Peša, Využívání jeskyní v mladší době bronzové až halštatské ... 47–132 Využívání jeskyní v mladší době bronzové až halštatské ve vybraných oblastech střední Evropy Höhlennutzung in der jüngeren Bronzezeit und Hallstattzeit in ausgewählten Gebieten Mitteleuropas Vladimír Peša Předloženo redakci v prosinci 2005 Předkládaná studie shrnuje současné poznatky o využívání jeskyní v mladší době bronzové až době halštatské a na základě geomorfologie skalních dutin, nálezových situací a druhové skladby nálezů se pokouší o obecnou interpretaci lokalit. Pozornost je věnována především lokalitám na území ČR a přilehlých oblastí Německa; za klíčovou oblast autor považuje Franckou Albu v Bavor- sku. Při sledování polohy jeskyní v rámci sídelní sítě se zdá být nápadná souvislost mezi hradišti a jeskyněmi v jejich areálu; jeskyně v těchto případech měly zřejmě specifický význam. Nejnápadnější skupinu představují kultovní jeskyně, které je bezpečně možné vztáhnout na propasti (Schachthöhlen), úzké puklinové jeskyně, případně na další lokality (tmavé, vlhké). Charakteristické nálezy představují lidské kosti a bronzové předměty. Podobné nálezové soubory z tmavých, horizontálních, někdy krápníkových jeskyní autor naopak připisuje pohřebním jeskyním a pokouší se podle analogií mimo střední Evropu rekonstruovat jejich původní podobu. Nálezově chudší jsou naopak světlé prostorné jeskyně a převisy, kde chybí jak lidské kosti, tak kovové a další předměty mimo zlomky nádob. I přes dobrou využitelnost těchto prostor k obývání a výrobním činnostem v nich nejsou zjištěny odpovídající archeologické situace a nálezy. Diskutovány jsou také změny v charakteru nálezových situací, k nimž došlo v důsledku procesu archeologizace nebo přírodních událostí a které mohou změnit celkovou interpretaci lokalit. střední Evropa, speleoarcheologie, doba bronzová a halštatská, kultovní a pohřební jeskyně The use of caves in the Late Bronze Age to Hallstatt period in selected areas of Central Europe This study provides a summary of current knowledge regarding the use of caves in the Late Bronze Age and Hallstatt period, and on the basis of the geomorphology of rock cavities, finds contexts and secondary finds composition attempts to provide a generali- sed interpretation of such sites. Attention focuses mainly on sites in the Czech Republic and adjacent parts of Germany; the author regards Fränkische Alb in Bavaria as a key site. In considering the location of caves within the framework of the settlement net- work, there would appear to be a pronounced connection between the existence of hillforts and caves within their areas; caves in these cases were evidently of specific significance. The most striking group comprises cultic caves, which can securely be linked to chasms (Schachthöhlen), narrow fissure caves and sometimes other (dark, damp) sites. Human bone and bronze items are charac- teristic finds. Similar finds from dark, horizontal or sometimes stalactite caves are by contrast ascribed by the author to burial caves, with an attempt to reconstruct their original form through analogies from outside Central Europe. Fewer finds come from the lighter, more spacious caves and overhangs, which are missing not only human bone but also metal and other items, with the exception of pottery fragments. Despite the usefulness of such spaces for dwelling and production activities, no archaeological situations or finds reflecting such have been identified within them. Also discussed are the changes in the character of the finds situations – arising as a result of the process or archaeologisation or from natural events – which could change the overall interpretation of sites. Central Europe, speleoarchaeology, Bronze Age & Hallstatt, cultic and burial caves 1. Úvod Téma využívání jeskyní v postpaleolitickém období kras a Moravský kras – nenavazují bezprostředně na stálo dlouhou dobu mimo zájem archeologů v Čechách zemědělsky nejúrodnější krajinu, které je po archeolo- a na Moravě. Jeskyně byla chápána spíše jako přírodní gické stránce věnována vždy větší pozornost. Chyběla kuriozita, než jako rovnocenná archeologická lokalita tedy i potřeba komplexního přístupu ke krajinně růz- k sídlištím či hradištím. Také prostorová omezenost norodému krasovému území stejně jako nutnost klade- jejich výskytu a zpravidla nepříliš výrazná nálezová ní otázek, zabývajících se samotnou podstatou lidské situace – daná především menší velikostí našich jes- přítomnosti na těchto často až extrémních jeskynních kyní – nijak nepřispívala k větší pozornosti o tento lokalitách. typ lokalit. Podíl na tomto stavu má jistě také skuteč- První významné období zájmu o české jeskyně, avšak nost, že naše nejznámější a v uplynulých sto letech stále ještě zaměřené spíše na jejich starší – paleolitický nejprozkoumanější oblasti s výskytem jeskyní – Český a mezolitický – úsek, skončilo úmrtím Jaroslava Petrbo- PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ XCVII, 2006 47 Peša, Využívání jeskyní v mladší době bronzové až halštatské ... 