamů) a O. dillenii (60 záznamů) víceméně odráží jejich relativní četnost na území České republiky. Poměrně výstižné jsou mé dosavadní poznatky o rozšíření pro Moravu a Slezsko. Revidované doklady však neposkytují dostatečně reprezentativní obraz o rozšíření v Čechách, poněvadž zatím byly zpracovávány jen dvě středně velké české sbírky. I dosavadní kusé údaje z Čech však zhruba odpovídají informacím v literatuře (HOLUB 1997, SLAVÍK 1998), podle které O. stricta má v Čechách dosti souvislé rozšíření, zatímco O. corniculata a O. dillenii se vyskytují jen roztroušeně. Mapy rozšíření (obr. 7–9) ukazují značnou soustřednost sběrů do větších měst a jejich okolí (např. Brno a Olomouc). Současně však tato větší koncentrace sběrů souvisí i se značnou sběratelskou aktivitou ve větších sídlech a jejich nejbližším okolí. Starší sběry ukazují, že tyto druhy se v minulosti šířily jako plevel zvláště v zahradních kulturách, což např. u červenolistých rostlin druhu O. corniculata souvisí i s jejich pěstováním pro okrasu. Sběry pěstovaných rostlin jsem zaregistroval i při revizi v herbářích.

7 Závěr

Tato bakalářská práce popisuje rozšíření zdomácnělých druhů šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta, které se na našem území vyskytují delší dobu a postupně v České republice více či méně zdomácněly. Za spolupráce školitele jsem revidoval přes 830 herbářových dokladů těchto druhů v šestnácti veřejných sbírkách z východních Čech, Moravy a Slezska. Údaje z revizí jsem doplnil o 7 záznamů sběrů z herbáře Z. Kaplana a o 30 dalších dokladů ze své vlastní sbírky. Lokality revidovaných sběrů v databázovém soupisu poskytly informace o rozšíření těchto druhů zejména ve východní části České republiky (hlavně Morava a Slezsko) a doplňují poznatky o rozšíření z publikovaných prací. I přes značné množství zpracovaných herbářových dokladů jsem však nebyl s to reprezentativně zachytit rozšíření studovaných druhů v Čechách. Při popisu celkového rozšíření jsem se zatím opíral jenom o doložené údaje získané revizí herbářových sběrů. Do tohoto zpracování jsem naopak zatím nezahrnul údaje i z jiných zdrojů. Jejich věrohodnost bude možné posoudit až po dokončení revize sběrů z významnějších herbářů v Čechách. V teoretické části jsem se dále podrobněji zaobíral nomenklaturou těchto druhů, jelikož znalost složitého jmenosloví je nutná i k správné interpretaci literárních údajů. Interpretaci výsledků jsem zatím omezil jen na srovnání s Květenou České republiky (HOLUB 1997) a s mapami ve Fytokartografických syntézách České republiky (SLAVÍK 1998). I přes dílčí povahu výsledků byly získány poznatky, které podstatně rozšiřují dosavadní znalosti. Bylo by možné navázat modelováním rozšíření ve vztahu k vybraným faktorům prostředí (např. klimatu) nebo predikcí dalšího šíření v souvislosti se změnami klimatu, o což bych se aspoň zčásti rád pokusil v rámci diplomové práce.

8 Seznam použité literatury

ANONYMUS [2018a]: IPNI – The International Plant Names Index. – URL: http://www.ipni.org (4. 3. 2018).

ANONYMUS [2018b]: Mapy.cz. – URL: https://mapy.cz (3. 3 2018).

ANONYMUS [2018c]: Sběratelé. – URL: http://botzool.sci.muni.cz/herbar/sberatele (3. 3. 2018). AOPK ČR [2018]: MapoMat. – URL: http://webgis.nature.cz/mapomat/ (3. 3 2018).

BUNGE A. A. (1835): Enumeratio plantarum quas in China boreali collegit Dr. Al. Bunge. Anno 1831. – Mémoires presentés à l’Academie impériale des Sciences de Saint-Petersburg par divers savants e lus dans ses assemblées 2: 75–147. [URL: https://archive.org/details/ enumeratioplanta1835bung]

CHRISTENHUSZ M. J. M. et BYNG J. W. (2016): The number of known plants species in the world and its annual increase. – Phytotaxa 261: 201–217. [doi: 10.11646/phytotaxa.261.3.1]

CHYTRÝ M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. Vol. 2: Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha.

ČÚZK (2017): Digitální model reliéfu České republiky 5. generace (DMR 5G). – URL: http://geoportal.cuzk.cz (21. 12. 2017).

EITEN G. (1955): The Typification of the Names “Oxalis corniculata L.” and “Oxalis stricta L.”. – Taxon 4: 99–105. [URL: http://www.jstor.org/stable/1216643]

EITEN G. (1963): Taxonomy and regional variation of Oxalis section Corniculatae. I. Introduction, keys and synopsis of the species. – American Midland Naturalist 69: 257–309. [URL: http://www.jstor.org/stable/2422912]

GROOM Q. J., HOSTE I. et JANSSENS S. (2017): A confirmed observation of Oxalis dillenii in Spain. – Collectanea Botanica 36: e004, 6 s. [doi: 10.3989/collectbot. 2017.v36.004]

HEIBL C. et RENNER S. S. (2012): Distribution models and a dated phylogeny for Chilean Oxalis species reveal occupation of new habitats by different lineages, not rapid adaptive radiation. – Systematic Biology 61: 823–834.

HOLUB J. (1972): Xanthoxalis dillenii (Jacq.) Holub in der ungarischen Flora. – Botanikai közlemenyek 59: 37–43.

HOLUB J. (1997): Xanthoxalis Small. – žlutošťavel. – In: SLAVÍK B. [ed.], Květena České republiky. Vol. 5: 180–186, Academia, Praha.

JACQUIN J. N. (1794): Oxalis. Monographia, iconibus illustrata. – Apud Christianum F. Wappler, Viennae. [URL: https://archive.org/details/mobot31753002698311 (8. 4. 2018)]

KLÁŠTERSKÝ I., HRABĚTOVÁ-UHROVÁ A. et DUDA J. (1982): Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezku I. – Severočeskou přírodou, příloha 1982/1: 1–242.

KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč ke Květeně České republiky. – Academia, Praha.

LHOTSKÁ M., KRIPPELOVÁ T. et CIGÁNOVÁ K. (1987): Ako sa rozmožujú a rozšiřujú rastliny: 392. – Obzor, Bratislava.

LINNAEUS C. (1753): Species plantarum: exhibentes plantas rite cognitas, ad genera relatas, cum differentiis specificis, nominibus trivialibus, synonymis selectis, locis natalibus, secundum systema sexuale digestas ... – Impensis Laurentii Salvii, Holmiae. [URL: https://www. biodiversitylibrary.org/bibliography/669#/summary]

LOVETT DOUST L., LOVETT DOUST J. et CAVERS, P. (1981): Fertility relationships in closely related taxa of Oxalis, section Corniculatae. – Canadian Journal of Plant Sciences 59: 2603– 2609. [doi:10.1139/b81-312]

LOVETT DOUST L., MACKINNON A. et LOVETT DOUST J. (1985): Biology of Canadian Weeds. 71. Oxalis stricta L., O. corniculata L., O. dillenii Jacq. ssp. dillenii and O. dillenii Jacq. ssp. filipes (Small) Eiten. – Canadian Journal of Plant Sciences 65: 691–709. [doi:10.4141/cjps85- 090]

LOURTEIG, A. (1979): Oxalidaceae extra-austroamericanae: 2. Oxalis L. Sectio Corniculatae DC. – Phytologia 42: 57–198.

MEUSEL H., JÄGER E., RAUSCHERT S. et WEINERT E. (1978): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band 2. – Gustav Fischer Verlag, Jena.

MICHALCOVÁ D. (2013): Botanická fotogalerie a další pomůcky k určování rostlin. Živa 1: 11– 12. [URL: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/kuler-1.pdf]

NESOM G. L. (2009): Again: Taxonomy of yellow-flowered caulescent Oxalis (Oxalidaceae) in eastern North America. – Journal of the Botanical Research Institute of Texas 3: 727–738.

NESOM G. L. (2016): Oxalidaceae. – In: Flora of North America Editorial Committee [eds], Flora of North America North of Mexico. Vol. 12, Oxford University Press, New York & Oxford. [URL: http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=10644]

OBERLANDER K. C., ROETS F. et DREYER L. L. (2014): Discovery of substantial Oxalis (Oxalidaceae) diversity and endemism in an arid biodiversity hotspot. – Phytotaxa 181: 79–95. [doi:10.11646/phytotaxa.181.2]

OPIZ F. M. (1852): Seznam rostlin květeny české. – In: Spisů muzejních č. 44: 1–216, nákladem Českého museum, v Praze.

PLADIAS [2018]: Databáze české flóry a vegetace. – URL: http://www.pladias.cz/ (8. 4. 2018).

PYŠEK P., DANIHELKA J., SÁDLO J., CHRTEK JR. J., CHYTRÝ M., JAROŠÍK V., KAPLAN Z., KRAHULEC F., MORAVCOVÁ L., PERGL J., ŠTAJEROVÁ K. et TICHÝ L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia 84: 155–255.

PYŠEK P., CHYTRÝ M., PERGL J., SÁDLO J. et. WILD J. (2017): 8. Plant Invasions in the Czech Republic. – In: CHYTRÝ M., DANIHELKA J., KAPLAN Z. et. PYŠEK P. [eds.], Flora and Vegetation of the Czech Republic [Plant and Vegetation. Vol. 14]: 339–399, Springer, Berlin.

RICKARDS P. (2012): Yellow Woodsorrel (Oxalis stricta) Seeds Exploding in Slow Motion [video on Youtube]. – URL: https://www.youtube.com/watch?v=cJRHCyEOh7I (8. 4. 2017).

SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Slavík B. & Hejný S. [eds], Květena České socialistické republiky 1: 103–121, Academia, Praha.

SLAVÍK B. [ed.] (1998): Phytocartographical syntheses of the Czech Republic. Vol. 3. – Academia, Praha.

SMEJKAL M. (1965): K poznání československých druhů rodu Oxalis. – Preslia 37: 202–204.

SMEJKAL M. (1980): Komentovaný katalog moravské flóry. – Univerzita J. E. Purkyně, Brno.

SOUKUP J. [ed.] [2018]: Oxalis corniculata L. – In: Herba. Atlas plevelů, verze 2.2, URL: http://www.jvsystem.net/app19/Species.aspx?pk=10029&lng_user=1 (16. 4. 2018).

STEVENS P. F. (2017): Angiosperm Phylogeny Website, version 14. – URL: http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb (11. 4. 2018).

THE PLANT LIST [2018]: Oxalidaceae, version 1.1. – URL: http://www.theplantlist.org/ (11. 4. 2018).

THIERS B. [2018]: Index Herbariorum: A global directory of public herbaria and associated staff. – New York Botanical Garden’s Virtual Herbarium. – URL: http://sweetgum. nybg.org/science/ih/ (1. 1. 2018).

VAIO M., GARDNER A., EMSHWILLER E. et GUERRA M. (2013): Molecular phylogeny and chromosome evolution among the creeping herbaceous Oxalis species of sections Corniculatae and Ripariae (Oxalidaceae). – Molecular Phylogenetics and Evolution 68: 199–211. [doi: 10.1016/j.ympev.2013]

WATSON M. F. (1989): Nomenclatural aspects of Oxalis section Corniculatae in Europe. – Botanical Journal of the Linnean Society 101: 347–362.

YOUNG D. P. (1968): Oxalis. – In: VALENTINE D. H. [ed.], Flora europaea 2: 192–193, Cambridge University Press, Cambridge.

