Masarykova Univerzita Filozofická Fakulta Ústav Jazykovědy a Baltistiky

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav jazykovědy a baltistiky

Magisterská diplomová práce

2012 Petra Němcová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda

Petra Němcová

Baltská hydronymie Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Ondřej Šefčík, Ph.D.

2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. ______Podpis autora práce

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu své práce PhDr. Ondřeji Šefčíkovi, Ph.D., za odborné vedení své práce.

Obsah Úvod ...... 5 1. Staroevropská hydronymie ...... 6 2. LITVA ...... 7 2.1 Litevský říční systém ...... 7 2.2 Rozbor jednotlivých litevských řek ...... 11 3. LOTYŠSKO ...... 53 3.1 Lotyšský říční systém ...... 53 3.2 Rozbor jednotlivých lotyšských řek ...... 55 Závěr ...... 64 Seznam zkratek ...... 65 Literatura ...... 66

Úvod Cílem této práce je komplexní a samostatné zpracování otázky baltské hydronymie po stránce etymologické a vztahu této etymologie k systému tzv. staroevropských či prostě starých evropských hydronym. Nečiní si nárok být prací vyčerpávající, omezila jsem se pouze na příklady poměrně dobře doloţené v sekundární literatuře, ač základní hydrologická síť baltských států je obsaţena. Jména řek nejsou řazena abecedně, ale podle naznačeného litevského a lotyšského říčního systému, který je uveden níţe.

1. Úvodem  staroevropská hydronymie Wolfgang P. Schmidt (1973, s. 189) stanovil pravidla, při jejichţ splnění jsou hydronyma povaţována za staroevropské reprezentanty. Hlavní body přístupu jsou:  hydronymum není vysvětlitelné prostřednictvím jazyka, kterým se v jeho okolí hovoří nebo hovořilo;  lexémy musí mít morfologickou strukturu typickou pro kořen se sémantickým obsahem, který souvisí s vodou či prouděním, nebo adjektivum vyjadřující barvu typickou pro vodu;  kaţdý lexém musí mít přiřazený sufix, který je dostatečně starý a geograficky rozšířený;  k sufixu připojené flexivní elementy by měly být vysvětlitelné prostřednictvím jazyka, ve kterém se hydronyma dochovala;  hydronyma, na která se vztahují výše uvedená pravidla, spolu musí korespondovat a musí se mezi nimi vytvářet struktura;  lexém i jeho sufix musí pocházet z inventáře indoevropských kořenů a slovotvorby.

Hans Krahe (1964, s. 62–66) klasifikoval staroevropské sufixy do dvou kategorií. Jedná se o a) jednoduché sufixy a b) vícečetné sufixy. K jednoduchým sufixům řadí: -a (-o-), -ia (-io-), -ua (-uo-), -ma (-mo-), -na (-no-), -ra (-ro-), -la (-lo), -nta (-nt(o)-) / -ntia (-ntio-), -sa (-so-) / -sia (-sio-), -sta (-sto-), -ka (-ko-), -ta (-to-). Také uvádí příklady hydronym vytvořených těmito sufixy: Ala Alma Alana Alara Alanta-Alantia Alisa Ara Arma Arona Arura Aranta-Arantia Arisa Ava Auma Avena Avara Avanta-Avantia Avesa Vícečetné sufixy se tvoří vzájemnou kombinací jednoduchých sufixů (Krahe, s. 66–70).

2. LITVA

2.1 Litevský říční systém Baltské moře  Nemunas o Neris . Lietauka . Lokys . Šventoji  Širvinta o Liepona  Aknysta  Anykšta  Berţuona  Biebė  Dagia  Elmė  Grieţa  Latava  Nasvė  Pelyša  Tauroţė  Vadaksta  Virinta . Vilnia . Ţeimena o Šešupė . Dovinė o Nevėţis . Šušvė  Aţytė  Lapskojis  Liedas 7

 Paupelys  Putnupys  Vikšrupis . Alkupis . Aluona . Ašarėna . Baltupis . Barupė  Mėkla . Brasta . Dotnuvėlė  Kačupys  Srautas . Juosta  Juostinas . Kruostas . Liaudė  Nykis  Viešnautas . Linkava . Obelis  Indija  Lankesa o Gramas  Malčius  Piltyna  Rudekšna  Suleva  Šumera . Smilga  Graisupis  Jaugila  Klamputis

 Smilgaitis o Amalis o Dangaučius  Tranys  Vištupis . Šerkšnys . Ţalesys o Merkys . Šalčia . Ūla . Varėnė  Abista o Minija o Strėva o Jūra . Šešuvis o Dubysa . Gryţuva . Gynėvė o Kotra o Mituva o Peršėkė o Zembrė  Venta o Aviţlys o Dabikinė . Šventupys o Uogys o Vadakstis . Agluona o Virvytė  Bartuva  Daugava

o Lielupe . Nemunėlis  Apaščia o Aukštoji Gervė . Gervė o Rovėja . Serbenta o Ţemoji Gervė  Bėnupė  Nereta . Mūša  Čeriaukštė  Lėvuo o Kupa o Svalia o Viešinta . Vašuoka  Pyvesa  Tatula o Juodupė o Upytė . Gilasys . Ringuţė o Vabala . Švėtė o Dysna  Ošupis

2.2 Rozbor jednotlivých litevských řek

Nemunas Geografický popis (dále geog.): Nemunas je jméno řeky dlouhé 937 km. Pramení v Minské vysočině. Jedná se o nejvodnatější řeku v Bělorusku, Litvě a Kaliningradské oblasti v Rusku. Vlévá se do Baltského moře. Etymologie (dále et.): V lidové poezii se toto jméno často pouţívalo k označení veletoku, proto také plurál nemunaĩ označuje mocné řeky. Toto jméno patří ke kořeni *nem-, který má mnoho rozdílných významů. Nemunas se přirovnává s derivacemi jako ř. νέμoς „pastvina, hluboký les, háj“, lot. nemus „les s pastvinami, houština, háj“. Ve jméně Nemunas, lot. Nęmuns, je buďto s-kmen, jako v ř. νέμoς, nebo před něj vloţený u-kmen jako u lat. nemus (Fraenkel, 1962, s. 492). Hlavní význam lit. Nemunas je v kaţdém případě řeka tekoucí přes lesy, vřesoviště a baţiny. Pravdivost této etymologie dokládají slova lidové písně: eţerai, nemunai, negaliu daplaukć, rūdzymai, purvynai, negaliu daeić „jezera a řeky, jako je Němen, nemůţu tam plavat, baţiny a močály, nemůţu tam jít“ (Fraenkel, 1962, s. 492–493). K tomu ještě přistupují lit. nemúnė, nemunė „houby, které rostou ve vlhkých bahnitých oblastech“, dále lit. nẽmuogė „borůvka“ (lit. úoga „bobule“), srov. něm. Heidelbeere „borůvka“, která k Heide „pláň“ patří jako pol. borówka „borůvka“ k bór „hustý temný les“. Dříve K. Būga povaţoval lit. Nemunas jako kompozitum negace nė + *múnas „špína, bahno“, srov. č. mouňa „špinavý člověk“, mouniti „pošpinit, znečistit“ (Fraenkel, 1962, s. 492–493).

Neris Geog.: Neris je jméno řeky dlouhé 510 km, pramení severně od Minsku. Protéká Běloruskem a Litvou, kde se aţ do soutoku s řekou Ţeimenou nazývá Vilija, teprve od tohoto soutoku je pojmenována Neris. Et.: Jméno řeky souvisí s lit. nérti, neriù „potápět se, ponořit, přeplavat“, nírti, nyrù „vykloubit si“, lot. nírt, nirst „potápět se“, dále také můţe souviset s lit. neris „bobr“ (Vanagas, 1981, s. 228; Vasmer III, 1987, s. 82).

Název řeky souvisí se skupinou vodních jmen, které se dají odvodit z indoevropského kořene *ner-/*nor- „potápět se, ponořit, jeskyně, jáma“ (např. lit. nérti „potápět se, ponořit, přeplavat“, nãras „potápěč“, rus. норá, ukr. норá, č. nora „díra, jeskyně, doupě, jáma“, lot. nírt, nirdât „potopit se, ponořit se“, rus. норá „jáma, jeskyně, doupě“, srb. nòrac „potápěč“) (Pokorny, 1966, s. 766; Vasmer III, 1987, s. 82). Např. Nera (také Narra), řeka v Norsku a Lotyšsku; Nerỹs (<*Nerios), řeka v Litvě; Nerva, řeka na levém břehu Hispánie Tarraconské, nyní Nervión, řeka a přístav v Bilbao; Neremà, řeka v Litvě, Náρωv > Narenta, řeka v Ilýrii; Nersa > Niers, přítok řeky Mázy, k tomu přítok *Nersina (863 Nerschina), nadále ţivoucí jako místní jméno Neersen; Narasà, řeka v Litvě; *Naristos > Narissus, řeka v Galii, nyní Narais v departmentu Sarthe; Nérka, potok ve farnosti Vadõkliai (Litva), také Nērotas, potok jiţně od Túbinai (Litva); Neretà, přítok Daugavy a přítok Němenu (Krahe, s. 59).

Lietauka Geog.: Lietauka je jméno řeky dlouhé 11 km. Pramení v okrese Jonava. Protéká Litvou a ústí do řeky Neris. Et.: Toto hydronymum souvisí s lit. lìeju, lìti „lít“ (starší forma léju, ie. * -), ļīja, „déšť, pršet, proud, téct“, lӯdau, lӯditi „nechat pršet, rozpustit tuk“; lytùs m. „déšť“, lytís f. „tvar, forma“, āt-lajis m. „odtok, odliv“; lot. liêt „lít (téţ silně pršet)“, lît „déšť, pršet“, liêtus m. „déšť“; lìetas a lot. liêts „odlit, lit“ (Pokorny, s. 664–665). Lit. Lietuvà „Litauen“ („Pobřeţní země“), lot. „Litauer“; , lijati a , liti „lít“; ablaut slov. *loj „lůj, lojovat“ (lit. ãt-lajis „odtok, odliv“) v stsl. loj atd. (Pokorny, s. 664–665).

Lokys Geog.: Lokys je jméno řeky dlouhé 22 km. Pramení v okrese Jonava. Protéká Litvou a ústí do řeky Neris. Et.: Jméno Lokys se skládá z kořene lok- a souvisí s lit. slovem lokỹs „medvěd“, lókė, lokẽ „samice medvěda“ (Vanagas, s. 195). Sémantický obsah jména Lokys je pravděpodobně „medvěd“.

Šventoji Geog.: Šventoji je jméno řeky dlouhé 246 km. Pramení v jezeře Samanis (3 km severozápadně od města Dūkštas). Řeka protéká Litvou a vlévá se u města Jonava do řeky Neris jako její největší přítok. Vlévá se do ní přibliţně 45 km od jejího ústí do Němenu jako její pravý přítok. Et.: Jméno řeky je tvořeno od lit. šveñtas „posvátný, zboţný, vznešený, počestný“, šventíkas „duchovní“ (Fraenkel, 1965, s. 1041). Prus. swent-, např. místní jméno Swentegarben „Svatá hora“, řeka Swent, jezero Swentyn a ves Swentin (nyní Schwentin) atd. Vedle prus. swints „svatý“ je také pol. święty, kromě toho srov. lit. Šventaţeriai „svaté jezero“, řeka Šventója a Šventainé, něm. řeka Schwentine (u města Preetz) ze starého *Svętina, slov. křesní jména: rus. Svjatopolk, pol. Świętopełk, č. Svatopluk atd. (Fraenkel, 1965, s. 1042). Lit. šveñtas atd. je příbuzné se stsl. svętъ „svatý“, rus. святoй, ukr. святий, pol. święty, srbchor. свêт, č. svatý atd. (Fraenkel, 1965, s. 1042; Vasmer III, 1987, s. 585). Sémantický obsah „Šventoji“ je tedy zřejmě „svatá“.

Širvinta Geog.: Širvinta je jméno řeky dlouhé 129 km. Pramení východně od vsi Juodonys (okres Molėtai). Protéká Litvou a vlévá se do Šventoji u vsi Dubiai mezi městysy Vepriai a Upninkai. Et.: Lit. širvas „modrošedý“, ablautová forma šarvas „šedý, pancíř“. Od toho je utvořené jméno jezera Širvas a dále utvořené jméno řeky Širvinta (Fraenkel, 1965, s. 989). Sémantickým obsahem jména Širvinta bude zřejmě „modrošedá (řeka)“.

Liepona Geog.: Liepona je jméno řeky dlouhé 35 km. Pramení jiţně od města Kybartai. Protéká Litvou a ústí do řeky Širvinta. Et.: Jméno je vytvořeno od lit. lìepa, lìepas, lìepė „lípa“, lot. liẽpa, -e, prus. lipe, které je příbuzné s ukr. липа, srbchor. липа, č. lìpa, pol. lipa (Vasmer II, 1986, s. 499). Na baltském území nacházíme početný invertář podobných jmen, např. hydronyma Lìeporas, Liepupis, toponymum Léipalingis, lot. Liẽpãja a prus. Leypiten (Vanagas, s. 190).

Sémantickým obsahem jména Liepona bude tedy „lipová (řeka)“.

Aknysta Geog.: Aknysta je jméno řeky dlouhé 18 km. Pramení v jezeře Aknystėlis v okrese Utena. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Jméno souvisí s lot. aka „studna“. Lot. aka „vykopaná studna“ můţe být srovnatelné s lot. acs „oko“, lit. akís „díra, oko“ < *okʷ- (Vanagas, s. 37; Pokorny, s. 775–777). Hydronymum Aknysta je tedy tvořeno kořenem *okʷ-, infixem -n- a sufixem -ta. Sémantickým obsahem jména Aknysta bude pravděpodobně „studna, (řeka), která vypadá jako oko“.

Anykšta Geog.: Anykšta je jméno řeky dlouhé 13,8 km. Pramení z jezera Rubikių eţeras. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Jméno souvisí s lot. aka „studna“. Lot. aka „vykopaná studna“ můţe být srovnatelné s lot. acs „oko“, lit. akís „díra, oko“ < *okʷ- (Vanagas, s. 37; Pokorny, s. 775–777). Sémantickým obsahem jména Anyksta bude pravděpodobně „studna, (řeka), která vypadá jako oko“.

Berţuona Geog.: Berţuona je jméno řeky dlouhé 11,9 km. Pramení v kraji Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Jméno je nejspíše odvozeno od lit. bérţas, lot. bẽrzs, dial. bẽrza, bērze, prus. berse „bříza“, které je bříbuzné s ukr. бeрéзa, bulh. брéзa, rus. берёза č. břìza, pol. brzoza (Fraenkel, 1962, s. 40–41; Vasmer I, 1986, s. 154). V evropské hydronymii nacházíme velký inventář patrně příbuzných jmen. Jedná se např. o litevské řeky Bérţas, Berţẽlis, Bérţė, Berţẽ, Berţuonis, Berţùtė, Bérţ- ravis, Berţ-a-viẽtis, Berţ-upãlis, Berţ-ùpė, Bérţ-upelis, Berţ-upis, Bérţ-vilka. Mezi jména jezer patří Bérţinis, Berţínis, Bérţoras, Berţuõlis, Berţuonis, Bérţuvis (Vanagas, s. 62). Sémantický obsah jména Berţuona bude tedy „březová (řeka)“.

