12. MEZINÁRODNÍ MUSICOLOMOUC12 FESTIVAL SOUDOBÉ SCHNEE HUDBY 15/10 —4/11/2020 12 TH INTERNATIONAL FESTIVAL OF CONTEMPORARY MUSIC 15/10— 4/11/2020

12. MEZINÁRODNÍ12. SOUDOBÉ FESTIVAL HUDBY

SCHNEE

12 MORAVSKÁ FILHARMONIE OLOMOUC CZ LICHTZWANG CZ Pořádá Univerzita Palackého ENSEMBLE LUX A v Olomouci a spolek MusicOlomouc S Organized by Palacký University Olomouc UME DUO CZ and MusicOlomouc Association MUSICOLOMOUC ORCHESTR BERG

ENGLISH 42

MORAVSKÁ FILHARMONIE OLOMOUC 2 LICHTZWANG 10 ENSEMBLE LUX 18 UME DUO 26 ORCHESTR BERG 34 FOTOVÝSTAVY 38

1 VE SVITU SNĚHY TAJÍ MORAVSKÁ FILHARMONIE OLOMOUCCZ ČT 15/10/2020 19H Reduta Moravské filharmonie Olomouc

SANTA RATNIECE (*1977, Lotyšsko) Leider liegt kaum Schnee/ Žel sníh téměř neleží (2019) EVROPSKÁ PREMIÉRA Koncert pro klavír a orchestr (2014) ČESKÁ PREMIÉRA

BENT SØRENSEN (*1958, Dánsko) Tunnels de Lumière/Tunely světla (2010) ČESKÁ PREMIÉRA

HELENA TULVE (*1972, Estonsko) Sula/Tání (1999) ČESKÁ PREMIÉRA

MORAVSKÁ FILHARMONIE OLOMOUC JAKUB KLECKER dirigent NAO HIGANO soprán IRENA TROUPOVÁ soprán MIROSLAV BEINHAUER klavír

2 Lotyšská skladatelka SANTA RATNIECE (*1977) svá hudební studia začala studiem klavíru na hudební škole ve Valmiere. V roce 1992 nastoupila na studium hudební teorie na konzervatoři v Rize. Na Lotyšské hudební akademii J. Vītolse vystudovala hudební vědu a skladbu. Kompozici též studovala u Davida Rowlanda na Enschedské konzervatoři v Nizozemsku a na Estonské hudební a divadelní akademii u Heleny Tulve (viz níže). Její skladby byly uvedeny na řadě předních festivalů soudobé hudby v Evropě, Austrálii, Kanadě, Spojených státech, Číně i Jižní Americe. Mezi její nedávné projekty patří objednávka od legendárního souboru Kronos Quartet, Nadace Peterise Vaskse, čínského ministerstva kultury či pravidelné objednávky Lotyšského rozhlasového sboru, s nímž Ratniece dlouhodobě spolupracuje. V roce 2017 byla rezidenční skladatelkou vídeňského centra KulturKontakt Austria a již třikrát zaujala tentýž post v rámci Mezinárodního centra pro skladatele ve švédském Visby.

Název skladby Leider liegt kaum Schnee (2019) je převzat z deníkového zápisu pravnučky Clary Schumannové Julie: „Nyní konečně onen vytoužený den. Žel sníh téměř neleží, přece je však opravdu zima“. Text dále doplňují úryvky z Clařina dopisu adresovaného právě Julii.

Koncert pro klavír a orchestr (2014) posluchače zavede vysoko do Himálajského pohoří, na úpatí velehory Kailás. Tibetské jméno této posvátné hory zní Gang Rinpočhe neboli „ledový klenot“. Místní ji také nazývají Tisē — „vodní vrch“ či „říční vrch“, neboť poblíž pramení důležité asijské veletoky — Indus, Satledž, Brahmaputra a Karnali. „Samotný koncert je rozdělen do pěti částí. V úvodu se v nadmořské výšce 6638 metrů

3 nadechujeme mrazivého vzduchu a zoufale postrádáme kyslík. Stejně jako tento vzduch jsou nezvyklé i zvuky. Již zde také sledujeme třpyt druhé části věnované jezeru Manasarovar, jehož sladká voda je protikladem nedalekého slaného jezera Rakas. Tomuto druhému jezeru je věnována čtvrtá část. Třetí část pro sólový klavír popisuje poutní cestu okolo hory Kailás. Buddhisté posvátnou horu během čtyř týdnů obejdou stoosmkrát, aby dosáhli osvícení. Tuto cestu později sleduje i orchestrální tutti. Skladba vrcholí zlatavým světlem, jímž severní stěna Kailásu září během soumraku a nevysvětlitelně také občas i v noci.“ Santa Ratniece

BENT SØRENSEN (*1958) si renomé vůdčího dánského skladatele své generace vydobyl již v osmdesátých letech řadou úspěšných komorních děl v čele s čtveřicí smyčcových kvartetů. Devadesátá léta pak s rostoucím množstvím skladeb pro orchestr dále upevnila jeho pověst téměř výhradně instrumentálního skladatele. Ústředním motivem Sørensenovy tvorby je paměť — jeho mnohdy dramatická hudba stojí na vyvolání vzpomínek čerstvých i podvědomých; bere v potaz i stíny, deformace a nejasné odrazy obrazů v naší mysli. Příběhy chápe nikoli jako něco mimo nás, co lze nahlížet jako vnější předmět, ale jako cosi živého v nás, k čemu se vztahujeme skrze přítomnost. Sørensen v minulosti spolupracoval zejména s dánským dramatikem Peterem Asmussenem na produkcích mimo jiné pro dánské Královské divadlo, tvoří též na objednávku významných festivalů, ansámblů a sólistů včetně skladatele a trombonisty Christiana Lindberga, klavíristy Leifa Ove Andsnese či festivalu v Bergenu. Řadu let učil skladbu na Královské dánské hudební akademii v Kodani, od roku 2008 je hostujícím profesorem na Royal Academy

4 of Music v Londýně. V roce 2014 byl zvolen předsedou Dánské společnosti skladatelů.

Skladbu Tunnels de Lumière či Tunely světla napsal Sørensen v roce 2010 pro špičkový francouzský soubor Ensemble intercontemporain. Název skladby je inspirován dílem dánského básníka Michaela Strunge. Samotná inspirace ovšem přišla při procházce lesem, která skladatele zavedla k jakémusi betonovému tunelu. Při pohledu dovnitř zpozoroval daleko ve tmě drobný světelný kruh. V ten moment se, dle jeho vlastních slov, skladba zrodila. Efekty v této skladbě využité, včetně bohatého zastoupení dřívek, podle skladatele nejsou samoúčelné, nýbrž nutné pro přeměnu hudebního snu v hudbu skutečnou.

Hudba estonské skladatelky HELENY TULVE (*1972) vyrůstá ze základních pulzů, které dále ovlivňují přirozené vzorce a organický vývoj. Propojuje v sobě složitost, protiklady, různé podmínky a způsoby pohybu. Z její tvorby není vyloučen žádný zvuk, jenž v ní nalezne své smysluplné místo. Sama o hudbě tvrdí, že „má svá vlastní pravidla, za kterými se ale skrývají všeobecné ideje“. Vedle kompozice je odbornicí na gregoriánský chorál a sféru lidových hudebních tradic. Skladby Heleny Tulve si objednala celá řada ansámblů, orchestrů a festivalů po celém světě, sama byla v sezoně 2001/02 rezidentkou Estonského komorního filharmonického sboru a hlavní skladatelkou Estonského festivalu Music Days v roce 2006. Během sezony 2012/13 byla rezidenční skladatelkou Estonského národního symfonického orchestru.

Ke skladbě Thaw neboli Tání z roku 1999 autorka říká: „Rozmrazováním mám na mysli proces tání — přeměnu myšlenek, materiálů či zvukové barvy z jednoho stavu do jiného.

5 Jedním z impulzů vzniku tohoto díla je současná žhavá idea klimatické změny, představa tající hory ledu. Ta je zprvu chladná, lesklá a třpytivá, pak se, přibližujíc se z obzoru, promění z nehmotné a zdánlivé, postupně roste až se stane hmatatelnou a nakonec, po dlouhém procesu uvolňování, se rozevře v obrovskou, vířící, dunící masu vody, jejíž energie a ničivá síla přesahuje naše smysly. Ale ten, kdo zůstane opodál, může zachytit jasný směr tohoto pohybu a jeho nezkrotnou povahu.“

6 MORAVSKÁ FILHARMONIE OLOMOUC patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Za dobu své existence si vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár: věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí.

Dirigent JAKUB KLECKER (1982), který na HAMU v Praze studoval pod vedením Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka, vstupuje s Moravskou filharmonií do své druhé koncertní sezony. Významnou část Kleckerovy umělecké činnosti vždy tvořila operní tvorba — s tuzemskými divadelními soubory v Brně, Ostravě, Praze i jinde provedl již na padesát operních titulů. Od roku 2004 je kmenovým dirigentem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, v posledních pěti letech také působil na pozici hudebního ředitele opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Jakub Klecker též pravidelně spolupracuje s Národním divadlem v Praze. Již od roku 2015 také vyučuje dirigování orchestru na Hudební fakultě JAMU. Řadu let je spojován i s Kantilénou, brněnským sborem dětí a mládeže při Filharmonii Brno. V posledních patnácti letech vedl těleso jako umělecký ředitel a hlavní sbormistr a získal s ním řadu mezinárodních ocenění na prestižních sborových soutěžích.

Japonská sopranistka NAO HIGANO vystudovala operní a koncertní zpěv na Univerzitě Seitoku, ve studiu pokračovala

7 jako stipendistka na VŠMU, kde dokončila doktorské studium. Na vokálních koncertech a operních scénách vystupuje pravidelně na Slovensku i ve zbytku Evropy, nahrává pro rozhlasová hudební vysílání, televizi i pro hudební vydavatelství. Na sólových recitálech se představila jako interpretka písňové a komorní tvorby, věnuje se též přednesu oratorní, mešní a kantátové literatury. Od roku 1999 do 2004 byla stálým hostem Opery Slovenského národního divadla, včetně hlavní role v Schönbergově monodramatu Očekávání. Její repertoár sahá od renesance po skladby 21. století, zvláštní pozornost pak věnuje slovanské a německé vokální tvorbě zejména současných autorů. Od roku 2015 je členkou komorního tria Sen Tegmento, které založil klarinetista Martin Adámek, sólista a člen Ensemble intercontemporain. V posledních letech také působí jako výtvarnice.

Přední česká sopranistka IRENA TROUPOVÁ již během studia vystupovala doma i v zahraničí s ansámblem Musica Antiqua Praha a studium Hudební vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity zakončila magisterskou prací zaměřenou na ornamentiku 17. století. Své původní zaměření na historicky poučenou interpretaci staré hudby postupně rozšířila také o romantickou a moderní písňovou i operní tvorbu. Podílela se na mezinárodně oceněné nahrávce opery B. Martinů Le jour de bonté pro label Arco Diva, u něhož vydala též komplet písní Viktora Ullmanna a orchestrální písně Geraldiny Muchové. Vedle spolupráce se současnými skladateli a ansámbly zaměřenými na soudobou hudbu se věnuje také odkazu meziválečných autorů (Schulhoff, von Hannenheim, Herschkowitsch aj.). V současné době vyučuje na JAMU na Katedře varhanní a historické interpretace a je vyhledávanou lektorkou na mezinárodních kurzech

8 staré hudby. Pedagogicky působí také na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně a na kurzech ve Valticích.

MIROSLAV BEINHAUER (*1993) navštěvoval hudební gymnázium na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě u Mgr. Zdeňka Pěčka a JAMU ve třídě Mgr. Heleny Weiser. Absolvoval stáže ve Vídni na Universität für Musik und darstellende Kunst a School of Arts v belgickém Gentu pod vedením Daana Vandewalleho. V roce 2018 nastoupil na JAMU do doktorského studijního programu. Miroslav Beinhauer zaměřuje svou hlavní pozornost na hudbu 20. století, hudbu soudobou a také na hudbu mikrotonální. Momentálně je centrem jeho zájmu Alois Hába a jeho klávesová tvorba. Beinhauer se také podílel na speciálních projektech včetně čtyřiadvacetihodinového provedení skladby Vexations Erika Satieho na festivalu Moravský podzim či světové premiéře šestinotónové opery Aloise Háby Přijď království Tvé na festivalu Dny nové opery Ostrava, kde hrál part na šestinotónové harmonium. V roce 2019 navíc nastudoval a ve světové premiéře nahrál Hábův sólový cyklus Šest skladeb pro šestinotónové harmonium, op. 37.

