Cibulnaté a Hlíznaté Rostliny

Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 3: dvouděložné (Eudicots) Vývojová linie Eudicots (dvouděložné) apamorfie trikolpátní pyl Z dvouděložných rostlin jsou mezi cibulovité rostliny řazeny některé druhy čeledi pryskyřníkovité (Anemone, Eranthis)

Obrázek © Marie Majaura, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/ca/Arabis_voch1-4.jpg/800px-Arabis_voch1-4.jpg PREZENTACE © JN Řád Ranunculales často byliny obsahující alkaloidy listy dlanitě dělené, střídavé květy oboupohlavné podle APG IV 7 čeledí*

PREZENTACE © JN Řád Ranunculales Čeleď Ranunculaceae (pryskyřníkovité) suchozemské (vzácně vodní byliny), vzácně liány (i dřevité) listy střídavé, jednoduché – často dlanitě dělené tyčinek mnoho, gyneceum apokarpní obsahují alkaloidy – téměř všichni zástupci jsou jedovatí rozšíření: kosmopolitní, nejvíce mírné pásmo S polokoule cca 60/2300, ČR 25/65 v čeledi se vyskytují významné plevele, farmaceuticky významné druhy a druhy okrasné

PREZENTACE © JN © JN

Eranthis hyemalis Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Erantis (talovín)

Původ: v J Evropě, Malé a Střední a Východní Asii. Popis: drobné brzo na jaře kvetoucí rostliny, v zemi jsou nepravidelné hlízky z nichž vyrůstá jedna nebo několik lodyh, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, dlanitě dělené a vyrůstají až po odkvětu, lodyžní listy pod květem jsou charakteristické pro jednotlivé druhy, květy jsou žluté 2-3 cm široké, korunní lístky jsou přeměněné na malé žlázky jejich funkci přebírají žluté kališní lístky. Pěstuje se už v únoru vykvétající jihoevropský E. hiemalis (talovín zimní), nebo z Řecka až Afganistánu pocházející E. cilicica, ze střední Asie pochází drobnější E. longistipitata, E. tubergenii je pravděpodobně hybridního původu Talovíny jsou nenáročné, daří se jim v humózní vlhčí půdě na slunci i v polostínu Množí se snadno semeny, samovýsevy, E. tubergenii nevytváří semena, množí se hlízkami Hodí se do skalek, do předsadeb nebo jako podrost pod stromy, lze je rychlit Eranthis hyemalis Foto © Josef Navrátil © JN

Anemone blanda Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Anemone (sasanka) mezi cibuloviny zařazujeme jen některé druhy početného rodu Anemone – ty které tvoří podzemní hlízky (A. apennina, A. blanda, A. coronaria), Původ: hlavně z jižní Evropy a Malé Asie Popis: mají přízemní řapíkaté dlanitě dělené, nebo složené listy, a přímou lodyhu s většinou 3 dělenými listy v přeslenu a jediným květem, kvetou na jaře Pěstování: vyžadují lehčí humózní půdu, slunné lehčí stanoviště. A. coronaria chráněné stanoviště a kryt na zimu (popřípadě se na zimu sklidí a skladuje jako mečíky). Před výsadbou se tvrdé hlízky na 1 den namočí do teplé vody Množí se rozdělováním oddenků a semeny, která dobře klíčí. Použití: A. blanda a A. apennina jsou vhodné do skalek a větších volných skupin, A. coronaria se také může vysazovat na záhony, ve velkém se pěstuje jako skleníková květina k řezu, k nám se dováží řezané květy Saxifraga-Eugen Schaub Saxifraga-Rutger Barendse Anemone apennina http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Anemone%20apennina/slides/Anemone%20apennina%202,%20Saxifraga-Eugen%20Schaub.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Anemone%20apennina/slides/Anemone%20apennina%205,%20Saxifraga-Rutger%20Barendse.jpg Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Anemone (sasanka)

Druhy: A. apennina má květy bílé nebo modré je 5-15 cm vysoká, A. blanda je vysoká 10-15 cm, květy jsou původně jasně modré, vyšlechtěné jsou ale kultivary různých barev, A. coronaria je vysoká 25-35 cm, květy má různých barev, vyšlechtěna byla řada kultivarů s jednoduchými i plnokvětými květy, známé jsou např. kultivary ‘De Caen’, Pro řez květů se ve sklenících pěstují hybridy zvané ‘Mona Lisa’ © JN

Anemone blanda Foto © Jana Navrátilová © Saxifraga-Piet Zomerdijk Anemone coronaria http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A- B/Anemone%20coronaria/slides/Anemone%20coronaria%203,%20Saxifraga-Piet%20Zomerdijk.jpg © JN

Anemone coronaria © JN

Anemone coronaria cv. © JN

Ranunculus asiaticus cv. Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Ranunculus asiaticus

