MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolŧ

Vývoj ultimátního zápasu v České republice

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: PhDr. Michal Vít, Ph. D. Bc. Jiří Polzer Učitelství pro ZŠ a SŠ Brno, 2012

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenŧ uvedených v pouţitých zdrojích.

V Brně dne podpis

Děkuji PhDr. Michalu Vítovi za rady a vedení této diplomové práce.

OBSAH

Úvod ...... 6 1. Pojem „Ultimátní zápas“ ...... 8 2. Bojové umění ...... 8 2.1. Vznik bojových umění ...... 11 2.1.1. Bojová umění a úpolové sporty ...... 12 2.2. Starověk ...... 13 2.2.1. Koloseum, gladiátor ...... 13 2.2.2. Gladiátoři ...... 14 2.2.3. Druhy gladiátorŧ ...... 16 2.2.4. Gladiátorská škola ...... 18 2.2.5. Pozdrav gladiátorŧ ...... Chyba! Záložka není definována. 2.3. Olympijské hry ...... 19 2.3.1 Palé ...... 19 2.3.2. Zápas ...... 20 2.3.3. Pygmé ...... 21 2.3.4. Pankration ...... 23 2.3.5. Box ...... 23 3. Smíšená bojová umění ...... 25 3.1. Charakteristika ultimátního zápasu ...... 25 3.2. Historie ultimátního zápasu ...... 27 3.2.1. Vznik organizace UFC ...... 29 3.3. Nejbliţší sporty předcházející současným ultimátním zápasŧm ..... 29 3.3.1. Sambo ...... 29 3.3.2. Combat Sambo ...... 30 3.3.3. Brazilské jiu-jitsu ...... 31 3.3.4. ...... 32 3.3.5. Grappling ...... 33 3.3.6. Moderní pankration ...... 37 3.5. Zrod moderní doby ultimátního zápasu ...... 39 3.5.1. Dnešní MMA ...... 40 3.5.2. Typy bojovníkŧ ...... 40 3.6. Světové MMA organizace ...... 41 3.7. Historie ultimátního zápasu v České republice ...... 46 3.7.1. České MMA organizace ...... 47 3.8. Česká scéna MMA ...... 49 3.8.1. Čeští MMA zápasníci ...... 52 3.8.2. Čeští MMA trenéři ...... 54 4. Praktická část ...... 57 4.1. Vyhodnocení dotazníku č. 1 ...... 57 4.1.1. Závěrečné shrnutí dotazníku č. 1 ...... 62 4.2. Vyhodnocení dotazníku č. 2 ...... 63 4.2.1. Závěrečné shrnutí dotazníku č. 2 ...... 68 5. Závěr ...... 70 Pouţitá literatura ...... 72 Přílohy ...... 75

ÚVOD „Trénink bojového sportu buduje sebedŧvěru. Společně s nutnou disciplínou přispěl trénink především u dětí a mladistvých, spíše nesmělých a nesportovních, k vývoji jejich osobnosti v pozitivním slova smyslu“ (Nonnemacher, 2009).

Téma „Vývoj ultimátního zápasu v České republice“ jsme si vybrali z několika dŧvodŧ. Začal bych zmínkou o své trenérské činnosti, kterou vedu od roku 2010. Díky ní jsem měl moţnost nahlédnout pod pomyslnou pokličku toho, jakým zpŧsobem se ultimátní zápas vyvíjí v tělocvičnách a klubech a jakým směrem se budoucí zápasníci chtějí ubírat. Sám jsem si prošel určitou etapou vývoje, kdy jsem začínal thajským boxem, vyzkoušel si zápas ve volném stylu, grappling a nakonec i ultimátní zápas. Zranění mi bohuţel nedovolilo zápasit, ale trenérské činnosti se věnovat mohu. Dalším faktorem je i fakt, ţe se jiţ od roku 2010 věnuji redaktorské činnosti a na internetových stránkách, které patří k nejnavštěvovanějším v České republice, se věnujeme výhradně bojovým sportŧm. Mám tak moţnost sledovat dění ve světě a u nás a vzájemně je porovnávat. A konečně poslední dŧvod. Ultimátní zápas patří v současné době k nejvíce rozvíjejícím se sportŧm na naší planetě a kaţdý den si získává stále více a více příznivcŧ. Myslíme si, ţe za nějaký čas bude tento sport jedním z nejvíce rozšířených a oblíbených sportŧ i v naší zemi. Pro pochopení vývoje ultimátního zápasu v České republice povaţujeme za dŧleţité zmínit jeho postupný vývoj jako takový. Širší a nezainteresovaná veřejnost by tak díky této diplomové práci měla získat kompletní přehled o jednotlivých etapách vývoje, které nakonec vedly i k rozšíření ultimátního zápasu v České republice.

Cíl práce Cílem práce je popsat historii úpolových systémŧ, které přispěly k vývoji a současné podobě ultimátního zápasu a popsat scénu ultimátního zápasu a jeho vývoj v České republice a vytvoření výzkumného nástroje v podobě dvou nestandardizovaných dotazníkŧ (viz. Příloha).

6 Výzkumné otázky

O1: Jaká je historie ultimátního zápasu v České republice? O2: Jaká je současná scéna ultimátního zápasu v České republice?

Úkoly práce

1) Provést rešerši informačních zdrojŧ a kriticky je zhodnotit. 2) Analyzovat celkový vývoj ultimátního zápasu. 3) Vytvoření výzkumných dotazníkŧ. 4) Zpracování výzkumných dotazníkŧ do tabulek. 5) Na základě výsledkŧ výzkumných dotazníkŧ a teoretické části vyvození závěrŧ.

Metodika práce

K vytvoření práce byla pouţita: Analýza dostupných literárních a internetových zdrojŧ. Uskutečnění rozhovorŧ s trenéry.

Metoda sběru dat

Ke sběru dat jsme pouţili dvou nestandardizovaných dotazníkŧ, které jsme administrovali dotazovaným trenérŧm a klubŧm elektronickou poštou.

Metoda analýzy dat

K analýze dat jsme pouţili základní matematické a statistické operace, převedli jsme data do přehledných tabulek. Souhrnně mŧţeme analýzu dat nazvat věcnou analýzou.

7

1. Definice ultimátního zápasu

Mnoho lidí pravděpodobně nemá tušení, co si pod pojmem ultimátní zápas mají představit. Pojem ultimátní zápas dnes v sobě totiţ slučuje několik dalších názvŧ, které všechny patří jednomu sportu se stejnými pravidly.

Ultimátní zápasy je název pro druh bojového sportu, který vznikl oficiálně 23. listopadu 1993 v Denveru. Jedná se o zápasy, ve kterých nastupují bojovníci rŧzných bojových umění a stylŧ jako je sumó, savate, , karate, shootfighting, taekwondo, brazilské jiu-jitsu a mnohých dalších. Boj ve stoje vychází především z technik thajského boxu, pak se vyuţívá zápasnický arsenál rŧzných stylŧ, např. , jiu-jitsu a řecko-římského zápasu. Techniky ve stoje se skládají z klasického repertoáru kopŧ a úderŧ; v klinči se setkáváme především s kopy koleny a údery lokty. Následným porazem, strhem, přehozem či sraţením přechází boj do zápasu na zemi. Zde se kromě úderŧ pěstmi a lokty či kopy, koleny setkáváme především s rŧznými druhy pák či škrcení. Boj končí většinou vzdáním soupeře. (www.mma-shop.cz) Chrániče jsou omezeny na nutné minimum, tj. suspenzor a chrániče na zuby - ţádné boxerské rukavice, ţádné helmy, chrániče hrudi či holení. Mezi tzv. zakázané techniky patří kousání, útoky na oči, údery dlaní na ušní bubínky; strkání prstŧ do úst a nosu soupeře (tzv. fish hook); trhání uší, úst, a nosu soupeře. Ostatní techniky jsou dovolené, coţ ponechává bojovníkŧm rozsáhlou paletu technik. V České republice jsme se s ultimátními zápasy mohli poprvé setkat na vánočním večeru bojovníkŧ v praţské Lucerně v r. 1996“ (hayashi). Je dŧleţité dodat, ţe pojem ultimátní vznikl z převzetí zkratky UFC – ultimate fighting championship, která je dnes nejslavnější a nejrozšířenější organizací MMA na světě. Právě díky tomu došlo k rozšíření pojmu ultimátní po celém světě, ačkoliv význam toho slova nemá s bojovými sporty nic společeného. Samotné slovo ultimate totiţ označuje hru s frisbee pro sedm hráčŧ. V pravidlech českého pravopisu slovo ultimátní ani nenajdete. Nemá tedy základ v českém jazyce a proto mŧţe přijít laikŧm nepřesný. Dříve uţívané názvy jako Valetudo, Freefight,

8 zápas bez pravidel, booth fighting, smíšená bojová umění a jiné se dnes jiţ neuţívají, nebo jsou jinak kategoricky a správně zařazené. Zkratka MMA znamená mixed , coţ v překladu znamená „smíšená bojová umění“. Slovo „ultimátní“ se v ní tedy nevyskytuje, ale pro závěrečné upřesnění je tedy nezbytné dodat, ţe nejpouţívanějšími názvy pro tento sport je „ultimátní zápas“ a MMA. S jinými názvy se dnes jiţ setkáme jen velmi zřídka.

2. Bojové umění

Bojové umění je soustava postupŧ nebo tradic, které učí, jak se chovat v boji s protivníkem. Mŧţe se jednat o boj beze zbraně (jako např. v karate, tae kwon do, zápas nebo brazilské jiu jitsu) nebo o boj se zbraní (např. některé formy kung-fu, aikido, kendó, šerm, dţódó), většinou se však jedná o zbraně tradiční (tyč, kopí, meč, tonfa) nikoliv o zbraně střelné. To, co odlišuje bojová umění od běžného rvaní, je ucelený systém bojových technik.

Dŧleţitou součástí jednotlivých systémŧ bývá kromě fyzické přípravy také příprava duševní. Tato příprava zahrnuje dechová cvičení, meditace, případně mŧţe být spojena s nějakým náboţenstvím.

Pojem bojové umění bývá často spojován s asijskými bojovými systémy a v běţné mluvě tento význam převaţuje. Avšak rŧzné zpŧsoby a školy boje se rozvíjely ve všech kulturách a všech dobách (např. zápas, šerm, savate, capoeira, brazilské jiu jitsu atd.).

Rŧzná bojová umění pouţívají rŧzné postupy, jak dosáhnout vítězství nad protivníkem. Bojová umění se pak od sebe liší rŧzným dŧrazem na jednotlivé sloţky boje:

údery (např. box) kopy (např. taekwondo, kickbox, capoeira, muay thai, savate, karate) páky, úchopy, podmety, porazy (např. zápas, judo, aikido, ju jutsu, brazilské jiu jitsu) uţití zbraní (např. kendó, iaidó, šerm, dţódó)

9 taktika (např. nindţucu) (http://cs.wikipedia.org)

Podle zemí (wikipedia):

Čína

Dai shing pop gar Fu-sing-i čchüan Pa-kua čchang San-šou Sing-i Šao-jin Ta sheng Tai sing mun Tchaj-ťi čchuüan (tai chi, tai ji, taj či) Ťie čchüan tao (jeet kune do) Wing čchun Wu-šu kwan

Japonsko

Aikidó Dţudo Dţúdţucu (Dţiu-dţitsu) Iaidó Karate o Šótókan o Wadorjú o Šitorjú o Godţurjú Kendó Kjúdó Kobudţucu Nindţucu Šorindţi kempó

Korea

Hapkido Hwarangdo Kuksoolwon Pachigi Taekwondo Tangsoodo

Filipíny

Arnis Escrima Kali

10 Brazílie

Capoeira Jiu – jitsu

(wikipedia).

Dělení japonských bojových umění dle Fojtíka je takové, ţe:

„Základní dělítko v japonských bojových uměních v širším slova smyslu je dělení na budó a budţucu. Bojová umění zahrnovaná pod termín budó jsou vývojově mladší, s podtextem morálním a výchovným. Vyvinula se z jednotlivých budţucu, jak ukazuje následující tabulka vývoje (Fojtík, 1993).

Obr. 1: Vývoj v japonských bojových uměních dle Fojtíka

2.1. Vznik bojových umění

„Systémy sebeobrany a boje existují od té doby, co na zemi ţijí lidé, kteří zkoušejí řešit své problémy násilnou cestou. Pud sebezáchovy člověka a vŧle přestát válečné střety nebo napadení vedly mnohé národy k tomu, aby vyvinuly vlastní bojová umění. Hlavními motivy bylo udrţení obranyschopnosti a bojovnosti, často také tato umění slouţila k vojenským účelŧm. Běţné teorie o pŧvodu sportu (ţe měl nejprve kultovní charakter a pramenil z instinktivního jednání a z radosti ze hry) se na bojový sport příliš nehodí. Boj byl praktickou nutností, aby člověk obstál v zápase o ţivot. Bojová umění, hry, sporty byly tréninkem pro přeţití. Soutěţe slouţili především k branné výchově, příleţitostně také k získání prestiţe. Techniky vznikaly přemýšlením, pozorováním zvířat, náhodou, nebo spojením více dohromady. Výběr technik byl velmi prostý: Ta technika, kterou někdo pouţil a přeţil, byla přijata.Vzhledem ke stejným

11 anatomickým předpokladŧm lidí na celém světě se lidé často dobrali k velmi podobným výsledkŧm, i kdyţ je od sebe dělily třeba oceány a stovky let. Z té doby pochází velmi starý princip, vysoké ocenění které se prokazuje starým asijským mistrŧm: Kdo zestárl a přeţil všechny souboje, musel být lepší neţ ti druzí a koneckoncŧ i moudrý.

Zatímco ve starověku a středověku slouţila bojová umění především k útoku a obraně při vojenských střetech, později se mnohá proměnila v systémy otuţování těla nebo v pohybové kultury, resp. v bojový sport. V popředí vţdy stály výchovné aspekty, péče o tradice nebo myšlenka boje. Přání měřit své síly s ostatními je prastarou základní potřebou člověka. Pravidla, podle kterých se zápasilo, se vyvíjela v závislosti na ustanovení, za co lze protivníka uchopit, zda za nahé tělo, blŧzu, kalhoty či za pásek. Druhy přípustných technik úderŧ a kopŧ, oblasti do kterých bylo povoleno zasahovat určovaly vývoj druhu sportu. Jiţ v Antice došli k poznání, ţe zápasy neslouţí jen zábavě, nýbrţ ţe by mohli být pro mladé lidi uţitečným ventilem touhy po činnosti, zejména kdyţ se podaří pomocí pravidel a tradičních tabu zbavit boj nebezpečí. U některých národŧ slouţily boje a souboje k socializaci, například jako iniciační rituál přijetí mladého chlapce mezi dospělé. Technické systémy, které spočívaly na rozvoji tělesné síly, stojí od pradávna proti formám, které spočívají na obratnosti a rychlosti“ (Weinmann, 2005).

2.1.1. Bojová umění a úpolové sporty Stále více se v dnešní době potýkáme s problémem rozlišení termínŧ bojová umění a úpolové (někdy „bojové“ sporty). Co mŧţe člověka zmást nejvíce je fakt, ţe za oběma dvěma termíny se skrývají mnohdy stejné sporty (či umění). Je dŧleţité zdŧraznit, ţe úpolový sport se od bojového umění liší především tím, ţe se jiţ koná na sportovních kolbištích (tzn. tatami, ring, klec atd.) za určitých pravidel (délka kola, dresy atd.) a za určitých podmínek a postrádá duchovní podstatu. Dŧleţitým milníkem pro termín „bojové sporty“ byly tedy bezesporu starověké olympijské hry, které daly všem druhŧm zápasení pravidla a řád, čímţ jiţ navţdy odlišily bojové sporty od bojových umění.

12 „Z realistického „pozadí skutečného boje“ vyplívá pro bojová umění i další uţitek, který u jiných druhŧ sportu nemŧţeme tak snadno rozpoznat. Přirozená dovednost fotbalisty, či nohejbalisty bojovat se soupeřem nohama by neměla být podceňována. Dŧleţité hodnoty bojového sportu spočívají v oblasti výchovy, to znamená v bezprostředně proţitých střetnutích, ve vědomém střídání útoku a obrany, v nutnosti bleskově se rozhodovat mezi agresí a pasivním chováním i v hledání vlastní strategie a ve vytušení úmyslŧ soupeře. Teprve velká míra sebeovládání spolu s tělesnou silou, senzibilitou, bleskovou reakcí a dŧslednou rozhodností umoţňují efektivní provádění bojového sportu. Bojový sport je vynikající školou charakteru: odvaha, schopnost posadit se a rychle jednat jsou rozvíjeny právě tak jako ostraţité oko, duchapřítomnost, vnitřní klid, prozíravost a opatrnost. Bojový sport nás učí překonávat strach, i ve stresu jednat přiměřeným zpŧsobem a ovládat vzrŧstající aroganci. Kouzlo bojového sportu spočívá ve snaze dosáhnout perfektního zvládnutí tělesných dovedností a vnitřního ztotoţnění se s duchovními hodnotami, které jsou v oněch dovednostech obsaţeny“ (Weinmann, 2005).