9 KVĚTY NA SNĚHU LICHTZWANGCZ ÚT 20/10/2020 19H Kaple Božího Těla, Umělecké centrum UP

ADRIÁN DEMOČ (*1985, Slovensko) Modré kvety (2018)

SANTA RATNIECE (*1977, Lotyšsko) Libellules (2009)

PAVEL ZLÁMAL (*1980, ČR) No need to follow the snowman‘s thoughts / Netřeba následovat sněhulákovy myšlenky (2020) SVĚTOVÁ PREMIÉRA

MAREK KEPRT (*1974, ČR) Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu (verze 2019) V zásněží úzpytu motýli nedokvétají (akustický chVějíř — 2) (2020) SVĚTOVÁ PREMIÉRA

LICHTZWANGCZ PAVEL ZLÁMAL klarinet JAN PŘIBIL trubka JIŘÍ FAJKUS violoncello MAREK KEPRT klavír EVA BALCÁRKOVÁ theremin

10 ADRIÁN DEMOČ (*1985) studoval skladbu v Brně (František Gregor Emmert a Martin Smolka), Bukurešti (Doina Rotaru) a Vilniusu (Osvaldas Balakauskas). V roce 2011 na letních kurzech v Benasque (Španělsko) zvítězil ve skladatelské soutěži se skladbou Three Movements for String Orchestra a stal se rezidenčním skladatelem souboru United Nations Youth Orchestra. Jeho dílo, sahající od skladeb orchestrálních přes komorní až po konceptuální skladby a multimediální performance, zaznělo na Slovensku, v Česku, Velké Británii, Rakousku, Rumunsku, Litvě, Německu, Francii, Španělsku, Chorvatsku či či USA. Jeho skladby také vyšly na CD (Pavlík Records, Entr’acte, and/OAR). Příležitostně vystupuje jako improvizátor na fujaru a další slovenské lidové nástroje. Píše texty o soudobé hudbě, které publikuje v časopise Hudobný život. Jeho tvorba je ovlivněna mimo jiné americkým experimentalismem, minimalismem a spektralismem, kterému se věnuje i akademicky.

Počas písania tejto hudby som si znovu čítal román Les Fleurs Bleues (v slovenčine Modré kvety) Raymonda Queneaua. Táto kniha je, okrem iného, knihou o dennom snení, rojčení. Táto skladba je, okrem iného, taktiež skladbou o dennom snení. Adrián Demoč

SANTA RATNIECE (*1977) viz strana 3

Ve skladbě Libellules pro klarinet a violoncello hledám způsob, jakým zachytit zvláštní dvojí přírodní fenomén skrze zvuk, v tomto případě souhrou dvojice nástrojů. Vážky a vody. Čím to, že se tato křehká stvoření s jemnými, průhlednými křídly vždy navrací k vodě? Jaká neviditelná vlákna spojují puls stříbřitých vln s neustálým pohybem blyštivých křídel? Jaké nepostřehnutelné odrazy je

11 přitahují až k samotné vodní hladině? Duet klarinetu a cella nevyjadřuje tuto přitažlivost mezi vážkami a vodou. Spíše odhaluje přeměnu jednoho v druhé. Pomalé kolísání hladiny sloučené se stvořením plavajícím po vzdušných vlnách. Tiché, temně nasycené spodní tóny klarinetu se mísí s cellem a odkrývají poklidnou křivku vodní hladiny. Ovívané ostrými slunečními paprsky se neutuchající křídla zrcadlí v rytmických odrazech vody — a pronikavý zvuk klarinetu proráží neobvyklé flažolety pro cello. Třpytící se voda stoupá v letu, zatímco vážka se noří do hlubin… Santa Ratniece

Interpret, improvizátor a skladatel PAVEL ZLÁMAL (*1980) je absolventem konzervatoře v Teplicích a doktorského programu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V průběhu studií strávil dva roky na helsinské Sibeliově Akademii, mimo klarinet studoval a rozvíjel též hru na basklarinet a saxofon. Kromě vážné hudby klasické se věnuje hudbě moderní a soudobé, taktéž hudbě jazzové a experimentální, včetně volné improvizace. Účastnil se mnoha mezinárodních mistrovských kurzů, jazzových i experimentálních workshopů. Disponuje širokým virtuózním klarinetovým repertoárem od klasicismu až po současnost, vedle spolupráce s řadou hudebníků různých stylů tvoří též stálé improvizační duo s americkým kontrabasistou Georgem Cremaschim. Jako všestranný hráč a improvizátor účinkuje s ansámbly vážné, populární, jazzové i experimentální hudby, prošel angažmá orchestru Národního divadla Brno, Městského divadla v Brně, v současnosti působí v sestavě brněnského big bandu B-Side Band, The Fireballs & Gone Hepsville, spolupracuje s Pražským improvizačním

12 orchestrem, Brno Contemporary Orchestra i s Filharmonií Brno. Je též zakladatelem a vedoucím vlastních seskupení: Next Phase, Brno Improvising Unit, Pavel Zlámal & PQ či Divergent Connections Orchestra. Dosažené zkušenosti úročí zároveň jako pedagog nejen na brněnské JAMU.

Trio Netřeba následovat sněhulákovy myšlenky pro klarinet (nebo saxofon), trubku a violoncello komponované pro ansámbl Lichtzwang je souborem kratších celků. Komponovaný/organizovaný materiál je základní informací a kontextuálním východiskem pro interpretační uchopení. Na takto připravené platformě dále vědomě pracuji s principem individuálního rozhodování jednotlivých hráčů – tedy v různé míře ne/kontrolovanou improvizací. Což do provedení skladby vnáší element individuální tvůrčí svobody, která vede za běžnou interpretační mez. Tato individuální svoboda je však zároveň pevně spjatá se vzájemnou důvěrou a zodpovědností na kolektivní úrovni. Myšlenka tak míří dál, než jsou laciné efekty neuvědomělé (či bezohledné) svévole. Směřuje k upřímně míněné konstruktivní spolupráci, třebaže onen konstruktivní záměr – impuls – může, ba někdy musí, být velmi důrazný a odhodlaný. Skladba tedy záměrně otevírá možnost nejen volitelných, ale i nepředpověditelných zásahů. Každé její opakování je tak vždy novým „originálem“, reflektujícím širší kontext provedení – prostorové podmínky, hráčská kondice a naladění apod. Neboť Sněhulákovy výmysly sice mohou mít svoji „uzavřenou“ logiku, tu ale není nutno vždy definitivně přijímat a slepě následovat. Pavel Zlámal

13 Klavírista, skladatel, hudební pedagog, ředitel a dramaturg mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc a umělecký vedoucí olomouckého ansámblu Lichtzwang MAREK KEPRT (*1974) vystudoval kompozici a klavír na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. V letech 2002—2014 vyučoval hudební teorii a klavír na Církevní konzervatoři v Opavě. Od roku 2002 působí jako odborný asistent Katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2017 byl rezidentem Institutu Ostravské dny a 2018 se účastnil kompozičního pobytu „CEEC Composers Field Trip“ v Číně. Ve svém repertoáru má především skladby romantismu, přelomu 19. a 20. století, druhé poloviny 20. století i kompozice současných autorů — se zvláštním akcentem na díla Skrjabinova, Takemitsu, ruské avantgardy 1. poloviny 20. století, francouzskou tvorbu a vlastní kompozice. Pravidelně koncertuje v České republice, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemí a Jižní Koreji, sólisticky spolupracuje s Moravskou filharmonií Olomouc a nahrává pro Český rozhlas. Za své kompozice obdržel několik ocenění v soutěži Generace Ostrava a stipendium nadace Albana Berga ve Vídni.

Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu je název cyklu čtyř klavírních skladeb, které jsou jako work in progress pokaždé uváděny v drobně se lišících nových verzích (první verze pochází z roku 2006, zatím poslední z roku 2019). První skladba pracuje především s horním rejstříkem klaviatury a drobnými obměnami „skleněně svítivých“ septimo-nónových souzvuků, jež jsou užity jako opakující se modely. Důležitou úlohu tu mají nuance v pedalizaci a kontrast suchých a vlhkých odstínů původního modelu jakožto přeznívání stále jiných tónů souzvuku. Ve druhé skladbě je v pravé ruce exponován šestitónový model, který proznívá celou

14 skladbou. Oproti němu je levá ruka komponována v komplementárním tempu rubato a využívá celou klaviaturu. Třetí skladba je v mnoha ohledech spjatá s první a využívá podobné principy. V závěrečné skladbě se výrazně pracuje s hlubokým rejstříkem a mlhovinami klastrů, z nichž vystupují v pravé ruce různé ostinátní útvary, které podléhají postupným přeměnám především v oblasti barvy a artikulace.

Nová skladba V zásněží úzpytu motýli nedokvétají (akustický chVějíř 2) pro Lichtzwang částečně vychází ze skladby opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění — akustický chVějíř, která byla zkomponována k 75. výročí založení Moravské filharmonie Olomouc. Motivické výchvěje jsou adaptovány pro nástrojové obsazení Lichtzwangu při zakomponování nového nástroje, zkonstruovaného pro Lichtzwang — Cloud Chamber Bowls. Materiálové sypkosti předchozí kompozice jsou použity zcela volně; některé použité hudební citace olysňují, jiné se nenápadně vlísňují… Jako by se pod průsvitnou krustou začaly rozbíhat procesy tání i rašení… Marek Keprt

15 Olomoucký ansámbl LICHTZWANG vznikl v roce 2016 z podnětu klavíristy Marka Keprta. Jeho cílem je propagovat zejména českou současnou tvorbu a podnítit vznik nových skladeb pro neobvyklé nástrojové kombinace. Do jeho repertoáru však patří i tvorba Fryderyka Chopina, výběr z ruské a francouzské klavírní avantgardy konce 19. a první poloviny 20. století a základní díla světové klavírní a komorní tvorby 20. století. Název souboru je inspirován básnickou sbírkou Paula Celana (1920—1970). Lichtzwang: „v něm vyhasíná, co také tebe odňalo z jazyka gestem, které jsi nechal se dít, jako tanec dvou slov ze samých podzimů, hedvábí a nicotnění“. Soubor LICHTZWANG vystupuje na festivalu MusicOlomouc, vystupuje i na Hudební současnosti a také vede svoji vlastní koncertní řadu.

16

ADIEU ENSEMBLE LUXA ST 21/10/2020 20H Kaple Božího Těla, Umělecké centrum UP

BEAT FURRER (*1954, Rakousko) Streichquartett Nr. 2 (1988)

LOTTA WENNÄKOSKI (*1970, Finsko) Culla d’aria (2004)

THOMAS WALLY (*1981, Rakousko) Capriccio (III) giocoso, crudele e un poco amabile (2012)

MATEJ SLOBODA (*1988, Slovensko) copy.paste_DEL (2020) SVĚTOVÁ PREMIÉRA

GERALD RESCH (*1975, Rakousko) Streichquartett Nr. 2 „Kopien“ (2017)

BENT SØRENSEN (*1958, Dánsko) Adieu — String quartet No. 2 (1986)

ENSEMBLE LUXA LOUISE CHISSON housle THOMAS WALLY housle NORA ROMANOFF viola MARA ACHLEITNER violoncello

18 BEAT FURRER (*1954) studoval hru na klavír v rodném Schaffhausenu ve Švýcarsku, dirigování a kompozici se pak učil u Otmara Suitnera, resp. Romana Haubenstocka Ramatiho na vídeňské Hochschule für Musik und Darstellende Kunst. Bohaté dílo Beata Furrera se rozpíná od sólové a komorní hudby po orchestrální a sborová díla až po operu. Jeho důležitým charakteristickým znakem je jemné a důkladné zkoumání možností lidského hlasu a jeho vztahu k instrumentálnímu zvuku. Jeho hudba zazněla po celém světě, opery si u něho objednaly proslulé domy ve Vídni, Basileji, Hamburku či Berlíně. V roce 1985 založil jeden z předních evropských ansámblů soudobé hudby Klangforum Wien, jenž řídil až do roku 1992 a který dodnes příležitostně diriguje. V roce 1991 nastoupil jako profesor kompozice na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Štýrském Hradci; mezi lety 2006—2009 vyučoval také na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Frankfurtu. Společně s houslistou Ernstem Kovacicem založil mezinárodní akademii soudobé hudby „impuls“. Furrer je též držitelem řady ocenění včetně Hudební ceny města Vídně (2004), Zlatého lva z Benátského bienále (2006), Velké rakouské státní ceny (2014) a Ceny Ernsta von Siemense za celoživotní přínos hudbě (2018).

Smyčcový kvartet č. 2 je jednou ze skladeb vytvořených na objednávku rakouského uměleckého dramaturga a tehdejšího uměleckého ředitele divadla ve Štýrském Hradci Gerharda Brunnera a ansámblu Arditti Quartett. Brunner se tehdy v čele Štýrského festivalu zasadil o řadu dalších premiér soudobých autorů včetně Furrerovy opery Narcissus (1994).

Finská skladatelka LOTTA WENNÄKOSKI (*1970) studovala hru na housle, hudební teorii a maďarskou lidovou

19 hudbu na Konzervatoři Bély Bartóka v Budapešti a kompozici na helsinské Sibeliově akademii. Mezi její pedagogy patří mimo jiné Eero Hämeenniemi, Kaija Saariaho, Paavo Heininen či Louis Andriessen. Skladby si u ní objednali Esa-Pekka Salonen, BBC, Losangeleská filharmonie, Helsinská filharmonie či operní festival Savonlinna. Tvorba Lotty Wennäkoski tak zazněla například na Night of the Proms, festivalech Maerzmusik, Varšavský podzim či Huddersfield. Již dvakrát byla nominována na Cenu Severské rady za hudbu. V roce 2012 byla hlavní skladatelkou sanfranciského festivalu Other Minds a v létě minulého roku byla hostující skladatelkou Korsholmského festivalu ve Finsku. Album Culla d’aria obsahující skladatelčinu komorní hudbu vyšlo u Alba Records v roce 2008; výběr orchestrální tvorby v podání Finského rozhlasového symfonického orchestru s názvem Soie vydal label Ondine v roce 2015.

