Dějiny Židů V Boskovicích Ve 20. Století

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

Dějiny Židů v Boskovicích ve 20. století

Diplomová práce

Brno 2016

Vedoucí práce: Autor práce: doc. PhDr. Zlatica Zudová – Lešková, CSc. Bc. Monika Zachovalová

Bibliografický záznam ZACHOVALOVÁ, Monika: Dějiny Židů v Boskovicích ve 20. století: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2016. 84 l., 19 l. příl.

Anotace Diplomová práce „Dějiny Židů v Boskovicích ve 20. století“ popisuje historii židovské obce v Boskovicích. Zaměřuje se především na období 20. století. Zabývá se vzhledem židovské čtvrti, chronologicky popisuje významné události a seznamuje s význačnými osobnostmi, které působily v židovské obci. Za cíl si klade podat ucelené a podrobné informace o dějinách Židů v Boskovicích ve 20. století, a to na základě precizního studia literatury, dostupných pramenů, a též vzpomínek pamětníků.

Annotation The master’s thesis „History of Jews in Boskovice in the 20th century" describes history of the Jewish community in Boskovice. It focuses mainly on the period of the 20th century. It depicts the design of the Jewish quarter, chronologically describes the important events and introduces Jewish people who lived in the Jewish community. Its aim is to provide comprehensive and detailed information about the history of Jews in Boskovice in the 20th century based on a meticulous study of literature, available sources and memories of witnesses.

Klíčová slova

Historie, Židé, Boskovice, judaismus, holocaust, 20. století Keywords History, Jews, Boskovice, Judaism, Holocaust, 20th century

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne ………………………. Bc. Monika Zachovalová

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní doc. PhDr. Zlatici Zudové – Leškové, CSc. za odborné vedení diplomové práce, cenné rady a připomínky. Dále děkuji panu PhDr. Jaroslavovi Bránskému, boskovickému historikovi a spisovateli, za poskytnutý rozhovor. A v neposlední řadě paní Andrei Forbergerové za pomoc s překladem některých písemností.

Obsah

ÚVOD ...... 6 1. DĚJINY ŽIDOVSKÉHO NÁRODA V ČESKÝCH ZEMÍCH ...... 9 1.1 ŽIDÉ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ ...... 9 1.2 JUDAISMUS – NÁBOŽENSTVÍ ŽIDŮ ...... 15 1.3 JUDAISMUS VERSUS ŽIDÉ ...... 18 2. USAZENÍ A HISTORICKÝ VÝVOJ ŽIDŮ V BOSKOVICÍCH ...... 19 3. PODOBA ŽIDOVSKÉ OBCE V BOSKOVICÍCH ...... 22 3.1 LOKACE A PAMÁTKY ŽIDOVSKÉHO MĚSTA ...... 22 3.1.1 Synagoga maior (hebrejsky: Bejt ha – kneset, místo shromáždění) ...... 25 3.1.2 Židovský hřbitov...... 27 3.1.3 Židovské lázně – Mikve ...... 29 3.1.4 Židovská škola ...... 30 3.1.5 Ostatní památky židovské obce ...... 31 3.2 PŘEMĚNY VZHLEDU VE 20. STOLETÍ ...... 32 4. OSUDY BOSKOVICKÝCH ŽIDŮ V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ ...... 34 4.1 ŽIDÉ V BOSKOVICÍCH NA POČÁTKU 20. STOLETÍ A ZA 1. SVĚTOVÉ VÁLKY ...... 34 4.2 MEZIVÁLEČNÁ LÉTA ...... 36 4.3 SMUTNÉ OBDOBÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY PRO BOSKOVICKÉ ŽIDY ...... 40 4.4 POVÁLEČNÁ DOBA A KOMUNISTICKÝ REŽIM ...... 52 5. VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI ŽIDOVSKÉ OBCE V BOSKOVICÍCH ...... 57 5.1 SPISOVATEL HERMANN UNGAR ...... 57 5.2 RABÍN ISIDOR REICH ...... 59 5.3 VOJÁK BERNARD LANGER ...... 62 5.4 MALÍŘKA ANNA TICHO ...... 63 ZÁZNAM ORAL HISTORY ...... 66 ZÁVĚR ...... 68 RESUMÉ...... 71 SLOVNÍK ŽIDOVSKÝCH VÝRAZŮ ...... 72 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ...... 75 JMENNÝ REJSTŘÍK ...... 81 SEZNAM PŘÍLOH ...... 83 TEXTOVÉ PŘÍLOHY ...... OBRAZOVÉ PŘÍLOHY ......

ÚVOD

Předložená diplomová práce pojednává o dějinách Židů v Boskovicích. Zaměřila jsem se především na období 20. století, jelikož o této době jsem získala nejvíce pramenů a literatury. V Boskovicích jsem studovala střední pedagogickou školu a díky tomu jsem tamní židovské město několikrát navštívila. Z těchto důvodů jsem se rozhodla na toto téma zaměřit svoji práci.

Historie Židů v Boskovicích je velmi bohatá a těší se tak pozornosti historiků i studentů. Nejvíce se o židovskou obec zajímá boskovický spisovatel Jaroslav Bránský, který napsal o této oblasti řadu publikací – Židé v Boskovicích, Židé z Boskovic: příběhy a portréty, Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945. Z řad studentů jsou na židovskou obec zaměřeny tři práce. Marek Dokoupil: Přehled dějin židovské obce v Boskovicích. Didaktické uplatnění tématu. Kristýna Hlaváčková: Konec židovských Boskovic. Jana Nováková: Využití projektové metody při výuce regionálních dějin – židovské město Boskovice.

Cílem mé diplomové práce je podat ucelené a podrobné informace o dějinách Židů v Boskovicích ve 20. století, a to na základě precizního studia literatury, dostupných pramenů, a též vzpomínek pamětníků.

V rámci svého výzkumu jsem pracovala s těmito metodami: analýza, syntéza, komparace a verifikace. Nejprve jsem vyhledávala a studovala veškeré informace o židovské obci v Boskovicích. Po nasbírání všech možných zdrojů, poznatků a jejich vyhodnocení jsem přešla k samostatné tvorbě.

Má práce se skládá nejen z teoretické, ale i praktické části. V teoretické části pracuji s literaturou a prameny, jež podrobuji analýze a verifikaci. K mému tématu jsem shromáždila veškerou dostupnou odbornou i populárně naučnou literaturu a prostudovala boskovický tisk. V rámci zkoumání pramenů jsem bádala v archivu Židovského muzea v Praze, Moravském zemském archivu a ve Státním okresním archivu Blansko. Též jsem prostudovala Kroniku města Boskovice. Praktickou část tvoří rozhovor s PhDr. Jaroslavem Bránským (1928), který žil pětadvacet let v bývalé

židovské čtvrti. Využila jsem také zdokumentovaných rozhovorů1 se třemi židovskými občany Boskovic. Jmenovitě se jedná o pana Ericha Brülla (1923), Kurta Ticha (1914) a paní Evu Morris (1929). Jejich výpovědi jsem komparovala s informacemi z literatury. V rámci exkurze jsem navštívila Židovskou čtvrť v Boskovicích, kde jsem zdokumentovala její současnou podobu a díky paní Heleně Janíkové jsem se dozvěděla něco více o historii této židovské obce.

Diplomovou práci jsem rozdělila na pět kapitol. První dvě kapitoly jsou úvodem do problematiky. Jádrem mé práce je čtvrtá a pátá kapitola. Stěžejními pasážemi jsou osudy boskovických Židů za 2. světové války. Současně představuji charakteristickou podobu židovské obce ve 20. století, významné události této doby a význačné osobnosti, jež pocházely z bývalé židovské čtvrti v Boskovicích.

První kapitola se obecně zaměřuje na Dějiny Židů v českých zemích. Udávám zde informace o jejich příchodu do Čech a na Moravu. Dále popisuji celkový vývoj židovského obyvatelstva až do roku 1989. Do tohoto oddílu jsem také zařadila podkapitolu o judaismu.

Druhá kapitola se již konkrétně věnuje Židům v Boskovicích. Nazývá se Usazení a historický vývoj Židů v Boskovicích. Na začátku zmiňované kapitoly krátce seznamuji s Boskovicemi. Dále pak stručně popisuji nejstarší období dějin židovského osídlení v Boskovicích a vývoj židovské obce od počátku středověku. Odpovídám zde na otázky – Proč se Židé usadili v Boskovicích? Čím se zabývali?

O Podobě židovské obce v Boskovicích pojednává třetí kapitola. Udávám zde polohu i podobu židovské čtvrti a její památky, mezi které patří – synagoga maior, židovský hřbitov, lázně, mikve, židovská škola, obecní dům, špitál, masné krámy a další památky. Na závěr této kapitoly uvádím, jaký dopad měly události ve 20. století, především 2. světová válka a komunistická éra, na vzhled židovské čtvrti.

Jádrem mé diplomové práce je čtvrtá kapitola nazvaná Osudy boskovických Židů v průběhu 20. století. Tato nejobsáhlejší kapitola má poměrně pochmurný charakter,

1 Dokumentární film Naděje – dokumentace holocaustu, projekt Gymnázia Boskovice a Muzea Boskovicka z roku 2005

7 jelikož se zde zabývám především osudy boskovických Židů za 2. světové války a chátráním židovské čtvrti za vlády komunistické strany. Jediným světlým okamžikem je období první republiky, kterému v této kapitole věnuji také větší pozornost. Postupně si v této části pokládám několik otázek – Kolik Židů emigrovalo před 2. světovou válkou z Boskovic? Byli nějací Židé, kteří se dožili konce války v Boskovicích? Kolik boskovických Židů přežilo holocaust? Ale i další. Pro dodání autenticity zde hojně cituji vzpomínky pamětníků a záznamy z kroniky.

Poslední, avšak neméně významnou kapitolou, jsou životní osudy Významných osobností židovské obce v Boskovicích. Zařadila jsem tam židovského spisovatele Hermanna Ungara, boskovického rabína Isidora Reicha, vojáka Bernarda Langera a malířku Annu Ticho.

Do závěrečné části mé diplomové práce jsem pro lepší orientaci vložila slovník židovských výrazů a jmenný rejstřík. Do příloh jsem se rozhodla zařadit jmenný seznam obětí transportu z Boskovic, který dokládá hrůznou skutečnost holocaustu boskovických Židů.

1. DĚJINY ŽIDOVSKÉHO NÁRODA V ČESKÝCH ZEMÍCH

1.1 Židé v Čechách a na Moravě

Zničením druhého Chrámu v Jeruzalémě na konci 1. stol. n. l. se Židé stávají rozptýleným národem, a tedy žijí v diaspoře. Jsou nuceni opustit území Erec Jisrael,2 dostávají se do severní Afriky a následně do Evropy. Před rokem 1000 přicházejí z východní Francie do Německa a postupně dále na východ do Čech a na Moravu.3 V dějinách českých zemí představují Židé jednu z nejvýznamnějších skupin obyvatelstva s více než tisíciletou tradicí soužití s okolní společností. První písemné zmínky o přítomnost Židů na území Čech a Moravy dokládá přípis solnohradského arcibiskupa Arna (8.-9. stol.) ze začátku 9. století a Raffelstettenský platební a celní řád Ludvíka IV. (893-911) ze začátku 10. století. Nicméně výklad obou těchto dokumentů je předmětem sporu. Obecně je za první zmínku o Židech v českých zemích považována zpráva židovského kupce a diplomata Ibrahima ibn Jakuba (10. stol.), který navštívil v letech 965-966 střední Evropu a ve své zprávě o Praze zaznamenal přítomnost Židů ve městě.4

Židovští obchodníci se v našich zemích zasloužili o rozvoj domácího obchodu. Nepostradatelná byla zvláště jejich činnost v oblasti peněžních vztahů, podíleli se pravděpodobně významně na vzniku a rozvoji českého mincovnictví. Někteří působili u dvora jako finanční poradci, lékaři, dvorští úředníci. 5

Na konci 11. století v důsledku aktivit evropských panovníků nastává období křížových tažení do Palestiny. Cílem křížových výprav bylo osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě a dalším nezanedbatelným důvodem byla představa ohromné kořisti, kterou křižáci ve Svaté zemi očekávali.6 Křížové výpravy byly namířeny nejen proti muslimům, ale i Židům, kteří byli krutě pronásledováni. K zamyšlení jistě je, co stálo za

2 Rozumí se Země Izraele. Označuje území z biblických dob, které přislíbil Bůh izraelskému národu. (Newman, Ja'akov – Sivan, Gavri'el: Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998, s. 64). 3 Riegel, Dušan: Jazykový vývoj židovské entity na Moravě a jazyk jidiš. In: Židé a Morava: sborník z konference konané v listopadu 1997 v Kroměříži. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1997, s. 33. 4 Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 2001, s. 11. 5 Tamtéž, s. 14. 6 Tamtéž, s. 16.

9 tímto pronásledováním. Křižáci obviňovali židovské obyvatelstvo z Ježíšovy smrti, a také je pokládali za původce moru, který otrávil křesťanům studny. Často byli také obviňováni za hanobení křesťanských symbolů a rituální vraždy. Padlo tedy mnoho obvinění.7 Například v roce 1144, v anglickém městě Norwich, byla obviněna jedna židovská rodina z rituální vraždy spáchané na křesťanském chlapci. Chlapec jménem William, sloužící v židovské domácnosti, se o Velikonocích z ničeho nic ztratil. Někteří křesťané usoudili, že jej židovská rodina rituálně obětovala. Předpokládalo se totiž, že Židé zabíjejí křesťany, nejčastěji děti, aby si připomněli ukřižování Ježíše.8

Situace v neprospěch Židů se ještě více vyostřila na začátku 13. století, kdy IV. lateránský koncil potvrdil segregaci židovského obyvatelstva vyhlášenou předchozím církevním sněmem, přikázal jim nosit zvláštní oděv nebo barevná značení, Židé měli zakázáno vlastnit půdu, zabývat se zemědělstvím a řemeslem. Díky této segregaci byli uzavřeni v židovských ulicích či v malých čtvrtích, zvaných později ghetta. Měli zakázáno se stýkat s křesťanským obyvatelstvem. Byli tak zatlačeni na nejzazší okraj společnosti.9 Situace se pro české a moravské Židy lehce zlepšila za panování Přemysla Otakara II. (1253-1278), který vydal roku 1254 dokument zvaný Statuta Judaeorum. Jednalo se o privilegia, jež definovala právní postavení Židů, kteří se tak stali přímými poddanými krále. Ten jim zaručoval ochranu i náboženskou svobodu a povoloval zabývat se obchodem s penězi. Královská privilegia zakazovala jakékoli násilí proti židovskému obyvatelstvu a jeho majetku. Za přislíbenou ochranu a výsady byla židovská obec povinna odevzdávat králi daně a poskytovat půjčky. Privilegia Přemysla Otakara II. uzákonila postavení Židů v českých zemích na dlouhou dobu a byla v zásadě potvrzována i dalšími panovníky.10

Během husitských válek postavení Židů nebylo nijak příznivé. I když židovský lid s husity sympatizoval,11 dočkal se jen útoků, jak ze strany katolíků, tak i samotných husitů.12 Husitské hnutí oslabilo královskou moc a posílilo vliv měst, což vedlo ke zhoršení situace Židů v království. Městská šlechta se začala ve větší míře zabývat

7 Vala, Tadeáš: Křižácké výpravy a jejich dopad na mezináboženské vztahy: bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, Katedra religionistiky, 2011, s. 31-32. 8 Tamtéž, s. 59. 9 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 18-21. 10 Fiedler, Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha, 1992, s. 7-9. 11 Husity považovali za starozákonní bojovníky a podporovali je finančně i obchodně (Pěkný, T: Historie Židů v.., s. 43). 12 Tamtéž, s. 45.

10 obchodem a peněžnictvím, v čemž jim začali překážet Židé, kteří byli pro ně velkou konkurencí, a proto naléhali na jejich vyhnání. Tento tlak nakonec vyústil ve velkou vlnu vypovězení židovského obyvatelstva z královských měst.13 Kam se vypovězení Židé uchýlili? Vyhnanci z královských měst se usazovali buď v poddanských městech nebo na venkově při panských statcích, kde nacházeli možnosti obživy.14 Pravděpodobně největšího rozkvětu dosáhli Židé v českých zemích za panování císařů Maxmiliána II. (1564-1576) a Rudolfa II. (1576-1611). Oba tito habsburští panovníci jim potvrdili dřívější privilegia, podle kterých už nikdy neměli být ze zemí Koruny české vyhnáni.15 Za třicetileté války trpěli židovští obyvatelé českých zemí stejně jako křesťané. Zažívali hlad, zastihla je morová epidemie.16 I přes to všechno se zapojili do obrany Prahy proti švédskému vojsku.17 Za vlády římského císaře Karla VI. (1711- 1740) byl vydán familiantský zákon, který stanovoval povolený počet židovských rodin. Oženit se mohl pouze nejstarší syn v každé rodině. Toto nařízení mělo vliv na zbrzdění populačního vývoje židovského obyvatelstva.18 Kromě toho nařídil Karel VI. tzv. translokačním reskriptem soustředění Židů do uzavřených čtvrtí, dostatečně vzdálených od kostelů a dalších prostranství, kde se konaly křesťanské náboženské slavnosti.19 Tvrdě proti Židům zasáhla dcera Karla VI. Marie Terezie (1740-1780). Na základě nařčení ze spolupráce českých Židů s Prusy v době slezských válek vypověděla židovské obyvatelstvo z českých zemí. Brzy se však ukázalo, že termín konečného odchodu ze země nebude možné dodržet, jelikož oboustranné křesťanské a židovské finanční závazky a obchodní propojení byly příliš komplikované.20

Na počátku 80. let 18. století proměnily život židovských komunit zákony císaře Josefa II. (1780-1790). Tyto zákony představovaly největší zásah do židovského zákonodárství českých zemí od 13. století, kdy panovník Přemysl Otakar II. vydal Statuta Judaeorum.21 Obsahovaly vedle formálního zrovnoprávnění judaismu s ostatními konfesemi také zrušení povinnosti nošení zvláštního označení, povolovaly věnovat se bez omezení obchodní činnosti, zemědělství i řemeslné výrobě.

13 Nosek, Bedřich – Krejčová, Helena: Židé v českých zemích: (10. až 20. století). Praha: Victoria Publishing, 1995, s. 6. 14 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 59. 15 Tamtéž, s. 71-73. 16 Tamtéž, s. 86. 17 Tamtéž, s. 84. 18 Fiedler, J.: Židovské památky v.., s. 17-18. 19 Nosek, B. – Krejčová, H.: Židé v českých.., s. 10. 20 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 102. 21 Tamtéž, s. 107.

Nejvýznamnější změny přinesly reformy v oblasti vzdělávání, protože umožňovaly židovským studentům navštěvovat všechny druhy domácích vyšších škol a při větších židovských obcích podporovaly zakládání vlastních škol. Ve snaze o germanizaci bylo vydáno nařízení vyžadující, aby obecní záznamy a obchodní knihy byly vedeny výhradně v němčině. V tomto jazyce muselo být také přijato příjmení a osobní jméno.22

Revoluční události roku 1848 Židé v Rakousku uvítali. Bojovali za všeobecná občanská práva.23 Celkově léta 1848-1849 přinesla zásadní změnu právního postavení židovských obyvatel. Získali svobodu pohybu a usídlení, mohli se svobodně vdávat a ženit, byl zrušen familiantský zákon a v neposlední řadě byla zrušena ghetta. Od této doby se začali Židé hojně stěhovat, opouštěli svá ghetta, ze kterých se uchylovali hlavně do průmyslově bohatých měst a obchodních center. Nastala tak nová etapa židovských dějin. Prosincovou ústavou z roku 1867 bylo Židům přiznáno státní občanství, politická a občanská rovnost před zákonem, dostali aktivní a pasivní volební právo.24 Židé se tak stali nezávislí a svobodní.25

Úspěšně se rozvíjející proces emancipace však narazil na vlnu antisemitismu na konci 19. století, kdy především v Evropě se Židé stali terčem útoků, a to i veřejně politických. Příkladem je proces s francouzským důstojníkem Alfredem Dreyfusem (1859-1935), který byl na základě zfalšovaných důkazů obviněn z vlastizrady, kdy údajně předal německé výzvědné službě kopie pěti tajných dokladů o činnosti francouzského generálního štábu. Proces s Dreyfusem vyvolal ve Francii silné protižidovské nálady. Na jeho stranu se postavil spisovatel Emil Zola (1840-1902), který Dreyfuse obhajoval ve svém článku J'accuse (Žaluji), uveřejněném v pařížském časopisu L'Aurore. S Dreyfusem to nakonec dopadlo tak, že byl v roce 1906 plně rehabilitován s tím, že jeho odsouzení mělo být založeno na falešných dokumentech.26 Hladinu antisemitismu v Rakousku-Uhersku zvedla smrt mladé dívky Anežky Hrůzové (1879-1899) v Polné. Z této vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner (1876-1928), kterého se zastal profesor Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), jenž

22 Fiedler, J.: Židovské památky v.., s. 20. 23 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 120-121. 24 Aktivní volební právo znamená, že občan smí volit. Pasivní volební právo znamená, že občan smí kandidovat a být volen. 25 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 124-126. 26 Dreyfus, Mathieu: Dreyfusova aféra, jak jsem ji zažil. Praha: Odeon, 1984, s. 7-11.

12 označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské.27 Hilsner byl nejprve odsouzen k trestu smrti, později byl jeho trest zmírněn na doživotí, nakonec byl propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil císař Karel I. (1887-1922).28 Tato situace antisemitských nálad podnítila vznik politických aktivit, jež vedly k myšlence návratu na pahorek Sion v Jeruzalémě, kde bibličtí proroci očekávali příchod Hospodina. Židé tak pod vlivem sionistického hnutí začali usilovat o návrat do původní vlasti v Erec Jisrael.29 Nejvýznamnějším představitelem sionismu je dodnes Theodor Herzl (1860- 1904), autor knihy Židovský stát.30 Zpočátku neměl sionismus v Čechách silné zastoupení. Ke zvratu pozvolna docházelo v prvních desetiletích 20. století, kdy se sionismus stal pro některé příslušníky židovské populace východiskem z národní nesnášenlivosti.31

Po vzniku Československa se židovská komunita rozrostla o Židy na Slovensku a Podkarpatské Rusi.32 Židovské obyvatelstvo mělo svoje práva zakotvená v ústavní listině Československé republiky - Hlava VI.33 Židé se od počátku podíleli na rozvoji nově vzniklé republiky a na utváření její kulturní orientace.34 Tento slibně se rozvíjející proces, směřující ke kulturní přeměně českého židovstva, byl násilně ukončen po dvaceti letech svého trvání. Podepsáním Mnichovské dohody koncem září 1938 bylo Československo přinuceno uvolnit německé pohraniční území, z něhož spolu s většinou českého obyvatelstva uprchlo do zbytku republiky okolo 25 000 Židů.35 Během velkého pogromu z 9. na 10. listopadu 1938 byly v obsazeném pohraničí Čech a Moravy zničeny židovské obchody a také synagogy a hřbitovy.36

27 Masaryk, Tomáš Garrigue: Význam procesu polenského pro pověru rituální. Berlín: Kommissí H.S. Herrmanna, 1900, s. 43-52. 28 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 263. 29 Avineri, Šlomo: Zrození moderního sionismu. Praha: Sefer, 2001, s. 9-11. 30 Herzl, Theodor: Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky. Praha: Academia, 2009, s. 139. 31 Nosek, B. – Krejčová, H.: Židé v českých.., s. 14. 32 Pěkný, T.: Historie Židů v.., s. 134. 33 Československá republika. Ústavní listina Československé republiky. In Sbírka zákonů, Československá republika, 1920. Dostupné také z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html 34 Významným způsobem zasáhli do nejrůznějších oblastí. Nezastupitelnou úlohu sehráli v divadelnictví, hudbě, ve výtvarném umění. Ze skladatelů jmenujme alespoň Hanse Krásu (1899-1944), Karla Reinera (1910-1979). Z výtvarných umělců sochaře Otto Gutfreunda (1889-1927), malíře Alfreda Justitze (1879- 1934), Emila Orlika (1870-1932). Na světové proslulosti se nejvíce podíleli židovští literáti – spisovatelé, novináři, překladatelé. Z českých píšících literátů jmenujme namátkou – Karla Poláčka (1892-1945), Františka Langera (1888-1965), Jiřího Ortena (1919-1941), Franze Kafku (1883-1924), (Nosek, B. – Krejčová, H.: Židé v českých.., s. 15). 35 Benda, Jan: Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939. Praha: Karolinum, 2013, s. 62. 36 Fiedler, J.: Židovské památky v.., s. 23.

Dne 16. března 1939 byl ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Situace židovského obyvatelstva v naší vlasti začala být značně tíživá. Byli nuceni opouštět svá zaměstnání, místo toho vykonávat nejtěžší nádenické práce. Přišli o veškerý majetek (bankovní konta, šperky, cenné papíry atd.).37 Postupně byli s dalšími nařízeními říšského protektora vylučováni ze společnosti a omezováni ve svých právech. Měli zakázáno vycházet po osmé hodině večer, stěhovat se a cestovat, používat dopravní prostředky, navštěvovat veřejné budovy. Museli odevzdat rozhlasové přijímače, nesměli si kupovat noviny a používat telefon, obchody mohli navštěvovat pouze ve stanovené době.38 Situace se zvlášť zhoršila po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1904-1942). Z jeho příkazu, aby se Židé odlišili od ostatního obyvatelstva, nosili od 1. září 1941 na prsou žlutou šesticípou hvězdu s nápisem Jude. V říjnu byly úředně uzavřeny všechny synagogy a 24. listopadu 1941 byly zahájeny práce na výstavbě ghetta Terezín sloužícího jako soustřeďovací stanice rovněž pro české Židy.39 Od ledna 1942 byli Židé z Terezína transportováni na východ do vyhlazovacích táborů.40 Tím začala nejtragičtější kapitola v jejich dějinách. Během několika let bylo ve vyhlazovacích táborech zavražděno téměř 83 000 Židů z českých zemí.41 Z celého Československa činil počet židovských obětí 245 000.42 Celkově během druhé světové války zahynulo přes 6 miliónů Židů.43

Po skončení druhé světové války bylo vzhledem k obrovským ztrátám náročné obnovit život židovské pospolitosti v Československu. Počet židovského obyvatelstva byl značně snížený. V českých zemích se dočkalo konce války přibližně 15 000 Židů,44 na Slovensku 27-30 000.45 Z podkarpatských Židů přežilo válku přibližně 15-20 000. Po připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu si zvolilo československou státní

37 Nosek, B. – Krejčová, H.: Židé v českých.., s. 16. 38 Petrův, Helena: Zákonné bezpráví: Židé v Protektorátu Čechy a Morava. Praha: Auditorium, 2011, s. 262. 39 Fiedler, J.: Židovské památky v.., s. 23. 40 Kárný, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945. Praha: Melantrich, 1995, s. 677. 41Databáze obětí. Holocaust.cz. [online].[cit. 2016-02-06]. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/databaze- obeti/ 42 Statistiky. Druhá světová válka. 20. 4. 2006[online].[cit. 2016-02-06]. Dostupné z: http: http://druha.svetova.cz/clanky/statistiky/ 43Bartel, Judith Sandeen: Holocaust: ztracená slova. Pardubice: Mayday, 2006, s. 4. 44Soukupová, Blanka: Závěr. In: Židovská menšina v Československu: po druhé světové válce: od osvobození k nové totalitě. Praha: Židovské muzeum, 2009, s. 173. 45 Salner, Petr: Židovská komunita na Slovensku v rokoch 1945-1953. In: Židovská menšina v Československu, s. 120.

