Poděkování Chtěla Bych Tímto Způsobem Velmi Poděkovat Všem

Poděkování

Chtěla bych tímto způsobem velmi poděkovat všem, kteří mi pomáhali tuto práci uskutečnit. Především obětavé vedoucí Mgr.Dagmar Vachůtové za všechny cenné rady, připomínky a příkladné vedení . Dále také konzultantovi Mgr. Milanu Vokáčovi, PhD. za poskytnutý materiál z povrchových sběrů, určení lokalit a mnoho dalšiho. Velký dík také patří Mgr. Soni Klanicové za určení terry sigillaty a Bc. Richardu Bíškovi, za pomoc a značnou trpělivost při práci s prostorovými analýzami. Také za poskytnutí map a materiálů Českému zeměměřičskému úřadu a zprostředkování Mgr. Petru Dreslerovi, PhD. Také bych chtěla vyjádřit své díky Mgr. Aleně Knechtové za výpis ze Státního archeologického seznamu a tímto i Doc. Jiřímu Macháčkovi, PhD. jako osobě přes kterou je nám, studentům, přístup k těmto informacím umoţněn. A v neposlední řadě bych chtěla hlavně poděkovat všem svým blízkým za pomoc a podporu.

Obsah 1. Úvod ...... 4 2. Geografické vymezení mikroregionu středního Podyjí...... 5 3. Přírodní podmínky ...... 7 3. 1. Povodí Dyje ...... 7 3. 2. Horopis ...... 7 3. 3. Klimatické podmínky ...... 8 3 .4. Přírodní prostředí v době římské ...... 8 4. Metoda a pracovní postup ...... 10 5. Nástin germánského osídlení v okolí mikroregionu ...... 11 6. Doklady germánského osídlení ...... 13 6. 1. Předměty římsko-provinciálního prostředí ...... 14 6. 1. 1. Keramika ...... 14 6. 1. 1. 1. Importovaná keramika ...... 15 6. 1. 1. 2. Terra sigillata ...... 16 6. 1. 1. 3. Jemná ţluto-oranţová ...... 21 6. 1. 1. 4. Jemná šedá keramika ...... 23 6. 1. 2. Ostatní nálezy ...... 25

6. 2. Předměty germánské provenience...... 26 6. 2. 1. Keramika modelovaná v ruce ...... 28 6. 2. 2. Keramika vytáčená na kruhu ...... 31 7. Prostorové analýzy mikroregionu a přilehlého okolí ...... 32 7. 1. Nedestruktivní metody a geografické informační systémy ...... 35 7. 2. Digitální model reliéfu ...... 36 7. 3. Lokální reliéf ...... 37 7. 4. Sklon terénu ...... 39 7. 5. Orientace svahu ...... 42 7. 6. Časová vzdálenost k vodnímu toku ...... 43 7. 7. Viditelnost v krajině ...... 46 7. 8. Průchodnost terénem ...... 47 7. 9. Závěry prostorových analýz v oblasti sledovaného mikroregionu a přilehlém okolí ...... 49 8. Závěr ...... 50

10. Seznam obrázků, grafů a tabulek ...... 52 11. Seznam pouţité literatury ...... 54 12. Seznam zkratek ...... 60 13. Přílohy

1. Úvod

Jiţní Morava a Znojemsko byly významnou sídlištní oblastí jiţ od nejstarších dob. Ve své práci jsem se zaměřila na část tohoto kraje - mikroregion středního Podyjí. V minulosti byla oblast Znojemska jiţ hojně prozkoumávána a neunikla zájmu mnoha významných badatelů jako např. J. Palliardi, F.Vildomec, E. Beninger, H. Freising, I.L. Červinka nebo J. Kovárník (PALLIARDI 1888; VILDOMEC1931; BENINGER-FREISING 1933; ČERVINKA 1946; KOVÁRNÍK 1985). Podrobněji byla oblast shrnuta v knize „Pravěk Znojemska“ (PODBORSKÝ-VILDOMEC 1972). Hlavní osou mnou zvoleného mikroregionu je řeka Dyje, podél které celé osídlení probíhá. Lokality se nachází v poměrně malé vzdálenosti od sebe i od toku a podle zjištěných nálezů můţeme hovořit o sídlištích. Pilířem předkládané práce je především nevyhodnocený materiál z povrchových sběrů ze čtyř lokalit Krhovice IA, Krhovice – U lomu, Strachotice IB a Strachotice – Micmanice, rozkládajících se na dvou katastrech Krhovice a Strachotice. Podrobněji jsem se tedy zaměřila na čtyři výše zmíněná sídliště, ze kterých mi byl poskytnut převáţně keramický materiál z povrchové prospekce prováděné M. Vokáčem a P. Obšustou v letech 1996-2006. V první části práce jsem se zaměřila na vyhodnocení tohoto materiálu. Ve vybraném mikroregionu se podél řeky Dyje nachází ještě další dříve zkoumané lokality, které jsou zapsány ve Státním archeologickém seznamu ČR (SAS ČR). Rozkládají se na katastrech Dobšic, Znojma, Hodonic, Tasovic a Hrádku. M. Vokáč a P. Obšusta také prováděli povrchové sběry na lokalitě Strachotice – trať „Za Dyjí“, která byla v nedávné době vyhodnocená v práci J. Šeinera (2008). Všechny lokality, které, byly ve zkoumaném mikroregionu zjištěny, jsem se pokusila analyzovat pomocí geografických informačních systémů (viz. kap.7.). Tuto analýzu jsem vyuţila k ověření základních principů germánské sídlištní strategie (nadmořská výška, sklon a orientace svahu, vzdálenost od vodního toku apod.).

2. Geografické vymezení mikroregionu středního Podyjí

Vymezený mikroregion je odvozen pro tuto práci uměle od středního toku Dyje na území České republiky. Byl zvolen vzhledem k výrazné koncentraci dokladů osídlení na tomto území z doby římské.

Obrázek 1. Pohled na lokalitu Krhovice - U lomu ze SV Směru (od silnice Krhovice - Tasovice).

Lokality zpracovávané v rámci této práce se rozkládají podél povodí Dyje od Znojma jihovýchodním směrem aţ k Jaroslavovicím. Ve sledovaném mikroregionu se nachází 5 lokalit, které jsou uvedeny v SAS ČR (viz.kap. 7.2.). Nově jsem ve své práci k mikroregionu připojila dalších 5 lokalit označované jako Strachotice - IB (v místě zaniklých Mostkovic), Strachotice - Micmanice, Krhovice - IA (v trati „Za olšovým lesem“ nebo také označované Krhovice - Terasa), Krhovice- U lomu a Strachotice – Za pískovnou.

Obrázek 2. Pohled na lokalitu Krhovice IA z JZ směru (od kanálu Krhovice-Hevlín).

Do mikroregionu jsem také zařadila lokalitu Strachotice – Za Dyjí nebo téţ označovanou U studánky, která můţe být v literatuře uváděna pod oběma názvy (DROBERJAR-VOKÁČ 2002, 55; ŠEINER 2008, 5).

Zkoumané lokality se nachází přibliţně v těchto souřadnicích: ID KATASTR NÁZEV LOKALITY JTSK_Y JTSK_X 1 Dobšice U řeky, U koupaliště, U mostu a jádro obce -640790,688 -1195149,410 2 Znojmo Za vodou, U lesa a jádra dvou obcí -640691,875 -1195902,668 3 Hodonice Loydova cihelna -634331,188 -1196754,283 4 Hrádek Perzel - pískovna -628969,813 -1205634,938 5 Krhovice IA, Terasa, Za olšovým lesem -633237,500 -1199949,375 6 Krhovice U lomu -634530,000 -1198650,000 7 Strachotice Micmanice -633967,500 -1201341,250 8 Strachotice IB, zaniklé Mostkovice -632897,500 -1200448,073 Strachotice- 9 Tasovice Za pískovnou -635290,000 -1199622,357 Strachotice- 10 Valtrovice Za Dyjí, U studánky -632272,500 -1200883,607 Tabulka 1. Seznam lokalit sledovaného mikroregionu.

3. Přírodní podmínky

3.1. Hydrologické poměry

Hlavní osu celého mikroregionu tvoří řeka Dyje. Dyje vznikla soutokem Moravské a Rakouské Dyje u obce Raabs an der Thaya v Rakousku ve výšce 410 m n.m. a ústí zprava do Moravy u Moravského Jánu v 148 m n.m. Hlavní přítoky Dyje tvoří Jevišovka, Svratka a Kyjovka a několik dalších řek. Moravské povodí Dyje je ohraničeno rozvodnicí úmoří, státní hranicí s Rakouskem a rozvodnicemi dílčími povodími jejích přítoků (VLČEK 1992, 162- 163). Dyje přitéká na území Moravy na svém 210 km nad Podhradím nad Dyjí. Všechny výše zmiňované toky tedy spadají k povodí Dunaje a tím k Černému moři (PUNČOCHÁŘ 1998, 4). Řeka Dyje není jedinou vodotečí, která v současné době protéká sledovaným mikroregionem. Nedaleko řeky totiţ vede Kanál Krhovice-Hevlín, který byl uměle zbudovaný v roce 1951 (DROBERJAR – VOKÁČ 2002, 57). Dále se zde vyskytuje ještě jedna uměle vytvořená vodoteč a to mlýnská strouha, která je vlastně kanál odbočující z Dyje vpravo na Krhovickém jezu a vrací se do Dyje u Hrabětic. Je dlouhý 28, 8 km a náleţí k němu plocha povodí 253,3 km² (VLČEK 1992, 163). Dobu vzniku kanálu se bohuţel nepodařilo zjistit.

3.2. Horopis

Z pohledu orografického se vyčleněné území mikroregionu nachází v pásu Vněkarpatských sníţenin, které začínají na jihozápadě u řeky Dyje na moravsko-rakouské hranici (DEMEK 1992, 37-38). Jsou to roviny (tedy území s relativní výškovou členitostí od 0 do 30m) a níţinné pahorkatiny s měkkými tvary na málo odolných třetihorních a čtvrtohorních usazeninách. Jedná se o nejúrodnější zemědělské oblasti na Moravě (DEMEK 1992, 37). Z geomorfologického hlediska se sledované lokality nachází v celku Dyjskosvrateckého úvalu a v podcelku Dyjskosvratecké nivy. V blízkém SV okolí vystupuje zvýšená písčitá terasa lemující údolí Dyje a patřící do podcelku Drnholecká pahorkatina. Přímé geologické podloţí lokalit (náleţí do prostoru postorogenních pánví) tvoří nízká středo aţ mladopleistocénní štěrková terasa řeky Dyje vystupující na povrch jen na nejvyšších částech lokality, která je pokrytá aţ 0,5 m mocnou vrstvou ornice (černozemě). Niţší partie

7 lokality v blízkosti řeky překrývají aţ několik metrů mocné holocénní náplavy hlinitopísčitého charakteru, v jejichţ podloţí se nachází štěrkovité sedimenty z nejmladšího pleistocénu (viz. tab. II mapa1.)1. Holocenní sedimenty jsou kryty vrstvou nivních půd (DROBERJAR-VOKÁČ 2002, 55). V prostoru hlinitopísčitých sedimentů je dodnes patrné zaniklé rameno (případně hlavní koryto) řeky Dyje. Od dnešního koryta Dyje se odpojuje na JV vymezeného regionu a meandruje v dnes zarovnaném terénu směrem k Valtrovicím. Vzhledem k tomu, ţe je koryto vyvinuto v nejmladších (holocenních) sedimentech, můţeme předpokládat poněkud jiný průběh řeky Dyje v době existence zemědělských osad na lokalitě. Bohuţel zatím nevíme, kdy toto koryto Dyje vzniklo, bylo v činnosti a posléze zaniklo (DROBERJAR-VOKÁČ 2002, 55). Při pohledu na mapu I.vojenského mapování, tzv. josefovského mapování (tab.III) je zřejmé, ţe řeka měla nepatrně jiný průběh2.

3.3. Klimatické podmínky

Z hlediska klimatických podmínek se jedná o klimaticky teplou oblast (T4) s průměrnou roční teplotou kolem 9 °C a sráţkovým úhrnem mírně pod 500 mm za rok. Počet dnů se sněhovou pokrývkou se pohybuje mezi 30 – 40 dny. Lokalita patří do oblasti, kde se vyskytuje suchomilná a teplomilná květena náleţející do fytogeografické oblasti panonika (DROBERJAR-VOKÁČ 2002, 56). Přírodní poměry pro širší oblast Moravy byly jiţ zpracovány (např. PODBORSKÝ-VILDOMEC 1972, 24-26).

3.4. Rekonstrukce přírodního prostředí v době římské

Germánské osídlení doby římské, které se nachází v těsné blízkosti řek, je vţdy velmi ovlivňováno hladinou vody, tudíţ i počasím.

1 Mapa je použita z veřejných internetových stránek http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_newwin=1&map_root=1vm &map_region=mo&map_list=m110 .

