Vyhodnocení Urbanistických Hodnot Jihozápadní Části Prahy (MO Praha 5)

Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS

Management rozvoje měst a regionů

Vyhodnocení urbanistických hodnot jihozápadní části Prahy (MO Praha 5)

Diplomová práce

Autor: Bc. David Poduška Management rozvoje měst a regionů

Vedoucí práce: prof. Ing. arch. ThLic. Jiří Kupka, Ph.D.

Praha Rok 2020

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 26.04.2020 Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat především vedoucímu mé diplomové práce, prof. Ing. arch. ThLic. Jiřímu Kupkovi Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, cenné rady a čas, který mi věnoval v průběhu příprav a zpracování diplomové práce.

Anotace

Diplomová práce se zabývá zmapováním a vyhodnocením urbanistických hodnot historických jader obcí (původní venkovská sídla) v jihozápadní části Prahy, spadajících pod městskou část Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha-Řeporyje, Praha 16, Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav, Praha-Zličín, která se v průběhu 20. století postupně připojovala k Praze. Vybrané území Prahy bylo osidlováno od doby kamenné přes období středověku, novověku, 19. století, začátku 20. století až po současnost. Každé z těchto období mělo na vybranou lokalitu určitý vliv, kdy dosahovalo takového rozsahu, že urbanistické hodnoty v těchto lokalitách byly dochovány dodnes. Hlavními zdroji k zmapování a vyhodnocení urbanistických hodnot dané části Prahy je literatura o Praze společně s literaturou zaměřující se na dané lokality, mapové podklady, vlastní terénní průzkum a územně analytické podklady hl. m. Prahy.

Klíčová slova urbanismus, hodnoty, Praha, vývoj, území, historie, mapy

Annotation

The diploma thesis deals with the mapping and evaluation of urban values of historical town centers (original rural settlements) in the southwestern part of Prague, falling under the Prague 5 district, Prague-Slivenec, Prague 13, Prague-Reporyje, Prague 16, Prague-Lipence, Prague-Lochkov, Prague-Velká Chuchle, Prague-Zbraslav, Prague-Zličín, which gradually joined Prague during the 20th century. The selected area of Prague has been settled since the Stone Age throughout the Middle Ages, the Modern Age, the 19th century, the beginning of the 20th century to the present. Each of these periods had a certain impact on the selected locality, reaching such an extent that the urban values in these localities have been preserved to this day. The main sources for mapping and evaluating of urban values of the given part of Prague are literature about Prague together with literature focusing on the given localities, maps, my own field research and territorial analytical documents of the City of Prague.

Key words urbanism, values, Prague, development, area, history, maps

Obsah

Úvod a cíl práce ...... 9 1 Teoretická část práce ...... 12 1.1 Urbanistické hodnoty ...... 12 1.1.1 Urbanistická struktura sídla ...... 14 1.1.2 Veřejné prostory sídel ...... 18 1.2 Vývoj sídelní struktury Prahy ...... 20 1.2.1 Počátky osídlení ...... 24 1.2.2 Středověk ...... 25 1.2.3 Novověk ...... 26 1.2.4 19. století ...... 27 1.2.5 20. století a 21. století ...... 29 1.3 Praha v nástrojích územního plánování ...... 32 1.3.1 Územně plánovací podklady ...... 33 1.3.2 Politika územního rozvoje ...... 39 1.3.3 Územně plánovací dokumentace ...... 41 1.3.4 Územní rozhodnutí a územní opatření...... 45 2 Metodika ...... 47 2.1 Vybrané metody ...... 47 2.1.1 Terénní průzkum...... 47 2.1.2 Sledované jevy ÚAP ...... 48 2.1.3 Mapové podklady ...... 48 2.2 Zhodnocení urbanistických hodnot vybraných sídel ...... 55 2.3 Zpracování a prezentace výsledků ...... 57 3 Praktická část práce ...... 59 3.1 Popis vymezeného území ...... 59 3.2 Vyhodnocení jednotlivých sídel (pasport) ...... 61 3.2.1 Buďánka ...... 61 3.2.2 Hlubočepy ...... 62 3.2.3 Holyně ...... 63 3.2.4 Chaby ...... 64 3.2.5 Jinonice ...... 65 3.2.6 Klukovice ...... 66

3.2.7 Lipence ...... 67 3.2.8 Lochkov ...... 68 3.2.9 Malá Chuchle ...... 69 3.2.10 Řeporyje ...... 70 3.2.11 Slivenec ...... 71 3.2.12 Sobín ...... 72 3.2.13 Staré Butovice ...... 73 3.2.14 Stodůlky ...... 74 3.2.15 Třebonice ...... 75 3.2.16 Velká Ohrada ...... 76 3.2.17 Zadní Kopanina ...... 77 3.2.18 Zličín ...... 78 3.2.19 Zmrzlík ...... 79 4 Mapa s vyhodnocením urbanistických hodnot původních vesnických sídel ...... 80 Závěr ...... 81 Seznam použité literatury ...... 83 Seznam zkratek ...... 88 Seznam obrázků ...... 89

Úvod a cíl práce

Osídlení Prahy je zaznamenáno už od počátku doby kamenné, kdy se na území Prahy díky příznivým přírodním podmínkám začala vytvářet první sídla. Jak Hrůza (1989, s. 10) uvádí, území dnešní Prahy bylo vytvářeno po tisíc let architekturou všech slohových období. Její členitý terén a celé přírodní prostředí je výslednicí složitého modelování, na kterém se podílely geologické děje trvající miliony let, kdy každý z těchto dějů zanechal v pražském území určitou stopu. „Charakter krajiny předurčil sám výběr lokace sídla, při jehož vzniku či založení hrály významnou roli podmínky obrany (nepřístupnost, možnost rozvinutí obranného systému), poloha na obchodních stezkách nebo na vodních cestách (brody), přístup k pitné vodě i podmínky stavebně-technické (základové podmínky, svažitost, záplavová území). Pro lokaci zemědělských sídel byl dále důležitý dostatečný prostor pro plužinu, dostatek vody pro ves (většinou nevysychající potok) a příhodná půda, zejména její sklonitost a skeletovitost.“ (Kupka, 2010, s. 100) V průběhu staletí se stavební činností, která je propojena s přírodním prostředím, začalo pražské území měnit. Tento vývoj měnil samotná venkovská a městská sídla, tak i okolní krajinu, kdy činnosti člověka se podepsaly na krajinném rázu Prahy, ať už nepatrně či velmi výrazně. Hanák (2015, s. 12) k tomu uvádí, že každé sídlo, tak jak se postupně vyvíjí, zachycuje prostřednictvím zástavby na svém území stavební vývoj, kterým bylo toto sídlo v čase utvářeno. Každá společnost vtiskne právě prostřednictvím staveb sídlu určitý obraz doby, ve které se daná vývojová etapa sídla nacházela. V některých případech má území nebo stavba takové hodnoty, které je třeba pro budoucí generace chránit na úrovni památkové ochrany. Ne každé území je vzhledem ke svým kvalitám památkově chráněno. Ochranu hodnot stávající zástavby sídel je tak potřeba chránit pomocí nástrojů územního plánování.

Diplomová práce mapuje a vyhodnocuje urbanistické hodnoty území jihozápadní části Prahy (resp. městský obvod Prahy 5) na podkladě rozšiřujícího jevu č. A011/05 - Historická jádra bývalých samostatných obcí (obrázek č. 1) na území Prahy podle 4. aktualizace územně analytických podkladů hlavního města Prahy z roku 2016 (dále jen „ÚAP hl. m. Prahy“), kde se nacházela původní venkovská sídla, která se postupně v průběhu 20. století připojovala k Praze. V daném území podle přiloženého obrázku č. 1 jsou zmapována a vyhodnocena jádra

těchto obcí (původních vesnických sídel): Buďánka, Hlubočepy, Holyně, Chaby, Jinonice, Klukovice, Lipence, Lochkov, Malá Chuchle, Řeporyje, Slivenec, Sobín, Staré Butovice, Stodůlky, Třebonice, Velká Ohrada, Zadní Kopanina, Zličín a Zmrzlík.

Obr. 1 - Historická jádra bývalých samostatných obcí v MO Prahy 5 (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

U většiny sledovaných venkovských sídel mělo připojení k Praze významný vliv, kdy z převážně zemědělských a hospodářských venkovských sídel, se tato sídla od konce 19. století měnila na průmyslová. V blízkosti nově postavených průmyslových podniků začaly vznikat nové obytné budovy, převážně na nezastavěných plochách daného území. V tomto období se sledovaná sídla, která byla situována poblíž dopravních cest, zejména železničních, rozrostla a stala se tak průmyslovým předměstím Prahy.

U některých sledovaných sídel v jihozápadní části Prahy situovaných mimo dopravní cesty a vzdálenějších od centra Prahy si do současnosti zanechala převážně zemědělský a hospodářský charakter. Je to dáno převážně přírodními podmínkami nebo lokací sídel nacházejících se také v chráněné nebo u chráněné přírodní oblasti. Každé z těchto vybraných sídel je urbanisticky hodnotně jedinečné, zajímavé nebo k nim lidé mají svůj osobní vztah a ať se už jedná o hodnoty zjevné, které považuje většina lidí za významné, nebo o hodnoty méně viditelné, které zůstávají bez povšimnutí, protože lidem připadají všední či obyčejné (Saktorová, 2018, s. 2). Jihozápadní část Prahy byla pro téma diplomové práce vybrána z důvodu velké rozmanitosti daného území a také z důvodu nasbíraných zkušeností a znalostí dané lokality, ve které trvale bydlím a trávím zde mnoho pracovních a volnočasových aktivit.

Cílem diplomové práce je zmapování a vyhodnocení urbanistických hodnot v jihozápadní části Prahy, resp. městského obvodu Prahy 5 (Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha-Řeporyje, Praha 16, Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav, Praha-Zličín), se zaměřením na původní venkovská sídla uvnitř struktury města, ve smyslu jevu č. 11 ÚAP obcí urbanistické a krajinné hodnoty, dle Přílohy 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti.

1 Teoretická část práce

Kapitoly teoretické části diplomové práce jsou zpracovány na základě odborné literatury pro poskytnutí celkového přehledu na vybrané téma diplomové práce. Kapitoly se tak zabývají zejména definováním urbanistických hodnot, které jsou spjaté s veřejnými prostory sídel a urbanistickou strukturou pro určení míry dochování urbanistických hodnot. Následuje kapitola se zaměřením na celkový vývoj sídelní struktury Prahy, která přehledně popisuje růst města Prahy s „pohlcováním“ okolních obcí, které se v průběhu let připojovali k Praze. Vývoj sídelní struktury Prahy byl již popisován v mojí vyhotovené bakalářské práci zabývající se urbanistickým vývojem území městské části Praha - Radotín. V diplomové práci tak byly použity vybrané pasáže z kapitoly bakalářské práce a doplněny o nová zjištění. Poslední kapitola teoretické části diplomové práce se zabývá územním plánováním, kde je mimo jiné řešena ochrana urbanistických hodnot. Proto jsou v další kapitole popsány jednotlivé nástroje územního plánování a jejich charakteristika, se zaměřením na nástroje územního plánování pro území hl. m. Prahy.

1.1 Urbanistické hodnoty

„Urbanistická hodnota území spočívá například v uspořádání, návaznosti i vlastnostech prostorů a staveb, zejména přístupných veřejnosti (průhledové osy, orientační, architektonické dominanty území, členitost a různorodost zástavby apod.). Jedná se nejen o hodnotu dlouhodobě rozvíjené urbanistické struktury jednotlivých sídel a jejich vazeb, ale i o hodnotu krajiny, vytvořené a kultivované dlouhodobým hospodařením.“ (Hanák, 2015, s. 12)

Saktorová (2018, s. 2) k urbanistickým hodnotným územím dodává, že jsou to taková území, v němž lidé rádi bydlí nebo se tam alespoň vracejí.

Urbanistické hodnoty jsou pojem, který do současnosti není legislativně definován, ačkoli na něj odkazují ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.“). Původně nazývaný jev č. 11 - urbanistické hodnoty (před novelou

vyhlášky č. 500/2006 Sb.) je například definován v metodickém návodu č. 3 - Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady: podklad pro rozbor udržitelného rozvoje území vyhlášky č. 500/2006 Sb. (vydané Ministerstvem pro místní rozvoj), kde se uvádí, že urbanistickými hodnotami se rozumí území s historicky i esteticky cennou urbanistickou kompozicí zahrnující části sídel, rozptýlené zástavby nebo urbanizované krajiny (Kuča a Kučová, 2015, s. 14).

Jedná se tak o hodnoty zejména dlouhodobě rozvíjené urbanistické struktury jednotlivých sídel a jejich vazeb. Urbanistické hodnoty území spočívají v uspořádání, návazností a vlastnostech prostorů a staveb, zejména přístupných veřejnosti, utvářející charakter sídel, či dílčích lokalit (URL1).

Kuča a Kučová (2015, s. 14) k dalšímu a podrobnějšímu definování pojmu urbanistických hodnot uvádí, že ve Standardu sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí (Metodický návod k příloze č. l části A- Územně analytické podklady obcí - podklad pro rozbor udržitelného rozvoje území vyhlášky č. 500/2006 Sb. z roku 2014), se charakterizují urbanistické hodnoty jako intravilány sídel s historicky i esteticky cennou urbanistickou kompozicí nepopsané v Ústředním seznamu kulturních památek, zahrnující části sídel, rozptýlené zástavby, historické zahrady a parky. Uvedená charakteristika urbanistických hodnot, které jsou omezeny na území nechráněná podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“) je z věcného hlediska absurdní, protože právě chráněná území vykazují nejvýznamnější urbanistické hodnoty. Toto omezení spíše reaguje na praktický dopad, kdy na nechráněných územích se může uplatnit pouze ochrana urbanistických hodnot z titulu stavebního zákona, zatímco v chráněných územích lze aplikovat i památkový zákon.

Bečková (2019, s. 20) k systému památkářského schvalování podle památkového zákona uvádí, že se mu říká hovorově dvojkolejný, jelikož každý zásah na památce, který se uchází o schválení, musí povinně projít dvěma institucemi státní památkové péče. Nejdříve památkový ústav (NPÚ) vydá odborné vyjádření, a následně výkonný památkový orgán (v Praze se jedná o Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy) vystaví jako podklad pro další územní nebo stavební řízení závazné stanovisko, ve kterém se však nemusí s odborným vyjádřením NPÚ ztotožnit.

Památkový zákon obsahuje několik typů nástrojů pro ochranu jednotlivých cenných staveb, sídel (měst a vesnic), historických center sídel nebo některých čtvrtí specifické svým vývojem nebo typem architektury, či ucelených částí krajiny, kterými jsou: kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny a jejich ochranné pásmo. Důležitými nástroji pro plošnou památkovou ochranu sídel jsou památkové rezervace nebo památkové zóny.

Památkové rezervace jsou nejcennější uceleně dochovaná území s řadou kulturních památek, která mají nenarušenou urbanistickou strukturu (kompaktní historický půdorys a zástavbu v původních objemech a tvarech včetně dochovaných fasád většiny historických staveb) a jejich důležitou součástí jsou veřejná prostranství, zachované historické zahrady a parky, apod. Památkové zóny mívají většinou dobře dochovaný půdorys a obvykle i hmotovou skladbu zástavby, ovšem jejich architektonický obraz nemusí být tak ucelený, jako je tomu v památkových rezervacích. Stojí v nich totiž méně kulturních památek a některé části zóny mohly být v minulosti narušeny nějakým rozsáhlejším rušivým zásahem. Zahrnutí takových částí do území památkové zóny však umožňuje podílet se na jejich regeneraci (URL7).

Z výše uvedeného vyplývá, že urbanistické hodnoty jsou vždy vázány na zastavěné území sídla, ale mohou také zahrnovat rozsáhlé parkové plochy (lázeňská místa, velké zámecké parky) a jiné nezastavěné plochy, pokud jsou územním plánem stanoveny jako součást zastavěného území u kterých nebyla z nejrůznějších důvodů zajištěna památková ochrana dle památkového zákona. Tento pojem se tak spojuje s historickými urbanistickými celky, které vznikly před určitou dobou, dosud nejsou ukončeny a mohou tak vznikat i v současnosti (Kuča a Kučová, 2015, s. 15, 17).

1.1.1 Urbanistická struktura sídla

Kuča a Kučová (2015, s. 18) ve své metodice pro určení míry dochování urbanistických hodnot, která je základním znakem všech území a na základě kterých lze identifikovat urbanistické hodnoty, zpřesňují tyto základní pojmy: urbanistická struktura sídla, půdorysná osnova sídla, parcelace, půdorysná skladba zástavby, hmotová skladba zástavby, významné stavební dominanty a kompoziční vztahy prostorů.

Urbanistická struktura sídla, ať už se jedná o vesnici nebo město je historicky se měnící způsob půdorysného a prostorového uspořádání jednotlivých zastavěných částí sídla, prolínaných plochami vysoké zeleně přecházející do krajinné zeleně ploch nezastavěného území (Rozmanová, 2017, s. 6).

Kuča a Kučová (2000, s. 13) k tomu dodávají, že urbanistickou (prostorovou) strukturu lze vyjádřit jako prostorovou strukturu sídla, která zahrnuje kompozici prostorů, jejich vzájemné vztahy, orientaci, tvar, artikulaci a tvar, hierarchií významu, dimenze. Základem urbanistické struktury je půdorysná struktura sídla (půdorysné linie náměstí, návsí, ulic, cest, parcelace, atd) Urbanistická struktura vykazuje výrazně větší stabilitu než vlastní architektura a je tak vůbec nejstarším hmotným dokladem existence sídla.

Urbanistická struktura se dělí na půdorysnou osnovu sídla a parcelaci, které jsou většinou nejstarším hmotným dokladem existence sídla a nejstabilnější charakteristikou. Dále se urbanistická struktura dělí na půdorysnou skladbu zástavby, hmotovou skladbu zástavby, významné stavební dominanty (obrázek č. 2) a kompoziční vztahy prostorů (Kuča a Kučová, 2015, s. 18).

Obr. 2 - A - půdorysná osnova sídla, B - parcelace, C - půdorysná skladba zástavby, D - hmotová skladba zástavby (zdroj: Kuča a Kučová, 2015)

Půdorysnou osnovu sídla tvoří urbanistické bloky a urbanistické prostory, tedy půdorysné linie vymezující náměstí (návsi), ulice a další komunikace. U sídel vzniklých před 19. stoletím lze míru dochovanosti historické půdorysné struktury sídla nejlépe posoudit srovnáním nynějšího stavu (prostřednictvím aktuální ortofotomapy a katastrální mapy) se situací zachycenou na mapách stabilního katastru vytvořené v 1. polovině 19. století. U mladších sídel či jeho částí nezachycených na mapách stabilního katastru, lze míru dochovanosti půdorysné struktury sídla porovnat s ortofotomapami vznikajících již koncem 30. let 20. století, které zachycují situaci před začátkem zásadních novodobých urbanistických změn 2. poloviny 20. století. (Kuča a Kučová, 2015, s. 20)

Parcelace se obecně váže k rozdělování větších pozemků na menší, primárně k dělení půdy. V urbanistické struktuře parcelace představuje směr, tvar, hustotu a příčné dělení parcel. Parcelace se dělí na intravilánovou (uvnitř sídel) a extravilánovou (zemědělské pozemky v okolí sídel, nejčastěji vesnických). Parcelace představuje nedílnou součást historické a památkové identity každého sídla, kdy její základy byly nejčastěji položeny již v době vzniku sídla. K posouzení míry dochování historické parcelace lze nejlépe posoudit srovnáním nynějšího stavu (prostřednictvím aktuální katastrální mapy) se situací zachycenou na mapách stabilního katastru nebo mapy tzv. pozemkového katastru z meziválečného období (Kuča a Kučová, 2015, s. 20).

Půdorysná skladba zástavby, která je zásadně důležitá pro identitu každého sídla a vypovídá tak o jeho vývoji, vymezuje polohu a orientaci jednotlivých objektů ve vztahu k jejich parcele, k sousedním objektům (pravidelnost řazení a rozestupy) a k veřejné komunikaci. Půdorysná skladba zástavby také charakterizuje uspořádání parcely a míru zastavěnosti parcely. K posouzení míry dochování historické půdorysné skladby zástavby lze nejlépe posoudit stejně jako u parcelace srovnáním nynějšího stavu (prostřednictvím aktuální katastrální mapy) se situací zachycenou na mapách stabilního katastru nebo mapy tzv. pozemkového katastru z meziválečného období (Kuča a Kučová, 2015, s. 20, 21).

Hmotová skladba zástavby, která je úzce spojena s vlastní půdorysnou skladbou zástavby a zásadním způsobem podmiňuje charakter prostorů sídla, zahrnuje vlastní hmotu staveb, tedy třetí rozměr charakterizující počet podlaží budov a jejich výšku, dále tvar, sklon a orientaci střechy. U půdorysné a hmotové skladby zástavby s dalším vývojem sídla většinou docházelo k postupné proměně staveb (zahušťování, rozšiřování staveb nebo budování novostaveb na místě starších staveb na parcele), nebo k náhlé proměně staveb v důsledku přírodních katastrof či požárů. Hmotová skladba zástavby je tak výsledkem komplikovaného historického vývoje sídla, kde rozhoduje charakter sídla (město, vesnice) a regionální kontext (např. drobné přízemní domy ve vesnicích v Polabí oproti velkým patrovým domům vesnic v severních Čechách). Vzhledem k omezeným informacím z dostupných mapových podkladů či dalších pramenů je pro posouzení míry dochování historické hmotové skladby zástavby nezbytný terénní průzkum, který je vhodné zkombinovat porovnáváním dochovaných starých fotografií či pohlednic (Kuča a Kučová, 2015, s. 21).

Významné stavební dominanty jsou stavby a jejich soubory, jejichž umístění v terénu je

činí výrazně viditelné a do velké míry ovlivňuje vizuální charakter sídla i okolní krajiny 16

(Rozmanová, 2016, s. 20). Podstata dominant spočívá zpravidla v jejich hmotě a výšce, a to ve vazbě na morfologii terénu, mohou se však z části projevit i v půdorysném průmětu. Dominanty jsou charakteristické pro každé sídlo a umožňují jejich identifikaci v dálkových pohledech. Často je dominantní působení stavby podpořeno z důvodů výrazu nadřazenosti (společenské, duchovní) a z obranných důvodů. Nejčastěji tak jde o dominanty vertikálního typu charakterizující řadu měst i vesnic (věž kostela, radnice, brány, hradu aj.). K těmto nejčastějším dominantám lze přiřadit dominanty z 19. a začátku 20. století, kdy vznikaly také četné nově funkční typy staveb, kdy jejich tvůrci usilovali o pohledové uplatnění celku ve formě věžice, střešního pavilonu (budovy škol, peněžních ústavů, úřadů). V tomto období byly často zvýrazňovány také části soukromých staveb, formou věžičky či výrazného arkýře činžovních domů. V druhé polovině 20. století bylo mnoho českých sídel postiženo vznikem nových nevhodných dominant situované převážně v okrajových částech sídel, které vstoupily do panoramatu sídel a nevratně tak narušily po staletí stabilizovaný obraz krajinného celku (např. panelové domy a sídliště, sklady, zemědělská sila, televizní vysílače, rozhledny apod.). Z výše uvedeného vyplývá, že dominanty lze rozdělit na dominanty pozitivní a dominanty negativní (rušivé), které narušují (historické) panorama sídla nebo významné stabilizované či komponované pohledové vztahy. Uplatnění historických či novodobých stavebních dominant lze objektivně posoudit pouze terénním průzkumem (Kuča a Kučová, 2015, s. 21, 22).