Příloha 1: Výpis lokalit z databáze revidovaných herbářových dokladů Oxalis corniculata České termofytikum 6 Džbán. Jedomělice: ve vsi (L. Šafářová 2009 MP). 7c Slánská tabule. Klobuky: náměstí 9. května, mezi chodníkem a zdí (J. Danihelka 2009 BRNU). 10b Pražská kotlina. Praha: Kačerov, Sedlčanská ulice, spára u paty domu 200 m SV od stanice metra Budějovická (Z. Kaplan 2013 herb. Z. Kaplan). – Praha-Nové Město: botanická zahrada Univerzity Karlovy, skalka u západního rohu budovy katedry botaniky (J. Danihelka 2017 BRNU). – Praha-Staré Město: spáry v dlažbě podél zdi u křižovatky ulice U Milosrdných a ulice U Obecního dvora (Z. Kaplan 2013 herb. Z. Kaplan). – Praha- Vršovice: rumiště u železničního domku ve střední části seřazovacího nádraží (M. Ducháček 2001 HR). 15b Hradecké Polabí. Hradec Králové-Malšovice: zahrádkářská kolonie na východním okraji Malšovic (J. Hanousek 1989 HR). – Nové Město nad Metují (K. Krčan 1971 MP). – Opočno: park (K. Krčan 1950 MP). – Třebechovice pod Orebem-Štěnkov: při žlutě značené turistické stezce (B. Trávníček 2004 OL). 15c Pardubické Polabí. Luže: zahrada (D. Tomandl 2017 herb. J. Dohnal). – Pardubice: u plotu zahrádek u sídliště Studánka (V. Horák 1973 MP). – Pardubice: Centrální hřbitov, hrob při zdi východně od kaple (J. Hadač 1972 MP). – Pardubice: květinový záhon u staré reálky [na Komenského nám.] (J. Hadač 1960 MP). – Pardubice: mezi dlažbou na zámku (J. Hadač 1963 MP). – Pardubice: mezi vysazovanými květinovými záhony na hřbitově (L. Reitmayerová 1966 BRNM). – Pardubice: Pernerova ulice, záhon u domu (V. Jehlík & F. Procházka 1972 MP). – Pardubice: Smetanovo náměstí, záhony a okraje cest v parčíku (J. Hadač 1967 MP). – Pardubice: Teplého ulice, zahrádka (J. Hadač 1965 MP). – Pardubice: Tyršovy sady (J. Hadač 1943 MP). – Pardubice: ulice Kapitána Jaroše, při zdi zahrady proti podjezdu (J. Hadač 1975 MP). – Pardubice: ulice Marty Exnarové, č. 1800, záhon (J. Hadač 1966 MP). – Pardubice: ulice Marty Exnarové, č. 1973, mezi skalničkami – nebyl vysazen (J. Hadač 1975 HR). – Pardubice: ulice Marty Exnarové, květinový záhon před domem p. Opočenského (J. Hadač 1971 MP). – Pardubice: ulice U Kamenné vily, v alpinu u domu č. 453 (J. Hadač 1966 MP). – Pardubice: zahrádkářská kolonie u sídliště Dukla (V. Horák 1973 MP). – Pardubice: Zborovské náměstí, pískem vysypané cesty (L. Reitmayerová 1966 MP). – Pardubice-Černá za Bory: na chodnících (J. Hadač 1943 MP). – Pardubice-Doubravice: mezi záhony na zahradě v Semtíně u Doubravic (V. Horák 1938 MP). – Pardubice: cesty u hřbitova (L. Reitmayerová 1966, L. Reitmayerová 1967 BRNU). – Pardubice-Svítkov: kolejiště při silnici RAMO–Špice (J. Hadač 1968 MP). – Týnec nad Labem: hřbitov (M. Marek 1983 MP). Panonské termofytikum 16 Znojemsko-brněnská pahorkatina. Brno: Jiráskova čvrť, ulice Havlíčkova č. o. 8, okraje chodníku (F. Grüll 1967 BRNU). – Brno: Moravské náměstí, nedlážděné písčité plochy na nádvoří domu č. 16 (K. Šumberová 2014 BRNU). – Brno: okraj cesty v parku na Kolišti (J. Dvořák 1953 BRNM). – Brno: plevel v květináčích v menze na Kohoutově ulici (J. Danihelka 1991 BRNL). – Brno: Údolní ulice, Centrum léčivých rostlin, okraj sečeného

trávníku (K. Fajmon 2007 BRNU). – Brno: Údolní ulice, ve spáře chodníku podél plotu Gutmanovy vily, tj. Údolní 375/58 (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno: Úvoz, trávník podél panelových domů č. 114 a 118 proti zastávce MHD Čápkova (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno: zahrady (A. Wildt 1921 BRNM). – Brno-Židenice: Lidická ulice, vegetační nádoby před budovou pracoviště AOPK (J. Danihelka 1997 BRNU). – Brno- Černá Pole: botanická zahrada VŠZ (J. Koblížek 1976 BRNL). – Brno-Černá Pole: Merhautova ulice č. 5, sečený trávník v předzahrádce domu (J. Danihelka 2012 BRNU). – Brno-Černá Pole: VŠZ, skleník fyziologie (P. Kusák 1979 OLM). – Brno-Královo pole: Charvatská ulice, zahrada domu č. 40 (F. Černoch 1997 BRNM). – Brno-Královo pole: Mojmírovo náměstí, v betonovém květináči pod přístřeškem před vstupem do budovy VÚV TGM (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Nový Lískovec: chodník před pohostinstvím (M. Smejkal 1977 BRNU). – Brno-Řečkovice: hřbitov (J. Dvořák 1966 BRNM). – Brno: Ústřední hřbitov, u vchodu z Jihlavské ulice (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Veveří: botanická zahrada MU (F. Černoch 1953 BRNM, J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Veveří: Kounicova ulice, mezi chodníkem a plotem u Přírodovědecké fakulty MU (J. Danihelka 1993 MMI). – Brno-Židenice: Žižkova ulice, chodník (M. Smejkal & J. Vicherek 1966 BRNU). – Brno-Židenice: Žižkova ulice, podél podezdívky plotu (M. Smejkal 1964 BRNU). – Česká u Brna: zahrada sběratele (J. Saul 1998 BRNU). – Ivančice: zahrada mezi řekou Jihlavou a jatkami (Z. Lotreková 2008 BRNM). – Pasohlávky: u cesty (V. Kotrbáček 2017 herb. J. Dohnal). – Znojmo: jihozápadní strana ulice 17. listopadu (K. Fajmon 2007 BRNU). – Znojmo: okraje kamenité cesty pod Hradem (J. Dvořák 1960 BRNM). – Znojmo: písčité prostranství u pomníku Rudoarmějce na Mariánském náměstí (L. Pokluda 1960 BRNM). 17b Pavlovské vrchy. Bavory: hřbitov na jihozápadním okraji vsi asi 350 m JZ od kostela (J. Danihelka 2000 MMI). – Mikulov: spáry schodů ke kostelu a do zahrady probošství z Kostelního náměstí (J. Danihelka 1997 MMI). – Mikulov: Vídeňská ulice, podél chodníku (J. Danihelka 1994 BRNL). – Mikulov: zahrady (J. F. Freyn 1867 BRNM). 17c Milovicko-valtická pahorkatina. Milovice: záhonek u východního okraje obce (J. Danihelka 1995 MMI). 18a Dyjsko-svratecký úval. Brno-Horní Heršpice: Kšírova ulice, květinový záhon na zahradě za domem č. 182 (J. Čáp 2011 BRNM). – Brno-Komárov: Brněnská ulice (K. Sutorý 2004 BRNM). – Břeclav: okraj chodníku u vjezdu do podniku Transa, 0,75 km JZ od kostela na náměstí TGM (J. Danihelka 1998 MMI). – Břeclav: ulice Bří. Mrštíků, spára chodníku podél zahrádek mezi ulicemi Fintajslova a Fügnerova (K. Šumberová 2014 BRNU). – Břeclav: ve městě (J. Danihelka 1995 MMI). – Břeclav-Stará Břeclav: zahrádka (V. Grulich 1982 MMI). – Hlohovec: okraj chodníku u Rybárny 0,5 km V od kostela (J. Danihelka 1998 MMI). 18b Dolnomoravský úval. Hodonín: záhon před obchodním domem Maryša v severozápadní části města (V. Grulich 1982 MMI). – Kněždub: hřbitov (J. W. Jongepier 2004 BRNM). – Mikulčice: chodník před domem č. p. 17 (S. Kalužík 1999 BRNU). – Mikulčice: zahrádka před domem č. p. 22 (S. Kalužík 2000 BRNU). – Moravský Písek (B. Trávníček 1987 OL). – Strážnice: Komenského ulice, okraj chodníku (J. W. Jongepier 2007 BRNU). – Strážnice: Komenského ulice, pata zdi (J. W. Jongepier 2007 BRNU). – Uherský Ostroh: Komenského ulice, v předzahrádce naproti pivovaru (H. Galušková 2012 BRNU). – Veselí nad Moravou: v květináči u pošty (J. W. Jongepier & I. Jongepierová 2002 OLM). 19 Bílé Karpaty stepní. Hrubá Vrbka: severní hřbitov (K. Fajmon 2002 BRNU). – Tvarožná Lhota: intravilán (J. W. Jongepier & I. Jongepierová 1997 OLM). – 20a Bučovická pahorkatina. Střílky: u skleníků v zámeckém parku (V. Pluhař 1986 BRNU).

20b Hustopečská pahorkatina. Hustopeče (K. Rothe 1899 BRNU). – Hustopeče: školní zahrada (A. Schierl 1899 BRNM). 21a Hanácká pahorkatina. Soběšice: okraj lesa u ulice Růženec (A. Švehlová 2017 herb. J. Dohnal). – Čelechovice na Hané: zahrada u Kocourků [obchod] poblíž železniční stanice (Č. Deyl 2002 OLM). – Lutín: v květináči v areálu podniku Sigma Lutín (Č. Deyl 1980 OLM). – Olomouc: botanická zahrada (H. Laus s. d. BRNU, H. Laus 1914 BRNU, H. Laus 1931 OLM). – Olomouc: při jižní zdi Teoretických ústavů Fakultní nemocnice (B. Šula 1986 OLM). – Olomouc: při základech budovy Polikliniky II. (Č. Deyl 1981 OLM). – Olomouc: Tolstého ulice, v zahrádce domu č. 10 (F. Kvapilík 1935 OLM). – Olomouc: Univerzitní botanická zahrada, na slunných místech v zadní části zahrady (P. Kusák 1992 OLM). – Olomouc-Nová Ulice: ulice U Místní dráhy, na chodníku u železničního mostu (T. Homola 2007 OLM). – Víceměřice: u domu č. 3 (P. Albrecht 1977 BRNM). 21b Hornomoravský úval. Holešov: ve škvírách chodníku u střední školy (J. Bič 1949 BRNU). – Holešov: u skleníků v zámeckém zahradnictví (H. Zavřel 1967 BRNM). – Horka nad Moravou: Poděbradovy pískovny, skalka u bufetu v rekreační části (Č. Deyl 1972 OLM). – Kroměříž: spáry chodníku (H. Zavřel 1963 BRNM). – Kroměříž: starý hřbitov (H. Zavřel 1930 BRNM). – Kroměříž: u zdi (H. Zavřel 1974 BRNM). – Kroměříž: zahrada (H. Zavřel 1954 BRNM). – Náklo: štěrkový podklad v pískovně severně od vsi (L. Kupcová 2009 OL). – Olomouc: trávník jižně od třídy 17. listopadu (T. Homola 1982 OLM). – Olomouc: třída 17. listopadu (B. Trávníček 1992 OL). Českomoravské mezofytikum 38 Českobudějovická pánev. Protivín: na navážce stavební suti mezi lesíky a pastvinami u rybníků Zukáček a Švarcemberský 2,8 km VJV–JV od železniční stanice Protivín (K. Šumberová 2016 BRNU). 39 Třeboňská pánev. Třeboň: Dukelská ulice, ve spárách mezi zdmi přístřešku pro kola a dlážděním u železniční stanice Třeboň lázně (K. Šumberová 2017 BRNU). 46b Kaňon Labe. Hřensko: v předzahrádce u silnice (F. Černoch 1963 BRNM). 57c Královédvorská kotlina. Dvůr Králové nad Labem: zahrady (A. Zlatník 1919 BRNM). 61b Týnišťský úval. Hradec Králové-Třebeš: zahradnictví Naturcentrum [na Labské louce] (V. Samková 2000 HR). – Malá Lhota: školní zahrada (A. Souček 1939 BRNM). – Malá Lhota u Potštejna: školní zahrada (A. Souček 1939 HR). 62 Litomyšlská pánev. Hrušová: v zahradě (M. Kroulík 1939 MP). – Choceň: čtvrť Na Lhotách, zahrada (V. Faltys 1971 MP). – Choceň: zahrada (V. Faltys 1969 MP). – Litomyšl: zahrada [pěstována – bez souřadnic] (B. Fleischer 1883 BRNU). – Sloupnice (B. Fleischer 1908 OLM). – Sloupnice: selské zahrady (B. Fleischer 1908 BRNU, MP). – Sloupnice: v zahradách na pěšinách (B. Fleischer 1893 OLM). 64a Průhonická plošina. Průhonice: Javorová ulice, spára mezi zídkou a chodníkem (Z. Kaplan 2013 herb. Z. Kaplan). – Průhonice: u paty zdi v Průhonickém parku pod zámkem Průhonice (Z. Kaplan 1998 herb. Z. Kaplan). – Průhonice: zahrada (F. Šmarda 1950 BRNM). 67 Českomoravská vrchovina. Dačice: Soukenická ulice, v záhonu na zahradě domu č. 43 (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Heřmaneč: v písčitém substrátu u domu č. p. 1 na západním okraji obce (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Chvalčov: Paseky, na skalce u chaty jižně od vsi (B. Trávníček 1982 OL). – Kaliště-Háj: osada Hájek, na zahrádce u domu č. 77 1 km Z od Horních Rápotice (J. Zlámalík 1996 MJ). – Kunžak: Bystřická ulice, č. 273, na zahradě ve spárách rozbořené zdi nejvýchodnějšího skleníku (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Kunžak: Bystřická ulice, č. 273, v nejvýchodnějším skleníku na zahradě iii