14 příslušnost 5000 tamních Židů.46 Politika po únoru 1948 byla vůči Židům, pod vlivem mezinárodně politických faktů v souvislosti se vznikem izraelského státu (14. května 1948), rozporuplná.47 Velká část Židů mířila do nově vzniklého státu Izrael. Toto rozhodnutí podpořily i politické procesy iniciované Komunistickou stranou Československa na počátku 50. let, jež byly cíleny výrazně protižidovsky a navodily antisionistické zaměření státu.48 Tento trend v oficiální ideologii komunistické strany pokračoval až do přelomu 80. a 90. let.

Obnova židovského života nastala po listopadu 1989, kdy se vzbudil zájem o židovské památky, historii a o židovskou problematiku, a to včetně tragického období obecně známého jako holocaust.49

Je tedy jasné, že židovský národ prošel velmi těžkým historickým obdobím – od segregace a pronásledování ve středověku až k nacistickému vyvražďování ve 20. století. Židé se díky své odlišnosti potýkali s mnoha problémy. Život jim komplikovala katolická církev, šlechta a často i panovník svými zákony. Důvody jejich problémů nebyly jen náboženské, ale i etnické. Největší útrapy zažili za 2. světové války, kdy se uskutečňovala snaha o jejich téměř úplnou likvidaci. Naštěstí však Židé všechny tyto útrapy překonali. Dnes žije ve světě přibližně 14 miliónů Židů. V České republice se odhaduje 15-20 000 Židů, avšak většina z nich není registrována židovskou obcí.50

1.2 Judaismus – náboženství Židů

Judaismus patří spolu s křesťanstvím a islámem ke třem nejvýznamnějším monoteistickým náboženstvím, která spojuje nejen víra v jediného Boha, ale také společná tradice bible. Hlavním mezníkem ve vývoji judaismu se staly události prvních dvou staletí našeho letopočtu, které v souvislosti se zničením druhého jeruzalémského

46Čermáková, Radka: Poválečné Československo. In: Židovská menšina v Československu, s. 25. 47Československá vláda nejprve nově vzniklý stát Izrael po několik měsíců zásobovala vojenskou technikou a zbraněmi. Poté však komunistická vláda tuto podporu přerušila a po třetí arabsko-izraelské válce v roce 1967 byly přerušeny i diplomatické styky - vypovězen izraelský velvyslanec z Prahy (Yegar, Moshe: Československo, sionismus, Izrael. Praha: Victoria Publishing, 1997, s. 235). 48 Například vykonstruovaný politický proces s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským, který byl židovského původu (Kaplan, Karel – Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2008, s. 253). 49Nosek, B. – Krejčová, H.: Židé v českých..,s. 18. 50Statistika. Federace židovských obcí v ČR. [online]. 17. 10. 2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://www.fzo.cz/o-nas/statistika/

Chrámu a masovým vysídlením Židů z Erec Jisrael zaznamenaly zánik chrámového kultu (přinášení obětí). Centrum náboženského života se tak definitivně přesunulo z chrámů do synagog a soustředilo se na posvátné texty. V čele židovských obcí stanuli vzdělaní rabíni. Pod vlivem islámského prostředí, jímž byla rozhodující část židovského obyvatelstva v raném středověku obklopena, se v judaismu prosadila řada islámských prvků. Judaismus se podobně jako islám opírá především o náboženské právo (Zákon, povinnosti) a identitu, která je budována na příslušnosti k lidu, jenž byl Bohem vyvolen a uzavřel s ním smlouvu. Judaismus nikdy zásadně neprolomil svoji etnickou uzavřenost založenou na tezi o vyvolenosti židovského národa. Čím je dána tato etnická uzavřenost? Především historickým osudem Židů, kteří žili po dlouhá staletí v trvalém ohrožení vlastní identity plynoucí z jejich rozptýlení v často nepřátelském světě. Důraz na příslušnost k židovské pospolitosti vedl k tomu, že judaismus v zásadě nerozlišuje mezi náboženskými a světskými aspekty židovství. Víceméně tak ztotožňuje židovské náboženství s židovskou kulturou.51

Základní knihou judaismu je hebrejská bible, kterou Židé nejběžněji označují Tanach (v křesťanském pojetí Starý zákon). Představuje sbírky biblických textů náboženských, básnických a historických.52 Dělí se na tři základní části: Tóru, Proroky a Spisy. Největší úctě se těší psaná Tóra – Pět knih Mojžíšových, zvaný těž Pentateuch. Jsou zde ustanovení, která předal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj. Tato ustanovení tvoří východisko židovské nauky a životní praxe. Druhým základním oddílem hebrejského kánonu jsou Proroci (Neviim). Obsahují sbírky svědectví a výroků o působení mužů vyvolených k tomu, aby zjevovali lidu boží vůli. Třetí část kánonu tvoří Spisy (Ketuvim). Jedná se o různorodou sbírku zahrnující liturgickou poezii, historii a mudrosloví. Stejně důležitým prvkem židovského náboženství jako je psaná Tóra, je rovněž ústní Tóra. Je souhrnem učení, které je výkladem a rozvinutím Tóry psané. Zahrnuje dvě oblasti – Halachu a Hagadu. Halacha je souhrn židovského náboženského práva, stanovuje závazná pravidla jednání v nejrůznějších oblastech života. Hagada se věnuje především etickým a filozofickým otázkám, které osvětluje

51 Papoušek, Dalibor: Judaismus. Brno: CERM, 1994, s. 2. 52 Dokoupil, Marek: Přehled dějin židovské obce v Boskovicích. Didaktické uplatnění tématu: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2012, s 27.

16 pomocí různých příběhů.53 Psaná i ústní Tóra byly ve středověku pilně studovány a tvořily východisko veškeré právní, vědecké a literární činnosti Židů.54

Nejdůležitějšími tradicemi judaismu jsou obřízka a zachování šabatu. Obřízku musí podstoupit každý židovský chlapec osmý den po narození. Jde o rituální úkon, jehož součástí je odstranění předkožky.55 Co obřízka vyjadřuje? Vyjadřuje myšlenku, že tělesnost a pudovost mají být podřízeny vyššímu, mravnímu zákonu.56 Shon všedního života židovské komunity je jednou do týdne přerušen oslavou šabatu. Svátek šabat se světí pravidelně sedmý den týdne. Je vyhrazen k bohoslužbě a radostnému odpočinku. Během šabatu není dovolena práce.57 Pro chod židovské domácnosti je typické zachovávání kašrutu, přísných předpisů spojených s rituální čistotou jídla. Smějí se konzumovat pouze rituálně čistá zvířata.58 Aby bylo maso rituálně čisté (košer), musí být zvíře zabito podle předpisů Halachy. Provádět porážku mohou pouze oprávněné osoby (šocheti). Zvíře se musí nechat vykrvácet, neboť požívání krve Tóra přísně zakazuje. Stejně tak je zakázáno konzumovat maso a mléko dohromady, neboť v hebrejské bibli je psáno: ,,Nebudeš vařit beránka v mléce jeho matky.“ 59

Judaismus má svůj vlastní letopočet i kalendář. Židovský letopočet začíná údajným stvořením světa 7. října roku 3761 př. n. l. Toho dne Bůh učinil z Adama prvního člověka na Zemi.60 Židovský kalendář je zaplněn svátky. Vedle šabatu je nejvýznamnějším svátkem Roš ha-šana (Nový rok). Je to dvoudenní svátek, jehož součástí je troubení na zvířecí roh, jenž má pobízet ke zpytování svědomí. Je připomínáním smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem. Následuje deset dní pokání, které vrcholí Dnem smíření Jom kipur. Během tohoto svátku se celý den drží přísný půst a je zakázáno pracovat. Ve velikonočním období se slaví svátek Pesach. Je oslavou vysvobození izraelského národa z egyptského zajetí. Vyznačuje se pojídáním nekvašených chlebů. V průběhu roku Židé slaví spoustu dalších svátků jako je Šavuot,

53 Utík, Alexandr a kol.: Židovské tradice a zvyky. Praha: Židovské muzeum, 1995, s. 11-16. 54 Tamtéž, s 18. 55 Pěkný, T.: Historie Židů.., s. 161. 56 Utík, A. a kol.: Židovské tradice a.., s. 71. 57 Papoušek, D.: Judaismus, s. 19. 58 Ze savců přežvykující sudokopytníci – hovězí dobytek, kozy a ovce. Z ptáků domestikované druhy holubů, vrubozobých a hrabavých. Z ryb jsou povoleny pouze ty, které mají ploutve (Utík, A. a kol.: Židovské tradice a.., s. 96). 59 Szlakmann, Charles: Judaismus pro začátečníky. Praha: TOGGA, 2003, s. 141-142. 60 Dokoupil, M.: Přehled dějin Židovské.., s. 28.

Chanuka, Purim…61 Judaismus tedy není jen náboženstvím, ale je součástí každodenního života Židů.

1.3 Judaismus versus Židé

Židovský národ není v dnešní době tak jednoznačný a jednotný, jak by se na první pohled mohlo zdát. V důsledku vývojových změn došlo k různému chápání a rozdílnému pohledu na Židy a židovství nejen pro lidi mimo skupinu, ale rovněž pro lidi, hlásící se k judaismu.62 Kořeny tohoto vývoje spadají do 19. století, kdy byli Židé v Evropě zrovnoprávněni. Od této chvíle si mohli zvolit svůj vlastní způsob života, nemuseli se již podrobovat rabínským autoritám ani domovskému státu. Jako reakce na nové možnosti vznikly nové myšlenkové směry. Jedna skupina Židů tzv. asimilanti splynuli s nově vzniklou občanskou společností, v níž ztratili povědomí o svých národních a hlavně i náboženských kořenech. Protichůdnou skupinu tvoří sionisté, kteří usilovali o návrat do své původní vlasti na území Palestiny.63 Tyto směry se separovaly od ortodoxního judaismu, který striktně dbá na dodržování všech příkazů a zákazů daných v Tanachu a Halaše, a to na místě, kde Židé právě žijí dle zákona – bůh JHVH to taka chtěl. 64

61 Papoušek, D.: Judaismus, s. 19-20. 62 Škaloudová, Jana: Židovství v současné české společnosti: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie, 2008, s. 11. 63 Szlakmann, Ch.: Judaismus pro začátečníky, s. 170-177. 64 Sellnerová, Tereza: Židovství, židovské přístupy k vybraným kapitolám bioetiky a jejich reflexe českými studenty: diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Fakulta zdravotně sociální, 2011, s. 17.

2. USAZENÍ A HISTORICKÝ VÝVOJ ŽIDŮ V BOSKOVICÍCH

Boskovice leží v okrese Blansko v Jihomoravském kraji na hranicích mezi Boskovickou brázdou a Drahanskou vrchovinou.65 Obec vznikla pravděpodobně ve 13. století jako trhová osada pod místním hradem. Za vlády Marie Terezie (1740-1780) došlo před rokem 1759 k povýšení Boskovic na město.66 První Židé se zde usadili nedlouho po založení městečka, avšak ještě nemůžeme hovořit o židovské obci. Větší přiliv židovského obyvatelstva do Boskovic nastal až po vypovězení Židů ze všech moravských královských měst roku 1454. Proč se Židé usídlili právě v Boskovicích? Mělo to dva důvody. Prvním důvodem byla výhodná poloha Boskovic, kdy byly od pradávna stanicí při dálkových obchodních cestách především ve směru Brno – Vratislav. Díky tomu se zde usadili první židovští obchodníci. Druhým důvodem byl tolerantní šlechtický stav tehdejší šlechty, pánů z Boskovic, který poskytl útočiště Židům z nedalekého Brna, z kterého jakožto královského města byli roku 1454 vyhnáni.67 Měli zde povoleno usadit se v prostorách mezi boskovickým Hradním kopcem a náměstím. Zda již tehdy došlo k utvoření skutečné židovské obce, není zcela jasné, jelikož nejsou žádné historické prameny, které by toto potvrzovaly. Za nejpravděpodobnější vznik židovské obce se všemi náležitostmi lze označit rok 1565, kdy došlo k jisté dohodě mezi Židy a majitelem zdejšího panství Vítem Ederem ze Štiavnice. Část této dohody, týkající se měšťanů, byla zapsána do boskovické městské knihy.68

Čím se boskovičtí Židé zabývali? Hlavním předmětem jejich činnosti bylo obchodování se zbožím všeho druhu. Věnovali se také řemeslům, jmenovitě sklářství, hrnčířství, zlatnictví, ševcovství a jiným řemeslům.

Doba středověku a raného novověku nebyla pro boskovické Židy příliš příznivá, jelikož byli značně omezováni ve svých právech a stali se předmětem silné nevraživosti ze strany křesťanského obyvatelstva, od kterého byli odděleni a uzavřeni v ghettu. Tyto

65 Bránský, Jaroslav: Boskovice v proměnách času. Brno: Městský národní výbor, 1990, s. 3. 66 Tamtéž, s. 8. 67 Klenovský, Jaroslav: Židovská čtvrť v Boskovicích. Boskovice: Nadace pro záchranu židovského města v Boskovicích, 1994, s. 4. 68 Vítámvás, Petr: Byli v Boskovicích Židé už ve středověku? Vlastivědné listy Boskovicka. Klub přátel Boskovic, Boskovice, 2009. roč. 17, č. 3, s. 3.

19 omezené prostorové možnosti vedly k tomu, že boskovická židovská čtvrť se často potýkala s mohutnými požáry a morovými epidemiemi. Uvolnění z nepříznivých podmínek a předsudků okolního obyvatelstva přinesly částečně osvícenské snahy z 90. let 18. století, a především emancipace roku 1848. Boskovická židovská obec se změnila v politicky samostatné městečko s vlastním starostou. Toto židovské městečko si dlouho udržovalo svoji osobitost a lpělo na dodržování tradic vytvořených v průběhu století. V 2. polovině 19. století však nastal nezadržitelný přesun movitějších židovských obyvatel z ghetta do křesťanského města a migrace do velkoměst, kde byly příznivější ekonomické podmínky pro podnikání. Někdejší židovská čtvrť se postupně stala domovem sociálně slabších vrstev společnosti.69

Boskovičtí Židé po většinu času vyznávali ortodoxní judaismus. Avšak ve 20. století se začaly projevovat vlivy moderní doby a nových myšlenkových proudů. Mnoho židovských obyvatel opouštělo náboženské zvyklosti, jelikož se obávali posměchu nežidovské veřejnosti. Z tohoto důvodu přestávali slavit některé židovské svátky, přibývalo sňatků Židů a gójů.70 Krom asimilace zde našla také živnou půdu sionistická myšlenka, která přivedla mnoho desítek Židů na cestu do Izraele. Představenstvo starších hledalo řešení, jak obnovit ortodoxní židovství v Boskovicích. Nakonec našlo pomoc v osobě nového rabína Isidora Reicha (1893-1988), který upevnil a obrodil duchovní život v náboženské obci. Židovská náboženská obec se tak opět navrátila k ortodoxnímu judaismu.71

Teritoriálně existující židovská obec v Boskovicích byla roku 1919 zrušena a sloučena s městem. Židé si po náboženské stránce svou osobitost ponechali, ale v občanském životě se postupně asimilovali s okolním prostředím. Tragickým vyvrcholením staleté existence židovské pospolitosti Boskovic se stala nacistická rasová perzekuce za 2. světové války.72

69 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 4 -5. 70 Goj je hebrejský výraz. Jedná se o označení pro člověka, který není příslušníkem židovského národa. Časem se výraz začal používat i v záporném slova smyslu, jako například – Co můžeš čekat od Goja? (Runes, Dagobert D.: Slovník judaizmu. Bratislava: Danubiapress, 1992, s. 71). 71 Bránský, Jaroslav: Židé v Boskovicích. Boskovice: Klub přátel Boskovic, 1999, s. 127-129. 72 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 4 -5.

Boskovičtí Židé tedy tvořili po dlouhou dobu součást Boskovického osídlení. Tak jako ostatní Židé, taktéž i boskovičtí to v historii neměli zrovna lehké, jelikož byli jiní ve své víře, svátcích, zvycích, stravování. Všechno, co bylo odlišné, vzbuzovalo minimálně jakousi nedůvěru. Tato nedůvěra se pak odrážela ve vztazích mezi Židy a jejich křesťanskými sousedy. Příznivé časy v židovské čtvrti se střídaly s časy horšími a naopak. Postupem času židovské osídlení v Boskovicích řídlo. Dnes zde již žádní Židé vyznávající judaismus nežijí.

3. PODOBA ŽIDOVSKÉ OBCE V BOSKOVICÍCH

3.1 Lokace a památky židovského města

Pozůstatkem po dávných i novodobých židovských obcích jsou především někdejší ghetta, synagogy a hřbitovy. Velmi mnoho těchto objektů v minulých dobách beze zbytku zaniklo. Byly ničeny náboženskými fanatiky za křížových výprav, likvidovány po vypovězení židovského obyvatelstva z jednotlivých královských měst, rozebrány jako stavební materiál po vylidnění venkovských židovských obcí ve druhé polovině 19. století. Ve velké míře ničili židovské objekty hlavně nacisté. Mnohé nevyužité synagogy a neudržované židovské hřbitovy postupně mizí i dnes, před našima očima. Přesto se však, díky někdejší husté síti židovských obcí, do dnešní doby dochoval poměrně značný počet židovských památek v Čechách i na Moravě.73 Jedno z největších památkových židovských center na Moravě je právě v Boskovicích. Místní židovská čtvrť je považována za mimořádně hodnotný a památkově chráněný urbanistický celek – původně na rozloze pěti hektarů s 13 ulicemi a 138 domy, z nichž dnes stojí 79. Ve zdejším ghettu smělo od konce 18. století do poloviny 19. století bydlet 326 židovských rodin. Později, jako ve většině židovských sídlišť, počet obyvatel klesal.74 S historií židovské komunity v Boskovicích je přirozeně spjata otázka stavebního vývoje této části Boskovic. Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, židovské obyvatelstvo se od prvopočátku usazovalo v nevelkém prostoru mezi Hradním kopcem s oborou a křesťanskými domy na náměstí. Tímto územím vedla ve středověku důležitá obchodní cesta do Doubravice.75 Díky archeologickým fragmentům76 můžeme říct, že nejstarší části židovské čtvrti jsou v prostředních blocích mezi náměstím U Vážné studny, ulicí U Koupadel a Traplovou. K největšímu rozšíření židovské obce došlo na počátku 18. století s nástupem rodu Dietrichsteinů77 směrem k Bílkové ulici a k Plačkové ulici. V 19. století došlo jen k menšímu doplnění areálu výstavbou domků na

73 Fiedler, J.: Židovské památky v.., s. 25. 74 Pěkný, T.: Historie Židů.., s. 403. 75 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 138-139. 76 Rozumí se kamenné portály ve sklepích domů, pozdně gotických nebo raně renesančních (Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 8). 77Starobylý rakouský rod Dietrichsteinů pochází původně z Korutan. V průběhu století vzniklo několik rodových linií, z nichž pro české země měla největší význam linie z Mikulova, kde je umístěna i hrobka tohoto rodu. Kromě Mikulova mají na Moravě další panství v Sokolnici, Žďáru nad Sázavou, Lipníku nad Bečvou a v Boskovicích. Boskovické panství vlastnil rod Dietrichsteinů od konce 17. století do poloviny 19. století. Obývali nejprve boskovický hrad a později nechali přestavět původní dominikánský klášter na zámek v empírovém slohu (Juřík, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, s. 327, 383).

22 dosud volných parcelách tzv. židovských zahrad při ulici V Síňkách a Joštově ulici.78 Prvotní výstavba domů byla dřevěná, postupně zděná, uplatňující prvky gotického, renesančního a barokního slohu. Byly zde špatné životní podmínky, které zapříčinily četné epidemie a požáry. K jednomu velkému požáru z nedbalosti došlo roku 1823, kdy dvě třetiny židovského ghetta doslova lehly popelem. Židé museli městečko budovat znovu. Při této nové etapě výstavby se nechali inspirovat empírovým slohem místního zámku. Empírová podoba městečka se víceméně dochovala až do dnešní doby. Na některých dochovaných fasádách původních židovských domů si můžeme povšimnout motivů palmet a reliéfních vějířků, volutových konzolek a zubořezů. V Plačkově ulici na domě č. 5 (čp. 78) se dochovala empírová fasáda s typickými půlslunci nad okny. Stejně tak se podařilo dochovat mezúzy79 na veřejích několika domů (např. Plačkova č. 6/čp. 81).80 Na některých domech se dochovala stará popisná čísla, která se v ghettu psala římskými číslicemi. Při rekonstrukci se dosavadní půdorys ghetta částečně změnil. Rychlá obnova, kterou si vyžádala těžká situace mnoha stovek Židů bez střechy nad hlavou, se mnohdy projevila v nekvalitní výstavbě. Domy byly různě veliké, převážně dvoupodlažní, přízemí a často i sklepní suterén byly intenzivně využívány k obchodním účelům. V domě často nebyl vodovod, koupelna ani řádný záchod.81 Podobu židovského obydlí ukazuje jeden z dochovaných plánků půdorysu židovského domu v Boskovicích, uchovaný v Moravském zemském archivu. Na plánku je patrné, že se tam běžně vyskytovaly kuchyň, komora, chodba, sklep a různé pokoje.82 Zahrady většinou neexistovaly, často se obyvatelé museli spokojit s tmavými dvorečky. V jednom domě bydleli obvykle dva i více majitelů, z nichž každý měl ve svém vlastnictví určitou část domu. Majitel domovní části v prvním poschodí byl nejednou nucen přistavět z ulice schodiště, aby se vůbec do svého bytu dostal. Dodnes je takové schodiště dochováno u domu č. 35 v Plačkově ulici.83 Tento způsob bydlení tzv. kondominium řešil využití prostoru, kterého mělo ghetto nedostatek. Povrch ulic a náměstí ghetta byl zpevněn dlážděním z nepravidelných oblázků, tzv. kočičích hlav. Dostatečné zásobování vodou zajišťovaly četné studny. Nejdůležitější byla trojramenná

78 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 8. 79 Mezúza je schránka připevňovaná na zárubně dveří, obsahuje v sobě malý svitek s hebrejskou modlitbou (Utík, A. a kol.: Židovské tradice a.., s. 86). 80 Tamtéž, s. 10. 81 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 148. 82 Moravský zemský archiv v Brně, fond F 41, Velkostatek Boskovice, kart. č. 2225. 83 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 148.

23 pumpa stojící uprostřed náměstí, která mu dala jméno U Vážné studny.84 Odtud byla voda vedena do pozdně barokní kamenné kašny při domě U Koupadel č. 3/ čp. 17, jíž se říkalo „kašna smrti“85 – zřízena byla jako rezervoár vody pro židovské lázně. Plán židovské čtvrti z roku 1846 zachycuje situování ještě dalších čtyř studní. Oddělení židovského ghetta od ostatních částí křesťanského města bylo realizováno branami na dvou nejfrekventovanějších místech, na zbylých pěti místech řetězy či dráty. Ze strany severní od náměstí v tehdejší úzké uličce V bráně (dnes Zborovské) bývaly za sebou dvě brány – židovská a křesťanská. Ze strany východní uzavírala ústí Plačkovy ulice od ulice Hradní jediná dochovaná brána, jejíž dnešní barokní výraz pochází z konce 18. století. V ohradní zdi, kousek výše od této brány směrem k zámku, jsou v Hradní ulici zazděné oblouky dalších dvou bran, z nichž tou krajní vedla cesta do záhumní židovské čtvrti těsně za domky Plačkovy ulice, jež dříve neměly zahrádky a dvorky. V pěti dalších uličkách vymezovaly těsný prostor židovské čtvrti od okolního světa hraniční dráty nebo řetězy. Ty vedly mezi domem Traplova č. 14 a rohem ohradní zdi farské zahrady,86 mezi domy č. 29 a č. 46 v Bílkově ulici, ústí uličky Ve špitálu do Joštovy ulice, šikmo při ústí Zástřizlovy ulice do Joštovy a u domu Velenova č. 14/ čp. 98 do ulice V Zahradách. Oddělení židovské čtvrti od křesťanských částí města se muselo provádět vždy v neděli a ve svátky. Za tuto hranici nesměli Židé o křesťanských svátcích chodit.87

Každá židovská obec náboženského a pochopitelně i veřejnosprávního charakteru potřebovala ke svému životu určité instituce a organizace. Nejdůležitější budovou v obci byla samozřejmě synagoga. Další nezbytností byl lázeňský dům s rituální lázní zvanou mikve. Neodmyslitelnou součástí židovských obcí byl také hřbitov. Větší židovské obce se nemohly obejít bez rabínského domu, špitálu i sirotčince, případně jiných staveb sloužících k sociálním účelům. Nesměla chybět ani pekárna macesů, hostinec, masné krámy, strážnice pro ponocného, snad i obecní vězení a jiné účelové budovy. Židovská obec v Boskovicích představovala větší židovskou komunitu, proto se předpokládá, že v ní existovaly všechny uvedené instituce a účelové

84 Voda se ze studny vážila do nádob nošených na vahadle (Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 12). 85 Při neexistenci kanalizace v židovské čtvrti byly znečištěné vodní prameny častou příčinou epidemií, které končívaly smrtí (Tamtéž). 86 Zde je dokonce dodnes zachována zazděná železná tyč, k níž se připevňoval drát (Tamtéž). 87 Tamtéž.

24 budovy, i když o nich nejsou vždy soudobé zprávy.88 S jistým zobecněním lze z pohledu funkční diferenciace v areálu židovské obce sledovat okrsek duchovní – synagogální (na severozápadním okraji) a okrsek obchodní (při náměstí U Vážné studny).

3.1.1 Synagoga maior (hebrejsky: Bejt ha – kneset, místo shromáždění)

Synagoga je místem a zároveň symbolem veřejného náboženského života židovské obce. Instituce synagogy vznikla v babylonském zajetí po zboření prvního jeruzalémského chrámu v roce 586 př. n. l. Synagoga sloužila jako modlitebna, škola a shromaždiště pro veřejná jednání obce. V pozdějším vývoji převážila modlitební funkce synagogy. V synagogální bohoslužbě se prolíná osobní i veřejná modlitba, kdy se jednotlivec soustřeďuje na svou vlastní modlitbu a zároveň spolu s celou náboženskou obcí naslouchá čtení biblických textů a jejich výkladu. Bohoslužbu vede chazan čili kantor, který řídí modlitby. Ústředním okamžikem synagogální bohoslužby je čtení z Tóry, a to při ranní a odpolední bohoslužbě v sobotu a o svátcích a při ranní bohoslužbě v pondělí a ve čtvrtek. S průběhem bohoslužby těsně souvisí vnitřní uspořádání synagogy. Základní vybavení jejího interiéru je předepsané Halachou. Pro čtení si Tóra zachovala formu antického svitku, hebrejský text je psán ručně, podle přísných předpisů. Svitky Tóry jsou uloženy ve svatostánku aron ha-kodeš, který se nachází v synagoze u východní stěny orientované směrem k Izraeli, respektive k Jeruzalému. Dveře svatostánku se zakrývají oponou zdobenou motivy židovské symboliky. Před svatostánkem svítí věčné světlo, jako symbolická připomínka svícnu v Jeruzalemském chrámu. Halacha dbá na to, aby všichni shromáždění v synagoze slyšeli čtený text z Tóry co nejzřetelněji, proto se předčítání koná na vyvýšeném místě zvaném bima nebo almemor. Klasické uspořádání interiéru synagogy staví bimu do jejího centra. Podle požadavků Halachy je bima obklopena mříží a vstupuje se do ní po několika schůdcích. K podmíněným prostorám synagogální architektury patří vestibul a oddělený prostor pro ženy. Tradice požaduje, aby věřící vcházeli do hlavního sálu předsíní a ne přímo z ulice. Je to vysvětleno tím, že v předsíni dostává každý příležitost odložit před vstupem do svatyně své starosti a myšlenky, které jej tíží. Rozdělení

88 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 164.