Původ: V Středozemí až západní Asie Vzhled: trvalka s hlízovitým oddenkem, jemně dělenými listy a nápadnými až 5 cm širokými obvykle pěti četnými květy Pěstování: u nás choulostivá trvalka, která se častěji pěstuje jako rychlená cibulovina, nebo hrnková rostlina stanoviště slunné, narychlené rostliny koupené v předjaří je potřeba mít na chladnějších místech (jinak rychle odkvetou), květy vydrží menší mrazíky venku, po odkvětu zatahuje do oddenků, hlízky skladujeme v suchu. před nasazením – v říjnu na den namočíme nasadíme a necháme na chladném ale bezmrazém místě rostlinu vyrůst Množení: hlízy Použití: hlavně hrnková rostlina, v teplejších oblastech nízká trvalka Kultivary: velké množství barevných i plnokvětých kultivarů © JN

Ranunculus asiaticus © JN

Ranunculus asiaticus cv. © JN

Ficaria verna (orsej jarní) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Ficaria (orsej)

Původ: Evropa, severní Afrika, Malá Asii a na Kavkaze Popis: vytrvalé plazivé nízké (do 15 cm) byliny s kyjovitě ztlustlými kořenovými hlízami, vytvářejí nízký koberec jednoduchých, celistvých, většinou dlouze stopkatých a leskle zelených listů. Od března do května vykvétají jednotlivé zlatožluté kvítky o průměru kolem 1,5 cm. Plodem jsou drobné vejcovité nažky uspořádané do souplodí. Celá rostlina je jen 5-15 cm vysoká Pěstování: nenáročná rostlina pro vlhká stanoviště, po odkvětu se zatáhne a přečká do jara v hlízkách Rozmnožování: semeny, kořenovými hlízami některé druhy pomocí pacibulek, často se sama šíří do okolí Použití: vlhká, polostinná místa v zahradě Druhy: Pěstuje se hlavně náš původní druh Ficaria verna (orsej jarní), k dispozici jsou plnokvěté kultivary například ‘Flore Pleno‘ a ‘Alba Plena‘. Existují i barevné kultivary - ‘Albus‘ s krémově bílými květy, ‘Aurantiacus‘ s oranžově žlutými květy a ‘Brazen Hussey‘ s purpurově bronzovými listy a sírově žlutými květy s bronzovým okrajem. Orsej blatoucholistý (Ficaria calthifolia), se kterým se také v nabídce rostlin můžeme setkat, se od předešlého druhu liší tím, že nevytváří poléhavé kořenící lodyhy, ani pacibulky v paždí listů. Rozšířen je u nás převážně v teplejších oblastech. V současné době většinou autorů není považován za samostatný druh, ale jen poddruh F. verna. © JN

Ficaria verna ‘Brazen Hussey‘ Coridalis solida

Původ: S polokoule, centrum rozšíření Asie Popis: trvalky – některé druhy s podzemními hlízami, jemně dělenými listy a souměrnými květy s ostruhou Pěstování: hlíznaté druhy rostou nejlépe na vlhčích stanovištích, s humózní kyprou půdou Množení: výsevem ihned po dozrání semen, občas se samovysévají Použití: hájové partie zahrad Druhy: mezi hlíznaté druhy patří u nás původní Coradylis solida (dymnivka plná) – s plnou hlízou a dlanitě dělenými listeny a C. cava (d. dutá) – s dutou hlízou a celistvými listeny, původní barva květů je nafialovělá ale pěstují se i bílé nebo ruzné odstíny růžové až fialové barvy © JN

Coridalis solida 'Beth Evants' © JN

Corydalis cava (dymnivka plná) přírodní druh © JN

Corydalis cava cv. Řád Cucurbitales Čeleď Begoniaceae (kysalovité) succulent, herbaceous habit asymetrické jednoduché listy distribution: largely tropical 2/1600

u nás se jako pokojové nebo kbelíkové rostliny pěstují různé druhy a kultivary begonií (Begonia)

PREZENTACE © JN © JN

Begonia x tuberhybrida Apricot Shades Begoniaceae (kysalovité) Begonia x tuberhybrida (hlíznaté begonie) Původ: horské oblasti Peru a Bolívie Popis: hlíznaté křehké rostliny, keříčkovité, nebo převislé, květy velké, spousta barevných i plnokvětých kultivarů, listy kopinaté, dužnaté, různé odstíny zelené až fialové Pěstování: jako kbelíková rostlina pro stinná vlhká stanoviště Hlízu na jaře narychlíme v chladnější světlé místnosti nebo skleníku |(březen až duben), ven postupně otužujeme, na záhon může přijít až po posledních mrazech. Na podzim rostliny přestaneme zalívat, a poté vyjmeme hlízy a uskladníme je na suchém bezmrazém místě do jara. Substrát: nesnáší vápník, propustný, s velkým podílem rašeliny Množení: semeny – obtížně, jsou drobná výsevy trpí houbovými chorobami, z hlíz, zakořeněním řízků Použití: kbelíková rostlina do polostínu až stínu, severní okna, stinné záhony © JN