(J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Olešenka u Přibyslavi: pěstována na zahradě (J. Vitoušek 1879 BRNU). – Rozseč u Třešti: záhon na zahrádce před domem č. p. 2 (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Stará Říše: podél betonového okraje hrobu ve středu místního hřbitova (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). 68 Moravské podhůří Vysočiny. Brno-Černá Pole: VŠZ, skleník fyziologie (P. Kusák 1979 OLM). – Jabloňany: okraj trávníku před domem v severozápadní části obce (H. Kalová 1999 BRNU). – Kvasice: ve vegetační nádobě na náměstí (J. Danihelka 2000 MMI). 69a Železnohorské podhůří. Slatiňany: zámecké zahradnictví, mezi záhony (V. Horák 1963 MP). 73b Hanušovická vrchovina. Šumperk: skleník s pokojovými květinami v areálu Agritech Šumperk (P. Kusák 1988 OLM). 74b Opavská pahorkatina. Chvalíkovice: okraj chodníku v centru obce (M. Sedláčková 1999 NJM). – Klimkovice-Josefovice: severní okraj osady (M. Sedláčková 1994 NJM). – Opava: park (V. Pospíšil 1947 BRNM). Karpatské mezofytikum 76a Moravská brána vlastní. Blansko: plevel v zahradnictví (V. Faltys 1979 MP). – Hranice: arboretum Střední lesnické školy (M. Sedláčková 1988 NJM). – Kojetín u Starého Jičína: dlažba mezi zídkou stavení a silnicí v severní části obce (M. Sedláčková 2009 NJM). – Lipník nad Bečvou: Smetanova ulice, pusté místo (T. Homola 1981 OLM). – Lipník nad Bečvou: Smetanova ulice, zahrádka (T. Homola 1980 OLM). – Nový Jičín: u hotelu U Nádraží (M. Sedláčková 1987 NJM). – Sedlnice: chodník u železniční stanice (M. Sedláčková 2003 NJM). – Sedlnice: pod lavičkou u autobusové zastávky Borovec [jižní část katastru Sedlnice] (M. Sedláčková 2011 NJM). – Štramberk, ve spárách dlažby na náměstí (J. Danihelka 1999 MMI). 77c Chřiby. Buchlovice: mezi dlažbou v zámeckém parku (V. Pluhař 1990 OL). – Kudlovice: škvíry na okrajích hrobů na hřbitově (P. Kusák 1979 OLM). 78 Bílé Karpaty lesní. Rudice: pata domovní zdi asi 800 m J od kostela (K. Fajmon 2004 BRNU). 79 Zlínské vrchy. Napajedla: hrob na hřbitově (P. Kusák 1978 OLM). – Zlín: ulice Podvesná IX., spáry chodníku na zahrádce (P. Kusák 1978 OLM). 84a Beskydské podhůří. Frenštát pod Radhoštěm: Dvořákova ulice (M. Sedláčková 1983 NJM). – Frenštát pod Radhoštěm: zahrada, skalka (V. Kajdoš 1964 NJM). Pěstované rostliny 62 Litomyšlská pánev. Litomyšl: zahrada (B. Fleischer 1883 BRNU).

Oxalis dillenii České termofytikum 10b Pražská kotlina. Praha-Holešovice: kolejiště v přístavu východně od slepého ramene Vltavy (M. Ducháček 2001 HR). – Praha-Nové Město: botanická zahrada Univerzity Karlovy, skalka u západního rohu budovy katedry botaniky (F. Černoch 1956 BRNM; J. Danihelka 2017 BRNU). Panonské termofytikum 16 Znojemsko-brněnská pahorkatina. Brno: Heinrichova ulice, spára v betonovém základu plotu domu č. 16 (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno: Rybkova ulice, na štěrkopísku, na rohu zahrádkářské kolonie (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Černá Pole: Merhautova ulice č. 5, sečený trávník v předzahrádce domu (J. Danihelka 2012 BRNU). – Brno-Jundrov: ulice Na Jurance, zahrádkářská kolonie, 2,3 km JV od vrcholové kóty Holedná [391 m] (D. Michalcová 2012 BRNU). – Brno: spára chodníku při Ústředním hřbitovu v Jihlavské ulici asi 10 m od vstupu na hřbitov směrem k Vídeňské ulici (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno: Ústřední hřbitov, při zdi nad vchodem z Jihlavské ulice (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Štýřice Ústřední hřbitov, vojenské pohřebiště (K. Sutorý 2004 BRNM). – Brno-Zábrdovice: okolí nepoužívaných kolejí na západním nábřeží Svitavy asi 550 m J od Zábrdovického mostu (K. Fajmon 2007 BRNU). – Havraníky: okrasný záhon na návsi (J. Danihelka 2017 BRNU). – Ostopovice: Urbanův kopec [333 m], u cesty v zahrádkářské kolonii 0,86 km JZ–JJZ od kaple (O. Rotreklová 2013 BRNU). – Znojmo: ulice Na Vyhlídce, u Správy NP Podyjí (R. Stejskal 2005 MZ). 17c Milovicko-valtická pahorkatina. Bulhary: Milovický les, obora Bulhary, pole na mýtině jižně od hájenky, 2,75 km JJZ od kostela ve vsi (J. Danihelka 2004 BRNU). – Mikulov: Bulharská obora, myslivecké políčko asi 4,1 km SV od kostela v Mikulově (J. Danihelka 1997 MMI). – Mikulov: Bulharská obora, políčko pro zvěř 2,8 km SV od Mikulova (J. Danihelka 1993 BRNM, MMI). – Mikulov: Milovický les 4 km V od města (J. Danihelka 1992 BRNM). – Sedlec: obora Bulhary, pastevní plocha a její okraje u cesty vedoucí od bulharské hájenky k tzv. Automobilce asi 2,8 km S–SSV od kostela ve vsi (J. Danihelka 2004 BRNU). – Valtice: narušené místo podél plotu tenisového kurtu v centrální části zámeckého parku na jižním okraji města (R. Řepka 1997 OLM). 18a Dyjsko-svratecký úval. Brno-Komárov: Brněnská ulice (K. Sutorý 2004 BRNM). – Lanžhot: břeh pískovny u Ruských domů 7,4 km JJZ od kostela (K. Šumberová 1995 BRNU). – Lanžhot: louka u lesní cesty jižně od Polínského vrchu (J. Čáp 1994 BRNM). – Lanžhot: kraji cesty v místě zvaném Dúbravka 4,5 km J od kostela (V. Grulich 1994 BRNU). – Lanžhot: obora Soutok, louka u lesní silničky jižně od chaty na Polínském vrchu (J. Čáp 1994 BRNM). – Lanžhot: obora Soutok, okraj pole 0,5 km J od pralesa Cahnov (V. Pluhař 1995 herb. Z. Kaplan). – Lanžhot: písčitý hrúd u lesní silnice 7,5 km J od kostela (K. Šumberová 1995 BRNU). – Lanžhot: pískovna u tzv. Ruských domů 4,8 km S od soutoku Moravy a Dyje (J. Danihelka 1996 MMI). – Lanžhot: travnatá plocha u Ruských domů 7,8 km JJZ od kostela (K. Šumberová 1994 BRNU). – Lanžhot: písník Dědova pískovna 12 km J od Lažhota (J. Hanousek 1995 HR). – Lanžhot: políčko u Košarských luk (P. Albrecht 1995 BRNM). – Lanžhot: Polínka, na okraji lesní cesty 10,5 km od kostela (V. Grulich 1994 BRNU). – Lanžhot: při silnici od Pohanska k soutoku Dyje a Moravy 5 km JJZ od města (P. Kusák 1993 OLM). – Lednice: okrasné školky Vysoké školy zemědělské východně od Lednice (F. Kühn 1963 BRNU).

18b Dolnomoravský úval. Bzenec: PP Vojenské cvičiště Bzenec, asi 1,4 km J(–JJZ) od železniční zastávky Bzenec-Olšovec (J. Danihelka 2008 BRNU). – Hodonín: les Dúbrava, okraj písčité paseky asi 3,4 km SZ od železniční stanice Hodonín (R. Řepka 1989 BRNM). – Hodonín: okraje chodníku v areálu MŠ/Ekocentra Dúbrava 1 km SZ od železničního nádraží (J. W. Jongepier 2013 BRNU). – Mikulčice: chodník před domem č. p. 52 (S. Kalužík 2000 BRNU). – Mutěnice: lesíky podél silnice k Jarohněvickému rybníku 2,5 km SV od vsi (K. Sutorý 1981 BRNM). – Brno-Židenice: mezi hroby u jižní zdi židenického hřbitova (J. Unar 2009 BRNU). – Brno-Židenice: na cestičkách a kolem hrobů v severozápadní části místního hřbitova (J. Unar 2002 BRNU). 21a Hanácká pahorkatina. Olomouc: Univerzitní botanická zahrada (P. Kusák 1992 OLM). – Olomouc: ve spárách chodníku na Leninově třídě [dnes třída Svobody] (T. Homola 1989 OLM). – Olomouc-Nová Ulice: výstaviště Flora Olomouc, u železniční trati (T. Homola 2009 OLM). 21b Hornomoravský úval. Olomouc: tramvajové kolejiště nedaleko hlavního nádraží (B. Trávníček 2015 OL). Českomoravské mezofytikum 38 Českobudějovická pánev. České Budějovice: Senovážné náměstí, spáry dlažby (V. Grulich 2007 BRNU). – České Budějovice: spáry dlažby chodníku u nemocnice (V. Grulich 2007 BRNU). – Zliv: kolejiště asi 950 m SZ od železničního nádraží ve vsi (M. Kotilínek 2017 CBFS). 63k Moravskotřebovské vrchy. Velké Opatovice-Bezděčí: pole u alejové cesty u odbočky se silnicí č. 368 Chlum–Roubanská (M. Bachelová 2017 herb. J. Dohnal). 67 Českomoravská vrchovina. Strhaře: pole jihozápadně od vsi (A. Hrabětová 1962 BRNU). 68 Moravské podhůří Vysočiny. Čížov: Široké pole, při levém břehu Dyje 1 km Z od hraničního přechodu Hardegg (J. Čáp 1993 BRNM). – Mašovice: okraj zahrádky na návsi (V. Grulich 1993 BRNU). – Mašovice: zahrádka (V. Grulich 1992 BRNU). Karpatské mezofytikum 71c Drahanské podhůří. Slatinky: paseka u naučné stezky na vrcholu Velkého Kosíře (J. Ptáčková 1993 OLM). 73b Hanušovická vrchovina. Rapotín: přechod kulturní louky a lesa na jihozápadním svahu kopce Prostřední vrch (P. Kusák 1989 OLM). 80a Střední Pobečví. Tlumačov: trávník u benzínové pumpy při silnici do Zahlinic u severního okraje obce (B. Trávníček 2012 OL). 81 Hostýnské vrchy. Kuřim: na okraji pěšiny u výběhu koní v části Na bahnách západně od rybníka Srpek (K. Svobodová 2017 herb. J. Dohnal).