Charakteristickým rysem smyčcového kvartetu Culla d’aria je jeho houpavý puls — na jednu stranu bezútěšně éterický, na druhou stranu dmoucí se a prudce romantický. Italský název znamená „kolébka vzduchu“, ačkoli jsem dlouhou dobu chybně chápala kolébku jako houpačku. Za účelem vytvoření vzdušného zvuku zde využívám rozličné ruchy a flažolety. Lotta Wennäkoski

Skladatel, houslista a pedagog THOMAS WALLY (*1981) vystudoval skladbu ve třídě Dietmara Schermanna, Ericha Urbannera a Chayi Czernowin a housle u Josefa Hella na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Ve školním roce 2005/2006 byl žákem Paavo Heininena na Sibeliově akademii v Helsinkách. Jako houslista se věnuje především soudobé hudbě, mimo

20 jiné v Ensemble LUX, který spoluzakládal; od roku 2002 také hrává jako výpomoc v orchestrech Vídeňských filharmoniků a Vídeňské státní opery. Vyučuje na své alma mater předmět Historické kompoziční techniky. Jeho skladby zazněly v Evropě, New Yorku, Argentině, Íránu, Hongkongu či Tokiu v podání Tokijské filharmonie, Webernova symfonického orchestru, souborů Klangforum Wien, Kontrapunkte, LUX, Mondrian, Platypus, Reconsil, Zalodek, Hugo Wolf Quartet, moskevského Studia nové hudby a řady dalších. Získal četná ocenění a stipendia, např. Rakouské státní stipendium, cenu Outstanding Artist Award udělovanou Rakouským ministerstvem školství, umění a kultury, Cenu podpory města Vídně, druhou cenu v tokijské skladatelské soutěži Toru Takemitsu, Cenu podpory Theodora Körnera aj.

Capriccio (III) giocoso, crudele e un poco amabile je třetí ze série Capriccií, které všechny vycházejí ze skladby meer, teich, schwefelquelle. V roce 2008 jsem byl požádán o napsání skladby týkající se Augusta Strindberga. V knize Der andere Strindberg jsem narazil na pasáž popisující jeho improvizační způsob malby. Tento popis se mi stal inspirací k „novému“ způsobu skladby: bez jakýchkoli náčrtků jsem začal komponovat in medias res. Zjednodušeně by se dalo říci, že nemít koncept se stalo součástí konceptu. Tento nový způsob skladby se pro mne stal ústředním — takový, kde se „drobný detail“ stává důležitějším než „velká idea“, a kde je honba za dokonalostí nahrazena hledáním spontaneity a tvůrčí svobody. Thomas Wally

MATEJ SLOBODA (*1988) vystudoval dirigování na Konzervatoři v Bratislavě a skladbu na Konzervatoři v Banské Bystrici a VŠMU pod vedením Ivana Buffy, dále

21 na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni a na Kunstuniversität ve Štýrském Hradci u Beata Furrera. Aktuálně je doktorandem na JAMU ve třídě Ivo Medka. Jeho tvorba, sahající od děl orchestrálních a komorních přes sólové až po elektronickou a improvizovanou hudbu, byla uvedena na ISCM World Music Days, Melos-Étos, Orfeus, Asynchronie, Biela noc a dalších festivalech nejen v Evropě, ale také v Jižní Koreji a Číně. Je zakladatelem, uměleckým vedoucím a dramaturgem komorního souboru Ensemble Spectrum, s nímž vystupuje od roku 2012. Spolupracoval s předními slovenskými i zahraničními umělci, mezi něž patří Milan Paľa, Branislav Dugovič, Ivan Šiller, Ensemble Ricercata, Marie Jacquot, Marián Lejava, Štefan Sedlický, Konstantin Ilievsky, Mucha Quartet či DIY Instruments Ensemble. Jako dirigent uvedl mimo jiné řadu slovenských či světových premiér děl Arvo Pärta, Jevgenije Iršaje, Ľuboše Bernátha, Miro Tótha a dalších. Od loňského roku též tvoří společně s Lenkou Novosedlíkovou a Evou Hruškovou trio Critical Band.

Jednotícím prvkem u většiny z mých skladeb psaných ve standardní notaci je cílený výzkum implementace mikrointervalů v různorodých situacích a meta-řídící mechanismus v podobě číselných poměrů vznikajících z děl samotných a tím pádem jedinečných pro každé dílo. Řídícím generátorem ve skladbě copy.paste_DEL je poměr 4 : 5 : 21. Determinuje celkovou délku skladby, trvání jednotlivých segmentů, je bází akordů, stejně jako všudypřítomných filtrů propouštějících jen jisté ambity tónových výšek. Takto organizovaných deset dvaačtyřicetisekundových segmentů obsahujících filtry je překrytých vrstvou jednadvaceti hudeb A, B, C, kde A představuje „kontrapunktickou“, B „rytmicko-mechanickou“ a C „kvazi-

22 -statickou“ hudbu. Forma díla je dvakrát doplněná o tzv. free hudbu, kde neplatí žádné filtry ani časové limitery. V zásadě by se dala konstatovat myšlenka tří různých skladeb různých charakterů propouštěných mozaikou 4 : 5 : 21, která je ochotná propustit pouze určitý fragment. Dalším důležitým kompozičně-koncepčním prvkem je vědomé rozmístění hráčů do rohů sálu, díky čemuž vnikají různorodé křížící, točící se kánony, echa a instrumentální efekty dotvářející imaginativní svět díla. Matej Sloboda

GERALD RESCH (*1975) studoval hudební kompozici ve Vídni, Kolíně a Štýrském Hradci u Michaela Jarrella, Yorka Höllera, Beata Furrera a dalších, vedle toho také vystudoval hudební vědu, filosofii a dějiny umění na Vídeňské univerzitě. Vyučuje na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst a na soukromé Univerzitě Antona Brucknera v Linci. Je držitelem několika ocenění, dvojnásobným držitelem rakouského státního stipendia za kompozici, ocenění Erste Bank za skladbu či hamburské ceny Tonali. Ve své tvorbě se snaží především o jasné, stručné a přesné vyjádření, zároveň neustále vyvažuje snahu o bohatost vnitřních vztahů a celkovou lehkost svého hudebního jazyka.

Můj druhý smyčcový kvartet ve čtyřech větách prozkoumává konstelace specifických kombinací nástrojů — stručná dua pro postupně se obměňující sestavy uvádějí každou z vět tohoto kvartetu, v každé z nich je důkladněji zpracováno to, co úvodní dua předkládají jako možnosti. Podtitul „Kopie“ odkazuje k obrazu Vincenta van Gogha Zimní krajina s vránami (dle Jeana-Françoise Milleta). Nadšen prostotou francouzských realistů imitoval van Gogh řadu jejich děl. V případě Zimní krajiny s vránami se van Gogh přidržel

23 původní kompozice a atmosféry, přesto vytvořil zcela samostatné dílo skrze odlišné barevné odstíny, ale především díky svému osobitému stylu — tedy skrze drobné úpravy, takříkajíc v mezerách původního obrazu. Východiskem mé skladby se stalo pokřivení, deformace, promísení a rozlomení široké palety oblíbených předloh od Purcella až po Nikodijeviće. Čtvrté duo, nazvané „Kreisläufer“, vzdává poctu vídeňské ilustrátorce Lore Heuermann, jejíž stejnojmenná grafika posloužila jako inspirační zdroj. Gerald Resch

BENT SØRENSEN viz strana 4

Pomalý, chorální úvod Adieu vychází z jedné mé představy či spíše snu. Aniž bych byl schopen vysvětlit proč, představoval jsem si něco jako pohřební průvod, snad středověkých mnichů, kteří na sobě mají dlouhé šedé pláště a na hlavách bílé kápě. Název skladby částečně odkazuje na toto smuteční procesí, ale také souvisí se třemi táhlými vzestupnými glissandy, která ve skladbě fungují jako předěly takříkajíc „na rozloučenou“. První glissando je jemné a vyjímá pomalý smuteční chorál a rozrušující figury úvodní poloviny skladby. Druhé glissando, které má předepsané pouze cello, se vynořuje zpoza elegických melodií střední části. Třetí, „závěrečné“ glissando je intenzivní a neklidné, zároveň připravuje konec skladby. Poslední část Adieu se zabývá vztahem rychlé–pomalé. Tento vztah je zde postavený na hlavu: hudba zrychluje čím dál více, až je natolik rychlá, že se najednou stane pomalou — natolik pomalou, že se může velmi rychle opět stát nesmírně rychlou. Bent Sørensen

24 Vídeňské smyčcové kvarteto Ensemble LUX se zaměřuje především na provádění soudobé komorní hudby. Od svého založení v roce 2004 si vydobylo své místo na rakouské scéně: soubor Ensemble LUX vystoupil ve vídeňském Musikvereinu a Konzerthausu, v sálech tamějšího Alte Schmiede Kunstverein, Centra Arnolda Schönberga a Rakouské národní knihovny. Dále také v Rakouském kulturním fóru v New Yorku, pařížském Théâtre Dunois, berlínském Fóru Akazie 3 a krakovské hudební akademii. Těleso se též představilo na řadě festivalů po celé Evropě včetně salzburského Aspekte Festivalu, vídeňského Grabenfestu, Bregenzer Festspiele, Wien Modern, Forum Zeitgenössische Musik v Lipsku, Jornadas de Música Contemporánea v Seville, na poznaňské Wiosna Muzyczna i na festivalu MusicOlomouc. Ensemble LUX byl též dvakrát jmenován rezidenčním tělesem Rakouské společnosti pro soudobou hudbu.

25 UME UME DUOS ÚT 3/11/2020 19H Divadlo na cucky

LEILEI TIAN (*1971, Čína) Never Ending Journey (2016)

GEORGES APERGHIS (*1945, Řecko/Francie) Cinq Pièces (1994)

ESAIAS JÄRNEGARD (*1983, Švédsko) Stones — Ash, Ash (2011)

RICARDO EIZIRIK (*1985, Brazílie/Švédsko) Re/Wind/Re/Write (2014)

IVO NILSSON (*1966, Švédsko) Whereabout 1 (2018)

IVO MEDEK (*1956, ČR) Blending II (2020) SVĚTOVÁ PREMIÉRA

SIMON STEEN-ANDERSEN (*1976, Dánsko) Next to Beside Besides #0+4 (2003/06)

UME DUOS KAROLINA ÖHMAN violoncello ERIKA ÖHMAN bicí

26 LEILEI TIAN (*1971) studovala kompozici na Centrální konzervatoři v Pekingu a konzervatoři v Göteborgu. Zúčastnila se mistrovských kurzů pod vedením skladatelů včetně Louise Andriessena, Briana Ferneyhougha, Gérarda Griseyho či Salvatore Sciarrina, a také ročního kurzu elektroakustické hudby v pařížském centru IRCAM. Skladby Leilei Tian provedly po celém světě přední ansámbly, mj. Královská filharmonie Stockholm, Göteborská filharmonie, Štrasburský symfonický orchestr, Hongkongská filharmonie, Pekingský symfonický orchestr, Ensemble intercontemporain a další. Její hudba zazněla na festivalech ISCM World Music Days, Huddersfield, Benátském bienále, Gaudeamus Music week v Amsterdamu, monacké Printemps des Arts i mezinárodních festivalech v Pekingu, Tokiu či Soulu. Je též držitelkou řady ocenění z mezinárodních kompozičních soutěží, především z francouzského Besançonu, italské Città di Udine, ISCM Cash Young Composer’s Award či prestižní Římské ceny spojené s tvůrčím stipendiem. Mezi lety 2006—2008 byla rezidenční skladatelkou střediska CoMA ve Švédsku.

Never Ending Journey je zhuštěným vnějším projevem vnitřní meditace o životní cestě a Lásce přesahující čas a prostor. Úsilí je soustředěné na prostou základní skutečnost vyjádřenou melodií, harmonií a rytmickými interakcemi. Leilei Tian

Tvorba GEORGESE APERGHISE (*1945) je spjata s otázkou jazyků a významů. Aperghisovu hudbu nelze striktně přiřadit k některé z dominantních estetik soudobé hudby; se svou dobou komunikuje prostřednictvím dialogu s dalšími uměleckými oblastmi a také skrze otevřenost vůči intelektuálním, vědeckým či

27 sociálním sférám. To je provázeno zapojením elektroniky, videa, strojů, automatů nebo robotů do provedení jeho děl. Aperghis spolupracuje s širokým okruhem umělců mnoha uměleckých forem — patří mezi ně komici (Edith Scob, Michael Lonsdale, Valérie Dréville), instrumentalisté (Jean- -Pierre Drouet, Richard Dubelski, Geneviève Strosser, Nicolas Hodges) nebo zpěváci (Martine Viard, Donatienne Michel-Dansac, Lionel Peintre). V devadesátých letech navázal spolupráci s tanečníky a vizuálními umělci. Prostřednictvím objednávek udržuje blízký tvůrčí vztah s významnými evropskými soubory, například Ictus, Klangforum Wien, Remix, Musikfabrik, Ensemble Modern, Ensemble Intercontemporain, Vocalsolisten či sbor Südwestrundfunk. Je držitelem mj. Ceny Mauricia Kagela, Zlatého lva za celoživotní přínos z Benátského bienále či ceny Frontiers of Knowledge udělované nadací BBVA.

