MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Mgr. Iva Baslarová Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová vztahování se Etnografická studie Disertační práce Školitelka: doc. Libora Oates-Indruchová, Ph.D. Brno 2011 Prohlašuji, že jsem na této práci pracovala samostatně a využila jsem zdroje uvedené v seznamu citované literatury. Mgr. Iva Baslarová Brno, 21. listopadu 2011 Obsah Poděkování 5 Úvod 7 I. Teoretický rámec výzkumu 11 I. 1. Gender a interpretativní přístup v sociologii 11 I. 2. Gender a televize 14 I. 2. 1. Feministická kritika médií 14 I. 2. 2. Gender vytvářený, předváděný a procházející 17 I. 2. 4. Gender jako sociální struktura 27 I. 2. 5. Sociální a mediální realita 29 Sociální realita 29 Mediální realita 30 I. 3. Soap opera: „femininní televizní žánr“? 33 I. 3. 1. Genderování televizních žánrů 33 I. 3. 2. Televizní publikum z genderové perspektivy 36 I. 3. 3. Žánr soap opera: ženy před obrazovkou 37 Žánrové sestry: soap opera a telenovela 41 I. 3. 4. Dietlův seriál: ženy a muži před obrazovkou 44 I. 4. Feministické teorie soap opery a jejího publika 47 I. 4. 1. Emancipace x útlak žen 47 I. 4. 2. Moc emocí: od pohádky k realitě 50 I. 4. 3. Diskurzy mužského a ženského diváctví 54 I. 5. Genderová disciplinace podle třídního vkusu 58 II. Metodologie 62 II. 1. Výzkumné cíle a otázky 63 II.2. Výzkumné pole 65 II. 3. Metody výzkumu 70 II. 4. Design vzorku 74 II. 5. Role výzkumnice ve výzkumném poli 76 II. 6. Etická diskuse 78 III. Analýza 81 III. 1. Procházka růžovou zahradou 81 Shrnutí 94 III. 2. Genderová vztahování se k hrdinům a hrdinkám 96 III.2.1. Diskurz „prince na bílém koni“ a romantické lásky 96 Shrnutí 114 III.2.2. Genderová vztahování se k hrdinkám: „Žena od rány“ 116 Shrnutí 130 III.2.3. Genderová vztahování se k hrdinkám: „křehká květinka“ 131 Shrnutí 138 III. 3. Soap opera, gender a třídní vkus 139 Shrnutí 145 III.3.1. „Rebel bez příčiny“ 146 III.3.2. „Bavič a jeho publikum“ 149 III.3.3. „Královská hodina“ 152 Shrnutí 155 Závěr 158 Použitá literatura 164 Anotace 174 Abstract 176 Jmenný rejstřík 178 Poděkování Nejprve bych chtěla poděkovat své školitelce docentce Liboře Oates‑Indruchové za její cenné rady a komentáře, přátelský přístup a podporu. Také za trpělivost a za to, že nade mnou nezlomila hůl. Za kritické čtení textů, podporu a přátelskou pomoc děkuji Lucii Jarkovské, Kateřině Nedbálkové a Kateřině Liškové. Za rady a komentáře děkuji Monice Metykové, Janě Dvořáčkové a Slávce Ferenčuhové. Za konzultace, rady, podporu a přátelství děkuji Lindě Connolly, Marian Cadogan a Siobhan O’Sullivan a Monice Metykové. Obrovský dík patří mým informantkám a informantům, bez nichž by tato práce nevznikla. Mnohým z nich přeji to, co si přejí sami: „Aby to už skončilo, aby se nemuseli dívat“. Za konzultace v přírodě spojené s pikniky děkuji Martě Kolářové, Vuvu a Márly. Poděkování za přátelství a pomoc patří také Hele Badalcové, Magdě W. a Kiki Ludínové. Za pravidelný přísun literatury z USA a přátelskou podporu děkuji Míše Appeltové. Janě Pokorné děkuji za nezištnou pomoc se zasvěcením do práce s programem Atlas.ti. Za jazykové korektury děkuji Světlaně Mičánkové a Malvíně Toupalové. Malvíně také za přátelství, pomoc, podporu, vycházky přírodou a za vysedávání na splavu. 