Oxalis stricta České termofytikum 3 Podkrušnohorská pánev. Teplice: zeleninový záhon (G. Eichler 1853 BRNU). 5a Dolní Poohří. Terezín: v křoví při břehu „staré Ohře“ (A. C. Mayer 1869 MJ). 7c Slánská tabule. Nelahozeves: Hleďsebe u Veltrus (J. E. Kabát 1883 BRNU). 7d Bělohorská tabule Roztoky u Prahy: travnaté úpatí skal u železniční trati mezi Sedlcem a Roztoky (M. Hostička 1954 MP). 9 Dolní Povltaví. Kozomín: zahrada (s. coll. s. d. MP). – Praha-Košíře (P. M. Opiz 1854 BRNU). – Praha-Košíře: pole v Cibulce (J. F. Freyn 1868 BRNM). – Praha-Liboc: Šarka (K. Tocl 1897 BRNU). – Praha-Troja: při cestě na Trojském ostrově [dnes jižní část ZOO] (J. Košťál 1893 MP). – Zdiby-Brnky: poříční vrboví u Brněk (K. Tocl 1894 MP). 10b Pražská kotlina. Praha: u města (R. Eck 1836 BRNU). – Praha (V. Kajdoš 1946 NJM). – Praha-Bubeneč: křoviny na levém břehu plavebního kanálu u zdi Královské obory (M. Hostička 1951 MP). – Praha-Nové Město: botanická zahrada UK (F. Sedláček 1908 BRNU). – Praha-Nové Město: Čelakovského sady (K. Tocl 1894 HR). 11a Všetatské Polabí. Kostelec nad Labem-Jiřice: pole na mýtině v háji V Jiřině (J. Němec 1942 HR). – Lysá nad Labem: Byšická bažantnice (Jaroslav Jahn 1886 BRNU). 11b Poděbradské Polabí. Dolní Bučice: bývalé tábořiště Řeka (I. Múčková 2006 BRNU). – Zbyslav: cesta k bývalé bažantnici (I. Múčková 2006 BRNU). 12 Dolní Pojizeří. Mladá Boleslav-Debř (J. Podpěra 1890 BRNU). 13a Rožďalovická tabule. Prodašice: lesní cesta asi 560 m JV od křižovatky silnic na Tuchom, Dětenice a Prodašice (M. Ducháček 2004 HR). 14a Bydžovská pánev. Bašnice: lesní cesta v Bašnickém lese 2 km Z od železničního přejezdu v Dobré Vodě (M. Ducháček 2001 HR). – Hořice: zahrádkářská osada 1 km SZ–ZSZ od železničního nádraží (M. Ducháček 1999 HR, M. Ducháček 2005 HR). – Hořice-Libonice: zahrádky u „staré silnice“ na jiho-jihovýchodním konci obce (M. Ducháček 2003 HR). – Kunčice u Nechanic: okraj cesty v lese Obora (V. Samková 2008 HR). – Nový Bydžov: zahrada (F. Klouček 1953 MP). –Nový Bydžov-Zábědov: pole u lesíka 1 km Z od Zábědova (J. Hanousek 1987 MP). – Radíkovice: pole jižně od obce (J. Hanousek 1984 MP). 14b Hořické chlumy. Hořice: okraj pole u cesty k lomu sv. Josefa (M. Ducháček 2002 HR). – Hořice: ve Škrétově ulici 1,8 km S od železničního nádraží (M. Ducháček 2002 HR). – Hořice: zahrada nad Hrachovcem asi 2,4 km SSZ od železničního nádraží (M. Ducháček 2002 HR). 15a Jaroměřské Polabí. Bílé Poličany: lesní cesta u Vinice [kóta 361 m] asi 840 m ZJZ–J od křižovatky ve vsi (M. Ducháček 2002 HR). – Brod nad Labem: pole u vsi (R. Traxler 1903 MP). – Hustířany: lesní cesta v jihovýchodní části Hustířanského lesa asi 700 m JZ od kapličky ve vsi (V. Samková 2004 HR). – Hustířany: rumiště při okraji lesa u písníku [zatopené pískovny po těžbě] (V. Černík 1968 HR). – Jaroměř-Josefov: pole na Brdcích (R. Traxler 1939 HR). – Jaroměř-Josefov: hřbitov (R. Traxler 1895 MP). 15b Hradecké Polabí. Běleč nad Orlicí: zahrada (J. Belicová 1975 HR). – Černilov-Bukovina: lesní cesta v lese Ouliště 1,8 km JJV od Bukoviny (V. Samková 2000 HR). – České Meziříčí: opevněný břeh kanálu Litá u Zbytek severovýchodně od obce a jihozápadně od tzv. Jezírka (A. Hájek 2000 HR). – Dobruška: u města (s. coll. s. d. HR). – Hradec Králové: pole (K. Prokeš 1940 HR). – Hradec Králové: zahrady (K. Prokeš 1912 HR). – Hradec Králové: Žižkovy sady, rumiště (V. Cejnarová 1991 HR). – Hradec Králové-Malšovice: zahrádkářská kolonie (J. Hanousek 1987 MP, J. Hanousek 1988 MP). – Hradec Králové-

vii

Nový Hradec Králové: rumiště u Plachty [na jihovýchodním okraji města] (V. Cejnarová 1994 HR). – Hradec Králové-Nový Hradec Králové: vojenské cvičiště na okraji lesa u Plachty [vodní plocha na jihovýchodním okraji města] (J. Hanousek 1985 MP). – Hradec Králové-Slezské předměstí: zahrada (J. Hanousek 1986 MP). – Hradec Králové-Svobodné Dvory: pole po levé straně silnice na Stěžery (J. Krátká 1984 MP). – Ledce: Chropotínský háj (J. Belicová 1982 HR). – Librantice: cesta při okraji lesa Osík (J. Belicová 1980 HR). – Lužany (B. Válek 1936 HR). – Nové Město nad Metují (K. Krčan 1971 MP). – Provodov- Šonov – Šeřeč: náves (F. Krahulec 1970 MP). – Slatina (s. coll. s. d. HR). – Svinary: okraj pole při jihozápadním okraji lesa Dehetník asi 1 km S od Bukoviny (V. Samková 2008 HR). – Těchlovice: ve smíšeném lese 1 km S od Bukoviny (V. Samková 1996 HR). 15c Pardubické Polabí. Drozdice: u okraje řeky Chrudimky mezi kamennými schody 100 m od mostu (M. Píšová 2012 MP). – Lázně Bohdaneč: břeh Rajské strouhy 0,6 km JV od středu města (V. Samková 2012 HR). – Lázně Bohdaneč: okraj louky 0,6 km SV od středu města (V. Samková 2011 HR). – Lázně Bohdaneč: rumiště u lázeňského parku (V. Horák 1930 MP). – Litětiny: spáry chodníku ve vsi (S. Kučera & coll. 1976 MP). – Lohenice: okraj lesní cesty 200 m Z od břehu rybníka Buňkov a asi 300 m S od okraje obce (L. Šafářová 2008 MP). – Pardubice (s. coll. s. d. MP). – Pardubice: Bubeníkovy sady (J. Košťál 1891 MP). – Pardubice: na kamenitém břehu Labe 10 m před mostem ke koupališti (J. Málková 1979 MP). – Pardubice: příkop u závodu Pragoděv (L. Reitmayerová 1966 BRNU). – Pardubice: ruderální plocha na břehu Labe za zimním stadionem (J. Krátká 1980 MP). – Pardubice: rumiště (M. Marek s. d. MP). – Pardubice: u pivovaru (J. Hadač 1936 MP). – Pardubice: ulice K Polabinám, při zdi kasáren (J. Hadač 1967 MP). – Pardubice: ulice Na Třísle, rumiště po demolici (J. Hadač 1973 MP). – Pardubice: v zahradě na Vystrkově [= Studánka] (J. Košťál 1888 MP). – Pardubice: záhony ve dvoře Vitany (J. Hadač 1965, J. Hadač 1966, J. Hadač 1967 MP). – Pardubice: zahrada Na Hrádku (V. Horák 1940 MP). – Pardubice: zahrady u Vystrkova [= Bílé Předměstí, Studánka] (J. Košťál 1891 BRNU). – Pardubice: zámek, severně od zámeckého rondelu (L. Šafářová 2009 MP). – Pardubice-Bílé Předměstí: ulice JUDr. Krpaty (L. Šafářová 2011 MP). – Pardubice-Bílé Předměstí: Židov (J. Hadač 1965 MP). – Pardubice-Černá za Bory: lesní trať Na brázdách asi 750 m V od železniční zastávky, mezi silnicí a vsí Staročernsko (J. Danihelka & J. Zámečník 2017 BRNU). – Pardubice-Pardubičky: před hřbitovem (J. Hadač 1972 MP). – Pardubice-Polabiny: Prodloužená ulice, záhon před domem (J. Danihelka 1993 MMI J. Danihelka 2017 BRNU). – Pardubice-Svítkov: příkop při silnici ke Svítkovu (L. Reitmayerová 1966 MP). – Pardubice-Trnová: ulice Kosmonautů, záhon v předzahrádce 1,4 km JV od železniční zastávky Semtín (J. Danihelka 2011 BRNU). – Přelouč: okraj pole 1 km V od města (V. Mutina 1998 OL). – Ráby: Kunětická hora: rumiště jižně od hradu (V. Samková 2007 HR). – Řečany nad Labem: ulice Obránců Míru (J. Hadač 1966 MP). – Semín: U Baráčku, u vchodu do srubu (A. Papoušková 2004 OL). – Staré Jesenčany: ruderální porost u železnice (M. Duchoslav 2009 OL). – Týniště nad Orlicí: u lesní cesty 2 km S od obce (J. Hanousek 1985 MP). – Vlčí Habřina: cesta při severním okraji rybníka Černý Nadýmač asi 1 km JJZ od Bukoviny (L. Šafářová 2008 MP). Panonské termofytikum 16 Znojemsko-brněnská pahorkatina. Brno-Veveří: areál Přírodovědecké fakulty MU (J. Danihelka 1993 BRNU). – Brno-Veveří: botanická zahrada MU (S. Staněk 1953 BRNU; J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno: Cejl č. o. 68, [někdejší] Teuberova zahrada (F. B. Teuber 1899 BRNM). – Brno: Kohoutovice–Žebětín (s. coll. 1950 BRNL). – Brno: Koliště (E. Formánek s. d. BRNM). – Brno: nádvoří Zemského muzea (F. Švestka 1926 BRNM). – Brno: park Lužánky (F. Juda 1878 BRNM). – Brno: u Svitavy (A. Wildt viii