Kompoziční vztahy prostorů v rámci historického sídla a jeho širšího prostředí lze hodnotit jako záměrné, obvykle založené na geometrických principech nebo na harmonických vztazích, vycházející z uměleckých principů. Představují tak prostorové utváření sídla v celku ve smyslu obvyklé gradace velikosti prostorů směrem k centrální části sídla (ústřednímu prostoru nebo podél obvodu historického jádra) a výškové gradace staveb k centrální části sídla či k výrazné dominantě ve smyslu záměrně vyjádřených kompozičních vztahů (osové průhledy). Jde tak o nadstavbu půdorysné osnovy sídla (Kuča a Kučová, 2015, s. 22).

Zjednodušeně řečeno, urbanistická kompozice je estetické uspořádání hmotných prvků, kde se věnuje pozornost uspořádání objektů v území, tedy objektů (stavebních i přírodních), které jsou natolik výrazné, že ovlivňují vzhled řešeného území. Urbanistická kompozice dbá na vzhled území, tj. na estetické uspořádání hmotných prvků, kterými je území tvořeno. Toto estetické uspořádání posiluje orientaci v sídle a jeho okolí, ovlivňuje přívětivost místa, jeho přitažlivost, atraktivnost, příjemnost, uměřenost, harmonii (Rozmanová, 2016, s. 6).

Hrůza (1989, s. 386, 387) k tomu dodává, že kompozice města je pojem, který se obdobně jako v jiných sférách lidského tvoření používá pro vyjádření záměrného uspořádání. Kompozice sídla zdaleka nemusí být ztotožňována s geometrickou pravidelností městského půdorysu. Praha je příkladem městské kompozice, ve které převládá nepravidelnost a kontrasty.

Pro posouzení základní míry zachování kompozičních vztahů obvykle postačí stejné prameny jako pro půdorysnou strukturu sídla, tj. srovnáním aktuální ortofotomapy a katastrální mapy se situací zachycenou na mapách stabilního katastru, doplněn o terénní průzkum pro nezbytné posouzení skutečných dimenzí prostorových vztahů sídla (Kuča a Kučová, 2015, s. 22).

1.1.2 Veřejné prostory sídel

Veřejné prostory jsou nezbytnou součástí sídel a jsou také nezbytným prvkem pro vyhodnocení urbanistických hodnot a urbanistických struktur sídel. Podle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

Z prostorového hlediska můžeme rozlišit čtyři základní typy veřejných prostorů sídel, jimiž jsou náměstí, ulice, zeleň a ostatní plochy. Tyto základní typy veřejných prostorů sídel mají celou řadu modifikací (Šilhánková, 2018, s. 76).

Náměstí, ať už jsou pravidelná či nepravidelná jsou jedním ze skladebních článků města a jeho centra, která patří mezi vrcholná díla historického urbanistického umění (Hrůza, 1977, s. 192). Většinou slouží ke shromažďování lidí a mají tak působit dojmem koncentrovanosti. Dále jsou náměstí charakterizována optickým vymezením (objekty, zelení, vodní plochou), orientací, velikostí, přístupy, příčným profilem, upraveným povrchem a vybavením. Podle účelu lze náměstí dělit na obytná, oddechová, dopravní, rozptylová, slavnostní apod. (Šilhánková, 2018, s. 77). Jednou z možností členění náměstí je i hledisko tvaru půdorysu. Náměstí u rostlých měst (nepravidelného půdorysu, které vznikaly živelně) jsou většinou radiálního (paprskovitého) půdorysu, kdy tento půdorys bývá znakem staršího vyspělého sídliště, kde se cesty sbíhaly k hlavnímu tržišti, které se pak stalo náměstím. Dalšími typy půdorysu rostlých měst jsou náměstí nálevkovitá, která jsou trojúhelníkového tvaru se zužujícím se ústím na jedné straně, a vřetenová. Náměstí u založených měst (pravidelného 18

půdorysu, které vznikaly na „zeleném drnu“) mají více či méně pravidelný obdélníkový tvar čtyřúhelníku (obdélník, čtverec, lichoběžník) (Sojková, 2014, s. 37).

Vzhledem k tomu, že diplomová práce je zaměřena na venkovská sídla ve vybraném území jihozápadní části Prahy, je vhodné zmínit veřejné prostory venkovských sídel stejného významu jako je náměstí. Tímto prostorem je náves, která zpravidla tvoří historickou část obce (vesnice) a na kterém se většinou soustřeďuje společenský život místních obyvatel. „Návesní vesnice patří vzhledem ke svému půdorysnému uspořádání mezi pravidelné, tedy geometrické formy. Základním prvkem je pravidelně vyměřená náves - vnitřní prostranství, okolo něhož jsou uspořádány jednotlivé usedlosti. Náves může mít různý půdorysný tvar, od nejčastější obdélníkové přes obdélníkovou se zaoblenými rohy, oválnou až po trojúhelníkovou či mnohoúhelníkovou. Za podtyp můžeme považovat vesnice s výrazně lineárně protaženou návsí vřetenového nebo ulicového tvaru, starší literaturou označované za ulicovky nebo silnicovky.“ (Pešta, 2014, s. 28) Náves u vesnic Karel Kuča v Atlasu krajiny České republiky rozdělil podle půdorysného typu do dvou kategorií, jimiž jsou: náves ortogonální (čtyřstranná, dvoustranná, dvouřadá (ulicová) a jednostranná) a náves neortogonální (trojúhelníková, kyjovitá, okrouhlá (oválná), vřetenová, vidlicová, lalokovitá, nepravidelná, široká).

Nejčastějším typem veřejného prostoru sídla je ulice, kterou lze označit jako dopravní cestu nebo plochu výrazně souvisící s uspořádáním celé prostorové a funkční struktury sídla (Hrůza, 1977, s. 139). Ulice by se mohla definovat jako veřejný prostor liniového půdorysu umístěn mezi domy a dalšími stavbami (případně zelení) v zastavěné části sídla, které je tvořeno místní komunikací a většinou chodníky pro pěší.

Ulici nejčastěji tvoří kompaktní řadová sevřená zástavba nebo volně stojící izolované domy s hřebenem kolmo nebo souběžně s komunikací, případně soubory staveb (Rozmanová, 2017, s. 15).

Veškeré plochy v sídlech, na nichž převládají přírodní komponenty (rostlinné porosty) se označují jako zeleň, kterou lze považovat jako součást občanského vybavení. Zeleň se uplatňuje jako podstatná součást sportovních a rekreačních areálů. Do skupiny zelených ploch patří zahrady, parky, lesoparky, příměstské rekreační lesy, izolační plochy výroby a dopravních zařízení a hřbitovy. V urbanismu bývá dělena dle umístění, rozlohy, způsobu řešení, přístupnosti a základního určení (Hrůza, 1977, s. 291). Šilhánková (2018, s. 77) plochy veřejné zeleně zjednodušeně charakterizuje jako klidové prostory, na nichž převládají přírodní komponenty s omezenou nebo vyloučenou motorovou dopravou. 19

„Plochy zeleně, především parky, mají jiné nároky na organizaci prostoru a jeho kompozici, než ulice a náměstí, přesto se obě složky vzájemně prolínají a zpravidla dobře doplňují. Například stromy mají stejnou schopnost vymezovat nebo rámovat prostor jako budovy. Mohou podpořit gradaci prostoru, vytvářet dominanty, zdůraznit význam místa nebo oddělovat architektonicky nebo urbanisticky nesouvztažné celky. Zatímco v ulici upoutá pozornost třeba jen jediný strom, v plochách zeleně nejvíce vyniknou prvky drobné architektury - pomníky, sochy, altány, pergoly apod.“ (Rozmanová, 2016, s. 20).

Ostatní plochy či veřejné prostory představují směsici funkcionalismem vytvořených ploch mezi solitérně umístěnými bytovými domy (převážně panelovými), tvořeny obchodními a nákupními centry v sídlištích, parkovišti a jinými zpevněnými plochami (Šilhánková, 2018, s. 81). Dalšími typy veřejných prostor tak mohou být i volně přístupná dětská hřiště, hřiště s tréninkovým vybavením pro dospělé, či trasy pro pěší a cyklostezky (Saktorová, 2018, s. 48).

1.2 Vývoj sídelní struktury Prahy

„Město Prahu a jeho obraz vždy výrazně ovlivňovala krajina. Vtiskla Praze nezaměnitelnou formu a vytvořila její charakteristickou tvář. Po staletí vyzařuje Praha krajinné charisma. Je místem prostoupeným historií, opředeným příběhy a pověstmi - místem a městem - které se stalo symbolem obestřeným mimořádným geniem loci.“ (Semotanová, 2016, s. 8) Na podkladech pověstí a legend spojující vznik Prahy, archeologických nálezů skoro ze všech historických období na území Prahy a dochovaných záznamů, se Praha díky příznivým přírodním podmínkám vyvíjela do dnešní podoby již od doby prvých tábořišť pravěkých lovců a zemědělských osad. Praha byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko- německých císařů a prošla všemi slohovými obdobími. V současnosti je Praha hlavním městem a současně největším městem České republiky a momentálně 15. největší město Evropské unie, rozkládá se na území 496 km², má skoro 1,3 milionu obyvatel a je situována do středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. V Praze mají sídlo z velké části státní instituce, mnoho dalších organizací a firem. V Praze sídlí prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány, univerzity a další veřejně nebo soukromé instituce. Ze statických údajů vyplývá, že Praha je všeobecně považována za vysoce vyspělý a bohatý region s vysokou životní úrovní a také za jedno 20

z nejkrásnějších měst v Evropě. Památkově chráněné historické centrum města s panoramatem Pražského hradu, který je největším hradním komplexem na světě, je zapsáno do seznamu UNESCO. Území hl. m. Prahy je v současnosti rozděleno do 22 správních obvodů a členěno na 57 samosprávných městských částí, zahrnující 112 katastrálních území. Pro přehlednost a základní orientaci celkového vývoje území Prahy, je na obrázku č. 3 zobrazen urbanistický vývoj městské a příměstské krajiny - výkres k příloze rozšiřujícího jevu A011/20 ÚAP, kde je barevně zakresleno osídlení pražského území do roku 1850 (červeně), do roku 1950 (okrově), do roku 1990 (zeleně) a osídlení do roku 2007 (modře) (Poduška, 2018, s. 17 - 18).

Obr. 3 - Urbanistický vývoj území Prahy (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

Hlavní město Praha zahrnuje celou řadu dříve samostatných městských lokalit, které lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří tzv. historická pražská města, tvořeny Starým městem, Josefovem, Malou Stranou, Hradčany, Novým městem a Vyšehradem, která ve svém souhrnu tvoří největší a nejvýznamnější celek českých zemí. Druhou skupinu tvoří někdejší vsi po obvodu města, který se postupným vývojem staly městy, která již v 1. polovině 20. století srostla s historickými pražskými městy v jeden celek - Břevnov, Bubeneč, Karlín, Košíře, 21

Nusle, Smíchov, Vinohrady (Královské Vinohrady), Vršovice, Vysočany a Žižkov, společně s již dříve zařazenými Holešovicemi a Libní. Třetí skupinu představují venkovská města a městečka, která se stala součástí Prahy v letech 1960 - 1974 a s Prahou souvisí jen administrativně - Čakovice, Dubeč, Horní Počernice, Radotín, Řeporyje, Uhříněves a Zbraslav (Kuča, 2002, s. 429 - 430). Diplomová práce vyhodnocuje urbanistické hodnoty v jihozápadní části Prahy, kde toto území nejlépe vystihuje označení městského obvodu Prahy 5, který je na obrázku č. 4 znázorněn okrovou barvou. Členění Prahy na městské obvody, kdy se od roku 1960 Praha začala členit na 10 městských obvodů (Praha 1 - 10), se však v současnosti již nepoužívá, protože dle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze je členěna Praha na městské části. Území a názvy městských částí vymezuje vyhláška č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy. Městský obvod Prahy 5 tak v současnosti tvoří městské části Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha-Řeporyje, Praha 16, Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav a Praha-Zličín.

Obr. 4 - Městské obvody Prahy (zdroj: URL5)

Na dalším obrázku č. 5 je pro přehlednost doplněno zobrazení územního rozsahu Prahy dle katastrálních území od období Novověku do dnešní podoby pražského území, kdy se započalo s připojováním dříve vzniklých pražských měst, následujícím připojením pražskými předměstími a dříve původně venkovskými usedlostmi. Ve vybraném území jihozápadní části Prahy se jedná o katastrální území Smíchova, Košíř, Motola, Jinonic, Radlic, Hlubočep a Malé Chuchle, které se připojili k Velké Praze po roce 1920. V následujících desetiletích byly ve vybraném území připojeny k Praze katastrální území Velké Chuchle a Lochkova, kdy následně byl v roce 1974 do dnešní podoby připojen k Praze, co do rozsahu a do počtu nejvyšší počet katastrálních území - Sobín, Zličín, Třebonice, Stodůlky, Řeporyje, Holyně, Slivenec, Zadní Kopanina, Lochkov, Radotín, Lipence a Zbraslav.

Obr. 5 - Katastrální území Prahy s vyznačením vybraného území (zdroj: URL9)

1.2.1 Počátky osídlení

Na území dnešní Prahy v období od doby kamenné sídlila řada nejrůznějších kmenů a nejstarších kultur. Na základě archeologických nálezů (jedná se archeologické naleziště, jako jsou například: Hlubočepy, Zbraslav, Radotín, Řeporyje, Troja, Hradčany, Libeň, Jinonice, Břevnov, Vinohrady, Prosek, Bubeneč) vyplývá, že nejstarší kmeny dávaly přednost vyvýšeným terasám (návrším) s jejich úrodnou půdou a brodům přes řeku Vltavu, které sloužily k pohybu kmenů a jejich vzájemných styků, která byla po tisíciletí vždy znovu a znovu osidlována (Poduška, 2018, s. 20). K brodům přes řeku Vltavu Hrůza (1989, s. 13) uvádí, že tyto brody byly velmi záhy objeveny jako důležité komunikace v těžišti celé české kotliny a daly tak pražskému prostoru jeho jedinečnou přitažlivost. Byly téměř jediným místem pro snadnější překročení řeky Vltavy, tekoucí tehdy stejně jako dnes v hlubokých údolích, podstatně ztěžujících překročení bystře plynoucí řeky. Právě brody přes řeku Vltavu se mohly stát hlavní příčinou, proč je na území Prahy téměř trvale doloženo velmi intenzivní osídlení. Osídlení Prahy zůstalo neměnné do období příchodu Keltů koncem čtvrtého století před naším letopočtem. Kelti z kmene Bojů zakládali opevněné sídelní soustavy (oppida) na návrších podél řeky Vltavy. Jako nejznámější keltské osídlení v Praze bylo keltské oppidum Závist naproti dnešní Zbraslavi, které je nejrozsáhlejším archeologicky doloženým sídelním útvarem. Po rozvrácení keltské říše germánskými kmeny během stěhování národů v 6. století našeho letopočtu začaly osidlovat pražskou kotlinu slovanské kmeny, které svými sídly mohly navázat na již existující sídelní soustavy. Slovanské kmeny na dominantních polohách zakládaly opevněná hradiště, která byla do dvanáctého století základními body osídlení (Poduška, 2018, s. 20). Praha byla od 9. století sídlem vládnoucího Přemyslovského knížecího rodu, a v samých počátcích české státnosti byla přirozeným střediskem postupně sjednocovaných Čech, z důvodu centrální polohy v rámci celé země, na průsečíku dálkových obchodních cest. Pražský hrad se stal centrem správy přemyslovského českého území a záhy i hlavním správním střediskem celé země a státu. V 10. století bylo podhradní osídlení mimořádně rozvinuté a zejména na pravobřežní straně řeky Vltavy (území dnešního Starého Města) se rozvinula rozsáhlá předlokační aglomerace s mnoha románskými kostely (Kuča, 2002, s. 499). Rozvoj Prahy v 11. století se zakládal na těžišti Pražského hradu a Vyšehradu rostoucím podhradím na obou stranách řeky Vltavy. Na těchto hradech byla zhotovena nová mohutná

kamenná opevnění, hradby, kamenné paláce, církevní stavby a další významné stavby, díky kterým získala původní hradiště vnější vzhled západoevropských hradů. Podnětem k přestavbě a stavební aktivitě Pražského hradu byl požár v roce 1091, který také zničil osídlení západně od Pražského hradu, v současné době nazývané Pohořelec (Poduška, 2018, s. 21).

1.2.2 Středověk

Z důvodu povodně z roku 1118 bylo v pražském podhradí zničeno velké množství domů, chatrčí a kostelů, zhotovených zejména ze dřeva. V roce 1160 na místě dosavadního dřevěného mostu zničeného povodní byla zahájena stavba kamenného Juditina mostu, který byl jediným spojením obou břehů řeky Vltavy v Praze (Poduška, 2018, s. 22). „Na konci 12. století se na již výrazně stabilizovaném půdorysu města, jehož základem byly dva pražské hrady s rozsáhlým osídlením podél vltavských břehů navazující na jejich propojení, se dotvářel obraz Prahy v románském slohu, kdy bylo podhradí obohaceno církevními a světskými stavbami, se na území Prahy postavily tyto hlavní stavby: Juditin most, Strahovský klášter, johanitská komenda maltézských rytířů se špitálem a mlýnem na vltavském rameni (Čertovka) a biskupský dvorec (Klárov).“ (Poduška, 2018, s. 22) Ve 13. století se Praha zformovala z pražských měst (Staré město, Malá Strana, Hradčany) a dvou pražských hradů (Pražský hrad a Vyšehrad) do velkolepé středověké metropole (Poduška, 2018, s. 22). Definitivní půdorysnou strukturu pražského území, po mnoho staletí neměněnou a nerozšiřovanou, získala pražská aglomerace v době vlády Karla IV (1346 - 1378), který v roce 1348 přistoupil k velkorysému založení Nového Města, umístěného mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. Jeho základními prvky se stala rozsáhlá tržiště, kterými byli Dobytčí (Karlovo), Koňské (Václavské) a Senné (Senovážné). Rozšíření pražského území bylo uskutečněno také na levém břehu řeky Vltavy, a to rozšířením Hradčan a Malé Strany o území Újezda a to stavbou „hladové zdi“ na úbočí Petřína (Kuča, 2002, s. 501). Borovička a Hrůza (1984, s. 31) k tomu doplňují, že do uspořádání Nového Města byly důmyslně začleněny starší sídelní celky vesnického typu, jako byly Poříč, Opatovice, Chudobice, Zderaz, Podskalí a další, které v té době na zvoleném území již po staletí existovaly. Spolu se založením Nového Města se vybudovaly hradby kolem celého města, které byly z vnější strany obklopeny širokým pásem vinic. Rozkvět Prahy pokračoval v založení

pražské univerzity a zahájením stavby Karlova mostu, který nahradil Juditin most zničený povodní v roce 1342 (Poduška, 2018, s. 23). V tomto období se ojediněle objevují první zakládané a kultivované zahrady, zejména církevních institucí (klášterní, biskupské) a světských staveb, které měly své zahradní zákoutí či přímo zahrady. Okolí Prahy bylo bohaté na užitkovou zeleň (pole, louky, vinice a menší plochy lesů), kterou doprovázelo osídlení, většinou zemědělského charakteru (Chodějovská, 2012, s. 300). Praha svou rozlohou (750 ha) a počtem obyvatel se proměnila ve třetí největší město tehdejší Evropy (po Římě a Londýně) a přední vývojové ohnisko evropského gotického slohu (Kuča, 2002, s. 501).

1.2.3 Novověk

V tomto období se urbanistická struktura města výrazně neměnila, vývoj Prahy se tak omezoval na vývoj městských dominant a architektonický vývoj zástavby, kdy za vlády Jagellonců byl v pozdní gotice a začínajícího renesančního slohu postaven Vladislavský sál Pražského hradu, Malostranská mostecká věž, Prašná brána, či přestavba Novoměstské radnice (Kuča, 2002, s. 503). „Po smrti Ludvíka Jagellonského se na Pražský hrad usadili Habsburkové, kteří prováděli uvnitř hradního areálu přestavby stávajících staveb a obohacovali jeho okolí, zejména severní území novými zahradami, letohrádky a oborami. V přímém sousedství pražského hradu severně od Jeleního příkopu byl tak postaven Letohrádek královny Anny (Belvedér) jako součást královské zahrady.“ (Poduška, 2018, s. 24) Chodějovská (2012, s. 301) k tomuto období dodává, že hospodářskými zásahy bylo měněno okolí Prahy a volné svahy ve městě, kde vznikaly sady, vinice a zemědělské plochy. Okolí Prahy bylo prakticky odlesněno, kromě nepříhodných poloh na okraji dnešní Prahy (např. území Malé a Velké Chuchle, či území Zbraslavi). Historicky významná bitva na Bílé hoře v roce 1621, byla pro Prahu a celé Čechy předznamenáním třicetileté války, pro kterou znamenalo pustošení, boření usedlostí, dvorů a mlýnů, ničení vinic a zahrad před hradbami města, a tím také výrazné snížení počtu obyvatel města a jeho přilehlých vesnic. Další větší stavební činnost proběhla v půli 17. století, kdy se v Praze dostavěl komplex jezuitského Klementina, který byl po Pražském hradu největší stavbou té doby v Praze (Poduška, 2018, s. 24). K druhé polovině 17. století Kuča (2002,

s. 504) dodává, že v Praze byla zahájena výstavba bastionové fortifikace, jejíž citadelou se stal Vyšehrad. Vzhledem k velikosti pražského města, obtížnému terénu a finančních nákladů trvalo 78 let (1649 - 1727) než byla pražská města obklopena souvislým bastionovým opevněním v délce cca 14 km (Semotanová, 2016, s. 213). Po třicetileté válce v místě původních domů a zahrad na Malé Straně proběhla výstavba Valdštejnského paláce, která je jednou z nejvýraznějších staveb českého raného baroka. Koncem 17. a začátkem 18. století se v Praze se stále ve větším počtu prosazovaly barokní dominanty a sochařské výzdoby. V předměstských obcích (v Nuslích, na Smíchově, v Bubnech, v Libni, ve Veleslavíně) se staví nebo ze starších budov přestavují zámečky doprovázené zahradami, společně s drobnějšími letohrádky (Hanspaulka, Ořechovka, Pernikářka, Rokoska a další) dala vzniknout dnešním místním názvům. K tomuto období je potřeba připomenout vznik morových pohřebišť umístěných za městskými hradbami, která se stala základem dnešních hřbitovů (Olšanské hřbitovy a Malostranský hřbitov) (Poduška, 2018, s. 24 - 25). V půlce 18. století vznikaly zárodky prvních manufaktur, které konkurují dosavadním řemeslným dílnám. Manufaktury nenalézají dostatek místa i vhodné podmínky uvnitř opevněného města a dávají tak podnět k rozvoji pražských předměstí. Zájem prvních podnikatelů se obrací především k předměstím Smíchova, Karlína, Holešovicím a Libni (Hrůza, 1989, s. 126). V 18. století pro další vývoj budoucí Prahy byla snaha o uspořádání zemské silniční sítě, kdy po mnoha jednáních byla v roce 1732 schválena výstavba šesti hlavních silnic, spojující Prahu s Vídní, Lipskem, Vratislaví, Norimberkem, Lincem a Žitavou (Hrůza, 1989, s. 139). V roce 1784 došlo k důležitému sjednocení pražských měst v jedinou obec, tvořené z Nového Města, Starého Města, Malou Stranou a Hradčanami (Kuča, 2002, s. 507). Ke konci 18. století Chodějovská (2012, s. 304) k okolí Prahy zmiňuje, že byla obklopena bohatým zeleným věncem zahrad, vinic, polí, lány protkanými loukami a lesíky, doplněné o nové zahrady a parky církevních či světských držitelů.