25 modlitebny na hlavní mužskou loď a prostor pro ženy stanovuje Talmud89. Ženy mají místa buď v pozadí sálu, nebo na zvláštním balkónu v poschodí.90

V Boskovicích existovaly původně tři synagogy – Synagoga minor, Lőw- Beerova a Synagoga maior. První dvě byly pro špatný stavební stav v 2. polovině 20. století zbořeny. Do současnosti se dochovala pouze Synagoga maior. Ta pochází ze 17. století, kdy ji v roce 1639 vybudoval italský stavitel Silvestr Fiota. Ve své základní renesanční podobě byla tvořena třemi částmi: předsíní, hlavní mužskou lodí a ženskou galerií v prvním patře. V předsíni je dodnes zachováno kamenné umyvadlo tzv. kijor, k rituálnímu omývání rukou a tři pokladničky pro finanční příspěvky.91 S početním nárůstem členů židovské obce koncem 17. století byla budova rozšířena o boční loď a přebudována v barokním slohu. Následovaly další úpravy, například rozšíření ženské galerie, postavení dřevěné tribuny, která sloužila jako místo pro chlapecký pěvecký sbor, z konce 19. století pochází litinový balkón. Poslední úpravy synagogy před 2. světovou válkou v duchu ortodoxních pravidel inicioval poslední boskovický rabín Isidor Reich, realizaci prováděl významný brněnský architekt Arnošt Wiesner (1890- 1971), tehdy byla synagoga také elektrifikována. Za okupace budova sloužila Němcům jako skladiště zabaveného židovského majetku. Po roce 1945 byla dále využívána ke skladování. Na konci 20. století bylo započato s celkovou rekonstrukcí chátrající synagogy.92 V kronice města Boskovice je o této rekonstrukci zápis: „Po přípravách trvajících bezmála 30 let se konečně započalo s opravami této významné kulturní památky. V roce 1990 provedli pracovníci OSP Blansko odkopání podlahy a vyvezení této zeminy; zřídili v hlavním prostoru lešení, takže odborník restaurátor mohl provést sondáž výmalby. Byly odvezeny zbytky litinového balkonu se svítidly do slévárny umělecké litiny ČKD Blansko, kde odborný pracovník pan Paděra z Boskovic pracoval na rekonstrukci celého balkonu včetně sloupů. Jeho práce byla obtížná, protože neexistují dokumentární svědectví o původní podobě této části synagogy. Za toto dílo zaplatil MÚ 142 000 Kčs. Odbor kultury ONV Blansko uvolnil finanční obnos na opravu střechy.(…)“93 Majitelem synagogy je Židovská náboženská obec Brno.94

89 Rozumí se doslova „učení, studium“. Talmud je autoritativním celkem židovského zákona a tradice, obsahuje učení Mišny – tj. Ústního zákona, a opakování nebo doplnění Mišny v Gemaře – tj. rabínské komentáře a rozbor Mišny (Newman, J. – Sivan, G.: Judaismus od A do Z, s. 221). 90 Utík, A. a kol.: Židovské tradice a.., s. 21-36. 91 Sixtová, Olga a kol.: Boskovická synagoga: průvodce. Praha: Židovské muzeum, 2002, s. 9-11. 92 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 22-23. 93 Archiv městského úřadu Boskovice, Kronika města Boskovice V., s. 140-141. (Dále jen Kronika V.)

Dispozice synagogy jsou tradiční. Na východní stěně je umístěna schránka na Tóru, na protější zadní stěně je vstup z předsíně, uprostřed sálu se nachází vyvýšené řečiště, kolem něj jsou dřevěné lavice pro muže, pro ženy je určena galerie v patře. Strop a stěny sálu jsou zdobeny barokní ornamentální freskovou výmalbou s rostlinnými motivy dělenými do přesně ohraničených polí a s rituálními texty v hebrejštině z konce 18. století.95

3.1.2 Židovský hřbitov

Vedle synagogy je pro náboženský, ale rovněž občanský život obce nezbytný židovský hřbitov. Ten se nachází na jihozápadním okraji města, asi 500 metrů od náměstí, v poměrně příkrém svahu.96 Se svou rozlohou 14 528 m2 se řadí k největším v České republice. Na jeho ploše se nachází téměř 3 000 náhrobků, z nichž velká část je v různé míře poškozena.97 Byl židovský hřbitov v Boskovicích založen současně se vznikem židovské obce? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná, jelikož první ověřená písemná zpráva o židovském hřbitově, která je zaznamenána v městské pozemkové knize, pochází až z roku 1708.98 Pravděpodobně tu jistý hřbitov musel stát nedlouho po konstituování židovské obce. Nejstarší část pohřebiště představuje jihozápadní sektor, k němuž byly postupně přičleněny pozemky v severozápadním a severovýchodním sektoru. Hřbitov je téměř po celém obvodu ohrazen zdí, převážně cihelnou, z části kamennou. Na několika místech zídky jsou dochována čísla označující rozdělení hřbitova na jednotlivé sektory. Vstup je zajištěn dvěma branami v severní části. Uvnitř hřbitova stojí přízemní kamenocihlová stavba obdélníkového půdorysu, jež dříve sloužila jako obřadní místnost. Byla postavena koncem 19. století. Uvnitř na severní straně je zachována kamenná kasička na dary, do protější zdi jsou zasazeny dvě desky s liturgickými texty.99 Nejstarší náhrobek na židovském hřbitově pochází z roku 1670. K nejvýznamnějším patří barokní náhrobky tzv. jihomoravského či mikulovského typu z poloviny 18. století zdobené rustikalizovanými dobovými ornamentálními prvky (lasturami, volutami), často též s použitím rostlinných motivů (např. lilie). Starší

94 Sixtová, O. a kol.: Boskovická synagoga: průvodce, s. 62. 95 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 23. 96 Tamtéž, s. 26. 97 Haidler, Jaroslav Achab a kol.: Židovský hřbitov v Boskovicích: průvodce. Boskovice: Muzeum Boskovicka, 2002, s. 5. 98 Tamtéž, s. 8. 99 Tamtéž, s. 7.

27 náhrobky, do poloviny 19. století, se svým pojetím značně odlišují od novodobých náhrobních kamenů. Jsou vytesány z pískovce, opuky, méně z mramoru a žuly. Jsou zpravidla obdélníkového tvaru na výšku, s rozmanitým ukončením. Ve středu plochy je zasazen hebrejský nápis se jménem zemřelého a s bližším údajem o jeho osobnosti, rodu, charakterových vlastnostech či dílu. V horní části kamene bývá často reliéfně vytesán určitý znak jako symbolika jména, vlastností nebo zaměstnání zemřelého (koruna, dvě srdce, džbán s podnosem a jiné). Novodobé náhrobky jsou zpravidla rozměrnější, buď tvaru obelisku či obdélníku osazeného na délku. Materiálem je mramor a žula. Nápisy jsou vytesány německy a ojediněle česky. Výzdoba se zde objevuje pouze výjimečně. Tyto náhrobky se nalézají v novějších partiích hřbitova v severozápadní a severovýchodní části plochy. Náhrobky byly odedávna osazovány pravidelně v řadách po vrstevnicích, čelem dolů do údolí. Toto umístění na prudkém svahu nebylo zrovna vhodné, jelikož kameny byly podemílány a káceny dešťovou vodou.100 Řada pamětních desek a nápisů na hřbitově je upomínkou těch, kteří zemřeli v koncentračních táborech za 2. světové války. Jedním z posledních židovských pohřbů byl v listopadu 1945 pohřeb Bernarda Langera, který za války působil v britské armádě a tragicky zahynul při návratu domů. Během komunistické éry hřbitov chátral, několikrát došlo k vandalskému ničení, za kterého byla řada náhrobků povalena a zničena. Tento stav se nynější vlastník, Židovská obec v Brně, snaží napravit ve spolupráci s dalšími institucemi.101 V roce 2001 vznikl mezinárodní projekt, ve kterém studenti Gymnázia Boskovice ve spolupráci s Gymnáziem Walther Rathenau v Bitterfeldu a Muzeem Boskovicka pracovali na zmapování náhrobků boskovického židovského hřbitova, aby byla tato jedinečná památka zachována po další generace. Projekt byl nazván Machcit ha-Šekel podle pseudonymu rabína Samuela ha-Levi Kolina (1724-1806), který je na zdejším židovském hřbitově pochován.102 Spolu s rabínem tu odpočívá řada významných osobností zdejší židovské obce, hlavně rabíni a představení židovské obce, ale i obyčejní židovští občané. Je zde památník třiceti židovských vojáků z Boskovic padlých během první světově války.103

100 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v…, s. 27-28. 101 Haidler, J. A. a kol.: Židovský hřbitov v.., s. 9-10. 102 Trefená, Světlana: Projektové vyučování – Machcit ha Šekel (2001). Vlastivědné listy Boskovicka. Klub přátel Boskovic, Boskovice, 2010. roč. 18, č. 2, s. 4. 103 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 28.

V souvislosti s židovským hřbitovem by jistě bylo vhodné zmínit židovské pohřební zvyky. O duchovní potřeby se staralo pohřební bratrstvo chevra kadiša. Členové tohoto společenství bezplatně provádí a dohlíží na pořádání pohřebních obřadů podle židovských zvyků.104 Také v boskovické židovské obci existovalo bratrstvo chevra kadiša, poprvé je připomínáno k roku 1657.105 Židovský pohřeb se koná, v souladu s biblickým „Prach jsi a v prach se obrátíš,“ do země. Pohřbu předchází rituální očišťování tahara. Zemřelý je omýván vodou, v níž je rozmíchané vejce, jako symbol života. Tělo je oblečeno do košile, spodků, rubáše s krejzlíkem. Na hlavu se dává čepec. Všechno oblečení je bílé. U mužů se navíc přidává talit.106 Do rakve, která se zhotovuje z neohoblovaných prken, nesmí přijít žádné květy ani šperky, protože není rozdíl mezi chudým a bohatým. Po modlitbě a proslovu rabína je rakev v průvodu nesena ke hrobu. Po spuštění rakve do hrobu hodí každý z přítomných na rakev tři lopatky hlíny. Pohřeb končí v obřadní síni modlitbou a útěchou pozůstalým. Chování po úmrtí v rodině má svá přesně vymezená pravidla. Příbuzní drží týden přísného smutku šiva, při němž nevycházejí z domu a sedí na zemi nebo na nízkých stoličkách. V následujícím období nazvaném šlošim, které končí třicátý den po pohřbu, jsou podmínky zachovávání smutku zmírněny. Za rodiče je povinnost zachovávat smutek celý rok a zdržet se veškerých společenských zábav. Po dobu jedenácti měsíců se říká za zesnulého při veřejné bohoslužbě kadiš sirotků. Pomník maceva se vztyčuje zpravidla rok po úmrtí.107

3.1.3 Židovské lázně – Mikve

V každé židovské obci, tedy i v Boskovicích, byly lázně, které plnily nejen funkci hygienickou, ale především sloužily k zachovávání rituálních předpisů spojených s požadavky náboženské očisty. Veřejné lázně pro židovské obyvatelstvo se nacházely v ulici U Koupadel. Lázně měly budovu ženskou a mužskou, vybaveny byly vanami s vodou pro hygienu a pravděpodobně i rituální lázní mikve pro rituální očistu.108 Tato veřejná mikve se však nedochovala, zato se do dnešních dnů zachovala jedna soukromá mikve ve sklepní části domu U Templu č. 3/5 naproti synagoze maior. Tento dům je

104 Utík, A. a kol.: Židovské tradice a.., s. 96. 105 Haidler, J. A. a kol.: Židovský hřbitov v.., s. 10. 106 Rozumí se obdélníkový modlitební plášť, který nosí muži při modlitbách (Newman, J. – Sivan, G.: Judaismus od A do Z, s. 219). 107 Utík, A. a kol.: Židovské tradice a.., s. 99. 108 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 89-90.

29 jeden z nejstarších v židovské čtvrti. Mikve je nádrž s čistou přírodní vodou, v níž je možno nabýt rituální čistoty. Do zdejší mikve ústí dva přírodní prameny. Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a být dost hluboká, aby umožnila dospělému člověku úplné ponoření. Vstup do mikve je umožněn pomocí vnitřních kamenných schůdků. V předvečer šabatu a židovských svátcích se v mikve očišťují všichni Židé. Rituální lázeň používají věřící ženy, jež jsou podle židovského zákona povinny očišťovat se před svatbou, po menstruaci a porodu. Do mikve se noří také snoubenci před svatbou. Využívají ji taktéž lázeňští řezníci (šocheti). V mikve se očišťují i předměty nečistého původu, například nové kuchyňské nádobí před používáním v košer kuchyni. Provoz mikve musí schválit rabín.109

3.1.4 Židovská škola

Židovské rodiny vždy oplývaly množstvím dětí a povinností rodičů bylo poskytnout jim co nejlepší vzdělání. V Boskovicích existovala Synagoga minor, ve které byla nejen Tóra, ale také náboženská škola cheder (pro děti) a ješiva (pro mládež). Ve škole cheder se vyučovalo základům Tóry a judaismu. Ve škole ješiva se vyučovalo Talmudu. Toto studium bylo velice náročné, připravovalo studenty na rabínský úřad. Synagoga minor soužila tedy především výuce, a proto se běžně nazývala bej ha-midraš (dům učení). Každá židovská obec, čítající alespoň třicet familií, musela živit rabína a vydržovat školu. Děti musely chodit do školy minimálně do třinácti let. V malých komunitách bez rabína měl být učitel, který by židovské děti naučil číst, psát, počítat a vzdělávat v náboženské nauce. Tuto tradici kodifikovalo tereziánské nařízení platné od 1. ledna 1754. Podle josefinských nařízení museli Židé zřizovat tzv. triviální školy s výukou čtení, psaní, počítání v německém jazyce. Jedna z takových škol byla zřízena mezi lety 1782-1787 v židovské obci v Boskovicích v domě č. 60 (dnes Plačkova č. 45). Jak reagovala na toto josefinské nařízení židovská veřejnost? Židé namítali, že normální škola svým učebním programem nepřispívá k formování židovských dětí v duchu židovských hodnot a tradic. Rodiče často své děti do této školy vůbec neposílali, o jejich výuku se často starali soukromí učitelé nebo je rodiče posílal jen do školy cheder. Umístění německé triviální školy v domě č. 60 však nemělo dlouhé trvání, škola byla přemístěna do domu č. 97 (Pod Klášterem č. 3, dnes zbořeno). Boskovická triviální

109 Newman, J. – Sivan, G.: Judaismus od A do Z, s. 116-117.

škola poskytovala jen základní vzdělání. Kdo chtěl získat vyšší, musel odejít studovat na tzv. hlavní školu. Židovská obec brzy začala usilovat o zřízení hlavní školy v Boskovicích. V roce 1853 bylo boskovické židovské obci povoleno místo triviální školy zřídit chlapeckou hlavní školu o třech třídách a dívčí školu o dvou třídách. Protože však v dosavadní triviální škole nebylo dostatek prostoru, židovská obec adaptovala na novou školu obecní dům (č. 43), kde byly dosud kanceláře berního úřadu a okresního hejtmanství. A tak v září 1855 tu nový školní rok mohla zahájit nová chlapecká a dívčí hlavní škola. V budově bylo šest učeben a sborovna pro učitele. V této škole se za dobu jejího trvání učilo několik později známých osobností: spisovatel Hermann Ungar (1893-1929), oftalmolog Avraham Ticho (1883-1960), Rosa Fleischmannová (19.-20.stol.) – druhá manželka bulharského komunistického politika Jiřího Dimitrova. Nelze zapomenout ani na Hitlerova jasnovidce Erica Jana Hanussena [vlastním jménem: Herschel Chaim Steinschneider, pocházející z Prostějova, 1889- 1933].110 Ve Státním okresním archivu Blansko se zachovaly třídní výkazy i jiné dokumenty židovské německé školy z přelomu 19. a 20. století. Díky těmto dobře dochovaným, německy psaným archiváliím víme, jakým předmětům se žáci v německé židovské škole učili. Nechyběly klasické předměty jako přírodopis, zeměpis, dějepis, hudební výchova, tělocvik, jazyky. Učili se také číst, psát, počítat a kreslit. Děvčata měla být navíc vyučována ženským ručním pracím.111

3.1.5 Ostatní památky židovské obce

Důležitou institucí židovské obce byl obecní dům čili radnice, jež bývala v domě Bílkova č. 43a.112 Obecní dům sloužil postupem času k různým účelům. Byla zde židovská škola v prvním patře a v přízemí úřadovny politické, později i náboženské. Po sloučení židovské obce s politickou obcí Boskovice v roce 1919 byl židovský obecní dům zrušen. Úřadovny náboženské obce se přestěhovaly do tzv. rabínského domu č. 60. v Plačkově ulici.113 S obecním domem částečně provozně souvisel špitál nacházející se v domku č. 43b stojící v úzké uličce z Bílkovy ulice do ulice Joštovy, které se říká „Ve špitálku“. Úkolem této instituce bylo pečovat o nemocné a poskytovat podporu

110 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 203-211. 111 Státní okresní archiv Blansko, fond F 20, Německá obecná židovská škola, inv.č.240, kart. č. 3. 112 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 11. 113 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 194.

31 nemajetným Židům.114 K podobným účelům sloužil i sirotčinec s chudobincem v domě č. 8 (později Traplova č. 10) a č. 9 (Traplova č. 12). V takto vzniklém dvojdomě bylo bezplatně pečováno o židovské sirotky a starce. Po 2. světové válce byl nadační dům zbořen, zachovala se z něj jen tabule s německým nápisem (v překladu znějícím: Nadační dům Nathana Löw-Beera 1. únor 1884).115

Nezbytnou součástí každé správní jednotky židovské komunity byly vždy samostatné porážky (jatka) a masné krámy, vedené židovskými řezníky, kterým se v Boskovicích říkalo „košeráci“. Původní masné krámy se v Boskovicích nacházely v ulici U Vážné studny na rohu Plačkovy ulice v domě č. 60. Poté, co se tento dům stal rabinátem, vznikly nové masné krámy na náměstí U Vážné studny, současně byla ve stejné době vybudována také jatka.116

3.2 Přeměny vzhledu ve 20. století

Průběh 20. století měl zásadní dopad na vzhled židovské obce. Příčinou byly dvě světové války a rovněž období vlády Komunistické strany Československa v letech 1948-1989. Snaha o její revitalizaci nastala až po roce 1989. V důsledku nacistické deportace původních židovských obyvatel a postupného chátrání v letech „budování rozvinuté socialistické společnosti“ bylo zbořeno, zdemolováno a zničeno plných 59 židovských domů (téměř polovina).117 Původně intimní stísněné prostory uliček i náměstíček se postupem času začaly rozvolňovat a otevírat, zástavba řídla, prostory získávaly jiné dimenze, u domů sousedících v řadové zástavbě se zdemolovaným společným štítem postupně docházelo ke statickému narušení budov v řetězové reakci, původní kočičí dlažba byla nahrazena příliš se nehodící moderní zámkovou dlažbou. V současné době je v boskovické židovské čtvrti plně památkově chráněno 20 domů ze zbylých 79.118 Dále podléhá ochraně brána do židovské čtvrti, rampa v ulici U Vážné studny, kašna v ulici U Koupadel, synagoga, židovský hřbitov. Kromě toho se celá čtvrť

114 Tamtéž, s. 193. 115 Tamtéž, s. 197. 116 Tamtéž, s. 195-196. 117 Celkový počet reálných domovních jednotek na začátku 20. stol. 138. Za 2. světové války bylo poškozeno či zničeno 9 židovských domů, v roce 1955 existovalo 117 domů, v roce 1978 90 domů, dnes již jen 79 domů (Klenovský, J.: Židovská čtvrť v.., s. 14). 118 Tamtéž, s. 15.

32 nalézá (společně se zámeckým areálem a historickým jádrem města) v městské památkové zóně.119

Je zřejmé, že Židovská náboženská obec v Boskovicích se postupem času rozrůstala a vyvíjela. Ve 20. století pak došlo spíše ke stagnaci jejího vývoje. Je smutné, že z původních 138 domů dnes stojí v židovské obci pouhých 79 domů. Nejlépe dochovanou památkou židovského ghetta je Synagoga maior, která se těší hojné pozornosti návštěvníků. Naopak je poměrně opomíjen židovský hřbitov, který působí poněkud zchátrale.

119 Informace vlastníkům kulturních památek a objektů v městské památkové zóně Boskovicích. Radniční listy: Informační měsíčník města Boskovic. Boskovice, 2003. roč. 2, č. 2, s. 2-3.

4. OSUDY BOSKOVICKÝCH ŽIDŮ V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ

4.1 Židé v Boskovicích na počátku 20. století a za 1. světové války

Počátek 20. století byl pro boskovické Židy poměrně poklidný – děti chodily do školy, matky nakupovaly, vařily, praly. Běžný den v židovské obci probíhal jako všude jinde.120 Ovšem dne 22. července 1906 tomu bylo jinak. V domě židovského obchodníka Nathana Ulmanna (1885-1942)121 vypukl po desáté dopolední hodině velký požár, který byl doprovázen výbuchy hořlavin. Požár měl takový rozměr, že museli být přivoláni i hasiči z Brna. Kvůli nebezpečí dalšího výbuchu byly evakuovány domy z blízkého okolí. Tato tragédie si vyžádala 3 oběti na životech122 a nejméně 40 těžce zraněných. Vídeňské noviny Illustrierte Kronen Zeitung přinesly rozhovor s očitým svědkem tragédie. Pan dr. Dessö Friedmann, který se náhodou v okamžiku exploze nacházel na místě neštěstí, vyprávěl následující: „Ve sklepě obchodu vypukl požár, kterému předcházela menší exploze. Rychlým zásahem hasičů se brzy podařilo plameny uhasit. Po zásahu se hasiči už chytali opustit místo, když se objevila zpráva, že ve vedlejším sklepě vzplála dřevěná polena. Nyní nechtěli hasiči místo opustit, dokud hořlavý materiál zcela neuhasí.“123 Vedoucí hasičů se nejprve zeptal obchodníka Ulmanna, zda nejsou ve druhém sklepě uskladněny výbušné látky. Ulmann odpověděl negativně. Hasiči se na základě Ulmannovy odpovědi opomenuli řídit bezpečnostními předpisy, které jsou nařízeny při nebezpečí výbuchu. A tak hasiči větracím otvorem zavedli do sklepa vodní hadici. V okamžiku, kdy začala pracovat parní stříkačka a vodní proud vnikl do sklepa, odehrála se veliká katastrofa. Trvala několik sekund, ale dopad měla obrovský. Nářek raněných se rozléhal po celé židovské čtvrti. Lidé začali ze zraněných strhávat šaty a odvádět je na lůžka v sousedních domcích. Když dorazili lékaři a přiložili na zraněné první obvazy nasáklé olejem, bylo vzhledem k množství

120 Podle ústního sdělení PhDr. Jaroslava Bránského (historik a spisovatel, Janáčkova 1, Boskovice), dne 4. února 2016. 121 Provozoval obchod se smíšeným zbožím v domě U Vážné studny čp. 12. V obchodě prodával smíšené zboží všeho druhu a i čerstvé pečivo, jelikož měl v tomto domě také pekařství. Do Ulmannova obchodu chodilo na nákupy mnoho českých obyvatel, hlavně dělníků, protože prodával i na dluh. Ulmann svůj obchod provozoval až do příchodu nacistů v roce 1939. Zemřel v Terezíně 2. června 1942 (Bránský, Jaroslav: Židé z Boskovic: příběhy a portréty. Boskovice: Albert, 2013, s. 270). 122 V brněnské nemocnici zemřeli na následky zranění student František Hofírek, obecní tajemník židovské obce Adolf Weiß a také syn obchodníka Ulmanna Franz (Tamtéž, s. 275). 123 Der Katastrophe in Boskowik: Der Brand dauert fort. Illustrierte Kronen Zeitung. Vídeň, 1906, roč. 7, č. 2358, s. 8.

34 zraněných, potřeba tolik oleje, že už další nebyl v celém městě k sehnání. Srdcervoucí byly scény, kdy se příbuzní zraněných po zprávě o neštěstí objevili na místě, tam ženy a děti nalezly v žalostném stavu své manžele a otce, které před krátkou dobou opustily veselé a zdravé.124 Proč vůbec k výbuchu došlo? Tradovalo se, že neštěstí zavinila služebná, která šla se svíčkou do sklepa. Když odcházela, svíčku tam zapomněla, a tak došlo ke vznícení plynů z hořlavin uložených ve sklepě. Ke druhému výbuchu došlo kvůli stříkání vody sklepním větracím otvorem. Ulmann neupozornil hasiče, že ve sklepě je uložen karbid vápníku, ze kterého se v reakci s vodou uvolňuje ethyn, který je prudce výbušný a hořlavý. Ulmannovi pak nakonec ale dům opravili, aby mohli znovu otevřít svůj krámek se smíšeným zbožím.125

Na frontu 1. světové války nastoupili někteří boskovičtí Židé, na rozdíl od Čechů, s odhodláním a nadšením hájit rakouskou monarchii. Proč takové odhodlání? Židé se hlásili k národnosti německé, jelikož mluvili německy a byla jim tak bližší německá kultura, tudíž za ni chtěli bojovat. Židovský spisovatel Hermann Ungar vstoupil do vojenské služby dokonce dobrovolně.126 Dne 31. července 1915 zaslal krajský úřad dopis židovské obci v Boskovicích. V dopise stojí, že má být do 14 dnů z matriky proveden výpis všech mužů starších 19 let. Z tohoto výpisu pak byli pravděpodobně židovští muži rekrutováni do války.127 Přesný počet rekrutovaných vojáků není znám, víme však, že 30 jich ve válce padlo. Během 1. světové války nebyla v Boskovicích příznivá situace pro židovské ani pro křesťanské obyvatelstvo. Do židovské obce přijížděli židovští uprchlíci, zásobování potravinami i jiným zbožím vázlo, nebyly peníze, nebylo si za ně co koupit. I přes tuto tíživou situaci tehdejší tzv. řídící učitel židovské školy Mayer při každém skutečném i domnělém vítězství rakouské armády dovedl vždy zorganizovat slavnostní večerní pochodňový průvod po ulicích židovského města, který zakončoval trojnásobným německým zvoláním „Hoch!“ (Sláva!). Konec války přijali Židé, stejně jako české obyvatelstvo, s nadšením a byť ještě se smíšenými pocity, vznik nového československého státu uvítali.

124 Der Katastrophe in Boskowik: Der Brand dauert fort. Illustrierte Kronen Zeitung. Vídeň, 1906, roč. 7, č. 2358, s. 6 -8. Srovnání: Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 266-267. 125 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 269. 126 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 121. 127 Archiv Židovského muzea v Praze, fond 6, Židovská náboženská obec Boskovice, inv. č. 43723.

