UNIVERZITA KARLOVA Diplomová Práce 2021 David Jošt

UNIVERZITA KARLOVA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut Komunikačních studií a žurnalistiky

Katedra mediálních studií

Diplomová práce

2021 David Jošt

UNIVERZITA KARLOVA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Katedra mediálních studií

Analýza účasti politických aktérů v pořadu Otázky Václava Moravce mezi lety 2016 a 2018

Diplomová práce

Autor práce: David Jošt

Studijní program: Mediální a komunikační studia

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Jirák, PhD.

Rok obhajoby: 2021

Prohlášení

1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu.

3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 29. 4. 2021 David Jošt

Bibliografický záznam

JOŠT, David. Analýza účasti politických aktérů v pořadu Otázky Václava Moravce mezi lety 2016 a 2018. Praha, 2020. 97 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Prof. PhDr. Jan Jirák, PhD.

Rozsah práce: 122 748

Anotace

Tato diplomová práce se zabývá analýzou účastnického spektra diskusního pořadu Otázky Václava Moravce mezi lety 2016 a 2018. Zkoumá jeho politickou vyváženost, proměnu ve sledovaných letech a vliv, který na jeho podobu měly volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Teoretická část přibližuje kvalitativní ukazatel předpojatosti a okolnosti, které na něj mohou mít vliv. Věnuje se alternativně veřejnoprávních médií a povinnostem, které pro vybraný pořad České televize vyplývají ze zákona. Výzkumnou metodou je kvalitativní obsahová analýza. V analytické části jsou účastníci pořadu kódování z hlediska pohlaví, věku, politické příslušnosti a funkce. Získané poznatky o účastnickém spektru jsou následně konfrontovány s Kodexem ČT s cílem potvrdit či vyvrátit jeho dodržování. Annotation

The aim of this diploma thesis is to analyze the spectrum of participants in the Questions of Václav Moravec talk show between the years 2016 and 2018. It investigates its political balance, changes over the monitoring period and the impact the 2017 election had on it. Theoretical part deals with qualitative indicators of bias and circumstances that might affect it. It discusses the alternatives to public media and obligations the Czech Television must meet in its shows as defined by law. Content analysis has been chosen as the research method. In the analytical part of the thesis, participants are coded based on their sex, age, political affiliation and function. Obtained results about the spectrum of participants are then confronted with the CT Code to either confirm or refute its compliance. Klíčová slova

Otázky Václava Moravce, Česká televize, Kodex České televize, diskusní pořad, účastnické spektrum, nestrannost, vyváženost Keywords

Questions of Václav Moravec, Czech Television, CT Code, talk show, spectrum of participants, impartiality, balance

Title

Analysis of politicians attendance in Otázky Václava Moravce between 2016 and 2018

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval prof. PhDr. Janu Jirákovi, Ph.D. za nekonečnou trpělivost a užitečné rady.

Obsah Úvod ...... 10 1. TEORETICKÁ ČÁST ...... 12 1.1 Nároky na chování médií, normativní teorie a společensky odpovědná média .. 12 1.1.1. Nároky na chování médií ...... 12 1.1.2. Normativní teorie ...... 12 1.1.3. Teorie společenské odpovědnosti ...... 13 1.2 Nároky na chování médií (media performance), resp. kvalitu zpravodajství v liberálně demokratických společnostech ...... 14 1.3 Role médií ...... 15 1.3.1 Hlídací pes ...... 15 1.3.2 Advokát ...... 16 1.3.3 Svědek ...... 16 1.4 Kvalitativní ukazatele mediovaného obsahu ...... 16 1.4.1 Objektivita jako kvalitativní ukazatel (pojetí, výzkumy) ...... 16 1.4.2 (Ne)předpojatost jako kvalitativní ukazatel (pojetí, výzkumy) ...... 18 1.4.3 Další kvalitativní ukazatele a jejich vzájemná interakce ...... 20 1.5 Předpojatost jako výzkumný problém ...... 21 1.5.1 Limity zjišťování předpojatosti ...... 22 1.6 Politické a ekonomické tlaky na mediální produkci ...... 22 1.6.1 Média a politika ...... 23 1.6.2 Média a ekonomika ...... 24 1.7 Gatekeeping ...... 25 1.8 Alternativa médií veřejné služby ...... 25 1.8.1 Veřejnoprávní televize v České republice ...... 26 2. METODICKÁ ČÁST ...... 28 2.1 Kvantitativní obsahová analýza ...... 28 2.1.1 Výběr výzkumného tématu ...... 28 2.1.2 Operacionalizace ...... 31 2.1.3 Plánování a organizace ...... 32 2.1.4 Příprava a ověřovací fáze ...... 32 2.1.5 Sběr dat ...... 32 2.1.6 Vyhodnocování (analýza a interpretace získaných dat) ...... 33 3. ANALYTICKÁ ČÁST ...... 34

3.1 Povinnosti České televize vyplývající ze zákona ...... 34 3.1.1 Kodex České televize ...... 34 3.1.2 Hodnocení plnění veřejné služby ...... 35 3.1.3 Analýza diskusních pořadů České televize ...... 36 3.1.4 Role České televize ...... 36 3.1.5 Politická debata v Československé a České televizi ...... 36 3.1.6 Představení pořadu Otázky Václava Moravce...... 38 3.1.7 Gatekeeping pořadu Otázky Václava Moravce ...... 38 3.1.8 Proměny nálad, respektive volebních preferencí, ve sledovaném období ..... 40 3.2 Obsahová analýza diskusního pořadu Otázky Václava Moravce ...... 41 3.2.1 Tematická variabilita ...... 41 3.2.2 Účastnické spektrum z hlediska pohlaví ...... 44 3.2.3 Účastnické spektrum z hlediska věku ...... 44 3.2.4 Političtí a nepolitičtí hosté ...... 46 3.2.5 Jedineční účastníci a účastnící s nejvyšší četností návštěv ...... 47 3.2.6 Účastnické spektrum z hlediska funkcí ...... 50 3.2.7 Nepolitičtí hosté ...... 51 3.2.8 Zastoupení politických stran ...... 53 3.2.9 Proměna účastnického spektra 2016-2018 ...... 60 3.2.10 Vliv výsledku voleb 2017 na proměnu účastnického spektra ...... 61 3.2.11 Váha politických subjektů a nárok na účast ...... 63 3.2.12 První období (2016–2017 (do voleb)) ...... 63 3.2.13 Druhé období ((od voleb) 2017-2018) ...... 64 3.2.14 Účast a nárok na účast v celém analyzovaném období ...... 65 3.2.15 Zastoupení koalice a opozice 2016-2018 ...... 66 3.2.16 Zastoupení neparlamentních stran 2016-2018 ...... 67 3.2.17 Shrnutí výsledků ...... 69 Závěr ...... 73 Summary ...... 74 Použitá literatura ...... 75 Teze Diplomové práce ...... 78 Seznam Grafů ...... 81 Seznam příloh ...... 82

Úvod Otázky Václava Moravce jsou diskusní pořad České televize, který je pravidelně vysílán na programech ČT1 a ČT 24, a který má dle slov tvůrců ambici vytvářet „témata, o kterých se začne mluvit“ (ceskatelevize.cz, 2021).

Stejně jako ostatní produkce veřejnoprávní České televize mají i diskusní pořady specifické povinnosti vyplývající ze Zákona o České televizi, které jsou stanoveny v jejím Kodexu (ČL. 6 Diskusní pořady a pluralita), a o jejichž dodržování se v poslední době vedou diskuse.

Tato diplomová práce si dává za cíl analyzovat účastnické spektrum vybraného pořadu mezi lety 2016 a 2018. Zjistit, jak se ve sledovaných letech proměnilo, jaký na něj měly vliv volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017, a v neposlední řadě ho konfrontovat s Kodexem České televize a zjistit, do jaké míry ho naplňuje.

Zda prostor, který je jednotlivým politickým subjektům věnován, je ve svém celku vyvážený, zda je poměr mezi vystoupeními vládních a opozičních stran přibližně vyrovnaný, zda věnuje prostor vedle politiků také široké škále odborníků a zda jsou v pořadu zastoupeny i mimoparlamentní politické subjekty, jak stanovuje Kodex ČT (Kodex ČT, 2003:17).

Teoretická část se věnuje roli médií a nárokům, které na ně společnost měla a má. Diskutuje kvalitativní ukazatel předpojatosti a politické a ekonomické tlaky, které na něj mohou mít vliv. Stěžejní kapitola teoretické části se zabývá alternativou veřejnoprávních médií a přiblížením povinností, které pro diskusní pořady České televize vyplývají ze Zákona o České televizi.

Na začátku analytické části je potom v návaznosti na to diskutována role Česká televize. Dále je přiblížena historie politické debaty na obrazovkách České televize a pořad Otázky Václava Moravce včetně dvou rovin gatekeepingu. Následující kapitola se věnuje situaci na domácí politické scéně, která je pro výzkumnou část zásadní.

Metodická část přibližuje obsahovou analýzu, která mimo jiné výhody umožňuje analyzovat velké množství mediovaného obsahu (Scherer, 2011:29), kterým je v případě této diplomové práce 124 dílů vybraného pořadu, respektive 642 jeho hostů. V analytické části je následně každý host kódován podle pohlaví, věku, politické příslušnosti a funkce. Výsledky jsou v závěrečné části analyzovány a konfrontovány s Kodexem ČT.

Během příprav teoretické části, studiu Kodexu České Televize a zkušební a zaškolovací fázi

kódování došlo po diskusi s vedoucím k dílčím změnám oproti původním tezím. Zejména šlo o vynechání jedné z výzkumných otázek, která svým charakterem neodpovídala zbytku práce, a jejíž zodpovězení by nepřineslo relevantní závěry. Ze stejného důvody byly přeformulovány také hypotézy, jejíchž potvrzení či vyvrácení v původním znění by nemělo vypovídající hodnotu a pro výzkum by nebylo přínosné.

1. TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Nároky na chování médií, normativní teorie a společensky odpovědná média

1.1.1. Nároky na chování médií Média jsou institucí, která má velmi významnou roli ve společenském uspořádání stejně jako v každodenním životě (Jirák a Kopplová, 2003:58) Významnost role médií se podle autorů liší dle postoje ke vztahu společnosti a médií. Podle bohatě rozšířeného funkcionalistického modelu je společnost vnímána jako „vyvíjející se systém provázaných celků či subsystémů, mezi něž patří i média“ (McQuail, 2009:109). Ta mají, stejně jako ostatní společenské instituce, určitou funkci, která přispívá k „normálnímu“ chodu společnosti, respektive její integraci (odtud sociálně integrující role médií) (Jirák a Kopplová, 2003:58). Konkrétně potom „stálé pozorování prostředí, vytváření vzájemných vztahů mezi jednotlivými částmi společnosti v souladu s prostředím a přenos kulturního dědictví“ (Laswell 1948, in Mcquail, 2009:109). Čtvrtou ústřední funkcí je zábava (Wright 1960 in McQuail, 2009:109). Společnost má podle Jiráka a Kopplové (2003) na média, jako na ostatní společenské instituce, společné představy a očekávání.

Představy o tom, co by média měla či neměla dělat, se přirozeně liší (McQuail, 2009:174). Vedle veřejných, soukromých a institucionálních názorů existuje podle autora obecný předpoklad o objektivním účinku médií na společnost, stejně jako o službě médií určitému společenskému účelu. Za pozitivní účinky, které u médií pozorujeme, je obecně vnímáno „šíření informací, vyjadřování různých názorů, pomoc při formování veřejného mínění a zprostředkovávání debaty“ (McQuail, 2009:174). Trampota (2006) podporuje pohled na média jako na kteroukoliv jinou sociální instituci (např. škola), od které má společnost jistá očekávání a hodnotí jejich chování (Trampota, 2006: 39). Hodnocení je dle slov autora proměnné v čase a záleží na aktuálních nárocích společnosti na média.

1.1.2. Normativní teorie Představy o tom, jak by se média měla chovat, jsou předmětem tzv. normativních teoriích. Přívlastek normativní nesou podle McQuaila (2009) proto, že stanovují normy a standardy, které konfrontují s činností vybraných médií (McQuail, 2009:198). Jak už bylo zmíněno, představy o ideálním chování médií se liší v čase a současných nárocích dané společnosti.

Ve chvíli, kdy nějaká představa začne mít převahu nad ostatními, respektive se stane představou oficiálně proklamovanou, může začít utvářet určitý způsob jednání (Jirák a Kopplová, 2003:60). V takovém případě mluvíme podle autorů o normativních teoriích. S přívlastkem normativní nesouhlasí Trampota (2006), podle kterého tyto mediální teorie nemají podobu norem, jejíž dodržování je vynutitelné a nedodržování sankciované (Trampota, 2006:140). Média ve svobodné společnosti totiž nejsou povinna naplňovat kladně hodnocené cíle, které jsou považovány za samozřejmé (McQuail, 2009:175). Formální povinností médií jsou podle McQuaila (2009) prakticky identické s povinnostmi občanů a organizací – nesmí škodit. Byť se názory na označení takových teorií liší, v jejich podstatě a definici se autoři shodují.

Mediální odborníci (Jirák a Kopplová (2003), McQuail (2009), Trampota (2006)…) se rovněž shodují na důležitosti Čtyř teorií tisku (Four theories of press), které byly vlivným dílem ve studiu normativních teorií.

1.1.3. Teorie společenské odpovědnosti Nejblíže k současnému stavu médií v liberálně-demokratické společnosti má teorie společenské odpovědnosti, podle které je základní funkcí médií mimo jiné „vzdělávat společnost, aby byla schopna samosprávy, ochraňovat práva jednotlivce svou rolí hlídacího psa, poskytovat zábavu a udržovat svou finanční soběstačnost, aby byla svobodná a odolala vůči různým zájmům“ (Siebert, Peterson, Schramm:1956, 74). Později (1985) navázal na liberální teorii a teorii společenské odpovědnosti Picard, jehož teorie sociální demokracie na rozdíl od zmíněných povoluje kolektivní vlastnictví médií a společenské zásahy k dosažení opravdové nezávislosti od vlastnických zájmů, a rozmanitosti názorů (McQuail, 1992:65- 66).

Studiem vztahu médií a politiky, respektive společnými znaky médií napříč společnostmi, se zabývali rovněž mediální experti Daniel Hallin a Paolo Mancini (2004). Ve svém díle Comparing media systems (Systémy médií v postmoderním světě) rozdělily společnosti Evropy a Severní Ameriky do tří mediálních systémů. Model polarizovaného pluralismu, který se vztahuje ke středomořským státům jižní Evropy. Demokraticko-korporativistický, rozšířen v kontinentální, severní Evropě a nakonec model Liberální, který je charakteristický pro Británii, Irsko a Spojené státy. Je však nutné zmínit, že mediální systémy nejsou homogenní a mění se v čase (Hallin a Mancini, 2004:12).

Zařazení české mediální krajiny do jednoho ze tří výše zmíněných mediálních systémů není podle Jiráka a Trampoty (2008) jednoznačné a během minulého století vykazovala tuzemská média rysy všech tří modelů. Z hlediska geografické blízkosti (na kterou Hallin s Mancinim u svých modelů upozorňují), bychom mohli zařadit Českou republiku do demokraticko- korporativistického modelu (Jirák a Trampota in Hallin a Mancini 2008:15) Vzhledem k událostem minulého století, kdy se nejen tuzemská média dostala do sféry vlivu Sovětského svazu, bychom se podle autorů mohli přiklonit ke středomořskému modelu. Blízko k liberálnímu modelu mají podle Jiráka a Trampoty česká média převážně po jejich transformaci v roce 1989, kdy se stal liberální model jediným „viditelným“ vzorem pro země procházející procesem demokratizace (Jirák a Trampota in Hallin a Mancini 2008:16)

1.2 Nároky na chování médií (media performance), resp. kvalitu zpravodajství v liberálně demokratických společnostech Veřejným zájmem liberálně-demokratické společnosti je, aby „média vykonávala jakousi kontrolní funkci státu, a to především neovlivňovaným, „nezávislým“ prezentováním informací (zpráv) a názorů (komentářů)“ (Trampota, 2006:142). Podle autora by se měla média k fungování v rámci veřejného zájmu hlásit jako ke své sociální odpovědnosti. Vůči společnosti mají závazky, měla by být svobodná, zpravovat objektivně, slušně, přesně, pravdivě a relevantně a měla by jednat v rámci etického kodexu (McQuail, 2009:184).

Podle McQuaila není diskuse o chování médií (media performance) univerzální a neukotvená, ale zakořeněná v čase a prostoru a je oprávněné se domnívat, že je hlavní podstata chování médií shodná s hodnotami uznávanými moderními západními společnostmi, které si zpravidla řídí svá média“ (McQuail,1992:67). Podle autora jsou některé související termíny často přístupné alternativním interpretacím, ale těmito základními hodnotami zůstávají svoboda, rovnost/spravedlnost a řád/solidarita.

Svoboda byla podle McQuaila ve společnosti jako hodnota často skloňována v souvislosti s právy na komunikaci (svoboda projevu, právo na shromažďování nebo přístup k informacím). Svoboda ve výše zmíněných podobách je rovněž jedním z pilířů tuzemské veřejnoprávní televize, respektive jejího Kodexu (viz kapitola Kodex České televize str. 20- 21). Nejvýznamnějším nástrojem na chránění svobody a boj s tyranií byly podle McQuaila vždy komunikační prostředky, které sloužily k prosazování práv a kritice držitelů moci. Rovnost je v otázkách komunikace vnímána jako rovnost práv komunikovat a rovnost před

zákonem a v otázce médií obecně spočívá například v právu všech rovnoměrně slyšet a být slyšen (McQuail, 1992: 67-68). Řád má dle slov autora tendenci být spojován s kontrolou (normami – viz normativní teorie, str. 4-6), hierarchií a podřizování slabých silnějším.

McQuail (1992) dále rozpracoval tři základní uznávané hodnoty do sekundárních, respektive terciárních hodnot užívaných ve vztahu k chování médií. Svoboda je dle jeho slov dále dělena na nezávislost, dostupnost, rozmanitost a objektivitu, stejně jako rovnost na dostupnost, rozmanitost, objektivitu a solidaritu (autor upozorňuje na překrývání sekundárních hodnot). Poslední hodnotou je řád (dle slov autora stojící trochu stranou), který se dělí na společenskou kontrolu a symbolickou kulturu. Pro potřebu tohoto výzkumu bude věnována pozornost hodnotě rovnosti, respektive objektivitě, která se dále dělí na neutralitu, pravdu a poctivost. Neboť právě objektivita a vyváženost jsou primárními předpoklady médií v liberálně-demokratické společnosti (Trampota, 2006:25).