1.2.4 19. století

V 1. polovině 19. století zesílila urbanizace pražských předměstí, která dosud byla charakterizována rozptýlenou zástavbou na území Smíchova a Košíř, dále na území Královských Vinohrad a Žižkova. Významným urbanistickým počinem se stalo v roce 1817

založení průmyslového předměstí Karlína (Kuča, 2002, s. 507). V území Košíř a Smíchova, kdy se tyto obce v roce 1851 sloučily do jedné a po osmi letech opět osamostatnily, se začíná měnit stavbou nájemních domů složení obyvatel, zejména obyvatel dělnického zaměření (Broncová, 1996, s. 15). Začalo se stavět a přestavovat v novém klasicistním slohu, kdy nejvýznamnějším prostorovým a architektonickým obohacením Prahy, se stalo vytvoření dnešního Smetanova nábřeží od nového mostu Františka I. až po Křížovnické náměstí u Karlova mostu, spolu s levobřežním předmostím v prostoru dnešní Vítězné ulice pod Petřínem (Hrůza, 1989, s. 158). Železnice a průmysl vstupují do Prahy v půlce 19. století a díky tomu se znásobil růst města a jeho předměstí. Byly provedeny proměny městských prostorů, výstavba nábřeží, mostů a komunikací, zakládání veřejných parků (Hrůza, 1989, s. 164). Mezi železniční stavby mimo nová pražská nádraží (dnes Smíchovské, Masarykovo a Hlavní nádraží) patří také technicky pozoruhodný a přes kilometr dlouhý železniční viadukt postavený v letech 1846-1849, na trati do Děčína podle projektanta A. Negrelliho. V roce 1871 byl dokončen dvoukolejný železniční tunel pod Vinohrady a téhož roku bylo spojeno Smíchovské a Hlavní nádraží tratí, která překračuje řeku Vltavu na úpatí Vyšehradu druhým pražským železničním mostem (Hrůza, 1989, s. 231). Území Prahy k již původně sjednoceným pražským městům (Staré Město, Malá Strana, Hradčany a Nové Město) se rozšířilo o nově připojená pražská města, kterými jsou Josefov, následovaný Vyšehradem, Holešovicemi a Libní na začátku 20. století (Poduška, 2018, s. 28). V urbanistickém vývoji Prahy je významným počinem zrušení pevností funkce Prahy na základě vydaného dekretu v roce 1866 císařem Františkem Josefem I., které uvolnilo cestu pro bourání hradeb a nového využití uvolněného území. Bourání hradeb je dalším impulsem pro prudký růst pražských předměstí, o jejichž rozvoji svědčí i jejich povyšování na města jako jsou Vinohrady, Žižkov, Košíře, Libeň, Nusle a krátce po konci století i Vršovice, Karlín a Smíchov (Borovička a Hrůza, 1983, s. 63). Opomenout nelze urbanisticky a architektonicky největší dílo té doby v Praze - areál v Holešovicích (Výstaviště Praha) uspořádané při příležitosti zemské výstavy v roce 1891. Další významnou stavbou, která se v tomto roce postavila, je budova Národního muzea, která uzavírá horní část Václavského náměstí (Poduška, 2018, s. 29). „Přetváření Prahy v moderní velkoměsto, kterému ustoupilo mnoho hodnotných starších staveb, vyvrcholilo neblaze pražskou asanací kolem roku 1900 (projekt A. Hurtig), jíž padlo za oběť téměř celé Židovské město a část Starého Města.“ (Kuča, 2002, s. 511 - 512) 28

Lacika (2006, s. 26 ) k tomu uvádí, že asanací Židovského města vznikly velkoměstsky řešené ulice s moderními městskými budovami. Není náhodou, že Praha se také nazývá jako „malá Paříž“, protože domy a ulice se podobají těm ve francouzské metropoli. Především to platí o elegantní Pařížské ulici, u které jsou postaveny cenné secesní budovy s novými architektonickými styly, které se objevily na přelomu 19. a 20. století. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím urbanizovaným městem se železnicí a továrnami, s počtem obyvatel přesahující půl milionu. V Praze nově vznikaly stavby, které v předchozích obdobích neexistovaly. Jedná se o vilovou výstavbu, stavby dočasného bydlení (hotely, ubytovny, penzióny), školská zařízení (mateřské, obecné, průmyslové a vysoké školy), obchodní zařízení (krytá tržiště a obchodní domy), zdravotnická a sociální zařízení (nemocnice, porodnice, léčebny, starobince, nalezince a chudobince), veřejné budovy (banky, spořitelny, pojišťovny), sportovní stavby (jízdárny, plovárny, tělocvičny), kulturní domy, divadla, koncertní síně a stavby technické a dopravní infrastruktury (Poduška, 2018, s. 29). Progresivní rozvoj průmyslu a změny ve společnosti znamenaly další kroky k modernizaci Prahy a její přeměnu ve velkoměstskou aglomeraci (Semotanová, 2016, s. 392).

1.2.5 20. století a 21. století

Ve 20. století hranice Prahy jen ve směru na severovýchod (Holešovic a Libně) přesahovaly historický středověký obvod. Praha v tuto dobu byla obklopena předměstími, která jen ve svém celku lidnatostí předstihovala. (Hrůza, 1989, s. 263) „Pražské území s příměstskou krajinou zachovávající si stále venkovský charakter, bylo protkáno soustavou železničních tratí a nádražími spolu s rozrůstajícím množstvím továren.“ (Poduška, 2018, s. 30) Semotanová (2016, s. 396) k železnici v Praze dodává, že v době před první světovou válkou díky spojením železnice s celými Čechami, Moravou, Slezkem a dalšími zeměmi rakouské monarchie byla Praha nejvýznamnějším železničním uzlem v Čechách. „Celá pražská aglomerace měla před první světovou válkou kolem 600 000 obyvatel, přitom více než polovina z nich žila vně městského centra.“ (Semotanová, 2016, s. 407) V roce 1922 byla vytvořena tzv. Velká Praha připojením několika okolních obcí (ve vybraném území jihozápadní části Prahy se jedná o obce Hlubočepy, Malá Chuchle, Jinonice, Košíře, Motol, Radlice a Smíchov).

Území města se tak zvětšilo na 172 000 km² a počet obyvatel Prahy činil cca 677 000 (Semotanová, 2016, s. 440). Semotanová (2016, s. 407) k tomuto období uvádí, že se neměnila nejen tvář městské krajiny a okolí Prahy, ale také životní styl a životní úroveň obyvatel Prahy. Díky tomu příměstské obce a jejich okolí, jako například Malá Chuchle s lázněmi, Velká Chuchle s dostihovým závodištěm, Zbraslav se zámkem, Hlubočepy s Prokopským údolím, se obyvateli Prahy staly postupně cílem výletů za poznáním a zábavou. Výrazným tempem vznikají vilové čtvrti, které rostou kolem staršího osídlení, jako např. v Podolí, Modřanech, Krči, Strašnicích, Malešicích, Košířích. Zvětšená rozloha Prahy s rostoucím počtem obyvatel vyvolala zvýšené nároky na městskou veřejnou dopravu (Hrůza, 1989, s. 285). Do třicátých let byly již založeny všechny pražské vilové čtvrti převážně ve svažitém terénu Prahy. Zakládají se zahradní města (např. Spořilov) a současně také zahrádkářské kolonie, které sloužily jako nouzové bydlení nejchudších obyvatel Prahy. Příměstská krajina se převážně mění na zemědělsko-průmyslovou, kdy zejména vznikají podél železnice stavby vázané na průmysl. Po II. světové válce se v Praze obnovují zničené budovy města a průmyslové areály, ještě krátkou dobu se dostavují kompaktní městské čtvrti - Vršovice, Břevnov, Vysočany. Záhy začíná éra výstavby sídlišť a panelové, tzv. hromadné bytové výstavby, která přispěla k nejzřetelnějším proměnám Prahy (Poduška, 2018, s. 30). V roce 1960 bylo provedeno nepatrné zvětšení pražského území připojením obcí Ruzyně a Čimice. V tomto roce bylo také provedeno nové rozdělení Prahy na 10 městských obvodů (Praha 1 - 10). K velkému připojení okolních obcí k Praze došlo v roce 1968 (ve vybraném území jihozápadní části Prahy se jedná o obce Lahovice a Velká Chuchle) a v roce 1974 (ve vybraném území jihozápadní části Prahy se jedná o obce Holyně, Lipence, Lochkov, Radotín, Řeporyje, Slivenec, Sobín, Stodůlky, Třebonice, Zadní Kopanina, Zbraslav a Zličín). Kuča (2002, s. 515) k tomu dodává: „Připojení území venkovských obcí, díky němuž dosáhla rozloha hlavního města 496,44 km², bylo nezbytným předpokladem pro rozsáhlou výstavbu panelových sídlišť, která v 60. - 80. letech vytvořily zvláště severně, jihovýchodně a jihozápadně od Prahy od Prahy urbanisticky i architektonicky velmi problémový prstenec.“ Sídlištní Jihozápadní město se nachází v katastrálním území Stodůlky, které je v současné době rozděleno na sídliště Nové Butovice, Lužiny, Velká Ohrada a Stodůlky. V nedávné době byla zahájena další etapa Jihozápadního města, tzv. Britské čtvrti, která zastavuje volné plochy území od západního území sídliště Stodůlky směrem k příměstským venkovským obcím Chaby a Třebonice (Poduška, 2018, s. 32). 30

K vývoji pražského území a zejména jeho okrajových částí bylo potřeba vybudovat dostatečnou městskou hromadnou dopravní infrastrukturu. Proto byla v tomto ohledu nezbytná výstavba pražského metra. Jako první byla v roce 1974 do provozu uvedena trasa metra C. O čtyři roky později byla zprovozněna trasa metra A, a jako poslední byla v roce 1985 uvedena do provozu trasa B. Všechny tyto trasy metra byly v průběhu let prodlužovány, aby vyhověly potřebám nově vznikající výstavby v rozrůstající se Praze (Poduška, 2018, s. 32). Po roce 1989 byla výstavba dalších sídlišť zastavena. Nově vznikají kolonie rodinných domů po obvodu města (většinou u venkovských obcí) a především administrativní a obchodní novostavby většinou nevalné architektonické hodnoty v kontextu historické zástavby (Kuča, 2002, s. 516). Započato bylo s přestavbou velkých brownfields území na Smíchově, ve Vysočanech, Libni, Holešovicích a Modřanech. Kromě těchto velkých projektů vznikaly stovky menších, a to všech funkčních typů a forem (Havrda a Kuča, 2008, s. 8).

1.3 Praha v nástrojích územního plánování

Stavební zákon obsahuje několik ustanovení, ve kterých se odkazuje na ochranu urbanistických a architektonických hodnot v území. V této souvislosti je potřeba zmínit ustanovení § 19 stavebního zákona, kde se uvádí, že úkolem územního plánování je zejména stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území, stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny s ohledem na stávající charakter a hodnoty území. Šilhánková (2015, s. 7 - 8) územní plánování definuje jako vědní a technický obor komplexně se zabývající plánováním, uspořádáním a řízením urbanistického rozvoje sídel (města, vesnice) a osídlení a využitím jejich území. Územní plánování složené ze tří základních prvků (územně plánovacích nástrojů, aktérů územního plánování a územně plánovacího procesu) lze definovat jako soustavnou činnost, díky které je možné usměrňovat rozvoj daného území s ohledem na soukromé i veřejné zájmy. Ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, zejména urbanistické a architektonické dědictví. S ohledem na tyto hodnoty určuje podmínky pro využívání území a zajišťuje ochranu nezastavitelných pozemků.

„Územní plánování se zabývá průzkumem, vyhodnocením určitého územního celku a návrhem jeho funkčních ploch, výsledkem této činnosti je územní plán. Ten má různý obsah, podle toho, jak velké území řeší a jaké zájmy vyjadřuje. Rozlišují se: a) zájmy státu, který sleduje politiku územního rozvoje státu a stanovuje hlavní směry osídlení státu, výroby, dopravy, ochrany přírody a krajiny, zajištění a využití surovinových zdrojů a také návaznosti na zájmy sousedních států, b) zájmy krajů, které sledují potřeby jejich rozvoje a způsob ochrany „krajského prostředí“, hlavní směry osídlení kraje, jeho dopravy, pracovních příležitostí a využití krajiny, a zajišťují též návaznosti na sousední krajská území, c) zájmy obcí, které sledují potřeby ochrany a rozvoje jejích katastrálního území, do kterých musí začlenit i zájmy státu a krajů, pokud se jejich území dotýkají.“ (Sýkora, 2016, s. 3) Levy (2017, s. 1) k tomu doplňuje, že plánování je tvořeno ze dvou základních slov, kterými jsou propojenost a složitost. Územní plánování tak vyžaduje značné úsilí k propojení několika složek v daném území.

1.3.1 Územně plánovací podklady

„Aby se mohlo s územním plánováním začít, je potřeba vyhodnotit stav území pomocí územně plánovacích podkladů.“ (Šilhánková, 2015, s. 43)

Jedná se o aktuální popis sídla, kdy pomocí podkladů lze pojmenovat a charakterizovat významné hodnoty a limity sídla, nebo sledovat postupný vývoj sídla s možnostmi dalšího rozvoje.

Dle ustanovení § 25 zákona č. 183/2006 Sb., o územním pánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) jsou územně plánovací podklady tvořeny územně analytickými podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav území a tvořeny územními studiemi, které ověřují možnosti a podmínky změn v území. Slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území.

Územně analytické podklady dle ustanovení § 26 stavebního zákona obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnoty, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, které vyplývají z právních předpisů nebo z vlastností území (dále jen „limity využití území“). Dále územně analytické podklady obsahují záměry na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci (dále jen „rozbor udržitelného rozvoje území“).

Územně analytické podklady pořizuje příslušný pořizovatel na základě průzkumů území a na základě údajů o území (informace nebo data o stavu území, o právech, povinnostech a omezeních, o záměrech na provedení změny v území, atd.). Podkladem pro pořízení územně analytických podkladů mimo mapových podkladů (katastrální mapa, Státní mapa, Základní mapa České republiky a Mapa České republiky) mohou být i technické mapy, pokud je má pořizovatel k dispozici. Územně analytické podklady příslušný pořizovatel průběžně aktualizuje a nejpozději do 4 let pořídí jejich úplnou aktualizaci (ustanovení § 27 a 28 stavebního zákona).

Územně analytické podklady jsou rozděleny na územně analytické podklady obcí, které pořizuje obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti (úřad územního plánování) pro pořízení územních a regulačních plánů, a na územně analytické podklady krajů, které pořizuje krajský úřad v přenesené působnosti pro pořízení zásad územního rozvoje.

Náležitosti obsahu územně analytických podkladů upravuje prováděcí právní předpis (vyhláška č. 500/2006 Sb.), kde je popsán výčet sledovaných jevů v území. V příloze č. 1 části 33

A této vyhlášky je vyčísleno 119 sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí se sledovaným jevem č. 11 - urbanistické a krajinné hodnoty. V části B přílohy č. 1 této vyhlášky je vyčísleno 37 sledovaných jevů pro územně analytické podklady krajů. Po novele vyhlášky č. 500/2006 Sb. se některé jevy zcela zrušily, přejmenovaly nebo doplnily. Tzn., že po novele vyhlášky č. 500/2006 Sb. je celkem 102 sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí a celkem 26 sledovaných jevů pro územně analytické podklady krajů. Dále dle vyhl. č. 500/2006 Sb. územně analytické podklady obsahují podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území (zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot a limitů), rozbor udržitelného rozvoje území a údaje o území.

„Vzhledem ke specifické pozici hl. m. Prahy, plnící roli samosprávného územního celku kraje a zároveň obce, je nezbytné v souladu s požadavky stavebního zákona č. 183/2006 Sb. zajistit zpracování Územně analytických podkladů tak, aby umožňovala plnit úlohu územně plánovacího podkladu jak pro koncepční dokumentace celoměstského charakteru (Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy), tak pro územně plánovací dokumentace podrobné, zejména územního plánu. V zájmu široké využitelnosti hl. m. Prahy jako základního informačního zdroje nejen pro územní, ale také pro strategické plánování, přípravu koncepcí jednotlivých oborů činnosti města a také z důvodů specifických požadavků Prahy jako urbanizovaného metropolitního celku, je povinný obsah definovaný vyhláškou č. 500/2006 Sb. významně doplněn a rozšířen.“ (URL2)

Například v katalogu jevů ÚAP hl. m. Prahy, které zpracoval Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (4. aktualizace) je jev č. 11 označen jako A011 - Urbanistické a krajinné hodnoty rozšířen na další rozšiřující jevy (např. A011/01 - Celoměstské centrum města, A011/05 - Historická jádra bývalých samostatných obcí (obrázek č. 1), A011/15 - Cenné a pozoruhodné urbanistické soubory, A011/15 - Kompoziční osy, A011/20 - Vývoj sídelní struktury a využívání území (obrázek č. 3), A011/25 - Prostor řeky, atd.).

V textové části ÚAP hl. m. Prahy jsou hodnoty rozděleny na celoměstské hodnoty (například s jednotlivými tématy: Unikátní kulturně-historické dědictví světového významu; Pestrá a jedinečná městská krajina s řekou Vltavou tvořící její páteř; Významné přírodní bohatství města; Koncentrace civilizačních hodnot; Velký rozvojový potenciál uvnitř města; Nadprůměrná životní úroveň, migrační atraktivita a relativně nízká úroveň sociálních nerovností a rezidenční segregace, atd.) a dílčí hodnoty s jednotlivými tématy: Urbanistické

hodnoty, Kompoziční hodnoty, Kulturně-historické hodnoty a Přírodní hodnoty, které jsou zobrazeny na obrázcích č. 6, 7, 8 a 9.

Obr. 6 - Urbanistické hodnoty Prahy (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

Z výřezu obrázku č. 6, který znázorňuje urbanistické hodnoty jihozápadní části Prahy vyplývá, že v této části Prahy je významným prvkem prostor řeky, zejména oblast soutoku řek Vltavy a Berounky. Dále se v této oblasti nachází významná celoměstská rekreační oblast, kterou tvoří Dalejské a Prokopské údolí, a východní část území Zbraslavi. Urbanisticky hodnotné parky se v menších plochách nachází na území Smíchova, významnou plochou je park na území Stodůlek, nazývaný jako Centrální park. Nelze opomenout znázorněná dvě ohniska soustředění aktivit, která se nachází v oblasti Nových Butovic a v jižní části Smíchova.

Obr. 7 - Kompoziční hodnoty Prahy (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

Kompoziční hodnoty jihozápadní části Prahy (výřez obrázku č. 7) znázorňují přírodní osy kopírující údolí Motolského, Dalejského, Radotínského a Lipanského potoka, kde se ve větší míře mimo jiné také nachází výrazné krajinné útvary, významná vyhlídková místa, skalní stěny a lomy. Pohledové významné svahy se vyskytují zejména nad prostorem řek Berounky a Vltavy, a nad prostorem Dalejského a Motolského potoka. Pohledové horizonty I. historického jádra Prahy a práh viditelnosti hodnot v jádru města jsou na obrázku převážně znázorněny na vyvýšených částech terénu (převážně hrany náhorních plošin) v oblasti Smíchova.

Obr. 8 - Kulturně-historické hodnoty Prahy (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

Kulturně-historické hodnoty jihozápadní části Prahy (výřez obrázku č. 8) znázorňují historická jádra obcí (znázorněno také v rozšiřujícím jevu č. A011/05 - Historická jádra bývalých samostatných obcí na území Prahy). Historické zahrady a parky se ve vymezeném území nachází zejména v oblasti Smíchova, Košíř a Malé Strany. Plošná památková ochrana, kterou tvoří památkové rezervace a památkové zóny jsou ve výřezu obrázku č. 8 znázorněny Pražskou památkovou rezervací, Památkovou rezervací Stodůlky, Památkovou zónou Smíchov, Památkovou zónou Barrandov, Památkovou zónou Zbraslav a Památkovou zónou Osada Buďánka. Dvě kulturní památky archeologické povahy se nachází nad Prokopským údolím (Butovice a Děvín) a dvě na Zbraslavi (Závist a vedle Zbraslavského zámku).

Obr. 9 - Přírodní hodnoty Prahy (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

Přírodní hodnoty jihozápadní části Prahy (výřez obrázku č. 9) znázorňuje hranici CHKO Český kras, která prochází částí územím Radotína a Zadní Kopaniny. Ve vybraném území se nachází rozsáhlé oblasti přírodních parků, jimiž jsou: Přírodní park Košíře - Motol, Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí, Přírodní park Radotínsko-Chuchelský háj a Přírodní park Modřanská rokle - Cholupice. V těchto přírodní parcích se převážně nachází maloplošná zvláště chráněná území a evropsky významné lokality (Natura 2000). Na většině nezastavěných pozemcích v okrajových částech jihozápadní části Prahy a v údolí řek Berounky a Vltavy je označena plocha zemědělské půdy I. a II. třídy ochrany. Mezi Radotínem a Zbraslaví (u soutoku řek Berounky a Vltavy), v jižní části Zbraslavi, v lokalitě Cikánka (mezi Radotínem a Zadní

Kopaninou) a v lokalitě Na Požárech (Řeporyje) jsou znázorněny hranice ložisek nerostných surovin. Památné stromy se ve větší míře nachází na území Smíchova a Košíř.

Na rozdíl od územně analytických podkladů je dalším územně plánovacím podkladem územní studie, jejichž zpracování je nepovinné a náležitosti obsahu územní studie neupravuje žádný prováděcí právní předpis. Pro územní studii nejsou tak stanoveny mapové podklady ani jejich měřítka Dle ustanovení § 30 stavebního zákona územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území (např. veřejná dopravní a technická infrastruktura, veřejná prostranství, územní systém ekologické stability, atd.), které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich částí.

