JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na klarinet Odlišnosti způsobu hry klasických a jazzových klarinetistů Bakalářská práce Autor práce: Lukáš Dittrich, DiS. Vedoucí práce: doc. MgA. Vít Spilka Oponent práce: doc. Mgr. Milan Polák Brno 2014 Bibliografický záznam Dittrich, Lukáš. Odlišnosti způsobu hry klasických a jazzových klarinetistů [Differences in the manner of playing of classical and jazz clarinetists]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2014. 31 s. Vedoucí diplomové práce doc.MgA. Vít Spilka. Anotace Práce s názvem „Odlišnosti způsobu hry klasických a jazzových klarinetistů“ se zabývá rozdíly, které vznikají při interpretaci klasické a jazzové hudby na klarinet. Pojednává také o vlivu jazzu na klasické skladby a připomíná významné klarinetové hráče obou stylů. Annotation Thesis with title „Differences in the manner of playing of classical and jazz clarinetists“ deals with the differences which arise in the interpretation of classical and jazz music on the clarinet. Deals with influence of jazz to classical compositions and reminds significant clarinet players of both styles. Klíčová slova klarinet, klasická hudba, jazz, odlišnosti, porovnání Keywords clarinet, classical music, jazz, differences, comparison Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a za použití uvedených informačních zdrojů. V Brně, dne 1. 5. 2014 Lukáš Dittrich Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce doc.MgA Vítu Spilkovi za cenné rady a věcné připomínky k práci. Obsah 1 Úvod………………………………………………………………………………6 2 Klarinet a jeho žánrové uplatnění…………………………………………………7 3 Způsoby vzdělávání……………………………………………………………...11 3.1 Důraz na stylovou čistotu a tónový ideál klasických klarinetistů…………...11 3.2 Způsoby vzdělávání jazzových hráčů………………………………………14 3.3 Vliv jazzové interpretace v klasických skladbách inspirovaných jazzem…..16 4 Srovnání klarinetového příslušenství klasických a jazzových hráčů…………….19 5 Významní hráči 20. století……………………………………………………….22 5.1 Klasičtí klarinetisté………………………………………………………….22 5.2 Jazzoví klarinetisté…………………………………………………………..26 6 Závěr……………………………………………………………………………..29 Použité informační zdroje…………………………………………………………...30 1 Úvod Již od útlého věku, když jsem se začal věnovat hudbě, mě provázely dva hudební styly. Prvním byla klasická hudba, kterou jsem začal studovat společně s hrou na klavír a posléze na klarinet. Poté jsem si postupně nacházel cestu i k hudbě jazzové. Když jsem slyšel nahrávku orchestru Duka Ellingtona, uvědomil jsem si, že klasická hudba nebude jediným žánrem, kterým bych se chtěl v životě zabývat. Postupně se začaly v mém hudebním světě oba styly mísit a doplňovat, což mi zůstalo dodnes. Jakožto klarinetista, který se zabývá jak vážnou, tak jazzovou hudbou bych chtěl v této práci porovnat klasické a jazzové klarinetisty, na co kladou v jednotlivém odvětví důraz, jak se vzdělávají, jak se liší klarinetové příslušenství v oněch stylech. V závěru připomenu několik význačných klarinetových jmen minulosti i současnosti. Hned v úvodní kapitole se nejprve pokusím popsat žánrové uplatnění klarinetu. 6 2 Klarinet a jeho žánrové uplatnění Klarinet, jakožto nejmladší ze základních dřevěných dechových nástrojů vznikl na počátku 18. století v Německu u norimberských nástrojařů, otce a syna, Johanna Christopha a Jacoba Dennera. Bezprostředním předchůdcem klarinetu byl nástroj Chalumeau, podobný zobcové flétně, který měl hubičkou s plátkem. Jednalo se o jednoplátkový nástroj, existující nejen v artificiální hudbě, ale pravděpodobně i v tehdejším folklorním prostředí. Krátce po svém vzniku se stal klarinet velmi populárním hudebním nástrojem, což dokazují četné skladby z období klasicismu, kde byly oblíbené celkově dřevěné dechové nástroje, ale klarinet, jelikož byl nový, zajímal skladatele nejvíce. Z výčtu autorů, kteří pro klarinet psali především koncerty, či komorní skladby bych uvedl tato jména: Jan Václav a Karl Stamicové, Josef Beer, František Vincenc Kramář, Wolfgang Amadeus Mozart, Leopold Koželuh, nebo František Antonín Rössler Rosetti. V raně romantické éře to byli zejména Bernhard Henrik Crusell, Carl Maria von Weber a Louis Spohr. Postupně se na klarinetu začaly dělat reformy, které usnadňovaly hráčům zejména technické obtíže. Konečnou podobu klarinetové mechaniky, kterou dnes používáme zde v českých zemích, dal v 19. století Hyacinthe Eléonore Klosé společně s Augustem Buffetem. Jedná se o tzv. francouzský Böhmův systém. Tato mechanika umožňuje zahrát na klarinet poměrně náročné technické pasáže a na rozdíl od tzv. německého systému nepoužívá klouzání malíků, nýbrž zdvojených malíkových hmatů, čehož také někteří současní skladatelé náležitě využívají. Jak je tedy vidět, klarinet se brzy zapsal