1.3 Role médií Role médií v demokratické společnosti spočívá podle Habermase (1989) především v kontrole (role hlídacího psa), zastupování veřejnosti (veřejného zájmu) a informování (Curran, 1996). Všechny tyto role by podle Zákonu o Česká televizi Česká televize zastávat (viz Role České televize, str. 22).

1.3.1 Hlídací pes Primární úlohou médií v demokratické společnosti je zastávat roli hlídacího psa, který dohlíží na její chod (Curran:1996: 83). Stavět se za její názory a odolávat tlakům, které na ně vyvíjí vláda a velké podniky (Martin, 1981 in McQuail, 1992:120). Pod tlakem však není jen společnost, ze strany médií, ale i sama média, která jsou společností bedlivě sledována (McQuail, 2009: 181). Za jednu z hlavních úloh takové role považuje Curran (1996) odhalování případů zneužívání moci státní autoritou. Kritika politiků a businessmanů byla vždy hlavním tématem novin ať už komerčně nebo politicky orientovaného tisku (McQuail, 1992:121).

Jednou z hlavních podmínek pro vykonávání takové kontrolní role je absolutní nezávislost médií na vládě (Curran, 1996:83).

1.3.2 Advokát Role advokáta společnosti, respektive společenského zástupce, vychází z přítomnosti volného trhu v liberálně demokratických zemích. Základní předpoklad pro takovou mediální roli spočívá v povaze médií, která je určována pouze a jen čtenáři/uživateli prostřednictvím neviditelné ruky trhu (Whale, 1977:85 in Curran, 1996:91). Vlastnící médií musí podle Currana dát lidem, o co je žádají, pokud chtějí na trhu obstát. To zajišťuje, že jsou média odrazem názorů a hodnot publika (Curran, 1996:91).

1.3.3 Svědek Poslední rolí médií je podle klasického liberálního myšlení role informativní, svědecká. Nejenže by měla média poskytovat objektivní a nestranné informace, které jsou základem již zmíněné kontrolní funkce médií (Trampota, 2006:142), ale i nabízet prostor společnosti se vyjádřit. Podle Curanna (1996) se stejně jako role advokáta role svědka opírá o existenci volného trhu, který umožňuje prakticky každému publikovat svůj názor (Curran a Gurevitch, 1996:97). To by dle slov autora mělo zajišťovat rozmanitost publikovaných informací, které jsou dostupné z protichůdných zdrojů. Optikou této role by měl vybraný pořad nabízet prostor pro diskusi a poskytovat nestranné, objektivní informace.

1.4 Kvalitativní ukazatele mediovaného obsahu S předpokládanou rolí médií v liberálně-demokratické společnosti souvisí i nároky na kvalitu mediovaného obsahu. Tyto nároky, normy, se nevztahují k fungování médií (jako např. již zmíněná svoboda projevu), ale konkrétním mediálním výstupům, respektive projevům (Trampota, 2006:144). Zvláště v souvislosti se zpravodajstvím je často skloňován nárok na objektivitu a vyváženost (Jirák a Kopplová, 2003:125). Mezi nejdůležitější normativní požadavky na média řadí Trampota vedle objektivity a vyváženosti ještě nestrannost (Trampota, 2006:143). Vedle toho bude v této části přiblížena ještě věcná správnost.

1.4.1 Objektivita jako kvalitativní ukazatel (pojetí, výzkumy) Objektivita je jednou z nejzákladnějších hodnot jak pro fungování tuzemských veřejnoprávních médií (viz zákon o České televizi), tak pro výzkum této diplomové práce. Objektivita je velmi obsáhlá a pro její uchopení, respektive měření, byla mediálními odborníky rozdělena do menších, empiricky měřitelných podcelků. Je to „zvláštní forma

mediální činnosti a zvláštní postoj k úloze shromažďovat, zpracovávat a rozšiřovat informace“ (McQuail, 2009:210). Podle McQuaila (1992) je objektivní podávání zpráv stěžejní podstatou úlohy většiny novinářů (McQuail, 1992:183). Objektivita, nebo alespoň pokus o ní, je v současnosti považován za samozřejmou součást novinářské profese (McNair, 2004:68). Až tak samozřejmou, že si její přítomnost podle autora ani neuvědomujeme. Podle McQuaila (2009) jsou jejími hlavními rysy: „osvojení si pozice odstupu a neutrality ve vztahu k předmětu zpravodajství (tedy vylučování subjektivního pohledu či osobního zaujetí); absence stranění (to znamená nestavět se ve sporech na ničí stranu a zdržet se jakékoliv předpojatosti; oddanost přesnosti a dalším kritériím pravdivosti (jako jsou relevance a úplnost); absence skrytých motivů nebo služby třetí straně (McQuail, 2009:210). V liberálně-demokratické společnosti je objektivita základním stavebním kamenem žurnalistiky a opírá se o dodržování základních novinářských hodnot pravdy, poctivosti, vyváženosti, neutrality a absence hodnocení (Lichtenberg, in Curran a Gurevitch, 1996:225).

Na současné podobě objektivity, jakožto klíčovém etickém požadavku, se podepsaly především tři faktory kapitalistické společnosti (McNair, 2004:68). Z hlediska filozofie vychází objektivita z pozitivistického směru na počátku devatenáctého století (Jirák a Kopplová, 2003:127). Podle autorů je podstatou tohoto filozofického směru oddělit pozorovatele od pozorovaného a tím odhalit „pravdu“. V souvislosti s ekonomikou byla objektivita jedním z důsledků snahy o zisk. Byla „cestou, jak rozšiřovat potenciální čtenářskou obec za hranice sympatizantů určitých politických a názorových proudů (Trampota, 2006:145). Rovněž technologický vývoj vedl k rozvoji objektivity. Jirák a Kopplová přisuzují největší zásluhu rozvoji záznamové technologie, jejíž denotativní charakter umožnil zachytit, respektive s přesností dokumentovat skutečnost (Jirák a Kopplová, 2003:128).

Hlavními rysy „objektivní žurnalistiky“ jsou podle McNaira (2004): Objektivita oddělení faktů od názorů (publikum o názory novinářů stojí, ale musí být jasně zřetelné, co jsou fakt a co názor); vyvážený záznam a popis diskuze (záměrem médií je přispívat k odhalení pravdy (Siebert, 1956 in McNair, 2004:71) vyvážeností v zastupování opačných postojů); a potvrzení žurnalistických výroků odvoláním se na příslušné autority (prohlášení se musí opírat o fakta, které jsou na novináři nezávislá) (McNair, 2004:71). Ještě obecnější pojetí objektivity přináší McQuail, podle kterého souvisí především s principem svobody (viz

výše), a rovnosti („objektivita vyžaduje poctivost a nediskriminační postoje ke zdrojům (informací) i k předmětu zpravodajství“) (McQuail, 2009:211).

Podle Trampoty (2006) existují minimálně dva přístupy k objektivitě – z hlediska žurnalistiky a z hlediska mediálních studií. Objektivity lze v žurnalistice dosáhnout dodržováním jistých novinářských postupů (Trampota, 2006:144). Naopak v mediálních studiích je podle autora objektivita nedosažitelným ideálem (zpravodajstvím mediovanou realitu poznáváme vždy skrz nějaký subjekt – nás či novináře, a proto je subjektivita nevyhnutelná). Touto optikou je podle Trampoty novinářská objektivita jakousi komunikační konvencí, která zajišťuje kvalitu („objektivní zpravodajství“) a v rámci mediálních studií jde o součást společenské ideologie (Trampota, 2006:144).

Výzkumem objektivity se zabývalo hned několik mediálních odborníků. Westerstahl (1983) pro potřebu měření rozčlenil objektivitu do menší celků (složek), které se vztahují k faktům (faktičnost) a hodnotám (nestrannost) (McQuail, 2009:211). Zatímco faktičnost se dále dělí na pravdu a relevanci; nestrannost na vyváženost a neutralitu. Obdobná kritéria měření definuje i McQuail (2009), který mluví o požadavku fakticity: zda jsou informace přesné (na kolik se zpráva shoduje s nezávislým událostmi nebo záznamy), úplné (velmi subjektivní hodnocení, které spočívá v porovnávání zpráv na základě množství poskytnutých informací), a nakonec relevantní (užitečná a zajímavá) (McQuail, 2009:367-368). Druhou složkou objektivity, která je pro potřebu této práce důležitější, vnímá autor rovněž nestrannost (rovnováha v selekci zdrojů a jejich užití, která poskytne reflexi rozličných názorů, respektive jejich prezentaci), kterou dále dělí na neutralitu (oddělení názorů od faktů a vyvarování se emotivním výrazům nebo hodnotovým soudům).

1.4.2 (Ne)předpojatost jako kvalitativní ukazatel (pojetí, výzkumy) Předpojatost (anglicky bias) může mít mnoho podob. Obecnější definici nabízí MacLean, který vnímá předpojatost jako emoční příklon k jedné straně (MacLean, 1981:147), a Trampota (2006), podle kterého je předpojatost „běžným projevem porušení normativního požadavku objektivity“ spočívajícím v „konzistentní tendenci odchylovat se od postupů deklarovaných jako přímá cesta k objektivitě“ (Trampota,2006:150). V rámci zvoleného výzkumu by taková odchylka znamenala předpojatost ve výběru hostů (politických aktérů). Pořad by tak nebyl deklarovaným prostorem, kde je možné vyjadřovat nejširší možné spektrum (politických) názorů a hledisek.

Konkrétními příklady předpojatosti jsou podle Jiráka a Kopplové (2003) negativní prezentace menšin, upřednostňování politických stran, přehlížení úlohy žen ve společnosti, nebo „opakující se pravidelnosti ve zkreslování reality“ (Jirák a Kopplová, 2003:131). Jako další příklad uvádí Jirák a Kopplová souvislost mezi politickým postojem novináře a zprávami, které vybírá ke zpracování. Někteří autoři se shodují, že novináři nerovnoměrně rozkládají pozornost mezi příslušníky elit (Jirák a Kopplová, 2003:131). Konkrétním příkladem takového porušování normativního požadavku objektivity je výzkum skupiny Glasgow University Media Group. Po dlouhodobém analyzování televizních zpráv výzkumníci zjistili, že jsou systematicky upřednostňovány sociálně dominantní skupiny, na politickém spektru pravice a manažment před pracující třídou (Nicholas a Price, 1998:104).

Předpojatost je podobně jako objektivita velmi obsáhlý pojem a existuje mnoho jejích definicí a projevů. Můžeme ji najít ve všech kategoriích mediálních textů, stejně jako třeba na fotografii (Nicholas a Price, 1998:13). V případě textu nemusí jít jen o předpojatost obsahovou. Podle autorů se může projevit už ve zvoleném jazyce. Na fotografii potom může být manipulováno například úhlem, ze kterého je scéna zachycena. Jako příklad takové předpojatosti může být fotografie demonstrace, která je zachycena ze strany policie. (Nicholas a Price, 1998:13).

Příčiny vzniku předpojatosti se podle autorů liší. Dle McQuaila (2009) je předpojatost důsledkem snahy „maximalizovat účinnost výstupu na základě vyzkoušené a osvědčené podoby“ (McQuail,2009:340). Podle autora mají tedy média tendenci vybírat témata a zpracovávat je podle jejích vlastních cílů, nejčastěji tedy podle toho, jak se prodávají (jaké se těší sledovanosti).

Podle McNaira (2004) stojí za předpojatostí samotný pokus o objektivitu (tzv. strukturální předpojatost) ve výběru legitimních zdrojů. Novináři je volí podle kulturních předpokladů a profesních omezení, což může vést k upřednostňování, respektive upozaďování (vyloučení) některých názorů (McNair, 2004:78). Jako příklad uvádí autor výběr jednotlivců z řad elit jako legitimních zdrojů.

Podle McQuaila (1992) se dá předpojatost rozdělit do dvou, respektive čtyř skupin. Podle způsobu projevu (skrytá a otevřená) a záměru (záměrná a nezáměrná) (McQuail, 1992:193). Partisanship, který Tramprota (2006) překládá jako angažovaná podpora, je podle autora uskutečňován například formou názorových sloupků nebo placené inzerce, a je zřejmě

oddělen od objektivní sekce. Záměrnou a skrytou předpojatostí je označována propaganda. Propagandou se označují informace a názory, které jsou šířeny za účelem ovlivnění lidí ve prospěch nebo neprospěch nějakého názoru (MacLean, 1981:147). Unwitting bias, neboli nezáměrnou předpojatost, lze pozorovat v upřednostňování či vyhýbání se tématům (událostem) v případech, kdy není důvod podezírat autora z propagandistických úmyslů (McQuail, 1992:194).

Poslední formou předpojatosti je nezáměrná, skrytá ideologie. Ta podle McQuaila nespočívá jen odklonu od přesných a neutrálních informací, ale rovněž ve výběru úhlu pohledu, respektive výběru a usměrňování samotných zpráv. Pro výzkum (měření) předpojatosti se hojně využívá obsahová analýza, která však podle McQuaila (1992) nemůže být užita v případě analyzování jejích skrytých forem (propaganda a ideologie) (McQuail, 1992:194). Pro potřebu této diplomové práce, ve které bude měřena nezáměrná předpojatost (bias), byla vybrána právě obsahová analýza (viz metodologie).

Další dělení předpojatosti nabízí D’Alession a Allen (2000). Prvním typem biasu je podle autorů tzv. gatekeeping bias. Předpojatost tohoto typu vzniká tím, že editor (gatekeeper) vybírá příběhy, které budou prezentovány, čímž rovněž vybírá jiné příběhy, o kterých se veřejnost nedozví (D’Alession a Allen, 2000:135). Druhým typem je podle autorů coverage bias. U takového typu spočívá předpojatost v nerovnoměrném pokrytí (prostoru), které je jednotlivým stranám problému věnováno. (D’Alession a Allen, 2000:135). Posledním typem je statement bias. Taková předpojatost spočívá dle autorů ve vkládání vlastních názorů do mediovaného obsahu. V rámci zvoleného výzkumu bude měřena předpojatost, která se svým charakterem nejblíže podobá typu coverage bias. Analýza bude spočívat v měření prostoru, který moderátor jednotlivým politickým stranám poskytuje tím, že zve jejich zástupce do svého pořadu.

1.4.3 Další kvalitativní ukazatele a jejich vzájemná interakce Jak již bylo zmíněno, objektivita podle mediálních odborníků sestává z více kvantitativní (empiricky měřitelných) kritérií, respektive ukazatelů. Na tomto místě je vhodné připomenout přístup k objektivitě podle Westerstahla (1983), který ji dělí na faktičnost (dále relevance a pravda) a nestrannost (dále vyváženost a neutralitu).

Zatímco faktičnost se vztahuje zejména ke kvalitě mediovaného obsahu (zda obsahuje fakta, je přesný a kompletní), nestrannost je otázkou jeho charakteru. Vzhledem k povaze

výzkumu je pozornost věnována kritériím charakteru, tedy kvalitativnímu ukazateli nestrannosti, respektive vyváženosti a neutrality.

Nestrannost je podle McQuaila velmi komplexní pojem, který v sobě obsahuje mimo jiné prvky vyrovnanosti, neutrality a poctivosti (McQuail, 1992:223). Vedle toho může být podle autora rovněž definován jako opak biasu (viz výše), sklonu nebo tendenčnosti. McQuail (1992), stejně jako Westerstahl (1983), považuje za hlavní kritéria nestrannosti vyváženost a neutralitu.

Vyváženost je na úrovni výroby mediálních obsahů požadavkem „neprezentovat událost pouze z perspektivy jednoho z účastníků“, který v praxi znamená „nechat promluvit obě strany“ (Jirák a Kopplová, 2003:129). Dodržování této zásady může být podle autorů pojistkou proti předpojatosti konkrétního sdělení, nicméně nepostihne předpojatost celého média. Obecně definují autoři vyváženost jako záměrný a cílevědomí pokus o kompenzaci různých předpojatostí, ke kterým mají média sklony (viz výše). Obecnější definici nabízí rovněž Trampota, který vnímá vyváženost jako „rovný nebo proporční přístup jednotlivých aktérů (Trampota,2006: 146). Vyváženost, kterou je Česká televize povinna dle zákona dodržovat (viz výše), tudíž v praxi vybraného pořadu spočívá v poskytnutí rovného přístupu politickým aktérům do vysílání, stejně jako obdobného prostoru pro vyjádření svého názoru.

Vyváženost je tedy otázkou přístupu. Naproti tomu neutralita je vnímána jako kritérium prezentace. Podle Trampoty spočívá v „nehodnotícím zpracování“ a „vyhnutí se explicitním i implicitní hodnotícím prvkům“ (Trampota, 2006:146). Informace, které získáváme z médií by se tak měla co nejvíce podobat realitě, na což by neměla mít vliv jejich prezentace. Ta by měla probíhat umírněně, chladně, opatrně a bez emocí (McQuail, 1992:233). Pozornost by rovněž měla být kladena na výběr a volbu slov. Podle autora je nutné se vyvarovat senzacechtivosti, emocionalitě nebo „zabarvování“.

1.5 Předpojatost jako výzkumný problém Jak již bylo naznačeno, předpojatost je velmi komplexní kvalitativní ukazatel, který byl pro potřebu měření mediálními odborníky rozčleněn do menších, lépe měřitelných celků (viz Westersthal 1983). Existuje tedy hned několik kritérií předpojatosti, která mohou být v rámci výzkumu měřena (faktičnost, vyváženost, neutralita atd.). V případě zvoleného výzkumu jde o nestrannost ve výběru politických aktérů do vybraného pořadu České televize, respektive vyváženost politického zastoupení účastnického spektra (viz Kodex).

Rovněž existuje několik způsobů, kterými lze měřit předpojatost jako celek. Podle Bozella a Bakera (1990) je takových metod hned sedm (Nelson, 1996:5), ze kterých budou vzhledem ke zvolenému výzkumu přiblíženy tři.

