MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie
Panství Uherský Brod před třicetiletou válkou
Diplomová práce
Brno 2017
Vedoucí práce: Vypracoval: PhDr. Marek Vařeka Ph.D. Bc. Vojtěch Král
Bibliografický záznam práce KRÁL, Vojtěch. Panství Uherský Brod před třicetiletou válkou: diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2017. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Marek Vařeka, Ph.D.
Anotace Text práce se dá rozdělit na dvě části. V té první přibližuji vývoj města Uherský Brod a okolních vesnic, od pravěkého osídlení, přes založení města a první doložené zmínky, až po období, kdy uherskobrodské panství získal rod Kouniců, což bylo v první pětině 17. století. Ve druhé části, kterou považuji za důležitější, jsem udělal rozbor archivních pramenů ekonomického charakteru, přičemž nejvíce jsem čerpal z urbáře panství z roku 1615 a z popisu panství z roku 1617. Z nich jsem získal množství informací, které jsem následně převedl do několika tabulek a následně mezi sebou porovnával. Mým cílem bylo zjistit míru vyspělosti tohoto panství a jeho celkovou ekonomicko-sociální situaci.
Abstract The whole text can be divided into two parts. In the first one I´m approaching development of the town Uhersky Brod and surrounding villages from prehistoric settlement, through the first documented mentions, until the period, when Uhersky Brod´s manor obtained Kounic clan, which was in the first fifth of the 17th century. In the second part, which I consider more important, I did an analysis of archival sources of economical charakter, where I used most urbary of manor from 1615 and description of manor from 1617. From those I gained a lot of informations, which I converted into several tables, and then compared between themselves. My goal was to find out level of advencement this manor and its overall economic and social situation.
Klíčová slova Uherský Brod, historie, urbář panství z roku 1615, hospodářství, poddaní, moravsko- uherská hranice, třicetiletá válka, Bitva na Bílé hoře.
Keywords Uhersky Brod, history, urbary of manor from 1615, economy, serf, Moravian- Hungarian border, The Thirty Year´s war, The battle of the White Mountain.
Prohlášení
„Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Brně, dne …………………….. Podpis……..…………………
Poděkování
Na tomto místě bych chtěl poděkovat zejména vedoucímu mé práce PhDr. Marku Vařekovi, Ph.D., za pomoc při výběru tématu, podnětné připomínky a veškerou další pomoc. Za konzultaci a cenné rady děkuji také PhDr. Václavu Michaličkovi, Ph.D. Dík patří rovněž mojí rodině, která mi poskytla příznivé podmínky pro práci a následně se mnou měla velkou trpělivost.
Obsah
ÚVOD ...... 6 1. ROZBOR PRAMENŮ ...... 8 1.1. Urbář panství Uherský Brod z roku 1615 ...... 9 1.2. Příjmy ze čtyř důchodčích cedul statku slavkovského, ždánského, Brodu Uherského a lomnického ...... 10 1.3. Další prameny a literatura ...... 11 2. VÝVOJ PANSTVÍ UHERSKÝ BROD DO TŘICETILETÉ VÁLKY ...... 13 2.1. Raná doba dějinná na uherskobrodsku ...... 13 2.2. Období prvních písemných zmínek ...... 16 2.3. Uherský Brod jako poddanské město ...... 18 3. HOSPODÁŘSTVÍ NA STATKU UHERSKÝ BROD V PŘEDBĚLOHORSKÉ DOBĚ – RENTOVÁ ČÁST ...... 21 3.1. Velkostatek ...... 22 3.2. Osedlí ...... 23 3.3. Stratifikace poddaných ...... 28 3.3.1. Privilegovaní ...... 28 3.3.2. Neprivilegovaní ...... 29 3.3.3. Měšťané ...... 36 3.3.4. Židé ...... 36 3.3.5. Chudina ...... 37 3.4. Stálé platy ...... 37 3.4.1. Peněžní dávky ...... 38 3.4.2. Naturální dávky ...... 43 3.4.3. Roboty ...... 49 3.5. Běžné platy ...... 55 4. HOSPODÁŘSTVÍ NA STATKU UHERSKÝ BROD V PŘEDBĚLOHORSKÉ DOBĚ – REŽIJNÍ ČÁST ...... 57 4.1. Pivovarnictví ...... 57 4.2. Panské dvory ...... 59 4.3. Chov ovcí ...... 61 4.4. Mlýny ...... 62 4.5. Rybníkářství ...... 64 4.6. Cihelny ...... 65 4.7. Vápenky ...... 65 5. VÝNOS VELKOSTATKU ...... 67 ZÁVĚR ...... 71
ÚVOD „Královské město Brod Uherský rozkládá se na pravém břehu řeky Olšavy asi 15 km od hranic uherských.“,1 píše v úvodu svých Pamětí Jan Kučera. Právě poloze regionu na samotné hranici mezi Moravou a Uhrami, jakkoliv se tato v průběhu časů měnila, nutno připisovat charakteristické vlastnosti místních obyvatel. Skutečnost, že jihovýchod Moravy tvořil jakési nárazníkové pásmo mezi dvěma často znepřátelenými územími a z ní plynoucí nespočet těžkých osudů lidí, trpících ve válkách i plenivých nájezdech, měla za následek formování charakteru místních obyvatel. U těch lze například pozorovat dlouho přetrvávající náboženské sklony, protože svěřit svůj osud v něco nadpřirozeného bylo často jedinou možností, která lidem vystaveným nekončícím obavám zbývala. Vzniklo zde také mnoho krásných tradic a zvyků, jejichž smyslem bylo rovněž odreagování člověka od každodenních starostí, ať už prostřednictvím tance, zpěvu, nebo sklenky dobrého vína či pálenky. Některé z tradic se zachovaly do dnešní doby a spolu s okolní přírodou jsou hlavním důvodem, proč je jihovýchodní Morava tak specifickým místem. Sedmnácté století, jehož počátku se v práci věnuji, bylo jak co do počtu, tak i intenzity pustošivých vpádů, snad úplně nejhorším obdobím, které místní zažili. Zároveň pro nás zhruba šestnáctým stoletím začíná první část dějin, o níž máme podrobnější pramenné zmínky, zejména hospodářského charakteru. Krom urbářů to jsou lánové rejstříky, zemské desky, berní ruly, knihy půhonné a nálezové, knihy purkrechtní či registra horenská. Právě těmto pramenům lze přičítat zájem historiků o zmíněné období. Také uherskobrodsko se již několikrát stalo předmětem historického bádání. Z těch nejvýznamnějších, kdo investovali svůj čas a úsilí, aby zprostředkovali informace z historických pramenů pro širší veřejnost, vzpomeňme Jana Kučeru, uherskobrodského rodáka a vůbec prvního místního historiografa, jehož životní dílo Paměti královského města Brodu Uherského (1903), navzdory svému stáří představuje dodnes významný zdroj poznání a inspirace. Dalším rodákem zajímajícím se o historii byl Vilibald Růžička, který se věnoval počátkům města. Důležitou je také odborná stať Moravsko-uherská hranice v 10. až 13. století (1972), jejímž autorem je Metoděj Zemek, který se rovněž podílel jako vedoucí autorského kolektivu na rozsáhlé publikaci Uherský Brod: minulost i současnost slováckého města (1972). Posledním, koho bych
1 KUČERA, Jan. Paměti královského města Uherského Brodu. Brno, 1903, s. 3. 6 rád zmínil, je Josef Válka, který ačkoliv z Uherského Brodu nepochází, napsal o tomto panství disertační práci a městu se dále věnoval v několika monografiích a studiích. Tito lidé toho vykonali pro město i jeho okolí hodně, ale přesto o nich většina lidí nikdy neslyšela, což je také jeden z důvodů, proč jsem je ve své práci zmínil. Počátek 17. století jsem si nevybral náhodně, je to doba, které bylo a stále je věnováno mnoho pozornosti, zejména kvůli její specifičnosti. Třicetiletá válka představovala zásadní pokles životní úrovně všech obyvatel českého království, a zejména pak období předbělohorské a pobělohorské nám v dějinách hodně kontrastuje. Do roku 1620 byla psána většina dokumentů v českém jazyce, a také z nich lze vypozorovat vesměs vzrůstající hospodářské potažmo ekonomické tendence. Během třicetileté války počet historických pramenů logicky klesá, krátce po roce 1648 pak můžeme pozorovat zejména v urbářích a lánových rejstřících vysoký počet pustých míst, plynoucí z velkého úbytku obyvatel. Dřívější odhady historiků předpokládaly úbytek až tří čtvrtin veškerého obyvatelstva v českých zemích. Dnes již víme, že tak vysoké toto číslo nebylo, přesto si lze jen stěží představit, čím si musel člověk tehdejší doby procházet. Jelikož nejsem prvním, kdo se historii hospodářského vývoje tohoto panství na úpatí Bílých Karpat věnuje v odborné práci, nepředpokládám žádné zásadní objevy a závěry. To ale není předmětem této práce, ta si klade za cíl být alespoň malou sondou do života našich předků, připomenout, a přiblížit dnešnímu čtenáři období v předvečer nejhoršího vojenského střetnutí, které se v 17. století na našem území odehrávalo. Snad si každý, komu se má práce dostane do rukou, uvědomí, že život, tak jak jej známe dnes, není samozřejmostí, ale stojí za ním mnoho utrpení nevinných lidí, které si historický vývoj vyžádal.
7
1. ROZBOR PRAMENŮ Pří psaní této práce jsem vycházel z několika archivních zdrojů, přičemž nejvíce jsem čerpal z urbářů. Proto na začátek pár slov k těmto písemnostem. Snaha panovníků zachytit, v jakém stavu jsou jejich pozemkové majetky a zároveň zaznamenat, jestli jejich poddaní platí rovnoměrně daně, sahá až do období starého Říma. První písemnosti podobné urbářům se pak začaly vyskytovat v 9. století ve franské říši, z popudu panovníků Pipina a Karla. Samotné slovo je německého původu, a znamenalo „výnos, výnosné“.2 K označení statkového výnosu se u nás termín urbář začal používat až v 16. století, ačkoliv písemnosti tohoto typu zde mapovaly poddané už minimálně o tři staletí dříve.3 Definic urbářů je velká spousta, já jsem z nich sestavil jednu vlastní: urbáře jsou evidenční písemnosti různé podoby, nejčastěji však ve formě knihy, do kterých byly zapisovány informace o povinnostech poddaných vůči jejich vrchnosti, o platech a dávkách, které byly rovněž odváděny vrchnosti z venkovských hospodářství a poddanských měst. Urbáře jsou patrně nejrozšířenějším pramenem pro poznání struktury velkostatku a sociální situace v patrimoniálním období, ačkoliv vzhledem k tomu, že jejich autorem byla vrchnost, poskytují nám pouze jeden úhel pohledu. Navíc zachycují jen takové poddané, kteří vlastnili pozemek nebo nemovitost, ze kterých odváděli pravidelné renty. O životě běžného člověka se z nich příliš nedozvíme. V některých urbářích se můžeme setkat také s informací, jaké povolání měl zapsaný osedlý. Taková informace nebývala zapisována pravidelně, když už se s ní ale setkáme, lze ji s největší pravděpodobností považovat za pravdivou. K psaní těchto pramenů nebyl jednotný návod, proto se často liší, zejména pokud je od sebe dělí delší časový rozestup. Všechny ale obsahují soupis poddanských gruntů a povinností, týkajících se odvodů daní vrchnosti.4
2 Ve středověku se slovo používalo zejména v hornictví, kdy jím byl označován díl vytěžené rudy. VACEK, František. Urbáře a pozemkové knihy. In: Časopis pro dějiny venkova, 13, 1926, s. 10. 3 Pravděpodobně nejstarší dochovaný urbář (část urbáře), pochází z roku 1290 a patřil pražskému biskupství. Tamtéž, s. 12. 4 K problematice urbářů srovnej VÁLKA, Josef. Sociální poměry na uherskobrodském panství v 17. století. In: ČMM, 71, 1952, s. 220 – 221. ŘEZNÍČEK, Jan. Moravské a slezské urbáře po 1372/před 1407-1771 (1849): katalog. Praha: Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR, 2002, s. 5. VACEK, František. C. d., s. 8 – 10. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. Studie a prameny, s. 232. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha: SPN, 1962, s. 15. 8
1.1. Urbář panství Uherský Brod z roku 1615 Důvodem ke vzniku tohoto pramene byl zamýšlený prodej uherskobrodského dominia, proto je možné, že jsou údaje v něm lehce zkreslené. Je logické, že Páni z Kunovic, kteří panství drželi, ho chtěli prodat za co nejvýhodnější cenu, a proto se mohli snažit o jeho nadhodnocení. Přesto se Josef Válka domníval, že čísla v něm nejsou příliš přehnaná.5 Urbář sice obsahuje informace o městě a dvanácti vesnicích, ale archiválie zjevně vznikala delší dobu. U vsi Nedachlebice je totiž letopočet 1624, 6 Korytná s pustou vsí Volenovem byly do urbáře zapsány ještě později (patrně roku 1627, když město tyto lokality prodávalo Maxmiliánu z Kounic).7 Na konci knihy je pak Korytná zapsána ještě jednou.8 Práce je však ohraničena rokem 1618, tudíž zmíněné tři vesnice rozebírat nebudu. Originál urbáře je deponován v Moravském zemském archivu v Brně, kde je uložen ve fondu Rodinný archiv Kouniců Slavkov, pod inventárním číslem 1436. Co do formy je urbář knihou o rozměrech 20 x 31 cm, která je v pergamenové vazbě s tenkým proužkem kůže uprostřed sloužícím ke svázání. Uvnitř se nachází celkem 184 číslovaných folio listů, z nichž je 40 prázdných, údaje jsou psány v češtině (až na pár německých poznámek). Po obsahové stránce je urbář sepsán stejně tak jako většina ostatních archiválií tohoto typu. Po názvu vesnice následuje rozbor hospodářských informací ze dvora (osev, výnos), za předpokladu, že ve vesnici nějaký byl. Další položkou jsou stálé platy, zakončené většinou krátkým sumářem. Stálé platy jsou nejrozsáhlejší částí urbářů, jelikož jsou v nich vypsáni všichni osedlí (patrně podle nějakého klíče), a to následujícím způsobem: první je číslo, které osedlý v dané obci měl (čísel je vždy tolik, kolik bylo ve vsi usedlostí, řazena jsou klasicky od jedničky), následuje jméno dotyčného, velikost gruntu, a pak už jsou vypsány jednotlivé dávky. Pro představu dodávám, že drtivou většinu osedlých tvoří muži, žen je v urbáři zapsáno pouze 13 (nepočítám židy z předměstí).9 Bylo to proto, že hlavou rodiny na venkově býval podle
5 VÁLKA, Josef. Panství Uherský Brod v 17. století: hospodářský vývoj a sociální situace na moravském pohraničním dominiu v období "druhého znevolnění. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy university, 1953, s. 49. 6 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1436, Urbář panství Uherský Brod z roku 1615, fol. 148v. 7 BARTOŠ, Josef. Uherský Brod: minulost i současnost slováckého města. Brno: Blok, 1971, s. 118. 8 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 168r – 178r. 9 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 17r – 121v. 9 zvyku muž. Pouze v případě jeho úmrtí mohla spravovat rodinný majetek jeho žena, ovšem jen do té doby, než ho mohl převzít syn, zeť, případně nový manžel.10 Urbář s inventárním číslem 1436 je originál, což dokládá mimo jiné poznámka připsaná archiváři na foliu 1r,11 během bádání jsem se ale setkal se třemi opisy, které jsem pro zajímavost prozkoumal také. První je z roku 1650,12 a oproti originálu má jiné pořadí vesnic, přičemž Nedachlebice řadí k panství, ačkoliv jeho součástí v roce 1615 ještě nebyly. Druhý pochází roku 1655.13 Pořadí vesnic má sice shodné s originálem, objevuje se v něm však řada jiných jmen. U některých vesnic jsou rozdíly nepatrné, ale například v Suché Lozi je ze 49 osedlých 29 pojmenováno jinak. Tato skutečnost napovídá, že opis nebyl vyhotoven podle originálu, nýbrž podle neznámé předlohy. Třetí z opisů, které jsem zkoumal, byl vyhotoven PhDr. Jaroslavem Novotným někdy mezi lety 1958 – 1968.14 Skládá se z opisů více archiválií, přičemž největší část tvoří transkripce opisu urbáře, který vznikl podle neznámé předlohy (inv. č. 1435), přičemž originál Novotný neopsal, domnívaje se,15 že je shodný s opisem U9 (inv. č. 1434). Při rozboru urbáře jsem narazil na jednu zajímavost, kterou bych zde rád zmínil. Když jsem měl možnost nahlédnout do urbáře panství Slavkov z roku 1597, který zpracovává můj spolužák Pavel Šujan, všimli jsme si jedné nápadné věci. Oba dva urbáře jsou z velké části psány úplně stejným způsobem, dokonce rukopis je na první pohled totožný.16 Tuto skutečnost si vysvětlujeme tak, že vzhledem ke skutečnosti, že panství Slavkov rovněž vlastnil rod Kouniců, je docela možné, že obě písemnosti vyhotovoval stejný člověk.
1.2. Příjmy ze čtyř důchodčích cedul statku slavkovského, ždánského, Brodu Uherského a lomnického Když roku 1617 umírá Oldřich z Kounic, majitel rozsáhlých statků, jeho pozůstalost měla být rozdělena mezi jeho čtyři syny. Ponechme nyní stranou politické a
10 BŮŽEK, Václav a Pavel KRÁL. Člověk českého raného novověku. Praha: Argo, 2007. Každodenní život. ISBN 978-80-7203-694-3, s. 168. 11 „Toto je originál“ 12 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1434, Urbář panství Uherský Brod z roku 1615. 13 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1435, Urbář panství Uherský Brod z roku 1615. 14 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 371, Opisy moravských urbářů, inv. č. 533, Urbář panství Uherský Brod 1615. 15 Soudě dle poznámky na foliu 38r. 16 Výjimky tvoří některé vesnice v urbáři města Uherský Brod. 10 náboženské okolnosti, které zapříčinily, že původní právoplatný dědic Fridrich z Kounic držel panství jen tři roky, aby ho nakonec získal (i když ne celé) po několika změnách majitelů Fridrichův mladší bratr Lev Vilém. 17 Aby tito věděli, co jim vlastně otec odkázal, vznikl jakýsi popis předávaných panství, který vycházel z urbářů a v podstatě se dá označit za jeden velký sumář. O uherskobrodském panství se v zachovalé knize se zdobenou koženou vazbou pojednává ve dvou částech (fol. 42r – 56r a fol. 103r – 112r), přičemž v první z nich jsou rozepsány také příjmy z jednotlivých vesnic, ve druhé už jsou jenom shrnuty běžné platy a výnosy z panských dvorů.18 Dále v textu budu tuto archiválii označovat jako „Popis panství z roku 1617“. Pro doplnění některých údajů nebo souvislostí jsem použil také další archiválie, nicméně nevěnoval jsem jim hlubší pozornost. Nahlédl jsem například do urbáře Uherského Brodu z roku 1671, který je uložen v Moravském zemském archivu v Brně, kde leží ve fondu F 281.19 Bohužel jen v elektronické podobě jsou dostupné všechny listiny z Archivu města Uherský Brod.20 V Archeologickém ústavu AV ČR jsem pro změnu zkoumal několik nálezových zpráv, zejména od Jana a Jiřího Pavelčíků, které jsem však nakonec v práci nepoužil.
1.3. Další prameny a literatura Z velkého množství knih, monografií a studií, které jsem při psaní použil, považuji za nejdůležitější Hospodářskou politiku feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě21 od Josefa Války, která se stala pro mou práci stěžejním dílem, jelikož přesně vystihuje problematiku i období, na něž jsem se zaměřil. Krom této knihy jsem od stejného autora čerpal ještě ze studie Sociální poměry na uherskobrodském panství v 17. století,22 která však zdaleka není zaměřena jenom na toto dominium, nýbrž obsahuje mnoho obecných informací. Uherskému Brodu se Válka věnoval i ve své habilitační práci s názvem Panství Uherský Brod v 17. století: hospodářský vývoj a
17 Podrobněji o situaci v Uherském Brodě po bitvě na Bílé hoře např. BARTOŠ, Josef. C. d., s. 111. 18 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul statku slavkovského, ždánského, Brodu Uherského a lomnického z roku 1617. 19 Moravský zemský archiv v Brně, f. F 281, Velkostatek Uherský Brod, inv. č. 4, Urbář panství z roku 1671. 20 Státní okresní archiv Uherské Hradiště, f. XUH0825, Archiv města Uherský Brod. Digitalizované archiválie. Dostupné z: http://www.mza.cz/a8web/A8Apps1/ARCViewer/ARCViewer.htm?ukod=XUH&usels=1&u sku=0&usearch=1 21 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d. 22 VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d. 11 sociální situace na moravském pohraničním dominiu v období „druhého znevolnění“,23 z níž byl pro mě užitečný zejména začátek, ve zbytku knihy totiž Válka rozebíral pobělohorské období. Velkým přínosem mi byly také písemností hospodářského charakteru od Františka Matějka, zejména Feudální velkostatek a poddaný na Moravě a také Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění.24 V edicích Marka Vařeky jsem nahlédl do urbářů ze stejného období a udělal si tak obraz o situaci na jiných panstvích, ale také jsem v nich našel nejednu užitečnou informaci, zejména o lidech tehdejší doby.
