Ležáky Obyčejná vesnice, SILVER A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády Vojtěch Kyncl Pelhřimov 2009 Tato kniha vyšla za fi nanční spoluúčasti Grantové agentury Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Práce je součástí grantového projektu č. 65/2007/H-FF s názvem „Kontrolní aparát okupační moci v „Oberlandrat Pardubitz“ mezi lety 1939-1945. Struktury a interakce bezpečnostní policie s udavači.“ Původní diplomová práce s názvem Akce Ležáky. Obyčejná vesnice obhájená na Historickém ústavu Filozofi cké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v roce 2007 získala Cenu Edvarda Beneše I. stupně a Cenu děkana Filozofi cké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jména německých příslušníků jednotek Schutzpolizei, která se neobjevují v českých archivních materiálech, byla autorem pro dodržení litery německého archivního zákona pozměněna. © Vojtěch Kyncl 2008 ISBN 978-80-7415-009-8 Tuto knihu věnuji svým rodičům a své trpělivé přítelkyni Petře. Můj výzkum a psaní této práce o Ležákách by nebyl možný bez pomoci celé řady lidí a institucí. Poděkování patří v prvé řadě doc. PhDr. Bohumilu Jirouškovi, Dr. z Filozofi cké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a PhDr. Jiřímu Kotykovi z Filozofi cké fakulty Univerzity Hradec Králové, kteří přečetli a kriticky zhodnotili rukopis, dále pak prof. Dr. Norbertu Freiovi, prof. Dr. Lutzi Niethammerovi a Dr. Sibylle Steinbacherové z Filozofi cké fakulty Univerzity Friedricha Schillera v Jeně, kteří mi po několik let umožňovali navštěvovat jejich velmi podnětné semináře a dopomohli mi k přijetí do doktorandských kolokvií v „Jena Center of the 20th Century History“. Nesmírně cennou zkušeností pro mne bylo roční studium a badatelská činnost na Humboldtově univerzitě v Berlíně, za kterou děkuji německému vládnímu fondu „Erinnerung, Verantwortung und Zukunft “. Velice nápomocni mi byli pracovníci Státního oblastního archivu v Zámrsku Bc. Michal Štorek a Mgr. Jan Pavlíček, dále Mgr. Dalibor Státník z bý- valého Archivu Ministerstva vnitra v Praze a Mgr. Jan Tetřev z Východočeského muzea Pardubice. Poděkování patří též Bedřichu Kocmanovi, MUDr. Vlastimilu Kuldovi, Miloši Práznému a Ing. Janu Věrtelářovi za pomoc při vydání této práce. Bez mecenášů by tato kniha nemohla být publikována, i jim patří mé díky. V ne- poslední řadě děkuji rektorovi Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václavu Bůžkovi, CSc. a děkanovi Filozofi cké fakulty Jihočeské univerzity PhDr. Pavlu Královi, PhD. za významnou podporu mého badatelského úsilí a studia v zahraničí. Autor 3 Obsah Mapa části okresu Chrudim . 8 Mapa okolí Ležáků . .9 Úvod . .11 1. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich . 14 2. Ležácký ČENDA a paravýsadky z Anglie . .16 Ležáky a sítě odboje . 16 Operace PERCENTAGE – výsadkář František Pavelka . 23 Operace SILVER A . 24 Základna SILVERu A v Ležákách . 28 3. Bezpečnostní aparát . 42 Gestapo jako účinný nástroj státní moci . 42 Vnitřní složení služebny pardubického gestapa . 46 Vývoj násilí u členů pardubického gestapa . 62 4. Konfi denti . .68 Dělení konfi dentů na „důvěrníky“ a „udavače“ . 68 Pardubická Vlajka . 71 Árijská pracovní fronta – Bedřich Opletal . 72 Okresní úroveň APF – Karel Holfeuer . 85 Řadový člen APF – udavač Karel Andrák . 89 Člen SD Otakar Pavlas . 103 5. SILVER A a atentát . .106 Aktivita SILVERu A na jaře roku 1942 . 106 6. Ochranná policie . .114 Vykonávání exekucí v průběhu heydrichiády . 114 Exekuce . 128 5 7. Zatýkání v Pardubicích, v Ležákách a likvidace vesnice . .147 Obsah a role „Bartošova archivu“ . 147 Odvezení Libuše z ležáckého mlýna . 159 Dění v Ležákách mezi pátkem 19. června a pondělím 22. června 1942 . 163 Neděle 21. června z pohledu vrchního strážmistra Karla Kněze . 168 Zatýkání a výslechy v pondělí 22. června 1942 . 174 Večeře u Vůdce . 176 Nalezení radiopřijímače . 181 Likvidace vesničky Ležáky 24. června 1942 . 184 Veřejné mínění . 200 Dohra 2. července 1942 . 206 8. Fotografi e jako jeden z určujících faktorů „paměti“ . .218 9. Obraz ležácké tragédie v české historické literatuře. .223 Bilance . .230 Závěr . .232 Textová příloha . .235 Obrazová příloha . .239 Prameny . .288 1. Nevydané prameny . 288 2. Vydané prameny . 