Západo česká univerzita v Plzni Fakulta filozofická Bakalá řská práce 2017 Kate řina Kordasová Západo česká univerzita v Plzni Fakulta filozofická Katedra antropologie Studijní program Antropologie Studijní obor Sociální a kulturní antropologie Bakalá řská práce Rozdíly mezi m ěstským a venkovským h řbitovem: Případ Ho řovic a Mrtníka Kate řina Kordasová Vedoucí práce: Mgr. Daniel Sosna Ph.D Katedra antropologie Fakulta filozofická Západo česká univerzita v Plzni Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatn ě a použila jen uvedených pramen ů a literatury. Plze ň, duben 2017 ………………………… Pod ěkování: Touto cestou bych ráda pod ěkovala vedoucímu mé bakalá řské práce, panu doktoru Danielu Sosnovi, za veškerou jeho pomoc, ochotu a pevné nervy. Svým rodi čů m za to, že mne celou dobu mého studia podporovali. A v neposlední řad ě pat ří obrovský dík mému manželovi, který mi byl tou nejv ětší oporou. A rovn ěž d ěkuji všem respondent ům a známým, bez kterých by tato práce nevznikla. Vám všem up římn ě děkuji. Obsah 1. Úvod ……………………………………………………………………………7 1.1 Cíl výzkumu…………………………………………………………….9 1.2 Výzkumné otázky……………………………………………………...9 2. Hřbitov …………………………………………………………………….…10 2.1. Historie h řbitov ů………...................................................................10 2.1.1. Poh řební ritus v paleolitu………….………..……………..…10 2.1.2. Poh řební ritus Říman ů……………………………………….11 2.1.3. Poh řbívání v Čechách………………………………………..11 2.2. H řbitov v Mrtníce………………………………………………...……..13 2.2.1. Hvozdec – Mrtník……………………………………………..13 2.2.2. Založení h řbitova v Mrtníce………………………………….13 2.3. H řbitov v Ho řovicích…………………………………………….……..14 2.3.1. Ho řovice…………………………………………………..…..14 2.3.2. Založení h řbitova v Ho řovicích………………………..……14 3. Ve řejný prostor ……………………………………………………………..15 4. Metodologie …………………………………………………...……………17 4.1. Polostrukturované rozhovory……………………………….………...17 4.2. Nezú častn ěné pozorování………….…………………………………17 4.3. Zpracování a analýza dat………….……...………….……………….18 5. Výsledky ……………………………………………………………………..19 5.1. Pojem h řbitov………………………………………………….………..19 5.2. Sociální praxe……….………………………………………………….20 5.3. Kostel na h řbitov ě………….…………………………………………..21 5.4. Ob řadní sí ň na h řbitov ě……..…………………………..…………….22 5.5. Emoce…………………………………………………………………...22 5.6. Porovnání výsledk ů z rozhovor ů a nezú č. pozorování………….....23 5.7. Porovnání h řbitov ů……………………………………………………..25 6. Diskuze ……………………………………………………………...……….27 7. Záv ěr………………………………………………………………………….28 8. Seznam literatury a pramen ů……….……………………………………30 9. Resumé ………………………………………………………………………32 10. Přílohy ………….…………………..…………………………….…………33 1 ÚVOD Hřbitov m ůže být zdrojem ponau čení, jež bude promlouvat ke všem živým a nikdo je neodmítne vyslechnout. H řbitov nás u čí, že smrt není jen zánik. H řbitov je d ůkazem, že zde existuje nekone čný kolob ěh zrození a smrti [Ariés 2000b: 282]. Hřbitov mne vždy fascinoval. Za bílého dne i za tmy ve mne vyvolával zvláštní pocit, jako žádné jiné místo. Se zájmem jsem procházela mezi hroby, četla jména na náhrobcích a p ředstavovala si, jak asi žili ti lidé, jejichž ostatky se nacházejí v hrobech pod zemí. Byť jsem na h řbitov vždy chodila ráda, vzbuzoval ve mn ě jakýsi nepopsatelný respekt. Dodnes nevím, zda to bylo