Stručný návod k určení vzhledu ordovických tri- lobitů podřádu , řádu Corynexochiida v okolí Petrohradu V okolí petrohradského ordoviku bylo nalezeno nejméně 35 druhů trilobitů čeledi Illaenidae, které se týkají nejméně 4 rodů. V odborné literatuře zkoumal trilobity druhu a s ním souvisejí- cí rody jednoznačně nejvíce Gerhard Holmium (1886, Holm, G. (1886): Der Revize ostbaltischen silurischen Trilobiten... Abt III Illaeniden Mémoires de l‘Academie des Sciences Impériale de St.-Petersbourg. Dále to byl Valdar Yaanussonom (1957). Unterordovizische Illaeniden aus Skandinavien Bull. Jaanusson v roce 1954. Zur Morphologie und Taxonomie. der Illaeniden. Je velmi důležité znát stratigrafické úrovně daného naleziště. To nám hodně pomůže v rychlejším zúžení výběru pro přesnější určení illaenidních trilobitů. Nejstarší nálezy jsou omezeny na vrstvy spodního ordoviku (pískovce a slína) - jedná se o tzv. leetseskaya formace. Fragmentární pozůstatky patří k nepopsanému „Illaenus“ sp. Následuje horizont Volchov odkud jsou - Dysplanus sp., Illaenus sp., Platillaenus sp. (poslední dva typy jsou nacházeny pouze ve fragmentárním materiálu), Dysplanus babinoensis, Dysplanus acutigenia, Illaenus aff.sarsi, Platillaenus ladogiensis. Nad horizontem volchov se nachází Kunda horizont: - od zóny Asaphus expansus to jsou tyto druhy - Illaenus sarsi, Dysplanus centrotus, Platillaenus ladogiensis. Ze zóny Asaphus „raniceps“ - Illaenus adunctus, Illaenus incicus. Od zóny Asaphus striatus - Illaenus dalmani Na svrchním horizontu Kunda (zóna Asaphus minor / pachyophthalmus - Asaphus laevissimus / heckeri) existuje velká skupina druhů Illaenidních trilobitů, jmenovitě: Illaenus wahlenbergi, Illaenus chudleighensis, Illaenus sulcifrons, Illaenus oblongatus, Illaenus atavus, Illaenus excellens. Poslední tři jmenovaní pak pozvolna přecházejí do vrstev horizontu azeriskogo a pravděpodobně proto se typy tohoto horizonu hůře zkoumají a trilobiti špatně určují - Illaenus ariensis a Illaenus plautini. V azeriském horizontu (zóna Asaphus kotlukovi / punctatus - Asaphus intermedius / kowalewskii) se nalézá několik dalších druhů těchto trilobitů - Illaenus oculosus, Illaenus schmidti, Illaenus tauricornis, Panderia triquetra. Nálezy illenidů z překrývajících vrstev porzhskoy, bělský a valimskoy = lasnamyagisky a uhakusky horizont) je méně prozkoumána, nicméně tento interval prokazatelně obsahuje tyto druhy - Illeanus intermedius a Illaenus schroeteri. Skály kukruzeskogo = kukerský horizont obsahují tato druhy - Illaenus kuckersianus, Illaenus sphaericus, Illaenus crassicauda a dále několik nepopsaných druhů (Illaenus sp.) Ve skalách spodní části obzoru Haljala (formace gryaznovskaya a shundorovskaya) byl nalezen Illaenus itferensis, Illaenus (Parillaenus) fallax, Stenopareia glaber, Panderia sp. Ve skalách svrchního horizontu Haljala (formace hrevitskaya) byly nalezeni Illaenus jevensis, Illaenus (Parillaenus) fallax a Stenopareia glaber.

Následují jednotlivé stručné charakteristiky výše uvedených druhů, které by měly tro- chu pomoci při jejich určování.

Rod Dysplanus sp. Burmeister, 1843 - thorax z 9 segmentů. Pygidium s velmi charakteristickou, dlouhou a rychle se zužující rachis. Hlavový štít nese krátké, tlusté trny. Hypostom ve tvaru protáhlého oválu s předními křídélky. Dysplanus acutigenia Jaanusson, 1957 - nověji objevený druh illaenula má hranatější cephalon, mohutné lícní trny a výraznější glabelární pole. Pygidium je zploštělé. Nalézá se v zóně Asaphus broggeri volchovského horizontu (obr. níže).

