Soubor Materiálních Prostředků Pro Výuku Vybraných Čeledí Krytosemenných Rostlin

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie

Soubor materiálních prostředků pro výuku vybraných čeledí krytosemenných rostlin

na ZŠ

Diplomová práce

Brno 2019

Vedoucí práce: Autorka práce: Mgr. Libuše Vodová, Ph.D. Bc. Klára Nováková Bibliografický záznam NOVÁKOVÁ, Klára. Soubor materiálních prostředků pro výuku vybraných čeledí krytosemenných rostlin na ZŠ: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra biologie, 2019. 85 s., 40 s. příl. Vedoucí diplomové práce Libuše Vodová.

Anotace Tato diplomová práce „Soubor materiálních prostředků pro výuku vybraných čeledí krytosemenných rostlin na ZŠ“ se zabývá návrhem didaktických prostředků pro výuku čtyř čeledí krytosemenných rostlin: hluchavkovité, bobovité, brukvovité a miříkovité. Tyto čeledi byly vybrány kvůli svému hospodářskému významu pro Českou republiku a poměrně rozsáhlému spektru druhů, které se na území ČR vyskytují. Cílem této diplomové práce je navrhnout efektivní výuku čeledí krytosemenných rostlin hluchavkovité, bobovité, brukvovité a miříkovité, s využitím hlavního didaktického prostředku zpracovávaného v rámci této diplomové práce, kterým je kolekce herbářových položek. Tato kolekce bude sloužit pro výuku tematického celku Biologie rostlin na 2. stupni ZŠ. Výuka rostlinných čeledí je směrována k poznávání hospodářsky využitelných či běžných planě rostoucích druhů a jejich zemědělskému významu. Součástí práce je také rešerše dosavadních poznatků o vybraných čeledích. Účinnost navržených výukových prostředků a metod byla ověřena pomocí didaktického pre- testu a post-testu a bylo zjištěno, že výuka byla efektivní.

Klíčová slova Miříkovité, hluchavkovité, bobovité, brukvovité, herbář, základní škola, didaktické prostředky, cévnaté rostliny.

Annotation Diploma thesis „ A set of material resources for teaching selected Dicotyledonous families for elementary school education“ deals with the design of didactic means for teaching four families of angiosperms: Apiaceae, Brassicaceae, Fabaceae and Lamiaceae. These families were chosen because of their economic significance for the Czech Republic and a relatively wide range of species occurring in the Czech Republic. The aim of this diploma thesis is to propose the effective way of teaching of the families of angiosperms, using the main didactic mean processed in the framework of this diploma thesis, which is a collection of herbaceous items. This collection will serve for teaching the thematic unit Biology of Plants at secondary elementary school. The teaching of plant families is directed to the identification of economically usable or common wild growing species and their agricultural significance. Part of the thesis is also a research of previous knowledge about selected families and used didactic means of teaching botany. The effectiveness of the proposed teaching tools and methods was verified by means of a didactic pre-test and a post-test and it was found out that the teaching was effective.

Keywords Apiaceae, Brassicaceae, Fabaceae, Lamiaceae, herbarium, elementary school, didactic means, vascular plants.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Soubor materiálních prostředků pro výuku vybraných čeledí krytosemenných rostlin na ZŠ“ vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 25. 3. 2019 Klára Nováková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Libuši Vodové, Ph.D. za veškerou pomoc, trpělivost, cenné rady, připomínky, a hlavně za odborné a vynikající vedení při tvorbě této práce. Také bych ráda poděkovala mému manželovi za podporu a lásku, kterou mi projevoval po celou dobu studia a při zpracování této práce.

Obsah

1. ÚVOD ...... 1

2. TEORETICKÁ ČÁST ...... 3

2.1. Krytosemenné rostliny ...... 3

2.1.1. Krytosemenné rostliny České republiky ...... 4

2.2. Vybrané čeledi dvouděložných krytosemenných rostlin ...... 6

2.2.1. Čeleď bobovité ...... 6

2.2.2. Čeleď brukvovité ...... 10

2.2.3. Čeleď hluchavkovité ...... 15

2.2.4. Čeleď miříkovité ...... 18

2.3. Využití přírodnin při výuce tematického celku Biologie rostlin na ZŠ ...... 22

2.4. Herbáře a jejich použití ve výuce ...... 22

2.4.1. Historie herbářů ...... 22

2.4.2. Vědecké využití herbářových sbírek ...... 23

2.4.3. Metodika tvorby herbáře ...... 23

Herbářová scheda (etiketa) ...... 25

2.4.4. Využití herbářů ve výuce ...... 25

2.5. Kooperační forma výuky ...... 27

3. METODIKA ...... 28

3.1. Metodika analýzy učebnic ...... 29

3.1.2. Postup analýzy učebnic ...... 29

3.2. Metodika zhotovení výukových prostředků ...... 31

3.3. Metodika ověřování navržených didaktických prostředků ...... 34

3.3.1. Pre-test ...... 34

3.3.2. Plán výuky ...... 34 3.3.3. Post-test ...... 36

4. PRAKTICKÁ ČÁST ...... 37

4.1. Výsledky analýzy učebnic ...... 37

4.1.1. Čeleď bobovité v učebnicích přírodopisu ...... 37

4.1.2. Čeleď brukvovité v učebnicích přírodopisu ...... 42

4.1.3. Čeleď hluchavkovité v učebnicích přírodopisu ...... 46

4.1.4. Čeleď miříkovité v učebnicích přírodopisu ...... 50

4.2. Vyhodnocení výsledků výuky: pre-test a post-test ...... 54

4.2.1. Vyhodnocení pre-testu ...... 54

4.2.2. Realizace výuky ...... 56

4.2.3. Vyhodnocení post-testu ...... 67

5. DISKUZE ...... 69

6. ZÁVĚR ...... 69

7. POUŽITÁ LITERATURA ...... 74

7.1. Přehled použitých literárních zdrojů ...... 74

7.2. Přehled použitých internetových zdrojů ...... 74

8. PŘÍLOHY ...... 85 1. ÚVOD

Učivo botaniky je pro žáky na základní škole často těžko uchopitelné. Biologie rostlin se těší snad nejmenší oblibě ze všech tematických celků ve vzdělávacím oboru Přírodopis. Pro žáky jsou ve srovnání s biologií živočichů témata jako morfologie rostlin velmi vzdálená a pojmy k ní se vztahující se jim často pletou (Murphy et Beggs, 2003). Pro učitele je proto mnohem těžší žáky při probírání tohoto tematického celku zaujmout. Za efektivní způsob motivace žáků je v přírodopisu obecně považována práce s přírodninami (Brown, 1995). Zájem žáků o přírodopis má klesavou tendenci. To je způsobeno čtyřmi faktory: • Výuka má převážně transmisivní charakter, • Mnohá témata jsou pro děti příliš abstraktní, • Učení se přírodopisu je pro děti převážně obtížné, a to jak pro úspěšné, tak neúspěšné děti, • Ztráta motivace ke studiu přírodopisu v porovnání s jinými, interaktivnějšími obory (Ajaja, 2013). Aby byly děti schopné se efektivně učit a získávat nové znalosti a dovednosti z tohoto oboru je vhodné zařadit do výuky přírodniny. Dlouhodobé vědomosti se nejlépe získávají skrze zážitek, kde se propojují dovednosti a přístupy, které žákům dovolují lépe a hlouběji porozumět přírodě a jejímu vztahu s lidmi (Ajaja, 2013). Hlavním cílem této diplomové práce bylo zhotovení didaktických prostředků pro výuku vybraných čeledí v rámci tematického celku Biologie rostlin na základní škole. Na diplomové práci autorka začala pracovat na jaře 2018 rešerší literatury, vytipováním a sběrem rostlin pro vytvoření herbáře. Výuka a ověření její účinnosti proběhla v prosinci roku 2018 ve třídě 7. A na základní škole Botanická, Botanická 70, Brno Ponava, kde autorka v době psaní diplomové práce působila jako učitelka. Tato diplomová práce si klade šest dílčích cílů: 1) Zpracovat charakteristiku vybraných čeledí (bobovité, brukvovité, hluchavkovité, miříkovité), 2) Analyzovat učebnice přírodopisu z hlediska zastoupených druhů rostlin z vybraných čeledí,

3) Zpracovat fotodokumentaci pro vytvořené materiály, 4) Vytvořit didaktické prostředky pro výuku vybraných botanických čeledí na ZŠ, 5) Ověřit účinnost výuky pomocí pre-testu a post-testu, 6) Porovnat autorčina zjištění s literaturou.

Práce je členěna na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. Teoretická vychází z prvního výše uvedeného cíle. Zahrnuje charakteristiku vybraných čeledí a hlavního vytvářeného didaktického prostředku – herbáře. Další část se zabývá metodikou práce, tedy způsobem zpracování herbáře, analýzy učebnic a návrhu didaktických prostředků. Praktická část zahrnuje koncepci výuky s návrhem didaktických prostředků, výsledky analýzy učebnic a ověření účinnosti výuky. Téma diplomové práce bylo zvoleno právě kvůli vytvoření zmiňovaných didaktických prostředků, který by rozšířily sbírku školních pomůcek na ZŠ Botanická, jejíž zdroje jsou velmi omezené.

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1. Krytosemenné rostliny Téměř 100 % současných semenných rostlin tvoří právě krytosemenné (Kvašek et Kvašek, 2009). Je to nejen nejvyšší forma života v rostlinné říši, ale také nejrozmanitější a nejrozšířenější. Vývojově úspěšné jsou krytosemenné rostliny hlavně díky tomu, že mají květ, útvar pro rozmnožování mnohem vhodnější než šišky jehličnanů. Květ obsahuje pyl i vaječné buňky (Keller, 2015). Krytosemenné rostliny se dělí podle starého systému do dvou velkých tříd, jednoděložné a dvouděložné. Hlavní rozdíl mezi jednoděložnými a dvouděložnými ukazují už samotné jejich názvy. Zárodek dvouděložných klíčí dvěma nebo i více dělohami (kotyledony), které slouží jako zásobárna živin nebo k fotosyntéze. Klíček jednoděložných má dělohu jen jednu (Went, 1979). I přesto, že toto dělení je dnes již překonané a v systematice rostlin se řídíme systémem APG II (Judd et al., 2002), na základních školách nejen v ČR se nadále vyučuje jednodušší starší dělení, proto z něj vychází i tato diplomová práce. Třída dvouděložných krytosemenných je daleko obsáhlejší než třída jednoděložných a obsahuje snad více než 350 000 druhů. Třída jednoděložných, jejichž květ je jednodušší (m. j. není rozlišen kalich a koruna), má asi 50 000 druhů. Jsou to vývojově nejpokročilejší rostliny a dokazují tak, že vývoj směřuje k jednoduchosti (Taylor, 2009). Základní rozdíly mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami nevystupují jen v listech a v semenech, ale také ve stoncích, kořenech a ve květech rostlin. Kořeny dvouděložných jsou většinou dřevnaté a lze u nich rozlišit hlavní a vedlejší kořeny, zatímco u jednoděložných kořeny často navazují na nedřevnatý stonek a jsou silně vláknité, tzv. svazčité, nelze odlišit hlavní kořen od vedlejších. Takový kořen se nazývá také adventivní. Některé druhy vytvářejí pod zemí orgány zásob a vegetativního rozmnožování, jako jsou cibule a oddenky. Stonek dvouděložných rostlin se skládá z pokožky, z dřevnaté části s vodivým pletivem a středové dřeně, v níž bývají někdy uloženy zásobní živiny. U jednoděložných rostlin je stavba mnohem jednodušší, stonek je často měkký a svazky vodivého pletiva nejsou uspořádány pravidelně (Obrázek 1).

Obrázek 1:Rozdíl mezi stavbou stonku dvouděložné (vlevo) a jednoděložné rostliny (vpravo) (Went, 1979, upraveno). Dvouděložné rostliny mohou mít listy jednoduché, ale i složené, např. mnohonásobně zpeřené. Žilnatina se bohatě větví a rozbíhá, je zpeřená. Listy jednoděložných jsou jednoduché a nemají příliš rozmanité tvary. Listová žilnatina jednoděložných je většinou rovnoběžná či sbíhavá a nevětví se (Went, 1979). Tyto dvě skupiny se také odlišují v květu (Obrázek 2) – dvouděložné mají obvykle květní obaly rozlišené na kalich a korunu a kališní a korunní lístky uspořádány po čtyřech nebo po pěti. Jednoděložné nejčastěji tvoří okvětí po třech lístcích nebo v násobku tří (Endress, 2001).

Obrázek 2:Srovnání květu dvouděložných (vlevo) a jednoděložných (vpravo) rostlin (Went, 1979, upraveno) 2.1.1. Krytosemenné rostliny České republiky V České republice se v současné době vyskytuje 3 557 druhů krytosemenných rostlin, z toho 2 256 původních, 454 druhů zdomácnělých a 837 přechodně zavlékaných druhů. Do tohoto počtu je zahrnuto i 324 pěstovaných taxonů různé úrovně (Danihelka, 2012).

Původní druhy jsou rozděleny do celkem 114 čeledí. Zdomácnělé druhy k tomuto počtu přispívají 16 dalšími čeleděmi, a pokud budou připočítány i čeledi zavlékaných druhů, dostane se celkový počet čeledí krytosemenných rostlin ČR na 148 (Danihelka, 2012).

2.2. Vybrané čeledi dvouděložných krytosemenných rostlin Pro tuto diplomovou práci byly zvoleny celkem 4 čeledi dvouděložných krytosemenných rostlin, jejichž charakteristika následuje níže.

2.2.1. Čeleď bobovité Tato čeleď, po staru nazývaná vikvovité, motýlokvěté nebo luštinaté, náleží spolu s čeleděmi vítodovité, mydlokorovité a surianovité do řádu bobotvaré. Nicméně 95 % z celkové druhové diverzity řádu náleží do čeledi bobovité, třetí největší čeledi dvouděložných krytosemenných rostlin, hned po čeledích hvězdnicovité a orchidejovité (Grulich, 2013).

Výskyt Bobovité se vyskytují kosmopolitně. Zatímco bylinné druhy se vyskytují především v mírném pásu, většina dřevin bobovitých je hojnější v tropickém podnebném pásu (Alexander, 1989).

Morfologie Přestože se v našich podmínkách vyskytuje několik nepůvodních dřevin (i bylin) z čeledi bobovité, tato diplomová práce se zaměří především na morfologii bylin náležejících do této čeledi, protože jsou na našem území rozšířenější. Tato čeleď neobsahuje žádné sukulenty.

Stonek a list Do čeledi bobovité náleží nejen byliny, ale i dřeviny, a to stromy i keře. Patří se i několik druhů lián, s jak bylinným, tak i dřevnatým stonkem, např. rod Bauhinia, Machaerium nebo Deuguelia (Reis et al., 2018). Tato čeleď je morfologicky charakterizována tvorbou úponků, dlanitě složenými listy, někdy trojlaločnatými. Několik druhů má listy jednoduché, nebo úplně redukované (Grulich, 2013). Listy bobovitých rostlin jsou většinu složené, střídavé, vstřícné a někdy dokonce přeslenité, ale pouze u několika málo rodů. Většinou jsou listy zpeřené, a to jak lichozpeřené, tak sudozpeřené, přičemž sudozpeřené listy bobovitých mohou být zakončeny hrotem nebo úponkou. Poněkud méně často však listy mohou být i dlanitě zpeřené, trojčetné nebo i jednoduché (Grulich, 2013). 6

Čepel listů a lístků má zpeřenou žilnatinu a většinou není dále členěná, bývá celokrajná. Některé druhy bobovitých mohou mít namísto listů vytvořená fylodia (Obrázek 3), což je v podstatě řapík, který je na konci zploštělý a rozšířený (Grulich, 2013). Občas mohou být některé z listů na rostlině celé přeměněné na úponky. Většina druhů z této čeledi má palisty, které mohou být i relativně velké, nebo být přeměněny například v trny (trnovník akát), bývají párové a umístěné na bázi řapíku listů.

Obrázek 3: Fylodium na stonku hrachoru popínavého (Hoskovec, 2007) Květ a plod Květ bobovitých je vždy bilaterálně symetrický, tzv. motýlovitý, oboupohlavný, často ve složeném hroznovitém květenství, případně ve strboulu. Květy mohou být i jednotlivé. Květní obaly jsou uspořádány v kruzích, povětšinou jsou pětičetné, neobvyklé jsou květy čtyřčetné (Grulich, 2013). Tyčinek je obvykle 10 (9+1), ale některé mohou být redukované na staminodia, sterilní tyčinky. Kalich květu je srostlý a koruna je rozlišená primárně na pět částí (Obrázek 4): horní pavézu, která je největší a působí jako lákač hmyzu, 2 postranní křídla, sloužící jako přistávací plocha pro opylovače a 2 dolní, do sebe zasunuté korunní lístky společně tvoří člunek, který v sobě ukrývá tyčinky a pestík (Hrouda, 2013).

Obrázek 4: Detail korunních lístků a stavba květu bobovitých (vlevo), plod bobovitých (lusk) se semeny (uprostřed), stavba listu bobovitých (vpravo) (www.leporelo.info, upraveno) Bobovité rostliny jsou obvykle entomogamní, typicky jsou opylovány čmeláky (Stone et al., 2003). Plody jsou typicky lusky, které se za sucha rozpukají na dvě poloviny a uvolňují semena, případně struky nebo nažky. U akátu bychom lusk rozpukavý jen jedním švem pojmenovali správněji jako měchýřek (Grulich, 2013). Vzhledem k usnadněnému příjmu dusíku je pro bobovité charakteristický zvýšený obsah bílkovin, které se ukládají zejména v semenech (luskoviny), ale na dusík je velmi bohatá i nať (pícniny).

Význam čeledi Významnost této čeledi spočívá v její důležitosti při produkci potravin pro člověka a hospodářská zvířata, stejně tak při průmyslové výrobě barviv (Prahbu et Bhute, 2012) a přírodních gum (guarová, arabská) (Kuklinski, 2000). jedná se o čeleď s nejvíce hospodářsky využitelnými druhy rostlin a o druhou ekonomicky nejvýznamnější čeleď krytosemenných rostlin hned po lipnicovitých. Bobovité tvoří asi 27 % celosvětové rostlinné produkce a pokrývají 33 % spotřeby bílkovin lidí a hospodářských zvířat (Smýkal et al., 2015). Bobovité rostliny jsou v našich podmínkách velmi rozšířené, jen v České republice najdeme na 43 rodů z této čeledi, ať už bylin, nebo dřevin (www.pladias.cz). Celosvětově do této čeledi patří více než 700 rodů a 20 000 druhů rostlin (Lewis et al., 2005), z nichž 41 druhů je zemědělsky využíváno (Harlan, 1992). Velký přírodní význam mají bobovité rostliny díky svojí symbióze s nitrogenními hlízkovými bakteriemi (např. rod Rhizobium). Tyto bakterie, žijící na kořenech bobovitých (Obrázek 5), jsou schopné vázat vzdušný dusík do podoby amoniaku, často

8 se jim říká diazotrofní, právě proto, že se živí vzdušným dusíkem. Při složitém metabolickém procesu za účasti enzymu nitrogenáza rozkládají trojnou vazbu v molekule tohoto plynu a toxický volný amoniak integrují do aminokyselin (Štranc et al., 2005).

Obrázek 5:Hlízky vytvořené bakterií Rhizobium leguminosarum na kořenech hrachu (Möllerová, 2006). Zde je potřeba zmínit, že ne všechny diazotrofní bakterie se vyskytují pouze ve vazbě na vyšší rostliny, právě naopak, mnoho z nich tuto tendenci nemá (Štranc et al., 2005). Hospodářský význam má sója luštinatá, která je mimořádně bohatým zdrojem rostlinných bílkovin a vyrábí se z ní například tofu, sójové omáčky, uzeniny a jiné. Sója se řadí mezi luštěniny, i když její semena nejsou často používána přímo jako potravina, populárnější jsou výrobky z nich, jako tofu, sójové mléko, nebo výrobky ze sójové bílkoviny, například sójová mouka. Původní surovinu v těchto výrobcích už většinou rozeznat nelze (Messina, 2010). Kromě sóji je také významnou plodinou například hrách setý nebo tolice vojtěška, jedna z nejvýživnějších pícnin.

Hospodářsky využitelné bobovité v ČR Druhy, které jsou v našich podmínkách hospodářsky významné, můžeme rozdělit do dvou skupin: na pícniny a luštěniny. Zatímco pícniny se pro svoji vysokou výživovou hodnotu (vysoký obsah bílkovin), využívají spíše jako krmivo pro hospodářská zvířata, luštěniny slouží především jako potravina pro lidi. Významné rody rostlin, spadající svou využitelností v hospodářství mezi pícniny, jsou v České republice především jetel, tolice a vikev.

Jetel Rod jetel je velmi rozsáhlý a jen v České republice se vyskytuje 35 druhů. Jedná se o vytrvalé byliny výborně využitelné pro porost na pastvinách, protože poskytují velice kvalitní a stravitelné bílkoviny. Hluboké kořeny jetelům dovolují růst i v létě za vysokého sucha. Obsahují velké množství fytoestrogenů a z tohoto důvodu jsou využitelné v lidovém léčitelství jako alternativa substituční hormonální terapie pro symptomy menopauzy a další nemoci (Hloucalová et al., 2016). Jako zelené krmivo se vysévá jetel luční, jetel egyptský nebo jetel zvrácený (Hloucalová et al., 2016), z nichž pouze jetel luční je náš původní druh. Všechny tyto druhy jsou využitelné jako zelené hnojivo, píce i okrasné rostliny (Grulich, 2013). Specifické květenství, typické právě pro jetel, se nazývá strboul, někdy je také označované jako hlávka, toto zjednodušení je nepřesné a pro děti může být matoucí.

Tolice Z rodu tolice je nejvýznamnější pícninou druh tolice setá, která je často zmiňovaná v učebnicích i literatuře pod starším názvem, tolice vojtěška, nebo jen vojtěška. Má vysokou nutriční hodnotu a produkuje značné množství biomasy. Výsev tolice vojtěšky jako plodiny bránící půdní erozi je účinnější, než výsev jednoletých luštěnin. Proto je tolice široce využívána na pastvinách. Je vysoce adaptabilní na různá prostředí (Grulich, 2013).

