Proměny Říční Sítě V Jižní Části Dyjsko-Svrateckého Úvalu

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

PROMĚNY ŘÍČNÍ SÍTĚ V JIŽNÍ ČÁSTI DYJSKO-SVRATECKÉHO ÚVALU

Bakalářská práce Zuzana Růžičková

Vedoucí práce: doc. RNDr. Zdeněk Máčka, Ph.D. BRNO 2017

Bibliografický záznam

Autor: Zuzana Růžičková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Název práce: Proměny říčné sítě v jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu Studijní program: Geografie a kartografie Studijní obor: Geografie Vedoucí práce: doc. RNDr. Zdeněk Máčka, Ph.D. Akademický rok: 2016/2017 Počet stran: 52+15 Klíčová slova: migrace koryta, fluviální systém, Dyje, Jevišovka, antropogenní úpravy, přirozený vodní tok

Bibliografic Entry

Author: Zuzana Růžičková Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Title of Thesis: River style changes in the southern part of the Dyjsko- svratecký úval Basin Degree Programme: Geography and Cartography Field of Study: Geography Supervisor: doc. RNDr. Zdeněk Máčka, Ph. D. Academic Year: 2016/2017 Number of Pages: 52+15 Keywords: Migration of river channel, fluvial system, Dyje, Jevišovka, anthropogenic treatment, natural river

Abstrakt Tato bakalářská práce se věnuje proměnám říční sítě v jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu, konkrétněji na řece Dyji a Jevišovce spolu s jejich přítoky. Výsledné změny byly stanoveny pomocí GIS analýzy historických snímků z období 20. let 20. století, 50. let 20. století a současnosti. Následně proběhl i terénní výzkum, který byl zaměřený na zhodnocení krátkého úseku řeky Dyje, kde byly zaznamenané výrazné změny v migraci koryta. Z výsledků bylo zjištěno, že hodnota celkové délky říční sítě se ve zkoumaném území nezměnila, nicméně po vizuální stránce se říční síť pozměnila výrazněji. U polohových změn zkoumaného úseku řeky Dyje byly zjištěny významné posuny koryta vodního toku.

Abstract

This bachelor’s thesis deals with the changes of the river style in the southern part of the Dyjsko-svratecký úval Basin, specifically the rivers Dyje and Jevišovka and their tributaries. The changes were established by the GIS analysis of the historical maps and aerial images from the periods of the 1920s, the 1950s and the present time. Afterwards, a field research was conducted with the focus on evaluating a short segment of the river Dyje, including the description of notable changes in the migration of its channel. The research revealed the fact that the whole area doesn’t notably differ in the length of the water courses however, the visual aspect of the area’s river style. The location changes of the river Dyje’s segment include considerable shifts of the river’s channel.

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce doc. RNDr. Zdeňku Máčkovi, Ph.D., který mi vždy ochotně odpověděl na otázky a poskytl cenné rady. Nesmírně velké poděkování patří mému příteli za podporu a trpělivost při psaní této práce a samozřejmě také rodině a přátelům za jejich podporu při studiu na vysoké škole.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením. doc. RNDr. Zdeňka Máčky, Ph.D. a s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno, 11. 5. 2017

……………………. Zuzana Růžičková

OBSAH

1 ÚVOD ...... 9 2 FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 11 2.1 Vymezení studovaného území ...... 11 2.2 Geomorfologické poměry ...... 11 2.3 Geologické poměry ...... 13 2.4 Hydrologické a klimatické poměry ...... 15 2.5 Land cover a osídlení ...... 16 3 PŘIROZENÉ A ANTROPOGENNÍ ZMĚNY VODNÍCH TOKŮ V HISTORICKÉ DOBĚ ...... 17 3.1 Změny vodních toků v čase ...... 17 3.2 Geomorfologické změny vodních toku způsobené zásahem člověka ...... 21 3.3 Studium půdorysných změn vodních toků v historické době ...... 25 4 METODIKA ...... 28 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ...... 31 5.1 Změny rozsahu říční sítě od 20. let 20. století po současnost ...... 31 5.2 Polohové změny řeky Dyje (od mostu v Oblekovicích (Znojmo) až po soutok se Svratkou) od 20. let 20. století ...... 32 5.3 Dokumentace neupravených úseků říční sítě ...... 35 6 ZÁVĚR ...... 45 7 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY ...... 46 7.1 Tištěná monografie a časopisecké články ...... 46 7.2 Elektronické zdroje ...... 50 7.3 Mapové zdroje ...... 51 8 SEZNAM PŘÍLOH ...... 52

1 ÚVOD Řeky kolem nás se neustále mění. Mnohdy můžeme v přírodě pozorovat nenadálé změny v morfologii vodních toků, které mohou později vytvořit pozoruhodnou krajinu. Ovšem ne všechny tyto změny jsou způsobené přírodními procesy. Samotný člověk a jeho aktivity hrají významnou roli v přeměně říční sítě v naší krajině. Již v minulosti představovaly lidské aktivity výrazné antropogenní zásahy do krajiny, které po dlouhou dobu ovlivňovaly charakter vodních toků. Už samotná výstavba nádrží, kanálů, jezů, napřimování vodních toků se výrazně odrazila nejen na morfologii vodního toku, ale také na jeho geomorfologické pochody, které se v daném vodním toku odehrávají. Současná morfologie vodních toků je výsledkem přírodních a antropogenních procesů, které se na vodních tocích odehrávaly již minulosti. V současné době jsou vodní toky poměrně výrazně antropogenně modifikovány. Lidé mění vodní toky především úmyslně, ať už se jedná například o výstavby různých vodních staveb (nádrže, opevnění koryta, jezy apod.), ale v menší míře také neúmyslně. Takovým případem neúmyslného ovlivnění vodního toku může být nadměrné čerpání hlubinných vod, které může v povodí způsobit snížení množství podzemní vody a vést následně až k vysychání pramenných úseků vodních toků. Pro konkrétní studium proměn říční sítě byla zvolena oblast jižní části Dyjsko- svrateckého úvalu, která je odvodňována zejména řekou Dyjí a jejím levostranným přítokem řekou Jevišovkou. V této výzkumné části bakalářské práce byly stanované následující výzkumné otázky: a) Jak se změnil rozsah říční sítě od 20. let 20. století století po současnost? b) Jakým způsobem se tyto změny odehrály? c) Jaké typy změn na vodních tocích proběhly? Druhá výzkumná část bakalářské práce se zabývá analýzou polohových změn na úseku řeky Dyje, tj. úsek od mostu v Oblekovicích (Znojmo) až po soutok se Svratkou v Novomlýnských nádrží. Tento zkoumaný úsek řeky Dyje byl vybrán zejména pro svůj zajímavý charakter průběhu vodního koryta. Některé úseky vodního toku v určitém místě výrazně meandrují a naopak v některých místech můžeme pozorovat antropogenní napřímení koryta. Velmi důležité zde bude hledisko nejen vlivu člověka, ale také to, zda se na daném vodním toku nacházejí úseky s přirozenou morfologií. Cílem této výzkumné části bylo zjistit, k jakým polohovým změnám došlo od 20. let 20. století až po současnost. Cílem třetí výzkumné části bylo zjistit, zda ve zkoumaném území existují nějaké úseky říční sítě s přirozenou morfologií a vývojem. Zde byl vybrán krátký úsek řeky Dyje (1,6 km) nedaleko obce Křídlůvky, ve kterém proběhl terénní výzkum pro zjištění konkrétních parametrů vodního toku, které by mohly nastínit fungování fluviální procesů v této oblasti.

Změny fluviálních systémů, zejména ty, které jsou vyvolány člověkem, jsou v současnosti velmi aktuálním tématem zejména ve vodním hospodářství. Právě v tomto oboru je potřebí nastínit to, jak řeky v naší krajině fungují a jakou roli v jejich fungování sehrává člověk. I tato bakalářská práce přináší nové poznatky o proměnách říční sítě na území jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu, které mohou být následně užitečné pro další případné studie věnující se této problematice.

2 FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA 2.1 Vymezení studovaného území Pro studium proměn říční sítě byla zvolena jižní oblast Dyjsko-svrateckého úvalu, která leží v jihozápadní části Jihomoravského kraje. Celková plocha studovaného území činí 815 km2 s hustotou říční sítě 0,654 km/km2. Zkoumané území je odvodňováno dvěma významnými vodními toky, řekou Dyjí, protékající v jižní části a řekou Jevišovkou, která je levostranným přítokem řeky Dyje, do níž ústí v blízkosti obce Hrušovany nad Jevišovkou. Pro účely studia dokumentace neupravených úseků vodních toků ve zkoumané říční síti, byl vybrán úsek řeky Dyje u obce Křídlůvky v celkové délce 1,6 km. Největší obcí je okresní město Znojmo, ležící v západní části studovaného území, jejímž centrem protéká již zmíněná řeka Dyje. Mezi další významná města spadající do studovaného území jsou Hrušovany nad Jevišovkou (jihovýchodní část) a město Miroslav (severovýchodní část).

Obr. 1 Vymezení studovaného území (Zdroj dat: WMS ZM 1 : 200 000, ArcČR 500 3.3)

2.2 Geomorfologické poměry Zkoumané území Dyjsko-svrateckého úvalu leží na hranici České vysočiny a Západních Karpat. Téměř celé území spadá do oblasti Vněkarpatských sníženin, severozápadní část území se rozprostírá v Českomoravské subprovincii a jen malá plocha na jihovýchodním okraji zkoumaného území spadá do subprovincie Vnějších západních Karpat. Geomorfologické členění je již blíže popsáno v Tab. 1. Nejvyšší bod zkoumaného území je

11 vrchol Cibuluška s celkovou výškou 418 m ležící v severozápadní oblasti území v Jevišovické pahorkatině. Naopak nejnižší bod zkoumaného území leží 175 m n. m. a nachází se na soutoku Dyje a Jevišovky (ZM 1 : 10 000). Směrem od severozápadu na jihovýchod se nadmořská výška snižuje. (viz. Obr. 2).

Tab. 1 Geomorfologické členění jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu (DEMEK, MACKOVČIN, 2014) ČESKÁ VYSOČINA subprovincie oblast celek podcelek Českomoravská Jevišovická Znojemská Česko-moravská vrchovina pahorkatina pahorkatina Leskounská Brněnská vrchovina Bobravská vrchovina vrchovina ZÁPADNÍ KARPATY subprovincie oblast celek podcelek Vněkarpatské Západní Vněkarpatské Jaroslavická Dyjsko-svratecký úval sníženiny sníženiny pahorkatina Dyjsko-svratecká

niva Drnholecká

pahorkatina

Dunajovické vrchy

Vnější západní Jihomoravské Karpaty Mikulovská vrchovina Pavlovské vrchy karpaty

Severozápadní část zkoumaného území spadá do oblasti Znojemské pahorkatiny, která je tvořena hlubokými údolími vodních toků, zejména Jevišovky a Dyje, které rozřezávají plochý povrch pahorkatiny. Jejich zaklesnuté meandry se skalnatými svahy vytvářejí výrazný kontrast s plošinami holoroviny (DEMEK, MACKOVČIN, 2014). Z Bobravské vrchoviny na severovýchodě zkoumaného území vybíhá část Leskounské vrchoviny, která na jihovýchodu postupně přechází do povrchu Dyjsko-svrateckého úvalu. V této vrchovině se směrem od jihozápadu na severovýchod táhne protáhlý hřbet, sklánějící se od severovýchodu na jihozápad (DEMEK, MACKOVČIN, 2014). Nejpodstatnější část zkoumaného území je tvořena Dyjsko-svrateckým úvalem. Jižní část tohoto celku je tvořena Jaroslavickou pahorkatinou. Jedná se o plochou nížinnou pahorkatinu, tvořenou neogenními a kvartérními usazeninami. Podél řeky Dyje se táhne od jihozápadu na východ zkoumaného území Dyjsko-svratecká niva, která zde představuje akumulační rovinu tvořenou kvartérními usazeninami. Podél vodního toku můžeme sledovat mrtvá ramena dříve meandrujícího vodního toku, ale také ostrůvky vátých písků. Střední a zároveň nejrozsáhlejší částí Dyjsko-svrateckého úvalu je Drnholecká pahorkatina. Jedná se o plochou nížinnou pahorkatinu s rozlohou 600 km2, tvořenou převážně neogenními a

čtvrtohorními usazeninami. Její okraje tvoří stupně vysokých a středních teras řeky Dyje, Jevišovky a řeky Jihlavy, která do studovaného území již nezapadá. Poslední částí Dyjsko- svrateckého úvalu ležící na jihovýchodě studovaného území jsou Dunajovické vrchy, které ve studovaném území tvoří Přední dunajovický hřbet a Brodská sníženina. V oblasti Předního dunajovického vrchu se táhne od severu k jihu strukturní hřbet tvořený neogenními štěrky a slepenci (DEMEK, MACKOVČIN, 2014). Úplně nepatrnou jihovýchodní část zkoumaného území tvoří Mikulovská vrchovina, konkrétněji Pavlovské vrchy s členitějším reliéfem.

Obr. 2 Výškové poměry jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu (Zdroj dat: ArcČR 500 3.3)

2.3 Geologické poměry Severovýchodní a západní část zkoumaného území spadá do oblasti Českého masivu, konkrétněji do oblasti Moldanubika (severní část), tvořeného metamorfovanými horninami a oblasti Moravosilesikum (západní část), tvořenou hlubinnými vyvřelinami (DUDEK, MALKOVSKÝ, SUK, 1984). Oblast Moldanubika je budována v severní části migmatity s malými ostrůvky serpentinitů, rul a pararul, které se vyskytují v blízkosti obce Čermákovice. Pouze svojí jižní částí zasahuje do studovaného území oblast Moravosilesikum, která je v této oblasti tvořena granity (severně od Znojma) a granodiority s ostrůvky kvarcidioritu u obce Tasovice (ČGS, 1 : 50 000).

Nejrozsáhlejší část studovaného území tvoří Vněkarpatské sníženiny a Vnější západní Karpaty, které jsou součástí jednotky Západních Karpat. Oblast Vněkarpatských sníženin je budována především kvarterními sedimenty. Spraše a sprašové hlíny tvoří rozsáhlou část zkoumaného území, rozprostírající se mezi obcemi Hodonice – Lechovice a také u obce Horní Dunajovice. Okolí vodních toků a nádrží je budováno převážně písčitohlinitými a hlinitopísčitými sedimenty, místy také štěrkovitými a hlinitými sedimenty. Vněkarpatské sníženiny postupně přecházejí do Vnějších západních Karpat, které tvoří jen nepatrnou část studovaného území. Tato oblast je budována především jíly i vápnitými jíly, které tvoří podloží oblasti nedaleko obce Hrušovany nad Jevišovkou (ČGS, 1 : 50 000).