úctou k zem řelým, monumentálností objektu či jeho historií. Z řejm ě kombinací toho všeho. S jistotou mohu říci, že h řbitovy a jejich návšt ěvy chápu jako přirozenou sou část svého života. H řbitov je však úzce spjat se smrtí a tedy (ve většin ě p řípad ů) se ztrátou milované osoby, což m ůže v některých lidech vyvolávat pocity smutku nebo deprese. P řesto či práv ě proto jsem se rozhodla svou bakalá řskou práci v ěnovat práv ě h řbitov ům. Nejen, abych zjistila, zda je má domn ěnka, že h řbitov vyvolává u lidí p řevážn ě jen smutek, pravdivá, ale hlavn ě abych zjistila, jaký je vztah mezi tímto specifickým ve řejným prostorem a sociální praxí a zda m ůže význam h řbitova ovlivnit jeho geografické umíst ění. Výzkum své bakalá řské práce jsem zam ěř ila na lokalitu Ho řovic. Menších h řbitov ů je v okolí pom ěrn ě hodn ě, ale já si vybrala h řbitov v Mrtníce, který je nejblíže osad ě Ne řežín, kde jsem vyr ůstala a druhý h řbitov, p římo v Ho řovicích, kde již n ěkolik let žiji. Sb ěr dat jsem provád ěla od srpna 2014 do ledna následujícího roku. Výzkum byl proveden na základ ě nezú častn ěného pozorování a polostrukturovaných rozhovor ů. Výzkumu se zú častnilo celkem dev ět respondent ů ( čty ři muži a pět žen) ve v ěku 14-79 let. Pro korektnost byly všechny rozhovory anonymní, pro jejich lepší zpracování byl vždy uveden pouze v ěk, pohlaví a iniciály respondenta. By ť je primární funkcí h řbitova uložení lidských ostatk ů, ve své práci budu h řbitov chápat spíše jako ve řejný prostor, tedy jako místo p řístupné všem lidem, neboli jako místo, kde m ůže docházet a dochází k ur čité sociální interakci. Sociologická teorie definuje ve řejný prostor zpravidla jako takový prostor, do n ějž mají všichni lidé za normálních okolností zákonný p řístup [Atkinson 2003: 1830]. Jde o „nesoukromé části m ěstských sídel, kde se 7 setkávají lidé, kte ří nejsou jeden druhému osobn ě známi nebo jsou si známi pouze kategoricky“ [Lofland 1989: 453]. Samotné poh řbívání bylo dlouho v centru pozornosti p ředevším archeolog ů, jelikož hroby byly nej čast ěji dochovaným artefaktem vypovídajícím o minulých kulturách. O poh řební ritus se pak následn ě za čali zajímat sociální a kulturní antropologové, etnografové a historikové. Koncem 20. století pak toto téma proniklo i do sociologie [Nešporová 2013: 101]. Každá spole čnost i její jednotlivý členové se pro vytvo ření a zachování vlastní identity musí dokázat vyrovnat s „vlivem mezních zkušeností“, mezi n ěž pat ří práv ě i smrt [Berger, Luckmann 1999: 101]. Podoba poh řebních ob řad ů je do zna čné míry závislá na rozdílných formách spole čenské organizace a jejích demografických zdrojích [Durkheim 2002]. Zejména v malých spole čnostech totiž smrt není pouze záležitostí jedince, ale celé skupiny, jejíž celistvost a solidaritu narušuje [Malinowski 1954: 47-53]. Sociální antropolog Bronislaw Malinowski považoval náboženství a potažmo náboženské rituály za prost ředek pomáhající zachování mentální integrity nejen jednotlivých pozůstalých, ale i celé skupiny. Spole čně vykonané poh řební rituály potvrzují a obnovují integritu skupiny [Friedman 1982: 67]. 8 1.