2 Mapa je použita z veřejných internetových stránek www.geolab.cz. © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

Doba římská (1. - 4.stol. n. l.) patří do staršího subatlantického období kdy u nás průměrná roční teplota klesala oproti předchozímu subboreálu o 1-2°C (KRIPPEL 1984, 137). V současné době se úspěšně rozvíjí interdisciplinární spolupráce mezi přírodními disciplínami (jako pylové analýzy, rozbor makrozbytků) a archeology (SVOBODOVÁ 1987, 201). Podle pylových diagramů je moţné odvodit rekonstrukci vegetace a na jejím základě i ţivotního prostředí člověka (KRIPPEL 1990, 35). V níţinách se rozšířily luţní lesy a podél mrtvých ramen řek se tvořily rozsáhlé pralesy olší, topolů a vrb, ke kterým na vyvýšených místech teras a na déle nezaplavovaných nivách přistupoval habr a dub (KAZDOVÁ 1992, 82; KRIPPEL 1984, 145) . Jeden ze sušších výkyvů subatlantika připadal asi na 3. stol. n. l. Dosvědčují to osady datované nálezy do uvedeného století, které byly zaloţeny v místech později prokazatelně močálovitých a ohroţených spodní vodou (LAMIOVÁ-SCHMIEDLOVÁ 1990, 206; KAZDOVÁ 1992, 82). V době laténské a římské je u nás zatím známo jen málo nálezů plodin, a to jen chudý sortiment. Jsou to z části jiţ monokultury bez příměsí jiných plodin. Přitom mohou tyto plodiny být velmi čisté, bez plevelů. Podle J.Kühna souvisí právě malý počet plodin s nepříznivým klimatem této doby (KÜHN 1984, 180). Zemědělství v našich podmínkách zůstávalo základem obţivy téměř vţdy v průběhu pravěku, výkyvy klimatu jako extrémní sucha a horká léta přeměňovaly některé části Karpatské kotliny ve step, a pak se zde uplatňovalo stepní pastevectví, zatímco postup atlantských klimatických podmínek na západ preferoval „germánské“ hospodářství, ve kterém chov dobytka ekonomicky převaţoval nad výnosem drobných políček (BOUZEK 1990, 58). Teplejší a sušší počasí přispělo např. k postupu slovanských kmenů na západ, zatímco germánské kmeny se vzhledem ke klimatickým změnám nevýhodným pro jejich hospodářství stahovaly. Studium osad v inundaci (nivě), zejména při velkých řekách, dobře ukazuje změny ve výši spodní vody, zaplavovaného pásu a také změnu vlhkostních poměrů v krajině. Studium by se mělo týkat zejména nivy velkých řek (BOUZEK 1990, 58). Důleţitost klimatických změn je dobře patrná na příkladu nálezové situace na lokalitě Peder, okr. Košice-vidiek, kde se r. 1963 uskutečnil zjišťovací výzkum, který přinesl výrazné doklady o osídlení lokality v neolitu, eneolitu, pozdní době bronzové, v době římské (2.-3. stol.) a v době slovanské. Období, v kterém bylo sídliště obývané se shoduje s časovými úseky kdy bylo nejsušší podnebí. Nejintenzivnější osídlení je zde doloţeno v neolitu a v době

římské, po roce 1000 osídlení zaniká pravděpodobně se zhoršením počasí, kdy se začala zvedat hladina spodních vod a obyvatelstvo se muselo od řeky vzdalovat (LAMIOVÁ- SCHMIEDLOVÁ 1990, 205-206). Rozloţení osad bylo tedy často spojeno s vodním tokem. Vodní reţim zde tedy musel být poměrně klidný a bez hrozby záplav (TRŇÁČKOVÁ 1980, 110; KAZDOVÁ 1992, 84). Lokality středního Podyjí jsou zakládány velmi blízko řeky, mnohdy přímo v inundačním pásu. Pro situování osad v tak zanedbatelné vzdálenosti byly tedy pravděpodobně vhodné klimatické podmínky.

4. Metoda a pracovní postup

4.1. Povrchový průzkum a metoda povrchového sběru

Povrchový průzkum se řadí mezi jednu z nedestruktivních archeologických metod, tedy mezi metody, při kterých nedochází k zásahu do terénu (KUNA 2004, 15). Většina aplikací nedestruktivních metod zůstává zatím na úrovni empirických pozorování. Přesto je třeba chápat, ţe jde o samostatné výzkumné aktivity, které jsou rovnocenné ostatním. Pramenem je skutečnost, ţe nedestruktivní postupy téměř nikdy nedovolují spolehlivé datování a jen zřídka dovolují přesné určení jejich účelu (NEÚSTUPNÝ 2007, 97). Metoda povrchového sběru bývá označována jako částečně destruktivní či také málo destruktivní výzkum. Tato metoda obvykle probíhá na ornici, vzniklé dlouhodobou zemědělskou činností. Podpovrchové objekty jsou takto narušovány a předměty, které pocházejí ze zahloubených objektů (nebo také zbytků kulturní vrstvy) se takto dostávají na povrch terénu. Na povrchu jsou tyto artefakty vystaveny destruktivním vlivům a po určité době se některé rozpadají (KUNA 2004, 309). Zde musíme rozlišovat nálezy s absolutní četností (např. kamenné artefakty a ekofakty) a lokality s nálezy, jejichţ redukce je nulová (např. keramika). V případě, ţe jiţ není zemský povrch dále zemědělsky obhospodařován, hloubka orby se nezvětšuje, se po nějaké době fakty s nenulovou redukcí stanou povrchovým sběrem nedostupné (NEÚSTUPNÝ 2007, 98). Kulturní pozůstatky, které nacházíme na ornici, můţeme označit za značně nestabilní. K destrukci vrstev dochází i v podloţí. Artefakty jsou vystavovány atmosférickým činitelům a

10 kultivačním technikám, které způsobují značnou destrukci materiálu a zapříčiňují ztrátu morfologických znaků důleţitých pro bliţší určení předmětu (VENCL 1995, 20-22). Jedním z dalších ovlivňujících faktorů jsou schopnosti sběratele jeho pozornost, soustředěnost, vzdělání a vytrvalost. Všechny tyto aspekty ovlivňují úspěšnost povrchových sběrů a následně jeho konečný obsah (VENCL 1995, 33).

4.2. Pracovní postup Při vyhodnocení osídlení mikroregionu středního Podyjí jsem převáţně vycházela z nálezů povrchových sběrů na čtyřech lokalitách Krkovice IA, Krkovice – U lomu, Strachotice IB a Strachotice – Micmanice. První fází mé práce bylo vyhodnotit a analyzovat nálezy keramiky z těchto lokalit. Keramiku jsem určila a roztřídila do dvou hlavních skupin a to importovaná římsko-provinciální keramika a domácí germánská keramika. Při určení těchto fragmentů jsem vycházela převáţně z typologie E. Droberjára (DROBERJAR 1988; DROBERJÁR 1996, týţ 1997). Ve druhé fázi jsem se zaměřila na nedestruktivní metodu zkoumání celého mikroregionu a analýzu pomocí geografických informačních systémů. Analýzy v této práci jsou prováděné podobnými postupy, kterými postupovali např. J. Goláň (GOLÁŇ 2003), M. Vlach (VLACH 2006), J. Wilczek (WILCZEK 2007) a R. Bíško (BÍŠKO 2008).

5. Nástin germánského osídlení v okolí mikroregionu

Germánské osídlení v bývalém Znojemském okrese bylo jiţ zpracováno v publikaci Pravěk Znojemska (PODBORSKÝ-VILDOMEC 1972) a v několika dalších dílčích pracích. Významným způsobem vyuţil materiálu ze Znojemska i J. Tejral, který ho v 70-tých a 80-tých letech začlenil do svých prací, ve kterých se zabýval zejména problémy hrobových nálezů, kovových i keramických importů na celé Moravě. Díky objevu polního tábora u Hrušovan nad Jevišovkou se dotknul této oblasti i v poměrně nedávné době. S výskytem vojenského tábora je spjat i badatelský zájem skupiny Bálek, Droberjar, Šedo. E. Droberjar navíc vyuţil zdejších nálezů ke studiu provinciální keramiky a při zpracování germánských hrobů se zbraněmi z celé Moravy.

Většina lokalit byla objevena náhodným nálezem keramiky nebo prostřednictvím povrchových sběrů, které zde uskutečňoval J. Kovárník, M. Vokáč, P.Obšusta a jiní další (PUNČOCHÁŘ 1998, 2). Znojemsko a ani sledovaný mikroregion se samozřejmě nedají povaţovat za samostatnou sídelní oblast, ale pro určitou představu o bezprostředním okolí sledovaného mikroregionu jsem se zaměřila na blízké okolí řeky Dyje a snaţila se, pokud moţno zmínit některé nejbliţší osídlení. V okolí sledovaného mikroregionu a zároveň v povodí Dyje se nachází několik dalších sídlišť a jedno pohřebiště –Znojmo Hradiště (TEJRAL 1975, 111; KLÍMA 1999, 3-59), kde se našlo 5 ţárových hrobů s chudou výbavou. Za problematický nález pohřebiště se ztracenou mramorovou urnou se ještě povaţují Dobšice (PODBORSKÝ-VILDOMEC 1972, 128, 157). K nejstarším sídlištím v povodí Dyje patří lokality Jaroslavovice-Perzel-pískovna, Oblekovice (PEŠKAŘ 1968, 202-204), Derflice, Dobšice a osídlení ve Znojmě. V pozdější době, tedy mezi lety 150-250 n.l. bylo osídlení prokázáno na lokalitách Jaroslavovice- Perzel pískovna, Strachotice, Hodonice- cihelna, Krhovice, Oblekovice a Znojmo (podle: VILDOMEC 1931; FREISING 1936; ČERVINKA 1946; PERNIČKA 1962, 98-100; PEŠKAŘ 1968; KOVÁRNÍK 1985, 1993; PUNČOCHÁŘ 1998, 2). I v mladší době římské se zde nacházelo několik sídlišť, i kdyţ se pravděpodobně jednalo o kontinuální vývoj a to na lokalitách Jaroslavovice –Perzel, Hrádek, Valtrovice, Strachotice-Micmanice, Znojmo a Znojmo-Hradiště (dle: FREISING 1936; TEJRAL 1959; PERNIČKA 1966; KOVÁRNÍK 1985; 1993). Celkem se tedy v blízkém okolí vyskytuje 10 dalších lokalit, včetně jiţ výše zmíněných Strachotic, Micmanic a Krhovic, které byly jiţ povšimnuty dříve. Skutečný počet nalezišť z doby římské je ovšem problematicky určitelný vzhledem k nepřesnosti určení poloh lokalit, které se mnohdy rozkládají rozprostřené kolem obce a mohou být uváděny např. podle jednoho katastru. Všechny lokality germánského osídlení jsou umístěny v blízkosti vodního toku, často přímo v inundační oblasti řeky. Pohybují se většinou v nadmořské výšce od 190 m.n.m do 270 m.n.m., coţ je jistě dáno i níţinným terénem středního Podyjí a vyuţívají převáţně rovinných poloh (PEŠKAŘ 1978, 58). Sídelní struktura na Znojemsku se začala rozvíjet aţ od konce 1.stol. n.l a první polovině 2.stol. a hustota osídlení dosáhla svého vrcholu v 2. pol. 2. stol. aţ 1. pol.3.století. V mladší době římské se začínají nově osidlovat polohy v podhůří horských pásem. Později osídlení opět slábne a více se přimyká k blízkosti řek (PUNČOCHÁŘ 1998, 14). Některé

12 lokality byly zakládané v polohách dřívějších sídlišť, jak je tomu i na lokalitách sledovaného mikroregionu.

6. Doklady germánského osídlení

Jak bylo jiţ uvedeno v předchozích kapitolách, zaměřila jsem se především na čtyři lokality, ze kterých mi byl poskytnut materiál. Soubor nalezených artefaktů sestává z několika mincí, jednoho fragmentu plechového kování, a především obsahuje keramiku domácího- germánského původu a importovanou římsko-provinciální keramiku. V následujících kapitolách se budu podrobněji nálezy z těchto lokalit zabývat.

6. 1. 1. Keramika

Dokladem vlivu římského impéria na naše území jsou nálezy importovaných předmětů. Největší podíl importovaných římsko-provinciálních artefaktů na našem území tvoří právě keramika. Nálezy zlomků římských nádob nás o kontaktech barbarů s římským impériem přesvědčují. Výroba této keramiky je pravděpodobně spjata s vojenskými tábory, ke kterým patřily keramické dílny určené k zásobování vojenských oddílů (SAKAŘ 1985, 2). Na naše území se tato keramika pravděpodobně dostávala pomocí obchodních styků s provinciemi. Asi nejbliţším obchodním centrem je Carnuntum (DROBERJAR 1989, 114). Na jiţní Moravu se výrobky dostávaly od Dunaje po obchodních stezkách. Nejznámější z nich je tzv. Jantarová stezka, která se rozdělovala na tři trasy. Znojemskou trasu, která probíhala od Hollabrunu, přes Retz do Znojma; dále Lávskou trasu, směřující od Vídně přes Mušov ke Znojemské trase; a Břeclavskou trasu, která vedla od Carnunta podél břehu Moravy k Mikulčicím (KVĚT 2001, 269-272). Všechny tyto trasy, při pohledu na mapu procházejí v těsné blízkosti mikroregionu a proto se výskyt importované keramiky na tomto území dá předpokládat. Římsko-provinciální keramika je na germánských sídlištích (také i pohřebištích) velmi obvyklá, tato keramika se stala v germánském prostředí velice běţným a dostupným předmětem kaţdodenní potřeby. V našich zeměpisných šířkách byla importovaná keramika

13 několikrát zpracovávána a tříděním této keramiky se zabývalo jiţ zabývalo několik badatelů (PERNIČKA 1963;SAKAŘ 1978; KREKOVIČ 1981; DROBERJAR 1989). Mezi typy římsko-provinciální keramiky, která se obvykle nachází na našem území, patří terra sigillata, jemná ţluto-oranţová keramika, drsná ţluto-oranţová, jemná šedá keramika, drsná šedá, mramorovaná keramika, kolkovaná, raetská keramika atd. Na lokalitách mikroregionu středního Podyjí se ovšem vyskytují jen některé typy importované keramiky, a to jemná oranţová keramika, jemná šedá keramika, drsná šedá keramika a několik zlomků terry sigillaty. V předkládané práci je keramika tříděna dle typologie E.Droberjara (DROBERJAR 1989).