2.2. Starověk Pravděpodobně nejdŧleţitějším obdobím pro vývoj bojových systémŧ byl starověk, který se dá ohraničit koncem pravěku okolo poloviny 4. tisíciletí př. n. l. a počátkem středověku v 6. aţ 7. století. Vznikaly první druhy zápasŧ (Palé, pankration atd.) s prvními ucelenými pravidly. Také začaly vznikat arény, které byly přímo určené k zápasŧm a mohou se podobat dnešním obřím halám, které pojmou stejně jako římské Koloseum i na padesát tisíc divákŧ. Pro představu, na největší turnaj UFC 11. prosince 2010, který se konal kanadském Montrealu přišlo na osmdesát tisíc divákŧ.

2.2.1. Koloseum, gladiátor

Koloseum, nebo Římské koloseum, pŧvodně Flaviovský amfiteátr (latinsky: Amphitheatrum Flavium, italsky: Anfiteatro Flavio nebo Colosseo), je elipsovitý amfiteátr v centru města Říma v Itálii. Jde o největší amfiteátr, který byl kdy v římské říši postaven. Je to jedno z velkých děl římské architektury.

13 Nachází se východně od Fora Romana. Jeho stavba začala mezi lety 70 a 72 n. l. za římského císaře Vespasiana a byla dokončena v roce 80 n. l. za Tita. Za vlády Domitiana (81–96) byly provedeny některé další úpravy. Jméno Amphitheatrum Flavium je odvozeno od Vespasianova a Titova rodového jména Flavius (tzv. gentilicia).

Pŧvodně bylo schopno pojmout 50 000 sedících divákŧ a bylo uţíváno ke gladiátorským zápasŧm a veřejným podívaným. Vedle gladiátorských her se zde pořádaly i naumachie (stylizované námořní bitvy), zápasy s divou zvěří, popravy, rekonstrukce známých bitev a dramata zaloţená na klasické mytologii. V raném středověku přestala budova slouţit k zábavě. Později byla vyuţívána k obývání, sněmování, jako pevnost, kamenolom a křesťanská svatyně.

Ačkoliv periodicky se opakující zemětřesení a zloději kamenŧ z něj učinili zříceninu, dnes se stavba stala skutečným symbolem císařského Říma. Je jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí a stále má úzké vazby k římskokatolické církvi, protoţe na kaţdý Velký pátek vede papeţ "Kříţovou cestu" do amfiteátru (wikipedia).

Obr. 2: Koloseum

2.2.2. Gladiátoři S trochou nadsázky mŧţeme povaţovat období gladiátorŧ, které se datuje mělo největší rozmach okolo 1. st. př. n. l. za starověké sportovní hry. Gladiátoři byli vlastně sportovci, na které se chodili dívat diváci ze všech koutŧ země.

14 Mnozí z nich se stali (tak jako dnešní sportovci) skutečnými profesionály, kteří i kdyţ mohli získat svobodu, vybrali si raději zápasení v aréně i přes to, ţe jim tam v mnoha případech hrozila smrt.

Výraz gladiátor je odvozen od názvu krátkého meče (gladius), s nímţ gladiátoři za časŧ starověkého Říma často bojovali. Gladiátoři byli často otroci, váleční zajatci a odsouzení zločinci, existovali však i gladiátoři - profesionálové. Za ranných dob římského gladiátorství byla většina gladiátorŧ otrockého stavu. Mezi otroky, kteří byli přinuceni k povolání gladiátora, se nacházeli mnozí váleční otroci, kteří podle zvyklosti tehdejší doby ztráceli veškerá lidská práva a byli degradováni na zboţí. Jejich výcvik byl proto méně nákladný. Třetí významnou skupinou byli trestanci. Byli to většinou těţcí zločinci a takzvaní pachatelé činŧ proti státu, kteří byli římskými soudy odsouzeni do gladiátorské školy nebo rovnou do arény. Později, kdyţ potřeba gladiátorŧ nebývale vzrostla, museli do arény i menší lotři, např. podvodníci. Vedle otrokŧ, válečných zajatcŧ a zločincŧ nabyla v ranné době císařské na významu ještě čtvrtá skupina gladiátorŧ: auctorati. Tak nazývali Římané státní občany, kteří se dobrovolně zavázali k boji v aréně. Nejpozději do konce 1. století představovali hlavní masu gladiátorŧ z povolání. Mnozí auctorati byli zkrachovanými existencemi z nejniţších lidových vrstev. Lákalo je státní odbytné, jeţ dostávali ti, kteří přestáli svou gladiátorskou sluţební dobu. Jako auctoraté se však nenechávali naverbovat jen chudí lidé, i synové z bohatých rodin vstupovali někdy mezi gladiátory. Do arény je především táhla touha po dobrodruţství a dráţdivá hra se smrtí. Na rozdíl od otrokŧ, válečných zajatcŧ a zločincŧ směli auctoraté bydlet mimo gladiátorské školy. Museli sice pravidelně chodit do sluţby, jinak se však mohli pohybovat volně. Mnozí z nich měli dokonce děti a manţelky (wikipedia).

15 Obr. 3 Jean Leon Heroje – Pollice Verso (palec dolů)

2.2.3. Druhy gladiátorů

V počátcích gladiátorských zápasŧ byli gladiátoři vyzbrojeni většinou pouze základními zbraněmi, jakými byli kopí, meč, štít a přilbice. V prŧběhu času se však začalo vybavení gladiátorŧ měnit a našli se mezi nimi i „specialisté“ na určité zbraně. K tomu došlo samozřejmě pouze za jediným účelem – zpestřit boje v aréně a přinést tak lidem větší zábavu. Pojmenování gladiátorŧ bylo také velice jednoduché. Většinou se gladiátoři pojmenovávaly podle zbraní, na které se specializovali a které pouţívali. Je dŧleţité podotknout, ţe všechny zbraně spolu nemohli soupeřit. Na jeden druh zbraně většinou existovala také jedna zbraň a tyto dvě zbraně se pak v aréně utkali. Nedocházelo tak tedy k tomu, ţe by jeden z gladiátorŧ měl vyloţeně navrch.

Samnita – nosil bohatě zdobené brnění skládající se z otevřené helmy s klapkami na tvářích, chocholem a peřím; trup chránily náprsní destičky; dalšími součástmi zbroje byly kovové rukavice, jedna nebo dvě holenice a velký oválný nebo čtvercový štít. Zbraní byl samnitovi meč, zřídka pak kopí. Tento typ gladiátora byl za císařství zrušen a nahrazen hoplomachem.

16 Thrák – nosil jednoduchou otevřenou helmu s lícními klapkami, malý kulatý štít, dvě holenice, krátký zahnutý meč nebo méně často oštěp.

Hoplomachos – měl skvělou helmu s hledím, holenice, velký čtyřhranný štít a meč nebo kopí.

Murmillus – pravděpodobně byl vyzbrojen přilbou zdobenou rybou, velkým zaobleným štítem a krátkým mečem. Je ve velké míře shodný s gladiátorem, zvaným Gal.

Retiarius – nosil jen pancíř na paţi s pevným štítem na rameni. Bojoval vrhací sítí, trojzubcem a dýkou.

Secutor – Hoplomachos specializovaný na boj s Retiariem; disponoval hladkou helmou, aby neposkytoval snadný terč na zachycení sítě.

Andabates – bojoval s helmou bez otvoru pro oči.

Dimachaerus – vyzbrojený dvěma dýkami, měl holenice a vypolštářovanou kazajku; nenosil helmu.

Eques – jezdec; bojoval kopím nebo mečem; chránil ho malý kulatý štít, náprsní pancíř a bandáţe na ruce se zbraní.

Essedarius – gladiátor bojující na voze, který řídil vozataj; míval zbraně na dálku – luk a vrhací kopí, zblízka pouţíval meč.

Laquerius – gladiátor podobný Retiariovi, strhával však nepřítele lasem a zbraní mu bylo kopí a dýka.

Sagittarius – lučištník.

Veles – gladiátor, jehoţ hlavní zbraní byl oštěp (www.cs.wikipedia.org3)

17 2.2.4. Gladiátorská škola

Většina gladiátorských škol byla v rukou soukromých majitelŧ, kteří školu vedli a zároveň gladiátory kupovali, prodávali a pronajímali. Výjimkou byly čtyři římské školy, které nevedli soukromí majitelé, ale císařští úředníci (nejvýznamnější z těchto římských škol byla ludus magnus). Ten, kdo přišel do gladiátorské školy (ať uţ k tomu byl odsouzený nebo vstoupil dobrovolně), stal se členem familia gladiatoria a tím se škole plně podřídil. Stal se majetkem lanisty, majitele školy a od té chvíle musel ve škole ţít. Majitel školy určoval, kdo bude trénovat s jakou zbraní a pak jednotlivé nováčky přidělil speciálním trenérŧm (doctores – většinou vyslouţilí gladiátoři vyššího věku), kteří své učně od té chvíle denně cvičili. Mezi gladiátory ve škole panovala rivalita, která se projevovala v ustálené hierarchii. Kdo přeţil první zápas, směl si říkat veteranus. Nejlepší bojovníci dostali titul primus palus, druzí secundus palus atd. Majitel školy se o své gladiátory staral, jelikoţ pro něj byli zdrojem příjmŧ – snaţil se zajistit jim vydatnou stravu a kvalitní zdravotní péči (valka).

2.2.5. Pozdrav gladiátorů

„Ave Imperator, morituri te salutant!“. V překladu „Buď zdráv císaři, jdoucí na smrt tě zdraví!“. Tento pozdrav je mylně povaţován za frázi, kterou gladiátoři při vstupu do arény pouţívali. Ve skutečnosti však byla pouţita pouze jednou a to v případě, kdy skupina otrokŧ odmítla bojovat a takto císaře pozdravila. Ten je chtěl ve svém hněvu nejdříve upálit, ale otroci změnili názor a poslednímu, který přeţil, daroval císař svobodu (valka).

18 2.3. Olympijské hry Olympijské hry jsou největší sportovní událost moderní doby. Svého předchŧdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles. Pravděpodobně však vznikly jako jakési „testy“ tělesné zdatnosti.

Citát Xenoféna z Kolónu:

„Jestliže rychlostí nohou kdos ve hrách vítězství získal anebo pentathlem tam, kde Diův posvátný háj u Písu v Olympii se prostírá, nebo snad v křížku, vyhrál-li pěstní boj za četných bolestných ran, nebo ten strašný zápas, jenž pankration se zve; snad by v něm občanů zrak slavného hrdinu zřel, snad by i při slavnostech on čestné obdržel křeslo, snad by ho živit dal na vlastní útraty stát, snad by mu dal též dar, jenž by mu byl památkou vzácnou; že by to snad měl i ten, kdo koně řídit umí. Není však toho hoden jak já! Neb nad sílu mužů lepší i nad koní běh je naší moudrosti dar.“

2.3.1. Palé Roku 708 př. n. l. byl na programu Antických olympijských her i zápas zvaný „Palé“. Ten měl dvě hlavní formy: orthopalé, coţ se dá povaţovat za zpŧsob „vzpřímeného boje“ a hlavním cílem bylo dostat soupeře na zem, a „katopalé“, kde se bojovalo více při zemi a zápas skončil teprve ve chvíli, kdy se jeden ze soupeřŧ vzdal (zvednutím ukazováku nebo prostředníku). Pokud zápas trval příliš dlouho, nařídil rozhodčí tzv. „klimax“, kdy jeden ze soupeřŧ mohl udeřit toho druhého (bez krytu) a zápas končil ve chvíli, dokud jeden ze soupeřŧ nevzdal, nebo neodpadl. Nejstarší známý doklad o zápase pochází z 27. – 26. století před n. l. z Mezopotámie. Je to bronzová soška z vykopávek v chrámu sumerské bohyně Ninty v Chafádţí, jeţ zobrazuje dva zápasníky v podřepu a drţící se za pás. Další doklady jsou zápasnické chvaty z hrobky prince Chetiho v údolí Beni Hasan ve středním Egyptě asi. 2050 př. n. l. (Zamarovský, 1980).

19 Obr. 4 Detail nákresu zápasníků v hrobce Beni Hasan (TAK Hellas Brno).

Pravidla Jak jsem jiţ předeslal, ve starém Řecku se bojovalo dvěma zpŧsoby, orthopalé, nebo katopalé. V orthopalé se zápasilo ve stoje a stačilo donutit soupeře, aby se dotknul země jinou částí svého těla, neţ chodidly. U kalopalé se pokračovalo v zápasení i v případě, ţe se soupeři dostali na zem. Zápas končil ve chvíli, kdy se jeden ze zápasníkŧ vzdal, nebo padl vyčerpáním.

2.3.2. Zápas Zápas je bojový sport beze zbraní, kde se dva soupeři (zápasníci) snaţí jeden druhého strhnout na ţíněnku a tam jej udrţet pomocí nejrŧznějších chvatŧ a technik. Zápas ve starověku však s dnešním zápasem měl jen málo společného. Dalo by se říci, ţe byl doslova brutální a nezřídka kdy končilo zápasnické klání i smrtí. V roce 186 před n. l. se zápas v méně nebezpečné formě objevil v římském cirku, kde se provozoval aţ do 4. Století, potom upadl v zapomnění. Ve středověku se zápas znovu objevil v Anglii, ve Francii a v Japonsku. Byl součástí programu prvních moderních olympijských her v roce 1896. Dnes známe dvě formy zápasu: volný styl (na OH od roku 1904) a zápas řeckořímský (od roku 1908). V roce 1912 vznikla International Federation of Associated Wrestling Styles (FILA). Zápas ţen ve volném styli získává stále větší popularitu, první mistrovství světa se konalo v roce 1987 (Fourny, 2003).

Současnou podobu dostal zápas ve Francii koncem 19. století. V roce 1893 vytvořili Francouzi Doublier, Christol a Rigal první ucelená pravidla a zápas nazvali s odkazem na zápas provozovaný v antickém Řecku a Římě mylně zápasem řecko-římským. Mylně proto, ţe zápas ve starověkém Řecku pouţíval

20 chvaty na celé tělo, coţ odpovídá dnešnímu volnému stylu. Zápas byl do programu novodobých olympijských her zařazen jiţ na první olympiádě v roce 1896. Tehdy šlo o řecko-římský styl a zápasilo se pouze v jedné váhové kategorii. Volný styl přibyl do programu v roce 1904 na olympiádě v Sant Louis ve Spojených státech. V letech 1912 a 1916 na olympiádě chyběl a znovu byl zařazen v roce 1920, tentokrát jiţ na trvalo. Ţeny mohou zápasit na olympijských hrách od roku 2004. (Malčík, 2011).

Techniky V zápase řeckořímském se rozlišují dva typy chvatŧ: chvaty vestoje a chvaty na ţíněnce. Mezi hlavní chvaty vestoje patří přední, boční a zadní zámek, uchopení protivníka za zápěstí a přehození přes záda, hod přes rameno, přehození přes boky nebo hlavu. Zápas ve volném stylu přidává k těmto chvatŧm i techniky pomocí nohou.

Při zápasení na zemi se pouţívají drţení hlavy, chvaty paţemi a obraty.

Do zápasu volným stylem patří také podráţení nohou, noţní zámek, noţní hák, nŧţky a chvaty do rozkroku. Všechna pravidla platí stejně pro muţe i pro ţeny. (Malčík, 2011)

2.3.3. Pygmé Pěstní zápas, předchŧdce boxu, se poprvé objevil jako olympijský sport na 23. Hrách v roce 668 před n. l. Zápasníci, se omezovali pouze na rozdávání a blokování úderŧ. Aby se vyhnuli zlomeninám, pevně si omotávali ruce koţeným pásem, asi dva centimetry širokým a dva metry dlouhým, kterému se říkalo hymantes. (Fourny, 2003).

