KroniKa a drobné památKy velišsKé farnosti sborníK studentsKých prací Jana stráníková – vladislava Říhová (edd.) pardubice isbn 978-80-7395-284-6 farnosti památky velišské a drobné Kronika 2010 INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁN Í Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky K RONIKA A DROBNÉ PA M Á T K Y V E L I š S KÉ FARNO S TI S BORNÍK S TUDENT S KÝCH PRACÍ J a n a S t r á n í kov á – v l a d i S l ava Ř í h ov á ( EDD .) U N I V E R Z I TA P ARDUBICE P ARDUBICE 2010 Práce vznikla v rámci projektu Inovace studijního programu Historických věd Filozofické fakulty a Výtvarných umění Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, CZ. 1.07/2.2.00/07.0188 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Odborní recenzenti: Mgr. Radmila Pavlíčková, PhD. P. PhDr. Radek Martinek Mgr. Jiří Kaše Text: © Vladislava Říhová, Jana Stráníková (hlavní editorky); David Bla- žej, Stanislava Breberová, Pavel Bulena, Kateřina Burešová, Marie Cimplo- vá, Jitka Císařová, Veronika Deáková, Pavel Grmela, Lucie Hrůšová, Aneta Charvátová, Luboš Kokeš, Radka Kornelaková, Michaela Mědílková, Lucie Miklovičová, Petra Musilová, Monika Pakostová, Anna Peřinová, Šárka Po- skočilová, Veronika Raubicová, Lukáš Remeš, Tomáš Richter, Jan Schnei- der, Hana Slezáková, Tereza Springerová, Lenka Střihavková, Petra Svobo- dová, Karolina Štysová, Martina Tuzarová, Klára Vitvarová, Blanka Zýba- lová, Jitka Židková, Markéta Berdychová, Michaela Caranová, Anna Ferdus, Jiří Helma, Ivona Kociánová, Karolína Lišková, Dana Macounová, Pavel Merta, Radka Nádvorníková, Veronika Stružová, Bronislav Studeník, Pavla Szabová, Petr Šimánek, Tomáš Titor Foto: © Národní památkový ústav – ústřední pracoviště Praha, Národní pa- mátkový ústav – územní odborné pracoviště Josefov, Regionální muzeum a galerie Jičín, Státní okresní archiv Jičín, Karel Neckař, Markéta Berdycho- vá, Michaela Caranová, Anna Ferdus, Jiří Helma, Ivona Kociánová, Karolí- na Lišková, Dana Macounová, Pavel Merta, Radka Nádvorníková, Veroni- ka Stružová, Bronislav Studeník, Pavla Szabová, Petr Šimánek, Tomáš Titor Grafická úprava a sazba textu: © Vladan Hanulík a Vladislava Říhová Zpracování grafického návrhu obálky: Marek Chalupník a Vladan Hanulík ISBN 978-80-7395-284-6 Obsah Předmluva 5 ÚVOD 7 Vysvětlení značek označujících jednotlivé pisatele 12 Ediční poznámka 12 EDICE VELIŠSKÉ FARNÍ KRONIKY Proslov 19 Dějiny farní osady velišské 21 Duchovní správcové někdejší farnosti čili plebánie velišské 24 Životopis farářů velišských 29 Přehled dějin farního chrámu Páně ve Veliši 38 Popis farního chrámu Páně 43 Velišská farnost v době působení P. Jana Tichého (1906–1919) 61 Velišská farnost v době působení P. Václava Javůrka (od 1942) 75 Děje a místopis farního domu a hospodářských budov 83 Děje a místopis farní školy 85 Ústav chudinský 89 Veřejné sochy, kříže a kapličky 92 Fase o příjmech a vydáních při starém farním beneficiu ve Veliši 95 Archiv – matriky 102 Knihovna 103 Záznam nadací mešních ve farnosti velišské 104 Filiální chrám Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie v Kostelci 106 Filiální kostel v Chyjicích 114 Filiální kostel sv. Prokopa v Nadslavi 120 Kaple sv. Matouše v