Biebė Geog.: Biebė je jméno řeky dlouhé 3,7 km. Pramení v kraji Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Původ jména není zcela jasný – můţe být standardizováno z Bebẽ, srov. lot. Bebe. Název hydronyma můţe souviset s lit. bẽbė „bubák, strašák“ (Vanagas, s. 63). Sémantickým obsahem jména Biebė bude tedy „bubák, (řeka), která straší“.

Dagia Geog.: Dagia je jméno řeky dlouhé 6,6 km. Pramení v kraji Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Hydronymum Dagia se skládá z kořene dag- a sufixu -ia. Pravděpodobně souvisí s lit. dãgas „vypalování, (letní) horko, ţně“, „pálit, hořet“, „bodlák, bodláčí“, „ţně“, lot. degù, dègti „pálit, vypalovat, ţhnout“, také rus. жгу, жечь „pálit, vypalovat“, pol. , , < *dhegʷh- (Fraenkel, 1961, s. 85–86; Pokorny, s. 240–241; Vasmer II, 1986, s. 38).

Elmė Geog.: Elmė je jméno řeky dlouhé 17,4 km. Pramení v kraji Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Analyzujeme-li toto hydronymum, zdá se být nejpravděpodobnější původ od kořene *el-/*ol- „téct, protékat, proudit, plynout“ (Krahe, s. 35). V baltských jazycích jsou apelativa tvořená od kořene *el-/*ol- hojně doloţitelná, např. lot. aluõts „pramen“, lit. alěti „od vody zaplavený“, alměti „nepřetrţitě proudit“, almės, elmės, pl. „z těla tekoucí látka, krevní sérum“, almaĩs adv. „spěšně, prudce“ (Krahe, s. 35). Tvar hydronyma je s m-sufixem. Jako příklad můţeme jmenovat Almos, přítok Dunaje, Alm (1258 Alme), přítok Staré Mázy v Severním Brabantsku, Almana/Almina, přítok Lippe (1075, 1107 Almana, 9. stol. také toponymum Almina), Alme, přítok Exteru (1359 Almina). Z ablautových tvarů jsou to Elmana, Elmina, Elm, Elmenau/Ilmenau, přítok Labe v Kr. Lüneburgu (10. stol. Elmanau), Ilm, přítok Leine, Ilm, přítok Sály v Durynsku, Almo, přítok Tibery u Říma (Lucan. I 600) (Krahe, s. 36). Toto hyndronymum můţeme z hlediska starobylosti kořene i geografického rozšíření podobných hydronym pokládat za reprezentanta staroevropského původu.

Grieţa Geog.: Grieţa je jméno řeky dlouhé 8,4 km. Pramení v kraji Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Původ hydronyma není zcela jasný. Můţe mít podobnou sémantiku jako hydronymum Graĩţė (původ souvisí s lit. gráiţyti „kroutit se, točit se“) (Fraenkel, 1962, s. 162). Ale nejpravděpodobnější moţnost je souvislost hydronyma s lit. grieţė, grieţas „chřastál polní, hudebník, skřípot“ (Fraenkel, 1962, s. 169).

Latava Geog.: Latava je jméno řeky dlouhé 9,7 km. Pramení v kraji Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Jméno řeky je tvořeno od kořene *lat-/*lot- „mokro, baţina; protékat, téci“: ir. lathach „kal, bahno“, sthrněm. letto „jíl, hlína“ a sufixu -ava (Vanagas, s. 182; Pokorny, s. 654–655). Z příbuzných hydronym můţeme jmenovat např. Latuvà, Lãt-upis, Lat-upe, Lat-upes. Sémantický obsah jména Latava bude zřejmě „baţina“.

Nasvė Geog.: Nasvė je jméno řeky dlouhé 24,6 km. Pramení v Utenském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Původ hydronyma je nejasný. Pravděpodobně souvisí s lit. nósis „nos“, lot. nãss, nãse „nosní dírka, nozdry“, prus. nozy „nosy“, rus. нос „nos, ptačí zobáky, přední část lodí“, stind. n sā „nosy“, lat. nāris, pl. nārēs „nosní dírky“ < ie. *nas- „nos, čenich“ (Pokorny, s. 755). Hydronymum je tedy tvořeno kořenem nas- a sufixem -vė. Další hydronyma s kořenem *nas-, která se vyskytují na baltském území, jsou např. Nãs-upis, Nas-upỹs, Nõsas, Nosvẽ, Nasvẽ (Vanagas, s. 224, 231).

Pelyša Geog.: Pelyša je jméno řeky dlouhé 19,3 km. Pramení v Utenském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji.

Et.: Název řeky je utvořen od kořene *pel-/*pol- „lít, téci“ (lit. pílti „lít, nalévat, téci“, lot. pile „kapka, krůpěj“; lit. pãlios „bahno, baţina“, lot. pali „potopa, povodeň, záplava“, paļas „bahnitý břeh jezera“, rus. vodo-polъ „povodeň, velká voda“ (Krahe, s. 48–49). V jednoduché formě můţeme uvést tyto názvy řek: Pelà, Palà (obě v Litvě), Pola (v Rusku). Palia (742) > Paglia, přítok Tibery (u Orvieta); Palva (v Rusku), *Palva > (bělorus.) Polova; Palõnas, říčka v obecním obvodu Ariogala; Palona, přítok Kiršinas a přítok Nevėţis (všechny v Litvě) (Krahe, s. 49). Podle lidové etymologie pochází z lit. pelė „myš“ (Vanagas, s. 253). Toto hyndronymum můţeme pokládat za reprezentanta staroevropského toponymického typu tvořeného sufixem -a (Krahe, s. 62–66).

Tauroţė Geog.: Tauroţė je jméno řeky dlouhé 8,8 km. Pramení v Utenském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Hydronymum je utvořeno z lit. taũras „buvol, zubr, tur, býk“ (Vanagas, s. 342). Lot. taũriņš, tàuriņš, taûriņš vedle tàurĩņš „motýl“ (původně „malý *taurs“ = lit. taũras), prus. tauris „bizon“, také ukr., rus. тур, č., pol., tur (Fraenkel, 1962, s. 1067–1068; Vasmer IV, 1987, s. 122). Můţeme jmenovat další hydronyma a toponyma tvořená od lit. apelativa taũras. Je to například lit. toponymum Tauragė, prus. toponyma Tauro, Taure, prus. hydronymum Taurupe (Fraenkel, 1962, s. 1068). Hydronymum Tauroţė mohlo dostalo název podle dobytka, který se chodil do řeky napojit.

Vadaksta Geog.: Vadaksta je jméno řeky dlouhé 9 km. Pramení v Utenském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Název řeky souvisí s lit. vãdaksnis „říční záliv, který se při potopě spojuje s říčním tokem a velmi často má suché odtékací místo“ (Fraenkel, 1962, s. 1176). Také zřejmě souvisí s lit. vãdė „suché koryto vodního toku, které se po velkém dešti stává řekou“, vanduõ „voda“, lot. dens „voda“ (Vanagas, s. 357–358).

Ze stejně tvořených hydronym můţeme jmenovat např. Vadukstà, Vadaktà, Vadakstis, Vadakste, Vãdė, Vadà, Vãdas, Vadavė, Vaduvà, Vãduva, Vadvà (Vanagas, s. 357–358). Sémantický obsah jména Vadaksta bude tedy „vodní koryto“.

Virinta Geog.: Virinta je jméno řeky dlouhé 59,1 km. Pramení z jezera Virintai u městysu Verbiškės. Protéká Litvou a ústí do řeky Šventoji. Et.: Název řeky je utvořen od kořene * r-/* -/* r- „voda, déšť, řeka“ > stind. „voda“, av. vār „déšť“, vairi „jezero“, toch. A wär, toch. B war „voda“, lit. „vřít, bublat, vlnit se“, „pramen“, „vír“, lot. „pramenit, vřít“ (Pokorny, s. 78–81). Hans Krahe (s. 38) nalézá poměrně vysoký počet řek s kořenem * -/* -/* - po celé Evropě. Jedná se o řeku Vara, přítok Magry v Ligurii, rovněţ přítok Ohm (→ Lahn), která je nyní Wohra, ale ještě r. 1354 se jmenovala Wara; ablautová forma k tomu je Vera (1234) > Vère (také Verre), přítok Aveyron (Francie); Varma a Verma jsou řeky v Norsku; Wern, přítok Mohanu (825 Werine, 1140 Werna), ablautová forma Veruna (1379). S dvěma -n- Varenna, pobřeţní řeka u Středozemního moře, a ve Francii Varenne (řeka v Dieppe a přítok Mayenne) (Krahe, s. 38). Z výše uvedeného materiálu je zřejmé, ţe hydronymický materiál přesahuje značně areál baltský, tudíţ Virintaė je název staroevropský se sufixem -nta.

Vilnia Geog.: Vilnia je jméno řeky dlouhé 80 km. Pramení v kraji Vilnius. Protéká Litvou a ústí do řeky Neris. Et.: Jméno Vilnia je tvořeno kořenem * el- a sufixem -ia. Kořen * - > balt.-slov. ā- ā) „vodní vlna“, lit. vilnís, vilnià „vlna na vodě“, vilnyti, vilnýti „vlnit se“, lot. vilna (Pokorny, s. 1140–1144). Z podobně tvořených názvů můţeme uvést např. řeky Vilnója a Vilnùtis (Vanagas, s. 384). Sémantickým obsahem jména Vilnia je „vlna“.

Ţeimena Geog.: Ţeimena je jméno řeky dlouhé 82 km. Pramení z jezera Ţeimenys v okrese Švenčionys. Protéká Litvou a ústí do řeky Neris. Et.: Název řeky souvisí s lit. ţiemà „zima“, lot. zíema, č., pol., slov. zima, ukr., rus. зимá (Vanagas, s. 399; Fraenkel, 1962, s. 1306; Vasmer II, 1986, s. 97). Lit. ţiemà (protobalt. *ţ - , *ţ -ia-) pochází z protoie. kořene *g'heim-, *g'hyem-, ke kterému je připojena koncovka -na.

Šešupė Geog.: Šešupė je jméno řeky dlouhé 298 km, pramení v Baltském valu nedaleko Suwałk. Protéká Polskem, Litvou a Kaliningradskou oblastí v Rusku. Ústí do řeky Němen. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z kořene -upė a kořene šeš-. Lit. apelativum ùpė, lot. upe „řeka“ slouţí často jako součást kompozita – např. Šérn-upis, Šėš-upis, Šik-upis, Šiaudín-upis aj. (Vanagas, s. 329–331). Původ kořene šeš- není zcela jasný. Nicméně původ tohoto kořene můţe souviset s lit. šešėlis „stín, přelud, klam, přízrak, zjev“. Můţeme se přiklánět k tomu, ţe suffix -ōl (např. ř. ειδωλον „podoba, vzhled, klam, modla, idol“ v ablautu s -ēl se vyskytuje na baltském území. Vedle šešėlis existuje také šešúolis. U slov šešėlis a šešúolis atd. jsou asi -šėl-is, -šúol-is kořeny derivované pomocí -is a še- reduplikovaná slabika téhoţ kořene šel-/šol-. Jsou-li šešėlis a -šúolis správně etymologizovány, tak ukazují kořenový ablaut ė : uo (Fraenkel, 1965, s. 975–976). Hydronyma s kořenem šeš- mohou také udrţovat starší význam „chladný, studený, vlaţný“: lit. šálti „mrznout“, stind. śìśara- „chladný, chladno; neutr. zima, mráz“ (Vanagas, s. 329). V tomto případě je sémantický význam jména Šešupė „chladná řeka“.

Dovinė Geog.: Dovinė je jméno řeky dlouhé 47 km, pramení z jezera Dusia v okrese Lazdijai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šešupė. Et.: Původ tohoto hydronyma je nejasný. Moţná se jedná o velmi archaický místní název, jehoţ kořen dov- (ie. kořen *dheu-) souvisí se sanskrt. dhávati, -te (dhāv-)

„běţet, utíkat, téci“, dhāutìḥ „pramen; říčka; tok“, anglsas. déan, stsas. dou „rosa, orosení“ (Vanagas, s. 89). Od ie. kořene *dheu- jsou odvozena pomocí sufixů další hydronyma. Sémantický obsah jména Dovinė bude tedy „(řeka), která teče“.

Nevėţis Geog.: Nevėţis je jméno řeky dlouhé 210 km. Pramení nedaleko Anykščiů v rašeliništi „Praiščių durpynas“, 6 km jihovýchodně od vsi Troškūnai a 7 km severovýchodně od vsi Repešėnai. Teče přes Středolitevskou níţinu. Protéká Litvou a vlévá se do Němenu 199 km od jeho ústí. Et.: Jméno této řeky je tvořeno negací ne- a kořenem vėţ-. Lit. vėţỹs „rak“, jūros vėţỹs „krab“, vėţiáuti „chytat, hledat kořýše“. Iterativ vėţinéti, vėţiúoti „chytat raky“, vėţíngas „bohatý na raky“, vėţlỹs „ţelva“, vėţlióti „špatně a nemotorně jít, pohybovat se jako ţelva“, vėţlinéti „potulovat se“. Lot. vêzis „rak“, jūras vēzis „mořský rak, humr“, vêţuôt „chytat raky; pomalu se pohybovat, pomalu plout“ (Fraenkel, 1965, s. 1235–1236). Z balt. je vypůjčeno est. wähi „rak“ (Fraenkel, 1965, s. 1235–1236). Sémantickým obsahem jména Nevėţis bude tedy „(řeka), ve které nejsou raci“.

Šušvė (Šiùšvė) Geog.: Šušvė (Šiùšvė) je jméno řeky dlouhé 135 km. Pramení na severním okraji vsi Plekaičiai (okres Kelmė). Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: U tohoto jména není zcela jasné, jaká forma je primární: šušv- nebo šiusv-. Přesto se zdá být primární kmen šiušv-, srov. Šiùšvė. U-kmen kořene šiuš- má více variat, srov. lit. šiùšinti „šustit, šumět“, šiušéti „šelestit, šustit“ (Vanagas, s. 336). Sémantický obsah jména Šušvė bude zřejmě „šustění, (řeka), která šustí/šelestí“.

Aţytė Geog.: Aţytė je jméno řeky dlouhé 20 km, pramení v okrese Raseiniai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šušvė. Et.: Původ tohoto hydronyma je nejasný. Zřejmě souvisí s lit. , eţià „kraj, hranice, mez“, lot. eţa, prus. asy „mez“ < * o- (Vanagas, s. 54). Sémantickým obsahem jména Aţytė bude zřejmě „pomezní (řeka)“.

Lapskojis Geog.: Lapskojis je jméno řeky dlouhé 3,3 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šušvė. Et.: Pravděpodobně se jedná o kompozitum kmenů laps- z *lapės – lit. lãpė (* ), lot. lapsa „liška“ (< ie. * -, lup-) a kója- „noha“ (Vanagas, s. 181; Pokorny, s. 1179). Z příbuzných hydronym můţeme jmenovat např. Lapgardỹs, Lãpkasis, Lãpurvis (Vanagas, s. 181). Sémantickým obsahem jména Lapskojis je tedy „liščí noha“.