Z vymezeného mikroregionu mi byly poskytnuty nálezy z lokalit Krhovice IA, Strachotice IB, Krhovice – U lomu a Strachotice – Micmanice. Z povrchových sběrů z výše uvedených lokalit pochází dohromady 512 kusů zlomků keramiky, jak importované, tak domácí o celkové váze 14 090 g. Z toho 55 ks pochází z Krhovic - U lomu o váze 1822g, ze souboru Krhovic IA je 348 kusů o váze 10 292 g, ze Strachotic - Micmanic pochází 60 kusů o váze 1113 g a ze Strachotic IB 49 kusů o váze 863g (viz. graf. 1). Z celkového počtu je vůbec rozpoznatelných 144 kusů o váze 2292 g. Z toho 85 určitelných kusů jsou fragmenty importované keramiky (včetně terry sigillaty). Ostatní fragmenty keramiky (368 kusů) jsou vzhledem ke své zlomkovitosti neurčitelné.

400 350 300 250 200 150 100 50 0 Krhovice IA Krhovice U Strachotice Strachotic- lomu IB Micmanice

Graf 1. Počet všech nalezených kusů keramiky na jednotlivých lokalitách.

Graf 2. Procentuální zastoupení importované římsko-provinciální keramiky na jednotlivých lokalitách (včetně TS).

6. 1. 1. 1. Importovaná římsko-provincionální keramika

Importovaná římsko – provinciální keramika je významnou sloţkou keramických souborů doby římské. Ve zkoumaném mikroregionu se nachází několik druhů importované keramiky (Graf 3.). Nejpočetněji je zastoupena jemná ţluto-oranţová keramika, pak jemná šedá keramika a drsná šedá keramika. V několika fragmentech se zde také vyskytují jemné šedé prstencové misky a luxusní provinciální zboţí - terra sigillata. Většina fragmentů je zastoupena jen velmi zlomkovitě a určení tvaru keramiky je velmi nepřesné vzhledem k neúplnosti fragmentu. Importovaná keramika tvoří 28% z celého keramického souboru pojednávaného mikroregionu (viz. Graf. 2).

Zastoupení jednotlivých druhů importované keramiky

20 jemná oranžová ker prstencové misky 15 ostatní šedá keramika 10 TS

0 Krhovice IA Strachotice IB Krhovice U Strachotice - lomu Micmanice

Graf 3. Zastoupení jednotlivých druhů importované keramiky.

6. 1. 1. 2. Terra Sigillata

Terra sigillata je římsko-provinciální keramika nejrůznějších tvarů, vyráběná z jemné hlíny různých červených, oranţových a hnědých tónů. Bývá zdobena reliéfně, pomocí forem, barbotinem, kolkováním, radýlkem apod. Někdy bývá označená kolkem výrobce nebo dílny. TS se můţe také vyskytnout v tmavším zbarvení, to je způsobeno buď přepálením nebo prostředím, kde byla terra sigillata uloţena. Tuto keramiku můţeme podle jejích vlastností, výzdoby, úpravy povrchu a materiálu přiřadit k jednotlivým výrobním centrům, dílnám, někdy dokonce i mistrům (DROBERJÁR 1989, 24). Na území Moravy se zatím vyskytla terra sigillata ze sedmi hrnčířských dílen. Největší zastoupení mají zlomky sigillaty vyrobené v porýnském Rheinzabernu, středogalském Lezoux, ve Westernsdorfu a v jihogalském La Graufesenque. Ojediněle se vyskytne nález z hornogermánského Heiligenbergu, východogalského Trevíru a z dílny v Pfaffenhofenu (KLANICOVÁ 2006, 175).

Zastoupení jednotlivých dílen TS na území Moravy

152 160 140 120 100 80 51 60 42 40 20 2 2 1 3 0

Trevír Lezoux

Heiligenberg Rheinzabern Westerndorf Pfaffenhofen La Graufesenque

Řada1

Graf 4. Podle dat z článku Mgr. Soni Klanicové (KLANICOVÁ 2006, 185).

Podle posledních záznamů obsahuje soubor terry sigillaty z Moravy 589 zlomků pocházejících z 93 germánských lokalitách (91 sídlišť a 2 pohřebiště). Za posledních deset let souhrnného zpracování terry sigillaty z germánských nalezišť přibylo 179 fragmentů a většina z nich byla nalezena na nově objevených lokalitách. (KLANICOVÁ 2006, 175). Největší počet nalezišť tohoto vzácného zboţí je zaznamenán na Břeclavsku (30 lokalit a z nich 217 ks terry sigillaty). Zde se nálezy koncentrují zejména na pravém břehu řeky Dyje, coţ souvisí s velkou hustotou germánského osídlení v této oblasti (JELÍNKOVÁ-KAVÁNOVÁ 2002, 341). Poměrně bohaté na lokality jsou také Brněnsko, Hodonínsko, Vyškovsko a Znojemsko (KLANICOVÁ 2006, 176). Současný stav rozšíření terry sigillaty v jednotlivých moravských regionech je také do jisté míry ovlivněno stavem výzkumů a povrchovou prospekcí. Značný nárůst lokalit s výskytem terry sigillaty tak v poslední době můţeme pozorovat na Hodonínsku a Znojemsku, kde se toto zvýšení nálezů projevilo díky často prováděným povrchovým sběrům (KLANICOVÁ 2006, 176).

OKRESY POČET LOKALIT MNOŢSTVÍ TS 1991 2006 1991 2006 Brno-město+Brno-venkov (Droberjar)12 14 (Droberjar)45 47 Břeclav 26 30 157 217 Hodonín 4 15 5 46 Vyškov 9 10 18 21 Uherské Hradiště 6 7 173 176 Přerov 1 1 1 1 Prostějov 2 2 2 2 Blansko 1 1 2 2 Znojmo 4 12 7 76 Třebíč - 1 - 1 65 93 410 589 Tabulka 2. Rozšíření terry sigillaty v jednotlivých moravských okresech (podle KLANICOVÁ 2006, 175).

Na Znojemsku můţeme jako jednu z „nejplodnějších“ lokalit pro terru sigillatu označit Strachotice - Za Dyjí3, která se nachází na území vymezeného mikroregionu. Na tomto nalezišti bylo rozpoznáno 41 kusů TS. Dílny Počet kusů % (zlomků)

Heiligenberg 1 2,4

Lezoux 10 24,4

Rheinzabern 26 63,4

Westerndorf 4 9,8

Celkem 41 100,0

Tabulka 3. Strachotice - Za Dyjí (okr. Znojmo). Provenience sigillaty (tabulka podle DROBERJAR – VOKÁČ 2002, 68; ŠEINER 2008, 9).

3 Viz bakalářská oborová práce Jan Šeiner (2008).

Typ Počet kusů % (zlomků)

Drag. 18/31 2 4,88

Drag. 31 1 2,44

Drag. 30 1 2,44

Drag. 33 3 7,31

Drag. 37 34 82,93

Celkem 41 100,00

Tabulka 4. Strachotice - Za Dyjí (okr. Znojmo). Typologie sigillaty ( tabulka podle DROBERJAR – VOKÁČ 2002, 71; ŠEINER 2008, 9).

Z ostatních lokalit ve sledovaném mikroregionu se terra sigillata našla v počtu 7 ks a to 1ks z lokality Strachotice - IB a 6 ks z Krhovic - IA. O určení a dataci terry sigillaty se zaslouţila Mgr. Soňa Klanicová. U nálezu ze Strachotic - IB se jedná o zlomek výdutě z oranţového materiálu s oranţovým, matně lesklým povrchem. Maximální rozměr je 25 mm, tloušťka 5-6 mm. Jedná se pravděpodobně o výrobek z dílny Rheinzabern, který se datuje do 2. pol. 2. století – 1. pol. 3. století.

Obrázek 3. Zlomek TS ze Strachotic IB.

Z Krhovic - IA pochází 6 zlomků. 1) Zlomek okraje misky typu Drag. 37 s reparačním otvorem z šedo-oranţového materiálu, povrch je šedohnědý a nese stopy po sekundárním přepálení. Maximální rozměr fragmentu je 250 mm, tloušťka 8-10 mm. Na tomto zlomku se nachází i

výzdoba vejcovcem, která je bohuţel blíţe neurčitelná. O hodnotě TS vypovídá i to, ţe některé nádoby byly i po rozbití opravovány a nadále pouţívány. Z Moravy bylo zatím dosud 11 dokladů takové opravy poškozené nádoby. Tato skutečnost dokládá, ţe terra sigillata byla ceněnou součástí majetku a to nejen pro barbarské obyvatelstvo, o čemţ svědčí oprava olověnými svorkami nádoby typu Drag. 37 z Brigetia. Vzhledem k tomu, ţe mezery mezi střepy po spojení svorkami nebyly stmeleny, nemohla nádoba jiţ nikdy slouţit svému původnímu účelu a mohla být pouţívána jen jako dekorace (KLANICOVÁ 2006,185). 2) Zlomek okraje, materiál má oranţovou barvu. Povrch je oranţovo-hnědý, matně lesklý. Maximální rozměr činí 26 mm. Mohl by být určen jako produkt dílny ve Westerndorf, ale určení je vzhledem k malým rozměrům neuskutečnitelné. 3) Zlomek, materiál oranţové barvy. Povrch je tmavě oranţový, značně setřený. Max. rozměr 30 mm, blíţe neurčitelný. 4) Zlomek, materiál oranţovo-červený. Povrch je hnědo-červený, matně lesklý. Max. rozměr 19 mm, blíţe neurčitelný. 5) Zlomek, materiál oranţovo-červený. Povrch je hnědo-červený, matně lesklý. Max. rozměr 15 mm, blíţe neurčitelný. 6) Zlomek, materiál oranţový. Povrch je oranţovo-hnědý, matně lesklý. Max. rozměr 11 mm, blíţe neurčitelný.

Obrázek 4. Terra Sigillata z Krhovic IA.

V mikroregionu, který jsem si vybrala ke sledování se tedy vyskytuje dohromady 48 fragmentů terry sigillaty. Z tohoto počtu, 41 kusů patří k lokalitě Strachotice - Za Dyjí vyhodnocené J. Šeinerem,. Zbylých 6 kusů se našlo při sběrech na lokalitách Krhovice - IA a 1 ks ve Strachoticích – IB. U těchto dvou lokalit se bohuţel jen u třech zlomků podařilo bliţší určení, které je i tak nejisté. Opálený střep z Krhovic - IA můţeme povaţovat za zbytek přepálené nádoby tvarově odpovídající Dragendorf č.37, dle typologie vytvořené H.Dragendorfem. Drag. 37 je pravděpodobně nejčastější tvar nádoby TS u nás (KLANICOVÁ 2006, 185). Zlomek ze Strachotic - IB se dá pravděpodobně přiřadit k dílně v Rheinzabernu a zlomek z Krhovic - IA k dílně ve Westerndorfu. Z lokality Strachotice – Za Dyjí pochází celkem 34 fragmentů, které byly tvarově určeny jako Drag. 37 a také největší zastoupení (26 kusů) zde mají výrobky z dílny v Rheinzabern (DROBERJAR-VOKÁČ 2002, 71; ŠEINER 2008, 9). Obecně je datace sigillaty na našem území otázkou. Při chronologickém zařazení vycházíme z doby vzniku keramiky v dílnách, které jsou od nás poměrně vzdálené, doba kdy se tato keramika dostala na naše území je tedy většinou odlišná. Otázka, jak dlouho mohl transport na lokalitu trvat a jak vlastně k nám byl dopraven zůstává stále nezodpovězena. Datace těchto zlomků spadá pravděpodobně do 2. pol. 2. st.n.l aţ do 1. pol. 3.st. Zboţí z dílen v Rheinzabernu se na naše území pravděpodobně dostávalo po roce 180 a po roce 200 je u nás moţné hledat materiál z dílen ve Westerndorfu (KLANICOVÁ 2006, 185). Na základě obecných pozorování, můţeme tedy sledované zlomky TS zařadit do 2. pol. 2. st. aţ do první poloviny 3.stol.