1.5.1 Limity zjišťování předpojatosti Obdobě jako je obtížné předpojatost definovat (především pro komplexnost pojmu), je složité ji měřit. Vedle tradičních úskalí, která přináší obsahová analýza (viz níže), čelí výzkumník při měření předpojatosti hned několika dalším složitostem. Podle McQuaila (1992) není rozpoznání předpojatosti a její analýza vždy jednoduchá a vyžaduje studium hodnot, které jsou v mediovaném obsahu ukryté. Jinými slovy je nutné nejen pasivně přijímat a analyzovat mediovaný obsah, ale zabývat se skrytými vlastnostmi a významy. Hlavním problémem je podle autora to, že existuje hned několik způsob, kterými může být zdánlivě faktický či objektivní obsah stranící (McQuail, 1992:202). Těmi jsou dle autora především jazyk (používání slov a frází s negativními či pozitivními konotacemi), obraz a zvuk (úhel záběru, hudba nebo skládání obrazů vedle sebe), a v neposlední řadě zdůrazňuje roli kontextu. Ten lze definovat jako „prostředí, v němž se sdělení realizuje (Jirák a Kopplová, 2009:276). Kontext se může na vyznění rovněž pozitivně či negativně projevit (McQuail, 1992:202). Výsledné sdělení je tedy ovlivněno hned několik faktory. Na předpojatost je tudíž potřeba nahlížet z obecnější perspektivy a při analýze věnovat pozornost kontextuálním souvislostem, volbě jazyka a obrazovému a zvukovému zpracování zkoumaného obsahu.

1.6 Politické a ekonomické tlaky na mediální produkci Jak již bylo nastíněno, být nepředpojatý je velmi obtížné, respektive přímo nemožné. Zvláště když jsou lidé pracující v médiích pod neustálým politickým a ekonomickým tlakem. Jiná očekávání má od novinářů společnost, jiná zaměstnavatelé a jiná politici. Podle Jiráka a Kopplové (2009) se „veškerá mediální produkce stále více stává předmětem soustředěného, strategického a promyšleného působení nejrůznějších subjektů od reklamních agentur po agentury public relations, lobby a zájmové skupiny (a vůbec vlivová uskupení, která z nejrůznějších – politických, podnikatelských atd. – příčin potřebují získat či udržet vliv na veřejné mínění“ (Jirák a Kopplová, 2009:114). To vše se projeví nejen na tom, co média komunikují, ale i jak vyvážené, respektive předpojaté mediované sdělení je.

1.6.1 Média a politika Mezi mediálním a politickým systémem existuje velmi silný vztah (viz normativní teorie, str. 4-6). Podle Guntera a Mughama (2000) vykazuje takový vztah patrné mezikulturní rozdíly (Gunter a Mughama 2000 in McQuail, 2009:252).

Vzájemným vztahem médii a politiky však nelze vnímat pouze jako fungování médií ve prospěch státu. McQuail (2009) zdůrazňuje, že takové vazby „jsou stejně často charakterizovány konfliktem a podezíráním“ (McQuail, 2009:252). Podle McNaira (2004) existuje hned několik formálních a neformálních nástrojů, kterými mohou politici média ovládat. Prvním takovým nástrojem, který se od ostatních liší extrémním charakterem, je použití fyzické síly (McNair, 2004: 95). Podle autora dochází k užití násilí vůči novinářům na celém světě, a to zejména proti odbojným, respektive politicky jinak nepříjemným novinářům.

Druhým, v liberálně demokratickém světě více využívaným politickým nástrojem, jsou podle McNaira zákony. Média jsou povinna se pohybovat ve stanovených, formálních mantinelech. Ty jsou definovány prostřednictvím zákonů a směrnic, které byly ustanoveny politiky (McQuail, 2009:252). Taková opatření jsou podle Guntera a Mughama (2000) zárukou práv a povinností pro veškerá média včetně svobodných, veřejnoprávních médií. V rámci sledovaného pořadu se jedná o Zákon o České televizi (viz povinnosti České televize vyplývající ze zákona, str. 19-20), na kterém se usnesla Česká národní rada. Tento dokument je pro diplomovou práci stěžejní, neb dodržování povinností z něho vyplývajících je v analytické části analyzováno.

Třetím nástrojem, se kterým podle McNaira bojují novináři po celém světě, je politická cenzura. Za jistých okolností lze dle slov autora cenzura omluvit (například v dobách války, kdy novináři akceptují přijmout jistá omezení, o čem zpravovat a o čem ne). Za normálních podmínek je však neomluvitelná (McNair, 2004:97).

Na posledním místě uvádí autor neformální lobování. „Politici často dávají veřejně najevo své názory na média, zejména pokud se na ně dívají kriticky. Doufají, že vahou své autority mohou ovlivnit obsah nepohodlných žurnalistických textů a zapůsobit na vedení médií“ (McNair, 2004:99). Podle autora může mít politiky vyvíjený tlak na novináře jak pozitivní, tak negativní charakter. Vztah médií a politiky však zdaleka není pouze jednosměrný. Politika je pro média vděčné téma. Je pro ně základním produktem (McQuail, 2009:253).

Stejně tak ovlivňují média politickou sféru (viz Role médií (hlídací pes, advokát, svědek), str. 7-8).

1.6.2 Média a ekonomika Na konci devatenáctého století došlo vlivem významných, celosvětových společenských změn ke změnám na poli mediálním. Sílící urbanizace a rostoucí gramotnost populace vedly ke zvýšenému zájmu o tisk (Chapman, 2005:72). K uspokojení zvýšené poptávky bylo podle autorky potřeba nákladných investic do technologií, které následně vyžadovaly vysoké zisky (návratnost) z reklam. Závislost na reklamně potom celosvětově vedla k přizpůsobení obsahu potřebám komerce (Chapman, 2005:83). Podle McChesneyho tak během devatenáctého století došlo ve Spojených státech ke změně primární úlohy médií z politické na ekonomickou (McChesney, 2003:300). Tisk zůstal podle autora nadále stranický, ale čím dál více se stával zdrojem velikých příjmů (náklady klesaly a populace a zisky z reklamy rostly). Komercionalizace tisku měla podle McChesneyho na žurnalistiku především negativní dopady. Šlo například o snižování výdajů na žurnalistiku, uvolnění profesionálních novinářských standardů a negativní dopad na to, o čem a jak je novináři zpravováno (McChesney, 2003:308 a 309). Podle Holta (1909) byl v té době komercionalismus největší hrozbou pro svobodu tisku (Holt, 1909 in Chapman, 2005:71). Tato proměna tisku však nebyla trendem pouze ve Spojených státech. Podle Chapmanové (2005) došlo k obdobným změnám v novinářském průmyslu (změna obsahu, produkce, distribuce nebo marketingu) po celém světě (Chapman, 2005:73). Finance tak začaly hrát v médiích velmi důležitou roli a do velké míry se podílely nejen na podobě mediované obsahu, ale i médií jako celku. Podle McNaira (2004) působí ekonomické síly na novináře především dvěma způsoby.

1.6.2.1 Vlastníci a jejich zájmy První způsob ekonomického tlaku pramení ze vztahu majitel – podřízený. Je nutné si uvědomit, že novinář je zaměstnanec, který jako v ostatních odvětvích pracuje pro svého zaměstnavatele. Veškeré jeho výstupy jsou majetkem vlastníka média, který s nimi může v rámci zákona jakkoliv nakládat (McNair, 2004:103). Novináři jsou tedy podle autora do vysoké míry ovlivňováni vlastníky mediálních organizací, pro které pracují. Mediovaný obsah tedy přizpůsobují jejich zájmům.

1.6.2.2 Mediovaný obsah jako zboží Druhý způsob, kterým ekonomické síly působí na novináře, se týká samotného mediovaného obsahu. V liberálnědemokratické společnosti současné doby jsou média financována zejména příjmy z reklamy (Jirák a Kopplová, 2009). Podle autorů prodávají média inzerentům tiskovou plochu, vysílací čas nebo datový tok (podle typu média), respektive očekávanou pozornost svého publika. Novinářský text je potom produkt, který je obdobně jako jiné zboží nabízen k prodeji, a tudíž musí mít pro zákazníky určitou hodnotu (McNair, 2004:103). S rostoucím množstvím oslovených přirozeně roste cena reklamní plochy. Mediované výstupy tak podle McNaira bojují o podíl na trhu. Přizpůsobují tomu mediovaný obsah tak, který nejenže generuje zisk, ale rovněž odpovídá zájmům vlastníka. Aby do médií vstupoval, respektive z médií vystupoval, pouze obsah, který se s výše zmíněnou ambicí shoduje, jsou najímáni tzv gatekeepeři.

1.7 Gatekeeping Gatekeepeři pracují u vstupní a výstupní brány mediální organizace. Kontrolují tedy informace, které do média vstupují, a které naopak proudí ven. Takové zaměstnance nazýváme podle Trampoty (2006) hraničními gatekeepery. Naopak interní gatekeepeři mají dle autora za úkol dát produktu (informacím) finální podobu. Pracují s daty, která byla do organizace již vpuštěna (Trampota, 2006). S procesem gatekeepingu, tedy jakýmsi filtrováním, se setkáváme nejen v tištěných médiích, ale i v televizi. V širším slova smyslu jde o proces, který souvisí s „mocí umožnit či zamítnout přístup do médií různým názorovým proudům ve společnosti a často bývá místem, kde dochází ke střetům“ (McQuail, 2009:318). Podle autora jde v demokratické společnosti zejména o tlak vlády a politiků na média kvůli množství pozornosti a typu pozornosti, který mu věnují. Tedy například četnost, se kterou se v nich objevují. Pro potřebu výzkumu je pozornost věnována hraničnímu gatekeepingu. Tedy osobě/osobám, které kontrolují, kdo a co do média vstupuje, a kdo a co proudí ven (viz Gatekeeping pořadu Otázky Václava Moravce, str. 39-40)

1.8 Alternativa médií veřejné služby Vzhledem k výše uvedeným vlivům je zřejmé, že vlastnictví médií do značné míry ovlivňuje mediální produkci. Vedle soukromých médií, o kterých již byla řeč, existují rovněž média veřejné služby. Rozdíl mezi oběma typy nelze hledat pouze na pozici vlastníka, ale rovněž

v důvodu existence takového média. Zatímco soukromá média jsou orientována na zisk, média veřejné služby „slouží zejména neekonomickým zájmům“ (Jirák a Kopplová, 2009:146). Jejich cílem je podle autorů „podpora soudržnosti celé společnosti“. Jsou financovány zejména veřejností a fungují v právním prostředí, které určuje jejich postavení, odpovědnost vůči společnosti a kritéria, podle kterých je jejich činnost kontrolována (Jirák a Říchová, 2000:95).

Média veřejné služby rozvíjí vědomosti, rozšiřují horizonty, jsou informačním a vzdělávacím nástrojem dostupným a myšleným pro všechny, a jsou místem, kde jsou všichni občané vítáni a považováni za sobě rovné (Ondobo, 2001 in Unescodoc.unesco.org). Pro veřejnoprávní média je rovněž velmi stěžejní hodnota objektivity, respektive nestrannosti. V první řadě by totiž měla poskytovat nestranné a poučné informace, neboť je financována veřejností, a tudíž by ji měla sloužit (Ondobo, 2001 in Unescodoc.unesco.org).

1.8.1 Veřejnoprávní televize v České republice Československá televize, která po dobu většiny druhé poloviny dvacátého století sloužila především ke stranické propagandě, neměla s médii sloužícími veřejnosti nic společného. K zásadní proměně tuzemské televize došlo na začátku devadesátých let. Listopadové události roku 1989 totiž přinesly mimo jiných změn rovněž doposud potlačovanou svobodu projevu. Aby se po tolika letech nabytá svoboda slova nestala jen dočasnou, „bylo třeba pro ni vytvořit spolehlivý právní rámec a takové systémové a organizační předpoklady, které by zcela znemožnily, nebo alespoň ztížily možnost recidivy autoritářského zacházení s médii ze strany nositelů státní moci“ (Pitterman, Saturková a Šnábl, 2002:9).

Představy o budoucnosti rozhlasových a televizních médií byly podle autorů napříč veřejností různé. Zejména se však shodovali na nutnosti demonopolizovat rozhlasové a televizní vysílání; federalizovat stávající centralistický systém organizace a vysílání; přeměnit státní organizace Československého rozhlasu a Československé televize v moderní nezávislé vysílací instituce veřejné služby“ (Pitterman, Saturková a Šnábl, 2002:9).

Následující roky znamenaly pro Československou televizi, respektive Českou a Slovenskou televizi, významné změny. Nejprve zřídila Slovenská národní rada zákonem Slovenskou televizi (1. 7. 1991) a později k prvnímu lednu Česká národní rada Českou televizi (ceskatelevize.cz, 2020). Ta byla ustavena zákonem 483/1991 Sb., který je, byť za necelé tři dekády obměněn, platný dodnes (viz Povinnosti České televize vyplývající ze zákona, str. 19-

20).

Na tomto místě je důležité zdůraznit, že Česká televize není pokračovatelem Československé televize. Byť před koncem Československé televize doznalo médium významných změn, proměna z vládního média na médium veřejnoprávní nebylo především po právní stránce důsledně dokončeno (ceskatelevize.cz, 2020).

Samostatná Česká televize totiž byla ustavena jako „vysílací organizace veřejné služby, jako na státu nezávislá instituce jejíž programové poslání, struktura, financování a kontrola odpovídala v základních rysech standardním modelům evropských demokracií“ (Pitterman, Saturková a Šnábl, 2002:9).

V souvislosti s právními opatřeními je důležité zmínit rovněž Zákon č. 468/1991 Sb., Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ten mimo jiné „demonopolizoval rozhlasovou a televizní scénu, umožnil vysílání soukromým subjektům na základě udělování licence, definoval provozovatele ze zákona i jejich povinnosti a oprávnění, a položil tak základy nového duálního systému vysílání, jehož podstata spočívá ve vyvážené koexistenci veřejnoprávního a soukromého vysílacího sektoru“ (Pitterman, Saturková a Šnábl, 2002:9). Veřejnoprávní České televizi se tak o pár let dočkala prvního soukromého konkurent v komerční televizi Nova.

Česká televize se za necelé tři desetiletí své existence vypořádává jak s tlakem ze strany veřejnosti, soukromých médií tak i politiků a její role, postavení, představa o její podobě a kontrole se v české společnosti měnila v čase. Podle Jiráka á Říchové (2000) za takovými změnami stojí především technologický vývoj, deregulace a vstup soukromých komerčních médií (Jirák a Říchová, 2000:95).

2. METODICKÁ ČÁST

2.1 Kvantitativní obsahová analýza Pro výzkum byla zvolena kvantitativní obsahová analýza. Mezi hlavní přednosti obsahové analýzy patří zejména vysoký stupeň ověřitelnosti, vysoká míra strukturovanosti (veškeré obsahy analyzované stejně) a velké množství mediovaného obsahu, který je možný metodou analyzovat (Scherer, 2011:29). Další výhoda, kterou autor zmiňuje a která je pro zvolený výzkum důležitá, je její intersubjektivita (každý výzkumník by při aplikaci zvolených výzkumných metod měl dojít ke stejným výsledkům). V případě splnění této podmínky lze podle Scherera (2011) prověřit přiměřenost a spolehlivost, respektive validitu a reliabilitu metodického přístupu.

Výzkumný proces probíhá podle autora systematicky v těchto šesti fázích:

2.1.1 Výběr výzkumného tématu Podle Scherera (2011) začíná každá kvantitativní analýza výběrem tématu. Tomu často předchází jen nejasně formulovaný zájem o určité hledisko mediálního obsahu (Scherer, 2011:32). První fáze tedy spočívá v přeměna takového zájmu v konkrétní téma/zadání. Taková definice následně ústí do formulace konkrétních hypotéz (Reifová, 2004).

V případě této diplomové práce bylo primárním zájmem hledisko vyváženosti. Cíl práce byl tedy stanoven na její měření v konkrétním médiu, respektive pořadu (viz Výběrový soubor, str. 29-30). Následně definice tématu vyústila v tyto hypotézy a výzkumné otázky:

2.1.1.1 Výzkumné otázky Vzhledem k tématu práce byla po diskusi s vedoucím z původních tezí odebrána čtvrtá výzkumná otázka (Jak vypadá průměrný účastník pořadu Otázky Václava Moravce), která diplomové práci charakterově neodpovídala a jejíž zodpovězení by nebylo pro výzkum vyváženosti a charakteru účastnického spektra přínosné.

Jaké je zastoupení politických stran a hnutí v pořadu Otázky Václava Moravce?

Většina hostů reprezentuje ve vybraném pořadu vedle svého názoru rovněž politickou stranu či hnutí, jejímž je členem. Zastoupení jednotlivých politických stran a hnutí, respektive prostor, který je jim v diskusních pořadech České televize poskytnut, by měl být podle Kodexu ČT vyvážený. Odpověď na tuto otázku potvrdí či vyvrátí naplňování zásad veřejné

služby České televize z hlediska politické vyváženosti účastnického spektra.

Jaký vliv měl na skladbu účinkujících výsledek voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017?

Podle Kodexu ČT se vyváženost diskusních pořadů „posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie“ (Kodex ČT, 2003:17). Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017 přinesly hned několik významných politických změn (viz Proměny nálad, respektive volebních preferencí, str. 26-27). Zvolený výzkum si mimo jiné dává za cíl zanalyzovat, jakým způsobem se výsledek voleb v roce 2017 promítl na podobě účastnického spektra vybraného pořadu bezprostředně po volbách.

Jak se změnila skladba účastníků v pořadu Otázky Václava Moravce ve sledovaných letech?

Časový úsek mezi lety 2016 a 2018 byl vybrán k analýze z důvodu zásadních změn, kterými tuzemská politická scéna procházela, a které přinesly volby v roce 2017. Zatímco některým stranám byla na začátku sledovaného roku 2016 věnována na politickém poli významná pozornost (zda i ve vybraném pořadu ukáže výzkum), po volbách, respektive na konci analyzovaného období, jejich preference významně poklesly. Odpověď na třetí výzkumnou otázku tedy napoví, jak koresponduje váha politických subjektů s prostorem ve sledovaném programu, a jaký vliv měla na pořad proměna tuzemské politické scény ve sledovaných letech.

2.1.1.2 Hypotézy Během příprav teoretické části, studiu Kodexu České Televize a zkušební a zaškolovací fázi kódování a diskusi s vedoucím jsem dospěl k závěru, že by bylo vhodné původní hypotézy částečně přeformulovat, aby mělo jejich potvrzení/vyvrácení vypovídající hodnotu a bylo pro závěry práce přínosné.