Liedas Geog.: Liedas je jméno řeky dlouhé 17,7 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šušvė. Et.: Kořen lied- (leid-) má původ nejasný. Zřejmě souvisí s lit. liedýti (liẽdo, liẽdė) „lít, téct, kropit“, další souvislost můţe být s láistyti, lìeti „lít, vylít, odlévat“. Ie. kořen -, lit. „lít, odlévat“ (staré , ie. ), „pršet, proudit; „déšť“, „forma, tvar“, āt-lajis „odtok“; lot. „lít, odlévat“, „pršet“, m. „déšť“ (Pokorny, s. 664–665). Na baltském území nacházíme další příbuzná jména – Lìeda, Liedẽlis, Liedẽlė (Vanagas, s. 189). Sémantický obsah jména Liedas je pravděpodobně „(řeka), která odtéká“.

Paupelys Geog.: Paupelys je jméno řeky dlouhé 5,8 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šušvė. Et.: Toto hydronymum se skládá z jmenného prefixu pã- a lit. apelativa upelis „říčka“, upė „řeka“. Mezi stejně tvořená hydronyma patří také Paupẽlė, Pãupelis, Pãupis (Vanagas, s. 250).

Putnupys Geog.: Putnupys je jméno řeky dlouhé 10,9 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šušvė.

Et.: První sloţkou jména je putn-, protobalt. *put-n-a-, -ia-, - -ia-, -t-i-, - - ; dnešní lit. -s, lot. putns „pták“ (< * pōu- / pǝu- / -), druhou sloţku tvoří lit. apelativum upė „řeka“ (Vanagas, s. 269; Pokorny, s. 842–843). Sémantický význam jména Putnupys je pravděpodobně „ptačí řeka“.

Vikšrupis Geog.: Vikšrupis je jméno řeky dlouhé 16,9 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Šušvė. Et.: Jedná se o kompozitum, které je sloţené z lit. víkšris a lit. upė (Vanagas, s. 381). Lit. víkšris, vikšvà (protobalt. - - , protoie. *weiks-, -gz-) „sítina, Juncus, baţinová vegetace“. Lit. upė (viz Upytė). Sémantickým obsahem jména Vikšrupis bude tedy „řeka, ve které roste baţinová vegetace“.

Alkupis Geog.: Alkupis je jméno řeky dlouhé 12,3 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jedná se o kompozitum, které je sloţené z lit. alkas, alkà „háj, lesík“, elkas, alkas „posvátný háj“ (Vanagas, s. 39). Druhou část tvoří lit. apelativum upė (etymologie viz Upytė). Mezi příbuzná hydronyma patří Alkà, Alkas, Alkus (Vanagas, s. 39). Sémantickým obsahem jména Alkupis je tedy „hájová řeka, řeka, která protéká hájem“.

Aluona Geog.: Aluona je jméno řeky dlouhé 29,7 km, pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Podle Hanse Kraheho (s. 35) můţeme tuto řeku přiřadit k těm, které jsou tvořeny od ie. kořene *el-/*ol-/*al- „téct, protékat, proudit, plynout“. V baltských jazycích jsou apelativa tvořená od kořene *el-/*ol-/*al- hojně doloţitelná, např. lot. aluõts „pramen“, lit. alěti „od vody zaplavený“, alměti „nepřetrţitě proudit“, almės, elmės, pl. „z těla tekoucí látka, krevní sérum“, almaĩs adv. „spěšně, prudce“.

Hans Krahe (s. 35–38) nalézá poměrně početný inventář řek s kořenem *el-/*ol-/*al- po celé Evropě. Řeka Ala v Norsku, v Lotyšsku se jedná o řeku Ala, přítok Bereziny Ola, říčka Ala. Mezi další tvary patří Allia, řeka v Latiu, *Alia > Elle, řeka při Jülichu a přítok Upė Alėja. Také můţeme jmenovat *Alva > Olve v povodí Labe, řeku *Alava > Allow v Cornwallu a > Allaw na Anglesey, jezero Alowe (1355) ve východním Prusku < *Alavia, jezero Alovė v Litvě. Toto hyndronymum můţeme pokládat za reprezentanta staroevropského toponymického typu tvořeného sufixem -na.

Ašarėna Geog.: Ašarėna je jméno řeky dlouhé 6,4 km. Pramení v Kaunaském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Pravděpodobně je toto jméno utvořeno z lit. , dial. „okoun říční“, lot. asar(i)s, aseris „okoun říční“, pol. dial. jesiora „kostra ryby, rybí kost“. Tato slova jsou příbuzná s lit. aš(t)rùs, lot. ašs, ass „ostrý“ (Fraenkel, 1962, s. 125; Vasmer III, 1987, s. 132). Sémantickým obsahem jména Ašerėna je tedy „okoun říční“.

Baltupis Geog.: Baltupis je jméno řeky dlouhé 4,8 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z lit. baltas „bílý“, lot. balts (< *bhel-) a lit. apelativa upė „řeka“ (etymologie viz Upytė) (Pokorny, s. 118–120). Sémantickým obsahem jména Baltupis je tedy „bílá řeka“.

Barupė Geog.: Barupė je jméno řeky dlouhé 48,2 km. Pramení v kraji Jonava. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Pravděpodobně se jedná o staré hydronymum, které souvisí se strus. бара „baţina“, ukr. бар „mokré/baţinaté místo mezi kopci“ (Vanagas, s. 58). Sémantický význam Barupė je „baţinatá řeka“.

Mėkla Geog.: Mėkla je jméno řeky dlouhé 26,9 km. Pramení v kraji Jonava. Protéká Litvou a ústí do řeky Barupė. Et.: Souvisí s lit. měkla „nemotora, nešika“, pa-měkla, pa-mẽklė „přízrak, duch, strašidlo, zjevení“ (Vanagas, s. 209).

Brasta Geog.: Brasta je jméno řeky dlouhé 5,3 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Toto hydronymum je utvořeno od ie. kořene *bhred(h?) „brodit se“ > lit. , , „brodit se“, , „brod (blátivý)“, „bahno, bláto“, „rybolov“, , bridu, brist „brodit se“, braslis „brod“ (Pokorny, s. 164). Z výše uvedeného materiálu vidíme, ţe hydronymum Brasta je prakticky homofonní s lit. apelativem brastà, brastvà „brod“. Sémantickým obsahem jména Brasta je tedy „(blátivý) brod“.

Dotnuvėlė Geog.: Dotnuvėlė je jméno řeky dlouhé 60,9 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Analyzujeme-li toto hydronymum, zdá se být nejpravděpodobnější jeho původ od kořene *dā-, obsaţeného ve slovech, jako jsou stind. dāna-, dānu- „tekutina“, av. dānu- „řeka, veletok, velká řeka“ (Pokorny, s. 175). Název řeky by byl potom odvozen od kořene *dā- pomocí sufixů. Oblíbené je tvoření pomocí -n- sufixu. Jako příklad můţeme uvést slovanské jméno Dunaj a litevskou řeku Dóvinė. K reprezentantům hydronym tvořených od kořene *dā- patří např. Dótamas, Domijà, Dãnė, Dãnija, Dotnavà (Vanagas, s. 89).

Kačupys Geog.: Kačupys je jméno řeky dlouhé 6,2 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Dotnuvėlė. Et.: Jméno řeky je kompozitum, které se skládá z lit. katė „kočka domácí“ a lit. upė „řeka“ (Vanagas, s. 141). Lit. katė pochází z protoie. kořene *katt-, obsaţeného ve

24 slovech, jako jsou lot. is, e, prus. pausto catto „divoká kočka“, slov. *kotъ, *kotъkā, *kotjьkā (Fraenkel, 1962, s. 228). Můţeme se podívat na inventář příbuzných jmen. Z rozšířených podob jsou pro nás zajímavé např. Kačiùpė, Kačupỹs, Kãčupis, Kãtupis (Vanagas, s. 141), také nacházíme lokality, např. Katelauke (druhá část kompozita je prus. laucks „pole“), Kathemedien (druhá část kompozita je prus. medien „les“), lit. Kategiriai: girií „les“ (Fraenkel, 1962, s. 228). Sémantický význam Kačupys můţeme vyloţit jako „kočičí řeka“.

Srautas Geog.: Srautas je jméno řeky dlouhé 8 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Dotnuvėlė. Et.: Analyzujeme-li toto hydronymum, zdá se být nejpravděpodobnější jeho původ od kořene *sreu- (protoie. *srew(e)-, protobalt. * - -), obsaţeného ve slovech stind. , inf. sr „téci, proudit“, slov. *strūjā, *o-strovъ, *strūmen- „proud, tok“, lot. strauja „průtok, proudění“, strava, , strāve „říční proudění“, lit. „pomalu téci“, „silné/prudké proudění“ (Pokorny, s. 1003). Sémantický obsah je tedy pravděpodobně „proud, proudění“. Juosta Geog.: Juosta je jméno řeky dlouhé 50,8 km. Pramení v okrese Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jméno Juosta je utvořeno od ie. kořene * [u]s-: - (protoie. *yōs-, protobalt. - -ja-, - - - (-en-), -m-a-, - - , - - ) (Pokorny, s. 513). Tyto kořeny jsou obsaţeny ve slovech jako av. yāŋhayeiti „obklíčen“, lit. , júosiu „opásat kolem, kolem dokola obklíčit“, júosta „pás, popruh“ (Pokorny, s. 513). Sémantickým významem jména Juosta tedy bude „(řeka), která obkličuje kolem dokola“.

Juostinas Geog.: Juostinas je jméno řeky dlouhé 18,44 km. Pramení v okrese Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Juosta. Et.: Jméno Juostinas je utvořeno od ie. kořene * [u]s-: - (protoie. *yōs-, proto-balt. - -ja-, - - - (-en-), -m-a-, - - , - - ) (Pokorny, s.

513). Tyto kořeny jsou obsaţeny ve slovech jako av. yāŋhayeiti „obklíčen“, lit. , júosiu „opásat kolem, kolem dokola obklíčit“, júosta „pás, popruh“ (Pokorny, s. 513). Sémantickým významem jména Juostinas tedy bude „(řeka), která obkličuje kolem dokola“.

Kruostas Geog.: Kruostas je jméno řeky dlouhé 28,9 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jméno Kruostas je zcela homofonní s lit. apelativem krúostas „oční víčko, oční řasa“, srov. skrúostas „líce“, pl. skruotaĩ „obočí“, skruoslaĩ „vlasy/chlupy z obočí“, lot. skruõstît (-u, -ĩju) „vroubkovat, podlomit“, skruõste „kosti pod obočím“ (Fraenkel, 1965, s. 819). Sémantickým obsahem jména Kruostas by tedy mohlo být „oční víčko, líce“.

Liaudė Geog.: Liaudė je jméno řeky dlouhé 39,2 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Původ tohoto hydronyma je nejasný. Jméno Liaudė je prakticky homofonní s lit. apelativem liaudis, gen. liaudies „lid“, lot. udis „lidé, lid“, prus. ludis „hospodář“ < *leudh- (Fraenkel, 1962, s. 360–361; Pokorny, s. 684). Kořen laud- můţe být také ugrofinského původu, srov. est. laud „vlhký, mokrý“ (Vanagas, s. 188). Sémantickým obsahem jména podle baltského původu je zřejmě „(řeka) lidu, lidová (řeka)“.

Nykis Geog.: Nykis je jméno řeky dlouhé 12 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Liaudė. Et.: Jméno je tvořeno kořenem nyk- a sufixem -is. Toto jméno nejspíš souvisí s lot. nîca, stind. nīca-ḥ „nízký“, nivát „níţina“, srov. lit. nỹkti „klesat, mizet“ (Vanagas, s. 230).

Sémantický obsah jména Nykis můţeme tedy vyloţit jako „mizející/klesající (řeka)“.

Viešnautas Geog.: Viešnautas je jméno řeky dlouhé 11 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Liaudė. Et.: Jméno řeky je tvořeno od kmene vieš-n- s determinantou n (kořen *vieš-) (Vanagas, s. 378). Od kořene * -/* is- „téci, rozplývat se“ (stind. vēṣati „rozplynout se“, viṣam „jed“) odvozujeme početnou skupinu staroevropských hydronym, doloţených ve jménech řek jako například: Viešà v Litvě, Wiese, přítok Rýnu pod Basilejí. *Visentios > Bisenzo, přítok Arno (v Toskánsku) s lokalitou Visentium, *Visantia (1484 Wysentzbach) > Wiesaz, přítok Steinlach ve Württembersku, *Vīsantia > Visance, řeka v departementu Orne ve Francii, *Visontia > Vesonze, přítok Rhôny u města Sion. Visara/Visera/Visura > Weser, řeka vlévající se do Severního moře, *Visera > Wyre, řeka vlévající se do Irského moře (u města Fleetwood, Lancashire), Visera (9./10. stol.) > Vézère, přítok Dordogne (departement Corrèze) a přítok Isle u Périgueux (departement Dordogne/Haute-Vienne), Visera > Vesdre (Weser), přítok Ourthe v povodí Mázy v Belgii (915 Wesere, 1153 Wisera). Viserontia (524) > Vézeronce, přítok Rhôny v departementu Isère (Krahe, s. 50–51). Toto hyndronymum můţeme z hlediska starobylosti kořene i geografického rozšíření podobných hydronym pokládat za reprezentanta staroevropského toponymického typu tvořeného sufixem -ta (-to-) (Krahe, s. 62–66).

Linkava Geog.: Linkava je jméno řeky dlouhé 36,8 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jméno Linkava se skládá z kořene link- a sufixu -ava. Hydronymum Linkava souvisí s lit. línka „koryto, průrva, údolí“, línkis, liñkis „ohýbat se“, ( , ) „ohýbat se, sklánět, klonit“, lot. líkt „ohnout se, ohýbat se“, liks „pokřivený, zkroucený“ < *lenk- „ohnout, ohýbat“ (Vanagas, s. 192; Pokorny, s. 676–677).

Na baltském území nacházíme početný inventář podobných jmen, např. Linka, Línkiai, Línkava, Linkavà, Linkáuka (Vanagas, s. 192). Sémantický obsah jména Linkava je pravděpodobně „(řeka), která se ohýbá“.

Obelis Geog.: Obelis je jméno řeky dlouhé 53,3 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jméno této lit. řeky je prakticky homofonní s lit. apelativem obelís „jabloň“. Jméno se tedy skládá z ie. kořene *ābōl- (balt. * -) a sufixu -is. Ie. kořen - -, abel- „jablko“ je obsaţen ve slovech jako stind. abalá- „rostlina Tapia Crataeva“, stir. ubull (*ablu) „jablko“, velš. afal, lit. obuolỹs, óbuolas, lot. âbuols (Pokorny, s. 1–2). V plném stupni se jedná o slova označující „jabloň“, lit. obelís „jabloň“, lot. âbels, âbele < *ābel-, stprus. woble (*ābl-) „jablko“, wobalne (*ābolu-) „jabloň“ (Pokorny, s. 1–2). Sémantický obsah jména můţeme tedy vyloţit jako „jabloňová (řeka)“.

Indija Geog.: Indija je jméno řeky dlouhé 5,8 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis. Et.: Hydronymum Indija je homofonní s lit. indijà „zemská hloubka“ (Vanagas, s. 130). Stind. sìndhu- „tekoucí voda“, slovo sìndhu- je uţíváno pro označení „spousty/masy vody“ (samudrá-), není tudíţ primárně „tekoucí voda“. Základ sìndhu- je sedh-: sidh- s infixem -n-. Z kořene sedh- „být zvýšený“ je derivované védské utsedhá- „vyvýšení, výška“. Ze sindh- jméno sìndhu- znamenalo „vysoké ohrazení“, uţívané pro masy vody (Vanagas, s. 130).