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je odhalit, jak respondenti chápou a vnímají h řbitov, jakožto ve řejný prostor a jakou roli hraje geografické umíst ění hřbitova, tedy zda se sociální praxe m ěstského h řbitova liší od h řbitova venkovského a zda je vnímání respondent ů ovlivn ěno faktem, že sou částí venkovského h řbitova je kostel. Výzkum také zahrnuje porovnání výsledk ů z rozhovor ů s respondenty a vlastního nezú častn ěného pozorování na zkoumaných h řbitovech. 1.2. Výzkumné otázky Bakalá řská práce se v ěnuje h řbitovu, jakožto ve řejnému prostoru a sociální praxi. Pro lepší orientaci a zpracování je tato problematika rozd ělena na t ři hlavní otázky: 1) Co si lidé představí pod pojmem „h řbitov“? 2) Jaký je vztah mezi prostorem a sociální praxí? 3) Ovliv ňuje návšt ěvníky fakt, že sou částí venkovského hřbitova je kostel a sou částí m ěstského ob řadní sí ň? 9 2 H ŘBITOV Hřbitov – pojem, kterým v našem jazyce ozna čujeme prostor, který slouží k uchování lidských ostatk ů, bu ďto inhumací (uložení t ěla do zem ě) nebo v urnách (mrtvé lidské tělo spáleno b ěhem kremace a popel uložen do urny) [Ariés 2000b: 42]. 2.1. Historie h řbitov ů 2.1.1. Poh řební ritus v paleolitu Lidské ostatky se uchovávají (poh řbívají) zám ěrn ě, lidé tak činí pod vlivem ur čité ideologie v rámci konkrétního rituálu, který je typický pro jeho spole čnost či kulturu. Mrtvé t ělo se b ěhem n ěj vrací do volné p řírody. Poh řbívání je privilegiem malých populací v málo osídlené krajin ě – je zde kladen d ůraz na hygienu, aby se p ředešlo možným infekcím. Zvyk ukládat zem řelé do zám ěrn ě vyhloubených hrobových jam se objevil již u neandrtálc ů, kte ří tyto jámy hloubili v osídlených jeskyních a pod skalními p řevisy. U moderního člov ěka je hloubení takovýchto jam zcela běžné. Na moravských sídlištích jsou jámové hroby vzácné, hroby byly ukládány na povrch do takzvaných „hrobových l ůžek“. To bylo z řejm ě zp ůsobeno rozsáhlým permafrostem, který v pleistocénu pokrýval zna čnou část st řední Evropy. Tyto m ělké hroby bylo nutné chránit jinak. K tomuto ú čelu hojn ě sloužily mamutí lopatky. V některých p řípadech byly využity balvany ze su ťových p říkrov ů. Sekundární poh řby, tedy „poh řbívání nadvakrát“ jsou doloženy již pro paleolit, z řejm ě proto, že v zimním období v oblastech s trvale zmrzlou p ůdou nezbývalo jiné řešení. Odlišný je však rituální sekundární poh řeb, kdy jsou kosti zám ěrn ě vybírány a upravovány dle schématu, které je zakotveno v tradici a má sv ůj specifický symbolický význam. Za nejstarší projev funebrálního ukládání je považován kefalický kult, kdy byly úmysln ě odd ělovány lebky, které byly následn ě uchovány. Dalším zp ůsobem, jak uchovat lidské ostatky, je mumifikace, kdy šlo o co nejdelším a nejlepším zp ůsobem uchovat lidské t ělo. Mumifikace se extrémn ě praktikovala v ideologii starov ěkého Egypta. V mladší prehistorii k mumifikaci nebo jiné konzervaci m ěkkých tkání nedocházelo nebo se alespo ň nic nedochovalo. Pokud už se n ěco z této doby dochovalo, šlo z řejm ě o náhodu, jako tomu bylo u slavného Ötziho [Svoboda 2014: 144-146]. 10 2.1.2. Poh řební ritus Říman ů Římané v ěř ili, že duše jejich zem řelých p ředk ů mohou p ůsobit i na duše živých, proto považovali poh řební ob řady za velmi d ůležité. První žárové poh řby byly objeveny v prostorách Fora Romana a pocházejí z 8.