K původní hypotéze č. 1 byl přidán dodatek o Kodexu České televize, který umožní potvrdit či vyvrátit nestrannost tvůrců ve výběru hostů (odvozené od vyváženosti prostoru, který je jednotlivým politickým subjektům přidělen). Původní hypotéza č. 2: Bezprostředně po volbách byla věnována pozornost zástupcům stran a hnutí, která získala přes pět procent hlasů, byla přeformulována proto, že již ze zkušební fáze kódování bylo patrné, že nejen

v předvolebním a povolebním období je věnována pozornost téměř výhradně parlamentním stranám. Potvrzení této hypotézy by tak nebylo relevantní. Stejně tak byla přeformulována hypotéza č. 3: Během sledovaných let došlo ke změnám ve struktuře pozvaných politických stran v návaznosti na aktuální politické preference. Ve výzkumné části je účastnické spektrum konfrontováno s Kodexem ČT, podle kterého však ČT nemá povinnost věnovat prostor subjektům vzhledem k aktuálním volebním preferencím, ale podle jejich váhy odvozené od voleb. Potvrzení či vyvrácení této hypotézy by tak nepotvrdilo/nevyvrátilo dodržování Kodexu, respektive povinností České televize z něho vyplývajících. Postihnout aktuální volební preference by navíc bylo složité a dost možná vzhledem k odchylkám ve výzkumech jednotlivých společností i nepřesné.

Hypotéza 1: Pořad Otázky Václava Moravce je ve výběru účinkujících nestranný, své hosty zve v souladu s Kodexem České televize.

Časový prostor, který je v diskusních pořadech ČT věnován jednotlivým politickým subjektům, by měl být podle Kodexu ČT ve svém celku vyvážený (Kodex ČT, 2003:17). Vyváženost, tedy kritérium přístupu (nechat promluvit obě strany), které mediální odborníci vnímají jako jednu ze dvou složek nestrannosti, je v analytické části této diplomové práci analyzována. V souladu s Kodexem lze očekávat, že budou tvůrci pořadu ve výběru hostů nestranní.

Hypotéza 2: Účastnická skladba před volbami a bezprostředně po volbách v roce 2017 se významně proměnila v návaznosti na jejich výsledek.

Předpokládáme-li dodržování Kodexu, lze očekávat, že se výsledky sledovaných voleb, a propad či nárůst váhy jednotlivých politických subjektů, se na účastnické skladbě pořadu promítl. Vzhledem k tomu, že se v případě vybraných voleb v roce 2017 jednalo o proměny významné, lze očekávat, že došlo i ke značným proměnám účastnického spektra.

Hypotéza 3: Během sledovaných let došlo ke změně v zastoupení jednotlivých politických subjektů v důsledku změn jejich váhy.

Kodex ČT stanovuje vztah mezi prostorem, který by měl být jednotlivým politickým subjektům věnován a váhou, která vyplývá z výsledku demokratických voleb. Vzhledem k významné proměně váhy jednotlivých politických subjektů od voleb v roce 2013 do voleb v roce 2017 (respektive konce sledovaného období v roce 2018) lze očekávat, že se v návaznosti na to proměnilo i účastnické spektrum sledovaného pořadu.

2.1.2 Operacionalizace Druhým krokem je operacionalizace. V první fázi zvolené téma bývá zpravidla velmi abstraktní a nedá se přímo ověřit (Scherer, 2011:33). Podle autora je tak ve fázi operacionalizace nutné objekty v tématu obsažené definovat a zvolit měřitelné ukazatele jejich vlastností. Nejprve je nutné stanovit výběr jednotek, které přicházejí v úvahu pro analýzu (Scherer, 2011:35).

2.1.2.1 Výběrový soubor Podle autora dochází k výběru souboru ve čtyřech rovinách.

Která média budeme analyzovat?

Vzhledem k tomu, že jsem se v diplomové práci chtěl zabývat analýzou vyváženosti, veřejnoprávní média, která jsou povinna poskytovat politickým subjektům vyvážený prostor podle jejich váhy (viz Kodex ČT, str. 20-21) se přirozeně nabízela. Vedle České televize tedy mohl být obdobně analyzován některý z pořadů veřejnoprávního Českého rozhlasu.

Které obsahy v nich budeme analyzovat?

Analyzovaným obsahem bude účastnické spektrum ve vybraných dílech pořadu Otázky Václava Moravce, konkrétněji potom každý z účastníků (viz analytické proměnné).

V jakém časovém období?

Pro analýzu bylo zvoleno období mezi lety 2016 a 2018. Středobodem vybraného období jsou volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Analyzované období postihne jak proměnu účastnického spektra v důsledku voleb, tak dopad poklesu (Strana Zelených, ČSSD), či nárůst volebních preferencí (ANO 2011, Česká pirátská strana) na účastnickou skladbu pořadu Otázky Václava Moravce. Tři roky jsou dostatečně dlouhým obdobím na utvoření závazných závěrů o vyváženosti účastnické spektra sledovaného pořadu a vlivu výše zmíněných aspektů na jeho podobu.

Jaká bude analyzovaná jednotka?

Kódovací jednotkou je jeden díl (celých 120 minut) pořadu Otázky Václava Moravce (vysílaný ve vybraném období). Jednotka je analyzována v kategorii díl a host.

2.1.2.2 Proměnné Sledované elementy je nutné přeměnit na měřitelné znaky, kterými jsou tzv. proměnné

(Scherer, 2011:41). Podle autora existují dva typy proměnných: identifikační proměnné (slouží pouze k identifikaci příspěvku) a analytické proměnné (slouží k zodpovězení vybraného tématu) (Sherer, 2011: 43-44).

2.1.2.2.1 Identifikační proměnné Identifikačními proměnnými jsou v rámci zvoleného výzkumu: stanice, pořad a datum a část dílu (1 část na ČT 1 a ČT 24 a druhá jen na ČT 24).

2.1.2.2.2 Analytické proměnné Analytické proměnné jsou kódovány v kategorii účastník a díl (viz níže).

Kategorie díl

Analytickou proměnnou každého dílu je téma, které je kódováno podle resortu, do jehož kompetence spadá (finance, zdravotnictví, školství atd.).

Kategorie účastník

Analytickými proměnnými každého z účastníků jsou: pohlaví, věk, politická příslušnost a funkce. V případě, že je jde o nepolitika (účastníka, který v době účasti pořadu nebyl členem politického subjektu), je účastník dále kódován podle odbornosti.

2.1.3 Plánování a organizace Třetí fáze spočívá podle Scherera (2011) ve vymezení časového a organizačního průběhu analýzy. Vedle najímání kódovačů (v rámci tohoto výzkumu irelevantní) jde rovněž o časový plán kódování. Součástí této fáze je rovněž tvorba kódovací knihy, respektive záznamového archu (Scherer, 2011:45).

2.1.4 Příprava a ověřovací fáze Zkušební a zaškolovací fáze je dalším krokem obsahové analýzy. V rámci té se kódovači zacvičují, jak zvolenou metodu provádět (Scherer, 2011:47). Během této fáze se dle autora ještě výzkumná metoda rozpracovává a upravuje podle potřeby. Taková pilotní zkouška kódovacího procesu včetně testu reliability musí proběhnout, i když je do analýzy zapojen pouze jeden výzkumník (Reifová, 2004:22).

2.1.5 Sběr dat Ve chvíli, kdy má výzkumník zvolené téma (včetně definovaných hypotéz a výzkumných

otázek), vybraný soubor (médium, obsah, čas a jednotku), stanovené proměnné, naplánovaný časový a organizační průběh analýzy a provedenou zkušební fázi, může se dát na samotný sběr dat. Proces získávání dat spočívá v převodu kódovacích jednotek prostřednictvím kódovací knihy na číselné hodnoty, které jsou následně zaznamenány do záznamového archu (Scherer, 2004:49). V rámci této diplomové práci je kódování, respektive proces zanesení dat do záznamového archu, uskutečněn prostřednictvím programu Excel. Veškerá data jsou získávána kódováním jednotlivých dílů na webových stránkách archivu ČT.

2.1.6 Vyhodnocování (analýza a interpretace získaných dat) Závěrečnou fází je analýza a interpretace výsledků. Pro vyhodnocování doporučuje Scherer (2011) jeden z hotových souborů programů, jako je SPSS (placená obdoba programu PSPP), s pomocí kterých se dají získaná data smysluplně vyhodnotit a neodchýlit se přitom od zvoleného zadání (Scherer, 2011:50).

3. ANALYTICKÁ ČÁST

3.1 Povinnosti České televize vyplývající ze zákona Zákon 483/1991, na základě kterého k 1. lednu 1992 vznikla Česká televize, stanovuje povinnosti, respektive pravidla fungování veřejnoprávní České televize. Jednou z hlavních povinností vyplývající ze Zákona o České televizi je „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ (Zákon 483/1991 Sb.). Zákon o ČT vedle toho zřizuje Radu České televize, které mimo jiné náleží „předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex České televize, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání,“ a současně „dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky“ (Zákon 483/1991 Sb.).

3.1.1 Kodex České televize Morální a etické zásady nebyly v počátcích České televize nijak ukotvené ani právně vymahatelné. Zásadní změnu přinesl až rok 1995, respektive rozšíření Statutu České televize o Kodex ČT. Soubor interních norem, které definovaly etická a profesní pravidla novinářské a tvůrčí práce (Pitterman, Saturková a Šnábl, 2002:108). Podle zákona se „porušení Kodexu kvalifikuje jako porušení pracovní kázně podle zvláštního právního předpisu, zákoníku práce“ (Kodex ČT, 2003:3). Zaměstnavatel tedy může v případě porušení některé z povinností vyplývajících z Kodexu vyvodit pracovněprávní odpovědnost, respektive ukončit pracovní poměr.

V současnosti platný kodex byl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky 2. července 2003 a podle preambule byla hlavním motivem k jeho utvoření zejména snaha o podporu rozvoje veřejné služby. Skládá se z dvaceti šesti článků, přičemž pro potřebu této diplomové práce je zásadní zejména ČL. 6 Diskusní pořady a pluralita.

3.1.1.1 Článek 6 – Diskusní pořady a pluralita Odstavec Druhý – prostor pro politické strany

Podle druhého odstavce „časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledku

voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických stran a hnutí v těchto diskusích.“ (Kodex ČT, 2003:17). Lze tedy očekávat, že se na účastnickém spektru analyzovaného pořadu promítne výsledek voleb. Současně by však měl být prostor poskytnutý vládním a opozičním stranám víceméně vyvážený. Přiměřený prostor by měly mít k dispozici rovněž méně populární, mimoparlamentní strany a politická hnutí.

Odstavec Třetí – nepolitičtí hosté

Dalším důležitým odstavcem je vzhledem k charakteru diplomové práce odstavec třetí, který se týká nepolitických hostů. „V diskusích na politická a společenská témata musí Česká televize zajistit vedle politiků také účastníky široké škály odborníků, novinářů, osobností občanského života, ale i řadových občanů tak, aby zazněly všechny relevantní názory (…)“ (Kodex ČT, 2003:17). Četnost hostů z řad nejen odborné veřejnosti bude v analytické části rovněž analyzována.

3.1.2 Hodnocení plnění veřejné služby Na tomto místě je důležité připomenout zákon o České televizi, který stanovuje Radě České televize mimo jiné povinnost „dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky“ (Zákon 483/1991 Sb.). Česká televize se proto analýzou plnění těchto povinností každoročně zabývá. Konkrétně od roku 2011, přičemž změny v metodice měření vypracovali mezi lety 2015- 2016 odborníci z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (ceskatelevize.cz, 2020). Podle dokumentu dostupného na stránkách České televize jsou základem takového hodnocení tři typy indikátorů. Indikátory vycházející z měřitelného chování diváků a měřitelných postojů veřejnosti, Indikátory vycházející z expertních analýz naplňování definovaných zásad a Indikátory vycházející z tzv. „tvrdých dat“. Nejblíže vybranému výzkumu jsou druhé indikátory, které vycházejí z expertního posouzení a obsahové analýzy. Ta je v případě vybraného pořadu prováděna externím dodavatelem dat a analýz, společností Media tenor.

3.1.3 Analýza diskusních pořadů České televize Společnost Media tenor se pravidelně věnuje analýze zpravodajství České televize a jednotlivým diskusním pořadům (Otázky Václava Moravce a Máte slovo s M. Jílkovou) a zpravodajsko-publicistickým rozhovorům (Interview ČT24 a Týden v politice). Výzkumná metoda je obdobná s touto diplomovou prací, tedy obsahová analýza. Vedle kategorie hosté a tematická složka pořadu je však zkoumána ještě kategorie moderátor. V kategorii hosté je nad rámec této práce analyzována ještě jejich poslušnost. Podle metodologického úvodu zkoumá analýza na všech úrovních dodržování Kodexu ČT, zejména potom jednotlivých bodů Článku 6 – Diskusní pořady a pluralita (viz výše).

3.1.4 Role České televize Úloha médií v demokratické společnosti (hlídací pes, advokát a svědek) byla přiblížena výše (viz Role médií, str. 7-8), na tomto místě bude konfrontována s povinnostmi, které pro tuzemskou veřejnoprávní televizi vyplývají ze zákona. Role hlídacího psa a advokáta je postihnuta v bodě tři článku 5.: „Při sledování vývoje demokratické společnosti je nezbytné uvádět investigativní publicistické pořady věnující se závažnému porušování zákona, korupci a ochraně práv a zájmů občanů“ (Kodex ČT, 2003:14). Informativní roli definuje první bod článku 5, podle kterého je „Prvořadým úkolem České televize zprostředkovávat informace ve zpravodajských a aktuálněpublicistických pořadech. Divákům poskytuje informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů“ (Kodex ČT, 2003:14). Analyzovaný pořad Otázky Václava Moravce by potom měl nabízet „především kritickou reflexi reality“ (Kodex ČT, 2003:14).

3.1.5 Politická debata v Československé a České televizi Politická debata má na obrazovkách Československé, respektive České televize téměř třicetiletou tradici. Prvním velkým diskusním formátem po sametové revoluci byl pořad Co týden dal, který moderovalo československé duo Josef Hübel (vedoucí zpravodajské redakce) a Ota Černý (moderátor pořadu Události, komentáře), a který byl vysílán od 20. října 1990 do 27. prosince 1992 (Voříšek, 2016:22). Úvodní slovo si vždy vzal jeden z moderátorů, který nejprve představil vybraná témata (co týden dal), a poté následovalo představení hostů. Těch bylo zpravidla šest. Tři čeští a tři slovenští, aby byla federace vyrovnaná (Černý, 1998:10). To byl podle moderátora jediný limit, který v pořadu na

dlouhou dobu měli.

Druhou pravidelně vysílanou politickou debatou v Československu, a první na obrazovkách České televize, byl pořad Debata, ve kterém rovněž účinkoval moderátor Ota Černý. Tentokrát si ale v návaznosti na téma nevybíral každý týden jen hosty (zpravidla pět až šest), ale i moderátora (ze zpravodajství České televize) (Vašek, 2006:9). Mezi lety 1994 a 1998 bylo odvysíláno 208 dílů, během kterých se ve studiu vystřídalo celkem 834 hostů (Černý 1998 in Vašek, 2006:9). Úvodní slovo v případě Debaty rovněž patřilo moderátorovi, který nejprve krátce představil téma, a následně přítomné hosty. Studio se oproti předchozímu pořadu lišilo zejména absencí občerstvení, a více se podobalo dnešním televizním studiím. Osudovým se pro Debatu stal rok 1998. V dubnu toho roku byl Ivo Mathé na postu generálního ředitele nahrazen Jakubem Puchalským, který oznámil konec pořadu již na začátku svého funkčního období (Voříšek, 2016:29).

Třetím v pořadí byl diskusní pořad V pravé poledne, který se na obrazovkách České televize objevil již po dvou týdnech od poslední Debaty. Moderování se ujal Miroslav Dittrich, podle kterého se měl lišit od předchozího debatního pořadu především častějším napadáním hostů ze strany moderátora, a obecně vyšší mírou konfliktnosti. (Vašek, 2016: 13). Do pořadu byli zváni jak političtí, tak nepolitičtí hosté, studio bylo velmi formální a ještě více se podobalo dnešním debatním studií, než obývacímu pokoji (jako tomu bylo u pořadu Co týden dal). Miroslav Dittrich byl později na postu moderátora nahrazen Romanem Prorokem, a ten Antonínem Zelenkou.

Čtvrtý diskusní pořad Naostro, který moderoval Milan Šíma, přinesl hned několik významných změn. Na rozdíl od předchozích pořadů: byl do studia zván zpravidla jen jeden host (ostatní diskutovali přes telemost); nebylo cílem pořadu nastolovat nová témata, ale reflektovat zásadní události; na rozdíl od ostatních poledních pořadů byl vysílán v neděli večer; nebyla témata uváděna reportážemi, ale výhradně moderátorem; jako první pravidelně využíval telemostu (Vašek, 2016:32). Naopak stejně jako v předchozích debatách byly ústředním tématem události uplynulého týdne.

Diskusní pořad Naostro nahradila Špona Jakuba Železného. Ta byla na obrazovkách České televize od 7. září 2002 do 20. prosince 2003, a na rozdíl od předchozích pořadů nebyla vysílána v neděli, ale v sobotu (Voříšek, 2016:45). Od svých předchůdců se lišila taky množstvím hostů ve studiu. Moderátor diskutoval se dvěma hosty, přičemž hlavní host

v pořadu účinkoval od začátku až do samého konce, a na místě druhého hosta se politici a odborníci střídali. Osudovým byla pro pořad Špona a Jakuba Železného v hlavní politické debatě změna na postu generálního ředitele České televize, respektive ředitele zpravodajství. Zdeněk Šámal nepřišel do veřejnoprávní televize s cílem zrušit nějaký z pořadů, ale ještě před posledním dílem Špony bylo jasné, že bude nahrazena jiným diskusním formátem (Vašek, 2016:43). Otázkami Václava Moravce.

3.1.6 Představení pořadu Otázky Václava Moravce Otázky Václava Moravce jsou diskusním pořadem, který je na obrazovkách České televize vysílán v pozměněné podobě dodnes. Již za první měsíce svého vysílání prošel hned několika významnými změnami. Šlo zejména o několikanásobnou změnu vysílacího času (nejprve ze sobotního odpoledne na nedělní večer, a posléze na nedělní poledne), změnu studia (z původního večerního studia do nového, virtuálního) a dramaturgie pořadu (ustupování od reflexe událostí uplynulého týdne a snaha o hledání nových souvislostí a témat) (Vašek, 2016:45-50). V roce 2005 navíc došlo ke změně samotného moderátora. Václav Moravec kvůli hostům, kteří si kladli podmínky, pořad opustil, a jeho místo zaujal Jan Nečas (Vašek, 2016:55). Název pořadu byl na přechodné období změněn na Otázky ČT, konkrétně do Moravcova návratu. Za tím stály zejména osobní vazby se zaměstnanci tehdejšího zpravodajství ČT a splnění některých moderátorových podmínek (přechod z redakce publicistiky do zpravodajství, změny v podobě štábu, prodloužení pořadu atd.) (Vašek, 2016:55).