4.2 Meziválečná léta

Období první republiky představovalo pro židovské obyvatelstvo Československa dobu svobody a rovnoprávnosti. Stejně tak tomu bylo i v Boskovicích: „Židé byli plnoprávní občané Československé republiky, tam nebyly žádné rozdíly. Chodili do normálních škol, ženili a vdávali se (…).“128 Velkou oblibu si získal u Židů především tehdejší prezident T. G. Masaryk za svůj prožidovský přístup.129 Dne 16. června 1929 navštívil první československý prezident Boskovice. Jménem Židovské náboženské obce jej přivítal berní správce Hermann Taufer a předal mu v kůži vázaný památník s obrazy ze starého židovského ghetta v Boskovicích. Památník vážil 15 kg, rozměry měl 30 x 40 cm.130 Brzy po vzniku republiky se objevovaly tendence ke slučování politických židovských obcí s obcemi křesťanskými. V Boskovicích k tomu došlo roku 1919, kdy byla politická židovská obec spojena s místní politickou obcí Boskovice v jeden celek, čímž židovská obec ztratila svoji politickou samostatnost. Neztratili však samostatnost náboženskou, a tak místo samostatné politické židovské obce existovala v Boskovicích nadále Židovská náboženská obec. Židé, jakožto plnoprávná menšina, zakládali během první republiky politické strany.131 V Boskovicích se utvořila židovská politická strana zvaná Strana židovské jednoty/ Strana židovská, která se pravidelně zúčastňovala voleb do obecního zastupitelstva. Ve volbách roku 1920 získala tato strana 242 hlasů,132 v roce 1924 – 239 hlasů a tři mandáty (členem rady se stal tehdejší majitel lihovaru Mořic Zeissel, byly mu svěřeny stavební záležitosti v židovské čtvrti),133 v roce 1929 – 257 hlasů a opět tři mandáty (členem rady opět zvolen Mořic Zeissel, který měl navíc na starosti veřejné osvětlení),134 a roku 1935 získala tato strana 203 hlasů a dva mandáty (do městské rady zvolen ředitel skalické hadrovny David Werner).135 Podíl Židů na veřejném životě v Boskovicích byl za první republiky poměrně malý. Snad jedinou výjimku tvořil Leo

128 Podle ústního sdělení PhDr. Jaroslava Bránského (historik a spisovatel, Janáčkova 1, Boskovice), dne 4. února 2016. 129 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 121-122. 130 Archiv městského úřadu Boskovice, Kronika města Boskovice I., s. 27-28. (Dále jen Kronika I.) 131 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 127. 132 Tamtéž, s. 131. 133 Kronika I., s. 8-9. 134 Tamtéž, s. 21. 135 Tamtéž, s. 53.

Braun, mecenáš a předseda fotbalového klubu AC Velen, s jehož podporou byl postaven fotbalový stadion v Červené zahradě.136

V letech 1925 a 1935 vypukl opět požár v židovské čtvrti. Jak je zaznamenáno v kronice: „V noci 8. září vypukl požár a zachvátil domky stojící nad kašnou v židovském městě. Ztrávil (sic) šindelové střechy a dřevěné části domů, které spolu úzce souvisely. Bylo štěstím, že byla klidná noc, neboť delší dobu nepršelo.(…)Při jižním nebo západním větru by vyhořelo více domů okolních.(…)Úsilím obou našich hasičských sborů podařilo se oheň omeziti a uhasiti.“ V kronice se dále píše, že vypuknutí požárů předpověděl jakýsi jasnovidec, který přijel na několik dnů do Boskovic, v místním hotelu si zřídil přijímací síň a za poplatek návštěvníkům zjevoval jejich minulost a předpovídal budoucnost, čímž je uváděl v úžas. ,,Také tento požár prý předpověděl a tvrdil, že v příštím roce celé žid. město lehne popelem.“137 To se naštěstí nestalo. O deset let později však vypukl další požár, který zachvátil dům v židovské čtvrti pod Templem, ve kterém se nacházela židovská modlitebna ortodoxní sekce Spar- und Vorschussverein.138 Oheň byl v brzké době uhašen, přesto stihl napáchat škody: „Zničil šindelovou střechu a vazbu i množství hebrejských knih na půdě složených. Škoda byla krytá pojištěním, náboženská obec židov. mohla snadno opraviti střechu i dům. Vzniklá škoda byla odhadnuta na 50.000 Kč. Požár asi vznikl doutnáním trámu od chatrného komínu.“139 Židovskou náboženskou obec kromě požáru zachvátila i další pohroma v podobě epidemie břišního tyfu. Tehdejší kronikář Josef Korec (1883-1968) popisuje situaci během této závažné epidemie v roce 1925, následovně: „V červenci vypukla v židovské části města epidemie břišního tyfu, kterážto nemoc rozšířila se používáním zkažené vody z Vážné studny, což bylo lékařsky zjištěno. Epidemie se značně rozšířila a do polovice září načítáno 164 případů v 91 domech. 136 osob onemocnělo požíváním vody. 28 bylo nakaženo stykem. Pro nemocné byly zřízeny izolované nemocnice v městské nemocnici, ve školce v dívčí škole a v tělocvičně židovské tělovýchovné jednoty Makkabi. 76 osob bylo dopraveno státní epidemickou komorou do nemocnice v Brně. Epidemii podlehlo 11 osob, z nich 5 osob v nemocnicích domácích, 6 osob zemřelo v Brně. Pak byly studně uzavřeny, podél Vážné studny vedoucí kanál

136 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 132. 137 Kronika I., s. 11. 138 Spolek založený roku 1859 Nathanem Löw Beerem (1815-1881)v jeho nadačním domě. Tato instituce poskytovala půjčky obchodníkům a řemeslníkům, kteří potřebovali podporu při podnikání (Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 243). 139 Kronika I., s. 52.

37 opraven cementovými rourami, načež nemoc přestala. Při prohlídkách domů a dvorků shledáno, že některé neměly záchodů ani odpadních nádrží, v jednom domku trpěla žena potkany ve světnici, kde bydlela. Nedostatky tyto byly v malých domcích v židov. části města.“140

Během první republiky pokračoval proces migrace židovského obyvatelstva Boskovic do velkých měst, ale též do Erec Jisrael.141 Židovská náboženská obec v Boskovicích udržovala písemné styky s Izraelskou nadací v Erec Jisrael. Jeden z dopisů mezi Izraelskou nadací a židovskou obcí se dochoval v archivu Židovského muzea v Praze. Dopis byl zaslaný do Boskovic roku 1925. Nadace prosí židovskou obec v Boskovicích o pomoc při budování nové domoviny pro Židy v Zemi Izraele. Nová domovina židovského obyvatelstva se musí přizpůsobit zvyšujícímu se počtu obyvatel. Fond žádá židovskou obec o poskytnutí příspěvku ve výši 2 korun ročně za každou osobu židovské národnosti.142

Židé, kteří zůstali v Boskovicích do konce první republiky, prožívali poměrně idylickou dobu, což dokládají i výpovědi pamětníků. Eva Morris (1929), která prožila v Boskovicích prvních 10 let svého dětství, na toto období ráda vzpomíná: ,,Boskovice byly velmi pěkné místo, kde vyrůstáte, chodíte na procházky na Kopec... Prostě dětství.“143 Kurt Ticho (1914) také vzpomíná: „My jsme žili velmi krásně a pohodlně, ačkoliv tam byly malé třenice mezi Židy a křesťany, ale to bylo mezi mladšími, mezi dětmi. Na zdi bylo psáno – Židi do Palestiny. Když jsme dorůstali, poměr mezi Židy a křesťany se zlepšoval, časem, protože stát byl demokratický a pluralistický. My jsme měli právě takový právo, jako každý jiný. Nejenom na papíře, ale i ve skutečnosti jsme se mohli obhajovat, když jsme cítili, že nám někdo ukřivdil.“144 Jaroslav Bránský (1928) ve své knize Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945, připojuje vlastní vzpomínky na období první republiky, kdy si jako chlapec hrával s židovskými hochy: „Nám dětem to bylo vcelku jedno, jestli si s námi hrají i děti židovské. Při svých hrách jsme prolézali bez zábran i domy židovské, chodili jsme se dívat na košeráka, jak zabíjí drůbež (dodnes v duchu vidím skákat kohouta bez hlavy na

140 Tamtéž, s. 11. 141 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 127. 142 Archiv Židovského muzea v Praze, fond 6, Židovská náboženská obec Boskovice, inv.č. 39986. 143 Rozhovor s Eva Morris v dokumentu Naděje z roku 2005. V překladu z anglického jazyka. 144 Rozhovor s Kurt Ticho v dokumentu Naděje z roku 2005.

38 betonovém dvorku v Plačkově ulici č. 69a). Chodili jsme běžně nakupovat do židovských kvelbů145 k Donátům, Ulmannům, nakukovali jsme do vinárny u Drexlerů, do Braunovy restaurace či do Ungarova výčepu.(…) Prolézali jsme skladiště neboli zbrojnici židovských hasičů, s mrazem v zádech jsme pronikali do synagogy nebo na židovský hřbitov.“ 146

Tato idylická situace boskovických a i ostatních Židů v období první republiky netrvala věčně, vše se změnilo nástupem nacistů k moci. Ve druhé polovině 30. let se množily případy odchodu boskovických Židů do zahraničí z obav před vzrůstajícím nacismem. V archivním fondu Státního okresního archivu Blansko je uložen velký počet žádostí o vydání cestovních dokladů z důvodu emigrace. Přesto se bohužel tento úmysl nezdařil všem, kteří o to usilovali.147 Byli však tací, kterým se to podařilo. Jedním z těch „šťastných“ byla dcera boskovického rabína – Eva Morris, která v dokumentárním filmu Naděje popisuje okolnosti svého odchodu z Boskovic: „Jako dítě si vzpomínám, že se hodně hovořilo o odchodu. A vzpomínám si, že se lidé, kteří byli přátelé mé matky, začali učit různá nová řemesla. Jak třeba vyrábět pásky, aby se uživili v Jižní Americe, jak se stát kosmetičkou, nebo aby mohli jít jinam a dělat něco jiného, lepšího. Pamatuji si, že jako dítě jsem si myslela, že situace není tak vážná. Lidé ve skutečnosti opravdu nevěřili, že se stane něco tak hrozného, to se nedalo představit. Byla to tak zmatená doba, dám vám příklad: Moji rodiče postavili v roce 1938 nový dům a my jsme v tom domě bydleli pouze 7 měsíců. Ale i tak jsme tehdy v roce 1938 stále ještě měli pocit, že budoucnost přijde, že se vrátíme domů. Pamatuji si dokonce, že jsem se jako malé dítě procházela po židovské čtvrti, bylo mi asi 10 let, byla jsem velice romantická holčička, dívala se na domy a myslela jsem si, že možná až odejdu tak to tu nikdy už neuvidím, ale nevěřila jsem tomu. Bylo to, jako kdybych byla v nějakém filmu, nebo v knize. Zdálo se to od nás všechno tak vzdálené. Osobně si nemyslím, že to, co mělo přijít, si vůbec někdo mohl představit.“148 Eva ani ostatní Židé si tehdy ještě neuvědomovali, co se chystá. Její otec, tehdejší rabín Židovské náboženské obce v Boskovicích, dr. Isidor Reich už tušil, že situace je vážná a není možné zůstat v Boskovicích. Podle vyprávění paní Morris jel její otec 14. března roku 1939 s jedním

145 Rozumí se obchod, krám. 146 Bránský, Jaroslav: Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945. Boskovice: Muzeum Boskovicka, 1995, s. 9. 147 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 133. 148 Rozhovor s Eva Morris v dokumentu Naděje z roku 2005. Překlad.

39 přítelem z Boskovic do Prahy. Chtěli se pokusit dostat vízum, aby mohli vycestovat, odjet pryč z Boskovic. Zůstali přes noc v Praze. Ráno 15. března se Evin otec podíval z okna hotelového pokoje a viděl, že Václavské náměstí je plné tanků a vozidel německých vojáků. Z toho usoudil, že Němci vpadli do Česko-Slovenské republiky. A tak se rabín Reich na místě rozhodl, že se do Boskovic už nevrátí. Vydal se do Maďarska ke svému tchánovi, který byl vrchním rabínem v Miškolci. Eva Morris tehdy ještě byla se svou matkou a sestrou v Boskovicích. Isidor zaslal paní Reichové cestovní pas a dopis, ve kterém napsal: „Všechno tam nech, zamkni dům, vůbec nic si s sebou neber, žádné oblečení, šperky, prostě nic. Neber si nic, jako kdybyste jely jenom někam na víkend, vezmi obě holky a přijeď za mnou do Maďarska.“149 Paní Reichová uposlechla, vzala své dvě dcery a odjela do Maďarska. Z Maďarska se pak Reichovi dostali přes Francii do Anglie, kde přežili válku a v 50. letech emigrovali do Izraele.150

Kolik Židů emigrovalo z Boskovic? Předpokládá se, že před válkou emigrovalo z Boskovic několik desítek Židů. Avšak přesný počet lze odhadnout jen těžko, naopak přesnější jsou záznamy o příchozích Židech. Po tzv. anšlusu Rakouska v březnu 1938 se ze strachu z pronásledování přestěhovalo z Vídně do Boskovic 14 Židů. Druhá vlna následovala po mnichovském diktátu v září téhož roku. Tehdy přišlo do Boskovic 31 Židů, převážně ze zabraného Ostravska, Svitavska, ale též i obcí jižní Moravy. Z Podkarpatské Rusi a ze Slovenska se přistěhovalo do Boskovic 5 osob židovské národnosti.151

4.3 Smutné období 2. světové války pro boskovické Židy

Dne 15. března 1939 vtrhla nacistická vojska do okleštěného zbytku Čech a Moravy. Na tomto území byl následující den zřízen Protektorát Čechy a Morava. V tento den vtrhla německá armáda také do Boskovic. V kronice města Boskovice je tato událost podrobně zaznamenána: „Za sněžení a mrazu přišlo do města německé vojsko.(…)Přijelo asi 200 mužů s oddíly dělostřeleckými a s puškami. Na náměstí po levé straně postavili až 50 kanonů s vozy muničními, v některé ulici postavili kanony v palebném postavení.“152 Jaká byla reakce místních obyvatel? „Obyvatelé si vojáků

149 Tamtéž. 150 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 16. 151 Tamtéž, s. 13. 152 Kronika I., s. 65.

40 nevšímali a jen obzvláštní zvědavci přišli na náměstí, aby shlédli, co si k nám ochránci přivezli.“153 Z tvrzení vyplývá, že se vojákům nikdo nepostavil na odpor, spíše naopak, nazývali je dokonce „ochránci“. Jaká byla reakce Židů na příchod vojska, zde zaznamenáno není, je však jisté, že měli obavy. Ve snaze uniknout alespoň v poslední možné chvíli nacistické perzekuci žádali o vystěhovalecké pasy. Německé okupační úřady z finančních důvodů dokonce samy podporovaly židovské vystěhovalectví, jelikož za každé povolení se platily vysoké částky a veškerý majetek emigranta propadl německým úřadům. I když podmínky pro emigraci byly velice složité, mnoho boskovických Židů této poslední možnosti k záchraně života využilo.154 Snad poslední Židé, kterým se podařilo z Boskovic emigrovat, byli Fleischmannovi,155 kteří emigrovali na jaře 1941 do SSSR. V září 1939 byl pořízen soupis veškerého židovského obyvatelstva Boskovic. Tento německy psaný soupis se skládal z několika položek: pořadové číslo židovského příslušníka, jméno a příjmení, stav, datum a místo narození, domovská příslušnost, státní příslušnost, povolání, bydliště, jméno manželky a dětí. Podle tohoto dochovaného seznamu žilo na podzim roku 1939 v Boskovicích 213 Židů mužské příslušnosti.156 S připočtením žen a dětí činil tehdy celkový počet boskovických Židů 394.157 Poslední oficiální údaje o počtu Židů v Boskovicích pocházejí ze sčítání obyvatelstva na jaře v roce 1941. Podle zápisu v kronice čítala židovská komunita 378 příslušníků.158 Na podzim téhož roku se museli do boskovické židovské čtvrti přistěhovat všichni Židé z bývalého okresu Boskovice.159 Podle policejních přihlášek tehdy přišlo do Boskovic nejméně 102 Židů, a to: z Černé Hory 3, Jedovnic 7, Kateřiny 1, Knínic 1, Kunštátu 4, Letovic 15, Lhoty Rapotiny 10, Olešnice 3, Rudky 3, Sasiny 2, Sloupu 4, Svitávky 24, Těchova 1, Vavřince 2, Zboňku 5, Žďáru 6,160 Rozhraní 2 (Arnošt a Kateřina Gottliebovi),161 Lysic 9 (Deutschovi, Ländlerovi, Erich Steiner,

153 Tamtéž. 154 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 15. 155 Fleischmannovi se přistěhovali do Boskovic koncem 19. století z Vídně. Bydleli v ulici Plačkova čp. 25. Otec pracoval jako řezník židovské obce. Dcera Rosa se seznámila s bulharským komunistou Jiřím Dimitrovem a v roce 1934 s ním odešla jako jeho manželka do SSSR. Rosin bratr žil v Miláně, sestra Dora a další bratr Bořislav emigrovali do SSSR před okupací. V Boskovicích zůstala jen matka a poslední sourozenec s rodinou. Nakonec se celé rodině podařilo úspěšně emigrovat. Po 2. světové válce se vrátili do Boskovic (Tamtéž, s. 24-25). 156 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 3, kart. 3, pag. 32. 157 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 17. 158 Kronika I., s. 73. 159 Okres Boskovice byl v roce 1960 zrušen, město Boskovice tak přešlo pod okres Blansko (Bránský, J.: Boskovice v proměnách času, s. 3). 160 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 24. 161 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 162.

Marta Birnsteinová).162 Díky příchodu nových židovských obyvatel do Boskovic, byly bytové poměry v židovské čtvrti velmi stísněné. Již dříve plně obsazené, hygienicky nevyhovující bytové jednotky byly přecpány k prasknutí. Navíc bylo vydáno nařízení, podle něhož se všichni Židé, bydlící v obci mimo židovskou čtvrť, museli přestěhovat ke svým příbuzným do bývalého ghetta a uvolnit tak své dosavadní byty a domy pro nacisty.163

Bezprostředně po vyhlášení protektorátu začaly vycházet zákazy, vyhlášky a nařízení, jimiž se životní podmínky židovského obyvatelstva nesmírně zhoršily. Židovské děti byly vyloučeny ze všech stupňů škol, nesměly se stýkat se svými „árijskými“ kamarády, Židům bylo zakázáno navštěvovat veřejná místa. Židovský továrník Braun, který působil jako dlouholetý předseda boskovického klubu AC Velen, byl své funkce zbaven a měl zakázáno vstupovat na hřiště. Boskovická synagoga nesměla být používána ke svým účelům a byla uzavřena.164 Jaroslav Koutný (1930)165 potvrzuje, že za okupace se židovský člověk měl velice zle. Pan Koutný sice není židovského původu, ale měl židovské kamarády, se kterými velice těžce prožíval toto smutné období. Koutný ve svých vzpomínkách napsal: „Potom se všude objevily nápisy Árijský obchod a Židům vstup zakázán. My však svým kamarádům zůstali věrni. Když mě pan Firdman, holič, poprosil, abych mu u Fabiánků koupil, už nevím co, šel jsem okamžitě. Nechápali jsme, co se děje. Proč tam ten pán se chtěl zabít a proč naši kamarádi najednou mají v očích takovou zvířecí bázeň? Fricku, proč mně vykládáš, že neseš nemocnému tátovi od Trakáčů trochu rumu? A ještě se mě pté, jestli se to může.(...) Dnes vím, že měli mít vaši starší více rozumu. Místo hádání o místo v synagoze vás měli poslat do bezpečí. Tebe Fricku, Roberte, Karle, Jendo, Maxi.“166 Kurt Ticho popisuje, jak byl jeho život díky různým zákazům a příkazům omezený: „My jako Židé jsme nesměli opustit své domy po osmé večer, nesměli jsme cestovat. Všeobecně obyvatelstvo dostalo lístky na potraviny a textilie, my Židé jsme mohli

162 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 177. 163 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 24. 164 Tamtéž, s. 23. 165 Jaroslav Koutný bydlel dříve v Boskovicích na okraji židovské čtvrti v Bílkově ulici. V roce 1979 se rozhodl, že si vyrobí svůj vlastní dřevěný betlém. Nejsilnějším podnětem k tomu byla především jeho touha prostřednictvím figurek oživit vzpomínky na vlastní dětství v Boskovicích. Betlém tvoří 40 figurek, které představují konkrétní boskovické občany u jesliček, postavených před boskovickou synagogou. Současně s vyřezáváním začal psát i vzpomínky na osoby, které jednotlivé figurky znázorňují (Šmétková, Eva – Pitner, Tomáš: Koutný Jaroslav. Klub přátel Boskovic . [online]. prosinec 2014 [cit. 2016-01-24]. Dostupné z: http://www.klub-pratel-boskovic.cz/osobnosti/koutny-jaroslav.php). 166 Koutný, Jaroslav: Boskovice, můj betlém. Boskovice: Klub přátel Boskovic, 2005, s. 19.

42 nakupovat pouze potraviny po třetí hodině odpoledne, to bylo vyprodáno. A co se týče textilií, my jsme nedostali žádné.“167 Erich Brüll (1923) Ticha doplňuje: „ Já jsem byl učedník, a když jsme chodili s tou hvězdou, to byly hrozné útoky: ,Vy smradlaví Židé‘ a tak podobně. Pak začaly všechny ty zákazy. Nesměl jsem jít do kina, sedět na lavičce, nesměl jsem chodit na můj fotbal AC Velen Boskovice, tam jsem byl každej týden, já jsem pak za ně chtěl taky hrát, nesměl jsem tam jít. Měl jsem kolo, musel jsem je odevzdat, fotoaparát, v osm hodin jsme museli být doma, vlakem jsme nesměli, lístky na potraviny jsme nedostali, jenom tak jsme měli brambory a nic jiného.“168 Vzpomínky pamětníků nám dokazují, že život židovského člověka v protektorátu byl velice ohraničený zákony a často nesmyslnými nařízeními. Židovské obyvatelstvo především velmi omezovalo nařízení, ve kterém stálo, že se židovský občan nemůže vzdalovat z místa svého bydliště. To představovalo pro boskovické Židy poměrně problém, jelikož někteří pracovali mimo město, a tak museli žádat úřady o povolení k cestování. Hynek Tragatsch píše okresnímu úřadu: „Žádám tímto zdvořile o vystavení policejního povolení k stálému opuštění svého bydliště Boskovice do Svitávky a to na dobu co nejdelší, neboť pracuji ve Svitávce jako pomocný stavební dělník.(…)Přikládám jako doklad pracovní knížku a občanskou legitimaci.“169 Se stejnou prosbou se na obecní úřad obrací Alice Ländlerová, která zdvořile žádá o udělení povolení, aby mohla jako Židovka opustit své bydliště, jelikož je zaměstnaná u firmy Bunzl & Biach ve Skalici nad Svitavou.170 Nejednalo se jen o záměr cestovaní do práce, často chtěli navštívit své příbuzné nebo si prostě jen něco vyřídit. Tato situace značně všechno ztěžovala. Nesmyslnost tohoto zařízení dokazuje dopis paní Emy Malířové, která musela žádat úřad i o to, aby mohla zajet pro topivo. V dopise stojí: „Žádám tímto zdv. o vystavení povolení k opuštění svého bydliště Boskovice dne 7. 11. 1941 do Mladkova, abych mohla tento den dvakráte jeti povozem pro topivo, které mně tam ještě zůstalo. Přikládám jako doklad občanskou legitimaci.“171 Takovýchto dopisů se ve Státním okresním archivu v Blansku dochovalo mnoho.

V roce 1940 jsou zaznamenány první oběti na životech mezi boskovickými Židy. Toto potvrzuje Erich Brüll: „Jak přišlo gestapo, tak to bylo zlý. Oni v noci

167 Rozhovor s Kurt Ticho v dokumentu Naděje z roku 2005. 168 Rozhovor s Erich Brüll v dokumentu Naděje z roku 2005. 169 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek I., inv.č. 52, kart. 33, pag. 729. 170 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek I., inv.č. 52, kart. 33, pag. 732. 171 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek I., inv.č. 52, kart. 33, pag. 728.

43 přepadávali nějaký rodiny a vždycky někoho odvedli a už o nich nikdo neslyšel.“172 V policejní přihlášce obce Boskovice je uveden zápis o zatčení Elišky Schwarzové. Byla zadržena 31. října 1940 ve svém bytě v Bílkově ulici v Boskovicích a odvedena gestapem do Brna. O rok později zemřela v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Proč zrovna Eliška byla mezi prvními zadrženými, není známo. Ještě záhadnější byl osud Barucha Ticha, konfekcionáře z Boskovic, o němž je v policejní přihlášce poznamenáno, že byl zatčen v roce 1939 a patrně roku 1940 zemřel. K zatýkání došlo také v nedalekých Letovicích, kde bylo zadrženo 23 osob. Důvodem byl pumový atentát spáchaný na hotel v Letovicích, kde měla sídlo nacistická organizace Hitlerjugend. Mezi zatčenými bylo i několik Židů. Po třech měsících byla většina uvězněných osob propuštěna, pouze dva Židé Lustig a Gottlieb byli popraveni v Kounicových kolejích v Brně.173

Židé nejprve čekali, že se s pomocí svých „árijských“ spoluobyvatel dočkají pádu nacismu.174 Později se však jejich smýšlení změnilo, začínali mít jisté tušení, co se chystá. Jejich obavy se naplnily 10. března 1942, kdy správa Židovské náboženské obce obdržela příkaz připravit do 15. března 1942 hromadný transport všech boskovických Židů k odjezdu do Brna. Toto nařízení se netýkalo jen dětí a osob ze smíšených manželství. Na tomto místě by bylo vhodné si položit otázku, zda věděli boskovičtí židovští občané, co je čeká po opuštění rodného domova. Zprávy o životě v Terezíně a o transportech do koncentračních táborů v Polsku sice občas pronikly až k židovským občanům v Boskovicích, ale všechno dění kolem bylo tajné. Přesto věděli, že je nic dobrého nečeká.175 V čase, který boskovickým Židům zbýval, si připravovali zavazadla, přemýšleli, co si vzít s sebou, co se případně pokusit zachránit v úkrytech ve svých domech, v řadě případů svěřovali své cennosti do úschovny svým známým. Uprostřed této vypjaté a děsivé atmosféry zemřela 14. března jako první oběť transportu Žofie Eislerová. V posledních hodinách před deportací převážná většina židovských rodin navštívila ještě hroby svých předků na židovském hřbitově. Na náhrobky blízkých položili stébla trávy zatížené kamínky, jako poslední pozdrav na rozloučenou se zesnulými a vlastně i s celými Boskovicemi. Když nadešla chvíle odjezdu, mnozí

172 Rozhovor s Erich Brüll v dokumentu Naděje z roku 2005. 173 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…,s. 25. 174 Tamtéž. 175 Kovaříková, Jaroslava: Vzpomínka na odsun židovských spoluobčanů z Boskovic do koncentračních táborů 15. 3.1942. Vlastivědné listy Boskovicka. Klub přátel Boskovic, Boskovice, 2007. roč. 15, č. 1, s. 1.