6. 1. 1. 3. Jemná ţluto-oranţová keramika

Tato keramika je nejobvyklejším typem importovaného zboţí na Moravě. Jemná ţluto – oranţová keramika se na našem území zřejmě vykytuje po celou dobu římskou, tudíţ není vhodnou poloţkou pro přesnější dataci (DROBERJAR 1989, 29). Keramika je vyráběna z velmi jemného plaveného materiálu, škála zbarvení keramického těsta závisí na kvalitě (stupni) výpalu, vyskytuje se v odstínech ţluté aţ po červenou, často bývá potaţena načervenalým firnisem, který se málokdy uchovává (KREKOVIČ 1981, 360). Tvarově je tato keramika velice rozmanitá vyskytují se tvary misek, dţbánů, amfor, hrnců, zásobnic, mortárií

21 atp. (DROBERJAR 1989, 29). Zatím největší počet zlomků (270ks) této keramiky byl získán při záchranném archeologickém průzkumu v Blučině v (DROBERJAR 1997, 178-183). Z celkového počtu importované keramiky nalezené na sledovaných lokalitách tvoří jemná ţluto – oranţová keramika 49% (tj. 42kusů). Z Krhovic IA pochází 28 fragmentů, z Krhovic - U lomu 11 zlomků, ze Strachotic IB 2 kusy a ze Strachotic – Micmanic 1kus fragmentu. Většinou se jedná o zlomky, které jsou těţko určitelné. Většinu nálezů ţluto-oranţové keramiky jsou neurčitelné zlomky. V souboru tohoto kvalitního zboţí se ovšem podařilo rozpoznat tři fragmenty, které je moţno určit jako mortária. Všechny tři pocházejí z lokality Krhovice IA, na dalších mnou sledovaných nalezištích se mortárium nepodařilo zjistit. Fragmenty mortárií jsou typické svým rozšířeným límcovitým okrajem a ţluto-oranţovým zbarvením. U mortárií bývají většinou patrné zbytky glazury, bohuţel na nalezených zlomcích se glazura nedochovala (Tab. 4: 9; 5: 5, 6). Zdá se, ţe tyto fragmenty by mohly pocházet z jediné nádoby. Zlomky podobných mortárií jsou známy z mnoha sídlišť po celé Moravě. Nejbliţší podobný nález mortária pochází z Prosiměřic II (PERNIČKA 1970, 111) a také další mortária byla nalezena např. v Šitbořicích I (DROBERJAR – KAZDOVÁ 1993, 141, Taf. 15: 1-3), Zlechově (HRUBÝ 1967, 654; TEJRAL 1985, 332), Vlčnově – Dolní Němčí (DROBERJAR 1989, 84; ZEMAN 1999, 36; ZEMAN 2003, 213). Pravděpodobně nejsevernějším nálezem mortária na Moravě je zlomek z Drnovic na Vyškovsku (DROBERJÁR 1989, 68). I kdyţ se mortária vyskytují po celou dobu trvání doby římské u nás je nejčastěji datujeme do 2.stol. a na poč.3. stol. (DROBERJÁR 1989, 85). V souboru nálezů z lokality Krhovice – U lomu pochází tři drobné fragmenty, které na sobě patrně nesou zbytky firnisu červené aţ oranţovo – hnědé barvy (Tab. 7: 6-8), podobné jako na nálezech z povrchových sběrů u Blučiny (PEŠKAŘ 1963, 53). V nikroregionu středního Podyjí se také vyskytly čtyři nálezy plasticky profilovaných páskových uch a to jedno z lokality Krhovice – U lomu (Tab. 6: 4) a tři z Krhovic IA (Tab. 6: 1-3). U těchto fragmentů se pravděpodobně jedná o spodní části uch nezdobených dţbánů, které jsou rozpoznatelné podle okrajů, výdutí hrdel a právě páskovaných uch. Podobné typy se například vyskytly v sídlištních objektech v Blučině, datované do 2. pol. 2. století a 1. pol. 3.stol (DROBERJAR 1989, 79-81). Zbylé fragmenty (32 ks) jsou většinou neurčitelné zlomky bez výzdoby. Tento typ keramiky bývá nejčastěji zdoben vrypy nebo také krátkými horizontálními rýţkami, ale bohuţel v souboru se ţádný náznak dekoru nevyskytl. Podle několika okrajů by se dalo

22 pravděpodobně soudit, ţe neurčené zlomky pocházejí pravděpodobně z polokulovitých misek nebo z terin s prohnutým či nálevkovitým hrdlem.

6. 1. 1. 4. Jemná šedá keramika

Druhým nejčastějším typem provinciální keramiky vyskytujícím se na našem území je jemná šedá keramika. Keramika má různé odstíny šedé, můţe být aţ s lesklým šedočerným povrchem. Materiál, ze kterého je keramika vyráběna bývá jemně plavený, občas s jemnou příměsí písku. Výroba této keramiky probíhala v redukčních pecích, někdy byla keramika na závěr i vykuřována (KREKOVIČ 1981, 364). Mezi nejčastější tvary, které se v moravských nálezech vyskytují, patří většinou prstencové misky a hrnce. V menší míře se nachází i různé tvary jako dţbány, poháry, talíře atp. (DROBERJAR 1989, 30). V keramickém souboru středního Podyjí je šedá keramika zastoupena celkově 33 zlomky. Z toho 14 fragmentů tvoří jemná šedá keramika a 8 zlomků je moţno určit jako prstencové misky.

Na území Moravy, JZ Slovenska a naddunajské části Dolního Rakouska je výskyt těchto tvarů poměrně obvyklý (DROBERJÁR 1989, 87; KREKOVIČ 1981, 364; POLLAK 1980, 196). V souboru nalezené keramiky ze sledovaných lokalit se nachází osm fragmentů prstencových misek o váze 370g. Krhovice IA (5 zlomků), Strachotice-Micmanice (1 zlomek) a Krhovice - U lomu (2 zlomky). Ze Strachotic IB nepochází ani jediný zlomek. Jedná se, ovšem jen o zlomky fragmentů okrajů z toho 4 jsou s plastickou lištou. Určení prstencových misek je odvozeno od typologie vypracované E.Droberjarem, která se opírá o profilace okraje a tvar plastické lišty (DROBERJAR 1989, 89-94). Tříděním prstencových misek se zabýval také R.M.Pernička. Jeho typologie je zaloţena na výšce nádoby a poměru poloměru okraje, v tomto případě je k určení, vzhledem k fragmentárnosti nálezů, nevhodná (PERNIČKA 1958, 53-74). Kvůli zlomkovitosti nálezů není určení jednoznačné. Okraje, které jsou vzpřímené, mírně zataţené nebo oddělené obvodovou lištou můţeme označit jako typ I A 1c (dle Droberjarovy typologie) jedná se o 2 kusy (Tab. 5: 4, 7).

Poměrně častý je také okraj přímý a mírně ovalený nebo oddělený ţlábkem (DROBERJÁR 1989, 92), tedy typ II A 1c se dá určit u 3 kusů (Tab. 5: 1,5,6). K variantě II A 2c, se zataţeným a mírně ovaleným nebo odděleným ţlábkem patří pravděpodobně 3 kusy (Tab. 5: 2-4, 8), podle E. Dorberjára patří tento typ k nejběţnějším na Moravě (DROBERJÁR 1989, 92). V keramickém souboru z mikroregionu se více zlomků prstencových misek nevyskytuje. Ze sídlištního prostředí pochází zlomek prstencové misky z Mikulčic, chaty č. VI, datovaný do přelomu 2. a 3. století a nebo např. z Křepic chaty č. XV, do 2. pol. 2 století (DROBERJÁR 1989, 93). Jednotlivé varianty zatím postrádají citlivější chronologické vymezení. Dle E. Droberjara, se největší výskyt prstencových misek na Moravě klade mezi 2. a první polovinou 3. století. Obvyklý průměr těchto misek je 16 – 25 cm (DROBERJAR 1989, 89, 92- 93).

Ostatní jemná šedá keramika je také zastoupena jen zlomkovitě (16) a to z lokalit Krhovice IA, Strachotice IB a Krhovice - U lomu. Ve sběrech z lokality Strachotice- Micmanice se nevyskytuje. Patrně se jedná o okraje hrnců (6), ale nelze je bezpečně určit (Tab. 6: 1, 3-4; Tab. 7: 1-3), dále 6 kusů zlomků den, 1 ks s rovným dnem, velmi typickým pro sortiment doby římské a dalších 5 zlomků s dnem zesíleným. je zde také obsaţeno několik fragmentů výdutí, jejichţ určení není jasné.

Drsná šedá keramika, je charakteristická drsnějším povrchem s větší pórovitostí a barva je převáţně tmavě šedo-modrá. Bývá vyráběna s příměsí písku nebo kamínků. Mezi častými tvary figurují hrnce, zásobnice, talíře apod. (DROBERJÁR 1989, 31). Tento druh římsko-provinciální keramiky se na pozorovaném území vyskytl velmi sporadicky a velmi zlomkovitě a to pouze 8 kusy (Tab. 7). U jednoho z okrajů by se mohlo jednat o fragment zásobnice. Je tmavo-modro-šédé barvy s příměsí písku a slídy, nese také nepatrné stopy po vydrolení (Tab. 7: 8). Podobný fragment zásobníce pochází z Křepic, chaty VII, datovaný do B2 (DROBERJAR 1997, Taf. 75: 1).

6.1.2. Ostatní nálezy

Velmi oblíbeným předmětem v barbarských zemích byly mince. Germánské obyvatelstvo si vlastní mince nerazilo, ale pravděpodobně je určitým způsobem pouţívali. Nálezy římských mincí byly na našem území vţdy velmi atraktivní. Na sledovaných lokalitách se kromě keramiky našly také jiné nálezy. A to několik mincí a jeden fragment kovového plechu. Bohuţel, krom nálezu zmiňovaného plechu a jedné mince, která jiţ byla publikována je informace o všech nálezech pouze ústní (Milan Vokáč). Nejhojnější na nálezy jak keramiky, tak ostatních fragmentů je lokalita označovaná jako Krhovice IA. Zde se našlo několik mincí: Jeden stříbrný nečitelný denár, blíţe neurčený, pravděpodobně pocházející z 1.- 2.stol.n.l. Dále jeden stříbrný antoninián Alexandra Severa datovaný do let 222-235 (datace např. podle nálezu z Vlasatic, okr. Ţidlochovice: POCHITONOV 1955, 253), také jeden měděný antoninián Aureliana z let 270-275 (datace dle nálezu z Fulštejna: POCHITONOV 1955, 266) a v neposlední řadě jeden měděný follis Crispus pravděpodobně ze 4.století (datum jeho úmrtí se stanovuje na rok 326 – datace podle nálezu z Roţné: POCHITONOV 1955, 273). Jiţ zmíněný nález fragmentu plechu pochází také z lokality Krhovice IA. Na začátku listopadu v roce 2002 nalezl M. Vokáč při terénní prospekci fragment kovového plechu. Artefakt byl zajištěn na trati „Za olšovým lesem“, nález byl v terénu zaměřen pomocí GPS. Jeho souřadnice jsou: GIS x: 48.48.33´5´´ y: 16.1.27´3´´. Fragment je pravděpodobně bronzový s dvaceti dvěma reparačními otvory. V sedmnácti otvorech se zachovaly nýty. Délka 97mm, max. šířka 45mm, šířka 36 mm. Se vší pravděpodobností pocházející z kovové nádoby z doby římské, bliţší určení se zatím nepodařilo (Obrázek 5., 6.).4 Asi další nález mince se vyskytl na lokalitě Krhovice „U lomu“ jedná se o jeden sestercius Vespasiána pravděpodobně datovaný do let 69-79 n.l. Z této lokality by měl také pocházet nález blíţe neurčené stříbrné kolínkovité spony. Poslední nález mince pochází ze Strachotic-Micmanic, jedná se o jiţ dříve publikovaný bronzový antoninian císaře Proba datovaný do let 276-282 n.l. (VILDOMEC 1931, 9; ČERVINKA 1946; POCHITONOV 1955, 268; PODBORSKÝ-VILDOMEC 1972).

4 Uloženo: Ústav archeologie a muzeologie FF MU Brno, inv.č. 67441-1/02, číslo lokality 3713 67441. Mgr. Milan Vokáč, PhD. – Mgr. Jan Jílek, 2002.

Je třeba také zmínit, ţe na lokalitě Strachotice IB byla nalezena jedna měděná, blíţe neurčená spona pocházející pravděpodobně ze 3-4.stol. n.l.

Obrázek 5. Fragment plechu z Krhovic IA (líc).

Obrázek 6. Fragment plechu z Krhovic IA (rub).