Bolest, nemoc. Georges Aperghis po těchto slovech často sahal při popisu svých skladeb (nikoli však tvůrčího procesu — o jakémkoli „patosu tvorby“ nikdy nepadlo ani slovo). Hovořil tedy o jakémsi nástroji nazvaném espérou, který vymyslel společně s kolegy — jde o „nemocné violoncello“. Zachvácené cello, které slouží jako určitý přívěsek „zdravého“ violoncella v Cinq Pièces. Tento organologický vynález vychází z nutnosti zápisu, koncipovaného jako zachycení „tělesného světa“: tato hudba přenáší „dovnitř břicha, do záhybů sunoucího se těla, do středu neustálého proudu pohybujícího vnitřnostmi.“ A jako bychom hlasy obou hráčů slyšeli od těla oddělené — hlasy jejich hlavy, jejichž nositele (hlavy) odnesl proud. Peter Szendy

ESAIAS JÄRNEGARD (*1983) studoval kompozici ve Stockholmu, Gotlandu a na

28 Akademii hudby a dramatu v Göteborgu. Úzká spolupráce s hudebníky a ansámbly (Richard Craig, Pontus Langendorf, Hugo Ticciati, Nouvel Ensemble Moderne, Vertixe Sonora, Umeduo, Academy či Moscow Contemporary Music Ensemble) stejně jako soukromá studia u Pierluigiho Billoneho patří dle jeho slov k nejdůležitějším zkušenostem jeho tvůrčího života. Järnegard dodává, že na tomto základě „píši komorní hudbu s čím dál více fenomenologickým přístupem: snahou zdůraznit vztah mezi tělem a nástrojem. Nejen tělesnost zvuku, ale také jeho kouzlo: být ve spojení se zvukem“.

Stones — Ash, Ash. Leden 2011, na farmě. Sledování potemnělé švédské zimní krajiny: haldy sněhu, zvuky kroků ve sněhu, pomalu tající led nedalekého potoku. Rozpomínání se na inscenaci Hamleta Eimuntase Nekrošiuse. Zvuk kovu, deformace, mrazivé souzvuky a posouvání rukou po površích; ozvěny zemědělské práce. Tam a zpět. Rostlo to až do hudby o tání. O potlačovaném materiálu, pustém a obnaženém. Tání. A v jádru poezie Paula Celana a Larse Noréna. Nic není řečeno, vše zůstává uvnitř; postupně se odhalující. Esaias Jänegard

Široké umělecké rozpětí tvorby RICARDA EIZIRIKA (*1985) sahá od komorní hudby až po instalace a performance. Jeho dílo se soustředí na otázky banality, mechanizace společnosti a vedlejší produkty každodenního života. Vedle toho se živě zajímá o historické znázornění těchto témat a často do svých skladeb začleňuje předměty, zvuky a pohyby pocházející z historických zdrojů. Ricardo Eizirik studoval na Univerzitě v Rio Grande do Sul. V roce 2012 dokončil magisterský program kompozice u Isabel Mundry na Curyšské univerzitě umění a nyní studuje doktorský program na univerzitě

29 ve Štýrském Hradci. Je držitelem mnoha ocenění a spolupracoval s tělesy, mezi něž patří Ensemble Mosaik, ensemble Recherche, Neue Vocalsolisten Stuttgart, Ensemble intercontemporain, Collegium Novum Zürich, Ensemble Adapter, Athelas Sinfonietta, Internationale Ensemble Modern Akademie, Ensemble Talea, Wittener Tage für Neue Kammermusik, ECLAT, MaerzMusik, KLANG, Archipel, Manifeste, MUSICA či Nordic Music Days.

IVO NILSSON (*1966) je absolventem Královské hudební akademie ve Stockholmu. Od roku 1989, kdy jeho Oktet premiéroval Ensemble L’Itinéraire ve Francouzském rozhlasu, zazněla Nilssonova hudba na řadě festivalů po celé Evropě i v Asii: Benátské bienále, Gaudeamus Music Days (Amsterdam), Huddersfield Contemporary Music festival, Varšavský podzim, Sonorities (Belfast), Ultima (Oslo) či ISCM World Music Days v Hongkongu, Stockholmu a Záhřebu v podání Birmingham Contemporary Music Group, Cantus, Ensemble Recherche, Ensemble Reconsil, Ensemble Son, KammarensembleN, Kammerensemble Neue Music Berlin, Nouvel Ensemble Moderne, Orchestre des Flûtes Français aj. Řadu alb vydal na labelech Ariadne, Chamber sound, Phono Suecia and SFZ Records. V letech 2003 a 2005 působil jako umělecký vedoucí Stockholmského festivalu nové hudby.

Whereabout 1 (2018) je cyklus skladeb pro různé kombinace dvou nástrojů, které lze provádět jednotlivě nebo současně. Název skladby naznačuje průzkum melodie v rámci harmonického spektra odvozeného od nejhlubší struny kontrabasu — který však není přítomen. Souhra rozladěného violoncella a perkusí usiluje o nalezení jejich nejbližších zvukových vztahů. Ivo Nilsson

30 Hudební skladatel, publicista a vysokoškolský pedagog IVO MEDEK (*1956) je autorem orchestrálních, komorních a elektroakustických skladeb a multimediálních projektů. V 80. letech stál u zrodu ansámblu Ars Inkognito, jednoho z prvních československých těles zaměřených na interpretaci nové hudby. V letech 2002—2008 působil ve funkci děkana Hudební fakulty JAMU v Brně, v letech 2010—2018 byl pak rektorem JAMU. V zahraničí působil na mnoha vysokých uměleckých školách a v neposlední řadě i jako člen renomovaného Komponisten- -Forum na darmstadtských skladatelských kurzech nebo ve významných německých institucích, jakými jsou Gesellschaft für Neue Musik Köln, Zentrum für Neue Musik Dresden nebo Zentrum für Neue Musik Weimar. Věnuje se také umělecké improvizaci jako člen Ensemble Marijan i odborné teoretické a publikační činnosti.

Skladba Blending II vznikla v roce 2020 pro švédské Ume Duo a je zkomponována pro cello, vokální zvuky a tam-tam. Rozpíjení se a mísení zvuků s výrazným akcentem na různé podoby ticha jsou asi hlavními principy skladby. Ivo Medek

Skladatel, performer a všestranný umělec SIMON STEEN-ANDERSEN (*1976) ve svém díle integruje instrumentální hudbu, elektroniku a performanci — tvoří skladby pro symfonický orchestr, komorní ansámbl (mnohdy včetně multimediální složky), inscenace i audiovizuální instalace. V posledních letech se blíže zaměřuje na konkrétní elementy v hudbě a choreografické aspekty instrumentální hry. Steen-Andersen studoval u Karla Aageho Rasmussena, Mathiase Spahlingera, Gabriela Valverde a Benta Sørensena v Århusu, Freiburku,

31 Buenos Aires a v Kodani. Od roku 2008 vyučuje skladbu na Královské akademii v dánském Århusu, vedle toho byl hostujícím profesorem na Norské hudební akademii v Oslo, na berlínské Univerzitě umění a na darmstadtských letních kurzech. Je držitelem řady ocenění a spolupracoval s mnoha tělesy, mj. Klangforum Wien, Collegium Novum Zurich, ICTUS, Arditti, London Sinfonietta, Ensemble intercontemporain, ensemble recherche, Neue Vokalsolisten Stuttgart, Symfonického orchestru Francouzského rozhlasu, Ensemble Modern, Oslo Sinfonietta aj.

Next to Beside Besides je série „choreografických překladů“ (překladů pohybů či úkonů spíše než instrumentace výsledných zvuků) kompozice Beside Besides pro sólové violoncello, která je sama modifikací závěrečné části skladby Besides pro tři amplifikované a tři zatlumené nástroje. Všechny tyto „překlady“ mohou být provedeny sólově či v jakékoli nástrojové kombinaci v ansámblu. Sólové verze nebo kombinace mohou být provedeny samostatně, jedna po druhé či jako vložky mezi ostatními skladbami koncertu jako jakési ritornely. Tento cyklus bude pokračovat na internetu, kde jsou k poslechu premiérová provedení samostatně i v různých kombinacích, později rozšířené o interaktivní webový překlad nazvaný Above Next to Beside Besides, a mnoho dalšího. Simon Steen-Andersen

32 Švédské UME DUO se zaměřuje na rozšiřování a provádění současného repertoáru pro violoncello a perkuse. Úzce spolupracuje s řadou skladatelů, jejichž díla si dvojice objednala a premiérovala. Patří mezi ně Malin Bång, André Chini, Jenny Hettne, Anahita Abbasi, Mehdi Khayami, Timothy Salter aj. Ume Duo v letech 2014—2015 odehrálo dvě turné po Švédsku a později vystoupilo i na prestižních londýnských scénách Queen Elizabeth Hall a St Martin-in-the-Fields. Sestry Öhmanovy hrály i v Íránu, Rusku, Švýcarsku, Francii, Rakousku a Německu a na festivalech Klang Avantgarde Music Festival (Kodaň), Teheránském festivalu, Festspiele Zürich, ReMusik (Petrohrad), Sound of Stockholm, Tage für Neue Musik Zürich a GEIGER Gothenburg a dalších.

33 SCHNEE ORCHESTR BERGCZ ST 4/11/2020 20H Umělecké centrum UP, Atrium

HANS ABRAHAMSEN (*1952, Dánsko) Schnee (2008)

ORCHESTR BERGCZ PETER VRÁBEL dirigent KAMILA POLÍVKOVÁ scénický koncept JAN KOMÁREK světelný design

34 Jeden z nejosobitějších současných dánských skladatelů HANS ABRAHAMSEN (*1952) svoji hudební dráhu započal nezvykle hrou na lesní roh. Kompozici posléze studoval na kodaňské Královské akademii s Perem Nørgårdem a Pellem Gudmundsenem- Holmgreenem. Abrahamsenovo rané dílo tak bylo silně ovlivněno tzv. Novou jednoduchostí, která vzešla v reakci na tehdejší komplikovaný serialismus darmstadtské školy. Ale i přes svoji inklinaci místy až k romantickém lyricismu se byl Abrahamsen ochoten přiučit také něčemu od modernistů — včetně vybraných seriálních prvků, aniž by se tím ovšem vzdával tvůrčí svobody. Jeho styl se dále vyvíjel vlivem Terryho Rileyho, Steva Reicha a György Ligetiho. Tato široká syntéza postupem času vyústila ve vysoce charakteristický rukopis. Abrahamsenova hudba se vyhýbá přílišné abstrakci; díky stálému vnitřnímu napětí a nevyzpytatelné dramaturgii se zdá, že vždy vypráví nějaký příběh — ať už se zdá, že mu rozumíme, či nikoli. Každá z jeho skladeb je příbuzná s ostatními: sám skladatel tvrdí, že jeho dílo je „jedna dlouhá hudba“, vzájemně propojena hudebně i tematicky. Náměty spojené se zimou a fantazií tak nacházíme vedle Schnee v celé řadě dalších děl, od orchestrálního písňového cyklu let me tell you (2013) přes starší Winternacht (1978) a Schneetänze (1985) až po Schneebilder (2013) a operu Sněhová královna (2019).

Počátkem 90. let jsem aranžoval vybrané kánony J. S. Bacha pro ansámbl. Zcela jsem se do této hudby ponořil a zpracovával ji se záměrem ji mnohokrát opakovat na způsob minimalismu. Pochopitelně jsem nevěděl, jakou délku trvání si představoval Bach, ale jakmile jsem jeho kánony poslouchal tímto způsobem, otevřel se mi zcela nový, pohyblivý svět cyklického

35 času. Podle toho, jak tyto kánony nahlížíme, hudba a její čas se mohou pohybovat dopředu, pozpátku či se zcela zastavit. Ve skladbě Schnee si kladu několik základních hudebních otázek. Co je předvětí? A co je závětí? Může věta odpovídat? Či se ptát? Návod či pravidlo tvorby kánonu je prosté: začneme odpovídajícím předvětím a následujeme jej tázajícím závětím. V průběhu této skladby jsou tyto části čím dál více propleteny, jako čím dál pevněji vedený kánon, až se na konci navzájem vystřídají. Nyní je otázka a až pak odpověď. Oba kánony jsou totožné — jako jeden obraz ve dvou provedeních, jen v odlišných barvách. Hans Abrahamsen

36 ORCHESTR BERG je špičkové těleso, které již řadu let přináší svěží vítr na českou hudební scénu — uvádí inovativní a zároveň divácky atraktivní projekty kombinující současnou hudbu s tancem, filmem, divadlem, projekcemi apod. Vystupuje často mimo tradiční koncertní sály. Orchestr BERG pravidelně objednává a ve světových premiérách na svých akcích uvádí novinky českých skladatelů především mladé generace. Má tak na svém kontě již více než stovku světových premiér. V českých premiérách také představuje tvorbu těch nejvýznamnějších zahraničních skladatelů, mimo jiné i hudební divadlo Schwarz auf Weiss Heinera Goebbelse, hudebně filmový kus Up-close Michela van der Aa, in vain Georga Friedricha Haase nebo legendární dílo Györgye Ligetiho Poème symphonique pro 100 metronomů. Spolupracuje také s mnohými českými kulturními organizacemi, mezi nimiž jsou například Národní divadlo Praha, Židovské muzeum v Praze, Centrum současného umění DOX, festivaly Struny podzimu, Pražské jaro, Hudební fórum Hradec Králové aj. Vedle toho se těleso věnuje i edukativním projektům.