Dolanech 123 Veřejná kaple sv. Antonína Paduánského v Jičínovsi (Jitčíněvsi) 125 Kaple sv. Jana Nepomuckého v Bukvici 128 Kaple zámecká sv. Rosy Limánské ve Vokšicích 130 Opis dopisu o zpronevěře Hynka Böhma 132 ŠPERKY MARIÁNSKÉ ZAHRADY 145 Prameny pro výzkum 148 Kronika versus účet – kritika údajů 150 Význam archivních pramenů pro dějiny umění 153 Význam kronikářských záznamů pro restaurování 155 Dokumentace památek v terénu 157 DROBNÉ PAMÁTKY 161 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 201 Předmluva Kronikou zpravidla rozumíme vyprávěcí pramen vzniklý z vůle za- davatele nebo z vlastní iniciativy pisatele. Vzniká za účelem zachycení, re- flexe a hodnocení historických událostí odehrávajících se na určitém území (farní, obecní kroniky) nebo ve společenství lidí (spolkové kroniky). Bývá psána zpravidla chronologicky a její obsah se řídí kontextem, v jakém vzni- ká. V případě velišské farní kroniky máme co do činění s velmi zajímavým pramenem, který obsahuje zápisy o historii farnosti, líčení soudobého dění, reflexi událostí širšího významu a zahrnuje také podrobné popisy církev- ních staveb a charakteristiku drobných památek nacházejících se v teritoriu někdejší velišské farnosti. Charakteristiku stavu památek, tak jak je viděly osoby žijící v době od sklonku 19. století do poloviny 20. století, lze při od- borném bádání využít různě. Editorky této publikace se rozhodly zpřístup- nit čtenářům velišskou farní kroniku formou edice a doplnit ji vylíčením současného stavu drobných památek. Tato publikace je výsledkem společné práce studentů Fakulty filo- zofické Univerzity Pardubice, kteří v zimním semestru roku 2009/10 na- vštěvovali seminář MAREG, a terénních výzkumů, které v průběhu letního semestru 2009/10 uskutečnili studenti Fakulty restaurování v oblasti bývalé velišské farnosti. Čtenářům se tak dostává do rukou dílo, jež je prvním pro- duktem vzájemné spolupráce obou fakult a vzniká v souvislosti s výzku- mem zaměřeným na Mariánskou zahradu. Dílo by nevzniklo bez pomoci řady osob, jež nezištně nabídly své rady, pomoc, zázemí a prostor pro vzájemnou výměnu informací. Rády bychom poděkovaly PhDr. Evě Bílkové, Mgr. Radce Janků a všem dal- ším zaměstnancům Státního okresního archivu v Jičíně za jejich vstřícnost a pomoc při dohledávání pramenů. Náš dík patří též řediteli této intituce, Mgr. Karlu Chutnému za odbornou konzultaci nad vznikající edicí. Za po- moc při dohledávání informací vděčíme také regionálním badatelům a nad- šencům, Mgr. Jaromíru Gottliebovi, panu Hynku Zlatníkovi, panu Karlu Neckařovi a zaměstnancům Regionálního muzea v Jičíně. Editorky děkují také P. Mgr. Pavlu Jandejskovi, duchovnímu správci arciděkanství v Jičíně, a panu Miloslavu Fišerovi, vikariátnímu asistentovi, za milou a vstřícnou pomoc při dohledávání důležitých údajů a pomoc při terénním výzkumu. Své poděkování bychom chtěly vyjádřit i Mgr. Martinu Rechtorikovi, archi- váři královéhradeckého biskupství, za vstřícnou pomoc a řadu cenných rad. Hlavní editorky děkují také všem spolupracovníkům, kteří poskytli své texty pro toto dílo, a zaměstnancům Univerzity Pardubice Mgr. Kateři- ně Čadkové, Mgr. Zuzaně Čevelové, PhD. a Mgr. Vladanu Hanulíkovi, kteří zajišťovali odborné i technické zázemí, jež si vyžádala příprava publikace. 