23 VÁLKA, Josef. Panství Uherský Brod. C. d. 24 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d. MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění. Brno: Matice moravská, 2000. 12
2. VÝVOJ PANSTVÍ UHERSKÝ BROD DO TŘICETILETÉ VÁLKY 2.1. Raná doba dějinná na uherskobrodsku Oblast kolem města Uherský Brod byla zcela jistě osídlena již v pravěku. Tuto skutečnost lze doložit mnoha nálezy kamenných nástrojů (sekery, kladiva, mlaty, klíny, atd.) v mnoha místech podél řeky Olšavy, včetně strání a náhorních rovin kolem ní.25 Nalezeno bylo také mnoho úlomků keramiky i celých keramických nádob, a samozřejmě také kosterních pozůstatků lidí i zvířat, mimo jiné mamutí kost.26 Kvůli klimatickým změnám na konci čtvrté doby ledové odešla velká stáda sobů (což byla v té době hlavní lovná zvěř) směrem na sever. Z toho důvodu nebylo Uherskobrodsko příliš vhodné k trvalému osídlení a v období mezolitu tak s největší pravděpodobností nebylo vůbec osídleno.27 Zhruba před šesti tisíci lety se na území Uherskobrodska objevily první známky neolitické civilizace. Konkrétně to byla kultura s lineární keramikou, jejíž nositelé byli patrně vůbec prvními zemědělci na našem území. Příchod těchto lidí zároveň znamenal trvalé osídlení oblasti kolem Uherského Brodu a Poolšaví.28 Z této doby máme několik nálezů – neolitické sídliště u vsi Hradčovice a sídliště (možná také obětiště) na „Panském láně“ v Uherském Brodě, které bylo jeho objeviteli v roce 1901 zařazeno do tzv. „přechodní“ doby. 29 Místo je rovněž zajímavé tím, že zde byl prováděn výzkum i v pozdějších letech a bylo objeveno několik kulturních vrstev, nejmladší až z pozdní doby hradištní (patrně 13. století).30 Následně se v tomto kraji střídaly různé kultury, z nichž za zmínku stojí nositelé tzv. maďarovsko-věteřovského kulturního okruhu, který řadíme do starší doby bronzové. Více o tomto období bylo zjištěno především v blízké vesnici Bánov, kde stála na kopci (cca uprostřed dnešní obce) opevněná osada Bánov-Hrad. Bylo nalezeno také několik předmětů vážících se ke zmiňovanému období – např. šálky „mistřínského“ typu, „maďarovské“ džbánky a dvouuché amfory, „věteřovské“ válcovité šálky, atd. Bohužel v místě tehdejší opevněné osady a pozdějšího hradu vznikl
25 KUČERA, Jan. Paměti. C. d., s. 3, 28. 26 MAREK, Jaroslav. Dramata města: dějinami Uherského Brodu a jeho obyvatel. Uherský Brod: Městský úřad, 1992, s. 23. 27 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 23. 28 NEKUDA, Vladimír. Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1982, s. 170. 29 Domnívám se, že jde o eneolit. 30 KUČERA, Jan. Zprávy o předhistorických nálezech z okolí Uh. Brodu. In: ČVMSO, XIX, 1902, s. 83, 85, 97 – 98. 13 na počátku 20. století lom a proto nemohl proběhnout výzkum v takovém rozsahu, abychom o dané době zjistili více.31 Jen několik kilometrů od Bánova však leží osada s názvem Volenov. V pokračování urbáře z roku 1615, které je patrně z roku 1627, je označena jako „pustá dědina“,32 a pustou byla i na začátku 14. století,33 v pravěku však patrně ležela na souběhu dvou významných cest. Jan Kučera 34 v jednom ze svých článků napsal o Volenovu následující: „Místo to bylo za dávných dob velice důležito; vedlať tudy vojenská a obchodní silnice, již r. 1038 zpomínaná, jejíž památka posud v místních názvech „Podvojenská a Nadvojenská“ u nedaleké Bystřice se zachovala.“35 V roce 1900 zde místní hospodářský správce František Nejedlý učinil významný nález bronzových náramků, prstenů a jiných ozdob, které byly zařazeny do pozdní fáze doby bronzové. Tato skutečnost napovídá o využívání zmíněných stezek již od dob nejstarší kolonizace jihovýchodní Moravy.36 Na tuto domněnku bych se rád zaměřil. Při studiu další literatury jsem zjistil, že hlavní trasa, která spojovala český stát s Uhrami, nesla název „via exploratorum“ neboli „uherská cesta“. Vedla z Prahy přes Kutnou Horu, Olomouc, Přerov, Staré Město (později i Uherské Hradiště) k Uherskému Brodu. Odtud pak bylo možno vydat se dvěma směry. Buď jižním směrem přes Nivnici, Korytnou37 a Strání, odkud se cesta svažovala k Novému Mestu nad Váhom a přes Trnavu vedla až do Ostřihomi. Anebo jihovýchodně - na Bánov, Starý Hrozenkov, Trenčín a dále na jih.38 Konec konců, cesty takto vedou dodnes. Ani jedna z nich však nevedla/nevede přímo kolem Volenova. Z Moravy na Slovensko se těmito místy dostat lze, ale poutník by musel jít zbytečně oklikou. Těžko říct, o jaké vojenské a obchodní silnici tedy psal Kučera. Zhruba od 13. do 4. století před Kristem se vyskytovala na Uherskobrodsku (stejně tak jako na celé jižní Moravě) kultura popelnicových polí, nejvíce pak její lužická fáze. Doklady o této době máme z lokalit Uherský Brod – Havřice a „U
31 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 174 – 175. 32 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 165r. 33 KŘEHÁČEK, František. Kdy koupilo král. město Uher. Brod Korytnou, Volenov a Březovou? In: Vlastivědný věstník moravský. Brno: Musejní spolek, roč. 4, 1949, ISSN 0323-2581, s. 77 – 79. 34 Jan Kučera (1860 – 1919) byl uherskobrodský rodák, učitel a místní historiograf. 35 KUČERA, Jan. Zaniklé osady na býv. panství uh. brodském. In: ČVMSO, VI., 1902, s. 84. 36 KUČERA, Jan. Zprávy. C. d., s. 92. 37 Název Korytná je patrně odvozen od slova „koryto“, což značí, že zde obchodní karavany napájely zvířata. Uherská cesta vedla také přes město Napajedla, jehož název vznikl pravděpodobně z podobného důvodu. 38 ZEMEK, Metoděj. Moravsko-Uherská hranice v 10. až 13. století: (příspěvek k nejstarším dějinám Moravy). Brno: Musejní spolek, 1972, s. 30 – 35. 14
Kučovské lávky“.39 Nalezeny byly především tzv. obilní jámy, což svědčí o faktu, že značná část těchto lidí se živila zemědělstvím. Lužický stupeň kultury popelnicových polí postupně přechází do slezského stupně. Dvanáct velkých chat spolu s menšími hospodářskými objekty bylo nalezeno v Havřicích – U cihelny. Jiří Pavelčík40 místo označil jako „jednu z nejkrásnějších osad tohoto lidu“.41 Rozšířena mohla být také řemeslná výroba. Například existenci kovolitecké dílny v Drslavicích předpokládal Jan Kučera již v roce 1904, když se zaobíral nezvykle velkým nálezem bronzových nástrojů a jejich úlomků, učiněným o rok dříve. V keramické nádobě leželo na 25 kg předmětů vesměs každodenního charakteru (zbraně, srpy, atd.), většina z nich zachovalá, ale zjevně úmyslně poškozená, z čehož Kučera usoudil, že byly určeny k přetavení na nádoby a ozdoby, čímž zároveň datoval nález do pozdní doby bronzové, případně raného období hallstattského.42 O osídlení uherskobrodska v době římské vypovídá několik nálezů, které byly učiněny převážně ve druhé polovině minulého století. V roce 1956 bylo v trati Korečník, při stavbě vodovodu k novému kravínu, objeveno 8 objektů, z nichž čtyři (3 jámy a chata) patřily do období římského císařství. Zbylé objekty obsahovaly keramiku z doby hradištní. Zajímavá byla pro archeology zejména chata, ve které bylo mnoho keramiky, ozdob i lidských a zvířecích kostí.43 Mimo keramiky (jak importy z římských provincií, tak i provinciální keramika) byla při stavbě mostu na soutoku Olšavy a Korečnice nalezena zachovalá srubová stavba. Většina zjištěných sídlišť ze zmíněného období však do konce 4. století zanikla.44 Doklady máme také o stěhování národů v Poolšaví. Nálezy z lokalit „Zběsné“ a „Nivnice – závod n. p. Fruta“ jsou známkou průchodu germánských kmenů těmito místy. Zhruba ve stejné době se na našem území poprvé objevily slovanské kmeny (nálezy z Drslavic).45 O těch sice nemáme z prvních století jejich působení na našem území příliš zpráv, bylo však nalezeno několik pohřebišť, ať už mohylových či kostrových (Těšov, Bánov), několik osad vesnického typu a samotný Uherský Brod byl
39 MAREK, Jaroslav. C. d, s. 23. 40 PhDr. Jiří Pavelčík, CSc. (narozen 1934) – uherskobrodský archeolog a etnograf, syn RNDr. Jana Pavelčíka. 41 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 176 – 177. 42 KUČERA, Jan. Hromadný nález bronzů v Drslavicích u Uh. Brodu. In: Pravěk: ústřední list pro praehistorii a anthropologii zemí Českých. Uherské Hradiště, roč. 1, 1904, s. 7 – 11, 48 – 60, 131 – 136. 43 PAVELČÍK Jan a Jiří PAVELČÍK. Záchranný výkop v trati Korečník v Uherském Brodě. In: Pravěk východní Moravy: sborník pro pravěk a časnou dobu historickou v Gottwaldovském kraji. Gottwaldov: Krajské nakladatelství, 1959. Studie Krajského vlastivědného ústavu v Gottwaldově, s. 69 – 72. 44 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 37 – 38. 45 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 178. 15 v této době již velmi dobře opevněným hradiskem. Nebyl jediným hradiskem tohoto typu v okolí, na rozdíl od ostatních však po pádu Velkomoravské říše neztrácí na významu, nýbrž díky své poloze na hranici Uher a Moravy se stává důležitou pomezní pevností.46 Co se týče moravsko-uherské hranice, ta byla tvořena řekou Olšavou, a po jejím vlití do řeky Moravy, pokračovala dolním tokem této řeky. Hranici uherského království pak tvořila řeka Váh. Území mezi těmito řekami bývá nazýváno Luckou provincií, ale nemáme o něm téměř žádné informace, než takové, které plynou ze samotného názvu – pole. Patrně se jednalo o rovinatý prostor bez lesů, planinu, čili oblast, která byla vhodná k táboření.47
2.2. Období prvních písemných zmínek Určitý zlom v dějinách Uherského Brodu nastal roku 1049, kdy přišel od uherského krále Ondřeje podnět k založení města. Takto alespoň událost popisuje ve své Knize města Brodu Uherského Martin Josef Ležák. Zmiňuje mimo jiné, že město leží na zdravém povětří a že v době svého vzniku měl dva kostely – jeden řádu svatého Dominika a druhý kostel farní, zasvěcený Janu Křtiteli.48 Rok 1049 zmiňuje ve své knize také Kučera, a připojuje zbožnou pověst o vzniku města. Spíše než město to však byla stále jenom osada. Ačkoliv existuje falzum zakládací listiny rajhradského kláštera, datováno do roku 1048, které obsahuje zmínku o Brodě, v souvislosti s vybíráním mýta.49 Ležák rovněž zaznamenal informaci, že 19 let od založení města, vydal jiný uherský král (Šalomoun) rozkaz k opevnění Brodu zdí a valem. Úkolu se zhostila moravská markrabata Otton a Konrád (zřejmě Ota I. Olomoucký a Konrád I. Brněnský).50 Od kronikáře Kosmase máme o Uherskobrodsku dvě zprávy z přelomu 11. a 12. století. V první z nich je zmínka o vesnici Bánově, kam uherský král Vladislav (Ladislav) umístil roku 1091 bojovníky Břetislava II., který se po neúspěšné vzpouře
46 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 178 – 179. 47 ZEMEK, Metoděj. Moravsko-Uherská hranice. C. d., s. 28. 48 LEŽÁK, Martin. Josef. Pamětní kniha města Uherského Brodu od Martina Josefa Ležáka. Boskovice: Albert v Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, 2012, s. 15. 49 TOMEČEK, Radek. Uherský Brod: putování historií královského města. Uherský Brod: Q Studio, 2002. ISBN 80-903006-7-7, s. 26. 50 LEŽÁK, Martin Josef. C. d., s. 15 – 16. 16 proti svému otci, českému králi Vratislavovi, raději odebral do Uher.51 Druhá událost spjatá s těmito místy se datuje k roku 1116. Tehdy se u řeky Olšavy poblíž Uherského Brodu setkala výprava nově zvoleného uherského krále Štěpána s družinou českého knížete Vladislava. Vinou nedorozumění se odehrálo na tehdejší poměry velmi krvavé střetnutí, známé dnes jako bitva na Luckém poli.52 Neznámou pro nás však zůstává lokalizace onoho Luckého pole. Ačkoliv se většina historiků shoduje s Kosmasem a místo bitvy situuje poblíž Uherského Brodu (např. František Palacký vycházel z podobnosti slov Lucko a Hluk – Hlucko, a předpokládal, že se bitva udála poblíž této moravské vesnice), případně u některé z okolních vesnic (Nivnice, Dolní Němčí, Slavkov nebo Vlčnov), najdou se i tací, kteří předpokládali Lucké pole úplně jinde (např. okolí Strážnice).53 Domnívám se, že za těmito neshodami stojí záměna pojmů „Lucké pole“ a „Lucká provincie“, která zabírala mnohem větší území, než okolí jedné vesnice. Vůbec první doložená zmínka o Uherském Brodě se datuje k roku 1131, kdy olomoucký biskup Jindřich Zdík píše, že tři lány pole u Brodu patřily kostelu spytihněvskému. O místě se píše jako o „ brodě vedle osady Neradiců“.54 Přeměně Brodu z osady na město se věnoval například Ladislav Hosák. Vychází přitom z několika událostí. Předně zmiňuje vpád uhersko-kumánských vojsk na Moravu roku 1253, který byl patrně příčinou k vybudování obranné linie na řece Olšavě a zároveň obchodního centra pro putující z Moravy do Uher i opačně. Druhý letopočet, ze kterého Hosák vychází je rok 1262, kdy byl v Brodě založen dominikánský klášter.55 Taková instituce, jejíž existence je závislá na příspěvcích od obyvatelstva, totiž mohla vzniknout výhradně v lokalitě, kde byl dostatek potenciálních přispěvatelů, a takovou lokalitou nemohla být ves, ani samota.56 Odkazuje také na listinu z roku 1267, kterou král Přemysl Otakar II. podepsal u Uherského Brodu. Přítomnost krále ve městě pak
51 Kosmova kronika česká. 4. vyd. Praha: Odeon, 1975, s. 174 – 175. 52 Kosmova kronika česká. C. d., s. 233 – 234. 53 ZEMEK, Metoděj. Moravsko-Uherská hranice. C. d., s. 5 – 9. 54 KUČERA, Jan. Paměti. C. d., s. 33. 55 Letopočet je když ne zcela přesný, tak velmi blízko skutečnému založení kláštera, o kterém máme nejednu zmínku. Např. ZEMEK, Petr. Bartoškova kronika. Uherské Hradiště: Vydalo Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě v nakladatelství Tomáš Ježek - Ottobre 12, 2005. Prameny k dějinám Uherského Brodu. ISBN 80-86528-45-6, s. 19. LEŽÁK, Martin. Josef. C. d., s. 16. 56 Vesnicí Brod v 13. století rozhodně nebyl. Svojí rozlohou, která činila 54 ha, se dokonce řadil mezi největší města v českém království. TOMEČEK, Radek. C. d., s. 28. 17 zdůvodňuje jeho úmyslem zjistit, jak se strategicky založená města (krom Brodu ještě Uherské Hradiště) rozvíjejí.57 Nejstarší dochovaná listina, kterou lze zmínit je ta z 29. října 1272, ve které Přemysl Otakar II. jakožto český král uděluje Brodu (tehdy ještě v názvu nebyl přívlastek „uherský“) městské právo hlubčické, 58 které bylo obdobou práva magdebuského. Proto lze uvažovat, že většina obyvatel nového města přišla ze středního a severního Německa.59 Tři roky nato byli brodští občané poctěni znovu, to když je stejný panovník osvobodil od placení mýta ve všech svých zemích.60 Tento tah měl získat brodské obyvatele na stranu krále proti Boreši z Rýzmburka, který vlastnil velké statky v okolí města. Schylovalo se totiž ke konfliktu mezi českým panovníkem a římským králem Rudolfem Habsburským, přičemž Přemysl měl pochybnosti o Borešově loajalitě. Vývoj událostí mu dal za pravdu.61 První zprávu o rozšiřování uherskobrodského patrimonia máme z listiny moravského markraběte Jana Jindřicha, datované k roku 1325, v níž se píše, že město Uherský Brod dostalo koupit do zástavy od zmiňovaného vládce pusté vsi Korytnou a Volenov, se všemi pozemky k nim náležejícími, přičemž zejména katastr první z vesnic byl značně rozlehlý. Podle pramenů město užívalo pozemků po 26 let jako zástavy, načež je dostaly do oficiálního vlastnictví.62
2.3. Uherský Brod jako poddanské město Po husitských válkách byl Uherský Brod dáván do zástavy, nejprve Janu z Cimburka, roku 1480 Janu Planknaru z Kynšperka, od kterého město vyplatil král Matyáš Korvín. Po jeho smrti však bylo město dáno do zástavy znovu, tentokrát vévodovi Štěpánu Zápolskému. 63 V souvislosti s rozvojem režijního hospodářství na Moravě rostla snaha vrchnosti získávat do svého vlastnictví původně královská města. Takové město totiž představovalo nejenom zdroj dávek, ale rovněž jakési centrum, ve
57 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 51 – 52. 58 Státní okresní archiv Uherské Hradiště, f. XUH0825 Archiv města Uherský Brod, inv. č. 1, digitalizovaná archiválie. Dostupné z: http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/xuh/docs/XUH0825-1.htm 59 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 53 – 54. 60 Státní okresní archiv Uherské Hradiště, f. XUH0825 Archiv města Uherský Brod, inv. č. 2, digitalizovaná archiválie. Dostupné z: http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/xuh/docs/XUH0825-2.htm 61 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 55. 62 KŘEHÁČEK, František. C. d., s. 77 – 79. 63 ZAORALOVÁ, Marie a Pavel BALCÁREK. Inventář – F 281, Velkostatek Uherský Brod. Brno: MZA, 1977, s. 1. 18 kterém se koncentroval obchod z celého panství.64 Také z Uherského Brodu se stalo poddanské město, konkrétně 18. června 1506, kdy přešel do vlastnictví pánů z Kunovic.65 Navzdory tomu si dokázal díky své silné hospodářské pozici udržet ještě na počátku 17. století mimořádně silné postavení. To se projevovalo mimo jiné v městských institucích, které byly typické spíše pro královská než poddanská města, dále volením městské rady v čele s purkmistrem nebo používáním červeného pečetního vosku. Silná pozice města je patrná i z korespondence s některými královskými městy.66 Jan z Kunovic, nový majitel panství se snažil rozšířit své majetky po celé Moravě. V její jihovýchodní části koupil v roce 1511 ještě Ostroh67 a panství Louku, a o sedm let později rozšířil uherskobrodské panství o ves Vlčnov i s tvrzí, Veletiny a Hradčovice.68 Navíc se ukázal jako schopný a tolerantní správce, když rozšířil práva brodských měšťanů, aniž by nějakým způsobem zasahoval do výsad a práv samotného města. Jeho syn Jetřich byl prvním, kdo se na uherskobrodském panství snažil zvýšit své příjmy pomocí režijního hospodářství. Za tímto účelem začal scelovat své pozemky, a preferoval produkci panského pivovaru, což byly kroky, které ho často dostávaly do konfliktů s měšťany, kteří si jen těžce zvykali na novou roli poddaných. Nelze se jim však divit. Dnes totiž víme, že Jetřich z Kunovic dost upřednostňoval osobní cíle před prosperitou města, což také nejednou dokázal. 69 Situace se v tomto směru alespoň částečně uklidnila s nástupem dalšího Kunovice, Jetřichova syna Arkleba. Zanedlouho však začalo 17. století, které s sebou přineslo mnohem horší časy, než jaké zažívali uherskobrodští během sporů s vrchností. V noci na 4. května roku 1605 přitáhla k městu vojska sedmihradského povstalce Štěpána Bočkaje, přes hradby se sice nedostali, ale vyplenili předměstí. Toho roku se pokusili město dobýt ještě dvakrát, pokaždé neúspěšně, avšak vydrancovali mnoho měst a vesnic po celém moravsko-uherském pomezí. Z uherskobrodského panství nejvíce zakusili lidé v Bánově a Šumicích.70 Navíc se blížil největší vojenský konflikt sedmnáctého století – třicetiletá válka. Začala roku 1618, to však už bylo dominium v rukou rodu Kouniců.
64 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 54. 65 ZDO XVII (1506-1516), 1508, 18, fol. 4v. 66 VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d., s. 230. 67 Dnešní město Uherský Ostroh. 68 ZAORALOVÁ, Marie a Pavel BALCÁREK. Inventář – F 281. C. d., s. 1. 69 Tento šlechtic například šenkoval vlastní víno v prostoru města, což rozhodně nebylo v dané době zvykem, přičemž neváhal využít příležitosti a přisvojil si také víno židů, kterým za to dovolil koupit domy přímo ve městě. ZEMEK, Petr. C. d., s. 223. 70 ZEMEK, Petr. C. d., s. 220 – 223. TOMEČEK, Radek. C. d., s. 60 – 71. NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 204. 19
Od zadluženého Jetřicha z Kunovic jej v nuceném odprodeji získal roku 1611 Oldřich z Kounic, 71 který však o šest let později zemřel, a panství připadlo jeho synu Maxmiliánovi. Kounicové poté drželi toto panství až do roku 1919, kdy zemřel poslední mužský příslušník tohoto rodu – Eugen Kounic a panství připadlo maďarskému šlechtici Josefu Pálffymu.72
71 Moravský Zemský archiv v Brně, f. G 436 Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1302, koncept kupní smlouvy. 72 ZAORALOVÁ, Marie. Inventář – G 436 Rodinný archiv Kouniců Slavkov. Brno: MZA, 1998, s. 2 – 4, 21. 20
3. HOSPODÁŘSTVÍ NA STATKU UHERSKÝ BROD V PŘEDBĚLOHORSKÉ DOBĚ – RENTOVÁ ČÁST V předvečer třicetileté války spadalo do panství Uherský Brod kromě samotného města ještě devět vesnic. V následujícím textu budou uvedeny tak, jak jsou nazývány v současnosti. Pro úplnost zde však uvedu také transliteraci jejich názvů z urbáře.73 První ve výčtu vesnic byla Suchá Loz (Suchaloze), ležící na úpatí Bílých Karpat v povodí říčky Bystřičky. Dnes má obec asi 1100 obyvatel a tamní raritou je lithiová kyselka nazývaná místními Slatina.74 Další v pořadí je Těšov (Tiessow), v současnosti je městskou částí Uherského Brodu, dříve však býval samostatnou obcí. Založen byl spolu s dalšími sedmnácti sídlišti v první polovině 13. století a k uherskobrodskému panství připojen mezi lety 1582 – 1585.75 Další městská část vznikla roku 1971 z Újezdce u Luhačovic (Augezdecz),76 který leží na soutoku Olšavy a Ščavnice, hned za Těšovem. Místo bylo zajímavé značně rozšířeným vinařstvím, jelikož přírodní podmínky v okolí nejsou pro toto zemědělské odvětví zrovna ideální. Několik kilometrů proti proudu Olšavy leží Šumice (Ssumicze), které se staly součástí rozebíraného panství v roce 1477, a patřily mezi největší vesnice v okolí. Na opačnou stranu od Uherského Brodu, směrem na Uherské Hradiště, ležely Drslavice (Drslawicze), již zmiňované významné naleziště kultury lidu popelnicových polí. Byla to jediná ves na panství, která byla, co do struktury osedlých, čistě podsednická. 77 Nejmenší ze všech vesnic na panství byla Lhotka (Lhotka), která je dnes součástí Hradčovic. Vznikla patrně na přelomu 13. a 14. století jako důsledek vnitřní kolonizace. Zmíněné Hradčovice (Hradcziowicze), byly v období středověku i raného novověku častým objektem obchodu, až se nakonec roku 1518 staly součástí brodského panství. Nejzápadněji ležící vesnicí patřící pod toto panství byly Veletiny (Weletiny), které se stejně jako předchozí tři obce nachází na staré cestě z Moravy na východ (dnešní Slovensko). Bylo zde staré sídliště, o čemž svědčí nálezy z tratě Veletiny – Losky.78 Poblíž Veletin pak leží poslední a zároveň největší z obcí, které v roce 1615 náležely k panství Uherský Brod. Tou je Vlčnov (Wlcznow),
73 Podoba názvu města Uherský Brod byla na počátku 17. století stejná jako v současnosti. 74 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 654 – 655. 75 JANČÁŘ, Radek. Kniha o Těšově (1298-1976): Těšovský rok ve starodávných zvycích, slavnostech, písních a tancích. Velehrad: Ottobre 12, 2003. Malý místopis. ISBN 80-86528-32-4, s. 14 – 17. 76 Dále v textu bude název zkrácen pouze na Újezdec. 77 Problematice podsedků se věnuji níže v kapitole Stratifikace poddaných. 78 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 491, 509 – 510, 553, 661 – 662, 698, 712. 21 dnes známý zejména jízdou králů, dříve však vinařská obec, o čemž svědčí dodnes zachované „búdy“, jak vinným sklípkům říkají místní.79 Ekonomický obraz panství rozeberu ve dvou hlavních částech. Nejprve se budu věnovat rentové části, která obsahuje příjmy vrchnosti plynoucí z dávek vybíraných přímo od poddaných, a poté rozeberu režijní část, čili vlastní podnikatelské aktivity a hospodářskou činnost šlechty.