Vikev Na polích se vysévá především vikev setá, která i přesto, že je využívána spíše jako zelené hnojivo, slouží také jako krmivo pro koně. Je pro ně dokonce vhodnější než jetel nebo žito. Pro dobytek je také výživnější a lépe po něm přibírá na váze. Je ovšem nutné mít množství zkonzumované vikve pod kontrolou, protože zvířatům může při nadměrné konzumaci způsobovat zažívací problémy (Velázquez-Beltrán, 2006).

2.2.2. Čeleď brukvovité Čeleď brukvovité, někdy také nazývána křížaté, vytváří dobře identifikovatelnou skupinu s okolo 380 rody a zhruba 3200 druhy krytosemenných rostlin (www.kvetenacr.cz). Čeleď má rozsáhlý ekonomický význam. Dokonce zahrnuje i druh, který slouží jako univerzální modelový organismus, jež se zasloužil o mnoho pokroků moderní experimentální biologie, huseníček rolní (Al-Shehbaz et Ihsan, 2001).

Do řádu brukvotvaré patří brukvovité spolu s dalšími 16 čeleděmi z celého světa (např. kaparovité). Brukvovité tvoří 75 % celkové druhové diverzity řádu brukvotvaré. U nás se však vyskytují jen další tři čeledi tohoto řádu, luštěnicovité, rýtovité a lichořeřišnicovité (www.pladias.cz). Z čeledi brukvovité u nás lze nalézt celkem 55 rodů a 162 druhů (www.pladias.cz).

Výskyt Tato čeleď je distribuována primárně v mírném pásu a vyšších nadmořských výškách všech kontinentů mimo Antarktidu. Největší druhovou diverzitu má ve střední a západní Asii, Středozemí a severozápadní Americe (Al-Shehbaz et Ihsan, 2001). Na jižní polokouli je brukvovitých podstatně méně než na polokouli severní (Grulich, 2013). Brukvovité se vyskytují v nejrůznějších biotopech, nejhojněji však především v alpínských a subalpínských oblastech, stejně jako v arktických oblastech, kde patří mezi dominující druhy. U nás jsou nejhojnější na rumištích, vystavených slunci a větru (www.kvetenacr.cz). V tropech jsou brukvovité výskytem vázány spíše na vyšší polohy (Smith et al., 2003).

Morfologie Brukvovité jsou jednoleté až vytrvalé rostliny, výjimečně mají podobu keříků, keřů nebo malých stromků (např. v Makaronésii v rodech Crambe, Descurainia a Sinapidendron). Případně mohou mít i podobu lián, jako rod Cremobolus v Jižní Americe aj. (Al-Shehbaz, 2003). Někdy mohou být i velmi krátkověké (jarní efemery; např. osívka jarní).

Stonek a list Bylinný stonek brukvovitých je ve většině případů lodyha, ale často mohou tvořit i přízemní růžici listů, případně být jinak uměle modifikované. Prýt často pokrývají jednoduché, vidličnaté až hvězdovité nebo i žláznaté chlupy (Grulich, 2013). Listy jsou povětšinou jednoduché, střídavé a různého, velmi rozmanitého tvaru bez palistů. U některých druhů může být vyvinuta heterofylie (různolistost), např. u mokřadních (Zahradníková, 2011).

Květ a plod Květy jsou téměř vždy sdruženy do květenství, nejčastěji hroznovitého, málokdy okoličnatého, bez listenů. Květy jsou zpravidla oboupohlavné a dvoučetné, respektive čtyřčetné se čtyřmi korunními i kališními lístky, šesti tyčinkami (Obrázek 6). Korunní lístky bývají nejčastěji bílé, případně žluté nebo nafialovělé. Gyneceum je srostlé ze dvou plodolistů a většinou tvoří dvoupouzdrý semeník. Čnělka bývá krátká. Většinou jsou entomogamní, vzácně anemogamní. V květech mají nektária umístěná na spodu tyčinek (Grulich, 2012).

Obrázek 6: Květ brukvovitých (Maleninský et al., 2006) Semeník brukvovitých dozrává v suchý pukavý plod, posuzovaný zpravidla jako šešule nebo šešulka (Grulich, 2012), popřípadě nažka nebo struk.

Význam čeledi Mnoho rostlin z čeledi brukvovité je zdrojem potravy pro člověka i hospodářská zvířata. Jako pícniny slouží např. krmná kapusta či řepka olejka (Skládanka et al., 2012). Zahrnuje také množství druhů používaných jako dochucovadla jídel nebo medonosné rostliny. Významnější druhy zeleniny pocházejí z geneticky modifikovaných druhů rostlin této čeledi, jedním z nejčastěji používaných je rod brukev, zahrnující druhy zeleniny jako zelí, brokolice, růžičková kapusta, kapusta, kadeřávek, kedluben, pekingské zelí, vodnice nebo tuřín. Mezi důležité zemědělské plodiny mimo brukev patří také křen, řepka, ředkvička a bílá hořčice (Wanasundara, 2011).

Brukvovitá zelenina je ceněna, mimo obsahu vitaminů (A, C, E, K, kyseliny listové aj.) minerálních látek (Ca, K, Mg, Se, Zn, Fe) a vlákniny hlavně pro obsah glukosinolátů, u kterých bylo nedávnými výzkumy zjištěno, že jejich konzumace má vliv na snížení rizika vzniku a růstu některých typů nádorů, např. močového měchýře, prsu, plic, žaludku, tlustého střeva nebo prostaty (Aires, 2015). Všechny druhy brukvovitých jsou jedlé, i když některé chutnají lépe než jiné. Proto lze i v přírodě po správné identifikaci této čeledi rostliny jíst (Elpel, 2013). Rod řepka má mimo svůj význam v potravinářství (výroba kvalitního řepkového oleje) také význam v produkci biopaliv. Rozšíření brukvovitých v ČR je rozsáhlé, planě zde roste 55 rodů s 166 druhy a s mnoha poddruhy (www.pladias.cz).

Hospodářsky využitelné brukvovité Jak už bylo výše zmíněno (viz Význam čeledi), mnoho druhů brukvovitých má zemědělský význam. Z těch v ČR nejběžněji využívaných druhů na tomto místě zmíníme rody brukev, hořčice a ředkev a genetický modelový organismus, huseníček rolní.

Brukev Do rodu brukev patří 37 druhů kvetoucích rostlin (www.brittanica.com), z nichž mnohé jsou vyšlechtění hybridi sloužící jako zemědělské plodiny. Pro kořen se běžně pěstují vodnice a tuřín, pro listy hlávkové zelí, čínské a pekingské zelí, kapusta, kadeřávek a růžičková kapusta, pro stonek kedlubna a pro květ květák a brokolice. Jednotlivé odrůdy mají spoustu kultivarů, lišících se například zbarvením nebo chutí. Do rodu brukev náleží veškerá košťálová zelenina. Důležité je zmínit řepku olejku, která do tohoto rodu patří také (Obrázek 7). Jedná se o velmi významnou olejninu. Olej se získává ze semen řepky a odpadem po jeho výrobě jsou pokrutiny. Tato biomasa se využívá jako zelené hnojení nebo dále na výrobu biopaliva (Vašák, 2008). Jedná se o významnou medonosnou rostlinu.

Obrázek 7: Řepkové pole (Turek, 2016). Zhruba 10 % produkce řepkového semene v ČR se zpracovává v chemickém průmyslu – oleochemii. Rozkladem olejů a tuků, hydrolýzou nebo alkoholýzou se získává glycerol (představuje 11 % výtěžku při štěpení olejů), vyšší mastné kyseliny, jejich soli a estery, vyšší mastné alkoholy a aminy, oligomerní mastné kyseliny. Tyto látky se pak využívají při výrobě plastických hmot, pryskyřic, laků, emulgátorů, umělých vláken, mazacích prostředků, farmaceutických výrobků a v kosmetice (Moudrý, 2003).

Ředkev Ředkev patří mezi nejstarší plodiny na světě a pochází z Číny. Do Evropy ji zavlekli Římané (Polívka, 1902). Dnes se pěstuje ředkev setá a její planý protějšek ředkev ohnice se vyskytuje často jako plevel na polích a rumištích (Konvalina et al., 2007). Ředkev setá je jednoletou i dvouletou rostlinou. Po výsevu vytvoří nejdříve růžici listů, potom podzemní bulvu, na jejíž stavbě se kromě kořenů podílí i spodní část stonku (hypokotyl). Bulvy jsou značně proměnlivé: kulovité i řepovité, černé, bílé, žluté, červené i barevně kombinované. Dužina je bílá (Duda et Střelec, 1986).

Hořčice Do rodu hořčice jsou v ČR často nesprávně zařazovány i některé druhy rodu brukev. Rod hořčice, latinsky Sinapis, ve skutečnosti zahrnuje 3 druhy (vyskytující se v ČR) – hořčice bílá, hořčice polní a hořčice rozeklaná (www.pladias.cz). Zatímco první druh je pěstován, další dva jsou planě rostoucí, plevelné druhy (Kaplan et al., 2017).

Nejvíce je hořčice bílá používána pro výrobu dochucovadla, hořčice. Ta se získává z drcených semen. Mimo výroby hořčice se ze semen může získávat i hořčičný olej.

Huseníček rolní Huseníček slouží jako modelový organismus především kvůli svojí krátké generační době (jedná se o jarní efemeru), ale také pro svoji nenáročnost na podmínky prostředí, kde roste. V roce 2000 byl první rostlinou, u níž byl sekvenován genom (Rounsley et al., 2000).

2.2.3. Čeleď hluchavkovité Čeleď také bývá někdy postaru nazývána pyskaté. Řád hluchavkotvaré, kam patří i tato čeleď, zahrnuje ještě 11 dalších čeledí, které lze nalézt v ČR: krtičníkovité, zárazovité, bublinatkovité, paznechtníkovité, trubačovité, puštičkovité, olivovníkovité, pavlovniovité, jitrocelovité, sporýšovité a čeleď bez oficiálního českého jména, Phrymaceae. Do poslední jmenované je nově řazen rod kejklířka, který se na území ČR relativně hojně vyskytuje ve třech druzích (www.pladias.cz). Čeleď hluchavkovité je však se svými 236 rody a více než 7 000 druhy (www.brittanica.com) největší ze všech 12 čeledí hluchavkotvarých. Kromě těchto 12 čeledí do řádu patří v současné době ještě 16 dalších čeledí z celého světa, včetně několika čeledí masožravých rostlin (www.biolib.cz). Příbuznost čeledí v tomto řádu je potvrzena molekulárními a cytologickými daty. Jednou z jejich společných charakteristik je například ukládání zásobních uhlovodíků do podoby oligosacharidů, ne škrobu. Kromě toho mají i několik lépe patrných morfologických charakteristik, například často mají vstřícné listy a žláznaté trichomy, plodem bývá tvrdka (www.brittanica.com).

Výskyt Hluchavkovité se vyskytují kosmopolitně po celém světě, nejvyšší druhová diverzita je však v tropickém a subtropickém podnebném pásu především jižní polokoule, na severní polokouli jsou nejhojnější v Evropě (www. eol.org). Jejich stanoviště se však velmi liší. Druhy obývají nejen suchá, často skalní stanoviště, ale i lesy nebo louky, a také se vyskytují podél lesa (www. pza.sanbi.org).

Morfologie Čeleď zahrnuje téměř výhradně jednoleté, víceleté nebo vytrvalé byliny, málokdy popínavé, často s výraznou aromaticitou, pro kterou jsou mnohé druhy pěstovány. Kořeny většinou nevytváří hlízy.

Stonek a list Čeleď je snadno odlišitelná od ostatních svým čtyřhranným stonkem, který má většina bylinných zástupců. Kromě nich čeleď zahrnuje i několik keřů a polokeřů. Stonek je bez mléčnic, přímý, někdy vytváří šlahouny nebo oddenky. Listy hluchavkovitých jsou vstřícné, přeslenité, velmi vzácně střídavé, řapíkaté nebo přisedlé. Okraj typicky jednoduchých listů bývá celokrajný, zubatý či laločnatý, jen zřídka tvoří přízemní růžici. Velmi často jsou pokryty žláznatými trichomy (ne žahavými), mnohobuněčnými či jednobuněčnými, abaxiální strana listu bývá holá (Harley et al., 2004).

Květ a plod Květy mají většinou rozlišený kalich a korunu, jsou oboupohlavné, hypogynní (spodní semeník), nejčastěji v lichopřeslenu, umístěné terminálně (koncově) nebo axilárně (v paždí listu). Koruna má typický pyskatý tvar a vzniká srůsty korunních lístků. Jejich původní počet odpovídá počtu lístků kalichu. Hluchavkovité jsou hmyzosnubné, i kvůli tomu mají svou typickou vůni a barevné aktinomorfní nebo zygomorfní květy s trubicovitou korunou (Obrázek 8). Koruna je dvoupyská, horní pysk je celokrajný, dolní je trojlaločný, někdy bývají některé části koruny redukovány (např. u zběhovce horní pysk) (www.kvetenacr.cz). Plodem je obvykle tvrdka, řadící se mezi suché, nepukavé plody. Vzniká ze dvou dvouvaječných plodolistů.

Obrázek 8: Detail květu hluchavky bílé (Vincent, 2014).

Význam čeledi Význam čeledi hluchavkovité tkví především v možnostech jejich ekonomického využití, jsou často zdrojem aromatických a antibiotických esenciálních olejů pro farmaceutické a kosmetické použití (např. rody šalvěj, levandule, máta, jablečník nebo pačule). Čeleď obsahuje desítky aromatických a chutných kuchyňských bylinek, jako jsou dobromysl, tymián, bazalka, saturejka a jiné. Mnozí zástupci jsou kultivováni jako okrasné, jmenovitě třeba rody zběhovec, čistec, šalvěj, šanta a jiné, exotičtější taxony (www.eol.com). Čeleď hluchavkovité celosvětově zahrnuje na 7880 druhů zařazených v cca 245 rodech (botany.cz). Proto se jedná o asi šestou nejrozšířenější čeleď krytosemenných rostlin na světě (Li et al., 2017).

Hospodářsky využitelné druhy hluchavkovitých v ČR Vzhledem k rozsáhlosti čeledi a obsahu éterických olejů čeleď zahrnuje mnoho zemědělsky využívaných druhů. Většina z nich však je spíše než v mírném podnebném pásu, kterému odpovídá podnebí v České republice, pěstována v subtropech. K takovým druhům patří všechny potravinářské plodiny z čeledi, šalvěj hispánská pocházející ze Střední Ameriky, na níž najdeme chia semínka (Růžičková, 2015), nebo také několik druhů čistce, které mají jedlé hlízy (Vickery, 2010). Pro dřevo se pěstuje tropický druh teka obrovská (teak) (Valíček et al., 2002). Dále čeleď hluchavkovité obsahuje spíše rostliny používané jako bylinky. Z těch, které se pěstují v podmínkách ČR, k nim patří především rody máta, meduňka a šalvěj (Duchová, 2008).

Máta Do tohoto rodu patří celosvětově 25 druhů rozšířených především v mírném podnebí, které spojuje typická vůně. U nás je rozšířené pěstování druhů máta peprná a máta kadeřavá. I když jde pořád o nejhojněji pěstovaný rod této čeledi u nás, v současné době je její pěstování spíše na ústupu (Zimolka, 2000). Oba druhy se pěstují kvůli produkci éterických olejů, pro nať a list.

Meduňka Nejznámějším druhem tohoto rodu je meduňka lékařská, která se pěstuje v temperátním klimatu a používá se jako přísada do parfémů, ochucovadlo některých potravin a nápojů

(www.britannica.com). U nás je druhým nejrozšířenějším pěstovaným rodem hluchavkovitých (Branžovský et al., 2007).

Šalvěj Pro listy je u nás pěstovaný druh šalvěj lékařská, původní v oblasti Středozemního moře. Používá se sušená nebo čerstvá jako koření, v kosmetice a ve farmaceutickém průmyslu.

2.2.4. Čeleď miříkovité Tato čeleď, která bývá někdy nazývána také mrkvovité nebo okoličnaté, je dominantní čeledí řádu miříkotvaré, jenž je rozlišován na dvě čeledi, aralkovité a již zmiňované miříkovité (www.pladias.cz). Nově však byla do řádu přidána další čeleď, slizoplodovité, která má být k ostatním dvěma taxonům sesterská (Nicolas et Plunkett, 2014) a zástupci této čeledi se v ČR přirozeně nevyskytují. Jedná se o stálezelené keře a stromky rostoucí v tropech (Heywood, 1993). Z čeledi aralkovité lze v ČR nalézt 2 druhy rostlin, břečťan popínavý a pupečník obecný (ww2.bgbm.org). Celosvětově významným rodem z této čeledi je také ženšen. Čeleď miříkovité zahrnuje 380 rodů a 3152 druhů rostlin (Stevens, 2010), z nichž většinu tvoří byliny. V České republice lze nalézt 56 rodů a 104 druhů miříkovitých rostlin (www.pladias.cz).

Výskyt Miříkovité se vyskytují napříč nejrůznějšími biotopy především v mírném podnebném pásu severní polokoule.

Morfologie Naprostá většina rostlin z čeledi jsou byliny, i když se sem řadí i některé menší stromy či keříky přirozeně se vyskytující především v subtropickém podnebném pásu. V ČR jde výhradně o byliny. Bývají typicky aromatické, kvůli této vlastnosti je hodně druhů pěstováno jako zelenina nebo kuchyňské bylinky. Miříkovité se velmi těžce určují, jsou snad nejsložitější k určování ze všech našich čeledí. Důležitý bývá při určování tvar a členitost listové čepele, přítomnost nebo nepřítomnost obalů a obalíčků, utváření květenství, vzhled nažek, méně často také barva květů, jejich vůně nebo vůně rozemnuté lodyhy (www.kvetenacr.cz).

Stonek a list Miříkovité mají stonek typu lodyhy, často s podélným rýhováním, lysý nebo s jednoduchými trichomy. Stonek je navíc dutý a článkovaný. Listy jsou v naprosté většině případů střídavé, jednoduché nebo složené, častěji složené a mohou být až velmi složitě členěné (zpeřené). Obsahují siličné kanálky. Listy nebývají podepřeny palisty nebo listeny, ale mívají zřetelnou pochvu (www.kvetena.cz).

Květ a plod Tato čeleď je snadno rozeznatelná díky svému typickému květenství, kterým je okolík nebo okolík složený z okolíčků (Obrázek 9). Květenství má obvykle vytvořený podpůrný obal z listenů, u jednotlivých okolíčků však většinou není, pokud je, nazývá se obalíček.

Obrázek 9:Prýt miříkovité rostliny (Skoglund, 2018, upraveno). Jiné květenství má ale např. hvězdnatec, který má květy stažené tak, že vytvářejí strboul. Oboupohlavné pětičetné malé nevýrazné květy bývají opylované nejčastěji dvoukřídlým hmyzem (pestřenky) (Grulich, 2012). Semeník je srostlý ze dvou plodolistů a blizna má 2 čnělky. Kvůli tomu plodem bývá dvounažka, suchý nepukavý plod.

Význam čeledi Miříkovité představují v České republice jednu z hospodářsky nejdůležitějších čeledí dvouděložných rostlin. Kromě planě rostoucích druhů mezi miříkovitými najdeme i druhy, které jsou pěstované. Řadí se sem mnoho známých kulinářských bylinek a kořenová zelenina. Mimo jiné sem patří mrkev, celer, petržel, kopr, anýz, fenykl, koriandr nebo kmín. I mnoho planých druhů patří mezi jedlé, z těch, co rostou u nás je to například bršlice kozí noha, používaná obdobně jak špenát.

Tato čeleď má i hojné využití v medicíně. Čaj ze semínek petržele má prý účinky v léčbě alkoholismu (Elpel et Cook, 2006), děhel lékařský má účinky v léčbě akutních stavů trávicí soustavy a příznivě působí na imunitu (Vogl et al., 2013). Takových druhů lze nalézt spoustu. Mnoho druhů rostlin náležících mezi miříkovité je ale také toxických. Jedním z nich je bolehlav plamatý, obsahující nervový jed koniin, nebo rozpuk jízlivý s křečovým jedem citutoxinem (Kysilka, 2001). Podstatný je také význam miříkovitých ve vztahu k ekologii některých bezobratlých, především motýlů, ale i nepříjemných škůdců, jako je sviluška anýzová. Mnohé rostliny z této čeledi jsou totiž nezbytné pro život či vývoj bezobratlých. Barviva z mrkve, petržele a fenyklu se používají v potravinářství (Cannon et Cannon, 2003).

Hospodářsky využitelné miříkovité v ČR V našich podmínkách se miříkovité pěstují jako kořenová zelenina, nejčastěji se pěstuje mrkev, kořenová petržel, celer bulvový a pastinák. Jejich produkce představuje 20 % z celkové domácí produkce zeleniny (Mareček, 1997). Méně často se miříkovité pěstují jako plodové koření (Růžičková et Kocourková, 2013), jedná se např. o kmín, fenykl, anýz a koriandr (pěstovaný spíše pro listy). Je důležité zmínit, že plošné pěstování zeleniny je na polích v ČR spíše na ústupu. Čím dál více se pěstování kořenové i jiné zeleniny přesunuje k soukromým zahrádkářům.

Mrkev Mrkev je dvouletá rostlina. To znamená, že v prvním roce vytváří pouze přízemní růžici listů, a teprve v tom druhém za pomoci živin získaných během prvního roku života vykvétá. Pro dužnatý sladký kořen se však sklízí už první rok. Pěstovaná bývá mrkev obecná setá v různých odrůdách (Slavík et Štěpánková (eds.), 2011). Její význam je nepopiratelný i v lidovém léčitelství. Podporuje dobrý zrak a má také mnoho dalších, zdraví prospěšných účinků, obsahuje totiž velké množství betakarotenu a vitamínu A.

Petržel Tato plodina se pěstuje často nejen pro svůj kořen, ale také pro listy. Jedná se o dvouletou rostlinu, stejně jako mrkev. Různé její kultivary dělíme na kořenové a naťové, a naťové ještě na hladkolisté a kadeřavé. Pochází ze Středozemí. Obsahuje velké množství kyseliny askorbové, vitamínu C (Kysilka, 2001).