5 ÚVOD Jana Stráníková Vyprávěcí prameny církevní provenience patří nejenom k nejstar- ším pramenům tohoto druhu, ale lze je řadit k nejstarším písemnostem vů- bec. Ve středověku, kdy kláštery představovaly ojedinělé ostrovy vzděla- nosti v jinak negramotném prostoru, zde vznikaly první písemné památky, většinou latinské. Čeština pronikla do textů kronik až v husitském a pohu- sitském období. Setkáváme se s ní ale spíše v městském prostředí, a to jak u oficiálních městských kronik, tak i u rodinných kronik a zápisků, které psali měšťané ze své vlastní iniciativy.1 V písemnostech vzniklých za kláš- terními zdmi a na farách vládla nadále latina.2 Už v roce 1735 vydala pražská arcibiskupská konsistoř nařízení o ve- dení farních kronik. Jeho dopad ale nebyl výrazný.3 Větší ohlas mělo naříze- ní vydané o sto let později, které definovalo, kdo má povinnost vést kroniku a jak by měl postupovat. Bylo vydáno v roce 1835 a začalo platit od 1. ledna následujícího roku. Jejím autorem byl Karel, hrabě Chotek (1783–1868), tehdejší nejvyšší český purkrabí.4 Nařízení mělo čtrnáct bodů5 a kromě stanovení povinnosti vést kroniku v každém městě a obci s právem trhu, v každé významnější lokalitě, na všech farách a v každém duchovním a svět- ském společenství definovalo, jak má kronika vypadat po formální stránce a co má obsahovat. Osoba, která byla jejím vedením pověřena, se měla vě- novat líčení dění v obci, farnosti či společenství, popisu regionálních udá- lostí a reflektovat také neobvyklé a významné události, měla se však zdržet vyjadřování vlastních úsudků a hodnocení. Chotek stanovil, že kronika má být psána latinsky nebo německy za použití kvalitního materiálu (papír, in- koust, vazba) a její stránky mají být číslovány. V nařízení bylo doporučeno věnovat se v úvodu kroniky vylíčení starších dějin města, resp. farnosti. Vědomí důležitosti vedení pamětních knih a kronik, která byla pro Chotka impulsem pro vydání výše zmíněného nařízení, přivedla již dří- ve řadu představitelů obcí, různých společenství a také duchovní k tomu, že vedli kroniky. Již před vydáním Chotkova nařízení byla na většině far psána nějaká pamětní kniha, jež zpravidla nesla název Liber memorabilium, Li- ber memoriae, Memorabilii parochiae nebo Consignatio rerum memorabilium apod. Její obsah byl ale naprosto různorodý a často závisel na osobní invenci fará- ře či zvyklostech, které zavedl dřívější duchovní správce. V těchto knihách nacházíme opisy privilegií, nařízení konzistoře, nadačních listin, seznamy duchovních správců farnosti, kostelního jmění a farního majetku, povin- nosti farníků apod. Po roce 1836 došlo na některých farách ke zřízení zce- la nové knihy, která byla vedena v souladu s nařízením. Jinde se zapisovalo nadále do předchozí pamětní knihy a pozměnil se jen obsah a rozsah zápisů tak, že si kronikář nadále všímal i skutečných dějin farnosti. Byly ale i fary, kde nebylo nařízení reflektováno vůbec. Vedení kronik bylo kontrolováno při pravidelných biskupských vizi- tacích, a pokud byla nalezena nějaká nedopatření, byl farář vybídnut k je- jich nápravě. Podle instrukcí konsistoře měl být obsah kroniky zaměřen 9 na