Platné územní studie a územní studie krajiny jsou zpravidla zveřejňovány na internetových stránkách příslušných obcí s rozšířenou působností. Platnost těchto studií lze ověřit v evidenci územně plánovací činnosti v databázi iLAS, která je veřejně přístupná na internetových stránkách Ústavu územního rozvoje (Tušer, 2020, s.26).

Řešení krajiny v nezastavěném území a dalších souvislostech ve vazbě na zelenou infrastrukturu a protipovodňovou ochranu lze tzv. územní studii krajiny, kterou pořizuje úřad územního plánování pro celý správní obvod obce s rozšířenou působností (URL25).

1.3.2 Politika územního rozvoje

„Politika územního rozvoje ČR je celostátní nástroj územního plánování, který slouží zejména pro koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni a pro koordinaci územně plánovací činnosti zejména krajů a současně jako zdroj důležitých argumentů při prosazování zájmů ČR v rámci územního rozvoje Evropské unie.“ (URL3)

Politika územního rozvoje dle ustanovení § 31 stavebního zákona určuje v daném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, nadregionálních, přeshraničních a mezinárodních souvislostech. S ohledem na udržitelný rozvoj území určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. K možnostem v území koordinuje tvorbu a aktualizaci zásad územního rozvoje, koordinuje tvorbu koncepcí schvalovaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a stanoví úkoly zajišťující tuto koordinaci. Politika územního rozvoje je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Politiku 39

územního rozvoje pořizuje ministerstvo pro místní rozvoj pro celé území ČR a schvaluje ji vláda ČR.

Dále politika územního rozvoje stanovuje republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, vymezuje rozvojové oblasti a rozvojové osy, vymezuje oblasti se specifickými hodnotami a problémy (obrázek č. 10), vymezuje plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury. Stanovuje ve vymezených oblastech, plochách a koridorech kritéria a podmínky pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v území, a další úkoly podle ustanovení § 31 stavebního zákona. Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s kraji a dalšími ministerstvy a ústředními správními úřady zpracovává každé 4 roky zprávu o uplatňování politiky územního rozvoje na základě které vláda ČR rozhoduje o schválení aktualizace nebo zpracování nového návrhu politiky územního rozvoje (ustanovení § 32 a 35 stavebního zákona).

Obr. 10 - Rozvojové oblasti a rozvojové osy, Specifické oblasti (zdroj: PÚR ČR)

Z výše uvedeného obrázku č. 10 vyplývá, území Prahy spadá do metropolitní rozvojové oblasti označené jako OB1, ze které se větví rozvojové osy označené jako OS1, OS2, OS3, OS4, OS5, OS5a, OS6.

Ve znění aktualizací č. 1, 2 a 3 politiky územního rozvoje ČR je republikovou prioritou ve veřejném zájmu: chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví, zachovat ráz urbanistické struktury území, zachovat struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou identitou daného území a mají značnou hodnotu. Ochrana těchto území by pak měla být provázána s potřebami ekonomického a sociálního rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje. Politika územního rozvoje ČR je tak závazná pro pořizování územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, územní plány, regulační plány a pro rozhodování v území).

1.3.3 Územně plánovací dokumentace

Územně plánovací dokumentace je souborem textových a grafických dokumentů o území, která je zaměřena na funkční využití území, včetně plošného a prostorového uspořádání. Určuje limity využití území a vytváří regulativy pro dané území (prostorové, funkční a architektonické regulativy), které jsou obecně závazné a v určitých případech je možné provést jejich změny. Vymezuje, navrhuje a reguluje danou výstavbu v daném území či oblasti (Šilhánková, 2015, s. 56 - 57).

Územně plánovací dokumentaci tvoří tři typy dokumentů, kterými jsou zásady územního rozvoje kraje, územní plány obcí nebo měst a regulační plány.

Zásady územního rozvoje jsou strategickým územním plánem celého kraje pro rozvoj daného území, u kterého se stanoví rozvojové záměry a základní požadavky pro účelné a hospodárné uspořádání území, či vymezí koridory nebo plochy nadmístního významu. Podkladem pro zpracování zásad územního rozvoje jsou územně analytické podklady.

V nadmístních souvislostech území kraje zásady územního rozvoje zpřesňují a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje ČR, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí a měst. Z toho vyplývá, že zásady územního rozvoje jsou nadřazeny územním plánům obcí, proto z hlavních úkolů zásad územního rozvoje je, aby územní plány obcí a měst na sebe vzájemně navazovaly a případně si mezi sebou neodporovaly (ustanovení § 36 stavebního zákona). 41

Zásady územního rozvoje jsou tak závazné pro pořizování územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Náležitosti obsahu zásad územního rozvoje upravuje prováděcí právní předpis (vyhláška č. 500/2006 Sb.), ve kterém je uvedeno, že zásady územního rozvoje obsahují textovou a grafickou část a odůvodnění s textovou a grafickou částí. Výkresy grafické části zásad územního rozvoje se vydávají v měřítku 1 : 100 000, v odůvodněných případech 1 : 50 000 nebo 1 : 200 000.

Vzhledem k tomu, že hlavní město Praha je obcí i krajem, má ze zákona povinnost pořizovat zásady územního rozvoje i územní plán. V případě hlavního města Prahy tak význam zásad územního rozvoje nespočívá v koordinační funkci, ale spíše ve stanovení priorit pro rozvoj města a vymezení staveb dopravní a technické infrastruktury nadmístního významu důležitých pro funkci města jako celku, jako je to například znázorněno na koordinačním výkresu aktualizace č. 3 Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy (obrázek č. 11) (URL4).

Obr. 11 - Koordinační výkres ZÚR (zdroj: Aktualizace č. 3 ZÚR hl. m. Prahy)

V textové části 3. aktualizace zásad územního rozvoje hl. m. Prahy mezi obecné zásady územního rozvoje hl. m. Prahy patří ochrana kulturních (zajištění podmínek pro ochranu prvků sídelní struktury podporující historickou paměť původní struktury osídlení a individualitu městských částí), přírodních a civilizačních hodnot.

Územní plán je základním a nejdůležitějším územně plánovacím dokumentem obcí, který dle ustanovení § 43 stavebního zákona chrání hodnoty daného území, zejména plošné a prostorové uspořádání. Stanovuje základní koncepci rozvoje území, vymezuje zastavěné území, stanovuje plošné a prostorové uspořádání, řeší uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Územní plán dále vymezuje zastavěné území, plochy, koridory, zastavitelné plochy, plochy změn v krajině, plochy přestavby, plochy pro veřejně prospěšné stavby, plochy pro veřejně prospěšná opatření a plochy pro územní rezervy ve kterých se stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Podkladem pro zpracování územního plánu jsou územně analytické podklady, doplněné o průzkumy a rozbory, případně o územní studie.

K tomu Mejsnarová (2019, s. 27) uvádí, že územní plán naskýtá možnosti k poznání a obnově urbanistických hodnot původní historické zástavby a jejich veřejných prostorů. Územním plánem je možné ovlivnit zejména budoucí využití historické části a zklidnění veřejného prostoru za předpokladu, že jsou v procesu územního plánu provedeny tyto kroky: příprava pro zadání UP (kompetentní rozbor hodnot území), zadání územního plánu a návrh územního plánu.

Stejně jako u zásad územního rozvoje náležitosti obsahu územního plánu upravuje prováděcí právní předpis (vyhláška č. 500/2006 Sb.), ve kterém je uvedeno, že územní plán obsahuje textovou a grafickou část, stejně tak odůvodnění obsahuje textovou a grafickou část. Výkresy grafické částí územního plánu se zpracovávají nad mapovým podkladem katastrální mapy nebo v měřítku 1 : 5 000 nebo 1 : 10 000. Územní plán je závazný pro pořízení regulačních plánů a zejména pro rozhodování stavebních úřadů.

Územní plán hl. m. Prahy řeší území 57 městských částí hl. m. Prahy, zahrnující 112 katastrálních území. Pro územní hlavního města Prahy platí územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy, který byl vyhlášen obecně závaznou vyhláškou hl. m. Prahy č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy a schválen v roce 1999 s účinností od 01.01.2000. Největší změnou územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy byla změna Z 1000/00, která byla vydána formou opatření obecné povahy a schválena zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2006. V současnosti platí územní plán

sídelního útvaru hl. m. Prahy, ve znění opatření obecné povahy č. 55/2018, s účinností od 12.10.2018.

Dle platného územního plánu je území hlavního města Prahy rozděleno na plochy s rozdílným způsobem využití, které jsou členěny na tyto kategorie: obytná, smíšená, výroba a služby, sport a rekreace, zvláštní komplexy občanského vybavení, veřejné vybavení, dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, těžba surovin, vodní plochy a suché nádrže (poldry), krajinná a městská zeleň a pěstební kategorie. Grafickou část územního plánu tvoří 18 výkresů v základním měřítku 1 : 10 000, kterými jsou výkresy: 4 - Plán využití ploch; 5 - Doprava; 9 - Vodní hospodářství a odpady; 10 - Energetika; 11 - Přenos informací a kolektory; 19 - Územní systém ekologické stability; 20 - Vyhodnocení záborů ZPF a PUPFL; 26 - Bydlení; 28 - Ostatní nebytové funkce; 29 - Sport a rekreace; 30 - Systém zeleně; 35 - Památková ochrana; 38 - Ochranná pásma a chráněná území; Vybrané prvky ÚP; Stavební uzávěry; Vrstevnice; Parcely, hranice, Urbanistické sektory IPR Praha.

Regulační plán je nejpodrobnějším nástrojem územního plánování, který dle ustanovení § 61 stavebního zákona stanovuje podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Dále regulační plán stanovuje přístupy ke stavbám a jejich napojení na technické vybavení a určuje regulační prvky plošného a prostorového uspořádání (např. uliční a stavební čáry, výšku a objemy zástavby, ukazatele využití území). V řešené ploše a ve schváleném rozsahu v rámci zastavěného území lze regulačním plánem nahradit územní rozhodnutí pro záměr, který nepodléhá posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a je tak závazný pro rozhodování stavebních úřadů. Regulační plán musí být v souladu s nadřazenými závaznými územně plánovacími dokumentacemi, tj. s územním plánem a zásadami územního rozvoje.

Dle prováděcího právního předpisu (vyhláška č. 500/2006 Sb.), regulační plán obsahuje textovou a grafickou část, stejně tak odůvodnění regulačního plánu obsahuje textovou a grafickou část. Výkresy, které jsou součástí grafické části regulačního plánu, se zpracovávají zpravidla v měřítku 1 : 1000 nebo 1 : 500. Hlavní město Praha má platný pouze regulační plán Anenská (obrázek č. 12) vydaný v roce 2002 zastupitelstvem hl. m. Prahy, který tvoří část katastrálního území Starého města a je vymezené těmito ulicemi: Karlova, Seminářská, Linhartská, Malé náměstí, Jilská, Bartolomějská, Karoliny Světlé, Krocínova, Divadelní, Smetanovo nábřeží, Novotného lávka, Křížovnické náměstí. 44

Obr. 12 - Výřez části výkresu regulačního plánu Anenská (zdroj: URL6)

Výše uvedené územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán) pro hlavní město Prahu pořizuje Magistrát hlavního města Prahy (pořizovatel) a zpracovává Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (zpracovatel).

1.3.4 Územní rozhodnutí a územní opatření

Umisťovat stavby nebo zařízení, či jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě vydaného územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, pokud nestanoví stavební zákon jinak, jako je například uvedeno v ustanoveních § 79 odst. 3, § 80 odst. 3, § 82 odst. 3 a § 83 odst. 3 stavebního zákona. Územní rozhodnutí se dělí na rozhodnutí o: umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území, dělení nebo scelování pozemků, ochranném pásmu. Územní rozhodnutí lze nahradit územním souhlasem za podmínek uvedených v ustanovení § 96 stavebního zákona nebo uzavřením veřejnoprávní smlouvy za podmínek uvedených v ustanovení § 78a stavebního zákona. Územní rozhodnutí se nevydává, pokud jej nahrazuje regulační plán (ustanovení § 76, 77 a 78 stavebního zákona).

„Zcela zásadním momentem je nepochybně fáze umístění stavby, kdy se v rámci řízení vedeného stavebním úřadem formují základní parametry navrhované stavby (její výška, zastavěná plocha, podlažnost, typ zastřešení, celková hmota stavby). Základní kritéria ochrany hodnot zástavby v rámci územního řízení vyplývají z ustanovení § 90 stavebního zákona, kde se stanoví, že v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu 45

s vydanou územně plánovací dokumentací, jakož i cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území.“ (Hanák, 2015, s. 13)

Obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí, včetně příloh (formulářů) a rozsahu a obsahu dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, stanovuje prováděcí právní předpis - vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu.

Územní opatření o stavební uzávěře dle ustanovení § 97 stavebního zákona zejména omezuje nebo zakazuje stavební činnost v daném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny. Územní opatření o stavební uzávěře lze vydat také v případech, jestliže je zrušeno nebo změněno rozhodnutí o námitkách nebo zrušeno opatření obecné povahy o vydání územně plánovací dokumentace.

Územní opatření o asanaci území se vydává na území postiženém živelnou pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a kde je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelné pohromy nebo havárie. Územní opatření o asanaci území se vydává rovněž pro zastavěné území, ve kterém jsou závadné stavby (např.: z hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních důvodů nebo ochrany životního prostředí, u nichž je ve veřejném zájmu nutné nařídit odstranění závad staveb a úpravy staveb a nařídit opatření k asanaci území. Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území se v současné době vydávají jako opatření obecné povahy podle správního řádu (ustanovení § 97 stavebního zákona).

Dle výkresu územního plánu hl. m. Prahy se ve vybraném území v jihozápadní části Prahy v současnosti nachází čtyři stavební uzávěry nazvané jako: Vysokoškolský areál Jinonice, Smíchov jih, Strahov a Radotín - Lahovice - Zbraslav.

Zejména z hygienických, bezpečnostních a požárních důvodů byla na konci 19. století na území hl. m. Prahy provedena asanace centra Prahy (území Josefova (židovského ghetta), části Starého Města a Nového Města), která proběhla dle schváleného, mnohdy rozporuplného asanačního zákona.

2 Metodika

Metodika obsahuje popis terénního průzkumu, který byl prováděn na vybraných vesnických sídlech s pomocí sledovaných jevů ÚAP hl. m. Prahy, společně s popisem mapových podkladů a postupů dle požitých metodik popisujících vyhodnocení (kategorizaci) urbanistických hodnot vybraných sídel. Dále metodika popisuje prezentaci zjištěných výsledků (vypracováním jednotlivých pasportů vybraných sídel) a výslednou mapu přehledně znázorňující zařazení vybraných sídel do jednotlivých kategoriích dle vyhodnocených urbanistických hodnot.

2.1 Vybrané metody

2.1.1 Terénní průzkum

Terénní průzkum pro identifikaci a klasifikaci urbanistických hodnot historických jader ve vybraných vesnických sídlech v jihozápadní části Prahy, byl proveden na podkladě použité metodiky identifikace a klasifikace území s urbanistickými hodnotami od Karla Kučy a Věry Kučové z roku 2015. Pomocí této metodiky byla identifikována a klasifikována míra urbanistických hodnot jednotlivých sídel a následně zařazena do jednotlivých kategorií.

Dle této metodiky byl terénní průzkum společně s vybranými mapovými podklady zaměřen na půdorysnou osnovu sídla, parcelaci, půdorysnou skladbu zástavby, hmotovou skladbu zástavby a významné stavební dominanty. Terénní průzkum vybraných sídel byl prováděn v zimním období od konce prosince roku 2019 do konce února roku 2020. Toto období terénního průzkumu bylo vybráno z důvodu lepší přístupnosti a přehlednosti v terénu, zejména v odlehlejších místech vybraných sídel. S terénním průzkumem byla pořízena fotodokumentace z veřejně přístupných pozemků, která je součástí vyhotoveného pasportu jednotlivých sídel. Pořízená fotodokumentace zachycuje především veřejné prostory (náměstí, ulice, parky, atd.) vybraných sídel, architektonicky nebo historicky významné stavby či nemovité kulturní památky, které se nachází především v intravilánu vybraného sídla.

2.1.2 Sledované jevy ÚAP

V teoretické části diplomové práce, v kapitole nazvané jako „Vývoj sídelní struktury Prahy” byl použit výkres rozšiřujícího jevu č. A011/20 - Vývoj sídelní struktury a využívání území, jehož přílohou je „Vývoj sídelní struktury a využívání území“, kterou zpracoval Tomáš Havrda a Karel Kuča v březnu roku 2008. Hlavním sledovaným jevem v praktické části diplomové práce pro zhodnocení urbanistických hodnot vybraného území je jev č. 11 ÚAP obcí označen v katalogu jevů ÚAP hl. m. Prahy jako A011 - Urbanistické a krajinné hodnoty.

Pro tento sledovaný jev č. A011 - Urbanistické a krajinné hodnoty byl podkladem rozšiřující jev č. A011/05 - Historická jádra bývalých samostatných obcí na území Prahy, pro zmapování bývalých vesnických sídel v jihozápadní části Prahy, resp. městského obvodu Prahy 5. Dalším sledovaným jevem byl rozšiřující jev č. A011/15 - Cenné a pozoruhodné urbanistické soubory, jehož přílohou je téma „Cenné a pozoruhodné urbanistické soubory“ od Michala Hexnera.

K výše sledovaným jevům byly podkladem pro zhodnocení urbanistických hodnot vybraného území další tyto jevy č.: 3a - veřejná prostranství, 5a - památkové rezervace a památkové zóny a jejich ochranná pásma, 8a - nemovité národní kulturní památky a nemovité kulturní památky a jejich ochranná pásma, 13a - architektonicky nebo urbanisticky cenné stavby nebo soubory staveb, historicky významné stavby, místa nebo soubory staveb, 93a - pozemní komunikace a jejich ochranná pásma (jako je např. historická cestní síť), 94a - železniční dráhy, jejich kategorie a jejich ochranná pásma. Tyto sledované jevy jsou uvedeny v příloze č. 1 části A vyhl. č. 500/2006 Sb.

2.1.3 Mapové podklady

Mapové podklady jsou důležitými informacemi pro identifikaci a klasifikaci území s urbanistickými hodnotami, které zobrazují vybraná sídla již od 18. století až po současnost. Dochovaný stav historických jader vybraných vesnických sídel pro vyhodnocení urbanistických hodnot (zejména dochování půdorysné osnovy sídla, parcelace a půdorysná skladba zástavby), na podkladě aktuálních map (Katastrální mapa a Ortofotomapa), se porovnával zejména s mapami stabilního katastru, s podporou map I., II. a III. vojenského mapování. Na podkladě těchto map je navíc popsáno, co se v daném území se sídly nachází. U Müllerovy mapy Čech z důvodu malého měřítka mapy si lze udělat pouze základní představu 48

o typu nebo spíše o významnosti daného sídla, proto jednotlivé výřezy z této mapy nebyly použity v jednotlivých pasportech sídel a byl proveden pouze popis mapového podkladu k vybranému území a sídlům. Tyto mapové podklady zachycující vývoj vybraných sídel byly použity z webových stránek geoportalpraha.cz a oldmaps.geolab.cz.

2.1.3.1 Müllerova mapa Čech První soustavnou topografickou mapu českých zemí provedl rakouský vojenský inženýr, topograf a kartograf Jan Kryštof Müller (1673 - 1721), který v roce 1720 po několika letech dokončil rukopisnou mapu Čech, která patří k nejpokrokovějším a nejkrásnějším mapovým podkladům a je tak cenným studijním materiálem svědčícím o rozvoji a kultuře našich zemí v období baroka na počátku 18. století (Štréblová Hronovská a Kupka, 2013, s. 62).

Mapování území odpovídalo tehdejším poznatkům zeměměřictví založeným na jednoduché geometrii. Zeměměřiči procházeli krajinou, měřili vzdálenosti podle počtu otáček kola vozu a místy provedli pomocí buzoly úhlová měření bez zeměpisných souřadnic sídel. Mapy následně byly vyryty do měděných desek s doplněnou obrazovou výzdobou a vytištěny. Mapování území Čech probíhalo v letech 1712 - 1720 v měřítku přibližně 1 : 132 000. Výškopis je zobrazen tzv. „kopečkovou“ metodou s popisem významných pohoří a hor, s bohatým prokreslením vodních toků a ploch, znázorněnou vegetací a vyobrazenými stromy. Na mapách jsou dále zachyceny komunikace, reliéf, mlýny, hamry, vinice, usedlosti, hutě, sklárny, poštovní stanice, lázně, přívozy, těžiště cínu, zlata, stříbra a mědi a mnoho dalších zajímavých informací, které jsou uvedeny v legendě mapy obsahující celkem 48 položek (Plánka a Voženílek, 2009, s. 36).

Chodějovská (2012, s. 127) k vyznačeným sídlům v Müllerově mapě Čech dodává, že základní polohopisný obsah map zobrazoval hlavně sídla typově rozdělená na opevněná a neopevněná města, městečka s trhy, městečka se zámky, vsi s kostely a zámkem, vsi se zámkem, vsi s kostely, vsi bez kostelů a zaniklé vsi. Jako sídelní objekty jsou zobrazeny na mapě hrady, zámky, kláštery, panská a rytířská sídla.

Obr. 13 - Müllerova mapa Čech (zdroj: URL12)

Na výřezu Müllerovy mapy Čech (obrázek č. 13) je patrné, že většina sídel v jihozápadní části Prahy jsou označeny jako vesnice bez kostela. Jako vesnice s kostelem jsou označeny sídla Radotín, Slivenec, Řeporyje a Stodůlky. Označená sídla jako vesnice s hradem jsou ve vybraném území Jinonice a Třebonice. Jako město je označena ve vybraném území Zbraslav. Znázorněné vodní toky ve vybraném území představují potoky (Motolský, Dalejský a Radotínský) ústící do řeky Vltavy a v jižní části vybraného území do řeky Berounky.

Komunikace na výřezu Müllerovy mapy Čech představuje okresní cesta, vedoucí od Motola, přes Stodůlky a Třebonice, dále do Berouna. Další nespecifikovanou komunikací představuje cesta (označena tečkovaně) vedoucí z Braníka přes Hlubočepy, Slivenec a Lochkov, která se stáčí k severu k okresní cestě. Výškové znázornění terénu, které je zobrazeno tzv. „kopečkovou“ metodou je zakresleno v oblasti mezi sídly Hlubočepy a Radotínem, podél údolí řeky Vltavy a v oblasti mezi Jinonicemi a Košířemi (Vidoule).

