Internet Památková péče na českém internetu ............................................................................... 49 Ondřej Seifert: Památková péče - státní správa - Kutná Hora ........................................ 51 Hana Šnajdrová: Poskytování příspěvků na zachování a obnovu kulturních památek v roce 1999................................................................................................................. 54 Bibliografie P. Pauliš: Přehled montanistické literatury vztahující se k okresu Kutná Hora z let 1989-1998 .................................................................................................................. 59 KUTNOHORSKO ISBN 80-902719-3-6 ISSN 1212-6098 VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK 2/99 Nakladatelství a vydavatelství Půdorys voršilského kláštera v Kutné Hoře. Dokončena byla tři křídla (vyznačena tečkovaně). Základy barokního kostela byly nalezeny před rokem 1900 při stavbě dnešní kaple. (Ke článku Dějepis kláštera Voršulinského na Horách Kutnách.) Průčelí klášterního kostela v dostavěné (vlevo, B. Ohman kol. r. 1900) a projektované podobě (vpravo, K. I. Dientzenhofer, kol r. 1740). Barokní kostel měl mít přibližně dvakrát větší výšku a čtyřikrát větší plochu. VÝVOJ STRUKTURY POZEMKOVÉ DRŽBY A ZEM ĚDĚLSKÉ "VELKOVÝROBY" NA OKRESE KUTNÁ HORA Pavel Novák Zatímco vývoji Kutné Hory a v menším m ěř ítku i Čáslavi p řípadn ě dalších obcí kutnohorské- ho okresu byla zejména ve starším období v ěnována náležitá pozornost, okresu jako celku se krom p řehledu Kutnohorsko 1 nikdo systematicky nev ěnoval. P řesto však existuje historická resp. vlastiv ědná literatura, která se vývojem pozemkové držby do jisté míry zabývá. Jde o vlastiv ědnou publikaci Kutnohorsko 2, kde u řady obcí lze vysledovat v jejich d ějinách vývoj pozemkové držby v daném mikroregionu. Pro bývalé Čáslavsko takováto literatura chybí. Pouze do jisté míry ji nahrazuje Um ěleckohistorický popis okresu Čáslavského. 3 Ješt ě slab ěji je zastoupena ta část okresu, která d říve pat řila do okresu Dolní Kralovice. 4 P ři pokusu o rekonstrukci pozemkové držby na Kutnohorsku bylo nutno využít publikovaných edicí archivních pramen ů.5 Jedná se p ředevším o poz ůstatky desek zemských, o Berní rulu a dále o Tereziánský katastr pro tytéž kraje. Pro mladší období poskytuje dostatek údaj ů Schaller ův a Sommer ův Popis království českého 6. Pro druhou polovinu 19. a pro první polovinu 20. století zachycuje strukturu pozemkové držby i zem ědělské velkovýroby jednak schématismy vel- kostatk ů a jednak výsledky pozemkové reformy. 7 Pramenem jiného druhu, d ůležitým zejména pro poznání st ředov ěkého osídlení Kutnohorska, jsou Profousova Místní jména v Čechách i Sedlá čkovy Hrady a zámky a jeho historický místopisný slovník. 8 Řadu informací poskytují i archivní fondy jednotlivých velkostatk ů. P ředkládaná studie si v žádném p řípad ě neklade nárok na úplnost. Zejména informace o st ředov ěkém období jsou zna čně neúplné a n ěkdy si proti řečící. P ři detailním studiu zejména zemských desek jist ě vyplynou další jednotlivosti o vývoji n ěkterých obcí na Kutnohorsku, domnívám se však, že základní obraz m ěnící se struktury pozemkové držby, tím mén ě pak struktury zem ědělské výroby, se tím nezm ění. Studie je koncipována tak, že v pr ůř ezu po stoletích ukazuje vývoj pozemkové držby jed- notlivých sou časných katastrálních území resp. obcí vždy k polovin ě století. V části v ěnované zem ědělství nazna čuje hlavní zm ěny, které probíhaly ve vrchnostenském hospodá řství. 