do světa klasické hudby jako plnohodnotný hudební nástroj a během let se začal vrývat do všech stylů vážné hudby, kde je dnes v podstatě nepostradatelný. Jak už jsem zmínil u Chalumeau, i klarinet je znám nejen ve vážné hudbě, ale i v hudbě folklorní, a to v různých koutech světa kde se objevuje někde ve stejných, někde v odlišných formách. V České republice si například folklorní hudbu bez klarinetu nedokážeme představit. Ať se podíváme do Plzeňského, Jihočeského, či Jihomoravského kraje, ve většině souborů najdeme klarinet, i když se jedná o jiný typ folklorní hudby. V Plzeňském kraji vládne dudácká hudba, s jejím typickým nástrojovým obsazením: dva klarinety, troje housle, kontrabas, dudy, zpěvák a 7 zpěvačka. Ti obvykle svůj zpěv doplňují hrou na vozembouch nebo famfrnoch1. Často se z menších uskupení dělají i velká, kde se housle zdvojují a k souboru se připojí tanečníci a další nástroje, jako například niněra. Kousek dál, na Chodsku, se objevují soubory podobného typu, ovšem s rozdílnou hudbou. Zde se již používá ke klasickému B klarinetu, ještě Es klarinet. Na jihu Čech se můžeme setkat s dechovou hudbou, která je známá taktéž na jihu Moravy, ale stejně jak je tomu u souborů z Plzeňska a Chodska, i zde se setkáváme s odlišným stylovým repertoárem. Pro východ Moravy je velmi populární cimbálová muzika, v jejímž základním nástrojovém obsazení najdeme, housle, violu, kontrabas, cimbál a samozřejmě klarinet, který v této hudbě často improvizuje. Hráči většinou používají stupnicové běhy a arpeggia v dur - mollovém systému, často se vyskytují i staré mody, v podobě tzv. církevních tónin (nejčastěji dórská, lydická a mixolydická). Dechová hudba a cimbálová muzika se ovšem neobjevuje jen v České republice. Dechovou hudbu můžeme spatřit hned u našich sousedů v Německu, především v Bavorsku a v Rakousku (Tyrolsko). Zde se také často objevuje akordeon, který odlišuje styl našich sousedů. S cimbálovou muzikou se setkáváme spíše na východ Evropy, ať už je to Maďarsko, Slovensko nebo Rumunsko. V těchto zemích dost často klarinetisté hrají na příbuzný nástroj - tarogató. Tento původně maďarský lidový nástroj má oproti klarinetu kuželovité vrtání, a jako jediný nástroj klarinetového typu, nepřefukuje do duodecimy, nýbrž do oktávy. Má poměrně měkký, jemný zvuk a tvarem se podobá sopránovému saxofonu. Zajímavým úkazem je také turecká národní hudba, kde se klarinet často využívá, dnes již také elektrifikovaný, s přidanými efekty, například reverbem2 nebo delayem3, které hudbě dodávají onu atmosféru, ojedinělou pro Turecko a státy z této lokality. Dalším hudebním žánrem, ve kterém se objevuje klarinet, je Klezmer. Tento styl hudby je spjat s židovskou kulturou, mluvíme tedy o hudbě z východní Evropy. Židé tuto hudbu hráli především při slavnostních příležitostech, většinou na svatbách. Jedná se tedy o hudbu světskou. Je poměrně těžké vymezit přesné nástrojové 1Tradiční český lidový nástroj, patřící do skupiny bicích nástrojů blanozvučných. 2 Zvukový efekt, který uměle dotváří dozvuk. Patří do skupiny hall efektů. 3Zvukový efekt, který vytváří simulované echo. 8 obsazení, které se využívá pro interpretaci tohoto stylu. Přesto můžeme určit ty nejzákladnější nástroje: ze smyčcových to jsou housle, violoncello a kontrabas. Dechovou složku zastupují flétna a klarinet. Kromě toho tuto hudbu doplňují perkusivní nástroje (většinou malý a velký buben) a akordeon. Někdy se také využívaly žesťové nástroje, především trumpety a trombony, ovšem to záleželo, v jaké oblasti se hudba hrála, protože v chudých oblastech si tyto nástroje lidé většinou nemohli dovolit. Hráčský styl klarinetistů je zde poněkud odlišný než u jiných hudebních žánrů. Klarinetista musí mít hodně flexibilní nátisk k tvorbě častého vibrata, glissand a specifického zakončování tónů. Dnes je Klezmer velmi populární a často ho hrají i klarinetisté zaměřující se převážně na vážnou hudbu. Zářným příkladem je klarinetista Martin Fröst, který klezmerovými přídavky uzavírá své koncerty. A konečně neodmyslitelným hudebním žánrem, kde se objevuje klarinet, je jazz. Je pravda, že když se řekne jazz, většině lidí se vybaví spíše saxofon, který je zde asi nejcharakterističtějším nástrojem. Ovšem i klarinet je v tomto žánru nepostradatelný. Jednoznačně největší roli měl v období swingu. Neexistuje snad člověk, který by neznal „Krále swingu“ klarinetistu Bennyho Goodmana. Swing se stal okamžitě po svém zrodu senzací, lidé byli do této hudby naprosto zblázněni. Ve 30. letech 20. století se strhla lavina euforie, která měla ovšem i své odpůrce. Například známý psychiatr Abraham Brill popisoval, že když lidé poslouchají swing, jsou jako na drogách, zapomínají na hospodářskou krizi (která v té době ve Spojených státech vládla) a unikají