2.1.3.2 I. vojenské mapování První vojenské mapováni (tzv. Josefské) probíhalo bez užití triangulační sítě v českých zemí v letech 1763 - 1768. Mapy vznikaly metodou „od oka“, kdy armádní důstojnici projížděli krajinou na koni a pouhým pozorováním a odhadováním, resp. odkrokováním vzdáleností s pomocí lehkého měřického stolku v terénu kreslili objekty do Müllerových map zvětšených do měřítka 1 : 28 800 (vojenské prostory a města v měřítku 1 : 14 400). Jednalo se tak o nejpodrobnější mapování té doby v Evropě. Vznikly tak nepřesné mapy, kdy jednotlivé listy nešly na sebe napojit. Proto v 80. letech 18. století nařídil Josef II. ověření správnosti map, kdy se odstraňovaly chyby a doplňovaly se mapy o nová zjištění. Pozornost při mapování byla věnována zejména komunikacím s vyznačenými mosty a brody, vodním tokům a vodním plochám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) a typologii budov (kostely, mlýny atd.), které se jdou snadno rozlišit díky barevnému rozlišení jednotlivých položek (Plánka, 2009, s. 38). Chodějovská (2012, s. 183) ke komunikacím v mapách I. vojenského mapování zmiňuje, že znázorňují několik druhů komunikací. Jedná se o komunikace místního významu (polní cesty, úvozy) až po důležité dálkové komunikace (silnice vedoucí až k zemské hranici).

Semotanová (2001, s. 99) k mapám I. vojenského mapování navíc dodává, že součástí map jsou popisy území, které obsahují údaje o mapované krajině, s důrazem na sídla, terén, usedlosti, sjízdnost komunikací, vzdálenost jednotlivých míst, stav řek, jezů, potoků, rybníků, studní a pramenů s pitnou vodou. Mapy I. vojenského mapování jsou významné tím, že zachycují území v době před nástupem průmyslové revoluce.

Díky podrobnějšímu měřítku mapy I. vojenského mapování lze ve vybraném území jihozápadní části Prahy rozpoznat základní urbanistickou strukturu území sídel, tvořenou jednotlivými usedlostmi, církevními stavbami a staveními situované u návsí, ulic nebo cest. Dále lze rozpoznat vodní plochy, louky, pastviny, lesy, stromové aleje podél cest. Zajímavostí v této části území je zobrazení původního (neodkloněného) koryta řeky Berounky pod Zbraslavským zámkem.

2.1.3.3 II. vojenského mapování Druhé vojenské mapování (tzv. Františkovo) bylo založeno již na trigonometrických bodech vojenské triangulace a probíhalo na území Čech v letech 1842 - 1852 v základním měřítku 1 : 28 800. Součástí mapy II. vojenského mapování byly i mapy vybraných měst

v měřítku 1 : 14 400 nebo 1 : 28 800 a přehledná operační mapa v měřítku 1 : 230 400. Obsah mapy II. vojenského mapování je totožný s mapami I. vojenského mapování, navíc byly přidány výšky trigonometrických bodů a správné znázornění sklonových šraf umožňujícími odečíst sklon svahu. Mapy II. vojenského mapování jsou zajímavé tím, že mapy vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství (Plánka, 2009, s. 38). Podkladem II. vojenského mapování se stal zjednodušený obsah map stabilního katastru, zmenšený z měřítka 1 : 2 880 na 1 : 28 800 (Semotanová, 2001, s. 109).

Štréblová Hronovská a Kupka (2013, s. 65 - 66) k II. vojenskému mapování dodávají, že pro svou kompletnost a možnost spojení jednotlivých sekcí (oproti I. vojenského mapování) patří k nejpopulárnějším archivním mapám. Jedná se o mapový podklad s jednotnými kartografickými a geodetickými základy společně s jednotným obsahem důležitých objektů zobrazených podle jednotného katalogu.

Na mapové sekci (sekce 8, východního sloupce II, 1850 - 1851) mapy II. vojenského mapování jsou zachyceny krajinné prvky Prahy a širšího okolí, zejména reliéf, vodní toky a zeleň, společně se sídly a komunikacemi před procesem industrializace a urbanizace (Semotanová, 2016, s. 414).

Na výše uvedené mapové sekci mapy II. vojenského mapování, která byla aktualizována v roce 1873, je již ve vybraném území jihozápadní části Prahy znázorněna železnice České západní dráhy se zahájením provozu v roce 1862 vedoucí jižně ze Smíchovského nádraží, přes Malou a Velkou Chuchli, Radotín a dále do Plzně. Dále se jedná o Pražsko-duchcovskou dráhu se zahájením provozu v roce 1873, vedoucí ze Smíchovského nádraží přes Prokopské a Dalejské údolí, dále do Hostivic, kde se později postavila odbočka do Berouna. Vedle této dráhy vede Česká severozápadní dráha se zahájením provozu v roce 1872, která ze Smíchovského nádraží navazuje u Hlubočep na tzv. Pražský Semmering, a pokračuje tratí přes Jinonice, Košíře a Zličín až do Hostivic.

2.1.3.4 III. vojenské mapování Přesné topografické mapy byly více žádány při stavbě komunikací, splavňování vodních toků, melioračních prací, v hornictví atd. Proto v roce 1868 bylo rakouským ministerstvem války rozhodnuto uskutečnit nové vojenské mapování, které probíhalo na území Čech v letech 1874 - 1880 (Semotanová, 2016, s. 418).

Třetí vojenské mapování (tzv. Františkovo-josefské) bylo založeno na souřadnicích trigonometrických bodů v základním měřítku 1 : 25 000. Součástí mapy III. vojenského mapování byly speciální mapy v měřítku 1 : 75 000 a generální mapy v měřítku 1 : 200 000. Z důvodu soudobých nedostatků předchozích vojenských map (tj. jejich nepřesností a zejména jejich neaktuálností v době velkých změn v sídlech a okolní krajině spojených s industrializací a rozvojem zemědělství) bylo rozhodnuto o vytvoření nových map III. vojenského mapování. S využitím katastrálních map se při mapování polohopisu používal měřický stolek a později také buzola. Výškopis je na mapách mnohem podrobněji zobrazen kótami, sklonovými šrafami a vrstevnicemi po 20 m, v plochých územích i po 10 m (Plánka, 2009, s. 38).

Po rozpadu Rakouska-Uherska převzal mapy III. vojenského mapování československý stát, který provedl nezbytné úpravy spočívající v počeštění názvosloví, doplnění změněného obsahu a znázornění lesů zeleným přítiskem. Tyto upravené mapy III. vojenského mapování byly užívány až do poloviny 50. let 20. století (Semotanová, 2001, s. 110).

Oproti mapě II. vojenského mapování je ve vybraném pražském území patrný nárust osídlení za historickým jádrem Prahy, nárust uliční sítě ve městě a silniční sítě propojující jednotlivá sídla či usedlosti v okolí historického jádra města.

2.1.3.5 Pozemková evidence Vytvoření prvního díla katastrální mapy se přibližně datuje před tisíci lety. V té době se jednalo o tzv. katastry (soupisy půdy, domů a dalších objektů doplněné o soupis prvků) sestavované pro stanovení daňové povinnosti. V 17. a 18. století pak byly vyhlášeny berní ruly nazývané jako katastr rustikální (1. a 2. berní rula) a katastr tereziánský (3. berní rula) (Huml a Michal, 2005, s. 26 - 27)

Na základě patentu Josefa II. o reformě daně pozemkové a vyměření půdy vznikl v roce 1785 tzv. josefský katastr, který byl prvním katastrem na českém území a založen na přímém měření skutečného stavu v terénu. Následoval tzv. tereziánsko-josefský katastr, který byl založen v roce 1792 a platil až do roku 1860 (Plánka, 2009, s. 49).

Mapování novodobého katastru tzv. stabilního katastru probíhalo v Čechách v letech 1824 - 1843. Mapy katastrálních obcí v měřítkách 1 : 2 880, 1 : 1 440 a 1 : 720 zobrazovaly druhově členěnou zástavbu, komunikace a vodní toky, vodní plochy a pozemky s parcelními

čísly, které se členily na zdaněné (pole, louky, lesy, atd.) a nezdaněné (silnice, cesty, průplavy, hřbitovy) (Semotanová, 2001, s. 106).

„Podle tvůrců císařského patentu měl katastr představovat stálý a dokonalý seznam všech pozemků podrobených dani s udáním jejich velikosti, plochy a čistého výnosu. Právě pro jeho stálost a dokonalost a domněnku, že bude moci sloužit navždy svému účelu, byl již ve své době nazýván stabilní katastr. Mapy stabilního katastru byly převážně mapy původní, vyhotovené metodou měřického stolu (grafické mapy), později, začátkem 20. století, byla velmi malá část map vyhotovena tzv. metodou trigonometricko-polygonální, tedy metodou číselnou. Číselnou metodou se vyhotovovaly mapy pouze v některých územích, kde obsah stávajících katastrálních map byl již neúnosně nepřehledný díky postupným zákresům změn.“ (Huml a Michal, 2005, s. 31) Štréblová Hronovská a Kupka (2013, s. 68) dodávají, že stabilní katastr je při identifikaci znaků a hodnot území velmi cenným podkladem díky své přesnosti a jemné barevnosti, který zachycujíce jednotlivé plochy a objekty.

Na mapách stabilního katastru, která zachycuje stejné období jako mapy II. vojenského mapování, lze na základě většího měřítka rozpoznat podrobnou urbanistickou strukturu vesnických sídel a uspořádání polností ve vztahu k jednotlivým usedlostem (plužiny). Ve vybraném území jsou dle požité legendy stabilního katastru znázorněny obecní hranice, významné budovy, kostely, hřbitovy, kaple, boží muka, zděné budovy, hostince, nezděné budovy, silnice, cesty, mosty, vodní plochy, nádrže, kamenolomy, ovocné a zelinářské zahrady, vinice, louky, pole, lesy, atd.

V současnosti katastrální operát tvoří soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a soubor popisných informací, obsahující údaje o katastrálním území, o parcelách, o stavbách, o vlastnících a jiných právních vztazích, a údaje o bonitovaných půdně- ekologických jednotkách. V roce 1998 byla zahájena digitalizace geodetických informací a tvorba digitálních katastrálních map, které jsou veřejně přístupné na internetu (Plánka, 2009, s. 49).

2.1.3.6 Ortofotomapa Ortofotomapa je v současné době nejznámějším a nejpoužívanějším produktem letecké fotogrammetrie. Jedná se o mozaiku leteckých měřických snímků, které jsou umístěny v souřadném systému a jsou doplněny o výškové poměry daného území (kolmý průmět terénu

do roviny). Díky vysoké vypovídací schopnosti a množstvím zachycených detailů je ortofotomapa jedinečným mapovým podkladem a zdrojem informací (URL10).

Koncem třicátých let se začalo s leteckým snímkováním pro pořízení ortofotomap, které přehledně odráží skutečný stav zemského povrchu k datu pořízení leteckých snímků a ukazují tak nejpodrobnější pohled na dané území sídla s okolní krajinou krajinu a jeho průběžný vývoj.

Ortofotomapa ČR v rámci jednotlivých pásem zobrazuje stav území ke stejnému roku. Představuje tak pravidelně aktualizovanou sadu barevných ortofot, ve stejných rozměrech mapových listů Státní mapy v měřítku 1 : 5 000. Na ortofotomapě jsou odstraněny posuny obrazu vznikající při pořízení leteckého měřického snímku, ortofota jsou tak barevně vyrovnaná. Od roku 2012 se provádí snímkování území v létě a v mimovegetačním období (URL8).

Pražské území s vybranou jihozápadní částí Prahy bylo snímkováno v letech 1938, 1945, 1953, 1966, 1975, 1988-9 a v roce 1996. Od roku 2000 je pražské území snímkováno každý rok, od roku 2012 je pražské území snímkováno dvakrát do roka, a to v létě a v mimovegetačním období.

2.2 Zhodnocení urbanistických hodnot vybraných sídel

Zhodnocení urbanistických hodnot urbanizovaného prostředí a následné zařazení do výsledných kategorií vybraných vesnických sídel v jihozápadní části Prahy bylo provedeno na základě metodiky identifikace a klasifikace území s urbanistickými hodnotami z roku 2015 od Karla Kučy a Věry Kučové, která poskytuje návod k objektivní identifikaci území s urbanistickými hodnotami, jakožto sledovaného jevu ÚAP.

Těžištěm této metodiky je popis metody objektivního hodnocení historických (i současných) jader vesnic, kdy tato část metodiky začíná rozborem jednotlivých složek historické urbanistické struktury, neboť jejich zachovalost je pro kategorizaci určující. Následně jsou stanoveny a zdůvodněny jednotlivé kategorie území s urbanistickými hodnotami, kdy nejdůležitější částí metodiky je popis způsobu, který zajistí jednoznačné a správné zatřídění jakéhokoli území do jedné z hodnotových kategorií (včetně území, která urbanistické hodnoty nevykazují) (Kuča a Kučová, 2015, s. 10). V dané metodice jsou uvedeny tyto základní typy 55

urbanistických hodnot: Území s dochovanými urbanistickými hodnotami (Urbanistické hodnoty 1, které se dělí na: Urbanistické hodnoty 1a - území s dochovanými urbanistickými hodnotami a architektonicky cennou zástavbou a Urbanistické hodnoty 1b - území s dochovanými urbanistickými hodnotami), Území s částečně dochovanými urbanistickými hodnotami (Urbanistické hodnoty 2), Území s archeologizovanými urbanistickými hodnotami (Urbanistické hodnoty 3), Území se zničenými urbanistickými hodnotami (Urbanistické hodnoty 4), Území bez urbanistických hodnot stabilizovaná, Území bez urbanistických hodnot nestabilizovaná a Zastavitelné plochy.

Vzhledem k tomu, že jsou hodnoceny urbanistické hodnoty historických jader bývalých samostatných obcí v jihozápadní části Prahy na podkladě rozšiřujícího jevu č. A011/05 ÚAP hl. m. Prahy 2016, byly z důvodu aktuálnosti a přehlednosti výše uvedené typy urbanistických hodnot (celkem 7 typů) zredukovány na základní čtyři kategorie (typy), tak jak ve své bakalářské práci provedla Štěpánka Fišerová. Základní čtyři kategorie se tak nazývají: 1. Území s dochovanými urbanistickými hodnotami a architektonicky cennou zástavbou, 2. Území s dochovanými urbanistickými hodnotami, 3. Území s částečně dochovanými urbanistickými hodnotami a 4. Území bez urbanistických hodnot.

U první kategorie - území s dochovanými urbanistickými hodnotami a architektonicky cennou zástavbou, se jedná o území s dobře dochovanou urbanistickou strukturou, v němž jsou zastoupeny architektonicky cenné a historicky významné stavby, které charakterizuje malý výskyt rušivých elementů zástavby. V této nejvyšší kategorii jsou zahrnuty území pod památkovou ochranou (památkové rezervace a památkové zóny), případně nechráněná území srovnatelné kvality (Kuča a Kučová, 2015, s. 23).

Druhou kategorii - území s dochovanými urbanistickými hodnotami tvoří území s dobře dochovanou urbanistickou strukturou (zejména půdorysnou) se zastoupením architektonicky cenných staveb, ve kterém se vyskytuje větší výskyt rušivých elementů zástavby a které není nebo nebude pod památkovou ochranou (Kuča a Kučová, 2015, s. 23).

Třetí kategorii - území s částečně dochovanými urbanistickými hodnotami tvoří území, jehož historická urbanistická struktura vykazuje značnou míru narušení, avšak některé části území si zachovávají znaky původní půdorysnou osnovu, hmotovou skladbu zástavby i parcelaci. Architektonicky cenné a historicky významné stavby jsou dochovány pouze jednotlivě, případně se vyskytují v menších koncentracích anebo se vůbec nevyskytují (Kuča a Kučová, 2015, s. 27). 56

Poslední čtvrtou kategorií - území bez urbanistických hodnot, tvoří území, která nevykazují urbanistické, historické ani architektonické hodnoty a kde je především absence architektonicky kvalitních nebo alespoň standartních staveb a veřejných prostorů (jakou jsou např. čtvrtě rodinných domů z 60. - 80. let, současné satelitní sídla bez jednotného architektonického pojetí, administrativní nebo komerční okrsky, většina panelových sídlišť, brownfields území) (Kuča a Kučová, 2015, s. 42).

Dále bylo zhodnocení urbanistických hodnot provedeno pomocí tématu (rozšiřující jev č. A011/10 - Cenné urbanistické soubory ÚAP hl. m. Prahy) s názvem „Cenné a pozoruhodné urbanistické soubory“ od Michala Hexnera, který v roce 2007 z hlediska urbanistického vývoje, založení, architektury a kompozice zpracoval seznam (pasport) cenných a pozoruhodných urbanistických souborů na území hl. m. Prahy, nespadající pod ochranu památkové péče (Pražská památková rezervace a její součásti, nemovité kulturní a národní kulturní památky, památkové zóny) a netýkající se historických jader obcí.

2.3 Zpracování a prezentace výsledků

Pasport vybraných sídel je rozdělen do tří základních skupin. První skupina se týká základních informací o vybraných sídlech. Druhá skupina se týká míry dochovanosti urbanistické struktury sídla. Ve třetí skupině je zobrazena fotodokumentace z vlastního terénního průzkumu a použité mapové podklady, kterými jsou historické mapové podklady map I., II. a III. vojenského mapování a mapa stabilního katastru, doplněné o aktuální katastrální mapu a ortofotomapu.

V první skupině pasportu sídla jsou zobrazeny základní informace o sídle, kterými jsou: městská část a katastrální území pod které sídlo spadá, celková rozloha katastrálního území, počet obyvatel a domů v sídle nebo v celém katastrálním území (statistické údaje z roku 2011). Tyto informace byly především čerpány z Historického lexikonu obcí České republiky. Půdorysný typ vybraných sídel byl určen podle mapy - Půdorysné typy sídel, která je součástí vydané publikace Atlasu krajiny České republiky. Pro určení památkové ochrany vybraného sídla byly z internetových stránek NPÚ zjištěny nemovité kulturní památky ve vybraných sídlech a ověřena vesnická památková zóna Buďánka a vesnická památková rezervace

Stodůlky. Následně je ke každému sídlu stručně popsáno situování vybraného sídla ve vymezeném území, jeho historický vývoj a případně další zajímavé informace o sídle. Tyto informace byly ověřovány z mapových zdrojů a čerpány z použité literatury a internetových zdrojů.

Ve druhé skupině pasportu sídla byla identifikována míra urbanistických hodnot v jednotlivých sídlech a zařazena do stanovených kategorií urbanistických hodnot - vyhodnocení urbanistických hodnot sídla. Posouzení míry dochovanosti půdorysné osnovy sídla bylo provedeno prostřednictvím aktuální ortofotomapy společně s katastrální mapou, které byly porovnány s mapou stabilního katastru z 1. poloviny 19. století. Posouzení míry dochovanosti parcelace intravilánu a půdorysné skladby zástavby bylo provedeno prostřednictvím katastrální mapy, která byla porovnána s mapou stabilního katastru. U hmotové skladby zástavby a stavebních dominant (historických či novodobých) ve vybraném sídle byl pro posouzení míry dochovanosti proveden terénní průzkum.

Třetí skupina pasportu sídla obsahuje fotodokumentaci z terénního průzkumu zachycující především veřejné prostory vybraného sídla (návsi, ulice, parky, atd.), architektonicky nebo historicky významné stavby či nemovité kulturní památky vybraného sídla. Dále obsahuje mapy I., II. a III. vojenského mapování a mapy stabilního katastru, znázorňující stav vybraných sídel od konce 18. století a průběhu v 19. století. Barevné sekce mapy III. vojenského mapování se nedochovaly pro celé území Prahy, proto se výřez této mapy u některých pasportů vybraných sídel nenachází. Mapy I., II. a III. vojenského mapování byly použity z internetových stránek oldmaps.geolab.cz. Mapy stabilního katastru, aktuální katastrální mapy a ortofotomapy byly použity z internetových stránek geoportalpraha.cz

Z výše uvedených informačních systémů, vybraných mapových podkladů spojené s terénním průzkumem jsou výsledkem vyhotovené pasporty jednotlivých sídel v jihozápadní části Prahy společně s výslednou mapou zobrazující barevně kategorie urbanistických hodnot jednotlivých sídel ve vybraném území.

3 Praktická část práce

První kapitola praktické části diplomové obsahuje popis vymezeného území jihozápadní části Prahy, ve kterém se nachází vybraná původní vesnická sídla (na podkladě rozšiřujícího jevu č. A011/05 ÚAP hl. m. Prahy - Historická jádra bývalých samostatných obcí na území Prahy), se zobrazením sídel v mapovém podkladu. Druhá kapitola praktické části obsahuje dle použité metodiky pasporty jednotlivých původních vesnických sídel situované v jihozápadní části Prahy, které jsou členěny na tři části: základní informace, zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla, fotodokumentace a mapové podklady.

3.1 Popis vymezeného území

Vymezená jihozápadní část pražského území je geograficky od východu ohraničena řekou Vltavou, severně údolím Motolského potoka, západně kopírujícím silničním Pražským okruhem a jižně údolím řeky Berounky.

Jedná se o velice rozmanité území, s uliční zástavbou, vilovými čtvrtěmi, sídlišti a obytnými komplexy, továrnami, současnými a bývalými vesnickými usedlostmi, letohrádky v zahradách, a řadou chráněných přírodních území. Terén je zajímavě členěný, tvořený několika údolími, kterými protékají potoky ústící do řeky Vltavy a Berounky (URL13).

Ve vymezeném území v jihozápadní části Prahy se nachází tyto původní vesnická sídla: Osada Buďánka, Hlubočepy, Holyně, Chaby, Jinonice, Klukovice, Lipence, Lochkov, Malá Chuchle, Řeporyje, Slivenec, Sobín, Staré Butovice, Stodůlky, Třebonice, Velká Ohrada, Zadní Kopanina, Zličín a Zmrzlík. Tato původní vesnická sídla, která se v průběhu 20. století postupně připojovala k Praze, spadají pod městské části Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha- Řeporyje, Praha 16, Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav a Praha-Zličín. Tyto vesnická sídla jsou situována v nadmořské výšce v rozmezí od 200 do 350 m n. m.

Kromě těchto původních vesnických sídel se ve vymezeném území nachází spoustu zámečků, klášterů, letohrádků se zahradami nebo vinicemi, a dalších historických usedlostí nebo bývalých samot, které jsou v současnosti již součástí vilové či bytové zástavby městského obvodu Prahy 5 (např. Portheimka, Hřebenka, Pernikářka, Bertramka, Zámečnice, Sklaka, Santoška, Kavalírka, Klamovka, Kotlářka, Cibulka, atd.).

K příměstským historickým usedlostem Semotanová (2016, s. 388) dodává, že tyto usedlosti, které obklopují historické jádro Prahy byly zpočátku hospodářského charakteru, později se z některých usedlostí staly rekreační a reprezentativní sídla. Ve větším rozsahu vznikaly od 2. poloviny 14. století v souvislosti s rozkvětem viničního podnikání, které podpořil Karel IV. Tyto usedlosti pak tvořily zemědělské zázemí města. Od druhé poloviny 19. století některé tyto usedlosti začaly zanikat v důsledku rychlého růstu Prahy a rozmachu obytné a průmyslové výstavby v příměstské krajině.