Lankesa Geog.: Lankesa je jméno řeky dlouhé 54 km. Pramení v kraji Ukmergė. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis.

Et.: Podíváme-li se na toto hydronymum, tak nepochybně souvisí s lit. lankà, lánka „údolí, dolina, níţina“, lañkas „obruč“, lankùs „dobře pruţný, ohebný“ < *lenk- (Vanagas, s. 180; Pokorny, s. 676–677). Sémantický obsah můţeme vyloţit jako „(řeka), která je ohebná, (řeka), která protéká údolím“.

Gramas Geog.: Gramas je jméno řeky dlouhé 5,2 km. Pramení v kraji Jonava. Protéká Litvou a ústí do řeky Lankesy. Et.: Kořen tohoto jména (gram-) moţná souvisí s lit. graměti „s hlukem padat do hloubky“, ti, gruménti „temně dunět, hrčet, mručet“, lot. gremt (gremj, grēmu) „brumlat, bručet, bublat, mluvit v afektu“ (Fraenkel, 1962, s. 163). Sémantickým obsahem jména Gramas je zřejmě „hlučící (řeka)“.

Malčius Geog.: Malčius je jméno řeky dlouhé 18,3 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis. Et.: Toto jméno pravděpodobně vzniklo ze jmen *Malšius, *Malš-iupis: lit. malšýti „utišit, uklidnit, zeslabit, zmírňovat“, maìšti „utišit, zmírnit, ztratit se, zmizet“ (Vanagas, s. 202). Sémantický obsah jména Malčius bude zřejmě „zmírňující se (řeka)“.

Piltyna Geog.: Piltyna je jméno řeky dlouhé 5,2 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis. Et.: Název Piltyna se skládá z kořene pilt- a sufixu -yna. Pak by základ jména souvisel s lit. pílti „téct, lít, odkud, kam“ (Vanagas, s. 259). Ie. kořen *pel-, pelǝ-, plē- > lit. ( /dial. , ) „lít, rozlít, vylít, zaplnit, plnit“, -s/ -s „vtoková nálevka, vědro, konev“, „plavat“, lot. pilt „téct, kapat“, t „téct“ (Pokorny, s. 798–801). Sémantickým obsahem jména Piltyna je tedy zřejmě „(řeka), která teče“.

Rudekšna Geog.: Rudekšna je jméno řeky dlouhé 21 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis. Et.: Jméno Rudekšna je odvozeno od kořene *rud-. Tento kořen je nejcharakterističtější nejen u hydronym, ale také u litevských jmen. Kořen *rud- souvisí s lit. rùdas „tmavě ţlutý“, rūdà „surový přírodní materiál, z kterého se vyrábí kov; ruda“, rūdís „důl, šachta“ (Vanagas, s. 281–282). Na baltském území nacházíme další jména, která jsou tvořena od kořene *rud-, je to např. Rùdė, Rudẽlė, Rudesà, Rùdija, Rudílis, Rudínė, Rudõkė, Rud-upalis, Rùd-upė, Rùd-upelis, Rùd-upis, Rùdijà, Rūdýnas (Vanagas, s. 282). Sémantický obsah můţeme vyloţit jako „tmavě ţlutá (řeka)“.

Suleva Geog.: Suleva je jméno řeky dlouhé 20 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis. Et.: Jméno Suleva je pravděpodobně odvozeno od kořene *sūl-, ke kterému je přidán sufix -eva, ie. *seu-, seʷǝ-: sū- „tekutina, šťáva, hustá kapalina“ > lit. „březová voda, tekoucí šťáva“, lot. sula, sule „absorbující se tekutina, šťáva ze stromů, březová voda“, prus. sulo „sraţené mléko“ (Vanagas, s. 319; Pokorny, s. 912–913). Sémantickým obsahem jména Suleva je tedy zřejmě „šťáva, tekutina“.

Šumera Geog.: Šumera je jméno řeky dlouhé 26 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Obelis. Et.: Původ jména Šumera je nejasný. Moţná souvisí s lit. šùmas „hluk, hukot, šum, šumění“ (Vanagas, s. 336). Sémantický obsah můţeme vyloţit jako „šumící/hlučící (řeka)“.

Smilga Geog.: Smilga je jméno řeky dlouhé 32 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis.

Et.: Jméno řeky je prakticky homofonní s lit. apelativem smílga „chundelka (druh trav), psineček výběţkatý“, lot. smilga „místo, které je zarostlé metlicí“ (Fraenkel, 1965, s. 846). Sémantický obsah je nejspíš „místo zarostlé trávou“.

Graisupis Geog.: Graisupis je jméno řeky dlouhé 8,2 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgy. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z kořene *grais(t)- a kořene *-upė. Z kořene *grais(t)- je lit. greĩsti: greĩtas „zrychlovat, urychlovat; rychlý, hbitý, sviţný“ (Vanagas, s. 120; Fraenkel, 1962, s. 166). Kořen *-upė slouţí často jako součást kompozita – např. Pečiul-upis, Búoţ-upis, Graţ-upis, Karaĩl-upis, Kuĩd-upis. Význam jména Graisupis tedy bude „rychlá řeka“.

Jaugila Geog.: Jaugila je jméno řeky dlouhé 33 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgy. Et.: Etymologie jména je nejasná. Pravděpodobně je tvořeno od kořeně * -, -, - „pojit se společně, zapřáhnout“ > lit. (-ia, -ē) „ve spojce natahovat“, „dávat jařmo, zapřáhnout do jařma“, „křiţovatka“ (Pokorny, s. 508–510). Význam jména Jaugila bude tedy „(řeka), která se spojuje“.

Klamputis Geog.: Klamputis je jméno řeky dlouhé 4,1 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgy. Et.: Hydronymum je utvořeno od lit. klampùs „bahnitý, baţinatý, blátivý“ (Vanagas, s. 159). Na baltském území nacházíme podobně tvořená hydronyma, např. Klampė, Klampis, Klampóji, Klampasai, Klamp-upis (Vanagas, s. 159). Význam jména Klamputis je pravděpodobně „bahnitá (řeka)“.

Smilgaitis Geog.: Smilgaitis je jméno řeky dlouhé 34 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgy. Et.: Jméno řeky je prakticky homofonní s lit. apelativem smílga „chundelka (druh trav), psineček výběţkatý“, lot. smilga „místo, které je zarostlé metlicí“ (Fraenkel, 1965, s. 846). Sémantický obsah je nejspíš „místo zarostlé trávou“.

Amalis Geog.: Amalis je jméno řeky dlouhé 9,5 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgaitis. Et.: Jméno je sloţeno ze dvou sloţek – z kořene *am- a sufixu -is. Hans Krahe (s. 42–43) určuje staroevropský kořen *am- s významem „řečiště, říční koryto, příkop“ (alb. amë „říční koryto“). Hydronyma s kořenem *am- jsou v Evropě častá. *Amara > Am(m)er, několikrát jako říční jméno v Nizozemí; *Amula > Amule, přítok Abavy v Lotyšsku; *Amisa > (Horní) Ems (798 Emisa), přítok Lahn u Limburgu, *Amisa (1003 Emisa) > Emse, přítok Hörsel (→ Werra), také základ od Ems, přítok Eder (→ Fulda) (Krahe, s. 42–43). Hydronymum můţe také souviset s lit. alměti „pomalu/postupně prosakovat, kapat, pomalu téct/proudit“, elmėti „kapat, pomalu vytékat“ (Vanagas, s. 39–40). Při uváţení starobylosti kořene i geografického rozšíření podobných hydronym je pravděpodobné, ţe jméno Amalis je nejspíše staroevropského původu. Je však třeba také uváţit, zda jméno Amalis není ve skutečnosti baltského původu, zejména nacházíme-li další identická jména v baltském toponymickém prostoru (Amãlė, Amalka, Amule) (Vanagas, s. 41).

Dangaučius Geog.: Dangaučius je jméno řeky dlouhé 3,8 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgaitis. Et.: Analyzujeme-li toto hydronymum, zdá se být nejpravděpodobnější původ od ie. kořene dhem-, dhemǝ- > protobalt. * - „baţina, močál“, lot. „blátivá/špinavá kaluţ, měkká bahnitá zem“ (Pokorny, s. 247–248).

Sémantický obsah jména Dangaučius je zřejmě „bahnitá/špinavá (řeka)“.

Tranys Geog.: Tranys je jméno řeky dlouhé 7,6 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgy. Et.: Původ jména je najasný. Moţná souvisí s lit. traněti „kazit se, stárnout“, srov. lot. trenêt „kazit se, hnít, rozkládat se“, lit. treněti „kazit se, zkazit se“, srov. trūnýti „kazit se“ (Vanagas, s. 347). Sémantický obsah jména Tranys je zřejmě „zkaţená (řeka)“.

Vištupis Geog.: Vištupis je jméno řeky dlouhé 6,2 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Smilgy. Et.: Jméno je sloţeno ze dvou sloţek – z kořene * - „pták“ a lit. apelativa upė. První část sloţeniny * - (protobalt. * - - - ) je moţné spojit s lit. vištà „slepice“, lot. vista „slepice“, stind. -, - „pták“, - „okřídlené zvíře“, lat. avis „pták“ (Vanagas, s. 389; Pokorny, s. 86). Významem jména Vištupis tedy bude „ptačí řeka“.

Šerkšnys Geog.: Šerkšnys je jméno řeky dlouhé 14 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jméno Šerkšnys lze spojovat s lit. ša kšnas „jinovatka, zmrzlá rosa; plesnivý, bělošedivý“ (Vanagas, s. 329) < protobalt. * -a-, * - , *čarm-, *čern- a-, *čern-a-, * -a-, * - , * - - , * -a „mrznout, sněţit“ < ie. *ker- und * er- „šedivý, šedivý odstín; zmrzlý sníh, mrznout“ (Pokorny, s. 573–574). Významem jména Šerkšnys bude tedy „šedivá/zmrzlá (řeka)“.

Ţalesys Geog.: Ţalesys je jméno řeky dlouhé 12 km. Pramení v kraji Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nevėţis. Et.: Jedná se o hydronymum, které je utvořeno od kořene * - „zelený, šedý, rudý“ > lit. ţãlias, -ià „barvící jako tráva, zelený“, ţaliàsis, -ióji, ţãliasiai, ţolẽ „tráva“

(Vanagas, s. 397; Vasmer II, 1986, s.45), ţalẽsai „zelený“, - „rudý (od hovězího masa)“, -s „rudý vůl, rudá kráva“ (Fraenkel, 1965, s. 1287). Na baltském území nacházíme poměrně vysoký počet příbuzných jmen, jedná se např. o řeky Ţaliàsis, Ţalesà, Ţãliasiai, Ţalíkė, Ţalãlis, Ţalióji, Ţaliùkės, Ţãliupis, Ţãlupė, Ţãlupis (Vanagas, s. 397). Sémantickým obsahem bude pravděpodobně „zelená/zelenající se (řeka)“.

Merkys Geog.: Merkys je jméno řeky dlouhé 203 km (z toho 190 km v Litvě). Pramení na Ašmjanské vysočině – 2 km jiţně od vsi Michališki v Bělorusku. Protéká Běloruskem a Litvou, vlévá se do Němenu. Et.: Tento název souvisí s lit. me kti „naloţit, namáčet do tekutiny“. Markýti, mirkýti, mirksóti „ve vodě stát nebo leţet, namáčet, být mokrý skrz na skrz“ (Fraenkel, 1962, s. 440–441). Lot. mḕrce „studená omáčka, omáčka“, mḕrcêt „máčet, měknout“, mḕrkt (mḕrcu) „namáčet, bouchat, tlouci“, mírkt „měknout, leţet ve vodě“ (Fraenkel, 1962, s. 440– 441). Rus. mereča, mjareča „baţina, bahnisko“, morokva „baţina“, pol. jméno řeky Mrocza (Fraenkel, 1962, s. 440–441).

Šalčia Geog.: Šalčia je jméno řeky dlouhé 76 km. Pramení v kraji Šalčininkai. Protéká Litvou a ústí do řeky Merkys. Et.: Hydronymum je utvořeno od kořene * el- > lit. ) „mrznout“; - „chladný, studený, mrazivý“, „jinovatka, námraza, malý mráz“; lot. , salu) „mrznout“, „studený, chladný“, „mráz, jinovatka, námraza“, „ledová plíseň“, sals „mráz, chlad, zima“ (Fraenkel, 1965, s. 960–961; Pokorny, s. 551–552). Hydronymum je tedy utvořeno od kořene šalt- a sufixu -ia. Sémantický obsah jména bude pravděpodobně „mrazivá (řeka)“.

Ūla Geog.: Ūla je jméno řeky dlouhé 84 km, pramení v Hrodenské oblasti v Bělorusku. Protéká Běloruskem a Litvou, ústí do řeky Merkys. Et.: Podle Hanse Kraheho (s. 43–44) patří toto hydronymum mezi reprezentanty staroevropské hydronymie. Předpokládá, ţe jméno Ūla je tvořeno od kořene *av- (au-) s významem „pramen, zdroj, tok řeky, říční tok, proudění, průtok“ (stind. aváni- „tok, pohyb, běh“, avatáḥ „pramen, studna“, lot. avuõts „pramen, zdroj“). Krahe (s. 43–44) nalézá po celé Evropě početný inventář příbuzných hydronym – např. Auma, dvě řeky v Norsku; *Auma > slov. Uma (tak ještě ve 14. st.) > Auma, přítok Weidy v Durynsku; Aumana (1000 Oumena) >Aumenau, přítok Lahn; *Aumantia (880 v Aumenzu, 959 Ouminci) > Ems, přítok Lahn. Aura – početné jméno v Norsku, stejně tak dnešní Aure, přítok Eure ve Francii; *Aurana (795 Oorona) > Ohrn, přítok Kocher; *Aurina > Ahrn, řeka ve valle Aurina v Jiţním Tyrolsku. *Aula > (bělorus.) Ula, přítok Merkys v Litvě. Z geografického rozsahu hydronym je zřejmé, ţe jejich plocha zabírá větší prostor, neţ je a byl kdy prostor baltský, proto je jméno vskutku nejspíše původu staroevropského. Toto hydronymum rezprezentuje staroevropský hydronymický typ tvořený sufixem -a.

Varėnė Geog.: Varėnė je jméno řeky dlouhé 48 km. Pramení v Alytuském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Merkys. Et.: U tohoto jména můţeme uvaţovat o staroevropském původu, uváţíme-li, ţe je tvořeno od kořene * -/* -/* - „voda, déšť, řeka“ > stind. vār, vāri „voda“, avest. vār „déšť“, vairi- „moře“, toch. A wär, toch. B war „voda“ (Krahe, s. 38–39). Hans Krahe (s. 38) nalézá poměrně vysoký počet řek s kořenem * -/* -/* - po celé Evropě. Jedná se o řeku Vara, přítok Magry v Ligurii, rovněţ přítok Ohm (→ Lahn), která je nyní Wohra, ale ještě r. 1354 se jmenovala Wara; ablautová forma k tomu je Vera (1234) > Vère (také Verre), přítok Aveyron (Francie); Varma a Verma jsou řeky v Norsku; Wern, přítok Mohanu (825 Werine, 1140 Werna), ablautová forma Veruna

(1379). S dvěma -n- Varenna, pobřeţní řeka u Středozemního moře, a ve Francii Varenne (řeka v Dieppe a přítok Mayenne) (Krahe, s. 38). Podle výše uvedeného materiálu je zřejmé, ţe hydronymický materiál přesahuje značně areál baltský, tudíţ Varėnė je název staroevropský.