9 1 M. Kapavíková, Kutnohorsko, Kutná Hora 1978; R. Š ťastný, Kutnohorsko, Kutná Hora 1960. 2 A. Zavadil, Kutnohorsko slovem a obrazem II/1, Kutná Hora 1912, II/2, Kutná Hora 1914. Díl jedna neexistuje, v SOkA jsou uloženy pouze osnovy jednotlivých kapitol. Velkostatky a pozemková držba byly jednou z nich. 3 A. Birnbaumová, Soupis památek historických a um ěleckých v Čechách, XLIV Politický okres čáslav- ský, Praha 1929. 4 A. N. Vlasák, Okres benešovský, Nástin statistickohistorický, Benešov 1874. 5 J. Emmler, Poz ůstatky desk zemských roku 1541 poho řelých, Praha 1870; F. Beneš, Berní rula 10-11, kraj čáslavský, Praha 1955; M. Haasová, Berní rula 18-19, kraj kou řimský, Praha 1952; P. Burdová, Tereziánský katastr český sv. 3, Dominikál, Praha 1970. 6 J. Schaller, Topographie des Konigreichs Bohmen, IV Čáslavský kraj, Praha 1788, Kou řimský kraj X, Praha 1788; J.G. Sommer, Das Konigreich Bohmen statistisch-topographisch dargestellt, Čáslavský kraj díl XI, Praha 1843, Kou řimský kraj XII, Praha 1844. 7 I. Tittel, Schematismus zemskodeskových statk ů, Praha 1910; F. Sv ětni čka - A. Lustig, Schematismus velkostatk ů v Čechách, Praha 1932; J. Voženílek, P ředb ěžné výsledky československé pozemkové re- formy, Praha 1932. 8 A. Sedlá ček, Hrady, zámky a tvrze v Království českém, díl 12. Čáslavsko, Praha 1900, díl 15. Kou řim- sko, Praha 1927; A. Sedlá ček, Úplný místopisný slovník Království českého – část historická, Praha b.d.; A. Profous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, p ůvodní význam a zm ěny, Praha 1947-57. 9 Za pr ůř ezové body byla zvolena data 950, 1050, 1150, 1250, 1350, 1450, 1550, 1654, 1750, 1843, 1932. Zatímco až do p ředb ělohorského období byla data zvolena pouze jako st řed století, pozd ější data 1 První zmínky o osídlení Kutnohorska pocházejí již z 10. století. Týkají se však pouze Ma- lína, který pat řil k významným hradištím ve vlastnictví rodu Slavníkovc ů soupe řících s P ře- myslovci o moc ve stát ě. Z následujícího století pochází již více údaj ů. Čáslav tehdy byla ve vlastnictví panovníka a sídlil zde hradský správce spravující zdejší hradský obvod pokrývající z řejm ě p řevážnou část dnešního okresu Kutná Hora. Panovník však nebyl jediným pozemkovým vlastníkem na Kut- nohorsku. Dalšími vlastníky byly p ředevším církevní instituce. P ředevším to byl Sázavský klášter založený roku 1034, který z řejm ě kolonizoval své okolí a založil tak řadu obcí. Z 11. století však je jmenovit ě uvedena pouze Sázava a Jakub. P řítoka pat řila v polovin ě 11. století olomouckým biskup ům. Objevil se i první vlastník z drobné šlechty vlastnící ves resp. tvrz Chabe řice. Po vyvražd ění Slavníkovc ů pat řil Malín P řemyslovc ům. Koloniza ční činnost klášter ů se výrazn ě rozší řila ve století dvanáctém. Vedle Sázavského kláštera byl roku 1142 založen klášter v Sedlci, který jednak dostal darem n ěkteré vesnice a jednak n ěkteré sám založil. Ve dvanáctém století je jmenován pouze Hlízov, Sedlec, Malín, Přitoky, Bylany a Chotusice. Základ pozemkového vlastnictví však byl klášteru v ěnován jeho donátorem šlechticem Miroslavem z Cimburka. M ůžeme tedy na Kutnohorsku již ve dvanác- tém století p ředpokládat šlechtickou državu. 