6. 2. Domácí germánská keramika

Na germánských nalezištích se nejčastěji nachází předměty běţné domácí potřeby. Nejhojnějším artiklem je keramika, která se zde vyskytuje v největším mnoţství, dále pak různé uţitkové předměty, jako přesleny, závaţí, kostěné jehlice a hřebeny, skleněné korálky,

26 výrobky ze ţeleza a bronzu a mnoho dalších. Na mnou sledovaných nalezištích se podařilo objevit zatím pouze keramické pozůstatky nádob, ostatní předměty denní potřeby se v souboru nevyskytují. Keramiku domácí provenience rozdělujeme dle technologie výroby na keramiku vytáčenou na rotujícím hrnčířském kruhu a keramiku lepenou (neboli modelovanou v ruce). Keramický materiál nebyl příliš homogenní, často se uţívalo příměsí křemencového, ţivcového či slídového písku jako ostřiva, uţití slídy nebo grafitu nebylo jiţ tak běţné. Na nádoby lepené v ruce bylo uţíváno těsto s vyšším obsahem písku a ostřiv. Nádoby byly vypalovány oxidační metodou v jednoduchých komorových pecích (okolo 800°C) a většinou dosahovaly vypálení střední tvrdosti (Graf 5.). Kvalita výpalu také ovlivňovala zbarvení povrchu nádob, které se můţe vyskytovat od oranţových odstínů aţ po černošedou barvu (PALUPOVÁ 1994, 93-94). Ze čtyř lokalit sledovaného mikroregionu pochází celkem 427 kusů zlomků domácí germánské keramiky. Vzhledem ke stavu dochování keramického materiálu, jak je obvyklé při povrchových sběrech, se nepodařilo ţádný keramický tvar rekonstruovat.

HISTORIOGRAM TLOUŠŤKY STŘEPŮ

100

40 počet zlomků 20

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 šířka střepu v mm

Graf 5. Historiogram tloušťky střepů.

6. 2. 1. Keramika modelovaná v ruce

Mnoţstevně největší část nálezů svébské provenience tvoří keramika modelovaná v ruce. Z celkového objemu zkoumaného souboru tvoří lepená keramika 99% zlomků (tj. 426 kusů). Tato keramika bývá často zdobena nejrůznějšími motivy provedenými převáţně na výdutích nádob, ale vyskytuje se i na okrajích. V našem případě se dekor objevil na 59 zlomcích (Graf 6.) a to na lokalitách Krhovice IA (35 ks), Strachotice IB (2 ks), Krhovice – U lomu (14 ks) a Strachotice – Micmanice (8 ks).

Graf 6. Podíl domácí lepené keramiky na jednotlivých lokalitách.

Úprava povrchu byla u germánských kmenů na našem území poměrně rozmanitá. Na zlomcích keramiky z mikroregionu se dochovaly některé vzory, které byly určeny dle typologie vytvořené E. Droberjarem (1996, 1997). Nejčastějším typem výzdoby, která se objevuje na nádobách je motiv prstových důlků a nehtových vrypů – typ 111 – 118 (dle E.Droberjara 1997). Na sledovaných lokalitách se v šesti případech vyskytl dekor horizontální řady nehtových vrypů. Dvakrát se objevuje typ 112 horizontální řada nehtových vrypů, třikrát varianta 112d horizontální řady nehtových vrypů s velkými rozestupy (Tab. 12: 2, 9: 3-6) a v jednom případě varianta 112c tři a více horizontálních řad nehtových vrypů. Motiv nehtových vrypů je velice častý a poměrně nenáročný na provedení, vyskytuje se zpravidla na silnostěnných, hrubě modelovaných mísách esovité profilace. Tento dekor není k dataci příliš vhodný (DROBERJAR 1988, 67), vyskytuje se takřka celou dobu římskou od stupně B2, od poloviny 2.století (PERNIČKA

1966, 132; DROBERJAR 1997, 71). Podobný exemplář byl nalezen v hrobě 43 v Šitbořicích (DROBERJÁR – KAZDOVÁ 1993, 131, 144) a byl datován doprovodnými nálezy aţ do C1b-C2. Motiv nehtových vrypů se můţe také objevit na okrajích nádob, v zkoumaném souboru se nachází jednou typ 184 a jednou typ 181 - jedna řada čárkovitých a čočkovitých vrypů okrajích, oba exempláře pochází z Krhovic – U lomu. Typ 183 je datován Droberjárem do B2/C1 z Blučiny t 183 (DROBERJÁR 1996, 69) Dva zlomky jsou zdobeny trojúhelníkovitými vrypy a to varianty 131 (Tab.12: 3, 5) nepravidelně rozmístěné trojúhelníkovité vrypy. Dále se ve zkoumaném mikroregionu často vyskytl motiv (160 a, b) čárkovitých a čočkovitých vrypů i v několika řadách (Tab.12: 1 , 4, 6, 7). Velmi typickým projevem germánské tvorby je zdobení motivem jedlové větvičky (Tab. 13: 7; Tab. 12: 8), objevuje se na nádobách v různých variantách (171-177) a je znám jiţ od 2. - 3. století (B2 - B2/C1) s největším rozšířením v mladší době římské ve 3. století, stupni C1 aţ C2 (DROBERJAR 1997, 173). V našem případě se tento motiv nachází na jednom fragmentu ze Strachotic – Micmanic a mohlo by se jednat o motiv víceřadé horizontální větvičky (typ 175). V souboru z Krhovicich IA se vyskytuje motiv jednoruché typ 170. Ke zvláštním a ojedinělým vrypům bych mohla zařadit fragment z Krhovic IA, pravděpodobně typ 197 kombinace nehtovitých vrypů oddělených rýhou. Různé kombinace a zvláštní uskupení vrypů se dle analýzy germánské keramiky starší doby římské klade do stupně B2, některé typy aţ do B2/C1 (DROBERJÁR 1997, 140-144).

V keramickém nálezu z lokalit, na které jsem se zaměřila, byla svébskými hrnčíři nejčastěji uţívána výzdoba rytá a to celkem ve 27 případech. U mnoha fragmentů jde o velmi malé zlomky a proto je moţné, ţe jejich motiv byl ve skutečnosti jiný. V šestnácti případech se jedná o typ 212 výzdobu vertikálními rýhami (Tab. 14; Tab. 15: 2-3, 5-7).). Na dvou exemplářích se objevují vertikální a šikmě zavěšované rýhy typ 213 (Tab. 14: 5; Tab. 15: 2). Ne jednom fragmentu je zastoupen motiv 215, nepravidelné motivy rýh (Tab. 14: 8). Třikrát se objevuje šikmé mříţkování 223 (Tab. 15: 5; 16: 8). Podobné varianty se našly na mnoha dalších sídlištích např. v Blučině (chata IV), datovaná do B2 nebo Křepicích (DROBERJAR 1997, Taf. 11: 7, Taf. 24: 5, Taf. 57: 13). Dvakrát se v souboru nachází motiv 233 víceřadá klikatka (Tab. 15: 6; 16:4) a jednou jednoduché zavěšované trojúhelníky (241),

29 které se také vyskytly v Hruškách a Řepicích (DROBERJÁR 1997, 69), datované do stupně B2/C1 (Tab. 15: 2). Na jednom fragmentu se objevuje ojedinělá a zvláštní výzdoba (Tab. 15: 7). Nejpočetněji se tato výzdoba vyskytuje ve stupni B2 a B2/C1 (DROBERJAR 1997, 66- 67).

Hřebenovaná výzdoba je také velmi charakteristickým výzdobným prvkem zejména pro starořímské období stupeň B2, vyskytuje se i v B2/C1 (DROBERJAR 1997, 140-144; ZEMAN 1999, 118). V souboru keramiky, ze zkoumaného mikroregionu pochází celkem 6 zlomků nesoucích tento dekor. Ve třech případech se jedná a o typy 350 – 357 různě varianty obloučků. V jednom případě typ 350-352 (Tab. 17: 1) krátké obloučky – kr.obl.napojované v horizontálních řadách z Krhovic IA, ze stejné lokality pochází i jeden zlomek, který můţeme označit jako typ 356 (Tab. 17: 3) různě rozmístěné tzv. čtyřobloučky s nejdelším obloučkem výrazně širším. Z Krhovic – U Lomu pochází fragment, který nese pravděpodobně typ dekoru 357 – krátké obloučky, částečně srafované (Tab. 17: 4). Na esovitě profilovaných hrncích se často vyskytuje také motiv hřebenové vlnice, typ 371 – hřebenované aţ třířadé horizontální vlnice (Tab. 17: 5), který se vyskytl na fragmentu z Krhovic IA. kombinaci krátkých svazků rýh s oblučky, nesoucí probíraný dekor bych přiřadila k ojedinělé a zvláštní hřebenované výzdobě typ 390-392 (Tab. 17: 2). Analogii k hřebenovanému typu výzdoby bychom mohli nalézt například v Blučině, chatě č. III (DROBERJÁR 1997, 69) datované do starší doby římské B2 - B2/C1. Poslední fragment z Krhovic IA, který znázorňuje kombinované krátké svazky rýh s obloučky, bychom mohli zařadit ke zvláštní hřebenované výzdobě 390-392 (Tab. 17: 2).

Mezi poslední typy výzdoby, které se v souboru vyskytly patří plastická výzdoba. Tímto způsobem je zdobeno 7 fragmentů. Z toho 5 bychom mohli označit jako typ 544 horizontální plastická páska vyplňovaná nehtovými vrypy (Tab. 18: 1, 2, 5), dva pochází z Krhovic IA, dva z Krhovic – U lomu a jeden ze Strachotic IB. Plastická výzdoba se také vyskytla na sídlišti v Komořanech, chata Z-2 a nebo také v Křepicích – chata IV, datovaná do B2 (DROBERJAR 1997, Taf. 9: 9, 12) nebo také na germánském sídlišti ve Starém Lískovci v Brně ( VÍCHOVÁ 2002, 284). Mezi poslední typy keramiky bych chtěla zmínit fragment, který nese dekor různých vrypu, snad barbotinové výzdoby a několika důlky v polích typ 933 (Tab. 20: 7). Tyto typy výzdoby jsou chápány podle E. Droberjara, jako jedna z hlavních opor při dataci do přechodného stupně B2/C1 (DROBERJAR 1994, týţ 1997, 101).

Na lokalitách se také vyskytly tři fragmenty uţitkové keramiky. V souboru keramiky z Krhovic IA, Strachotic IB a Strachotic – Mostkovicích se po jednom kusu nachází zlomky cedníků (Tab. 18: 8-10). Tento typ keramiky, je bohuţel vyuţíván v domácnostech po celou dobu římskou, proto je značně chronologicky necitlivý. Doklady této keramiky se objevují od 2.století n.l. na lokalitách jako Zlechov nebo Vlčnov – Dolní Němčí (ZEMAN 2003, 207- 208). Pro přehled přikládám níţe uvedený graf zastoupení jednotlivých výzdobných prvků na lokalitách (Graf 7.).

Zastoupení výzdobných prvků na lokalitách

20 18 16 14 vrypy 12 rytá 10 hřebenovaná 8 plastická 6 ostatní druhy 4 2 0 Krhovice IA Strachotice IB Krhovice U lomu Strachotice - Micmanice

Graf 7. Zastoupení jednotlivých výzdobných prvků na lokalitách.

6. 2. 2. Keramika vytáčená na kruhu

Tato kvalitní keramika je příznačná pro mladořímské a pozdně římské období. V barbarském prostředí byla vyráběna na rychle rotujícím kruhu (PERNIČKA 1985, 81). Na území Moravy je tato keramika označovaná jako „jiříkovická“ (PEŠKAŘ 1988, 117). V souboru pocházejícího z povrchových sběru ze sledovaných lokalit se tento typ keramiky téměř nevyskytuje. O zastoupení tohoto typu by se dalo hovořit u tří zlomků jejichţ určení je vzhledem ke zlomkovitosti velmi nejisté.

Keramický soubor ze sledovaného mikroregionu obsahuje 512 kousků keramiky, skládá se z 85 zlomků importované římsko – provinciální keramiky a 427 zlomků domácí keramiky. Většina keramiky, která se v souboru vyskytuje není příliš chronologicky citlivá a některé výzdobné prvky jsou charakteristické po celou dobu římskou. Přesto můţeme rámcově keramický soubor datovat převáţně do stupně B2 a přechodného stupně B2/C1. Osídlení tedy pravděpodobně probíhalo, na základě výše probíraných nálezů, od 1. pol. 2 století aţ do1. pol. 3. století. Nemůţeme ovšem jednoznačně říci, ţe po té osídlení zaniká, uţ jen z důvodu nálezu měděného follisu Crispova, který se na naše území dostal aţ po roce jeho úmrtí, tedy 326. Otázkou zůstává, jestli zde bylo osídlení i před stupněm B2 nebo jestli se do těchto míst osídlení později přesunulo z jiných poloh a nebo zda je současný stav daný způsobem výzkumu lokalit, či-li povrchovým sběrem a faktory, které ho ovlivňují. V tomto případě zůstává odpověď zatím nevyřčena.

7. Prostorové analýzy mikroregionu a přilehlého okolí

Ve sledovaném mikroregionu a jeho nejbliţším okolí se nachází 10 lokalit, které je moţno zařadit do doby římské. K této analýze jsem si vyţádala data ze Státního archeologického seznamu České republiky (SAS ČR). Mnou sledované lokality však nejsou zatím do seznamu zařazeny, jejich poloha proto byla stanovena na základě prostorové identifikace Milana Vokáče. K prostorovým analýzám jsem také přidala lokalitu Strachotice – Za pískovnou, o které jsem byla informována jen ústně (Milanem Vokáčem) a dosud o ní nejsou ţádné publikace ani dostupný materiál. Do analýz mikroregionu je také zahrnuto sídliště Strachotice – Za Dyjí, zpracované v rámci bakalářské oborové práce J. Šeinerem (DROBERJAR-VOKÁČ 2002, 55; ŠEINER 2008). V bliţším okolí se tedy; vedle mnou zpracovaných lokalit (Krhovice IA, Strachotice IB, Krhovice - U lomu, Strachotice - Micmanice), dle SAS ČR nachází lokality: Dobšice – U řeky, Znojmo – Za vodou, Hodonice – Loydova cihelna, Hrádek – Perzel pískovna.