(! obec hranice povodí

0 2 4 8 km

Obr. 3 Geologická situace jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu (Zdroj dat: WMS GEOČR50, ČGS 1 : 50 000, ArcČR 500 3.3)

2.4 Hydrologické a klimatické poměry Zkoumané území spadá do povodí řeky Dyje, jejímž dílčím povodím je povodí řeky Jevišovky. Povodí Dyje má vějířovitý tvar a odvádí povrchové vody z východní a jižní části Českomoravské vrchoviny. V pramenné oblasti má řeka Dyje dvě větve – Rakouskou a Moravskou Dyji, které do zkoumané oblasti již nezapadají. V oblasti Novomlýnských nádrží se do Dyje levostranně vlévá řeka Svratka. Pod Novými mlýny protéká Dyje městem Břeclav a následně se pak vlévá do Moravy (NĚMEC a kol., 2006). Ve zkoumaném území má řeka Dyje celkovou délku 65,5 km. Další hydrologické charakteristiky jsou uvedeny v Tab. 2. V povodí je vyhlouben závlahový kanál Krhovice – Hevlín, který je páteří zavlažovaných ploch o rozloze 7000 ha (BULÍČEK, 1972). Nejvýznamnějšími přítoky řeky Dyje jsou Dyjsko-mlýnský náhon, jehož součástí je Dolní a Horní Jaroslavický rybník, řeka Jevišovka a Litobratřický potok (ZM 1: 10 000). Pramen Jevišovky se nachází nedaleko obce Komárovice v nadmořské výšce 560 m. Ústí do Dyje u Jevišovky při státní hranici s Rakouskem (KŘIVÁNEK a kol., 2014). Pravostranným přítokem řeky Jevišovky je Únanovka, jejíž součástí je soustava dvou rybníků – Bohunický a Těšetice. Významným levostranným přítokem řeky Jevišovky je Skalička s celkovou délkou 22,8 km, na které se vyskytuje vodní nádrž Oleksovice (ZM 1: 10 000; BULÍČEK, 1972).

Tab. 2 Charakteristiky řeky Dyje (od mostu v Oblekovicích ve Znojmě až po ústí do Novomlýnských nádrží), Jevišovky (od mostu v Tvořihráz, po ústí do Dyje), Únanovky, Skaličky a Dyjsko – mlýnského náhonu (ČHMÚ, 2017) číslo průměrný průměrný Název toku hydrologického délka toku [km] roční stav roční průtok pořadí [cm] [m3. s-1] Dyje 4-14-02-001 65,5 116 12,3 Jevišovka 4-14-03-001 31,5 84 0,9 Únanovka 4-14-03-036 14,8 - - Skalička 4-14-03-038 22,8 - - Dyjsko-mlýnský náhon 4-14-02-079 31,6 - -

Dle Quitta (1971) do studovaného území zasahují celkem 3 klimatické oblasti: oblast mírně teplá MT11, která se rozkládá na severozápadě zkoumaného území, na kterou směrem jihovýchodně navazuje oblast teplá T2 a na nejjižnější části studovaného území navazuje nejteplejší oblast T4, zasahující do oblasti Mikulovské vrchoviny. Další charakteristiky klimatických oblastí jsou uvedeny v Tab. 3.

Tab. 3 Klimatické charakteristiky oblasti T4, T2 a MT11 (Převzato: ATLAS KRAJINY ČR, 2009) Klimatická oblast Parametr T4 T2 MT11 průměrná lednová teplota [°C] -2 až -3 -2 až -3 -2 až -3 průměrná červencová teplota [°C] 19 až 20 8 až 19 17 až 18 suma srážek ve vegetačním období [mm] 300 - 350 350 - 400 350 - 400 suma srážek v zimním období [mm] 200 – 300 200 – 300 200 - 250

2.5 Land cover a osídlení Přírodní podmínky ve studovaném území jsou různorodé a mají vliv na způsob života a využívání krajiny v konkrétní lokalitě. Jižní část území je převážně rovinatá oblast polí, luk a vinic se zbytky lužní lesů podél řeky Dyje. Množství vodní ploch při řece Dyji mezi Znojmem a Břeclaví se stalo ideálním hnízdištěm vodního ptactva. Novomlýnské nádrže jsou v současné době atraktivní z hlediska turismu, neboť okolí je zajímavé nejen z přírodního, ale také z historického hlediska (ČSÚ, 2016). Plocha povodí řeky Jevišovky je využívána nejvíce pro zemědělskou činnost, proto se v této oblasti vyskytuje nespočet polí a luk. Z leteckých snímků je patrné, že tato oblast vykazuje malé zastoupení lesní plochy, která je zastoupena jen v okolí vodního toku. Největším a zároveň okresním městem je Znojmo nacházející se na západě zkoumaného území. Celkový počet obyvatel je 113 538 s hustotou zalidnění 71 ob. /km2. Další významné obce spadající do studovaného území je město Hrušovany nad Jevišovkou (3 314 ob.), Miroslav (2 887 ob.), obec Hevlín (1 437 ob.), Tasovice (1 380 ob.) a Jaroslavice (1 261 ob.); (ČSÚ, 2016).

3 PŘIROZENÉ A ANTROPOGENNÍ ZMĚNY VODNÍCH TOKŮ V HISTORICKÉ DOBĚ 3.1 Změny vodních toků v čase Porozumění změnám dynamiky vodních toků v čase, roli různých velikostí povodí a citlivosti řek jsou hlavními problémy ve fluviální geomorfologii a mají významné důsledky pro dopad změn klimatu a měnící se hydrologie. Každá řeka na světě má svoji určitou historii a specifické rysy, které se odvíjejí od geografického a geologického uspořádání. Některé řeky jsou strmé s turbulentním prouděním přenášející velké klasty díky vysoké energii proudění, jiné jsou naopak klidné a nesoucí jemné sedimenty, které často ve svém korytě akumulují (REYNOLDS a kol., 2012). Fluviální systém se postupně mění napříč geologickým obdobím, jako výsledek erozních a sedimentačních procesů a reaguje na změny klimatu, hladiny světového oceánu a tektoniky. Z tohoto důvodu může být morfologie a dynamika říčního systému v čase značně variabilní. Kromě toho, existuje také variabilita v prostoru nebo umístění v důsledku různých geologických a klimatických podmínek (STANLEY, SCHUMM, 1988). Schumm a Lichty (1965) naznačují, že vývoj reliéfu může probíhat 3 různými časovými rozpětími s různou délkou trvání, tedy v tzv. cyklickém, dynamickém a stabilním časovém úseku. Cyklický časový úsek zahrnuje celé období geologického času, kdy říční systém prochází neustálou změnou. Během tohoto časového rozpětí jsou geologie, reliéf a klima nezávislé proměnné. Sám čas je snad nejdůležitější závislou proměnnou cyklického časového rozpětí. Postupné změny v průběhu cyklického času je možné vidět jen při kratších časových úsecích, tedy právě v dynamickém časovém úseku. Dynamické časové rozpětí se tedy vztahuje na krátké období cyklického časového rozpětí (desetiletí až staletí), kde může docházet k mírným změnám reliéfu. Stabilní časové období má rozpětí pouze v řádu několika hodin nebo dnů. Při stabilním časovém rozpětí jsou tvary reliéfu skutečně časově nezávislé, protože se nijak nemění. Během tohoto časového intervalu můžeme za závislé proměnné považovat pouze tok vody a sedimentů v celém fluviálním systému (SCHUMM, LICHTY, 1965).

Obr. 4 Změna gradientu kanálu v různých časových úsecích (Převzato: SCHUMM, LICHTY, 1965) a) postupné snižování gradientu koryta v průběhu cyklického časového období, b) kolísání gradientu koryta nad a pod střední hranicí při dynamickém časovém období.

V cyklickém, dynamickém a stabilním časovém rozpětí můžeme poukázat i na dynamické, stabilní a statické rovnovážné stavy, které mohou definovat různé typy tvarů v krajině. Stabilní a statický rovnovážný stav zahrnuje kolísání změn reliéfu kolem průměru, proto v tomto období nedochází k výrazným změnám v krajině. Ovšem zde existují i metastabilní a dynamické metastabilní rovnováhy, které nastanou tehdy, kdy do systému vstoupí jiný vnější nebo vnitřní faktor, který způsobí překročení prahové hodnoty, kdy se překlopí celé fungování systému a následně dochází k vytvoření nové stabilní rovnováhy. Existují celkem 2 typy geomorfologických prahových hodnot, vnitřní, které jsou způsobeny vnitřními geomorfologickými procesy a vnější, způsobené vnějšími vlivy (SCHUMM, LICHTY, 1965; SCHUMM, 1979). Příkladem zde můžeme uvést povodí, které není v dlouhodobém měřítku nijak významně pozměněno. Ovšem v důsledku např. dlouhodobých povodní se může během několika dnů převrátit fungování a podoba celého povodí (KONDOLF, PIÉGAY, 2016). Bylo prokázáno, že geomorfologické prahy a koncept epizodické eroze mohou být použity k vysvětlení neobvyklých rysů eroze a mohou predikovat budoucí erozní a depoziční změny, které nastanou jednak v důsledku činností člověka nebo v důsledku běžné součástí vývoje krajiny (SCHUMM, 1979). Znalost a pochopení změn morfologie vodních toků napříč časem je důležité z hlediska přírodní dynamiky říčního systému, ale také pro praktické účely plánování, zachování a obnovení říčních koryt (HOOKE, YORKE, 2009).

Obr. 5 – Druhy rovnovážných stavů (Převzato: SCHUMM, 1979)

Faktory, které ovlivňují morfologii vodních toků, můžeme rozdělit na nezávislé, tedy takové, které nám působí zvenčí a nejsou nijak ovlivnitelné, a na závislé, které jsou výsledkem interakcí v rámci fluviálního systému. Mezi nezávislé proměnné, které ovlivňují morfologii vodního toku, patří zejména klima, geologie a vliv člověka (HOGAN, LUZI, 2010). 18

Obr. 6 Hlavní faktory ovlivňující vývoj vodního toku v čase (Převzato: HOGAN, LUZI, 2010) Existuje nespočet důkazů o tom, že klima je v čase variabilní a může značně kolísat v relativně krátkém časovém úseku. V průběhu minulých 2,6 Ma docházelo k významným výkyvům globálního klimatu, které řídily fluviální změny v tisícletém měřítku HOFFMANN a kol., 2010). Kvartérní období, které bylo charakteristické střídáním dob ledových a meziledových, ve kterých značně kolísala teplota a množství srážek, mělo významný vliv na procesy, které se v krajině odehrávaly (DELCOURT, H. R., DELCOURT, P. A., 1988). V průběhu holocénu, který je charakterizován konstantním teplým klimatem, docházelo ke zvýšené sedimentaci, z tohoto důvodu poskytly naakumulované sedimenty v říční nivě dostatek materiálu pro zahlubování vodních toků a vznik říčních teras a rozsáhlých říčních niv (SCHIRMER, 1995). Pokud chceme odhadnout dopad klimatických změn na morfologii povodí, musíme nejprve odhadnout dopad změn klimatu na srážky a odtok, které mohou významně ovlivnit fluviální pochody ve vodních tocích, ale také přírodní ekosystémy a morfologii vodních toků v určitém povodí. (HOGAN, LUZI, 2010). Vodní toky značně reagují na případnou změnu klimatu, ať už se jedná například o snížení či zvýšení množství srážek nebo teploty. Právě tam, kde dochází k vypadávání velkého množství srážek, můžeme očekávat nárůst velikosti koryta vodního toku, zejména v jeho šířce, ale také hloubce. Svahy v povodí jsou v dostatečné míře díky srážkám zarostlé vegetací, proto je půda schopna pojmout velké množství srážek. Intenzivní srážky také způsobují zvýšení průtoku v korytě, který následně vyvolává jednak větší odnos sedimentů z povodí, ale také zvyšuje míru eroze břehu vodního toku. Míra změn morfologie vodního toku je dána především rozsahem, frekvencí, délkou trvání, načasováním a rychlostí změn hydrologických podmínek (POFF, WARD, 1989; RICHTER a kol., 1996; REYNOLDS a kol., 2012). Na druhé straně zde máme řeky, které se vyskytují v oblastech s malými hodnotami srážek. Tyto vodní toky mohou být buď aktivní – tedy stále protékané, nebo jen občas protékané, díky sezonním událostem (tání sněhové pokrývky, povodni z intenzivních dešťů) dotovány vodou. Na rozdíl od vodních toků vyskytujících se v mírných oblastech