V současné době je hlavní politická debata vysílána každou neděli od dvanácti hodin na ČT1 a ČT24, přičemž druhá část (13:05 – 14:00) pokračuje pouze na zpravodajském kanálu. Debata probíhá ve studiu na Kavčích horách (ve sledovaných letech na Žižkovské televizní věži), kam jsou zpravidla pozváni čtyři až šest hostů. Ti jsou zváni na základě témat vybraných pro diskusi. Účastnické spektrum tvoří z větší části politici, které doplňují nepolitičtí odborníci (ekonomové, politologové, právníci atd.). Na pořadu se podílejí vedle moderátora Václava Moravce ještě vedoucí dramaturgyně Hana Andělová, dramaturgyně Lucie Strašíková, asistentka dramaturgie Petra Vykydalová, režisér Mojmír Kučera a asistent režie Vladimír Linduška (ceskatelevize.cz, 2020).

3.1.7 Gatekeeping pořadu Otázky Václava Moravce V rámci pořadu Otázky Václava Moravce lze na gatekeeping nahlížet ve dvou - navzájem

souvisejících – rovinách.

3.1.7.1 Gatekeeping OMV – Obsahová rovina V rovině obsahové jde zejména o data, respektive informace, které z pořadu proudí ven. Gatekeeperem obsahu je v případě vybraného pořadu sám moderátor, který svým projevem nereprezentuje jen sám sebe, ale také Českou televizi. Veškerý jeho projev a sdílené informace by tedy měly odpovídat Kodexu české televize (viz Kodex České televize, str. 20- 21). Měl by být nestranný, neměl by dávat najevo svůj postoj a měl by iniciovat otevřenou výměnu názorů (Kodex ČT, 2003:17).

Jeho gatekeeperská funkce je však omezena, neboť za projev hostů nezodpovídá, a do značné míry ho nemůže ovlivnit. Z jeho pozice je tedy na místě v případě porušování kodexu zasáhnout, ale zároveň spolu s dramaturgií „musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorový střet (Kodex ČT, 2003:17). Významně se rovněž moderátor podílí na množství obsahu, respektive času, který jednotlivým hostům k projevu věnuje. Podle Kodexu by měl moderátor dbát na to, „aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření“ (Kodex ČT, 2003:17). Toho může rovněž dosáhnout za pomocí verbálního usměrňování hostů, respektive jejich napomínání či přerušování.

Obsah na straně hostů může do jisté míry ovlivnit také jejich výběrem.

3.1.7.2 Gatekeeping OMV – Personální rovina Rovina personální s rovinou obsahovou velmi úzce souvisí, předchází ji. Vzhledem k politické příslušnosti hostů lze jejich názory (obsah) do jisté míry předvídat, a tomu rovněž personální výběr uzpůsobit (například hosté zastávající protichůdné názory na téma vybrané pro diskusi, členy koalice proti opozici, ženy proti mužům atd. – viz níže).

O dramaturgii pořadu se v současné chvíli stará vedoucí dramaturgyně Hana Andělová a dramaturgyně Lucie Strašíková (ceskatelevize.cz, 2020).

Stejně jako v otázce obsahu musí být gatekeeping i v rovině personální uskutečňován v souladu s Kodexem České televize, kde je diskusním pořadům věnován článek 6. Diskusní pořady a pluralita (blíže viz Kodex České televize, str. 20-21).

Výše zmíněnému rovnoměrnému prostoru k vyjádření pochopitelně předchází iniciativa na úrovni dramaturgie, která zástupce jednotlivých názorových proudů do pořadu zve.

V dlouhodobějším horizontu, který by měl výzkum postihnou, by mělo být účastnické spektrum ve svém celku vyvážené.

3.1.8 Proměny nálad, respektive volebních preferencí, ve sledovaném období Vzhledem k výše zmíněným povinnostem, které pro pořady České televize vyplývají ze zákona a kodexu (viz Povinnosti České televize vyplývající ze zákona, str. 19-20 a Kodex České televize, str. 20-21), je při analýze účastnického spektra nutné brát v potaz aktuální politické rozložení sil. Na tomto místě je příhodné připomenout druhý odstavec Kodexu, podle kterého „časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledku voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie“ (Kodex ČT, 2003:17). Níže uvedené preference jsou politickým kontextem doby, podle kterých lze odvodit váhu jednotlivých politických subjektů ve vybraném období. Ta bude následně v analytické části konfrontována s účastnickým spektrem vybraného pořadu ve stejném období.

3.1.8.1 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013 Důležitost jednotlivých politických subjektů by tedy vzhledem k výsledku Voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013 měla být na začátku sledovaného období v roce 2016 následující: ČSSD 20,5%, ANO 2011 18,7%, KSČM 14,9%, TOP 09 12%, ODS 7,7%, Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury 6,9%, KDU-ČSL 6,8% (volby.cz, 2020). Zbylých 12,6% hlasů dostaly subjekty, které nepřekročily pětiprocentní hranici potřebnou pro postup do Poslanecké sněmovny.

3.1.8.2 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 Důkazem významné proměny volebních preferencí na tuzemské politické scéně je výsledek voleb v roce 2017. Podle toho by důležitost jednotlivých stran měla být následující: ANO 2011 29,6%, ODS 11,3%, Česká pirátská strana 10,8%, SPD 10,6%, KSČM 7,8%, ČSSD 7,3%, KDU-ČSL 5,8%, TOP 09 5,3%, STAN 5,2% (volby.cz, 2020). Zbylých 6,3% hlasů dostaly subjekty, které nepřekročily pětiprocentní hranici potřebnou pro postup do Poslanecké sněmovny.

Největší propad četnosti účastníků ve vybraném pořadu lze tedy očekávat u ČSSD, KSČM

a TOP 09. Naopak častěji by se měli v Otázkách objevovat členové ANO 2011, ODS a Pirátů.

3.2 Obsahová analýza diskusního pořadu Otázky Václava Moravce Celkem bylo analyzováno 124 dílů (40 dílů v roce 2016, 42 v roce 2017 a 42 dílů v roce 2018), které během vybraného časového období Česká televize odvysílala na programu ČT1, respektive ČT24, a kterých se zúčastnilo celkem 642 hostů (194 v roce 2016, 226 v roce 2017 a 222 hostů v roce 2018). V rámci jednoho dílu se ve studiu vystřídalo nejčastěji 4–6 účastníků, přičemž výjimečně se debaty zúčastnilo hostů více (až 8). Pořad byl vysílán pravidelně vyjma letních prázdnin a před parlamentními volbami v roce 2017 měl podobu předvolebního speciálu. Do pořadu byli zváni zejména politici (zpravidla první část pořadu) a nepolitičtí odborníci (zpravidla druhá část) a to v návaznosti na vybrané téma.

V rámci zkušební a zaškolovací fáze došlo k několika proměnám zvolené metody, a to především na úrovni analytických proměnných. V důsledku různorodosti nepolitických hostů bylo v kategorii účastník – nepolitik doplněno hned několik profesí (voják, policista, zdravotník atd.).

Dále došlo k přehodnocení způsobu kódování funkcí jednotlivých politických hostů se dvěma a více funkcemi. Původně bylo v plánu kódovat účastníky s dvěma a více funkcemi podle nejdůležitější funkce (tzn. premiér je vždy kódován jako premiér, nikdy jako předseda strany nebo místopředseda poslaneckého klubu). Během zkušební fáze jsem však dospěl k závěru, že více vypovídající hodnotu přinese kódování účastníků podle funkcí, na základě kterých byli do pořadu pozváni (tzn. premiér, který přišel do pořadu debatovat o neshodách v řadách jeho politické strany, je kódován jako předseda strany). Viz také pořadí, ve kterém tvůrci pořadu funkce jednotlivých hostů uvádějí.

Vedle toho došlo během zkušební fáze k přidání domácí politické situace na seznam kódovaných témat. Velmi často se totiž ve studiu debatovalo o aktualitách na domácí politické scéně a téma se nedalo zařadit do jednoho z resortů.

3.2.1 Tematická variabilita Volba tématu je stěžejní nejen pro podobu a průběh každého ze 124 analyzovaných dílů, ale rovněž skladbu účastnického spektra, které je na základě tématu do studia zváno.

Jeden díl je zpravidla tvořen ze dvou částí, přičemž na každou připadá jedno téma (které je

společné pro konkrétní body/podtémata debaty).

První část, vysílaná na programu ČT1, se ve většině případu zabývá politickými tématy, a jsou k ní přizváni zpravidla političtí hosté. Druhá část, která pokračuje na zpravodajské ČT24, je pravidelně věnována nepolitickým tématům, respektive hostům (expertům).

Téma každé části bylo kódováno podle resortu vlády, do jehož kompetence spadá (rostoucí nezaměstnanost do práce a sociální věci, budoucnost států Visegrádské skupiny do zahraničí). Patnáctým tématem byla domácí politická situace, která byla kódována v případě obecné diskuse nad českou politikou a aktualitami z české politické scény (např. rozložení politických sil po senátních volbách, spolupráce v Poslanecké sněmovny nebo podpora vládních a opozičních návrhů).

V případě více témat bylo stanoveno (kódováno) převládající téma debaty, které bylo společné pro všechny body/podtémata diskuse (např. úhrady, ceny a výše doplatku za léčivé přípravky; připravenost povinného systému elektronických receptů a budoucnost plánované povinnosti EET pro lékařské profese byly souhrnně kódovány jako téma zdravotnictví, nikoliv finance).

124 dílů v analyzovaném období nabídlo celkem 284 témat (115 v roce 2016, 86 v roce 2017 a 83 v roce 2018).

Graf 1: Četnost témat 2016-2018

Četnost témat 2016-2018 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Nejčastějším tématem byla domácí politická situace, o které se diskutovalo sedmdesátkrát

(25%). Společným jmenovatelem diskusí na toto téma byly zpravidla aktuální politické kauzy a vývoj české politiky (konkrétně například spolupráce ve vládní koalici, agenda poslanecké sněmovny, nebo příprava na volby do PS). K debatám nad těmito tématy byli zpravidla zváni předsedové a místopředsedové politických stran a hnutí nebo řadoví členové. Z řad nepolitických hostů (odborníků) potom zejména politologové. Naopak nejméně se debatovalo o kultuře, která byla hlavním tématem jen jednou (<1%). Diskuse o filmu a umění byly součástí speciálního dílu. O společné odpovědnosti tvůrců, financování kultury a kvalitě současné filmové produkce se debatovalo začátkem října 2016 přímo v Karlových Varech, které byly v té době dějištěm 51. ročníku Mezinárodního filmového festivalu. Pořadu se zúčastnil vedle tehdejšího ministra kultury Hermana také ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková, a filmoví producenti Jaromír Kalista a Ondřej Zima.

Ve sledovaném období došlo také k viditelné tematické proměně. Šlo zejména o nárůst četnosti diskusí o domácí politické situaci (17 v roce 2016 na 35 v roce 2018) a početnímu poklesu témat spadajících pod kompetence ministerstva vnitra (14 v roce 2016 na 2 v roce 2018), zdravotnictví (11 v roce 2016 na 4 v roce 2018) a financí (20 v roce 2016 na 9 v roce 2018).

Graf 2: Tematická proměna 2016-2018

Tematická proměna 2016 - 2018 40

0 Finance Zdravotnictví Vnitro Domácí politická situace

2016 2017 2018

3.2.2 Účastnické spektrum z hlediska pohlaví Politické spektrum evropských zemí je co do pohlaví nevyvážené, přičemž většinu tvoří vždy muži (ČSÚ, 2020). Zatímco nejvíc žen bylo v roce 2016 a 2017 zastoupeno v parlamentu Švédského království (45,3% a 46,1%), v českém parlamentu tvořily ženy ve stejných letech je 19,6% a 19,9% menšinu (ČSÚ, 2020). Nevyváženost z hlediska pohlaví domácího politického spektra se promítla i na účastnickém spektru vybraného pořadu. Z 642 hostů bylo jen 89 ženského pohlaví (14%) a 553 mužského (86%).

Graf 3: Pohlaví

Pohlaví

14%

Ženy Muži

86%

3.2.3 Účastnické spektrum z hlediska věku Další proměnnou je věk, podle kterého byli účastníci kódováni do jedné z osmi skupin (po deseti letech od skupiny 20–29 let do 80–89let) a to vždy ke dni, kdy se sledovaného pořadu zúčastnili. Účastníci, u kterých se nepodařilo věk dohledat (celkem 24 mužů a 0 žen), byli kódováni do samostatné, deváté skupiny.

Nejpočetnější skupinu (30%) tvořili účastníci ve věku 40-49 let, kterých v pořadu diskutovalo 196 (32 žen a 164 mužů). Dále také skupina 50-59 let, kterou tvořilo 177 účastníků (25 žen a 152 mužů) (28%). Naopak jen 3 účastníci byli ve věku od 80 do 89 let (>1) a 5 debatujících od 20 do 29 let (>1).

Graf 4: Věk účastníků

80-89 let Věk účastníků 0% nedohledáno 20-29 let 70-79 let 4% 1% 6% 30-39 let 13%

60-69 let 18%

40-49 let 30%

50-59 let 28%

20-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 60-69 let 70-79 let 80-89 let nedohledáno

Ve sledovaném období nedošlo k významné věkové proměně účastnického spektra. Ve všech sledovaných letech tvořili nejpočetnější skupinu účastníci ve věku od 40 do 59 let. Nejvýraznějším výkyvem byl nárůst v četnosti účastníků skupiny 30-39 mezi lety 2016 a 2017 (ze 17 na 34) a skupiny 60-69 (ze 32 v roce 2016 na 53 v roce 2017 a zpět 32 v roce 2018).

Graf 5: Věková proměna 2016-2018

Věková proměna 2016-2018 80

0 20-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 60-69 let 70-79 let 80-89 let nedohledáno

2016 2017 2018

Nejmladším účastníkem pořadu ve sledovaných letech byl Jakub Michálek (Piráti), kterému bylo v době jeho první účasti v pořadu (5. 2. 2017) 27 let. Michálek byl současně jediným účastníkem, který spadal do věkové skupiny 20-29 let (v pořadu byl ve sledovaném období pětkrát). Naopak nejstarším účastníkem byl Bedřich Moldan (TOP 09), kterému bylo v době jeho účasti v pořadu (12. 3. 2017) 81 let. Druhým nejstarším účastníkem byl potom filozof Jan Sokol, kterému bylo v době jeho první účasti v pořadu (30. 10. 2016) 80 let (v pořadu byl celkem dvakrát).

3.2.4 Političtí a nepolitičtí hosté Jak již bylo několikrát zmíněno, v diskusních pořadech České televize by vedle politiků měli zajistit účast široké škále odborníků. Politikem byl kódován účastník, který byl v době účasti v pořadu aktivním členem některého politického subjektu, a lze očekávat, že byl do pořadu přizván pro svůj politický názor a politickou příslušnost.

Naopak nepolitikem byl kódován odborník, který není členem žádného politického subjektu, a do pořadu byl přizván kvůli své nepolitické odbornosti.

Ve sledovaném celku, stejně jako v každém roce samostatně, se s vyšší četností pořadu účastnili političtí hosté. Politiků se ve sledovaných letech zúčastnilo 367 (57%) zatímco odborníků 275 (43%).

Graf 6: Političtí a nepolitičtí hosté 2016-2018

Političtí a nepolitičtí hosté 2016-2018

političtí hosté nepolitičtí hosté

3.2.5 Jedineční účastníci a účastnící s nejvyšší četností návštěv Jinak tomu však bylo u jedinečných hostů. Ve sledovaných letech se vybraného pořadu zúčastnilo 642 debatujících. Celek účastnického spektra však tvořilo jen 297 jedinečných hostů (46%). 171 nepolitických hostů a 126 politických hostů.

Graf 7: Jedineční političtí a nepolitičtí hosté 2016-2018

Jedineční političtí a nepolitičtí hosté 2016-2018

političtí hosté nepolitičtí hosté

Velký rozdíl bylo možné pozorovat mezi četností návštěv jedinečných politických a jedinečných nepolitických hostů. Dvou a více debat se zúčastnilo 68 jedinečných politiků (54%) a jen jedné debaty 58 politiků (46%). Jinak tomu bylo u nepolitických hostů, kterých bylo více, a ve většině případů se zúčastnili jen jedné debaty. Dvou a více debat se zúčastnilo 61 odborníků z nepolitické sféry (36%), zatímco jen jednoho pořadu 110 (64%). Výrazně nižší četnost návštěv (v porovnání s politickými hosty) lze rovněž pozorovat i u nepolitiků s nejvyšší četností návštěv.

Graf 8: Účast jedinečných hostů

Účast jedinečných hostů 180

160

140

120

100

0 1 x 2 x 3 x 4 x 5 x 7x 6 x 8 x 9 x 10 x 11 x 12 x

168 (57%) z jedinečných hostů se zúčastnilo jen jedné debaty a 129 (43%) dvou a více debat. 55 účastníků debatovalo ve studiu 2 x (např. ekonom Miroslav Zámečník nebo Daniel Herman (KDU-ČSL)), 27 účastníků 3 x (např. guvernér ČNB Jiří Rusnok nebo Jan Chvojka(ČSSD)), 16 účastníků 4 x (např. generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Jan Kroupa nebo Jiří Dolejš (KSČM)), 8 účastníků 5 x (např. politolog Tomáš Lebeda nebo Adam Vojtěch (ANO)), 6 účastníků 6 x (např. Richard Brabec (ANO) nebo Petr Gazdík (STAN), 7 účastníků 7 x (např. Ivan Bartoš (Piráti) nebo Radek Vondráček(ANO)), 4 účastníci 8 x (např. Dan Ťok (ANO) nebo Lubomír Zaorálek(ČSSD)), 2 účastníci 9 x (Jaroslav Faltýnek (ANO) a Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), 2 účastníci 10 x (Milan Chovanec (ČSSD) a Bohuslav Sobotka (ČSSD), 1 účastník 11 x (Vojtěch Filip (KSČM) a 1 účastník 12 (Petr Fiala (ODS)).