44 s pláčem líbali práh a dveře svých domů a bytů. Přesto, že tehdy se v sobotu pracovalo, v ulicích bylo mnoho lidí, kteří se svými židovskými sousedy i kamarády loučili a přáli jim šťastný návrat.176 Dne 15. března 1942 nastal osudný den, kdy všech 458 Židů muselo opustit svůj domov. Bylo jim povoleno vzít si jen určité množství zavazadel. V Brně, kde každý dostal transportní číslo, musel odevzdat hotovost, osobní doklady a podepsat mnoho dokumentů, které ani nebylo možné si přečíst.177 Dne 18. března byl v Brně sestaven transport pod onačením Ac, v němž bylo deportováno do Terezína178 1000 osob, mezi nimi i většina boskovických Židů.179 Příštího dne transport dorazil do Terezína. Zbytek boskovických Židů byl pak deportován do tohoto židovského ghetta dalšími transporty v následujících dnech, měsících i rocích.180 V Terezíně byly Židům odňaty další věci, prakticky téměř všechno, s čím přijeli.181 Ne všichni dorazili do Terezína, někteří byli ze zdravotních důvodů ponecháni v Brně a tam zemřeli. Dodnes vzpomíná M. Poláková – Schwarzerová na otřesné zážitky při své návštěvě židovských příbuzných na brněnském shromaždišti ve škole na Merhautově ulici. Podle vyprávění jmenované leželi v jakémsi skladišti za velkými vraty na pryčnách a čekali na smrt.182 Podrobné informace o transportu Židů z Boskovic udává městský kronikář: „15. březen byl pro boskovické Židy dnem kritickým. Museli se toho dne za dozoru policie vystěhovat z Boskovic. Do 10. hod. se museli dostavit na nádraží, kde byl pro ně připraven vlak. Každý si měl vzít zavazadlo do 50 kg. Před odchodem z domu, kde museli zanechat všechno bytové zařízení a všechen majetek, říkali prý odbavujícím je strážníkům: ,Dobře nám to tu hlídejte, ať nám zůstane vše zachováno, až se vrátíme.‘ Dopoledne byli vyhoštěni nejen boskovičtí příslušníci, ale i Židé z okolí, kteří byli loňského léta natlačeni do židovské čtvrti města, kam se museli nastěhovati z městských ulic i z okolních obcí.(…)Před příchodem někteří předpovídali: ,Nás vystěhují nyní, později dojde i řada na vás Čechy.‘ Dlužno zaznamenati přesvědčení našich občanů, kteří tvrdili, že by se nám Čechům mnohem hůře dařilo, kdyby Židé nebyli u Němců v nemilosti.(…)Bylo sice ve městě ponecháno několik židovských dělníků k odklizení

176 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 29. 177 Tamtéž, 26. 178 Z Terezína byli pak boskovičtí Židé transportování do vyhlazovacích táborů na východě – Osvětim, Treblinka, Sobibor (Kárný, M.: Terezínská pamětní kniha. Díl I., s. 389-403). 179 Tamtéž, s. 389. 180 Hlaváčková, Kristýna: Konec židovských Boskovic: bakalářská práce Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, Katedra historie, 2013, s. 38. 181 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 26. 182 Tamtéž, s. 30.

45 nábytku, který z opuštěných bytů židovských skládali do templu,183aby okupanti viděli, co si mohou rozebrati. Vystěhovalci později napsali známým, že byli převezeni do Terezína. Zavazadla jim byla odebrána již v Brně i pěkné šaty, které si na cestu opatřili, jim byly zaměněny.“184 Podle svědectví pamětníků byla zavazadla Židům odvážena už 14. března. Kočí Panáček je vozil vozem s koňským potahem. Někteří svá zavazadla odváželi na trakařích, při tom jim často pomáhali jejich boskovičtí přátelé. Tato událost je dochována na jedné fotografii, na které je zachycena hromádka zavazadel na náměstíčku U Vážné studny, u nich postává nebo přechází několik nešťastníků (Obrázek č. 20).185 Dnes můžeme v boskovické synagoze vidět seznam všech Židů, kteří odešli transportem z Boskovic. Je smutné, že nebyly ušetřeny ani děti. Čtrnácti z nich nebylo ani 10 let. Nejmladší byla Fanni Pulgramová, která měla teprve jeden rok, když opouštěla Boskovice. Tomáš Munk se narodil až v Terezíně 25. listopadu 1942 a zahynul se svojí maminkou v Osvětimi.186 Jak na odchod židovských občanů reagovalo okolní obyvatelstvo? Tuto otázku mi zodpověděl pan Jaroslav Bránský: „Byli někteří, kteří říkali, že dobře jim tak, to mají z toho, že pořád mluvili německy. Ale normální lidé s nimi soucítili, říkali, že kdoví, jak to s nimi tam dopadne.“187 Nejprve se domnívali, že Židé zůstanou jen v Terezíně, později začaly prosakovat informace, že půjdou do koncentračních táborů. „Nám děckám to označení koncentrační tábor nic neříkalo. To jsme se dozvěděli prakticky až po 2. světové válce.“ 188

Na cestě k proměně protektorátu na Judenrein189 učinili později nacisté další kroky při pronásledování Židů ze smíšených manželství, na něž uplatnili norimberské zákony. Ušetřeni nezůstali ani jejich manželky/manželé a potomci.190 Už krátce po odvlečení Židů transporty do Terezína začaly nacistické úřady vydávat protižidovská opatření týkající se Židů ze smíšených manželství. Dne 9. dubna 1942 byly všechny takové osoby zbaveny zaměstnání ve veřejných službách i úřadech, musely nosit

183 Rozumí se synagoga. 184 Kronika I., s. 75. 185 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…,s. 27. 186 Kovaříková, Jaroslava: Vzpomínka na odsun židovských spoluobčanů z Boskovic do koncentračních táborů 15. 3.1942. Vlastivědné listy Boskovicka. Klub přátel Boskovic, Boskovice, 2007. roč. 15, č. 1, s. 2. 187 Podle ústního sdělení PhDr. Jaroslava Bránského (historik a spisovatel, Janáčkova 1, Boskovice), dne 4. února 2016. 188 Tamtéž. 189 Očištěno od Židů. Označení oblasti, kde byli všichni Židé buď zavražděni, nebo deportováni (The Holocaust: Glossary of Terms, Places & Personalities. Jewish virtual library. [online]. [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/wiesenthal_glossary.html). 190 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 136.

Davidovu hvězdu, měly snížené příděly, platil pro ně zákaz zaměstnání, vstup do veřejných místností a spoustu dalších nařízení a omezení. Děti z těchto manželství, tzv. míšenci, nesměly být přijímány do obecních a středních škol a musely opustit školu. Tyto děti byly po dovršení 16. roku života poslány do Terezína. V Boskovicích zůstalo 17 smíšených rodin. Jejich židovští příslušníci byli neustále pod dohledem úřadů, přičemž museli pomáhat při likvidaci majetku po Židech. Některé smíšené páry se nechaly rozvést, aby uchránily své děti. Známý je případ rodiny Müllerovy z Plačkovy ulice. Otec Rudolf byl „árijec“ a matka Eugenie Židovka. Měli čtyři děti. Celá rodina se dala pokřtít, aby unikla pronásledování. Když však bylo zřejmé, že se na členy rodiny nadále vztahují norimberské zákony, dal se otec rozvést. Odloučení manželů zapříčinilo to, že Eugenie byla odvezena do koncentračního tábora v Polsku, kde zemřela. Eugenie tímto zachránila své děti, které nebyly poslány do Terezína a dožily se tak konce války. Také ,,árijka“ Paula Schäfferová rozvodem s Ottou Schäfferem zachránila sebe i syna Kurta. Smíšené páry, které se nerozvedly, dopadly většinou tak, že árijští manželé nebo manželky, kteří zůstali ve smíšeném manželství, byli posláni do pracovního tábora v Postoloprtech. Židovská část rodiny byla deportována do mnohem tvrdšího Terezína. V posledním roce války nebyly deportovány děti ze smíšeného manželství, pokud byly pokřtěny, a tudíž i evidovány v církvi římskokatolické.191

Byli nějací Židé, kteří se dožili konce války v Boskovicích? Ano, ale byla jich jen hrstka. Jedním z nich byl Leopold Gubath. Jelikož jeho manželka byla „árijka“, nebyl zařazen do transportu v roce 1942. Nebyl transportován ani později, protože těžce onemocněl tuberkulózou (zemřel v listopadu 1945). Druhým známým je Karel Brüll, který byl díky své funkci důvěrníka Židovské rady starších v Praze vyňat z transportu. Zemřel v Boskovicích v lednu 1946 po těžké nemoci.192

Po odchodu židovského obyvatelstva z Boskovic se do vyprázdněných bytů stěhovali občané z Boskovic, kteří si tak do jisté míry vyřešili své bytové problémy. Byli to většinou lidé ze sociálně nejslabších vrstev, protože židovské byty a domy byly značně zchátralé, v posledních letech prakticky neudržované, bez zahrádek, patřičného sociálního vybavení a často plné hmyzu. Noví obyvatelé odstraňovali zbytky původního židovského vybavení. Horlivě se pátralo po skrytých penězích a cenných předmětech.

191 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 32-34. 192 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 136.

Němci rozkopali celou podlahu v synagoze, nic však nenašli. Podle vyprávění pamětníků se údajně v některých domech našly ukryté šperky a jiné cennosti. Toto tvrzení potvrzuje například to, že při asanacích po 2. světové válce byly v rozbouraných židovských bytech nejednou nalezeny věci židovského majetku. Za výklenkem spořitelny na Masarykově náměstí v Boskovicích byl vystaven celý balík tisícikorunových bankovek, nalezený při bourání jednoho domu v židovské čtvrti. Jsou ještě pamětníci, kteří vyprávějí, jak jeden z Židů, který se po 2. světové válce vrátil z Terezína, šel rovnou k úkrytu pod stromem na zahradě svého obydlí, ze kterého vyzvedl zlaté šperky, které si tam před deportací ukryl. Ze židovské synagogy byly odvezeny všechny rituální předměty a zařízení do Prahy, kde Němci, zvláště v největší synagoze na Vinohradech, zřídili skladiště nakradených předmětů židovských rodin. Sem soustřeďovali i všechny předměty k běžnému chodu soukromých domácností. Běžné bytové zařízení si rozebrali němečtí arizátoři, leccos se při tom ztratilo nebo zničilo.193

O osudech boskovických Židů v koncentračních táborech toho není moc známo. Strohé informace máme díky vyprávění pana Ericha Brülla a Kurta Ticha, dvou boskovických Židů, kteří přežili holocaust. Erich se narodil v Boskovicích v roce 1923. Spolu s rodiči, babičkou a bratrem Pavlem byl transportován v březnu 1942 do Terezína, bylo mu v té době necelých 19 let.194 E. Brüll uvádí: „Terezínský podmínky se dalo přežít, byl tam velký hlad, ale kdyby nás nebyli odtáhli do Polska (Osvětimi), tak se to dalo přežít. Ono Němci říkali: ,To jsme udělali město pro Židy.‘ Hrál se tam fotbal, byl tam takový salónní orchestr, kavárna tam byla. Ovšem byl tam velkej hlad a velká úmrtnost.“195 Z Terezína byl pan Brüll později převezen do vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřela celá jeho rodina. Na život v Osvětimi má pan Brüll hrozné vzpomínky: „To bylo něco tak strašnýho, to si nedovedete představit.(…) Žádné jídlo, pití, mučení, žádné spaní, nás nenechali spát, celý noci vás mučili, museli jsme dělat dřepy, skákat. Přímo v Osvětimi nebyla žádná práce, jaká teda měla význam, tak se tahaly kameně sem a tam, esesáci nás mlátili po hlavě. Potom jsem se dostal ven, tam jsme pracovali od půl 3 ráno až skoro do půlnoci bez jídla a pití, tam jsme dostali krajíc chleba a margarín a to bylo jídlo za celý den.(…) Toto nebyl život, to

193 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 31. 194 Návštěva pana Ericha Brülla v Boskovicích. Boskovice [online]. 25.8.2004 [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.boskovice.cz/navsteva-pana-brulla-v-boskovicich/d-12624 195 Rozhovor s Erich Brüll v dokumentu Naděje z roku 2005.

48 bylo mučení. (…) V Osvětimi jsme nesměli mít nic pod hadrama, my jsme měli trestanecké hadry a nic se nesmělo mít pod nimi žádnou košili nebo tričko, spodky, nic. (...) Žádné ošetření tam nebylo, jak se někdo hlásil na ošetření, tak šel do plynu.(…)“196 Konec války pan Brüll prožil v koncentračním táboře Buchenwald, který popisuje následovně: ,,Tam byl židovský tábor a nežidovský, nás nechali umřít hlady. Po osvobození tam bylo všude hrozně moc mrtvejch.“197 Buchenwald osvobodili spojenci 11. dubna 1945. O měsíc později se Erich Brüll dostal zpátky do Boskovic.198 Pan Kurt Ticho se rozhodl podělit o své hrůzné zážitky z vyhlazovacího koncentračního tábora Sobibor. K. Ticho žil od roku 1919 v Boskovicích v Plačkově ulici. Dne 15. března 1942 byl spolu s dalšími Židy odvezen transportem do Brna. Dne 1. dubna 1942 byl přepraven do židovského ghetta Trawniki v Polsku, kde pracoval na polích u polského sedláka. Po nějaké době byl určen k transportu do koncentračního tábora Sobibor. Tam jako jeden z mála byl vybrán k třídění oděvů Židů popravených v plynové komoře. Pan Ticho vzpomíná, že při třídění šatstva našel kalhoty svého kamaráda Josefa Aufrechta. Vůbec si v tu chvíli neuvědomoval, že jeho kamarád už je potřebovat nebude, vypráví: „Ty kalhoty měly gumu, jeho žena Helena mu to tam ušila, aby mu vítr nefoukal do kalhot. A tak jsem se divil, kde je Josef a co bude nosit, když já mám jeho kalhoty tady.“199 Při vzpouře vězňů v Sobiboru, kterou sám aktivně plánoval, se mu podařilo uprchnout. Nebylo to však jednoduché, jak sám popisuje: „Při vzpouře, která se bohužel jen z části zdařila, zůstali z přítomných SS-manů200 pouze dva naživu. Ti však s kulometem stačili, aby zmařili útěk druhé polovice osazenstva, která pracovala v táboře č.2.(…)Uteklo nás cca 250, z toho dnes žije asi 20. Z Čechoslováků jsem zůstal jediný.“201 V krutých podmínkách se několik měsíců skrýval na statku Anny a Stanislava Podsiadlových. Vzpomíná na ně jako na své zachránce. Poté se připojil ke Svobodově armádě a s ní se 12. května dostal do Boskovic. Zde se však rozhodl, že nezůstane, jak řekl majorovi ze své jednoty: „ ,Zde nemohu zůstat.‘ Ukazoval jsem mu všechny ty domy a okna, tam žili známí a příbuzní a dnes tu není nikoho a já tu nechci

196 Tamtéž. 197 Tamtéž. 198 Návštěva pana Ericha Brülla v Boskovicích. Boskovice [online]. 25.8.2004 [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.boskovice.cz/navsteva-pana-brulla-v-boskovicich/d-12624 199 Rozhovor s Kurt Ticho v dokumentu Naděje z roku 2005. 200 SS-man byl vojín ozbrojené organizace nacistického Německa, která se nazývala Schutzstaffel, neboli SS (The Holocaust: Glossary of Terms, Places & Personalities. Jewish virtual library. [online]. [cit. 2016- 02-27]. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/wiesenthal_glossary.html) 201 Ticho, Kurt. Svědectví ze Sobiboru. In: Terezínské studie a dokumenty. Praha 1996, s. 69.

49 zůstat. A on mi řekl, že tomu rozumí.“202 Kristýna Hlaváčková ve své bakalářské práci Konec židovských Boskovic uvádí rozhovor s paní Alenou Buchalovou, která se kamarádila s Židovkou Lizzy Schwarzovou. Paní Buchalová o své kamarádce vypráví toto: „Moje kamarádka Lizzy, 11. května jí bude 85 let, ta byla v Terezíně, Mauthausenu, Osvětimi a vrátila se, jediná z celé rodiny. Když se Lizzy vrátila, tak říkala, že na sobě měla gestapáckou košili, žlutohnědou nebo jakou, a kus hadry místo sukně. Když se sem vrátila, šly jsme do židů, procházely jsme všechno. Oni mají na židovským hřbitově pomník a Lizzy si přála, aby na tom pomníku byla deska, že její sestra a rodiče zahynuli v koncentračním táboře. A až jsme byly na hřbitově, tak si to uvědomila a říká mi: ,Představ si, že já jsem si pořád myslela, že maminka zemřela, když byla stará. Až teď jsem si uvědomila, že jí bylo 43 let.‘ Málokdy vyprávěla o koncentráku. Pravidelně každý měsíc jsme chodily na ruský válečný filmy. A to vím, že jednou tam bylo něco z koncentráku, jak tam Němec držel malý dítě a práskl s ním o zeď, nebo něco takovýho, nepamatuju si to už přesně, no a ona jakoby dostala takovej šok, že začala hrozně křičet, tak jsem s ní šla teda ven z toho kina.“203

Nelze se nezmínit o podílu boskovických Židů na zahraničním odboji. Kurt Ticho a Bernard (Bořislav) Fleischmann bojovali na východní frontě. Oba se šťastně vrátili se Svobodovou armádou do Československa. Židé z Boskovic bojovali také v československé armádě na tzv. západní frontě za hranicemi vlasti. Rudolf Herlinger bojoval šest let v československých jednotkách na Středním východě (nejdřív v Československém pěším praporu 11 – Východním a od května 1942 v sestavě 200. čs. lehkého protiletadlového pluku) a od léta 1943 v Československé samostatné obrněné armádě ve Velké Británii. Na konci války dosáhl hodnosti četaře. Na Středním východě bojoval též Ota Friedmann a také bratři Walter a Erich Tragatschovi, kteří rovněž následovali cestu Herlingera. Waltr jako svobodník obdržel vyznamenání – Africká hvězda (Africa Starr) a všichni Československou vojenskou pamětní medaili se štítkem Střední východ, Velká Británie. Na Středním východě bojoval rovněž Bernard Langer, jenž byl tankistou a zúčastnil se taktéž bojů o Tobruk a El Alameinu. Max Mayer se po vypuknutí 2. světové války přihlásil k Royal Air Force, kde sloužil jako palubní

202 Rozhovor s Erich Brüll v dokumentu Naděje z roku 2005. 203 Hlaváčková, Kristýna: Konec židovských Boskovic, s. 46-47.

50 mechanik až do konce války. Všichni jmenovaní se dožili konce 2. světové války. V Boskovicích však nezůstali, neboť většina z nich emigrovala.204

Po skončení 2. světové války se do Boskovic postupně vraceli ti Židé, kteří přežili koncentrační tábory i vojenskou službu na frontách. Těch, kteří se vrátili, nebylo mnoho, jelikož bilance holokaustu je strašlivá. Celkový počet zjištěných obětí Židů z Boskovic činí 481 osob.205 Toto číslo není však konečné, protože neexistují údaje o některých boskovických rodácích, kteří žili mimo Boskovice a zahynuli v koncentračních táborech, aniž se vědělo o jejich domovské příslušnosti. Z boskovických Židů se z transportu Ac vrátilo 14 osob, z jiných transportů 5. Ze smíšených manželství přežilo koncentrační tábor 32 osob.206 Proč se vrátilo nejvíce Židů ze smíšeného manželství? Je to dáno tím, že Židé z tzv. smíšených manželství byli perzekuováni až později, vesměs během roku 1944, kdy se fronta hroutila a Němci už neměli čas vypořádat se i s těmito Židy.207 Z těch, kteří před válkou odešli do emigrace, se do svého domova v Boskovicích nevrátil natrvalo nikdo. Kolik Židů se tedy navrátilo přímo do Boskovic, když připočítáme i Židy bojující v zahraničních armádách? Dle slov Jaroslava Bránského celkem přišlo zpět kolem šedesáti Židů.208 Po třech letech tak konečně opustili boskovičtí Židé místa plná hrůz, pláče a ponížení. Po návratu domů si zapsala jedna příchozí: „Spatřili jsme naše Boskovice, lesy, pole a lidi, kteří nám mávali kapesníky a pravicemi. Byli jsme zase doma, a staří, dobří přátelé se přihlásili, zachovali věrnost.(…) Snad čas zmírní rány našich srdcí. Zůstala nás nepatrná hrstka, ta musí všem připomínat, že nacismus a fašismus je to největší a nejhorší zlo na světě a musí varovat všechny národy před nacistickým Německem, před nebezpečím nové války.“209 V městské kronice se o návratu židovských obyvatel píše: „Osvobození vězni vraceli se vyhublí a utrápení domů. Byli to Boháček, Živný, Skopal, Kopeček, Vojtěch a.j. Vyprávěli o přežitých útrapách, jež zakusili v nelidských věznicích, ale oči jim zářily radostí, že vše překonali a zase jsou mezi svými.“210

204 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 42-43. 205 Počet zahrnuje Židy z celého bývalého boskovického okresu, nečítaje 23 osob z Blanska (Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 136). 206 Tamtéž. 207 Bránský, Jaroslav: Židé z Boskovic, s. 304. 208 Hlaváčková, Kristýna: Konec židovských Boskovic, s. 39. 209 Jurek, Jaroslav: Tak žilo město. Boskovice, 1979, s. 7. 210 Kronika I., s. 90.

4.4 Poválečná doba a komunistický režim

V Boskovicích byla opět obnovena činnost Židovské náboženské obce, i když jen v omezeném rozsahu. Jejím předsedou se stal Leo Polák, místopředsedou byl zvolen Mořic Hönigsfeld.211 Poválečné poměry v Boskovicích však neposkytovaly perspektivu pro další rozvoj židovského obyvatelstva, jež bylo zdecimováno válkou. Toto potvrzuje Erich Brüll: „Když jsem přijel do Boskovic, pochopitelně já jsem neměl školy, já jsem nebyl vyučenej, jsem měl těžkej život, když jsem se vrátil. Nebyl jsem rok vůbec schopnej se vzpamatovat.“212 Pan Brüll nakonec dostal místo v elektrárně, kde byl spokojený. Většina Židů však spokojena nebyla, neboť jejich majetek byl většinou rozkraden a obydlí bombardováním částečně zničeno.213 Nálada v židovské čtvrti byla pochmurná, Židé stále vzpomínali na své blízké kamarády, rodiče, sourozence, děti, které ztratili v koncentračních táborech. Jejich památku alespoň uctili symbolickými pomníky na židovském hřbitově. Kurt Ticho dal na pomník rodinné hrobky vytesat jména svých rodičů a sestry Marianny spolu s daty jejich narození, přesně označil datum a místo jejich společné smrti – „Sobibor 23.6.1942 v plynové komoře“. Harry Ast, který přežil Osvětim, dal vytesat jména a data narození svých příbuzných Bernarda Deutsche, Pavly a Arnolda Nussbaumových. U jmen svých rodičů připojil „Osvětim 1944“. Alice Ländlerová, která taktéž přežila Osvětim, zvěčnila památku čtyř členů rodiny Ländlerovy a čtyři členy příbuzné rodiny Zwickerovy. Lizzy Schwarzová podobně připomněla osud svých rodičů a sestry Kitty. Erich Brüll uctil nápisem památku svých rodičů, bratra Pavla a babičky Jany Spitzové. Karel Brüll dal na pomník vytesat jména svých dvou dcer Ruth a Lídy, které nepřežily koncentrační tábor v Polsku. Takovýchto pomníků, na nichž je uvedeno místo úmrtí v Polsku, je na židovském hřbitově v Boskovicích nespočet.214

Od 17. do 21. prosince roku 1945 zasedal v Boskovicích brněnský lidový soud a soudil kolaboranty a udavače z města i okolí. Z Boskovic byl souzen účetní ředitel velkostatku Johann Vojtěch, který spolupracoval s gestapem, obohatil se jako správce židovského majetku a udával Čechy. Lidový soud mu vyměřil 20 let těžkého žaláře a ztrátu majetku. Dalším odsouzeným byl přednosta berní správy Scheiner, který horlivě

211 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 47. 212 Rozhovor s Erich Brüll v dokumentu Naděje z roku 2005. 213 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 137. 214 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…, s. 44-45.

52 propagoval němectví. Za toto sympatizování s Němci si vysloužil 12 let vězení a ztrátu poloviny majetku. Stejným trestem byli potrestáni Metoděj Kopeček a Radim Pluskal.215 Kurt Ticho napsal v březnu 1946 dopis adresovaný generálu Bohuslavu Ečerovi (1893-1954), jenž zastupoval československý stát v norimberských procesech. Cílem jeho dopisu bylo obeznámit veřejnost o vraždách a násilnostech, o hrůzovládě a mučení bezbranných obětí nacismu. V části dopisu je napsáno: „Jsem bezprostředním svědkem vražd na okrouhle 800 000 Židech z SSSR, pobaltských států, Polska, Československa, Německa, Rakouska, Holandska, Belgie a Francie.(…)“ Ticho pak dále popisuje průběh jeho pobytu v Sobiboru a útěk z tohoto tábora. V závěru stojí: „Nevypsal jsem Vám podrobnosti, jsou strašné. Neřekl jsem Vám vše, co jsem viděl, co zkusil a vytrpěl, přesvědčen, že musím vydržet a přežít pád a vyúčtování s iniciátory. Máte-li nějaké dotazy, stojím Vám k dispozici. Kurt Ticho.“ 216

Snaha o znovuobnovení židovské obce vzala definitivně za své po nástupu Komunistické strany Československa k moci v únoru 1948. Velké průmyslové podniky Židů byly znárodněny a Židovská náboženská obec upadala. Židovské obyvatele tu už nic nedrželo, a tak se většina vydala do zahraničí. Kurt Ticho emigroval do Ameriky, Erich Brüll v roce 1968 do Německa, Lizzy Schwarzová do Anglie. Paní Eva Morris se po válce do Boskovic již nevrátila. Židovská náboženská obec definitivně zanikla v roce 1951. Zrušení Židovské náboženské obce je doloženo v písemnosti, kterou zaslal okresní národní výbor Židovské náboženské obci. Zde je psáno: „Jelikož zákonem č.218/49 Sb. byla náboženská společnost židovská uznána jakožto právně existující, nejeví se nadále nutnost trvání spolku Židovská náboženská obec v Boskovicích a výbor této obce souhlasí s tím, aby byl tento spolek ze spolkového katastru vymazán.“217 A tak byla Židovská náboženská obec, jakožto spolek, zrušena. Její záležitosti přešly na Židovskou náboženskou obec v Brně. V Boskovicích zůstalo už jen pár Židů, kteří později zemřeli. Poslední boskovický občan židovského původu zemřel v roce 1995. Byl to Josef Langer, kdysi poslední nájemce židovských lázní.218 Je smutné, že o židovskou čtvrť během komunistického režimu nikdo nejevil zájem. Čtvrť chátrala,

215 Kronika I., s. 93-94. 216 Ticho, Kurt: Svědectví ze Sobibóru. In: Terezínské studie a dokumenty. Praha 1996, s. 67-70. 217 Státní okresní archiv Blansko, fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 22. 218 V Chomutově v roce 2011 zemřela ve věku 99 let poslední Židovka z Boskovic paní Marta Bašná, rozená Löw-Beerová. Unikla deportaci do koncentračního tábora na východě tím, že její manžel byl ,,árijec“, se kterým žila v Boskovicích. Přesto prožila těžké období 1944-1945 v Terezíně (Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 54).