Celer Celý botanický název této rostliny zní miřík celer, rod je tedy miřík. Jako zelenina se pěstuje pro kořenové bulvy a nať a běžně u nás zplaňuje na rumištích (Dorušková, 2010). Jeden z kultivarů se pěstuje pro listové řapíky čili jde o řapíkatý celer (Dorušková, 2010).

Pastinák Pastinák je velmi podobný petrželi a někdy se zaměňuje. Hlavním rozdílem mezi těmito rody obecně je to, že petržel má nať přes celý vršek vystouplého kořene a pokud nať seřízneme, spatříme po obvodu nafialovělý kroužek. Pastináková nať naopak vyrůstá jakoby přímo z lehce prohloubeného středu kořenového vršku – ten zůstane po seříznutí světlý (Slavík et Štěpánková (eds.), 1997). Navíc lze pastinák odlišit i podle chuti – na to však většinou lidé přijdou až potom, co s ním dorazí z obchodu domů. Pastinák chutná sladce mléčně, zatímco petržel má mnohem ostřejší, výraznější chuť. Pastinák však obsahuje více vitamínů a minerálů než příbuzné rostliny, proto se hojně používal v lidovém léčitelství, k léčbě močových cest nebo pro uklidnění kvůli svým sedativním účinkům (McCance et Widdowson, 2004).

2.3. Využití přírodnin při výuce tematického celku Biologie rostlin na ZŠ K zařazení rostlin do výuky vede několik hlavních aspektů. V prvé řadě použití živých rostlin předpokládá RVP ZV (2017) v rámci vzdělávacího oboru Přírodopis a tematického celku Biologie rostlin, konkrétně v očekávaných výstupech P-9-3-01 a P-9-3-04. V prvním případě žák: „Odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva až k jednotlivým orgánům“. To přepokládá využití mikroskopických preparátů rostlinných pletiv a pozorování rostlin různých taxonů, aby mohlo dojít ke komplexnímu vnímání stavby rostlinného těla. Druhý očekávaný výstup říká, že žák: „Rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí klíčů a atlasů“, což opět předpokládá práci s přírodninami při jejich určování. Dále hraje roli vztah žáků k učivu. Mnoho žáků má pocit, že učivo zahrnující rostliny je méně zajímavé než učivo o živočiších, proto je o to důležitější práci zpestřit a žáky stimulovat použitím živých zástupců, nebo dokonce zařazením terénní výuky, která má prokazatelně lepší výsledky. Některá témata z Biologie rostlin mohou žáci považovat za obtížnější k pochopení, kupříkladu osmózu, fotosyntézu nebo jejich roli v potravní síti (Brown, 1995). Proto je u těchto témat velmi vhodné zařazení práce s přírodninami do výuky. Vzhledem k zahrnutí práce s přírodninami v tomto tematickém celku do plánovaného kurikula je využití živých rostlin podmínkou jeho naplnění.

2.4. Herbáře a jejich použití ve výuce

2.4.1. Historie herbářů Původ slova herbář se vztahuje ke knize popisující léčivé účinky některých bylin. Jeden takový herbář sepsal italský přírodovědec Pietro Andrea Mattioli. Jeho rozsáhlý objemný herbář byl v češtině poprvé vydán v roce 1562 (www.nkp.cz). Až později se začala tímto názvem označovat sbírka sušených rostlin, včetně neléčivých. a opravdový rozmach zažil herbář teprve v době života Carla Linného, který posílal své studenty dělat floristické výzkumy do celého světa (Hoffmannová, 1984).

Nejstarší takový dochovaný herbář s názvem „Herbarium vivum“ v Čechách sestavil kněz Jan František Beckovský začátkem 18. století. Tento herbář obsahoval jak latinská, tak i německá a česká jména exemplářů, i když je zřejmé, že autor byl pouze botanický nadšenec, protože při určování rostlin dělal chyby (Rous, 1990). V dnešní době se pod názvem herbář většinou skrývá sbírka herbářových položek. Ty tvoří v podstatě lisované exempláře rostlin na papíře popsané herbářovou schedou.

2.4.2. Vědecké využití herbářových sbírek Jak svět postupně ztrácí svou biodiverzitu, herbáře slouží jako prostá metoda zachování historického záznamu ztracených druhů. Nabízí permanentní zachování přírody a může být zkoumán dlouho po tom, co byl vzorek získán a uchován (Bynum et Bynum, 2016; Greve et al., 2016). Herbářové položky jsou posuzovány jako spolehlivý zdroj pro mapování vlivu fenologických procesů na diverzitu rostlin (Willis et al., 2017), a dokonce jsou považovány za dobrý způsob zachování druhů pro konzervační biologii (Greve et al., 2016). V posledních dvaceti letech se také zvyšuje jejich význam pro biogeografické a environmentální studie území (Lavoie, 2013).

2.4.3. Metodika tvorby herbáře

Terénní sběr rostlin Při sběru rostlin do herbáře používáme rukavice k ochraně rukou před ostny, trny a trichomy, kterými bývají často porostlé dolní části lodyh mnoha bylin. Nejlepší jsou pro tyto účely rukavice kožené (Hoffmannová, 1984). Další nezbytnou pomůckou je tupý, 20 až 30 cm dlouhý nůž, nejlépe s dřevěnou nebo pogumovanou rukojetí, která neklouže. U zavíracího nože může dojít k zavření nebo ulomení želízka mnohem snáze (Hoffmannová, 1984). K vydloubávání rostlin i s kořeny používáme dlouhou ostrou lopatku, tzv. dloubák, popřípadě s sebou lze na sběr brát malou motyku nebo rýč pro uvolnění hlouběji uložených oddenků. Pro získávání herbářových položek dřevin se nejčastěji používají zahradnické nůžky.

Pro transport rostlin na místo sušení používáme polyethylenové sáčky, do kterých jednotlivé exempláře ukládáme. Tyto sáčky pak shromažďujeme ve větší tašce, která se dobře nosí. Typ takové tašky není stanoven a závisí na preferenci botanika (Peciar, 2007). Dalšími nezbytnými pomůckami při účelovém sběru rostlin jsou botanická lupa, zápisník s psací potřebou, noviny pro zabalení zvláště znečištěných kořenů rostlin, popřípadě fotoaparát na terénní focení. Pro alespoň přibližné určení druhu sbírané rostliny již v terénu se používá kapesní určovací klíč. Nejčastěji je doporučován Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al., 2002), který v září 2019 vyjde v druhém vydání. Z aktuálnějších lze také použít orientační, menší Klíč k určování bylin (Dobrylovská, 2009), popřípadě Klíč k určování stromů (Dobrylovská, 2012). Při použití starší, méně aktuální literatury je nutné si později ověřit taxonomii druhu s aktuálními databázemi, například s nejnovější databází Pladias. Volba lokality sběru je ovlivněna především výskytem rostliny, vybírá se tedy biotop, kde je výskyt hledaného druhu očekáván. Komplikací volby lokalit je rozmístění chráněných oblastí, ve kterých jsou dle zákona 114/1992 Sb. Všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Je nutné se vyhnout také sadům a parkům, kde je možné sbírat pouze plevelné rostliny.

Sušení rostlinných vzorků Od sebrání rostliny se všechny následující úkony souhrnně nazývají preparace. Pro dlouhodobé uchování vzorku je nezbytné pečlivé a dokonalé usušení. Před tím, než se rostlina suší, je nutné ji očistit. Omývá se vodou. Rostlina by měla být s určitostí identifikována ještě před sušením, protože některé znaky se mohou sušením poškodit nebo zničit, například tvar květu nebo trichomy nebo barva. Dobré je si tyto znaky někam poznamenat a zhotovit štítek, včetně data a lokality sběru. Nezbytnou pomůckou pro sušení rostlin jsou savé papíry pro odstranění vlhkosti z rostlin, karton nebo dřevěné desky pro vyrovnání tlaku, těžítka nebo lis. Pro manipulaci s jemnými částmi rostlin se používá anatomická pinzeta (s úzkou špičkou). Pozice rostliny při sušení je klíčová. Pokud je příliš velká, vždy se zohýbá, nestříhá se. Je nutno dát pozor, aby se její části příliš nepřekrývaly a aby bylo vidět obě strany listů. Během sušení by se měl měnit asi každý druhý den savý papír, aby bylo zamezeno vzniku plísní a rostlina dobře schla (Peciar, 2007).

Herbářová položka Vylisované, řádně usušené exempláře rostlin se připevní na tvrdý papír ve velikosti odpovídající velikosti položky, nejčastěji na bílý papír velikosti A3, i když papír černý také poskytuje dostatečný kontrast (Hoffmannová, 1984). K připevnění se nejčastěji používají malé a úzké kousky průhledné lepicí pásky, kterými se zajistí všechny části rostliny. Každá herbářová položka musí být označena schedou. Jedině tak dokumentuje existenci určité rostliny na určitém místě v přesně určeném čase.

Herbářová scheda (etiketa) Jedná se o informační lístek připojený k herbářové položce se základními informacemi o taxonomickém zařazení rostliny a o podmínkách jejího sběru a determinace. Musí obsahovat následující údaje: • Jméno a druhový přívlastek rostliny, česky a latinsky; její zařazení do čeledi, • geografické určení místa, kde byla rostlina sebrána (zeměpisné souřadnice či opis), • stanoviště, • datum sběru, • jméno sběratele (Leg.) a determinátora (Det.). Dalšími, i jinak dohledatelnými informacemi, které mohou být součástí schedy jsou nadmořská výška, charakter porostu, geologický substrát, konfigurace terénu, oslunění, sklon a orientace svahu čili informace blíže určující stanoviště (Plain, 1968; Hoffmannová, 1984).

2.4.4. Využití herbářů ve výuce Při vyučování přírodopisu je nezbytné mít neustále na zřeteli didaktickou zásadu názornosti, pokud se tato zásada zanedbává, dochází k nežádoucí redukci vědomostí žáků a snížení jejich konkrétnosti (Altmann, 1975). Při výuce nejen přírodopisu má největší didaktický dopad použití živých přírodnin nebo jejich preparátů. Až na druhém místě v hodnotnosti je model přírodniny. Obraz je v tomto žebříčku na místě třetím (Řehák, 1965). Nejlepšího výsledku pozorování či zkoumání přírodnin lze dosáhnout vlastní prací žáků, spíše než strohou demonstrací učitelem (Řehák, 1965).

Podle Altmanna (1975) žáci, kteří ve výuce pracovali s herbářem znají rostliny lépe, než žáci ostatní. Herbář je cenným vyučovacím prostředkem v měsících vegetačního klidu a herbářové multiplikáty zkvalitňují vyučování (Altmann, 1975). Multiplikát je pojem, kterým popisujeme didaktický prostředek používaný ve vyučování ve více stejných verzích. Umožňuje tak žákům práci po jednotlivcích, nebo jako v tomto případě, menších skupinách žáků, což je samozřejmě didakticky přínosné. Multiplikáty mají být k dispozici v takovém počtu, aby přírodninu dostal do ruky každý žák. Umožňují samostatné zkoumání rozlišujících znaků a vzájemné srovnávání. To v konečném výsledku vede ke značně lepšímu pochopení a zvýšení zájmu o porozumění přírodě (Řehák, 1965).

2.5. Kooperační forma výuky Kooperační forma byla pro vyučování zvolena z několika důvodů: • umožňuje částečný přenos řízení učebního procesu z učitele na žáky. Aktivita jednotlivých žáků bývá obecně vysoká a uplatňuje se vertikální komunikace mezi učitelem a skupinami i horizontální komunikace mezi žáky navzájem (Šafarčíková, 2011). • Rozvíjí klíčové kompetence (komunikativní, sociální a personální, občanské) a sociální inteligenci žáků, • skupiny integrují žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, • nabízí prostor pro uplatnění individuálních schopností a dovedností. Žáci sami považují kooperační výuku za zábavnější a atraktivnější, jedná se o aktivizující a motivující organizační formu. Samozřejmě, kooperační práce má také svá rizika. Jsou to především častá časová a metodická náročnost, je tedy nutné si řádně promyslet, jestli je uplatnění této metody vhodné. S rostoucím počtem dětí ve skupině také roste možnost pasivity méně aktivních žáků, ve výuce bude zvýšená hladina hluku a může snáze docházet ke konfliktům mezi žáky. Těmto komplikacím lze předejít, hlavně při určování skupin. V případě, že má být výuka skutečně efektivní a prospěšná, učitel musí při konstrukci skupin zohlednit mnoho sociálních i jiných faktorů.

3. METODIKA

Zpracování této diplomové práce probíhalo od jara 2018 do jara 2019. Nejprve byly stanoveny její cíle, pak i časový harmonogram, zahrnující zpracování dvou součástí této práce: teoretické a praktické. Teoretická část zahrnuje charakteristiku vybraných čeledí dvouděložných rostlin s důrazem na jejich morfologii, výskyt a význam z pohledu České republiky. Tato část byla vypracována s použitím odborných publikací českých, ale i zahraničních botaniků, databáze české flóry Pladias vycházející z Checklistu cévnatých rostlin České republiky pana doktora Danihelky et al. (2012) a jiných. Součástí teoretické části je dále i kapitola, která se zabývá tvorbou herbáře. Obsahuje stručnou historii herbáře, jeho vědecké využití a metodiku sběru, sušení a archivace herbářových položek. Praktická část práce se zabývá především tvorbou didaktických prostředků k výuce vybraných čeledí rostlin, hlavně sestavením herbářové sbírky vhodné pro práci ve výuce na základní škole. Dalším cílem bylo vyhodnotit učebnice přírodopisu pro ZŠ zahrnující tematický celek Biologie rostlin z pohledu zastoupených taxonů čeledí bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité. Dalším cílem bylo ověřit funkčnost vytvořených didaktických prostředků.

3.1. Metodika analýzy učebnic Učebnice byly analyzovány především z hlediska zastoupených taxonů vybraných čeledí dvouděložných rostlin, což znamená z čeledí bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité. Kritérií výběru učebnic do analyzovaného souboru bylo několik, především však to, v jaké míře se dnes využívají ve výuce na základních školách. Dalším kritériem bylo, zda jsou na seznamu učebnic a učebních textů se schvalovací doložkou pro základní vzdělávání ve školním roce 2018/2019, platného ke dni 30. 7. 2018. Schvalovací doložku podle tohoto seznamu mají učebnice celkem osmi nakladatelství, z nichž bylo pro analýzu vybráno pět (přehled učebnic viz Tabulka 1). Kritérium používání na základních školách nesplňovala učebnice nakladatelství Septima (Skýbová, 2011), která se využívá velmi málo (především ve školách pro žáky se speciálními potřebami) a schvalovací doložku MŠMT získala v roce 2017. Dále nebyla mezi analyzované zařazena učebnice z řady nakladatelství Fortuna (Kvasničková, 2010), a to zkrátka proto, že tato řada je zaměřená spíše na všeobecnou charakteristiku rostlin a pochopení jejich ekologie než na druhovou rozmanitost čeledí. Kromě těchto učebnic byla do analýzy zařazena i učebnice ČGS – Nakladatelství České geografické společnosti (Maleninský et al., 2006) kvůli srovnání s ostatními učebnicemi, i přesto, že schvalovací doložku k zmíněnému datu nemá. Tato učebnice je na školách v ČR často využívána a je informačně velmi výtěžná, autorka tedy uznala za vhodné učebnici k analýze použít.

3.1.2. Postup analýzy učebnic Postup analýzy učebnic byl stanoven jednotný pro všechny učebnice. Byl sledován rozsah stran učebnice věnovaných čeledi. Všechny učebnice mají přibližně odpovídající velikost, proto bylo zvoleno toto měřítko a byla tak hodnocena nejen délka textů, ale i přítomnost a početnost obrazových komponentů učebnic. Samozřejmě byl brán na zřetel také počet zástupců, druhů i rodů, které učebnice popisovala. Toto kritérium bylo sledováno jak ve verbální složce učebnic (text), tak i v neverbální (fotky, schémata, malby). U textu bylo také hodnoceno, na jakou charakteristiku zástupců se zaměřuje, zda spíše na jejich morfologii, stanovištní ekologii, nebo jejich význam.

V tabulkách prezentujících taxony vybraných čeledí popsané v analyzovaných učebnicích lze snadno vyčíst, jestli byl v učebnici k druhu i obrazový doprovod, a také jestli se jedná o užitkový druh a o původní druh v ČR. Při stanovení původu taxonu bylo využito databáze Pladias. Vzhledem k charakteru vybraných čeledí bylo přidáno další kritérium, a to sice kolik ze zástupců v učebnicích bylo užitkových. Výsledky analýzy učebnic jsou součástí této práce (viz Kapitola 4.1.). Pro přehlednost byly v tabulce zvoleny symboly. Tučně je zvýrazněn užitkový druh, hvězdičkou je označen druh v ČR nepůvodní. Zeleným plusem ve sloupci učebnice jsou označeny taxony, které jsou v dané učebnici i na obrázku. Tabulka 1: Přehled analyzovaných učebnic.

Citace MALENINSKÝ, M., J. NOVÁK, M. ŠVECOVÁ et V. TOBĚRNÁ. Přírodopis pro 7. ročník: učebnice pro základní školy a nižší stupeň víceletých gymnázií: Obratlovci, vyšší rostliny. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2006. Natura. ISBN 80-860- 3466-6. PELIKÁNOVÁ, I., F. HASCH et J. SEJPKA. Přírodopis 7 pro ZŠ a víceletá gymnázia – učebnice. Praha: Fraus, 2012. ISBN 978-80-7238-424-2.

DOBRORUKA, L. L., N. GUTZEROVÁ, L. HAVEL, Z. CHOCHOLOUŠKOVÁ et T. Č. KUČERA. Přírodopis II pro 7. ročník ZŠ. 3. vydání. Mníšek pod Brdy: Scientia, 2016. ISBN 978-80-86960-60-9. DANČÁK, M., H. MIKULENKOVÁ et D. ŠEVČÍK. Přírodopis 6. Olomouc: Prodos, 2015. ISBN 978-80-7230-294-9.

HEDBÁVNÁ, H. et al. Přírodopis. 3. aktualizované vydání. Brno: Nová škola, 2017. ISBN 978-80-7289-930-2.

ČERNÍK, V., M. HAMERSKÁ, Z. MARTINEC a J. VANĚK. Přírodopis 7: Zoologie a botanika pro základní školy. 2. vydání. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2016. ISBN 978-80-7235-574-7.

3.2. Metodika zhotovení výukových prostředků

Herbář Tvorba herbářové sbírky probíhala během jara, léta a částečně podzimu roku 2018. Bylo do ní zařazeno celkem 43 druhů rostlin, z toho 10 z čeledi bobovité, 16 z čeledi brukvovité, 11 z čeledi hluchavkovité a 6 z čeledi miříkovité. Rostliny byly vybrány na základě 3 kritérií: • Splnění morfologických charakteristik pro čeleď v učebnicích, • Relevance taxonu pro Českou republiku, příp. region Jižní Morava, kde výuka s vytvořenými didaktickými prostředky bude probíhat, • Dostupnost rostlin pro sběr. Rostliny zařazené do výukového prostředku herbáře splňují všechna zadaná kritéria. Všechny druhy byly zaherbářovány po čtyřech kusech, kvůli požadovanému vzniku multiplikátu. Celkem bylo zpracováno 172 zástupců tak, aby mohli být použiti ve výuce. Autorka práce má v úmyslu sbírku postupně rozšiřovat. Rok 2018 byl velmi teplý a suchý, což vedlo k tomu, že většina druhů rostlin měla velmi krátkou vegetační sezónu a některé druhy rostlin se v oblasti jižní Moravy, kde probíhal sběr rostlin do sbírky, vůbec nedaly najít, z čehož se dá usoudit, že rostliny by pro výuku na ZŠ Botanická v Brně nebyly ani relevantní, protože se s nimi žáci tolik nesetkají. Sběr probíhal především v okolí Hodonína, autorčina bydliště, popřípadě v okolí Lučiny u Tvarožné Lhoty, kde autorka práce často pobývá na chatě. Některé druhy, jako např. sója luštinatá, byly vypěstovány za účelem zařazení do sbírky. Před sběrem a dalším zpracováním rostlin proběhla rešerše relevantní literatury (viz kapitola 2.4.). Po sebrání, usušení a archivaci herbářových položek byly všechny zalaminovány a opatřeny nálepkou v barvě přiřazené dané čeledi (zelená – bobovité, žlutá – brukvovité, modrá – hluchavkovité, červená – miříkovité) tak, aby bylo možné s nimi manipulovat ve výuce bez pomíchání, s usnadněnou orientací. U některých herbářových položek byl svízel s laminováním. Při aplikaci laminovací fólie se v laminovacím stroji často položky zasekávaly a fólie se krčila, někdy se kvůli tloušťce stonku rostlin nesvařila. Tomu se dalo vyhnout podélným seříznutím stonku a kořene rostliny před sušením.

Dále byly položky označeny QR kódem. Ten ukrýval jméno rostliny do doby, než žáci pracovali s jednotlivými druhy. QR kód znemožňoval žákům dohledat podle jména rostliny příslušnou čeleď. Herbářová scheda by na tomto didaktickém prostředku nebyla účelná, spíše naopak. Proto jsou schedy připojeny v příloze (Příloha 8) a nejsou součástí herbářových položek v materiálu. Hotová sada rostlin všech čeledí pak sloužila v samotné výuce a tvoří fyzickou přílohu této práce (Příloha 7). Některé položky nebyly využity, protože nesplňovaly některý z požadavků, stanovených pro zhotovení tohoto didaktického prostředku: • Zástupci od jednoho druhu musí být 4, • Musí mít takové morfologické znaky, aby spadaly do žákových možností rozumového chápání příbuznosti druhů, • Morfologické znaky musí být dobře rozlišitelné na sušené rostlině a • Maximální počet zástupců z čeledi byl stanoven na 10. Vzhledem k zaměření výuky spíše na hospodářský význam druhů byla při sběru uplatňována snaha zaměřit se na užitkové rostliny. Některé druhy byly vypěstovány, např. křen selský, sója luštinatá, hrách setý. Jiné druhy byly sebrány v přírodě, např. mrkev obecná, pastinák setý, jetel luční. Některé druhy však nebyly nalezeny, nekvetly v dobu sběru rostlin nebo nebyly nalezeny v dostatečném množství, a tak nebylo možné je do herbáře začlenit. Takto nemohly být zařazeny druhy jako tolice vojtěška, vikev setá, čočka kuchyňská, fazol obecný, hořčice bílá, saturejka zahradní, levandule lékařská, kmín kořenný, libeček lékařský, anýz vonný nebo petržel obecná. Tyto druhy měly být do herbáře zařazeny a zpětně do něj i zařazeny budou během rozšiřování sbírky. Jedná se o velmi významné hospodářské druhy a pro žáky by bylo velmi vhodné je vidět.