PETER VRÁBEL (*1969) je slovenský dirigent, který žije a pracuje v Praze. V roce 1995 založil Orchestr BERG a určil jeho hudební směřování — díky němu je dnes tento orchestr oceňován jako jedinečný interpret hudby 20. století a hudby soudobé. Spolupracuje se soudobou českou skladatelskou špičkou a vytváří inspirativní tvůrčí prostor pro přední umělce mladé generace. Je držitelem Ceny Gideona Kleina. Za svoji práci s Orchestrem BERG získal v roce 2010 od České hudební rady / UNESCO ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby.

37 FOTOVÝSTAVA SRDCE ZA POLÁRNÍM KRUHEM KATEŘINA BORKOVÁ 1 5 / 1 0 — 4/11/2020 Katedra muzikologie UPOL, Umělecké centrum UP, Univerzitní 3, 2. patro

38 Kateřina Borková se původně měla narodit za polárním kruhem. Když to nevyšlo, zvolila náhradní řešení — tráví na severu co nejvíce času, poslouchá polární záři a pozoruje ticho usmívající se severské krajiny.

„Ve svých fotografiích nic nezkoumám, nehledám souvislosti, archetypální paradigmata ani vlivy principů a interpretace fenoménů a struktur. Nečekám hodiny na správné světlo ani nechodím kilometry najít tu pravou kompozici. Procházím milovaným krajem a fotím to, co vidí místní, když jdou do práce, na co koukají děcka vracející se ze školy, co má za oknem dřevěného domku stará paní, která už nemůže chodit.” Kateřina Borková

Fotografie jsou z kraje za polárním kruhem, kde je stále cítit mentalita starých Sámů. Příroda je pro Sámy milovaným partnerem, každá hora, každý kámen má duši. Nechtěli nikdy vlastnit půdu ani stromy, strachovat se o majetek, trápit se tužbami. Kraj proto zůstává ryzí, divoký, lidé v něm jsou současně se spokojenými zvířaty jen jeho další pokornou součástí.

39 FOTOVÝSTAVA ORCHESTR BERG © KAREL ŠUSTER 1 5 / 1 0 — 4/11/2020 Umělecké centrum UP, Univerzitní 3, chodba 1. patro

40 Karel Šuster (*1968, Praha) vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze. Živil se jako fotograf v novinách, od roku 1993 je na volné noze. Fotografování hudby se věnuje od konce osmdesátých let (mj. časopisy Rock & Pop, UNI magazín, HIS Voice). Orchestr BERG soustavně fotí posledních pět let.

„Muziku fotím už třicet let. Jde mi především o zprostředkování hudby, emocí a nálady, o technickou dokonalost nebo kompozici až v druhé řadě.“ Karel Šuster

Orchestr BERG je přední české těleso zaměřené na uvádění a propagaci současné hudby. Tu kombinuje i s divadlem, tancem, filmem nebo výtvarným uměním, to vše také v netradičních prostorech. Pravidelně objednává a ve světových premiérách uvádí nové skladby.

41 42 ENGLISH

MORAVIAN PHILHARMONIC ORCHESTRA 44 LICHTZWANG 52 ENSEMBLE LUX 60 UME DUO 68 BERG ORCHESTRA 76 PHOTOEXHIBITION S 80

43 SNOWS THAW IN THE LIGHT MORAVIAN PHILHARMONIC ORCHESTRACZ THU 15/10/2020 19H Reduta Concert Hall

SANTA RATNIECE (*1977, Latvia) Leider liegt kaum Schnee/Sadly There‘s Hardly Any Snow (2019) EUROPEAN PREMIERE Concerto for piano and orchestra (2014) CZECH PREMIERE

BENT SØRENSEN (*1958, Denmark) Tunnels de Lumière/Tunnels of Light (2010) CZECH PREMIERE

HELENA TULVE (*1972, Estonia) Sula/Thaw (1999) CZECH PREMIERE

MORAVIAN PHILHARMONIC ORCHESTRA JAKUB KLECKER conductor NAO HIGANO soprano IRENA TROUPOVÁ soprano MIROSLAV BEINHAUER piano

44 Latvian composer SANTA RATNIECE (*1977) started her musical studies with piano playing classes at Valmiera Music School. In 1992 she took up music theory classes in Emils Dārziņš College of Music in Riga. She continued her musical education at J. Vītols Latvia Music Academy and graduated in musicology and composition. Later on, she studied composition with English composer David Rowland at Enschede Conservatory in Netherlands and at Estonian Academy of Music and Theatre with Estonian composer Helena Tulve (see below). Santa Ratniece’s music has been played in Europe, Australia, Canada, United States, China and South America at a number of leading contemporary music festivals. Her works have placed several times in the UNESCO International Rostrum of Composers, won the Latvian Annual Award for Culture as well as the Copyrights’ Infinity Award twice, among a host of other prizes. Santa Ratniece’s recent projects include commission from the legendary Kronos Quartet, Peteris Vasks Foundation, China Ministry of Culture or regular commissions from the Latvian Radio choir, with which she has been cooperating for years. In 2017 Santa Ratniece was the composer- -in-residence at Vienna’s KulturKontakt Austria and thrice composer-in- -residence at the Visby International Centre for composers in Sweden.

Leider liegt kaum Schnee (2019) takes its title from Clara Schumann’s granddaughter Julia’s diary: “Now finally the longed-for day. Sadly there’s hardly any snow, but it is really cold”. Lyrics from this diary entry are complemented by excerpts from a letter written by Clara to Julie.

The Concerto for piano and orchestra (2014) will bring us high in the

45 Himalayas near Mount Kailash in Tibet. The Tibetan name for the mountain is Gangs Rin-po- che—“precious jewel of snows”. Another local name for this sacred mountain is Tisē—“water peak” or “river peak”, because it lies near the source of some of the largest rivers in Asia—Indus, Sutlej, Brahmaputra and Karnali. The concerto is structured in five parts. In the first part we are sensing deeply the space which lies 6638 m above the sea level. We are breathing the crystalline air and desperately missing oxygen. This is unusual air we are trying to breath in—and so are the sounds. Already in the first part we can recognize the sparkling light of the second part which is devoted to the Manassarovar lake. This is sweet water lake contrary the nearby Rakshastal lake which is saline. The fourth part is devoted to the salty water of this lake. The third part which is for piano solo is like a pilgrimage around mount Kailash. Buddhists walk it 108 times around the sacred mountain in four weeks till they achieve nirvana. Later on, the orchestra tutti is following one’s path. In the culmination the mountain is shining like gold—this is abstruse light on mountains Northern Face at sunset and sometimes also during the night. Santa Ratniece

It is almost exclusively as an instrumental composer that BENT SØRENSEN (*1958) has made his name since the mid-eighties as the leading Danish composer of his generation; in the early years especially in a long succession of chamber music works, including the famous four string quartets, but in the course of the 1990s also with a growing number of works for large orchestra. His dramatic and evocative music often seems to make memory itself its central theme, to evoke memories or unconscious recollections—with all

46 the shadow plays, displacements and obscurities of memory; music where the story is not only present as something outside us, something that can be observed or treated like an object, but is within ourselves, constantly lives with us and is also interpreted in terms of the present. Bent Sørensen famously collaborated with Danish playwright Peter Asmussen on an opera commission from the Royal Danish Theatre, he was also commissioned by composer and trombonist Christian Lindberg, pianist Leif Ove Andsnes and the Bergen music festival. Sørensen had also taught composition at the Royal Danish Academy of Music and has been Visiting Professor of Composition at the Royal Academy of Music in London since 2008. In 2014 he was appointed chairman of the Danish Composers’ Society. To this day he uses pencil and paper and eschews electronics.

Tunnels de Lumière (2010) was written for leading French contemporary music orchestra Ensemble Intercontemporain. The title—Tunnels of Light—comes from a poem by Danish poet Michael Strunge. However, the inspiration itself came while on a stroll in the woods. The composer came upon a strange concrete tunnel in the middle of the forest. Looking down its path, he noticed a circle of light far off in the dark distance. It was at this precise moment, Sørensen claims, the piece was born. The effects used in this composition, including ample use of claves, are not supposed to be merely novelties, but rather means to transform a kind of musical dream into actual music.

HELENA TULVE (*1972) is an Estonian composer whose music grows out from simple primary impulses, being influenced by natural patterns, organicity and universal life energy. It embraces complexity and

47 contradictions, different conditions, forms and movements. No sound can be excluded from Tulve’s music: it can always find its meaningful time and place. In her own words, “Music has its own rules, but behind the rules hide universal ideas”. Besides composition she has thoroughly studied Gregorian chant and various oral musical traditions are still her subject of interest. Helena Tulve has been commissioned by a host of eminent ensembles, orchestras and festivals around the world, she herself has served as composer-in-residence with the Estonian Philharmonic Chamber Choir in the 2001/02 concert season. In 2006, she was the featured composer at the Estonian Music Days Festival. In 2012 she was the composer-in-residency at International Pärnu Music Festival Järvi Academy. During the season 2012/13 she served as composer-in-residence with the Estonian National Symphony Orchestra. “What I mean by Thaw is the process of melting—the transformation of thoughts, materials, timbre or sounds from one state to another. One of the catalysts for the piece is quite a current hot idea of climate change, the idea of a huge mountain of ice melting. It is initially, cold, bright and glittering, then turns from ethereal and unreal as it approaches us from the horizon, grows and grows and becomes more palpable and finally, after a long process of release, opens into a huge, teeming, roiling mass of water whose energy and destructive power are hard to perceive. But the one who leaves can capture the clear direction of movement and uncontrollable character.” Helena Tulve

48 The MORAVIAN PHILHARMONIC ORCHESTRA is amongst the foremost and oldest symphonic orchestras in the Czech Republic. During its existence the orchestra has performed an outstandingly broad and varied repertoire which, apart from Czech music, includes compositions of the classics of 19th and 20th century European orchestral music. The Moravian Philharmonic Orchestra also promotes contemporary music, which is shown in the hundreds of premiered works of contemporary composers. The orchestra has performed in most European countries and has taken part in important music festivals in the Czech Republic and abroad.

Opera JAKUB KLECKER (1982) studied conducting under Jiří Bělohlávek and Tomáš Koutník at the Academy of Performing Arts in Prague. After finishing his studies, he was offered the position of conductor in the National Theatre Brno Opera, where he ultimately held the position of Principal conductor. In 2010 his cooperation with National Moravian-Silesian Theatre began, and in 2015 Jakub Klecker was named Head of the Opera. Klecker also cooperated with the National Theatre in Prague, Nuremberg State Theatre as well as most of Czech orchestras and festivals. In 2006 Jakub Klecker became Artistic director at the Brno Philharmonic’s youth choir Kantiléna. In addition, he teaches conducting at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno.

Born in Chiba, Japan, NAO HIGANO graduated in opera and concert singing at the Seitoku University. Later on, she pursued her doctoral studies at the Academy of Performing Arts in Bratislava, Slovakia. She currently performs all around Europe and records music for radio,

49 television and publishing labels. Aside from Lieder and chamber music, Higano also focuses on oratorio, mass and cantata repertoires. Between 1999 and 2004 she was a residing guest artist at the Slovak National Theatre’s opera ensemble, including the main role in Schoenberg’s Erwartung. Higano’s repertoire spans from Renaissance to 21st century music, with a special focus on Slavic and German vocal literature mainly by contemporary composers. Since 2015 she has been a member of the Sen Tegmento chamber ensemble founded by Ensemble intercontemporain clarinettist and soloist Martin Adámek.

Czech soprano IRENA TROUPOVÁ performed in the Czech Republic and abroad with the Musica Antiqua Praha ensemble as early as during her musicology studies at the Charles University in Prague. Having focused initially on historically accurate interpretation of early music, she then expanded her skills to incorporate Romantic and modern Lied and opera repertoire as well. She collaborates with numerous contemporary composers (Marek Kopelent, Jan Dušek, Peter Koeszeghy, Miloše Štědroň, Jiří Kadeřábek et al.) and ensembles including Brno Contemporary Orchestra, Orchestr BERG, Konvergence and Prague Modern. She is also actively interested in the music of interwar authors such as Viktor Ullmann, Erwin Schulhoff, Norbert von Hannenheim or Philip Herschkowitz. Irena Troupová is also valued as a tutor of early music, teaching at the Janáček Academy of Music and Performing Arts and Masaryk University in Brno, and in courses both in the Czech Republic and abroad.