Dysplanus babinoensis Melnikov, 1995 - charakteristickým rysem je ohyb hlavového štítu, kdy přední hrana je takřka svislá, tj. hlavový štít je vysoký a krátký. Vzdálenost mezi očima a dorzálními brázdami glabely jsou velmi velké, mnohem větší, než je šířka glabely. Zadní okrajová rýha chybí. Pygidium vyšší a kratší než u druhu Dysplanus centrotus. Volkhov horizont - vrstvy Asaphus lepidurus, Dysplanus babinoensis Melnikov, 1995 = Dysplanus muticus Volborth, 1863.

Dysplanus centrotus (Dalman, 1827) - tento druh se liší od všech ostatních. Cephalon je mírně zašpiča- tělý - více konvexní než Dysplanus centrotus, ale bez výrazného ohybu, jaký nalezneme u Dysplanus acutigenia. Pygidium zaoblené - trojúhelníkové, plošší než u druhu Dysplanus acutigenia. Volkhov horizont - vrstvy Asaphus lepidurus. Distribuce - Volkhov horizont, kapela „Frisians“ vrstvy Lepidurus Asaphus. Platillaenus ladogensis (Holm, 1886) - celkový trupový štít trilobita poměrně vypouklý, podlouhlého, zaobleného trojúhelníkového tvaru. Hřbetní rýhy se směrem ke kranidiu rozšiřují. Volné líce jsou hladké do zadu protažené v tlusté hroty. Oči jsou blíže k hřbetní brázdě než u druhu Dysplanus acutigenia. Pygidium mírně konvexní, parabolické. Rod Platillaenus Jaanusson 1954 má obecně thorax složen z 10 segmentů. Pygidium se velikostí rovná cephalonu. Rachis na pygidiu je krátké, široce trojúhelníkové. Duplikatura pygidia je velmi široká, s velko římsou. Kunda horizont, spodní část zóny s vůdčím trilobitem Asaphus expansus.

Illaenus sarsi Jaanusson, 1954 - rod Illaenus Dalman, 1827 má thorax složen z 10 segmentů. Cephalon ve tvaru půlměsíce, více či méně vysoký (druh od druhu). Pygidium má přibližně stejnou velikost jako cephalon (opět druh od druhu). Rachis na pygidiu je krátký, jeho délka je menší než délka pygidia. Hypostom má široká přední křidélka. Illaenus sp. je znám jen z dílčích ostatků. Illaenus sarsi Jaanusson, 1954 je nalézán v horní i dolní části horizontech Volkhov a Kunda, ve vrstvách vůdčích trilobitů Asaphus Lepidurus s Asaphus expansus. Illaenus aff.aduncus Jaanusson, 1957 = Illaenus esmarkii Slotheim, 1826 - hlavový štít je velmi vysoký, pokrytý řadovými liniemi, jež probíhají přibližně rovnoběžně s přední hranou hlavového štítu. Z nálezů doposud chybí pouze volné líce. Glabela je široká, zabírá více než polovinu šířky cranidia. Hřbetní brázdy přesahují úroveň předních konců očí. Pygidium má krátký, trojúhelníkový rachis. Kunda horizont, spodní část zóny s trilobitem Asaphus expansus.

Illaenus aduncus Jaanusson, 1957 - Obrázek nahoře ukazuje spodní duplikaturu pygidia. Spodní obrázek kresbu čar na terasovitém povrchu pygidia, což jsou jedna ze znaků, kterým jej odlišujeme od trilobita Illaenus sarsi. Volkhov horizont, vrstvy vůdčího trilobita Asaphus lepidurus.

Illaenus incicus Jaanusson, 1957 - hlavním rozlišovacím znakem je řada mnohočetných, tenkých rýh, radiálně směřující směrem od rachisu pygidia. Kunda horizont, spodní část zóny s Asaphus „raniceps“. Illaenus dalmani Volborth, 1863 - třetí z blízce příbuzných druhů sarsi-adunctus-incicus ze spodní části obzoru Kunda. Řadové linie tenké, téměř rovné, přerušeny na rachisu. Kunda horizont, spodní část zóny s Asaphus „raniceps“.

