Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management SAGITTARIA 2005 Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management Martin Konvička, Jiří Beneš, Lukáš Čížek SAGITTARIA 2005 OHROŽENÝ HMYZ NELESNÍCH STANOVIŠŤ: OCHRANA A MANAGEMENT Martin Konvička1,2, Jiří Beneš1 & Lukáš Čížek1,2 1Entomologický ústav AV ČR, 2Biologická fakulta Jihočeské univerzity lektorovali: Jan Novák, Jan Roleček, Jan Zrzavý spolupráce: Oldřich Čížek, Zdeněk Fric, David Hauck, Martin Hrouzek, Karel Chobot, Petr Kočárek, Ondřej Konvička, Vít Kubáň, Kamil Líšal, Jiří Sádlo, Lukáš Spitzer, Martin Škorpík, Pavel Šnajdara, Lubomír Víťaz, Jaroslav Zámečník autoři fotografií © Lukáš Čížek, Oldřich Čížek, Andreas Dumalas, Zdeněk Fric, David Halata, Josef Hlásek, Martin Hrouzek, Vladimír Hula, Tomáš Kadlec, Petr Keil, Petr Kočárek, Martin Konvička, Stanislav Krejčík, Kamil Líšal, Alexandr Pospěch, Pavel Šnajdara, Lubomír Víťaz, Marek Vojtíšek, Pavel Vrba, Kamil Zimmermann kresby © Anna Faltýnková vydala: Sagittaria, Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Lazecká 6, Olomouc, tel./fax: 585 228 438, [email protected] jazyková korektura: Zuzana Gabajová grafická úprava, sazba a tisk: nakladatelství Jan Piszkiewicz, tel: 736 607 807, [email protected] bibliografická citace: Konvička M., Beneš J. & Čížek L., 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 127 s. ISBN 80–239–6590–5 Vydání publikace bylo podpořeno příspěvkem Ministerstva životního prostředí ČR na podporu občanských sdružení (452/05). Autoři též děkují za podporu Ministerstvu školství České republiky (LC06073) a Grantové agentuře Akademie věd České republiky (650/1023). © Martin Konvička a Sagittaria Olomouc, 2005 ISBN 80–239–6590–5 Obsah 1. Úvod 7 2. Tváře krize 13 2.1. Motýl – symbol 13 2.2. Rekviem za žluťásky 15 2.3. Okáči skal a stepí 18 2.4. Nosorožík pohrobek a chrobáci, co měli smůlu 20 2.5. Valašské pastorále 22 2.6. Hnědásek a eurodotace 25 3. Historické zobecnění 28 4. Biologické zásady ochrany hmyzu 37 4.1. Problémy s druhovým bohatstvím 37 4.2. Problémy se stanovišti 38 4.3. Problémy populačně ekologické 44 5. Ochrana refugií: rezervace a podobná území 56 5.1. Co je třeba brát v potaz 56 5.2. Obecné zásady 61 5.3. Stanoviště a péče o ně 63 6. Diverzita volné krajiny: dlouhodobá perspektiva 88 6.1. Zěmědělství: agroenvironmentální platby 90 6.2. Tvorba stanovišť a nová divočina 97 6.3. Kontraproduktivní dotace: zalesňování zemědělské půdy 109 7. Závěr 112 Poznámky 119 1. Úvod K napsání tohoto textu nás přinutilo kolosální selhání české ochrany pří- rody – bezradnost vůči vymírání bezobratlých živočichů, zejména pak hmyzu, druhově nejbohatší skupiny naší přírody. Je to selhání o to znepokojivější, že k němu dochází navzdory přísným ochranářským zákonům, sílícímu zájmu o ochranu přírody ze strany veřejnosti, firem a politiků a rostoucím částkám, jež jsou na ochranu přírody vynakládány. Prohlášení, že vyšší výdaje na ochranu přírody přispívají k její účinnější likvidaci – přinejmenším ve smyslu ztrát drobných příslušníků fauny, není daleko od pravdy. Děje se tak zbytečně, mnoha ztrátám lze snadno a levně zabránit. Náš text se omezí na terestrický hmyz celé škály nelesních