Pořadové číslo v SAS Identifikátor Katastr Název lokality ČR U řeky, U koupaliště, U mostu a 1 Dobšice jádro obce 34-13-02/8 2 Znojmo Za vodou, U lesa a jádra dvou obcí 34-13-02/4 3 Hodonice Loydova cihelna 34-13-03/1 4 Hrádek Perzel pískovna 34-13-14/1 5 Krhovice IA , Terasa, Za olšovým lesem dosud nepřiděleno 6 Krhovice U lomu dosud nepřiděleno 7 Strachotice Micmanice dosud nepřiděleno 8 Strachotice IB, Mostkovice dosud nepřiděleno Strachotice - 9 Tasovice Za pískovnou dosud nepřiděleno Strachotice - 10 Valtrovice Za Dyjí, U studánky 34-13-09/1 Tabulka 5. Seznam lokalit včetně jejich pořadového čísla v SAS ČR.

Pořadové Kód Rok číslo číslo SAS Název lokality literatury Autor vydání Název díla In: INDEX Místo vydání strany 34-13- Kovárník, Gräber der Völkerwanderungzeit im Gebiet von 02/4 Znojmo - Za vodou 001/1416 J. 1997 Znojmo 46 34-13- Šrámek, 02/4 Znojmo - Za vodou 001/3129 R. 1980 Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, M-Ţ Praha 136-137 34-13- 02/4 Znojmo - Za vodou 001/3132 Hosák, L. 1970 Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, A-L Praha 84 34-13- Kovárník, erénní archeologický průzkum na jiţní a Přehled 02/4 Znojmo - Za vodou 001/6237 J. 1984 jihozápadní Moravě výzkumů 27/1982 Brno 94-100 34-13- Kovárník, Další archeologické nálezy ze Znojemska a Přehled 02/4 Znojmo - Za vodou 001/774 J. 1993 Třebíčska výzkumů 35/1990 Brno 115-126 Beninger, E. - 34-13- Freising, 02/4 Znojmo - Za vodou 001/976 H. 1933 Die germanischen Bodenfunde in Mähren Reichenberg 34-13- 02/4 Znojmo - Za vodou 116/48 Bayer, J. 1925 Sudeta 1 Leipzig 68 34-13- 02/8 Dobšice - U řeky 001/3132 Hosák, L. Místní jména na Moravě a ve Slezsku 185 34-13- Kovárník, Rukopisný soupis archeologických lokalit na 02/8 Dobšice - U řeky 001/5333 J. s.d. jihozápadní Moravě 34-13- Vildomec, Od Horácka k Moravský 02/8 Dobšice - U řeky 001/5807 F. 1931 Soupis prehistorických nálezů ze Znojemska Podyjí 8 Krumlov 5 34-13- 02/8 Dobšice - U řeky 001/7621 Vrbka, A. 1924 Zwaimer Wochenblatt 75 63-64 34-13- 1932- Od Horácka k Moravský 02/8 Dobšice - U řeky 116/27 Skutil, J. 1933 Podyjí 10 Krumlov Pokračování záchranného výzkumu 34-13- Hodonice - Stuchlík, věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Přehled 03/1 Loydova cihelna 001/4545 S. 1981 Znojmo) výzkumů 24/1979 Brno 21-22 Rukopis 34-13- Hrádek - Perzel Obšusta, diplomové 14/1 pískovna 001/2736 P. 1996 Laténské osídlení jihozápadní Moravy práce FF MU Brno 123-126 34-13- Hrádek - Perzel 14/1 pískovna 001/4605 Šiměk, E. 1958 Poslední Keltové na Moravě Praha 162-163 Tabulka 6. Literární prameny k lokalitám uvedeným v SAS ČR.

7. 1. Nedestruktivní metody a geografické informační systémy

Geografické informační systémy se dají označit jako nejúčinnější forma zpracování prostorových dat a nejefektivnější způsob zpracování velkých objemů informací (KUČERA – MACHÁČEK 1997, 145). Podobně se dají nedestruktivními metodami zpracovat archeologické prostorové struktury (KUNA 2004, 430). Při práci s těmito analýzami je třeba počítat s několika překáţkami. Prvním problémem při určování poloh lokalit, je nepřesnost nalezišť, popřípadě i vlastního rozsahu lokalit, které jsou určeny jen přibliţně. Proto mohou být některé výsledky např. nadmořské výšky nebo vzdálenosti od toků zkreslené. Dalším problémem se jeví podoba krajiny, která je podstatně odlišná od podoby v dobách dřívějších. Nejmarkantněji se tento problém projeví při zobrazení sítě vodotečí. Na výstupním rastru sledovaného mikroregionu se např. nezobrazuje kanál Krhovice – Hevlín, který byl zbudován uměle a některé z lokalit protíná. Ideální rekonstrukci sítě vodotečí lze v ArcGIS vytvořit pomocí funkce FLOW ACCUMULATION. Výstupní rastr sice zobrazuje ideální říční síť, která se do jisté míry liší od dnešní, ale program vytvoří rovněţ velmi malé vodoteče v mělkých prohlubních, které v pravěku buď neměly význam, nebo vůbec neexistovaly. Funkce FLOW ACCUMULATION má jistě význam pro prostorové analýzy velkých oblastí, jakým jsou okresy, nebo kraje, a je na ně pouţito menší měřítko digitálních map (BÍŠKO 2008, 61). Často bývá také vyuţíván bod, který představuje těţiště polygonu (lokality), informace jsou potom zkreslené, protoţe bod je vázán na jednu celou hodnotu, kdeţto u polygonu se vypočítá průměr hodnot z celé digitální vrstvy (BÍŠKO 2008, 61). K analýze byly tedy pouţity obě vrstvy, většinou uvádím výsledek z vrstvy polygonové. Zdrojem jednotlivých analýz jsou vektorizované mapy 1: 10 000 (data „ZABAGED®“), které mně byly pro tento účel zapůjčeny Českým ústavem zeměměřickým a katastrálním. Většina prací s prostorovými daty byla prováděna v programu Arcgis 9.2, nákladový rastr byl vytvořen v programu IDRISI 32.

7. 2. Digitální model reliéfu

Lokality, na které byly aplikovany jednotlivé analýzy, byly vybrány pomocí dotazu z vektorizované polygonové vrstvy SAS. Z primární vrstvy byla pomocí funkce FEATURE TO POINT následně odvozena sekundární bodová vrstva lokalit (BÍŠKO 2008, 63). Analýzy vychází z digitálního modelu reliéfu (Digital Environment Model-DEM). Ten byl vytvořen pomocí vektorizovaných vrstevnic.

Obrázek 7. Poloha lokalit na mapových listech (R. Bíško).

Obrázek 8. Digitální model reliéfu (DEM), přeložený na stínovaný model, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit a potencionální říční sítí (R. Bíško).

7. 3. Lokální reliéf

Lokální reliéf, čili relativní převýšení, které je poměrně malé, má v této situaci větší výpovědní hodnotu, neţ údaje o nadmořské výšce, které jsou často zkreslující a platí spíše pro globální měřítko (SMRŢ 1994, 362). Rastr s lokálním převýšením byl vytvořen pomocí funkce FOCAL STATISTICS z digitálního modelu reliéfu a následně překryt sekundární vrstvou lokalit. Pomocí funkce pro průměr dat z polygonu ZONAL STATISCICS byla získána jednotlivá data. Výsledné hodnoty uvádějí rozdíl mezi maximální a minimální nadmořskou výškou v některých částech mapy. V tomto případě jsou to kruhy, které mají jiţ stanovený poloměr a v jejich středu je vyhodnocený pixel. Stanovení velikosti poloměru okruhu je pro závěrečné výsledky směrodatné. Kaţdá lokalita je svou rozlohou individuální a pokud by aspoň jeden výsledek měl vyšší hodnotu neţ je určený rozsah kruhu, bylo by patrně díky tomu došlo k určitému zkreslení (GOLÁŇ 2003, 70; BÍŠKO 2008, 64).

Germánská sídlištní strategie spočívala v osidlování poloh v blízkosti řek, někdy přímo v inundacích, či na prvních terasách řek a obecně v nadmořských výškách nepřesahující 350 m.n.m. (PEŠKAŘ 1978, 57). Zpracovávané lokality v povodí Dyje se většinou pohybují v nadmořských výškách kolem 200 m.n.m. Převýšení těchto lokalit v okolí 100 m je v průměru 4, 32 m. Největší převýšení je u lokality Loydova cihelna (13, 516 m) a nejniţší na lokalitě Perzel – pískovna (0,071 m). I přes zmíněný rozdíl, můţeme říci, ţe převýšení je prakticky nulové (tab.).

ID KATASTR Název lokality NADMOŘSKÁ VÝŠKA V m.n.m 1 Dobšice U řeky 207,033 2 Znojmo Za vodou 207,954 3 Hodonice Loydova cihelna 221,635 4 Hrádek Perzel pískovna 188,015 5 Krhovice IA, Terasa, Za olšovým lesem 197,052 6 Krhovice U lomu 200,825 7 Strachotice Micmanice 195,226 8 Strachotice IB, Mostkovice 195,672 9 Strachotice - Tasovice Za pískovnou 201,978 10 Strachotice - Valtrovice Za Dyjí 194,726 Tabulka 6. Průměrná nadmořská výška lokalit.

NADMOŘSKÁ VÝŠKA V m.n.m

230,000

220,000

210,000 NADMOŘSKÁ VÝŠKA V 200,000 m.n.m 190,000

180,000 nadmořská výška v m.n.m výška nadmořská 170,000 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Lokality

Graf 8. Histogram nadmořských výšek u jednotlivých lokalit.

Obrázek 9. Lokální reliéf s převýšením na 100 m terénu, přeloženy na stínovaný model, s potencionální říční sítí a s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R. Bíško).

7. 4. Sklon terénu

Sklon terénu nepochybně hraje pro zakládání sídlišť velkou roli. Sídliště germánského původu jsou zakládána převáţně na rovinách a mírně svaţitých terénech. V povodí Dyje je tomu nejinak.

Sklon terénu, na kterém se zmíněné lokality nachází, byl vypočítán pomocí funkce SLOPE z digitálního modelu reliéfu stejným způsobem jako u předchozích analýz. Stejným postupem byly získány i jednotlivé hodnoty(BÍŠKO 2008, 67). Všechny lokality se nacházejí v téměř rovném terénu, kdy se svaţitost pohybuje od 0,01° (Perzel - pískovna) do 4,88° (Loydova cihelna). Průměrná svaţitost sídlišť pro analyzovanou oblast je 1,40°, coţ vypovídá o rovinatém terénu, ve kterém jsou zpracovávaná sídliště zakládána.

Obrázek 10. Model svažitosti přeložený na stínovaný model, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R. Bíško).

ORIENTACE - ODKLON OD ID KATASTR NÁZEV LOKALITY SVAŢITOST VE ° SEVERU 1 Dobšice U řeky 1,616 180,796 2 Znojmo Za vodou 0,993 218,897 3 Hodonice Loydova cihelna 4,876 219,767 4 Hrádek Perzel pískovna 0,013 191,843 5 Krhovice IA, Terasa, Za olšovým lesem 0,538 174,470 6 Krhovice U lomu 1,910 272,490 7 Strachotice Micmanice 0,384 177,877 8 Strachotice IB, Mostkovice 0,350 188,573 Strachotice - 9 Tasovice Za pískovnou 2,819 108,135 Strachotice - 10 Valtrovice Za Dyjí 0,457 189,892 Tabulka 7. Svaţitost ve stupních a odklon svahu od severu u jednotlivých lokalit.

Svažitost ve stupních

6,000

5,000 4,876 4,000

3,000 2,819

2,000 1,910 1,616 1,000 0,993 0,538 0,384 0,350 0,457 0,000 0,013 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Graf 9. Histogram svaţitosti terénu u jednotlivých lokalit .

7. 5. Orientace svahů

Z digitálního modelu reliéfu byl vytvořen rastr s orientací svahů pomocí funkce ASPECT. Germánská sídliště byla budována převáţně za hospodářským účelem, coţ potvrzuje zjištění, ţe většina analyzovaných lokalit se nachází na převáţně mírných svazích s jiţní 6 případů, jiho - západní 2 případy, západní v 1 případě a v 1 případě s východní orientací. Ani jedna z lokalit nemá severní orientaci, která by byla pro hospodářské zázemí osady jistě nevýhodnější.

ORIENTACE-ODKLON OD SEVERU

300,000

250,000

200,000

150,000

100,000

Odklon ve Odklon stupních° ve 50,000

0,000 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Lokality

Graf 10. Orientace svahů, odklonu od severu ve stupních.

Obrázek 11. Model orientace svahů vůči světovým stranám, s vyznačením

7. 6. Časová vzdálenost k vodním tokům

Při budování sídlišť vţdy záleţí na dostupnosti vodních zdrojů. I sídliště ve sledovaném mikroregionu se nacházela velmi blízko řeky Dyje. Snad i v oblastech, které jsou pod jejím dnešním vodním korytem.