Graf 9: Nejvyšší a nejnižší četnost návštěv politických hostů Nejvyšší a nejnižší četnost návštěv politických hostů 14

0 P. Fiala V. Filip M. Chovanec B. Sobotka J. Zahradník V. Hampl M. Vostrá

Z nepolitických hostů se pořadu nejčastěji zúčastnil politolog Tomáš Lebeda (5 x), dále předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová (4 x), generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR Jan Kroupa (4 x), ředitel Transparency International David Ondráčka (4 x) a policejní prezident Tomáš Tuhý (4 x). Naopak jedenkrát v pořadu debatoval například ekonom Aleš Chmelař, bývalý předsedy Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta, nebo předseda Kardiocentra IKEMu Jan Pirk.

Graf 10: Nejvyšší a nejnižší četnost návštěv nepolitických hostů

Nejvyšší a nejnižší četnost návštěv nepolitických hostů 6

0 T. Lebeda D. Drábová J. Kroupa D. Ondráčka T. Tuhý J. Pirk M. Pelta A. Chmelař

3.2.6 Účastnické spektrum z hlediska funkcí Politici, stejně jako nepolitičtí hosté, jsou do vybraného pořadu zváni kvůli své odbornosti (funkci), která vždy souvisí s diskutovaným tématem. O státním rozpočtu zpravidla debatuje ministr financí s bývalým ministrem financí a ekonomem či guvernérem národní banky, o růstu nezaměstnanosti ministryně práce a sociálních věcí se sociology a o problémech vládních potom členové kabinetu, premiér nebo zástupci opozice.

Ve sledovaných letech se pořadu zúčastnilo 642 hostů, u kterých byla kódována vždy jedna funkce. U hostů s více funkcemi byla kódována vždy nejrelevantnější funkce. Tedy ta, kvůli které byl politik/nepolitik do pořadu pozván (viz výše). Účastníci byli vždy kódování podle funkce, kterou zastávali v době účasti v pořadu. Například Andrej Babiš tak byl 10. ledna 2016 kódován jako Vicepremiér, 19. června 2016 jako předseda hnutí a 21. října 2018 jako premiér.

Nejpočetnější skupinu ve sledovaném období (2016-2018) tvořili odborníci z řad nepolitické veřejnosti (43%). Nepolitičtí odborníci tvořili současně nejpočetnější skupinou i v každém ze tří sledovaných let. V roce 2016 se jich zúčastnilo 88 (45%), o rok později 98 (43%) a v roce 2018 potom 89 (39%).

Dále se pořadu zúčastnilo 79 ministrů (12%), kteří často debatovali se svými předchůdci (4%), předsedové politických stran a hnutí (9%) a místopředsedové politických stran a hnutí (7%), kteří byli často zváni ke společným koaličním a opozičním debatám. Naopak nejméně početnou skupinu tvořili zahraniční politici (>1%), kterou reprezentoval tehdejší slovenský premiér Robert Fico (poprvé v debatě s tehdejším českých premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) o situaci a budoucnosti Evropské Unie, příčinách a následku Brexitu a postavení a agendě Visegrádské skupiny a podruhé s Bohuslavem Sobotkou a Petrem Fialou (ODS) o aktuální politické situaci a výsledcích bratislavského summitu EU) a Mikuláš Dzurinda (v debatě s politoložkou Karen Henderson a diplomatem Pavlem Fischerem o aktuální politické situaci na Slovensku, dění v zemích V4 a proměně politických poměrů ve střední a východní Evropě). Výjimečně se sledovaného pořadu účastnil také předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) (>1%), který byl přizván zejména k debatám nad domácími politickými tématy v ČR. Tři účastníci (>1%) byli do pořadu rovněž přizváni kvůli tomu, že v minulosti zastávali post ministerského předsedy. Dvakrát ve studiu debatoval Petr Pithart a jednou Vladimír Špidla.

Graf 11: Funkce účastníků 2016-2018

Funkce účastníků 2016-2018 300

250

200

150

100

3.2.7 Nepolitičtí hosté Vedle politické vyváženosti by měl být při výběru hostů kladen důraz také na účast odborníků z řad nepolitických (viz Odstavec Třetí – nepolitičtí hosté, str. 21). Ekonomů, filozofů, sociologů nebo třeba zdravotníků. Ti jsou do pořadu zváni k diskusi s politiky i nepolitiky nad politickými i nepolitickými tématy. Stejně jako u politických hostů byla nepolitikům s více funkcemi kódována nejrelevantnější z funkcí, kvůli které byli do pořadu přizváni. Ekonomický expert politické strany byl kódován jako politik (např. ČSSD – jiná politická funkce), nikoliv nepolitik (nepolitik – ekonom). Ředitel či vedoucí zdravotnického zařízení byl kódován jako zdravotník, nikoliv zaměstnanec státního podniku.

Prostor, který byl odborníkům z řad nepolitické veřejnosti věnován, byl nezanedbatelný. Z celkových 642 hostů (2016-2018) bylo hned 275 nepolitiků/odborníků (43%). Nepolitiků se však ve studiu vystřídalo výrazně více než politických hostů. Z 297 jedinečných hostů tvořili odborníci 58%, avšak pořadu se účastnili s nižší četností (viz výše).

Graf 12: Nepolitické funkce účastníků 2016-2018

Nepolitické funkce účastníků 2016-2018 60

Nejpočetnější skupinu z 275 nepolitických funkcí tvořili ekonomové, kterých se pořadu ve sledovaném období zúčastnilo 51 (18% z nepolitických hostů a 8% z celého účastnického spektra), a kteří diskutovali jak spolu, tak s ministry financí nebo ekonomickými experty politických stran nad událostmi ekonomického charakteru. Ve většině případů byli zváni do druhé, více odborné a méně politické, části pořadu (84%) a v ve zbylých případech (16%) dostali slovo v první části. Více než jednoho dílu se zúčastnil například Tomáš Sedláček nebo Jan Švejnar.

Další velkou nepolitickou skupinou byli státní úředníci, kterých v pořadu debatovalo 41 (15% a 6%). Šlo zejména o zaměstnance ministerstev a státních ústavů a úřadů (např. Státní ústav pro kontrolu léčiv nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže). Více než jednoho dílu se zúčastnil například viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Ostatní početné skupiny státních zaměstnanců byly kódovány zvlášť. Mezi nejpočetnější patřila skupina 16 soudců a právníků (6% a 2,5%), mezi které patřil například předseda ústavního soudu Pavel Rychetský nebo předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, a kteří debatovali například s ministry spravedlnosti nebo sociálních věcí. Dále například 12 vojáků a policistů (4% a 1,5%), mezi kterými nechyběl ředitel Ředitelství dopravní policie

PČR Tomáš Lerch nebo policejní prezident Tomáš Tuhý.

Třetí nejpočetnější skupinou nepolitických hostů byli vědci, analytici a odborníci z řad akademických, kteří se pořadu zúčastnili 31 krát (11% a 5%). Diskutovali nad širokou škálou konkrétních vědních oborů ale i obecně školstvím. Mezi vědce s nejvyšší četností návštěv patřila předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová nebo rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Další významné zastoupení mezi nepolitickými hosty měli politologové, kterých ve studiu debatovalo 21 (8% a 3%), a kteří byli přizváni jak k debatám o konkrétních politických událostech (nová pravidla volebních kampaní v ČR nebo situace v PS, spolupráce při hlasování), tak i obecných politických témat (stav demokracie v ČR nebo normotvorná role politiků). Vícekrát se ve sledovaných letech pořadu zúčastnil politolog Tomáš Lebeda nebo Ladislav Cabada.

Naopak nejméně početnou nepolitickou skupinu tvořili diplomaté, kteří ve studiu debatovali jen tři (1% a >1%). Byli jimi ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček, velvyslanec ČR při NATO Jiří Šedivý a bývalý velvyslanec ČR ve Francii Pavel Fischer a debatovali například o aktuálním dění v zemích V4, britsko-ruském diplomatickém konfliktu nebo směřování zahraniční politiky ČR.

Obdobně sporadicky se ve sledovaných letech zúčastňovali pořadu novináři, kteří od roku 2016 do roku 2018 debatovali ve studiu jen 4 (1% a >1%). Byli jimi slovenský spisovatel a novinář Deníku N Martin Milan Šimečka, německý novinář a zpravodaj deníku Süddeutsche Zeitung v Bruselu Daniel Brössler, český novinář a komentátor amerického původu Erik Best a český historik a novinář ruského původu Alexej Kelin. Do pořadu byli zváni k diskusím nad aktuální politickou situací v České republice i zahraničí.

3.2.8 Zastoupení politických stran Jak již bylo přiblíženo v teoretické části, vyvážené zastoupení politických stran a hnutí je pro pořady veřejnoprávní televize velmi zásadní (viz Článek 6 – Diskusní pořady a pluralita, str. 20-21). Stejně tak je politická skladba účastnického spektra pořadu Otázky Václava Moravce stěžejní pro tuto analýzu.

Každý účastník vedle svého názoru reprezentuje taky politickou stranu či hnutí, kterého je součástí. Každé politické straně či hnutí by měl být potom podle její důležitosti (odvozené

od demokratických voleb) přidělen adekvátní prostor. V rámci této analýzy jsou nejprve reprodukovány výsledky v jednotlivých letech a ve sledovaném celku, následně jsou tyto hodnoty porovnávány s váhou jednotlivých politických subjektů. Dále je analyzován vliv, který měl na proměnu účastnického spektra výsledek voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017 (viz Vliv výsledku voleb 2017 na proměnu účastnického spektra, str. 53-54).

Nestraníci kandidující za politickou stranu byli kódováni jako příslušníci strany, nezávislí nestraníci a politické strany s minimálním politickým zastoupením v pořadu byly kódovány jako členové jiné strany. Členové koalice dvou stran byli kódováni pro obě strany.

3.2.8.1 Zastoupení politických stran 2016 V roce 2016 se sledovaného pořadu zúčastnilo 194 hostů. 45% politického spektra tvořili nepolitičtí hosté a 55% političtí hosté (z 9 politických stran a hnutí).

Graf 13: Zastoupení politických stran 2016

Zastoupení politických stran 2016 30

Nejčastěji se pořadu zúčastnili členové ČSSD, kterých v roce 2016 debatovalo ve studiu 27 (25% z politických hostů). Nejčastějším účastníkem z řad Sociální demokracie byl premiér Bohuslav Sobotka (7 účastí) a ministr vnitra Milan Chovanec (5 účastí). Třikrát potom v pořadu debatoval ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek.

Druhým nejčastěji zastoupeným politickým subjektem v prvním analyzovaném roce bylo ANO, které v pořadu reprezentovalo 23 členů (22%). Nejčastějším účastníkem hnutí byl

ministr financí Andrej Babiš (3 účasti) a ministr obrany Michal Stropnický (3 účasti). Dvakrát se potom debaty zúčastnil například předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek, poslanec Evropského parlamentu Pavel Telička nebo ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Třetím politickým subjektem s největší účastí v prvním analyzovaném roce byla Občanská demokratická strana, která měla v pořadu 15 členů (14%). Nejčastěji se vybraného pořadu zúčastnil předseda ODS Petr Fiala (5 účastí) a bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (3 účasti). Dvakrát v pořadu diskutoval rovněž předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura a poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil.

Shodně 12 zástupců měly v roce 2016 strany KSČM a TOP 09 (11%). Nejčastějším účastníkem z řad komunistické strany byl její předseda Vojtěch Filip (5 účastí), za TOP 09 potom předseda strany Miroslav Kalousek (3 účasti) a poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer (3 účasti). 10 zástupců (9%) měla KDU-ČSL, jejímž členem s největší účastí v pořadu byl vicepremiér Pavel Bělobrádek.

Naopak menší pozornosti se těšil STAN, který reprezentoval ve všech třech případech místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Gazdík. Jediným účastníkem Zelených byl předseda strany Matěj Stropnický. Jen jednou se v roce 2016 zúčastnil pořadu také předseda strany Svobodní (jiná strana) Petr Mach. Pořadu se naopak nezúčastnil ani jeden člen Pirátské strany ani strany Svobody a přímé demokracie. Zástupcem zahraniční politické strany byl v obou případech slovenský premiér Robert Fico (SMER – sociálna demokracia).

3.2.8.2 Zastoupení politických stran 2017 Rok 2017 přinesl významnou změnu v tuzemské politice, která se rovněž promítla i na účastnickém spektru sledovaného pořadu. 20. a 21. října se konaly volby do Poslanecké sněmovny, jejichž výsledek a vliv na účastnickou skladbu je blíže analyzován níže.

Stejně jako v roce 2016 tvořili i v roce 2017 politici nadpoloviční většinu (57%) účastnického spektra. Zbylých 43% tvořili ve druhém analyzovaném roce nepolitičtí hosté.

Graf 14: Zastoupení politických stran 2017

Zastoupení politických stran 2017 35

V roce 2017 se vybraného pořadu nejčastěji zúčastnili členové hnutí ANO, kterých ve studiu diskutovalo 31 (24%). Mezi nejčastějšími účastníky tohoto hnutí opět nechyběli Andrej Babiš a Martin Stropnický (3 účasti), dále také ministr spravedlnosti Robert Pelikán a ministr životního prostředí Richard Brabec, kteří se rovněž zúčastnili tří dílů.

Druhým nejčastěji debatujícím politickým subjektem byla ČSSD s 26 účastníky (20%). Nejčastěji debatujícím sociálním demokratem byl tentokrát Lubomír Zaorálek (4 účasti), dále potom Milan Chovanec a Bohuslav Sobotka (3 účasti).

Třetí největší zastoupení v roce 2017 měla opět ODS s 18 členy (14%). Nejčastěji se pořadu zúčastnil vedle Fialy, Blažka, Stanjury a Zahradila také místopředseda Senátu Jaroslav Kubera (2 účasti).

14 účastníků (11%), o dva více než v předchozím roce, měla v pořadu KSČM. Nejčastějším komunistickým účastníkem byli se třemi účastmi Vojtěch Filip, předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik a poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná.

Výrazně větší pozornosti než v předchozím roce se těšilo hned několik politických subjektů. 5 účastníků (oproti 3 v roce 2016) měl v pořadu STAN (4%), prvních 4 diskutujících (3%) se dočkali Piráti, za které nejčastěji diskutoval předseda strany Ivan Bartoš (2 účasti). Prvních 2 hostů (1,5%) se potom koncem roku dočkala také SPD, kterou reprezentoval

místopředseda zahraničního výboru PS ČR Jiří Kobza a místopředseda hnutí Radim Fiala. Významný nárůst v počtu účastníků zaznamenala v roce 2017 rovněž Strana zelených, která měla v pořadu 4 účastníky (oproti 1 v roce 2016). Účastníky jiných politických stran byl nestraník za Stranu soukromníků České republiky, senátor Ivo Valenta, ředitel Karlovarské krajské nemocnice a člen strany Karlovaráci Josef März a senátorka Alena Dernerová, nestraník za stranu Spojení demokraté – sdružení nezávislých.

Pořadu se rovněž zúčastnili tři členové koalice dvou stran. Poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer kandidující jako nestraník za koalici TOP 09 a STAN, senátor a místopředseda výboru pro vzdělávání Jiří Růžička (nestraník za TOP 09 a STAN) a senátor a bývalý rektor UK Václav Hampl (nestraník za KDU-ČSL a SZ).

V roce 2017 se sledovaného pořadu nezúčastnil žádný zahraniční politik.

3.2.8.3 Zastoupení politických stran 2018 Výsledek říjnových voleb se na účastnické skladbě pořadu výrazně projevil až v roce 2018, byť šlo změny pozorovat již v posledních měsících roku 2017 (viz níže). Zatímco některé strany neměly do voleb v pořadu žádného účastníka, po volbách jejich váha stoupla a začali se v pořadu objevovat s větší četností (SPD, Piráti). U stran, kterým volební preference poklesly, tomu bylo naopak (SZ, TOP 09). Viz podrobněji Vliv výsledku voleb 2017 na proměnu účastnického spektra (str. 53-54).

Politici opět tvořili nadpoloviční většinu (60%) účastnického spektra ve třetím analyzovaném roce (zástpci 11 politických stran a hnutí).

Graf 15: Zastoupení politických stran 2018

Zastoupení politických stran 2018 40

S největší četností se v roce 2018 zúčastnili pořadu členové hnutí ANO, kterých ve studiu debatovalo 37 (28%). Šlo o vůbec největší zastoupení jednoho politického subjektu v jednom ze sledovaných let. Prvenství v počtu návštěv si po dvou letech nepřipsal Andrej Babiš (2 účasti, již ve funkci ministerského předsedy), ale předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (6 účastí). Dále se potom debat pravidelně účastnil předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek (5 účastí) a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (4 účasti).

Druhý politickým subjektem s největší četností návštěv byla ČSSD, která měla v pořadu 22 účastníků (17%). Nejčastěji s Moravcem debatoval předseda strany Jan Hamáček (6 účastí) a místopředseda strany Martin Netolický (3 účasti). Dvakrát se v roce 2018 zúčastnili pořadu rovněž předseda Senátu Milan Štěch, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a bývalý ministr vnitra Milan Chovanec.

I v roce 2018 byla na třetím místě v množství účastníků ODS se 14 debatujícími (11%). Nejčastěji ve studiu debatoval opět Petr Fiala (4 účasti) a Zdeněk Stanjura (4 účasti), dále potom Jaroslav Kubera a Jan Zahradil (oba 2 účasti).

12 debatujících (9%) si připsali Piráti, které opět nejčastěji reprezentoval Ivan Bartoš (5 účastí). 11 debatujících měla KSČM (8%), za kterou nejčastěji debatoval Vojtěch Filip (4

účasti). Shodně 10 účastníků (8%) měli potom SPD, za které pravidelně debatoval místopředseda strany Radim Fiala (5 účastí), a KDU-ČSL, které nejčastěji reprezentoval Pavel Bělobrádek (4 účasti).

Jako člen jiné politické strany byl kódován hejtman Libereckého kraje Martin Púta (Starostové pro Liberecký kraj), a čtveřice nezávislých nestraníků. Dvakrát se pořadu zúčastnil senátor Pavel Fischer, jedenkrát potom poslanec Evropského parlamentu Petr Ježek a místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička.

Jediným zahraničním účastníkem v roce 2018 byl bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. Strana zelených neměla v pořadu ani jednoho zástupce.

3.2.8.4 Celkové zastoupení politických stran (2016-2018) Političtí hosté tvořili 57% účastnického spektra ve sledovaném celku.