Buďánka

Chaby Staré Butovice

Velká Ohrada Klukovice

Zmrzlík

Obr. 14 - Základní mapa s vyznačenými původními venkovskými sídly (zdroj: URL11)

3.2 Vyhodnocení jednotlivých sídel (pasport) 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

3.2.1 Buďánka

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 5 / Smíchov (7,05 km²) Počet obyvatel / domů: 33 460 / 2875 (společně se Smíchovem) Půdorysný typ sídla: Nevyhraněný

Památková ochrana: Památková zóna. Nemovité kulturní památky - usedlost Zámečnice (Nad Zámečnicí 130/3). Usedlost Zámečnice (vlevo) - opravený objekt „mlékárny“ - budova původní usedlosti (zdroj: vlastní) Popis sídla: Osada Buďánka se nachází v katastrálním území Smíchova, na rohu ulic Plzeňská a Nad Zámečnicí. Území osady o rozloze 1,52 hektaru bylo v roce 1991 prohlášeno vesnickou památkovou zónou. Historie bývalé dělnické osady sahá na počátek 19. století. Osadu tvořenou cca dvaceti domy vybudovali dělníci z nedalekého pískovcového lomu na místě původních vinic. V souvislosti s industrializací Smíchova se proměnila sociální skladba Buďánek, ale svůj vesnický charakter si uchoval tento soubor do současnosti (URL 18). V současnosti osadu Buďánek tvoří cca 9 objektů (většina objektů je ve vlastnictví Městské části Praha 5), které jsou z důvodu havarijního stavu staticky zajištěny. Některé tyto objekty již prošly nákladnou rekonstrukcí, ve kterých vznikají různá společenská a komunitní centra pro setkávání místních občanů.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, Sídlo má kromě ulice Pod Buďánkou dochovanou původní uliční s převážně dochovanými urbanistickými geoportalpraha.cz) bloky, tvořené venkovskými usedlostmi a doplňkovými stavbami. Parcelace intravilánu: Tvar, směr a velikost parcelace intravilánu je v sídle převážně zachován. Půdorysná skladba zástavby: Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči parcele a orientace staveb k uliční síti je u většiny dochovaných staveb zachován. Stejně tak je dochována míra zastavěnosti a jednotná skladba zástavby. Hmotová skladba zástavby: Vzhledem k několika již zaniklým objektům v sídle je hmotová skladba zástavby převážně dochována. U většiny stávajících dochovaných objektů jsou provedeny nutné zabezpečovací a udržovací práce, s následnou rekonstrukcí, která probíhá u jednotlivých staveb pomalým tempem. Rušivými elementy v sídle jsou kromě havarijního stavu většiny objektů, také různé nevzhledné doplňkové stavby a neudržovaná okolní zeleň. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty. Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 1

3.2.2 Hlubočepy 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 5 / Hlubočepy (6,07 km²) Počet obyvatel / domů: 2246 / 1065 Půdorysný typ sídla: Nevyhraněný Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - Hansfalkovský dvůr (ul. Hlubočepská 4/35), socha sv. Jana Nepomuckého (ul. Slivenecká), viadukt Buštěhradské dráhy, Raudnitzův dům (ul. Hlubočepská

2/33), kostel sv. Filipa a Jakuba (ul. Na Zlíchově), usedlost Slovanka (ul. Hlubočepská 10). Popis sídla: Historické jádro obce se rozkládá v údolí Dalejského potoka na severním úbočí Prokopského Viadukt Buštěhradské dráhy - Raudnitzův dům - kostel sv. Filipa a Jakuba (zdroj: vlastní) údolí. Podél silnice protínající obec vyrostla kolonie rodinných domů Na Srpečku, Pod Viničkami a V Bokách. Území Hlubočep navazuje na jižní hranici Smíchova osadou Zlíchov, která se k Hlubočepím připojila v 17. století. Před koncem 19. století zde kromě starého mlýna, pily a pivovaru dominovaly velké vápenky (Broncová, 1996, s. 17 - 18). Výstavbou dvou kamenných viaduktů Buštěhradské dráhy v roce 1872 nazývané Pražský Semmering byla výrazně změněna silueta historické obce Hlubočep. Ke konci 19. století a na počátku 20. století vzniká v Hlubočepích řada továren, v souvislosti s tím vzrostl i počet obyvatel. V současné době jsou součástí katastrálního území čtvrtě Hlubočepy, Klukovice, Barrandov, sídliště Barrandov, Zlíchov a Žvahov.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, V sídle je dochována původní uliční a silniční síť s převážně dochovanými urbanistickými bloky, tvořené hospodářskými statky a dvory nebo venkovskými usedlostmi. geoportalpraha.cz) Parcelace intravilánu: V severní části sídla na levém břehu Dalejského potoka si většina parcel zachovala stejnou velikost a tvar. V jižní části sídla podél hlavní ulice Hlubočepská došlo k většímu zahuštění parcel z důvodu nové výstavby v sídle. Půdorysná skladba zástavby: Umístění jednotlivých staveb v sídle vůči parcele a orientace staveb k veřejné komunikaci je u většiny těchto staveb zachováno. Nepatrné je navýšení míry zastavěnosti jednotlivých parcel. V severní části sídla na levém břehu Dalejského potoka je jednotná skladba zástavby. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je skoro v celém sídle dochována. V sídle jsou ve vetší míře dochovány stavby z 19. století bez výrazných stavebních úprav na fasádách domů. Nová výstavba v sídle svou výškou a tvarem převážně navazuje na stávající zástavbu. Stavební dominanty: Hlavní stavební dominantou sídla je kamenný viadukt Buštěhradské dráhy. Mimo historické jádro sídla Hlubočep je stavební dominantou barokní kostel sv. Filipa a Jakuba při ulici Na Zlíchově. Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla:

Kategorie 2

3.2.3 Holyně 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Slivenec / Holyně (1,93 km²) Počet obyvatel / domů: 451 / 150 Půdorysný typ sídla: Nevyhraněný Památková ochrana: Nemovitá kulturní památka - kaple sv. Jana Křtitele (náměstí Pod lípou). Popis sídla: Historické jádro Holyně leží na severním svahu náhorní plošiny, která klesá do Dalejského

údolí. První dochovaná písemná zpráva o Holyni je listina z roku 1253. Holyně leží v krajině osídlené od mladší doby kamenné. Ze starých cest prochází obcí cesta z Hlubočep do Řeporyj a Ořechu. Cesta Kaple sv. Jana Křtitele - ul. U Náhonu - hospodářské stavení (zdroj: vlastní) z Klukovic do Slivence míjí obec podél východní strany. Prameny z počátku 17. století zaznamenávají v obci 6 gruntů a mlýn. Ke konci 19. století je v obci 37 domů. Půdorys obce vyrostl z osady hradištního původu, rozpadlého vývojem na několik gruntů. Připojená východní část obce a jihozápadní centrum obce má živelnou, neplánovitou výstavbu díky vzrůstajícímu počtu obyvatel v sídle. Současná výstavba rodinných domů v klínu cest do Řeporyj a Slivence je situována do pravidelných ulic (URL14).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má dochovanou původní uliční a silniční síť a částečně i prostory návsi. V sídle jsou z větší části dochovány urbanistické bloky, tvořené hospodářskými statky a venkovskými usedlostmi. Parcelace intravilánu: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, Tvar a směr parcelace v sídle zůstal dochován, původní velikost parcelace na úkor zahuštění výstavby se u některých parcel zmenšila až o třetinu. geoportalpraha.cz) Půdorysná skladba zástavby: Umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace staveb k veřejné komunikaci je ve větší míře nepravidelné. Výraznější je navýšení míry zastavěnosti jednotlivých parcel u středu návsi, kde se nachází smíšená skladba zástavby. Podél ulice U náhonu a v severní části zástavby pod návsí je zachována jednotná skladba zástavby. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby podél ulice U náhonu a v severní části zástavby pod návsí - náměstí Pod Lípou je ve větší míře zachována. U nové výstavby a provedených stavebních změn stávajících staveb v historickém jádru obce (převážně v jižní části návsi) je provedeno navýšení o jedno nadzemní podlaží oproti původní zástavbě, mají různý tvar střech a směsici různých barevností fasád. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 3 Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.4 Chaby 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 13 / Třebonice (4,58 km²) Počet obyvatel / domů: 441 / 140 (společně s Třebonicemi) Půdorysný typ sídla: Víska Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - zemědělský dvůr (ul. K Chabům 1), venkovská usedlost (ul. K Chabům 2), kostel sv. Jana a Pavla (Krteň).

Popis sídla: Osada Chaby se nachází ve svahu náhorní plošiny mezi Třebonicemi a novou bytovou výstavbou Jihozápadního města. Společně s Třebonicemi byla osada připojena k Praze v roce 1974. Osadu Kostel sv. Jana a Pavla v Krtni - venkovská usedlost - zemědělský dvůr (zdroj: vlastní) tvoří tři velké statky, tři domy a osamělý pozdně románský kostel sv. Jana a Pavla se hřbitovem v Krtni, situovaný jižně od osady, který je hlavní stavební dominantou v území. Kostel byl v průběhu staletí rozšiřován, až byl ke konci 19. století upraven do dnešní novorománské podoby. Zmínka o osadě pochází z roku 1360. Osada však musela vzniknout daleko dřív, vzhledem k tomu že se nachází kousek od zmíněného pozdně románského kostelu sv. Jana a Pavla. V polovině 19. století tady byly jen čtyři domy s 28 obyvateli. Na zahradě statku se nachází památný strom - nejstarší lípa v Praze zvaná Chabská Lípa, která má obvod skoro 7 metrů a je vysoká 21 metrů (URL16).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle je zcela dochována původní uliční a cestní síť s dochovanými urbanistickými bloky dvou velkých hospodářských statků. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Parcelace intravilánu: Parcelace v intravilánu sídla je bez výrazných odchylek nezměněná, zachová si svůj tvar, směr a hustotu. Půdorysná skladba zástavby: Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace staveb k uliční a cestní síti je převážně zachován a jednotný. Pouze v severní části u novější zástavby (cca přelom 19. a 20. století) došlo k mírnému navýšení zastavěnosti parcely. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby v sídle zůstala zachována. Drobným rušivým elementem jsou dvě novější stavby rodinných domů v severní části sídla při ulici K Chabům, které mají oproti původním usedlostem Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) (památkově chráněným) osazeny střešní vikýře s jiným tvarem střechy (sedlový) a dva balkóny (u jednoho rodinného domu). Tyto popsané stavební prvky na domech však nepůsobí výrazně rušivým dojmem v sídle. Stavební dominanty: Hlavní stavební dominantou sídla je pozdně románský kostel sv. Jana a Pavla se hřbitovem v Krtni, který je situovaný jižně od sídla ve svahu náhorní plošiny.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 1

Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.5 Jinonice 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 5 / Jinonice (6,17 km²) Počet obyvatel / domů: 5387 / 753 (společně se Starými Butovicemi) Půdorysný typ sídla: Návesní čtyřhranný Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - venkovská usedlost (ul. U Jinonického rybníčku 7/1), venkovská usedlost (ul. Karlštějnská 17/35), venkovská usedlost (ul. Karlštějnská 13/33), zámek

(ul. Na Vidouli 1). Popis sídla: Historické jádro obce se nachází jihovýchodně od Vidoule při ulici Karlštejnská, kde Jinonický zámek - Jinonický rybník při ul. Karlštejnská - venkovské usedlosti u návsi (zdroj: vlastní) se nachází s Jinonickým zámkem i několik památkově chráněných venkovských usedlostí.

K Jinonicím byla v polovině 19. století připojena osada Butovice. Ve 14. století byla v Jinonicích postavena tvrz, kdy v roce 1665 na stejném místě nechal Pavel Michna z Vacínova postavit zámek, který po patnácti letech sloužil jako morový špitál pro celou Prahu, jenž byla postižena morovou epidemií. Začátkem 20. století byla zahájena výstavba kolonií rodinných domů a nouzových domů pro osoby bez domova v oblasti V Roháčích, Pod Vidoulí a nad Waltrovkou (Broncová, 1996, s. 18). V roce 1911 nechal Josef Walter postavit v Jinonicích velkou továrnu na automobily, ve které se od roku 1923 vyráběly hvězdicové letecké motory (URL 18).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, V sídle je z větší části dochována původní uliční síť a část návesního prostoru, který je uprostřed dostavěn novějšími budovami. Ve velké míře jsou dochovány také urbanistické bloky, až na severní oblast geoportalpraha.cz) Jinonického zámku. Parcelace intravilánu: Tvar a směr parcelace v sídle zůstal zachován, původní velikost parcelace (kromě parcela Jinonického zámku) se dělením zmenšila v sídle o polovinu až o třetinu. Půdorysná skladba zástavby: Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace staveb k uliční síti je zachován, skladba zástavby je tak jednotná. Míra zastavěnosti jednotlivých parcel je převážně zachována. Hmotová skladba zástavby: Vzhledem k počtu podlaží (max. dvě nadzemní podlaží a podkroví), tvarem zástavby, sklonem a orientací střech, zůstala hmotová skladba zástavby z větší části zachována, bez výrazných rušivých elementů. Stavební dominanty: Významnou stavební dominantou sídla je Jinonický zámek, který je situován severozápadně od návsi na mírném návrší.

Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz) Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2

3.2.6 Klukovice 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 5 / Hlubočepy (6,07 km²) Počet obyvatel / domů: 80 / 27 Půdorysný typ sídla: Víska Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - venkovský dům (ul. V Klukovicích 302), Horův vodní mlýn (ul. Do Klukovic 301).

Popis sídla: Klukovice se nachází na jižním úbočí Prokopského údolí, severně od Barrandovského sídliště. Podél hlavní ulice Do Klukovic se převážně nachází zástavba rodinných domů a venkovských usedlostí. Horův vodní mlýn - venkovské usedlosti - zástavba při ul. Dasnická (zdroj: vlastní) Jedná se o původní středověkou osadu rozloženou v údolí, zmiňované již před polovinou 14. století.

Koncem 19. století měly Klukovice 130 obyvatel, 19 domů a jeden mlýn (Broncová, 1996, s. 18). Klukovice byly společně s Hlubočepy připojeny k Praze v roce 1922. Klukovice si zachovávaly svůj izolovaný vesnický charakter. V posledních letech se sídliště Barrandov rozšířilo k prvním klukovickým domkům a ves tak stavebně srostla s Prahou. Historicky nejzajímavější a nejvýznamnější stavbou v sídle je Horův vodní mlýn v Prokopském údolí, který byl založen roku 1588 a dokončen v renesančním slohu až v roce 1617. Za zmínku stojí i budova bývalého hostince U Kosů se zahradní restaurací, ve které je v současnosti provozován pivovar (URL17).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, V sídle jsou dochovány urbanistické prostory tvořeny ulicemi a cestami zbíhající se všechny doprostřed sídla k hlavní ose sídla - ul. Do Klukovic, kde je vytvořeno větší prostranství či malý návesní prostor sídla. geoportalpraha.cz) Parcelace intravilánu: Tvar, velikost a směr parcelace intravilánu sídla zůstal až na menší výjimky zachován. Půdorysná skladba zástavby: Vztah k umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace staveb k uliční síti je převážně zachován, skladba zástavby je z velké části jednotná. Míra zastavěnosti jednotlivých parcel je zachována. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je z větší části zachována vzhledem k orientaci střech, výšce a tvaru zástavby. V sídle se nachází však několik rušivých prvků (např. naddimenzované antény či satelity, velikost a tvar oken, doplňkové stavby, atd.) u stávající i novější zástavby rodinných domů, spojené s havarijním stavem památkově chráněného vodního mlýna v Prokopském údolí. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz) Kategorie 2

3.2.7 Lipence 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Lipence / Lipence (8,25 km²) Počet obyvatel / domů: 2270 / 787 Půdorysný typ sídla: Návesní trojúhelníkový Památková ochrana: žádná Popis sídla: Lipence leží západně od Zbraslavi pod severním úbočím přírodního parku Hřebeny, u pravého břehu řeky Berounky. Lipence společně se Zbraslaví tak představují nejjižnější osídlení pražského území. Lipence tvoří hlavně zástavba rodinných domů, které jsou doplněny o rekreační objekty. Tato zástavba Venkovské usedlosti a místní hospoda při ul. Jílovišťská - křižovatka dvou hlavních ulic Jílovišťská a Černošická (zdroj: vlastní) se od dolního historického jádra obce (původně Lipany) rozrůstají do severního úbočí vrchu Cukrák.

Na území Lipenců se nenachází žádné významné a památkově chráněné stavby, kromě jedné kapličky a jedné zvoničky při ulici Černošická. V současné době Lipence tvoří dvě původní historická jádra, která vznikly spojením dvou historických obcí - Lipenec s osadou “pod Kyjovem” situované podél ulice Jílovišťská, a obcí Lipany s panským hospodářským dvorem situované podél ulice Černošická. První písemné zmínky o obci pocházejí z roku 1115. V roce 1974 byly Lipence připojeny k Praze (URL22).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle je z větší části dochována původní silniční a uliční síť. V dolní části sídla, západně od návsi Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, se urbanistické bloky nedochovaly - panský hospodářský dvůr. Parcelace intravilánu: geoportalpraha.cz) Tvar a směr parcelace je v sídle z části zachována. V dolní části sídla u trojúhelníkového návesního prostoru jsou parcely zahuštěny a podél ulice Černošická mají parcely navíc změněný tvar a směr. V horní části sídla, při ulici Jílovišťská je parcelace s drobnými změnami převážně dochována. Půdorysná skladba zástavby: Umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace staveb k uliční a cestní síti je z části zachováno. Výraznější je navýšení míry zastavěnosti jednotlivých parcel v návesním prostoru a podél ulice Černošická, kde je rovněž smíšená skladba zástavby. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je vzhledem k výšce a tvaru zástavby, sklonem a orientací střech, z větší části zachována, zejména v horní části sídla při ulici Jílovišťská. Rušivé elementy v sídle byly zjištěny tyto: nově stavěný naddimenzovaný obytný komplex v západní části dolního sídla, změny stávajících staveb převyšují původní zástavbu o jedno nadzemní podlaží, zastavění dolního návesního prostoru budovami s různým tvarem a sklonem střech, postavená moderní přístavba základní školy, která svojí velikostí, tvarem krychle a barevností fasády zcela nezapadá do původní zástavby sídla. Stavební dominanty: Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz) Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 3 67

3.2.8 Lochkov 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Lochkov / Lochkov (2,72 km²) Počet obyvatel / domů: 631 / 209 Půdorysný typ sídla: Malý návesní Památková ochrana: Nemovitá kulturní památka - boží muka (ul. Za ovčínem). Popis sídla: Lochkov je situován v terénní kotlině přecházející na náhorní plošinu, která je vymezená prudkými svahy Radotínského údolí, údolí řeky Vltavy a Chuchelsko - Sliveneckým údolím. Počátky osídlení Lochkova lze předpokládat již v mladší době kamenné cca ve 4. a 3. tisíciletí před naším Budova bývalého pivovaru - boží muka - zástavba domů při ul. Cementářská (zdroj: vlastní) letopočtem. Lochkov je poprvé zmíněn v písemnostech z roku 1399. K roku 1890 bylo v Lochkově

61 domů s 503 obyvateli, kteří se převážně živily zemědělstvím a prací v blízkých mramorových lomech nebo v radotínských továrnách. Zemědělský charakter v Lochkově přetrval až do roku 1974, kdy se připojil k Praze. K tomuto roku stálo v Lochkově 170 domů a bydlelo 680 obyvatel (URL2). Lochkovem prochází hlavní osa - silnice propojující Slivenec a Radotín, z jihozápadní strany vede Pražský okruh přemostěn Lochkovským mostem a dále ústící do Lochkovského tunelu.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má převážně dochovanou původní silniční, uliční a cestní síť společně s urbanistickými bloky, kromě jižní části u bývalého pivovaru. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, Parcelace intravilánu: geoportalpraha.cz) Směr, velikost a tvar parcelace je v sídle převážně zachována, zejména kolem hlavní osy protínající sídlo, tj. při ulici Cementářská a Ke Slivenci. Převážně okolo vedlejších ulic v sídle z důvodu novější zástavby jsou parcely zahuštěny, tvar a směr parcel je však neměnný.

Půdorysná skladba zástavby: Půdorysná skladba zástavby tvořena vztahem jednotlivých staveb umístěných v sídle vůči sousedním parcelám a orientací staveb k uliční síti je převážně zachována. Skladba zástavby je až na drobné výjimky jednotná. Navýšena je míra zastavěnosti jednotlivých parcel okolo vedlejších ulic sídla. Kolem hlavní osy protínající sídlo je míra zastavěnosti jednotlivých parcel zachována. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je vzhledem k výšce zástavby a tvarem střech v sídle různorodá. Velké množství domů kolem hlavní osy protínající sídlo má přistavěno na původní zástavbě jedno podlaží navíc, Dále tyto domy mají jinou barvu a velikost oken, jiný tvar a barvu střechy a různorodou barevnost fasády. Stavební dominanty: Hlavní stavební dominantou sídla je cihlový komín společně s budovou bývalého pivovaru, který je situován u náhorní plošiny v oblasti zvané Za ovčínem. Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz) Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla:

Kategorie 3

3.2.9 Malá Chuchle 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Velká Chuchle / Malá Chuchle (1,42 km²) Počet obyvatel / domů: 166 / 35 Půdorysný typ sídla: Víska Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - Chuchelské lázně (ul. V lázních 4/2, 3, 4, 5, 7), kostel Narození P. Marie (ul. V lázních).

Popis sídla: Malá Chuchle se nachází u levého břehu řeky Vltavy pod Barrandovskými skálami, kde vede čtyřproudová silnice č. 4 na Strakonice a železniční koridor z Prahy do Plzně, který proťal Malou Chuchli Chuchelské lázně - historický statek při ul. Zbraslavská - zástavba domů pod Barrandovskou skálou (zdroj: vlastní) na dvě poloviny. V roce 1922 byla Malá Chuchle připojena k Praze.

Zmínka o osadě Malá Chuchle byla již v roce 1135. S pozdně barokním kostelem Jména P. Marie se Malá Chuchle v druhé polovině 18. století proslavila léčivým železitým pramenem. Následně byl na tomto pramenu postaven pozdně barokní soubor lázní, situovaný pod Chuchelským hájem. K tomuto období stojí za zmínku provedení cesty pro vozy směrem do Prahy, kdy francouzští vojáci vylámali skálu u vltavského břehu (Broncová, 1996, s. 18 - 19).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle je dochována původní silniční, uliční, cestní síť, část návesního prostoru společně s urbanistickými bloky. Tyto popsané urbanistické prostory jsou však přerušeny nebo úplně zrušeny (odstraněny) v místě Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, zhotoveného železničního koridoru a trati. Parcelace intravilánu: geoportalpraha.cz) Sídlo má převážně zachovanou parcelaci, zejména u hlavní osy (ul. Zbraslavská) a v ulici V Lázních. Od hlavní osy sídla směrem k řece Vltavě je vzhledem postavené čtyřproudové silnici na Strakonice a železničním koridorem z Prahy do Plzně je parcelace zcela změněna. Půdorysná skladba zástavby: Poloha, pravidelnost řazení a rozestupy jednotlivých staveb v sídle a orientace staveb k uliční a cestní síti je až drobné výjimky zachována. Míra zastavěnosti jednotlivých parcel je podél ulice Zbraslavská mírně navýšena a při ulici V Lázních je skoro stávající. Skladba zástavby západně od železničního koridoru je v sídle převážně jednotná. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je zachována při ulici V Lázních. Orientace střech, výška a tvar zástavby je narušena u většiny původní zástavby, zejména u historického statku při ulici Zbraslavská, kde se nachází několik nevzhledných nástaveb a přístaveb. Dalšími rušivými elementy v hmotové skladbě zástavby je benzínová pumpa a skladové či výrobní objekty, situována poblíž silnice č. 4. Stavební dominanty: Hlavní stavební dominantou sídla je Branický železniční most. Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2

3.2.10 Řeporyje 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Řeporyje / Řeporyje (5,66 km²) Počet obyvatel / domů: 3727 / 848 Půdorysný typ sídla: Návesní nepravidelný Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - železniční viadukt (ul. Dalejská), venkovská usedlost (ul. Na tržišti 1), kostel sv. Petra a Pavla (ul. Hasičů).