Fotodokumentace V průběhu sběru rostlin došlo i k jejich fotodokumentaci. Tyto fotografie byly použity pro znázornění znaků rostlin, které se sušením ztrácejí, jako je například tvar květu, barva nebo prostorový tvar květenství. Fotografie byly vytisknuty na lepicí papír a nalepeny do rohů herbářových položek.

Fotografování rostlin probíhalo v terénu, přímo na stanovišti, kde byly sebrány, s přirozeným nebo bílým pozadím. K tomu byl využit mobilní telefon Huawei p10 Lite s rozlišením fotoaparátu 12 Mpx. Ne všechny fotografie pak byly dostatečně zřetelné k tomu, aby mohly být použity ve výuce, proto byla pro doplnění fotografií využita i Botanická fotogalerie.

Karty s úkoly Další didaktickou pomůckou jsou barevné karty s úkoly (úkoly viz Příloha 9), které byly vytvořeny kvůli snazšímu řízení výuky. Žáci si tak úkol mohou během výuky znovu osvěžit přečtením a učitel tak má prostor věnovat se jiným věcem, než je neustálé opakování zadání. Tyto karty měly jednotné barvy pro všechny pracovní skupiny, aby bylo pro žáky snadné se v nich orientovat a pro učitele snadné na ně odkazovat. Nezáleželo tak na pořadí kartiček ve svazku a dalo se s nimi i snáze manipulovat.

Srovnávací tabulky K lepší orientaci žáků v morfologii rostlinných orgánů byly také vytvořeny srovnávací tabulky rostlinných orgánů k určování tvarů listů (složených i jednoduchých), jejich okraje, postavení na stonku a typu květenství tak, aby byly tabulky účelné a přehledné pro práci s určenými čeleděmi (Příloha 10). Tyto jednoduché nákresy byly zalaminovány a připojeny k sadě rostlin. Celé sady didaktických pomůcek byly vytvořeny ve čtyřech shodných vyhotoveních, aby bylo možné je použít pro kooperační výuku ve třídě.

3.3. Metodika ověřování navržených didaktických prostředků Po poradě s vedoucí této diplomové práce byla vybrána pro vyhodnocení výuky diagnostická metoda pomocí pre-testu a post-testu. Samotné výuce předcházel pre-test, který měl vysledovat znalosti a zkušenosti, se kterými žáci vstupují do výuky. Test byl žákům předložen dne 11. 12. 2018 (viz Kapitola 4.2.).

3.3.1. Pre-test Testové položky v pre-testu byly zaměřeny na možné předchozí zkušenosti, znalosti a dovednosti žáků související s rostlinami z vybraných čeledí, ať už vycházely z předchozího vyučování přírodopisu či přírodovědy a prvouky na 1. stupni ZŠ, nebo v kontaktu s nimi mimo školu. Pre-test částečně také navazoval na předtím probrané učivo morfologie rostlinných orgánů, kdy po žácích bylo požadováno v testových položkách aplikovat získané vědomosti v praxi. Na tento didaktický test měli žáci libovolné množství času a dopředu věděli, že pre-test předchází samotné výuce a nebude tedy zařazen do klasifikace. Tvořilo ho 20 otázek obodovaných na škále od 1 do 4 bodů, celkem mohli žáci získat maximálně 32 bodů. Pre-test byl zaměřen především na: • Znalosti žáků získané mimo školu, • Kritické myšlení žáků a • Dříve probrané související učivo. Skládal se z 20 testových položek různého typu a náročnosti rozvíjející myšlení žáků. Pre-test včetně řešení je součástí této diplomové práce a je přiložen jako součást příloh (Příloha 1).

3.3.2. Plán výuky Při plánování výuky autorka vycházela ze zjištění vyplývajících z testu vstupních znalostí žáků. Na jejich základě byly sestaveny výchovně vzdělávací cíle výuky, podle kterých byl sestaven plán výuky a scénář výuky je součástí této diplomové práce (Kapitola 4.2.2.).

Vzhledem k časovému harmonogramu práce se výuka tematického celku Biologie rostlin musela konat na podzim, což je poněkud nestandardní, na naprosté většině škol se vyučuje na jaře ve 2. pololetí. To vedlo k tomu, že bylo téměř nemožné najít kontrolní skupinu. Na ZŠ Botanická, Botanická 70, Brno Ponava, kde proběhla výuka s využitím didaktických prostředků, jejichž konstrukce je smyslem této DP, je v 7. ročníku jen jedna třída. Ve třídě je celkem 19 žáků, celého ověřování didaktických prostředků se zúčastnilo 14 žáků. Pro realizaci výuky byla zvolena druhá polovina prosince 2018. Učebnicová řada, která se na této škole používá, je od nakladatelství Nová škola, tematický celek Biologie rostlin je tedy v učebnici od Mgr. Hedvábné et al. (2017). V ŠVP („Škola pro život“, platném od 1. 9. 2013) zvolené školy je mezi kompetencemi, které si má žák v přírodopisu v 7. třídě osvojit mimo jiné: • poznávání vybraných zástupců dvouděložných rostlin, členit je do čeledí a určit podmínky prostředí, ve kterém se mohou vyskytovat, • práci s klíčem a atlasem, využívat ho pro určování druhů rostlin,

• hlavní užitkové rostliny důležité pro člověka (potraviny, textilní plodiny aj.),

• formulaci významu rostlin pro život v přírodě a jejich význam pro člověka. Všechny tyto očekávané výstupy učení byly při stanovení konceptu výuky brány v potaz. Při stanovení průběhu výuky bylo nutné postupovat tak, aby žáci mohli na většinu informací přijít sami. Při práci ve skupině spolupracují a jsou schopni efektivnější práce než jako jednotlivci. Práce s přírodninami ve skupinách tak může vést k lepší fixaci učiva. Při sestavování skupin pro tuto výuku autorka vycházela z toho, že skupiny mají být co nejvíce homogenní, vyvážené schopnostmi i vědomostmi. Byly vzaty do úvahy vztahy mezi žáky ve třídě, jejich výkonnost i motivovanost. Skupiny byly proto vytvořeny učitelem na základě výše uvedených kritérií (žáci v této třídě byli zvyklí ve stejných skupinách pracovat už déle, věděli tedy, jak se mají rozdělit). Výuka s vytvořenými didaktickými prostředky proběhla bezprostředně po probrání morfologie rostlinných orgánů, jednalo se tedy o první čeledi dvouděložných rostlin, o kterých žáci ve škole slyšeli.

3.3.3. Post-test Struktura post-testu byla stejná jako u standardního didaktického testu. Obsahoval 10 položek různého typu tak, aby úlohy umožňovaly prověření co nejpestřejší škály znalostí a dovedností získaných ve výuce a pronikaly tak pokud možno až do 4. dimenze kognitivního procesu podle Blooma (Skalková, 2007). Post-test byl známkovaný a byl zařazen do klasifikace na stejné úrovni jako jiné testy. Žáci na jeho vypracování měli 20 minut a všichni zvládli jeho vyplnění v časovém limitu. Obsah a struktura testových položek vycházela především z výukových cílů a scénáře realizované výuky. Post-test včetně řešení je součástí této diplomové práce a je přiložen jako součást přílohy (Příloha 2).

4. PRAKTICKÁ ČÁST

Tato kapitola obsahuje výsledky analýzy učebnic a výuky s vytvořenými didaktickými prostředky.

4.1. Výsledky analýzy učebnic V šesti vybraných učebnicích (viz Kapitola 3.1.) byla provedena analýza obsahu příslušných kapitol z pohledu pojetí učiva o rostlinách z vybraných čeledí, zvláště se zaměřením na zastoupené taxony. Za každou čeledí je zařazena tabulka, která ukazuje, které taxony z čeledi v učebnicích byly a v jakém zastoupení.

4.1.1. Čeleď bobovité v učebnicích přírodopisu Tato čeleď je zmíněna ve všech analyzovaných učebnicích. Největší rozsah stran (celé 3 strany) jí je věnován v učebnici od SPN, nejvíce obrázků zástupců bobovitých rostlin (18) je uvedeno také v této učebnici. Naopak, nejmenší zmínka o této čeledi je v učebnici z nakladatelství Nová škola (čtvrt strany). Nejvíce taxonů (21) je popsáno v učebnici Nakladatelství České geografické společnosti. Nejvíce užitkových rostlin z této čeledi (8) pak je v učebnici od SPN. Dohromady je v učebnicích zastoupeno 30 různých zástupců bobovitých rostlin (viz Tabulka 2). Níže následují údaje zjištěné analýzou jednotlivých učebnic.

Nakladatelství České geografické společnosti Učebnice přírodopisu pro 7. ročník ZŠ od tohoto nakladatelství se o čeledi bobovité vyjadřuje velice obšírně a podrobně, dvě strany věnované čeledi jsou hustě popsané drobným písmem. Celkem je zmíněno a podrobně popsáno 21 zástupců bobovitých rostlin, jde o 2 rody a 19 druhů. Je zde uvedeno 7 užitkových zástupců (viz Tabulka 2). Na dvoustraně věnované bobovitým je celkem 6 fotografií rostlin a perokresba habitu hrachu setého a rozboru květu bobovitých. Spíše než jen na prostý popis morfologie čeledi, se učebnicový text zaměřuje na charakteristiku jednotlivých druhů rostlin. I tak je zde ale dostatečně zmíněn popis vegetativních i generativních orgánů, včetně zmínky o symbiotických bakteriích.

Fraus O čeledi bobovité jsou v této učebnici dvě strany. Škála druhů zmíněných v této učebnici je pestrá. Dohromady zde najdeme 15 druhů bobovitých rostlin, 8 z nich je užitkových, včetně podzemnice olejné (viz Tabulka 2). K 8 rostlinám je zde i fotografie. Text, věnující se morfologii čeledi je doprovázen malbou hrachu, plodu a detailu korunních lístků květu bobovitých. Poněkud zvláštní je zde zmínka o bobu obecném, který je zde i na obrázku. Zatímco text učebnice se zmiňuje o bobu obecném, pod fotografií je popis bob zahradní. To pro děti může být velmi matoucí. Nejvíce textu je zde věnováno v ČR nepůvodním druhům trnovník akát a podzemnice olejná, ostatní jsou jen krátce v jedné větě zmíněny. Je uvedena základní stavba listu, charakteru stonku i květu bobovitých, rozlišení korunních lístků, zmíněn plod. Krátce jsou zmíněné i symbiotické hlízkové bakterie.

Prodos V této učebnici je čeledi bobovité věnováno půl strany textu a půl strana na dalším listu učebnice je věnována 5 fotografiím s popisy. Na jedné z nich jsou zachyceny hlízky na kořenech rostliny, na ostatních jsou zástupci. Nepůvodní trnovník akát je zachycen na dvou fotografiích, jedna ukazuje v detailu květ, druhá celý strom. Je zde zmíněno 10 druhů rostlin z této čeledi, a dá se říct, že v porovnání s obsahem většiny textů této učebnice o jiných čeledích je text o bobovitých obsáhlejší. Text se nezmiňuje o morfologii rostlin z čeledi podrobněji než pár slovy. Je zde zmíněno 5 pěstovaných hospodářsky významných druhů (viz Tabulka 2), mezi které však učebnice nepočítá jetel luční, obecně považovaný za významnou pícninu. Podrobněji se text vyjadřuje k hlízkovým bakteriím a je zde pod fotografií popsán jejich význam.

SPN Bobovité v této učebnici zabírají celé tři strany. Text je doprovázen velkým množstvím ilustrací znázorňujících významné zástupce. Morfologie bobovitých je zde vysvětlena na hrachu setém. Z 18 druhů, které tu jsou celkem podrobně popsány, se 8 z nich pěstuje jako luštěniny nebo pícniny, navíc je uvedena olejnina podzemnice olejná.

Obrazové komponenty učebnice se skládají především z maleb jednotlivých druhů, těch je 14, 3 druhy jsou znázorněny na fotografiích. V učebnici je vyvážený poměr mezi druhy planými a hospodářsky využitelnými, není zde patrné upřednostnění jednoho před druhým. Hlízkovým bakteriím je věnován celý odstavec.

Nová škola Vzhledem k ekologickému pojetí učiva jsou v učebnici popisy druhů této čeledi prezentovány odděleně u popisů ekosystémů, nelze tedy říct, kolik stran textu je čeledi věnováno. Seznam druhů, o kterých učebnice pojednává, je však uveden u popisu čeledi. Ten je relativně stručný, ale vyvážený s popisy jiných čeledí, zabírá čtvrt strany. 12 druhů z čeledi rozdělených na 4 luštěniny, 3 pícniny a 5 planých rostlin je doprovázeno ilustrací rozebírající motýlovitý květ bobovitých a malbou jetele lučního (viz Tabulka 2). Dalších 6 fotografií zástupců je dále v učebnici a také až dále zmiňuje druh bob obecný. Celkem je tedy v učebnici 13 zástupců bobovitých. Hlízkové bakterie učebnice vůbec nezmiňuje a většina druhů bobovitých je i dále v textu pouze zařazena do biotopu.

Scientia Text věnovaný rostlinám z čeledi bobovité je v učebnici tohoto nakladatelství na dvou stranách. Je to přibližně stejně, jako je zde věnováno jiným čeledím s takovým hospodářským významem. Každému ze 17 jmenovaných taxonů je věnován krátký odstavec. Užitkových zástupců je uvedeno 6 (viz Tabulka 2). Několik zástupců je zde i na fotografii, kterých je 5 a stranám vévodí především 2 nákresy stavby rostlinného těla této čeledi. Květenství trnovníku akátu je v učebnici namalováno. Morfologie je zde vysvětlena na dvou druzích, hrachoru jarním a hrachu setém. Hlízkové bakterie jsou zmíněny pouze v souvislosti s hlízkami na kořenech hrachu setého.

Tabulka 2: Seznam zástupců bobovitých vyskytujících se v učebnicích. Tučně je zvýrazněn užitkový druh, hvězdičkou je označen druh v ČR nepůvodní. Zeleným plusem jsou označeny taxony, které jsou v dané učebnici i na obrázku.

Zástupce

Aktuální jméno dle ČGS Fraus Prodos SPN Nová Scientia Počet databáze Jméno podle učebnice škola zmínek www.pladias.cz bob setý +

bob obecný* bob zahradní + 5

bob obecný + + +

čičorka pestrá + + + + + 5

čilimník + 1

čimišník* + 1

čočka jedlá +

čočka čočka + 6 kuchyňská*

čočka kuchyňská + + + +

fazol obecný + + + + + fazol obecný* 6 fazol obecný + (šarlatový)

hrách setý* + + + + + + 6

hrachor hlíznatý* + 1

hrachor jarní + + + 3

hrachor luční + + + + 4

hrachor širolistý + 1

Zástupce Nová Počet Aktuální jméno dle ČGS Fraus Prodos SPN Scientia škola zmínek databáze Jméno podle učebnice www.pladias.cz

janovec metlatý* + + 2

jehlice trnitá + + + 3

jerlín japonský* + 1

Jetel + jetel luční 6 jetel luční + + + + +

jetel plazivý + + + 3

komonice + komonice 2 lékařská* komonice + lékařská

Kozinec + 1

Kručinka + 1

podzemnice olejná* + + + 3

sója luštinatá* + + + + + + 6

štědřenec odvislý* + + 2

štírovník růžkatý + + + + + 5

tolice setá, tolice vojtěška* + + + + + 5

Zástupce Nová Počet Aktuální jméno dle ČGS Fraus Prodos SPN Scientia škola zmínek databáze Jméno podle učebnice www.pladias.cz

trnovník akát* + + + + + + 6

vikev + vikev plotní 2 vikev plotní +

vikev ptačí + 1

vikev setá* + 1

lupina + vlčí bob mnoholistá 3 mnoholistý* vlčí bob + + mnoholistý Součet pro danou učebnici 21 15 10 18 13 17

4.1.2. Čeleď brukvovité v učebnicích přírodopisu Tato čeleď je zmíněna ve všech analyzovaných učebnicích. Největší rozsah stran (2) je jí věnován v učebnici od Nakladatelství České geografické společnosti, nejvíce obrázků zástupců brukvovitých rostlin (13) je v učebnici z nakladatelství SPN. Naopak, nejmenší zmínka je o této čeledi v učebnici z nakladatelství Nová škola (čtvrtina strany). Nejvíce druhů (16) je popsáno v učebnici Nakladatelství České geografické společnosti. Dohromady je v učebnicích zastoupeno 21 různých zástupců brukvovitých rostlin (viz Tabulka 3). Níže následují údaje zjištěné analýzou jednotlivých učebnic.

Nakladatelství České geografické společnosti O čeledi brukvovité se učebnice přírodopisu pro 7. ročník od tohoto nakladatelství vyjadřuje na 2 stranách, to je pro tuto učebnici obvyklé i u jiných čeledí. Morfologii čeledi není věnován oddělený text, je součástí charakteristiky jednotlivých druhů. Těch je tady

42 zmíněno 16, z toho 6 užitkových (viz Tabulka 3). Na dvoustraně jsou 4 fotografie, z toho 2 se týkají forem brukve zelné a 2 planě rostoucích brukvovitých, v ČR běžných druhů. Další 3 kresby znázorňují habitus kokošky, stavbu květu a plodů rostlin této čeledi. Všechny druhy rostlin, o kterých se v učebnici píše, se vyskytují v ČR. Forem brukve zelné učebnice uvádí 7.

Fraus V učebnici tohoto nakladatelství je čeledi brukvovité věnována dvoustrana. Zřetelně je oddělena část věnující se morfologii čeledi od části věnující se ekologii a charakteristice druhů. Těch je v textu uvedeno 10, ale navíc je zmíněno celkem 6 kultivarů brukve zelné. Z celkem 7 fotografií 3 zobrazují formy brukve zelné, ostatní znázorňují většinou planě rostoucí druhy. Užitkových druhů učebnice uvádí 5 (viz Tabulka 3) Na malbě je znázorněna brukev řepka olejka s detailem květu a plodu. Spíše než na morfologii se text u jednotlivých druhů zaměřuje na jejich ekologii.

Prodos Text o čeledi je v rozsahu asi třetiny strany a další asi polovina strany je věnována fotografiím zástupců s popisy. Popis morfologie je omezen na několik slov o květu a plodu těchto rostlin. Komentář k jednotlivým druhům rostlin je velmi stručný a nekonzistentní. Z 8 prezentovaných zástupců rostlin v textu mají jen 2 z nich obrazový doprovod, brukev řepka olejka a kokoška pastuší tobolka. Jedna další fotografie ukazuje detail květu řepky. Text je navíc doprovázen 8 fotografiemi forem brukve zelné, i když v textu jsou zapsány formy jen 4. Užitkových druhů učebnice uvádí 5 (viz Tabulka 3).

SPN O čeledi brukvovité jsou v této učebnici dvě strany a šestina strany další. Morfologie čeledi je vysvětlena na brukvi řepce olejce. Charakteristika čeledi i jednotlivých druhů je orientovaná na jejich hospodářské využití, u planě rostoucích druhů spíše na biotopy výskytu. Celkem je v učebnici zmíněno 11 druhů, z toho 5 užitkových (viz Tabulka 3). Forem brukve zelné je popsáno 8. Na dvoustraně jsou 3 fotografie a 10 maleb, na jedné je vyobrazen a popsán květ řepky, ostatní znázorňují druhy rostlin.

Nová škola Krátký text v rozsahu čtvrtiny strany charakterizující čeleď se vyjadřuje jenom o morfologii květu a využití některých zástupců a je doprovázen malbou brukve řepky olejky a detailu květu. Vypsáno je 5 zástupců a 5 forem brukve zelné (viz Tabulka 3). Zajímavé je, že hořčice rolní je zařazena mezi užitkové druhy (3), když většina odborných publikací se o ní vyjadřuje spíše jako o plevelné rostlině. Více fotografií zástupců je až dále v učebnici u jednotlivých biotopů, celkem 9. Druh katrán tatarský je v učebnici uveden až v textu o biotopech.

Scientia Informace o čeledi brukvovité jsou na dvou stranách, to je obvyklý rozsah v porovnání s ostatními hospodářsky významnými čeleděmi v této učebnici. Charakteristika čeledi je zřetelně oddělena od popisu zástupců. Celkem je tu zmínka o 14 taxonech, z toho o 2 jen rodem (a měsíčnice jen na obrázku). Učebnice uvádí 4 užitkové taxony, k tomu 5 forem brukve zelné (viz Tabulka 3). K textu patří 6 fotografií a 2 malby, jedna z nich ilustrující stavbu prýtu brukve řepky olejky, druhá ukazující formy brukve zelné.

Tabulka 3: Seznam zástupců brukvovitých v učebnicích přírodopisu. Tučně je zvýrazněn užitkový druh, hvězdičkou je označen druh v ČR nepůvodní. Zeleným plusem jsou označeny taxony, které jsou v dané učebnici i na obrázku.