47–132 ka (1960) a především Františka Proška (1958). Právě F. Prošek zahájil velké množství výzkumů prakticky na celém území tehdejšího Československa a jako první pro- nikl i do oblastí kvádrových pískovců severních a východních Čech (Český ráj, Polomené hory, Broumov- sko); publikovat ovšem mnoho nestihl. Teprve po 20 letech (na sklonku 70. let) Český kras znovu archeologic- ky objevili tentokrát speleologové a zavdali tak podnět k odborným archeologickým výzkumům (Václav Matou- šek, Slavomil Vencl), které však nepřerostly v soustavný archeologický výzkum širšího regionu (ojedinělým poku- sem je studie V. Matouška: Matoušek 1993a). Od polovi- ny 90. let je značná pozornost věnována oblastem s výskytem pískovcových skalních dutin, a to jak ve vztahu k holocénnímu vývoji krajiny (Václav Cílek, Vojen Ložek), tak k jejímu pravěkému osídlení (Petr Jenč, Vladimír Peša, Jiří A. Svoboda). V Moravském krasu probíhaly výzkumy podstatně dříve, od druhé poloviny 19. století, a již tehdy narážely na překopané jeskynní sedimenty, které dokládaly bohaté využívání jeskyní v průběhu novověku (Peša Obr. 1. Zkoumané území na mapě Evropy. Kresba redakce. — Abb. 1. Das 2002). Předválečné výzkumy zpravidla nedosáhly Arbeitsgebiet auf der Karte Europas. Zeichnung Redaktion. potřebné dokumentační přesnosti při vyzvedávání postpaleolitických nálezů a tyto nálezy dosud nebyly revidovány. Z převážné části bohužel nebyl publikován ani mladší materiál z četných revizních výzkumů, které dovaného období (obr. 2). Zajímavé lokality z dalších probíhaly od 50. do 80. let 20. století na většině zdej- regionů (především ze Slovenska) jsou uvedeny ších speleoarcheologických lokalit. v druhé, diskusní, části. Zde se zamýšlím nad různými možnostmi využívání středoevropských jeskyní, tak jak Teoretickými úvahami na téma postmezolitického se jeví ve světle nálezových situací a archeologického využívání skalních dutin se u nás zabýval Václav materiálu. Chronologické vymezení bylo zvoleno Matoušek (Matoušek 1987; 1993; 1996; 1999; Matou- záměrně, protože právě období od mladší doby bronzo- šek – Peša 1998; Sklenář – Matoušek 1994, 128 ad.). vé do pozdní doby halštatské představuje jednu ze tří Protože stav české pramenné základny neumožňuje nejintenzívnějších etap ve středoevropském využívání jednoznačné závěry, je nutné obrátit pozornost i na jeskyní (srov. Sklenář – Matoušek 1994, Abb. 81–82; sousední regiony s výskytem skalních dutin. Doposud Matoušek 1999). V. Matoušek upřednostňoval souhrnné publikace, které však zpracovávají důkladně jen území s omeze- ným počtem lokalit (Durynsko, Krakovsko, pohoří Ith, 2. Typologie speleoarcheologických lokalit Štýrsko). Krasové oblasti s větším množstvím lokalit – a tedy i s větší pravděpodobností zachycení mimořád- Skalní dutiny využívané v průběhu minulosti člově- ných nálezových situací, umožňujících bližší interpre- kem patří k nejvariabilnějším typům archeologických taci – však zpravidla souhrnně publikovány nejsou lokalit. Postavíme-li vedle sebe např. převis, krápníko- (Francká Alba), a pokud ano, tak formou stručných vou jeskyni a propast, mají na první pohled jen málo přehledů (Moravský kras, Slovensko). Z výše uvede- společného kromě toho, že to jsou přírodní útvary ných regionů přitom považuji za nejinspirativnější a potenciální archeologické lokality. Jejich odlišný tvar – a pro téma zabývající se funkcí jeskyní nejvýznamnější (morfologie), klimatické podmínky (speleoklima – např. právě Franckou Albu, která se však prvního souhrn- Přibyl et al. 1992) a v mnohých případech i specifické nějšího zpracování (i tak jde pouze o její střední část) působení na lidskou psychiku – ať už subjektivní, nebo dočkala teprve v r. 1997 (Stoll-Tucker 1997). Převážně v hlubších tmavých prostorách objektivní (tzv. senzo- 1 jsou tedy výsledky zdejších, více než sto let trvajících rická deprivace ) – pravděpodobně hrály roli při volbě výzkumů publikovány v dílčích zprávách a studiích. příslušné lokality člověkem a také při způsobu jejího Archeologickými nálezy z franckých jeskyní se u nás, využití. Základem každého deskripčního a funkčního pokud je mi známo, dosud nikdo podrobněji nezabýval. systému je rozdělení lokalit podle společných charakte- ristik, které vystihují rozdíly mezi dílčími skupinami Předkládanou studii tvoří dvě části. První předsta- a umožňují vzájemné porovnávání. V případě skalních vuje jednotlivé oblasti s výskytem skalních dutin dutin je pokus o typologické třídění o to složitější, pro- v rámci vymezeného území (obr. 1, 2), charakterizuje tože lokality nabízejí tři odlišné úrovně posuzování,