Popis sídla: Řeporyje se nachází na jihozápadním okraji Prahy, západně od přírodního parku Prokopské údolí a Dalejské údolí, podél Dalejského potoka. Řeporyje byly v roce 1974 připojeny k Praze. Řeporyjemi Železniční viadukt - Řeporyjské náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla - venkovská usedlost (zdroj: vlastní) prochází železniční trať Pražsko-duchcovské dráhy. K Řeporyjím původně patřily osady Velká a Malá

Ohrada, které se z důvodu výstavby nového sídliště Jihozápadního města později staly součástí katastru Stodůlek. První písemná zmínka je z roku 1277 v listině Přemysla Otakara II. (tzv. Plaská listina). Řeporyjský kostel sv. Petra a Pavla, postavený v románském slohu patří k nejstarším v Čechách.Na katastru obce Řeporyje jsou z mezinárodního hlediska významné lokality - lom Mušlovka a Národní přírodní památka Požáry, situované jihovýchodně od obce v Dalejském údolí (URL23).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má dochovanou původní silniční a uliční síť tvořenou dochovanými urbanistickými bloky. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Parcelace intravilánu: V historickém jádru sídla má parcelace zachovaný směr, velikost a tvar. U vedlejších ulic je v sídle z důvodu novější zástavby parcelace zahuštěna se změněným tvarem a velikostí parcel, v západní části sídla je navíc změněn i směr parcel. Půdorysná skladba zástavby: Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace staveb k silniční a uliční síti je z velké části zachován, stejně tak i míra zastavěnosti jednotlivých parcel. Skladba zástavby v sídle je spíše smíšená. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je vzhledem k výšce zástavby a tvaru střech v sídle zachována, zejména Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) v severozápadní části sídla při ulici K Třebonicům a ve východní části sídla při ulici Smíchovská a Dalejská. V jihozápadní části sídla při ulici Nad Náměstím mají domy oproti původní zástavbě o jedno až dvě nadzemní podlaží navíc, jiný tvar střechy a osazeny střešní vikýře. Stavební dominanty: Mezi hlavní stavební dominanty sídla lze zařadit kostel sv. Petra a Pavla, který je situovaný na mírné výšině nad Řeporyjském náměstím a obilné silo v severozápadní okrajové části Řeporyj, které narušuje historické panorama sídla (jedná se tak o tzv. negativní dominantu).

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2 Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.11 Slivenec 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Slivenec / Slivenec (5,66 km²) Počet obyvatel / domů: 3106 / 991 Půdorysný typ sídla: Návesní nepravidelný Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - Křížovnický dvůr (ul. Ke Smíchovu 8), kostel Všech svatých (ul. K Lochkovu).

Popis sídla: Slivenec je situován na vrcholu údolí, které od obce klesá směrem na východ k řece Vltavě. Centrum obce s kostelem Všech svatých je v širokém úžlabí svahu nad strží údolí. První písemná zpráva Kostel Všech svatých - Křížovnický dvůr - náves s rybníkem (zdroj: vlastní) o Slivenci je listina z roku 1253. Z důvodu dálkové komunikace byl Slivenec osídlen již od mladší doby kamenné. Výrazné rozšíření obce bylo ovlivněno mramorovými lomy v okolí obce, kde se již od 13. století dodnes těží známý slivenecký mramor. Slivenec je typem shlukové vsi vyrostlé dlouhodobým vývojem ze starého jádra dvorce situovaného na významné cestě, která se však odklonila od této trasy a vytvořila si vlastní samostatné centrum. Po vyčerpání stavebních možností uvnitř vsi byla nová výstavba zakládána východně podél opuštěné staré cesty. Novodobá výstavba rodinných domů vytvořila pak samostatné kolonie jižně a severovýchodně od historického jádra obce (URL15).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle je převážně dochovaná původní náves, silniční a uliční síť, které jsou tvořeny dochovanými bloky Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, původních hospodářských statků a usedlostí. geoportalpraha.cz) Parcelace intravilánu: Parcelace intravilánu sídla svojí velikostí a tvarem zůstala až na drobné výjimky zachována. U vedlejších ulic a navazujících silnic je parcelace u novější zástavby zmenšena na stejný tvar a stejnou velikost parcel.

Půdorysná skladba zástavby: Umístění jednotlivých staveb, pravidelnost řazení, rozestupy mezi těmito stavbami v sídle, orientace staveb k návesnímu prostoru, silniční a uliční síti je na drobné výjimky zachována. Skladba zástavby v sídle je smíšená s vyšší mírou zastavěnosti jednotlivých parcel. Hmotová skladba zástavby: Sídlo má z větší části dochovanou hmotovou skladbu. Větší míra narušení hmotové skladby zástavby je u domů situovaných při ulici Ke Smíchovu (různé tvary a sklony střech, navýšené nadzemní podlaží oproti stávající zástavbě). Dále rušivými elementy v sídle jsou různé doplňkové stavby a přístavby ve dvorech stávajících hospodářských statků a usedlostí. Stavební dominanty: Významnou stavební dominantou sídla je gotický kostel Všech svatých situovaný uprostřed sídla, u rozcestí ulic Ke Smíchovu a K Lochkovu. Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz) Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla:

Kategorie 2

3.2.12 Sobín 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Zličín / Sobín (3,02 km²) Počet obyvatel / domů: 484 / 149 Půdorysný typ sídla: Malý návesní Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - zbořená kaple se zvoničkou (ul. Hostivická), výklenková kaplička (ul. Hostivická).

Popis sídla: Sobín je umístěn mezi poli v západním výběžku okrajového území hl. m. Prahy. V jihovýchodní části sídla se nachází historické jádro obce se staršími staveními a v severozápadní části Zbořená kaple se zvoničkou - dochovaný hospodářský statek u křížku - hospodářské stavení (zdroj: vlastní) sídla směrem k Hostivicím je situována novodobá zástavba rodinných domů. Na území Sobína se nenachází žádné významnější stavby, kromě památkově chráněné výklenkové kapličky a kaple se zvoničkou, která byla v roce 2019 zbořena po nárazu nákladního automobilu. První písemná zpráva o Sobínu se pravděpodobně nachází v zápisu plaského kláštera z roku 1288. V roce 1960 byl Sobín připojen ke Zličínu a společně se pak v roce 1974 připojily k Praze. Jižně od zástavby Sobína (u hranice Prahy a Chrášťan) se nachází kóta Teleček, nejvýše položený bod hlavního města Prahy (URL24).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má částečně dochované urbanistické bloky podél zcela dochované hlavní osy sídla - ul. Hostivická, společně s malým množstvím uliční a cestní sítě. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Parcelace intravilánu: Východně od hlavní osy - ul. Hostivická má parcelace sídla převážně stejný tvar, směr a velikost. Západně od hlavní osy - ul. Hostivická se parcelace zahustila se změněným tvarem a částečně i směrem parcel. Půdorysná skladba zástavby: Půdorysná skladba zástavby vzhledem k poloze jednotlivých staveb v sídle je vůči sousedním parcelám a orientaci staveb k hlavní ose sídla - ul. Hostivická ve středu sídla narušena. Skladba zástavby v sídle je převážně smíšená. Větší míra zastavěnosti jednotlivých parcel je patrná v západní oblasti od hlavní osy sídla. Hmotová skladba zástavby: Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) Hmotová skladba zástavby je převážně zachována u zbořené kaple se zvoničkou při hlavní ose - ul. Hostivická, dále pak v severní části u křížku je převážně zachován hospodářský statek, který byl původně více vzdálen od jádra obce. Jinak hmotová skladba zástavby sídla je převážně znehodnocena dostavěnými stavbami nejednotného typu s různým tvarem a orientací střech, a havarijního stavu původního hospodářského statku při ulici Hostivická. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 3 Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.13 Staré Butovice 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 5 / Jinonice (6,17 km²) Počet obyvatel / domů: 5387 /753 (společně s Jinonicemi) Půdorysný typ sídla: Návesní vidlicový Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - kostel sv. Vavřince (ul. Vavřinecká). Popis sídla: Sídlo je situováno ve svahu mezi Radlickou ulicí a Prokopským údolím, u náhorní plošiny v oblasti zvané Na Rovinách. Původní osada Butovice je stará nejméně 900 let. V polovině 19. století se osada sloučila sousedními Kostel sv. Vavřince se hřbitovem - náves s Butovickým rybníkem - usedlosti při ul. Butovická (zdroj: vlastní) Jinonicemi. Stejně jako v Jinonicích byl ke konci 17. století zřízen morový špitál pro celou Prahu, která byla postižena morovou epidemií (Broncová, 1996, s. 18). K nejstarším památkám na území MČ Prahy 5 patří kostel sv. Vavřince v Butovicích, který je románského původu. V průběhu 19. století se počet obyvatel Jinonic a Starých Butovic zdvojnásobil, nevznikly tu ale žádné velké průmyslové podniky, byl zde pouze vápencový lom a cihelna. Teprve v roce 1911 nechal Josef Walter postavit v Jinonicích velkou továrnu na automobily, ve které se také od roku 1923 vyráběly hvězdicové letecké motory (URL 18).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má dochovanou náves s původní silniční a uliční sítí. Urbanistické bloky tvořené hospodářskými statky jsou v sídle částečně dochovány. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, Parcelace intravilánu: Parcelace intravilánu sídla je značně pozměněná, až na oblast pod kostelem sv. Vavřince, kde je zachovaná. geoportalpraha.cz) Kolem urbanistických prostor v sídle je parcelace zmenšena, má změněný tvar i směr. Půdorysná skladba zástavby: Půdorysná skladba zástavby tvořená polohou jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace těchto staveb k návsi a ulicím v sídle je z větší části zachována. Sídlo má smíšenou skladbu zástavby. Větší míra zastavěnosti jednotlivých parcel je převážně v celém sídle. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je převážně různorodá vzhledem k výšce zástavby a tvarem střech v sídle. V sídle kolem návesního prostoru a ulic je velké množství domů nejednotného typu, přístaveb, nástaveb a doplňkových staveb u původních hospodářských statků. Většina hospodářských statků mají navíc přistavěné jedno podlaží oproti původní zástavbě a různorodou barevnost fasád a střech. Dále je v blízkosti návsi, vedle Butovického rybníku postavená naddimenzovaná skladištní nebo průmyslová hala. Stavební dominanty: Stavební dominantou sídla je románský kostel sv. Vavřince, který je situován na kraji náhorní plošiny zvané Na Rovinách. Vzhledem k vzrostlé vegetaci na úbočí náhorní plošiny nepůsobí kostel v současné době dominantním dojmem. Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 3

3.2.14 Stodůlky 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 13 / Stodůlky (9,62 km²) Počet obyvatel / domů: 5934 / 2425 Půdorysný typ sídla: Návesní vřetenový Památková ochrana: Památková rezervace. Nemovité kulturní památky - venkovské usedlosti (U kašny 1 a 10, Kovářova 32 a 33, K Brance 7, 9, 11, 13, 15, 17 a 19), kostel sv. Jakuba Staršího (Kovářova).

Popis sídla: Historické jádro Stodůlek se nachází jižně od pramene Prokopského potoka, u Jeremiášovy ulice a Rozvadovské spojky. Kostel sv. Jakuba Staršího - usedlost při ul. Kovářova - usedlosti s panelovým domem při ul. Kovářova (zdroj: vlastní) V 50. letech se historické jádro Stodůlek zařadilo mezi památkově nejcennější vesnice v okolí Prahy, než postavené paneláky pronikly až na starou náves. Staré Stodůlky se staly v roce 1995 jednou ze dvou vesnických památkových rezervací v celé Praze. První písemná zpráva pochází z roku 1159. V roce 1292 je poprvé připomínán původní románský kostel sv. Jakuba Staršího, který byl zbořen při stavbě nového kostela na počátku 20. století. Koncem 19. a začátkem 20. století dochází k rozvoji vilové zástavby a tím pádem ke vzniku nových částí obce - Lužin, Hájů, Kopaniny, Nové Kolonie a Vidoule. Do šedesátých let 20. století si udržely charakter zemědělské obce. Před samotným připojením k Praze v roce 1974 měly Stodůlky 3050 obyvatel (URL19). V současné době jsou Stodůlky územím, ve kterém se nachází historická obec, vilové čtvrtě, sídlištní čtvrtě, administrativní čtvrtě, obchodní centra, skladové a výrobní haly.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Sídlo má dochovanou náves s původní silniční a uliční sítí. Urbanistické bloky tvořené hospodářskými statky a venkovskými usedlostmi jsou v sídle převážně dochovány. Parcelace intravilánu: Parcelace intravilánu sídla je převážně zachována, kromě některých okrajových částí sídla a v jihovýchodní oblasti sídla, kde je parcelace intravilánu výrazně změněna. Půdorysná skladba zástavby: Půdorysnou skladbu zástavby má sídlo z velké části zachovanou, kromě rušivých elementů novodobé bytové zástavby podél hlavní ulice Kovářova. Sídlo má tak smíšenou skladbu zástavby. Míra zastavěnosti jednotlivých parcel je převážně zachována. Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je převážně zachována, kromě několika rušivých elementů. Zejména jde o novodobou bytovou zástavbu (panelové bytové domy) podél hlavní ulice Kovářova, která převyšuje původní zástavbu min. o dvě nadzemní podlaží, a svými proporcemi celkově kazí charakteristický ráz památkově chráněného sídla s dochovanými původními venkovskými usedlostmi. Stavební dominanty: Významnou stavební dominantou je neogotický kostel sv. Jakuba Staršího, který je situován na vyvýšeném místě, uprostřed historického jádra sídla.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz) Kategorie 1 74

3.2.15 Třebonice 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 13 / Třebonice (4,58 km²) Počet obyvatel / domů: 441 / 140 (společně s Chaby) Půdorysný typ sídla: Ulicový Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - kaplička (ul. K Chabům). Popis sídla: Třebonice jsou umístěny na západní hranici Prahy, v mírném svahu náhorní plošiny. Třebonice jsou na východní a jižní straně ohraničeny polemi. Severně nad Třebonicemi vede čtyřproudová Rozvadovská spojka, na kterou navazuje Pražský okruh obklopující Třebonice ze západní strany. Kaplička u návsi - hospodářský statek u návsi - hospodářský statek (pivovar) při ul. K Řeporyjím (zdroj: vlastní) První zprávy týkajících se Třebonic jsou již z roku 1279. K roku 1974, kdy se Třebonice společně s osadou

Chaby připojily k Praze, měly 109 domů s 635 obyvateli. Připojení k Praze však znamenal postupný úbytek obyvatel, kdy jich v roce 2006 bylo jen 413 (URL20). V severní části katastrálního území Třebonic v okolí Rozvadovské spojky jsou postaveny velkoobchodní centra (Globus, IKEA, Tesco, Metropole Zličín), administrativní a průmyslové budovy, stanice autobusů a depo se stanicí metra Zličín, které jsou obecně vnímané jako součást Zličína.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle je převážně dochován původní návesní prostor s hlavní osou sídla - ul. K Řeporyjím a uliční síť, kolem kterých jsou dochované urbanistickými bloky hospodářských statků a usedlostí. Parcelace intravilánu: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Parcelace intravilánu sídla svojí velikostí, směrem a tvarem a zůstala až na drobné výjimky zachována. V severní části sídla (nad návsí) je parcelace zahuštěna s různým tvarem a směrem jednotlivých parcel. U vedlejších navazujících ulic a silnic je parcelace u novější zástavby zmenšena na převážně stejný tvar, směr, s podobnou velikostí parcel. Půdorysná skladba zástavby: Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace těchto staveb k návsi a hlavní ose je převážně zachován, s jednotnou skladbou zástavby. Větší míra zastavěnosti jednotlivých parcel v sídle se nachází severně od návsi. Hmotová skladba zástavby: Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) Hmotová skladba zástavby vzhledem k výšce zástavby, tvaru a sklonem střech je v sídle zachována. Několik nepovedených rekonstrukcí a přístaveb u jednotlivých domů se nachází v horní části návsi. Dostavěné stavby nejednotného typu s různým tvarem a orientací střech ve dvorech původních hospodářských statků se nachází v jihozápadní části sídla. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2

Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.16 Velká Ohrada 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha 13 / Stodůlky (9,62 km²) Počet obyvatel / domů: 5934 / 2425 (společně se Stodůlkami) Půdorysný typ sídla: Víska Památková ochrana: Nemovitá kulturní památka - boží muka (ul. Petrbokova). Popis sídla: Velká Ohrada je situována na náhorní plošině nad Dalejským údolím, u východního okraje katastrálního území Řeporyje. Osada vzniklá koncem 18. století se skládá z velkých statků obklopenými zemědělskými provozy. K roku 1859 bylo v osadě 14 domů se 110 obyvateli. Po druhé světové válce Venkovská usedlost s restaurací u návsi - budova s č.p. 1628 uprostřed návsi - boží muka (zdroj: vlastní) zůstala Velká Ohrada zachována jako malebná vesnička s dvěma rybníčky, která se skládá jen z několika statků. V roce 1974 byla Velká Ohrada jako součást Řeporyjí připojena k Praze. Vzhledem k výstavbě sídliště Jihozápadního Města, které mělo být v jednom katastru, se Velká Ohrada stala součástí katastrálního území Stodůlek (URL18). V současné době je směrem na východ od původní osady postaveno dominující panelové sídliště zvané Velká Ohrada, které bylo součástí výstavby Jihozápadního Města.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má dochovanou silniční síť a návesní prostor, kolem kterého jsou dochované urbanistickými bloky budov a hospodářských statků. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování - mapa stabilního katastru (zdroj: oldmaps.geolab.cz, Parcelace intravilánu: geoportalpraha.cz) Intravilán sídla má parcelaci z velké části zachovanou. Západně od návsi je parcelace zahuštěna s různým tvarem a směrem jednotlivých parcel. Půdorysná skladba zástavby:

Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace těchto staveb k návsi a hlavní ose je převážně zachován, s jednotnou skladbou zástavby. Větší míra zastavěnosti jednotlivých parcel v sídle se nachází v zahradách a nádvořích původních statků jižně a západně od návsi. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je v sídle převážně zachována vzhledem k výšce zástavby, tvarem a sklonem střech. Kromě naddimenzované budovy uprostřed návsi, postavené na místě původní usedlosti se třemi objekty, která má jedno nadzemní podlaží navíc oproti původní zástavbě. Stavební dominanty: Za výraznou dominantu sídla vzhledem ke své velikosti a mohutnosti oproti stávající zástavbě rodinných domů a hospodářských budov lze označit budovu s č.p. 1628, která je situována uprostřed návsi sídla.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2 Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.17 Zadní Kopanina 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Řeporyje / Zadní Kopanina (3,50 km²) Počet obyvatel / domů: 88 / 35 (společně se Zmrzlíkem) Půdorysný typ sídla: Malý návesní Památková ochrana: Nemovité kulturní památky - Maškův vodní mlýn (ul. K Zadní Kopanině 30). Popis sídla: Zadní Kopanina se převážně nachází v CHKO Český kras, v půli cesty mezi Řeporyjemi a Radotínem nad Radotínském údolím. Zástavba Zadní Kopaniny začíná u rozcestí vedoucí na Řeporyje a Ořech, postupně klesá do údolí Mlýnského potoka, který se v Radotínském údolí vlévá do Radotínského Maškův vodní mlýn - hospodářské usedlosti u návsi - hospodářské stavení při hlavní ul. K Zadní Kopanině (zdroj: vlastní) potoka. Na tomto potoce mimo intravilán obce se nachází Maškův vodní mlýn, který je památkově chráněn. První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1350. Do roku 1920 tvořily Zadní Kopanina, Zmrzlík a Ořech jednu obec. V roce 1921 se první dvě osady osamostatnily a vytvořily jednu obec, od níž se osada Zmrzlík roku 1925 odloučila. V roce 1964 byla Zadní Kopanina společně se Zmrzlíkem připojena k Řeporyjím a v roce 1974 se společně připojily k Praze (URL28).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle je dochována původní silniční, cestní a uliční sítí a převážně dochované urbanistické bloky hospodářských statků. Původní náves sídla je částečně zastavěna a v sídle nezaujímá pozici jako hlavního Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) urbanistického prostoru. Některé původní silniční a cestní sítě jsou ve východní a jihovýchodní části sídla již zaniklé. Parcelace intravilánu: Sídlo má převážně dochovanou parcelaci až na území jihovýchodní části sídla podél Mlýnského potoka, kde je parcelace zahuštěna z důvodu novější zástavby rodinných domů. Tyto parcely mají různý tvar i směr. Půdorysná skladba zástavby: Půdorysná skladba zástavby vzhledem k poloze jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace těchto staveb k návsi, k silničním a uličním sítím je převážně zachována. Sídlo má jednotnou skladbu zástavby. Větší míra zastavěnosti jednotlivých parcel v sídle se nachází v zahradách a nádvořích Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) původních hospodářských staveb, dále v jihovýchodní části sídla podél Mlýnského potoka. Hmotová skladba zástavby: Sídlo má převážně zachovanou hmotovou skladbu zástavby vzhledem k výšce zástavby, typického obdélníkového tvaru zástavby, typem a sklonem střech. Pouze dvě nově postavené stavby rodinných domů při ulici U Skopců mají nejednotný typ a tvar střech. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2 Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.18 Zličín 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Zličín / Zličín (3,18 km²) Počet obyvatel / domů: 4697 / 446 Půdorysný typ sídla: Návesní nepravidelný Památková ochrana: žádná Popis sídla: Zličín leží na západním okraji Prahy, východně od Pražského okruhu. Z jihu a východu je obec ohraničena průmyslovými závody, ze severu a západu obklopuje Zličín pole. Původní historické jádro se nachází v severozápadní části obce, podél ulice Hrozenkovská, která vede dále do Sobína. Hospodářská usedlost u návsi - Návesní rybník - usedlosti při ul. Hrozenkovská (zdroj: vlastní) Z archeologických výzkumů je patrné, že Zličín byl osídlen již v mladší době kamenné. Centrum původní vsi Zličína dodnes dokumentuje zástavba statků a zemědělských usedlostí, která tvoří historické jádro sídla. V roce 1960 byl ke Zličínu připojen sousední Sobín a společně pak byly v roce 1974 připojeny k Praze (URL24).