1 Ostatn ě Miroslav nebyl jediným šlechtickým vlastníkem na okrese. Malá šlechtická sídla, nejspíše tvrze, byla již i v Jakubu, T řebonín ě a ve Vrdech. Své domínium rozší řil i Sázavský klášter Získal zejména n ěkteré obce na Zbýšovsku, kde založil proboštství. Na Kutnohorsko však zasahovalo i dominium Vilémovského kláštera, jemuž zde pat řily Vla čice. Podstatn ě bohatší údaje se dochovaly pro 13. století, kdy z řejm ě na Kutnohorsku dospíva- la do své vrcholné fáze kolonizace spojená se zakládáním nových vesnic. Zatímco pro 11. století máme k disposici údaje o p ěti dnešních katastrálních územích okresu z 215, pro 12. století již o 15, tak pro 13. století již víme o 57 katastrálních územích. Tehdy se již pln ě rozvi- nula sv ětská kolonizace a v jejím d ůsledku již zcela b ěžn ě vznikala drobná, ale již i v ětší šlechtická sídla. Podle dochovaných, nicmén ě jist ě neúplných pramen ů, bylo ve 13. století na okrese 32 pozemkových vlastník ů, z nichž tém ěř 80% vlastnilo jedinou ves a dalších více jak jsou dána rokem šet ření, jako to bylo v p řípad ě Berní ruly a Tereziánského katastru, ješt ě mladší data se odvíjí od vydání pramen ů, podle nichž byla studie zpracována. V p ředb ělohorském období jsou prame- ny zna čně neúplné, čím starší, tím neúpln ější. Velmi často není zjistitelné, kdo byl vlastníkem dané obce přesn ě k polovin ě století. V tomto p řípad ě je vzato datum informace nejbližší polovin ě století. P řednost byla dána t ěm dat ům, která již postihla n ěkteré významné zm ěny jako byly nap ř. husitské války, proti- habsburský odboj a pod, které výrazn ě zm ěnily pozemkovou držbu. Je z řejmé, že metoda pr ůř ezových rok ů nepostihne mnohé ze spletitého vývoje pozemkové držby na Kutnohorsku. Zárove ň p ři jejich neu- stálých zm ěnách tato metoda umož ňuje stanovit pevné body, ke kterým lze vztáhnout údaje o pozemkovém vlastnictví. B ěžná byla i situace, kdy v jedné obci byla řada vlastník ů, zejména ve st ře- dov ěku. Avšak obdobné p řípady se vyskytovaly až do roku 1848, nap ř. obec Černíny vrchnostensky náležela t řem majitel ům. V takovýchto p řípadech je tato obec "p řipsána" více vlastník ům. Toto pravidlo je porušováno období kolem roku 1848 v p řípadech, kdy vrchnost vlastnila v dané obci pouze zanedba- telný po čet dom ů a poddaných. Je z řejmé, že p ředevším ve st ředov ěku bude studie obsahovat řadu chyb. Otvírá se zde tak další možnost detailního, nejlépe monografického studia jednotlivých obcí. Jako zá- kladní topografická jednotka bylo zvoleno katastrální území, které umož ňuje nejlépe historické srovná- ní. Znamená to ale sou časn ě, že n ěkterá menší sídla (samoty, osady) byly opomenuty. I zde platí, že studium lze v tomto sm ěru prohloubit. 1 O Miroslavu z Cimburka a jeho pozemkovém vlastnictví však prameny ml čí. Ani archeologický výzkum na hradišti Cimburku u Kutné Hory nep řinesl poznatky, které by dokládaly existenci ran ě feudálního šlechtického sídla. Miroslav z Cimburka bývá pokládán za zakladatele šlechtického rodu, který pozd ěji vytvo řil významné panství na Morav ě a z n ěhož pocházel nap ř. i známý Ctibor Tova čovský z Cimburka. 2 10% po dvou či t řech vesnicích. Jednalo se p ředevším o drobnou šlechtu. Nejv ětším pozem- kovým vlastníkem z ůstával Sedlecký klášter, který vlastnil 8 vesnic. Hned za ním bylo sv ětské panství Rataje a Komenda k řižovník ů v Drobovicích se šesti vesnicemi a Vilémovický klášter se čty řmi vesnicemi.