19 charakteristické především pravidelným průtokem a nepřetržitým transportem sedimentů, vodní toky se sezónním charakterem se v období sucha (nízkého vypadávání srážek) vyznačují ztrátami rychlostí proudění a klesajícím množstvím transportovaných sedimentů v důsledku snížení transportní kapacity vodního toku (VYVERBERG, 2010). Tyto vodní toky mají nízkou sinusoitu a vyšší poměř šířky k hloubce (SCHUMM, 1961; SCOTT, 2006). To je způsobeno částečně řídkou vegetací a nedostatkem jílového materiálu, který je důležitý pro stabilizaci toku. Nízký podíl jílového materiálu v suchých oblastech je způsoben tím, že v těchto oblastech je dominantnější mechanické zvětrávání než chemické, proto jsou tyto oblasti tvořeny především pískem a štěrkem. To také částečně vysvětluje, proč koryta v suchých oblastech mají tendenci se spíše rozšiřovat, než zahlubovat (VYVERBERG, 2010). Případná změna klimatu může mít také významný vliv na vegetaci a hydrologii povodí, což zásadně ovlivňuje rozměry údolí a morfologii vodních toků (HOGAN, LUZI, 2010). Vegetace má významnou kontrolu nad fluviálními procesy a morfologii vodního koryta v celkem 5 oblastech - v odporu vůči proudění, břehové pevnosti, formaci říčních lavic, vzniku říčního dřeva a akumulaci sedimentů na konkávním břehu (HICKIN, 1984). Interakce mezi průtokem a vegetací je složitá a záleží na mnoha faktorech prostředí (středí rychlost proudění, turbulence, morfologie říčního koryta, teplota vody) a vlastností rostlin (morfologie rostlin, věk a velikost prostorového rozložení vegetace), (MIYAB a kol., 2014). Ovšem je důležité si uvědomit měřítko velikosti vodního toku, protože u větších říčních koryt dochází k výrazně menšímu ovlivnění břehovou vegetací, jelikož zde převládají jiné fluviální procesy (HICKIN, 1984). Důležitá je v tomto ohledu také břehová pevnost, která je značně závislá na vegetačním krytu. Přítomnost vegetace rostoucí na břehu vodního toku má potenciál ovlivnit jednak rychlost, ale také distribuci břehové eroze. To může mít vliv na rychlost proudění, směr migrace ohybu, hydraulickou geometrii, nebo může změnit i říční vzor. (ABERNETHY, RUTHERFURD, 1999) Geologie povodí je rozhodujícím faktorem pro procesy, které působí v krajině. Zahrnují vulkanismus, tektoniku, litologii a do jisté míry i povrchové procesy jako je například glaciální eroze a depozice. V rámci povodí tyto jednotlivé procesy kontrolují strukturu, typ podloží, materiál a topografii (MONTGOMERY, 1999). V rámci povodí je možné rozeznat celkem 3 základní typy podloží: skalní podloží, aluvium a koluvium. Vodní toky se skalním podložím jsou charakteristické vysokou přepravní kapacitou vzhledem k dodávce sedimentů a jsou typicky ohraničené stěnami údolí se strmými svahy. Aluviální vodní toky vykazují širokou škálu morfologií a konfigurací drsnosti, které se mění podle sklonu a polohy v rámci říční sítě. V rámci říční sítě aluviálních vodních toků rozeznáváme celkem 5 aluviálních morfologií úseků: kaskády, stupně a tůně, ploché dno, mělčiny a tůně a úseky s dnovými formami (MONTGOMERY, BUFFINGTON, 1997). Mnoho řek na světě je ovlivněno hlavní geologickou strukturou, která se v dané oblasti vyskytuje. Kde dlouhodobě dochází k výraznému ovlivnění říčního systému místní tektonikou, může následně docházet k různým proměnám vodních toků. Existuje několik 20 podob aktivní tektoniky. Deformace zemského povrchu mohou probíhat podél zemských poruch, jako jsou například zlomy, pukliny nebo vrásy, či tektonické síly mohou v určité oblasti způsobit zvednutí a poklesnutí údolí, proto celé údolí, které je protékané vodním tokem může být nakloněno proti proudu, po proudu nebo do stran (STANLEY, SCHUMM, 1986; REYNOLDS a kol., 2012). Degradace a agradace mohou být také důkazem aktivní tektoniky v určité oblasti. Tyto dva procesy jsou doprovázeny změnami morfologie vodního koryta - hloubka, šířka (STANLEY, SCHUMM, 1986).

3.2 Geomorfologické změny vodních toku způsobené zásahem člověka Před příchodem člověka byl reliéf Země modelován pouze přírodními exogenními geomorfologickými procesy, které pomocí negativní zpětné vazby vyrovnávaly změny vyvolané pohyby zemské kůry, kolísáním klimatu a vývojem bioty. Ovšem zhruba před 3 miliony lety se na Zemi vyvinul člověk jako nový činitel ovlivňující vývoj georeliéfu (DEMEK, 1987). Historii interakce člověka a říčního systému můžeme vyjma dnešních moderních přístupů a studií, doložit také z výsledků aluviální archeologie, která historii interakce člověka a říčního systému vymezuje na celkem 6 významných chronologických fází (Tab. 4), (DOWNS, GREGORY, 2004). Už již v průběhu holocénu, tedy v době Atlantiku, kdy se člověk stává hlavním hybným činitelem vývoje krajiny, docházelo k významným interakcím mezi člověkem a řekou. Člověk v této době ať už záměrným nebo neúmyslným řízením výrazně ovlivnil koloběh vody a sedimentární cyklus (HOFFMANN a kol., 2010). Výrazné ovlivnění hydrologického systému je ovšem spojeno se začátkem zemědělství, kdy člověk začal významně měnit vlastnosti půdy. Tento počátek vývoje zemědělství nazýváme tzv. hydraulickou etapou, která je první chronologickou fází interakce člověka a říčního systému dle Downs a Gregory (2004). V důsledku rozvoje zemědělství a potřeba vybudování orných polí pro pěstování plodin, došlo také k výraznému zásahu do krajiny a to k odlesňování, které má zásadní vliv na režim vodních toků (DOWNS, GREGORY, 2004). Vlivem odlesňování dochází k hydrologickým, geomorfologickým i biochemickým změnám. (BONAN a kol., 2004). Antropogenní změny ve vegetaci vyvolaly větší erodovatelnost břehů a to především na místech, která jsou obklopena ornou plochou. To je vysvětleno především tím, že vlivem odlesnění došlo ke snížení hustoty a hloubky kořenového systému, který výrazně ovlivňoval břehovou pevnost. Dalším důsledkem změn vegetačního krytu v blízkosti vodního toku je depozice v korytech vodních toků díky zvýšenému přínosu materiálu z břehové eroze (COE a kol., 2011). Další součástí rozvoje zemědělství je i vývoj zavlažovacích systémů. Hlavní dopad zavlažovacích systémů na režim vodních toků je snížení objemu vody v korytě či změna průtoku, což může mít zásadní vliv na morfologii vodních toků (GARCÍA – GARIZÁBAL, CAUSAPÉ, 2010).

Tab. 4 Šest chronologických fází využití řeky a řídících metod v říčním managementu (Převzato a přeloženo: DOWNS, GREGORY, 2004)

Využívání metod v říčním Chronologická fáze Charakteristika vývoje managementu

Výstavba přehrad, odklon Regulace toku řeky, 1. Hydraulická civilizace kanálu, zavlažovací a zavlažování, rekultivace odvodňovací kanály

Regulace toku, jezy, Odvodňování, vnitrokanálové odvodňovací systémy, 2. Preindustriální revoluce struktury, odklon kanálu vodní mlýny, navigace, konstrukce koryt, bagrování přeprava dřeva Průmyslové mlýny, chladící voda, energie, Přehrady, stavba koryt, odklon 3. Industriální revoluce zavlažování, zásobování řeky, napřimování koryta toku vodou Regulace toku řeky, protipovodňová ochrana, Velké přehrady, odklon kanálu, 4. konec 19. začátek 20. století konjunktivní a napřimování koryta toku, úpravy mnohonásobné využití koryta - opevnění, plány povodí projektů Regulace toku, řeka Velké přehrady, plány povodí, integrované využití strukturální a bioinženýrské 5. druhá pol. 20. století říčních projektů, obklady, zmírnění a obnovení protipovodňová ochrana, techniky zachování managementu, Zachování managementu, 6. konec 20. začátek 21. století udržitelné využívání Integrované plánování povodí říčních projektů

S postupem času se zemědělství rozšířilo téměř ve všech obydlených kontinentech světa. Zemědělství bylo také hlavní hnací silou rozvoje industrializace a s ní spojeného rozvoje urbanizace (HOFFMANN a kol., 2010). Ještě před nástupem industrializace tedy v preindustriální fázi docházelo k masivnější výstavbě vodních mlýnů, které měli také zásadní vliv na modifikaci vodních toků. V 18. století, tedy v době industrializace docházelo k masivní výstavbě modernějších průmyslových vodních mlýnů, nových technologií a také k mnohých průmyslových závodů, které byly umístěny v blízkosti vodního toku. Právě výstavba průmyslových závodů zapříčinila v některých úsecích vodního toku znečištění vody vlivem praní a bělení (DOWNS, GREGORY, 2004). V této době také začala masivní výstavba umělých vodních kanálů, které sloužily nejen k průmyslové dopravě, ale také k transportu uhlí, průmyslových materiálů či k využití v oblasti zemědělství, tedy zavlažování. Výstavba umělých vodních kanálů měla v povodí za následek celkový růst délky vodních toků. I přes všechny tyto mimořádné změny, které nastaly v důsledku

22 rozvíjející se industrializace, má významný vliv na změnu morfologie vodních toků především budování přehradních nádrží. Přehrazení vodních toků byla nedílnou součástí populačního, ale také technologického růstu. Přehradní nádrže mají zásadní funkci v zadržování vody. To jak bude přehrada ovlivňovat další chod odtoku, závisí především na velikosti přehrady, tedy na její výšce a šířce (POFF, HART, 2002). Výstavba přehrady má výrazný účinek na geomorfologii a to jednak proti proudu, ale také ve směru proudění. Stavba přehrady na vodním toku způsobuje pokles rychlosti proudění ve vodním toku, který má za následek depozici hrubších sedimentů na začátku přehrady a jemnějších sedimentů dále v nádrži až ke hrázi, kde vzniká silná vrstva usazenin (CSIKI, RHOADS, 2010). Jelikož většina sedimentů, které se vyskytují ve vodním toku, zachytí hráz přehrady, tak množství transportovaných sedimentů pod hrází značně klesne (BRANT, 2000). Pod hrází se vlivem eroze vytváří výmolová tůň a dno je v této části vodního toku výrazně zahlubováno, což způsobuje snížení sklonu toku (CSIKI, RHOADS, 2010). Účinky přehradní hráze také zásadně ovlivňují zdejší ekosystém. Přehrada v tomto smyslu zde může tvořit jistou bariéru v migraci organismů, ale také zásadně ovlivňuje druhovou pestrost a množství organismu žijících ve vodním toku vlivem změn biofyzikální vlastnosti vody, ať už se jedná například o teplotní rozvrstvení, množství kyslíku či míru propustnosti světla vlivem sníženého množství sedimentů, které přehrada zachytí (POFF, HART, 2002). Na přelomu 19. a 20. století se do popředí dostává pojem vodní hospodářství. Vodní hospodářství je proces plánovaného řízení a regulování říčních inženýrských staveb, které by měly vést k lidskému užitku jako je například ochrana před povodněmi, vodní energie, stabilizace břehů či rekreace (ALEXANDE a kol., 2012). Stejně tak, jako existuje různorodost říčních procesů a forem, tak lidsky indukované narušení vodních toků je značně variabilní. Mnohé tyto zásahy do vodního prostředí byly úmyslné, například výstavba přehrad či napřímení vodního toku, které představovaly pro vodní toky zásadní ovlivnění pro jejich další fungování. (BRIERLEY, FRYIRS, 2005) Vlivem inženýrských zásahů do říčního systému dochází v některých místech ke zkrácení či napřímení říčního koryta. Tento inženýrský zásah slouží k lepšímu zvládání záplav v povodí, k odvádění vody z mokřadů, ale zejména ke zjednodušení říční dopravy a navigace, ale také řízení a snižovaní eroze břehů. Říční doprava obvykle vyžaduje širší a hlubší kanály, proto jsou vodní toky narovnávány a zkráceny, čímž se dosáhne zvýšení gradientu dna koryta a zároveň snížení doby zadržení vody v úseku toku (BROOKER, 1985). Přirozený meandrující vodní tok, jehož koryto bylo antropogenně napřímeno, ztratil důležité říční komponenty, které byly zásadní pro ekologické přínosy. Tyto odstraněné komponenty zahrnují tůně, mělčiny, říční lavice, ale také záplavové oblasti, které jsou stěžejní pro břehové a vodní biotopy (viz. Obr. 7). Dalším důsledkem napřímení vodního toku je zvýšení rychlosti proudění, které zapříčiňuje stržení a spláchnutí břehové vegetace, což velmi ztěžuje vodním živočichům přežít v této lokalitě. Kromě ekologických dopadů, může napřímení říčního koryta také způsobit přemístění místa eroze a akumulace do jiného

úseku vodního toku, což může narušit rovnováhu dynamiky toku a zapříčinit výraznější erozi dále po proudu (MING-HAN LI, EDDLEMAN, 2002).

Obr. 7 Ztracené říční komponenty vlivem napřímení koryta řeky (Převzato a upraveno podle MING-HAN LI, EDDLEMAN, 2002)

Vodní hospodářství se ve 20. století výrazně lišilo od současného. Před několika desítkami let, byl vztah mezi fluviální geomorfologií a vodním hospodářstvím nejasný. Vodní hospodářství v této době zahrnovalo spíše výstavbu nových vodohospodářských soustav, které sloužily k lidskému užitku či ke kontrole řek a jejich toku. Malá pozornost byla věnována následným dopadům na životní prostředí. Během posledních několika desetiletí však geomorfologie a vodní hospodářství konvertují na jiné cesty. Tyto dvě disciplíny se v dnešní době snaží řešit otázky, které se týkají především konektivity v rámci říčního systému ve vztahu k životnímu prostředí, ale také význam historie a chronologie minulých změn vodního koryta, tedy citlivost krajiny a souhra mezi stavitelstvím, geomorfologií a ekologií. (GILVEAR, 1997) V současné době se antropogenní vliv na reliéf Země projevuje hlavně třemi základními způsoby, a to přímým nebo nepřímým ovlivňováním přírodních geomorfologických pochodů, jednak jejich zrychlováním či zpomalováním, neplánovaným (nezáměrným) vytvářením změn v morfologii a poslední řadě plánovitým (záměrným) vytvářením nových antropogenních tvarů. Přímé a nepřímé antropogenní ovlivnění procesů v říčním systému zahrnuje zejména odlesnění, které mění poměry ve svahovém a fluviálním subsystému a urychluje další fluviální procesy (např. povrchový odtok, odnos půdy, svahových pochodů

24 atd.), výstavba hrází, umělých vodních nádrží a regulace říčního koryta, které v povodí mění režim vodních toků a unášeného materiálu a urychlují jiné pochody např. prohlubování koryta (DEMEK, 1987). Lidská role, která mění říční systém, trvá již více než 4000 let. Teprve od 50. let 20. století je toto téma řešeno v rozšířených explicitních vědeckých výzkumech. Právě proto nám 20. století dalo odpovědi na řadu otázek, včetně toho kdy, kde a proč dochází ke změnám morfologie říčních koryt (GREGORY, 2006).