MIROSLAV BEINHAUER (*1993) attended the Janáček Conservatory and Grammar School in Ostrava and Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno. He

50 also studied at the Universität für Musik und darstellende Kunst in Vienna and the Royal Conservatory of Ghent under Daan Vandewalle. His main focus is 20th century and contemporary music and microtonal music with special attention to Alois Hába’s keyboard oeuvre. Beinhauer also participated in special projects such as the 24-hour performance of Eric Satie’s Vexations at the Moravian Autumn festival or the world premiere of Alois Hába’s sixth-tone opera Thy Kingdom Come where he played the sixth-tone harmonium. In 2019 he also made the world’s first recording of Hába’s only solo composition for the sixth-tone harmonium, Six compositions for sixth-tone harmonium op. 37.Chief Conductor of the Moravian Philharmonic Orchestra and Head of the National Moravian-Silesian Theatre

51 FLOWERS ON THE SNOW LICHTZWANG CZ TUE 20/10/2020 19H Art Centre of Palacký University, Corpus Christi Chapel

ADRIÁN DEMOČ (*1985, Slovakia) Modré kvety (2018)

SANTA RATNIECE (*1977, Latvia) Libellules (2009)

PAVEL ZLÁMAL (*1980, Czech Republic) No need to follow the snowman‘s thoughts / Netřeba následovat sněhulákovy myšlenky (2020) WORLD PREMIERE

MAREK KEPRT (*1974, Czech Republic) Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu (version 2019) V zásněží úzpytu motýli nedokvétají (akustický chVějíř—2) (2020) WORLD PREMIERE

LICHTZWANGCZ PAVEL ZLÁMAL clarinet JAN PŘIBIL trumpet JIŘÍ FAJKUS violoncello MAREK KEPRT piano EVA BALCÁRKOVÁ theremin

52 ADRIÁN DEMOČ (*1985) studied composition in Brno, Bucharest and Vilnius. Adrián’s music is mostly influenced by American experimentalism, minimalism and spectralism. His output, ranging from orchestral and chamber pieces to conceptual compositions and multimedia performances, has been performed all around Europe and the USA. Adrián is the laureate of the 2011 edition of Benasque (Spain) summer courses’ composition competition and was subsequently appointed as the composer- -in-residence at the United Nations Youth Orchestra. His profile album Žiadba was released on Another Timbre, other compositions have been released on ANTS records (IT), Pavlik records (SK), Either/Oar (US) and Entr’acte (UK). He is also active as an occasional improviser and writes on contemporary music for several Slovak magazines.

I wrote this piece while re-reading Raymond Queneau’s novel Les Fleurs Bleues (Modré kvety in Slovak). This book is, among other things, about daydreaming. This piece is, among other things, about daydreaming, too. Adrián Demoč

SANTA RATNIECE (*1977) see page 45

In Libellules for clarinet and cello I was looking for a way to sense a particular dual phenomenon in Nature through sound, which in this case was incited by the interplay of two musical instruments. Dragonflies and water. What makes these delicate flying creatures with translucent, fragile wings always return to water? What invisible strings connect the pulsating of silvery waves with the ceaseless movement of wings streaked with light? What reflections, imperceptible to human sight, make them race toward the surface of water? The clarinet and cello duet does not illustrate

53 this attraction between dragonflies and water. Rather, it reveals the transformation of one into another. The slow swaying of water is combined with the creature that swims in waves of air; and the low, darkly saturated, quiet tones of the clarinet are merged with the cello, uncovering the languid line of the water’s surface. Fanned by sharp sun rays, the unceasing wings are echoed in wind-split, rhythmic reflections on the water; and the high, shrill sound of the clarinet breaks the flageolets so unusual to the cello. The bright, translucent water glitters in almost invisible silken wings, the water rises up in flight, and the dragonfly dives down into the depths… Santa Ratniece

Performer, improviser and composer PAVEL ZLÁMAL (*1980) graduated the Teplice conservatory and finished his PhD at the Janáček Academy in Brno. He also studied at the Sibelius Academy in Helsinki for two years. In addition to the clarinet, Zlámal also developed his skills on the bass clarinet and saxophone. His focus lies in classical, modern and contemporary music as well as jazz and experimental, including free improvisation. Having undertaken a multitude of masterclasses and jazz workshops, his repertoire has grown to include virtuoso pieces for the clarinet spanning from the Classical era until the present day. Zlámal is part of an improvisation duo along with bassist George Cremaschi. He also performs and collaborates with a number of ensembles including the National Theatre Brno orchestra, the Brno City Theatre, the B-Side big band, the Fireballs & Gone Hepsville, Brno Contemporary Orchestra or the Brno Philharmonic. Zlámal has also founded and led several of his own ensembles: Next Phase, Brno Improvising Unit or the Divergent Connections Orchestra. Aside

54 from his performing duties, Zlámal also teaches at the Janáček Academy Brno.

No need to follow the snowman’s thoughts for clarinet (or saxophone), trumpet and cello, dedicated to Lichtzwang, is a set of shorter units. The composed/ organized material serves as essential data as well as contextual basis for interpretative practice. This platform then allows me to further operate with a rationale of free decision exercised by the individual performers, i.e. to certain extent un/controlled improvisation. This brings a degree of individual creative freedom into the performance, extending beyond the usual threshold of interpretation. Such an individual freedom is however simultaneously tight-knit with mutual trust and collective reponsibility. The underlying principle thus aims for more than cheap effects of unconscious (or careless) wanton. It instead aspires for a genuine, honest constructive cooperation, even though the constructive impulse might—indeed must—at time be assertive and resolute. This piece then intentionally opens the door for not only optional, but also unforeseeable interventions. Every single performance is always a new “original”, reflecting its spatial context, the players’ mood and setting etc. For the Snowman’s fabrications might very well have their own “inner” logic, but one doesn’t need to always blindly accept and follow it. Pavel Zlámal

55 Pianist, composer, music pedagogue, director of the international contemporary music festival MusicOlomouc and creative director of Olomouc-based ensemble Lichtzwang MAREK KEPRT (*1974) graduated in composition and piano at the Universität für Musik und darstellende Kunst in Vienna. Between 2002—2014 he taught music theory and piano at the Church Conservatory Opava. In 2002 he was appointed assistant professor at the Palacký University Department of Musicology in Olomouc. In 2017 he was one of the resident composers at the Ostrava Days Institute, a year later he took part in the CEEC Composers Field Trip in China. Keprt’s repertoire features mostly Romantic music, 19th and 20th century authors as well as contemporary music, his main focus being the work of Alexander Scriabin, Toru Takemitsu, the Russian avant-garde of the first half of the 20th century, French music of the same era and his own compositions. He frequently performs in the Czech Republic, Austria, Switzerland, Netherlands and South Korea, collaborates with the Moravian Philharmonic Orchestra and records for the Czech Radio.

Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu is a cycle of four piano pieces, which are always performed in slightly varying updated versions, in the manner of a work--in-progress (the first version dates back to 2006, the last so far dates 2019). The first piece involves mostly the upper piano register and subtle transmutations of “glassy glowing” seventh-ninth concords used as repeating models. Nuances in pedalisation and contrasts of dry and wet shades of the original model play an important role here, by allowing different tones of the chord to resonate as overtones. The second piece exposes a six-note model permeating throughout its duration.

56 A contrasting left-hand part is composed with a complementary rubato and makes use of the whole keyboard. The third piece is in many ways connected to the first and plays upon similar principles. The last piece focuses on the low register and nebulae of clusters, which allow various ostinato motifs to emerge and gradually transmute in terms of colour and articulation.

The new piece V zásněží úzpytu motýli nedokvétají (akustický chVějíř 2) composed for Lichtzwang partially arises from another piece called opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění — akustický chVějíř dedicated to the 75th anniversary of the Moravian Philharmonic Orchestra. Its motivic flutterings are adapted for Lichtzwang’s personnel, while also introducing a new instrument specially constructed for the ensemble—Cloud Chamber Bowls. Material crumblings of the earlier composition are used freely; some musical quotations baren, others tall in discreetly… As if the processes of thawing and sprouting commenced together under the translucent crust… Marek Keprt

57 Olomouc-based ensemble LICHTZWANG was founded in 2016 with the goal to promote Czech contemporary works and to give an impetus to the creation of new works for unusual instrumental combinations. The ensemble’s name is inspired by the eponymous collection of poems by Paul Celan (1920—1970). Lichtzwang: “here goes out what took you from language in a gesture that you let happen, like the dance of two words made of autumns, of silk and the passage of nothingness.” Aside from commissions and new Czech music, Lichtzwang’s repertoire also contains the works of Frédéric Chopin, a selection of French and Russian avant-garde music of the 19th and 20th centuries as well as essential piano and chamber works of the 20th century.

58 59 ADIEU ENSEMBLE LUXA WED 21/10/2020 20H Palacký University Art Centre, Corpus Christi Chapel

BEAT FURRER (*1954, Austria) Streichquartett Nr. 2 (1988)

LOTTA WENNÄKOSKI (*1970, Finland) Culla d’aria (2004)

THOMAS WALLY (*1981, Austria) Capriccio (III) giocoso, crudele e un poco amabile (2012)

MATEJ SLOBODA (*1988, Slovakia) copy.paste_DEL (2020) WORLD PREMIERE

GERALD RESCH (*1975, Austria) Streichquartett Nr. 2 “Kopien” (2017)

BENT SØRENSEN (*1958, Denmark) Adieu—String quartet No. 2 (1986)

ENSEMBLE LUXA LOUISE CHISSON violin THOMAS WALLY violin NORA ROMANOFF viola MARA ACHLEITNER violoncello

60 BEAT FURRER (*1954) received his first musical training on piano at the Schaffhausen Music School in Switzerland. After moving to Vienna in 1975, he studied conducting with Otmar Suitner and composition with Roman Haubenstock Ramati at the Hochschule für Musik und Darstellende Kunst. Since the 1980s Beat Furrer has composed a wide range of works, from solo and ensemble music to orchestral and choral works and opera. He is well known for his nuanced exploration of the human voice and its relationship to instrumental sound. His works have been performed around the world, his operas commissioned by and premiered at the Vienna State Opera, Basel, Hamburg or the Staatsoper Unter den Linden in Berlin. In 1985 he founded one of Europe’s leading contemporary music ensembles, Klangforum Wien, which he directed until 1992, and with which he is still associated as conductor. In 1996 he was composer-in-residence at the Lucerne Festival. In 1991 Furrer became a full professor of composition at the Hochschule für Musik und Darstellende Kunst in Graz. He has been guest professor in composition at the Hochschule für Musik und Darstellende Kunst in Frankfurt between 2006—2009. Together with violinist Ernst Kovacic he founded “impuls”, an international ensemble and composers’ academy for contemporary music.

The String Quartet Nr. 2 is one of a number of compositions emerging from a commission by Austrian artistic director and then intendant of the Graz theatre Gerhard Brunner in collaboration with the Arditti Quartet. Later on, Brunner as head of the Styrian festival arranged many world premieres of contemporary composers, including Furrer’s opera Narcissus (1994).

LOTTA WENNÄKOSKI (*1970) studied violin, music theory and Hungarian folk

61 music at the Béla Bartók Conservatory in Budapest as well as music theory and composition at the Sibelius Academy. Her composition teachers include Eero Hämeenniemi, Kaija Saariaho, Paavo Heininen and Louis Andriessen. Her work was commissioned by Esa-Pekka Salonen, BBC, the Los Angeles Philharmonic, Helsinki Philharmonic Orchestra or the Savonlinna Opera Festival and performed, among other, at the Night of the Proms, Maerzmusik, Warshaw Autumn and Huddersfield festivals. She has been nominated for the Nordic Council Music Prize twice. In March 2012 Wennäkoski was one of the featured composers at the 17th Other Minds Festival in San Francisco. In summer 2019 she was the guest composer at the Korsholm Music Festival. An album of Wennäkoski’s chamber music, Culla d’aria, was published 2008 by Alba Records. Her orchestral music recorded by the Finnish Radio Symphony Orchestra was released as Soie by the label Ondine in 2015.

The salient feature of the string quartet Culla d’aria is its rocking pulse, on the one hand disconsolately ethereal but on the other swelling to vigorously romantic. The Italian title means “cradle of the air”, but for a long time I mistook the cradle for a swing. Noise techniques and flageolet notes occupy an important role in creating an airy sound. Lotta Wennäkoski

Composer, violinist and teacher THOMAS WALLY (*1981) studied composition with Dietmar Schermann, Erich Urbanner, Chaya Czernowin and violin with Josef Hell at the University of Music and Performing Arts Vienna. In 2005/2006 he spent an exchange year at the Sibelius Akatemia Helsinki as a student of Paavo Heininen. As a violinist, Thomas Wally dedicates himself

62 to the performance of contemporary music, inter alia as co-founder and violinist of ensemble LUX. Since 2002 he has been a frequent substitute with the Vienna Philharmonic and in the Vienna State Opera. Thomas Wally teaches historical composition techniques at the University of Music and Performing Arts Vienna. His music has been performed in Europe, New York, Argentina, Iran, Hong Kong and Tokyo by ensembles and orchestras such as the Tokyo Philharmonic Orchestra, Klangforum Wien, Ensemble Kontrapunkte, ensemble LUX, Mondrian Ensemble, Ensemble Platypus, Ensemble Reconsil, Hugo Wolf Quartet, Studio for New Music Ensemble Moscow, Webern Symphonie Orchester, and the Zalodek Ensemble. Thomas Wally has been awarded numerous prizes and scholarships such as the Austrian state scholarship for composition, the Helmut Sohmen composition prize, the Outstanding Artist Award by the Federal Ministry of Education, Arts and Culture, the Förderungspreis of the City of Vienna or the Theodor Körner Förderpreis for Caprice (VII) ultrajaune.