3.1. Velkostatek Šlechtické (dříve nazýváno feudální) panství můžeme označit také pojmem velkostatek, ačkoliv otázka terminologie je zde poměrně komplikovaná. Co vlastně výraz znamená, se snažilo již v minulém století definovat mnoho historiků. Pro naši potřebu se zdá být dostačující závěr učiněný Josefem Válkou, a sice že termín velkostatek: „Vyjadřuje teritoriální představu feudálního pozemkového vlastnictví vůbec, tj. souhrn dominikální a rustikální půdy s vrchnostenskými objekty i podanými a jejich grunty v rámci určitých hranic nebo jako vlastnictví oddělených teritorií a jednotlivců.“80 V období feudalismu bychom v oblasti střední Evropy nenašli co do významu důležitější organizační formu zemědělské práce než právě tuto hospodářskou jednotku. Již během 16. století byly tyto subjekty na našem území poměrně vyspělé a na dobré technické úrovni, i když je pravdou, že mezi jednotlivými velkostatky existovaly značné rozdíly, zapříčiněné přírodními podmínkami a rozdílným vývojem jednotlivých panství. Každý z nich měl například trochu jinou strukturu režijního hospodaření, která byla tvořena třemi hlavními oblastmi (panské dvory, nezemědělská výroba a průmyslová výroba), jejichž poměr na celkovém výnosu daného panství se různil. Lišil se rovněž poměr výnosů z hospodaření velkostatku a stálých platů od podaných. Zde platilo, že čím větší byl podíl hospodářských výnosů na celkovém příjmu velkostatku, tím byl velkostatek vyspělejší. Na základě tohoto poměru pak můžeme rozlišovat velkostatky rentové (takové, na kterých tvořily většinu příjmů stálé platy) a režijní (větší část příjmů plynula z hospodaření).
79 BŘEČKA, Jan. Vlčnov: dějiny slovácké obce. Vlčnov: Obec Vlčnov, 2013. ISBN 978-80-260-6160-1, s. 533, 867. 80 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 18 – 19. 22
Uherský Brod patřil koncem 16. a na začátku 17. století mezi typický režijní velkostatek. Taková hospodářská jednotka fungovala na bázi územně omezeného,81 ale vnitřně rozvinutého trhu, přičemž se zaměřovala na rozvoj několika nejvýnosnějších odvětví, mezi něž patřilo například pivovarnictví, rybníkářství nebo chov ovcí. Tato teritoriální omezenost měla za následek závislost šlechty na poddaných, respektive jejich kupní síle, a byla řešena monopolizací jednotlivých výrobních odvětví a donucováním poddaných k povinnému odběru vrchnostenských výrobků (povinný odběr panského piva, prodej obilí pouze vrchnosti atd.). Nebyla však samozřejmostí, protože dokud se vrchnost nezačala orientovat na vlastní podnikání, nepotřebovala své majetky nijak ucelovat a teoreticky pro ni nebyl problém vlastnit pozemky v různých koutech země, protože jedinou věcí, která jednotlivá panství spojovala, bylo vybírání naturálních a peněžních dávek. V 16. století však byla téměř všechna panství územně sjednocena, přičemž některá z nich dosahovala vskutku enormních rozměrů. Vývoj velkostatků gradoval koncem 16. a začátkem 17. století (zejména ve vnitrozemí se rozloha šlechtického velkostatku téměř zdvojnásobila), načež byl omezen třicetiletou válkou.82
3.2. Osedlí Poddaní neboli osedlí bylo v širším slova smyslu označení pro veškeré obyvatele měst či vesnic, kteří byli podřízení svému pánovi. Zpravidla se mu zavazovali slibem věrnosti a poslušnosti, a v případě, že se ujímali gruntu, zároveň přislíbili, že na něm budou řádně hospodařit, aniž by vznikla nějaká škoda. Naopak od svého pána poddaní očekávali jistoty v podobě zajištěné právní ochrany a začlenění do společnosti. V užším slova smyslu byl poddaný držitelem osedlosti, který za ni odpovídal, a zároveň představoval pro vrchnost berní jednotku. Byli považováni za nejdůležitější část majetku vrchnosti a to hned z několika důvodů. Předně znamenali pro držitele panství pravidelný zdroj příjmů, a to ve formě stálých platů, které byli povinni odvádět.
81 Obchodování probíhalo zejména v rámci jednotlivých panství. 82 Podrobně k problematice velkostatků před r. 1618 např. LEDVINKA, Václav. Rozmach feudálního velkostatku, jeho strukturální proměny a role v ekonomice českých zemí v předbělohorském období, In: FHB, 11, 1987, s. 103 – 123. ČECHURA, Jaroslav. Šlechtický podnikatelský velkostatek v předbělohorských Čechách. In: Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla, prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892-1992. Praha, Karolinum 1997, s. 145 – 160. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 37 – 98. KOTEK, Vladislav, ROUBIC, Antonín a Jiřina HOLINKOVÁ. Vzestup rozsahu šlechtického dominia na Moravě v 14. – 17. století. In: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Historie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954, s. 107 – 109. 23
Vzhledem k tomu, že šlechta začala na konci 15. století podnikat, představovali poddaní primární možnost odbytu vrchnostenských výrobků, čímž přispívali k rozvoji ekonomiky celého panství. Připočteme-li k tomu navíc fakt, že osedlí krom vlastní práce zvládali (museli) několik dní v roce robotovat na panských pozemcích, máme už dost důvodů, proč chtít těchto poddaných na svém panství co nejvíce. Poddaní však nebyli vždy spokojeni s životními podmínkami a proto docházelo k útěkům na jiná panství – tzv. zbíhání.83 Takový útěk brala vrchnost jako porušení poddanského slibu a důsledkem pro poddaného byla konfiskace jeho vejrunkových splátek. 84 Šlechta měla mnoho důvodů, proč si chtěla udržet poddané na svých panstvích. Jednak se často objevoval problém s nedostatkem pracovních sil, který byl snadno vyřešen robotami. A pokud nerozvíjela vlastní režijní hospodářství, neměla jiných příjmů, než poddanských dávek. Důvodů, proč poddaní zbíhali, bylo mnoho, nejčastěji to však bylo kvůli špatnému zacházení, špatným finančním podmínkám (protože ekonomické podmínky se lišily panství od panství) nebo kvůli příliš vysokému množství robot. Vrchnost mohla nevhodné podmínky na svém panství vylepšit a usilovat o to, aby poddaní neměli důvod ke zbíhání. Určité tendence v tomto směru jsou patrné, většinou však byly kompenzovány jinými nařízeními v neprospěch poddaných.85 Šlechta spíše hrozila represemi tomu, kdo se ke svévolnému opuštění panství odhodlá, a pokutami a tresty se pokoušela zvýšit svou autoritu. Však také máme mnoho záznamů o odporu rolníků proti útlaku ze strany jejich pánů, ať už se jednalo o zmíněné zbíhání, odpírání dávek vrchnosti nebo otevřené konflikty. Takové spory se často táhly celá léta.86
83 Z rozebírané oblasti máme hned několik archivních pramenů svědčících o existenci sbíhání. Např. Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1437, Žádost o vydání poddaných zběhlých z panství Ostroh na panství Uherský Brod. 84 Když poddaný kupovat grunt, obvykle tato koupě probíhala následujícím způsobem. Nejprve byl zaplacen tzv. závdavek, což byla většinou největší splátka ceny gruntu. Po odpočtu závdavku byla zbývající cena rozdělena do jednotlivých ročních splátek, které byly nazývány vejrunky. CHOCHOLÁČ, Bronislav. Selské peníze: sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17. století. Brno: Matice moravská, 1999, s. 98 – 104. 85 Jako např. roku 1610, kdy byly nejprve učiněny ústupky v otázce volného pohybu poddaných, načež byla přijata ustanovení o přechovávání zběhlých poddaných na komorních statcích a také bylo znesnadněno uzavírání sňatků mezi poddanými z jiného panství. MAUR, Eduard. Poddanská otázka v předbělohorských Čechách, In: FHB, 11, 1987, s. 141. 86 Obecně k problematice osedlých KNOZ, Tomáš. Poddaný v právních normativních pramenech předbělohorské Moravy, In: ČMM, 111, 1992, s. 31 – 52. MAUR, Eduard. Poddanská otázka. C. d., s. 133 – 150. VÁLKA, Josef a Tomáš KNOZ. Morava v době renesance a reformace: [sborník příspěvků proslovených ve dnech 6. ledna až 24. února 1999 v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně]. Brno: Moravské zemské muzeum, 2001, s. 31 – 44. JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. In: Časopis Moravského muzea v Brně: vědy společenské. Praha: Panorama, roč. 49, 1988, 24
V následující tabulce jsem porovnal počty osedlých v jednotlivých vesnicích na rozebíraném panství. Čísla jsem získal z urbáře z roku 1615, údaje o městě Uherský Brod však v tomto pramenu nejsou, proto jsem musel použít popis příjmů panství, který vznikl o dva roky později, u příležitosti dělení statků po smrti Oldřicha z Kounic mezi jeho čtyři syny.87
Tabulka č. 1 Počty osedlých na panství Uherský Brod Počet osedlých na panství Uherský Brod k roku 1615 Město/Vesnice Počet osedlých Uherský Brod 448 Suchá Loz 49 Těšov 30 Újezdec 37 Šumice 93 Drslavice 35 Lhotka 15 Veletiny 42 Hradčovice 38 Vlčnov 140 Celkem88 927
U některých vesnic jsem měl počítání zkomplikováno nesrovnalostmi v urbáři. Poměrně velké množství čísel bylo přepisováno, objevilo se dokonce několik osedlých bez čísla, přičemž v sumáři, který byl na konci každé vesnice, nebyli započítáni. Proč musel pisatel své původní výpočty opravovat, a jestli to byl vůbec on, kdo čísla změnil, to už zjistíme jen stěží. Nicméně urbář byl hlavním pramenem, ze kterého jsem vycházel, což byl důvod, proč mi součet osedlých vyšel 927, ačkoliv v popisu panství je číslo 931.89 s. 69 – 86. BŮŽEK, Václav a Pavel KRÁL. C. d., s. 166 – 180. CHOCHOLÁČ, Bronislav. C. d., s. 98 - 152. 87 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 42r. 88 Pokud sečteme výsledná čísla z následujících tabulek (tabulka č. 2 – lánoví osedlí, a tabulka č. 4 – nelánoví osedlí), vyjde nám cifra 471, která se neshoduje s výsledkem v tabulce č. 1, ani po odečtení obyvatel města, se kterým jsem dále v práci neoperoval. Je to z toho důvodu, že k číslu musíme ještě přičíst 7 osedlých z mlýnů a jednoho sirotka. 89 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 104v. 25
Celkový počet obyvatel tohoto panství v 17. století neznáme, můžeme se však pokusit ho odvodit. Metoděj Zemek předpokládal na jednu usedlost čtyři nebo pět osob, což by znamenalo 3708, případně 4635 poddaných. K celkovému výsledku je pak podle Metoděje Zemka zapotřebí ještě započítat chudinu, která v urbářích není zmiňována.90 I pět osob na jednu usedlost mi však přijde málo, uvědomíme-li si, že většinou bydleli v domě manželé s dětmi, starými rodiči a někdy také čeládkou. 91 Josef Petráň předpokládal na jeden grunt 5 až 8 osob, což není zrovna přesné vymezení. Autor v něm však reflektoval nerovnoměrnost osídlení v naší krajině, kterého si byl vědom. Já jsem se rozhodl, že budu vycházet z přepočtového koeficientu, který použil Josef Janáček. Ten spočítal, že v poddanských městech a vesnicích připadalo na jeden dům 7,5 obyvatele.92 Potom by byl celkový počet poddaných na uherskobrodsku 6952. Jedním z největších panství co do počtu obyvatel bylo před třicetiletou válkou panství hodonínské. Podle urbáře z roku 1600 zde žilo celkem 1627 osedlých v sedmnácti vesnicích a jednom městečku.93 Pokud by číslo odpovídalo skutečnému počtu osedlých, zmíněné panství by mezi největší moravské velkostatky zcela jistě patřilo. Když však Josef Válka porovnával největší majetkové držby ze začátku 17. století, vycházeje z údajů zaznamenaných v berním soupise z roku 1619, operoval s jinými počty osedlých, než jaké lze získat z urbářů. Pro hodonínské panství to bylo 1285 (rozdíl oproti urbáři činí 342 osedlých), pro uherskobrodské panství pak 745 (rozdíl 182 osedlých). To jsou rozdíly v řádech desítek procent (v prvním případě 26,6%, ve druhém 19,6%), a ačkoliv jsou odchylky orientovány stejným směrem, pro porovnání s mými údaji je používat nebudu. Největším moravským velkostatkem této doby, co do počtu obyvatel, byl podle Války Šternberk se 1721 osedlými, což je sice v porovnání s rozebíranou hospodářsko-správní jednotkou více než dvojnásobné množství (pokud vycházíme pouze z berního soupisu), nic to však nemění na skutečnosti, že Uherský Brod se řadil mezi 32 největších panství z celé předbělohorské Moravy (z celkového počtu 375).94
90 ZEMEK, Metoděj. Nivnice - rodiště Jana Amose Komenského: k 400. výročí narození Jana Amose Komenského. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1992, s. 35. 91 Samozřejmě byl rozdíl mezi vesnicemi, kde mohlo žít v domě i deset lidí, a městy, kde byl počet lidí v jedné domácnosti zhruba poloviční. 92 JANÁČEK, Josef. Doba předbělohorská. Kniha 1, díl 1, 1526-1547. Praha: Academia, 1968, s. 161. 93 VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství z roku 1600. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2012. ISBN 978-80-87375-07-5, s. 9. 94 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 38 – 41. 26
V otázce celkového počtu obyvatel v Čechách a na Moravě před třicetiletou válkou se historici dosud neshodli. Čísla se v různých studiích rozchází, a těžko říct, jestli skutečný počet obyvatel půjde nějakým způsobem zjistit. Petr Jančárek se například přiklání k Janáčkovu odhadu, a sice že na přelomu 16. a 17. století bylo v českých zemích bez obojí Lužice 2,9 – 3,2 milionu obyvatel, z toho 725 000 na Moravě. 95 Podle Míkova názoru byl počet lidí na Moravě o něco nižší, konkrétně 650 000 lidí (20. léta 17. století).96 Počty lidí ve vesnicích se rovněž lišily, což bylo od pradávna ovlivněno klimatickými a půdními podmínkami, v průběhu věků se pak ke zmíněným faktorům přidávaly další. Záleželo, jestli vesnice ležela na obchodní cestě, jak daleko to odtud bylo do nejbližšího města, a v 16. století se stala důležitou také míra náboženské tolerance majitele panství.97 Ve zmíněném období bydlelo v běžné moravské vesnici 20 – 30 osedlých, byly však i vesnice, kde jich bylo jen 6 nebo 7, a na druhé straně takové, kde bylo osedlých přes 100.98 Lze předpokládat, že na počátku 17. století bylo toto číslo o něco vyšší (viz poznámka pod čarou č. 64). Území jihovýchodní Moravy bylo navíc oblastí velkých vesnic, což dokládá mimo jiné také Nivnice. Vesnice, která navzdory faktu, že leží pouhých 5 kilometrů od Uherského Brodu, patřila do panství Uherský Ostroh. Tato obec měla podle urbáře z roku 1592 celkem 169 usedlých,99 což je více než kterákoliv z vesnic náležících do panství Uherský Brod. Tak vysoké číslo ji téměř jistě řadilo mezi největší obce na celém Uherskohradišťsku. V uherskohradišťském kraji byly vůbec největší vesnice na celé Moravě, a to již od 16. století, kdy byl průměrný počet usedlostí v jedné vesnici v hradišťském kraji 41. Alespoň tak to píše Bronislav Chocholáč v článku Poddaní na Moravě v 16. a 17. století. Přidává i srovnání s dalšími moravskými regiony: na Brněnsku to bylo 35 usedlostí, v olomouckém kraji 26, a na posledním místě v pomyslném žebříčku byl kraj jihlavský s patnácti usedlostmi. 100 Vidíme to i v urbáři panství z roku 1615. Nejmenší vsí, co do počtu obyvatel, byla Lhotka, vzdálená asi 3,5 km severozápadně od centra panství. Roku 1615 zde bylo
95 JANČÁREK, Petr. Populační vývoj českých zemí v předbělohorském období a problematika jeho studia. In: HD, 12, 1987, s. 127. 96 MÍKA, Alois. Počet obyvatelstva zvláště městského v českých zemích před třicetiletou válkou. In: Demografie, 14, 1972, s. 194 – 195. 97 VÁLKA, Josef a Tomáš KNOZ. Morava v době renesance. C. d., s. 32. 98 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 236. 99 ZEMEK, Metoděj. Nivnice. C. d., s. 34 – 35. 100 VÁLKA, Josef a Tomáš KNOZ. Morava v době renesance. C. d., s. 32. 27 pouhých 15 osedlých,101 což je zvláště v kontrastu s ostatními vesnicemi na panství velmi málo. Ze zbylých osmi vsí se u šesti z nich setkáváme s průměrnými čísly (30 – 49 osedlých). Poslední dvě pak byly, co do počtu lidí, nezvykle velké. Byly to Šumice, kde žilo 93 lidí, 102 a zejména pak Vlčnov se 140 osedlými. 103 Zprůměrováním jednotlivých vsí dostaneme číslo 53,2 osedlých na jednu obec. Vzhledem k velkým rozdílům mezi jednotlivými vesnicemi se může toto číslo jevit jako zkreslené, ale použijeme ho alespoň pro porovnání. Oproti Chocholáčovým průměrům je tento o něco vyšší, i když je z pozdějšího období.104 Pořád je to však poměrně málo oproti číslu, ke kterému se dostal Marek Vařeka na panství Hodonín, kde bylo, podle jeho výpočtů, v roce 1600 v průměru 78,9 osedlých na jednu vesnici.105 Tak velké rozdíly mohly být způsobeny jednak skutečnými demografickými disproporcemi mezi jednotlivými regiony, stejně tak je ale možné, že údaje, které máme z archivních pramenů, nebyly zapsány podle skutečnosti, a čísla se pak rozchází.