3.3 Studium půdorysných změn vodních toků v historické době Řeky kolem nás se neustále vystavují nepřetržitým morfologickým změnám. V aluviálních říčních systémech dochází k fluviálním procesům, které výrazně modelují vodní koryta a tím mění i vzhled celé říční sítě (COLORADO STATE UNIVERSITY, ENGINEERING RESEARCH CENTER, CIVIL ENGINEERING DEPT, 1975). Změny morfologie vodního koryta jsou vlivem působících fluviálních procesů přirozené, ovšem tyto změny mohou být urychleny skrze působení člověka. Obavy z laterální migrace břehů vodních toků a účinky eroze břehů zdůraznily potřebu technicky odhadnout budoucí změny koryta vodního toku. Jeden z přístupů k odhadu budoucí změny říčního koryta je studium historických forem migrace říčního koryta pomocí dálkového průzkumu a geografického informačního systému – GIS (TURNIPSEED, SMITH, 1992). Pochopení a studium dynamiky přirozeně meandrující řeky je důležité především pro rozvoj vhodných strategií, které jsou zaměřeny na obnovu umělých vodních toků a zda tento vodní tok dosahuje ekologicky příznivého stavu. Proto výzkum meandrujících vodních toků dostává nový impuls od říčních manažerů, kteří požadují modely možné budoucí změny vodního toku. V této souvislosti se vědci snaží dát za cíl vyčíslit prostorově – časový vývoj migrace koryta, související změny v geometrii koryta, vztahy mezi strukturou migrace koryta a životním prostředí, charakterizovat vliv inženýrských úprav na migraci koryta apod. (ONDRUCH, MÁČKA, 2015). Klíčové jsou v této problematice především mapy a letecké snímky, nejen historické, ale také mapy a letecké snímky současnosti, pomocí nichž můžeme porovnat jednotlivé změny v morfologii vodního koryta v časové posloupnosti. Příkladem použití leteckých snímků pro studium polohových změn říčního koryta může být studie zaměřená na polohové změny vodního koryta na úseku řeky Moravy ve Strážnickém Pomoraví. Zde byla provedena GIS analýza boční migrace koryta řeky Moravy pro období 1938 – 2012. Pro kvantifikaci časoprostorové variability migrace vodního koryta, byly použity letecké snímky z celkem 7 období (1938-1953, 1953-1963, 1963-1973, 1973-1982, 1982-1993, 1993-2003, 2003- 2012). Pro každé příslušné období byly digitalizovány břehové linie, které nám po výsledném porovnání všech studovaných období vynesly výslednou polohovou změnu určité části vodního toku napříč studovaným obdobím. Výsledky porovnání změn vodního koryta byly překvapivé. Úsek koryta řeky Moravy ve Strážnickém Pomoraví prošel zásadními změnami za období téměř 75 let. Jako následek eroze bylo z povodí mezi lety 25

1938 - 2012 odstraněno téměř 61 ha říční nivy. Na druhé straně zde také docházelo k akumulacím na konvexních březích, proto do povodí bylo naakumulováno téměř 44 ha nové říční nivy. Důležitá zde byl také výsledek celkové délky vodního toku, který v roce 1938 dosahoval délky 4 978 m a v letech 2003 se tato délka zvýšila až na 7 111 m. Ovšem v období mezi lety 2003 – 2012 došlo ke zkrácení délky vodního toku, proto výsledná délka vodního toku v roce 2012 činila 6 459 m. (ONDRUCH, MÁČKA, 2015) Tato metoda založena na zkoumání leteckých snímků z různých časových období je známá především ve světě. Pomocí této metody vědci zkoumají polohové změny a změny v morfologii vodního koryta i na mnohem větších řekách. Takovým příkladem může být průzkum řeky Pearl River v Mississippi, kde zdejší vědci zkoumali laterální migraci a stabilitu břehů vodního toku. Celkovým cílem, této studie bylo vyvinout metodiku pro posuzování migrace vodního koryta a stability břehů v minulosti a korelace těchto změn se zaznamenanými povodněmi, které byly pravděpodobně hnací silou těchto změn. I pro tuto studii bylo stěžejní využití geografického informačního systému (GIS), ve kterých pomocí leteckých snímků z různých období mohli vyznačit břehové hrany, které následně vykreslily výsledné změny v migraci vodního koryta. Výsledky byly překvapivé. Studie byla zaměřena na změny vodního koryta v cca 50 letém období. Na některých místech bylo zjištěno, že vodní koryto bylo boční migrací přesunuto až o cca 275 m ve zkoumaném období. Dále bylo zjištěno, že na většinu extrémních změn migrace a eroze břehů měly významný vliv povodně v roce 1974, 1979 a 1983, čímž potvrdili významnou korelaci mezi povodněmi a změnami vodního toku. (TURNIPSEED, SMITH, 1992) Studie analýzy migrace říčního koryta na úseku Jingjiang Reach na řece Yangtze v Číně mezi lety 1983 – 2013 si kladla za cíl kvantifikovat půdorysný tvar morfologické změny pomocí dálkového průzkumu Země a zjistit určité vodítko při prevenci břehových sesuvů a tím zajistit bezpečnost plavby v této lokalitě. V této studii byla migrace říčního koryta studována skrze letecké snímky a naměřené parametry říčního koryta (vodní plocha, sinusoita, délka a šířka). Pro snížení množství chyb a lepší reprezentativnosti výsledků, zde autoři sledovali četnost výskytů vodní hladiny ve zkoumaném období, která by mohla ovlivnit polohu břehových hran. Výsledky této studie jasně naznačily, že říční koryto na úseku Jingjiang Reach na řece Yangtze mezi lety 1983 – 2013 vykazuje viditelnou tendenci migrace a změnu morfologie koryta, proto bylo nutností zde vybudovat opevnění říčního koryta, pomocí kterého se tento říční úsek stal typicky řízeným a pro plavbu bezpečným místem. (YANG a kol., 2015) I výstavba antropogenních staveb na vodním toku má zásadní vliv na migraci a morfologii říčního koryta. Studie vlivu přehrad na následnou migraci říčního koryta má za cíl stanovit v jaké míře mohou tyto vodní stavby ovlivnit migraci říčního koryta a další procesy, které se ve vodním toku odehrávají. Pro určení migrace říčního koryta byla zvolena metoda polohy břehových linií v období před výstavbou vodní nádrže a v období po zhotovení této vodní plochy z leteckých snímků pomocí GIS analýzy. Z břehových linií byla následně vytvořena středová linie, která byla rozdělena po 150 m dlouhých segmentech, ve

26 kterých byla spočítána šířka koryta a poloměr zakřivení. Z výsledků vyplývá, že výstavba vodní nádrže má za následek snížení průměrné aktivity koryta řeky Missouri pro 200km úsek po proudu od přehrady. (SHIELDS, SIMON, STEFFEN, 2000) Zajímavé výsledky migrace říčního koryta se dají získat nejen pomocí leteckých snímků, ale i historických map, které nám poskytnou informace o poloze vodních toků z mnohem starších období, ale mohou také pomoci při předpovědi možného budoucího chování vodních toků. Studie migrace úseku vodního toku řeky Pilchuck v USA s cílem získat informace o polohových změnách, které nastaly v důsledku povodní a následně tyto informace využít pro udržení břehové stability, využívá historické mapy, ale také mapy leteckých snímků, pro vytyčení břehových linií. Výsledky této studie byly velmi užitečné pro možné budoucí předpovědi chování vodního toku, především pro účely výstavby mostní konstrukce. Z výsledků vyplývá, že výstavba nové mostní konstrukce by mohla být v řádech desetiletí ohrožena nestabilními břehy, protože vodní tok je v úseku výstavby budoucí mostní konstrukce velice dynamická. (ROWLAND, DUBÉ, NELSON, 2013) Důležité informace o fungování dynamiky meandrujícího vodního toku jsou v dnešní době díky studiím k dispozici. Ovšem stále v této problematice existují jisté mezery, které by mohli budoucí výzkumníci v jiných studiích objevit a rozšířit tak poznání o fungování našich řek. (ONDRUCH, MÁČKA, 2015)

4 METODIKA Tato bakalářská práce je v celé své části postavena především na práci s mapami a leteckými snímky, které pro nás představují velmi cenný materiál obsahující důležité informace. V této práci budou použity mapy z různých obdobích, které nám pomohou zachytit zkoumané změny říční sítě v jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu. Prvním mapovým podkladem, který byl použit ke studiu proměn říční sítě, je III. vojenské mapování, které je v současné době dostupné v podobě WMS na České informační agentuře životního prostředí (CENIA). Jedná se o speciální mapy III. vojenského mapování v měřítku 1 : 75 000, které vyobrazují stav území z konce 20. a začátku 30. let minulého století. Speciální mapy III. vojenského mapování byly vydány v období před a po II. světové válce, tedy v letech 1935 – 1938 a 1946 – 1948. Speciální mapy III. vojenského mapování v měřítku 1 : 75 000 již obsahují dotisk kilometrové sítě souřadnic S-JTSK, ale také znázornění výškopisu a vrstevnic (CENIA, 2010 - 2017). I přes významné zdokonalení má dnes toto mapové dílo mnoho nedostatků. Dosti často se mohou vyskytovat jisté nedostatky v přesnosti návaznosti jednotlivých mapových listů, proto se často stává, že můžeme nalézt vodní tok v určité části mapy posunutý. Důležitým nedostatkem je také vícero grafické znázornění vodního toku, proto se také může stát, že daný tok můžeme přehlédnout, nebo se také naopak může stát, že daný tok znázorníme i přesto, že se v dané lokalitě nevyskytuje. Ovšem posuzujeme-li steré mapy kriticky, můžeme i dnes z nich získat cenné kvalitativní a dokonce i kvantitativní charakteristiky (KUCHAŘ, 1959). Druhým mapovým podkladem jsou letecké snímky z období 50. let 20. století, které byly pořízeny díky projektu Národní inventarizace kontaminovaných míst z roku 1937 – 1938. Mapové podklady pořídil Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad Dobruška (VGHMÚř) a následně je zpracovala společnost GEODIS Brno, spol. s r.o. Letecké snímky, které jsou použity v této práci, byly pořízené v roce 1953, jen nepatrná část zkoumaného území (oblast úseku řeky Dyje mezi obcemi Hevlín a Jevišovka) byla pořízená již v roce 1952. Černobílé historické letecké snímky celého zkoumaného území v měřítku 1 : 25 000 mají prostorové rozlišení 50 cm (CENIA, 2010 - 2017). Použité letecké snímky z období 50. let mají mnohem lepší přesnost a dá se v nich mnohem lépe orientovat, než v mapách III. vojenského mapování. Ovšem stále má toto mapové dílo jisté nedostatky. Příkladem takového nedostatku je černo-bíle zobrazení, které může způsobit v některých místech celkové zkreslení druhu povrchu, proto není běžný uživatel schopen rozlišit, zda se jedná například o vodní tok, který je protékaný vodou či vodní tok se suchým korytem. Letecké snímky z 50. let 20. století byly pro účel této bakalářské práce poskytnuty Geografickým ústavem, Brno. Třetím a zároveň posledním mapovým podkladem jsou současné letecké snímky. Jedná se především o ortofoto ČR (1 : 5 000) a Základní mapy ČR měřítku 1 : 10 000, které jsou k dispozici jako WMS služba na mapovém portálu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK). Základní mapa 1 : 10 000 s celkovým rozlišením 10 cm, která byla použita pro tuto studii, byla vytvořena v roce 2006 a je na výše uvedeném mapovém portálu 28 dále aktualizována. Ortofoto ČR použité pro tuto studii má celkové rozlišení 25 cm a pochází z roku 2016, kdy proběhla na této části území poslední aktualizace. Tvorbu ortofota ČR od roku 2003 zajišťuje Zeměměřický úřad ve vzájemné spolupráci s Vojenským geografickým a hydrometeorologickým úřadem Dobruška (VGHMÚř). Ortofoto ČR představuje fotografický obraz zemského povrchu, proto práce s tímto mapovým dílem je velice snadná, neboť ortofoto ČR je velice přesný a kvalitní mapový zdroj, který dokáže poukázat i na sebemenší detaily, které my dokážeme zachytit a následně použít. Základní mapa ČR 1: 10 000 je základním státním mapovým dílem a nejpodrobnější základní mapou středního měřítka, který v sobě obsahuje polohopis, výškopis a popis (ČÚZK, 2010). Přes jeho detailní polohopis můžeme celkem přesně vyjádřit současnou polohu koryta řeky.

V této bakalářské práci bylo pro tvorbu map využito programu ArcGIS od americké firmy ESRI, Inc. K tvorbě výsledných map, které nám zajistí získat potřebné výsledky studované problematiky, bylo nutné si nejdříve stáhnout mapové podklady ze zkoumaných období (speciální mapy III. vojenského mapování, letecké snímky z 50. let, Základní mapu 1 : 10 000 a současné ortofoto ČR) ve formě WMS (Web Map Service) z doporučených geoportálů. Po stažení a následném nahrání mapových podkladů do programu ArcGIS došlo k dosti pracné části a to vytvoření tzv. osy koryta vodních toků v zadaném území. Osa koryta (též střednice) je vyrovnaná osa půdorysného pásu vodního koryta (INSTITUT GEOLOGICKÉHO INŽENÝRSTVÍ, 2017). Tyto jednotlivé osy koryta zkoumaných řek byly vytvořeny ručně vytvořením nového shapefilu a následného editování. Z nově vytvořených linií, tedy os koryt vodních toků, došlo k následnému porovnání změn říční sítě během tří různých časových období a také k výpočtu celkové délky a hustoty říční sítě zkoumaného území ve všech třech časových období a jejich následné porovnání. U výzkumu polohových změn zkoumaného úseku řeky Dyje byl použit jiný postup vytváření osy koryta. Tento postup spočívá v tom, že nejdříve dojde k vytvoření shapefilů levého a pravého břehu zkoumaného vodního toku. Následně jsou tyto břehové hrany editovány a pomocí funkce Dissolve je zvlášť pravý i levý břeh seskupen do jedné linie. Pomocí funkce Interpolates a centerline se prostřednictvím editovaného levého a pravého břehu a zadáním konkrétních rozestupů jednotlivých bodů, po kterých se bude osa koryta vytvářet, se tato osa koryta vytvoří. Díky této funkci nám program vytvoří celkem přesné vyjádření polohy zkoumaného vodního toku. Pro správné určení polohových změn jsme použili funkci Lateral Distance Measurement, která nám mezi jednotlivými body os koryt zkoumaného úseku řeky Dyje mezi dvěma zkoumanými obdobími, vypočítá určitou vzdálenost posunu koryta řeky. Následně jsme výsledné polohové změny koryta vodního toku rozdělily do určitých kategorií podle rozsahu posunu, ale také podle typu zaznamenané polohové změny. Pro výzkum nejlépe zachovalých úseků vodního toku ve zkoumaném území byl vybrán úsek řeky Dyje u obce Křídlůvky, ve kterém proběhl terénní výzkum zaměřený na zjištění několika parametrů koryta řeky, ale také příbřežní zóny úseku řeky, které byly následně vyhodnoceny. Nejdříve bylo nutné provést přípravu na terénní výzkum. Celkový úsek (1,6

29 km) byl rozdělen do několika segmentů po 100 m intervalu a následně byly pomocí ortofoto ČR na mapovém geoportálů ČÚZK nalezeny souřadnice začátku a konce jednotlivých segmentů, které byly zaneseny do GPS. Během terénního výzkumu byly pomocí GPS vyhledány jednotlivé segmenty zkoumaného úseku, ve kterých byly zjištěné určité parametry vodního toku. První měření se týkalo dna koryta. Byly naměřené následující proměnné: rozsah struktury, substrátu a úpravy dna [%] a počet kusů říčního dřeva, tj. počet kusů, které splňují podmínku minimálních rozměrů: průměr 10 cm, délka 100 cm. Dále byly také zaznamenané proměnné zvláště pravého a levého břehu, tj. rozsah matriálu, úprav, profilu a struktury břehů [%]. Výzkum probíhal také v příbřežní zóně zkoumaného úseku řeky Dyje, která byla hodnocena v nivě od horního okraje břehu v pruhu o šířce 10 m. Zde byl hodnocen rozsah využití ploch, způsobů využití těchto ploch a přítomnosti stromů v %, jednak v pravé tak i v levé příbřežní zóně. V poslední řadě byly měřeny konkrétní rozměry koryta vodního toku, tj. výška levého a pravého břehu [m], šířka koryta a hladiny [m] a hloubka vody [m] pomocí laserového měřiče Laser 550 waterproof. Výsledky terénního výzkumu byly následně zpracovány formou tabulek, ze kterých byly vytvořené grafy, znázorňující percentuální zastoupení jednotlivých zkoumaných charakteristik.