53 vetché domky bez řádné údržby se hroutily nebo byly záměrně asanovány. Pod radlicí buldozéru skončila Synagoga minor. Zarostl židovský hřbitov, ubývalo pamětníků.219 Své zděšení nad stavem židovského města popisuje při návštěvě Boskovic v roce 1977 Jaroslav Koutný: „Již jsou tomu čtyři roky, kdy jsem navštívil Boskovice a dnes se píše rok 1977. Tehdy ještě stála celá Bílkova ulice. Ba, v některých domech se ještě bydlelo. Synagoga a náměstíčko chátrá. Chátrá i lešení u ní postavené. Často se stavívá k památným budovám, aby se zdálo, že se něco děje. Na židovský hřbitov patří nápis – Hanba Boskovicím.“220 Další návštěvu podnikl Koutný v roce 1981, vztah Boskovic k židovskému městu se však stále nezměnil: „Na synagogu hrůza pohledět. Člověk neví, co je víc zchátralé. Ona, nebo to lešení, které ji podpírá. Jednu už nechali spadnout. Synagogu minor. Nechají i tu druhou, maior? Náměstíčko se synagogou chátrají. Jedinečný urbanistický celek. Nakonec ze všeho tu snad zbude ta opravená budovička muzea. No snad budou fotky toho, co tu kdysi stávalo. Kdo ví! Tak za tohle nás budou potomci jednou proklínat. A nejen v Boskovicích.“221

Po pádu komunistického režimu v Československu v listopadu 1989 se zjistilo, jak nesmírné škody židovská obec utrpěla. Město Boskovice začalo přemýšlet, jak naložit s touto významnou památkou.222 Započalo se s kompletními opravami bývalé židovské obce, byla otevřena naučná stezka po bývalém ghettu a stálá židovská expozice v Plačkově ulici. Synagoga byla rekonstruována a uznána za významnou kulturní památku. Vzbudil se celkový zájem lidí o židovskou komunitu. Začaly vycházet různé publikace a soubory s fotografiemi bývalé židovské čtvrti, do Boskovic stále častěji přijížděli židovští rodáci, jejich potomci a příbuzní takřka z celého světa.223 V roce 2004 navštívil Boskovice Erich Brüll.224 Paní Eva Morris zavítala do Boskovic dokonce několikrát.225 Dvakrát ročně jezdí do Boskovic paní Rút Reitererová, která zde měla babičku. Jak praví J. Bránský: „Ona není zdejší rodačka, ale její babička tu bydlela a zemřela. A já jsem našel, v kterém to bylo domě. Tak oni každý rok jezdí s manželem, který není Žid, do Boskovic a jdou se tam podívat, podívají se na židovský

219 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 137. 220 Koutný, J.: Boskovice, můj betlém, s. 19. 221 Tamtéž, s. 131. 222 Podle ústního sdělení PhDr. Jaroslava Bránského (historik a spisovatel, Janáčkova 1, Boskovice), dne 4. února 2016. 223 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 137. 224Návštěva pana Ericha Brülla v Boskovicích. Boskovice [online]. 25.8.2004 [cit. 2016-01-31]. Dostupné z: http://www.boskovice.cz/navsteva-pana-brulla-v-boskovicich/d-12624 225 Trumpeš, Tomáš: Boskovice navštívila Eva Morris, dcera posledního rabína. Ohlasy dění na Boskovicku. [online]. 17.9.2015. Dostupné z: http://ohlasy.info/clanky/2015/09/navsteva-evy-morris.html

54 hřbitov a posedíme společně v restauraci.“226 V současné době se stále hledají cesty, jak oživit židovské památky a kulturu. Dokazuje to nedávná rekonstrukce márnice na židovském hřbitově. Oprava byla završena malou slavnostní, kdy lidé se svíčkami vcházeli na židovský hřbitov a za poslechu živé hudby zavzpomínali na bývalou židovskou komunitu. Do původních židovských domů se nastěhovali boskovičtí obyvatelé. Židovská obec Brno dbá o to, aby jejich majitelé tyto cenné objekty neničili, dostávají tak dotace na opravy a údržbu. Jak praví J. Bránský: „Takže už je konec s bouráním domů v židovském městě. Není možné, aby někdo šel a zboural židovský dům, dokonce nesmí ani vyměnit okna. Stal se případ, že někdo vyměnil okna a musel to dávat zpátky. Památkáři na to dneska pečlivě dbají.“227 Neobydlené domy jsou pak využívány k obchodním účelům jako obchůdky, restaurace, kadeřnictví a jiné. Díky tomu v židovské čtvrti ožívá cestovní ruch, v ulicích lze potkat turistické výpravy i jednotlivce, kteří se zajímají o památky bývalé židovské komunity.228

Období 20. století můžeme charakterizovat jako dobu plnou smutku, ponížení, neštěstí, ale i naděje a radosti. Světlým okamžikem tohoto období byl vznik československého státu. Dvacetileté trvání první republiky přineslo boskovickým Židům a obecně Židům z celé republiky rovnoprávnost, osobní svobodu i uznání. Avšak ani tyto příznivé podmínky pro rozvoj židovské menšiny v Československé republice nezastavily vlnu migrace. S příchodem nacismu a s okupací Československa nastalo období temna pro židovský národ. V nově vzniklém protektorátu začaly být uplatňovány norimberské zákony a bylo tedy jasné, že Židy nečeká nic dobrého. Řada z nich využila poslední možnosti útěku do zahraničí. Z Boskovic emigrovalo před válkou několik desítek Židů. Dne 15. března 1942 muselo 458 osob židovského původu opustit svůj domov v Boskovicích. Byli odvezeni do Terezína a následně do nacistických vyhlazovacích táborů. Bývalé židovské ghetto tak od poloviny března v podstatě zelo prázdnotou. Zůstalo tu jen několik Židů, převážně ze smíšených manželství, ale i ti nakonec většinou museli opustit Boskovice. Postupem času se do vyprázdněných židovských bytů nastěhovali občané ze sociálně slabších vrstev. Po skončení 2. světové války byla krátce obnovena Židovská náboženská obec, kterou tvořilo 32 Židů ze smíšených rodin a 19 osob, které přežily hrůzy koncentračních

226 Podle ústního sdělení PhDr. Jaroslava Bránského (historik a spisovatel, Janáčkova 1, Boskovice), dne 4. února 2016. 227 Tamtéž. 228 Bránský, J. Židé v Boskovicích, s. 137.

55 táborů. Vrátili se i někteří Židé, kteří bojovali na frontách. Po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 mnoho boskovických Židů zvolilo emigraci. To vedlo k definitivnímu zániku Židovské náboženské obce v Boskovicích. Ani pád totalitního režimu nepřiměl původní židovské obyvatelstvo k trvalému návratu do svých rodných Boskovic.

5. VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI ŽIDOVSKÉ OBCE V BOSKOVICÍCH

Se jménem Boskovic je spjato mnoho význačných osobností tamní židovské obce. Žila zde souvislá řada rabínských autorit známá od poloviny 17. století do začátku 2. světové války. Nejvýznamnější z nich byl Samuel ha - Levi Kolin zvaný Machcit ha- Šekel (1724-1806).229 Z boskovických rodáků židovského původu můžeme jmenovat vídeňského profesora umění Maxe Eislera (1881- 1937), vídeňského lékaře Friedricha Eislera (1883- 1936), zpravodaje, redaktora a básníka Josefa Hermanna Eislera (1835- 1890), očního lékaře Avrahama Alberta Ticha (1883- 1960). Domovskou příslušnost měl v Boskovicích spisovatel Oskar Kurt (1902- 1969) či hudební skladatel Edmund Eysler (1874- 1949).230 V hospodářské oblasti se nejvíce prosadili členové rodiny Löw- Beerů, kteří kolem poloviny 19. století založili velké textilní továrny v Brněnci a ve Svitávce, s pobočkami v Brně a ve Vídni.231 Největší pozornosti se v současné době těší židovský spisovatel Hermann Ungar a PhDr. Isidor Reich, jenž byl posledním rabínem Židovské náboženské obce. V zapomnění také nezůstal voják britské armády – Bernard Langer. Naproti tomu jsou opomíjeny židovské ženy. Víme pouze o Anně Ticho, která se proslavila jako malířka jeruzalémské krajiny.

5.1 Spisovatel Hermann Ungar (20. duben 1893 Boskovice – 10. říjen 1929 Praha)

Hermann Ungar patří k významné skupině německy píšících spisovatelů z Prahy, k nimž náleželi proslulí literáti, jako byl Franz Kafka (1883-1924), Max Brod (1884-1968), Franz Werfel (1890-1945) a řada dalších, mimo jiné i tři moravští spisovatelé – Ernst Weiss (1882-1940), Ludwig Winder (1889- 1946) a právě Hermann Ungar. Tento německy píšící dramatik a literát se narodil 20. dubna roku 1893 v Boskovicích (Zborovská ulice) v ortodoxní židovské patricijské rodině, která svůj

229Významný židovský učenec a autor náboženských spisů. Jeho jméno patří k nejznámějším v židovském světě. V Boskovicích se věnoval studiu Talmudu a vedení ješivy v Synagoze minor. Brzy se jeho pověst skvělého učence a vykladače Tóry rozšířila daleko za hranice celé Moravy. Do Boskovic proudilo mnoho mladých Židů, kteří zde chtěli studovat u rabi Samuela. Vedle činnosti pedagogické byl Samuel činný také jako spisovatel. Jeho významným spisem je Machcít ha-šekel – komentář k prvnímu dílu čtyřdílného spisu Šulcha aruch (Cesta života), jehož autorem je rabín Josef Karo (Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 41- 43). 230 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 252-257. 231 Černoušková, Dagmar: Löw-Beerovy vily a historie jedné podnikatelské rodiny. Boskovice: MAS Boskovicko Plus, 2014, s. 5-6.

57 původ odvozovala od vrchního rabína. Ten působil v Boskovicích na počátku 18. století. Jeho tatínek Emil Ungar byl místním výrobcem lihovin. Herman nejprve navštěvoval židovskou školu v Boskovicích, z níž koncem školního roku 1901-1902 odešel. Tehdy se již u něj začaly projevovat první literární zájmy, zejména o divadlo. V roce 1903 se stal studentem německého gymnázia v Brně. Byl členem židovských studijních spolků Veritas v Brně a Laetitia v Boskovicích. Během studia na gymnáziu začal psát první verše a historická dramata. Z jeho prvních počinů se však nic nedochovalo, jelikož vše sebekriticky ničil. Po maturitě začal studovat v Berlíně hebrejštinu a arabštinu. Po roce přešel na práva do Mnichova. V témže oboru pak pokračoval na Karlově univerzitě v Praze. Během studií v Mnichově a Praze pokračoval ve spolkové činnosti, byl členem studentských německých židovských spolků Jordania (Mnichov) a Barissia (Praze), kde byl dokonce předsedou. Jako mladý zastánce habsburské monarchie nastoupil za 1. světové války jako dobrovolník k dělostřeleckému pluku v Lovosicích a Volyni.232 Získal stříbrnou medaili za statečnost. Ve válce však utrpěl zranění, která zapříčinila jeho příklon k pacifismu. Tento pacifismus vyjádřil na základě zkušeností ve svém prvním rozsáhlém dramatu z napoleonských dob. Toto dílo bylo vydáno až v roce 1990 pod názvem Krieg. Po válce se vrátil ke studiu práv, která dokončil a mohl tak zahájit kariéru.233 Nejprve působil krátce jako koncipient v pražské advokátní kanceláři, pak jako dramaturg, herec městského divadla v Chebu a bankovní úředník v Praze. Od roku 1921 pracoval na velvyslanectví Československé republiky v Berlíně, od roku 1928 na ministerstvu zahraničí v Praze.234 Paralelně se svým zaměstnáním se horlivě zabýval literární činnosti. Počátek dvacátých let věnoval prozaické tvorbě, která však podle jeho mínění nedosáhla náležitého ocenění. Proto se pokusil získat si literární proslulost a úspěch tvorbou dramatickou. Současně se zaměřoval i na žurnalistiku a vlastní spisovatelskou tvorbu. Nejvíce jej proslavilo drama Rudý generál (1928) a veselohra Zahradní besídka (tj. Altánek, 1929). Zatímco drama Rudý generál, které řešilo problém Židů a bolševické revoluce, vzbudilo svým tématem zájem širší veřejnosti; měšťácká satira Zahradní besídka, jejíž premiéry se Ungar nedožil, šokovala především svou otevřeností, s níž hovořila o sexuálním životě a vábila početné publikum svou skandálností.235 Název, který Ungar dal této komedii, vybral záměrně, jako symbol

232 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 258. 233 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 259-260. 234 Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 258. 235 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 260.

58 měšťáckého života. Děj se odehrával přímo v Boskovicích ve stísněném židovském ghettu, kde jen několik židovských rodin mělo zahrady s besídkami. Rodina bohatého výrobce likérů Ungara, která nevlastnila spolu s domem žádnou zahradu, avšak toužila po nějakém místě k odpočinku, si zbudovala altánek na střeše hospodářských stavení ve dvoře svého domu. A tak všichni obdivovali jejich krásně upravenou zahradu se dvěma besídkami.236 Mezi další jeho díla patří prózy Chlapci a vrazi,237 Zavraždění kapitána Haniky: tragédie jednoho manželství, povídky ze souboru Colbertova cesta i romány Zmrzačení a Třída. Tento nadějný spisovatel se nedožil příliš vysokého věku, zemřel ve svých 36 letech na zanedbaný zánět slepého střeva. Po své smrti upadl v zapomnění. Teprve v 60. letech v souvislosti se znovuvzkříšeným zájmem o Franze Kafku, se objevil i zájem o Hermanna Ungara. Na tom má velkou zásluhu boskovický spisovatel Jaroslav Bránský, který se snaží přiblížit českému čtenáři osobnost a tvorbu tohoto neprávem zapomenutého autora. V Boskovicích byla v roce 1993, ke stému výročí narození Hermanna Ungara, odhalena pamětní deska s jeho jménem a podobiznou. Deska byla umístěna na Ungarův rodný dům ve Zborovské ulici čp. 11.238 Více popisuje kronika: „V neděli 18. dubna došlo k slavnostnímu odhalení pamětní desky se spisovatelovým portrétem na jeho rodném domě. Autorem desky je sochař Bedřich Čelikovský z Brna.(…)Slavnosti, při níž hlavní proslov pronesl dr. Jaroslav Bránský a zazpíval dětský sbor (…) se zúčastnil, kromě představitelů města a autora desky, také zástupce židovských náboženských obcí z Prahy dr. Jiří Fiedler.“239 Nedaleko od Ungarova rodného domu se nachází Literární čajovna Hermanna Ungara, jako další vzpomínka na tohoto boskovického spisovatele.

5.2 Rabín Isidor Reich (1. duben 1893 Bátorkesy – červenec 1988 Jeruzalém)

PhDr. Isidor Reich byl významný boskovický rabín, který se v tamní židovské obci zasloužil o oživení ortodoxního judaismu. Isidor však z Boskovic nepocházel. Narodil se 1. dubna 1893 v malé vesničce Bátorkesy240 v Horních Uhrách. Pocházel

236 Jaroslav Bránský: Hermann Ungar a jeho ,,Altánek“ Jaroslav Bránský. Region Press. [online]. 2009, (24) [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.regionpress.cz/Hermann-Ungar-a-jeho-Altanek-Jaroslav- Bransky-id-4844.aspx 237 Ungar, Hermann: Chlapci a vrazi. Boskovice: Prostor, 1990, s. 86. 238 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 258-259. 239 Kronika V., s. 311. 240 Dnes Krajná Bystrá, okres Svidník, kraj Prešovský. Tato vesnička je známá jako poslední obec v bývalém Československu, kam byl zaveden telefon (1953). Je rodištěm nechvalně známého komunistického politika Vasila Biľaka (Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 200).

59 z významné rakousko-maďarské rabínské dynastie. Isidorův otec byl pokládán za předního znalce Tóry. Izidorův dědeček, Koppel Reich (1838–1929), byl zvolen roku 1909 hlavním ortodoxním rabínem v Budapešti, získal významné postavení v rakousko- uherské říši, stal se členem poradního sboru císaře Františka Josefa (1830-1916) a roku 1929 byl zvolen za člena maďarské Horní sněmovny. Otec Isidora od počátku připravoval na rabínskou dráhu. Po několika letech výchovy doma u otce byl poslán do Budapešti k dědečkovi (Koppel Reich). V šestnácti letech jej dědeček vyslal do Bratislavy, kde studoval vysokou talmudickou školu (ješivu). Díky vynikajícím studijním výsledkům na této škole obdržel Zlatou medaili, kterou získávali nejnadanější studenti. Za 1. světové války se dobrovolně hlásil do armády jako vojenský kněz, nicméně pro nízký věk byl odmítnut. Pozdější válečné události, a zejména smrt několika přátel, v něm vyvolaly odpor k válce a podnítily jeho pozdější celoživotní pacifismus. Krátce po skončení války dostal nabídku na rabínské místo v Boskovicích. Isidor byl nejprve v rozpacích, zda nabídku přijmout, jelikož boskovická židovská obec se značně odlišovala od židovských komunit, které poznal na Slovensku a v Maďarsku.241 Její minulost byla sice slavná, proslavila ji zejména jména Samuel ha-Levi Kolin (1724- 1806), Juda Leib Rabinowicz – Kwasnik (1877-?),242 Abraham Placzek (1799-1884),243 ale přítomnost boskovické židovské obce vedla Isidora k pochybnostem, zda přijetím rabínského místa v Boskovicích nepohřbí své ambice vyrovnat se svému dědečkovi v postavení a hodnotách. Boskovická židovská komunita se po 1. světové válce značně zmenšila odchodem mladých Židů do Brna, Vídně a jiných větších měst. Největším problémem bylo to, že většina těch, kteří v Boskovicích zůstali, odmítali tradiční lpění na ortodoxním židovském náboženství, jelikož se chtěli přizpůsobit moderní době. Kromě toho v místní židovské obci byla poměrně značná skupina Židů ve smíšených manželstvích, kteří většinou byli v otázkách náboženství laxní. Tato situace nakonec donutila Isidora Reicha, aby nabídnutou funkci přijal a obrodil tak ortodoxní judaismus v Boskovicích. Po svém příchodu do Boskovic (1922) bydlel nový rabín v rabínském

241 Tamtéž, s. 201-202. 242 V Boskovicích působil do roku 1919 jako vrchní kantor a učitel hebrejského náboženství. Napsal učebnici hebrejštiny, která byla zavedena na mnoha židovských školách. Vydával časopis na pomoc výuce hebrejštiny „Haivri“ a spolupracoval s několika hebrejskými časopisy v Krakově, Varšavě aj. (Bušina, Jiří. Významné osobnosti židovské obce. Vlastivědné listy Boskovicka. Boskovice: Klub přátel Boskovic, 2007. roč. 15, č. 3, s. 4). 243 Od roku 1840 působil jako rabín v Boskovicích. V roce 1851 byl jmenován moravským zemským rabínem, stal se tak uznávaným a respektovaným představitelem jedné z posledních generací ortodoxních moravských židovských učenců. Po jeho smrti byla na jeho počest v Boskovicích přejmenovaná původní Zámecká ulice na Plačkovu (Bránský, J.: Židé v Boskovicích, s. 251).

60 domě v Plačkově ulici. V roce 1926 se oženil s Matyldou Austerlizovou (?-1968), dcerou vrchního rabína v Miškolci. Měli spolu dvě dcery – Evu (1927, dnes Eva Morris) a Ruth (1934-2000). Rabín Reich uzavřel s Židovskou náboženskou obcí dohodu, že bude kázat česky a složí doktorát z filozofie, naopak židovská obec mu slíbila, že obnoví interiér synagogy v jeho původní podobě. Obě strany nakonec splnily svůj slib. Isidor se brzy naučil česky a přihlásil se na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Rigorózní zkoušku složil z filozofie a geografie v září 1929. Naopak Židovská náboženská obec provedla opravu interiéru Synagogy maior. Kromě výmalby bylo obnoveno zařízení hlavního sálu.244 Městský kronikář Josef Korec zdůrazňuje v městské kronice, že při slavnostním znovuotevření Synagogy maior v roce 1936 pronesl rabín Reich pozoruhodnou řeč v krásné češtině.245 Hlavním úkolem boskovického rabína Reicha bylo obnovit dávné náboženské tradice, zároveň chtěl vytvořit dynamický židovský život ve shodě s moderní mladou Československou republikou. Rabín tak oživoval staré zvyklosti a oslavy. Například slavnost Simchat Tora246 byla zahajována pochodňovým průvodem ulicemi k Synagoze maior. Slavnosti přihlíželi i četní diváci z křesťanského obyvatelstva Boskovic. Dr. Reich také přispěl ke každoročnímu pořádání velkolepých oslav maškarních bálů v období svátku Purim. Snažil se posilovat vztahy mezi obojím obyvatelstvem Boskovic a zároveň rozvíjet židovskou identitu. Klíčem k tomuto cíli se stal vzdělávací a kulturní život v židovské obci. Prostředkem k rozvíjení zájmového a společenského života byl Reichovi židovský sportovní klub Makkabi. Rabín Reich každoročně zahajoval přehlídku sportovců tohoto klubu. O státních svátcích se Makkabi zúčastňoval společně s tělovýchovnými spolky Sokol a Orel průvodu městem, při němž sportovci nesli v čele vlajku československou a židovskou. V oddíle kopané klubu Makkabi hráli kromě Židů i nežidovští fotbalisté. Další aktivitou rabína Reicha bylo pořádání každoročních letních škol pro učitele náboženství a hebrejštiny, které se zúčastňovali kantoři z celého Československa, aby si v Boskovicích odpočinuli od školní práce a aby se učebně zdokonalili ve své profesi. Ačkoli se Isidor Reich nenarodil v Boskovicích, žil zde a pracoval jako rodák – patriot. Jako doklad pro toto tvrzení můžeme uvést jeho inciativu pro zbudování pomníku

244 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 203-204. 245 Kronika I., s. 55. 246V překladu Radost z Tóry, je to židovský svátek, jenž se slaví na závěr oslav svátku Sukot. Symbolizuje skončení ročního cyklu čtení z Tóry, po němž započne cyklus nový. V předvečer svátku se vyzvednou ze svatostánku všechny svitky Tóry, s nimiž se pak obchází sedmkrát okolo bimy. Za muži s Tórami chodí ve veselém průvodu děti s lampionky. Rabín potom vysvětluje dětem význam Tóry (Utík, A. a kol. Židovské tradice a.., s. 65).

židovským obětem 1. světové války na židovském hřbitově a zásadní podíl na uspořádání oslav 125. výročí úmrtí Machcít ha-Šekela v roce 1931, nehledě na jeho zásluhy o opravu původně zchátralé Synagogy maior. Po mnichovském diktátu si Reich uvědomil nevyhnutelnost vpádu nacismu do zbytku Československé republiky, proto každou sobotu po večerní bohoslužbě vyzýval mladé věřící k odchodu do Erec Jisrael a ujišťoval, že ani on v Boskovicích nezůstane. K definitivnímu odchodu se rozhodl v březnu 1939, kdy uprchl se svojí rodinou do Anglie.247 V Londýně Reichova rodina pokračovala v přísném dodržování židovské ortodoxie. Z Boskovic obdrželi dopisy, ve kterých se jim pisatelé posmívali, že zbaběle uprchli. Že poměry nejsou tak špatné, že byli hloupí. Za několik měsíců, 3. září 1939, bylo přerušeno téměř veškeré spojení s Československem. Děvčata byla evakuována z Londýna na bezpečnější venkov. Eva tehdy měla deset let a Ruth pět. Nakonec se celá Reichova rodina přestěhovala do univerzitního města Cambridge. Isidor Reich využil příležitosti, které nabízela Cambridge. Zahájil studium moderních dějin. Byl to nepochybně dobrý prostředek, jak se naučit angličtině a získat orientaci pro život v Anglii. V Cambridge se také stal rabínem židovského záchranného výboru, který během války poskytl pohostinství mnoha Židům vystěhovaným z Londýna, stejně jako uprchlíkům z Evropy. Reich dostal na starost péči o náboženskou výchovu. S koncem války se vrátili zpět do Londýna. V roce 1958 odešla celá Reichova rodina do Izraele. Tam Isidor zbudoval synagogu, ve které působil jako místní rabín až do svého úmrtí (1988). Po své smrti byl nazván posledním představitelem velké evropské ortodoxní rabínské tradice.248

5.3 Voják Bernard Langer (23. květen 1912 Boskovice – 29. října 1945 Doubravice nad Svitavou)

O Bernardu Langerovi bylo již řečeno, že byl během 2. světové války vojákem československé jednotky na Středním východě. Narodil se dne 23. května 1912 v Plačkově ulici v Boskovicích, kde vychodil školu a vyučil se krejčím. Po obsazení Československa německou armádou odjel na Slovensko a odtud s dalšími spoluobčany židovské příslušnosti odcestoval do Palestiny. Nebyla to však krátká a jednoduchá cesta. Ze Slovenska se na malé loďce společně plavili po Dunaji až do rumunského přístavu Tulcea. Tam nastoupili na řeckou loď zvanou Atlantis, která je měla dovést do přístavu

247 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 205-206. 248 Tamtéž, s. 208-215.