21 Obr. 5: Hymantes

Pravidla Boxeři měli ovinuté pěsti řemenem, který nesměl však být tvrdý ani ničím zesílený. Měkké řemeny (meilichai nebo strofia) se vyráběly ze syrové hovězí nebo oslí kŧţe. Slouţily k ochraně kloubŧ ruky a ke zpevnění zápěstí. Zápěstí a dlaň byly ovinuty tak, aby poslední dva články prstŧ přečnívaly přes řemení a ruka se mohla sevřít v pěst. Zápasilo se na vyhrazeném prostoru, který byl posypán pískem, jeho rozměry ani zpŧsob označení neznáme. Zvítězil ten, kdo přinutil soupeře vzdát se pro neschopnost pokračovat v boji, nebo ho srazil na zem, kde zŧstal bezvládně leţet. Boj trval tak dlouho, dokud neskončil vítězstvím 30 nebo poráţkou jednoho z bojovníkŧ. Pokud utkání trvalo příliš dlouho, nařídil rozhodčí se souhlasem divákŧ tzv. klimax „vystupňování“. Jeden ze soupeřŧ se postavil a musel přijmout úder, aniţ by se kryl. Pokud úder vydrţel, dal za stejných podmínek zase on druhému. Takto se údery opakovaly. Počet úderŧ nebyl omezený, první se určil losem, poslední určil vítěze (Zamarovský, V. 1980).

22 2.3.4. Pankration Úpolová disciplína zavedená na řeckých olympijských hrách v roce 648, jako směs boxu a zápasu, bez jakýchkoliv pravidel. Termín pochází ze starořeckého παγκράηιον [pankration], coţ doslovně znamená "všechny síly" z πν (pan-) "všechny" + κράηος (kratos) "síla, moc" (Liddell, Scott, 1996). Ultimátní zápasy se nejvíce přibliţují právě pankrationu. Je známo, ţe bojovníci znali mnoho technik, kterými donutili soupeře k tomu, aby se vzdal. Modernímu pankrationu se budeme věnovat níţe.

2.3.5. Box Box se poprvé objevil v 18. století v Anglii, od roku 1857 byl pak upraven pravidly formulovanými markýzem z Queensberry. Tato pravidla vytvořila základ anglického boxu tak, jak jej známe dnes. V Severní Americe se box dočkal oficiálního uznání v roce 1888, olympijským sportem se stal roku 1904 v St. Louis. Roku 1946 byla zaloţena International Amateur Federation (IABA), která dnes zaštiťuje více neţ 180 národních federací. Roku 1994 byl uznán i pŧvodně zakázaný ţenský box, který se od té doby na amatérské i profesionální úrovni těší stále rostoucí popularitě. Před kaţdým zápasem se boxeři musí zváţit a projít lékařskou prohlídkou. Zápas sestává z několika kol, oddělených vţdy minutovou přestávkou na oddech. V profesionálním boxu se bojuje na 4 aţ 12 tříminutových kol. V amatérském boxu je pouze pět dvouminutových kol. Po kaţdém kole získají boxeři určitý počet bobŧ podle mnoţství úderŧ, techniky a souladu s pravidly. Pokud zápas neskončí před vypršením časového limitu, vítězí boxer s vyšším počtem bodŧ. Tomu se říká vítězství na body. Souboj mŧţe také skončit knokautem (K.O. – jeden ze soupeřŧ je na zemi nebo v provazech a během 10 sekund nevstane), diskvalifikací, vzdáním jednoho ze soupeřŧ nebo pokud boj zastaví rozhodčí. Zakázány jsou údery pod pás, do zad, do týlu a zadní části hlavy. Pás je imaginární linie těsně nad kyčlemi. Údery je nutno provádět pouze tou částí rukavice, která kryje záprstí. V amatérském boxu má tato oblast bílou barvu (Fourny, 2003).

23 Umění boxu spočívá v zasahování soupeře, aniţ by byl člověk zasaţen sám. Údery nebo kopy vedené na hlavu ohroţují zdraví, protoţe nárazem mohou vznikat síly překračující hranici, na které mŧţe být mozek ještě zatěţován. U sportovního pojetí byly zavedeny boxerské rukavice s minimální hmotností 10 uncí, chrániče nohou, a dodatečně byla při některých soutěţích zavedena ochrana hlavy. Faktem zŧstává, ţe u tohoto sportu ke zraněním dochází velmi často. Síla úderu získaná tréninkem, mŧţe vést při zápasu a za nevýhodných podmínek k těţkým úrazŧm nebo k trvalému poškození (Weinmann, 2005).

Váhové kategorie (Česká boxerská asociace)

Papírová do 48 kg Muší 48 – 51 kg Bantamová 51 – 54 kg Pérová 54 – 57 kg Lehká 57 – 60 kg Lehká velterová 60 – 65,5 kg Velterová 63,5 – 67 kg Lehká střední 67 – 71 kg Střední 71 – 75 kg Polotěţká 75 – 81 kg Těţká 81 – 91 kg Supertěţká nad 91 kg

24 3. Smíšená bojová umění „Vezměte to nejlepší ze všech bojových umění, to nepoužitelné zahoďte“. Tak zněl citát legendárního zápasníka, herce, filozofa, kaskadéra a nejslavnějšího prŧkopníka bojových umění Bruce Leeho. Patrně ani neměl ponětí, jak blízko je pravdě. Pojem smíšená bojová umění se pouţívá hlavně v posledních dvou desetiletích a je především spojen se sportem MMA (mixed martial arts, v překladu smíšená bojová umění). Z historického hlediska má však největší základ v pankrationu, jehoţ moderní podoba si dnes získává stále více příznivcŧ. V diplomové práci „Úpolové disciplíny na starověkých olympijských hrách“ od V. Malčíka se setkáme s výrazem „hybridní bojová umění“. Tento výraz povaţuji za nesprávný především vzhledem k tomu, ţe jeho pouţití v praxi je prakticky minimální a téměř nikde se s ním nesetkáme.

3.1. Charakteristika ultimátního zápasu

Ultimátní zápas (nebo téţ MMA) je termín, který se pouţívá pro plno kontaktní bojový sport, ve kterém jsou umoţněny nejrŧznější bojové techniky, které jsou převzaté z nejrŧznějších bojových umění nebo bojových sportŧ. Je charakteristický hned v několika směrech. Především jde o bojový sport, kde se zápasí nejen v postoji (jako je tomu v boxu, muay thai, kyokushin karate atd.), ale kde mŧţe zápasit i na zemi (jako v judu, brazilském jiu-jitsu, sambu atd.). Vychází tedy z klasického boxu, thajského boxu, juda, samba, valetuda, brazilského jiu-jitsu a pankrationu. Jsou zde povoleny údery rukou včetně loktŧ, nohou a po přenesení zápasu na zem se v úderech smí pokračovat. Charakteristickým vybavením pro tento sport jsou tzv. ultimátnické rukavice, které na rozdíl od klasických boxerských nejsou vyplněné a umoţňují zachycení soupeře, protoţe prsty nejsou ničím kryté. Dále se pouţívá suspenzor a chránič zubŧ. V amatérských zápasech jsou techniky loktŧ zakázané, a to i v boji na zemi. Zápas samotný probíhá většinou v tzv. oktagonu. Jedná se o osmihrannou klec, jejíţ jedna strana je dlouhá 255 centimetrŧ a vysoká 200 centimetrŧ.

25 Sloupky, na nichţ se nenachází pletivo, jsou kryté speciální pěnou jako prevence zranění zápasníkŧ. Některé zápasy se konají i v klasickém boxerském ringu. Podlaha klece je podobná judistickým Tatami, které tlumí nárazy a pády. Jedno kolo zápasu trvá většinou pět minut, přičemţ kol samotných jsou většinou tři (záleţí, pod jakou organizací zápas probíhá, např. organizace PRIDE měla zápas vypsán i na desetiminutová kola, většinou se tak docílilo předčasného ukončení zápasu). Získat vítězství na svoji stranu se dá v ultimátním zápase několika zpŧsoby. Zápasník mŧţe zvítězit na body, knockoutem (KO), technickým knockoutem (TKO), vzdáním soupeře (submission), nebo zastavením trenéra (vhození ručníku). I kdyţ se pravidla od kaţdé profesionální soutěţe mění, jsou skoro ve všech pravidlech zakázany údery do genitálií, píchání do očí a uplatňuje se pravidlo tzv. „tří bodŧ“, kde platí, ţe pokud nad vámi soupeř stojí v tříbodovém postavení (např. oběma koleny a špičkou jedné nohy), mohu jej ze spodní pozice kopnout do hlavy. Nakonec ve většině organizací uplatňuje pravidlo, které zakazuje pouţívat údery kolen nebo kopy, pokud soupeře leţí. Ve všech případech mŧţe rozhodčí zápasníka napomenout, udělit mu trestný bod nebo jej i diskvalifikovat.

Obr. 6: Oktagonová klec

26 3.2. Historie ultimátního zápasu Ultimátní zápas, téţ označován jako free fight, MMA (Mixed Martial Arts – smíšené bojové umění), má své kořeny v Pankrationu, který byl představen na řeckých olympijských hrách v roce 648 př. n l. Pankration byl obdobou dnešního boxu a zápasu. V Pankrationu byly povolené všechny údery a zápasnické techniky (včetně lámání končetin, vypichování očí a úderŧ na genitálie), které by vedly k poraţení soupeře. Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty vyuţíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký při svých taţeních. Tento zpŧsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba zápasníky. Ultimátní zápasy vznikly z jediného dŧvodu – zjistit, který bojový sport či bojové umění jsou nejlepší. V počátcích ultimátních zápasŧ byla pravidla ještě neupravená a bezpečnost zápasníkŧ tak nebyla vţdy zcela zabezpečena. Jsou známé i případy, kdy zápas skončil smrtí jednoho ze zápasníkŧ, ale tyto případy jsou skutečně výjimečné. Pravidla například dovolovala chytat soupeře za vlasy, zakazovala jakékoliv submission techniky (páky, škrcení) na zemi, aby do sebe soupeři museli neustále bouchat a jedno kolo mohlo mít i kolem deseti minut.

„Kořeny moderních smíšených bojových umění je moţné vysledovat v rŧzných soutěţích smíšených stylŧ, které se konaly po celé Evropě, Japonsku a Pacifiku na počátku 20. století. Z bojového sportu valetudo, které se vyvinulo v Brazílii, a roku 1920 přivezeno do Spojených státŧ rodinou Gracie, vznikl roku 1993 Ultimate Fighting Championship. Profesionální MMA soutěţe se také konaly v japonském začaly roku 1989. Tehdy nebezpečnější valetudo v zápasech UFC, se stávalo bezpečnější se zaváděním dalších pravidel, coţ vedlo k populární regulované formě MMA viděné dnes. Pŧvodně vznikla tato soutěţ s cílem nalezení nejúčinnějšího bojového umění v reálném boji beze zbraně, proto se závodníci stavěli proti sobě s minimálními pravidly. Později bylo přijato mnoţství pravidel s cílem zvýšit bezpečnost pro závodníky a rozšířit oblibu tohoto sportu“ (Mc Farland, 2008).

27 Tab. 1: Vývoj od Pankrationu až po MMA Vývoj od Pankrationu až po MMA - Časová osa významných událostí Starověké Řecko - Pankration Koncem 19. století - Smíšená bojová umění Pozdní 1880 - Vznik „boje bez drţení“ - Vale Tudo a Gracie 1920 Challenge - Bruce Lee a vznik Jeet 1960 a 1970 Kune Do - První MMA zápasy 1970 v Japonsku známé jako Ishu Kakutougi Sen 1985 - Vznik organizace Shooto - První Desafio ( BJJ vs 1991 Luta Livre ) 1993 - Vznik 1993 - Vznik UFC - Mezinárodní Vale Tudo

1990 ( WVC , VTJ , IVC , UVF atd.) 1997-2007 - Éra PRIDE FC a UFC

- New Jersey SACB vyvíjí 2000 jednotná pravidla pro MMA

2001 - Org. kupuje UFC - Vznik pořadu The 2005 Ultimate Fighter - US Army začíná 2005 povolovat MMA - UFC dominuje světu 2006-současnost MMA - Zuffa kupuje WFA a 2006 WEC - UFC 66 vytváří více neţ 2006 milion online návštěvníkŧ 2007 - Zuffa koupí PRIDE FC - EliteXC: Primetime získá 2008 více neţ 6,5 miliónŧ divákŧ na CBS - Strikeforce má první 2009 titulový zápas v ţenské kategorii 2011 - WEC se spojil s UFC - Společnost Zuffa 2011 (vlastnící UFC) koupila Strikeforce

28 3.2.1. Vznik organizace UFC Za pravděpodobně nejdŧleţitější událost ve vývoji moderního ultimátního zápasu mŧţeme povaţovat vznik americké organizace nesoucí název UFC (Ultimate fighting championship). Tato organizace vznikla v roce 1993 a její prezident je Dana White. UFC se při svém vzniku nechala inspirovat turnaji Vale tudo a turnaji konané v Brazílii. O této organizaci se konkrétněji rozepíšeme níţe. Je však dŧleţité podotknout, ţe to byla právě organizace UFC, která nastolila alespoň jakýsi řád v tehdy provozovaných „hospodských“ turnajích a přivedla na „trh“ s bojovými sporty profesionály. Za dobu svojí existence prodělala jiţ mnoho změn do současné podoby a stala se z ní nejmocnější organizace na světě.

3.3. Nejbližší sporty předcházející současným ultimátním zápasům Pro úplnost a pochopení historického vývoje ultimáního zápasu je dŧleţité zmínit několik sportŧ, které svým charakterem přispěly k posledním fázím vývoje ultimátního zápasu do jeho současné podoby. Díky nim se většina těchto sportŧ sjednotila pod jeden celek tak, jak jej známe dnes.

3.3.1. Sambo Za zmínku jistě stojí bojový sport sambo. Sambo vzniklo v tehdejším Sovětském svazu. Sambo se svými pravidly a zpŧsobem boje nejvíce přibliţuje modernímu ultimátnímu zápasu. Zápasníci v sambu jsou vybaveni helmou, chráničem zubŧ, suspenzorem, chráničem holení a ultimátními rukavicemi, navíc mají i barevně rozlišená kimona a trenýrky. Zpŧsoby, kterými je moţné protivníka porazit, jsou vesměs stejné, jako v zápase ultimátním. „Na počátku historie sambo stojí ruský profesor Ošenkol. Kdysi cestoval po zemích Sovětského svazu, ale také po Japonsku, Koreji, Číně a jiţ v roce 1917 rozvinul úpolový sport, který byl kombinací rozličných národních a asijských sportovních odvětví. Ve třicátých letech byl tento kombinovaný zpŧsob zápasu

29 oficiálně zaveden v celém SSSR. Od roku 1946 se jmenuje Sambo“ (Weinmann, 1997). Díky sportovním úspěchŧm ruských zápasníkŧ se sambo brzy dostalo do povědomí široké veřejnosti a kupříkladu dnes jej cvičí několik miliónŧ lidí. „Sambo, zvláštní forma zápasu volným stylem, je neozbrojený soutěţní obranný systém. Pouţívané bojové a speciální chvaty slouţí k sportovnímu vyţití nebo k vlastní obraně, respektive k úspěšnému útoku v boji z blízka. Sambo rozvíjí sílu, vytrvalost, ale i vŧli zvítězit. Dŧleţitými prvky jsou techniky pádŧ a hodŧ. S oblibou se uţívají rovněţ techniky páčení a zdvihy“ (Weinmann, 1997).

3.3.2. Combat sambo

Bojové sambo, nebo-li sambo combat, je světově uznávaný sport s ruským pŧvodem, který byl vytvořen v 21. století. Předchŧdcem bojového samba bylo sportovní sambo. Tento sport se vyuţívá zejména armádou a bezpečnostními sloţkami, protoţe obsahuje mnoho typŧ útoku.

Tento druh samba začaly jako první pouţívat sovětské speciální jednotky tzv. Specnaz. Poté se combat sambo začalo rozšiřovat do všech ostatních sloţek armády a jiných vojenských útvarŧ. Po roce 2000 se bojové sambo dostalo i do povědomí široké veřejnosti.

Sambo mŧţeme uznat jako souhrn zkušeností celého světa v oboru bojových umění, sebeobrany a boje muţe proti muţi, ale i jako základ pro rozvoj drsnějšího odvětví tohoto sportu, kterým je „sambo - boj muţ proti muţi“ více známý jako bojové sambo.

Turnaje bojového samba jsou připravované tak, aby maximálně přibliţovali opravdovou situaci boje, dokonce nevypadají ani jako soutěţení, např. rozhodčí nezastaví soupeře při bliţším kontaktu, jako je tomu v boxu, kickboxu nebo karate.

Moderní bojové sambo zahrnuje prvky: juda, jiu-jitsu, boxu, karate i ostatních. Celkově je do systému zahrnuto více neţ 52 bojových stylŧ. Od sportovního samba se bojové odlišuje zejména pouţíváním úderové techniky rukou i nohou a pák v postoji i na zemi. Výraznou odlišností od sportovního samba je také

30 obrana proti úderŧm noţem, pálkou, těţkým předmětem a také obrana proti napadení pistolí. Technika bojového samba prošla prověrkami reálných bojových situací a dodnes nebyl vytvořen ţádný lepší systém přípravy pro pracovníky silových struktur (sambo-combat).