Při výpočtu časové vzdálenosti jsme vycházeli z nákladového rastru, který představuje rychlost pohybu (pro tento případ při chůzi, 5 km/h) od stanovených polygonů v relativních jednotkách. Vzniklý rastr byl vytvořen pomocí funkce VARCOST z několika digitálních vrstev (GOLÁŇ 2003, 77; BÍŠKO 2008, 70). V první řadě frikčního povrchu rastru, jehoţ jednotlivé pixely, ze kterých je sloţen, obsahují hodnoty, které určují „nákladnost“ jeho překonání. Byl vytvořen pomoci sklonu reliéfu, jehoţ hodnoty byly dosazeny do rovnice P=1/2*[1+(3,168*S)+1+(1,2*S)] (S je sklon pixelu vyjádřený v %) a reklasifikovány (GOLÁŇ 2003, 76-77; BÍŠKO 2008, 70). Dále bylo potřeba určit směry největšího odporu při pohybu v krajině. Ty byly vypočítány z vrstvy orientace svahů z inverzního reliéfu (DEM vynásobený hodnotou „-1“). Poslední řadě je potřeba definovat odporové funkce, která představují velikost „nákladů“ v závislosti na směru pohybu přes všechny dané pixely. Získané relativní hodnoty v našem nákladovém rastru musejí být ještě znovu reklasifikovaný pro pohyb člověka v terénu a to pomocí vzorce (N*0,005)/5, kde N představuje velikost hodnot v nákladovém povrchu a číslo 0,005 pak skutečná velikost 1 pixelu (GOLÁŇ 2003, 76-77; BÍŠKO 2008, 70). Při této analýze ovšem dochází ke značnému zkreslení, protoţe nevychází z reálné říční sítě doby římské, ale z předpokládané vodoteče dle modelace terénu. Průměrná vzdálenost lokalit k tokům je pouhých 1, 44 minut. Z toho nejblíţe vychází lokalita Krhovice IA a nejdále Strachotice – Micmanice (4,7 minuty). Lokalizace sídlišť tedy odpovídá obvyklému scénáři germánských osad doby římské i přes to, ţe vzdálenosti nejsou odvozovány od skutečného meandru vodoteče.

Obrázek 12. Model časových vzdáleností lokalit od vodních toků, přeložený na stínovaný reliéf, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R.Bíško).

7. 7. Viditelnost v krajině

K této analýze bylo potřeba vytvořit vrstvu viditelnosti a to pomocí funkcí VIEWSHED a pomocí další funkce EUCLIDEAN DISTANCE byly vytvořeny jednotlivé (barevně znázorněné) zóny vzdáleností od lokalit. Výsledný rastr znázorňuje viditelná místa aspoň z jedné zkoumané lokality. Je třeba také brát v potaz lesní porost, jehoţ umístění a rozsah dnes nelze rekonstruovat.

Obrázek 13. Viditelnost v krajině se zónami vzdáleností, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R.Bíško).

Vzhledem k tomu, ţe lokality jsou umístěny v poměrně rovném terénu, je nejlepší viditelnost na pouze bliţší vzdálenost. Lokality posazené na terasách řek, mají výhled i do vzdálenějších míst. U této analýzy se vychází z viditelnosti z výšky reliéfu, či-li od povrchu, tudíţ by viditelnost pro člověka o 1,5 m tělesného vzrůstu měla být větší. Přesto tato analýza jasně prokazuje, ţe cílem budování germánských osad bezpochyby nebylo vyhledávání strategických pozic, ale lokací spíše zemědělského charakteru.

7. 8. Průchodnost terénu

Některé z lokalit v tomto mikroregionu byly osídleny i v jiných obdobích, všechny společnou mají, ale dobu římskou. Vzhledem k tomu, ţe všechny se vyskytovaly ve stejném období, pak by kaţdá lokalita mohla zaujímat určitý rozsah vlivu, který by mohl prezentovat důleţitost lokality. Tuto skutečnost však nelze prokázat bez důkladné analýzy a terénního výzkumu. Analýza se proto odvíjí pouze od jednotlivých „katastrů“ a časové „náročnosti“ od zkoumaných lokalit. Pomocí nákladového rastru (viz. kapitola 7. 6.) byly vytvořeny jednotlivé zóny vzdáleností od lokalit, funkcí ALLOCATION ideální „katastry“ bez přihlédnutí k reliéfu a následně funkcí COST ALLOCATION jednotlivé sféry vlivu, které jsou časově vymezené (BÍŠKO 2008, 74). Průchodnost terénu je ovšem v této analýze pravděpodobně zkreslená vzhledem k absenci údajů o skutečném reliéfu krajiny doby římské. Problémem je také odvozená síť vodotečí, která neodpovídá současnému a ani tehdejšímu rozprostření říční sítě. Rozlohu potřebnou pro obţivu bychom mohli hledat v dostupnosti 5-15 minut od lokality. Větší vzdálenosti, například do 30 minut mohly mít hospodářský význam při zakládání polí nebo pastvin. Při výběru vyuţitelného prostoru je také důleţitý sklon svahů, kterého je v okolí lokalit poměrně dostatek. Jak je patrné z obr. některé sféry vlivu se značně prolínají, coţ by mohlo být známkou společného hospodářského zázemí sídlišť.

Obrázek 14. Rozsah zázemí lokalit vzhledem k průchodnosti terénu, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R.Bíško).

7. 9. Závěry prostorových analýz v oblasti sledovaného mikroregionu a přilehlém okolí

Všechny analýzy vesměs potvrdily germánskou sídelní strategii. Ţádná z lokalit nepřesahuje běţnou nadmořskou výšku 350 m.n.m. Lokality byly zaloţeny v těsné blízkosti vodního toku, mnohdy přímo v inundačním pásmu řeky. Aţ na jednu lokalitu se také potvrdila orientace převáţně jiţním směrem, která jenom dokládá spíše „ hospodářskou motivaci“ k zaloţení sídla. Nejlepší výhled je v průměru do vzdálenosti 2,5 km, dále jiţ viditelnost velmi slábne nebo není vůbec. Tento aspekt by při zakládání strategicky výhodného sídla, pro jiný neţ hospodářský účel, byl poměrně nedostačující. Také jsem si povšimla, ţe některé lokality se svými sférami vlivu natolik dotýkají, ţe by bylo moţné hovořit o společném hospodářském zázemí. Výsledky ovšem nelze povaţovat za směrodatné vzhledem k nepřesnosti výsledků způsobené jednak odlišností tvaru reliéfu, od skutečné krajiny doby římské a dále pak neautentického tvarování říční sítě, která je pouze odvozená. Zpochybnitelná by mohla být viditelnost, vzhledem k výšce, odkud je rozhled brán a také průchodnost terénem nemusí být tak zřejmá k některým faktorům, které zde nejsou zohledněny. Například šířka toku Dyje nebo mokřady zaniklých ramen, které se v té době mohly vyskytovat.

8. Závěr

Znojemsko a mikroregion středního Podyjí se rozkládají v oblasti s příznivými přírodními podmínkami. Mikroregion se nachází v blízkosti toku a v nedaleké blízkosti jedné z větví Jantarové stezky. Kvůli vhodným podmínkám se v těchto krajích naší republiky lidé usazovali jiţ od pravěku. Po dobu římskou náleţelo Znojemsko k jihomoravskému osídlení s vazbami aţ k sídlištím u Dunaje a na jihozápadním Slovensku. Probíhaly zde časté obchodní styky směrem na sever podél řek. Na jihovýchodní Moravě byly tyto kontakty jiţ dříve prokázány a některým sídlištím byla věnována značná pozornost (ZEMAN 1999). Doklady osídlení doby římské jsou zatím v mikroregionu torzovité. Značnou nevýhodou je absence řádně provedeného systematického či záchranného výzkumu s ucelenějším zpracováním nálezů a vyhodnocením. Zpracovaný soubor nálezů se skládá z dosud nepublikovaných nálezů z lokalit Krhovice IA, Krhovice – U lomu, Strachotice IB, Strachotice – Micmanice. Materiál z těchto lokalit pochází z povrchových sběrů, které zde v letech 1996-2006 prováděl M. Vokáč a P. Obšusta. Keramický soubor obsahuje 512 zlomků, z toho 144 kusů by se dalo označit za rozpoznatelné. Nejpočetnější skupinou je germánská v ruce dělaná keramika, běţně se vyskytující na sídlištích, která není příliš chronologicky citlivá. Většinu keramických zlomků bychom mohli zařadit do stupně B2 – B2/C1 např. dle zlomků prstencových misek nebo páskovaných uch. Zajímavý je výskyt mincí v mikroregionu. Jeden stříbrný nečitelný denár, blíţe neurčený, pravděpodobně pocházející z 1.-2.stol.n.l. Dále jeden stříbrný antoninián Alexandra Severa datovaný do let 222-235 a jeden měděný follis Crispus pravděpodobně ze 4.století. Bohuţel, mi nálezy nebyly poskytnuty. Krom těchto nálezů mincí z mikroregionu pochází i fragment bronzového plechu. Jeho bliţší určení a datace je vzhledem k torzovitosti fragmentu nejistá. Pro vytvoření obrazu osídlení mikroregionu byla pouţita analýza mikroregionu pomocí geografických informačních systému. Pro tuto analýzu byla vyuţita data ze SAS ČR a digitální zpracování map poskytnuté Českým zeměměřičským úřadem. Tato data byla doplněna o některé nově zjištěné lokality. Výsledkem analýzy bylo ověření obecně známých germánských sídlištních principů. Všechny lokality se nacházely poblíţ toku, na mírném svahu nebo přímo rovině, většinou orientované jiţním směrem. Viditelnost v krajině nám dosvědčila evidentní hospodářský záměr budování lokality a dostupnost terénu prokázala

50 vhodnou polohu pro zakládání polí. Celkový obraz by se mohl zdát poměrně ideální, ale je nutné brát v zřetel, ţe většina analýz byla odvozena např. od předpokládané říční sítě a obecný ráz krajiny v době římské mohl být zcela jiný. Cílem této práce bylo zasadit malou plochu mikroregionu do mozaiky Znojemska a poskytnout tak jakýsi obraz doby římské a také upozornit na hojnost nálezů v tomto kraji. Podle geografických analýz sledované lokality rozhodně zapadají do profilu tehdejší germánské sídelní strategie. Osídlení mikroregionu bychom podle dostupného materiálu mohli rámcově datovat od od 1. pol. 2 století aţ do1. pol. 3. století. Moţné je i přeţívání do dalších dob. Otázkou zůstává jestli absence nálezů z pozdější doby je odrazem stavu výzkumu nebo důsledkem skutečného zániku. Tato nejistota je patrně dána jak kritikou efektivity povrchového sběru tak stavem výzkumu v Podyjí. V budoucny by mohlo být přínosné více se na Podyjí zaměřit a pokusit se na lokalitách o soustavnější výzkum doby římské. Výsledky by mohly přinést zajímavý obraz o osídlení a provázání jihozápadní Moravy s obchodními stezkami a hustotě osídlení naddunajského sídelního areálu.

10. Seznam obrázků, tabulek a grafů

Obrázek 1. Pohled na lokalitu Krhovice - U lomu ze SV Směru (od silnice Krhovice - Tasovice)...... 5

Obrázek 2. Pohled na lokalitu Krhovice IA z JZ směru (od kanálu Krhovice-Hevlín)...... 6

Obrázek 3. Zlomek TS ze Strachotic IB...... 19

Obrázek 4. Terra Sigillata z Krhovic IA...... 20

Obrázek 5. Fragment plechu z Krhovic IA (líc)...... 26

Obrázek 6. Fragment plechu z Krhovic IA (rub)...... 26

Obrázek 8. Poloha lokalit na mapových listech (R. Bíško)...... 36

Obrázek 9. Digitální model reliéfu (DEM), přeloţený na stínovaný model, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit a potencionální říční sítí (R. Bíško)...... 37

Obrázek 10. Lokální reliéf s převýšením na 100 m terénu, přeloţeny na stínovaný model, s potencionální říční sítí a s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R. Bíško)...... 39

Obrázek 11. Model svaţitosti přeloţený na stínovaný model, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R. Bíško)...... 40

Obrázek 12. Model orientace svahů vůči světovým stranám, s vyznačením ...... 43

Obrázek 13. Model časových vzdáleností lokalit od vodních toků, přeloţený na stínovaný reliéf, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R.Bíško)...... 45

Obrázek 14. Viditelnost v krajině se zónami vzdáleností, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R.Bíško)...... 46

Obrázek 15. Rozsah zázemí lokalit vzhledem k průchodnosti terénu, s vyznačením sekundární vrstvy lokalit (R.Bíško)...... 48

Graf 1. Počet všech nalezených kusů keramiky na jednotlivých lokalitách. Graf 2. Procentuální zastoupení importované římsko-provinciální keramiky na jednotlivých lokalitách (včetně TS). Graf 3. Zastoupení jednotlivých druhů importované keramiky. Graf 4. Podle dat z článku Mgr. Soni Klanicové (KLANICOVÁ 2006, 185). Graf 5. Historiogram tloušťky střepů. Graf 6. Podíl domácí lepené keramiky na jednotlivých lokalitách.

