Státní oblastní archiv v Plzni - Státní okresní archiv Rokycany Archiv m Čsta Rokycany III. odd Člení (1771) 1850 - 1945 (1952) Inventá Ĝ EL NAD þ.: 13 AP.: 71 prom. hist. Petros Cironis Rokycany 1976 Obsah Úvod: I. Úvod do d Čjin m Čsta Rokycan 3 II. O Archivu m Čsta Rokycan všeobecn Č 13 III. D Čjiny a popis fondu 20 PĜíloha þ. 1 Seznam použité literatury 25 PĜíloha þ. 2 P Ĝehled registraturních systém Ĥ 26 PĜíloha þ. 3 Celková struktura fondu 32 Inventární seznam 33 - 2 - I. Úvod do d Čjin m Čsta Rokycan Rokycany pat Ĝí k jedn Čm z nejstarších þeských m Čst. První ov ČĜená písemná zmínka o nich pochází z roku 1110 a je obsažena v Kosmov Č Kronice þeské, ale hypoteticky jsou ješt Č starší. Jejich existence lze posunout až do 10. století. Václav Vladivoj Tomek v „D Čjepise m Čsta Prahy“ píše, že „Rokycany, Roudnice, Týn Horš Ĥv ve 12. století, ěeþice ve 13. století, nepochybn Č ale všecka tato místa již dávno p Ĝedtím byla oblíbená venkovská sídla biskup Ĥ pražských a nejv Čtší þást statk Ĥ biskupských , které nacházíme v pozd Čjších þasech, náležela jim rovn Čž od starodávna.“ Dle Kosmase „všecko, co za jeho þasu k biskupství pražskému náleželo (tj. v období 1106 – 1125, pozn. P. C.) bylo od Boleslava II. ud Členo nebo stvrzeno sv. Vojt Čchu.“ ýili soud Č podle této formulace, všechny statky náležející pražskému biskupství v dobČ života Kosmova (tj. v þetn Č Rokycan) byly ud Členy nebo stvrzeny svatému Vojt Čchu. K tomu je t Ĝeba dodat, že biskup Vojt Čch byl do své funkce potvrzen roku 983 císa Ĝem Ottou II. Ve Veron Č, ale již p Ĝedtím (11. þervna 982) byl vysv Čcen na pražského biskupa. Toho roku na po þest jeho vysv Čceni „kníže Boleslav ud Člil dobrovoln Č z lásky a potvrdil ob Čma (tj. biskupu Vojt Čchovi a své sest Ĝe abatyši Marii, pozn. P. C.) svatou mocí církevních zákon Ĥ vše, co podnes má a drží pražský biskup ve svém biskupství a o þ požádala abatyše, aby bylo dáno darem nebo k užívání jejímu klášteru.“ (viz Kosmas, Kronika þeská, str. 47, vyd. 1972). Uvážíme-li, že v dob Č Kosmov Č pat Ĝily Rokycany k pražskému biskupství, nabízí se nám tedy hypotéza, že mezi statky, které Boleslav II. daroval klášteru jeptišek sv. Benedikta (sv. Ji Ĝí) v Praze, byly i Rokycany. Stalo se tak roku 982. Roku 1110 byly Rokycany biskupskou vesnicí. Zde v lednu uvedeného roku patrn Č pod vlivem pražského biskupa He Ĝmana došlo k setkání knížete Vladislava I. s jeho bratrem Bo Ĝivojem II. a v p Ĝítomnosti n Čmeckého císa Ĝe Jind Ĝicha V. bylo násilným zp Ĥsobem rozhodnuto o knížecí stolec ve prosp Čch Vladislav Ĥv. Zvolení Rokycan za místo tak d Ĥležitého politicko-diplomatického jednání z Ĝejm Č nebylo jen náhodnou okolnost, ale sv Čdþí to o tom, že Rokycany v té dob Č byly významným statkem pražského biskupství, v kterém bylo možno zajistit jak ubytování, tak i veškeré ostatní náležitosti jak pro družinu Jind Ĝicha V., tak i pro ostatní þeské velmože, kte Ĝí se tu sjeli. V pozd Čjších desetiletích a stoletích význam Rokycan stoupá. D Ĥkazem toho je, že za pĤsobení pražského biskupa Tobiáše z Bechyn Č (1278 – 1296) byl rokycanský kostel s farou ohražen. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic v Čnoval Rokycan Ĥm zvýšenou pé þi – dosáhl toho, že zdejší kostel byl papežským listem povýšen roku 1362 na kolegiátní, což znamenalo, že roku 1363 týž arcibiskup dal listinou svolení ku z Ĝízení kláštera sv. Augustina s p Čti kanovníky a jedním proboštem. Koncem 14. století bylo samotné mČsto ohraženo hradbami a již roku 1399 dostali rokycanští m ČšĢané první významné privilegium – svobodn Č nakládat se svým jm Čním po þas života i po smrti. Toto privilegium bylo jim na vČþné þasy potvrzeno i jeho nástupcem Zby Ėkem Zajícem z Hasenburka roku 1406. - 3 - Je jisté, že nejv Čtší vliv ve m Čst Č m Čli, a to ve všech sférách života, katolíci. Je logické, že probošt a kanovníci rokycanského kláštera, jehož sídlem byla nyn Čjší budova okresního archivu a dČkanského ú Ĝadu, byli tuhými katolíky. Není tudíž divu, že na poþátku husitského hnutí hnízdem katolického a protihusitského odporu v Rokycanech byl práv Č rokycanský klášter augustinián Ĥ, kde se zrodilo 16 þlánk Ĥ namí Ĝených proti Mistru Janu Husovi. Ten napsal odpov Čć Rokycanským nČkdy v roce 1412, ale nedokon þil ji. Je celkem jisté, že i sami m ČšĢané byli zpo þátku siln Č nalad Čni proti husitskému hnutí a tudíž i po þátky ohlas Ĥ husitských byly v Rokycanech odmítavé. Sv Čdþí o tom nap Ĝ. i skute þnost, že když roku 1419 táhl plze Ėský husitský kazatel Václav Koranda se svým lidem ku Praze, Rokycanští jej odmítli s procesím pustit p Ĝes m Čsto a dokonce proti n Čmu vyslali ozbrojence. Koranda musel Rokycany obejít. Avšak 12. února 1421 p Ĝitáhl k m Čstu se svými vojsky Jan Žižka a Rokycanští se radili, zda se mají postavit na odpor nebo se s ním dohodnout. Nakonec pod slibem, že se nedotkne života a statk Ĥ m ČšĢan Ĥ, Rokycanští mu otev Ĝeli brány. Zdá se, že Žižkova vojska se m ČšĢan Ĥ nedotkla a vážn Č neohrozila jejich majetek. Ale práv Č p Ĝi obsazení Rokycan došlo k tomu, k þemu hlavn Č sm ČĜovalo husitské hnutí, totiž ke snaze vyvrácení ohromné moci církve. Klášter augustinián Ĥ byl vyplen Čn a t Čžce poškozen, rovn Čž i zdejší kostel. Velmi zle vylo naloženo s proboštem a kanovníky. Probošt (kn Čz Jan) byl dokonce uvržen do sudu a upálen v kostele. PĜíchod Žižkových vojsk do Rokycan zanechal mezi m ČšĢany zna þný vliv, protože v pozd Čjších letech a desetiletích náležely již Rokycany k jedn Čm z nejhorliv Čjších husitských m Čst vedle Tábora, Písku, Prachatic, Horaž ćovic, Sušice, Klatov, Domažlic a St Ĝíbra. Po odchodu táborit Ĥ z Rokycan se m Čsta zmocnili plze Ėští katolíci, kte Ĝí tu prosadili protihusitskou nadvládu (1421 – 1424), ale již v roce 1427 p Ĝechází Rokycany na stranu táborit Ĥ, nebo Ģ se tu jmenuje hejtmanem rokycanským a zárove Ė na blízkém Vildštejn Č P Ĝibík z Javora a po n Čm Olfart z Javora, oba táborité. Od roku 1430 byl tu rychtá Ĝem a pak táborským hejtmanem Svojše ze Zahrádky, pĤsobící v této funkci do roku 1436. Toho roku