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: Sídlo má dochovanou silniční, uliční, cestní síť a částečně dochované urbanistické bloky hospodářských statků a usedlostí, které jsou situovány podél dochované hlavní osy sídla - ul. Hrozenkovská protínající návesní prostor sídla. Parcelace intravilánu: Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Parcelace intravilánu sídla je převážně zachována, zejména u velkých hospodářských usedlostí situovaných jižně od návsi. Parcelace je zahuštěna novější zástavbou u východního a západního okraje historického jádra sídla, kde jednotlivé parcely mají nepravidelný tvar a směr. Půdorysná skladba zástavby: Charakter umístění jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace těchto staveb k návsi a hlavní ose je převážně zachován, s jednotnou skladbou zástavby. Větší míra zastavěnosti jednotlivých parcel v sídle se nachází u východního a západního okraje sídla, a u několika staveb v návesním prostoru. Hmotová skladba zástavby: Hmotová skladba zástavby je v sídle převážně zachována u velkých hospodářských usedlostí jižně od hlavní osy sídla a v severozápadní části sídla. Výška zástavby, tvar a sklon střech je však nejednotný Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) u většiny staveb rodinných domů situovaných kolem rybníka zvaného Na návsi a dále u novější zástavby rodinných domů ve východním a v západním okraji sídla. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 3

Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

3.2.19 Zmrzlík 3/ Fotodokumentace a mapové podklady:

1/ Základní informace: Městská část / Katastrální území (rozloha): Praha - Řeporyje / Zadní Kopanina (3,50 km²) Počet obyvatel / domů: 88 / 35 (společně se Zadní Kopaninou) Půdorysný typ sídla: Nevyhraněný Památková ochrana: žádná Popis sídla: Severně od Zadní Kopaniny se u cesty vedoucí z Řeporyj do Radotína nachází osada Zmrzlík, lépe řečeno Zmrzlíky, jejíž název pochází od tamní tvrze - rodového sídla pánů Zmrzlíků ze Svojšína, jejichž vlastnictví tohoto rodu není zcela potvrzeno. Do roku 1920 tvořily Zadní Kopanina, Zmrzlík Pohled na sídlo z jihu od ul. K Zadní Kopanině - hospodářská usedlost - usedlost na konci ul. Na Zmrzlíku (zdroj: vlastní) a Ořech jednu obec. V roce 1921 se první dvě osady osamostatnily a vytvořily jednu obec, od níž se v roce

1925 osada Zmrzlík odloučila. V roce 1964 byl Zmrzlík společně se Zadní Kopaninou připojen k Řeporyjím. V roce 1974 byl Zmrzlík připojen společně se Řeporyjemi k Praze (URL28). V sídle, které je tvořeno pouze osmi usedlostmi se nenachází žádná občanská vybavenost ani žádné významné nebo památkově chráněné stavby. V sídle je pouze zastávka městské hromadné dopravy pro autobusovou linku č. 246.

2/ Zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla: Půdorysná osnova sídla: V sídle jsou převážně dochované urbanistické bloky hospodářských statků společně s dochovanou původní silniční a cestní sítí, tvořenou pouze dvěma ulicemi K Zadní Kopanině a Na Zmrzlíku. Mapa I. vojenského mapování - mapa II. vojenského mapování (zdroj: oldmaps.geolab.cz) Parcelace intravilánu: Parcelace v sídle je zcela zachována, až na drobné odchylky ve velikosti, směru a tvaru parcel. Půdorysná skladba zástavby: Poloha jednotlivých staveb v sídle vůči sousedním parcelám a orientace těchto staveb k silniční a cestní síti (ul. K Zadní Kopanině a Na Zmrzlíku) je zachována pouze s drobnými odchylkami. Sídlo má jednotnou skladbu zástavby. V sídle je dochovaná míra zastavěnosti jednotlivých parcel, až na dvě usedlosti při ulici K Zadní Kopanině, kde je patrná vyšší míra zastavěnosti parcel. Hmotová skladba zástavby: Sídlo má převážně zachovanou hmotovou skladbu zástavby vzhledem k výšce a tvaru zástavby, tvarem a sklonem střech. Celkovou hmotovou skladbu zástavby sídla narušuje naddimenzovaná hala s bílým Mapa stabilního katastru - mapa III. vojenského mapování (zdroj: geoportalpraha.cz, oldmaps.geolab.cz) povrchem (opláštěním), která je situována jižně od hospodářské usedlosti při ulici Na Zmrzlíku. Dalším rušivým elementem v sídle jsou dvě nově postavené stavby rodinných domů při ulici K Zadní Kopanině, v západní části sídla. Stavební dominanty: Na území sídla nebyly identifikovány žádné stavební dominanty.

Vyhodnocení urbanistických hodnot sídla: Kategorie 2

Katastrální mapa - ortofotomapa (zdroj: geoportalpraha.cz)

4 Mapa s vyhodnocením urbanistických hodnot původních vesnických sídel

Obr. 15 - Vyznačené urbanistické hodnoty historických jader obcí (zdroj: ÚAP hl. m. Prahy)

Závěr

Získané poznatky z kapitol teoretické části diplomové práce zabývající se definováním urbanistických hodnot urbanizovaného prostředí a veřejnými prostory, které jsou spjaté s urbanistickou strukturou pro určení míry dochování urbanistických hodnot a jejich následné zařazení do výsledných kategorií, byly provedeny na základě metodiky identifikace a klasifikace území s urbanistickými hodnotami z roku 2015 od Karla a Věry Kučových. Tato metodika poskytuje návod k objektivní identifikaci území s urbanistickými hodnotami, jakožto sledovaného jevu ÚAP. V další kapitole teoretické části diplomové práce byl popsán celkový vývoj sídelní struktury Prahy, která přehledně popisuje růst města Prahy s „pohlcováním“ okolních sídel a samostatných usedlostí, které se v průběhu let připojovaly k Praze. Na tuto kapitolu popisující vývoj sídelní struktury Prahy navazuje poslední kapitola teoretické části diplomové práce zabývající se nástroji územního plánování zaměřené na území hl. m. Prahy, ve kterých je zaměřena pozornost na hodnoty území, ať už se jedná o urbanistické, historické, kompoziční či přírodní hodnoty.

V metodice byl proveden popis terénního průzkumu, který byl prováděn od konce prosince roku 2019 do konce února roku 2020 na vybraných vesnických sídlech pomocí sledovaných jevů ÚAP hl. m. Prahy. Následně byl proveden popis použitých mapových podkladů (Müllerova mapa Čech, mapy I., II. a III. vojenského mapování, mapy stabilního katastru, aktuální katastrální mapy a ortofotomapy) a popis postupu pro vyhodnocení (kategorizaci) urbanistických hodnot vybraných sídel dle požitých metodik. Poslední kapitola metodiky popisuje zpracování a prezentaci zjištěných výsledků (vypracováním jednotlivých pasportů vybraných sídel) a výsledné mapy s uvedenou kategorizací urbanistických hodnot (původních) vesnických sídel v jihozápadní části Prahy, která je hlavním výstupem diplomové práce.

V první kapitole praktické části diplomové práce byl proveden popis vymezeného území jihozápadní části Prahy na podkladě rozšiřujícího jevu č. A011/05 ÚAP hl. m. Prahy - Historická jádra bývalých samostatných obcí na území Prahy, společně se zobrazením vybraných sídel v mapovém podkladu. V druhé kapitole praktické části byly provedeny pasporty vybraných sídel dle použité metodiky, které jsou členěny na tři části: základní informace, zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla, fotodokumentace a mapové podklady.

Z provedeného hodnocení dochováné urbanistické struktury sídla byly na základě zjištěných skutečností vyhodnoceny urbanistické hodnoty sídla a zařazeny do jednotlivých kategorií (kategorie 1 - 4) dle použité metodiky. Z provedeného vyhodnocení v pasportech sídlech a výsledné mapy je patrné, že čtvrtá kategorie urbanistických hodnot - území bez urbanistických hodnot není v jihozápadní části hl. m. Prahy zastoupena žádným vybraným sídlem.

Do třetí kategorie urbanistických hodnot - území s částečně dochovanými urbanistickými hodnotami bylo vyhodnocením urbanistických hodnot zařazeno celkem 6 sídel (Holyně, Lipence, Lochkov, Sobín, Staré Butovice a Zličín).

Největší počet sídel byl zaznamenán ve druhé kategorii urbanistických hodnot - území s dochovanými urbanistickými hodnotami, do které bylo vyhodnocením urbanistických hodnot zařazeno celkem 10 sídel (Hlubočepy, Holyně, Jinonice, Klukovice, Malá Chuchle, Řeporyje, Slivenec, Třebonice, Velká Ohrada, Zadní Kopanina a Zmrzlík).

V nejvyšší první kategorii - území s dochovanými urbanistickými hodnotami a architektonicky cennou zástavbou (území pod památkovou ochranou nebo nechráněná území srovnatelné), se ve vybraném území pod památkovou ochranou dle památkového zákona vyskytují tyto dvě sídla: Památková rezervace Stodůlky a Památková zóna Osada Buďánka. Vyhodnocením urbanistických hodnot byla navíc k těmto dvěma sídlům pod památkovou ochranou zařazena osada Chaby s převážně památkově chráněnými objekty v sídle a s nepatrným počtem rušivých prvků u stávající zástavby.

Cíl diplomové práce spočívající ve zmapování a vyhodnocení urbanistických hodnot historických jader obcí v jihozápadní části Prahy, resp. městského obvodu Prahy 5 (Hlubočepy, Holyně, Chaby, Jinonice, Klukovice, Lipence, Lochkov, Malá Chuchle, Řeporyje, Slivenec, Sobín, Staré Butovice, Třebonice, Velká Ohrada, Zadní Kopanina, Zličín a Zmrzlík) ve smyslu jevu č. 11 ÚAP obcí - urbanistické a krajinné hodnoty vyhlášky č. 500/2006 Sb., byl naplněn vyhotovením jednotlivých pasportů sídel, ve kterých bylo na podkladě zjištěných informací z použité literatury, z terénního průzkumu, sledovaných jevů ÚAP, podkladových map (mapy I., II. a III. vojenského mapování, mapy stabilního katastru, aktuální katastrální mapy a ortofotomapy) provedeno zhodnocení dochování urbanistické struktury sídla (půdorysná osnova sídla, parcelace intravilánu, půdorysná skladba zástavby, hmotová skladba zástavby a stavební dominanty) s výslednou vyhotovenou mapou (obrázek č. 15) zobrazující barevně kategorie urbanistických hodnot vybraných sídel. 82

Seznam použité literatury

Literatura BEČKOVÁ, Kateřina, 2019. 30 let v důvěrné blízkosti památkové péče. Architect+, (06/2019), 18 - 21 s.

BOROVIČKA, Blahomír a HRŮZA, Jiří, 1983. Praha: 1000 let stavby města, Praha: Panorama, 296 s. Pragensia. BRONCOVÁ, Dagmar, ed., 1996, Kniha o Praze 5, Praha: MILPO, 205 s. ISBN 80-901749- 6-5. HANÁK, Marek, 2015. Urbanistická hodnota zástavby a její ochrana. Urbanismus a územní rozvoj, (1/2015), 12 - 14 s. ISSN 1212-0855

HAVRDA, Tomáš a KUČA, Karel, 2008. ÚAP hl. m. Prahy (rozšiřující jev č. A011/20) - Vývoj sídelní struktury a využívání území, Praha: Útvar rozvoje hl. m. Prahy, 15 s. HEXNER, Michal, 2007. ÚAP hl. m. Prahy - Téma 11.10 - Cenné a pozoruhodné urbanistické soubory, Praha: Útvar rozvoje hl. m. Prahy, 50 s. HRŮZA, Jiří, 1977. Slovník soudobého urbanismu, Praha: Odeon, 341 s. HRŮZA, Jiří, 1989. Město: Praha, Praha: Odeon, 421 s. ISBN 80-207-0065-X HUML, Milan a MICHAL, Jaroslav, 2005. Mapování 10. Vyd. 2., Praha: ČVUT, 319 s. ISBN 80-01-03166-7. CHODĚJOVSKÁ, Eva, ed. et al., 2012. Krajina jako historické jeviště: k poctě Evy Semotanové. Praha: Historický ústav, 453 s. ISBN 978-80-7286-199-6. KUČA, Karel, 2002. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Vyd. 5, Praha: Libri, 671 s. ISBN 80-7277-039-X KUČA, Karel, 2009. Půdorysné typy sídel In. Atlas krajiny České republiky = Landscape atlas of the Czech Republic, Praha: MŽP ČR, s. 82 - 83 s., ISBN 978-80-85116-59-5

KUČA, Karel a KUČOVÁ, Věra, 2000. Principy památkového urbanismu. Praha: Jalna, 104 s. ISBN 80-86234-15-0

KUČA, Karel a KUČOVÁ, Věra, 2015. Metodika identifikace a klasifikace území s urbanistickými hodnotami, Praha: NPÚ, 163 s. ISBN 978-80-7480-025-2. KUPKA, Jiří, 2010. Krajiny kulturní a historické: vliv hodnot kulturní a historické charakteristiky na krajinný ráz naší krajiny, Praha: ČVUT, 179 s. ISBN 978-80-01-04653- 1. 83

LACIKA, Ján, 2006. The Czech Republic: A tourist guide, Bratislava: Príroda, 120 s. ISBN 80- 07-01405-5

LEVY, John M., 2017. Contemporary urban planning, New York: Routledge, s. 463 ISBN 978-1-138-66637-5 MEJSNAROVÁ, Jitka, 2019. Dluh územního plánování hodnotám území. Urbanismus a územní rozvoj, (4/2019), 24 - 29 s. ISSN 1212-0855

PEŠTA, Jan, 2014. Plošný průzkum lidové architektury a venkovských sídel, Praha: NPÚ, 174 s. ISBN 978-80-86516-78-3. PLÁNKA, Ladislav, 2009. Historie pozemkové evidence In. Atlas krajiny České republiky = Landscape atlas of the Czech Republic, Praha: MŽP ČR, s. 49, ISBN 978-80-85116-59-5

PLÁNKA, Ladislav, 2009. Vojenské mapování In. Atlas krajiny České republiky = Landscape atlas of the Czech Republic, Praha: MŽP ČR, s. 38, ISBN 978-80-85116-59-5

PLÁNKA, Ladislav a VOŽENÍLEK, Vít, 2009. Müllerovo a Wielandovo mapování z 18. století In. Atlas krajiny České republiky = Landscape atlas of the Czech Republic, Praha: MŽP ČR, s. 36, ISBN 978-80-85116-59-5

ROZMANOVÁ, Naděžda a kol, 2016. Principy a zásady urbanistické kompozice v příkladech, Praha: MMR, 109 s. ISBN 978-80-7538-073-9. ROZMANOVÁ, Naděžda a kol, 2017. Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech, Praha: MMR, 73 s. ISBN 978-80-7538-153-8. RŮŽKOVÁ, Jiřina a kol., 2006. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, Praha: Český statistický úřad, 759 s. ISBN 80-250-1277-8. SAKTOROVÁ, Dagmar, 2018. Urbanistické hodnoty a hodnoty krajiny Moravskoslezského kraje, Moravskoslezský kraj: Krajský úřad, 58 s. ISBN: 978-80-7576-033-3 SEMOTANOVÁ, Eva, 2001. Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí, Praha: Libri, 263 s. ISBN 80-7277-078-0. SEMOTANOVÁ, Eva a kol., 2016. Ottův historický atlas - Praha, Praha: Ottovo nakladatelství, 560 s. ISBN 978-80-7451-442-5. SOJKOVÁ, Eva et al., 2014. Zeleň městských památkových zón Středočeského kraje, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 119 s. ISBN 978-80-87674-06-2.

SÝKORA, Jaroslav, 2016. Urbanismus a územní plánování (venkovský prostor), Praha: Powerprint, 26 s. + 66 s. obrazových příloh. ISBN 978-80-7568-004-4. ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra, 2015. Územní plánování, Praha: Vysoká škola regionálního rozvoje Praha, 118 s. ISBN 978-80-87174-49-4 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra, 2018. Politika územního rozvoje, Praha: Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS, a.s., 95 s. ŠTRÉBLOVÁ HRONOVSKÁ, Kateřina a KUPKA, Jiří, 2013. Ochrana kulturní krajiny: hledání cílů, možností a pravidel, Praha: ČVUT, 132 s. ISBN 978-80-01-05391-1 TUŠER, Jaroslav a kol, 2020. Občan a územní plánování. Práva a povinnosti občanů v oblasti územního plánování, Praha: MMR ČR, 42 s. ISBN 978-80-7538-242-9

Prameny (právní a jiné dokumenty) Vyhláška č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Politika územního rozvoje České republiky, ve znění aktualizací č. 1, 2 a 3 (úplné znění) Územně analytické podklady hl. m. Prahy Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy (3. aktualizace)

Ostatní literatura FIŠEROVÁ, Štěpánka. Urbanistické hodnoty sídel správního obvodu POÚ Doksy. Praha, 2018. Bakalářská práce, vedoucí doc. Ing. arch. ThLic. Jiří Kupka, Ph.D, ČVUT, Fakulta stavební, Katedra urbanismu a územního plánování. PODUŠKA, David. Urbanistický vývoj území městské části Praha - Radotín. Praha, 2018. Bakalářská práce, vedoucí doc. Ing. arch. ThLic. Jiří Kupka, Ph.D, Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS.

Internetové zdroje URL1: A011 Urbanistické a krajinné hodnoty [online] [cit. 08.10.2019], Dostupné z: http://app.iprpraha.cz/tapp/tms/aplk/db/uap/katalogjevu/list/index.php?kodjevu=A011

URL2: Územně analytické podklady [online] [cit. 08.10.2019], Dostupné z: http://uap.iprpraha.cz/

URL3: Politika územního rozvoje České republiky [online] [cit. 16.10.2019], Dostupné z: https://mmr.cz/cs/Ministerstvo/Stavebni-pravo/Koncepce-Strategie/Politika-uzemniho- rozvoje-Ceske-republiky

URL4: Zásady územního rozvoje [online] [cit. 18.10.2019], Dostupné z: http://www.iprpraha.cz/clanek/46/zasady-uzemniho-rozvoje

URL5: Zobrazení pražských obvodů se zobrazením hranic městských částí [online] [cit. 23.10.2019], Dostupné z: https://gismentors.cz/blog/vazby-mezi-vrstvami-v-qgisu/

URL6: Regulační plán Anenská [online] [cit. 29.10.2019], Dostupné z: http://servis.praha- mesto.cz/uzplan/Regulacni_plany/Anenska/Graficka_cast/AN2_21_22.GIF

URL7: Památkově chráněná území [online] [cit. 12.11.2019], Dostupné z: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/pamatky-a-pamatkova-pece/pamatkovy- fond/pamatkove-chranena-uzemi

URL8: Ortofoto České republiky - úvod [online] [cit. 10.12.2019], Dostupné z: https://geoportal.cuzk.cz/(S(vtv3fgkwbbhalcvnxrno105c))/default.aspx?mode=TextMeta &text=ortofoto_info&side=ortofoto&menu=23

URL9: Správní a územněsprávní členění Prahy [online] [cit. 15.12.2019], Dostupné z: http://www.ahmp.cz/index.html?mid=47&wstyle=0&page=%27%27

URL10: Ortofotomapa [online] [cit. 02.03.2020], Dostupné z: http://www.georeal.cz/ortofotomapa

URL11: Mapa online [online] [cit. 07.02.2020], Dostupné z: http://www.geoportalpraha.cz/cs/mapy-online

URL12: Müllerova mapa Čech [online] [cit. 11.02.2020], Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=mul&map_region=ce&map _list=c013

URL13: Historie [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.praha5.cz/historie/

URL14: Historie Holyně [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.praha-slivenec.cz/mestska-cast-praha-slivenec/o-slivenci-a-holyni/historie-a- pamatky-2/

URL15: Historie Slivence [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.praha-slivenec.cz/mestska-cast-praha-slivenec/o-slivenci-a-holyni/historie-a- pamatky/

URL16: Chaby [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.prahaneznama.cz/praha-5/trebonice/chaby/

URL17: Klukovice [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.prahaneznama.cz/praha-5/hlubocepy/klukovice/

URL18: Velká a Malá Ohrada [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.prahaneznama.cz/praha-5/stodulky/velka-a-mala-ohrada/

URL19: Staré Stodůlky [online] [cit. 25.02.2020], Dostupné z: https://www.prahaneznama.cz/praha-5/stodulky/stare-stodulky/

URL20: Ves Třebonice [online] [cit. 28.02.2020], Dostupné z: https://www.prahaneznama.cz/praha-5/trebonice/ves-trebonice/

URL21: Lochkov [online] [cit. 28.02.2020], Dostupné z: http://www.praha-lochkov.cz/Historie

URL22: Lipence [online] [cit. 28.02.2020], Dostupné z: https://www.praha-lipence.cz/mestska-cast/o-lipencich/historie/

URL23: Řeporyje - Historie [online] [cit. 28.02.2020], Dostupné z: https://www.prahareporyje.cz/mestska-cast/13-historie-praha-reporyje#6

URL24: Z historie [online] [cit. 28.02.2020], Dostupné z: https://www.mczlicin.cz/z-historie/d-1001/p1=2655

URL25: Územní studie krajiny [online] [cit. 01.04.2020], Dostupné z: http://www.uzemi.eu/pojmy/územní%20studie%20krajiny

Seznam zkratek

ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad ČUZK – Český úřad zeměměřický a katastrální ČVUT – České vysoké učení technické IPR – Institut plánování a rozvoje (Praha) JZ – Jihozápad KP – Kulturní památka KÚ – Katastrální území MČ – Městská část MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj MO – Městský obvod MŽP – Ministerstvo životního prostředí NPÚ – Národní památkový ústav PÚR – Politika územního rozvoje PUPFL – Pozemky určené k plnění funkcí lesa ÚAP – Územně analytické podklady ÚP – Územní plán ÚPD – Územně plánovací dokumentace ZÚR – Zásady územního rozvoje ZPF – Zemědělský půdní fond ÚPP – Územně plánovací podklady ÚMČ – Úřad městské části

Seznam obrázků

Obrázek 1: Historická jádra bývalých samostatných obcí v MO Prahy 5 ...... 10 Obrázek 2: A - půdorysná osnova sídla, B - parcelace, C - půdorysná skladba zástavby, D - hmotová skladba zástavby ...... 15 Obrázek 3: Urbanistický vývoj území Prahy ...... 21 Obrázek 4: Městské obvody Prahy ...... 22 Obrázek 5: Katastrální území Prahy s vyznačením vybraného území ...... 23 Obrázek 6: Urbanistické hodnoty Prahy ...... 35 Obrázek 7: Kompoziční hodnoty Prahy ...... 36 Obrázek 8: Kulturně-historické hodnoty Prahy ...... 37 Obrázek 9: Přírodní hodnoty Prahy ...... 38 Obrázek 10: Rozvojové oblasti a rozvojové osy, Specifické oblasti ...... 40 Obrázek 11: Koordinační výkres ZÚR ...... 42 Obrázek 12: Výřez části výkresu regulačního plánu Anenská ...... 45 Obrázek 13: Müllerova mapa Čech ...... 50 Obrázek 14: Základní mapa s vyznačenými původními venkovskými sídly ...... 60 Obrázek 15: Vyznačené urbanistické hodnoty historických jader obcí ...... 80