Graf 7. Zastoupení jednotlivých výzdobných prvků Graf 8. Histogram nadmořských výšek u jednotlivých lokalit. Graf 9. Histogram svaţitosti terénu u jednotlivých lokalit. Graf 10. Orientace svahů, odklonu od severu ve stupních.

Tabulka 1. Seznam lokalit sledovaného mikroregionu

Tabulka 2. Rozšíření terry sigillaty v jednotlivých moravských okresech (podle KLANICOVÁ 2006, 175).

Tabulka 3. Strachotice - Za Dyjí (okr. Znojmo). Provenience sigillaty (tabulka podle DROBERJAR – VOKÁČ 2002, 68; ŠEINER 2008, 9). Tabulka 4. Strachotice - Za Dyjí (okr. Znojmo). Typologie sigillaty ( tabulka podle DROBERJAR – VOKÁČ 2002, 71; ŠEINER 2008, 9). na lokalitách. Tabulka 5. Seznam lokalit včetně jejich pořadového čísla v SAS ČR. Tabulka 6. Literární prameny k lokalitám uvedeným v SAS ČR. Tabulka 6. Průměrná nadmořská výška lokalit. Tabulka 7. Svaţitost ve stupních a odklon svahu od severu u jednotlivých lokalit.

Literatura

BENINGER, E – FREISING, H. 1933: Die germanischen Bedenfunde in Mähren, Reichenberg.

BENINGER, E. 1937: Die germanischen Bodenfunde in der Slowakei. Leipzig.

BÍŠKO, R. 2008: Vyuţití metod nedestruktivní archeologie na příkladu hradiska „Deblínek“, k. ú. Suchohrdly. (Rkp. diplomové práce, uloţ. na ÚAM FF MU v Brně), Brno.

BOUZEK, J. 1990: Klimatické změny a zemědělské adaptace k nim ve středoevropském pravěku nové poznatky a směr bádání. ŠZ AÚ SAV 26/1, 53-62.

BOUZEK, J. – SAKAŘ, V. 1990: Římské provincie a Limes Romanus ve střední a západní Evropě. Praha.

ČERVINKA, I. L. 1946: Římské mince z nálezů na Moravě. ČVMSO 55, 142-181.

DEMEK, J. 1992: Horopis. In: Demek, J. (ed.): Neţivá příroda. Brno, 15-38.

DROBERJAR, E. 1988: Sídliště z doby římské ve Vlčnově-Dolním Němčí a projevy římského impéria ve středním Pomoraví. Rkp. SVOČ, FF MU Brno.

DROBERJAR, E. 1989: Římská importovaná keramika na sídlištích 1.-4. století na Moravě I.-II., rkp. dipl. Práce, FF MU Brno.

DROBERJAR, E. 1996: Studie k relativní chronologii germánských sídlišť starší doby římské na Moravě I.-II. Rkp. disertační práce. FF MU v Brně.

DROBERJAR, E. 1997: Studien zu den germanischen Siedlungen der älteren römischen Keiserzeit in Mähren. FAP 21, Praha.

DROBERJAR, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha.

DROBERJAR, E. - KAZDOVÁ, E. 1993: Das Brandgräberfelder aus der römischen Kaiserzeit von Šitbořice in Mähren, ČMM LXXVIII, 97-149.

DROBERJAR, E. – VOKÁČ, M. 2002: Sídliště z doby bronzové, laténské, římské a slovanské u Strachotic (okres Znojmo). SPFFBU-M7, 55-75.

GOLÁŇ, J. 2003: Archeologické prediktivní modelování pomocí geografických informačních systémů na příkladu území jihovýchodní Moravy (rkp. disertační práce, uloţ. na Ústavu geografie PřF MU v Brně), Brno.

HRUBÝ, V. 1967: Sídliště z pozdní doby římské ve Zlechově, AR XIX, 643-658, 669.

JELÍNKOVÁ, D. – KAVÁNKOVÁ, B. 2002: Soupis nalezišť z doby římské. In: Stuchlík, S. (ed.), Oblast vodního díla Nové Mlýny od pravěku do středověku. Spisy AÚ AV ČR Brno 20, 329-354.

KALÁBEK, M. 1998: Severní Morava v době římské I-II. Rkp. dipl. práce, Brno.

KAZDOVÁ, E. 1992: Ţivotní prostředí v době římské na Břeclavsku. In: Vývoj ţivotního prostředí v podmínkách jiţní Moravy, XXI.Mikulovské sympozium 23.-24. října 1991, Brno, 81-94.

KLANICOVÁ, S. 2006: Nové poznatky o importu terry sigillaty na Moravě. In: Droberjar, E., Chvojka, O. (edd): Archeologie barbarů 2006. Sborník příspěvků z II. protohistorické konference, České Budějovice 21.- 24. 11. 2006. Archeologické výzkumy v jiţních Čechách, Supplementum 3. sv. II. České Budějovice, 175-189.

KOVÁRNÍK, J. 1985: Výsledky terénního archeologického průzkumu na Znojemsku (okr. Znojmo). PV 1983, Brno, 100-102.

KOVÁRNÍK, J. 1993: Další archeologické nálezy ze Znojemska a Třebíčska. PV 1990, Brno, 115-126.

KREKOVIČ, E. 1981: Rímská importovaná keramika na Slovensku. SlA XXIX/2, 341- 376.

KREKOVIČ, E. 1987: Rímské importy na Slovensku. PA LXXVII/1, 231-282.

KRIPPEL, E. 1984: Vegetácia juhozápadného Slovenska v rímskom a slovanskom období. In: Zborník prác Ĝudmile Kraskovskej (k ţivotnému jubileu). Bratislava, 137-150.

KRIPPEL, E. 1990: Vývoj ţivotného prostredia človeka v poĝadovej dobe (na základe peĝových a uhlíkových analýz). ŠZ AÚ SAV 26/1, 31-38.

KUČERA, M – MACHÁČEK, J. 1997: Teorie a praxe zpracování archeologických výzkumů pomocí prostředků GIS/LIS. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii, Brno, 145-172.

KUNA, M. 1994: Archeologický průzkum povrchovými sběry. Zprávy československé archeologické společnosti (Supplément 23). Praha.

KUNA, M. 2004: Povrchový sběr. In: M. Kuna (ed.), Nedestruktivní archeologie. Praha.

KÜHN, F. 1984: Vývoj polních plodin a plevelů v ČSSR od neolitu po středověk. SPFFBU-E 29, 179-184.

KVĚT, R. 2001: Římské cesty na jiţní Moravě a staré stezky. In: Jiţní Morava 37, 269- 272.

LAMIOVÁ-SCHMIEDLOVÁ, M. 1990: Poznámka k súvisu klimatických zmien a výberu miesta sídliska. ŠZ AÚ SAV 26/1, 205-207.

NEÚSTUPNÝ, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň .

OLIVA, P. 1959: Pannonie a počátky krize římského imperia. Praha.

PALUPOVÁ, E. 1994: Technologie výroby keramiky doby římské. Rkp. dipl. práce, Brno.

PALLIARDI J. 1888: Pustiny. ČVMSO 5, 177.

PERNIČKA, R. M. 1963: Římskoprovinciální keramika v moravských nálezech. SPFFBU-E 8, 51-57.

PERNIČKA, R.M. 1966: Die Keramik der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren, Brno.

PERNIČKA, R. M. 1970: Nálezy z doby římské na lokalitě Prosiměřice II. SPFFBU-E 15, 103-115.

PERNIČKA, R. M. 1971: K rekonstrukci vývoje keramiky v době římské na Moravě, SPFFBU-E 16, 133-146.

PERNIČKA, R. M. 1980: Výzkum archeologické lokality mezi Hlukem a Dolním Němčím v letech 1972-1979. Slovácko 22, 41-59.

PEŠKAŘ, I. 1958: Sídliště z doby římské v Křepicích (okr. Hustopeče). PV 1958, 53- 56.

PEŠKAŘ, I. 1960: Další výzkum na sídlišti z doby římské u Křepic (okr. Hustopeče). PV 1959, 83-85.

PEŠKAŘ, I. 1961: Třetí výzkumná sezóna v Křepicích u Hustopečí. PV 1960, 80-82.

PEŠKAŘ, I. 1963: Povrchový sběr na sídlišti z doby římské u Blučiny. PV 1962, 53- 54.

PEŠKAŘ, I. 1964: Morava v 1. a 2. století n.l., I.-III. Rkp. kand. disertace, AÚ AV ČR Brno.

PEŠKAŘ, I. 1978: Starší doba římská na Moravě. ZČSSA 20/3, 55-83.

POCHITONOV, E. 1955: Nálezy antických mincí. In: Nohejlová-Prátová, E. (ed.): Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I., Praha, 87-308.

PODBORSKÝ, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Brno.

PODBORSKÝ, V. – VILDOMEC, V. 1972: Pravěk Znojemska. Brno.

QUITT, E. – TOLASZ, R. – VYSOUDIL, M. 1992: Klimatické poměry. In: Demek, J. (ed.): Neţivá příroda. Brno, 128-152.

SAKAŘ, V. 1985: O keramice římských provincií (kromě sigillat). ZČSSA 28, 1-9.

TEJRAL, J. 1972: Problémy Moravy v mladší době římské I.-III. Rkp. kand. disertace, AÚ AV ČR Brno.

TEJRAL, J 1974: K některým problémům římského importu na Moravu. In: J. Neústupný (ed.): Římské importy. Referáty přednesené 12.-13. 2. 1974 při příleţitosti výstavy Římské nálezy v Čechách (1.- 4. století). Praha, 76-93.

TEJRAL, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha.

TEJRAL, J. 1985: Spätrömische und völkerwanderungszeitliche Drehscheibenkeramik in Mähren. AA 69, 105-145.

TEJRAL, J. 1993: Na hranicích impéria, In: Podborský, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno, 424-470.

TEJRAL, J. 1997: Neue Aspekte der frühvölkerwanderungszeitlichen Chronologie im Mittledonauraum, In: Neue Beiträge zur Erforschung der Spätantike im mittleren Donauraum. Brno, 321-392.

TEJRAL, J. 1998a: Die Grundprobleme der kaiserzeitlichen Fibelforschung im norddanubischen Raum, In: J. Kunow (ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Wünsdorf, 387-399.

VENCL, S. 1995: K otázce věrohodnosti svědectví povrchových průzkumů. AR XLVII, 11 - 57.

VILDOMEC, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska. Od Horácka k Podyjí 8, 3-11.

VÍCHOVÁ, D. 2000: Vývoj osídlení v okolí Brna v době římské I.-II., rkp. dipl. práce, FF MU Brno.

VÍCHOVÁ, D. 2002: Sídliště z mladší doby římské v Brně-Starém Lískovci, Pravěk NŘ 12, 271-318.

VLACH, M. 2006: Nové sídlištní nálezy z mladší a pozdní doby římské ze Sudoměřic (rkp. diplomové práce, uloţ. na ÚAM FF MU v Brně), Brno.

VLČEK, J. 1992: Hydrologie. In: Demek, J. (ed.): Neţivá příroda. Brno, 162-183.

WILCZEK, J. 2006: Laténské sídliště v Blansku - „V Dílech“. (Rkp. diplomové práce, uloţ. na ÚAM FF MU v Brně), Brno.

ZEMAN, J. 1961: Severní Morava v mladší době římské. Problémy osídlení ve světle rozboru pohřebiště z Kostelce na Hané. Praha.

ZEMAN, T. 1999: Jihovýchodní Morava v době římské I.-II., rkp. dipl. práce, FF MU Brno.

ZEMAN, T. 2003: Pozdněřímské osídlení germánské osady ve Vlčnově-Dolním Němčí. SPFFBU M 8-9.

Seznam zkratek pouţité literatury

AR – Archeologické rozhledy, Praha AA - Achaeologia Austriaca, Wien ČNM-A - Časopis Národního muzea - řada A (historická), Praha ČMM - Časopis Moravského muzea, Brno ČVMSO - Časopis Vlasteneckého musejního spolku, Olomouc FAP - Fontes Archaeologici Pragenses, Praha OP – Obzor prehistorický, Praha PA - Památky archeologické, Praha Pravěk NŘ - Pravěk, Nová řada, Brno PV - Přehled výzkumů AÚ AV ČR, Brno SAÚB - Studie Archeologického ústavu AV ČR v Brně, Praha SPFFBU-E - Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity - řada archeologicko- klasická, Brno SbNM-A - Sborník Národního Muzea – řada historie, Praha ŠZ AÚ SAV - Študijné zvesti Archeologického ústavu Slovenké akadémie vied, Nitra ZČSSA - Zprávy Československé společnosti archeologické při ČSAV, Praha

AÚ AV ČR - Archeologický ústav Akademie věd České republiky AÚ ČSAV - Archeologický ústav Československé akademie věd v Brně (dnes AÚ AV ČR) DEM - Digital Elevation Model/Digitální výškový model Drag. - Dragendorff, H. 1895-96: Terra Sigillata. Bonner Jahrbücher des Rheinischen Landesmuseums in Bonn. Bonn. FF MU – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity SAS ČR – Státní archeologický seznam České republiky

SBM - Studien zum Burgwall von Mikulčice SVOČ – Studentská vědecká odborná činnost TS - Terra sigillata