291 Literatura . .292 Seznam zkratek. .296 6 Západoněmecká justice se v měnícím se politickém klimatu SRN začala nacis- tickými zločiny zabývat na konci 50. let minulého století. Dvacet čtyři svazků poli- cejního vyšetřování případu „Strecker“ uložených v Ústřední úřadovně zemských soudních správ v Ludwigsburgu obsahuje výpovědi členů německých ozbrojených složek, kteří byli v červnu roku 1942, tedy v době heydrichiády, dislokováni na území protektorátu. Řada z nich se podílela na pronásledování, mučení a popra- vách protektorátních občanů českého i německého etnika. Svojí beztrestností si sice nemohli být jisti, ale nabyli přesvědčení, že na jimi spáchané válečné zločiny se zapomnělo a nebo by mělo být zapomenuto. Ze svědecké výpovědi bývalého člena ochranné policie učiněné před německým vyšetřovatelem v roce 1959: „Jsem členem Spolku kamarádů Velitele ochranné policie Praha a zúčastnil jsem se posledního setkání v Essenu. Hovořilo se o tom, že část členstva se tohoto setkání nezúčastnila údajně z obav z probíhajícího vyšetřování. Bylo již po večeři, když generál Riege oznámil, že příslušníci Spolku, pokud budou vyzváni, mohou jít k výslechu bez obav. On sám, jako tehdejší velitel pořádkové policie, bere veš- kerou odpovědnost na sebe. Již několikráte byl údajně prokurátorem vyslýchán, přičemž objasnil některé pojmy jako „stav nouze“ (Befehlsnotstand) atd. Více se ofi ciálně o soudním vyšetřování nehovořilo. Mnozí kamarádi se jen vyjadřovali, že je ostudné, že se tyto záležitosti ještě jednou po dvaceti letech prošetřují.“ Ochranná policie a gestapo nesly plnou zodpovědnost za vypálení vesnice Ležáky 24. června 1942 a vraždy jejích obyvatel. Kromě pěti zadržených členů par- dubického gestapa v letech 1945 a 1950 nebyl i přes snahu československé justice potrestán nikdo z později vypátraných a usvědčených válečných zločinců. Tato kniha vzpomíná obětí i vrahů… 7 Mapa části okresu Chrudim Mapa okolí Ležáků Úvod 30. září 1938 se uzavřela ani ne dvacetiletá existence Československé repub- liky. Po politické krizi vyvolané silným tlakem ze strany nacistického Německa v čele s Adolfem Hitlerem a za naprosté mezinárodní izolace způsobené posto- jem Francie a Anglie byl nucen přijmout československý prezident Edvard Beneš výsledky Mnichovské dohody. Toto politické rozhodnutí a následky, které z něho plynuly, se staly hlubokou ranou v srdcích všech svobodně smýšlejících občanů mladého středoevropského státu. Vojsko odhodlané nasadit vše pro obranu vlasti, za kterou již řada mužů připravených na svých stanovištích bojovala v první světo- vé válce, nemělo šanci využít své odhodlání k boji. S pocitem křivdy se stahovalo z obranných postavení, od nových, ještě lesknoucích se zbraní, ale především od své cti. Cynické poznámky německých vojáků ještě prohlubovaly hnus nad nasta- lou situací, nad těmi, co se po zuby ozbrojení přihnali, nad zradou i nad sebou samými. A zanedlouho měla přijít rána další… Jednu hodinu po půlnoci 15. března 1939 zahajuje svým projevem prezi- dent Emil Hácha jednání s Adolfem Hitlerem v Berlíně. Potřebuje získat infor- mace o záměrech Německa. Po smířlivých Háchových slovech přichází se svým projevem Hitler. S razancí jemu vlastní vyhrožuje a vyčítá. Tlak děsivých slov se stupňuje a nakonec přichází prohlášení o již vydaném rozkazu k obsazení Česko- Slovenska a jeho zapojení pod ochranná křídla Německé říše. Současně přichází Göringovo ujištění, že pokud by snad Hácha nechtěl podepsat „dobrovolné“ ode- vzdání státu do rukou Německa, pak by přišlo na řadu bombardování Prahy. Po zdravotním kolapsu zdrcený prezident podepisuje ve čtyři hodiny ráno předlože- ný dokument a do zbytku bývalé Československé republiky se začíná valit němec- ké vojsko. O den později je zřízen Protektorát Čechy a Morava… Těmito událostmi může začít příběh jedné malé osady a mlýna na Vysočině.1 O jejím osudu bylo již hodně napsáno a já vlastně mohu hned na začátku čtenáři říci, že vesnička nesoucí název Ležáky byla srovnána se zemí a obyvatelé byli až na výjimky zastřeleni nebo zahynuli v koncentračních táborech. Napsal jsem to stejně jako autoři řady publikací nebo brožur doprovázejících poválečné smuteční slavnos- ti. Ovšem po takovém konstatování jako by se najednou ztratil člověk, jako by něko- likaměsíční spolupráce s paravýsadkem SILVER A skončila ne pro lidi, ale pro čísla, která se rozplynou jako kapka v moři. Každý, kdo v této tragédii položil život, pro- žíval své poslední dny a hodiny jinak. Někdo v naději, někdo v zatvrzelém mlčení, 1 Ležáky nejsou v této knize označovány jako „obec“, neboť statut obce neměly. V práci jsou Ležáky, tj. osm domů a Švandův mlýn, uvedeny jako „vesnice“, jelikož toto označení nejpřesněji vystihuje geografi ckou jednotu obou správně oddělených celků. Pokud hovořím o „osadě“ Ležáky, pak je jí myšleno pouze osm domů bez samostatného Švandova mlýna. 11 jiní už dosáhli hranice psychického zhroucení nebo úplně potlačili pud sebezáchovy a spáchali sebevraždu. Ale právě rozdílnost vnímání blížící se smrti dává celé událos- ti lidský rozměr, rozměr života. Za svůj úkol jsem si předsevzal ukázat odvahu těch, kteří poskytli parašutistům pomoc v jejich velice důležitém úkolu – vysílat zprávy o dění v protektorátu a svým dílem přispět k atentátu na jednoho z nejdůležitějších mužů nacistického velení. Bez pomoci civilistů by SILVER A ani ANTHROPOID ne- měly šanci splnit své úkoly s tak výborným