1911 BRNM). – Brno-Bystrc (G. I. Širjajev 1923 BRNU). – Brno-Bystrc: pole u konečné stanice pouliční dráhy (H. Chadímová 1968 BRNU). – Brno-Kohoutovice: příkop silnice do Pisárek (S. Staněk 1920 BRNU). – Brno-Královo Pole (A. Makowsky 1867 BRNM; A. Wildt 1892 BRNM; A. Wildt 1922 BRNM; s. coll. s. d. BRNU). – Brno-Královo Pole: pole u hřbitova (K. Patočka 1938 BRNU). – Brno-Lesná: rumiště na sídlišti (F. Grüll 1966 BRNU). – Brno-Maloměřice: zahrádka nad pravou stranou Obřanské ulice směrem od centra města (P. Kusák 1979 OLM). – Brno-Mokrá Hora (M. Fleischerová 1918 BRNM). – Brno-Řečkovice: areál bývalých kasáren asi 1 km Z od kostela (E. Hettenbergerová 2012 BRNU). – Brno-Řečkovice: hřbitov (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Řečkovice: okraj cesty u Mokré Hory (J. Dvořák 1953 BRNM). – Brno-Řečkovice: zahrada (O. Skupina 1941 BRNM). – Brno-Staré Brno: zahrada starobrněnského kláštera (M. Smejkal 1964 BRNU). – Brno-Stránice: Wilsonův les, louka pod Barvičovou ulicí (F. Skalka 1993 BRNU; F. Skalka 1994 BRNU). – Brno-Štýřice: vrchol Červeného kopce (M. Smejkal 1966 BRNU). – Brno-Židenice: rumiště (V. Krist 1934 BRNU). – Česká u Brna: v zahradě mezi kulturou zeleniny (J. Saul 1976 BRNM). – Ivančice: zahrada mezi řekou Jihlavou a jatkami (Z. Lotreková 2008 BRNM). – Ivančice-Kounické Předměstí: okraj pole u sv. Jakuba východně od Ivančic (J. Wünschová 1981 BRNU). – Ivančice- Němčice: pod skalami u Rokytné asi 1 km JV od Ivančic-Němčic (Z. Hetešová 1984 BRNU). – Jezeřany-Maršovice: pole 0,3 km JV od kostela v obci (J. Uhlířová 1998 BRNU). – Kuřim: pole nad lelekovickými loukami (V. Filkuka 1916 BRNU). – Mohelno: hadcové skaly (J. Suza 1927 BRNU). – Mohelno: ruderální místa u cesty v okolí Mohelnského mlýna asi 1,25 km JJZ od kostela (J. Danihelka 2017 BRNU). – Moravský Krumlov: u plotu před zahrádkou na levém břehu řeky Rokytné před mostem východně od města (A. Jordánová 1991 MZ). – Nové Bránice: okraj cesty (V. Grulich 1984 MMI). – Ostopovice: 280 m VSV od kaple ve vsi (O. Rotreklová 2012 BRNU). – Rajhrad (J. Appl 1924 BRNM). – Znojmo: park (A. Oborny 1880 BRNU). – Znojmo: pole u Milfróna [= Dyje] (F. Jičínský 1925 ZMT). 17b Pavlovské vrchy. Klentnice: hřbitov 0,5 km J od kostela ve vsi (J. Danihelka 1997 MMI). – Pavlov: lesní okraj na severozápadně orientovaném svahu asi 0,8 km SZ od kostela ve vsi (J. Danihelka 2001 MMI). – Pavlovské vrchy (J. Appl 1925 BRNM). 17c Milovicko-valtická pahorkatina. Mikulov: Klentická obora, na políčku pro zvěř 1 km Z od Milovic (J. Danihelka 1993 MMI). – Úvaly: pole u západního okraje vsi ca 0,3 km Z od kostela (J. Danihelka 1998 MMI). – Valtice: Kačišdorfský háj, narušovaná plocha 1100 m ZZJ od autobusové zastávky na Bořím Dvoře (M. Černý 2006 MMI). 18a Dyjsko-svratecký úval. Borotice: levý břeh Jevišovky asi 1 km pod obcí [asi jihovýchodně od vsi směrem na Lechovice] (R. Stejskal 2005 MZ). – Břeclav: na ulicích (A. Fröhlich 1960 BRNU). – Břeclav: Pohansko, cesta přes louku 0,5 km J od zámečku (V. Grulich 1984 MMI). – Břeclav: travnatá mez vedle pole u železničního mostu přes Dyji (J. Koblížek 1974 BRNL). – Břeclav: ulice Na Pěšině, zahrada (V. Grulich 1981 MMI). – Břeclav: výkop u městského národního výboru (M. Hermanová 1983 BRNU). – Brno-Horní Heršpice: plevel na zahradě (J. Čáp 1976 BRNM). – Brno-Horní Heršpice: příkop u Královského mlýna (A. Wildt 1901 BRNM). – Brno-Komárov: Královský mlýn (K. Rothe 1893 BRNU). – Brno-Komárov: na mezi u potoka (V. Filkuka 1918 BRNU). – Brno- Komárov: pole (F. Skyva 1910 BRNM). – Brno-Pisárky: Křížkovského ulice, rumiště (M. Smejkal 1963 BRNU; M. Smejkal 1964 BRNU). – Brno-Pisárky: místo zvané Riviéra, rumiště u kaple [tak!] na levém břehu řeky Svratky (M. Smejkal 1976 BRNU). – Brno- Pisárky: rumiště na levém břehu řeky Svratky pod Červeným kopcem (M. Smejkal 1979 BRNM, BRNU). – Dolní Věstonice: lužní les (L. Vaněčková 1969 BRNM). – Jaroslavice (V. Drlík 1950 MZ). – Krhovice: pole u levého břehu Dyje (E. Ševčíková 1968 BRNU). – ix

Lanžhot: les v rezervaci Ranšpurk asi 8 km J od obce (K. Sutorý 1994 BRNM). – Lanžhot: okraj lesa na hrúdu mezi Dúbravkou a Lány 4 km JZ od města (V. Grulich 1982 MMI). – Lednice: břeh Dyje (O. Thenius 1933 BRNU). – Lednice: okraj zalesňovaného políčka 900 m SZ od památníku Obelisk (J. Čáp 2011 BRNM). – Lednice: pole u Květného jezera 2,7 km S od vsi (J. Danihelka 1993 MMI). – Nové Mlýny: u cesty v Horním lese nedaleko Křivého jezera asi 0,5 km JZ od vsi (K. Sutorý 1996 BRNM). – Pasohlávky: Horní luh, zadní část od staré mušovské silnice po hráz střední zdrže [= Mušovská nádrž] (P. Čumíčková 1992 BRNU). – Pouzdřany: při strouze mezi Stachotínským a Pouzdřanským rybníkem (F. Slavoňovský 1952 BRNU). – Pouzdřany: travnaté náspy u čerpací stranice poblíž prostřední Mušovské nádrže [vodní dílo Nové Mlýny] (M. Rigasová 1995 MMI). – Pouzdřany: v háji v silničním příkopu mezi Vranovicemi a Pouzdřany (F. Jičínský 1924 ZMT). – Valtice: Boří les, okraj lesního dřevoskladu 0,5 km Z od Poštorné (J. Danihelka 1993 MMI). 18b Dolnomoravský úval. Bzenec: poli u okraje lesa asi 0,5 km J od železniční stanice Bzenec (M. Smejkal 1966 BRNU). – Hodonín: 5,8 km JV od železniční stanice Mutěnice (M. Pernicová 2013 BRNU). – Hodonín: Marxova ulice, zahrada (J. Štefan 1966 MMI). – Hodonín: okraj asfaltované modře zn. cesty v lese Dúbrava ca 1,9 km SZ od železniční stanice Hodonín (R. Řepka 1995 BRNM). – Kunovice u Uherského Hradiště: pole (A. Burghauser 1897 BRNU). – Milotice: zámecký park (K. Sutorý 2002 BRNM). – Strážnice: Skalická ulice, zahrada domu č. 132 (J. Stonawski 1981 BRNM). – Uherský Ostroh: okraj pole na pravém břehu Moravy asi 2,3 km JZ od zvonice ve středu obce (H. Galušková 2012 BRNU). – Veselí nad Moravou: břeh plavebního kanálu [= Baťův kanál] severně od Strážnice (J. Hálková 1982 BRNU). – Veselí nad Moravou: cesty a zahrádky (F. Hynšt 1940 OLM). – Veselí nad Moravou: pole (F. Hynšt 1942 OLM). – Vracov (J. Koblížek 1987 BRNL). – Vracov: okraj cesty a paseky na severním okraji lesa Dúbrava ca 1,3 km JV od železniční stanice (R. Řepka 1991 BRNM). – Vracov: v obci (K. Sutorý 1981 BRNM). – Vracov: západně od silnice na Vacenovice 2 km JZ od obce (K. Sutorý 1981 BRNM). 19 Bílé Karpaty stepní. Hluk: chodník (J. Uhlířová 1999 BRNU). – Hrubá Vrbka: úhor na okraji vsi asi 870 m SZ od kostela (K. Fajmon 2002 BRNU). – Slavkov u Uherského Brodu: zahrádka v jihovýchodní části vsi (A. Bahulová 1994 BRNU). – Šumice u Uherského Brodu: nádraží (P. Novotný 1997 BRNU). – Tasov: spára zpevněného břehu jezu jižně od Bukoviny (J. W. Jongepier 2005 BRNU). – Velká nad Veličkou (F. Čouka 1906 BRNU). 2 Vlčnov: cesta v jižní části lesa Obora 0,6 km SV od Bukoviny (I. Mošťková 1995 BRNU). 20a Bučovická pahorkatina. Brankovice: u kostela (V. Pospíšil 1979 BRNM). – Cvrčovice: pole 0,6 km VJV od vsi (V. Pospíšil 1973 BRNM). – Kobeřice u Brna: rumiště na severovýchodním okraji obce (Z. Ondráčková 1987 BRNU). – Střílky: les U Bora, mýtina 1 km JZ od obce (V. Pluhař 1986 BRNU). 20b Hustopečská pahorkatina. Boleradice: břeh [Boleradického] rybníka (J. Odstrčil 1971 BRNU). – Brno-Maloměřice: okraj cesty za hřbitovem (J. Dvořák 1950 BRNM). – Brno- Vinohrady: Révová ulice (F. Schütz 2017 herb. J. Dohnal). – Brno-Židenice: hřbitov (C. Hanáček 1889 BRNU). – Čejč: ve vsi (K. Sutorý 1980 BRNM). – Čejkovice: v podrostu Hájku severovýchodně od Vrbice (A. Komenderová 1970 BRNU). – Klobouky u Brna: na okraji pole 1,9 km JZ od obce (Z. Šišáková 2002 BRNU). – Klobouky u Brna: severní okraj háje Ochůzky (F. Dvořák 1980 BRNU). – Nikolčice: u cesty mezi humny a záhumenky na západním okraji obce (H. Černá 1995 BRNU). – Podolí: pole (F. Švestka 1928 BRNM). – Šlapanice: břeh Zlatého potoka [= Říčka] severně od města (J. Palík 1977 BRNU). – Slavkov u Brna: pod zám… [nečit.] (E. Vítek 1913 BRNM). – Velatice: rumiště u cesty k chráněné lokalitě (K. Vlašicová-Netíková 1968 BRNU). – Ždánice: zahrada u domu x

č. 194 (J. Ondráček 1971 BRNU). – Želetice u Kyjova: NPR Na Adamcích, úhor (D. Staněk 1982 BRNU). – Židlochovice: na poli severně od hájku (M. Lukášková 1967 BRNU). 21a Hanácká pahorkatina. Kroměříž: pole (R. Picbauer 1906 BRNU). – Litovel- Myslechovice: zahrada domu č. 46 (J. Němec 1978 OLM). – Mostkovice: v zahradě v severní části obce (J. Jančík 1979 BRNU). – Olomouc: botanická zahrada (H. Laus 1914 BRNU; H. Laus 1915 BRNU; H. Laus 1920 BRNU; H. Laus 1932 BRNU). – Olomouc: třída Spojenců (J. Holub 1958 OL). – Olomouc: zahrady (H. Laus 1921 OLM; H. Laus 1927 BRNM; H. Laus 1928 BRNM, OSM; H. Laus 1929 NJM). – Olomouc-Hodolany: Tovární ulice, okraj chodníku u železniční trati (T. Homola 1980 OLM). – Rokytnice u Přerova: u polní cesty k Lapači (V. Pospíšil 1969 BRNM). – Těšnovice: les Hvězda, na rozcestí vrcholu Obora [322 m] 2 km JZ od Bukoviny (Z. Otýpková 1997 BRNU). – Vitčice: na vlhkém okraji východně od Vitčického rybníka asi 900 m od Bukoviny (M. Rubanová 1993 BRNU). – Vyškov: u města (V. Skřivánek sen. 1909 BRNM). – Vyškov-Dědice: břehy řeky Hané (F. Černoch 1952 BRNM). – Vyškov-Křečkovice (F. Čouka 1905 BRNU). 21b Hornomoravský úval. Bezměrov: příkop podél železniční trati u km 3,2 [staničení od Kojetína] (T. Homola 2006 OLM). – Brodek u Přerova: pusté místo u železničního přejezdu (T. Homola 1986 OLM). – Chropyně: břeh Bečvy v lese Na Zářičí 200 m od železničního mostu (J. Dolníčková 1981 BRNU). – Chropyně: Spálený les (J. Dolníčková 1981 BRNU). – Holešov-Všetuly: cukrovar [bývalý Sfinx] (Č. Deyl 1942 OLM). – Horka nad Moravou: hlinitý pravý břeh Moravy 0,5 km S od severozápadního konce vsi (J. Borunský 1992 OL). – Jarohněvice: jihozápadní okraj lesa Obora (T. Homola 2010 OLM). – Kojetín na Hané: u železniční trati do Tovačova (L. Reitmayerová 1966 BRNM). – Kojetín: cesta na louce při řece Moravě (L. Reitmayerová 1965 BRNM). – Kojetín: polní cesta na louce při Moravě (L. Reitmayerová 1965 BRNU). – Kojetín: Suché louky, vlhké luční cesty (L. Reitmayerová 1961 MP, L. Reitmayerová 1965 BRNM). – Kroměříž: Podzámecká zahrada (V. Pospíšil 1964 BRNM). – Kroměříž: úhor u Stráže severně od Kroměříže (H. Zavřel 1974 BRNM). – Kroměříž: zahrada (H. Zavřel 1930, H. Zavřel 1964 BRNM). – Kroměříž-Bílany: mýtina v lužní doubravě Zámeček (J. Odstrčil 1970 BRNU). – Náklo: zahrada (J. Vrbka 1928 OLM). – Olomouc: hradební zdi (J. Otruba 1912 BRNU). – Olomouc: Michalský výpad (M. Škrobalová 1952 OL). – Olomouc: rumiště (F. Černohous 1964 MP). – Olomouc: rumiště u Michalského výpadu (F. Čouka 1904 BRNU). – Olomouc: u železničního mostu (J. Otruba 1934 BRNM, BRNU, HR, OLM, MZ, vše Flora exsiccata Reipublicae bohemicae slovenicae no 1057). – Olomouc: Univerzitní botanická zahrada, na vlhčích záhonech (P. Kusák 1992 OLM). – Olomouc- Černovír: jižní část lesíků u městské vodárny (F. Kvapilík 1935 OLM). – Olomouc- Chomoutov: 150 m Z od rekreačních chatek na východní straně Malíškovy pískovny (L. Kupcová 2009 OL). – Olomouc-Hodolany: pustá místa u železniční trati nedaleko bývalých kasáren (T. Homola 2001 OLM). – Olomouc-Hodolany: u zdi v areálu bývalých kasáren v ulici Kavaleristů (T. Homola 2007 OLM). – Olomouc-Hodolany: zahrada u mostu v Hodolanské ulici (T. Homola 1980 OLM). – Olomouc-Klášterní Hradisko: železniční násep (F. Čouka 1903 BRNU). – Olomouc-Lazce (F. Čouka 1904 BRNU). – Olomouc-Řepčín: pole jižně od odvodňovací strouhy spojující Mlýnský potok s Moravou (Č. Deyl 1974 OLM). – Prostějov: Polní ulice: rumiště (V. Spitzner 1882 BRNU). – Prostějov: Smetanovy sady (P. Albrecht 1976 BRNM). – Prostějov: zahrady (V. Spitzner 1892 BRNU). – Střeň: doubrava (J. Otruba 1927 BRNU).