stanovišť – od mokřadů a luk po vyprahlé písčiny. Na tato stanoviště je u nás vázán nejvyšší počet ohrožených a ustupujících druhů, značný podíl lokalit se těší zákonné územní ochraně, a také, příčiny ohrožení i ochranářské zásady jsou si napříč stanovišti dost podobné. Výběrem stanovišť navážeme na předchozí publikaci zabývající se hmyzem nížinných lesů. Proč to vše, může se ptát skeptický čtenář, vždyť mnohý hmyz (třeba ko- máři nebo mandelinka bramborová) je beztak nevzhledný, obtížný a všelijak škodlivý. Nemůžeme souhlasit. Mezi zhruba 30 000 druhy hmyzu poznanými na našem území je různých trapičů a škůdců jen hrstka. Drtivá většina druhů nemá na člověka žádný vliv, případně mu aspoň okrajově prospívá coby opy- lovači, požírači méně nevinných tvorů či likvidátoři všelikého neřádstva. Za stejně důležité ovšem pokládáme i to, že většina hmyzu je krásná. A nemusejí to být jen pestří motýli, elegantní střevlíci a tesaříci či kovově blyštiví krasci a zlatěnky. I tvorové na první pohled fádní dovedou vnímavého pozorovatele uchvátit, byť jejich krásu spatříme až pod lupou, binokulárním mikroskopem nebo (což je dnes stále častější případ) v počítačovém modelu jejich chování či populační dynamiky. Elegance, krása a především diverzita tvarů a forem jsou bohatstvím, jež si zaslouží ochranu pro ně samé. Naše země je jedním z vyspě- lých států světa, zároveň je středoevropská příroda vlastně chudá, srovnáme-li ji s přírodou tropů a subtropů. Nedokáže-li zastavit mizení své chudé biodiver- zity bohatá země, nemůžeme očekávat, že se to podaří v zemích tropů, kde je poměr mizejících druhů a dostupných finančních zdrojů přesně opačný. Ujasnili jsme si východiska a je na čase dokázat tvrzení o kolosálním selhání. Předešleme, že poznání hmyzí fauny není a možná nikdy nebude tak důkladné, abychom dokázali detailně sledovat její změny. Většinu našeho hmyzu před- stavují druhy drobné, žijící skrytým způsobem života. Sledovat jejich osudy by trvale zaměstnalo stovky a tisíce specialistů. Ty žádná země nemůže zaplatit, zvláště když 95 % přítomných druhů člověku nijak viditelně neprospívá ani neškodí. Z nepřeberného bohatství ale vyčnívají skupiny, jejichž zástupci jsou Úvod 8 podstatně nápadnější, oblíbenější a tudíž i prozkoumanější než ostatní. V ostře sledovaných skupinách, jako jsou denní motýli, kobylky, cvrčci a saranče, včely a čmeláci či sběratelsky nápadné čeledi brouků, spatříme hororovou scénu. Ze 161 druhů denních motýlů, jež se v posledním století vyskytovaly na úze- mí republiky, jich nadobro vyhynulo osmnáct, tedy víc než desetina. V dalších nápadných skupinách vyhynulo 13 % druhového bohatství vrubounovitých brouků (22 ze 175), 12 % kobylek, cvrčků a sarančí (8 z 86), 18 % včelovitých blanokřídlých (109 z 602) a 19 % vosovitých blanokřídlých (40 z 207). V jiných skupinách je situace jen o něco lepší: předpokládá se, že vyhynula 4 % střev- líkovitých a tesaříkovitých brouků (21 z 508, resp. 9 z 209). Vůbec nejpostiženější skupinou, pro kterou existuje odhad, jsou majkovití brouci. Z 25 druhů jich vyhy- nulo 10, tedy 40 %. Situaci některých skupin, například nočních motýlů, sice zatím neumíme odhadnout, i zde však některé skupiny drasticky