Begonia x tuberhybrida Vývojová linie Asteridy (Asterids) Asteridy jsou nejpočetnější skupinou dvouděložných, nicméně hospodářsky (a hlavně zemědělsky) využívaných druhů je podstatně méně než ve skupině Rozid předpokládané apomorfie obsahují specifické sekundární metabolity koruna je většinou srostlá vajíčka s jedním obalem

PREZENTACE © JN Řád Ericales Čeleď Primulaceae (prvosenkovité) včetně Myrsinaceae většinou byliny, vzácně i vodní nebo malé keře některé rody obsahují jedovaté glykosidy a saponiny rozšíření: kosmopolitní, těžiště mírný pás severní polokoule 58/2590, ČR 13/22

mnoho okrasných rostlin – Primula, Cyclamen, Androsace

Cyclamen persicum cv. pěstuje se jako pokojovka pro chladnější místnosti Primulaceae (prvosenkovité) Cyclamen (brambořík)

Původ: hory Evropy, Malé Asie a Turecko Stanoviště: světlejší místa v listnatých lesích

Distribution of cyclamen species: 1. C. balearicum ; 2. C. repandum ; 3. C. purpurascens ; 4. C. hederifolium ; 5. C. rhodium ; 6. C. creticum ; 7. C. graecum ; 8. C. coum ; 9. C. colchicum ; 10. C. parviflorum ; C. abchasicum ; 11. C. elegans ; 12. C. alpinum ; C. intaminatum ; C. cilicium ; C. mirabile ; C. pseudibericum ; 13. C. cyprium ; 14. C. libanoticum ; 15. C. persicum ; 16. C. rohlfsianum ; 17. C. africanum © Abalg (CC BY-SA 3.0) © JN

Cyclamen purpurascens (brambřík nachový) Primulaceae (prvosenkovité) Cyclamen (brambořík)

Popis: vytrvalé rostliny vyrůstající z kulovité nebo zploštělé hlízy, listy jednoduché okrouhlé se srdčitou bází, často z vrchní strany skvrnité, ze spodu nafialovělé, květy na dlouhé stopce, jednotlivé, nící, nejčastěji růžové, plod tobolka Pěstování: substrát humózní, pro skalkové bramboříky s přídavkem vápené drtě, kyprá zemina, světlé stanoviště ale ne přímé slunce, dobrou drenáž (nesnáší ani krátkodobé zamokření! ale nemají rádi ani úplné vyschnutí), pokud možno nepřesazujeme – více pak kvetou Množení: dělením hlízy o období klidu klidu, nebo semeny (stopka květu se po odkvětu často spirálně kroutí a tobolky se dostávají k zemi, kde pukají a vypadaná semena často roznášejí mravenci Použití: skalkové rosliny do polostínu Druhy: pěstuje se středo a jihoevropský Cyclamen purpurascens, přírodní druh i kultivary různých barev – od bílé po purpurovou, kvete od léta do podzimu, kořeny má z boku a nahoře, sází se 15 cm hluboko předešlému dodobný Cyclamen coum z JV Evropy a Malé Asie – kvete brzo na jaře, listy vytváří už na podzim, koření dole, sází se do hloubky 10 cm břečˇanu podobné listy se stříbřitou kresbou má středozemní Cyclamen hederifolium – kvete na podzim bílými květy, sází se 20 cm hluboko protože koření nahoře hlízky, vyžaduje zimní kryt a chráněné stanoviště © JN

Cyclamen hederifolium listy tvořící se na podzim po odkvětu Řád Asterales Čeleď Asteraceae (hvězdnicovité) byliny, řidčeji keře, liány nebo stromy, vzácně vodní rostliny i sukulenty v pletivech časté mléčnice, zásobní látkou inulin květenství je úbor plod nažka rozšíření: kosmopolitní 1620/25040; ČR 125/asi 600 (častá apomixie)

Původ: hlavně Mexiko, Střední Amerika, S J Ameriky Stanoviště: vrchoviny a hory od 1500 do 3700 m n. m. Popis: keřovité hlíznaté trvalky okrasné úbory květů Pěstování: vyžadují oporu – kolík, na podzim hlízy vyjmeme ze země a skladujeme v chladu ale bez mrazu, ven vysazujeme až po posledních mrazech Množení: dělením hlíz na podzim, řízky bazálních výhonů, semeny (malé druhy se pěstují jako letničky) Použití: záhonové výsadby, k řezu, zakrslé kultivary do parkových výsadeb nebo nádob Druhy: asi 40, velké množství vyšlechtěných kultivarů

William Hooker 1805 Dahlia (jiřinka)- členění kultivarů podle tvaru květů Brickell et al. (2000): Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin © JN

Dahlia 'Highgate Torch' Polokaktusovitá