3.3. Stratifikace poddaných
3.3.1. Privilegovaní Ne každý osedlý měl stejné podmínky. Bylo to zapříčiněno rozdělením obyvatel na privilegovanou část a zbytek neprivilegovaných. Do první kategorie spadali rychtáři (někde nazýváni též fojti), jakožto zastupitelé vesnické samosprávy, dále dvořáci, mlynáři, krčmáři, a někteří řemeslníci (zejména sklenáři a hamerníci). Všechny je spojovala skutečnost, že díky výsadám udělených vrchností většinou nemuseli robotovat, oproti klasickým osedlým disponovali pozemky větší rozlohy, a často využívali dalších výhod. Takových lidí však bylo velmi málo, když už máme zprávy o lidech z této kategorie z nějakého panství, vesměs se jedná o jednotlivce. 106 Uherskobrodsko v tomto směru není výjimkou, v urbáři máme pouze jednu zmínku o
101 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 71r – 73r. 102 Dobrat se správného čísla u této vesnice představovalo nečekaně velký problém. Původní čísla v urbáři byla změněna, přičemž prvotní záznam hovořil o 97 osedlých, stejné číslo je zaznamenáno také v popisu panství Uherský Brod z roku 1617. V literatuře se dokonce můžeme setkat s cifrou 110. Pro své účely jsem však v práci operoval s číslem, které bylo aktuální v rozebíraném urbáři. 103 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 17r – 121v. 104 Po celé 16. století, a pak až do třicetileté války byl na Moravě patrný nárůst obyvatelstva. Během této doby počet obyvatel vzrostl až o 100 tisíc. JANČÁREK, Petr. C. d., s. 125 – 136. 105 VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství. C. d., s. 9. 106 JIRÁSEK, Jiří. Poddaní na panství olomouckého biskupství v druhé polovině 16. století. Praha: Československá akademie věd, 1957. Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd, s. 38 – 41. JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov. C. d., s. 70 – 78. 28 krčmě („šenkhaus panský“ ve vsi Šumice),107 nevíme však, jestli při ní žil krčmář. Předpokládám, že v samotném městě Uherský Brod existovaly zcela určitě také nějaké krčmy, ale informace o nich bohužel nemáme. O mlýnech máme zmínek více, tomuto tématu se však budu věnovat podrobněji až v rozboru režijního podnikání šlechty v následující kapitole. Existovali také lidé, kteří nebyli vrchnosti podřízeni vůbec. Nazývali se svobodníci a zodpovídali se pouze panovníkovi země a jeho úřadům. Rovněž jejich povinnosti se vztahovaly pouze k těmto institucím. Na rozdíl od stavovského obyvatelstva však neměli žádná politická práva a nebyli ani zastoupeni na sněmu.108 Svobodníků bylo v 17. století na celé Moravě snad jen několik desítek a zdá se, že jeden z nich bydlel v Hradčovicích, kde měl mlýn. Jmenoval se Melichar Kozlík a o jeho příslušnosti ke zmiňované vrstvě svědčí hned několik skutečností. Jednak samotný zápis v urbáři,109 ve kterém se objevuje slůvko „svobodný“, dále absence jakéhokoliv zatížení (finančního, naturálního, i robotního), a v neposlední řadě titul „Pan“, který je před jeho jménem, přičemž u žádného jiného muže v urbáři se neobjevuje.110
3.3.2. Neprivilegovaní Poddané, spadající do kategorie neprivilegovaných, lze dále rozdělit na lánové a nelánové,111 podle toho, jak velkým pozemkem disponovali. Lánoví osedlí měli buď lán (případně několik lánů), anebo části lánu. Setkat se tak můžeme s třičtvrtěláníky, půlláníky nebo čtvrtláníky. Abychom měli představu, jak velké rozdíly mezi lánovým obyvatelstvem byly, srovnám jednoho poddaného s držbou celého lánu, a druhého, který měl jenom čtvrtinu lánu. Láník zpravidla vlastnil 5 – 6 koní, až 7 dojnic, a ze svého pozemku měl tolik úrody, že ji nezvládal obdělávat sám, museli za něj robotovat podruzi, a přebytky výnosů mohl dodávat na trh. Čtvrtláník měl mnohem menší ekonomický potenciál. Pokud vlastnil koně nebo dobytek, nemíval jich více než jeden kus, a úroda, kterou sklidil, mnohdy jeho rodině nestačila, a potom si musel takový
107 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 59v. 108 KROFTA, Kamil a Emanuel JANOUŠEK. Dějiny selského stavu: [přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě]. Vydání 2. V Praze: Jan Laichter, 1949. Dílo Kamila Krofty, s. 152 – 157. 109 Mlejn Pana Melichara Kozlíka svobodný. 110 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 91r. 111 Rozdělení gruntů podle lánů bylo na celém uherskobrodsku běžné již od konce 16. století, a tato míra se stala základem pro výběr poddanských dávek. VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d., s. 231. 29
člověk zajistit příjem například prací u bohatšího sedláka. 112 Proto se může jevit poněkud zvláštní informace o držbě pouhé osminy lánu, se kterou jsem se setkal v jedné z knih.113 S prostým rozdělením na lánové a nelánové osedlé se nespokojil Jiří Jirásek, který vytvořil tři skupiny. Do první zařadil držitele gruntu o velikosti jednoho lánů a větších (existovali totiž obyvatelé, kteří vlastnili až 4 lány). Tyto označil jako zámožné sedláky. Do kategorie středních rolníků spadali poddaní s ½ lánem a ¾ lánem, a také řemeslníci (řezníci, kováři, koláři), kteří krom samotné živnosti mohli také obdělávat určitý díl půdy. A zbytek tvořili osedlí s malými pozemky – čtvrtláníci, zahradníci nebo chalupníci, jejichž hospodářské výnosy jim zpravidla nedostačovaly (ledaže obdělávali velmi úrodnou půdu). Takovým lidem nezbývalo než vydělat si na živobytí prací na větším gruntu, případně u panského dvora.114 Nutno podotknout, že v literatuře se lze poměrně často setkat se zařazením zahradníků a chalupníků mezi nelánové obyvatelstvo spolu s podsedky a podruhy. Příslušnost více jedinců do některé z kategorií nelánového obyvatelstva neznamenala nutně stejnou životní úroveň každého z nich. Tímto problémem se u nás zabýval Dušan Třeštík, který na základě zpracování pramenů učinil několik závěrů. Předně, sociální nerovnost byl a je proces složitý a velmi dlouho trvající, jehož intenzita je závislá na řadě ekonomických faktorů. Tím hlavním bylo patrně to, na kolik byl zemědělec výrobcem zboží, a na kolik byl závislý na trhu. Sociální diferenciace se proto netýkala jen osedlých na vesnici, nýbrž i města byla závislá na množství obilí, které vyprodukovali poddaní z venkova. Vzhledem ke skutečnosti, že téměř po celé 16. století se pravidelně střídaly úrodné a neúrodné roky, lidé často trpěli nedostatkem. Nejvíce ho pociťovala chudinská vrstva, tedy lidé s nejmenším kupním potenciálem. Nepříznivé situace navíc využívali různí překupníci a lichváři, kteří strádajícím krátkodobě pomohli, aby je v zápětí uvrhli do ještě větší bídy.115
112 VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství. C. d., s. 11 – 14. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624. V Ostravě: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2009. Documenta Liechtensteina. Series Nova. ISBN 978-80-7368-705-2, s. 42 – 43. 113 MATĚJEK, František. Lánové rejstříky Hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984, s. 7. 114 JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov. C. d., s. 74 – 76. 115 TŘEŠTÍK, Dušan. Příspěvky k sociální diferenciaci venkovského lidu v šestnáctém století. In: Sborník historický, roč. 4, 1956. ISSN 0577-3725, s. 189 – 225. 30
Tabulka č. 2 Skladba osedlých - lánoví osedlí
Skladba osedlých – lánoví osedlí Ves ¼ lánu ½ lánu ¾ lánu 1 lán 1 a ¼ lánu 1 a ½ lánu Suchá Loz 15 18 - - - - Těšov - 27 - - - - Újezdec 7 21 - - - - Šumice 21 57 8 - - - Drslavice ------Lhotka - - - 12 - - Veletiny - 1 4 14 1 - Hradčovice - 5 4 11 - 2 Vlčnov 32 57 13 - - - Celkem 75 186 29 37 1 2
Z osedlých, kteří vlastnili půdu z lánové soustavy, bylo na uherskobrodském panství nejvíce jednoznačně půlláníků. Z celkového počtu 330 obyvatel, bylo půlláníků 186, což je více než zbytek ostatních lánových obyvatel dohromady (56,3%). Zajímavými se mohou zdát Drslavice, ve kterých není žádný lánový osedlý, ale jenom podsedci. Tuto skutečnost jsem vysvětlil níže v souvislosti se vznikem podsednických usedlostí. Podle tabulky č. 2 jsem spočítal, jakou plochu zhruba zabíraly pozemky osedlých. Na základě výpočtů Bronislava Chocholáče, který porovnáním dvou urbářů z různých let odvodil poměr mezi lánovou a měřicovou soustavou (zhruba ¼ lánu = 15 měřic), přidávám také informaci o výměře pozemků v měřicích. 116 Aby si mohl udělat představu o rozlohách pozemků i dnešní člověk neznalý starých plošných měr, převedl jsem rozlohy pozemků také na hektary. Jelikož jednotka lán nebyla ustálena (kraj od kraje kolísala od 17,26 až po 28,2 hektarů) a my nevíme, který z lánů (královský, kněžský, panský, selský nebo horský) se na uherskobrodsku používal, nelze považovat převod za přesný. Do tabulky jsem počítal s poměrem 1 lán = 18,5 hektarů,
116 CHOCHOLÁČ, Bronislav. C. d., s. 82. 31 jelikož jsem si jej z dostupné literatury určil jako průměr.117 Nelze dohledat informace o rozloze pozemků, které drželi podsedci nebo zahradníci, proto bude ve výčtu úplně chybět vesnice Drslavice.
Tabulka č. 3 Rozloha pozemků lánových osedlých Rozloha pozemků lánových osedlých
Ves Lány Měřice Ha
Suchá Loz 12,75 765 235,8
Těšov 13,5 810 249,8
Újezdec 12,25 735 226,6
Šumice 39,75 2385 735,4
Drslavice ? ? ?
Lhotka 12 720 222
Veletiny 18,75 1125 346,9
Hradčovice 19,5 1170 360,8
Vlčnov 46,25 2775 855,6
117 např. BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Staré míry, váhy a peníze. Plzeň, 1983, s. 9 – 11. CHVOJKA, Miloš a Jiří SKÁLA. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982. Malé encyklopedie, s. 140 – 141. 32
Tabulka č. 4 Skladba osedlých – nelánoví osedlí Skladba osedlých – nelánoví osedlí Ves ½ podsedku podsedek Suchá Loz - 14 Těšov - 3 Újezdec - 9 Šumice - 4 Drslavice - 34 Lhotka - 3 Veletiny - 21 Hradčovice 2 13 Vlčnov - 38 Celkem 2 139
Jediným zástupcem mezi nelánovým obyvatelstvem jsou na uherskobrodském panství podsedci. Jejich podíl mezi vesničany na panství Uherský Brod tvořil 29,2%, což je oproti jiným moravským oblastem ve stejném období odpovídající číslo. Ačkoliv existovala panství, jako například mikulovské nebo židlochovické, kde tvořili podsedci celou polovinu obyvatelstva. Oproti těmto panstvím však menší počet podsedků v okolí Uherského Brodu nepřekvapí, přihlédneme-li k teorii Františka Matějka. Ten se domníval, že hornatá oblast na úpatí Bílých Karpat poskytovala i na počátku 17. století dostatek příležitostí k zabírání volné půdy, což mohlo část podsedků přesunout mezi lánové osedlé. Opíral se přitom o údaje, které získal rozborem pramenů z okolních velkostatků. Ve svých výpočtech však operoval s číslem 25%, což je o 4,2% méně, než vyšlo mně, což je zarážející skutečnost, obzvláště přihlédneme-li k faktu, že cituje stejný urbář, ze kterého jsem čerpal já. 118 Snažil jsem se k Matějkovým výpočtům přiblížit započítáním obyvatel města do poměru podsedků, ale výsledné číslo bylo ještě rozdílnější (15,1%). Podsedci jsou z dnešního pohledu velmi zajímavou skupinou obyvatel, už z toho důvodu, že se historikové neshodli na způsobu, jakým tento druh usedlosti vznikal.
118 Zjistil tak, že poměr podsedků k ostatním osedlým tvořil na luhačovickém panství 11%, a na vizovicku 21%. MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě: obrázek z dějin poddaného lidu. Brno: Musejní spolek, 1970, s. 33 – 34. 33
Někdy ani na tom, čím je vlastně tato skupina lidí charakteristická. Jisté je, že to byli lidé, kteří buď nevlastnili žádný pozemek (bezzemci),119 nebo disponovali velmi malým kouskem půdy. Netvořili úplně jednotnou vrstvu, protože máme záznamy o půlpodsedcích, nebo naopak dvojpodsedcích, kteří měli v závislosti na velikosti pozemku poloviční, nebo dvojnásobnou hospodářskou potenci. Vyskytovali se na většině moravského území, kromě panství ležících v severních oblastech Moravy až do poloviny 17. století.120 Jak vůbec slovo „podsedek“ vzniklo, zkoumal historik František Matějek. „Jistě nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že slovo podsedek vzniklo překladem uvedeného latinského slova subses, a to z potřeb domácího hospodářsko-společenského vývoje. Obě slova jsou výrazem pro právní závislost jednoho jedince na druhém, jedné společenské vrstvy nebo třídy na druhé nebo jedné společenské skupiny na jedinci, vybaveném větší pravomocí než jsou příslušníci této skupiny.“ Doplňuje ho však o informaci, že v listinách z předhusitského období se slovo podsedek (subses, subsides) používalo pro vyjádření právní závislosti jednoho subjektu na druhém, že je to pouze jiný výraz pro sousloví „poddaný člověk“, kterým může být i šlechtic (poddaný panovníka).121 Co se týče vzniku podsedků, historik Josef Pekař tvrdil, že tato skupina vznikala tehdy, když sedlák, případně chalupník, postoupil určitou část svého pozemku (zahrady) jinému člověku, který si zde postavil obydlí. Pokud k tomu dala souhlas vrchnost, mohl sedlák prodat tomuto podsedkovi i díl svého pole. Existovala také možnost, že si nově příchozí koupil pole od obce. Pak nastávala neobvyklá situace, kdy se gruntovním pánem těchto lidí nestávala vrchnost, jak bývalo tehdy zvykem, ale obec, případně sedláci, na jejichž pozemcích měli podsedci své příbytky. Poněvadž pak „seděli“ pod jinými usedlíky, byli nazýváni podsedky (poddaní poddaných). Tito pak nemuseli odvádět žádné platy, ani nebyli povinni robotovat.122 Oponoval mu František Matějek, který píše, že Pekařova teorie vzniku podsedků není jediná možná. Píše o klučení, jakožto způsobu získávání nové půdy, kterou pak podsedek přeměnil na stavební místo, případně pole. Vznikaly dokonce podsednické
119 V urbáři, který jsem rozebíral, jsem na posedka – bezzemka nenarazil. Ve vsi Šumice však žil půlláník, který ke svému pozemku ještě navíc vlastnil podsedek bez gruntu. Patrně se tedy jednalo pouze o nějaké stavení, ačkoliv dotyčný půlláník musel z tohoto podsedku odvádět stálý plat. 120 MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě. C. d., s. 6 – 46. 121 MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě. C. d., s. 6 – 8. 122 PEKAŘ, Josef. Kniha o Kosti: kus české historie. Praha: vlastním nákladem, 1911, s. 90. 34 vsi, to když majitel panství vyvlastnil sedlákům půdu. Většina z nich však časem nějaký majetek získala. Na uherskobrodském panství to byla obec Drslavice, ve které sídlilo 34 podsedků. V urbáři je sice na konci výčtu osedlých u vsi Drslavice napsáno, že suma všech podsedníků je 35, ale jeden z nich mezi podsedky pravděpodobně nepatřil. Byl to Mikuláš Zmije ze mlýna, o jehož nepříslušnosti do kategorie podsedníků vypovídá, navzdory stejným robotním povinnostem, mnohem větší finanční i naturální zatížení.123 Matějek tuto obec také zmiňuje, a navíc píše, že devět z jejích obyvatel vlastnilo koně. Odkazuje se na urbář z roku 1615, čili stejný, který v této práci rozebírám, avšak já jsem v něm takovou informaci nedohledal. Myslím, že jediný způsob, jak to zjistit, je vycházet z předpokladu, že podsedek, který vlastnil koně, musel vykonávat potažní robotu. Potom ale bylo v Drslavicích takových osedlých dvaadvacet. 124 Při rozboru urbáře jsem narazil v Šumicích na půlláníka, u kterého bylo připsáno jméno dalšího člověka - podsedka,125 což by odpovídalo Pekařově teorii. Většina podsedků však byla zapsána na samostatném gruntu, takže pravdu má spíše František Matějek, když tvrdí, že možností vzniku podsednických usedlostí je více. Matějek s Pekařem nesouhlasil ani v otázce (ne)povinností podsedků vůči jejich vrchnosti. V tomto směru se kloním k Matějkovu názoru, jelikož z urbáře jasně vyplývá, že podsedci na panství Uherský Brod stálé platy odváděli, někteří navíc museli robotovat. Jsou zaznamenány i případy, kdy jeden člověk vlastnil dva podsedky, a z každého z nich odváděl finanční rentu, i rentu v úkonech.126 Na první pohled se může jevit zvláštním fakt, že ne každý podsedek byl stejně zatížen (finančně, naturálně, robotně), a to mnohdy ani v rámci jedné vesnice. Tak například Jan Duchků, podsedek z Drslavic, platil o sv. Jiří 29 grošů a 3 denáry, o sv. Václavu stejně. Dále musel jednou za rok odvádět 5 a ½ slepic a 23 vajec, musel 4 dny orat, vyvézt 8 vozů hnoje, přivézt 8 vozů obilí a taktéž 8 vozů dřeva, a 4 dny v roce žíti. Matěj Hanák, podsedek ze stejné vesnice, platil ve svátky sv. Jiří a sv. Václava po 8 groších a 1 denáru, tedy méně než třetinu toho, co jiný podsedek ze stejné obce. Co se týče naturálních dávek, neměl žádné odvody, a z robot měl povinnost po 4 dny žíti, což je také oproti Janu Duchků velký nepoměr. Třetí podsedek do srovnání je Václav Zedníček ze Suché Lozi, který odváděl o sv. Jiří a sv. Václavu po 3 groších, o sv. Martině 2 groše z kopanic, z naturálních
123 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 65r – 68r. 124 MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě. C. d., s. 4 – 43. MZA, G436, urbář 1615, inv. č. 1436, fol. 65r – 68r. 125 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 52r. 126 Například v rozebíraném urbáři: MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 72v. 35 dávek jednu slepici, osm vajec a jedno kuře. 127 Domnívám se, že velké rozdíly v zatížení podsedků, které u lánového obyvatelstva nejsou tolik patrné, byly způsobeny tím, že podsedci neměli přesně definovanou výměru pozemku, a proto se mohla odváděná částka lišit i trojnásobně.
3.3.3. Měšťané Co se týče měšťanského obyvatelstva v Uherském Brodě, zde měli největší zastoupení řemeslníci, kteří byli sdružováni do cechů. Soudě dle rozmanitosti cechovních sdružení (zámečnický, kovářský, kolářský, bednářský, kožešnický, kloboučnický a soukenický), jejichž většina vznikla již v třetí čtvrtině 16. století,128 patřilo město mezi řemeslnická centra, schopna vyprodukovat množství zboží pro domácí i okolní trh. Další složkou byli tedy logicky obchodníci, kteří se spolu s řemeslníky stali silou, která zvyšovala prosperitu města. Navzdory skutečnosti, že Uherský Brod byl důležitým obchodním střediskem, o čemž svědčí doložené styky s mnoha českými, moravskými i uherskými městy, obchodníků bylo podle Války nemnoho.129
3.3.4. Židé Zvláštní postavení měli židé, kteří měli i specifické podmínky stanovené v urbáři. Bydleli převážně ve městech, přičemž v Uherském Brodě o nich máme první zmínku z roku 1470, ale je více než pravděpodobné, že zde žili již mnohem dříve.130 František Matějek na základě platu, který museli odvádět, soudil, že židů v Uherském Brodě žilo hodně. 131 Odváděný plat činil ročně 480 zlatých, z toho 80 zlatých za povolení šenkovat víno.132 Židovské rodiny bydlely původně na předměstí, východně od tehdejší Nivnické brány, postupem času se však několika z nich podařilo prosadit si přestěhování z předměstí do vnitřního města. Za Jetřicha z Kunovic a jeho syna Arkleba se podařilo židům koupit si 5 domů v centru města, což se setkalo s velkým odporem ze
127 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 65r, 67r, 21r. 128 Pro neúplnost pramenů nelze přesně datovat vznik jednotlivých cechů. 129 VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d., s. 230. TOMEČEK, Radek. C. d., s. 62. 130 KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Zlínského kraje. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem Kroměřížska, 2010. Zlínský kraj. ISBN 978-80-86886-35-0, s. 73. 131 MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu. C. d., s. 30. 132 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 6v. 36 strany ostatních měšťanů.133 Postupem času se začaly objevovat stále větší neshody při soužití židů s křesťany, proto bylo roku 1686 židovské obyvatelstvo násilně přestěhováno do nově vzniklého a zdí odděleného ghetta, ve kterém stála také synagoga.134
3.3.5. Chudina Existovali také lidé, kteří nevlastnili žádný grunt. Pro poddané tohoto postavení existovalo vícero výrazů – bezzemci, podruzi, hofeři, nebo chudina. V novověkých vesnicích se s touto vrstvou příliš nesetkáváme, jelikož pro ně bylo snazší sehnat práci ve městě, kde měli také oproti vesnici lepší životní podmínky. Z práceschopných jedinců se stávali námezdní dělníci, kteří získávali obživu převážně z příležitostných výpomocí, kdy byli najímáni na práce nevyžadující žádnou kvalifikaci – nosiči vody, nádeníci, přidavači na stavbách, pomocníci v domácnostech měšťanů. Občas se o tyto lidi zajímala vrchnost, to když sháněla levnou pracovní sílu na sezónní práce, například v zemědělství (vinaři, ženci, oráči), nebo ve větších panských podnicích (mlýny, pivovary, cihelny).135 Z oblasti Uherskobrodska o chudinské vrstvě žádné informace nemáme, přestože z výčtu činností, které mohli vykonávat, je patrné, že jen v samotném městě bylo příležitostí k práci více než dost. V urbáři jsem narazil jenom na jednoho sirotka z obce Vlčnov, který však dle všeho mezi chudinu nepatřil, jelikož jsou u jeho jména záznamy o tom, že odváděl dvakrát do roka osm grošů a dva denáry, a k tomu šest slepic,136 což značí, že musel mít nějaký zdroj příjmů.
3.4. Stálé platy Poddaní měli povinnost platit svým pánům několikrát do roka přímé dávky. Na Moravě se tak zpravidla dělo dvakrát ročně, a to na jaro – na svátek sv. Jiří (24. dubna), a na podzim – na sv. Václava (28. září), existovaly však výjimky. 137 V sousedním Slovensku se například namísto 28. září vybíralo až o den později, na svátek sv. Michaela archanděla. 138 Oproti příjmům, které plynuly vrchnosti z režijního
133 TOMEČEK, Radek. C. d., s. 69. 134 KLENOVSKÝ, Jaroslav. C. d., s. 73. 135 JANÁČEK, Josef. C. d., s. 128, 150 - 152. JIRÁSEK, Jiří. Poddaní. C. d., s. 38, 42. 136 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 104v. 137 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 84. 138 MARSINA, Richard a Michal KUŠÍK. Urbáre feudálnych panstiev na Slovensku II (17. storočie). Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1959. Slovenský historický archív, s. 42. 37 hospodářství (výroba a obchod), nebyly stálé platy ohroženy ani přírodními faktory (dobytčí mor, neúroda, povodně), ani válkami nebo pohybem cen. Po vrchnost tedy představovaly stálý příjem, odtud jejich označení. Obecně můžeme říci, že tato povinnost představovala hlavní příčinu lenní závislosti poddaných na své vrchnosti. Dávka (někdy též renta) mohla být buď ve formě peněžní, naturální, nebo robotní, přičemž její výše v porovnání s pobělohorským obdobím byla před rokem 1620 poměrně přijatelná. Josef Válka píše, že v českých zemích se zhruba do přelomu 15. a 16. století využívalo nejčastěji peněžité renty, kterou doplňovaly zbytky naturálních dávek. Kvůli rozmachu velkostatkářského hospodaření se však mění forma platů, a stále častěji je využíváno robot. V období raného novověku pak bylo typické, že existovaly všechny tyto tři druhy renty současně. Podle toho, jaký podíl v příjmech vrchnosti tvořily stálé platy, se dala odvodit vyspělost režijního velkostatku. Ty více vyspělé totiž nebyly tak moc závislé na příjmech od poddaných.139
3.4.1. Peněžní dávky Historie činží neboli úroků, jak bývají peněžní dávky někdy rovněž nazývány, sahá až do 12. století, kdy na naše území pronikalo emfyteutické právo, a vznikal lánový systém. Představují formu lenní pozemkové renty, jejíž výše se stanovovala na základě místních poměrů, a měla souvislost s kvalitou půdy, proto se lišila vesnici od vesnice. Charakteristickou pro tuto rentu byla její neměnnost. Pokud nastal případ, že pán zvýšil poddaným úrok, zpravidla se jednalo o dočasné opatření. Že vrchnost nepoužívala peněžní platy za účelem zvýšení svých příjmů, lze doložit jednak zápisy v urbáři, ale také absencí jakýchkoliv poddanských stížností na toto téma. To však bylo pro osedlé spíše nevýhodou, jelikož peněžní renta musela být uhrazena bez ohledu na to, kolik úrody zrovna sklidili, a jaký přebytek byli schopni prodat. Nehledě na fakt, že během neúrodných let cena obilí rostla, a poddaní leckdy neprodali vůbec nic, dokonce museli obilí dokupovat. 140 Do výše činže se u některých vesnic mohlo promítnout převedení robot na peníze.141
139 Obecně k problematice stálých platů KROFTA, Kamil a Emanuel JANOUŠEK. C. d., s. 158. VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d., s. 229. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství. C. d., s. 51. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 84 – 88. 140 MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu. C. d., s. 32, 43. JANÁČEK, Josef. C. d., s. 125 – 126. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 84 – 85. 141 JIRÁSEK, Jiří. Poddaní. C. d., s. 52. 38
Peněžní činže odváděli skrze městskou radu také měšťané z Brodu, avšak byla to jejich jediná povinnost. To znamená, že nemuseli poskytovat vrchnosti naturální dávky, ani nemuseli robotovat.142 U některých vsí je u konečného čísla v kolonce „celkem“ přičtena ještě další platba: Těšov – 1 zl.; 7 gr.; 3½ d. z řeky. Újezdec – 4 zl. z řeky. Šumice – 1 zl.; 15 gr. za tele při velikonoci. Drslavice – 3 zl. z řeky. Vlčnov – 10 zl. ještě navíc z louček. Tato čísla jsem do tabulky nezahrnul, jelikož nevíme, v které termíny je osedlí odváděli. Je zapotřebí přičíst je k výsledku součtu sum všech platů za sv. Jiří, sv. Václava i sv. Martina, aby konečné číslo (suma všech platů celkem) odpovídalo skutečnosti.