Capriccio (III) giocoso, crudele e un poco amabile is the third piece of a series of Caprices which all have their roots in a piece called meer, teich, schwefelquelle. In 2008 I was asked to write a piece referring to Strindberg. In the book Der andere Strindberg I came across a passage where Strindberg’s way of painting was described. The description of his improvising way of painting became the inspiration for a “new” way of composing for me: Without any sketches I started composing “in medias res”. Simplified, one could say: the lack of concept became part of the concept. So a new way of composing became central for me, where the “small detail” became even more important

63 than the “great idea” and the pursuit of perfection was superseded by the pursuit of spontaneity and compositional freedom. Thomas Wally

MATEJ SLOBODA (1988) is a Slovak composer, conductor and improviser dedicating himself mainly to contemporary music. He has studied composition with Ivan Buffa at the Academy of Performing Arts in Bratislava (Slovakia) and with Beat Furrer at the University of Performing Arts in Graz (Austria). Matej Sloboda is currently enrolled in the Janáček Academy of Performing Arts PhD programme under the guidance of prof. Ivo Medek. In 2012 he founded the chamber Ensemble Spectrum which, under his baton, presented works by Slovak and foreign composers at festivals such as Bach Tribute, Konfrontácie, Orfeus et al. He also conducted a number of Slovak premieres of works by V. Bokes, J. Iršai, A. Pärt and world premieres of compositions by Ľ. Bernáth, P. Javorka, L. Roth, M. Tóth and others. Since 2019 he is part of Critical Band, a trio along with Lenka Novosedlíková and Eva Hrušková.

The unifying principle in many of my compositions written in standard notation is a targeted research of the implementation of microintervals in various situations and a meta-controlling mechanism in the form of numerical ratios arising from the compositions themselves, and thus unique for every piece. The governing principle in copy.paste_DEL is the ratio of 4:5:21. It determines the total duration of the piece, lengths of its segments and creates the basis for chords as well as ubiquitous filters letting only particular ambits through. The resulting ten 42-second segments are overlaid by a layer of 21 musics A, B, C, where A represents “contrapuntal”, B “rhythmic-mechanic” and C “quasi-

64 -static” music. The piece is then twice complemented by “free” music, where no filters or temporal limiters apply. In essence, a concept of three distinct compositions of different characters, let through a 4:5:21 matrix allowing only specific fragments through, could be formulated. Another important conceptual element is the conscious layout of musicians positioned in the corners of the concert hall, thus creating various crossing, spiralling canons, echoes and instrumental effects co-creating the imaginative world of the piece. Matej Sloboda

GERALD RESCH studied composition from 1993 to 2001 in Vienna, Cologne and Graz with Michael Jarrell, York Höller, Beat Furrer and others, as well as musicology, philosophy and art history at the University of Vienna. He teaches at the University of Music and the Performing Arts in Vienna and at the Anton Bruckner Private University in Linz. He has won a number of prizes and stipends including the Austrian State Stipend for Composition in 2003 and 2017, the Erste Bank Composition Prize in 2011 and the Hamburg Tonali Composition Prize in 2012. His music pursues above all a clear, succinct and precise expression, while always balancing out a certain richness and complexity of inner relationships with an overall lightness of his musical language.

My Second String Quartet probes constellations in four movements that result from the specific composition of the instruments: Short duos for circularly changing instrumental line-ups lead each the following quartet movements, in which what is already laid out as a possibility in the duos is explained more comprehensively. The subtitle “Copies” goes back to an observation in Vincent van Gogh‘s “Winter Landscape with Ravens (after Jean-

65 -Francois Millet)”: He has copied works by the French realist several times, and he was enthusiastic about their classic simplicity. With the “Winter Landscape with Ravens” van Gogh sticks to the image layout and atmosphere of the original, but creates something completely independent by means of different colors, but above all by means of his individual painting style—through minor changes, so to speak, in the spaces between the original. Bending, distorting, fusing and breaking a wide variety of favorite templates from Purcell to Nikodijevic was the starting point for my composition. The fourth duo, entitled “Kreisläufer”, is a tribute to the Viennese artist Lore Heuermann, whose graphic of the same name served as a source of inspiration. Gerald Resch

BENT SØRENSEN see page 46

The slow choral-like music which initiates Adieu was the result of an image or almost a dream that I had. Without being able to explain why, I imagined something like a funeral procession of people, maybe medieval monks, wearing large grey mantles with white cowls on their heads. The title is partly a comment on this funeral procession, but also used because the piece is split up by three slow-ascending glissandi, a kind of “farewell glissandi” which remove the intervening music. The first absorbing glissando is soft and removes both the slow funeral choral and the agitating figures in the first half of the piece. The second glissando is given only to the cello and crawls out from the elegiac melodies in the middle part. The third and “final” glissando is intense and agitating, and prepares the way for the end of the piece. This end primarily deals with the relationship fast-slow. This relationship is turned topsy turvy: the music gets faster

66 and faster until it is so fast that it suddenly becomes slow, so slow in fact that it is very quickly able to become extremely fast again. Bent Sørensen

ENSEMBLE LUX is a string quartet based in Vienna, Austria dedicated primarily to contemporary chamber music. After their formation in 2004, the group quickly established a strong presence in the Austrian contemporary music scene: ensemble LUX has performed in the Wiener Musikverein, the Wiener Konzerthaus, the Alte Schmiede Kunstverein Wien, the Arnold Schönberg Center, the Austrian National Library as well as the Austrian Cultural Forum New York, Théâtre Dunois in Paris, Berlin’s Forum Akazie 3 and at the Academy of Music in Cracow. Festival appearances include concerts at the Aspekte Festival Salzburg, the Wiener Grabenfest, the Bregenzer Festspiele, Wien Modern, Forum Zeitgenössische Musik in Leipzig, the Jornadas de Música Contemporánea in Sevilla, Poznańska Wiosna Muzyczna in Poznan (Poland) or MusicOlomouc. Ensemble LUX was the Ensemble-in- -Residence of the Austrian Society for Contemporary Music for two seasons.

67 UME UME DUO S TUE 3/11/2020 19H The Na cucky theatre

LEILEI TIAN (*1971, China) Never Ending Journey (2016)

GEORGES APERGHIS (*1945, Greece/France) Cinq Pièces (1994)

ESAIAS JÄRNEGARD (*1983, Sweden) Stones—Ash, Ash (2011)

RICARDO EIZIRIK (*1985, Brazil/Sweden) Re/Wind/Re/Write (2014)

IVO NILSSON (*1966, Sweden) Whereabout 1 (2018)

IVO MEDEK (*1956, Czech Republic) Blending II (2020) WORLD PREMIERE

SIMON STEEN-ANDERSEN (*1976, Denmark) Next to Beside Besides #0+4 (2003/06)

UME DUOS KAROLINA ÖHMAN cello ERIKA ÖHMAN percussion

68 LEILEI TIAN (*1971) studied composition at the Central Conservatory of Music in Beijing and the Conservatory of Music in Gothenburg. She has participated in several master classes with composers and professors such as Louis Andriessen, Brian Ferneyhough, Gérard Grisey and Salvatore Sciarrino, as well as the training for electro- -acoustic music at IRCAM, Paris. Her music has been performed internationally by the Stockholm Royal Philharmonic Orchestra, Gothenburg Symphony Orchestra, Strasbourg Philharmonic Orchestra, Hongkong Philharmonic Orchestra, Beijing Symphony Orchestra, Ensemble Intercontemporain etc., during festivals incl. the ISCM World Music Days, Festival Agora in Paris, Huddersfield Contemporary Music Festival in UK, La Biennale Venice in Italy, Gaudeamus Music week in Amsterdam, Festival Printemps des Arts in Monaco and international festivals in Beijing, Tokyo and Seoul. She is a laureate of several international competitions such as the Besançon Composition Competition in France, Contemporary Music Contest Città di Udine in Italy, ISCM Cash Young Composer’s Award and the Prix de Rome. Between 2006—2008 she was the composer-in-residence at the CoMA Contemporary Music Center in Sweden.

Never Ending Journey, commissioned by Ume Duo, is a condensed outer manifestation of an inner meditation on life’s journey and transcendental Love both within and beyond space and time. The endeavour centers on simple essentials expressed by melodies, harmony and rhythmic interactions. Leilei Tian

The work of GEORGES APERGHIS (*1945) is characterized as an inquiry of language and meaning. His compositions, whether

69 instrumental, vocal or for stage, explore the borders of the intelligible. Aperghis’ music is not strictly linked to any dominant musical aesthetics of the contemporary musical creation but operates within a dialogue with other art forms and an open-mindedness towards intellectual, scientific and social fields. This otherness is combined with innovation by inclusion of electronics, video, machines, automatons or robots to his performances. Aperghis works closely with a number of performers including comedians (Edith Scob, Michael Lonsdale, Valérie Dréville, Jos Houben), instrumentalists (Jean-Pierre Drouet, Richard Dubelski, Geneviève Strosser, Nicolas Hodges, Uli Fussenegger) or vocalists (Martine Viard, Donatienne Michel-Dansac, Lionel Peintre). Since the 90’s he has started new artistic collaborations with dance and the visual arts as well. He has been collaborating with numerous ensembles such as Ictus, Klangforum Wien, Remix, Musikfabrik, Ensemble Modern, Ensemble intercontemporain, Vocalsolisten or the SWR choir. Aperghis has, among other, received the Mauricio Kagel Prize, the Golden Lion for Lifetime Achievement at the Venice Biennale and the BBVA Foundation Award “Frontiers of Knowledge”.

Pain, disease. Georges Aperghis would often reach for those words when describing his works (not the process of composition itself—he never even alluded to any kind of “creative pathos”). He would then speak of an instrument called espérou which he imagined along with his colleagues, that it is a “diseased violoncello”. A stricken cello, which acts as a kind of appendage to the “healthy cello” of Cinq pièces. This organological invention arose from a need of the notation, conceived as a capture of the “visceral world”: the music takes

70 us “into the stomach, into the creases of a shifting body, to the centre of a ceaseless stirring of the entrails”. Both instrumentalists’ voices are heard as if separated from the body—the voices of their heads, whose carriers (heads) have been lost to the flux. Peter Szendy

ESAIAS JÄRNEGARD (*1983) studied composition in Stockholm, Gotland and at the Gothenburg Academy of Music and Drama. Close collaborations with musicians and ensembles such as Richard Craig, Pontus Langendorf, Hugo Ticciati, Nouvel Ensemble Moderne, Vertixe Sonora, Umeduo, Academy and Moscow Contemporary Music Ensemble as well as private studies with Pierluigi Billone have been among Esaias’ most defining experiences to date. The composer himself asserts: “As a result, I mainly write chamber music with an increasingly phenomenological approach: to try to emphasise the relation between body and instrument, not just the physicality of sound, but also the magic of it: to be in touch with sound.”

Stones—Ash, Ash. Jan. 2011, at the farm. Gazing out across the dimly lit Swedish winter panorama: the piles of snow, the sound of feet against snow, the slowly melting ice of the nearby brook. Reminiscing a Hamlet staging of Eimuntas Nekrošius years ago. The sound of metal, of distortion, icy harmonics and the movement of hands against surfaces; resonances of agricultural labour. Back and forth. It grew, grew in to a music of thawing. Of a material becoming suppressed, naked and barren. Thawing. And at the core: the poetry of Paul Celan and Lars Norén. Nothing spoken, all kept within; slowly unveiling. Esaias Jänegard

71 RICARDO EIZIRIK (*1985) is a composer with an extended artistic production ranging from chamber music to installation and performance works. His work focuses on themes such as banality, the mechanization of society and the by-products of daily life. He has also shown a keen interest in the historical depictions of these themes and often appropriates objects, sounds and movements from historical sources into his work. Ricardo Eizirik studied at the Federal University of Rio Grande do Sul. In 2012 he completed a Master in Composition under Isabel Mundry at the Zürcher Hochschule der Künste and is presently enrolled in a doctoral program at the Kunstuniversität Graz. He has received numerous prizes and worked with ensembles and festivals such as Ensemble Mosaik, ensemble Recherche, Neue Vocalsolisten Stuttgart, Ensemble Intercontemporain, Collegium Novum Zürich, Ensemble Adapter, Athelas Sinfonietta, Internationale Ensemble Modern Akademie, Ensemble Talea, Wittener Tage für Neue Kammermusik, ECLAT, MaerzMusik, KLANG, Archipel, Manifeste, MUSICA or Nordic Music Days, among others.