Dalo by se říci, ţe svým charakterem je Combat sambo velice podobné dnešním utlimátním zápasŧm a je zcela běţné, ţe zkušení zápasníci Combat samba často přecházejí do ultimátních zápasŧ. Nejslavnějším zápasníkem Combat samba je Rus Fedor Vladimirovič Emelianenko, který je současně i jedním z nejznámějších zápasníkŧ MMA na světě. Drţel dokonce jako jediný v historii ultimátního zápasu téměř desetiletou neporanitelnost.

3.3.3. Brazilské jiu-jitsu Brazilské jiu-jitsu je vedle boxu a thajského boxu pravděpodobně nejdŧleţitějším bojovým sportem, který v ultimáním zápase zápasník vyuţije. V začátcích ultimátních zápasŧ byly zápasníci brazilského jiu-jitsu dlouhou dobu neporazitelnými bojovníky. I přes svŧj název však pochází z Japonska, kde v jiné formě slouţilo k výcviku samurajských bojovníkŧ. Brazilské Jiu-Jitsu je bojové umění, u jehoţ vzniku stáli členové rodiny Gracie. Na začátku 20. století se přistěhoval do Brazílie japonský učitel judo, jiu- jitsu a uznávaný zápasník Esai Maeda. Spřátelil se zde s Gastao Graciem, vlivným politikem a nabídl mu, ţe bude učit jiu-jitsu jeho nejstaršího syna Carlose. Carlos později učil své čtyři mladší bratry a v roce 1925 si otevřeli první akademii jiu-jitsu v Brazílii. Helio Gracie (narozen v roce 1912), pozdější zakladatel brazilského jiu- jitsu (BJJ) a Gracie jiu-jitsu (GJJ) proslul zápasy s nejlepšími bojovníky své doby.V jeho šlépějích jdou i ostatní rodinní příslušníci, kteří jsou velmi úspěšní na soutěţích vale tudo, UFC a samozřejmě i brazilského jiu-jitsu.

31 3.3.4. Vale tudo

Vale tudo (překlad z portugalštiny znamená „všechno povoleno“) je brazilský bojový sport. Někdy je nazýváno také bojovým uměním. Vale tudo se v Brazílii začíná objevovat a cvičit okolo roku 1920. Většinou je součástí cirkusových představení. V článku Japonsko-Amerického kurýra z roku 1928 je Vale tudo popsáno jako umění. Tehdy byl poprvé podrobně popsán zápas ve Vale tudu mezi Brazilcem a japonským zápasníkem, kdy Brazilec drtivě Japonce porazil do té doby naprosto nezvyklým stylem boje. Mezi roky 1959-1960 se pouţívá pro popsání Vale tuda termín styl-versus-styl. Tehdy se také Vale tudo poprvé prezentovalo veřejnosti v televizi. Bylo to v pořadu Ring Heroes(hrdinové ringu). Přesto je i dnes Vale tudo součástí brazilské sub-kultury. Zápasy se konají často v malých tělocvičnách nebo přímo na ulici a zápasníci se stávají součástí sázek. Centrem Vale tuda je , ale zápasy probíhají po celé Brazílii. Tyto nelegální zápasy jsou ale velmi tvrdě trestány. Přesto je Vale tudo v Brazílii velmi populárním sportem a profi závodníci jsou velmi známými osobnostmi, Vale tudo se také vysílá v televizi a patří k nejsledovanějším pořadŧm.

Vale tudo vyuţívá celou řadŧ technik a to jak klasické zápasnické páky, tak škrcení, podmety, podrazy nohou a samozřejmě i klasické boxerské údery. Zápasníci chodí do souboje minimálně oblečení, většinou pouze do elastických trenek a speciálních grapplingových rukavic, které mají obnaţené prsty a to pro lepší zachycení soupeře. Vale tudo je celkově jedním z nejtvrdších bojových sportŧ vŧbec.

Nejslavnějšími zápasníky Valetudo jsou:

Carlos Gracie, Helio Gracie, , Rickson Gracie, Rorion Gracie, Royce Gracie, Renzo Gracie, , Masahiko Kimura, Ivan Gomes, Valdemar Santana, Rei Zulu, Marco Ruas (www.mma-shop.cz).

32 3.3.5. Grappling Historie grapplingu je dlouhá jiţ přes čtyři tisíce let. Byl to velmi populární druh bojového umění v Asii a Africe. V Egyptě byly dokonce na stěnách nalezeny nástěnné malby s vyobrazením zápasníkŧ, kteří pouţívají grapplerské techniky. Grappling by se dal zjednodušeně popsat jako „zápas bez úderŧ“. Jeho hlavní dominantou je přenesení boje na zem a pouţití nejrŧznějších pák a škrcení. Jeho „vyuţití“ v ultimátním zápase je tedy především v přenesení boje na zem a vyuţití technik pák a škrcení. Jedná se o jeden ze stěţejních systémŧ, které v ultimátním zápase vyuţijeme.

Techniky

Klinč, nebo také „klinčování“ je technika, při níţe se oba soupeři do sebe zapřou a snaţí se paţemi kontrolovat toho druhého. Tato technika se většinou pouţívá v případech, kdy chceme soupeře dostat na zem nebo naopak, kdy se přenesení boje na zem bráníme. Strhy jsou jedním ze základním zpŧsobŧ přenesení souboje na zem. Většinou jej vyuţívají zkušení grappleři, kteří si jsou soubojem na zemi více jistí. Hody jsou další ze zpŧsobŧ, jak dostat soupeře na zem. Jejich výhodou je to, ţe díky pouţít techniky hodŧ mŧţeme soupeřem značně otřást a vyuţít tak jeho nepřipravenosti k získání lepší pozice. Ukončovací techniky, nebo-li „submisse“ jsou asi nejsloţitější sloţkou grapplingu. Jedná se o techniky pák a škrcení, ze kterých se soupeř nedokáţe dostat a které mu činí tak velkou bolest, ţe zápas vzdá. Osvojení těchto technik patří k nejtěţším částem tréninku grapplingu. Techniky držení jsou klíčem k úspěchu a k tomu, aby se nám povedlo správně nasadit ukončovací techniku. Jedná se o techniky, ve kterých si svého soupeře zamkneme do tzv. „zámku“ a neumoţníme mu tak přesun do jiné pozice. Naopak, mŧţeme pracovat na své pozici. Úniky jsou obrannou sloţkou grapplingu. Techniky únikŧ jsou velice dŧleţité pro nácvik souboje na zemi. Pokud není zápasník zkušeným grapplerem neovládajícím ukončovací techniky, měl by zvládat alespoň techniky únikŧ. V opačném případě nebude mít při přenesení souboje na zem sebemenší šanci.

33 Pohyb na soupeři znamená aktivní pohyb po soupeři nám umoţní kontrolovat jeho pohyby a především pak zamezí v tom, aby měl čas na obranné techniky. Nejčastější pouţití je s technikami drţení a ukončovací technikou.

Pravidla

Na jedné ţíněnce, tatami, zápasišti se mohou pod jedněmi pravidly umoţňujícími se utkat jak zápasníkŧm v dresu a zápasnických botách, tak bojovníkŧm v kimonu nebo jen v trenýrkách. Ve světě takové turnaje probíhají jiţ řadu let, ale asi nejznámější a nejprestiţnějším se stal šampionát v Abu Dhabi v Saudské Arábii kde se kaţdoročně po sérii kontinentálních kvalifikací utkávají nejlepší grappleři světa. Mezi startujícími najdeme jména Gracie rodiny (zakladatelé brazilského jiu-jitsu), ale i nejlepších bojovníkŧ z populárního UFC, nebo olympioniky v judo, či zápasu. Ti všichni se sjíţdějí na pozvání do Abu Dhabi, aby se utkali o prestiţ a samozřejmě velmi hodnotné ceny od saúdského prince, který je velkým příznivcem bojových umění.

V České Republice se konaly jiţ dva turnaje pod záštitou České Asociace Grapplingu se v r. 2002 v Opavě utkali borci z celých Čech a Moravy a ve skvělé a přátelské atmosféře se všichni navzájem učili pravidlŧm u nás „nového“ sportu, který má obrovskou budoucnost (hanumangym).

Pravidla ADCC /Grappling

Pravidla ADCC jsou téměř originální pravidla Abu Dhabi Combat Club (takţe pravidla, dodrţovaná na mistrovství světa).

Váhové kategorie:

• Do 65 kg

• 66 kg - 76 kg

• 77 kg - 87 kg

• 88 kg - 98 kg

• nad 99 kg

• bez rozdílu vah (Absolute)

34 Pravidla boje:

Pouze vítěz postupuje do dalšího kola.

Kimono a zápasnická obuv je volitelná.

Ţíněnkový prostor má 7m x 7m. Ne klec ani oplocení.

Kdyţ zápasníci sejdou z tohoto prostoru, rozhodčí znovu odstartuje zápas ve středu ţíněnky ve stejné pozici, v jaké opustili prostor. Pokud to bylo ve stoji, znovu začnou čelem k sobě.

Povolené techniky:

• Všechna škrcení (kromě pouţití ruky na uzavření hrtanu!*) s kimonem nebo bez kimona. • Všechny páky na ruce, ramena, nebo zápěstí.

• Všechny páky na nohy.

Zakázané techniky:

• Lámání krku

• Všechny údery

• Útoky na oči nebo strkání prstŧ do úst a nosu soupeře (tzv. Fish Hooking)

• Chytání uší

• Tahání za vlasy

• Drţení prstŧ u rukou a u nohou

• Šťouchání palcem

• Škrábání a štípání

• Kopání

• Kousání

• Chytání rozkroku

• Ruce, kolena nebo lokty na tváři soupeře

35 • Kluzká hmota na těle nebo oblečení

Získání bodů :

Mount position (vítězná-jezdecká) = 2 body

Back mount with hooks (vítězná zezadu s oběma nohama zaháknutýma) = 3 body Passing the guard (únik s přechodem z pozice mezi nohama) = 3 body

Knee on stomach (koleno na břichu) = 2 body

Clean Sweep (otočit pozici, kdy je soupeř v guardu a skončit mimo soupeřŧv guard) = 4 body

Sweeps (otočit pozici, kdy je soupeř v guardu a skončit v soupeřově guardu) = 2 body

Clean Takedown (ends passed the guard) (Dát soupeře dolŧ a dostat se mimo guard) = 4 body

Takedown (ends Guard or Half Guard) (Dát soupeře dolŧ a dostat se do plného* nebo polovičního guardu*) = 2 body

Vysvětlivka:

• Plný guard: mezi nohama soupeře

• Poloviční guard: jedna noha je mezi nohama soupeře

Trestné body:

• Ze stoje vtáhnout soupeře do guardu = -1 bod

• Utíkání před soupeřem = -1 bod

Vítězství může nastat:

• kdyţ jeden ze soupeřŧ se vzdá poklepáním dlaní na nohu, ruku, nebo slovně

• kdyţ rozhodčí rozhodne, ţe jeden ze soupeřŧ není schopen se bránit nebo myslí, ţe jeho ţivot je ohroţen, rozhodčí vyhlásí vítěze

• kdyţ zápasník poruší pravidla dvakrát, bude diskvalifikován

36 Vítězství:

• vzdáním

• na body

• rozhodnutím rozhodčího

Časový limit:

Kvalifikační kola = 10 minut

Finále = 20 minut

5 minut přesčas v případě, ţe není rozhodnuto. (http://www.hanumangym.eu1)

3.4.6. Moderní pankration

V dnešní době je pankration zařazen pod organizaci FILA (International Federation of Associated Wrestling Styles, nebo-li Fédération Internationale des Luttes Associées - FILA) – Mezinárodní zápasnická asociace, jako mírnější forma MMA. Kdyţ pankration začínal, byla to právě organizace FILA, která musela bojovat za jeho záchranu před vymizením tohoto starověkého sportu ze sportovních kolbišť. Kdyţ Pierre de Coubertin znovu zaloţil olympijské hry, nebyl pankration (i kdyţ byl ve starověku stěţejní disciplínou) na seznamu olympijských sportŧ. Tato situace trvá dodnes. V dnešní době je moderní pankration pod organizací FILA povaţován za mírnější formu MMA. Nejsou zde například povolené údery na hlavu a dbá se na to, aby měli zápasníci dostatek ochranných prostředkŧ. Dŧleţité je zmínit i fakt, ţe i kdyţ je pankration zaměřen jak na boj v postoji tak i na zemi, vyuţívá se především technik úderŧ a kopŧ. Zápasníci jsou rozlišeni tradičními úbory, pouţívají gelové rukavice, holenní chrániče, suspenzor a chránič zubŧ.

37 Obr. 7: Pankration

Váhové a věkové kategorie Moderního Pankrationu podle International Federation of Associated Wrestling Styles Nováčci (12-13 let)

Školáci (14-15 let)

Kadeti (16-17 let) Muţi: 50, 55, 60, 65, 70, 75, 85, +85 kg

Junioři (18-19 let)

38 Senioři (20 a starší) Absolutní

Veteráni (35 aţ 56 rok starý)

3.5. Zrod moderní doby ultimátního zápasu

Zrod moderního MMA je moţno vystopovat v Brazílii, v první pol. 20.stol, kdy Helio Gracie (rodina Gracie vytvořila brazilské Jiu-jitsu tím, ţe upravila asijské bojové umění) vyzýval k boji zástupce rŧzných bojových stylŧ podle pravidel Vale tudo a v těchto bojích většinou vítězil a to i proti mnohem těţším zápasníkŧm. Učil brazilské jiu-jitsu i své syny, kteří poté vydali proslulou Gracieovskou výzvu (odměnu 100.000 dolarŧ tomu, kdo je dokáţe porazit), čímţ zajistili svému rodinnému stylu nehynoucí slávu a přitáhli k soutěţím ve Vale-Tudo mnoţství divákŧ.

Bojovníky vţdycky zajímalo, který styl boje je nejlepší v porovnání s jinými a tato zvědavost vyústila v roce 1993 v první šampionát UFC, který se konal ve Spojených státech. Proti sobě tu nastoupili zástupci rŧzných stylŧ, jako kung-fu, savate, box, karate, jiu-jitsu, zápasu apod. Šampionát (stejně jako několik následujících) vyhrál zástupce brazilského jiu-jitsu Royce Gracie, který ve finále porazil Gerarda Gordeaua (bojovníka savate) a to díky své technice boje na zemi. Díky ní se stala rodina Gracie světově uznávanou a také zapříčinili masový rozmach ultimátního zápasu a organizace UFC.

39 3.5.1. Dnešní MMA

V dnešním ultimátním zápase jsou bojovníci připravovaní ve všech třech úrovních boje - boj v postoji, zápas a boj na zemi, protoţe ve Vale-tudu nemá byť dobrý, ale jednodimenzionální bojovník příliš šancí na úspěch. Existuje několik elitních profesionálních soutěţí, jako je například americká UFC, bývalá japonská PRIDE nebo Strikeforce, která v současné době spadá pod UFC. Vedle toho je samozřejmě bezpočet soutěţí menších (to ale automaticky neznamená, ţe by byly horší).

U nás jsou nejznámějšími organizacemi GCF (Gladiator Championship Fighting), která preferuje na svých gala večerech i amatérské zápasy. Díky tomu zde mŧţe rŧst nová vlna začínajících bojovníkŧ a já osobně tento přístup oceňuji z pozice trenéra ze všeho nejvíce. Zápasy se konají v kleci dle pravidel UFC. Další velkou organizací je Heroes – Gate, která ultimátní zápasy pořádá jako součást gala večera a zápasy se tedy konají v ringu, coţ je mnohdy nepraktické.

3.5.2. Typy bojovníků

V ultimátním zápase rozlišujeme většinou tři základní druhy bojovníkŧ. Kaţdý zápasník, ať profesionál, nebo amatér, trénuje všechny aspekty ultimátního zápasu, ale jeden je většinou dominantní a vyhovuje mu nejvíce.

1. Striker (bojovník v postoji) - Výborně technicky zdatný zápasník, pouţívá boxerské kombinace spolu s kopy, ale nevyhovuje mu zápas na zemi a bude se bránit přenesení zápasu na zem. Tito bojovníci se většinou snaţí o techniky tzv. sprawling. Ten nám umoţní odolat pokusu soupeře o strh.

2. Wrestler (zápasník) - Většinou se snaţí strhnout soupeře na zem a tam zápas ukončit sérií úderŧ. Tento zápasník je většinou skvělý v přenosu souboje na zem nějakou poráţecí technikou.