142 VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d., s. 230. 39
Tabulka č. 5 Součet stálých peněžních platů v jednotlivých vesnicích Součet stálých peněžních platů v jednotlivých vesnicích143 Město/Vesnice na sv. Jiří na sv. Václava na sv. Martina Celkem Uherský Brod 139 zl. 14 gr. 173 zl. 4 gr. - 312 zl. 18 gr. Suchá Loz 17 zl. 19 gr. 17 zl. 19 gr. 15 gr. 35 zl. 23 gr. 37 zl. 22 gr. Těšov 17 zl. 14 zl. 7 gr. 3½ d. 5 zl. 7 gr. 3½ d. 3½ d. 71 zl. 7 gr. 146 zl.; 3 gr. Újezdec 35 zl. 12 gr. 5 d. 35 zl. 12 gr. 5 d. 6½ d. 2½ d. 8 zl. 22 gr. 96 zl. 18 gr. Šumice 43 zl. 5 gr. 3½ d. 43 zl. 5 gr. 3½ d. 3½ d. 3½ d. 14 zl. 22 gr. 63 zl. 15 gr. Drslavice 22 zl. 26 gr. 3 d. 22 zl. 26 gr. 3 d. 3½ d. 2½ d. Lhotka 5 zl. 25 gr. 2 d. 5 zl. 25 gr. 2 d. 7 zl. 18 zl. 20 gr. 4 d. 23 zl. 23 gr. Veletiny 33 zl. 9 gr. 33 zl. 9 gr. 90 zl. 11 gr. 5 d. 5 d. 27 zl. 27 gr. 27 zl.; 27 gr.; Hradčovice 25 zl.; 18 gr. 81 zl. 13 gr. 6 d. 6½ d. 6½ d. 185 zl. 21 gr. Vlčnov 81 zl. 14 gr. 2 d. 81 zl.; 14 gr.; 2 d. 12 zl.; 23 gr. 4 d. Suma všech 169 zl. 20 gr. 1068 zl. 18 gr. 423 zl. 10 gr. 1 d. 454 zl. 7 gr. 4½ d. platů 1 d. 3 d.
V tabulce lze nalézt hned několik zajímavých skutečností. Vsí, která ročně odváděla nejvíc peněz, byl Vlčnov, což je vzhledem k nejvyššímu počtu obyvatel ze všech vesnic na panství zcela logické. Dále už však tato přímá úměra neplatí, jelikož druhou nejvyšší částku platili obyvatelé Újezdce, ačkoliv podle počtu obyvatel by měli zaujímat až šesté místo. Tento nepoměr lze dle mého názoru připisovat dvěma skutečnostem. První z nich je finanční kompenzace, kterou poddaní vypláceli vrchnosti za to, že na ně neuvalila žádné robotní povinnosti. Dále se této problematice budu věnovat v kapitole Roboty. Druhou příčinou vysokých finančních odvodů Újezdeckých
143 V tabulce jsem použil následující zkratky: zl. = zlatý, gr. = groš, d. = denár. 40 jsou vysoké platby za louky a loučné kopanice, které odváděl na svátek sv. Martina téměř každý obyvatel této vesnice, vyjma několika podsedků. Někteří osedlí odváděli nájem i za čtyři louky, Jan Mikšů - půlláník, platil dokonce za šest dílů louky.144 Těžko říct, proč právě v Újezdci využívali lidé louky o tak velké rozloze, když v jiných vesnicích na panství (Suchá Loz, Těšov) nevyužívali louky žádné. Platba, kterou odváděli na svátek sv. Martina, byl odvod z kopanice, vinohradu nebo za pastviště. Hojně luk využívali též osedlí z Drslavic, Veletin, Hradčovic a Vlčnova. U obyvatel Lhotky jsem narazil na platbu „z loskú“, což byla pravděpodobně obdoba poplatku za užívání louky. Zajímavá je také skutečnost, že Těšov je jedinou vesnicí na panství (město Uherský Brod nepočítám), jejíž obyvatelé odváděli rozdílné částky na svátky sv. Jiří a sv. Václava. To kvůli platbě za vinici, která, navzdory zvyku, že pokud je stejná platba odváděna dvakrát do roka, děje se tak právě na 24. dubna a 28. září, byla odváděna na sv. Jiří a následně na svátek sv. Martina. Jestli údaje z urbáře odpovídaly skutečnosti, nebo jestli se zapisovatel jenom spletl, se můžeme pouze domýšlet.145 V následující tabulce se pokusím spočítat průměrný stálý plat osedlých vzhledem k velikosti pozemku a k vesnici ve které žili. Vyberu vždy všechny osedlé jedné kategorie z jedné vesnice a sečtu stálé platy, které odváděli ze svého pozemku za celý rok. To znamená svatojiřský i svatováclavský. Konečné číslo vydělím počtem osedlých a získám tak průměrný roční stálý plat. Zjistíme tak, jak se lišily platy za pozemky stejné velikosti v jednotlivých vesnicích panství, a také, jak se lišily platy v různých kategoriích lánových i nelánových osedlých. Pokud osedlý vlastnil více než jeden pozemek, vždy budu počítat ten větší z nich.146 Do stálých platů nebudu počítat pronájmy luk a kopanic, případně jiné nájmy odváděné na svátek sv. Martina, protože zdaleka ne každý osedlý na panství Uherský Brod takovou dávku odváděl. Navíc, pronájem těchto užitkových ploch nesouvisel primárně s velikostí gruntu, a proto by výsledné číslo bylo zbytečně zkreslené.
144 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 41r. 145 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 5r – 121v. 146 Například Martin Waniak ze Šumic držel půl lánu a k tomu ještě podsedek. Z obou částí půdy pak odváděl stálé platy peněžní i naturální a za oba také musel robotovat. MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 48r. 41
Tabulka č. 6 Průměrné stálé peněžní platy osedlých na panství Uherský Brod Průměrné stálé peněžní platy osedlých147 1 a ¼ 1 a ½ Vesnice Podsedek ¼ láník ½ láník ¾ láník láník láník láník 16 gr. Suchá Loz 6 gr. 32 gr. 4 d. - - - - 2 d. Těšov148 9 gr. 5½ d. - 30 gr. - - - - 38 gr. 2 zl. 15 gr. Újezdec 8 gr. - - - - 2 d. 4½ d. 12 gr.; 36 gr. Šumice 8 gr. 24 gr. - - - 1d. 3½ d. 1 zl. 7 gr. Drslavice ------6 d. 16 gr. Lhotka - - - 22 gr. 5 d. - - 4½ d. 54 gr. 2 zl. 2 zl. Veletiny 16 gr. 1 d. - 35 gr. - ½ d. 18½ gr. 28 gr. 16 gr. 52 gr. 2 zl. 10 gr. 3 zl. 8 gr. Hradčovice - 36 gr. - ½ d.149 3½ d. 5 d. 3½ d. 10 gr. 2 zl. Vlčnov 24 gr. 47 gr. 4 d. - - - 1½ d. 12 gr.
Vidíme, že samotná příslušnost do určité kategorie lánového obyvatelstva automaticky nestanovuje výši odváděné peněžní částky. Zdá se, že nejhůře v tomto směru se žilo na vesnici Újezdec, kde sice podsedek odváděl podprůměrnou částku vzhledem k ostatním vesnicím na panství, ale čtvrtláník a půlláník byli zatíženi mnohem více, než jejich „kolegové“ z okolních vesnic. Zejména pak držitelé půllánových gruntů museli odvádět oproti ostatním neúměrně vysokou sumu, která by jinde vystačila majiteli dvakrát většího pozemku. Poměrně vysoké finanční obnosy museli dávat
147 Používám stejných zkratek, jako v tabulce č. 5, čili: zl. = zlatý, gr. = groš, d. = denár. 148 Některá čísla při zprůměrování nevyšla na celé groše a denáry. Proto jsem se pokusil výsledek co nejvíce zpřesnit tím, že jsem použil půlení denárů. 149 V Hradčovicích byli dva půlpodsedci, kteří dohromady drželi jeden podsedek. Platil sice každý zvlášť po šesti groších ročně, dohromady však odváděli podobnou částku jako ostatní podsedci. Zařadil jsem je proto do této skupiny jako jednoho podsedka. 42 vrchnosti také poddaní z Vlčnova. Naopak v nejlepší pozici, zdá se, byli osedlí ze Šumic, kde hned tři skupinky osedlých odváděly nejnižší částku ze všech vesnic na panství. Někde se dal průměrný plat spočítat velice jednoduše, třeba jako u půlláníků ve Vlčnově. Těch bylo sice 57, ale každý z nich odváděl stejnou částku (48 grošů ročně), kromě jednoho, který odváděl přesnou polovinu. 150 Jelikož měl tento člověk stejné robotní zatížení a odváděl stejné naturální dávky jako ostatní půlláníci, domnívám se, že se v tomto případě pravděpodobně spletl zapisovatel. Nicméně při počítání průměrného platu této skupiny osedlých jsem částku započítal. Je zajímavé, že u většiny vesnic jsou vždy v jedné kategorii osedlých stejná čísla, případně dvě podobné částky, které se různě střídají. Naproti tomu jsou i takové skupinky osedlých, ve kterých se čísla podstatně liší. Většinou se jedná o podsedky, kde se mohla odváděná částka lišit i trojnásobně.151 Setkat se s rozdílem ve stálých platech však můžeme také u půlláníků nebo láníků. Z urbáře se také dozvídáme, že osedlý č. 1 v Těšově byl podsedek jménem Václav Ševců. K jeho podsedku však byla přidána ¼ role na vychování šenkýře a pravděpodobně ze stejného důvodu odváděl ještě navíc dvakrát ročně 7 a půl groše. S ničím podobným jsem se jinde nesetkal.152 Drobné problémy jsem měl pouze u průměrování platu osedlých z Drslavic, kde bylo 34 podsedků, kteří odváděli celkem 27 různých finančních obnosů. Za povšimnutí stojí fakt, že oproti podsedkům z jiných vesnic platili ti z Drslavic nepoměrně vyšší částky. U většiny vesnic pak rostl stálý plat za pozemek přímo úměrně velikosti tohoto pozemku (např. v Šumicích: 12 grošů za ¼ lánu, 24 grošů ze ½ lánu a 36 grošů za ¾ lánu).
3.4.2. Naturální dávky Další formou platby byly spotřební suroviny neboli naturálie. Jednalo se hlavně o dávky některých drobných domácích zvířat, jejich produktů, nebo plodin, které vypěstovali poddaní na svých pozemcích. Vůbec nejčastější formou naturální dávky byly vejce a slepice. V urbáři uherskobrodského panství z roku 1615 jsou však častou dávkou kuřata a zmínky máme také o dávkách masa, koláčů nebo sýrů. 153 Pro
150 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 118v. 151 Výjimkou v tomto směru je vesnice Újezdec, kde bylo devět podsedků, a všichni platili 8 grošů ročně. 152 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 29r. 153 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 269 – 280. 43 zajímavost zase uvádím informace ze sousedního Slovenska, konkrétně z panství Bojnice, kde osedlí museli odvádět mimo jiné i máslo nebo tzv. kapúny, což byli vykastrovaní kohouti, kteří byli chováni na maso.154 Termíny, které stanovila vrchnost pro vybírání těchto dávek, musely brát v potaz možnosti osedlých. Byly přizpůsobeny agrárnímu roku, který na rozdíl od kalendářního roku, jak ho známe dnes, začínal novým zemědělským cyklem. Tento cyklus byl závislý na počasí, jelikož sedlák musel čekat, až bude půda připravena k orbě a následnému osetí, což se zpravidla dělo až v březnu. Proto se až do vrcholného středověku na některých místech počítal nový rok od 1. nebo 25. března, případně od Velikonoc. Netřeba dodávat, že kvůli takovým rozdílům v dataci vzniklo mnoho zmatků a nejasností. Dávky tedy reflektovaly to, co bylo zrovna k dispozici v dostatečném množství. Na Velikonoce se vybírala vejce, protože slepice začaly po zimním útlumu zase nést. Na svátky seslání Ducha svatého, lidově Letnice, osedlí odváděli kuřata. Časově tato dávka navazuje na tu první, jelikož svatodušní a velikonoční svátky od sebe dělí padesát dní, což je doba, která by teoreticky mohla stačit k tomu, aby se z vajec vylíhnula kuřata a trochu odrostla. Poslední dávkou byly slepice, které se dávaly o Vánocích.155 Osedlý, který pěstoval žito nebo oves musel navíc odvádět část své úrody. Existovaly také speciální účelové dávky, jako např. lesní slepice (za povolení sbírat v lese dříví) nebo odúmrtní slepice (za dovolení odúmrtě).156 Lesní slepice se v našem urbáři neobjevuje, slepice odúmrtní už ano, navíc ve vesnicích Hradčovice a Vlčnov museli někteří poddaní odvádět odúmrtní hus. Jelikož stejně jako u stálých platů, ani zde nebyla vždy stanovena přesná výše dávek pro jednotlivé kategorie osedlých, musel jsem někde přistoupit ke zprůměrování jednotlivých dávek, a proto výsledek není vždy celé číslo.157
154 MARSINA, Richard a Michal KUŠÍK. C. d., s 40 – 58. 155 SMETÁNKA, Zdeněk. Legenda o Ostojovi: Archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách. Praha: Mladá fronta, 1992. Kolumbus. ISBN 80-204-0044-3, s. 118 – 122. FRIEDRICH, Gustav. Rukověť křesťanské chronologie. Vyd. 2. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-118-3, s. 76 – 77, 122 – 123. 156 MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu. C. d., s. 32. 157 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 17r – 120r. 44
Tabulka č. 7 Průměrná výše naturálních dávek podle sklady obyvatel Průměrná výše naturálních dávek podle skladby obyvatel Vesnice Podsedek ¼ lánu ½ lánu ¾ lánu 1 lán 1 slepice 1 slepice 1 slepice Suchá Loz 8 vajec 12 vajec 20 vajec - - 1 kuře 1 kuře 1 kuře 3.3 slepice 4 slepice Těšov - - - 6 vajec 12 vajec 4 slepice 5.6 slepice Újezdec 2 slepice - - 6 vajec 11.1 vajec ¼ měř. žita158 ½ měř. ovsa 1 měř. ovsa 1½ měř. ovsa ¼ měř. ovsa Šumice 2 slepice 4 slepice 6 slepic - ½ slepice 4 vejce 8 vajec 12 vajec 2 vejce 2.8 slepice Drslavice - - - - 10 vajec Lhotka - - - - 40 vajec 4 slepice 159 4 slepice 4 slepice 4 slepice Veletiny - 4.2 vejce 15 vajec 23 vajec 30.5 vajec 2 měř. žita ½ měř. žita 1 měř. žita 1½ měř. žita 2 měř. ovsa ½ měř. ovsa 1 měř. ovsa 1½ měř. ovsa 160 Hradčovice 1.9 slepice - 2 slepice 3 slepice 3 slepice 5 vajec 10 vajec 15 vajec 20 vajec 1 husu 1 husu 1 husu 1 husu 1 měř. žita 2 měř. žita 3 měř. žita 1 měř. ovsa 2 měř. ovsa 3 měř. ovsa 0.9 slepice Vlčnov 3 slepice 4 slepice 5 slepic - 0.5 husy 15 vajec 30 vajec 45 vajec 1 husu 1 husu 1 husu
Z tabulky je jasně patrné, že stejně jako u stálých platů, také u naturálních dávek roste zatížení přímo úměrně velikosti gruntu. Výjimkou z tohoto pravidla byly pouze slepice v Suché Lozi (odváděla se vždy jedna slepice, nezávisle na velikosti pozemku) a
158 Zkratka „měř.“ znamená měřici, nešlo však o měřici plošnou, kterou jsem užil v tabulce číslo 3. Tímto názvem bylo dříve označováno mnoho měr, mimo jiné objemových. Na Moravě můžeme použít převod 1 měřice = 53,55 litrů. CHVOJKA, Miloš a Jiří SKÁLA. C. d., s. 158. 159 Pro všechny osedlé v této vesnici platilo, že ze čtyř slepic, které odevzdával, byly dvě odúmrtní a dvě činžovní. 160 Husa, kterou osedlí v této obci odevzdávali, byla husou odúmrtní. Tato naturální dávka se týkala také láníka Jana Trossina (č. 1), který u ní měl navíc připsáno: “hus odúmrtní i za sirotků nebrání 1“. Krom vlastní odúmrtě se tedy dávka vztahovala na nějaké sirotky. Vztah mezi těmito sirotky a osedlým však nedovedu blíže specifikovat. MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 88r. 45
Veletinách (vždy 4 slepice), a také kuřata a husy, které, pokud se někde odváděly, bylo to vždy po jednom kusu. Zjistil jsem také, že výše naturálních dávek u jednotlivých skupin osedlých není přímo úměrná výši jejich finančního zatížení. Zdá se, že měla spíše jakýsi kompenzační charakter, ačkoliv jsem nenašel žádný klíč, podle kterého by se daný poměr určoval. Kvůli úspoře místa jsem v tabulce č. 7 nerozebral další tři skupiny osedlých. Jednak to byl jeden poddaný z Veletin, který vlastnil půdu o rozloze 1 a ¼ lánu, ze které odváděl 4 slepice a 38 vajec. To odpovídá výši naturálních dávek u ostatních kategorii osedlých v této vesnici, i když stejnou dávku odváděl také jeden láník. Do tabulky jsem nezahrnul ani dva držitele 1 a ½ lánu z Hradčovic, kteří odváděli žito i oves po třech měřicích, 4 slepice, 30 vajec a 1 husu, což také koresponduje s čísly u zbylých osedlých. Třetí skupinou, kterou jsem v tabulce neuvedl, byli mlynáři. Na ty se totiž povinnost stálých platů vztahovala také. Výjimkou byl v tomto směru pouze jeden mlýn ve vsi Hradčovice, který byl svobodný a od dávek byl tedy oproštěn. Zbylí mlynáři odváděli rozdílné dávky, patrně v závislosti na velikosti jejich pozemku. Kupříkladu v Suché Lozi byli mlynáři dva, odváděli po jedné slepici a jednom kuřeti, a k tomu 20, respektive 30 vajec. To by odpovídalo rozloze pozemků ½ lánu u prvního, a ¾ lánu u druhého. Dva mlýny stávaly také v Šumicích a soudě podle naturálních zatížení těchto mlynářů se jednalo o čtvrtláníka (½ měřice žita a ovsa, 2 slepice a 4 vejce) a půlláníka (2 měřice žita, 1 měřice ovsa, 4 slepice a 8 vajec). Mlynář z Drslavic odváděl 6 slepic a 33 vajec, což je nejvíce z celé vsi. V tomto případě však rozloha pozemku, vzhledem k tomu, že ve vesnici byli všichni podsedci, určit nelze. Poslední z mlýnů stával ve Veletinách a přímo z urbáře se dozvídáme, že k němu náležel pozemek o velikosti ½ lánu. Jan Kartus, který tou dobou mlýn obýval, odváděl 4 slepice a 30 vajec, což by odpovídalo spíše rozloze jednoho lánu, ale takový malý rozdíl nebyl ničím neobvyklý.161 A ze stejného důvodu, z jakého jsem nezahrnul do tabulky výše zmíněné osedlé, jsem do srovnání podsedků zahrnul navíc dva půlpodsedky, kteří drželi v Hradčovicích společně jeden grunt a každý z nich měl odevzdávat mimo jiné dvě a půl vejce, což fyzicky není možné. Buď tedy odváděli naturální platbu jednou ročně jako součet obou dávek, nebo platili za podsedek společně, což je myslím pravděpodobnější.
161 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 18r, 20v, 56r, 61v, 69v, 79v, 91r. 46
Největší rozdíly v naturálním zatížení pak byly opět u podsedků, a to zejména v Drslavicích, kde nejvíce odváděl jistý Jíra Habáňů, a sice 6 slepic, 25 vajec, a k tomu ještě vykonával pět různých druhů robot. Na druhou stranu byli i takoví, kteří z naturálních dávek neodváděli vůbec nic a robotní povinnost měli splněnou za 4 dny žnutí.162
Tabulka č. 8 Součet naturálních dávek v jednotlivých vesnicích Součet naturálních dávek v jednotlivých vesnicích Vesnice Slepic Vajec Kuřat Hus Žita Ovsa Suchá Loz 49 702 49 - - - Těšov 118 342 - - - - Újezdec 164 300 - - - - Šumice 331 682 - - Drslavice 102 373 - - - - Lhotka - 480 - - - - Veletiny 168 691 - - - - Hradčovice 89 465 - 37 Vlčnov 424 2775 - 120 Celkem 1445 6810 49 157
Pro zajímavost přidávám také informaci o naturálních dávkách ze samotného centra panství. Uherský Brod jsem do tabulek nedával, protože města jsou v odvádění stálých platů dost specifická. Naturální renta se zde týkala pouze ulice Kouty na předměstí, odkud odvádělo 24 lidí každý po jedné slepici, a místních řezníků, kteří museli odevzdávat každý jeden kámen 163 přepouštěného loje a v případě potřeby poskytovali maso pro panskou kuchyni. Pokud nechtěli odevzdávat lůj, mohli místo toho zaplatit dva zlaté za každý kámen, v případě masa se roční náhrada vyšplhala na 40 zlatých.164 Stejné povinnosti měli řezníci na celém panství.
162 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 65r, 66r. 163 Kámen byla stará váhová jednotka, rovnající se dvaceti librám. Gustav Hofmann se domníval, že do počátku 17. století se této jednotky v praxi přestalo využívat. Urbář panství Uherský Brod z roku 1615 je důkazem, že existovaly výjimky. HOFMANN, Gustav. Metrologická příručka: pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň: Státní oblastní archiv, 1984, s. 18. 164 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 7r – 11r. 47
Člověk, který urbář psal, patrně chtěl, aby si potenciální čtenář mohl snadno představit číslo, které je ve výsledku. Proto nepoužíval vysoká čísla, ale výsledky převáděl na jednotky, které byly tehdejším lidem bližší. Nejčastěji to byla množstevní jednotka kopa (B),165 se kterou se setkáváme u slepic a vajec. Ne vždy ale výsledné číslo odpovídalo součtu dávek od jednotlivých osedlých, který jsem prováděl já. Někde byly odchylky nepatrné, jako například v Suché Lozi, kde vycházela dávka vajec na 11 kop a 38 kusů, což je po přepočtení 698 vajec. Součtem dávek od jednotlivých osedlých jsem se však dostal k číslu 702. V Újezdci byl rozdíl šesti slepic a dvanácti vajec způsoben pravděpodobně kvůli jednomu půlláníkovi, který byl oproštěn od naturálního platu, ale zapisovatel ho do sumáře započítal. V Drslavicích činil rozdíl mezi součtem jednotlivých dávek a číslem v sumáři 5 slepic a 28 vajec, u Veletin pak pouze 8 vajec. Drobné rozdíly v číslech jsem musel řešit také u vsi Šumice. Ta je v urbáři zapsána vůbec nejzmatečněji, jelikož čísla jsou mnohokrát přepisována, navíc mnoho lidí odvádělo stálé platy z více než jednoho gruntu. Z toho důvodu považuji rozdíl mezi mým součtem a číslem v sumáři za přijatelný.166 Vzhledem k tomu, že někdy jsou čísla v sumáři vyšší a jindy zase nižší, než by ve skutečnosti být měla, těžko v tom lze spatřovat nějaký úmysl. Jde vskutku o malé rozdíly (Těšov, Lhotka a Hradčovice se v sumáři s mými výpočty shodují), které byly, dle mého názoru, způsobeny šlendriánstvím zapisovatele.167 O to podivněji působí velký rozdíl u poslední vesnice v urbáři. Ve Vlčnově se totiž počty rozcházejí. Ani ne tak u slepic, kde byl rozdíl 12 kusů, ale především v počtu odevzdaných vajec je velká nesrovnalost, kterou si nedovedu vysvětlit. Svým součtem jsem totiž dosáhl čísla 2775, ale suma odevzdaných vajec podle urbáře byla 2176, tedy o 599 kusů méně.168 Vysvětlení jsem hledal v urbáři panství Uherský Brod z roku 1671. Tehdy bylo ve Vlčnově 144 osedlých, tedy pouze o čtyři více, než roku 1615. Tito byli nuceni odevzdávat 417 slepic a 2790 vajec, což jsou srovnatelná čísla s těmi, které vzešly z mých výpočtů. Vzhledem k tomu, že odvody jednotlivých skupin osedlých
165 Početní jednotka, značená řeckým písmenem beta. 1 kopa = 4 mandele = 5 tuctů = 20 vrhů = 60 kusů. HOFMANN, Gustav. C. d., s. 64. 166 Tento rozdíl činí 2 vejce a 3 a půl slepice. 167 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 17r – 95v. 168 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 101r – 121r. 48 byly v letech 1615 a 1671 téměř totožné, 169 s největší pravděpodobností je chyba na straně zapisovatele, který čísla do urbáře zaznamenával.