Illaenus wahlenbergi (Eichwald, 1825) - velmi podobný trilobit předchozím druhům. Hlavním charakteristickým znakem je duplikatura pygidia bez zářezu ve střední části. Pygidium nese méně rýh, které kopírují jeho okraj. Rachis na pygidiu je delší než u trilobita Illaenus sarsi. Kunda horizont, střední část, oblast s vůdčím trilobitem Asaphus striatus.

Illaenus excellens Holm, 1886 = Illaenus revaliensis Holm, 1886 - od jiných druhů charakteristický snažším odlišením. Typická je užší glabela, hřbetní brázdy jsou dlouhé a v přední části mírně divergentní. Hlavový štít není tak vysoký jako ve skupině trilobitů sarsi. Pygidium je více zploštělé, mírně protáhlé. Kunda horizont - horní část oblasti s Asaphus minor-pachyophthalmus / Asaphus laevissimus-heckeri.

Z práce G. Golma, 1886. Na povrchu pygidia jsou jasně zřetelné a viditel- né charakteristické časté řadové terasy, které více či méně kopírují tvar pygidia. Illaenus oblongatus Angelin, 1854 - hlavový štít je „nejnižší“ ze všech společně se vyskytujících druhů, protáhlý, méně výrazný. Glabella silně konvexní a je vyšší, než víčka. Hřbetní brázdy jsou dlouhé konkávní. Oči jsou umístěny daleko od zadní hrany. Boční okraje hlavového štítu (spolu s volnými tvářemi) jsou rovné. Pygidium protáhlé, parabolické, pokryté charakteristickými řadovými linkami. Vyskytuje se v horizontu Kunda, horní část zóny Asaphus minor-pachyophthalmus / Asaphus laevismus- heckeri a spodní části zóny azeriskogo horizontu Asaphus kotlukovi- punctatus.

Pygidium s vnitřní hra- nou duplikatury - pod- le V. Yaaanussona, 1954.

Illaenus atavus Eichwald, 1858 - podobný trilobit jako Illaenus excellens, od kterého se liší širší glabelou, pygidiem i širším rachisem. Kunda horizont, horní část zóny Asaphus minor-pachyophthalmus / Asaphus laevissimus-heckeri, spodní část zóny azeriskogo horizontu Asaphus kotlukovi-punctatus.

Illaenus chudleighensis Holm, 1886 - Kunda horizont, horní část zóny Asaphus minor-pachyophthalmus / Asaphus laevissimus-heckeri a spodní části zóny azeriskogo horizontu Asaphus kotlukovi-punctatus. Illaenus laticlavius Eichwald, 1860 - hlavový štít je vysoký a velmi široký. Glabella se tyčí nad oční víčka. Oči jsou velké, umístěné v blízkosti kraje hlavy. Duplykatura je krátká a konvexní. Pygigium zploštělé, s krátkou silnou osou. Kunda horizont, horní část zóny s menším trilobitem - Asaphus pachyophthalmus / Asaphus laevissimus- heckeri.

Illaenus sulcifrons Holm, 1886 - podobný trilobit jako předchozí (Illaenus laticlavius ​​Eichwald, 1860 ) má také velké oči, glabela je zploštělá tak, že oční víčka jsou s jejím vrcholem na stejné úrovni, glabelární rýhy jsou ale výraz- nější a hlubší. Pygidium je krátší a vyšší, duplikatura pygidia bez výstupků, má rovný rachis (středovou osu trupu). Kunda horizont, horní část zóny s menším - Asaphus pachyophthalmus / Asaphus laevissimus-heckeri.

Illaenus plautini Holm, 1886 - hlava štít vysoký, oči velké. Oční kryt z čelního pohledu je vyšší než úroveň glabely (zejména v přední části očí). Pygidium krátké, krátký a široce trojúhelníkový je i rachis. Kunda horizont, horní část zóny s menším - Asaphus pachyophthalmus / Asaphus laevissimus-heckeri. Illaenus oculosus Holm, 1886 - od trilobita Illaenus sulcifrons se liší tím, že glabela je po celé své délce nad úrovní očí. Podobně jako Illaenus sulcifrons má konkávní vnitřní mediální část glabely. Spodní část horizontu azeriskogo, zóny trilobita Asaphus kotlukovi-punctatus.

Illaenus schmidti Nieszkowski, 1857 - vyskytuje se společně s trilobity Illaenus laticlavius ​​a Illaenus chudleighensis, ale liší se od nich především mírně protaženějším trupem, zaoblenějším trojúhelníkovým pygidiem a trojúhelníkovou hlavou.