3. Groundfighter (bojovník na zemi) - Přímý opak Strikera. Bude se snaţit zápas přenést na zem a pomocí technik škrcení a pák soupeře donutit vzdát. Je méně boxersky zdatný. Tito zápasníci mají většinou skvělý základ v grapplingu neboj brazilském jiu-jistsu.

40 3.6. Světové MMA organizace Za dobu své relativně krátké existence získalo MMA řadu příznivcŧ a v současné době zaţívá tento sport neuvěřitelný rozmach a to především v USA a Kanadě, kde je jeho oblíbenost největší. Na největší turnaje tam chodí několik desítek tisíc lidí, výjimkou není ani šedesát aţ osmdesát tisíc divákŧ jednoho turnaje, coţ je velice úctyhodné číslo.

UFC Ultimate Fight Championship (UFC) je americká elitní profesionální soutěţ v MMA zaloţena v roce 1993, které obsahuje většinu top bojovníkŧ na světě, provozuje řadu akcí po celém světě. Pŧvodním záměrem UFC bylo srovnání zápasníkŧ nejrŧznějšího zaměření. UFC má sedm váhových-divizí a prosazuje jednotná pravidla pro MMA. Prezidentem UFC je Dana White, Frank a Lorenzo Fertitta mají kontrolu nad mateřskou společností Zuffa, LLC. Za dobu svojí existence se UFC stala největší a nejmocnější MMA organizací. V USA je její sledovanost dokonce větší, neţ finále Super Bowlu (finále, kterým vrcholí play-off amerického fotbalu). Na turnaj, který se konal 30. dubna 2011 v Torontu pod hlavičkou UFC se dostavilo osmdesát tisíc divákŧ, coţ ani ve světovém měřítku nemá obdoby. V současné době zápasí pod UFC jediný český zápasník Karlos Vemola.

Strikeforce Organizace Strikeforce byla zaloţena v roce 1985 pro sekci kickboxu, o sekci MMA se rozšířila v roce 2006. Prezidentem je Scott Cocker. Za svoji krátkodobou pŧsobnost se stala jednou z největších MMA organizací na světě, která pod sebou má mnoho světových zápasníkŧ. Do popředí se dostala především díky zápasu Franka Shamrcoka (americký zápasník) a Rogera Gracii (zápasník brazilského jiu-jitsu), který okamţitě Strikeforce katapultoval do jedné z nejvíce sledovaných MMA organizací. V současné době však společně s UFC spadá pod společnost Zuffa.

41 PRIDE Jedna z nejstarších MMA organizací, zaloţena v roce 1997 v Japonsku, kde se jednalo o největší MMA organizaci. Díky poupraveným pravidlŧm (především desetiminutovým kolŧm, díky nimţ byly zápasy často ukončené knockoutem nebo submission technikou) se často stala světově oblíbenou. V roce 2007 však byla společností Zuffa prodána a zanikla.

M-1 Global Organizace, kterou zaloţil v roce 1997 Vadim Finkelstein v St. Petersburgu. Částečným vlastníkem organizace je i světoznámý zápasník Fedor Emelianenko, který díky své slávě přinesl této organizaci značnou pozornost. Turnaje pod touto organizací se konají v Rusku a Česká republika v ní má jednoho zástupce Mairbeka Taisumova.

EliteXC

Historie této organizace, která vznikla v roce 2006 v USA, byla velice krátká. EliteXC nasadila jiţ v prvopočátku svého fungováni velice agresivní marketingovou strategii, která vsadila téměř vše na jednu kartu a bylo do ní hodně investováno. V USA byla chvíli dokonce druhou největší organizací své doby. Vychovala taky řadu skvělých zápasníkŧ, kteří dodnes zápasí pod jinými organizacemi. Pomyslným hřebíkem do rakve byla právě ona agresivní strategie, která se snaţila své zápasníky aţ moc propagovat. Jde například o případ zápasníka Kevina Fergussena, který byl znám z internetových videí a kterého si EliteXC prosadila do největších turnajŧ, ve kterých nakonec Fergusson zklamal na celé čáře. Po dobu dvou let však byla organizace EliteXC hodně zvučnou organizací. Zaloţila dokonce ţenské MMA zápasy, které nyní na svých turnajích dnes má například organizace Strikeforce. V roce 2008 však její fungování z finančních dŧvodŧ ustalo.

42 HERO’s Tato organizace vznikla po zániku japonské organizace PRIDE jako alternativa. Po celé dva roky byla nejvýznamnější japonskou organizací. Japonci jsou známí svojí „chamtivostí“ po turnajích všeho druhu. V roce 2008 se HERO´s transformovalo na současnou organizaci DREAM.

DREAM

DREAM vznikl v únoru 2008 jako společný projekt FEG (a tedy pokračování HERO’s) a lidí z bývalého PRIDE FC a od svého vzniku představuje jednu ze dvou vysokoprofilových japonských organizací. Do DREAM přešli všichni bojovníci z HERO’s a i mnoho dalších japonských hvězd. DREAM během roku 2008 a 2009 uspořádal turnaje v lehké, velterové a střední váze, korunoval v nich své šampiony (, Marius Zaromskis, ) a proslavil několik dalších bojovníkŧ (, ). V současnosti probíhá turnaj v pérové (aktualizace: právě skončil a vítězem je ) a supertěţké váze (tzv. Super Hulk turnaj). DREAM má uzavřenou smlouvu s HDNet na přenos jejich akcí na kabelovém okruhu v USA, takţe se k akcím DREAM mŧţe s pomocí internetu dostat i český fanoušek. DREAM navíc nedávno oznámil oficiální spolupráci se Strikeforce (Malčík, 2011).

Sengoku

Sengoku je japonská organizace, která se zformovala jen o pár měsícŧ dříve neţ DREAM a stejně jako DREAM se snaţí zaplnit mezeru po pádu PRIDE FC. Zatímco DREAM volí spíše „bombastický“ přístup podobný tomu, jak fungoval PRIDE FC, Sengoku volí umírněnější cestu budováním nových bojovníkŧ a zdŧrazňováním sportovní stránky věci. Stejně jako DREAM i Sengoku uspořádalo po svém zaloţení několik turnajŧ a vytvořilo si tak několik šampionŧ (pérová váha – Masanori Kanehara, lehká váha – Satoru Kitaoka, střední váha – Jorge Santiago). Sengoku má rovněţ smlouvu s HDNetem, takţe dostupnost Sengoku je stejná jako dostupnost DREAM, navíc obě organizace doposud uspořádaly stejný počet akcí (10) a mají i stejné načasování (obvykle se v rámci nějakého měsíce konají akce obou). Mezi další významné bojovníky Sengoku patří: Josh Barnett, Antonio Silva, Mo „King“ Lawal, Mizuto Hirota, Michihiro Omigawa aj (MALČÍK, 2011).

43 Affliction Affliction má zajímavou historii. Tuto organizaci zaloţila oděvní firma stejného názvu v roce 2008. Došlo však k několika sporŧm s větší organizací UFC ohledně práv sponzoringu některých zápasníkŧ. Díky tomu měla Affliction moţnost zorganizovat pouze dva turnaje. Affliction se také diváky snaţila nalákat i na „nezápasovou“ podívanou. Na turnajích hrála ţivá kapela atd. Také se jí podařilo získat tehdy nejlepšího zápasníka všech dob – Fedora Emelianenka. Dokázali mu i sehnat adekvátní soupeře, které porazil velice pěkným zpŧsobem. Po zániku Affliction se alespoň dokázala ona oděvní firma domluvit s UFC a obléká tak jejich zápasníky.

FOX Rád bych ještě zmínil televizní stanici FOX. Ta se v roce 2011 dohodla na vysílacích právech s organizací UFC a pro svět ultimátního zápasu se tak jednalo o historický krok. FOX je jediná stanice, která má na zápasy UFC plná práva. Dokonce ani na největším video portálu www.youtube.com nejsou ţádné zápasy UFC k nalezení (UFC si své zápasy úzkostlivě hlídá). Díky tomuto spojení mohou zápasy UFC na ţivo sledovat miliony lidí.

Rioheroes Historie této organizace se píše v Brazílii. Vznikla na popud pouličních rváčŧ, kteří při pouličních bitkách rozbíjeli, co jim přišlo pod ruku. Díky vzniku Rioheroes tak měli moţnost své „schopnosti“ uplatnit a především si vydělat nemalé peníze. Rioheroes je patrně nejkontroverznější a nejvíce společností odsuzující organizací MMA na světě. Ve svém sloganu tvrdí „No sloves – no rules“, coţe v překladu znamená „ţádné rukavice – ţádná pravidla“. Není to tak docela pravda. Rukavice zápasníci opravdu nemají, pouze v některých případech si zápěstí zpevní bandáţí. Co se pravidel týče, jsou velice podobná těm, se kterými se setkáme v ultimátním zápase. Rioheroes se netají tím, ţe se chce vrátit k počátkŧm ultimátního zápasu, kdy zápasníci rukavice opravdu nenosili a

44 v zápase bylo doslova více krve. Klec, ve které se zápasy Rioheores uskutečňují, je z jedné strany ohraničena „zdí“, která V počátcích této organizace dokonce nebyl v pravidlech povolený tzv. „Tapout“, tedy vzdání se. Zápasníci tedy bojovali doslova do bezvědomí. Duchovním otcem Rioheroes je brazilský zápasník Jorge Pereira, který v ultimátním zápase měl celkem 11 zápasŧ.

Obr. 8: Rioheroes

Bellator Organizace Bellator je povaţována za jednu z největších organizací ultimátních zápasŧ vŧbec. I kdyţ zápasníci, kteří pro tuto organizaci zápasí, nejsou širokou veřejností známí, jsou povaţováni za jedny z nejlepších na světě. Organizace samotná vznikla v roce 2008 v Chicagu a jejím zakladatelem je Bjorn Rebney. Celý systém turnaje Bellator stojí na turnajovém formátu. Zápasníci si určují sami svoji cestu na vrchol, přičemţ samozřejmě musí v zápasech vítězit. Pokud se jim podaří zvítězit, získají i peněţitou prémii o výši 100 000 dolarŧ. Mottem Bellatoru je „titul si musíš zaslouţit, ne získat!“.

45 3.7. Historie ultimátního zápasu v České republice Jak jsem jiţ předeslal, ve světovém měřítku je MMA poměrně mladým sportem. Za duchovního otce myšlenky ultimátního zápasu je povaţován známý americký herec, filozof a vyznavatel bojových umění Bruce Lee, který trénoval kung fu a posléze svŧj systém jeet kune do. Tvrdil, ţe máme vzít to nejlepší ze všech bojových systémŧ a ostatní nepouţitelné mŧţeme zahodit. Myšlenku zhmotnil brazilský zápasník Royce Gracie a dal tak vzniknout organizaci UFC. Psal se rok 1993.

Na našem území probíhaly turnaje boxu, kickboxu či thajského boxu pravidelně jiţ od devadesátých let. Netrvalo dlouho a konkrétně thajský box byl u nás na takové úrovni, ţe jsme začali pravidelně sbírat i světové úspěchy včetně titulŧ mistrŧ světa. Česká muay thai asociace u nás byla oficiálně zaregistrována v roce 1992. Od roku 1996 se začaly pravidelně pořádat větší gala večery thajského boxu. Právě tento sport spolu s modernizovanými pravidly K-1, které zakazují údery loktŧ, se poté dostával do popředí českých bojových sportŧ. Právě díky zvyšující se kvalitě zápasníkŧ a především pak gala večerŧm se začala utvářet základna fanouškŧ a díky úspěchu našich zápasníkŧ na světové scéně se oslovovala i širší veřejnost. Ačkoliv se mŧţe zdát, ţe gala večery thajského boxu a ultimátní zápas spolu nesouvisí, opak je pravdou. Jsem přesvědčený, ţe právě díky stále větší oblíbenosti thajského boxu a turnajŧ na našem území se začal zvedat zájem i o MMA. Byly to totiţ právě turnaje thajského boxu, kickboxu a K-1, kde jsme mohli vídat vloţené zápasy MMA čím dále častěji. Zápasníci MMA tak přestali jezdit na klubové turnaje a začaly svoje umění předvádět na největších gala večerech v republice. Oblíbenost u divákŧ začala tedy postupně stoupat, stejně jako počet příznivcŧ. Dříve se zápasy konaly dle neucelených pravidel UFC, podle kterých se dnes zápasí prakticky po celém světě. Mohli jsme se tak setkat s odlišnou výbavou zápasníkŧ, delšími časy jednotlivých kol a mnoha dalšími.

46 3.7.1. České MMA organizace I na pomyslném českém trhu MMA organizací v posledních letech vzniklo několik větších organizací, které si níţe uvedeme. Bohuţel, z finančního hlediska nejsou bojové sporty v této republice podporované státem, takţe jiţ několik organizací zaniklo. I přes to, ţe profesionální MMA je u nás teprve v počátcích vývoje, máme i několik světových zápasníkŧ, které si uvedeme v následujícím textu.

GCF Gladiator Championship Fighting byla zaloţena v roce 2010 jedním z nejúspěšnějších MMA zápasníkŧ Michalem Hamršmídem. GCF je společnost, jenţ vznikla za účelem pořádání turnajŧ MMA odehrávajících se v osmihranné kleci. Cílem GCF je výchova a rŧst českých bojovníkŧ, věnujících se tomuto sportu, kteří budou mít moţnost se na turnajích GCF utkávat mezi sebou v zápasech dle pravidel MMA. Na vybraných akcích GCF jsou k vidění i mezinárodní zápasy, na kterých se česká špička utkává se světovými zápasníky.

Turnaje, které organizace GCF pořádá, neustále rostou. Jen v roce 2012 bude na programu minimálně sedm turnajŧ GCF, které proběhnou na rŧzných místech České republiky. Ačkoliv se zdá, ţe toto číslo je malé, na tuzemské poměry se jedná o senzační zprávu. Počet turnajŧ v roce 2012 GCF je totiţ dvojnásobný, neţ u další velké tuzemské organizace. To svědčí o jediném – ultimátní zápasy se zde dostávají do povědomí lidí a mladí zápasníci chtějí zápasit. Na turnaji GCF se také setkáváme se světovou novinkou, tedy se zápasy kickboxu a K-1 (obdoba kickboxu a thajského boxu), které probíhají v oktagonové kleci. K zaloţení organizace GCF se vyjádřil Michal Hamršmíd následovně: „Já jsem před GCF dělal organizačně Hell Gage a další turnaje, ale GCF jsem zaloţil protoţe úroveň na tuzemské scéně není špatná, je bídná. Kdyţ se podíváte na gala večery, tak ty hlavní jména jsou tam stejní zápasníci. Byl jsem to já, André Reinders, Tomáš Kuţela a nikdo jiný. I tito bojovníci málo kdy mezi tou silnou konkurencí obstáli. Čeští bojovníci vŧbec neobstáli se zahraniční konkurencí a je

47 to absencí zápasŧ, protoţe nemají zkušenosti. Kaţdý přijde a chce zápasit a není připravený a zahraniční konkurence je a tady já jsem tu organizaci zaloţil proto, aby češi měli kde bojovat, aby se zdokonalovali a pak třeba v budoucnu mohli nastoupit proti špičce. Ale vezměte si, ţe dneska, kdyţ někoho přivezeme Čechovi na zápas, tak Čech končí jako potrava. My jezdíme jako potrava někam do Německa za 100 euro, kde naši kluci zase prohrávají. Je to prostě smutný pohled a snad tady ten turnaj, který jsem zaloţil, pomŧţe tomu, abychom vychovali podobné, nechci říct jako jsem já nebo Karlos Vemola, kterému pomohla organizace v Anglii CFC, tak věřím ţe nějakého Čecha dokáţeme časem posunout někam dál“ (knockoutmagazine).

Heroes Gate

Heroes Gate je nová, česká společnost zaloţena Ladislavem Kutilem (boxerem) a Pavolem Muchom (bývalý úspěšný karatista) . Ladislav Kutil byl český úspěšný amatérský boxer a posléze přešel do ringu profesionálŧ. První galavečer Heroes Gate, kde byly k vidění zápasy dle pravidel MMA a K-1 (obdoba kickboxu a thajského boxu), se uskutečnil 29. května 2010.

Organizace Heroes gate se od jiných liší mimojité i tím, ţe zápasy na jejich turnajích probíhají zásadně v boxerském ringu (na rozdíl od GCF, kde zápasy probíhají zásadně v klecích). Díky tomu se na jejich turnajích mŧţe vystřídat několik bojových stylŧ, ať uţ je to ultimátní zápas, box, nebo K-1.

Tyto turnaje také lákají diváky na mnoţství celebrit, které turnaje navštěvují. V loňském roce se turnaje Heroes Gate zúčastnil i bývalý šampión těţké váhy organizací WBC, WBA a IBF Mike Tyson. Ten pak předal i mistrovský pás jednomu z ultimátních zápasníkŧ Ivanu Buchingerovi ze Slovenska.