3.4.3. Roboty Robota byla bezplatná práce, kterou museli poddaní ve stanovené dny vykonávat pro svou vrchnost. Dala se rozdělit na robotu potažní, kterou vykonávali poddaní s tažnými zvířaty (hlavně koňmi) a robotu pěší, která se týkala zbylých osedlých (hlavně podsedků). Většinou platilo, že druh i rozsah pracovních povinností určoval rychtář, který následně dohlížel na řádné vykonání práce. Pomocí robotní renty byly vykonávány téměř všechny práce na velkostatku, jeho majitel tak nemusel vynakládat na hospodaření téměř žádné výdaje. Výjimkou byly některé činnosti vyžadující určitou odbornost, jako práce v pivovaru nebo u mlýna, které nemohly být svěřeny obyčejným sedlákům. Na takové práce si páni najímali vlastní zaměstnance. Stejně jako peněžité a naturální dávky, i počty dní, kdy musel poddaný robotovat, se lišily v závislosti na velikosti gruntu (čím větší grunt, tím více robot), počtu potahů nebo přítomnosti čeládky na dvoře poddaného. V tomto směru se však na urbáře nemůžeme stoprocentně spoléhat, jelikož počet dní, kdy se muselo robotovat, se mohl měnit, a určité těžké robotní povinnosti u některých vesnic vůbec nemusely být zaznamenány. Velké rozdíly byly rovněž mezi jednotlivými panstvími, kdy na některých z nich mohla robota osedlému zabrat i 50 dní v roce, což byla situace sice extrémní, ne však nereálná. Proto se někteří hospodáři snažili z povinnosti vyvléci, a stávalo se, že místo sebe posílali robotovat náhradníky nebo dokonce děti, které nebyly schopny některé činnosti plnit. Náplň robot byla značně rozmanitá, lze narazit na velmi specifické činnosti, jako bylo vysoušení a osévání rybníků, opevňování měst, hlásky na hradech170 nebo přivážení vína v bečkách, přičemž se mohlo stát, že osedlý byl nucen vykonávat robotu (zejména stavební práce) i na jiných místech, než na panství, ke kterému patřil. V poslední třetině 16. století se objevují tzv. nové roboty, které vznikly kvůli obsluze nově vzniklých pivovarů, dvorů nebo rybníků, a měly většinou potažní a dopravní formu. V roce 1615, kdy byl napsán tento urbář, byla již robota hlavní složkou stálých platů.171
169 Moravský Zemský archiv v Brně, f. F 281, Velkostatek Uherský Brod, inv. č. 4, urbář z roku 1671, fol. 199r. 170 Jedna ze starších robot, která spočívala v povinnosti poddaného, držet noční stráž na panském sídle, většinou zámku. JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov. C. d., s. 102. 171 Problematice robot se věnovali MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 281 – 310. VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d., s. 230 – 233. JIRÁSEK, Jiří. Poddaní. C. d., s. 48 – 56. 49
Roboty z rozebíraného urbáře se dají rozdělit do dvou kategorií. První z nich zahrnuje činnosti, které jsou u jednotlivých osedlých rozepsány i s jejich rozsahem. Do druhé patří tzv. „povinnosti lidské“, které jsou vždy na konci rozebírané vesnice a oproti první kategorii jsou charakteristické tím, že nevíme, kolik té které roboty museli jednotliví osedlí vykonávat. S první kategorií se setkáváme u všech vesnic v urbáři s výjimkou Suché Loze. V Újezdci je však tímto způsobem zapsána pouze kategorie podsedků, u zbylých osedlých o robotních povinnostech nevíme. Proč by se povinnost robotovat vztahovala pouze na jednu kategorii v dané vesnici? Nebo snad zapisovatel údaje nezaznamenal? Odpověď nalezneme v tabulce č. 6, která shrnuje údaje o průměrných stálých platech. V Újezdci je peněžní renta o mnoho vyšší, než u ostatních vesnic. Proč tomu tak je, jsem již rozebíral pod zmiňovanou tabulkou. Na tomto místě bych jen doplnil jednu domněnku. Jelikož tamější obyvatelé obdělávali mnoho luk, je docela možné, že vrchnost jim uložila nulovou robotní povinnost nahrazenou finančním odvodem, kvůli tomu, že by jednoduše neměli čas hospodařit na svých loukách, kdyby museli ještě robotovat na panském. Jelikož se druhy robot, které jsou zapsány prvním způsobem, v jednotlivých vesnicích příliš neliší, můžeme v tabulce porovnat zatížení jednotlivých skupin obyvatel na panství. Charakter povinností je mnohdy komplikovanější, než se může na první pohled zdát a celá specifikace se do jednoho políčka v tabulce nevejde. Proto nejprve rozepíši jednotlivé činnosti, aby se čtenář v tabulce orientoval, protože do ní potom zapíši jen nejnutnější údaje. Hlavní robotní činností podsedků bylo žnutí (výpomoc při žních), které spadá do pěších robot a týkalo se všech vesnic na panství, kromě Vlčnova, kde pěší robota nebyla blíže specifikována. 172 Možná proto, že vlčnovští podsedci vykonávali takovou práci, jaká zrovna byla potřeba. Šumice byly jedinou vsí, kde povinnost žnout netvořila hlavní část robot, místní podsedci však navíc museli čtyři dny roubat dříví. A největším specifikem mezi nelánovým obyvatelstvem byly jako obvykle Drslavice, jakožto podsednická ves. Většina tamních obyvatel byla robotně zatížena srovnatelně s láníky z Veletin nebo Hradčovic, zbytek měl pro změnu robotní výměr nejmenší z celého panství. Lhotka je pak jedinou vsí, ve které se setkáváme s činnostmi „hnůj nakydávati“ a „v stodole odmítati“, přičemž první z nich nepotřebuje vysvětlení, ale co znamenalo slovíčko odmítati, tím si nejsem zcela jist. Domnívám se, že se
LEDVINKA, Václav. C. d., s. 113. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství. C. d., s. 18 - 20. 172 A samozřejmě Suché Loze, kde se s touto robotní kategorií vůbec nesetkáváme. 50 jednalo o obyčejné zametání. U těchto činností nebylo zaznamenáno žádné časové určení. Co se týče robotních povinností lánového obyvatelstva, to se v jednotlivých vesnicích příliš nelišilo. Vesměs šlo o roboty potažní. Nejrozšířenější bylo orání, které se týkalo všech osedlých s lánovou držbou. Stejně jako u podsedků, se i u této kategorie obyvatel povinnost „žíti“ objevuje ve všech vesnicích, s výjimkou Lhotky. Poslední činností vykonávanou na poli bylo sečení (v urbáři bylo pro tento druh práce použito sloveso „séci“ nebo „sýci“). Domnívám se, že jestliže povinnost žíti se týkala obilí, sloveso séci se vztahovalo na pícniny. Další robota měla souvislost s hnojem. Ačkoliv existují asi tři druhy zápisu („hnoje vézti“, „hnoje vozyti“, „hnoje vyvézti“), patrně se jednalo o jednu a tutéž záležitost, o které nemáme podrobnější informace. Osedlí byli také povinni „obilí z pole přivézti“, patrně z panského pole do mlýna. A poslední věcí, kterou v rámci robot museli poddaní vozit, bylo dřevo („dříví“ nebo „dřev“), které nakládali v lese nebo v háji. Někde byl měrnou jednotkou vůz, jinde to byla fůra, ale patrně šlo o podobné množství suroviny.173
173 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 28r – 120r. 51
Tabulka č. 9 Robotní zatížení podle skladby osedlých
Robotní zatížení podle skladby osedlých
Vesnice Podsedek ¼ lánu ½ lánu ¾ lánu lán 3 dny orati Těšov 6 dní žíti - 4 dny žíti - - 8 vozů hnoje Újezdec 8 dní žíti174 - - - - 2 dny orati 4 dny orati 6 dní orati 3 dny žíti 6 dní žíti 9 dní žíti 1½ dne žíti Šumice 3 vozy hnoje 6 vozů hnoje 9 vozů hnoje - 4 dny roubati 4 vozy obilí 8 vozů obilí 12 vozů obilí 2 vozy drev 4 vozy drev 6 vozů drev 4 dny orati 4 dny žíti Drslavice 8 vozů hnoje - - - - 8 vozů obilí 8 vozů dříví175 4 dny orati 6 dní žíti 1 den séci Lhotka nakydati hnůj - - - 12 vozů hnoje odmítati v stodole 12 vozů obilí 4 fůry dřev 2 dny orati 3 dny orati 4 dny orati 2 dny žíti 3 dny žíti 4 dny žíti Veletiny 6 dní žíti - 4 vozy hnoje 6 vozů hnoje 8 vozů hnoje 4 vozy obilí 6 vozů obilí 8 vozů obilí 4 vozy dříví 6 vozů dříví 8 vozů dříví 2 dny orati 3 dny orati 4 dny orati 2 dny žíti 3 dny žíti 4 dny žíti Hradčovice 6 dní žíti - 4 vozy hnoje 6 vozů hnoje 8 vozů hnoje 4 vozy obilí 6 vozů obilí 8 vozů obilí 4 vozy dříví 6 vozů dříví 8 vozů dříví 2 dny orati 4 dny orati 6 dny orati 2 dny žíti 4 dny žíti 6 dny žíti 1 den sýci 2 dny sýci 3 dny sýci Vlčnov 6 dní pěší roboty 2 vozy hnoje 4 vozy hnoje 6 vozů hnoje - 2 vozy obilí 4 vozy obilí 6 vozů obilí 2 vozy dříví 4 vozy dříví 6 vozů dříví
Jelikož je tabulka už tak dost obsáhlá, nezařadil jsem do ní půlpodsedky z Hradčovic, ani držitele gruntu o velikosti větší než jeden lán. Kvůli třem okénkům bych totiž musel přidat další tři sloupce, což by se negativně projevilo na vzhledu i
174 Podsedek č. 21 měl povinnost žnout jenom dva dny, všichni ostatní však museli robotovat čtyřikrát tolik. 175 Robotní povinnosti v této tabulce se z celkového počtu třiceti pěti osedlých týkaly dvaadvaceti z nich, zbylým třinácti stačilo 4 dny žnout. 52 přehlednosti tabulky. Co se týče robotních povinností těchto lidí, půlpodsedci robotovali přesně polovinu toho, co držitelé celého podsedku v jejich obci, tedy 3 dny. Ve Veletinách žil osedlý s pěti čtvrtinami lánu a vykonával přesně tolik práce, kolik bychom ze vzrůstající tendence robotního zatížení z tabulky usuzovali – po pěti dnech orání a žnutí a vozil po deseti vozech hnoje, obilí a dříví. Rovnoměrně rostl počet robot také v Hradčovicích, kde oba dva držitelé pozemku o velikosti lán a půl po šesti dnech orali a žali a odvozili dvanáct vozů každé suroviny, kterou vozili jejich spoluobčané. Nyní bych se rád věnoval druhé skupině robot, tedy těm, které jsou v urbáři zapsány jako „povinnosti lidské“. Pouze u dvou vesnic na panství tyto povinnosti nejsou zaznamenány (Vlčnov a Drslavice), jinak se objevují všude. Vzhledem k rozmanitosti těchto činností nelze udělat tabulku pro porovnání, můžeme je však pro zjednodušení rozdělit do dvou dalších podskupin. Do první by patřily takové roboty, které se opakují téměř ve všech vesnicích. Do druhé pak ty, které vrchnost ukládala pouze jedné nebo dvěma vsím, v závislosti na charakteru těchto prací. Nejprve tedy k robotám objevujícím se v urbáři na více místech. Jednalo se o následující činnosti. Péče o ovce (rozeberu níže v kapitole Chov ovcí) a o chmel, který museli poddaní „stříhati“ a „česati“. Za močení konopí v řece byla většina osedlých nucena odevzdat jedno, případně dvě klubka příze, přičemž pokud osedlý nechtěl nebo nemohl přízi vyrobit, mohl namísto toho zaplatit 3 denáry za každé klubko jako jakési výkupné. Poddaní museli rovněž pomáhat různými způsoby (koňmo i pěšky) při stavení dvorů a zámku. Těžit v lese dřevo a následně klády, určené k výrobě desek, zavézt na pilu. 176 Skoro každá ves měla určený díl louky, který musela obdělávat, což znamenalo sečení, hrabání, sušení i vození na určené místo. Ve Lhotce se tato povinnost vztahovala na hrách, v Suché Lozi byla doplněna nařízením poskytnout v případě potřeby vrchnosti 49 „sečů“, tedy jednoho z každé usedlosti. V Újezdci a Šumicích pak byla vrchnost natolik shovívavá, že tamním poddaným za robotu na louce dala jakousi odměnu. V prvním případě otavu z louky, ve druhém bečku piva. „Povinni konopí poskonné i hlavaté trhati, namáčeti, tříti a hachlovati“ byli osedlí v Šumicích, Lhotce, Veletinách a Hradčovicích. 177 Z pěších robot bylo nejméně oblíbené, kvůli fyzické náročnosti a riziku zranění, nahánění zvěře na honech.178 Přesto se ho museli poddaní
176 U této činnosti byl někdy určen počet klád, které mají osedlí přivézt, čísla se však různí. Pro představu: v Těšově měl půlláník uloženo obstarat dvě klády, ale v Šumicích bylo toto zatížení poloviční. 177 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 23v – 23r, 33v – 33r, 36r, 42r – 43v, 62v – 62r, 71r, 84v – 84r, 95r – 96v. 178 VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství. C. d., s. 18. 53 z Těšova, Újezdce, Šumic a Lhotky pravidelně účastnit. V urbáři jsou hony rozděleny na malé a velké, přičemž zadání roboty se neliší a poddaní se museli v případě potřeby účastnit obojích. Navíc bylo u této povinnosti připsáno, že poddaní, kteří vlastní koně, mají „dovážeti tenata“. 179 Proto lze usuzovat, že se jednalo vesměs o lov ptáků. Poslední povinností, která se týkala více vesnic bylo šenkování panského vína (měřeno po desetivěderných bečkách) ve vybrané svátky.180 Nyní k robotám určeným pro jednotlivé vesnice. V Suché Lozi měli poddaní přivézt proutí na ploty a angažovat se při rybolovu na těšovských rybnících. Druhá z těchto povinností se týkala i osedlých z Těšova, kteří navíc museli vozit k cihelně písek a dříví, z pivovaru do dvora mláto, a do mlýna i ze mlýna slad, obilí a mouku. Podsedci z této vsi pak museli skládat ve stodole obilí (týkalo se i Veletin a Hradčovic). Újezdečtí museli zorat a pohnojit 3 panské újezdy, načež na nich museli zasít a úrodu sklidit a přivézt do těšovského dvora. Také museli vozit k cihelně dříví a písek, a k tomu navíc „v panských zahradách pleti a stromoví podklesnovati“, což obnášelo odstraňování plevele ze záhonů a ořezávání přebytečných větví na stromech. Šumičané měli oproti jiným na starosti pouze řeku, která místem protékala, z níž museli podle potřeby lidé k tomu určení (v urbáři označeni jako „plesníci“) lapat ryby a nosit je na zámek. Zajímavou povinnost měli osedlí ve Lhotce, kde museli „z štěpnic platy spravovati“. 181 Na závěr jsem si nechal patrně nejzvláštnější ze všech robot na uherskobrodském panství. Byla zapsána u Veletin, ale netýkala se výhradně této vsi. V urbáři je zapsána následovně: „Item povinni spolu s jinejmi dědinami po potřebách panských na daleké cesty robotou jezditi“.182 Těžko říct, kolika poddaných se taková robota mohla týkat, a zdali vůbec byla realizována, protože v literatuře jsem se s ničím podobným nesetkal. Povinnost se vztahovala i na hofery z města, kteří museli robotovat 4 dny v roce na panských zahradách.183
179 Tenata nebo tenátka je starší název pro sítě používané k odchytu pernaté zvěře. DRMOTA, Josef. Lov zvěře v našich honitbách. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3644-0, s. 324. 180 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 23v – 23r, 33v – 33r, 36r, 42r – 43v, 62v – 62r, 71r, 84v – 84r, 95r – 96v. 181 Štěpnicí se zde patrně myslí prostor, ve kterém se roubovaly stromy. 182 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 23v – 23r, 33v – 33r, 36r, 42r – 43v, 62v – 62r, 71r, 84v – 84r, 95r – 96v. 183 VÁLKA, Josef. Sociální poměry. C. d. s. 230. 54
3.5. Běžné platy Veškerá půda, kdysi ve společném užívání (tzn., že poddaným nikdo nebránil v jejím užívání pro vlastní potřebu), se stala již ve středověku patrimoniálním majetkem a během 16. století nalezla vrchnost v možnosti jejího pronájmu další z řady nových příjmů. Problematika pronájmů však není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled může jevit. Je totiž zapotřebí rozlišovat, zdali pozemek patřil k běžné poddanské držbě, která se týkala převážně orné půdy a luk. 184 Platba za takový pozemek se započítávala do stálých peněžních platů a byla zapsána v urbáři zpravidla přímo u jména osedlého, neboť se na ni mohly vztahovat všechny tři formy pozemkové renty. Druhá z možností se odlišovala od běžné držby pozemku tím, že osedlí odváděli z pronajaté půdy pouze nájem a na tuto půdu si nemohli činit žádný nárok. Byla totiž ve vlastnictví vrchnosti, která mohla kdykoliv měnit podmínky nájmu, případně jej úplně zrušit. Tento způsob se nazýval pacht, a protože pozemky nebyly v přímém vlastnictví osedlých, nejednalo se o rentu, což je důvod, proč pronájmy neřadíme mezi stálé platy, nýbrž mezi platy běžné. 185 V urbáři se setkáváme s oběma způsoby, přičemž většinou je spojuje datum, kdy byly nájmy vybírány. Jednalo se o svátek sv. Martina, tedy 11. listopadu.186 Běžnou držbu gruntů jsem již rozebral výše, zde se budu věnovat pouze pachtům. V urbáři se s nimi setkáváme jen na několika místech. Měšťané z Uherského Brodu platili za pronájem „mejta“ 1600 zlatých a tamní rybáři platili 17 zlatých a 10 grošů z panské řeky. Pozemky v pronájmu měli také osedlí v Újezdci, a sice dubové lesy (ročně 100 zlatých) a vinohrady (15 zlatých). V Drslavicích se běžné platy týkaly panské louky, u které však není informace o ceně (pouze o výnosu, který činil 40 vozů sena) a lesa, který byl pronajímán za 100 zlatých ročně. V Šumicích vrchnost pronajímala za 300 zlatých ročně šenkhaus a platilo by se i z vinohradů a panského lesa, kdyby nebyly pozemky v prvním případě pusté, ve druhém případě vymýcené. Vysoké zisky z pronájmů měla vrchnost také z Veletin, jelikož místní platili 20 zlatých za louku se štěpnicí s ovocnými stromy, 80 zlatých za dva háje (Kojetínek a Hrabovec), a 87 zlatých a 15 grošů za vinohrady. Ve Lhotce byl pronájem nejnižší, pouhých 6 zlatých za vinohrady. Obyvatelé Hradčovic a Vlčnova platili vinný desátek z „hory
184 Na panství Uherský Brod odváděli osedlí tuto platbu také za pastviště, kopanici, vinohrad a řeku. 185 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 85 – 88. 186 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 17r – 120r. 55 vinohradní“, jednalo se o částku 20, respektive 140 zlatých, vlčnovští měli navíc za 5 zlatých v pronájmu rybníček.187 Na závěr bych ještě zmínil jednu záležitost, která je v souvislosti s běžnými platy v urbáři zmiňována. U vesnic Újezdec, Šumice a Vlčnov je vždy na začátku kapitoly běžných platů připsána poznámka: „Při té vsi jest poddací kostelní panská“, což patrně souviselo s patrimoniálním právem a znamenalo to, že vrchnost na těchto místech platila veškeré výdaje související s kostelem.
187 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 42r – 56r. 56
4. HOSPODÁŘSTVÍ NA STATKU UHERSKÝ BROD V PŘEDBĚLOHORSKÉ DOBĚ – REŽIJNÍ ČÁST Ke konci 15. století začaly příjmy vrchnosti z panství klesat, což bylo způsobeno znehodnocováním mince a od něj odvislého poklesu reálné hodnoty peněžní renty. Ta sice tvořila základ ekonomické existence celého velkostatku ještě v první čtvrtině 16. století a šlechta na ní byla závislá, od určité doby však přestávala stačit. Mimo jiné kvůli stále nákladnějšímu životu šlechty, který se zdražoval kvůli změně životního stylu. Začala k nám totiž pronikat renesance, se kterou souvisely přestavby hradů na zámky, nákupy uměleckých děl nebo nákladné oslavy pro mnoho hostů. Vedle snah rozšířit rentu o nové platy, kterou nutno připisovat nejenom malému hospodářskému rozhledu šlechty, ale také jakémusi všeobecnému vědomí,188 se začala urozená vrstva zajímat také o podnikání ve vlastní režii, ve kterém spatřovala čím dál větší potenciál. Režijní podnikání se prosazovalo pomalu také z toho důvodu, že v politice jednotlivých velkostatků byly velké rozdíly a každé panství se snažilo řešit vlastní problémy jinými způsoby. Když začaly kolem roku 1540 vznikat první teoretické spisy o správě velkostatku a jednotlivých odvětvích režijního hospodářství, začaly do šlechtické vrstvy pronikat první ekonomické myšlenky.189 Vrchnostenská výroba sestávala z několika odvětví, na která, stejně jako na celé velkostatky, měly vliv jak přírodní, tak ekonomické podmínky. Jelikož propojenost mezi nimi většinou nebyla moc velká, vyvíjela se jednotlivá odvětví nerovnoměrně. Proto bývá vrchnostenská výroba v literatuře rozebírána podle jednotlivých oborů a v této práci budu postupovat stejným způsobem. Jednotlivá odvětví jsem se snažil seřadit podle výnosnosti, od nejefektivnějšího, k tomu, které vydělávalo pánům uherskobrodského panství nejméně.