Zástupce

Aktuální jméno ČGS Fraus Prodos SPN Nová Scientia Počet dle databáze Jméno podle učebnice škola zmínek www.pladias.cz barborka obecná + 1

brukev řepka + + + + + brukev olejka 6 řepka* řepka olejka +

brukev zelná + + + + + +

brokolice + + + + + +

kapusta + + +

krmná kapusta +

květák + + + + + + brukev kedluben + + + + + + zelná (její 6 formy) hlávkové zelí + + + + + + růžičková kapusta + + + +

kapusta kadeřavá + +

kapusta hlávková + + +

romanesco +

česnáček lékařský + + + + 4

hořčice hořčice bílá + 4 setá* hořčice setá + + +

Zástupce Nová Počet Aktuální jméno ČGS Fraus Prodos SPN Scientia dle databáze Jméno podle učebnice škola zmínek www.pladias.cz

hořčice hořčice polní + + 4 polní* hořčice rolní + +

katrán tatarský + 1

kokoška pastuší tobolka + + + + + + 6

křen selský* + + + + + 5

kyčelnice cibulkonosná + 1

měsíčnice + měsíčnice 2 roční* měsíčnice roční +

měsíčnice vytrvalá + 1

osivka jarní + 1

penízek rolní + + + + + + 6

ředkev ohnice* + + + 3

ředkev + + + ředkev ředkev setá + + + + + 6 setá* ředkvička + +

řepka tuřín* + 1

řeřišnice hořká + 1

řeřišnice luční + + + + 4

tařice skalní + + 2

večernice vonná* + 1 Součet druhů pro danou 16 10 8 11 7 14 učebnici

4.1.3. Čeleď hluchavkovité v učebnicích přírodopisu Tato čeleď je zmíněna ve všech analyzovaných učebnicích. Největší rozsah stran (2) je jí věnován v učebnici od Nakladatelství České geografické společnosti, nejvíce obrázků zástupců hluchavkovitých rostlin (10) je v učebnici z nakladatelství Fraus. Naopak, nejmenší zmínka je o této čeledi v učebnici z nakladatelství Nová škola (čtvrtina strany). Nejvíce druhů (18) je popsáno v učebnici Nakladatelství České geografické společnosti.

Dohromady je v učebnicích zastoupeno 23 různých zástupců hluchavkovitých rostlin (viz Tabulka 4). Níže následují údaje zjištěné analýzou jednotlivých učebnic.

Nakladatelství České geografické společnosti Text o čeledi hluchavkovité je rozepsán na dvou stranách učebnice, což je obvyklý rozsah textu o rostlinných čeledích, i když proti učebnicím z jiných učebnicových řad je obsáhlý. V textu je zmíněno 18 různých zástupců, z tohoto 3 pouze rodem, 15 je uvedeno druhem. Celkem 10 z nich je užitkových a všichni z nich rostou v ČR (viz Tabulka 4). Text dále doprovází 8 fotografií zástupců zaměřených na květy hluchavkovitých a 2 perokresby, na kterých je znázorněn habitus hluchavky bílé a stavba květu hluchavkovitých. Text je vyvážený, co se týče charakteristiky zástupců i morfologie a ekologie čeledi. Zajímavá je i zmínka o využití četných druhů v kuchyni, kosmetice i lékařství.

Fraus Stručný text týkající se čeledi hluchavkovité je na dvou stranách této učebnice. Jen málo druhů je zde popsáno více než pár slovy. Text je přehledný a zaměřuje se spíše na morfologii čeledi a na její využití. Z 13 vypsaných druhů je 9 na fotografii a hluchavka bílá je namalovaná na obrázku. K tomu je přidružen i obrázek jejího květu, plodu a tyčinek s popisky. Na dalších dvou fotografiích je demonstrováno využití levandule a šalvěje. Všechny prezentované druhy se vyskytují v České republice a 7 z nich se dá klasifikovat jako užitkové (viz Tabulka 4).

Prodos Text k čeledi hluchavkovité je rozdělen na dva odstavce, první se týká jejich morfologie, která je okomentována dostatečně, a druhý ekologii výskytu jednotlivých druhů. Těch je zmíněno 7, všechny planě rostoucí v ČR (viz Tabulka 4). Z hospodářsky využívaných je uvedena máta peprná, o níž je zde psáno jen v souvislosti s mátou rolní a dobromysl obecná, která je však popsána jen jako plevel. V učebnici jsou vyobrazeny celkem 3 fotografie zástupců a jedna s detailem květu hluchavky bílé.

SPN Hluchavkovitým jsou věnovány téměř 2 strany učebnice. Je zřetelně oddělena část věnující se morfologii čeledi od té věnující se jednotlivým druhům. Text je zaměřený na jejich poznávání a ekologii, spíše než na využití nebo význam. Zahrnuto je 13 druhů, všechny hojně planě rostoucí na území ČR (viz Tabulka 4), 6 z nich lze klasifikovat jako užitkové. Text doprovází 5 fotografií, 7 maleb jednotlivých druhů a kresba popisující květ hluchavky. Je zajímavé, že není zmíněna levandule, nejspíš protože se jedná o introdukovaný druh.

Nová škola Vzhledem k ekologickému pojetí učebnice je systematika čeledí obecně zredukována na minimum. Čeledi hluchavkovité je věnován krátký odstavec v rozsahu čtvrt strany s obecnými vlastnostmi, především morfologickými. Tato učebnice rozlišuje 5 zástupců čeledi na 3 plané a 2 užitkové (koření v případě hluchavkovitých) (viz Tabulka 4). Stručný text je doprovázen malbou šalvěje luční a pyskatého květu hluchavkovitých. Je zajímavé, že dále v pasážích věnovaných biotopům jsou zmiňovány i druhy, které nejsou v seznamu přímo u popisu čeledi, zběhovec plazivý a máta peprná. Navíc jsou dále v učebnici i další 3 fotografie hluchavkovitých rostlin.

Scientia V této učebnici je věnována čeledi hluchavkovité 1 strana. V textu je zřetelně odlišená pasáž o čeledi jako celku a část věnovaná charakteristice jednotlivých zástupců. Těch je v této učebnici 16, z toho 2 zmíněné jen do rodu a 14 do druhu. Na fotografiích je jich 5 z nich, hluchavka bílá je navíc namalovaná, včetně detailu květu a plodu. Z celkového počtu 16 zástupců lze o 7 z nich říci, že jsou užitkové.

Tabulka 4: Seznam zástupců hluchavkovitých vyskytujících se v učebnicích. Tučně je zvýrazněn užitkový druh, hvězdičkou je označen druh v ČR nepůvodní. Zeleným plusem jsou označeny taxony, které jsou v dané učebnici i na obrázku.

Zástupce

Aktuální jméno dle ČGS Fraus Prodos SPN Nová Scientia Počet databáze Jméno podle učebnice škola zmínek www.pladias.cz bazalka* + 1

oregano + dobromysl (dobromysl) 6 obecná dobromysl + + + + + obecná

hluchavka bílá + + + + + + 6

hluchavka nachová + + + + 4

hluchavka skvrnitá + + + 3

konopice + 1

levandule lékařská* + + + 3

majoránka zahradní* + + + 3

máta peprná* + + + + + + 6

máta rolní + 1

mateřídouška + vejčitá mateřídouška 6 vejčitá mateřídouška + + + + + obecná

medovník velkokvětý + 1 (medovník meduňkolistý)

meduňka + meduňka 3 lékařská* meduňka + + lékařská

ožanka + 1

pitulník žlutý + + 2

Zástupce

Aktuální jméno dle ČGS Fraus Prodos SPN Nová Scientia Počet databáze Jméno podle učebnice škola zmínek www.pladias.cz

popenec obecný + + + +

popenec obecný 5 popenec + břečťanovitý

rozmarýna lékařská* + + 2

saturejka + saturejka 2 zahradní* saturejka + zahradní

srdečník obecný* + 1

šalvěj lékařská* + + + + 4

šalvěj luční + + + + + + 6

tymián +

mateřídouška mateřídouška + 4 obecná, tymián* tymián

tymián obecný + +

zběhovec plazivý + + + + 4 Součet pro danou učebnici 18 14 7 13 7 16

4.1.4. Čeleď miříkovité v učebnicích přírodopisu Tato čeleď je zmíněna ve všech analyzovaných učebnicích. Největší rozsah stran (dvě a půl strany) je jí věnován v učebnici od nakladatelství SPN, nejvíce obrázků zástupců miříkovitých rostlin (14) je také uvedeno v učebnici z nakladatelství SPN. Naopak, nejmenší zmínka je o této čeledi v učebnici z nakladatelství Nová škola. Nejvíce druhů (17) je popsáno v učebnici Nakladatelství České geografické společnosti. Nejvíce užitkových rostlin pak je v učebnicích nakladatelství SPN, Nakladatelství České

50 geografické společnosti a Fraus (8). V různém množství je v učebnicích postupně zmíněno 20 druhů miříkovitých (viz Tabulka 5). Níže následují údaje zjištěné analýzou jednotlivých učebnic.

Nakladatelství České geografické společnosti Dvoustrana věnovaná čeledi miříkovité je obsáhlá. Morfologie a typické vlastnosti čeledi jsou vysvětlené na příkladu mrkve obecné, další druhy jsou popsány svými nároky na stanoviště, využitím nebo znaky. Celkem v textu lze najít informace o 17 druzích (kerblík lesní je jen fotografii, v textu zmíněn není). V souvislosti s pěstováním na zahradách je zmíněno 8 druhů (viz Tabulka 5). Na 7 fotografiích jsou zachyceni zástupci, perokresba se zabývá habitem, detailem květu a plodu mrkve obecné a na schématu je znázorněn složený okolík. V textu je spousta zajímavostí k čeledi.

Fraus Čeleď miříkovité je popsána na dvou stranách této učebnice. Zřetelně je oddělen text s charakteristikou čeledi od popisu druhů. Těch je tu celkem 13, z toho 8 pěstovaných (viz Tabulka 5). Na 11 fotografiích jsou zdokumentovány jednotlivé druhy, na některých jen jejich části (např. plody fenyklu). Čtyři malby znázorňují detail plodu, květu, kořen mrkve a její prýt. Na schématu je složený okolík včetně listenů. Text o druzích je orientován různě, u některých druhů je zaměřen na biotop výskytu, u jiných na využití nebo morfologii orgánů. Dvojnásobně je zmíněna petržel, jednou jako obecná, podruhé jako kadeřavá, i když se jedná o různé varianty jednoho druhu.

Prodos O čeledi miříkovité učebnice pojednává ve třech odstavcích tvořících asi polovinu strany a na 4 okomentovaných fotografiích ukazujících květenství a části habitu mrkve a bršlice. Morfologie je popsána dostatečně, podle popisu lze miříkovité bezpečně odlišit od jiných čeledí dvouděložných rostlin, i přes zjednodušení, kterého se učebnice dopouští při popisu květenství. Celkem je tady 9 druhů, z toho 3 plané a 6 hospodářsky využívaných druhů (viz Tabulka 5).

SPN V této učebnici jsou miříkovité rozebírány na 2 a půl stranách. Zřetelně je oddělena charakteristika čeledi od části zabývající se konkrétními zástupci. 12 druhů miříkovitých

51 v učebnici je tvořeno součtem 8 pěstovaných a 4 planě rostoucích druhů (viz Tabulka 5). K textu patří jen jedna fotografie bolševníku velkolepého, ostatní druhy jsou znázorněny 13 malbami, mrkev a petržel jsou na dvou různých vyobrazeních. K některým z nich je připojena i kresba detailu plodu. Na dvojím schématu je květenství miříkovitých, jednoduchý a složený okolík. Text k pěstovaným druhům je zaměřen na jejich využití, planě rostoucí jsou charakterizovány typickým biotopem a morfologií orgánů, především tvarem listů. Dvojnásobnou zmínku zde má petržel, která je v textu jako zahradní a k tomu ještě jako zahradní kadeřavá, přitom se jedná v obou případech o varianty petržele obecné.

Nová škola Krátký popis čeledi v učenici nakladatelství Nová škola ji vystihuje jak morfologicky, tak z hlediska využití některých jejích zástupců. Lze tu najít 7 zástupců, z toho 5 užitkových (viz Tabulka 5). U textu je malba bršlice kozí nohy. Vzhledem k zaměření učebnice spíše na popis biotopů je stručnost pochopitelná. Zajímavé je, že v učebnici se píše, že miříkovité mají složené listy, což není vždy pravda, mohou mít i jednoduché listy, i když většinou silně členěné.

Scientia Čeleď je v učebnici charakterizována na dvou stranách. Zřetelně je oddělen popis čeledi od popisu jednotlivých druhů. Těch je tady postupně 12, 5 z nich je užitkových. Fotografie ukazující planě rostoucí druhy jsou celkem 3 (viz Tabulka 5), 9 maleb se věnuje charakterizaci čeledi a pěstovaným druhům kořenové zeleniny. Text věnovaný znakům zástupců se věnuje jejich stanovištním faktorům a biotopům, stejně jako využití rostlin a morfologii.

Tabulka 5: Seznam zástupců miříkovitých vyskytujících se v analyzovaných učebnicích. Tučně je zvýrazněn užitkový druh, hvězdičkou je označen druh v ČR nepůvodní. Zeleným plusem jsou označeny taxony, které jsou v dané učebnici i na obrázku.

Zástupce

Aktuální jméno dle ČGS Fraus Prodos SPN Nová Scientia Počet databáze Jméno podle učebnice škola zmínek www.pladias.cz andělika lékařská* + 1

anýz vonný* + 1 (bedrník anýz)

bedrník obecný + + + 3

bedrník větší + 1

bolehlav plamatý* + + 2

bolševník obecný + + + 3

bolševník velkolepý* + + + + + + 6

bršlice kozí noha + + + + + + 6

fenykl obecný* + + + 3

kerblík lesní + + + + + 5

kmín kořenný + + + + + + 6

kopr vonný* + + + + + 5

koriandr setý* + + + 3

krabilice chlupatá + 1

libeček lékařský* + 1

celer vonný + miřík celer* 6 miřík celer + + + + +

mrkev obecná + + + + mrkev obecná 6 mrkev setá + +

pastinák setý + + + + 4

petržel obecná + + + + petržel obecná* 6 petržel zahradní + +

rozpuk jízlivý + 1

Součet pro danou učebnici 18 13 9 12 6 12

4.2. Vyhodnocení výsledků výuky: pre-test a post-test

4.2.1. Vyhodnocení pre-testu Účelem pre-testu bylo zjištění prekonceptů žáků, tedy znalostí a vědomostí, se kterými vstupují do výuky. Pre-test byl sestaven tak, aby nebyl lehký, a aby tak bylo možné snáze nalézt škálu rozdílů mezi vstupními poznatky žáků. Protože v průběhu následujícího výzkumu někteří žáci onemocněli nebo nebyli přítomni některé jeho části z jiných důvodů, nebylo možné posuzovat pre-test u více než 14 žáků, kteří absolvovali všechny části (pre-test, výuku, post-test). Pre-test byl žákům třídy 7.A ZŠ Botanická v Brně předložen dne 11. 12. 2018. Žáci o něm předem věděli a věděli také, že se na něj nemají nijak připravovat a to, že za něj nedostanou známku. Ukázalo se, že úroveň vstupních poznatků žáků je poměrně nízká. Při možnosti dosažení maximálně 32 bodů bylo nejvíce bodů 21 (66 %). Toto bodové ohodnocení překvapivě získala jediná žákyně, která je obecně ve svých výkonech ve třídě podprůměrná a má problém s prospěchem. Průměrný výsledek byl 43 % správných odpovědí. Medián a modus výkonu žáků v pre-testu byl 41 %. Výsledky pre-testu jednotlivých žáků jsou zobrazeny v grafu (Graf 1).

Úspěšnost v procentech - Pre-test 100 90 80 70 66 63 60 55 53 47 50 44 41 41 36 40 34 34 33 31 30 25

20 Úspěšnost Úspěšnost % v 10 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Žáci

Graf 1: Úspěšnost žáků v pre-testu [%] Největší problém měli žáci v úlohách č. 2, 8 a 13. Druhá úloha byla na význam slova pícnina, ani jeden žák na tuto otázku neodpověděl. V úloze 8 ani jeden žák nepoznal

54 na obrázku květenství jetele plazivého a nepojmenoval ho jako strboul nebo hlávku. Úloha číslo 13 byla na barviva obsažená v mrkvi, která jsou prospěšná našemu zraku. Ani na tuto otázku nikdo nedokázal odpovědět. Podobně nízkou úspěšnost, kdy 1-3 žáci alespoň částečně odpověděli, měly úlohy 6 (využití fenyklu), 9 (poznat květenství akátu), 10 (plod bobovitých) a 17 (význam slova bakteriocidní). Naopak nejúspěšnější byly úlohy 5 a 11, na které alespoň částečně odpověděl každý. Úloha číslo 5 se týkala příkladů rostlin využívaných jako olejniny a úloha 11 poznávání forem brukve zelné na obrázku. Z toho je víceméně zřejmé, že děti znají to, s čím se setkávají denně. Naopak problém mají spíše s pojmy a fakty, která vyžadují hlubší porozumění.

4.2.2. Realizace výuky Realizace proběhla ve třídě 7. A na základní škole Botanická, Botanická 70, Brno Ponava. Ve třídě je celkem 19 žáků, celého ověřování se zúčastnilo 14 z nich, 6 chlapců a 8 dívek. Tříhodinová výuka proběhla ve dvou dnech, 13. 12. 2018 byly odučeny dvě vyučovací hodiny přírodopisu za sebou. V tomto bloku žáci pracovali kooperační formou induktivně na zobecnění morfologických znaků čeledí na základě podobnosti jejich zástupců. Třetí hodina se konala 15. 12. 2018 a během ní žáci opět kooperativně vyhledávali informace a tentokrát vytvářeli zápisy o druzích rostlin z jedné přidělené čeledi. Poté se svými zjištěními seznámili ostatní skupiny. Níže je uvedena strukturovaná příprava na hodinu, v níž byly vytvořené didaktické prostředky ověřovány. Součástí přípravy na hodinu jsou výukové cíle, pojmová analýza a scénář hodiny (operační analýza). Výuka proběhla úspěšně. Cíle stanovené při plánování hodiny byly splněny a činnosti tvořící náplň hodiny se všechny uskutečnily. Kooperační forma výuky byla pro žáky atraktivní a vedla k lepšímu uchopení tématu žáky, kteří tak byli schopní společně pracovat na zadaném úkolu pouze za dozoru a mírné nápomoci učitele. Prezentační dovednosti žáků v této třídě jsou obecně dobré, nebyl problém ani v této části výuky. Trochu nepohodlná byla manipulace s objemným svazkem herbářových položek během fáze hodiny, kdy žáci pracovali se všemi 4 čeleděmi, rostlin bylo moc. Při příští práci s multiplikáty by bylo dobré zkusit práci s např. 3-4 položkami z každé čeledi. Mohlo by to zjednodušit orientaci mezi druhy a podstatně zkrátit dobu trvání výuky ve fázi, kdy žáci vyhledávají společné znaky druhů pro určení čeledi. Jako celek byla výuka ucelená, logicky strukturovaná a bylo při ní dosaženo požadovaných výchovně-vzdělávacích cílů.

Vlastní závěrečné zhodnocení výuky: Cílem a smyslem této výuky bylo ověření funkčnosti didaktických prostředků zhotovených v rámci mojí diplomové práce. Žáci v hodině pracovali velmi usilovně, snažili se, věnovali se práci. Chvílemi byl ve třídě velký hluk, ale s tím jsem dopředu počítala a v nejmenším mi to nevadilo, bylo vidět, že žáky práce s přírodninami baví a dělají všechno proto, aby výuka proběhla bez problémů. Velmi si užili, že pracovali ve skupinách. Pro mě byla organizace výuky

56 náročná, ale díky asistentce pedagoga, která si vzala na starosti nejslabší skupinku a pracovala s ní, pro mě bylo možné hodinu zkorigovat. Didaktické prostředky považuji za velmi funkční a pro žáky zajímavé. Výuka byla rozložená do dvou dnů. Logická návaznost výuky nebyla porušena díky tomu, že jsme první den dokončili výuku morfologie čeledí a další den jsme na to navázali výukou o druzích z čeledí. Ve výsledku jsem to nevnímala negativně, i když jsem z toho byla nejprve rozpačitá. Žáci měli čas, aby se jim nově nabyté vědomosti rozležely v hlavě. Jediné, co bylo nepříjemné, bylo to, že jsem musela znova přinést materiály, znova přeorganizovat s žáky lavice a rozdělit je do skupin, ale to jsme stihli o přestávce.

Strukturace přípravy na hodinu přírodopisu Téma hodiny: Bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité rostliny – význam a poznávání Vypracoval/a: Bc. Klára Nováková Pro třídu: 7. A Místo realizace: ZŠ Botanická 70, Brno Ponava Časová dotace: 3 vyučovací hodiny (135 min.) Forma výuky: normativní hledisko: Hodina základního typu sociální hledisko: Hromadná frontální/Skupinová homogenní/Skupinová diferencovaná Prostředky výuky – kolekce zalaminovaných herbářových položek vč. fotografií rostlin, kartičky s úkoly pro všechny skupiny, kartičky s vlastnostmi rostlin, sešity, psací potřeby, klíč k určování rostlin (Polívka et Faustus, 1984), knihy o rostlinách ČR (viz níže), nejméně 1 čtečka QR kódů do skupiny, lupa, srovnávací tabulka k určování tvaru listu, okraje listu, typu květenství a postavení listů na stonku na zalaminovaném papíře, výrobky z rostlin (čaj z máty, sirup z mateřídoušky, mrkev, pastinák, zavařený křen…), fotografie rostlin na PC, dataprojektor. • POLÍVKA, František a Luděk FAUSTUS. Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin. 2. vydání. Praha: SPN, 1984. • BREMNESSOVÁ, Lesley a Michal PAVLÍK. Užitkové rostliny. Praha: Knižní klub, 2005. ISBN 978-80-242-1301-9. • KVASNIČKOVÁ, Danuše. Rostliny naší přírody: atlas rostlin. Benešov: Blug, 2015. ISBN 978-80-7274-035-2. • MIKOLÁŠ, Vlastimil. Užitkové rostliny v zahradě. Brno: CP Books, 2005. Abeceda české zahrady (CP Books). ISBN 80-251-0258-0.