48 Hell Cage Tato organizace patřila k těm prvním, které na našem území vznikly (první turnaj proběhl v květnu roku 2008). Na turnajích pořádaných touto organizací zápasí česká špička se světovými zápasníky a má i vlastní turnaj.

WFCA

World fullcontact association je součástí světové WFCA-World fullcontact association, která sídlí v Holandsku a je jednou z největších organizací plno kontaktních sportŧ pŧsobících po celém světě. Svoji činnost zahájila v roce 2002.

WFCA-CZECH je na českém území jiţ 9 let a zastřešuje 25 turnajŧ ročně. J tedye nejaktivnější a nejvytíţenější sportovní organizací v České republice. Po spojení C.M.T.A. s WFCA-CZECH se tato organizace více specializuje na MMA.

WFCA pořádá jak turnaje v thajském boxu, tak i v MMA od roku 2005. Za tu dobu vychovala jiţ řadu kvalitních bojovníkŧ.

3.8. Česká scéna MMA

Je dŧleţité zdŧraznit a uvědomit si, ţe scéna tuzemského MMA je vŧči světovým měřítkŧm velmi mladá. Zápasy v boxu, judu a jiných sportŧ jsou na našem území k vidění jiţ několik desítek let, kdeţto zápasy ultimátní jsou fenoménem několika posledních let. Z toho plyne, ţe zápasníci, kteří tento sport provozují, většinou přicházejí z jiného sportovního odvětví, nejsou tedy od začátku svojí kariéry trénováni na boj v postoji i na zemi.

Je tedy pochopitelné, ţe čeští zápasníci většinou jezdí trénovat do zahraničních klubŧ a pokud mají štěstí, mohou se uchytit i v nějaké vyšší soutěţi.

V české republice je potřeba zkušených trenérŧ, nebo alespoň cestovat za tréninky do zahraničí a učit se od zkušenějších kolegŧ. Mnozí se jiţ touto cestou snaţí jít a rozhodně to nese kýţené výsledky. Příkladem za všechny mŧţe být

49 Michal Hamršmíd, který v březnu 2012 trénoval v American Top teamu a měl moţnost trénovat s nejlepšími zápasníky na světě.

Sám poté potvrdil: „V Čechách v podstatě není jediný skutečný trenér MMA. Tady přijdu na trénink a mám tu deset trenérŧ a kaţdý z nich má na něco specializaci. Samozřejmě svou roli hraje i to, ţe jsem měl štěstí a zařadili mě do profi týmu. Tady se jede vše na 100 %, aby si to člověk zaţil. Kdyţ jsem přijel, tak hned první trénink byly sparringy, tak jsem si říkal: dobrý to bude ok, lehký sparring. Vŧbec, všechno na sto procent, hned krev z nosu, rychle jsem se probudil“ (sport).

„V Česku se kolem MMA motá hodně trenérŧ. Někteří velice kvalitní, jiní kvalitní aspoň v určité sloţce boje (buď zem, nebo postoj), jiné člověk vidí zápasit s nataţenou přední rukou a bradou ve vzduchu, ala UFC 1, a nezbývá neţ se divit, ţe takový člověk mŧţe mít vlastní klub a připravovat borce na zápasy. Kaţdopádně Česku chybí organizovanost MMA a dŧsledkem je to, ţe spousta trenérŧ na svoji práci nemá licenci (coţ není taková hrŧza), ale především chybí znalosti lidské anatomie a postupŧ při správném tréninku, coţ vede k neodbornému tréninkovému procesu, který končí v lepším případě vytrénováním nekvalitního borce, v horším případě zraněním z přetrénování nebo špatného vedení tréninku (nepouţívání ochranných pomŧcek, dotahování pák na zemi, neopatrnost při tréninku hodŧ a strhŧ). První typ trenérŧ stojí za zrodem borcŧ jako Reinders, Ondruš, Hamršmíd. Druhý typ stojí za borci, kteří většinou mají silnou 1 sloţku boje a v jiných zaostávají. Třetí za borci, kteří dělají českému MMA často v zahraničí ostudu, jejich resumé je většinou skoro výhradně plné poráţek v prvním kole a jejich kariéra často končí zbytečným zraněním z dŧvodu špatné přípravy na zápas a špatného výběru soupeře“ (fightnews).

Čeští zápasníci jsou tedy většinou po dosaţení určité úrovně nuceni navštěvovat zahraniční turnaje, Oblíbené jsou turnaje v Rusku, Finsku nebo Švédsku. Tyto zápasy jim umoţní nasbírat potřebné zkušenosti a především pak je mohou kariérní velice citelným zpŧsobem posunout. Situace je však taková, ţe jsou naši zápasníci většinou v zahraničí „potravou“ pro mnohem zkušenější a technicky vyspělejší zápasníky. Svoji vinu na tom nesou mladí a začínající zápasníci, kteří se bez potřebných zkušeností vrhají do zápasŧ, na které nejsou připraveni.

50 „Jeden z dŧvodŧ, proč jsou čeští zápasníci v zahraničí často za boxovací pytle, je naprostá neochota získávat zkušenosti v amatérských zápasech. Zcela nesmyslný a obecně rozšířený předpoklad je, ţe kdyţ MMA, tak za co nejvíce peněz a nejlépe v zahraničí. Proto se borci často ve svém prvním zápase místo v tělocvičně a chráničích představí na zahraničním gala, kde si z nich soupeř za pár set Euro udělá fackovacího panáka. Ano, zápas mŧţe být domluvený zdánlivě férově. Ale vzhledem k fungujícímu tamnímu amatérskému systému a turnajŧm v dalších sportech si mŧţeme být jistí, ţe kdyţ se Čech utká s Polákem na místním galavečeru a oba budou mít za sebou kupříkladu 2 profi zápasy, tak Polák bude mít za sebou 5 amatérských MMA zápasŧ, dalších 8 v amatérském Muay Thai a navrch 50 zápasŧ na turnajích v BJJ a grapplingu. Na druhou stranu Čech bude mít za sebou jen ty 2 profi zápasy. I kdyby byli na stejné úrovni (coţ samozřejmě nebudou), tak čistě díky zkušenostem bude soupeř o několik tříd dál. Smutné na tom je, ţe i v Česku (Praha - WFCA) i na Slovensku (SMAS - Piešťany) existují ligy amatérského MMA, dále jsou k dispozici kvalitní ligy Muay Thai (Praha, Hodonín, Euroliga Slovensko), K-1 (opět Praha a SMAS), turnaje v combat sambo a v neposlední řadě turnaje v BJJ a grapplingu. Některé kluby se těchto turnajŧ zúčastňují, ale je jich rozhodně menšina. Hlavně co se týče Muay Thai, coţ je bezesporu nejlepší prŧprava na boj v postoji, je cítit velká neochota měřit síly se specialisty. Nikdo neočekává, ţe MMA zápasníci budou vítězit, ovšem jako prŧprava pro boj v postoji jsou amatérské zápasy v Muay Thai ideální a na „ošahání“ ringu a především nalezení distancu (všichni víme, ţe v prvních zápasech mají zápasníci problém trefit cokoliv, protoţe jim chybí odhad vzdálenosti) je mnohem lepší mít pár amatérských zápasŧ v Muay Thai, neţ se toto za pochodu učit před dvěma tisíci diváky proti soupeři evropské třídy.

Další problém českého MMA je, ţe manaţeři a trenéři nejsou schopni budovat svým svěřencŧm kariéru. Nesmyslně se od prvních zápasŧ pouštějí do předem prohraných bitev a pak uţ se špatnou bilancí se jen těţko zápasník zbavuje nálepky „příjemného soupeře pro vylepšení bilance“ pro borce z Polska, Německa nebo Skandinávie. Opět hrají roli hlavně peníze, a místo aby za rozumnou cenu brali trenéři soupeře, proti kterému má zápasník šanci, tak vezmou více peněz a prakticky jistou poráţku. V zahraničí je naprosto běţné, ţe prvních pár zápasŧ borec dostane protivníky na rozkoukání a vybudování bilance, pak se začne utkávat s

51 lepšími a lepšími domácími soupeři, no a teprve poté si troufne na mezinárodní špičku. U nás se česká elita mezi sebou prakticky neutkává. Dŧvodem je kamarádství, pár společných tréninkŧ v minulosti nebo prostá neochota. Toto však ubliţuje celému českému MMA, protoţe do bojŧ se zahraničními zápasníky chodí borci neostřílení z tuhých bojŧ na domácí scéně. Většinou tedy začínají proti zahraničním soupeřŧm, a kdyby se sečetla bilance ČR vs. zahraničí v MMA za posledních 5 let, tak bychom asi dostali velice nepěkná čísla. Nejedná se ale o náhodu“ (fighnews).

3.8.1. Čeští MMA zápasníci

Uvést jména nejznámějších českých zápasníkŧ povaţujeme za nepostradatelné pro pochopení české scény MMA. Ani jeden z nich totiţ nezačínal trénovat pouze čisté MMA, ale jak jsme jiţ předeslali v předchozí kapitole, museli se přizpŧsobit.

V dnešní době je MMA nejvíce rozšiřujícím se sportem na světě. Přesto ale Česká republika tento vzestup zaznamenala jen zlehka. Tuzemští zápasníci s tímto sportem začínají poměrně pozdě a dohánějí to, co ti zahraniční mají dávno zautomatizované. I proto se stále potýkáme s problémem, s jakým sportem v jakém věku by měl začínající zápasník vlastně začít.

„Bohuţel „MMA revoluce“, která postihla velkou část světa, se Česka zatím nedotkla. V roce 2010, kdy v USA v gymech vidí pozorovatel naprosto běţně třináctileté borce, kteří aktivními bloky, uzpŧsobenými MMA rukavicím, zastaví údery soupeře, zakontrují přesnými boxerskými údery, ty zavřou lowkickem a zakončí takedownem. Na zemi se ihned odtlačí, zasypou soupeře a přitom přecházejí pres guard. MMA se stalo komplexním sportem, které vyuţívá to nejlepší z boxu, Muay Thai, zápasení a brazilského jiu jitsu a navíc přidalo techniky, které jsou specifické pro tento sport. Ať uţ je to „dirty boxing“ v klinči, kde jednou rukou drţím soupeře za hlavu a druhou ho zasahuji, tak „ground and pound“ (boj bez kimona a v rukavicích), tedy údery na zemi, v neposlední řadě kombinování úderŧ a strhŧ (nebo obrany proti strhŧm), úderŧ a jiné práce na zemi (připravení pozice, přechod do páky nebo škrcení). Je směšné, ţe v době, kdy MMA zasáhla snad největší evoluce ze všech sportŧ a nedá se hovořit o jednotlivých

52 částech, ale o komplexu, se v našich končinách někdo mŧţe domnívat, ţe se na vrcholné zápasy připraví tak, ţe bude chodit na box a judo. I nepoměrně lepší kombinace Muay Thai + brazilské jiu jitsu nechává spousty děr a rozhodně se nedá hovořit o komplexní přípravě. Ano, i nejlepší borci z UFC mají trenéry na box, na Muay Thai, na zápasení, na BJJ (kromě hlavního MMA trenéra a kondičního trenéra, coţ čítá 6 trenérŧ, coţ je v zahraničí naprosto běţná praxe). Ovšem jedná se o modifikovaný box pro MMA (na malé rukavice – aktivní bloky), modifikované Muay Thai (postoj více uzpŧsobený na obranu proti takedownŧm a méně kopŧ, které se dají zachytit), modifikované zápasení (v klinči zapojení úderŧ a kombinace strhŧ s údery nebo jako kontr proti úderŧm) a modifikované BJJ (brazilské jiu jitsu). Proto všeobecně rozšířený názor, ţe MMA je prostá kombinace muay thai a BJJ okrádá zápasníka o velkou část technik a i ta hrstka fighterŧ, kteří přidají ještě zápasení, rozhodně v tréninkovém procesu nepokryje komplex MMA. jako to dělá světová či evropská špička“ (fighnews).

Karel (Karlos) Vémola je náš pravděpodobně nejznámější zápasník z jednoho prostého dŧvodu – dostal se do organizce UFC, kde podepsal smlouvu na minimálně tři zápasy. Karel začínal pŧvodně jako zápasník ve volném stylu a díky práci v Anglii, kde pracoval jako ochranka v jednom z klubŧ, se dostal do londýnského MMA klubu a vyhrál tamní soutěţ. Díky tomuto vítězství si jej všimli promotéři UFC a díky tomu se nakonec dostal do nejvyšší MMA soutěţe na světě.

Michal Hamršmíd se jiţ od mládí se věnoval závodně judu, ve kterém získal i první úspěchy mistra republiky a mnohé další. V judu zaznamenal celkově přes 500 zápasŧ, z nichţ 450 bylo vítězných.

Od roku 2005 ţije trvale v Praze a věnuje se jak závodní kariéře MMA zápasníka, tak i organizátora turnajŧ jeho vlastní organizace GCF (Gladiator Championship fighting). V současné době trénuje Hamršmíd i v americkém Američan Top Teamu, ze kterého pocházejí jedni z nejlepších zápasníkŧ světa.

Mgr. André Reinders začínal v mládí s karate a poté přešel na thajský box, v němţ získal i titul amatérského mistra světa. V roce 2005 si zkusil první zápas podle pravidel MMA. Od té doby posbíral jiţ mnoho úspěchŧ a zaloţil si i vlastní klub.

53 Petr Kníže patří bezesporu k legendárním zápasníkŧm a v současné době i k nejlepším trenérŧm. Dlouhou dobu patřil k našim judistickým reprezentantŧm a poté začal zápasit v MMA. Za svoji zápasnickou kariéru přemoţitele nenašel.

Tomáš Kužela patří dnes jiţ k legendám české scény MMA. Je častým účastníkem tuzemským gala večerŧ, ale zápasil i v zahraničí. Je povaţován za českou dvojku ve střední váze hned po André Reindersovi.

David Kozma je jedním z našich v současné době největších MMA talentŧ. Měl moţnost zápasit na největších tuzemských turnajích a zápasil i v zahraničí na prestiţních gala večerech.

3.8.2. Čeští MMA trenéři „S řídící činností trenéra souvisí i jeho role, tj. jeho očekávané chování, např. při studiu osobnosti trenéra a jeho činností bylo identifikováno šest dimenzí role: informační, dŧvěrníka, ukázňovaní, motivační, referentská a výchovná. Ty se promítají i do typologie trenérské činnosti, které se mj. v souvislosti se stoupajícími nároky na řídící schopnosti trenéra začíná diferencovat podle výkonnostních úrovní“ (Bedřich, 2006; Dovalil, 2002).

Česká scéna ultimátního zápasu neustále roste a rozvíjí se. S tím se samozřejmě objevují nové tréninkové metody a noví trenéři, kteří přinášejí na českou MMA scénu nové zpŧsoby a pomalu tím potlačují špatně zavedené zvyky. Začátky trénování MMA u nás byly spíše charakteru „pokus omyl“, studovaly se zahraniční časopisy, videa, nebo se jezdilo na tréninky do zahraničí. Ačkoliv například Hanuman Gym Praha uvádí, ţe tréninky MMA jsou u něj zavedené od roku 1991, nebude se pravděpodobně jednat o dnešní MMA, jak jej známe. V posledních několika letech stoupá kvalifikovanost trenérŧ neuvěřitelnou rychlostí. Bývalí zápasníci své zkušenosti předávají mladším kolegŧm a ti pak tyto poznatky praktikují na trénincích. I přes to je však dŧleţité si uvědomit, ţe i kdyţ se trenéři na našem území neustále vyvíjí, jejich kvalifikace se nedá srovnat s kvalifikací trenérŧ v zahraničí. Proto povaţujeme za dŧleţité, aby se vzdělávání našich trenérŧ MMA posunulo i za hranice naší republiky a především pak předávat si znalosti mezi

54 sebou. Bohuţel však existuje velká rivalita mezi kluby navzájem a jen málo z nich spolu spolupracuje.

„V Čechách v podstatě není jediný skutečný trenér MMA“, tvrdí Michal Hamršmíd, jeden z našich historicky nejúspěšnějších MMA zápasníkŧ (ústní sdělení).

Michal Hamršmíd je nejen legendární zápasník české MMA scény, ale svými zkušenostmi se mŧţe řadit i mezi nejvíce zkušené trenéry u nás. Měl moţnost trénovat i v nejlepších klubech v USA, kde se připravoval na zápasy.

Daniel Barták má veliké zkušenosti co se týče brazilského jiu-jitsu, kde drţí i titul mistra Evropy. Je i dvojnásobným mistrem české republiky ve vale-tudo a své zkušenosti předává jiţ řadu let svěřencŧm jednoho praţského klubu.