Českomoravské mezofytikum 23 Smrčiny. Cheb: okraj pole 3 km Z od města (V. Samková 1996 HR). 26 Český les. Palič: pole (Josef Jahn 1913 MP). 28d Toužimská vrchovina. Teplá-Heřmanov u Starého Sedla: pole u Štenské myslivny (F. Maloch 1910 BRNU). 31a Plzeňská pahorkatina vlatní. Blovice: zahradnictví (V. Jehlík 1986 MMI). – Chotěšov: úhor u luk mezi Ročkovým mlýnem a Chotěšovem (F. Maloch 1897 BRNU). – Domažlice: rumiště u soustavy tří rybníků severozápadně od opuštěného vojenského cvičiště jihozápadně od Domažlic (L. Šafářová 2010 MP). – Horní Bečva: na hrázi přehrady Horní Bečva (O. Jašek 2003 OL). – Horšovský Týn: okraj pole (P. Kovář 1971 MP). – Hradec u Stoda: pole (F. Maloch 1910 BRNU). – Plzeň: Navážka dráhy u zastávky Bílá Hora (F. Maloch 1927 BRNU). – Plzeň: travnatá místa u rumu pod Společenským pivovarem (F. Maloch 1897 BRNU). – Plzeň-Bolevec: lada pod Společenským pivovarem (F. Maloch 1928 BRNU). – Plzeň-Bolevec: násep dráhy u Společenského pivovaru (F. Maloch 1926 BRNU). 33 Branžovský hvozd. Zubří: lesní školka v Americké stromovce [dnes NPP Americká zahrada] (F. Maloch 1928 BRNU). 38 Budějovická pánev. Protivín: na navážce stavební suti mezi lesíky a pastvinami u rybníků Zukáček a Švarcemberský 2,8 km VJV–JV od železniční stanice Protivín (K. Šumberová 2016 BRNU). 40a Písecko-hlubocký hřeben. Týn nad Vltavou-Hněvkovice: u cesty v osadě na pravém břehu Vltavy (V. Grulich 2008 BRNU). 41 Střední Povltaví. Čerčany: pole u cesty od železničního mostu k Borové Lhotě pod hradlem Čerčany-most (M. Hostička 1956 MP). – Čerčany: u plotu zahrady proti cukrárně (M. Hostička 1956 MP). – Nový Knín: zahrada v měšťanské škole (J. Vácha 1942 MP). – Vlastějovice: travnatá místa a okraje cest v obci (I. Růžička 1997 MJ). 42b Táborsko-vlašimská pahorkatina. Vlašim: pole na severozápadě města (B. Válek 1976 HR). 46d Jetřichovické skalní město. Jetřichovice: lesní políčko 1,25 km SZ od kostela (J. Čáp 1994 BRNM). – Mezná u Hřenska: louka mezi obcí Mezná a silnicí na Hřensko 400 m SV od vsi (J. Čáp 1994 BRNM). – Mezná u Hřenska: opuštěné pole při severním okraji vsi (J. Čáp 1994 BRNM). 53a Českolipská kotlina. Mimoň: pole u Vranova (J. Podpěra 1895 BRNU). – Mimoň: u silnice ke vsi Noviny pod Ralskem (J. Podpěra 1895 BRNU). 55c Rovenská pahorkatina. Rovensko pod Troskami: zahrada (H. Nováková 1974 MP). 55d Trosecká pahorkatina. Podkost: okraj silnice do Libošovic, pod hradem Kostí (H. Nováková 1982 MP). 56c Trutnovské Podkrkonoší. Trutnov (H. Schreiber 1890 HR). 56d Království. Mostek: okraj zahrady na západním okraji obce (J. Hanousek 1992 HR). 56e Červenokostelecké Podkrkonoší. Horní Radechová: při cestě od osady Dolní Rybníky (J. Janeček 1968 HR). – Kramolna: pole (L. Mühlstein 1956 HR). – Zblov: v křovinách na okraji pole 400 m S od vsi (A. Klugarová 2003 BRNU). 57a Bělohradsko. Hořice-Dachovy: bývalá pískovna Soví doly asi 0,6 km ZSZ od křižovatky v Dachovech (M. Ducháček 2002 HR). – Lázně Bělohrad: cesta do lesa Vrbina (M. Ducháček 2004 HR). – Lázně Bělohrad-Lány: les u Lán (B. Válek 1938 HR). – Miletín: starý pískovcový lom severozápadně od křižovatky v Trotince (M. Ducháček 2005 HR). 57c Královédvorská kotlina. Dvůr Králové nad Labem: pole (A. Zlatník 1918 BRNM).

xii

58b Polická kotlina. Dolní Radechová: vypuštěný rybníček u silnice [dnes asi rybník Podborný] mezi obcí a Náchodem (H. Štursová 1968 HR). – Machov: v zahrádce blízko „staré pošty“ (B. Kašpar s. d. HR). – Náchod-Běloves: louky mezi mostem u státní hranice a okrajem lesa západně od mostu (I. Čechová 1968 HR). 59 Orlické podhůří. Bystré: západní část vsi (F. Klouček 1956 MP). – Česká Čermná: ve vsi (J. Janeček 1968 HR). – Náchod-Běloves: park a okraje cest ve vsi (I. Čechová 1968 HR). – Vrchoviny: listnatý les ve svahu na levém břehu Metuje asi 3 km od Pekla, po lesní stezce ve stráni (I. Hrachová 2006 BRNU). 60 Orlické opuky. Horoměřice: v polích mezi obcemi Horoměřice a Statenice (M. Hostička 1956 MP). – Olešnice u Častolovic nad Orlicí: zelinářská zahrada (A. Souček 1935 BRNM). – Vamberk-Merklovice: zahrada u domu ve střední části vsi (Z. Kaplan 2001 herb. Z. Kaplan). 61a Křivina. Bolehošť: cesta v lese Křivina 2,2–2,5 km JV od obce (V. Samková 2011 HR). – Hradec Králové-Nový Hradec Králové: PP Černá stráň, okraj cesty 3,5 km VJV od obce (V. Samková 1997 HR). 61b Týnišťský úval. Nepasice: okraj pole u lesa severně od vsi (J. Belicová 1975 HR). – Týniště nad Orlicí-Petrovice: lesní cesta 1 km SV od Bukoviny (V. Samková 1997 HR). – Týniště nad Orlicí-Petrovice: v záhoncích na železniční zastávce (H. Nováková 1983 MP). – Týniště nad Orlicí-Rašovice: paseka v PP Zadní Machová 1 km S od Bukoviny (V. Samková 1997 HR). – Újezd u Chocně: u železniční stanice 1 km SV od Bukoviny (V. Samková 1995 HR). 61c Chvojenská plošina. Albrechtice nad Orlicí: suché místo u zdi kostela ve vsi (M. Marek 2008 BRNM). – Hradec Králové: na lesní cestě u chatek u rybníka Datlík (M. Kociánová 1989 HR). – Hradec Králové-Nový Hradec Králové: v nivě nad vydřeveným korytem potoka Biřička [dnes nádrž Cesta myslivců 2 km JV od obce] (V. Samková 2002 HR). – Hradec Králové-Roudnička: záhon v parku (B. Válek 1979 HR). 62 Litomyšlská pánev. Choceň: čtvrť Na Lhotách, zahrada (V. Faltys 1971 MP). – Litomyšl: les Kabát u Višňárů (M. Kroulík 1939 MP). – Litomyšl: zeď zahrady u silnice k lesu Osík (M. Kroulík 1939 MP). – Tisová: les západně od osady Zaháj 2,3 km SZ od kostela (K. Merglová 2016 OL). 63d Kozlovská vrchovina. Řetová: ve vsi (V. Faltys 1977 MP). 63e Poličsko. Jedlová u Poličky: okraj pole kapličky Balda asi 1,8 km SV od kostela v Horní Jedlové (O. Jirmásková 1999 BRNU). 63f Českotřebovský úval. Třebovice: pole na západním okraji vsi (P. Kovář 1973 MP). 63g Opatovské rozvodí. Svitavy: okraj silnice ve městě (P. Schreiber 1918 BRNM). 63k Moravskotřebovské vrchy. Vísky u Letovic: náves (M. Kobelková 1982 BRNU). – Pacov: v opuštěném lomu u křižovatky silnice před odbočkou na Ludvíkov (K. Dostálová 1971 BRNU). 64a Průhonická plošina. Dobřejovice: pole jižně od Nového rybníka (J. Grulichová 1978 BRNU). – Průhonice: experimentální zahrada Botanického ústavu u jihojihovýchodního okraje Průhonic (Z. Kaplan 1997 herb. Z. Kaplan). 65 Kutnohorská pahorkatina. Červené Pečky: na zdi parku (J. S. Novák 1919 BRNU). 66 Hornosázavská pahorkatina. Dobkov: v zahradách asi 800 m SSZ od vsi (I. Čechová 1989 MJ). – Havlíčkova Borová: mezi hroby na hřbitově (M. Škarvadová 1995 BRNU). 67 Českomoravská vrchovina. Český Rudolec-Matějovec: zahrady (L. Vaněčková 1999 MJ). – Dačice: Bezručova ulice, v záhonu na zahradě domu č. 74 (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Dolní Lhota: lesní lem 300 m SZ od kapličky ve vsi (J. Ernestová 1999 BRNU). – Hnojník: u silnice v severní části vsi (J. Vinklář 2013 BRNU). – Humpolec: zahradnické závody (A. Čábera 1956 MJ). – Hutisko-Solanec: les v jižní části obce asi 3,65 xiii