5 Zvláštní poděkování patří Elišce Děcké, která toho pro mne vykonala mnoho. Jejím rodičům manželům Děckým děkuji za pokoj s oknem do zahrady. Jitce Hofmannové a Aleně Procházkové‑Večeřové děkuji za to, že jsem se ještě dočista nezbláznila. Svým feministickým sestrám Blance Nyklové, Tereze Jiroutové‑Kynčlové, Janě Heřmanové a Báře Hauškové děkuji za časově neomezenou podporu, hluboké přátelství a lásku. Obrovský dík patří mé rodině. Rodičům Janě a Josefovi Baslarovým za to, že se mi vždy příkladně věnovali, byť jsem často trvala na tom, že mě bude vychovávat ulice. Za jejich důvěru a psychickou i materiální podporu, zejména za sezónní dary zahrad. Kamče, Jankovi a Matějovi za to, že mě nebrali jako tetu, ale jako kamarádku. A že mě v bunkru nechali sedět vzadu. Janě, Markovi a Rádě za podporu a občasné návštěvy v Praze. Svým čtyřnohým přátelům Henriettě, Ludvíkovi, Buffy, Bašce a Penelopě děkuji za jejich bezpodmínečnou lásku a za venčení v přírodě, kde se dobře přemýšlí i relaxuje. Zdeňkovi děkuji za mnohé. Za kritické čtení textů a podnětné debaty nad kávou U veverky, grafickou úpravu této práce, investování jeho ekonomického do mého kulturního kapitálu, partnerství, přátelství, podporu a lásku. A za teplé večeře (až na tu jednu). In memoriam děkuji Anežce Baslarové, která je pro mne neustálou životní inspirací. 6 Úvod Tato práce je empirickým výzkumem publika české soap opery Ordinace v rů‑ žové zahradě1, v níž se zaměřuji na jeho genderové aspekty. Za užití etnogra‑ fického přístupu zkoumám konkrétní interpretační komunitu, jíž jsou divačky a diváci ze severomoravského města Šumperk, čítajícího třicet tisíc obyvatel. Pro toto téma jsem se rozhodla na základě svého dřívějšího zaměření na tzv. femininní televizní žánry. Přivedl mě k nim zájem o feministické filmové teorie, které kritizují film jako produkt patriarchální společnosti, v němž je žena objek‑ tem, zatímco muž subjektem. Lákalo mě proto aplikovat kritické feministické teorie filmu na televizní žánr, označený nálepkou „pro ženy“. Soap opery představují jeden z nejvýraznějších televizních „femininních“ žánrů. Ve své magisterské práci jsem se zabývala soap operou jako mediálním textem. Srovnávala jsem tři ženské postavy ze tří seriálů2: americké teenagerské soap opery Dawsonův svět, kolumbijské telenovely Ošklivka Betty a českosloven‑ ského seriálu Žena za pultem. Zajímaly mě hlavní ženské postavy, které se lišily věkem, rolovým statusem, třídou a kulturou země, v níž se „zrodily“. Jejich srovnání mi umožnilo zjistit, zda jejich zobrazení pracuje se stejnými gende‑ rovými stereotypy, nebo zda se mění v souvislosti s jejich kulturními a dalšími odlišnostmi. Při této analýze jsem se dívala na desítky dílů zmíněných seriálů, přičemž jsem poprosila několik kamarádek a kamarádů, aby mi je průběžně nahrávali. Postupně jsem s překvapením zjistila, že se tito přátelé začali na dané pořady dívat a nakonec se na nich stali „závislými“. Když jsem si s nimi psala nebo když jsem od nich přebírala videokazety s nahrávkami, líčili mi vývoj děje jednotlivých seriálů a zpravidla se vyjadřovali velmi kriticky a zároveň poba‑ 1 Nadále budu používat zkratky Ordinace. 2 Termín seriál budu v tomto textu užívat jako označení formy, nikoli žánru, tedy příběhu, vyprávěného ve více dílech. Výjimku bude tvořit tzv. „československý seriál“, který je specifickým žánrem určeným pro publikum v Československu v období totality. Více o něm pojednávám v kapitole o tzv. femininních televizních žánrech. 