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Změny rozsahu říční sítě od 20. let 20. století po současnost Analýza změn říční sítě byla provedena v jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu, konkrétně na řece Dyji a Jevišovce spolu s jejich pravostrannými a levostrannými přítoky. Celková plocha zkoumaného povodí činí 815 km2. Základními zdroji, které pomohou objasnit situaci změn rozsahu říční sítě od 20. let 20. století až po současnost, jsou hodnoty délky a hustoty říční sítě zkoumaného povodí, jejichž hodnoty jsou vypočtené v Tab. 5. Díky těmto dvěma základním parametrům se můžeme pokusit objasnit základní změny chování řek v této oblasti.

Tab. 5 Časové změny délky a hustoty říční sítě ve zkoumaném povodí

-2 délka říční sítě [km] hustota říční sítě [km.km ] přelom 20. / 30. let 20. století 528,2 0,648 1952 - 1953 533,3 0,654 současnost 532,6 0,654

Z výsledků vyplývá, že délka říční sítě v období 20. let 20. století byla oproti období 50. let 20. století (konkrétně v letech 1952 – 1953) menší o 5,1 km. Důvodem je výstavba kanálu Krhovice – Hevlín v délce 15 km, který zde byl vybudován mezi lety 1949 – 1954. Délka říční sítě mezi těmito dvěma obdobími nijak výrazně nelišila, ovšem vizuálně se říční síť pozměnila výrazněji. Výstavba umělých kanálů byla tedy zhruba stejně masivní jako rušení bočních ramen a narovnávání toků. Období mezi 50. lety 20. století a současností nevykazuje markantní změny v délce říční sítě zkoumaného povodí. Mezi tímto obdobím došlo ke zkrácení říční sítě přibližně o 700 m. Přesto, že výsledek změny délky říční sítě není nijak výrazný, po vizuální stránce se v tomto zkoumaném období říční síť pozměnila výrazněji. V prvním případě došlo k vymizení pravostranných ramen a přítoků v oblasti mezi obcemi Lechovice – Borotice – Hrušovany nad Jevišovkou. Za zmínku stojí také vymizení mrtvých ramen a pozůstatků meandrů v úseku vodního toku řeky Dyje mezi obcemi Hevlín a Jevišovka, které zde vznikly v důsledku regulace vodního toku. Tyto změny v délce říční sítě byly vyrovnány především výstavbou přívodních náhonů na hlavním závlahovém kanálu Krhovice – Hevlín. Trasa prvního přívodního náhodu vede nad obcí Hevlín a končí pod obcí Hrabětice, oproti tomu trasa druhého přívodního náhonu vede od obce Valtrovice pod Božickým kopcem a končí u obce Velký Karlov. Oba přívodní náhody zde byly postavené až ve III. etapě závlahové soustavy Krhovice – Hevlín v roce 1966 (ZÁVLAHY DYJAKOVICE SPOL. S. R. O., 2017). Krom výstavby přívodních náhonů, ve zkoumaném povodí vznikly také menší meliorační kanály, konkrétně na řece Skaličce, v oblasti obce Stošíkovice na Louce a na řece Jevišovce. Všechny výše popsané zaznamenané změny v říční síti jsou vyobrazeny v příloze 2.

Hustota říční sítě zkoumaného povodí se během zkoumaného období nijak výrazně nelišila, přestože vizuálně se celá říční síť proměnila poměrně výrazně. Od období 20. let 20. století do 50. let 20 století se hustota říční sítě nepatrně zvýšila z 0,648 km.km-2 na 0,654 km.km-2, hlavně díky výstavbě umělých kanálů. Od 50. let 20. století do současnosti, se hustota říční sítě nijak významně nepozměnila. Nepříliš velkou dynamiku změn říční sítě si můžeme také zdůvodnit tím, že vodní toky v této oblasti byly z větší části již regulovány, proto nebylo zapotřebí do nich výrazněji zasahovat.

5.2 Polohové změny řeky Dyje (od mostu v Oblekovicích (Znojmo) až po soutok se Svratkou) od 20. let 20. století Pro studium polohových změn byl vybrán úsek řeky Dyje od mostu v Oblekovicích (Znojmo) až po soutok se Svratkou ve střední Novomlýnské nádrži. Právě tento úsek je zajímavý střídáním přirozeně meandrujících úseků, s úseky antropogenně ovlivněnými. V první části výzkumu byl zkoumaný úsek rozdělený do jednotlivých kategorií polohových změn, tj. úseky bez posunu, s přirozenou změnou, antropogenně upravené a renatulizované ve zkoumaných časových období. (viz Obr. 8) V období mezi 20. lety 20. století a současností byla celková délka úseků s přirozenou změnou 21, 4 km. Nejvíce se tyto úseky vyskytovaly v oblasti mezi obcemi Tasovice – Krhovice – Křídlůvky. Právě tento úsek ležící mezi výše zmíněnými obcemi je charakteristický výraznými meandry, které jsou řízené především přírodními procesy. Druhá kategorie jsou úseky s antropogenními úpravami, které mají celkovou délku 9,6 km ve zkoumaném úseku vodního toku. Jedná se o úsek především v oblasti mezi obcemi Brod nad Dyjí a Pasohlávky, ve kterém byla mezi lety 1968 – 1978 postavena horní vodní nádrž Nové mlýny. Tato stavba nejdříve započala úpravami řeky Dyje a Moravy a dále pokračovala samotnou výstavbou vodní nádrže s cílem zlepšení vodních poměrů a zabránění nežádoucích účinků velkých vod (POVODÍ MORAVY, S. P., 2017). Třetí kategorií polohových změn jsou úseky, které jsou renaturalizované, tj. původně antropogenně napřímené koryto se prodlužuje a vznikají zákruty. Celková délka úseků této kategorie ve zkoumaném úseku řeky Dyje je 3,8 km. Jedná se o úsek mezi obcí Jaroslavice a hranicí České republiky s Rakouskem. Poslední zkoumanou kategorií jsou úseky, které se během zkoumaného období nijak výrazně nepozměnily. Celková délka úseků této kategorie je 27,1 km. V této kategorii jsou zahrnuty také antropogenně napřímené úseky řeky Dyje mezi obcemi Hevlín a Drnholec. S úpravou této části úseku řeky Dyje se začalo v roce 1888, ale pro finanční potíže byla stavba plně dokončena až v roce 1902 (FIALA, ŠTĚPÁNEK, 1992).

Tab. 6 Délka úseků [km] jednotlivých kategorií polohových změn na zkoumaném úseku řeky Dyje

20. leta 20. století - 50. léta 20. století- 20. leta 20. století - 50. léta současnost současnost bez posunu 36,8 46,0 27,1 přirozené změny 22,9 6,1 21,4 antropogenní úpravy 0 9,6 9,6 renatulizace 5,1 0 3,8 celková délka 64,8 61,7 61,9

Obr. 8 Rozdělení zkoumaného úseku řeky Dyje do jednotlivých kategorií polohových změn (Zdroj dat: WMS ZM 1 : 200 000)

Druhá část výzkumu se zabývá migrací koryta zkoumaného úseku řeky Dyje v období 20. let 20. století a současností. Zde byl vodní tok rozdělen do jednotlivých kategorií podle míry migrace koryta, která byla vyjádřena jako násobek šířky koryta (viz. Obr. 9). Největší změny byly zaznamenané v úsecích vodního toku, které spadají do kategorie úseků s přirozenou změnou, tj. úsek mezi obcemi Tasovice – Krhovice – Křídlůvky. Zde byly zaznamenané celkem 3 segmenty zkoumaného úseku vodního toku, jejichž posun činil 5 – 6 násobek šířky koryta. První tento posun koryta byl zaznamenán u obce Tasovice s celkovým posunem 118 m, druhý nedaleko obce Krhovice (134 m) a třetí u obce Valtrovice (199 m). Průběh posunu koryta v oblasti Krhovic můžeme vidět na Obr. 9b. Zde vidíme, že koryto vodního toku v této oblasti prodělalo ve zkoumaném období kompletní změnu. V případě prvního meandru mohlo dojít k posunu po proudu, naopak u druhého meandru došlo k zúžení a protáhnutí čela meandru. Na Obr. 9c můžeme sledovat největší

33 zaznamenanou změnu polohy koryta zkoumaného úseku, která činí 205 m. Opět se v tomto případě jedná o kompletní půdorysnou změnu koryta vodního toku, která je zapříčiněna odškrcením ramene řeky Dyje. Na Obr. 9a vidíme úsek vodního toku u obce Krhovice, který zahrnuje celkem 2 zákruty. V prvním případě jde o rotaci zákrutu, který se otáčí v levostranném směru, ve druhém případě o extenzní typ polohové změny, tj. meandr roste ve směru meandrového zákrutu. Všechny úseky, které ve zkoumaném období prodělaly významný posun koryta vodního toku, jsou zaznamenané v příloze 9.

a b c ) )

Obr. 9 Migrace koryta zkoumaného úseku řeky Dyje vyjádřená jako násobek šířky koryta a vyobrazené 3 případy této migrace (a) extenze a rotace zákrutu, b) kompletní půdorysná změna koryta, c) největší posun koryta)

5.3 Dokumentace neupravených úseků říční sítě 5.3.1 Morfologicko-ekologický stav vodních toků ve zkoumané oblasti Vzorem dobrého ekologického, tedy i morfologického stavu je přírodní vodní tok, který nebyl v minulosti nijak výrazně ovlivňován člověkem. Ovšem v dnešní krajině se přírodní vodní tok zcela neovlivněný člověkem nenajde, proto za přírodní vodní tok tedy bereme nejspíše takový vodní tok, který nikdy neprodělal technickou úpravu (AOPK ČR, 2017). Ve zkoumaném území takové vodní toky, které by po celé své délce neprodělaly technickou úpravu, nenajdeme. Pouze určité segmenty těchto vodních toků neprodělaly nijak výrazné antropogenní ovlivnění. Na Obr. 10 si všimneme, že ve zkoumaném území se vyskytují pouze 3 segmenty vodních toků, které neprošly nijak významnou technickou úpravou, můžeme je tedy označovat jako přirozený úsek vodního toku. Tyto segmenty a jejich lokace jsou uvedeny v Tab. 7. První ze tří segmentů se nachází mezi obcemi Krhovice, Valtrovice a Křídlůvky. Jedná se o úsek řeky Dyje, která se v této oblasti vyznačuje výraznými meandry a zákruty, které indikují přirozený vodní tok. Příbřežní zóna vodního toku tvoří převážně přirozený lesní porost. Na tento úsek vodního toku navazuje druhý přirozený úsek, který můžeme najít na Mlýnské strouze nedaleko obce Strachotice. Jedná se o jednu z nejstarších vodních staveb na Moravě, doloženou už z roku 1302 (KRAJSKÝ ÚŘAD JIHOMORAVSKÉHO KRAJE, 2017). Tento vodní tok je příkladem samovolné renaturalizace vodního toku, kdy vlivem přírodních procesů a různých faktorů dochází k přeměně dříve technicky upravovaného vodního toku, na vodní tok přírodě blízký. Tento úsek vodního toku je v dnešní době řízen především přírodními procesy a faktory, což může nasvědčovat i meandrující charakter tohoto úseku vodního toku. Příbřežní zóna zkoumaného úseku je tvořena převážně lesním porostem. Třetí přirozený úsek se nachází na vodním toku Křepička mezi obcemi Křepice, Višňové a Mikulovice. Tento úsek se vyznačuje malými zákruty, které značí přirozený chod vodního toku. Okolí vodního toku je tvořeno hustým přirozeným lesním porostem.

Tab. 7 Lokace zachovalých úseků vodních toků ve zkoumaném povodí (ČÚZK, 2017) délka úseku Název katastrální území začátek konec [km] Krhovice, Valtrovice, 48.8304347N, 48.7778608N, Dyje 12,5 Křídlůvky 16.1592519E 16.2302767E Mlýnská 48.8135381N, 48.7996039N, 2,8 Strachotice strouha 16.1676203E 16.1782633E 48.9910539N, 48.9750283N, Křepička 2,1 Křepice 16.1152850E 16.1197483E

Obr. 10 Zachovalé úseky vodních toků ve zkoumaném povodí (Zdroj dat: ArcČR 500 3.3)

5.3.2 Morfologicko-ekologický stav úseku řeky Dyje mezi obcemi Valtrovice – Křídlůvky Pro účely studia morfologicko-ekologického stavu byl vybrán úsek řeky Dyje u obce Křídlůvky v celkové délce 1,6 km, ve kterém proběhl terénní výzkum, zaměřený na získání informací o současném stavu tohoto úseku. Tento úsek vodního toku je pro studium významný zejména tím, že v minulosti neprodělal nijak výrazné technické úpravy, proto lze tento úsek považovat za přírozený, tj. člověkem nepozměněný. V tomto úseku byly naměřené konkrétní parametry koryta i příbřežní zóny vodního toku, které byly následně zpracovány.