km J od kostela sv. Josefa (M. Vašátová 2005 OL). – Jihlava: Březinovy sady, rumiště u budovy děkanátu VSŽ (M. Smejkal 1972 MJ). – Jihlava: ulice Bří Čapků, mezi dlažbou chodníku (I. Růžička 1973 MJ). – Jiřice: hřbitov (A. Čábera 1958 MJ). – Kunštát na Moravě: ulice Lipka, zahrada domu č. 289 (M. Vaďura 1999 BRNU). – Kunžak: Bystřická ulice, č. 273, na zahradě na narušeném trávníků poblíž nevyužité betonové skruže (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Kunžak: Bystřická ulice, č. 273, spára v betonovém základu starého skleníku (J. Dohnal 2016 herb. J. Dohnal). – Kunžak: Bystřická ulice, č. 273, záhon zahrady (J. Dohnal 2017 herb. J. Dohnal). – Oslavice: okraj pole u křížku 0,8 km JZ od vsi (M. Mašková 1992 BRNU). – Příbram na Moravě: pole 0,9 km SZ od kaple ve vsi (L. Kaštánek 2008 BRNU). – Velká Bíteš: v mezeře chodníku v Tyršově ulici (D. Procházková 1996 BRNU). – Třebíč: v parku [dnes asi Máchovy sady v Jejkově] u farního kostela (R. Dvořák 1907 ZMT). – Vyskytná nad Jihlavou: osada Starý Rounek 1,3 km ZSZ od Bukoviny, ve štěrku na lesní cestě na jižním svahu kopce sv. Antonína [629 m] (J. Zlámalík 1995 MJ). 68 Moravské podhůří Vysočiny. Adamov (F. B. Teuber 1900 BRNM). – Adamov: u plotu zahrádky prvního železničního strážního domu směrem na Blansko (F. B. Teuber 1907 BRNM). – Bílovice nad Svitavou (R. Dvořák 1909 BRNM; A. Wildt 1925 BRNM; Z. Rozkošná 1970 BRNM). – Bílovice nad Svitavou: chodník poblíž zastávky ČSD (I. Růžička 1980 MJ). – Bílovice nad Svitavou: louka 3 km S od sokolovny ve vsi (J. Krulová 2002 BRNU). – Bílovice nad Svitavou: podél plotu (R. Doležal 1928 BRNU). – Bílovice nad Svitavou: příkopy a meze lesní cesty Vojanky k pomníku Havelky a Zieglera 1–2,5 km SZ od kostela (H. Kutková 2004 BRNU). – Bílovice nad Svitavou: rumiště (R. Doležal 1928 BRNU). – Bílovice nad Svitavou: u vsi (A. Wildt 1901 BRNM). – Blansko: silnice u nádraží (E. Vodička s. d. BRNM). – Blansko: úhory (O. Thenius 1915 BRNU). – Bořitov: ruderální vegetace na bývalé skládce 0,5 km SV od vsi (H. Kalová 1999 BRNU). – Boskovice: strniště v Pilském údolí (V. Horák 1928 MP). – Brno: cesty jižního svahu Baby (J. Kropáčová 2003 BRNU). – Brno-Bystrc: lesní cesta od Huberta k Ríšově studánce 1 km SV od Lipového vrchu [478 m] (M. Staviařová 2016 BRNU). – Dolní Loučky (K. Cejnek 1929 BRNU). – Doubravice nad Svitavou: u trati ve vsi (V. Karkanová 1999 BRNU). – Doubravník: kraj louky při břehu Svratky u fotbalového hřiště 350 m S od kostela ve vsi (J. Čáp 1996 BRNM). – Hluboké Mašůvky: Bábovecký les, vlhká cesta asi 1,5 km V od vsi (D. Pokorná-Plačková 1972 BRNU). – Kanice: v lese u vyhlídky Šumbera asi 1 km od rozcestníku Kopaniny (M. Zajíčková 2012 BRNM). – Koněšín: levý břeh Jihlavy (S. Ondráčková 1964 ZMT). – Kravsko: kamenný taras u zahrady ve vsi (J. Diener 1944 MJ). – Kravsko: paseka v lese jihozápadně od vsi (B. Vocílková 1990 BRNU). – Kravsko: taras z rulových kamenů v zahradě domu č. 27 (J. Diener 1944 OVMB). – Lelekovice: pole ve východní části obce (H. Kutková 2005 BRNU). – Lelekovice: úhor na severním okraji Pasek (J. Saul 1998 BRNU). – Letovice: pole (M. Kobelková 1981 BRNU). – Lukov: paseka 2 km Z od vsi (V. Grulich 1992 BRNU). – Náměšť nad Oslavou: louka v nivě Oslavy 2,3 km JJZ od zámku (L. Ekrt 2013 MJ). – Nedvědice: louka na pravém břehu Nedvědického potoka asi 1 km ZJZ od vsi (K. Štrymplová 1992 BRNU). – Neslovice: na poli při západním okraji lesa Na starých horách (A. Foralová 1978 BRNU). – Říčany u Brna: ulice Jihlavská, na písku před domem č. 100 (H. Křivánková 1978 BRNU). – Šerkovice: v příkopě u pole pod vrcholem Paní hora [525 m] (A. Hrabětová 1964 BRNU). – Štěpánov nad Svratkou: travnatá mez nad levým břehem Svratky u chat v trati Stavska 400 m SV od kostela (R. Řepka 1995 BRNM). – Stvolová: travnatá místa mezi silnicí a železnicí 1,2 km J od Bukoviny (J. Kořístek 1999 BRNU). – Tetčice: Sušilova ulice (A. Foralová 1978 BRNU). – Tišnov: pole (J. Šmarda

xiv

1931 BRNM). – Třebíč: Radostínské sady (J. Suza 1907 BRNU). – Zastávka: cesta za zahradami 850 m SSV od nadraží (L. Kaštánek 2008 BRNU). 69a Železnohorské podhůří. Horka u Chrudimi: na železničním náspu u strážného domku Mezihoří (S. Holubová 1986 BRNU). – Práčov: Slavická obora, na křižovatce lesních cest Peklo–Práčov a Slavice–Práčov asi 0,3 km J od Práčova (L. Ducháčková 1984 MP). – Slatiňany: restaurace Monako, v křovinách (V. Horák 1966 MP). 69b Sečská vrchovina. Kostelec u Heřmanova Městce: les mezi silnicí do Prachovic a Zlatým potokem asi 1 km JZ od železniční stanice Kostelec u H. M. (J. Danihelka & J. Zámečník 2017 BRNU). – Třemošnice: Podhradí, při silnici Starý Dvůr–Podhradí (H. Nováková 1982 MP). – Vápenný Podol: pole (M. Kroulík 1939 MP). 70 Moravský kras. Holštejn: rezervace Bílá Voda (Pařízek 1998 BRNL). 71a Bouzovská pahorkatina. Bílá Lhota: arboretum Bílá Lhota, park (J. Ptáčková 1993 OLM). – Červenka: lesní cesta severovýchodně od ústavní zahrady v Nových Zámcích (M. Nováková 1978 BRNU). – Myslechovice: zahrada u domu č. p. 48 (J. Němec 1978 OVMB). 71b Drahanská plošina. Čunín: na železniční trati u „kruhu“ (F. Sedláček 1911 BRNU). – Hloušek – Jedovnice (E. Formánek s. d. BRNM). – Holštejn: les mezi Šošůvkou a Holštejnským potokem 1,3 km S od návsi (P. Vlčková 2016 BRNU). – Kořenec: zahrada domu č. 75 (V. Řehořek 2008 BRNU). – Úsobrno: rumiště před sklárnou (J. Pazdírková 1968 BRNU). 71c Drahanské podhůří. Dvorek: úhor 300 m JV od vsi (B. Kočí 1996 OL). – Křtiny: zahrady (F. B. Teuber 1916 BRNM). – Olšany: lesní paseka (J. Hanousek 1978 BRNU). – Drahanovice-Střížov: les u hájovny Hradský dvorek (T. Homola 2008 OLM). – Vyškov- Dědice: směrem k Budonické myslivně (F. Čouka 1922 BRNU). – Vyškov-Lhota: pole (F. Čouka 1929 BRNU). 72 Zábřežsko-uničovský úval. Libina: zahrady (F. Schenk s. d. OLM). – Medlov-Králová: okraj lesa u poldru (J. Vodseďálková 2003 BRNM). 73b Hanušovická vrchovina. Horní Lipka: u plotu (Jiří Komárek 1948 MZ). – Kostelec nad Orlicí: zámecký park (J. Belicová 1979 HR). – Malá Morava-Podlesí: zahrada (L. Bureš 1987 OLM). – Maletín-Starý Maletín: polní úhor u „Tempelvaldu“ [dvorec za obcí] (F. Hynšt 1953 OLM). – Nový Malín: břeh potoka severně od nádraží (L. Smékalová 2006 BRNU). – Oskava: pole při silnici z Václavova do Mostkova (F. Schenk 1910 BRNM). – Rapotín: v prořídlém přechodu kulturní louky a lesa, na jihozápadním svahu kopce Prostřední vrch (P. Kusák 1989 OLM). – Šumperk: Česká čtvrť [u nádraží v jižní části města], zahrádka (V. Jílek 1956 BRNM). – Šumperk: záhon na sídlišti jižně od Agritech Šumperk (P. Kusák 1988 OLM). – Václavov [u Oskavy] (F. Schenk 1929 BRNM). – Vernířovice: zahrada (H. Laus 1929 MMI). 74a Vidnavsko-osoblažská pahorkatina. Bernartice: erozní rýha v poli na levém břehu Vojtovického potoka severně od Rohatce [kóta 364] (V. Řehořek 2011 BRNU). – Černá Voda: okraj nového parkoviště u lovecké chaty severně od Velkého rybníka, 1,55 km SZ od kostela ve vsi (R. Řepka 1997 OLM). – Dívčí Hrad: suché louky a meze na severozápadním okraji obce (J. Moravcová 1997 OVMB). – Jindřichov: u Svinného potoka (J. Moravcová 1979 OVMB). – Osoblaha: Městský les [= Osoblažský les], u lesní cesty (J. Moravcová 1981 OVMB). – Slezské Rudoltice: pole (J. Moravcová 1981 OVMB). 74b Opavská pahorkatina. Hlučín: na okraji pole na Vinné hoře (Z. Kilián 1971 OSM). – Hněvošice: rezervace Hněvošický háj (J. Koblížek 1974 BRNL; J. Koblížek 1975 BRNL). – Hrabyně: pole (V. Pospíšil 1948 BRNM). – Hradec nad Moravicí: příkop u pily (J. Machura 1957 OL). – Chvalíkovice: okraj chodníku (M. Sedláčková 1999 NJM). – Krnov: okraj cesty (J. Adámek s. d. OVMB). – Malé Hoštice: jihozápadní okraj obce xv

(M. Sedláčková 1995 NJM). – Opava (s. coll. 1850 BRNM). – Opava: park (V. Pospíšil 1947 BRNM, OLM). – Opava: rumiště (Jiří Duda 1954 NJM). – Opava: rumiště u Gudrichovy ulice (J. Duda 1973 BRNM). – Služovice: chodník (M. Sedláčková 1999 NJM). – Štáblovice: kraj pole (M. Kočárová 1959 OL). 75 Jesenické podhůří. Boňkov u Hranic: okraj pěšiny pod chatami (J. Unar 1979 BRNU). – Hrubá Voda: na západních svazích pod kótou 544 m asi 1 km S od zastávky železnice (K. Sutorý 2001 BRNM). – Krnov: u Bezručovy vyhlídky [dnes rozhledna Ježník, kóta 552 m] (J. Gill 1978 OVMB). – Kyjovice (s. coll. 1887 BRNL). – Kyjovice ve Slezsku: paseka asi 200 m Z od konečné stanice tramvaje Budišovice-Kyjovice (T. Freislerová 1984 BRNU). – Medlice u Budišova nad Budišovkou: paseka nad silnicí k Medlicím (F. Slavoňovský 1953 BRNU). – Moravský Beroun (s. coll. s. d. BRNM). – Potštát: cesta do města (E. Formánek s. d. BRNM). – Rudná pod Pradědem: louka mezi lesíky severně od železniční zastávky Rudná pod Pradědem (J. Diener 1950 OVMB). – Rudná pod Pradědem: louka mezi lesíky severoseverovýchodně od zastávky Nová Rudná, směr Podlesí (J. Diener 1950 OVMB). – Široká Niva: pole u vsi (H. Laus 1912 BRNU). – Štěpánov: lužní lesy u vsi (J. Koblížek 1981 BRNL). – Svobodné Heřmanice: u mýtiny v Dolním lese na trati asi. 2,5 km od železniční zastávky Svobodné Heřmanice (J. Gill 1978 OVMB). 76a Moravská brána vlastní. Bílovec-Lubojaty (M. Sedláčková 1984 NJM). – Hostašovice: kolejiště u železniční stanice (M. Sedláčková 1998 NJM). – Hranice (J. Appl 1934 BRNM). – Jezernice (M. Sedláčková 1984 NJM). – Lhotka nad Bečvou: pravý břeh Bečvy u soutoku s Jasenickým potokem asi 1 km JV od železniční stanice (D. Ševčík 2004 OL). – Lichnov: Okrouhlíky [les západně od vsi] (V. Pospíšil 1957 BRNM, OLM). – Lipník nad Bečvou- Nové Dvory: zahrada v severní části obce (T. Homola 2007 OLM). – Mořkov: v příkopech podél asfaltové cesty asi 0,5 km J od kostela (E. Nováková 2006 BRNU). – Nový Jičín: rumiště (F. Černoch 1929 BRNM). – Nový Jičín: zahrada OVS [dnes Zahrada Klos?] (M. Sedláčková 1964 NJM). – Odry: Jiráskova ulice, zahrada (L. Vlčková 1992 OL). – Pavlovice u Přerova: zahrada v severní části obce (L. Machačová 1991 OL). – Přerov: lužní les Žebračka, v borovém porostu u severovýchodního okraje lesa (L. Pokluda 1957 BRNM). – Přerov-Popovice: ve skulinách kamenných základů hospody (V. Pospíšil 1942 BRNM). – Přerov-Vinary: dubohabřina severně od vsi (Z. Hradílek 1988 OLM). – Sedlnice (R. Leidolf 1937 NJM). – Sušice u Přerova: kopec u vsi (J. Bocan 1929 BRNU). – Štramberk: pole na západním svahu Kotouče (J. Otruba 1929 BRNU). – Štramberk: rumiště u hřbitova pod Kotoučem (J. Špaček 1950 BRNU). 76b Tršická pahorkatina. Dolany: louka u lesní cesty ca 1,5 km JV od vsi (T. Homola 1986 OLM). – Olomouc-Svatý Kopeček: u kostela (Č. Deyl 1971 OLM). – Veselíčko u Lipníka nad Bečvou: u topolů (J. Bocan 1929 BRNU). 77b Litenčické vrchy. Troubky-Zdislavice-Zdislavice (Lederbauer 1899 NJM). 77c Chřiby. Spytihněv [u Napajedel]: meze u Stadliska (V. Pospíšil 1969 BRNM). – Staré Hutě: Pod Vlčákem, na zelené turistické značce ze Starých Hutí (H. Baroušová 1985 BRNU). 78 Bílé Karpaty lesní. Biskupice: podél trati od železniční zastávky směrem do Luhačovic (V. Kesslerová 1982 BRNU). – Bojkovice-Krhov (R. Chmelařová 1998 OL). – Hostětín: lesní cesta asi 750 m SV od vsi (E. Houserková 2003 OL). – Kaňovice: u lesní cesty v lese Sýkoří asi 1,3 km SZ od kaple (M. Malina 2009 OL). – Luhačovice: lem smíšeného lesa asi 1,5 km SV od železničního nádraží (K. Konečná 2003 OL). – Luhačovice: travnaté a křovinaté lemy u lesní cesty asi 1,1 km V od železničního nádraží (K. Konečná 2003 OL). – Luhačovice: u cesty v lese na severním svahu vrchu Okrouhlá asi 2,5 km J od města (M. Smejkal 1973 BRNU). – Rudice: pata obrubníku asi 800 m J od kostela (K. Fajmon 2004 xvi