Abista Geog.: Abista je jméno řeky dlouhé 22 km. Pramení v Alytuském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Varėnė. Et.: Jméno řeky Abista řadíme k staroevropským hydronymickým jménům tvořeným od „vodních slov“. Analizujeme-li toto jméno, zdá se být nejpravděpodobnější původ od kořene *ab- „voda, řeka“ (stir. ab < *abā, gen. abae, vedle toho abann, velš. afon „řeka“; lat. amnis < *abnis) (Krahe, s. 41). Jména tvořená od kořene *ab- jsou početná v baltských zemích – např. Abava, Abula, Abuls, Abista; v Británii Abona; na německém území Abelica (712), nyní Albe, přítok Sáry, a Abusina (759 Abunsna) >Abens, přítok Dunaje (Krahe, s. 41). Jméno Abista je tvořeno staroevropským sufixem -sta.

Minija Geog.: Minija je jméno řeky dlouhé 213 km. Pramení v jezeře Didovas a ústí do řeky Němen – rameno Atmata. Et.: Toto lit. hydronymum s kořenem min- má původ nejasný. Moţná souvisí s lit. mýnė „tření lnu“, můţeme ho také srovnávat se slovy myniavà, míniava, miniavà „pravý lněný kotonin“ (Vanagas, s. 217). Tuto řeku můţeme zařadit mezi ty, které jsou utvořeny z kořenů *mein-, *moin-,*min-. Lat. meō, -āre „jít, procházet se, kráčet“, pol. mijam, mijać, č. mìjìm, mìjeti „jít (mimo koho, co), minout, míjet, vyhýbat se“. Od těchto kořenů byly utvořeny říční jména např. gall. Moenus, „Mohan“, mir. Moìn (v Kerry), pol. Mień, Mianka. Kořen *mein- se vyskytuje v nulovém stupni min- v pol. Minia, lit. Minija, pol. Mnina, hispan. Minius (Pokorny, s. 710). Hans Krahe nalézá relativně vysoký počet řek s kořenem *moin-/*mein-/*min- po celé Evropě.

Jedná se o řeku Main < Moinos. Dále jsou to řeky v Irsku Maìn, Maoin, které jsou etymologicky spojeny s lot. maiņa, lit. maiva „bahno, bláto, baţina“. Další tvary zastupují řeky, které se mohou vyskytovat s různými ablautovými stupni v kořeni, ale tvoří se se stejným n-sufixem. Jedná se o výše zmiňovanou řeku Main, řeky v Irsku Maìn, Maoin, řeka Mień v Polsku a řeka s deminutivním sufixem Mianka, která se nachází také v Polsku. Dubleta *mein se předpokládá pro řeku Minia nebo Minina v Polsku. Nulový stupeň *min- zastupuje Minija, řeka ústící do Němenu (1253 Minia), Mnina (< *Mьn-) v Polsku, Minius > špaň. Miño, portug. Minho ve španělské provincii Galicie. Téţ je moţné jmenovat Minio > Mignone v Etrurii (Krahe, s. 93, 98). Toto hyndronymum můţeme pokládat za reprezentanta staroevropského toponymického typu tvořeného sufixem -ia (-j- je zde epentetické).

Strėva Geog.: Strėva je jméno řeky dlouhé 73 km. Pramení v kraji Trakai. Protéká Litvou a ústí do řeky Němen. Et.: Jméno Strėva bude pravděpodobně utvořeno od kořene *sreu- „téct“ (stind. srávati „téct“, sthn. stroum „proud, tok, veletok“, stir. sruaimm „řeka“, lit. , „mírně/jemně téci“, lot. strāve, „proud, tok, veletok“) (Pokorny, s. 1003). Pravděpodobně je toto hydronymum utvořeno od lit. strėvùs „rychlý“ (Vanagas, s. 316). Sémantický obsah jména Strėva tedy bude „rychlá (řeka)“.

Jūra Geog.: Jūra je jméno řeky dlouhé 172 km, pramení v Ţemantijské vysočině, 2 km západně od obce Jankaičiai. Tato řeka protéká Litvou a ústí do Němenu. Et.: Jméno řeky je prakticky homofonní s lit. apelativem jūra, lot. jūra, jūre, plural jūras, deminutivum jũrĩte, prus. iūrin „moře“, jūrúoti „vlnit se“. Tato apelativa ukazují, ţe se jedná o ie. základ *e ər(i), * ār(i), *ūr, srov. lit. jáura, většinou plurál jáuros „bahniště“, vedle kterého existuje také jáudra, -os s d, ovlivněné slovem judéti „pohybovat se“ (Fraenkel, 1962, s. 198, Vasmer IV 1987, s. 534).

Lit. apelativum jūra můţe být příbuzné s velkým mnoţstvím jiných apelativ a hydronym – např. se jménem thrácké pobřeţní řeky Iuras nebo s místním jménem Jurata. Sémantický obsah jména Jūry je tedy zřejmě „moře“.

Šešuvis Geog.: Šešuvis je jméno řeky dlouhé 114 km, pramení ve vsi Šienlaukis, 12 km severozápadně od města Raseiniai. Protéká Litvou a vlévá se do řeky Jūry. Et.: hydronymum je tvořeno od kořene šeš-. Původ tohoto kořene můţe souviset s lit. šešėlis „stín, přelud, klam, přízrak, zjev“. Můţeme se přiklánět k tomu, ţe suffix -ōl (např. ř. ειδωλον „podoba, vzhled, klam, modla, idol“ v ablautu s -ēl se vyskytuje na baltském území. Vedle šešėlis existuje také šešúolis. U slov šešėlis a šešúolis atd. jsou asi -šėl-is, -šúol-is kořeny derivované pomocí -is a še- reduplikovaná slabika téhoţ kořene šel-/šol-. Jsou-li šešėlis a -šúolis správně etymologizovány, tak ukazují kořenový ablaut ė : uo (Fraenkel, 1965, s. 975–976). Hydronyma s kořenem šeš- mohou také udrţovat starší význam „chladný, studený, vlaţný“: lit. šálti „mrznout“, stind. śìśara- „chladný, chladno; neutr. zima, mráz“ (Vanagas, s. 329). V tomto případě je sémantický význam jména Šešuvis „chladná (řeka)“. . Dubysa Geog.: Dubysa je jména řeky dlouhé 131 km. Pramení v rybníku Bubių (Ţemaitijská vysočina). Protéká Litvou a ústí do Němenu u města Seredţius. Et.: Jméno souvisí s lit. dùbti „bořit se, propadat se“, dubùs „hluboký, vykotlaný“, dùgnas „dno“, , „propast, rokle“, lot. dubt „sklánět se, vyhloubit, být vyhloubený“, „dno“, „bahno, bláto“ < *dheu-b-, dheu-p- „hluboký“ (Pokorny, s. 267–268). Od kořene *dheu-b-, dheu-p- nacházíme na baltském území početný inventář hydronym, např. Dùbė, Dùbės, Dùbis, Dubaũsis, Dubaũs-upis, Dubeĩkis, Dubẽlė, Dubẽlis, Dubijà, Dùbikė, Dubinaĩ, Dubùklis, Dùbalingė (Vanagas, s. 93). Sémantický obsah jména Dubysa je pravděpodobně „hluboká (řeka)“.

Gryţuva Geog.: Gryţuva je jméno řeky dlouhé 13,6 km. Vytéká z jezera Gauštvinis v okrese Kelmė. Protéká Litvou a ústí do řeky Dubysy. Et.: Původ jména Gryţuva je nejasný. Pravděpodobně souvisí s lit. grĩţti „jít zpět, otočit, vrátit se“ (Vanagas, s. 123; Fraenkel, 1962, s. 167). Jméno je tedy zřejmě tvořeno od kmene griţ- a pomocí sufixu -va. Sémantickým obsahem jména Gryţuva bude tedy „otáčející se / vracející se (řeka)“.

Gynėvė Geog.: Gynėvė je jméno řeky dlouhé 36 km. Pramení v okrese Raseiniai. Protéká Litvou a ústí do řeky Dubysy. Et.: Původ tohoto hydronyma je nejasný. Zřejmě souvisí s lit. gyněti „hnát, povzbuzovat“ (Vanagas, s. 116). V tomto případě by byl sémantický obsah jména Gyvėnė „(řeka), která ţene“.

Kotra Geog.: Kotra je jméno řeky dlouhé 109 km. Pramení 0,5 km jiţně od litevské pohraniční vsi Paramėliai v Bělorusku. Řeka protéká Běloruskem, Litvou a ústí do Němenu. Et.: Toto hydronymum je pravděpdoobně tvořeno od kořene *kar- „tvrdý, kámen, kamenití“ (švéd. dial. har „kamenité jezero“, stnor. hǫrgr „hromada kamení“, stir. carrag „skála, útes“ (Krahe, s. 58; Vanagas, s. 147).

Mituva Geog.: Mituva je jméno řeky dlouhé 102 km. Pramení v obci Didţiuliai, 9 km severovýchodně od Ariogaly. Protéká Litvou a vlévá se do Němenu. Et.: Je zde vztah k lot. Mītava (*Mintava); ī < *in: i je pochybné, ačkoli zřídka souvisí s místními jmény (Vanagas, s. 218–219). Kořen mit- nemá původ docela jasný. Ale zdá se, ţe můţe odkazovat k lit. mitrùs, míklas, -ùs (kl < *tl) „šikovný, obratný, zručný; ohebný“, lot. mitrs, mikls „vlhký, ohebný“ (Vanagas, s. 218–219; Fraenkel, 1962, s. 452). Sémantický obsah jména Mituva bude zřejmě „ohebná/obratná (řeka)“.

Peršėkė Geog.: Peršėkė je jméno řeky dlouhé 66 km. Pramení v okrese Lazdijai. Protéká Litvou a ústí do řeky Němen. Et.: Původ hydronyma je nejasný. Pravděpodobně souvisí se stlit. pra- „příkop“, lit. , -s, „nezmrzlé místo na jinak zmrzlé řece nebo jezeře“, „horoucí bolest rány“ < * -, - (Pokorny, s. 821). Na baltském území nacházíme další příbuzná hydronyma, jako je např. Péršaukštis, Peršokšnà, Pēršu-upe.

Zembrė Geog.: Zembrė je jméno řeky dlouhé 18,5 km. Pramení v Alytuském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Němen. Et.: Jméno Zembrė je zřejmě utvořeno od lit. ţembti, ţembiù „krájet, krájet šikmo; rozřezávám“, ţambas „ostrý předmět,, mys, lot. zùobs „zub“ (Vanagas, s. 394, Vasmer II, 1986, s. 106).

Venta Geog.: Venta je jméno řeky dlouhé 346 km. Vytéká z jezera Medainis na Ţemaitijské vysočině. Řeka protéká Litvou a Lotyšskem a vlévá se do Baltského moře. Et.: Ukázalo se, ţe jméno Venta díky shodě s rus. řekou Vjača < *Ventia, která se nachází v oblasti Minsku, nebo s řekou Venča, přítokem řeky Bereziny, není baltsko- -finského původu (Schmid, 1974, s. 7). Jméno řeky je tvořeno kořenem ven- nebo vein- (vztah mezi nimi je nejasný) a suffixem -ta. Kořen ven- a vent- (s determinantou) jsou nejvíce věrohodné, odkazují k lit. vénteris „vrše na ryby z nití“, východolitevské vìnteris; vénterė „rybářský pytel“, véntaris „pytlovitá síť, rybářská síť“, ventaras. Z litevského nebo kurského je lot. veñteris „vrš (druh rybářské sítě), z proutí spletený rybářský koš s dvojitým dnem“, které je z rus. lot. vēteris převzato. Brückner pokládal lit. vénteris za polské přejaté slovo. To je ale domácí, vycházející z *ventė, lot. viete „prut, proutek“, další lot. vietêt „bít, tlouct“, uotainis „bříza s prudce rostoucími větvemi k dělání košťat“.

Z baltštiny do slovanštiny byly v různých dobách vypůjčeny rus. vjaterь a (mladší) venterь „vězenec, rybářská síť“, východorus. vencerь, ukr. venterь, pol. więcierz, więciorek, další z lit. *ventelis je rus. vjatelь, (mladší) ventelь (Fraenkel, 1962, s. 1223–1224). Základem je ie. kořen * en- s t-rozšířením, srov. got. wandus „prut, proutek“, které se objevuje s gh-rozšířením v lit. véngti (Fraenkel, 1962, s. 1223–1224). Podle Wolfganga Schmida (1973, s. 422) se jedná o jméno, které je tvořeno od kořene * o-. Tento kořen odpovídá gót. winja „pastvina, proutí“, stisl. vin „trávník“, sthn. winne „pastvina“. Coţ ukazuje na to, ţe se nejspíš jedná o severně germánský kořen.

Aviţlys Geog.: Aviţlys je jméno řeky dlouhé 20 km. Pramení v okrese Akmenė. Protéká Litvou a ústí do řeky Venty. Et.: Jméno pravděpodobně souvisí s lit. avíţlius „chroust“, lit. aviţà „ovesné zrno, oves“, lot. àuza, pl. àuzas „oves“, strprus. wyse, pol. owies, rus. овёс, urk. oвéс, srbchor. òвас, č. oves (Fraenkel, 1962, s. 28, Vasmer III, 1987, s. 113).

Dabikinė Geog.: Dabikinė je jméno řeky dlouhé 37 km. Pramení v kraji Doubelės. Protéká Litvou a Lotyšskem, ústí do řeky Venty. Et.: Jméno zřejmě souvisí s prus. debica, debīcan „velký“ (Vanagas, s. 78). Sémantickým obsahem bude „velká (řeka)“.

Šventupys Geog.: Šventupys je jméno řeky dlouhé 23,7 km. Pramení v okrese Akmenė. Protéká Litvou a ústí do řeky Dabikinė. Et.: Jméno řeky je tvořeno od lit. šveñtas „posvátný, zboţný, vznešený, počestný“, šventíkas „duchovní“ a lit. apelativa upė (Fraenkel, 1965, s. 1041). Prus. swent-, např. místní jméno Swentegarben „Svatá hora“, řeka Swent, jezero Swentyn a ves Swentin (nyní Schwentin) atd. Vedle prus. swints „svatý“ je také pol. święty, kromě toho srov. lit. Šventaţeriai „svaté jezero“, řeka Šventója a Šventainé, něm. řeka Schwentine (u města Preetz) ze starého *Svętina, slov. křesní jména: rus. Svjatopolk, pol. Świętopełk, č. Svatopluk atd. (Fraenkel, 1965, s. 1042).

Lit. šveñtas atd. je příbuzné se strslov. svętъ „svatý“, rus. svjatoj, pol. święty, srbchor. svêt atd. (Fraenkel, 1965, s. 1042). Sémantický obsah Šventupys je tedy zřejmě „svatá řeka“.