Haifa. Kapitán lodi však cestu všemožně prodlužoval, organizoval nespočetné zastávky, takže cesta místo 14 dní trvala téměř 3 měsíce. V přístavu Tulcea je místní úřady zadržely a přesunuly na loď zvanou Patria, která je měla převézt na některý z okolních ostrovů. Na lodi však došlo k výbuchu, který ji zničil.249 Bernard Langer se jen zázrakem zachránil. V září 1941 po dlouhé a strastiplné cestě po moři, vstoupil do Československého pěšího praporu 11 – Východního. Zúčastnil se bojů u afrického Tobruku, od léta 1944 bojů u Dunkerque ve Francii a jako příslušník Československého Kombinovaného oddílu přijel do své rodné vlasti. Svou účast ve válce ukončil v Plzni, odkud napsal první dopis do Boskovic, aby zjistil, kdo z jeho blízkých přežil nacistické hrůzy. Z jeho příbuzných přežil bratr Josef Langer, se kterým se po válce znovu setkal. Bernad byl plný elánu a plánoval si svůj budoucí život, ale osud tomu bohužel chtěl jinak.250 Při cestě do Boskovic dne 29. října 1945, kdy jel ve vojenské uniformě britské armády vlakem z Brna, v Doubravici nad Svitavou do vlaku nastoupila skupina sovětských vojáků. Jeden z vojáků si Langera všiml a zvolal: ,,Vot German!“,251 spolu s ostatními se vrhli na Langera a vyhodili ho z jedoucího vlaku. Langer byl těžce zraněn a při převozu do brněnské nemocnice zemřel.252 Jeho pohřeb byl se všemi vojenskými poctami uspořádán v Boskovicích dne 1. listopadu 1945 za účasti jeho spolubojovníků. Na Langerovu počest byla vystřelena vojenská čestná salva. Takto marně skončil jeden lidský život. Prezident Dr. Edvard Beneš (1884-1948) Bernardu Langerovi udělil Československý válečný kříž 1939 In memoriam. Jeho hrob se nachází na židovském hřbitově v Boskovicích hned vpravo od hlavní brány.253

5.4 Malířka Anna Ticho (27. říjen1894 Brno – 1. březen1980 Jeruzalém)

Anna Ticho je pokládána za nejslavnější izraelskou malířku. Narodila se 27. října 1894 v Brně jako dcera jednoho ze synů boskovického obchodníka Ignáce Cvi Ticho (1855-1910) a jeho manželky Berty. Rodina Ticho se přestěhovala z Boskovic do

249 25. 11. 1940 - Potopení lodi Patria. Paměť národa [online]. [cit. 2016-03-04]. Dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/anniversary/detail/id/66?locale=cs_CZ 250 Smetáková, Eva a kol.: Langer Bernard. Klub přátel Boskovic . [online]. prosinec 2014 [cit. 2016-02- 03]. Dostupné z: http://www.klub-pratel-boskovic.cz/osobnosti/langer-bernard.php 251 Sovětští vojáci si jeho uniformu spletli s německou. 252 Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic, s. 42. 253 Smetáková, Eva a kol.: Langer Bernard. Klub přátel Boskovic . [online]. prosinec 2014 [cit. 2016-02- 03]. Dostupné z: http://www.klub-pratel-boskovic.cz/osobnosti/langer-bernard.php

Brna, kde bydlela na ulici Zelný trh čp. 21/1.254Tam se jim narodila dcera Anna. V roce 1904 se rodina Ticho s Annou a dvěma mladšími dcerami odstěhovala do Vídně (ulice Františka Josefa čp. 21). Anna již od dětství, které prožila ve Vídni, projevovala výrazný výtvarný talent. Ve svých dvanácti letech se soukromě začala učit kresbě a roku 1909 zahájila studium na vídeňské Akademii v ateliéru Willy Nowaka, kde se zaměřovala na kresbu a malbu. Školu však nedokončila, jelikož se seznámila ve Vídni se svým bratrancem, který se jmenoval MUDr. Avraham Albert Ticho (1883-1960), praxí oftalmolog. Odešla spolu s ním do Jeruzaléma, kde se za něj 7. listopadu 1912 provdala. V prvních letech svého manželství se Anna výtvarně odmlčela, protože se zcela věnovala práci pro svého manžela (pracovala na oční klinice jako ošetřovatelka a asistentka). Ale byl tu i jiný důvod. Krajina Jeruzaléma, jejíž podobu nedokázala dlouho výtvarně uchopit. Anna začala znovu kreslit za svého pobytu v Damašku v roce 1917, kde její manžel sloužil v armádě jako lékař. Na společných výletech po Malé Asii si kreslila do svého skicáku pohledy na zajímavá místa, která navštívila. Soustavně umělecky začala tvořit až v roce 1924, kdy si zařídila výtvarný ateliér. Své výtvarné vzdělání si doplnila na studijních cestách v Londýně, Paříži, New Yorku a Amsterdamu. Umělecký vývoj Anny Ticho probíhal velmi pomalu vzhledem k její práci na oční klinice. Každý den s manželem trávila celé hodiny na operačním sále nebo v ordinaci. Jen v krátkých chvílích volna si zvykla chodit se skicákem či malířským stojanem do Starého Města nebo na kopce obklopující Jeruzalém. Na svých procházkách Jeruzalémem se věnovala portrétování zajímavých postav, které tu potkala. Nejednou ji za almužnu pózovali pouliční žebráci, portrétovala i některé pacienty svého manžela. Jejím hlavním námětem však bylo hlavně panorama Jeruzaléma. V prvním tvůrčím období, které sahá až do padesátých let 20. století, pracovala téměř výhradně liniovou kresbou, nejčastěji uhlem, kterým zachycovala do detailu odpozorovanou realitu krajiny, její členitý povrch i stopy lidských sídel a opuštěné kláštery na skalních terasách. Od padesátých let se Annin výtvarný projev změnil. Postupně pracovala uhlem, tužkou a štětcem ve svém ateliéru, kde vytvářela méně strohé, volnější a rozsáhlejší práce. Počátkem sedmdesátých let přidala ke svým krajinám i barvu. Ve svém ateliéru tvořila až do své smrti. V roce 1960 zemřel její manžel, klinika byla uzavřena. Anna se tak začala více věnovat umělecké tvorbě. V roce 1965 obdržela Cenu

254 V roce 1999 byla na tomto domě osazena pamětní bronzová deska, jako vzpomínka na Annu Ticho. Při opravě fasády domu byla koncem roku 2010 sundána a neodborně znovu nasazena pouze na podklad, což zapříčinilo její ukradnutí (Klenovský, Jaroslav: Brno židovské: historie a památky židovského osídlení města Brna. Brno: ERA, 2002, s. 89).

64 města Jeruzaléma a o pět let později jí město udělilo čestné občanství. Krátce před smrtí obdržela nejvýznamnější izraelské výtvarné ocenění – Cenu Izraele za malířství a titul Zasloužený občan městské rady jeruzalémské. Anna Ticho zemřela 1. března 1980 na infarkt myokardu. Posledních několik let ji značně omezovala oční choroba. Anna se svým manželem po vzájemné dohodě kvůli příbuzenskému vztahu neměli děti.255 Ke sklonku života odkázala vlastní dům s uměleckou sbírkou svých obrazů městu Jeruzalému. Město v jejich domě nazvaném „Ticho house“ zřídilo pobočku Národního izraelského muzea, ve kterém se dnes nachází galerie a kavárna s velkou zahradou.256 Za svého života byla Anna uznávanou umělkyní nejenom v Jeruzalémě, ale po celém světě. Vystavovala v New Yorku, USA, Amsterdamu. V roce 1998 byly uspořádaný tři výstavy z uměleckých děl Anny Ticho v České republice. První z nich byla zahájena 13. července 1998 v Galerii Otakara Kubína v Boskovicích za přítomnosti izraelského velvyslance a 27 členů rodiny Ticho z celého světa. Další výstava proběhla v Praze a v Brně. Její díla jsou celoročně vystavena v muzeích a galeriích ve Vídni, Amsterodamu, Baltimore, Cambridge, Tel Avivu, Haifě a samozřejmě v Jeruzalémě.257

255 Bránský, J.: Židé z Boskovic, s. 124-128. 256 Anna Ticho. Encyklopedie dějin města Brna. [online]. [cit. 2016-02-09]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10062 257 Bránský, J. Židé z Boskovic, s. 128-129.

Záznam oral history

PhDr. Jaroslav Bránský

Historik, spisovatel, překladatel a bývalý gymnazijní profesor Jaroslav Bránský se narodil v roce 1928 v Boskovicích v židovské čtvrti. Žil tam do svých pětadvaceti let. To, že bydlel v židovském městě, předznamenalo jeho zájem o toto téma. O boskovických Židech pojednává v knihách: Židé v Boskovicích, Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu boskovického, Židé z Boskovic: příběhy a portréty.

1) Je pravda, že jste vyrůstal v Boskovicích v židovské čtvrti? Měl jste tam nějaké židovské kamarády? Jak se na Vás dívalo okolí, že se kamarádíte se Židy?

„Ano vyrůstal jsem v Boskovicích v židovské čtvrti. Měl jsem tam mnohé židovské kamarády. My jsme si hrávali normálně, navštěvoval jsem je. Těch stoprocentních Židů bylo málo, spíš jsem se kamarádil s polovičními Židy (řekněme tatínek Žid, maminka křesťanka). Oni ti Židé skuteční byli tak víc pro sebe, oni se bavili víc mezi sebou, ale výjimky byly taky. Okolí se na mě dívalo normálně, že mám židovské kamarády, toto bylo běžné. Mám doma fotografii někdy z roku 1937/38 kde sedíme na hromadách kamení jeden vedle druhého, ten je Žid, ten je poloviční Žid, ten je křesťan. To nikomu nevadilo.“

2) Jak probíhal takový běžný den v tzv. Židech?

„Běžný den v židovské čtvrti probíhal jako všude jinde, tam nebyly žádné rozdíly. My jsme šli do školy, naše matky nakupovaly, vařily, praly.“

3) Jaká byla situace za první republiky? Měli Židé stejná práva jako ostatní obyvatelstvo Boskovic?

„Židé byli plnoprávní občané Československé republiky, tam nebyly žádné rozdíly. Chodili do normálních škol, ženili a vdávali se podle svých židovských matrik.“

4) Jaká byla atmosféra po zřízení protektorátu?

„Židé zde byli do roku 1942. Na veřejnost museli chodit s označením Žid, z gymnázia byli vyloučeni.“

5) Když byli Židé v březnu 1942 deportováni do Terezína, jak na to reagovalo okolní obyvatelstvo?

„Byli někteří, kteří říkali, že dobře jím tak, to mají z toho, že pořád mluvili německy. Ale normální lidé s nimi soucítili, říkali, že kdoví jak to s nimi tam dopadne. Nejprve se říkalo, že budou jenom v Terezíně, ale později už prosakovaly informace, že půjdou do koncentračního tábora. Nám děckám to označení koncentrační tábor nic neříkalo. To jsme se dozvěděli prakticky až po 2. světové válce. “

6) Kolik se celkově vrátilo po válce Židů do Boskovic?

„Já jsem napočítal 14 z těch, kteří odešli tím transportem14.- 15. března. Ale někteří už odešli dřív, někteří odtud odešli, aby se zachránili. Utekli třeba do Prahy a oni je zatkli tam v Praze a odvezli je pryč, takže potom ten počet narůstal. Takže je k těm 14 třeba připočíst několik dalších.“

7) Jak se změnil pohled na židovskou čtvrť po pádu komunismu?

„Po pádu komunismu se zjistilo, jaké nesmírné škody ta židovská obec utrpěla, ta čtvrť materiálně. Čili byla otázka - Co s tím? A to se táhne do dneška. Opravil se obecní dům, synagoga. Nedávno byla opravená židovská márnice. Ti lidé, kteří koupí ty židovské domy dostávají dotaci, aby je spravili. Takže už je konec s bouráním domů v židovském městě. Není možné, aby někdo šel a zboural židovský dům, dokonce nesmí ani vyměnit okna. Stal se případ, že někdo vyměnil okna a musel to dávat zpátky. Památkáři nato dneska pečlivě dbají.“

8) Navštěvují dnes nějací Židé pravidelně Boskovice?

„Samozřejmě. Byla tady paní Eva Morris. Dvakrát ročně sem jezdí paní Rút Raitererová. Ona není zdejší rodačka, ale její babička tu bydlela a zemřela. A já jsem našel, v kterém to bylo domě. Tak oni každý rok jezdí s manželem, který není Žid, do Boskovic a jdou se tam podívat, podívají se na židovský hřbitov a posedíme společně v restauraci. Ti jsou tedy pravidelnými návštěvníky a jsme v pravidelném kontaktu. A jinak sem jezdívají taky z Chomutova.(…) Mě tady navštěvují ze všech koutů světa. Byl zde jeden pán z Chile. Jeho tatínek byl tady vinárníkem (pan Drexler).“

ZÁVĚR

Závěrem bych chtěla shrnout průběh své práce a rovněž zmínit obtíže, se kterými jsem se setkala. Jako cíl jsem si stanovila podat ucelené a podrobné informace o dějinách Židů v Boskovicích ve 20. století, a to na základě precizního studia literatury, dostupných pramenů, a též vzpomínek pamětníků.

V průběhu své práce jsem se věnovala heuristice pramenů a literatury. Nejvíce informací k obecným dějinám židovského národa v českých zemích jsem nalezla v díle Tomáše Pěkného s názvem Historie Židů v Čechách a na Moravě a ve sborníku Židé a Morava. K judaismu v publikaci Židovské tradice a zvyky (Utík, Alexandr a kol.). Primární literaturou mi byly tři knihy od Jaroslava Bránského, které se věnují dějinám židovské obce v Boskovicích. O starší historii židovské obce pojednává spis s názvem Židé v Boskovicích. Nejvíce přínosná mi byla kniha Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945, která se přímo zabývá osudy boskovických Židů během 2. světové války. O osobnostech pocházejících z bývalé židovské obce píše Bránský v knize s titulem Židé z Boskovic: příběhy a portréty. K podrobnému popisu vzhledu židovského města mi nejvíce posoužila publikace Jaroslava Klenovského – Židovská čtvrť v Boskovicích.

Během studia pramenů jsem narazila na značné obtíže. Při volbě tématu jsem si neuvědomila, že většina pramenů bude psána německy. Naštěstí mi s tímto problémem pomohla paní Andrea Forbergerová, která mi některé písemnosti přeložila. Prameny k Židům v Boskovicích jsem nalezla ve třech archivech. Nejprve jsem bádala v Moravském zemském archivu, kde jsem našla jeden fond týkající se židovské obce v Boskovicích. Jedná se o fond F 41 Velkostatek Boskovice, který v sobě zahrnuje skupinu několika dokumentů pod názvem: Židovské záležitosti. Písemnosti jsou uloženy v kartonech 2201-2229 a jsou chronologicky uspořádané z let 1727 až 1845. Prostudovala jsem pět kartonů, v nichž byly německy psané, často prakticky nečitelné písemnosti všeho druhu. Mnoho přínosných informací jsem zde nenašla, jelikož jak jsem již zmiňovala, archiválie byly špatně čitelné. Pouze jsem zde využila několika plánků půdorysu židovských domů, na nichž jsem si ověřila informace Klenovského o tom, jak vypadal židovský dům. Dále jsem zavítala do archivu Židovského muzea v Praze. Zde se nachází bohatý fond nesoucí název Židovská náboženská obec

Boskovice. Obsahuje archiválie od roku 1793 do roku 1941. Ve fondu se nachází různé volební spisy, nadační spisy, osobní korespondence, záležitosti vojenské, stavební, matriční, finanční aj. Archiválie jsou psány především německy, méně česky, zřídka hebrejsky. Nejvíce přínosné informace jsem nalezla ve Státním okresním archivu v Blansku. V archivu je uloženo více fondů týkajících se boskovické židovské obce. Prostudovala jsem fond Židovský obecní úřad Boskovice, Německá obecná židovská škola a Okresní úřad Boskovice. Fond Židovský obecní úřad Boskovice v sobě zahrnuje podací protokoly, korespondenci a knihy účetní. Spisy jsou, krom dvou úředních knih, vedeny německy, někde se vyskytují české poznámky. Fond Německá obecná židovská škola se skládá z výkazů o prospěchu žáků z let 1872-1919 a třídních knih o probrané látce z let 1873-1884. Nejvíce obsáhlý je fond Okresní úřad Boskovice, který je rozšířen o tři dodatky. Obsahuje spisy spisové manipulace, záznamy o volbách, spolkové činnosti, živnostech, činnostech Židovské náboženské obce. Většina archiválii je česky psaná. Nejvíce přínosné mi byly archiválie žádostí Židů k povolení cestovat, jelikož po ustanovení Protektorátu Čechy a Morava bylo cestování zakázáno. Tyto žádosti jsem ve své práci citovala. V rámci studia pramenů jsem také prostudovala sedm dílů Kroniky města Boskovice (psaná od roku 1922). Nejvíce informací o židovské obci mi poskytnul její první díl (od roku 1922 do roku 1962). V dalších dílech se informace o Židech v Boskovicích vykytovaly jen sporadicky. Z tisku bych vyzdvihla Vlastivědné listy Boskovicka, ve kterých se často vyskytovaly různé vzpomínky a události týkající se boskovických Židů. Ve vídeňských novinách Illustrierte Kronen Zeitung jsem narazila na článek, který se zabýval požárem a explozí v židovské čtvrti v Boskovicích v roce 1906. Do své diplomové práce jsem také zařadila vzpomínky pamětníků, především rozhovor s boskovickým spisovatelem a historikem Jaroslavem Bránským, rozhovory z dokumentu Naděje a vyprávění paní Buchalové o své kamarádce Lizzy Schwarzové, tento rozhovor jsem převzala z práce Kristýny Hlaváčové s názvem Konec židovských Boskovic. Myslím si tedy, že jsem využila všech dostupných pramenů a literatury k mému tématu, bedlivě tyto zdroje prostudovala, vzájemně komparovala a podala tak ucelené informace o dějinách Židů v Boskovicích ve 20. století. Touto cestou jsem dosáhla naplnění svého vytyčeného cíle.

Věřím, že má diplomová práce je přínosem pro hlubší poznání historie židovské obce v Boskovicích ve 20. století. Rozšířila jsem a zároveň zkompletovala poznatky o

69 osudech boskovických Židů. Myslím si, že tuto diplomovou práci je možno využít jako podklad pro novou publikaci o boskovické židovské obci. V této formě může také posloužit pro exkurzi do židovského města.

Domnívám se, že do budoucna by bylo přínosné zpracovat téma o osudech boskovických Židů v emigraci, jelikož před 2. světovou válkou jich mnoho opustilo rodné Boskovice a o jejich dalším osudu v exilu není mnoho známo.

Resumé

Předložená diplomová práce pojednává o historii Židů v Boskovicích ve 20. století. Cílem mé práce je podat ucelené a podrobné informace o dějinách Židů v Boskovicích ve 20. století, a to na základě precizního studia literatury, dostupných pramenů, a též vzpomínek pamětníků. V rámci svého výzkumu jsem pracovala s těmito metodami: analýza, syntéza, komparace a verifikace. Diplomová práce je rozdělena na praktickou a teoretickou část. V teoretické části pracuji s literaturou a prameny, jež podrobuji analýze a verifikaci. Praktická část zahrnuje rozhovory s pamětníky. Na začátku své práce se zaměřuji na obecné dějiny Židů v Čechách a na Moravě. Zmiňuji se zde také o judaismu. Následně se konkrétně věnuji Židům v Boskovicích, zaměřuji se na starší historii. Od historie přecházím k podobě židovské čtvrti. Stěžejním bodem mé diplomové práce jsou osudy boskovických Židů za 2. světové války. Současně představuji významné události, které se udály ve 20. století a význačné osobnosti, jež pochází z bývalé židovské obce v Boskovicích.

Summary

The master’s thesis deals with history of Jews in Boskovice in the 20th century. The aim of the thesis is to submit complete and detailed information on the history of Jews in Boskovice in 20th century based on a detailed study of literature, sources and memories of witnesses. During my research, I worked with several methods: analysis, synthesis, comparison and verification method. The thesis is divided into theoretical part and practical part. The theoretical part of the thesis is focused on analysing and verification of literature and sources. The practical part of the thesis involves interviews with witnesses. At the beginning of master’s thesis I focus on the general history of the Jews in Bohemia and Moravia. I also mention Judaism. Subsequently, I focus on Jews in Boskovice and describe the older history. From there, I go over the appearance of the Jewish Quarter. The main point of my thesis is fate of the Boskovice Jews during World War II., as well as the important events that happened in the 20th century and important Jewish people who came from a Jewish community in Boskovice.

Slovník židovských výrazů

Aron ha-kodeš (svatostánek): je zdobená schránka nacházející se v synagoze u stěny, která je orientovaná směrem k Izraeli, ukrývá svitky Tóry Asimilanti: skupina Židů, která splynula s nově vzniklou občanskou společností v 19. století, v níž ztratili povědomí o svých národních a hlavně i náboženských kořenech Bima/ almemor: pódium nebo řečiště centrálně umístěné v synagoze, stojí na něm čtecí pultík; odtud je shromážděným předčítána Tóra Erec Jisrael: Země Izraelská, hebrejský název Izraele; území, jež podle Židů Bůh přislíbil izraelskému národu Goj: označení pro člověka, který není příslušníkem židovského národa Hagada: součástí ústní Tóry, věnuje se především etickým a filozofickým otázkám, které osvětluje pomocí různých příběhů Halacha: součástí ústní Tóry, souhrn židovského náboženského práva, stanovuje závazná pravidla jednání v nejrůznějších oblastech života Chanuka (Svátek zasvěcení): židovský svátek, osmidenní, připomíná povstání Makabejských (2. stol. př. n. l.) a znovuzasvěcení Chrámu, postupně se zapaluje osmiramenný svícen (chanukija) Chazan: kantor, který řídí modlitby Cheder: základní židovská škola zaměřená hlavně na výuku Tóry, dále hebrejštiny a židovských zvyků a tradic Chevra kadiša: pohřební bratrstvo, dohlíží na pořádání pohřebních obřadů podle židovských zvyků Ješiva: vyšší židovská škola, určená především pro studování Talmudu Jom kipur (Den smíření): židovský svátek, který následuje po deseti dnech pokání, celý den se drží půst a je zakázáno pracovat Kadiš: židovský chvalozpěv, který se pronáší o předepsaných příležitostech v synagoze Kašrut: označuje v judaismu soubor pravidel pro rituální čistotu jídla Kijor: umyvadlo, k tradičnímu opláchnutí rukou před bohoslužbou Košer: čisté, nezávadné maso připravené k požívání podle židovských náboženských předpisů Maceva: pomník na židovském hřbitově Mezúza: schránka připevňovaná na zárubně dveří, obsahuje v sobě malý svitek s hebrejskou modlitbou

Mikve: nádrž s čistou přírodní vodou, v níž je možno nabýt rituální čistoty Mohel: člověk vykonávající rituální obřízku Obřízka: odstranění mužské předkožky, musí ji podstoupit každý židovský chlapec osmý den po narození Ortodoxní judaismus: proud judaismu, který přísně dbá na dodržování židovských tradic a předpisů Pesach: židovský svátek, slaví se ve velikonočním období, oslavou vysvobození izraelského národa z egyptského zajetí, vyznačuje se pojídáním nekvašených chlebů (macesů) Proroci (Neviim): obsahují sbírky svědectví a výroků o působení mužů vyvolených k tomu, aby zjevovali lidu boží vůli Purim (Svátek losů): židovský svátek, nejveselejším židovským svátkem (karneval, dárky), připomíná události zaznamenané v knize Ester Rabín: duchovní judaismu, je hlavou židovské obce, obvykle mívá i jiné zaměstnání – učitel, právník a podobně Roš ha-šana (Nový rok): dvoudenní svátek, jehož součástí je troubení na zvířecí roh, jenž má pobízet ke zpytování svědomí, připomíná smlouvu mezi Hospodinem a Izraelem Sionismus: židovské národně-politické hnutí obsahující a podporující návrat židovského lidu do domoviny předků Erec Jisrael a usilující o vytvoření suverénního a nezávislého židovského státu Sionisté: skupina Židů, která usilovala o návrat do své původní vlasti na území Palestiny Spisy (Ketuvim): jedná se o různorodou sbírku zahrnující liturgickou poezii, historii a mudrosloví Synagoga: místo shromáždění, židovská modlitebna; často je rovněž středisko obecní, vzdělávací a společenské činnosti Židů Šabat: židovský svátek, slaví se pravidelně sedmý den týdne, je vyhrazený k odpočinku a bohoslužbě Šavuot (Svátek týdnů): židovský svátek, připomíná předání Tóry na hoře Sinaj Šiva: týden přísného smutku, který drží příbuzní při úmrtí v rodině Šochet: židovský řezník, který rituálně zabíjí zvíře Tahara: rituální očišťování před pohřbem, zemřelý je omýván vodou s vejcem (symbol života)

Talit: obdélníkový modlitební plášť, který nosí muži při modlitbách Talmud: doslova „učení, studium“, je autoritativním celkem židovského zákona a tradice, obsahuje učení Mišny (tj. Ústního zákona) a opakování nebo doplnění Mišny v Gemaře (tj. rabínské komentáře a rozbor Mišny) Tanach: tzv. hebrejská bible, je to akronym, kterým se v židovství označují posvátné spisy, které jsou součástí bible; má 3 části: Tóra, Proroci a Spisy Tóra: znamená v hebrejštině doslovně návod, v užším slova smyslu je to Pět knih Mojžíšových, v širším slova smyslu zahrnuje nejen Pět knih Mojžíšových, ale i další dvě části Tanachu (Proroci a Spisy) a Ústní zákon

Seznam pramenů a literatury

A) Seznam pramenů Archivní prameny Archiv Židovského muzea v Praze: Fond 6, Židovská náboženská obec Boskovice, inv.č. 39986. Fond 6, Židovská náboženská obec Boskovice, inv. č. 43723

Moravský zemský archiv v Brně: Fond F 41, Velkostatek Boskovice, kart. č. 2225.

Státní okresní archiv Blansko: Fond F 20, Německá obecná židovská škola, inv.č. 240, kart. č. 3. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek I., inv.č. 52, kart. 33, pag. 728. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek I., inv.č. 52, kart. 33, pag. 729. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek I., inv.č. 52, kart. 33, pag. 732. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 3, kart. 3, pag. 32. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 22. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 47. Fond: Okresní úřad Boskovice, dodatek II., inv.č. 18, kart.1, pag. 162.

Archiv městského úřadu Boskovice: Kronika města Boskovice I. díl. Zápisy z let 1922-1962 Kronika města Boskovice V. díl. Zápisy z let 1989-1994

Oral history Vzpomínky pamětníků: Bránský, Jaroslav, bytem Boskovice, Janáčkova 1; historik a spisovatel, záznam učiněn dne 4. února 2016. Dokumentární film: Dokumentární film Naděje – dokumentace holocaustu, projekt Gymnázia Boskovice a Muzea Boskovicka z roku 2005.

B) Seznam periodik Tištěná periodika: Illustrierte Kronen Zeitung: Ročník: VII. (1906), č. 2358 Radniční listy: Informační měsíčník města Boskovic: Ročník: II. (2003), č. 2 Vlastivědné listy Boskovicka: Ročník: XV. (2007), č. 1 Ročník: XV. (2007), č. 3 Ročník: XVII. (2009), č. 3 Ročník: XVIII. (2010), č. 2

Elektronická periodika: RegionPress: Jaroslav Bránský: Hermann Ungar a jeho ,,Altánek“ Jaroslav Bránský. Region Press. [online]. 2009, (24) [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://www.regionpress.cz/Hermann- Ungar-a-jeho-Altanek-Jaroslav-Bransky-id-4844.aspx

C) Legislativní dokumenty Československá republika. Ústavní listina Československé republiky. In Sbírka zákonů, Československá republika, 1920. Dostupné také z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html

D) Seznam literatury: Publikovaná literatura:

Fiedler, Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha, 1992, 200 s.

Kaplan, Karel – Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v

Československu. Brno: Barrister & Principal, 2008, 253 s.

Avineri, Šlomo: Zrození moderního sionismu. Praha: Sefer, 2001, 250 s.

Bartel, Judith Sandeen: Holocaust: ztracená slova. Pardubice: Mayday, 2006, 48 s.

Benda, Jan: Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939. Praha: Karolinum,

2013, 542 s.

Soukupová, Blanka a kol.: Židovská menšina v Československu: po druhé světové válce: od osvobození k nové totalitě. Praha: Židovské muzeum, 2009, 179 s.

Bránský, Jaroslav: Židé z Boskovic: příběhy a portréty. Boskovice: Albert, 2013, 309 s.

Bránský, Jaroslav: Boskovice v proměnách času. Brno: Městský národní výbor, 1990,

70 s.

Bránský, Jaroslav: Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945.

Boskovice: Muzeum Boskovicka, 1995, 92 s.

Bránský, Jaroslav: Židé v Boskovicích. Boskovice: Klub přátel Boskovic, 1999, 347 s.

Černoušková, Dagmar: Löw-Beerovy vily a historie jedné podnikatelské rodiny.

Boskovice: MAS Boskovicko Plus, 2014, 112 s.

Dreyfus, Mathieu: Dreyfusova aféra, jak jsem ji zažil. Praha: Odeon, 1984, 249 s.

Haidler, Jaroslav Achab a kol.: Židovský hřbitov v Boskovicích: průvodce. Boskovice:

Muzeum Boskovicka, 2002, 93 s.

Herzl, Theodor: Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky. Praha:

Academia, 2009, 139 s.

Jurek, Jaroslav: Tak žilo město. Boskovice, 1979, 35 s.

Juřík, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009, 419 s.