Lukáš Wolf je český reprezentant v čínském boxu, kickboxu a má dnes jiţ svŧj vlastní klub. Má bohaté zkušenosti s brazilským jiu-jitsu, profesní sebeobranou a povaţuji ho za jednoho z nejzkušenějších trenérŧ u nás pro jeho cesty do zahraničí. Prošel si například školou Lee Morissona či Rodneyho Kinga, kteří patří ke světové extra třídě co se týče sebeobrany a boje z blízka.

Petr Kníže je jedním z nejzkušenějších trenérŧ, které u nás máme. Jako reprezentant judo má na svém kontě přes 500 zápasŧ. Aktivním trenérem je od roku 2001. Petr stále aktivně zápasí, v oktagonu doposud přemoţitele nenašel i přes to, ţe má váţně poraněnou nohu, která jej v mnohém omezuje.

Jiří Polzer. Trenérské činnosti se věnuji více neţ rok a stále se hodně učím. Povaţuji za dŧleţité navštěvovat tréninky jiných trenérŧ, zúčastňuji se nejrŧznějších seminářŧ a snaţím se neustále vyvíjet. Vím, ţe je přede mnou dlouhá cesta, ale některé úspěchy v podobě vyhraných zápasŧ mých svěřencŧ se začínají pomalu dostavovat a pro trenéra neexistuje lepší zpětná vazba neţ výkon zápasníkŧ v zápasech.

55 Jakub Muller patří k „nové“ vlně trenérŧ u nás. I přes to, ţe patří k mladším ročníkŧm, dokázal dovést dva členy svého klubu k pozicím českých jedniček. Jeho svěřenci zápasí i v zahraničí, coţ je na tuzemské pŧdě velký úspěch.

Artur Jevsejčík je stále aktivní zápasník a své zkušenosti předává svěřencŧm v ostravském klubu. Spolu s Jakubem Millerem vychovává nové zápasníky.

Petr Macháček je nejznámějším a nejúspěšnějším českým trenérem, který se věnuje tréninkŧm thajského boxu. V jeho klubu však najdeme spoustu ultimátních zápasníkŧ, kteří patří k české špičce.

Mezi další trenéry na české scéně patří např. Robin Javorek, Pavel Touš, Bohumil Lungrik, nebo André Reinders, kteří patří k těm zkušenějším a kteří mi všichni ochotně vyplnili dotazník určený pro trenéry.

56 4. Praktická část V rámci praktické části jsme sestavili dva nestandardizované dotazníky. Jeden byl určen pro největší kluby v České republice, které poskytují moţnost trénování ultimátního zápasu. Druhý byl zhotoven pro trenéry, kteří se trénování ultimátního zápasu věnují na profesionální úrovni. Vzhledem k tomu, ţe klubŧ ani trenérŧ není na našem území mnoho, nebyl větší problém získat vyplněné dotazníky od většiny dotazovaných. První dotazník (viz. příloha č. 1) obsahuje otázky, které se týkají moţností klubŧ, které tréninky MMA poskytují. Konkrétně šlo o získání informací o počtu cvičencŧ, kvalifikacích trenérŧ, vybavení tělocvičen a zpŧsobech rozvoje klubu samotného. Dotazník byl rozeslán do deseti klubŧ a i přes moji opakovanou ţádost mi na dotazník bylo ochotno odpovědět pouze pět dotazovaných. Druhý dotazník (viz. příloha č. 2) se týká trenérŧ a jejich kvalifikace či zkušeností. Šlo mi o zjištění, kde berou trenéři svoji inspiraci, jakým prošli vývojem co se bojových sportŧ a bojových umění týče a především pak jaké mají osobní názory na současnou situaci MMA v České republice.

4.1. Vyhodnocení dotazníku č. 1 Jak jsme jiţ předeslali, dotazník č. 1 se týkal klubŧ. Oslovili jsme největší kluby v České republice, které nabízí moţnost trénování MMA (nehledali jsme tedy kluby, které nabízejí trénink „podobných“ sportŧ, jakými je např. Vale tudo, grappling, jiu-jitsu apod.). Klubŧ, které tuto moţnost nabízejí, není v republice mnoho. Právě i díky tomu se nám podařilo oslovit většinu z nich. Z námi dotázaných jedenácti klubŧ jich dotazník zodpovědělo celkem osm, coţ je téměř 75% dotázaných.

57 Tab. 2: Seznam dotázaných klubů

Klub

Fightclub (Brno) Jetsaamgym (Brno) Hanuman Gym (Praha) GCF team (Praha) MMA (Zlín) Jayman MMA (Ostrava)

Fit studio (Hradec Králové)

Martial Gym (Frýdek – Místek)

Jak dlouho se zabýváte tréninky MMA pro veřejnost?

Tuto otázku povaţujeme za stěţejní pro tuto práci. Svědčí totiţ o mnoha faktorech, mezi nimiţ bych zdŧraznil mnoţství zkušeností, které je závislé na době fungování tréninkŧ MMA.

Tab. 3: Doba, po kterou nabízí kluby tréninky MMA

Klub Doba, po kterou nabízí tréninky MMA (v letech) Fightclub 2 roky Jetsaamgym 3 roky

Hanuman Gym 21 let

GCF Team 5 let

MMA Zlín 2 roky

Jayman MMA 1,5 roku

Fit Studio 2 roky

Martial Gym 4 roky

Nejzkušenější se zdají být dle výše uvedených výsledkŧ trenéři Hanuman Gymu Praha, který uvedl, ţe se tréninky MMA pro veřejnost zabývá 21 let. Toto číslo povaţuji za poněkud nadsazené. Pokud totiţ nebudeme brát v potaz Hanuman Gym Praha, je prŧměrná doba, po kterou nabízí kluby moţnost trénování MMA, v prŧměru téměř tři roky. S Hanuman Gymem Praha tento prŧměr docílí hodnoty

58 pěti let. Dle našeho názoru se uvedená hodnota týká spíše obecných tréninkŧ sebeobrany a jiných plno kontaktních sportŧ. Mŧţeme tedy říci, ţe na české scéně je tradice klubŧ, které tréninky MMA nabízí, velice mladá.

Jaká je průměrná návštěvnost vašich tréninků a o kolik se zvedla návštěvnost v posledních dvou letech? Pro téma této práce je právě tato otázka stěţejní. V období posledních dvou let totiţ zaznamenávám, ţe zájem o MMA neustále roste a byl jsem zvědav, jak jsou na tom i ostatní kluby a výsledky mě mile překvapily. U některých klubŧ totiţ vzájem vzrostl procentuelně o 100 % (Fightclub Brno), coţ je jednoznačně známkou toho, ţe ultimátní zápas se v České republice těší stále větší oblibě.

Tab. 4: Průměrný počet cvičenců MMA a jejich nárůst v posledních dvou letech (procentuální vyjádření)

Prŧměrný počet cvičencŧ Nárŧst v posledních dvou Nárŧst v Klub MMA letech %

Fightclub 18 + 18 100%

Jetsaamgym 10 + 4 44%

Hanuman 30 0 Gym 0%

GCF Team 10 + 5 50%

MMA Zlín 15 0 0% Jayman 20 + 5 MMA 25% Fit Studio 12 + 2 17% Martial Gym 15 + 10 67%

Z tabulky uvedené výše jasně vyplývá, ţe nárŧst v mnohých klubech je opravdu značný a citelný. V posledních dvou letech byl prŧměrný nárŧst na jeden klub celkově 38%. Tento nárŧst si vysvětlujeme tím, ţe se o tento sport začala více

59 zajímat média a promotéři. Na českém internetu v posledních dvou letech vznikla spousta webových stránek zabývající se ultimátními zápasy a dalšími bojovými sporty. Zaznamenal se také nárŧst počtu MMA turnajŧ, které se u nás konají, a především pod organizací GCF. V některých klubech, které nezaznamenaly nárŧst (např. MMA Zlín) si to vysvětlují následovně: „U nás je cca 40% základny stabilní, 60% jsou fluktuanti: přijdu ze zájmu, ale chodí nepravidelně“. (Oldřich Frydrych, ústní sdělení)

Jaké máte ve vašem klubu zázemí pro trénink ultimátního zápasu? Touto otázkou jsme chtěli zjistit, jaké vybavení tělocvičen dnes mŧţeme v nejrŧznějších klubech v České republice najít. Díky kvalitnímu zázemí mŧţeme počítat nejen s kvalitní přípravou zápasníkŧ, kteří mohou tento sport propagovat jak ve světě, tak i u nás, ale především s přílivem nových začátečníkŧ, kteří s tímto sportem mohou začít.

Tab. 5: Zázemí klubů pro trénink MMA Klub Klec T R Ţíněnka Pytle Lapy Bosu atp. Fightclub × × × × Jetsaamgym × × × × × Hanuman × × × × × × × Gym GCF Team × × × × × MMA Zlín × × × × Jayman × × × × × MMA Fit Studio × × Martial Gym × × × × ×

60 Vysvětlivky: Klec Myšlena je oktagonová klec, nebo alespoň její část, mŧţe se jednat alespoň o jednu stranu oktagonové klece. Z tréninkového hlediska se jedná o nenapodobitelnou pomŧcku. T Tatami. Klasické judistické tatami, bez kterých se trénink MMA nebo jiného bojového sportu prakticky neobejde. R Ring. Ž Zápasnická ţíněnka. Pytle Klasické boxovací pytle.

Lapy Lapy, bloky a jiné pomŧcky pro trenéra. Bosu atp. Pomŧcky pro další funkční trénink, zahrnující bosu, fitbally, overbally atd.

Z výše uvedené tabulky je patrné, ţe na vybavenosti klubu je přímo závislá i návštěvnost tréninkŧ. Např. u Hanuman Gymu, který se dá povaţovat za nejvybavenější z dotázaných, je zároveň i největší prŧměrná návštěvnost. Oproti tomu Fit Studio, které má pouze tatami a boxovací pytle, se potýká s jednou z nejmenších návštěvností mezi dotazovanými kluby.

Jakým způsobem svůj klub propagujete? V dnešní době internetu jsou moţnosti propagace jednotlivých klubŧ opravdu veliké, ale existují i jiné zpŧsoby, jak do svých řad přilákat nové zápasníky. Mezi ty hlavní jsem započítal internetové stránky, nábory, letáky nebo např. veřejné ukázky.

61 Tab. 6: Způsoby propagace klubu aktivní Klub www stránky nábory letáky jiné zápasník Fightclub × × ×

Jetsaamgym × × × × Hanuman Gym × × GCF Team × × × ×

MMA Zlín × × × Jayman MMA × × × × Fit Studio × × × × Martial Gym × × × ×

Mezi hlavní zpŧsoby propagace klubu jsem zahrnul i uvedení skutečnosti, zda má klub alespoň jednoho zápasníka, který by klub reprezentoval jak na tuzemské pŧdě, tak i v zahraničí. Mimo MMA Zlín, který uvedl, ţe se povaţuje za amatérský klub, mají všechny dotázané kluby minimálně jednoho zápasníka.

Nabízíte možnost i tréninku dětí? Poslední otázkou v dotazníku je, zda oslovené kluby nabízejí i tréninky MMA pro děti. Nejedná se samozřejmě o kompletní tréninky, ale tréninky jsou zaměřené na kompletní úpolovou přípravu.

Tab. 7: Trénink dětí Klub ANO NE Fightclub × Jetsaamgym × Hanuman Gym × GCF Team × MMA Zlín × Jayman MMA × Fit Studio × Martial Gym ×

62 Tabulka uvedená výše je jasným ukazatelem toho, ţe zájem o trénink úpolových sportŧ je i z řad rodičŧ, kteří své děti na takový sport přihlásí. Jak jsem ale předeslal, nejedná se o kompletní trénink MMA, ale o úpolovou přípravu, nebo o trénink brazilského jiu – jitsu. Údery se trénují pouze nanečisto. Jediný klub, který trénink dětí nemá, je MMA Zlín, který však chce tyto tréninky během letošního roku přidat.

4.1.1. Závěrečné shrnutí dotazníku č. 1 První dotazník nás měl informovat o tom, jaká je současná situace klubŧ, které se zabývají tréninky MMA. Kompletně jsme zmapovali, jaké mají v tělocvičnách vybavení, kolik lidí navštěvuje jejich tréninky a zda se nějak zvětšila jejich návštěvnost, jakým zpŧsobem lákají do svých klubŧ nováčky nebo zda se věnují i trénování dětí. Výsledky dotazníku jsou více neţ uspokojivé a mile nás překvapily. Je vidět, ţe tuzemské kluby se neustále vyvíjí a to nejen po stránce technické, ale i po stránce personální. Manaţeři klubŧ nabízejí veřejnosti stále více moţností, jak trénovat ultimátní zápas. Během posledních dvou let se návštěvnost tréninkŧ v jednotlivých klubech zvětšila o 38%, coţ pouze dokazuje fakt, ţe ultimátní zápas je v současné době nejvíce se rozvíjejícím se sportem na světě. Tréninky dětí jsme povaţovali za poněkud nadsazenější otázku a očekávali jsme negativní odpovědi. Opak byl pravdou. Ve všech klubech krom jednoho se tréninkŧm dětí věnují i dvakrát do týdne, coţ povaţujeme za úspěch.

4.2. Vyhodnocení dotazníku č. 2 Druhý dotazník, který jsme zpracovali, jsem rozeslal všem trenérŧm, kteří se tréninkŧm ultimátního zápasu věnují. Obeslal jsem skutečně všechny a z jedenácti dotázaných mi odpovědělo deset, coţ je 90% z dotázaných. Dotazník č. 2 měl za úkol prozkoumat, jak jsou na tom tuzemští trenéři co se týče zkušeností, trenérských vzorŧ, jejich osobního názoru na současnou situaci nebo jak vypadá jejich prŧměrná tréninková jednotka.

63 Tab. 8: Seznam českých trenérů Trenér Martin Karaivanov Artur Jevsejčík Bohumil Lungrik Robin Javorek Daniel Frydrych Pavel Touš Jiří Polzer André Reinders Lukáš Wolf Jaroslav Hovězák

Jak dlouho se věnujete MMA a jak dlouho jej trénujete? Úvodní otázka dotazníku je jednou z nejdŧleţitějších. Zkušenost našich trenérŧ je stěţejním mŧstkem pro správné vedení tréninkových jednotek a jsou to především oni, na kom stojí základ úspěchu co se týče návštěvnosti tréninkŧ.

Tab. 9: Zkušenosti s MMA a trenérská činnost uvedená v letech Zkušenosti s Trenérská Trenér MMA činnost Martin Karaivanov 5 3 Artur Jevsejčík 2 1 Bohumil Lungrik 10 4 Robin Javorek 4 4 Daniel Frydrych 2 2 Pavel Touš 8 5 Jiří Polzer 4 1 André Reinders 7 2 Lukáš Wolf 5 2 Jaroslav Hovězák 10 8

64

Z uvedených výsledkŧ je patrné, ţe většina trenérŧ se trenérské činnosti nevěnuje dlouho. Prŧměrná doba, kterou se tuzemští trenéři specializují na MMA, činí tři roky. Stejná hodnota nám vyšla i u tabulky č. 2 (pokud nezapočítáme Hanuman Gym), tedy doba, po kterou kluby nabízejí moţnost trénování MMA v jejich klubech. Jsme přesvědčeni, ţe tyto dva údaje spolu úzce souvisí.

Z výsledkŧ je dále patrné, ţe v posledních třech aţ čtyřech letech přišla nová vlna trenérŧ, kteří sami kdysi zápasili.

Díky tomu, ţe někteří z trenérŧ stále aktivně zápasí, zvyšuje se i jejich vzdělanost co se tréninkŧ ultimátního zápasu týče. Musí totiţ nejen vést svoje tréninky, kde vše vnímají z pozice trenéra a dále se vzdělávat, ale zároveň musí i podstupovat své tréninky. Díky tomu ví, které techniky a prvky boje jsou pro souboj funkční.

Jaké máte zkušenosti s jinými úpolovými sporty či bojovým uměním? Jak jsme jiţ předeslali, trenér, který by sám začínal s MMA, u nás není. Všichni uvedení trenéři začínali s jiným bojovým sportem a na ultimátní zápas se postupně začali specializovat.