4.1. Pivovarnictví Z pramenů lze usuzovat, že právo vařit pivo se na Moravě vztahovalo na každý svobodný statek a po udělení privilegia, případně ziskem svobodné půdy, se mohlo týkat také poddaných. Navzdory nízké úrovni pivovarnictví a nevalné kvalitě jeho výrobků, patřilo toto výrobní odvětví v období kolem bitvy na Bílé hoře mezi
188 Když byl Vilém z Pernštejna na začátku 15. století nazýván svými současníky za průkopníka režijního hospodářství, mělo toto označení spíše pejorativní charakter. 189 JANÁČEK, Josef. C. d., s. 79 – 85. VÁLKA, Josef a Tomáš KNOZ. Morava v době renesance. C. d., s. 34. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 47. 57 nejdůležitější zdroje příjmů vrchnosti. Až do poloviny 15. století se však právo vařit pivo vztahovalo pouze na města, případně na vybrané poddané, zčásti také proto, že šlechtici považovali vaření piva za činnost, která je pro osoby jejich postavení nedůstojná. Postupem času si však vrchnost stále více uvědomovala, jak důležitým zdrojem příjmů pivovary jsou, a proto se snažila dostat zisk z prodeje piva ve městech pod svou kontrolu. Z počátku se spokojila se zvyšováním poplatků z vaření a šenkování piva. Když ale začala podporovat nároky svých poddanských měst proti městům královským, dostávala se s nimi do sporu. Na konci 15. a hlavně v 16. století proto proběhlo mnoho soudních pří mezi šlechtici a městy, případně kláštery. Nutno dodat, že ne vždy rozhodl soud tak, jak by podle práva, i selského rozumu, měl. Ba naopak. Z pramenů jsou patrné tendence soudců překrucovat zákon ve prospěch známých, příbuzných nebo svůj. Zhruba od druhé poloviny 16. století začala vrchnost budovat vlastní pivovary, přičemž od krále získávala v pivovarské otázce čím dál větší volnost. Brzy tak nastala situace, kdy téměř neexistovala panství, na nichž by nestál alespoň jeden pivovar. Takový podnik měl poměrně jednoduchou organizaci. Vedl ho sládek, který měl k ruce několik pomocníků, kteří společně vařili převážně pšeničné pivo (vzácností bývalo pivo z ječného sladu). V blízkosti pivovarů pak stávaly sladovny a chmelnice. Volnost, kterou měla v těchto věcech šlechta, byla naopak ubírána poddaným, kterým bylo postupně zakázáno vařit pivo ve vesnických krčmách. Stávalo se, že tato nařízení nebyla ze strany poddaných respektována, pokud se však na prohřešek přišlo, dotyčný musel zaplatit tučnou pokutu. 190 Vařit se tak mohlo pouze v krčmách, které měly jisté privilegium, ale uvařené pivo se nesmělo prodávat do jiných vesnic. Vrchnost však měla zájem na šenkování vlastního piva, což bylo dalším důvodem ke scelování velkostatků a tím pádem vytváření větší odběratelské základny.191 Vaření piva v Uherském Brodě má dlouhou tradici, o čemž svědčí také skutečnost, že místní nákladnický cech, který sdružoval producenty piva, existoval nejpozději v polovině 16. století a řadil se mezi nejbohatší cechy. 192 Není bez
190 Například na prosincovém brněnském sněmu v roce 1529 bylo ustanoveno, že bude-li někdo vařit pivo, ačkoliv byl za tento prohřešek již jednou pokárán, bude nucen uhradit pokutu 50 kop grošů. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 180. 191 HRUBÝ, František. Z hospodářských převratů českých v století XV. a XVI. In:Český časopis historický. 1924, roč. XXX., sešit 1, s. 433 – 445. MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu. C. d., s. 34. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 165 – 183. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 56 – 59. 192 ZEMEK, Petr. C. d., s. 223. 58 zajímavosti, že členem pivovarnického cechu v Uherském Brodě, byl také jistý Martin Komenský, otec největší osobnosti uherskobrodska, Jana Amose Komenského. V roce 1614 byl ve městě postaven první panský pivovar, který byl sice zničen během švédského nájezdu ke konci třicetileté války, ale měšťané si záhy postavili další.193 V urbáři z roku 1615 je psáno, že pivovar stojí u uherskobrodského zámku a každoročně se v něm vaří pivo. Podle úrody pak mívá vrchnost z pivovaru zisk kolem 3 300 zlatých ročně, což je 26,4% všech vrchnostenských příjmů z tohoto panství.194 Pro srovnání: na panství Moravský Krumlov to bylo 19,9%, ve Slavkově u Brna 21,5%, v Náměšti nad Oslavou 20,8%.195 Lze tedy říci, že pivovarnictví tvořilo na počátku 17. století jeden z nejvýznamnějších finančních zdrojů šlechty, přičemž tvořilo pětinu až čtvrtinu veškerých příjmů z panství. Pro vaření piva nezbytný chmel získávali Broďané z chmelnice, kterou měli rovněž k dispozici. Chmele z ní bylo každoročně do pěti mtů,196 celkem za 50 zlatých.197
4.2. Panské dvory Centrem vrchnostenského hospodářství se už ke konci 16. století staly panské dvory,198 které se tou dobou nacházely na všech moravských panstvích. Bývaly často jediným režijními podniky, a přesto, že oproti dvorům, vznikajícím po třicetileté válce měly často jen poloviční rozlohu a sloužili téměř výhradně ke krytí vlastních potřeb panství, plnily již tehdy několik důležitých funkcí. Především se zde chovala hospodářská zvířata,199 která sloužila nejen k obživě, ale také k obchodu. Dále se zde pěstovaly užitkové rostliny, zejména obilniny a pícniny. Při dvorech také často fungovaly zeleninové a ovocné zahrady, zakládaly se zde ovčírny a v neposlední řadě také pivovary a sladovny, které měly v tomto prostředí jednu velkou výhodu, a sice že mohly být zásobovány pšenicí přímo ze dvora. Rozmach pivovarnictví byl ostatně jedním z hlavních impulzů pro zakládání nových dvorů. Ačkoliv pracovníci u vrchnostenských dvorů používali v zemědělství, i při chovu zvířat, stejné pracovní
193 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 105, 118. 194 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 9r. 195 HRUBÝ, František. C. d., s. 436. 196 Stará objemová míra, používaná zejména na Moravě k hospodářským účelům. 1 met = 32 měřic = cca 1700 litrů. CHVOJKA, Miloš a Jiří SKÁLA. C. d., s. 159. 197 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 9r – 10r. 198 V literatuře staršího data se setkáme spíše s označením „feudální dvůr“. 199 Podle urbáře z roku 1615 se u zámeckého dvora v Uherském Brodě chovala následující domácí zvířata: hovězí dobytek, svině, husy, kačeny, morské slepice (krocani) a ovce. MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 5v. 59 postupy i nástroje, jaké byly používány v poddanském hospodářství a rozmanitost pěstovaných plodin a chovaných zvířata byla stejná, přece mělo vrchnostenské hospodářství hned několik výhod. Jednou z nich byl rozsah výroby, který většinou výrobu poddanskou mnohonásobně překonával. Umožňoval mnohem snazší vypořádání se s neúrodou nebo s nemocemi dobytka, tedy s největšími hrozbami pro kontinuitu poddanského hospodářství. Další velkou výhodou šlechty byla možnost získávat nejúrodnější části půdy do svého vlastnictví, prostřednictvím nucených změn v pozemkové držbě. Existují záznamy o sporech, ve kterých se řešilo, že vrchnost vypovídá nájmy poddanských pozemků, nebo že půdu vykupuje, ale za použití násilí. Nutno dodat, že k takovému jednání se odhodlala jen malá část vrchnosti. K vykonávání všech hospodářských činností, které souvisely s chodem dvorů, bylo potřeba hodně lidí, kterých však zpravidla býval nedostatek. Proto se zejména v poslední fázi feudalismu razantně zvýšily počty robot, přičemž největší část z nich byla vykonávána právě na panských dvorech. Následkem toho byly nejenom ekonomické a sociální změny, ale také nenávist ze strany poddaných.200 Panské dvory stávaly na uherskobrodsku celkem tři, a přestože se okolní krajina řadí mezi oblasti středně úrodné a půda se tu nemůže, co se úrodnosti týče, rovnat s kvalitními půdami jižní a střední Moravy, místní zde od pradávna pěstují různé plodiny. A to dokonce v takovém množství, že se na začátku 17. století v tomto směru řadil velkostatek Uherský Brod mezi největší na celé Moravě.201 Největší ze dvorů, alespoň co do objemu sklizených surovin, stával přímo u uherskobrodského zámku. O něco menší pak v Suché Lozi a třetí u Těšova. Podle urbáře se každý rok sklidilo zhruba následující množství surovin.202
200 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 70 – 71. MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek v 17. století: příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. Praha: Univerzita Karlova, 1976, s. 19 – 31. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 113 – 114. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství. C. d., s. 66. 201 BARTOŠ, Josef. C. d., s. 14. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 74 – 76. 202 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 4r, 17r, 28r. 60
Tabulka č. 10 Průměrná roční sklizeň u dvorů na panství Uherský Brod Průměrná roční sklizeň u dvora203 Surovina Uherský Brod Suchá Loze Těšov Celkem Pšenice 500 B 300 B 100 B 900 B Žito/rež 160 B 50 B 20 B 230 B Ječmen 48 B 30 B 10 B 88 B Ovsa 320 B 300 B 90 B 710 B Hrachu v hrachovinách 70 vozů204 10 vozů - 80 vozů Pohaniny 60 B 20 B - 80 B Konopí 80 B 40 B - 120 B Prosa 10 B - - 10 B
Čísla z tabulky jednoznačně zapadají do závěru, který učinil na základě zkoumání osevních plánů panských dvorů na českých velkostatcích Eduard Maur. Ten mimo jiné píše: „...v předbělohorské době byly nejpěstovanějšími rostlinami pšenice a oves. Žito stálo spíše v pozadí a ječmene se silo velmi málo. Rozvržení osevních ploch plně odpovídalo funkci tehdejších dvorů: zajistit pšenici pro pivovary, oves pro početné koňské potahy, potravu pro čeleď.“205
4.3. Chov ovcí Co se týká živočišné výroby na našem území v předbělohorském období, krom ryb, jejichž chov byl rozšířen asi nejvíce, se hojně chovaly také ovce. To se netýkalo pouze českých zemí, nýbrž celé střední Evropy, ve které stále rostla poptávka po vlně, což bylo zapříčiněno rozvojem soukenické výroby. Proto měli poddaní na mnoha místech Čech i Moravy zákaz prodávat dobytek mimo území jejich panství. Když se však k prodeji přece jen odhodlali, vrchnost využívala tzv. předkupního práva, což znamenalo, že nejprve musí prodávající nabídnout zboží (v tomto případě dobytek, ale nařízení se vztahovala i na pivo nebo víno) svému pánovi, a pouze v případě, že ten nebude chtít zboží odkoupit, může se poddaný pokusit o prodej za hranicemi panství.
203 Jednotka „B“ v tabulce, značí řecké písmeno beta, tedy kopu. 204 1 vůz = cca 1500 litrů. CHVOJKA, Miloš a Jiří SKÁLA. C. d., s. 247. 205 MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek. C. d., s. 35. 61
Těmito opatřeními si vrchnost hlídala stavy dobytka, aby předešla případným ztrátám. Po celé 16. století produkce vlny rostla, proto se tato surovina stala záhy předmětem obchodu. Dovážela se k nám převážně z Polska, odbytiště jsme našli v jižním Německu. S třicetiletou válkou nastal v živočišné výrobě útlum, od druhé poloviny 17. století se však znovu vzmohla a zejména počty kusů ovčího dobytka brzy překonaly předválečné stavy.206 Podmínky v českých zemích byly, oproti okolním krajinám, pro chov ovcí vhodnější. Zejména jihovýchodní Morava spolu s Valašskem představovaly, díky slunnému a teplému podnebí, ideální prostředí pro zakládání ovčínů. Přesto mělo na výnosy z této činnosti vliv vícero faktorů, ať už se jednalo o nadmořskou výšku pastvin (která měla vliv na výživnost trávy) nebo plemeno zvolené k chovu. Počátkem 17. století tak nebylo neobvyklé, že i na nevelkých panstvích bylo chováno na tisíce kusů tohoto dobytka.207 Výjimkou v tomto směru nebyly ani uherskobrodské panské dvory. Přímo v Uherském Brodě to mohlo být až 2000 kusů, v Suché Lozi zrovna tak. Těšovský dvůr byl podle čísel z urbáře menší, patrně z toho důvodu tam ovce nechovali, hovězí dobytek i prasata však ano. Kromě vesnic Drslavice a Vlčnov, kde o „povinnostech lidských“ nemáme zmínky, museli ze všech zbylých vesnic poddaní „ovce dvakráte do roka práti a holiti“.208 Ze zápisu lze nabýt dojmu, že dotyčný musel ovce umýt a následně jim ostříhat vlnu. Tak to ostatně přeložili i Metoděj Zemek s Ladislavem Hosákem ve svazku Uherskohradišťsko z edice Vlastivěda moravská.209 Logičtější se mi však zdá vysvětlení, se kterým přišel Marek Vařeka, vedoucí mojí diplomové práce, který se domnívá, že slovíčko „práti“ ve výše popsané robotní povinnosti, neznamenalo umývání samotných ovcí, ale pouze ostříhané vlny. Lze předpokládat, že se tato povinnost vztahovala na ovce náležící k některému z panských dvorů a vzhledem k vysokému počtu dobytka se patrně týkala všech osedlých.
4.4. Mlýny Zařízení k získávání mouky z obilí se u nás objevila nejpozději ve 12. století. Ve středověku se mlýny stavěly zejména poblíž klášterů, měst nebo hradů. Do počátku 16.
206 JANÁČEK, Josef. C. d., s. 76. MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek. C. d., s. 39 – 40. VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 61. 207 HRUBÝ, František. C. d., s. 445 – 447. 208 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 5v – 95r. 209 NEKUDA, Vladimír. C. d., s. 656. 62 století neměla šlechta přílišný zájem na vlastnění mlýnů, na panství jí stačily dva,210 zbytek dala poddaným do pronájmu. Jednak se zbavila přebytečných starostí a jednak získala další finanční i naturální prostředky. Tak se mlýny dělily na vrchnostenské a poddanské, z obou variant pak putovaly do kapes místních pánů nemalé zisky. Zájem o mlýny ze strany šlechty rostl zároveň s rozvojem hospodaření na panských dvorech, hlavně pak s rozvojem rybníkářství. Kanály z řek, které byly budovány kvůli novým rybníkům, se totiž ukázaly jako vhodné místo k zakládání mlýnů. Záhy měla šlechta velký zájem na stavění mlýnů na svých panstvích, protože od nich dostávala pravidelné platy i naturální dávky, navíc ve větším množství, než od ostatních poddaných. Mlynáři měli navíc často povinnost přenechávat zbytky po mletí (mlýnský prach, tluč, otruby) panským vepřům jako krmivo. Důvodem, proč bylo mlynářské řemeslo tak ceněno, byla jakási všestrannost mlynářů, kteří byli zběhlí jak v práci se dřevem nebo kamenem, museli umět vybrat správné místo pro založení mlýna a následně tam přivést vodu, která roztáčela mlýnská kola. Často také pomáhali se stavbami rybníků nebo jezů jako projektanti a některé si dokonce jejich páni najímali jako vrchnostenské tesaře, kteří opravovali všechno možné, od koryt pro dobytek až po mosty. Celkově měli pro panství velký ekonomický přínos, a proto není divu, že si je šlechta předcházela. Mlynářům byly udělovány různé výhody, jako osvobozování od robotních a rentovních povinností nebo podpora jejich zemědělského podnikání. Vzhledem k zájmu vrchnosti na výnosnosti mlýnů, měli mlynáři zajištěn dostatek zákazníků a v případě nezaviněného neštěstí na mlýně, také dostatek pracovní síly na jeho opravení. Za zmínku stojí také fakt, že pokud stál mlýn poblíž lesa, ze kterého mělo být těženo dřevo, byly při těchto mlýnech zřizovány také pily.211 Podle urbáře z roku 1615 stávaly ve městě dva mlýny (jeden zvaný Předbranský, druhý mlýn nový), přičemž u druhého z nich fungovala pila, na které se podle urbáře „ku potřebě panské desky řezati mohou“. Po dvou mlýnech pak bylo v Suché Lozi a v Šumicích, a po jednom v Drslavicích, Veletinách a Hradčovicích.212 Z povinností mlynářů, které máme zaznamenány. V Suché Lozi: „Mlynáři jsou dva, a ti povinni
210 Vesměs takové, které byly něčím výhodné, ať už to byla jejich poloha v blízkosti šlechtického sídla, nebo vhodné podmínky poblíž řek a rybníků. 211 K problematice mlynářství a mlynářů: BERKA, Josef. Vodní mlýny v povodí Bystřičky/Nivničky. Suchá Loz 2011, s. 15. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 183 – 189. VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství. C. d., s. 82. 212 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 10v – 91r. 63 k zámku cokoliv potřeba robotovati, však toliko staré opravky.“ V Šumicích: „Roboty což potřeby sekerou jako jiní mlynáři povinnen vykonávati.“213
4.5. Rybníkářství Rybníky u nás byly rozšířeny již v předhusitské době, první skutečně doložený rybník na Moravě vznikl dokonce již roku 1262 na místě starého konventu žďárského. Většina rybníků byla tehdy ve vlastnictví církve, která chovala ryby na maso kvůli pravidelným půstům. Avšak chov ryb nebyl jediným účelem uměle vybudovaných vodních staveb, ty měly rovněž za úkol usměrněnou vodou pohánět kola vodních mlýnů nebo zadržovat přebytečnou vodu v dobách jarního tání sněhu. Po husitské revoluci se tento druh hospodaření začal rozšiřovat i mezi šlechtu, která v něm viděla zdroj snadných zisků. Rybníkářství tak můžeme označit za pravděpodobně první obor, ve kterém začala šlechta na našem území podnikat. Nenáročná údržba, nízké náklady na provoz a rostoucí zájem o české ryby ze strany zahraničních obchodníků, byly hlavní důvody, proč začala vrchnost skupovat pozemky, a následně na nich zakládala rybníky. První z nich nebyly velkými stavbami, spíše doplněním přírodních loží bystřin a potůčků o malou hráz, jejíž stavba nevyžadovala velkých výdajů. Však se také do rybníkářství pouštěli nejenom boháči, ale také páni, kteří disponovali jen nevelkým majetkem. Postupem času se ale stavitelé odhodlali vybudovat nejedno velké dílo. Jako příklad poslouží Hynek Bilík z Kornic, kterého jsem vybral cíleně, jelikož vlastnil statek Veselí nad Moravou, ležící nedaleko Uherského Brodu. Když chtěl postavit velký rybník u Písku,214 musel dát vykopat dlouhý kanál, podél něhož musely být následně nasypány vysoké hráze, jako obrana proti možným záplavám, a také musel nechat vystavit sedm mostů pro poddané okolních vsí. Nejenom, že celá stavba vznikla jeho nákladem, se musel také zaručit, že bude všechny mosty do budoucna udržovat v dobrém stavu. Z ryb se chovali hlavně kapři, ale také štiky, líni, okouni, karasi nebo pstruzi, kteří byli už tehdy považováni za nejchutnější rybu a zřizovaly se jim proto speciální stinné rybníky.215 Dva rybníky byly u Těšova. Jeden zvaný horní, ve kterém
213 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 23r, 61v. 214 Pískem rozumějme blízkou obec Moravský Písek. 215 K problematice rybníkářství na přelomu středověku a novověku srovnej. HURT, Rudolf. Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku. Díl 1. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1960, s. 14 – 63. DUBRAVIUS, Jan a Antonín SALAČ. O rybnících: základní dílo starého č. rybnikářství. Praha: Československá akademie věd, 1953, s. 5, 28. MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu. C. d., s. 18 – 19. MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 75 – 113. 64 bylo 60 kop tříletých ryb, ve druhém, který se nazýval dolní, se dávalo 60 kop ryb dvouletých na vejtah.216
4.6. Cihelny V předbělohorském období bylo cihelen na Moravě velmi málo. František Matějek to vysvětluje nízkým počtem zděných budov, které se na vesnicích nestavily téměř vůbec, ve městech jich pak stávalo jenom pár. Zděné byly samozřejmě zámky, některé správní budovy, případně dvory. Obydlí prostých lidí však byla stavěna převážně ze dřeva. Kamenné budovy se začaly na našem území více objevovat až v poslední čtvrtině 17. století a krom dvorských budov se často jednalo o sýpky, ve kterých se uskladňovalo obilí, odkud bylo podstatně hůře zcizitelné, nežli ze stohů. Navíc se cihelny nestavily v místech, kde k tomu nebyly příznivé podmínky (vhodná hlína). A nelze je ani zařadit mezi panské podniky, ze kterých plynul vysoký zisk.217 Přesto v Uherském Brodě jedna cihelna donedávna stávala, konkrétně v městské části Havřice. V urbáři je k ní jen kratičký odstavec, ze kterého se dozvídáme, že sloužila primárně k potřebě vrchnosti, ale čas od času se mohla část cihel (konkrétně do sumy 300 zlatých) odprodat. 218 Ve stejném urbáři je také několik záznamů o robotách týkajících se pomoci na stavbách. Většina z nich není blíže specifikovaná, což by mohlo navodit dojem, že se na uherskobrodsku zděné stavby přece jenom objevovaly ve větší míře, než na panstvích, která neměla k dispozici cihelnu. U vsi Lhotka je však povinnost doplněna o dovážení dříví na stavby, což teorii o větším množství zděných staveb vyvrací.219
4.7. Vápenky Dalším ne úplně typickým podnikem v rámci vrchnostenského hospodaření (zejména pro dané období) byla zařízení na výrobu vápna – vápenky, které se stavěly v místech, kde se vyskytoval vápenný kámen. Aby se totiž takové zařízení vyplatilo postavit, musel mít jeho vlastník jistotu, že půjde pálené vápno dobře na odbyt. 220
216 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 33r. 217 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 189 – 190. MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek. C. d., s. 31. 218 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 10v. 219 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 1436, urbář 1615, fol. 33v, 42r, 71r. 220 MATĚJEK, František. Feudální velkostatek. C. d., s. 190. 65
V urbáři se setkáváme s informací, že vápenky (v urbáři je užito termínu vápenice) stály v Suché Lozi, bohužel však nevíme ani objem výroby tohoto odvětví, ani jeho výnosnost, proto ho nelze zahrnout mezi vrchnostenské příjmy.
66
5. VÝNOS VELKOSTATKU Abychom měli představu, kolik peněz putovalo z uherskobrodského velkostatku do vrchnostenské pokladny, pokusím se zde udělat součet všech příjmů, o kterých máme z pramenů informace. Na základě porovnání spočtených údajů lze také zjistit charakter celkové hospodářské činnosti daného velkostatku. Jak jsem již zmiňoval výše, čím více bylo rozvinuto vrchnostenské podnikání, tím více se velkostatek považoval za vyspělý. Podotýkám, že na prahu třicetileté války bylo pro převážnou část českých a moravských velkostatků typické, že většina výnosů plynula z režijní části vrchnostenského hospodaření.221 Jak v jedné, tak v druhé tabulce jsem jednotlivé druhy příjmu seřadil sestupně podle výnosnosti.