Kárný, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z

Čech a Moravy 1941-1945. Díl 1. Praha: Melantrich, 1995, 677 s.

Klenovský, Jaroslav: Brno židovské: historie a památky židovského osídlení města

Brna. Brno: ERA, 2002, 118 s.

Klenovský, Jaroslav: Židovská čtvrť v Boskovicích. Boskovice: Nadace pro záchranu

židovského města v Boskovicích, 1994, 57 s.

Koutný, Jaroslav: Boskovice, můj betlém. Boskovice: Klub přátel Boskovic, 2005, 151s.

Masaryk, Tomáš Garrigue: Význam procesu polenského pro pověru rituální. Berlín:

Kommissí H.S. Herrmanna, 1900, 88 s.

Newman, Ja'akov – Sivan, Gavri'el: Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998, 285 s.

Nosek, Bedřich – Krejčová, Helena: Židé v českých zemích: (10. až 20. století). Praha:

Victoria Publishing, 1995, 18 s.

Papoušek, Dalibor: Judaismus. Brno: CERM, 1994, 22 s.

Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 2001, 702 s.

Petrův, Helena: Zákonné bezpráví: Židé v Protektorátu Čechy a Morava. Praha:

Auditorium, 2011, 262 s.

Pálka, Petr: Židé a Morava: sborník z konference konané v listopadu 1997 v Kroměříži.

Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1997, 132 s.

Runes, Dagobert D.: Slovník judaizmu. Bratislava: Danubiapress, 1992, 182 s.

Sixtová, Olga a kol.: Boskovická synagoga: průvodce. Praha: Židovské muzeum, 2002,

63 s.

Szlakmann, Charles: Judaismus pro začátečníky. Praha: TOGGA, 2003, 190 s.

Kárný, Miroslav – Kárná, Margita: Terezínské studie a dokumenty. Praha 1996, 301 s.

Ungar, Hermann: Chlapci a vrazi. Boskovice: Prostor, 1990, 86 s.

Utík, Alexandr a kol.: Židovské tradice a zvyky. Praha: Židovské muzeum, 1995, 101 s.

Yegar, Moshe: Československo, sionismus, Izrael. Praha: Victoria Publishing, 1997, 235 s.

Nepublikovaná literatura: Dokoupil, Marek: Přehled dějin židovské obce v Boskovicích. Didaktické uplatnění tématu: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2012, 93 s.

Hlaváčková, Kristýna: Konec židovských Boskovic: bakalářská práce Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, Katedra historie, 2013, 52 s.

Sellnerová, Tereza: Židovství, židovské přístupy k vybraným kapitolám bioetiky a jejich reflexe českými studenty: diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Fakulta zdravotně sociální, 2011, 80 s.

Škaloudová, Jana: Židovství v současné české společnosti: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie, 2008, 38 s.

Vala, Tadeáš: Křižácké výpravy a jejich dopad na mezináboženské vztahy: bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, Katedra religionistiky, 2011, 72 s.

E) Elektronické zdroje: Boskovice [online]. [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.boskovice.cz/navsteva- pana-brulla-v-boskovicich/d-12624

Druhá světová válka.[online].[cit. 2016-02-06]. Dostupné z: http: http://druha.svetova.cz/clanky/statistiky/

Encyklopedie dějin města Brna. [online]. [cit. 2016-02-09]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10062

Federace židovských obcí v ČR. [online]. [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://www.fzo.cz/o-nas/statistika/

Holocaust.cz. [online].[cit. 2016-02-06]. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/databaze- obeti/

Jewish virtual library. [online]. [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/wiesenthal_glossary.html

Klub přátel Boskovic. [online]. [cit. 2016-01-24]. Dostupné z: http://www.klub-pratel- boskovic.cz/osobnosti/koutny-jaroslav.php

Klub přátel Boskovic. [online]. [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.klub-pratel- boskovic.cz/osobnosti/langer-bernard.php

Ohlasy dění na Boskovicku. [online]. Dostupné z: http://ohlasy.info/clanky/2015/09/navsteva-evy-morris.html

Paměť národa [online]. [cit. 2016-03-04]. Dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/anniversary/detail/id/66?locale=cs_CZ

Region Boskovicko [online]. [cit. 2016-02-18]. Dostupné z: http://www.regionboskovicko.cz/cs/boskovicko/pamatky-a-architektura/zidovske- pamatky/naucna-stezka-byvalym-zidovskym-mestem-boskovice.html

Jmenný rejstřík Fleischmannová, Rosa, 31 A Fleischmannovi, 41 Arcibiskup Arn, 9 Forbergerová, Andrea, 68 Ast, Harrry, 52 František Josef, 60 Aufrechtovi Helena a Josef, 49 Friedmann, Dessö, 34 Austerlizová, Matylda, 61 Friedmann, Ota, 50

B G Beneš, Edvard, 63 Gottliebovi Arnošt a Kateřina, 41 Birnsteinová, Marta, 42 Gubath, Leopold, 47 Boháček, Živný, Skopal, Kopeček, Vojtěch, 51 H Bránský, Jaroslav, 6, 38, 46, 51, 54, 55, Hanussen, Eric Jan, 31 59, 66, 68, 69 Herlinger, Rudolf, 50 Braun, Leo, 37, 42 Herzl, Theodor, 13 Brod, Max, 57 Heydrich, Reinhard, 14 Brüll, Erich, 7, 43, 48, 49, 52, 53, 54 Hilsner, Leopold, 12, 13 Brüll, Karel, 47, 52 Hitler, Adolf, 31 Brüllovi Ruth a Lída, 52 Hlaváčková, Kristýna, 6, 50, 69 Buchalová, Alena, 50, 69 Holič Firdman, 42 Hönigsfeld, Mořic, 52 Č Hrůzová, Anežka, 12 Čelikovský, Bedřich, 59 I D Ibrahim ibn Jakub, 9 Deutsche, Bernard, 52 Deutschovi, 41 Dietrichsteinové, 22 J Dimitrov, Jiří, 31 Janíková, Helena, 7 Dokoupil, Marek, 6 Josef II., 11 Dreyfus, Alfred, 12 K E Kafka, Franz, 57, 59 Ečer, Bohuslav, 53 Karel I., 13 Eder, Vít ze Štiavnice, 19 Karel VI., 11 Eisler, Friedrich, 57 Klenovský, Jaroslav, 68 Eisler, Josef Hermann, 57 kočí Panáček, 46 Eisler, Max, 57 Kolin, Samuel ha-Levi, 28, 57, 60 Eislerová, Žofie, 44 Kopeček, Metoděj, 53 Eysler, Edmund, 57 Korec, Josef, 37, 61 Koutný, Jaroslav, 42, 54 F Kurt, Oskar, 57 Fabiánkovi, 42 Faldiček, Fricek, 42 L Fiedler, Jiří, 59 Ländlerová, Alice, 43, 52 Fiota, Silvestr, 26 Ländlerovi, 41 Fleischmann, Bernard, 50 Langer, Bernard, 8, 28, 50, 57, 62, 63

Langer, Josef, 53, 63 S Löw-Beer, Nathan, 32 Schäfferovi Otto, Paula a Kurt, 47 Löw-Beerovi, 57 Scheiner, 52 Ludvík IV., 9 Schwarzová, Eliška, 44 Lustig a Gottlieb, 44 Schwarzová, Kitty, 52 Schwarzová, Lizzy, 50, 52, 53, 69 M Spitzová, Jana, 52 Machcít ha-Šekel, 62 Steiner, Erich, 41 Malířová, Ema, 43 Marie Terezie, 11, 19 T Masaryk, Tomáš Garrigue, 12, 36 Taufer, Hermann, 36 Maxmilián II., 11 Ticho, Anna, 8, 57, 63, 64, 65 Mayer, Max, 50 Ticho, Avraham Albert, 31, 57, 64 Morris, Eva, 7, 38, 39, 53, 54, 61, 62, Ticho, Baruch, 44 67 Ticho, Berta, 63 Müllerovi Eugenie a Rudolf, 47 Ticho, Ignác Cvi, 63 Munk, Tomáš, 46 Ticho, Kurt, 7, 38, 42, 48, 49, 50, 52, 53 Ticho, Marianna, 52 N Tragatsch, Hynek, 43 Nováková, Jana, 6 Tragatschovi Erich a Walter, 50 Nowak, Willy, 64 Nussbaumovi Arnold a Pavla, 52 U učitel Mayer, 35 P Ulmann, Nathan, 34, 35 Paděra z Boskovic, 26 Ungar, Emil, 58 Pěkný, Tomáš, 68 Ungar, Hermann, 31, 35, 57, 58, 59 Placzek, Abraham, 60 Ungar, Jaroslav, 8 Pluskal, Radim, 53 Utík, Alexandr, 68 Podsiadlovi Anna a Stanislav, 49 Polák, Leo, 52 V Poláková – Schwarzerová, M., 45 Vinárník Drexler, 67 Přemysl Otakar II., 10 Pulgramová, Fanni, 46 W R Weiss, Ernst, 57 Werfel, Franz, 57 Rabinowicz – Kwasnik, Juda Leib, 60 Werner, David, 36 Raitererová, Rút, 67 Wiesner, Arnošt, 26 Reich, Isidor, 8, 20, 26, 39, 40, 57, 59, Winder, Ludwig, 57 60, 61, 62 Reich, Koppel, 60 Z Reichová, Ruth, 61, 62 Reitererová, Rút, 54 Zeissel, Mořic, 36 Robert, Karel, Jenda, Max, 42 Zola, Emil, 12 Rudolf II., 11 Zwickerovi, 52 Ž židovský chlapec William, 10

Seznam příloh

Textové přílohy: Textová příloha č. 1: mapa – Židovská čtvrť Boskovice Textová příloha č. 2: Jmenný seznam obětí transportu z Boskovic

Obrazové přílohy: Obrázek 1: Brána do bývalého ghetta, foceno r. 1970 Obrázek 2: Brána do bývalého ghetta, dnes Obrázek 3: Plačkova ulice směrem k židovské bráně, foceno v 50. letech 20. stol. Obrázek 4: Plačkova ulice dnes Obrázek 5: Synagoga maior Obrázek 6: Pohled ulicí U Templu od synagogy, foto z r. 1928 Obrázek 7: Pohled ulicí U Templu od synagogy dnes Obrázek 8: Náměstíčko U Vážné studny, foceno ve 30. letech 20. stol. Obrázek 9: Pohled na náměstíčko U Vážné studny dnes Obrázek 10: Doubravská (dnes Bílkova ulice), r. 1931 Obrázek 11: Smutný pohled na zchátralé židovské domy v r. 1982 Obrázek 12: Střed bývalého ghetta, r. 1998 Obrázek 13: Židovský hřbitov, foto 1928 Obrázek 14: Plánek půdorysu židovského domu Obrázek 15: Dům Hermanna Ungara s pamětní deskou Obrázek 16: Mikve ve sklepě domu U Templu č. 3/5 Obrázek 17: Zpráva o požáru r. 1906 v dobovém tisku Obrázek 18: Betlém Jaroslava Koutného Obrázek 19: Z tohoto místa byli židovští občané dne 14. a 15. března 1942 deportováni do koncentračních táborů Obrázek 20: Odvoz židovských zavazadel 14. března 1942 Obrázek 21: Transport Židů z Boskovic, nádraží ČSD, ráno 15. března 1942 Obrázek 22:Anna a Stanislav Podsiadlovi Obrázek 23: Kurt (Thomas) Ticho Obrázek 24: Erich Brüll den před transportem Obrázek 25: Petr Polák z Boskovic, jeden z milionu dětí, které byly zavražděny v koncentračních táborech

Obrázek 26: Židovská mládež, všichni zavražděni Obrázek 27: Rabín Isidor Reich Obrázek 28: Anna Ticho

Textové přílohy Textová příloha č. 1: mapa – Židovská čtvrť Boskovice

Zdroj: Naučná stezka bývalým židovským městem, Boskovice. Boskovicko [online]. 2013 [cit. 2016-02-18]. Dostupné z: http://www.regionboskovicko.cz/cs/boskovicko/pamatky-a- architektura/zidovske-pamatky/naucna-stezka-byvalym-zidovskym-mestem-boskovice.html

1. Židovská brána 16. Bývalý obecní dům a škola, Bílkova 2. Obytný dům Plačkova 5/č.p. 634 7/č.p. 600 3. Obytný dům Plačkova 25/č.p. 624 17. Obytný dům Bílkova 13/č.p. 523 4. Obytný dům Plačkova 6/č.p. 382 18. Bývalé židovské lázně U Koupadel 5. Obytný dům Plačkova 35/č.p 619 8/č.p. 349 6. Obytný dům Plačkova 12/č.p. 385 19. Tovární budova U Koupadel 6/č.p. 374 7. Rabínův dům Plačkova 45/č.p. 615 20. Kašna U koupadel 8. Židovské masné krámy U Vážné studny 21. Obytný dům U Koupadel 3/č.p. 363 9. Obytný dům U Vážné studny 7/č.p. 612 22. Synagoga minor Traplova ulice 10. Obytný dům U Vážné studny 5/č.p. 616 23. Synagoga maior Traplova ulice 11. Bývalá továrna - Velenova 3/č.p. 610 24. Palírna knížecí Traplova 1/č.p. 386 12. Židovská škola 25. Dům "Na císařské" (Kaiserhaus), 13. Obytný dům Velenova 14/č.p. 585 Zborovská 11/č.p. 379 (Hermann Ungar) 14. Obytný dům U Vážné studny 9/č.p. 611 26. Obytný dům Zborovská 9/č.p. 70 15. Obytný dům Bílkova 5/č.p. 601 27. Brána do ghetta z náměstí

Textová příloha 2: Jmenný seznam obětí transportu z Boskovic

Zdroj: Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic…,54-82 s

Oběti z transportu 14./15. března 1942 zařazené do transportu AC

Ing. Pavel Altar Arnold Büchler Jeanetta Altová Josef Büchler Arnošt Aschenberger Rosalie Büchlerová Kateřina Aschenbergerová Mořic Czaczkes Jindřich Julius Aschenberger Ing. Emanuel Deutsch Josef Aufrecht Karel Egon Deutsch Otakar Aufrecht Anna Deutschová Helena Aufrechtová Laura Deutschová Ida Aufrechtová Felix Donath Berta Aufrichtigová Karel Donath Arnošt Baderle Leopold Drexler Max Baderle Josef Drucker Samuel Baderle Bedřich Fritz Faltitschek Berta Baderlová Bernard Faltitschek Selma Baderlová Erich Faltitschek Sali Bassová Leopold Faltitschek Berta Sára Bauerová Lina Faltitscheková Bedřich Beisser Olga Faltitscheková Hugo Bergman Julius Färber Ludvík Bergman Herta Färberová Richard Bergman Jerry Färberová Anna Bergmannová Jakob Federmann Hugo Berisch Jenny /Eugenie/ Federmannová Pavla Berischová Hugo Fein Pavlína Bernfeldová Isidor Fein Bernard Braun Jindřich Fein Leo Braun Mořic Fein Max Braun Arnošta /Ernestine/ Feinová Elsa Braunová Eva Feinová Kateřina Braunsteinová Gretha Feinová Rési /Terezie/ Braunsteinová Hanna Feinová Fanni Brecherová Irena Feinová Adolf Broch Vilma Feinová David Brüll Josef Fest Jindřich Brüll Karolina Festová Mořic Brüll Armin Israel Fischer Pavel Brüll Arnold Fischer Augusta Brüllová Israel Löb Fischer Berta Brüllová Richard Fischer Hilda Brüllová Anita Fischerová Lydie Brüllová Anna Fischerová Rosa /Růžena/ Brüllová Elisabeth Fischerová Rosalie Brüllová Gréta Fischerová Ruth Brüllová Helena Fischerová

Liselotte Fischerová Liana Goldmannová Minna Sára Fischerová Věra M. Goldmannová Amálie Freibergerová Rudolf Gottlieb Natty Freistadtová Kateřina Gottliebová Marie Freiwilligová Hermann Gross Celilie Freudová Bernardina Grossová Emil Freund Judita Grossová Růžena Freundová Sára Grossová Samuel Fried Alfréd Grünn David Friedmann Emil Grünn David Friedmann Amálie Grünnová Ernst /Arnošt/ Friedmann Hans /Hanuš/ Grünwald Josef Friedmann Mořic Grünwald Karel Friedmann Tereza Grünwaldová Oskar Friedmann Žofie Grünwaldová Salmon Friedmann Gustav Gubath Walter Friedmann Richard Gubath Berta Friedmannová Ernestina Gubathová Elsa Friedmannová Marta Gubathová Hermína Friedmannová Jan Guttmann Pavla Friedmannová Josef Guttmann Jenni Friedová Vilém Guttmann Alfréd Frisch Anna Guttmannová Alois Frisch Herta Guttmannová Hugo Frisch Rosa Sara Guttmannová Julius Frisch Eliška Haberfeldová Leopold Frisch Arnold Haczek Dagmar Frischová Růžena Haczeková Hedvika Frischová Cecílie Hannaková Hilada Frischová Max Hartmann Charlotta Frischová Alice Hartmannová Rudolfina Frischová Daisy Hartmannová Mali /Amálie/ Frischová Margot Hartmannová Sofie /Žofie/ Frischová Siegfried Hatschek Max Fuchs Alice Hatscheková Anna /Hanni/ Fuchsová Gréta Hatscheková MUDr. Artur Israel Funk Rosa Hatscheková Edita Sára Funková Filip Häusler Gréta Sára Funková Štěpánka Herlingerová Rudolfina Gelkopfová Elsa Sára Herškovičková Walter Glas Zuzana Sára Herškovičková Gertruda Glasová Arnošt Zikmund Herzel Hana Amalie Glasová Helena Marie Herzelová Mořic Glücklich Bernard Hochwald Ludvík Goldmann Emil Hochwald Petr Kurt Goldmann Dora Hochwaldová Petr Goldmann Irma Hubertová Alice Goldmannová Josef Hübsch Fanni Goldmannová Josefina Huschaková Jana Goldmannová Lina Huschaková

Hubert Jelínek Margareta Munková Berta Sara Jelínková Rosa Munková Julie Jelínková Alice Nečasová Judita Jühnová František Nettel Ida Kahnová MUDr. Hugo Nettel Ernestina Karpelesová Fanny Nettelová David Kohn Hedvika Nettelová Evženie Kohnová Olga Nettelová Berta Kozelová Laura Neubrochová Leopold Krakauer Arnold Nussbaum Anna Krakauerová Pavla Nussbaumová Berta Krakauerová Sara Josefína Oherová Anna Kulková Vilém Pfeffer Hedvika Kulková Elsa Pfefferová Helena Lammová Charlota Pfefferová Rosa Lammová Kitty Pfefferová Isidor Ländler Rosa Pfefferová Max Ländler Ernst /Arnošt/ Polák Gertruda Ländlerová Petr Polák Kamila Ländlerová Else /Eliška/ Poláková Amalie Libochowitzová Irma Poláková Ing. Jaroslav Lípa Karolina Poláková Jiří Lípa Jan Pollak Oskar Lípa Ignatz Pollak Marie Lípová Elly Pollaková Marta Lípová Erna Pollaková Rosa Lípová Leo Anselm Popper Nathan Löw-Beer Žofie Popperová Siegfried Löw-Beer Anna Pórová Ilse Löw-Beerová Vilém Pulgram Regina Löw-Beer Fanni Pulgramová Charlota Löwová Jana Pulgramová Josefa Lustigová Lilly Pulgramová Vilém Maier Josefina Reichová Valerie Maierová Žofie Rischawá Věra Maierová Julius Rischawy Lili Alice Mandelová Rudolf Rosenfeld Egon Mayer Ernestina Rosenfeldová Josef Mayer Eva Rotterová Aranka Mildeová Abraham Adolf Samstag Pavel Morawetz Ernst /Arnošt/ Samstag Vilma Morawetzová Robert Samstag Josef Müller Julie Samstagová Karel Müller Olga Samstagová Henrieta Müllerová Olga Samstagová Rosa Müllerová Valerie Samstagová Žofie Müllerová Olga Schleisingerová MUDr. Gustav Munk Ignatz /Hynek/ Schnabel Kurt Munk Josefina Schnabelová Otto Munk Rosa Schnabelová

Mořic Schwarz Margita Tichová Viktor Schwarz Marianna Tichová Elsa Schwarzová Pavlína Tichová Hilda Schwarzová Rosa Tichová Kitty Schwarzová Tereza Tichová Fritz Singer Zdeňka Lea Tichová Irma Skutetzká Ignatz Tragatsch Alfréd Spiegel Robert Tragatsch Hans Spiegel Hermína Tragatschová Berta Spiegelová Ida Tragatschová Melanie Spiegelová Ida Tragatschová Berthold Spitz Karolina Tragatschová Mořic Spitz Ludmila Tragatschová Benno Spitzer Helena Traubmannová Pavlína Spitzerová Antonie Traunová Jana Spitzová Gustav Ulmann Julie Spitzová Max Ulmann Paulina Spitzová Nathan Ulmann Stephanie Spitzová Zdeněk Ulmann Gustav Springer Fanny Ulmannová Šolaum Springer Gerda Sara Ulmannová Vilém Springer Irma Ulmannová Ernestina Springerová Rosalie Ulmannová Helena Springerová Sabina Ulmannová Margareta Stefanská Felix Ungar Marta Stefanská Hans Georg Ungar Selma Stefanská Otto Ungar Siegfried Stefanský Jeanetta Ungarová Josefina Steinerová Marianna Ungarová Adolf Steklmacher Arnošt Vogel Otakar Steklmacher Adéla Vogelová Otto Steklmacher Oskar Wechsberg Salma Steklmacherová Fanny Wechsbergová Charlotta Storchová Lili Wechsbergová Regina Storchová Bedřich Weiss Marie Stránská Jindřich Weiss Josef Stránský Kurt Weiss Ernst /Arnošt/ Tauber Viktor Weiss Margita Tauberová Gustav Weissenstein Julie Taussigová Jaroslav Weissenstein Moritz Thalheim Jaroslav Weissenstein Charlotta Thalheimová Anna Weissensteinová Isidor Thorsch Cecile Weissensteinová Henrietta Thorschová Olga Weissensteinová Adolf Ticho Rosa Weissensteinová Ervín Ticho Blanska Weissová Max Ticho Gabriela Weissová Max Ticho Margareta Weissová Max Ticho Siegfried Wellisch Josefina Tichová David Werner

Siegfried Werner Pavla Zeisslová Rosa Wernerová Alfred Zwicker Stefanie Wernerová Arnošt Zwicker JUDr. Zikmund Wítt Vilém Zwicker Konrád Zeimer Ernestina Zwickerová Charlotta Zeimerová Fanny Zwickerová Mořic Zeissl Gertruda Zwickerová

Oběti z transportu 14./15. března 1942 zařazené do jiných transportů z Brna do Terezína

Pavla Deutschová Leopold Singer Jana Fischerová Žofie Solarzyková Arnošt Friedman Rosa Stefanská Ernst Friedmann Ernestie Sternová Sabina Friedmannová Heřman Tauber Staphanie Hanusová Edita Tauberová Kurt Adolf Hatschek Ida Tauberová Josefa Kohnová Adolf Tragatsch Jenny Müllerová Jiří Weiss Wolfgang Polak MUDr. Rudolf Weiss Otto Schäffer Marianna Weissová Moritz Schrötter

Oběti mimo transport ze 14./15. března 1942

Klára Aufrechtová Rudolf Lustig Rafael Beer Tomáš Munk Bernard Deutsch Elsa Munkková-Herzková Anna Donathová Helena Munková Alfred Fischer Oskar Presser Vilém Goldmann Elsa Schwarzová Arnošt Gottlieb Mořic Spitzer Malvína Hadernová Emma Stadická Bedřich Herlinger Bernard Stefanský Artur Hönig Baruch Ticho Arnošt Kunstadt Rudolf Tragatsch Salomon Lamm Oskar Veith Greta Lammonová PhDr. Bruno Zwic

Obrazové přílohy

Obrázek 1: Brána do bývalého ghetta, foceno r. 1970 Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, 1999, 347 s.

Obrázek 2: Brána do bývalého ghetta, dnes Zdroj: archiv autora

Obrázek 3: Plačkova ulice směrem k židovské bráně, foceno v 50. letech 20. stol. Zdroj: Klenovský, J.: Židovská čtvrť v Boskovicích. Boskovice, 1994, 57 s.

Obrázek 4: Plačkova ulice dnes Zdroj: archiv autora

Obrázek 5: Synagoga maior Zdroj: archiv autora

Obrázek 6: Pohled ulicí U Templu od synagogy, foto z r. 1928 Zdroj: Klenovský, J.: Židovská čtvrť v Boskovicích. Boskovice, 1994, 57 s.

Obrázek 7: Pohled ulicí U Templu od synagogy dnes Zdroj: archiv autora

Obrázek 8: Náměstíčko U Vážné studny, foceno ve 30. letech 20. stol. Zdroj: Klenovský, J.: Židovská čtvrť v Boskovicích. Boskovice, 1994, 57 s.

Obrázek 9: Pohled na náměstíčko U Vážné studny dnes Zdroj: archiv autora

Obrázek 10: Doubravská (dnes Bílkova ulice), r. 1931

Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, 1999, 347 s.

Obrázek 11: Smutný pohled na zchátralé židovské domy v r. 1982 Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, 1999, 347 s.

Obrázek 12: Střed bývalého ghetta, r. 1998 Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, 1999, 347 s.

Obrázek 13: Židovský hřbitov, foto 1928 Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, 1999, 347 s.

Obrázek 14: Plánek půdorysu židovského domu Zdroj: Moravský zemský archiv v Brně, fond F 41, Velkostatek Boskovice, kart. č. 2225.

Obrázek 15: Dům Hermanna Ungara s pamětní deskou Zdroj: archiv autora

Obrázek 16: Mikve ve sklepě domu U Templu č. 3/5 Zdroj: archiv autora

Obrázek 17: Zpráva o požáru r. 1906 v dobovém tisku Zdroj: Illustrierte Kronen Zeitung. Vídeň, 1906, roč. 7, č. 2358.

Obrázek 18: Betlém Jaroslava Koutného Zdroj: Koutný, J.: Boskovice, můj betlém. Boskovice: Klub přátel Boskovic, 2005, 151s.

Obrázek 19: Z tohoto místa byli židovští občané dne 14. a 15. března 1942 deportováni do koncentračních táborů Zdroj: archiv autora

Obrázek 20: Odvoz židovských zavazadel 14. března 1942 Zdroj: Bránský, J.: Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945. Boskovice, 1995, 92 s.

Obrázek 21: Transport Židů z Boskovic, nádraží ČSD, ráno 15. března 1942 Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, 1999, 347 s.

Obrázek 22:Anna a Stanislav Podsiadlovi Zdroj: Archiv Muzea Boskovicka

Obrázek 24: Erich Brüll den před transportem Obrázek 23: Kurt (Thomas) Ticho Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice, Zdroj: Archiv Muzea Boskovicka 1999, 347 s.

Obrázek 26: Židovská mládež, všichni Obrázek 25: Petr Polák z Boskovic, jeden z zavražděni milionu dětí, které byly zavražděny v Zdroj: Bránský, J.: Židé v Boskovicích. koncentračních táborech Boskovice, 1999, 347 s. Zdroj: Archiv Muzea Boskovice

Obrázek 27: Rabín Isidor Reich Zdroj: Bránský, J.: Židé z Boskovic. Boskovice, 2013,309 s.

Obrázek 28: Anna Ticho Zdroj: Bránský, J.: Židé z Boskovic. Boskovice, 2013,309 s.