Další informace (dle formy): 4 skupiny po max. 6 žácích, rozdělí učitel tak, aby byly skupiny vyvážené Zařazení do výuky dle RVP 1. Vzdělávací oblast – Člověk a příroda 58

2. Vzdělávací obor – Přírodopis 3. Tematický celek – Biologie rostlin 4. Průřezové téma –

A) VVC: Žák bude po skončení výuky schopen: • Charakterizovat vlastnosti (morfologické, ekologické) čeledí bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité. • Rozeznat nejrozšířenější zástupce čeledí bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité a zařadit je do příslušné čeledi. • Uvést minimálně 3 hospodářsky významné druhy z těchto čeledí a popsat jejich použití. • Pracovat se čtečkou QR kódů. • Orientovat se ve vybraných knihách o rostlinách České republiky. B) ANALÝZA UČIVA 1. Pojmy: nové (nově vytvářené): pícniny, luskoviny, olejniny, čeleď, miříkovité, hluchavkovité, bobovité, brukvovité, pyskatý květ, motýlovitý květ, pavéza, křídla, člunek, druhy rostlin, hlízkové bakterie, biopalivo, plodové koření, DRUHY ROSTLIN opěrné: kořenová zelenina, jednoduchý list, složený list, květenství, okolík, strboul, medonosná rostlina, úponky, lusk, tvrdka, nažka, přeslen, dusík, bílkoviny, luštěniny, košťálová zelenina, bulva, lodyha, stvol, rozšiřující: staminodium, listeny, šešule, šešulka, silice, betakaroten, obaly a obalíčky 2. Dovednosti: Senzomotorické – pozorování pomocí lupy Intelektuální – určení rostliny dle klíče, určení tvaru listu, typu květenství a typu plodu podle srovnávací tabulky, klasifikace vybraných druhů rostlin do čeledí, popis morfologie čeledí, hodnocení hospodářského významu čeledí i jednotlivých druhů 3. Návyky – morální – skupinová práce, respektování názoru někoho jiného; pracovní – při práci ve skupině se všichni její členové podílejí na výsledku skupiny

4. Myšlenkové operace – generalizace – zobecnění znaků druhů k celé čeledi 5. Mezipředmětové vztahy Vertikální – Přírodopis 7. třída – morfologie rostlinných orgánů; Př + Přírodověda + Prvouka 1. stupeň – druhy zeleniny, koření horizontální – Př +ČJ – výtah z textu, vytvoření zápisu; Př + Člověk a svět práce – užitkové druhy rostlin a jejich pěstování 5. Praktický dopad - poznání účelu pěstování některých druhů rostlin na polích - způsob využití některých hlavních užitkových rostlin C. SCÉNÁŘ VÝUKY: Fáze Podrobný popis aktivity učitele Podrobný popis aktivity žáků Metoda Forma Čas Poznámky Organizace výuky pomůcky Úvod Pozdrav, zápis do třídní knihy, Hlásí, kdo chybí, sedí v lavicích Rozhovor Hromadná 2 Třídní kniha zápis chybějících frontální

Rozdělení žáků do skupin a Zařazují se do skupin podle 4 organizace lavic do hnízd pokynů učitele, přesouvají v rozích třídy lavice a sedají si na svá místa

Hlavní část: Motivace Rozdání skupinám přidělené Přeberou si sady a kartičky, Vysvětlování Hromadná 2 Sada rostlin: 10 brukvovitých, 6 miříkovitých, 9 sady rostlin, kartičky s úkoly; poslouchají, co říká učitel frontální bobovitých a 7 hluchavkovitých, zalaminovaných uvedení tématu – rostliny ze 4 na formátu A3, označených QR kódem a lepkou různých čeledí v barvě čeledi. Kartičky s úkoly pro skupinu: krytosemenných, skupiny mají Barevně rozlišené zalaminované kartičky svázané odhalit jejich charakteristické ve svazku, nahoře je zelená (Příloha 9). morfologické znaky. Čeledi jsou rozlišené barevnými puntíky, ale nevíme, jak se jmenují.

Expozice Učitel žákům sdělí, že se Žáci si převezmou pomůcky od Instruktáž/ Skupinová 10 lupa, srovnávací tabulka k určování tvaru listu, budou věnovat úkolům na učitele a rozdělí a rozvrhnou si práce homogenní okraje listu, typu květenství, postavení listů na zelené kartičce. Dostanou za práci. Pracují sami, za dozoru s klíčem stonku (Příloha 10), sada rostlin (Příloha 7), sada úkol roztřídit rostliny na učitele. kartiček s úkoly (Příloha 9), papíry na zapisování hromádky podle barvy puntíků zjištěných společných rysů skupin rostlin. a hledat u nich společné znaky. K tomu dostanou i pomůcky. Hlavním cílem této aktivity je

61 zobecnit, co mají rostliny ve stejné čeledi společného. Následně dozoruje skupinovou práci.

Učitel vede rozhovor o Žáci diskutují a uvádějí svoje Rozhovor Hromadná 10 Tabule, fixy, soupisy vlastností všech skupin společných znacích, postupně zjištění o jednotlivých objevný frontální rostlin po jednotlivých skupinách skupinách rostlin učiteli. vysvětlování rostlin podle barvy puntíku přiřazeného čeledi: (bobovité – zelený, brukvovité – žlutý, hluchavkovité – modrý, miříkovité – červený). Učitel jako moderátor zapisuje na tabuli do čtyř vizuálně oddělených zón čtyřmi různými barvami fixů podle barev přidělených skupinám rostlin správné domněnky žáků. Pokud rozhovor bude váznout nebo se ubírat

špatným směrem, učitel zasáhne a daný znak ukáže sám, aby potvrdil nebo vyvrátil tvrzení. Soupis na tabuli zůstane až do skončení hodiny. Žáci si vezmou další, tentokrát Didaktická Modré obálky s kartičkami: na nich jsou vlastnosti Fixace Učitel zadá žáků, aby se modrou kartičku s úkoly a hra s Skupinová 5 čeledí (Příloha 4); srovnávací tabulky k určení věnovali úkolům na modré přidělenou modrou obálku, ze využitím homogenní tvaru a typu okraje listu, typu květenství; postavení kartičce a zdůrazní, že se které vytáhnou kartičky s kartiček (Co listů na stonku (Příloha 10); sady rostlin (Příloha 7) mohou orientovat v popsanými znaky skupin rostlin se hodí) přiřazování podle klíčů (listy, (Příloha 4). Tyto kartičky by květy, plody) a podle tabule. měly samostatně přiřadit Dozoruje práci, radí a kritickým myšlením k těm povzbuzuje. čeledím, ke kterým si myslí, že patří. Rozhovor Kontrola správnosti přiřazení – Upravují si přiřazení vlastností opakovací Hromadná 5 společná, vede učitel. podle pokynů učitele. frontální Práce Knihy o rostlinách ČR Expozice Učitel zadá práci s dalším Skupiny si vezmou knihy o s knihami Skupinová 10 úkolem na modré kartičce, rostlinách ČR, které jsou homogenní dozoruje a radí. k dispozici, a hledají, ke kterým

čeledím krytosemenných rostlin všechny charakteristiky sedí tak, aby dokázali přiřadit všechny 4 skupiny rostlin k nějaké čeledi.

Skupina pracuje s úkolem na Práce se Část sady rostlin z přidělené čeledi, knihy o Když skupina správně určí červené kartičce a bere si jen čtečkou QR Skupinová 25 rostlinách ČR, sešity a psací potřeby všechny čeledi, učitel jim určí přidělenou čeleď rostlin, zbytek kódů, práce diferencovaná práci s červenou kartičkou. odloží. Udělají si zápisy o s knihami Následně pomáhá třídit čeledích obecně podle tabule a metoda informace v knihách, radí a přiřazených kartiček grafických a dozoruje. s vlastnostmi čeledí. Pak si výtvarných vezmou čtečku QR kódů a činností zjistí, jaké druhy rostlin mají. Každý z nich si vezme 1 druh a s pomocí knih o něm zjistí relevantní informace: kde roste, využití, vlastnosti atd. Skupina si o všech zpracovávaných druzích (max. 6) udělá krátké zápisy do sešitu.

Po dokončení zápisu o druzích Výklad/ ukázky výrobků z rostlin nebo fotografií výskytu a Učitel ukončí práci a určí z přiřazené čeledi následuje demonstrace Hromadná 40 využití (čaj z máty, sirup z mateřídoušky, pořadí prezentací skupin. Při prezentace žáků s doplněním frontální fotografie pícnin na polích, mrkev, pastinák, prezentacích žáky doplňuje, učitele. Žáci prezentují zjištěné zavařený křen atd. upřesňuje a ukazuje např. informace o jednotlivých výrobky z rostlin. druzích a ukazují je při tom.

Učitel vysvětlí způsob práce – Žáci si sednou do skupin, Vysvětlování, Zápis z předchozí práce, sešity, psací potřeby metoda „Návštěvníci“ stejných jako při předchozí „návštěvníci“ Skupinová 20 práci a vyberou jednoho, který diferencovaná bude se zápisem svojí skupiny obcházet ostatní skupiny po směru hodinových ručiček. Pak tito žáci obcházejí skupiny a ostatní si podle nich doplňují zápis o druhy ostatních skupin.

Učitel ukazuje fotografie Žáci soupeří, která skupina Projekce Fotografie rostlin (Příloha 3), dataprojektor rostlin na dataprojektoru. správně pojmenuje více druhů. statická/ Hromadná 5 pozorování frontální

Fixace

Závěr Úklid lavic, vrácení pomůcek, Uklízí lavice, vrací pomůcky, 2 rozloučení loučí se s učitelem

Přílohy: Příloha 1 – 4 sady sušených rostlin (fyzická příloha DP, fotografie herbáře Příloha 7) Příloha 2 – 4 sady kartiček s úkoly (fyzická příloha DP, úkoly Příloha 9) Příloha 3 – Fotografie rostlin (Příloha 3) Příloha 4 – Kartičky s vlastnostmi čeledí (Příloha 4) Příloha 5 – Srovnávací tabulky pro určování tvaru jednoduchého a složeného listu, jeho okraje, typu květenství, postavení listů na stonku (Příloha 10)

4.2.3. Vyhodnocení post-testu Na základě dat získaných pre-testem byla také přizpůsobena výuka a následně i post-test. Ten vycházel především z výukových cílů výuky. Žáci o post-testu opět dopředu věděli a mohli se na něj tak i připravit, protože jeho výsledek tvořil součást jejich prospěchu. Na jeho vyplnění měli 25 minut. Didaktický test tvořilo 10 testových položek různého typu, z nichž bylo možné souhrnně získat až 20 bodů. Test byl žákům předložen dne 18. 12. 2018 v hodině přírodopisu následující po výuce. Celkové výsledky testu byly více než dobré (viz Graf 2).

Úspěšnost v procentech - Post-test

97,5 97,5 100 100 90 87,5 87,5 90 85 82,5 82,5 80 72,5 70 65 57,5 60 50 40 27,5

Úspěšnost Úspěšnost % v 30 20 7,5 10 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Žáci

Graf 2: Úspěšnost žáků v post-testu [%] Nejvyšší dosažené skóre bylo 100 %, nejhorší 7,5 %. Kromě dvou žáků (č. 11 a 13 v grafu) všichni vykazovali výrazné zlepšení. Výkon žáků 11 a 13 byl ovlivněn spíše než neznalostí jejich postojem k psanému testu, neboť byl realizován v předvánočním týdnu. Žáci test průměrně zvládli na 74,2 %, což odpovídá známce 2. Medián testu výstupních poznatků byl 83,75 % a modus 97,5 %. Zlepšení oproti pre-testu bylo průměrně o 31,2 % (viz Graf 3). Medián zlepšení byl +35 % a modus +32 %.

Graf 3: Srovnání výkonů žáků v pre-testu a post-test [%] Podle těchto výsledků lze usoudit, že výuka byla efektivní a vedla k velmi dobrému paměťovému zvládnutí učiva u téměř celého vzorku žáků.

5. DISKUZE

Hlavním cílem této diplomové práce bylo zhotovení didaktických prostředků pro výuku čeledí bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité na základní škole. Návrhem a ověřováním didaktických prostředků podobného typu ve výuce se zabývala ve své bakalářské práce také Uherová (2014), která se zaměřovala na vytvoření praktického námětu pro školní projekt s tématikou herbářování, ale návrh již neověřovala v praxi. Postavením vyšších rostlin ve výuce přírodopisu na ZŠ se zabývala také Poulíčková (2013), která ve své práci poukazuje na důležitost využití herbářů při výuce botaniky a součástí její práce je také analýza učebnic z hlediska předkládaných druhů rostlin a jejich prezentace. Pro tuto analýzu si zvolila téměř totožné učebnice, jako autorka této práce. Dále její práce obsahuje i metodiku tvorby herbáře. Prací s přírodninami v hodinách botaniky na gymnáziu se zabývá ve své DP i Kyznerová (2009). Při stanovení předpokládaných výsledků se vycházelo také z diplomové práce Denisy Třešňákové (2017), která ověřovala ve výuce na ZŠ vytvořenou sbírku hmyzu. Herbář cévnatých rostlin pro studenty pedagogického asistentství biologie tvořila a testovala ve výuce Harvančáková (2012) a Kopalová (2014) zhotovila materiály pro výuku tématu listnaté dřeviny na ZŠ. Práce Uherové (2014) se od této liší tím, že navrhuje projektovou výuku herbářování, zatímco tato práce se zabývá spíše prací s již hotovými herbářovými položkami. Tyto práce mají společný náhled na důležitost využití přírodnin a aktivního zapojení žáků do výuky botaniky. Poulíčková (2013) řeší spíše zařazení výuky botaniky do přírodopisu, postavení vyšších rostlin v systému výuky. V analýze učebnic přírodopisu z hlediska zastoupených druhů se však s touto prací shoduje. Kyznerová (2009) diplomovou práci zaměřuje na gymnaziální vzdělávání a na pohled učitelů na využití přírodnin ve výuce. Dotazníkovým šetřením mezi učiteli potvrdila jejich nedostatečné užívání. V práci popisuje také tvorbu sbírek rostlin. Z výsledků práce Denisy Třešňákové (2017) lze zobecnit, že používání přírodnin ve výuce vede k lepšímu paměťovému zvládnutí učiva, k popularizaci přírodopisu a vyšší efektivitě výuky.

Harvančáková (2012) zjistila, že výkon studentů bakalářského studia Pedagogické fakulty MU je lepší při používání herbáře, než při studiu morfologie rostlin z fotografií. Kopalová (2014) použila ke zjištění výsledků výuky s vytvořenými materiály také test vstupních a výstupních znalostí a došla k závěru shodnému se závěrem této práce. Všechny výše uvedené práce potvrdily předpokládanou hypotézu, že výuka s přírodninami je v přírodopisu efektivnější a vede k trvalejšímu a lepšímu paměťovému zvládnutí učiva. I pro tuto práci byl stanoven předpoklad, že výuka s přírodninami bude efektivní. Její výsledky byly sledovány pomocí pre-testu a post-testu, které byly žákům předloženy k vyplnění před a po výuce s vytvořenými didaktickými prostředky. Z výsledků pre-testu byly patrné rozdíly ve zkušenostech a znalostech o rostlinách z vybraných čeledí. Byl vyplněn ve škále úspěšnosti od 25 % do 66 %. Z dvaceti otázek celkem na 3 nezvládl odpovědět ani jeden žák. Po výuce byl žákům předložen post-test a jeho výsledky byly velmi dobré. Podle vlastních slov žáků se jim s herbáři pracovalo velmi dobře a mnoho si toho zapamatovali z vlastní výuky, nemuseli pak věnovat tolik čas přípravě na test. Při konstrukci didaktických prostředků, především při tvorbě herbáře, bylo nutné překonat nepříjemnou skutečnost, že rok 2018 byl velmi suchý, proto bylo obtížné zachytit některé druhy rostlin, zamýšlené jako součást herbáře, v jejich vegetační sezoně. Celkem bylo sebráno, usušeno a zaherbářováno 67 jedinců z čeledi brukvovité, 44 jedinců z čeledi hluchavkovité, 24 jedinců z čeledi miříkovité a 42 jedinců čeledi bobovité. Celkem tedy 177 herbářových položek. Z těch byly zhotoveny 4 multiplikáty herbářů, kdy každý z nich obsahuje 6 zástupců miříkovitých, 10 zástupců bobovitých, 10 hluchavkovitých a 9 zástupců brukvovitých rostlin. Stanovení účinnosti výuky prostřednictvím testu vstupních a výstupních znalostí by ideálně bylo doplněno i srovnáním s kontrolní skupinou vyučovanou bez přírodnin, bohužel to nebylo možné kvůli časovému rozvrhu výuky. Kdyby ale kontrolní skupina k dispozici byla, předpokladem je, že by výsledky byly stejné – výuka s přírodninami by se ukázala opět jako efektivnější.

6. ZÁVĚR

Tato diplomová práce, „Soubor materiálních prostředků pro výuku vybraných čeledí krytosemenných rostlin na ZŠ“ se zabývala nejprve analýzou učebnic přírodopisu z pohledu zastoupených druhů rostlin z čeledi bobovité, brukvovité, hluchavkovité a miříkovité v tematickém celku Biologie rostlin. K analýze obsahu bylo vybráno šest učebnic pro ZŠ, ve kterých je zpracována biologie rostlin. Součástí výsledků analýzy učebnic jsou 4 přehledně zpracované tabulky taxonů rostlin z vybraných čeledí, které se v těchto učebnicích vyskytují. V těchto tabulkách lze nalézt i informaci o introdukovaných druzích a užitkových rostlinách. Z tabulek lze také vyčíst přítomnost či absenci obrazových komponent doprovázejících druhy v každé z analyzovaných učebnic. Výsledky analýzy učebnic byly do značné míry uplatněny v následné tvorbě didaktických prostředků a scénáře výuky. Posléze bylo úkolem vytvoření didaktických prostředků pro výuku těchto čeledí, konkrétně herbáře a k němu přidružených materiálů: kartiček s úkoly, kartiček s vlastnostmi čeledí pro přiřazování, fotografie rostlin, srovnávací tabulky, QR kódů. Vytvořené prostředky výuky byly ověřeny ve vyučování v 7. ročníku na ZŠ Botanická, Brno, ve třídě 7.A. Byla zvolena kooperativní forma výuky tak, aby žáci mohli aktivně pracovat s přírodninami. Samotné výuce předcházel pre-test, na základě kterého byl vytvořen scénář výuky. Průběh byl rozložen do dvou částí, dvouhodinové a jednohodinové. Dvouhodinová výuka, během které žáci zjišťovali homogenní skupinovou prací společné znaky rostlin z čeledí, aby pomocí nich sestavili seznam pro čeledi typických vlastností a nakonec vlastnosti zobecnili, proběhla souvisle. Poslední hodina výuky proběhla samostatně. Během ní žáci pracovali stále ve stejných skupinách, ale diferencovaně, podle společného schématu. Vyhledávali informace o konkrétních rostlinách a tvořili si zápisy, o které se pak podělili se zbytkem třídy. Při výuce bylo ve třídě poměrně hodně hluku, ale tomu se jen obtížně zabraňuje. Díky tomu, že skupiny byly rozmístěny do čtyř rohů třídy v hnízdech, bylo možné zabezpečit, aby se příliš vzájemně nevyrušovaly. Po tříhodinové výuce byl žákům předložen test výstupních znalostí a byly vyhodnoceny odpovědi žáků.

Z výsledků, které byly post-testem získány, je patrné, že funkčnost vytvořených didaktických prostředků byla potvrzena – průměrná známka byla 2, průměrný výkon byl 74,3 % správných odpovědí. Průměrné zlepšení výkonu oproti úspěšnosti v pre-testu byla o 31,2 %. Autorka práce má v úmyslu vytvořenou sbírku herbářových položek nadále rozšiřovat a využívat ji ve výuce.

Seznam zkratek

APG II Angiosperm Phylogeny Group II systém ČGS Česká geografická společnost ČR Česká republika Det. Determinavit (určil) DP Diplomová práce Leg. Legit (sběratel) m. j. mimo jiné MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MU Masarykova univerzita Např. například Příp. případně RVP ZV Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání SPN Státní pedagogické nakladatelství ŠVP Školní vzdělávací program ZŠ Základní škola

7. POUŽITÁ LITERATURA

7.1. Přehled použitých literárních zdrojů AIRES, A. Brassica Composition and Food Processing. Processing and Impact on Active Components in Food. Elsevier, 2015, 2015, 17-25. DOI: 10.1016/B978-0-12-404699- 3.00003-2. ISBN 9780124046993. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/B9780124046993000032 AJAJA, P. O. Which strategy best suits biology teaching? Lecturing, concept mapping, cooperative learning or learning cycle?. Electronic Journal of Science Education. Abraka, Nigeria: Delta State University, 2013, 17(1), 1-37. ALEXANDER, I. J. Systematics and ecology of ectomycorrhizal legumes. ZARUCCHI, J.L. a Ch. H. STIRTON. Advances in legume biology; monographs in systematic botany from the Missouri Botanical Garden. Missouri Botanical Garden: Missouri Botanical Garden, 1989, s. 607-624. ISBN 978-9991252209. AL-SHEHBAZ, I. A. Brassicaceae (Mustard Family). ELS. Chichester, UK, 2001, 2011-07-15. DOI: 10.1002/9780470015902.a0003690.pub2. ISBN 0470016175. Dostupné také z: http://doi.wiley.com/10.1002/9780470015902.a0003690.pub2 ALTMANN, A. Přírodniny ve vyučování biologii a geologii. Vydání 3. upravené. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. 157 s. ATKINS, S., A. L. BUDANTSEV, P. D. CANTINO, B. J. CONN a R. GRAYER. Labiateae. KADEREIT, J. W. Flowering plants, dicotyledons: Lamiales (except Acanthaceae including Avicenniaceae). New York: Springer, 2004, s. 167-275. ISBN 978-3-540- 40593-1. BRANŽOVSKÝ, I. et al. Situační a výhledová zpráva. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2014. ISBN 978-80-7434-192-2. BROWN, Ch. R. The effective teaching of biology. New York: Longman, 1995. ISBN 05-820- 9505-0. BROWN, M. J. a TAYLOR, P. N. New pea genes for the classroom. School Science Review, Vol. 75, 271, 87-90. BYNUM, B. a H. BYNUM. The herbarium sheet. The Lancet. 2016, 387(10023), 1046-1046. DOI: 10.1016/S0140-6736(16)00664-4. ISSN 01406736. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0140673616006644