IVO NILSSON (*1966) studied at the Royal College of Music in Stockholm and at IRCAM in Paris. Since his 1989 debut when his Octet was premiered by the Ensemble L’Itinéraire at Radio France, his music has been performed by ensembles such as Birmingham Contemporary Music Group, Cantus, Ensemble Recherche, Ensemble Reconsil, Ensemble Son, KammarensembleN, Kammerensemble Neue Music Berlin, Nouvel Ensemble Moderne, Orchestre des Flûtes Français et al. at festivals including the Venice Biennale, Enescu festival (Bucarest), Gaudeamus Music Days (Amsterdam), Huddersfield Contemporary Music festival, Ilhom (Tashkent),

72 Musica (Strasbourg), Roaring Hoofs (Mongolia), Sonorities (Belfast), Spazio Musica (Cagliari), Spectra (Tirana), Warsaw Autumn and the ISCM World Music Days in Hong Kong, Stockholm and Zagreb. Recordings of his music have also been released by Ariadne, Chamber sound, Phono Suecia and SFZ Records.

Whereabout 1 (2018) is part of a series of works for various duo constellations which can be performed either separately or simultaneously. The title suggests melodic research within a harmonic spectrum derived from the lowest string of a double bass—which, however, is not present. The interplay between the detuned cello and the percussion strives to find their closest sonorous relationships. Ivo Nilsson

Composer, writer and university professor IVO MEDEK (*1956) is the author of more than fifty orchestral, chamber and electroacoustic pieces as well as many multi- media projects. In the 1980s he co-founded Ars Inkognito, one of the first Czechoslovak ensembles devoted to new music. Between 2002 and 2008 Medek held the position of Dean at the Faculty of Music at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno, and between 2010 and 2018 he served as the institution’s rector. Medek has lectured at a number of art universities abroad and was member of the renowned Komponisten- -Forum at the Darmstadt Summer Courses as held positions at institutions such as the Gesellschaft für Neue Musik Köln, Zentrum für Neue Musik Dresden or Zentrum für Neue Musik Weimar. Medek also currently devotes himself to artistic improvisation as member of the Ensemble Marijan.

Blending II for cello, vocal sounds and tam-tam was written in 2020 for

73 Ume Duo. Feathering and blending of the sounds with a strong emphasis on the various shapes of silence are perhaps the main tenets of this piece. Ivo Medek

Berlin-based composer, performer and installation artist SIMON STEEN- -ANDERSEN (*1976) works in the field between instrumental music, electronics, video and performance within settings ranging from symphony orchestra and chamber music (with and without multimedia) to stagings, solo performances and installations. His works from the last decade concentrate on integrating concrete elements in the music and emphasizing the physical and choreographic aspects of instrumental performance. Steen-Andersen studied composition with Karl Aage Rasmussen, Mathias Spahlinger, Gabriel Valverde and Bent Sørensen in Aarhus, Freiburg, Buenos Aires and Copenhagen. Since 2008 he is a lecturer of composition at the Royal Academy of Music in Aarhus, Denmark. He was also visiting professor at the Norwegian Academy of Music in Oslo, guest professor at University of the Arts in Berlin and lecturer at the Darmstadt Summer Courses. His works were commissioned by ensembles, orchestras and festivals such as ensemble recherche, Neue Vokalsolisten Stuttgart, the SWR Orchestra, The Philharmonic Orchestra of Radio France, Ensemble Modern and the Oslo Sinfonietta. Furthermore, he has collaborated with ensembles such as Klangforum Wien, Collegium Novum Zurich, ICTUS, Arditti, London Sinfonietta, Ensemble intercontemporain, asamisimasa and NADAR.

Next to Beside Besides is a series of “choreographic translations” (translations of the movements or actions, rather than

74 an instrumentation of the resulting sounds) of the piece Beside Besides for solo cello, which is itself a modification of the ending of the piece Besides for three amplified and three dampened instruments. All translations can be played solo or together in any combination simultaneously as ensemble pieces. Solo versions or combinations can be played alone or after each other as movements or between other pieces in a concert (or on different concerts) as ritornellos. The cycle will continue on the internet, where studio recordings of the premiered translations can be heard solo or in any combination, later extended with an interactive web-translation, called Above Next to Beside Besides, and more. Simon Steen-Andersen

UME DUO is dedicated to expanding the repertoire for cello and percussion and to present these works internationally. They have commissioned and premiered works in close collaboration with composers such as Malin Bång, André Chini, Jenny Hettne, Anahita Abbasi, Mehdi Khayami), Timothy Salter and many more. The duo has given recitals in the United Kingdom, Sweden, Iran, Russia, Switzerland, France, Austria and Germany, and performed world premieres by 14 different composers. They have been invited to several renowned festivals including Klang Avantgarde Music Festival Copenhagen, Tehran International Contemporary Music Festival, Festspiele Zürich, ReMusik St Petersburg, Sound of Stockholm, Tage für Neue Musik Zürich or GEIGER Gothenburg.

75 SCHNEE BERG ORCHESTRACZ WED 4/11/2020 20H Art Centre of Palacký University, Atrium

HANS ABRAHAMSEN (*1952, Denmark) Schnee (2008)

BERG ORCHESTRACZ PETER VRÁBEL conductor KAMILA POLÍVKOVÁ stage design JAN KOMÁREK light design

76 HANS ABRAHAMSEN (*1952) is one of the most distinctive composers to emerge in Denmark after the end of the Second World War. He started his studies on the French horn. After his instrumental training, he studied composition at the Royal Danish Academy of Music, Copenhagen, with Per Nørgård and Pelle Gudmundsen- -Holmgreen. Abrahamsen’s first mature works channelled the ideas of the New Simplicity movement, which was conceived as a reaction to the complex Darmstadt School serialism. But despite his inclination towards an at times almost Romantic lyricism, Abrahamsen was also prepared to learn from the modernists—including some serial elements as well, though still allowing for a good deal of creative freedom. Under the influence of such names as Terry Riley, Steve Reich and Györgi Ligeti, his style further evolved, and over time, this synthesis has led to the formation of a highly personal musical voice. Abrahamsen’s music avoids abstract games, it has a subtle inner tension and follows an enigmatic dramaturgy, and thus seems to tell a story, whether we seem to understand it or not. Abrahamsen very rarely sends existentialist or ideological messages into the world, and large-scale formats are usually unappealing to him. Each of his compositions joins its companions as a sibling, related but distinct. The composer himself describes his own body of work “as one long music”, connected musically and thematically, with themes based on the intersection of winter and fantasy found in several of his compositions in addition to Schnee. These examples range from his orchestral song cycle let me tell you (2013), which sets a snowy passage from Shakespeare’s Hamlet, to far earlier pieces Winternacht (1978), Schneetänze (1985) and Schneebilder (2013).

77 In the beginning of the ’90s, I arranged some of J. S. Bach’s canons for ensemble. I became totally absorbed into this music and arranged them with the intention of the music being repeated many, many times, as a kind of minimal music. Obviously, I didn’t know which durations Bach had in mind, but by listening to his canons in this way, a profound new moving world of circular time was opened to me. Depending on the perspective on these canons, the music and its time can stand still or move either backwards or forwards. In Schnee, a few simple and fundamental musical questions are explored. What is a Vorsatz [antecedent phrase]? And what is a Nachsatz [consequent phrase]? Can a phrase be answering? Or questioning? The guideline or rule for the canons is very simple: We start out with an answering Vorsatz, followed by a questioning Nachsatz. Throughout the time of the piece, these two are intertwined more and more, as more and more dicht geführt [tightly composed] canons, until, at the end, they are interchanged. Now the question and then the answer. The two canons are identical like a painting in two versions, but with different colours. And where the first one does not include the space, the second one does, as well as containing more canonical traces. Hans Abrahamsen

78 The BERG ORCHESTRA is a leading ensemble that has, for many years, been blowing fresh wind into the sails of Czech music with innovative and attractive projects that combine contemporary music with dance, film, theatre, projections, etc. It often performs in places other than traditional concert halls. The BERG Orchestra regularly commissions and premieres new pieces by Czech composers so far having performed more than a hundred world premieres. The orchestra also strives to play Czech premieres of leading composers from abroad. The BERG Orchestra has also performed in many of its own original and interdisciplinary projects. The orchestra has been collaborating with leading Czech cultural organisations such as the National Theatre in Prague, the Jewish Museum in Prague, the DOX Centre for Contemporary Art, the Strings of Autumn festival, the Prague Spring, Music Forum Hradec Králové etc. The orchestra also works on various educational projects.

Slovak conductor PETER VRÁBEL (*1969) founded the BERG Orchestra in 1995. It is mainly thanks to his efforts that the orchestra is today recognised as a unique interpreter of 20th century and contemporary music. An enthusiastic promoter of new music, he actively collaborates with leading Czech composers and creates an inspiring creative environment for excellent artists of the young generation. He has also created many recordings for the Czech Radio and proved his versatility with jazz and film music. In 2010, his work with the BERG Orchestra was recognised by the Czech Music Council/UNESCO for his contributions to the quality and promotion of Czech music.

79 PHOTO EXHIBITION HEART BEYOND THE POLAR CIRCLE KATEŘINA BORKOVÁ 15/10— 4/11/2020 Department of Musicology, Palacký University Art Centre, Univerzitní 3, 2nd floor

80 Kateřina Borková should have been born far beyond the polar circle. While that didn’t turn out to be the case, she opted for an alternative: to spend as much time as possible in the North, listen to the northern lights and watch the Arctic landscape’s quiet smile.

“My photographs don’t explore, examine, seek conjunctions with archetypal paradigms or the effect of fundamentals on the interpretation of structural phenomena. I don’t wait for hours for the right lighting nor walk for miles to find the perfect composition. I traverse a dear landscape and capture what the locals see when they go to work, what children see on their way home from school, what the old lady sees from her window every day.” Kateřina Borková

These photographs come from the land beyond the polar circle where the ancient Sami spirit still lingers. The Sami saw nature as a beloved partner—every mountain, every stone has a soul. They never wanted to own land or trees, fear for their property or worry about their desires. And so, the land remains pure and wild, the people within being a humble part of it, along with contented animals.

81 PHOTO EXHIBITION BERG ORCHESTRA © KAREL ŠUSTER 15/10— 4/11/2020 Palacký University Art Centre, Univerzitní 3, 1st floor corridor

82 Karel Šuster (*1968, Praha) graduated at the Graphic school Prague. He worked as photo journalist for newspapers, since 1993 he has been self-employed. Since the 80s Šuster focuses on photographing music (Rock & Pop magazine, UNI magazine, HIS Voice et al.). He has been actively collaborating with the BERG Orchestra for the last five years.

“I’ve been photographing music for thirty years already. My goal is to convey the music, emotions and moods; perfect technique or composition are secondary to this.” Karel Šuster

The BERG ORCHESTRA is a leading Czech ensemble dedicated to performing contemporary music, including projects that combine contemporary music with dance, film, theatre, projections, etc. It often performs in places other than traditional concert halls. The BERG Orchestra regularly commissions and premieres new pieces by Czech composers.

83 mfo.cz Jazz & klasika Špičkový jazzman Uri Caine hraje Beethovena 18. 2. 2021

84 Vaše oči do světa klasické hudby Jiný pohled na klasickou hudbu a jazz rozhovory a seriály / komentáře / kritiky analýzy / recenze nahrávek www.casopisharmonie.cz

85

Harmonie - vyska - 110x210 BW.indd 1 1.9.2020 10:29:02 P Bl k inz_HudRoz_110x210_proMusicOlomouc:Sestava 1 7.8.2020 10:15 Stránka

Hudební rozhledy Měsíčník pro hudební kulturu 64 stran plných zajímavostí z oblasti klasické hudby a jazzu

S HUDEBNÍMI ROZHLEDY ZA KLASIKOU I JAZZEM

www.hudebnirozhledy.cz

86 87 FINANČNÍ PODPORA SUPPORTERS Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta UP v Olomouci Katedra muzikologie FF UP v Olomouci Ministerstvo kultury ČR Státní fond kultury ČR Statutární město Olomouc Olomoucký kraj Rakouské kulturní fórum Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z. s. — Partnerství Nadace Život Umělce

PARTNEŘI PARTNERS Moravská filharmonie Olomouc PROPERUS s.r.o. Hotel Palác

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI MEDIA PARTNERS Český rozhlas Olomouc Harmonie HIS Voice Hudební rozhledy KlasikaPlus OperaPlus Žurnál UP online

88 PRODUKCE PRODUCTION Katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Department of Musicology, Faculty of Arts, Palacký University Olomouc

ŘEDITEL A DRAMATURG PROGRAMME AND ARTISTIC DIRECTOR Marek Keprt

MANAŽERKA FESTIVAL MANAGER Martina Pudelová

PRODUKČNÍ PRODUCTION Aneta Vondráčková

ASISTENT PRODUKCE PRODUCTION ASSISTANT Petr Hýl

REDAKCE EDITOR Jan Borek

GRAPHIC DESIGN [email protected]

TISK PRINTED BY PROPERUS s.r.o.

W musicolomouc.cz E [email protected]

89 MO12