mizí. Bavorští kolegové odhadují, že v jejich zemi vyhynulo 8 % druhů můrovitých (ze 446), 5 % druhů píďalkovitých, 8 % druhů z ostatních čeledí velkých motýlů (ze 153) a dokonce 20 % druhů takzvaných drobných motýlů (z 804 druhů). Jestliže se pokusíme o jakýsi vážený průměr z těchto čísel, pak v ČR (a srovnatelných zemích okolo) za poslední století vyhynulo 7-15 % druhového bohatství hmyzu – což je v abso- lutních číslech minimálně 2 000, možná přes 3 000 druhů. Je to tolik, jako by u nás vyhynuly všechny druhy cévnatých rostlin. Vymírání ovšem pokračuje i nadále, což ukazují počty druhů pokládaných za ohrožené: ve výše zmíněných skupinách se pohybují mezi dvaceti a padesáti procenty zbytkového druhového bohatství. Že právě hmyz představuje slabinu ochrany přírody, ukázala nedávno brit- ská studie srovnávající denní motýly, ptáky a vyšší rostliny. Pro všechny tři skupiny jsou k dispozici dvojice síťových atlasů, které mapují faunu ve zhruba třicetiletém rozmezí. Za normální situace, kdy by se nic nedělo, bychom před- pokládali zhruba vyrovnaný počet přibývajících a ubývajících druhů. Ukázalo se, že ptáků ani rostlin za 30 let neubylo, rostlin bylo dokonce víc přibývají- cích druhů než ustupujících. Mohly za to nejen invaze nepůvodních druhů, ale i úspěšné ochranářské snahy. Naopak u motýlů ustupující druhy silně převlá- Špička ledovce Vyhynulé a kriticky ohrožené druhy jsou jen špičkou ledovce. Jeho základ- nou je mizení obyčejných druhů z obyčejné krajiny, jež dovedeme odhadovat jen nepřímo – a často si je zdráháme připustit. Na počátku 19. století působil nedaleko severomoravského Krnova evangelický pastor Kajetan Koschatzky. Během pochůzek za farníky si zaznamenával pozorování denních i nočních motýlů, která publikoval v roce 1821. Koschatzkého zpráva je tak neuvěři- telná, až svádí k pochybnostem o pastorově pravdomluvnosti. V nejbližším okolí Krnova žilo za jeho časů 88 druhů denních motýlů. O skoro dvě století později zkoumal shodnou oblast jeden z nás (JB) s kolegou T. Kurasem. Po- 9 Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management dařilo se potvrdit výskyt pouhých 49 druhů (vymřelo jich tedy 45 % !) - a na- jít staré muzejní doklady od dalších entomologů dosvědčující věrohodnost Koschatzkého práce. Pastor se navíc u většiny dávno vymizelých druhů nijak nepozastavoval nad jejich vzácností nebo ojedinělým výskytem. Motýli, které běžně potkával, dnes nadobro vymizeli. Nemuseli bychom se znepokojovat, kdyby se jednalo jen o Krnovsko, se- ver Moravy či Českou republiku. Motýli by prostě přežívali jinde. Tak tomu ale není – ochuzení naší fauny nijak nevyčnívá z celoevropského marasmu. Dnes je ohroženo něco mezi dvanácti a dvaceti procenty motýlí fauny konti- nentu. V případě některých druhů to znamená, že pokud vyhynou v Evropě, nadobro zmizí z povrchu zemského. V menších regionech je situace ještě horší. Ve Vlámsku, Nizozemí, severní Francii a severním Německu přesahují podíly vyhynulých druhů deset procent. Celý rovnoběžkový střed Evropy, od Britských ostrovů po Pobaltí a od jihu Skandinávie po severní úpatí Alp a Uherskou ní- žinu, lze označit za zónu smrti, kde přežívají jen ti nejodolnější. Ani druhy dosud pokládané za běžné na