CANNON, J. F. M., M. J. CANNON et G. DALBY-QUENET. Dye plants and dyeing. Portland, Or.: Timber Press, 2003. ISBN 978-0881925722. ČERNÍK, V., M. HAMERSKÁ, Z. MARTINEC et J. VANĚK. Přírodopis 7: zoologie a botanika pro základní školy. 2. vydání. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2016. ISBN 978-80-7235-574-7. ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon o ochraně přírody a krajiny. In: Sbírka zákonů ČR. Praha: Česká národní rada, 1992, ročník 1992, částka 28, číslo 114. Dostupné také z: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-ochrane-prirody-a-krajiny/ DANČÁK, M., H. MIKULENKOVÁ et D. ŠEVČÍK. Přírodopis 6. Olomouc: Prodos, 2015. ISBN 978-80-7230-294-9. DANIHELKA, J., CHRTEK, J. J.; et KAPLAN, Z. Checklist of vascular plants of the Czech Republic: Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky. 2012.Preslia. 84, 647– 811. ISSN 0032-7786. DOBRORUKA, L., N. GUTZEROVÁ, L. HAVEL, Z. CHOCHOLOUŠKOVÁ et T. Č. KUČERA. Přírodopis II pro 7. ročník ZŠ. 3. Mníšek pod Brdy: Scientia, 2016. ISBN 978-80-86960-60-9. DOBRYLOVSKÁ, D. Klíč k určování bylin: 333 nejběžnějších bylin na území ČR. Praha: Kupka, 2008. ISBN 978-80-87020-59-3. DOBRYLOVSKÁ, D. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. ISBN 978-80-87412-16-9. DUDA, M. et V. STŘELEC. Lahôdková zelenina. Bratislava: Príroda, 1986. DUCHOVÁ, I. Využití rostlin z čeledi Hluchavkovité (Lamiaceae) ve výživě. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Lékařská fakulta. Vedoucí práce Doc. MUDr. J. Šimůnek, CSc. ELPEL, T. J. Botany in a Day: The Patterns Method of Plant Identification. 6. Pony, Montana, USA: Hops Press, 2013. 235. ISBN 9781892784353. ENDRESS, P. K. Origins of Flower Morphology. The Character Concept in Evolutionary Biology. Elsevier, 2001, 2001, s. 493-510. DOI: 10.1016/B978-012730055-9/50034-3. ISBN 9780127300559. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/B9780127300559500343 GREVE, M., A.M. LYKKE, C.W. FAGG, et al. Realising the potential of herbarium records for conservation biology. South African Journal of Botany. 2016, 105, 317-323. DOI:

10.1016/j.sajb.2016.03.017. ISSN 02546299. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S025462991530454 HARLAN, J. R. 2nd ed. Madison, Wis., USA: Crop Science Society of America, 1992. ISBN 978-0891181071. HARLEY R.M. et al. (2004) Labiatae. In: Kadereit J.W. (eds) Flowering Plants · Dicotyledons. The Families and Genera of Vascular Plants, vol 7. Springer, Berlin, Heidelberg HARVANČÁKOVÁ, M. Tvorba herbáře cévnatých rostlin pro studijní účely. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce Z. Lososová. HEDBÁVNÁ, H. et al. Přírodopis. 3. aktualizované vydání. Brno: Nová škola, 2017. Duhová řada. ISBN 978-80-7289-930-2. HEYWOOD, V. H. Flowering plants of the world. Updated ed. New York: Oxford University Press, 1993. ISBN 978-0195210378. HLOUCALOVÁ, P., J. SKLÁDANKA, P. HORKÝ, B. KLEJDUS, J. PELIKÁN et D. KNOTOVÁ. Determination of Phytoestrogen Content in Fresh-Cut Legume Forage. Animals. 2016, 6(7), 43-57. DOI: 10.3390/ani6070043. ISSN 2076-2615. Dostupné také z: http://www.mdpi.com/2076-2615/6/7/43 HOFFMANNOVÁ, E. Jak založit herbář. Praha: Mladá fronta, 1984 HROUDA, L. Rostliny luk a pastvin. Praha: Academia, 2013. Atlas (Academia). ISBN 978-80- 200-2259-2. JUDD, W. S. Plant systematics: a phylogenetic approach. 2nd ed. Sunderland, Mass., U.S.A.: Sinauer Associates, c2002. ISBN 978-087-8934-034. KELLER, M. Botany and Anatomy. The Science of Grapevines. Elsevier, 2015, 2015, s. 1-57. DOI: 10.1016/B978-0-12-419987-3.00001-7. ISBN 9780124199873. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/B9780124199873000017 KOPALOVÁ, J. Soubor učebních materiálů pro výuku tématu listnaté dřeviny na základní škole. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce L. Vodová. KŘÍSA, B. et K. PRÁŠIL. Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. Praha: PřF UK v Praze, 1994. KUBÁT, K., (ed.) Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200- 0836-5.

KUKLINSKI, C. Farmacognosia : estudio de las drogas y sustancias medicamentosas de origen natural. Barcelona: Ediciones Omega, 2000. ISBN 84-282-1191-4. KVAŠEK, Z. et J. KVAŠEK. Jak vznikly krytosemenné rostliny a jejich květy. Živa. 2009, (5), 209-211. KYZNEROVÁ, J. Práce s přírodninami v hodinách botaniky v prostředí střední školy gymnaziálního typu. Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra biologie a environmentálních studií. Vedoucí práce K. Vaněčková, J. Skýbová. LAVOIE, C. Biological collections in an ever changing world: Herbaria as tools for biogeographical and environmental studies. Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics. 2013, 15(1), 68-76. DOI: 10.1016/j.ppees.2012.10.002. ISSN 14338319. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1433831912000595 LEWIS, B. P., Ch. B. BURGE et D. P. BARTEL. Conserved Seed Pairing, Often Flanked by Adenosines, Indicates that Thousands of Human Genes are MicroRNA Targets. Cell. 2005, 120(1), 15-20. DOI: 10.1016/j.cell.2004.12.035. ISSN 00928674. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0092867404012607 MALCOVÁ, K. et V. JANŠTOVÁ. Jak jsou hodnoceny jednotlivé obory biologie žáky 2. stupně ZŠ a nižšího gymnázia?. Biologie. Chemie. Zeměpis. 2018, 27(1), 23-34. DOI: 10.14712/25337556.2018.1.3. ISSN 2533-7556. Dostupné také z: http://bichez.pedf.cuni.cz/archiv/article/56 MALENINSKÝ, M. Přírodopis pro 7. ročník: učebnice pro základní školy a nižší stupeň víceletých gymnázií: obratlovci, vyšší rostliny. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2006. Natura. ISBN 80-860-3466-6. MAREČEK, F., (ed.) Zahradnický slovník naučný 3 Ch-M. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. ISBN 80-851-2062-3. MCCANCE, R. A. et E. M. WIDDOWSON. McCance and Widdowson's The composition of foods. 6th summary ed. Cambridge: Royal Society of Chemistry, 2004. ISBN 978-0- 85404-428-3. MESSINA, M. Insights Gained from 20 Years of Soy Research. The Journal of Nutrition. 2010, 140(12), 2289S-2295S. DOI: 10.3945/jn.110.124107. ISSN 0022-3166. Dostupné také z: https://academic.oup.com/jn/article/140/12/2289S/4630696

MÖLLEROVÁ, J. Symbiotická fixace dusíku Bakterie Rhizobium s. l. a Frankia. Živa. 2006, 153(1), 9-16. MURPHY, C. et J. BEGGS. Children's Perceptions of School Science. School Science Review. 2003, 84(308), 109-116. ISSN 0036-6811. PALMER, M. W., G. L. WADE et P. NEAL. Standards for the Writing of Floras. BioScience. 1995, 45(5), 339-345. DOI: 10.2307/1312495. ISSN 00063568. Dostupné také z: https://academic.oup.com/bioscience/article-lookup/doi/10.2307/1312495 PECIAR, V. Jak si uděláme herbář. KREJČA, J. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. Bratislava: Príroda, 2007, s. 274-286. ISBN 978-80-07-01572-2. PELIKÁNOVÁ, I., F. HASCH et J. SEJPKA. Přírodopis 7 pro ZŠ a víceletá gymnázia – učebnice. Praha: Fraus, 2012. ISBN 978-80-7238-424-2. PLAIN, J. Notes on making a herbarium. Arnoldia [online]. THE ARNOLD ARBORETUM OF HARVARD UNIVERSITY, 1968, 16. 8. 1968, 28(8-9), 69-111 [cit. 2019-03-01]. Dostupné z: http://arnoldia.arboretum.harvard.edu/pdf/articles/1968-28--notes-on- making-an-herbarium.pdf POULÍČKOVÁ, M. Vyšší rostliny ve výuce prírodopisu na ZŠ. Olomouc, 2013. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce Z. Hradílek. PRABHU, K. H. et A. BHUTE. Plant based dyes and mordant: A Review. Journal of Natural Product and Plant Resources. Scholars Research Library, 2012, 2012(6), 649-664. ISSN 2231-3184. REIS, A. R. S., S. M. S. ARAÚJO et P. R. R. PIOVESAN. The potential use of Fabaceae lianas fibers in papermaking. European Journal of Wood and Wood Products. 2018, 76(6), 1761-1763. DOI: 10.1007/s00107-018-1347-3. ISSN 0018-3768. Dostupné také z: http://link.springer.com/10.1007/s00107-018-1347-3 SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. 2. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1821-7. SLAVÍK, B. et J. ŠTĚPÁNKOVÁ. Květena České republiky (5.). Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. SLAVÍK, B.et J. ŠTĚPÁNKOVÁ. Květena České republiky. Praha: Academia, 2011. ISBN 80- 200-0590-0.

SMITH, N. P. Flowering plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, published in association with The New York Botanical Garden, 2004. ISBN 06-911-1694-6. SMÝKAL, P., C. J. COYNE, M. J. AMBROSE, et al. Legume Crops Phylogeny and Genetic Diversity for Science and Breeding. Critical Reviews in Plant Sciences. 2014, 34(1-3), 43-104. DOI: 10.1080/07352689.2014.897904. ISSN 0735-2689. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/07352689.2014.897904 STONE, G. N., N. E. RAINE, Matthew PRESCOTT et Pat G. WILLMER. Pollination ecology of acacias (Fabaceae, Mimosoideae). Australian Systematic Botany. 2003, 16(1), 103- 118. DOI: 10.1071/SB02024. ISSN 1030-1887. Dostupné také z: http://www.publish.csiro.au/?paper=SB02024 ŠAFARČÍKOVÁ, S. METODICKÝ LIST Skupinová práce. Labyrint: inovativní projekty environmentální výchovy pro školy v Plzeňském kraji [online]. Občanské sdružení Ametyst, 2011, 8. 2011, 1-4 [cit. 2019-03-10]. Dostupné z: http://www.ametyst21.cz/media/content/download/154_metodicky-list-skupinova- prace.pdf ŠTRANC, J. Hlízkové bakterie a jejich význam ve výživě sóji v ČR. In: ŠTRANC, Jaromír, P. ŠTRANC et D. ŠTRANC. Perspektivy sóji v ČR: Perspectives of Soya in the Czech Republic. Praha: Katedra rostlinné výroby, ČZU v Praze, 2005, s. 40-42. ISBN 80-213- 1288-2. TAYLOR, T. Flowering plants. Biology and Evolution of Fossil Plants. Elsevier, 2009, 2009, s. 873-997. DOI: 10.1016/B978-0-12-373972-8.00022-X. ISBN 9780123739728. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/B978012373972800022X UHEROVÁ, K. Herbářování rostlin a využití herbářů ve výuce. Praha, 2014. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra biologie a environmentálních studií. Vedoucí práce J. Skýbová. VALÍČEK, P. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Vyd. 2., upr. a dopl. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. VAŠÁK, J. Konkurenceschopnost hlavních plodin a nové trendy v jejich pěstování. Praha: ÚZPI, 2008. ISBN 978-80-7271-191-8. VELÁZQUEZ-BELTRÁN, L. G., E. SÁNCHEZ-VERA, E. G. NAVA-BERNAL et C. M. ARRIAGA-JORDÁN. The role of working equines to livelihoods in current day

campesino hill-slope communities in central Mexico. Tropical Animal Health and Production. 2011, 43(8), 1623-1632. DOI: 10.1007/s11250-011-9881-6. ISSN 0049- 4747. Dostupné také z: http://link.springer.com/10.1007/s11250-011-9881-6 VOGL, S., P. PICKER, J. MIHALY-BISON, et al. Ethnopharmacological in vitro studies on Austria's folk medicine—An unexplored lore in vitro anti-inflammatory activities of 71 Austrian traditional herbal drugs. Journal of Ethnopharmacology. 2013, 149(3), 750-771. DOI: 10.1016/j.jep.2013.06.007. ISSN 03788741. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0378874113004108 WANASUNDARA, J. P. D. Proteins of Brassicaceae Oilseeds and their Potential as a Plant Protein Source. Critical Reviews in Food Science and Nutrition. 2011, 51(7), 635-677. DOI: 10.1080/10408391003749942. ISSN 1040-8398. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10408391003749942 WENT, F. W. et A. ČECHOVÁ. Rostliny. Praha: Mladá fronta, 1979. WILLIS, Ch. G., E. R. ELLWOOD, R. B. PRIMACK, et al. Old Plants, New Tricks: Phenological Research Using Herbarium Specimens. Trends in Ecology and Evolution. 2017, 32(7), 531-546. DOI: 10.1016/j.tree.2017.03.015. ISSN 01695347. Dostupné také z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0169534717300939 ZAHRADNÍKOVÁ, H. Rychlení a možnosti využití potočnice lékařské. Lednice, 2011. Disertační práce. Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta. Vedoucí práce Kristína Petříková. ZIMOLKA, J. Speciální produkce rostlinná – rostlinná výroba: (polní a zahradní plodiny, základy pícninářství). Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000. ISBN 80-715-7451-1

7.2. Přehled použitých internetových zdrojů AL-SHEHBAZ, I. Brassicaceae Genera of the World: Descriptions, Illustrations, Identification, and Information Retrieval. Eflora.org [online]. 2003, 2003 [cit. 2019-02-24]. Dostupné z: http://flora.huh.harvard.edu/Brassicaceae/intkey/WWW/Genera.htm Angiosperm families – Labiatae Juss. DELTA – DEscription Language for TAxonomy [online]. [cit. 25-02-2019]. Dostupné z: http://www.delta- intkey.com/angio/www/labiatae.htm Balm: several herbs of the mint family. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-02- 25]. Dostupné z: https://www.britannica.com/plant/balm-several-herbs-of-the- mint-family Bobovité. Leporelo [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné z: https://leporelo.info/pics/small.php?f=bobovite.jpg&s=400 Brassicaceae plant family. Encyclopedia Britannica: britannica.com [online]. 1998 [cit. 2019-02-23]. Dostupné z: https://www.britannica.com/plant/Brassicaceae Brassicales – Brukvotvaré. Pladias. Databáze české flóry a vegetace [online]. Brno, 2019 [cit. 2019-02-23]. Dostupné z: https://www.pladias.cz/taxon/overview/Brassicales Brukvovité – Brassicaceae. Květena České republiky [online]. Petr Kocián, 2003 [cit. 2019-03-15]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=3 CIHLÁŘOVÁ, Z. Lamiaceae (hluchavkovité). Biolib.cz [online]. Ondřej Zicha, 2019, 8. 4. 2007 [cit. 2019-03-08]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id3349/ DORUŠKOVÁ, V. Apium Graveolens L. (miřík) celer/zeler voňavý. Botany.cz: Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné zajímavé botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin [online]. Brno, 2007, 6. 10. 2010 [cit. 2019-03-08]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/apium-graveolens/ GRULICH, V. Brassiacaceae Burnett – brukvovité/kapustovité. Botany.cz: Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné zajímavé botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin [online]. Brno, 2007, 27.12.2012 [cit. 2019-02-23]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/brassicaceae

GRULICH, V. Fabaceae Lindl. – bobovité. Botany.cz: Zajímavosti ze světa rostlin. Katalog rostlin s vyhledáváním jednotlivých druhů. Rezervace, chráněná území a jiné zajímavé botanické lokality. Ohrožené a chráněné druhy rostlin [online]. Brno, 22. 12. 2013 [cit. 2019-02-23]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/fabaceae/ Hluchavkovité – Lamiaceae. Květena České republiky: plané rostliny ČR [online]. 2003 [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=6 HOSKOVEC, L. LATHYRUS CLYMENUM L. - hrachor popínavý. In: Botany.cz [online]. Brno, 2007, 10. 7. 2007 [cit. 2019-03-15]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/lathyrus-clymenum/ KAPLAN, Z., J. DANIHELKA, P. KOUTECKÝ, et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Preslia [online]. 2017, 89(2), 115-201 [cit. 2019-02-24]. DOI: 10.23855/preslia.2017.115. ISSN 0032-7786. Dostupné z: http://www.preslia.cz/doi/preslia.2017.115.html KONVALINA, P., J. MOUDRÝ, J. MOUDRÝ a J. KALINOVÁ. Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, 2007 [cit. 2019-02-24]. Dostupné z: http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/ecologica/pestovani_rostlin.pdf Květena ČR: Apiaceae – Miříkovité, 2003. [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=16 KYSILKA, J. Miříkovité. KRMENČÍK, P. Biotox [online]. Praha, 2001 [cit. 2019-03- 08]. Dostupné z: http://www.biotox.cz/naturstoff/biologie/bi-2d-26-mir.html Lamiaceae – Plantz Africa. Plantz Africa [online]. SA National Biodiversity Institute [cit. 25-02-2019]. Dostupné z: http://pza.sanbi.org/lamiaceae LAMIACEAE Martinov – hluchavkovité. Botany.cz [online]. 2007, 25. 8. 2016 [cit. 2019-03-08]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/lamiaceae/ Lamiaceae plant family. Encyclopedia Britannica: britannica.com [online]. 1998 [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: https://www.britannica.com/plant/Lamiaceae LI, P., Z. QI, L. LIU, et al. Molecular phylogenetics and biogeography of the mint tribe Elsholtzieae (Nepetoideae, Lamiaceae), with an emphasis on its diversification in East Asia. Scientific Reports [online]. 2017, 7(1) [cit. 2019-02-25]. DOI:

10.1038/s41598-017-02157-6. ISSN 2045-2322. Dostupné z: http://www.nature.com/articles/s41598-017-02157-6 Mint family. Encyclopedia of Life [online]. Washington: National Museum of Natural history 2018 [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: https://eol.org/pages/4302 MOUDRÝ, J. Řepka olejná (Brassica napus L. var. Napus). Zemědělská fakulta JU [online]. České Budějovice, 2003 [cit. 2019-02-24]. Dostupné z: http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Repka_olejna.htm Nejobjemnější herbář šestnáctého století s největšími ilustracemi rostlin. Národní knihovna České republiky [online]. Praha, 26. 9. 2012 [cit. 2019-03-01]. Národní knihovna ČR [cit. 01.03.2019]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o- knihovne/zakladni-informace/klementinska-nej/nejobjemnejsi-herbar NICOLAS, A. N. a G. M. PLUNKETT. Diversification Times and Biogeographic Patterns in Apiales. The Botanical Review [online]. 2014, 80(1), 30-58 [cit. 2019- 02-25]. DOI: 10.1007/s12229-014-9132-4. ISSN 0006-8101. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s12229-014-9132-4 POLÍVKA, F. Řepka. Názorná květena zemí koruny české: obsahující též čelnější rostliny cizozemské, pěstované u nás pro užitek a okrasu [online]. Olomouc: Nákladem R. Prombergra, 1902, s. 140-141 [cit. 2019-02-24]. Dostupné z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:a96e2060-b6c8-11e6-88f6- 005056827e52?page=uuid:7ffcd270-d8e3-11e6-8010-005056827e51 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: MŠMT, 2017. 166 s. [cit. 2019-03-01]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/41216/ ROUNSLEY, S. et al.: Analysis of the genome sequence of the flowering plant Arabidopsis thaliana. Nature [online]. 2000, 408(6814), 796-815 [cit. 2019-02-24]. DOI: 10.1038/35048692. ISSN 0028-0836. Dostupné z: http://www.nature.com/articles/35048692 ROUS, P. Jan František Beckovský: (1658-1725). In: ROUS, Pavel. Havlíčkobrodsko: vlastivědný sborník [online]. Havlíčkův Brod: Okresní vlastivědné muzeum v Havlíčkově Brodě, 1990, 1990, s. 4-11 [cit. 2019-03-01]. Dostupné z: https://biblio.hiu.cas.cz/files/66000#pagemode=thumbs&page=1990

RŮŽIČKOVÁ, A. Zázračné semínko Chia (Salvia hispanica). Lékárna.cz [online]. 29. 6. 2015 [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: https://www.lekarna.cz/clanek/zazracne- seminko-chia/ RŮŽIČKOVÁ, G. a B. KOCOURKOVÁ. Plodové koření pěstovatelné v České republice. Agronomická fakulta [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: http://www.pssp.cz/multi_dvd/plodove-koreni-pestovatelne-v-ceske- republice.html SKLÁDANKA, J., P. DOLEŽAL a I. VYSKOČIL. PICVK – Brukvovité pícniny. Kiwi.mendelu.cz [online]. Brno, 2014 [cit. 2019-02-23]. Dostupné z: https://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picvk/index.php?N=6&I=4 SKOGLUND, S. Sustain.no: Family: Apiaceae. In: Miljolare [online]. 2018, 2018 [cit. 2019-03-09]. Dostupné z: https://www.miljolare.no/innsendt/bilder/vedlegg/32921/510107660ebd1/thumb/s kjermplante_280_1e0/320x240.jpg TUREK, J. 2016: Fotografie – Řepkové pole u Líbeznic. - Horydoly.cz - Outdoor Generation. Horydoly.cz – horolezci, turisté, cyklisté, vodáci – Outdoor Generation [online]. Dostupné z: https://www.horydoly.cz/galerie/fotka/43571?backId=79871 VICKERY, N. Florida Betony (Stachys floridana). The Family Herbalist [online]. 12. 9. 2010 [cit. 2019-02-25]. Dostupné z: https://thefamilyherbalist.wordpress.com/2010/12/09/florida-betony-stachys- floridana/ VINCENZ, F. 2014: Wednesday Weed – White Dead-nettle | Bug Woman – Adventures in London. Bug Woman – Adventures in London | Because a community is more than just people [online]. Dostupné z: https://bugwomanlondon.com/2014/11/26/wednesday-weed-white-dead-nettle/ ZICHA, O. Fabales (bobotvaré). Biolib.cz [online]. Česká republika: Ondřej Zicha, 2019 [cit. 2019-02-23]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id3271/

8. PŘÍLOHY

Příloha 1: Pre-test včetně autorského řešení Příloha 2: Post-test včetně autorského řešení Příloha 3: Fotografie rostlin (www.botanickafotogalerie.cz nebo vlastní) Příloha 4: Kartičky s vlastnostmi čeledí Příloha 5: Pre-test vyplněný žáky (2) Příloha 6: Post-test vyplněný žáky (2) Příloha 7: Herbářové položky Příloha 8: Herbářové schedy Příloha 9: Úkoly z karet pro kooperační výuku Příloha 10: Srovnávací tabulky

Příloha 1: Pre-test včetně autorského řešení Pretest – Bobovité, hluchavkovité, miříkovité, brukvovité 7.A 11. 12.2018 Příjmení: 1. Splň následující úkoly: a. Nakresli list jetele. b. Vyber z nabídky, o jaký typ listu se jedná a) dlanitě složený b) jednoduchý c) lichozpeřený d) sudozpeřený 2. Vysvětli, co znamená slovo pícnina.