bylo mČsto králem Zikmundem zastaveno za 1200 kop groš Ĥ pražských Janu Malovcovi z Pacova a to i s vesnicemi Litohlavy, Újezd a Nadryby. Po Janu Malovcovi se Rokycany dostaly do držení sp Ĝízn Čného rodu Švamberk Ĥ, kte Ĝí byli stoupenci víry katolické, což rokycanští m ČšĢané podobojí t Čžce snášeli. Posledním z držitel Ĥ švamberských byl Zden Čk ze Švamberka a na P Ĝimd Č, od n Čhož roku 1498 král Vladislav II. Rokycany vykoupil i s vesnicemi za 1200 kop groš Ĥ þeských. Zna þnou sumou ke svému vykoupení z moci Švamberk Ĥ pĜisp Čli i sami m ČšĢané. Tím Rokycany byly p Ĝipojeny ke královské komo Ĝe, avšak nebyly po þítány mezi m Čsta královská a hrozilo stálé nebezpe þí,k že ztratí své politické i hospodá Ĝské vymoženosti a že se op Čt stanou zástavou nebo prodejem þi darováním majetkem církve. Tato hrozba se také brzy uskute þnila, nebo Ģ zbožný král Vladislav p Ĝenechal všechen ro þní plat plynoucí z m Čsta a vesnic proboštu rokycanskému a kapitule kostela pražského (jeden díl proboštovi a 2 díly platu kapitule). - 4 - Tím se zvýšilo nebezpe þí, že Rokycany budou navráceny pražskému arcibiskupství. Situace se pro Rokycanské p Ĝízniv Č zm Čnila po té, kdy zdejší proboštství bylo zrušeno, protože drtivá v Čtšina mČšĢan Ĥ se hlásila k ví Ĝe podobojí a ve m Čst Č bylo jen pár katolík Ĥ. Proboštství bylo zrušeno roku 1546. Téhož roku Rokycanští p Ĝisp Čli králi k vedení války tzv. šmalkaldské sumou 500 kop groš Ĥ þeských (1000 kop groš Ĥ míšenských) a za to jim král dal do zástavy proboštství i se statky. Rokycanští b Čhem p Ĝedchozích let získali i Ĝadu významných privilegií, takže v politickém a hospodá Ĝském ohledu se Rokycany nelišily od ostatních královských m Čst a jejich význam zna þnČ stoupl. Rokycanští v té dob Č byli zna þnČ p Ĝiþinliví a neustále zv Čtšovali sv Ĥj majetek. Nap Ĝ. roku 1532 koupili vesnice Leve þ a Chylice, roku 1533 koupili ves Nynice, roku 1544 p Ĥl vsi ýížkova a pĤl vsi P Ĝešína, roku 1553 koupili Hradecko, roku 1557 koupili za 2500 kop groš Ĥ ves Tymákov, Mokrouše, Cháchov, les ýilinu a Ho Ĝejší Lukavici a posléze roku 1567 koupili i druhou polovici vsí ýížkova a P Ĝešína. V té dob Č náležely Rokycany k bohatým þeským m Čst Ĥm. Rokycany se v té dob Č skládaly ze t Ĝí þtvrtí a to ohrazeného m Čsta, p Ĝedm Čstí Pátku a pĜedm Čstí Kamení (rovn Čž se uvádí p Ĝímo ve m Čst Č i lokalita Dvo Ĝišt Č, o které zatím nelze Ĝíci nic konkrétního). V druhé polovin Č 16. století p Ĝiznávaly Rokycany 180 – 190 obydlených dom Ĥ, z kterých se platila tzv. bern Č domovní da Ė. K m Čstu pat Ĝilo kolem 150 poddaných osob z vesnic. Tato vynikající hospodá Ĝská situace a þetné intervence a p Ĥjþky králi zp Ĥsobily, že Rokycanští kone þnČ dosáhli svého cíle. Roku 1584 bylo m Čsto Rudolfem II. povýšeno na královské i když finan þní þást, kterou Rokycanští museli zaplatit, byla také pĜíslušn Č „královská“ - totiž 6000 kop groš Ĥ. Nepo þítaje v to zna þné presenty, výdaje na dlouhé služební cesty, výdaje na Ĝadu jiných úĜedních výkon Ĥ a soukromých jednání.