BRNU). – Rudimov: lesní cesta 0,5 km JZZ od středu obce (Z. Otýpková 2004 BRNU). – Velká nad Veličkou: úhor pod Hájem (M. Béňa 1914 BRNU). – Velká u Strážnice: úhor pod Hájem (M. Béňa 1914 BRNM). 79 Zlínské vrchy. Hrobice na Moravě-Nové Dvory: pole na pravém břehu Dřevnice 0,5 km S od obce (M. Vystavělová-Bartošová 1972 BRNU). – Jasenná na Moravě: okraj pole 1 km SV od vsi (J. Darebníková 1975 BRNU). – Luhačovice: při žlutě značené cestě do Řetechova (P. Kusák 1993 OLM). – Napajedla (Schmied s. d. BRNU). – Újezd u Valašských Klobouk: na lesní cestě asi 1,5 km VSV od kostela ve vsi (J. Novosadová 1996 BRNU). – Zlín: Barabáš [bývalý lom 1 km J od obce], okraj mírně vlhkého trávníku na východním okraji lesa (J. Holánková 2008 BRNU). – Zlín: mírně zastíněný trávník poblíž silnice u severní zdi lesního hřbitova u Fabiánky (J. Holánková 2008 BRNU). – Zlín: navážka u chodníku na zastávku 50 m S od severního vstupu na Lesní hřbitov (J. Holánková 2008 BRNU). – Zlín: ulice Podvesná IX., spáry chodníku na zahrádce (P. Kusák 1978 OLM). – Zlín-Malenovice: při na okraji lesa na vlhké louce asi 400 m od zastávky na vrcholu Prohledu – směr Oldřichovice (V. Cholková 1977 BRNU). – Zlín: zahrádka (P. Kusák 1983 OLM). 80a Střední Pobečví. Bystřička: hřbet mezi vrchem Březina a Pálenisko (V. Pospíšil 1942 BRNM). – Bystřička: pole při nádraží Růžďka (G. Říčan 1921 BRNU). – Hovězí: pole u Merhundů [nečit.] (G. Říčan 1926 BRNU). – Huslenky (G. Říčan s. d. BRNM). – Huslenky: pole (G. Říčan 1926 BRNU). – Pržno u Vsetína: pole (J. Macháček 1899 BRNM). – Rožnov pod Radhoštěm: les Hradisko na jižním okraji města (O. Kovář 1999 BRNU). – Rožnov pod Radhoštěm: na okraji pole na kopci Křižnice asi 1,5 km JZ od centra města (R. Vašut 1997 OL). – Rožnov pod Radhoštěm: park (V. Floriánová 2017 herb. J. Dohnal). – Střítež nad Bečvou (A. Hurtíková 1959 OL). – Valašské Meziříčí- Hrachovec: mezi stromy na břehu řeky Rožnovská Bečva 0,7 km SZ od fotbalového hřiště ve vsi (T. Romanová 1999 OL). – Zubří: rumiště (V. Krist 1928 BRNU). – Valašská Polanka: cesta v habrovém lesíku asi 500 m Z od pomníku padlých (A. Černotík 1999 OL). 80b Veřovické vrchy Rožnov pod Radhoštěm: louka Olšovec (E. Formánek 1883 BRNM). 81 Hostýnské vrchy. Holešov: pod Lysinou [= Lysina, 598 m] (F. Polášek 1921 BRNU). – Hostýn (E. Formánek s. d. BRNM). – Kateřinice: školní hřiště (V. Pospíšil 1942 BRNM). – Lukoveček (E. Hrubcová 1981 BRNU). – Podkopná Lhota: Pod Kopnú (Kopná, kóta 674 m), brambořiště severně od vsi (V. Pospíšil 1959 BRNM, OLM). 82 Javorníky. Francova Lhota: okraj pole nad pravým přítokem Senice severo-severozápadně od obce (M. Sedláčková 1997 NJM). – Nový Hrozenkov: Vranča, na strništi (G. Říčan s. d. BRNU). – Velké Karlovice: nad Mariánskou hutí na poli (P. Švanda 1925 BRNU). 83 Ostravská pánev. Český Těšín (S. Reissek s. d. BRNM). – Chotěbuz: cesta v lese Vyroubaný severně od silnice Havířov–Český Těšín (K. Švendová 1996 CESK). – Děhylov: PR Štěpán, železniční násep (Z. Prymusová 2004 OSM). – Doubrava: odval dolu Doubrava (K. Švendová 1982 CESK). – Havířov: hlinité břehy řeky Lučiny (K. Švendová 1984 CESK). – Havířov: pole u mokřadu Na špici mezi Karvinskou ulicí a železniční tratí (K. Švendová 1995 CESK). – Havířov: zdi garáží ve Stromovce (E. Burša 1972 OSM). – Havířov: železniční násep (E. Burša 1974 CESK). – Havířov-Prostřední Suchá: kaliště východně od dolu Dukla (K. Švendová 2000 CESK). – Louky nad Olší: u rybníka Velký Pnivičok (F. Slavoňovský 1951 BRNU). – Louky nad Olší: ve vymýceném lese mezi silnicí Karviná–Havířov a rybníkem Pilňok (K. Švendová 1977 CESK). – Moravičany: Tůňky [?] (P. Albrecht 1997 BRNM). – Ostrava-Koblov: při cestě z Hrušova do Koblova asi 100 m od mostu přes Odru (J. Pisarská 1978 BRNU). – Ostrava-Kunčičky: bývalá uhelná halda, travnatá plocha u vypařovací nádrže (K. Sedláčková-Lundová 1972 BRNU). – Ostrava- Kunčičky: u cesty (J. Zahradník 1944 OSM). – Ostrava-Lhotka: na severním úpatí haldy xvii

dolu Lidice (Z. Kilián 1973 OSM). – Ostrava-Mariánské Hory: rumiště kolem Mariánskohorské (J. Pisarská 1979 BRNU). – Ostrava-Slezská Ostrava: důl Zárubek, halda Štěpánkův sad (Z. Kilián 1968 OSM; Z. Prymusová 1986 OSM). – Ostrava-Slezská Ostrava: halda dolu Petr Bezruč (Z. Kilián 1968 OSM). – Ostrava-Slezská Ostrava: sídliště Kamenec (F. Zbytek 1969 OSM). – Ostrava-Třebovice: na železničním náspu (Z. Kilián 1971 OSM). – Petrovice u Karviné-Prstná: část Dolánek, pole (K. Švendová 1997 CESK). – Polanka nad Odrou: soutok Odry s Ondřejnicí, hlinitopísčitý náplav po povodni (Z. Prymusová 1997 OSM). – Šenov u Ostravy: břeh Košťálovického rybníka (Z. Prymusová 1987 OSM). – Stanislavice: jižní okraj lesa Kamenka (K. Švendová 1992 CESK). – Stanislavice: pole severovýchodně od školy, východně od silnice Stanislavice– Albrechtice na pravém břehu Chotěbuzky (K. Švendová 1991 CESK). – Třebovice: ve smíšeném lese naproti nádraží (Z. Kilián 1974 OSM). 84a Beskydské podhůří. Dobrá u Frýdku-Místku: pole mezi cyklostezkou u VÚHŽ [= Výzkumný ústav huti a železa] a zalesněnou říční terasou (Z. Prymusová 2006 OSM). – Frenštát pod Radhoštěm: zahrada (V. Kajdoš 1963 NJM). – Frenštát pod Radhoštěm: ulice Jandovo stromořadí (L. Cetlová 2017 herb. J. Dohnal). – Frýdek-Mísek: Frýdek, zahrady a pole (G. Weeber 1924 BRNU). – Frýdlant nad Ostravicí: u Solárky [bývalá chata] (I. Knápková 1991 OL). – Hnojník: na břehu Stonávky u železničního mostu (Z. Liberdová 1971 BRNU). – Jablunkov: zahrádka domu č. 470 (J. Diener 1938 OVMB). – Kozlovice: v lese na západním úpatí Ondřejníku [kóta 890 m] (L. Křiváková 2001 OL). – Kozlovice: u břehu Ondřejnice (M. Sedláčková 1979 NJM). – Lysůvky: pole západně od Štandlu v severovýchodní části obce (L. Gejdošová 2001 BRNU). – Třinec-Oldřichovice: pole asi 30 m jižně od hájenky (K. Walachová 1992 OL). – Trojanovice: Díly, pole pod hotelem SBČ [= Státní banky československé] (I. Knápková 1992 OL; M. Jaškovský 1994 NJM). – Vlčovice: travnatá mez u polní cesty za splavem ve Vlčovicích (L. Kutáčová 1967 BRNU). 84b Jablunkovské mezihoří. Bukovec (D. Pawlicová 1955 OL). České oreofytikum 90 Jihlavské vrchy. Praskolesy: okraj silnice ve vsi (L. Ekrt & E. Hofhanzlová 2006 MJ). 91 Žďárské vrchy. Vepřová: kamenitá odbočka ze silnice na Velkou Losenici asi 1 km V od Vepřové (M. Škarvadová 1994 BRNU). – Vepřová: okraj silnice do Velké Losenice asi 1,2 km J od Bukoviny (M. Škarvadová 1995 BRNU). 95b Králická hornatina. Orličky: pole severně od vsi (M. Píšová 2014 MP). Karpatské oreofytikum 99a Radhošťské Beskydy. Bílá: okraj pole u hotelu Beraní (M. Sedláčková 1984 NJM). – Dolní Lomná: Radošanky (P. Pavlík & J. Pavlíková 1974 OSM). – Horní Bečva-Bečvice: pole 900 m Z od báze lyžařského vleku (R. Vašut 1997 OL). – Hutisko-Solanec: jihovýchodní část pole asi 450 m Z od kostela sv. Josefa (M. Vašátová 2005 OL). – Malenovice u Frýdlantu nad Ostravicí: pusté místo u kravína (Z. Kilián 1971 OSM). – Mikulůvka: pole 230 m JV od vrcholu Čarabovská [569 m] (S. Zatloukal 1998 OL). – Ostrava-Slezská Ostrava: východně od úpatí Smrku (J. Vodička 1954 OSM). – Prostřední Bečva: u Zavadilky [hotelový areál Zavadilka a Valašský šenk] (V. Pospíšil 1953 BRNM). Pěstované rostliny 21a Hanácká pahorkatina. Olomouc: botanická zahrada – pěstováno (H. Laus 1914 OSM).

xviii

Příloha 2: Časové rozložení sběrů mezi lety 1830–2017

xix

Příloha 3: Vizualizace lokalit revidovaných herbářových dokladů