3. V kuchyni s maminkou často používáte aromatické bylinky. Většina z nich patří do čeledi hluchavkovité. Vypiš některé z nich.

4. Zakroužkuj, jaká část květáku se využívá k jídlu? a. listy b. zdužnatělé květenství c. kořeny d. plody

5. Napiš příklady nějakých olejnin (rostlin, ze které se získává olej).

6. K čemu se v lidovém lékařství využívá fenykl obecný?

7. Která část kopru setého se používá v kuchyni?

8. Na obrázku je květenství. Odpověz na otázky: a. Kterému rodu rostlin patří? b. Jak bys toto květenství pojmenoval?

9. Na obrázku je vyobrazen květ bobovitých. Většina našich bobovitých rostlin jsou byliny, ale vyskytuje se u nás i několik druhů dřevin z této čeledi. Podívej se pozorně na obrázek a napiš jméno stromu, který má takovýto květ.

10. Mezi bobovité rostliny patří například hrách setý nebo fazol obecný. Vzpomeň si, jak vypadá plod se semeny těchto rostlin a zobecni tak, jaký bude typický plod pro bobovité rostliny. Jeho název napiš.

11. Níže jsou na obrázcích příklady zeleniny vyšlechtěné z brukve zelné z čeledi brukvovité. Zkus je pojmenovat.

12. Vyber z nabízených odpovědí: Do jakého typu zeleniny bys zařadil mrkev a petržel?

a. listová b. plodová c. kořenová d. cibulová e. lusková

13. Jak se jmenují barviva, která jsou obsažena v mrkvi a jsou dobrá pro náš zrak?

14. Rostliny mohou mít k usnadnění přenosu semen různá přizpůsobení. Zajímavé je to u rostlin čeledi hluchavkovité. Zpravidla ty, které mají jako plod tvrdku, používají k přenosu semen chutě jednoho živočicha. Na tvrdce je kousek výživného dužnatého pletiva – tzv. masíčko. Tento živočich svou snahou přinést masíčko svým kolegům v kolonii pomáhá rostlině rozšířit semena po okolí. Kterého živočicha se toto přizpůsobení pravděpodobně týká? Vyber z nabízených odpovědí:

a. pták b. mravenec c. žížala d. slepýš

15. Na obrázku níže je květ hořčice seté z čeledi brukvovité. a. Vybarvi tyčinky ŽLUTĚ a pestík ZELENĚ.

b. Uveď, kolik tyčinek hořčice v květu má.

16. Aktuálním tématem je využití biopaliv. I u nás v České republice biopaliva produkujeme. Vyrábí se totiž z jedné rostliny, která nám každé léto žlutě zdobí pole. Napiš, jak se jmenuje.

17. Křen selský z čeledi brukvovité má na naše zdraví spoustu pozitivních účinků. Má vysoký obsah vitamínu C, povzbuzuje trávení a má výborné bakteriocidní účinky. Co slovo „bakteriocidní“ znamená?

18. Na obrázku vlevo je hluchavka bílá. Postavení listů na jejím stonku je: a. přeslenité b. střídavé c. vstřícné d. křižmostojné

19. Podívej se na fotografii květu popence obecného z čeledi hluchavkovité. K čemu si myslíš, že slouží jeho „pyskatý“ tvar vytvářející vodorovnou plochu?

20. Podívej se na obrázky rostlin a zkus k nim napsat rod a druhový přívlastek.

Pretest – Bobovité, hluchavkovité, miříkovité, brukvovité 7.A 11. 12.2018 Příjmení: 1. Nakresli list jetele a urči, o jaký typ listu se jedná (zakroužkuj správnou odpověď z nabídky): dlanitě složený – jednoduchý – lichozpeřený - sudozpeřený

2. Co znamená slovo pícnina? Popiš jeho význam.

Rostlina, pěstovaná jako krmě (píce) pro hospodářská zvířata, nejčastěji dobytek. 3. Mezi hluchavkovité rostliny patří například bazalka, majoránka nebo dobromysl. Na co se tyto rostliny používají a proč? koření - aromaticita

4. Jaká část květáku se využívá k jídlu? Označ správnou odpověď. a. listy b. zdužnatělé květenství c. kořeny d. plody

5. Napiš příklad nějaké olejniny (rostliny, ze které se získává olej). Klidně i několik.

řepka olejná (slunečnice roční, mák setý...)

6. K čemu se využívá fenykl obecný v lidovém lékařství? zlepšuje trávení

7. Která část z prýtu kopru setého se používá v kuchyni? listy

8. Na obrázku je květenství. Odpověz na otázky: a. Jakému rodu krytosemenných rostlin patří? jetel b. Jak bys toto květenství pojmenoval? Hlávka, strboul

9. Na obrázku je vyobrazen květ rostlin z rodu bobovité. Většina našich bobovitých rostlin jsou byliny, ale vyskytuje se u nás i několik druhů dřevin z této čeledi. Podívej se pozorně na obrázek a zkus si vzpomenout na nějaký strom, který má takovýto květ.

Trnovník akát

10. Mezi bobovité rostliny patří například hrách setý, fazol obecný nebo sója luštinatá. Vzpomeň si, jak vypadá plod těchto rostlin a zobecni tak, jaký bude typický plod pro bobovité rostliny. Jeho název napiš.

Lusk 11. Níže jsou na obrázcích různé formy brukve zelné z čeledi brukvovité. Zkus je pojmenovat.

zelí, kedluben

květák, brokolice 12. Vyber z nabízených odpovědí: Do jakého typu zeleniny bys zařadil mrkev a petržel? a. listová b. plodová c. kořenová

d. cibulová e. lusková

13. Jak se jmenují barviva, která jsou obsažena v mrkvi a jsou dobrá pro náš zrak? karoteny 14. Rostliny mohou mít k usnadnění přenosu semen různá přizpůsobení. Zajímavé je to u rostlin čeledi hluchavkovité. Zpravidla ty, které mají jako plod tvrdku, mohou být myrmekochorní, používají k přenosu semen chutě jednoho živočicha. Na tvrdce je kousek výživného dužnatého pletiva – tzv. masíčko. Tento živočich svou snahou přinést masíčko svým kolegům v kolonii pomáhá rostlině rozšířit semena po okolí. Kterého živočicha se myrmekochorie pravděpodobně týká? Vyber z nabízených odpovědí:

a. pták b. mravenec c. žížala d. slepýš

15. Na obrázku níže je květ hořčice seté z čeledi brukvovité. Vyznač, kde jsou tyčinky a pestík. Uveď, kolik tyčinek hořčice v květu má.

4 tyčinky pestík

16. Aktuálním tématem je využití biopaliv. I u nás v české Republice biopaliva produkujeme. Vyrábí se totiž z jedné rostliny, která nám každé léto žlutě zdobí pole. Víš, jak se jmenuje?

Řepka olejná

18. Na obrázku vlevo je hluchavka bílá. Postavení listů na jejím stonku je: a. přeslenité b. střídavé c. vstřícné d. vstřícné, křižmostojné

19. Podívej se na fotografii květu popence obecného z čeledi hluchavkovité. K čemu si myslíš, že slouží jeho „pyskatý“ tvar?

pro přistávání opylovačů

20. Podívej se na obrázky rostlin a zkus k nim napsat názvy: rodový i druhový.

mrkev obecná, kopr vonný, petržel zahradní

Příloha 2: Post-test včetně autorského řešení Přs test 7. A – Brukvovité, bobovité, miříkovité, hluchavkovité max. 20 b. Datum: Jméno a příjmení: 1. Rozřaď rostliny na obrázcích do čeledí (a zapiš čeledi pod obrázky) podle jejich pozorovatelných charakteristických znaků. (4 b.)

2. Z uvedených druhů zeleniny zakroužkuj ty, které jsou formami brukve zelné. (2 b.) petržel kedluben hlávkový salát brokolice okurek

cibule celer květák paprika hlávkové zelí 3. Lodyha hluchavky bílé a většiny hluchavkovitých rostlin je: (1 b.) a. oválná b. trojhranná c. čtyřhranná d. kruhová 4. Přečti si následující text a označ a oprav v něm chyby. V každé větě je jedna chyba. (4 b.)

Do čeledi miříkovité patří například jetel luční. Brukvovité rostliny jsou charakteristické pětičetnými květy. Bobovité rostliny mají charakteristický beruškovitý tvar květu. Čeleď hluchavkovité je rozpoznatelná díky střídavému postavení listů na stonku. 5. Napiš příklad rostliny (rodové jméno a druhový přívlastek, čeleď), která se užívá jako pícnina pro dobytek. (1 b.)

6. Odpověz na otázku: Proč se některé hluchavkovité rostliny používají v kuchyni jako bylinky? (1 b.)

7. Jak se jmenuje květenství jetele lučního? (1 b.) a. hrozen b. lata c. úbor d. hlávka 8. Pro mrkev obecnou můžeš znát ještě jiný název – karotka. Zkus odvodit a napsat, proč se jí tak říkává. (1 b.)

9. Napiš, díky čemu jsou bobovité rostliny bohaté na bílkoviny. Nápověda: mají malé pomocníky. (1 b.)

10. Spoj název čeledi s charakteristickým typem plodu na obrázku. (4 b.)

BRUKVOVITÉ

HLUCHAVKOVITÉ

MIŘÍKOVITÉ

BOBOVITÉ

Přs test 7. A – Brukvovité, bobovité, miříkovité, hluchavkovité max. 20 b. Datum: Jméno a příjmení: 1. Rozřaď rostliny na obrázcích do čeledí (a zapiš čeledi pod obrázky) podle jejich pozorovatelných charakteristických znaků. (4 b.)

miříkovité hluchavkovité brukvovité bobovité 2. Z uvedených druhů zeleniny zakroužkuj ty, které jsou formami brukve zelné. (2 b.) petržel kedluben hlávkový salát brokolice okurek

Do čeledi bobovité patří například jetel luční. Bobovité (popř. rostlina z čeledi miříkovité místo jetele) Brukvovité rostliny jsou charakteristické čtyřčetnými květy. Bobovité rostliny mají charakteristický motýlovitý tvar květu. Čeleď hluchavkovité je rozpoznatelná díky vstřícnému postavení listů na stonku.

5. Napiš příklad rostliny (rodové jméno, druhový přívlastek, čeleď), která se užívá jako pícnina pro dobytek. (2 b.) jetel luční – bobovité, tolice vojtěška – bobovité 6. Odpověz na otázku: Proč se některé hluchavkovité rostliny používají v kuchyni jako bylinky? (1 b.)

kvůli aromatičnosti, vůni 7. Jak se jmenuje květenství jetele lučního? (1 b.) a. hrozen b. lata c. úbor d. hlávka 8. Pro mrkev obecnou můžeš znát ještě jiný název – karotka. Zkus odvodit a napsat, proč se jí tak říkává. (1 b.) obsahuje karoteny a karotenoidy 9. Napiš, díky čemu jsou bobovité rostliny bohaté na bílkoviny. Nápověda: mají malé pomocníky. (1 b.) hlízkové bakterie na kořenech jim pomáhají vázat dusík 10. Spoj název čeledi s charakteristickým typem plodu na obrázku. (4 b.)

BRUKVOVITÉ

HLUCHAVKOVITÉ

MIŘÍKOVITÉ

BOBOVITÉ

Příloha 3: Fotografie rostlin (www.botanickafotogalerie.cz, popř. vlastní)

Příloha 4: Kartičky s vlastnostmi čeledí Květ má pětičetný kalich a korunu, rozlišenou na Květ je čtyřčetný (do kříže), většinou žlutý nebo pavézu, křídla a člunek. bílý.

Složené listy, nejčastěji dlanité složené nebo Plodem je šešule nebo jí podobné plody. lichozpeřené. Jednoduché listy, často velmi členité. Někteří zástupci mají i listy přeměněné v úponky. Listy na stonku postaveny střídavě. Čepele listů jsou pouze celokrajné. Květy jednotlivě nebo v hroznech a latách. Hroznovité květenství, méně často jednotlivé květy. Postavení listů na stonku je vstřícné.

Plodem je lusk. Plodem je tvrdka.

Květy často uspořádané v kruhu kolem stonku. Listy vstřícné nebo i střídavé.

Listy jsou jednoduché, často s členitým okrajem. Do této čeledi patří mrkev.

Okraj listu je celokrajný nebo zubatý. Květenství je složený okolík, je složené z malých, většinou bílých květů. Byliny dřevnatějící ve spodní části stonku.

Příloha 5: Pre-test vyplněný žáky (2)

Příloha 6: Post-test vyplněný žáky (2)

Příloha 7: Herbářové položky Bobovité: jetel luční, sója luštinatá Brukvovité: křen selský, kokoška pastuší tobolka Hluchavkovité: hluchavka bílá, máta rolní Miříkovité: mrkev obecná, pastinák setý

Příloha 8: Herbářové schedy

Apiaceace Aegopodium podagraria (L.) Bršlice kozí noha Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.852815, 17.156762) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY u panelové cesty v dubohabrovém lese poblíž řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Apiaceace Pastinaca sativa (L.) Pastinák setý Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8402017, 17.1345211) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. n. PŘESNÝ POPIS LOKALITY přírodní hráz řeky Moravy

LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Apiaceace Daucus carota (L.) Mrkev obecná Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8548658, 17.1428789) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj řepkového pole u panelové cesty za městem

LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Apiaceace Anethum graveolens (L.) Kopr vonný Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8409678, 17.1355242) DATUM 15. 8. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 161 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY Štěpnice, za hrází řeky Moravy, vlastní zahrada LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Apiaceace Hacquetia epipactis (Scop.) hvězdnatec čemeřicový Lučina Tvarožná Lhota (Okres ČESKO HODONÍN), (48.8653336, 17.3946900) DATUM 21. 4. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 359 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY poblíž vrcholu kopce Šumárníku, ve vlhkém smíšeném lese, mezi buky LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Apiaceace Anthriscus sylvestris (L.) Hoffm. Kerblík lesní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8560836, 17.1655731) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 164 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY u lesní cesty v dubohabřině u řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Securigera varia (L.) Čičorka pestrá Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8402017, 17.1345211) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY přírodní hráz řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Trifolium pratense (L.) Jetel luční Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8403886, 17.1345747) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY Přírodní hráz řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Astragalus glycyphyllos (L.) Kozinec sladkolistý Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8533622, 17.1498956) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj dubohabřiny poblíž řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Melilotus officinalis (L.) Komonice lékařská Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8560517, 17.1396925) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 165 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY Louky pod Očovem, rumiště poblíž nákupního centra LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Medicago lupulina (L.) Tolice dětelová Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8508947, 17.1418489) DATUM 13. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj řepkového pole u panelové cesty za městem LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Lotus corniculatus (L.) Štírovník růžkatý Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8513008, 17.1327561) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 165 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY u parkoviště poblíž Kulturního domu LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Glycine max (L.) Sója luštinatá Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8410172, 17.1355081) DATUM 3. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY Štěpnice, za hrází řeky Moravy, vlastní zahrada LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Lathyrus pratensis (L.) Hrachor luční Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8417233, 17.1389628) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY přírodní hráz řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Fabaceae Vicia sepium (L.) Vikev plotní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8557447, 17.1396708) DATUM 13. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY louky pod Očovem, rumiště u nákupního centra LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Brassica napus (L.) Brukev řepka Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8558858, 17.1418597) DATUM 15. 8. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY pole oseté řepkou za městem LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara et Grande Česnáček lékařský Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8558858, 17.1418597) DATUM 15. 8. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY panelová cesta za hodonínským hřbitovem, neudržovaná vegetace LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Sinapis arvensis (L.) Hořčice polní Lučina Tvarožná Lhota (Okres ČESKO HODONÍN), (48.8619139, 17.3968625) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 300 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY bývalá zahrada poblíž potoka Járkovce LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Arabidopsis thaliana (L.) Huseníček rolní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8558011, 17.1383514) DATUM 21. 4. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY louky pod Očovem, rumiště u nákupního centra LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Capsella bursa-pastoris (L.) Kokoška pastuší tobolka Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8508947, 17.1418489) DATUM 13: 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj pole u panelové cesty LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Armoracia rusticana (G. Gaertn. et al.) Křen selský Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8410172, 17.1355081) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY Štěpnice, za hrází řeky Moravy, vlastní zahrada LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Dentaria bulbifera (L.) Kyčelnice cibulkonosná Lučina Tvarožná Lhota (Okres ČESKO HODONÍN), (48.8643983, 17.4083961) DATUM 21. 4. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 350 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY zastíněný smíšený les

LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Lunaria annua (L.) Měsíčnice roční Lučina Tvarožná Lhota (Okres ČESKO HODONÍN), (48.8643983, 17.4083961) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 350 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY zastíněný smíšený les LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Erophila verna (L.) Osívka jarní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8697903, 17.1204769) DATUM 16. 3. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 167 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY rumiště za starou zástavbou LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Thlaspi arvense (L.) Penízek rolní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8454089, 17.1404972) DATUM 16. 3. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 161 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY příbřeží slepého ramene řeky Moravy

LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Lepidium ruderale (L.) Řeřicha rumní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8543328, 17.1430828) DATUM 13. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY na kraji pole u panelové cesty LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Cardamine pratensis (L.) Řeřišnice luční Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8404664, 17.1021872) DATUM 25. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 160 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY lokalita Nesyt, na okraji pole u panelové cesty LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Turritis glabra (L.) Huseník lysý Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8532033, 17.1510864) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj dubohabrového lesa u řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Berteroa incana (L.) Šedivka šedá Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8404656, 17.1342769) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 162 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY pole v lokalitě Štěpnice LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Erysimum cheiranthoides (L.) Trýzel malokvětý Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8416431, 17.1357389) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj pole v lokalitě Štěpnice LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Brassicaceae Lepidium draba (L.) Vesnovka obecná Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8474256, 17.1366078) DATUM 13. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 165 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY rumiště nedaleko Staré Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Betonica officinalis (L.) Bukvice lékařská Lučina Tvarožná Lhota (Okres ČESKO HODONÍN), (48.8679950, 17.3800236) DATUM 16. 8. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 325 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY smíšený les, u cesty LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Prunella vulgaris (L.) Černohlávek obecný Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8552267, 17.1387000) DATUM 13. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 165 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY okraj rumiště u potoka, poblíž panelové cesty mezi poli LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Lamium album (L.) Hluchavka bílá Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8409519, 17.1355217) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY louka v lokalitě Štěpnice, vlastní zahrada LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Lycopus europaeus (L.) Karbinec evropský Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8451247, 17.1350869) DATUM 16. 8.2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY pobřežní vegetace rybníku Lavor LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Galeopsis pubescens (Bess.) Konopice pýřitá Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8451247, 17.1350869) DATUM 13. 7. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY dubohabřina u lesní cesty poblíž řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Mentha arvensis (L.) Máta rolní Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8622933, 17.1496675) DATUM 20. 8. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 165 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY neobdělávané pole u PP Očovské louky LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Thymus praecox (Opiz.) Mateřídouška časná Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8822922, 17.1407625) DATUM 18. 5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 162 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY výslunná stráň u FVE poblíž PP Pánov LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Glechoma hederacea (L.) Popenec obecný Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8871603, 17.1313642) DATUM 18.6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 165 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY lesní cesta u PP Pánov LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Salvia pratensis (L.) Šalvěj luční Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8404664, 17.1021872) DATUM 18.5. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 160 m n. m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY lokalita Nesyt poblíž polní cesty

LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Lamiaceae Ajuga reptans (L.) Zběhovec plazivý Hodonín (Okres HODONÍN), ČESKO (48.8399844, 17.1342503) DATUM 10. 6. 2018 NADMOŘSKÁ VÝŠKA 163 m n.m. PŘESNÝ POPIS LOKALITY přírodní hráz řeky Moravy LEG.: Klára Nováková DET.: Klára Nováková

Příloha 9: Úkoly z karet pro kooperační výuku 1. Pomíchaly se nám čtyři různé čeledi krytosemenných rostlin. Rozdělte přidělené rostliny na čtyři hromádky podle barvy puntíků.

2. Čeledi rostlin se rozeznávají podle společných znaků. Snažte se najít na jednotlivých skupinách něco společného: pozorujte typ bylinného stonku, tvar kořene, tvar listu, okraj listu, postavení listů na stonku, typ květenství, tvar květu, popř. typ plodu. Využijte srovnávací tabulky. Nalezené vlastnosti si poznamenejte k následné diskuzi.

3. Vezměte si modrou obálku a jednotlivé charakteristiky z ní přiřaďte k těm skupinám, ke kterým pasují. Využijte informace na tabuli.

4. Na základě zjištěných charakteristik určete, o které čeledi krytosemenných rostlin se jedná. Můžete k tomu použít učebnici, nebo knihy, které máte k dispozici.

5. Vezměte si k sobě jen rostliny čeledi bobovité (brukvovité, hluchavkovité, miříkovité). Pomocí čtečky QR kódů zjistěte názvy rostlin a o každé zjistěte informace o výskytu a využití z knih, které máte k dispozici. Každý z vás by pak měl mluvit o jednom druhu.

6. Vytvořte si o čeledi bobovité (brukvovité, hluchavkovité, miříkovité) krátký zápis do sešitu a dejte ho ke kontrole vyučujícímu.

7. Zvolte ze skupiny jednoho „návštěvníka“, který půjde po směru hodinových ručiček s vaším zápisem do dalších skupin a seznámí je s ním. Vy si dělejte zápisy z výkladů návštěvníků z ostatních skupin, až za vámi přijdou.

Příloha 10: Srovnávací tabulky a) Typ jednoduchého listu

b) Typ složeného listu

c) Typ květenství

d) Okraj listu

e) Postavení listů na stonku