Uogys Geog.: Uogys je jméno řeky dlouhé 30 km. Pramení v Telšiajském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Venty. Et.: Jméno řeky je tvořeno od lit. úoga „malé šťavnaté ovoce“, lot. „bobule, plod“, stsl. agoda, jagoda „plod, ovoce“, rus. ягода „bobule, bobulový plod“ < ie. *ōg-, ǝg- (Pokorny, s. 773, Vasmer IV, 1987, s. 545). Jméno řeky Uogys je zřejmě tvořeno kořenem uog- a sufixem -ys. Sémantický obsah bude pravděpobobně „plod“.

Vadakstis Geog.: Vadakstis je jméno řeky dlouhé 82 km. Pramení u okresního města Auce v Lotyšsku. Protéká Litvou a Lotyšskem, ústí do řeky Venty. Et.: Etymologie jména Vadakstis bude stejná jako u řeky Vadaksta. Název řeky souvisí s lit. vãdaksnis „říční záliv, který se při potopě spojuje s říčním tokem a velmi často má suché odtékací místo“ (Fraenkel, 1962, s. 1176). Také zřejmě souvisí s lit. vãdė „suché koryto vodního toku, které se po velkém dešti stává řekou“, vanduõ „voda“ (Vanagas, s. 357–358). Ze stejně tvořených hydronym můţeme jmenovat např. Vadukstà, Vadaktà, Vadakstis, Vadakste, Vãdė, Vadà, Vãdas, Vadavė, Vaduvà, Vãduva, Vadvà (Vanagas, s. 357–358). Sémantický obsah jména Vadakstis je zřejmě „vodní koryto“.

Agluona/Egluona Geog.: Agluona/Egluona je jméno řeky dlouhé 23,4 km. Pramení na jiţním okraji okresního města Naujoji Akmenė. Protéká Litvou a ústí do řeky Vadakstis. Et.: Název řeky je tvořen od lit. ãglė, ẽglė „jedle“, lot. egle „smrk“, prus. addle „jedle“, rus., ukr. ель, srbchor. jéлa, č. jedle, pol. jodła „jedle“ (Fraenkel, 1962, s. 117– 118, Vasmer II, 1986, s. 17).

Sémantický obsah jména Agluona je zřejmě „jedle, (řeka), která protéká okolo jedlí“.

Virvytė Geog.: Virvytė je jméno řeky dlouhé 131 km. Pramení v mokřadu „Eţero pelkė“, 3 km východně od města Laukuvy, okres Šilalė. Protéká Litvou a ústí do řeky Venty. Et.: Teoreticky se můţe jednat o u-kmen kořene *vir - místního jména. Moţná souvisí s liet. vỹrius „vír, víření ve vodě“, vírti, virulỹs „vír, víření, vodní vír“, lot. virulis „vodní vír“ (Fraenkel, 1965, s. 1260; Vanagas, s. 388). Význam hydronym bude pravděpodobně „tekoucí voda“. Tato hydronyma mohou být příbuzná s virvuliuoti „protékat, běţet“, varvěti „kapat“ (Vanagas, s. 388). Také jméno Virvytė můţeme spojovat s lit. vi vė „lano, provaz; rosa“, lot. vírve „lano, šňůra, provázek“ < * -, * - (Vanagas, s. 388).

Bartuva Geog.: Bartuva je jméno řeky dlouhé 103 km. Pramení 4 km severozápadně od jezera Plateliai (okres Plungė). Protéká Litvou a Lotyšskem, vlévá se do Baltského moře u okresního města Liepāja z jezera Liepājas. Et.: Jméno Bartuva je spojováno s prus. etnonymem bártas. Je však příliš nevěrohodné, ţe by řeka jménem Bártuva a moţná i Ba tis byly příbuzné s etnonymem bártas (Vanagas, s. 59). Hydronyma jsou nejspíš odvozena od lit. bartís (pol. barć, brus. ворть) „děravý strom, dutina ve stromě; úl“ (Vanagas, s. 59; Fraenkel, 1962, s. 36).

Srov. rus. djuţij, djuţoj „zdravý, pevný, silný, mohutný“, dial. duţij „silný, mocný, pevný“, pol. duży „velký, silný“, dużo „mnoho, velmi“, dużeć „stát se větším a silnějším“ (Fraenkel, 1962, s. 84). Sémantický obsah tohoto hydronyma je zřejmě „mohutná, mocná voda“.

Lielupe Geog.: Lielupe je jméno řeky dlouhé 119 km. Vzniká soutokem řek Nemunėlis a Mūša, které obě pramení v Litvě. Protéká Lotyšskem. Ústí do Riţského zálivu a jedním ramenem do Daugavy. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z kořene -upė a kořene *lei-, *loi- (*lie-). Ve jméně Lielupe je kořen *lie- opatřen l-formantem, např. lit. leĩlas „(neobvykle) štíhlý, hubený, ohebný, obratný“, lielas „veliký“, lot. liẽls „veliký“, liêls „holenní kost, bérec, lýtko“ (Fraenkel, 1962, s. 329–330). Od lot. liẽls „veliký“ je odvozeno liẽlît „velebit, chválit“ (srov. liẽlîgs „chlubivý, chvástavý“). Sémantickým obsahem Lielupe je „veliká řeka“.

Nemunėlis Geog.: Nemunėlis je jméno řeky dlouhé 191 km. Pramení v jezeře Lūšna (okres Rokiškis, Litva). Řeka protéká Litvou a Lotyšskem, vlévá se do řeky Lielupe. Et.: Platí pro ni vše, co bylo výše řečeno o řece Nemunas. Viz tamtéţ.

Apaščia Geog.: Apaščia je jméno řeky dlouhé 88 km. Pramení v okrese Rokiškis. Protéká Litvou a ústí do řeky Nemunėlis. Et.: Jméno je sloţeno ze dvou sloţek – z kořene ap- a sufixu -stia. Hans Krahe (s. 42–43) určuje staroevropský kořen *ap- s významem „voda, řeka“. Ke kořenu *ap- můţeme uvést tyto responze: sti. - „voda, řeka“, av. nom. sg. āfš, acc. sg. āpǝm „voda“, prus. ape „řeka“, apus „pramen“ (Krahe, s. 42). Zařadit sem lze i lit. ùpė, lot. upe „řeka“ (-u- je zřejmě redukovaný stupeň ie. o-, a-). Hydronyma s kořenem *ap- jsou v Evropě častá.

Z Dákie známe řeku Apos, dnešní Karaš, Ape a k ní existující lokalitu Apen (1190) při Oldenburgu, pramen Aponus ve Venetii, dnes Abano, *Apantia > Apance, přítok Saôny, Apula (893) > Afpel-, Appelbach, přítok Nahe s lokalitou Münsterappel na této řece, Apsos, řeka u Jiţní Illýrie, dnešní Semeni, Apsas, jezero a lokalita v Litvě, *Apsa > Assa, případně Asse, časté jako jmén menších řek ve Francii, západním Švýcarsku a severní Itálii, Apsa a její přítok Apsella, přítok Foglia ve střední Itálii, potok Apse v Lotyšsku, *Apsa > Abs, přítok Bobravy ve Slezsku, Apsuonà přítok Němenu v Litvě, *Apsantia > Absentia v Belgii, řeka Aposa (1211) u Bologne v severní Itálii, Apusa, jiné jméno Ausa, vlévající se do Jadranského moře u Rimini, *Apisa > Effesa (1267) > Efze, přítok Ohe v povodí Fuldy (Krahe, s. 42–43). Z této etymologie vyplývá, ţe se jedná o staroevropské hydronymum se sufixem -stia.

Aukštoji Gervė Geog.: Aukštoji Gervė je jméno řeky dlouhé 26 km. Pramení v Panevėţyském kraji. Protéká Litvou a ústí do řeky Apaščia. Et.: Hydronymum je utvořeno od lit. áukštas „vysoký“, lot. aûgsts, prus. aucktimiskan „vrchnost“ < * - -, aug-, ug- „zvětšovat, zesilovat“ (Pokorny, s. 84–85). Gervė je odvozeno od lit. gérvė, gervẽ „jeřáb popelavý“ (Vanagas, s. 114). Sémantickým obsahem Aukštoji Gervė je zřejmě „vysoký/velký jeřáb popelavý“. Gervė Geog.: Gervė je jméno řeky dlouhé 9,5 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Aukštoji Gervė. Et.: Toto jméno je odvozeno od lit. gérvė, gervẽ „jeřáb popelavý“, stru. жеравлъ, č. jeřáb, pol. żóraw (Vanagas, s. 114, Vasmer II, 1986, s. 67). Sémantickým obsahem hydronyma Gervė je „jeřáb popelavý“.

Rovėja Geog.: Rovėja je jméno řeky dlouhé 35 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Apaščia.

Et.: Zdá se, ţe hydronymum souvisí s lot. rāva „jáma, důl, propast, baţinatý kraj; hluboké místo v moři; vodopád, peřeje, skluzavka“, lit. rova „přílivový nános, záplavová naplavenina; hliněná půda/zemina“ (Vanagas, s. 280). Na baltském území najdeme patrně příbuzná jména – louky Rāveji, Rāvēji, Rāvijas, Rāvijs, pastviny Rāvija, Rãva, jezera Ràvijas-ȩzȩrs, Rāvas- ȩzȩrs, hydronyma Rãvas-upe, Ràv-upe (Vanagas, s. 280). Sémantickým obsahem jména Rovėja zřejmě bude „nános, naplavenina“.

Serbenta Geog.: Serbenta je jméno řeky dlouhé 12,8 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Rovėja. Et.: Jméno je prakticky homofonní s lit. serbentà, serbeñtas, serbeñtė „rybíz černý, meruzalka, rybíz“ < *serbh- (Vanagas, s. 296; Fraenkel, 1965, s. 776). Obsahem jména Serbenta je tedy „rybíz“.

Ţemoji Gervė Geog.: Ţemoji Gervė je jméno řeky dlouhé 21 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Apaščia. Et.: Jméno Ţemoji je z lit. ţẽmas, -à > ţemóji „nízký“, lot. zȩms, prus. semmai „nízký, nevysoký, malý“ (Vanagas, s. 400; Fraenkel, 1965, s. 1298). Gervė je odvozeno od lit. gérvė, gervẽ „jeřáb popelavý“ (Vanagas, s. 114). Sémantickým obsahem Ţemoji Gervė je zřejmě „nízký/malý jeřáb popelavý“.

Bėnupė Geog.: Bėnupė je řeka pramenící v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nemunėlis. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z kořene bėn- (pravděpodobně se jedná o osobní jméno) a kořene -upė.

Nereta Geog.: Nereta je jméno řeky dlouhé 21 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nemunėlis.

Et.: Jméno řeky souvisí s lit. nérti, neriù „potápět se, ponořit, přeplavat“, nírti, nyrù „vykloubit si“, lot. nírt, nirst „potápět se“, dále také můţe souviset s lit. neris „bobr“ (Vanagas, 1981, s. 228; Vasmer III, 1987, s. 82). Název řeky souvisí se skupinou vodních jmen, které se dají odvodit z indoevropského kořene *ner-/*nor- „potápět se, ponořit, jeskyně, jáma“ (např. lit. nérti „potápět se, ponořit, přeplavat“, nãras „potápěč“, rus. norá, ukr. norá, č. nora „díra, jeskyně, doupě, jáma“, lot. nírt, nirdât „potopit se, ponořit se“, rus. norá „jáma, jeskyně, doupě“, srb. nòrac „potápěč“) (Pokorny, 1966, s. 766; Vasmer III, 1987, s. 82). Např. Nera (také Narra), řeka v Norsku a Lotyšsku; Nerỹs (<*Nerios), řeka v Litvě; Nerva, řeka na levém břehu Hispánie Tarraconské, nyní Nervión, řeka a přístav v Bilbao; Neremà, řeka v Litvě, Náρωv > Narenta, řeka v Ilýrii; Nersa > Niers, přítok řeky Mázy, k tomu přítok *Nersina (863 Nerschina), nadále ţivoucí jako místní jméno Neersen; Narasà, řeka v Litvě; *Naristos > Narissus, řeka v Galii, nyní Narais v departmentu Sarthe; Nérka, potok ve farnosti Vadõkliai (Litva), také Nērotas, potok jiţně od Túbinai (Litva); Neretà, přítok Daugavy a přítok Němenu (Krahe, s. 59).

Mūša Geog.: Mūša je jméno řeky dlouhé 164 km. Pramení v okrese Joniškis. Protéká Litvou a Lotyšskem, ústí do řeky Lielupe. Et.: Mūša souvisí a je prakticky homofonní s lit. slovem mūšà „bití, bičování; silné vlnobití (na moři, na vodě)“. Lit. mùšti znamená bít, tlouci, mlátit (Vanagas, s. 222). Sémantickým obsahem jména Mūša bude tedy „vlnobití“.

Čeriaukštė Geog.: Čeriaukštė je jméno řeky dlouhé 30 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a Lotyšskem, ústí do řeky Mūša. Et.: Jedná se o lotyšské hydronymum tvořené kořenem čer- a sufixem -(i)aukšt-. Kořen čer- je z *ker- (Vanagas, s. 76–77).

Lėvuo Geog.: Lėvuo je jméno řeky dlouhé 148 km. Pramení v jezeře Lėvenaičio (okres Kupiškis). Řeka protéká Litvou a vlévá se do řeky Mūša.

Et.: Toto jméno souvisí s lot. Lêvenis: lot. lèvenis, lẽvenis „baţina, slatina“. Srov. trak. leva „baţina, bahnité místo“, kelt. řeka Leven (Vanagas, s. 187). Sémantický obsah jména Lėvuo je zřejmě „baţina“. Kupa Geog.: Kupa je jméno řeky dlouhé 25 km. Pramení v okrese Kupiškis. Protéká Litvou a ústí do řeky Lėvuo. Et.: Hydronymum Kupa má zřejmě souvislost s lit. kùpana „chumáč, dav, hromada, hejno“, kùpeta „velká kupa, hromada“ (Vanagas, s. 173).

Svalia Geog.: Svalia je jméno řeky dlouhé 36 km. Pramení v okrese Panevėţys. Protéká Litvou a ústí do řeky Lėvuo. Et.: Jméno je pravděpodobně utvořeno od kořene sval-, svil-, který souvisí s lit. svílti „ţhnout, doutnat, hořet bez ohně“, lot. svel'u, svelt „opalovat, spálit“, svelme „výpar, pára, ţár“ < * - „doutnat“ (Vanagas, s. 322–323; Pokorny, s. 1045). Sémantickým obsahem by mohla být „doutnající (řeka)“.

Viešinta Geog.: Viešinta je jméno řeky dlouhé 29 km. Pramení v okrese Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Lėvuo. Et.: Jméno řeky je tvořeno od kmene vieš-n- s determinantou n (kořen *vieš-) (Vanagas, s. 378). Od kořene * -/* is- „téci, rozplývat se“ (stind. vēṣati „rozplynout se“, viṣam „jed“) odvozujeme početnou skupinu staroevropských hydronym, doloţených ve jménech řek jako například: Viešà v Litvě, Wiese, přítok Rýnu pod Basilejí. *Visentios > Bisenzo, přítok Arno (v Toskánsku) s lokalitou Visentium, *Visantia (1484 Wysentzbach) > Wiesaz, přítok Steinlach ve Württembersku, *Vīsantia > Visance, řeka v departementu Orne ve Francii, *Visontia > Vesonze, přítok Rhôny u města Sion. Visara/Visera/Visura > Weser, řeka vlévající se do Severního moře, *Visera > Wyre, řeka vlévající se do Irského moře (u města Fleetwood, Lancashire), Visera (9./10. stol.) > Vézère, přítok Dordogne (departement Corrèze) a přítok Isle u Périgueux (departement Dordogne/Haute-Vienne), Visera > Vesdre (Weser), přítok Ourthe

48 v povodí Mázy v Belgii (915 Wesere, 1153 Wisera). Viserontia (524) > Vézeronce, přítok Rhôny v departementu Isère (Krahe, s. 50–51).. Toto hyndronymum můţeme pokládat za reprezentanta staroevropského toponymického typu tvořeného sufixem -nta.