Obr. 11 Zkoumaný úsek řeky Dyje u obce Křídlůvky (Zdroj dat: WMS ZM 1 : 10 000)

Koryto U zkoumaného úseku vodního toku, co se týče koryta, byly zjištěné následující parametry: substrát dna, struktury dna, říční dřevo a úpravy koryta. Bylo zjištěno, že substrát dna se po celém zkoumaném úseku vodního toku nijak výrazně neměnil. Dno bylo složeno ze 13 % z kalu (prach + jíl), z 16 % z písku a pouze z 8 % štěrku. Jelikož průměrná hloubka vody dosahovala hodnoty 0,7 m, tak substrát dna nebyl z cca 63 % viditelný. Struktura dna zkoumaného úseku je poměrně pestrá (viz. Obr. 12). Jelikož se jedná o meandrující úsek vodního toku, tak nejvíce přítomné (z 18 %) jsou zde vegetací porostlé břehové lavice. Pro úsek vodního toku je také typické střídání mělčin (10 %) a tůní (24 %), které v úseku převažují. V mělčinách můžeme místy sledovat i vyčnívající balvany, které zabírají pouze 3 % celého úseku. Na některých místech můžeme pozorovat nahromaděné říční dřevo, ve kterém se vlivem proudící vody akumuluje odpad, který je zde přiváděn z nedalekých obcí. Nahromadění odpadu spolu z říčním dřevem se ve zkoumaném úseku vodního toku vyskytuje pouze z 1 % z celkové délky.

nejsou viditelné

žádné pozorované struktury vyčnívající balvany lavice ozeleněné - ke břehu připojené ostrovy mělčiny

tůně nahromadění odpadu

Obr. 12 Struktury dna ve zkoumaném úseku řeky Dyje

Jelikož se příbřežní zóna zkoumaného úseku vodního toku skládá především z lesního porostu, můžeme na některých místech pozorovat nahromaděné říční dřevo. Největší nahromaděné akumulace říčního dřeva se vyskytují v blízkosti jesepů (100 m, 300 m, 800 m, 1000 m, 1100 m), které jsou zde obývány bobrem evropským (Castor fiber). Právě výskyt bobrů v tomto území zvyšuje množství říčního dřeva v korytě vodního toku. Výskyt říčního dřeva v jednotlivých zkoumaných segmentech je znázorněn na Obr. 13.

12 10 8

6 4

počet kusů dřeva kusů počet říčního 2

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

segment

Obr. 13 Výskyt říčního dřeva v jednotlivých segmentech rozdělených po 100 m intervalu zkoumaného úseku řeky Dyje

Zkoumaný úsek vodního toku nebyl v minulosti nijak výrazně technicky upravován (viz. Obr. 14). Zejména meandrující úsek (100 – 1200 m zkoumaného úseku) je řízen především přírodními procesy. Téměř z 90 % je zkoumaný úsek vodního toku bez antropogenních úprav. V úseku 1300 – 1400 nalezneme kamenné opevnění, které zde zabírá 8 % celého úseku. Jen nepatrná část úseku vodního toku (2 %) se vyznačuje profilovaným korytem.

bez antrop. úprav

profilované koryto

opěvněné koryto

Obr. 14 Úpravy zkoumaného úseku řeky Dyje

Levý a pravý břeh Levý a pravý břeh zkoumaného úseku vodního toku se mezi sebou nijak výrazně neliší. Zkoumané byly následující parametry: materiál břehů, břehové struktury, břehový profil a úpravy břehů. Co se týče materiálu, který pokrývá povrch pravého i levého břehu, tak není z 22 % u levého břehu a 37 % u pravého břehu viditelný. Důvodem je příliš hustá vegetace pokrývající oba dva břehy. Největší plochu zabírá hlinitý materiál, který je na levém i pravém břehu zastoupený v 39 %. Jesepní lavice jsou převážně tvořeny písčitým, štěrkovitým až kamenitým materiálem. Písčitý a štěrkovitý materiál, co se týče levého břehu, dohromady zabírají 29 % celkové povrchu břehu a kamenitý materiál 7 % z celkového povrchu. Pravý břeh je z 20 % zastoupený písčitým a štěrkovitým materiálem a pouze 1 % kamenitým. V úseku mezi 1200 – 1400 m můžeme vidět umělý kamenný zához, který z celkového zkoumaného úseku vodního toku zabírá na levém i pravém břehu 3 %.

Obr. 15 Materiál levého (a) a pravého (b) břehu zkoumaného úseku řeky Dyje

Břehové struktury se mezi levým i pravým břehem zkoumaného úseku vodního toku výrazně neliší. V meandrujícím úseku vodního toku můžeme jak na levém, tak i na pravém břehu nalézt aktivní i stabilní břehové nátrže. Tyto nátrže se většinou vyskytují v oblasti výsepu, kde má řeka největší tendenci břeh erodovat. Stabilní břehové nátrže na levém břehu zabírají celkem 5 % a aktivní jsou zde zastoupeny více, až 9 %. Na pravém břehu nám naopak dominují stabilní břehové nátrže (9 %), od aktivních břehových nátrží (7 %). V oblasti aktivních břehových nátrží může dojít také k sesuvu břehu. V celém zkoumaném úseku jsme zaznamenali celkem 5 břehových sesuvů, které zabírají na levém břehu pouze 1 % a na pravém břehu 2 % z celého úseku. V oblasti jesepů je zaznamenaný četný výskyt bobřích nor a skluzavek. Bobři jsou významní ekosystémový inženýři, kteří mají také jistý podíl na změně morfologie koryta. Celkově se ve zkoumaném úseku vodního toku našlo 20 bobřích skluzavek (se zastoupením 2% na pravém a 7 % na levém břehu).

Obr. 16 Břehové struktury levého (a) a pravého (b) břehu zkoumaného úseku řeky Dyje

Břehový profil je další důležitou součástí výzkumu zkoumaného úseku řeky Dyje. Důležitý je břehový profil hlavně v oblasti, kde řeka meandruje. Na výsepním břehu meandrujícího vodního toku můžeme nalézt převážně vertikální až převislý břehový profil. Vertikální, místy převislý břehový profil je více zastoupený na pravém (32 %), než na levém břehu (20 %). Vertikální profil s úpatní akumulací je ve studovaném úseku pouze na pravém břehu a to s celkovým zastoupením 2 %. Nejvíce rozšířený je ve zkoumaném území příkrý (> 45 °) břehový profil, který je na pravém břehu zastoupený 42 % a na levém 44 %. Jesepní břehy jsou tvořené především mírným břehovým profilem. Celkové zastoupení mírného profilu je na pravém břehu 13 % a na levém 25 %. Co se týče přirozené bermy, která na břehu vytváří malé terasové stupně, tak její zastoupení je na levém i pravém břehu 11 % z celého úseku.

Obr. 17 Břehový profil levého (a) a pravého (b) břehu zkoumaného úseku řeky Dyje

Pravá a levá příbřežní zóna Levá a pravá příbřežní zóna byla ve zkoumaném úseku řeky Dyje hodnocena v nivě od horního okraje břehu v pruhu o šířce 10 m. Jak v pravé, tak v levé příbřežní zóně převažovala jednoduchá pestrost využití území, tj. dva nebo tři typy využití ploch. Nejrozsáhlejší typ využití území jak na pravém, tak na levém břehu byl lesní porost. Lesní porost jsme zde rozdělili na dva typy, přirozený les a výsadba či monokultura. V pravé příbřežní zóně bylo zastoupeno celkem 65 % přirozené lesní skladby, která byla většinou souvisle zapojená do okolních lesů. Místy jsme také zaznamenali výsadbu mladých stromů (8 %), které byly ve zkoumaném úseku lokalizovány v příbřežní zóně nad výsepními břehy, kde plní úlohu stabilizace břehů. Levá příbřežní zóna má výrazně menší zastoupení přirozeného lesního porostu (21 %), než pravá. Lesní porost zde není souvisle zapojený do okolního lesa, ale je spíše ostrůvkovitě nebo jednotlivě rozptýlen. Opět zde máme v oblasti výsepního břehu výsadbu malých stromků s celkovým zastoupením 16 %. Jak na levé, tak na pravé příbřežní zóně jsou místy ostrůvkovitě či jednotlivě rozptýlené křoviny, s celkovým zastoupením 8 % na levé a 13 % na pravé příbřežní zóně. Téměř stejné zastoupení na obou příbřežních zónách (na pravé 14 %, na levé 16%) má trvalý travní porost (TTP), který je ve zkoumaném území převážně neudržovaný. Většinou pokrývá oblasti mezi přirozeným lesním porostem a

41 příbřežní hranou koryta vodního toku. V levé příbřežní zóně můžeme také pozorovat poměrně velké zastoupení (39 %) orné půdy. V některých místech, zejména v oblasti výsepním břehu, která je v příbřežní zóně tvořena ornou půdou, můžeme pozorovat výrazné aktivní břehové nátrže, ve kterých může na některých místech docházet až k sesuvu břehu, jelikož břeh není nijak výrazně zpevněn kořenovým systémem.

Obr. 18 Využití území v pravé a) a levé b) příbřežní zóně ve zkoumaném úseku řeky Dyje

Rozměry koryta V celkové délce 1,6 km zkoumaného úseku řeky Dyje jsme mohli zaznamenat mnohdy významné odlišnosti naměřených hodnot šířky hladiny, ale také šířky koryta vodního toku. Nejvýznamnější změny v šířce koryta jsme mohli pozorovat zejména mezi jednotlivými zákruty meandrů, především mezi vrcholem meandrů a inflexními body. Právě ve vrcholech těchto meandrů (200 – 300 m, 800 – 900 m úseku zkoumaného vodního toku) jsme naměřili hodnotu šířky koryta přesahující až 30 m. Takto výrazná šířka koryta je způsobena především výraznou migrací vodního toku ve vrcholech meandrů, díky které roste i šířka jesepního břehu. I šířka vodní hladiny je výrazně závislá na šířce koryta. Průměrná šířka vodní hladiny se ve zkoumaném úseku vodního toku pohybuje v rozmezí 10,2 – 18,2 m (viz. Obr. 19). Hloubka vody v korytě zkoumaného úseku řeky Dyje se pohybovala v rozmezí 0,3 – 0,9 m. Nejmenší hodnoty naměřené hloubky (0,3 m) byly naměřené v oblasti mělčin, naopak největší hodnoty byly naměřené v tůních (0,9 m) vodního toku (viz. Obr. 20).

40 35 30 25 [m] 20

šířka šířka 15 10 5 0 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600 segmenty [m]

šířka koryta šířka hladiny

Obr. 19 Šířka koryta a hladiny ve zkoumaném úseku řeky Dyje

1,2

0,8 [m]

0,6

0,4 hloubka vody vody hloubka

0,2

0 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600

hloubka vody segment [m]

Obr. 20 Odhadovaná hloubka vody v korytě ve zkoumaném úseku řeky Dyje

Zkoumaný úsek řeky Dyje patří mezi zachovalé úseky tohoto vodního toku. Výrazné meandry jsou jedním ze znaků toho, že tento úsek vodního toku je řízen především přírodními procesy, i když na mnohých místech můžeme vidět jisté antropogenní úpravy, které ovšem nijak výrazně nepřevažují nad přirozeným charakterem tohoto úseku vodního toku. Na Obr. 21 jsou zaznamenané významné parametry, které byly ve zkoumaném úseku vodního toku naměřeny. Právě zde si můžeme výrazné provázanosti a jednotlivých vazeb mezi nimi.

Obr. 21 Vyobrazení významných parametrů koryta zkoumaného úseku řeky Dyje

6 ZÁVĚR Analýza proměn říční sítě v období 20. let 20. století až po současnost byla provedena v jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu. Ze zjištěných výsledků je patrné, že celková délka vodních toků zkoumané říční sítě se mezi 20. léty 20. století, jejíž hodnota činí 528,2 km a současností (532,6 km), nijak výrazně nezměnila. Ovšem po vizuální stránce došlo k dosti výrazným změnám. Právě v tomto období došlo k výstavbám přívodních náhonů a kanálů (kanál Krhovice – Hevlín), jejichž délka byla vyrovnána vymizením mrtvých ramen, pozůstatky meandrů, ale také odstraněním bočních ramen a napřimováním vodních toků v tomto období. Výzkum polohových změn v období 20. let 20. století až po současnost proběhl na úseku řeky Dyje od mostu v Oblekovicích (Znojmo) až po soutok se Svratkou v Novomlýnských nádrží, jehož celková délka v současnosti činí 61, 9 km. Výsledky ukazují, že právě v tomto úseku řeky Dyje se objevují segmenty jednak renatulizované (3,8 km), antropogenně upravené, zejména napřimováním koryta (9,6 km), s přirozenou změnou (27,1 km), i takové, které neprodělaly nijak výrazné změny v posunu koryta. Právě u segmentů, které prodělaly přirozenou změnu, byly zjištěné výrazné hodnoty migrace koryta. Celkem ve 3 oblastech byl zjištěn posun koryta, který se rovnal 5 – 6 násobku šířky koryta (tj. v prvním případě posun koryta o 118 m, ve druhém o 134 m a třetím o 199 m). Příkladem dobrého ekologického, tedy i morfologického stavu je přirozený vodní tok, který nebyl v minulosti nijak výrazně antropogenně ovlivňován. Vytipování úseků říční sítě, kde byla alespoň částečně zachována přirozená dynamika fluviálních procesů, byla třetí a zároveň poslední částí výzkumu této práce. Ve zkoumané oblasti byly zjištěné celkem 3 úseky vodních toků, které vykazují známky přirozené morfologie. V terénním průzkumu, který proběhl na jednom z těchto úseků nedaleko obce Křídlůvky, byly zjištěné specifické parametry koryta vodního toku i příbřežní zóny, jejichž hodnoty vykazují známky přirozeně fungujícího úseku řeky Dyje. Přírodní i antropogenní vlivy, které působí na fluviální systém, mají výrazný dopad na příslušné vodní toky. Ovšem stále více nám v krajině roste vliv člověka a jeho aktivit, které v budoucnu mohou výrazně pozměnit další fungování procesů v krajině. Obsah a výsledky této práce mohou být následně užitečné nejen pro další možné výzkumy, ale mohou být také užitečným zdrojem zejména pro vodní hospodářství, neboť změny vyvolané činností člověka jsou stále více aktuálním tématem tohoto oboru.

7 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY 7.1 Tištěná monografie a časopisecké články ABERNETHY, B., RUTHERFURD, I. D. (1999): Guidelines for stabilising streambanks with riparian vegetation. [Technická zpráva] Cooperative Research Centre for Catchment Hydrology Department of Geography and Environmental Studies University of Melbourne, Parkville, Victoria, 30. s.

ALEXANDE, J. S., WILSON, R. C., GREEN, W. R. (2012): A Brief History and Summary of the Effects of River Engineering and Dams on the Mississippi River System and Delta, U. S. Geological Survey Circular 1375, 43 s.