Graf 16: Zastoupení politických stran 2016-2018

ZASTOUPENÍ POLITICKÝCH STRAN 2016-2018 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Největší zastoupení v pořadu mělo hnutí ANO, jehož členové u Moravce diskutovali celkem 91 x (25%). Pouze v prvním analyzovaném roce měla víc účastníků v pořadu ČSSD, která se se svými 75 debatujícími umístila na druhém místě. Třetí místo v četnosti hostů měla potom stejně jako ve všech třech sledovaných letech ODS, kterou reprezentovalo celkem 47

členů.

Naopak s nejmenší četností se pořadu zúčastnili zástupci zahraničních politických stran. Tři zahraniční politici tvořili méně než 1% politické části účastnického spektra. Obdobě nízkou účast, pouze 5 členů (1%), měla v pořadu Strana zelených. 9 účastníkům (2%) byla potom kódována jiná politická strana.

3.2.9 Proměna účastnického spektra 2016-2018 Situace na domácí politické scéně a volební preference politických subjektů prošly ve sledovaném období (10. 1. 2016 – 16. 12. 2018) významnou změnou (viz Proměny nálad, respektive volebních preferencí, ve sledovaném období, str. 26-27), což se promítlo i na účastnickém spektru sledovaného pořadu (vztah váhy politických subjektů a jejich účasti v pořadu je detailněji analyzován v kapitole Váha politických subjektů a nárok na účast).

Zatímco některé politické subjekty se ve sledovaném období dočkaly nárůstu četnosti svých členů v pořadu (ANO, Piráti), jiné zaznamenaly úpadek (ČSSD, Strana zelených) a některé zase vůbec prvního zástupce v pořadu (SPD).

Graf 17: Proměna účastnického spektra 2016-2018

Proměna účastnického spektra 2016-2018 140

120

100

0 2016 2017 2018

ANO ČSSD ODS KSČM KDU - ČSL TOP 09 STAN Piráti Strana zelených SPD Jiná strana

Největší nárůst v počtu účastníků měli Piráti a SPD. Dva politické subjekty, které nebyly do voleb v roce 2017 zastoupeny v Parlamentu a pořadu se účastnily minimálně (Piráti 2 x a

SPD 0 x). V roce 2016 neměly v pořadu zastoupení, ale v roce 2018 již ve studiu debatovalo 12 Pirátů a 10 členů SPD. Dalším subjektem, který zaznamenal nárůst (100%), byl STAN. V roce 2016 se pořadu zúčastnili 3 členové hnutí a v roce 2018 jich bylo 6. Hnutí ANO rovněž zaznamenalo nárůst v množství členů v pořadu (61%). Z 23 členů v roce 2016 na 37 v roce 2018. S vyšší četností se v posledním sledovaném roce účastnili pořadu také zástupci jiných politických stran.

Naopak největší procentuální úpadek (100%) zaznamenala Strana Zelených. V roce 2016 se pořadu zúčastnil jeden člen strany a v roce 2018 neměli Zelení v pořadu ani jednoho zástupce. Stejně tak TOP 09 zaznamenala významný úpadek (50%) v množství účastníků. Z 12 členů v roce 2016 na 6 v roce 2018. Obdobně na tom byla ČSSD (úpadek 19% z 27 v roce 2016 na 22 v roce 2018), KSČM (úpadek 9% z 12 v roce 2016 na 11 v roce 2018) a ODS (úpadek 7% z 15 v roce 2016 na 14 v roce 2018).

KDU-ČSL potom jako jediný politický subjekt měla v roce 2016 i 2018 v pořadu stejné množství účastníků (10).

3.2.10 Vliv výsledku voleb 2017 na proměnu účastnického spektra Volby do PS v roce 2017 přinesly hned několik významných změn na domácí politické scéně (viz výše). Po čtyřech letech došlo ke změnám volebních preferencí, podle kterých je (dle Kodexu ČT, 2003:17) odvozována váha jednotlivých politických subjektů, a následně prostor v diskusních pořadech veřejnoprávní televize (viz Váha politických subjektů a nárok na účast, str. 54-57).

Graf 18: Proměna volebních preferencí (váhy) v roce 2017

Proměna volebních preferencí (váhy) v roce 2017 (%) 35 30 25 20 15 10 5 0 ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS Úsvit KDU - ČSL Strana Piráti STAN SPD zelených

volby do PS 2013 volby do PS 2017

Proměna volebních preferencí, respektive váhy politických subjektů, se viditelně promítla i na účastnickém spektru sledovaného pořadu. Zástupci některých politických subjektů byli do pořadu zváni častěji, někteří méně často, jiní ve studiu debatovali vůbec poprvé.

K postihnutí proměny účastnického spektra po volbách byla porovnávána účastnická skladba rok před a rok po volbách (126 politických hostů v roce před volbami a 108 hostů po). Přesnější a relevantnější výsledky vlivu voleb a jiných významných společenských událostí (kauzy, krize, demonstrace atd.) na účastnické spektrum vybraného pořadu by bylo možné získat analýzou proměn v delším sledovaném celku (např. dvě celá volební období).

Graf 19: Účast politických subjektů před a po volbách 2017

Účast politických subjektů (%) před a po volbách 2017 35

0 ČSSD ANO KSČM TOP 09 ODS KDU-ČSL Strana Piráti STAN SPD zelených

rok před volbami rok po volbách

Ve většině případů odpovídal pokles/nárůst volebních preferencí (váhy) jednotlivých politických subjektů poklesu/nárůstu jejich zastoupení ve sledovaném pořadu. Pokles ve volebních výsledcích a množství účastníků v pořadu zaznamenala ČSSD (13% a 7% z celku), TOP 09 (7% a 6%), KDU-ČSL (1% a 4%), a Strana zelených (2% a 1%). Naopak nárůstu volebních preferencí a množství účastníků v pořadu se dočkalo hnutí ANO (11% a 7% z celku) a Piráti (8% a 7%).

Pokles volebních preferencí a současně nárůst množství účastníků v pořadu zaznamenala KSČM (pokles 7% a nárůst 12% z celku), naopak nárůst volebních preferencí a pokles účastnického zastoupení v pořadu měla ODS (nárůst 3% a pokles 5%). STAN měl před volbami i po volbách stejné množství účastníků (4), byť v roce 2017 kandidoval jako samostatný politický subjekt vůbec poprvé. SPD se svého prvního hosta v pořadu dočkala až po volbách.

3.2.11 Váha politických subjektů a nárok na účast Jak již bylo mnohokrát zmíněno, váha politického subjektu (odvozena od výsledku demokratických voleb), by měla korespondovat s množstvím prostoru, který je subjektu ve vybraném pořadu věnován. Pro potřeby této analýzy je celkové období (2016-2018) rozděleno do dvou částí, které rozdělují volby do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017. Do posledního dílu před nimi (15. 10. 2017) je četnost návštěv konfrontována s výsledkem voleb v roce 2013, poté s volbami v roce 2017. Jelikož se volby konaly až koncem roku 2017, je první analyzovaná část delší.

Nárok na účast podle volebních preferencí značí množství účastníků, které odpovídá výsledku voleb v roce 2013 v prvním období a 2017 ve druhém období (množství získaných procentních bodů ve volbách přepočítaných na politické účastníky).

3.2.12 První období (2016–2017 (do voleb)) Od začátku analyzovaného období (10. ledna 2016) do voleb uběhlo 21 měsíců a 3 týdny a bylo odvysíláno 73 dílů, ve kterých debatovalo 218 politických hostů (220 bez 2 zahraničních hostů). 215 členů jedné z deseti hlavní stran (se 2 a více účastníky) a 3 reprezentanti jiných politických subjektů. Parlamentní hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které ve volbách 2013 získalo 6,9 % hlasů, a mělo tedy nárok na 15 účastníků, nemělo v pořadu ani 1 zástupce. Nárok na účast v pořadu byl odvozen od váhy jednotlivých

politických subjektů odvozeného od výsledku voleb do PS (viz výše). Např. ČSSD se svými 20,5 % hlasů (2013) tedy měla v prvním období nárok na 45 účastníků (20,5 % z 218).

Graf 20: Účast a nárok na účast v prvním období

Účast a nárok na účast v prvním období 60

0 ČSSD ANO ODS KSČM TOP 09 KDU - ČSL STAN Strana Jiná Piráti Úsvit zelených strana

účast nárok na účast podle volebních preferencí

S nejvyšší četností se od začátku roku 2016 do voleb zúčastnila ČSSD (51 účastníků), dále ANO (49) a ODS (32). Naopak nejméně ve studiu debatovali zástupci Strany zelených (4), jiné politické strany (3) a Pirátů (2). Členové hnutí Úsvit se v prvním období neúčastnili pořadu vůbec. Hned několik politických subjektů mělo v pořadu více účastníků, než na které měly podle své váhy „nárok“. Šlo zejména o hnutí STAN (8 účastníků samostatně nekandidujícího subjektu), ODS (32 účastníků oproti 17), KDU-ČSL (21 oproti 15), ANO (49 proti 41) a ČSSD (51 proti 45). Naopak méně účastníků, než odpovídalo váze politického subjektu, měli Piráti (2 oproti 6), dále také Strana zelených (4 oproti 7), KSČM (24 oproti 32) a TOP 09 (24 oproti 26). 14 účastníků (6,6% ve volbách) rovněž připadalo na jiné, neparlamentní strany, které měly v prvním sledovaném období jen 3 reprezentanty.

3.2.13 Druhé období ((od voleb) 2017-2018) Od říjnových voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017 do konce analyzovaného období (16. prosince 2018) uběhlo 14 měsíců a 2 týdny a bylo odvysíláno 51 dílů, kterých se zúčastnilo 150 politických hostů (151 bez 1 zahraničního politika).

Graf 21: Účast a nárok na účast ve druhém období

Účast a nárok na účast ve druhém období 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 ANO ČSSD ODS Piráti KSČM SPD KDU - ČSL TOP 09 STAN Jiná Strana strana zelených

účast nárok na účast podle volebních preferencí

Ve druhém sledovaném období nebyly rozdíly mezi účastí a nárokem na účast tak výrazné jako v prvním. Největší množství účastníků nad rámec nároku měla ČSSD, která ve volbách obdržela jen 7,3% hlasu (tedy 11 účastníků). Namísto toho debatovalo ve studiu 24 sociálních demokratů. Větší množství účastníků v pořadu, než odpovídalo váze subjektu, měla rovněž KDU-ČSL (11 oproti 9) a oproti prvnímu analyzovanému období také komunisté (13 oproti 12).

Naopak menší množství účastníků měla ve druhém období Strana zelených (1 oproti 2), hnutí SPD (12 oproti 16), TOP 09 (6 oproti 8), STAN (6 oproti 8), jiná/neparlamentní strany (6 oproti 7), ODS (15 oproti 17) a hnutí ANO (42 oproti 44).

3.2.14 Účast a nárok na účast v celém analyzovaném období Celé analyzované období trvalo 36 měsíců, a přineslo 124 dílů a 367 politických účastníků. Váha analyzovaných politických subjektů se vlivem výsledku voleb v roce 2017 významně změnila. Hodnoty v grafu (viz níže) odpovídají aktuální váze politických subjektů v době, kdy byli jednotliví účastníci do pořadu přizváni (do voleb v roce 2017 podle výsledku voleb 2013 a po volbách podle nových politických preferencí).

Graf 22: Účast a nárok na účast 2016-2018

Účast a nárok na účast 2016-2018 100

0 ANO ČSSD ODS KSČM KDU - TOP 09 Piráti STAN SPD Jiná Strana Úsvit ČSL strana zelených

účast nárok na účast podle volebních preferencí

Největší pozitivní rozdíl mezí účastí a nárokem na účast měl STAN (14 účastníků oproti 8), dále také ODS (47 oproti 34), KDU-ČSL (32 oproti 24), ČSSD (75 oproti 56), a hnutí ANO (91 oproti 85). Naopak nepříznivý rozdíl měla Strana zelených (5 oproti 9), Piráti (16 oproti 22), SPD (12 oproti 16), KSČM (37 oproti 44) a TOP 09 (30 oproti 34).

3.2.15 Zastoupení koalice a opozice 2016-2018 Účastníci pořadu reprezentují vedle sebe a svého politického subjektu rovněž koalici, respektive opozici, jejíž je politický subjekt součástí. Nejen zastoupení politických stran, ale i koaličních a opozičních politiků by ve sledovaném pořadu mělo být vyvážené (viz kapitola Článek 6 – Diskusní pořady a pluralita, str. 20-21).

Analýza koaličního a opozičního zastoupení ve sledovaném celku bere v potaz proměnu vládnoucí koalice, která nastala v důsledku voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017 (20.- 21. října). Tudíž do dílu, který měl premiéru 15. října 2017, byli za zástupce koalice kódování členové ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Naopak opozici reprezentovali účastníci KSČM, TOP 09 a ODS (Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury se do Poslanecké sněmovny dostal, ale pořadu se jeho členové ve sledovaných letech nezúčastnili). Od dílu odvysílaného 22. října 2017 do konce analyzovaného období (16. prosince 2018) byli zástupci koalice účastníci

z řad ANO, ČSSD a KSČM (komunističtí politici byli z důvodu podpory menšinového kabinetu rovněž kódováni jako členové koalice). Proti tomu opozičními účastníky byli politici ODS, Pirátské strany, SPD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.

Graf 23: Zastoupení koalice a opozice 2016-2018

Zastoupení koalice a opozice 2016-2018

koalice opozice

V celkovém účastnickém spektru, stejně jako v každém z analyzovaných let, měla účastnickou převahu koalice (58%). V roce 2016 ve studiu debatovalo 60 koaličních politiků (61%), v roce 2017 potom 70 účastníků (59%) a v posledním analyzovaném roce rovněž 70 (55%).

3.2.16 Zastoupení neparlamentních stran 2016-2018 Vedle velkých politických stran a hnutí, které ve volbách dosáhly na potřebnou 5% hranici, by měl podle Kodexu ČT být v diskusních pořadech České televize věnován prostor i menším, neparlamentním subjektům (viz kapitola Článek 6 – Diskusní pořady a pluralita str. 20-21).

Graf 24: Zastoupení neparlamentních stran 2016-2018

Zastoupení neparlamentních stran 2016-2018

parlamentní strany neparlamentní strany

Ve sledovaných letech se pořadu zúčastnilo 24 členů neparlamentních stran (6% všech politických hostů). 8 členů STAN (kteří ve studiu debatovali do voleb 20.-21. října 2017, než se stali členy strany parlamentní), 2 členové Pirátské strany (do voleb), 5 členů Strany zelených a 4 nestraníci.

Výjimečně byli do pořadu zváni členové jiných politických stran (5 x). Jednoho reprezentanta měla ve sledovaných letech v pořadu strana Svobodní. Svého předsedu a poslance Evropského parlamentu Petra Macha, který ve studiu debatoval s poradcem ministra financí, ekonomem Alešem Michlem o ekonomických problémech Číny, daňových změnách v ČR a státním rozpočtu na rok 2016. Motivem k pozvání Macha bylo spíše než stranická příslušnost jeho ekonomické zaměření a funkce europoslance. Celá debata byla ekonomického charakteru.

Začátkem roku 2017 se pořadu zúčastnil také nestraník za stranu Spojení demokraté – sdružení nezávislých, senátorka Alena Dernerová, která byla do studia pozvána s předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu a náměstkem ministra průmyslu a obchodu Lubomírem Bokšeflem. Účastníci debatovali zejména o zákoně o elektronických komunikacích, postavení spotřebitele, smluvních vztazích s operátory, cenách za datové služby, strategii MPO v přístupu k digitální a telekomunikační agendě a aktivitě regulátora.

Jedním z hlavních motivů k pozvání Dernerové byl její senátní návrh na změnu zákona o elektronických komunikacích, o kterém s moderátorem debatovala.

Generální ředitel Karlovarské krajské nemocnice Josefa Märze (Karlovaráci) byl přizván do pořadu k diskusi nad tématy z resortu zdravotnictví (financování zdravotnictví, komerční pojištění, standartní a nadstandartní péče, dostupnost lékařské péče nebo platy lékařů a zdravotnického personálu) společně s ministrem zdravotnictví Miloslavem Ludvíkem a prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem. Stejně jako v případě obou výše zmíněných hostů nebyl März do pořadu přizván pro svou stranickou příslušnost, ale svou funkci ředitele krajské nemocnice v Karlových Varech. Právě té se odliv českých lékařů do zahraničí, o kterém se v pořadu mimo jiné diskutovalo, významně dotýká.

Nestraník za Stranu soukromníků České republiky a senátor Ivo Valenta byl přizván k debatě o regulaci hazardu v ČR, vymáhání nového zákona, aktivitě celní a finanční správy nebo přístup obcí a měst k hazardu. Ve studiu debatoval s náměstkem pro řízení sekce majetku státu Ministerstva financí ČR Ondřejem Závodským a předsedou spolku Občané proti Hazardu Martinem Svobodou. Motivem pro pozvání Valenty nebyla jeho stranická příslušnost ani senátorský post, ale jeho podnikatelské aktivity v hazardu a vlastnictví skupiny Synot. Valenta byl názorovým oponentem reprezentanta státu (Závodský) a občanské protihazardní iniciativy (Svoboda).

Posledním reprezentantem malé, neparlamentní strany byl hejtman Libereckého kraje a místopředseda Rady Asociace krajů Martin Půta. Člen regionálního politického hnutí Starostové pro Liberecký kraj byl přizván k debatě s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou o investiční politice vlády, vzniku Národního investičního plánu, nebo kvalitě života v regionech. Půta byl do pořadu pozván jako reprezentant jednoho z krajů, kterého se nově vzniklý investiční plán týká (v rámci Libereckého kraje se debatovalo zejména o investicích do železnice).

3.2.17 Shrnutí výsledků Ve třech analyzovaných letech, 124 dílech pořadu Otázky Václava Moravce, debatoval moderátor s 642 hosty nad 284 tématy. Nejčastějším tématem byla domácí politická situace (25%), z témat připadajících pod kompetence jednoho z vládních resortů se potom nejčastěji debatovalo o financích (15%). Naopak jen v jednom případě byla hlavním tématem debaty kultura (<1%). V analyzovaných letech bylo možné sledovat tematickou proměnu pořadu.

Mezi lety 2016 a 2018 došlo k poklesu v četnosti debat o financích, zdravotnictví a vnitru, naopak výrazně častěji než v roce 2016 a 2017 se v posledním sledovaném roce debatovalo o domácí politické situaci.