Vašuoka Geog.: Vašuoka je jméno řeky dlouhé 34 km. Pramení v okrese Anykščiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Viešinta. Et.: Jméno Vašuoka nejspíš souvisí s lit. vašùs „úrodný, plodný, hojný, bujný, dobře rostoucí, vzkvétat“, vašà „růst, rostoucí“ (Vanagas, s. 368). Lit. vašùs, vašà se zdá být příbuzný s lot. vasa „vlhká půda, vlhká zemina“. Řeka Vašuoka pravděpdobně protékala místem, kde byla úrodná půda, od toho zřejmě dostala svůj název.

Pyvesa Geog.: Pyvesa je jméno řeky dlouhé 92,6 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Mūša. Et.: Hydronymum je tvořeno od kořene pyv-, který souvisí s stind. pīvas-a- „tučný, opuchlý, oteklý, pupenatý, břichatý“, slov. pivo „pivo“ (Vanagas, s. 260).

Tatula Geog.: Tatula je jméno řeky dlouhé 64,7 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Mūša. Et.: Jméno Tatula se skládá z kořene tat- a sufixu -ula. Takţe pravděpodobně souvisí s lit. tatėti „rachotit, chrastit“, taténti „střílet“, tãtinti „bít“ (Vanagas, s. 341). Na baltském území nacházíme mnoho příbuzných hydronym – Tãtala, Tatalà, Tãtalas, Tãtula, Tãtulė (Vanagas, s. 341). Právě varianta s -ul- vypadá jako nová substituce (podle apelativa tetùlė, nář. tatùla „teta“ (Vanagas, s. 341). Sémantickým obsahem jména Tatula bude tedy „rachotící (řeka)“.

Juodupė Geog.: Juodupė je jméno řeky dlouhé 24,2 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Tatuly. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z lit. júodas, juodà (júodasai, juodóji) „černý“, lot. „lesní čert/ďábel, polní čert/ďábel, běs“ a lit. apelativa upė „řeka“. Lit. júodas „černý“, júosvas, juõsvas, juodókas „načernalý, začernalý“, juõčkis, -ė, juõdskis, juodíšius „člověk s tmavším obočím nebo pletí, zvíře s černým koţichem“, júodikis „haléř, drobný penízek“, juõdis, juodỹbė „černidlo, černost, nečistota“, juõduoti, júodauti, juodéti, juõsti, júosti (juostù, juodaũ, júodau) „černě se třpytit“ (Fraenkel, 1962, s. 197). Na baltském území nacházíme bohatý invetář hydronym utvořených od lit. júodas. Jako příklad můţeme jmenovat Júodas, Juodóji, Júodė, Juodė, Juodţia, Juodẽlė, Juodėjà, Juodýkšnis, Juodynėlė, Juodínė, Juodỹnė, Juodiníškis, Juodišà, Juodíšius, Juodišà, Juodiškė, Júodravis, Júodrevis, Juodšakà, Júodšakis, Júodupalis, Júodţiupis, Júodţiaupis (Vanagas, s. 138). Sémantickým obsahem jména Juodupė je tedy „černá řeka“.

Upytė Geog.: Upytė je jméno řeky dlouhé 29 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Tatuly. Et.: Jméno Upytė je homofonní s lit. apelativem ùpė, lot. upe „řeka“, které je snad příbuzné s velkým mnoţstvím jiných apelativ a hydronym (viz Apaščia). Hans Krahe počítá toto jméno k hydronymům typu *ap-. Hydronyma s kořenem *ap- jsou v Eropě častá (viz Apaščia). Ie. kořen * - „voda, řeka“ > stind. - „voda“, av. nom. sg. āfš, acc. sg. āpǝm, instr. sg. apā(-ca), stind. āpavant- „vodnatý“, stprus. ape „řeka“, apus „pramen, vodní tok, říčka, potok“, mezi tyto responze lze zařadit lit. ùpė, lot. upe (-u- je zřejmě redukovaný stupeň ie. o-, a- ) „řeka“ (Pokorny, s. 51–52). Na baltském území se nachází početný inventář hydronym tohoto či příbuzného jména – Upė, Upės, Upis, Upỹs, Upiai, Upius, Upãlė, Upãliai, Upãlis, Upẽlė, Upẽlės, Upẽliai, Upelikai, Upỹna, Upyníkė, Upità, Upýtė, Upýtis, Upiùkas, Upùkai (Vanagas, s. 354–355).

Sémantickým obsahem jména Upytė je „řeka“.

Gilasys Geog.: Gilasys je jméno řeky dlouhé 2,6 km. Pramení v okrese Kėdainiai. Protéká Litvou a ústí do řeky Upytė. Et.: Jméno Gylasys je z lit. gilùs „hluboký“, gilùmas, gilumà, gỹlis, gylẽ, gelmẽ „hloubka, hlubina, hlubokost, propast“, lot. dziļš „hloubka“, dzelme, dzelmenis „hloubka, hlubina (ve vodě), dutina, vyhloubení“, dzelve „výmol v bahnité baţině“, prus. gillin „hluboký“ (Fraenkel, 1962, s. 151; Vamer, 1986, s. 431). Z příbuzných hydronym můţeme jmenovat Gílis, Gilióji, Gilánda, Giliãupė, Gilaũšis, Gilijà, Gilùvė, Gilasỹs (Vanagas, 115). Sémantickým obsahem jména Galasys bude tedy zřejmě „hluboká (řeka)“.

Ringuţė Geog.: Ringuţė je jméno řeky dlouhé 21 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Upytė. Et.: Toto jméno souvisí s lit. rínga, ríngė, riñgė, ringẽ „zatáčka, zátočina, zatočená linie/čára/trať; zářez, řez, boule, otok; pás, úsek“, ríngis „zatáčka“, ringiúoti „následovat, jít, běţet křivě“, ringúoti „točit se, zakroutit se, kroutit se, zvlnit, zkřivit, vlnit, vlnit se“ (Fraenkel, 1962, s.735–736; Vanagas, s. 278; Vasmer III, 1987, s.482). Jako příklad příbuzných jmen můţeme jmenovat Ríngė, Riñgė, Ringa, Ringẽlis, Ringẽlė, Riñgis, Ringỹs, Riñgus, Ringà, Ringa, Ringóvė, Ringóţis, Ríngupis, Rínguţis (Vanagas, s. 278). Sémantický obsah jména Ringuţė je tedy „vlnící se (řeka)“.

Vabala Geog.: Vabala je jméno řeky pramenící v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Tatuly. Et.: Jméno Vabala je prakticky homofonní s lit. vãbalas, vabuolas „brouk“, lot. vabale, vabals, vabuls, vabu(o)le, vabuolis „brouk“ < * - „vandrovat, potulka, hemţit se“ (Fraenkel, 1965, s. 1176; Pokorny, s. 1114–1115). Na baltském území nacházíme i jiná příbuzná hydronyma – např. Vabalẽ, Vãbalas, Vabalỹs, Vabalẽlis, Vabálka, Vabaliùkas (Vanagas, s. 357).

Sémantickým obsahem jména Vabala bude tedy „broučí (řeka), (řeka), která se hemţí“.

Švėtė Geog.: Švėtė je jméno řeky dlouhé 123 km. Pramení 3 km západně od vsi Maţeikai (okres Šiauliai). Protéká Litvou a Lotyšskem, vlévá se do řeky Lielupe 8 km severozápadně od města Jelgava. Et.: Jedná se o jméno řeky, které je tvořeno z kořene švėt-, lit. , „zářit, svítit“, , „očistit, vyčistit“, , „vţdy se třpytit“, , „být jasný/světlý“, „skelný papír“, „třpytit se, blikat“ < * -, kuei-d-, kuei-s-, kuei-t- „lesknoucí se, svítící“ (Vanagas, s. 338; Pokorny, s. 628–629). Sémantický obsah jména Švėtė bude tedy „třpytící se/zářící/lesknoucí se (řeka)“.

Dysna Geog.: Dysna je jméno řeky dlouhé 176 km. Odtéká z jezera Parsvėtas nedaleko města Dūkštas. Protéká Litvou a Běloruskem, vlévá se do řeky Daugavy. Et.: Toto jméno pochází z kořene dysn- (dzysn-). Tento kořen je v baltské hydronymii zcela izolovaný. Jméno Dysna můţeme rozdělit na kořen dy- a sufix -sna. Kořen dy- souvisí s lot. diêt „skákat, skočit, tancovat“, stind. dīyati „letět“ < * - ( -, -, dī-) „houpat se, kmitat se, pohybovat se“ (Vanagas, s. 87; Pokorny, s. 187). Sémantický obsah jména Dysna je tedy „(řeka), která se pohybuje“.

Ošupis Geog.: Ošupis je jméno řeky dlouhé 5,4 km. Pramení ve městě Kontininkai. Protéká Litvou a ústí do Baltského moře. Et.: Jedná se o kompozitum, které je tvořené lit. õšti (ošiù, ošiaũ) „hučet, burácet, bouřit“ a lit. apelativa upė (Fraenkel, 1962, s. 518). Sémantickým obsahem jména Ošupis je „burácející řeka“.

3. LOTYŠSKO

3.1 Lotyšský říční systém

Baltské moře  Bartuva/Barta  Daugava o Aiviekste . Pededze  Dubna  Ogre  Irbe o Stende

Riţský záliv  Gauja o Amata  Lielupe o Mūša . Čeriaukštė  Nemunėlis o Dienvidsusēja o Nereta  Iecava o Misa  Svėtė o Berţė  Salaca

Pskovské jezero  Velikaja o Utroja/Rītupe . Ludza/Lţa  Kukhva

Lubanas jezero  Rēzekne o Malta

Luknas jezero  Tartaks

3.2 Rozbor jednotlivých lotyšských řek

Daugava Geog.: Daugava je jméno řeky dlouhé 1 020 km. Pramení ve Valdajské vysočině. Porotéká Lotyšskem, Běloruskem a Ruskem. Ústí do Baltského moře. Et.: Toto jméno pochází z lit. slova daũg, daugi(a) „moc, hodně, příliš“, daũgis „mnoţství, mnohost“; lot. daũdz „moc, hodně, příliš“ < *dheugh- (Vanagas, s. 81; Pokorny, s. 271). Od těchto slov vzniklo mnoho dalších vlastních jmen, např. Daũgis, Daũgilas, Daũkantas; prus. Daugis, Daugil, Dawkant (Fraenkel, 1962, s. 84). Srov. rus. djuţij, djuţoj „zdravý, pevný, silný, mohutný“, dial. duţij „silný, mocný, pevný“, pol. duży „velký, silný“, dużo „mnoho, velmi“, dużeć „stát se větším a silnějším“ (Fraenkel, 1962, s. 84). Sémantický obsah tohoto hydronyma je zřejmě „mohutná, mocná voda“.

Aiviekste Geog.: Aiviekste je jméno řeky dlouhé 114 km. Pramení v jezeře Lubanas. Protéká Lotyšskem a ústí do Daugavy u města Pļaviņas. Et.: Etymologie je nejasná. Pravděpodobně bude toto hydronymum odvozeno od lokality.

Pededze Geog.: Pededze je jméno řeky dlouhé 159 km. Pramení v jezeře Kirikumäe. Protéká Lotyšskem, Estonskem a Ruskem. Ústí do řeky Aiviekste. Et.: Toto jméno můţeme spojovat s lit. slovem pėdà, pėda „chodidlo, dolní část nohy“, pésčias, péksčias „pěšky“. Také lot. pêda znamená „chodidlo, stopa“, č. pěšì, pol. pieszy, lat. pedis (Fraenkel, 1962, s. 561–562; Vasmer III, 1987, s. 257). Lit. pėdà a lot. pêda mohou také označovat jednotku míry a délky (Fraenkel, 1962, s. 561–563). Na baltském území nacházíme velký počet příbuzných jmen, např. řeky Pėdė, Pėdãmė, Pêd-up, Pedele (Vanagas, s. 252). Sémantický obsah jména Pededze bude tedy „noha“.

Dubna Geog.: Dubna je jméno řeky dlouhé 105 km. Pramení v jezeře Cārmin. Protéká Lotyšskem a ústí u města Līvāni do Daugavy. Et.: Jméno souvisí s lit. dùbti „bořit se, propadat se“, dubùs „hluboký, vykotlaný“, dùgnas „dno“, , „propast, rokle“, lot. dubt „sklánět se, vyhloubit, být vyhloubený“, „dno“, „bahno, bláto“ < *dheu-b-, dheu-p- „hluboký“ (Pokorny, s. 267–268). Od kořene *dheu-b-, dheu-p- nacházíme na baltském území početný inventář hydronym, např. Dùbė, Dùbės, Dùbis, Dubaũsis, Dubaũs-upis, Dubeĩkis, Dubẽlė, Dubẽlis, Dubijà, Dùbikė, Dubinaĩ, Dubùklis, Dùbalingė (Vanagas, s. 93). Sémantický obsah jména Dubna je pravděpodobně „hluboká (řeka)“.

Ogre Geog.: Ogre je jméno řeky dlouhé 188 km. Pramení ve Vidzemské vysočině. Protéká Lotyšskem. Ústí do Daugavy. Et.: Hans Krahe (s. 54) pokládá toto jméno za reprezentanta staroevropského původu od kořene * - „honit, řádit, být v pohybu, vést“ (sti. ájati „hnáti“, ř. αγω, lat. agō „hnáti, vésti“, stsev. aka „jet“, stind. ajiráḥ). V evropské hydronymii nacházíme velký inventář patrně příbuzných jmen. Jedná se např. o norskou řeku Aka (< *Aga) a lotyšskou řeku Aga.

Z rozšířených podob jsou pro nás zajímavé přítoky Wörnitzu Eger (760, 819 Agira) a přítok Traunu v povodí Dunaje v Horním Rakousku Ager (810, 12. stol. Agira) spolu s francouzskou Aire, přítokem Aisny (v 8. stol. Ageira, v 11. stol. Agira). Také můţeme uvést přítok Dunaje poblíţ Lince Aist < *Agasta, *Agista (853 Agasta, 985 Agesta) (Krahe, s. 54–55). V tomto případě se zdá hypotéza o staroevropském původu správná proto, ţe hydronyma vykazující podobnost a příbuznost se jménem Ogre se rozprostírají po celém evropském území.

Irbe Geog.: Irbe je jméno řeky dlouhé 32 km. Vzniká soutokem Rinde a Stende. Protéká Lotyšskem a ústí do Baltského moře. Et.: Název řeky Irbe je homofonní s lot. apelativem irbe „tetřev, polní kur“, lit. jerũbė, íerbė, íerbė, jẽrbe < *erebh- (Fraenkel, 1962, s. 193; Vasmer III, 1987, s. 156). Sémantickým obsahem jména Irbe bude tedy „tetřev, polní kur“.