BONAN, G. B., DEFRIES, R. S., COE, M. T., OJIMA, D. S. (2004): Land use and climate. In: GUTMAN, G. [ed.]: Land change science. Kluwer Academic Publishers, Amsterdam, s. 301–314.

BRANDT, A. (2000): Classification of geomorphological effects downstream of dams. Catena, 40, č. 4, s. 375–381. doi: 10.1016/S0341-8162(00)00093-X

BRIERLEY G., FRYIRS K. (2005): Geomorphology and river management. Geomorphic responses of river to humans disturbance, Blackwell publishing, Malden, Oxford, Carlton, 416 s.

BROOKER, M. P. (1985): The Ecological Effects of Channelization. The Geographical Journal, 151, č. 1, s. 63–64. doi: 10.2307/633280

BULÍČEK, J. (1972): Povrchové vody v Československu a jejich ochrana. Academia, Praha, 354 s.

COE, M. T., LATRUBESSE, E. M., FERREIRA, M. E., AMSLER, M. L. (2011): The effects of deforestation and climate variability on the streamflow of the Araguaia River, Brazil. Biochemistry, 1, č. 13, s. 119–120. doi: 10.1007/s10533-011-9582-2

COLORADO STATE UNIVERISITY, ENGINEERING RESEARCH CENTER, CIVIL ENGINEERING DEPT. (1975): Highways in the river environment: Hydraulic and environmental design considerations: training and design manual. Federal Highway Administration, Washington D. C, 476 s.

CSIKI, S., RHOADS, B. (2010): Hydraulic and geomorphological effects of run-of-river dams. Progress in Physical Geography, 34, č. 6, s. 757–758. doi: 10.1177/0309133310369435

DELCOURT, H. R., DELCOURT, P. A. (1988): Quaternary landscape ecology: Relevant scales in space and time. Landscape Ecology, 1, č. 2, s. 23–24. doi:10.1007/BF00138906

DEMEK, J. (1987): Obecná geomorfologie. Academia, Praha, 476 s.

DEMEK, J., MACKOVČIN P. a kol. (2014): Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Agentura ochrany přírody a krajiny, Brno, 580 s.

DOWNS, P. W., GREGORY, K. J. (2004): River channel management - Towards sustainable catchment hydrosystems. Hodder Arnold, London, 395 s.

DUDEK, A., MALKOVSKÝM, M., SUK, M. (1984): Atlas hornin, [2 vydání]. Academia, Praha, 316 s.

FIALA, P., ŠTĚPÁNEK, V. (1992): Za úpravami Dyje do historie. Regionální sdružení ČSOP Brno, 6, č. 2, s. 6.

GARCÍA-GARIZÁBAL, I., CAUSAPÉ, J. (2010): Influence of irrigation water management on the quantity and quality of irrigation return flows. Journal of Hydrology, 385, č. 1-4, s. 36–37. doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.jhydrol.2010.02.002

GILVEAR, D. J. (1997): Fluvial geomorphology and river engineering: future roles utilizing a fluvial hydrosystems Framework. Geomorphology, 31, č. 1-4, s. 230–231. doi: http://dx.doi.org/10.1016/S0169-555X(99)00086-0

HICKIN, E. J. (1984): Vegetation and river channel dynamics. Canadian Geographer, 28, č. 2, s. 111–118. doi: 10.1111/j.1541-0064.1984.tb00779.x

GREGORY, K. J. (2006): The human role in changing river channels. Geomorphology, 79, č. 3–4, s. 187. doi: http://doi.org/10.1016/j.geomorph.2006.06.018

HOFFMANN, T., THORNDYCRAFT, V. R., BROWN, A. G., COULTHARD, T. J., DAMNATI, B., KALE, V. S., MIDDELKOOP, H., NATABAERT, B., WALLING, D. E. (2010): Human impact on fluvial regimes and sediment flux during the Holocene: Review and future research agenda. Global and Planetary Change, 72, č. 3. s. 88–89. doi: http://dx.doi.org/10.1016/j.gloplacha.2010.04.008

HOGAN, D. L., LUZI, D. S. (2010): Channel Geomorphology: Fluvial Forms, Processes, and Forest Management Effects. In: PIKE, R. G. [ed.]: Compendium of Forest Hydrology and Geomorphology in British Columbia, Landscape Management Handbook 66, s. 332– 333.

HOOKE, M., YORKE, L. (2010): Rates, distribution and mechanisms of change in meander morphology over decadal timescales, River dane, UK. Earth surface processes and landforms, 35, č. 13, s. 1601. doi: 10.1002/esp.2079

HRNČIAROVÁ, T., MACKOVČIN, P., ZVARA, I. a kol (2009): Atlas krajiny České Republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., 332 s.

KONDOLF, G. M., PIÉGAY, H. (2016): Tools in fluvial Geomorphology. II. edice, University of California, Berkeley, USA. CNRS, University od Lyon, France. 584. s.

KŘIVÁNEK, J., NĚMEC, J., KOPP, J., KYZLÍK, P. (2014): Drobné vodní toky v ČR. Consult, Praha, 296 s.

KUCHAŘ, K. (1959): Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I. - Mapy českých zemí do poloviny 18. století. I. díl, Kartografický a reprodukční ústav, Praha, 68 s.

MING-HAN LI a EDDLEMAN K. E. (2002): Biotechnical engineering as an alternative to traditional engineering methods: A biotechnical streambank stabilization design approach. Landscape and urban planning, 60, č. 4, s. 225–227. doi: http://dx.doi.org/10.1016/S0169- 2046(02)00057-9

MIYAB, N. M., AFZALIMEHR, H., SINGH, V. P., GHORBANI, B. (2014): On Flow Resistance Due to Vegetation in a Gravel-Bed River. International Journal of Hydraulic Engineering, 3, č. 3, s. 85–86. doi: 10.5923/j.ijhe.20140303.02

MONTGOMERY, D. R. (1999): Process domains and the river continuum. Journal of the American water resources association, 35, č. 2, s. 397–398. doi: 10.1111/j.1752 1688.1999.tb03598.x

MONTGOMERY, D. R., BUFFINGTON, J. M. (1997): Channel – reach morphology in mountain drainage basin. Geological Society of America Bulletin, 109, č. 5, doi: 10.1130/0016-7606(1997)109<0596

NĚMEC, J. a kol. (2006): Voda v České republice. Consult. Praha, 256 s.

ONDRUCH, J., MÁČKA, Z. (2015): Response of lateral channel dynamics of a lowland meandering river to engineering-derived adjustments - an example of the Morava River (Czech Republic). Open Geosciences, 7, č. 1, s. 580–603. doi: 10.1515/geo-2015-0047

POFF, N. L., WARD, J. V. (1989): Implications of streamflow variability and predictability for lotic community structure: a regional analysis of streamflow patterns. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences, 46, č. 10, s. 1805–1813. doi: 10.1139/f89-228

POFF, N. L., HART, D. D. (2002): How Dams Vary and Why It Matters for the Emerging Science of Dam Removal. Bioscience, 52, č. 8, s. 663 - 664 doi: 10.1641/0006- 3568(2002)052[0659:HDVAWI]2.0.C

QUITT, E (1971): Klimatické oblasti Československa, Geografický ústav ČSAV, Brno, 73 s.

REYNOLDS, S., JOHNSON, J., KELLY, M., MORIN, P., CARTER, CH. (2012): Exploring geology: Rivers and streams, 3. edice, McGraw-Hill Education, New York, 648 s.

RICHTER, B. D., BAUMGARTNER, J. V., POWELL, J., BRAUN, D. P. (1996): A method for assessing hydrologic alteration within ecosystems. Conservation Biology, 10, č. 4, s. 1163–1174. doi: 10.1046/j.1523-1739.1996.10041163.x

ROWLAND, E., DUBÉ, K., NELSON, A. (2013): Pilchuck River Bridge 581 Channel Migration Zone Study, [projektová zpráva]. Northwest Hydraulic Consultants and Watershed GeoDynamics, Seattle, WA, 25 s.

SHIELDS JR, F. D., SIMON, A., STEFFEN, L. J. (2000): Reservoir effects on downstream river channel migration. Environmental Conservation, 27, č. 1, s. 54–64. doi: 10.1017/S0376892900000072

SCHIRMER, W. (1995): Valley bottoms in the late Quaternary. In: HAGEDORN, J. [ed.]: Late Quaternary and present-day fluvial processes in Central Europe, Zeitschrift für Geomorphologie, Berlin, Stuttgart, s. 33–35.

SCHUMM, S. A., LICHTY, R. W. (1965): Time, space and causality in geomorphology. American Journal of Science, 263, č. 2, s. 113 – 115. doi: 10.2475/ajs.263.2.110

SCHUMM, S. A. (1979): Geomorphic Thresholds: The Concept and Its Applications. Transactions of the Institute of British Geographers, 4, č. 4, s. 497 – 514. doi: 10.2307/622211

STANLEY, A. SCHUMM, S. A. (1988): Variability of the Fluvial System in Space and Time. In: ROSSWALL, T., WOODMANSEE, R. G., RISSER, P. G. [ed.]: Scale and Global Change: Spatial and temporal variability in biospheric and geosferic processes. SCOPE 35, Chichester, s. 225–250.

STANLEY, A., SCHUMM, S. A. (1986): Active tectonic – studies in geophysic alluvial river response to active tectonics. National Academi press, Washington D. C., 261 s.

TURNIPSEED, D. P., SMITH, J. A. (1992): Monitoring lateral movement and stability of channel banks on the Pearl river in Mississippi. [konferenční dokument]. doi: 10.13140/2.1.1839.1681

VYVERBERG, K. (2010): Dryland stream processes and forms: A Review of Stream Processes and Forms in Dryland Watersheds. [posudek] California Department of Fish and Game, Conservation Engineering. Sacramento, CA, 26 s.

YANG, CH., CAI, X., WANG, X., YAN, R., ZHANG, T., ZHANG, Q., LU, X. (2015): Remotely Sensed Trajectory Analysis of Channel Migration in Lower Jingjiang Reach during the Period of 1983–2013. Remote Sensing, 7, č. 12, s. 16244–16253. doi: 10.3390/rs71215828¨

7.2 Elektronické zdroje AOPK ČR (2017): Péče o vodní režim krajiny,http://strednicechy.ochranaprirody.cz/pece- o-vodni-rezim-krajiny/morfologicko ekologicky-stav-vodnich-toku/, (16. 4. 2017)

CENIA (2010 – 2017): Speciální mapy III. vojenského mapování, https://geoportal.gov.cz/web/guest/news?id=36742, (23. 4. 2017)

CENIA (2010 – 2017): Nová mapová aplikace CENIA – letecké snímkování 50. léta 20. století, http://www.cenia.cz/web/www/cenia-akt-tema.nsf/$pid/MZPMSG0E9EQP, (23. 4. 2017)

ČHMÚ (2017): Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR, http://voda.chmi.cz/opv/doc/hydrologicky_seznam_povodi.pdf, (11. 4. 2017)

ČHMÚ (2017): Aktuální informace hydrologické předpovědní služby,http://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_oplist.php?srt=&fkraj=15679&kat=ACTHQ&lng= CZE, (11. 4. 2017)

ČSÚ (2017): Veřejná databáze: Statistika obyvatelstva okresu Znojmo, https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=statistiky#katalog=30845, (11. 4. 2017)

ČSÚ (2017): Charakteristika Jihomoravského kraje, https://www.czso.cz/csu/xb/charakteristika_jihomoravskeho_kraje, (11. 4. 2017)

ČSÚ (2017): Katastrální úřady: Územní působnost http://www.cuzk.cz/pusobnost713, (16. 4. 2017)

ČÚZK (2010): Datové sady – základní informace o ortofoto ČR a ZM 10, http://geoportal.cuzk.cz/(S(4avljlgrwxddsaph1mutzjp3))/Default.aspx?head_tab=sekce-02- gp&mode=TextMeta&text=dSady_uvod&menu=20&news=yes, (23. 4. 2017)

Institut geologického inženýrství (2017): Fluviální procesy a reliéfy jimi vznikající, http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/9_kapitola.htm, (23. 4. 2017)

Krajský úřad Jihomoravského kraje (2017): Dyjsko-mlýnský náhon, http://www.jizni- morava.cz/objekt/31560-dyjsko-mlynsky-nahon, (16. 4. 2017)

Povodí Moravy, s. p. (2017): Vodní díla: VN Nové mlýny - horní http://www.pmo.cz/cz/uzitecne/vodni-dila/nove-mlyny-horni/ (23. 4. 2017)

Závlahy Dyjákovice spol. s.r. o (2017): Závlahové stavby - Hlavní závlahový kanál Krhovice – Hevlín, http://www.zavlahydyjakovice.eu/zavlahove-stavby.aspx, (6. 4. 2017)

7.3 Mapové zdroje ARCDATA PRAHA: ARC ČR 500 3.3 (2017), http://www.arcdata.cz/produkty-a sluzby/geograficka-data/arccr-500/, (11. 4. 2017)

CENIA (2010 – 2017): Mapový podklad - národní inventarizace kontaminovaných míst, http://kontaminace.cenia.cz/, (23. 4. 2017)

ČGS (2017): WMS GEOČR50, http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/wms, (11. 4. 2017)

ČGS (2017): Geologická mapa 1 : 50 000, http://mapy.geology.cz/geocr_50/, (11. 4. 2017)

ČÚZK (2010): WMS ZM200, http://geoportal.cuzk.cz/(S(k51nlbeg1y10iwfnsvvx1kag))/Default.aspx?mode=TextMeta &side=wms.verejne&text=WMS.verejne.uvod&head_tab=sekce-03-gp&menu=311, (11. 4. 2017)

ČÚZK (2010): WMS ZM10, http://geoportal.cuzk.cz/(S(fjok2i2sq04fwq15kjywurfx))/Default.aspx?mode=TextMeta&si de=wms.verejne&text=WMS.verejne.uvod&head_tab=sekce-03-gp&menu=311, (11. 4. 2017) ČÚZK (2010): WMS Ortofoto, http://geoportal.cuzk.cz/(S(ikvvjoff504x0kwgk2eiibxm))/Default.aspx?mode=TextMeta&s ide=wms.verejne&text=WMS.verejne.uvod&head_tab=sekce-03-gp&menu=311, (11. 4. 2017) CENIA (2010 – 2017): WMS III. vojenského mapování, https://geoportal.gov.cz/web/guest/wms/, (11. 4. 2017) Letecké snímky z 50. let 20. století, měřítko 1 : 25 000, rok 1952 – 1953 Mapové listy: Pohořelice (0-0 – 9-9), Znojmo (0-0 – 9-9), Mikulov (0-0 – 9-9), Jaroslavice (0-0 – 9-9), Zdroj: Geografický ústav, Masarykova univerzita Brno

8 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. Fotodokumentace zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 2. Změny říční sítě v jižní části Dyjsko-svrateckého úvalu Příloha 3. Naměřené parametry koryta zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 4. Naměřené parametry levého břehu zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 5. Naměřené parametry pravého břehu zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 6. Naměřené parametry pravé příbřežní zóny zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 7. Naměřené parametry levé příbřežní zóny zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 8. Rozměry koryta zkoumaného úseku řeky Dyje Příloha 9. Naměřené hodnoty migrace koryta zkoumaného úseku řeky Dyje

Příl. 1 (1/4) Fotodokumentace zkoumaného úseku řeky Dyje

1 2

3 4

5 6 1) aktivní břehová nátrž 2) sesuv břehu 3) povrch jesepního břehu 4) bobří skluzavka 5) stabilní břehová nátrž 6) akumulace říčního dřeva

Příl. 1 (2/4) Fotodokumentace zkoumaného úseku řeky Dyje

1 2

3 4

5 6 1) okousaný kmen od bobra evropského 2) výsadba mladých stromů 3) stabilní břehová nátrž na výsepním břehu 4) jesepní břeh 5) povrch jesepního břehu 6) bobří skluzavka

Příl. 1 (3/4) Fotodokumentace zkoumaného úseku řeky Dyje

1 2

3 4

5 6 1) říční dřevo 2) k břehu připojená lavice 3) akumulace říčního dřeva 4) přechod z tůně do mělčiny 5,6) kamenný zához

Příl. 1 (4/4) Fotodokumentace zkoumaného úseku řeky Dyje

1 2

3 4

5 6 1) úsek vodního toku s tůněmi 2) kamenná hráz 3) aktivní břehová nátrž se sesuvem břehu 4) centrální lavice 5) pravostranný přítok potoka odtékající z Jaroslavického rybníka 6) vertikální břehový profi

20. Příl. 2

století

Změnyříčnív sítě

asoučasností

jižní části Dyjsko jižní

svrateckého úvalu svrateckého v

období období

2 0. let let 0.