Tabulka č. 11 Příjmy plynoucí vrchnosti z rentové části hospodářství Příjmy z rentové části Druh příjmu Částka222 Běžné platy 2490 zl. 25 gr. Stálé peněžní platy 1068 zl. 18 gr. Plat od židů 488 zl. Naturálie 425 zl. 23 gr.223 Ostatní 102 zl. 25 gr.224 Celkem 4576 zl. 1 gr.
Zahrnutí položky naturálií do tabulky s platbami není chybou. Pravděpodobně kvůli větší přehlednosti v účetnictví, se totiž všechny suroviny převáděly na peníze, ačkoliv byly vybírány v naturální podobě. Stejně tak je to v popisu panství z roku 1617, kde jsou tímto způsobem zapsány u každé vesnice v sumáři stálých platů. Pro představu: slepice měla většinou hodnotu 3 groše, za kopu vajec se tehdy platil dvojnásobek, za husu 7 a půl groše, měřice pšenice stála 15 grošů, a stejné množství ovsa 6 grošů. Dal jsem si tu práci a spočítal znovu všechny dávky z jednotlivých vesnic a následně je porovnal s čísly v sumáři. Shodují se pouze platy za pšenici. Někde je sice
221 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 90 – 91. 222 S jednotkou menší než groš jsem v tabulce neoperoval, jelikož by to pro tento účel nemělo smysl. 223 Z toho: za slepice – 149 zl.; 17 gr., za kuřata – 2 zl.; 13 gr., za vejce – 21 zl.; 2 gr., za husy – 39 zl.; 7 gr., za oves – 79 zl.; 11 gr., za pšenici – 134 zl.; 3 gr. 224 Zahrnuje: platba za neodevzdané příze – 14 zl.; 25 gr., dávky řezníků za maso a lůj – 68 zl., dávka ševců za vrchností neodebrané boty – 20 zl. 67 rozdíl jen minimální, v řádu několika grošů, ale například u husí jsou mé výpočty a údaje v urbáři rozdílné téměř o polovinu. V tabulce jsem použil čísla ze svých výpočtů.225 Největší podíl na rentových příjmech z panství měly v Uherském Brodě běžné platy. Finanční zatížení poddaných plynoucí z tohoto druhu pronájmů se zdá být vysoké, avšak nesmíme zapomínat na zásadní věc, a tou je princip dobrovolnosti, na kterém pronájmy spočívaly. Poddané nikdo nenutil, aby si půdu, na které následně hospodařili, od vrchnosti pronajímali. Přesto to dělali. Bylo to pro ně totiž výhodné, zejména z toho důvodu, že si mohli zvětšit rozlohu svých pozemků, aniž by vzrostly jejich rentovní povinnosti, především roboty. Vrchnost z toho neměla velký zisk, proto dávala do pronájmu zpravidla jen takové pozemky, které by jinak zůstaly pusté.226 Zbývá vytvořit poslední tabulku, ve které shrnu výnos z režijních činností na uherskobrodském panství. Hospodaření v režii vrchnosti zde bylo již na počátku 17. století poměrně rozvinuté, zejména z důvodu existence tří panských dvorů, na nichž fungovala výroba v různých odvětvích (rozebral jsem již v předchozí kapitole). V nejedné knize jsem se dočetl, že zmiňované panství patřilo do kategorie největších a nejrozvinutějších na celé předbělohorské Moravě. Tabulku pojmu poněkud souhrnněji a jednotlivé položky rozepíšu níže, aby potenciální čtenář věděl, co všechno daná kategorie zahrnovala.
225 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 42r – 56r. 226 VÁLKA, Josef. Hospodářská politika. C. d., s. 87 – 88. 68
Tabulka č. 12 Příjmy plynoucí vrchnosti z režijní části hospodářství Příjmy z režijní části227 Hospodářské odvětví/podnik Částka Pivovar 3300 zl. Rostlinná výroba228 1613 zl. 15 gr. Užitek ze zvířat229 1604 zl. 20 gr. Panské mlýny 302 zl. Oujezdy panské 280 zl. Panské zahrady 214 zl. Rybníky u těšovského dvora 181 zl. 20 gr. Šenkování panského alkoholu 170 zl. Panský vinohrad ve Vlčnově 100 zl. Cihelna 100 zl. Chmelnice 40 zl. Panská olejně 20 zl. Celkem 7925 zl. 25 gr.
Co se týče vrchnostenských podniků, tam je charakter příjmů zřejmý. Z čeho sestávaly rostlinná a živočišná výroba, jsem rozepsal v poznámkách pod čarou, ještě bych rád zmínil podíl jednotlivých panských dvorů na celkovém výnosu. Největší z nich byl ten uherskobrodský, stojící podle urbáře u zámku. Z pěstovaných plodin se tu sklízelo více, než ve zbývajících dvorech dohromady, v přepočtu na peníze to dělalo 928 zlatých a 15 grošů (v sucholožském dvoře sklidili těchto surovin za 512 zlatých, v Těšově za 173 zlatých). V profitu ze zvířat na tom byl uherskobrodský dvůr také nejlépe (894 zlatých), zdatně mu sekundoval dvůr sucholožský (670 zlatých). 40 zlatých z těšovského statku pak v porovnání s ostatními téměř ani nestojí za řeč, nízký výnos z živočišné výroby byl ale kompenzován rybníky, které jinde na panství nebyly.230 Shrnuli jsme si tedy hospodářství na panství v Uherském Brodě tak, jak o něm máme zmínky v dobových pramenech. Sečtením posledních dvou tabulek dostaneme
227 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 42r – 56r. 228 Z pěstovaných plodin: pšenice, oves, žito, pohanka, hrách, konopí, proso. MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 42r – 46r. 229 Zahrnoval: dojivo, telata, vepře, vlnu, škopy, a jiné věci. MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 44v. 230 MZA, f. G 436, RAK Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul, fol. 42r – 46r. 69 sumu 12 500 zlatých a 26 grošů, což je hrubý roční příjem, ze kterého se musí odečíst veškeré výdaje, související s provozem podniků, placením námezdních sil nebo nákupem surovin. Je potřeba také počítat s investicemi, které vrchnost musela vynakládat do staveb nových objektů, případně oprav těch stávajících. Zcela dle očekávání měla vrchnost větší příjmy z režijní části hospodaření, nežli z rent, které vybírala od poddaných. Ovšem 63,4% se nezdá býti až tak vysoké číslo, vezmeme-li v potaz, že na například v Třeboni tvořil ve stejné době podíl příjmů z vlastního hospodaření celých 95%.231 Stále však existovaly hospodářské jednotky, jejichž příjmy byly tvořeny převážně platy z poddanské půdy.232 Proto nemůžeme o uherskobrodském panství psát jako o panství rentovém, nelze ho však nazvat ani plně režijním. Velkostatek, nacházející se na tomto „mezistupni“, lze snad nejlépe označit adjektivem „režijně-rentový“.
231 Ačkoliv srovnání může být poněkud zavádějící, jelikož příjmy z některých jihočeských panství jsou tvořeny vesměs rozvinutým rybníkářstvím. Však také Petr Vok z Rožmberka, který vlastnil Třeboň a Libějovice, spolu s pány z Hradce, kterým patřila mimo jiné Hluboká, patřili mezi nejbohatší české šlechtice počátku 17. století. ČECHURA, Jaroslav. C. d., s. 145 – 160. 232 Tamtéž, s. 158 – 159. 70
ZÁVĚR V diplomové práci s názvem Panství Uherský Brod před třicetiletou válkou jsem se na základě rozboru několika historických pramenů pokusil sestavit obraz tohoto dominia tak, jak vypadalo, než se na něm podepsal zmiňovaný náboženský konflikt. Rok 1605, v jehož průběhu panství několikrát vyplenili Bočkajovci, ještě neměl tak nedozírné následky, jako válka, která začala doku 1618 a na jejímž konci zůstalo jen na Moravě více než 22 tisíc pustých usedlostí.233 Kromě středověké kolonizace nezažilo naše území tak zásadní změny krajiny, jaké přinesla třicetiletá válka, která zanechala zemi ve zbídačeném stavu. Zaniklo mnoho usedlostí, panských dvorů i podniků, které se po válce podařilo obnovit někde rychleji, jinde pomaleji, přičemž na nové podobě krajiny se podepsali zejména šlechtici, kteří ve snaze reprezentovat svůj rod budovali stavby, parky nebo stromořadí, všechno v duchu nově zrozeného barokního stylu.234 Můžeme konstatovat, že Uherský Brod se co do počtu obyvatel i do objemu výroby řadil mezi největší moravské velkostatky již před třicetiletou válkou a zároveň mezi panství, která se po roce 1648 podařilo obnovit poměrně rychle. Paradoxně právě v polovině 17. století totiž dosáhlo panství největšího rozkvětu, když se mezi lety 1627 až 1654 rozrostlo o Korytnou, Březovou, Volenov a Velký Ořechov, ke kterému patřily také vsi Hřivínův Újezd, Pašovice, Doubravy (tehdy Veledoubravy), Březůvka, Polichno, Maršov a Dobrkovice.235 Počet vesnic vzrostl oproti roku 1615 o více než polovinu. Myslím, že by bylo velmi zajímavé porovnání urbářů panství z let 1615 a 1671, protože s nově získanými vesnicemi měla vrchnost k dispozici minimálně jeden další dvůr, což muselo v kombinaci s rentami její příjmy ještě zvýšit. Největší přínos této práce vidím v její druhé části, tedy v nastínění ekonomické situace na panství a zjištění míry jeho vyspělosti. Toho jsem docílil rozborem dvou základních a čtyř doplňujících archivních pramenů a převedením získaných informací do několika tabulek, z nichž každá obsahuje data k jiné hospodářsko-sociální stránce velkostatku. Jelikož podíl výnosu z vlastního hospodaření šlechty, které bylo hlavním rysem tohoto velkostatku, tvořil většinu příjmů zdejší vrchnosti, lze zařadit Uherský Brod mezi rozvinuté režijně-rentové velkostatky s mnoha protokapitalistickými prvky jako například výroba pro trh nebo námezdní pracovní síla. Důležitý byl zejména
233 VÁLKA, Josef. Česká společnost v 15. - 18. století: úvod do problematiky sociálních dějin pozdního feudalismu. 1, Předbělohorská doba. Praha: SPN, 1972, s. 59. 234 BŮŽEK, Václav a Pavel KRÁL. C. d., s. 11. 235 ZAORALOVÁ, Marie a Pavel BALCÁREK. Inventář – F 281. C. d., s. 2. 71 pivovar a hospodaření na panských dvorech, ze kterého vyčnívá rostlinná výroba a chov ovcí. Ostatní podnikatelské aktivity šlechty se co do výnosnosti s prvně jmenovanými nemohly rovnat. Stupeň vyspělosti panství dokládá také množství robot, jejichž rozmanitost vychází z potřeby zajistit pracovní sílu pro mnoho hospodářských odvětví. Během rozboru pramenů jsem také narazil na několik nesrovnalostí, které jsem se pokusil vysvětlit, buď porovnáním s jiným pramenem, nebo s knihou. V několika případech se mi podařilo odhalit chybu autora, někdy se mi však nesrovnalost objasnit nepodařilo. Z dochovaných pramenů je patrné, že Uherský Brod představoval díky své strategické poloze na hranici mezi Moravou a Uhrami a zároveň na dvou významných obchodních cestách od pradávna důležité místo. Právě lokace, která zapříčinila jeho rozmach, však paradoxně způsobila také úpadek tohoto kdysi královského města. Obyvatelé drsného podhůří Bílých Karpat se však dokázali přizpůsobit a ze všech nešťastných událostí se dostali. Právě k těmto lidem směřuje největší uznání a vděk za to, jak uherskobrodsko a zejména město samotné v dnešní době vypadá.
72
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY
Archivní prameny
Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 381, Příjmy ze čtyř důchodčích cedul statku slavkovského, ždánského, Brodu Uherského a lomnického z roku 1617.
Moravský Zemský archiv v Brně, f. G 436 Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1302, koncept kupní smlouvy.
Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1434, Urbář panství Uherský Brod z roku 1615 (opis z roku 1650).
Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1435, Urbář panství Uherský Brod z roku 1615 (opis z roku 1655).
Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1436, Urbář panství Uherský Brod z roku 1615.
Moravský zemský archiv v Brně, f. G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov, inv. č. 1437, Žádost o vydání poddaných zběhlých z panství Ostroh na panství Uherský Brod.
Moravský zemský archiv v Brně, f. G 371, Opisy moravských urbářů, inv. č. 533, Urbář panství Uherský Brod 1615.
Moravský zemský archiv v Brně, f. F 281, Velkostatek Uherský Brod, inv. č. 4, Urbář panství z roku 1671.
Státní okresní archiv Uherské Hradiště, f. XUH0825 Archiv města Uherský Brod, inv. č. 1, digitalizovaná archiválie. Dostupné z: http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/xuh/docs/XUH0825-1.htm
Státní okresní archiv Uherské Hradiště, f. XUH0825 Archiv města Uherský Brod, inv. č. 2, digitalizovaná archiválie. Dostupné z: http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/xuh/docs/XUH0825-2.htm
Inventáře
ZAORALOVÁ, Marie a Pavel BALCÁREK. Inventář – F 281, Velkostatek Uherský Brod. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 1977.
ZAORALOVÁ, Marie. Inventář – G 436, Rodinný archiv Kouniců Slavkov. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 1998. 73
Edice
VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář hodonínského panství z roku 1600. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2012. ISBN 978-80-87375-07-5.
VAŘEKA, Marek (ed.). Urbář plumlovského panství z roku 1624. V Ostravě: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2009. Documenta Liechtensteina. Series Nova. ISBN 978-80-7368-705-2.
Zemské desky olomoucké XVII (1506-1516), 1508, 18.
Literatura
BARTOŠ, Josef. Uherský Brod: minulost i současnost slováckého města. Brno: Blok, 1971.
BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Staré míry, váhy a peníze. Plzeň, 1983.
BERKA, Josef. Vodní mlýny v povodí Bystřičky/Nivničky. Suchá Loz 2011.
BŘEČKA, Jan. Vlčnov: dějiny slovácké obce. Vlčnov: Obec Vlčnov, 2013. ISBN 978-80-260-6160-1.
BŮŽEK, Václav a Pavel KRÁL. Člověk českého raného novověku. Praha: Argo, 2007. Každodenní život. ISBN 978-80-7203-694-3.
ČECHURA, Jaroslav. Šlechtický podnikatelský velkostatek v předbělohorských Čechách. In: Vědecká konference k 100. výročí narození Bedřicha Mendla, prvního profesora hospodářských dějin Univerzity Karlovy 1892-1992. Praha, Karolinum 1997.
DRMOTA, Josef. Lov zvěře v našich honitbách. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3644-0.
DUBRAVIUS, Jan a Antonín SALAČ. O rybnících: základní dílo starého č. rybnikářství. Praha: Československá akademie věd, 1953.
FRIEDRICH, Gustav. Rukověť křesťanské chronologie. Vyd. 2. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-118-3.
HOFMANN, Gustav. Metrologická příručka: pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň: Státní oblastní archiv, 1984.
HRUBÝ, František. Z hospodářských převratů českých v století XV. a XVI. In:Český časopis historický. 1924, roč. XXX., sešit 1.
HURT, Rudolf. Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku. Díl 1. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1960. 74
CHOCHOLÁČ, Bronislav. Selské peníze: sonda do finančního hospodaření poddaných na západní Moravě koncem 16. a v 17. století. Brno: Matice moravská, 1999.
CHVOJKA, Miloš a Jiří SKÁLA. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982.
JANÁČEK, Josef. Doba předbělohorská. Kniha 1, díl 1, 1526-1547. Praha: Academia, 1968.
JANČÁREK, Petr. Populační vývoj českých zemí v předbělohorském období a problematika jeho studia. In: HD, 12, 1987.
JANČÁŘ, Radek. Kniha o Těšově (1298-1976): Těšovský rok ve starodávných zvycích, slavnostech, písních a tancích. Velehrad: Ottobre 12, 2003. Malý místopis. ISBN 80-86528-32-4.
JIRÁSEK, Jiří. Moravský venkov před Bílou horou. In: Časopis Moravského muzea v Brně: vědy společenské. Praha: Panorama, roč. 49, 1988.
JIRÁSEK, Jiří. Poddaní na panství olomouckého biskupství v druhé polovině 16. století. Praha: Československá akademie věd, 1957. Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd.
KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Zlínského kraje. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem Kroměřížska, 2010. Zlínský kraj. ISBN 978- 80-86886-35-0.
KNOZ, Tomáš. Poddaný v právních normativních pramenech předbělohorské Moravy, In: ČMM, 111, 1992.
Kosmova kronika česká. 4. vyd. Praha: Odeon, 1975.
KOTEK, Vladislav, ROUBIC, Antonín a Jiřina HOLINKOVÁ. Vzestup rozsahu šlechtického dominia na Moravě v 14. – 17. století. In: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Historie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954.
KROFTA, Kamil a Emanuel JANOUŠEK. Dějiny selského stavu: [přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě]. Vydání 2. V Praze: Jan Laichter, 1949. Dílo Kamila Krofty.
KŘEHÁČEK, František. Kdy koupilo král. město Uher. Brod Korytnou, Volenov a Březovou? In: Vlastivědný věstník moravský. Brno: Musejní spolek, roč. 4, 1949, ISSN 0323-2581.
KUČERA, Jan. Hromadný nález bronzů v Drslavicích u Uh. Brodu. In: Pravěk: ústřední list pro praehistorii a anthropologii zemí Českých. Uherské Hradiště, roč. 1, 1904.
KUČERA, Jan. Paměti královského města Uherského Brodu. Brno, 1903.
KUČERA, Jan. Zaniklé osady na býv. panství uh. brodském. In: ČVMSO, VI., 1902. 75
KUČERA, Jan. Zprávy o předhistorických nálezech z okolí Uh. Brodu. In: ČVMSO, XIX, 1902.
LEDVINKA, Václav. Rozmach feudálního velkostatku, jeho strukturální proměny a role v ekonomice českých zemí v předbělohorském období, In: FHB, 11, 1987.
LEŽÁK, Martin. Josef. Pamětní kniha města Uherského Brodu od Martina Josefa Ležáka. Boskovice: Albert v Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, 2012.
MAREK, Jaroslav. Dramata města: dějinami Uherského Brodu a jeho obyvatel. Uherský Brod: Městský úřad, 1992.
MARSINA, Richard a Michal KUŠÍK. Urbáre feudálnych panstiev na Slovensku II (17. storočie). Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1959. Slovenský historický archív.
MATĚJEK, František. Cesta poddaného lidu na Moravě ke znevolnění. Brno: Matice moravská, 2000.
MATĚJEK, František. Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska: studie o proměnách na feudálním velkostatku v 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. Studie a prameny.
MATĚJEK, František. Lánové rejstříky Hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984.
MATĚJEK, František. Podsedek na Moravě: obrázek z dějin poddaného lidu. Brno: Musejní spolek, 1970.
MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek v 17. století: příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. Praha: Univerzita Karlova, 1976.
MAUR, Eduard. Poddanská otázka v předbělohorských Čechách, In: FHB, 11, 1987.
MÍKA, Alois. Počet obyvatelstva zvláště městského v českých zemích před třicetiletou válkou. In: Demografie, 14, 1972.
NEKUDA, Vladimír. Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1982.
PAVELČÍK Jan a Jiří PAVELČÍK. Záchranný výkop v trati Korečník v Uherském Brodě. In: Pravěk východní Moravy: sborník pro pravěk a časnou dobu historickou v Gottwaldovském kraji. Gottwaldov: Krajské nakladatelství, 1959. Studie Krajského vlastivědného ústavu v Gottwaldově.
PEKAŘ, Josef. Kniha o Kosti: kus české historie. Praha: vlastním nákladem, 1911.
76
ŘEZNÍČEK, Jan. Moravské a slezské urbáře po 1372/před 1407-1771 (1849): katalog. Praha: Odbor archivní správy Ministerstva vnitra ČR, 2002.
SMETÁNKA, Zdeněk. Legenda o Ostojovi: Archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách. Praha: Mladá fronta, 1992. Kolumbus. ISBN 80-204-0044-3.
TOMEČEK, Radek. Uherský Brod: putování historií královského města. Uherský Brod: Q Studio, 2002. ISBN 80-903006-7-7.
TŘEŠTÍK, Dušan. Příspěvky k sociální diferenciaci venkovského lidu v šestnáctém století. In: Sborník historický, roč. 4, 1956. ISSN 0577-3725.
VACEK, František. Urbáře a pozemkové knihy. In: Časopis pro dějiny venkova, 13, 1926.
VÁLKA, Josef a Tomáš KNOZ. Morava v době renesance a reformace: [sborník příspěvků proslovených ve dnech 6. ledna až 24. února 1999 v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně]. Brno: Moravské zemské muzeum, 2001.
VÁLKA, Josef. Česká společnost v 15. - 18. století: úvod do problematiky sociálních dějin pozdního feudalismu. 1, Předbělohorská doba. Praha: SPN, 1972.
VÁLKA, Josef. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha: SPN, 1962.
VÁLKA, Josef. Panství Uherský Brod v 17. století: hospodářský vývoj a sociální situace na moravském pohraničním dominiu v období "druhého znevolnění. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy university, 1953.
VÁLKA, Josef. Sociální poměry na uherskobrodském panství v 17. století. In: ČMM, 71, 1952.
ZEMEK, Metoděj. Moravsko-Uherská hranice v 10. až 13. století: (příspěvek k nejstarším dějinám Moravy). Brno: Musejní spolek, 1972.
ZEMEK, Metoděj. Nivnice - rodiště Jana Amose Komenského: k 400. výročí narození Jana Amose Komenského. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1992.
ZEMEK, Petr. Bartoškova kronika. Uherské Hradiště: Vydalo Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě v nakladatelství Tomáš Ježek - Ottobre 12, 2005. Prameny k dějinám Uherského Brodu. ISBN 80-86528-45-6.
77
Resumé Diplomová práce Panství Uherský Brod před třicetiletou válkou poskytuje obraz sociálně-ekonomické situace na jednom z moravských panství před rokem 1618. Nejprve jsem přiblížil vývoj tohoto dominia, následně jsem se zabýval rozborem několika archivních pramenů hospodářského charakteru, ze kterých jsem získal množství informací. Tyto jsem zanalyzoval, zjednodušil, a převedl do tabulek, abych zjistil, v jaké vývojové fázi se uherskobrodské panství v této době nacházelo. Kromě informací o dávkách a povinnostech poddaných jsem zjistil, že v první pětině 17. století byl Uherský Brod režijně-rentový velkostatek s mnoha rozvinutými hospodářskými odvětvími, v čele s pivovarem a třemi panskými dvory.
Summary Thesis „Manor Uhersky Brod before The Thirty Years war“ provides view of social and economical situation on one of Moravian´s manor before the 1618. At first I approached progression of this dominion, then I handled with analysis of several archival sources of economical character, from which I have gained a lot of informations. This informations I have analysed, simplified, and converted into tables to find out in which development phase Uhersky Brod´s manor was at this time. Besides the informations about allowances and obligations od serfs I found out, that in the first fifth of the 17th century was Uhersky Brod directorial-allowance estate with many advances economical branches, in the leading position with brewery and three farmyards.
78