Stende Geog.: Stende je jméno řeky dlouhé 100 km. Protéká Lotyšskem a ústí do řeky Irbe. Et.: Etymologie tohoto jména je nejasná.

Gauja Geog.: Gauja je jméno řeky dlouhé 452 km. Pramení ve Vidzemské vysočině. Protéká Lotyšskem a Estonskem. Ústí do Riţského zálivu. Et.: Původ tohoto jména není zcela jasný. Předpokládá se, ţe souvisí s lit. a lot. gaujà, gauja „hromada, houf, tlupa, dav“, lot. gauja „dav“; srov. ještě góvija „zástup“ (Fraenkel, 1962, s. 140). K. Būga se domnívá, ţe jméno Gauja znamená „kraví řeka“, srov. lot. gùovs „kráva“ (Vanagas, s. 108–109). Sémantický obsah jména Gauja bude pravděpodobně „hromada“.

Nemunėlis Geog., Et.: viz litevský říční systém - Nemunas.

Dienvidsusēja Geog.: Dienvidsusēja je jméno řeky dlouhé 144 km. Pramení v kraji Sēlija. Protéká Lotyšskem a ústí do řeky Nemunėlis. Et.: Etymologie je nejasná. Jméno je nejspíš kompozitum, jehoţ první část je lot. dienvidi „jih“, dienvidu „jiţní“, druhou část tvoří lot. sust „být suchý, bez vláhy“, susêt (-u, ẽju) „být bez vláhy, být suchý“, susinât „sušit“, susenis „suchý jihovýchodní vítr“ (Fraenkel, 1965, s. 945). Sémantickým obsahem jména Dienvidsusēja je zřejmě „jiţní suchá (řeka)“.

Nereta Geog.: Nereta je jméno řeky dlouhé 21 km. Pramení v okrese Birţai. Protéká Litvou a ústí do řeky Nemunėlis. Et.: Jméno řeky souvisí s lit. nérti „potápět se, ponořit, přeplavat“, lot. nírt, nirst „potápět se“, dále také můţe souviset s lit. neris „bobr“ (Vanagas, 1981, s. 228; Vasmer III, 1987, s. 82). Název řeky souvisí se skupinou vodních jmen, které se dají odvodit z indoevropského kořene *ner-/*nor- „potápět se, ponořit, jeskyně, jáma“ (např. lit. nérti „potápět se, ponořit, přeplavat“, nãras „potápěč“, rus. norá, ukr. norá, č. nora „díra, jeskyně, doupě, jáma“, lot. nírt, nirdât „potopit se, ponořit se“, rus. norá „jáma, jeskyně, doupě“, srb. nòrac „potápěč“) (Pokorny, 1966, s. 766; Vasmer III, 1987, s. 82). Např. Nera (také Narra), řeka v Norsku a Lotyšsku; Nerỹs (<*Nerios), řeka v Litvě; Nerva, řeka na levém břehu Hispánie Tarraconské, nyní Nervión, řeka a přístav v Bilbao; Neremà, řeka v Litvě, Náρωv > Narenta, řeka v Ilýrii; Nersa > Niers, přítok řeky Mázy, k tomu přítok *Nersina (863 Nerschina), nadále ţivoucí jako místní jméno Neersen; Narasà, řeka v Litvě; *Naristos > Narissus, řeka v Galii, nyní Narais v departmentu Sarthe; Nérka, potok ve farnosti Vadõkliai (Litva), také Nērotas, potok jiţně od Túbinai (Litva); Neretà, přítok Daugavy a přítok Němenu (Krahe, s. 59).

Iecava Geog.: Iecava je jméno řeky dlouhé 155 km. Pramení v kraji Jaunjelgava. Protéká Lotyšskem a ústí do řeky Lielupe. Et.: Etymologie je nejasná. Řeka je pravděpodobně pojmenovaná podle lokality Iecava v Lotyšsku.

Misa Geog.: Misa je jméno řeky dlouhé 108 km. Pramení v kraji Vecumnieki. Protéká Lotyšskem a ústí do řeky Iecava. Et.: Hydronymum Misa je prakticky homofonní s lit. misà a lot. misa „pivovarská sladina, kaše“. Význam jména Misa bude zřejmě „kašovitá (řeka)“.

Svēte Geog.: Svēte je jméno řeky dlouhé 123 km. Pramení 3 km západně od vsi Maţeikai (okres Šiauliai). Protéká Litvou a Lotyšskem, vlévá se do řeky Lielupe 8 km severozápadně od města Jelgava. Et.: Jedná se o jméno řeky, které je tvořeno z kořene švėt-, lit. , „zářit, svítit“, , „očistit, vyčistit“, , „vţdy se třpytit“, , „být jasný/světlý“, „skelný papír“, „třpytit se, blikat“ < * -, kuei-d-, kuei-s-, kuei-t- „lesknoucí se, svítící“ (Vanagas, s. 338; Pokorny, s. 628–629). Sémantický obsah jména Svēte bude tedy „třpytící se/zářící/lesknoucí se (řeka)“.

Bērze Geog.: Bērze je jméno řeky dlouhé 107 km. Protéká Lotyšskem a ústí do řeky Švėtė. Et.: Jméno je nejspíše odvozeno od lit. bérţas, lot. bẽrzs, dial. bẽrza, bērze, prus. berse „bříza“, které je bříbuzné s ukr. бeрéзa, bulh. брéзa, rus. берёза č. břìza, pol. brzoza (Fraenkel, 1962, s. 40–41; Vasmer I, 1986, s. 154). Nacházíme velký inventář patrně příbuzných jmen. Jedná se např. o litevské řeky Bérţas, Berţẽlis, Bérţė, Berţẽ, Berţuonà, Berţuonis, Berţùtė, Bérţ-ravis, Berţ-a-viẽtis, Berţ-upãlis, Berţ-ùpė, Bérţ-upelis, Berţ-upis, Bérţ-vilka. Mezi jména jezer patří Bérţinis, Berţínis, Bérţoras, Berţuõlis, Berţuonis, Bérţuvis (Vanagas, s. 62). Sémantickým obsahem jména Bērze je pravděpodobně „březová (řeka)“.

Salaca Geog.: Salaca je jméno řeky dlouhé 95 km. Pramení v jezeře Burtnieks. Protéká Lotyšskem. Ústí do Riţského zálivu.

Et.: Etymologie je nejasná. Pravděpodobně souvisí s lot. salaka, salaks „Osmerus eperlanus, koruška evropská (losovitá ryba, která se vyskytuje v Severním a Baltském moři)“. Tento název však můţeme povaţovat také za kompozitum, jehoţ první část je tvořena lot. sala, lit. salà „ze všech stran obklopen vodou, ostrov“, druhou část kompozita tvoří lot. acs „oko“, lit. akis, prus. ackis, ackins „oko“ (Fraenkel, 1962, s. 5; Fraenkel, 1965, s. 758). Sémantickým obsahem jména Salaca je zřejmě „(řeka), ve které ţijí korušky evropské“ nebo podle druhé etymologie „ostrov, který je obklopený vodou“.

Rītupe, Ūdrāja Geog.: Rītupe, Ūdrāja je jméno řeky dlouhé 176 km. Pramení v jezeře Meirāni. Protéká Lotyšskem a Ruskem. Ústí do řeky Velikaja. Et.: Jedná se o kompozitum, které se skládá z kořene -upė a kořene *rēi-, *rōi-. Lot. rîts „ráno, jitro“, rîtenis „východní vítr“, adv. rît(u), rîtâ „zítra“, lit. rýtas, rus. pано, ukr. рано, ранок (Fraenkel, 1965, s. 738–740; Vasmer III, 1987, s. 442). V Rusku se tato řeka nazývá Утроя „Utroja“. V rus. утро „utro“ znamená „ráno“. Sémantický obsah tohoto hydronyma je nejspíš „ranní řeka“.

Ludza/Lţa Geog.: Ludza/Lţa je jméno řeky dlouhé 156 km. Pramení v jezeře Lielais Ludzas. Protéká Lotyšskem a Ruskem. Ústí do řeky Utroja. Et.: Jméno je utvořeno od kořene lug- (*lugiā) „kaluţ, louţe, bahno, baţina“, lot. luga „bahnitá hromada v jezeře“, lugava „špatné, podzimní počasí“, lit. liũgas „marast, kal“, lugnai „bahnitá špína“, rusko-stsl. лужа, č. louţe „kaluţ, louţe“ (Fraenkel, 1965, s. 379; Vasmer II, 1986, s. 529). Sémantický obsah jména Ludza/Lţa je zřejmě „kaluţ“.

Kūkova, Kukhva Geog.: Kūkova, Kukhva je jméno řeky dlouhé 107 km. Pramení v jezeře Numernes. Protéká Lotyšskem a Ruskem. Ústí do řeky Velikaja.

Et.: Pravděpodobně toto hydronymum souvisí s liet. kùkti „shýbnout se“, lot. kukt „být křivý, ohnutý“ (Fraenkel, 1962, s. 306). Sémantickým obsahem by tedy bylo „(řeka), která se shýbá/ohýbá“.

Rēzekne Geog.: Rēzekne je jméno řeky dlouhé 116 km. Pramení v jezeře Rāzna. Protéká Lotyšskem a ústí do jezera Lubāns. Et.: Etymologie je nejasná.

Malta Geog.: Malta je jméno řeky dlouhé 105 km. Pramení v jezeře Salājs. Protéká Lotyšskem a ústí do řeky Rēzekne. Et.: Původ tohoto jména souvisí s lit. málti, malù, maliaũ „mlít, mlet, umlít“ a lot. malt, malu „mlet, kroutit, otáčet“ (Fraenkel, 1962, s. 403–404; Vasmer II, 1986, s. 597). Na baltském území nacházíme příbuzná hydronyma, např. Mólt-upis, Màltas- ęzęrs.

Tartaks Geog.: Tartaks je jméno řeky dlouhé 18 km. Pramení v jezeře Rušon. Protéká Lotyšskem a ústí do jezera Luknas. Et.: Jméno této řeky je utvořeno od ie. kořene *ter-/*tor- „rychle, rychlý; silně, silný“ (stind. taráni- „hbitý, energický“, tárasā „kvapně, honem“) (Krahe, s. 57). Řeky typu *ter-/*tor- lze nalézt po celé Evropě. Nálézáme Tarus > Taro, přítok Po v Aemilia (Itálie), Taravus (1192) > Tharaux, řeka v departementu Gard, Tarãmas, jezero v Litvě, Tarona > Ternin, přítok Arroux ve Francii, Taranta, pramen v jiţní Francii (Krahe, s. 57). Geografické rozšíření podobných hydronym ukazuje, ţe jméno Tartas je nejspíše staroevropského původu. Pokud pokládáme toto hydronymum za reprezentanta staroevropského toponymického typu, tak je tvořeno sufixem -ta.

Abava Geog.: Abava je jméno řeky dlouhé 134 km. Pramení v baţině Lestene. Protéká Lotyšskem a ústí do Venty. Et.: Mezi staroevropská hydronymická jména tvořená od „vodních slov“ můţeme řadit i jméno řeky Abava. Analyzujeme-li toto jméno, zdá se být nejpravděpodobnější původ od kořene *ab- „voda, řeka“ (stir. ab < *abā, gen. abae, vedle toho abann, velš. afon „řeka“; lat. amnis < *abnis). Jména tvořená od kořene *ab- jsou početná v baltských zemích – např. Abava, Abula, Abuls, Abista; v Británii Abona; na německém území Abelica (712), nyní Albe, přítok Sáry, a Abusina (759 Abunsna) > Abens, přítok Dunaje (Krahe, s. 41). Jméno Abava je tvořeno staroevropským sufixem -ava (-ua, -uo-).

Mazā Jugla Geog.: Mazā Jugla je jméno řeky dlouhé 119 km. Pramení v jezeře Cārmin. Protéká Lotyšskem a ústí do Jugly. Et.: Toto jméno je s největší pravděpodobností odvozeno od *Maţ-upis, Maţẽlis. Nacházíme rozsáhlý inventář hydronym – litevská jezera Maţíklis, Maţiùtis, Maţùlis, řeka Maţ-ùpė. Jméno je tedy nejspíše odvozeno od lit. mãţas, maţà, maţasaĩ, maţàsis a lot. mazs „malý, málo“ (Vanagas, s. 208).

Závěr Při podrobném studiu baltské hydronymie se nám podařilo určit přinejmenším dvě vrstvy toponymické – tj. vrstva staroevropská, obsahující nejstarší indoevropská toponyma, a vrstva vlastní baltská. Je třeba mít na paměti, ţe přechod mezi oběma typy je poměrně plynulý a patrně ne diskontinuální, jako tomu je v českých zemí, kde původní staroevropská vrstva je překryta (snad kontinuální) keltskou, diskontinuální germánskou a diskontinuální slovanskou (případně ještě kolonizační německou). Při podrobnějším studiu baltské hydronymie je moţné spolehlivě dojít k závěru, ţe názvy baltských řek jsou původní, tzn. jedná se o toponymickou vrstvu baltskou v tom smyslu, ţe obsahují prostředky (kořeny a afixy), které jsou baltským jazykům vlastní. Práce samozřejmě neobsahuje veškerá hydronyma, která se nachází na baltském území, ani to není z důvodu jejího rozsahu moţné.

Seznam zkratek acc. – akusativ slov. – slovanské adj. – adjektivum srb. – srbské alb. – albánské srbchor. – srbochorvatské anglsas. – anglosaské srov. – srovnej atd. – a tak dále sthn. – starohornoněmecké av. – avestské stind. – staroindické balt. – baltské stir. – staroirské brus. – běloruské stlit. – starolitevské č. – české stnor. – staronorské dial. – dialektické stprus. – staropruské est. – estonské strus. – staroruské f. – femininum stsl. – staroslověnské gen. – genitiv stsas. – starosaské gót. – gótské stsev. – staroseverské ie. – indoevropské švéd. – švédské inf. – infinitiv toch. A – tocharské, dialekt A instr. – instrumentál toch. B – tocharské, dialekt B ir. – irské trak. – trácké kelt. – keltské ukr. – ukrajinské lat. – latinské velš. – velšské lit. – litevské lot. – lotyšské m. – maskulinum např. – například něm. – německé nom. – nominativ pl. – plurál pol. – polské prus. – pruské rus. – ruské

Literatura Fraenkel, Ernst. Litauisches etymologisches Wörterbuch I., II. Heidelberg: C. Winter, 1962. Fraenkel, Ernst. Litauisches etymologisches Wörterbuch I., II. Heidelberg: C. Winter, 1965. Krahe, Hans. Unsere Ältesten Flussnamen. Wiesbaden: O. Harrassowitz, 1964. Pokorny, Julius. Indogermanische Wörterbuch. Bern und München, 1966. Schmid, Wolfgang P. Aura und Aurajoki, In: Baltistica IX (2), 1973. Vanagas, Aleksandras. Lietuviu hidronimu etimologinis ţodynas. Vilnius, 1981. Vasmer, Max. Этимологический словаръ русского языка I. Moskva, 1986. Vasmer, Max. Этимологический словаръ русского языка II. Moskva, 1986. Vasmer, Max. Этимологический словаръ русского языка III. Moskva, 1987. Vasmer, Max. Этимологический словаръ русского языка IV. Moskva, 1986.