65 Tab. 10: Předchozí zkušenosti s bojovými sporty nebo jiným bojovým uměním

Trenér KB B J TB G S CS BJJ KA Z JI Martin × Karaivanov Artur Jevsejčík × × × × Bohumil × × Lungrik Robin Javorek × × × × Daniel × × Frydrych Pavel Touš × × Jiří Polzer × × × × × × André × × × Reinders Lukáš Wolf × × × × × × Jaroslav × × × Hovězák

Vysvětlivky: KB – Kickbox B – Box J – Judo TB – Thajský box G – Grappling S – Sambo CS – Combat Sambo BJJ – Brazilské Jiu-Jitsu KA – Karate Z – Zápas JI - Jiný

66 Z výše uvedené tabulky je vidět, ţe většina trenérŧ si prošla sporty, které jsou specializované na boj na zemi a na boj v postoji. Většina trenérŧ se totiţ specializovala několik let na jeden sport, který mohou povaţovat za svoji dominantu a aţ po čase se začali věnovat dalším sportŧm, které doplnil jejich komplexnost (boj na zemi i v postoji).

Kde berete inspiraci pro váš trénink? Kde berou trenéři inspiraci pro tréninky? Vzdělávání neodmyslitelně patří k nejdŧleţitějším vlastnostem trenéra. Díky tomu mŧţe osobnosti trenéra rŧst.

Tab. 11: Inspirace pro tréninky Trenér Vlastní zkušenost Média Jiní trenéři Martin Karaivanov × × Artur Jevsejčík × × Bohumil Lungrik × × Robin Javorek × × Daniel Frydrych × × Pavel Touš × × Jiří Polzer × × × André Reinders × × Lukáš Wolf × × Jaroslav Hovězák × ×

Výše uvedené výsledky ukázaly především fakt, ţe tuzemští trenéři se nebojí vzdělávat i u jiných trenérŧ. Někteří dokonce navštěvují zahraniční semináře, které jsou pro ně jistě velice naučné.

Jaká je podle vás úroveň českých MMA zápasníku ve světovém měřítku? Jednou z nejdŧleţitějších otázek, kterou jsme mohli trenérŧm poloţit, bylo vyjádření jejich vlastního názoru na české talentované zápasníky a především pak otázka, zda by se mohli někdy v budoucnu dostat do největších MMA organizací věta.

67 Tab. 12: Úroveň začínajících českých MMA zápasníků ve světovém měřítku Trenér ANO NE Martin Karaivanov × Artur Jevsejčík × Bohumil Lungrik × Robin Javorek × Daniel Frydrych × Pavel Touš × Jiří Polzer × André Reinders Lukáš Wolf × Jaroslav Hovězák ×

Z výsledkŧ tabulky vyplývá, ţe názory trenérŧ se ve výše uvedené otázce značně rozcházejí. Většina trenérŧ je toho názoru, ţe zatím nemáme tuzemskou úroveň tak vysokou, abychom mohli v nejbliţší budoucnosti počítat s přijetím našeho talentovaného zápasníka do některé ze světových organizací. Např. Martin Karaivanov je přesvědčen, ţe u nás chybí trenérská základna a moderní tréninkové metody. Daniel Frydrych oproti tomu tvrdí, ţe Češi jsou vyjímeční a MMA je fenomenálně nastupující sport, který se silně rozvíjí a jako o jeden z mála o něj mají kluci zájem. Osobně jsem toho názoru, ţe se mezi našimi zápasníky najde hodně talentovaných jedincŧ, ale v poměru ke světovým zápasníkŧm (například z Ruska nebo Finska) se rovnat zatím nemŧţeme.

4.2.1. Závěrečné shrnutí dotazníku č. 2 Druhý dotazník nám podal informace o vzdělanosti našich trenérŧ, o tom, kde berou inspiraci pro vedení tréninkŧ a o jejich osobních názorech na českou scénu MMA. Výsledky dotazníku pokládáme za pozitivní, protoţe obecně panuje představa, ţe mezi českými kluby panuje velká rivalita a trenéři mezi sebou nespolupracují. Osobně tento názor také vyvracím, sám navštěvuji spousty seminářŧ ostatních trenérŧ a panuje vţdy přátelská atmosféra. Dále bych ještě dodal, ţe čeští trenéři rozhodně patří mezi zkušenější, i kdyţ dělali předtím nejrŧznější bojové sporty a bojová umění. Dokázali se adaptovat a

68 vychovat jiţ řadu talentovaných bojovníkŧ, kteří budou v budoucnu moţná patřit k českým trenérským špičkám.

69 5. Závěr V této teoreticko-empirické práci jsme se zabývali vývojem ultimátního zápasu v České republice. Cílem této práce bylo popsat historii úpolových systémŧ, které přispěly k vývoji a současné podobě ultimátního zápasu a kompletně popsat scénu ultimátního zápasu a jeho vývoj v České republice. V úvodní části práce jsme se věnovali vyčerpávajícímu popisu vzniku a vývoji ultimátního zápasu jako takového. Popsali jsme všechny systémy a historické události, kterých bylo potřeba k tomu, aby ultimátní zápas vŧbec vzniknul. Ve druhé části jsme se věnovali utlitmátnímu zápasu v České republice. Kompletně jsme popsali tuzemskou scénu nejen co se týče klubŧ, ale i trenérŧ, kteří se trénování věnují profesionálně. Odpověďmi, které uvedli v dotazníku, jsme si udělali představu o tom, jaké mají zkušenosti a jakým zpŧsobem hledají inspiraci pro vedení tréninkŧ. Nemŧţeme ve všem souhlasit s názorem Artura Jevsejčíka, který v dotazníku č.2 na poslední otázku odpověděl: „Situace v Česku, co se týče MMA není dobrá. Zápasníci tohoto sportu jsou často braní jako agresoři a rodiče se boji pouštět své děti na tréninky, nebo se na to nechtějí dívat, protoţe tomu nerozumí. Ale je to sport, který se v poslední době strašně rychle vyvíjí a tak si myslím, ţe se situace brzy změní a i naší zápasníci budou brzy braní s úctou .“ Podle našeho názoru se situace neustále zlepšuje a v prŧběhu posledních dvou let je na největším vzestupu v historii. Samozřejmě ale souhlasíme s názorem, ţe obecný pojem nezainteresovaných lidí o bojových sportech obecně je velice milný a vede často k mystifikacím. Stejný názor vyslovil i Pavel Touš: „Situace se na tuzemské MMA scéně podstatně zlepšila. Za poslední 2 roky se i díky naší organizaci GCF podařilo rozjet kvalitní sérii turnajŧ MMA pro amatéry. Díky těmto amatérským turnajŧm získávají bojovníci zkušenosti a mŧţou se rozhodnout podle svého pocitu a úspěšnosti, kdy přejdou k profesionálním zápasŧm. Za dobu co jsem se začal věnovat přípravě bojovníkŧ a organizaci galavečerŧ, udělala naše MMA scéna hodně práce. Jako velké mínus povaţuji to, ţe spousta lidí se povaţuje za odborníky a pouze ty jediné správné, kteří nepotřebují poradit. MMA je desetiboj bojových sportŧ, který je neustále ve vývoji. Profesionalizací a stoupající oblibou MMA přišli peníze a prudce stoupla konkurence. MMA uţ dávno není jenom o tvrdosti a odvaze tzv.“vlézt do klece“, ale hlavně o

70 přípravě, stravě, úpravě váhy atd.. Pokud to pochopí i mladí bojovníci mají šanci na úspěch i v profesionálních zápasech.“ Plně se ztotoţňujeme s názorem Robina Javorka ohledně současné situace, která u nás panuje. „Jak jsem jiţ předeslal, je třeba začít spolupracovat, navázat kvalitní kontakty na zahraničními kluby (např. Polsko, Finsko, Švédsko, USA, Brazílie). Myslím si, ţe většina klubŧ je do sebe uzavřená, nechce se podělit s nikým o své tréninkové postupy, které nastudovala z youtube. To je sice trochu nadnesené, ale takhle to vnímám. V Polsku kluby mezi sebou spolupracují a proto jsou mnohem dále neţ my. Je třeba se otevřít k předávání svých informací a tak se otevřít k přijímání nových informací bez předsudkŧ a vlastní ješitnosti a ega.“ Závěr bychom zakončili slovy Martina Karaivanova, který pŧsobí nejen jako trenér a mŧj kolega, ale také jako rozhodčí turnajŧ organizace GCF. „Organizace GCF funguje dobře, zápasy a turnaje pro bojovníky jsou, vývoj je nastaven.“

71 Použitá literatura:

1. BOJOVÉ UMĚNÍ [online]. [cit. 2012-1-7.] Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bojové_umění

2. COMBAT SAMBO [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://sambo- combat.cz/cz/index.aspx

3. ČESKÝ BOJOVNÍK MMA POZNÁVÁ AMERICKÝ DRIL [online]. [cit. 2012- 3-31.] Dostupné z WWW: http://www.sport.cz/ostatni/ostatni/clanek/421788-cesky- bojovnik-mma-poznava-americky-dril-a-nestaci-se-divit-na-uvod-krev-od- rodiny.html

4. DOVALIL, J. et al. Výkon a trénink ve sportu. Praha:, Olympia, 2002. ISBN 80- 7033-760-5.

5. DRAEGER, D.F, SMITH, R. W.: Asijská bojová umění, Bratislava 1995. ISBN 80-85349-40-X

6. FOJTÍK, I.: Asijská bojová umění, Praha 1993. ISBN 80-206-0166-X

7. FOURNY, Denis a kol. Encyklopedie sportu: svět sportu slovem i obrazem. Praha: Fortuna Print. 2003. 372 s., ISBN 80-7321-079-7

8. GRACIE, R., GRACIE R..: Brazilian Jiu-Jitsu, Tudory and Technique.

9. GRAPPLING [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.hanumangym.eu/clanky.php?aid=4

10. HRON, T.: Sportovní příprava v thajském boxu po přechodu do vyšší váhové kategorie. Bakalářská práce (vedoucí p. Reguli), MU, Brno 2008

11. KOLOSEUM [online]. [cit. 2012-1-7.] Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Koloseum

12. KRAITUS, P., KRAITUS, P.: Muay Thai. The most distinguished Art of fighting. Thailand, Phuket, 1988. ISBN 974-86841-9-9.

72 13. NOVOTNÝ, O.: Historie a současnost Thajského boxu se zaměřením na ČR. Diplomová práce (vedoucí p. Janzara), UK, Praha 2003.

14. MICHAL HAMRŠMÍD: MLADÝM ZÁPASNÍKŦM ČASTO CHYBÍ POKORA [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.knockoutmagazine.cz/465-michal-hamrsmid-mladym-zapasnikum- casto-chybi-pokora.php

15. REBAC, Z.: Thajský box. Naše vojsko, Praha 1994. ISBN 80-206-0444-8.

16. REGULI, Z., ĎURECH, M., VÍT, M.: Teorie a didaktika úpolů ve školní tělesné výchově. Brno 2007. ISBN 978-80-210-4318-3

17. ŘÍMŠTÍ GLADIÁTOŘI [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.valka.cz/clanek_11828.html

18. STANĚK, S.: Kickbox, Praha 1996. ISBN 80-206-0511-8

19. ULTIMÁTNÍ ZÁPAS [offline]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.hayashi.cz/ultimatni-zapas-slovnik_id-80061

20. ULTIMÁTNÍ ZÁPASY [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.mma-shop.cz/ultimatni-zapasy.html

21. VALETUDO [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.mma- shop.cz/valetudo.html

22. VELKÝ ČLÁNEK O ČESKÉM MMA [online]. [cit. 2012-3-31.] Dostupné z WWW: http://www.fightnews.cz/velky-clanek-o-ceskem-mma-fightnews_id-233

23. WEINMANN, W.: Lexikon bojových sportů od aikida k zenu, Praha 2005. ISBN 80-206-0613-0

24. WOLF, H.: Sebeobrana s použitím džuda, Šport, slovenské telovýchovné vydavatel´stvo, Bratislava, 1985

25. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkříšení Olympie. Praha: Olympia, 1980. 294 str., ISBN 27-048-80

73 26. ZAMRAZIL, K., HORÁK, Z., NETUKA, H.: Metodika boxu. Učební texty pro trenéry všech tříd. Olympia, Praha 1972. ISBN 27-103-72.

74 Přílohy: Příloha č. 1: Dotazník č. 1

Dotazník určený pro kluby, které nabízejí trénování MMA

autor: Bc. Jiří Polzer Dotazník je určen klubům, které umožňují trénink MMA a má za úkol zjistit základní informace o scéně MMA v Čr (pokud se hodí více správných odpovědí, zaškrtněte všechny)

1. Jak dlouho se zabýváte tréninky MMA pro veřejnost? (Napište konkrétní číslo)

……………………………………………………………………………………… …………

2. Číselně vyjádřete prŧměrnou návštěvnost vašich tréninkŧ za jednu tréninkovou jednotku.

……………………………………………………………………………………… …………

3. Kolik máte v současné době v klubu zápasníkŧ MMA (zápasník – aktivně navštěvuje turnaje MMA)?

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

4. Zvětšil se počet lidí navštěvujících tréninky MMA v posledních pěti letech? Pokud ano, kdy a o kolik? (Uveďte konkrétní číslo a období, např.: v posledních dvou letech, v průměru o 5 lidí na jednu tréninkovou jednotku.)

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

5. Trénujete i MMA dětí? Pokud ano, v jaké věkové kategorii a na co trénink zaměřujete (úpolová příprava, celková zdatnost…)?

75 ……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… ………… 6. Jakým zpŧsobem propagujete svŧj klub na veřejnosti? a) Internetové stránky b) nábory c) letáky (např. v MHD) d) jiný (uveďte)

……………………………………………………………………………………… …………

7. Jaké máte v klubu zázemí pro trénink MMA? a) Zápasnickou klec b) tatami c) ring d) zápasnickou ţíněnku e) boxovací pytle f) lapy, bloky g) pomŧcky pro trénink stability (bosu, fitball…) h) jiné (uveďte, např.: rope tréninky, palice a pneumatiky…)

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

76 Příloha č. 2: Dotazník č. 2

Dotazník určený pro trenéry MMA autor: Bc. Jiří Polzer Dotazník je určen trenérům, kteří trénují MMA a má za úkol zjistit základní informace o scéně MMA v Čr (pokud se hodí více správných odpovědí, zaškrtněte všechny)

1. Jak dlouho se věnujete MMA? (Uveďte pokud možno přesný počet let)

……………………………………………………………………………………… …………

2. Jak dlouho se věnujete trenérské činnosti MMA? (Uveďte pokud možno přesný počet let)

……………………………………………………………………………………… …………

2. Jaké máte osobní zkušenosti s tímto, či jiným bojovým sportem/uměním? (Uveďte konkrétní sporty včetně délky trénování, např. box – 3 roky, judo – 5 let)

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

3. Kde čerpáte inspiraci pro vedení tréninku? (Rozveďte, uvést jména, organizace…)

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

4. Myslíte si, ţe současná situace MMA na našem území je připravena na východu mladých zápasníkŧ, kteří se mohou dostat do největších MMA organizací světa? (Ano/ne, proč?)

……………………………………………………………………………………… …………

77 ……………………………………………………………………………………… …………

5. Co si myslíte o současné situaci na tuzemské scéně MMA? (Rozepište se)

……………………………………………………………………………………… …………

……………………………………………………………………………………… …………

78 Seznam obrázků:

Obr. č.1: Vývoj v japonských bojových uměních dle Fojtíka FOJTÍK, I.: Asijská bojová umění, Praha 1993. ISBN 80-206-0166-X

Obr. č.2: Koloseum [online] Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Colosseo_-_panoramica_-_Scuba_Beer.jpg

Obr. č.3: Jean Leon Heroje – Pollice Verso (palec dolů) [online] Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jean-Leon_Gerome_Pollice_Verso.jpg

Obr č.4: Detail nákresu zápasníků v hrobce Beni Hasan (TAK Hellas Brno) ) [online] Dostupné z WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/09/Beni_Hassan_tomb_15_ wrestling_detail.jpg

Obr. č.5: Hymantes [online] Dostupné z WWW: http://ca.wikipedia.org/wiki/Fitxer:Boxer_of_quirinal_hands.jpg

Obr. č.6: Oktagonová klec [online] Dostupné z WWW: http://mvn.com/mma/

Obr. č.7: Pankration [online] Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Foul_pankration_BM_VaseE78.jpg

Obr. č.8: Rioheroes Dostupné z WWW: http://www.lockflow.com/forum/topic/rioheroes-back

79 Resumé Tato diplomová práce se zabývá vývojem ultimátního zápasu v České republice. Cílem práce je kompletně popsat vývoj historii ultimátního zápasu, jeho vznik a poté jeho vývoj v České republice. Práce se zabývá otázkou, jaký vývoj prodělal ultimátní zápas v prŧběhu posledních několika let a zda se zájem o tento sport mezi dnešní mládeţí zvětšuje.

Resume This thesis deals with the development of ultimate fighting in Czech Republic. The goal is to completely describe the evolution of the history of ultimate fighting, it´s origin and it´s later development in the Czech Republic. The work deals with the question of what development had the ultimate game in the last few years and that interest in the sport among today's youth is increasing.

80