Illaenus sp. = Wossekia brevispina Krylov, 2003 Tento typ má špičatý konec tváře, ale liší se od Illaenus schmidti mnohem kratšího předního větví lícního stehy. Head štít není tak „dlouho“, jako Illaenus schmidti a velké oči a mírně konvexní mezi očima glabelou, tento typ je spíš Illaenus oculosus. Distribuce - azerisky horizont zóna Asaphus kotlukovi-punctatus / Asaphus intermedius-kowalewskii. Illae- nus tauricornis Kutorga 1848

Srovnání základních znaků trilobita Illaenus schmidti (nahoře) a Illaenus sp. (dole). L1 - délka hřbetní glabelární rýhy, L2 - délka a tvar oka, L3 - délka předních obličejových stehů. H1 - výška vrcholku glabely a středu očních víček. Illaenus tauricornis Kutorga 1848 - tento trilobit má typické, špičaté lícní trny. Od Illaenus schmidti se liší mnohem kratším předním lícním stehem. Hlavový štít není tak dlouhý, jako Illaenus schmidti. Velkýma očima a mírně konvexní rýhou mezi očima a glabelou, je tento typ spíše podobný druhu Illaenus oculosus. Azeriský horizont, zóna Asaphus kotlukovi-punctatus / Asaphus intermedius-kowalewskii.

Illaenus sinuatus Holm, 1886 - Azerisky horizont zóna Asaphus kowalewskii - intermedius.

Illaenus intermedius Holm, 1886 - hlava je vysoká, ve přední části strmně klesá dolů. Glabela je jen nepatrně ve vyšší úrovni než oční víčka. Pygidium má tvar půlměsíce a jeho okraj strmně klesá dolů (obr. níže - vpravo nahoře boční pohled na pygidium). Podobný strmý okraj je podél celého trilobita, tedy i na trupu. Lasnamyagisky a uhakusky horizont? Illaenus crassicauda (Wahlenberg, 1821) - velmi podobný druhům Illaenus schroeteri a Illaenus crassicauda. Větší hlavový štít, kratší pygidium, vyšší než u obou těchto druhů. Hlavový štít bez lícních trnů. Uhakuský a kukruzeský horizont?

Podle V. Yaaanussona, 1954 a 1957. Illaenus sphaericus Holm, 1886 - hlavový štít s velkýma zdviženýma očima, vysoký. Krátké, klenuté hřbetní brázdy. Pygidium má velmi charakteristický rachis. Kukruzeský horizont?

Illaenus itferensis Holm, 1886 - podle Yaanussona jsou druhy Illaenula kuckersiana, Illaenula itferensis a Illaenula sphaericus velmi blízké druhu I.ĺlaenula oblongatus/excellens a v podstatě jedinou jejich výraznou odlišností je vazba na různé vrstvy, tady doby. Je téměř shodný s druhem Illaenula sphaericus. Kukruzeský horizont. Illaenus (Parillaenus) jevensis Holm, 1886 - velmi podobný druhům Illaenus oblongatus a Illaenus kuckersianus, ale liší se silně konvexní hlavou i ocasním štítem. Spodní část obzoru Haljala, formace gryaznovskaya a shundorovskaya.

Panderia triquetra (Volborth, 1863) - oválný tvar těla, vzad se zužující. Cephalon téměř 3x široký, jako jeho délka. Hlavový štít je z čelního pohledu pyramidálního tvaru. Oči jsou velké a úzké, oční víčka téměř v polovině výšky glabely. Trup je složen z 8 článků. Pygidium je mnohem menší, než cephalon, rachis je válcovitý, delší než polovina pygidia V Petrohradské oblasti ordoviku je popsáno více druhů rodu Panderia, např. Panderia triquetra Volborth 1863 azeriský horizont a Panderia sp. v rozmezí horizontů Kukruse-Haljala.

Stenopareia linnarssoni (Holm, 1886) - thorax složen z 9 segmentů. Pygidium je o něco menší, než je hlavový štít. Oči jsou malé, víčka těsné a krátké. Hypostoma je krátký, čtyřúhelníkový. Jeden nebo dva druhy Stenopareia se vyskytují v horní ordoviku Petrohradské oblasti. Asi polovina vzorků byla zjištěna v horním rozsahu Kunda - Azeris, některé nálezy zústavají zařazením do horizontu zůstává nejisté.