Účastnické spektrum sledovaného pořadu bylo z hlediska pohlaví nevyvážené. Ve sledovaných letech se pořadu zúčastnilo 89 žen (14%) a 553 mužů (86%). A nevyvážené bylo i věkově. Nejpočetnější skupinu (58%) tvořili účastníci ve věku 40-59 let (57 žen a 316 mužů). Naopak jen 3 účastníci byli ve věku od 80 do 89 let (>1) a 5 debatujících od 20 do 29 let (>1). Ve sledovaném období nedošlo k výrazné věkové proměně účastnického spektra.

Vedle politiků dostali v souladu s Kodexem ČT (2003:17) prostor také odborníci z řad nepolitické veřejnosti. Ve sledovaných letech debatovalo ve studiu 367 politiků (57%) a 275 nepolitiků/odborníků (43%).

Celek účastnického spektra tvořilo 642 debatujících, z toho jen 297 jedinečných hostů (46%). 171 nepolitiků/odborníků a 126 politiků. Jen jedné debaty se zúčastnilo 168 osob (58 politiků a 110 nepolitiků/odborníků), dva a vícekrát ve studiu debatovalo 129 účastníků (68 politiků a 61 nepolitiků/odborníků). Nejčastěji debatujícím politikem byl Petr Fiala z ODS (12 x), dále Vojtěch Filip z KSČM (11 x) a Bohuslav Sobotka (10 x) a Milan Chovanec (10 x) z ČSSD. Z nepolitických hostů se pořadu nejčastěji zúčastnil politolog Tomáš Lebeda (5 x), předsedkyně Státního úřadu pro Jadernou bezpečnost Dana Drábová (4 x) a policejní prezident Tomáš Tuhý (4 x).

Političtí i nepolitičtí hosté byli dále analyzováni z hlediska funkcí, které v době účasti v pořadu zastávali. Nejpočetnější skupinu tvořili odborníci z řad nepolitické veřejnosti (43%). Z toho ve studiu nejčastěji debatovali ekonomové (18% z nepolitických hostů a 8% z celého účastnického spektra), státní úředníci (15% a 6%) a vědci, analytici a zaměstnanci v akademické sféře (11% a 5%). Naopak nejmenší zastoupení z nepolitických hostů měli diplomaté (1% a >1%), novináři (1% a >1%) a sociologové (2% a >1%).

Naopak nejpočetnější politickou skupinu tvořili ministři (22% z politických hostů a 12% z celého účastnického spektra), předsedové (15% a 9%) a místopředsedové (12% a 7%) politických stran a hnutí. S nejmenší četností se potom pořadu účastnili bývalí premiéři (>1% a >1%), zahraniční politici (>1% a >1%) a předsedové senátu (>1% a >1%).

Politici tvořili 57% účastnického spektra. Celek politického účastnického spektra tvořili členové ANO (25%), ČSSD (20%), ODS (13%), KSČM (10%), KDU-ČSL (9%), TOP 09

(8%), Pirátů (4%), STAN (4%), SPD (3%), Strany zelených (1%). Dále se pořadu zúčastnili nezávislí nestraníci (1%), zahraniční politici (>1%) a po jednom členovy měli v pořadu Karlovaráci, Spojení demokraté – sdružení nezávislých, Svobodní, Strana soukromníků České republiky a Starostové pro Liberecký kraj.

Ve sledovaných letech bylo možné pozorovat proměnu politické skladby účastnického spektra. Největší nárůst v počtu účastníků zaznamenali Piráti (z 0 v roce 2016 na 16 v roce 2018) a SPD (z 0 na 10). Dále také STAN (z 3 na 6), ANO (z 23 na 37).

Naopak úpadek v množství členů v pořadu měla Strana zelených (z 1 v roce 2016 a 4 v roce 2017 na 0 v roce 2018), TOP 09 (z 12 na 6), ČSSD (z 27 na 22) ODS (z 15 na 14) a KSČM (z 12 na 11). Jediná KDU-ČSL měla v prvním i posledním sledovaném roce v pořadu shodně 10 členů. Až na výjimku (ODS a KDU-ČSL) odpovídal pokles/nárůst váhy politického subjektu poklesu/nárůstu účastníků v pořadu. Účastnické spektrum se tak ve sledovaných letech proměnilo v návaznosti na proměnu volebních preferencí jednotlivých stran a hnutí, a stanovená hypotéza č.3 byla potvrzena.

Významné změny na domácí politické scéně, které přinesly volby do PS v roce 2017, se promítly i na účastnické spektrum vybraného pořadu. U většiny politických subjektů odpovídal pokles/nárůst volebních preferencí (váhy) poklesu/nárůstu množství účastníků v pořadu. Pokles zaznamenala ČSSD (13% a 7% z celku), TOP 09 (7% a 6%), KDU-ČSL (1% a 4%) a Strana zelených (2% a 1%), naopak nárůst volebních preferencí (váhy) a množství účastníků v pořadu zaznamenalo ANO (11% a 7%) a Piráti (8% a 7%). Výjimkou byla KSČM, která zaznamenala pokles volebních preferencí (váhy) a nárůst množství účastníků v pořadu (pokles 7% a nárůst 12%) a ODS, které stouply volební preference, ale pokleslo množství členů v pořadu (nárůst 3% a pokles 5%). Výsledek ve svém celku tedy potvrzuje stanovenou hypotézu č.2, že se účastnická skladba bezprostředně před volbami a po volbách významně proměnila v návaznosti na jejich výsledek.

Analyzována byla rovněž vyváženost zastoupení politických subjektů v pořadu. Zda prostor, který byl jednotlivým politickým subjektům v pořadu přidělen, odpovídal jejich váze odvozené od výsledku voleb, jak se píše v Kodexu ČT (2003:17). Některé politické subjekty měly v pořadu větší množství zástupců, než na kolik měli podle své váhy nárok. STAN (175%), ODS (138%), KDU-ČSL (133%), ČSSD (133%) a ANO (107%). Naopak Strana zelených (55%), Piráti (72%), SPD (75%), KSČM (84%) a TOP 09 (88%) měli v pořadu

menší zastoupení, než na které měli podle své váhy nárok. Na základě těchto výsledků lze konstatovat, že tvůrci pořadu nebyli ve sledovaném období zcela nestranní ve výběru hostů (prostor věnovaný jednotlivým politickým subjektům nebyl zcela vyvážený) a hypotéza č.1 tak nebyla potvrzena. Přesnější a závaznější závěry v otázce nestrannosti výběru by však přinesla analýza delšího časového úseku.

Neúplně vyvážený byl také prostor, který v pořadu dostali zástupci koaličních a opozičních stran. Ve sledovaném období se pořadu zúčastnilo 200 (58%) koaličních politiků a 146 (42%) zástupců opozice. Vedle koaličních a opozičních politiků dostali prostor také mimoparlamentní strany. Zástupci neparlamentních stran tvořili 6% účastnického spektra. Prostor, který byl mimoparlamentním stranám věnován, byl více méně přiměřený (6% oproti 8% hlasů, které získaly v průměru mimoparlamentní strany v roce 2013 a 2017 ve volbách), tedy v souladu s Kodexem ČT.

Závěr Cílem této diplomové práce byla analýza účastnického spektra pořadu Otázky Václava Moravce mezi lety 2016 a 2018 a zodpovězení výzkumných otázek týkajících se zastoupení politických subjektů, proměny účastnického spektra ve sledovaných letech a vlivu, který měly na jeho podobu volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017.

Účastnické spektrum pořadu nebylo ve sledovaných letech zcela vyvážené a ve většině případů neodpovídala účast váze politických subjektů odvozené od výsledku voleb (2013 a 2017). Polovina politických subjektů měla v pořadu více a polovina méně účastníků, než na které měly podle své váhy nárok. Účastnické spektrum se ve sledovaných letech proměnilo v návaznosti na proměnu své váhy, přičemž výraznou změnu bylo možné pozorovat po volbách v roce 2017.

Data získána výzkumnou metodou obsahové analýzy byla vyhodnocována a dále konfrontována s Kodexem České televize s cílem potvrdit či vyvrátit jeho dodržování. Tvůrci pořadu vytvářeli ve sledovaných letech podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických subjektů a zajistili vedle politiků účast široké škále odborníků, novinářů a osobností občanského života. V otázce vyváženosti prostoru, který dostaly jednotlivé politické subjekty či koaliční a opoziční strany nebyl Kodex dodržován zcela.

Od každoročních analýz najatých agentur se tento výzkum lišil zejména tím, že účastnické spektrum zkoumal a porovnával ve třech po sobě jdoucích letech. To umožnilo pozorovat vývoj účastnické skladby z dlouhodobější perspektivy a utvářet relevantnější závěry o dodržování povinností stanovených Kodexem České televize. Současně bylo možné postihnout dopad, který měly na účastnickou skladbu volby v roce 2017.

Tento výzkum by mohl být rozšířen hned několika způsoby. Nabízí se pokračování analýzy účastnického spektra dalších tří let a vlivu dalších voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Zajímavé poznatky by rovněž přinesla analýza vlivu dalších významných společenských a politických událostí posledních let, jako například protivládní demonstrace v roce 2019 nebo kauzy vrcholných politiků.

Summary The aim of this diploma thesis was to analyze the spectrum of participants in the Questions of Václav Moravec talk show between the years 2016 and 2018 and answer research questions concerning the representation of political entities, changes in the participant spectrum over the monitoring period and the impact the 2017 election had on it.

The spectrum of participants was not fully balanced in the monitored years and in most cases the participation did not correspond to the weight of political entities derived from the election results (2013 and 2017). Half of the political entities had more and half fewer participants on the program than they were entitled to according to their weight. The participation spectrum changed in the monitored years in connection with the change of its weight, while a significant change could be observed after the elections in 2017.

The data obtained by the research method of content analysis were evaluated and further confronted with the Czech Television Code in order to confirm or refute its compliance. In the monitoring period, the creators of the program created conditions for the adequate participation of non-parliamentary political entities and, in addition to politicians, ensured the participation of a wide range of experts, journalists and civic figures. The CT Code was not fully complied with when it came to balancing the space given to individual political entities or coalition and opposition parties.

This research differed from the annual analyzes of hired agencies mainly in that it examined and compared the spectrum of participants in three consecutive years. This made it possible to observe the development of the participant's composition from a longer-term perspective and to form more relevant conclusions on compliance with the obligations set out in the Czech Television Code. At the same time, it was possible to capture the impact the 2017 election had on it.

This research could be extended in several ways. An analysis of the influence of the participation spectrum for the next three years and the impact of the next elections to the Chamber of Deputies in 2021 might be an option.

Použitá literatura 1. CURRAN, James a GUREVITCH, Michael, ed. Mass media and society. 2nd ed. (Londýn: Arnold, 1996)

2. CHAPMAN, Jane. Comparative media history: an introduction : 1789 to the present. (Cambridge: Polity 2005)

3. ČERNÝ, Ota. Díky, na viděnou! (Praha: Duel 1998)

4. ČESKÁ TELEVIZE, Otázky Václava Moravce [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/

5. ČESKÁ TELEVIZE, Vše o ČT [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/

6. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAR. Gender: Rozhodování - datové údaje [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.czso.cz/csu/gender/1-gender_rozhodovani

7. D’Alessio, Dave a ALLEN, Mike. Media Bias in Presidential Elections: A Meta- Analysis. [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1111/j.1460-2466.2000.tb02866.x

8. HALLIN, Daniel C. a Paolo MANCINI. Comparing media systems: three models of media and politics. (Cambridge: Cambridge University Press 2004)

9. HALLIN, Daniel C. a Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. (Praha: Portál, 2008)

10. JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Masová média (Praha: Portál 2009)

11. JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Média a společnost (Praha: Portál 2003)

12. JIRÁK, Jan a ŘÍCHOVÁ Blanka. Politická komunikace a média. (Praha: Karolinum 2000)

13. KODEX ČT, Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z: https://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/kodex-ct/pdf/kodex- ct.pdf?_ga=2.125982537.559781188.1617276569-356163304.1617019063

14. MACLEAN, Eleanor O'Donnell. Between the lines: how to detect bias and propaganda in the news and everyday life. (Halifax, N.S.: DEVERIC 1981)

15. MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. (Praha: Portál 2004)

16. MCQUAIL, Denis, Úvod do teorie masové komunikace (Praha: Portál 2009)

17. MCQUAIL, Denis. Media performance: mass communication and the public interest. (Londýn: SAGE Publications 1992)

18. NELSON, Richard ALLAN. Tracking Propaganda to the Source: Tools for Analyzing Media Bias [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.globalmediajournal.com/open-access/tracking-propaganda-to-the- source-tools-for-analyzing-media-bias.pdf

19. NICHOLAS, Joe a PRICE John. Advanced studies in Media. (Cheltenham: Thomas Nelson and Sons, 1998) [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://books.google.cz/books?id=3rUlRd3MqD8C&pg=PA13&dq=glasgow+medi a+group+bias&hl=en&sa=X&ved=2ahUKEwj8jpzJs_3sAhVkxoUKHdigAYcQ6A EwA3oECAIQAg#v=onepage&q=glasgow%20media%20group%20bias&f=false

20. ONDOBO, Claude. Public Broadcasting. Why? Who?. [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000124058

21. PITTERMANN, Jiří, Jitka SATURKOVÁ a Vít ŠNÁBL, ed. (Prvních) 10 let České televize. (Praha: Česká televize 2002)

22. REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. (Praha: Portál, 2004)

23. SCHERER, Helmut a kolektiv. Analýza obsahu mediálních sdělení. (Praha: Karolinum, 2011)

24. SIEBERT, Fred S., Theodore PETERSON a Wilbur Lang SCHRAMM. Four theories of the press: the authoritarian, libertarian, social responsibility, and Soviet communist concepts of what the press should be and do (University of Illinois Press 1956)

25. TRAMPOTA, Tomáš, Zpravodajství (Praha: Portál 2006)

26. VAŠEK, Petr. Proměny politických diskusních pořadů ČT v letech 1998 - 2005. (Praha: 2006). Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce: PhDr. Milan Šmíd

27. VOLBY, Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2013 a 2017.

[online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.volby.cz/

28. VOŘÍŠEK, Jakub. Vývoj politických debat v pořadech České televize od roku 1989 do současnosti. (Praha: 2016). Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce: PhDr. Jakub Železný

29. ZÁKON č. 468/1991 Sb. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-468

30. ZÁKON č. 483/1991 Sb. Zákon o České televizi [online]. [cit. 1. 4. 2020]. Dostupné z https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-483

Teze Diplomové práce

Seznam grafů Graf č. 1: Četnost témat 2016-2018 (graf 1)

Graf č. 2: Tematická proměna 2016-2018 (graf 2)

Graf č. 3: Pohlaví (graf 3)

Graf č. 4: Věk účastníků (graf 4)

Graf č. 5: Věková proměna 2016-2018 (graf 5)

Graf č. 6: Političtí a nepolitičtí hosté 2016-2018 (graf 6)

Graf č. 7: Jedineční političtí a nepolitičtí hosté 2016-2018 (graf 7)

Graf č. 8: Účast jedinečných hostů (graf 8)

Graf č. 9: Nejvyšší a nejnižší četnost návštěv politických hostů (graf 9)

Graf č. 10: Nejvyšší a nejnižší četnost návštěv nepolitických hostů (graf 10)

Graf č. 11: Funkce účastníků 2016-2018 (graf 11)

Graf č. 12: Nepolitické funkce účastníků 2016-2018 (graf 12)

Graf č. 13: Zastoupení politických stran 2016 (graf 13)

Graf č. 14: Zastoupení politických stran 2017 (graf 14)

Graf č. 15: Zastoupení politických stran 2018 (graf 15)

Graf č. 16: Zastoupení politických stran 2016-2018 (graf 16)

Graf č. 17: Proměna účastnického spektra 2016-2018 (graf 17)

Graf č. 18: Proměna volebních preferencí (váhy) v roce 2017 (graf 18)

Graf č. 19: Účast politických subjektů před a po volbách 2017 (graf 19)

Graf č. 20: Účast a nárok na účast v prvním období (graf 20)

Graf č. 21: Účast a nárok na účast ve druhém období (graf 21)

Graf č. 22: Účast a nárok na účast 2016-2018 (graf 22)

Graf č. 23: Zastoupení koalice a opozice 2016-2018 (graf 23)

Graf č. 24: Zastoupení neparlamentních stran 2016-2018 (graf 24)

Seznam příloh Příloha č. 1: kódovací kniha

Kódovací kniha Kód Kategorie díl téma 1 finance 2 zdravotnictví 3 školství a sport 4 životní prostředí 5 kultura 6 zahraničí 7 doprava 8 obrana 9 práce a sociální věci 10 místní rozvoj 11 průmysl a obchod 12 zemědělství 13 spravedlnost 14 vnitro 16 jiné 17 domácí politická situace

Kategorie účastník pohlaví 1 muž 2 žena věk 1 10-19 2 20-29 3 30-39 4 40-49 5 50-59 6 60-69 7 70-79 8 80-89 politická příslušnost 1 ANO 2 Česká pirátská strana 3 ODS 4 STAN 5 SPD 6 TOP 09 7 ČSSD 8 KDU-ČSL 9 KSČM 11 Strana zelených

12 Svobodní 13 jiná politická strana 14 bez pol. příslušnosti/nepolitik 99 zahraniční politická strana funkce 1 premiér 2 ministr 3 senátor 4 poslanec 5 předseda strany/hnutí 6 místopředseda strany/hnutí 7 předseda poslaneckého klubu 8 předseda Poslanecké sněmovny 9 poslanec Evropského parlamentu 10 řadový člen 11 odborník/nepolitik 12 vicepremiér 13 starosta/primátor/hejtman 14 jiná politická funkce 15 stínový ministr 16 bývalý ministr 17 místopředseda Poslanecké sněmovny 18 eurokomisař 19 předseda senátu 20 místopředseda senátu 21 zahraniční politik 22 bývalý premiér odborník/nepolitik dále 11//1 politolog 11//2 ekonom 11//3 člen odborů 11//4 diplomat 11//5 bývalý politik 11//6 sociolog 11//7 státní zástupce 11//8 policista/voják 11//9 vědec/analytik/akademická sféra 11//10 manažer/ředitel-soukromý sektor 11//11 jiná nepolitická funkce 11//12 státní úředník 11//13 soudce/právník 11//14 lékař zdravotník 11//15 novinář 11//16 zaměstnanec státního/polostátního podniku