7 veně. Nicméně u televize zůstali i poté, co jsem už jejich pomoc nepotřebovala a o seriálech mi vyprávěli ještě dlouho poté, co jsem diplomovou práci dopsala a obhájila. To mě vedlo k zamyšlení nad tím, co všechno v seriálech „viděli“ a jak tyto události odlišně interpretovali, přičemž svou roli hrála i jejich genderová iden‑ tita. Srovnávala jsem jejich výklad s vlastní analýzou a s vyprávěním ostatních divaček a diváků a zaujalo mě, jak se liší jejich výklad některých scén a jednání zobrazených hrdinek. Jejich představy o maskulinitě a femininitě byly rozdíl‑ né, stejně jako jejich gender. To mě vedlo k napsání projektu, s nímž jsem se přihlásila na doktorské studium. Svou pozornost jsem přesunula na publikum soap oper a na proces genderových identifikací. Původně mě zajímalo srovnání publik seriálů Sex ve městě a české soap opery Rodinná pouta. Protože se však mezitím přestal vysílat Sex ve městě a ze dne na den „vyšla hvězda“ soap opery Ordinace v růžové zahradě z produkce televize Nova, zaměřila jsem se na její publikum. Zaujal mě paradox, kdy se Ordinace okamžitě dostala do škatulky „nekonečný seriál pro ženy“, zatímco měla nejvyšší sledovanost dvakrát týdně v prime time, tedy v čase, kdy se na něj nutně dívají i muži. Chtěla jsem proto zjistit, jakým způsobem sledují Ordinaci muži a ženy a jak probíhá jejich iden‑ tifikace se soap operovými postavami na základě genderu. Protože je téma soap oper v českém akademickém prostředí víceméně opomí‑ jené, až na občasné bakalářské či diplomové práce, které se zabývají především obsahovou analýzou, potřebovala jsem se napojit na zahraniční badatelskou síť, kde bych mohla sdílet své poznatky a dozvědět se o důležitých výzkumech a pracích, vytvořených v této tematické oblasti. Na svém osmiměsíčním studiu v Irsku jsem nastudovala potřebnou literaturu, v Česku téměř nedostupnou. Vypravila jsem se na dvě konference Popular Culture Studies & American Culture Studies v San Franciscu a v New Orleans, abych mohla představit svůj výzkum, vyslechnout si ostatní příspěvky, seznámit se s kolegyněmi a s kolegy a získat tak představu o současném stavu výzkumu soap oper. Soap opery doslova prorostly mým životem. Dívala jsem se na Ordinaci, abych věděla, „co se v ní děje“. Bavila jsem se s kýmkoli, kdo zmínil svůj oblíbený seriál. Nejabsurdnější rozhovor jsem vedla s úředníkem imigračního oddělení 8 na letišti v New Yorku, který se poté, co zjistil můj důvod návštěvy USA, nad‑ šeně rozhovořil o svém oblíbeném seriálu, zatímco za mnou se kupili lidé ve frontě. Vystoupila jsem v rámci dvou filmových večerů v brněnském kině Art a v pražském Světozoru, kde jsem přednášela o soap operách a promítala z nich ukázky. Po jednom z nich za mnou přišel nadšený Kolumbijec, s nímž jsem si pak dlouho povídala o úspěchu Ošklivky Betty v jeho rodné vlasti. Přijala jsem pozvání do Studia 6 České televize, kde jsem se vyjadřovala k zásadní události ve světě soap oper: k ukončení vysílání soap opery U nás ve Springfildu (Gui‑ ding Light), jenž běžela rekordních sedmdesát dva let3. Při venčení psů jsem byla ráda, pokud se některá pejskařka začala bavit o svém oblíbeném seriálu. Mohla jsem tak zjistit, co ji na něm zajímá, což mi umožňovalo průběžně pře‑ mýšlet o mém výzkumu.