20. léta 20. století

substrát dna 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl.(1/2 3 není vidět 30 90 70 70 90 90 90 40 50 55 50 90 55 30 70 30 kal (prach + jíl) 10 5 20 10 0 5 0 20 10 20 30 0 25 10 20 30

písek 20 5 10 20 10 5 10 20 30 20 20 0 20 30 10 25 )

štěrk 40 0 0 0 0 0 0 20 10 5 0 10 0 30 0 15 Rozsah [%] substrátu vestruktury a zkoumaném řeky úseku dna [%] Rozsah Dyje umělý 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

struktura dna 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 nejsou viditelné 15 20 15 20 15 10 10 5 15 0 10 0 0 0 70 70 žádné pozorované struktury 20 0 0 50 50 60 65 10 30 15 20 10 30 60 0 0 vyčnívající balvany 10 0 0 5 5 5 5 5 0 15 0 20 0 0 0 0 lavice holé - středové 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 lavice holé - ke břehu připojené 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 lavice ozeleněné - středové 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 lavice ozeleněné - ke břehu připojené 20 50 40 0 0 0 0 40 40 25 40 20 20 0 0 0 ostrovy 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 0 0 0 0 0 0 mělčiny 30 0 0 0 0 0 0 10 0 30 5 30 0 40 0 0 tůně 5 30 30 30 30 25 20 30 15 10 30 20 50 0 30 30 nahromadění odpadu 0 0 15 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

úsekuřeky říční dřevo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl.3 počet kusů 11 3 13 4 7 3 3 9 1 9 10 4 4 0 2 3

(2/2)

Úpravy koryta (dna) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Dy

Počet kusů říčního dřeva a rozsah [%] úprav dřeva koryta rozsahříčního [%] kusů a dna Počet ve zkoumaném

nejsou vidět 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 je bez antropogenních úprav 95 100 95 90 90 100 100 100 100 100 100 40 30 100 90 90 profilované koryto 5 0 5 10 10 0 0 0 0 0 0 0 0 0 10 10 opevněné koryto 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 60 70 0 0 0 jez, skluz, přehrážka 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 brod 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Materiál břehů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl.4

není viditelný 5 15 20 20 30 40 40 10 15 35 25 35 10 10 20 20 hlinitý 75 5 10 40 40 40 40 10 15 40 60 45 20 60 60 60 (1/2)

složený písčitý a štěrkovitý 10 50 40 20 20 15 20 20 20 20 10 15 10 20 20 20

Rozsah [%] materiálu [%] Rozsah tvoř štěrkovitý 5 15 20 15 0 5 0 25 25 5 5 5 5 10 0 0 kamenitý 5 15 10 5 10 0 0 35 25 0 0 0 5 0 0 0 umělý - kamenný zához 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 50 0 0 0 umělý- vyzděný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - betonové tvárnice 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - gabiony 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - štětová stěna 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - dřevěné opevnění 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 ícízkoumaného levý břeh úseku řeky Dyje umělý - geotextílie 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - násyp odpadu 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 složený 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Příl.(2 4 Úpravy břehů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 břehuřeky zkoumaného úseku Dyje bez úprav 100 100 100 90 90 100 100 100 100 90 100 90 40 100 100 100

profilovaný 0 0 0 10 10 0 0 0 0 10 0 0 0 0 0 0 /2)

opevněný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 50 0 0 0 sešlapaný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 10 0 0 0 0 úprav, [%] Rozsah břehových a struktur břehových profilů levého umělá berma 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 ohrazování 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 10 0 0 0

Břehové struktury 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 žádné 15 60 85 100 100 90 100 100 90 40 35 90 100 70 90 80

břehová nátrž - stabilní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 20 30 0 0 10 10 10 břehová nátrž - aktivní 70 0 0 0 0 0 0 0 0 20 30 0 0 20 0 0 sesuv břehu 15 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 0 0 0 0 0 bobří skluzavka /nora 0 40 15 0 0 10 0 0 10 20 0 10 0 0 0 10

Břehový profil 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 vertikální / převislý 50 0 0 0 10 10 10 0 0 40 70 20 10 50 40 10 vertikální s úpatní akumulací 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Příkrý (> 45°) 15 0 0 100 90 90 90 0 0 10 20 35 70 40 60 80 mírný 15 80 70 0 0 0 0 70 70 40 0 20 20 0 0 10 složený 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 přirozená berma 20 20 30 0 0 0 0 30 30 10 10 25 0 10 0 0

Materiál břehů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl.(1 5 není viditelný 40 45 50 50 40 60 50 10 10 50 50 25 20 30 30 30

hlinitý 25 45 40 40 40 30 40 50 60 30 15 25 20 60 60 40 /2)

složený písčitý a štěrkovitý 20 10 10 10 20 10 10 20 20 20 20 25 10 10 5 10 Rozsah [%] materiálu tvořící [%] Rozsah štěrkovitý 10 0 0 0 0 0 0 20 10 0 10 20 10 0 5 0 kamenitý 5 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 5 0 0 0 0 umělý - kamenný zához 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 40 0 0 0 umělý- vyzděný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - betonové tvárnice 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - gabiony 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 umělý - štětová stěna 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

umělý - dřevěné opevnění 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 pravý

umělý - geotextílie 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

umělý - násyp odpadu 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 zkoumaného úseku břeh Dyjeřeky složený 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

zkoumanéhoúseku řeky Dyje Úpravy břehů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl.5

bez úprav 90 90 95 90 100 100 100 100 100 100 100 70 80 100 90 90

profilovaný 5 0 5 10 0 0 0 0 0 0 0 10 0 0 10 0 /2)

opevněný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 20 20 0 0 0 Rozs

sešlapaný 5 10 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 ah [%] úprav, ahbřehovýc [%] umělá berma 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 10 ohrazování 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Břehové struktury 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 žádné 95 45 95 90 85 100 90 0 60 90 100 100 100 60 60 100

břehová nátrž - stabilní 0 10 5 10 5 0 0 70 40 10 0 0 0 0 0 0 h struktur a břehových profilů struktur h pravého břehová nátrž - aktivní 0 35 0 0 0 0 0 10 0 0 0 0 0 20 40 0 sesuv břehu 0 10 0 0 0 0 0 10 0 0 0 0 0 10 0 0 bobří skluzavka /nora 5 0 0 0 10 0 10 10 0 0 0 0 0 0 0 0

Břehový profil 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 vertikální / převislý 0 90 60 10 30 30 10 90 30 50 0 0 0 60 10 40 vertikální s úpatní akumulace 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 20 příkrý (> 45°) 10 10 30 50 40 60 90 10 70 40 20 20 60 40 80 40 mírný 80 0 0 10 0 0 0 0 0 0 40 40 30 0 0 0

složený 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 přirozená berma 10 0 10 30 10 10 0 0 0 10 40 40 10 0 10 0 břehu

příbřežní zóně zkoumaného příbřežníúseku zóně řeky Dyje Příl.6 Využití ploch - pestrost 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

uniformní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 100 100 jednoduché 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 0 0 Rozsah komplexní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

[

]

Využití ploch 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 využití(pestrost), ploch využití v ploch stromů a přítomnosti listnatý / smíšený les (přirozený charakter) 60 40 75 70 60 80 70 30 80 70 70 70 70 20 90 90 listnatý / smíšený les (výsadba, monokultura) 0 40 0 0 0 0 0 20 0 0 0 0 0 60 0 0 jehličnatý les 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 křoviny 20 10 10 10 15 10 15 20 20 10 20 15 20 10 0 0 sady, zahrady 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 TTP - neudržovaný 20 10 15 20 25 10 15 30 0 20 0 15 10 10 10 10

TTP - udržovaný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 orná půda 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Přítomnost stromů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 žádné 20 15 15 20 30 10 10 25 0 30 0 5 20 10 0 0 jednotlivě, rozptýlené 5 20 0 20 5 5 20 5 0 5 0 5 30 0 10 10 pravidelná výsadba 0 0 0 0 0 0 0 20 0 0 0 0 0 60 0 0 ostrůvkovitě 5 15 10 20 5 0 0 20 0 5 0 0 10 0 0 0 téměř souvisle zapojené 20 50 25 20 60 0 20 20 20 40 20 20 40 10 10 10

souvisle zapojené 50 0 50 20 0 85 50 10 80 20 80 70 0 20 80 80

pravé

příbřežní zóně zkoumaného příbřežníúseku zóně řeky Dyje Využití ploch - pestrost 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl. 7 uniformní 0 0 0 100 0 0 0 0 0 0 0 0 100 100 100 100 jednoduché 100 100 100 0 100 100 100 100 100 100 100 100 0 0 0 0 Rozsah

komplexní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

[

% ] využití p ] Využití ploch 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 listnatý / smíšený les (přirozený charakter) 10 75 55 0 0 10 45 40 40 10 10 30 0 0 0 0

listnatý / smíšený les (výsadba, monokultura) 0 0 0 0 0 70 20 0 0 40 80 40 0 0 0 0 loch (pestrost), loch využití v ploch stromů a přítomnosti jehličnatý les 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 křoviny 20 15 15 0 0 10 10 10 10 10 10 10 0 0 0 0 sady, zahrady 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 TTP - neudržovaný 5 10 25 0 10 10 20 50 50 40 0 20 5 5 5 5

TTP - udržovaný 15 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 orná půda 40 0 5 100 90 0 5 0 0 0 0 0 95 95 95 95

Přítomnost stromů 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 žádné 75 10 10 100 100 90 25 50 50 25 0 15 100 100 100 100 jednotlivě, rozptýlené 15 15 15 0 0 10 5 0 0 15 10 40 0 0 0 0 pravidelná výsadba 0 0 0 0 0 0 20 0 0 60 90 40 0 0 0 0 ostrůvkovitě 5 0 5 0 0 0 0 25 25 0 0 5 0 0 0 0 téměř souvisle zapojené 5 20 15 0 0 0 25 25 25 0 0 0 0 0 0 0

souvisle zapojené 0 55 55 0 0 0 25 0 0 0 0 0 0 0 0 0

levé

hladiny,vody) šířka a koryta hloubka Levý břeh 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Příl. 8 výška břehu 3,5 1,0 2,5 3,5 3,5 1,8 1,8 2,0 2,0 2,0 3,5 1,5 3,5 3,0 3,0 3,0 výška břehu totožná s výškou koryta (A/N) A N N A A A N N N N A N N N N N pravého levého i Výška břehu [m]

Pravý břeh 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 výška břehu 0,5 2,5 2,0 1,0 1,5 1,5 1,0 4,0 3,2 1,8 0,8 2,0 1,5 2,0 3,5 2,5 výška břehu totožná s výškou koryta (A/N) N A A N N N N A A A N N N N N N

Koryto 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600 šířka koryta 29,5 36 24,3 21,1 19,4 19,7 18,2 32,0 29,5 15,7 19,8 24,1 18,3 21,4 17,6 24,1

šířka hladiny 10,2 11,4 16,1 15,2 15,8 15,7 14,1 14,9 16,3 12,4 14,6 11,4 12,1 18,2 14,6 13,9 hloubka vody 0,5 0,9 0,5 0,8 0,9 1,0 0,9 0,7 0,9 0,6 0,7 0,4 0,9 0,4 0,6 0,8 anaměřené parametry k

oryta

[m]

(šířka,

Příl. 9 Naměřené hodnoty migrace koryta zkoumaného úseku řeky Dyje

šířka koryta [vyjádřeno jako kilometráž [km] posun [m] násobek šířky koryta] 1 0,4 128 3–4 2 0,9 137 3–4 3 1,2 77 1–2 4 1,6 74 1–2 5 5,1 63 3–4 6 5,5 37 1–2 7 5,8 109 3–4 8 6,8 118 5–6 9 7,3 86 3–4 10 7,7 59 3–4 11 8,1 33 1–2 12 9,1 102 1–2 13 9,4 49 1–2 14 9,9 100 3–4 15 10,6 80 1–2 16 11,3 119 3–4 17 11,6 78 1–2 18 12,1 134 5–6 19 12,4 121 5–6 20 12,7 23 1–2 21 13,1 53 1–2 22 13,3 76 1–2 23 13,7 50 1–2 24 14,1 50 1–2 25 14,5 63 1–2 26 15,5 70 1–2 27 15,9 170 3–4 28 16,8 199 5–6 29 17,1 44 1–2 30 17,6 205 3–4 31 19,1 37 1–2 32 19,5 113 1–2 33 20,1 94 1–2 34 20,6 43 1–2 35 21,1 52 1–2 36 21,3 87 1–2 37 21,5 85 1–2 38 21,8 74 1–2